Temné ulice
hrálo se Denně
od: 17. února 2008 18:24 do: 11. května 2010 15:35
Dobrodružství vedl(a) loewolf
| |
 | Ulice jsou plné nástrah a Nebezpečí. |
| |
| Balduran: Když te před měsícem chytily otrokáři netušils že tě jejich cesta zavede sem do tohoto města. Vaše karavana putující pouští byla přepadena písečnou bouří. V té bouři ses ztratil svým věznitelům. Bloudil jsi dlouho. Až jsi málem jednoho dne narazil do stěny hradeb města. Obešel jsi směrem na západ asi dva kilometry když jsi došel až k městské bráně. Nevědom si prošel branamy hnám vydinou studnice na malém nádvoří. Když ses napojil studenou vodou vyděl jsi pár dlouhých ulyc, ale nikoho kdo by vcházel do města nebo z města. i když výš že touto roční dobou do měst vchází mnoho karavan s obchodníky bažících po zlate. ( stojíš na malém nádvoří tři cesty levo, rovně, pravo. Za tebou městská brána) |
| |
| Jelikož jsi byla vyhoštěna z posledního města v říšy rozhodla ses najít tohle město. I když si myslýš že ten čaroděj byl blázen když tě vyhnal do pouště nalézt stracené a zapomenuté bezejmené město. Ale jelikož si neměla už kam jít hnalo tě to v před dnem i nocí až si našela nějaké město které nebylo na mapě. Vešla si dovnitř a zmyzela v temné uličce aby sis odpočinula a našla nějakou studnu protože ti došla voda. Když se usadíš v jedné ponuré uličce něco tě píchne do ramene. Otočíš se a zjistíš že to je dýka. Zasunuješ si ji za opasek. |
| |
| Ricco: Na svých cestách jsi potkal jednoho muže který ti slýbyl velké bohatství když mu přineseš černou sošku z města....... ,,Ono to město nemá ani jméno, ale podařilo se my otevřít portál do toho města. Přines my ten artefakt a já ti dám vše po čem toužíš." říká ti těsně před tim než vstoupíte do jeho domu kde vydíš uprostřed zavěšený modrý krystal který vytváří magickou bránu mezy dvěma sochama tobě neznámých bohů. ,,Má tom jeden háček at brána je jen jednosměrná a nevym kam se dostaneš, ale bude to v tom městě. A teď už jdi máš dlouhou cestu." S těmy slovy tě strká směrem k portálu. |
| |
| Ronne: Dnes rno ses probudil v hostinci, ani nevýš jak ses sem dostal. Po tej malej šarvátce u kostelíka sv. Davida. Nepamatuješ si skoro nic. akorát tupou bolest na zátylku když si už začal vyhrávat. Hostinskej se na tebe zasměje a tebe z toho bolí šíleně hlava : ,, Tak co Ronne jakej byl včera mejdan?" Znova se začne smát. A podává ti pohár medovyny se slovy : ,,Tady máš brachu, snad tě to postavý na nohy. A když ne máš to dneska grátys." |
| |
 | Jednou jsem takhle potkal jednoho muže a nasliboval mi hory doly za nějakou pitomou sošku. Což o to práce se mi hodila tak jsem s ním dal řeč ale pořádně jsem si nebyl jistý ničím. To přesně miluju. Lidi jako on který naslibujou celý království někam mě šoupnou a neví kam, mám hledat něco co nevím jak vypadá, kromě barvy a jakmile se vrátím tak mě bude buď chtít zabít nebo mi nedá nic. Dobrá zkraťtě to strašení s háčky a háky a popište mi tu sošku a jestli náhodou nevíte kdo jí má. Řeknu tomu muži a počkám si na jeho vysvětlení, krátce na to vstoupím do portálu a ocitnu se kdesi jinde. Přikrčím se a prohlížím si okolí. |
| |
 | Znaven a potlučen si začínám uvědomovat co se se mnou stalo. Já jsem volný. Já jsem volný! Hurá! Ach konečně svoboda. Poslední slova řeknu polohlasně do větru. Nikdo okolo nebyl a tak jsem nevypadal jako blázen. Ještě jednou se napiju, umeju obličej a postavím se zpříma proti prostřední ulici. Jak se tak rozhlížím po malém nádvoří, přemýšlím, kudy se vydat. Děkuji bohům, že mám kápi, nejspíš tu budu hledaný. A i kdyby ne tak bych si jí nechal. No vydám se pomalu a obezřetně prostřední ulicí hledaje hostinec. Při chůzi si uvědomím, že nemám ani vindru, natož abych si mohl zaplatit hostinec. Přemýšlím jak si pár mincí vydělat. |
| |
| Ricco: Muž se zarazí a pak si vzpomíná kam dal ty starý svytky. Najednou si vzpomene a jde k jedné stěně kde se chvíly přehrabuje ve změti svytků a knih. Pak chytne jeden svytek a jde k tobě a říká: ,, hmmm tady to je. Podle toho popisu je to malý relikvojář asi dva centymetry na výšku a jeden na šířku. Dole podstavec se třemy nohamy ve tvaru draka. Horní strana relikvie je zakončena jako černá pyramida se znakem oka a skřížených per. Jeho majitely dává ........ To vás zajímat nemusí. Nepíšou tady kde přesně je ale je chráněn třemy živly a jedným strážcem. To je tak všechno co tady je." Pak se na tebe chvíly kouká a dodá:,,Dones my ten relikvijář. A jestly sy myslýš že tě podvedu tak na to ani nemysly. Když se vrátíš s tím pokladem dám ti tohle" Poodstoupí k jedněm dveřím a pootevře je tak abys mohl nahlédnout dovnitř. Vydíš tak celou mísnost naplněnou zlatem a drahokamy. Pak dveře zavře. ,,Tak už jdi než si to rozmyslym a pošlu někoho jiného, ale tebe bych pak musel zabýt. Osobně jsem nejvýc sázel na tebe ale když nechceš....." Když to říká tak tě to nutí jít do portálu. A žene tě vidina velkého bohatství za obyčejnou sošku. |
| |
| Balduran: Jdeš dál ulicí a zaslechneš muže jak se bavý s jednou venkovankou a nutí ji jít spátky na tržiště odkud má přinést ten koberec. Vydíš jak jí dává malý váček. Muž v ruce drží hůl a je zdobně oblečen. žena je prostě oblečena, vydíš jen černé vlasy jako úhel a snědou pleť. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Mám rád svůj pořádek..... |
| |
| Ylthin: Během své cesty lesem jsi potkala starého drujda Erthyse. Když tě uvydí zastavý se a zamává na tebe aby upoutal tvoji pozornost. Erthys je tvůj starý přítel a tak mu velice důvěřuješ a během velké války málem zemřel jen aby mohl bránit starý posvátný les Jednorožců. |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
 | Les Když tak kráčím po lese a hledám něco objeví se Erthyses kterého jsem už dlouho neviděla. Jakmile na mě zamáva pířím si to přímo k němu.Jak pak je Erthysi jak se po tak dlouhé době maš?? Kounu na něj a vyčkávám co mi odpoví. Krásný je to les ale hrozímu že se sním něco stane jen přece je ted zlá doba. Kam pak maš namířeno?? Můj starý příteli?? |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Poslechnu si všechny informace co k tomu má a neochotně vejdu do portálu. Co si o sobě myslí? Zabít mě kdybych chtěl odejít? A navíc čte myšlenky. Hnusnej mág. Myslí si o sobě bůh ví co.... Na druhé straně se opatrně rozhlížím. |
| |
| Ylthin: Drujd se na tebe usměje a veselým hlasem (do kterýho by nikdo neřek že patří člověku okolo třista let starému člověku) : ,,Á moje nejmylejší a nejoblíbenější strážkyně lesů. rád tě tady vydím. Ale nesu správy které mě netěší..." Na cvíly se odmlčí a tobě se zdá že začíná usýnat. |
| |
| Ricco: Když se rozhlížíš vydíš nejprve jen nějakou šmouhu. Po chvilce se ti jasní obraz a vydíš že seš na nějakym náměstíčku. Před tebou velký dům po pravém boku obchodní stánky za tebou další malé domky a po levém boku kašna a dlouhý náměstí (nevydíš na konec jelikož je mírná mlha. |
| |
| Tak nějak bezmyšlenkovitě kráčím ulicí rozhlížím se kolem, když tu před sebou slyším hlasy. Zvednu hlavu a vidím bohatě oděného muže, snad mága nebo šlechtice, který podává nějaké černovlasé ženě malý váček a chce, aby z tržiště přinesla koberec. Přemýšlím, že bych se nabídl místo ní, ale on by měl připomínky k tomu, že jsem poslouchal. Je to dilema. Ale co když svolí, já se budu táhnout s kobercem a pak mi ani nepoděkuje? Nakonec se odhodlám a rázně vykročím se slovy: "Mohu vám nějak pomoci?" |
| |
| Balduran: Muž se na tebe chvilku dívá a zkouší si tě zařadit do lidí jestly nejseš nějakej zlodějíček nebo něco takovýho. Po chvíly ti říká: ,, Mladíku máš odvahu, ale to se mi lýbý. Dobrá můžeš mi přinést ten koberec, ale dávej si pozor nevým jestly mě znáš, ale já sem zdejší šéf vojáků pro tuhle část města. Takže jestly se mi pokusýš vzít peníze vezmu si tvůj život. Souhlasíš s tím????" A přitom se na tebe trochu pousměje. Vydíš bílé zuby což zřejmě značí jeho postavení ve společnosti. ( čeká na tvoji odpověď ) |
| |
| "Dobře, koberec Vám přinesu, ale co z toho budu mít? Vděčnost mě nenakrmí." Při těchto slovech se mi na tváři začal projevovat mírný úsměv, ale vzhledem k tomu, že jsem si ihned uvědomil s kým mluvím, ihned jsem ho potlačil. Stojím tam a vyčkávam na odpověď. |
| |
| Teleport mě vyhodí někde na náměstí nějakýho města, rozhlížím se kolem a začnu se postupně rozhlížet kolem. Takže město bychom měli, informace o relikviáři taky, jen chybí místo kde je ukryt. Nejsem v tomhle moc dobrý raději bych přijal něco jednoduššího. Vydám se mezitím skrz náměstí do ulic a koukám se kolem sebe. |
| |
| Balduran: Kapitán ti podává ruku na stvrzení závazku a dodá: ,, Řekněme že dostaneš deset zlatek což je výc než si tady dokážeš vydělat za den. Co ty na to říkáš?" Všímáš si že ten muž je si až moc jistej, že kdybys náhodou zdrhl i z jeho penězama tak by si tě dokázal velmy rychle najít. Všimneš si že kolem vás projde pár strážnejch v koženej zbroji, přilbě, u pasu se jim houpe šavle a v ruce kopí. Když procházej kolem vás tak oba dají levačku v pěsti na stranu srdce. Kapitán udělá to samý a pak kouká na tebe: ,,Ty tu asi budeš novej co?" |
| |
| Ricco: V této době již po ulicích moc lidí nechodí. sem tam potkáš pár žen který dou směrem na trh. Pak nějací strážní v koženkách a s přilbou na hlavě u pasu se jim houpou šavle a v tuce mají kopí. Všimneš si že se na jedné straně uliceválí hromada hadrů která se najednou začne hejbat. Pak z hromady vykoukne holá hlava. Dojdeš k bílému domu se sloupovým a na průčelý má znak stromu se sluncem. ( vypadá dost zajímavě ještě si ten znak nikde nevyděl) |
| |
| " 10 zlatých? Jsem váš člověk pane. Ano jsem tu nový. Ani ne pár hodin." podívám se po strážcích, kteří prošli a pak zpět na velitele. |
| |
| Baludran: Velitel ti podává ruku: ,,A vaše jméno Kesa?" Výrazu kesa nerozumýš. |
| |
| "Mé jméno je Balduran a jeké je Vaše? Jo a promiňte co to znamená to slovo kesa?" s tázavým pohledem se na něj zadívám a počkám na odpověď. |
| |
| Balduran: ,,Kesan znamená cizinec nebo taky novic. Já jsem Bulvaj. Sir Bulvaj ze dzejší části města ruka zákona." Pak se na tebe usměje a podá ti ruku. |
| |
| "Moc mě těší Sire Bulvaji ", podám mu také ruku, " kdyby Vám to teď nevadilo, doběhnu pro ten koberec. A kde Vás pak vlastně najdu?" zeptám se s úsměvem. |
| |
| Balduran: Začne se smát a to dost nahlas. Pak se rozhlídne a ukáže ti na jeden dům a řekne ti: ,,Vydíš ten dům? tak u něj zahneš doleva a pořát rovně až ke kasárnám. Stráže tě pustěj dovnitř. Prohledaj tě a pak tě zavedou do mého domu na akademii která je v tom samym komplexu." Znovu se zasměje a ještě dodá:,,Doufám žes to pochopil, nerad bych aby můj koberec skončil někde u Kouzelníka v pracovně jako rohožka." |
| |
| "A ještě poslední dotaz Sire.Kde je tržiště?" zeptám se a mezitím si prohlížím dům, na který ukázal. |
| |
| Balduran: Znovu se zasměje a pak pískne nějakou melodii, kterou si za tu dobu nedokážeš zapamatovat a pak dodá: ,,Pošlu s vámi mého muže, ukáže vám cestu tam, ale spátky už budete muset sám, Oni totož musej chodit ve dvou. Město je poslední dobou dost ponuré a občas se stane i nějaká ta rvačka. Což je pro ně dobrej trénink zatím co jsme skejsly tady. Ale to je úplně jinej příběh." Pak se za tebou objevý skoro dva metry vysokej voják ( zřejmě elf - usuzuješ podle uší který mu lezou z podpřilby.) Zarazí tě že je zelenej. Kapitán s ním něco prohodí voják pak dá ruku na srdce jako ti dva předtim a pak k tobě ten voják řekne (skřiplavym hlasem): ,,Můžem vyrazit brácho?" |
| |
| "Beze všeho. Jsem připraven, veď mě."řekl jsem a prohodil gesto naznačující směr přede mne. Jsem rozhodnut si během cesty prohlížet okolí do nepodrobnějších detailů, abych trefil zpět. |
| |
| Balduran: Zbrojnoš se zařadí vedle tebe a říká:,,Tak vyrazíme..." A jde směrem k tržišti. Jdete uličkou rovně a pak druhou uličkou po levé ruce od místa kde ste stály. Pak asi pět minut furt rovně a zase zahnete maluo úzkou uličkou doprava. zase rovně asi dvacet kroků a ste na kraji tržiště. Zbrojnoš se na tebe zazubí a říká:,,To je nejkradší cesta, jinak bys to obcházel asi půl hodiny po hlavní ulici. Tak zatim a měj se..." Loučí se s tebou a běží spátky. Než ti zmyzí ještě se otočí a zakřičí tak abys ho slyšel : ,,Ten obchodník se jmenuje Neuter. Má Oranžovej stánek" |
| |
| "Díky, měj se!" zavolám za ním. Celkem simpatickej člověk. Dám se do průzkumu tržiště pátraje po oranžovém stánku a obchodníkovi jménem Neuter. |
| |
| Balduran: Tržiště je dost velké takže ti to chvíly potrvá, vydíš nejrůznější stánky s kořením, ovocem, zeleninou, zvířatama, Sošky, látky, ..... Když tu seš asi dvě hodiny tak se ti v oku zaleskne oranžovej stánek. Nevydíš nic jiného je tam dost lidí a velká tlačenice. |
| |
| Rozrážím si cestu davem, i když s velkými obtížemi a nespouštím oči z oranžového stánku. |
| |
 | "Popravdě včerejší mejdan se asi v určité době obešel bez mého vědomí. A to doslova." poznamenám poněkud sarkasticky a s poděkováním přijmu medovinu od hostinského. |
| |
| Baluran: Ke stánku se dostáváš docela těžce. Ale dostaneš se tam. Vydíš jen pár zaprášenejch koberců. Obchodník má dost práce se zákazníkama, takže si tě skoro nevšimne. Nad stánkem je nějakej nápis kterýmu nerozumíš, ale patrně je to ono. |
| |
| Ronne: Hostinskej to podá pohár a sám si si taky jeden nalije. Pak si k tobě přidřepne a říká ti: ,,Takže se to moc dobře nevedlo co, ale jelikož nemám lepšího hlídače takže sem rád žes to přežil." Znova se zasměje. Zase ta tupá bolest hlavy. |
| |
| Pomalu se přiblížím ke stánku zvolám na prodavače:" Vy jste Neuter?!" mezitím si vydobiju u stánku lepší postavení a zeptám se znovu. Čekám na odpověď. |
| |
| "Tak to jsme dva." přitakám. "Možná je to mou absencí vědomí nebo nadbytkem medoviny, ale...nevíte, co se stalo?" |
| |
| Balduran: Obchodník se na tebe koukne kdo na něj volal a pak řekne: ,, Ne já sem Torch. Neutar je ve vedlejší uličce. Jestly chcete pošlu s váma pacholke abyste nezabloudil." Pak pískne a k němu se tlačí malí dítě. šťouchne do tebe a zastaví u prodavače. Chvílu si poslouchá kázání od obchodníka pak k tobě přiskočí a zahá tě za rukáv: ,,Tak pojďte." A táhne tě uličkou k druhýmu stánku kde je Neuter. |
| |
| Nechám se táhnout mačkanicí k Neuterovu stánku. Sám jsem dítě chytil, aby mě nepustilo a já se neztratil. |
| |
| Balduran: Dítě tě dotáhne ke stánku pak na tebe počká a dětskym hláskem ti pískne: ,,Počkám tady a pak vás vyvedu z tržiště jestly budete potřebovat." Teďka si včimneš že dítko má volné fialové šaty až skoro na zem a přes hlavu šátek aby nepadali vlasi do očí - vlasi nevydíš ( všechny pod šátkem nebo schovaný v kapucínu. Nepoznáš jestly je to kluk nebo holka. |
| |
| Rozhlédnu se a jakmile uvidím stánek zavolám na prodávajícího:"Vy jste Neuter?!" a pokusím se přiblížit k stánku. |
| |
| Když mi tak pěkně řekl potěšilo mě to a to velmi ale špatné zprávy já nerada... Tak copak mi neseš tak špatného moudrý drujde Pak si ale všimnu že on usían podepřu ho a jdeme směrem k nějakému stromu abych ho tam mohla opřít. Co je to s tebou?? Kdysi jsi byl čilí jak rybička Kouknu na něj a pak na les Lesi všech lesů dej mu sílu myslím že mu dlužíš on tě bránil tak mu pomož. |
| |
| Začnu si chvíli prohlížet dům a nakonec jdu ulicí dál. Zajímavý. Tady yb to klidně mohl obýt ale takový štěstí nemám navíc to tady neznám a bez přípravy se krade blbě. Pokračuji ulicemi a zapamatuj isi místo toho domu. |
| |
| Balduran: ¨Zavalitý obchodník s okálenou tváří a poměnkovýma očima se na tebe podívá a říká ti vesele a dokonce je v tom slyšet i smých: ,,Jo to sem já, co pro tebe budu moci dělat vzácnej pane?" Pak ti výde v stříc. |
| |
| Ylthin: Jakmile se ho dotkne zase se probudí a snaží se dělat jako by nikdy k tomu nedošlo. Odkašle si a podává ti pergamen se vzkazem a říká ti k tomu: ,,Jsem už dost utahaný děvče. Ta špatná správa je že tě musim poslat do jednoho moc vzdáleného města s jedním z mých bratří...."(tím bratrem samozřejmě myslý Jednorožce),, abys v tom městě odevzdala smírčí dar tamnějšímu drujhdovi. Jakožto výraz vděku za pomoc při Zůčtování. Ovšem toto město je zakleté jedním hoidně divným dá se říct že je to kouzlo, ale možná je to ochrana tamnějších Bohů" Podává ti ještě přívěšek na krk s lodí ve znamení. |
| |
| Ricco: snažíš se zapamatovat polohu domu i ulic jak se tam dá dostat. Zanedlouho dojdeš ke schátralé chýši. Zvláštní je že půda na které stojí je černá a plot okolo pozemnu je rozbytý. Domek sám je v polorozpadu ale zahlédneš světlo z jednoho okna. K tvým uším dolehne šepot který nese tvoje jméno. Pojď dál Frede Ewansi Ricco. Pořát se to opakuje. |
| |
| Když se druid probudil byla jsem moc ráda, je to hodný člověk. Když mi řekl co mám udělat proč né aspon se podívam někam jinam. Budu potěšena že mi tak důvěřuješ, ale nestane se jednorožci nic. Kouknu na něj a pak si vezmu pergament a vydám se pro svoje věci a také pro zásoby. Budu se snažit tě nesklamat. |
| |
| Ylthin: ,,Neboj se mé dítě, jednorožec bude u mého přítele v bespečí, on v tamnějším mněstě schromažduje všechna zvířata, aby je mohl chránit pro příští generace. Má prý lektvar který jim dá nesmrtelnost věkem. Naštěstí tento lektvar nepúsobí na humanoidy." |
| |
| Sten: Procházíš lesem když ti kolem hlavy prolítne šíp ze vzkazem, I když se rozhlídneš nikoho nevydíš. šíp se zabořil do nejbliššího stromu před tebou takže ho vydíš. (peruť šípu je rudě zbarvena, ale není od krve. Tělo šípu je ze dřeva červené třešně. Hror nevydíš) |
| |
 | Zrovna procházim lesem když tu přiletí šíp... Co to má být? Už ani nemůžu nikam jít aniž by se něco stalo... na to jsem čekal ...v duchu se usměji no tak se podíváme copak mi píšou pohlédnu na šíp, zajímavé zpracování, takový jsem ještě neviděl ,vytáhnu ho a začtu se do vzkazu... |
| |
| Sten: Vážený poutníče právě jsi obdržel pozvánku do řad mé temné legie, jestly příjmeš, učiním tě mým zaklínačem, ale budeš muiset splnit pár jednoduchých úkolů. Nejprve ale malá formalita. Jestly příjmáš zlom tento šíp a uvnitř najdeš zašifrované instrukce které budeš muset rozluštit. Více v šípu. Pokud nepříjmeš tak.... Sotva dočteš poslední slovo tak se ti zaboří šíp těsně před botu. |
| |
| Mírně se usměji, docela působivé,ale střelný zbraně moc nemusim. Což o to práce by se hodila, ale kdo ví jaký budu mít závazky... no co asi nemám na výběr ,podívám se na šíp u mé boty a zlomím ten co držím... |
| |
| Sten: V šípu najdeš kus rudého papíru. a nějaký symboly. Nerozumíš zatim ani jednomu. ale na konci je napsáno abys rozlomyl i ten druhej šíp. |
| |
| Pohlédnu na papír hm... co to ma byt??? vezmu tedy ten druhý a také ho rozlomím... zajímavý vstupní test... začíná se to komplikovat... |
| |
| No každý musí jednou umřít a kdy to zaleží na něj nebo na osudu. Příteli Řekl mi že zvířata budou v bezpečí byla jsem velmi ráda a chtěla jsem se jen zeptat zda pujdu sama nebo budu mít doprovod. Na cestě do toho města budu sama nebo mě někdo bude dopravázet Byla jsem moc štastná že mě pověřil tak důležitýn úkolem jen doufám že nesklamu. |
| |
| "Sir Bulvaj mě poslal pro koberec. Možná víte o co jde." odpovím, dívám se na něj a čekám na odpověď. |
| |
| Sten: Ve druhém šípu je zabalena mapa a v ní je vyznačena křížkem nějaká souřadnice, netušíš kde by to mohlo bejt. Poblíš toho křížku ( označující portál) je nějaká vesnice. Démonova Zhouba a k ní vede cesta. Je zde vyznačen ještě rudejma čarama nějaká šifra (přes celou mapu). |
| |
| Ylthin: Drujd se zamyslý jestly ti dávat nějakého průvodce a pak pronese: ,,Pošlu s tebou skřítka který tě doprovodí k poušti, pak se bude muset vrátit jelikož by v poušti zahynul." Pak opře bílou řezanou hůl se srdcem lesa a zamumlá do větru nějaké zaříkadlo. Za chvilku se za tebou objevý malej skřítek a tahá tě za cíp lazajky. |
| |
| Bulduran: ,,Ach ano, mám tady pro něj jeden vzácný kousek, počkej tady hned ho donesu. Ale nejprve zaplať...." Natáhne ruku pro měšec. |
| |
| Jak jsem uviděla skřítka byla jsem ráda že mám společníka. Nebudu tě zdržovat příteli asi vyrazíme co říkaš skřitku? A kouknu na něj a asi se těší až se vráti. Zbohem a bryz doufám naschle Otočím se mířím ke svcojemu stromu. Vemu si jen pár věcí a mužem vyrazit |
| |
| Podám mu měšec s penězi a počkám než přinese koberec. |
| |
| Při slověch která uslyším v hlavě se otřepu. Co to má být? Zase nějaký kouzla nebo podlý triky který jsou všude? Rukou zajedu k pasu kde mám nůž a pomalu jdu směrem k domku. |
| |
| Ylthyl: Skřítek něco naznačí rukama. A pak vyrazí směrem k jednorožci co máte dovést drujdovy. |
| |
| Balduran: Stařík si měšec vezme a zmizí v domě za krámkem. Za deset minut dva sluhopvé přinesou koberec. |
| |
| Ricco: Jdeš směrem k domku a vydýš že v místech kde je plot na tvé straně je kamený chodník, ale na druhé straně už je jenom černá zem a válí se tam mlha. |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Ronne: Hospodskej se k tobě přitáhne židly a sedne si nad tebe a říká: ,,No takže si to asi nepamatuješ, tos musela dostat pěkně do hlavy. No nic stalo se to tak že sem přišla skupina nějakejch horníků z Haltú a začaly se tady roztahovat. A já sem tě zavolal abys je vyvedla ven. Tys si šla k nim a jejich předáka si čapla za vousy a vyvedla ven, Následovaly tě i ty vostatní a půlka hospody vás sledovala. Dva si hnedka z fleku vodrovnala ale ten třetí tě dost škaredě praštil topurem do hlavy. Mezitim sem doběhla stráž vod našeho chlebodárce a vodvedly je." Pak se napije z korbelu a pokračuje: ,,Pak sem tě táhl do pokoje a nechal tě pořádně vyspat a dokonce sem si dal práci s tím volat k tobě felčara aby tě prohlídl. Prej seš v pohodě." Pak se směje a podává ti svojí medvědí tlapu aby tě zvedl ze země kam si spadla když ti to říkal. |
| |
| Přijdu ke sluhům a potěžkám koberec, jestli ho unesu či nikoliv. |
| |
| Balduran: Koberec uneseš, ale stojí tě to dost syl a brzo si budeš muset odpočinout. Odhaduješ že koberec má tak 7-10 kg. Sluhové koukaj že seš sylnější než voni dva dohromady. Obchodník i dítko mají na tebe koukaj. Dítko má otevřenou pusu. Všimneš si že má bílé zubi jako nějakej boháč. ( dokonce bělejší než Kapitán co mu máš donýst ten koberec). Dítě zavře pusu a cpe se před tebe a pokřikne na tebe: ,,Pojď za mnou vyvedu tě ven z obchodního náměstí jakymkoliv směrem." |
| |
| Poděkuji hostinskému za pomoc.Co nedokáže za zmatky jedna rvačka pomyslím si a pokusím se vyjít ven z pokoje a projít se po okolí. Snad se mi na čistém vzduchu trochu provětrá hlava |
| |
| Ronne: Když výdeš ven s pokoje, projdešchodbou a po schodech dolů do hospody. Ta je dobře a útulně zařízena ( což usuzuje že jakožto obránce hospody seš dost dobrá) výdeš dveřama ven na ulici kde tě oslepí moc sylné světlo. K uším ti doléhá zvuk obchodníků a řechtání koní. Do nosu tě udeří sylná vůně koření z vedlejšího pivovaru kterej bude asi někde blísko. |
| |
| Držim se dítěte a čas od času si dám malou přestávku abych koberec vzal do pohodlnější polohy. |
| |
| Balduran: Vyplíst se s toho mumraje a ještě s nákladem ti zabralo skodo tři hodiny. Dítě se ti občas ztratilo, ale vždy na tebe počkalo. Když ste venku. Dítě se zastaví a říká: ,,Pán by si asi potřeboval odpočinout?" Usměje se na tebe tema bílejma zubama. |
| |
| Chvíli se nechávám unášet vůní, ale moje myšlenky se pořád vrací ke včerejší rvačce. Přijde mi na mysl se podívat ke kostelíku, kde se souboj odehrál. Třeba mi tam něco připomene včerejšek |
| |
| "Jo to bych teda potřeboval. Fuj. Děkuju žes' mě...ehm vyvedla nebo vyvedl z toho mumraje." řeknu a také se usměju. |
| |
| Ronne: Kostelík je vzdálen sotva padesát metrů od hospůdky. Dokonce tě mine pár mnichů a jdou dovnitř do hospůdky. Když tě mijej něco si začnou šuškat. Nerozumíš tomu až do chvíle kdy zaslechneš To je ona ta chráněnkyně...... Výc nerozumíš. |
| |
| Balduran: Dítě se začne smát když to říkáš a pak dodá: ,,Já sem holka. Jmenuju se Tool. Sundává šítek a vyndává žlatavý vlasy z kapucínu. Pak udělá takovou pózu kteroui dělaj princezny když se ukláněj. ,, Nedaleko je jedna dobrá výčepna. syce tam choděj i Dolmistři a kovkopové, taky se tam občas zaplete nějaký ten mnich z chrámu a říká že de porvádět odpouštění hříchů nebo pomáhat nějakému potřebnému. Ale všichny věděj co tam dělaj...." Znova se zasměje a zakrije si jednou rukou pusu. ( usuzuješ že je dost dobře vychovaná nebo dokonce z vyších mýst šlechtických) |
| |
| Chráněnkyně? Co tím myslí? napadne mě a pomalu se za nimi otočím. Budu se je snažit nějak nenápadně následovat, jestli neuslyším ještě nějaké informace... |
| |
| Ronne: Mniši si tě nevšímaj a jdou do hospody. Jeden má na sobě fialovou Satyru se znakem dvou křídel a znakem půlměsíce a druhej Modrou se zlatým vyšíváním. Oba maj kápe na hlavě a Ten fialovej má rudou Okaši ( něco jako šerpa kolem pasu která je zatočena a konce směřujou volně dolu), ten druhej Okaši nemá. |
| |
| "Děkuji ti za tip Tool. Napřed však odnesu tenhle koberec. Zákazník už na něj netrpělivě čeká." rozhlédnu se kolem jestli jsem na tom samém místě, kam mě přivedl voják. |
| |
| Vrátím se do hospody a počkám, až si mniši něco objednají. Jestli jsou stálými hosty a jsou zdejší, možná je bude hostinský znát. Zkusím se ho na ně zeptat, jestli o nich něco neví... |
| |
| Balduran: Holka na tebe zamrká velkejma pomněnkovejma očima a pak řekne:,,A ke komu pán nese zen koberec?" |
| |
| Ronne: Vrátíš se teda do hospůdky a vydíš jak se mniši jenom usaděj k ohni a začnou klábosit v mnišskym jazyku. |
| |
| S rukou na tesáku pokračuji k tomu domku a když jsem u dveří tak na okamžik zaváhám. Pořádně nevím co dělám co ten hlas... Následně zaklepu na dveře a čekám co se stane. |
| |
| Vyhledám hostinského a zeptám se na ně. Jestli o nich něco někdy neslyšel... |
| |
| Ale Siru Bulvajovi, veliteli místní vojenské posádky. Kde maj kasárna asi nevíš co?" usměju se a opět se rozhlížím kolem jestli neuvidím něco co jsem viděl cestou sem. |
| |
| Ricco: Dveře se sami otevřou. Když vejdeš nikoho nevydíš jen ten hlas:,,Kam jdeš, Frede Ewansisi Ricco..... Rozhlídneš se ale nikoho nevydíš Tudy, kam jdeš......... odkud přicházíš........ Co jsi zač........Co hledáš....." Pořát dokola. ale dá se to vydržet. |
| |
| Vcházím dovnitř a opět zaslechnu ten hlas. Nevím jestli tenhle barák nebo i celý město jsou takhle divný ale nelíbí se mi to. Nejprve si ujasníme toto. NEoslovuj mě celým jménem vyber si jen jedno. Povím tiše a kráčím dál místností. Co dělám a všechno o mě je jen moje věc, nikoho jinýho byť by to byl bůh.... Odpovím hlasu načež se zastavím a zorhlížím se po domku. Nerad se bavím s hlasem bez těla který mi navíc nepohlédne do očí jako rovnocený. |
| |
| Ricco: Frederiku Ewansisi Ricco vým proč jsi přišel.....Vým co jsi zač.....Vým jak skončíš.... Ze stínu vylétne zbraň a zaboří se do podlahy dvě stopy od tebe. čavle se zlatym chráničem. (vypadá dost draze.) Vým kde to najdeš.... Vým jak to skončí.... |
| |
| Beru na vědomí to že jde semnou skřítek a byl docela rychlí... Ahoj jsem Ylthin, a jsem ráda že semnou budeš cestovat asi moc nejsi nadšený že?? Kouknu na něj a pak se spodívám na jednorožce a povíd Jdeme přátelé čeká nás dlouhá cesta Vezmu si své vybavení jídlo pro mě a přátelé a zbraně, křesadla a zbytek co budu potřebovat. Cesta Jak tak jdeme cestou zatím nevidíme žádné nebezpečí a to je dobře protože jsme stále v posvátném lese., |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| soukromá zpráva od Ylthin pro |
| |
| Ylthin: Skřítek se na tebe podívá a pak udělá zase pár znaků rukama. Najednou se ze stromů a křoví vynoří postava. Vlasně je vystoupí z křoví jenom trup a vousatá tvář se na tebe nechápavě dívá. V ruce má bílé dřevěné kopí a přes rameno luk, ale toulec nevydíš. Osoba je (alespoň co vydíš svalnatá a neoblečená). |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Pořád jsem jaksi nevěděla co skřítek dělá, ale pak jsem asi věděla. Před náma se objevila velká svalnatá postava trochu jsem se jí lekla.Protože nevím co má v úmyslu je. Do ruky mi sjede dýka která není vidět pod mojim pláštěm. Co jsi zač a copak potřebuješ. Mám být mírumilovná osoba takže nemůžu na káždém vidět hned to zlé. |
| |
| soukromá zpráva od Ylthin pro |
| |
| Ylthin: Tichým hlubokým hlasem: ,,Otázkou je co ty děláš tady, malá ochránkyně lesa? Tady jsi již na našem území." říká postava. (hoď si na postřeh 1k6) |
| |
| soukromá zpráva od Ylthin pro |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Teďka si hážeš jestly si něčeho na něm všimneš. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Vezmu ty pápíry a jdu... jedno kam Co to má být??? nějaký rudý papír se symboly a mapka s červenými čarami, Démonova Zhouba... kde už jsem to slyšel pokouším se najít nějakou souvislost ale na nic nemohu přijít... byl jsem tak zamyšlený až jsem skoro narazil do stromu, skoro jsem zapoměl že jsem v lese... |
| |
| soukromá zpráva od Ylthin pro |
| |
| Sten: Dlouho jdeš lesem až dojdeš k jednomu srubu. V blátě před vchodem zahlédneš nějaký stopy. Dveře sou pootevřené. Jinak je všude ticho. Na záproaží vydíš opřené kopí a houpací křeslo ( velikost zak zhruba pro člověka). |
| |
| Ylthin: Na tvorovy nevydíš nic zvláštního. Stále čeká na tvoji odpověď. Z jeho výrazu nevyčteš žádný emoce, má chladný zelený oči, černý vlasy spletený do afrocopánků. Je vyšší než to křoví (křoví má půl metru na výšku a je dost hustý- nic přes něj nevydíš). Tvor si tě prohlíží pak mu pohled sklouzne na skřítka a ¨něco mu ukáže jednou rukou. Skřítek taky něco naznačí a kouká na tebe. |
| |
| Když tam tak stojíme a mlčky se na sebe dívame představím se mu. Jsem Ylthin a jen tudy procházíme, nechceme tady nic provést pokud znáš mě víš že bych nikdy ničemu neubléžila Pokud šlo o skřítka vůbec jsem mu nerozuměla |
| |
| Prázdný houpací křeslo, opuštěný kopí... Opatrně vytasím meč a jdu se podívat dovnitř... Kdo tady může jen tak nechat ležet svoje kopí? |
| |
| Ylthyn: ,,To by mohl říct každý, jestly si ta co jsi prokaž se. Nettle mi řekl že tě má doprovodit do pouště. Ale neřekl mi proč. Já sem Mule Poignant Spear. |
| |
| Sten: Když procházíš kolem kopí zavane na tebe dost chladný vánek ( na to že je půlka července). V chatce je tma že nevydíš na krok. |
| |
| Vyjdu ven a zapálim louč To je zvláštní... to se mi ještě nestalo abych ve tmě neviděl... Jakmile ji zapálim tak opatrně vejdu dovnitř tady se mi to nezdá... a to kopí... |
| |
| Taky ti mohl říct kdo ho sem pozval možná by ti to pomohlo, Moc nesmím mluvit o tom ka jdu nebo proč tam du. Nezlob se prosím, ale je to velmi důležité pro tenhle i některé jiné lesy. JInak aspon vím jak se skřítek jmenuje. Prphodím s úsměvem a čekám zda mě pustí. |
| |
| Sten: Louč osvětluje celou máísnost. Prostě zařízena: Jedna postel (dřevěná vystlaná listím), židle, stůl, malá skřínka a na zdi něco jako obraz, ale nevydíš pořádně co na něm je.( musel bys přijít blíž). Po podlaze se válí chuchvalce mlhy se třpitivýmy chuchvalci. Ve skříni vydýš nějaký záblesky zelenýho světla. ( jen slabě a mýhavě) |
| |
| Opatrně přistoupím blíže k obrazu a podívám se copak na něm je... hm... zajímavě zařízený a copak to je na podlaze... takový chuchvalce... |
| |
| Podívám se na šavli a lehce do ní ťuknu botou. To co říkáš říkalo už spoustu lidí....nebo nelidí či co jsi. A jak to skončí vím již dlouho. Rozhlédnu se kolem a nikdo nepřichází. Nemáme o čem mluvit tak zbohem. Řeknu hlasu, otočím se a jdu pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| Sten: Přistoupíš blíž a vydýš že na stěně je mapa kraje. Vybí tam kus (asi je vyříznutej). Ale tvarem ti něco připomíná. |
| |
| Ricco: šavle je podle tvýho otukání pravá. Když sycházíš ven dveře se před tebou samy zabouchnou. To už odcházíš???? Ani si nebudeš hrát???? Ty nás nemáš rád??? |
| |
| Pristoupím blíž a zkoumám mapu... Že by to bylo to co myslím... ...vytáhnu utržek s mapkou a přiložím ho k tomu... |
| |
| Abych odpověděl na otázky tak ano, ano, nevím. Nemám důvod zde zůstávat když se se mnou jen baví čísi hlas. Řeknu tiše do tmy a pokusím se otevřít dveře. |
| |
| Sten: Mapka sedí. Je to zdejší kraj, v mapě je zakresený převážně les, ale na kraji mapi vydýš rudě značenej domek. |
| |
| Jestli je to možné tak si vezmu tu mapu No tak už aspoň vim kde jsem... asi bych měl vyrazit k té vesnici...ale nejdříve Přejdu ke skřini, dávám pozor kam šlapu a opatrně ji otevřu... |
| |
| Slen: Mapa je dost velká. (asi 1m x 1,5m). Jdeš ke skříni , šlápneš na vrzající prkno. Hlasitě zaskřípe pod tvoji vahou. Světlo ve skříni se pohne. |
| |
| Pevně chytím meč a počkám co se bude dít do háje... vždycky se něco pokazí... Kdo tam asi tak může být... že by ten tajemný střelec... ...přesunu se ke straně na který se otevírá... |
| |
| Sten: Světlo zabliká a pak tě osvítí dírou ve dřevě. Nevydýš žádnou postavu či stvoření. Začíná ti být zima od noh. |
| |
| Brrr... tady je ale kosa... už abych odtud vypad, ale třeba je tam něco důležité, nebo nebezpečné... Prudce otevřu a odběhnu od té skříně... |
| |
| Sten: Ve skříni je nějaká bytost, Zářící teď modrým světlem. Kouká na tebe skrz sklenici. Pak prudce vyletí, zastaví se ti před očima ( než stihneš zaostřit co to je) ti oblýtne kolem hlavy, zatahá tě za ucho. pak se dotkne tvojí zbraně a zase zmihne do skříně. Vydíš za tím akorát dodrou čáru kudy to letělo. Nestihneš to chytit, ani dost rychle reagovat na to že se tě to dotklo. |
| |
| Na to že jsem zaklínač tak musím mít notně překvapený výraz to jsem fakt nečekal... co to bylo? a co to se mnou udělalo?... šáhnu si na ucho a podívám se na meč radši odsud už vypadnu... Pořádně si prohlédnu mapu a pokusím se ji co nejpřesněji zapamatovat, hlavně cestu k té vesnici, (svůj útržek se beru s sebou) Ať už jsem odsud pryč... vyjdu ven a pohlédnu na kopí Bude někomu chybět? zatím si ho jen prohlédnu... |
| |
| Sten: S uchem, ani s mečem nic není. Kopí je bílé jako padlý sníh. Má na sobě nějaké značky, ale moc jim nerozumíš, protože jsou dokola okolo toho kopí. Jinak si všimneš že ta mlha do chatky plynu buď do toho nebo z toho kopí ( nelze to poznat). Je podivné že za tu chvilku co jsi byl uvnitř se dost sešeřilo. Lesem se táhne vzduch naplněný vodou ( usoudíš že v noci bude dost sylně pršet). |
| |
| Ricco: Dveře se ani nehnou. Ty už nás chceš opravdu opustit? To by nám bylo lýto. Zůstaň tu s námy, budeme si hrát...... Pak dětský smých. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Když sem tady tak budu odpovýdat. A když ne tak odpovym až když přídu. |
| |
| To je zase den... to abych přespal...tady, do toho se mi moc nechce... s tím kopím si radši nebudu moc zahrávat... vejdu dovnitř, podívám se ješte jednou na ty symboly a pokusím se usnout |
| |
| Ylthin: Postava se na tebe podívá: ,,Ty se mipokoušíš rozkazovat????? To se poslednímu nedařilo moc dobře když sem ho nakopl." Pak se zasměje a ty sy všimneš dvou tesáků v puse. Pak z křový výjde napůl člověk napůl kůň. |
| |
| Balduran: Dítě na tebe zamrká a říká: ,,Prosím neříkej strýčkovy že sem tě doprovázela z trhů, já nesmým bez doprovodu z kasáren. Strýček by se zlobyl." Pak na tebe udělá smutný voči. |
| |
| Opakuji co jsem řekl před chvílí. Řeknu již důraznějším hlasem. Mluvil bych jen s někým kdo by stál přede mnou. Odpovím a následně se pokusím vykopnout nebo vyrazit ty dveře. |
| |
| Ricco: Při nárazu do dveří tě něco odrazí do prostřed mísnosti. ( - 1 lp ). Před dveřama se formuje něco jako mlha.,,Ty tu s námy nechceš zůstat!!!! My si chceme hrát!!!"Dost naštvaně. Mísnost se zbarvuje do ruda. |
| |
| Sáhnu dozadu k pásku kde to kryje můj plášť a v každé ruce třímám jeden tesák. Nic takového jsem neřekl, jen ty se nesnažíš docílit toho normální cestou. Začnu se rozhlížet kolem jestli tu nění nějaký východ (okno nebo jiné dveře) a při tom dávám pozor na okolní dění. Zdá se mi to nebo je to nějaký duch? |
| |
| Ricco: Je tam pět oken a dvoje dveře (kromně tech vchodovejch) - jedny nahoru druhý dveře sou zavřený. Strop nad tebou začíná žlutě zářit. |
| |
| Přestává se mi to líbit. Spatřím okno které by mohlo být dobré k úniku. Rozběhnu se co možná nejrychleji k němu a pokusím se vyskočit ven. |
| |
| Ricco: Optět neprorazíš jen se svalíš na zem. Všimneš si že okno popraskalo, ale zase se to vrací do původního stavu než si do něj narazil. ( - 1 Lp) |
| |
| Čas utíká a jsem již dost potlučený musím rychle něco vymyslet než tu zemřu. Rozběhnu se ke dveřím které jsem zkoušel vyrazit a po cestě schovám tesáky opět na místo. Rychle sáhnu do brašny a vyndám pár paklíčů kterými začnu odemikat zámek. TAk dělejte kluci, nejsem si jistý jestli mám ještě i ten pytlíček. |
| |
| Ricco: Ke dveřim se dostaneš. Skoušíš první paklíč a ten se ohne těsně před zámkem. Za tebou se ozve: ,,Hloupoučký človíček.......Cha Cha cha...." |
| |
| Zamračím se nad tím že mi ta bytost ohla paklíč a otočím se čelem do pokoje. TEn paklíč jsem měl rád. A to že se mě snažíš zastavit svojí magickou nebo jakou silou a nezkusíš to normálně ukazuje cosi o tvojí povaze a o tom co za šmejda si. Řeknu hlasu a rozhodnu se jít po schodech nahoru. |
| |
| Ricco: Od dveří je slyšet burácení větru. Tyn náhle prorazí dovnitř tebe chytne pod krkrm a vynese tě až ke stropu kde tebou praští vo strop ( několikrát po sobě) pak tě pustí, ale nedoadneš. těstě před podlahou tě něco čapne za nohu a zase nahoru ke stropu. Prudká bolest ti projede celým tělem. Nemůžeš se ani hnout bolestí. Od spodních dveří slyšíš šramocení. Dveře se rozlítnou a k tobě letí okovy, skoby, háky, řetězy. Něco ti roztáhne ruce jako bys byl na kříži Pak tě okovy svážou ke stropu tak ře se nehneš. S nohama je to podobný. Nemůžeš se hnout a dýchání ti působí strašný bolesti. |
| |
| Jakási síla mě přiváže řetezy ke stropu a pohnout se nemůžu. Je to čím dál tím víc lepší a lepší než na začátku. Tanhle zku...nej duch mi začíná lízt krkem. Děkuji ale řetízky a náramky nenosím. Povím přízraku a pokračuji. Sundej mi to ať si můžem normálně promluvit. Nedívím se že chceš s někym mluvit a že tu nikdo není. Pokud sem někdo příjde a chce jít pryč tak ho takhle týráš a nedokážeš to udělat slušněji. |
| |
| Ronne: Hospodskej se na tebe podívá a řiká: Tys fakt musela dostat pořádnou ránu. Dyť to sou mniši z kostelíka ani nevym jak se to tam menuje, ale choděj sem dost často." Pak vezme dvě sklenice vína a jde jim ho zanýst ke krbu. |
| |
| Ricco: Místo odpovědi se ti vedle hlavy zabodne šavle. Pak na druhou stranu dopadne kord. Těsně na to ti k rozkroku zabodne obouručák. |
| |
| Aha takže takhle si děláš přátele. Řeknu a pousměji se. Škoda že tu žádný z nich nevidím. Dpopovím a koukám dál očima po místnosti. |
| |
| Ricco: Vydýš jen mlhovinu. Mýmy přátely jsou všichni kdo obívají tenhle dům. A ty budeš brzo taky přítel, Zapomeneš, ztratíš zlost, budeme přátelé. Uvydíš.¨ |
| |
| Tak tomu se říká povedená rodinka. Zbabělý duch který se odváží na své oběti jen takto a jeho ubozí přátelé kteří tu bloudí.. Pokusím se rukama nebo nohama něco udělat ale je jasně že to nepůjde. |
| |
| Ricco: každý pohyb tě stojí dost syl. Najednou okovy spadnou a ty letíš za nima. Dost ošklyvě dopadneš na zem kde sou okovy. jen tak tak mineš zabodnutý hřeb. ale vrazíš si něco do pravej nohy. ( - 1 lp.) |
| |
| Upadnu na zem a jsem dost pochroumán ale i přesto rychle vstanu ze země a nevnímám bolest protože na ní neni ta správná chvíle. Zamířím po schodech nahoru a dávám pozor na všelijaké kouzla a přízraky. |
| |
| Ricco: Cesta ti trvá dost dlouho vzhledem k hřebu co ti trčí v noze. Každej krok tě stojí víc sýly. Začínaj se ti dělat mžitky před očima než dojdeš ke schodum. Je tam asi dvacet schodů nahoru. |
| |
| Ne nepokouším rozkazovat jen tě prosím a jen zdůraznuji proč to opravdu potřebuji. Jen pokroutím hlavou No nemyslela jsem že budou i takové překážky. Musím do vzdáleneho města abych pomohla mému příteli který je docela vnouzi víš.... Nechtěla jsem je urazit a už vůbec aby přišel další na pomoc.... Nechci žádné potíže tak prosím aby jste ěm nechali projít, je to vážně důležité. |
| |
| "Obávám se, že mi tou ranou vytloukli z hlavy půlku života," usměji se. Zkusím zajít za mnichy a přisednout si k nim. Přemýšlím, jak se tvářit. Jestli co nejpobožněji nebo naopak zmateně a mile, abych získala jejich prvotní sympatie. "Přeji hezký dobrý den," usměji se a mírně se pokloním: "Smím přisednout?" |
| |
| Jdu pomalu ke schodům před kterými se zastavím a pohlédnu vzhůru. Hmmm ještě že tu není věž. Pak na okamžik ucítím bolest a pohlédnu k noze, bolest se plně projeví když si uvědomím všechny souvislosti. Nemám moc času tak se hluboce nadechnu a vytrhnu hřeb z nohy, pak sáhnu do brašny kde bych měl mít nějaké kusy látky které používám na zranění, jsou celkem dost zakrvácené a umýt to nejde ale co na plat. Kusem látky si zaškrtím nohu abych neztratil moc krve, potom se vydám po schodech nahoru. Snažím se držet zábradlí ale nejsem si už jistý čemu v tomuhle domě věřit. Druhou nohu se snažím nenamáhat a nijak moc nezatěžovat. |
| |
| Ylthin: Tak běž, ale rychle. Ustoupí ti z cesty, abys mohla projít. |
| |
| Ronne: Mniši se na tebe jenom podívají, jsou jako z kamene. takže z výrazu čteš jen respekt a pokoru. Pak ten fialovej naznačí gesto rukou že si můžeš bezevšeho přisednout.. Druhej nedokáže říct nic jen Ehh ehh eee. |
| |
| Ricco: Vytrhneš hřeb z nohy je celej od krve. Prudce krvácíš ( - 1 lp.). Zaškrtíš nohu, tak že to moc nekrvácí. Chůze je čím dál výc složitější. Začíná ti bejt dost horko a vyrazí ti na čele studenej pot. |
| |
| "Neboj se, nic mu neřeknu. Nevadí zeptám se na cestu stráží. Tak běž zpátky ať tě strýček nehledá." řeknu a pomalu odcházím. Ještě se však otočím, zamávam jí a zavolám "Měj se a ahoj.". Jdu a hledám nějaké stráže, které by mi poradili kudy do kasáren. |
| |
| Nejprve začnu s mnichy nějak nezávazně konverzovat. Zeptám se jich, jak se jim líbí v hospodě(když ji rádi navštěvují). Zda jim chutná víno a tak. Pak se na chvíli odmlčím, aby bylo poznat, že se rozhovor bude ubírat jiným směrem. "Nemohla jsem si nevšimnout, že když jsme se míjeli na cestě u kostela, vypadali jste, že mne znáte."usměji se:"Večer se u kostela seběhla malinká bitka a pořádná rána do hlavy se nevyhla ani mě." poukáži na svůj zátylek. "Popravdě si díky tomu téměř nic nepamatuju...." nakloním se k mnichům blíže, aby nás nikdo neslyšel (malinký divadýlko):"...někteří o mě mluví jako o chráněnkyni a já přísahám, že si vůbec nepamatuju, o co běží." Tvářím se co nejvíc nenuceně, ale upřímně |
| |
| Pokračuji po schodech a začíná na mě doléhat námaha a horko. Budete se muset snažit víc. Tak lehký to nebudete mít vy jako jsem to neměl ani já. Pokračuji po schodech nahoru a již se nezastavuji bylo už hůř. |
| |
| Když jsme tak stáli a najednou nám řekli že můžem projít. Děkuji ti že jste nás pustili přeji pěkný a neručený den, Cupitám pryč aby si to náhodou nerozmysleli. Ty asi normalně nemluvíš že?, Koukám na něj a jdu směrem do lesa. Až budete chtít odpočinout řekni |
| |
| Balduran: Hnedka na první křižovatce potkáš toho samýho strážnýho co předtim je s ním ještě jeden skřet. O něčem se bavěj ale ty jim nerozumíš. |
| |
| Ronne: Minši ti odpoví že hospůdka je útulná a víno je nejlepší v týhle části města. Ten fialovej: ,,Ano má paní včera tu byla ně¨jaká rozepře a dokonce tekla krev. Ještě sem ji dneska ráno musel uklízet z posvátného schodiště. Dyť vy jste ochránkyně tédle hospůdky a dá se říct že jste tak trošku v rozepři se zákony. Již hodněkrát jste byla v chrámu a bojovala s městskýmy vojáky, zajímavé je že pokud jste byla na Svaté půdě nikdy vám nikdo neublížil až do včerejška. Druhý mnich se na tebe jen dívá. |
| |
| Ricco: Dostat se nahoru bylo těší než přejít poušť bez nějaké výbavy. Nahoře se ti dost motá hlava. Začínáš mýt vydinu lázní před sebou. |
| |
| Ylthin: Skřítek jde bez přestávky. dokonce ty sama začínáš být unavená. Ale Skřítek pořát pokračuje. Utrhne si větvičku a vytáhne nožík. Který je pro tebe veliký jako párátko. A začne si něco vyřezávat. |
| |
| Nahoře v patře mě uvítá iluze a tentokrát je to iluze lázní. Tomu se říká milé přivítání ale děkuji nemám zájem. Lázně nemusím. Pak začnu hledat jakoukoli cestu dál a lázní si nevšímám. Hledám cokoli co se dá k útěku použít. |
| |
| Ricco: Vidina lázní se rozplyne. Vydýš před sebou zavřený písečně zbarvený dveře. Slyšíš závan čerstvého vzduchu a ptačí spěv. |
| |
| Chvíli pohlížím na dveře a pak pokračuji v hledání. Né děkuji i ryhle dveře musím odmítnout. Hledám dál a dávám pozor. |
| |
| Rico: V mísnosti je pár oken, nějakej nábytek a ty dveře. |
| |
| Okna to je to pravé. Přejdu co nejrychlejí k oknům ze kterých vykouknu a zjistím situaci, pak sáhnu do brašny a přitom se pokusím vylézt z okna tak abych byl napůl venku a napůl uvnitř. |
| |
| Ricco: Něco ti brání se dostat blíže k oknu jak na dva cm. |
| |
| Jakmile zahlédnu ty dva, jdu s kobercem k nim. Promluvím na toho, který mě sem přived: "Promiňte, že vás ruším. Vy mě určitě znáte. Vedl jste mě sem. Mohu mít prosbu? Nesu ten koberec zpět siru Bulvajovi, ale nevím kudy ke kasárnům. Mohl by jste mi poradi kudy?" řeknu a pohlédnu na něj s nadějí v očích. |
| |
| Balduran: ,,Dyť vám to sir Bulvaj vysvětloval. Pak si uvědomí že ste úplně jinde a řekne: ,,Musíte támhleUkáže na uličku ne širší než tři stopyTou projdete, zahnete doleva a půjdete rovně asi 22 bloků rovně až ke kasárnám" |
| |
| Pozorně poslouchám a poděkuji. "Děkuji mnohokrát. Nashledanou!" řeknu a odcházím podle instrukcí vojáka ke kasárnám. |
| |
| Balduran: Dojdeš k úzké uličce a zjistíš že koberec se tam nebude vejít když ho poneseš na rameni jako doposud. A navýc si všimneš že v uličce je spousta věcí o který bys mohl poškodit ten koberec. |
| |
| Co to obejít? Nevím kudy. Co to zkusit nést před sebou a ten koberec zabalit do mého pláště s kapucou? Zkusím to co mě teď napadlo. |
| |
| Balduran: Na to abys zabylil koberec do pláště je moc velkej. Z uličky tě ofoukne chladý vánek a nese vůni pečenýho masa. Což ti připomene žes dlouho nejedl a začne ti kručet v břiše. |
| |
| Rozhlédnu se po okolí jestli nenajdu něco, co by mi mohlo být užitečné. |
| |
| Balduran: V ulici vydýš jen pár krabic (zavřených), Nějaká okna po straně, Pár dveří. Když se ohlídneš nikoho nevydíš. |
| |
| Rozhodnu se prozkoumat krabice, ale opatrně a pozorně. |
| |
| Balduran: Všechny krabice maj buť doast složitej zámek nebo jsou dost dobře zatlučeny hřebama. |
| |
| Bezradně se posadím na jednu z nich a začnu přemýšlet o dalších možnostech. Mohl bych tu uličku obejít. Když nebudu vědět cestu zeptám se vojáků nebo místních. Jak mě napadlo, tak také činím. |
| |
| Balduran: Máš na výběr: ulicí doprava a doleva, a nebo taky spátky na tržiště. |
| |
| Vydám se ulicí doprava. |
| |
| Arounga: Pjdnoho večera se ti zdál sen: Vydělas veliké město, plné zlata, nerostvých surovyn a lesů. I když ses moc divyla že ve měste jsou lesy. Nevyvedlo tě to tak moc z míry. Spíše tě zaujal zelený meč který dokázaly vytvořit jen bohové, ten meč byl zaražen do skály na samém vrcholku města. Meč měl Jícen tvořenou jako z větviček. z čepele meče vytékala voda tak průzračně čistá že snad nemohla být obyčejná voda.... O půlnoci jsi se vzbudila ve svém srubu uprostřed posvátného lesa. |
| |
| "V rozepři se zákonem?" podivím se:"Jak to myslíte?" Začíná to být dost zajímavé. Jestli mnich uklízel krev, možná mohl ty lidi vidět... pomyslím si. Mírně se pousměji:"Omlouvám se za nepříjemnosti, které Vám minulou noc způsobily trable. Nepamatujete si, kdo mohli být ti lidé, se kterými jsem se dostala do rozepře? Netušíte, kdo to mohl být?" pokrčím rameny:"Nebo nevíte o někom, kdo to včera mohl vidět? Kdo by mi mohl říct něco víc?" |
| |
| Ronne: Oba miši na tebe koukaj jako na nějakého blázna. ,,Chcete říct že sy vůbec nic nepamatujete?" |
| |
| Cítím se trošku provinile, že takhle ukazuju svoji slabost, ale popravdě..co mám dělat. "Nevím jak často někdo z vás dostává rány do hlavy," pronesu:"Ale ne. Kromě toho, že jsem se včera porvala si vůbec nic nepamatuju." Uchechtnu se: "Ale dobrá zpráva je, že znám alespoň svoje jméno!" |
| |
| Ronne: oba mniši se zasmějou. |
| |
Probudim se ve svý chaloupce v mým lese a opakuji si sen. Ve snu sem vyděl nádherný meč který by měl znásobyt moje síli a to je přesně to co chci. Vstanu a zabalim si nějaké zásoby do pouzdra si zastrčim krátký meč a vyjdu ven. Podle toho co vym je nejbliší město od mého lesa na sever a tam bych se snad mohla doptat na to město o kterym se mi zdálo, přemýšlim a vyrazim směrem k městu. Když tam dorazim tak se obrátim hned na stráže o brány neslyšel někdo z vás o městě ve kterém sou lesy? Zeptám se vyhýbavě a hlavně se nezmiňuji o meči. Myslim to město ve kterém se ulice mění, upřesnim co přesně hledám. |
| |
| "Takže?" zeptám se znova: "Můžete mi říct, něco o těch lidech včera? Pokud tedy něco víte?" |
| |
| Arounga: Strážní se začnou smát: ,,Nejseš snad blázen holka? Stromy ve městě to jo, ale že by i lesy? Ha ha ha." Pozorujou tě všichni co to slyšely. |
| |
| Ronne: Fialovej se zamyslý: ,,Byly to kovkpové z jinej části města. Dva si trošičku rosekla. Pak se tam oběvyly stráže, ale než tě chytly daly ti pořádnou ránu palicí. Pak tam vběhla nějaká holka a poručila aby je odvedly do žaláře, ale tebe tady nechaly že si tě najmula... Výc nevým" |
| |
Jedním krokem sem se k němu dostala tak rychle že to ani nečekal. Lechce sem ho zvedla do vzduchu jako by nic nevážil. Odpověz vážně a přímo na mou otázku, řeknu mu a oči mi zaplanou ohněm. Oči se okamžitě uhasí, ale ani v nejmenšim nepustim stráž jen ho sleduji a čekám na odpověď. |
| |
| Argounga: Druhej strážce spustí: Poplách, nepřítel rovnou od východu. Za moment se tam seběhne setina těžkooděnců. S mečema s pavézama. Utvořej formaci a jdou směrem k tobě. |
| |
Podívám se na těžkooděnce. Tak sem to zase přehnala, pomyslim si a hodim strážcem po těžkooděncích. Rozběhnu se k nim a před nimi se odrazim a přeskočim jim lechce nad hlavami. Když sem za nimi tak se rychle rozběhnu a zmizim jim v lese. Pro případ že by mě pronásledovali sem nechala v lese pár pastiček a když sem mimo les tak se zarazim. Došlo mi že sem někde slišela že to město se niní nachází někde v západní poušti zmaru. Zamířim teda k jinýmu městu které je sice dál, ale tam mě ještě neznaj. Tentokrát to skusim jinak hned u stráží se zeptám nevýte kde se nachází poušť zmaru? |
| |
| Arouga: Za tebou vyjede postava v černém. Za moment tě dostihne a srazí na zem. Pak sesedne takovou rychlostí že nestihneš ani dopadnout na zem a on už nad tebou stojí a kouzlí: Seš svázaná a nemůžeš se ani hnout. Na krk ti míří ostny. Seš spoutaná kouzlem Růžový keř (každej pohyb tě bude stát 1 lp.) |
| |
Ani se nehnu a pokusim se svojí energií zbavit se svázání. |
| |
| Arounga: Nevede se ti aniˇnic, nějako blokuje tvoje sýly. |
| |
| "Děkuji, pánové. Moc jste mi pomohli." Vstanu a pokloním se. Poté ukáži na sklenice s vínem. "To je na mě." Vrátím se za hostinským. "Říkal jste, že ty polomrtvý lidi z rvačky včera odvedla stráž od našeho chlebodárce. Kde ho najdu?" zeptám se a na poslední chvíli ještě dodám:"A přestaňte se mě ptát, jestli si vůbec nic nepamatuju....nepamatuju." zdůrazním možná i s určitou dávkou pobavení. Tohle je absurdní zranění pomyslím si pro sebe. |
| |
Zatím se nehýbám a čekám co na mě vytáhne ten chlapík, kterému se mě podařilo svázat a navýc byl tak rychlej že bych to ani já tak rychle nedokázala a to v sobě mám sílu draka a obratnost elfa. |
| |
| Ronne: Víno stojí za oba 4 zl. Hostinskej ti říká: ,,Jo náč chlebodárce je přece tam kde má bejt a to je na hradě." |
| |
| Arounga: Postava v černém k tobě dojde a dotáhne tě ke koni kdy tě uváže na lano který nevypadá jako lano a vleče tě směr město. |
| |
Tak na to zapomeň, pomylsim si a opět se snažim přetrhat svázání. Zároveň to risknu a svou silou se snažim přervat ty podivná pouta. |
| |
| Arounga: (-1lp) S jezdcem to ani nehne, ale jemu stačí jedno škubnutí za provaza ty letíš k zemy. Nečeká jestly vstaneš, jede dál a tebe táhne za sebou. |
| |
Nechám se táhnout už sem snad zažila horší věci a rozhodně se nenechám zabít kouzlem jen by mě zajímalo jestli to je kouzelník nebo někdo jinej. Odpoutám se od svého těla a zústávám za jakousi uzavrenou částí mysli kam nepronikne skoro nic z vnějšího prostředí. |
| |
| "Ou..." zamyslím se. Podle mnichů mám problémy se zákonem přijde mi na rozum, že pokud dělám velký nepříjemnosti, tak se nejspíš nic moc nedozvím. "Prý bývám občas v rozepři se zákonem. V jakým stylu?" zeptám se hostinského. |
| |
| Arounga: Vysvobození se ti nepovede jelikož ti v tom zabrání jezdcovo kouzlo. |
| |
| Ronne: Hostinský: ,,Již několikrás sy zbyla pár ozbrojenců když se trochu výc nechovaly podle pravydel. Voni si to vyložily jinač a tak sč vobčas stane že tě hledaj." Usměje se na tebe. |
| |
| Dlouho deme a skřítek vůbec nevypadá že by byl unavený akorát to cítím na sobě, ale nic neřeknu. Jak tak koukám vyřezává si něco a je pořád nějak potichu.... Začínam si tu stejnak připadat tak nějak sama. |
| |
| "Tak to bude docela problém." usměju se taky. "Mniši říkali, že tehdy u toho kostela večer...mě nezabásli proto, že se tam objevila nějaká ženská a řekla, že si mě najala..." odmlčím se. Ženská. Musí to být nějaká vysoce postavená rajda, když může ovládat stráže usměji se. "Nemáte tušení, kdo by to mohl být?" zeptám se. |
| |
| Ylthin: Skřítek si vyřezal píštalku a začal hrát. |
| |
| Ronne: ,,Mě se eptej já tam nebyl" |
| |
| "No jo. To já jen, jestli'ste třeba něco nezaslechl." poznamenám trochu otráveně. Mniši o té holce mluvili jako o "někom", takže jsem se stejně moc nepohnula z místa. Vůbec netuším, co mám dělat. Vlastě ani nevím, po čem pátrám. Vrátím se zpět do svého pokoje. Chci se podívat po věcech, co mám u sebe. Jen se ještě před odchodem zarazím. "Bydlím tady nebo mám vlastní dům?" zeptám se naposledy hostinského. |
| |
Nechám marné snahy se osvobodit a pořádně si prohlédnu jezdce. |
| |
| K oknu se nedostanu a ty dveře se mi moc nelíbí. Vypadají až moc podezřele ale jinudy mě ten přízrak asi nepustí. Příjdu k těm dveřím a chvíli si je jen tak prohlížím a jejich okolí jako by to měla být past. Pak vytáhnu tesák a pokusím se otevřít dveře, přičemž raději uhnu stranou aby se mi nic náhodou nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| Skřítek mě příjemně potěšil začal hrát hned se šlo lépe... Akorát nás asi všicni ulsyší.... Máš talent příteli Jdu po boku jeho a jednorožce |
| |
| Ronne: Hostinskej: ,,Asi máš vlastní, ale nevým kde, tebe sem najal již dávno když si tady vyřídila pár trolů. Tenkrát, myslym že to sou už dva roky si mě řikala že bydlýš někde v kramářskej ulicy, ale nevym to jistě. To výš je tady hodně lidí. Takže se toho dozvym moc, ale většina mi k ničemu není." Pak de obsluhovat další hosty kteří se mezitim dostavyly do hospody. |
| |
| Rrounga: Na jezdci si vvšimneš jen jeho černýho oblečení, a bílejch vlasů. Kůň se zdá být trochu lepší než používaj rytířy. Ale nemůžeš to dobře posoudit protože sis neměla čas ho pořádně prohlídnout z blízka. Projíždíte městskýma branama a jezdec trochu spomalý tak ab sis mohla stoupnout a měla krapet důstojnosti alespoň jako "zajatec". Zastavýte až před malou tvrzí uprostřed města. Kde jezdec sesedne a jde k tobě. Všimneš si na něm že má bílé vlasy a že nosí masku černou jako noc se znakem třícípého slunce na čele. ,,Co sis myslela? že můžeš dělat velkej rozruch a ublížit jednomu nevynýmu člověku? A pak zmizet, aniž bych se o tom nedozvěděl?" říká k tobě když tě odvazuje od koně. Kůň pak odběhne do stájí úplně sám. |
| |
| Ricco: žádnej tesák nemáš. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
Chtěla sem se jen dozvědět o městě které se mění a nechala sem se trochu unést, řeknu k tomu divnému člověku. Taky by si mě velice zajímal ty a tvoje schopnosti, pomyslim si ale nahlas to neřeknu. |
| |
| Balduran: Vydáš se tedy ulicí v pravo, nikoho nepotkáš, krom nějakých lidí kteří před tebou vždycky někam zalezou, takže se nikoho nestihneš zeptat na cestu. Před tebou je malý domek natřený na modro s vývěsní tabulý. Domek je syce malý, ale honosně vybavený. Za sebou slyšíš klapot kopyt a drnčení vozu. Podle drnčení je to těžce naložený vůz. |
| |
| Arounga: ,,To, ale neznamená že napadneš městský stráže. To je jako bych já chtěl ke snídani páva a vypálil kuly tomu les. Taky by se ti to nelíbylo dračice...." Zarazí tě když ti řekne dračice. |
| |
S někim sis mě spletl já nejsem dračice i když mi žilami koluje krev drakú, pronesu k člověku. |
| |
| Arounga: Naprosto suše ti řekne: ,,Skrýváš se, protože jsi to co jsi. Stejně jako já, ale je mezi náma rozdíl, já jim sem schopnej pomoct. A ne je zahubit jak ses o to pokusyla ty." Pak vezme za provaz a vede tě do vchodových dveří ve tvrzi. Vydíšš modré stěny, připadá ti zvláštní že sou modré i když je to kamení. Pár obrazú nejakých postav. Koberec vyšívaný zlatem. Sloupový vytesané do podob mnichů nesoucí obětní mýsy ve kterých plane oheň. úchvatný pohled. |
| |
Nikoho sem se nepokusila zabít kdyby mi slušně odpověděl tak bych ho nemusela zvedat a kdyby ten druhej nevyhlásil poplach tak bych ho pak pustila a odešla, řeknu a klidně du za nim. |
| |
| Arounga: ,,Ten první je mrtvej. Tomu říkáš v klidu? Máš jednu výhodu vězení je plný, takže tě můžu už jen zavřít do kobek v aréně. Kde se zůčastníš zápasů." Pak se nachvilku odmlčí. |
| |
| Ylthin: Skřítek anižby odložil flétničku se na tebe usměje. Jednorožec začíná jít do ritmu písničky a tebe když se zaposloucháš ten rytmus taky trochu svádí k tanci. |
| |
 | soukromá zpráva od Sarkon pro |
| |
Co to tady máte za strážníky nevydrží ani krátký let, řeknu a dál postupuji za nim. Udělal si chybu příliš mě podceňuješ pořád ještě mám meč ale nechám si ho až do arény, pomyslim si posměšně. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Tvá int odpovýdá vyjadřování decka s mentální poruchou. |
| |
| Jak tam jdeme cestou v tom tanci se vižívam to je hudba pro mé uši.. Vidím že i jednorožec neodolal a já nebudu kazit partu a taky začnu... Utíká tím rychleji čas aspon to tak vypadá. |
| |
| soukromá zpráva od Sarkon pro |
| |
| Sarkon: Probudíš se v hospodě na sobě máš kosti od berana cos měl včera k jídlu. Hostinský: ,, Ty platit, já muset platit jídlo pivo. Ty jít s ostatní my na vesnice trpaslýk?" Natáhne velkou ruku pro dvě zlatky zajídlo a přespání v hospodě. |
| |
| Ylthin: Začínáš bej už unavená a navýc dete skoro celý den. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro PJ: Před tebou jsou stráže. Ty: Přeskočim je a běžim dál ..... Páč se ti to nemusý povýst. OK? |
| |
| soukromá zpráva od Sarkon pro |
| |
| Jak tam jdeme unava je čím dal tim horší bohužel musím přiznat je lepší ve vidrži. Příteli nechci tě rušit ale emohli bychom si odpočinout?? Jsem unavena ale vydržíš hodně to musím uznat A usměji se na něj |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Ylthin: Skřítek odloží píšťalku za opasek. Jakmile přestal hrát tak ty a jednorožec jste přestaly tancovat. Začíná se stmývat. |
| |
| půjdu s ostatnímy ven z hospody"já jít s vámy platit? |
| |
| Arounga: Ten muž v černém k tobě přistoupí a odebere ti všechny zbraně. Pak zazvoní na malý zvonec a k tobě přijdou dva nabušení strážní a vëdou tě ke kobkám. Pořát se nemůžeš bránit jelikož si pod kouzlem růže. |
| |
Nechám se vést a pečlivě si prohlížim cestu ke kopkám a zapamatovávám si cestu. |
| |
| Arounga: Provedou tě vedlejšímy chodbamy a bludištěm k aréně. A hoděj tě do jednej z kobek. pak se o něčem domlouvaj se správcem arény. |
| |
| Sarkon: Jeden barbar (zřejmě vůdce): ,,Og nabu. ty jít s námy. Jestly ty dost sýly na malý vousatý." Pak zavelý a ostatní se trochu sformujou do skupyny. Není tam žádnej tvar prostě velká skupina Barbarů v bederních rouškách a s kaldivama, sekerama a palicema n rukách. |
| |
Postavim se a pokusim se zjistit jestly mě pořád váže kouzlo růže. |
| |
| dobře seřadim se s nimy a budu následovat vůdce.Protože nevím kam zmizel pidi mužíktak co kdy mi vyrazit?už se mile těším až toho malého hajzlíka chytim |
| |
| Arounga: Pořát ještě jo. Díky pohybu ses škrábla o trny (-1lp). Přes mříže z vedlejší kobky slyšíš sýpavým hlasem: ,,To máš marný. dokud nepříde správce tak se ani nehejbej. Budeš potřebovat ještě hodně sýly aby tě vodsuď pustily. A hlavně neskoušej utýct. Jinak ti vodseknou prst na ruce. A Možná dostaneš vypálenou značku když se to bude opakovat. Takže po tobě bude moci jít každej s království. Vým to kdysy sem je lovyl, než mě chytly otrokáři a prodaly mě sem." |
| |
Kdo si? Zeptala sem se. |
| |
| Arounga: Sýpavý hlas: ,,Jen pouhý bojovník. Tady mě znaj spýš znaj jako Alison. Ale až budu volnej tak mě budou oslovovat Eliot. A kdo seš ty?" |
| |
Já sem Arounga a dostala sem se sem jen proto že ty zdejší lidé nic nevydrží, řeknu tomu za mříží. |
| |
| Arounga: ,,To je zajímavé. Ale pro ně teď asi znamenáš o něco výc než koňský hovno na cestě. Teda jestlys nemluvyla s tím černým." Pak se rozkašle a zasténá. |
| |
Nějakej chlápek v černym mě chytil kdo to je? Zeptám se ho. |
| |
| Arounga: ,,Můj bejvalej chlebodárce. Teda předtim než mě chytily a prodaly. On na hry echodí, teda normálně ne. Ale blížej se Hůrovy slavnosti a ten nejlepší bojovník dostane svobodu. A o té tady rozhoduje on." Pak začne znova kašlat. ,,Když vyhraju požádám ho znova jestly se budu oci vrátit do jeho služeb." |
| |
Tak to máš nejspýš tu smúlu že mě chytil, řeknu mu a pomyslim si už aby to bylo. |
| |
| Arounga: ,,Jak to myslýš?" Trochu v jeho tónu slyšíš podiv. |
| |
Protože se to chystám vyhrád a pak vyrazim do pouště, odpovym mu. |
| |
| Arounga: ,,Není to trochu divný, tady možná zemřeš a ty se vydáš v šanc poušti?" Zase kašel ,,Nezlob se na mě, ale mě to příde trochu bláhové." |
| |
To výš já se chci dostat do města které se mění a to je nejspýš v poušti, řeknu. |
| |
| Arounga: ,,O tom sem už taky slyšel. Otec se ho vydal hledat a už se nevrátil. Mě bylo pět když vyrazil." |
| |
A nevýš kterym směrem se dostanu do pouště zmaru nebo tak nějak? Zeptám se toho člověka a zbystřila sem pozornost. Tam by totiž mělo teď být. |
| |
| Arounga: ,,Tak to nevým, celý život sem neopustil hranice téhle země." Pak je pět minut ticho ,,Měla by ses zeptat v sále záznamů." |
| |
A ten se nacházý kde? Zeptám se ho. |
| |
| Arounga: ,,V hlavnim městě." |
| |
Tak to mám daleko kdy maj začít souboje? |
| |
| Wolverin: O půlnoci tě něco probudí. slyšíš nějaký skřeky dole na ulici. Což je podivné v tuto noční dobu. |
| |
![200512090833vincentl[1]5237.jpg](200512090833vincentl[1]5237.jpg) | Vstanu s postele opláchnu si obličej vodou abych se trochu probral.co to může bít v tudle noční dobu?Dojdu se opatrně podívat ven na ulici co se tam děje |
| |
| Wolverin: V dálce vydíš dav s pocodněma jak se blížej k tvému domu. A křičej: Prič s obludou. Prič s ním, Upalte ho" Napadne tě že zjistily co jsi zač. |
| |
| soukromá zpráva od Sarkon pro |
| |
| Sarkon: Všichni vyrážej směrem k trpaslyčím dolům. |
| |
| jdu s nimi protože mi nic jiného nezbýváa furt se téším až ho dostanu |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Pokoušim se nějako utýct. Dorazim dolů do spodních pater. Tenhle dům nemá zadní dveře jen okna na ulici. Na dům ze tří stran sou nastavěný další domy. Takže kdybys to mohl přepsat. |
| |
| Sarkon: K trpaslyčim dolum dojdete okolo poledne, ze všech teče pot. Takže ste docela cejtit potem. Trpaslýci vyhlásyly poplach a stáhly se do dolů. |
| |
| Pokusim se vyšplhat na dům de to stěžka ale jentak tak sem se tam vyšplhal.Přeskočim na druhý dům.Splinu s tmou tak aby mě nikdo neviděl a pozoruju celí dav co bude dělat dál. |
| |
| Ricco: Démon na tebe zaútočil a sežehl tě na prach. |
| |
| zařvu a připravim si směšně malou dýku a du do boje konečně dočkat na mále vousaté |
| |
| Wolverin: Dav dojde až k tvýmu domu a zapálí ho. v mžiku si přišel o všechno na tomhle světě. Máš jen věci co máš u sebe. Jeden si tě všiml a ostatní jou za ním. Pronásledují tě. Někteří začaly střílet z kuší. |
| |
| Arounga: ,,Souboj začne zejtra s prvníma raníma zvonama.Ráno si losujeme kdo bude bojovat s kym. Pak to začne. O zbraních rozhoduje správce." |
| |
Tak to abych se vyspala, pronesu a usnu na místě kde sem. |
| |
| Sarkon: Někteří zašaly zuřivě řvát, jiní přivolaly berserk. Všichni vyráží do dolů. Najednou obrovská rána dopadajícího kamene a ty sy všimneš že pět barbarů po pravé ruce smetl balvan který hoiřel. |
| |
| Doběhnu na druhou stranu střechy a slezu zní.zaběhnul sem rychle do nějáké temné uličky a v tom spěchu si všimnu na zemi poklopu od kanálu.otevřu poklop a vlezu do kanálu.zatáhnu za sebou poklop a běžim potichu kanálem aby mě rozbouřený dav neslišel a snažim se najít nějaký vychod |
| |
| kouknu se kolik nás ještě zbylo a pokusim se bojovat po poku velitele...přitom zuřivě řvu abych nahnal strachAAAAH |
| |
| Arounga: Spíš až do rána kdy tě probudí velký řev a chrastění. |
| |
Probudim se a čekám co příde teď. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Wolverin: Jsi v kanálu. Děsně to tam smrdí a tobě se dělá špatně. skoro nic nevydíš. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverin pro |
| |
| Sarkon: Nevýš kolik vás je protože do tolika počítat neumýš. Velitel je už u vchodu a mizí vevnitř v tunelech. tobě zbývá do vchodu ještě dvě minuty běhu. Další šutr dopadne před tebe, ale odrazí se před tebou. ty padáš na zem z toho otřesu. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Použiji infravidění a rozhlížim se po kanále a snažim se najít nějakou cestu.Usta a nos si zakriju pláštěm abych necejtil tolik ten smrad. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| vztanu a neváhám běžim sa velitelem... |
| |
| Wolverin: Pláš ti moc nepomáhá, ale je to lepší než bez něj. Kanál se větví na dvě křídla. Než dojdeš k tomu rozcestníku ztrácíš pojem o čase a trochu i orientaci. |
| |
| soukromá zpráva od Sarkon pro |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Sarkon: Doběhneš ke vchodu do dolu, ale velitele nikde nevydýš. Jen křik a nárazi kovu o kov. úpění a krev na stěnách. |
| |
| Vydám se cestou do prava a snažim najít nějaký orientační bod abych věděl v který části města sem. |
| |
| Wolverin: Dojdeš k žebříku. poklopem sem proniká jen proužek světla. |
| |
| Arounga: K tobě před celu dojde malý schrbený mužík v modrym oblečení s rudym pláštíkem. ,,Vylosuj si číslo" Hází k tobě váček s papírky ( hoď procentovkou. Na pořadí ) |
| |
Vylovym si jedno číslo. |
| |
| Arounga: hodila.,,Hezký pokus. Ale mě neošálíš. Podle lístku budeš 89. v pořadí souboje." Pak se otočí ke strážci a řekne mu ať ti dá výstroj. Strážce zasalutuje a odběhne, zachvilku ti přinese malej pěstní štít a dlouhou dýku. (nemusýš zapisovat. po boji ti to stejnak odeberou) |
| |
Převezmu výzbroj a štít si nasadim na levou ruku. Do druhý vezmu nůž a čekám co se stane. |
| |
| Arounga: Vyvlečou vás do stínu arény. všichni ste ve zvláštních boxech. K tobě příde skřet s kyblíkem rudej barvy. A udělá ti na ruce a noze pruh dokola. Celou dobu na vás stráže mížej kušema a kopíma kdyby někdo chtěl utýct nebo se vzbouřit tak vás většinu zabijou. Nastává první boj - horal a elf. Lidi fanděl. ty nic nevydíš ( seš až vzadu). Po půl mynutě slyšíš jak někdo křičí. Pak další řev diváků a ticho. Podobnym spůsobem so eodehrávaj všechny boje. Některý trvaj dýl jiný ne. Pak se otevře tvůj box. A voják ti naznačuje že máš jít dál. |
| |
Vystoupim a du podél pokynú vojáka. |
| |
| Arounga: Naproti v aréně stojí malý skřet. Má kopí, koženku a síť. Zastavý před trybunou kde zahlédneš černě oblečeného člověka s maskou. Pozdravý ho: ,, Og nabu, arr agnas." čeně oblečený muž pokyne a začne boj. Skřet udělá dva skoky směrem k tobě. (boj bude na kola) |
| |
| Obejdu paprsky světla a snažim se abych se nedotkl žádnou částí těla slunečního paprsku a podívám se co je dál a ppokračuju v čestě |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
Sešlu kouzlo odolnost na sebe. |
| |
| Vyjdu do pokoje, kde jsem se předtím probudila a podívám se, jestli jsem s sebou měla nějaké věci, které by buď nebyly na škodu nebo nebylo radno je zapomenout, než začnu hledat kde bydlím. |
| |
| Arounga: Povedlo 2.Kolo: Skřet další dva kroky k tobě (aréna je na deset kol poloměr) |
| |
Přistoupim o dva kroky k němu. |
| |
| Arounga: 3.kolo: Skřet další dvakroky k tobě |
| |
Nehýbám se a čekám co udělá. |
| |
| Arounga: 4.Kolo: Skřet se zastavyl a do bojové pozice. |
| |
Postavim se do obrané pozice a čekám nehodlám zaútočit první. |
| |
| Arounga: 5. Kolo: Skřet de k tobě. Vzdálenost je 10 kroků |
| |
Přiblížim se k němu. |
| |
| Arounga: 6.Kolo: Lidi začínaj pokřikovat. Skřet dělá další dva kroky k tobě. |
| |
Ať si křičej, pomyslim si a opět se přiblížim. |
| |
| Arounga: 7.kolo: Lidy skandujou a lřičej ,,Rozdrť ji, probodni, usekni hlavu,..." Nikdo nefandí tobě. Postava v černym jen sleduje. Skřet se zastavyl a kouká po aréně. |
| |
| Wolverin: Dojdeš k dalšímu rozcestníku: Levo a rovně |
| |
Taky se zastavim a čekám je mi jedno jestli mi fandí nebo ne. (jak sme daleko?) |
| |
| Vydám se do leva.Už mě to v tomhle smradu nebaví musim se co nejrychlejc dostat pryč |
| |
| Arounga: 8.kolo: Skřet se znovu přiblíží ale jen o jeden krok. Pak stojí. |
| |
| Arounga: Vzd 7.kola 4. |
| |
Taky postoupim o krok. |
| |
| Ronne: Vyjdeš nahoru do pokoje kde si spala. nic co by se ti hodilo si nenašla. |
| |
| Arounga: 9.kolo: Skřet udělá výpad kopím. |
| |
Bránim se. |
| |
| Arounga: 10.kolo: Skřet dělá výpad po nohách obloukem. (ze zhora dolů) |
| |
| Wolverin: Dojdeš k žebříku. Průchod dál je zamřížovanej. průchod po žebříku nevydíš. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
Tak skočim. |
| |
| Vrátím se tedy opět zpět, rozloučím se s hostinským a vyjdu na ulici. Když potkám prvního člověka, který se tváří jako sdílný sympaťák, zeptám se ho kde najdu ulici, o které mi hostinský tvrdil, že na ni snad i bydlím. |
| |
| Vylezu po tom žebříku a dívám se co tam je |
| |
| Arounga: 11.kolo: Skřed použije fintu která se mu povede a ty seš zamotaná v síti když dopadneš. Dav skanduje sřetovo jméno. |
| |
Seknu nožem po síti. |
| |
| Ronne: Jednoho potkaáš až tak za pět minut. a on ti řekne: ,,Jo milá zlatá to je pěkně daleko, Asi tři hodiny chůze na západ odtud."Pak pokračuje dál a je vydět že má naspěch. |
| |
| Wolverin: Lezeš po žebříku a ten značně klouže. Když seš nahoře je tam nějakej poklop ze železa. |
| |
| Otočím se za zvukem kopyt a uhnu se stranou, aby mě vůz nepřejel. |
| |
| pořádně naněj zatlačim a skusim jestli se otevře |
| |
| Arounga: Moc ti to nevyšlo. 12.kolo: Skřet tě bodá kolím do levýho ramene ramene. ( - 1 lp.) Teprve teď si všimneš že kopí má modrozelený hrot. A násada je ze zeleného kovu. |
| |
| Balduran: Vůz kolem tebe projede velmy pomalu. Je plně naložen a přikryz plachtou. Pod plachtou to břinká. černý kůň vozka je trpaslík. Vůc je vel C. Těžká kovaná kola. Připadne ti jako válečnej, ale není kovanej rám. |
| |
| Wolverin: De to těžko, ale povede se ti to. Seš v nějakym domovnim sklepení. Nahoře slyšíš ruch. |
| |
Skusim zachytnout kopý. |
| |
| prohledám to tam jestli něco nenajdu.snažim se bejt potichu aby mě nikdo neslišel.vezmu si do ruky dýku kdyby náhodou někdo přišel |
| |
| Arounga: Ještě výc se zamotáváš do kopí. Pouštíš dýku a chtáš kopí. 13.kolo: Skřet tě odvalý od dýky. jen díky tomu že držíš kopí. Sež zamotaná v síti. |
| |
Pevně si chytim kopý aby my ho nevytrhl a pokusim se ho strhnout na zem. |
| |
| Arounga: Ještě výc se zamotáváš do sítě. 14.kolo: Skřet kroutí kopím. (-1lp.) |
| |
| To je docela pech. pomyslím si. Napadne mě, že by nebylo špatný se konečně nějak ozbrojit. Alespoň něčím. Pokusím se najit nějaké místo, kde můžu levně koupit slušnou zbraň, popř. nějakou koženou zbroj. |
| |
Pustim kopý a pokusim se ho zamotat do sýtě. |
| |
| Ronne: Kolem tebe prochází dost lidí zdá se že všichni jdou stejnym směrem. |
| |
| Arounga: Sýť je dost zamotaná do tebe. Pouštíš kopí a skřet padá k zemi. |
| |
Pokusim se dostat ze sítě. |
| |
| Wolverin: Ve sklepení najdeš jen pár sudů s jabkama, nějaký zelí, a podobný věci. Je zam dřevěný schodiště a dubový dveře. |
| |
| Nejspíš se něco zajímavého děje nebo mají někde velkou výprodej. Budu následovat dav. |
| |
| Arounga: To ti potrvá dvě kola. Skřet mezitim vstane a skočí k tvýmu noži který vezme. (místo nože máš použitelnou síť, neumýš s ní tak dobře) |
| |
Pokusim se do ní zamotat skřeta. |
| |
| Ronne: Jdeš za nějakejma lidima. po deseti minutách slyšíš před váma velkej hluk. Pak dojdete na velký tržiště. Je tady dost lidí. |
| |
| Arounga: Skřetovy zamotáš nohy do sítě, ten padne na zem, kopí i nůž stále v rukouch. |
| |
Pokusim se mu vyrazyt sítí zbraně. (nebo aspoň částí sítě. |
| |
) |
| |
| Arounga: Síť už v ruce nemáš. Skřet je do ní zamotanej nohama. Pustí kopí a nožem se snaží přeřezat provazi. |
| |
Chitim kopý a zaútočim na něj jím. |
| |
| Arounga: Skřet si tě ani nevšimne když mu sebereš kopí. (můžeš si vybrat kam zaútočíš) |
| |
| Začnu studovat okolí. Pořádně se rozhlížím po lidech, po obchodech. Prostě zkoumám okolí, jestli tam není něco zajímavého |
| |
Na hlavu. |
| |
| Ronne: Stánky s Oblečením, zbraněma, jídlem, zbrojema, krystaly, sošky, amulety, Nábytek, koberce, obrazi, lucerny, vybavení, kováři, kejklíři, představení pro bojobníky, věštkyně, vědmy,.....Prostě velký trhy a hodně strážnejch. |
| |
| Arounga: Probodneš mu hlavu a skřet se svalý na zem v agónii, ještě sebou párkrát cukne a pak už nic, kolem se rozlívá kaluž krve. Diváci Křičej jednohlasně: ,,Bůůůů, Vrah!!!" Pak si teprve všimneš že v aréně není jiný místo který by bylo nasáklý krví než to cos teďka udělala ty. |
| |
| Projdu si stánky se zbraněmi a zbrojením. Snažím se přitom vypadat jako úplně normalní člověk a moc nechdit na oči strážným. |
| |
No a co, pomyslim si a postavim se rovně. |
| |
| Ronne: Stráže naneštěstí mijíš furt, ale moc si tě nevšimnou. Spíš koukaj po nějakym lapkovy, nebo kapsáři. |
| |
| Arounga: Najednos se za tebou otevřov velký vrata. A vyběhne ven třicet těžooděnců a správce arény. Ten se zastavý pět kroků od tebe a říká: ,,Slož zbraňě otroku! Vracíš se do kobky." Všichni čekaj co uděláš, těžkooděnci sou připraveni k útoku kdybys něco skusyla. |
| |
To by mohlo stačit ne? Pomyslim si a hodim kopý tomu člověku. |
| |
| Arounga: Správce uhne aby se ho kopí nedotklo, a pokyne ti směr kudy máš jít. V kobce pak k tobě dorazí rozklepaný felčar. ,,Já já já v v v vám du o o oošetřit rány, pa pa paní" Vykoktá ze sebe. |
| |
Tak fofruj a když se bojíš tak si třeba zavolej stráže, řeknu klidně. |
| |
| Arounga: Felčar přiklekne k lůžku a šáhne na tebe studenejma rukama od krve. A začne se ti hrabat v tom rameni. Je poznat že je mírně pokročilý, ale moc mu to nejde. |
| |
Moc ti to nejde co? Zeptám se posměšně. |
| |
| Jdu ke stánku se zbraněmi a dívám se na ceny. |
| |
| Arounga: Jen se na tebe uražene zadívá a pak vytáhne rezavou jehlu na sešití. Z toho pohledu syšela nenávist a obdiv. Navlíkne železnou nit a pustí se do sešívání. |
| |
Zatnu zuby a čekám kdy bude hotov přitom si pomislim něco o těch co si myslí jak nejsou dobrý. |
| |
| Ronne: Obchodník se na tebe dívá a pak řekne: ,,Tebe sem vyděl v tej hodpodě... Jak se to tam jmenovalo u Phonose. No to je jedno. Co si ráčej vybrat milostpaní? Mám tady výborné meče, sekery, nože nebo dýky? Taky tady mám pár železnejch chráničů. Jestly budou chtít. Vydíš že je to dobrý obchodník díky jeho plnýmu měšci u pasu. |
| |
| Arounga: Za pět min je hotov pak se zvedne a odejde. Pak slyšíš další hluk boje. Až do večera je povyk. sem tam vydíš někoho jak de v doprovodu strážnýho jen s mečem za pasem do cely. Někteří sou sklíčený, jiní vyděšeni a potřísnění krví. |
| |
| Počkám než vůz projede a pak si to namířím k modrému domku a přečtu si vývěsní tabuli. |
| |
Tak přeci nejsem jediná kdo prolila krev, pomyslim si a čekám co bude dál. |
| |
| Balduran: Na vývěsní tabuli jsou nějaký klikyháky kterejm nerozumíš. je tam i znaška Kladiva a luku ve fialovym poly. |
| |
| Arounga: Do večera nikdo pro tebe nepříde. Večer po setmění ti přinesou jen mysku mlátovej kaše a džbánek vody. |
| |
A konečně trochu přírody, pomyslim si a snim jídlo. Pak si lehnu a usnu. |
| |
| To by mohla být kovárna nebo nějaká zbrojírna. Zkusim zaklepat. Přistoupím blíže ke dveřím a silně zaklepu. |
| |
| Arounga: V noci se ti zdála noční můra a přišla na tebe horkost když ses probudila. ,,Tady někdo nemůže spát." Zakašlání. ,,Kdo ti to sešíval, malej kluk se studenejma rukama?" |
| |
Jo přesně ten, řeknu. |
| |
| Mile se na obchodníka usměji. Zdá se, že mě tady místní znají. "Snáním nějaký scimitar nebo šavli." rozhlížím se. "Popřípadě nějaký lehčí meč za rozumnou cenu." |
| |
| Balduran: Na dveřích se otevře záklapka a ty vydíš nažloutlý obličej a trochu šikmý oči: ,,Hay?" Prohlíží si tě. (mimochodem kde máš koberec?) |
| |
| Ronne: ,,Jo pár jich tu mám. Kolik budete schopná za ni utratit? Abych vám nenabízel nic na co byste neměla. Omlouvám se že se ptám, ale je to tak trochu i pro moji ochranu." Zamrká na tebe a na tvůj měšec kterej je očivydně chudší než jeho. |
| |
| (a jo necal jsem ho u té uličky :) pardon. se pro něj pak vrátim) Trochu nesměle promluvím: " Eh zdravíčko. Chtěl jsem se zeptat jestli nevíte kudy ke kasárnům a co je tohle za stavbu." Vyčkám na odpověď |
| |
| Arounga: Zakašle ,,Tak to máš ještě dobrý, většinou nváčkum hoděj jenom pytlík se šitim ať si to udělaj samy. A pokud maj štěstí vydržej tak rok nanejvejš dva. pak umřou." Pak se zasměje, ale přestane a sykne bolestí: ,,To někoo muselo stát nějaký peníze. Máš tam venku někoho kdo by ti to mohl zaplatit?" |
| |
Ne to teda nemám a myslim že bych se sama ošetřila mnohem lépe než to udělal on, odpovim. |
| |
| Balduran: Oči se na tebe podívaj : ,,Vy kupovat naše umění? Nebo učit naše umění?... Tohle budova Bojových Draků. My učit bojovat." |
| |
| Arounga: Nemyslym si v těhlech podmínkách a bez výbyvy?" |
| |
Říkal si něco o tom že by my šití hodili, řeknu a pokusim se znova usnout. |
| |
| Arounga: ,,Možná hodily. Prej si někoho zabila a hnedka první den?" |
| |
| Ó to by mohlo být zajímavé"No neučím vaše umění spíš hledám někoho kdo by mě učil." odpovím a dál se na něj dívám. |
| |
| Balduran: postava se zasměje: ,,Vy nerozumět, vy řikat ničit. My učut umění boje. Když vy přijít do soumrak tak vy moci dovnitř." |
| |
| "Chápu," přitakám obchodníkovi a budu se modlit, aby nebyl moc předražený. Ale co já si pamatuju o cenách? Vůbec nic. "Řekněme tak kolem čtyř zlatých?" |
| |
| Ronne: ,,Paninko, to nebude nejlepší zbraň, ale za čtyři zlatky tady mám rezavou šavly. Nebo jestly ne tak dýku." Usměje se na tebe a je vydět že chce prodat stůj co stůj. |
| |
Neříkej že ty si nikdy nikoho nezabil, řeknu. |
| |
| Arounga: ,,To sice jo, ale ne v aréně. Já vždycky bojuju do omráčení nebo do první rány, nanejvýš do první krve. A ne na smrt. I když sme otroci máme taky nějaký práva. Ani bych se nedivyl kdyby proti tobě postavyly Cassidy." |
| |
Klidně múžou pokud ještě nemaj dost mrtvol, odseknu a zase usnu. |
| |
| Doufám, že mi hostinský za ochranu hospody platí. pomyslím si trochu rozmrzele. Poděkuji prodavači a pokusím se podívat k dalšímu stánku. |
| |
| Arounga: Do rána ti rameno namokvá a tobě působí bolesti jen s ním hnout. Ráno tě zbuděj až rohy oznamující dalšího výtěze. Tebe někdo dotáhl na seřadiště a máš v boxu jen ostnytý rukavyce. |
| |
| Ronne: Dojdeš k dalšímu stánku se zbraněma. Na vývěsní tbuly má napsaný že minimální hodnota zbraní je deset zl. |
| |
Opatrně si je navlýknu a snažim se nehýbat moc rukou. |
| |
| (jsem to blbě přečet :-) ) "Dobře a víte kudy ke kasárnům?" |
| |
| Arounga: Brána před tebou se otevře. Proti tobě stojí dvě zvířata. Vlk a nějaký bílí zvíře vysoký tak do pasu. S pruhama. |
| |
Zatraceně a mě bolí ta zatracená ruka, pomyslim si a ustoupim o trochu dozadu. |
| |
| Balduran: ,,Vy říkat že přijít, my ukázat směr." Slyšíš ze zadní části domu dětský smých. |
| |
| Arounga: Vlk na tebe de z leva to druhý zvíře z prava. |
| |
| Vsadím se, že je tady někdo, kdo bude mít zbraně levnější. Třeba i použité. pomyslím si a začnu hledat nějakého podobného obchodníka. |
| |
Přistoupim blíž k vlkovy a pokusim se ho ovládnout. Sem pořádně zřízená takže mi ani nic moc jinýho nezbývá. |
| |
| Ronne: Většina stánků je na tebe moc drahejch. Pak najdeš jeden z těch levnějších na kraji. Levnější, ale zbraně o to míň kvalitnější. |
| |
| Arounga: Vlk si tě ani nevšimne (ohledně toho že se ho snažíš ovládnout) a skáče po tobě. |
| |
Pokusim se ho za skoku trefit zdravou paží na který mám ostny. |
| |
| Přijdu k jednomu z těch levnějších stánků. Hledám nějakou zbraň, co je sice levná a možná trochu ošuntělá, přesto ale vypadá, že by mohla něco málo vydržet. |
| |
| Arounga: (hoď si na procenta) Je to dost těžký. |
| |
| Ronne: Je tady pár dýk co vypadaj dost zachovale. ( 1 dáky za 1zl.). Ale něco ti na nich nesedí.proč sou tak levný. |
| |
| "Já spěchám. Přijdu, když mi řeknete kudy do kasáren. Mimochodem učíte boj a máte tu dítě? Divné nemyslíte?" |
| |
| Balduran: ,,Dítě učit. Přijďte já ukázat směr cesty." Něco ti říká že mu můžeš věřit. |
| |
| Arounga: Trefilas ho jen lehce do břicha, on tě škrábl zadnim pařátem. |
| |
| "Dobře. Já přijdu, ale musím si pro něco dojít. Mohu? Hned budu zpět." př tomto ukážu za sebe. |
| |
| Balduran: ,,My nikam nejít, vy dojít po to co potřebovat a pak přijít sem. A my ukázat cesta ke kasárnám." |
| |
| Vrátím se zpět k prvnímu obchodníkovi a zeptám se jej na dýky, které má. |
| |
| "Děkuji." otočím se a rozeběhnu se zpět k té uličce pro koberec. |
| |
| Ronne: Obchodník: ,,Tak vy ste se milostpaní vrátila. K vedlejšímu prodejci Mám u tebe deste zlatejch. Dýky tady mám dost kvalitní, za čtyři zlatý dýka bude dost kvalitní. Dokonce když budete chtít tak vám na ni něco vyrazim. Tady soused obchodník to zaplatí." Usměje se. |
| |
| Balduran: Když doběhneš k uličce tak koberec Fuč. Vydíš jen stopy po kolech vozu a nějaký dost hluboký stopy do uličky. Taky zmizelo pár krabic. |
| |
| Vydám se po stopách vozu. |
| |
| Balduran: Stopy tě dovedou spátky k tomu domku cos opustil. A vedou dál do ulice. |
| |
| "Popravdě by mi bylo milejší, kdybyste mi těch vyhraných 10 zlatých věnoval." prohodím jen tak mezi řečí. "Ta dýka je ze 4zl s pochvou nebo bez?" zeptám se a prohlížím si nabízené zboží. |
| |
| Ronne: Obchodník: I s pochvou. Samozřejmě. A tech deset zlatáků byla sázka mezi náma jestly se vrátíte nebo ne." Udiveně se na tebe kouká když si mu to řekla o těch deseti zl. ,,Tak paninko vezmete si ji nebo ne?" |
| |
| Nejspíš to byl ten vůz co mě míjel. pokračuju po stopách. |
| |
| Balduran: Stopy tě dovedou až k jednomu statku s kovárnou. |
| |
| "Já vím, že byla." usměji se na něj: "Vezmu si ji. A nic mi tam nevyrážejte. Myslím, že bude stačit taková, jaká je." přikývnu a podám mu čtyři zlaťáky. |
| |
| Ronne: Kupec si vezme zlatáky a skousne je jestly sou pravý. Pak ti podá dýku s pochvou a s opaskama na nohu. |
| |
Snažim se ho udeřit znova než uteče. |
| |
| Neohroženě vkročím a vyhledám majitele. |
| |
| Arounga: Na to nejseš ani dost rychlá, jelikož máš zraněnou ruku. Bílé zvíře se jen ladně k tobě přikrade. Drží se mimo tvůj dosah. Vlk Udělá kolečko aby tě měl na očích. |
| |
| Balduran: Na statku je asi dvacet lidí. Dvy dělaj v kovárně. Sou tam i děcka. Nikdo z nich nevypadá že by to tam řídil. |
| |
Zatracené zvíře, řeknu si pro sebe a ustoupim pokud možno dál od nich. |
| |
| Arounga: Zvířata si tě držej mezi sebou ať se hneš kamkoliv. |
| |
Zastavim se a čekám na útok zvýřat. |
| |
| Arounga: Vlk po tobě znova skočí, ale de ti po nohách. |
| |
Pokusim se ho zastavit ostny na zdravý ruce tim že je bouchnu do jeho hlavy. |
| |
| Arounga: Rána se ti jak takž povede, ale to druhý zvíře po tobě skočí a svoji vahou tě strhne k zemi. |
| |
| Přijdu k nejbliššímu člověku a zeptám se kde má nadřízeného. |
| |
Zatraceně, pokusim se do něj bouchnout. |
| |
| Vezmu si dýku, ale nesu ji v ruce. Dále se procházím po tržišti. Procházím různá místa. U každého se na chvíli zastavím a hodně se snažím vzpomenout si na něco z mé minulosti. Pokouším se také vzpomenout na někoho, kdo by mě mohl znát lépe než hostinský. Třeba nějaký můj blízký přítel... |
| |
| Balduran: Ten chlapík se na tebe podívá a narovná se. Je skoro dvakrát větší než ty: ,,Copak škvrně hldeáš práci?" Zahromuje. |
| |
| Arounga: To zvíře je na tvejch zádech a ty se nemůžeš ani hnout. Vlk je zřejmě mimo. |
| |
Polusim se ho schodit a zároveň nedbat na bolest. |
| |
| Arounga: Zvíře se hne jen s velkejma obtížema. Seš dost unavená a vytížená když se převalíš. Skoro nemáš sýlu se hnout když je zvýře zase nad tebou a otvýrá velkou tlamu plnou zubů přímo nad tvým obličejem. |
| |
Tak a je po mě tak se aspoň nevzdám bez boje, řeknu si a z posledních sil udeřim do toho nade mnou. |
| |
| Ronne: na nikoho si nevzpomeneš, nebo si ho nedokážeš vybavyt. Vrazí do tebe nějaký dítě. |
| |
| Arounga: Zvíše jen zavrčí a přibližuje se k tvýmu krku. |
| |
| Nejprve zkontroluju, jestli mám u sebe pořád dýku a pak jestli si dítě neublížilo."Pozor na cestu, špunte." usměji se. |
| |
Pokusim se udeřit znova. |
| |
| Ronne: Dítě se na tebe jen zasměje. A pak zdrhá od tebe co možná nejdál. Dýku stále máš. |
| |
| Arounga: Udrříš ho do krku a pak omdlýš bolestí a únavou. |
| |
| Jdu se podívat ke stánku s ovocem. Zajímalo by mne, kolik stoji obyčejné jedno jablko. Taky se dívám na jiné různé poživatiny, abych mohla mít představu o cenách jídla. |
| |
| Ronne: Koukáš že jabko stojí jeden mědák. ale když šáhneš do měšce zjistíš že je prázdnej. |
| |
| "Ne tak úplně. Hledém svojí práci. Táhnu se s kobercem po městě a pak když si ho v jedný uličce odložím, abych si mohl odběhnout tak ho drapnul nějakej váš vozka i s krabicema ke kterejm jsem ho položil. Jeho cílem byly nejspíš ty krabice a tak sebral i ten koberec." |
| |
| Balduran: Vysokej chlapík: ,,Tak hele mladej, neprovokuj a neskoušej nás nazývat zlodějema, Petr jel do města jen pro zbraně na překování kro kapitána." A vůbec kdo seš u všech rohatejch ty? " Vypadá dost naštvaně. Z kovárny sem zatim přiběhly kováři s doběla žhavejma pohrabáčema v rukách. A další dva chlapy s obouručákama v jednej ruce doběhly ke vchodu abys nemohl pláchnout. ( nemáš kam utýct) |
| |
| "Jsem Balduran. Neříkám, že jste zloději, jen jste nedopatřením vzali něco co patří siru Bulvajovi. Vzácný koberec, který mu mám doručit." trochu se přikrčim. |
| |
| Balduran: ,,Takže nás nazýváš Zlodějama. Nás rodinu kovářského původu kteří celá staletí pracujeme pro krále. Ty obyčejný vandrák nás nažýváš Zlodějama?" Je čím dál výc naštvnej. Jedno z děcek mu mezitim přineslo velkou válečnou sekeru která září rudejma amodrejma runama. |
| |
| "Ta sekera je krásná práce. Tu jste ukoval vy? Říkám, že nejste zloději. Jestli jste opravdu rod kovářů, kteří navíc pracují pro krále, nebylo by vám to ani ke cti.Omlouvám se, že jsem rušil." při těchto slovech se ukloním "Ale směl bych se aspoň zeptat toho vozky....e jak se jmenoval? Jo Petr. Jestli když ty krabice nakládal jestli tam ten koberec nezahlédl nebo neviděl někoho jiného kdo by ho bral?" |
| |
| Balduran: Ten chlapík: ,,Kdo sy myslýš že seš? Že si přídeš, nazveš nás zlodějema a vodkráčíš si?" Udělaj kolem tebe kolečko. |
| |
| "Chápu vaše rozhořčení, ale každý se může zmýlit. Mohl bych pro vás něco udělat a přijměte to kdyžtak jako mojí omluvu. Mně by to také nebylo příjemné. Udělal jsem unáhlené rozhodnutí. Jako omluvu vám zaplatit nemůžu. Nemam ani peníz. Právě proto jsem měl doručit ten koberec, ale mohl bych si to odpracovat. Co vy na to?" s nadějí v očích se na ně zahledím. |
| |
| Balduran: ,,Tohle na mě neplatí ty pacholku. Ale pracanta potřebujeme. Budeš přikládat do naší pece. A to celej tejden. Nebo raději ránu?" Trochu se uklidnil. Kováři se smějou pod vousama. |
| |
| "Ukažte mi pec, jak a co a já se pustím do práce."Furt lepší než drátem do oka. Nebo spíš sekerou do hlavy. |
| |
| Balduran: ,,Támhle malá pícka." Ukáže na pec větší než patro domu. ,,Nesmý nikdy vyhasnout mladej tak se čiň." Kováři ti ukážou na haldu dřeva. ,,Za hodinu přivezou další, skrčku." A dá ti do ruky dvě polena ( průměr 10 cm. Výška 30 cm. Váha tak okolo půl kyla jedno) |
| |
| Arounga: Probudíš se s velkou bolestí hlavy, zad a ruky. Ruku máš líp ošetřenou, na záda nevydíš, ale pálí jako čert. |
| |
Rozhlédnu se po okolý. |
| |
| Arounga: Stále v kobce, okolo pár krys, zatuchlina, a pavučiny. Kamená postel vysekaná do skály. |
| |
Pomalu se posadim a přemýšlim jak sem se sem sakra dostala. Hej ty tam co se tu dělo? Křiknu na toho naproti. |
| |
| Arounga: Všude je ticho. |
| |
Asi ještě bojují tak počkám, pomyslim si a zase si lehnu. Ležim a čekám co se bude dít. |
| |
| Arounga: Do večera nikdo nepříde. Pak slyšíš zaskřípání pantů. Kroky a stín pod schodama. Pak k tobě dojde Správce: ,,Tak už seš zhůru?. Výborně, takže budeš bojovat." Pak rachotění klíče a dvě sylný paže tě táhnou ven, přes hlavu máš kuklu.( nevydíš) Táhnou tě chodmaba, otevíraj brány, Pak ticho a tebe někam hoděj. Dopadneš na něco měkýho a lepkavýho. |
| |
Strhnu si ten pytel a rozhlédnu se okolo sebe. |
| |
| Arounga: Vydíš rozmazaně, jen šmouhy, světel a nějaký postavy. Máž těžkou hlavu. a Pomalejší reflexi. |
| |
To mě snad nadrogovali nebo co? Pomyslim si a vyškrábu se na nohy. |
| |
| Rozkaz odběhnu k peci a začnu přikládat. |
| |
| Arounga: Jelikož ležíš na něčem lepkavym chvylku ti to trvá. Když stojíš slyšíš: ,,Dámy a pánové Máme tady poslední dnešní zápas. Mezi Cassidy a nějakou poběhlicí. Začněte!" Všechno vydíš rozmazaně. |
| |
Jo? A kde je teda ta poběhlice kterou mám nakopat? Zeptám se stínú a vrávorám někam kde čekám střed rinku. Když si myslim že sem tam tak se zastavim a snažim se zaostřit a vzpamatovat. |
| |
| Balduran: Do dvou minut seš spocenej a unavenej. Děsně tě bolý ruce a nohy. Kováři mezitim tlučou meče. |
| |
| Arounga: Dostaneš dvě rány do pravýho boku. Ty tě odhoděj dobrýho půl metru a ty tvrdě dopadneš to tej mazlavej lepivej hmoty. ( -2lp) |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
Pokusim se znova vstát. To je nějaká nová móda pouštět lidi do boje nadrogovaný snad se nebojíte aby ta vaše hvězda nedostala na zadek, řeknu a dávám si pozor na stíny. Kdyby se nějaký blížil tak udeřim. |
| |
| Arounga: Dvakrát mácneš naprázdno, pak udeříš do kamenej zdi. Bolí tě pravá ruka. |
| |
Uskočim směrem od zdi a zase si dávám pozor na stíny. Snad se už konečně trefim, přemýšlim. |
| |
| Arounga: Zase párkrát máchneš naprázdno, pak promáchneš a schodíš louč na zem popálíš se. |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
Hele louč, pomyslim si a popadnu louč jako zbraň. Pak zase odskočim od stěny a tentokrát máchám loučí lechce jen co by stačilo někoho zapálit ale ne aby mi ji to vyrazilo z ruky. |
| |
| Arounga: Něco zachytí louč a tebe s ní. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Jak tak sedím a dávám pozor aby oheň neuhasl přemítám jak to, že jsem utekl od otrokářů a proč vlastně a jak mě dostali. Vůbec nic krom svého jména si nepamatuji. Byl nebo snad ještě jsem pod vlivem nějakého kouzla, které mi zabraňuje vzpomenout si na můj původ? Co já vím. A proč mě mé kroky zanesly přes poušť až sem do tohohle města? Další nezodpovězená otázka Vstanu a přihodím do ohně dalších pár polínek. Pak se opět posadím proti peci a dál přemýšlím. Co je vlastně mým úkolem tady ve Městě beze jména. Snad se to ještě dovím. |
| |
Tak a teď vym kam udeřit, pomyslim si a udeřim. Teda pokud mohu udeřit. |
| |
| Opět vstanu a přihodím pár polínek. Krucinál! Jsem snad čaroděj, ne? Seberu síly a pokusím se pomocí kouzla levitace přimět jedno polínko vzlátnout a zaletět do pece. |
| |
| Balduran: Kovář do tebe kopne: ,,Hni se! nebo tě tam mám přiložit?" |
| |
| Arounga: Jednu ruku máš zatim volnou. ( t ve kterej nemáš pochiodeň) |
| |
| Kyren: Probudíš se na mezi ve škarpě u cesty. |
| |
Udeřim směrem kde tušim nepřítele který drží pochodeň a modlim se ať to není zase zeď. |
| |
| vyjdu po tom schodišti a zkusím otevřít ty dubové dveře |
| |
| Arounga: Těsně před dopadem tě chytne za druhou ruku. |
| |
To je nějaká nestvúra nebo co? Pomyslim si a kopnu do míst kde ji čekám. |
| |
| Wolverin: Vystoupáš po schodech a zatlačíš na dveře, ty se s velkym vrzáním pootevřou. Dyvyl by ses že by to nikoho nepřilákalo. |
| |
| Arounga: postava tě cytne i za nohu. |
| |
| dveřmi se podívám dovnitř a rozhlédnu se pomístnosti |
| |
| Wolverin: obyčejný domek. k tobě se s loučí blíží muž s mečem v ruce. |
| |
Sakra kolik to má rukou tisíc, pomyslim si a jelikož sem omámená tak si nezpočítám že mám jen dvě nohy a kopnu i tou druhou nohou. |
| |
| Arounga: Postava tě drží za všechny končetiny. |
| |
Ona má skutečně čtyry ruce? A unese mě? Ptam se sama sebe a snažim se zaostřit. |
| |
| Arounga: Prozřeš a před sebou vydýš postavu která má čtyři ruce, dvě nohy, lehce fialovou kůži, zelený oči (podobé tvým), a pusu s tesákama jako vlkodlak. Velikost D. |
| |
| rychle vytáhnu kuši a vystřelím na postavu blížící se ke mě přímo do krku |
| |
| Wolverin: Vytáhneš kuši, nabyješ a zamíříš na krk. (Hoď si na procenta.) |
| |
| hodil jsem 38 |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Wolverin: Zasáhl so do ramene. muž se chytne za tameno. Vytrhne šíp a zakleje. Pak něco zamumlá a ty seš oslepenej. A popálenej. (-1lp.) |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| soukromá zpráva od Wolverin pro |
| |
| Sice už je možná pozdě, ale pokusím se onoho malého zlodějíčka najít. Dýku si konečně přivážu k noze. Je na čase mít volné ruce |
| |
Tak přece nestvúra, řeknu a pak mi dojde že se mi povedlo zaostřit to by se mi mohli vrátit i ostatní síli a droga slábne, pomyslim si a pokusim se svou silou vytrhnout. |
| |
| Couvnu o pár kroků do zadu a pokusim se rozkoukat a mezi tim vytáhnu dýku.Kdoj si a cojsi zač já nechci mít žádné problémy.snažim se rozkoukat a čekám na odpověť nebo na to co se stane |
| |
| Ronne: Prohledáváš tržiště. Děcek jetady výc než by bylo zdravý. |
| |
| Arounga: Napínáš veškeré sýly. Záda tě bolej hodně moc. Cassidy tě odhodí směrem zpět. Dopadáš do slyzkej lepkavej hmoty. Teprve deďka si všimneš co to vlasně je. Zděsíš se, když zjistíš že je to krev a rozmašírovaný orgány. sou po celej aréně. Uprostřed je kruh z pohodní. |
| |
| Wolverin: ,,To bych se měl spýš ptát já. Ty seš tu v pozici zloděje. Co tady hledáš a kdo vůbec seš? Že ti ublíží takový malý nic jako světelný záblesky?.... Nejseš ty ta potvora co ji dou teďka všichni po krku?" Zamíří směrem k tobě ruku. Dveře se za tebou zabouchnou. |
| |
Tak potvoro teď tě teda mohu zabít, pomylsim si a zvednu se na nohy. Připravym se s pochodní a čekám až zaůtočí. |
| |
| Arounga: Casi se postavý mimo ohnový kruh a čená co uděláš. ( hoď si na postřeh 1k6 ) |
| |
| Arounga: V krvi před tebou si všimneš zuatýho štítu. |
| |
Popadnu štít do jedný ruky a postavym se mimo ohnivý kruch na druhé straně než je ona. Připravym se s pochodní a se štítem odrazit ránu. |
| |
| Arounga: Casi obejde ohnivej kruh dokola. A zdeří tvrdě dopadající ranou do šítu. ( málem ti ho vyrve i s rukou. |
| |
Kryju se štítem a mlátim po ní pochodní. |
| |
| Arounga: Pochodeň ti vyrve z ruky a ta se z dopadem uhasí. Casi tě zase udeří do štítu. Tak tak to udržíš. |
| |
Pokusim se jí odrazit úderem štítu a rozhlédnu se po nějaké zbrani. |
| |
| Arounga: Zase na postřeh. Casi ti mezitim uštědřila ránu pod žebra. Popadáš z těží dech. |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| " Ne nebude potřeba, jen jsem se trochu zamyslel."řeknu a hbitě vsatnu, pokračuju v přikládání. |
| |
| Balduran: Do půl hodyny seš nad mýru unavenej, bolý tě celý tělo. Oblečení máš propocený a lepí se ti na kůži. Máš velkou žízeň. Ještě jsi nikdy tak dlouho manuálně a těžce nepracoval. |
| |
| Rozhodnu se, že si řeknu o trochu vody. |
| |
| Balduran: Nikdo si nevšimne tvé žádosti, všichni mají dost práce, než aby se o tebe musely starat když si jim teďka nucen pomáhat jakožto odčinění křivýho nařknutí. Den se pomalu chýlý ke konci. Jeden kovář odloží umouněnou zástěru a jde někam do domu. Ještě než vejde mu dítě přinese dvě vědra vody. Jedno kovář překlopí na sebe a rduhý vypije. Pak zajde do stavení. Po chvíly vyjdou další dva lydi jež si tady nevyděl a smějou se. Kováři se vystřídaj a pokračujou v práci. |
| |
| Porozhlédnu se po dvoře jestli neuvidím studnu ze, které bych se mohl napít. |
| |
| Balduran: Nikde studnu nevydíš. Kovář na tebe doráží abys hodně přiložil, že budou potřebovat dračí dech jestly to vyhasne. |
| |
| Arounga: V krvy najdeš zlomenej nůž. Casi udeří znova do štítu. Slyšíš jak praská. |
| |
| Balduran: Sotva uděláš deset kroků tak na tebe kovář křičí: ,,Kam deš ty blboune? Pokud vym máš si tady něco odpracovat a ne se tady procházet jako nějakej pán. Koukej se sem vrátit nebo tě připnem na řetěz!" |
| |
Popadnu núž a ustoupim tak aby mezi ní a mnou byl kruch z pochodní protože jí se přes něj nějak nechce. Hýbám se tak abych měla pořád kruch mezi námi. |
| |
| "Jsem se chtěl jen trochu napít." zahuhlám si polohlasně pro sebe a vracím se na své pracoviště. |
| |
| Arounga: Casi stijí mimo kruh, popř. se hýbe dokola aby ti byla na blízku kdybys vyšla mymo. |
| |
| Balduran: ,,Jo to známe, na chvilku bys mi zmizel z nočí a zdrhl. Tady budeš!" Zavolá si jedno děcko, něco mu řekne a to se za chvilku vrátí s kyblíkem vody. |
| |
Hýbu se souběžně s ní a čekám až jí dojde trpělivost. Já sama sem zahlýdla aspoň nepatrnou výhodu, mohu se ještě výc zpamatovat z drogy. |
| |
| Postavím se k peci a začnu znovu zatápět. |
| |
| I když už z posledních sil. |
| |
| Arounga: Slyšíš bubny. Aréna se začne malinko třást a jedna pochodeň spadne a zhasne, ještě ti tam zbejvá dvanáct pochodní který hořej. |
| |
Zastavym se a čekám až se přiblíží pak se jí úderem štítu pokusim schodit do kruhu a zase rychle uskočim stranou. |
| |
| Balduran: Chvýly před půlnocí příde kovář a poručí ti aby sis trochu odpočinul, a hodí do ohně nějakej modrej špalek. A rychle zavře vrata pece. Cýtíš jak se pec výc roztápí než doposud. Ty nejseš schoopnej se únavou ani bolestí hnout. Složíš se nedaleko pece. |
| |
| Chvilku jen tak bezvládně ležím a asi za 10 min usínám. |
| |
| Balduran: Ráno do tebe kope kovář, a hází ti kus chleba a vědro vody. Pec stále hřeje i když je zavřená. |
| |
Takle to párkrát zopakuji a když se nic neděje. (aspoň podle pj který mlčí) Tak do ní naběhnu se štítem plnou svou váhou a silou. |
| |
| S chutí se zakousnu do svého prvního jídla v tomto městě. Trochu se napiju, opláchnu si puchýře a odřeniny od včerejší práce a pomalu a nemotorně se stavím na nohy. Snažím se i jakési protažení, ale bojest svalů mi to nedovoluje. |
| |
| Arounga: Každej tvůj úder je doražen a ty seš zatlašena spět mezi louče. |
| |
| Balduran: Chleba je výtečný, lepší si snad ani neměl když si se učil svá kouzla. Dokonce sou v něm i nějaký ořechy který si ještě neměl. Chutnaj jako ... Nic takového neznáš k čemu bys to přirovnal. Kovář: ,,To tam chceš strávyt celej den? Nebo se hneš lenochu." Otvýrá pec a z ní vyšlehne modrej plamen. Pec je rozpálená do běla. |
| |
Uskočim od loučí stranou. Když se toho bojí ona tak já bych měla asi taky, pomaslim si a snažim se ji navést na nějakou louži krve okolo kruhu mohla by do něj sklouznout. |
| |
| "Ne ne, už du na to šéfe." pomalu se odšourám k hromadě dřeva a přiložím další polínka. |
| |
| Arounga: Casi okamžitě vyrazí, Dvy sylný údery do štítu, štít zase praská, ale vydíš prasklynu. Další dva nárazi do kraje štítu a kus velikosti 10 * 20 cm se odlomý. Ty padáš na zem do kaluže krve, takže tam nic není. |
| |
Hodim zbytek štítu tý potvoře do obličeje a rychle vstanu. Vstáhnu se mimo dosah a přemýšlim jak ji dostat do kruhu. Pak skusim jinou taktiku. Stoupnu si a pevně se zapřu, když se blíží tak ji hodim ten zlomenej núž do obličeje a uskočim stranou. |
| |
| Balduran: čeká tě další náročnej den. Okolo poledne dorazí do kovárny povoz. Přikrytej plachtou. |
| |
| Arounga: štít ji naprosto mine hlavu, jelikož házíš ze sedu ( jak předpokládám). štít se rozfláká o kamenou zeď. Casi se přiblížila. |
| |
Hodim po ní ten zbytek dýky a uhnu tak aby mě minula. (Jen taková dúležitá zajímavost stála sem zády ke kruhu.) |
| |
| Arounga: (??????jak si mohla stát když tě srazila na zem????) Dýku chtí, na tebe má moc rychlý reakce a tebe kopne do břicha. Ty padáš znova na zem. |
| |
| Já nejsem žádná potvora sem jen trochu háklivý na slunce a chutná mi krev. Nemohu za to už sem se tak narodil má matka byla před mým porodem nakažena a já sem se už takle narodil napůl upír napůl elf. A nejsem zde jako zloděj ale na tvůj dům sem náhodou narazil. A omlouvám se zatu reakci už sem takový. Když jsem ve strusu tak střílím po všem co se hýbe. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Wolverin: ,,Tak to by si se měl uklidnit, noho by se stát že ve stresu bych tě upálil." Pořát ukazuje tvým směrem: ,,Takže ten povyk venku je kuly tobě?" |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Dá se říct že ano ale nevim vůbec proč?mezitím se rozhlýžím kolem sebe a hledá jinou cestu ven |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Wolverin: Chvíly se zamyslí a říká ti: ,,Můžeš tady zůstat přes noc, ale varuju tě, jestly skřivýš někomu z mé rodiny jedinej vlásek bude z tebe živá pochodeň. Pochopil si to?" |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Ano chápu jenom bych potřebuval nějakou krev jinak se nebudu moci uzdravit a doplnit energii hlavně musí být čerstvá. |
| |
Postavym se a rozhlédnu se kolem sebe když zystim že sem v kruhu a nic se mi neděje tak nemúžu pochopit jak to je jen možné. Tak co uděláš ty velká přerostlá slepice? Pomylsim si a čekám co udělá. |
| |
| Raději si povozu moc nevšímám a pokračuji v práci. |
| |
| Wolverin: ,,Tak tu budeš muset hledat mymo můj dům a vše co k němu patří!" |
| |
| Arounga: Casi na tebe kouká. A pořád stojí mimo světelný kruh. |
| |
| Ne dokáži to vydržet a zůstanu zde a zítra odejdu pryč jak již si mi řekl. |
| |
| Balduran: Kovář odloží kladivo a jde k vozu, oddělá plachtu a začne sundávat různý zbraně. |
| |
| Balduran: ,,Dobrá volba. Budeš spát v pokoji pro hosty." Ukáže na dveře po jeho pravyci. Ty pak otevře a dá ti možnost vstoupit. |
| |
| v stoupím do pokoje a začnu si ho prohlížet Děkuji že mě zde necháš, jednou ti to snad nějak vrátím. |
| |
| Wolverin: Mísnost je malá a osvětlená jen malou lampou u stropu. Ve tam židle, malý stolek, Postel. Klekátko a Stříbrný Kříž. Ze kterýho tě bolý hlava. |
| |
Tak silou na ni nestačim nedá se nahnad někam aby sklouzla nechce do kruhu a já sem beze zbraně tak to sem vážně někde, pomyslim si a pokusim se kouzlit kouzlo odolnost jestli ten kruch není aspoň k něčemu. |
| |
| Arounga: Kouzlo se ti nepovede. Casi po tobě hodí nějakou kost. A pak letí i hrudní koš. |
| |
Taj jí se tady nelíbym moc by mě zajímalo jestli to na ní má nějakej vliv to kolo, pomyslim si a vystoupim na protější straně než je ona z kruhu. |
| |
| Arounga: Obchází si to. Najednou začne vát sylnej výtr a další liuč se zhasla ( zbývá jich 11) |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| Za tu dobu co tu pracuji se mi podařilo vymyslet efektivní způsob jak přikládat do pece se stejnou účinností a s jen 80-ti % ztřáty energie. |
| |
| přes ten kříž prehodím kus hadr tak abych na něj neviděl a nebolela mě hlava. Potom si lehnu pokusím se usnout. |
| |
| Balduran: Pořát musíš přikládat celý den. |
| |
| Wolverin: V noci se ti zdá o tom jak seš přivázanej na kříži a začíná svýtat. Pod křížem stojí dan a čeká co se bude dít dál. probudíš se celý spocený a hladový. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Počkat kdo je dan? vstanu spostele a jdu se porozhlédnout o něčem k snědku |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| Přikládám a snažím se co nejméňe flákat, abych zbytečně nerozčiloval kováře. |
| |
| Wolverin: Vyjdeš z pokoje až ke stodolám, Zvířata se začnou plašit. |
| |
| Balduran: Pracuješ velmy tvrdě. Do večera je práce dost. Večer zase padneš úplně vyřízenej. Ráno tě probudí povyk. |
| |
Zamířim směrtem k ní a přemíšlim že vyskoušim jak je obratná. Postavym se a pokusim se uhnout pokud by zaútočila. |
| |
| Arounga: Casi zatim neútočí. -Slyšíš drnčení tětivy a další pochodeň zahasne (10Zbejvá) |
| |
Proč se tady ozývá tetiva? Pomyslim si a hledám nějaké místo odkuď by někdo mohl střílet. |
| |
| Arounga: Nic nevydíš. Okolo arény je tma a není skrz ní nic vydět. Jadiný co vydíš je aréna, Casi a neúplný kruh loučí. |
| |
Vstoupim do kruhu a pečlivě si prohlídnu místa kde hořeli louče. Pokud někdo střílel tak tu musí být šíp a to by se snad dalo použít. |
| |
| Rozespale vstanu a rozhlížím se co se děje. |
| |
| rozhlédnu se jestli není nějaký čolvěk poblíž a nejdu si nějaké zvíře které bych mohl sežrat a nasytit se. |
| |
| Arounga: šíp nikde nevydíš. |
| |
| Balduran: Všichny někam běhají. začalo se zdobyt. |
| |
Podívám se po nějakém zařízení který by ty louče zhasínalo. |
| |
| Wolverin: Koně, kočky, krávy, slepice, .... |
| |
| tak začnu chytat slepice a krmitse. |
| |
| Wolverin: Ze slepic zaženeš akorát hlad, ale neregeneruješ. Začíná svítat. Popáleniny (-1lp) |
| |
| Arounga: Nic zvláštního nevydýš. |
| |
Pokusim se vytáhnout pochodeň. Ta bestie se bojí ohně proto nechodí přes kruch, pomyslim si. |
| |
| Najdu někoho nejbliššího a zeptam se co se děje. |
| |
| tak si chytnu koně |
| |
| Arounga: Pochodeň uchopíš, ale je dost horká na to abys ji držela delší dobu. |
| |
| Balduran: Zastavýš dítě a když se zeptáš odový ze smíchem ,,Copak nevýš že se blíží svátky Tataný?" Udělá na tebe škleb a uteče. |
| |
| Wolverin: Kůň se plaší. najednou ti začne hořet ruka: ,,Co sem ti říkal ty bestye?!" (-1lp) |
| |
Protože nejsem schopna držet tu pochodeň moc dlouho tak ji tam nechám a porozhlédnu se po stěnách. Dobře si pamatuji že když sem byla nadrogovaná že sem jednu srazila ze zdi. |
| |
| Tak co mám dělat když mám hlad a ty mi nic nedáš, musel sem si najít něco jiného k snědku, musím se něčím živyt a na tvou rodinu sem ti přísahal že ti nešáhnu, ale o zvířatech nepadlo ani slovo.ceknu naněj a dábelsky se zamračím. |
| |
| Svátky Tataný? Co to je? Pobíhám po dvorku a hledám nějakého kováře, který by mi byl schopen vysvětlit co to je. |
| |
| Arounga: Zeď je padesát metrů od světelného kruhu. Pochodeň co jsi držela spadla a zhasla. Zbývá jich 9 |
| |
| Wolverin: ,,říkal sem na mě, mou rodinu a na mé statky. Jestly si dobře pamatuju. A teď raději padej než si to rozmÿslym zmatu tě, zavřu a vydám těm druhejm." Ukazuje na východ ze statku. |
| |
| Balduran: Najdeš jednoho, ale vypadá ře má dost práce s výzdobou a natíráním. |
| |
| Nabídnu se, že mu pomohu, pokud mi řekne co se děje. |
| |
Rozběhnu se ke zdi co největší rychlostí. |
| |
| Tak já teda jdu měj se.veme si své věci a odejdu směrem, který mi ukázal. |
| |
| Balduran: Kovář se na tebe podívá a strčí ti do ruky kbelík s barvou a říká abys natřel vrata stodoly. |
| |
| Arounga: Běžíš na zeď |
| |
| Wolverin: Během deseti minut tě doběhne dav. Slunce začíná žhnout (-1lp) |
| |
Kydž se k ní dostanu tak strhnu jednu pochodeň a otočim se na tu bestii co jí říkaj bojovnice. |
| |
| Vezmu tedy kýbl a činím. Natírám vrata tak jak mi kovář řekl. |
| |
| Arounga: Stojíš zády ke zdi, v ruce pochodeň ( pálí -1 lp) |
| |
Vrhnu se s pochodní na tu bojovnici a pokusim se jí jim udeřit. Pokud se mi to nepovede a budu i dále volná a ve stoji tak ji po ní hodim. |
| |
| Balduran: Vrata sou dost velký na to, abys dosáhl až nahoru, a dost hrubý na to abys je natřel napoprvý. |
| |
| Rozhlédnu se, jestli kolem není nějaká bedna nebo něco podobného, abych si mohl stoupnout výš. |
| |
| Arounga: Casi se ti vyhne. (zase popáleniny -1lp) Vrháš pochodeň a kůly bolesti z popálenej ruky dost blbě myneš. |
| |
| Balduran: Venku nic nevydýš, vevnitř je dost beden, ale sou zakrytý plachrou. A maj na sobě červenou značku. |
| |
Vsoutim do zbytku kruhu a podívám se po něčem co bych mohl použít jako zbraň. |
| |
| Arounga: V kruhu kterej mimochodem už jako kruh moc nevypadá ( hoří 8 pochodní ) žádný zbraně nejsou. |
| |
Hledám hlavně mimo kruh. |
| |
| Když dovnitř vlezu a jednu si vemu vynadaj mi a budou si myslet, že kradu. Hmmm. Hergot. Jak to vyřešit. Zkusím na štětku v kýblu začarovat kouzlo levitace a pak s ní vzlétnout až na vršek vrat. |
| |
| Arounga: Mimo "kruh na tebe okamžitě Casi útočí. A ty dostaneš ránu do kolena ( -1lp pomalej pohyb, bolest při chůzi) |
| |
| Balduran: Kouzlo ti vydrží na křídlo vrat a to ještě z jednej strany. Pak štětka spadne rovnou do kýble a ty seš pocákanej vod bílej barvy. |
| |
| No tak! Sákryš. Což barva je mi ukradená, ale jak tem teď dosáhnu. Makačka u pece mě oslabila. Zkusím jestli k vršku vrat aspoň nevyskočím. |
| |
| Balduran: Vyskočíš , ale ne až úplně nahoru. Do špice ti chybý tak pět cm. |
| |
Zaútočim na tu bestii co mě tady tak dlouho štava a kterou sem zatim ani neškrtla. |
| |
| Ta štětka by tam dosáhla. Zkusim to. Vezmu do ruky štětku, namočím jí, ale ne moc, abych se nepocákal a vyskočím. Cestou dolů se pokusím vrata aspoň trochu natřít. |
| |
| Arounga: Jak vedeš útok? Casi je výpadem zaskočena |
| |
| Balduran: Moc se ti to vzhledem k únavě nedaří. |
| |
| A už do toho kopnu! rozhlédnu se kolem a pokud v okolí nebude nikdo kdo by mě mohl vidět tak zalezu pro nějakou bednu z těch co jsem viděl. |
| |
Přímo na ni naběhnu plnou vahou a udeřim pěstí někam kde by měla být hlava. |
| |
| Balduran: Nikdo si tě nevšímá. Páč maj dost svojí práce. Kouká na tebe černá kočka na stromě která zamňokala. |
| |
| Arounga: Casi padne na zem. úder vdeš přímo na nos. |
| |
| "Pšššt bestie! Zmiz!" rozhlédnu se jestli to někdo slyšel a pokud ne tak pokračuji v cestě. |
| |
| Balduran: Nikdo se po tobě ani neohlédne, kočka stále sedí na stromě a kouká na tebe co děláš. |
| |
Jak leží tak do ni začnu kopat co mi to jen zraněný koleno dovolí. |
| |
| Pohled kočky mě znervózňuje. "Táhni pryč potvoro chlupatá! Nosíš smůlu!" Zasyknu směrem k ní. Plížím se dál. |
| |
| Zastavím se a ohlédnu se na dav. Stát z jakého důvodu mě stíháte proč jste vypálili můj dům neudělal jsem nic špatného, ne? Alespon myslím že sem jim nic neproved. |
| |
| Arounga: Kopeš do ní a casi se vůbec nebrání. |
| |
| Balduran: Kočka se ani nehla a zase mňoukla |
| |
| Wolverin: Dav se rychle blíží. A tebe začíná dost pályt raní slunce (-1lp) |
| |
| Přestanu se jí všímat a plížím se dál. |
| |
Když se Casi vúbec nebrání tak se překvapim, tak odstoupim a podívám se po důvodu. |
| |
| Utíkám aby mě dav nedohonil a rozhlížím se kolem sebe kde bych se mohl skrýt přet bouřícími lidmi a před sluncem |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Arounga: Casi se nehábá z porostého důvodu. je mrtvá. |
| |
| Wolverin: Uličky, domy, obchody, Alej stromů,... Prostě městečko, zatim si nic nenašel. Domy sou otevřené, ale i zavřené=. To samý krámy. |
| |
Jak mohla zemřít to je divný, pomyslim si a prohlídnu jí pořádně abych zistila příčinu smrti. |
| |
| Arounga: Přiblížíš se k ní. Skloníš se k ní. ale nedotkneš se protože se rozplynula a ty stojíš sama v aréně. OkoloSedm pochodní. Osmá mezitim zhasla. |
| |
Takže přízrak to je zlý já se tady mlátil s přízrakem a on mě skoro zabil to je teda síla, pomyslim si a rozhlédnu se okolo jestli už souboj skutečně skončil nebo jestli to byla jen iluze a ta bestie je tu pořád. |
| |
| Arounga: Najednou začne foukat sylný výtr. Zhasnou všechny pochodně. Kolem naprostá tam. Nic nevydýš.Nic neslyšíš. |
| |
Co to sakra je zase, pomyslim si a čekám co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| Zaběhnu do nějaké ho otevřeného baráku.Mohl bych se uvás prosím vás schovat?čekám na odpověď |
| |
| Arounga: Stojíš ve tmě. nic nevydýš ani neslyšlíš. |
| |
| Balduran: Dojdeš k bednám |
| |
Přesunu se tam kde by měl být východ a opatrně se tam vydám. |
| |
| Wolverin: Vběhneš do domu kde je mladík v blískavej zbroji. Když pozná kdo seš vytáhne meč a vrhne se na tebe. Je však dost daleko abys se mu pokusyl zdrhnout. |
| |
| Ohlédnu se a pak opatrně odkryju látku, kterou jsou bedny přikryté. Zkusím jednu zvednout a pokud to půjde odnesu si ji k vratům. Pokdu ne tak jí tam dostrkám. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverin pro |
| |
| Balduran: Bedna je Metr krát metr. Těžká dost na to abys ji někam táhl. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Poohlédnu se po nějaké menší. |
| |
| Arounga: Jdeš tím směrem kde předpokládáš východ. Jdeš už asi půl hodiny a pořád nic. Do ničeho nenarazíš, do ničeho nešlápneš, nic nesylšíš, nevydýš taky nic. |
| |
| Otočim se a vyběhnu zedvěří.utíkám a snažim se vyběhnout ven s vesnice |
| |
| Balduran: žádnou nevydýš. tahle byla tak nejmenší cos vyděl. Pak už jen větší. |
| |
| Wolverin: Od okraje vesnice tě dělí jen půl kylometru hustých uliček. Dav stále za tebou a přibližuje se. Slunce pápí (-1lp) |
| |
| zdrhám co nejrychlejc můžu a zahalim se pláštěm aby mi aspoň trochu pomohl |
| |
Takle dlouhý to nebylo, pomyslim si, ale nezrychlim a dál du stálou rychlostí kupředu. |
| |
| Wolverin: Na ulici před tebou se z ničeho nic převrátěj dva vozejky a zablokujou cestu vpřed. Dav tě pomalu dohání. |
| |
| Arounga: Pořád deš temnotou. Do ničeho nenarazíš. Dokonce si nejseš jistá jestly se vůbec pohybuješ. |
| |
| rozebněhnu se a pomocí své upírské schopnosti přeskočim vůz a utíkám dál |
| |
| Wpolverin: Dopadneš rovnou do velkýho H . . . a. Cestu vpřed ti zatarasí skupina mnichu. Ti něco pronesou a ty se ani nehneš. |
| |
| Rozhlédnu se jestli ve stodole není něco jiného. |
| |
Sáhnu dolú jestli tam je podlaha. |
| |
| Balduran: Jen krabice, nějaký tyče opřený o zeď, postroje, Zelenej povoz. |
| |
| Arounga: šaháš na úroveň nohou, ale nic nenahnmatáš. Teda alespoň nic necítíš. Ani závan větru nebo něco takovýho. |
| |
Takže buď sem zase omámená a v bezvědomí, pak se mi tohle jen zdá a nebo sem se dostala nevym kam, pomyslim si a pokusim se dát ruku pod úroveň toho na čem sem až do teď "šla". |
| |
| Podívám se jim vyhružně do očí.Proč mě pořát pronásledujete co sem vám udělal proč mě nenecháte jít?čekám na odpověď |
| |
| Že se na ty vrata nevykašlu. Prohledávám povoz jestli tam nebude něco užitečného a jestli ne vrátím se k vratům a natřu ja tam kam dosáhnu. |
| |
| Arounga: Na nic nenarazíš, ale níž jak chodidla ruku nedáš. |
| |
| Wolverin: ,,Ty..Promluvý jeden knězTo ty a tobě podobní byly příčinou bojů a zúčtování."Pozvedne hlavu a ty vydýš jen bílé očnice.,,Čeká tě spravedlyvý soud. O to se postaráme." Pokyne rukou a ty se přenášíš vzduchem před nima zpět do centra městečka. |
| |
Takže nespym, ale sem zase nadrogovaná, pomyslim si a přemíšlim jak se jim to povedlo. Pak jen pokrčim rameny a pokusim se odtud dostat pomocí síli svojí vúle. |
| |
| Arounga: sýla vůle ti vůbec nepomůže |
| |
| Balduran: Na povoze sou zbraně. a nějaká malá železná bednička. |
| |
| Zkusím vzít bedničku. |
| |
| Balduran: Když ji uchopíš a pohneš s ní začne v ní cinkat nějaké sklo. |
| |
| Radši ji položím. Vrátím se k vratům a natřu je kam až budu moci. |
| |
| Balduran: Natřeš vrata zhruba do půlky a dojde ti barva. |
| |
Jelikož mi nezbývá nic jinýho tak se teda vydám dál. |
| |
| Arounga: Pořád deš tmou, deš už skoro dvě hodiny a nic. |
| |
| Vezmu kýbl a najdu kováře, abych mu řekl, že došla barva a aby mi dal novou. |
| |
Přídám na rychlosti co mi to jen zraněné koleno dovoluje. (Což není moc.) |
| |
| Balduran: Za chvilku najdeš kováře ten ti řekne abys našel Modochaje. |
| |
| Arounga: Pořád nedocházíš zmněny |
| |
| "A kdo to prosím vás je?" zeptám se. |
| |
| Balduran: ,,Modochaj je můj správce když tu nejsem." Odvětí vesele a pokračuje v práci. |
| |
Děte někam, řeknu a napadne mě že když mám tak volno že bych se mohla vyspad zdáse že jim to vadit nebude. Natáhnu se na zem (nebo na cokoli) a pokusim se usnout. |
| |
| Tedy se vydám hledat Modochaje. |
| |
| Arounga: Okamžitě usněš. Když se probudíš pořád nic nenahmatáš, nic nevydýš. |
| |
| Balduran: Na statku je teďka okolo dvaceti postav. |
| |
Co je to sakra za blbost ale to je jedno nic necítim ani nevydim tak se aspoň projdu, pomyslim si a zase pokračuji v cestě. |
| |
| Arounga: Takhle pokračuješ celej den. |
| |
Až budu unavená tak si zase lehnu a vyspym se. Když se probudim tak zase du pak zase spym a tak dál a tak dál. (sry pj ale nevym co jiného napsat) |
| |
| Arounga: Slyšíš kapající vodu. |
| |
Du dál za zvukem vody. |
| |
| Zeptám se tedy někoho kdo to je ten Modochaj. |
| |
| Arounga: Voda utichne a ty začínáš pomalu slábnout duševně. |
| |
Du dál a prostě i když třeba jen silou vůle tak pořád du kupředu. |
| |
| Arounga: Před sebou vydíš slabé žlutomodré světlo. |
| |
| Balduran: Modochaj je malej skřet, ale teďka bych ho nechal napokoji. Nemá rád tyhle svátky." řekne ti nějakej čeledín. |
| |
Tak proč ne světlo asi bude výchot teda pokud to není další iluze kterých je tu spoustu, pomyslim si a vydám se za světlem. |
| |
| Nemá rád tyhle svátky? Tak je mít rád bude. hledám jakéhokoli skřeta a ptam se na jméno. |
| |
| Arounga: Deš dál za světlem Když výdeš seš někde na louce. |
| |
| Balduran: ,,Kdo mě to zase votravuje?"Ozývá se nevrle když bušíš na dveře přístřešku za kovárnou. |
| |
Hele louka les a příroda zdá se že sem se konečně dostala někam kde to je skutečně nádherné, pomyslim si a z vesela si prohlížim mítinu. Pak vyrazim zvesela dál do lesa o kterém sem přesvědčena že musí být na konci mítiny. Ještě se jednou ohlédnu zpět na temnotu a du dál. |
| |
| " Promiňte. Ehm natíral jsem vrata stodoly a došla mi barva. Poslali mě za váma." promluvím co možná nejvlídněji, i když toho mumraje mám plné zuby. |
| |
| Arounga: Za tebou nic není. Jen louka. Před tebou projde několik lidí a když tě uvyděl zrychlej krok a zacpávaj si nosy. |
| |
| Balduran: ,,A kdo seš ty jeden čaroději kouzelnická. Neboj se prokoukl sem tvoje schopnosti." Ještě výc nevrle. |
| |
| " Říkali mi, že jste skřet. Pokud se nemýlím jsou to vzdálení příbuzní goblinů a ti inteligencí neoplývají. Musíte být tedy také čaroděj, že? A co vám vlastně vadí ne těhle svátcích? Zažívám je tu prvně a taky z nich nejsem nadšený, ale jestli jde i o to nacpat si břicho pak bych názor změnil." řeknu a dál stojím na místě. |
| |
| Balduran: ,,Vo to kdo sem já se starat nemusýš. Kýbl byrvy na tebe čeká před vratama. A kdyby něco sem něco výc než čaroděj. Ty seš ve srovnání se mnou smýtko prachu." Trochu démonickým hlasem |
| |
Já sem vlastně ještě pořád vod tý zatracený krve co sem do ní spadla, pomylsim si a rozhlédnu se po nějakým potúčku nebo studánce. |
| |
| Arounga: Dojdeš na kraj hvozdu, všude je ticho. Slyšíš tekoucí vodu. |
| |
Du po zvuku a doufám že by tam mohla být túňka. |
| |
| Arounga: dojdeš k jezírku. Nakloníš se nad vodu a vydýš v ní starýho umounenýho skřeta se žlutejma očima, šernýmy mastnýmy vlasy. Křivejma hnusnejma ušiskama. Prostě skřet. |
| |
| "Dobře. Díky za ten kýbl. Nashle." a odejdu pryč k vratům. To je protivnej náfuka. |
| |
| Balduran: Přistane ti facka na tváři. Nikoho nevydýš, ale v hlavě slyšíš: Já tě slyšel Kouzelníku čarodějská. |
| |
| A sakra! Pardon. Omlouvám se. "To jsem se lek." řeknu polohlasem jen tak pro sebe a jdu dál k vratům. |
| |
| Balduran: dojdeš k vratům tam je kýbl barvy. |
| |
| Jak to udělal? vezmu štětku a pustím se do natírání zbytku. |
| |
No vyda tak teď vypadám prostě zajímavě, ale co ať sem třeba sto skřetú já ten meč dostanu, pomyslim si a umyju se ve vodě. Pak se vydám dál na cestu a hledám nějakýho pocestného kterého bych se mohla zeptat na cetu. |
| |
| Balduran: Natřeš skoro celý vrata. seš zacákanej od barvy. vrata nejsou nahoře natřený. |
| |
| Arounga: Všichni se ti kliděj z cesty. A zacpávaj si nosy. |
| |
| vezmu můj starej kýbl. otočím ho a stoupnu na něj jestli dosáhnu na vršek. |
| |
Cvoci, ale docela by mě zajímalo proč sem se proměnila a jestli to de zvrátit, přemýšlim a vydám se do města kdy byl ten muž v černym ten by o tom mohl něco vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Arounga: Vydáš se tam kde myslýš že je město. Nic než pustinu nenajdeš. |
| |
| Balduran: Natřeš zbytek vrat. |
| |
Kde to sakra sem? Pomyslim si a pokračuji dál směrem který sem si vybrala. |
| |
| Arounga: Jdeš dva dvy bez jídla a vody. |
| |
| Vyledám nejbliššího kováře a oznámím mu to. |
| |
(To vážně dokáži?) Tak bez vody ne napil sem se u túňky a tak se vydám někam do okkolí kdy by šlo sehnat nějakou zvěř. |
| |
| Balduran: Kovář ti nic na to neřekne a pokračuje v práci. Pořád hělá výzdobu. Tebe udeří vůně pečených koláčů. Tvoje přicho zakručí hladem a ty si vzpomeneš žes dlouho nejedl. Máš hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Arounga: seš v pustině. Hladovej a žíznící. |
| |
V pustině a nikde nic není no tak to bych se měla dostat rychle někam kde něco najdu, pomyslim si a pokračuji v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Mmmmmmm. olíznu se a rozhlédnu se po něčem k snědku, i když tu stejně nic nebude. |
| |
| Arounga: Putuješ dál stejným směrem. Jdš pořád pustinou. hlady se ti začínaj motat nohy a žízní lepit jazyk na patro. |
| |
| Balduran: Na okně si všimneš ošatky koláčů. |
| |
Du dál rovně (jako v podstatě vždy ještě se asi nestalo abych změnila směr než se někam dostanu). |
| |
| Arounga: Pustina se pomalu mění ve vyprahlou poušť. Nad tebou začínaj kroužit podivný velký ptáci z holou hlavou který si ještě nevyděl. |
| |
| Mňam. Ale to ne. Já nekradu. To už ať si je zasloužim. a tak utáhnu opasek a poohlédnu se po další práci. |
| |
| Balduran: Vydýš - děcka tahající zvířata na pastvu, kováře dělajícího výzdobu, holku která pracuje s prdlem, Druhýho kováře jak něco nakládá na vůz.... |
| |
Tak tudy to nepude, řeknu si a změnim směr na jich protože tam kde se začíná tvořit poušť tak tam bude poušť a možná v tý poušti to město, ale na to potřebuji zásoby. |
| |
| Pomůžu nandavat věci na vůz. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Balduran: Dojdeš za kovářem a ten nakládá ty bedny ze stodoly cos natíral. Hoď si na postřeh. (1k6) |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Arounga: dješ na jih a pořád po poušti. V dály zahlídneš karavanu. Nevýš jestly to je fatamorgána nebo ne. |
| |
| (hodil jsem 6) |
| |
Zamířim k ní. |
| |
| Balduran: Všimneš si že dveře cos natřel sou poškrábané a na rozích některých krabyc je bílá barva. |
| |
| Arounga: Karavana se ti vzadluje. |
| |
Pokračuji za ní dál. |
| |
| Přijdu k těm vratům a podívám se na ty škrábance. |
| |
| Arounga: Karavana se ti stratí z dohledu. Nevýš apsolutně kde seš. A nemůžeš podle ničeho určit směr. |
| |
| Balduran: Nekterý sou hlubšího rázu, ale většina je jen odřená barva. |
| |
| Natřu vrata znova. |
| |
Pudu po stopách a pokusim se jít rychleji. |
| |
| Balduran: Tam kde jsi nechal zbytek barvy v kýblu tam už nic není. Jen práznej kýbl. |
| |
| Arounga: žádný stopy nevydýš. |
| |
Takže fata morgána a já sem zase na začátku, pomyslim si a pokračuji stále kupředu tam kde ta halucinace zmizela. |
| |
| Arounga: Deš hlouběji do pouště..... Zvedá se výtr a s ním i písek. |
| |
Já du hloubějš do pouště to my nikdo neřekl pj, pomyslim si a otočim se doprava a pokračuji tímto směrem. |
| |
| To je snad zlej sen. skáknu znovu za tím skřetem, aby mi dal další barvu. |
| |
| Arounga: Jdeš a výtr sýlý. Písek se ti dere za oblečení, do uší a nosu. a do očí taky. Zhruba za půl hoďky nevydíš na krok. |
| |
| Balduran: ,,Kdo mě zase votravuje v mém bádání? Jestly to seš zase ty, ta malej šmejde tak sem ti říkal že reklamace neberem. Vezmi sy ten svytek a zmyz!" Slyšíš za dveřejema když zabušíš. |
| |
Tak a teď je tady písečná bouře to mám dobrý taková písečná bouře dokáže pohřbýt slona a já sem jen elf teda teď skřet asi ani nemá větší výdrž než moje púvodní podoba, pomyslim si a pokračuji kupředu a stále kupředu. Rozhlížim se po něčem kdy bych se schovala před bouří. |
| |
| Napřed se vylekám, ale když si uvědomím, že žádnej svitek od nikoho nechci tak řeknu:"Dobej den. Pardon, že zas otravuju, ale došla bílá barva na vrata. Mohl by jste mi dát další kýbl?" |
| |
| Arounga: Jdš pomalu dál, úplně na slepo. Nevydýš. Máš písek v puse a v nose a tyky v uších. Nemůžeš dýchat. |
| |
Přehodim si nějakou látku přes obličej jako špatnou ochranu proti písku a du dál. |
| |
| Balduran: ,,To seš zase ty čarodějíčku? Barva už na tebe čeká! A šetři jinak ji zaplatíš. A věř mi tady se tenhle odstín schání dost těžko a draze." Pak je ticho který e přerušivaný škrábáním brku o pergamen. Conkaní skla a šoupání a vrzání židle o podlahu. |
| |
| " Budu šetřit. Nashle." oscházím ke stodole |
| |
| Balduran: Před vratama je kyblík s barvou a natěračská štětka. Kovář ještě neskončil s nakládáním krabi a beden. |
| |
| Natřu vrata na poškrabaných místech a jdu pomoci kovářovi. |
| |
| Balduran: Jen co to natřeš kovář vezme bernu a omylem s ní oře vrata. Ani si toho nevšimne. |
| |
| Otevřu vrata víc, aby o ně nezavazel a ten kousek natřu znova. |
| |
| Balduran: Kovář dál nakládá. Teď si vzal zrovna do parády tu největší bednu cos kdy vyděl. má na sobě rudej znak hole se zatočenýma hadama v bílém poly. Ještě si ten znak nikde nevyděl. |
| |
| Až ji odnese tak se ho na ten znak zeptám. |
| |
| Arounga: deš dál. dtrvá ti to dost dlouho a výter je tak sylnej že skoro neuděláš krok. |
| |
Když dál němúžu tak udělám ještě jeden krok a padnu d bezvědomí. |
| |
| Arounga: seš v bezvědomí. |
| |
| Sten: Probudí tě modrá záře kterou vydýš jen za výčky a něco co vzdáleně připomíná něco mezi bzučením a cinkáním. |
| |
| Kde to zase jsem? Proberu se promnu si oči a rozhlížím se okolo |
| |
| Sten: seš pořát v tej mísnosti. Koukáš na malou bitůstku velikou jako lidská dlaň, má křídla ( neopeřená) A modře září. Vznáší se před tebou, ale mimo tvůj dosah. |
| |
| Kdo nebo co jsi? A copak tady děláš? Není to to ze včerejška???... sice jsem toho moc nepostřehl, ale má to asi stejnou barvu Vstanu a prohlížím si to... |
| |
| Sten: Postava něco začne švytořit, ale ty tomu nerozumíš. Pak začne naznačovat rukama: Ukáže na sebe, Ukáže na oči a pak na tebe. Pak chvilku počká jestly si to pochopil. Ukáže na tebe Pak složí dlaničky pod hlavu a ukáže na podlahu. |
| |
| Žes ne mě koukal/a? když jsem spal? ne bo ty? Alespoň že se dá dorozumět rukama ve všech jazycích... |
| |
| Sten: Postavyčka začne lítat po mísnosti a před tebou se tvoří nějaké starobylé runy nebo něco takovýho. (Ty to nedokážeš přečíést) |
| |
| Tomu fakt nerozumim... pokrčim rameny tomu nerozumim ale neco ti ukazu vytahnu ten papir s runamy nemuzes mi s tim pomoci? |
| |
| Sten: Postavyčka na to kouká a pak koukne směrem k nástěné mapě, kam také přelítne. |
| |
| Přejdu za k postavičce třebe mi pomůže... konečně někdo (něco) |
| |
| Sten: Postavička ukazuje na kus vystřiženej mapi. |
| |
| Balduran: ,,Tohle je znak místních felčarů. A to co je v tej bedně slouži dobru." |
| |
| Děkuji za informaci. řeknu a odejdu pak tak nějak bloumam po dvorku když mě napadne. Počkat počkat. Když umí Modochaj slyšet na dálku co si o něm myslim a pak mi vrazit facku, kterou jsem si nepochybně zasloužil, tak by mi mohl pomoci vypátrat koberec. No jasně! Heuréka! Rozeběhnu se potřetí a snad naposledy za Modochajem. Doběhnu a zaklepu na dveře, aby se moc nenaštval tak spustim ihned: Promiňte, že vás opět ruším Modochaji, ale přicházím s prosbou. Nebojte už nechci barvu, ta stačí, ale mam problém a myslím, že potřebuji vaši pomoc. Vít Sir Bulvaj mě pověřil tím, abych mu z tržiště přinesl starý koberec, vzácný kousek. Vážil tak 7-10 kg. U jedné uličky jsem si ho odložil k bednám, abych se mohl jít podívat kudy dál. Šel jsem nějakou ulicí vpravo. Na jejím konci byla škola boje. Míjel mě modrý vůz s okovanými koly. Šel jsem se do školy zeptat na cestu ke kasárnům a když jsem se vrátil do uličky, koberec i bedny byly fuč. Vím, že to byla moje blbost, že se mi koberec ztratil, ale nechtěl bych sira Bulvaje zklamat a byl bych vám vděčný, kdyby jste mi mohl poradit kde hledat. Jsem ochotan vám nabídnout své služby pokud by jste potřeboval s něčím pomoci, jako proti službu, protože peníze nemám. řeknu a dychtivě čekám na odpověď. |
| |
| Balduran: ,,A co z toho budu mýt já? Kouzelníčku? Moje služby nejsou laciný a když říkáš že je to vzácný kousek tak to bude něco stát." Slyšíš přes zavřené dveře. |
| |
| Říkal jsem, že zaplatit nemůžu, proto jsem doručoval koberec, abych si vydělal peníze. Mohu však nabídnout na oplátku své služby. řeknu a čekám na odpověď. |
| |
| Balduran: Začíná ti bejt blbý že furt mluvýš do zavřenejch dveří. ,,Co bys my mohl nabýdniut. Když jsem lepší než ty." |
| |
| Já nevim. A proč vlastně neotevřete? Není trochu divné s někým mluvit přes zavřené dveře? I když chápu, že máte rád svůj klid. No nevím, nebídnout toho opravdu moc nemám. |
| |
| Ten kousek mapy co chybí mám já. Tady. Včera zž jsem se chystal do té vesnice když začalo pršet... |
| |
| Balduran: Za dveřejema slyšíš šustení větru a zahlédneš bílé světlo. Pak se s burácením rozletí dveře do kořán a uvnitř je mlha že přes ni není vydět. |
| |
| Sten: Postavička zalétne k tvému batohu a vlítne dovnitř, za moment vylétne i s kouskem mapi a přiloží ho k mapě. |
| |
| Nečekal jsem, že otevřete. Mohu dál? |
| |
| Balduran: ...... Je ticho. Jen skučení severáku a blesky v mlze. |
| |
| Pomalu vkročím dovnitř. |
| |
| Balduran: vejdeš do mlhovyny a slyšíš kroky. |
| |
| Otočím se za zvukem |
| |
| Balduran: Z kroků které pomalu zanikají a vzniká tichost letu či vznášení Objevý se před tebou stín vysoký asi půl metru který se vznáší ve vzduchu. |
| |
| Fuj to jsem se lek řeknu a podívám se na stín. |
| |
| Balduran: Proste vydýš stín v mlze okolo ní sršej blesky. Jinak se nehejbe a vypadá stejně jako v předchozim příspěvku. |
| |
| Dün: Probudíš se s modřinou na čele. Ve vypáleném panském sýdle. Okolo samý ohořeliny, spálená těla, na nic si nepamatuješ. |
| |
 | Srdce města Probouzím se ale zabolí mě hlava Au moje hlava...kde ot sakra jsem?...co tady vlastně dělám?A... tok myšlenek se mi zastaví při pohledu na to co je kolem spálená těla ohořeliny. Sáhnu si na čelo kde nahmatám modřinu syknu Tohle bolí,ale co se vlastně stalo?...na nic si nepamatuji... rozhlížím se kolem jaká může být má poloha v hlavě se mi nic pořádně nevybavuje neboť mě bolí hlava nejsem schopna si vzpomenout. |
| |
| Dün: Vydíš v jedněch částečně ohořelejch dveřích šíp. Mísnoat nevydýš, ale je z venku ohořelá. Pamatuješ si že tam byla kdysy pracovna tvého otce. Otec zní ti v hlavě. Co se s ním stalo? |
| |
| To jste vy? Nechci být vlezlý, ale říkali, že jste skřet. Ne že by mi to vadilo, ale přecijenom, skřet je pro mě méně děsivá forma života. a ohlédnu se po dveřích. |
| |
| Balduran: postava v mlze - ,,Je ti snad mylejší drak????? Pro mě maličkost, stačí lusknout a jednoho tady mám." Rozesměje se a ty vydíš jak zvedá levou ruku a prsty dává tak jako kdyby měl lusknout. |
| |
| Srdce města Uvidím před sebou dveře v nichž je zaražen šíp a okamžitě mě rozbolí hlava div se mi může rozkočit. To je otcovo pracovna...co se s ním stalo?!...kde je?... Chytím se za hlavu přičemž zavřu oči. To přeci neni možné ...kde je?...no tak musim si vzpomenout!...sakra! prolétne mi hlavou držím se za spánky doufajíc že se bolest alepson trochu utlumí. |
| |
| No draci jsou starodávná a velmi moudrá stvoření. Pokud mě nesežere tak mi nevadí. řeknu a pomalu se uklidním, když vidím, že stín je ochoten komunikovat. |
| |
| Dün: Hlava tě přestává bolet, ale na nic si nevzpomínáš. Nevzpomeneš si ani jak otec vypadal. Jen že měl hluboký, mylý hlas. Na matku si taky nevzpomeneš, ba ani nevýš že jsi někdy měla matku nebo umřela když si byla ještě malá. Jen otec, pracovna, oheň, Křik, svyštění šípů a šipek. Dupot stráží, řinčení zbraní. Pak bolest a pak už nic....... |
| |
| Balduran: ,,Tak ty něco o nás výš? Povýdej. A když se promněnim tak by bylo velice možné že bych tě nedopatřením kus ukousl." Zasměje se ,,Stačí jen lusknout ....." |
| |
| Jo počkat. Ty jsi ten drak. No znám je tak trochu z vyprávění, ale to jsou žvásty. Něco jsem se však učil. Jak jsem řekl jste starý národ a vyše moudrost a zkušenosti v oboru magie a historie světa, daleko předčí i ty nejlepší elfí badatele. Obdivuju vás jako celek a ne jako jednotlivce. A z povídání znám jen ty pohádky co se vyprávějí. I když na každé lži je něco pravdy, ale nemyslím si, že by jste polehávali na hromadách zlata a libovali si v hádankách. I když ty hádanky zas tak vymyšlený nejsou a co jsem slyšel tak vašimi nepřáteli jsou často trpaslíci. A to je tak nějak vše. dopovím a s úctou vzhlédnu ke stínu. |
| |
| Balduran: ,,Hádanky, ty já věru rád." Sklopí trochu ruku a bílá beztvará mlha změní svoji barvu na nádech modré s trochou rudé. Blesky se srotily a vznikl plamen který poletuje okolo postavy, ty však stále nevydýš onu záhadnou postavu. |
| |
| Tak to nejsou výmysly a ještě jsem slyšel, že je těžké je přelstít. |
| |
| Respektive vás, draky. (špatnej pád) |
| |
| Balduran: ,,To ani nezkoušej! Poslední se mě pokusyl ošulyt o zlatku. Tak sem ho ošulil v hádankách o veškeré mnění a teď musí sloužit jednomu z mých bratří.A to mi ještě nějaký to zlatý kolečko dluží." Chvíly se odmlčí: ,,Tak tedy uzavřeme dohodu. Budeme si dávat navzájem hádanky a kdo neuhodne odpový druhému na otázku, ale v tvém případě to bude znamenat den v mých službách. Bereš?" |
| |
| Srdce města Bolest pomalu vyprchá a já se začínám vrace zpět na místo kde je vše vypáleno jediné co mi utkvělo v paměti je otcovo pracovna. Co se stalo?...Křik,bolest...zvuk šípu a létajících šipek...strach...bolest,ta bolest pak jen tma všude kolem... "ááá...!" hlasitě zakřičím hledíc zvůhu k obloze Pracovna...otec...no tak!musim si vzpomenou přeci si pamatovat na něco musím...a matka?...co to vůbec je?...nikdy jsem matku neměla nevzpomínám si...nic nevím...pamatuji si vůbec jak se jmenuji?...pamatuji si vůbec něco víc?...kam se všichni poděli?...Dusot stráží ženoucí se kamsi...ale co já vím...nevím kde přesně jsem ani co tu vlastně právě ted dělám...tolik mrtvích těl...tolik popela...oheň,plameny...nedokážu si vzpomenou...ah... skusím ještě chvíli vzpomínat co se vlastně stalo ale mé myšlenky jsou jen zdánlivě nakloněni nečemu co se stalo zde nebo někdy jindy v mém životě. |
| |
| S radostí příjmám. |
| |
| Dün: Na nic si nevzpomeneš. Jen tam sedíš. Dveře otcovy pracovny sou jen z části ohořelé, ale okolo je to na uhel. Tomu se začneš divyt. A pak tě upoutá ten šíp na dveřích. |
| |
| Balduran: ,,Kdo začne? Hodíme si zlatkou. Pana vyhráváš, orel prohráváte." |
| |
| Orel. |
| |
| Balduran: Postava vytáhne minci která je větší než zlatky a hodí. Padne orel a postava spustí: ,,Vyhrál jsem!" Pak čeká na tvoji odpověď a asi se kouká jak se tváříš, protože tebe zamrazí v zádech. |
| |
| To znamená, že začínám já? řeknu a začnu rychle slepovat nějaká slova do rýmovaných hádanek. Ty jsou prý nejlepší. |
| |
| Srdce města Jen tak sedím a dívám se před sebe když mě zaujmou ty dveře. Nemůžu se chovat jako hysterka k sakru!Teď vztanu a pudu se podívat co se stalo možná mi někdo poradí....pokud tu někdo je... prolétne mi hlavou trochu polámaná vztanu ze země a přimhouřím oči okamžitě mě upoutá šíp ve dveřích. Tohle odněkud znám...alespon myslím...Jdu blíže až k šípu chytila bych za něj a vytáhla ho z lehce ožehlích dveří ,ale raději hotam nechám a snažim se prokouknout jestli tu někdo není než na šíp sáhnu. |
| |
| Balduran: ,,Prohrál jsi, já začínám.Moment..." Luskne prsty a v mlze zahlédneš obrys dračí hlavy a pařátu. ,,Ták to je mnohem lepší. Tady je hádanka." Hodí před tebe pergamen s nápisem : fqszDtfrousgofačgísfuoz tfdsoqpfeshucphht ,,Rozlušti tuhle šifru." (vypiš si to na papír a zkoušej-rada PJ ) |
| |
| Dün: V té části sídla kde jsi nikoho nevydýš, neslyšíš. Všude je ticho jako v hrobě. Jsi tam jen ty, ohořelé dveře, kameny, sloupy, pár ohořelých mrtvol. Dveře jsou dubový a všimneš si na nich nějakých hlubokých škrábanců. Vždy po třech rýhách vedle sebe. |
| |
| Kolik na to mám času? |
| |
| Balduran: ,,Dejme tomu tak deset minut." ( v realném čase do 22.00) |
| |
| Šifry jsou na mě moc já to vzdávam. Co bude můj první úkol? |
| |
| Balduran: ,,Domluvyly sme se na dni práce. Nezkoušej to na mě." Seš na řadě. |
| |
| Dobře, zde je má hádanka: Zlý černokněžník nemá rád trpaslíky. Proto si čtyři z nich vybere a zakope je po hlavu do země. Trpaslíci se tak nemůžou vůbec pohybovat a vidí jen před sebe. Trpaslíci jsou zakopáni v řadě, jeden z nich je oddělen zdí. Všichni se dívají stejným směrem: poslední trpaslík vidí dva kamarády před sebou a zeď. Předposlední vidí jen druhého. Druhý trpaslík v řadě kouká do zdi a ten úplně první je osamocen, za zády má zeď a dívá se do dálky, kde se ale neděje nic zajímavého. Černokněžník vysvětlí trpaslíkům jaká je situace, a řekne jim, že jim dal na hlavy čepičky - dvě modré a dvě čevené. Jeden trpaslík má promluvit a říci, jakou barvu čepičky má na své hlavě. Pokud řekne správnou barvu, tak je černokněžník hned vykope. Pokud řekne cokoli jiného, tak tam všichni čtyři zůstanou až do konce.. Jak trpaslíci tento drobný problém vyřeší? Máš na ni také 10 minut. |
| |
| Balduran: Drak se jen usměje a do dvou minut to dopový naprosto zprávně a bez chyby. A pak pokračuje: ,,Ráno to má čtyři nohy, odpoledne jen dvě a večer tři. Co je to?" |
| |
| To znám. Je to člověk. Respektive lidský život. Ráno je dětství, batole lezoucí po zemi. Poledne je dospělost, dospělý člověk jdoucí po dvou nohách a večer je stáří. Starý člověk jdoucí za pomoci hole. vyhrknu tiumfálně. |
| |
| Balduran: ,,To bylo moc lehký, taková dokážou i místní blázni." Odpový drak. |
| |
| srdce města Z větší blízkosti si lépe prohlédnu dveře které vypadají že jsou dubové.Neuniká mi ani ten fakt že jsou na nich hlubší rýhy vždy po třech. Prsty přejedu po rýhách možná tak lze zjistím kdo nebo co to udělalo.Co to mohlo způsobyt takové rýhy...? ptám se sama sebe přičemž dále ksoumám dveře.Rozhlédnu se kolem Je tu nepříjemné ticho...kameny,ohořelé mrtvoli...a když se podívám pořádně...možná né jen tohle... prolétne mi hlavou to už hledám nějaký výchozí bod tam kam svým zrakem dohlédnu snad v domění že se mi podaří zahlédnout něco co alepson trochu připomíná dům,vesnici či něco na tento styl. |
| |
| Dün: Vydíš jen spáleniště, okolní lesy, nic zvláštního, ani si nepamatuješ kde se to nacházíš. Opět tě zaujme ten zvláštní šíp. Dřevo o kterým si myslýš že si nic takovýho nevyděla. Peruť šípu je tříbarevná. Modrá, rudá a zelená. Na hrot nevydíš. |
| |
| Vždyť ano. Je stará a otřepaná. A tady je má: Třicet běloušů na rudé líše, nejsříve žvýkají, potom dupají a pak stojí tiše. Co je to? |
| |
| Srdce města Znovu se zadívám na píšep Od někud ho znám...někde jsem ho určitě viděla...ale kde?...hlava mě bolí že by se mi mohla rozkočit a na nic si nevzpomínám ... hlavou mi proudí spoutu otázek ale nedostává se mi odpovědí sama si na otázky nedokáži odpovědět sma nevím kde přesně jsem.Sáhnu na perutě Modrá,rudá a zelené..barvi značící něco...ale co?... chvíli přemýšlím a nakonec se rozhodnu za šíp zatáhnou aby ze dřeva povolil. Uvidíme jaký hrot skrýváš možná mě něco napadne co by mohlo značně změnit danou situaci.... |
| |
| Balduran: Jen co dopovýš hádanku drak klidně řekne: Zuby. ,,Jeden muž měl dvě sleici, pytel zrní a lišku. šel na trch kde je chtěl prodat, Loďka však byla malá. A vešli se do ní jen muž a jedna věc. Jak se dostal se vším na druhou stranu aniž by něco z toho stratil?" |
| |
| Tech: Ty dvě slepice se počítají jako jedna věc nebo každá zvlášť? |
| |
| Dün: šíp je z rudého dřeva, modrá a zelená peruť se leskne na slunku, rudá se neleskne. Hrot je se zpětnýmy zářezi a je z černého kovu který neznáš. Na těle šípu je vyražena nějaká značka či šifra, ale nedokážeš to rozluštit. Když jsi vytahovala šíp tak dřevo dubových dveří zasténalo pod vlivem páčení šípu. ( rasténalo - myšleno jako zavrzalo. ne že je živý a sténá bolestí) Na hrotu si ještě všimneš nějakého kanálku po obouch stranách hrotu. |
| |
| Arounga: Stále seš v bezvědomí. |
| |
| Dovol mi otázku. Ty dvě slepice jsou brány jako jedna věc nebo zvlášť? Kdyby byly zvlášť tak to nelze vyřešit. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Chvilku přemýšlím a pak si vzpomínám na podobnou hádanku s kozou zelím a vlkem. Dávám ji dohromady a pak řeknu úplně klidně: Nejdřív převeze slepici. Vrátí se pro lišku. Vysadí jí tam a vezme zpátky slepici. Vysadí ji a vezme zrní. Dá ho k lišce a pokud neni vegetariánka (uchechtnutí) tak ho nesní. No a pak se vrátí pro slepici a převeze ji. stojím a přemýšlím nad další hádankou. |
| |
| Srdce města Když se mi podaří vytáhnout šíp chvíli jej skoumám abych zjistila co všechno taková malá věcička skrývá. Co to je?...něco je vyrito na šípu...dále hrot...zvláštní kov...a jakési kanálky po stranách...takovýhle šíp jsem ještě neviděla...alespon si to nepamatuji... podívám se na díru v dubových dveřích odkud jsem šíp vytáhla. |
| |
| Dün: Koukáš se na díru po šípu, zdá se bý vyžraná od kyseliny nebo něčeho podobnýho. Dída vede do pokoje, pořádně do něj nevydíš na to je ta díra moc malá. Okraj díry je vypálen. škvírou po šípu zahlédneš světlo které se na moment přeruší, a pak zase jen světlo. Pozadí mísnosti kterou vydíš je pokrytá stěnami s knihamy, teda aspoň to co vydíš. |
| |
| To je zvláštní... napadne mě když se snažím něco zjistít pomocí díry která nevypadá zrovna nejlépe když je vypálena či vyžrána kyselinou. Co tam všechno je?...musím zjistit něco víc... napadne mě a jsem odhodlána zjistit co je uvnitř začnu hledat něco jak bych se dovnitř dostala i když přes díru toho opravdu moc nevidím Stěna...je tam stěna ve které je vyskládáno plno knih...možná se v některé z nich dá vyčíst něco co by mi mohlo pomoct... napadně mě v mžiku a to si šíp naposledy prohlédnu a položím ho na zem vedle sebe. |
| |
| Dün: šíp pokládáš na zem. šíp se z cinknutím dotkne země. Světlo z díry se zase na moment přeruší. Když se rozhlédneš, tak vydíš jen spáleniště, tuhle mísnost ( tuhle stěnu) která je dost vysoká na to abys jí přelezla (jestly má strop nebo ne to nevýš) Ohořelá stěna je bez okenic, jen před tebou jsou ty poškrábaný a popálený dubový dveře. |
| |
| Tak co bych si ne tě vymyslel. Chrmpf odfrknu si nahlas. Nic mě nenapadá a snažím se co nejvíc dovedu. No co, je to stejně jedno. Den služby mam jistej tak jako tak. Stojím zamlklý a přemýšlím. Pro mě ta nejtěžší hádanka je....Co tu vlastně dělám. Hehehe. šourám nohou po zemi a tu mě jedna napadá: V lesklé zbroji, pije stále na své zdraví. Na vzduchu však rychle slábne, v brnění co nerezaví. |
| |
| Balduran: Drak chvilinku přemejšlí a pak se podrbe pařátem za krčnímy trnovýmy výbježky. ,,To bude,...to bude... že by? ... ne to nebude.... Tak tohle?..... Ne to taky ne..Ale zkusim to, kdyžtak se dový jednu otázku, to mě nic neudělá. Beztak se zeptá na ten prašivej koberec. a už mě začíná dost nudit." Přemýšlí nahlas a myslý že to neslyšíš. Nebo se tak aspoň tváří. ,,Je to hora." odpový po minutě. |
| |
| Srdce města Zahlédnu něco co naokamžik překreje světlo v místnosti zdá se že se tam nebudu moci dostat.Je to zvláštní místo...ale chtělo by to konečně něco..nebo někoho kdo by mi poradil nebo ukázal směr kudy se vydat...je tu vůbec někdo kromě mě?.. napadámě to už se rozhlížím kolem. "Je tu někdo?!" zakřičím z plna hrdla doufajíc že mi někdo odpoví že tu nejsem jen já sama i když šikorodaleko toho moc nevidím. Poradí mi někdo?... povzdechnu si hledíc střídavě všemi směry. |
| |
| Ze slušnosti se nezačnu smát a jen se pousměji. Tuhle uhádnou i lidské děti. No podle pravidel co jsme si určili mám právo na otázku a podle tvého očekávání se ptám na svůj koberec, respektive na koberec sira Bulvaje. Ode dne ve tvých službách mě to sice nezachrání, ale aspoň dokončím úkol. a zadívám se opět na přízrak. Mám nutkání vítězně vypnout hruď, ale ovládnu se. Já taky neuhádl tu šifru tak co. |
| |
| Dün: Rozhlížíš se všemi směri a nikde nikdo když najednou tichý hlas za dveřmi pravý: ,,Už sou prič? Kdo jste? Nebo patříte k těm druhým?" Pak ticho. |
| |
| Balduran: Drak se nadechne a doširoka otevře tlamu. Pak řekne: ,,Koberec je.... Nejprvně mi řekni správnou odpověď na tvou otázku. Pak ti řeknu kde je koberec." Cítíš mrazivý pohled ve svých zádech. |
| |
| Srdce města Chvíli převládá tíživé ticho které prolomí teprve až něčí hlas. "Kdo jsem?...já nevím...nevspomínám si ani nevím kde vlastně jsem...kdo je tam?...pověste prosím kdo jste a kudy se odsud dostanu?" vychrlím najednou spoustu otázek a snažíce se dostat blíže k bytosti která na mě promluvila ale tak aby ze mě nedostala strach či neutekla. To jsem trochu přehnala pokládám spoustu otázek někomu koho ani neznám..ale snad mi poradí...musí jinak nevím co udělám! křičím na sebe v myšlenkách. "Prosím poraď mi..." ještě dodám a snažím se zjistit kdo tam je. |
| |
| No dobře. Je to snad jasné. Je to ..... KAPR! Ale kdyby jsi řekl prostě i ryba tak bych to uznal. Prostě ryba. Brnění = šupiny. A ryba musí hltat vodu a prolévat ji žábrami a tak se okysličovat. Kyslík získává z vody. Dýchat ho neumí. řeknu a čekám na drakovu reakci. (říkám drakovu, protože se nejspíš neproměnil ale řekl, že je drak, respektive napověděl) |
| |
| Dün: ,,Já..já sem Samson. Mistr mě poslal sem do komnaty a řekl abych sem nikoho nepouštěl dokud se pro mě nevrátí. Jakto že nevýš kdo seš? Každý to přece vý. " |
| |
| Balduran: ,,Tak to sem si myslel, tvůj koberec ke v kramářskej uličce, nejspíš bude u Bertislava. A nezapomeň že mě máš den sloužit. Ráno za svítání se tady budeš hlásit a jestly ne tak ta služba v kovárně kterou si zatim dělal byla sranda. A to mě připomíná že si ještě nezkončil práci u kováře." Z jeho hlasu je cítit zázvor a taky veliká moudrost. |
| |
| No neskončil, ale jak to tedy skloubíme dohromady. Když se mám zítra hlásit u tebe a ještě makat u kováře. Nemohu se přeci rozdvojit. Nebo jo? A co třeba hned roztrojit a moje třetí já by šlo pro koberec. tak nějak sarkasticky navrhnu, ale s mírným vážným výrazem. |
| |
| Balduran: ,,Ještě toho moc neznáš, exzistují lektvary které tě rozdělí na výce já, dokonce sou i takové že budeš moci dýchat pod vodou celej den. Nebo taky lektvary který ti z mozku udělaj kaši." Zasměje se ,,Ty prvně doděláš práci pro kováře, ale že si zameškal den tím že si přišel sem tak tam bude jistě něco nyvýc. Až dokončíš kovářskou pomoc tak přídeš sem a po dni stráveném tady si di kam chceš..." Začne se dost smát: ,,Chápeš? kam chceš. Když se z tohodle městanikdo nedostal živej. Ani mrtvej. Kdo sem přišel už nikdy neodešel...." |
| |
| A proč? Jestli jsi drak tak musíš pamatovat jeho vznik ne? a pomalu se otočím směrem kde byly dveře. Až mi drak odpoví rozloučím se, skloním mu poklonu a požádám jestli už mohu odejít. |
| |
| srdce města "Nevím kdo jsem nepamatuji si nic..nevím kdo jsem a ani kde vlastně jsem vím jen že když jsem přišla k sobě bolela mě hlava vůbec nic nechápu..."podoknu přičmž si sednu na zem a podívám se směrem na východ. Skus mi věřit...nevím kde jsem jen ta otcovo pracovna...nevím vlastě vůbec nic... povzdechnu si a chvíli přemýšlím. "Potřebuji se dozvědět co se tady stalo a kde vlastně jsem...nic si nevybavuji..." podotknu upřímě a snažím se nahlédnout vypálenou dírou do dveří jak ten mladík či muž vypadá. |
| |
| Balduran: ,,Ptáš se mě jak dlouho tu sem. Nuže původně to byla jen cesta karavan, pak zde vznikl tábor, z tábora se časem stalya vesnice. Z té vesnice se po věku lidském nebo dvou stalo malé město, z městečka velkoměsto. a Věz že dál se rozšiřuje. Já sám jsem tu od původní vesnice. Znám to tu. Narodil jsem se tu před 94 587 362 176 498 231 Roky." Kouká na tebe a pak ti naznačí že můžeš jít. |
| |
| Dün: Dírou ve dveřích nevydíš nic. Jen ta stěna z knihama. ,,Dobrá, pustím tě dovnitř, ale jestly nejsi ta co říkáš tak zemřeš!" Pak je chvilku ticho a slyšíš dopadení knihy na zem, pak druhá a ještě dvě. pak slyšíš zaříkání nějakej magickej formule a dveře se malinko pootevřou. |
| |
| Srdce města Zdá se že mi věří...no nevím co říct ani vlastně přesně nevím jak ted vypadám nevybavím si svůj vlastní obraz...oči...jaké mám vlastně oči?...nevzpomínám si... z hluboka se nadechnu a když se pootevřou dveře pomalu je otvírám a po chvíli nakouknu dovnitř kde je několik spadaných knížek. "Jestli si myslíš že ti chci ublížit tak to ne...nemám čím ti ublížit..." zavrtím hlavou nad svými slovy s rukami mírně od sebe aby bylo vidět že opravdu nic u sebe nemám.Tudíš nejsem nějak nebezpečná. |
| |
| Balduran: Dveře se za tebou zabouchly. Ty stojíš zase na ulici a koukáš že už je dost pozdě večer. Nedokážeš odhadnout zda už je po půlnoci nebo ne. Každopádně je tmy a ulice města jsou osvětleny lucernamy které již svítí. Lucerna sou z modrozeleného kovu který neznáš. |
| |
| Vrátím se zpět do kovárny na dvůr, ale podívám se na tu lampu a tesákem zkusím seškravat trochu toho kovu do měšce. Pak pokračuju ke kovárně. V tom se začne ozývat můj žaludek.Jéje. Už jsem dlouho nejedl. Až přijdu na dvů, rozhlédnu se po něčem k jídlu, i když pochybuji, že bych něco našel a po něčem k pití. |
| |
| Balduran: Vytahuješ tesák a když zkoušíš seškrábnout kov tak to děsně nahlas zaskřípe. Ten zvuk je sám o sobě dost nepříjemnej a tebe by překvapilo kdyby se někdo neobjevyl aby se podíval kterej blb jim tadi ničí osvětlení. Nic se ti zeškrábat nepovede. Za moment tam sou dvě postavy. Jedna tě chytá za rameno. Je to velká zelená tlapa. A podle pozice ruky soudíš že je o dost větší než ty a že bude i o dost sylnější. Druhýho nevydíš. Patrně stojí v pozadí. |
| |
| A do p.....e stuhnu v pohybu a pokusím se otočit, abych toho dotyčného lépe viděl. Mezi tí schovám tesák zpět do pouzdra na opasku. |
| |
| Dün: Za dveřmi tě čapnou dvě postavy. Každá za jednu ruku. Na pravo je to kamenej chrlič a nalevo je to Vodní cosi co připomíná želatinu. Když tě postava co tě vpustila uvydí luskne objema rukama a z vodního želé je jen kaluž a kamenej chrlič tě okamžitě pustí a vrátí se zpět do arbytráže ve stěně. Postava před tebou si rychle klekne na jedno koleno. A hlavu schovanou pod modrým kapucínem skloní. Je to malá postava. V modrém rouchu ( kouzelnickém ) se zlatýmy výšivkami. Dveře se za tebou zavřou na závoru. |
| |
| Balduran: Postava si tě otočí sama dřív než stihneš tesák schovat. Je to skoro dva metry vysokej zlobr v zelenym oblečení který má přikrytý ještě koženkou která mu sedí. V druhé ruce má Meč ktrej je skoro tak velkej jako ty. Na hlavě má železnou přilbu a oči mé modrý, velkej nos a nažloutlý zuby. Druhýho nevydíš. |
| |
| Srdce města Když vejdu nechápu co znamenají ti dva strážci kteří mě lapí ale po chvíli kdy postava luskne prsty mě oba dva pustí a postava poklekne. Co to má bejt?...copak jsem nějaký bůch aby předemnou klekal.... prolétne mi hlavou to už se zamnou dveře zavřou okamžitě se ohlédnu. "Nevím kdo jse...nevím proč se klaníte ani co tohle všechno znamená nevím vlastně vůbec nic...ani proč tu předemnou klečíte..."podotknu a zavrtím hlavou. "Vůbec nic nechápu...jen ...jen to že vy zřejmě budete nějaký kouzelník jinak by jste nepoužíval takovou ochranu před někým jako jsem já...i když nevím kdo přesně jsem..." dodám hledíc na bytost. |
| |
| Hehe. Dobrý den. usměju se i když ho možná více rozdráždím a dám se do vysvětlování: Hou hou. Počkat, nechtěl jsem dělat problémy. Víte, mě ten zelený kov zaujal a chtěl jsem udělat rozbor, abych zjistil jeho stavbu. Nikdy jsem totiž takový neviděl. Jo dělá to kravál, ale kdo to má vědět, že? Podívejte nešlo by to bez toho meče? Násilí nic neřeší. řeknu a schovám tesák. |
| |
| Dün: Postava stále klečí a říká: ,,Vy jte paní Dün, dcera našeho dobrého pána Claudiuse. Musím vám projevyt úctu. Tak se to má když jsem jen učeň kouzelníka Orfeuse." Ani se nehne když to říká. |
| |
| Balduran: Strážce jen zabručí: ,,Divná hodinka na rozbou Trinitria. O kerym se vše dá dozvědět v knihovně." Drží tě stále za ruku. Na jeho rameně si všimneš malího mourovatýho kotětě. S jedným okem zeleným a druhým modrým. Pak slyšíš mňoukání na lampě. Když se tam podíváš vydíš tu samou kočku cos zaháněl na dvorku. |
| |
| Jo tak kočky vás informujou. Hmmm. No vít jsem tu teprv pár dní a pracuju v kovárně kousek odsud. že je tohe trinitrium a že se o něm dá dočíst v knihovně jsem nevěděl. A i kdybych to věděl asi bych tam nedošel. nevim kde je. Omlouvám se za narušení pořádku. Fujtabl. To jsem se lek tý kočky. A proč vám sedí na rameni? podívám se na tu divnou kočku a pak na strážce. |
| |
| Srdce města Kdože jsem?... prolétne mi hlavou při pomyšlení nějaké vyšší hodnosti než hodnosti sluhy si vesničanky."Ale notak vstantě pane..."nakone řeknu a uži mu rukou aby povstal a neklečel předemnou jako před královnou. ,,Vy jte paní Dün, dcera našeho dobrého pána Claudiuse. Musím vám projevyt úctu. Tak se to má když jsem jen učeň kouzelníka Orfeuse." jeho slova mi zní v hlavě jako dunící zvony na kostelní věži. Claudiuse?...kdo je Claudius?...nevím vůbec si nevzpomínám...potřebovala bych někoho kdo by mi připoměl snad vše...než jen mé jméno Dün...." povzdechnu si na svými slovy hledíc na mladíka. |
| |
| Balduran: ,,Mňau..." Kočka skočí ze zlobrova ramene za tebe. Pak tě někdoi poklepe na rameno: ,,Neznalost neomlouvá, cizinče. Oči města jsou všude a hlídají cizince jako jsi ty. Lucius nám řekl jak si se k němu choval. Mňau." Zlobr: ,,Máš pravdu Očko. A ty proč se touláš tak pozdě po ulici?" |
| |
| Byl jsem támlenc. řeknu a ukážu na dveře, ze kterých jsem vyšel od Modochaje. |
| |
| Dün: Mladík povstává, ale nepodívá se ti do tváře: ,,Pan Claudius je váš kmotr, jako malá ste mu sedávala na kolenou. Já sem si s vámi hrál. Když jste byla malá vykouzlil sem vám poníka a vy jste na něm jezdila jako do války, ale jednou se mě to nepovedlo a vy jte chvilku jezdila a pak propadla jako kdyby byl ze vzduchu i když byl. |
| |
| Balduran: Tam kde byly dveře k Mordochajovy je zeď. Oba se na tebe dívaj jako na nějakého blázna. |
| |
| Chrmpf. To jsem mohl tušit.Hahahha. Já jsem taková vtipná duše. Hehe. Tohle nebylo vtipný co? Omlouvám se Luciovi, ale neměl mě tak vyděsit. Přišel jsem támhle odtud. a ukážu směrem, kterým tuším kovárnu. Nebo takhle. Prostě jsem přišel od kovárny. |
| |
| Balduran: ,,Zajímavý. My deme zrovna od kovárny, šly sme dost rychle a tebe chytly až tady." černá kočka zamnouká a zlobr pokračuje: ,,Prej si půl dne stál u zdi a mluvyl si s ní. A v kovárně tě scháněj Jak se vlasně pidižvíku menuješ?" |
| |
| Co je tohle za výmysl?No menuju se Balduran. Ono kdybych vám řekl jak to bylo tak by jste mi neuvěřil. Už teď vypadam jako blázen, jen kvůli nějakýmu blbýmu kouzlu. řeknu a pokusím se aspoň vypadat co nejinteligentněji. |
| |
| Balduran: ,,Tak spívej ptáčku. Nebo jdeme ihned do nemocnice a pak do kobky." Zasměje se zlobr. Kočky začnou mnoukat. Zlobr se jen podívá a je klid. |
| |
| Srdce města ,,Pan Claudius je váš kmotr, jako malá ste mu sedávala na kolenou. Já sem si s vámi hrál. Když jste byla malá vykouzlil sem vám poníka a vy jste na něm jezdila jako do války, ale jednou se mě to nepovedlo a vy jte chvilku jezdila a pak propadla jako kdyby byl ze vzduchu i když byl. prolétne mi znovu myslí jeho slova. "Nepamatuji si nic z dětství ale když to říkáte pane...tak vám budu věřit nebot sama nic nevím...a nevím proč pořád hledíte do země...já vás neukousnu..." pokusím se usmát ale nejde to zrovna nejlépe když mě stále jště nepřestala úplně bolet hlava. |
| |
| Takhle mi lezt do batohu... to je vychovani Podívám se co postavička dělá Tak copak to tu máš? |
| |
| Dün: Postava se postavý před tebe. Jedno oko modrý, druhý zelený. Rudý kadeře vlasů se mu derou z pod kapucínu. Má zlatavou čelenku a démantem na čele. Kolem krku stříbrné runy. Ruce má studený a jemný. Je to ještě dítě. |
| |
| Sten: Když postavička přiloží kousek mapki k mapě tak se rozzáří a ty vydíš v jazice kterému rozumíš velké T |
| |
| No dobře.Takže, přišel jsem do města bez jediný mince. V jedný ulici jsem potkal sira Bulvaje. Říkal nějaké vesničance, aby mu přinesla koberec. Nabídl jsem se, že ho přinesu. Když jsem s tím kobercem šel od tržiště, tak mě bolelo rameno a nevěděl jsem kudy dál. Tak jsem si ho schoval k nějakým bednám a šel se zeptat na cestu. Ptal jsem se u nějaký školy války či co. Pak jsem se vrátil k uličce a koberec byl fuč. byly tam stopy a tak jsem se rozhodl jít podál nich. Dovedly mě do kovárny a tady jsem, pravda trochu hrubě nařkl kováře, že mi jej vzali oni. Pak jsem se omluvil a jako trest jsem si navrhl, že si to odpracuju. Dostal jsem týden. Den a něco jsem pracoval a pak došlo na nějaký svátky či co. Rozhlédl jsem se kde mohu pomoci a viděl jsem kováře natírat vrata. Nabídl jsem se, že budu natírat, ale došla barva. Poslali mě pro další za nějakým Modochajem. Šel jsem tam a řekl, že barvu už mám připravenou. Bylo to tak a tak jsem natíral a natíral a pak mi to nedalo a šel jsem se zeptat jestli neví kde je můj koberec, protože před tím sjela řeč na to, že je něco víc než čaroděj. Otevřel mi dveře a po chvilce jsem se dozvěděl, že je to drak. Pak jsme hráli hádankovou soutěž. Kdo neuhádl, tak ten druhý se ho mohl zeptat na otázku. V mém případě to, ale znamenalo den v Modochajových službách. A to vysvětluje to, že jsem stál a dával si hádanky se zdí. No a pak mi řekl kde je koberec a pak jsem vyšel ze dveří a byl jsem tady na ulici. Pravdivost toho co jsem vám tu teď řekl můžou dosvědčit následující osoby: Sir Bulvaj, obchodník Torch a obchodník Neuter, dívenka Tool a učitel z té školy války. Pak to je ještě jeden voják, jméno neznám, co mě vedl na tržiště. Vysoký, asi elf, se zelenou kůží. Modochaj nejspíš ne. Bude dělat, že není doma. řeknu a sleduju reakci. |
| |
| Balduran: ,,Drak? Tady ve městě? Tool? Počkej co by dělala kapitánova dcera ve městě bez doprovodu?.... My si to zjistíme jestly nekecáš, Zatim budeš u nás doma jako host. Trochu se začíná usmívat. Pak koukne na Očka a zastrčí meč zase tam kde byl. Pak tě vezme jednou rukou a Očko za druhou ruku a vedou tě ulicema. |
| |
| Srdce města "Příště prosím neklaň se předemnou..."namítnu a pokusím se o milí úsměv alepson protentokrát."Možná jsem dcera někoho na koho si nepamatuji a možná právě proto jsem právě zde a proto jsem možná potkala tebe taky si nevzpomínám kdo jsi ale máš hezké oči..."podotknu k chlapci hledajíc nějaký bod v místnosti na který ych se mohla upřít nebo zrcadlo či střep zrcadla do kterého bych se mohla podívat. "Ani nevím jak vypadám...jaké mám oči...otec..matka ani nevím že sem kdy nějakou měla..." mluvím je vidět že se musím pořádně vypovídat protože jinak bych se nejspíše zbláznila tím tíživím tichem co zde panuje. Jen plázen neví co je zač ani proč tu vlastně je...nevím co přesně by se odemě mělo čekat...ani co to jméno vlastně znamená Dün...je to zvláštní jako bych to jméno ani neznala...vůbec nic mi neříká i když se tak mám jmenovat alespon podle toho chlapce... zamyslím se a podívám se znovu na chlapce. "Nevíš co se tu stalo?...nebo kdo to tu zničil?...a jak se to tu jmenuje?..." položím rychle několik dalších otázek hledíc stále na chlapce a čekajíce že mi odpoví alepson na dané otázky. |
| |
| Dün: ,,Nejprve váš vzhled: Zatleská a před tebou se objevuje velká zrdcadlová deska kde se vydíš. Když se jí dotkneš. Uchopí tě tvůj obraz za ruku a vyleze ven. Ty se vydíš jako bys tam stála. ( rudý oči, kůže, rudě zbarvený šaty. Prostě jak si ji představýš tohle) ,,Ach vaše matka ..... Ona umřela při našem napadení. Tohle je , nebo aspoň byla tvrz Marell. Nevým kdo na nás zaútočil. Mistr mě sem poslal když vyhlásily trubači že na nás někdo útočí." |
| |
| Vždyť jsem říkal, že mi nebudete věřit. A ta dívka Tool, zdála se mi velmi slušně vychovaná. To by odpovídalo, ale proč mi jí Torch dal představil jako pacholka, aby mě zavedla za Neuterem je mi tedy divné. a nechám se vláčet. nebudu klást zbytečný odpor. |
| |
| Balduran: Obejdete asi dva bloky domů pak dostaneš ránu do zátilku a pak už jen temno. |
| |
| Odvláčí mě o kus dál a tam ucítím ránu na zátylku. Zkácím se a nevím o sobě. Čekám až se proberu. |
| |
| Srdce města Když si tak prohlížím sama sebe vůbec se nepoznávám. Tohle že jsem já?...napamatuj si na nic takže zřejmě ano... napadne mě při pohledu na sebe.,,Ach vaše matka ..... Ona umřela při našem napadení. Tohle je , nebo aspoň byla tvrz Marell. Nevým kdo na nás zaútočil. Mistr mě sem poslal když vyhlásily trubači že na nás někdo útočí." káždé slovo jako by mi pronikalo do těla až mnou projede mraziví zachvěv. "Nevzpomínám si že bych měla matku a ani nevím jak se jmenovala...a co otec?...nevíš o něm něco?..." podívám se na chlapce doufajíc že mi poví ještě něco a že ho svými nekonečnými otázkami nenudím. |
| |
| Dün: ,,Ne, od vytrubování jsem zde a jen zvuky." Kouká na tebe. |
| |
| Srdce města Nic z toho co jsem chtěla slyšet mi neřekl proto se podívám po místnosti. "Jak se odsu dostaneme?...potřebuji co nejdříve pryč...." namítnu a podívám se znovu na chlapce.Musim se odsud dostat...o otci tedy nic nevíš...o matce něco málo...tvůj mistr...no nevím o něm víš asi nejvíce a ted potřebuji co nejdřív zmizet a možná půjdeš semnou neboť asi bych se zatoulala někde v lese kde by mě rozthala zvěř a nebo zabil nějaký lučišník... napadne mě při myšlence odchodu. |
| |
| Dün: ,,Jediný východ je ten kterým jste přišla. Tato knihovna a studovna je chráněna kouzli a kletbamy světla. Nic nám tady neublíží. A navýc Já nemám kam bych šel. Poslední století sem strávyl zde jako učeň." Kouká se po knížkách a vypadá to že je všechny zná už na spamněť. |
| |
| Balduran: Probudíš se v cele. Kamený zdi, sláma na podlaze, okovy na zdi ( přibitý) , žádný okno, jen mříž z jedné strany jinak okolo kámen. Slabé osvětlení které sem vrhá louč o dvě cely dál než je ta tvoje. |
| |
| Srdce města Mladík mi odpoví já jen lehce přikývnu "A ty myslíš že mám kam jít?....jediné co mám je pár mincí v měšci a to co mám právě na sobě...víc nemám a když tak nevím kde...co vše ovládáš za kouzla?...nějaká kouzla mysli?čtení myšlenek nebo snad minulosti?...protože právě to by se mi hodilo.." vyřknu hlasitě svou první myšlenku a hledím na chlapce. Popravdě ted toho taky moc nevim a osvěžení paměti by neuškodilo... prolétne mi hlavou jako šíp a dále se ještě věnuji chlapci. |
| |
| Co to má znamenat sakra! zařvu a trhnu okovem. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| Pomalu vstanu a uvědomím si kde jsem a částečně i co se stalo. Aaaahhhh moje hlava. zakňourám a pomalu se zvednu. Co to má sakra znamenat! zařvu a prudce kopnu do mříží. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Balduran: Mříže se ani nehnou a tebe bolý palec. Pořádně ses do něj kopl. |
| |
| Aauuuuu. Je tu někdo?! znovu zařvu a opřu se zády o mříže. Pomalu se po nich sesunu dolů, na zem a posadím se. |
| |
| Balduran: Zem je nesmírně chladná. slyšíš krysy. Jedna ti proběhne do cely. |
| |
| Přesunu se zpět na slámu a když nic jinýho tak zkusim usnout. |
| |
| Balduran: Za cvíly slyšíš kroky a šourání nohou. Vedle se otevře cela a tam dozorce odnese Elfa kterj si před obličejem mává rukou. Vypadá jako by byl úplně mimo. |
| |
| Takže jsem snad v blázinci bo co? zapřemýšlím a dál ležím na slámě a pokouším se usnout. |
| |
| Balduran: Kdoky se zastavej u tvej celi. Dveře se otevřou a dovnitř vejde strážnej. ,,Tak stávej, půjdem zjistit jestly si nelhal." čeká na tvoji reakci. |
| |
| Pomalu vstanu a bez jakéhokoli odporu jdu se strážným. |
| |
| Balduran: Strážce tě chytne za ruku a nasadí ti řetězi: ,,Nezlob se je to jenom opatření." Pak tě vede chodbou až dojdete ke schodišti. ,,Hlavně nezlži."řekne ti strážce. Pak te vedou nahoru do mísnosti kde počkáž než se dostavý ostatní lid a porota. |
| |
| Čekám a mezitím si dávám informace dohromady. |
| |
| Balduran: Za chvilku se dostavej lidi a nějací sou v dlouhejch hábitech a maj masky na obličeji. Ty si sednou dopředu. Je jich Třináct. |
| |
| hmmm to bude nejspíš ta porota. pomyslím si a dál sleduju dění v hale. Pokud se nic neděje rozhlížím se kolem. |
| |
| Balduran: 1),,Kdo jste?" 2),,Jak ste se sem dostal?" 3),,Kdo vás sem poslal?" 4),,S kým že jste to mluvyl?" 5),,Pro koho pracujete?" 6),,Co zde hledáte?" 7),,V co věříte?" 8),,Proč jste se pokoušel krást?" 9),,Říkal jste že ste ztratil koberec Jak vypadal?" 10),,Od koho ste získal Barvu ohledně natírání Vrat?" 11),,Co máte spolešného s Kapitánovou dcerou?" 12),,Kde že jste ji potkal?" 13),,Jak ste se vyspal?" Ptají se tě ty v maskách. |
| |
| Dün: ,,Všechna až na ty s lidskou myslí, zvížecí trochu ovládám. Kouzla mysly neovládám protože ta kniha bohužel byla mimo mísnost když hořelo.Takže ani teleportace." Podívá se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| 1) Jsem balduran 2) Při písečné bouři jsem se odtrhl od otrokářské karavany 3) Nikdo. Jsem zde náhodou. Šel jsem pouští a uviděl jsem město. 4) Za svůj krátký pobyt jsem mluvil se spoustou lidí. Prosil bych upřesnění, protože u většiny neznám jména. 5) Pracuju pro tři lidi: Sira Bulvaje - doručuji koberec, kováře - vypomáham s chodem kovárny, a od Modochaje mám slýbený jeden den v jeho službách. 6) No vzhledem k tomu, že mě sem zavedly kroky úplně náhodou tak hlavně střechu nad hlavou. Pak snad práci. 7) Věřím v Cell. 8) Jestli myslíte to trit....no tak nějak, opravdu jsem nevěděl co to je za kov. Chtěl jsem si ho kousek vzít a někoho se zeptat. 9) No vážil tak 7 - 10 kg. Vypadal staře a ošumtěle. Prý ho má nějakej Bretislav v Kramářské uličce. 10) Od Modochaje. Kováři říkali, že je to skřet, ale po rozhovoru s ním jsem odhalil, že je to drak s velkou znalostí magie. 11) Vy myslíte Tool? No zavolal mi ji obchodník Torch, aby mě dovedla k Neuterovi, obchodníkovi, který měl koberec pro sira Bulvaje 12) Odpověď byla v minulé. Zavolal mi ji obchodník Torch na tržišti. 13) No moc dobře ne, ale pořád lepší než venku, nebo být vzhůru. dokončím odpovědi a nehybně stojím očekávajíc rozsudek, či tak něco. |
| |
| Balduran: ,,Draci přece neexzistují, o tom vašem Moldochajovy nikdo neslyšel a ani není v záznamech. Sakotný šéf kovář říkal že někoho takovýho nikdy nevyděl a ani o něm neslyšel.A paní Toll se nevzdálila nikdy z kasáren bez doprovodu stráží." Pak mezi sebou posílaj nějaký psaní či co. Pa řeknou: ,,Popište nám toho vašeho draka...." |
| |
| No nebyl přeměněn. Byl jen jako stín, přízrak. Kolem něj byly blesky a mlha. Nějak jsem zavedl řeč na draky a on se zeptal, cituji: Co všechno o nás víš? konec citace. A později pořád připomínal, že stačí lusknout prsty a promění se. dopovím a pokrčím rameny. |
| |
| Balduran: ,,Ale jak vypadal?" |
| |
| No byl spíše bílý a pak změnil barvu. Na zádech na modrou a červenou. Odpusťte, ale moc si toho nepamatuju. Někde jsem se praštil do hlavy, omdlel a pak se probral v cele tam dole. |
| |
| Balduran: (zkráceno) Vypovýdáš tam skoro celej den, ptaj se na různý otázky. Pak na tebe jeden seslal kouzlo a tas jim říkal čistou pravdu. Večer tě propustily. Musel si zaplatit nocleh a stravu (-2zl) |
| |
| Vyjdu z budovy a rozhlédnu se kde jsem. |
| |
| Balduran: V téhle části města si ještě nebyl. |
| |
| Srdce města Podívám se na mladíka "Tak to potom jo...škoda..."vyřknu několik slov a nakonec se opřu o dveře po kterých sjedu takže sedím na zemi. Asi se brzo vzdálím...měla bych mu navrhnout aby šel semnou.. napadne mě a já zvednu hlavu "Nešel by si semnoou?...potřebuji se dostat do nejbližšího města...a sama se tam rozhodně nedostanu..." vyřknu co jsme chtěla a čekám na odpověď. |
| |
| No príma a zas někde jinde. Ach jo. A navíc je noc. Ještě, že to zkončilo a aspoň jsem se trochu najedl a nevypadam jako blázen. No kam teď? pomyslím si a rozhlédnu se po okolí kudy mohu jít. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí paní Dün pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí paní Dün pro |
| |
| Dün: Dítě se na tebe podívá a nadšeně říká: ,,Bude mi ctí, ale poohlídnem se ještě po mém mistrovi." Pak se koukne po učebně a zabalí si provizorní tornu. Vezme několik knížek a hůl. |
| |
| Balduran: Ulice ve tvaru T . cesta do leva, prava a rovnou před tebou. Okolo jsou trochu honosnější domy, Za tebou bílá budova. Vydíš nějakej blištivej znak na konci ulice před tebou. |
| |
| Hmmm eště mě chytnou zase za to, že si něco prohlížim. Kudy. No zkusim to doprava.a kráčím směrem vpravo. Cestou si prohlížim okolí a cítím se strašně osaměle. Musím si tu najít přítele. S někým se seznámit, kdo to tu zná. Kdo by se mnou byl ochoten chvíli mluvit. No nebudu se teď o to starat. Starosti je lepší nechat na ráno. |
| |
| Balduran: Procházíš ulicí. Domy jsou honosně zdobené, se štíty, některé mají stráže přede dveřmy. Mijíš velké zahrady, oplocené, některé osvětlené. Ulice jsou osvětlené lampami po obouch stranách. Na ulici nikdo není. |
| |
| Procházím dál. Cožpak je tohle město nekonečný?! Kam jsem se to dostal? přidám do kroku a hledám nějaký úkryt na přespání. Hostinec, nebo tak něco. |
| |
| Balduran: Před tebou je jeden dům s návěsní tabulí: Zlatý bažant Před hospodou sou dvě mohutný sochy Kočky a Lučišníka. |
| |
| No ježiš. Aspoň něco. Tak se tam podívám. Třeba tam někoho najdu. bleskne mi hlavou a vydám se do toho domu. Mezitím si ještě prohlédnu ty sochy. Až vejdu dovnitř důkladně si prohlédnu vnitřek. |
| |
| srdce města Letmo se pousměji "Dobře podíváme se po tvém mistrovy...a pak vyrazíme..." odpovím klidným tónem hlasu a sleduji jak si vezmu hůl a několik dalších věcí. No zdá se že mi ještě hodně pomůže při mé cestě... napadá mě když se na něj tak dívám. |
| |
| Balduran: Obyčejný mramorový malý sochy. Okolo půl druhého metru pes a lučišník jenom k druhýmu patru. Dveře sou z červenýho dřeva. Se zlatě natřenýma futrama. Vnitžní hala je vyzdobena zlatem, diamanty, ve vytrýnách spou zbroje který si ještě nevyděl. Po stěnách nějaký štíty a zbraně. Hned za dveřama k tobě přistoupí elf a říká: ,,Vaši zbraň pane." A dává před tebe platinovej podnos s číslem. Do vnitřího lokálu nevydíš. Jsou tam dveře. A u dveří stijí dva strážný. Jeden se zdá na trpaslíka s velkou sekerou a na drruhýho pořádně nevydíš. Ale patrně to bude nějakej mág (soudíš podle slonovynovej hole co má v ruce. Taky má před sebou knihu a brk s inkoustem který se vznášej jako by byly na nějakym nevyditelnym stolku. |
| |
| Dün: Když si zbalí všechny věci tak se brána otevře a když výdete ven tak se za váma zase zavře. ,,Tak vyrazíme? Počkej ještě.... Samaeli! Samaeli kde seš? Poť taky.... " Chvilku kouká do spáleniště. A pak se otočí a jde spáleništěm a kouká po mrtvolách jestly neuvydí svého mystra. |
| |
| Ano dobře. Zde je, ale až budu odcházet doufám, že ji dostanu zpět. Jo, co je tohle za podnik? Jsem tu prvně. Vypadá to tu nádherně. řeknu a položím svůj tesák na tác i s pouzdrem a a vtisknu mu do ruky svou hůl. Pokud mě elf déle nezadrží přesunu se ke strážným a promluvím na čaroděje: Dobrý den. Smím dál? Vypadá jako nějaký zapistovatel vzácných hostů či tak něco ze snobskejch akcí. a ukloním hlavou ke dveřím. |
| |
| Balduran: Elf ti dá ještě lístek s číslem třináct. KOuzelník ti nic neřekne, ale v hlavě ti zní Ještě se podepište. Mohu vědět kolik sebou máte peněz? Aby nedošlo k nějakému nedorozumnění. Kouká na tebe. |
| |
| Jo jasně mám 3 zlaté a pár stříbrných. Kde to mám podepsat? počkám až mi pokyne a pak se pokusím co nejlepším písmem podepsat. |
| |
| Balduran: Je mi líto, v našem podniku bychom nemněli moc z naší nabídky co bychom vás pohostily. Zase hlas v hlavě. |
| |
| Srdce města Konečně má zbalené všechny věci a já spolu s mladíkem vyrazím ven za námi se zase zavře.Pak mladík začne volat a hledat svého mistra Samael?...tohle jméno mi něco říká ale sama nevím co vlastně... napadá mě když následuji mladíka když prochází spáleništěm a hledá mistra. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí paní Dün pro |
| |
| Dün: Mladík a ty hledáte do západu. pak zahlédne kostru napíchnutou na kůl. Rozběhne se k ní a začne brečet. : Mistřéééé. Néééééééééééé! |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí paní Dün pro |
| |
| Mírně mi poklesne hlava. Aha chápu. To jsem tušil. A nevíte o nějakém jiném hostinci v okolí? až odpoví udělám úklonu a odcházím najít toho elfa a vyzvednout si zbraně. |
| |
| Balduran: Nic co by ste si mohl dovolit pane. Když odcházíš příde k tobě gnom a žádá tě o lístek. |
| |
| srdce města Hledáme do západu slunce kdy stále nic nenacházíme až pohled který mě zděsí až mě po zádech přeběhne mráz mi udělá jasno a mladík se k postavě napíchlé na kule rozběhne se slzami v očích chvíli jen tak stojím. Tohle je tedy jeho mistr?...takhle dopadl každý kdo se postavil těm nepřátelům do cesty?... prolétne mi hlavou a když vidím jak je mladík neštastný rozběhnu se po chvíli za ním.Když ho doběhnu chytím ho za rameno. "Určitě to byl dobrý učitel..."zašeptám a pohlédnu chlapci do očí po chvíli ho obejmu kolem ramen snažíce se ho uklidnit pouhými slovy. |
| |
| Na tu máš. podám mu ho a počkám co se bude dít. |
| |
| Dün: Chalpec se ti vytrhne z náručí a opatrně sundává svého mistra z kůlu. Položí ho na zem a něco začne mumlat. Když se nic neděje tak to zkouší znova a znova. Už to zkouší skoro hodinu. |
| |
| Balduran: Gnom na chvilku odběhne a vrací se k tobě s tvým tesálem a s holí. Když ti podává tesák ucítíš něco jako leštidlo a spálenou kůži. |
| |
| Fuj. co to je? No nic. Vezmu si výzbroj a vyjdu ven z hostince. |
| |
| Balduran: Ulice tam kde si skončil předtim než si zapad do Zlatýho bažanta. (Prosim delší příspěvky. Poznámka PJ.) |
| |
| (jo jasný. vim) Nic co si můžete dovolit. Blablabla. Dádydádydá! zahuhňám sarkasticky. Pokračuju ulicí směrem, kterým jsem šel než jsem zapad k tomu zlatýmu bažantovi. ach jo. Budu spát na ulici. Hehehe. Rozhlížím se kolem a hledám nějaký levnější hostinec. Tohle je čtvrť zazobanců nebo co sakra? To snad neni možný. pomyslim si a dívam se po někom, kdo by mi poradil kudy dál. |
| |
| Balduran: Po ulici jdou dva střážný s kopíma. Maj Modro fialový pláště. černý plátovky, který ale nedělaj hluk když se v nich pohybujou, Vysoký boty až ke kolenům. Boty sou nablejskaný. |
| |
| Snad mi pomůžou. zastavím se a řeknu: Promiňte pánové, ale mám otázku. Chtěl bych se zeptat, kde jsem, tedy v jaké části města a jestli je tu poblíž nějaký levný hostinec. dopovím a čekám na odpověď. |
| |
| Balduran: Stráž se zastavý a prohlíží si tě. Tebe z tech pohledů mrazí v zádech. Pak jeden řekne hlubokým přerývavým hlasem: ,,Jo v chudinskej čtvrti. Je to docela štreka. co tady děláš? snad si nepřišel krást? to by tě čekala smrt na pranýři nebo ještě něco horšího." Odpový drsně. |
| |
| Areounga: Hod 1 k %. |
| |
| Ne to vůbec. Byl jsem v takový býlí budově kousek odsud na nějakym soudu nebo co. Ne krást nebudu to se nebojte. Tak kudy do chudinské čtvrti? řeknu a podívám se na ně. Trochu se opřu o hůl a čekám na informace. |
| |
| Balduran: ,,Tam Ukáře rukou na východní uliciTím směrem je chudinská čtvrť, ale říkám je to štreka. A kdo vlasně ste?" Začíná pršet nad městem. A ty si všimneš že hledím prochází pára jak dejchá. Déšť bubnuje na jejich zbroje a ty začínáš bejt promáčenej. |
| |
| Arounga: Probudí tě drncání vozu. Ty ležíš na korbě. připoutanej řetězama. nemáš u sebe nic. Vydíš Maura jak de za vozem, pak ještě dva další. V puse máš vyprahlo a něco tě svědí na rameni. |
| |
| Musí pršet zrovna teď?! pohlédnu k nebi. Jsem Balduran. Hergot to musí pršet zrovna teď? Ach jo. Děkuji za radu pánové. Nashle. ukloním se a pokračuju směrem, který mi ukázal voják. Mezitím se dívám po nějakém místě kde se schovat před nepohodou. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
Tak kam sem se to zase dostala myslim že by bylo lepší kdybych zústala v poušti to je k ničemu možná bych se mohla dostat k nějakýmu silnému mágovy a nebo tak něco, pomyslim si a podívám se na rameno, které mě svědí. |
| |
| Aroiunga: Na rameno pořádně nevydíš. Ostré slunko tě bodá do očí. Pálí na kůži. Najednou ti nějaký stín zastře sluneční paprsky. Je to ten maur co si prvně vyděl. Nakloní se nad tebe a říká: ,,Jen klidně lež. A pokud možno se nehýbej a dělej že ještě spíš. Jinak pudeš pěšky tak jako my ostatní. Rameno máš zjizvené a potrhané, asi tě před náma našly supové nebo něco podobnýho co tady žije. |
| |
Zajímavý kam sem se to sakra dostala nejspýš do nějaký otrokářský karavany, pomyslim si a prohlédnu si okolí. Pak přivřu oči tak aby to vypadalo že spym a sleduji co se děje venku. No výborně ještě že sem skřet kdo by chtěl skřeta koupit mockrát děkuji teď se mi ta přeměna hodila, pomyslim si. |
| |
| Arounga: Všimneš si nějakýho stínu kterej vě větší a slyšíš práskání biče. Pak dopadne jeden na záda maura co se s tebou bavil a zakřití: Ticho tam bude, maure jeden. To se bavýš s tým vředem na tváři pouště?! Pak ten stín zase zmizí. ty sis nevšiml ani jak vypadal jen ten hlas. A dopadnutí biče. |
| |
| Balduran: Procházíš ulicí, pak další, a ještě další. Pořád hustě prší a máš promočenej i batoh ze vnitř. Mijíš několik stejně oblečených vojáků. Stejně jako ti předchvílí. V domech se už svítí. Domy sou honosné se štíty, sedulemi. Pak si všimneš jednech dveří na kterejch je stejnej znak jako na tej bedně co kovář nakládal na povoz. |
| |
| Místních felčarů zní mi v hlavě. No jestli jsou to lékaři tak musí mít nějaké vyznání. Sloužit některému bohu. Zkusím to. přijdu ke dveřím a ještě jednou se podívám na dveře jestli je to opravdu ten znak a pak zaklepu. |
| |
| Balduran: Za dveřmi slyšíš tiché šlépjeje a hlas který je tichý ale přesto ho slyšíš: ,,Kod tam? V tuhle noční dobu. Žádnej posel se zprávou o tom že by byl nekdo zraněn nadorazil." |
| |
| Jsem Balduran. Chudý poutník. Zastihl mě silný déšť a já jsem už velmi promočený. Hospoda je daleko. Aspoň ta, kterou si mohu dovolit a tak bych chtěl poprosit, jestli bych se u vás nemohl schovat a trochu ohřát. Jakmile déšť zkončí půjdu pryč. dopovím a očekávám odpověď přešlapujíce na cestě. |
| |
| Balduran: Hlas za dveřmi: ,,Ale jistě, počkejte chvilku jen otevřu dveře.Ještě otázka, máte nějaké zbraně? Výte ony sou v tomto domě zakázané a my je taky nemáme rádi. Umněj akorát tak škodit a né pomáhat lidem a jiným stvořením." Pak čeká na tvou odpověď. |
| |
| Mám jen hůl a tesák. Klidně je odložím. Nebojte se. Také nerad bojuji.stojím a odepnu pouzdro z tesákem a přivážu ho k holi. Pak je opřu o zeď a čekám na reakci zpoza dveří. |
| |
| Balduran: Hlas tě ještě upozorní: ,,Vaše věci si můžete dát za tu bednu co je po vaší pravé ruce. Ta bedna je jen skrýš pro zbraně těch co přebívají uvnitř. Vojáci si je odnášejí do kasáren když tady leží nějaký voják. Ale o bedně nevědí." Pak poslouchá jestly budeš hýbat s bednou nebo ne |
| |
| Dobře děkuji. odpovím slušně a pak otevřu bednu a uložím do ní své zbraně. Jen doufám, že to není nějaký podfuk. Tak co, snad se s vámi opět shledám. No hotovo řeknu přes dveře. |
| |
| Balduran: Slyšíš klapání nějakého mechanismu a pak fouknutí dveří. Pak se teprve otevřou a ty vydíš děvče tak okolo 20 let. Zelené oči, roztomilý tváře, hnědý vlasy, malí roztomilí rtíky. Malinkej nosánek. Pak bílou hučku se zlatavým lemem splývající do hábitu. Se znakem jaký byl i na dveřích. U dívky si všimneš že je vyspělá. A dost se ti taky líbí. ,,Vítej Baldurane sem Charlotta de la Kru. Vydím že jsi promočený pojď dál, strávíš zde noc." řekne sametovým hlaskem. |
| |
Zajímavý tak já se zatim budu vozit a oni ať si dělaj co chtěl asi bych těžko šla s tym ramenem, pomyslim si. Pozoruji skrs přivřené oči okolý a doufám že mě nechaj být ještě dlouho a že bude brzo večer. |
| |
| Arounga: Kolik je to nevýš. Brzo však usneš kolíbáním vozu a ticha na cestě. Probudí tě švihanec bičem a taky sebou cukneš když bič dopadne. Trhneš sebou a slyšíš: Tak tady ten vřed se chtěl víst a předstírat že je mimo?! Tak co s ním uděláme? Půde hezky poslední a v okovech. Dvě mohutný ruce tě sundaj z vozu a mrštěj s tebou do písku kterej pálí do zad. Pak tě zvednou a daj ti těžký okovy na ruce. A zavážou to oči takže nic nevydíš. Pak tě vedou nekam a zapřáhnou tě za vůz. pak vozka zakřičí Vió a tebou to cukne když se vůz rozjede. Klopítáš po kamení. |
| |
Ani vyspat mě nenechaj svyně, pomyslim si a snažim se pozbýrat co nejvýc zbytečných sil. Když si myslim že my zbyde jen dostatek síli na chození, případně běh, tak se zastavym a zapřu o kameny. Shválně jak pevné mají okovy, pomyslim si přestože vym že pokud sou ze železa tak nemám šanci. |
| |
| srdce města Nepřekvapí mě že se mi chlapec vytrhne z náruče.Když vidím jak se snaží už přes hodinu něco na svého mrtvého mistra už mě to přestává bavit.Skusím to znovu ještě po dobrém "...nemá to cenu....pojď vyrazíme dál..."chytím ho znovu za rameno a čekám zda mě poslechne a budeme pokračovat tohle místo se mi začíná protivit. Tak pojď...nemá to smysl je mrtví...poslechni mě... čekám co odpoví přičemž mi hlavou vrtají pořád stejné myšlenky. |
| |
| Arounga: zapřeš se, ale síla okovů a zvířete co táhne vůz je sylnější než ty a ty letíš na zem. Pak tě táhnou pomalým tempem dál a dál. Hni sebou kůže líná! Udělej to ještě jednou a a podříznu tě jako psa! A nebo ještě hůř nechám tě napsaúas ohnivejm mravencům! Něco nebo někdo tě s těmahle slovama zvedá z prachu na nohy. |
| |
| Dün: Chapec přestane se zaříkáváním a vstane: ,,Musíme ho alespoň řádně pohřbít tak, jak je psáno ve starých spisech. To se sluší pro takového muže jako byl můj mistr." |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Srdce města ,,Musíme ho alespoň řádně pohřbít tak, jak je psáno ve starých spisech. To se sluší pro takového muže jako byl můj mistr." když to dopoví lehce se na něj pousměji "Máš pravdu...pohřbíme ho tím nejlepším způsobem....i když nevím přesně kdo to byl neboť má pamnět se nedokáže rozpomenout....ale pomohu ti..." mluvím rychleji a s trochou nervozity v hlse rozhlédnu se kolem. Copak mi zbívá něco jného než souhlasit s tím mladíkem?....asi ne... čekám co řekne a jestli konečně něco podnikneme. |
| |
| Dün: Chalpec řekne: ,,Potřebujeme hodně dřeva, taky jezerní kameny, pár misek vody a vzduch.Všech pět elementů se musí účastnit na jeho pohřbu." Kouká na tebe jak se budeš tvářit. |
| |
| Fíha. Možná budu někdy děkovat bohům, že začalo pršet. bleskne mi hlavou a přitom se koukám na tu dívku. Po chvilce si však uvědomím, že prší a nakročím dovnitřDíky. Jsem promoklý hlouběji než na kost. To tu je často takovejhle slejvák? Fuj. pak vejdu do domu a prohlédnu si místonst, ve které se octnu. Včetně podlahy a stropu. |
| |
| Srdce města Trochu mě to překvapí co ten malý chlapec ví ,ale ve tváři nenechám nic znát. "Všechny elementy....no ale já nemám tušení kde to vzít?...sama si pořádně nic nepamatuji nevím jak ti s tím pomohu..." namítnu po chvíli hledíc na chlapce."Podívej se kolem kam se podíváš nic neroste...všechno je spáleno na popel...voda tu poblíž nikde není a já u sebe nic nemám...jezerní kameny tu asi neseženeme nikde tu nic není alespoň já tu nic nevidím voda se zřejmě vypařila když se tu bojovalo..." ještě rychle vyřknu a pak jen čekám co chlapec udělá když přemýšlím vůbec nic mě nenapadá. Nepamatuji si svojí minulost...a ani nevím jaká bude má budoucnost...a jak pak můžu vědět co se bude dít dál?... povzdechnu si a rozhlédnu se kolem dokola protože nevím co si počít. |
| |
| Balduran: ,,Podstatě ano, ale většinou jen v noci a okolo svátků. Hlavně svátků všech taškářů." Ustoupí abys mohl dovnitř. ,,Pojďte do atria, tam vás zapíšeme a dostanete pokoj a suché oblečení." Rukou ti naznačí směr kam jít. |
| |
| Děkuju. mírně se ukloním a vstoupím dovnitř a prohlédnu si to tam. Aspoň, že nebudu venku v tom dešti. pomyslím si a počkám co se bude dít dál. Zapíšeme? Suché oblečení? Vlastní pokoj? Větší luxus než u Zlatého bažanta. Hehehe. Ať se bažant stydí. |
| |
| Dún: dítě se jen usměje a říká: Tady poblíž je malé jezírko, Voda tam určitě bude, ta musí bít ale čistá. Les nám dá dříví, oheň usí bít založen přirozeným způsobem a ne kouzlem. Vzduch dokážu zformovat do sloupce, ale bude to chvilku trvat. Když přiletí Snoopy tak ten nám jistě pomůže. Ale Azmael ho moc nemá rád. Před časem se pohádali." Pak se chytne rukou za temeno hlavi a kouká na oblohu plnou hvězd. |
| |
| Srdce města Poslouchám chlapce a jak se tak na něj dívám a on mluví nechápu chvíli kdo je Snoopy a kdo Azmael proto neváhám a zeptám se. "A kdo je Snoopy?...Kdo je vlastně Azmael?...znám je?...jsou to lidé?...či snad něco jiného?.." ptám se současně na něklolik otázek najednou možná přehádím s otázkami ale potřebuji vědět co nejvíce abych věděla co jsem zač a koho všechno znám. |
| |
| Dün: Dítě se na tebe podívá s udiveným výrazem že to nevýš. ,,Snoopy je Element Vzduchu, Studený, foukáček který většinou obivatelé cítí v letních dnech. Azmael je Můj Element Vzduchu. On rád laškuje a je s ním sranda." Odpový bez váhání. ,,Dal jsem mu jméno Azmael protože se tak jmenovalo stvoření které se dokázalo znovuzrodit a nedal se chytit nebo zastavyt." |
| |
| Srdce města "Aha...to jsem něvěděla...ale děkuji teď si to už pamatovat budu..." přívětivě se usměji na chlapce chledíc na krajinu. "Myslím že by jsme už měli začít něco dělat jinak když se odsud nehneme nemuseli by jsme se dožít dalšího dne...to je aspon můj názor..." mluvím rychle a stále hledím na mladíka. No....je to zajímavé Snoopy...asi ho to překvapilo ale když jsem to nevěděla musela jsem se přeci zeptat...byla by hloupost mlčet.... |
| |
| Balduran: Velká kruhová místnost, žádný okna kromě dvou arbytráží. Na jední je Nějaká postava s bílímy křídly a v ruce mí podivné kopí. Na druhé je Sova na větvy. Bílá místnost s kachlovou podlahou, Prostý nábytek, A troje dveře když pomynu ty kterejma si vešel. U jedné zdi je Prostý stolek a u něho dvě obyčejné židle. Na jedné sedí Stejně oblečená postava jako ta co tě pouštěla. Má Bílé vlasy a červenýmy pramýnky. |
| |
| Otočím se na tu co mě vpustila a zeptám se jí: Co je to za sochu. Tu s těma křídlama a kopím. Vypadá jako kvalitní sochařská práce. Třeba to je vyobrazení nějakého boha, v kterého věří nebo tak něco. V chrámech a podobnejch budovách je toho plno. pomyslím si počkám na odpověď. |
| |
| Dün: ,,Vyrazíme prvně pro vodu a kameny. Ty máme při jednom." Zvedne se a okolo kostry nasype bílí prášek. Pak se na tebe koukne a vydá se na východ k jezírku. |
| |
| Balduran: ,,Ta socha je Archanděl Michael. Náš patron. Když budete mýt čas tak vás sestra Zita zavede do knihovny kde jistě najdete výce informací." Kouká na tebe a pak se otočí zpět ke dveřím a zavře je. Pak se jich dotkne nějakým přívěskem na který pořádně nevydíš a jde zpět ke stolu kde si sedne k té druhé a začnou si něc povýdat v jazyce ktreýmu nerozumíš. |
| |
| Udělám pár kroků blíž k sochám, abych si je mohl lépe prohlédnout. Potom se otočím na ty dveře a podívám se, jestli na nich nejsou nějaké symboly či tak něco. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| Udělám pár kroků blíž k arbitrážím, abych si je mohl lépe prohlédnout. Potom se otočím na ty dveře a podívám se, jestli na nich nejsou nějaké symboly či tak něco. |
| |
| Balduran: Na dveřích nic nevydíš. A když si udelal krok do mísnosti málem si upadl jak to klouže. Tvoje boty kloužou na mokrej podlaze. Když si držel balanc vypadalo to jako nějaký komycký vystoupení, ale ani jedna postava za stolem se nezasmála. |
| |
| Srdce města Chlapec promluví jen pokývu hlavou a když se na mě podívá vyrazím hned za ním aby mi nezmizel dřív než bych se stačila rozkoukat.. Tak tedy nejdřív pro kameny...a vodu... rozhlédnu se kolem a hned na to doběhnu vedle chlapce přičemž se na něj podívám. Snad se tu vyzná lépe než-li já... |
| |
| Dün: Chlapec je neobvykle rychlý. Takže máš co dělat abys mu stačila. Za nedlouho se dostanete na okraj lesa. Ty si ani nestihneš zapamatovat kudy ste šly. Pak chlapec na chvilku zastavý, aby sis oddechla. Ukáže ti že si můžeš sednout na kámen. |
| |
| Ještě že jsem nespadl. Ufff. vyrovnám balanc a zkusím udělat pár dalších kroků po podlaze, abych si na ní zvyknul. Pomalu takovým šouravým krokem přejdu k mluvícím dívkám a řeknu: Ehmmm. Promiňte, že ruším vaši konversaci, ale chtěl bych se zeptat. V kovárně nakládal kovář bedu a ta měla na sobě stejný symbl jako vy na dveřích a říkal, že patří místním felčarům. Předpokládám tedy, že budete patřit k nějakému řádu, že? |
| |
| Srdce města Udivuje mne jak je chlapec rychlý to už jsem ale ráda když se zastavíme a já si mohu konečně trochu oddechnout..Ohlédnu se za sebe "Kudy jsme vlastně šly?...ani nevím nestihla jsem si to zapamatovat... napadámě to už se ale usadím na kámen hledíc na chlapce z hluboka oddechuji. |
| |
| Balduran: Ta Starší: ,,Ano milostpane. Jsme řád Felčarů zdejšího města. Byly jsme založeni již na počátku. To výte každý potřebuje ošetřit." Ta mladá: ,,Pane Baldurane prosím tady se zapište a sestra Agáta vás odvede do vaší světnice. Tam už na vás čeká teplé a suché oblečení." Podává ti knihu výzanou v šupinové kůži. A brk s inkoustem. V knize je pár podpisů na tej stránce kde ji otevřela. Je tam taky pár křížků a taky otisky prstů. |
| |
| Dün: chlapec jen kouká po okolí a zdá se být nervózní. |
| |
| Srdce města Pozoruji chvíli chlapce a když si trochu oddychnu rozhlédnu se kolem dokola a zastavím se na chlapci. "Děje se něco?..."zeptám se po chvíli hledíc nechápavě na chlapce.Děje se snad něco že je tak nervozní?...možná že tu voda opravdu není... |
| |
| Vřelé díky. vezmu si knihu a položím ji na stůl. Namočím pero do inkoustu a podepíšu se: A. Balduran Pak blk položím vedle kalamáře a otočím se na sestru Agátu a řeknu: Nu prosím můžeme jít. |
| |
| Dün: Dítě se jen rozhlíží a pak dodá: ,,Ne nic, já jenom že sem už dlouho nebyl mymo zámek a když tak sem měl sebou mistra nebo alespoň stráže." Rozhlíží se dál a pak zase vyráží k jezírku. Balduran: Sestra Agáta ti říká: ,,Hmmm. Takže Balduran. No pojďte tudy... Tady těma dveřama.... Tady je váš pokoj. " Vytáhne z kapsáře svazky klíčů. Dvy vrátí zpět do kapsáře a vybírá ten správný. Pak odemkne železný dveře do pokoje pak ti ustoupí abys mohl dovnitř. Tam je postel s bíle povlečeným polštářem a dekou. Na dece je složeno nějaké bílé oblečení. Pak je tam ještě noční stolek. A nad postelí vysí kříž. V mísnosti je jedno malí okínko na chodbu který je nad dveřama a ještě jedno stropní okno. Dost vysoko aby na něj někdo vylezl nebo ho dokázal jen tak otevřít. ,,Budete ještě něco chtít? Pane Baldurane." Stojí ve dveřích a čeká co odpovýš. |
| |
| Srdce města To je zvláštní...že by měl strach?...dyť je to ještě dítě...zcela ano...no ale je poměrně rychlý.... po chvíli se z hluboka nadechnu a vyrážím za chlapcem i když jsem trochu pozadu tak jest ,ale snažím se ho mít alespoň na dohled. |
| |
| Prohlédnu si pokoj. Pak se podívám na sestru Agátu a řeknu: Ne, zatím ne. Děkuji. a mírně se ukloním. Počkám až odejde. |
| |
| Dün: Chlapec opět vyráží a ty zase začínáš nestíhat. Když dorazíte k jezírku je okolo půlnoci až třetí ráno. Ty seš unavená jako kotě. Chlapec se dívá kolem jestly tam nikdo není. Pak koukne do vody a řekne: ,,Hezký, teďka nevydim jestly je voda zakalená nebo čistá." Balduran: Sestra Agáta se ukloní, pokřižuje a zavře dveře, pak slyšíš její kroky vzdalující se chodbou. Teprve teď si všimneš že na dveřích je nějaký znak, ale nevypadá jako ten na venkovních dveřích. Tenhle je zaltavý, a je to obrys kříže ( lékařského, ne Kostelního) Okolo je několik čar kterým nedokážeš určit důvod. |
| |
| Srdce města Konečně dorazíme k jezírku Takhle rychle už jsem dlouho neběžela...snad nepoběžíme ještě jendou to bych to asi nevydržela.... z hluboka oddechuji opřu se rukama o kolena "Je už dost pozdě..." namítnu po chvíli hledíce do země. "Zajímalo by mě proč jsi tak rychlí?...jestli můžeš odpověs mi prosím..." dodám po chvíli a už jsem tak utahaná že si musim sednout na zem.Hlasitě zívnu a pozoruji chlapce v domění snad že mi odpoví. |
| |
| Dün: Chlapec se chvíly rozmejšlí a pak řekne: ,,Nevým jestly bys to mohla vědět. Poslední kdo o tom věděl je můj mistr a ten který mě lovyl před stoletím. Sice nevým jestly ještě žije, nebo ne. Tak jsem opatrný.A i kdybych ti to řekl tak mi neuvěříš. A když jo tak to zase neuvydíš." |
| |
| Srdce města ,,Nevým jestly bys to mohla vědět. Poslední kdo o tom věděl je můj mistr a ten který mě lovyl před stoletím. Sice nevým jestly ještě žije, nebo ne. Tak jsem opatrný.A i kdybych ti to řekl tak mi neuvěříš. A když jo tak to zase neuvydíš." jeho slova zní mou myslí jako zozezvučený zvon a stále dokola. "Tak to skus....uvidíš třeba ti uvěřím...a jestli si myslíš že to někomu řeknu tak stěží...nesvěřuju se s tajemstvím nikomu ani vlastnímu otci o kterém teď vůbec nic nevím..." vyřknu co mě napadne ale jde znát v hlase že to mylím vážně.Když to neuvidím nevadí...ale aspon že to budu vědět...ale ze všeho nejdřív si musim odpočinout nevim teda jak dlouho ještě zůstanu vzhůru... |
| |
| Dün: Chlapec jen zavrtí hlavou a řekne: ,,Mentor mě ušil: Nevěř nikomu kdo to říká věř mi. A já vždy dodržoval jeho příkazi.Promiň...." Pak si sedne na mech u vody a otočí se na bok tak aby vyděl na vodu. Když si sedal nelehl si na záda, ale rovnou na bok. |
| |
| Srdce města ,,Mentor mě učil: Nevěř nikomu kdo to říká věř mi. A já vždy dodržoval jeho příkazi.Promiň...."když odpoví nevrle a s radostí se rozplácnu na zemi z hluboka oddechuji. "Dobře...nezlobím se na tebe..."zívnu "jen bych zjevně potřebovala odpočinek,alespon já ..." dodám hledíc na nebe a po chvíli zavřu oči a ruce si dám pod hlavu.Dám si nohu přes nohu a lehce jí pohupuji přičemž se snažím vyrovnat a konečně to rozdejchat. |
| |
| Dün: Chlapec patrně usne a ty začínáš taky usínat. |
| |
| Srdce města Po chvíli otevřu oči a dívám se chvíli na oblohu.Postupně na mě začne padat únava Měla bych se pořádně prospat...zítřek bude náročný...ale...to už... ani nedomyslím svou myšlenku a usnu. |
| |
| Co je to za znak? Hmmm. Nikdy jsem ho neviděl. Pak se zeptam. sundám se sebe mokrý plášť a položím ho na zem co největší plochou, aby dobře schnul. Kolem i ostatní oblečení a převleču se do suchého. Vlezu si do postele a začnu přemýšlet. Jak se teď dostanu do kovárny a za Modochajem? Bůh ví kde jsem a ještě se tahat po městě do kovárny. No zítra až odejdu, tak se jako první cíl vydám do Kramářské uličky za Bretislavem pro koberec. při poslední myšlence se mi zavřou oči a já usínám. |
| |
Dobře máte silnější zvýřata než já svaly a mohu se zeptat kdo vlastně ste? Zeptám se těch nevym čeho jen doufám že to nejsou démoni s těmi se blbě domlouvá a to je pak zlý, pomyslim si. A ješ tě bych se chtěla zeptat kolik je hodin? Dodám ještě. |
| |
| Dün: když tě probudí dotek na tváři, hrkneš sebou. Otevřeš oči a vydíš chlapce, ale je jako by starší v obličeji. Kouká na tebe a nic neříká. Balduran: Za chvilku tě vytrhne ze spaní klepání na dveře. A dovnitř přídě nějaký muž. Ten se ukloní a říká: ,,Jste pan Balduran? Tady vám nesu zkaz od naší matky představené." Podává ti svytek který je zapečetěn a na pečeti je stejný znak jako na venkovních dveřích. Arounga: ,,Buď ticho otroku!!!! Nebo půjdeš V koželci bolesti." |
| |
| Podívám se na něj rozespale. Ano to jsem já. Děkuji ti (vezmu si vzkaz). Můžeš jít. Vezmu vzkaz k nočnímu stolku a sednu si na postel. Co by tam mohlo být? Uvidím, otevřu to. Vezmu vzkaz do ruky a pokusím se odstranit pečeť tak, abych ji nepoškodil, pouze ji odlepil a pak se pustím do čtení. |
| |
| Balduran: Když mu řekneš že může jít tak nic neřekne a jen odejde, dveře ale nechá otevřené. Pečeť se rozpadne na prach jakmile se jí dotkneš. Rozbalíš tedy pergamen a tam je napsáno: Drahý pane Baldurane, budu ráda když dnes povečeříte s našemy chráněnkyněmy a našimy opaty. Pokud přímete dostavte se do jídelny půl hodiny po té co obdržíte tento dopis. Petr vám zajisté ukáže cestu a bude vám ve všem nápomocen. PS: Doufám že jste me neřekl že může jít, že už ho nepotřebujete. On By si to bral osobně. Ten kdo vám doručí tuto správu se jmenuje Petr. |
| |
| Hned jak dočtu vyběhnu za ním a pokusím se ho najít. Akryš. Snad jsem ho moc nenamích. Povečeřet s nimi? To by nemuselo být špatné. a dál se rozhlížím kde by mohl být. |
| |
| Balduran: Vyběhneš na chodbu, ale Petra nikde nevydíš.Netušíš ani kam mohl jít. Projdeš chodbičkou ale všechny vypadají stejně. V některých vydíš světlo, ale Petr nikde. Na chodbě je ticho, jen tvůj dech a tvé zvuky které vydáváš, nic výc. Po Petrovy ani stopa. |
| |
| Krucinál. To jsem zas něco zvoral. Snad ho najdu. bloudím chodbami a hledám toho chlapíka. Rozhlížím se všude kolem a přidám do kroku. |
| |
| Balduran: Jen bloudíš chodbamy a nikoho nevydíš. V nějakých pokojích se svítí v jinejch ne. Uběho pět minut a ty jsi stratil směr a nevýš kde teď jsi. |
| |
| Tenhle barák je snad nekonečnej. Já se z toho zcvoknu. A teď jsem se ztratil. No to snad neni pravda. zkusím jít zpátky směrem, kterým tuším, že jsem přišel. |
| |
| srdce města Noc byla poněkud klidná až ráno mě probudil dotek na tváři hrknu sebou.Když se pořádně rozkoukám uvidím před sebou chlapce.Dívá se na mě Je poněkud starší...kolik mu může být?... napadá mě když se na něj chvíli dívám."To už vyrážíme?" ptám se když se posadím a protáhnu se jak to jen de. |
| |
| Balduran: (hod na % ) Dün: Chpapec jen kývne. A jde se podívat na jezero. |
| |
Rozkaz pane, řeknu nic neříkajícim hlasem a dál du klidně. To si říkaj otrokáři ani se nepředstavý a ani neřeknou co sou zač no hlavně doufám že mě dostanou do toho města tam už si snad nějak poradim, přemýšlim za pochodu. |
| |
| srdce města Pozoruji chlapce který mi po chvíli jen kývne.Znovu se protáhnu Tolik spěchu...ale kam vlastně?...někam do neznáma...a ještě než opravdu vyrazíme musíme pohřbít mistra toho chlapce....teda alepson se mu pokusím pomoct...i když nevím jak... myšlenky mi hlavou létají rychle jsou zmatené.Vstanu ze země a podívám se kolem krajina je pořád steně zničená příjdu k jezírku a nakloním se nad hladinu. |
| |
| Balduran: Jdeš dál chodbičkou a vrazíš do jedné postyvy která nese nějaký podnos. Na podnose jsou nějaké nástroje které si ještě nevyděl. Ale vypadají na vinikající kovářskou práci a zručnost. Ty spadneš na zem a jeden noži podobná nástroj se ti zabodne pár milimertů od hlavy a odsekne ti kus vlasů. Postava se sehne a začne je opatrně sbírat. Arounga: Vůž za chviličku zastavý, ty se únavou sesuneš k zemi. Motá se ti hlava, seš dehydrovanej. Za půl hodky to tam je cejtit nějakou potravynou, ale ty nevýš co to je páč nic nevydíš. Dün: Jezírko je průzračně čisté, ve vodě jsou červené i fialové rybi, Taky pár kamenů obrostlých mordým mechem. Chlapec se nadklání nad hladinou, ale ty ve vodě nevydíš jeho odraz. Jako by tam nebyl. |
| |
| Rchle vstanu a pomohu jí se sbíráním. Já se moc omlouvám. To to jsem nechtěl. Omlouvám se koukal jsem jinam a takhle to dopadlo. Pardon. Pak až budou předměty posbírány tak si prohlédnu postavu. |
| |
| srdce města Když se nakloním nad hladinu vidím že je voda průzačně čistá a plavou v ní rybky usměji se nad tím.Když se chlapec nakloní nad hladinu nevidím jeho odraz na hladině Kde je jeho odraz?...co je zač?...sice jdu s ním ,ale nelíbí se mi to... podívám se na chlapce s údiven na tváři. "Kde je tvůj odraz?..." zeptám se hledíc stále na něj. |
| |
Jdu podle vozu a když zastavý tak už se jen sesunu na zem a zůstanu ležat tak jak sem spadla. Ať dou někam a nechají mě tady v klidu umřít nehodlám se jim tady doprošovat a smrt žízní a hladem je lepší než smrt v okovech ze kterých bych se nejspýš ani nedostala, pomyslim si a vůni jídla ignoruji. |
| |
| Balduran: postava sebere všechny nástroje, koukne na ně a otáčí se a pomalu odchází tak aby se zase s někym nesrazil. Dün: ,,Můj odraz? Nebylo by lepší zeptat kde je tvůj?. Já se vydim, ale tebe ne." Kouká se do vody. Pak se podívá do torny a vytahuje měch ny vodu, který vyleje k nejblišším květinám, nabere vodu a snaží se dosáhnout na kameny, ale nedosáhne. Arounga: Tobě začne hodně kručet v žaludku a za vodu bys zabijel. Slyšíš jak kolem tebe někdo chodí a pak je slyšet tukání dřevěnejch žlic o dřevěný misky s jídlem. Hej ty! Ty tam! Vstávej tady máš žrádlo. |
| |
| srdce města "Ale já nevidím jen tvůj odraz..."podívám se na hladinu jestli vidím alepson svůj odraz.Chlapec nabere vodu do měchu a snaží se dosáhnout na kameny. "Nechceš pomoct?"zeptám se po chvíli když se na něj podívám že nedosáhne. |
| |
| Eluvalaiteon: Z posledí vesnice jsi odešel takříkajíc ve spěchu a nad ránem. Kdyby si tam zvostal ještě do rána asi bys už vysel jako tví kamarádi z branže. Poslední dobou to bylo dost těžké pro zloděje jako ty. Samej voják, samý stráže. Boháči si najímaly lovce zlodějů a vy jste v téhle části světa hned po Zúčtování, skoro jako povolání vymřely. Ti co zbyly sou buď ve věznicích nebo pracují pro královský gardy. Zrádci, vyvrhelové. Ti svobodní jako ty jste byly donuceni skrývat se, nebo ve spěchu utéct. Niní si už pět mil daleko a nemáš sebou vůbec nic. Tvoje nejoblíbenější nářadí si tam musel nechat abys zachránil holý život. Když se konečně zastavýš koukáš kde seš. Je tu jen stará cesta, křivej strom u cesty a širé lány trávy a polí. V dálce zahlídneš lopatky větrnýho mlína. |
| |
| Kyren: Ty ses probudil v hospodě, před tebou je korbel vylitého piva. Hostinskej kterej tě probudil po tobě chce peníze za tvý kumpány se slovy: ,,To je hezký, přijedou večer, vyhoděj mě hosty. Já je tady vobsluhuju a vnoci vypadnou bez zaplacení. Tebe tady nechaly abys zaplatil. Takže to bude deset zlatejch." |
| |
| Na chvíli se zamyslím a pak popoběhnu za postavou. Promiňtě, ale nevíte, kde bych mohl najít člověka jménem Petr? říkám, když se blížím k postavě. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
 | Vypravím se tedy k tomu větrnýmu mlýnu. A přemýšlím :.Nevím jestli to je správné ale rychle se potřebuji zotavit abych byl zase skvěle vybaven. |
| |
| Balduran: člověk se ani nezastavý. A během chvilky ti mizí za rohem. Dün: Chlapec se přestane natahovat a řekne: ,,Můj odraz tady je, tvůj tady není. A ano potřrboval bych trochu delší ruce, ale tady u toho jezírka je zapovězená magie." Eluvalaiteon: Když dojdeš asi půlku cesty k mlínu uslyšíš za sebou klapot kopyt a dych běžícího muže. Pak ještě uslyšíš: ,,Támhle je ten zlodějíček, dělej už nám neunikne. Pak se podíváme na toho tam vepředu co je vlastně zač." |
| |
| Otočím se a připravím se k rychlému útěku. |
| |
| Proč se nazastaví a nepromluví? Hmmm možná bude dobrý nápad ho následovat. pomyslím si a pronásleduji ho potichu a s odstupem. |
| |
| Eluvalaiteon: Vydíš tři muže v koženkách a s přilbamy s modrym chocholem. Dva ve předu maj mezi sebou natažený sítě a doháněj běžce za tebou. Za moment ho chytěj a vlečou ho za sebou. Dost rychle se blížej k tobě. |
| |
| srdce města Podívám se na chlapce "No nevím co mám s magii společného ani jestli jí ovládám,ale rozhodně to skusím..." nakloním se nad hladinu Stejně se mi nelíbí že jeho odraz na hladině není vidět... opatrně se natahuji pod hladinu pro kameny a doufajíc že dosáhnu nebot mám přeci jen dlouhé ruce. |
| |
| Balduran: Dojdeš za nim k jednomu rohu pak k duhýmu a když potřetí zahne a ty zahneš taky je tam slepá ulička. Po muži ani stopa. ( Zbívá ti dvacet minut k tomu aby ses dostavyl na večeři k velmistrovy řádu) |
| |
| Otočím se a jdu dál jako by se mne to netýkalo. |
| |
| Arounga: Natahuješ se pro kameny. ( hoď % na rovnováhu) |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| No co to je za způsoby?! Zmizet člověku před nosem. Tak a kudy teď. jdu první chodbou dál, kterou uvidím a dělám co největší dupot nohama, aby mě popřípadě někdo slyšel. Hééj je tu někdo? Já jsem se tu nejspíš ztratil! zkusím zavolat ve směru uličky, jestli mě někdo uslyší už nechávám náhodě. |
| |
| Eluvalaiteon: Jedne jezdec tě za moment dojede a zatarasí ti cestu. ,,Co seš zač? A co tady pohledáváš tak časně ráno?" říká dost hlubokym hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| soukromá zpráva od Eluvalaiteon pro |
| |
| Balduran: Proti tobě vyběhne jedna žena a dává si prst před pusu: ,,Pššššt! Ticho potřebujeme abychom mohly lépe léčit. To by bylo kdyby teďka pan Norg operoval." ( slovo operoval nechápeš a nedokážeš si ho nikam zařadit) |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| ,,To víte když je někgo mladej tak jako já tak chce cestovat dokud je ještě mladej vite ??" povím tomu muži. A hned potom se ho zeptám:,,Co vám ten muž udělal že ho chytáte jako zvíře do sítí ??. a pomyslím si :,, To je asi další z mý brandže(zloděj) udelám pro něj co budu moci." |
| |
| Eluvalaiteon: Voják se jen na tebe dívá a říká: ,,Do toho co děláme se zlodějema ti nic není pokud nejsi taky zloděj." Vytahuje meč a míří jím na tvije hrdlo. |
| |
| ,,Klidně si mne prohledej ale nenajdeš nic coby páchlo zlodějinou."řeknu aodej du z dosahu mužovy ruky s mečem. a pro jistotu se připravim na útěk. ,,A přece jen bys musel mít důkaz že jsem zlodej kterým mimochodem nejsem." |
| |
| Já vím, já vím pardon. Potřeboval jsem na sebe upozornit, protože jsem se ztratil v tomto labyrintu chodeb, když jsem hledal člověka jménem Petr. Dostal jsem vzkaz od matky představené, že se mám dostavit na večeři zhruba za 20 minut a ten Petr mě tam měl dovést. Nevíte kde je ta jídelna? podívám se s prosebný, výrazem na sestru. |
| |
| Eluvalaiteon: Slyšíš jak tě někdo obchází ze zadu. ,,Tady nemáš žádný právo vědět co se děje se zlodějema. A kdo jinej by uhejbal před zákonem? Tvé činy mluvý za všechno." |
| |
| Dün: Nakloníš se moc a padáš do vody. Ale instinktivně dáš pod sebe ruku abys sis neublížila. S podivem se zastavýš o vodní hladinu. Balduran: ,,Ne, raději vás tam dovedu.Stejnak byste neprošel bez pomoci. " Chytne tě za ruku a jde tam kde si stratil toho muže. Tam zatočí na druhou stranu a zrychluje proti zdi. Na poslední chvíly projdete zdí. |
| |
| ,,Už jsi někdy viděl krást elfy ???říkám jim uraženě.Neuhejbám před zákonem. neuhejbám před ničím ale nezdá se mi že zrovna vy jste reka zákona." pokračuji pohrdavě.Vypadáte jeko lovci lidí kteří neváhají obyčejného člověka poslat na smrt jen aby z toho dostali peníze. a důkladně si je prohlížím a přemýšlím jak se z této šlamastiky dostat. |
| |
| Srdce města Nakloním se a psadnu do vody jen je di že se zastavím o hladinu Co to má znamenat?...teoreticky to není možne... napadá mě když pohlédnu na chlapce. |
| |
| Eluvalaiteon: ,,Tak tohle bylo moc elfáku. Chopte se ho!" Dvy tě chytnou za ruce a srazej tě k zemi. Muž zesedá z koně a říká: ,,Tak co na to řekneš ty? Ruka zákona má výc podob. My sme vyslanci prince Edgara, máme přivýst každýho podezřelího. A ty seš podezřelej až dost. Takže pudeš s náma" |
| |
| Dün: Chlapec se zvedne a udělá krok na hladinu. Zjištije že ho udrží. A tak se projde po vodě. ,,Jak sem na to mohl zapomenout?" |
| |
| Srdce města Nechápavě a chlapce koukám. "Já to nechápu jak je to možné?..."pozoruji chlapce přičemž opatrně vstávám doufajíc že "nespadnu". |
| |
| Dün: Jakmyle zapochybuješ propadáš se do vody a seš mokrá. |
| |
| Srdce města Podívám se na své promáčené šaty. "To není možné...rovnou se můžu vykoupat..." vyřknu nahlas svou myšlenku když jsem do půlky těla ve vodě a dívám se na hladinu.Pomalu jdu ven zvody nebo se o to alepson snažím. |
| |
| Copak se vám bráním ??řeknu jim a skutečně se nebránim.A je to v prčicích !!pomylím si. Však ona se ukáže pravda. řeknu dál. A nebránim se abych jim ukázal že se nebojím. |
| |
| Při rozběhu zavřu oči a snažím se na nic nemyslet. Počkám až bude po všem. |
| |
Postavym se tedy a čekám na další pokyny od toho kdo my řekl abych si stoupl. Zajímavý docela by mě zajímalo proč mě zavázali oči a tamten je zavázaný neměl, přemýšlim zatimco čekám na roskazy co mám dělat dál. |
| |
| Dün: Z vody se dostaneš bez problémů. Chlapec se stále prochází po vodě a směje se. Po chvilce dokonce začne tancovat a pískat si. Eluvalaiteon: Strážě tě přesto svážou a přivážou tě za koně. Velitel dojde k sedlovej brašně, chvíly se v ní hrabe a pak vytáhne takovej malej pásek kterej ti dá kolem krku. Na pásku je něco jako diamant. Když ho má velitel v ruce je modrej. Balduran: Proběhnete zdí, tobě se při průběhu zdí trochu zvedne žaludek, ale vydržíš to. Seš ve velkej kruhovej mísnosti, nikde nevydíš žádný dveře, ani okna. Strop nevydíš. Tam kde by měl bejt strop je jen díra a volný výhled na nebe plný hvězd. Ta co tě sem dovedla tě pustí a proběhne o kousek dál zdí. V mísnosti seš sám. Skřet (arounga): Někdo ti sundá pytel kterej si měl na hlavě, před sebou máš na zemi mysku čehosy co voní jako mlátová kaše. Taky tam je měch. |
| |
| Srdce města Dívám se na chlapce nemohu uvěřit vlastním očím "Jak je možné že chodíš po vodě?"zeptám se a začnu si ždímat šat.Aspon se nebudu muset koupat... usměji se vlastním myšlenkám a stále pokračuji ve ždímání. |
| |
| Fujtajbl. Dofám, že nebudu muset dál. Tohle je ta jídelna? To se mi nějak nezdá. chvilku počkám co se bude dít a pak, pokud se do 5 minut nic nestane vběhnu proti zdi, tam kam vběhla sestra, která mě se dovedla. Jestli je to nějakej podfuk. |
| |
Asi nechtěj abych je vyděla sice nevym proč, ale to je jedno jen doufám že nemají nějakýho telepata, pomyslim si a pustim se do jídla a pořádně se napiji. Tak tohle je už o mnoho lepší snat to ještě není tak zlý jak to vypadalo před chvýlí, pomyslim si a jim dál. Nepřestanu jíst dokut v misce zbude nějaký jídlo a dokud je voda v měchu. Pak se posadim rovně a čekám na další rozkazy od pana neznámého ani se nesnažim rozhlýžet, protože to zjevně nechtěj. |
| |
| Axon: Probudíš se na úpatí Mlžných hor. A koukáš, kde to vlastně seš. Kolem jen mlha, skály a les. Když se koukneš na místo kde máš hůl, tak zjistíš že zmizela. |
| |
| Dün: Chlapec se zastavý a říká: ,,Věřím. Věřím mému otci, věřím všem co pady, abch žil." Pak začne zase tancovat a pískat. Po chvilce řekne nahlas ( snad to ani neřikal tobě, ale to nedokážeš posoudit): ,,Pískám si, abych zapomněl na to co se stalo. Tancuju abych zahnal ty co mě chtějí ublížit." |
| |
| Balduran: Rozeběhneš se rychle proti zdi, ale na vzdory svýmu přesvědčení že proběhneš narazíš tvrdě do zdi a spadneš na prdel. Teče ti krev z nosu. (-1 lp) Areounga: Jídlo chutná zajímavě, ale voda je značně okořeněna Mirhou. Zanechává pachuť v ústech a trochu se ti motá hlava. Jídlo je palčivě okořeněný. ... Když se najíš a s tebou i ostatní tak vás zase postavej a jdete dál pouští yprahlou. Nad hlavou vám lítaj supy. Zastavujete až na večer. Zase dostanete najíst a napít. To samý co dostals na jídlo předtim. Pak z vozu vytahujou nějaký dost sylný trámy. Zakopávaj je do země, asi ze dvou třetin. I tak sou kůly nad zemý vysoký pět metrů. Na každym sou okovy. Všichni se z¨vednou a jdou ke kůlům. Kde se nechaj přivázat na řetěz jako psy. Dva strážní na tebe koukaj co uděláš. ( seš furt v řetězech a seš připoutanej kl vozu. |
| |
| Sleduju ten diamant. A myslím si To by mne zajímalo co je to za pásek kterej mi dávaj kolem krku. Doufám že neodhaluje pravdu. To by byl můj konec. |
| |
| Eluvalateon: Kapitán to dá náramek kolem krku a vojáci tě postavěj na nohy. Pak tě svážou lanem a přivážou za koně. Kapitán vytáhne z kapsy něco malýho, co pořádně nevydíš a přiloží to k tomu pásku. Když se dotkne tou věcí tak to cvakne a dvakrát to zapípá, pak to pípá podle toho jak se od tebe kapitán vzdaluje. Když je blízko pípá to rychle a trochu potichu, když se trochu vzdálí, pípá to sice pomaleji, ale o to výc nahlas. Kapitán ti řekne: ,,Nezkoušej to sundat jinak budeš bez hlavy. Až tě najdem. A vono když se hodně vzálíš tak budeš bez hlavy taky. Tak žádný blbosti. Jasný!?" Pak nasedne a jeho kumpáni taky nasednou na koně. Zajatec se vleče v síti mezi jezdcema. Ty budeš muset jít za kapitánovým koněm. Míříte směrem k lesíku. |
| |
| Auuu, no do hajzlu. zakleju si sám pro sebe. Chytnu si nos a snažím se nezašpinit obleení. Z nudy čekání se dojdu podívat pod nebe doprostřed místnosti. Jestli je to nějaký podfuk tak.... tak.... a v tu chvíli si uvědomím, že jsem tu bezmocný jak malé děcko. Posadím se doprostřed a počkám jestli se někdo objeví. Mezitím si budu krátit dlouhou chvíli zkoumáním nebe. |
| |
| Srdce města Věří?...a komu to vlastně řekl?...mě?...či snad vodě,lesu nebo ptákům kolem?...dívám se na chlapce pozoruji každý jeho krok. Je jako malé dítě které by celý den básnilo a tančilo místo aby vnímalo okolní svět...a přesto...hle jak je to krásné pozorovat ho... |
| |
Tak a kde to zase sem i kdybych utekla tak se zase stratim, pomyslim si ale přesto skusim jestli teď když sem silnější okovy vydrží nebo povolý. Je mi v podstatě jedno jestli se mi podaří utéct nebo ne jen tak skoušim jak moc pevný okovy maj. |
| |
| Balduran: Hledíš na nebe, sice poznáš pár hvězd, ale souhvězdí žádný. Při tom jak koukš na nebe, tak zapomeneš na nos a pár kapek ti padne na oblečení. Po pěti minutách ti někdo zaklepe na rameno. Ty se lekneš. |
| |
 | PJ: Sakra, co se děje? Kde to vůbec jsem? zakleju v duchu. Vstanu a začnu pátrat po mé oblíbené holi a porozhlédnu se trochu po okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Dün: Pozoruješ chlapce a ten tanec ti začíná být rytmyckej a chce se ti taky tančit. Melodii kterou píská neznáš, ale zajímavě zní. Arounga: na to abys přetrhl okovy bys musel bejt o hodně sylnější. Když si strážce všimne že škubeš řetězama tak se začne smát. Pak k tobě příde a odepne řetěz od vozu. I když sebou pořát meleš tak tě udrží na jednej ruce. Vleče tě ke kůlu uprostřed. Tam tě připoutá mezi dva kůly a ty máš akorát tak volnej pohyb abys mohl spát na zemy s rukama zvednutejma do vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Axon: Prohledáváš okolí ve vzdálenosti sto metrů a nikde nic nevydíš. Ani žádný stopy nebo něco takovýho. Všude je jen mech, stromky a křovyny. A šutry co se furt pletou do cesty. Vo jeden dokonce zakopneš, ale udržíš balanc a nespadneš. |
| |
| Srdce města Pozoruji chlapce a opravdu melodie mi příje ritmická až bych šla tančit s ním.Skusím to...možná se mi to povede... napadá mě když ho jen tak pozoruji.Jdu pomalu k hladině doufajíc že mě udrží Věřím...a ta melodie...kouzelná... |
| |
| Aaaaaa! vykřiknu a rychle vstanu. Otočím se a vyděšeně se podívám kdo mě to tolik vyděsil. |
| |
| Dün: Zkoušíš jenom nohou se opřít o hladinu, v hlavě si pořád opakuješ VĚŘÍM! Uděláš první krok, ale nepropadneš se do vody. Zkoušíš i druhý a stojíš na hladině. Připadáš si jako na lodi, ale nevýš jestly si na lodi někdy byla. ... Chlapec stále tančí a píská. Ty jeho ritmus nemáš ale snažíš se ho napodobyt. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Prví varování. |
| |
| Balduran: Postava rychle udělá dva kroky zpět a pokloní se: ,,Omlouvám se, příště budu opatrnější. Paní už na vás čeká. Pojdte za mnou." čeká co uděláš, když ale vstaneš tak jsi v tej samej mísnosti, ale je tam velkej stůl, asi dvacet židlý, a podnosy který sou zakrytý na stole. Je tam taky krb kterýho sis nevšiml. V čele stolu sedí postava v světle modém oblečení. Má bílé vlasy a zelenou čelenku ve vlasech. Před sebou má zlatý talíř a křištálovou sklenici s vínem. |
| |
| ufff to jsem si oddychl. Tohle mi nedělejte. Ok dobře. Ta mě tedy vyděsila. Ufff. A kevšemu jsem zaprasil to oblečení. Ach jo.No můžeme jít. tak to má být ta jídelna? Chytře to maj vymyšlený. až postava někam půjde budu ji nejistě a opatrně následovat. |
| |
| Srdce města Skouším jestli mě hladina udrží a když si stále upakuji že věřím opravdu to funguje.To je úžasný... usměji se.Stále poslouchám rytmický zvuk a skouším chlapce napodobit.Každý jeho krok pečlivě sleduji aby se mi to povedlo.Pokud mi to nepude skouším tančit podle melodie na kterou rychlími reakcemi skouším vymyslet svůj vlastní tanec který zapadá do pískání chlapce. |
| |
| Zatracený šutry, zatracenej les...hrom aby do toho... kleju v duchu a pak už i nahlas. Nakonec se vykašlu na hledání hole. Holt si někde opatřím novou, no... pomyslím si a rozhodnu se, že bych se měl odsud raději dostat někam mezi lidi. Tohle místo se mi totiž ani v nejmenším nezamlouvá. Vyrazím někam dál a doufám, že se odtud co nejdřív dostanu. |
| |
| Balduran: Postava v bílém tě odvede ke stolu kde se postavý za vysokou židly a stojí jako socha. Bez hnutí, jen dýchá a čeká na příkazi od nejvyší. Dün: Docela rychle pochopíš jeho kroky, jelikož se pravydelně s malinkejma zmněnama opakujou. Tancuješ jak on píská. On taky tancuje. Když máte pravydelnej rytmus voda pod váma začne vyzařovat modrou barvou, pak se rozevře vodní hladina a světlo se vynoří a zformuje se do čtiř vlnek modré barvy. Chlapec tancuje dál a světlo sýlý. Axon: Jelikož si v lesíku a na skalách tak nenacházíš žádnou cestičku nebo vyšlapanou pěšinu, Kolem odpoledne zaslechneš dupot kopyt a když se podíváš směrem kterým je zdrojem dupotu spatříš jezdce celého v černém. Na obličeji má masku se znakem lilie. |
| |
| Srdce města Ohromí mne co se s vodní hladinou děje .ale i přesto se snažím držet rytmus s chlapcem.Ani nevím proč tak činím jen vím že by to mohlo být správně. |
| |
| Ustoupím trochu stranou, aby mne snad neporazil a přitom na něj zamávám a doufám, že zastaví. Mám totiž v úmyslu se ho zeptat, zda náhodou netuší, kde to vlastně jsem a jak se odtud dostanu.Doufám v to, že to nebude nějaký potulný lapka, ale jeho oblečení tomu příliš nenasvědčuje. Když se přiblíží zavolám. Hej, rád bych se jen na něco zeptal. |
| |
| Velký sál. U stolu. Postavím se vedle ní a podívám se na tu nejvyšší. Doufám, že to neni zakázané nebo tak něco. Někdy to tak bývá. napadne mě a při soustavném přemýšlení se podrbu na zátylku. No hlavně, že jsem se sem dostal. Mohl jsem se ztratit v tom bludišti chodeb a nedorazil bych sem vůbec. V jednu chvíli se bojím, aby moje myšlenky nebyly přes to ticho slyšet. Na co čeká? Na příkaz? Hmmm divné. |
| |
| Jdu za nimi a nedělám hlouposti. Snažím se dostat co nejblíže k tomu druhému muži abych si sním mohl promluvit. a zároveň přemýšlímTo by mne zajímalo jestli se tento muž z toho chce nějak dostat nebo nechce. |
| |
| Dün: Když je světlo ve výšce chlapcových rukou tak přestane tancovat a dává ruce ke světlu. To se začne formovat do tříbokého hranolu. Když je energie přetransformována tak je to jámen s e čtyřma výlyskama na všech stranách. Axon: Jezdec zastavý, jede na vraníkovy s rudejma očima. Jezdec na tebe kouká z pod masky. Pak řekne: ,,Na co se chceš zeptat Axone?" Balduran: sedící postava z ničeho nic zvedne pohled k tobě a říká: ,,Už sem o tebe měla strach. že nepřímeš naše pohostinství. Prosím posaď se... Budeš muset být trpělyvý, moji bratři a sestry mají přijít každou chvíly. Když se na tebe kouká, má na oblyčeji bílou masku se znakem cos vyděl na dveřích svého pkoje. Eluvalateon: K muži se nepřiblížíš na vzdálenost menší než deset kroků. Jelikož velitel jede ve předu. Muž v síti zdá se usnul. Dojedete k mlýnu který je tak trochu už schátralý. Jezdec sesedne a odváže tě. Jezdci sesednou a zaklepou se sítí. Muž uvnitř se probere. stráže ho pak vymotaj ze sítě. On využije chvilky nepozornosti, udeří jednoho strážce do čela a do druhého kopne. Pak začne utíkat do pole. |
| |
| Ukloním se a řeknu: Omlouvám se, že jdu tak pozdě. Poslal jsem Petra pryč ještě předtím než jsem si přečetl ten vzkaz. Nebojte se děkuji, za vaše pohostinství. Pak si sednu na židli a vyčkávám na ostatní. |
| |
| Mno tak především bych se chtěl zeptat kde to vubec jsem a jestly se tu nepotulují najcí bandyté někdo mi totiž ukradl moji krásnou hůl ..... a ještě něco nejni poblíž nějaká civilizace ?? ..... a kam máš namířeno ?? |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Balduran: čekáš skoro půl hodiny, když zaslechneš klapot kopyt a do mísnosti přijede jezdec na rudém koni. Když kůň frká vyšlehne malej plamínek, a lyne se zápach sýry. Jezdec je v rudym brnění vytarovaném jako svaly. Na hlavě má rudou přilbu se znakem ohně a nad ním skřížená hole a kopí. Sesedne a jed ke stolu kde se postavý za židly a čeká. Za ním projde zdí postava v bílém s rudýmy rukávy. Na rukávu se mu zaleskne ten samý znak co má jezdec na přilbě. Jezdec přilbu nesundal. |
| |
| Hmmm co je tohle za maškarádu? 6e by nějaký vysoce postavený člověk. A co ten zbrojnoš s rudým ohnivým koněm? Co jsou zač? Vzácní hosté? Jde z nich strach. Uštěpačně přemýšlím o nově příchozích a dál si je prohlížím. Před mužem ve zbroji cítím velký respekt stejně jako k osobě, která ho následovala. |
| |
| Balduran: Za deset mynut dorazí i druhý jezdec. Ten je však celej v modry. Kůň se vznáší nad zemí, Jezdec má na sobě zbroj z modrého kovu, S mílím rytím na kyrysu a na náholenicích. Má přilbu s bílímy prey. Taky sesedne z koně a neodloží přilbu, dojde ke stolu, pokloní se sedící postavě a stoupne si na druhou stranu stolu než je ten rudej. V tom okamžiku kdy se klaněl zdí proběhla postavy v bílém s modrýmy rukávy a stejnym znakem co má modrej jezdec na kyrysu. |
| |
| Hmmm to už je modrej a červenej. Zbývá jen zelenej, žlutej, oranžovej, černej, bílej, růžovej, hnědej a šedivej. Hehehehe. vduchu se zasměji svému nejapnému žertu. Posadím se na židli tak, aby se mi pohodlně sedělo a čekám co se bude dít, i když tuším, že nejspíš přijede další rytíř. |
| |
udělám si tedy u kůlu pohodlí jak jen to jde a pokusim se usnout. Takže to bude zajímavý, pomyslim si a sleduji chvilku svoje věznitele. Co sou vlastně zač a proč mě tahaj sebou? Zeptám se sama sebe v myšlenkách a podívám se na rameno co mě tak bolelo, když sem se zbudila poprvé. |
| |
| srdce města Pozoruji chlacpe který přestane tancovat když světlo dosátne výšky jeho rukou.Také se zastavím a dívám se co se bude dít dál.Je to úžasné....ani nevím jak to udělal... pousměji se nad svými myšlenkami a dál se dívám na světlo a chvíliemi i na chlapce. |
| |
| Balduran: Sotva ti to projde hlavou tak se pod tebou zachvěje země. A z podlahy vyskočí jezdec na koni. Za nim vyletí trocha hlíny. Jezdec vypadá jako by byl z bahna. Nevypadá že by měl na sobě nějakou zbroj, ale na oblyčej nevydíš přes přilbu s kamenejma výrustkama. Jezdec se postavý, a zvíře na kterym přijelo se ztratí pod podlahou. Hnědej jezdec se postyvý vedle červenýho. Arounga: Koukáš na rameno, ale pořádně na něj nevydíš. Máš pořádnou žízeň po jídle. Ryhle usínáš kuly únavě. V noci se ti zdá sen že seš ve městě který hoří. Proti tobě stojí dvě stvoření s křídlama a mečema který hořej. Ty chceš utýct, ale nemůžeš se hnout jelikož se propadáš do bahna. Dün: Když je světlo úplně transformováno v kámen chlapec jej vezme do ruky kterou před tím namočil do vody co měl v nádobě. Pak vezme kámen a vak. Do vaku nalije vodu, která kupodivu nevyteče ven. I když podle druhu látky by to byl jen mokrej vak. A položí do vaku s vodou taky kámen. Pak odchází z jezera. |
| |
| srdce města Pozoruji co chlapec dělá a když se světlo promění v kámen jen se dívám.Pak chlapec odchází musím po hladině běžet abych ho stihla i kdyby šel pomalu je dost rychlí. úžasné co tak mladý kouzelník dokáže...to bych se nenaučila ani teď... pomylsím si a letmo se usměji běžím po hladině za chlapcem a držím se ho nebo se o to alepson snažím. |
| |
| Hmmm super. Už je tu hnědej. Má intuice mi radí, že přijde další. A očekávám teď už snadno předvídatelný příjezd dalších rytířů. Co to má znamenat? Auuuu vzpomeu si na svůj bolavý nos a trochu popotáhnu, aby náhodou zase neukápla krev. Jestli vůvec ještě teče. Potom čekám na dalšího rytíře. |
| |
| Šahám si po tom přívěšku kterej mám kolem krku a snažím se najít nějakou věc ktará by mi pomohla ho sundat dřív než chytí znovu toho druhýho.A myslím si :doufám že se mi podaří utýct. protože ten druhej nemá vůbec šanci. |
| |
| Dün: Za den dojdete k horám. Jsou zahaleny mlhou a vršek určitě až nad mraky. Chlapec teprve teď zastavý, a čeká a rozmejšlí se. Balduran: Po chvýly si všimneš že se rostlyny v tomhle pokoji ztochu výc rozrostly. V jednom rohu dokonce začínají vytvářet spleť připomínající bránu. Eluvalation: Chvíly čmátráš po Přívěsku, kdy najednou slyšíš velký Bum! A pak cítíš jak se země otřásá. Kapitán se jen ¨zasměje a dodá: ,,Chceš utýct? A skončit jako tamten? Ha ha ha..." |
| |
| srdce města Dívám se na chlapce a když ho konečně doběhnu z hluboka oddechuji. "Sji strašně rychlí...." odmlčím se a jsem ráda že jsme konečně na chvíli zastavili. |
| |
| No super další rytíř. A tentokrát zelenej ne? napadne mě ihned a už si dál nevšímám rytířů. Jen počkám dokud jejich příchody neustanou. |
| |
| Řeknu:Ne nesnažím se utýct ale snažím se aby mě neškrtil. Neutíkám totíž před spravedlností. Jsem si totiž jístý o svá nevině. |
| |
| Dün: Chlapec se jen usměje a kouká nahoru na skálu. ,,Dneska pudeme spát, zejtra nás čeká palá vycházka po hůrce." Sedne sei na kámen a opírá se o hůl. Balduran: Brána se uzavře a pak z ní vyběhne vlk a po boku má koně. Kůň se zastavý, ale vlk doběhne ke stolu. Tam se postavý na zadní. Ze země vyroste růžový keř který ho skryje tvým očím. Když keř uvadne staojí tam postava ve vlčí kůži. místo přilby má vlčí hlavu. Eluvalateon: Kapitán jen koukne na kumpány, ty doběhnou do místa kde se ozvala ta rána a něco sbíraj. Tebe zatim kapitán vede do mlýna. |
| |
| Arounga: Ráno se probereš a vojáci ti daj zase najíst. ( zase kořeněný jídlo - ještě výc kořeněný, vody je míň.) Pak tě přivážou zase za povoz a dete. Kolem poledne opouštíte poušť a míříte k malé vesnici. |
| |
| v poklidu jdu a dávám pozor aby nikde neodložil ten kámen s e kterým mi něco dělal u krku ( asi klíč).a dávám pozor až se naskytne dobrá příležitost abych ho mohl omréčit vzít mu ten kámen oddělat si ten náhrdelník neboco a mohl utýct. |
| |
| srdce města Když chlapec řekne že půjdeme spát chvíli se na něj dívám a on si sedne.Posadím se také na kámen a po chvíli se na něm rozplácnu.Konečně si odpočinu.... z hluboka vydechuju hledíc na oblohu. |
| |
Paráda to je perfektní že sme se dostali s tý pouště jen by mě zajímalo jestli se do pouště dostali náhodou nebo ne, pomyslim si. Du klidně za vozem a přemíšlim jak na mě zareágují jako na skřeta oni skřeti nejsou moc oblíbený, ale zato umí kovat to bych měla využít. |
| |
| Óóóó. Změna. Teď snad druid nebo co? Divné to je. Všechno je to divné. zapřemýšlím nad nastálou situací. A mě už kručí v břiše. Podívám se na představenou jestli nějak reaguje na ty příchody, třeba kývnutím hlavy nebo tak a pak se dívám na rytíře. |
| |
| Eluvalaiteon: Vstoupíte do vnitř mlýna, kde vás zastavý těžkooděnec. Když ale vydí že to je kapitán tak vás pustí dovnitř. Ze vnitřku to vypadá jako obyčejný fungující mlýn ( poznamenaný válkou). Zavede tě k mlýnskejm kamenům kde se sehne k nějakému mechanismu. Cvakne to a Oba mlýnský kameny se zvednu výš a odkryjou tak schody kamsi do podzemí. Kapitán tě tam zavede. Je tam tma takže nevýš kam dete. Dün: Chjlapec se taky podívá na oblohu a zamává na ni. Pak něco vyslový do větru a za chvýly se k vám dopravý několyk dřev a složej se na ohniště který jen tak vzpane. Chlapec vytáhne z batohu kus masa a když má maso na dlani tak vzlýtne a vznáší se nad ohněm, kde se peče. Arounga: Projdeš za vozem do městečka. Kde sou zrovna trhy. Pochvýly se dostanete na náves. Tam je ohromný pódium na kterym vystupujou šašci a klauni a taky pár tanečnic s medvědem. Vás dotáhnou za pódium a máte možnost odpočívat. Balduran: Dáma se jen směje a pozoruje spíše tvé reakce. Najednou ti někdo zaklepe na rameno, když se otočíš tojí za tebou nějaký muž ve zlatě kované zbroji. Která září jako nablištěný zlato. Když na něj koukáš vezme tvoji ruku a dá ti do ní měšec. Kterej je dost těžkej. |
| |
| srdce města Vše jen tak pozoruji a jen valím oči. Tak tohle už je na mě trochu moc magie v jednom... ppřemýšlím a dnešních událostech sledujíc vše co se kolem děje. "Je toho moc...."tiše řeknu a povzdechnu si.Hlavu si položím zase na kámen dívajíc se na oblohu. Co mi poví mraky na obloze?...vspomenu si vůbec ještě?...podložím si hlavu rukou. |
| |
| Jdu dál a nedělám problémy.Jsem v této kaši až po uši asi se ven jen tak nedostanu. Ale přece se o to pokusím. |
| |
Udělám si tedy pohodlí, když můžem odpočívat tak si odpočinu. To je ale nesmysl co si lidé nevymyslí aby se nezabavili, pomyslim si a sleduji vystoupení u kterýho sme zastavyly. Sem zvědavá co se bude teď dít a proč sme zastavili, přemýšlim dál a sleduji vystoupení. Pak se rozhlédnu okolo co je tady ještě zajímavýho. |
| |
| Co to má bejt? Dar nebo co? nechápavě se na něj podívám. Třeba si mám odsednout a on mi za to zaplatí. To je blbost. projede mi hlavou a pak ten váček pomalu ze zvědavosti otevřu. |
| |
| Dün: Z půl hodky je maso hotový a snese se přimo před tebe. Chlapec jen řekne: ,,Najez se a běž spát, zítra to budeš hodně potřebovat." Eluvalaiteon: Po pěti minutách chůze vydíš před sebou východ z temnoty, Dostanete se do kruhovej mísnosti, Po stranách sou klece na dírama. Klecí je třináct, dvě sou zpuštěný dolů do děr. Uprostřed mísnosti je muž v kápi a fialovým rouchu. Arounga: Na vystoupení nevydíš, jelikož si za pódiem. Okolo vydíš domy a stánky. Po chvýly je slyšet potlesk a pak nastoupí vyvolávač. Dlouze mluvý a je slyšet nějakej hluk práce. Pak vás jednoho po druhym odvážou a přivedou na pódium. Tam dole na vás míří pět vojáků na každýho vězně. Ty seš druhej od leva. Vyvolávač začne vychvalovat jednoho elfa a pak se hádaj o cenu, nakonec je vydražen za sto zlatejch. Balduran: Ve vaku najdeš zlaťáky. Zlatej si stoupne vedle tebe. |
| |
| Srdce města Jev vyvalim oči a bezeslova si maso vezmu a zakousnu se do něj. Tak tohle už je vážně moc...magie kam se podívám a myslím že zejtra to nebude o nic lepší....púomalu ukusuju kousky masa. |
| |
| Páni. možná i dokonce vykulim oči, ale ze slušnosti vak zase zavřu. Pak se podívam na rytíře, zachrastím vakem a ukážu na sebe, jako bych chtěl říci To je pro mě? A pak se na něj podívam pohledem říkajícím Za co probohy? |
| |
| Jdu pořád tam kam mně vede ten chlápek. Nedělám žádné problémy. To je v háji. Jestli to je magič který mi prozkoumá mysl tak je to v háji. pomyslím si. |
| |
| Dün: Po chvýly usneš a zase tě něco probudí. útočí na vás tlupa padesáti skřetů. Chlapce nikde nevydíš. Balduran: Pak do tebe vrazí jeden jezdec ( -2 lp) A sebere ti všechno zlato a ty si toho ani nevšimneš. Eluvalaiteon: ,,Přiveďte mi ho sem!" Kapitán tě dovede k židly kde tě přiková. Mág něco řekne a ty cítíš bolest v hlavě. ,,Do klece se zlodějem myzernym!" Kapoitán tě odepne a vhodí tě do jednej z klecí. Pak dojde k maímu pultku a něco zmáčkne. Tvoje klec klesá. Pod sebou za chvilku uvydíš kotel s něčim rudym. Začínaj tě pályt nohy. |
| |
| To jsou způsoby tohleto. pomyslim si a podívám se za ním. Pak obrátím pohled zpět ke stolu a k jeho dění. Ach jo. To je otrava. Už mi to nebaví. To nemůžou přijít najednou? pomyslím si o rytířích. |
| |
| Arounga: Pak seš na řadě ty. Tebe prodaj za dva mědáky do dolů. Okamžitě tě odvedou a už tě nikdo nikdy neuvydí. Umřeš za pět let v závaluu. |
| |
| srdce města Na okamžik jsem zavřela oči a usnula jsem ale to už se kolem něco děje vstávám a vidím že se ke mě nelítostně blíží odhadem tak padesát skřetů ale chlapec nikde.Jsem zmatená. Co se děje?!...Kde je ten chlapec?... ptám se sama sebe a to už vstávám a okamžitě běžím blíž lesu snažim se vyhnout každému kdo by mi skřižil cestu a snažím se dostat mezi stromy. Nemám žádnou zbraň...budu si muset něco najít a to rychle... |
| |
| Aha a tet jsem totálně v háji.Snažím se najít něco čím bych se dostal ven z té klece a z té lávy.Zatracení mizerové kdyby neměli toho mizernýho mága tak by mně nikdy neudhalili. ale tet musím najít tu věc. |
| |
| Balduran: Do mísnosti vstoupí žena v dlouhym černym plášti, je celá bílá. Na nikoho se nedívá, dojde k židly a posadí se. Za zády si všimneš zvláštního předmětu. Vypadajícího jako kosa, a taky se zděsíš když z čepele kape něco rudýho. Vypadá to jako krev. Dün: Prodíráš se křovym a houštím. Když najednou o něco zakopneš. Když se zvedáš zjistíš že je to kostlyvec. Na sobě má proraženou a rezavou zbroj skládající se s kyrysu ( trří z něj šíp) a chrániče předloktí ( prorezlí a pokroucený. Ve zbytku lebky je znatelný jílec meče. Eluvalaiteon: Hledáš ve všech zapomenutejch kapsách. Když už to dost pálí na nohy a začínaj se ti tavyt podrážky bot zaslechneš troubení na lesní roh, ale je to divný troubení. Táhlý a rázem zakončený bolestí naplněnám výkřikem. |
| |
| Podívám se vzhůru a snažím se zjistit co vydalo ten zvuk. A stále se snažím dostat se ven s té klece než mně to docela upeče. A po případě kdyby to byli nějecí zachránci tak se snažím křikem přilákat jejich pozornost aby mně vytáhli. |
| |
| Srdce města - les Běžela jsem mezi křovinami až jsem zakopla o kostlivce a spadla na ostatky (kosti).Zděšeně se mi rozbušilo srdce pozorně jsem si prohlédla ostatky to jsem si všimla jílce meče na jen málo znatelné snad lebce.Vstanu ze země a chytím za jílec. Nějaká zbraň...účinější než co bych čekala...ale kde je ten chlapec?...snad se mu nic nestalo... |
| |
| Probohy! vyděsím se, když spatřím tu osobu. To je snad samotná smrt. Kam jsem se to jen dostal? zazoufám si v duchu a snažím se nedat nic najevo, i když se mi srdce rozbušilo s takovou vervou, že jsme měl pocit, že mi snad vyskočí z hrudníku. To bude teda príma večeře. pomyslím si. |
| |
| Eluvalaiteon: Dno klece se trochu výc rozpaluje. Cejtíš to na nohách ( - 1lp) Hluk nahoře pokračuje. Když koukneš nahoru zrovna uvydíš postavu která drží balanc nad dírou. Neudrží a padá přímo na tvoji klec. Asi o dva metry klesnete a pomalu ¨to stahuje níž a níž. Dün: Vytáhneš naprosto zrezlej meč kterej nemá ani špicu. Je ulomená nebo upadla. Nevypadá ani moc ostře. Balduran: Když se koukáš na černou paní ztratíš najednou na moment zrak. Když zase vydíš tak se u stropu ( tam kde obvykle je) ztrácí světlo. Naproti černej stojí bílej starej muž. S dlouhym vousem až na zem. černá se na něj nedívá a on na černou taky ne. |
| |
| Rychle se ho snažím schodit do lávy abych se neupekl s ním.A přitom mu rychle prohledám kapsy abych zjistil jestli v nich nemá náhodou něco co by mi pomohlo. A nahoru zařvu :Haló pomozte mi někdo Já jsem tady dole. A doufám že mně někdo uslyší a pomůže mi. |
| |
| Srdce města Sice nejsem moc odvžná a ten meč neni zrovna v nejlepšim stavu ale zranit ještě určitě dokáže...napadne mě při pohledu na něj vydávám se hledat chlapce nebot se o něj bojím a sama nevím kde to vlastně jsem a co vlastně dokážu. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| A kdo je tohle? Ach jo to je novinek. Co tohle probohy je? a začínám se bát o svůj život. Věechno mi to nahání hrůzu. To snad je zlej sen. pomyslím si a kouknu se na představenou. |
| |
| Elia: Když se ráno probudíš na okraji hvozdu tak svítí krásný slunce. Vedle tebe teče potůček a rpste pár divokejch bobulí který nejsou jedovatý. |
| |
| Eluvalaiteon: Když schodíš dolů postavu tak si teprve všimneš že má u pasu klíče od klecí. ,,Hej. žije tady ještě někdo? Přežil někdo?" Dün: Klopýtáš přes kořeny, až do rána. Chlapec nikde není. Balduran: Do mísnosti pak vejdo snad najednou postavy v barvách oblečení: šedej skřítek, žlutá dívka, Oranžovej trpaslík a stříbrná elfka. Všichni se posadí okolo stolu a čekají co se bude dít. Někteří koukaj na tebe, některý vůbec nezajímáš. |
| |
 | Na kraji hvozdu Ráno mne probudí sluneční paprsky, které mne lechtají na tváři. Vstanu a protáhnu se. Dnes to vypadá na krásný den. Utrhnu pár bobulí a zapiji je vodou z potoku, abych tak rychle odbila snídani. Pak se porozhlédnu po okolí a snažím se najít nějakou cestu, kudy bych se odsud dostala někam mezi lidi. Přeci jen, poustevník ze mě být nemusí... |
| |
| Srdce města Zakopávám o kořeny stromů jdu dlouho až do rána netuším kde přesně jsem ani kolik tak může být vím že jdu tak dlouho že se začíná rozednívat ale chlapec pořád nikde.Začíná na mě padat únava. Asi jsem ho stratila...co ted budu dělat?... zyvnu si po chvíli jsem dost unavená a přemýšlím o odpočinku alespoň na chvíli únavou sotva vidím a chodím. |
| |
| Také se rozhlédnu po osazenstvu stolu a na ty, kteří se na mě dívají se mírně ukloním hlavou. Pak čekám co bude následovat. To je nuda. pomyslim si a pak čekám na další dění. |
| |
| Elia: Rychlke se najíš a vyrazíš po proudu dokud nenarazíš na vyšlapanou stezku. Podle stop tady nedávno projelo asi pět nebo sedm jezdců. Soudíš podle kopit. Podkovy maz značku. Dün: Vyjdeš na okraj lesa a padneš únavou. Zdá se ti o postavě s křídly, která se postavý před tebe a pomáhá ti vstát. Ty vstaneš, a když uděláš krok tak letíte. Někam nad město v poušti. Tam tě postavý na střechu nejvyší budovy a nechá tě tam stát. Nemáš kam utýct a fouká výtr. Pak padáš a napichuješ se na ostrý kopí který dole čekaj. Probudíš se až když je slunce dost vysoko. Balduran: Sedící postava pokyne a všichni se posadí. Pak se začnou v mísnosti oběvovat táci s jídlem. před každým je zlatý talíř. Každej si bere něco jinýho. Rudej si bere černý bobule, Hnědej si bere nějaký hrudky který sou posipaný bílym práškem, Modrej si jen nalije vodu do poháru, Zelenej okusuje nějaký větvyčky, Oranžovej pije mlíko, šedá si nic nebere jen sedí a kouká a čeká, žlutej má nějaký plátky masa, černej ukusuje nějakýho temnýho chleba a zajídá do zelenou mlhou, bílej si bere pohár vína a chléb, fialovej okusuje jenom kosti, latej si bere skoro všechno a odhazuje zbitky na zem, stříbrneá jí něco jako lumbas. |
| |
| Na cestě Držím se potoka a jdu stále po proudu. Konečně nějaká normální cesta... pomyslím si, když narazím na vyšlapanou stezku. Pak si všimnu stop, pokleknu k nim a chvíli je zkoumám. No vypadá to, že nejsou příliš staré... Na malou chvíli zaváhám, ale pak se vydám po stopách, doufaje v to, že nesleduji třeba bandu lapků. |
| |
| Srdce města Vyjdu na okraj lesa a padnu únavou.Zdá se mi sen nikdy si sny nepamatuji ale tenhle byl jako živý probudím se znatelně se mi zrychlil tlukot srdce až po chvíli si uvědomuji že to byl jen sen. Byl to jen sen...jenom sen... podívám se na oblohu a zdá se že slunce je dost vysoko Může být dost hodin a chlapce sem stále nenašla... vykročím po chvíli dál snad doufajíc že toho malého kluka konečně najdu. To jsme měly jít jen pro kameny a pak mistra pohřbít...co je to platné když jsem toho kluka stratila?...ani nevím kde jsem.... |
| |
| Jó jsem tady pomozte mi prosím než se upeču. Zakřičím co nejvíce. To by mohla bejt příležitost jak zečít nový život zloděje. pomyslím se aznovu se podívám nahoru. |
| |
| Elia: Za hodinu cesty cítíš ve vzduchu pach kouře a pečenýho masa. Po chvylce chúze po čuchu dojdeš na okraj tábora. Vydíš tam tři malý stany a jeden Velkej ( něco jako používaly římští Plebejci d bytev ) A takjy tři ohniště. Na jednom je kotel a z kotle se kouří. Dün: Rozmíšlýš co budeš dělat. Pak slyšíš řev a když se za nim ohlídneš tak na tebe běží skřet s mečem nad hlavou. Napadne tě že ostatní nebudou daleko. Eluvalaiteon: Nad dírou zahlédneš hlavu skrytou pod přilbou. Ta na chvilku zmizí a tvoje klec jede pomalinku nahoru. Zbejvá tak metr a půl a klec se zastavý. Pak zaslechneš výbuch a strop jeskyně se začerná pod dýmem. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Před stany Když před sebou vidím čísi ležení, zastavím se přemýšleje, co dále. Do nosu ne udeří vůně masa a můj žaludek se vehementně hlásí o slovo a připomíná mi, že ta velmi odbytá snídaně nebyla nic moc. Tohle nevypadá na tábor banditů... Rozhodnu, se jít dál a také hned vykročím. Třeba mi poradí, kudy dál nebo by unavenému ppcestnému mohli nabídnout i něco k snědku... |
| |
| srdce města Ohlédnu se zaslechnu řev. Skřet...určitě mě sledovlai a ostatní nebudou daleko...ale nemůžu utéct...rozhodně ale nechci zemřít...musím bojovat...aspon...aspon to skusit ...třeba zajali toho chlapce i když on je dobrý kouzelník... přemýšlím a pevně v rukou sevřu meč připravena k boji zaujmu bojoví postoj. Pokud se ted za ním nevyhrne další halda mám nějakou šanci na úspěch... |
| |
| jo na to jsem se těšil celej večer. pomyslím si a hned se rozhlédnu po něčem dobrém k jídlu. dal bych si chleba, nějaké maso a víno či medovinu rozvažuji a také se po tom poohlížím. Snažím se chovat velice vzorně i když to moc neumím a nedopustit se nějakého faux pas. |
| |
| Elia: Když tě spatří stráž, popadne kuši a míří na tebe se slovy: ,,Co seš zač? A co tady děláš tak sama?" Má na sobě vysoký boty z kravskej kůže, zelený kalhoty, Modrou koženku se znakem bílího stromu na hrudi, železný rukavice a přilbu s chocholem. U pasu má jednoapůl ruční meč. V ruce bitevní kuši s dvouma tětivama. Dün: Skřet se na tebe vrhne a sekne ti přímo na hruď. Mine derem, ale než stačíš dát úder ty tak ti sekne po meči a málem ti meč vyrazí z ruky. Balduran: Maso má před sebou žlutej, vydiíš temnej chleba a lumbes ( temnej chleba u sebe má temnej, elfka má před sebou lumbas), Víno nebo medovynu u nikoho nevydíš, je tam jen voda a nějakej červenej nápoj ve zlatym poháru z diamantama a rubínama. |
| |
| V táboře Jakmile se objeví stráž, zastavím se. "No, no pomalu s tím, ještě chvíli bych měla ráda svou kůži celou." odvětím muži, ruce ve výmluvném gestu naznačí, že u sebe žádnou zbraň nemám. No, fajn přivítání... "Jsem jen obyčejný pocestný, který se zde tak trochu zamotal a rád by se dostal někam mezi lidi, nejlépe někam do města. Budete tak laskav a poradíte mi kudy se dostanu někam do civilizace?" mile se usměji a hned pokračuji dál. "A kdyby se tu našlo něco málo na zub, byla bych vám neskonale vděčná." znovu se na něj mile usměji. |
| |
| Srdce města - skřet Skřet po mě sekne a málem mi vyrazí meč z ruky.Opětuju mu ránu snažím se několika výpady ho zlikvidovat mířím přitom na hlavu. Nejsem nejlepší v boji...chtělo by to lepší zbraň-... |
| |
| Zavolám:Hej je tam někdo kdo mi pomůže ??? a dívám se nahoru.Doufám že ten výbuch nezabil všechny jelikož bych se odsud už asi nedostal.a znovu hledám něco čím bych si otevřed tu klec a dostal se ven. |
| |
| Zjišťuji, že nejblíže je mi maso a černý chléb. Brrrr, černej chleba. Ještě se otrávim. Bůh víc co to je, ale třeba je dobrej. napadne mě. Slušně požádám žlutého rytíře o maso a pak také elfku i lumbas. Hmmm lumbas. Nikdy jsem ho nejedl, ale prej je dobrej. potom se podívám po vodě a poprosím někoho, aby mi jí přišoupl blíž, abych si mohl nalít něco k pití. |
| |
| Elia: ,,My jedeme do panství Královny Mirandy. Jestly chcete múžete s náma, teda jestlky taky pan Viktorius bude chtít." Stále na tebe ale míří kuší. Dün: Meč těsně proletí nad jeho hlavou ale usekneš mu špičky uší a trochu vlasů. Skřet se naštve a míří ti přímo na krční tepny. Naštěstí při útoku zakopne a sekne tě jenom do ramene. ( - 1 lp) Eluvalaiteon: Okolo jsou jenom kameny co tvořej povrch roury. Celá klec se zase trhne a ty hodně moc pomalu míříš nahoru. Když vydíš kdo to je tak má na sobě Modrej plášť a černou zbroj se znakem draka na hrudi. Hlava je kryta přilbou s chocholem. Na oibličej nevydíš, a nepožnáš ani rasu nebo pohlavý. Balduran: Před tebou se objevý Kus lumbasu a pět pláků masa, Kalich se ti plní vodou sám od sebe. ,,řekněte nám něco o sobě pane Baldurane."řekne najednou postava v bílém. |
| |
| Páni to je servis. To si pořídim domů. Hehehe. Počkat já vlastně nemám domov. posmutním. Když mi člověk v bílém řekne, abych jim pověděl něco o sobě podívám se na něj a pak řeknu. Ani já sám si toho o sobě moc nepamatuji. Nepamatuji si nic o sobě do doby než jsem přišel do tohoto města. Možná jsem pod vlivem nějakého kouzla. Utekl jsem otrokářské karavaně a teď jsem tady. Chtěl bych si tu najít práci a časem se tu snad i usadit. Je mi 29 let a jsem čaroděj. Ani začátečník ani pokročilý. Něco mezi. Dopovím nejzákladnější informace. |
| |
| V táboře My, kdo je to my? Vojáci, družiníci či co? přemýšlím, ale nahlas nic z toho nevyslovím. Můžu, se přidat, tedy jestli bude nějakej Viktorius souhlasit...hmm...no nakonec to není špatný nápad, rozhodně lepší, než se tu potloukat sama a beze zbraní...uvidíme. Zatím vypadají nebo spíš vypadá celkem rozumně... "Byla bych velmi ráda, kdybych se směla připojit k vaší družině. Inu můžeme se tedy zeptat, zda pan Viktorius bude též souhlasit? A nešlo by to bez té kuše? Já vás neukousnu, věřte, že nemám v úmyslu nic nekalého. Jak také, beze zbraně, že?" snažím se tvářit mile a přívětivě. |
| |
| Kdo jsi??? A čemu vděčím za tvou námahu ???? Zeptá se ho.Hmmmm asi to nebude nepřítel ale když bude tak asi nebudu mít moc šanci.To ty jsi porazil všechny ty lidi ???? a můžu se tě zeptat co te k tomu vedlo ??? |
| |
| Srdce města - skřet Skřet se naštval a zamířil mi to rovnou na tepny ale díky tomu že zakopl jen do ramene.Tiše syknu a neváhám zaútočit znovu skusím několik rychlejších výpadů a nakonec ho uzemnit. |
| |
| Balduran: řekne hlasem ve kterým je znát nesmírná moudrost: ,,Někoho mi připomínáš pane Baldurane s Kralů."Pak se dívá na tvůj překvapenej obličej když ti řekne to co ti řekl. Elia: ,,No vono je to tak že sme o poznání obezřetnější než když nás přepadly skřeti. To nás bylo jaksi víc, ale to vám řekne už sam pan Viktorius. Pojďte tudy do stanu. Aniž by tě spustil s očí a z mušky tě zavede k tomu velkýmu stanu. Zam zaklepe na vytvořený dveřeje a čeká až se ozve mladý hlas s povolením ke vstupu. Když vejdete dovnitř je stan prostý, leč uprostřed je masivní trůn ze zlata a diamantů. O Trůn je opřeno kopí ze kterýho se line chlad a mlha. Tobě je zima od nohuo. Na trůnu sedí maladý muž zhruba ve věku dvaceti zim. ,,Oč žádáš cizinko?" řekne prostě. Eluvalaiteon: ,,To není důležité. Jsem na straně těch co jsou v utlačení po Zúčtování." Pak se rozhlídne okolo a řekne: ,,Tihle? To jaksi... Jo. Ale nepředstavují žádnou hrozbu." Tvůj náramej začne pomaleji pípat. Po třech sekundách. Dün: Skřet se vyhne prvnímu výpadu, druhej nečekal a tys mu usekla ruku s mečem. On jen zakřičel a běžel zpět do lesa. Za nim se táhne černá stopa po krvy. |
| |
| Moc vám dekuji. řeknu.T by mne zajímalo jak by to dopadlo kdyby se neobjevil. asi by se upek jeko kuře. vystoupím ven a jdu se podívat do kapes mrtvej strážných. A přitom dávám pozor na toho neznámího. |
| |
| Srdce města Tak zdá se že sem se prvního nepřítele zbavila...no jeho krev je černá jako to čemu mi lidé říkáma duše....skřeti jsou nelítostní a je jedno ke komu.... přemýšlím hledíc na černou stopu která se za nim táhne když začal utíkat vezmu z useklé ruky meč který je určitě v lepším stavu než ten co mám v ruce ale nechám si je oba dva a rozběhnu se hned za skřetem.Jsem připravena zrezivělí meč vrhnout po skřetovi který utíká a já po jeho stopě. |
| |
| Ve stanu Po útoku skřetů... naprázdno polknu. Následuji muže do stanu. Očivodně je hodně opatrný, nepřestává na mne mířit a to se mi zrovna dvakrát nezamlouvá. Když vejdu do stanu, zůstanu chvíli ohromeně stát. Jen doufám, že nevypadám příliš vykuleně. A s tímhle se tahají na cestách?... napadne mne okmažitě, když spatřím nápadně zdobený zlatý trůn. Je zde trochu chladno, což má nejspíš na svědomí to zvláštní kopí. Způsobně se mírně ukloním, ačkoliv to příliš nemívám ve zvyku a začnu mluvit, v řeči spoustu takových těch zbytečných kudrlinek, které mají urození páni rádi, a které dle mého jen zdržují, ale což. "Dovol, abych se představila pane. Mé jméno je Elia d´Moore. Jsem jen obyčejný poutník, co by se rád bezpečně dostal do nějakého města. S tvým dovolením bych se ráda připojila k tvé družině a nějakou dobu cestovala s vámi. Zajisté to bude bezpečnější." domluvím a zkoumavě si muže prohlížím. Copak jseš zač? Poněkud chladný panáček, a to doslova a do písmene... |
| |
| Cože? z Kralů. Kdo to je? pak mám pocit, jako by mi zakočilo a začnu koktat. Po...po....počkat. Kr...kralů? Kdo to je? Vy o mě něco víte? O mé minulosti? To...to...to snad ani není možné? a dál se jen nechápavě rozhlížím kolem. |
| |
| Eluvalaiteon¨: Strážnbem neprohledáš kapsy jelikož si ještě v kleci ( člověk s klíči padl dolů a tys ho schodil a tak nemáš klíče) Dün: Vezmeš meč a když doběhneš skřeta tak uslyšíš zvuk rohů. Kolem tebe se začínají zbíhat skřetí hordy. Podrbe se na lokti a pak ukáže dvouma rukama na panoše. Ten se neotočí a opustí stan když de kolem tebe tak tě jemně chytne za ruku aby si šla za ním. Elia: Muž na trůně se trochu usměje: ,,Zajímavé, potulný poutník a nevý že v přítomnosti někoho kdo je výše postaven má čekat na to až bude vyzván. No dobrá můžeš jít s námy, vypadá to že s tebou bude zábava." Balduran: ,,Ano vým o tobě mnohem výc než bys řekl. Dokonce vým kde a kdy zemřeš a celkem toto vým o všech a o všem." řekne muž v bílém. A napije se z poháru vody. |
| |
| Ve stanu Trochu mne zaskočí jeho odpověď, na venek však nedám nic znát. Zase jeden, co si myslí, že je pánem světa...Vždyť se mne sám ptal, oč žádám, tak na co jsem měla podle něj ještě čekat? "Omlouvám se pane, a děkuji, že mohu pokračovat dále v cestě s vámi. Mohu odejít?" zeptám se s mírnou úklonou a čekám, co odpoví. Bude se mnou zábava? No to se ještě uvidí. Moc dlouho si na zdvořilou poddanou, co se bojí byť jen zrak pozvednout ke svému pánu, hrát nedovedu. A teprve pak to bude zábava... |
| |
| Na večeři Na chvíli se zarazím. A víte tedy kde jsem se narodil a kdo byli mí rodiče, že? Prosím vyprávějte mi něco. Pokud tedy můžete, pokud vám něco nebo snad někdo nezakazuje o těchto věcech mluvit. Začnu škemrat jako malé děcko. Pak si ukousnu kousek masa, chleba a zapiji to douškem vody. |
| |
| No děkuji ti že jsi mně dostal sem nahoru ale jak tam dolů spadl ten strážnej tak on měl klíče a jí se teť nedostano z té klece.5eknu.To je ale pech. Kdybychho neschodil dolů tak tu nejsem uvězněnej. |
| |
| Elia: Muž na trůně jen přikývne že můžeš odejít. Venku ti ozbrojenec dá kus srnčího a žitnej chleba kterej je ještě teplej. Sám si vezme maso a jí u ohně. Kosti hází do ohně. Balduran: ,,Nemohu, každý musí svoji minulost najít sám stejně jako svoji budoucnost. Promiň." Povšimneš si že všichni se mezi sebou baví. Akorát postava v čele stolu ( ta co tě pozvala) a ta v černým se s nikým nebyvý. Dün: (překlep, to s tím chycením za loket mělo bejt pro Eliu ) Okolo tebe se tvoří hloučky skřetů. Když se okolo tebe začne uzavírat kruh tak nad Jižní stranou lesa začne prosvítat jasná záře modrýho světla. Skřeti se zastavý v pohybu a nervózně se rozhlížejí neboť nevý co je to za světlo. Eluvalaiteon: Postava se jen usměje a vyndá z batohu nějakej váček. Trochu obsahu nasipe do zámku a řekne: ,,Teď pozor, jdi raději trochu dál."pak vezme pochodeň a přikládá ji k zámku. |
| |
| V kruhu mezi skřety Dívám se zmateně kolem sbe připravena zaútočit alespon na jednoho z nich.Jak je pozoruji zastaví se echápavě se dívám kolem a také si nemohu nevšimnout jasného modrého světla prostupující mezi stromy."Co to...."nedořeknu co jsem chtěla a dívám se zmateně na to světlo a na okamžik přestávám věnovat pozornost dění kolem. |
| |
| Na večeři Aha. Škoda.Tušil jsem to. pak se pustím do jídla a můj žaludek se raduje. To je škoda. No budu se muset snažit. Z Kralů? To zní vznešeně. Hmmmm. A teď mi nasadil dalšího bouka do hlavy ach jo. Mam zas o čem přemýšlet. |
| |
| U ohně Vyjdu ze stanu a posadím se k ohni. S díky přijmu nabízené jídlo a s chutí se do něj pustím. No tak tohle je lepší než bobule a voda z potoka. Spokojeně žvýkám a přemýšlím, copak je ten muž asi zač. Když dojím, rozhodnu se, že se na něj trochu přeptám vojáka. Vždy je dobré vědět s kým se vlastně pouštím na další cestu...jen se musím zeptat nějak šikovně a opatrně. zvažuji, jak nejlépe položit svou otázku. "Dovolíš, abych se zeptala, kdo je vlastně ten pan Viktorius? Nějaký kníže, vévoda...?" ...nebo čaroděj. domyslím si čím dalším by mohl být, ale nahlas to raději neřeknu. Podívám se po vojákovi a čekám, co on na to. |
| |
| Stáhnu se co nejdále od toho zámku. Kraju si oči pro případ že by mi je něco chtělo vypíchnout. Doufám že mně teť nezabije když jsem se dostal z too pekla.Seš si jistej že mně to nezabije ???zeptám se ho. |
| |
| Dün: Jak tak všichni koukáte, tak se z lesa začne ozývat dunění rohů. Ty zahlídneš celou armádu jezdců na koních, vlcích, podivných tobě neznámých zvířat a jednoho dokonce na tygrovy. Skřeti se nezmůžou ani na útěk a jsou rozprášeni. Ty jediná zůstaneš stát okolo tebe proběhne asi 800 jezdců na koních 200 jezdců na vlcích a na těch zvířatech odhadneš tak 700 jezdců. Ten na tygru vypadá na velitele, protože kam de on jdou všichni. Balduran: Všichni jeděj a najednou povstane rozepře mezi černě oděnou ženou s kosou a Oranžovým rytířem. Začnou se pěkně hádat. Dokonce se k nim přidají i další. Postava v čele stolu to jen sleduje. Elia: Voják jen ukousne kus masa a když ho žvýká tak ti odpovýdá: ,,To byste M*sela j*ště vej*. Je to *rál. Jeho *rálovství je za ko*zelnym l**em." ak se natáhne pro čutoru a zapije sousto: ,,Já sem se tam narodil jako leník. Když mě bylo deset tak mě otec poslal do služby prince a od té doby sem s ním na cestách." (tam kde sou hvězdičky tomu nerozumíš, protože zrovna žvejkal) Eluvalaiteon: Než to dořekneš slyšíš syčení a zápach sýry a ještě něčeho. Pak je ticho a za chvilku tě chytne ruka a kddyž si odkryješ oči tak je na podlaze nějaká kaluž něčehosi co bublá a kouří se z toho. ,,Hlavně do toho nešlápni, jinak budeš muset nosyt berle" |
| |
| Na večeři - hádka: Mazec. Za chvíli se to tu povraždí a já pudu pryč. Bezva. chvíli pozoruji hádku a nijak se nezapojuji. Pendluju očima mezi předsedající osobou a ostatními hosty. Proč nic neudělá? Proč to nechá jen tak? pozoruji další vývoj hádky a nesnažím se zapojovat. Spíše se snažím odposlouchat proč se vlastně hádají. |
| |
| Vykulená...něco mi uniklo? Nečekaně se kolem mě objeví celá armáda jezdců snad přes tisíc.Zaujme mě snad jejich velitel.Všechny skřety zabijou jen stojím a vše pozoruji.Když kolem mě projede jezdec na tygru mlčím snažím se konečně ze sebe něco dostat.Obrátím se směrem kudy jezdec jel. "Počkejte!"vykřiknu neboť se v tuto chvíli na nic jiného nezmohu. |
| |
| U ohně Poslouchám vojákovu odpověď. První větě skoro nerozumím. Asi mu ještě nikdo neřek, že s plnou pusou se nemluví. Jak mu má pak někdo rozumnět? Snažím se domyslet slova, která spíše přežvýkal než vyslovil. Něco s královstvím a nějakým kzelným leem...co? že by kouzelným...lesem? Možná... Když konečně přestane žvejkat, je mu alespoň pořádně rozumnět. "Na cestách?" zeptám se. "Stále na cestách? A to s sebou vždy na cesty vozíze ten trůn?" ptám se dál, na to, co mně zaujalo už prve. To zdobené křeslo musí být docela těžké...teda pkud třeba samo nelítá... |
| |
| Překročím tu louži abych se jí vůbec nedotkl.Tohle sis plánoval dlouho ??Protože tohle asi náhlý popud nebude.Uff tak to bylo o fous. |
| |
| Balduran: Tomu jazyku kterym se hádaj vůbec nerozumíš. Postava v čele se jen opře o ruku a podloží si bradu. A usmívá se. ,,Už sou zase v sobě.Ještě sem nezažila jejich setkání bez toho aby se rafly."řekne klidně a sleduje co bude. Dün: Jezdci projedou a otáčí se podle jezdce na tygru. On zastavý na dosah kopí a všichni jezdci zastavý a udělají kolem vás kruh. Všichni mají kopí, a přilbu. Jen zbroje se liší. Jedni maj kroužkovky, druzí plnoplátovky, dokonce si zahlídla někoho jen v kožence. Někteří mají meče, jiní luky a kuše. Jezdec na tygru si tě prohlíží. Elia: Jo tadyten. to je dílo Valianta. Jemu stačí aby vešel do stanu a když výjde trůn strká do kapsy. Von je tak trochu drujd. Ale má raději když mu říkaj Pán z lesa." Dojí maso a natáhne se pro poleno. Který přiloží do ohně. Eluvalaiteon: ( delší příspěvky ) ,,Vůbec, sledovala sem toho co vybouchl v poly. Měla sem ho přivýst k Viktorovy. Najal si mě" Koukne se kolem: ,,Ale teď mu akorát přivedu jeho ostatky a uprchlího zlodějíčka kterej možná taky bouchne. Protože Eliot zdrhl." Tvúj náramek začne pípat rychleji než předtim. |
| |
| Jezdci Kolem mě utvořili kruh přesně na dosah kopí."Já...jsem chtěla jen poděkovat...nehodlám se bít..."mluvím se strachem v hlase.Meč zapíchnu před sebe do země.Doufám že mě nezabijí....ale kdyžby chtěly udělali by to okamžitě... |
| |
| U ohně Poslouchám vojákovo vysvětlení. Tak driud, co strčí trůn do kapsy a nechá si říkat Pán lesa...koukám, že to bude vcelku zajímavá společnost... Pohodlněji se usadím u ohně a hřeju si nad ním ruce. Chvíli váhám, zda se mám ptát dál, obvykle nebývám zas až tak výřečná, ale zvědavost a touha dozvědět se něco více a těch s kterými se ám vydat na další cestu nakonec vítězí a já se po nějaké chvíli ptám dál. "Je to ještě daleko, to královtví kam míříte? Já se tu moc nevyznám." dodám jaoby na vysvětlenou a dál hledím do plamenů ohně čekaje na rekci vojáka. Taky jsem se mohla zeptat, jak se jmenuje...napdne mne, ale už nic neříkám. |
| |
| Na večeři - hádka: Podívám se na představenou a pak se jí zeptám To není poprvé? To se vždycky rafnou? A pročpak vůbec? Co se děje? pak kývnu hlavou k rozhádaného davu. Ukousnu se další kus masa. Dojím chleba a dopiji vodu. Pak zkusím pomyslet na to, aby se mi voda v poháru doplnila. Zkusím jestli to tak funguje. |
| |
| A ty mi nemůřeš sundat ten náramek?? Za pokus to stojí při nejhoršim řekne ne co mužu ztratit.Kdo je ten Viktor?? řeknu a podívám se na ni.Poté se pomalu porozhlídnu po místnosti zda tu nezůstaly nějaké zbrane nebo něco jiného. |
| |
| Dün: Když zapíchneš meč do země někteří zabručej. Jezdec na tygru: ,,Tak proč ničíš naši zem? A co tě zavedlo takhle blízko ke skřetim norám? A kdo vůbec seš?" Dívá se na tebe chladnejma očima. Elia: ,, Podle toho jak se na to koukáš. Pro lidi by to bylo tejden cesty, pro elfi by to bylo tři dny rychlej chůze, trpaslík by šel tuhle vzdálenost měsíc. My tam dorazíme tak za pěd dní. A to když nezakopneme o bludnej kořen." řekne a hřeje si nohy u ohně. Balduran: ,,Sou to bratří a sestry. Jedna rodina, jedna krev avšak různé schopnosti a cesty." řekne ti představená řádu. Pohár nedopiješ a maso nedojíš. Protože když se nekoukáš tak se to objevý zase zpět jak bylo. Eluvalaiteon: ,,Takovou moc zase nemám. Tyhle zámky sou magický a možná i něco výc. Kdybych se to pokusila otevřít udělá to o hodně větší bordel než takhle. To co si slyšel tam na poly by proti tomu bylo jen rána z daleké bouřky." Kouká na tebe. Náramek začne zase rychleji a hlasitěji blikat a pípat. |
| |
| Večeře - hádka: A proč se vlastně hádají? Co se stalo? zeptám se představené. Jedna rodina? No to je pěkná rodina. Když se podívám zpět na talíř zjišťuju, že je vše tak jak bylo. Hmm To je něco. Samo se to doplňuje. pomyslím si a opět se zakousnu do jídla. |
| |
| Jezdec na tygru "Neničím vaši zemi...jen vám chci ukázat že nebojuji...jsem ..."na chvíli utichnu Kdože vlastně jsem?...Dün ?...ano...to je správně... "Já jsem Dün pane...a co mě sem přivedlo?...no já hledám jednoho chlapce který se mi náhle stratil včera večer a do té doby jsem ho neviděla...vydala jsem se ho hledat...no a napadl mě jeden ze skřetů....a tak tu jsem....kdo jste vlastně vy?..." domluvím a podívám se kolem se pozorně si prohlížím jezdce kdo na čem jede a jestli někomu z nich vidím do tváře. Je jich tolik...takové množství...ani nevím jestli tu jsem vítána a kdo ví jsetli mě tahle armáda zná... přemýšlím snad čekajíc na odpověď jezdce na tygru.Vůdce vůbec nevipadá že by se bál boje..tedy pokud je to vůdce...snad mi pomůže...snad... nervozně začnu přešlapovat z jedné nohy na druhou. |
| |
| U ohně Poslouchám odpověď vojáka. Bývala by mi stačila stručná informace, kdy tam dorazíme my a ne miliony dalších. myslim si, ale jsem zticha. Své poznámky je někdy lepší nechat si pro sebe. Natáhnu se na záda a s rukama pod hlavou sleduji oblohu. "Tak doufám, že o žádnný bludný kořen nezakopneme." odvětím jen tlumeně a spíše pro sebe než pro něj. Oheň tiše praská a hřeje, s plným žaludkem se dobře odpočívá, a tak jakmile na chvíli zavřu oči, usínám. |
| |
| Zajímalo by mně proč ten náramek pořád pípá a co určuje jeho frekvenci pípání?řekni jí a zadívám se na ni. to by mně zajímalo co proč asi šla zachránit toho druhýho. pomyslím si. A co teť ?? nechci ti být na obtíž ale nevím kam jít. všechny své věci jsou oblečení a to je vše. a co když mně zase naj sou ??zeptám se jí. |
| |
| Balduran: ,,Znáte to, bratrská rozepře. Myslym že kuli tomu jak přistupovat k lidským provyněním. Nějakej Fredderik právě někoho zabil. Nějakýho kupce. Hádaj se kuli tomu jestly by ho neměla jít má dcera zabít nebo ho nechat soudit podle práva lidí." Odpový ti klidně jako by to bylo běžný rozhovor. Dün: ,,Ty se ptáš kdo sme? Bratři a sestry moje jen tady paní Dün řekněte kdo sme?!" Nato se tahle v davu rozletí jako vítr a pak všichni jakoby zborově řeknou: ,,Stíny lesa. Stíny hor. Svobodný národ země!" Zní to jako by byly zbojníci, ale nejde ti do hlavy proč by zbojníci zasahovaly kuli jednomu člověku a tlupě skřetů když by bylo logičtější že by byly někde u cesty a přepadávaly. Elia: Voják nic neříká. Praskající dřevo tě uspí i když je zhruba deset hodin. Náhle s tebou někdo jemně zaklepe, když se zbudíš tak nad sebou vydíš dvnáct jezdců na koních. žádnej vůz, ale poznáš vojáka co s tebou byl u ohně. Mají koně i pro tebe. Zdá se ti jako by tec co byl ve stanu seděl v čele. Eluvalaiteon: ,,Vypadá to že pudeš se mnou. Ale prvně najdeme toho strážnýho a sejmeme ten náramek, čím rychleji pípá tím dál je ten parchant a když bude pípat dost rychle tak to udělá malou díru do země a ty budeš na kusy jako ten co jsem měla najít." Zasměje se ironicky. Orfeus: Když si konečně utekl z vězení, měl si na sobě jen nějakej hadr kterej nosej vězni a na rukách máš Pouta z černej oceli, na ruce máš značku lebky a růže ( značka zlodějů a vrahů ). Skrýváš se, ale už je to dlouho co tě naposled někdo sledoval. Seš na kraji vesnice v nějakym křový. |
| |
| Večeře - hádka Začínám o spor projevovat zájem. Jak se říká oko za oko. Tady smrt za smrt. Nesouhlasím s tím, aby ho zabili. Proč toho kupce zabil? Možná měl důvod. Pádný důvod, aby mohl být souzen. promluvím k představené a přemýšlím co mi asi řekne. |
| |
| Stále stojíc na místě ,,Stíny lesa. Stíny hor. Svobodný národ země!"...jako by to byly zbojnící ale to přeci...proč by ryskovali kuně někomu jako jsem já?...to by raději někde přepadali u cesty...příjde mi to dost divné... přemýšlím hledíc na všechny kolem sebe. "Aha...a mohli by jste mi říci kde jsem?...nebo spíš potřebovala bych se dostat do města..." vyřknu po delší chvíli čekajíc snad nějakou rozumnou odpověď či snad pomoc od těhdle lidí nebo snad zbojníků? sama nevím. |
| |
 | Snažim se co nejvýce skrývat, vejdu do vesnice a pokusim se "Půčit" si nějaký normální oblečení. Vejdu k prvnímu domku a nakouknu dovnitř. Pokud někoho uvydim ta ks ztáhnu a hledám nějaký oblečení který by mě bylo. |
| |
| V táboře Jakmile se mnou někdo zatřese, otevřu oči. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, kde jsem a co jsou ti jezdci zač, ale když uvidím známou tvář vojáky, se kterým jsem seděla u ohně, rychle si vzpomenu. Asi jsem na chvíli usnula... Vyskočím na nohy a trochu se protáhnu. Vypadá to, že všichni jsou připraveni na cestu, všechny stany sbaleny...museli být hodně potichu, když mne neprobudili...nebo jsem já spala tak tvrdě?... Vyšvihnu se do sedla koně, který je pro mne připraven a jen kývnu, jako, že já jsem připravená na cestu. Přehlédnu zbytek družiny toho...jak se jmenoval?...jo už vím Viktorius...nebo tak nějak...pana Viktoriuse. Zdá se, že on sám jede v čele. |
| |
| Ha ha ha to je děsná sranda. Jí nic nepípá ne krku.pomyslím si a nysadím ironický úsměv. Dobrá tak pudeme najít toho chlápka poněvač nechci skončit jako krmení pro rybičky.prohlásim a podívám se na ni abych ji následoval. |
| |
| Balduran: ,,Tak jim řekni svůj názor, možná si tě ale nevšimnou a možná tě jeden z nich zavrhne a druhý příme." kouká na ně dál. Teď se hádaj skoro všichni až na tebe, představenou a tři postavy které dál večeří. Dün: ( co sem říkal o tom opisování co sem napsal já????) ,,V lese, kde byste byla. Dva dny cesty na východ je vesnice." řekne jako by ho něco nutilo už jet dál a nezdržovat se. Orfeus: Seženeš si měšťanské oblečení mordé barvy se znakem stříbrné hvězdy na klopě.Když si to oblíkneš tak si tě sice všimnou ale moc na tebe nekoukaj. Stojíš uprostřed vesnice. Elia: Vedoucí jezdec zvedá ruku a všichni spozorněj pak s ní mávne a všichni vyrazej za ním. Tvůj kůň nevypadá zrovna nadšeně když te veze. Ale de to. Eluvalateon: Ona vyjde ven a chvilku de s tebou dokola aby našla směr, pak rychle vyrazí na západ od vesnice. Doběhne do hustšího lesa a ty chvátáš za ní, pípání pomalinku spomaluje na intenzitě. |
| |
| Večeře - hádka: Pomalu povstanu. Podívám se do davu. Jedna...dvě...tři pak otevřu pusu a vykřiknu. Promiňte! Promiňte, že ruším vaší debatu, ale mohl bych říci i svůj názor? vyčkám jestli někdo zareaguje, a když ne tuto činnost opakuji. |
| |
| Na cestě Vyrážíme. Vypadá to, že pan Viktorius si potrpí na formality...nu dobrá... Zrovna výborný jezdec nejsem, ale ten nejhorší taky ne, rozhodně se v sedle udržím i v mírném cvalu, takže to zas nebude tak nejhorší. Jen doufám, že nepojedem příliš dlouho... |
| |
| Rozhlížim se po vesnici, když zahlídnu nějakýho strážce pořádku tak změnim směr (Koukám se po obchodech jestyl tady sou). Oblečení by bylo, ještě nějaký vybavení abude to zase jako dřív. Zatracenej král a ty jeho armáda, kuli nim byla válka s lidma a proti lidem. Kdyby nebyl tak by nebylo ani Zůčtování. |
| |
| že by pokračování? Vyslechnu si co mi řekne "Děkuji pane...za to že jste mi poradil kudy jít a i za záchranu života...máte mé díky..."řeknu a jsem připravena vyrazit směrem na východ.Doufám že se s tím mladíkem ještě setkám...ten mi hodně pomohl bez něj si připadám jako kdyby mě kousek chybělo i když vlastně ani nevím proč.... |
| |
| Balduran: Všichni se na tebe koukají a čekají co řekneš. Sou na polovyny kolem stolu. Elia: Jedete skoro celej den, když před váma na cestě stojí nějaký muž celej v zelenym a má na hlavě kapusín, v ruce má luk, ale nemíří na vás. U pasu má nějaký dýky a taky meč. Jezdci zastavej a čekaj co se bude dít. Orfeus: Je tam několik obchodů ( potravyny, oblečení, kovář, i nějakej obchůdek s magickejma vecima) Dün: Jezdci se vydaj zpět odkud vyjely, když sou pryč, nezbyl tady žádnej meč a ani nic co by naznačovalo že by tu kdy byly a není tady ani jedno mrtvý tělo skřeta. |
| |
| A co dál? Rozhlédnu se kolem ještě než vyrazím dál. Co je tohle?....Jsou to snad čáry?...a ty skřeti?...kde jsou jejich těla?...to není možné... přemýšlím a nevěřícně zavrtím hlavou. |
| |
| Večeře - vlastní názor Chvilku znervozním, když se na mě všichni zadívají. Jenom chvilku mlčím, ale řijde mi to jako věčnost. Pak si konečně dodám odvahy a spustím. Vít, bylo mi řečeno, že se bavíte o muži jménem Fredderick, který prý někoho zabil. Prý kupce. Myslím si, že by bylo dobré zjistit, jestli k tomu měl důvod. Ono jak se říká, žádný důvod není tak dobrý, aby ospravedlnil vraždu, ale přece. Ten kupec mohl být třeba podvodník a už ho poněkolikáté podvedl. Nebo nebyl Fredderick při smyslech a zavraždil v otupení mysli. Třeba ho ten kupec k zabití vyprovokoval. A nebo ho zabil čistě jen pro zisk. Ale pokud vraždil z nějaké příčiny jsem pro soud. Pokud jen tak, pro zisk toho kupce tak jsem pro přímý trest. I když smrt je moc měkký. Našly by se i horší tresty. Dokončím svůj projem a skloním hlavu. Pak sleduji reakce ostatních. |
| |
| Na cestě Jedeme už docela dlouho, začínaj mi pomalu dřevěnět nohy. Snažím se trochu protáhnout, když se najednou zastavíme. Prohlédnu si postavu která stojí před námi. Vypadá jako nějaký lapka, či co... Čekám, jak se to vyvrbí a jestli někdo z vojáků nebo snad sám pan Viktorius nějak zasáhne. |
| |
| Vejdu do jednoho obchůdku se zbarněma a slušně pozdravym. Koukám se na vystavený zboží. Hledám nějaký dýky a nebo tesáky. ( nebo vybavení co by se hodilo pro moji branži) |
| |
| Jdu za ní. To asi bde nějeký dobrodinec bro splodinu lidí jeko vraky zlodějě atd. Řekneš mi něco víc to tom chlápkoj kterej vybouch tam na poli ?? zeptám se jí a jdu za ní a dívám se avně před sebe abych včas odhalil nebezpečí. A ještě jedna věc porč si mně nenechala tam dole když je ten druhrj zmrtvej??znovu se jí ptám. |
| |
| Dün: na nic nepřídeš. Než stihneš pohledět směrem kam odjeli zezdci tak už tam nikdo není. A stopi jezdcůtaky žádný nevydíš. Balduran: ,,Takžer váš názor není prakticky o ničem." řekne černá leidy s kosou. Elia: Jezdec ve předu kouká na toho co vám zastoupil cestu. Ten v zeleném najednou promluvý přerývavým slabým hlasem: ,,řekněte ména rychle. Adra arunt kara. Natru nal aktum." řekne i jazykama kterým nerozumýš. Orfeus: Vejdeš do obchodu a kupec se ti nějak zvlášť nevěnuje. Vydíš dýky všeho typu. Meče i sekery, hole, prostě vše co kovář vyrobí. Najednou do obchodu zajde strážnej a stojí u dveří. Eluvalaiteon: ,,Proč bych tě tam měla nechat když musim přivýst zloděje. A odhaduju že ty seš zloděj." vytáhne meč a jde dál. Píďa: Byl jsi sem přeposlán po Zůčtování. Srtojíš an okraji lesíka a zaslechneš zpěv ptáků. Před tebou je malá lesní stezka která je zarostlá. Na okraj lesa přiběhne srnka ale hned zase zmizí. |
| |
| Na cestě Když muž promluví a vysloví svůj požadavek, lehce se usměji. Jestli chtěl působit hrozivě a snad nás nějak zastrašit, tak v tom případě celý dojem zkazil jeho hlas. Vypadá to spíš jako by se nás bál... Nijak nezasahuji, nemám ani proč, od toho zde jsou jiní, a tiše sleduji, co se bude dít. A jsem zvědava na reakci pana Viktoriuse na takovéto neustivé jednání s jeho osobou. Jak už jsem se sama přesvědčila, není příliš rád, když s ním někdo mluví, nebyl.li tázán. Čekám na reakci jeho nebo někoho z vojáků a dál si zvědavě měřím toho muže před námi a odhaduji, co je zač. Lapka, potulný zlodějíček, co pokouší štěěstí?...Na vojácích si ale asi panáček vyláme zuby...Nějaká hlídka, stráž?...ale čeho, když tu poblíž nic krom lesa není?... |
| |
| Večeře - vlastní názor Ironická poznámka Černé paní mě celkem vytočí, ale jsem kliďas. Ne. Jsem proto, zjistit jaký měl k vraždě důvod. To je můj názor.řeknu a naštvaně se posadím na židli. Není o ničem. Pche. a zakousnu se do masa. |
| |
| Strážnýho si nevšímám a koukám se na dýky. ( zajímá mě původ a tvar, váha i jak sedne do ruky) Na obchodníka ( trochu východnim akcentem ): ,,Koukám jaký tady maj dýky, měl bych zájem. Co by ste mi mohl nabýdnout?" čekám co mě řekne. |
| |
 | Na kraji lesa Rozhlédnu se po okolí. Poté na oblohu, ale slunce září příliš jasně, tak svů pohled strhnu. A jéjej, asi jsem oslepl. Ne, dobrý, už vidim. Měnší otřes mě nezastaví. Příjdu ke stromu, a lehce ho pohladím... Tak co, je tu něco zvláštního, o čem bych měl vědět? promluvím na strom. Čekám na odpověď stromu, ale znám je, občas jsou hodně pomalý. Zatím si sednu na zem, a vyčkávám. Hůl mám přeloženou přez rameno a prohrabávám si vousy, které mi sahají až ke kolenům. Najednou se mi zasteskne, ani nevým po čem, a abych si zase pozvedl to své srdíčko, začnu si pískat známou melodii. Tohle je už moc zoufalé, ale dobrá melodie. Kde jsem jí jen slyšel. A ať ten strom už odpoví, prosím matko přírodo, nenech svého věrného druida čekat. Jé, brouk... Ahoj, jak se máš?... řeknu broukovi... |
| |
| Jo to jsem zloděj. ale řekni mi prroč jste chtěli toho druhýho zloděje ?? zeptám se jí a jdu neustále vedle ní. ale také by mně zajímalo k čemu potřebujete zloděje poněvač jí vám asi nebudu nic platnej jelikož nemám žádné svoje náčiní a peněz taky moc nemám. zeptám se jí a pohlédnu ne ni. |
| |
| Sama na cestě do města Jezdci zmizí jako by snad tady ani nebyly a já jen chvíli vyjeveně koukám na jedno místo kamsi do dáli odkud snad i ti jezdci přijeli.Vše co je v člověku krásné , je očima neviditelné ... projede mi hlavou jediná myšlenka a ani nevím proč hledím do neznáma a přemýšlím o věcech do kterých mi mžoná ani nic není.Měla bych konečně vyrazit kdyby sem ještě ty malý zelený potvůrky ještě vrátili... dlouho nad tím nepřemýšlím a vyrážím směrem který mi jezdec na tygru řekl i když nemám tušení kam mě moje nohy donesou mám pocit že nelhal a proto kráčím krajinou a nechám své nohy aď mě donesou do města nebo v to alespoň pevně věřím. |
| |
| Elia: ,,Urtar for Adremar." řekne jezdec po tvém boku. ,,Urlich fon Lichtenstain" řekne vousatý muž ( druhý jezdec) ,,Andre de Behug." řekne mladík s přilbou vs tvaru lebky ,,Vargur z Kralů" řekne muž kterýho sis předtim nevšimla ,,Toto je pán Viktorius, mé jméno je Gaston" řekne nakonec voják ze kterym ses bavyla u ohně. Balduran: všichni začnou štěbetit, zapoměly na hádku a pak se bílej napřímí a říká: ,,Velectěná atko, navrhuji urovnat tento spor jednoduchou a zábavnou formou. Tady pan Balduran tedy půjde a řekne nám jak to bylo a jestly kupec zemřel poprávu nebo byl zabit." paní v bílém se zamyslý a pak dodá: ,,Souhlsím, ale pan Balduran se bude muset rozhodnout sám jestly to vyřeší nebo ne." Orfeus: ,,Pán si může vybrat z elfí práce, trpaslyčí, dokonce i lidské dýky jsou zde na prodej" pak se mírně nakloní a potichu ti řekne: ,,Ale když tady nebude stráž bude lepší výběr, jestly my rozumíš Orfee." Píďa: strom pomalu říká: ,,A ty budeš ten nový drujd. Jak se jmenuješ chlapče?" než řekne tuhle krátkou větu trvalo to skoro půl dne. Brou mezitim stihl říct o svých starostech ( nic zvláštního) Eluvalatieon: ,,Jeden jako druhej. Viktorius řekl přiveď zloděje a já ti dám zlato. neřekl kterýho, a ty mě něco za svůj život asi budeš dlužit." najednou se zastaví a ty si všimneš že pípání je pomalý a snesytelný ( skoro jako když ti nasazovaly náramek) Dün: Za dva dny dojdeš k malej vesnici. Vesničani se ti vyhejbaj a raději se schovávaj. Jen u cesty sedí malá postava s nataženou rukou.( patrně žebrák) |
| |
| Koukám na něj a nechápu jak zná moje jméno. Přesto to pochopim. Narovnám se a jdu jaok by prič. Přitom kouknu na strážnýho a naznačim mu aby šel za mnou. Vyjdu ven a zajdu za roch. Pak vykouknu jestyl mě následoval. |
| |
| U lesa Mé jméno je Píďa Mechová Ponožka. A zase tak nový druid nejsem, pouze v tomto lese... Jsem putovní druid, takže tu zase moc dlouho nezůstanu. Ať se ti daří, a pozdravuj Osikovníka, můj učitel ho někde v těchto místech zasadil. Uctivě se stromu uklonim. Musí to být velice starý strom, když mluví starou řečí. Ale občas by si to mohly rozmyslet, hrozně to zdržuje... Projdu do lesa. Rozhlédnu se, a najednou mě chytí žízeň. Dotknu se nejbližšího stromu. Prozraď mi mocná přírodo, kde se zde nachází vodní zdroj, ze kterého bych mohl píti. (Kouzlo: Cit dřeva) Chvilku sesoustředím na své cítění a poté vyrazím přímo k pramenu... Tento les mi připadá nějaký divný. To tu nemají druida?, nebo proč si ten strom myslel, že jsem nový ochránce lesa? Možná se tu děje něco nekalého, osvěžím se, a poté si vyhlídnu nejbližšího hrdinu, který se tímto problémem zabývá. |
| |
| Po dvou dnech ve městě Celé dva dny přemýšlím o tom kdy konečně dojdu do nějaké vesnice či města a zda vůbec snad jsem i začala pochybovat,ale nakonec jsem se tam opravdu dostala.Předemnou se objevila menčí vesnička na okamžik se zastavím A opravdu...nelhal a proč taky... trochu se pousměji svým myšlenkám a znovy vykročím do vsi když procházím dívám se na lidi kteří se mi vyhýbají a schvovávají se přede mnou. Co se to tu děje?...copak vypadám jako nestvůra že přede mnou utíkají?...ale v tom případě o tom nevím... před sebou uvidím sedět malou postavičku u cesty s nataženou rukou mě připomínajícího žebráka.Snad mi poradí co se tu děje a proč všichni utíkají... tiše si povzdechnu a přijdu až k němu.Do natažené ruky mu dám několik měďáků které zacinkají když mu vklouznou do dlaně. "Dobrý den přeji...Prosim vás mohl by jste mi poradit co se tu děje?...A také proč se přede mnou ostatní schovávají do svých obydlí?..." ptám se váhavě hledíc na malou postavičku čekajíc že mi odpoví na danou otázku. Doufám že se mě nelekne stejně jako všichni ostatní a odpoví mi alespoň na tuhle otázku.....tedy pokud bude tak zdvořilí a ochotný vůbec něco mi říct... |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro 1) žádnou hůl nemáš. 2) kouzla musej bejt v deníku zapsaný a odsouhlasený |
| |
| Večeře - rozhodnutí: Od poslíčka a kovářského podržtašky až k vyšetřovateli vraždy. Hmmm má kariéra stoupá strmě nahoru hehehe. probleskne mi hlavou. Nuže dobrá. S radostí příjmám tuto možnost a prosím neříkejte mi pane. Vždyť nejsem král. řeknu a napiji se trochu vody. A co když jsem král? Hehehe. To ne. |
| |
| To je zajímavá pípá to pomaleji. asi je tu někde poblíž ten strážnej.prohlásím. Ale kde, nikde ho tu nevidim.dodám. skusím jít po tom pípání a tím skosím odhalit kde je schovanej.To co jsem si pomyslel hned udělím aale opatrně aby mně nezabil. |
| |
| Na cestě Tak čekala bych vše, ale to, že se začnou představovat, to tedy skutečně ne. Když se začnou říkat svá jména, jen si je postupně prohlédnu. Že by nějací vznešenější páni s kapkou té modré krve?... napadne mne, když uslyším jména, která by opravdu mohla patřit nějakým šlechticům. A já jsem vzduch...mě si nikdo nevšimne...no jistě, proč taky že?...dámu má představit muž... tak téhle myšlence se hned záhy usměji, protože za žádnou dámu se sama nepovažuji, ovšem to nemusí nikdo vědět, že? Na malý okamžik zaváhám, zda se mám také představit nebo být raději zticha. Pak se ale rozhodnu, že tedy také tomu neznámému prozradím své jméno. "Elia, Elia d´ Moore." řeknu směrem k tomu na cestě a čekám, co se bude dít dál. Vážně by mne zajímalo, co je tohle zač...a možná i to ke komu jsem se vlastně přidala... bleskne mi hlavou, když čekám na nějakou reakci neznámého lukostřelce a znovu pohledem zabrousím po ostatních jezdcích. |
| |
| Orfeus: Voják tě násladuje, ale nevypadá že by ti důvěřoval. Vyjde z obchodu a rozhlíží se kde seš, pak když si tě všimne že seš na rohu tak jde k tobě, v ruce má halapartnu.Zajde za tebou a ste v malej temnej uličce. Píďa: Zeptáš se stromu a on dlouze říká: ,,Ty chceš vědět kde je pramen? To je snadné,... je asi padesát metrů v lese. Tam je jezírko bobrů" trová to skoro hodinu než ti to řekne. Dün: Muž zavře dlaň s pěti mědáky, pak zvedne k tobě hlavu a ty si všimneš že nemá oči, jen prázdné oční důlky. Vypadá jako nekromant, ale je jen vyhublej a slepej stařec. Mědáky schová a pak k tobě natáhne rucese slovy: ,,Pojďte blíž, abych si vás prohlédl rukama, nebojte nejsem nemocnej, jen slepej stařec." Balduran: ,,Ale ještě nemá dodělanou práci u kováře, a taky ještě musí doručit ten koberec, nemluvě o Drakově dnu práce. To všechno neudělal. Proč mu dávat ještě tenhle úkol když nením schopnej dokončit y lehké práce." řekne stříbrně oblečená postava. Eluvalaiteon: Tvá průvodkyně tě zadrží před dalším krokem těsně před tím než sklapne past na medvědy. ,,Tak to ne, přijýt vo tamtoho a ještě z tebe mýt mrzáka. Počkej tady.A nebo pojď opatrně zamnou." a s mečem v ruce se předkloní až skoro k zemy. Elia: Muž na cestě si vás prohlídne, tebe si prohlíží o dost pečlivě. Pak Zapíská a za vámy se ozvou nějaký zvuky. Pak se před tebou objevý postava celá v zelenym, je vousatá a v ruce má hůl. Za ním se objevý i malej chlapec s podobnejma rysama jako muž u tebe. |
| |
| Večeře: Ááááá. Jasnovidka. Hmmm dobrá.Nuže je na vás, jestli mi svěříte ten úkol. Ano rád bych ty zbývající úkoly dokončil, ale to by mě nesměl pořád někdo zdržovat. Napřed ztráta koberce, pak omyl u kováře. Hádanky u draka, kdy jsem vypadal jako blázen, soud a nakonec tenhle déšť. Ach jo. řeknu rozčileně. Tohle je strašný. Tak mě třeba rozčtvrťe na 3 další a ti půjdou dodělat úkoly místo mě a já se podívám na tu vraždu, či já už nevím. Já nevím ani kdo jsem. Jenom, že jsem Balduran. Já si fakt připadám jako nějakej blázen a loutka osudu se, kterou si hraje divnou komedii a zároveň tragédii. řeknu zoufale. |
| |
| Na cestě Co je na mě tak strašně zajímavého, že si mě tak prohlíží?...Mám snad něco na tváři či co? Trochu s nelibostí nesu jeho zájem o mou postavu. Když zapíská a já uslyším něco za sebou ohlédnu se, co se děje a když se otočím zpět, vidím, že se tu zničehonic objevil někdo další. Co má být zas tohle? Prohlížím si nově příchozí nebo spíš lépe objevivší se a čím dál tím víc začínám být zvědavá, co se z toho vyklube a pomalu se mi to také přestává líbit. Jaktože ti vojáci nic nedělají? Tedy krom toho, že se tak krásně představili.... vrtá mi hlavou to, proč se má nynější společnost chová na můj vkus tak trochu podivně. Trochu přesednu v sedle a nepřestávám si zkoumavě měřit toho muže před sebou. Vypadá jak nějakej duid či co. |
| |
| Jezírko Vydal jsem se k jezírku. Voda je dobrá a lahodná. Po chvilce odpočinku se rozhlédnu a vzpomenu si, na divné nutkání někoho najít. Zavřu oči a v mysli se mi vynoří neurčitá postava. Ano hledám jakéhokoliv člověka v okruhu deseti mil. Troška té magenergie mi za to stojí. Své kouzlo dokončím, jen čekám, až se mi v hlavě vynoří přesná pozice všech okolo.(kouzlo najdi bytost-10 magů) Poté ještě pohlédnu na oblohu a zjistím, jak bude celý den a to i na zítřek.(kouzlo předpověď počasí-nestojí žádnou magenergii, je to jen určitá schopnost.) |
| |
| Před žebrákem Trochu se zaleknu když uvidím že je slepý.Je slepý...chudák starej....a ještě k tomu žebrák....to...to neni možné jak jsou dnešní lidé neochotní...je to k nevíře...chvíli váhám ale nakone udělám několik odvážných kroků v před a přikleknu ke starci na dosah jeho rukou. Nevim co na mě uvidí...snad né nic strašného...akorád by mě zajímalo jak mě může ten chudák vidět pouhým dotykem...vždycky mě to fascinovalo...alespoň si myslím že vždycky... |
| |
| Když je se mnou strážnej v uličce tak ho zalákéám trochu dál. Kde mu řeknu: ,,Mám provás důležité informace. Dokázal bych vás dovést k zlodějskáýmu doupěti. Když to výde můžete dostat vyšší postavení. a mě nějakej ten zlaták." přitom koukám po jeho dýce. |
| |
| No tak jdu za ní jelikož asi nic jiného mi nezbívá. Asi nikoho neumlátím pěstma protože nemám zbraň.pomyslím si a tak taky udělám. Co chceš udělet až ho najdeš jelikož namy slím že ti dá všechny věci co budeš chtít jen tak dobrovolně.zašeptám tak aby mně slyšela ale nebylo to moc hlesitý. |
| |
| Balduran: Ta v čele stolu ti řekne: ,,To naštěstí nejde, rozdělit tělo, aniž by se nerozdělila mysl. Ale dáme ti čas. Prvně dodělej ty úkoly a pak se podíváš na tu vraždu, Alex zatim ono místo udrží z dosahu vojáků."Všimneš si že modrej kývl. Elia: Jezdec vepředu má z ničeho nic v ruce nějaký kopí a jede přímo na muže v cestě. tobě chytnou koně a ty seš zmatená. Než však stihneš zareagovat jezdec odhodí kopí přímo před něj a vyskočí ze sedla. Přistane přímo před tajemným a oba si vzájemě daj pěstí do obličeje. Pak se oba začnou smát a posaděj se na kládu u cesty. Píďa: ( v mysly nikoho nenajdeš a žádnou představu nemáš. Doporučuju přešíst pravydla - Pj musí napsat že máš něco v mysly, jinak tam žádný představy nemáš. Vyplejtval si zbytečně magi.) Dün: Když se nad něj nadkloníš dotkne se tě rukama a chvilku ti šmátrá v obličeji, zastavý se na spánkách a chvilku tam nechá ruce, pak pokračuje až se arazí když je u tvých zavřených rukou. ,,Jsi zmatená, ale na nic si nepamatuješ. Lidé před tebou schovávají své životy, protože nejsi člověk a ani elf nebo trpaslík, který tady znaj. Ty jsi někdo jiný...Vým kdo by ti mohl poradit." Orfeus: Strážnej se prvně zarazí a pak napjatě poslouchá. Dýku mu volně vysí u pasu. vypočítáš si že by ti stačil jeden rychlej pohyb a nebude ani vědět o tom že mu chybí..... Eluvalaiteon: Najednou se vrhne do křový a je slyšet rány meče o meč. Pak úpění plný bolesti a smutku. Chvilku je klid a pak křupnutí kostí.... Pak jen bolestiplnej křik a klení mužskýho hlasu. |
| |
| Večeře: Dobrá. Děkuji za čas, ale chtěl bych se zeptat. Nemáte nějakou mapu nebo tak něco? Nemám totiž ponětí kam mám jít. Nevím kde je kovárna ani Kramářská ulička. řeknu a pak si přikousnu trochu chleba. zapiji to vodou a čekám na odpověď. |
| |
| Rychlým pohybem se pokusim sebrat mu dýku. pořád ho voblbuju nějakejma informacema o vymyšlenej skrýši zlodějů. Dostanu se za něj ( pokud to pude ) a pokud se mi to povede tak ho podříznu jako sele ( sem za nim takže si nezašpinim oblečení.) |
| |
| Žebrák Nechám se klidně ohmatat na obličeji a poté si vyslechnu co mi řekne. Cože?...jak to myslí že nejsem člověk?...ani elf...tak co tedy jsem když nic co znám i já sama???...a jakto že toho tolik ví když jsem mu neřekla nic...připadám si jako ... ani nevím jako kdo vlastně... přemýšlím nad tím co mi žebrák řekl a nechápu význam jeho slov ,alespoň dokud si své myšlenky nesrovnám v pořádek.Má pravdu mám zmatek v myšlenkách a vůbec nevím co tu vlastně pohledám ani za jakým účelem...nevím vlastně vůbec nic..Svou minulost si nepamatuji a svou budoucnost vlastně nevím a jediné co vím jaká je právě teď přítomnost.žebrák předemnou a já jsem vlastně jen nějaká Dün ...podle něj neobyčejná...nevím co tím myslí...copak to se mnou vypadá tak špatně že předemnou všichni utíkají?....nechápu tu... |
| |
| V lese Nikdo v okolí není. To je zlé, ale já se tím nadále zabývat nebudu. Dnes jsem dokázal hvozdu, že vím co dělám, ale bohužel docela trapně. Otočím se a rozhlédnu se. Poté vzdychnu opřu se o hůl a odstartuji svůj pochod. Procházím se v klídku lesem, dokud nenarazím na něco podivného, zkaženého. Na něco, co by mohlo býti lesu neprospěšné, a to je velice jemné... |
| |
| Na cestě Co to k čertu... Trochu se leknu, když ten muž tak nečekaně vyrazí a pak zůstanu jen nevěřícně zírat. Co má tohle být...staří známí...na můj vkus trochu zvláštní uvítání... Kroutím hlavou, ve tváři nejspíš velmi duchaplný výraz, protože tomu přestávám nějak rozumnět. Jestli se znaj, proč tolik těch caviků kolem?... Chvíli si prohlížím ty dva a pak se tázavě zahledím na vojáka, se kterým jsem už mluvila, kdyby mi snad náhodou chtěl podat nějaké rozumné vysvětlení, i když v to příliš moc nedoufám. |
| |
| Tak co co se stalo ?? Zabilas ho a nebo zabil on tebe?? ptám se jí. Jestli jí sundal tak to je průser ane nevypadá to na její smrt. pomalu se plýžím k tomu keři. |
| |
| Balduran: ,,To je hezký vtip, tady pro toto město nejsou mapi k ničemu, tak trochu se tu někdo kdysi snažil udělat mapu, ale za měsíc tam kde byla studna najednou byly hroby. Tady se to tak trochu mění s časem." řekne postava v modrej barvě. Orfeus: Podařilo se ti podříznout strážnýho, ale když padal zařinčelo to ,protože sis nevšiml že má pod oblečením šupinovku. Dün: žebrák tam sedí bez hnutí a pak řekne: ,,Stalo se snad něc?Nejedou sem černí jezdci?" Píďa: Na NIC NENARAZÍŠ ( a přečti si pravydla!!! Toto je varování ) Elia: Voják se kterym si mluvyla se směje a říká tomu co stojí u něj: ,,E qurta nes, arun agar? Ikete?" vůbec jeho řeči nerozumíš. Ale pak se první jezdec zvedne a dojde ke koni. Zamává nějaký znamení rukou a všichni začínaj sesedat z koní. Eluvalaiteon: Seš skoro u toho keře když na tebe vyskočí ta podivná postava co tě zachránila, na puse má cákance od krve a něco drží v ruce, něco z čeho kape dost krve a tobě se z toho udělá špatně. ,,Proč bych měla padnout? Máš hlad?" |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Večeře: No to je bezvadný tak se tu stratim. pomyslím si a svou myšlenku ihned formuluji do věty. No to je bezvadný. To mi bude trvat dlouho, než vše ostatní dokončím. To se mezitím ta mrtvola rozloží. Fujtajblový to město. Proč se mění? |
| |
| Na cestě Bavit se řečí, které ostatní nerozumí, je nanejvýš neslušné...kor, když mi tu nikdo nevysvětlí, co se vlastně děje...číst myšlenky zatim neumi... Nechápavě se rozhlížim kolem a pozoruji jednání ostatních. Když začnou sesedat, seskočím s koně také a trochu si protáhnu nohy, zdřevěnělé po dlouhé jízdě. Pak se otočím na toho vojáka, se kterým jsem už mluvila prve a požaduji po něm nějaké vysvětlení. Ač jsem mírně podrážděná z pro mne podivného chování přítomných, ovláddám se a můj hlas je klidný. "Nemohl by mi někdo podat nějaké vysvětlení, co se vlstně děje v řeči, které bych rozumněla?" pokusím se o úsměv a doufám, že dostanu nějakou kloudnou odpověď. |
| |
| Rychle se přikrčim nad zvukem dopadající zbroje kterej sem si nevšiml. rozhlídnu se a rychle k tělu přiskočim, ohledám kapsy a vybavení co má u sebe. tělo odtáhnu na stranu ulice a stopi krve zaházim hlínou. |
| |
| žebrák Pohlédnu upřeně na žebráka "Ne-ne nic se nestalo...ale co myslíte těmi jezdci?...o čem to vlastně mluvíte?...já nemám tušení kdo jsou černí jezdci...a ani jestli jedou nebo ne..." pravím trochu rozhozeně přičemž nervozně přešlapuju z jedné nohy na druhou. |
| |
| Les Jak kráčím lesem, připraven na vše, nastalo nic. Jsem starý člověk, ale mladý druid. Není divu, že jsem ničeho nenašel. Možná jsem budiškničemu, ale něco umím, tak toho jdu využít, ale není čas) Mé tělo si zaslouží odpočinek, ale né ledajaký, chce to prvotřídní meditaci. Proto pokleknu a polořím se ke stromu. Zavřu oči, a nechám se prolévat magií lesa. Musím najít knihovnu, potřebuji nabrat knihy na cestu. Poté bych se mohl vrátit do lesa. Číst si a tak, to by pomohlo. Mohl bych zapomenout na věci, které se mě netýkají. Dokud nikdo nebude ubližovat lesu, tak se nic nestane. Ale ten strom říkal, že jsem nový druid, takže ten starý je možná již mrtev. Kdo zabije druida, naštve mocný hvozd. Ale mé schopnosti nejsou tak veliké, abych mohl les udobřit. Až se les naštve, tak žádná bytost, která jsem nepatří, nebude v bezpečí... To bude průser. |
| |
| Ne .nemám řeknu jí a obrátím se znechuceně od ní. Tak teť jsem už volnej??? Když jsi ho zabila ?? zeptám se jí ale neotáčím se k ní předem. A ještě bych tě chtěl o něco poprosit až budeš mít hled tak mi to laskavě dej vědět dlouho dopředu. |
| |
| Balduran: ,,Nerozloží se, já sem říkala že tam Alex zamezí jakémukoliv pohybu. Doufám že to chápete. A zítra by ste mohly vyrazit za úkoly." řekne postava v čele stolu. Elia: Voják se na tebe usměje a říká: ,,To jsou naši lidé. Takovej malej předvoj. Hlídají bezpečnost na téhle straně lesa. Kdyby sme zaútočily bylo by hned po nás. sou jich stovky." zasměje se. Orfeus: Najdeš : Dýku, halapartnu, zbroj ( kroužkovku ) zakrvácený oblečení, 2 zl. 8 st. , dýmku a váček na tabák. Dün: ,,Nikdo nevý odkud sjou, nebo co jsou, jen že každej den jezděj ulicema a každej kdo se jim připlete pod kopita tak je mrvej. A ješ..." najednou se zatmý a začne foukat studenej výtr. Na ulici je rozruch a všichni se jdou schovat. Ty se ohlídneš za dusotem kopyt a jen tak tak uskočíš hordě černejch jezdců na vraníkách. žebrák však nestihl uhnout a na jeho místě je jen chladná mrtvola a namoralou kůží. Píďa: Začneš meditovat a před sebou vydíš hořící lesy a jezdce na koních. Pronáslkedují tě až na okraj jakésy pouště. ty putuješ pouští až k městské bráně, vejdeš dovnitř a najednou se probudíš. Eluvalaiteon: ,,Jak chceš, ale je to dobrý. A volnej nejseš, mám přivýst zloděje tak přivedu zloděje." řekne ti a vstane. Vezme nějakej klíček a přidělá si ho na ruku. |
| |
| No tak jo no. šdoda myslel jsem že jsem volnej ale teť to vypadá že jsem zase vězněm.řeknu jí a konečně se obrátím. Jo a hele kčemu mě bude tan chlápek potřebovat ???zeptám se jí. A dostanu nějaké vybavení ??? |
| |
| Večeře: Ale ano jistě, chápu. Dobrá, hned ráno vyrazím, ale kudy je Kramářská ulička? Modochaj mi řekl, že tam je jakýsi Bretislav, u kterého je koberec pro sira Bulvaje. A pak také kudy se dostanu ke kovárně. A nebo jestli by mě nemohl někdo ve městě nasměrovat, když už. Nevím, prostě tak nějak. Snad víte co myslím. Doufám že mi poradí. zamyslím se a dopiji vodu. |
| |
| Mrtví žebrák Jen tak tak se mi podařilo uhnout nestihla jsem ani nic říci když kolem mě prosviští jezdci na vranících.Jen se dívám na mrtvého mrzáka. Tohle....neni to možné...ani,ani mi to nestihl doříct...měla bych ho možnná pomstít...přemýšlím a poohlédnu se po jezdcích.Nevím co jsou zač ani co měl stařík na jazyku ,ale vím že jsou nelítostní. Když snad všichni z jezdců kolem mne projedou teprve poptom vstávám a oprašuji si dlouhý plášť.Pohlédnu znovu na staříka a ještě než se rozhodnu jít k němu raději se pořádně rozhlédnu jestli ještě kolem nějaký ten jezdec není.Budu sdnes ráda když to přežiju alespoň já...když to nepřežil jediný člověk který se semnou tady normálně bavil....zajímalo by mě co chtěl říct... povzdechnu si. |
| |
| Když prohledám mrtvolu tak si vezmu dýku, peníze, dýmku a váček na tabák.. Skoro sem chtěl už odejít když mě napadlo že tak kroužkovka by se dala dobře prodat, ale halapartna by byla nápadná. Vrátim se a sundám ještě kroužkovku, kterou si dám do batohu. Vydám se zpátky ke kupci. |
| |
| Na cestě Malej předvoj?...malej předvoj čeho?...a jsou jich stovky?... pomalu ale jistě tomu přestávám rozumět. O tomhle se nějak zapoměli zmínit... "Předvoj čeho a proč hlídají les?" zeptám se ho a doufám, že mi to celé nějak vysvětlí. |
| |
| V lese (po meditaci) Načerpávám magyckou sílu lesa, když v tom mám vidiny. Probudím se a setřu pot z čela. Co to mělo znamenat? Musím najít to město, les to po mě možná chce. Rozhlédnu se po hustém lese, a vyrazím ven z lesa. Provází mě sám duch lesa, do té doby, než dojdu na okraj... Hledám poušť, či město |
| |
| Eluvalaiteon: ,,Vybavení možná dostaneš až od Viktoriuse." řekne a udělá dva kroky na cestičku za křovym. ,,Tak a neber to jako že seš vězeň, jen ti dávám příležitost nově začít." Balduran: ,,Všechno se vyřeší v pravý čas. Však uvydíte. My vám ukážeme cestu ke kovárně. Ostatní bude na vás. A až budete mýt vše hotovo tak vás kontaktujeme samy. A teď je myslym správnej čas jáít spát, my se budeme ještě o něčem bavyt, ale to není vhodné pro vačše uši." řekne a za tebou se objevý zase ten muž co ti přinesl dopis. Dün: Jezdci sou už dávno pryč.. na ulici se zase roznáší hluk lidí a do nosu tě udeří vůně pečeně a připomene ti že máš hlad. Orfeus: Když vejdeš ke kupci dívá se na tebe, ale když vydí dýku za tvým pasem, tak to pochopí. ,,Takže co chceš tentokrát Orfe?" překvapí tě že tě zná. Elia: ,,V poslední době tu nikde není moc bezpečno a lidé co sou pod vlajkama císaře berouu zákon do svejch rukou, kdo může se skrývá a brání. Zaslechly sme zvěst o jednom městu kde není moc císaře výc než závan větru." zasměje se. Píďa: Když k večeru dojdeš k okraji lesa tak vydíš v šeru louky a pláňě. Nemáš ponětí kterym směrem se vydat a ni koho se ptát na cesu. |
| |
| No dak to moc díky.řeknu jí a následuju jí. No to je puper Určitě pro nšj budu dělat nějakou věc a ta věc bude určitě kodně nebezpečná. No a jestli mi nedá vybavení tak pro něj nic moc neudělám. |
| |
| Kraj lesa Kudy dál? už vim... Kouknu se na les, ukloním se, a vyrazím přímo na sever. Sever poznám podle přírodních znaků na stromech v lese. Má pouť za viděním začíná a s ní začíná veliké dobrodružství... |
| |
| Na cestě Jo zvěsti o městě, městě bez hranic, tajmeném městě, do kterého lze vstoupit, ale nelze ho opustit...o tom už jsem slyšela také...takže ses nakonec možná udělala dobře, když ses k nim přidala... Jen kývnu a taktéž se usměji. Zůstanu stát trochu stranou a jen sleduji okolí a čekám, co se bude dít dál. |
| |
| Odchod z večeře: Inu máte pravdu. Je čas jít na kutě, sám jsem velmi unavený a čeká mě ještě fúra práce. Hehe. Přeji vám všem dobrou noc a vám, má paní, děkuji za pohostinnost. pak se zvednu zasunu za sebou židli a přijdu k tomu muži. Prosím můžeme jít. Fuuu. Konečně se vyspim. při této myšlence se slastně usměji. |
| |
| Rovnou za nosem Chvíli se jen tak rozhlížím po ulici snad čekajíc zázrak ,ale nic se neděje a ve vzfuchu zvětřím vůni dobré pečeně.Jídlo snad chvíli počká... pomyslím si a během chvíli mi zakručí v žalůdku.Dobře tak nepočká... vstanu od mrtvého žebráka a vydám se rovnou za nosem. |
| |
| Podívám se na toho obchodníka a zeptám se ho: ,,A vodkaď znáš moje jméno a výš co je mým chlebem?" Doufám že seš taky zloděj. Jakjo ostatní se jen skrýváš za maskou obchodníka se zbraněma. Beztak budou kradený. |
| |
| Eluvalaiteon: ,,Vydáme se teda na cestiu. Ať dlouho nečeká." vezme všechny svoje věci. A vydá se na sever lesem. Píďa: Jelikož je už k večeru tak je tma a ty moc nevydíš na cestu, klopýtáš o kameny na cestě. Naštěstí svítěj hvězdy, ale měsíc vydět není. Elia: Bavějí se mezi sebou a pak vstanou a jdou hlůoběji do lesa, koně jdou za váma, a malý za váma zametá dobře stopy nějakou vězvý s listama. Balduran: Muž se jen pokloní a jde ke zdi, dotkne se jí a naznačí ti že můžeš projít. Pak projde zdí za tebou a vy ste na konci chodby před pokojem. Muž tě zavede do tvého pokoje a popřeje ti dobrou noc, ale nic neříká. Dün: Na ulici je v okně položenej koláč a vůně masa se line z domu naproti. Orfeus: ,,Bratránku to mě nepoznáváš? Sem Markus. Tvůj otec mě hodně naučil, je mi ho líto a pomstím se císaři za to co nařídil. Ale pro tebe asi bude bezpečněji na jednom určitém místě. Pojď dozadu tam ti vše řeknu." řekne a ukáže na stěnu. Kde oběvýš tajná dveře. |
| |
| Na cestě Držím se vedle svého koně a následuji ostatní, trochu zvědavá, kam míříme a je-li jich opravdu na stovky, jak mi před chvílí tvrdil ten voják. Sem am se ohlédnu a chvíli sleduji, jak za námi mizí stopy, umě zahlazené tím malým. Pak zase sleduji okolí a snažím se zachytit alespoň kousek nějakého rozhovoru. Přeci jen opatrnosti nikdy nezbývá... |
| |
| Koukám se na něj, a nechápavě se dívám na zadní tajný dveře. Pak to pochopim a jdu do zadní mísnosti.Doufám že to není jen bouda aby mě okradl a zabil. |
| |
| Můj pokoj: Prozatím ti děkuji. Kdybych něco potřeboval. Dám ti vědět. Ehm ... jak ti dám vědět? zeptám se a počkám na odpověď. Až ji dostanu rozloučím se, popřeji mu také dobrou noc a přejdu k oblečení na zemi. Ohmatám ho jestli je suché a pak se posadím na postel. Položím se na bok, přikryju se přikrývkou a pokusím se usnout. |
| |
| Koláč nebo pečeně? Nahlédnu do okna ve kterém je krásně vystaven koláč.Ten musí být stejně dobrý jako ta pečeně ...ale nemůžu si pomoct...ta vůně je lákavější.... přičichnu zda i koláč voní ale nakonec neodolám vůni pečeně a zamířím k oknům k vedlejšímu domu odkud se táhne vůně té lahodné pečeně. |
| |
| Kdesi u lesa Kráčím a sotva vidím pod nohy. Po cvilce se opravdu naštvu.... aby se na to jelen vykadil, tohle neni možný. Na stará kolena, abych se tu brodil přez šutry... Raději to zabalim Pomyslím si, a zajdu do lesa, kde se cítím bespečněji. Usednu ke stromu a sním... |
| |
| Dobře tak jdeme.řeknují a jdu za ní. No tak to je super prý nejsem zajatcem to se uvidí. Mám malou otázku budu za tu práci placenej ??Doufám že jo protože jinak jsem v háji. |
| |
| Elia: Vedou vás ztracenýmy cestičkamy a na první pohled nezchůdných, ale vy to sejdete. Běhnem dvou hodin se dostanete do tábora jehož stopy prozrazuje jen zápach spálených kostí. Orfeus: Ve vitř je tam, ale díky očím vydíš bohatě zdobenou mísnost. kupec a půl hodiny tam doazí. ,,Ta co potřebuješ Orfe?" Dün: Dům je hned naproti, na ulici je dost velký ruch takže by si tě všimly kdybys něco kradla. Píďa: Jeliož si dost dost daleko od lesa trvá ti návrat skoro hodinu. Mezitím začalo pršet. Ty uleháš ke stromu a usýnáš. Ovšem beze snu. ráno tě probudí spěv ptáků v korunách. Vypadá to na hezký den, ale nikdy nevýš co tě čeká. Eluvalaiteon: ,,To už je mymo mě. Já tě mám jen dovýst k viktorovi. Ten s s tebou promluvý sám." jedete tři dny lesem a pořád nic. Na sklonku čtvrtého dne opouštíte les a vcházíte na ztezku v lukách. |
| |
| U okna Všude je spousta lidí proto se rozhlédnu kolem a skusím nahlédnout zda v okně někoho neuvidím i když je zde spouty lidí ,ale nemohu si pomoct."Je tu někdo?"řeknu tiše snad jako bych se ptala sama sebe a snažila sem se přesvědčit že tu nikdo není.Mám hlad...a můj žalůdek mi to stále připomíná...krást je zločin a nezeptat se by byla možná hloupost...ale co když je právě hloupost ptát se?...a koho vlastně?... |
| |
| Na kraji lesa Tohle putování je velice nudné. Chtělo by to někoho k sobě, nějaké zvířátko. Když tak nad tím přemýšlím, skoro každý hraničář má zvíře, většinou psa. Proto vstanu a pokusím se přivolat zvíře, když se mi to nepodaří, tak prostě půjdu hledat, a, co to vlastně kecám... Podívám se nad sebe, na ptáky a zavolám na ně ve zvířecí řeči. Zdravím ptáci. Hledám někoho, kdo by semnou šel na cesty. Kdo by semnou zažil dobrodružství, nechcete se někdo přidat?... |
| |
| U tábora Zdá se mi to už pomalu jako věčnost, co se proplétáme lesními stezkami, po kterých chodí snad jen zvěř, klopýtáme o kořeny stromů a brodíme se vysokou travou. Když ucítím zápach spálených kostí, trochu nakrčím nos. Vypadá to, že už nejsme daleko... Trochu zpozorním, jsem zvědavá, jak bude vypadat jejich tábor a zda je jich opravdu tolik, kolik tvrdili. |
| |
| DOPLNĚNÍ PRO BALDURANA: On nic neřekne a odchází. oblečení je ještě mokré, Usneš a zdají se ti sny o nějaké dívce v hořícím domě, a ještě nějaké sny ale y si ráno nedokážeš vybavyt. |
| |
| Ráno: "Uáááááá" zívnu si a posadím se na posteli. ... To byl divný sen. Co se mi zdálo? Aaaa už vím. Dívka v hořícím domě. Ale jakou to má spojitost se mnou? To je divné. No nic. Je načase se obléci a vyrazit k dokončení úkolů. ... pomyslím si a pak vstanu. Promnu si oči a ještě jednou zívnu. Pak se obleču do svých šatů bez ohledu na to jestli jsou suché nebo mokré. Bílé oblečení složím na postel. .. Hmmm to budou mít radost ze zakrvácenýho ohozu. ... pomyslím si, když skládám košili poznamenanou krví z mého střetu se zdí. Vezmu ranec a přehodím ho přes rameno. ... Ahh konečně ve vlastním ... pomyslím si při pohledu na ošuntělé boty, sešívanou tuniku, modré pantony a místy potrhaný plášť s kapucí. Pak vykročím do chodby a dám se cestou, kterou jsem přišel do pokoje z hlavní haly. |
| |
| ,,Nejprve bych potřeboval informace co se vůbec děje, pak bych měl asi chtít nějaké vybavení pro práci, a vneposlední řadě informace o tom městě. A prodat nějaký drobnosti." řeknu mu v mísnosti. Zdá se že se mu dá věřit. Ale jen zdá. Doufám že odejdu po svejch. |
| |
| Jak to je ještě daleko ???? ptám se jí. Ne že by mně bolely nahy ale zdá se mi že už njdeme nějak moc dlouho.mluvím dál. Hmm doufám že nebudu spolupracovat s touhle ženskou nebo co to je.pomyslím si a usmněju se. |
| |
| Dün: Z okna se vykloní jednooký starý muž: ,,Co chceš cizinko?" řeknu dosti drsně a pak se pokusý o úsměv pusou se dvouma zubama a k tomu ještě černejma a táhne mu z pusy jako z kanálu. Píďa: Přilétnou dva nebo tři ptáčci, ale říkají že mají rodiny a že ne. Nemáš zrovna štěstí když ti cestu zastoupí dva hodně velcí tvorové s nazelenalou kůží. Nikdy si o ničem takovým neslyšel. a něco si žvatlaj a ty jim nerozumýš ani slovo. Elia: Uděláš asi deset kroků a pak tě chytne jednen z vojáků lehce za rameno a říká: ,,Milá paní, jistě pochopíte toto bezpečnostní opatření, budu vám muset zavázat oči a chvýly vás nést, kdyby náhodou ste padla do nepřátelských rukou aby ste nemohla říct kde je tábor, jistě to pochopíte."pak vytáhne kus hedvábného šátku a podává ti jej na zavázaní očí. Balduran: Vejdeš do hlavní mísnosti sou tam u stolu muž a mladá dívka. Muž vstane a vyjde ti vstříc. ,,Tak vás tady rádi uvydíme až se vrátíte." říká ti když tě obímá jako bratr. Orfeus: ,,No tak první informace takže:.......( říká ti o bojích a o Velkém "Zúčtování" Vybavení? co bys potřeboval? Dýky? Meče, kuše? Cokoliv co bych dokázal sehnat. Diť to znáš. A do toho města není zas tak těžký se dostat, když výš kde hledat, ale musým tě varovat že nikdo se tam odtud ještě nevrátil co já vým. Informace najdeš v knihovně kousek od Brohexu. Je to den cesty na západ." Eluvalaiteon: ,,Ještě kousek a pak budumuset přistoupit k ... ehmm.. To vyřešíme až na mýstě." jdete ještě hodinu lesníma cestičkama tak že se za chvylku přestaneš orientovat. Pak se zastavý na kopci a čeká a ukazuje ti aby ses šel podívat. |
| |
| V lese vidím, jak si předemě stoupnou dva zelení tvorové... Co to je,, ty by tu neměli nic dělat, asi prochází Dám hůl rovně a lehce se tvorům pokloním, na znamení míru. potom jim ve zvířecí řeči několika tvorů řeknu: Je mi ctí vás poznat majestátní tvorové. Jsem potulný druid a hledám společnost... |
| |
| ,,Něco speciálního, co by se mohlo hodit, kdyť to musýš znát co potřebujeme k práci. Mám sebou pár věcí, ale to asi nebude stačit." řeknu mu a pak se podívám do tej malej mapky co sebou nosim a udělám si značku kde má bejt ta knihovna. |
| |
| U tábora Zastavím se a otočím, když se někdo dotkne mého ramene. Vyslechnu si sdělení jednoho z vojáků. Co?...Copak sem nějakej špeh? Už tedˇnetušim, kde sme...vlastně už delší dobu netušim, kde sme... Nutno podotknouti, že nijak nadšená z jeho sdělení nejsem a tak trochu zaváhám, snažím se však, aby si toho nevšiml, i když netuším, zda se mi to daří. ...a můžeš snad odmítnout? A co pak? Zbývá ti snad něco jiného?.... "Je to vážně nutné? Vždyť už teď bych se odsud nedokázala sama vymotat." řeknu, i když vím, že je to asi zbytečné, ale prostě mi to nedá. Trochu neochotně ale přeci jen pak přijmu z jeho rukou šátek a zavážu si oči. Možná ses už vážně zbláznila...tohle se mi ani trochu nelíbí... v duchu nadávám, ale nahlas už nic neříkám a jen stojím na místě a čekám, co se bud dít dál. |
| |
| Horší to být nemohlo? Z okna na mne vykoukne nějaký jednooký muž. Fuj to je puch...je to horší než kdyby se válel celý den ve chlívě mezi prasaty a byl na mol... pokusím se mile usmát i když je jeho hlas přísný."Prosím vás nemohl by jste mi dát kousek pečeně?klidně si to odpracuji ale už hlady ani nevidím..." prosebně vyslovím co jsem chtěla a nastavím prosedný výraz obličeji. |
| |
| V hlavní hale: Ano, i já vás. Děkuji za noční azyl před deštěm, ale nyní už musím jít. řeknu a poplácám ho po zádech. Až uvolní sevření tak se zeptám jak to bude s mými zbraněmi v té bedně venku. Doufám, že jsou v pořádku. |
| |
| Píďa: ,,Ork nabu, tan artas. Nog Hur?" řekne jeden zelenej druhýmu. Jejich vohromný meče ale mluvý za všechno. Dojde ti když by proti tobě jednou sekly budeš na dva malý. Všímáš si i klů co maj mýsto dolních řezáků ( zubů ). Orfeus: muž se jen usměje a dodá: ,,Speciálního? Výš jak se to těžko schání v tuhle dobu? Můžu ti dát lano, foukačku s uspávacím prachem a nějaký dýky." Elia: Když si zavážeš oči tak ti hlas říká: ,,Tady to bude pkný kamení a kořenů, kousek vás ponesu." řekne a opatrně si tě položí přes rameno, nevýš jak dlouho dete, ani jakým směrem. Když tě konečně postavý na nihy a sundaj ti šátek tak vydíš jen kmeny stromů. ukáže ti nahoru a tam je celý město na stromech. Všochni jdou k žebříkům a k dřevěnej plošině na zemy s provazama edoucíma někam do korun stromu. Dün: ,,Tak to jo. Poďte dál. moc náštěv nemývám." vystrčí ruku a ukazuje ti kam jít abys ses dostala ke dveřím. Balduran: Vyjdeš ven a zbraně jsou na svým mýstě. Sou tam ještě nějaký jiný. Za tebou stojí ten muž a kouká na tebe co uděláš. šimneš si i nějakého zlatýho předmětu co je ve skrýši. |
| |
| U bedny Co se to tam blejská? Prsten, kousek zlata, náhrdelník? Čert ví. Brát to nrbudu. Nepatří mi to. pomyslím si a vezmu si ty svoje zbraně (hůl a tesák). Zbylé nechám ležet. Děkuji, ze vše. Ještě jednou. Jo a tamhle se vám něco blejská. řeknu a ukážu na ten předmět. |
| |
| Tábor Na mou otázku, zda je to opravdu nutné nijak nezareagoval... No a čekla si snad něco jinýho...jakože se ti snad omluví. Ó ne, spletl jsem se fakt to nebude nutné...blázne...vedu sama se sebou rozhovor beze slov. Když si mě přehodí přes rameno, připadám si jak pytel brambor a zrovna dvakráte pohodlný tento styl cestování také není. Když mne konečně postaví na zem a sundají šátek z očí, chvíli jen mžourám očima, než si zase přivyknu na plné světlo. Rozhlížím se kolem sebe, ale nikde nevidím nic, co by připomínalo tábor, tábor o té velikosti, kterou slibovali...nejspíš se zakopali pod zem...bleskne mi hlavou a už už se chystám říci nějakou poznámku, když mi ukáže abych se podívla vzhůru. Zakloním hlavu a chvíli zůstanu jen překvapeně koukat.... ...tak tomuhle se tedy říká tábor, vždy´t je to snad celé město vystavěné ve větvích... "O městech ve stromech jsem už slýchala, někteří elfové žijí v korunách stromů." vyslovím nahlas svou myšlenku, aniž by to měla původně v úmyslu. Ještě chvíli si prohlížím stavby nad hlavou, ale když všichni zamíří k jakési plošině, vyjdu za nimi. Nebuď ze všeho hned tak vyjukáná, nebo se alepoň tak netvař, budeš vypadat jako úplný ňouma... napomínám v duchu sebe sama. Ale zvědavost ve svých očích zakrýt nedokážu. |
| |
| Koukám se na něj vybírám si nakonec pokrčim ramenama a řeknu: ,,Asi všechno se mě bude hodit. Co za to chceš?" Doufám že to nebude drahý jako v Minas Egas. pomyslym si a čekám co mě na to řekne..... |
| |
| Jdu se tam podívat.Doufám že to není léčka jelikož se nemám čím bránit. Ta cesta mně zabije je to hrozný vůbecnevím kde to jsme. Budu jí muset důvěřovat. |
| |
| V lese Možná to jsou nejací orkové, nebo tak nějak... Vezmu hůl a nakreslím na zem obrázek, simbolizující mě a jejich vesnici. Můžu je doufat, že to pochopí správně a zavedou mě k nim do vesnice... Pak se jim ukloním a čekám, co provedou... |
| |
| V domě Mile se usměji a nechám se navést od toho smraďocha ke dveřím a poté vejdu dovnitř.Ještě než cokoliv stačí říci okamžitě vyhrknu "Máte to tu pěkné...a proč vlastně neméte moc návštěv?" pokusím se znovu usmát a prohlížím si co všechno v domě má po případě kdy nevěřím lidem nejrychlejší únikovou cestu. Copak je tohle za člověka? když nemá moc návštěv mohl by si troufnout na ledacos...to abych si kryla ne jen záda... |
| |
| Balduran: On se po tobě dívá jak odcházíš. a mává ti. Netušíš však že si neseš i něco navýc. Elia: Dojdete na plošinu a ta se sama od sebe najednou zvedne a míří s vám někam do korun. po minutě stoupání vydíš jakýsy dům ve větvých, není elfí, ale lidský u vchodu stojí po každej straně stráž s mečema. Orfeus: ,,Tak teda všechno, jak jinak. A nepotřebuješ se ještě něčeho zbavyt? mám na mysly tu kroužkovku, nám je na nic." natáhne k tobě ruku. Eluvalaiteon: Dojdeš na okraj skály a díváš se nějaký údolí. Najednou te omráčí jakási šipka a ty padáš ..... Když se probudíš seš někde v mísnosti. všude je cítit dřevo a smůla. Píďa: ( orky neznáš, skřeta taky ne ) ,,Nag arang?" říká zase ten jeden a klepe si na čelo. Pak dupne. Dün: ,,Vy byste se kamarádila s člověkem co má za dení chleba čištění kanalizace? " uvnitř to smrdí eště výc, zahlédnaš jakousi hromadu věcí, sou od bahna a bláta a něčeho co nedokážeš s tejhle vzdálenosti rozpoznat. |
| |
| Tábor Plošina nás vynese vysoko do korun stromů. Bezděky se podívám dolů pod sebe, ale rychle zase stočím pohled zpět s rozhodnutím, že dolů už se dívat nebudu. Jak já nesnáším výšky a to se nechám dobrovolně vynést nějakou pochybnou plošinou až sem... prolétne mi hlavou, když si poněkud opožděně uvědomím, jak jsem vlastně vysoko. Rozhlédnu se kolem. Zase stráže. Docela by mně zajímalo kam jsem se to vlastně dostala...a kdo to tu vše postavil...zvláštní místo.... Čekám, co se bude dít dál. Pokud se bude třeba pohybovat po větvých nebo nějakých úzkých lávkách, půjdu jen velice pomalu a opatrně snaže se nedívat dolů pod sebe, protože výšky opravdu moc nemusím. |
| |
| V lese Tohle nemá cenu, základní nedostatek znalosti společného jazyka, nebo spíše žádný společný jazyk... pomyslím si a pak se ukloním. Jen so uklánění dokončím, vydám se na další cestu, shodou náhod na tu, kterou jsem včera přerušill... |
| |
| Na cestě Ano příteli. pomyslím si a taky mu zamávám. Opět na cestách. prbleskne mi hlavou a nadhodím si vak na rameni, aby se mi lépe nesl. Pohodlně a odpočatě pochoduji ulicí a rozhlížím se po strážích, kterých bych se zeptal na cestu. Snad mi poradí jak do Kramářský uličky. |
| |
| V domě "Já?...no ano že bavila dyť ste taky jen člověk..." odpovím a pokusím se usmát.Ten smrad je příšernej...že já sem si radši tu pečeni neodpustila...asi tady padnu smrady...no lepší než padnout v bitvě...to se musí nechat... |
| |
| ,,Na tu ych málem zapomněl. Tady je ber to jako vyrovnání za ty věci, až se vrátím tak se vyrovnáme." řeknu mu a vytahuju kroužkovku a dám mu ji na ruce. Pak mu poděkuju a rozloučim se a vydám se z krámku zase ven. |
| |
| Elia: všichny se někam rozutečou, zůstane u tebe jen malý chlapec který tě tahá za rukáv a říká ti že tě odvede do tvého příbytku. Píďa: Když odcházíš znova dupnou, ale oba a ty cítíč jak se otřásá půda. Pak tě jeden z ich obejde a zabrání ti v pochodu. ,,Kdo ty?" Balduran: Dojdeš na konec ulice a tam je malá zapadlá hospůdka a na to že je zhrua deset ráno tak Je dost rušná. Slyšíš zpěv a dupání. Dün: ,,Dáte si se mnou kus masa? Pro jednoho moc pro dva akorát." řekne a jde ke stolu kde ytáhne talíř a příbor. Pak dojde k oknu a přinese skopový na stůl. Orfeus: Obchodník vezme kroužkovku a nebrání ti v odchodu. Na ulici je docela rušno. a kolem tebe procházejí lidi. Najednou cítíš jak ti někdo šahá do kapsy. |
| |
| Tábor Kam všichni najednou zmizeli?...a co já?...trochu zoufale se rozhlédnu kolem a pak dolů, protože mne někdo tahá za rukáv. "Do mého příbytku?" zeptám se trochu nechápavě. Copak já tu mám nějaký příbytek? Copak někdo čekal, že přijdu?...Dobrovolně bych si tedy dům na stromě nepostavila ani náhodou...pomalu ale jistě tomu všemu přestávám rozumnět...zlatý trůn, co se dá nosit v kapse, podivné přivítání na cestě, tábor vystavěný v korunách stromů...kroutím hlavou. "Jak se jmenuješ? A kde že to vlastně teď jsme?" zeptám se malého chlapce, když se podvolím a nechám se od něj kamsi vést. Tohle tedy určitě nevypadá na tábor postavený jen tak na rychlo... |
| |
| V lese Když mi jeden zabrání v odchodu, tak se na něj otočím a povím: Jsem potulný druid a přišel jsem pomoci tomuto hvozdu. řeknu a znova se opřu o hůl... že by se konečně našla společná řeč? |
| |
| U hospody Hmmm. možná mi tam poraděj nebo tam seženu někoho kdo mě tam dovede a když ne tak si užiju aspoň nějakou zábavu. pomyslím si a přijdu k hospodě. Pak otevřu dveře a rozhlédnu se po lokále. |
| |
| bleskově se ho pokusím chytit za ruku. ,,věř mi tohle bych na tvym místě nedělal. Nevýš koho okrádáš." řeknu mu každopádně ať ho chytnu nebo ne. |
| |
| A padám a padám a padám. (co mám napsat) Zdají se mi hezké sny o hromadách zlata diamantů atd. No nebylo to od ní zrovna moc fér mohla mně aalespoň upozornit. No co určitě jsem jí nemněl věřit. |
| |
| V domě Když se mě zeptá jestli si dám s ním ,ile se usměji "Ano jistě...přeci jen nemohu odmítnout pohostinství byla by to drzost a já jsem slušně vychovaná..." povím klidným tonem hlasu a usadím se ke stolu."Jste velmi laskaví pane...jak se vlastně jmenujete?abych věděla komu mám vlastně za pohostinost poděkovat..." dodám a čekajíc na odpověď jej pozoruji a usmívám se. |
| |
| Elia: ,,Já sem Yoko. Nemůžu ti říct kde přesně sme, ale tewnhle tábor je tu od.... No vlastně je tady hodně dlouho a byl tady dokonce před Zúčtováním." řekne chalec a dovede tě po provazových žebřících k jednomu kmeňi. Než ste dorazily všimla sis jak někoho přitahuje nějaká postava, nese ho přes rameno a de rovnou k plošiňě, pak ti zmyzí z dohledu. Pokoj je zařízen jako průměrný domek z vesnice. akorát tam nejsou dveře, ale jen nějaký závěs. Píďa: ,,To náš domov." řekne a stojí dál. Balduran: Lokál je naplněnej všema možnejma rasama a některejma kterýs ještě nevyděl. Barman se od pultu na tebe podívá a pak se zeptá co si dáš. Orfeus: Povedlo se ti ýrostka chtit za kabátec. díváš se na něj a zjišťuješ že to je malá zelenooká holka elfího původu. Eluvalaiteon: Když se probereš tak seš někde v dřevěnym pokoji a nevydíš dveře ale u díry která představuje vchod sou dva strážní. Dün: když se ho zeptáš na méno zarazí se a pak jen řekne: ,,nemám jméno, ale říkají my Nabukadnezar." dá před tebe maso a vytáhne velkej nůž abys sis ukrojila pečeni. |
| |
| Dívámse na ni a pak ji trochu cuknu rukou, a dívám se na ni a potichu řeknu: ,,nejseš jediná kdo tady umý krást." Ty nešní děcka už ani neumí pořádně krást. Kdybych byl na jejím místě prvně bych si proklepl koho vokrádám a apk bych ho skrouhl. pomyslym si. |
| |
| V domě - pečínka "Nemáte jméno a říkají vám Nabukadnezar?...Je to trochu dlouhé...nešlo by to skrátit třeba na..."chvíli přemýšlím a převezmu od muže nůž.Ukrojím si kousek pečeně a ještě chvíli přemýšlím."Třeba na nějakou zdrobnělinu ....Nezar nebo...jen Nabuka a nebo třeba...Nakazar..." vyhrknu po chvíli ale to si uvědomím až po chvíli.Nedělám si legraci jde to vidět jen se snažím vymyslet něco kratšího či snad originálnějšího. |
| |
| Tábor Ještě než vyrazíme, všimnu si někoho dole pod námi. Na chvíli se zahledím tím směrem...další pytel brambor? pomyslím si, když si vzpomenu na svou cestu sem. Tohle místo se mi tedy příliš nelíbí a nejen proto, že je tak strašně vysoko nad zemí... Následuji chlapce, jež se představil jako Yoko, po provazových žebřících lezu jen s největším sebezapřením...Copak jsem ňáká veverka? Mám v sobě sice i elfskou krev, ale to neznamená, že jsem po nich zdědila i lásku k výškám... Koušu se do rtu, v duchu nadávám a křečovitě se držím příček žebříku. Když konečně vylezeme, trochu si oddechnu, ale když si uvědomím, že teď jsem vlastně ještě výš, udělá se mi na nic. Prohlédnu si pokoj, kam mě zavedl ten chlapec...hmm, pěkný... zhodnotím pro sebe a pak se znovu obrátím k tomu chlapci. "Já jsem Elia."představím se také, když si uvědémím, že já mu své jméno zůstala dlužna a pak pokračuji. "Děkuji za doprovod, ale nemohl bys mě te´d zavést k panu Viktoriusovi nebo prostě k někomu, kdo to tady má na povel? Měla bych pár neodkladných otázek." zeptám se. Nehodlám sedět někde, když vlastně vůbec nevím, kde jsem a jen tak čekat, až se něco stane nebo až se bude něco dít, musím to zjistit hned... |
| |
| V lese Dobře. Tak naše zájmi jsou společné, nebo alespoň myslím... Mohli byjste mě zavést za někým, kdo má pravomoce mi říct vše? řeknu a myslím na nějakého starřešinu nebo šamana... |
| |
| V hospodě Kolik u vás stojí pivo? Pokud se vejdu do tří zlatých tak si jedno dám. řeknu směrem k barmanovi a pak si vyhledám nějaký volný stůl. Pokud ho najdu tak se posadím a schovám váček s peňezi do vaku, který pak položím na zem pod stůl a obepnu ho nohama. Přecijenom nechci, aby mě tu někdo okradl. pomyslím si a pak pozoruji dění v hospodě. totéž činím i v případě, že místo nenajdu, ale zůstanu stát u dveří. |
| |
| Ách sakra co to bylo ???Ona mě střelila a odnesla sem. To je zlé hodně zlé a ještě ti chlepíci co mě hlídají. Vstanu a mátožně se postavím.To od ní nebylo moc hezké ani příjemné.pomyslím si , podívám se na dveře a zeptám se:Dobrý den chlapi kde to jsem a co tu dělám ??? To už jsem na konci té cesty ??? |
| |
| Orfeus: Holka se jen usměje a pak se ti vyškubne ze sevření a utíká pryč. Je ti podivný že si toho nikdo nevšiml. Dün: On si sedne a když dlouho přemejšlíš tak říká: ,,Ani jedno z toho by nešlo. Nezar je Quartský slovo pro vraha, Nabuka je trpasličí název pro vyhnance a Nakazar je v řeči Pánů z Gartu označení pro zmutovaný dítě. usměje se a kouká na tebe. Elia: Chlapec se pokloní jako kdyby byl u herců a zkončilo představení. ,,Nemohu slečno Elio. Já nemohu vás zavést k otci.Má hodně práce." Pak se zasměje a v úsměvu je vydět radost a pak odejde aniž by počkal co řekneš. Píďa: Když zmíníš slova stařešinaa šaman tak se na tebe ten před tebou dívá jako na nějakého vraha. ,,Og nagu." zase dupne. Balduran: ,,Pivo je tady za stříbrňák, jídlo za zlatku." zasměje se hostinskej a když si to mašíruješ k volnýmu stolu tak se po tobě někteří ohlížejí. Je ti divné že všude je plno a tenhle stůl je jedinej kterej je volnej a k tomu ještě úplně p neporušenej. Ostatní stoly spou podrápaný, politý a podobně znečištěný. Eluvalaiteon: Vstává se ti dost těžko a nemotorně, dokonce ještě jednou upadneš než se ti povede vstát. Když mluvýš tak se na tebe strážci nechápavě dívají. Pak si mezi sebou něco říkaj, ale i když je to lidskou řečí tak tomu pořádně nerozumíš. Slova sou protáhlá a občas i nesmyslná. Dokonce bys řekl že z toho strážce napravo vyšel úplně stejnej strážce a dělal ty samý pohyby co ten v pravo. |
| |
| V domě Začervenám se nad těmi skomoleninami o kterých sem do posud nevěděla co znamenají dokud mi to sám neřekl."Tak to se omlouvám ...tak jak vám mám tedy říkat?...co třeba jednoduše ...." odmlčím se " Gill...nešlo by to?.." zeptám se a pustím se do jídla. Gill?...co mě to napadlo dyť to je nějaká hloupost...takové jméno snad ani není...určitě ne... trochu se zamračím nad svými myšlenkami. Tak divné jméno jsem vymyslela až se to ani mě nelíbí... |
| |
| V hospodě: Cože? Že by se ho báli. Nebo patří nějakému vzácnému hostovi. přemýšlím nad záhadným stavem stolu a pak zavolám na hostinského: "Dobrá. Dejte mi pivo a jídlo bych chtěl s sebou. Jednu porci. A chtěl bych se zeptat jestli tenhle stůl patří někomu zvláštnímu. Že je tak uklizený, čistý a neporušený." a rukou ukážu na stůl. Pak vyčkám na jeho reakci. |
| |
| Tábor Co, otec?...zarazím se nad sdělením toho klučiny. To jsi měla tedy vzácný doprovod... "Moment..." snažím se ho zastavit, ale ještě než dořeknu, chlapec zmizí. Vyhlédnnu za ním ven, rozhlížím se po okolí a zvažuji, co dál. Neumím sedět na místě a jen čekat, když ani nevím na co...a to se hodláš procházet v takové výšce nad zemí, vždyť bez toho chlapce se snad ani nedokážeš, vrátit na místo, odkud jste vyšli...však si nějak poradím... hádám se chvíli v duchu sama se sebou, když váhám, co dál. Pak se ale rozhodnu a vyjdu ven s úmyslem trochu se tu projít a porozhlédnout a možná se třeba i něco užitečného konečně dozvědět. |
| |
| Les Otče, proč já tě jen opustil. Teď mě za vše trestáš?, co to kecám, blbost... Kouknu se na stvoření zpříma a povím: Tak mě zaveďte prostě za někým, kdo umí mluvit pořádně mojí řečí... Při této konverzaci hodně zvíraňuji slova, aby mi bylo co nejvíce rozumět. Poté ještě nakreslím holí nějaký doprovodný obrázek... |
| |
| Co že si toho nikdo nevšiml? rozeběhnu se za ní co nejrychleji dokážu. Nekřičím protože by se mi to nemuselo vyplatit. No počkej ty žížalo až tě chytnu. Nevým sice co s tebou udělám, ale nebude se ti to líbyt. využívám všechny svoje dovednosti abych ji nestratil z dohledu. |
| |
| Sakra to je zvláštní, úplně stejní vojáci.pomyslím si a vyjdu ven. Doufám že se to spraví to bude asi tím pádem. Ta zatracená ženská tohle bylo ale opravdu podlý takle mě uspat. |
| |
| Dün: ,,Jednoduše: Nabukadnezar. To postačí. A niní už jezte. Budu muset jít pracovat." řekne a pustí se do jídla. Balduran: ,,Jídlo sebou vám nikde nedaj, malej pane. A vo tom stole bych raděj nemluvyl." řekne ti a když se narovná dojde ti že je vo půlku větší než ty. A že má mírně namodralou tvář. Elia: Jakmile vstoupíš na provazovej žebřík zamotá se ti hlava. Spadneš, ale jen na zadek. Při dalšim pokusu se ti povede udělat tři kroky, ale nejsi si sama sebou jistá jestly to zvládneš. Píďa: ,,Mag aru, nag araj? Tag nog!" slyšíšjako poslední když dostaneš ránu do hlavy. Probereš se přivázanej ke stromu někde v lese, cítíš štiplavý zápach kouře ale nikde nevydíš živou duši. Orfeus: Běžíš za holkou a když ji doběhneš tak si někde mimo město. Na pokraji lesa. Držíš holku pevně aby ti neutekla. Eluvalaiteon: Ven nedokážeš vyjít, jelikož do něčeho pořád vrážíš a vždycky skončíš zpět na zemy. |
| |
| V domě "Dobře...." odvětím a usměji se tak jako on se pustím dojídla ted už nehledě na smrad linoucí se kolem.Zajímalo by mě co jsem vlastně zač...kdyby toho starého slepce ti jezdci nezabili dozvěděla bych se to...kam půjdu?...dyt ani nevím co vlastně chci...nevím nic stále si připadám jako nepodstatná osoba a přitom se měco víc?...ale co jsem?kým jsem?...poví mi to někdo?... |
| |
| Hospoda ...Další? Co je tohle za ehm lidi?... " No tak si dám jen to pivo. A proč o tom stole nemluvit? Je prokletý? Je vzácný? Nebo památeční? ... Nebo jen novej. ... pak jdu k baru, abych pivo vypil na stojáka. " Jo a ještě mam dotaz. Kudy bych se dostal do Kramářské uličky? |
| |
| Tábor Pokus slézt po provazovém žebříku, jaksi ztroskotal. Chvíli jen tak sedím na místě, kam jsem se jaksi nedobrovolně usdila a snažím se přinutit svět kolem, aby se přestal točit a houpat. Je mi vcelku jedno, zda mně někdo vidí nebo ne. Když se kootoč kolem mne konečně zastaví a svět se přestane houpat, postavím se, ale stačí, abych se podívala dolů a znovu dostávám závrať. Sotva popjdu pár kroků. Tak takhle to nepůjde...nedívej se dolů, nedívej se dolů, nedívej se dolů....přeci, když si vylezla sem musí to jít i zpět...ne nepůjde,nikam se nepůjde...skončím nakonec své pokusy, když mi dojde, že to jaski asi vážně nepůjde. Vrátím se tedy do domku, který mi vyhradili, položím se na postel a chvíli se jen tak koukám do stropu. Holt ti nezbyde nic jiného, než sedět na zadku a čekat, co se bude dít dál...nebo až si pan Viktorius udělá čas... chvíli přemýšlím a pak ani nevím jak, se mi víčka začnou pomalu klížit a já na okamžik usnu. |
| |
| Sakra to není možný ne ne ne to je snad zlej sen. Někdo mě podrazí a teť se objevim ve vězení ze kterýko se nomohu jen tak dostat. pomyslím si a jdu se podívat po nějakém dalším východu jako např. díra ve zdi. |
| |
| ,,Tak a teď mi hezky řekneš co výš a hlavně co si zač." řeknu holce a z rukavice vyndám dýku. Spívej práčku jarabáčku, jinak už niikomu nezaspíváš. bleskne my hlavou mé druhé já. |
| |
| U stromu Tak, super... Teď ještě jak se odsaď dostat... řeknu si a rozhlédnu se pořádně po okolí Když zjistím, že tu nikdo není, začnu prosit strom o uvolnění provazů. Jako slabý druid nedokáži stromům přikazovat, ale poprosit můžu...:) |
| |
| Dün: Když se najíte a napijete, tak vstane a uklidí nádobý. Pak řekne: ,,A co tady taková milaidy jako vy hledá?" Balduran: ,,Do toho bych vám radil nemotat se." Podá ti pivo a pak odpovýdá na druhej dotaz: ,,Rovně až na konec ulice, pak ke slunečnímu štítu a od toho zatočit na západ a hodinu rovně a budete rovnou u kramářky." Elia: Probudí tě ruka na rameni a když se podíváš je to to samý dítě co tě přivedlo. ,,Taťka s váma chce mluvyt. Ale ještě pude ještě někdo, ale ten je nebezpečnej, akže pokudmožno se držte od něho dále." Eluvalaiteon: Je tam jenom okno, ale když se k němu dostaneš, tak vstoupí nějakej muž ve zbroji a jde rovnou k tobě. ,,Náš šév s tebou chce mluvyt. Ráčil mě následovat." čeká co uděláš. Orfeus: Holka se na ntebe podívá a vydí že se nemá šanci vyvlíknout tak ti řekne: ,,Sem Gina, musim si nějak vydělávat. A raději mě pust než přídou lidi z lesa a zabijou tě." řekne a kouká se na ruku co jí držíš. Píďa: Strom si tě ani nevšimne. Začínáš vydět plameny na kraji lesa. A zvířata prchaj pryč. Garte: Do tvoji chýše vtrhne Modroočko ( děcko s modrejma očima jako len - nalezenec. ty jí říkáš modroočko ) a říká: ,,Zase se k nám blížej královský vojáci. A Max říká že je dlouho neudrží, musíte rychle pryč." řekne a de ti do batohu nabalit nějaký věci. |
| |
| U stromu A sakra, a sakra... Tohle není dobrý. Co to bylo za monstra, pálit les... řeknu a začnu zběsile pilovat provazi o kůru stromu... Až to dokončím, rozběhnu se k ohni a hledám někde něco jako sekeru... |
| |
| V domě "Co tu dělám?...já vlastně ani nevím..." zavrtám hlavou ze strany na stranu hledíce na něj. Proč ho to zajímá?...nevim co tu dělám...jen vim že jsem Dün a ne jen tak obyčejný člověk...ale to mu říkat snad nebudu....stejně mi o mě nic nepoví...zajímalo by mě kam zmizel ten hoch ...teď by se mi docela hodila jeho přítomnost... přemýšlím stále hledíc na muže. |
| |
| Tábor Z příjemného podřimování, mne probudí něčí dotyk na mém rameni. Otevřu oči a vidím známou tvář. Posadim se, trochu se protáhnu a vyslechnu si chlapcovo sdělení ohledně mého přijetí u jeho otce. No konečně se snad dozvím něco kloudného...a bude mluvit ještě s někým...s někým nebezpečným?...Čím dál tím víc jsem zvědavá o co půjde... "Dobrá." kývnu jen, že můžeme jít a vyjdu za chlapcem ven pevně rozhodnutá nedívat se dolů pod sebe. |
| |
| Hospoda ... Nemotat. Tak se do toho motat nebudu ... pomyslím si uraženě a s díky vezmu pivo. Napiju se a otřu si pěnu. (předpokládam že nějakou má) Chvilku sedím a poslouchám místní drby. Když dopiji pivo tak položím prázdný korbel na stůl, z vaku vytáhnu měšec a jakoby mimoděk položím na stůl stříbrné dva. "To je dobrý. Dík za informace." řeknu a vyjdu z hospody. Rozhlédnu se po ulici a pak se vydám popsaným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
 | ''uš zase co tady chtějí? Musím jít jinakmě tady najdou. Pomyslimsi.Popadnu batoh kterýmy zabalil modroočko a vyběhnu ven ale nejřiv vykouknu jestli tam nikdo není a vběhnu do lesa."zatim modroočko |
| |
| ,,Máš pravdu, bydlíš někde? Kde máš rodče?" ptám se jí dál a celou dobu se jí dívám do očí. Jeden zbytečnej pohyb a dýka se seznámý s tvojí krvý. pomyslym si a držim ji stejně pevně. |
| |
| jo jo ož jdu. řeknu mu. no konečně se někdo uráčel a došel pro mě už mě to přestávalo bavit. Mám jednu otázku. Proč jsou ti chlepi všichni stejní ???Doufám že mi odpoví protože mě to děsně zajímá. |
| |
| Píďa: ( zase upomenutí za nedělání uvozovacích znamének ) Provazy ne a ne povolyt. Oheň se pomalu rozšiřuje. Ty spatříš na okraji lesa Toho zelenýho jak hází do lesa nějakou kulatou věc, po dopadu věci se les ještě výc rozhoří. Dün: Chapec vyjde ven a ty za ním. hned u vchodu se k vám připojí dvě postavy a jdou s váma k dalšímu stromu. ( pokračování v příspěvku pro Eluva. ) Balduran: většinou si hosti povýdaj vo svech zážitcích a vyprávěj se hystorky. Tebe zaujme vyprávění někjakýho starce, tvrdí že ve městě sou draci, a že byly do města privezeny nějaké vzácné artefakty. A taky že v poslední době se dějou dost divný věci. Když seš venku na ulici je malý ruch. Podle instrukcí dojdeš do hodně dlouhej a temnej ulice. Le Gerte: Ještě než doběhneš do lesa ti kolem ucha prolítne černej šíp. Zaboří se asi dva metry před tebou ( bylo to dost těsný ), Náhle si vzpomeneš že si zapoměl vzít nějakou zbraň. Orfeus: ,,Bydlym daleko, vodsud. A rodiče nemám." odsekává ti. ,,Ale mám dobrý přátele, a ty si tě najdou. Když mě pustíš řeknu ti něco co se ti bude hodit." začne se vymlouvat po chvylce. Eluvalaiteon: ( tvoje mluva není dost přesná, jelikož si něčim nadrogovanej a spíše než řeč to zní jako blábolení) Strážnej si tě nevšímá protože slyší jen blábolení a nesrozumytelný slova. Chytne tě za ruku a v tom okakžiku vstupuje nějaký děcko v doprovodu Elfky a dvou strážců. Nebo jich snad vydíš pět? Sám to nerozpoznáš přesně. ,, Jak je na tom? Můžeme jít? Otec si s ním přeje mluvyt a s tohle paní taky. " ty přitom dostáváš pouta a vlečou tě ven. Po Dvou minutách klopýtavej chůze dojdete přd nevětší strom který je v lese. Vejdete dovnitř a tam je trůn a na něm sedí Viktorius. |
| |
| Hořící les ,,Vy hajzlové!" vykřiknu a zahledím se na provazy... Proč se já blbec neučil pyrokynezi místo blbý telekineze... řeknu si a snažím se dále přervat provazy... Nakonec toho nechám, když zjistím zbytečnost mého počínání a promluvím. ,,Tau theb ignis, mocný hvozde, pomož tvému pokornému služebníku. Tau theb ignis, tau theb ignis..." řeknu a i nadále zkouším to jediné, co mi zbívá, modlit se k duchovi lesa... |
| |
| Nejspíš Kramářská ulice ... Ehm. Tohle? Brrr, ale co se dá dělat. A co to říkal ten stařík? Draci a artefakty? Draci. Hmmm to by odpovídalo. Modochaj. ... pomyslím si a vkročím do Kramářské uličky. Povolím poutko u tesáku a hůl držím oběma rukama. Jdu opatrně uličkou a rozhlížím se po obou stranách po dveří, vývěsních cedulích či něčem podobném. |
| |
| Vloudila se operační chybička: Příspěvek ( poslední ) směrovaný Dün je určen pro Eliu. Omlouvám se za překlep. Příspěvek pro Dün: Hledíš na muže a když delší dobu sleduješ jeho tvář, příde ti jako by se mu ve tváři mihl obličej toho kluka. Hned na to se rychle otočil k tobě zády. Když se zase otočil zpět mě zpět ten starý obličej. ,,Prosím vykládejte, sem tu tak sám a nikdo si se mnou nepovýdá.." |
| |
| Tábor Následuji chlapce, dojdeme až k nějakému dalšímu domku, kde promluví snad ke stráži. Trochu udiveně hledím na muže uvnitř. Vypadá jakoby byl opilý... zhodnotím si ho pro sebe, když slyším jak mumlá a motá se. Ten nevypadá zrovna dvakrát nebezpečně, rozhodně ne v tomhle stavu...nejednají s ním zrovna dvakrát v rukavičkách... trochu se zamračím, když vidím, že mu nasazují pouta ne příliš šetrně ho táhnou s sebou. Třeba je vážně nebezpečný...nějaký zločinec?...ale proč chce Viktorius s námi mluvit současně? vrtá mi hlavou, ale nahlas nic neříkám, na otázky bude čas za chvíli, no však uvidíme. V myšlenkách dorazíme až na místo, kde nás již očekává pan Viktorius. Když vstoupíme, jen se mírně ukloním na znamení pozdravu a tiše čekám, co se bude dít dál, poučená z minule, že tento vznešený pán nemá rád, když někdo mluví, aniž by byl na cokoliv tázán. A vzhledem k tomu, že jsem tu jen host, to hodlám respektovat, proč si zbytečně přidělávat problémy. Však ještě chvíli svou zvědavost udržíš na uzdě... |
| |
| ,,Pověz co výš a já tě pustium. A ještě něco, nevýš náhodou vo nějakym doupěti v lese? Potřebuju mluvyt s někým kdo mě může pomoct." ptám se dál a je stále držena. To výš holka, jáí tě pustim a ty zdrhneš. To už sem někde zažil. Nebo spíš sem to taky tak dělal. říkám si v duchu pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Sakra sakra co to semnou je ??? To musely bejt nějaký drogy nebo co. sakra musím se co nejrychleji vzpamatovat. Co pro vás můžu udělat ??? zkusím se zaptat. |
| |
| V domě Na okamžik se mi zdálo že jsem zahlídla obličej toho hocha a když se muž otočil promnula jsem si oči. Co to bylo?....nezdálo se mi to?... ptám se sama sebe a když se otočí zpět jen se usměji čekajíc než opět promluví. "Vykládat?...já nevím co bych měla vykládat...jen....jsem Dün ale myslím že jsme se představovala..." začnu trochu panikařit neboť nevím co bych mu měla říci když si na nic pořádně napamatuji. "A...a prý sem něco víc než člověk..." dodám na čež hlesnu hlasem a snažím se zůtat klidná i když je na mě nervozita dost znát. |
| |
| Zběsylí ůtěk Doháje musim se vrátit nemám zbran' mm…kašlu na zbran ještě mě dostanou tu si obstrám časem říkamsy.Utíkám tedy raději dál klesu doběhnu do něj a běžím dál daleko pod příkrovem lesa v jeho temnotě hnán strachem ze smrti. Rozhlížeje se po skrytu po zbrani „doufám že najdu nějaký klacek na obranu”.Běžím dál ze strachu ohlížejíc za sebe poslouchám…jen les.Zastavím se a vezmu větev kterou uvidím kousek o demě.Zlomim ji tak aby vznikl plochý hrot.Běžím dál pomaleji abych našel nějakou díru do které se schuvám. Schovám se do jedné z děr kterou uvidím pod menším převisem. |
| |
| Píďa: Les ti neodpovýdá, aslechneš řeč stromu ke kterýmu tě přivázaly: To bolí, ty provazy bolí, ale já se nedokážu pohnout, sem už moc starý, provaz se mi zařezává pod kůru, budeš to muset dokončit, jinak zemřeme oba." řekne smutně strom a než to dořekne plazí se k tobě kouř a plameny sou nedaleko. Balduran: Poznáváš některé cedule ( zbrojíř, mečíř, pekař, alchimista ) ostatní nepoznáš. Na ulici se válí postava se zvonkem kolem krku a když tě uvydí tak začne zvonit na zvonek. Elia, Eluvalaiteon: ,,Snad by mohl už dostat protilátku, co myslýš Larveku?" Z příkoří vyjde postava ,,Jistě bratře, mam to tady sebou." přistoupí k Eluovy a otevře mu pusu a dá mu do ní nějakou rostlinu a nalije nějakou směs která je rudě zbarvena. ( je to dost kyselý a hnusný, má pocit na zvracení a dost sylnej.) ,,Elio, Mohu vás požádat, do bokonce poprosit, jestly byste mi nemohla něco přinést od jednoho elfího drujda? Je to pro mě velice důležité, dokonce je to důležité pro selí elfí a lidský národ." Orfeus: ,,O doupěti v lese? Nemáš na mysly Viktoriuv dům?" Tam bydlým. A když mě pustíš, tak tě tam zavedu." začne mluvyt a ty sám nevýš, jestly lže, nebo mluvý pravdu. Dün: ,,Nevyděla ste někde malého chlapce? ..."( místo teček popíše toho malího kouzelníka jak kdyby se na něj právě díval.) sedne si zpět na židly ke stolu a čeká co řekneš. Le: Schoval si se pod převys právě v čas, protože ti nad hlavou proběhne nějaké chlupaté zvíře s vlčí hlavou, ale o hodně větší než urostlý člověk a na hřbetu nese dokonce skřeta. Přeběhnou ještě dva a o kus dál se zastavý. Zvířata větří a pak se dívají přímo na tebe. O chvylku později ( 2 - 3 sekundy ) zavyjou dlouhym vytím a rozeběhnou se k tobě. sou dost daleko na to abys mohl nějak zareagovat. |
| |
| Dívku pustim, ale dýku v ruce mám připravenou kdyby chtěla utíkat. ,,Tak a teď mě teda zavedeš k Viktorovi. Chtěl bych se s ním na něčem dohodnout a jistě bude mýt zájem o mé služby." říkám sebejistě a sleduju děcko co bude dělat. |
| |
| U Viktoriuse Chvíli jen mlčky sleduji jejich počínání se zajatcem a pak si překvapeně vyslechnu si žádost pana Viktoriuse. Já mám něco přinést? Proč zrovna já? Vždyť mě vůbec nezná a pak...důležitý pro elfí a lidský národ??... honí se mi hlavou různé myšlenky a okamžik se prostě nezmůžu na žádnou odpověď. A když se konečně vzpamatuju, začnu jen tak trochu koktat. "No já...já nevím, zda jsem pro takový úkol ta pravá osoba, vždyť...a zvláště, pokud je to tak důležité, jak...jak říkáte." vypravím ze sebe konečně nějakou odpověď. |
| |
| Kramářská ulice ... Že by tu sloužil jako alarm před cizinci? Nebo je to jen nějaký vandrák co na sebe chce upozornit. ... přemýšlím na tím divným člověkem. Chvilku si ho prohlížím jestli je na něm krm toho zvonku něco k vidění a pak zaklepu na dveře alchymisty. ... Musím najít toho Bretislava. Snad mi tu poradí .... pomyslím si ťukaje na dveře. |
| |
| V domě Toho malého kouzelníka?... prolétne mi hlavou když poslouchám jeho popis zní to jako kdyby ho viděl přímo před sebou. Na okamžik se zamyslím tak nějak chvíli nevnímám zbytek popisu.Až když se usadí tak mě to probere zpět k realitě. "Vlastně...ano,ano viděla jsem ho ...byla jsem s ním nějakou dobu ...ale pak když mě napadli ti orkové....zmizel..." pravím trochu neklidně jsem krapet nervozní a jde to znát. |
| |
| Čím jsem si zasloužil to poctu a můžu s vámi tady mluvit ??? řeknu a podívám se na něj.No to je v háji tanhle týpek má na povel velou gardu. A já nemám žádného spojence. Musím si krejt záda ??? A co se vode mě vůbes očekává ??? |
| |
| Orfeus: ,,Když myslýš, ale nesmýš být sklamaný. Tak poď ať to máme za sebou." řekne a vyrazí tak rychle abys ji stíhal. Během hodinky dojdete k malej mítince a tam se zastavý a říká: ,,Musim ti zavázat oči, jistě chápeš že je to pro naši bezpečnost." Elia, Eluvalaiteon: Viktorius si poposedne na trůnu a pokračuje: ,,Jistě že vy, dobře se odměním. stačí říct co budete chtít a mý lidé vám to obstarají. Vybavení dostanete na cestu, pokud přímete." Pak se otočí k Eluvovy: ,,Ctěl sem ještě nějakého zloděje, ten by měl pomoci v tom aby přinesly ten předmět, Přivedly mě vás, takže budete asi dobrý zloděj. I vám se revančuju jakoukoliv odměnou." Pak se postavý a říká: ,,Pokud přímete, nebo ne je na vás, do večera bych rád věděl vaši odpověď, prozatím ste mýmy hosty, jen jedna věc, nesmýte opouštět bezpečí stromu, Mohlo by se stát že byste byli zabiti a ani byste o tom nevěděly. Máme dobré obrané mechanismy. Navržené jedním nejmenovanym." Balduran: Když klepeš tak se jen ozve zavrčení: ,,Je votevřeno, ale jestly to je jenom nějakej vandrák co chce práci, tak ať se ani nepřibližuje." Když klepeš taj se klepání dosti rozlíhá, soudíš podle sluchu. D'un: ,,řekněte co se s ním stalo, kde je? A o jakej orcích to mluvýte? A navýc Orci útočej v hordách, a pochybuju že ten malej kluk má tolik sýly. Pokud by tam vbyl starej kouzelník, ...Byl tam že jo?" zeptá se tě a je vydět že je potěšen o správě o malem chlapci. Le gerte: ( Zajímyvý s kalckem proti přesyle.. Každopádně si hoď 1K6 - na tu fintu kterou by tvoje povolání běžně nezvládlo. To je spíš pro bojovníky a zloděje takovýdle přemety a skopičiny ) |
| |
| Kramářská ulička ... Vandrák? ... pomyslím si a zebru za kliku neb o žďuchnu do dveří. Podle toho co lze. Když se otevřou tak vstoupím dovnitř a řeknu. "Dobrý den. Nehledám práci. Jen se chci zeptat jestli tady v Kramářské uličce neznáte nějakého Bretislava. zeptám se a opřu se o hůl. Mezi čekáním na odpověď si prohlížím krám. |
| |
| U Viktoriuse Takže je to zlodějíček, proto tedy...prohlížím si toho zloděje a přemýšlím nad slovy Viktoriuse. Tak hosté, ale odejít nesmíme...to je pěkné pohostinství...a co se stane, když bychom odmítli?... "Dobrá tedy, nechám si to projít hlavou a večer budete mít mou opověď. Jen ještě dovolte jednu otázku, kam a pro co konkrétně bychom to měli jít? A proč je toliko důležité?" Jsem holt zvědavá no, ale když už se mám o něčem rozmýšlet měla bych snad vědět pro co a hlavně kam to vlastně půjdu. Jen doufám, že mé otázky nejsou příliš odvážné. |
| |
| ,,Jen jedna drobnost, maš tady lano? Nerad bych tě stratil. I když sem zloděj znám triky jak se vyklouznout a bloudit po lese s klackem omatanym hadrem a s látkou na očích netoužim." řeknu holce. Ještě se rozhlížim jak to tady vypadá. Taky trik co sem použival jako malej. Ano pane slepče odvedu vás támhle k tomu domu kde vám daj najíst. Pak ti dám do ruky sylnej klacek s látkou a řeknu aby ses držel ramena. Mezitim ti vyberu kapsy a zmyzim. zasměju se. |
| |
| V lese ,,nemůžu, promiň... Nejsem ještě správný druid, abych uměl procházet dřevinou, a ty provaty taky nerozvážu. Takže, ani kdybych tě chtěl utrápit, nemohl bych, shoříme tu spolu. Jsem rád, že jsem měl tu čest se s tebou setkat." řeknu a klidně si sednu, připraven na svojí smrt. Tak, zemřu jako mučedník. Takhle se ukazuje úcta k životu... |
| |
| V domě "Sice orci útočí v hordách taky že na mě zaútočili,starej kouzelník...ne...nepřežil nevim co se to stalo....no a ten kluk...naposled si pamatuji že seděl u ohniště a nabídl mi něco k jídlu ,ale pak mě cosi probudilo...útočili orci,ale ten kluk nikde zůstala sem tam sama ...dala sem se na útěk..." vychrlím a náhle utichnu jako bych snad nechtěla pokračovat. Co to dělám?...coapk jeho to zajímá?...dyť on neví kdo jsem...a já to valstně taky nevím... pokusím se po chvíli o úsměv ,ale nepovede se mi to je to spíše smutný úsměv plný starostí a nevyřčených otázek na které stále hledám odpověď. |
| |
| Hmm to se mi začíná líbit. Ctěl bych zlodějské náčiní, lanko, kotvu, krátký luk, šípy, vhodné oblečení to znamená pro normální nošení Bych chtěl normální oblečení barvy mechu s pláštěm, potom černé oblečení ze sametu, dvě dáky a nejaký jed,. To by bylo pro začátek zbytek vám řeknu až zjistím o jakou misi tu jde. |
| |
| Balduran: kram je větší než si očekával, podle vstupu bys soudil na malej obchůdek, ale vono je to rozlehlý skoro jako moderní supermarket. ,,Koho že to hledáš, mladej? A poď blíž ať si tě pořádně prohlídnu." rozezní se obchodem. Elia, Eluva: ,,Do jednoho města, který nemá jméno. A pro jedno takový kopí, který je rozdělený na tři části. Je to důležité pro to aby všichni lidé mohly žít konečně v míru a nemusely se bát toho tirana co sedí na trůnu hlavního města." Pak se otočí na zloděje: ,,Vás asi ještě nepoučily co je ve zdejší zemy slušné že? Něco málo dostanete, ale až odpřísaháte na svoji zlodějskou čest že nezběhnete." Orfeus: Dívka vytáhne místo toho kus sametové látky která je velice pevná se stříbrnym okrajem. Zaváže si jeden cíp přímo za ruku a druhoym cípem ti přiváže ruku taky. Pak ti dá tu ruku za kterou ste přivázani k sobě a společně s tebou ti nasadí šátek. ,,Budu pořád mluvyt a ty tak bdeš vědět kde sem a navýc mě budeš držet. To ti bude muset stačit." Píďa: ,,Musíš mladý drujde, musíš, kdo by pak pomstil celý les, moc drujdů už nezbylo, a hraničáři maj plno přáce v Tritianu s Nájezdy lidského krále, Zabij mě a pomsti nás, já ti odpouštím." řekne ti strom a skloní své větvičky aby te trochu chránil před žárem co se blíží. D'un: ,,A jak si unikla orčí tlupě? a s rezavou tupou zbraní?" je vydět že je to cílená otázka a že vý na co se má ptát. Le: Vstaneš a rozběhneš se proti převysu, v okamžiku kdy se zrovna chystáš skočit podklouzne ti noha a ty se svalíš hlavou přímo na kořen stromu, štěstí u tebe dneska nestálo, ty se probudíš v kleci uprostřed tábora, všude spáleniště, přímo před tvým domkem ze kterého vyjde starý náčelník a za pasem má tvoje bývalé zbaně. |
| |
| U Alchymisty Popojdu dále od dveří tak pět až šest kroků a stále se rozhlížím po prodavači. No hledám někoho jménem Bretislav. Prý má být v této uličce. řeknu a prohlížím si regály, police či stoly (podle toho co tam je) ... No nevím jestli to byl dobrý nápad. By byla sranda kdyby byl Bretislav on. Juj. Hehehe. To by byl problém. No doufám, že mi ten Bretislav, kterého hledám, ten koberec vydá po dobrém a nebudu muset tlačit na pilu. Uvidím. ... pomyslím si a pak popojdu ještě o dva kroky blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| U Viktoriuse S lehkým, snad mírně pobaveným úsměvem na rtech hledím na zlodějíčka a poslouchám jeho vskutku velmi skromná přání. Pak svou pozornost stočím opět k Viktoriusovi. Kopí...rozdělené na tři části...tak tak je to tedy... "Nu dobrá, dám Vám tedy svou odpověď hned." začnu mluvit k Viktoriusovi. "Sic nevím, zda jsem ta pravá, která by měla být vybrána pro tak důležitý úkol, ale není mi lhostejný osud této země a pokusím se tedy splnit Vaše očekávání a splnit tak tento důležitý úkol. A mé přání bude snad skromější, než to, co tu bylo vysloveno. Požádám Vás jen o jedno. Jistě zde je někdo, kdo se věnuje umění magie, ráda bych se něco málo přiučila." domluvím a pak se mírně ukloním, ani nevím proč, prostě mi to v tu chvíli přišlo celkem vhodné. Sama jsem teď tak trochu překvapena, co jsem zde řekla a hlavně jak. Ani jsem netušila, že umím takhle mluvit. na takovéto vznešené řečičky příliš nejsem. Vono, když se che, všechno jde...jen jsem zvědavá, co na to náš vznešený pán... Očkem pak ještě mrknu po zlodějíčko. Tak jestli budeme cestovat společně, tak to bude asi ještě vcelku zábava... |
| |
| soukromá zpráva od Balduran pro |
| |
| V domě Položí další otázku mlčím a chvíli ho pozoruji Jak sem unikla orčí tlupě?...to je dobrá otázka,ale jak ví že jsem proti nim šla s rezavou zbraní?...já sem mu to neřekla...nebo snad ano? dlouho přemýšlím a ,mlčky pozoruji muže sedícího se mnou v této místnosti přesto že to není moc velký domek připadá mi tato místnost obrovzká a hlas kterým se zeptal mi připadal dosti z dálky jakoby odjinud. Ale přesto se snažím vnímat položenou otázku a snad konečně odpověděť,ale nějakou dobu jsou má ústa němá jako bych něco chtěla říci a přesto raději mlčela. Pootevřu ústa jako bych už svou odpověď říci chtěla,ale stále se místností nese dlouhé ticho. Pro mě je snad nekonečné nevypadám že bych nad odpovědí přemýšlela,ale spíše přemýšlela o něčem úplně jiném pohledem vypadám nepřítomna. Až po delší době konečně prolomí můj hlas to nekonečné ticho "No...zachránila mě nějaká...skupina,skupina jezdů na vlcích a...." můj hlas utichne jako bych snad nechtěla pokračovat "potom se vše stratilo...bylo to nejspíše nějaké kouzlo...magie já nevím..." hlesnu hlasem a pohledem přejedu muže od hlavy po pas. "Jak,jak víte že jsem proti nim šla s rezavou zbraní?...já...neřekla jsem vám to,jak to víte?" ptám se možná opakovaně,ale to si bohužel neuvědomuji z mého hlasu jde znát nervozita ba možná ještě větší než když jsem stála mezi dveřmi a čekala co se bude dít. Čekám odpověď,ale nedoufám v to že by mi řekl pravdu nebo snad řekl kým doopravdy je připadá mi tento člověk velmi zvláštní už když jsme sem vcházela. Teď mi to připadá jako snad měsíc kdy tu sedím s tím mužem a čas pro mě nic neznamená. |
| |
| Chytnu teda holku pevně za ruku a držim se ji jako klíště. Společně mě zavážeme oči a pak už se nechám jenom vést, přitom dávám pozor na to aby se mě nevyvlýkla a na nohy abych nezakopl o případné větve. Neboj pokud neucítím tvoji ruku tak hned sundávám šátek a rozhlížim se. Ale má jemnou kůži a pulsuje ji krev v těle, takže ji pořád držim. Teda apoň myslym že je to ona. Had by měl jinou kůži. pomyslym si a snažim se zapamatovat cestu krok za krokem. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Mluvení tučně a s úvozovkama, jinak si toho všímat jako řeči nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Le gerte pro |
| |
| V kleci Posadím se v kleci opřu se zády o její tyče pohlédnu na nebe a pak kolen sebe to je zase den pomyslímsy a pohlédnu na náčelníka změřím si ho. "Hele ty zbraně sou moje jestli ti to teda nevadí budu je chtít zpátky až se odtud dostanu.A vubec co pomě chcete?" říkám otráveným tonem ve svém hlase. Najednou mě zachvátí bolest hlahy syknu bolestí teprve v tuhle chvíli si uvědomuji co se vlastně stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Balduran: Na stolech a na policích sou všechny možný věci, Na policích sou baňky s lektvarama, knížky a nějaký malý věcičky. Na stolech sou větší věci tipu lebky, oblečení. Když v jednej uličce zahlédneš i nějaký stojany se zbaraněma a dokonce i s kompletníma zbrojema. Tebe zaujme meč vražený ve skále, když si ho chvylku prohlížíš tak úplně stratíš poojem o čase, vyruší tě až zaklepání na rameno, když se otočíš vydíš bloňdatou postavu ( velikost A - . Postava vysoká jako hobyt ) ale podle uší je zřejmé že je to elf. ,,Zajímavý meč, že? Říkal ste že někoho scháníte. Nebo něco scháníte?" mluvý vysokým pisklavým hláskem, rozhodně to není ten samý hlas co tě varoval u dveří. Elia: ,,Tak to sem navýsost rád že pudete. A ty kouzla,... Hmm. Stačil by vám kdyby vás vzal Můj vrchní kouzelník pod svá křídla než bude všechno připraveno?" usměje se a pozvedne ruku. Ty slyšíš nějaké Fuff za sebou a pak udělá krok vpřed a vedle tebe postava v dlouhém modrém rouchu. Ztrach a úcta ti nedovolí se na něj zatím podívat. Dün: ,,Na vrcích povýdáš? A kdo je vedl?" snaží se zamluvyt tvoji otázku na informaci o rezavym meči. On se podívá na nějaký přístroj u jedné stěny, je na něm zajímavý že vydává pravydelný zvuk ( tikání ) a je celý ze dřeva a má na sobě nějaký bílý kruh s dvouma ( zdá se ti ) klacíkama. ( prostě stojací hodiny, ale tenhle výraz neznáš ) ,,To už je tolik? už bude brzo tma, máš kde přespat?" zeptá se tě. Orfeus: Dete půl hodiny, slunce se ti stále opírá do zad, když najednou cejtíš pod nohama kameny místo hlíny a jehličí. Z deset minut zastavýte a někdo ti sundá šátek z očí. ,,Už sme tady Pete." řekne holka. ,,Jo a koho to vedeš? Další uprchlík před našim panem králem?" zasměje se a když vyslovoval slovo král znělo to dost pohrdavě a pak si vodpliv na zem. Je dvšší než ty, zelená kůže, a v ruce má kyh z kamenou hlavicí. Le: Na tvoji otázku se jenom zasměje. ,,To už moje hračka. Ty taky moje hračka, stejně jako ta malá pidižvík." zasměje se a ty si všimneš jeho klů co mu čouhaj z pusy na místo dolních druhejch špičáků. Kly má dost naleštěná a na pravym má dokonce zlatej pásek. Ukáže na mýsto který je mimo tvůj dohled a dva skřeti táhnou dítě který znáš, dítě který si včera večer odehnal když se zeptal jestly ho vezmeš do učení. Když ho vlečou kolem tebe zoufale se na tebe podívá a pak zmizí v útrobách tvýho domu. |
| |
| U Viktoriuse "To je víc, než v co jsem doufala, pane. Děkuji." znovu se ukloním ohromena tím, že mne, někoho kdo k umění magie zatím jen tak trochu přičichl bude učit rovnou jeho vrchní kouzelník a doknce ještě před tím, než se vydáme na cestu. Najednou mám pocit, že z osoby, která se tak náhle objevila vedle mne jakoby přímo čišela moudrost a vědění, je to někdo, kdo si hned získá přirozenou úctu. Něco ve mne mi nedovolí ani vzhlédnout k tomu, jenž se jako vrchní kouzelník Viktoriuse má zaobírati mnou, obyyčejným učedníkem. |
| |
| rozhovor s náčelníkem "pobavilotě to?hmm...doufám že se budeš smát setjně až ti ten meč vrazim do tvího hnusnýho smradlavýho žaludku a z tvých klů vyřežu dvě malé píštalky.A takybymě zajímalo co chceš dělat stym klukem jen tak ze zvědavosti". |
| |
| Alchymista "Aaaa." vykřiknu po zaklepání na rameno "To už mi nedělejte. Jsem lekavej člověk. Ehm no říkal jsem, že sháním Bretislava. Prý bych ho mohl najít tady v Kramářské uličce. Co to je prosím vás za meč? Je nádherný." řeknu a ukážu na meč zapíchnutý ve skále. Pak čekám na odpověď, která doufám přijde brzy. ... Hmmm pěknej meč, ale naprodej samostatně nebude. leda s tim šutrem. Hehehe. |
| |
| ,,Dá se tak říct pane Pete." řeknu hned jak dozní jeho hlas. Pak si postavu prohlížim, zaujme mě ten kyj co má. Jedna rána a je z tebe placka Orfe.Raději buď zticha, jinak ji máš vraženou mezi ramenama. pomyslym si a raději si rukou zakreju pusu aby to vypadalo že mi to jen vyklouzlo z pusy. Stojim tam a rozhlížim se kde to vlasně sem. |
| |
| No to si ze mě dělá srandu. Prokouk to no to je vháji. No asi mu budu meset přísahat. Nu což pokus to byl docela dobrej. "No asi budu muset protože jinak se pryč nedostanu. Tak teda přísahám. A otázka dostanu mapu nebo něco takovýho ??? Teda myslel jsem mapu města. A taky nějaké peníza pro informátory." 5rknu a podívám se naněj. |
| |
| V domě Vypověděla jsem vše co jsem chtěla doufajíc v odpověď,ale nečekala jsem že muž bude chtít odpověď obejít nějakou jinou otázkou která v mých uších zněla poměrně dlouhou dobu,ale odpovědět je slušností,alespoň tak jak to vím já. "Ano na vlcích...a kdo je vedl? Já nevím nějaký jiný jezdec mluvil ke mě a potom se vytratil tak rychle jako přijel i s ostatními..." vypovím doufajíc že má odpověď je dostačující. "A teď vy...ještě ste mi neodpověděl...jak to víte? jak víte co jsem měla za zbraň když jsem vám to neřekla....neřekla jsem vám to...a proč se vyhýbáte mím odpovědím?...." táži se ještě předtím než mi položí další otázku nad kterou se zamyslím. "Ne...nemám kde bych přespala...nemám domov a nevím kdo vlastně jsem ...ale vás tím zatěžovat nebudu...pokud nabízíte pomoc...myslím že odmítám i když to není správné,ale nemůžu stále někoho obtěžovat něčím co bych si měla zařídit sama..." vypovím snad všechny své myšlenky a vše co sem snad říci chtěla i když některé věci nevědomky,ale přece jen. Vstávám od stolu a jsem připravena k odchodu ,ale čekajíc odpověd na kladené otázky snad víc nic. Měla by ses dobře rozhodnout co vlastně děláš a co vlastně chceš... Ale já nevím co chci...nevím co dělám,nevím nic,nevím co bude zítra...nevím co mám ted dělat ale snad jednám správně... prolétne mi hlavou během chvíle možná je na mě znát nepřítomnost,ale mě to nevadí. Mile se usměji doufajíc že konečně dostanu svou odpověď. |
| |
| Elia: ,,Tak a můžete jít, Běž a nauč ji vše co bude moci obsáhnout." řekne Viktorius a kouzelník se ukloní, ty tušíš že bys měla taky, ale než stihneš cokoliv udělat je kolem tebe dým a ty cítíš jak tě kouzelník chytl za ruku, než se stačíš podívat ste někde v podzemý, soudíš podle kořenů nad hlavou. Sou tady police, stůl a pár artefaktů. Všude sou nějaký knihy a svitky. ,,Tak čim začneme? Třeba něčim jednodušim. Dokážeš přeměnit kámen na zlato?" zeptá se tě kouzelník. Le: On se na tebe s opovrženim podívá a pak jen mávne rukou a ty dostaneš do břicha holí až se kroutíš bolestí na zemy. Z tvého domu je po chvylce slyšet křik plný bolesti a ven se line smrad pálenýho masa. A slyšíš dopadání biče. Balduran: ,,Ten meč je zvláštní, může ho získat jen ten kdo si jej zaslouží, svého pána bude poslouchat a radit mu ve chvýlích nejistoty. Ovšem jeho cena se od toho tay odvijí, Chtěl bys sis ho zasloužit?" odpový ti protiotázkou a pak počká co na to odpovýš a pak ti řekne: ,,Na tohoby ses měl radši eptat šéfa je vzadu." zvedne rovně ruku nad hlavu a sklopí jen dlaň a dlelším prstem ti ukáže směr do vzdáleného konce obchodu. Orfeus: ,,Máš kuráž hochu, líbíš se mi, poď zavedu tě za Viktoriusem, ten ti to všechno řekne." zasměje se a pak zvážní a dodá: ,,Ale prvně budeš muset odložit zbraně. A ak prvně navštívíme zbrojnici." otočí se a máchne na tebe rukou aby si ho následoval. Dojdete k jednomu keři u paty stromu a on keř odhrne a za nima sou nějaký dveře, on je otevře a nechá tě vstoupit dovnitř. ,,Florio, tady pán de za Viktorem, jistě se postaráš o jeho železo." žřekne do práznej mísnosti a ze stínu se oběvý postava a staojí přímo před tebou, vypadá to že to je nějakej gnom. Elu: ,,Přísahej na svoji službu na tisíc let že nezradíš naši dohodu. Přísahej že pokud porušíš tak budeš sloužit vše co ti přikážu já nebo někdo z mých lidí." řekne a pak luskne a nějaký menší človíček dinese dva malé pohárky jeden podá tobě a druhý viktoriusovy. On jej pozvedne a čeká až odpřísáhneš. Dün: Muž se před tebou postavý na dtůl a řekne: ,,Obstála si dračí paní, to vše byla jen zkouška. Obstála si ve zkoušce pravdy." řekne ti hlas toho dítěte co si potkala a stratila, pak se promění v toho co tě zachtánil v lese z vojákama a pak zase na toho kluka a pak mu narostou bílá křídla. Dokonce mu narostou další dva páry a on trochu povaroste. Párem křídel si zakrývá nohy, druhým párem si zakrývá tvář a třetím párem se vznáší. ,,Mé dítě, ty jsi zvláštní, kdysi to byla jen myšlenka, ale stala se zkutečností, ty si ta kterou sem hledal. Ty si předurčená." řekne už hlasem který se rozeznívá celým domem a tebe naplňuje pocitem radosti. |
| |
| Alchymista ... Zasloužit? Jasně, že si ho chci zasloužit. Je nádherný, určitě magický, když radí svému pánovi. ... hlavou se mi honí spousta myšlenek a všechny se směřují jen na meč. "Jistě. Byl bych pocťen. Hned se půjdu zeptat." řeknu a rychlým krokem jdu tam kam mi ukázal. Na konec obchodu a tam nejistým hlasem řeknu: "Haló, je tu někdo? Byl jsem sem poslán za šéfem skrzevá ten meč v kameni." řeknu a rozhlížím se kolem. |
| |
| S nejistotou podávám všechny svoje zbraně, nerad je dávám z ruky a ještě neraději někomu koho vůbec neznám. Dobře se o ně starej, jinak tě podříznu jako sele. bleskne my myšlenka a řeknu : ,,Dobře se o ně starej, nic mi není draší. Zatim. to zatim řeknu polohlasně spíše prosebe. Pak se otočim na Peteho a řeknu: ,,Snad je to všechno, můžeme už jít?" řeknu milým hlasem. |
| |
| Dobrá přísakám ,ale ještě jedna věc je to jenom na tisíc let. dýl ani prt. Jasný ???? řeknu a vezmu si pohár. Připijeme si ???doufám že to není zase nějakej jed. Ale zož aspoŇ mám na dalších tisíc let práci. |
| |
| znovu se opřu zády o mříže klece bolestí zatnu zuby podívám se na náčelníka "uděljto ještě jednou když ti to je příjemný no co tak civíš,dělej udělejto znovu zmetku!". Tentokrát uš budu čekat ránu holí a pokusim se ji chytit rukama a vytrhnot ji z rukou poskoka a praštiho tou holí. |
| |
| U kouzelníka Překvapeně se koukám všude kolem, kde jsem se to tak náhle ocitla. A co se divíš? Vždyť je to kouzelník... Jsem zvědavá a napnutá, co se bude dít dál a tázavě hledím na čaroděje. Budí opravdu úctu a respekt jen svým vzezřením, jen svou přítomností. Když řrkne, že začneme nečím jednodušším má zvědavost dostoupí vrcholu a já mu téměř visím na rtech, když se mne však zeptá, zda dovedu přměnit kámen na zlato, jen na něj mlčky zírám dál. Kámen na zlato?...začneme něčím jednodušším...tohle je jednodušší? vážně řek kámen na zlato nebo sem se přeslechla?... "No, obávám se, že nesvedu ani to, pane." hlesnu nakonec jen a omluvně pokrčím rameny... |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Kouzla: ( tam si budeš psát kouzla který znáš. až si zapíšeš kouzlo tak za to do řátku dáš cenu v MP a další informace k tomu. ) Př: Nevyditelnost ( 10 MP / 1 předmět dotek, 1 osoba hod. ) a pod. |
| |
| V domě Čekala jsem opět odpověď,ale místo ní se stalo ,že ten muž se proměnil na tuho chlapce,vojáka a poté zase na chlapce.Nevěřícne zírám s pootevřenou pusou je to neslušné ale v tu chvíli si to neuvědomuji. "Zkouška?..." odmlčím se "A já mám být předutčena?...Co?...dyť,já...." vypravím ze sebe nechápajíc co se vlastně děje. Jeho slova se mi ozívají v hlavě jako bych tam měla kostelní zvony které nic neumlčí. "Kdo,kdo ty seš? snad anděl?...a kdo jsem já?...Co to má za význam?...nezbláznila sem se?...snim snad s otevřenejma očima?..." vypravím ze sebe a promnu si oči a poté zamrkám. "Tak asi nesnim..." tiše si zašeptám jen pro sebe. |
| |
| Balduran: Nikdo se i neozívá, ale po dalších dvou volání se před tebou oběvý starý bělovlasý muž ( člověk ) opírá se při chůzi o holi. ,,Copak si přeješ Děvče?" zeptá se tě. Má na sobě mordý oděv se zvláštnímy znaky, když se díváš dýl na znaky tak se ti zdá jako by se pohnuly. Orfeus: On jen kývne a odvede tě k jednomu výtahu, který vás vyveze do koruny stromu, tam tě odvede před muže na trůnu. V mísnosti je ještě jedna postava která ti nepříde že by sem patřila. ( elu ) Zrovna se ptá jestly si připijou. Elu: On jen kývne a pak pozvedne pohár. V tu dobu kolem ebe prochází postava celá v černém. vypadá jako by to byl nějaký zvěd, nebo něco podobnýho. Viktorius pak ještě dodá: ,,Ovšem že na tisíc let, ale pokud nedovedeš zvládnout ty úkoly nebo je budeš neplnit nebo jakoliv odmlouvat připadne na tvoji službu sto let navýc." pak se napije. Le: Podle tého očekávání dostaneš mířený ůder do břich, avšak když chytneš hůl dostaneš další ránu ( ještě tvrdší ) přez záda a slyšíš smích: ,,To tě naučí ty malej šmejde, naučíme tě mluvyt s někym kdo je výš postavený než ty." Elia: ,,Takže si úplná začátečnice. Nu což, není moc času. Prvně se tě zeptám jaký druh magie bys ráda znala? Magii země, Vody, vzduchu, ohně, světla? Nebo snad temným uměním černokněžníků?" zeptá se tě a posune si maličké brýle na nose. Dün: Vrátí se zpět do podoby malého chlapce, a pak říká dětským hlasem: ,,Sem něco výc než anděl, ale to není důležité, kdysi dávno byla napsána zvěst že se zrodí dítě, tak silné a mocné že dokáže vzdorovat apsolutnímu zlu a nebo taky absolutnímu dobru. Mezi těmito silamy panuje boj už od začátku. Mám pro tebe úkol paní Dün. Dostaň se do města odkud není návratu a získej to po čem tvoje srdce a mysl ejvýc touží, to co to je ti nemohu říct, ale poznáš to až to nalezneš." řekne ti a posadí se na židly která začne bíle zářit a stůl se vznese a začne taky zářit, na podlaze se neválí haldy odpadků, ale vydíš jen mraky. ,,Půjdeš tam a já ti budu moci pomoci jen třikrát. A dám ti roh kterým mě přivoláš. Co ty na to, chceš se dozvědět něco výc o sobě a o svém rodu? Pak bys neměla vyčkávat a jít do toho města." |
| |
| Alchymista --> Neznámý muž ... Heh, děvče? Asi chudák už nevidí. ... "Promiňte, ale já jsem muž a jmenuji se Balduran. Chtěl jsem se vás zeptat na ten meč zaražený v kameni. Víte, zajímalo by mě jak ho mohu dostat. Ten muž v předu mě poslal za vámi a řekl mi, že si ho mám zasloužit." řeknu a pak vyčkám odpovědi. |
| |
| Les-přivázán ke stromu Přísahám ti, že pomstím tvojí smrt. Budu trénovat a do roka a do dne se stanu velkým druidem tohoto lesa a rozpoutám válku, kde budou stromy vztávat ze země a ty stvůry ničit jako plácačka mouchy. Přeříznu tvůj kmen a dám ve svém nitru prostor pro tvojí duši, abys mohl býti mojí součástí, aby ses mohl podílet na zkáze, kterou přinesu těm stvůrám. To ti bude odplatou za hrůzný čin, který musím udělat, promiň mi to... řeknu a přeříznu strom, který se rozhodl obětovat. Nyní je jeho dřevo měkké, neboť jeho život již téměř vyprchal. |
| |
| V domě - Divné věci kolem Poslouchám co všechno mi ten anděl či co to vlastně je poví i když vlastně nevnímám vše co mi říká spíše přemýšlím nad významem jeho slov a zda vlastně nějaké ze slov má význam. Něco víc než anděl?...mám jít do města?...zrodí se dítě které bude vzdorovat dobru nebo zlu?...to je snad sen?...tohle všechno kolem?.....ještě řekni že umíš číst myšlenky potom to bude můj konec...měla bych hodně rychle někam zmizet nebo....nebo se zblázním..on snad vý všechno...jako,jako by to byla lest na lišku a já se do ní chytila,všechno mi to příjde absurdní.... dlouze přemýšlím než se mě do reality vrátí až druhá část jeho proslovu kdy konečně začnu alespoň trochu vnímat. "Do města odkud není návratu?...Jak se tam mám dostat?...pověs mi kudy se mám vydat?Kudy a vlastně jak,jak se tam dostanu...doufám že nejsi jen sen protože jinak já sem blázen..." mluvím i když to může připadat dost zmatené nebot i má mysl je zmatena stejně jako slova jenž jsem vyřkla společně s jednou z myšlenek. |
| |
| Zastavým se v uctihodné vzdálenosti a pokloním se. Protože mi moje "čest" a "Poctivost" nedovolí provést cokoliv s tak váženým člavěem jako je on, čekám až na mě promluvý. I mezi námy zloději se musíme chovat k člověku, o kterém výme že dokáže skoro cokoliv mluvyt a smýšlet dobře. pomyslym si a čekám co se bude dít dál. Koutkem oka si prohlížim toho co tu stojí a vyjednává nějaký odmínky služby. |
| |
| Balduran: ,,Není na prodej, a zvláště pak pro vás ne." snaží se tě odbýt. Když na něj ořádně vydíš má na sobě dkozelnickej oblek, ale trochu potrhanej, ale zdá se být pevnej. Pak si taky všimneš že na jeho rameni je opřená nějaká malinká věc, nebo snad bitost, kterou si ještě nevyděl, ona maličká bitůstak má dva páry křídel a modře světélkuje. Leží na rameni pod vlasy muže a nehýbá se. ale ty vydíš jak září slabounkým světlem. Píďa: strom už ti neodpový a ty si volný, ovšem máš na rukách provazy a všude okolo je hustý dým, ty nevydíš na cestu, nevýš kde přesně si, ale jedno tě naplnuje, a tou věcí co tě naplnuje je zloba. Zloba že padl celý les. Nikde necítíš žádnýho tvora, žádnou živou bitost, ani strom co by ti odpověděl. Dün: mísnost se naplnuje světlem a pak ona postava zmizí, poslední co řekne je: ,,Najdi kartografe Uriáše." pak už nic, mísnost ve kterej si taky zmizí a místo mísnosti seš v rozpadlym spálenym domě, lidi co choděj okolo na tebe podezřívavě koukaj, ale většinou si tě nevšímaj a dou dál. Ovšem jídlo co si snědla cítíš v žaludku, takže muselo bejt opravdový. O zbytku si moc nejseš jistá. Orfeus: ,,Výborně, další kdo se chce k nám přidat?" promluvý Viktorius. a k nihám mu přiběhne malí lvíče s bílou kůží. ,,řekni kdo jsi a proč si tady, a já se rozhodnu jestly máš pro nás význam, nebo jestly tě mám posta zpět kde tě našli." řekne mírnym hlasem, a však státnickým. |
| |
| Les v plamenech Dnes jsme prohráli mocný hvozde, ale až přejdou čtyři úplňky, vrátím se a bez váhání je do jednoho zabiju... řeknu si pro sebe, neb žádný hvozd mi teď neodpoví. Vyrazím od žáru na druhou stranu a jestli narazím na menší oheň, tak si přepálím provazy. Jestli se z tohodle pekla dostanu, usídlím se v neshořelém lese a to je otázka dalšího dění... |
| |
| Alchymista "Proč zvláště pro mě ne? A pokud mohu být tak smělý a mohu se zeptat, co vám to svítí na rameni. Prosím omluvte mou zvědavost, ale přeci jen rád poznávám nové věci a tohle je jedna z nich. Znám spoustu magických tvorů, ale tohohle jsem ještě jatěživ neviděl." řeknu a holí mu pokynu na rameno s podivnou světélkující bytůstkou. |
| |
| ,,Jen pouhý poctivý pocestný, ovšem mám dost rychlé ruce, jestly mi rozumíte." řeknu a tím taky naznačim že sem zloděj. Uchychtnu se a dívám se na toho druhýho co tady je, a doufám že se mu dá věřit. Snad to vyde, rozhodně nechci mít v zádech královský vojáky a k tomu ještě tydlety zbojníky. pomyslym si a doufám že mě nikdo nečte myšlenky. |
| |
| V domě - sutiny Celá místnost se postupně naplňuje světlem Koho že mám najít? kartografa Uriáše? prolétne mi hlavou když vše zmizí a já se objevím v nějakém rozpadlém domě či spíše ohořelém. "Cože? koho mám najít? Kde seš?" vykřiknu a až po chvíli si uvědomím že na mě koukají někteří lidé,ale nechápu to. Teď si myslí že sem se zbláznila...určitě,ale záleží na tom?... prolétne mi hlavou když z hluboka vydechnu a rozhlédnu se kolem. Sakra co to bylo?...skutečnost? nebo je to jen nějaká hra?...ale jídlo bylo skutečné... prolétne mi hlavou a chvíli nad tím přemýšlím ovšem to mi nevydrží dlouho. Znovu se rozhlédnu kolem dokola na lidi na zbytky z domu. Měla bych vyrazit...nevim kde začít... napadne mě když se konečně rozhodnu vydat se pryč ze sutin mezi lidi. Prvního kdo kolem mě projde chytím za ramena. "Kde najdu kartografa Uriáše ? můžeš mi to vyzradit?" zeptám se rychle ,ale tiše čekajíc na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Svalímse na zem bolestí a pak se posadím a budu jen sedět na zemi a nic nedělat přepadnemě zoufalství'' jakse s toho sakra dostanu kčertu ''říkamsy v hlavě. musím se odtud nějak dostat ksakru musi to nějak jít ach...tohle bude ještě hodně dlouhej den než si promě přijdou proběhnemi hlavou. zamyslím se jestli mě něco nenapadne. |
| |
| Píďa: Složíš slyb hvozdu a k neby se vznese černý pták. Ty jen slyšíš šustění jeho křídel. Všude kolem sou plameny a kouř přes kterej se nedá dýchat. Snažíš se zahlídnout něakou stopu jak se dostat ven. Ale nic nenajdeš. Na menší plamínek sice narazíš, ale provazy nepovolujou, nevýš z čeho sou, ale sou dost odolný. Najednou v kouři zahledneš malou postavu, postava mírně září a naznačuje ti aby si šel za ní. Balduran: ,,To, to je jenom Natrang, malá víla. Každej kouzelník má tvora který mu má radit. Ty ještě žádnýho tvora nemáš?" zeptá se tě a z kapsy vytáhne dýmku kterou zapálí. ,,A ten meč je pro tebe zatim moc silnej a mohl by tě zničit, ale jestly chceš, můžeš ho zkusit vytáhnout. Jestly se ti to povode." poslední slova zní trochu výsměšně. Orfeus: ,,Aha, a co mě takový pocestný může nabídnout? Si snad nějaký kouzelník? Nebo snad Pirotik?" slovo pirotik si už někde slyšel, ale nemůžeš si vzpomenout kde. Dün: Postava kterou chytíš začne zděšeně křičet. Všici vokolo se zastavujou a koukaj na tebe. Za zády slyšíš dupání kovanejch bot o kamený povrch uličky, kde právě seš. ( odhaduješ že sou tak minutu za tebou ) Le: Válíš se bolestí v kleci, ale za chvylku tě to přejde a tebe upozorní další křik z odvácenej strany než je tvoje chata. Zvuk de přímo od hvozdu: ,,Vy debilové, hoří, rychle pryč!!!!! Co tady děláte vy Ponravy?!" vydíš jak kolem tebe proběhne malá modrá postavyčka podobná skřetu. Ta zaběhne do tvýho příbytku a za chvylku se tam vodsaď vynoří náčelník a velí k ústupu, tebe ovšem nechaly v kleci. Všichny zdrhly a po chvylce se ze stanu vypotácí postava tvého malého kamarádíčka. Dopotácí se až ke kleci a marně se jí snaží otevřít. Deqir: Potácíš se lesem když najednou slyšíš dusot kopyt. Stihneš se v poslední chvýly schovat před jezdci na koních, před jezdci co tě nahánějí už několik dní. Výš že jich je výc a že nějako blokují tvoji moc nad mrtvýmy. Taky výš že jedinou možností jak se jich zbavyt je cestovat daleko do pouště, kde by se právě mělo nalízat město kam se císařovy vojáci neodváží. Musíš si pospíšit, do úplňku zbývá týde a pak se město přemístí. zní ti v hlavě slova tvýho společníka, kterej se obětoval, aby si mohl utíct. |
| |
| Poslouchám čaroděje a obdivně na něj hledím. Už odhalil, že jsem v tomto naprostý zelenáč a nevypadá příliš nadšen ovšem přání Viktoriuse se asi neodváží vzdorovat. Jakou magiíí se chci zabývat?...temným uměním ne, o tom nemusím ani přemýšlet...voda, vzduch, země, světlo?....ne, oheň, oheň bude mým živlem, mým pánem i sluhou... přemýšlím jakou odpověď dám čaroději. "Ráda bych se věnovala magii ohně." odpovím naonec po chviličce zvažování a zahledím se na čaroděje, co on na to. |
| |
| Chvíli na něj ohromeně hledím a pak promluvím tichým tonem''odpustmi že jsemtě včera odmítnul vzít do učení'' pohlédnu mu přímo do očí,přistopím a pomůžumu s otvíráním zámku.at se to povede at se to povede opakujusi vhlavě. |
| |
| Alchymista "Pravda. Žádného tvora nemám. Děkuji za informaci. I přes to, že jsem kouzelník jsem zatím neměl štěstí nějakého potkat, sehnat či si ho vyčarovat. A ohledně meče, no zkusit to můžu ne, ale co když ho vytáhnu? Nebo naopak nevytáhnu?" řeknu a se zvídavým výrazem v očích se na onoho muže zadívám. ... Vytáhnout meč z kusu kamene? To bude problém. Velmi velký problém. ... zamyslím se a čekám na starcovu odpověď. |
| |
 | Sakra jak mě mohly najít???! Musím rychle do města! pomislimsy pomaličku a se plížím smerem k městu pokud uvidim nebo uslišim dusot kopit skrývámse kedoliv.Sna je to o tom městě pravda. |
| |
| Les v plamenech Jakmile uvidím postavu, vydám se za ní, co jiného mi také zbývá. Hůl jsem kdesi nechal, ale vyžádám si jinou, lepší, černou hůl pomsty. Jak jdu směrem k postavě, cuknu sebou a kapě mi spadne na stranu. Zabořím do ní hlavu, abych se koužem nezadusil... |
| |
| Na ulici Když začne ona postava křičet a všichni kolem se začnou zastavovat výraz mého obličeje již není přívětivý ale dosti ustaraný a vůbec neklidný. "uklidni se člověče...nechci tě zabít jen chci odpověď..." pronesu tiše jen k němu.Ještě bych ráda něco dodala ale z dalšího proslovo co jsem měla na jazyku mě vyruší zvuk kovu narážející o kamený povrch uličky. Pustím toho uřvaného člověka nedá mi to a dřív než ke mě dojde ona postava ať je to kdokoliv otočím se... |
| |
| ,,O tom co bych vám mohl nabýdnou bych raději mluvyl někde kde nebudou někteří co by zrovna nebyly počestní. " řeknu mu s úklonou. Doufám že to nebude vypadat jako bych se ho snažil zabít. |
| |
| Elia: ,,Ah výborně, pyretik by z tebe chtěl být? Ale musim tě varovat oheň se nedá plně zpoutat, musíš žít jako oheň a stát se ohněm, abys pochopila jeho záměr." řekne ti a ty pořádně nechápeš co tím měl na mysly. Le Gerte: Dítě se pokouší otevřít zámek, ale pak už je mocunaven, nebo už je natolik zraněný, že klesne k zemy. Najednou se z kouže vynoří postava utíkající před kouřem. Balduran: ,,Naši společníci sou magičtí, al je nelze vyvolat, tak aby s tebou zůstaly, tvůj pomocník si tě najde. A pokud meč nevytáhneš obrdžíš znamení pokusu." řekne ti a pak se odmlčí. Diqir : Jezdci tě objedou a edou dál. dostaneš se k malé vesnici na okraji pouště. ( musel bys projít celou poušť, kde bys v tomto stavu zemřel ) Píďa: Vymotáš se z kouře a zkončíš kdesi na mítince, kde vydíš klec s nějakým člověkem a poblíž klece mrtvolu dítěte. Okolo sou vypálené chatrče. Vypadá to na menší vesničku. Dün: Na náměstí vběhne deset mužů ve stejnokrojích a se zbraněmy v rukách: ,,Co se tu děje u svatého Nabukadnezara?" říká velitel stráže, kterej je mohutnej a svalnatej. ( zkrátka na něj by neměl jen tak nějakej vojáček v bitvě ) Orfeus: Viktorius na tebe pokývne aby si ho následoval do zadní mísnosti, kde tě vyslechne. |
| |
| Na náměstí Když se ohlédnu přiběhne tak deset stráží a než stačím cokoliv říci promluví velmi svalnatý muž. Když mám najít kartografa Uriáše tak nesmí chybět problémi samozřejmě...fajn skusim to podobrym a v klidu... Pohlédnu na velitele s mírným úsměvem na tváři "Em...zdravim...no abych tak řekla nic moc se tu nestalo slušně sem se zeptala jednoho z kolem jdoucích..." ukáži na onoho člověka "...Kdebych našla kartografa Uriáše...no a když mi to neřekl on mohla bych znát alespon odpově´d odvás pane?..." mluvím trochu nervozně. "omlouvám že jsem tak drzá a ani sem se nepředstavila...sem,sem nějaká Dün..." dodám i když ani nevím proč já vlastně ani nečekám že by mi zrovna on odpověděl a počítám s nějakým problémem a mysím že to nebude jen malý problém. |
| |
| Alchymista " Nuže dobrá. Nemám co ztratit. " řeknu a pokrčím rameny. Přejdu k meči v kameni a odložím si hůl i vak na zem vedle sebe. Pak pevně chytím jílec meče a pomyslím si : ... 3 .. 2 .. 1 .. teď ... řeknu a zaberu co nejvíce dokážu i když vím, že meč se mi vytáhnout nepodaří. |
| |
| Čaroděj Koukám obdivně na čaroděje a poslouchám jeho slova. "Ano, oheň bude mým živlem." zopakuji znovu. Oheň bude mým sluhou i mým pánem. Živel, jenž jde jen těžko spoutat. Dává život i smrt. Dívám se na čaroděje a doslova mu visím na rtech nedočkava toho, co bude dál. |
| |
| oddechnu si když mě povolí s ním mluvyt v soukromí a následuji jej do zadní mísnosti. Kde se rozhlídnu jestly nás někdo nebude poslouchat a počkám až mě vyzve ke slovu. Po vyzvání promluvým: ,, Pane, mohu ti nabídnout služby zlodějské, padělatelské a další služby co dokáže zdatný zloděj. Sám jistě výš jaká je doba a že lidé jako já se sanží schovat. Snažím se dostat do pouštního města o kterém sem slyšel. Prosím pomoz pane." řeknu mu tišším tónem. A čekám na jeho rozhodnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Nepsat že se vám něco povedlo automaticky.... Opravdu otevýrat tímdle způsobem se mě zdá že to je dosti automatický. Dojdu udělám hotovo. Tak to tady nefunguje. |
| |
| otočím se směrem k utíkající postavě a zakřičím ''hej kdoste podte nam pomoct'' potom se kouknu po klukovi jekmu je a doufám že není těžce raněn obrátím pohled k postavě jestlise obrátila a doufám že nám pomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Dün: člověk co si před chvylkou držela začne mluvyt: ,, Jo držela mě, chytla mě tady a začala na mě křičet kde najde Uriáše." řekne rozčileně. Velitel se na oba podívá a pak řekne: ,, Maragu, přestaň křičet, a vy Paninko pudete s náma." řekne a čeká co uděláš. Balduran: Když se pokoušíš vytáhnout meč tak cítíš jakési chvění. Otevřeš oči a zdá se jako bys byl na jakémsi odlehlém místě, před sebou meč a za ním postava v modré róbě. Elia: ,, Hmmm.. Tedy dobrá, prvně tě naučim zapálit svýčku." řekne ti a na stole před tebou se oběvý šest svýček. On pokračuje: ,, Je mnoho způsobů jak rožehnout svýci. Třeba myšlenkou, pohledem, dechem, nebo mávnutím prstu. Soustřeď se na knot svýčky a pak řekni: Uriam, narut agart."poté co ti řekne zaklínadlo všechny svýčky se rozžehnou, ale on je mávnutím ruky nad plameny zase zhasne, bez známky kouře ( jak je to u běžného sfouknutí ) Le Gerte, La Deqir: Zámek nechce povolit, aleLe si všimne malé ouklinky na na nátěru kovaného zámku, v té malé trhlince je cosi zářivého ( zelená slabá záře ) |
| |
| Na náměstí - trable Chvíli jen tak stojím a poslouchám toho člověka. "Víte vy a je mi jedno jak se jmenujete...kdybych vás chytla a křičila nezní můj hlas tak klidně mluvím stále tak klidně jako když sem vás chytla...* promluvím opravdu v klidu. Co ty ten člověk vůbec myslí lhát...no řekla bych nějakými veliteli... prolétne mi hlavou když začně mluvit velitel. "Veliteli ať už ten nejvyšší...byla bych ráda kdyby jste mne oslovoval Dün...omlouvám se jestlijsem vás urazila..." mluvím a na chvíli se odmlčím "Proč bych měla jít s vámi?..." o pár kroků poodstoupím. "Pokud vím nic nezákoného jsem neprovedla..." dodám polohlasně hledíce na velitele a střídavě na zbytek kolem. |
| |
| Oprava PJ: V mém poslednim příspěvku je psaný že zpráva je pro Le Gerteho a La Deqira, opravuji příspěvek je pro Le Gerteho a Píďu La Deqirje žádán o prodloužení posledního příspěvku. ( 2 řádky je málo ) Děkuji za pochopení. A omlouvám se za vzniklé potíže. |
| |
| Líp se na zámek podívám a pokusím se určit co tam září ''coto kčertu je''? vypadáto jako kristal rozhídnu se kolem klece jestli nenajdu kus třeba nějakého dřívka a pokusím se tu zářivou věcičku vušt'ourat''jak se jmenujete?a odkud jstesetu vzal ale sem rád že ste zde nemáte zbran' nebo něco čím bychom mohli urazit zámek''?. |
| |
| Čaroděj Naslouchám čaroději a obdivně sleduji jeho umění, které mi učarovalo. I obyčejné zapálení svíčky bez křesadla je pro mne něco úžasného. snažím se pak zařídit dle jeho pokynů, zadívám se na knoty svíček a chvíli se soustředím a pak trochu rozechvělým hlasem pronesu ta slova, která mi řekl. "Uriam, narut agart." |
| |
| Orfeus: ,, Další uprchlík od krále? Nebo jen prostý poctivý zloděj? Každý koho můj bratr nemá rád a koho by nejraději vymazal z povrchu téhle země je zde výtán. Prvně tě pro někoho pošlu do nedaleké vesnice, která podle všeho byla napadena, měl bys tam najít dva muže, drujda Píďu a zaklínače který bude v kleci, ta klec jim nejde otevřít, protože zámek je magický, tobě dáme jeden černej prášek, kterej na to nasypeš a pak to zapálíš, ovšem nikdo nesmí bejt v blízkosti, protože to udělá velký Bum a zámek bude na maděru. Chápeš co po tobě chci?" řekne ti Viktorius a podá ti malej zelenomodrej váček, převázanej červenou stuhou. ,, Hlavně to nenechávej někde u ohně, než to použiješ, když se to zahřeje udělá to bum a mohlo by bejt po tobě. " řekne ti a nechá tě odejít. |
| |
| ,, Snad ano, obsah váčku nasipu na ten zámek a pak zapálit, udělá to Bum, všichni musej bejt co nejdál od toho zámku, Nepřibližovat se s tím moc k ohni, jinak to uělá Bum. Zachránit Drujda a zaklínače a ty pak sem přivýst." urovnám si to a tak to taky řeknu Viktoriusovy. ,, Můžu už jít? A kdy dostanu svoje hračky zpátky?" zeptám se ho. |
| |
| Vypálená vesnička Když dorazím ke kleci s mužem, pokusím se použít pyrokinezi, a cítím, jak se zámek natavuje, ale po chvilce je zase v pořádku. Najednou si všimnu, že to tavení neškodilo zámku, ale jeho nátěru. Poté pohlédnu na klec a vzpomenu si, co mi říkával můj učitel Nikdy není jen jedna cesta. Když jsou dveře ze železa, rámy mohou být dřevěné a kdyžtak tu je střecha... Počkejte, hned váz z toho dostanu, ale stoupněte si k rohu řeknu a poté na opačné straně zkusím znova pyrokinezi, ale teď ve větší síle. Jestli dřeva klece povolí, pokusím se to prokopnout... |
| |
| Woky. ( počáteční příspěvek měsíc starej ) Postupuješ lesem, po boku tije tvůj vědrný společník vlk Akro, najednou Akro zavětří ve vzduchu a zavrčí směrem to temné části lesa. Odkud za chvilku vyjde zubožená postava elfa v oblečení který přísluší poslům lesních pánů z této oblasti, oblečení má potrhaný a je doškrábaný do krve. Přes rameno má koženou brašnu a jakmile tě uvydí snaží se vytáhnout svůj meč avšak nemá dosti síly a padá snad únavou k zemi. jak dopadne kouká na tebe a když se snaží pohnout zkřivý se mu obličej bolestí. Je vydět že otřeuje rychle pomoc felčara. |
| |
 | Opatrně a pomalu se rozhlédnu kolem sebe sklonímse k akrovi a pošeptám mu něco do ucha Akro se rozběhne směrem k elfovi oběhne jej a zmizí v hvozdu. Pomlu přistoupím k bezvládně lezíčímu tělu elfa pokleknu kněmu a podívám se jaká má zranění potomho převrátím na záda rozepnu mu opasek s mečem a položím vedle Chudáku ty seš teda zuboženej pomyslímsy ''hej slyšítemě no kdoste?a co tu děláte''ptámse a čekám na odpověd. |
| |
| No s tím se počítalo. Ale ještě jednavěc. řeknu a dám pohár od úst. Co když splním tyto úkoly rychle to nebudou nějaké prémie ??? Doufám že budou jinak nevim nevim. řeknu a tízavě se na něj podívám. |
| |
| Dün: ,, Stejnak pudete snáma slečinko. A ty pudeš taky Santorio." řekne kapitán a muž co si chytla jde mezi vojáky. Le: Po prvnim úderu klackem do zámku cítíš brnění v ruce. Dostáváš křeč do ruky a nemůžeš s ní chvylku pohnout. Támek nepovoluje. Elia: Jak se velice soustředíš, ta se začne z jednej svíčky kouřit, ale nevzplane. ,, Zkus to znova a pořádně se soustřeď. " řekne čaroděj. Orfeus: ,, Běž si pro ně zase dolu do zbrojírny, ekni že tě posílám na misi, ať tě vybavý. " řekne viktorius a jde zpátky do sálu. Píďa: Zámek a ani klec nepovoluje. Tebe bolí hlava. a brzo se cítíš vyčerpaně. ,, Ragnar, syn velkého stromu..."řekne ti elf a zdá se že se nehejbe, ale dejchá. ,, Tak dostaneš další úkoly. To je všechno. " pdyž se napiješ z poháru tak cítíš podivný hřejivý pocit vlívající se ti hrdlem do žaludku. .. Zatim si běž odpočinout. " řekne Viktorius. |
| |
| Musim si davat větši pozor už me malem meli... pomalicku se dobelham k hospode a najdusi klidni stul pro jednoho. Snad tu nebude kralovská garda. A pokivnu na hostinského aby prišel ke mne, přitom davam velky a nenápadný pozor. Brzi se budu meset dostat do toho města... pomislím si a pak mě napadne Jak se to to vlastně jmenuje??? |
| |
| Felis: Zrovna ses probudil ve škarpě u cesty. Nevzpomýnáš si co se včera na tech slavnostech dělo, ale pamatuješ si že si pil něco s tim podivnym mužem co mezi vás zavítal. Vzpomeneš si taky že ti dával něco do kapsy. Pořádně tě bolí hlava, jako by si pil poprvý. Kolem není nic jen louky a cesta u kterej seš. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro tohle je pro tebe, já tam zapoměl napsat méno |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro tohle je příspěvek pro tebe. zbytek je pro někoho jinýho, mě se tam nenapsaly ména. |
| |
| Doufám že alespoň bude patit dobře. pomyslím si a jdu si lehnout. Doufám že v tom pití nebyl žádnej jed nabo něco jinýho. Budu se taky muset pomstít tomu princi. Nás jako zloděje pěkně vyřídil. |
| |
 | U cesty Když konečně přijdu k sobě chytim se za hlavu "Kruciš bolí mě kebule ...jako bych snad chlatal prvně..." řeknu si pro sebe když se pokoušim vstát. Co se vlastně včera stalo?... prolétne mou myslí když se rozhlédnu kolem "Kurňa zase kde nic tu nic...." mluvím si pro sebe když se mi podaří konečně postavit na nohy rozhlédnu se jestli mám všechno a nic mi nechybí. Vzpoměl jsem si že mi ten chlapík včera dával cosi do kapsi.Tak sáhnu do kapsi co v ní najdu. |
| |
| Na náměstí -vojáci Kouknu na muže a pak zase na velitele "A co když s vámi nepujdu ...a vůbec co hodláte dělat? tedy se mnou a s tam tím člověkem?" promouvám klidně, velmi klidně na to co je tady kolem za rozruch. |
| |
| počkám až Vktorius odejde a pak taky odejdu, jdu rovnou ke zbrojírně a zaklepu na dveře. čestnej člověk, ale ten prášek ze zajímavej. Vybuchující černej prach? K čemu to používá. Rozhodně asi ne k tomu aby otevíral truhloce. Podivný, z čeho to vůbec je? přemejšlim zatim než mě otevřou ve zbrojnici. |
| |
| Kdesi u meče Chvění mi projede celým tělem. ... No tak. Pojď! ... pomyslím si a zavřu oči. Když je otevřu málem se possadím, když pustím meč. prohlédnu si postavu v modré robě a pomalu přijdu blíže. " Kdo jsi? " zeptám se opatrně. |
| |
| Prohlídnu si klec teda spíše její mříže mm...nevipadáto moc pevně mužu to skusit vykopnout u spoje pomyslimsi sednusi a nachvíli odpočinu zavřu oči neusnu jen budu nalouchat vnímat svoje tělo soustředise na jedinou věc dostat se ven dostat se ven. Takjo dem nato . postavímse comyto klec dovolí,postavím se k deruhé straně pravym bokem levou udělám krok tak abych se vyrovnal pravé jak došlápnu pravou nohou kopnu přesně proti straně kleci těsně vedle spoje ve chvíli kdy kopnu bude moje tělu přesně tak že stojím na levé noze a praná noha kope je přesně srovnána s bokem mého těla. |
| |
| Čaroděj Už už to vypadá, že se mi tu svíčku podaří zapálit, ale knot začne jen doutnat. Když mne čaroděj vybídne, ať se více soustředím a zkusím to znovu, jen přikývnu a pustím se do toho. Upřeně se zadívám na svíčku a soustředím se na ni, jen na ni, jakoby svět kolem najednoou někam zmizel a pqk znovu pronesu onu formulku. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro tohle je příspěvek pro tebe nenapsaly se mě tam ména Tohle je příspěvek pro tebe, nějako se mě tam nenapsala jména postav. |
| |
| zeptám se''jaké máš poslání''?co se mu asi stalo třeba ho někdo přepadl,mohl by to bít syn nějakého šlectice V houští něco zašramotilo a po chvilce vyběhl vylekaný akro.'' co se ti stalo''?'' ''nejsme tady v bezpečí půjdeme dál. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| La Deqir Un: Sedneš si do hospody a hostinskej k tobě příde a ptá se co si dáš. Elu: Přijdeš do pokoje a lehneš si, za chvíly příde člověk s jídlem a dá ti najíst a napít. To celé bez jediného slova Felis: V kapse najdeš kousek mapy, je na ní vyznačeně červeně kde právě seš a na mapě je jedna cesta k nějakej vesnici, je ti divný že je tam jedna cesta, když kousek v dáli vydíš rozcestí. Na druhej straně mapy je napsaný číslo 3 a nakreslenej nějakej štít hostince. Dün: ,,To by nebyl chytrej tah, naši lovci by vás hnedka vypátraly a přivedly v okovech. " řekne kapitán a ruka mu sjede ke kuši co má u pasu. Orfeus: Ve zbrojnici ti příde otevřít malej gnom a podá ti tvoje věci. ,, Vydej se na jih tam je najdeš. Tam najdeš ty který hledáš." řekne ti pisklavym hláskem a pak zabouchne dveře. Balduran: Postava mlčí a ukáže na ten meč, pak udělá ve vzduchu kříž nebo plus, nevýš co to přesně je a pak ukáže na sebe a pak dá prst nahoru jako by ukazoval že je to jedno a to samí. Le gerte: Kopnutí do mříže nemělo žádnej účinek, až na to že si spadl na zem. a brní tě celá noha kterou si kopal. Na mříži i když se zdá že je ze dřeva není ani škrábnutí. Pak se na mříš podíváš ještě jednou a vydíš ji jako by byla ze železa, což ti nedává žádnej smysl. Elia: Svíčka zaprsk azapálí se, kouzlo se ti povedlo. ( zapiš si zažehnutí ohně 2MP a ještě si napiš tu formuli na vyvolání. ) ,,Tak a teď do knoutu foukej a v mysly si říkej to zaklínadlo. " řekne kouzelník a na prstě zvedne ohýnek co si vytvořila. Woky: Elf ti neodovýdá, ale cejtíš že se ztrácí jeho životní energie. A něco v tvém nitru tě přesvěčuje že by si měla tomu Elfovy pomoc. Nech ho tady, něco se blíží a nelíbí se mi to. řekne ti Akro. |
| |
| Kdesi u meče "Promiň, ale moc nechápu co mi chceš sdělit." řeknu a přijdu trochu blíže ... Že by on a meč byli stejně mocní jako bozi, nebo on sám je bůh a ten meč mu patří? Doměnky a dohady. Proč mi prostě neřekne co chce? ... přemýšlím zatím co pomalu přistupuji blíže. |
| |
| Na jih, Jo měl bych jít na jih a najít tu vesnici. pomyslym si a připnu se pásek se zbraněma. Dýky dám do rukávů a váček s prachem si dám do batohu kde by měl bej topdle mě v bezpečí. Pak se vydám na Jih jak mě poradil ten gnom. Doufam že to není jen srandička a neměl bych jít spíš na sever. Gnomove sou proradní. A Viktorius mě neřekl kudi mám jít, takže atim budu věřit Gnomovy. to jsou mémyšlenky když opouštím lesní základnu. |
| |
| Čaroděj Má radost a nadšení z toho, že se mi konečně podařilo první kouzlo je téměř dětinské. Nejraději bych vesele zavýskla, ale v přítomnosti svého nynějšího učitele čaroděje se mi to nezdá příliš vhodé, a tak se jen blaženě usmívám a očka září radostí. Stále ještě s úsměvem na rtech se zařídím dle čarodějových pokynů. Foukám do knotu a v hlavou mi běží slova onoho zaklínadla. Uriam, narut agart. Uriam, narut agart. Uriam, narut agart... |
| |
| Každičký pohyb pozorně sleduji i když nenápadně. "Tak fajn ...ale ještě jste mi neodpověděl co hodláte dělat s námi..." dodám s drobným úšklebkem nevim kde se to ve mě bere.Připadám si silnější i když jsem noc moc neprospala ,ale přesto... |
| |
| Dobrý den pane hostinský, kolik u vás stojí kuře s vínem a chleba s vodou? řeknu posadím se vedle stolu u nějákých barbarů a míň iteligenťešími rasami Hlavně aby tu nebyla Královská Garda. pomislim si Musím se dostat do toho města a tam si konečně seženu muj noví stínový meč. zaraduji se. |
| |
| Vypálená vesnice Přemýšlím jak můžu, ale nevidím východisko, ta klec musí být začarovaná. Projdu kolem ní několikrát a pořádně si jí prohlédnu. Nakonec si sednu před ní a zapálím si dýmku. Omlouvám se, ale nic mě nenapadá. Ta klec musí být začarovaná, protože jinak bych ten zámek mohl opálit a okolí by zuhelnatělo. řeknu a začnu tvrdě přemýšlet a meditovat nad tímto problémem, snad mě něco napadne. Když říkám meditovat, nemyslím jako nějaký mnich, ale prostě bafám a uvolňuji se... |
| |
| Chvíli skoumám mapu co na ní přesně je a co z ní vyčtu. Taký cár papíru...třeba mě dovede někam do pořádneho hostince... napadne mne a trochu se pousměji.Vydám se k rozcestí,když dojdu ještě jednou si prohlédnu mapu a podívám se za sebe.Skouším natočít mapu aby mi cesta sedla a já se po ní mohl vydat. Fajn číslo tři...co to asi znamena?...je to velmi zvláštní.... ještě si chvíli skoumavě prohlížím mapu. Fajn tak kudy... |
| |
| To je zajímavé s jakými lidli se dostanu do kontaktu. Vůbec se neumí radovat. pomyslím si když jím a dál se tim moc nezabívám. Lehnu si do postele a snažím si pořádně odpočinout. |
| |
| ''.......aaaach'' Povzdychnusi a sednusy také chvíli sedím a taky budu přemýšlet kdasu tak a co ted chmm... možná by se dala použít kyselina ale co to udělá?možná....to ne rači.''No aspon se vam představim jsem Le gerte a jak se jmenujete vy a odkud jste mmožna by nas mohlo něco napadnour dohromady.'' Přeruším mlčení a doufám že semnou bude komunikovat a nebude nevrlej. |
| |
| Balduran: Postava znova zopakuje své pohyby, a stále nic neříká. Tvé pohyby sou dost zpomalený a tvé myšlenky se zozlíhaj jako by si je říkal nahlas. Orfeus: Jdeš dvě hodiny a stále nic, nevýš kde máš hledat, po půl dni cesty dokonce ztrácíš iluzi o tom že to má cenu jít tim směrem. Lesem se ozíváj jen zvuky ptáků a zvířat. Elia: Knot z počátku nereaguje, ale po minutě foukání začne doutnat. ,,Pokračuj a nepřestávej. " řekne ti čaroděj. a z plamínku na své ruce vytvořil malou tančící postavyčku, která mu tancuje po hřbetu ruky. Dün: ,, Tak už se zněte, nemám na to celej den." řekne ti už mírně nevrle a ty cítíš jak do tebe někdo žduchne nějakym dřevem aby si se pohnula. La Deqir Un: ,,To celí je za deset zlatejch. " řekne hospodskej trochu nevrle a nervozně, nevýš co mu přelítlo přes nos. Než si si sedl byl docela veselej. Barbar co tam sedí rukou zkontroluje jestly jeho velká palice je poád na stejnym místě a pak do sebe hodí korbel piva jako by to byl panák. Píďa: Medituješ, ale nemáš klid v duši. Stromy který s tebou běžně mluvěj a uklidnujou tě sou zticha. ani ptáky nebo jiný zvířata neslyšíš, za to cítíš kouř z hořícího lesa kterej se podle všeho přibližuje. Felis: Všechny cesty vypadaj stejně. Seš na rozcestí ve tvaru Křížku, ale všechny čtyři cesty vypadaj stejně a pak si všimneš že u cesty je kámen s číslama a šipkama ( zřejmě značka nějakejch cestářů co tudy procházely ) Ale ta šipka je ti nějaká povědomá a když se podíváš do mapy je tam vyznačený X a šipka na horu. Elu: Usneš, a tvůj sen ti nedává žádnej smysl. Vydíš pouť s kusi ledu, slunce a měsíc v jednom. Důlouhou cestu, pár kster po cestě. Studnu uprostřed pouště. Le Gerte: Hlavou se ti honěj vščmožný myšlenky, a pak usítíš kouř jako by někde hořelo, je to dost štiplavej kouř a nevýš odkaď se bere. Na klec přistane malej modrej ptáček a začne prozpěvovat, jako by se nic nedělo, pak najednou padne do klece, je jako mrtvej, nhýbe se. |
| |
| U meče " Jsi na vrcholku toho kříže? Jsi kněz? Nebo jsi duše toho meče. Ty meč jste jedno tělo? " zkouším další možnosti, které již vyslovuji nahlas. V tom sletu myšlenek ho stále pozoruj a hledám nějaké indicie. Cokoli co by mi pomohlo. |
| |
| "Dobrá..." odpovím klidně když mě kdosi postrčí a tedy jdu s velitelem ať už kamkoliv. Zajímalo by mě jestli mi řeknou kde ho najdu,nebo jestli mají v plánu něco jiného...ten jejich velitel se mi vůbec nelíbí ... je jedna z mích myšlenek při tak trochu nedobrovolné chůzy. |
| |
| Ráno když se probudím se posadím a promnu si oči. Sakra to byl ale divnej sen vůbec nic mi nedává smysl ale doufám že bude až se vydám na cestu a seznámím se s úkolem. |
| |
| Hospoda Cože 10 zl??? No jo je to vesnice. pomislim si A pane hostinský co máte do tří zlatek??? zeptám se On je nevozní. Nahle si uvědomím a začnu se nenápadně rozhlížet jestli někdo nepčišel Ten barbar, nelíbí se mi... začnu bít hodně obezřetný Pokud se něco stane musím vyvolát rvačku. |
| |
| Vypálená vesnice Nevím co dělat. Ta klec musí být očarovaná, ale ti co mě přepadli nevypadaly moc inteligentně. řeknu své myšlenky nahlas a poté si pořádně prohlédnu zámek, snad mě něco napadne, když už ani meditace nevychází... |
| |
| ''Fuj coto je doháje za klec mor na toho kdoji postavil''magie nepomáhá násilí zjevně taky ne costym nevypadá jako nějaká normální jedině magická hodilbyse kovář nebo aspon nekdokdo se vtomhle vyzná mm....špatný myšlenky my nepomůžou.Podívámse po nějakých runách na kleci a na zámku.Nejsou někde na kleci vyryté runy mám špatné tušení že jsem takovouhle kec kdysi uš viděl ale nevím kde mám zastřenou pamět vše zmé minulosti.....aaaaach nemohu si na nic vzpomenout vzpomínámsy jen jak jsem žil zde ve vesnici ale co jsem dělal předtím.řeknu nahlas svoje myšlenky. |
| |
| Kdesi na cestě Jak tak stojím a hledím do mapy musím se podrbat na hlavě protože mi to okamžitě nedochází. Také kliky háky...kdo se v tom má vyznat... napadá mě v tom si všimnu kamene s čísli a šipkami.Musím se znovu podívat do mapy. Tohle je mi nějaké povědome....že bych to už někdy viděl? prolétne mou myslí jako vítr.Dlouho se nerozhoduji kudy se vydat Takže X a šipka nahoru to je jasný...de se ...pajzl jako já se nerad zrdžuje na jednom místě dlouho. trochu se pousměji a vydám se podle šipky. |
| |
| Čaroděj Chvíli mám pocit, že foukám zbytečně, nic se neděje. Ale pak, přeci jen. Konečně! Poslechnu čaroděje a foukám dál. Koutkem oka při tom zahlédnu, jak se ten plamínek, co držel na ruce proměnil v nějakou tančící postavičku. Co to...? Překvapením skoro zapomenu dál foukat, ale pak přeci jen odtrhnu pohled od toho zvláštního doslova kouzelného jevu a pokračuji dále ve svém snažení. |
| |
| Musim jit dal, i přes to všechno, tohle je jenom zkouška. Musí bejt. pomyslym si a snažim se jít dál a nevšímat si zpěvu ptáků. S jedinou myšlenklu, musim je přivýst, když je chtěj vydět, musim je přivýst, ale jakej to má smysl? Ne.... vtloukam si do hlavy že musim jít dál. |
| |
| Balduran: stále nic neříká. Ale když se přiblížíš moc blízko zvedne ruku jak by ti to chtělo říct aby si se nepřibližoval. Dün: Projdete spletí uliček přímo do kasáren. Po vstupu vás odvedou k nějakýmu muži ve zbroji který sedí za stolem a v ruce á brk. Na hlavě jen koženou čapku která se nosí pod přilbou. Elu: Po té co si se najedl k tobě příde jeden kluk s bílejma vlasama a řekne: ,, Ty si zloděj? Nechceš mě něco naučit, než se vrátí." řekne a čeká co odpovýš. La Deqir Un: ,, Kus chleba s máslem a kouskem sýra a vodu." řeknu a snaží se dívat na tebe. Když se rozhlížíš, ničeho zvláštního si nevšimneš. Píďa: Zamek vypadá obyčejně, až na tu zářící štěrbynu. Pak si všimneš mrtvého ptáka v kleci a ucítíš silnou pachuť kože na jazyku. Něco ti říká že to není jen obyčejnej kouř, ale nevýš co to je. Le Gerte: Při zběžném prohlížení klece si všimneš že se sem valí nafialovělý kouř. Něco ti na tom nehraje, ten kouř nemůže bejz normální, napadne tě jako první. Srdce se ti rozbuší a zašínáš se cítit unaven. Felis: Po půl hodině chůze se začneš přibližovat ke svému cíly, vydíš vlajky který vlajou nad hradbamy. Ty vlajky si ještě nevydě, Vlčí stopa na zelenym poly a jště tam sou po stranách dva zlomené šípy. Poznáš to ale až když seš blíž k městu či opevněné vesnici. Elia: Knot chytne a ty skoro nestihneš uhnout aby sis nespálila vlasy a obočí. ,, Ja vym, rozptyloval sem tě, ale co kdyby to byla otázka života, neměla by si tolik času a ani tolik klidu na soustředění. Zaplatila si jen pár vlasy, ale máš v sobě hodně síly. Bude z tebe dobrá čarodějka, nebo kouzelnice. " řekne čaroděj a prstama ti přejede přes spálené pvlasy a tobě před obličejem padají popelavé spálené vlasy. Orfeus: Po chvíly to přestane a ty uvydíš asi míly před sebou nafialovělej kouř. Nevýš co to má znamenat. Ale zaujme tě to. |
| |
| Čaroděj Trochu se leknu, když se mi podaří knot zapálit, neuhnu však dostatečně rychle. Vzduchem se vznáší nepříjemný zápach spálených vlasů. To ne...zaúpím jen v duchu, když vidím jak mé donedávna ještě krásné vlásky padají spálené k zemi. Je to jen pár vlasů...umíš zapálit svíčku, to je dobré ne?...jenže své vlasy mám také ráda...tak si dávej příště lepší pozor... přesvědčuju sama sebe, že pár spálených vlasů za to umění přeci jen stojí, ale na mé tváři je asi dosti rozporuplný výraz. "Jistě, ale žádný učený z nebe také nespadl, třeba se časem zlepším." odpovím čaroději a doufám, že si mou prostořekost nebude vykládat špatně. "Myslíte?" dotážu se udiveně a s úsměvem na rtech, protože komu by nedělala dobře pochvala, že? "A naučíte mne ještě něco? Něco jednoduchého?" ptám se horlivě dál, povzbuzena prvními úspěchy a jsem si už jistá, že těch pár spáílených vlasů za to přeci jen stálo. Dívám se na čaroděje s otázkou v očích a úsměvem na rtech doufaje v to, že bude svolný ještě chvíli se mnou ztrácet svůj dozajisté drahocenný čas. |
| |
| Kdesi u meče Žbrblám si další možnosti jen tak pro sebe a nějak nevnímám jeho gesta. Za chvíli se však proberu a zaregistruji jednu, které mi značí, abych zastavil. Ihned se zastavím a odstoupím raději o jeden krok zpět. "Tak co? Trefil jsem se aspoň některou z těch odpovědí? Opravdu tvé gestikulaci příliž nerozumím." řeknu k oné bytosti a pokrčím rameny. Pak nehnutě stojím a skoro mám pocit, že ani můj hrudník se nádech a výdechy nehýbe. |
| |
| Kasárny? Když vejdu do kasáren už bych házela otáčky zpět ven "Tak tohle ne...snad ze mě nechcete udělat vojáka?!" vykřiknu když se opět obráztím na velitele z hluboka se nadechnu a snažím se mu chvíli vyrovnat s přísným výrazem ve tváři. "Já mám bejt teď zapsána a naverbována?" dodám nakonec klidně nebo alespoň částečně klidně. Si ze mě dělá srandu?!...jestli mám bejt naverbována ...no lepší než smrt já potřebuju najít toho chlapa!! |
| |
| Nu dobrá tak mi to dones. objednám si A hostinský jak se to tu jmenuje??? Ten barba ně znervoznůje. |
| |
| To není dobrý ten kouř nevzpadá yrovna přívětivě možná nějaké výparz s rostlin nějak mě to ymáhá.a sesunuse na yem opřuse zády o klec.doufám že ho něco napadne jinak jsme pěkně v riti. |
| |
| Dobrá hochu naučím tě něco jen mi řekni dvě věci. A to kvůli čemu tu jsem a jestli výš nejaké informace. A kdo je ten Viktorius řeknu. Mohl by mi být užitečný doufám že se dozvím nějaké zajímavé informace. |
| |
| přece ho tady nenechám pomyslím si vezmu ho aspon na rameno a poběžím nemůžu ho tady přece¨nechat jdeme !!! |
| |
| pokusím se ho vzít na rameno uffff tej je ale těžkej vezmu ho tedy a proběhnu křovím dál k jedné rozkvetlé louce. |
| |
| Cože? Fialovej kouř? pomyslym si. Zastavym se a zaposlouchám se jestly něco neuslyšim, pak vytáhnu zbraň a pomalu a obezřetně jdu dál lesem. čáry a kouzla, co ještě si vymyslej? Na nic lepší ho ste nepřišly? napadne mě a jdu dál za kouřem. |
| |
| Elia: ,, Možná, talent máš, ale to, že umíš kouzlit, nijak nepředurčuje, zda si mágem. Tím méně pak, zda se kdy staneš Theurgem. Pouhá schopnost psát z tebe neudělá kaligrafa. To si pamatuj. Nepřecenuj své síly, pro dnešek si odpočiň zítra budeme pokračovat." řekne ti a pak z rukávu vytáhne malí svytek a podá ti ho se slovy až bude ráno tak abys rozlomyla pečeť, ne dřív. Balduran: Osoba začne kreslyt ve vzduchu nějaký runy, ty se koamžitě vznášej a lítaj kolem tebe, zářej všey barvama a mění se do všech jazyků, když zahlédneš ten svůj tak je tam psáno: Tělo mé mečem jest. Pak nápis zmizí a postava se k tobě přiblíží. Dün: ,, Kdepak, tady se vyřeší ten mumraj z ulice. " řekne ti ten co sedí za stolem a nemá moc příjemnej hlas. La Deqir Un: ( příště delší ) ,, Tady je to u skákavýho poníka." řekne hrdě a pak odejde. V zádech cítíš mráz i přes to že seš nekromant, je ti to nepříjemný, cítíš dokonce nepříjemnou vůni květů. Le gerte: Nic tě nenapadá a začíná se ti motat dost hlava a zdá se ti že za chvylku omdlíš. Elu: ,, Pudem do cvyčírny. Poď za mnou." řekne a jde ven, vede t po stromech a pak do jednoho stromu, kde se na plošině spustíte neznámo kam, je to velká mísnost, osvětlená loučema a lucernama, na stropě sou známky kořenů. Na jedné stěně je relief trpaslíka bojujícího s obrem moří ( podle nápisu který ti dítě přečte ) ,, Viktorius j bratr samotného císaře, ovšem sou si podobný jako vejce vejci, ale každej v sobě chová jiné city a vlasnosti k lidem. Císař nesnáší všechny rasi krom lidí a chce je vyhladit, Viktorius je zastáncem práv a chce pro všechny mr. Od počátku bojujou proti sobě." řekne ti Woky: ( seš uprostřet, lesa žádná louka tam není ) Snažíš se jít co nejrychleji, ale se zátěží ti to moc nejde, vlčice se protáhne, ale ty se těžko prodíráš, prolezeš jednym křovym a tak tak stihneš zastavyt před pádem ze srázu. Orfeus: Jdeš stále dál a pak slyšíš jakésy hlasy. Nevýš kdo to je, jestly ty co hledáš nebo nikdo jinej. |
| |
| Čaroděj Ten moudrý muž trochu zchladil mé nadšení a horlivost pro další učení se kouzlům. Jeho slova v sobě měla cosi zvláštního, líbila se mi a vryla se mi do paměti. Převezmu svitek, chvíli ho otáčím v ruce sem a tam, snad to vypadá, že si chci jen prohlédnout pečeť a pak jej uschovám. "Ano, otevřu jej až ráno." slibuji, i když vím, že kvůli tomu snad cekou noc neusnu a spát mi nedá má vrozená zvědavost, která by jej nejraději otevřela hned teď a tady. A co by stalo, kdybych jej otevřela dřív? Vždyť by to ani nikdo nezjistil...dala jsi své slovo a tak ho dodržíš a své slovo jsi ještě nikd yneporušila... dohaduji se chvíli v duchu sama se sebou a pak se znovu otočím na čaroděje. "Děkuji, že jste mi věnoval svůj čas. A jak...jak se odsud vlastně dostanu?" zeptám se, když už se chystám odporoučet a uvědomím si, že sem jsme se dostali poněkud neobvyklým způsobem a já vlastně ani netuším, kde s to momentálně nacházíme, krom toho, že jsem u čaroděje. Jak dlouho jsme tu vlastně byli? napadne mne ještě, protože mne to připadá jako chvilička, nahlas se však nezeptám. Však to brzy zjistím, až se vrátím a uvidím slunce... |
| |
| Jak to citím tak se velice leknu To jsem naposlei citíl kdyš jsem byl malí.... a rozpomínám se na děctví... ten mráz, to to... nedokážu to pochopit Tohle bich neměl citít, jsem přece Nekromnt! pak si uvědomím moji chibu já vim že mě posloucháš. lžu propřípad ýe bi mě doopravdy někdo poslouchám. Pak si rychle zkontroluji svoje saky paky a du na clívi ven, pak se velmi váhově vrátím dovnirř a sedn u si na to samé místo ( pokud možno).Pak si ještě vzpomenu na Nekropolis, na toho démona a na mistra.... Muj mistr... Ten démon snad mě nestopuje???!!! Ne to to není možne i kdyš já nevim, já nevi... je na mě něco vidět není to strach ale neco podobného ale jen s rozdílem že to co cítím je Nekromnské A nebo že bi tu bil mistik, nebo je tu nějáká velka moc velká a hrozivá síla... A jsem trochu zmatený. |
| |
| No tak toje teda blby nic mě nenapada dofám že jeho jo pomyslímsy.''k čertu blbej den tohle,sakra ''.Raději se posadim abychsi nerozbil havu jestli to semnou seknezačnu přemýšletKlec je určitě magická nebo aspon kouzlem chráněna,vzpomínej vzpomínej sakra co tě učili o magii na kaer morhen bojová znamení, no můžu skusit si vzpomenout. začnu urputně hledat v paměti ty správné pohyby ale nemohu si vzpomenout na ten který potřebuji vím že je nejjednodušší ale nevzpomínámsy po chvylce urputného přemýšlení ''ha toje možná ono'' kleknusy směrem k dveřím klece vduchu si řeknu tak deme nato sepnu ruce a prolomím prsty směrem k dveřím za obrovského soustředění a uvídím co se bude dít....jestlise nepovede ani tohle tak uš nevim pomyslimsy. |
| |
| Kasárny Když promluví muž sedící za stolem vůbec jeho hlas neni příjemný proto skřivím obličej se mi objeví vrásky. Obrátím se na onoho muže a pokusím se pousmát "Jo ták...a co hodláte řešit?...teda kromě toho že sem se slušně zeptala kde najdu kartografa Uriáše...to je vše ... řeknu nakonec a čekám co se bude dít dál. Jetli ten člověk bude lház zřejmě to se mnou dobře nedopadne...ovšem pokud mu uvěří... |
| |
| Můj cíl Konečně jsem poblíž mého cíle zastavím se když spatřím jaké si snad opevněné město Tohle je zajímavé ...vlčí tlapa na zeleném poli... prolétne mi hlavou a já pokračuji v cestě k onomu opevněnému místu s vlajkami. Dojdu až před bránu kde se zastavím a pohlédnu vzhůru. Woah...to je teda opevnění...to my trpaslíci máme hezčí hradby i když je pravda né tak vysoké... |
| |
| U meče ... Tělo mé mečem jest. Měl jsem pravdu. To že meč a on jsou jedno tělo. ... pomyslím si, když si pročtu nápis v lidském jazyce. Pak runy zmizím a vidím, že postava se přibližuje. ... Sákryš ... řeknu si a udělám krok zpět. Trochu se bojím co bude dál a tak čekám v pozici, ze které mohu snadno uskočit, kdyby něco. |
| |
| bezel preci prede mnou tak kde je kruci tak co m8m teda delat jsem unaveny zatez na ramenou a sr8y prede mnou skusim to obejit .vratim se a skusim to obejit |
| |
| Se zbraní v ruce se snažim nepozorovaně přiblížit ke zdroji těch hlasů. Doufajíc že to nejsou nepřátelé se pokusim schovat za nějaký strom nebo keř, aby mě nevyděly. Ať sou to ty co mám najít, nechce se mi bojovat, možná že to sou lidi vod Vika a možná že ne. Musim bejt obezřetnej. pomyslym si. |
| |
| Hele zajímalo by mě proč císaře nanachal zabít. K čemu mu je že se tady schovává a dělá si armádu z vyvrhelů jako jsem já ???zeptám se ho. A nevíš náhodou jaký úkol má pro mě připravený ???zeptám se .Já jen abych věděl jaké asi si mám vzít věci. odpovím rychle. |
| |
| Elia: sotva stihneš dokončit otázku, tak seš ve své ložnici na stromě. La Deqir Un: Květinovej zápach se zesiluje, když kolem tebe prochází postava tak se nedá skoro vydržet. Hlava ti říká že by sis měl zakrejt obličej. Postava si sedne k tomu s kyjem a obědná si džbánek vína. Le gerte: Zaslechneš šumění větvček v křoví, zdá se ti jako bys někoho zahlídl, ale hnedka ti zmizí z dohledu. Dün: ,, Vona se mě zdála hnedka divná, vešla do spálenýho domu a mluvyla sama pro sebe. Je to čarodejnice, vyběhla proti mě a začala na mě cosi křičet a lomcovala se mnou." řekne ten kterýho přivedly s tebou. Felis: Z opevnění na tebe koukne hlava pod přilbou a zakřičí na tebe: ,, Kdo seš a co tu chceš? Komu sloužíš trpaslíku?" zevolá na tebe a slovo trpaslíku ti zní jako by tě chtěl urazit. Taky si všimneš že z postraních věží se na tebe koukaj hroty šípů a uvydíš i modrý jiskry. Balduran: Postava tě chytne za ruku a prstem ti přejede po dlani ( po jedné z čar na dlani ), pak tě odtáhne k meči a tvoje prsty sevřou meč ani o tom nevýš, ale zdá se ti jako by ti padl přesně do ruky. ( dotek postavy byl dosti chladný, po zádech ti z toho běhá mráz ) Woky: Vrátíš se před křový, ale zvuky patrných pronásledovatelů sou už blízko, dokonce slyšíš cinkání plechů. Orfeus: Při prohlížení tě málem zahlídly, ale stihly ses schovat dřív, než tě mohly spatřit. Zahlédl si postavu v kleci a ještě někoho jak seděl zády k tobě. Nevýš jestly to sou oni nebo ne. Elu: ,, O tom úkolu nic nevym. A Viktorius není bratrovrah, jak by se mohlo zdát. Plánuje sice svrhnutí bratra, ale nechce ho zabít. A koho by napadlo, že vlastní bratr sestavuje armáru na dohled od hlásky. " zasměje se. |
| |
| Držíce meč Skoro až ucuknu, když se dotkne její mrazivý prst mé dlaně, ale naštěstí to byl jen reflex a já stále držím. Pak hned jak uchopím meč mi projde hlavou: ... Pane jo, brrr. Až jsem se vyděsil, ale je to přízrak, co čekat, že? A co teď. No zkusím meč vytáhnout. V ruce mi jílec sedí dobře. raz - dva - dva a půl - tři ! ... řeknu si v duchu a zaberu vší silou. |
| |
| kasárny Poslouchám jeho slova a je mi z toho na nic zavrtím hlavou ze stran na stranu držíc se za obličej a potom se zasměju. "Stichni ty lháři!" vykřiknu a přejedu ho ostrým pohledem."Kdyby všichni žvanili takové nesmysli jako ty už by tady moc lidí nebylo..."dodám mezi zuby. Bláznivej vesničan...jestli myslí že je tak dobrej,lže myslí si snad že mu to někdo zbaští?!...no myslim že mu budou věřít spíš než-li mě,přece jen jeho znají mě nikoli... Z hluboka se nadechnu a z vesničana nespouštím oči.Doslova zuřím neboť lhát jen proto ,že se jej slušně zeptám kde najdu toho Uriáše ,mě vytáčí. Upírám na něj svůj nenávystní pohled ve mě to doslova vře ovšem na venek toho není moc co poznat možná jen to jak se nepříjemně na toho vesničana mračím to je vše. "Takže pokud mi nevěříte řeknu vám jak to bylo,pokud vás to ovšem vůbec zajímá..." dodám nakonec aby mě bylo slyšet po celých kasárnách. |
| |
| trhnu hlavou k místu odkud vyšel zvuk,pořádně si prohlídnu okraj lesa ze kterého vtuto chvíli nemám dobrý pocit ikdyž mě samota a les uklidnují ted rozhodně ne.je načase se ztoho dostat ven ale jak?znamení nepomáhají ani se nedivim dlouhou dobu jsem nebral lektvary,dostat se ven hmm... cojeto za hnusnej smrad jestli to je to cosi myslím ... Jemy zle ze smradu a chcesemy spát začínáměto zmáhat tak se položím spát ale nebudu budu tomu vzdorovat mám zavřené oči ale nespím ikdyž semy strašně chce. notak ukaštese probíhámy stále dokola hlavou. |
| |
| Když se stihnu jen tak tak schovat zalezu a pokusim se nehýbat. Jeden v kleci, drhej někde bude sedět a číhat. Musim si to obejít a ujistit se že to sou voni, jen čas hraje proti mě. pak v duchu zakleju a opatrně se je pokusim obejít aby si mě nevšimli. a pořádně si je zkusim prohlídnout. |
| |
| Pokoj na stromě Sotva se zeptám, jak se vlastě dostanu zpět a už jsem zase ve svém pokoji. Proč se vlastně divím? Vždy´t jsi byla u čaroděje... Vyhlédnu ven a odhadnu, jak dlouho jsem asi u čaroděje strávila času. Zaženu chuť projít se venku, když si vzpomenu vjaké jsme to vlastně výšce a vrátím se dovnitř. Chvíli si pohrávám s listinou, kterou jsem dostala a přemítám o tom, co tam asi stojí. Pak jí schovám zpět, natáhnu se na postel s rukama za hlavou, koukám do stropu a přemýšlím o tom, co po nás chce Viktorius a na co jsem mu to vlastně kývla... |
| |
| Před bránou Pohlédnu vzhůru když na mě spustí nějaký člověk,zřejmě voják,co tu chci když řekne slovo trpaslík jen tak tak se držím abych mu něco neřekl,protože bych nechtěl skončit jako mrtvola hnijíví před branou. Přece jen zrak mám v pořádku a nelze přehlédnout ti co na mne míří. Fajn tenhle týpek se mi nelíbí ,ale když chce vědět kdo jsem...tak proč mu to neříct potom by mě mohl pustit,ale až se tam dostanu vyřídím si to s ním ,až bude pravý čas... Chvíli mlčím ,,Jsem Garimův syn a mocní válčeník,hledám zde pouze přístřeší a nesloužím nikomu ,momentálně si mých služeb nikdo nežádá..." vykřiknu aby mě do té výšky bylo slyšet ,ale nemusím se ani moc snažit ,aby mě bylo slyšet sem přece jen krapet hlučnejší. Fajn jestli bude dál žvanit tak mě naštve... čekám co na to řekne a zda mě pustí branou nebo snad mě nechá zabít těmi střelci. |
| |
| pokusím se tělo schovat někam abych mohla nějákým spůsobem se někam rychle schovat položím ho na zem a zamaskuju ho větvičkama aby nebil vydět.hluk se ale blíží a já vyběhnu ze křový a rozhlédnu se kam se schovám |
| |
| Já věděl že ten barbar! A to bude asi mistička. drujdka, lovka temnych nebo něco jinýho, no hlavně richle sním jídlo a musím do tajemného města..... Až hostinský donese jídlo rychle si ho sním, něco si nechám na pozdějc a rychle vyjdu ven čekám co se setane a mezitím přemíšlím Co těd???Nevim co bich mě dělat těd.... No seženusi velblouda kdyš pujdu pouští, ale ne rači koně velbloud je moc pomalý rači koně pak asi budu muset přejet poušt..... |
| |
| Balduran: Meč se ani nepohne, tobě před očima proletí rychlostí světla celej vesmír. Najednou ztrácíš přehled a probere tě až náraz vo podlahu obchodu. Když se prohledáváš kuli zraněnim zjistíš že máš na ruce bílou značku prstu. Dün: ,, Ticho. " zavolá ten za stolem. ,, Ty řekni jak to bylo a vy paninko mlčte, budete mýt taky možnost promluvyt." řeknu pak a bouchne rukama do stolu. mužík to řekne znova a von to zapíše. Le gerte: chvylku se ti daří vzdorovat, ale po minutě zavřených očí tvrdě usneš. Nic se ti nezdá, slyšíš jen křik nějaké ženy. Nevýš co volá je to v jakymsi prastarym jazice. Orfeus: ze svého dalšího úkrytu kam ses dostal vydíš že jeden patrně medituje a nevnímá, druhej se sesunul na zem a vypadá to že spí. Kouř ti začíná trochu mást mysl a slyšíš zvuky kovářskej práce. Elia: Přemýšlíš a náhle únavou usneš, probudí tě nějakej člověk voblečenej jako šašek co ti přinesl jídlo, je to pečený kuře a víno. dokonce i stříbrnej příbor a sklenice je zdobená zlatem. Felis: ,, A tvý méno skrčku, jak se menuješ, mě nezajímá z kterýho prasete ses vylíhl. " zavolá na tebe ještě jednou. Teď si všimneš že je to elf, podle vlasů co mu sahaj až kam vydíš. ( elfové a trpoši nejsou moc k sobě přátelští ) Woky: Jeho schováš pod větve, ale ty než se stihneš schovat doběhne k tobě dvacet lidí se znakem císaře na přilbách. Obklopěj tě a mířej na tebe holema a kopíma. Když dojede muž na koni tak mu ustoupěj z cesty, má na sobě černý brnění se zlatym zdobenim. Zelenej plášť se znakem skřížených mečů. ,, A ty seš kdo elfko?" zavolá na tebe a jeho hlas je dost hluboký a skřípavý. La deqir Un: Když začneš rychle jíst a pak rychle odcházíš, seš tím dost nápadnej. Když otevřeš dveře tak před sebo uvydíš posádku tvořenou dvaceti zbrojnošema ve fialovejch zbrojích. Bavej se mezi sebou a naštěstí si stihneš schovat tvář. Nenapadá tě nic lepšího než odejít z hostince. Vydíš jak na hradbách stojí jakýsi muž a volá na někoho za hradbama, nevypadá to že by ho chtěl pustit dovnitř. |
| |
| Kuev*drát!!! Jsou tu! Co těd, tak jo sklidni se, jen se sklidni.... Přemíšlej... Maj mů popis??? Já mám smůlu. to to to je nerhoší obava mého života voni! skusím se chovat až nepřirozeně nenápadně takže je to trochu podivné, pak si skusím nají nějákou skrýš ke bych se mohl popřípad skovat, pokud najdu nějákou dobrou skrýš začnu pozorovat ty "Chytače", pak uvidim že nechtěj pustit toho chlápka dovnitř Tam ani sem se nic nedostane.... Proč jsem jen musel chybět na lekci teleportace. povzdechnusi... |
| |
| Obchod Stále pozoruji značku a seberu svou hůl a tesák. Pak jdu za správcem obchodu zeptat se co to má znamenat. "Já ... já byl někde s mečem a takovou divnou postavou. Dotkla se mne, já zkusil vytáhnout meč a teď jsem zase tady s touhle značkou na ruce. Nevíte co to znamená? zeptám se trohu vyděšeně. ... Doufám, že to nebude něco jako černá skvrna u pirátů. ... probleskne mi hlavou, když se ptám. |
| |
| Z toho křiku me běhá mráz po zádech ale zároven nutí přemíšlet jeto jen sen nebo předpověd něčeho cose stane nebo výmysl mé fantasie,možná něco zmé minulosti ted co si ztoho vybrat je tolik možností je jen jedna možnost ale která ...? |
| |
| Ještě chvylku zůstanu schovanej, ale po chvylce vylezu a jdu prozkoumat ty dva a prohlídnu si i tu klec. Co je to za dým? Určitě není normální, fialovej kouř, to určitě není normální. |
| |
| Kasárny Když muž zvýší hlas zamračím se na něj ,,Fan,dyť už mlčím..." zabručím si pro sebe a jen poslouchám,nervozně začnu přešlapovat z levé nohy na pravou a zpět. Tohohle mužíka asi brzo odkrágluju,ale nejdřív najdu toho kartografa Uriáše...jestli je nepřesvědčím o opaku tak budu pěkně namydlená... prolétne mi hlavou a dál stojím založím ruce na hrudi a těkavě hledím na muže za stolem a na vesnického troubu. |
| |
| Pokoj Usnula jsem někde uprostřed svých myšlenek a probudil mne až nečí příchod. Je ještě večer nebo už ráno?...napdne mne, když se zcela probudím a trochu se protáhnu, abych rozproudila krev v ospalém těle. (budu předpokládat, že už je ráno, pokud ne, napiš ať miohu patřičně přepsat příspěvek...) Zaujme mne oblečení toho, jež vstoupil a chvíli na něj v úžasu zírám snaže se potlačit smích, který ve mne to jeho bláznivé oblečení vyvolává. Buď je zde norální, že dvorní šašek servíruje snídani nebo je to úbor zdejších služebných...a to je snad pak ještě horší... "Děkuji." řeknu jen a pouštím se do jídla, nebudu tvrdit, že nemám hlad, když ho vážně mám. "Kdy si pan Viktorius bude přát, abychom vyrazili?" zeptám se, i když netuším, zda tento muž bude něco tušit o záměrech svého pána, ale zkusit se má vše, no ne? Se zálibou a velkou chutí se věnuji jídlu a přinesenému vínu. Svitek... vzpomenu si pak a jen co dojím a znovu osamotním, vytáhnu svitek, jenž jsem dostala od čaroděje. Chvíli se na něj jen dívám, jakobych snad váhala, zda ho mám otevřít, ale dlouho to nevydržím a nakonec jej otevřu zvědavá a napnutá, co zde naleznu |
| |
| Před branou Když promluví tím mě ještě více urazí než-li předtím.,,Hej jsem Felis Lunes,a ty špičatý ucho neurážej mou výšku! Kdyby si neměl za zadkem ty ostřelovače tak by sis za mnou dolu netrouf..." poslední několik slov říkám tišeji,ale tak aby mě bylo slyšet. Elfové,fuj kam sem se to zase dostal...hnusí se mi tahle rasa ušáků... bejt po mim tak už tu neni ani jeden! této myšlence se musím pousmát. ,,Tak už otvírej ušáku ..." zabručim i když klidně ,jsem ve střehu kdyby se mu náhodou něco nezdálo nebo ho to snad i urazilo. |
| |
| A co tady děláš ty ????zeptám se toho kluka. Řekni mi neco o vnitřní stavbě tábory abych se tu moh vyznat.řeknu. Sakra potřebuju nějaké bybavení poněvač jsem jim tu takle vydanej na milist a nemilost.pomyslím si. |
| |
| La Deqir un: ( to že někoho nechtěj pustit jen slyšíš, vydíš jen někoho na bráně jak volá dolu ) zkrýš si nenašel, ale to že se zastavýš a pohneš se až za chvíly je jim divný, ale zatim nic nedělaj. Koukaj po tobě a nevýš kam se schovat, dokonce ani nevýš co budeš potřebovat na tu cestu co je před tebou. Balduran: ,,Vym, že si tam byl, ta značka je značka aby se poznalo že si zkoušel získat jeho meč. Neboj není to jako u pirátů. Akorát to nebudeš moci odstranit dokud nebudeš připravenej. Nemělo by to vydět moc kouzelníků, mohly by toho využít." řekne ti stařec a pak se na tebe podívá a v hlavě se ti rozezní otázka každýho obchodníka: budete si ještě něco přát? Le Gerte, Orfeus: orfeovy nic nehrozí a tak se odváží jít blíž, Le cítí nějakou divnou vůni magie a tuší nebezpečí, náhle se probudí, srdce mu začne rychle bušit, nevý co si myslet o tom kdo je před nim. Orfeus je zaskočen náhlym probuzenim toho v kleci. Dün: Mužík to dořekne, on se na tebe podívá a pak zařve ať tě zavřou pro další pokračování, ve vězení však stráví příliš času a samoty a tak se z toho zblázní a zemře při potičce s vězněm č 13. Kterej ji rozmázne hlavu o zeď a cela je celá v rudej barvě. Elia: než stačí odpovědět, ty rozlamuješ pečeť, na ni nic není ale ty seš zase v tej samej mísnosti kde včera. Na stole je pár zhasnutejch svící a na nich sou čísla, když svíce zasuneš do otvorů ve stole podle čísel, tak se ti oběví nápis aby si cvičila včerejší kouzlo. Felis: Kolem ucha ti zasviští šíp a další ti dopadne přímo na botu, když pohneš palcem tak cítíš hrot šípu v botě a uvědomuješ si vážnost situace. ,, Usek bych ti hlavu, ale nebudu se kuli tobě vohejbat a stavět tě na bednu? Kdo by se s takovou bečkou tahal. " řekne dost uraženě. ,, Co hledáš v tomhle městě skrčku?" Eluvalateon: ,, To ti nemůžu říct, musíš se zeptat Viktoriuse. Poď trenovat abych se nenudil věčnejma řečima." řekne dost diplomaticky a pozdvihne dřevěnej mečík a v druhej ruce má ještě jeden. |
| |
| V obchodě Sevřu ruku v pěst a potom s ní chytnu hůl. Když se na něj podívám, na očích mu vidím jak se mne ptá jestli si budu přát ještě něco. "Díky za radu. Budu se jí řídit. Chtěl bych se ještě zeptat. Tady v kramářské uličce má obchůdek nějaký Bretislav. Chci se zeptat jestli ho náhodou neznáte, víte potřebuji se ho na něco důležitého zeptat." zeptám se pomalu a hlavně jméno Bretislav jakoby zdůrazním. |
| |
| Kdyš nic nenajdu plinule se rozejdu jakobychy věděl kam jít co dělat atk. no prostě abich vypadal že netapu v neznámě.potřebuji koně... Né vźdit tu sem zavřenej..... No chce to trocujídla... Jo to mám vlastně mám. něco jsem si z hospodi nechal na příště co dál.... přemíším... Á už vim koně! a jak tak kráčím změním směr k konírně. |
| |
| U čaroděje Na tenhle tpůsob cestování si asi nezvyknu...taky sis mohla počkat na odpověď toho šaška, vědět, kdy se bude vyrážet nebo jak dlouho tady asi ještě zůstanem by rozhodně nebylo na škodu... prolétne mi hlavou, když se znovu ocitnu v místnosti jako včera jen s tím rozdílem, že dnes jsem tu sama, bez čaroděje. Nu tak dobrá, budeme cvičit, co jsem se včera naučila...jen by mne ještě zajímala jedna věc, funguje ten svitek na přenášení i opačně? No uvidíme... Zaměřím se na první svíci, chvíli se jen koncentruji a zaměřuji na ni svou pozornost, snažím se soustředit jen na to a na nic jiného, pak pronesu ono zaklínadlo... |
| |
| Před branou Pohnu prsty na noze a ucítím hrot šípu Wau...to říkám ušák si vyskakuje! skřivým obličej na kterém se mi objevý vrásky. Chytím šíp a pokusím se ho vytáhnout z boty. Když promluví vzhlédnu vzhůru a odplivnu si Tohle špičatý ucho mě začíná pěkně vytáčet! ,,Už jsem jíž říkal co zde dělám kdyby si poslouchal! říkal sem že hledám místo na odpočinek ,prostě přístěší ušáku!" pravým hlasitě a velmi klidně. Tohle si vypiješ až do dna ušáku... napadá mě a při té myšlence se musím pousmát. |
| |
| Nedám najevo že jsem překvapen ikdyž ani moc ne podle toho co jsem uš zažil... no na vojáka nevypadá spíš jako zloděj kdovi kdo to je pořádně syho prohlédnu mm...metr 170 plusmínus váha tak 70-80 max. no za optání nic nedám.''klid pane ni4eho se nebojte jsem tadz jem uvězněný no kdo to udělal skřeti...zmetci jedni...aaaaamm mohlbystemy pomoct nějak se mi ztoho nedaří dostat a tadyk pan nezůčastněný nejspíš medituje a ten hnusnej kouř blééééééééééééééfuj prostě hnus.skusilbystese mrknout po kovářově dílně možná tam bude mít něco coby pomohlo,jakse jmenujete?řeknu sebevědomým tonem hlasu,počkám co řekne zatím popřemýšlím jestlisy nevzpomenu co to bylo za sen. |
| |
| Podivam se na toho v kleci a vyslechnu co říká. Pak se zazubim a řeknu zkučivym hlasem připomínající výtr v komíně: ,, Nemam jmeno, Ale říkaj mi výtr. Protože můžu bejt všude." pak se podivam na tu klec a řeknu ještě: ,, A ty seš vůbec kdo? " pak si začnu pohrávat s myšlenkou na snadnou kořist, ale zapudim ji že by to bylo pod moji uroveň. |
| |
| Balduran: ,, Jo ma obchod hned o dva rošty dál." řekne ti kluk, protože muž tě asi už neposlouchal, protože přemýšlel. La Deqir Un: Uvydíš před sebou vývěsný štít s podkovou, před konírnou sou uvázaný tři koně a vypadaj že sou to ti nejlepší co si kdy vyděl. Ze vnitřku se ozývá bušení kladiva o kovadlinu, přerušovaný sičením a zvukem výhně. Elia: Po pěti minutách usilovnýho soustředění svíčka vzplane, ale nejen to že se oběvý plamínek, z plamínku vyskočí ohnivá koulička a jakmile dopadne na pergameny, tak začne růst a měnit tvar, po chvilce už je velká jako vlčák a má tvar lišky, plamen už není oranžovej, ale jasně zelenej. Felis: ,, Tak dobře skrčku, ale pamatuj si budeme tě hlídat, jestly něco provedeš, nebo se na nás jen špatně podíváš, zle se ti povede." řekne a brána se trochu pootevře. Ty jdeš blíž, ale zdá se ti že ji neotevřely dost aby si prošel. Když ses snažil nějak projít, tak se nahoře smáli, pak ale bránu po nějakym cinkavym zvuku otevřely výc a ty vydíš před sebou vesnici vystavěnou z kamene a ze dřeva, domy sou zdobný, dokonce před sebou vydíš nálevnu před kterou stojej stráže a o kus dál poznáš kovárnu, podle kouře co vychází z vysokýho komína. Brána se za tebou rychle zavře a ty cítíš pohledy stráží v zádech. Le gerte: Muž ti odpový protiotázkou, zarazí tě že si říká výtr. V tvym rodnym jazice se říkalo větrný páni, ale to bylo označení pro královský špehy a zloděje, který se dokázaly dostat kamkoliv nepozorovaně. Orfeus: čekáš jak se to vyvyne dál. štiplavý kouř ti je dost nepříjemný. |
| |
| Vypálená vesnice Tak, co mám. Štěrbyna na zámku a v rukávu kupa kouzel, na které stejně nemám dost magické energie. Co to zkusit zkloubit? řeknu si a sednu do tureckého sedu. Zámek chytím do jedné ruky a druhou dám do meditační polohy. Začnu meditovat a pokusím se brát energii místo ze země z toho zámku. |
| |
| Konírna Přicházím ke konírně apomislim si Páni! To jsou asi nejlepší koně které jsem viděl, no krom těch kostěnejch. a pousměju se vecházím do konírny a hned moje oči začnou hledat podkoního ( nebo toho kdo o vede).Snad mě Královská garda neboli "malí skrčci" pomislim si. Moment kde je vlastně to město??? Mám se sněkým setkat, ale kde? Kdy? A jak? pokud namě někdo začne mluvit nereaguji protože jsem se zamislel na tím s kým a kdy se mám setkat. |
| |
| Obchod Podívám se na chlapce a pak řeknu: "Díky ti. A kdo to je? Kouzelník, kovář nebo tak?" zeptám se jen tak informativně, abych věděl s kým budu vyjednávat o koberci. Až dostanu odpověď tak se rozloučím, ještě jednou poděkuji a vyjdu ven. Pak půjdu jak mi řekl kluk. O dva rošty dál. ... No jsem zvědav jak to dopadne ... přemýšlím cestou. |
| |
| U čaroděje Prvotní radost z toho, že se mi povedlo samotné znovu zopakovat kouzlo, které jsem se včera naučila, vystřídá tak trochu zděšení z toho v co se ten maličký plamínek nakonec změnil. Jejda, tohle v plánu nebylo, co s tím teď? Jak se mi propána podařilo udělat ohnivou lišku, která je navíc zelená? Hlavou se mi honí šílené myšlenky a přepadl mne tak trochu strach, že tady z toho něco chytne. To by nás asi příliš nepochválili... Jediné, co však udělám je, že se přestanu soustředit na kouzlo a snad bláhově doufám v to, že to pomůže. A pak jen bezradně stojím, už trochu zoufale hledící na svůj výtvor. Hodil by se čaroděj, nebo prostě někdo, kdo to roztomilé ohnivé zviřátko dokáže zlikvidovat... |
| |
| Je opravdu to co říká nebo si ze mě dělá srandu?''Omlouvámse že jsemse nepředstavil ale říkejmi Hassaty možná to je divné jméno ale to tvé o nic méně v mém jazyce to je označení pro královské špehy a zloděje''doufám že se neurazí a neodejde. Hele mě je jedno kdo jsi a cojsi provedl jestli vubec ale potřebovalbych se odtud jen dostat nic víc.řeknu tak abyto znělo přesvědčivě a vyčkám jeho odpovědi. |
| |
| Jo jasně, hnedka ti vyklopim všechno co vym... Si ze mě dělá srandu... pomyslym si a pak se podivam na zámek: ,, Myslýš že bych se ti představyl jako nějaký zloděj v tvym jazyce? Kdybych byl zloděj tak bych ti řekl jiný jméno, ja nevym třeba Gerte. Řikaj mě vítr protože sem tak rychlej s mečem a jinejma zbraněma. Ještě sem neprohrál žádnej souboj." zasměju se. Prohližim si zámek a snažim se vydolovat co to může bejt zač a jestly to má nějakou cenu. ,, Proč seš zavřenej? A jak se jmenuješ skutečnym jmenem? Teda jestly nějaký máš. A kdo je ten co támhle sedí a ničeho si nevšímá? Vypadá jako by byl zhulenej z bažiný drogy." zasměju se. |
| |
| Uvnitř - vesnice Když si ze mě ten proklatej ušák dělal srandu ve svý představě mu useknu hlavu nad tou představou se musím usmát to už se ale dostanu dovnitř a rozhlédnu se kolem. Domy až přechází zrak... všude samí dřevo a šutry ... prolétne mou myslí a já zastavím pohledem na nálevně Oo... že bych si skočil na jedno?... když si ovšem všimnu stráží tuto myšlenku okamžitě zavrhnu. Koutkem oka zahlédnu kouř vycházející z kovárny ,ale než se rozhodnu co udělám kouknu se nahoru na hradby odkud na mě hledí stráže ušáci kam se jen podívám.... to sem zase dopadl kruci!... napadá mě to už se otočím a zamířím si to ulicemi ke kovárně. |
| |
| Pída: Tvuj pokus se jevyl jako absolutní nemožnej nápad, místo aby ses soustředil na kouzlo a vysal energii ze zámku, tak si odhozen ku jednomu stromu, dopadneš dost nešikovně tak že si vyrazíš dech a navýc si vrazíš větev přímo pod žebra, nejen že nemůžeš pořádně dejchat, ale bolí tě každej pohyb. ( - 3 lp ) La Deqir Un: Ze zamyšlení tě vyvrhne až ruka která ti zabuší na hrudník. Zjistíš že je to kovář, směje se a říká: ,, Povydam co to bude? " říká dost vesele. Balduran: ,, To nikdo nevý, je tady už asi měsíc a obchody mu jenom kvetou, každej den má dobrý zboží a když přijede karavana tak si vybírá jako první." řekne kluk a ty slyšíš cinknutí zvonku jak dovnitř někdo vejde. Elia: Lyška vypadá dos nepříjemě a navýc listiny na kterejch právě stojí chytly, oheň se rozšiřuje po celim stole, okolní papíry a pergameny začinaj hořet. Lyška prská vokolo sebe jiskry. Le Gerte, Orfeus: Mezitim co se bavýte, přistoupí Píďa k zámku a dotkne se ho, vzápětí odletí směrem dozadu a narazí do stromu, kde se rozplácne jako by byl z gumy a sesune se pod strom, ze zad mu čouhá uschlej kus větve. Kouř začíná bejt hodně nepříjemnej a vy poznáte že nemáte už moc času na to aby ste se tam vodsaď dostaly. Felis: Zamíříš ke kovárně, procházíš kolem stráží a snad k tvýmu štěstí tosou lidi a jen si tě prohlídnou a něco si říkaj mezi sebou, zaslechneš jen útržky tipu: .. Hobit? Dlouhý fousi,....... ne..... " jak se bavěj mezi sebou. Dojdeš až ke kovárně vrata sou otevřený, kovář zrovna mluvý s někym v černym oblečení. Z výhně de dost teplo a ty seš vyprahlej, jelikož si vod rána nic nejed a ani nepil. Najednou si vzpomeneš že se máš se někym setkat v hospodě. |
| |
| Vypálená vesnice Au, do hajzlu. řeknu si a podívám se na větev, kteoru jsem dos ebe zarazil. Musím něco dělat nebo ztratím vědomí. Mám finální nápad, jak ho odsaď dostat... řeknu si a zavřu oči, z hluboka se nadećhnu a prudce si vytrhnu tu větev z rány. Poté se začnu léčit zranění, asi to bude psolední kouzlo, které teď udělám. |
| |
| Krámek ... Takže nakupuje dycky první? Hmmm. To bych se na něj podíval copak to je za kvítko ... pomyslím si a promnu si bradu. Pak zvednu hlavu a zaregistruji cinkot zvonku. ... Kdo to může být? ... pomyslím si a podívám se po nově příchozím. Zatím nic nedělám ani se nepohybuji z místa. Prohlédnu si ho a až tak učiním tak pomalu vyjdu z krámu. Pokud mi to situace dovolí. |
| |
| ''sakra,.............si v pohodě? ''Trhnu celým tělem jak semse lek no tak jestli to nepřežila tak sem v háji a tady zlodějskej my nepomože ten má akorát hubu plnou keců a ještě semy směje doháje sním. podívámse na něj a zamyslymse je nebo není zloděj ale vypadá nato aaaa... kašlu nato jeto zloděj at řika cochce jeho výmluva je dost průhledná kčertu stím vším.... ''Hele zlodějskej to pročtu sedím tě nemusí zajímat ale když natom trváš skřeti totu přepadli mě chytli a hodily do téhle blbé klece mýho kamaráda umučily a potom zdrhly něcoje vyplašilo asi ten kouř jo a nemám žádnej důvod ti říct své pravé jméno ostatně tysmy taky neřek své pravé méno takže neni co řešit''Při posledních slovech semu podívámsemu do očí a pokusímse znich něco výčíst záměr nebo nad čím přemýšlí kdo je. ''Cotady vlastně ty pohledáváš,tvoje historka je dost průhledná řikajmy vítr tobě určitě nevěříšmy a ani já tobě takže jmé smesy řekly ated cotady pohledáváš''zopakuju.''Aspon jí jdi pomoct když ne mě!!!!''dívajecesemu do očí na něj křiknu. |
| |
| ,, Ty mě snad chceš urazit?! Kdbych byl zloděj tak bych tě zrovna zabil a vokrad a nebo tě tady nechal červum a tomu kouři. " řeknu dost podrážděně. ,, Lovci odměn a lumpů říkáš zloděj? Třebas si tady zdechni v tom kouři. A ten tvuj přítel je mě taky úplně putna. Zbohem." řeknu a začnu se vzdalovat. Nechová se zrovna že by byl slušnej a nestojí mě za tu námahu. Vrátim se a řeknu že sem je našel mrtvý. pomyslym si a odejdu, zmizim za keřama a schovam se za jeden širší strom a poslouchám co bude. |
| |
| U čaroděje to se ti zas něco povedlo jen co je pravda...do háje co s tím teď?...Musí tu být někde něco čím to uhasit.... To že začíná hoře tčím dál tím víc se mi asni trochu nelíbí. Začínám býti lehce nervozní. Rozhlížím se kolem čím bych se toho ohnivého zviřátka mohla zbavit... Jenže jde taková ohnivá lištička uhasit jrn tak obyčejně třeba vodou? Nebude v tom ještě něj´aký háček?...Nezapomněl mne k tomu kouzlu třeba taky naučit, jak se ta svíčka sfoukne? Případně upozornit, že z obyčejného plamínku svíčky může vzniknout tohle?...Jestli rychle něco neuděláš, zbyde z tebe jen hromádka doutnajícího poplela a z téhle místnůstky nebo co to s nejsvětší pravděpodobností taky... myšlenky mi víří hlavou jedna za druhou. "Hodila by se menší pomoc." řeknu nakonec nahlas snad v naději, že mne čaroděj může slyšet. Pak sundám alespoň plášť a snažím se jím zabránit dalšímu šíření plamenů a při tom se rotzhlížím, zda by se dalo něco použít na uhašení případně vede.li odsud nějaký východ kudy by se dalo urychleně zmizet... |
| |
| před kovárnou Když jsem zaslechl jakési řeči od těch lidí nad jejich slovy jsem se musel pousmát. Lidé...alespon že ne ušáci... prolétne mi hlavou. Zastavím se před kovárnou a chvíli jen tak hledím na kováře v tom si vzpomenu na to že se mám s někým sejít. Jistě v tom hostinci...ale kdo mi to jen řekl???....já ani nevim...no uvidim foufám že to nebude další ušák... ušklíbnu se nad touto myšlenkou a vydám se směrem k hospodě. je tu jen jedna hospoda?...skusim a uvidim trochu to tu omrknu.... |
| |
| Kovář Jak namě kovář promlůví leknuse a řeknu Promintě.... Já si spletl dům. a rychle du ven něco mě táhne kbráně i k tomutu městu muj instikt říká že ještě mám čekat ale na co? upřeně se dívám na bránu a pak si všimnu vycházejícího trpaslíka maloš... ale něco mě přinutí mě jít pak za trpaslíkem něco mě táhne nebo co... |
| |
| Píďa: Nádech tě bolí a necejtíš vůbec záda, nedokážeš se zvednout.Větev se ti podaří nahmatat a při jejim vytažení cejtíš že něco není v pořádku, větev je celá od krve a ty sotva dejcháš a cejtíš jak ti krev cáká na záda a promáčí celí oblečení. Balduran: Při chycázení z krámku prohlížíš si onoho příchozího, vypadá na obyčejnýho člověka, na rameni má stočený nějaký zvíře s hnedou srstí. Vysokej přibližně metr, černý vlasy se zapletenejma větvičkama a nějakýma listama, zkrátka vypadá na vesničana. Seš zase na ulici, vane tam dost studenej výtr a začíná se stmívat. Le: Vydíš jak ona postava odchází a taky vydíš že tvůlj společník vytáhl větev ze zad a že mu z rány stříká krev. Dochází ti že bez toho podivýna co odešel se odtamtud nedostaneš a že ryskuješ smrt společníka. Orfeus: čekáš za stromem a posloucháš jestly tě nebudou volat. Kromě toho kouře kolem je všude klid. Vzpomeneš si na slib že je přivedeš, ovšem neřekli ti jestly živý nebo mrtvý. Elia: Slova nikdo zatim neslyší, liška zapaluje všechno kolo. Jakmile na hašení použiješ plášť tak vzplane tak mohutně že schoří rychleji než by bylo normílní, popálíš si lehce ruce. žádnej východ nikde nevydíš, dokonce žádný okno. Felis: Dojdeš k hospodě a otevřeš dveře. Když si přivykneš na šerost ve vnitř tak vydíš nějaký elfi a lidi, naštstí hostinskej je člověk. Jeden stůl je volnej a ty si k němu můžeš sednout. Jinak tě do nosu praští vůně pečenýho masa a tvůj žaludek kručivě zaprotestuje. La Deqir Un: jdeš za trpaslíkem až k malímu obchodu, kde cejtíš zase tu odpornou vůni květin. Rozbolí tě z ní hlava. Trpaslík zajde do jednoho domku a zavře za sebou dveře. Ulička je dost široká, jako by to byla hlavní ulice. Pomalu začínaj chodit lidi a rozsvěcet lampy na ulicích, ty si je vyděl je jednou a tak ti to připadá dost zvláštní že dělaj světlo o na noc. |
| |
| Ulička Můj žaludek se nahlas ozve a já ho jen ukonejším myšlenkou na oněch deset zlaťáků co dostanu za koberec. ... Je na čase zahrát si na právního vykonavatele. ... řeknu si pro sebe a pak se podívám po tom Bretislavovo krámku. Až ho najdu (pokud ho najdu) tak nastavím vážný výraz v obličeji a vstoupím dovnitř. |
| |
| Vypadáto že jsem v prdeli ten je v tahu ona za chvíli může vykrvácet a já nemožu udělat nic sakra doháje stym. Uvědomímsy svou chybu ikdyž nemyslím že odešel a doufám že není daleko. ''Héj vratse vratse.Vratse prosim potřebuju tvoji pomoc''Zařvu směrem kam odešel a doufám žese vrátí. Nenávidím lidi kteří lžou a ještě horší je když je musim prosit o pomoc ale já musí tentokrát ano kvůli jí. Počkám jestlise vrátí,sednusi a zády opřu o klec spokrčenou pravou nohou s pocitem klidu. |
| |
| "Aaaaaa...do háje, do háje, do háje..."nadávám už docela nahlas. Když má snaha o uhašení vezme za své a ještě se při tom popálím. "Hej, haloo...pomoooc."začnu křičet už docela nahlas, když se mi nedaří najít ani nějaký východ odsud, doufaje v to, že mne někdo uslyší. Už se nesnažím hasit, jen se pokouším udržet z dosahu plamenů. Doháje, skončim na škvarek a to prosím jen kvůli zapálení svíčky...skvělý, fakt výborný....kde je u všech čertů ten čaroděj a proč tu nemá nějaký normální vchod?... honí se mi hlavou a znovu zkouším křičet. Snad mě někdo uslyší... |
| |
| Copak rozmyslel sis urážky? Nebo se velkej bojovník chycenej jako prašivej pes nedokáže bez pomoci dostat ven z klece. I když je kouzelná, ... Nevypadá jako vobyčejnej venkovan, možná kouzelník, nebo čaroděj, ale proč se nedostane ven sám? přemejšlim poté co na mě volá z klece. Ořen o širší strom zavolám: ,,Copak rozmyslel sis urážky? Nebo se sám nedostaneš ven? řekni my pravdu vo tom kdo seš, a nepokoušej se lhát vesničan nejseš a obchodník v drahejch šatech taky ne. " řeknu a vytáhnu obě dýky a podívám se nahoru na strom jestly tam sou nějaký větve, po kterejch by se dalo vylízt nad něj a sledovat co dělá. Chvylku se dívám nahoru a rozmejšlim si cestu, pak začnu líst nahoru pomocí dýk a pokusim se na nějakej sylnější větvy dostat nad klec. ( to celé se schopností schování ve stínech ) |
| |
| Balduran: V uličce je asi dalších dvacet krámů pak ulička končí slepě nějakym domem. Krámek si našel a hned jak vstoupíš dovnitř překvapí tě dvě kočkovytý šelmy hned u dveří. Ležej na mramorovejch podstavcích a vypadaj jako ze zlata. Le Gerte: slyšíš jak na tebe mluvý, ale nikde ho nevydíš. Pokud se podíváš nahoru na stromy ničeho si nevšimneš. Elia: slyšíš jen smích a podíváš se směrem odkud přichází, v rohu mísnosti je klec s malou postavyčkou s jemě modrou kůží, má na sobě jen kus hadru omotaného kolem pasu a něco jako červenou čapku. Na kleci je nějakej nápis, ale nerozumíš mu. To však nemění nic na tom že v mísnosti hoří, překvapí tě že kouřem se mísnost nenaplnuje, v kořenech stromů zmizí jako by jimy procházel. Orfeus: Povede se ti vyšplhat na strom a posadíš se nad klec do větví. Naštěstí tě nezahlédl a ty vydíš jak si zrovna sedá a opírá se o klec, je vydět že je v bezvýchodnej situaci. Kuruk: Právě tě z vesnice kde si se schovával vyhnaly nájemní lovci. Něco ti říká že se máš vydat do pouště, ale nevýš kam přesně, dochází ti že bez vybavení nemáš šanci se tam dostat živej. Utíkáš houštinama až tě zastavý pohled na oběšenou kostru, poznáš podle korálů na krku oběšence že je to jeden z tvých orkských přátel. Tělo už nemá obličej, jen vlasy a těch taky moc už není. Houpá se tam na provazu kterej skřípe pod vahou těla a namáhanou větví, na kterej sedí tři havrani. |
| |
| Místnost u čaroděje Překvapeně se otočím po smmíchu. Co to u všech ďasů je a co je tu vlastně k smíchu?...Ten kouř...zaujme mne kromě toho pidižvíka ještě něco. Kouř...alespoň se tu neudusim...je to skoro jako iluze, jenže mé popálené ruce se jako ilize příliš nezdají... Zaměřím svou pozornost opět na pidižvíka v kleci, trochu namíchnutá, trochu nervózní a všechno dohromady hned uhodím. "Co je tu k smíchu? TObě snad připadá vtipné, že tu všude hoří? Mně to příliš k smíchu rozhodně nepřijde." Kde je u všech čertů ten čaroděj?...Přestávám mít chuť učit se nová kouzla...možná ses mohla věnovat jinému živlu...no ono by to možná nebylo o nic lepší...kdybych zvolila vodu, nejspíš bych se teď topila, vítr - možná by tu řádila jen taková menší větrná smršť a zem - určitě bych se při nejmenším něčím zasypala...ale vždycky to může být ještě horší ne?...A jak horší to ještě může být teď?...hlavou se mi honí různě nesmyslné myšlenky. |
| |
| Proč neodešel když jsemho tak moc urazil jaký má důvot zůstat? Tahle myšlenka vemě vyvolává neklid a pochybnosti.Pročjsitu zůstal když jsem tě tak urazil to žetady schniju ti mohlo stačit teda pokud nechceš abychseti omluvil. proč semě tak vyptává nejsu tak důležitý..... Tato otázka my pořádně vrtá hlavou. Dobrá jáse tedy omlouvám že jsemtě urazil a jestli opravdu chceš vědět kdo jsem tak prosym.....sem občanem téhle nebo spíše zbytku této vesnice a jmenujuse Le gerte.Doufám že my i ty řekneš jakse doopravdy jmenuješ mám tušení že vítr ne pročbysy tady jinak zůstával. Doufám že jsem neudělal chybu že jsem mu řek své pravé jméno....no vyčkáme a uvidíme.Mezitím co budu čekat na odpověd si budu pískat. |
| |
| Vytáhnu z batohu lano a opatrně se ho pokusim uvázat aniž bych schodil nějaký listí a neudělal pokud možno žádnej větší zvuk. Když bude lano uvazaný ta druhej konec přivážu sobě za pás a pomalu se spustim dolu ( opětovně co nejpotišeji ), zastavym se asi dvacet čísel nad klecí a říkam: ,,Skutečně mě říkaj výtr, můžu bejt kdekoliv budu chtít a přitom o mě nebudou vědět. Neurazil si mě, kdby si urazil lovce zlodějů jako sem já, ale ty tomu stejnak neuvěříš, protože v tvym jazyce to znamená špeh, byl by si už mrtvej. " pak se odvážu od lana a opatrně se prvně klece dotknu jednou nohou. pak dosednu oběma nohama na klec. a s rukama v pase pronesu: ,,Vše není takový jak se zdá. Gerte říkáš? V mym jazyce to nic neznamená, ale to neznamená že nejseš nic. Už to chápeš? Soudíš mě jen podle jména a obalu a to se mě nelíbí." řeknu a seskočim z klece na zem. S jistou zručností vytáhnu dýku a oškrábu trochu barvy se zámku. ,,Divná věcička, zkusíme jestly to bude funghovat. Můžeš se schovat co nedál od zámku? Tohle je prej trochu nebezpečná hračička." řeknu a promotám celej váček tak aby zvostal na zámku. ,,Tak ještě to zapálit. Máš křesadlo nebo oheň? Bez toho to nepujde." začnu se dívat okolo po páru křemínků. |
| |
 | Houštiny Ách u zase na útěku , co jsem komu provedl, kdyť jsem jen obyčejnej kněz který se snaží o mír ale to né furt mě musí odkudkoliv vyhánět. Já za to némůžu že jsem se tak narodil. Svatá Ignisis proč mi to děláš nikdy sem tě v ničem nezklamal a ty se mi takhle oplácíš. Prosimtě pomoz mi najít klid a mír. v duchu se otáčím se svou prozbou na svoji bohyni. Běžím stále kam mě nohy vedou. Dochází mě síli tak na chvílu zastavím. Hele tamhle se něco houpe. přiblížím se k tomu. Ale nepotřebuji to nijak víc zkoumat, hnedka poznávám že je to ork. Houpá se na provaze a je už bez obličeje který nejspíš rozežraly vrány které na něm pořád sedí. Huš, Kšá. začnu je vyhánět od těla. Odvážu ho a opatrně ho položím na zem. Promiň nemám moc času tě řádně pohřbít ale aspon se za tebe pomodlím. řeknu mu i když vím že mě asi neslyší. Pomodlím se za něj a uvědomím si Musím se mu podvat do kapes. Je to sice zneuctění ale musím jinak bych možná nemusel ani přežít. Nadechnu se a začnu ho prohledávat a doufám že něco najdu. Po prohledání se mu omluvím otočím ho k zemi a pokračuji dál kam mě nohy vedou. |
| |
| Ulička -> Obchod Chvilku bloudím a míjím spoustu krámků. Pak nakonec a neštěstí objekt zájmu najdu. ... Tak Bretislave jsem na tebe zvědav ... pomyslím si a zaberu za kliku. Otevřu dveře a vkročím dovnitř. ... Páni. Ten si teda žije .... řeknu si vduchu, když vidím ty dvě šelmy co se válejí u dveří. "Ehm ... Dobrý den, je zde někdo?!" zvolám tak nějak do místnosti a zároveň si jí pořádně prohlédnu. |
| |
| Pronásledování Kdyš jdu za tím trpajzlíkem, tak mě vede ke svému dimu ale pak ucítím ty " květiny" a radši jdu pryč No tááák.....MOMENT?! on prošel asi bránou... napadne mě a jdu kbráně přitom du kolem hostince a nachvíli se podívám co se děde s Královskou Gardou Snad mě nepoznali..... Proč musí FURT lést zamnou, proč? |
| |
| Hostinec Tak uvidíme co se tu ještě objeví... otevřu dveře a řádně se rozhlédnu pohldem vyhledávám prázdný stůl ,,Samý ušáci..." zabručím tiše. Zavřu dveře a jdu se usadit ke stolu kouknu na hostinského Kdyby i tenhle byl ušák tak to už tady nestojí... prolétne mou myslí a já se znovu rozhlédnu po lokále když me do nosu praští jakási lahodná vůně pečeného masa když se ozve můj žaludek kouknu se na břicho Mám hlad ... doufám jen že to nevařil nějakej ušák.... jak já je nesnášim... Pohlédnu na hostinského a poté začnu hledat váček s pěnezi pokud jej naleznu vysipu si mince na dlan a začnu počítat kolik že to vlastně mám. |
| |
| Elia: ,,Ty zhoříš, mě tahle klec chrání před kouzelnýma účinkama." znova se začne smát a tobě dojde že ta liška a ten oheň je kouzelnej a proto ho nešlo uhasit ručně. Le gerte: Omluvýš se Orfeusovy a on se oběvý nad tebou a on se tě zeptá jestly nemáš oheň. Výš že dokážeš vyrobit zápalnou směs ale na to není dost času, naštěstí si ještě vzpomeneš že ve tvym bývalim domě byly syrky. Orfeus: žádný oblázka a ani křemenáče nenajdeš. Napadne tě že kdyby si měl aspoň jeden s pomocí dýky bys oheň dozdělal. Karuk: Vrány odletí, v kapsách nic nenajdeš. ale zaujme tě korále co má tvůj druh kolem krku. vzpomeneš si že bi si je měl odevzdat v nejblišim chrámu a tak je na tobě jestly je vezmeš nebo ne. Korále sou šedivé a některé opálené od ohně. Balduran: ,,Jo sem tady drahej pane, co si budete přát?" ozve se z poza jednoho regálu. Pak vykoukne zavalitej člověk v modro červenejch šatech a se zlatym řetězem kolem krku a stříbrnym pečetnim prstenem. ,,Mám tady vše co si pán ráčí přát. Exotické nádoby, elfí rukopisy, trpasličí kladiva, krumpáče, oblečení, hole, zvířátka jako společníky. Možná i nějakou otrokiny bych tu našel." podívá se na tebe a zkouší něco o čem nemáš ponětí, ale máš chutě něco drahýho si koupit. La deqir Un: Procházíš kolem gardy před hospodou a ti si tě prohlížejí. Dojdeš k bráně ale tu už zavíraj na pevno. Zastavý tě jeden strážnej slovy: ,,Promiň brácho, ale ven se na noc nepouští, leda že by si měl propustku. Máš propustku?" vypadá jako člověk, ale nepoznáš to přesně, protože je schovanej pod šátkem co má omotanej kolem hlavy. Felis: ,,Co to bude malej pane?! Je libo nějaký maso, kukuřičný placky, a nebo jen něco k pití?" hostinskej se k tobě musel sklonit. Podle výrazu soudíš že bude lepší rvačky nevyvolávat. |
| |
| Bretislavův obchod Pozorně poslouchám co jmenuje a u každé položky si představuji kopu věcí, které mám chuť koupit. ... Blbče, vždyť na to nemáš. Máš sotva na jídlo a tady by jsi si kupoval drahý krámy a k čemu? Dyť tu nežiješ a tahat s sebou vázu nebo otroka je blbost ne? ... pomyslím si hned a při dotyku mého měšce zjišťuji, že to je pravda. Zaženu myšlenky na koupi a přistoupím blíž. "A co koberce. Máte? Nějaké kvalitní kousky pokud možno." řeknu s neskrývaným zájmem, abych vyvolal dojem potencionálního zákazníka. ... Pěkně se vybarvuješ. Tak zrekvírovat koberec a honem pryč. ... pomyslím si při čekání na odpověď. |
| |
| Hostinec Když ke mě přijde hostinský sevřu dlaň s mincemi a trochu nepřívětivě se na hostinského zamračím když se ke mě skloní. Mám hlad že se mi půlky zahrizávaj do židle... napadne mě když se mě zeptá co si dám. Chvíli přemýšlím a po chvíli se trochu přívětivějí ušklíbnu ,,kousek pečínky by neuškodilo...a i něco k pití..." dostanu ze sebe a rozhlédnu se po lokále jestli na mě někdo z hostí kouká či nikoli. Snad mince budou stačit...nejsem bohatej ale co mám dělat když už teď mám v zadku třísky... při téhle myšlence zatřepu hlavou. Nenech se člověče oklamat velikostí...sem malej ale silnější než vypadám! tuhle myšlenku si raději ponechám pouze pro sebe kdybych to řekl nahlas vyznělo by to špatně a je mi jasný jak by všichni reagovali. |
| |
| Ve chvíli kdyse nademnou objeví se kouknu nahoru s klidným várazem ve tváři jakožese nic neděje a mrknuse odkud se spustil mm....to umím taky bejt potichu a spustitse po laně ale ja nemam potřebu se předvadět pomyslímsy. Potom sleduju co dělá'' v chatrči mám sirky doufám'' ukážu prstem nasvůj dům. Jak mohl vědět že jsem mu neřekl falešné jméno jedině kdybyho znal ale odkud?a proč potřeboval to jméno tak nutně znát aš sem muho řekl tak mě začal pomáhat tosami nelíbí moc otázek a žádné odpovědi ani neznám to jeho nemusí říkat pravdu kdobymě mohl znát a říctmu mé jméno?tyto myšlenky vemě vzbuzují neklid a strach ztoho cose může stát nikoliv zněj nebo zněko jáse nokoho nebojím ale následků ano. Skusím se soustředit a hledat v paměti koho všechno znám a kdomě nemá v oblibě. |
| |
| Vesnice, hostinec No víte já tu propusku nemám nebo počkat... začnu hrabat v kableli a pak řeknu Sakra kde ji mám, promintě asi jsem ji ztratil... a odejdu Noc venku strávit nemohu.... Hostinec ale co Královská Garda??? vejdu po váhání do hostince a namířím si to k hostinskému až ho vyhledám zdělím mu Pane nemáte nějáký laciný pobit??? Nejlépe pod střechou.... dopovím a podívám se kolik mám pěně a zjistím že už skoro nic nemám a rozpomínám se na svůj temny hádek který jsem si našel po vyhoštění z Nekropolis a na nemrtvé a moje experimenty jak jsem zkoušel uvněznit duše mrtvích, jenou se mi to podařilo byl to nemrtví válečník kterého jsem oblekl do nejlepší zbroje kterou jsem na hrádku našel. Dal jsem mu sekeru.... A helmu ve tvaru draka nazval jsem ho Shol a hon se těď toulá po světě, muj bývalý osobní strážce...A těd mě asi někde hledá muj NEmrtví sluha..... |
| |
| Hořící místnost Tak a co s tím teď?...dělá si ze mne snad někdo srandu?...co tohle je za skřeta? "Měla bych shořet jen pro tvůj dobrý rozmar? Co seš vlastně zač?" Začíná mi docházet, že s tímhle asi vážně nic nezmůžu, zvlášť pokud za to může on. Vůbec už nevím, co s tím. Na volání nikdo neodpovídá, hasit se nedaří a ten prevít v kleci má ze mne ještě dobrý den. |
| |
| Podivam se na chatrč co není zrovna v nejlepšim stavu. Pak nahlas oddechnu a jdu k chtrči. Kde se zastavym a vytáhnu jednu ze svejch oblíbenejch zbraní a to šavly s modrozelenejma runama. S mečem v ruce zavřu oči a vejdu dovnitř. Zastavym se a rozhlídnu se. Samej bordel a to tomu říká domov? po zjištění jestly je někdo v domku zasunu v případě že není šavly zpět do pouzdra na zádech pod pláštěm. Pak začnu přehrabovat harampádí co tu je a hledat ony sirky. |
| |
| Mrtvý Ork Rychle ho prohledávám však nikde nic nenajdu. V poslední chvíli si všimnu jeho náramku který má kolem krku. Jsou to korále Ty bych měl odnést do chrámu! Ale kdo ví co s nimi měl on v úmyslu třeba to nebude tak jak to vypadá. začnu nad tím uvažovat. Myslím že je vezmu. uthnu je a podívám se na ně zblízka. No jo ale proč jsou spálené? Ten ork nevypadá že by ho upálili ale ten náramek ano! To je velmi zvláštní. No co, tohle si rozmyslím po cestě už nemám moc času nad tím uvažovat. uchopím korále pevně do rukou naposledy se za orka pomodlím zvednu se a pokračuji v cestě. |
| |
| Balduran: ,,Zajisté že mám koberce. Jakej by to měl bejt? Něco na zeď nebo na zem? A jaká barva a jak velkej budete chtít?" zeptá se se zájmem obchodníka a ty máš ještě větší nutkání utrácet peníze. ( prostě chceš něco získat ) Felis: ,,Takže kus kejty a pohár piva? Nebo raděj medovinu? Tak kejta je za stříbrnák a pivo za mědák, medovyna taky za stříbrnák, teda pokud nechcete kvalitnější pivko, mam tady jedno co mě dodávaj z nedalekýho kláštěra." řekne hostinskej a hadříkem voklepe nějaký drobky ze stolu. Le Gerte: Napada tě málo jmen z těch co si znal, ale ještě míň z těch co tohle možná přežily a odešly dřív než přišly orkové. La Deqir Un: Voják u brány se jen zasmál a naznačil ti kopim že bude lepší aby si šel dál od brany jestly nechceš přijít k ůhně. V hostinci sedí několik strážnejch a popijej, hostinskej se zasměje a prohlíží si tě:,,A za kolik to tak má bejt noclech pane....Emmm?" naznačí ti že by rád znal jméno než tě ubituje. Elia: ,,Hořet a shořet, jako všichni, pust mě ven a já ti všechno řeknu, ten starej zaříkávač mě tady drží bez jídla a vody už několik dní, možná už měsíců sám nevym." začne na tebe vysokym pisklavym tonem. Orfeus: V chatrči je hodně velkej nepořádek, ale nakonec se ti povede pár věcí najít ( kus lana, rezavej meč, nějakou dýku s ornamenty a taky kus kovu s hrubym povrchem a křemen u něj, ale sirky žádný ) Karuk: Ta modlidba byla hodně spěšná protože za sebou slyšíš dusot kopyt koní. Korále se to povedlo sundat a dokonce jak sis je položil na ruku obmotaly se ti kolem zápěstí a změnily trochu barvu na šedomodrou, avšak stále sou dva ohořelý. Když běžíš lesem a křovym tak si všimneš že běžíš směrem kde les řídne. Vyběhneš na pomezní cestu mezi lesem a loukama ( louky sou dost velký a obilý už má v předčasu skizně ) |
| |
| Bretislavův obchod "Víte, nic určitého nehledám, myslíte, že by jste mi mohl ukázat ty co máte na skladě?" zeptám se a pak ještě dodám: "Nějaké kvalitnější kusy, jak jsem říkal předtím." Teď už se ale začnu mlsně rozhlížet po krámě a mezitím co mi bude ukazovat koberce se budu rozhlížet po regálech, jaké zboží prodává a opět začínám uvažovat o vážné koupi. |
| |
| Hostinec Falešný jméno no umím dobře lhát tak ktřeba Mírotvorec. Mírotvorec, jsi sna blbej?! zanadávám si Víte pane hostinský moji rodiče bili vždy pro dobro, mír..... pokraču v tě ch řečech, zto co vykládám je mi na zvracení A lásku dodám Hlavně otec byl pro lásku a rád se smál, yl to čestný, hodný a mírumilovny elf. No ale moc těch peněz nemám takže bi to mohlobý třeba zadarmo nevadilabimi půda se senem. Seno, fajn a miši kto že aspoň budeš mít večeři zadarmno. Co takle služba? Ne, nebudu se podřizovat tomu nevivinutému humanoidovi... To teda NE! |
| |
| Po cvýly pátraní najdu nějaký věci, vezmu si je všechny, ale vyjdu ven jen s tim železem a křemenem v ruce.,,Říkal si sirky, a já tady vydim křesadlo. Lhaní ti moc nejde. Jo aby to fungovalo, musíš bejt co nejdál od toho zámku, prej to udělá hodně velký bum, a můlže tě to zranit." řeknu a nohou sesunu dohromady trochu listí a větviček. Pak zařnu křesat oheň. |
| |
| Hořící místnost Hořet a shořet? Co to zase blábolá?...a pustit ho? Aby se zdejchnul a nechal mě tu?...Ani náhodou....Ale jak se chcceš odsud dostat ven?... Chvíli se koukám na skřeta, pak na tu spoušť kolem a očividně váhám, co udělat. "Já nepotřebuju žádný vysvětlení, jestli si dokážeš poradit s ti ohněm a uhasit ho, pustim tě. Dřív ale ne, nejsem blázen!" oznámím nakonec skřetovi a čekám, jak zareaguje na tohle. Moc času sice už nemám, ale tohle je snad jediná možnost, která k něčemu vede. Doufejme. A když si s tím nebude vědět rady? Nebo tě vyšplouchne?...Nesýčkuj. Jiný nápad nemáš...hádám a dohaduju se v duchu sama se sebou... |
| |
| Hostinec Prohrábnu si plnovous a pak kouknu na hostinského "Hoď sem tu kejtu a to kvalitnější pívo ať už to stojí za to když tu sem..." klidně řeknu a dlaněmi spokojeně praším do stolu. Konečně pořádný žrádlo... doufám že to bude pořádný papání a to pivko...mmm... vypadám krapet zasněně když tak přemýšlím o jídle a pití ,úplně se nad tím rozplývám. |
| |
| Posunuse v kleci až nakonec a schoulímse do kouta.No jen doufám žemito vrátí a žetam nic nesebral rači se tam mrknu aš se dostanu ven mrknuse do svýho baráku a poberu všechny věci cobysmi mohly hodit .Doufám žestím umíš a taky doufám žestam nic nevzal ne žebych ríkal žes něco vzal ale neznámtě a neřeklsmy svoje jméno.Bylbych rád kdybysmyho sdělil. |
| |
| Obilí Když uvidím že se mi náramek omotal kolem zápěstí snažím se ho sundat K sakru co to je za magii? ovšem z přemýšlení mne vyruší dusot kopyt. V tom okamžiku se už zvedám a peláším lesem dokud nevyběhnu ven z lesa. Na straně je husté vysoké obilý v tom bych se i já mohl schovat po pravé straně vidím jen řídnoucí les který mne asi jen tak neschová. To se už ale prodírám pár metrů do obilý. Škrábe mě a bolí to ale nedám se a za pořádné dávky sebezapření jdu dál a pak už jen zalehám do obilí. Zklidním své zběsnile bubnující srdce v tom si vzpomenu na ten záhadný náramek. vytáhnu z podtěla svoji ruku a konečně si detailně prohlédnu ty korále a pátrám ve své paměti jestli jsem něco takového už někdy viděl. skusím ještě vší silou zatáhnout z úmyslem ho sundat a občas se zaposlouchám jestly někoho neuslyším ale ten náramek mi nedá pokoj. |
| |
| Balduran: ,, A v ajké barvě? Mam na skladě oč srdce a mysl touží. " usměje se a začne si mnout ruce. La deqir un: ,,V tuhle dobu zadarmo neseženete ani seno na pro koně. Kort když uvážim že tady je ještě jeden hostinec, ale draší než můj kam choděj popijet všichni strážný, soudim že za pokoj zlatku zaplatíte, jinak ani počestnej muž jako já nevydělá na provoz hospody." řekne a podívá se na tebe. Všimneš si že do hospody vešea nějaká žena a že si sedlka ke krbu a všichni co byly u toho stolu ji šly z cesty. Orfeus: Oheň se ti podaří vykřesat ani ne za minutu. Elia: ,, Jak chceš, ale mě ta klec před tim ohněm chrání a zamezuje mě používat kouzla. Dokážu to uhasit, ale potřebuju k tomu prostor a ten tady v tej kleci nemám." řekne lišácky. Felis: Za půl hodiny ti hostinskej přinese celou kejtu kouřícího masa s bramborama a máslem a ještě zeleninu. Potom ještě příde se džbánkem a pintou piva. ,, Tak tady to je, a pokud by vám nevadilo prosil bych zaplatit předem. Ne že bych vám nevěřil, ale stává se že přijdou jistí lidé kteří si obědnají a nemají pak na zaplacení. Igor je moc nemá rád." řejkne a usměje se. Le gerte: Vydíš jak se mu poedlo rozkřesat oheň, pak si už jen kryješ obličej aby se ti nic nestalo. Karuk: Ani ne po dvaceti krocích se z lesa vyřítí skupina deseti jezdců a zastavej se. jeden z nic se rozhlíží a pak se rozdělej, pět jede na jednu stranu a pět na druhou po cestě a deset jich vyjede do pole a sem tam proseknou mečema a kopíma kus jestly se tam nikdo neskrejvá. Cítíš jak se k tobě blížej, dokonce cítíš dopady kopyt na půdu. Když sou až u tebe tak seknou kopíma a pak tě obejdou jako bys byl kus kamene. V hlavě se ti rozezní hlas: Nehýbej se, uvrhla sem na ně svou moc, nevyděly tě, ale nehýbej se dokud neodjedou. pak hlas utichne, bylo v něm cejtit nesmírná moudrost a ženský hlas. |
| |
| Hospoda No hospodský zlatku mám.... pak si všimnu té ženy něco mi je nani povdědomé Chvilku o strpaení pane hosti... zbytek zamumlám a vydám se k ženě a pokud si sedně pujdu někam do rochu a budu se nani dívat, neskrívám se Proč je mi tak povědomá? Možná že to je ONA, a nebo je to špěch Královské Grady, ti maj dobré agenty... Uvidí se. pujdu si stoupnou do rohu a pořád se nani dívám...... |
| |
| ,,Tak ještě to odpálit, tamhleten klacek se na to bude hodit." řeknu a vezmu dlouhou větev a zapálím ji. Pak jii přiložim j prášku a kreju si přitom zrak. To tak ještě vracet něco co získam. Ještě uvydíme. pomyslm si a čekám co bude. |
| |
| Hořící místnost Tak jo a co teď? Mám ho pustit? Můžu mu věřot? Co když ho otevřu a on prostě a jednoduše zmizí?...A když ho neotevřeš a nezkusíš aspoň tohle, nejspíš tu uhoříš pro jeho dobrou zábavu...Jenže, když ho sem čaroděj zavřel, měl k tomu jistě dobré dvody, většinou se takové věci nedělajíé jen tak pro nic za nic...jenže čaroděj tu teď není, tak na to kašli a kokuej udělat aspoń něco... dohaduju se v duchu sama se sebou, když zvažuju, zda mu má otevřít a věřit, že ten ohne´uhasí. Nakonec ale dojdu k náoru, že mi asi nic jiného ani nezbývá. "Tak dobrá, budu ti věřit a pustím tě ven z té klece. Jestli však něco zkusíš, tak si mě nepřej." nezapomenu ještě skřeta upozornit, aby nedělal žádné hloiuposti, protže na to už opravdu nemám náladu. Pomalu se přiblížím ke kleci a pokusím se ji otevřít. jen doufám, že není zamčena nějak magicky... |
| |
| Doufám že měto nerozsračkuje neradbych tady zůstal ležet na kaši pochybuu žebymě pohřbil,a je navic nezdvořilej kdyžseho člověk zeptá tak neodpoví pročmy nechce říct svoje jméno?''Co odemě chceš nevěříšmy žene,pročmy pomáháš až potom co jsem ti řekl své jméno'' zeptámse a čekám až to zapálí račisy budu krejt obličej ažto zapálí. |
| |
| V poli Sem docela vystrašenej a ještě když deset z nich jde směrem ke mě tak si říkám. Ach ne, a teď je po mě. Sklopím hlavu k zemi a začínám se modlit a čekám až mě jedno z těch kopí probodne nebo někdo zařve něco ve stylu "támhle je!" Ale jsem ork! musím si zachovat svou hrdost a zemřít se ctí. Už jsou úplně u mě ale nevšímají si mě. Jen procházejí kolem mne Co to má být? Že by moje modlidby byli vyslišeny? Pak se ozve ten hlas v mé hlavě. No musím ji poslechnou, teď na ničem jiném nezáleží než přežít. Až přestanu slyšet jejich dusot kopyt vystrčím hlavu z obilí a koukám kolem dokola, nejdřív jestly neuvidím ty koně a pak se dívám po té záhadné ženě která ke mě promlouvla. |
| |
| Hostinec O půl hodiny později.... Když konečně předemnou leží lahodné papání spokojeně se usměju , když se hostinský zminí o penězích usměju se na něj a z váčku vytáhnu tři stříbrne. ,, Tu to máš hostinskej..." s těmito slovy mu je vrazím do dlaně. Když odejde pustim se do jídla ohromnou rychlostí za neustálého mlaskání a srkání postupně sním všechno až je talíř vymeten spokojeně se rozvalím na opěradlo židle na které sedím. Takhle sem se už dlouho nenajedl... této myšlence se pousměji. |
| |
| Bretislavův obchod Chvíli stojím a přemýšlím. "No a co třeba nějaký vzácný. Nejlépe ze vzácné chlupatiny s modrou barvou. Máte tu něco takového?" zeptám se trochu nejistě při vzpomínce na koberec a dál se rozhlížím po krámě co tu dalšího má. ... Pane jo ... pomyslím si nad rozlehlostí obchodu. |
| |
| La deqir Un: Chvílu si tě nevšímá, pak se na tebe podíva a vytáhne dýku kterou vrhne proti desce stolu a po jejim zabodnutí se všichni dívaj na ni. ,, Co chceš ty otrapo?" řekne a je vydět že je to zručná bojovnice. Orfeus/Le Gerte: Po zapálení prachu se stihne ještě orfeus schovat a pak se ozve velmi hlasitej výbuch, všechny zvířata v lese se leknou a ptáci se houfoivě zvednou a odletěj splašeně. Elia: Skřítek se jen usměje a ty nevýš co jeho výraz znamená, dvířka se ti otevřít nepovede, ale všimneš si že tam je nějakej kolík a tak ho vysuneš a dvířka se vrzánim pootevřeš. Skřítek vyletí se zelenou září za nim uprostřed mísnosti se vznáší a pak se se smícem a se slovy:,,Hlupačko, Raracha pustíš aniž by si věděla co umí." zapiští a pak zmizí. Karuk: Jezdci sou pryč a není po nich ani ani stopa. Po záhadné ženě taky není ani stopa. Seš uprostřed pole a všimneš si že za tebou je jeden sedlák s kosou, kterej se na tebe dívá jako by ses tam oběvyl. ,, Co co co, kdo ste a jak ste se sem dostal?" vykoktá ze sebe. Felis: Jídlo je výtečný a kvalita piva taky, někteří elfové jen na tebe koukaj, jako bys byl nějakej vetřelec. Když dojíš, tak si k tobě přisedne nějaká žena a dívá se na tebe, přes zelenou lesklou kápi není vydět kdo to je, ale má na sobě kožený kalhoty a lněnou halenu. ,, Už ste ojedl pane Felisi?" zaptá se. Balduran: ,, Takovou ěc tu nemám, ale můžu vám nabídnout koberec s chlupů bílé lišky, nejlepší kvalita. Nebo tady mám medvědí kůže, nejlepší kvality, vše po čem si váš měšec uleví od zátěže." řekne. |
| |
| Hospoda Jak bodne dýkou do stolu tak mi přeběhne mráz po zádech a jak upoutala pozornost Hej poutáš moc pozornosti!!! a dokolečka nani hledím Skama může být..... rychle se podívám na lidi z Královy Gardy, pak se nani upřeně podívám a jdu hostinskému, jak přijdu k němu začnu Kde jsme to přestali? Už vim, pane hostinský rád bych chtěl to ubitování ale muj peněžný stav není nejtučnější.....Muj bakovní vlkal je trnčí než vlas... ... takže bych klidně přespal v konírně, nebo tak něják. pak se začnu dívat na tu ženu as povídám si dál s hostinským. |
| |
| Zvednu se ze země adojdu ve spěchu ke kleci. Klackem, kterej cestou seberu, strčim do dveří aby se otevřeli a kdyby byly ještě magicky chráněný, takl ať to schytá klacek a ne já. Pak řeknu:,, Tak co vstanete, nebo tam chceš bejt do sklonku věků? Ja se du podívat na toho co tu dělal leteckej den." řeknu a jdu prozkoumat zdravotní stav drujda ke stromu. |
| |
| Vylezu z klece a podívámse na zámek a říkámsy to byla ale řacha no hlavně že jsem uš venku otočím se směrem k...jakmu sakra mám říkat neřeklmy svoje jméno? ...prostěse otočím jeho směrem a zeptámse Jakje natom? Počkám na odpověd a potom půjdu do svojí chatrče začnuse prohrabovat v bordelu jestlitam nenajdu nějaký věsi cobysemy mohly hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Le gerte pro |
| |
| Obchod Zamyslím se a pak řeknu: "Ne ne to ne. Stejně nemám nejspíše peníze, ale neslyšel jste aspoň o takovém koberci co jsem popisoval? Před nedávnem se ztratil a náleží siru Bulvajovi. Veliteli stráží. Já asi už půjdu." řeknu a pokud mi to situace dovolí tak odejdu z obchodu. Pokud ne tak vyčkám tak jako tak odpovědi. |
| |
| Pole Pomalu a opatrně se zvedám abych zjistil jestli tu někde někdo je. Jezdce ani ženu co na mě mluvila nikde nevidím však kousek od mne stojí jakýsi sedlák na kterém je vidět v očích strach. Najednou se mě zeptá kdo jsem a jak jsem se sem dostal. Snad se mě nebude bát, musím se snažit potřebuji přítele. Synu oslovím ho Mé jméno je Karuk a jsem sluha boží, mé poslání je šířit vědění Igniss, nikomu jsem nic špatného nikdy neproved, ale přesto mě pronásledují pane, proto vás velmi žádám nezačněte utíkat, nezačínejte volat pomoc žádám vás o to ve jméně samotné bohyni Igniss, která mě před chvílí zachránila život. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Hostinec Spokojeně jsem dojedl když si ke mě přišedne nějaká podivná ženská Tož co tu chce ta ženska... znepokojeně si ji prohlížim ,,ženska to nevíš že k pajzlovi se po jídle nesmí sedat, co ty tu vlastně chceš?" zeptá se klidně a opře se lokty o desku stolu. Tohle mi ještě chybělo... |
| |
| La deqir Un: Když se navrátíš k hostinskýmu, udělá ksichtík, jako by ti naznačil že pokud s tebou ta žena mluvý, měl by si jí věnovat úctu a pozornost. Ale než stačíš cokoliv dalšího udělat stojí za tebou dost vzrostlej chlapík s kyjem přes rameno: ,, Paní s tebou mluvyla, prokaž ji aspoň trochu úcty." zahromuje hlubokym hlasem a jeho vezření naznačuje že je to asi její ochránce. Orfeus: Příjdeš k již bezvládnýmu tělu sesunutému u paty stromu, ze zad mu trčí kus větve, která mu podle všeho způsobyla vážný poranění. Začneš ho prohledávat a najdeš deset zlatek dýmku s tabákem, nějakej váček s nasušenejma kytkama a srp. Potom ještě jeho oblečení a batoh, kterej se dá ještě využít. Potom má u sebe ještě hůl. Le Gerte: Vydíš jak tvůj vysvoboditel obhlíží tělo drujda, kterej se už nehejbe. Klec je otevřená a ty můžeš vyjít ven. Chatka ve kterej si žil začne kouřit jako by se tam zapálil oheň. Balduran: Bezproblému odejdeš z obchodu, ty dvě sochy se zase pohnou a zavrčej, jako by ti vyčítaly že si sem vůbec chodil, když si nic nekoupil. Seš na ulici a nic novýho si nezjistil o koberci, nevýš jestly nelhal o koberci obchodník, ale uvědomuješ si že koberec majitely doručíš s hodně velkym spožděním. Karuk: Sedlák nevypadá že by tě nějak moc chápal, už málem začal křičet když si na něj jen promluvyl, ale když si řekl že sloužíš Igniss zabodl vydle do země a usmál se: ,,Tak to je jiná, já myslej že ste nějakej zloděj, nechcete trochu polívky u mě doma? A taky se můžete vyspat, určitě ste unavenej." řekne ti přátelsky. Felis: ,, Záleží co chceš ty? Bydlim na třináctym pokoji." řekne ti trochu záhadnym tónem a pak se zvedne a jde k hospodskýmu a něco mu dá. Ten ti po chvylce přinese korbel dalšího piva a položí před tebe nějakej lístek. Na něm je něco napsanýho, ale nepoznáváš to, až si vzpomeneš, že si to už někde vyděl. Vzpomeneš si že si to vyděl na tom kusu papíru s mapkou co tě sem přivedla. |
| |
| Když zjistim že je opravdu mrtvej, tak z něj sundám jeho batoh a do něj narvu dýmku s tabákem, srp, kterej zabalim do kusu látky z jeho šatů a sundám mu jeho košily a vrchní oblečení, kalhoty mu nechám. Zlatky co najdu si strčim prozatim do kapsy a váček se sušenejma kytkama přihodim taktéž do jeho batohu, kterej si přehodim přes rameno a nesu jej na jednom popruhu. Taky si vezmu jeho hůl a když pak vstanu tak říkam: ,, Ať Ťe Leo provází do dalších životů a dá ti delší trvání." pak se usměju nad tělem a otočim se k tomu přeživšímu: ,,Měly bysme co nejdřív vyrazit, než nás najdou. Jestly tady nechceš raděj zůstat a bojovat sám proti nim." usměju se. |
| |
| Před obchodem Zlostně nakopnu něco co je po ruce. Kámen, bednu či cokoli jiného. "Zvířátka jako společníky ... " vzpomenu si a pak mne napadne se vrátit. Znovu otevřu dveře a pokud to půjde vstoupím zpět. "Ale přecijen bych možná něco koupil. říkal jste zvířátka jako společníky?" znovu řeknu trochu hlasitěji. |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro |
| |
| Místnost No skvělý, skřet pryč...východ nikde...čaroděj nikde...a hoří čím dál tím víc...to sis tedy pomohla... Bezradně se tozhlížím po místbosti, ale jsou zde jen knihy, knihy a knihy a sem tam nějaká sklíčka bůhví k čemu. Jediná kloudná věc, na kterou přijdu je magický kruh kolem klece, kde nehoří a slábne v něm moc magie. Jenže bych potřebovala, aby byl krapánek větší. Nic už mne nenapadá a panika se pomalu ale jistě mění v rezignaci. Jen bezradně pohodím rukama a dál stojím na místě pozorujíc plameny...snad doufaje v to, že se stane něco, co? Sama nevím, možná zázrak... |
| |
| Hostinec Když tu ženštinu tak poslouchám jen se znovu opřu o opěradlo židle a zamyšleně si prohrábnu plnovous Nu což... kdybych za nu šel nic se snad nestane... napadne mě a dál i sleduji, když ke mě přijde hostinský a položí předemně další pivo trochu nechápavě se na něj podívám, ale neotálim a spokojeně si ho vychutnám až když je korbel prázdný vezmu ro ruky papírek se vskazem. Kde já sem to už viděl... napadne mne zprvu když se na to podívám, ale jakmile se nad tím zamyslím docvakne mi to No jasně... ta mapa... napadne mě a začnu po kapsách lovit mapku pokud ji najdu položím si jí vedle papírku se vskazem. Co ta ženská má zalubem?... je tohle nějaké podezřelé... to se mi začíná nelíbit..., ale skusit to mužu... jak o mě mohla vědět... dále sedím u stolu a přemýšlím nad tím vším. Když už v korbelu opravdu není ani kapka odstčím ho na kraj stolu. Chcelo by to další pívo... kruci takový pivo sem už dlouho neměl... ženská počká pivo ne... |
| |
| Vyběhnu ven raději dál od chatrče no toje ůžasný pomyslímsy a otočímse k mrtvému ''Hele aspon tu košilusmu nemusel brá to nemáš trochu úcty k mrtvým? Já vím že to uš nebude potřebovat ale tu košilusmu mohl nechat'' Otočímse půju zaním budu si držet odstup do vzdálenosti jeho zbraní co má usebe.(které vidím)''Hele můžešmy sakra uš vysvětlit co setotu děje ko jsoub ti o kterých mluvíš a kdojsy ty'' Povídám klidným tonem hlasu. ''A kam vlastně jdeme můžešmy uš kčertu odpovědět '' |
| |
| Hospoda Kdyš namě začne ten chlápe začne muvit tam más sto chutí mu plivnou do tváře. Prudce se otočím Dobrá, ale stebou mluvit nebududu. řeknu chlápkovy s kijem příjdu kté že ně a upřu naní pohled který dokážu udělat jen Nekromant. A začnu Kdo jste? muj hlas se začne ozívat hospodou jako ozvěna v ledové jeskini. Musíš se udržet La. Nerozpoutej bytku... I kdyš ne, ta ženská možná zná cestu do města snad jo. Prič jste v tomto měsrě? A proč chcete mluvit semnou. pohlédnu nu ji očí a v moji tváři je vidět hrdost, hádavost a soběstačnost. Soběstačnost je výsadou sylných říkaval Mistr. |
| |
| Pole Igniss ti to zaplať příteli. Byl by jste moc hodný. Ale echci vás dlouho zdržovat. Polévku a nocleh s radostí příjmu ale ráno musím pokračovat. Protože kdyby mě u vás našli nedopadlo by to pro nás nejlépe. Pokusím se na něj usmát. Díky ti Igniss. Věděl jsem že umíš být dobrá. Jsem ti vděčný za vše co pro mě děláš. Tenhle sedlák je dobrý muž, to se pozná, ještě že nezavolal ty chlapi na těch koních, musím mu nějak projevit svoji vděčnost, ale to až u něj doma. Čekám až se rozejde a pak půjdu za ním. |
| |
| Orfeus: Sbalíš všechny jeho věci a pak se na větvi kterou má na zádech usadí ptáček a začne prospěvovat.,,Měl by si se vrátit k pánovy. Už tě čeká." zdá se ti to divné, ale rozumíš tomu co ti pískal. Balduran: Když nakopneš do kamene, tak letí a rozbije okno, než se stihneš ukrýt do obchodu stají tam trpaslík a řve na tebe: ,,Hej! Co si myslíš že děláš? Kdo tě poslal? Škodit mě tady nebudeš." s těmy slovy k tobě běží a má v ruce velkou sekeru. Elia: Kruh je dostatečně velký aby ses tam vešla ale nebudeš tam mýt svoji magickou moc, jiný řešení tě nenapadne. Felis: Příde hostinskej a odebírá korbel a jde zase k pultu, ani se nezeptá jestly si dáš další. Le Gerte: Ka kus větve co měl drujd v zádech se posadí ptáček a něco švitoří, zdá se ti jako by mu Vítr rozuměl každé slovo, chatrč mezitim dohořela. La deqir Un: ,,Nekromante, tady nemáš žádnou moc, leda takovou že půjdeš sám před soud." zahromuje ten obr. Než ti stihne odpovědět či spíše na tebe zakřičet dostaneš ránu do zad kijem a ztrácíš vědomí. Probudíš se svázanej u kůlu na slunci, na krku ti vysí nějaká cedulka, ale tu nedovedeš přečíst. Karuk: On hned vyrazil, ty si šel za ním. Došli ste do mlýnice a on otevřel dveře a pohostil tě. Nadruhej den zrána ti řekl že není zrovna moudrý aby se tu stvoření jako seš ty potuloval. Taky ti řekne o tom že existuje nějaké město, a že se každou chvíly přemistuje. ,, Ve městě by měl žít jeden můj známí, je to můj bratr, mohl bys mu odnýst tohleto?" řekne a vytáhne balíček kterej je pevně zavázanej. ,,Pro svoje bezpečí, neměl by si to otvírat, přilákalo by to pozornost. Jo a navštiv pana Viktoriuse, žije v lese, určitě ti nějak pomůže. A přijmy jeho opatření, lidí co přídou sou pro něj nebezpeční, teda dokud se nepřesvěčí že mu nic neuděláš." řekne a pak ti podá ještě červený klubíčka a řekne že tě k němu dovede, ale funguje to jen jednou. |
| |
| přikývnu ptáčkovy. Pak se napřímym. ,,Už musíme jít, není moc času nazbyt. Do večera se musíme vrátit, janak nebude nadšenej." řeknu a nasadim si oba vaky na rameno a vyrazim směrem zpět na základnu. Zdálo se mě to, nebo tomu tvorečkovy nerozuměl? No to je jedno. Musim ho dovýst, ať po jeho vůly nebo proti ní. pomyslim si a podívám se jestly mě následuje. |
| |
| Zůstanu stát na místě z dosti nejistým pocitem že tady není něco vpořátu a žeto začíná smrdět průserem. kčertu stím co mám dělat jít za ním a riskovat nebo vzít roha a riskovat všechnoto vyjde nastejno a jak sy může být jistý mím jménem odkud mě zná? Spíš kdoho poslal . Napadnemě ze srandy ale pak když nad tím zauvažuju tak to není tak špatná myšlenka. Obyčejný pocestný to určitě není na obyčejného pocestného je dobře vybaven a moc se stará abych šel sním a tosemy nelíbí......ale kdo byho poslal promě a proč............. Ustoupím odněj asi 3 metry ''Ne nikam nejdu dokud mito nevisvětlíš neob neřekneš své pravé jméno jeto aš moc divný všechno nemám zájem se dostat do nějakýho problému'' rozhlédnuse kolem sebe jestli mám dost místa a nic nezavazí roce mám spuštěný podél těla připravejej se bránit. |
| |
| Hořící místnost Nakonec tedy vlezu do toho kruhu, kde snad bude alepoň relativní bezpečí. Trochu beznadějně se rozhlížím kolem a kokám do plamenů, které se neustále přibližují. Výborný...skřeta, či to bylo jsem pustila a samozřejmě zmizel, jak si mohla čekat, měl pravdu nemyslela jsem...čaroděj je čert ví kde...a novinka- všude kolem hoří... "Jestli tohle měla být nějaká zkouška, tak jsem asi neobstále no..." promluvím nakonec tiše, spíše jen tak sama pro sebe, komu bych to zde taky povídala, že? |
| |
| Bezvědomí Vesnu mi přeběhne celý muj život, pak se probouzím u kůlu Nekroman... si vzpomenu jak mi ta ženská řekla. Pak se pořádně rozhlédnu kde su a vjakém sem postavení, pak si všímnu cedulki. Ta bude asi pro mě. Kdyš mi nepříjemně zasvítí do očí světlo Zhasněte! Sakra umí vymislet kouzlo jak zastavit čes ale dát na slunce vypínač.... Zachvíli skusím jak moc jsem přivázán ke kůlu a pak uvidím. |
| |
| Ulička Otočím se ke dveřím, ale to už na mě zase někdo volá. "Ale pane ... mne nikdo neposlal. Jen jsem rozzlobeně nakopl ten kámen. Co jsem dlužen za nový okno?" zeptám se a trochu se obávám trpaslíkovo reakce, která by mohla být ta, že mi zasekne sekeru mezi oči. |
| |
| hostinec Když mi hostinský sebere korbel vydám se nahoru za tou podivnou ženštinou. Zaklepu u jejích dveřích a vyčkávám přičemž trochu nervozně přešlapuji z jedné nohy na druhou. Tak co bude, kde seš ženská... (btw. víc ti k tomu nevymyslim) |
| |
| Orfeus: Jakmile se otočíš, on ti řekne že nepůjde a stojí tam. Le gerte: Zastavyl ses a on se otočil. La deqir Un: Zjistíš že si uprostřed louky a kůl je dostatečně dlouhej, aby si se z něj sám nedostal. Pouta sou příliš pevná na to aby si je zpúřetrhal. Balduran: ,,Pět zlatejch a jestly nemáš, tak si mě nepřej." zakřičí trpaslík a zastavý se tak daleko aby tě měl na ráně, a mohl od tebe vzít peníze. Felis: ,,Dále." ozve se ženský hlas. Dveře se přred tebou otevřou a v mísnosti je postel, skříň stůl a křeslo. Světlo sem proniká oknem a u stropu se houpe zdobná lucerna. Do toho pokoje ti moc nezapadá ten zdobenej stůl a to monumentární křeslo, jako by ho někdo vyměnil nebo co. Postava sedí v křesle a před ní je stolička jako připravená na to aby sis sedl.,,Posaďte se pane Felisi, určitě vás bude zajímat moje rada." řekne a rukou ti naznačí aby ses posadil. |
| |
| Tak teda pozlim. pomyslim si a řeknu mu:,,Když chceš teda umřít sám. Tak zbohem." řeknu mu a počkám co mě odpový. ( PJ, reakci k příspěvku bych potom ještě poslal soukromě, ale ta bude záležet na odpovědi. OK ) |
| |
| soukromá zpráva od Orfeus Lapka pro Nebo ho vezmu a odvedu, kdyby se rozhodl jít. |
| |
| u sedláka Vyslechnu si povídání o městě a souhlasně přikyvuju. Tam bych mohl být v bezpečí jestli se tam dostanu Pak pokračuje že mám odnést jednu zásilku. Samozřejmě že mu to odnesu, přee vám to dlužím. slíbím mu a pka ho zase začnu poslouchat. Začín mi říkat o nějakém Viktorius, že by mě mohl pomoci a že mě k němu dovede. To by od vás bylo fakt moc milé, vám ať Igniss žehná nadosmrti, za vaši dobrou povahu. Já nevím jak se vám odvděčím. Ten balík bude jen málo z toho co jste pro mě udělal vy, ale slibuji že ho za každou cenu doonesu. znovu mu dám slib. Takže já jsem připraven, můžeme vyrazit, co vy? |
| |
| Ulička ... A sakra ... pomyslím si při pohmatu na měšec, ve kterém zacinkají tří zlaté mince. Od pasu odepnu tesák i s pouzdrem a hodím ho trpaslíkovi k nohám. "Má cenu pěti zlatých. Aspoň doufám." ... Pořád lepší přijít o zbraň než o peníze, které potřebuju víc. ... |
| |
| soukromá zpráva od Srdce města pro Donešení balíku do pouštního města Donést balík od farmáře k jeho bratrovy. ( jo a dávej si pozor na ukončování tagů, následující příspěvky sou teď všechny tučně ) |
| |
| Zůstanu nehybně stát nachvilku se zaposloufám jestli něco neuslyším jen tak projistotu (když něco uslyším takto skusím určit) co tím kčertu zase myslí necháputo...... proč se olik stará to jen potrvrzuje co sy myslím žemě potřebuje nebo něco já nevim. ''kčertu '' zašeptam. ''Klidně to tymě potřebuješ jinakbys nečekal a šel já se smrti nebojím hele zaspívej co odemě chceš a poč sy povídáš s ptákem a hned nato chceš jít víš stačiloby aspon tvoje jméno né jakti říkaj jakse jmenuješ protože jestlito neřekneš můžeš jít svojí cestou ale já stebou nepůjdu stím nepočítej'' zůstanu stát až co řekne rači budu dávat natyjeho rychlý ruce........... |
| |
| Hostines - v pokoji s ženštinou Když se dveře otevřou pozorně si prohlédnu co vše je uvnitř a pohledem chvíli skoumám zda tu není ještě někdo jiný než ta ženská. Tohle je ještě podivnější, než samotná ženská... přeběhne mi mráz po zádech ,ale na ženštinu se usměji a přijdu k ní blíže a chvíli se na ni jen dívám. Znovu se rozhlédnu a teprve potom se usadím na stoličku paráda... Když se mě zeptá zda by mě to zajímalo založím ruce na hrudi a přikývnu ,,Samozřejmě... tak spusťte ženská..." řeknu klidně a zhluboka se nadechnu, dále pak čekám co z ní vypadne. |
| |
| Orfeus: Povedlo se ti to i když podle všeho byl připraven. Je omráčen. ( v příspěvku uveď že ho probouzíš. ) Karuk: ,,Já nemůžu jít, nesmim pustit svá pole a vydat se na cesty, vojáci by to všechno hned zabraly. Ale je mě záhadné, proč se neptáš jak můj přítel ve městě vypadá. Jinak Viktorius si tě najde sám. Stačí když pujdeš do toho lesa na severu a oni si tě najdou." řekne ti stařík a podá ti ještě kus vydělanej kůže, na kterej je namalovanej obličej. Balduran: ,,Tesák? Si pošetilec, když zahazuješ svou zbraň. Raději už běž než si to rozmyslym." zahříme a nahou si nadkopne tesák a pak čeká až odejdeš. Le Gerte: Stalo se něco co si nečekal. Jeho ruce se ani nepohnuly, ale kopl proti tobě kámen takovou rychlostí, že si nestihl uhnout. Zdá se že budeš muset jít s ním za každou cenu. Felis: ,,Je zajímavý, všichni o trpaslících říkaj, že sou přátelští a mají pochopení." trochu se zasměje.,,Vym co ti hrozí, když neodejdeš ze země, jako všem trpaslíkům, elfům i jinejm stvořením vyhlásil ten otcovrah co si říká král válku, máž dvě možnosti. Buď utečeš nebo budeš muset za nelidských podmínek muset pracovat až do úmoru. Jako všichni co už chytly. Jestly chceš utýct, vym o místě kam se můžeš schovat." začne ti říkat pak celej příběh a že byla osobním strážcem ninějšího krále avšak že po jeho zradě utekla. Taky ti řekne o nějakym městě v poušti a že za nedlouho bude přesunuto. Pak se jen zeptá: ,,Tak jak se rozhodneš? Přímeš moji nabídku? nebo raději budeš pracovat v dolech do smrti?" |
| |
| Výborné, teď už nebude proti. pomyslim si a zazuim se. Naložim si ho na ramena i s jeho bagáží a vracim se směrem k lesnímu úkrytu. Když se přiblížim k táboru, tak zavolám na obyvatele tábora, že sem to já a pak jdu k Viktoriusovy, kde dám omráčenýmu pod nos ampulku se čpavkem, což jej probudí. |
| |
| Ulička Rozhodnu se odejít z uličky a to také učiním. Vyjdu ven, pokud budu moci a s nepořízenou se šinu ulicemi a dívám se, jestli někde nespatřím stráže, které by mne navedli ke kovárně. ... Koberec počká ... odpracuju si trest u kovářů, posloužím Modochajovi a pak se dám znovu do pátrání po koberci. ... řeknu si během mého rozhlížení se. |
| |
| Proberuse z omráčení s bolestí hlavy,posadímse nazem a rozhlídnuse kolem. '' no toje užasný,mm... no sem v prdeli'' řeknusi ptichu prosebe potomse postavím a podívámse na objednal moji hlavu? objednávka je zde ale zelenina nedošla jelikož dovozce mě kopl šutrák do hlavy.....která hedka tady tomu velí chci abyho potrestal'' začnusy dělat sranu ze všech kolem dokola hlavně at to zas nedostanu do hlavy pomyslímsy ''Tak kdeje ta hlava co tomu tady velí'' řeknu ještě jednou jsestlimě někdo nestopne......psychopata coměsem dostal '' Hele jásetě o další pomoc nežádal psychopate,haloooooo jetu ten kdosy |
| |
| Hostinec - v jednom pokoji s jednou ženou a jedna podivnější vec než druhá Když ji chvíli poslouchám a začne se smát krapet přimnouřím očka ,,Což... já nejsu přívětivý? a nemám pochopení?... to bsych se na to podíval..." po chvíli se zasměji. Pak už jen poslouchám a přemýšlím s hlasitým bručením... To je velmi zajímavá nabídka, ale po pravdě řečeno nemám ani páru o čem mluvíte...." zasměje se ,, Ale tak proč ne... samozřejmě že přijímám..." řeknu nakonec ale stále nad tím přemýšlím... Město v poušti? Bejvala přisluhovačka krále? a teď mě chcou hodit do kopky, aby som robil do roztrhani těla?... to už raději zemřu v boji... |
| |
| Orfeus, Le Gerte: Ste ve stromovej mísnosti, na zdobnym křesle nesedí nikdo, ale podel stěn sou stráže a nad trunem vysí znak, kterej sete ani jeden nevyděly. Najednou zpoza trunu vyjde Viktorius ( postava s bílejma vlasama, modrejma očima a ve zdobnej zbroji. V rukouch třímá přilbu a u pasu má meč a na zádech stejnou korouhev jako vysí nad trunem ) ,,Výborné, ten druhej je kde? Ale to je v podstatě jedno. Ty budeš Gerte že? Obyvatel nedávno vypálenej vesnice nedaleko odtud. Omlouvám se za jeho způsoby, ale jinak to asi nešlo. Výš o tom co se v poslední době děje? Od Velkého Zůčtování tady vládne můj bratr a otcův vrah. Oba vás vyšlu do jednoho města, ale musíte spěchat, máte na to všechno jenom necelej měsíc, musíte se tam dostat, jinak sou naše šance zmařený. Oba budete zase svobodní, nikdo vám nepude po krku, žádní Skřeti ani trolové." řekne vašim směrem. Balduran: Stráže potkáš hned jak výjdeš z uličky. ,,Na konci tejhle uličky do leva a pak po dvouch ulicích doprava a pak už to uvydíte." řekne ti skžet kterej sedí obrovy na ramenou, jelikož obr asi nebude moc inteligentní ( podle jeho výrazu je tupej jako poleno ). Felis: ,,Slyšela sem to jinak. Ale to nic. Ne já tě nezatknu, ale ti co budou dole asi jo. Když otevřeš skříň tak tam je tajnej průchod, my je trochu zdržíme, neboj se o nás a nepomáhej nám i kdbych zemřela musíš utýct. Pojedeš do východní pouště a pořád měj slunce za zádama, jinak se ztratíš. Dole čeká připravenej poník se všim co budeš potřebovat. Jo a kdyby tě chytly nomádi tak dej pozor na jejich šipky sou otrávený a všechno by ti sebraly a prodaly by tě do otroctví. Teď už běž." řekne a sama vstane a vytáhne rapír a šavly a vyjde ven a sejde dolu, pak už jen slyšíš nějakej křik a řinčení kovu. |
| |
| Při zpatření koruhve shodného se znekem nad tůnem s mírně ukloním. ''Víte nemělsem zrovna dobrej den dostalsem pohlavě shořelamy chajda zbraněmy sebral náčelník a nic nevím voco se jedná tak bych byl velmí rád abystemy vše vysvětlil tenhlemyto nepověděl není zrovna mluvka'' při posledních slovech se otočím na psychouša.''No a taky nevim ani jakse dotyčný jmenuje'' Obrátím se zpět na Viktoriuse ''Pane mohu vědět do jakého města jedeme a za jakým ůčelem''počkám co řekne a podle toho se zachovám. |
| |
| ,,No popravdě, to že sem tě sem přines je tady pánova vůle. Musel si dlouho žít v ůstraní, když nevýš co se děje, začalo to tím, že ninější král zabil svého otce a usedlk na trůn. On je tak trochu radikál a tak chce ze své země, i když mu vlastně nepatří, vyhnat všechny kdo podle něj si nezaslouží žít. Mezi ně patří kouzelníci, zaklínači, zloději a další co zrovna nepracujou pro krále. Dokonce i všechny rasy, kromě lidí chce vyhnat. My máme pár možností, buď se schovat a čekat až nás najdou a zabijou, bojovat nebo odejít do jiné země. Naštěstí existuje město v tomhle království kam jeho moc nesahá. Ono mítycké město, kam sme podle všeho všichni vysláni. Ti skřeti co na tebe zaútočily a vypálily ti vesnici ti patřej ke krály, žijou v nevědomosti, rotože jako všechny je nejspíš až nebudou potřeba zabijou. Nevym jak ty, ale já raděj zachránim svuj dlouhý život a zvolim si odchod do města." řeknu a udělám pár kroků blíž k Viktoriusovy a něco mu pošeptám. |
| |
| Le gerte, Orfeus: ,,Ach, máž pravdu, ale musíš se pořád naučit jak se chovat Orfee. Ale neměl si přivýst dva? Kde je tern druhej, co se s nim stalo?" řekne Viktorius a podívá se po sále jestly se odněkud neoběvý drujd. Ale nikde ho nevydí.,,Ano můj bratr vyhlásil válku všem co nehrajou podle jeho not. Já sem z několika věrnýmy odešel ve spěchu z paláce a usýdlil se zde v tomhle hvozdu. Organizujeme tady s přátely plány jak pomoci všem co bratr chce zabít. A nalejme si čistého vína, každej kouzelník, zloděj, theurg, drujd ba ani zaklínači nejsou ušetřeni. Ale nevztahuje se to jen na to čím si všichni vydělávají, je to spíš taková příležitot, jak se zbavyt všech a vytvořit čistej národ, jen lidi. A ostatní? Maj dvě možnosti, buď budou tvrdě pracovat pro lid nebo zemřou zbraněmy královskej gardy. Ale já jim dáváj ještě jednu možnost, svobodu, i když cena za svobodu je vysoká. Existuje město, ve kterym vládne dvanáct králů a královen, či spíše Bohů. Problem je v tom že město se každou chvíly přemístí, nevym jak je to možný, ale je tomu tak. Momentálně by mělo bejt na poušti. Přesněji hluboko v pouších smrti. Naneštěstí tam bude jenuž několik dní. Dvacet dní a zase se přemístí." řekne a jeden ze sluhů mu podá pohár s vodou. ,, Opravdu není moc času na přípravu, dole ve stájích vám můžu poskytnout tři koně. Dovezou vás jak to jen pude. Zde je všechno co budete potřebovat." řekne a vytáhne kus pergamenu s pečetí a podá vám ji. V tom okamžiku se stromové sídlo otřese.,,Draci......." vykřikne stráž u vchodu za váma ještě předtim než ho spálí na uhel rudej plamen. |
| |
| Stráž "Děkuji" řeknu s mírnou úklonou a pak pokračujji směrem, kterým mi řekl goblin. Hlavou se mi zmítají myšlenky jaké mám čekat uvítání a jakou si vymyslet výmluvu. ... Tohle mi jen tak neprojde ... jistě mi prodlouží trest o další týden. Ale já si to odpracuju a pak si to s MOdochajem vyřídím ... tedy aspoň slovně ... |
| |
| Prudce se otočim ke vchodu do pokleku doprdel comě ještě potká zatracení draci pomyslímsy ironicky , otočímse na Viktoriuse "Hele lidi vy přitahujete uplne super problémy nebo já,toje ted jedno nejdeto udělat jinak co raději zabít krale a nastolit novou vládu,no radějito proberem později ted bych raději zdrhal" Počkám co řekne.( potom odpovím soukromě PJ jestli to nevadí) |
| |
 | ,,Pravda, měly bysme jít. Děkujem za informace a za pomoc, ale nebudem zdržovat." řeknu směrem k Viktoriusovy. Pak se kouknu na Toho chlapíka s všetečnejma otázkama který sou na nic. ,,Chceš tady čekat až sem utočníci vtrhnou nebo raději poslechneš tady Pána a vyrazíme na cestu, nemáme moc času nazbyt." řeknu a vezmu mapu. Pak jdu k východu a pokudmožno co nejrychleji ke konim. |
| |
| Balduran: Jde podle instrukcí až dojdeš k ulici co vede ke kovárně. Z dálky slyšíš tlučení kladiv o kovadliny, vydíš stoupající kouř a slyšíš řhání koní. Le gerte, Orfeus: K vašemu štěstí dojdete ke konim dřív než nepřátelé, ale cejtíte jak za váma někdo běží a podle zvuku má na sobě nějakou zbroj. Orfeusovy prolítne těsně kolem hlavy šíp a za váma se ozve rána dopadajícího kovu na zem. Když se podíváte směrem odkud letěl šíp uvydíte postavu v zelenym jak na vás jednou rukou mávne a naznačí vám tak není zač. Pak ale ste přinuceni sledovat jek ho něco sráží z jeho místa a on se řítí přímo dolu kde se nabodne na kůly chránící domky před přistávánim větších tvorů na jejich střechy. |
| |
| Když se koukám nahoru a pak na nedobrovolný let postavy co nás očivydně zachránila v duchu mu ještě poděkuju, pak se vyhoupnu na koně a kouknu se ještě po Le. Nasedkl sem na koně a pak dojel k tomu třetímu a uvázal si jeho uzdu na sedlo aby jel s náma. ,,Raději vyjedeme teď než bude pozdě. Nebo si nás ještě někdo všimne." řeknu a pobídnu koně. |
| |
| Ulice Letmo ještě poděkuji stráži a pak se pomalou šourám ulicemi. Je mi jasné, že mne nečeká vřelé přijetí, když uprostřed šichty uteču a teď se jako svaté zjevení vrátím, ale co se dá dělat. ... Musím na to systematicky ... pomyslím si a snažím se vymyslet nějakou omluvu proč jsem skoro tři dny nebyl na svém stanovišti. Pomalu se přišourám k bráně a nejistě se podívám do dvora. Pak přejdu trochu blíže a hledám nějakého z těch kovářů, kteří měli na starosti přidělení mé práce a nahlásím se u něj. |
| |
| Nasednu na koně,pobýdnuho a vyrazím za Orfem.Snadsinás nikdo nevšiml...město zněhož není úniku myslím že prožívám poslední měsíc svobody . Pomyslímsy. Dostihnu Orfea a budu se držet zaním hodilaby se zbran nejakou sy časem opatřím snad doté doby přežiju....to bude zase den. |
| |
| Orfeus, Le: Vyrazily ste a naštěstí si vás snad nikdo nevšímá. Což vám příde skvělí, ale pak se štěstí vytratí a za váma se objevý pětičlená zkupina jezdců na hnědácích a s dlouhejma kopíma si to šinou na vás. Je vydět jak vás dojíždí, neboď sou lehčí než vy a taky maj cvičený koně. Balduran: Kolem brány se vyskytuje jenom jeden z kovářů, zrovna přikládá do kamen tři rudý polena a z pece to sálá jako by se tam válela láva. On si tě nevšímá, ale patrně je dost naštvanej. Alissea: Zrovna se ti povedlo ukrást jedno jabko, protože si měla velkej hlad. Což po třech dnech bez jídla není čemu se divyt. Obchodník za tebou ale vyrazil a začíná volat: ,,Chyťte toho malího zlodějskýho zmetka. " ty se pokoušíš utíkat co nejrychleji, ale málem upadneš přes sudy co se vyvalej z boční uličky, kde se zřejmě splašil osel co patří sudaři. Zrovna probíháš kolem jedne černej ulice, ka ses nikdy neodvážila. Najednou tě někdo chytne a strhne do černej ulice a zastrčí tě za neváně páchnoucí sud. Podíváš se na tu postavu a vydíš mladšího kluka v potrhanym oblečení. Prst si dává přes pusu a vydává zvuk aby si byla ticho a nehejbala si se. Iszej: Zrovna ses vydal po krátkym odpočinku znovu na cestu, dáváš si pozor na královský vojáky, protože tě chtěj zatknout, ne kuli tomu že si bojovník, ale kuli tomu že si elf. Vyjdeš si po uzkej pěšince, podle lesa a najednou ani ne deset metrů před tebou se z lesa vyřítěj tři koně a dva jezdci, schováš se, protože si myslíš, že sou to vojáci, ale pak se vyřítěj ještě další tentokrát jezdci s kopíma a uháněj za dvouma jezdcema. Tobě se zdá hodně nevyrovnaný že proti dvoum bude stát pět kopijníků. ( podle kodexu válečníka by si jim měl pomoci, jakožto lidem v nouzi ) |
| |
| ,,Zatraceně, štěstí je tentam." zakřičim a oba koně stočim doleva a vytáhnu luk a vložim do něj šíp a pokusim se zamířit a vystřelit na jednoho z nich. Proti nim nemáme šanci, na koních určitě ne, navýc maj kopí. čim dál od těla tim líp. pak se podívám na Gerteho a zavolám: ,, Já si beru tři, doufam že dva zvládneš." a pak vystřelim další šíp po dalšim z nich. |
| |
| Stočimse stejně jako Orfeus a křiknu na něj "zvládnu ale dejmi meč protože z holejma rukama to nepude" Podívámse zasebe na jezdce jak jsou daleko. no to není zrovna dobrý to bude problém ale co nikdo nežije věčně vemto čert nechcesemi umírat takjo "nejde oto zemřít pro svou vlast ale přinutit ty druhé aby padly zatu svou" vzpomenusi na radu svého učitele šermu tak jo přinutímeje zemřít... "A ty zvládneš tři Orfe"? stěmito slovyse na něj podívám a pousměji,počkám jestlimi nějakou zbran dá. |
| |
 | Rychle se skrčím za sudem a co nejvíce se k němu přitisknu. V temných uličkách, se trochu bojím, ale pořád lepší než jít na pranýř, nebo spíš na popraviště. Dýchám co nejtišeji a poslouchám, jestli už odešli. Skrčená za sudem, přemýšlím, jestli mi vůbec stojí za to krást a podstupovat tím každodenní riziko. Usoudím že ano, protože jinak se živit prostě neumím. |
| |
| Od těch co neodepisuju stále čekám na pokračování jejich příspěvku, do doby než se rozhodnete napsat pokračování vám nijak neodopvym. Orfeus: Tvůj společník je patrně neozbrojen. Při napínání luku si nějak zavadil p část sedla a otřeš se o meč, kterej maj tyhle koně maj ve výbavě. Jelikož ste si nezkontrolovaly co všechno máte, netušíte co všechno vezete. Oba šípy zasáhly svůj cíl, prvnim šípem si zasáhl přímo do ramene ruky, která držela oštěp. Ten spadl na zem, jezdec sice šíp vytáhl, ale jak se zdá tak bez hrotu ( tvoje upravené šípy patrně fungujou. ). Druhej šíp se nezarazil do jezdce, ale koni přímo do plecí a kůň spomaluje. Le gerte: Vydíš jak tvůj společník zasáhl oběma šípama, za tebou se vydávaj oba dva jezdci, jako by byly domluveni že pudou po tobě. Tvůj kůň uhání stále stejnou rychlostí, ale jejich se k tobě pomalu, ale jistě přibližujou. Alissea: Kolem uličky se myhlo pět chlapů ze stráže a zdá se že běželi dál rovně. Dva co běžely hnez za nima se u uličky zastavyly a koukaj se do temnej uličky. Oba po chvylce koukaní se vydávaj do uličky s již tasenejma mečema. Blížej se k sudu za kterym ste oba ukrytí. ten kluk co tě sem zatáhl se krčí vedle tebe a sleduje jak se k vám blížej. Když už sou necelý dvě stopy od vás tak vyrazí zpoza sudu uličkou a oba dva se rozběhnou za ním. Je ti jasný že jim neuteče a že oba dva nepřemůže. Leda že bys mu pomohla. Máš dvě možnosti: utíct a nechat ho na holičkách neo se vydat za nima a pomoci mu. Obojí ti příde jako pošetilé, buť tě chytnou na ulici, nebo tě chytnou v boji s ozbrojencema. |
| |
| ,,Ty koně sou připravený, určitě tam máš nějakou zbraň, podívej se po ní." řeknu a znovu vystřelim šíp po jezdci co sem mu zasáhl koně. ,,Spanilá jízda králů! Za pravého krále a toho svýho paznechta si strčte za klobouk." začnu provokovat vojáky aby udělaly nějakou chybu, kterou bych využil ve svůj prospěch. |
| |
| "Dobře kdyby něco sejdemse tady na cestě" křiknu podívámse po nějaké zbrani ale nepřestanu dávat pozor na ty dva a na cestu jestli nějakou zbran najdu vezmusiji do pravé ruky a buduse snažit sy ty dva jezdce držet po své pravé straně kčertu nevypadáto zrovna růžově možná je setřesu v lese,tam je setřesu a jednoho podruhém sejmu no snad to vynde a les nesundá mě "podám sy ty šmejdy Orfe" křiknu ještě a vydámse do lesa je setřást buduse snažit sy trochu zapamatovat cestu a hlavně dávat pozor na větve kořeny a stromy přez cestu.Vydržto vydrž chlapče říkámsy v hlavě a myslím na koně abyto vydržel. |
| |
| Po chvíli uvažování se rozhodnu pomoci. On mě přece také chránil hned jak vyběhnou z uličky, vylezu a opatrně se doplížím za nimi. Zamířím jednomu na záda a mrsknu po něm ukradeným jablkem. Utíkej! vykřiknu a sama se rozběhnu jiným směrem do klikatých uliček tohoto města. Snažím se zmizet. Jemi jasné že stráže se můžou rozdělit, nebo přibvolat pomoc. Snažím se najít nějaký kanál, abych se mohla dostat, do stok tohoto města. |
| |
| Kovárna Tiše se odšourám ke dveřím a zabouchám na ně. Až někdo otevře tak spustím omluvu: "Dobrý den, víte asi před dvěma dny jsem si zde odpracovával své nařčení a nějak jsem se stratil. Bloudil po městě a snažil se dostat zpět sem, abych mohl pokračovat ve svém trestu. Omlouvám se za zdržení, ale nejsem ve městě dlouho." zkusím vyblekotat nějakou diplomatickou řeč a pak čekám na odpověď. |
| |
 | Vylezu z krovi a oslovim ty to zacne pany "Co mi slapete po mem chodniku, a takova presilovka? Vy asi nehrajete na honky meli byste se stydet" snazim se vypadat co nejdrsneji. Vruce sviram poradny kus dreva kdybch se musel branit a v kapse mam par kamenu. |
| |
| Orfeus: Vojáci nejsou zrovna nejchytřejší, snadno se nechali vyprovokovat a začali koně štvát za tebou. Vypúadá to že tvoje štěstí je opravdu štědrý, vojáka si zasáhl přímo do srdce ajediný co si pak vyděl byl jeho pád na zvrdou zem. Slyšel si dokonce i dutý křupnutí. Ten jezdec je mrtvej a další dva tě pronásledujou krvelačnejma pohledama. Jeden z nich se připravuje hodit kopí, ale zaslechneš jak někdo křičí a zád se že k nim nepatří. Le: Najdeš šavli pod sedlem. Tu si hned tasil a když si vjel do lesa oni vyjely za tebou. Za chvilku ses začal ztrácet v houštině a vapadá to že kůň je už unaven. Jezdci se z kobě nepřibližujou, ale slyšíš jak spomalily koně v podrostu. Hned ti je jasný proč. Před tebou se začne objevovat oheň, padlý klády a hustý křový. Kůň se začíná vzpínat na zadní. Alissea: Hod jabkem se ti absolutně nepovedl. Místo strážce si trefila kluka. Začala si utíkat. Na žádnej kanál nenarazíš, ale musíš zastavyt, seš ve slepej uličce a cítíš vojákův stín za sebou. ,,Teď už nikam neutečeš škvrně." řekne voják chraplavě. Přibližuje se k tobě s kopim v ruce. Balduran: ,,Kam ses stratil?! Teď tě čeká další práce, navýc tu zůstaneš o ty dny dýl. " zahromuje kovář a hodí ti k nohám něco černýho. Podle všeho je to kus černýho uhlí. ,,Pudeš pálit uhlí s Nikolasem." zavrčí a ukáže na chlapíka kterej je dvakrát větší než normální lidi a ty soudíš že je obr. Iszej: Když na ně zavoláš ničeho si asi nevšimnou, nevěnujou i pozornost, ale vydíš jak jeden z vojáků tvrdě dopadl na zem z koně. Další dva stále pronásledujou jezdce s lukem a druhej jezdec zmizel v lese s dalšíma dvěma v patách. Ostatní co nenapsaly maj zásek na kosu. Karuka sem tady včera vyděl A deqir by se už měl konečně taky ozvat. |
| |
| ,,Jak řikám, jízda pánů." vykřiknu na oba jezde. Kam jel ten tupec? Snad ne do lesa, tam ho chytěj. pomyslim si a rozhlížim se kdo tu křičel. Když uvydim postavu u lesa, prvně si pomyslim že je to nepřítel, ale pak si všimnu jeho vybavení. Koně stočim přímo proti němu a rukou mu naznačim aby se připravyl na ně zautočit. |
| |
| Ani si nevšimnu, že jsem se netrefila. Běžím pořád dál a dál uličkama až do slepé uličky. Nemám kudy dál a strážný se ke mě přibližuje. Dostanu nápad jak se odtamtud dostat, ale okamžitě ho zavrhnu. Nejsem sebevrah. Couvám dokud za zády neucítím zeď. Mé kroky jsou rytmické, pomalé. Když se přitisknu na zeď, šekám až se stráž přiblíží dost blízko. Snad to vyjde. |
| |
| Opatrne se priblizim k vojakovi skontorluji zda je pri vedomi nebo jestli vubec zije. Pro jistotu prastim ho dohlavy kladou vemu si jeho zbran kterou mel a vyskocim na kone z ktereho spadl, a padim dal po ceste. Pritom si pomyslim Sakra asi jsem mel jet pronasledovat ty zbyvajici, ale co neni to muj boj neprosili mne abych jim pomohl. z timto oduvodnejim jedu dal. Sem tam se podivam za sebe a naslocham zda ten vojak nejde zamnou nebo jestli nekdo nejede. |
| |
| Pokusímse uklidnit koně když semito podaří slezu zněj a vezmu ho za uzdu a budu pospíchat zpátky buduse ale držet kousek dál od cesty kterou sem přijel sema a doufat že překvapím ty dva jezdce buduse snažit nedělat velkej šramot abych je opravdu překvapil,pokusím se je napadnout ze zálohy snad to vyjde mohlbych ale to raději ne..... jednoho skusím vyřídit dýkou někde z podrostu aby omě hned nevěděly kdyžsemy hod nepodaří a když jo tak druhého dostynu šavlí. |
| |
| OSTATN9 POKUD DO PŘÍŠTÍ NEDĚLE NENAPÍŠOU, TAK JE ČEKÁ ZÁSEK NA KOSE Příspěvky ste oba dostaly a čekám na vás. Oba ste tu taky v tejdnu byly, což znamená že omluva delší nepřítomnosti se nepočítá!! Týká se to La Deqir Un a Karuk ) Orfeus: Sice jedeš proti neznámému ( Iszej ) , ale on si tě vůbec nevšímá, místo toho se snaží dostat ke koni jezdce co si zasáhnul. Tebe napadne jenom jedno řešení, a to že patří k nim. Alissea: Strážnej se k tobě moc nepřiblíží, jen na to aby tě mohl případě neuposlechnutí probodnout svým kopím. ,,Hej, zlodějko, nemáš kam utýct. Teď pudeš hesky se mnou. Budeš mít spravedlyvej proces, vlastně ne. Hned tě můžu zabít." řekne a škodolibě se zasměje. ( jediná cesta pryč je přes něj, nebo se můžeš pokusit vyškrábat na zeď, ale pravděpodobně by tě srazil dolu ) Iszej: Tří jezdců si nevšímáš ( v čele jede Orfeus ) a amíříš si to ke koni. Nějak se ti povedlo sice obejít vebo spíš vyhnout se jezdcum a přijít ke koni, nasedneš, ale ať pobízíš koně jak chceš ani se nehne, mezitim se z lesa vyřítěj na koních dva jezdci a vedou nájezd přímo na tebe. ( a příště nechci vydět že píšeš že se ti něco povedlo, mam na mysly obejdiu je naskočim na koně a pelášim pryč. ppříště za to bude zásek na kose ) Le Gerte: Po jezdcích není ani vydu a ani slechu, patrně zamířily zpět na palouk. Ty se vydáš houštinou, chvylku ti trvá než se prodereš, dokonce si i protrhneš nohavici kalhot ( 10 cm nad kolenem, díra není zrovna nejmenší, ale oblečení to vydrží ), ale dojdeš i s koněm zpět na palouk, kde vydíš jak se dva jezdci jaly pronásledováním Orfea a další dva ( co sledovaly tebe ) jdou po nějakym chlapíkovy na koni ( Iszej ), kterej se nehodlá hnout, ti jezdci se očivydně snaží i přímí nájezd. |
| |
| Kovárna Skroušeně pokrčím rameny a naberu do nějakého džberu uhlí a půjdu za Nikolasem. ... S tím jsem musel počítat, ale co, dostanu tu najíst, mám kde spát a to všechno za tvrdou práci. No alespoň trochu zesílím. ... přijdu k Nikolasovi a zeptám se: "Kam s tim uhlim šéfe?" |
| |
| Vyskočím na koně a rozjedu se za těma comě pronásledovali najedu najednoho znich ze strany kde nemá v ruce kopí a seknu poněm šavlí (podle toho ze které strany nyjedu přispůsobím i držení šavle bud v pravé nebo v levé) pokudsemito povede toho druhého se pokusím sundat podobně ale to vše podle vývoje situace pokudse druhý zastaví a obrátíse na mě skusímho sundat šavlí. Doháje zelenýho doufám žeseto povede at mě bohové ochranují buduto asi potřebovat a kupu štěstí... "Kčertu sváma šmejdi tam kam patříte svině královský" |
| |
| Je mě hodně podezřelí že neznámý ( Iszej ) se kolem nás propolete a snaží se ujet na koni, Tohle si za košuli nedáš místo pomnoci se pokusit utýct. Prašivej pes. pomyslim si a za jízdy se pokusim vystřelit několikrát za sebe abych zranil nebo zabil jezdce co mě pronásledujou. Slyšim výkřiky svého společníka ( Gerte ), ale moc se mu nevěnuju, neboť se snažim sejmout ty dva. |
| |
| Kdo nenapsal má smůlu! Balduran: ,,To seš slepej nebo co?" řekne docela naštvaně a začne házet kusi dřeva do připravenej díry v zemy. ,,Co tam stojíš, to dřevo se tam samo nedostane." Jáma je o dost větší než bys čekal, v Průměry má skoro dva metry a na hlobku asi pět metrů. Hromada dříví je značně velká, je celá cejtit smolou a když šaháš na dřevo tak se začneš hned lepyt. Le: Jezdce si dohonil právě včas. Jednoho srazíš, ale druhej se dostane dál. Kopí vojáka co si zranil se zlomylo a jedna část teď trčí z hrudníku jezce a druhá ( ta větší ) se ti zabodla do levýho ramene ( - 2 LP ) Jezdec a i ty se válíte na zemy. Tvůj kůň je na tom docela blbě, ale chodit může, zato ten druhej má zdá se zlomenou nohu. ( druhýho jezdce už nezastavýš a pokud se brzo nedostavý jistej hráč tak po tobě pude i von ) Orfeus: Konečně se ti povedlo dostat voba jezdce, koně se splašily a ujely. Jeden jezdec má šíp přímo v krku a druhej vypadá spíš jako jehelníček, protože z něj trčí už tři šípy co si vypálil. ( 100 ZK, - toulec stříbrnejch šípů ) |
| |
| Na okamžik mi přijde jako kdybych dostal obrovskou ránu kladivem dohlavy před očima mi zajiskřilo ale pokusímse vzchopit a postavitse tasím dýku pokud nemám šavli v dosahu ruky a půjdu dokončit cosjsem začal,podříznu krk tomu cojsemho shodil budusy dávat pozor na jeho ruce skočím kněmu přiložím mu dýku ke krku ase slovy"Mělystemě nechat napokoji " stěmito slovy a opřeným pohledem jemu do očí ho podříznu potomse postavim a pokusímse najít šavli abychse měl čím bránit když bude čas najdu kus kopí a vhnu jím proti druhému jezdci ale to podle situace kčertu takej hajzl a tohlemy udělá zmetek doufám že ten druhej simě nebude všímat |
| |
| Pomalým krokem vyjdu se strážným z uličky. Jdu s hvou skloněnou i kousek dál až k nějaké odbočce, na nějaké náměstí či rozcestí kde se nečekaně rozeběhnu jiným směrem než mám jít co nejrychleji se snažím zmizet strážnému z dohledu tím že střídám jednu uličku za druhou. Snažím se dorazit na nějaké dost používané místo, kde je dost lidí a zmizet v davu. |
| |
| ,,Konečně" řeknu sám pro sebe a zastvym koně a slezu z něj a jdu prohledat těla těchco sem skolil. Konečně se taky trochu poštěstilo, určitě se bude dát něco z jejich věcí prodat. Pár zlatek určitě za jejich koně dostanem a taky tu jejich víbaviščku. pomyslim si a ještě se podívám na ty další dva, ale nijak nezasahuju. |
| |
| Kovárna "No jo jasně, já jen, abych něco nezkonil." řeknu trochu dotčeně tomu chlápkovi a sotva se dotknu dřeva už se zhnusim. ... No fuj. Ale co. Zažil jsem už horší věci. Tak se do toho pusťme. S chutí do toho, půl je hotovo. ... pomyslím si a zčanu dřevo házet do té jámy. Brzo mám co dělat, abych ruce od polena odlepil a vhodil ho dovnitř a oblečení je už celé ušpiněné od smůly, ale vytrvale pokračuji. |
| |
| Ti co do konce měsíce nenapíšou, tak zde skončí. Le Gerte: Zkropí tě sprška krve ( 10 ZK ), šavli si někde stratil, protože ji nemůžeš najít, jeho krev se ti zatim dostala i do očí a ty tě začaly pálit. Jediný kopí co najdeš je to co trčí částečně v tobě a částečně v nepřítely. Bolest v rameni tě značně oslabuje a při pohybu sis ránu podráždil ( - 1 LP ). Alissea: Útěk se ti nezdaří, neboť po pár metrech útěku se ti něco omotá kolem nohou a ty padáš tvrdě na zem. Na zemi ležíš jako sele, protože ruce i nohy máš teď svázaný. ,,Spratku jeden." zvolá strážnej a udeří tě do obličeje ( - 1 lp ) a ty slyšíš křupnutí a cejtíš, jak se ti teplá krev začíná rozlívat po obličeji ( voják ti zlomyl nos ) ,, Kvičí, kvičí selátko když de na porážku." pobrukuje si když tě nese směrem k žaláři. Orfeus: Prohledáš těla tří a celkem najdeš: 10Zl, 5 st., 1 md, 2 dýky, 1 krátkej meč, kuši s přetrženou tětivou a s toulcem šipek, Zlatej křížek, balíček karet ( torchu od krve ), 3 kožený zbroje ( 1 x vel A, 2 x vel B ), jezdecký rukavice a jezdecký boty s ostruhama, 3 pláště s vyšitym znakem krále a jeden svytek pergamenu ( pravej a čistej ) s pečetidlem který si vyděl při jednej krádeži. Balduran: Skoro tři hodiny ste plnily celou jámu ( 50 zk ). Pak ti kovář hodí pár větví břízi a řekne: ,, Zbav je kůry a udělej tři štěpy.", on sám si jde k sudu s vodou a začne si umejvat ruce a oplachovat se vodou. Před sebou máš špalek se sekerou ( zaseknutou do špalku, štěpy sou kusy březovýho dřeva který sou naštípnutý a používaj se na rozhoření plamene společně s březovou kůrou ) |
| |
| ,,Vítečně, tohle se bude hodit." řeknu si a vezmu všechno co unesu. Mince dám do příslušnejch měčců, Krátkej meč zasunu do pochvy ( předpokládám že voják nějakou měl ) a připnu si jej k opasku, Obě dýky zastrčim do chráničů, Toulec se šipkama připnu k sedlu koně, Křížek si připnu kolem krku, balíček karek strčim do batohu, Koženky sbalim do ruliček a strčim do sedlovej brašny volnýho koně, Vyzkoušim jezdecký rukavice a když mě budou tak si je nechám, Obhlídnu i jezdecký boty, jestly mě padnou tak si je nechám, jestly ne tak je dám do sedlovej brašny volnýho koně, Pláště vojákům odepnu a přehodim je přes sedlo koně, Svitek i s pečetidlem schovám do batohu. Pak ještě vytáhnu dýku a mrtvejm na tvář vyreju svůj monogram S a pak se vrátim ke svýmu koni a vezmu si jeden plášť a přehodim si jej přes ramena. ,, Aspoň nějaký maskování, když by nás potkaly aspoň nás nepoznaj při prvnim pohledu." řeknu koni a nasednu na něj. Plášť si upravym abych na něm neseděl a pomalym krokem se přiblížim k Mému společníkovy ( Gerte ) |
| |
| Protřusy oči opatrně abych vůbec něco viděl prohledám toho co jsem ho zabil když něco najdu taksyto vezmu ksobě a hodímto do brašen u koně mrknuse jestli nenajdu něco na obvázání utržené rány když neco najdu tak syto obvážu.potom se mrknu po šavli když ji najdu tak ji dám dopochvy u koně a tu pochvu sy i s šavlí hodim na záda rukojetí nad praví (předpokládám že tem pochva je)rameno zkontroluju jak je natom kůn a když nebude schopen jízdy skusím sy věci přehodit na jednoho z koní vojáků tedä pokud dotyčný kůn nebude protestovat ....ta ruka celkem bolí ale mohloto bejt něco jinýho..... Když vidím žese kemě blíží na koni můj společík otočímse naněj"nemáš něco na tu moji ruku,hele kdetosme všude dokola kamse pohnu hoří" . |
| |
| Nechám strážného už na pokoji i když mám sto chutí říct mu, co přesně si o něm myslím. Raději však držím jazyk za zuby a přemýšlím jestli se zachránil, alespoň ten kluk, co mi předtím pomohl a potom já jemu. Doufám že ano, jinak to všechno bylo zbytečná, marné a beznadějné což by mě zrovna nepotěšilo. |
| |
| U špalku ... Štěpy? No viděl jsem to párkrát, ale je jistý, že to zmrvim. Co naplat zkusim to, co se může stát. ... chopím se sekery a popadnu jednu z větví a položím si jí na špalek. Opatrně se do ní pokusím seknout a snažím se jí udržet. Pohled na mě musí být velmi zábavný a i já se vduchu směji, ale co na plat. |
| |
| Orfeus: Prvního čeho si všimneš je velkej kus dřevce v levym rameni tvýho společníka a pak k tobě dolehne zvuk štípanýho dřeva, ohlídneš se a vyjíš jezdce jak uhání pryš z rostříštěnym dřevcem v ruce. Ten co se ani nepokusil ti pomoc se pokusil ukradnout koně a teď leží v bezvědomí vedle koně, kterej se ani nehne. Le Gerte: šavli si našel a nepřátelskej kůň neprotestoval, dokonce se ani nehnul. V čemš zůstáví i nadále, snad si ani nevšiml že tam seš, nebo seš muuplně jedno. S rukou nemůžeš skoro hejbat, ale naštěstí je to levačka. Po pstech ti stíká menší množství krve z rány. Z ramene ti čouhá cca deset cm dřevce, nevýš jak je hluboko a ani jestly se neroztříštil, ale bolí to jako čert při každym pohybu. Alissea: Strážnej tě vodvleče do kobky, kde společně s tebou je asi pět chlapů. Mladíka co tě zachránil si nikde nevyděla. V kobce to dost smrdí močí a hovnama. Na podlaze je nastláno dutou slámou. Není tam žádná postel, jen kupky sena. Uprostřed je kýbl a ty nemáš podle zápachu ani chuť zkoumat co v něm je. Chlapy co tam sou se na tebe koukaj jako by neměly ženskou v náručí nějakej měsíc. Balduran: Sekera se ti povedla zatnout dva palce od palce, při dalšim pokusu se ti ruce klepou tak že si sekerou minul a protočil ses jak při piruetě a dopadl si na zadek do trávy. ,,Tady není někdo zvyklej manuálně makat, zkoušel si to i jinak?" řekne pobaveně a tobě dojde že má na mysli kouzla. Ostatní další zásek na kose za neaktivytu. |
| |
| Příští vejkend tu nebudu, příspěvky čekám do pátku a to do času 20:00 V sobotu jedu na hory a vracim se až v neděli večer. |
| |
| V kopce odcouvám do kouta a sednu si na nějaké, alespoň trorochu čistější místo, nevnímajíc bolest zlomeniny (PJ: Jen poznámka kdybys měl chuť napsat něco ve smyslu, že se mito nedaří. Už jsem pár věcí zlomených měla a vím, že bolest se dá naprosto ignorovat) a snažíc se dýchat pouze ústy. Od spolu vězňů se držím dál. Sedím klidně v rohu nohy přitažené k sobě objímám rukama, prohlížejíc si celou kobku. Nevím jestli mě zítra popraví, useknou mi ruku, či mě jen zbyčují a vyženou. Nevím jak dlouho tu budu, ale ani mě to nezajímá. Smířená s osudem aspoň do té míry, do jaké to jde, čekám co se bude dít |
| |
| ,,Tam na toho bych se vysral, chtěl sem aby mě s nima pomohl a utekl jako zbabělá krysa." řeknu a jdu ke svýmu společníkovy a z batohu vyndám ten bílej prášek. Trochu posypu prášek na ránu a pak jemnym kroutivym taháním proti směru hodinovejch ručiček se pokusim dřevec vytáhnout. ,,Jo bude to trochu bolet, ale nemám tady nic čim ti to zašít. Zatim to přikrejem a budem se snažit se tam dostat co nejdřív, už nemáme moc času. Pokud vym tak necelejch dvacet devět dní." |
| |
| Alissea: Jeden z těch co tam sou společně s tebou po chvylce vstane a zamíří k tobě. Je to poměrně vazoun avsadila by ses že kdyby chtěl jednou rukou by zlomyl vaz i chovnýmu volovy. Dokonce je dost vysokej, do stropu mu zbejvá cotva dýlka krátkýho meče. ,,Tak co kotě, neužiješ si se mnou, než tě zabijou, nebo se po tobě bude sápat někdo jinej?" řekne a několik postav za nim se pousměje. Orfeus: Prášek, kterej si nasypal kolem rány zmodral, což je dobrý znamení. Hrot se ti po pár minutách povede vytáhnout, ale špička hrotu ( jestly tam byla, což nedovedeš odhadnout ) buď musela zůstat uvnitř těla, nebo kopí záměrně hrot neměla, což nedokážeš pořádně určit, ale rána začala krvácet, ale z rány nevystřikuje v proudech, ale plyně odkapává. |
| |
| Sedím stále v koutě když ke mě přijde jeden ze spoluvězňů. Jeho slova mě naštvou a po rychlém postavení řeknu hlasem, plným až ledového klidu, který jsem ze sebe vydolovala jen stěží. Slova už tak klidně nepůsobí. Vlastně vůbec klidně nepůsobí ik dyž tón hlas yjejich vzteklost poněkud utlumí. Nech mě bejt ty sprostý prase. |
| |
| Nechal sem si ošetřit ruku "no snad uš nepotkáme nic podobnýho,díky" pokusímse najít něco čím obvázat ránu aby nekrvácela tolik,šavli dám do pochvy a skontroluju svého koně jak je natom jestli je schopen té jízdy s poraněnou rukou se snažím nedělat nic pokud možno.Pokud bude kůn schopen jízda opatrně se na něj posadím,šavli si dám v pochvě na záda rukojetí nad pravé rameno "tak se teda pohnem z místa myslím žesme tady byly až příliš dlouho Orfe vyražme tedy" počkám co sa bude dít....pokud můj kůn nebude schopen jízdy budu impromizovat , šavlisy tak jako tak dám na záda. |
| |
| Kovárna S těžkým heknutím dosednu na zem vedle špalku a začnu se smát mé nešikovnosti. Když na mě promluvil kovář tak jsem se trochu zamyslel. ... Určitě myslí kouzla, ale já žádná kouzla na opracování dřeva neovládam. ... A přesně poslední větu jsem mu i zopakoval: "Ale já žádná kouzla na opracování dřeva neovládam" trochu se obávam co mi na to odpoví, ale zase se těšim na nové poznatky a uvědomuji si svou nešikovnost. Vstanu ze země a českám na odpověď kováře. |
| |
| ,,Neřikej mi nikdy Orfe, žádnej Orfe, Orfeus nebo jiný podobný méno, uvedl by ses sám v nebezpečí. Říkej mi třeba Aldreg, Al Hamir, nebo tak nějak. V tomhle kraji by si moc neprošel kdybys mě tak nazval. Buť by tě zabily Královští, nebo by tě zabily moji spojenci." řeknu když nasedám na koně. ,,Ty jejich koně ani nezkoušej, stejnak se nehnou. A tohle si vem." řeknu a hodim mu jeden z plášťů. ,,A jelikož sme se zdržely, tak je trochu pobýdnem." řeknu mu ještě a pak se naklonim k jeho koni a cosi mu pošeptám přímo do ucha a svýmu koni následně taky. |
| |
| Alissea: ,,Ale, ale, děvče by se bránilo?! Nebude to bolet, neboj. Můžeš si vybrat, buď já, nebo ti ostatní a to za sebou, do konce pobytu by sis nesedla." řekne kolohnát a usměje se. Le: Nasedneš na koně s velkejma obtížema a jakmile Tvůj společník zašeptá cosi do ucha tvýmu koni, tak se rozjede tryskem jako by za nim hořelo, nicméně takovej druh jízdy neprospívá léčbě ramene a otevřenej rány. Opětovně začneš silně krvácet až prokrvácíš celej rukáv. Za ty čtyři hodiny jízdy tryskem si nestíhal ani vnímat kudy ste jely. Teď se začíná smrákat a kůň konečně zastavyl na vrcholku srázu. Vydíš zapadat slunce a jak pozoruješ kůň se ani zřejmě neunavyl. Balduran: ,,Co je mi do Minotaura, bez jednoho rohu !? Tak to budeš muset sekat ručně, holt když neumíš tak neumíš." řekne kovářskej po té co zakleje. Vezme sekeru a hodí ti ji k nohám. ,,Pevně chyť topuro, polož si dřevo na špalek a hlídej si ho očima. Napřáhni se a sekni, ale musíš seknout do dřeva ne do sebe. Takhle to pude když to pude." řekne a na špalek si na sebe položí pět kusů dřeva a jednou ranou je rozštípne. Ty si měl pocit podivnej síly, když sekera dopadla na dřevo. Všechny praskly uplně na rovno v místě dopadu sekery. Půlky dřeva se sesipou na dvě hromady vedle špalku. Orfeus: Koně vyjely a nabraly velkou rychlost. Projely ste kolem dvou stavení a projely ste i kolem strážnice s vojákama a ti si vás ani nevšimly. Nad večerem ste zastavyly na srázu a tvůj společník nevypadá zrovna nejlíp. Silně krvácí ruka a vypadá zmateňě což přisuzuješ ztrátě hodně krve. Ostatní se loučej. |
| |
| Nech mě být! zopakuji nechávajíc mezi slovy dlouhé mezery. Už se ani nesnažím o ledový tón hlasu, o to abych vypadala tak klidně jako předtím. Pozoruji celou skupinky včetně toho dlouhána, co je ke mně nejblíže. Pohledem si je všechny prohlížím od hlavy až k patě. Pomalu pozorujíc každý detail. |
| |
| V sedle si lehnu a nachvíli se zadívám na západ slunce nádhera "Aldregu,pojedem dál nebo se utáboříme...takový západ slunce jsem již dlouho nespatřil.... skoro jsem zapoměl,jaká jeto krása" jestli se utáboříme pokusímse opatrně slézt z koně a co nejmín pohybovat rukou ta rána krvácí kčertu...sem utahanej to krvácení se musí zastavit... kouknuse jestli je na koni měch s vodou jestli jo vezmuho zdravou rukou a napiju se abych uhasil žízen. |
| |
| U špalku Prohlížím si techniku, kterou mi předvádí kovář ... nevypadá to špatně. Když odejde zkusím to po něm, ale jen s jedním klackem. ... Tak a teď mne pán bůh chraň ... pomyslím si, když uchopím sekeru tak jako kovář. Očima si hlídám ruku a pevně chytím topůrko. Napřáhnu se, rychle zkontroluji kam sekám a seknu. |
| |
| ,,Nabraly sme trochu času, ale ne tolik kolik bych chtěl. Do rána přečkáme tady a mezitim se ti rána trochu zahojí. Koukal sem že koně sou plně vybavený na přežití v poušti, ale pro jistotu bych neplejtval moc zásobama, a zvláště pak po vodě."řeknu když selezu z koně a vyndám škrtátko z domku a začnu schánět dříví a roští na podpal. |
| |
| Alissea: On si tvého nářku nevšímá a dál se přibližuje, teď je od tebe sotva na metr. Je z něj cítit něcoi skaženýho a dkononce močůvka. Zuby má zčernalý a vlasy mastný zkrátka lotr co je ve vězení delší dobu. Na jeho kalhotech si všimneš "boule" a taky si všimneš že čichá ve vzduchu: Le: Ruka tě hodně bolí když slízáš s koně, ruka sice moc krvácí ale vypadá to líp. Západ slunce vypadá fantasticky, nic ti nestíní výhled, dokonce se brzo začne smrákat. balduran: Sek se ti mimořádně povedl, sice si dřevo nepřesekl přesně na půlky. Ale i tak si klacek rozsekl. ,,Konečně se ti vede, ještě tě čeká tamhle hromada." řekne a ukáže na hromadu dřeva ze sebou. Orfeus: Začal si sbírat dřevo a než si ho sesbíral je skoro tma. Le se mezitim zadíval na měsíc. |
| |
| Když už stojím na zemi poplácám koně a do ucha mu něco pošeptám "Faleas ales" (jeto elfsky něco jako děkuju a skvěle) podívámse po Orfeovi kde chce rozdělat ohen nejlépe kousek dál od cesty zavedu oba koně kousek dál z cesty u stromu je oba pustím sednu si u něj a nohy si natáhnu před sebe šavli si položím přez stehna levou rukou jí držím za pochvu a pravou držím její jílec přemýšlím o všem co se dnes stalo a snažím se nepohybovat raněnou rukou. Počkám co se bude dít dál snad dnes nebude pršet nebylobyto zrovna vhod "potřebuješ pomoct sněčím"? řeknu dívajese na Orfea. |
| |
| U špalku Zaplesám nad mým prvním úspěchem a neodpustím si malé pousmání. ... No to to trvalo ... chce to cvik, to se časem holt podá ... pomyslím si když rozštípnu další. Pak se otočím na onu hromadu. Motivován nově nabytou zkušeností se s chutí vrhnu do práce což se u mne dá jen těžce vypozorovat. Dávám si pozor při každém seku na prsty a postupně již jistě přicházím na onen fígl. Pak se, ale otočím na kováře, pokud tam tedy stojí, a zeptám se: "Myslíte, že by jste mne mohl naučit nějaké to kouzlo na opracování dřeva. A nebo ne zapomeňte na to." opravím se a vrátím se k práci. ... Jsem tu od toho abych makal a ne se válel na kanapi a vše za mne dělala kouzla ... |
| |
| ,,Já? Ne, ale ty bys potřeboval co jendřív felčary. Škoda jen že podle tejhle mapy se do města nedostanem, když s tebou pojedu k nedalekej vesnici. Tak tak to stihnem už teď, ale delší zdržení by nás stálo zřejmě poslední možnost najít město." řeknu a netajim v tonu že mě to hodně znepokojuje. ,,Měly bysme se vyspat a brzo ráno vyrazit, snad naženem trochu času." řeknu a z torny ( PJ vý z kterej ) Trojnožku a pak i kotlík. Obojí postavym nad ohniště. ,,Možná pro trochu vody bys mohl zajít, tamhle kousek za těma stromama by měla bejt studánka. " řeknu a vyndám z torny i nějakou zeleninu a začnu ji připravovat do polívky. |
| |
| Le: Ruka tě začne bolet ještě víc, a když si s ní pohl, tak začala ještě pálit. Ale bolest se rozlejzá dál končetinou. Balduran: Kovář se na tebe podívá, podrbe se na holej hlavě. ,,Vydíš nás snad kouzlit? Tohle je poctivá kovárna, všechno se tu dělá ručně, tady kouzla nemají místo. Tady se můžeš naučit jen jak správně pracovat rukama. Kouzlit tě spíš naučej v nějakej magickej univerzitě ve středu města. Ale na to máš ještě dost času až tu doděláš co máš." řekne a pokračuje svojí rychlostí a přesností dál v práci. Orfeus: Jak si ukíázal na křoví, tak se tam zrovna cosi pohlo, patrně to bude tvoje další večeře. |
| |
| Uhnu tak abych neměla za zády zeď, ale abych k ní mohla rychle couvnout kdyby se cokoliv dělo.Stojím a pokud jde pořád ke mně počkám až bude dost blízku strnule stojíc a nečekaně ho kopnu přímo mezi nohy. Nedívám se jestli jsem uspěla a rychle se stáhnu z jeho dosahu. I když mi rvačka nevadí nemám náladu přijít o zuby. |
| |
| Kovárna "Jasné šéfe. Jen jsem se ptal. Tak se do toho pustím." řeknu, zasalutuji a obrátím se zpět k hromadě dříví. ... S chutí do toho, půl je hotovo ... Sekera sviští vzduchem, štěpa odhazuji stranou a vytrvalým tempem se snažím mít práci co nejrychleji za sebou. |
| |
| "Díky bolesti vím že žiju ale aby to bolelo furt to taky není zrovna příjemný hele nedalo by se to vypálit Aldregu možná by to bylo lepší to udělat než abych vykrvácel nebo abych pil vody jak strhanej kůň to by nám taky nepomohlo vzhledem k tomu že pojedeme přez poušť " zašeptám při tom jak mi rukou prochází bolest. Zvednu se šavli si vezmu sebou zdravou rukou ji nějak připnu jedno jak ale aby šla vytáhnout poté seberu vědro zdravou rukou a jdu směrem který mi ukázal Orfeus snažím se jít potichu nešlapat moc po větvičkách a tak dívám se po té studánce pokud ji najdu tak nejdřív podívám okolo jestli tu nikdo není chvíli budu pozorovat okolí poté se mrknu jestli není bordel na hladině studánky sehnu se a vědrem naberu vodu zůstávám ostražitý postavím se a tři kroky od studánky udělám pozadu opatrně abych nezakopl potom se otočím a vrátím k Orfeovi k ohništi postavím vědro s vodou podívám se kde je abych na něj nevolal jestli loví posadím se u ohniště šavli si dám zase přez stehna rozhlížím se kolem sebe a naslouchám zvukům lesa noc nepřináší nic dobrého v noci vylízají netvorové jako ghúl upír vlkodlak a další a nejen ti jsou tu skřeti vlci medvědi co lační po mase nic pěkného sakra pomyslím si nejspíš nás hledají a určitě nezůstanou jen u vojáků ale vyšlou i ty zatracené skřety jestli se dostanou dost blízko... probíhajími hlavou špatné myšlenky při pohledu do temného lesa. |
| |
| Vyndám svoji dýku a protočim si ji mezi prstama aby byla čepel na malíkovej straně. Pak se přikrčim a potichu přijdu ke křoví, kde posléze opatrně a velice pomalu odtáhnu několik větviček abych viděl co tam je. Pokud to bude nějaká bestie, na kterou bych s nožem nemusel stačit tak se stáhnu, jestly je to vhodná kořist, tak se připravym na rychlej uder a akci, která ukončí můj hlad a její trápení. |
| |
| Alissea: Chlapík udělal přesně to co si čekala, ale vzápětí se válí na podlaze, držíce se v rozkroku. ,,Ty jedna mrcho, za to tě..." nedořekne, páč se u cely objeví hned deset strážnejch a v rukou třímaj meče a štíty, všichni v cele se jako na povel přitisknou ke zdi co nejdál od dveří, až na tebe a toho co leží před tebou. Kapitán nechá otevřít dveře a ukáže na pět lidí, mezi nimaž je i ten na podlaze a ty. Dovnitř napochodujou strážci a vběhne tam i několik svalnatců bez zbroje zato s okovy a provazy aby vás k sobě připoutaly. Teba daly na konec řady, toho co byl na zemy vyvlekly tři svalovci před váma. Mířekj s váma v zástupu kolem dalších kobek a vězení a vedou vás ven, kde tě oslepí na okamžik prudký světlo dne. Jakmile vydíš tak se ti zastavý skoro až srdce, před váma je dřevěná stavba se šibenicí. Vyvlečou vás na plošinu. Provazi kolem krků. ,,Na rozkaz našeho pána se každý z těchto pobudů stal nepřítelem koruny a jakožto jediný spravedlivý trest je smrt oběšením, dokud nepřestanou kopat nohama." řekne kapitán a vás postavěj nad propadla, dost široký na to aby se nedosáhlo na jejich okraje. Teba napadne jen jedna poslední věc. Je tam něco po smrti? Pod šibenicí stojí banda lidí a koukaj na popravu ( v tej době stejná zábava jako sledování fotbalu v televizi ) Popravčí zrovna chtěl zatáhnout za páku, která by tebe a ostatní poslat na poslední procházku, zatáhne za páku a ty ucítíš že máš pod sebou prázdno, padáš! Něco se ale nepovedlo, nezačala ses škrtit, ale cosi tě drží, bojíš se otevřít oči, ale někdo tě drží. Otevřeš oči a vydíš jak se kolem strha rozepře, většina těch co stály dole a sledovaly, teď třímaj meče, dýky a další zbraně a midlej ostrahu, tebe drží nějakej chlapík pod kotníkama, rozhlídneš se okolo, ale ostatní se už nehejbou, ten vedle tebe má dokonce v hrudi kopí, ostatní to zřejmě taky neustály. Náhle tě někdo oprostí i tahu v krku, lano ti dopadne na rameno. Vydíš tam sottva desetiletýho kluka v bílej košily a koženejch kalhotech, třímající švali. ,,Myslím že to za to stálo Bene." řekne klučina ( bloňďák s modrejma očima )Chlapík tě postaví na zem a z poza pasu ti podá šavli. Balduran: Trvalo ti do večera naštípat všechno dříví, ale přesto že tě bolej svaly cítíš že si zesílil. ,,Dneska padla mladej. Běž za Wanesou, ta se o tebe postará." řekne a ukáže na dveře domu. Le: Les je klidnej, až moc klidnej, ale vydíš svého společníka jak cosi loví v houštině. Orfeus: Králici, dokonce jich je pět. Povedlo se ti díky tvejm schopnostem chytit rovnou tři. |
| |
| Kovárna S nadšením rozetnu poslední kus dřeva a zaseknu sekyru zpět do špalku. Skoro necítím ruce a je mi jasné, že zítra to bude daleko horší. Oklepu se a trochu ulevím rukám. Když slyším "Padla" tak jsem štěstím bez sebe. na srozuměnou kováři přikývnu a udělám posunek na rozloučení a vydám se ke dveřím znaveným šouravým krokem. U nich zastavím a zklepu rukou. "Posílá mě kovář. máte se o mě prej postarat." řeknu a čekám kdo otevře. |
| |
| Po chycení všech tří králíků je chytnu za uši a jednoho po druhym umrtvym ránou za krk, kterou jim zasadim, pak vylezu z houští s králíkama a s velkim usměvem na rtech. ,,Bude večeře. Jen je stáhnout a upíct." řeknu a jednoho z nich hned zavěsim na nízkou větev a za pomoci nože stáhnu z kůže, pak ho podříznu a nechám vykrvácet. Těm dalšim dvoum králikum zakroutim krkem až to dutě křupne a pověsim je na sedlo mýho koně. |
| |
| šibenice Moje podivná zvědavost vědět co je tam po smrti opět není ukojena. Nevím co mám cítit, ale rozhodbně necítím štěstí, že žiju. Nevidím na životě nic tak úžasného, abych se na to těšila. Když mě kdosi chytne a zachrání připadám si jako v blázinci. Jaká je pravděpodobnost, že nevyjde poprava zrovna mně? Najevo své myšlenky nedám, trochu zmatená poděkuji za život i za šavli a přemýšlím, proč mě zachránili. Nakonec se zeptám toho chlápka, co mi dal šavli. |
| |
| Když se na to tak dívám moc věcí mě nenapadá spíš nic co bych na to řekl nebo co by se toho týkalo spíš sem byl ve střehu neklidně jsem přejížděl pohledem les a poslouchal kde se co šustne pak ale přeci jen něco mě napadne"si dobrý kuchař nebo takový průměrný který hlady neumře jídlo není nic suprového ale chutnáto dobře" zeptám se potichu ale tak aby to slyšel. |
| |
| Balduran: Wanesa je hezká a docela i spoře odděná dívka kolem dvaceti let s 3. řekne ti aby si šel za ní do kuchyně, kde ti dá na talíř bramboračku a pak ještě oukrop. Do džbánu ti nalije vodu. Pak připravý stejný porce i pro ostatní v kovárně, všimneš si že nachystala dvanáct talířů. ,,Kdybys měl málo, tak ti ještě přidám, nebo kdyby si potřeboval něco jinýho, tak stačí říct." řekne a mrkne na tebe. Orfeus: Stáhneš králika a začneš ho píct na ohni, chvylku to trvá, ale asi za hodinku je upečenej. gerte se tě zeptal jak dobrej seš kuchař. Alissea: Soji odpověď si ovšem neslyšela protože na tebe zaútočily dva vojáci co přihlížely popravě. Jeden z nich je ten co tě dostal do vězení. Ten co ti podal šavli se vrhl proti třem s kopíma a začal je mlátit hlava nehlava. Dokonce i bloňdák se činní a už stihl zabít dva daklší co se sem hnaly. jednomu z těch padlejch trčí z krku kopí co zelo v jednom popravenym a druhej byl podříznutej jako podsvinče když na něj skočil s podia. Náměstí se rychle vyprázdnilo, patrně sem míří několik oddílů vojáků. ,,Musíme odsaď vypadnout, Bene, zpátky do chýše. Slečno, pokud přijmete naši pohostinost, tak nás prosím následujte." řekne a prosekává si cestu k Benovy. Ti dva vojícoi co na těbe běžej až sou jen kousek od tebe. ( buď budeš bojovat nebo pujdeš s těma co tě zachránily ) Gerte: Orfeus ti na tvoji otázku neodpoví, místo toho ti podá kus pečenýho králika a když se do něj zakousneš, tak zjistíš že je dobře propečenej a chutná vynikajícně. Což je patrně Orfeova odpověď na tvoji otázku. |
| |
| Bojovat a umřít, nebo utíkat a mít malinkou naději že přežiju? Pomyslím si a rozhodnutínení ano moc těžké. Každý chce žít. Připravím si šavli, kdybych se musela bránit a následuji své "zachránce". Pokud tu zůstanu, chytěj mě jako vzteklou lišku. pomyslím si a snažím se držet krok. |
| |
| Večeře Posadím se ke stolu a podívám se na jídlo. ... No musim říct, že je to po dlouhý době co do sebe dostanu pořádný teplý jídlo. No aspoň, že tak. Abych jim tu zdechnul hlady na tom zájem nemaj. Doufam. ... "Dobrý díky, zatím nic, ale kdyby tak řeknu." odpovím Wanese a usměju se. S jídlem počkám než dorazí ostatní. Cpát se sám by bylo jistě neslušné. "Bylo to dobrý. Díky." řeknu Wanese, když dojím a pak vyhledám kováře, který mě měl dneska "na starost". "Kde mám dneska složit hlavu? Zase u pece jako minule, když jsem přikládal?" zeptám se a vyčkám odpovědi. ... Upřímě v to doufám, je tam aspoň teplo. ... pomyslím si. |
| |
| Když podá kus králíka tak poděkuju na nic nečekám a sním to co mi podal , zaženu hlad a aspoň na chvíli si odpočnu "nech si čvachtat" popřeju dobrou chuť. "jak hluboko v poušti je to město" ? Zeptám se ale očima hledím do ohně který jen potichu praská a hoří a jak si vítr pohrává s plameny. |
| |
| ,,Řek bych že dost daleko, když vezmem v uvahu co máme před sebou a jak nás tlačí čas. Spíš by mě zajímalo jestly to stihnem včas, nebo naše naděje vyhasne. Brzo ráno vyrážíme ještě před usvitem." řeknu a začnu jíst. Nahla bych čas ryzatit ještě teď, spaní v sedle mi nevadí, ale takhle se zdržovat, Stejnak budem muset brzo vyrazit. pomyslim si a podívám se na oheň. ,,Možná by sme nahnaly čas kdyby sme jely i v noci, pořád lepší rezerva, než tam dojet a město nám bude mizet před vočima." řeknu a na něj se nepodívám. Místo toho vstanu a jdu koně připravyt na raní cestu. |
| |
| Alissea: Rozběhla si se ve chvylce, kdy jeden z vojáků po tobě sekl, jeho rána mimo ho ale donutila spadnout na zem, ostatní co běžely za nim ho přeskakujou a derou se davem za váma. ,,Tak, Bene, je na čase se rozdělit." křikne mladík a Ben jen přikývne a kosek od uličky, kam mě zřejmě namířeno náhle uhne a vrhne se podel zdi. Mladík se ohlídne a hlavou pohodí tak aby ti dal najevo že máš běžet za ním. Zaběhne do uličky a ty vběhneš za ním. Pár rychlejch kroků a ztratí se tio z očí. Když už si ale myslíš že se ti nadobro ztratil, tak tě chytne za ruku a vtáhne tě do jednoho domku, o kterym bys na první pohled řekla že se zhroutí. Tam tě přimáčkne ke zdi a rukou ti zakryje usta. Uličkou slyšíš dusot několika mužů ve zbroji. Mladík se na tebe podívá z velky nemalé vzdálenosti a prohlídne si tě celou. Oči se mu několikrát zastavý na jistých partiích, ale hned se zase dají do pohybu. kroky venku ustaly a ty přemejšlíš jestly se stráíže vydaly pryč, nebo ne. Pak je slyšet jen písknutí a slyšet dopad patrně tří těl na zem. Mladík se chtěl jít podívat ven s dýkou v ruce, ale vchod zastínil Ben. ,,Chvylku jim bude trvat než se vzpamatujou." řekne chraplavym hlasem a dovnitř vhodí několik mečů a přileb. Jedna z nich je podle všeho promáčklá, a tebe napadne že její původní majitel už žádnou přilbu potřebovat nebude. Balduran: Wanesa se na tebe jen usměje, pak se dovnitř nahrnou ostatní a najeděj se. Kovář se na tebe usměje. ,,Pokud chceš tak jo, ale slamník nahoře se mi zdá pohodlnější, než se pálit u pece, stejnak dneska ještě ji musí tady Georgye vymíst a pak ji vymejt a znova rozpálit." řekne a jeden z vazounů se jen usměje a přikývne. Po jídle vstane a odejde zase ven, ostatní zůstávaj uvnitř a bavej se o chodu pecí, kovárny a o obchodech a o městě. ,,Jasně, za nedlouho se zase přesuneme, nic jinýho to nebude, stejnak se tady vodsaď nikdo nemá dostat, pokud nezjstí jak na to, ale co by je tam venku čekalo? Dneska pouť, za měsíc vršek hor, bude zima a dřevaři si zasejc přijdou na pěkný zlatky za dřevo." říká jeden a ostatní jenom přikivujou a něco si mezi sebou šuškaj. Tebe napadne jen že ten koberec cosi měl přinýst už zžejmě je položenej někde v nějaký pravovně, nebo trčí v nějakym vetešnictví a ten co si mu ho měl přynýst tě nejspíš už stihl udat zakrádež. Will + Gerte: Noc se pomalu chýlí k další své části a objevujou se hvězdy. Gerte se cítí dost unaveně a to jen díky svým zraněním a Will na tom není o moc líp. V dály se začnou ozývat výkřiky a na obzoru vzplane rudá záře. Oba napadne jen jedno, někde hoří a sou zabijeni lidi. |
| |
| Rudá záře... řeknu si v duchu No jestli jsme chtěli do nejbližšího města tak nám ho právě vypalují. napadne mě dost mrzutě že se nám plány komplikují víc než by jsme potřebovali. ale jestli máme dost zásob hlavně dost vody tak se postačí vyhnou vojenským hlýtkám a dalším vojenským stanovištím rozhodně bych se nechtěl střetnout s vojáky hlavně né v otevřeném terénu jako je poušť přemýšlím si tak. Podívám se na rudou záři a potom na Orfeuse "bude tohle problém" zeptám se a pohlédnu spátky na rudou zář. "bude tohle problém" opakuji svou otázku potichu dívaje se na rudou zář. |
| |
| kdesi ve městě S čim jsem se to sakra zase zapletla? pomyslím si, ale poslušně dušu za ostatními. Když se mi ztratí, ani mě to nepřekvapí. Přesto se rozhlédnu a čísi ruka mě vtáhne do domku. Uklidním se, když zjistím, že je to ten mladík. Přitisknutá ke zdi si připadám jako hadrová panenka. Nesnažím se bránit, vím, že by to stejně k ničemu a raději zůstanu v klidu. Když však Ben vpadne dovnitř, docela se mi uleví. |
| |
| ,,Neměl by to být takový problém, ještě pořád se umim dobře pohybovat a skrývat. Provedl bych nás kolem jejich ležení během doby kdy budouvšichni dělat nástupy." řeknu a lehce se usměju, což zanikne v plápolajícím ohni. ,,Měli by sme jít spát, ráno budem musit časně vyrazit na cestu." řeknu a nevěnuju záři na obzoru moc pozornosti. Otočim se zády k ohni a schoupim se do houně a pokusim se usnout. |
| |
| Le: Ze záře nic konkrétního vyčíst nejde, tvůj spoječník si jen něco zamumlal a tys mu oc nerozuměl, za nedlouho bylo slyšet pravydelné oddechovíní tvého společníka. Allissea: ,,Měly by sme už vypadnout, začíná se tu stahovat kolem smyška." řekne mladík. Ben se podrbe na hlavě a přilba s rachotem dopadne na zem. ,,Ale, co bude s ní, nemáme koně i pro ni, navíc naše zásoby sou skoro ani ne pro nás. Tu dlouhou cestu musíme uhánět." řekne Ben a ukáže prstem na tebe a pak někam za sebe. ,,Jo, vym, ale můj kůň je schopnej nýst dva, ale je tu ještě jedno řešení. Hraničářský hřebčín." poslední dvě slova řekou oba současně. Ty nechápeš o čem mluvěj, ale dovtípíš se že chtěj vypadnout někam pryč a že maj na spěch. Orfeus: Za nedlouho si usnul, zdá se ti podivnej sen že tě pronásleduje ruka s pečetnim prstenem na prostředníku, ten prsten byl vytvarovanej do tvaru lebky, které z očnic plál oheň. Běžel si tmou a vál ti výtr ve vlasech, bylo tam sucho, jao na poušti a ruka se pořád přibližovala. Balduran:???? |
| |
| Poslouchám to tiché oddechování spát?ikdyž pořád lepší než se dívat a tohle a zbytečně se vyčerpávat bděním zarytě se dívám do ohně na řeřavé uhlíky cítím sálající teplo...není silné ale příjemné cítím ho v konečcích prstů na noze i na rukou cítím teplo i na tváři...to teplo je tak uspávající a snažím se neusnout. Snažím se neusnout ta doba mi příde velmi dlouhá ale sám vím že to tak není že to dělá to ticho a ta tma ještě asi tak hodinu nejdu spát oheň pomalu ale jistě dohořívá a s jeho slábnutím slábnu i já až nakonec usnu. |
| |
 | Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR