Tři neúplní zvěromágové
hrálo se Denně
od: 18. ledna 2009 11:30 do: 01. února 2010 11:05
Dobrodružství vedl(a) sir William Ch. Rawen
| |
![dennihlidkaperex1154[1]7488963.jpg](dennihlidkaperex1154[1]7488963.jpg) | odbočka z jeskyně HP-generace zpátky zabývající se problémovou skupinou Gilla a spol. |
| |
 | Zřícenina Jakmile sem vzhůru, začne mě bolet palice a je mi zle. Fuj chlast já se na něj vys.... pomyslím si. Vyskočím na nohy a běžím někam tak aby mě neviděli. Tam začnu blejt. Zatracenej chlast.... napadne mě a dál nadávám na alkohol, jakej je to hnus atd...Ale jen v mysli. Když se konečně vyzvracim utřu si pusu a vrátím se k Morganovi a Chrispvi. Sednu si ke stěně zříceniny. Nikdo si zatím nemůže všimnout přívěšku co mám na krku. Je dobře ukrytý. |
| |
 | zřícenina v klídku si s Morganem pokuřujem když v tom se Gill probere a jde zvracet.... ty vole...v životě sem neviděl někoho takhle se střískat... prhodím než k nám přijde... pak řeknu hele..když neumíš chlastat tak to nedělej na to se s úšklebkem podívám na Morgana.... tak....a ještě maličkost Gille....mohl by si mi zaletět domů tam kde ste mě vyzvedli v druhým patře v zadu je takovej pokoj s plakátama různejch skupin a u stolu je opřená kytara tam mi jí hoď do pouzdra pod postelí a přines mi jí...díky zaúkoluji Gilla a pak se podívám na Morgana aby mi osvětlil situaci,.... |
| |
 | zřícenina jsem taky v klidu až do chvilky než se Gill probere a zmizne za roh dle patřičných zvuků zvracet.... "no....já jo..." odpovím na Chrisovu připomínku a vzpomenu si na sebe a ranní kocoviny... na havranovu poznámku k Gillovi souhlasně přikyvuji a jakmile Chris požádá o maličkost usměji se a oba se zvednem a jdem kousek dál.... "já ti nevim jestly je to dobrý nápad.... jestly ti na tý kytaře záleží počkej až vystřízliví úplně" varuji ho protože si nejsem jistý zda by ji donesl v celém stavu... "aby si z ní nakonec neměl puzzle" |
| |
| zřícenina no neřikej že i ty neumíš chlastat...to bych se na to podíval řeknu když jdem kousek od Gilla.... na chvilku se na něj podívám a při otáčení hlavy mi opět vykoukne část tetování.... když přijde řeč na kytaru prohodím jestly mi s ní něco udělá vlastnoručně ho zabiju a bude po starostech.... řeknu s úšklebkem tak aby to Gill neslyšel.... ale na zmíňku o puzzle se usměji no..to bych ale fakt nerad...ale radši mi vysvětli s čím přesně vám mám pomoct ať vim do čeho jdu....mimochodem...rád bych si našel holku když ste mě od mojí zrzečky odtáhli a ona mě už nechce ani vidět.... prohodím s předstíraným smutkem.... |
| |
| Zřícenina Sesbírám se ze země a kouknu na Chrise stylem. "Si děláš kozy ne?", ale soudě podle jeho výrazu si srandu nedělá. Když sem se zvedal vyklouzl mi zpod trička můj dračí přívěšek. Rychle ho schovám zpět aby si ho envšimli, což si asi i všimli. Pak odejdou kus dál a něco si tam povídaj. jen zakroutím halvou, proměním se a odletím pryč. Letím, letím, letím doletím k městu kde bydlí moje máti rozhodnu se zajít si pro rpachy. Mám totiž jaksi prázdné kapsy. Proměním se po přistání an člověka a jdu domu. optichu odemknu. Zjišťuji, že rodiče nejsou doma. Těžce si oddechnu a zavřu dveře. Vyběhnu do svého pokoje vezmu svůj bágl a nasoukám do něj karton cigaret, sirky, trávu chlast i dkyž sem přísahal, že nebudu pít, ale nikomu sme to nahas neřekl. Dojdu do kuchyně vytáhnu nějaké jídlo a nastrkám ho do báglu. pak ještě vezmu z máminy kasičky asi 20 tisíc a odejdu teda chystal sem se k tomu. jo a ještě sem si oblékl to co měl na sobě Drákula ve Van Helsingovi. Když se chytsám k odchodu otevře matka s fotrm. Jakmile mě uvidí obejme mě div mě nezadusí. "Gilloušku, můj drahoušku viděli sme tě naposled před měsícem." řekne nechutně sladce. Odstrčím ji od sebe a otec ji raději odtáhne. Pak vyjdu ven. kus od města se zase proměním an démona a doletím k Chrisovu bydlišti Tam vletímrovnou do místa kam mi řekl. Probourám zeď a vysklím okno. Nadělalo to hluk. Proměním se na člověka a začnu hledat kytaru. Jelikož zaslechnu nějaké kroky tak ji hledám ještě rychleji. Najdu ji. POpadnu do ruky a proměním se na démona a rychle odletím. Bágl mám na zádech i když to teď není vidět. Kytaru ensu v pařátu. Pouzdro je jen zaprášené. Vevnitř to enchrástí tak ej to dobrý. Doletím na zříceninu a opatrně abych nepoškodil kytaru. Takže ji enjdřív chrisovi podám a pak přistanu a proměníám se na člověka. |
| |
| zřícenina Morgan mi shrne situaci ve který jsme a to tak že jsme ve fází "už o nás ví ale my nevíme jestly ví kdo přesně jsme" a přijmu úlohu vyzvídače v Bradavicích.... ...takže jednoduše se domluvim s brumbálem jestly mě vezme dejme tomu jako praktikanta že bych chtěl za nějakou dobu dělat profesora ale nemám požadované znalosti a pak bych tam chodil a zjištoval co všechno vás ví nebo neví....a při tom zjistim co je s tim pakem Mortisem optám se jestly jsem vše pochopil správně a v tu chvilku přiletí Gill převezmu od něj kytaru v pouzdře ze kterého hned sundám prach vidíš...a tys říkal že z ní bude puzzle řeknu posměšně když futrál otevřu a vyndám kytaru úplně v pořádku vezmu jí a zkusím zahrát pár tónů.... doladim detaily a spustím nějakou melodii.... díky Gille jestly máš něco k vyjádření se tak řekni s Morganem jsem domluven tak jestly máš nějakou připomínku sem s ní vyzvu ho při tom pokračuji v melodii tiše si u toho pobrukuji slova.... |
| |
| Zřícenina Mohou si všimnout nového obleku. "Na Mortise se vyprdneme stejně nic neumí, je to poseroutka. Jakmile by mělo dojít na zabíjení utekl by a je to jen vlezdoprdele." prohlásím. Sundám bágl a vyndám z něj trávu a zápalky. "Dáte si?" zeptám se jich s úsměvem. Jak sem se skláněl k báglu tak mi opět vykolouzl náhrdelník a tentokrát sem is to neuvědomil. |
| |
| zřícenina dál si pobrukuji melodii a hraju při tom začnu přešlapova a nakonec i chodit.... jakmile Gill promluví otočáím se k němu přestanu pobrukovat ale hraji dál.... já to o Mortisovi říkal už od začátku ještě na škole.....ale vy nic....ignorovali ste mě jen pro to že sme byl o nějakej ten ročník níž...ale jak sem se vám hdoil když sem vám párkrát poskytl aliby co? připomenu s úšklebkem starý časy..... chvilku pozoruji co vytrahuje z báglu a hned jak vidim trávu překvapeně se na gilla podívám a hned po výzvě přykývnu a dojdu k nim... oložím kytaru do pouzdra to vezmu k nim a sednu si naproti Gillovi a pouzro s kytarou něžně položím vedle sebe jako bych pomáhal sedat svý holce..... pak zpozoruji že gillovi z pod oblečení opět vyklouzl přívěsek draka.... nevěnuji tomu nijak velkou pozornost ale sám si upravím oblečení tak aby mi moc nekoukal krk..... |
| |
| zřícenina Chrisovi vysvětlím na čem jsme a když se Gill vrátí potvrdí mi že na Mortise prostě serem.... nové oblečení ohodnotí Chris dřív takže jen souhlasně přikývnu a poslouchám melodii kteoru Chris hraje.... pak zase Gill promluví a já zbystřím.... jo dám si řeknu na souhlas a při tom kouknu na Chrise nechceš mě taky naučit hrát? zeptám se protoýže mám dojem že by se mi to mohlo brzy hodit..... |
| |
| Zřícenina Vytáhnu i zápalky. "Stavil sem se doma. Po prachy a pro trochu zásob." usměji se. Všm připravím trávu a pak nám ji zapálím. POhodlně se opřu a začnu hulit. Nějak pořád neregistruji, že mám přívěšek venku. Ještě vytáhnu jídlo a chlast. Několik lahví whisky, vodky a slivovice. "Slivovice je vlastní výroby a ta tráva taky." ušklíbnu se. Po nějaké době hulení se začnu něčemu tlemit a to sem se jen koukl na zeď. |
| |
| zřícnina vezmu si brko a potáhnu.... pak mě napadne že bych mohl zahrát jednu písničku a zmovu vytáhnu kytaru brko předám Morganovi a začnu hrát s zpívat píseň "svět je zlej" (v realu skupina Nastarý kolena tady moje tvorba kdo bude mít zájem pošlu před icq) když dohraju Gill už je zhulenej,Morgan pomalu taky začíná bejt a tak si jen vezmu cigaretu a v klidu si zakouřim..... na trávu chuť moc nemám a naví se tu chci trochu porozhlídnout...... |
| |
| zřícenina převezmu od Chrise trávu a společně s Gillem se pomalu ale jistě zhulim.... nejdřív pozorně poslouchám o čem Chris zpívá a po chvíly se tomu prostě začnu tlemit jako Gill..... hehe...zeď.....chachachaaa Gille vypadáš jak upír....a checheche čumí ti ten tvůj sexy přívěsek řeknu se smíchem |
| |
| Zřícenina "Hele a Chris vypadá jak, jak, jak nevim co...hahahahhahaha...a ty, ty vypadáš jak nějakej nadrženej blonďák...hehehehhehe...jop fakt? No jo hele to je ve tvaru draka co? heheheheheheh...." hulákám se smíchem. Pak se zvednu nějak se mi zamotaj nohy a zase si sednu. Nejsem při smyslech, ale vůbec ne. "Hele Chris vypadá nějk normálně...to se mi nelíbí...hehehehehehe..." řechtám se dál. Začnu se smát tak, že se za břicho popadám. Už sem dohulil trávu. |
| |
| zřícenina => katakomby v klidu dokouřim cigaretu a nechám ty dva zhulence na místě.... však vy neutečete řeknu s úšklebkem nad tim jak se jeden druhému tlemí a i s kytarou jdu prozkoumat zříceninu.... při tom na ní začnu hrát a vytvářet novou melodii k tomu se pokoušim vymýšlet slova.... v kolikátém století sem zemřel jako král kolirát už kněží nad mou rakví s křížem stál....kolikrát sem žil se ptáám....... zaspívám v kuse když narazim na schody kamsi někam dolů.... ......myšlenky mi hlavou proudí já se marně ptám kdy zrodil sem se jako chudák a kdy jako pán kolikrát sme žil...se ptááám zpívám když jdu dolů.... pak narazim na dveře a na chvilku přestanu hrát abych si otevřel.... vejdu dovnitř a už jen hraju protože mě další slova nenapadají..... |
| |
| popis místnosti ve které je Chris šedá místnost vypadající jako sklep kostela se hřbitovem nebo středovéká márnice bez těl.... všude pavučiny a prach,je vidět že tu dlouho nikdo nebyl.... když přejdeš kousek dál uvidíš za rohem kamený pult a na něj rakev.... z malého zamřížovaného okýnka odpadá na rakev svit měsíce jelikož když si šel na průzkum tak se už stmívalo.... ze zvědavosti přestaneš hrát,přejdeš k rakvi a když jí otevřeš spatříš tělo překrásné dívky se zrzavými vlasy a prostě sexy postavou...... |
| |
 | Rakev Nevím jak dlouho tu ležím. Nevím kolik století už uplynulo, než se rakev opět otevřela. Ukryl mě tu a slíbil, že se vrátí. Proč to neudělal? Jen pramálo tuším o tom, že je mrtvý. Když se rakev se skřípěním otevře a na mou tvář dopadne měsíční světlo, probere mě to. Dál však ležím, nehybná a klidná, jako by bez života. Dlouhé rusé vlasy mám po stranách rozprostřené na sametovém polštářku až po boky. Tvář mám bledou a krásnou. Na sobě mám starodávné šaty (viz diskuze). Dál jen v klidu leží, až když se mě dotkne teplá mužská ruka prudce otevřu oči a chytím muže za ruku. |
| |
| někde pod zemí zkouknu místnost a jen se ušklíbnu... hmmm tady asi nic zajímavýho krom hordy pavouků a kašle nenajdu.... pomyslím si ale přesto kousek poodejdu a koutkem oka zpozoruji svit měsíce... otočím se a spatřím to malé okénko a pak to na co měsíc svítí... rakev? přestanu hrát katyru sundám a opču o zeď a přejdu k rakvi.... co zajímavého tam můžu najít? zeptám se sám sebe a otevřu jí.... překvapeně hledím na to co jsem objevil.... překrásná dívka s ohnivě rudými vlasy nežně jí pohladím po tváři vypadá jako by jen spala.... pomyslím si náhle se však dívka probere a já při připadám jako v hororu když mě chytne za ruku k-kdo jsi? vykoktám překvapeně ale nedokážu z ní spustit oči..... |
| |
| Kobka Upřu na něj zářivě modré oči a nakloním hlavu na pravo a pak nalevo. Nepouštím jeho ruku a zvedám se. Zvedám se na nohy a jeho vytáhnu za zápěstí nahoru vedle sebe. Asi se musí divit síle křehké zrzky. Jsem Aleera. Prohlédnu si jej. Oblečení ani jeho zjev mi nesedí. Co je za století? Zeptám se ho se zvláštním přízvukem a rozhlédnu se. Mám hlad. Hrozný, hrozný hlad. |
| |
| kobka poprvé za život jsem v přítomnosti překrásné dívky a v duchu začnu panikařit... nevím proč ale leze na mě příšerný pocit strachu který vzrostě hned jak začne vstávat a mě vytáhne nahoru mám chuť volat o pomoc ale vím že ti dva nahře jsou zhulený takže mě neuslyší.... tak to je špatné... pomyslím si a koukám jak na mě kouká.... představit se z paniny zapomenu a odpovím na otázku.... 20. pak se znovu zeptám C-Co jsi zač? ať jsi kdo si vypadáš nebezpečně a hladově a chvilkama i jako že mě chceš zabít.... napadne mě a nejdradši bych utekl ale nemůžu a ani moje hrdost mi to nedovolí......utíkat před ženskou tak tiše vyčkávám co se mnou udělá.... |
| |
| Kobka Zamyslím se. Dvacáté? Proč si pro mě nepřišel? Proč mě tu nechal? Zemřel.. Kupodivu mi to nevadí. Jsem ráda, že já žiju. Co jsem zač? Ty máš strach? Bojíš se mě? Nakloním hlavu na stranu a s jemným úsměvem jej hypnotizuji, aby se nebál. Usměju se pořádně a odhalím veliké špičaté zoubky. Co bys řekl? Ale neboj, ty se mi líbíš. Nechám tě. Jen potřebuji najít někoho, koho budu moci kousnout abych si osvojila informace. |
| |
| kobka kdo tě tu nechal? zeptám se....mám dojem že mi něco uniklo.... já-já se nebojim.... řeknu strááášně přesvědčivě a pak mi to secvakne při pohledu na její zoubky... a jejda vypadne ze mě upírka další informací mě hodně uklidní líbim se jí...ale na jak dlouho? mě se taky holky líbili ale byla to vřdycky jen otázka času.... v hlavě se mi mísí myšlenky ale už z ní nejde takový strach jako před tim..... |
| |
| Kobka On mě tu nechal, můj pán mě tu zapomněl. Zúžím oči a změřím si ho. Nebojíš se? Ani trošku? Ale to bys měl, máš vedle sebe hladové stvoření, co saje krev a pět století už nic nejedlo. Může se stát cokoliv. Dívám se na něj pohledem, ze kterého se ježí vlasy na zátylku. Ale nestane se. Udělám krok k němu a ruku mu položím na tvář. Pokud nebudeš chtít.. |
| |
| kobka a kdo je tvůj pán? zeptám se i když pochybuju že bych ho znal... jakmile přijde řeč na strach a na to čím vlastně je nervózně se pousměji víš...sice sme si vždycky přál zemřít rukou krásné dívky ale nemuselo by to být zrovna dneska.....mám totiž ještě nějakou práci...rád bych ještě složil pár písní a moji dva přátle mě potřebují k jednomu úkolu tak když by to nemuselo být můžeme mou smrt odložit až na dejeme tomu za pár let? myslím že ty tu ještě budeš lítat okecám to a popravdě si užívám její ruku na tváři...sice je to chladný dotek ale celkem příjemný....zatím...:D |
| |
| Kobka Můj pán? Můj pán už není. Nepřišel a nežije. Nevadí. V očích se mi zlověstne blískne. Stejně jsem neměla ráda, že se o něj musím dělit se sestřičkami a dávat mu tisíce dětí. Možná ti s tím jednou pomůžu. Vezeš mě sebou? Vezmeš mě sebou nahoru? Na svět? Zeptám se ho a konečky prstů sjíždím po jeho tváři, lícní kosti, přes krk klíční kost po paži dolů. |
| |
| kobka nechám jejího pána pánem dle toho co řekla už je stejně mrtvej a odpovím na její skromnou možná maličko skemravou otázku jistě krásko....tak pojď očima při tom pozoruji její překrásnou ručku s dlouhými nehty jezdící po mě.... až budu v bradavicích zalzu ne chvíly do knihovny a projdu si několik informací o upírech...ať jsem v obraze.... usmyslím si |
| |
| Kobka Výborně zablískne se mi v očích, tentokrát jinak a rychleji, než to muž dokáže postřehnout se mu přisaju na rty, abych jeho počínání odměnila polibkem. Nikomu neřekneš, kdo jsem, ano? Jinak to bude moc bolestivé. Pustím ho a odcházím k východu z hrobky, udělám jen tři kroky, když se "rozletím" a jako střela vyletím shody nahoru a dopadnu rovnýma nohama do listí, kde se rozhlédnu. Poodejdu kus dál a rozpláču se. |
| |
| kobka na slovo výborně se pousměji a než se stihnu vzmapatovat políbí mě.... když se proberu z omámení zareaguji na její připomínku slovy neboj neřeknu pak zaraženě koukám jak rychle vylítla ven z kobky.... a já si tu klidně zůstanu.... pomyslím si s úšklebekm a pak jdu ke dveřím po cestě vezmu do ruky svou kytaru a pomalu vyjdu nahoru..... postřehnu Aleeru kousek dál a všimnu si že pláče.... přistoupím k ní a s tázavým pohledem se zeptám proč pláčeš? |
| |
| Les Pšš! Schovej se za zříceninu a radši se nekoukej. Když tak udělám, ještě chvíli brečím. Můj pláč, hlas a vše je jako návnada. Brečím, než ke mě dojde nějaký pocestný. Jsme kus od města, sice velký kus, ale tohle je lákadlo, kterému se jen těžko řekne ne. "Copak tady děláš? Krasavice? A proč brečíš?" Tiše zazvlykám a pak se postavím, zahledím se na něj hypnotickým pohledem a pak je to ráz na ráz. Skočím na něj a zakousnu se mu do krku. Jediným trhnutím mu zlomím vas. Dosyta se napiju a načerpám tím i jeho vědomosti o tomhle století. Když jsem syta, vezmu mrtvé mužské tělo a odtáhnu ho do kobky, kam ho hodím. Kobka bude nějaký čas zas zavřená. Nedostupná a do té doby tam zbude jen kostra. Pohledem hledám svého krasavce. |
| |
| zčícenina u lesa když mi řekne ať zmizni tak se schovám za polorozbořenou zeď a koukám dírou v ní..... zpozoruji pocestného co se u ní zastavil a že spolu někam jdou.... vyskočím na tu zídku a koukám kam jdou... zmizne mi někde u lesa a tak vezmu kytaru a začnu si pohrávat se strunami a opět vytvářet melodii..... přemýšlím proč mi mě nenapadají slova ale uvědomím si že přemýšlím víc nad tím jestly se krásná Aleera vrátí..... (nesecvaklo mi že ho chce kvůli potravě) tak si sedím na zídce a pohrávám si s melodií a její příchod ani nezpozoruji.... |
| |
| U zříceniny Ahoj krasavče! Pozdravím ho. Teď, když jsem najedená mají mé očí ještě zlatavější barvu, do tváře se vrátilo víc barvy a celá jsem jako by uvolněnější. Kohopak vyhlížíš? Jazykem slíznu krev, která zůstala na plném rtu. Zahraješ mi něco pěkného? Zeptám se ho a rozhlédnu se. Teď vím daleko víc věcí, které jsem předtím nevěděla. Společně s krví jsem muži vysála i vědomosti. Ne že by joch bylo nějak závratně, ale už se orientuji v nynější době. |
| |
| u žříceniny cuknu sebou tak že úplně zkonim melodii a vytvořim jakýsi za uši tahající tón.... fuj...to mi nedělej...lekl jsem se řeknu s úsměvem a dál vesele sedím na zídce a koukám na ní.... vyhlížím takovou krásnou dívku co mi před chvilkou zmizela neznámo kam...má překrásné ohnivé vlasy náderné modré oči a lehce vyčnívá z naší doby ale moc jí to sluší protože v těch šatech má nádhernou postavu....nepotkala si jí náhodou? zeptám se se smíchem ani mě nezná a už by chtěla zahrát....holky z minulých století se balí fakt jednoduše.... pomyslím si s vnitřním smíchem a čekám co mi řekne na ten "popis" |
| |
| U zříceniny Lekl? Mě? Dívám se na něj zezdola a poslouchám, co říká. Tvářím se, jako bych se snažila pochopit, co vlastně říká. Najednou se prudce odrazím, vyskočím a stojím vedle něj. A je také silná, rychlá, nezkrotná a nebezpečná? Ten pohled, který mu věnuji je jakoby výhružný a tvrdý. Neusměju se, rysy tváře mi ztvrdnou do kamenné masky. Dokáže tě zabít jednou ranou, vysát z tebe život a žít po tísíce let? Zeptám se znovu a pomaloučku se k němu přiblížím. Nakloním se až k němu, tváří se opřu o tu jeho a rty mu přejedu od brady po lícní kosti až k uchu. Hraj mi.. Není to rozkaz, jen tiché zašeptání. V mžiku od něj odlétnu do zadu, jako by mě nekdo odchodil, ale to si jen sednu na větev stromu a čekám. |
| |
| u zříceniny na zdi z jejího pohledu mi přeběhne mráz po zádech ...no je to možný proč z ní jde chvílyme taková hrůza? zeptám se sám sebe a při tom si i odpovím protože je to upírka to se ani nedivím jejímu výskoku ke mě... ale to přitulení bylo příjemný..... pak přelítne na větev a s úsměvem vezmu kytaru a chvilku přemýšlím co zahraju.... hned na to vytahnu hůlku přičaruji zvuk ostatních nástrojů které tu nemám a hned potom je začnu doplňovat kytarou.... Spanilý úsměv na rtech máš budí ve mě náklonost....a nad hlavou jenom svatorář probouzí tvou minulost...... (koho zajímá zbytek mohu poslat) při zpěvu se dívám na ní jako by ona byla mou můzou a já zpíval vše co mi na jazyk přišlo a hned to automaticky vkládal do melodie...... |
| |
| U zříceniny Takovou hudbu neznám. Za mých dob nebyl snad ani takový nástroj. Nebo jsem ho alespoň nikdy nevdiěla. Ze vzpomínek mé potravy však vím, že je to kytara. Sedím na stromě a shlížím na něj dolů a poslouchám. Podivím se nad dřívkem, kterým mávl a najednou se začal ozývat i jiný zvuk. Nevím co to je, ale to budu řešit za chvíli, teď jen tiše poslouchám a jeho píseň se mi vážně líbí. |
| |
| u zříceniny užívám si že mohu hrát s zpívat právě jí.... po 4 minutách dozpívám a nechávám dohrát vykouzlenou melodii a do toho ještě tiše drnkám a když zkončím usměji se na ní opřu se o kytaru a chvilku jí pozoruji nakonec se zeptám co si bude dáma přát teď? Chris by si přál cigaretu....ale co bych si přál to jí asi zajímat nebude a navíc nemohu na ní hned vybalit všechny novoty čarodějnického a mudlovského světa pomyslím si ale vím že ještě jedna nebo dvě písničky a budu mít nikotinový deficit...... |
| |
| U zříceniny Když dohraje, seskočím ze stromu. Opět je to taková rychlost, že to udělá zvuk jako když někdo jen tak švihne. Zvuk rchlého pročísnutí vzduchu. Jen se divím, že z mých přesunů neměl ještě infarkt. Nejsem zvyklá na společnost lidí. Stejně rychle se dostanu až za něj a jen tak mimochodem, jemně mu vezmu hůlku. Copak to je? Zeptám se a prohlídnu si to. Nějaký klacík. Chvíli mám sto chutí ji zlomit, ale napadne mě, že tím přece vykouzlil hudbu. Mávnu a nic. Zamračím se a s nezájmem mu ji podám. |
| |
| u zříceniny mě z ní jde hlava kolem....chvilku neposedí pomyslím si s úšklebkem ale u to už je za mnou a vytáhne mi hůlku... otočím se k ní vy chvilce když se zeptá co to je... usměji se nad jejím počínáním a pak si od ní hůlku vezmu zpátky.... tohle?to je kouzelnická hůlka....na tomhle místě mají takovej jak si možná myslíš klacík všichni a ač si možná myslíš že je to jen nesmyslný kus jakési větve tak s tim spousta lidí umí velké věci..... máchnu hůlkou kolem druhé ruky a špitnu Orebus! a v tu ránu mám v ruce růži kterou jí podám já se naučil vyčarovat hudbu...dalo mi to velkou práci a to neumí jen tak někdo....květiny vyčaruje každej...dokonce i nedoučenej....boužel pro hodně lidí se s tímhle "klackem" dá i ovládat lidi,mučit...a.... na moment se zarazím ....a i zabíjet....musíš však umět správná slova a přesný pohyb ruky s hůlkou....to co jsem zmiňoval před chvilkou patří k zakázaným kletbám.....ale než bych ti vše vysvětlil tak by byl další den.... zakončím to a chvilku mlčím..... zahledím do jejích očí a poc hvilce se zeptám mám ti ještě něco zahrát? |
| |
| U zříceniny Zabíjet? Rozsvítí se mi oči. Dá se zabíjet i pouhým kouskem dřívka? Pohrávám si s růží v ruce. Růže je moje nejoblíbenější květina. Dříve jsem je milovala, koupala se v růžové vodě a ...... se v okvětních plátcích růží. Ale k čemu vám je, že zabijete kohokoliv pohým pohybem dřívka? Není to přece tak úžasné, tak vzrušující.. Opět se na něj podívám se žhnoucíma očima. Zahraj mi.. Souhlasím, tentokrát se posadím vedle něj na zídku. |
| |
| u zříceniny na tázavé zabíjet? pouze kývnu dál se o tou nějak nechci bavit ale přesto ještě prohodím pár slov... pro někoho to třeba vzrušující je...ale pro mě ne.... ...a nejhorší je že zabiješ někoho aniž bys chtěl.... dejme tomu že když není někdo nekomu zrovna pochuti tak riskne to že ho zavřou a prostě ho zabije ale teď to necháme být.... zakončím to a usměji se nad tím jak si pohrává s růží.... jsem rád že tentokrát zůstala vedle mě... zase chvilku rozmýšlím co začnu hrát a nakonec zase použiji hůlku k okolním zvukům hned poté jí zastrčím dozadu za pásek u kalhot,lehce dolatím kytaru a začnu s předehrou..... pak zapojím i svůj hlas.... myslicky krásná,jak hebrejská víla,tak mi dnešní večer připadáš...nádoba vášně jen pro tvůj úsměv zpívám proč si se mnou takhle zahrávááš.... trochu rychlejší než to před tím ale i tak celkem povedená.... |
| |
| U zříceniny Pro mě ano.. Kopu nohama a hraju si s růží. Jzdím jějím květem přes můj obličej. Když hraje, nedívám se na něj, ale dopředu a poslouchám. Tahle ke setsakra krásná. Když dohraje, cjvíli si ho zamyšleně prohlížím. Vyskočím na nohy, vezmu mu kytaru a přitisknu se k němu, abych ho chvíli za odměnu líbala na rty. Myslíš si, jak snadno jsi mě dostal? Omyl krasavče, já dostala snadno tebe. Jsem to já, kdo pět století nikoho neměl. |
| |
| u zříceniny ze začátku se na ní u hraní dívám,pozoruji jak si hraje s růží a poslouchá mě.... alespoň někdo pak se ale také začnu dívat před sebe a pozorovat noční krajinu před námi..... ke konci písně se na Aleeru zase podívám.... všimnu si jak si mě zamyšleně prohlíží a přemýšlím co udělá.... nakonec se ke mě přiteskne a začne mě líbat což s velkou radostí opětuji.... vzhledem k tomu že mi vzala kytaru mám ruce volné a tak neváhám a jednou jí začnu hladit ve vlasech a druhou jí chytnu kolem pasu.... kdo je tu lovec?začínám pochybovat o svém postavení v této situaci.... |
| |
| U zříceniny Tisknu se k němu a vroucně ho líbám. Jednou rukou ho chytnu kolem pasu stejně jako on mě, ovšem já spíš z praktického hlediska. Kytara mi překáží a kdybych ji hodila na ze, asi by mě nepochválil. Pevně ho chytím a nepřestanu líbat, mezitím co i s ním skočím ze zříceniny. Když přistaneme, opatrně kytrau položím na zem. To už svedu aniž bych přestala. Pak jej chytnu oběma rukama. Hrany dlaní mám na jeho tvářích a dlouhými prsty zajedu do vlasů. Jemně ho koušu do spodního rtu. |
| |
| u zříceniny polibky nepřestávám opětovat ale chvilku mám dojem že brzo spadnem.... ucítim její pevný stisk a během chvilky jsme na zemi aniž bych si toho pořádně všiml.... jednim okem zkontroluji kam a jak položila mou kytaru a vduchu se usměji když vidím že je opatrná.... ned jak ucítim její ruce zajíždět dovlasů pravou rukou si chvilku pohrávám s těmi jejími a nakonec s ní přejedu po celém jejím těle a nechám obě ruce souběžně na bocích.... pak velmi pomalu a stejnoměrně přejedu z bohů na zadek..... při om jí nepřestávám líbat a pak jí nechám ať si kouše když jí to baví a přemýšlím jak se do těch jejích šatů asi leze....:D |
| |
| U zříceniny Stále vnímám, co dělám já, co dělá on, na co myslí a tak dále. Jsem velice ostražitá. Nechávám ho, ať si putuje kde chce, ale když vycítím, že chce něco jiného, překvapivě něžně ho od sebe odstrčím. Ne ne ne...v žádném případě... Jemně se usměju a líbnu ho do vlasů. Opět vyskočím na zbytky zdi a zhluboka se nadechnu. Cítím přítomnost lidí. Mužů. Jsou dva. A cítím..něco nechutného. Narazila jsem na pach marihuany. Znechuceně nakrčím nos a kdyby to šlo, nejspíš bych se tím pachem zadusila. Automaticky přestanu dýchat a jen vydechuji nosem, abych dostala ten zápach pryč. Jakkoli lákaví ti dva byli jako svačinka, tak teď mě to přešlo. Už podle toho smradu by chutnali otřesně. Možná později. Rozeběhnu se, během několika málo vteřin jsem ho oběhla ve velikém kruhu a zastavila se zpátky na zdi. |
| |
| u zříceniny zarazím se když vycítí na co myslim.... no...hezký.. v duchu bych nadával ale zarazí mě její skok a poznatky ohledně dvou mužů a zápachu.... no..ti dva jsou moji dva přátelé díky nim jsem se sem dostal....a ten zápach?o...mě už to taky smrdí odpovím když se vrátí ze svého "běhu" jo..hlavně že sám sem jednu dobu podobný sračky prodával...mezi mudlama je to celkem dobře prodejný...a nejen tahle tráva pomyslím si s úšklebkem a při tom zjistím že už nedokážu potlačovat nutkání nezapálit si.... myslím že ty na rakovinu z kouře neumřeš ale já bez toho nebudu použitelnej prohodím když si z nějaké vnitřní kapsy vytáhnu zlatavou krabičku cigaret se zlatým ozdoným nápisem Davidoff.... na nic nečekám vytahnu jednu cigaretu a zapalovač,krabičku uložím zpátky a cigaretu si hned zapálim.... při prvním potahu uložím zapalovač do levé kapsy kalhot a vyfouknu kouř.... omluvně se na ní podívám při tom zvednu kytaru ze země a chvilku dole pod zdí přemýšlím a u toho kouřim..... co teď? ptám se sám sebe..... |
| |
| U zříceniny Konečně jsem z nosu dostala ten pach. Tvoji přátelé? Zjevím se u něj a jemně se nadechnu, opět se ušklíbnu, když zjistím miniaturní přítomnost toho zápachu i na něm. Jak nechutné.. Ušklíbnu se. Rakovinu? Z kouře? Pozoruji ho, co dělá. Samozdřejmě že tabák a nikotin mi nic nedělají, u mě je to spíš o chuti. Pozoruji jeho cigarety a v hlavě je srovnávám s těmi z mé doby. Stačí mi k tomu vteřina. Jedno jeho mrknutí oka a já už ležérně sedím na zdi, mezi rty zapálenou jednu jeho cigretu a znalecky potáhnu. Výborné.. Vydechnu kroužek dýmu a sleduji, jak putuje k nebi. |
| |
| u zříceniny usměji se nad jejím roztomilým úšklebkem a poznamenám jo..Morgan a Gill....popravdě ráno budou v háji...ani pořádně neví co to dělá Morgan se vyzná spíš v tekutinách všeho druhu a Gill.....no...radši bez komentáře ušklíbnu se to je náš brok pytlík..všechno vim všechno znám všude sem byl ale přitom jsem úplný pako vduchu se zasměji než si stihnu podruhé potáhnout zmizne mi během vteřiny cigareta z ruky a když se otočim vidím jak si Aleera leží na zídce a kouří si mojí cigaretku hej...počkj...já myslel že tohle za vás nebylo prohodím se zmateným úsměvem a zopakuji činnost na zapálení druhé cigarety..... kytaru nakonec opřu o kámen tak aby nespadla a vylezu za Aleerou Já myslel že ti to taky nebude vonět poznamenám,potáhnu a s úsměvem a vyfouknu další obláček kouře |
| |
| U zříceniny Ach tak, zajisté jsi ale nikdy nepil to, co já. Usměju se na něj a ostré zoubky se zablesknou. Tabák je přežitek tak starý, že už ani nevím kdy byl objeven, v mé době byly cigarety jiné a kouřily je spíš jen ženy, muži dávali přednost fajfce a doutníku. Vysvětlím mu a přitom slastně potahuji. Nejlepší na nepotřebě dýchat je, že můžu mluvit a vdechovat kouř najednou. Ležérně kopu nohama a když se vyšplahá na zeď za mnou, v mžiku jsem u něj a sedím tak, že nohy mám přehozené přes ty jeho. |
| |
| u zříceniny já možná nepil to co ty.....ale možná si o tom pokecáš s Morganem až se hodí do normálu usměji se hádám že alkohol na mysli nemá...a pokud se jí Morgan pokusí zbalit dám mu přes hubu..... pomyslím si protože jak ho znám tak se vsadim že jestly je seznámim tak to nenechá bez pokusu hmmm zajímavé.... zareaguji na zmíňku o historii tabáku ve chvíli kdy si přehodí nohy přes ty moje.... v levé ruce mám cigaretu a pravou se odvážím položit na její nožku a jemně jí hladim.... nějak nechci aby tahle noc zkončila.... pomyslím si a opět potáhnu a vyfouknu další dávku kouře.... |
| |
| U zříceniny S Morganem? Jeden z vás pije krev? Proč? Vždyť jste lidé. Zamyšleně potáhnu z cigarety, kouř převaluji na jazyku. Postupně dokouřím cigaretu a nedopalek hodím tak daleko, že ani nejde určit kam vlastně. Zaseknu se patami o zeď a přitáhnu se mu blíž ke klínu s jemným vrněním se k němu přitulím. Jsem menší než ona, takhle k němu přitulená dosahuji hlavou po jeho ramena a vypadám jaksi křehce a zranitelně. Zavřu oči a nadechnu se, zas cítím ten hrozný smrad od těch dvou, ale překousnu to. Díky čichu a vizualizaci si vytvořím skoro přesnou kopii vzhledu těch dvou, ve své hlavě. A který je Morgan? Ten hezčí? Myslím spíš s lepší krví, voňavější, ale také vím jak vypadá. Není špatné být upír. |
| |
| u zřícerniny lidé sme..ale....nevím co přesně je Morgan zač...o minulosti snikým nemluví....ani jeho sestra mi o nich nic neřekla.... a to sem s ní dlouho chodil i po odchodu ze školy....dokud záhadně nezmizela pomyslím si každopádně Morgan o krvi taky něco ví.... dodám a také dokouřím a dál něžně hladím přitulenou Aleeru teď už oběma rukama po celém těle.... který to je? no..odsud nejsou vidět ale pokud si myslíš že blonďák s přeraženým nosem je hezčí pak ano...je to Morgan usměji se |
| |
| U zříceniny Znáš jeho sestru? Se zájmem k němu vzhlédnu a hlavu zkoumavě nakloním na hlavu. Přebírám snad někomu manžílka? Zeptám se drze, vážně si nemyslím, že by mě kdokoliv předčil, ale to je vedlejší. Ano, myslím si, že je hezčí. A ten nos mu taky něco přidává, vypadá nebezpečněji. Lehce se usměju a olíznu si rty, vypadám lehce zasněně, dívám se zhruba tím směrem kde jsou ti dva. |
| |
| u zřínecniny znával jsem odpovím maličko posmutněle.... na zmíňku o manžílkovi se zasměji a vrátí se mi nálada dej pokoj....ano měli sme spolu krásný vztah ale pak někam zmizela...ale Morgan o ní neví,....nebo možná ví ale nechce mi to říct....co já vim...prostě asi šla za lepším....co by taky mohla čekat úžasnýho od čaroděje žijícího mezi mudly a neuznalého muzikanta ušklíbnu se kterej navíc v té době ještě hodně chlastal nakonec jak zmíní Morganovu "nebezpečnost" musím se zasmát prosimtě....nebezpečněji? kdybys věděla za jakých okolností se mu to stalo tak by ses smíš smála než abys ho obdivovala....Morgan je sice mizernej děfkař a ještě mizerjnější vrah ale musim uznat že kámoš je dobrej.... no jestly se jí bude Morgan líbit víc než já tak sme nahranej a o pořádnou holku snad už vživotě nezavadim postesknu si vduchu |
| |
| U zříceniny Když si všimnu, jak posmutněl, oči se mi zúží a s tvrdými rysy ve tváři si ho prohlédnu. Nic na to neodpovím, jen se zhluboka nadechnu, abych se uklidnila. Když se začne smát, zamračím se ještě víc a zkoumavě se mu zadívám do tváře, rozhodně se nesměju. Tváří se smutně že ztratil bůhví koho, když já sedím vedle něj? Docela to otřáslo mou hrdostí. Vždy, co jsem žila, jsem byla nejkrásnější. Jak se opovažuje? Zatnu zuby, svaly a kůže na tváři se napnou, je to jako bych měla na obličeji masku, ani ta nejmenší vrácečka či nedokonalost. Nikoho neobdivuji. Zasyčím varovně, stále zamračeně. |
| |
| u zříceniny podívám se na ní zaraženě neřekl sme abys ho obdivovala....to ani nechci pousměji se ale vidím že je zamračená zatvářim se šíleně a prohodím tenhle výraz ti ale vůbec nesluší víš o tom zašklebim se a dodám Bellu vem čert...ať si lítá kde chce mě už je ukradená....zklamala mě....hodně.... to mě sere nejvíc.....a ještě horší byla ta....ta má černovlasá múza vzpomenu si na dívku jenž mě zranila ze všech nejvíc proč se nemůžu normálně zamilovat? zeptám se sám sebe ale zamilovat tak aby to bylo oboustraný ani nevím co mě to v současné chviklce popadlo ale nežně odložím její nohy stranou a seskočím ze zídky.... občas si říkám proč má morgan život tak jednoduchej...nebo alespoň to tak definuje prohodim čapnu kytaru sednu si na větší šutr a začnu hrát nějakou obyčejnou melodii...nezpívám ani nevolám další zvuky...jen hraju a tvářim se u toho celkem zamyšleně |
| |
| U zříceniny Jen ho beze slov pozoruji, maličko mě uklidnilo, že řekl, ať Bellu vezme čert, ale stejně jsem uražená, že si na ni vůbec vzpomněl. To že si na ní vzpomněl hlavně kvůli mě mě nezajímá. Stále jej přivřenýma očima pozoruji, netvářím se, že by mě jakkoli uklidnilo cokoliv co řekl. Nakonec mě z něj jemně sesune, zůstanu na zídce a on si jde sednout jinam a hrát. Lehnu si na zídku, úplně se uvolním, přestanu dýchat a celkově se nehýbu. Sukně nad koleny přepadne a visí ze zídky a odhaluje nohy až po kolena. Pro někoho, kdo není zvyklý na to, že nemusím dýchat a ani se vůbec jakkoli hýbat to může být děsivé, vypadá to lehce jako smrt. Já jen ležím a poslouchám jeho hudbu. |
| |
| u zříceniny zahledím se na struny evidentě se pokouším vymyslet novou melodii a nějaký text k tomu ale potřeboval bych na to aspoň půl dne....a to nemám.... tohle teď fakt nedám pomyslím si a naštvaně přejedu přes struny a i tón podle toho zní.... pohlédnu jejím směrem a všimnu si krásných odhalených nohou a nasadím přímo děfkařský výraz ktrý zmizí hned jak zpozoruji její absotulně nehybnou polohu.... přejede mi mráz po zádech a na sucho polku.... menší zděšení se zaleskne i v mých očích.... radši vytáhnu hůlku něco k tomu zamumlám pak hůlku uložím a začnu hrát..... často sním vzpomínky stárnou, a svůj pláč se pokouším teď skrýt....v očích ještě rozestláno,proč zdá se šedý krásně bílý snííh..... zpívám dál.....tohle sem složil a je to už nějakej ten pátek ale teď mi na mysl vyplula zrovna tohle....nevím ani proč...vím že mi její text možná nepřinese nic dobrého ale mě se hodně líbí ta melodie..... zpívám dál...občas kouknu po Aleeře ale kdykoli vidím tu "překrásnou hrůzu" prolítne mnou šílenej pocit a tak radši koukám na struny své velké a zřejmě asi jediné opravdové lásky.... pokračuji v prefrénu Chvíly snít,chvíli být,chvíly spát ve tvém náručííí..... mališko se ušklíbnu u slov "ten naivní hlas citů ve mě zní" bude znít asi pořád |
| |
| U zříceniny Poslouchám tu krásnou písničku, vážně se mi líbí daleko víc nynější doba, alespoň co se písní týče. Nevím proč, ale tahle píseň mě nutí se hýbat. Vzpomínám, jak jsem vždycky hrozně ráda tančila. Ve chvíli, kdy se dívá jen do strun vstanu a během chvíle se objevím jinde. Tančím si, jako bych byla sama uprostřed starobylého sálu mé doby, točím se dokola, vlasy se mi volně rozvlní a sukně se točí kolem těla. V tuhle chvíli pramálo vypadám jako krevsající bestie, spíš jako víla, či něco podobného. Mám zavřené oči a jen si tančím v dost velké vzdálenosti kolem zříceniny i Chrise. |
| |
| u zříceniny dohraju a na moment zvednu hlavu.... vidim že Aleera už není na svém místě.... trochu mě to vyplaší a rozhlížím se kde je..... pak jí zahlédnu kus od sebe jak tančí a uklidním se jojo....mysticky krásná.....jak hebrejská víla zmíním část textu již zpívané písně jako bych to konstatoval někomu vedle sebe....tam však nikdo není.... je tak krásná že začínám myslet na to že takhle prostě není pro mě zamyslím se..... a začnu hrát melodii písně Falling Slowly....ale pouze melodii jelikož přesný text neznám.... ani melodii tolik ne občas mi to trochu ujede jinak než má být protože nejsem zvyklý jí hrát a struny musim hodně hlídat takže na Aleeru koukám jen chvilkama.... |
| |
| U zříceniny Po celou dobu písně jen tančím, jako smyslů zbavená. Vnímám jen hudbu a slova, nic jiného není. Až když se melodie změní, získám nad sebou kontrolu. Pořád mě to sice lehce svazuje, ale ne tolik. Plavně, skoro tanečně se dotočím až k němu, spíš tedy za něj. Kolem jeho krku nad rameny protáhnu ruce, hrudí se přitisknu k jeho zádům. Jak to děláš? Zavrním mu šeptem do ucha. Je to jako kouzlo, stačí slyšet tvou hudbu a je to jako provázek, který mě tahá k tobě. Tedy ne tak hudba, jako tvůj hlas. Zpěv. Polož tu kytaru a věnuj se mi, prosím. Čekám, ejstli tak udělá a sednu si mu na klín. Přitulím se k němu a šeptem zaprosím. Zazpívej mi, prosím.. |
| |
| u zříceniny Aleera mi zase zmizne z dohledu a vzápětí ucítím její ruce. Na otázku prozatím neodpovídám... Na její žádost odložím kytaru a s úsměvem jí nechám aby si mi sedla na klín. To co řekla znělo až neuvěřitelně.. Tobě se to mí havraní skřehotání líbí jo? prohodím s úsměvem a nechávám jí tulit při tom jí nežně hladím po zádech a na bocích a všude kde se dá tak aby jí to neurazilo. škoda že s ní nemůžu strávit celý den... pomyslím si.....jak tiše zaprosí mě úplně dorazí až bych se chtěl radostí smát a běhat jako šílenec ale tuhle variantu zamítnu a mile se usměji a co bych ti měl zazpívat? zeptám se asi si založim písničky na přání.....zítra musim pro svou novou múzu něco vymyslet usmyslím si |
| |
| U zříceniny Líbí a moc.. Jsem teď krotká jako beránek, upírám na něj nevinně vyhlížející hnědé oči. Zrzavý pramínek si nakrucuji na prsty a jen se na něj dívám. Pod jeho doteky tiše vrním. Zazpívej mi cokoliv, co tě zrovna napadne. Nemusí to mít slova, zpívej cokoliv ti přijde na jezyk, jen melodii co tě napadne. Odpovím mu, rukama ho obejmu kolem krku a vytáhnu se výš. Hlavu mu zabořím do jamky mezi krkem a ramenem a občas se neubráním a líbnu ho na krk. |
| |
 | Zříceniny Hrozně dlouho je stopuju. Nadávám sama sobě, za kletbu která na mě byla uvržena a hlavně za to, že jsem se zapletla s jedním z těch, které jednou nejspíš budu muset zabít. Ve zvířecí podobě se válím na zemi ve vysokém travnatém porostu dost daleko od nich, aby si mě nevšimli. I jako panterovi se mi zvedá žaludek když cítím smrad marihuany. Všimnu si lehčího záblesku nějakého přívěsku, to je tam s nimi však ještě jeden muž, který rozhodně není tak mimo jako ti dva. Dál ležím a když odejde, vycítím svoji příležitost. Přeměním se v člověka, rozhlédnu se kolem a z dloiuhých kapradinových listů si vykouzlím sukni, radost z toho nemám, ale celá se ušpiním hlínou, do vlasů si vetknu lístky, květy a další drobnosti. Svléknu se jen do spodního prádla, nohy po kolena skryju sukní z listů a podprsenku také oblaím listy. Ještě si ušpiním obličej. Pro případ, že by si ve svém stavu Gill pak něco pamatoval ať si raději myslí, že to byla víla. Když už si konečně přijdu k nepoznání, vtančím tam a chvíli se směju s nimi. Flirtuji, hloupnu, pak se přiblížím k Gillovi a vtisknu mu na rty lehký polibek při kterém nenápadně strhnu přívěsek na jeho krku. Ještě chvíli tam ze sebe dělám šaška, než opět zmizím v lese. Kouzlem se očistím, rychle se obléknu, uklidím medailon a přeměním se opět do zvířecí podoby. Uteču skoro jeden kilometr daleko, než se opět přeměním a přívěsek si detailně prohlédnu. |
| |
| U zříceniny potěší mě že aspoň někomu se to líbí.... a je to na mě i vidět.... její krotkost mě překvapí a ale jsem rád že jí mám u sebe.... když řekne že mohu cokoli co mě napadne a že stačí i melodie tak zkusím aglickou píseň As Long as you love me jejíž melogii si pamatuji dokonale protože sem jí s jednou kapelou i zpíval..... do melodie občas brouknu pár slov jenž si pamatuji a při tom Aleeru nepřestávám hladit a chvilkama se svýma zelenýma očima podívám do jejích.... |
| |
| Střih Chris s Aleerou ještě chvilku dělaj co dělali doteď ale pak Chris zpozoroval světlající oblohu a tudíž první signál svítání a byl nucen se s Aleerou rozloučit.... Aleera si zalezla zpět do kobky,do rakve a usnula v ní s myšlenkami na Christianovi písně...... Gill s Morganem se zhulili jak párek magorů a usnuli.....o tom co se dělo v noci ví nejspíš prd.... Chris si lehnul kus od nich a pokusil se trochu prospat..... Sid si prohlíží přívěsek jenž skvělou lsí ukradla Gillovi.... je to drak přívěsek draka z nějakého neidentifikovatelného kovu.... na první pohled nic zvláštního..... usínáš s myšlenkou proč ho vlastně nijak neukazuje..... RÁNO: Gill s Morganem se probudí s bolestí hlavy a vygumovanou hlavou Aleera si nechává zdá ktrásné sny... Chris ještě chvíly vyspává a Sid....ta si dělá co chce....:D |
| |
| Probuzení Ráno, když se probudím, bolí mě kebule, ale to je nic o proti tomu, že nemám přivěšek drak. Začnu ho hledat a u toho sprostě nadávám a hlavně vztekle. "Doprdele, kdo z v ás mi ukradl ten přívěšek!" zařvu na Morgana a Havrana. Každý sval na mím obličeji je ztuhlý vztekem. Z očí by mi sršeli blesky kdyby mohli. "ÁÁÁ kde je vlastně Tiras!!!!" zařvu znova. |
| |
| ráno u zříceniny -- neobjednal sem si buzení ležim kus od těch dvou a spim....teda spím do chvíle než vzbudí Gill a začne vyvádět.... mlč chci spát zakručim polohlasem pač hlasivky mám tak trochu v háji když sem celou noc prozpíval....ale nelituji toho.... koukám na ty dva a kdo je vlastně Tiras? otáži se pač paměť na kámoše těch dvou fakt nemám..... |
| |
| ráno probudim se maličko mimo.... bolí mě hlava ale snažim se to ignorovat..... po chvíly si začnu vybavovat Kdo jsem,co tu dělám aj. najednou začne Gill řvát a jestli jsem až do teď napůl spal tak jsem vzůru dokonale.... o přívěsku nic nevim.... odpovím a zarazím se počkej...tys měl nějakej přívěsek? zeptám se překvapeně na jeho druhou otázku neodpovídám....pouze na sucho polknu ehm....malej průser..... |
| |
| Zřícenina ÁÁÁÁÁÁ......o ni o něm nic nevědí... pomyslím si najednou. "A kde je Tiras!" zařvu na Mg. Pak ještě kouknu na Havrana. "Ty drž hubu!"" křiknu zostra a koukám na Mg. |
| |
| Ráno Ráno se probudím stále ještě ve zvířecí podobě, je to tak nejbezpečnější. Natáhnu přední tlapy, hlavou a hrudí se snížím až k zemi a zapřu se zadníma. Tím se krásně protáhnu a až pak se proměním zpět. Cítím hlad a mám touhu se vykoupat. Opět se proměním a rozběhnu se. Ulovím si většího jelena. To je výhoda. Nepotřebuji lidské maso, stačí se přeměnit, nažrat se a je mi dobře. Podle sluchu a čichu najdu řeku a rozběhnu se k ní. Zde se opět přeměním, svléknu a jdu se vykoupat. Užívám si průzračné chladivé vody. Když vylezu a osuším se, obléknu se, příspěvek opět bezpečně uložím a pak jdu běhat |
| |
| zřícenina přeběhne mi mráz po zádech z toho jak na mě Gill zařve.... chvilku koukám jako já nic já vlk a zvednu se ze země... kouknu k havranovi a řeknu buď v klidu..toho neznáš a radši se do toho nemotej maličko couvnu a pravím k Gillovi no...víš....Tiras.....ten už tak nějak není s náma vyklopim pravdu a jsem připraven zdrhat....vím jakej Gill je když se nasere..... |
| |
| Zřícenina Zařvu jak šílenej. "No bezva!!!!" zařvu. Pak se otočím k lesu(Zády, k Mg a H.). Proměním se na bílého tygra. Zezačátku se zdám jako pěkné zvíře.  Ale pak se na ně otočím a mám rudé oči. Cítím volání přívěšku. Rozběhnu se do lesa. |
| |
| zřícenina -> pronásledování tygra koukám na Gilla nebouchl tak jak sme čekal pomyslím si a vyjeveně čumim v co se proměnil... kurva cože?....bílej tygr...a Gill? Mám dojem že někomu tu hrabe prohodím k havrnaovi počkej tu já ho doženu a nějak ho uklidnim.....snad na to se proměnim ve vlka a pelášim za Gillem směr les.....a hlavně nenápadně :D |
| |
| Les Jen tak si běhám po lese, když ucítím něčí přítomnost. Je to zvíře, podle všeho tygr a smrdí.. Tak k tomu je ten přívěsek! Dojde mi to, když ve smradu poznám Gilla a kus od něj i Morgana. Jsem dost blízko, bude lepší dát se na ústup..neboo.... Tygři narozdíl od gepardů a panterů na stromy neumí lízt. Celkem mě láká vylézt si na strom a provokovat ho. Ovšem když se promění a sestřelí mě kouzlem tak to moc fajn nebude. Radši se tedy rozeběhnu pryč. |
| |
| Běžím jak nejrychleji dokážu. Brzy vidím černého pantera jak se snaží uniknout. Když sem dost blízko, proměním se a z hůlkou v ruce mířící na pantera zařvu- "Pertrificus Totalus!" doufám, že to vyjde, pokud jo, tak k panterovi dojdu a počkám až se proměn na člověka, pokud mi to nevyjde rozběhnu se uza ním dál. |
| |
| les vidím akrobatický kousek který Gill provádí..... sakra co blbne! řeknu si a ve chvilce kdy vykřikuje kouzlo doženu ho a skočím mu na záda.... povalím ho a kouzlo evidentně nevyšlo.... vidím černého pantera a nechám Gilla Gillem a běžím za nim.....teda vlastně za ní.... teď kdyby si píchla něco do nohy..... vzpomenu si na náš závod |
| |
| Les Je za mnou, ale já vím že tam je. Také jsem běžela pomalu, aby mě dostihl. Slyším kouzlo a nic, jen se ohlédnu a mňoukavě se zasměju. Ve chvíli, kdy si ale všimnu vlka, který Gilla porazil zarazím se. Počkám až mě dožene a pak běžím s ním po boku hloubš do lesa. Pak prudce změním trasu a vracím se zpět za Gillem.  Skočím po něm, povalím ho na zem a vrčím. |
| |
| Zavrčím a pokračuju v běhu. Pak po mě najednou skočí ten panter a svalí mě.. proměním se na člověka a použiji předchozí kouzlo. "Chci tenpřívěšek. vím, že ho máš zvěromágu!" zavrčím a stojím nad tím panterem. Mířím na něj hůlkou. |
| |
| les ještě jako vlk po poražení Gilla běžím se Sidoniou hlouběji do lesa..... trochu nevyberu prodkou zatáčku a na chvilku jsem mimo provoz v keři.... když se z něj vyhrabu už jako člověk oklepu se a zavrčím... nakonec dojdu k těm dvěma.....ve vlasech mám několik větviček a listí a mám trochu poškrábaný ruce..... mírově kouknu na Gilla který stojí nad Sidoniou a míří na ní hůlkou... hele nech jí bejt.... začnu ....vůbec netuším jakej přívěsek po ní chceš a stejně ona žádnej nemá...a ty taky ne....asi si to včera přehnal a magoříš řeknu vytáhnu hůlku a namířim na pantera.... ať mi potom udělá cokoli nezájem.... pomyslím si a odvolám Gillovo kouzlo.... pohledem k ní vyšlu jediné slovo "uteč!" |
| |
| Les Gilovo nadlší kouzlo mě chromí, svalím se vedle něj a jen na něj koukám. Ve zvířecí podobě nepozná, jestli mám jeho řetízek nebo ne, ale slabé pálení mi upozorňuje, že to asi ví. Mňoukave se mu zasměju a opět nic nedělám. Za chvíli přijde Morgan v lidské podobě a výsměšný pohled pro Gilla se změní v něžný pro Morgana. Hned se ale uklidním. On odvolá moje kouzlo a já se zvednu a oklepu. Proměním se zas v ženu a z kapsy vyndám přívěsek pečlivě omotaný kolem ruky aby mi ho nevzal. |
| |
| Les Hledáš tohle? zeptám se Gilla hned jak se Sid promění a přívěsek ukáže..... její něžný zvířecí pohled na mě se nedal přehlédnout a tak se na ní usmívám.... napadne mě šílenej nápad a jeho uskutečnění by bylo nebezpečné ale nakonec to risknu...... vím že Gill by sid zabil během chvilky a tak na něj namířím a řeknu Expeliarmus! jeho hůlka odletí kamsi někam a bude jí nucen chvíly hledat.... mezitím chytnu Sid za ruku a začnem spolu utíkat pryč od Gilla..... než hůlku najde.... řeknu za běhu .....budem daleko....a pak se toho zbavíme aby nás nevystopoval navrhnu |
| |
| Proměním se na Tygra a skočím po Sid. Strhnu přívěšek a v tlamě s ním utíkám pryč. Hůlka mě teď nezajímá. Tohle Morgan podělal... pomyslím si. Kus od nich si přívěšek nasadím na krk a hned se měním na mnohem většího démona než jindy. Je to tím, že sem nasštvanej... Pak k nim dojdu. Popadnu Morgana a vzletím. Sid nechám na pokoji. Přiletím na zříceninu a změním se zpět. Morgana držím pod krkem. "Co si o sobě myslíš! Na něco zdá se zapomínáš! Nechtěl sem jí ublížit ani ji zabít. Pouze sem chtěl ten přívěšek!" zařvu na Morgana. "Jestli si chtěl vědět k čemu to mám stačilo se zeptat! Ale neměl si mi bránit v tom abych ho získal! Jestli todle měl bejt tvůj projev zrady tak to řekni na rovinu!" řvu ještě víc a z očí mi srší hněv. |
| |
 | Procházím se po škole. Zdravím žáky a užívám si slunného dne. Sice je už chladněji, ale slunce svítí. Horácio Je v kabinetu a něco si připravuje. Já se pomalu blížím k lesu. Mám, nemám, mám nemám, ale jo jdu tam. pomyslím si. Proměním se na jednorožce a vběhnu do lesa. Nevím rpoč tam běžím, ale běžím. Najednou na zemi najdu něčí hůlku. Poznám ji, je Gillova. Jen se leknu. Proměním se na člověka. Vezmu ji a schovám. Svojí mám naštěstí s sebou. Opět se proměním a běžím dál. Zaslechnu nějaký humbuk. Slyším Morgana a Sid. Pak jen vidím nějakého démona a dál nic. Doběhnu na to místo a proměním se na člocvěka. Vidím jak Sid leží na zemi pomohu jí vstát. "Sid co se stalo?"* zaptám se vyděšeně. |
| |
| v tom zmatku ani nvm kde sem...:D trhlý nápad se ukázal jako velmi špatný nápad.... když Sid schodil kvůli přívěsku chci jí pomoct ale to už mě rozčílenej démon chytne a odletí se mnou zpět na zříceninu..... škrtíš mě protestuji přidušeně a vyslechnu si jeho proslov.... samozřejme pane....tohle nebylo myšlený jako zrada zavrčím a snažím se vymanit z jeho sevření..... nějak se to nedaří a tak se proměním ve vlka a hryznu ho do pracky kterou mě drží..... jeho stisk povolí a já vyklouznu...poodběhnu kousek a proměním se zase do člověka.... v ústech cítím pachuť Gillovi krve a zakručí mi v žaludku.....mám docela hlad ale teď se na to moc neohlížim.... proč ti na tom kousku kovu tak záleží?! vyštěknu na co je ti dobrej? při tom jsem ostražitý v případě že by sem ho nasral natolik aby mi chtěl fakt něco udělat..... |
| |
| Les Ublíží mu kvůli mě! Nemohu se na Morgana zlobit i když by to bylo to nejlepší, co bych mohla udělat. Odepsat ho za to co dělá a nenávidět ho stejně jako Gilla. Nejde to. Pomáhal mi a on mu kvůli mě ublíží. Už jsem se sbírala na nohy, když přiběhne Oronile a pomáhá mi vstát. Není teď dobré abys tu byla. Měla bys rychle zmizet. Poradím jí, sdělím jí že jsem v pořádku. Jestli mě budeš sledovat, zakousnu tě. Zavrčím na ni, přeměním se a rychle skoro s bláznivým šílenstvím pádím tím směrem, kudy zmizeli Gill a Morgan. Už mě píchá v boku i v plicích, běžím tak rychle, že není možné rychleji. Konečně tam doběhnu, skryju se ve křoví a sleduji je. Gil zrovna Morganovi nadává a ubližuje mu, svaly se mi napínají a automaticky cením zuby. Ovládám se, abych nic neudělala a je to dobře. Morgan si pomohl sám a kus uskočil. Zrovna kus ode mě. Slabě mňouknu. Tak aby to NIKDO kromě Morgana nesylšel. Jestli si mě všimne jen trhnu hlavou abych mu ukázala směr a pak se tudy odplazím pryč. |
| |
| zřícenina Poté co mě Gill s Morganem nechaj samotného seberu se vezmu kytaru a za chůze na ní hraju a myslím při tom na Aleeru.... asi po půl hodině slyším návrat Gill s Morganem.... nenít o nic přívětivého a tak se do toho nechci motat.... schovám kytaru,proměním se a jako havran vyletím na větev stromu ze které hledím na tu scenérii.... nejradši bych se smál když vidím Morgana jak Gilla sprostě kousnul.... ten ho nebude mít rád pomyslím si pak ale mé bystré havraní oko spatří poblíž Morgana i ženy/pantera (nvm v jaké seš podobě) ale ale...vlček se nepochlubil |
| |
| KOuknu se rozzuřeně na Morgana. "Takhle na mě neštěkej a už vůbec se mě nepokoušej kousnout!" zavrčím. Proměním se v démona apokusím semu jednu vrazit. Počítám, že mi uhne, ale i přesto mu na obličeji zanechám dost hluboké šrámy. Pak se opět proměním v člověka. "Příště si nevyskakuj, a kde je Havran!" křiknu když si uvědomím, že tu není. Pak jen zavrtím hlavou a sednu si ke zdi. Snažím se sklidnit tím, že začnu lámat klacek, který leží vedle mě. No je dost tlustej a velkej, ale síly mám dost. "Není to nic bezcennýho!" dodám vrčivě. "Je od té čubky s modrýma vlasama, ukradl sem jí ho. Díky němu mám ohromnou moc. Měním se do toho démonického tygra. Kdyby si mě ta krává neodmítla vzít, mohl sem se měnit v draka...Za to se jí chci pomstít, za to ji chci umučit k smrti." řeknu a zatnu pěsti tak až mi zbělaj klouby a vystoupaj mi žíly. Postavím se a praštím do zdi. Mám z toho sedřené klouby. |
| |
 | Běhám si po lese a už dýl pozoruji jednu skupinku mužů. Jeden z nich se mi dost líbí. POdle toho co sem zaslecha se jmenuje Gill. Sedím v koruně jednoho stromu, když přiletí na větev havran, taktéž zvěromág. Všimla sem si že to byl předtím člověk. Skočím vedle něj na větev. Sedím na větvy a cpu se ořechem. Půlku ořechu nabídnu v mých malých pacičkách havranovi. Čekám na jeho reakci. Pokud ořech odmítne zdlábnu ho celej jestli ne tak mu ho nechjám a zadívám se na Gilla. POslouchám jeho vyprávění. |
| |
| na stromě u zříceniny sedím si jakožto havran a pozoruji ty dva.... lehce sebou cuknu když Morgan dostane přes tlamu a zpozoruji že má přes tvář stopy drápů to muselo bolet pomyslím si ale jsem názoru že si to stejně asi zasloužil.... najednou zpozoruji černou veverku vedle sebe jak se spe ořechem.... to jsou dneska zvířata podivím se když mi podává kus ořechu.... kdybych mohl usmál bych se nad tím.... po větvi udělám krok k ní a ořech si zobákem vezmu a sním.... kdo to asi je? zeptám se sám sebe ořech mi málem zaskočil když Gill začal vyprávět o tom že si Oroniel měl vzít.... to sou věci vytřeštím oči |
| |
| zřícenina uslyším mňouknutí.... hlavu lehce stočím za zvukem a koutkem oka zpatřím Sid.... proč to dělá? zeptám se sám sebe když si všimnu že někam ukazuje.... na poslední chvíly postřehnu Gilla kterej se nějak zjevil u mě a pokusím se vyhnout jeho pracce.... auuu gggrrrr zavrčím bolestí protože se gill trefil i když asi ne tak jak měl v plánu ale i tak je to dost.... levou rukou si přejedu po tváři ssss palí to a když kouknu na ruku mám celou od krve.....prsty nevzrušeně olíznu až se uklidníš tak si mě najdi zavrčím na něj havrana sem neviděl a ohledně tvého plánu na mučení k smrti si pohovoříme později a těmito slovy se proměním ve vlka a běžím směrem k řece...proběhnu kolem Sid a nezastavím se dokud nejsem u řeky.... tam se proměním zase na člověka kleknu si k vodě a ještě jendou si přejedu po tváři.... ggrrrrr to je svině!!! z hladu už nevim co znovu olíznu prsty ale nakonec ruce namočím a lehce se dotknu tváře.... po zjištění že to pálí ještě víc se na to vykašlu nechám to být a lehnu si na záda..... |
| |
| Sedím na větvi a pozoruji dějí. Pak se posadím jako člověk a proměním se v překrásnou dívku, která má havraní vlasy, spadající mi až po pas. Mám černéoči. "Notak proměň se...vím, že si zvěromág." pobídnu ho a uculím se na něj. Pak koukám na Gilla. "Ale jemu ani muk." kývnuke G. |
| |
| Les Svaly a šlachy se mi opět celá napnou, když vidím jak Gill sekl Morgana do tváře. Blísknu po něm žlutýma očima, než se vztekle otočím a peláším za Morganem k řece. Pozoruji ho, jak se svalil u řeky a pomalu dojdu k němu. Několikrát do něj žďuchnu čumákem a uslyším, jak mu krčí v břiše. Nakloním se blíž, olíznu mu nezakrvácenou tvř a opeláším pryč. Lidské jídlo mu těžko seženu, tak mu ulovím velkého dvanácteráka. Přitáhnu mu ho k řece a pak se teprve přeměním. Najez se, nic lidského po ruce nebylo. Vysvětlím mu a zkoumavě si ho prohlížím. Ránu mu ošetřím hned jak se přemění a nají. |
| |
| u řeky zrovna když přemýšlím jestly se mi chce umřít na takhle blbou ránu ucítím jak do mě někdo strká.... otočím hlavu a vidím Sid.... pousměji se na ní co mi rána dovolí pak mi jí olízne a jen tiše syknu..... pak někam běží a sem zase sám.... klatě...to je dneska ale kráááásnej den řeknu si velmi nadšeně pak zpozoruji příchod Sid a kus žvance.... díky řeknu proměním se ve vlka a pustím se do jelena...... když se dostatečně najím proměním se zpět otřu se od krve a vrátím se k Sid.... netušil sem že dneska poteče krev....a když už tak proč zrovna moje? zeptám se po zjištění že se nemůžu tolik smát..... |
| |
| na stromě -> u stromu u zříceniny ze stromu ještě jako havran koukám co se z veverky stalo..... do hájíčka zelenýho....co sem komu udělala? zeptám se když spatřím překrásné černé vlasy..... jakmile mě osloví uposlechnu jí a seskočím z větve a za skoku se proměním v člověka..... zdravím krásko.....jak si mě prokoukla? to jsem tak průhlednej? zeptám se s úsměvem |
| |
| "Ehm co pak sis nikdy nevšiml černé veverky, pobíhající kolem Vaší bandy? Určitě sis mě musel všimnout." zazubím se na něj. V podobě vevrky zeskáču ze stromu a tam se proměním na člověka. "Počkat....nejsi ty Chris? Zvaný Havran?" zeptám se. Pak se na něj usměji. "A ten dlouhovlasý je Gill Dragon a blonďák je Morgan Asriel. Ale chybí tu Mortis Egesi...ten vlez do prdel." řeknu. "No já sem taky dost známa....Miria pod přezdívkou děvka." řeknu a usměji se. Z té přezdívky si nic nedělám. |
| |
| Les Notak, děláš, jako bys umíral. Je to jen škrábanec. Hlubokej škrábanec, ale prostě škrábanec. Třeba ti jizvy budou slušet. Mrknu na něj pobaveně. Ukaž mi to.. Kleknu si k němu a prohlédnu si to. Umeju ti to a varuju tě, že to bude bolet, ale nebuď jako malej. Namočím si ruku ve vodě a celé mu to omyju. Když budeš hodnej, udělám ti lektvar na uzdravení a celej ten hnus zmizí, Kouzlem to nepude. Ránu dostatečně omyju, umeju si ruce ve vodě a svalím se do měkké trávy, Chtělo to chvíli odpočinku a nic nedělání, už jsem z toho pronásledování byla skoro spitomnělá. |
| |
| les s řekou nedělám že umírám namítnu a ušklíbnu se nad poznáímkou že mit o třeba bude s jizvama slušet a co když ne? zeptám se a se zatnutýma zubama si nechám ránu omýt připadám si jako bych měl umrtevenou polovinu xichtu podívám se na sebe do vody ježiš marja hmmm fakt hezký ohodnotím nahlas a pak si lehnu kousek od Sid.... ještě jednou dík proč se o mě tak stará? a proč se já nechávám....vždyť.....to není normální! |
| |
| Les Když ne, tak ti balení ženskejch pude míň než teď no.. Rádoby nezaujatě pokrčím rameny. Ale prosimtě, děláš, jako by to byl konec světa. Přece jsem ti řekla, že když budeš hodnej namíchám ti lektvar a po škrábnutí nebude ani stopa. Zavřu oči a rozpažím ruce. Jen lačně vdechuji čerstvý vzduch a kdybych mohla, okamžitě spím. Já ti děkuju |
| |
| pod stromem u zříceniny no jo....veverka ušklíbnu se když si vybavim pár okamžiků kdy sem jí zahlédl párkrát sem veverklu zahlíd...ale nějak sem si jí nedal dohromady s tebou zasměji se.... jakmile začně s jmenováním nás všech hodim oči v sloup No jo....to jsme my.... odmlčím se a pokračuji Mortise zas tolik neznám ale podle všeho toho debila chytli v bystrozoři njn....děfka....v tomto případě jsem rád že mi říkají Havran Co tu děláš? zeptám se |
| |
| "Ale přistěhovali sme sem a už delší dobu Vás pozoruji, Vaše skupina mě zaujala. A tu modrovlasou čůzu, nemám ráda...Slyšela jsem, že chcš jít dělat do bradavic špeha. Mohla bych s tebou? Byla bych za veverku a chovala bych se jako tvůj mazlíček." mrknu na Havrana a jemně ho políbím na rty. Pak se usměju. "Uvažuju o tom se k Vám přidat." prohodím a sednu si ke stromu. A ten blonďák to opd Gilla pěkně schytal, asi není 2x moudré ho dráždit." řeknu. |
| |
| jakže dlouho už nás sleduješ? a....ehm...koho konkrétně? zeptám se tak trochu zmateně když vidím co všechno ví.... než však stihnu nějak zareagóvat dál,políbí mě.... jsem zaskočený....velmi.... cože? nechápu..... jo...no....mo-možná by to šlo vykoktám a pak se poškrábu za krkem a usměji se No...jako bys Morgana neznala... ušklíbnu se zajdu za zídku vytáhnu kytaru a sednu si kousek od Mirii a začnu hrát melodii kterou sem jí tenkrát hrál ještě ve škole když sem se jí snažil získat....boužel pro mě byla s Morganem.....to že ho s každým podváděla jsem tak nějak ignoroval...... navíc...ti dva spolu chodili tak nějak volně.... oficiálně spolu ale vzájemně a veřejně se podváděli..... |
| |
| Přecházím sem a tam abych se uklidnil. Zhluboka dýchám. Nakonec vytáhnu láhev vína a napiju se pak s ní ale mrsknu o zeď. Zjišťuji, že mě to uuklidňuje. Vezmu další dvě lahve, ale už prázdný od toho co sem vypili už dřív a mrsknu s nima o zeď. Nakone se uklidním. Sednu si ke zdi. Zaslechnu hudbu z kytary. Rozběhnu se proti zídce a vyskočím na ni. KOuknu dolu a koho nevidím Havrana s veverkou na rameni. "Tady si. Hele mohl by si zaletět do Bradavic a porozhlídnout se po tý krávě?" zeptám se Havrana. |
| |
| u řeky u lesa za zmíňku o balení ženskejch se jen zašklebim kdybys tak věděla...... beztak mi to nešlo už teď tak je jedno jestly mi to s jizvama půjde líp nebo hůř..... v aktuální situaci stejně žádnou nepotkám hodně dlouho.... pak si uvědomím že mám lov na Oroniel a aktuálně ležim vedle Sid....tak se opravím vlastně....kromě Oroniel a tvých občasných návštěv které jsou vždycky velmi zajímavé usměji se na ní....teda jen napůl....tvář mě stále dost bolí ale to nedávám najevo.... za co mi děkuješ? zeptám se i když to vím... |
| |
| Kouknu se na Gilla a vyskočím si na zídku. Vyskočím mu na rameno a hryznu ho do ucha a pak ještě do krku. Rychle zdrhnu a skáču po stromech směrem k Bradavicím. Když skáču kolem řeky zahlédnu Morgana a nějakou ženu. Proměním se a vytáhnu ořech. Pak se zase změním ve veverku. Sním vnitřek ořechu a zbytek hodím po Mg. Totéž dělám i se šiškama, kterýý najdu někde se válet. Akorát šišky házím skoro celý. Skočím Mg na břicho a olížu mu nos. Pak zdrhám pryč a pak čekám na jendom ze stromů na Havrana. |
| |
| ležím klidně vedle Sid a čekám co mi řekne když v tom na mě spadne vyžraný ořech.... grrrr zvrčím a sklepnu ho ze sebe.... blbý stromy......počkat...ale tady nerostou ořechy! docvakne ami a v to chvilku mě někdo bombarduje šiškama.... rozhlížím se po atentátníkovi a zpozoruji blížící se veverku..... než stihnu nějak zareagovat vyskočí na mě olízne mě a zase běží pryč..... dneska jsou i zvířata drzý prohodím naštvadě a něco si uvědomím vždyť to není veverka!!!! předem se zhrozím jestly je to vážně ta co si myslim nebo ne.... že to není ona...prosíííííím doufám vduchu ale je mi to prd platný..... pokusim se uklidnit ulehnutím zpět k Sid a zeptám se Myslíš že když budu opravdu mooooc moc moc hodnej že bys mi ten lektvar udělala i nějakej do zásoby pro přápad že by se to opakovalo a tys zrovna nebyla poruce? vedle Sid ležím na břiše s rukama opřenýma o zem a pohledem na ní..... |
| |
| U řeky Nešlo? O tom by se dalo polemizovat. Zamumlám a nijak blíž se k tomu nevyjadřuji. To snad neni rád, že mě vidí? To bylo keců.. Naježím se. Zeptá se, za co děkuji a když už chci odpovědět, vyruší nás dopad ořechu a pak šišek. Onen útočník, veverka, se nakonec přižene, olízne mu nos a odběhne. Neřešila bych to, kdyby mě do nosu neuhodil její pach. Holt ty smysly. Oči se mi zúží a posadím se. Očima které vidí víc a dál prozkoumávám okolí. Tak kdepak si? Možná bych mohla.. Odpovím Morganovi, ale moc ho nevnímám. Místo toho tam sedím, div nevrčím. V hlavě mám dva pocity. Obavy, zda to není někdo nebezpečný a žárlivost. |
| |
| u řeky no jistě zareaguji na to její polemizování :) to je ale den doprovodím myšlenkou Sidoniinu reakci na veverku..... fajn co teď řeknu? zeptám se sám sebe když vidím její pocity zářící z očí koukám dobře? je tam i špetka žárlivosti nebo se mi to zdá? neměj obavy není nepřátelská prohodím a ještě si přejedu po tváři.... stále to bolí ale už né tolik..... pro ten lektvar najdu skvělé využití pomyslím si pokud ovšem budu hodný dle jejích představ mšlenky mám rozházen...chvilku dumám nad veverkou (hlavně jak se vlatsně jmenuje) a chvilku nad tím co si Sid představuje pod slovy hodný Morgan a pak mi také hlavou vrtá ten lektvar...... |
| |
| U řeky Není nepřátelská? Je přátelská? Takže ji znáš? Jen aby nebyla až příliš přátelská. Fajn.. Zvednu se. Stále jseště velice naježená, div že nevrčím a okamžitě se neproměním. Jsem holt vášeň sama. Sundám si hábit i vestu, stáhnu boty i kalhoty. (mám dlouhou košili) Potřebuji si schladit horkou hlavu. Rozeběhnu se a skočím raději do řeky, kde se chvíli nechám unášet proudem, než se uklidním. Nakonec plavu zpět. Proud není prudký. |
| |
| u řeky zamyšlen hledím do Blba.... Sid ale vnímám ovšem než stihnu zareagovat zvedne se,sundá šaty a skočí do vody.... polekaně sebou cuknu a zvednu se tak teď nevim jestly se šla jen vykoupat nebo utopit probleskne mi hlavou vzápětí vidím že se nechá volně unášet proudem a po chvíly plave zpátky..... uf.....já sem si říkal že sem jí nemohl tolik rozhodit aby se šla topit když doplave ke mě podám jí ruku abych jí pomohl z vody...... |
| |
| U řeky Když doplavu až zpět k Morganovi a on mi podívá ruku, chytím se jej a vylezu na břeh. Krátce se k němu přitisknu. Je to jen vteřinka, nejde tedy poznat zda to byl záměr. Vypadá to spíš, že jsem jen zavrávorala a zachytila se jej, otočím ho zády k vodě a pustím ho. Po ten krátký okamžik jsem mu věnovala jeden upřený pohled modrých očí. Děkuji Když jsem se ho pustila odešla jsem jen v dlouhé promočené bílé košili, pod kterou výrazně prosvítalo tmavé spodní prádlo, ke svému oblečení. Jen musím počkat, až oschnu, kožené kalhoty na mokré tělo není nejlepší nápad. |
| |
| u řeky pomohu jí na břeh...její krátké přitiskutí nezpůsobí žádné moje podezření na skrytý záměr ale pouze to že od ní mám mokrou košili a i své trochu ošoupané džíny.... to mi však nijak nevadí.... její úpřený pohled jejích překrásných zářivých očí oplatím svýma zelenýma.... nemáš zač usměji se na její poděkování a pozoruji jí hmmm krásná postava.... okomentuji si vduchu a začnou se vě mě probouzet zvrácené choutky.... radši se kousnu do rtu a zaženu šílené myšlenky... ne....jí bych tohle nikdy neudělal..... mé vnitřní vlčí já ale odpoví nikdy neříkej nikdy najdenou cítim slabé prasknutí a sladký příval krve... fakt skvělý pomyslím si a začnu z prokousnutého rtu sát krev při tom koukám na Sidoniino prosvítající prádlo..... |
| |
| U řeky Moc pozornosti teď Morganovi nevěnuji. Když už mne moc nebaví čekat na oschnutí, přeci jen není zrovna teplo, použiju jednoduché kouzlo a jsem suchá ihned. Obléknu si své kožené kalhoty, utáhnu košili a přes ni si vezmu ještě jakousi vestičku. Obuji si boty a jen se posadím do měkké trávy. Do nosu mne přaští pach krve, kovový s něčím co velmi vzdáleně připomíná pepř. Ježiš fuj, nech toho...ukaž mi to, akorát ti to nateče. Zamračeně se zvednu a dojdu až k němu. Jakoby ti nestačily ty šrámy na obličeji.. Zašklebím se, donutím ho nechat rty normálně a přejedu mu po spodním, prokouslém rtu prstem. Chceš to vyléčit, nebo vydržíš to nechat v klidu se zahojit? |
| |
| u řeky menší skrat toho si nevšímej odpovím a slabě syknu když mi po rtu přejede prstem....zamaskuji to úsměvem není to moc takže to nechám být... ....snad dořeknu v duchu rukou si ještě přejedu po tváři a nepotěšeně se ušklíbnu pač o ještě furt bolí i když už ne tolik a na prstech mám ještě slabé šmouhy zasychající krve jak dlouho myslíš že ti bude trvat příprava toho lektvaru? zeptám se a souběžně s otázkou se sehnu k vodě a umyji si ruku a slehce i tu tvář kterou následně utču do rukávu což později zjistím že nebyl nejlepší nápad..... |
| |
| U řeky Upřeně pozoruji jeho výraz. Necháš být..hm.. Důležitě nad tím přikývnu, tomu tak věřím. Uvidíš... Odpovím mu. Z vaku, který mám u sebe vyndám hadí kořen, listy belzebubu a okvětní lístky šalvěje. Nosím toho sebou trošku víc, je to potřeba. Kotlík nemám, přemýšlím, jak ho nahradím. Chvíli se přehrabuji ve vaku a vyndám jakousi malinkou mystičku. (vak je poupraven kouzlem asi jako stany na zápase) Několikrát na mystičku klepnu hůlkou a promněním ji na kotlík. Kamenem rozdrtím přísady a dám je do kotle, zaleju je trochou vody s řeky a hůlkou podpálím oheň pod kotlem. Teď už jen míchat a odlít přebytečnou vodu. Máš špinavou košili, nemohl jsi vydržet? Povzdechnu si, chytím ho za bradu a trošku lektvaru mu plácnu na tvář. Bude to pálit.. Oznámím mu suše. Prstem smočeným v lektvaru mu přejedu i po tom rtu, už ho vidím, jak to nechá být. Až to bude, umej si to. Kotlík mu tam nechám i se zbytkem lektvaru, velým zbytkem. Tak, to by bylo, za chvíli budeš zase bezchybně dokonalej a já se loučim. Mávnu na něj, jsem poměrně nabručná a ani sama nevím proč. Posbírám svoje věci a odcházím. Hlavně to nenech uschnout. |
| |
| u řeky její upřený pohled se mi zprvu nelíbí ale už si začínám zvykat.... sednu si kousek od do turckýho sedu a pozoruji co všechno si bere a jak to připravuje a snažím si to pamatovat kdyby náhodou.... než stihnu odpovědět na poznámku ke košili plácne mi na tvář ruku s lektvarem její suchou poznámku přejdu bolestně znějícími slovy "tak to říkáš brzo" nakonec mi přejede i po tom rtu načež zjistím i pachuť onoho lektvaru.... tak ta krev byla ale lepší zaskučím si v duchu ale zarazím se nad jejími slovy počkej...kam jdeš? zeptám se,zvednu se,nechám lektvar lektvarem a než stihne ujít pár kroků jsem u ní..... proč chceš odejít? zeptám se když stojím přímo před ní a lehce zazmatkuji když zjistím že při zastavování jsem jí chytil za ruku a zatím nepustil..... hups... |
| |
| U řeky Nevím... Odpovím mu a nechápu, proč ho tak zajímá, kam jdu. Během chvíle mě dostihne, chytí za ruku a zastaví. Překvapilo mě to tak stuhnu uprostřed pohybu, oči mám lehce vytřeštěné. Hned se ale uklidním a bez jakékoliv známky nejistoty se na něj otočím. Lektvar už máš, to na obličeji zmízí za chvíli, to na rtu už je pryč. Potřebuješ snad ještě něco? Zeptám se, snažím se, aby to znělo co nejchladněji a nejlhostejněji. Moc mi to ale nevyjde a při pohledu na něj znejistím a oči se podivně zalesknou. Rychle odvrátím hlavu. |
| |
| u řeky vycítím že se snaží být ke mě chladná ale hrozně jí to nejde a toho využiju... její ruku nepouštím a počáteční nejistota se vytratila.... Ovšem i u ní je tomu tak ale nevzdávám se a promluvím já....já chci být s tebou..... vyrazím ze sebe a pak přemýšlím nad tím co jsem vlastně řekl její odvrácená tvář se mi nelíbí podívej se na mě řeknu....nepřikazuji...zní to spíš jako žádost i když sám nevím proč |
| |
| U řeky Zamračím se, jeho slova mi v tuto chvíli nedávají sebemenší smysl. Chvíli trvá, než pochopím. To není možný. Tomu nevěřim. Hodně znejistím, očima těkám někam za sebe, cítím jak mě jeho ruka na té mé pálí. Sakra jak já tě nenávidim.. Je to pravda, ovšem pravda je i úplný opak této myšlenky. Nejistota z nadálé situace a zmatek mi vženou slzy do očí. Řekne, abych se na něj podívala. Ovšem není tam ani špatnka rozkazu. Nechci se otočit, ale nakonec to udělám. Podívám se na něj lesklýma, skleněnýma očima plnýma zmatku, bolesti a vzdoru. |
| |
| kus od řeky než se otočí nevidím pořádně jak se tváří ale podle toho jak jí držím za zápěstí jednoduše zjisítm podle tepu že je rozrušená.... co to dělám....asi nejsem normální....zmagořil sem!!!!! dojde mi až po delší chvíly nakonec se snažím na nic nemyslet.....vyčistit si hlavu....takhle narychlo to sice nemá tak velký účinek ale umožní mi to zapomenou ńa vše okolo a nyní pro mě existuje jen ona.... jakmile se na mě otočí se skleněnýma očima okamžitě se sputí mnou nenáviděná reakce....začnou mi též slzet oči do háje! zanadávám si vduchu když lehce odvrátím tvář a snažím se to rozmrkat..... omluvně se na ní podívám Promiň....tohle je tak trochu nechtěná reakce pousměji se a zjišťuji že tvář už mě nebolí což mě potěšín ještě víc.... nakonec si uvědomím že když jí tu zadržuji tak bych se měl věnovat jí a né sobě... zůstaneš tu ještě se mnou nebo máš něco lepšího na práci? zeptám se a tiše velmi tiše zamumlám dodatek spíše pro sebe ..nebo snad s někým? zní to spíše žárlivě než naštvaně ale i ona špetka žárlivost je potlačována.... v danou chvilku se koukám víceméně do země..... |
| |
| U řeky Hodně mě překvapí, když i jemu se zalesknou oči. Vytřeštěně se na něj podívám. Tohle je nějakej vtip...to neni možný.. Morgan nikdy nebrečel..co to je za kopii? A nečekaná.. Promluvím najednou do ticha a pořád na něj nevěřícně koukám. Dokonce pak prosí, abych tady s ním zůstala. To snad není mpžný, já mu asi namíchám protijed na mnoholičný lektvar, abych zjistila, kdo to je a co udělal s Morganem. Skoro se mi z něj podlamujou kolena, jak jsem rozrušená. Pak navíc vypadá, jako by žárlil. No já se zblázním. Tomu vážně nemůžu uvěřit. Nejsi nemocný? Zeptám se zcela nesouvisle, jsem totálně mimo, teď nic nepobírám a nic mi nedochází. |
| |
| u řeky nIkdy nebyl důvod aby se projevila protože nikdo z mého oklí nebrečel tudíž mě oči neslyzeli odpovím a přemýšlím na co asi myslí mě asi vážně hrálo....sem to vůbec ještě já? přemýšlím Co udělala tak úžasnýho že jí prostě nemůžu nechat odejít nebo jí jednoduše poslat někam nebo něco jinýho....proč to nejde???? ptám se sám sebe z myšlení mě vythne až její otázka zda nejsme nemocný... no...nevím....možná jsem ztratil příliš krve a nebo.... zarazim se uprostřed věty a úplně jsme zapoměl co to nebo mělo být..... zatváříém se zamyšleně jako bych hledat odpověď na nějaku její otázku |
| |
| U řeky Hodně nechápavě ho pozoruju. Opravdu hodně. Pozoruje mě, jako by něco hledal. Jako by něco zjišťoval. Nerozumím tomu, nerozumím jemu, nerozumím ničemu. Co se to děje? Ještě pořád mi nepustil ruku a já mám dojem, že mi brzy uhoří. Přesto mám i pocit, že nechci aby ji pouštěl. Tolik krve to zas nebylo... Nebo? Vyděšeně se na něj podívám, čekám odpověď, která nepřichází. MNorgane jsi v pořádku? Neni ti nic? Odpovědi se mi nedostane, sáhnu mu na čelo, abych se podívala, jetsli nemá horečku. Asi je vážně nemocnej. |
| |
| u zříceniny hraju novou melodii a snažím se vymyslet slova... Miria se nějak proměnila ve veverku chvilku byla u mě na rameni a pak utekla směrem kam běžel Morgan.... chtěl sem jí dohnat ale zastavil mě Gill s onou otázkou.... no..mohl bych....ale chvilku to potrvá upozorním ho uložím kytaru,proměním se v havrana a letím směr Miria... veverku zahlédnu na jednom stromě... přistanu u ní a zpozoruji kusek od nás Morgana se Sidoniou.... kristova noho co to.....?! všimnu si že už nemá šrámy na tváři a vidim jak je v její přítomnosti nechutně naměkko.... to snad není možný....kolikrát sem říkal že láska neexistuje.....ano...můžeš jí hledat....můžeš po ní toužit.....ale není kdybych mohl zopakoval bych mu to telepaticky....boužel pro mě to neumím..... pakdostanu podlý nápad a jen co roztáhnu křídla začnu ho realizovat..... sletím k Morganovi drápama na nohách ho seknu za krkem....vyhnu se jeho ruce ještě ho do ní klovnu.... pak odletím do hustého porostu stromu k Mirie a pozoruji ještě Morganovu reakci..... ty mi ho krást nebudeš řeknu si vduchu při vžedném pohledu na Sidoniu |
| |
| kus od řeky v klidu....nejsem nemocnej.....snad... odpovím s úsměvem najednou však uslyším zvuk křídel a než stihnu zareagovat ten opeřenec mě škrábne za krkem... oženu se po něm volnou rukou ale ten parchant mě do ní klovne a odletí.... ggggrrrrr ty svině zavrčím protože ten pach co z něj táhl bych poznal kdekoli a kdykoli..... pustím Sid a zdravou rukou si přejedu po škrábaci havraních drápů..... zjistím že to není tak hrozné ale příště si musím krk zahalovat víc pro podobné případy..... po chvilce ucítím že mi něco teče po prstech.... podívám se na pravou ruku a zjistím že mě klouvnul víc než sem čekal a teče mi krev ten má v tom zobáku větší sílu než sme čekal.... zavrčím a zatnu ruku v pěst a zavrčím na strom kam zaletěl.... to se na mě domluvili nebo co?to musí týct krev v našich řadách a hlavně ta moje?! podívám se na Sid se smutnýma vlčíma očima Co sem komu udělal? |
| |
| Strom Kouknu na Mg. Je mi ho trošku líto. Ale tak co stejně už s ním nechodím. Kouknu na Havrana apak skáču po stromch směrem k Bradavícím. Předpokládám, že Havran letí za mnou. To kdyby věděl Gill tam Morgana zabije... pomyslím si. Počkám na jednom stromě. Pak zase skáču když mě dožene. Když sme u Bradavic tak doskáču k hlavní bráně a bohužel je zavřená. Sakriš. Třeba je tu někde místo kudy se procpu. pomyslím si a něco takového hledám. |
| |
| U řeky Nejdřív veverka a teď havran? Havran..veverka.. Rozšíří se mi kočičí zorničky, když mi to dojde. Miria a Chris...stará parta zase celá? Přivřu oči a zavrčím. Tady očividně nejsem vítaná, Morgane, zbytečně máš plno zranění a nechci, abys mi pak něco vyčítal. Promiň. Dej si na tu ruku ten lektvar a přidej tam vodu ať nevyschne. Jsem naštvaná, rozmrzelá a z nepochopitelného důvodu se mi chce brečet. Lítostí a vztekem. Jak by se choval kdyby se nenechával ovládat takovejma idiotama? Mám chuť Gilla zabít, Miriu i Chrise roztrhat na malinké kousíčky a někde se schovat. Promiň.. Lípnu mu polibek na tvář a ve skoku se proměním a peláším pryč. |
| |
| příští zastávka Bradavice chvilku ještě koukám na Morganův výraz.... vím že ví že sem to já ani mi to nijak nevadí.... krákavě se zasměji a zpozoruji že vevrka běží k Bradavicím.... škoda rád bych se ještě koukal co udělá a případně ho doprovodil.... řeknu si trochu zklamaně ale i tak si myslim že budeme mít co řešit.... nakonec se seberu a letím za Mir.... všimnu si že na mě čekala na jednom stromě a pak běžím téměř nastejno..... když doletíme k bráně sednu si na sochu poblíž a pozoruji Mirii co bude dělat..... |
| |
| Bradavice Poskakuji u brány jako cvok. Najednou však najdu díru, kterou se procpu. Tak se vecpu tou dítou do hlavní síně. Tam čekám na Havrana. ještě vykouknu tou dírou a čekám jestli už letí. Když to zjistím tak opět zalezu a čekám v podobě veverky na zábradlí u schodů. Začnu si čistit srst než se sem dostane. Bezva sem tu. Po x letech v bradavicích a s Havranem...Ale měla bych si azčít i něco s Gillem, líbí se mi jeho styl. přemýšlím. |
| |
| Bradavice vidím jak se vecpala dírou v bráně a zatvářím se velmi nadšeně co sem komu udělal...vždyť se tam sotva vešla ona pomylsím si když přeletím k díře a koukám na ní.... nakonec velmi neochotně no ní strčím hlavu ta šla jednoduše.....nehorší je procpávání se s tělem u něhož mám křídla přitisklé co nejvíc to jde..... nakonec projdu ale trvá mi to asi necelých 15 minut..... mezitím si Mir stihne vyčistit srst že se jí leskne..... oklepu se a přeletím na zábradlí naproti ní je tu nějak liduprázdno..... pomyslím si a napadne mě že budou mít zrovna nějaké vyučování nebo jsou na obědě.....ani nevím kolik je hodin.... hmmm já věděl že sem na ěnco zapoměl vzpomenu si když se začíná pomaličku projebvovat menší cigaretová absťáček..... proměním se na člověka a řeknu Mir já půjdu za brubálem jakoby žádat o práci...buď půjdeš jako veverka alias můj mazlíček nebo jako....přítelkyně? navrhnu protože sestra by asi neprošla jak dlouho jsem tu nebyl? zeptám se sám sebe když se rozhlížím po místnosti čekajíc na odpověď..... |
| |
| u řeky chvilku pozoruji krev na ruce.... není to zas tolik...jen mám proklovlou kůži ale i tak sem si boleti a zranění užil dost.... zvednu hlavu a pozoruji její oči.... snažím se vyznat se v jejích pocitech ale ani ona sama jak je vidno se v nich nevyzná.... smutně poslouchám co říká.....má pravdu ale nidky bych jí nic nevyčítal....asi bych to nedokázal..... než však stihnu něco podobného namítnout políbí mě na tvář a ve zvířecí podobě běží pryč..... na to abych se jí pokoušel dohnat nemám sílu....pár metrů běhu a zkolaboval bych ale ani tak né ztrátou krve jako těmi mísenýámi pocity.....aktuální vlká nenávist ke Chrisovi ale zároveň i přátelství...radost když sem se Sidoniou ať děláme cokoli a smutek když ochází.....podřízenost vůči Gillovi a zároveň obchodní strategie.....a do toho všeho sem přiběhne ta kterou sem měl možná kdysi aspoň trošičku rád a teď jí upřímě nenávidím...... v tomto šíleném rozpoložení pomalu na místo ke Sid dšlala lektvar.... namočím do něj zraněnou ruku a pak si ještě přejedu po škrábancích.... počkám než přejde pálení značící regeneraci a pak to opláchnu stejně jako předchozí rány dle instrukcí..... zbytek lekvaru pak schovám na bezpečné místo v dutém stromu.... nakonec mě napadne ten zmatek v sobě smýt jako to předtím udělala Sid......stáhnu si košli,boty a kalhoty a skočím do vody...... ku podivu to pomáhá a já sem za chvilku v rozpoložení starého známého Morgana-vlka kterým sem býval.... vylezu osuším a obléknu se a vrátím se ke zřícenině s hrdě vzytčenou hlavou..... sem zvědavej Gille na tvou reakci až zjistíš že nemám ty tvý škrábanečky ušklíbnu se a dojdu k němu můžu se zeptat kde se teď asi nachází Havran? zeptám se ostře musím si s nim něco hooodně důležitého vyřídit! |
| |
| Zřícenina Zrovna v klidu spím, když najednou zaslechnu Morganův hlas. "Nemám tucha....najdi si ho..." zabručím a otočím se na bok a zase usnu. Spím dost tvrdě tajkže mě jen tak něco neprobere. Leda by mi chtěl někdo vzít přívěšek. Může si všimnout, že mám na krku kousnutí od veverky a na ucchu taky. Něco mumlám ze spaní. Není to však srozumitelné. Najednou se prudce proberu. "Ta čubka není v Bradavících." prohlásím najednou a zhluboka dýchám. Najednou si uvědomím, že sem jí tu cejtil, že proběhla kolem. vytáhnu si klíče od jejího bytu které sem tenkrát ukradl jejím rodičům. "Morgane jak moc toužíš po pomstě, myslím pomstít se roniel?" zeptám se a pozdvihnu obočí. Sice sem se zamračil, že nemá škrábance a je mi to jedno. Mohl si sám udělat lektvar a vyléčit to. |
| |
| Bradavice Seskočím na zem a proměním se. "Jasně, že přítelkyně." uculím se. Vlepím mu polibek na tvář a chytnu ho za ruku. "Hm...aspoň dva tři roky sem tu nebyla..." řeknu a usměji se na Chrise zářivým úsměvem. "Sledovala sem Vás dlouho, a konkrétně? Nikdo konkrétní neni." řeknu a kouknu se kolik je hodin. Je zrovna čas oběda. "Všichni budou na obědě." prohodím a koukám na Chrise. |
| |
| Bradavice usměji se když usylším její samozřejmou odpověď.... tak tohle bude zajímavý... přijmu polibek i když jen na tvář ale tak jako začátek víc než dobrý a stisknu její ruku.... fajn...všichni na obědě...Brumla taky...takže asi počkáme u jeho kanclu....nějak se mi nechce předvádět se hned první den.... usměji se a nejistě vedu Miriu k Brumbálově pracovně.... jinak...na profesora si hned netroufám....asi začnu s něcím jednodušším.....co třeba přihlížející na hodinách abych okoukal učitelské metody s tím že chci v pozdější době býti učitelem? navrhnu a čekám co ona na to.... při tom procházíme ruku v ruce chodbami a občas tak trochu bloudím ale nedávám to najevo.... |
| |
| V Bradavicíh "A co mám podle tebe dělat já? Uklízečku? To víš, že ne...Na to ti z vysoka s**u." řeknu. Vysmeknu ruku a obejmu ho kolem pasu. Nejen kuli důvěrryhodnosti...POmalu dojdeme ke Kanculu Brumly. Tam si sednu na zem a čekám. "Ten než se nažere to zas bude trvat..." prohodím a povzdechnu si. Uculím se na Chrise. "Už vím budu ti dělat Asistentku. Taky budu hrát, že sem tady na pozorování a , že chci časem učit. Rozhodně nebudu dělat něco jako školníka nebo uklízečku. Na to si doufám ani nepomyslela." dodám a pozdvihnu obočí. |
| |
| Zřícenina Gillova odpověď byla neuspokujující.... naštvaně zavrčím ale to se otočí na druhý bok a spí tak tvrdě že by ho nebrobralo ani stádo slonů.... přejdu k našim věcem vytáhnu si cigaretu a hned si jí zapálim.... pokouším se uklidnit ze svého rozúpoložení které Gill ještě víc rozmísil..... v klidu kouřim a Gillovo mumlání ignoruji protože mu i přes dobrý sluch nerozumím.... nakonec se probere a něco plácne.... chvilku mi trvá než si srovnám co vlastně řekl ale nakonec se ušklíbnu a zeptám a kde teda je? v té samé chvilce odcvrnku z prstu nedopalek a podívám se na klíče které Gill právě vytáhl.... po jeho otázce jsem zmatený ještě víc..... když vezmu klíče a půjdu za ní tak jakkoli jí ublížim tak ublížím i Sid.....ale ta mi taky ublížila...nechala mě tam jen proto že tihle dva jí tu enchtěli...ale je moje věc s kým se bavím.....když tam pudu a Oroniel nic neudělám tak budu mít zase průser u Gilla pač jak ho znám přijde na to aniž bych to chtěl.....a když se mu vzepřu hned na místě tak mi nepomůže asi nikdo.... zamyslím se na hodně dlouho ale nakonec si vzpomenu na temnou minulost....na dětství.....na něco s čím sem se nikomu nikdy nesvěřil a dostane se do mě rozhodující myšlenka..... půjdu tam něco málo jí udělám bude to.-..třeba tam přiběhne Sid a budu si s ní moci promluvit.....a nebo taky ne... zvednu se přejdu k Gillovi bezeslova mu vyškubnu klíče z ruky.... krátce se na něj podívám strčím klíče do kapsy u kalhot a proměněn ve vlka utíkám k domu kde by měla být Oroniel..... přiběhnu zezadu za dům tam se proměním a pak vyjdu k hlavním dveřím.... vytáhnu klíče,odemnku si a vejdu... kdepak si ty čubko? zeptám se sám sebe se zlomyslným úsměvem na tváři.... potichu našlapuji a načuhuji do všech místností a hladám to elfí něco s modrými vlasy.... |
| |
| Ležím si v klidu na posteli když náhle zaslechnu chrastění klíčů v zámmku. Doprčic..Gill.... pomyslím si a uvědomím si, že kdyby rozvila okno tak ybch přilákala jeho pozornost. Proměním se na jednorožce a čekám až se ukáže. Jistě mě pozná podle pachu. Do mých dveří od pokoje nevstoupí Gill, ale Mg..Proměním se zpět a oddechnu si. "Fuj já myslela, že je to Gill..." řeknu a sednu si an postel. Neuvědomuji si, že mi Mg chce něco udělat. Ne po tom co se stalo tam na věži. |
| |
| Les, vyčůraně blízko Oronielina domu... Já vlastně ani nevím, kam běžím. Jen prostě za nosem, rozrušeně skoro letím, tlapama se sotva dotýkám země. Když už je to na mě moc, zhroutím se ve zvířecí podobě na zem, schoulím se do klubíčka a kdybych byla v lidské podobě, brečím jako želva. I takhle mi steče jedna osamělá slzička. Přerývavě dýchám, tlapama si zakryju hlavu a jen ležím a přemýšlím. Přemýšlím nad Morganem, nad tím jak moc jsem hloupá že jsem se lapila do jeho sítí. Jsem přece dospělá, proč jsem tak hloupá? Pamatuji si, jak se choval k ostatním, nechápu to, vždycky jsem byla přece chladná a slepá k jeho svádění. Musím si ale přiznat, že mi na něm záleží. |
| |
| dům postupuji domem dál.... nahoře v jednom pokoji zaslechnu pohyb a pak mě o nosu praští její pach.... tak támhle si pomyslím si když se blížím ke dveřím kam mě to táhne..... když jí spatřím v podobě jednorožce vybavím si jak je nebezpečná a trochu sebou cuknu leknutím.... naštěstí se promění zpět a promluví jako bych byl její ochranářský bratr kterého se lekla.... boužel pro ní nejsem... když se však blížim s myšlenkou že jí ěnco udělám vzpomenu si na Sid.... to nemůžu....zas takovej hajzl nejsem.....i když Oroniel ze srdce nenávidim.....jindy bych neváhal a teď? pak si ještě vzpomenu že díky Or sem se vyhnul vězení a to mě dorazí..... z pomalůého vražednického kroku se stane úplně normální přátelský...... dojdu k ní a už s menším úsměvem Gill se to přece nemusí dozvědět.... No to je mi ale přivítání ušklíbnu se a bez váhání přisednu k ní na postel..... Copak tu děláš? zeptám se i když ta otázka by teoreticky měla patřit mě..... sedím po její pravici a svou levou ruku položím na její levé rameno a sem tam jí po něm jemně pohladím a představuji si že to není Oroniel ale Sid.... |
| |
| U mě doma "Co tu děláš ty?" zeptám se a pozdvihnu obočí. Kouknu na jeho rameno a lehce se zamračím. Chytnu jeho ruku a sundám ji pryč. Tohle Morgane nepůjde...můžeme být přátelé, ale nic víc. Máš Sid a kdyby to viděla, nebyla by ráda, navíc já mám Křiklana... pomyslím si. Čekám na jeho odpověď. Hm...kde se tu bere. Jediný klíče mám já a Gill....no jasně ty hajzle...ty makáš pro Gilla. Tak o to ti de....to on tě sem poslal... napdane mě, ale nic nedávám najevo jen čekám co odpoví. |
| |
| u ní doma ušklíbnu se když sundá mou ruku z ramene.... no...asi se na to vykašlu....musel bych zvracet kdyby to mělo pokračovat řeknu si vduchu.... z toho věznění mi předtim muselo hrábnout jinak bych jí vživotě nepolíbil...blééé zahledím se jí do očí a vyčkám než se ona zahledí do těch mých... Já šel náhodou kolem a řekl sem si že se zastavim....a pokud mohu mít drzou otázku...nad čím přemýšlíš? zeptám se řekl bych že jí něco secvaklo a pro mě to nebude dobrý.... pomyslím si protože z jejích očí se dá vyčíst náhlá nedůvěra ba i odpor..... |
| |
| u mě "Hm aha, jak víš kde bydlim a kde si sehnal klíče?" zeptám se a mám pozvednuté obočí. Směšné, prej šel sem náhodou kolem,ale řekl jsem si, že se stavim, to určitě. napadne mě. Pramen vlasů mi spadl do obličeje tak si ho dám pryč. Zvednu se a jdu k oknu. Koukám ven a čekám na odpověď. Přitom může zahlídnout hůlku Gilla. Najednou však s sebou cuknu. Ne, tohle ne....to...to neini možný, prosím, že to neni on. pomyslím si a zatáhnu závěsy. Naprosto všude. Seběhnu dolu a zamknu. Je tady....musel buď letět nebo běžet za Morganem, já ho asi zabiju. Pak vyběhnu nahoru. "Je tady, on je tady...." řeknu roztřeseným hlasem. V mých očích je znát strach. |
| |
| Zřícenina-->Cesta-->U domu Oroniel Nechal jsem Morgana ať běží napřed a sám pro sebe sem se usmál krutým úsměvem a v očích mi zajiskřilo. Ještě chvíli sedím. Pak se upravím, zvednu se a proměním se. Letím k jednomu z mudlovských měst. U něj se proměním a jdu směrem k městu. Vstoupím do něj a rozhlížím se kolem. Koukám se do vitrín. Pak uvidím tetovací sálón. Vejdu tam a podívám se na toho co to tam šéfuje. "Chtěl bych tetotování přes celý tělo od pasu nahoru.." řeknu a popíši mu co bych tam chtěl. Dokonce mu to dám jako obrázek(Dřív sem si to udělal kouzlem dokud sem měl hůlku, bylo to když sem byl sám.) On kývne. "Ano to zvládnu." řekne. Já si sindám horní čás mého oblečení. Mám celkem svaly. Nejdříve to chci od břicha takže si lehnu na záda, jen trpělivě ležím až mi řekne ať se otočím tak to udělám, je to snad poprvé co se někomu podřizuji. Pak mu zaplatím, obleču se a zase odejdu. Pro sebe se usměju. Pak vyjdu z města a změním. Doletím k městu kde bydlí Oroniel. Tam se proměním v člověka a jdu pomalu k jejímu domu. Vidím, že má zatažené závěsy. Krutě se usměju a jdu ke dveřím. |
| |
| Bradavice na to jsem ani nepomyslel usměji se a přisednu k ní na zem.... asistentka je náhodou velmi dobrý nápad odpovím Mirii a rukou jí obejmu kolem ramen a přitulím jí k sobě.....nejen z osobního zájmu ale též kvůli důvěryhodnosti kdyby náhodou někdo šel.... No a jakpak si zkrátíme dlouhou chvíly? zeptám se jí krátce po poznámce na dlouhé čekání a zářivě se usměji.... tak jestly teď nejsme průhlednej jako duch tak nevim napadne mě a uchechtnu se nad svou poznámkou |
| |
 | Bradavice To je dobře usměji se a trochu se k němu přitulím A jsem ráda že to uznáváš....já mám vždy dobré nápady významě se na něj podívám a na jeho další otázku odpovím krátkým polibkem Pokud tě nepadlo to co napadlo mě tak si budeme muset oba nechat zajít chuť......prozatím zasměji se...jeho záměry jsou až moc jasné.... aspoň že není nudnej.... mimochodem...kde si nechal kytaru? myslela jsem že si ji vezmeš s sebou zeptám se |
| |
| u ní doma jak to vím? Tak pokud vím tak nový žáci píšou bydliště do přihlášek....a vlci mají také dobrou paměť.... ušklíbnu se když pozoruji její počínání.... že mu to ale trvalo.....zahrajem si na svině všimnu si že má Gillovu hůlku na to se maličko zamračím a přemýšlím kde jí vzala.... nakonec však vydím její vyděšený pohled a začnu se přímo ďábelsky usmívat no....čekal jsem ho už dřív....dává si načas ušklíbnu se a přistoupím k ní a výrazem že jeden neví co může očekávat..... |
| |
| U mě KOuknu se vyděšeně na Morgana. "Co...co to děláš?" vykoktám a na sucho polknu. Zacouvám ke zdi a vytáhnu hůlku. Namířím s ní na Morgana. "Nepřibližuj se..." řteknu roztřeseným hlasem a ruka se mi třese. Zamířím na něj i Gillovou hůlkou. "Zůstaň tam kde si." vrčím a třesu se ještě víc. |
| |
| u ní na moment se zastavím ale pobavený úšklebek mám stále víš kdyby ses teď viděla..... zasměji se a udělám zase krok k ní a co když nezůstanu? co uděláš? zabiješ mě? Hmmm řekl bych že to nehrozí řeknu a zase se přiblížím..... vzdálenost mezi náma je zhruba necelé tři kroky |
| |
| U mě doma Ještě o krok couvnu, což byla chyba. Narazím do stěny a drkne to se mnou takže mi vyletěj obě hůlky, směrem k Morganovi. "Morgane, proč..." šeptám. Jen na sucho polknu a koukám na Morgana. "Copak si zešílele," ptám se. Vidíš Oroniel a ty si byla tak blbá a věřila si mu. Byla to osudová chyba. měla si h nechat v té cele. Měla is se na něj vykašlat. Jenomže...to to nešlo věřila sem mu. Njn....teď je pozdě. Ještě dorazí Gill a si v hajzlu. hádám se se svým svědomím. |
| |
| Dům Dojdu ke dveřím. "Morgane! Poď mi otevřít!" houknu přes dveře. Doufám, že to slyší. pro jistotu zabuším na dveře. pak jen čekám. Tetování mám zatím skryté. K čemu zamykal. Mohl nechat odemčeno. Třeba jen neúpatrně pootevřenp abych se dostal dovnitř...no jo nebudu to řešit. pomyslím si. Gille, teď to příde. Co? Pomsta Gille pomsta. Máš pravdu, pomsta bude sladká. Schytá to, za to, že sem to co sem. Vlastně si za tomůže sama. Jo máš pravdu. Naprostou pravdu. mluvím sám k sobě a usměji se. |
| |
| u ní doma hned jak jí vypadnou hůlky bleskově je zvednu a usměji se jo...občas mám ten pocit zavrčím ale v tu ránu se mi před očima vyloudí myšlenka na Sid...na to co mi předtím řekla.... několikrát zamrkám a vyděšeně sebou cuknu když uslyším Gilla..... fajn...buď nechám Oroniel napospas osudu nebo jí pomůžu..... proč bys jí pomáhal? protože nechci aby trpěla Sid.... co tě najednou tak zajímá?! a co je tobě do toho! celkem nic jen koukám že magoříš čím dál tím víc..... zalez!!!! hádám se se svým druhým já a je to na mě asi vidět.....nejistota ze situace a aktuální rozpolcenost.... k čertu s tebou zavrčím ještě jako by pro sebe a podívám se na Oroniel.... tak fajn....máš tady někde krb a hrst letaxu? zeptám se a z mého hlasu lze vycítit že jí chci pomoct.... chci ti pomoct...ne proto že bych tě měl rád ale zaprvé protože ti to dlužím a zadruhé......za druhé ti vysvětlovat nemusim rozmyslím se uprostřed věty a čekám co z ní vyleze..... |
| |
| U mě naprosto mimo Už se v Morganovi naprosto nevyznám. "Morgane...nechápu to. Nejdřív mě div nechceš zabít, pak mi chceš hned zase zachránit. Jo a druhej důvod je Sid." řeknu. "No což o o krb by byl, ale s letaxem bude problém. Ten nemám, nepoužívám to a tak nemám ani zrnko letaxu." prohodím. "Vrať mi aspoň hůlku." pronesu a natáhnu ruku a čekám jestli mi ji vrátí. |
| |
| u ní taktéž mimo ve mě se ani nechtěj vyznat odpovím na její dodatek se ale krutě zamračím kdyby s tebou ona nebyla spojená tak bych tě nejradši na místě roztrahl na maličký kousíčky a zjistil jak mizerně chutnaj elfové doplním zavrčením a nakonec se jen nespokojeně ušklíbnu s tim letaxem je to špatný....máš tu aspoň koště nebo cokoli kudy nebo pomocí čeho bys mohla zdrahnout? zeptám se a pak si uvědomím že mám stále obě hůlky.... jo promiň na... podám jí tu její.... stačil by bophatě zadní východ pokud tu máš....mohli bychom skvěle sehrát scénku na Gilla že si mi něco udělala a zdrhlas..... navrhnu já bych ho pak zdržel a dal ti čas ale nebude toho moc.... |
| |
| U mě Přemýšlím a najednou se mi rozsvítí. "Jo zadní vchod tu je." řeknu a schovám si hůlku. Proměním se na jednorožce a na Morgana zaútočím kopytama. Tak scéna začíná i když za to, že by mě nejradši roztrhal by zasloužil pořádnej kopnec do citlivejch míst. napadne mě. Čekám co udělá. |
| |
| u ní hned jak odpoví že je tak kývnu tak utíkej řeknu tlumeně s tónem jako "no co mám s tebou dělat" jenže sem si jaksi nedomyslel co jsem předtím řekl a než stihnu zaregovat přilítne mi pecka kopytama.... samozřejmě že nečekanou ránu neustojím a padnu k zemi TY ELFSKÁ ČUBKO!!!!!! zařvu co mi stačej plíce taky mohla dát menší....no alespoň nemusim předstírat že bych jí nejradši roztrhal.... napadne mě a neváhám s proměnou.... jako vlk na ní zavrčim a okamžitě po ní vystartuju..... |
| |
| U mě rozeběhnu se podobě jednorožce dolu. Sice to de po schodech dost blbě ale nějak to dám. Vykopnu dveře od zadního vchodu a běžím tryskem pryč...daleko, daleoko pryč. To má za to trhání... pomyslím si. Aspoň ho Gill možná neroztrhá na malé kousky. pomyslím si. Ale v tu chvíli přede mnou Gill přistane v démoní podobě. Zaútočím na ně. Nebojím se ho. |
| |
| u ní = pryč i já jako vlk mám za schodů dolů trochu problém ale né až tak velkej jako kopytník předmnou..... já jí tak nenávidim řeknu si když jí vidím utíkat pryč.... proměním se vlezu do kuchyně rozbyju tam jednu láhev a střepem co připomíná tvar rohu se říznu kus za zápěstím a lehce na tváři aby to vypadalo působivěji..... doufám že ten pocit k Sid za to stojí zavrčím a ve skoku se proměním a utíkám za Or protože mám dojem že Gill letěl napřed...... |
| |
| Někde Když mi Morgan neotevírá tak se rozhodnu jít zadním vchodem, ale uvidím jak z nich vybíhá jednorožec. Nadletím jí a přistanu před Or. Když zaútočí srazím ji na zem. POčkám až se promění na člověka. Já se taky proměním. "Ahoj Oroniel. Copak? Chtěla si utéct? Ale nějak ti to nevyšlo, jo a děkuju za hůlku. Zatím se bude hoit, doku nebudu mít svojí zpátky." řeknu zlomyslně a mířím na Oroniel. "Asi tě to bude bolet. Takovejch problémů co si způsobila, mě a Morganovi. To není hezký." šeptnu jí do ucha. Pak vidím přibíhat Morgana. Usměji se. "A heleme se vlci se zbíhají." ušklíbnu se. |
| |
| někde otevřené rány pálí a cítím že jsem se na zápěstí neřízl přesně podle mých představ ale co nadělám.... náhle spatřím že Gill už Or dohnal.... fajn....já vim proč ty elfy nesnášim!!! nikdy neudělaj nic pořádně doběhnu k nim proměním se a zavrčím..... už jen z působivého hlediska a hlavně z ABnornální naštvanosti jí hned po proměně dám pěstí..... ovšem tou pořezanou rukou začež ještě bolestně zavrčím.... rukáv nám nasáklaj krví že by se to dalo ždímat..... naštvaně vrčím a zadýchaně oddechuji... už bylo načase Gille....myslel sem že mi zdrhne..... zavrčím k němu a na pozdrav si s bouchnem pěstma o sebe.... při tom hledím na Oroniel a pohledem jí vyčítám vše co se stalo ač za to může či ne.... |
| |
| Křiklan procházíš Bradavicemi a hledáš Oroniel.... nikde jí však nenajdeš dokonce ani ve třídě kě měla učit což ti je divné..... zeptáš se všehc kteří by o ní mohli ěnco vědět a jeden nebo dva lidé řeknou že běžela někam do lesa.... u lesa potkáš člověka z nedalekého města a když se ho zeptáš na modrovlasou elfku jen zakroutí hlavou ale pak dodá že spozoroval do města běžícího jednorožce i když sám si myslí že to byl jen přelud ty víš že to byla Oroniel a určitě běžela k sobě domů..... |
| |
| Někde-->v maléru Ležím na zemi a Gill na mě míří hůlkou. V očích mám strach. Pak doběhne Morgan a praští mě pěstí. Jen siknu bolestí. Neím co dělat, sem v pěknné kaši. "Za problémy si můžete samy..." zavrčím. "Oba jste jen hajzlové, kteří nedokáží uznat vlastní chybu." řeknu a odplivnu si. V tu chvíli uslyším jen jedno slovo od Gilla a to slovo je Krucio. Začnu křičet a svíjet se vbolestech. |
| |
 | Hrad-les-cesta Probudím se na hradu a jdu jako vždy na jídlo. Tady mě překvapí že se tu nenachází Oroniel a ani nepřichází. Co se s ní děje? Že by neměla hlad? Měl bych se po ní podívat jestli jí je dobře, pomyslím si a hned po snídani se tedy vydám do kabinetu Oroniel. Zaklepu na dveře a čekám. Nikdo mi neodpovídá a tak se pokusím otevřít dveře. Jsou zamčený. Co se to tady děje? Pomyslím si a kouzlem dveře odemknu a vejdu. Nikde nikoho nevidím a začínám být nervózní. Zajdu si pro jistotu ještě do třídy kde by měla učit ale ani tam není. Sakra tohle zavání problémem proč mi nic neřekla? Pomyslím si a prohledávám školu. Po cestě se ptám každého koho potkám jestli ji neviděl ale jako by se po ní zem slehla. Teprve u brány mi jeden student nejspíše z Havraspáru řekl že ji viděl běžet do lesa. Hned se za ní vidám a doufám že zase něco nevyvedla. V lese potkám nějakého chlápka a hned se ho zeptám jestli neviděl elfku s modrými vlasy. Ne paně omlouvám se ale nikoho takového jsem tu neviděl viděl jsem jen nějakého jednorožce jak běží k městu ale to se mi asi zdálo, zdělí mi a já se hned vydám k městu. Ten člověk si nebyl jístý tím co viděl ale já vím že to je Oroniel. Musela se vrátit do svého domu ale proč? Pomyslím si a přidám do kroku. V ruce držím hůlku připravenou k kouzlu. |
| |
| Les Jen ležím a jsem hluboce zamyšlená. Možná proto jsem nezaslechla žadný šustot a hluk. (Hlavně nejsem tak blízko) Přemýšlím nad tím vším. Nad hroznou kletbou, která mě svazuje k elfce, která snad ani nemyslí a tomu idiotovi Gillovi schválně behá do náruče. Z mysli mi ani na okamžik nevyjde Morgan. Myslím na něj pořád a stále a nemůžu jinak. Co mám dělat? Mám se za ním vrátit? Rozhodnu se, že to je přesně to, co udělám. Vstanu a zasyčím. Ani jsem si předtím nevšimla, že jsem se poranila. Nad "kolenem" (nevim jak se to jmenuje) jsem si něco bodla a teče mi krev. V důsledku ležení mám břicho olepené krví a táhlý pruh krve se táhne i přes čumák. Rozhodně to nebolí, jsou to jen chlupy slepené krví, ale vypadá to jako vážná zranění. Už se chystám běžet, když se najednou celá zakymácím a surově se mi podlomí tlapy a dopadnu na zem. V tuhle chvíli nejsem schopná se proměnit. Oronile se ubližuje jedním z nejhorších způsobů. Už jen krůček a bude nejhorší a já? Já už se neproměním nikdy. Pomalu ztrácím rozumné myšlenky, jen se v podobě veliké kočkovité šelmy třesu v záchvatech a křečích na zemi a bolestivě zařvu. |
| |
| Někde Poslouchám Oroniel a pak se škodolibě ušklíbnu. Namířím na ni hůlkou. "Krucio!" šeptnu a jen se koukám jak trpí...jak trpí za všechno co se stalo. Na chvíli přestanu. "Doufám, že ti pohodlno...moc by mě mrzelo kdyby si neměla pohodlí..." krutě se usměju a v hlavně mi probleskne nápad. "Oroniel...víš...nesnášel sem tě...budu tě nesnášet a to se nezmění, jenomže teď posloužíš jako zbraň..." ušklíbnu se. "Imperio!" přikáži hůlce a v tu ránu je Oroniel pod mou mocí. "Kdopak je tvůj pán, povídej?" zeptám se jí a dál jí držím pod kouzlem. usmívám se. Donutím jí se postavit. |
| |
| někde levou rukou si zkontroluji tvář... no..to jde zhodnotím ovšem ruka mě v pohybu zabolí.... sakra sem magor? řezat se pravou rukou když sem levák....mohl sem se zmrzačit pomyslím si když si přejedu přes celkem hluboký škrábanec..... u toho poslouchám ty dva.... když Oroniel prohodí něco ve smyslu že sme hazjlové co neuznají vlastní chybu mám chuť jí dát znova pěstí ale Gill mě se svým kouzlem předběhne.... jen se škodolibě ušklíbnu a jeho poznámky jsou taktéž úsměvné až do chvíle než zaslechnu vzdálený zvířecí řev.... slyším ho tak jako by byl kousek odemne a netuším jak je to možné..... z gillova výrazu soudím že je buď tak zažranej do práce s Oroniel nebo nic neslyšel..... divné řeknu si a koukám jak Gill ovládá Or kouzlem Imperio... nasadím jasný výraz že se mi to moc nezamlouvá... Gille...tohle je už trochu moc nemyslíš? zeptám se klidně kdyby tu byla Sid...mohl bych aspoň na chvilku rozumě myslet.... pomyslím si když v tom se zarazím... SID! to ona je to zvíře co řvalo! secvakne mi a na místo drsného hajzla je tu zmatený štěně (zase) musím něco udělat...ale co? přemýšlím nic mě však nenapadá a tak čekám co Gill řekne nebo udělá..... |
| |
| Někde-->zřícenina "Proč je to docela zábava. Můžu si s ní dělat co se mi." řeknu s úsměvem. Pak koutkem oka zaregistruji, že má Morgan mou hůlku. "Morgane vrať mi tu hůlku..." řeknu a natáhnu ruku. Mračím se. Navedu k němu Oroniel. Nutím ji aby se mu pokusila dát pusu. Je to docela legrace....Chvili ji nechám jen tak stát. Pořád čekám až mi Morgan dá hůlku. Projistot se proměním a srazím Or na zem pařátem. Přidržuji ji. Pak mi nhle začnou instinkty říkat abych uletěel. Vždycky sem je poslechl a tak i teď. Udělám Oroniel do břicha pořádnej drápanec, kterej silně krvácí. Pak popadnu Morgana a vyletím vysoko do vzduchu. Hodím si Morgana na hřbět a letím k nám na zříceninu. Doletíme tam a já přistanu a počkám až Mg sleze. "Uf....myslím, že sem duělal opět dobře, že sem poslechl instinkty.Mohli přijít třeba bystrozoři a to by byl pro nás teda spíše pro tebe průšvih." řeknu. Z báglu kterej tu mám vytáhnu obyčejnou vodu. Když sem se ohýbal mohl mg zahlédnou kus čeho si černého. |
| |
| Křiklan nemáš ponětí co s oroniel je každopádně máš podezření že z nějakého důvodu který ti snad později vysvětlí utekla k sobě domů...... dojdeš k jejímu domu a zjistíš že je zamčeno tak jdeš k zadnímu vchodu..... k vému překvapení jsou dveře rozbité jako kdyby tady proběhl kůň.... vejdeš dovnitř a hladáš Or.... tu však nenajdeš takže ti pomalu dochází že ty dveře nejspíš při útěku rozbila ona..... na schodech leží překná vrstva starodávného prachu a v něm si všimneš nejen několika otisků kopyt ale taktéž stopy vlka..... stopy vedou až ven ale v trávě se ztrácí..... instinky ti říkají že mohla běžet k Bradavicím druhou stranou a tak je raději uposlechneš protože tě málokdy zklamou..... když uběhneš asi třetinu cesty uvidíš kus před sebou odletající cosi (přerostlá černá kočka s křídlama) a v jejích drápech a později na hřbetu nějakého muže... rozeběhneš se k místu kde byli a spatříš Oroniel ležící ve své krvi s nechutnou ránou na břiše..... Budeš se o ní muset rychle postrat.... |
| |
| Tak nějak někde Pokračuji lesem co nejrychleji jelikož mám neblahou předtuchu že něco není v pořádku. Po nějaké době dorazím k domu Oroniel. Ani nejsem překvapen že jsou přední dveře zamčené a tak obejdu dům k zadním dveřím. naleznu je vykopnuté a nedávno tudy běžel kůň. Vsadím krk že to nebyl kůň ale jednorožec. Stejně se raději podívám co kdyby byla vevnitř, pomyslím si a vejdu dovnitř. Asi tu dlouho nebyla, pomyslím si když si všimnu prachu. Já jsem za něj vděčný jelikož mohu vidět stopy jednorožce a vlka. Proč by jí sakra pronásledoval vlk? Pomyslím si a vyjdu ven z domu. Mám takový pocit že běžela k Bradavicím jinou cestou a tak se vydám na cestu. V podstatě mi nic jiného nezbývá jelikož stopy zmizí. Po třetině cesty uvidím jak letí nějaký tvor s někým na zádech. Že by to byl ten démon co po ní šel? Pomyslím si a zamířím hůlkou. Mdloby na tebe, poručím a vyšlu kouzlo na tu vzdálenost se bohužel minu. Vydám se k postavě na zemi a je to opravdu Oroniel. Sakra co s tebou, pomyslím si a začnu mumlat zaklínadla a hůlkou projíždím po ráně kterou má. Mělo by ji to ránu zavřít. Doufám že ještě není pozdě. |
| |
| Někde Chvíli mě má Gill pod kletbou Imerius. Jenomže pak se mnou majzne o zem. Mluví na Morana. Já se nemohu ani hnout, jelikož mě drží svým pařátem. Mám strach hrozný strach. Najednou však popadne Morgana, hodí si ho an hřbet a uletí pryč. Ještě předtím mi však zbůsobí nechutnou ránu na břiše. Hrozně to bolí, ale ještě víc to krvácí. Podemnou je kaluž krve a já sem bledá jako stěna, je mi zle, a myslím, že dlouho nezůstanu při vědomí. Najednou přiběhne Horácio...nechápu kde se tu bere. "Horácio...já....chtěla sem se....před ním ...schovat....odpusť..." řeknu kousavě. |
| |
| Někde Léčím ji ránu na břiše přestože to není moje specializace měl bych být schopný ji zavřít a na ošetřovně se pak postarají o zbytek. Tohle byl určitě ten démon já ho jednou zabiji škoda že jsem nepřišel dřív, pomyslím si když Or promluví celkem trhavě. Nemluv za chvíli to bude v pořádku neboj. odpouštím ti jen si mi to mohla říct víš že bych tě ochránil nebo se o to alespoň pokusil, řeknu jí a pokračuji v léčení. |
| |
| u Or -> zřícenina legrace to zrovna není pomyslím si a když chce Gill vrátit hůlku dávám si načas.... pak začne nutit Oroniel aby mě líbala a tvářim se ještě kyseleji než to nejkyselejší na světě.... nech toho zavrčim a několikrát Or lehce odstrčim... nakonec jí ale odstrčí Gill a to dost brutálně... Sid.... s lítostí a docela i bolestí koukám co Gill dělá.... pak najednou zpozoruji že zazmatkoval a než bych stih cokoli říct hodí mě Gill na hřbet a letíme pryč.... ježiši kriste co sem komu udělal? ptám se když doletíme na zříceninu a Gill ze sebe dostane ty kecy o instinktech.... aspoň bys byl v rukou spravedlnosti.... pomyslím si největší průšvoh si ty sám o sobě....zase tolik si tý čubce dělat nemusel....za těch pár škrábanců to nestálo ušklíbnu se jelikož je to myšleno na mé škrávance "od ní" pak zpozoruji když se ohýbá že má pod oblečením něco černýho.... co to asi je? havran tam taky něco má...gill už taky...před tim to tam ale neměl zamyslím se... heleď....já si du trochu pročistit hlavu za chvilku sem zpátky oznámím mu a jako vlk spěšně odběhnu k řece... ze skrýše v dutém stromě vytáhnu lektvar potřu s ním rány a než se to zregeneruje vodou si očistím krvavý rukáv.... následně rány opláchnu dle Sidoniných rad a pak lektvar uklidím a vrátím se k Gillovi..... (návrat zhruba po půl hodině) tak jsme zase zpátky...to seš rád co? usměji se potřeboval sem si vyprat ten rukáv jak mě ta elfí nádhera sekla tim svým rohem tak mi to trochu přebarvilo košili ušklíbnu se a sednu si kousek od něj.... tak...Gille...co mi povíš o tom černým něčem co máš pod hadrama hm? zeptám se zvědavě |
| |
| Zřícenina A je klid aspoň na chvilku... pomyslím si a opřu se o zeď. Morgan tu chvíli není. Jenomže pak se vrátí. "Jo přímo blaženej...." ušklíbnu se. Pak se mě zeptá na něco černýho pod hadrama. Chvíli tápu. Pak se mi rozsvítí. Strhnu si horní část obleření. Vidí přes záda i břicho to v co se měnim. "Tohle myslíš?" zeptám se. Může si i všimnout, že mám i dost osvalené tělo. Pak se obleču. "Proto to zdržení." usměji se. Pak si sednu a nakonec lehnu a usnu. |
| |
| zřícenina na jeho úšklebek zareuji stejně a opřu se o zeď.... mezitím m ukáže co to pod hadrama má... fíííha vdechnu a vejrám na to s otevřenou tlamou.... ehm...jo..jasně odkejvnu to pak se ale zas obleče a já se proberu z "omámení" během chvilky vidím že si lehnul a usnul a vidím to jako skvělou příležitost na vypaření se jelikož Gill nespí chvilku..... musím najít Sid......byla to odemě sviňárna....Oroniel nesnáším z celého svého srdce a nejradši bych jí umučil sám ale nechci aby to odnesla další nevinná duše..... řeknu si a hned na to se seberu a rozeběhnu se směr město.... po pár metreh skočím a proměním se aby se mi běželo lépe a i rycheji..... pak si zvpomenu na zvířecí řev jenž sem slyšel nedaleko od Oronielina baráku..... běím tam ale druhou stranou abych se případně vyhnul Or kdyby tam ještě byla......a vzhledem k těm Gillovým instinktům by jistě už nebyla sama... a snažím se najít Sid v jakékoli podobě |
| |
| Les Po nějaké době bolest ustoupí. Byla to však za celou tu dobu nejhorší věc a nejbolestivější spojení, co jsem zažila. Pološílená se proplétám mezi stromy, se stejným zraněním, jaké má Oroniel. Spíš vrávorám, jako opilý panter. Nevím za jak dlouho, ale najdnou ke mě doběhne vlk. Jednou, nyní potlačenou částí, vím, že je to Morgan, ale nyní to ignoruju. Naježím se, nahrbím a vycením na něj ostré zuby. Celé tělo se otřásá vrčením vycházejícím z hrudi. Vrčením tak mocným a hlasitým, až se z toho dělá husé kůže. Je už jen krůček k nenavratitelné proměně. I nyní bude velmi těžké přesvědčit mě a dát volnost lidské stránce. |
| |
| Les zachytím Sidoniiu stopu a během chvilky naleznu i jí samotnou... jak se vidět je překně naštvaná.... radši se moc nepřibližuji a koukám na její stav z bezpečné vzdálenosti.... tak tohle je zlý Morgane....to je hodně zlý.... pomyslím si a nevím co dělat tak jen úzkostlivě koukám a čekám co Sid udělá každopádně vidím že tohle jsem dneska totálně podělal...... srts se mi při jejím vrčení naježí jak mi přeběhl mráz po zádech.... z očí mi kouká jediná prosba bohu ve kterého jinak nevěřím : proměň se prosím |
| |
| Les Se stále se zvětšující a hlasitějším vrčením se krůček po krůčku přibližuji k vlkovi. Trošku mě zaráží, že ani nezačne vrčet, nebo tak něco. Nijak to ale neřeším, jen se stále přibližuji a vrčím. Je v tom varování i tichá hrozba. Už jsem skoro u něj. Hrozivě zařvu, přikrčím se a připravuji ke skoku. Kvůli zraněním se však jen místo skoku napnu na zadních a zhroutím se na zem. Pokouším se postavit, ale tlapy se podlomují. Žlutýma očima bedlivě sleduji vlka a dál vrčím. |
| |
| Les a sakra dojde mi že z ní je vážně jen krvelačná šelma.... Oroniel..žes neumřela...jestly jo tak tě ožovim abych tě mohl zabít sám řeknu si a couvu před panterem.... ve chvíli kdy chce skočit tajně doufám že mě zabije ovšem ani skok se jí nepodaří.... vidím že je na tom špatně rychle se proměním na člověka a stojím v uctivé vzdálenosti od vrčícího pantera Sid...neblázni vždyť to jsem já...Morgan....prosím nevrč na mě nic ti neudělám....ty sama si mi pomohla....nech..nech mě abych se pokusil pomoci já tobě začnu mluvit i když trochu trhaně...jsem nervózní...navíc nvm jestly mi rozumí což je nadmíru deprimující.... Sid...jestly....jestly mi rozumíš tak udělej něco jinýho než gesta typu chci tě sežrat... |
| |
| Les Už když se proměňuje, pociťuji lehčí fau paux. Něco mi to připomíná, něco hodně silného, ale nevím co. Na okamžik, kdy se dostane k "velení" má lidská část, se chci proměnit taky, ale kvůli ranám a vyčerpání to nejde. Opět se stanu zvířetem, které vrčí výhružkou i z obrany. Až když začne mluvit a mě se až do nitra dostává jeho hlas, Čím dál tím více se mě zmocňuje pozorumění. Ovšem ani teď nemám lidské myšlení, jen vím, že on mi neublíží. Se zakńučením celou vahou dopadnu an bok, až to zaduní. Jen odrknu a ležím. Chytrýma očima si jej prohlížím a čekám, co bude dál. |
| |
| Les jsem nervózní z jejího vrčení..... nakonec padne na zem a čeká co udělám.... z kapsy vytáhnu láhvičku do které jsem odlil část lektvaru od ní.... (o žádném odlejvání jsem sice nepsal ale dejme tomu že jsem to udělal ve chvíly kdy sem si šel ošetři fiktivní rány od Oroniel) pomalu přistoupím k ní stále ostražitě neboj Sid....neublížím ti..... snažím se jí uklidnit doufajíc že mi rozumí.... přikleknu k ní a podívám se na rány....pak je pomalu začnu potírat od nejvážnějšího zranění ale vím že to není bezbolestná záležitost takže jsem připraven na případný útok..... doufám že toho bude dost řeknu si při pohledu na rány a množství lektvaru |
| |
| Les Žlutýma, bystýma očima sleduji každý krok. Cítím, že mu můžu věřit. (To je tou lidskou částí) Ovšem opatrnosti není nikdy dost. Na souhlas, když promluví jen mňouknu. Není to mňouknutí, ale něco co dělaj panteři, víme:D o léčení bolí, hodně bolí. V jednu chvíli sebou trhhnu a drápy mu protrhnu rukáv. Naštěstí je to jen rukáv, ovšem zrovna na zakrváceném místě, takže to z pohledu zvenčí vypadá, jako bych mu něco udělala. Když všechny rány ošetří, konečně se proměním zpátky. Vyčerpaně ležím uprostřed hlíny a bůhví čeho ještě a jen se na něj dívám. Mimoděk se podívám na rukáv roztrhlý od mých drápů a krev. Samozřejmě si ihned pomyslím, že jsem mu ublížila. Omlouvám se!! |
| |
| les pomalu a klidně se jí snažím vyléčit a při tom jí koutkem oka pozoruji a dávám si pozor.... v jednu chvilku jí o ránu zavadim víc než bych měl a ona se po mě ožene.... rychle ucuknu ale přesto mi roztrhne rukáv... nijak to nezkoumám a doléčím jí.... pak se promění a já se na ní usměji.... při jejím pohledu na rukáv se taky kouknu a konečně vidím jak je roztržený zrovna v vmístně od krve..... na její omluvu ihned zareguji ty se neomlouvej.....jsem rád že to byl jen rukáv od tebe by to bolelo ještě víc než od Gilla poznamenám a rychle dodám omluvit bych se měl spíše já.....odpustíš mi? zeptám se a eh....myslíš že bych tě mohl odnést někam....ehm...jinam? |
| |
| Les Takže jsem ti to neudělala já? To je dobře.. Vydechnu celkem unaveně a lehce se usměju. Skoro si mě zabil, teda aspoń lidskou část..ale zase si mě zachránil..odpustit? Nevím, asi ano..ale nevyznám se v tobě.. Odpovím mu tiše po chvíli přemýšlení. Pak se zeptá, zda by mě mohl někam odnést a já jen přikývnu. Na jednu stranu mi ubližuje, slrz Oroniel a ví to. Na druhou stranu ale vždycky ví, kam zajít a pak mi jde pomoc..ale, i tak to bolí... Když mě zvedne do náruče (předpokládám že to chce udělat) obejmu ho rukama kolem krku a zlehka se o něj opřu. Proč se Gilla tak bojíš? |
| |
| Les ne neudělala ubezpečím ji ale na další slova jen vlčsky zakňučím a radši uhnu pohledem abych se nemusel vyjadřovat.... ve mě se nevyzná nikdo...a jestly se jednou někdo takovej najde tak ať ho zapíšou do Guinesovy knihy rekordů zavtipkuji abych odbočil od původní poznámky.... pak (předpokládáš dobře) jí vezmu do náruče hned po souhlasném kývnutí a nesu jí dál od lidí a něco blíž k zřícenině ale né zase o moc..... po cestě se mě zeptá proč se Gilla bojim... cuknu sebou div jí nepustim.... já se ho nebojim odpovím vzdorovačně ale oba víme že tomu sám nevěřim..... |
| |
| Les Přiznej si to, oba víme, že to tak je. Moc dobře víš, že když ubližuješ jí, ubližuješ i mě. Tím, že se vracíš vím, že to nechceš. Ale děláš to. A proč? Kvůli Gillovi. Jak jinak. Já vím, jak vypadá přeměněnej a přesto se ho nebojím. Mluvím tiše, klidně. Z ničeho ho neobviňuji. Mluvím o tom tak normálně a nenuceně, jako bych mluvila o počasí. Nedívám se na něj, spíš někam mimo, nebo mám zavřené oči. Pak je mám zavřené pořád, jednak z únavy a jednak kvůli slzám, které se lehce třpytí mezi řasami. |
| |
| Les Sid...prosím....neřešme to....nebojím se ho v jeho údajně démonické neporazitelné proměně.....z toho vážně strach nemám řeknu a mluvím klidně a pravdivě ovšem z něčeho strach mám....ale dle výpovědi to z Gilla nebude.... všimnu si jejích slz jak se je snaží potlačit.... je to mnohem složitější než to vypadá řeknu si vduchu a nakonec sme zase u řeky kousek od místa kde mám schovaný lék od Sid.... opatrně jí položím ke stromu Jak ti je? Nechceš si raději odpočinout? zeptám se trochu starostlivě, pohladím jí po tváři a mile se usměji |
| |
| Les Dobře, když to říkáš.. Protáhnu pomalu, když se mě snaží přesvědčit. Z něčeho strach máš, každý má strach, ale potlačováním se ho nezbavíš.. Když mě položí ke stromu, opřu se o něj. Něco na boku mě pořád bolí, vyhrnu si košily, jen po úroveň druhého žebra a objevím veliký trn. Až se mi z toho zamotá hlava a já si musím na chvíli oddechnout. Rukou nahmatám trn a pevně jej chytnu, hlavu zvrátím na druhou stranu a pokouším se jej vytrhnout, což se mi moc nedaří. Nakonec to ale povolí. Můžeš mi prosím pučit ještě trošičku toho lektvaru? Udělám ti nový.. |
| |
| les na její poznámky o strachu zareaguji zavrčením.... pak pozoruji její počínání s trnem...zrovna když se chci nabídnout že to vytáhnu trn povolí.... jo jasně..chvilku vydrž hned se vrátím řeknu a přeběhnu pár metrů ke stromu.... do láhvičky jenž mám v kapse si zase část přeleju a uložím jí zpět... zbytek vezmu s sebou a pomohu s ním Sid..... víš....za normálních okolností bych byl vůči tobě lhostejnej a mučil bych Oroniel bez ohledu na tebe ale.....prostě......když si mi řekla o vašem propojení buď se ve mě hnulo svědomí nebo pochopení.....víš.....nejsem s nikým propojen jako ty....ale myslím že něo málo máme společného řeknu aniž bych si uvědomoval že mluvím o něčem o čem sem nikdy nechtěl začít...... |
| |
| Les Mezitím co odběhne, opřu se o strom a zavřu oči. Jsem v lehčím polospánku, když se vrátí a pomůže mi namazat ránu. Dneska jsem nasbírala víc ran, než za celých deset let. Povzdechnu si s lehkým, unaveným úsměvem. Pak poslouchám, co říká. Na konci se na něj podívám a očima modřejšíma než nebe se zadívám do těch jeho. Máme spolu něco společného? Teď ti nejspíš nerozumím, omlouvám se. Vysvětli mi to, prosím. Inu, jsem zvědavá. Maličko mě možná rozesmutnilo, že tu jeho změnu vyvolalo jen svědomí či pochopení. Myslela jsem...ale..to je jedno.. |
| |
| Les To věřím....já zase získal malou naději na život o něco lepší než byl za celý 10 let řeknu a opřu se o strom vedle ní Můj příběh nikdo nezná.....ani nevím jestly chci aby ho nekdo znal....ale.... zarazím se...nevím jak pokračovat aby mě pochopila...k tomu ještě odolávám pokušení si jí přitáhnout k sobě blíž nebo tak něco.... .....prostě....jsem vlk....byl jsem vlk.....a vždy jím budu..... je vidět že nevím jak přesně to popsat ale je jasné že nejsem normální zvěromág.....vypadá to spíše teoreticky jako nejisté narážky na vlkodlaka asi se vážně něčeho bojím...a není to nic spojeného s Gillem ani s mým vlčím životem ale.......asi se bojím toho divného pocitu jenž mám když sem s ní.....to o čem tvrdí Chris že neexistuje....že je to jen klam....iluze.....ale je těžké jí rozeznat zamyslím se trochu jiným směrem a pak otočím hlavu k Sid.... Tak co myslíš?Jsem blázen?Vlkodlak?Utečeš?Nebo něco jiného? koukám na ní jako bych se z její tváře snažil vyčíst její další krok nebo reakci..... |
| |
| Les Lepší? A čímpak to? Zajímám se zúčastněně, vážně mě to zajímá. Vše kolem něj mě zajímá, on mě zajímá. Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš, ale ráda bych to věděla... Opět zavřu oči a jen poslouchám, skoro svýma citlivýma ušima slyším jeho bušící srdce, stejně jako to mé. Na to, že je vlk mlčím, jen o tom přemýšlím. Není tedy zvěromág, jako spousta okolních, ale něco..jiného. Něco jako já. Já mám geny v rodině, je to podivné, ale je to tak. Neodsoudím tě pro to, čím jsi. Neodsuzuji nikoho pro to čím je, ale jaký je. Prones tiše, jakoby vzádelně. Jako by to ani nebylo k němu, jen takové zaševelení do větru. Ještě chvíli mlčím, načež udělám něco, co asi nečekal. Opřu si hlavu o jeho rameno. |
| |
| Les nevím.....teď mám tak trochu pro co žít....i když nevím co přesně to je...jen....mám ten pocit řeknu jako bych objevil něco neznámého já bych ti to rád řekl ale....nemám na to správná slova.... když mi oznámí že mě neodsoudí proto čím jsem usměji se Jsem rád že..... větu nedořeknu jelikož se o mě opře.... to jsem vážně nečekal..... nakonec větu dořeknu úplně jinak než jsem původně zamýšlel ....že si to udělala druhou ruku mlčky položím na její |
| |
| Les Pocit? Pocity jsou jako loutkařovo náčiní, pěkně s lidmi mávají.. Zasměju se a zívnu. Ano, tím opřěním jsem ho vážně vyvedla z míry. Jsi rád? Já taky.. Usměju se a jemně jeho ruku stisknu, povzbudivě, chláchlivě. Kdo by to byl řekl, ještě před pár lety jsem mu nepřišla na jméno...a teď...odhaluje mi minulost.. Všechno se mění, že? Zkušenosti předpovídají a přítomnost přitom mluví jinak.. |
| |
| Les City jako takové jsou pro mě....technicky vzato něco nového....já.... nikdy sem necítil to co s tebou ale nevím jak to říct .....ano...já jsem rád...moc stisk její ruky je příjemný.... jemně s zkoumavě přejíždím palcem po její ruce a zbylé prsty nechávám v jejím svření.... její fylozofie zní zajímavě jen se nad tím s úsměvem pozastavím na tom něco bude při tom se snažím zahodit nervozitu a ruku o jejíž rameno se opírá přesunu za jejími zády na její vzálenější rameno..... neměl bych brzdit? zeptám se sám sebe ale nakonec se rozhodnu vyčkat na její reakci..... |
| |
| Les Jenže život bez citů nikdy není úplný.. Usměju se na něj, načež se opět opřu a zavřu oči. Jen si vychutnávám ten klid a ticho, tu blízkost a chvíli souznění. Dotek jeho ruky je moc příjemný, skoro bych usnula, ale nechci přijít o okamžiky s ním, není jich mnoho a většinou jsou dost hektické. To ano a ani nevím, jak mě to napadlo. Nejspíš filozofuji z únavy. To, že mě vlastně obejme mi ani moc nevadí, jen se pohodlněji opřu a nijak to nekomentuji. Jen si lehce povzdechnu. |
| |
| les jo..to je asi pravda povzdechnu si a přemýšlím co jsem vlastně cítil když jsem tak jako rádoby chodil s tolika holkama.... zavřu oči a naslouchám všemu kolem.... naslouchám zvukům přírody ale nejvíce se zaposlouchám do jejího dechu který ač se zdá sebetišší slyším naprosto skvěle... nad její odpověd ohedně fylozofování se pousměji.... tak si odpočiň... navrhnu mohu ti posloužit klidně jako chlupatý polšťář |
| |
| Les V jeho náruči by se krásně spalo. Stačilo by jen zavřít oči a nechat se unášet sny, slyšet jeho dech a tlukot srdce.. Nechci odpočívat.. Povzdechnu si, ač je jeho nabídka sebelákavější, musím ji odmítnout. Bohužel, ale takhle to bude lepší. Musím být stále ve střehu, navíc nestává se často, že bys se mnou trávil tolik času, jen tak se mnou poseděl. ANiž bych musela léčit rány, no, tos dělal dneska ty.. Ale chápeš mě, že? Chci tím říc, že nechci promarnit tenhle klid spánkem. Maličko k němu zvednu hlavu a dívám se na něj tak nevinně, jako právě probuzené kotě. |
| |
| les jak myslíš vydechnu stále zaposlouchám do zvuků kolem.... ano...klid...ten je ve mě velmi vzácný.... jistě já tě chápu.......pravdou je že jsem velmi rád že mám na chvíly od všech pokoj..... odpovím a hned jak ucítím že se její hlava maličko zvedla otevřu oči a podívám se na ní.... na její pohled se trochu pobaveně usměji víš že s tímhle výrazem ve tváři půsoíš velmi.... chvilku hledám správné slovo ehm...roztomile jen co ho dořeknu zasměji se |
| |
| Les Od všech? Od všech ne, já jsem tady.. Chvíli na něj zkoumavě hledím, právě jako to kotě a lehoulince se usmívám. Zkoumavě si prohlížím jeho tvář. Líbí se mi, i ten nepřirozený hrbolek na nose od zlomení se mi líbí, prostě to k němu tak nějak pasuje. Usměje se na mě a já se maličko zamračím. Co se tak směješ? Zvědavě si ho prohlížím, pak se mi dostane odpovědi. Roztomile? To je ironie, když ve skutečnosti moc roztomilá nejsem, co? Pobaveně se zazubím a opět se lehce opřu. Nepřestávám ho však sledovat. |
| |
| Les Dobrá...omlouvám se.Oprava: Jsem velmi rád že mám pokoj od všech kromě tebe jelikož s tebou bych rád trávil každou volnou chvilku řeknu s úsměvem a ještě doplním ....ovšem pod podmínkou že budeš takhle milá Všimnu si jak si mě zkoumá hlavně se pohledem zastaví na mém nose který jsem si přerazil při Famfrpále asi večtvrtém ročníku a ještě v ten samý týden mi ho dorazila Oroniel.... ohlavou se otočím stranou a působím zamyšleně...nakonec se nad tvou vzpomínkou jen zasměji a přehraji si její námitky ke slovu "Roztomile" které jsem před chvilkou vyslechl. Otočím se hlavou zase k ní a všimnu si jejího pobaveného úsměvu Nááhodou... začnu důležitě ...podle mě si to to nejroztomilejší vraždyschopné zvířátko co jsem kdy poznal s touto definicí nasadím zářivý úsměv a tiše doufám že jí neurazím |
| |
| Les Trošičku se začervenám, když řekne, že se mnou tráví rád každou volnou chvilku. Chvíli se červenám, pak se však hraně zamračím. No dovol, děláš, jako bych někdy milá nebyla. Ohradím se ale pak se rozesměju. Vyčkávavě ho sleduji, jako bych čekala na nějaké překvapení. Jako děti, které mají narozeniny a jen čekají, odkud jejich rodiče vytáhnou dáreček. Náhodou? Zopakuji, ale pak dodá že jsem nejroztomilejší vraždyschopné zvířátko a já sem červená až za ušima. No..děkuju..Pohladím ho konečky prstů po tváři. Zaculím se a nejistě se na něj dívám. |
| |
| Les Usmívám se když vidím jak se červená Milá si...když na mě nejsi zrovna naštvaná odpovím ...pak to většinou končí tak že mě chceš zabít Při tom se však umívám čímž dávám najeo že jí jen popichuji... Pak zase zrudne a dokonce mě lehce pohladí po tváři....Rád jí uvádím do rozpaků,ale karta se nějak obrátila... nemáš zač dodám rychle trochu překvapeně a rukou co jsem měl na jejím rameni jí začnu hladit po zádech....Při tom přemýšlím co dál.... |
| |
| Les Najednou se mezi námi udělalo takové podivné napětí. Oba mlčíme a jen se díváme před sebe, já tedy určitě. Na zádech cítím jeho dlaň, až se mi dělá husí kůže. Lehounce se kousnu do rtu a zavřu oči. Zhluboka si povzdechnu. Co se to děje? Proč..proč jsem..proč jsem se nejspíš zamilovala zrovna do něj? Proč do něj? S ním to nemá budoucnost, naději, šanci. Přesto nakonec otevřu oči a pohladím ho po druhé ruce. Jsem s tebou ráda.. |
| |
| Les Cítím to podivné napětí ale radši nad ničím nepřemýšlím jelikož bůhví kam by mě to zavedlo... vidím že se kouše do rtu...sice lehce ale přece... Sakra Sid co je? ptám se vduchu ale těžko mi může odpovědět....Aniž bych si to uvědomil také se kousnu do rtu i když o něco víc... Nakonec řekne že je se mnou ráda a já se usměji a nechám ret rtem.... taky jsem s tebou rád při tom sklouznu pohledem na naše ruce ...a sám ani nevím proč zamumlám si pro sebe ale je to slyšitelné..(:D) |
| |
| Les Opět si povzdechnu. Ani já nevím proč zrovna do tebe.. Zamumlám a ani si neuvědomím, jak neobratně jsem to řekla. Zahledím se do dálky a zamyslím se. Vždycky jsem si myslela, že to, co jsem cítila k Billymu, byla láska. Teď ale vidím, že ne.. Krátce se na něj podívám, pak na naše ruce a zas před sebe. |
| |
| Les Také si povzdechnu Myslel jsem že znám vše ale tohle je pro mě nové řeknu s pohledem stále na našich rukách při tom se prsty všemožně proplétáme Ani nepostřehnu že jeden mluví o koze a druhý o voze... Dlouhou minutu hledím do blba než se zase odhodlám podívat se na ní a proomit ticho Myslím že jsme se moc zamysleli a moc přemýšlení škodí mysli....tak nebudem radši myslet Morgane!Co to meleš?! Napomenu se vduchu ale čekám co na to ona řekne... mezitím vymýšlím plán B |
| |
| Les Jen mlčím. Poslouchám, co říká a uvažuji. Nad budoucností, minulostí a přítomností. Co s tím? Co s ním? Co se mnou? Co s námi? Ztrácím se v tom, hlava mi z toho jde kolem a já už nevím, co ještě bych měla udělat. Pokud i on cítí mco já, stojí mezi námi ještě Gill. Je to jako Romeo a Julie. Zakázaná láska. A skončí to tak? Až po chvíli si uvědomím, co to vlastně řekl. Jsem ze všegho tak popletená, že nechápu. Promiň, ale nerozumím ti. Nevím, co jsi tím myslel. Nechápavě se na něj otočím a čekám na vysvětlení, jsem asi hloupá. |
| |
| Les umět tak číst tvé myšlenky bylo by to jednodušší pomyslím si když pak prohlásí že mi nerozumí chvíly přemýším jak to předefinovat No...chtěl jsem tím říct že bychom neměli ztrácet čas přemýšlením ale co teď? určitě položí otázku "a co chceš dělat?" a co jí řeknu? že nevím? achjo..... snažím se něco vymyslet abych na její otázku v tomto stylu mohl odpovědět.... při tom přemýšlím co se ve mě zlomilo když jsem najednou takový..... |
| |
| Les Maličko se zamračím, když ho pozoruju. Je to spíš zamyšlený a trošku nedočkavý výraz. Neměli bychom ztrácet čas přemýšlením? Asi jsem opravdu hloupá. To dělají ty skoro bílé vlasy. Ještě horší než blond. A čím chceš ten čas ztrácet? Tvářím se opravdu velice inteligentně. Jako bych výraz "neztrácet čas" slyšela prvně a nechápala, co znamená. Ano, opravdu výraz debila. |
| |
| Les Všimnu si že buď dokonale dělá debila nebo vážně....jsem debil já.... teď mě úplně zblbla uvědomím si a na otázku "čím chceš ten čas ztrácet?" se zamyslím a nakonec si v hlavě všechno srovnám a uvědomím si co chci.... No...třeba....bychom nějakej ten čas mohli ztratit nějakým experimentem.... na chvilku se zarazím ...to asi vyznělo...špatně...chtěl jsem říct že bych....rád bych něco vyzkoušel...a-ale nevím zda mi to povolíš uvedu to na pravou míru a zkoumám jí vlčíma očima s menším úsměvem a něžně jí pohladím po tváři... |
| |
| Les Dál čekám, až mi odpoví. Očividně si rozmýšlí, co by měl říc. Proto jsem ještě napjatější. Experimentem? Asi se zase zatvárím hrozně inteligentně, jelikož mi to vysvětlí o poznání lehčím vysvětlením. Stejně mi to ale nedošlo. Tedy došlo, tuším, ale nevěřím, že to co mám na mysli já, myslí on. Když mě pohladí po tváři, maličko sebou cknu, ale ruku se stejnou něžností chytím a na tváři ji nechávám. Hledím na něj s úsměvem, v očích souhlas. |
| |
| Les Cítím na sobě nervozitu která se na mě valí ze všech stran.... Mám z toho strach a zároveň mám dojem že přece nic jednoduššího být nemůže... Dotek její ruky je velmi příjemný...Tak něžný že i hora ledu by pod ním roztála.A já vedle ní asi vážně taju... Myslím že již vytušila k čemu se chystám nebo je jen napjatá s čím přijdu každopádně to vypadá že ať udělám cokoli bude s tím souhlasit...nebo...alespoň doufám Během chvíle ticha se neuvěřitelně přiblížím k jejímu obličeji svým a z té blízkosti kdy se špiškami nosů téměř dotýkáme zkoumám její překrásné oči... Krátce zaváhám jako by se ve mě ozvalo do teď potlačované druhé já ale nakonec se odhodlám lehce nakloním hlavu a vyhledám její rty svými...Tento okamžik spojím v očekávaný polibek který není sice jinak dlouhý ale zato romantický a působí upřímě. Vypadá to jako bych tohle udělal poprvé při tom oba víme že hodně mockrát řeknu si vduchu a žasnu sám nad sebou Hned jak se od ní trochu otáhnu vrátím se k pozorování jejích očí ze kterých se snažím vyčíst co na to bude asi říkat dřív než něco řekne nebo udělá... Asi sem se zbláááznil |
| |
| Les Vyčkávám, čekám, s čím přijde. Tajně doufám, ale nepočítám s tím. Znám ho už moc dlouho, změnil se, to ano, ovšem na jak dlouho a změnil se doopravdy? Neucuknu, ani se neodtáhnu. Jiskrnýma očima na něj hledím, na rtech lehký úsměv. Přiblíží se ještě víc a já zatajím dech. Z téhle blízkosti vidím každičký barevný přechod v očích, každý detail, jednotlivé řasy. A není to jen očima bystrýma jako kočka. Když se naše rty spojí, po zádech mi přejede mráz a udělá se mi husí kůže. Jako bych najednou cítila elektrické jiskření. Když se odtáhne, chvíli mám zavřené oči a nic nedělám. Pak je otevřu a hledím na něj, v očích mi svítí a na rtech mám úsměv tak upřímný, že ani to nejroztomilejší a nejněžnější na světě by se se mnou nemohlo rovnat. |
| |
| Les S pozorováním vyčkám než oči otevře a zvědavě si jí začnu prohlíže a oči mám zbarvené jinak než jindy ale sám si to asi neuvědomuji.... Když spatřím tu její jiskru v očích a nejkrásnější úsměv na světě zasměji se Teď je z tebe úplný koťátko...copak copak...kouzlil tě divoký vlk? Zeptám se o poznání šťasnější ani nevím proč.... Víš...já jsem asi úplnej blázen.... řeknu nakonec svou předchozí myšlenku nahlas... Jo...úplnej blázen Při tom jí rukou (tou co byla na zádech) pohladím po vlasech a začnu si s nimi pohrávat jako s malými hady při tom se stále úsmívám připadám si nějak zfetovaně |
| |
| Les Dívám se mu do očí, jsou jiné. Čím to je? Moc nad tím však neuvažuji, věnuji se spíše jemu. Když se pak zasměje a zeptá se, čím to je, že se tak usmívám, začervenám se. No..asi to tak bude. Začervenám se ještě víc a sklopím oči. Jak malej pubertální smrádek, výborně. Pomyslím si, trošku si v duchu vynadám a pokusím se zachovat opět jisté dekorum. Blázen? To myslíš jak, hm? Zazubím se a překvapeně a pobaveně se na něj dívám. Skoro začnu vrnět, když si mi hraje s vlasama, mám to hrozně ráda. |
| |
| Les Asi jo kostatuji a vidim jak se červená....zase abys tu nevykvetla Růženko Poznamenám v celku pobaveně a dál si hraju s jejími vlasy...různě je nakrucuji a nemotávám na jednotlivé prsty a pohrávám si s nimi nevýslovně jemně... Na otázku o bláznovi se jen zasměji a s odpovědí si dávám velmi načas... Víš...sakra... druhou rukou se nervózně poškrábu za krkem ...nechci aby to vyznělo jako že sem se poprvé zamiloval..... ...technicky vzato je to nejspíše pravda... ...ale....asi jsem blázen do tebe Dokončím trochu rozthanou větu s úsměvem a nezaměstanou rukou se zase dotknu její tváře a pomalu po ní přejíždím níž a níž... Přejedu po čelisti na krk a zastavím se u klíční kostí po které lehce přejíždím víceméně jen prostředníčkem a letmo ukazováčkem..... Při tom čekám co řekne a vlčím pohledem zkoumám dráhu své ruky.... |
| |
| Les Čekám co z něj vyleze, očividně je nervóznější než já. I když, já vlastně nejsem nervózní. Jsem spíše v rozpacích. Stále ještě cítím na rtech ten polibek, jeho příchuť. Boletsivou i nádhernou. Čekám co řekne a když se tak stane, úsměv mi zamrzne na rtech a postupně zmizí. Chvíli jen zaraženě koukám, pak uhnu očima. Musím to rozdýchat, já nevím, čekala jsem mnohé, ale že mi zrovna on vyzná lásku? Po nějaké době se na něj opět otočím. V očích je hra výrazů a emocí, jako bych sama nevěděla, co cítit. Asi jsme blázni oba.. Zašeptám, je to vysloveno láskyplně, zároveň však celkem bolestně. |
| |
| Les Pozoruji její hru pocitů...Chvilku to vypadá jako bych jí ublžil, pak zase jako by nevěděla co chce...nakonec však láskyplně promluví ovšem v jejím hlase je cítit bolest... Starostlivě si jí prohlížím ale přesto se pousměji Jo..to jsme...a pěkně velcí.... Jestly na tohle Gill přijde nejen že jí tím ohrozím ale on bude mít další a tentokrát čerstvou záminku přo vydírání napadne mě a trochu se zhrozím nad přesdtavou že by byla Sid někdě ochromená a on na ní mířil hůlkou se smrtící kletbou v ústech a nutil mě tak k nějakému činnu Přeběhne mi mráz po zádech a radši tu představu zaženu... Rukou co jsem měl v jejích vlasech přejedu po zádech a chytnu jí kolem pasu abych jí přitáhl blíž k sobě... Najednou nevím co říct... |
| |
| Les Trošku nejsitě se usměju. Bude to ještě težké. Ale nač se tím zatěžovat? Vždycky jsem všechny překážky zvládla a Gilla se nebojím. Ne tolik. Ne o sebe. O něj ale ano. Celkem dlouho dobu o Gillovi uvažuji. Ať nad tím přemýšlím jak chci, pokaždé dojdu k názoru, že Gill bude muset z kola ven. Jen nevím, jestli jsem schopna ho zabít. To možná ne, ale dostat ho do Azkabanu určitě, jenže to by pak uvrhli do Azkabanu i Morgana. Gill bude ještě velká hrozba.. Jako by Morgan vycítil, na co myslím, či snad na to myslel také, přitáhne si mě blíž. Jako by ochranářsky. Jak to bude dál nevím, ale vím jistě, že nikdy nedovolím, aby ti kvůli mě Gill ublížil.. |
| |
| Les Na její slova se musím zasmát Sid...ty to nechápeš....u Gilla nejde o mě....mě neublíží ale tobě by mohl...to co si řekla ty bych měl říkat spíše já nemyslíš? Ať se s Gillem stane cokoli nejpíšu ho budu nucen následovat....Na cesty,Do Azkabanu....a nejspíš i do hrobu je docela zvláštní že jsem oba najednou zabrali do myšlenky na Gilla a faktem je že mě to trápí... Nechci o tebe přijít když jsem tě získal a poznal to co nikdy... |
| |
| Les Ne ne ne...tomu nerozumíš...mě neublíží...nedám se..a vlastně.. Zamyslím se. Ta věco, co nosí na krku, ten přívěsek. Víš o čem mluvím, že? Zeptej se, kde ho získal, nebo jak se dá udělat. Ale nenápadně... pak se uvidí..kdo s koho.. Udělám cokoli, abych se ho nemusela vzdát. Nedovolím, aby kvůli Gillovi zemřel, nebo aby ho zavřeli. Já o tebe taky nechci přijít..a nepřijdu. Nakloním se k němu a pohladím ho po tváři, rukou kopíruju jeho lícní kost, čelist a bradu. Nakloním se ještě vfíc a tentokrát jsem to já, kdo spojí naše rty v jemný polibek. |
| |
| Les Nejdřív chci namítat ale raději jí nechám v klidu domluvit... Pak si vychutnám její překrásný polibek Který jsem sice nečekal ale vroucně jsem si ho přál... Děkuji šeptnu a pohladím jí po tváři a konečky prstů přejíždím po obrysu jejích rtů.... Víš....mě neublíží protože mě potřebuje...ale ty pro něj nejsi důležitá...a to že se ho nebojíš nemění nic na faktu že umí být dost silný a já nechci riskovat.... a co se týče toho přívěsku....Něco mi o něm říkal....prý ho má od tý elfský ču...eh pardon..od Oroniel...přesněji že jí ho ukradl a na to stvoření se mění díky tomu ovšem původní účiněk byl jiný....měl se měnit na draka.......on je v normálu tygr takže se to zvrátilo v tohle monstrum ale kdyby si ho prý tedhy Oroniel vzala tak by to bylo asi o mnoho horší... řeknu co si pamatuji Aspoň že nejsem sklerotik...teď to má své výhody zasměji se,přitáhnu jí k sobě a něžně jí políbím na čelo Hlavně se o mě neboj |
| |
| Les Morgane, snad jsi sám viděl, že i já umím být silná a to jsem ho šetřila. To, že je veliké monstrum z něj nedělá nepřemožitelného. Minimálně jsem to já, kdo umí kouzlit daleko lépe. Usměju se na něj, pak poslouchám zbytek. Takže Oroniel.. Poškrábu se na krku. Oroniel jistě ví, co je pro ni nejlepší. Ví, že nejlepší je, aby Gill zmizel.. Spíš si to šeptám pro sebe. Když mě políbí na čelo, pevněji se k němu přitulím a se zavřenýma očima posluchám jeho srdce. |
| |
| Les Nikdy nepodceňuj nepřítele konstatuji a na její poznámku o kouzlení se musím pousmát... Jo...stále zapomínám na fakt že Gill stejně jako já nedošel do sedmého ročníku....což mu na té jeho hrané nepřemožitelnosti dost ubírá Samzřejmě není nepřemožitelnej....ale....pokaždé k jeho smrti vede cesta která je v jakémkoli směru pro mě špatná pomyslím si a zaslechnu i její šeptání pro sebe Kdyby Gill zmizel nebyla by to záchrana jen pro ní.... řeknu jakoby do větru a nechám jí k sobě přitisknout....srdce mi buší radostí ale jsem plný starostí které zdatně skrývám...a nejsou to jen trable s Gillem.... I já sám sem nebezpečný napadne mě a rozmrkám lehké pálení v očích....Kdyby se do nich Sid teď podívala všimla by si že mají zase svou normální zelenou barvu která byla předtím míchaná se zvláštním odstínem žlutohnědé.... |
| |
| Les (Mě se mimochodem taky změnili oči, ale jen mojí sklerozou:D Sid v HP má oči zelený:D) Celé to bezradné přemýšlení mi vhání slzy do očí. Není to skoro ani možné. Jsme teprve na začátklu cesty a přesto si nemůžu plně užívat pocit štěstí, jelikož je možné, že mě kdykoli Gill rozlomí vejpůl. Pevně ho obejmu kolem pasu a ruce spojím za jeho zády. Začíná to čím dá tím víc vypadat, že to špatně skončí. Nemělo to ani začít. To nemělo, bylo by chytřejší a bezpečnější toho hned nechat. Ale nemůžu, jsem sobecká a potřebuju ho. Radši s ním vážně chvíli budu a umřu, než abych s ním nebyla vůbec. Mám hodně citlivé uši, všimnu změny bušení srdce a zvednu hlavu. Střetnu se s jho pohledem. Zas se dívám do těch zelených očí. Ehm..Morgane, můžu se na něco zeptat? Já..no, jak to říc...Co máš s očima by znělo blbě.. Tvoje oči mění barvu, jakto? |
| |
| Les (MH: ale modrý jí slušej víc :D) Asi jsme si spolu neměli nic začínat...kdyby mi tehdy neřekla o tom propojení mohl jsem Oroniel klidně mučit bez výčitek řeknu si ale zní to moc příšerně na to abych to dál domýšlel...Ano Oroniel a její rodinu,hlavně její rodinu,nenávidim z celého svého vlčího srdce a nejspíš nikdy nepřestanu.... Z všemožných myšlenek mě vytrhne její otázka na oči... Sakra...nemě sem spolehat na nevšímavost.... zavrčím si pro sebe a zahraju si na hloupého Nemění barvu...copak vidíš oči chameleona? zasměji se Jo jasně mění barvu podle toho z jakého úhlu se na tebe koukám nebo co myslíš? Máš nějakou teorii? zeptám se Docela by mě zajímalo co si o tom myslíš |
| |
| Les Zvědavě na něj koukám a čekám, jak mi to vysvětlí. Když mě však odbude nějako výmluvou naježím se a s ledovým klidem se odtáhnu. Nesnáším, když mi někdo lže do očí a dělá ze mě debila. Ne, vidím tvoje oči. Odpovím příkře a chladně. Moje teorie zní, že jestli ze mě hodláš dělat idiota, tak sis vybral špatřně. Zvednu se a podívám se na něju ještě ze zhora. Myslela jsem si, že víš, že nejsem hloupá. Otočím se na patě, nespokojeně pohodím hzlavou a rázuji si to pryč. |
| |
| Les Její reakce mě dosti překvapila... Tak tohle nebyl dobrej nápad blaskne mi hlavou a hned jak začne odcházet vyskočím na nohy a předběhnu jí... Stoupnu si před ní a případně jí skočím do cesty kdyby mě chtěla obejít Sid...promiň...já...nechci tu z tebe dělat debila jak si řekla ale jde o to že já sám nevím jak se mi ty oči mění...mám nekolik teorií ale je to jeden větší nesmysl než druhý a proto jsem chtěl vědět co si o tom myslíš ty....Vím že se mění ale nevím proč řeknu a v mém hlase je znát strach z opuštění,žádost o odpuštění a hlavně smutný pohled vlčích očí.... |
| |
| Les Milostivě se zastavím, když se přede mě postaví a se založenýma rukama jej pozoruji a poslouchám, co říká. Neví proč? To je divné...normálním lidem se přece oči nemění.. Nedívej se tak na mě.. Otočím se jinam, abych unikla jeho smutnému pohledu. Morgane, nedělej na mě psí oči.. Snažím se na něj nepodívat, ale nakonec stejně podlehnu. Grr.. Zavrčím lehce, ale obejmu ho kolem hrudi a zad a čelem se opřu pod jeho bradou. |
| |
| Les Uleví se mi když mě nakonec obejme... Pevně jí sevřu ale ne zas moc abych jí nedusil Slibuji že už takovou hovadinu jak teď neudělám.....Nechci o tebe přijít kvůli vlastní hlouposti řeknu a u toto se mi vloudí do hlavy zajímavá myšlenka Proč ten smutnej pohled je tak neodolatelenej?? |
| |
| Les To bych prosila a celkem bych to i ocenila... Zasměju se, zvednu hlavu a jemně ho líbnu na krk. Pak zakloním hlavu, abych se na něj mohla podívat. A nemůže ta změna očí souviset nějak s tou změnou ve vlka, nebo tak něco? Zamyslím se nad tím. Budu se muset nějak obrnit proti tomu psímu pohledu. Zamyslím se a dál se na něj dívám, ač má oči jakékoli, jsou stále krásné. |
| |
| Les Při polibku an krk trochu cuknu jelikož sem to nečekal a lekl se No....možná to souvisí s tím....a nebo je to mou změnu na člověka? Položím otázku trochu záhadně, při tom chytnu Sid za boky a rukama směřuji nahoru a po cestě přes žebra jí začnu drobně lechtat.... Při tom se jí dívám do očí a zároveň pozoruji jestly je lechtivá či ne nebo zda se to snaží zakrývat.... |
| |
| Les Když mě lochtá, chvíli odolávám. Na žebrech mi to ani moc nevdí, horší je pas. Snažím se, ale nejde to. Začnu se smát a svíjet, pokouším se mu utéct, nakonec, ani nevím jak, skončím na zemi, bráníc se jeho lochtacímu útoku. Nebo je to mou změnou na člověka? Zopakují se mi v hlavě jeho poslední slova a mě to začne v mysli šrotovat. Na nepatrný okamžik se kvůli tomu zarazím. To vyřeším jindy, nechci to kazit. |
| |
| Les Pozoruji její reakce a hledám slabé místo... Nakonec se začne smát když se soustředím na boky a pokouší se mi utéct... Nejdřív se jí to podaří pak jí ale zase chytnu a při dalším útěku končí na zemi a s ní.... Naštěstí spadnu na ruce a kolena přímo nad ní tak že nemůže uniknout.... Šibalsky se usměji a levou rukou zůstanu opřený o zem a pravou pokračuji v útocích.... Já vim...jak určitě si říkáš že jsem jako malej Jarda ale mě to prostě baví a mysli si co chceš řeknu se smíchem a dost si užívám nejen čas s ní ale i podvědomý pocit moci když mi najednou nemůže utéct... |
| |
| Les Morgane.. Prosím a už mi ze smíchu začnou téct i slzy. Pokouším se bránit, nohama se odrazím, abych se aspoň zpod něj vysoukala, ale marná snaha. Notaak... Neuvěřitelně si užívám, že ho tady mám a to všechno, ale nemusel by mě lochtat, jsem hrozně lochtivá. Svíjím se pod ním jak kobra. Morgane...jestli toho nenecháš, tak dostaneš trest... Zatvářím se vážně, ale směju se. |
| |
| Les Pobaveně se směji nad jejím počínanáním... Dám jí chvilku pauzu aby mohla říct souvislou větu.... Trest??? Podivím se A jakýpak? Zeptám se a ještě jí chvilku lechtám abych ten vážný výraz nechal zmizet.... Pak své útoky nechám a obě ruce opřu kousek nad jejíma ramenama a koukám jí přímo do očí a vyčkávám odpověď s úsměvem na tváři... |
| |
| Les Maličko přivřu oči a prohlížím si ho. Pak se zvednu a opřu o lokty, abych se na něj dívala zblízka. Třeba.. Zašeptám a přiblížím se rty k němu. Už nedostaneš pusu, dostačující trest, že? Ruce zas narovnám, takže zas ležím v trávě, jehličí a mechu. Pusu si zakryju rukama, aby viděl, že to myslím vážně. |
| |
| Les Hned jak řekne návrh na trest zakňučím a zatvářim se jako zraněný vlče když si zakreje pusu.... To...to ne.....Nemůžeš být tak krutá....to ty nejsi kočičko.... Se škemrajícím pohledem se na ní dívám a nakonec udělám lehce urážlivé gesto že se zvedu z té své polohy nad ní a sednu si kousek dál a přes rameno se na ní sklíčeně podívám a čekám co udělá.... |
| |
| Les A ty si zase nemůžeš všechno vydupat, jako dítě, broučku. Sladce se na něj usměju, roztomile se zaculím, pošlu mu vzdušnou pusu a otočím se. Lehnu si zpátky na zem, ruce založím za hlavou a zívnu. Podívám se na něj jen po očku a následně oči zavřu. V duchu se nad tím usmívám a vybavuje se mi jeho prosebný pohled. To musím natrénovat, nemůže mu všechno projít díky těm očím..krásným, nádherným...neprojde! Musela jsem zkrotit i sebe. |
| |
| Les Na její slova reaguji pouze takovým lehce otráveným šklebem typu "To je zase den!" a chvilku koukám přes sebe...Když se zase otočím vidím že leží a má zavřené oči... Nedá mi to a s úsměvem se tiše připlížim k ní...Lehnu si na bok levým loktem se opřu o zem a rukou si podepřu hlavu a pravou jí jemně přejedu přes bříško....Při tom pozoruji její zamyšlený úsměv a čekám v co se změní... Jsem nenapravitelný....a na ní asi dlouho naštvaný být nedokážu i kdybych chtěl.... |
| |
| Les Stále na něj myslím, nemůžu si pomoc. Myšlenka na něj vyvolává na mé tváři úsměv. Ani si to neuvědomím a jsem v lehkém polospánku. Není se také čemu divit, moc jsem nespala už delší dobu a ty dny jsou dost náročené. Proto si neuvědomím, že se ke mě Morgan přiblíží, nevšimnu si a ani ho nezaznamenám smysly. Morgane..nezlob mě, umím být i zlá.. Usměju se, když mne pohladí na břiše. Oči ale netvírám. |
| |
| Les Haúúú já nezobim zakňučím roztomile a jemně jí přijížím po bříšku a jemně polechtávám ovšem ne nijak nepřijemě.... Využiju jejích zavřených očí, nakloním se k ní a letmo jí políbím a zašeptám Já jsem přece hodnej vlček |
| |
| Les No to teda nevím.. ty a hodnej jo? Už to neni tak moc lochtivý, je to docela i příjemný. O tom by se dalo dlouho polemizovat.. Zavrním lehce. Pak mi dá letmou pusu a já se opět usměju. No vidíš to, zlobíš. Porušuješ trest. Na straně, na které je, zvednu ruku, v lokti ji ohnu, obtočím kolem jeho krku stáhnu ho vedle sebe. Taky mu dám pusu a teprve pak otevřu oči. Takže hodnej vlček, ano? |
| |
| Les Já jsem hodnej bráním se a pak mi oznámí že porušuji trest Ale ale....ten trest nepřišel v platnost podala si ho pouze jako návrh.... opravím ji ale to už mě stáhne blíž k sobě a taky mi dá pusu... Její následná slova kývnutím odsouhlasím Jistěže Jo....každou minutu jsem nejhodnější vlk co existuje |
| |
| Les Poslouchám, co říká a jak se úplně vyděšeně ohradil. Pobaví mě to a skoro se rozesměju. Samosebou, že bych nevydržela ho nelíbat. Byl by to daleko větší trest pro mě. Úplně náhodou si vzpomenu na náš závod lesem, trn v tplapě a vyzrazené tajeství. Tím to vlastně začalo. Opřu se čelem o jeho a dívám se mu do očí. Mám lehce lišácek a uličnickej výraz a v očích veselé jiskřičky. Tak to mám tedy štěstí, že? Usměju se na něj pobaveně. |
| |
| Les Kdo by si ještě před pár lety pomyslel že zrovna my dva to dáme dohromady pomyslím si nevěřícně když jí hledím do očí To máš.....a velký opovím s úsměvem Jo...Jin vlk by asi nebyl takovej...Nebo ano? zamyslím se ale když vidím její uličnický úsměv nechám tuto myšlenku plavat a zamyslím se nad tím co má v plánu Na co myslíš? |
| |
| Les Dál ho pobaveně sleduju. idět hru výrazů v jeho obličeji je vážně zajímavé. Na co myslím? Opět se usměju a v očích mi zase blískne. Na tohle.. dám mu pusu na tvář. Tohle na druhou tvář. To na nos a čelo. Ale nejvíc.. Políbím ho konečně na rty. |
| |
| Les Nechám si zlíbat celý obličej a polibek na rty schválně protáhnu... Pak se kousek pootáhnu a s úsměvem se zeptám znovu A na co myslíš teď? Tváří se lehce dotknu té její a s příjemným zavrněním si ten dotek užívám.... Ty můžeš cítit lehké škrábání či snad lechtání malého strniště... |
| |
| Les S portáhnutím polibku rozhodně souhlasím a nijak neprotestuju. Rty roztáhnu do širokého úsměvu, oči svítí a celá zářím. Teď? Teď myslím na to, že jsem hrozně nenasytná. Lehce se otřu o jeho lehce škrábavou tvář, vyzdvihnu se nad ním a opět mu dám pusu. Jsou to jen akové ty malé pusinky, hodně za sebou, přesto pusinky. Trošku ho provokuju. |
| |
| Les Hmm... zabručím spokojeně a nechám se pusinkovat v tom s tebou musím souhlasit zasměji se a začnu její pusinky vracet a po chvilce je začnu lehce protahovat.... MH: v jaké "poloze" teď jsme? :D |
| |
| Les Souhlasíš s tím, že jsem nenasytná? Zasměju se, ještě chvíli ho pusinkuji, pak líbám a pak je z toho jeden krásnější polibek za druhým. A nelíbí se ti to snad? Podepřu si hlavu rukou a usměju se jako sluníčko. MH: nevím, ty asi ležíš na zemi, já na beko vedle tebe:D |
| |
| Les Plně souhlasím a líbí se mi to Dodám hned jak na chvilku skončíme. Na její kouzelný úsměv se zasměji Tak tohle je vážně ironie... Poznamenám se smíchem MH: hups...já myslel že na zemi ležíš ty a já vedle tebe na boku a ty sis mě pak přitáhla a od tý doby sem mimo jak vlastně sme.. :D |
| |
| Les Já už sem si taky nebyla jistá, tak sem tam vymyslela tohle, ale to nevadí, ne?:D Ironie? Jak to myslíš, hmm? asměju se a teď se na něj dívám spalujícím pohledem, jako bych mu viděla až na dno duše. Potoém si položím hlavu na jeho hrudník a zavřu oči , jen vnímám tlukot jeho srdce a pravidelný pohyb při dýchání. |
| |
| Les Vymyslela si to moc hezky :D Jak to myslím? Zopakuji se smíchem ale přestanu jakmile si na mě lehne.. No...Pamatuji jak jsme se šíleně nesnášeli...ale vážně hrozně...a teď? Ha! To je ironie Neodpustím si další zasmání a pravou rukou si zase začnu pohrávat s jejími vlasy a levou si dám za hlavu... ach boooože povzdechnu si ale zní to celkem vesele |
| |
| Les Vždyť se to řiká, nenávist je největší špatná emoce a láska největší dobrá. A mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice. Usměju se, když to dořeknu. Nikdy jsem tomu nevěřila, tedy ano, ale jen jednostranmě. Že z lásky se lehce stane nenávist. Oči neotvírám, několikrát zívnu a cítím, že únava se mě už neodvartelně zmocňuje. Já.. zívnu omlouvám se.. opět zívnu. Ale asi us.. Ani jsem se mu nestihla omluvit, že usnu a už spím. Spánek jsem potřebovala, i když s ním jsem nabitá energií, už se tomu nešlo vyhnout. |
| |
| Les To máš pravdu řeknu souhlasně a usměji se Kdo by poyslel že až tak.... pomyslím si ale to už slyším jak zívá a jak nedořekne slovo je mi jasné že usnula... Chvilku přemýšlím...nakonec se z pod ní obratně vyprostím a vezmu jí do náruče a odnesu k našemu původnímu stanovišti u řeky... Tam jí něžně položím do trávy a pohladím po tváři.Chvíli zůstanu sedět vedle ní ale pak se zvednu přejdu k okraj řeky a koukám na svůj odraz.Když mě to přestane bavit dotknu se hladiny a obraz v ní nechám rozvlnět... Využiju chvilky kdy Sid spí a proměním se na vlka...V této fotmě přejdu k ní a lehnu si co nejblíž k ní |
| |
| Les Zdají se mi kránsé sny, hodně dlouho jsem měla noční můry, ale teď se najendou zdá všechno jasnější. Celý můj sen je jasný, barevný a krásný. Ani nevím, jak dlouho spím, když ale vedle sebe ucítím teplo, podvědomně se otočím na bok a těsněji se přimknu k vlčímu tělu. Tváří se zachumlám do jemného kožichu a vydechnu. Miluju tě.. To je věta, kterou mé snové já vykřikuje uprostřed zelené louky plné květů. |
| |
| Les, zřícenina Už se konečně zase setmělo. Slunce zašlo za obzor a lesu se zmocnila tma. Zář vychází jen z hvězd a měíce. Teď je můj čas, opět vyjdu z kobky a rozhlédnu se. Příslib společnosti v podobě Chryse nikde a já se tak těšila, že se nějak zabavím. Nudím se a co asi tak můžu dělat jiného, než si zalovit. Osobním kouzlem a zpěvem lákám nejbližšího mudlovského muže (na kouzelníky to neplatí, slyší to, ale neovládá je to jako mudly). Za chvíli se ke mě blíží napůl zhypnotizovaný muž. Poměrně pěkný, může mu být něco přes třicet, ale krásný. To určitě je. Zahrajeme si hru.. Zatáhnu si ho do zříceniny, kde si poslední chvilky jeho života náležitě užiju, než ho jako svrastělou prázdnou konzervu odhodím v lese. |
| |
| Les Když se opět probudím, je už tma. Dezorientovaně se rozhlížím. Ach, jak já potřebovala spánek. Zjištění, že je tady Morgan pořád se mnou mě tak nějak zahřálo. Taky usnul a je na něj krásný pohled, škoda jen, že není v lidské podobě. Opatrně, abych ho nevzbudila vstanu a protáhnu se. Sundám si svršky, mám jen volnou bílou košili a kalhoty. Protáhnu se, udělám pár kroků, opláchnu se v chladivé říční vodě a rozhlédnu se. Možná by si dal něco k jídlu. Na cestách jsem si zvykla jíst v přeměněné podobě. Je to jednoduší, nalovím si a nemusím nic schánět ani připravovat. Rozeběhnu se a za skoku se změním v pantera. Proháním se lesem, miluju běh a pohyb. Když už jsem celkem uhoněná konečně něco ulovím. Ulovím srnu, kterou přitáhnu k řece. Asi by si rád dal něco teplého.. Ještě ve zvířecí podobě srnu roztrhám na kusy a jakž takž zbavím kůže. Proměním se zpět, udělám ohniště a kouzlem rozpálím oheň. Tak, už se to peče.. Vzduch kolem provoněla vůně pečeného masa. |
| |
| Les Jsem v pevném polospánku tudíž vypádám jako že spím ale letmo vnímám dění okolo... Ucítím že se Sid vedle mě vzbudila a díky dokonalému sluchu a jejím pohybům a zvukům okolo si přesně vytvářím obraz toho co dělá.... Slyším že někam odběhla ovšem ne jako člověk a i když se bojím aby neutekla odemě mé tělo se ještě probudit nechce i dkyž mysl by jí nejraději všude doprovázela.... Nakonec sám ani nevím jak se mi podaří na pevno usnout a nevím o dění okolo...Ze spánku mě úplně probudí až vůně pečeného masa....nejprve zvednu hlavu a začichám...Následně otevřu oči a s vlčím úsměvem na Sid se zvednu a nejprve se zívnutím protáhnu....Pak stále jako vlk přejdu k Sid a přivítám se s ní jako běrný pes olíznutím tváře...Pak si ještě trochu unaveně lehnu a hlavu jí položím do klína při tom na ní neustále koukám vlčíma očima a jen cvilkama upřu svůj ohled k masu a zjěšťuji že mám asi hlad... |
| |
| Les Opékám maso nad ohništěm na provizorních roštech, tedy klaccích. Dávám pozor, aby neshořel, nebo tak něco. Opékám maso a Morgan někde běhá. Za chvíli se vrátí zpět, to už je maso upečené a stydne vedle na kameni. Usměju se, když mi olízne tvář a když si položí hlavu na mé nohy, pohladím ho po ní. Je to zvláštní drbu psa nebo člověka? Všimnu si jeho pohledu na maso a natáhnu se pro něj, kus odtrhnu a dám mu ho. A teď by ses mohl proměnit, nemyslíš? Takhle bych si mohla rovnou pořídit psa. Zasměju se. |
| |
| Les Spokojeně zavrním když mě začne drbat pak mě nechá a dá mi maso... Dám hlavu stranou abych jí s tim neušpinil a v klidu žvýkám maso... Na její poznámku o proměně se na ní podívám a očima jako bych vyděšeně říkal "Teď?" a se zakňučením dojím maso a ještě jednou se na ní trochu zmučeně podívám abych se ujistil jestly mě vážně nechce radši jako domácího mazlíčka ale nakonec se proměním a hned jak sedím vedle ní tak jí levou rukou obejmu kolem pasu a pravou se opírám o zem... Podívám se jí do očí a řeknu Promiň...jsem raděi vlkem enž člověkem tak odpusť a jestly ti mé druhé já moc vadí tak si budu jako vlk běhat až ve tvé nepřítomnosti Usměji se a čekám co mi na to řekne |
| |
| Les I já mám ráda svou zvířecí podobu, ale nerada bych si připadala jako zoofil a ani mít na jazyku chlupy neni moc fajn. Rozesměju se a podám mu jeden celý kus masa. Nebo chceš ještě krmit? Usměju se a roztomile se usměju. Vedle něj si připadám jako malá holka. Co kdyby jsme se šli pak proběhnout, spolu? Pamatuješ si náš závod, kdy ti ještě o nic nešlo? Zeptám se ho, šlo mu jen aby zjistil mé tajemství a taky abych s nim vlezla do postele a to se nestalo a jen tak se nestane. A mám tě ráda i jako vlka, můj milý. |
| |
| Les Rozesměji se společně s ní Ty máš ale krásný pohled na věc to se musí nechat řeknu a klidním nutkání smát se dál che..prej zoofil Jakmile ale zmíní krmení nasadím uličnický úsměv a po chvilce své tělo přemístím do lehu s hlavou v jejím klíně Tak..můžeš zasměji se Připadám si jako nějaký bůh Poznamenám s úsměvem a čekám co ona na to k tomu dodám Jsem rád že mě máš ráda jako vlka....moc rád.....a co se běhu týče....nejsem proti....ovšem až po jídle hned jak to dořeknu dodám ještě A počkej...jakto že mi o nic nešlo?!Šlo...a taky jsem z tebe dostal co jsem chtěl I když ne všechno ale toho se teď asi v brzké době taky dočkám Samozřejmě jsem mluvil o jejím spojení s or..ano..to mi řekla...i když mám dojem že v tom třeba bude ještě něco ale hlavní podstatu vím...to je nejdůležitější.... |
| |
| Les Si spí vyčůranej, ty "Bože". Zasěju se a začnu masou trhat na kousky, vždycky dám sobě, pak jemu. A nekousat. Zasměju se. Jasně že po jídle.. Zasměju se a dám mu další kousek. Líbí se mi ta pohodička a klídek. Myslela jsem, že ti nešlo o nic pěknýho a dobrýho. Jen samý sobecký věci, vždyť víš, co tím myslím. Pronikavě si ho prohlédnu, až to vypadá, že mu vidím až na dno duše. Pohladím ho lehce po tváři a zamyšleně se zahledím do dálky. Co když se nezměnil? Hraje na mě hru a já jsem mu slepě naletěla? Jak poznám, že ne? Že mu na mě OPRAVDU záleží? |
| |
| Les Nechám se krmit a u toho se spokojeně usmívám.... Její pronikavý pohled a slova na mě dopadnou celkem děsivě a trochu mě vyvede z rovnováhy..Nakonec se to ale úsměvem srovnám odhodlám se k odpovědi No...Popravdě...z úplnýho začátku než si mi řekla jak to s tebou je jsem asi neměl nejohleduplnější myšlenky Přiznám se s trochu zmučeným výrazem Ale už po tom co si mi vše vysvětlila jsem an tebe měl o něco jinačí názor....Přece jen kdybych byl úplný sobec tak bych se k tobě nevrátil a nepomohl ti pronesu a pokusím se o úsměv při tom jí rukou přejedu po té její ve které tenkrát měl onen trn... Když naráží na tohle tak asi úplné získání její srdce nebude tak jednoduché zamyslím se trochu a u toho zkoumám její zamyšlený pohled a očekávám co přijde... |
| |
| Les To asi ne no.. Usměju se. Ale kdo ví.. zašeptám skoro neslyšitelně, myšlenka na to, že je to vážně jen hra, síť do které jsem se zamotala, mne trápí a vážně se mi nelíbí. Mrzí mě to a nejspíš, dokud si nebudu jistá, se budu muset uchýlit k radikálnímu řešení, abych opět nalezla svojí důstojnost. Já rozhodně nikdy nepadala nikomu k nohám, nechala jsem se dobývat. A teď? Mechanicky trhám maso a krmím ho, sama už ani nejím, hlad mě přešel. Co kdybych na pár dní zmizela? Chvíli si ho zkroušeně prohlížím a než by si stačil všimnout, usměju se a dívám se jinam. Nechci se nechat ovládat a využívat. |
| |
| Les Mám co dělat abych zaslechl její slova... Je hodně zamyšlná....a já asi vím proč... Už jen spojenectví s Gillem mi moc nenahrává....navíc...jak by mohla věřit lásku zvířeti... Uvědomím si smutně a eště chvilku se nechám krmit ale vidím že to dělá jen ze setrvačnosti.... Zvednu se do sedu a teď jsem k ní otočený zády....Tše si zakňučím a i přes lidskou podobu to zní dokonale naho kňučení zraněného vlka... Nevěříš mi že? zeptám se s ranemým podtónem a v této poloze čekám co řekne.... Mezitím prokčím nohy, rukama je obejmu a hlavu si opřu bradou o kolena... |
| |
| Les Pozoruji ho a hrozně mě to bolí. Dýcham z hluboka, abych se uklidnila, abych se zas dokonale ovládala, jako dřív. Ani jediná slza nestékala po tváři, pokud jsem to nedovolila. A teď? Oči se samy zalívají slzami, zatínám zuby, abych to zastavila. Otřu je, ještě chvíli mlčím a pak promluvím. Já..nejde o to, že bych ti nevěřila..jen..je to možnost...jen čekáš na další, jak bych to řekla, "zářezů a pak budeš pryč. Jakos to udělal tolika holkám už v době, kdy jsme byli na škole. Hrozně mě bolí ho tak vidět, bojím se i že mi ublíží a já se pak neovládnu. Když by mi ublížil on a opět udělali něco Oře, už by mi nic nezabránilo je zabít. Je nebo sebe. Zvednu se na kolena a dolezu k němu. Ze zadu se k němu přitisknu a hlavu opřu o rameno. Jen se snažím znovu obnovit kontrolu sama nad sebou.. |
| |
| Les Když se mi svou nedůvěru snaží zaobalit nevěřícně zakroutím hlavou... Nemůžeš mě srovnávat s tím Morganem ze školy....Ani nevíš proč jsem tam byl takový...dělal jsem to schválně... řeknu a hlavou sklouznu níž tak že mám psta na skoro na ruce Ještě před tím než si přišel sem si přece byl to samé Ozve se něco uvnitř mne Snaím se ten nechutý fakt potlačit ale nejde to...Ještě horší je pak fakt když se mi začnou zjevovat před očima podoby všech mých "krátkodobých milenek" se kterými jsem většinou zůstal takzvaně "Až do smrti" ach bože.... pevně zavřu oči ale je to ještě horší...v nával toho šílenýho pocitu hnutého svědomí se snažím zapudit jako kdykoli jindy zakousnutím se do své ruky.... Z pohledu Sid to není vidět ale mě to kupodivu uklidňuje.... Mnohem víc než výmluva o ztracené rovnováze.... Jo...tak to bych taky měl udělat řeknu když povolím stisk a lehce pozvednu hlavu...Vzhledem k menší bolest co jsem si způsobil mluvím trochu mrzutě Její náhlý dotek je však příjemný a mě se zdá že do mě vlévá jakousi záhadnou uklidňující auru a z divokého vlka se pod jejím dotykem stává přátelské vlče... Po tomto zjištění se mi trochu zrychlý dech a projede mnou horko... Přece mě nezkrotí ona?! Proč zrovna ona? Nad touto myšlenkou se pozastavím a se zamyšleně smutným pohledem mlčky koukám do trávy před sebou |
| |
| Les Opřu si tvář o jeho záda a zavřu oči. A proč byl dřívější Morgan takový? Zeptám se tiše, posunu se maličko víš a políbím ho na krk. Mám tě ráda Zašeptám tichounce a opět mu dám maličkou pusinku na krk. ale všechno se tím mění.. Zašeptám si sama pro sebe, tak aby to neslyšel. Vážně se bojím, jen ta myšlenka, že bych pro něj byla jen jedna z dalších, mi vyvolává husí kůži a pocoit mrazu na zádech. Hrozně se bojím, a přitom nevím čeho. Jen tak podvědomě to cítím. Víš, v něčem jsem možná stejná, jako ty. Neodpouštím.. Opět ho lehce líbnu na krk, který zasypávám polibky čím dál tím víc. |
| |
| Les Její otázka je pro mě jako dýka do srdce... Mám zaslezené oči ale pokusy o rozmrkání by to akorát zhoršili... Dřívější Morgan chtěl své nevěrné holce dokázat že si také může děalt co chce odpovím a na mysli mám samozřejmě Miriu...děfku! Její polibky jsou pro mě jako léčivá kouzla která hojí rány minulosti které se zničhonic otevřeli... Ano...to máme společné.... prohodím trochu chladněji při myšlence na Oroniel Mám otázku oznámím jí a jednou rukou si promnu a otřu oči abych se mohl zase odvážně podívat na její tvář biť jen přes rameno... Když někdo přísahá že se pomstí...měl by to podle tebe dotáhnout až do konce bez ohledu na okolnosti? zeptám se čistě teoreticky Proto...sama si teď řekla že neodpouštíš...a myslím že nevyplněná pomsta se dá brát jako odpuštění dodám zamyšleně a čekám na její názor |
| |
| Les Povídej Vyzvu ho a jemně ho škrábu po zádech. Když se otočí, všimnu si slz v jeho očích, zvednu ruku a jemně mu slzy z tváře setřu. Pomstu, pomstu...já se nikdy nemstím.. Vždy to vyřídím hned, pak již ne. To, neodpuštění , když mi někdo ublíží, v mém případě znamená ztráta kontaktu. Úplná a už nikdy toho člověka nepřijmu. Nikdy mu nevěnuji pohled, ač ho to tíží sebevíc, ať už to byla chyba..nikdy to nebude stejné. Pomstu já neberu jako řešení, a když, tak spravedlivou pomstu. Ovšem nic nevyřeší smrt a náběh na Azkaban. Chvíli se na něj dívám, snad jsem i pochopila, co tím myslel. Nechci aby tě zavřeli... Zašeptám tiše a opět se mu tváří opřu o svalnatá záda. V azkabanu jsou s návštěvama na štíru.. Pokusím se zlehčit napjatou situaci. |
| |
| Les Posmutněle jí poslouchám a i přes napětí se pobaveně pousměji na její dodatek Taky tam nechci...ale stejně je to tak na hraně že stčí blbý krok stranou a můžu tam skončit.... řeknu a usměji se A že těch kroků stranou bylo.... Na její škrábání spokojeně zavrním Víš...není pomsta jako pomsta.... při těhto slovech pocítím zase další nával smutku.... Chci klid....to toho chci tolik? Chci najít ženu co by milovala mě ať už bych byl jakýkoli...chci si někam sednout a říct že je to můj domov....Přeji si mít přítele se kterým bych se mohl dělit o své pocity a výlevy ze života....prostě jen klidnej život.... říkám to jako největší zmučenec světa což je docela úsměvné Nebýt Rosenů mohl jsem to mít Mám chuť změnit se ve vlka a všechny ty pocity vylíčit měsíci v podobě vytí ale namísto toho se ovládám a zůstávám sedět s pohledem před sebe a se Sid příjemně opřenou o má záda.... |
| |
| Les Tak už je nedělej. Nevracej se už k Gillovi, vždyť on tě nemusí najít. Zní to, jako bych skoro prosila, nechci o něj přijít. Ať tak, nebo tak. Nemuč sám sebe myšlenkami na pomstu. Prosím. Co radši Oroniel dokázat, že tos nebyl ty, kdo zabil její rodiče? Pak to bude pomsta sama o sobě, ona ti zničila život, uvědomí si to. Notak. Domov mít přece můžeš, ženu taky a i když bys nemiloval mě, můžeš za mnou přijít a promluvit si. Jen upusť od pomsty. Nepřemlouvám ho, není to jako to naivní myšlení žen, které si myslejí, že kvůli nim někdo přestane fetovat a tak dále. Já jen nechci, aby ho chytili a zabili. |
| |
| Les Smutně se zasměji Ty to říkáš jako by to bylo tak jednoduchý....problém je ten že Gill když chce tak si mě najde i kdybych byl zahrabanej u jádra Země....Navíc....Tady nejde jen o tu zničenou část života tím že mě kvůli ní vyrazili ze školy a pak ta záležitost s rodiči....to jsou jen další body navrh....tady jde o zničení celého života úplně od základu když jsem byl ještě štěně vychrlím to na ní tak rychle že si plně neuvědomuji co říkám.... Mám tě rád Sid...nechci abys kvůli mě trpěla...radši budu trpět sám.... Na chvilku se odmlčím a pak pokračuji A kdyby jsem nakonec přece jen žil třeba s tebou...a spokojeně přežívali v nějakém lidském doupěti.....bojím se toho že bych o to zase přišel...kvůli někomu Dořeknu smutně a složím hlavu na ruce a kolena.... Poškrábej mě ještě...prosím Zaškemrám tiše |
| |
| Les Protože to jednoduchý bude. Zvládneme to. Spolu. Povzbudivě se na něj podívám a pohladím ho po tváři. Stejně mám plán.. Dodám tiše a na okamžik se zamyslím, abych si to ještě jednou projela. Musím jen najít Oroniel a zjistit, odkud má ten medailon, případně získat další...pak srovnáme síly.. Notak, ty moje štěně, já jsem s tebou. Opět se na něj usměju, ale když řekne, že by raději trpěl sám, úsměv mi z tváře zmizí a já jen skloním hlavu.Ty.. chceš abych odešla? Je to hodně bolestivé. Já nebudu trpět, zvládla jsem toho už hodně a zvládnu ještě víc. Nikdo mi nevezme to, co mám ráda. Jsem trošku zklamaná, ale nic s tím asi neudělám. Usměju se a když ě požádá, abych ho ještě poškrábala, udělám to. |
| |
| Les Je povzbudivé slyšet že mi chce pomoct.... Mě nedokážeš pomoct...i kdyby se stao cokoli...pořád budu tše trpět uvnitř sebe řeknu vduchu Jakmile se zeptá zda chci aby odešla otočím se k ní víc To nechci...ani nevíš co pro mě tyhle chvilky znamenají pousměji se a hřbetem ruky jí pohledím po tváři, ruku pak přetočím když sjedu ke krku a dotýkám se jí zase jen lehce konečky prstů na kterých jsou jasně cítit delší nehty (ne moc ale u mužů to není zrovna časté) Nechám se chvíly škrábat na zádech a pak se ve mě cosi hne, celý se k ní otočím a doslova se na ní vrhnu tak aby skončila na zemi a já mohl být nad ní podobně jako předtím když sme na sebe spadli... Dlouze jí políbím jako by to mělo být to poslední co dělám a pak s pohledem do jejích očí pravím: Teď si schopná se o mě rvát...Ale co když toho budeš později litovat?To nechci....rozmysli si co děláš Můj tón je jakoby varovný Mám tě rád...a kdybys měla být kvůli ěm naštastná nebo kdyby se ti kvůli mě něco stalo.....neodpustil bych si to nikdy! |
| |
| Les Dokážu si to představit.. Zašeptám tichounce, těmi představami myslím to, co pro nás znamenají tyhle chvilky. Trošku se vyděsím, když se na mě najednou vrhne a já prudce dopadnu na zem, naštěstí do měkkého mechu a listí. Polibkem mu vycházím vstříc, jeho jednání je sice náhlé, ale ten polibek je jemný. Když se odtáhne, zkoumavě si ho prohlédnu. Pokud si myslíš, že si zasloužíš mou lásku a já si zasloužím tu tvou, nebudu nikdy litovat. Zvednu ruku a podobně, jako předtím pohladil on mě, pohladím já jeho. Nic se mi nestane.. |
| |
| Les Na její slova se usměji a k její ruce se přitulím V to doufám řeknu zasněně a pak se narovnám do kleku Si pevně rozhodnutá se mnou růstat i kdyby se ze mě "vylíhlo" bůhvíco? Zeptám se s trochu ličnickým výrazem a nahnu se k ní abych jí pravou rukou objal kolem pasu a levou jí zajedu mezi lopatky a zvednu jí z lehu do sedu...ruce však na místech nechávám a jsem jí tímto blíž.... |
| |
| Les Jsem pevně rozhodnuta s tebou zůstat ať už se dozvím cokoliv špatného z tvé minulosti, jsem ochotna s tebou zůstat, ať už byla tvá rodina jakákoli a to samé s tvým dosavadním životem. Ale.. nezůstanu s tebou, pokud neskončíš s mučením a bůhví čím ještě. Já už se černé magie vzdala. A Gilla se nemusíš bát, zvládneme to. Přitisknu se k němu blíž, ten jeho manébr byl velmi roztomilý. A jsi ty pevně rozhodnutý se kvůli mě vzdát všech možných špatností, na které by se tě snažil Gill a další nalákat? |
| |
| Les Usměji se když odříkává svoje jako nějakou přísahu věrnosti... Přitiskne se ke mě a dořekne zbytek při kterém mi úsměv trochu opadne... Víš...já... Zakoktám se Rád bych ale....má to háček prohodím smutně To bych nebyl já aby se mi každá chvilka nemohla něčím zkazit |
| |
| Les Háček? Každý přece musíme něco obětovat.. Nechápavě se na něj zadívám. Zamrzí to, když někdo, koho asi milujete, není ochoten obětovat kus sebe. Kdybych po něm chtěla aby se vzdal něčeho, co má rád, tak neřeknu, ale takhle.. Třeba to má rád..rád mučí a zabíjí.. Promiň, ale tohle já nemůžu..ne takhle.. Zvednu se a ač nerada, rozběhnu se pryč. Ano, radši bych byla s ním, milovala ho a ctila ho, ne však za pomyšlení, že se kdykoli radši podřídí té zrůdě a mě postaví na vedlejší život. |
| |
| Les Jo ale.... Chci jí to vysvětlit ale nenechá mě...místo toho uteče... Jo jasně...chtěla běhat tak se bude běhat...ovšem asi za jinejch okolností řeknu si a jako lovec spatřící svou kořist se zvednu a za běhu se proměním a běžím za ní..... Vzhledem k její lidské podobě není zas tolik těžké jí dohnat.... Předběhnu jí a zastoupím jí cestu a zavrčím... Proměním se do lidské podoby a chytnu jí za ruce a zádama jí přitisknu ke stromu aby mi nmohla utéct ale zároveň to dělám tak abych jí nějak neublížil nebo nevypadal agresivně... Můžeš mě vyslechnout prosím? zeptám se ale napouštím ji |
| |
| Les Zastavím se a dívám se na něj, jak na mě jako vlk vrčí, abych se zastavila. Zamračím se, zajímalo by mě, co ještě chce. Abych snad pochopila pohnutky, které ho vedou k zabíjení? Nech mě být..tohle nemá cenu.. Zamračeně se bráním, když mě přitiskne ke stromu. Kdyby se aspoň vztekal, nebo tak něco, dostal by pěstí jako posledně a ani by se mnou nehl. Když se ale tváří jako boží u,učení, nemám sílu mu něco dělat. A bude to aspoň k něčemu? Zeptám se naštvaně, ale je to spíš hrané, snažím se nepodlehnout, ale je to tak těžké. Zvlášť když se mám dívat do těch jeho krásných, vlčích očí. Proto se jeho očím vyhýbám. |
| |
| Les Pro mě to má cenu....jen chci abys mě vyslechla....pak je mi jedno jak s tím naložíš řeknu ale jedno mi to rozhodně není snažím se to říct s trochou lhostejnosti ale připadám si spíš jako ten zmučenec... Doufám že to k něčemu bude.... Poznamenám a bez toho aniž bych jí pustil začnu Já nechci zabíjet....jsem ochoten se kvůli tobě vzdát své pomsty....budiž...tak mi vyvraždili rodinu a já se sestrou sme si přísahali že se pomstíme rodině která to udělala...fajn....mohu upustit od pomsty....ale na chvilku se zarazím...to celé jsem totiž začal moc rychle a skoro jako bych jí vyčítal že po mě chce abych vrátil hračku dítěti které mi jí ukradlo.... Sklopím hlavu snažim se najít lepší tón kterým pokračovat abych jí od sebe svou náladovostí a rozpolceností neodradil.... Ale.... Začnu tišeji pokračovaní ...Gill mě má pod kontrolou....ví jak se bojím o svůj život nebo o život svých blízkých.....proto radši ani nemám přátele....Gill mě nejdřív vydíral přes sestru a pak přišel s lepším nápadem.... snad se nic nestane když to řeknu ...Donutil mě přísahat mu cosi jako věrnost v podobě Neporušitelného slibu S těmito slovy jí konečně pustím a pak jí pohladím o tváři se smutným výrazem vlka který se chylit do pytlácké pasti ze které nemůže uniknout... Stojím tak že má příležitost k útěku...a jasně dávám najevo že pokud chce může jít.... řekl jsem co jsem musel...teď je tvoje věc jak s tím naložíš |
| |
| Les Vyvraždili ti rodinu? Oronielina rodina vyvraždila tu tvou? Teoreticky vzato, vyvraždili i tu mou. Ze všech mých příbuzných jsou vlci. Takoví, se kterými už nikdy nepromluvím. Tím touha po pomstě dostává nové obrátky, stáváí se prioritou. I ve mě nadále koluje zmijozelská krev. Ale jak to udělat? Jak se pomstít, aby nezemřela a já se nestala vlkem, nebo spíš panterem? Stává se to čím dál tím těžší, složitější. Jak ho tak poslouchám, čím dál tím více vidím, jak moc jsme si podobní. Jen já jsem si vybrala jinou cestou. I já přišla o rodinu, i já jsem vázaná slibem, který se stává až kletbou. Nevím co s tím, nevím jak je zlomit, jak se osvobodit a ta myšlenka mě tíží. Když poodstoupí, udělám ty samé kroky k němu. Nemluvím, jen se mu čelem opřu o hrudník a ruce spojím na jeho zádech. Hrozně mě tíží, že nevím, jak to mám vyřešit. Jsme snad oba ztraceni? |
| |
| Les Jo... Kývnu na její otázku o rodinách... Cítím se mizerně.Kdyby se dal vrátit čas...Neměl jsem být takový srab a postavit se mu i kdyby mě to mělo stát život...Teď už nemohu... Na místo očekáváného odchodu ke mě Sid přistoupí a přitiskne se ke mě.Cítím teplo u srdce ale zároveň chlad na duši.... Pevně jí obejmu ale tak abych jí příliš nemačkal nebo nedusil... To ticho je frustrující... Nejhorší na tom je že...Moje rodina...Moje velká rodina...se ani nemohla pořádně bránit....Kdyby o byl souboj člověka s člověkem bylo by to spravedlivějši Vydechnu a při myšlence na ten masakr už prostě slzy neudržím... |
| |
| Les Nemám na to co říc, jen to prohloubí mou lásku a neuvěřitelnou bolest, která z něj přechází i na mě. Nedivím se mu, že se chtěl pomstít i já bych to udělala. Stejně jako on neudrží slzy, i mě zbrázdí celou tvář, jen se k němu ještě víc přitisknu. Tak moc mu chci pomoc, nějak ulehčit jeho trápení. Po nějaké chvilce vzhlédnu dlaně mu položím na tvář a pak vjedu do vlasů. Chvíli si ho prohlížím, postavím se na špičky a zbývající jeho výšku stáhnu k sobě, abych ho mohla políbit. S vervou větší, než obvykle, jako bych chtěla smazat jeho trápení a zároveň něžností, která by ho měla pohladit i na duši. |
| |
| Rozhejbání ostatních :D (to to ale trvalo že?) Oroniel se svým zraněním byla s pomocí Horácia přepravena do školy na ošetřovnu kde se jí během dne udělalo lépe a zranění částečně vyléčili.... Nesmí dělat prudké pohyby a ani si nijak poškodit zraněné místo.... Miria a Havran jsou ve škole a oba byli přijati jako "praktikanti" Miria se po setmění zdeklovala někam za staršími chlapci či mladšími učiteli a havran vzhledem k přísnému dodržování nekuřáckého zákonu v budově školy vyletěl z hradu jako neřízený havran z velkými abstinenčními příznaky.... Hned venku si jednu vykouřil a pak se rozhodl přiletět s nějakou tou zprávičkou za Gillem a pak se podívat za Aleerou.... Gill nvm co dělal do teď každopádně se diví kam zmizel Morgan tak dlouho ale než ho stihne začít hledat doletí k němu Havran který si hne dpo přistání zapálí další cigaretu a sdělí mu že byli přijati a jen běžné poznámky o normálním dni...až na jednu zvkáštnost že postřehl rozzuch na ošetřovně a zjistil že tam byla přitažená Oroniel..... MH: píšu to ve spěchu a jsem bez nápadu takže se nezlobte pokud se vám ěnco nelíbí..d.ěkuji |
| |
| Hrad - zřícenina Byl jsem rád když mi Brumbál potěšeně oznámil že mě rád uvidí ve škole...jak naivně si myslí že nepatřím k těm "problémovým" ovšem navím jak to udělal ale prokoukl mou závislost na nikotinu a výslovně mi zakázal kouření v celé budově školy....Naštěstí kdekoli venku můžu... Celý den nic extra akorát pak si všimnu rozuchu na ošetřově a vypátrám že přinesli Oroniel ovšem víc nic protože tam nikoho kromě Křiklana a ředitele nepustili.... V hradě se už déle nezdržuji a ihned co mě Miria bezeslova opustí se v podobě havrana vrhnu ven kde vykouřim cigaretu a pak vzhledem k povinnostem jinde se jakožto havran přesunu ke zřícenině kde spatřím pouze nervózního Gilla. Pak zaletim za Alee...Uvidíme jak pokročíme Pomyslím si hned po proměně a zapálím si další cigaretu... Zdar oslovím Gilla Nechci se tu dlouho zdržovat řeknu ti jen že mě brumbál přivítal s otevřenou náručí a během dne akorát přitáhli Oroniel na ošetřovnu...nic víc....a kde je vlastně Morgan? Oznámím mu vše co vím a při otázce na Morgana mám dost udivený výraz.... |
| |
| Po probuzení hledám Morgana a než vůbec stuihnu někam jinam jít přiletí Havran. Když se zmíní, že je Oroniel na ošetřovně, jen se škodolibě usměji. "Jo...tak nějak sem to tušil, že ji ten její "ochránce" dotáhne...A Morgan nemám páru, běžel někam do lesa...Asi lovil, pak se přežral a teď něklde chrápe." řeknu a nakonec Morgana přestanu řešit.Vezmu si cígo a zapálím si začnu kouřit. |
| |
| Zřícenina Hmm dobrá teorie zamumlám s cigaretou v puse... řekl bych že ne...Morgan se nepřežírá...ale kde jinde by byl? trochu se nad tím pozastavím ale nakonec si vzpomenu na Aleeru Heleď já mizim...musim si ještě někam zaletět...doufám že ti nevadí že tu zase zůstaneš sám řeknu s úšklebkem a jsem na odchodu ale stále připraven se otočit a odpovědět kdyby ještě něco chtěl... |
| |
| Les Obejmu jí ještě o něco pevněji tak abych stále cítil že je u mě...že mi nezmizela.... Dlouho mám oči zavřené ale nakonec mě z toho vytrhne její dotyk a já na ní pohlédnu.. Bez námitek se nechám přitáhnout a její polibek opětuji...Přijde mi to jako by ze mě odčerpávala negativní vlny a pomalu léčila rány na mé krvavé duši... Na chvilku se od ní otáhnu ale pak se stejně vrátím ještě ke krátkému polibku a čelem se opřu o její koukajíc do země.... Víš jak se cítím....a já vím jak se cítiš ty....z mých slov možná i vyplunula jedna věc kterou jsem však přímo neřekl....myslíš že zjistíš co to je? Mluvit začínám ještě posmutněle ale nnechci abychom uvízli takto na mrtvém bodě a proto zkouším menší hádankou odlehčit napětí...Pohladím jí po tváři a pokusím se o úsměv Jsem pryč hodně dlouho...Gill nebude spát věčně...je možné že už mě hledá... Nervozitu z myšlenek nedávám znát a s rukou na její tváři čekám jestly plácne nějakou teorii |
| |
| Les Působí to jako terapie, zvláštní druh afrodiziaka, když ho můžu líbat a hladit. Hrozně mi to pomáhá a vím, že jemu taky. Zajímavá terapie. Poslouchám, co říká a zamyslím se. Mám velmi dobrou paměť. Přehrávám si rozhovor s ním, abych si všimla něčeho, co mě předtím nijak zvlášť nezaujalo. Kdyby o byl souboj člověka s člověkem bylo by to spravedlivější...Kdyby o byl souboj člověka s člověkem bylo by to spravedlivějši...Kdyby o byl souboj člověka s člověkem bylo by to spravedlivějši... Souboj člověka s člověkem.. Člověka s člověkem.. Spravedlivější.. Kdyby o byl souboj člověka s člověkem bylo by to spravedlivější. To je ono? Tos myslel? Ale jak? To celá tvá rodina se mohla měnit na vlky? |
| |
| Les Pozoruji ji...když přemýšlí vypadá jak zajímavě... Zopakuje jednu mou větu a doplní jí svou teorií... Nerozumí tomu...měl bych jí říkat pravdu?Vživotě jsem to nikomu neřekl... krátce zvážím to co dělám ale nakonec se rozhodnu Ano...jedna z mála vět která na to co myslím narazila ovšem...ne...neuměli se měnit na vlky ale jdeš správnou cestou Pravím trochu záhadně Pojď pokud budeme mít štěstí něco ti ukážu a po cestě mi řekni další teorii řeknu s drobným pousmáním Nejprve jí vedu za ruku a po chvilce jí rukou obejmu kolem pasu a jdeme více do hloubky lesa... Při chůzi čekám zda jí něco napadne Je ale chytřejší než jsem si myslel....je hezké vědět že někdo poslouchá a mapatuje si téměř každé moje slovo |
| |
| Les Neuměli se měnit na vlky? Tak se vlci měnili na lidi? Zasměju se tomu, ale pak nad tím zauvažuju. Jednou něco takovýho vlastně nadhodil.. Na chvíli se zamyslím, oči trošku přivřu a uvažuji. V hloubavém zamyšlení jdu vedle něj, když mě obejme kolem pasu, i já obtočím ruku kolem něj, ale při své výšce spíš kolem boků, než pasu. Pověz mi to... je to něco s vlkama, že? Buď se měnili na lidi, nebo jsi ty jediný, kdo se mění na člověka a vlastně jsi zvíře.. To mě zarazí, uvědomím si to a chvíli jsem rozhozená. A vadí to vůbec? Te´d je člověk, jedná jako člověk a je to jedno. Stejně jako ze mě se někdy stane zvíře, u něj je to naopak..ale je to správné? |
| |
| Les - hlouběji Její teorii se zasměji společně s ní Přihořívá Prohodím o něco veseleji i když ve tváři mám stále starost z toho co se chystám udělat... Nikdy jsme nikomu o sobě neřekl pravdu... Tahle myšlenka mě celkem trápí ale snažím se trápení potlačovat jak nejlépe umím Jdeme dál...Když překračuji padlý strom a pomáhám jí přes něj zepá s na spojitost s vlky...Pousměji se a kývnu.Při jejím pokračování si všimnu závěrečného rozhození a i fakt že je hodně blízko pravdy rozhodí mě samotného také... Je vážně inteligentní Pomyslím si užasle.Dál se k tomu prozatím nevyjadřuji protože dojdeme k trochu vysekanému místu v lese kde je několik pařezů obklopených hustým stromovým i keřovým porostem a osvětlených měsíčním svitem. Zavřu oči a sluchem prozkoumám okolí a zároveň rukou zkontroluji odkud vane "vítr". Spokojeně se usměji a mlčky odvedu Sid k dvěma pařezům u sebe.Rukou naznačím aby se posadila a pak přejdu k jednomu křoví... Zdá se jako bych tiše na někoho volal nebo něco říkal ale ač mluvím jen o málo tišeji než normálně rozumět mi není. Pak se vrátím k Sid a sednu si na nižší pařez. Takže...v první řadě...Nechci tě vyděsit ani odradit.Proto ač se odemě o mě dozvíš cokoli prosím neutíkej nebo nic podobného... V tu chvilku z křoví kde jsem před chvilkou byl vyleze vlk který při pohledu na mě změní svůj výraz z divokého na přátelský.Přejde ke mě a sedne si.Já ho začnu drbat za krkem jako by to byl jen pes a né divoká šelma a pokračuji k Sid. Jako další bod bych ti rád představil mého bratrance Darmuse Jo zní to bláznivě ale třeba i ona má sestřenici pumu Zamyslím se když si vzpomenu na tu její kletbu. No a teď...něco o mě a mé rodině z hluboka se nadechnu a začnu Takže...moje rodina...rodina kterou znáš vlastně není mou rodinou kromě sestry.Mou pravou rodinou byla smečka vlků se kterými jsem žil ještě hlouběji téměř na druhé straně tohoto lesa.V době kdy já a má sestra Anabel...vlastně ty jí znáš jako Annie Bellu...byli ještě šťěňata..nebo spíš vlčata se stalo že Rosenové chtěli nějakou tu vlčí kůži a ty získali v naší smečce kterou bezdůvodně celou pobili...Já a Anabel jsme se schovali a později nás našel nějaý mág či co a proměnil nás na lidi vlastně v té době na děti...šoupli nás do lidské rodiny a později sme nastoupili do bradavic a dál víš...Když sem poprvé zaslechl jméno Rosenová věděl jsem že je nepřítel...tehdy jsem přísahal pomstu. Darmus je jen vlk a já ho vlastně objevil teprve nedavno.Do teď jsme měl zato že jen já a Anabel jsme ten masakr přežili...je hezké vědět že nejsem sám. Smutně se pousměji No...teď to víš...jsem prostě vlk v lidském těle...zvíře...a schopnost přeměny definuji spíše jako z vlka na člověka než obráceně jako ostatní zvěromágové řeknu a pa čekám jak zareguje...volnou pravou rukou jí jemně pohladím po ruce v doufání že neucukne. |
| |
| Les Vynasnažím se.. Kývnu na něj a posadím se, jsem napjatá, čekám, co se dozvím. I když, že bych se nebála se říc nedá, ale ovládám se a doufám, že ovládat se dokážu i až se to dozvím. Čekám, co se bude dít, když z lesa vyjde statný velký vlk. Obezřetně přimhouřím oči a prohlížím si ho. Vlk se ale hned uklidní a jen si spokojeně lehne k Morganovi. Eh..no, těší mě. Řeknu směrem k vlkovi, který mi asi nejsppíš, no spíš určitě, nerozumí a rozpačitě se usměju. Tobě rozumí, že? Řkeni mu, že mě těší, nějak po vlčím, nebo tak nějak. Vytáhnu nohy na pařez, rukama obejmu kolena a opřu se. Maličko se houpu sem a tam, když vypráví, ale bedlivě poslouchám. Mlčím. Musím to promyslet. Já nevím, je to divné. Na kouzelný svět ani ne, znám dost lidí, kteří prožili hodně let jako zvířata, nemluvě o mé rodině. Ale jak moc je to s jeho lidstvím. Mám jen jednu otázku. Jak moc se cítíš být člověkem? Zeptám se ho, rukou necukám. Jen mě to celé děsí, co když má i nadále jen a pouze zvířecí pudy? To asi ne, ale stejně. Co dkyž jednou bude chtít být zas jen vlk? |
| |
| Les Vlk na tvá slova zprvu nerazeagoval ale pak se přívětivě podívá a kývnutím naznačí že ho taky těší... Já svůj ztrápený pohled radši vrhnu na zem... Víš...to je právě to....většinu svého času trávím jako vlk...na člověka se měním jen v nutný čas...být člověkem je fajn...a ty lidské pocity....s tebou to poslední dodávám trochu zasněně a během řeči zvednu svůj pohled a sednu si k ní tak abych byl přesně naproti a mohl její ruku držet oběma svýma.... Na delší chvlku jen pohlédnu na naše ruce a pak s opětným zvednutím hlavy položím otázku Dokázala by si žít se zvířetem? Ještě včera bych si z celého srdce přál vrátit se mezi vlky jako rovnocený člen smečky ale teď?...Asi bych hodně rozvažoval Pomyslím si v čekání na odpověď...Vím že otázka je položená dost divně ale doufám že jí tím nerozhodím... |
| |
| Les Nechci ti brát tvé vlčí já a tak, ale.. Odmlčím se. Je to těžké, chci aby byl šťastný a co když mse mu se mnou nedostane plné štěstí? nechci se tě vzdát, jsem na to moc sobecká.. nejistě se na něj nezadívám, zdá to nebylo moc troufalé a odrazující. Volnou ruku si položím na jeho a jen se krátce podívám na vlka pohledem typu, zda by nám nemohl dopřát maličko soukromí. Snad to pochopí, zvířata jsou údajně velmi vnímavá. Na jeho otázku odpovím taktéž otázkou. Dokázalo by zvíře měnící se na člověka žít s člověkem měnícím se na zvíře? V očích mi to pobaveně zajiskří a koutek rtů naznačí úsměv. Z jeho dlaní vytrhnu tu svou a skočím mu kolem krku. Samozřejmě, že ano. Co takhle zkušební doba? Navrhnu i když zkušební doby končí a já tuhle ukončovat nehodlám. |
| |
| Les V její podmlce hledám co chce říct dál a doufám že to nebude nic špatného. Po tom co řekne že se mě nechce vzdát donutí mě to k úsměvu a zachytím její pohled na Darmuse. Podívám se na něj a tak abych Sid nepustil se k němu nakloním a něco mu pošeptám...Jeho výraz dává jasně najevo smích a s úsměvem se rozloučím. Darmus odejde a já opět pohlédnu k Sid a vyslechnu její další slova. Její otázce o zvířatech a lidech se musím vážně pobaveně zasmát... Zkušební doba?Tak schválně jak dlouho to se mnou vydržíš řeknu se smíchem pak vezmu její tuce a nežně jí na ně na okamžik přitisknu rty. Jsem rád že to bereš takhle...popravdě čekal jsem horší reakci Přiznám se s pousmáním Mohlo to být horší....jsem rád že mě nezavrhla |
| |
| Nevím jak se co všechno událo, protože sem byla v bezvědomí, naprosto mimo. Probouzím se nevím kdy na ošetřovně. Ošetřovatelka mi okamžitě poví co nesmím. Jen lehce kývnu. Je mi hrozně zle....Sem celá bledá a je na mě poznat, že mi není nejlíp, navíc to od Gilla dost bolí. "Já ho zabiju...já toho parchanta zabiju!" ulevím si potichu. Kripl.....ten se nedožije příštího roku... pomylsím si. |
| |
| Oroniel pomalu upadne do bezvědomí. Přemíšlím kdo jí tohle mohu udělat a pak si vzpomenu na onoho démona co ji jednou unesl. Pak na Morgana kterého pustila z vězení. Něco mi tu nehraje. Všechno je nějaký divný jako by nemělo ministerstvo věci pod kontrolou, pomyslím si sám pro sebe a když vyléčím poslední ránu jak nejlépe umím tak ji kouzlem nadnesu a vydáme se do hradu. Když se dostamene k Bradavicím tak s ní okamžitě zamířím na ošetřovnu a tam ji předám do odborné péče. Kromě chvíle kdy musím na vyučování u ní zůstávám a tak zaslechnu i co říkala. Kdo ti to udělal? Zeptám se jí. |
| |
| Najednou na mě promluví Křiklan. Leknutím sebou trhnu takže pocítím ostrou bolest v břiše. Vyjeknu bolestí. "On.....Gill...Gill Dragon...on, chtěl si mě vzít aby se mohl měnit v draka kuli jendomu přvěšku, ale já ho odmítla, rodiče mu mě nedali.." šeptnu skoro neslyšeně. Debil, hovado největší kre..én na světě.... napadá mě ještě spousta dalších velice sprostých výrazů pro Gilla. Chtěla bych zpátky do lesů...do bezpečí elfských lesů do Riamského hvozdu... napadne mě. |
| |
| Když na ni promluvím tak se lekne a jelikož ještě není v pořádku tak se jí nejspíš ozve nějaká její rána jelikož vykřikne. Rychle ji obejmu a tak i podepřu. Pak poslouchám co říká. Gill Dragon, řeknu zamyšleně. Neboj se nedám mu tě. Pokud budu mít sílu v ruce abych udržel hůlku tak tě nedostane, řeknu jí a pohladím ji. Proč jsi utíkala? chyběla jsi mi když jsi byla pryč, řeknu jí potichu. |
| |
| Les Když si všimnu výrazu ve vlčích očích, začervenám se, ale musím se smát. Musím se hodně smát. Ten pak na Morganův popud odejde a my jsme opět osamotě. Otázka spíš zní, jak dlouho to vydržíš ty se mnou, to víš, šelma. Šelmy jsou dost náladové a nadnesené. Na oko vážně se na něj podívám, aby jako věděl, kdo tady píská hlavní melodii, pak se však opět zasměju. Políbí mi obě ruce a pak opět promluví. Musíš mi víc věřit, nejsem přece hloupá. Usměju se na něj a taky ho políbím, ovšem ne na ruce, ale na rty. |
| |
| Les Jsem rád když se směje...vlastně její smích je pro mě hudbou... Já zase bývám nesnestitelný a často protivný Zatvářím se s předstíranou lítostí Budeš ty to mít těžký život s vrčivým vlkem Po této větě se zasměji a přitáhnu jí k sobě Jo..budu ti muset začít věřit víc Uznám a opětuji její polibek Hmm a ještě k těm šelmám...Já jsem taky šelma...i když psovitá....To mě přivádí k myšlence že asi budeme mít občas Itálii No..."kočka" a "pes" to bude zajímavá kombinace Pevně jí obejmu kolem pasu a šťastně jí políbím.Při tom nedokážu myslet na nic jiného než na ní a na bláznivé představy do budoucna....už jen představa našich případných dětí by byla dost bláznivá :D |
| |
| Les Tak budeme dva, aspoň se zabavíme. Zasměju se a spiklenecky na něj mrknu. Cítím se, jako bych měla v břiše tisíce motýlů, tak nějak jinak. Jako bych měla hlavu v oblacích, lehce a hřejivě. Cítím šimravý pocit, který mě nutí pořád se usmívat, kdykoli se na něj podívám. Když si mě k sobě přitáhne, už nemáme každý svůj pařez, nýbrž mu sedím obkročmo na klíně, maličko zakloněná s rukama zachycenýma za jeho krkem. Nevadí, alespoń si to trošku okořeníme a po hádce většinou přichází usmiřování, spoń se nebudeme nudit. Opět se nebráním polibku a cítím se šťastnější než kdykoli dřív. A Gill? Ten je teď vedlejší, spolu všechno zvládneme. |
| |
| Les Já nežertuji...sem vážně nesnestilený...Dávám ti týden společného soužití a balíš to Prohlásím naoko vážně a přednesu to jako kdyby šlo o sázku... V naší aktuální poloze je Sid vůči mě kupodivu vyšší a musí jí do očí koukat s mírně zakloněnou hlavou... Znovu si jí přitáhnu k polibku To jo...usmiřování bývá nejsladší Mlůj nadmíru spokojený vyraz na okamžik překryje předstírané zamyšlení Hmm ale až si budem zařizovat domeček tak musíme mít nerozbitný nádobí Chvilku se tvářím naprosto vážně ale nakonec se opět vrátím ke spokojenému výrazu Takže...když sme si vše vyříkali zůstává nám tu jedna otázka ve vzduchu....Co podniknem teď? |
| |
| Les Sázka? A co dostanu, když to nezabalím, no? S pobaveným úsměvem čekám, co navrhne jako výhru. To bývá, vždyť bez občasného rozrušení by to všechno bylo tak hrooozně nudné. Pak začne mluvit o domečku a já se div nerozplývám. On si se mnou chce zařídit domeček.. Vnitřně celá zářím a myslím, že něco z toho vnitřního ůsvětla" prosakuje i ven. No, ono stačí "reparo", takže s nádobím třískat můžeme jak chceme. Zase se rozesměju a představím si to. Krásný den, ničím nerušený. Ve světě, kde žijeme spolu a Gill prostě není. Kde se ráno probudím a první, co uvidím bude ještě spící Morgan. Trošičku se zasním, neuvědomuji si, že ho pozoruji a něžně se usmívám, jako bych se dívala na to nejkrásnější na světě. Copak bys chtěl? Lehce nakloním hlavu na stranu a pozoruji ho. Pak si čelo opřui o to jeho a jen přivřu oči. |
| |
| Les Co dostaneš? Hmm cokoli co si budeš přát....ale prosímtě něco reálnýho Varuji ji aby nechtěla příkladem modré z nebe Ano máš pravdu za 1. byla by to nuda a za 2. občas zapomínám že vlastně trochu čarovat umím řeknu se smíchem a zahledím se jí do očí...Tuším na co myslí a její snění musí být zajímavé... Jistě má nějakou představu...škoda že neumím číst myšlenky chtěl bych vidět co si představuje říkám si vduchu a při jejím navrácení do reality mě napadne nejjednodušší věc na světě - Zeptat se. Hmm co bych chtěl...Momentálně bych chtěl vědět co krásného sis představovala protože tvůj pohled se mi nejspíš navždy vryje do paměti a tak chci vědět i "název" řeknu se smíchem ale myslím to vážně...Tedy alespoň tu část kde projevuji zvědavost a ne zrovna malou... |
| |
| Les Reálnýho? Smutně stáhnu rty do podkovy a udělám, pro něj typické, psí oči. No, neumím je jako on, jenže v mém podaní jsou jiné. Každá žena je herečka a já nejsem výjimkou. A co je ve světě dvou kouzelníků, kteří navíc nejsou ůnormální" kouzelníci, nereálné? Zeptám se zvědavě a musím se usmát, vždyť pro nás je vážně možné snad cokoli. Když se pak zeptá, co jsem si představovala, začervenám se. Chvíli bojuji s tím, zda říc či neříc a nakonec se rozhodnu. No..ale nesměj se, představovala jsem si ráno, kdy se vedle tebe probudím a první co vidím jsi ty, když spinkáš.. Zatvářím se naprosto nevinně a párkrát zamrkám. |
| |
| Les No...myslel jsem něco reálnýho pro nás jako lidi...kupříkladu hvězdy z nebe bych ti asi nedonesl řeknu se smíchem a pozoruji její zamyšlení nad svou představou a jak začne abych se nesmál pohledem naznačím že nebudu... Ovšem když mi svou představu přednese slabý smích si neodpustím.Přitisknu se k ní a lehce pobaveně promluvím Si vážně roztomilá víš o tom? Její nevinný pohled je velmi zajímavý...Pohladím jí po tváři a usměji se Krásná představa... Zamyslím se nad tím ovšem trochu jinak...ano krásné by to bylo ale nejsem si jistý zda bych jako člověk usnul...Dlouho jsem nespal v lidském těle. Někdy si to vyzkoušíme..doufám že brzy |
| |
| Les Nedonesl? Vážně ne? To je zklamání.. Zatvářím se, jako by mě to hluboce ranilo a chvíli se tak ještě tvářím, než se zas normálně usměju. Stulím se mu na hrudi a jen k němu zvednu hlavu. Jistě, že vím. Rozesměju se, ale pak ho děkovně políbím na tvář. Pak se na něj zas tak nevinně zadívám, pohled malého dítěte mi jde vážně dobře. Ale kdyby jsi viděl, jak jsem vypadala jako malá, když jsem se proměnila... byla jsem malý, chlupatý a navíc bílý koťě. Zasměju se zase při té představě. Někde mám ještě fotku, kde se snažím děsivě vrčet a ťapat. Je krásná a ani nevíš, jak krásně to vypadalo v mé hlavě z mého pohledu. Snad to brzy uvidím opravdu. |
| |
| Les Zasměji se nad jejím popisem Ale nepovídej Letmo jí políbím do vlasů Tos musela být vážně nádherná Radostně se usmívám jak se jí pokouším představit jako malý bílý kotě... Nakonec to vzdám protože má fantazie maličko pokulhává... Hmm...Máš asi vážně hodně bujnou fantazii...a to je dobře... Ohodnotím ji víš...čím víc sem s tebou tím víc mám chuť s tebou utéct a začít rychle realizovat ty naše sny než se stihnou rozplynout Poznamenám klidně a zlehka položím hlavu do jejích vlasů. |
| |
| Les A teď jako už nejsem? Zvednu obočí a dívám se na něj pohledem :"Tak a teď si rozmysli, co řekneš". Samozřejmě to jen předstírám, taky se pak rozesměju. To mám a vždycky jsem měla, mohla bych psát knížky pro děti. Rozesměju se pobaveně a tváří se o něj opřu. A proč to neuděláš? Jsem zntoho maličko smutná, ale pevně věřím, že to bude dobrý. Věřím tomu, že Gilla zabiju a všechno to trápení zkončí. Pak budeme moci být spolu, šťastní, spokojení a bez neustálých obav. |
| |
| Les Na chvilku se pozastavím nad její otázkou a hlavně nad jejím výrazem. Ehmmm Dělám že přemýšlím ale pak se také rozesmějia odpovím To víš že si a knížky pro děti? Hmm to by nemuselo být tak špatné... Pobaveně si představuji jak sedí a píše a píše a k tomu kreslí, nebo já kreslím...Nad tou představou se musím zasmát Proč to neudělám? Holka ty si si asi nevšimla že Gill má křídla a i když je velkej a já bych běžel tím nejhustším porostem tak 1. stejně mě uvidí pač to vypadá že má snad rengenový oči a za 2. má takovýho malýho kamarádíčka kterej je na straně toho kdo takzvaně "dá víc" a ten prolítne skoro všude....no a i kdyby ne je tu eště moje bejvala co mi ve veverčí kůži jde po krku a ta se vejde kamkoli.... Odůvodním a představuji si tu honičku.Kupodivu mě to pobaví. |
| |
| Les Ale všimla jsem si, že i když je velkej, tak moc rozumu nepobral a kouzlit umí snad ještě hůř než ty! Zamračím se na něj. Ty se ho třeba bojíš, ale já rozhodně ne! Nebojím a bát nebudu. Zabiju ho, dříve nebo později, ale stane se tak. Zemře mojí rukou! Takže Miria a Chris jsou tu taky jo? Že bych z toho měla radost se opravdu říc nedá. Miriu nemůžu vystát. Chrise moc neznám, ale už to, že je radši s Gillem něco napovídá. Asi by ses měl vrátit.. Sednu si sama na jinej pařez a zamyslím se. |
| |
| Les Beru to jako lichotku Opáčím k Gillově kouzlení ale pak se začnu bránit Já se nebojím Gilla! Zavrčím.TOhle se mě dotklo Já...já se jen bojím toho slibu...sem k němu vázanej a jakákoliv vzpoura nepřipadá v úvahu pokud nechci zjistit co se stane porušením Neporušitelnýho slibu. Vysvětlím už klidněji. A nechci do toho zatahovat dalšího ěm blízkého člověka.Dost na tom že nevím kam zmizela Anabel Na zmíňku o Chrisovi a Mirie jen posmutněle kývnu.Její náhlá odtažitost mě zarazí a připadám si jako by do mě někdo vyhloubil díru. Myslí si že se bojím někoho!Já!Co je špatného na tom že se jeden zbabělej vlk bojí smrti...to není někdo ale něco!Haúúúú Zavyju si vduchu a ovládám nutkání vrátit se do své podoby. |
| |
| "Chtěla sem se před ním schovat...myslela sem, že bude lepší když to nikdo nebude vědět. Šla sem ke mě domů....on...našel mě tam...pak přišel Morgan a řekl...že mě nechce zabít...pomohl mi nechal mě utéct. Hráli sme hru před Gillem, aby to vyoadalo, že se mě pokouší chytit. Nechtěl mi ublížit, kuli Sidonii, protože ona je na mě vázaná kouzlem. Její rodiče to zajistili s mými rodiči. Když se mi ěnco stane ona to pozná a trpí....Proto mi nic Morgan neudělal, ale pak přiletěl Gilll a...rozsápal mi břicho a dál to znáš..." šeptnu a hořce se usměji. Pak se rozpláču. |
| |
| Poslouchám její vyprávění a pomalu si to dávám dohromady. Z tohohle budou jen problémy. Co to povídám zase nesmysli problémy už z toho jsou, pomyslím si. Asi mu na ni zaléží jinak by tě ten ulhaný šmejd už dávno zabil. Asi ho zabiji já až ho potkám, řeknu potichu. Když začne brečet tak ji obejmu a hladím po vlasech. Vždyť víš že mi můžeš věřit nebo snad ne? Zeptám se jí. |
| |
| "J...já vím...jenomže...bála sem se. Bála sme se, že by nějak mohl odposlouchávat...nebo se sem jakkoliv dostta..pak dostat tebe a snažit se podle toho, kde sem....měla bychs e vrátit do elfských hvozdů. Tam Gill nebue mít šanci mě dostat. A Morgana prosím nezabíjej. on není ten špatný...špatný je Gill. Ale nevím proč s ním je. nevím proč de po mě i Morgan. Kdyby mu na Sidonii nezáleželo zabil by mě asi, ale envím proč. Takže prosím, než ho zabiješ a ublížíš tím Sidonie, která za nic nemůže zjisti proč mě chce zabbít. Nevím co sem mu kdy provedla. Cháápu byl díky mě vykoplej z Bradavic, ale nechápu proč se spolčil s Gillem a oba mě začali šikanovat. Pak se přidal, Mortis....A pak si mě jednou zachránila hned po tom si mě donutil abych to řekla ředitely. Zajímalo by mě co ho k tomu vedlo." zašeptám a rozkašlu se čímž si způsobím šílenou bolest břicha. |
| |
| Docela pochybuji že by se mu podařilo mě dostat. I když je možná silnější než já tak by mě bez pořádného rachotu a ničení místností okolo nedostal. A v tom má tu smůlu že tady je spousta učitelů, řeknu jí. Slyším dobře? Nezabíjej ho? Že ty pořád myslíš na tu noc co jsi ho pustila z věže kde měl čekat na polibek od mozkomora, řeknu a podívám se na ni. Zamračím se a sleduji ji čekám na to co odpoví. A nelži mi, dodám ještě. |
| |
| "Ne...nemyslím. Já jen přemýšlím, proč to provedl. Jaký k tomu má důvod, že mě chce zabít. Jenomže on nemůže ublížil by tím Sid. Ona byla druhá která se mě na škole zastávala hend p tobě. Pak právě uzavřeli její rodiče dohodu s mými a už se to endá změnit." řeknu. "Chvíli sem si myslela, že mě miluje, jenomže pak my vysvětlil, že ani náhodou...byla to jen velká lež, fuj nechápu jak sem mohla věřit....za tohle dostzane přes hubu. Měla by mu vrazit i Sid, Sice to nqa mě hrál, ale i tak jí v podstatě podvedl.Podle mě spolu něco mají. Ale teď ti tu přísahám, že už tuhle chybu nikdy NIKDY nezopakuji." řeknu a v očích mám slzy. "Odpusť mi to prosím. Byla sem hloupá husička, když sem mu věřřila." řeknu roztřeseným hlasem. KOuknu se na něj a skusímho chytit za ruku. |
| |
| Les Jakoby nepřítomně poslouchám, co říká. Skoro to vypadá, jako bych jej ani neposlouchala. A napůl je to pravda. Gill je překážka a on nemůže jít proti němu.. takže...musíme se Gilla zbavit.. Ještě chvíli nad tím přemýšlím, vím, že je to nebezpečné, ale pokusím se. Pokusím se ho zabít, aby nám už nic nestálo v cestě. Po nějaké době ticha se zvednu a dojdu k němu. Posadím se mu opět na klín a schoulím se mu do náručí. Hlavou se mu opřu o jamku u ramene. Chvíli se tak jen tulím a pak se mu zpříma podívám do očí. Gill ani nikdo jinej nás nerozdělí.. |
| |
| Les Její návrat přivíám s otevřenou náručí a její zamyšlenou tichost pozoruji se starostlivým výrazem. Když promluví povzdechnu si. Sid...nepokoušej štěstí...Prosím...slib mi že bez mého vědomí nic co se Gilla týče nepodnikneš.Slib mi to Naléhám Já pak učiním také co si budeš přát Dodám a doufám že si nevymyslí něco proti čemu bych měl námitky |
| |
| Les Opět se o něj opřu, aby na mě neviděl. Chvíli mlčím. Promiň Neboj, neudělám nic, co bys nechtěl.. Podívám se na něj a povzbudivě se usměju.Neboj, nehodlám nic dělat.. Jenom nás zbavím jednoho z problémů.. Tulím se k němu a hlavu mi tíží špatné myšlenky, myšlenky na to, co když to nevyjde. Vím, že zbavit se ho musím co nejdřív.. Neustále na to musím myslet, co když ho ztratím? Nakonec se narovnám a jakoby v příslibu něčeho většího ho políbím na rty. Rukama mu zajedu pod košili a ještě jednou ho políbím. Pak z něj slezu a mizím mezi stromy, krátce se na něj otočím a pohledem se vpiju do jeho očí. |
| |
| Les V to doufám Zašeptám Je až moc svéhlavá...možná mě poslechne a nebude se o nic pokoušet ale pravděpodobně se stane opak...ovšem chctí po ní neporušitený slib nemohu...to by mi svědomí nedovolilo Tiše doufám že se o nic nebude pokoušet.Náhle ucítím její rty na svých a ze začátku nepřítomně opětuji polibek.Podruhé už jsem pně při vědomí a proto jasně cítím vše okolo.Její ruce,pak náhlé vstání a rychlý odchod a hlavně pohled jejích očí,jejích překrásných očí. Chvíly nechám prostor očnímu kontaktu z větší vzdálenosti ale pak mi to nedá a chybí mi její přítomnost sotva se odemě vzdálila. Zvednu se a rychlejšími kroky jdu k ní.Nechci aby mi utekla...a že ona to umí ;) |
| |
| Les Proplétám se mezi stromy, vím, že jde za mnou. Také jsem ho k tomu tím pohledem vybídla. Mezitím co jdu, tečou mi po tvářích slzy. Rozhodla jsem se. Hned zítra Gilla najdu... Vždycky mu nadohled zmizím, pak se však zase objevím, aby mě mohl spatřit a následovat. Jdu hlouběji a hlouběji. Díky tmě už skoro nejsem vidět. Jen blísknutí kočičích očí a lesk bílých vlasů prozrazuje, kde jsem. U jednoho širokého dubového kmenu se zastavím a opřu se o něj. Morgan mezitím prošel kolem. Tiše jako pěna jej pozoruji. Stojí skoro uprostřed uzavřené maličké mýtinky a kvůli měsíčnímu světlu jde vidět jen jeho silueta. Zatím si mě nevšiml, můj pohled v zádech však určitě cítí. |
| |
| Les Slepě jí následuji a ani nevím co to vlastně provozujeme.Chvilkama mi mizí z dohledu ale než mě stačí chytit panika zase jí spatřím...No spatřím spíše zahlédnu a ne tak úplně jí jako jen její zářivé vlasy či svítivé kočičí oči. Pak mi opět zmizne ale tentokrát jí nevidím delší dobu než jsem byl po cestě zvyklý.Projdu kolem siluety nějakého silnějšího stromu a rozhlížím se. Sakra kam si zmizla? Pomyslím si a stále pátrám očima ve tmě. Jak vlk bych viděl víc. Ale no tak..trochu lidskosti Morgane! Chytnu se řeči mého vnitřního hlasu a ovládám své nutkání jít do své častější podoby. Po krátké chvíly...ale trvalo mi to...ucítím na zádech něčí pohled. Otočím se a vrátím se o pár kroků ke stromu. Sid! Tohle mi nedělej Promluvím do tmy ještě dřív než jí stačí přesně zaostřit. |
| |
| Les S lehkým úsměvem sleduji, jak tam tak bezradně stojí. pohledem rentgenuji jeho záda, ač se to nezdá, a pod oblečením to nejde vidět, ve hře světla a stínu jsou jasně rozpoznatelné svaly zdobící jeho tělo. Detail po detaiu si ho prohlížím a po tváři se mihne zamilovaný, láskyplný pohled. Když se otočí a promluví, v jeho hlase cítím jasnou úlevu. Musím se tomu usmát. Snad ses o mě nebál.. Zvednu ruku a konečky prstů mu přejedu po tváři, lícni kosti až k bradě. |
| |
| Les Opřu se loktem o strom a nyní jasně rozeznávám Sidoniinu postavu.Teď vypadá jako víla v letmém svitu měsíce. Musím přiznat... Začnu a spokojeně zavrním pod jejím dotekem. ...že jo... Nahnu se k ní a rátce jí políbím nejprve na nos a pak dlouze na ústa. ...myslel jsem žes mi utekla Dodám trochu pobaveněji a s úsměvem na tváři jí volnou rukou zajedu do vlasů a začnu si s nimi pohrávat. |
| |
| Les Opět se láskypně usměju a prohlédnu si ho, modrýma očima se vpiju do těch jeho hnědozelených. (Doufám že sou takový:D) A já musím přiznat, že mi tolichotí, ale neboj se, neutekla bych ti. Ruce mu dám na boky, pak jimi zajedu přesboky na záda a jedu po nich výš až kam dosáhnu, aniž bymi překáželi jeho ruce. Pak ruce vyndám a zajedu mu do vlasů. Palcem pravé ruky mu přejedu po rtech a pak na lícní kost. Chvíli se na něj ještě dívám, než se k němu přitisknu a políbím ho. Vášnivě, žádostivě. Miluju tě, tak moc, že nedovolím, aby to někdo zkazil. Aby tokdokoli zkazil. Pomyslím si, když ho líbám. Nemůžu se ho nabažit. |
| |
| Les Opětuji pohled (oči si trefila) V to doufám Zašeptám a spokojeně zavrním když se mě začne dotýkat.Nechám tu chvilku jen jí a nic nedělám.Ale stojí to velký sebeovládání. To se prolomí jejím polibkem který říká prakticky vše. Polibek oplásím s ještě větší vášní ale lomcuje se mnou chtíč a touha. Na chvilku se od ní odtáhnu s rukama na jejích tvářích a krátce se jí opět podívám do očí a pak se vrátím k toužebnému polibku. Při tom pravou rukou sjedu k jejíku krku a levou něžně a pomalu přejedu po jejím těle až k boku kde zakotvím rukou pod jejím tričkem (bo co máš na sobě) V tom dotyku je trocha zdráhavosti ale je jasné že čekám na vyšší pokyn protože jinak bych bez překážek pokračoval...ale tohle je jiné.Nechci spěchat |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Rozplívám se blahem, při líbání zavřu oči a spokojene si užívám každé chvilky s ním. Nechám ho, nechám mjeho ruku na mých hoilých zádech a sama se rukama přesunu ke knoflíčkům jeho košile na hrudi. (Doufám že máš košili) Jeden po druhém začnu rozepínat, pak mu rukama zajedu pod košili. Chvíli si ho jen prohlížím, líbnu ho na krk a na klíční kost, pak se opět vrátím k jeho rtům. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Tím že se vrhla na mou košili (košile - světle modrá jako na ikoně...i když v tý tmě je to asi jedno xD) mi dala jasnou zelenou a v menší pauze mezi polibky se usměji. Užívám si její dotyky a toužebně jí vše oplácím.Oběma rukama jí přejíždím pod vrchní částí jejího šatstva (nvm jestly máš tričko nebo něco jinýho) a následně jí ho začnu něžně sundávat. Neustále se věnuji jejím rtům ovšem občas odbočím i na krk a sem tam místo polibku slabě ale dravě stisku její kůži mezi zuby. Na chvíly se odtáhnu a schodím ze sebe rozepnutou košili a pustím jí na zem. Pak se k ní zase přitisknu a s rukama na jejích bocích pokračuji ve vášnivých polibcích. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Na sobě mám volnou lněnou košili, pod kterou se dá dobře dostat. Má výstřih protkaný tkaničkou, stačí ho rozvázat a košile jse dolů skoro sama. Nakonec tam stojím jen v podprsence, kalhotách a botkách. Mámš tíhlé, poměrně bledé tělo. Podprsenku mám černočevenou, moc pěknou. Jindy bych se cítila nesvá, te´d však ne. Prostě vím, že ho miluju a chci. Nakonec si sundá košili i on, opět se k němu přitisknu, na své holé kůži cítím tu jeho. Líbám ho tak, až se mi skoro motá hlava. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro A pak že jí během jednoho dne nedostaneš Ozve se mi tiše v zadu v mé hlavě.Ten hlas ignoruji jelikož mám plnou hlavu jen jí. Na chvilku se dokážu uklidnit a její tělo kteráce zkoumám nejen rukama ale teď i pohledem. Krása Spokojeně se usměji a opět se k ní přitáhnu a rukama začnu hledat nejjednodušší způsob na sundání jejích kalhot.Zprvu jí líbát na rty,pak ale sjedu ke krku a pak postupně níž. Mimochodem já mám na sobě teď už jen ošoupané černé džíny s koženým páskem ale boty už ne.Momentálně ani nevím kdy a kde jsem je odhodil :D |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Hladově ho líbám, nemůžu se ho nabažit. Je to až takové, že se mi motá hlava podlamují kolena a skoro zapomínám dýchat. Nechci ztrácet ani vteřinku, ale musím se hlídat, abych se neudusila. Když mi chce sundat kalhoty, sama mu pomůžu tím, že si stáhnu vysoké boty, aby to bylo jednodušší. Když mi je sundá, taky mu začnu rozepínat pásek, ale dál ho líbám. Zakloním hlavu dozadu, vychutnávám si polibky na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Nikdy jsem netušil že to s ní zrovna s ní půjde tak snadno...ty jo? Promluví zase ten tichý našeptávat v koutě mého vědomí.Ovšem spíše nevědomí jelikož se ani kdybych chtěl nedokážu soustředit na nicjiného než na její tělo a na ní samotnou.Na její opětovanou touhu. Ohodím její kalhoty i boty které si sundala stranou a jakmile začne pracovat na pásku přejedu rukama na její záda a pohrávám si se zapínáním její podprsenky.Automaticky přesunu své polibky - občas kousavé - na její krk. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro když mi sundá podprsenku, ns chvíli ztuhnu, masličko se stydím a přemýšlím, jestli dělám dobře. Nakonec se ale stejně uvolním a poddám se tomu. Oba už máme jen jeden díl spodního prádla. Zvednu se a opět se k němu natisknu hladím ho po zádech a zakláním hlavu. Z toho, jak mě kouše mi běhá mráz po zádech. Když na chvíli přestane, vytáhnun si ho k sob, abych ho začala opět pořádně líbit. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Se zápínáním si hraju tak dlouho že se se nakonec div nerozepne samo.Všimnu si jejího váhavého okamžiku a tiše se uchechtnu. Nechci to kazit slovy ale neodolám. Vroucně oplácím polibky a hledám vhodnou chvilku kdy se na moment odtrhnout. Najdu ho ve chvilce kdy se vrátím ústy k jejímu krku a tiše jí zašeptám do ucha. Nestyď se nebo budu za chvilku taky Při tom na chvilku zanechám líbání a dívám se jí do očí jako bych chtěl odvést její pozornost.No částečně je to pravda jelikož zatímco pravá ruka setrvává na jejím boku a něžně si prsty pohrává s okolní kůží levá sjede níž a začne stahovat kalhotky. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Maličko se zamračím. Nevím, jetsli je to správné. Přišlo mi to s ním jako věčnost, teď si ale nejsem jistá. Co když se nezměnil, co když je to jen hra. Jen přetvářka? Ať už je to jak chce, dneska ho chci. Ať už si to budu vyčítat, nebo ne, chci ho.. Moc se mi ale nelíbé les, les a les. Jako podklad to fakt neni nic moc. Za stálého líbání sjedu po kůře stromu níž, až dosáhnu na hůlku. Neverbálním kouzlem vyčaruji deku a sentimentální svíčky kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Nemrač se...nesluší ti to Zašeptám zatímco levačka ztuhla na jednom místě pravou ruku přesunu na její tvář a něžně se jí dotýkám.Rukou pak přejedu po krku a pohladím jí přes rameno tak že její zvláštní a přesto krásné vlasy smetu víc dozadu (tedy pokud jsou rozpuštěné a jako vždy "neposedné") Nakonec však se k sobě přitisknem jako dva magnety v dalších polibcích. Občas by bylo fajn nemuset dýchat Starosti které má ten vnitřní hlásek bych fakt "chtěl mít". Jediné co mě jako myšlenka za posledních několik chvil napadlo byl fakt že v lese jsem ještě s žádnou nebyl. To už ale Sid předvede slušný akrobatický kousek - za stálého líbání se mnou s jeden k zemi a zvedne hůlku se kterou vykouzlí deku a svíčky. Pak jí budu muset připsat bod za akrobatiku a aspoň dva za kreativitu Pomyslím si a stáhnu z ní i poslední kousek oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Opět, znova a znova ho líbám, nemůžu se toho nabažit. Líbám ho stále víc a víc, žádostivěji a žádostivěji. Nakonec už jsem nahá v lese, myšlenky mi však nelezou na možné kousance, mravence a medvědy (to napadne jen hráčku) Pomalu přesunu mě a tím i toho magneta přicuclého ke mě na deku, tak, lepší a pohodlnější. Nakonec mě však přece jen napadne něco o mravencích, tak použiju repelenční kouzlo. Uff. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro STŘIH! :D -> Ráno (MH: nějak po akci jsem vytáhl z odhozených kalhot svou hůlku a přičaroval druhou deku kterou jsem pak hodil přes nás ještě než sme stihli usnout) (Pro případ že by místo medvěda šel kolem náhodný turista xD) Po probuzení zprvu zavrčím a trochu se zamračím protože se cítím nesvůj už jen z toho že jsem prospal noc jako člověk a asi sem si přeležel ruku.Ovšem ruku vzal čert hned jak mě do hlavy praštili vzpomínky na včerejší noc v podobě mého -kdysi bych to tak definoval - dalšího zářezu ovšem i ten má svou podobu že tento starý název je pro ní nadávka.Anděl.Tak bych nazval dívku ležící vedle mě a to je jedný momentálně uspokojivý název. Přetočím se na břicho a opřu se lokty o zem a s totálně zamilovaným výrazem pozoruji její ještě spící a nebo předstíraně spící tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Byla to nejkrásnější noc, kterou jsem kdy mohla prožít. Myslím, že tohle už nikdy nic nepřekoná. Nakonec jsem usnula stulená na jeho prsou, zdály se mi nejkrásnější sny, jaké se mi zdát mohly. Ráno spím déle než on, maličko se převalím a když mé podvědomí zjistí, že už nemám hlavu na něm, probudím se. Nejdřív jsem měla lehce vyděšený výraz, napadlo mě, že mě opustil, ale naštěstí ne. Vidím, jak na mě kouká a usměju se. Z jeho pohledu se mi nahrne červeň do tváří. Dobrý ráno.. Sladce se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Stále se na ní dívám a když se konečně probudí oplatím jí úsměv a letmo jí políbím na čelo. Řekl bych spíše Překrásné ráno Upřesním její slova a levou ruku jí položím na tvář a přitáhnu jí k polibku. Vyzařuje ze mě nesmírná spokojenost ale u našeho dlouhého raního polibku se musím načně ovládat abych se na ní nevrhl.A vzhledem k tomu že svůj chtíč neumím nijak dobře zakrývat (v tomto směru jsem mizerný herec) tak to ze mě sálá snad ještě víc než spokojenost ze včerejška. Zajímalo by mě jak pak okecám u Gilla celodenní nepřítomnost.Ještě že Chris je ještě větší defkař než jsem kdy já vůbec mohl být a Miria je na tom podobně takže Gill by mě v lese - ještě navíc hloboko v lese - nehledal sám Napadne mě a pak si uvědomím že jsem nasadil zamyšlený výraz.Rychle ve tváři vyčaruji úsměv a doufám že si tohoto maléo výpadku Sid nevšimla. No.....tak....jakapk si se vyspala? Zeptám se trochu nejistě |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Tak tedy překrásný ráno.. Usměju se na něj a nechám se přitáhnout ke krásnému polibku. Nemůžu se ho nabažit. Nijak si ničeho nevšímám, položím mu ruce na tváře a přitisknu se k němu ještě víc tak, že horní polovinou těla teď ležím na něm. Nádherně, krásněji jsem snad nikdy nespala. A ty? Zeptám se ho a jsem docela zvědavá, zajímalo by mě, co zvítězilo, jetsli to, že spal se mnou, nebo to že spal po dlouhý době jako člověk, což se mu asi moc nelíbilo. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Zamyslím se nad její záludnou otázkou. Hmm tak podle mě to byla druhá nejúžasnější noc jakou jsem kdy zažil Konstatuji i když je to pro mě jasně vyditelný nezvyk probudit se s lidskou kůží pořád vítězí fakt že jí tu mám a že včerejšek nebyl jen nepovedený lidský sen ale překrásná skutečnost. Opět jí vášnivě políbím a čekám co hezkého mi odpoví. MH: Prosím o přesnější popis naší polohy já se v tom totiž trochu ztratil xD |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro No, řekněme, že ležíš na zádech a ona má hurdník opřenej o tvuj, nohy a pas má na dece, jen horní polovina těla je na tvym, chápeš?:D Druhá?? Lehce se zamračím a vyčkávavě čekám, která že je ta první. Rozhodně teda nejsem spokojená, asi se budu muset příště víc snažit, abych byla první. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Poloze rozumím ;) Čekal jsem že se nad tim nenápadně znějícím slůvkem zarazí a zasměji se. Víš.... Začnu s nevinným výrazem a rukama jí něžně a pomalu přejíždím po zádech ...Ta první je noc kdy jsme se líp poznali...myslím noc kdy jsme spolu závodili a pak jsem se o tobě dozvěděl pravdu...Předtím jsem to tak ještě necítil ale logicky kdyby nebylo tamté noci nebylo by ani této Vysvětlím klidně a natáhnu se k ní pro krátký polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro AhA.. už se zas normálně usmívám a jsem zas jak krotký jehňátko. Skloním se k němu, abych ho za odměnu že je tak miloučkej zas mohla chvíli líbat. Ještě chvíli ho líbám, ale pak se svalím vedle. Zády k němu se zvednu a bosa odejdu k blízký řece, kam skočím šipku. Je to ledárna, ale mám to ráda. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Jsem rád že to vzala s úsměvem a chvilku se nechám líbat.Pak mě ale překvapí se svým skokem do vody. Přeběhne mi mráz po zádech.Brr. Snad nechce aby si tam skočil za ní!Magore! Neblbni! Během řeči toho zmetka v mé hlavě se seberu a jdu k vodě. Ač se to jedné mojí straně příčí druhá nemůže odolat představě dvou nahých těl v ledové vodě a tak skočím za ní. Ani ta voda mě z té představy neprobere a když doplavu k ní přitáhnu jí k sobě k polibku (hlavně tak abychom se nepřiutopili xD) |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Chvíli jen plavu pod vodou, dlouhé bílé vlasy se pohupují ve vodě a halí mě jako plášť. Vynořím se a aniž bych se otočila na Morgana a tím třeba zjistila, že jde za mnou, opět se potopím a zas chvíli plavu. Pak se opět vynořím, ovšem tak, abych měla vlasy krásně upravené jen na zádech. Uslyším šplouchnutí a otočím se. Během chvíle už ke mě plave můj milovaný vlček. Usměju se a plavu mu naproti. Jelikož je větší než já a mě voda sahá až příliš vysoko, obejmu ho kolem krku a tím se i vyvíším. Je to tak bezpečnější, než kdyby se ke mě skláněl, to by jsme si mohli loknout vody. Oba jednou rukou držíme kořen velkého stromu. To aby nás neunášel proud. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Levou rukou se držím o kořen a pravou svírám Sid kolem pasu. Ranní světlo odhaluje na mém těle několik věcí jenž v noci byli naprosto neposřehnutelné.Ku příkladu jakýsi vytetováný čínský znak na rameni.Malý a ne moc křiklaný. Dále jsou na obou pažích patrné jizvy jasně křičící úmyslnost a hlavně dle výraznosti a předešlé hlouby rány i vážnost.Jak je vidět když se řekne že si někdo dělá zářezy já to vzal doslova. Já sám tomu nevěnuji pozornost.Beru to jako starou záležitost a ignoruji že tam vůbec jsou. Jako v kůži největšího romantika jí opatrně políbím - tak aby se nenaklonila moc do vody - a stále jí pevně držím kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Volnou rukou objedu vytetovaný znak a prohlédnu si ho. Mm, hrozně se mi líbí, jak mu po rukou stéká voda. Je to..rajcovní xD Pak si všimnu jizev a jednu po druhé jemně přejedu ukazováčkem. Zvednu obočí, v zamyšlení, od čeho to je. Chvíli se s ním líbám, pak se mu vymaním ze sevření a vylezu z vody. Na dece se obléknu, přesněji jen spodní prádlo a delší lněnou košili. Vrátím se zpět k řece a posadím se na břeh hned tam, kde je zrovna Morgan. Povíš mi, od čeho to máš? Ukážu na svoje ruce, ale snad pochopí, že myslím jeho ruce xD- |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro (MH: Owen na rameni opravdu má drobné tetování - viz film Big bounce(Velká rána) chodí tam v jedné scéně jen v ručníku Wow) Nechám jí ať si prohlížízda na mě nenajde něco zajímavého.A našla! Přejíždí po jizvách jak prstem i pohledem.Několikrát jí vyruším polibkem ze zkoumání mých jizev a hlavně se pokouším oddálit tu otázku která jistě přijde. Překvapí mne když se mi náhle vytrhne a odplave mi ke břehu a začne se oblékat. Provedl jsem něco a nebo jí to docvaklo? Napane mě a plavu za ní.Naštěstí zůstala u břehu.Naneštěstí se na to zeptá. Teď se naštve a bude to v háji! Napadne mě.Její ukázka na jejích rukou mě pobaví a chvilku dělám že nevím o čem mluví a jen si ruce prohlédnu a jako se zamyslím. Ehmmm že by od vody? Zasměji se a jdu si taky najít něco k oblečení. Košili jsem ani nehledal a vrátím se k ní jen do půl těla v těch šílenejch starejch džínách. Kleknu si za ní a obejmu jí zjizvenými pažemi něžně přes ramena. No...to víš...klukovská debitita jinak to ani nazvat neumím Krátce se odmlčím a přemýšlím zda mám pokračovat ale vím že před Sid byl měl přiznat barvu. Tak trochu mě k tomu navedl Havran.Má to taky a byla to takový sázka "Kdo bude mít víc"....zjednidušeně řečeno když se obrazně vezme holka na jednu noc jako "zážez" tak my dva blbouni ty zážezy dělali doopravdy Povzdychnu si a čekám jak zareguje.Jasně té debilniny lituji - jasně je mi to viditelné i z výrazu ve tváři - ale zároveň mě pokouší něco ve mě ve snaze udělat další a tentokrát pořádně velkej protože tohle byla vysoko daná laťka.Čistý rozum toto však rázně zamítá. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Ta voda je ale ostrá.. Zasměju se a pozoruji ho, jak vylézá a také se obléká. Mmm... zavrním, když mě zezadu obejme a lehce se o něj opřu. Občas ho líbnu, ale spíš poslouchám, jak vypráví. Havran je moula.. odfrknu si, ale raději ho nepřerušuji a jen poslouchám. Když to pak dopoví, na chvíli ztuhnu. Vezmu ho za ruku abych ji natáhla a prohlížím si ji. Pak se otočím a povalím ho do trávy. Pobaveně se směju. Vrr, takovejch zářezů, tygře. Zasměju se zase a jen nad tou blbinou zavrtím hlavou. Opět ho políbím a nepřestávám se smát. Kolik jich je přesně? Zajímám se. Jsem vážně zvědavá. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Směji se společně s ní a opětuji její "sem tam" polibky a nebo jí je vracím. Jo to je Přitakám se smíchem když se vyjádří k Havranovi. Když dopovím čekám jak zareaguje. Určitě se říká že takový sebepoškozování je na palici...a bude s tím nesouhlasit Pomyslím si v první chvíly když ztuhne. Když mě však následně povalí a má mě za tygra chvilku překvapeně koukám a pak se trochu opožděně zasměji společně s ní. Nezapomínej že jsem vlk Opravím ji To ty si moje velká krásná divoká kočka Zalichotím jí a prohlédnu si ruce zamyšleně Hmmm.....27? 42? 605? 98? 134? Chvíli dělám že počítám a nakonec to vzdám a praštím hlavou do trávy a Sid si přitáhnu k sobě a obejmu jí v náruči. Přiznávám že vůbec nevim....vlastně vim....je jich moooooooc Znovu se zasměji ale hned na to o poznání zvážním. Víš...když to bereš takhle a nemyslíš si že jsem tak hroznej děfkař co kdyby si symbolicky provedla někde na mě ten poslední? Zeptám se trochu váhavě. Víš jak to myslím ne? Pousměji se a čekám co ona na to. Snad se jí to nijak nedotkne nebo něco takového. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Ležím na něm a se zájmem ho poslouchám. Jo tak mooc jo? Víš že jsi mi tím zrovna nezalichotil? Že jsi přede mnou měl miliardu jinejch dívek? Zamračím na něj hraně a našpulím rozlobeně pusu. Měl bys spíš říc, že byli třeba tři, žes čekal na mě. No dobře, tak ne. Rozesměju se zas. Položím si hlavu do jamky mezi jeho krkem a ramenem. Poslední? A jsi si jistý, že bude poslední? Zvednu hlavu a dívám se mu do očí. Ta jeho otázka mě hodně zaskočila, neumím si představit, jak ho říznu, nebo tak nějak. Já...nevím.. Pak mě ale něco napadne, když se mutak dívám na klíční kost. A nebojíš se boleti? Tenhle muj "zářez" bude takovej, že by sis jej nikdy nespletl, nikdy na něj nezapomeneš ale bude bolet. Aspoň chvíli určitě Vážně se na něj podívám, jestli necouvne. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Nakrčím nos Nooo já vim ale lichotit by ti mohlo že i přes to kolik jich bylo hodlám zakotvit ve tvé náruči Zasměji se a pohadím jí po vlasech. Jsem si jistý Ubezpečím ji a pak pozorně naslouchám a při tom jí hledím do očí. Bolesti jsem zažil hodně...Nebojím se. Prohlásím odhodlaně a pak se zaměji Myslím že bych se nechal i zabít kdyby to mělo být tvou rukou Rozhodně nehodlám couvat i když jsem trošičku nervózní z toho co si na mě vymyslí. Jsem tvůj |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro Vážně? Začervenám se, to mi zalichotilo. Zavřu oči a opět ho políbím, jěmně, jako bych rozmýšlela každý další krok. Líbám ho a dlaně mám jemně přistklé z každé strany na jeho tvář. Když skončím, chvilku ho jen pozoruju. Hlavu si mu položím na hruď a poslouchám, jak mu bije srdce a co říká. Nemám sílu, si ho "označit" prostě mu nechci způsobovat žádnou bolest. Když pak řekne, že je můj. Váhám. Notnou chvíli dělám, jako že nic. Jako že mi řekl, že nechce abych to udělala. Když mě ale nakonec vyzve, abych to vážně udělala, řeknu mu, aby zavřel oči. Vážně to zabolí... Varuji ho ještě šeptem a pak se rty přesunu k jeho klíční kosti. Chvíli ho tam jen líbám, ale pak ho kousnu. Jen tak, aby to nechalo stopu. I v normálu mám zuby ostré a tvrdé, takže to šlo hladce. Dávala jsem si pozor, abych nekousla do tepny, takže to krvácí jen trochu. Rána je ale hluboká. JIZVA BUDE. |
| |
| soukromá zpráva od Morgan Alderian pro Neustále oplácím její polibky a vyčkávám její další krok.Na chvilku zpozoruji její zamyšlení a šeptnu. Do toho Když mě ale varuje že to zabolí usměji se To vydržím V duchu se ale skrytě děsím toho co vymýšlí.Mou pozornost odvádí úspěšně svými polibky že kdyby mě teď chtěla zapíchnout tak by se jí to povedlo. Z bláznivých představ mě dokonale probere její kousnutí. Zatnu zuby a jelikož jsem tohle nečekal tiše zavrčím. Menší varování by neškodilo třeba jako "Pozor teď kousnu!" Prohodím vduchu a pousměji se.Se stále zatnutými zuby promluvím. Tak...tohle jsem teda nečekal....To bude ten nejoriginálnější "zářez" na světě Naštěstí ta větší bolest odezní a já mohu povolit tisk.Rukou si své dobrovolné zranění promnu abych zjistil jak je to vážné a druhou rukou jí přejedu po zádech. Asi ti pověsim na krk cedulku s nápisem "Pozor kouše!" Poznamenám se smíchem a dlouze jí políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Sidonia De Ellvante pro To bude, protože originálnější už nikdo na tbě vymyslet nemůže, když jsem poslední. Nebo ne? Podívám se na něj s lehkým pobavením, zkouším se tvářit vážně, jako u výslechu. Koutky mi ale cukají a oči jasně svítí. Olíznu si rty, abych z nich smyla jakoukoli stopu po jeho krvi. Když pak řekjne to o tý cedulce, uhnu očima a začervenám se. Zase se tvářím, jako nevinnost sama, stydlivě a vymlouvavě se dívám chvíli jinam, než se na něj podívám a omluvně se usměju. Chtěl jsi to. Pokrčím rameny a omlouvám tím svůj čin. |
| |
| Les Plně souhlasím řeknu s úsměvem Krásně se červenáš kočičko Okomentuji a rukou ze zad přejedu plynul k jejím tvářím a přejíždím po načervenalých místech. Hmm.Chutám aspoň dobře? Zeptám se když se tak olizuje a její omluvu přejdu kývnutím a šeptem dodám Já vím Sice jsme tu široko daleko sami ale podtrhuje to výborně fakt že to je odresované jen jí a že jsem rád že to udělala. |
| |
| Les Jo? Jsem ráda, že se ti to líbí, ale přestaň mě uvádět do rozpaků, ty snad chceš, abych se červenala ještě víc, viď? Rádoby uraženě ho dloubnu do žebra a pak mě něco napadne. Zlochtám ho. Uprostřed lochtacího útoku mu odpovím na otázku o chuti. Nevím, mám ráda krev jen v panteří podobě a lidskou jsem nikdy nezkoušela. V tý tvojí ale jde cítit i zvířecí, ale že bych vzplála touhou tě sežrat.. Chvíli se na něj tak zvláštně dívám. Jako na kus masa. Lehce vyšinutě. Ovšem zas to byla jen komedie a já se rozesměju. Pokračuji v lochtání a pokouším se mu nedat šanci, aby se vyvlékl. |
| |
| Les No...jsem rád že se mi to daří Prohodím ale v tom mě nečekaně začne lechteta. Sakryš..přestaň! Křiknu mezi smíchem. Náhla však zpozorním protože její odpověď a následný pohled mě trochu zarazí... Počkej! Pateři vlky nejedí!! Namítnu ale pak poznám že si zase dělala jen srandu. Týýý jedna Z obrany v lechtání přejdu do útoku jen jak je to možné.Při tom se pokouším převalit se na ní. |
| |
| Les No co? Nebyla bych dobrá herečka? Rozesměju se pobaveně, a dál putuji rukama po jeho těle, v útoku, který se mu líbí i nelíbí zároveň. Všimnu si, že se začal bránit. A nejlepší obrana je útok, takže chce mou nadvládu svrhnout. Odolávám dlouhou dobu, ale nakonec stejně skončím na zádech, svíjím se v křečích a dusím se smíchy. Po tváři mi už z toho tečou slzy, ale nemůžu nic dělat. Když ležím takhle na zádech a on mě lochtá, můžu se jen vrtět, smát se a ječet. Prosím! Prosím! Dost, já už budu hodná. Slibuju. Notak! Nemůžu ani mluvit, polovina slov se vždycky ztratí ve smíchu a jekotu. |
| |
| Les Snažím se vydobít si tu vůdcovskou a nadřazenou pozici a u toho se pokusím odpovědět. Jo....to....bys....byla V jednu chvilku však zaváhá a toho využiji takže se konečně dostane ona dolů a já nahoru ( ne nezní to dvojsmyslně xD) a brutálně útočím dokud nezačne prosit. Směji se u toho i když mě ona ani už lechtat nemůže. No...já nevim kdo s tim začal Poznamenám a znovu se zasměji. Ještě dlouhou chvilku jí trápím a nechávám ji válet se v křečích smíchu než nakonec polevím a ulehnu na bok vedle ní. No...doufám že tvůj slib neporušíš....nerad bych tě ulechtal k smrti. Poznamenám a jednou rukou si podepřu hlavu a druhou začnu přejíždět po jejím bříšku a částečně to vypadá že si tam něco "maluju". |
| |
| Les Já vím, já vím, ale už přestanu, budu hodná, vážně! Slibuju mu udýchaně a nepřestávám se smát. Morgane, prosím, jestli mě miluješ, přestaň mě takhle mučit. Prosím už celá zoufalá a pološílená ze smíchu. Když pak konečně přestane, zhroutím se rozcuchaná, lapajíc po dechu a celá špinavá. Trvá dlouho, než se dokážu normálně nadechnout a než je mi jakž takž dobře. Budu se snažit.. Odvětím unaveně, pak se podepřu na loktech a sleduji co dělá. Co to bude, až to bude? |
| |
| Les - asi se budu trochu opičit :) Na otázku co to bude pokrčím rameny Sám ještě nevím Pak mě napadne že malovat něco bez "barvy" je vcelku k ničemu. Krátce se zamyslím a pak si šáhnu po tom kousanci.Krev ještě nezaschla úplně a jen se ušklíbnu. No..tak to máme červenou... rozhlédnu se kolem ale jiný barvící materiál nevidím a tak si jen smočím prst v krvi a šeptnu. Nevrť se a nekoukej když tak učicí začnu jí na odhaleném příšku něco šmudlat. Tadá Prohodím slavnostně po několika chvilkách.Na bříšku se jí nyní rýsuje srdce ve kterém je dětinské S M a pod tím FOREVER. Víc se tam toho nevešlo protože bych jí musel počmárat celou a pochybuju že by se jí chtělo. Nejsem žádný Picaso ale musim se pochválit líbí se mi to Zasměji se a ještě jí před očima dokreslím šíp protínající srdce. |
| |
| V leséé Aha, tak to se nechám překvapit. Zasměju se. Jeho malování mě lochtá, ale snažím se to vydržet. Jsem přece velká a statečná holka:D Vidím, jak se zamyslel a pak si sáhl na ten kousanec. Napadne mě, že ho to asi bolí a zalituju svého činu. Ale on to chtěl.. Tahle myšlenka mi stejně nijak moc od lítosti neubere, tak na to radši přestanu myslet. Vyzve mě, abych se nevrtěla a nekoukala, nevím sice proč, ale položím hlavu do trávy a dívám se na nebe. Vnímám jej jen skrz jeho dotyky a přemýšlím, co dělá. Zvlášť když na břiše ucítím něco lepkavého. Tekutinu. Nemaluješ na mě tou krví, že ne? Zeptám se a uchechtnu se tomu vtípku, je to přece hloupost. Nic neřekne, tak jen čekám. Po "tadá" se opět nadzvednu na loktech a podívám se, co to vlastně je. Rozesměju se, ale stejně se mi po tváři rozleje blažený a dojatý úsměv. Oči dostanou skelný lesk. Mě taky, je to sice morbidní, malovat tvou krví, ale je to krásný. Miluju tě. Stáhnu ho na sebe, ale tak bych nerozmazala jeho "dílo", pak jej odměním měkkými polibky. |
| |
| Stále v lese Její reakcemě donutí k ještě spokojenějšímu úsměvu. Morbidní možná ale co....až to zaschne stejně to opadá Odvětím s pokrčením ramen a jejímu přitáhnutí se vůbec nebráním.I když na její poslední dvě slova sebou nepatrně cuknu. I kdyby si toho náhodou všimla tak nedostává šanci se k tomu vyjádřit jelikož jsou její rty až moc zaměstnané. |
| |
 | Zdravím, vidím že se tu hraje, převedení jeskyně na PJe K.L.A.I.R. je stále aktuální? Laakii - admin |
| |
| Ano, ona má v současnosti sice problémy s internetem, ovšem převod je i nadále aktuální:) Budeme rádi, když bude proveden co nejdříve:) |
| |
| Přání splněno, přeji hodně štěstí v dalším hraní :-) Laakii - admin |
| |
| Sid díky za vyřízení situace a snad se brzy zas rozhejbnem ;) |
| |
| Lesíííík Líbám ho a mazlím se s ním, nemůžu se toho nabažit. On je prostě..uchvacující. "No, vlastně proč ne, já jsem ti taky udělala stopu. A ta jen tak neopadá.." Vyjádřím se k jizvě po kousnutí, která mu jisto jistě zbyde. Lehnu si na záda a zavřu oči. Hodně zívnu, tak moc, až to vypadá vážně vtipně. Dívám se nahoru, do korun stromů, kde přebíhají maličcí tvorové. Dívám se na ně a jen se usmívám. |
| |
| Stále v lese Ještě pěknou chvílku se spolu jen tak hravě mazlíme a věnujeme si několik láskyplných pohledů. Jo....představ si že mi ta tvá stopa vůbec nevadí.Naopak....to je unikátní až výstavní kousek který mi bude připomínat ke komu patřím Poznamenám s úsměvem a hned zalehnu na záda vedle ní a nespouštím z ní oči.To také způsobí že se zasměji když vídím jak komicky zívá. Na okamžik i koukám na to na co kouká ona.Sic teď neví co to vlastně je ale ptát se ani nechci jelikož je mi to úplně jedno. Nejsi náhodou unavená? Při těchto slovech jí dám i ruku pod hlavu a přitáhnu si jí k sobě. |
| |
| V lesé, jo v lesé Poslouchám, co říká a musím se usmívat. Prostě to nejde jinak. Navíc, jak řekne to "ke komu patřím", celá se zapýřím a jsem mazlivá, jako jehňátko. Jen se rozpustit. (xD) Stále pozoruji veverky, které běhají po stromech, ale jako by z nás cítila ta zvířata, kterými vlastně i jsme, nepřiblíží se. A když už, tak jen na dobu nezbytně nutnou, stále se opatrně držíc jedna u druhé a ostražitě dávajíc pozor na ty dva vetřelce dole. Na nás. "Unavená?" Zopakuji a překvapeně se na něj podívám. No, vlastně má pravdu, ale já umím předstírat! "Né." Chci odporovat, ale zrovna zívnu, čímž se můj protest výstavně protáhně a spíš tím potvrdím opak. |
| |
 | Návrat ve novém stylu - u zříceniny-> někdy ráno Kde je ten zablešenec a opeřenej prašivec?! Zavrčím si vduchu čekajíc na návrat Chrise z Bradavic a Morgana od někud - Kam zmizel ten zmetek? Zlostně přešlabuji mezi pozůstatky stěn a čekám. O Chrisově zvrácenosti není pochyb.Vím že je schopný za dobrou cenu prodat cokoli a i kohokoli ale mě by nezradil.Už se ke zlu přiklonil a chtěl mezi nás už předtím - jen prostě ve školních letech neměl přijatelnou reputaci. U Morgana se dá pochybovat ve všem.Kdybych věděl zda je možné být zvěromágem a vlkodlakem asi bych si myslel že je obojím - včera zmizel a byl úplňěk... navíc to jak jsem ho udeřil a drápy mu rozsekl xicht a on pak přišel s obličejem vpořádku to není normální. Dlouho nad tím dumám ale nakonec se sám se sebou shodnu že až dorazí Havran a Miria - jestly nezdrhla - tak je pošlu hledat Morgana! Tomu vlčímu zmetkovi vyprášim kožich jestly dělá něco co nechci! |
| |
| Bradavice -> zřícenina Letím z Bradavic zpět ke zřícenině a po cestě přemýšlím zda se Miria někam nenápadně vypařila nebo jakým zázrakem jsem jí za dnešek nepotkal. Doletím k hlavnímu "sídlu" našeho "týmu" a jen co obejdu několik polorozpadlých zdí naleznu nervózního Gilla. Zdar. Hlesnu a hned na to si vytáhnu cigaretu a zapálím si. Kde je Vlk? Zeptám se na Morgana. A co tady stepuješ jak nervózní prvorodička? Uchechtnu se vlastními vtipu.Ač tuším že mě Gill zavalí sprškou prskavých nehezkých poznámek a i nadávek mě to nijak nestresuje. |
| |
| Zřícenina Konečně dorazí Havran a okamžitě po jeho pozdravu slyším scvaknutí zapalovače. Býval bych rád i mile odpověděl kdyby nepřišel s tou "velice inteligentní" poznámkou. Grrrrr....neštvi mě! Zavrčím na něj. Jak vidím Veveřice ti asi zdrhla nebo má spoždění... Půjdeš najít Morgana.Je někde v lese....vystopuješ ho a až ho najdeš tak se vrátíš sem a řekneš mi kde je.Poté mě k němu zavedeš a já si to s ním vyřídím. Rozkáži mu nekompromisně. Jeho další dotazy typu "A proč neletíš ty?" umlčím dalšími slovy.: Já jsem na let lesem moc velký a pěšky toho zablešence hledat nebudu... Výrazem krále dám jasně najevo že jsem skončil a on může letět.Dál se s ním již nebavím i kdyby něco namítal a nyní částečně v klidu usednu k polospadlé zdi a opřu se o ní.K tomu vezmu láhev s nečitelnou etiketou a začnu popíjet. |
| |
 | Ošetřovna Musím najít Gilla a zabít ho... pomyslím si a vstanu z postele. Křiklan momentálně učí. Njeprve svojí hodinu a pak bude suplovat mojí. Musím to zvládnout....ten parchatn, už způsobil dosti starostí... napadne mě. Jakmile, mám jistotu že mě Madame pomfreyová neuvidí, proměním se na jednorožce a běžím pryč z hradu. Běží se mi celkem blbě a hodně mě to vyčerpává, ale vběhnu do zapovězeného lesa a utíkám směrem k místu kde mi Gill rozdrásal břicho. Jenomže rány mě natolik vyčerpávají, že si musím lehnout na zem a odpočívat. Svalím se na bok a usnu. Buď, je to můj poslední spánek a nebo to přežiji a budu moct pokračovat v cestě. |
| |
 | Zřícenina, zpoždění Se spožděním dorazím na zříceninu a zaslechnu Gilla skočím přímo před něj. Proměním se zpět na ženu a pohlédnu klidným pohledem do Gillova povýšeneckého výrazu. "Ale Gille, přece se tu nebudeš rozčilovat. Hm? Já vím, že si šikovný...a skvělý, a on je pouhý poskok, ale ke mě by si se měl chovat mileji." řeknu mu sladce a mile do ucha tak aby to slyšel jen on. Pohladím ho po tváři a kouknu se mu do očí. Svůdně zamrkám. Pak se podívám na Havrana a počkám zda odletí. já s ním nepoběžím. Nejsem žádný poskok a už vůbec ne Gillův. Moje malá dušička doufá, že Havran odletí hledat Morgana a já tu zatm budu s Gillem. Když mám jistotu že je Havran pryč, počkám až si Gill sedne. Kleknu si k němu obkročmo přes jeho nohy a vezmu mu lahev ze které se napiji, pak ji zahodím a Gilla políbím. |
| |
| V lese Nudím se. Hodně se nudím. Sedím na vchodě k zřícenině. Sytá a nedávno nakrmená. Mohla bych být vlastně šťastná, že ještě žiju. Že ještě jsem. Jenže já se ták nudím! Rozverně kopu nohama a rozhlížím se kolem. Neviditelnou rychlostí vystřelím z posezu a objevím se skoro na vrcholu statného stromu. Dívám se kolem, hledám něco zajímavého. Mám velmi dobrý zrak, proto si ihned všimnu nějakých osůbek a vydám se tam. Je tam Chris, ten mladíček, který mě objevil a okouzlil svou hudbou. Pak je tam ten, kterého jsem již viděla a nějaká dívenka. Chris se zrovna někam vydal v podobě havrana. Sleduji jej a v dostatečné vzdálenosti od těch dvou po něm skočím a hbitě, přesto opatrně, abych mu neublížila, jej chytím do dlaní. "Chyběla jsem ti?" |
| |
| Zřícenina -> les Vyslechnu všechny Gillovi rozkazy a záludně se usměji ignorucíj Miriu která právě dorazila. Fajne.... ty se uklidni a ty ho moc neoblejzej Po tomto „rozkazu“ se proměním na havrana alá Rumburak a letím do lesa.... Letím tak abych viděl na zem a ta abych si větvema nevypíchl oči když v tom náhle dolétám.Cosi mě chytí a strhne na zem. že bych letěl moc nízko a sejmula mě nějaká šelma? Prolítne mi hlavou ale jakmile zvednu ptačí hlavu abych spatřil útočíka pocítím úlevu. Aleera? I proměním se z havrana do lidské podoby a usměji se. Moc si mi chyběla....ani nevíš jak.... Odpovím ale vduchu řeším jiné velké dilema.Pokračvat v balení upírky nebo se omluvit a pokračovat v „práci“??? |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR