Pán Jeskyně - 09. dubna 2006 21:22

Teď se dostáváme do doby klidu, po dlouhých válkách se stínovými démony. Do jejich světa jsou podnikány ozbrojené nájezdy, které někteří označují za expedice. Celý tenhle malinkatý svět, čítající jeden kontinent se pomalu vrací zpátky do starých kolejí malicherných bitev, ale poměrné monotónnosti. A v těchto časech klidu a míru, se sešla skupinka dobrodruhů, v jedné z četných hospod, na území dobrosrdečného čaroděje Mária, o němž se ví, že je mistrem vod a adeptem v magii života. Jehu území tvoří převážně půlčíci, které chrání jeho kouzla před nájezdy gobliních hord. Sešla se tu opravdu rozmanitá skupinka, v domění, že si je najme některý z pánů, aby pro něj mohli bojovat, nebo» už si neumí jinak vydělávat na živobytí. Svět divů, čarokrásný svět stvořený jen pro vás tady čeká, abyste jej prozkoumali. Vaše začátky budou možná skromné, ale velmi rychle se vypracujete do popředí dění v Požehnané zemi, jediném kontinentě světa divů, který je obyvatelný. Natěsněny na sebe a přece v soukromí tu žije bezpočet různých ras a stvoření. Svět, ve kterém hlavní panovnickou úlohu hrají mocní vládnoucí čarodějové. Svět, ve kterém se v elfských lesích volně prohánějí jednorožci a ve vysokých horách a hlubokých slatinách žijí překrásní, ale mnohdy smrtelně nebezpeční draci. Vy jako nájemní dobrodruzi v hostinci U Křižovatky sedíte a čekáte na příštího zaměstnavatele, netušíc, jaké zážitky vám osud přichystá. Pojďte společně se mnou objevovat různé podivnosti tohoto spletitého světa. Vyražte na výpravu, do Údolí divů.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2006 19:30

Je krásný jarní den a slunce se nadšeně opírá do kraje. Stojí už vysoko na obloze a svolává lid ke stolům k obědu. K hospodě U Křižovatky doléhá zvonění z nedaleké vesnice, mísící se se zpěvem ptáků v malém ovocném sadu nedaleko hlavní budovy hostince. Jejich tenké hlásky se proplétají s hřmotným hlasem hostinského Turina, láteřícího ve stínu v zeleninové zahrádce nad bídnými škůdci a nenchavými vrabci. Kdo by stál až u dveří hostince, zaslechl by ještě pěkný hlas jeho manželky, proszpěvující si selské písně nad kotlíkem vroucí polévky, pro těch několik málo hostů. Hospodu navštěvují převážně místní samotáři, nebo vdovci a vdovy, kteří z vlastní hobití nátury rádi pojedí ve společnosti. Jejich pole a louky se táhnou po celé velmi mírně zvlněné krajině v dohledu. Tady, hluboko na území vodního čaroděje mária je každý den požehnáním pro celou společnost pokojných farmářů a obchodníků. Taky dnes, znovu po nějakém čase přijel do vesnice známý kramář a obchodník s obilím, aby se podělil o zboží z města a novnky. Snad jediným narušením tkové krásné a idilické krajiny je na severozápadě vystouplý kopec a na něm pobořená strážná věž, nyní zarůstající býlím. Samotná hospoda je dlouhé nízké stavení, jen s jedním patrem. Podlaha je z dobrých suchých prken a stejně tak stěny jsou do metru obložené, kamené. Tu a tam pojí spáru mezi dvěma kameny lepenice, nebo dokonce malta a stěny jsou pravidelně vystuženy dřevěnými trámy. Ač poměrně rozsáhlé, dýchá stavení dojmem domova a vůní maminčiny plotny. Dlouhý stůl z jediného kusu dubového dřeva není ani z poloviny zaplněn a hostinská pokojně roznáší brmaboračku. Celou jednu stěnu pokrývají lovecké trofeje většinou mizivé ceny, až na pár kančích hlav nad vstupem do čtvercové kuchyně a za ní privátní části domu manželů Stehlíkovích. Na příčné stěně je nalepeno schodiště ze starých, rozvrzaných, ale bytelných schodů a nad ním jsou pravidelně uspořádány pokoje a část vyhražená jako půda. Ale dnešní den není úplně jako ostatní. Po jedné z cest širokých tak na vůz, jež se křižují zrovna před dveřmi hospody si to kráčí postava příliš vysoká na hobita. Postava, která sem nepatří. Snad je to jen starý válečník, co přišel hledat odpočinek, ale možná je to mladý dobrodruh, který se chce zastavit na slušný oběd a možná zůstane až do rána, aby si odpočinul po dlouhé namáhavé, dlouhé a prašné cestě...

bezcitný tom - 10. dubna 2006 20:07
	bez jakéhokoliv náznaku zvědavosti se podívám ven oknem kdo to přijel ale když mě na něm nic nezaujme ( mě nezaujme nikdo ) vrátím oči k bramboračce a začnu jak ovždy norálně jíst ale jím pomalu jako bych chtěl bramboru nechat v puse zakořenit ..ale pak se po první bramboře pustím do dalších .až tu bramboračku zkoro celou sním

Pán Jeskyně - 10. dubna 2006 20:34
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ehm no teď jsi nám to zavařil. Předpokládal jsem, že všichni budete postupně přicházet, jako cizinci. Tak si to teď taky ukliď tím, že bys vymyslel, jakto, že jsi v podstatě místní...

bezcitný tom - 10. dubna 2006 20:36
	soukromá zpráva od bezcitný tom pro ok :) sry

bezcitný tom - 10. dubna 2006 20:38
	Mh:pardon zapoměl sem se představit jsem bezcitný tom žiju v okolí téhleté hospudky už dlouho jsem moc malý na to abych pracoval a moc nmladý na to abych byl bez rodičů bohužel je to tak umřeli mi na nemoc.. a Já se tu teďka toulám okolo a jsem zvyklý že mi paní stehlíková častokrát dá bramboračku když jí zato někde pomužu ...

Pán Jeskyně - 10. dubna 2006 20:39
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro K otbě v podstatě taky nemám nějakých výtek, jen musím nějak vymyslet, jak tě zapojit do děje. Zatím vydrž, dokud se nesejde pár dobrodruhů, protože tvůj samotný zjev by vyděsil celé osazenstvo. Prostě na tebe nemůžou nějak dobře reagovat, ale až hobitům dojde, že dneska je výjimeščný den, určitě to půjde...

Grundlix Rudovous - 10. dubna 2006 21:28

Ta postava je opravdupříliš velká na hobita, né však jako člověk nebo příslušník rodu elfího. Je zahalena do tmavě hnědého pláště s nasazenou kápí sahajícího až skoro po kotníky. Z pod kápě jsou vidět jen dva rudé copánky. Postava se před hostincem zastaví a přečte vývěsní tybuli. hm hostinec u křižovatky, no je čas k obědu pomyslím si a vejdu dovnitř. V první řadě sundám pláš» a pověsím ho na věšák u dveří. Teď všichni u stolů viděli, že tato postavy patří trpaslíkovy. Je oděn v světle hnědý šat skládající se z kabátce v pasu přepnutého širokým koženým opaskem za kterým je pár nachlup stejných sekyr. Dále pak z přilehlích kalhot téže barvi a nakonec černých nízkých bot trpasličího stylu. Dobrý den přeji. Pozdravím a jdu si sednout na kraj velkého stolu.

Salen - 10. dubna 2006 22:37

Už nějakou dobu v místním hostinci pobývám. Zaplatil jsem si zde nocleh na několik dní. Je to krásný kraj a já nikam nespěchám. Nyní sedím u stolu v rohu u okna, pozoruji dění venku a občas potichu hrábnu do strun, abych nesmělými tóny trochu podbarvil krásný, veselý hlásek paní hostinské. Občas pohledem zabloudím ke pohublému trochu ušmudlanému klučinovi, cpouicímu se zdejší výbornou bramboračkou. Na krátko mou pozornost zaujme i svolna se blížící nevelká postava. Ale ve chvíli, kdy zjistím, že je to jen trpaslík, který zřejmě přichází na oběd, opět se věnuji své loutně. Je zvláštní. Z tepaného stříbra. Přesto má zvuk čistý a jasný, jako nástroj z nejlepšího týkového dřeva. Popis: Jesem mladý půlelf ( vlastně víc, než jen z poloviny - ze tří čtvrtin ) s plavými vlasy a fialkovýma očima. Ženy by mne asi nazvali velmi hezkým. Oblečený jsem do nezdobeného modrého kabátce z kvalitní látky, zřejmě šitého na míru a světlých, kalhot, možná z kůže. Přes rameno nosím přehozenou tornu a přes ni tmavě modrý dlouhý pláš» se zlatým lemováním ( když sedím v lokále, torna chybí, zřejmě zůstala v pronajatém pokoji, ale pláš» mám s sebou ). Také z dobré látky. Zbraně obyčejně nejsou vidět, ale na opaseku mi nechybí závěs pro pochvu na meč a při chůzi pochva meče občas dole trochu odhrnuje pláš» ( teď sedím, takže je vidět pouze ten závěs na meč ). Na nohou mám obuté světlé boty končící pod koleny. Jsou do nich zastrčeny nohavice kalhot. V náruči svírám onen nádherný hudební nástroj......stříbrnou, tepanou loutnu. Není postříbřená. Je ze stříbra. Ze stříbra, které jako by se třpytilo ve světle, dopadajícím na povrch nástroje. Jako stříbrný paprsek měsíce. Také se tak ten nástroj jmenuje - Stříbrný paprsek. Pod pláštěm lze podle malé vybouleniny na zádech také tušit umístění malé lovecké kuše ( teď chybí i ta ). A na opasku jistě někde bude připevněno pouzdro se šipkami ( pokud zrovna neleží v pokoji spolu s tornou a kuší ).

Pán Jeskyně - 10. dubna 2006 22:45

Grundlix vzbudí poměrně slušný ohlas u stolujících hobitů. Ozve se překvapené zahvízdnutí a hned se k němu otočí všechny tváře. Když ale hobiti zjistí, že jde jen o trpaslíka s uctivými pozdravy se vrátí ke svému jídlu. V Mariově říši nejsou trpaslíci nijak zvláštní. A většina osazenstva tuší, že trpasličí obchodníci nosí sekyry, nebo jiné zbran i v dobách míru. Rychle se k němu přytočí šenkýřka a ač si nervózně utírá ruce o zástěru, zdvořile se tě zeptá, jestli s nimi poobědváš a jestli nemáš nějaké koně, nebo jiná zvířata, které by mohli ustájit. Ze skušeností za dlouhého života už viděla nejednoho trpaslíka a většinou měli alespoň kárku taženou poníkem. Stojí u tebe, zvědavě si tě prohlíží a ruce už založila do kapes. Ač její výraz je trochu poplašený, její úsměv je jasný obchodnický manévr, vybroušený za léta praxe.

Elvynn Exlibris - 10. dubna 2006 23:03

Procházím vesnicí a neomylně si to vykračuju lehkým, téměř tanečním krokem za vývěsním štítem místní hospůdky. I mě už po dlouhé chůzi krajem plným jednotvárných políček kručí v žaludku a moje štěstí mě ve správnou chvíli dovedlo přímo sem, kde se zřejmě dobře najím. Nechávám si vlahý jarní vítr pohrávat se svými dlouhými vlasy a rozhlížím se při tom všude kolem, aby mým jasně žlutým očím nic neuniklo. Na tváři se mi celý dnešní den skví úsměv a někdo by můj sličný obličej mohl přirovnat k tomuto krásnému jarnímu dni. Všimnu si jak do hostince vchází někdo, kdo se mi nezdá být jako místní ale jen nad tím jemně potřesu hlavou, jako že se brzo dovím, kdo to byl. Když konečně dojdu k místu mého cíle, opatrně otevřu dveře, maličko se skloním, abych se nepraštila o trám a vpluju dovnitř. Rozhlédnu se po místnosti a všechny, kdo by se podívali, kdo to vešel, obdařím malým úsměvem. Zvláš» mě zaujme už od pohledu milý mladík, který rozhodně není odtud. Tomu věnuji něžný přímo speciální úsměv. Zdravím vás... pozdravím všechny, kdo o to stojí, svým jasným, zpěvavým hlasem a pak zamířím k tomu neznámému, který přišel chvíli předemnou a k místním skutečně nepatří už jen proto, že je to trpaslík. Smím si přisednout? zeptám se vychovaně, i když na odpověď už nečekám a rovnou se posadím naproti němu a složím dlouhé, štíhlé nohy pod stůl, aby si trochu taky odpočinuli. Meč si opřu vedle sebe a pak vyčkávám až hostinská bude mít čas i na mě. S trpaslíkem se do dalšího hovoru zatím nepouštím. Už jsem poznala několik takových, kterým vadilo, když jsem rozhovor začla já. Se zájmem si ho prohlédnu a pak se po očku podívám i po mladíkovi s loutnou a mému oku neujde ani žádný z hobitů.

Grundlix Rudovous - 10. dubna 2006 23:13

Po dosednutí za stůl se rozhlížím svími černými očky po hostinci. Když ke mě příjde šenkýřka s návrhem na poobědvání souhlasím. Ano rád poobědvám, přinestemi trochu té bramboračky jejíž vůně se line daleko od hostince, kdyby vlkům chutnala bramboračka sbíhali by se sem z celé země a něco k pití. Prý je hobití pivo pověstně dobré rád ochutnám. A málem bych zapoměl přijel jsem na poníkovy byla byste tak hodná a pověřila aby ho někdo napojil, je přivázaný venku před hostincem. Po objednání si povolím opasek a rozepnu kabátec. Pod ním je vidět černá bohatě, stříbrnými nitěmi, vyšívaná tunika. Pak jen sedím a čekám na přinesení jídla.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2006 23:19

Jestli bylo těch pár půlčíků překvapených, když vešel trpaslík, tak teď jsou u vytržení. Malý kluk, tady nikoho nepřevyšuje a docela zapadá. Štíhlý půlelf je podobný staršímu lidu a tak je mezi ním a půlčíky od přírody přátelství. Trpaslík je sice robustnější, ale taky žádná zvláštnost. Když ale vejde do lokálu vysoká stepilá bojvnice, pak šenkýřka, která je právě blízko dveřím udělá bezděčně pár kroků zpátky. Na jinak přívětvých tvářích hobitů se objeví zakaboněné výrazy. Když se ale ozve příjemný hlas, pak trochu zjihnou. Dokonce ze zadu ze zahrady přispěchá hostinský, aby zjistil, co je tu za povyk a kdo může jít tak pozdě na oběd. Je to malý mužík, s klasickou podsaditou postavou. Nejlepší léta už má za sebou a jeho obličej, zvláště vysoké čelo zdobí několik vrásek. Jeho lehce nafouklé tváře mu dodávají neustále lehce zamračený výraz. Ale narozdíl od své manželky je to rozený obchodník. Hned přispěchá k oběma novým hostům a cestou dloubne loktem do své ženy a popožene jí za jinou prací. Tak co mylí hosti, copak si dáte? V kotli máme určitě ještě dost bramboračk pro pár pocestných. Mohu přinést pivečko, nebo vínečko? Mám dokonce domácí pálenku, pokud nepohrdnete... A vůbec je samá úklona a úslužnost sama.

Elvynn Exlibris - 10. dubna 2006 23:36

Lehce se pousměji, když slyším trpaslíka vychvalovat jídlo, které ještě nejedl. Zřejmě má ale pravdu a já bych v tomhle momentě snědla prakticky cokoliv. Na přiřítívšího se hostinského se zářivě usměji, i když jsem si všimla, že lidé tu moc vítání nejsou zláš» zřejmě ti se zbraněmi. Lehce naštvaných pohledů jsem se prostě neubránila i přesto, že jsem teprve osmnáctiletá dívka a v chrámu se mi posmívali pro mou jemnou tvářičku, se slovy, že se šermíř těžko může honosit přízviskem roztomilý. Dám si tu bramboračku... objednám si s úsměvem a už se těším až se najím. Trochu se zavrtím na lavici, za kterou jsem vděčná, i když není právě z těch nejměkčích.

Cellebriand z Larakosy - 10. dubna 2006 23:37

Neviděli jste ho přicházet, neviděl ho nikdo, ale najednou se v jednom stínu budovy nedaleko od hospody objevil asi pětadvacetiletý vysoký mladík. Dlouhá šedá róba mu spadá přes dobře stavěnou postavu jako by byla ušita jemu na míru, pod kápí pod níž není příliš světla takže zanikají jednotlivé rysy jeho tváře jsou vidět dlouhé černé vlasy. Nyní to nevidíte, ale až si sundá kápi poznáte že ne celá jeho hlava je černá. Ostře řezaná tvář částečně připomíná dravčí obličej v němž nápadně vynikají tmavé oči s bělmem bohatě protkaným rudými žilkami, což svědčí o obrovské námaze na oči. Další námahou ktaré jeho tělo musí odolávat je obrovitánský vak na zádech, v němž se , alespoň podle tvaru jaký má vak zvenku, nachází množství knih. Hůl o niž se opírám je na první pohled obyčejným kusem dlouhé rovné větve, však při bližším zkoumání si pozorný pozorovatel povšimne že drobné rýhy, jež z dálky vypadají jako kůra jsou ve skutečnoti neuvěřitelně malé rytiny zvířat. ... Dveře se s tichým skřípotem otevřou a v nich stojím já, mírný poryv větru mi shodil z hlavy kápi, a odhalil tak dlouhýstříbřitý pramen vlasů jenž mi lehce splývá někam na ramena. Přistoupím vážným krokem k nálevnímu pultu, neupoutám k sobě přiliš pozornosti proto ani nemusím odpovídat na zvědavé pohledy okolosedících. "Dal bych si Rujenonské bílé, ročník 1256 a pokud ožno ne do železnách pohárků." pronesu a nonšalantně hodím hostinskému patřičný obnos. Poteé se otočím do místnosti a pozorně se zahledím na zdejší společnost.

Grundlix Rudovous - 11. dubna 2006 00:03

Jen si přisedněte krásná paní, budu rád když mi bude dělat někdo společnost po dlouhé cestě. Odpovím na Elvynninu otázku. Jmenuji se Grundlix z rodu Rudovousů z Bílích hor. Nato vstanu a ukloním se tak hluboko že se špičkou nosu skororo dotýkám bot. Při záklonu mi z rozepnutého kabátce vypadne hojně zdobená né moc dlouhá dýmka a váček s dýmkovým kořením. Vše seberu a opět zasednu ke stolu a pokračuji v rozhovoru. Jaká pěšinka a který vánek dovedli vaše kroky v tato místa? Zeptám se dívky. Na otázku hostinského odpovím. Dobrý den řeji pane hostinský, děkuji za nabýdku, už jsem si objednal u vaší paní. Řeknu dobráckým hlasem prohlížeje si hostinského. Trhavím pohybem se otočím k mladé společnici a čekám na její odpověď.

Elvynn Exlibris - 11. dubna 2006 00:44

Z pozorování okolí mě vytrhne jakýsi hlas, který se jen špatně dá přiřadit k hobitovi. Pohlédnu tedy stranou a spatřím mladého muže u baru. Kde ten se tady vzal? prolétne mi hlavou ale to už se o mojí pozornost hlásí můj společník. Na honosné trpaslíkovo představení jen maličko kývnu. Kdybych věděla, že se nepraštím o strop zvedla bych se a udělala pukrlátko. Trochu pobaveně ho pozoruji a jsem krapítko zaskočena jeho dokonale vybraným chováním a skvělým slovníkem. Moje jméno je Elvynn Exlibris. A jsem skutečně potěšena, že si můžu s někým popovídat. Tím víc když ten někdo je tak galantní jako vy. zkouším mluvit stejným slovníkem jako Grundlix. Chcete slyšet, jak jsem se ocitla v této hospůdce? Dovedlo mě sem moje štěstí, protože jsem na cestě začala mít hlad. zkazím poslední větu, kterou už vyslovím úplně normálně, bez jakékoliv patřičné kudrlinky. Vědoma si toho se alepoň na Grundlixe usměju, aby si to v případě pohoršení nad prostou mluvou mohl vyložit jako omluvu. Na to je příliš vychovaný, na to aby se urážel, že neumím mluvit jako on... zazní mi vl hlavě tenoučký hlásek mého vnitřního já. A jak vy jste se sem dostal? přestanu se trápit a mluvím tak, jak mi zobák narostl.

bezcitný tom - 11. dubna 2006 07:09
	jak si tak jím tu bramboračku pořád slyším ty nové přichozí no a tak se na ně podívám svýma očima ..ale ty oči jsou jiné než u dítěte jsou to oči azurově modré a vypadají jako by patřili někomu kdo má přinejmenším 35 let ...no a když se na ně tak dívám vzpomenu si na něco bramboračka! dy» vystidne pomyslím si a vrátím oči k taliři a začnu opšt jíst

Salen - 11. dubna 2006 09:33

"Také bych si, s dovolením, dal bramboračku." Usměji se ze svého místa v rohu u okna na sympatickou hostinskou, když si všichni objednávají. A pak se postavím a hrábnu do strun. "Věnuji za ni tomuto hostinci svou novou baladu." A začnu jemě vybrnkávat první krásné tóny. Pomalu procházím mezi stoly a zvuk mé loutny se rovná zvuku louten v rukou andělských. V té hudbě je vše, co dělá dento kraj tak malebným. Širé lučiny, poseté prvním jarním kvítím, bručení včel v sadech, celým srdcem zpívané trylky slavíkovy, zpěv krásného hlásku paní hostinské, hlasy sousedů, dokonce i vůni bramboračky zde patří několik tónů.

Krieger von Smütd - 11. dubna 2006 15:13

Procházím vesnicí, lehkým ničím nerušeným krokem. Jen zadumaně snad vypadám, avšak můj krok říká, že mám někam namířeno. Kam? ... sám nevím, avšak jdu prostě kam mě nohy potáhnou. rozhlížím se kolem, prohlížím si vše, co kolem vidím a nakonec po celkem dlouhé době mého chození zalezu do jedné hospody. Vím, že nemám nocleh a tak první věc, kam zamířím, je bar. Opřu se, rozhlídnouc se do celého okolí. Snažím se všimnout si všech lidí, co zde jsou. Když se rozhlédnu, pak se otočím k hostinskému. Rád bych něco k jídlu. A také nocleh, snad na několik dnů. Zaplatím až později.. Je vidět, že vše myslím více, nežli vážně a trpělivě čekám na odpověď, znovu se ohlídnouc po hospodě. Vzhled: Krieger je pohledný šlechtic, s krátkými černými vlasy. Má modré oči, jenž mají zbarvující se efekt. Občas se totiž zbarví k modré barvě. Jeho obličej byl plný ladných rysů, který se postupem času od útěku z Nyissy naplnil nejednou vráskou a nabyl dojmu temné strany. Nazul se do hnědších kamaší. Jeho postava vyniká v upnutém, zeleném a šlechtickém oděvu, jen tělo mu trošku halí lehce pokovaná zbroj. Kromě toho, má černou kápi, aby se mohl ve stínech ukrýt, před svými pronásledovateli.

Pán Jeskyně - 11. dubna 2006 16:41

S přibývajícími hosty se mění nálada v hostinci. Starý Stehlík pobíhá jako čilý mladík a sbírá objednávky a paní Stehlíková se znovu dostává do pracovní nálady a lítá s talíři bramboračky a je jí jedno, jestli je zákazník člověk, nebo třeba temný elf. Regulérní hosti by už dávno odešli kvůli ruchu, který se zvednul v poklidné hospodě, ale drží je tu bardova loutna. Když hraje, jako by se všechno sklidnilo. Stehlíkovy přestanou spěchat a hosté se phodlně opřou a zanechají vzrušených hovorů o nově příchozích. Paní pokojně roznáší misky s bramboračkou, protože talíře už došly. Zdá se, že píseň nenwarušuje jediný zvuk. Snad i ta stará prkna v podlaze, jako by přestala šoupat. Všem se vám rozhostí v srdci mír a v údech klid. Nikomu nevadí, že jeho objednávka dlouho trvá, protože Paní Stehlíková dokonce zanechala roznášení. Teprve když Salen dohraje, všechno se vrátí jako mávnutím proutku. Stálý místní hosté se spěšně pakují ven a s omluvami odcházejí na své samoty a za prací. Přesto jsou po prožitku z hudby jejich tváře o mnoho přívětivější. Pár postarších půlčíků se zvedne od stolu a zajde do kuchyně. Za chvíli již nesou malý stolek a kadý jednu židli. Ai jeden ze Stehlýků je nezastaví, vědí, že jdou hrát dnes karty ven. Hostinský ještě houkne na Toma, aby se došel postarat pánovi o toho poníka, co nechal venku a s omluvou že jde pro víno, zaběhne do kuchyně. Lokál je teď prázdný. Až na naše dobrodruhy a hostinskou, která právě donesla Salenovi jídlo. Po chvilce ještě uslyšíte z kuchyně dutou ránu a lehce zastřený nadávající hlas starého Stehlíka, na nějž reaguje jeho manželka rychlým krokem na pomoc svému muži, který se zřejmě v malém sklípku znovu praštil o sud s pivem.

Ender Sai - 11. dubna 2006 16:42

Jasné slunce, vůně květin, která ulpěla Sydwyn ve vlasech, příjemně svěží vánek a pravidelný krok koně. Kdysi bych nevěřil, jak málo stačí ke štěstí. Přivřu oči a zabořím nos do rezavé hřívy své Jiskřičky. Když zase zvednu hlavu, pár věcí se změnilo; Především se za zatáčkou objevilo stavení s kouřícím komínem, dokonce je snad ve vzduchu cítit vůně jídla a přes slunce přechází pár mráčků. Podle velikosti domu, jeho umístění a vstupujících osob usoudím, že se jedná o hospodu. „Podívej, vypadá to, že dnes nebudeme podruhé lehávat na louce.“ Zastavím pár metrů od vchodu a spustím Sydwyn na zem, stejnak jsem ji musel držet, když jela bokem. „Počkej na mě uvnitř, zatím ustájím koně.“ Dojedu na svém hnědém valachovi až před stáj, teprve tam sesednu. Dovedu koně do stání, sundám mu sedlo i uzdu a dám mu čerstvé seno. Ještě dojdu pro vodu, vyhřebelcují ho snad až pacholci. Kožená kazajka, pod kterou mám zelenohnědou košili, kožené kalhoty a vysoké boty dávají vyniknout mé vysoké mužné postavě, husté černé vlasy mám stažené koženou čelenou, aby mi nepadaly do ušlechtilé tváře. Jediným mým šperkem je bronzová spona na rudém plášti se žlutým vyšíváním, který je možná trochu obnošený, avšak stále velice pěkný. Na širokém opasku je zavěšena pochva z lakované kůže skrývající břitký meč se širokou čepelí, za tím samým opaskem mám také kožené rukavice, které dobře chrání ruce a příjemně hřejí. Dýku nosím v pochvě v botě a mou jedinou další zbraní je jezdecký bičík – nutná to věc, pokud chcete přimět valacha k rychlejšímu pohybu.

bezcitný tom - 11. dubna 2006 16:50

vyjdu ven a vidím dalšího přichozího a tak mi na nněm chvylku ulpí pohled ale né extra dlouho ani né malou chvylku a vemu koně (poníka či co to je) za oprátě a vedu ho do stáje kde ho odstrojím a donesu mu seno i s vodou ... a vrátím se zpět do hostince..... kde se to poměrně vylidnilo na tuhle dobu .... sednu si jakao vždy polivka už zde není protože sem jí dojoedl a paní stehlíková jí asi odnesla.. a tak jak si tam v tom rohu místnosti sedím ... v jediném místě kde je šero ... si tak přemýšlím ale je to takové přemýšlení o ničem...... a při tom hledím na nové přichozí kteří sem moc nepasujou ... a jak na ně tak v tom šru koukám je vidět jak se mi tam blískají oči od dopadajícího světla ...vždy sem měl oči nějako jiné než ostatní .....paní stehlíková se do nich častokrát divala...... proč mi pableskujou oči ve tmě??... zamyslím se když mi dojdou témata na přemýšlení ..

Pán Jeskyně - 11. dubna 2006 17:05

Tom se postaral o trpaslíkova poníka a vyhřebelcoval pánova koně, kterého našel ve stájích upoceného. Potom vešel dovnitř a se zamyšleným výrazem sedí na vzdáleném konci stolu. Po dlouhém sténání vyjde hostinský z kuchyně a v ruce zaprášenou láhev z čirého skla a čerstvě umytý kameninový pohárek. Postaví to před Cellebriana se slovi: Máte štěstí, to byla moje poslední. Doufám, že vám kamenina stačí, nemám bohužel už žádné sklo, jenom výstavní křiš»álový pohár. Potom procházejíc kolem Kriegera se mui vybaví jeho věta. Nasadí svůj stařecký škleb a už už se nadechuje, aby mu řekl něco nepěkného. Jenom aby pán měl...., když v tom do něj loktem dloubne jeho žena, která se objevila z kuchyně po něm. ...dobrou chu» dokončí hostinský, ale škleb mu zůstane. Když vidí, že nikdo nic dalšího nepotřebuje, nasupeně odejde do kuchyně za malým kopečkem znečištěných talířů a misek a nechá hosty svojí paní.

Cellebriand z Larakosy - 11. dubna 2006 17:14

"Mno pokud bych mohl to sklo.. připlatím.. vážně." usměju se blasoskloně na hostinského a podám mu ještě pár drobných mincí. "Víte ono pít víno jinka než se skla jest barbarstvím." lehce odzátkuji láhev, ani jste si nevšimli jak jsem to udělal a přivoním k lahvi vína.. "Správná teplota, Jižní vinice, dokonce poznávám i vinaře, Kolerand se jmenoval byl to dobrý vinař, vzpomínám si jak jednou.." jako bychse chtěl rozvyprávět o mých přátelích však najednou se zaseknu a na tváři se mi objeví smutný výraz.. "Prý byl dobrý vinař." dlouze si povzdechnu a počkám na skleničku , do ní poté naleju trochu vína, prohlédnu si jej oproti slunci.. "Opravdu Kolerand." usměju se a lehce ochutnám "Osvěžující jako vždy." přikývnu souhlasně a doleju si skleničku.. Jakmile kolem mne bude procházet hostinský pravím jeho směrem. "Potěšil jsi mě hostinský, mášli volný pokoj rád bych se ubytoval, zde máš zálohu, pokud to bude stačit." usměju se a podám hostinskému zlatou minci s jemu neznámou ražbou.

bezcitný tom - 11. dubna 2006 17:21
	copak to je za mince??......asi nějaké cizokrajné... a jak mohl poznat že to hostinský kupoval od něho?? a hlavou se mi začne honit spousta myšlenek

Chéame Drakobijec - 11. dubna 2006 17:25

Jednou rukou se držím kolem pasu Araendila, druhou se přidržuji sedla, abych nespadla - je ale velice malá pravděpodobnost, že se to stane, jelikož se mě šlachovité ruce chopily kolem pasu. Spokojeně se opírám, jak jen to v téhle pozici jde. Asi jsem měla jet normálně. Když na mě promluví, podívám se před sebe. "Teď ti to nevadilo..." utrousím tiše s mnohoznačným úsměvem a nechám se před hospodou spustit na zem. Sjedu po boku koně a vezmu si svoji brašnu a vysoké boty - jsem totiž bosa. Bílou košili s po lokty vyhrnutými rukávy, která je teď hluboko rozhalená a stačilo by málo, aby naplno odhalila moje pěkně zaoblené vnady, se ani nesnažím nijak moc upravit, jenom si zašněruji stejně nedbale oblečený černý živůtek, který zvýrazňuje útlý pas a širší boky. Do výstřihu splývají dva šperky, oba na stříbrných řetízcích - černá růže zapadla přesně mezi klíční kosti, ale druhý, složitější, se ztrácí pod košilí. Z temně fialového kamene ve tvaru kapky, lemovaného stejným kovem, vychází ještě jeden řetízek, na němž bude dole asi jeho dvojník. Momentálně mám na sobě ještě černou sukni se dvěma rozparky až na stehna, nutnými pro dobré sezení na koni i pohyb. Tmavě rudá bujná hříva se mi vlní kolem obličeje až pod ramena a vévodí v ní velký květ slunečnice, kterou jsem pravděpodobně uškubla na nějakém políčku. Tvář je nepoznamenaná žádnou nemocí - ani by nemohla, když patřím ke staršímu lidu. Narodzíl od trochu rozverného oblečení je bez jediné chybičky a dominují jí velké tmavě zelené tůně. Jelikož jsem výšky moc nepobrala, na elfku, nemusím se při vstupu do hospody moc sklánět. Jak tak koukám, už tam nějací poutníci jsou. Rozhodně nepatří do hobití vesnice. Pohodím hlavou v typickém gestu, aby mi prameny přestaly padat do tváře a měkce vykročím k volnému stolu. Jen co se brašna dotkne desky, začne se hýbat. Po chvíli se z ní vydere něco, co je podobné kočce, ale přitom to s obyčejným zvířetem nemá nic společného. Velké špičaté uši a nevinně vypadající obrovská jantarová kukadla donutí snad každého říct, že to vypadá roztomile. Čumák je opravdu kočičí, stejně jako šedohnědé mourovaté tělo a packy. Ocas by se dal přitovnat taky ke kočičímu - kdyby jej měly kočky permanentně naježený a hustý. Na všechny to kouká věčně vytřeštěnýma očima a vzpamatovává se z natřásání koně.

Salen - 11. dubna 2006 17:50

Poděkuji paní hostinské za bramboračku a způsobně, ale s chutí se do ní pustím. Akorát když dojídám, vejde do lokálu hezká elfka v trochu odvážně rozhaleném oděvu. a když položí na stůl svou brašnu, vyleze z ní roztomilé mourovaté zvířátko. Něco jako kočka. Dojím poslední sousto, pomalu se zdvihnu a jdu se na to zvířátko podívat blíž. "Omlouvám se slečno, že obtěžuji, ale máte moc roztomilého čtyřnohého společníka." Omlouvám se elfce a usměji se na zvřátko. Nesahám na ně. Nevím, zda by mu to bylo milé. A zda to jeho paní dovolí.

Grundlix Rudovous - 11. dubna 2006 18:01

Jakmile obdržím od paní hostinské své jídlo dám se do něho. Přitom poslouchám Elvynninu odpověď na mou otázku. Když polknu sousto tak odpovím na její otázku. No mé kroky mě sem zavedli z rodných hor. Celý svůj dosavadní život jsem žil ve městě, kde jsem se živil jako obchodník, ale ten život mě trochu omrzel a já se rozhodl vydat se na nějakou pou». Víte trochu si odpočinout od věčného počítání a psaní a tak podobně. Řeknu trochu snivým tónem hlasu. Můj pohled se zvedne ke stropu hostince a já se na chvilenku zasním. Mé snění ještě podpořila překrásná hudba linoucí se z toho skvostného nástroje patřící muži v modrém plášti. Ze snění mě vytrhnou noví příchozí, které si pečlivě prohlížím. Po chvíli pokračuji v konzumaci bramboračky. Mou pozornost vzbudí až prapodivné stvoření vylézající s torny čarokrásné elfky.

Chéame Drakobijec - 11. dubna 2006 18:09

Usadím se a sundám tašku ze stolu, aby mi nepřekážela. Nejsou na mě patrny žádné rozpaky z toho, že by mě nějací starší či upjatější lidé mohli častovat nepěknými přízvisky, kde by "poběhlice" bylo to nejslušnější. Trochu se nad svými myšlenkami pousměju, zřejmě jsem si na něco vzpomněla. Jen tak mimochodem smetu stéblo trávy, jež se tu vzalo kdo ví odkud, ze svého oděvu a podívám se ke dveřím, jestli už jde můj společník. Výhled mi ale zacloní přicházející plavovlasý mladík, jemuž hostinská před chvílí donesla polévku. Podle vůně bramborovou. Žaludek se neklidně ozve vyčítaje mi, že pár ukradnutých jablek ze zdejšího sadu mu na snídani prostě nestačilo. Zvednu k muži oči, na tváři stále ten neurčitý úsměv člověka majícího dobrou náladu. Pár úderů srdce mi trvá, než si uvědomím, že na mě mluvil. Těknu pohledem na zvíře. "Roztomilejšího než já? Slyšíš, Firne? Budu se tě muset zbavit," řeknu v žertu a štíhlými prsty, které zjevně nepoznaly trvdou práci, takže původ vesnické holky vylučují stejně jako šperky, pohladím hustou a hebkou srst svého přítelíčka. Ten je však zaujat mladíkem. Udělá pár krůčků ke kraji stolu, zastaví se a zapanáčkuje s groteskně se kývající velkou hlavou. Přitom vydá zvuk - něco jako "Fríp?" Huňatý ocas má po způsobu koček obtočen kolem těla a stále stojí na zadních, zjevně něco očekávaje.

lord Cairés - 11. dubna 2006 19:21

Procházím městem, přes sebe přehozený dlouhý hábit s kápím, abych nevzbuzoval příliš pozornosti. Má chůze není přímá a tak se může zdát, že vždy udělám krok doleva, poté doprava, ale stále postupuji dopředu. Když zahlédnu hostinec, pokrčím rameny a zamířím k němu, nebo» oddech by se mi hodil. Optrně otevřu dveře a nahlédnu dovnitř, když nevidím nic neobvyklého, vejdu svou chůzí dovnitř. Když se dostanu zhruba doprostřed místnosti, otočím se o nějakých 180 stupňů a o něco málo povyrostu, tudíž již za mnou můj pláš» tolik nevlaje. Rozhlédnu se po lokálu a nakonec usoudím, že zřejmě neposedím a tak zamířím k prázdnější straně stolu, nebo té části, kde nebudu mít přímo u sebe nějaké společníky, abych nebudil podezření. Židli na tomto místě zlehka odstrčím a na ono místo se "přikrčím" nebo to tak alespoň vypadá, nebo» mé rysy pod hábitem jsou nejasné. Z rukávu vystrčím ruku, nepřirozeně pohublou s nepřirozeně dlouhými prsty. Poté vystrčím i druhou a sodím si z hlavy kápí. Má hlava je lysá a lebka je velice výrazná, dalo by se říct, že příliš masa mezi kůží a lebkou není. Oči tvoří zornička, stále se roztahující a zatahující, jakmile změním objekt který pozoruji. Poté promluvím. Přál bych sssi nějaké masso, ssyrové prosssím, teplé mi v tomto období nedělá přílišš dobře. Pronesu svou obědnávku k pultu. Zatím co jsem mluvil, jste si mohli všimnout výrazných tesáků, které jsou rozhodně delší než mé ostatní zuby a rychlé švihnutí něčeho, co mohlo být jazykem, avšak to jste snad ani nemohli stihnout postřehnout.

bezcitný tom - 11. dubna 2006 19:26

pohled na nového přichozího ...pohlednutí odspoda nahoru ta žena mi něco připomíná ... jeli to vubec žena.......kruci kde já sem o ní slyšel......ááá už vím ..to je ta z přiběhu ..jakk se jí to řikalo ......ale vždyt je to jedno a dál si tak sedím na židli ...hned vedle ní....ale přijde mi to uplně normální že má větší zuby apod ... odkudpak jste mohuli se zeptat řeknu skoro hlasem 20 letého muže....... a je to taky poprvé za tenhle týden co mluvím ...a mluvím velice zdvořile..

lord Cairés - 11. dubna 2006 19:32
	Pátravě si prohlédnu vedle sedícího a tiše odpovím. Z močálů Panath-Tiand, pochybuji, že je znáte, protože kromě mého národa tam příliš jiných ras nežije... Odvrátím pohled a čekám dále na jídlo. S otázkami přicházejí problémy a otázka přišla velice rychle... Pomyslím si.

Pán Jeskyně - 11. dubna 2006 19:53

Když vejde nejpodivnější poutník a poručí si syrové maso, tak hostinská vydtelně zbledne, zvláště při pohledu na jeho tesáky a raději zajde dozadu pro svého muže. Ten vyjde již sám a bez ní. Zřejmě toho již mnoho zažil a zákazník je zákazník. Rozhodně dojde až k Arkásovy, bojovně sizaloží ruce na prsou a zahřmí: Syrové maso nemáme a neprodáváme. Můžu vám dát solený, jestli chcete studenou kuchyni. Dokonce bych moh mít vyuzenej salám. Tak jestli chcete, dám vám k tomu i chleba, ale doufám, že mi máte čím zaplatit?!

lord Cairés - 11. dubna 2006 20:00
	Vzhlédnu k hostinskému. Ne, solené maso to není to co by mi vyhovovalo, ale, pokud tady někde máte nějaké zvíře... prase... psa... slepici... jakékoli zvíře. A co se týče placení, s penězmi na tom nejsem dobře, ale mám pár předmětů, které by se vám mohly líbit a stejně se je chystám prodat...

bezcitný tom - 11. dubna 2006 20:11
	nevím proč ale řeknu s placením si nedělejte starosti .... já si to tu za ní odpracuju stejně nemám co dělat řeknu a vlezu do kuchyně a začnu mýt nádobí . utírat prach a podobně..

Cellebriand z Larakosy - 11. dubna 2006 20:22

Upoutá mne ruch v u stolu, otočím se a spatřím hostinského s bojovně vysunutou čelistí. Na tváři se mi objeví lehký úsměv, uchopím lehce mezi dva prsty skleničku s vínem a prsty druhé ruky zaháknu za opasek, překonám těch několik metrů které mě od "muže" dělí a lehce poklepu hostinskému na rameno. "Prosím bez otázek a doneste mu co si přeje." usměju se laskavě a okamžitě dodám: "Nebojte pane hostinský všechno jde na moje triko." s tím podám hostinskému další z mýžch mincí a lehkým pohybem hlavy jej pošlu pryč. "Jo prosím doneste mi sem o víno." pravím uhlazeně a obrátím se k poutníkovi: "Nebude vám vadit pokud si přisednu? Nerad bych vás obtěžoval ale nechce se mi sedět samotnému u pultu." pronesu mile a pronikavě se zahledím do tvorových očí...

bezcitný tom - 11. dubna 2006 20:29

hned jakmile dokončím práci vlezu si zase zpět na své místo ...kde poslouchám ten rozhovor......kruci ..co to se mnou je?.. proč se mi chce si najednou lehnout....ne proč mím nohám se chce usnout pohled dolů hele nožík..ten co mi spadl a já ho nemoch najít chytnu nuž zaražený do nohy a jednoduše ho vyndám a odnesu ho do kuchyně kde ho umyju a vrátím do přihrádky ... podívám se na nohu jak se mi tam zapichnul ten nuž...teče krev teče.....to by neměla pak vemu kousek látky který paní stehlíková vždy utíralal nádobí a obvážu si to tím .. ještě že jich tu má tolik ránu v kuchyni kde nikdo není začkrtím a zavážu ...pak si dojdu k tomu stolku kde sem seděla prohlížím si oba dva ( celebrianda i arkás )

lord Cairés - 11. dubna 2006 20:34
	Lehce se pousměji. To jestli přisednete záleží čistě na vás, často ve splečnosti nebývám a tak alespoň nějakou ocením. A díky za to zaplacení.

Cellebriand z Larakosy - 11. dubna 2006 20:43

"O nic nejde, jsou to jenom peníze, můj rod na nich lpí ale já to nechápu, nevím proč." usměju se ledabile a laxně mávnu rukou "Možná by jste se divil ale máme toho společného více než vypadá na první pohled." lehce se napiju vína, ocením jeho nasládlou chu» a jiskrnou barvu. "Nedáte si? Jedná se o vynikající ročník1256 od mistra Korelandra, vynikající víno pro vynikající společnost." usměju se a mabídnu ti k ochutnání.

lord Cairés - 11. dubna 2006 20:48
	Opět se pousměji. Nechápu, co my dva můžeme mít spolu společného. Vy jste poměrně bohatý a já chudý. Vyznáte se ve vínech, zato já piji povětšinou jen vodu. A pokud jde o peníze, nebránil bych se představě, že bych jich měl dost... víno si nedám, vážně ne...

lord Cairés - 11. dubna 2006 20:52
	soukromá zpráva od lord Cairés pro Prosím změnit povolání na pyrofora, nechápu, co tam klerik dělá, možná jen minulý PJ měnil plány

Salen - 11. dubna 2006 20:53

Opatrně zašátrám v torně. Ano, jistě že tu jsou ty sladkosti, kterými jsem včera počastoval na zápraží si hrající ko»ata. Ještě zbilo i pro tohle zvláčtní zvířátko, snad to bude chtít. Poté vytánu váček s něším dobrým a s nejistým pohledem ve fialkových očích se zeptám "Má rád sladké?" Jsem tak zaujat zvířátkem, že si nově příchozího ani nevšimnu. Jen když promluví, jako by mi přejížděl po zádech mráz.

Krieger von Smütd - 11. dubna 2006 20:55

Pustím se do přinesénoho jídla s plnou a hladovou vervou. Na chvíli se zastavím a pak zpomalím, když si uvědomím, že nemohu působit dobrým dojmem. Na chvíli odložím a spolknu své sousto. A ten pokoj prosím? Zeptám se hostinského s vřelým úsměvem, který mám vecpaný do tváře. Pak se zase pustím do jídla- Ujídám pomalu, ale pořádně kojím svůj hlad, dokud se postupně nevytratí, aby mi netrápil můj žaludek. Stále se ohlížím kolem, jako kdybych cosi vyhlížel, či očekával, ale nenechávám si rušit své jídlo na pultu.

bezcitný tom - 11. dubna 2006 21:02
	pohled na všechny v hospodě....hmm to je fakt dobré.... ještě štestí že sem nepřilétl drak.... když už je nás tu tak hodně odlišnich ras...

Ender Sai - 11. dubna 2006 21:07

Předám koně do péče hospodskému klukovi a zastavím se kus ode dveří. Přejedu pravačkou po koženém nátepníku levé ruky, jako bych se chtěl ujistit, že i tady jsem chráněn. Snad to tam nebude páchnout. Zhluboka se nadechnu, otevřu dveře a vejdu do hospody. Za prahem se opatrně narovnám, abych zátylkem neprojel do patra a rozhlédnu se po výčepu. Peklo klaustrofobika, pomyslím si a bez větších prodlev se jdu posadit ke své Sydwyn. To, že je má a nikoho jiného dám na můj vkus až příliš pozornému půlelfovi na vědomí upřeným pohledem do z očí do očí. Jestli se nebude mít k odchodu, zkusím jasnější výzvu: „Kuš!“ Věnuji Jiskřičce pusu za ucho a mávnu na hospodského, který má dnes nejspíš dobré tržby. „Proč se s tebou ti cizí pánové vždycky chtějí skamarádit?“ zeptám se své spolucestovatelky a pohladím ji po špičatém oušku.

Chéame Drakobijec - 11. dubna 2006 21:31

Firn zavětří, když vidí, jak se bard přehrabuje v brašně. Nakloní se dopředu a špičkami pacek se opře o stůl, aby se nepřevrátil přes jeho hranu. Podle toho, jak se tváří, není má odpověď potřebná - on má rád asi všechny dobroty. "Ale ano, jenom a» ho pak nebolí břicho..." mávnu rukou a na židli se nakloním. Nový příchozí je podivný tvor. Pohybuje se... jako naga. Můj úsměv se ještě rozšíří, když se objeví Araendil. Bard je zaujat zvířátkem, ale i tak si vyslouží ne moc milé chování, protože jak se zdá, z předchozích zkušenosí je můj partner nabroušený jako břitva. Tím pádem asi i pěkně žárlivý. S přivřenýma očima přijmu pusu do vlasů do míst, kde je schované ucho, a následně jsou z něj vlasy shrnuty. "Ale notak, nebuď pořád tak žárlivý. Ten se chce skamarádit leda tak s Firnem. Ten je zase nevěrnej mně..." prohlásím, když si všimnu, jak zvíře nedočkavě natahuje packy k bardově ruce. Jen tak mimochodem si muže zase objemu a sleduji počínání Firna.

Salen - 11. dubna 2006 21:37
	"Nemusíte se bát, slečno. Já už toho stejnš moc nemám. Ráno jsem tu na zápraží potkal čtyři ko»ata. Poprala se o většinu těch dobrot. A smím ho i hladit? Nechá se?"Odpovím a můj zájem je zjevný. Jsem tím tvorečkem naprostio okouzlen. Zřejmě mám od přírody lásku ke zvířátkům. Škoda jen, že sám jsem si ještě žádné nestihl pořídit.

Pán Jeskyně - 11. dubna 2006 22:04

Hostinský jen kroutí hlavou nad tím, jak takovému individuu může někdo kupovat jídlo. A pdchází zařídit objednávku. Za chvíli se vrátí i s porcí vepřového masa nakrájeného na plátky, zdá se, že přeci jen něco má. Maso je těžko bude dnešní, ale ještě se nijak nekazí. I pře to se v bezprostřední blízkosti talíře šíří nepříjemně žiočišn pach, který se snaží přerazit pytlíčkem se sušenými bylinkami a kořením. Poznáte vůni čajových květů, mýsící se s hřebíčkem a nějakými květy, nejspíše meduňkou. Vůně je to vzkutku kouzelná. A ti kdo nejsou příliš blízko Arkase nemají zážitek znepříjemněn pachem syrového masa. Hostinský si celoou dobu nepříjemně bručí pod fousy nerozveselí ho ani další cenná mince. Cestou zpátky sebere talíře a Kriegerovi hodí těžjý klýč s něčím jako: Druhý pokoj vlevo. Jinak se zdá rezignovaný na na nastalou situaci. Jako by mu chtěla příroda vyhovět, nebe venku značně potemnělo, ač do večera zbývá ještě velký kus. Právě když chtěl odejít ddo kuchyně, ozvala se rána, jako když střelí naráz čtyři trpasličí kanóny a venku se zlověstně zableskne. Tím hůř, že je to velmi blízko. Během pár chvil už se ozve první nesmělé zaklepání, které se rychle změní v pravidelné bubny deště. Velmi zvláštní ale je, že bouřka přišla velmi náhle.

Ender Sai - 11. dubna 2006 22:12
	Sice moc nevěřím v nevinnost Firnova společníka, ale vyhovím Sydwyninu přání. Ostražitě pozoruji hrající si dvojici, než si uvědomím, že by se o nás už mohl zajímat majitel hostince. "Hospodo, hosti mají žízeň a hlad," houknu na hospodského a nakloním se k Jiskřičce. "Hlad, vrrrrr!" jemně ji kousnu do ucha.

Elvynn Exlibris - 11. dubna 2006 22:35

Po Grundlixově odpovědi se zamyslím nad tím, zda by mě jeho práce bavila ale rychle to zavrhnu a pak s pochopením pokývám hlavou. Asi chápu proč jste to udělal... tedy to že jste se vydal na cesty... řeknu svůj názor. Když plavovlasý mladík začne hrát na loutnu témeř mě to uspí. Podepřu si jednou rukou hlavu a vlasy se mi složí na lavici, přivřu oči a nechávám se unášet proudem jemným ale jasných tónů. Vybaví se mi cvičení s mečem, které jsme v chrámu děláváli při podobné hudbě. Roztáhnu tvář do úsměvu a když píseň zkončí a já otevřu doširoka svoje žluté oči, zjistím, že se hospůdka zatím podivně zaplnila. Podivnost tkvěla hlavně v tom, že jediní hobiti v hostinci, byli jeho majitelé a ten malý hobit vzadu. Pohled mi zůstane viset na asi kočce, která se tu taky odněkud vyloupla. Ještě chvíli zírám a pak začnu maličko popotahovat. Můj Artemis... můj Artemis... Na chviličku skloním hlavu jako bych už už plakala a schovám tvář do dlaní. Během chvíle ale ti co jsou nejblíže uslyší hluboký nádech následovaný vádechem a moje tvářička zazáří do místnoti jako by se nic nestalo. Ta kočička je vaše paní? zeptám se ženy, kterou jsem zaslechla dělat si na podivnou kočku nároky, a obdařím ji zářivým úsměvem. Vidím taky že o zřejmě kočku má zájem i mladík, co tak krásně hrál na loutnu a snad to i bylo tohle stovřeníčko, které ho od loutny odloudilo.

Pán Jeskyně - 11. dubna 2006 22:36
	Už jdu! Ozve se z kuchyně nerudný hlas hospodského. Zdá se, že je čím dál tím rozladěnější. Vyjde rázně z kuchyně a před Araendila postaví misku kouřícího pečeného masa, čtyři krajíce chleba a menší misku domácího křene. Zamumlá na omluvu, že bramboračka došla a dšourá se do kuchyně. Za chvíli se vrátí ještě s korbelem světlého piva a ptá se, co si dá dáma, pototm odejde i pro její jídlo.

Salen - 11. dubna 2006 22:37

Odpovědi jsem se dočkal vlastně od zvířátka samotného.....Firn, mu říkala ta slečna. A tak si s ním tedy začnu hrát a občas vylovím z váčku sladkost, dám mu ji a pororuji, jak mu ode mě chutná. Jsem tím tvorečkem tak zaměstnán, že dvojici, které vlastně patří, už skoro nevnímám. Hladím zvířátko po lesklé, hebké srsti a hraji si s ním, po chvíli´vezmu do náruče Stříbrný pakrsek - svou nádhernou loutnu a zkusím na ní Firnovi tichounce trochu zabrnkat, jestli má rád hudbu.

Grundlix Rudovous - 12. dubna 2006 00:00

Když dojím své jídlo a hostinská odnese talíř, poprosím jí o ještě jeden korbel piva. Jakmile si obědnám vytáhnu z podkabátce svou fajfku která mi před chvíli upadla na zem při mé pokloně. Nacpu jí kořením a spokojeně začnu vyfukovat kroužky. Po každém vyfouknutém kroužku se trochu pousměji, je vidět že jsem na své kroužky hrdý, ačkoli některý není příliš pravidelný a já vím že je spousty bytostí které toto umnění také ovládají ba jsou lepší nežli já, ale mě to nevadí já mám radost ze svých. Akorád když chci pokračovat v rozhovoru s Elvynn upoutá mou pozornost záhadně vypadající cizinec. Fajfku si strčím do pusy, ruce založím na hrudi a bedlivě pozoruji každá jeho pohyb. ..co je to stvoření zač ta jeho hadí mluva a ty tesáky a mezi nimy rychle kmitající věc ... snad jazyk ... ó ano i ten jeho způsob chůze ze strany nastranu jako když se plazí vzpřímený had ..... věru jako had teď řekl že pochází z močálů .... Přemýšlím si. Vyfouknu velký kroužek dýmu a opět pozoruji záhadné stvoření, mému zraku neunikne jediný pohab cizince.

Deerhet - 12. dubna 2006 08:13

Jdu vesnicí úplně vyčerpán na hlavě se mi lesknou kapičky potu. Když jdu okolo hospody na chvíli zaváhám a sáhnu do kapsi. Něco málo mám snad to bude stačit pomyslím si a vcházím do hospody. Když procházím k volnému stolu snažím se zaregistrovat všechny sedící. Nikdo mě nějak moc nezaujme ale to bude asi tím že jsem tak vyčerpaný. Prosím vás něco k pití a k jídlu snažím se co nejhlasitěji říct hostinskému ale v krku mi po cestě tak vyschlo že můžu jen doufat že mě zaslechl a nebudu muset volat znovu. Vzhled jsem asi 180 cm veliký štíhlé postavy, mám světle hnědé oči a černé vlasy docela na krátko střižené. Na sobě mám kostkovanou košily na rukávě mírně potrhanou.Hnědé kalhoty jsou z jemné látky téměř neponičené drží je opasek z kůže nějakého většího zvýřete. Na krku mi visí řetízek který mi kdysi dal můj učitel je na něm nějaký znak ale on sám nevěděl co znamená

Cellebriand z Larakosy - 12. dubna 2006 09:44

"Divil byste se, ale opravdu máme něco společného." usměju se když v tom s prvními kapkami deště dorazí do hostince další cizinec "Bohužel není dobrý nápad chodit teď ven abyste se mohl sám přesvědčit." Pátravým zrakem sleduji cizincův příchod jeho slova mi zazní v uších jako bych si chtěl vrýt do hlavy jakýkoliv detail. "Hostinský, můžu si u tebe objednat pokoj? Myslím že každý z nás kdo tu sedí si u tebe objedná pokoj, proto bych se chtěl zeptat nejdou se nějaké i pro mne a mého přítele?" ükážu na Arkáse a mile, však nebezpečně se usměju.

Chéame Drakobijec - 12. dubna 2006 09:49

V předstíraném nazlobení Araendila plesknu, ale tichý smích a zářící oči mluví za vše. Je hezky, slunce svítí, tak proč nedávat svou radost najevo? A» si myslí, co chtějí. "Mě nejez, vydrž ještě chvíli, než nám něco donesou..." Navzdory svým slovům se ho stále držím jako klíště a snažím se rovnoměrně rozložit pozornost mezi Araendila a Firnovy kousky. Nedočkavě natáhne packy k bardově ruce, tu si hned chytí hebkými polštářky a ujídá podaný pamlsek. Za tento malý úplatek se pohladit nechá mhouříc kukadla. Ale nevrní. To vše končí v okamžiku, kdy se dívka zeptá, jestli to je moje kočka. Firn se vysmekne, sedne si na stůl a zatváří se na nejvýš uraženě. A ještě naježeně dodá: "Hu!" Zřejmě se mu nelíbí, jak ho nazvala, nebo není můj. Těžko říct, co tím zvíře myslelo, ale je inteligentní. Když už jí vynadal, otočil se zpět na krmícího dobrodince, ve zvířecí tvářičce už zase ten výraz předtím. Tiché brnkání loutny se mu zjevně líbí. Elegantně seskočí na volné místečko na kolenech a natáčí ušatou hlavu tu nalevo, tu napravo, v očích překvapení. "Hujůůů... Hujuju?" Už to nezní uraženě, je v tom údiv a otázka. Zvedne packu s nevytaženým drápky a dotkne se jedné struny, jako by chtěl taky hrát. Nevrlý hostinský před nás postavil misku s masem, ale mě nějak opomněl. Po tváři mi přeléne zamračení, ale jen na okamžik. Poručím si to stejné. Málem jsem si nevšimla, jak se venku setmělo. První kapky bubnují do oken. O chvíli déle a byli bychom mokří jak myši... Ale přišlo to nějak náhle, vždy» obloha byla skoro bez mráčků...

lord Cairés - 12. dubna 2006 13:31

Nervózním pohledem střelím po trpaslíkovi, který mě stále sleduje a poté se obrátím zpět k muži, který za mě tak ochotně utrácí. Vážně nechápu co sse mnou máte ssspolečného, možná jsste jeden z těch vzácných metamorfomágů a jsste ssstejné rassy jako já, ale o tom pochybuji, nebo» magie v naššem národě je vssskutku omezená. Děkovně kývnu hlavou na hostinského a do ruky vezmu jeden z plátků masa. Avšak nevezmu ho jako normální člověk mezi konečky prstů, ale jaksi je celé kolem plátku jeně obtočím. Poté ruku zvednu k hlavě a hladově se zaryju zuby do masa a bez jakéhokoli dalšího žvýkání polknu, takto se pouštím i do ostatních.

Elvynn Exlibris - 12. dubna 2006 18:39

Zprudka se nadechnu a vytřeštím oči, když se na mě ta věcička ročílí. Pohlédnu na Grundixe a když vidím, že je fascinovaný jedním z podivných cizinců u baru, kývnu na něj jako že mě má na chvilenku omluvit. Pak se přisunu blíž k paní a jejímu stvořeníčku. V mysli se rozplývám nad tím jak krásně si hraje. Jak že se jmenuje? A co je vlastně zač? Když se mu označení kočky nelíbí.... kočkodlak? chrlím ze sebe a je mi jedno, že se paní právě chystala začít jíst. Zvířata jsou moje úchylka.

Ender Sai - 12. dubna 2006 21:32

Už už zvažuju, že pudu hospodského napíchnout na rožeň, když se konečně přižene. A to ne s ledasčím! Nese pořádnou porci masa. A křen! Se zdvořilým zaváháním sundám ruce ze Sydwyn a začnu se věnovat jídlu, či spíše božskému pokrmu, kterým mi hospodský vynahradil čekání. To je něco jinýho, než bramboračka. Ale doufám, že mě za to neoškube o poslední grošík. Když i Sydwyn dostane svou porci, něco zahuhlám, snad "Dobrou chu».", také to mohlo být "Dej mi!". Vůbec, při konzumaci takovéhle pochoutky se chovám více jako hladový vlk, než jako člověk. Podívám se na novou obdivovatelku Firna, která je mi ihned podezřelá podivým účesem a nepraktickými drahými šaty, ale tohle jsem skutečně nečekal. Kočkodlak?! zakuckám se a jen díky tomu neřeknu něco jedovatého.

Salen - 13. dubna 2006 00:34
	Usměji se. "Chtěl bys hrát také?" Zeptám se, napůl žertem. Zvířátko se zdá být chytré. Chytřejší, než kdy byla nějaká kočka. "Třeba by tu to i šlo. Viď můj malý, chlupatý příteli." A pokusím se snaživého Firna lehounce podrbat mezi ušima.

Chéame Drakobijec - 13. dubna 2006 00:46

Protivnému hostinskému ani nepoděkuju, protože takováhle obsluha je spíš za trest. Nekomentuju to, že se na to Araendil vrhl jako hladové zvíře. Já mám taky hlad, ale jím tak, abych se nezadávila při prvním soustu. To se mi však nepodaří, protože na tu podivnou holku zůstanu civět s jednou tváří vyboulenou. "Slova, která mají něco společného s kočkou, bych před ním neříkala..." odpovím asi ne úplně dle jejích představ, když polknu sousto. Firn toho svýma ušima asi musí zachytit hodně, tak si jenom odprskne a drkne do loutny - doplní to dalším nesouhlasným "Hu!" Potom se otočí zase na dívku a vyskočí na stůl. "Hu, hu hůůů!" protáhne svoje poslední podivné citoslovce, když stojí na zadních, a projde se po stole dál, aby mi packou drze zalovil v talíři. U Araendila zjistil, že to není dobrý nápad. Asi už dávno. Jen co mi ukradne kus masa, odhopká zase k loutně, jako by se nic nestalo.

bezcitný tom - 13. dubna 2006 12:01

nějako nemám co dělat..venku prší tady si mě nikdo nevšímá....hmm co bych tak mohl dělat.......už vím řeknu si pomalu odejdu do sklepa a tam si vemu nějaké to mazadlo a sundám si pásek( není to jen tak ledajaký pásek ) a když se narovná je vidět krásně jaká je to i zbraň je to něco podobné srpu na dlouhém řetězu který je zakončen kuličkou je to docelá dlouhý a těžký dřetěz proto když ho mám na sobě vypadá to jako že mám na sobě dva řetězové pásky a jak ho rozmotám začnu si sundavat hadr kterým mám žaškrcenou nohu a na ten hadr dám to mazadlo ( barva) a začnu si s tím svojí teď už hnědou zbrań natírat znovu na její stříbrnou barvu ale jak je ten hadřík od krve tak se čepel misto do střibrna zbarví do ruda.... jakmile zkončím hadr je již nepoužitelný nechám ho tedy svému osudu ve sklepě....obleču si znovu "pásek" a vlezu si do kuchyně...kde si sednu nevědíc co mám dělat....

Salen - 13. dubna 2006 13:15

Usměji se zase na zvířátko jménem Firn a vstanu. Začmu pomalu. tiše procházet kolem stolu a při tom vybrnkávám na loutnu přenádhernoumelodii. Jako potůček, když se zjara prodere sněhem a tenkým ledovým příkrovem. Jako živá voda, která kudy teče, tudy hojí rány uštědřené zimou, dává všemu růst a kvést a do lidských duší ( a nejen do lidských ) vlévá klid, mír a štěstí. Jako krásný jarní den, prohřátý nesměle hřejivými paprsky jarního slunce. Jsou k ní i slova. Ve starobylém elfském jazyce. Bozi vědí, odkud je znám. Mnozí z hostů tak mají poprvé možnost slyšet můj hlas, při řeči spíše tichý, v jeho plné syté a přitom ladně jemné nádheře, nic mu neubírající na laskavé mužnosti. a to i ve velmi vysokých tónech.

Salen - 13. dubna 2006 13:24

Pro ty so rozumějí......slova nevypráví o jaru Jsou to slova staré elfské balady, která se jmenuje Balada o Ismen a Lenovi. Znějí takto: "1. Svět zlobou plál a bitvy žárem. Krajem šel oheň válečný. A v poli v křoví, opojen láskou a jarem, snil mladý pár první sen společný. 2. On vlasy měl jak slunce zlaté, jak cherubínů svatozář. A ona černé a kůži jak satén, jiskrné oči, krásnou tvář. 3. Však válka krutá, si obětí žádá. Ten mladík rytřem prý byl. V slzách teď sdce dívenky strádá. Že on ji pro válku opustil. 4. Bitva už začala a ohně vzplály, Rytíř šel do boje, v srdci lásky žár. Když šiky rytířů, v boji proti sobě stály. Onoho rytíře, protivník mečem zklál. 5. A dívka přesmutná. bolestí srdce puká jí. Vyprosí si svolení za vědmou jíti. A jedem žal svůj ukájí. Rec.: Nad krajem spáleným bitevním žárem. dva keře růží vzkvétají. O kráse Ismen a o lásku Lena, dva slavíci v nich zpívají."

Chéame Drakobijec - 13. dubna 2006 14:25

Když se bard zvedl a začal hrát a zpívat, Firn se usadil, huňatý ocas zase obtočený kolem tlapek. Ušatá hlava se otáčí stále za elfem, někdy tak, že to vypadá, že si ji vyvrátí. Potom se tedy musí pootočit. Někdo by přísahal, že velká kukadla posmutněla a ušiska schlípla o kousek dolů. Zvednu o kousek hlavu, ale potřesu rudou hřívou, jako bych zaháněla nějaké myšlenky nebo jenom otravnou mušku, a dál do sebe soukám jídlo, teď už o poznání pomaleji. Byl to takový hezký den. A ten bard musí spustit smutnou zrovna ve chvíli, kdy začne pršet. Asi začínám měknout. Jakmile píseň odezní, Firn už se čehosi dožaduje. Připlíží se k bardovi stále se schlípláma ušima a smutnýma očima, jako by mu chtěl vyčítat, že ho rozesmutnil. takový zvířecí pohled dokáže více než moje slova, která už chci říct, když vidím Firnovu náladu. "Huju... ju..." zahuhlá tiše, ale jelikož nemůže vyjadřovat více než tělem, aby muži dal najevo, co chce, musel by se zatvářit radostně. Jenže to mu moc nejde, tak se stejně musím ozvat já. Na tohle mám s Firnem stejný názor. "Nějaká veselejší by nebyla?" Firnovy uši se zase pomalu narovnají a on divoce kývne hlavou. "Ju."

Salen - 13. dubna 2006 14:32
	"Byla slečno." Odpovím. "Ale s veselými baladami je to jako se šafránem. Je jich poskromnu." A usměji se na Firna a jako odškodnění mu nabídnu pamlsek.

bezcitný tom - 13. dubna 2006 14:38

tady se mi nelíbí... co to je nelíbit?.... není to pocit?? že bych ho koečně našel! ne to nejde . nemužu mít city...nemužu ..poprvé v životě si uvědomím že nevím co chci ...jestli něco chci ..ale jo vím co ch ci chci odejít.... ale proč odcházet?.....abys mohl někomu pomoci !....hej kdo si ? ...já sem TY....he? .....řikám až vyrazí nejpodivnější tvor z tohoto hostince jdi za ním .....proč?... protože! v tu ránu jsem se rozhodl ..udělám co po mě chce.." já "nebo "ty" to je jedno ... vyjdu z kuchyně ven a začnu sledovat všechny zde přitomné..abych našel to nejpodivnější stvoření....že by ta naga ..nebo co to je? nebo to stvoření ..frin nebo jak se jmenuje..... poprvé jsem zjistil jak málo umím věci rozpoznat

Pán Jeskyně - 13. dubna 2006 15:06

Nálada je melancholická, ale klidná. Rytmické bubnování deště vás téměř uspává a jen občasné zablesknutí ve vás zvedá hladiny adrenalinu a zabraňuje vám po dobrém jídle spát. Hostinský už nenadává, ale má pořád špatný výraz. Ani jste si nvešimli, že rozsvítil svíce, protože se v hostinci udělalo dost šero, díky bouři nad vašimi hlavami. Náhle vás cosi vyruší. Ti vnímavější rozpoznají zvuk, který nepatří do deště. Někteří ho dokázali dokonce identifikovat, jako frknutí koně a čvachtání kopyt v blátě. Během chvilky vpadne do putyky vysoký, blonďatý elf. Přes rameno dlouhý elfský luk, z dřeva bájných bílých stromů. Oděn je v zelenou tuniku a hnědé kalhoty. Na rukou jemné rukavice z vydělané kůže a na nohou pevné boty. Celý je zakryt těžkým tmavě zeleným cestovním pláštěm. Zvláštní je jen jeho prsten s velkým modrým kamenem, který má na pravé ruce. Sejme svůj drahocený luk a opře ho o rám dveří. Pak si vás sjede jedním podezřívavým pohledem a zvolá hlasem na elfa dosti mužným: "Hostinský! Chci víno, sýr a chléb a stáj a oves pro koně. Z moci lorda Mária mi to vše urychleně vydej." Svlékne si pláš», ze kterého sjedou kapky vody a pověsí ho vedle dveří na věšák na zdi. Nějakou záhadou je pod pláštěm úplně suchý. S pokývnutím hlavy místo pozdravu si jde sednout co nejblíže ke kuchyni.

Salen - 13. dubna 2006 15:21

"Zde není třeba ohánět se mocí panovníků, pane." Odpovím tomu muži vlídně, místo hostinského. "Ani křičet a vydávat rozkazy. Pan hostinský jistě rád pošle někoho, aby se postaral o vašeho koně. A mezitím budete obsloužen i bez křiku a rozkazů." A koutkem oka přitom sleduji, zda se má slova zakládají na pravdě. K nám byli hostinský i jeho žena dosud milí, ikdyž hostinského rozladilo počasí a někteří, zvláštní hosté.

Elvynn Exlibris - 13. dubna 2006 17:06

Zaraženě sleduji další rozlobenou reakci chlupatého stvoření. Pak mi pohled sjede na muže, který se na mě asi tak na potřetí pokus dokázal podívat. První pokus skončil u, zřejmě, JEHO dívky a druhý na JEHO jídle, které mu hostinský před chvilenkou přinesl. Pozvednu obočí a čekám, co z něj vypadne ale pak to začne být veselejší než jsem čekala a že z něj skutečně něco vypadne, něco hutnějšího než jsem měla na mysli. Nakonec se ale uklidní a a celé to divadlo zkončí jen pohledem typu ty seš ale hloupá (převedeno do řeči jemných dívek). Pak se otočím na paní, která mi právě oznámila opravdu skvělou novinku, i když to rozhodně nebyla odpověď na mou otázku. Pokrčím rameny jako že tedy rozumím a pak pronesu zřejmě další zbytečnou řečnickou otázku: A co je tedy zač? Spíš si to zamumlám pro sebe, protože mi začíná být jasné, že se to nedozvím. Zvláště když bard začal hrát další píseň a všechno stichlo. S nakloňěnou hlavou ke straně pozoruji tvorečka pyšného na to, co je a» už je to cokoliv. Jak to, že mi v tomhle moje štěstí nepomohlo... asi to není důležité vědět, co je zač... takže se tím přestanu zabývat a mám pokoj... Z tranzu mě probere až elf, který se přiřítí do hostince, jakoby mu patřil a taky se tak chová. Sleduji každý jeho krok a když mi má projít za zády, tak abych na něj stále viděla, přehodím nohy na druhou stranu lavice a otočím se na ní. Jak jde dál udělám to samé zase zpět. Jsem zvědavá, co tu ten elf dělá.

Pán Jeskyně - 13. dubna 2006 23:19

Elf se trochu zastydí. Omlouvám se mladý pane. Nesetkávám se všude s vlídností. Pan Marius je též výborný obchodník a v jeho vzkvétajících městech mají občané občas tendenci hnát mne snad zbraní. Počká tedy na hostinského. Ještě jednou se omlouvám, mé jméno je Uthwian jsem jedním ze zvědů a poslů mistra Mária. Elf vstane a ukloní se Salenovi, poté zbytku osazenstva. Jako by ho Salen přivolal, z kuchyně se vyřítí hostinský s miskou ještě kouřícího masa a zeleniny. Uthwian?! To už je tak dlouho, co jsme se neviděli! Cože Fan Stehlík?? Tak to ty vedeš tenhle vyhlášený hostinec. Mohl jsem si myslet, že v tom máš prsty. Tito dva se viditelně znají a jejich rozhovor je více než přátelský. Pan Stehlík si hned přisedne a vyptává se: Tak povídej, co tě sem vede? Víš mám doručit zprávu pro lorda Maria. Došlo k potyčce na severních hranicích. Náš oddíl narazil na bandu zmrzlíků. Chtěli je pouze zdvořile přivítat v naší zemi, ale oni hned vytáhli ty svoje praky a rampouchy. Horší ale je, že s sebou měli sněžnou bestii a ta provedla s aší bandou rychlou práci. Jediné dobré je, že se mi ho snad podařilo zabít, než jsem utekl. Ale časy se přiostřují. Myslím si, že Marius to bude brát jako vyhlášení války od lady Arcticy (čte se Arktika) Tak to je opravdu zlé. Doufám, že se nás další válka moc nedotkne. Tenhle hostinec neleží od severu zas tak daleko... Ale teď jez a odpočiň si, a» můžeš rychle dojed k mistru Mariovy. Matyldo! Postaráš se pánovi o zvíře? Poslední slova patřila jeho ženě v kuchyni. Ta vyšla ven z domu, ale ne hlavním vchodem, ale zadním, poznali jste to podle vrznutí dveří.

Salen - 14. dubna 2006 00:05

"V tom případě vás rád poznávám, pane Uthwiane. Mé jméno je Salen. Mladý pán? Nením, zda si zasloužím toto označení, neznám svou minulost starší, než deset let." Odpovím s úsměvem a úklonu elfovi oplatím. A pak přijde hostinský a já shledávám, že jsou zřejmě přáteli. Tak je nechám, a» si povídají. Nebudu je přece rušit, když se zřejmě dlouho neviděli. Jdu se raději opět věnovat Firnovi, jehož mé pamlsky teď nezajímají, protože si právě nacpává bříško masem z talíře své živitelky.

Krieger von Smütd - 14. dubna 2006 10:17

POdívám se po nerozhodnosti, ale hlavně nedůvěřivosti hostinského. Jen nad tím zakroutím hlavou a pustím se do jídla. Nenechávám se rušit, vidno, že si nad jídlem pochutnávám. Když dojím své poslední sousto, zvednu se ze židle a vydám se po schodech nahoru. Chvíli tápám, ale nakonec, při vzpomenutí na slova "druhé dveřě vlevo" najdu pravou klíčovou dírku, kam se můj klíč dobře vejde a kam pasuje. Vlezu dovnitř, obhlídnou celý pokoj, kde se hne usadím se všemi svými málo věcmi. Lehnu si na postel, chvíli přemýšlejíc, a nakonec se snažíc usnout.

Pán Jeskyně - 14. dubna 2006 20:25

Jako by chtěla sama příroda podpořit slova o útoku zmrzlíků, prudce klesne teplota a to i v hlavní místnosti hostince. Bouře už se jakž takž uklidnila a bubnování deště úplně ustalo. Kdo se podívá ven může zahlédnout poletující sněhové vločky. A najednou vám to dojde. Ještě před hodinou bylo teplo, sice bouřka, ale spíš letní, s velkými kapkami deště. Teď ale je najednou z jarního dne zimní. Uthwian mimoděk zvedne hlavu od rozhovoru a vytřeští oči na okno. U Iniocha zakleje. Podívejte! Tak opravdu nám Arktika vyhlašuje válku! Teď se otočí i hostinský a s otevřenou pusou kouká ven. Z kuchyně vyběhla paní Stehlíková ještě si setřepávajíc sníh z ramen. Jde rovnou ke svému muži a přisedne si k němu s bolestným a ustaraným výrazem ve tváři.

Salen - 14. dubna 2006 20:58
	"Bohové! Vždy» je skoro léto. A sněží jako vprostřed zimy!" Přestanu si hrát s Firnem a vyjeveně koukám na to zmrzlé boží dopuštění.

Elvynn Exlibris - 14. dubna 2006 21:06

S povytaženým obočím poslouchám rozhovor hostinského a posla. Když začne sněžit pohled mi jezdí mezi Uthwianem a okem, kterým vidím první peříčka sněhu. Vyskočím od stolu a rychle přecupitám místnost směrem k oknu. Cestou si do ruky vezmu svůj meč, který byl celou dobu opřený o lavici. Všechno za mnou vlaje a pak se s trhnutím zastaví u malého okénka. Předkloním se a přímo nalepím nos a jednu ruku na sklo, druhou držím meč. No tohle... vydechnu překvapěně.

bezcitný tom - 14. dubna 2006 21:21
	podle vystašených či zmatených obličejů tučím že se tu nebude dít nic dobrého... tas!...cože?...připrav se na bitvu!!..aha pomalinku si sundavám pásek a odhaluji tak zbraň ( popsanou v jedom z předchozích přispěvků) kterou chytnu kupodivu za řetěz né za konec zahnutého ...jakéhosi srpu .. vypadá to na bitvu pronesu chladným hlasema stoupnu si čelem ke dveřím

Grundlix Rudovous - 14. dubna 2006 21:36

Od pozorování podivuhodného hadího hosta mě vytrhne až paní hostinská která má na ramenou zbytky sněhu. Všiml jsem si před chvílí elfa s nádherným vzácným lukem který tu zprvu rozkazoval jako majitel, ale nevěnoval jsemmu pozornost. Za to ten sníh na kraji léta, ten mě zarazil. Když jsem se tímto vytrhl ze sledování nagy, uvědomil jsem si i změnu teploty. Můj pohled se přemis»uje z jednoho hosta na druhého a čekám co se bude dít dál.

Chéame Drakobijec - 15. dubna 2006 00:19

Dívce neodpovím, prostě dál jím. Jeho jméno znají, tak co dál dodávat. A kvůli němu mě bude někdo u jídla pořád vyrušovat, což už mě torchu dráždí. Firn si tedy vezme pamlsek, ale jenom si ho donese k mému talíři, upustí ho a začne vylizovat misku, kde už je jenom š»áva z masa. Velké uši se mu při tom třepotají. S povzdechem si opřu hlavu o Araendilovo rameno a mám co dělat, abych v tomhle ospalém počasí neusnula. Panovačný elf si vyslouží jenom zvednuté obočí. Následný rozhovor poslouchám na půl ucha, ve tváři ukodrcaný výraz, jako by mě ta cesta strašlivě zmohla. Spíš v tom má prsty to počasí. Víčka mi na chvíli klesnou, ale hned je zase otevřu. Co to jako je? Zbláznilo se počasí? Nevěřícně koukám ven. Ještě než začalo sněžit, Firn u dojídání zbytků už nebyl tak přátelský. Otočil se k Salenovi zády, misku si dostrkal před sebe. Jako by se bál, že mu to bard sní. Když uslyšel všechna ta slova o sněžení, zvedl hlavu a naklonil ji tak na stranu, že málem přepadl. Položím si zvířátko na klín a ozve se něco jako "«u...", než se mi zavrtá do záhybů sukně.

Ender Sai - 15. dubna 2006 14:31

Moc nevnímám, o čem se hospodský s elfem baví, ale slova "bitva" a "akrtikové" mi tak jako tak uvíznou v paměti. Obejmu Sydwyn a políbím ji do vlasů. Když si chce zdřímnoout, tak a». Zamračím se a přitáhnu si pláš» blíž k tělu. "Co to má být, hospo..." zarazím se, když za oknem zahlédnu vločky. Protřu si oči, a pak je vyvalím na šílející počasí. "Dobře, kluku. Zdrž je, mi zatím utečeme do bezpečí," řeknu zcela vážně a zvednu se. Položím na stůl pár drobáků a otočím se na elfa. "Kolik jich je a jak jsou silní?"

lord Cairés - 16. dubna 2006 19:21

Když vejde elf do dveří, upoutá mě spíše jeho luk. Je kouzelný? Jak moc podporuje magenergii? Jak moc bych ho dokázal očarovat? Kladu si otázky a slova hostinského a elfa nevnímám. Když teplota rázně klesne, podrážděně zasyčím, zmateně se začnu rozhlížet a nakouknu do míst mého pláště, kde jsou náprsní kapsy. Ti kdo snad zahlédli mohli vidět řady vyrovnaných lahviček, takže je jasné, že pláš» musí být i poměrně těžký. Jednu z lahviček vezmu do rukou a vyčkávám.

Pán Jeskyně - 18. dubna 2006 21:01

Nálada v hostinci je napjatá, že by se dala krájet. Všude ticho, jen ostré nádechy několika z vás včetně obou manželů Stehlíkových. Do tohohle ticha zazní hlas elfův. Zní jako by mluvil z jiného světa. Sedí úplně nehnutě a oči upírá do hemžícího se stínu poletujících vloček. Poslouchejte! Uslyšíte Erthe Kal'daka. Vlky půlnoční zimy. Strašlivá monstra. S tělem vlčím, velikostí medvěda a silou samotného ledu. Náhle prořízne ochlazený vzduch táhlé zavytí. Vzdáleně připomíná vlka, ale ten by musel mít tisíc hrdel. Zní vzdáleně a slabě a přesto je ohlušující. Když dozní, sedí oba stehlíkové na jedné židli, i ve svém věku vypadající jako malé děti, které se choulí v jeskyni před šelmou venku. I Uthwianovi září oči odraženým strachem. Dokonce i Stříbrný Paprsek rozezní se v odpovědi na sílu toho zvuku. Uthwian se otočí k vám a promluví chvějícím se hlasem: Musím varovat pana Maria. Ale sám to nedokážu. Ani s vámi nedokážu přemoci tyhle stvůry. Ale co jsem slyšel, mohli by přes den dát pokoj. Po té vánici se ale přiřítí spousta jiných potvor, kterým slunce vadit nebude. Prosím vás snažně o pomoc! Sám nedojdu nikdy k Mariovy živ, jedině ve skupině máme šanci. I bez koní to můžeme do západu slunce zvládnout. Sám jsem ale ztracen. Po té plamené řeči sedí na židli a napjatě vyčkává vaši odpověď.

Chéame Drakobijec - 18. dubna 2006 21:32

"Hej...!" vyjeknu, když se zničeho nic Araendil zvedne a já málem spadnu na zem. Zamračeně na něj hledím a stáhnu ho zpět na židli. "Jsi na hlavu?" prsknu tiše. Skoro jsem usínala... a on by mě nechal si rozbít nos o židli! Firn otevře jedno oko a zavrtí se. Araendil má štěstí, že začal mluvit elf, jinak bych mu ještě vyhubovala. Ale on na sebe strhne moji (vlastně naši) pozornost. To abych si vytáhla zimní oblečení... achjo, a to bylo tááák hezky, pomyslím si ještě, ale pak už jenom poslouchám. Při vytí se zamračím ještě více a nakloním hlavu na stranu. Viděla jsem už mnoho hrůz, proto mě vytí nevyděsí. Ale kdybych tomu stanula tváří v tvář, asi bych se bála. Ale všecho se dá zničit nebo aspoň zastavit. Mnojo, všechno. I mistři. Začnu si pořádně upravovat šněrování živůtku a potom zašátrám pod stůl pro brašnu, seklepu zvířátko a vytáhnu černé kalhoty, které si natáhnu pod sukni. Vstanu a ta mi sjede ke kotníkům. Dopnu ještě opasek a vydám trochu pomuchlaný, ale hezky střižený kabátek s kapucí. Asi nejen kvůli Firnovi bylo moje tak velké a nacpané. Vždy» v něm mám celý život. A musím být připravena i na zimu, když cestuju. A hlavně - jsem ženská. Kabátek je taky černý, ale podšitý bílou kožešinou. Obuju si ještě boty a za opasek zastrčím rukavice ze stejných barev - černá, bílá. Takto oblečena se podívám znovu na elfa, po úsměvu není ani stopy, jako by zmrzl společně s počasím. "Varovat - nu dobrá. Ale doufám, že svůj krk nebudu nasazovat jenom za dobré slůvko..." pravím zcela prakticky. Jíst se musí. A kdybych dělala zadarmo, asi bych teď nevypadala takhle, ale jako otrhanec.

Salen - 18. dubna 2006 21:41
	"Půjdu s vámi, pane Uthwaine, pokud vám bude bard, který se trochu vyzná v léčení co k čemu. Třeba o té cestě potom stvořím baladu." Usměji se na elfa. Ale do smíchu mi není.

Grundlix Rudovous - 18. dubna 2006 21:47

Mé oči upírají cí se na Arkáse odtrhne elfova řeč. Poslouchám každé jeho slovo. Celý zaposlouchaný nadskočím leknutím nad lavicí, když uslyším to hrůzné zavytí. Celý se strachy třesu, ještě nikdy v životě nic opravdu nic ani opravdu málo podobného neslyšel. Potom poslouchám další řeč elfa o cestě k Máriovi, vím že to je mág který řídí tenhle kraj, ale víc nic. Možná ze soucitu, ale spíše z vlastní hrdosti vstanu na lavici, aby mě bylo pořádně vidět, vytáhnu dýmku z pusy a pravím. Já s tebou půjdu poutníku v nebezpečí. Nemohu tě nechat bez pomoci a bude mi ctícestovat po tvém boku. Když domluvím ukloním se elfovi a sednu si zpět na své místo. Teprve teď mi vyvstali myšlenky špatného konce a obavy. ...jestli jsem se neukvapil.... pomyslím si ...a co přeci proto tu jsem ... Povzbudím se a dál kouřím dýmku né však tak bezstarostně.

Cellebriand z Larakosy - 19. dubna 2006 07:38

"Mohl bych..." pravím po dlouhé době mlčení, při němž jsem pozoroval dění v mém okolí "...vám také pomoci, i když jsem měl právě namířeno ke trůnu paní Arcticy." pravím směrem k Elfovi "Říkají mi Cellebriand z Larakosy, učenece a poutník světem." pravím měkce a aniž bych vstal tak odpovím na Elfovu otázku zda půjdeme s ním..tedy alespoň za sebe. plavným pohybem uchopím opět skleničku s vínem a trochu upiju. ůOtázkou však jest co budeme mít z toho že půjdeme s vámi..tedy kromě záchrany království několika životů a obrovského ohrožení našeho života?" na mém obličeji je vidět že právě na prvém jmenovaném mi záleží nejméně.

lord Cairés - 19. dubna 2006 14:20

Napjate poslouchám, když elf mluví a takřka hltám každé jeho slovo, jako bych si je chtěl vrýt do paměti. Poté mě vyruší zavytí a já poplašně zasyčím. Chvíli uvažuji, jestli bych byl nějak užitečný při této výpravě, ale přeci jenom se poté napřímím do své nejvyšší možné výšky. Já ss tebou půjdu, elfe. Když už ne kvůli tobě a Máriovi, tak proto, že mi zima nevyhovuje... A však právě, dokážu se držet na živu díky hřejícím lektvarům, jenže jich mám pár a mám rád rozhodně teplo, proto nevím, jak daleko dojdu.

Krieger von Smütd - 19. dubna 2006 15:49

Vzbudím se, ve chvíli, kdy ještě vane hrozná vánice. Hledím na ní s vykulenýma očima, ale nakonec se rozhodnu ji raději ignorovat. Chvíli sedím na posteli jakobych se ještě probouzel. Byl to spánek bez žádného sna. Nevím ani jak dlouhý byl, ale asi dost, protože ačkoliv jsem se ještě uplně neprobudil, tak i přesto cítím, že jsem plný sil. Nakonec se zvednu,. vezmu si své věci a sejdu dolů... zřejmě právě včas. Akorát ticho, které nejspíš vládlo přehlušilo zavytí, které ani zdaleka nepřipomínala obyčejného vlka. Uthwain začal mluvit do velkého ticha a tak jsem se rozhodl jej poslouchat. Jeho nabídka nebyla příliš lákavá, ale vycítil jsem, že by bylo dobrého se toho zůčastnit. Proč by ne... vždy» pomoc se může hodit... a tak.. Řeknu si pro sebe spíše vypočítavě a čekám až domluví. Nakonec se zdá, že nebudu jediný, kdo se do toho dobrovolně přihlásí a tak se rozhodnu ještě chvíli posečkat. Když se nakonec ozve asi pět dalších, vyjdu ze zadu také. Tak já tedy nebudu pozadu. Jdu do toho s vámi... jak jinak... Doufám, že to ale nebude vážně jen za to dobré slůvko... Můj hlas se zdá být zvučný, trošku drsný, ale přesto stále mladý, tak jak má v mém mladém věku být...

Ender Sai - 19. dubna 2006 16:13
	Pozoruji, kdo všechno se hlásí. Má odpověď je stejně předem jasná - tam kam jde Sydwyn, tam jdu i já. No, aspoň bude co utrácet, pokud mi zůstane hlava na krku. "Pokud dostaneme finanční odměnu, s radostí vám pomůžeme s čím jen budete chtít."

Pán Jeskyně - 19. dubna 2006 21:24

Uthwian se obrátí na Araendila. Během jednoho momentu máš pocit, že mu v očích bliklo opovržení. Jistě pane... Lord Marius je také výborným obchodníkem a shraňuje u sebe jiné vlivné muže. Jistě bude ochotenv tě královsky odměnit. Na jeho hlase není znát sebemenší emoce. Až když se obrátí k ostatním. Rozzáří se nadšením. Děkuji vm a vězte, že odměna vás nemine, pokud se dostaneme až k panu Mariovy. Praví vážně.

Cellebriand z Larakosy - 20. dubna 2006 07:26

"Jdu také." prohlásím po chvíli,. když byla má předchozí otázka evidentně ignorována. "Nebude to ale lehké, prozatím nám snad můžete povědět něco více o těch.. jak jim říkáte zmrzlíci, já o nich sice něco málo vím, a však jsou to informace nedostačující a tito "lidé" zde o nich asi nevědí ani to málo co vím já." mile se usměju na Elfa, jak jste si možná povšimli tak úsměv mi z tváře zmizí jenom málokdy. "Mohl bych ho od sud sice dostat sám .." začnu tiše přemýtat, "... ovšem je to příliš velké riziko navíc ... uvidíme co zvládne tato sebranka."

bezcitný tom - 20. dubna 2006 15:23
	po chvylce mi něco dojde na ně nemám ale nelibí se mi ... jdu taky! řeknu svým podivným hlasem i když na to nevypadám .zimu rád nemám a ten kdo ji přinese mi za to zaplatí ...

Pán Jeskyně - 21. dubna 2006 18:55

Překvapivě místo Uthwiana se ozve Fan Stehlík: Něco o nich vím... Zabručí, poté pokračuje:Sloužil jsem svého času jako prakéř v armádě lorda Mária. Bojovali jsme proti všemu možnému a jenom zázrakem jsem vyvázl životem. Na tváři se mu rozhostí zasněný výraz. Zmrzlíci. Traduje se, že ti z hobitího rodu, kteří nedokázali unést náš způsob života utvořili kdysi dávno, ještě když vládli Opatrovníci, podivnou vlastní větev a odešli někam za dobrodružstvím. Existuje spousta legend o jejich putování, ale všechny se shodují v jednom. Usadili se daleko na severu, kde jim sama příroda odporovala přežít a kde se museli rvát o holý život každý den. Jim to ale vyhovovalo. Po prvních strastech se přispůsobili. A po dlouholeté úmorné dřině si dokzali podmanit celý zamrzlý sever i s jeho kreaturami. Prý hodně prodělali na prvních válkách. Nakonec se mezi lidmi objevila dívka, která měla silnou náklonost k ledu a zimně. Byla chladná a nemilosrdná. Když se v ní probudila magie, vydala se na sever a díky svojí moci se stala královnou poražených zmrzlíků. Od té doby podniká občas nájezdy na sousední říše. Ale tohle už je hodně daleko. Tohle je nejdál, co se zatím dostala.

Pán Jeskyně - 21. dubna 2006 21:37
	Stehlíka vystřídá nadšeně elf, který trochu prolomí pochmurnou náladu místnosti. ak tedy, kdo půjdete, zařiďte si vše potřebné. Sami se nevzdalujte od hostince. Musíme vyrazit co nejdříve. Já počkám tady. Když domluví, vezme jednu židli od stolu a sedne si kousek ode dveří. Do rukou vezme dlouhý luk a tětivu jde ho napínat a zkoušet, naolejovat tětivu, aby vydržela mráz.

Grundlix Rudovous - 21. dubna 2006 22:54
	Dokouřím dýmku vyklepu zbylí tabák a dýmku zandám do kabátce, kerý si zapnu. Vše si připravím k cestě, utáhnu opasek urovnám párek seker a jdu zaplatit útratu hostinskému. Potom přistoupím k Elfovi a zeptám se. Jsem sem jel na poníkovi budu na něm moci jed i dál, nebo se pro další cestu nehodí? Zeptám se a trochu napjatě čekám odpověď.

lord Cairés - 22. dubna 2006 10:31
	Takže před sebou máme boje s ledovými hobity? Zajímavé... Pomyslím si a rozhlédnu se. Mám dvě možnosti... Buď naberu co nejvíce masa teď nebo budu lovit... Zima mé reflexy bude jen zpomalovat, takže zřejmě bude lepší vzít to jídlo teď, ale nebude mě jen zpomalovat? Zamyslím se. Pane Stehlíku, přál bych si pokud možno tolik masa, kolik odpovídá půlce prasete. Zaplatím vám to, až se vrátíme.

Chéame Drakobijec - 24. dubna 2006 11:05

Elf se na Araendila nezadívá zrovna přátelsky, když prohodí důležitou větu o odměně - a co čekal? Že půjdeme někam mrznout a případně bojovat jenom za jeho úsměv? Bezděky chytnu jeho předloktí a stáhnu ho zpět na lavici, protože se nezdá, že bychom vyráželi ihned. Vrhnu ještě postranní pohled na elfa a zase se o Araendila opřu jako předtím. Teď si ho ale držím, aby zas nevyskočil, jako by ho píchla vosa, až se něco bude dít. "Měli jsme si vzít sáňky..." pousměju se. I zimní radovánky jsou pěkné, jenom by před sněhem mohl být chvíli podzim, abych si stačila zvyknout, že bude následovat zima. "třeba bychom tím ty hobity zabavili a byl by klid. Nějaká rozmazlená holka, co si hraje se sněhem... hmpf..." mumlám si nějak se sebou nesouvisející věci, ale zjevně mi to nevadí. A Araendil si už mohl zvyknout, že přemýšlím nahlas. Vytáhnu slunečnici z vlasů a položím ji na stůl, kde ji hned očichá Firn. Tváří se trochu ukřivděně, že jsem ho, zrovna když usínal, na teplé sukni, odložila na stůl.

Pán Jeskyně - 24. dubna 2006 13:50

Uthwian se otočí na Grundlixe. Ale ne, klidně ho vezmi. Ale budeš ho muset asi vést, nemyslím si, že bude zrovna nadšen tím počasím a kdybi se zpotil a promrzl, moc by mu to nepomohlo. Potom se otočí na ostatní. Pokud máte nějaká nosná zvířata, rozhodně je vemte, i kdyby na nich nešlo v těhle podmínkách sedět, budeme je potřebovat jako nosiče. Čím míň toho každý z nás ponese přímo u sebe, tím líp. Navíc si budeme muset vypůjčit nějaké deky tuhle od Stehlíka.

Grundlix Rudovous - 25. dubna 2006 20:32
	O nachlazení mého poníka se bát nemusíte. Řeknu s nadsázkou elfovi a pokračuji. Ten ony je z horského plemene, zvyklý na mráz v našich horách a navíc mám pro něj zimní postroj. Dodám a dál koukám po ostatních.

Pán Jeskyně - 01. května 2006 17:34

Postupně jste se všichni sbalili, přibrali něco teplého a vyrazili před hospodu. Okamžitě vás do těla udeřila zima, sníh a vítr, prolézající vrstvami látky s uprutnou vervou. Seřadili jse se před hospodou. Několik z vás, včetně Uthwiana vede za uzdu koně. Chvíli jste se sdrželi, než Uthwian určil směr a pomalu jste vyrazili. Nikomu nebylo příliš do řeči a potřebuvali jste šetřit dech, nebo» tempo nebylo zrovna pomalé. V uších vám navíc hučí vítr a v ústech drkotají zuby. Rychle mrznoucí dech vytváří Grundlixovy ve vousech cinkající rampouchy. Z krajiny kolem vás toho není moc vidět. Většinu skrývá vánice a jinak leží stejně na všem už závěj. I vám se slšně boří nohy. Proto již za chvíli jdete husím pochodem. Po dlouhé pomlce, může to být hodina, nebo o málo víc, kdy jste procházeli především otevřenou, slabě klesající cestou vás Uthwian jdoucí vpředu zarazí. Nakupíte se kolem něho, abyste zahlédli, na co ukazuje. Před sebou rozeznáváte několik bledých namodralých světel. Jsou sférická a v temnotě vánice pulzují a kmitají v nekonečném tanci, přitom máte pocit, že se pomalu přibližují.

Salen - 02. května 2006 01:03
	Pozoruji ta světla a snažím se zároveň odhalit, kdo se blíží spolu s nimi, udržet ve zmrzlých prstech levé ruky uzdu svého koně a sebe udržet co nejvíce v teple. "Máte nějaké tušení, kdo by to mohl být, pane Uthwaine?" Zeptám se po chvíli hlasem ztlumeným skoro do šepotu. Jako bych se bál, že říkám něco nepatřičného a že nás i sama vánice pozorně poslouchá.

Pán Jeskyně - 02. května 2006 18:24
	MH: Plobo, Rhox a Crom Buďte připraveni, pořádně si přečtěte všechno co můžete. Jakmile skončí incident s těmy světly (pokud ho zbytek družiny přežije), budete vrhnuti do děje. Doufám, že správně chytnete narážku. Plobo: Dořešit to oblečení....(nebo to udělám za tebe) Pozn: Zpráva se sama zničí, až si to Pj bude přát :-)

Chéame Drakobijec - 02. května 2006 19:44

Kapuci mám naraženou na hlavě, co to jde. Kupodivu mi ještě nespadla, ačkoli vánice mě dosti otravuje. Čechrá bílou kožešinu, za kterou jsem vděčná. Nebýt jí, už bych asi dávno zmrzla. Nebo taky moje prsty, které potřebuji ke kouzlení. Rukavice jsou však pro tyto účely, takže mě v pohybu moc neomezují. Zachumlám se do svého objemného pláště - čert ví, jak se mi do torny vlezl, aby se tam daly narvat i jiné věci. Každopádně ani ten nevybočuje z mých dvou barev a kombinací teplých látek s kožešinou. Kolik bílých králíků (nebo z čeho to je) na mje zimní oblečení padlo, to» otázka. Jdu za Araendilem, protože ten mi vyšlápne pořádnou cestičku. Aspoň se nemusím tolik namáhat a za širokými zády je tak trochu závětří. Ano, opravdu jenom trochu. Firnovi ve viditelně prázdnějším zavazadle nečouhají ani uši, celý zalezl dovnitř, i když má kožich. A i když má sníh rád. Zamračím se, jak se najednou všichni zastaví a já nevidím dopředu. Popojdu o kousek stranou od vyšlapané cesty. A to, co uvidím, se mi nelíbí. Sice mohu jenom hádat, co to je... ale stejně. Bludičky? Ne, nejsme v močálech. Ale něco v tom smyslu by to mohlo být. Sice ne duše mrtvých, ale taky koncentrovaná a promítnutá energie... Ovšem jistě není jejím účelem svést člověka z cesty, spíš ho napadnout. Už zase mluvím jako Aeréios. Ušklíbnu se při vzpomínce přednášek někdy tak složitých, že zpočátku jsem jim nerozumněla ani z poloviny. Místo nostalgie se ale radši věnuju ledové hrozbě před námi, opatrně se jí dotknu vědomím. Jsem zvědavá, jak moc silný impuls se mi od světýlek vrátí. Snad ne takový, abych to neustála.

Pán Jeskyně - 02. května 2006 20:31

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jejich rekce je skutečně zvláštní, necítíš z nich ani náznak nějaké myšlenky či vědomí, ale zdá se, že jsou tvořeny surovou energií. Když hloubáš dál, všimneš si tenkých stříbrných řetízků, které je spojují, jako loutky. Samozřejmě jsou ty řetízky duševním poutem a stoupají kamsi nahoru a pryč. Z toho co víš jde jistě o nějaká stvoření magie, která pravděpodobně sstavil mocný čaroděj...

Grundlix Rudovous - 02. května 2006 21:07

Celou cestu od hostince jsem šel na konci naší skupiny. Vedl jsem za uzdu statného piníka, moc jeho srsti vidět nebylo protože hned na začátku naší pouti jsem přes něj přehodil teplý hnědý postroj, ten zakrývá většinu poníkova těla až na hlavu a konce nohou s kopity obrostlími delšímí černou srstí na jinak šedých nohou. Nešlo se mi nejhůř snad proto že pocházím z chladných hor a mé tělo i mé zvíře je pro tyto podmínky přispůsobeno.Přes hnědý teplý kabátec kterého jste si mohlivšimnout v hostinci mám přehozený těžký teplý pláš» tmavě zelené barvy s kápí. Díky nasazené kápi a mým hustým vousům se do mého maračícího onličeje nedostane moc mrazivého větru. Celou dobu jsem šelmlčky teď když jsme se zastavili a díváme se na ty záhandné světélka vrtá mi hlavou co to je. Už už jsem se chtěl zeptat našeho průvodce, ale Salen mě předěhli. Podívám se na elfa a čekám na odpověď.

lord Cairés - 03. května 2006 15:40
	Celou cestu mi je poměrně zima, přeci jenom jsem byl zvyklý na močály a ne kruté zimy. Občas je možno vidět jak popíjím jakýsi lektvar, přesněji je to lektvar zaručující mi alespoň trochu tepla, když už se mi ho nedostane zvnější. Když se zastavíme a pozorujeme světla, podrážděne zasyčím. Co to má kssakru být? Přimhouřím oči, jako kdybych se snažil vidět dál a rozpoznat příčinu těchto světel.

Elvynn Exlibris - 03. května 2006 21:00
	soukromá zpráva od Elvynn Exlibris pro prosím vyhodíš mě? jsem tu dlouho nebyla...

Pán Jeskyně - 04. května 2006 22:52

Uthwian bez táčení, nebo jiného pohybu jen spustí ruku podél těla a dál hypnotizuje těch několik světelných bodů. Ne kdo, ale co. Odpoví Salenovi přeřvávajíc vítr. Říká se jim severní záře. Myslíme si, že to jsou asi duše některých mrtvích zmrzlíků. Jsou to sférické útvary čisté energie. Pokud se tě dotknou, je to jako kdyby po oě mráz natáhl ruku. Mnohem větší problém je ale fakt, že dokážou vyvolat výboj blesku, který dokáže i usmrtit. Neustále musí slušně křičet, protože vítr teď ješttě zesílil a tak není snadné se dorozumět. Problémem zůstává fakt, že se světélka neustále přibližují. Nyní můžete vidět, že jsou to bledé, sférické útvary, s průměrem asi metr. Jsou jenom tři a míří k vám už poměrně přímo. Jedna zdá se letí přímo na Sydwyn, další na Grundlixe. Třetí lehce zpomalila a zdá se, že si vybírá cíl. Pozóóór! Vykřikne ještě elf, než se první koule vyřítí naa svůj cíl.

Salen - 04. května 2006 23:02
	Nejsem zbabělec, ale elfova slova mi na jistotě nepřidala a nezahnala ani chlad, běhající mi, i přes důkladné zinmí oblečení, po zádech. A neběhá tam jen kvůli sílícím poryvům studeného větru. Trochu se přikrčím, abych byl lépe zabalen do teplých kožešin. A snažím se dělat, že tu vůbec nejsem, aby si mě to třetí světlo náhodpou nevyhlídlo za cíl.

Chéame Drakobijec - 04. května 2006 23:07

"Prostě bludičky," zahuhlám si pro sebe, ale přes vítr to není slyšet. Měla jsem pravdu. Je to sice potěšující, ale více radostné by bylo, kdyby to hnusné světýlko letělo jinam. Ne na mě, jak odhaduju. Araendil se do nadpřirozených věcí asi plést nebude, od toho jsem tu já. Ani nevím, jestli by byl jeho meč proti tomu platný. Tak blesk? Mráz? Vždy» mrznu už teď! A co přepojit ty řetízky... pokud je to ovládá... Jak známo, energie musí být někým vytvořená, koncentrovaná a potom ovládaná, jinak se rozprostře. Nenapadá mě, co bych proti tomu mohla použít, ovšem naučila jsem se, že je lepší likvidovat přímo zdroj nebezpečí, než jenom jeho poskoky. Případně je izolovat od zdroje. Základní kouzlo, koncentrace energie pro nějakou destrukci, mi naskočí zcela okamžitě. Už mám složené prsty do znamení. Pro ty s magickým cítěním ze mě nevychází zrovna vibrace, pod kterými by se dala představit louka plná květin, les nebo nějaký živel či dokonce život, jak tomu bývá ve většině případech. Potvrzuje to i černě zhmotněná moc, kterou právě vrhám ne do světla, ale někam mimo. Buď jsem mizerný střelec... nebo je v tom něco jiného.

lord Cairés - 05. května 2006 14:45

Pokud mi dáte dosstatek času, mohl bych ssse pokussit udělat ohnivou hlínu. Pousměji se a odhalím své tesáky. Mysslím, že by je to mohlo rozmetat, pokud však nejsou tvořeni z čisté magenergie. V tom případě bych tady potřeboval celou ssvou výbavu, ale tu mám doma v bažinách, kam ssse jen tak nevrátím a navíc je to celkem daleko. Vytáhnu svou dýku se zubatým ostřím. Sice vím, že mi příliš nepomůže, ale dodává mi jakýsi pocit bezpečí.

Grundlix Rudovous - 05. května 2006 15:54
	Vyslechnu Uthwianovo řeč a zbystřím smysly. Když uvidím tři létající body z kterých míří přímo na mě. Začnu trochu panikařit a třást se prostým strachem, je to můj první střed s něčím co mi může ublížit. Jak se dají zneškodnit. Zařvu do sílícího větru, takže mě bylo sotva slyšet.

Ender Sai - 05. května 2006 15:55
	Když konečně zahlédnu to, kvůi čemu ostatní zastavili, pustím koňskou uzdu a doufám, že v tomhle nečasu moc daleko neuteče. Volnou rukou pevně uchopím jílec meče - přes rukavici nemám v ruce téměř žádný cit. Chtělo by to sekeru, ale musím doufat, že to i tak udržím. "Pěkně velký a nasraný bludičky," doplním Sydwyn a tasím. Proč mám ten dojem, že je obyčejná čepel s nimi nic nezmůže.

Salen - 05. května 2006 17:19
	Stále vypadám, že se jen schovávám vzadu, ale i já jsem pustil uzdu svého koně. Ten je vyděšenější než ostatní a tak stojí jako přimražený. Vzduchem zavibruje tichý, skoro zpěvavý, hlas tasené zbraně. Je to maličko jiný zvuk, než vydávají obyčejné meče. Tenhle také obyčejný není.

Pán Jeskyně - 05. května 2006 22:27

Záře jsou dost rychlé. Ovšem nejsou zdaleka tak hrozivé jak vypadají. První účinně zareagovala Sydwyn. Přesto, že proud temné energie, který je ve vánci spíše cítit, než vidět naprosto minul bludičku, vzduchem se ozvalo ostré cvaknutí, jako když přeskočí ozubené kolo. ludička mířící na ní se v letu postupně rozpadla, jako špatně smáčknutá sněhová koule a nezůstlo po ní nic, než trocha stříbrného prachu a jedno zalesknutí, než vítr prach rozmetal. Uthwian ještě vykřikne: Dají se rozehnat zbraní, Pozooor! A menší ze dvou zbývajících září, dospěje k trpaslíkovi. K vašemu překvapení, se ale nestane nic jiného, než že jím proletí na druhou stranu. Z Grundlixových vousů se ihned stanou rampouchy, jeho kůže zbledne a rty téměř zmodrají. Celý se třese hrozným chladem. Slabší bytost, než je trpaslík, by možná něco takového zabilo, ale on se s viděšeným výrazem a jektajícími zuby ještě udrží dokonce ve stoje. Koule světla zaletí za skupinku a provede ostrý obrat. Zdá se, e tentokráte je cílem Salen. Poslední severka vyrazí co nejrychleji pryč od vás, směrem ze kterého přilétla.

Chéame Drakobijec - 05. května 2006 23:09

Spokojeně se zašklebím - opět mám pravdu. Bludička se rozpadne, jen co zasáhnu svůj neviditelný cíl. Vítr mi šlehne vlasy do tváře, takže chvíli nevidím, kam se poděly ostatní dvě. Odhodím hřívu pohozením hlavy a pomohu si rukou. Ta u Salena mě moc nezajímá, pokud má elfák pravdu, poradí si s ní. Na trpaslíka není čas. Poslední totiž uniká a já mám neblahou předtuchu, že kdyby zdrhla... no co? I když nemá vědomí, mohla by informaci nějak předat, že tudy jdeme. A i kdyby ne, jistota je jistota. Udělám několik skoků do sněhu a opět se chystám vrhnout po bludičce energii. Je mi jedno, jestli to půjde do spoje nebo do ní, hlavně a» se trefím.

Grundlix Rudovous - 06. května 2006 10:22
	Jakmile mnou proletí ta mrazivá hmota zhuštěná do tvaru koule, projede mnou ledová zima. Tu nezastaví ani kožichy ani všemožné oblečení. Ten mráz mi prijel doslova žilami, zmrzla mi krev a celé tělo. Menohu se hýbat, ale slyším a vidím co se děje kolem mě. Jak víte když něco zmrzne nezemřeto ale zastaví se metabolismus a ožije až roztaje.

Salen - 08. května 2006 19:57
	Připravím se na střet s tím stvořením. Ten zvláštní meč, jako by se těšil na boj. Zatím se však jen jeho čepel blýská půl cesty naproti té ledové, zářící věci.

Rhox - 09. května 2006 19:28
	soukromá zpráva od Rhox pro Řekni mi až bude ta pravá chvíle kdy se mám zapojit do děje... jsem totiž nějak poslední dobou mimo ;o) mám moc práce a všeho okolo... díky... budu očekávat zprávu...

Pán Jeskyně - 09. května 2006 21:46

Útočící severka vyrazila v rychlosti na salena. Ač není rozeným vlečníkem, jen jeho elfí mrštnost a možná taky trochu ten meč mu pomohli správně vést úder. Meč ze širokého oblouku narazí na kouli a od střetu odlétne sprška jisker. Koule se odrazí směrem dozadu a k zemi, přičemž Salenovi projede rukou ostrá bolest od síly úderu a upustí meč. Koule narazí na sníh a tam se rozprskne, jako by byla ze skla na tisíce střípků, které hned sgoří v modrém plameni. Jedna severka ale zbývá. Sydwyn si přippravila kouzlo a vyšlehl od ní další proud čern energie. Bohužel kouli minul a tentokráte jí nezneškodnil. Můžete jen bezmocně sledovat, jak bledé světlo prchá tmou. To ovšem netrvá věčně, nebo» ve chvíli se ozve mocný válečnický ryk a severka zmizí.

Pán Jeskyně - 09. května 2006 21:47
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Právě jsi dorazil zbývající severku. Ale zbytek družiny se může jenom dohadovat, co se stalo, protože tě nevidí a ty nevidíš je, ale víš odkud koule přiletěla.

Pán Jeskyně - 09. května 2006 21:48
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro samozřejmě jsi i s Cromem.

Pán Jeskyně - 09. května 2006 21:52

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Potloukáš se kolem ve vánici, (najdi si důvod :-) která tě sice překvapila, ale docela příjemně, unikl jsi polednímu slunci a pro drwa je všechno lepší, než polední slunce. Bloumáš hustě zasněženou krajinou, dobře vidíš i v šeru vyvolaném hustým sněžením a večerem. Ze zasmušilosti tě ale vytrhne silný křik, spíše nějaký válečnický řev někde po tvé levé ruce, rozhodneš se ho prozkoumat.

Salen - 09. května 2006 21:54
	Zkřivil jsem tvář bolestí.....A málem jsem omdlel. Ale o meč přijít nechci. Pokusil jsem se tedy zdvihnout jej druhou rukou. Jenže se mi zatočila hlava a udělaly se mi mžitky před očima. A, místo zdvižení meče, jsem konečně omdlel. Patrně nevolností a bolestí.

Salen - 09. května 2006 21:56
	soukromá zpráva od Salen pro Takže vzdálený válečný pokřik už jsem nezaslechl.

Rhox - 09. května 2006 22:21

wááá!!!! Dostaneš ty barevná koule!!! Vra» se do močálů... Můj nablískaný meč projde "bludičkou" jako nůž máslem...Crome je potom... vím že jsem ti nadával že do hor nechci ale když jd eo boj tak ti to teda promíjim... ale taky jsi mohl předvídat že tu bude taková zima... Moje nohy se boží až po kolena do sněhu... Boj, boj, můj život je boj... ááá třeba tam budou další... honem Rhoxi nestůj na místě ta zima je vlézavá a ten vítr ještě že jsem tak těžký... jinak by mě to odneslo... Sepnu si svůj červený pláš» a vydám se směrem odkud letěla ta modrá koule... Můj popis (zřejně mě nepřehlédnete...): Jsem 230cm vysoký muž dlouhé černé vlasy mám a ty se nacházejí právě vestavu zmrzlém... do obličeje mi vidět moc není jelikož silně fouká a ty vlasy které nezmrzly mi obličej zakrávají... Mám na sobě velmi slušivý červený pláš» ve kterém jsem zabalen tak že mi koukají jen nohy a hlava... ale je vidět že mám i na Barbara velmi široká ramena (dalo by se říct že nejširší)... Jinak z mé postavy nevidíte asi nic... Mám černé kožené boty... Zbraně nevidíte (tedy pokud mě vidíte).. ;o)

Krieger von Smütd - 10. května 2006 16:45

Celou cestu se třesu zimou, nic zvláštního to není, protože zima je opravdu všem. Snažíc se vzpomenout si na jedno z malých, uplně nejmenších kouzel, na trošek ohně pro zahřátí pokračuji za ostatními. Takmer se s nikým nebavím, snažím se být zatím spíše méně nápadný. Když elf zakřičí něco jako pozor, vrátí mě to zpět do reality, která je opravdu ledová. Vzhlédnu a vidím bludičky, či cosi co je tomu dosti podobné. hmm... zajímavé... Ohodnotím si sám pro sebe, nezvyklý nečím takovým. Zdá se, že mě to přespříliš netrápí, ale má ruka již spočinula na rukojeti mého dlouhého meče. Když zaslechnu, že zbraněmi je můžeme odehnat, dokonce svou zbraň i tasím, ale do ničeho se příliš nehrnu, dokud nemám pořádný důvod...

Grundlix Rudovous - 10. května 2006 22:38
	Všechny události dějící se kolem mě pečlivě sleduji. Chtěl bych vykřiknout aby si mě někdo všiml a něco semnou udělal když už bezprostřední nebezpečí nehrozí, ale nejdeto. Vím jistě chci říct nebo možná i zařvat pomóc jsem tady pomoztemi někdo prosím , ale nic. Jakobych křičel do prázdna kde se ani já sám neslyším. Nezbívá mi nic jiného než čekat.

Rhox - 11. května 2006 16:20

Po chvíli mé velmi svižné chůze která se těší na boj zahlédnu v dálce cosi co se může podobat hloučku lidí a je vidět i pár zvířat... Pomalým krokem se vydám tím směrem... a přetom svím nablýskaným mečem zamířim do své pochvy a tam ho zasunu... přidržuji si ve větru pláš» jelikož mi ho vítr dosti rozfoukává... jsem statný a hoževnatý barbar takže tuhle zimu ačkoliv je vlézavá snad přežiji ale klepu se jak drahej pes... Jsou to lidi... třeba budou mít teplý oblečení... nebo se zahřeju bojem.... no vlastně nějaký zvíře na kterym by se dalo ject se taky hodí... sakra musim něco podniknout no asi mi nezbyde nic jinýho než se vydat jejich směřem... jo jdu zanima ve větší skupině víc vydržíme... docela by mě zajímalo co to bylo za kouli... bludičky jsou přecijenom jiný... Pro ty co mě již vidí... (ti kteří se po něčem rozhlížejí atd... jak vypadám jsem již napsal...) Můj krok je velmi jistý a zdálky bych možná i připomínal menčího krolla... mám pohled směřovaný jediným směrem a to je na tu skupinku lidí... ale i tak moje instinkty mi řikají koukej se i na jiná místa... Dostanu zničeho nic takový divný nápad i když by mi mohl ublížit... Héééj vy tam... žijete??? Nepotřebujete pomoct??? Můj hlas zní jako by mluvila sama bouřka... mám poměřně hluboký a silný hlas... a jak řvu tak se ani moc neztrácí ve "válnici" (vzdálenost od skupiny lidí cca 15 sáhů) na této vzdálenosti se zastavým... Poté neochotně vyndám svou ruku z pod pláště a zamávám na ně... třeba si mě všimnou...

Chéame Drakobijec - 13. května 2006 00:45

Docela nevybíravě zakleju, když se mi nepodaří divnou bludičku trefit. Naštěstí mi nenechavý vítr odtrhne slova od úst dřív, než je stačí někdo zachytit. Jestli by si někdo myslel, že elfové jsou vždycky tak éteričtí, milí a vůbec, to v některých chvílích neslyšel a neviděl mě. Odfrknu si a už se pomalu smiřuju s tím, že se ten někdo, kdo energické koule povolal, se o nás brzy dozví a my budeme mít mnohem větší problémy, než že nám mrznou zadky. Proto sebou, uvažující už o jiných věcech, trhnu, když ke mně dolehne ten výkřik. Pravda, světlo zmizelo, ale to tam na nás čeká asi něco horšího... Chvíli se na přibližující postavu mračím a užuž chystám další magický výboj. Lepší být připraven, než zemřít s kalhotama na půl žerdi, jak říkal Aeréios. Doprdele, ještě obři... Ono to mluví? O krok ustoupím, ale i přes jenom slova jsem v bojovém postoji, pokud se to vůbec dá na někom beze zbraně v téhle vánici poznat. Musím sakra zaklánět hlavu - už na Araendila koukám jak na nějakou modlu. To je nějaký divný. On se tady prostě někdo zjeví... a hned se k nám hrne jako velká voda. Kdo ví, co je to zač. "Potřebujem nepotřebujem... kdo se ptá?" prsknu ostražitě v odpověď a doufám, že se to tam nahoru doneslo.

Ender Sai - 13. května 2006 14:20

Sleduji souboj, ale jediná, kdo ode mě může očekávat nějakou pomc je Sydwyn - v tomhle sněhu se dá velmi těžko někam běhat. Když poslední bludička uletí, zlostně zatnu zuby při představě nadcházejících problémů. A příště jich přiletí padesát. Zavrtím hlavou a zkusím uklidnit poplašeného koně. "Dneska střílíš jako opilá," houknu na svou čarodějnici provokativně. Jde k nám ale další tvor - klidně by to mohl být pán bludiček, rozhodně je ale podezřele přátelský. Zlomyslně se zašklebím. "Ale no tak, jiskřičko, nemáme zvěda. Může jít dvacet metrů před čelem výpravy a hlásit nepřátele, pasti, propasti..."

Rhox - 13. května 2006 21:28

Kdo se ptá??? Ptá se velectěný Bojovník Rhox... Myslel jsme že zde budou ještě další koule které bych mohl pobít... ale když tu nic neni a vy zřejmě nepotřebujete pomoct tak se se svým přítelem vydáme asi jinam... nebo kam vůbec jdete mohu li se zeptat??? Docela by jsme potřebovali jít s někým jelikož ve větší skupině je větší síla... Můj hlas zní jak velký kostelní zvon... Pomalými kroky se vydám blíže abych viděl pořádně družinku jelikož mi trošku neodpovídají počty jezdeckých zvířat a "lidí"... Přiblížím se asi tak na 5 sáhů od postav které na mě mluvily... Má hlava je skloněná a napůl zmrzlé vlasy se chovají nezkrotně ve větru... Jediné co vyjde ze spod pláště je moje ruka která směřuje knim a pro válečníky a všechny co se zabívají aspoň trošku bojem sygnalizuje že si nepřeji aby vytahovali zbraně... Přišel jsem s přátelskými ůmysly tak by zde nemuselo dojít ke krve prolití dnes se mi totiž nechce zabíjet lidi... Pozornější oko si všimlo že jsem s ezamyslel a poté někteří zvás zahlédly odlesk mých zubů...

Pán Jeskyně - 13. května 2006 23:14
	MH: Budu provádět čistku. Prosím čtěte diskuzi, je možné že se nebudou nějakou dobu zobrazovat nové příspěvky...

Salen - 13. května 2006 23:28
	MH: Proč budeš dělat čistku? Tady se to obvykle nedělá.

lord Cairés - 14. května 2006 07:17

S poloúsměvem se podívám na bojovníka. Mohl bych ho vyuít. Musí být strašně odolný, takže bych na něm mohl testovat jedy, nebo očarování. Určitě nebude tak inteligentní, aby mu cokoliv došlo. Zdravím tě, velký bojovníku Rhoxi. Jestliže chceš jít ve skupině, přidej se k nám. Jiným to jistě vadit nebude a já navíc budu potěšen tvou přítomností, nebo» nikdo kdo opravdu umí zacházet se zbraní tady ještě není. Další úsměv, odhalující tesáky.

Rhox - 14. května 2006 12:14

Jedna mě nesnáší a tenhle tvor mě chce hnedka ksobě snad na ochranu bo co... no hlavně že budeme ve větší skupině... Ráznějším krokem projdu kolem toho vyšího muže který vypadá že by mohl také umět se zbraní a při pohledu na okouzlující "ženu" který se u toho muže choulí se jen pousměji a raději neodkrývám svou tvář která je poznamenána několika bytvami a mými ozdobami... Jak se jmenuješ... Já jsem Rhox... Doufám že vám tedy nebude vadit že se sem přidá můj přítel Crom... umí skvěle hrát a je to neudržitelnej proutní... né jednou jsem ho tahal z problémů... Pojď Crome... Poslední slova zakřičím tam dozadu do tmi aby mě Crom slyšel... a konečně se tam neschovával... Můj pohled konečně když jsem mezi družinkou sklouzává na jednotlivé členy této sebranky... Můj pohled se ale zastavý na Trpaslíkovy... Ježiši marja trpaslíka jsem neviděl už ani nepamatuju ale trošku mi nesedí že nějak nemluví jindy jsou tak hluční a tenhle je uplně sticha... co to je??? ježiši on je jakoby omrzlej... Trochu se zasměju... přistoupím k trpaslíkovy a zamávám mu rukou před obličejem... Zřejmě nereaguje Hej neni ti zima??? mám tady na tu blbou zimu super lék... chceš??? no snad tě to nepoloží i když ty jsi no sám výš to zvládněš... Natáhnu ruku s lahví před trpaslíka a zjiš»uji že si jí asi nechce vzít... Aha tak to je vážný... nevim jestli ti to pomůže ale tohle je u mě lék na všechno... Zkusím mu nalít do ust trochu medoviny kterou jsem vyndal z pod pláště... Musí my taky něco zbýt cesta asi nebude zrovna krátká... Tak co??? cítíš něco???

Grundlix Rudovous - 14. května 2006 13:42

Jakmile ke mě přistoupí velká postava Rhoxe, který mi zamává před očima, vidím ho i jehoruku a vlastně všechno co se děje v mém zorném poly. Očima hýbat také nemůžu, tudíž nemohu ani mrknout nebo reflexně uhnout, když mi Rhox mácha před obličejem. ...konečně někdo kdo se o mě zajímá snad mi pomůže kdybych mu jen mohl říci že ten jeho lék chci....... ach jak já ten lék chci....je to hrozné jsem jako chromý vidím slyším, ale nemohu nic dělat ... jsem tak bezmocný Při těchto myšlenkých mi mysl klesne až až úplně dolů a už si nedávám nejmenší naději, když vtom mi Rhox naleje tekutinu do úst. Nemohu sice polknout, ale něco mi přece jenom sklouzne do krku.

Pán Jeskyně - 14. května 2006 15:12

Rhox přistoupil k trpaslíkovy a sehnul se na jeho úroveň, při tom málem spadl do sněhu. Grundlix je bledě modrý a velmi pomalu pohybuje očima. Rhox se mu pokusil nacpat láhev mezi rty, které musel nejdřív chvíli hledat v závalu rampouchů na vousech. Nakonec mu přeci jenom nali víc jak doušek medoviny do promrzlých útrob. Zmrzlé vousy mu přitom zlámal a siln poškodil kůži na rtech. Na trpaslíka má alkohol velice zajímavý účinnek. Do tváří se mu sice vrací barva, ale jeho obličej nabývé zoufalého výrazu, jak se dusí špatně polknutou medovinou. Přímo se z něj kouří, jak se začíná zahřívat tělo a omrzliny se mění na vodní páru, je to navísost zajímavý pohled. Pak se najednou pohne a burácvě se rozkašle, aby uvolnil ucpané hrdlo. Celý mocný záchvat kuckavého kašle zakončí mohutným "héééépčííík" a silou toho výrazu si kecne zadkem do ušlapaného sněhu pod sebou. Jak se dál dává dohromady, rozklepe se zase zimou a rozpraskané rty ho notně pálí.

Rhox - 14. května 2006 15:22

Při prvních náznacích toho co se děje nechápu a pak raději odtoupím... z mích úst se nakonec ozve jen uuufff!!! Kouknu na toho divného tvora a kývnu hlavou na koně... Někomu ten kůň patří nebo je volnej??? docela bych si na něj chtěl odložit věci... Obejdu koně nečekajíc na odpověď a v tom si všimnu postavy ležící ve sněhu... Podřepnu kněmu...Co jste mu udělaly... jste ho tu chtěly skrýt nebo co??? poté si ho prohlédnu pozorněji a nevidím čádnou ránu... zvednu muže který je menčí jak já a lehce ho profackuju... Vstávej ospalče v zimě neni dobrý spát ve sněhu kort když nejsi pořádně oděn... Pátravým pohledem se podívám na ostatní jestli se náhodou něco nechystá a jsem připraven vytáhnout meč... Si tu připadám jak zachránce lidu...

Harektan II. - 14. května 2006 15:24

Jakoby odnikud se vynoří muž, patrně mág, jak jste poznali z jeho vznešeného bílého roucha s erbem zlaté holubice. Vzhled: mlady vzhled(lidke roky 53,alevypada na 18),cerne dlouhe vlasy do culiku,modre oci,mensi usi i nos,-velmi pohledny vyska - 180cm vaha - 75kg Beze slov přejdu k nějakému muži ležícím v bezvědomí. Probuď se..... zašeptám lehce prodlouženě a čekám na výsledek kouzla, který by se měl do deseti sekund dostavit. Jsem Herektan...., rád bych se k vám připojil. Budu určitě k užitku. Důvody mé pouti jsou mým soukromím, ale rád bych vás doprovázel na vašich poutích. řeknu velice mírným tónem

Rhox - 14. května 2006 15:40

Povstanu od bezvládného těla když se tam zničeho nic oběví ta bílá myš... Nějak se mi to tu nelíbí jsme moc dlouho na jednom místě... a smrdí tu magie... jak jinak by se tu dokázal ten chlápek oběvit... Kdo jsi??? Tápavě se dívám na toho muže... To roucho vždy» je jak bílá myš... a ten blbej klikyhák na tom... Kouzla samý kouzla... nějak si stim budu muset poradit... já chci do hospody mám přebytek peněs a chci si dát pivo... Jen tak letmo nadhodim Nechcete jít do hostince??? Kouknu se na vznešeného muže zřejmě elfa... (PJ myslím tvou postavu...)

Harektan II. - 14. května 2006 16:04

Rhox Jediný, kdo zareagoval na má slova byl jakýsi hrubián. Nemá rád magii a já mu to ani nezazlívám, jelikož jsem si zvykl, že prostší stvoření magii nerozumí, a proto ji nemají v lásce. Nemysli si nic špatného o mě osobě, umím číst myšlenky. A rád ti odpovím na tvou otázku....jsem Herektan, mág. Jsem nyní poutník jako vy, a proto se k vám chci přidat, samota jde větčinou ruku v ruce s nudou. ozve se ti v hlavě. Během toho si navzájem hledíme do očí a ani nemrkáme. Nic v okolí nevnímáme. Potom kontakt přeruším a příjemným hlasem se zeptám: A kdo jsi ty? Pokud to tedy není tajemstvím, které, pokud budu chtít, si zjistím ze tvé hlavy

Chéame Drakobijec - 14. května 2006 16:44

Stále ještě s magickým výbojem v ruce se na Araendila výhružně podívám. Nebýt to on, asi už to na něj hodím. Místo toho si jenom odfrknu a myslím si svoje. Ten má co říkat, když se k boji ani nesnažil přidat. "Tahleta výprava..." zavrčím a stále pohledem kontroluju bojovníka, který je na můj vkus až příliš moc chtivý pomoci, "podle mě stojí za velký kulový. Připadám si jak mezi bláznama!" zamračím se pod kapucí. Dokud jsme šli a mlčeli, dalo se to. Dokonce i bludičky bychom zlikvidovali. Ale nějak moc rychle se to tu plní pochybnými existencemi. "Pch... si myslí, že přijde, a hned budeme skákat radostí. Já se na to můžu vykašlat. Sakra! A co..." Ostatní se ztratí v nesrozumitelném huhlání. Mám toho dost - ten válečník si dokonce na našeho koně chtěl odložit věci. A aby toho nebylo málo, teď tu šaškuje černovlasý chlápek, který snad vstal ze sněhu. Na nic nečekám - co je moc, to je moc. Zatím jsem si se vším dokázala poradit, ale ne ve všech skupinách jsem vydržela. Popadnu valacha za uzdu a vyhoupnu se do sedla. Je to silný kůň, tak co by moji relativně malou váhu nezvládl. Jestli na koni měl někdo cizí věci, odvážu je a ony padnou do sněhu. Podívám se na Araendila. "Jdeš? Jestli ne, tak odjíždím. A ty si tu s nima straš dál..." Ano, ultimáta, ta mi vždycky šla. A já právě nejsem v náladě, kdy by se se mnou dalo nějak moc diskutovat.

Ender Sai - 14. května 2006 17:18

Zůstanu stát na svém místě a sleduji nastávající situaci. Meč mám stále v pravici a nevypadá to, že jej hodlám schovat do pochvy. "Ehm, to opravdu chcete věřit dvěma..." chvíli hledám vhodné slovo, nakonec na ně ukážu prstem, "těmhle?!" Bezradně rozhodím rukama. "Kam jste dali rozum? Vždy» nás právě napadli magické bestie, ten kouzelník tu není ani pět minut a už někomu vyhrožuje, kdežto ten čahoun nás chce evidentně infiltrovat!" Zavrtím hlavou a vezmu valacha za uzdu, nechci ho zbytečně zatěžovat. "Podívejte se, jestli máte sebevražedné tendence, tak si je mějte, ale my s blázny necestujeme." Neříkám to hněvivě, spíš odevzdaně. Stojím k družině bokem, pravým, v ruce stále meč, kdyby se zase něco stalo.

Harektan II. - 14. května 2006 17:32

Stále sleduji onoho barbara, když v tom se jakásy histerická žena rozhodla odjet. Muž, kterého během svého výstupu oslovila se také ozve. Já, že bych vyhrožoval? hm.... na chvíli se zamyslím. Oba jsou už téměř na odchodu. Pane...., pokud jsem způsobil svou přítomností jakékoli potíže, odejdu, ....chtěl jsem pomoci. odmlčím se a pak pokračuji: O jakých kouzelných bestiích jste to mluvil? Co se tu stalo, smím li se zeptat....? rozhlédnu se kolem. Ne ze strachu, ale pro jistotu, nemám totiž rád překvapení. Nějak jsem je rozrušil..., nerad Najednou zaržál kůň, na němž sedí ta žena. Je jaksi nervózní a začíná se vzpouzet. Zatím neshazuje ženu ze sedla, ale už přešlapuje a couvá ode mne. Ssssakra..., zapomněl jssem, že koně viccítí mou druhou podobu.... lehce znervózním

Pán Jeskyně - 14. května 2006 18:42

Už by chěla Sydwyn a Araendil odjet, ale právě v tu chvíli so do věci vloží Uthwian: Madam prosím, neblázněte. Nemůžete odejít sami dva, to je jistá smrt. A přítomnost těchto dvou pánů je nanejvíš vítaná. Uvědomte si, že jsme někde těsně před rychle postupujícími zmrzlíky. Tuším to podle těch jejich polárních září, těch tvorů, které jsme zabili. Používají je jako zvědy. Jestli se teď oddělíte, můžete tasky narazit na něco mnohem horšího. Krom toho, apeluji na vaši morálku. Silně oslabíte naši skupinu a snížíte šance na přežití nás všech. Zatímco Uthwian mluví, Sydwynin kůň je čím dál neklidnější a snaží se ustoupit od Harektana. Naneštěstí se mu ale do cesty připete Arkás a to je na zvíře moc. Pokusí se vykopnout přední, ale tam ho drží Araendil. Vyhodí tedy zadníma nohama a překvapenou Sydwyn skoro shodí dolů, jenom její elfská mrštnost jí udrží v sedle. Po chvíli se podaří Araendilovi koně utišit. Tak dobře ovšem nedopadl arkás, kterého síla kopit silně pohmoždila. Zdá se, že má vykloubené rameno. Polekaný Uthwian teď přejíždí pohledem ze Sydwyn na zraněného Arkáse. A přímo do téhle vřavi se s překvapeným výrazem probere Salen.

Grundlix Rudovous - 14. května 2006 19:23

Po rozmrazení jsem dopadl do sněhu a chvíli jsem byl mimno, koukal jsem do prázdna (do blba) a skoro nedýchal a ani se nepohnul. Z tohoto zaseknutí mě vyruší zaržátí koně na kterém sedí Sydwyn.Po rozmrazení jsem dopadl do sněhu a chvíli jsem byl mimno, koukal jsem do prázdna (do blba) a skoro nedýchal a ani se nepohnul. Z tohoto zaseknutí mě vyruší zaržátí koně na kterém sedí Sydwyn. Chci si otočit hlavu abych se podíval směrem kde je kůň, ale bolestí se zastavím asi v polovině otočky a ny tváři se mi objeví výraz bolesti. Oddechnu si a podívám se na Rhoxe abych mu poděkoval, když však chci promluvit ucítím další bolest. Mé rty jsou velmi popraskané a to docela do hloubky, o promluvení se mi ani nezdá, proto koukám na Rhoxe abych mu mohl poděkovat pokývnutím hlavy až se na mě někdy podívá. Mezitím si rozhýbávám ruce a prsty na nohou které skoro ani necítím

Salen - 14. května 2006 20:32

Pomalu, z těžka, otevírám oči. A okamžitě se rozklepu zimou. Ležel jsem na zemi moc dlouho, takže mráz stačil projít i mým teplým, kožešinou podšitým, pláštěm. Mé oči se chvíli snaží zorientovat, kde to vlastně jsem a co se stalo. Našež zjistím, že ležím na zemi a nade mnou se sklání cizí muž v bílém. A vedle něj stojí další cizí muž......hodně vysoký. "To jsem zemřel a dostal se mezi anděly?" Zeptám se tiše, majíc muže v bílém v první chvíli za anděla. Promrzlé tělo se chvěje zimou a zimou stažené hrdlo vydává spíš sípavý zvuk, než hlas podobný řeči. Pomalu se pokusím pohnout rukou......Jenže je to ta, které se předtím dotkla mrazící síla toho světla. A pohnout s ní velmi bolí. Zatnu zuby bolestí.

Harektan II. - 14. května 2006 20:42

Při zmínce o andělu v mé podobě se zasměju jrdelním smichem. Po záchvatu smíchu řeknu muži, kterého jsem probudil :Né chlapče..., anděl nejsem....Poznáš to sám. potom se chvíli odmlčím Je ti zima....? zeptám se, ale nečekám odpověď. Chtnu tě za ruku a horko, které tebou tě zachvátilo je nejmíň udivující. Kdyby tak věděl, že jsem napůl drak.... usměji se pod nosem Doufám, že jsem mu pomohl, a že mi to pomůže v uklidnění situace. Co se ti stalo, že jsi omldlel? Hm?

Rhox - 14. května 2006 21:58

Zkontroluji pohledem trpoše který na mě kýve... To je dobrý jenom se ti omlouvám za tu posu ale je to lepší než tu bejt jako kus ledu nemyslíš??? Poplácám ho rukou po rameni... Poté se začnu poměrně nervůzně rozhlížet Hej Crome kde jsi??? Ani moc neřvu jelikož se mi nechce... Sakra on se snad stratil... no to snad neni možný to je ten jeho talent... poodstoupím od družinky abych je viděl všechny i tu "bláznivou" ženckou co tajtrdlikovala na koni... Tahle družinka asi bude velmi těško přijímat změny... ale snad se to vyřeší... nerad bych zase putoval jenom s Cromem kterej bude drnkat na ten svůj nesmysl a pořvávat do krajiny... chvíli tam stojim a poté se zhluboka nadechnu a vydechnu že mi ud pusy vyjde hodně páry... na konci výdechu vyndám svůj meč a ponořím jeho lesklou čepel do sněhu... poté jej vytáhnu v mé pravé ruce jím párkrát protočím... Mít tu tak brousicí kámen... meč nechám volně svěšený v ruce a koukám na družinku a bedlivě naslouchám všemu o čem mluví...

Salen - 14. května 2006 22:13

Horko, které mnou projelo, když mne ten muž v bílém vzal za ruku, rozehřálo mé zkřehlé svaly a jako příjenmá horká vlna odplavilo nebezpečnou malátnost. I ruka, kterou mi předtím bolestivě zmrazilo to světlo, pomalu roztává. "Já.....My jsme narazili na podivná stvoření. Vypadala jako velké bílé shluky energie.....Jako něčí duše. Velké bílé koule světla. Jenže......Duše mrtvých nikoho nenapadají. Tahle světla nás napadla." Vyprávím a pomalu se při tom zdvihám. Ještě to jde trochu z tuha a trochu roztřeseně, ale teplý zimní pláš» už zase plní svou funkci. "Nejsem chlapec. Jmenuji se Salen a jsem bardem. A kdo jste vy? Vás, pane, ještě neznám. Z hostince jste s námi jistě nevyšel."

Harektan II. - 14. května 2006 22:26

Selen: Tak dobře Selene...., to co mi říkáš, je zajímavé. Nemám potuchy co by to mohly být za stvoření..., no každopádně je dobře, že jsi jen omdlel, probudit mrtvého by dalo víc práce. lehce se usměji a mírným hlasem, velmi příjemně: Mno...já jsem Herektan..., mág zatím mu nic víc o sobě něřeknu Víš moc lidí jako ty jsem za svůj krátký život neviděl. Pověz,...co je to bard? tázavě se podívám a čekám na jeho reakci Ještě mám dotaz...: ten elf co uklidňoval tu ženu, ukážu na Uthwiana,mluvil o nějakém nebezpečí, které nás potká, čeká nebo tak něco?Prý tyto stvůry jsou jen jakýsi předvoj, čeho? ztlumil jsem hlas, tohle nemusí slyšet každý. Uklidni se...., nevzrušuj se..., pusob klidně,aby i koně nevycítili, co nemají říkám si v duchu

Salen - 14. května 2006 22:53

"Děkuji za záchranu. Bez vás bych tu možná zmrzl. Možná, že by jsme tu zmrzli všichni. Harektan....zvláštní jméno. Ty asi pocházíš z daleka, že? Když neznáš bardy. Kdo je bard? Potulný pěvec muzikus a slkadatel. Umělec." Odpovím, s patřičnou vděčností v prvních větách a patřičnou hrdostí ve větách posledních. "Ten elf se jmenuje Uthwian. Je to vlastně on, kdo naši výpravu vede. My jsme jen doprovod. Prý se máme setkat s nějakými zmrzlíky. Pan Uthwian říkal, že jsou nebezpeční a mraziví. A rychle postupují." Vlastně tomu moc nerozumím......ale jedno je mi jasné.......nebude to klidná cesta. "Neviděl jste někde ležet můj meč, pane Harektane?"

Harektan II. - 15. května 2006 15:22
	Salen: umělec..., zajímavé...., tohle neznám nahlas potom povím: Umělec, já myslel, že umělci sedí v palácích a tam předvádějí co umí..., hm.. při zmínce o meči se kolem rozhlédnu a potom jen suše zakroutím hlavou.

Rhox - 15. května 2006 17:10

Z mého delšího dumíní mě probudí má barbarská inteligence... Hej ty no vždy» víš no přesně ty!!! Křičim a mávám mečem směrem na Uthwiana... Jak se jmenuješ??? a co nebo kdo jsou ti zmrz.... zmrzlíci??? tak se jim nebo tomu řiká ne... meč ladným protočením v ruce zandám do pochvy na zádech a vydám se směrem k družince zase... A pokud jsi říkal že jsou tak nebezpeční tak co sakra děláme ještě na tomhle místě??? sice jsem vás potkal teprve před chvílí ale podle toho co řikáš soudím že ani ty tady nechceš moc dlouho zůstávat... Takže prosím mohla by se tahle patová situace nějak vyřešit??? Mírně se pousměji a pak jenom nadhodím... Moje nabídka o tom že bych zašel do hostince pořád platí... aspoň se lépe poznáme... i když jsem zastánce toho že v boji poznáš přítele... Rozhodím rukama a pak se znova zachumlám do svého pláště... čekajíc na odpověď...

Pán Jeskyně - 15. května 2006 17:42
	I přes Uthwianovi prosby, nebo snad kvůli dlšíu incidentu s koněm? Prostě a jednoduše Sydwyn a její Araendil, řečený sličný :-) rychle vypravili koně a odjeli vstříc vlastním osudům, bohužel špatně nasměrovali koně a tak se vydali zpět k hostinci, no bůh je opatruj...

Pán Jeskyně - 15. května 2006 17:52

Uthwian je velmi překvapen náhlým Rhoxovím výbuchem inteligence a tak nejdřív vystrašeně uskočí, než si uvědomí, že ten meč se mu nesnaží setnout hlavu. Pak ale zmobilizuje své síly a promluví: Máš pravdu velký válečníku. Nemáme času nazbyt. Poté se obrátí k družince a zvolá: Již na tomto místě nemáme co pohledávat, tedy půjdeme, musíme se dostat do města a to co nejdříve, jinak tu zmrznem. Těch dvou je mi líto, o to víc, že měli koně, le co naplat. Tedy Vyrážíme! Poslední slova vykřikne a začne se rázně hrnout přes celou skupinku, aby mohl pokračovat v cestě, zdá se, že se ani nerozhlíží a jde jen podle smyslu.

Harektan II. - 15. května 2006 18:14

Bez mrknutí stojíma jsem překvapen jaký spád zde nabraly někdejší události. Jsem ale rád, že už se vyráží. Mylsím si ale,že bychom mohli tu armádu za sebou nějak zdržet, ztratili jsme mnoho času, který se bude jen těžko dohánět, pro mě to není problém, ale co oni. Neunesu je ani v dračí podobe, zvláš» s takovýmhle počasím. Myslím si, že bychom je měli nějak zdrže. Máme ztrátu....co takhle rozpustit sníh,aby se pod nima vytvořilo bláto? Nebo ho naopak ještě více ochladit, aby se zklouzli po ledě.....Mohl bych taky za námi vytvořit bariéru tak hustého vzduchu, že kdyby chtěli projít, bylo by to jako chodit ve vodě. Co vy na to? mohla by ale být maximálne 100 metrů dlouhá. hm? No a ti co mají problém s pohyblivostí, by mohli letět se mnou, jak to vám vysvětlím potom. řeknu a v mé tváři se zračí jemné vzrušení už dlouho jsem nebojoval...

- 15. května 2006 20:56

Z dálky vidíte přicházet menší postavu v pestrobarevném oblečení s trochu opráskanou loutnou v ruce. Heeeej Rhoooxííííí!!! Kam se zase ten "prcek" schoval?! Vypadá trochu zmateně když vidí svého přítele ve velmi různorodé společnosti. Rhoxi, já sem nevěděl, že se chceš přidat k cirkusu, ale jestli mají ještě jedno místo pro herce mých kvalit, tak do toho půjdu s tebou. Řekne půlelf s tváří, která prozrazuje, že se rád směje. Mé jméno Crom jest a doufám že jsem vás neurazil-pusa je občas rychlejší než mozek.

lord Cairés - 15. května 2006 21:00

Zlostně zasyčím, jakmile mě kůň skopne, stočím se do typického hadího klubka, druhou rukou si mnouc vykloubené rameno. Mohl by někdo pomoci? Někdo, kdo tomu rozumí? Příliš času jsem anatomií humanoidů, ani léčitelství nestrávil. Neměl jsem proč. Celé měsíce..celé roky jsem byl zavřený ve svém příbytku dělající pokusy, vycházející jen pro jídlo. Víceméně nemám tušení o základních věcech a proto mě i vykloubené rameno děsí.

Rhox - 15. května 2006 21:18
	Když slyším již známí hlas svého přítele tak se jen otočím tim směrem... Tak kde jsi se coural??? Jsem myslel že jsi se ztratil... no neva jak jsem zabil tu věc tak jsem našel tyhle ty lidi a prej můžeme jít snima... Poté co uslyším zaskučení Arkáse tak se jenom otočím jo rameno no já znám lidské tělo možná tak naporcované a né na opravování... Usměji se a pokusím se stím něco udělat...

Grundlix Rudovous - 15. května 2006 21:25

Pomalu vstanu ze sněhu a otřepu se zimou, chvíli sleduji okolí jako kdybych byl silně opilí a trochu se motám. Pak zatřesu hlavou a pomalu dojdu ke svému poníku, chytnu ho za uzdu a jsem připraven k odchodu. Viděl jsem jak nás Sydwyn a její společník opustili, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Jestli jsem jí tedy vůbec něčemu věnoval jsem jí tomu mužíčku oděném v pestrých barvách. Chvíli jsem si ho prohlížel a poslouchal jeho řeč. ...no tedy nějak rychle se tu všechno mění....plno cizích bytostí.....jo tamten s tou loutnou to nebude člověk ale elf taky ne........co sem to jenom četl o těch.... jo o Půl elfech elfsky Perelda...... že sem radši nezůstal v obchodě hezky v teplu u mích knih a o těhle dějích jenom četl...... Najednou se tak nějak vnitřně schopím.co to říkáš ty jeden vždy» proto tu jsi abysis to vyzkoušel na vlastní kůži a nezapoměň že jsi Rudovous zpoměň si jen na pradědy jak bránili čest našeho domu.... A myšlenky se změní v řeč, velmi potichou sám jí sotva slyším. Jo jsem Rudovous já se nevzdam ani teď ani jindy, jo jsem Rudovous Grundlix Rudovous. Má mysl dostala takovou dávku hormonů asi jako při hádce nebo když nějaká vojevůdce burcuje vojsko. Znáte přeci tu euforii kdy nemyslíte na nic jiného než na nepřátele a s hlasitým řevem se pustíte do bitevního pole. Když to tak trochu rozdejcham, podívám se na Uthviana a vidím ho jak jde dál. S hrdým výrazem v obličeji rázně vykročím zaním a v duchu mi pořád zní.Rudovous.......Roudovous........ Rudov......Rud

Rhox - 15. května 2006 21:40
	Promiň Ty no jak se vlastně jmenuješ??? na tu ruku se ti teď nekouknu musíme pokračovat v cestě... odstoupím od hadího tvora a dám si doušek medoviny... poté se zachumlám do pláště a mlčky se vydám za tím vůdcovským mužem který to vede.. A víte vůbec kam přesně jdeme??? jelikož jsem si nevšiml že by jste se rozhlédl... takovej trošku rejpavej dotaz ale pokračuji v cestě...

Pán Jeskyně - 15. května 2006 21:50

Ve skutečnosti se Rhox na tu Arkásovu ruku podíval a stačilo jediné lupnutí a spousta bolesti, aby bylo rameno zpátky v jamce. Díky tomu je skupinka připravená vyrazit. Pomalu se řadíte. Uthwian ještě vysvětlil Harektanovi, že zmrzlíků je skutečně hodně a zřejmě je vede jedna z nejmocnějších čarodějek na požehnané zemi, takže by je neměl pokoušet. A všechny opravdu neunese, ani v dračí podobě. Nezapomene ještě vyjádřit údiv, nad jeho schopnostmi a nasadí ostřejší tempo.

Harektan II. - 15. května 2006 21:58
	Jelikož nejsem moc stavěný na běh a koně jaksi nemám, musím si pomoci magií... jako drak bych byl moc na očích a to pořasí... pomslím si a zakroutím hlavou. nějaká mocná čarodějka jo? chtěl bych ji vidět v akci..... no každopádně se mi blbě běhá v tom hávů a tak zakouzlím Levitaci a Rychlost, kombinace těchto kouzel by mohla zaručit, že vás budu stíhat bez problémů.

Rhox - 15. května 2006 22:05

Můj pohled směřuje na bílou myš která je rychlejší jak já a docela mě to znervózňuje... Ještě jsem nezažil kouzelníka kterej by byl rychlejší v běhu jak barbarskej Bojovník... co já vim tak barbarskej "sprint" je ten nejrychlejší ze všech stvoření... poté radši přestanu mluvit jelikož slov je nazbyt a raději přidám do kroku... V hlavně přemejšlim o všech bojovejch technikách kterejm mě můj mrtvý otec učil a jak mi furt dokola opakoval tu větu... "NIKDY NEBUDEŠ KRÁLEM NIKDY!!! TVŮJ BRATR MĚL BÝT KRÁLEM A TY JSI HO ZABIL!!! NEBUDEŠ KRÁL VŽIVOTĚ TO RADŠI ZEMŘU...!!! Mé myšlenky mě dodávají sílu a pocit tepla... výčitky svědomí z toho co jsem udělal mě netíží... otec i bratr si to určitě zasloužili...

Salen - 16. května 2006 00:06

"Potřebuji nalézt svůj meč. Není obyčejný. Nemohu si dovolit o něj přijít." Chystám se, sotva jsem vstal, spustit na všechny čtyři a hledat svůj meč v závěji čerstvého sněhu. Ano, rytíř Uthwain chce jít dál. Rozumím mu. Jenže, co budu v boji platný bez meče? Nakonec se spustím na všechny čtyři a chvíli meč hledám. Je zázrak, že jsem jej našel, byl dokonale zavátý sněhem. S radostně zářícíma očima jej vrátím do pochvy u pasu. A protože mi mezitím ostatní dost utekli, vsednu na svého koně a popoženu jej, abych je dohnal.

Krieger von Smütd - 16. května 2006 16:10

Když zaslechnu o hledajícím se meči, nijak mě to nezaráží, ale když slyším, že není obyčejný pozvednu svou hlavu k tvůrci oného hlasu. Stále se zdám být velice tichý, až nepřítomný a ani ostatních si přespříliš nevšímám. Zdám se být tichý, uzavřený do sebe, ale neprojevuji, že bych se ad něčím v celé chvíli zamýšlel. Teď se zdám být více aktivní obzvláš» v hledání meče, o kterém se Salen zmínil. A kde by si ho- ... Má slova utichnou, když vidím, že meč již našel. Také se snažím spolu s ním dohnat ostatní alespoň na nějakou vzdálenost. Jsem spíše stále trochu vzadu.

Salen - 16. května 2006 17:13

Přesto, že stále mi ještě není úplně teplo, nedávno rozmrzlá ruka ještě trochu mravenčí a na do tek je citlivá a mému koni se momentální počasí, ani situace ve které jsme, moc nelíbí a mám co dělat, abych vystrašené zvíře udržel v přijatelném rozpoložení ( on je totiž tak trochu histerický a ve vypjatých situacích bývá přehnaně nerudný a nevypočitatelný ), nemohu si nevšimnout, že ten tajemný muž, který se mi před chvílí chystal pomoci hledat meč, ačkoliv se snaží, zůstává stále pozadu za skupinou. Přece ho tu nenechám zmrznout, nebo padnout za obě» těm zmrzlíkům. "Nechceš svést, pane Kriegere? Cesta sicenení nijak pohodlná a můj kůň je trochu histerický, ale síly má dost a dva nás ještě uveze. Neměli bychom se trhat od skupiny. Nemusí tro být bezpečné." Obrátím se na něj.

lord Cairés - 16. května 2006 17:37
	Jmenuji se Arkáss... Pokud tě to opravdu zajímá válečníku. Odpovím ještě zběžně s děkovným úsměvem a připravím se k dalšímu pochodu, douškem z lahvičky, který mě opět rozehřeje. Měl bych začít šetřit, jsme na cestě jen krátkou dobu a už jsem ho vypil tolik..

Pán Jeskyně - 17. května 2006 19:40

Jak Salen, tak Krieger brzy dohoní skupinku. Nedlouho poté přestane padat sníh a na západě se trochu roztrhnou mraky, aby odhalili zapadající slunce, které vám teď svítí téměř do obličeje. Trvá ještě další hodinku, nebo dvě, při kterých se slunce již dotkne horizontu, než uvidíte první třpit na obzoru. A za dalších několik desítek minut již zahlédnete další části třpytivého objektu a zjiš»ujete, že jde nepochybně o notoricky známou Čarodějnickou věž lorda Maria. Stavba je vysoká, štíhlá a bílá bez sebemenší poskvrny. Zahlédnete dokonce vrcholy masivní kruhové hradby, která ji obklopuje a zanedlouho i střechy domů vně hradeb. I hradba je bílá a jednolitá, alespoň z dálky. Když se ale ohlédnete zpět, zatají se vám dech. Za vámi je obloha temná, plná obtloustlých mraků, z nichž hustě sněží. Teprve, když vás při tom pohledu zamrazí v zádech, uvědomíte si, že kolem je teplo, jako bylo prve v hostinci. Pomalu scházíte do širokého, mělkého údolí, s několika háji listnatých, nebo smíšených shluků stromů. Kolem hradeb se třpytí další vinoucí se šňůra, tentokráte modrá a pokračuje na obě strany údolí. Ihned vám dojde, že jde nejspíš o řeku. Jinak je údolí plné polí, protkaných sítí cestiček a maličkých zavlažovacích kanálů.

lord Cairés - 18. května 2006 16:47

Jakmile opět ucítím teplo, má nálada se zvedne poměrně vysoko. Na mé tváři se oběví široký úsměv. Přeci jenom jsme se sem dostali... Zamumlám si tiše a zrychlím svůj "krok". Kdybych neměl ve svém plášti flakónky, přešel bych do tradičního hadího plazení, ve kterém bych byl jistě mnohem rychlejší. Po nějaké době se však začnu neustále nervózně ohlížet na mračna za námi. Co když kouzlo poleví? Vrátí se sem zima? Hnusná představa...

Harektan II. - 18. května 2006 19:54

Jako všichni jsem vděčný za teplo, které jsme tak dlouho postrádali. Navíc ta nádherná krajina. To je pohled. a ten čerstvý vzduch...nedovolím, aby to tu stihl stejný osud jako krajinu za námi..., to je radši všechny sežehnu mým magickým plamenem..., to prostě nedovolím... na mé tváři se zračí vztek a smutek. A teď to bude poprvé kdy budu muset uvolnit své emoce..., bez rozmyslu... Začné proměna....: moje tělo se začne lesknout potem, který se jak jste si všimli mění v šupiny ...Celé mé tělo se roztahuje a zároveň mění. Ústa i nos se protáhnou a srostu v čenich obří ještěrky..., na rukou i nohou se objevují drápy velké jako lidské předloktí. Z lopatek mi vyrůstají blanovitá křídla. Když už je proměna téměř u konce, kdy jste si všimli, že všechny moje věci se jaksi magicky stali mou součástí...., vzlétnu do nebeských výšek a tam se dokončí proměna úpně a to hlavně v barvách, prvně rudá dostala zlatý náznak, který je vidět hlavně na světle.A velikost? Gygantická... Celý proces vypadal velmi bolestivě a zdlouhavě, ale byly to vteřiny a já u toho poci»oval extázi.... na nebi začnu řvát velmi úztkostlivám hlasem a z tlamy chrlím plamen.....

Rhox - 18. května 2006 20:28

Když dojdu na okraj a ucítím závan tepla tak jen odepnu pláš» a sundám si ho... v tom mě všichni uvidí v mé lidské zbroji... jsem jen v bederné roušce... Mohutná ramena jsou snad ještě větší jelikož jsem se choulil abych neumrzl... a ty stehení svaly jsou jako dva kmeny statných stromů... svaly na rukách (biceps) jsou naběhlé jak dva velké melouny... a břišní svaly tvoří dokonalý želvý krunýř... můj velký zádový sval mi dělá na zádech dokonalý kopec... a to vše je vidět v mé snědé kůži většině zvás asi přejde mráz po zádech ale jsem opravdu ještě barbar... Zatnu biceps a kouknu se naněj jak tam naběhne žíla skoro až k prasknutí... Je to dobrý sílu pořád mám... a to teplo už mi rozmrzaj vlasy konečně... sundám kusy lehu z vlasů a zakreji si trochu obličej aby ho radši ještě nikdo neviděl... Není čas na to se zdržovat... V tu chvíli se ale začnou dít divné věci když vidím co se děje s tou divnou myší tak jen tasím svůj meč a párkrát máchnu... Nech mího kámoše!!! nebo z tebe udělám 4 malý!!! Pořád stojim na místě a čekám a drak poté pár máchnutími vyletí do oblak... Sakra vždy» tu nikde drak nebyl a co se to děje??? zase magie... on se ... ne to neni možný... sice nás učili zabíjet tyhle divný věci který nemám rád ale nemám na to teď vybavení... vždy» to je on... S poslední myšlenkou zandám meč a přestanu si všímat draka... Zdvihnu obě ruce a protáhnu si tělo poté zařvu ohlušujícím barbarskym řvem a uklidnim se... Jo to mi pomohlo už mi je líp... podívám s ena zbytek družiny a usměji se ze spod vlasů...

Grundlix Rudovous - 18. května 2006 21:15

Cestou se moje mysl urovnala a já nabyl dojmu klidné osoby. Celou cestu jsem šel mlčky zahloubán do vlastních myšlenek. Když jsme se zastavili a prohlíželi krajinu do které nezasáhla mrazivá moc, nadechl jsem se z oplnahrdla a kochal se všemi těmi barvamy a vším co tam bylo. Z tohoto sledování mě vytrhne nějaký smysl, najednou jsem ucítil že něco není tak jak do teď bylo. Všimně te si že když jste někde sami a najednou někdo přijde nějaká živá osoba nebo zvíře vycítíte to, prostě nějak nevím jak poznáte změnu. Tak přesně tohle se mi stalo, ale ve velkém množství, jakokdyby zamnou byl jízdní oddíl. Když jsem se otočil neviděl jsem žádné jezdce, ale ohromného draka jako vystřiženého z knihy. Poník kterého držím za uzdu se polaší, trhne sebou a odběhne někam dál, to škubnutí mě strhlo na zem a já s otevřenou pusou sleduji toho draka jak vzlétává do oblak a chrlí oheň. ... tak to ne to je na mě trochu moc....... Pomyslím si, jakmile si všimnu barbara který zandavá meč do pochvy, něco mi tu nehraje. .....proč on který se pouští po hlavě proti komučeliv schovává zbraň...... Potom přelétnu očima skupinu společníků a sleduji jejich reakce.

Rhox - 18. května 2006 21:30

Když zjistím že jsem poodešel družině tak se otočím a tam uvidím válejícího se trpaslíka jak kouká na draka jako by ho nikdy nevidě ale jedině v knihách... Sakra to je první celej drak kterýho jsme viděj jinak chlapy od nás ze kmenu donesly jenom hlavu... Grundlixi co se děje??? proč se válíš na tý zemi... veř tomu že jsou ještě mnohem horší věci než je ten drak... pojď vstávej... Pomohu trpošovi na nohy... Jsi nepoznal že je to ten kouzelník??? jenom s epodívej kolem... kouzelník nikd a drak nad námi... a věř tomu kdyby to nebyl kamarád tak by jsme tu už nestály... Koukáš na to jako z jara... hele co ty děláš za povolání??? jsi taky dobrodruh od malička nebo co??? Dojdu trpošovi pro koně a přivedu ho... kůň se sice trošku brání ale mé pevné ruce se neubránil... dovedl jsme ho za uzdu až k trpošovi...

Grundlix Rudovous - 18. května 2006 22:19

Pomalu vstanu na nohy a pořád nevěřícně čučím na draka. Já já jsem obchodníkem, v otcově a mém obchodu se vším od zbroje a zbraně až po jídlo a drahé zboží na co si jen vzpomeneš. Zezačátku jsem celý ukoktaný, ale jak začnu popisovat obchot zní to jako známá reklama, chybý akorád vizitka.Celý život prodávám a nakupuju, na tuhle cestu jsem se vydal hlavně proto že už jsem nemohl poslouchat řeči svého děda. V něm ještě dřímá pýcha a čest našeho rodu. Cesty mě lákaly, ale otec mě nikam nepustil, tak jsem aspoň o těch vzdálených krajích četl. Když už jsem plně dospěl, bylo to v padesáti vydal jsem se na cestu s dědovým požehnáním a se slibem otci že se vrátím. Děd mi dal svou starou zbroj a sekyry, moc s nimi zacházet neumím, ale děd mě tajně učil takže něco zvládnu. Pak vezmu opět uzdu mého poníka.Děkuji ti Rhoxi. Mou řeč slyšeli všichni ve skupině. Když už si tak trochu zvyknu na toho draka tak si sundám kabátec a dám ho do batohu připevněném na poníkovy. Pod kabátcem mám onlečenou černou tuniku vyšívanou stříbrnou nití. Zdobené jsou okraje rukávů a spodní lem a kolem krku. Na hrudi je vyšitá hlava vlka s vyceněnými čelistnmi.

Salen - 19. května 2006 01:06

Teplo mě rozehřálo a vrátilo mi náladu. Shodil jsem z ramen teplý pláš» a za jízdy jej nasoukal do jedné ze sedlových brašen. Dál jedu bez pláš»ě, jen v košili a kalhotách. A s radostným, leč velmi užaslým výrazem, nad krásou místa, kam míříme. Ještě jsem nestihl vyjít z údivu nad krásou té věže a kraje kolem a už mi prazvláštní podstata mého zachránce, toho mága jménem Harektan II., uvedla v další úžas. Drak. Toho jsem ještě nikdy neviděl. A pokud ano, nepamatuji si to. Tenhle drak je ale obzvláš» velký. A obzvláš» nádherný. A snad je to i přítel.

Pán Jeskyně - 23. května 2006 17:12
	Uthwian si znatelně oddechne, když vyjdete z bouře. Ale pozdější proměna Harektana ho pěkně vyvede z míry. Když se po ustrašeném uleknutí trochu usadí, na tváři se mu objeví úsměv. N to je výborné mistře Harektane, přišli jsme přece burcovat lid. S tím se od úchvatného draka, i když s přemháním otočí. Tak tedy pojďme, čím dřív budeme u Mária, tím líp. A vyrazí k městu.

Pán Jeskyně - 23. května 2006 17:20

Pomalu tedy scházíte údolím vstříc zapadajícímu slunci. Kam padne Harektanův stín, hobiti, lidé i elfí rolníci zvedají hlavy v údivu, né však ve strachu. Tak jste došli až do stínu hradeb. Ač na vás nesvítí slunce, hradby jsou silně rozpálené a tak je tu pořád teplo. Ale u hradby se musíte zastavit, nebo» širokou bránu, jíž pokračuje cesta, po které jdete hlídjí čtyři strážní a kapitán. Ten je oděn ve zlaté zbroji a zdá se, že půjde o docela pedanta, což ukazuje jeho kroucený knír. Právě se ale dohaduje s postavou nanejvýše nečekanou v těchto krajích. (Plobo) Je to temný elf. Oblečený v kožených kalhotách a s krátkým pláštěm, se schozenou kapucí. Zbraně nejsou vidět. Vidíte ho jen ze zadu, ale je jasné, co je za rasu. Tmavě šedé dlouhé špičaté uěi vycházející ze záplavy stříbrných vlasů nenechají nikoho na pochybách.

Harektan II. - 23. května 2006 17:53

Pohledy vzdávající mojí podobě úctu samozřejmě rád vidím, ale ve společnisti lidí jsem raději člověkem. A tak nastane proměna. Celé mě tělo se nyní naopak smrš»uje a drápy a tesáky jsou ta tam. Celkově vzhled dravce jsou v nedohlednu celé to může někomu připadat jako sen. Jako poslední zmizí křídla, které jsem musel nechat zmizet nakonec, jelikož jsem se i během proměny musel nějak snést dolů. Po přistání se tedy opět jakoby scvrkly a "vsunuly" do lopatek. Bílý háv se objevil znenadání, nebojte se ale, žádné veřejné a nahé vystoupení jsem neudělal, mě choulostivé partie byly totiž zastřeny magickou energií. Když se proměna dokončí, oddechnu si a naposled se podívám na nebe. Létání...., nádhera..., ach... povzdechnu si a nahlas potom promluvím: Omlouvám se za to překvapivé vystoupení, ale emoce, které jsem už dlouho dusil v sobě, museli na povrch. Mě oči trochu posmutní a čekám, že budu pokárán jako malé dítě.

Rhox - 23. května 2006 18:02

Jak scházíme dolů k městu tak svím ostrým mečem nedělám nic jiného než barbarsky sesekávám stonky kytiček a jiných rostlin čas od času je mi tam připlete i ta slabší větývka... (trošku narážka ironická)... Přitom jak vidím že jsme blízsko města tak se zase zachumlám do svého pláště jelikož nechci budit pozornost obra... Kouknu se po naší družince a jenom dodám... Potřebuju si nechat nabrousit meč a jestli mi ho stupěj tak jim asi ukroutim hlavu... hej koukněte se tam... Můj meč směřuje na toho v té nablískané zbroji... poté si uvědomím čím jak ukazuju a obratem svůj meč zandám... Pardon nebylo to myšleno tak jak si myslíte... (bylo to směřováno na kapitána) Trošku no vlastně uplně se u něj zastavým a tupě se začnu rozhlížet po lidech co zde jsou první věc kterou udělám je že na svůj nabytý měšec položím ruku a poté ho pracně uschovám někam do útrob vaku aby ho nikdo nevyšmátral... vak utáhnu a hodím si ho zase na bok... ehm ehm.... pardon chtěl jsem s ezeptat kde tady brousí meče??? Tahle otázka je namířena zase na stráž toho kapitána... Rozhodně bych řekl že svou výškou převyšuji více jak 98% lidu co zd ejsou a tak se koukám z plna hrdla do očí tomu strážnému který konečně spatří můj zjev... Bělmo v očích není bíle je podlité krvý... na obličeji jsou čtyři jizvy které jsou umístěny dvě na čele a dvě dole u brady... (jako v královi škorpionovi) jsou nasměrovány do středu obličeje a určitě byli udělány chtěně... tento zjev nažene strach každému dítěti a většině normálních dospělých... (nevím jak moc je to u městský stráže...) Vyčkávám na odpověď...

Salen - 23. května 2006 18:22
	"Bylo to nádherné, mistře Harektane. Ještě jsem nikdy neviděl draka. Tedy......živého.....na obraze už ano. O této cestě jistě složím baladu. Cestovat s tak majestátním, vzácným tvorem, to se hned tak někomu nepoštěstí." Div že nepěji chválu na den, kdy jsem tuto skupinu potkal.

Harektan II. - 23. května 2006 18:39

Potom, co jsem se opět probral ze zamyšlení se nad sebou samým, slyším slova Salena, z počátku jsem je ani moc nevnímal a jen nepřítomně přikyvoval. Když jsem si ale uvědomil, co mi ten chlapec povídá, mírně se zamračím. tvá reakce je velice špatná..., nemáš mě nyní obbdivovat, nýbrž pokárat, jelikož to, co jsem udělal nám mohlo způsobit veliké potíže. Řeknu přehnaně ostrým hlasem a opět se ponořím do svého nitra. copak mě opustila moudrost? copak ses pomátl? tohle už nikdy neuděláš, jasné!!! Potom se zadívám na Rhoxe Ukaž přiteli..., něco bych s mečem, jenž třímáš ve svých rukou s lehkostí opravdu nevídanou. Věř, že magie není zlá ani špatná, to jen pokud je v rukou zla, tak jako i tvůj meč, pokud by byl majetkem vraha, je nástrojem zlým, neni liž pravda. moje magie ti může naopak pomoci a pokud budeš chtít, mohu ti vysvětlit její princip nebo spíš jednu z teorií a to mou.

Rhox - 23. května 2006 18:55

Když civím svím vražedným pohledem an toho strážného tak mě z toho akorát vytrhnou slova Heraktana... No myslím že on mi to rád sdělí jelikož si nedokáže představit co bych snim provedl kdyby mi to neřekl... Pak se rozhlédnu po tom množství lidí co zde je a kouknu i na stráže v plné zbroji... prostě mé oči, oči vraždícího stroje si prohlédli všechny co zde jsou a pak jenom dodám... Radši ne... cože stim teda dokážeš udělat??? Docela by se mi líbilo kdyby byl ještě lehčí než je můj otec ho miloval a mě se ten meč odmalička líbil jenomže ho půjčoval jenom mému bratrovi který se měl stát králem no a tak jsem ho kvůli pár důvodům svého otce zabil.... a ten meč jsme si vzal jako suvenýr je skutý (vykován) z nějaké speciální slitiny... je to prý jedinečný meč ale nemá žádné kouzelné vlastnosti... tedy pokud jím nevládne moje ruka...to je pak pro ty co proti mě stojí kouzelné se dívat na to jak padajá ruce a nohy na zem a mrtvá těla se tam také válejí všude je krev no prostě jedno kouzlo... Poté si uvědomím co jsem řekl na veřejnosti a jenom tak nahlast dodám... Ne kécám nemyslel jsme to vážně... A začnu se smát... poté se skrčím k Harektanovi a pošeptám mu... Není to lež opravdu jsme to udělal ale radši s eo tom nešiř... zase se zasměji a vyndám meč abych mu ho půjčil.... (tato rozmluva byla velmi rychle jelikož jsem naléhal na strážného a potom i na Harektana)

Harektan II. - 23. května 2006 19:07

Rhox mi podal svůj meč. Je to poravdu dobrý, ne, ba dokonce výborný kousek. Abych si jej trochu vyzkoušel, udělám s ním parádu(prostě s ním dělám ležatou osmičku). Potom si taky vyzkouším obtočení kolem krku a výhoz do vzduchu a po chycení výpad z otočky.Jeho váha mi opravdu nijak velká nepřišla, je to jako meče z východu, lehký jako pírko, je to sice díky tomu, že část síly z dračí podoby přešla i na podobu lidskou. Je opravdu dobrý. Je to dobrý kus...Co bych s ním mohl udělat..., no banality jako udělat jej lehčím, ostřejším nnebo naopak úplně tupým, lesklejším, výrýt na něj rytiny, to mám hned. Ale pokud bys chtěl aby byl ostrý na vždy nebo například, aby byl kouzelný, nerozbitný, aby komukoli jinému než tobě, spálil ruku ohněm draka. tak to by mi trvalo asi týden a denně by to dělalo asi dvě hodiny práce. Usilovné... Opět s ním párkrát švihnu a jílcem napřed jej dám Rhoxovi zpět.

Salen - 23. května 2006 20:25
	Připadám si opravdu jako malý chlapec, když mě Harektan tak příkře okřikne. Sklopím zrak k zemi, jako by mi bylo deset let a právě jsem bal přistižen, jak treápím kotě ( vlastně ani nevím, jestli jsem tohle jako kluk dělal ). "Odpus»te, mistře Harektane. Nevěděl jsem, že jste udělal něco špatného." Hlesnu. A opravdu se cítím jako kluk.

Rhox - 23. května 2006 21:11

Při těchto slovech co on vyřkl jenom tak nakloním hlavu nastranu...Myslím že rytiny s mím jménem které bude slavné by prozatím mohli stačit... a až bude čas tak by se mi líbila ta tvrdost... aby byl nezlomitelný a nikdy se nestupil... to by byla věc... jo už si to dokážu představit... Já slavný Barbar Rhox se svím mečem Grandem... jo to je dobré jméno Grand se bud ejmenovat... kéž by mohl mluvit... to by byl můj největší přítel... J evidět že s enad tou myšlenkou uplně rozplývám a na slova slavný barbar Rhox jsem dal zvláště důraz.... Poté jen nevěřícně dupnu nohou a řeknu... Jestli to zvládneš tak ti snad i slíbim že tě nikdy nebudu lovit... jakož to draka... Mírně jsem stišil hlas... a šibalsky jsem se usmál...

Harektan II. - 23. května 2006 21:26

Jsem potěšen, že jsem dokázal alespoň někoho osvobodit od mezí realního světa a ponořil jej do světa fantazie. Ikdyž počkat...,vytvořit meč co mluví? to nemusí být neuskutečnitelné...to dakážu... Bez dovolení si vezmu od Rhoxe meč zpět a jediným gestem ruky a jej rozžhavím a pak řeknu jen: Granden..., nejslavnější.... pod to napíšu ještě malým písmem své jméno a jméno Rhoxe. S tou představou meče se schopností mluvit něco uděláme... Nemělo by to být těžké..., stačí jen spojit kouzlo hlasu, potom určitého charakteru a....a umění, musí totiž UMĚT MLUVIT, jen to spojit.., to ale nebude lehké..., uvidíme... I já se ponořil do jiných sfér...

Grundlix Rudovous - 23. května 2006 23:08

Už sem se plně rozdýchal ze zážitku s drakem. Cestou k městu se kochám krajinou a sleduji Rhoxe jak si hraje jak malý kluk který má místo nepřátel větve a vše co se dá sekat v dosahu ostří jeho zajímavého meče. U brány mě především zaujme divný elf, něco jsem o těch příbuzných elfů slyšel a hlavně četl, ale ještě nikdy jsem ho neviděl na vlastí oči. Když se Rhox zmíní o nabroušení meče, sjedu rukama na ostří mích na chlup stejných seker zastrčených za opasek po bocích. ...no myslím že jsou dost ostré.... Dojdu k závěru a pousměji se pro sebe. Poslouchám rozhovor Rhoxe a Harektana a zaujalo mě co se pomocí magie dá vylepšit na, v některých případech již skvělých, zbraních. ...hm o magii sem se nikdy nezajímal ....asi bych měl... Pomyslím si a začnu prohrabovat jeden vak nesený poníkem...né to neí ona ne to taky ne .........á to je ona tady by mohloněco být.... Zvaku vytýhnu knihu, né moc velkou v kožené vazbě, řídce pobitou nějakým kovem. Vezmu jí do ruky a letmo jí prolistuji, jakobych něco hledal. Asi v polovině knihy se zastavím a zpomalým, pak se pousměji (znovu) a knihu vrátím do vaku.

Rhox - 24. května 2006 06:44

Přitom jak mi vytrhne z ruky můj meč mojí nejcenější věc tak jen zatnu pěst a už už se chystám že udělám to co bych neměl a v tu chvíli zaslišim ty mocný slova a meč začíná červenat a začínají se do něj vyrývat jména... jedno po druhé bohužel jediné jmého které jsem byl schopen si přečíst bylo moje jméno a jméno meče ten chumel třetích klikyháků jsme nerozšifroval... Taky bych se už konečně mohl naučit pořádně číst a né jenom pár písmenek... Poté se rozhlédnu kolem na lidi a když si všimnu jak se na celou tu fantazii dívá takovej malej tlustej chlapeček tak jen jednou rukou odhrnu vlasy a druhou ho zvednu do své výšky... ani se nemusím snaži jelikož jediné moje slovo zní... Baf!!! Můj ukrutný zjev zapracoval až přespříliš jelikož si chlapeček utrhl ostudu předevšema on totiž odbíhal od nas s mokrýma kalhotama... a já jsme měl děsně škodolibej smích a hodně jsms etim bavil... Poté jsme s ezase kouknu na meč a nedočkavě jsem se ho dotkl a moje ruka zase rychle stanule tam odkud vyšla... jelikož byl meč ještě horký.... Vždy» to pálí.... Sem myslel že už to pálit nebude.... jo a myslíš teda že by jsi to zvládnul to aby semnou komunikoval???? Trochu se pousměji a koukám na meč...

Harektan II. - 24. května 2006 07:13

Jsem poměrně spokojen se svým dílem. Když Rhox vystraší toho malého chlapce, řeknu jen:A přesně díky takovýmto okamžikům se z lidí stávají válečníci, pouze díky strachu, který se snaží hrdinskými činy zapudit....hm..., další válečník je na světě. Potom, co jsem si takto nahlas povídal sám se sebou si konečně všimnu, jak se Rhox snaží luštit jména na meči, který ještě opravdu pálí. Ty neumíš číst? Tím pádem ani psát?....No myslím, že se máme co učit, určitě si pořídíme pegameny a jdeme na to, válečník, kterýumí přečíst jen svoje jméno, co kdyby na tebe byla někde vypsaná odměna a ty by sis myslel, že tě oslavují? Hm.., co bys dělal? Jsem tím celkem nemile překvapen. mohl bych ti pacholku dát magií schopnost číst, ale ty by sis na to zvykl a to by neudělalo dobrotu.... A zase se ponořím do hloubek světa snění a přemýšlím nad tím jak udělat, aby meč mluvil, musím najít vhodné "spojky", aby kouzlo fungovalo...Ano...., půjde to..., jsem si tím jistý

Grundlix Rudovous - 24. května 2006 12:26

Úplně se udivím když zjistím že Rhox neumí číst, pro mne je to samozřejmostí. Číst i psát umím i v několika jazycích a mám ještě jiné velké vzdělání. Když zaslechnu něco o naučení Rhoxe psát a číst,opmyslím si že teď můžu projevit to v čem jsem dobrý já. Jestli byste potřebovali pergamen a kalamář, mám obojího dost. Mám tu sebou i nějaké knihy takže jestli by o to Rhox stál mohl bych se pokusit, naučit ho tomu umění. ....konečně teď tu budu alespoň něco platný...... Projedemi hlavou a už už plánuju jak byh mohl začít a čekám na odpověď.

Rhox - 24. května 2006 22:32

Přitom jak se všichni nabízej se ani nestíhám otáčet od jedné hlavy k druhé... pak jenom položim své svalnaté ruce na jejich obličeje že jim překryjí pusu a promluvim a začnu energicky gestikulovat rukama...Čtení k životu nepotřebuju život je boj a člověk se musí umět ohánět kdo to neumí dostane an držku!!! ale když semnou chcete mít tolik práce no tak jo ale dnes mám náladu se poprat sněkym v hospodě bez použití meče prostě aby měl člověk maximálně modřiny... takže když stim čtením chcete začít tak až od zejtra... Takže jestli nemáte nic proti tak bych se zdovolením šel podívat do hospody mám totiž žízeň... Mírně je odstrčím rukama a udělám dva kroky vpřed a otočím se v tom si vspomenu že nemám meč a tak ho vytrhnu z ruky Harektonovi a místo díky je jenom pokývnutí hlavy a zabušení pěstí na hruď... poté kývnu hlavou jestli tedy jdou... a čekám jestli začnou chodit nebo ne... pokud ano budu je následovat...jakožto poslední...

Pán Jeskyně - 25. května 2006 16:15

Když jste zahlédli kapitána, pár z vás si všimlo, jak se Uthwian kousl do rtu a na obličeji se mu objevil bolestný výraz. Kapitán právě klopí na temného elfa proud nadávek, když přijde Rhox a jakoby nic se zeptá, jestli si nemůže nechat nabrousit meč. Kapitán se prudce otočí a hned mimoděk sáhne za pas k meči. JO! Můžete si nechat nabrousit meč, ale jen když se dostanete dovnitř, teď bych rád věděl, odkud jdete a co máte v plánu dělat ve městě. Rozhodně nejste zdejší. Utrhne se kapitán na barbara. V tu nestřeženouchvilku se milý elf stojící u brány naprosto ztratí. Najednou není nikde vidět. Vojáci se začnou po něm shánět a v tom Rhoxe něco udeří do hlavy. Je to jen lehounké zašimrání, nebude z toho ani modřina. Když se otočí po směru, všimne si, jak ze střechy prvního domu za branou se na něj zubí ten elf, potom zmizí. Kapitán ještě chvíli hledá vude okolo, leze projíždějícím do nákladů a dívá se pod břicha koní. Po tu dobu se Rhox přijemně vybavuje se svými společníky. Když už se kapitán nadechuje, aby se vrátil k Rhoxovu problému, přispěchá Uthwian. Jdeme za lordem Mariem! Přeruí kapitána. Jsem Uthwian, pánův vrchní lovčí. Teď nás vpus». Kapitán se zatváří kysele nad nepříjemným tónem elfa a odpoví: Když jsi pánův lovčí, určitě máš i pověření?? Uthwian mu pod mrazivým pohledem beze slov podá srolovanou listinu. Pak se ještě chvíli dohadují, koho si může vzít sebou do města, až se za vás všechny zaručí. Poté jste vpuštěni do města. Projdete pod vysokou a širokou klenutou branou a vstoupíte do ulic. Uvnitř města je nálada o poznání méně klidná, ale stejně je tam velice útulno. všimli jste si, že mezi obyvatelstvem převládají hobiti. Pod Uthwianovým vedením procházíte městem až k paláci a věži.

Samrael - 25. května 2006 16:26

Cestu k Paláci vám skříží ten drow od brány. Díky! Prohodí rozjařeně. Teď so ho můžete prohlédnout zblízka. Můj obličej je ostrý s průměrným šoičatým elfímnosem. Po tváři se mi rýhují dvě krátké jizvy. Hodně výrazné jsou uši, které více odstávají a šedivé oči. Když promluvím, odhalím o něco špičatější zuby, než mají lidé, které dodvají mému hlasu trochu roztříštěnosti. Co se týče ošacení, kromě kožených kalhot je to ještě tmavá hedvábná košile, kterou křižují dva popruhy, spojené s pasem. Na tomto postroji jsou teď vidět zavěšené dvě šavle, teré byli skryty pláštěm a vlasy. Na pasu také několik louhých, lehce zahnutých nožů a přes rameno reflexní luk, taktéž skrytý pláštěm. Toulec mám podivně u pasu. Oba pásy ale lemuje řada nožů převážně vrhacích. ryychle se jich dá spočíst dvanáct.

Rhox - 25. května 2006 19:08

Když ucítím úder kamenem do hlavy tak tam jenom sáhnu a promnu si to náhle si všimnu jak na té střeše stojí ten pidižvík tak jeho směrem stáhnu ruku a sevřu ji v pěst... klouby mi nejdříve zbělají a poté křupnout... Jakmile vidím jak kolem mě projde ten "nejvyzbrojenější" elf jakýho znám tak se jen zastavím a zatřepu hlavou... Ten dlouhý tratě stimhle běhat nebude... asi těško by uhnal jako já srnu... ale budiš je to elf a ty jsou hrabyví... Peníze mám schované a tak si to namířim rovnou ke krčmě.... když spatřím roztomilou krčmu tak zamávam na ostatní a zařvu.... hej tady to vypadá dobře... žádná stráž v dohledu... a pivo tu taky maj uplně cejtim jak voní... čekám než se ty naši hlemejždi dobelhaj... a přitom se rozhlížim po tom malim skrčkovi jelikož bych mu rád upravil fasádu...

Harektan II. - 25. května 2006 19:26

Samozřejmě nejsem slepý a když vidím jak ten "hajzlík" hodil Rhoxovi kámen do hlavy, jen lehce se pousměji. Najednou kolem nás projde elf, ale je to nějaký tupec, protože si myslí, že když bude jako pochodující reklama na zbraně, bude tím vzbuzovat respekt. Hlupák..., důležité nejsou zbraně ale schopnosti..., takoví lidé nepatří do společnosti, Rhox je sice taky slušně vyzbrojen, ale ten alespoň neútočí tak zákeřnými zbraněmi. Tohle bude jistě špión nebo vrah..., asi bych ho měl trochu sledovat, ale to se dá zařídit později,nedá se říci, že je nenápadný.... S opovržením jen odvrátím zrak, a když si všimnu, že Rhox šel do hospody, zeptám se Grundulixe....Potřebuji do knihovny, možná bys chtěl jít se mnou..,a možná pokud bys chtěl mi můžeš pomoci vyrobit kouzlo na mluvící meč..., hm??co ty na to? potom už se jen tázavě dívám na Grunda

Rhox - 25. května 2006 19:43

Když vidim že semnou nikdo nejde tak doběhnu ještě k Harektonovi a dám mu svůj meč... Hlídej ho dobře nechci totiž abych o něj přišel... přecijenom je vzácný již díky tobě... s těmito slovy předám uctivě svou zbraň a běžim do hospody... přitom mírne strkám do lidí a čas od času srazim nějakýho menčího chlapíka ale pomohu mi vstát a slušne se omluvim... Když rozrazim dveře hostince tak se rozhlédnu a zamířim hned k baru kam se usadim a s moují smůlou na tu nejkřehčí židli takže rupne a já se instynktivně chytim pustu takže nespadnu přisunu si jinou a ta již drží... tbytky té zničené odkopnu nastranu... pak za»ukám na pult Hostinckej... dám si pivo... a čekám až mi ho donesou přitom se rozhlížim po lokále...

Salen - 25. května 2006 20:17

Omluvil jsem se, ale ten čaroděj....Harektan, dělal, jako bych neřekl nic. A tak po zbytek cesty jen zamyšleně mlčím. Asi to zas nebyl až tak skvělý nápad, vydat se s nimi. Ve městě následuji Uthwaina a ty, kteří se od něj neoddělili. Hospody....hmm....Hlad nemám a nouzí o peníze také zatím netrpím, abych si musel po hospodách přividělávat zpěvem......Ne....půjdu pěkně s panem lovčím. Třeba se bude lordu Mariovi hodit schopný bard, který prošel kus světa a má už v něm i své jméno. Jen škoda, že neznám ty kraje, kudy jsem chodil.

Grundlix Rudovous - 25. května 2006 22:16

Ano rád půjdu do knihovny, ale neměli bysme se držet pana Uthwiana? Myslím že teď půjdeme k tomu mágovi, jak se to jen... Máriovi, ano Máriovi. Až bude čas rád tam s vámi zajdu a stím kouzlem vám pomohu jak jen budu umět, o umění magie skoro nic nevím, ale rád se přiučím.Pak se kouknu na odcházejícího Rhoxe. tak toho už nezastavíme Pomyslím si a zeptám se Uthwiana. Půjdeme za tím mágem hned nebo máme takříkajíc rozchod? Čekám na odpověď, ale hlavou se mi mihne další myšlenka. kde tu ustájím Lopa......přeci ho nebudu tahat pořád sebou.... POomyslím si a podívám se na svého poníka. Pak se otočím k Uthwianovy a čekám na odpověď.

Rhox - 28. května 2006 20:21

No tak hostinskej ty mi nenaleješ??? sakra tady jd ten obchod ale blbě jak tu můžete vydržet... Doháje... jdu pryč je to tu naprd!!! Určitě je ve měste lepší hostinec!!! S těmito slovy slezu ze židle a odstrčím ji... když odcházím z hostince tak bouchnu dveřma... Naštěstí si všimnu že Harektan nikam ještě neodešel a něco si tam mumlaj a tak neváhám a zamířim jejich směrem... Harektane... hej... tady už do hospody nejdu je to tu naprd.. nechtěl tu nalejva nebo chtěj já nevim prostě jedno pivo mu trvá dvě hodiny než dostanu... se nato vykašlu kam teda jdem??? Nějakou dobu jsem křičel aby mě slyšel ale pak jsme byl již tak blízko že jsme křičet nemusel odebral jsem mu zpět svůj meč a zasunul ho do pochvy...

Harektan II. - 28. května 2006 20:29
	No příteli, právě čekáme na našeho průvodce. Rozhoduje se jestli máme rozchod nebo jestli jdem někam společně. Opovím a když mi Rhox odebere meě, lehce se zamračím. No.., měl jsi tomu hostinskému dát co proto, když neumí obsluhovat, potřebuje zavyučenou. Začnu se hrdelně smát až se musím chytit za břicho. Dál čekám na Utwiana.

Pán Jeskyně - 28. května 2006 20:34

Skoro jste se rozešli po svých, ale vaše příchody odchody a dumání opravdu rozetnul Uthwian, když zavelel, že se jde do věže a že se do něj nemáte vzdalovat, jelikož za vás ručí. Procházíte dál městem, ale temný elf se někde v davu ztratil. Blížíte se stále k věži, kolem vás stánky s ovocem, různé obchody, kramáři a obytné domy, klasické městské domy s jedním podlažím a hodně úzké. Došli jste až k druhým hradbám, které nebyli vidět zvenku a bezprostředně chrání věž, jejíž zákkladna zdá se poměrně hodně široká. A věž je opravdu hodně vysoká. U otvoru v hradbách vás ale zastaví další stráže. Tentokráte jsou to však elfové, v zářivých zbrojích, stříbrně tepaných a né tak zbytečně přepychových, jako ta kapitánova. Na obličejích mají masky ze zbrojí s kovovým vytepaným chocholem. Jejich rasu prozrazují hlavně ty masky, nebo» právě zdůrazňují elfí rysy obličeje. Oba drží v rukou podivná kopí, tedy vlastně dlouhé hole, jež mají na jednom konci nasazenou čepel, podobnou široké šavli. Tato "kopí"(známé jako brandiche, nebo brandichet) drží skřížená a zemzují vstup mezi nízké hradby. Kdo se ještě podívá nahoru, spatří na okrajích další dva elfy, v lehkých kazajkách a upnutých kalhotech se založenými šípy v krásných bílých lucích. Stát! Dál nesmíte! Ozve se hlas silně zkreslený maskou z kovu. Uthwian se s nimi samozřejmě začne hádat a ukazuje jim listinu, ale na ně to nedělá žádný dojem, prostě stojí jako dvě sochy.

Rhox - 28. května 2006 20:58

Když se můsím po tom jejich rozkazu tak náhle zastavit tak se jen nahnu přez Harektana a moje ústa promluví... Snad vidíte že náš průvodce vám ukázal listinu že je lovčím lorda maria... omlouvám se jestli jeho jméno komolím al epřecijenom rád bych sním mluvil o existenci tebe a tebe! ukazuji prsty na každéro ze strážnách a je viděl moje svalnatá ruka na které jsou svaly jako dva melouny... Vlastně je to o existenci nás všech pokud nechcete bejt zmrzlý do kostky ledu jako jsou ti jak že se jim řiká??? jo Zmrzlíci... trošku se pousměju...

Samrael - 28. května 2006 21:07

Zezadu k vám poměrně nyní již rozvážně dokráčí moje temná postava. Ti vám nijak nepomohou. Ai výhružky, ani kdyby byl konec světa. Tohle jsou jedni z posledních vznešených elfů. Chci ještě něco říct, ale přeruším to odplivnutím před nohystrážných. Jediná jeho reakce je lehké trhhnutí hlavou. Pak pokračuji: A dostali rozkaz, aby se k lordu nikdo nepřibližoval. Z toho samého důvodu, proč já jsem málem nebyl vpuštěn do města. Lord Marius je totiž těžce nemocný. A panuje velké posezření, že za to může jed. Víte je velice težké zbavit se kouztelníka jeho moci, ale nějaký skrytý útok je asi to nejrozumnější. Založím si ruce na prsou a přejedu pohledem družinu. Zvláště se zastavím na babarovi a čekám, jestli po mě neskočí, za tu ránu kamenem.

Rhox - 28. května 2006 21:16

Když se otočím a tam je ten skrček a jen tak si mele tu svojí... tak poněm sáhnu rukou a přitáhnu si ho za to jeho oblečení a pravou rukou (lokten) ho srazim na zem přišlápnu mu ruce... Nikdo po mě nebude házet kameny je ti to jasný??? Jinak s z tvejch zubů udělám řetízek... S těmito slovy když jsem ho složil jen na zem a ani jsem ho neudeřil tvrdě se o něj opřu a vstanu ze země mejch 115 kilo je na křechkém elfském těle znát... poté mu podám ruku a řeknu... A co chceš teda jako dělat dál???

Harektan II. - 28. května 2006 21:21

Když si s reklamou na zbraně pohraje Rhox, dostávám se na řadu já. Postavím Temného elfa na nohy a potom ho tlakovou vlnou hodím na jednu z budov. Za prvé...,nelíbí se mi tv= chování, ani ty sám..., Za druhé..., neurážej kouzelníky takovými kecy. Nejsi nic, tak se podle toho chovej. Také si na odplivnu na důkaz, jak jím opovrhuji. Zem se trochu začerná a zasyčí. Moje sliny jsou žhavé... Rhoxi drž mě nebo se zase proměním.....udělej něco....

Samrael - 28. května 2006 21:25

Co?! Vyjeknu jenom, když mně Rhox přřišpedlí k zemi pak mi zase pomůže vstát. No jo člověk, tfuj! To bys nepochopil barbare hloupá. Tohle ti jednou oplatím, ale ne teď, on mě snad rozlámal kosti.! Mám nápad. Řeknu jen, než se seberu ze země a zazubím se na Rhoxe. Jen stěží ale zakryju následující grymasu, když se narovnávám a bolí mne všechny kosti. Mohl bych se tam dostat, ale budu potřebovat tady pana kouzelníka. Uvnitř bych mohl donutit Maria k tomu aby vás nechal vpustit, tedey pokud je vůbec naživu. HMm?! C ovy na to? Nadzvednu jedno šedé obočí a kouknu nejdřív na Rhoxe, pak na Harektana

Rhox - 28. května 2006 21:26
	Když slyším co křičí Harektan tak kněmu přistoupím a moje ruce ho obejmou a pevně sevřou... Vydrž to bude dobrý...!!!! Řvu že je to slišet až do nejviší komnaty věže... Moje oči jsou krvavé jako když v pekle někoho na nože berou jeden by dokonce i řekl že tam jsou dovné plameny... Mám naběhlé všechny žíli na těle...

Harektan II. - 28. května 2006 21:31
	Když mě Rhox obejmul pocítil spalující žár. Pálí tě nejen ruce ale celé tělo. Potom ale všechno přejde. Děkuji ti.., jsi přítel. Bylo to vzájmu nás všech. S ním ale nebudu mít nic společného. potom se podívám na Elfa nic.....

Pán Jeskyně - 28. května 2006 21:38

Tak dost! Překřikne vřavu Uthwian. Ještě nikdy jste ho neviděli naštvaného. Ale po okřiknutí velice rychle vychladl a snad se i začervenal. Těká pohledem všude možně, jen né na Smraela. Pak se otočí a rozhodně přistoupí ke strážím. Chvíli si je prohlíží přes hledí masky a pak udělá tu nejneočekávanější věc. Prostě projde doprostřed nich, sehne se a projde mezi skříženými zbraněmi. Elfové sebou sice trhnou, ale to je tak všechno. Sice ještě zavolají, že tam nesmí chodit, ale jinak neuděljí nic jiného, než že za ním zavřou východ svými těly. Vypadají dost nervózně a oči v masce se rychle pohybují z jednoho člena skupiny na druhého.

Rhox - 28. května 2006 21:41
	Hele když bude třeba pomůžu ti... ale rozhodně tě nebudu dávat dohromady s timhletim... (Samreal)... A co namě tak blbě čumíš... mám si z těch tvejch zubů udělat ten řetízek nebo co??? Řeknu výhružnym hlasem a udělám krok před Harektana...

Samrael - 28. května 2006 21:52

Najednou mi úsměv na tváři docela zmrzne a promění se v odpornou grimasu, která se objevuje i na obličejích goblinů. Ta ale rychle přejde a zůstane jen ledeově chladná maska na obličeji. Odstup. Barbare. Nemusím se s tebou bratříčkovat, ani s panem drakodlakem. Ach Shilien, jak můžou být ti lidé tupí. Proč jsem jenom nezůstal se svými bratry a neplenil dál jejich vesnice... Udělám krok dozadu a ještě vyčkávám. Nesledoval jsem je pro nic za nic, pokud opravdu jeden z nich nese znamení Shilien, musím zůstat s nimi. Za každou cenu!

Grundlix Rudovous - 28. května 2006 21:53
	Svýma bystrýma očkama pozoruji celou událost před bránou s dvěma elfi.Když Uthwian projde mezi elfi napadne mě. ...hm mají rozkaz nikoho nepouštět dovnitř ale asi taky aby neopouštěli bránu..... Poorně prohlédnu prostor mezi elfi, jestli by se nenašla nějaký skulinka pro mě.

Rhox - 28. května 2006 21:59
	Když vidím co udělal náš průvodce tak popadnu toho Samreala a řeknu... Promiň ale nějak se tam dostat musíme a ty jsi měl dobrej nápad ale já mám lepší... Muže zvědnu do své výšky a vší silou ho mrštím po strážných....¨Poté utíkám za průvodcem...

Pán Jeskyně - 28. května 2006 22:10

Samrael dopadl na oba strážné a povalil je dovnitř.Přes něj se přehnal Rhox a utíká za Uthwianem. Doběhne ale pozdě. Průchod ve zdánlivě hladkém kameni věže se již uzavřel a není vidět jediná možnost, jak ho otevřít. Navíc běžícímu Rhoxovi něco prosviští kolem ucha a šíp se odrazí od kamene věže a neškodně dopadne na zem. Další bude do srdce, jestli se hneš člověče. Ozve se za ním z hradeb pevný hlas elfa.

Grundlix Rudovous - 28. května 2006 22:10
	Neotálím a běžím za Rhoxem s za uzdu držícím poníkem. Ten asi omylem šlápne na na zemi válejícího elfa, ten bolestně zaskučí. Pardon umlouvám se on to nechtěl udělat. Křičím zasebe aby mě bylo slyšet.

Grundlix Rudovous - 28. května 2006 22:14
	Hrčozbu slyším také, zastavím se jako zmrazený. :) Zvednu ruce vzhůru a ani nedutám. ..to sem zase něco udělal že sem nezůstal doma Pak si vzpomenu na stejný okamžik před pár hodinamy. Už mi hlavou nezní si Rudovous ale spíše proč si Rudovous.

Pán Jeskyně - 28. května 2006 22:25

Naneštěstí kůň skutečně šlápl na elfa, ale jednoho ze strážců. To dalo Samraelovi právě tolik času, aby se zvedl a vykroutil se druhému strážnému. Ovšem situace se pomalu přiostřuje, nebo» tasil jeden z nožů a nervózně si prohlíží všechny okolo, než se mu stane něco podobného, jako Rhoxovi a v šachu ho drží další lučištník. Oba elfové se s obtížemi zvedli a nyní stojí v bráně s napřaženými brandichety ven. Chvíli tam všechny strany stojí v ptové situaci, když se stane další roztomilá věc. Ozve se hromová rána a po ulici k hradbám přicválají tři směšné postavičky na malých koních. Všichni jsou to hobiti, v rudých uniformách se zlatými knoflíky a černých vysokých čepicích potažných ovčí vlnou. Dva jsou ozborjeni kopímy se zlatými širokými hroty a třetí třímá v ruce ppodivnou zahnutou zbraň, z níš se kouří (bambitka) Ten vpředu promluví: Co se to tu u Maria děje?!

Rhox - 28. května 2006 22:42

Okamžitě se zastavím a kouknu na Grundlixe... Nezvedej ruce... to uz neni v módě...Můj táta řikal že s lučišníky si nemám nic začínat tedy vlastně řekl to takhle nějak... bojovat s lučišníkem je jako kopat do zadnice dykobraza... Moje tělo se rozhlédne všude okolo a nakonec se podívám na toho joudu co na mě míří tim lukem... a jediné co provědu ej že mu zamávám... když pak ale přijedou ti hobiti a začne jeden mluvit tak jen udělám jejich směrem kroky a promluvím... Zvraň vytaženou nemám, stříleli po mě i když náš průvodce ukázal povolení že můžeme vejít dovnitř jsme zde kvůli záchraně tohoto města rozhodně zde já nejsem kvůli zabití lorda... kdo jsme vy??? Syknu tišimhlasem Harektanovi... Tamtudy to nepůjde je to zaslepený... nebo co... rozhodím rukama do prostoru...

Pán Jeskyně - 29. května 2006 22:31

Tak hele mladej. Povídá hobit celkem drsným hlasem, na jeho rasu a pak všichni tři sesednou. Teď je vidět, že měří asi polovinu Rhoxe. Vles si zkrátka kam nemáš. Když ti někdo řekne, že něco nemůžeš, tak holt nemůžeš, na to jsou zákony. Tak teď se všichni uklidníte a půjdete se mnou. U nás s chvilku pobudete no a až vám vychladne hlava, zase vás propustíme. Jak mluví, pomalu posune ruku na krátkou, zlatě zdobenou šavli, kterou má za pasem. Elfové zatím odešli od brány a každý drží brandichetem v šachu jednoho z trpaslíka a barbara. Lučištníci zatím přejíždějí napnutým luky od jednoho ke druhému.

Harektan II. - 30. května 2006 06:55

Ještě od vstupu, kde před chvíli leželi oba elfové zavaleni onou chodící zbrojnicí, která si o sobě myslí, jak není nebezpečný..., zavolám: Pánové tohle není potřeba..., pust»e mé společníky.., slibuji vám, že se už nic podobného nestane. Rhoxovi, Uthwianovi a Grundovi pak pošlu telepatickou zprávu. Myslím, že tohle nevyšlo, zkusíme se tam dostat pomocí magie, chce to ale promyslet. Pomůžu, můžu například poslat tomu vznešenému kouzelníkovi zprávu. Měl by nás pustit. No a pokud ne, zkusíme opět násilí, ale v lepší podobě.... Čekám, jestli stráže pustí mé "přátele" , anebo, ne, v takovém případě už mám v zsobě pár tlakových vln, stejných jako jsem použil na Temného elfa.

Rhox - 30. května 2006 07:45

Zamžourám na toho hobita a když řekne že bych se měl uklidnit tak se začnu smát... Až budu rozčílenej tak tady z těch strážnejch a všeho okolo nezbyde ani chlup!!! jasný... Ale vy máte štěstí že jsem klidnej jinak by to dopadlo špatne... a nevim proč bych si měl jít sednou vždy» jsem dělal novej rekord v hodu člověkem... bohužel mi tam ti dbva strážní vadili jinak bych překonal ten 10let starej rekord... S těmito slovy odstrčím těm nablejskanejm elfům zbraně a jdu blíže k tomu hobitovi... (zatím bez špatnejch úmyslů) Dnes nechci nikomu ublížit... a tím myslim i vás... chtěl bych přesně vědět proč mám jít do chládku když jsem nic neukradl a ani jsem nikoho nezabil... vždy» je to jako když se perou lidi v hospodě... a dej tu ruku z toho nablejskanýho mečíku stejně by ti asi nepomohl... Zasměju se a víc nic neřešim můj tón hlasu nezní ani pohrdavě ani výhružně spíš zábavně.... čas od času kontrolji dění okolo sebe...

Cellebriand z Larakosy - 30. května 2006 16:09

Blázni, celou dobu samé chyby... Nikdo z vás si nevšimne ppostavy která stojí poměrně blízko vás, někteří z vás mne znají ještě z hospody, kde Uthwian "naverboval" zbytek družiny. myslel jsem že budou jednat moudřeji ale co.. nechci je ztrati z dohledu... s tou myšlenkou, která se mnou prožene vystoupím ze stínu, jsem to opět já, v ruce svírám dlouhou hůl a celého mě halí hnědý pláš». "Myslím vážení páni, že nebude nutné trestat tyto dobrodruhy, doufám, že stačí to, že se za ně zaručí jeden z poctivých občanů jakým já bezesporu jsem." mluvím směrem k hobitům, v hlase se mi ozývá podivně podmanivý tón, kterému se bude jen těžko odolávat. Přistoupím k jezdcům a ukloním se. "Cellebriant jest jméno mé můj pane. ruce dám pomalu od sebe abyste viděli že nemám žádné zbraně.

Salen - 30. května 2006 17:10

"Pokud je mistr Marius nemocen, možná by se našel lék. Nejsem sice felčar, ale ta dobrá stará žena, která se mě ujala poté, co mi jistá krvavá událost s vlky změnila život, ta felčar byla. A pečlivě dbala, abych od ní něco pochytil. Umím hrát na loutnu, zpívat, ale také vyrobit posilující lék, hojivou mast, obklad na popáleninu, lék, co zavírá rány.....a také protijed." Vložím se do debaty, když na nás míří elfské šípy a při tom pomalu betru do ruky Stříbrný paprsek a začínám lehce rozeznívat struny. "K vašim službám a k vašemu potěšení, jsem Salen, bard co prošel světa kraj." Uvedu se a začnu hrát už nahlas. Do skočného rytmu původní melodie šikovně vplétám variace na různé zvuky přírody. Zurčící vodu, zpěv větru v korunách stromů, hlasy ptactva......Melodie se tak rozezní ve zpěvavou serenádu beze slov. Slov není třeba.

Pán Jeskyně - 30. května 2006 23:47

Jakmile vystoupí Cellebriand, hobit se už už rozhoduje, že mu řekne, aby se do toho nepletl. Pak však neočekávaně zmlkne a poté se pomalu rozpovídá. Ano, jistě pane, máte úplnou pravdu... Otočí se na odchod ke svému koni a stejně tak dsruzí dva. Ještě ale neudělají krok a znovu se otočí zpátky, to když Salen vyloudí prvních pár tónů z útrob měsíčního paprsku. Pak začne hrát naplno a všem okolo se po srdci rozleje zvláštní klid a stotožnění s okolím. Hobiti si strčí palce za opasky, jeden vytáhne dýmku. Elfové se líně opřou o své brandichety a Arkás se houpe do rytmu. Vůbec se zdá, že ve stínu věže nejste venkku, ale uvnitř nějakého přátelského hostince a všichni staří známí. Dokonce i vaše záš» k Samraelovi trochu opadne. Ještě si ten pocit pořádně nevychutnáte a už už se strácí v posledních tónech skladby. Právě když se zdá, že se vše vrtí ke stresovím začátkům, přeletí přes vás stín temnější, než věž. Zprvu se leknete, ale vzápětí si uvědomíte, že na nebi vidíte obrovského orla. Ač z něj jde posvátná hrůza, orel se líně snáší dolů a na jeho hřebetě je usazená postava. Když se stvoření přiblíží na dohled, rozpoznáte na jeho hřbetě k překvapení všech Uthwiana. Vstupte prosím do prostoru věže, lord Marius vás očekává. Silmine a Thalene, běžte, máte pro zbatek dne volno, pošlete sem další dva. Kapitáne Grome, můžete se vzdálit, jistě máte důležitější věci na práci... Jeho hlas je panovačný a škrobený, ale hodil na vás okem. Postupně se ve stěně věže objeví malý průchod, když se zdánlivěhladká stěna zčásti rozevře, aby vás vpustila dovnitř.

Cellebriand z Larakosy - 31. května 2006 10:00

"Bylo mi ctí pánové." potřesu ještě rukou velícímu hobitovi a otočím se směrem k Salenovi: "Však my se přeci známe, chvíli jsme spolu pobyli v hospůdce U Křižovatky ne snad?" usměji se mile a zlehka se ukloním. "Vás znám, Arkáse také však ostatní si nemůžu vybavit." pohodím zlehka hlavou a mé černé vlasy zlehka zavíří kolem mé hlavy. "Co se stalo s ostatníma, vím sice kusé informace ale nic bližšího, co ta krásná žena která s vámi seděla u jednoho stolu?" vyzvídám zatímco vstoupím do věže. vím sice co uslyším, ale chci to slyšet znovu od nich, abych věěl jak se na to koukají oni.. heh.. schválně uvidíme co těmhle mladým běhá hlavou

Rhox - 31. května 2006 11:18

Kouknu na toho muže v tom černém plášti jak říkal že je občanem... Hej sice nechápu jak jsi to udělal ale jsem docela i vychovaný takže ti děkuju... jinak ctěný bojovník Rhox né k tvým službám ale ke všeobecné pomoci až na některé... Pohrdavě se podívám na Samraela... Když přiletí orel a naněm je náš průvodce tak uctivě pokývu hlavou a počkám až odejdou stráže a ti hobiti a jen tak hodím do vzduchu... Tady si asi někdo povíšil... Trochu se zasměji jelikož jsme to podal hůmoristicky... můž začal mluvit znova a tak mi něco řiká že bych měl odpovědět... Takže asi takhle bych řekl že to bylo já jsem byl se svým kámošem kdesi na horách ale z hezkých zelených hor byly najednou hory sněžné a pak jsme potkali cosi co svítilo modře moc se mi to nelíbilo a tak jsem tomu utnul tipec... Po chvíli jsem našel je... (gestikulace ruky)... a seznámil se snimi Grundlixovi jsme trochu pomohl a tak jako někteří asi to že jsem s eoběvil moc dobře nepřijali tím myslím tu hezkou slečnu a jejího přítele... a tak se odnás odpoutali asi se jí nelíbilo že se tam ukázal a přidal někdo mých rozměrů... Nikomu jsme znich neublížil jenom jsem chtěl pomoct... Již jen zaklepu hlavou a pokračuji v chůzi do věže jak nám náš průvodce řekl... Přitom se držim u Grundlixe a furt tak divně a všelijak si prohlížím to čemu oni řikájí knihy... vždy» je to stejně k ničemu maximálně jsou dobré ty obrázky ale písmena nebo jak se tomu řiká??? ach jo dočeho jsem to zase vlezl sčím jsme to zase souhlasil??? No musím dodržet slovo... Tohle je problém číslo jedna a druhej problém je ten Vrah nebo co to je... vždy» takhle se vrazi a assasinové neoblékají a hlavně na sobě nenosí X moc zbraní měli by být lehkými a mrštnými takhle se nebude ani moc hýbat.. ale on zase tak těžkej nebyl kdož jsem ho hodil na ty dvě stráže... je pravda že stráže padli hezky jako nějaký kuželky... příště až naněm budu klečet tak ho utluču... nemám rád když si ze mě někdo dělá srandu!!! jako můj otec!!! zasloužil si to... ukopat k smrti takový lidi... Nakonec se trošku rozuměji usměju...

Samrael - 31. května 2006 18:52

Pomalu se sbírám ze země a dýky na mě občas zachrastí. Podívám se na Rhoxe a v očích se zračí chladný vztek. To....Bylo podlé. Jak může ta vaše rasa nazývat nás těmi špatnými a temnými, když nemáte ani za mák cti. Ještě znechuceně plivnu jeho směrem. Jednou, budeš umírat barbare. A pak si vzpomeneš na všechny skutky čestné i nečestné, jež jsi vykonal. A poté po zhodnocení půjdeš do pekla dobrovolně. Visí na tobě znamení naší bohyně, už teď patříš jí. A proto jsem tu já... Ach jak rád bych teď ukončil tvůj život, za to jak jsi mne zostudil. Ale ona má s tebou své plány a já jsem byl vybrán, abych dohlédl na jejich uskutečnění... Teď se vzdálím, ale věz, že budu vždycky někde poblíž... S hrdě vztyčenou hlavou odejdu. Odcházím středem a bez zastavení, beze slova, bez pohledu. Za chvíli se už ztratím za rohem uličky.

Pán Jeskyně - 31. května 2006 19:07

Samrael se tedy ztratil z dohledu a vy pkračjete do věže. Crom, Arkás a Krieger tam s vámi ale nejdou s různými omluvami dostanou od Uthwiana štědrou odměnu za pomoc při cestě a odejdou si každý po svém. Vcházíte do věže a průchod se za vámi zavře. Chvíli je úplná tma, ale poté se jako na povel rozsvítí mnoho světel. Před sebou vidíte velice prostornou místnost, tvořenou čtvercem, ze strany vchodu jej překrýá ještě oblouk vnější zdi. Zdá se, žee věž bude uvnitř na plochu velice prostorná, neb tohle jistě není jediná místnost. Přímo proti vám je slušný stůl, na něm kalamář, pero a nějaké knihy, svitky a váhy. Židle za stolem je však prázdná. Na zemi je natažen notně ošoupaný nevýrazný koberec a kolem místnosti na stěnách visí svícny, dvě tapisérie, obě zachycující údolí, ve kterém jste, ale každá odjinud a jinou část. Světlo je zde tlumené, ale na jedné z nich můžete ropoznat postavu na koni, na okraji údolí, tom samém, kterým jste vkročili. Jinak je místnost poměrně holá. V každé ze čtyř stěn jsou jedny dveře, krásně vyřezávané, v případě levých dveří tepané různými rostlinami a ptáky. Zajímavostí je strop, kterýžto jest rovný a vyzdoben výjevem, který bere dech. Když se totiž podíváte vzhůru, máte skoro pocit dušení, nebo» a stropě je velice realisticky vymalována vodní hladina, ale ze spoda, z vody. Dokonce máte pocit, že prosvítající sluneční paprsky jsou skutečné.

Rhox - 31. května 2006 20:13
	Otočím se na Grundlixe hele jak to myslel s těma bohama a tim že mě chce zabít??? to jako že s emam bát nebo co??? a nebo mi chtěl naznačit že si to nevyřídíme teď ale až později až to nebudu čekat... Podrbu se rukou na čele a pak vejdu tam kd ejsem nikdy nebyl... A jediné co se mi povede je tupě zírat!!!

Grundlix Rudovous - 31. května 2006 22:14

Jejich bohyní myslel asi Shilien, četl jsem o ní že je to jejich nejuctívanější bohyně. Je to bohyně smrti a pomsty. Když řekl že máš znamení jejich bohyně znaméná to asi že jsi nějaký vyvlený nebo že tě drowové mají zabít, jako že jsi označený kus na porážku. Ale podle toho co o drowech vím kdyby si měl umřít bez vyššího záměru už by si se taklhle neptal, ale jak říká mů děd "prděl do hlíny". Trochu se pousměji ale pak si vzpomenu na vážnost situace.Takže nevím, může to znamenat obojí. Odpovím Rhoxovi a i se svým poníkem vcházím do zřejmě magických dveří věže.

Rhox - 01. června 2006 12:34

Z mého dumání se zase rozkoukám a dojde mi co mi vlastně Grundlix řekl... Jo aha a hele myslíš že by šlo nějak zjistit co po mě ta bohy ně chce??? já jsme totiž uplně normální Barbar... teda ne jsem vyjímečne a nejlepší... ale to je ejdno to sem teď nebudu plést... Směju s evslastnímu fórku ale pak zvážním jelikož mi může jít opravdu o život... Nějaký znamení nějaká bohyně sakra co sem provědl tak strašnýho vždy» oni si to zasloužili... musí jít nějak se s tou bohyní spojit nebo si sní promluvit aby mi zdělila můj účel na zemi... Jinak nebudu mít jistotu v ničem... o neznáš nějakej způsob??? Neni to napsaný no víš v čem v těch knihách... Jelikož takhle nemám dobrej pocit z ničeho... a nemůžu se pořádně soustředit... Kouknu na Harektana... Ty o tom nic nevíš??? sakra já normálně nic nevim... celej život jsme se snažil akorát bojovat a teď jsem se zapletl s bohyní... vstekle máchnu rukou do vzduchu... a pak začnu vyhlížel Lorda Maria...

Harektan II. - 01. června 2006 14:46

Celou dobu jen sleduji situaci, dalo by se říct z povzdálí. Potom se ale na scéně objevil záhadný, spořádaný občan. Jsem jím celkem překvapen. Nevím jestli mile či naopak. Už jsem zažil pár nehezkých situací a konfliktů s někým, jako je on. Nechci se o tom bavit nahlas, proto radši využiju naší vrozené vlastnosti, telepatie. Ne přímo v dračím jazyce, ale s plazím přízvukem v mysli řeknu: Kdo jssssi? Předssstav sse.., prokaž přílušnossst tvé letky. Řekni mi tvé jméno.., bratře... Můj "hlas" byl tajemný a tichý. Zajímalo by mne, odkud se tu vzal, chtěl bych poznat jeho minulost. A jestli zjistím, že je to jeden z vyvrženců, pozná moc mého ohně a taky si trochu protáhnu křídla. Je jako já.... Jsem tím opravdu velmi znepokojen.., budeme si muset promluvit osamotě. Jestli se něco stalo na Dračím ostrově....Budu muset zakročit. Ohlídnu se tedy po svých přátelích: Jděte napřed..., já a tady pan "občan" si bedeme muset promluvit, pozdravte ode mne lorda Maria a vysvětlete mu, že jsem měl neodkladnou debatu. Navštívím jej později, bude-li si to přát. Pochopí to. A Rhoxi..., co se týče mne.., já na bohy nevěřím, kdyby totiž byli bohové, nestvořili by tak malicherná stvoření jako jsme my. Pousměji se a opět se začnu věnovat našemu nově příchozímu.

Cellebriand z Larakosy - 01. června 2006 15:30

Ačkoliv jsem si vědom příslušnosti Herektanovy. Lehce proto pokývu hlavou a ukročím, čímž poskytnu dotatek prostopu k projití Rhoxe, Grundlixe a ostatních. " Jakým právem chceš vědět mé jméno bratře?" obrátím se v myšlenkách k tobě, hledíc upřeně do tvých očí. Až nyní si povšimneš, jakou mají mé oči barvu. Čistě bílá bělma se na tebe obrátila ve zdánlivě mrtvém pohledu. "Odešel jsem, opustil jsem to bezhlavé zabíjení. Zřekl jsem se jich." v mých myšlenkách spatříš několik obrazů. Na prvním vidíš hořící vesnici nad níž krouží dva draci, lidé ječí, umírají v plamenech. V tom se na scéně objeví další drak bělostné šupiny odrazí sluneční paprsky při útoku na jednoho z draků. Drápy, krev, maso...bolest.... ucítíš vzpomínky na tu chvíli které ti předám. Skoro vysílený jsem se tehdy vrhl na druhého draka, zatímco tělo prvního bylo spalováno ohněm z radnice. Utekl.. ten druhý utekl když viděl že jeho bratr padl. Uletěl jsem jen pár metrů a zhroutil se vyčerpáním. "Ti lidé byli neviní." pravím smutně a v tvé mysli se vynoří další scéna. Spatříš nevelkou, spoře osvětlenou jeskyni, a v ní překrásnou dívku. Dlouhé tmavé vlasy volně sčesané na zádech, překrásné tvary kryté lehkým oblečením a překrásný úsměv ve tváři. Tam na lůžku kouse od ní ležím já, ovázán na několika místech.. na místech, kde mne zasáhly spáry draka. "Ta dívka mne vyléčila." další scéna, nyní jsem již uzdravený, a žiju s onou dívkou spokojeně ve vesnici, spatříš, že je to ona vypálená vesnice, nyní již opravená a znovuvybudovaná. Bylo to tři roky po útoku. "A pak přišli znovu." Tentokráte nevidíš draky, ale jezdce, do vesnice vtrhla skupina pěti jezdců, koně které měly u tlam pěnu koulely oči v děsu. Začalo vraždění. Vše jsem pozoroval z dálky, nemohl jsem zasáhnout, příliš daleko.. a tak dlouho jsem se neproměnil... první proměna se mi nepoveda.. ani druhá ani třetí. V tom jsem ucítil bolestivé trnutí u srdce... je mrtvá.. uvědomil jsem si a proměna se povedla. "Nebyli to lidé.. ale draci." sledoval jsem ty Jezdce a spatřil jejich proměnu. Všech pět se proměnilo zpět v draky, spokojeně se bavili o úspěchu jejich .. "..lovu.. chápeš to ? Oni tomu říkali lov." Následně shlédneš několik dalších obrazů. Na kadém vydíš mrtvého draka. "Každého z nich jsem zabil... a pak odešel.. už téměř sto let chodím po světě a sbírám vědomosti.. odprostil jsem se od dračího postoje k lidem a nyní se cítím svobodný." sklopím oči a na chvíli zahlédneš v koutcích slzy. "Čeho si žádáš příteli?" zeptám se pak nahlas "Nikomu nepřísluší právo soudit mé činy. Nikomu. já sám jsem svým soudce i svým vězením." dodám v myšlenkách "... a jsem sám.."

Harektan II. - 01. června 2006 19:08

Jeho slova mě velice rozrušila, ale zároveň i potěšila, jelikož jsem tím zjistil, že to není jeden z vyvrženců. Tvá dojímavá scéna se na mém kamenném výrazu nijak neprojevila. Až ten konec, to že je zabil, přesně tohle bych udělal i já, jelikož to tak prostě má být. Sdílím tvůj názor..., je mi líto těch lidí...Lehce skloním hlavu a pak se na tebe znova podívám: Ptal ses jakým právem se tě ptám, ptal jsem se tě proto, abych zjistil, jestli nejsi jeden z těch, které jsi zabil..., teď už vím, že ne. tím jsem taky velmi potěšen a dávám ti to i najevo. Ti jenž zabíjení bezbraných stvoření proti našemu ohni říkají "lov", se nazývají Vyvrženci, jsou to odpadlíci, které vede temný a zlý, černý drak. On jediný si totiž myslí, že tím, že jsme mocní, velcí, a podle něj nadřazení, máme vládnout světu, máme vládnout, ale ne lidem. Lidi podle něj jsou na světě jen proto, aby nás zachovali ve formě. My jsme byli lovci. Naše inteligence od té doby však natolik vzrostla, že jsme naše zvyky zavrhli. Už nejsme lovci, jsme přátelé. Lidé se nás sice ještě bojí, ale nadejde šas, kdy budeme žít pospolu. Na důkaz toho, že jsem bratr, a že mám stejný cíl, podám ti ruku. Máme stejný cíl a pohání nás stejná touha....zabít ty vyvrhely... Teď se i ve mě probudil dravec a mé oči na důkaz začli lehounce zářit rudě a zlatě. Pojďme spolu..., dva jsou lepší než jeden...., Abychom si la enbyli tak cizí, pokusím se ti vylíčit jak probíhal můj příběh. Víš, já narozdíl od tebe nebyl vždy drak..., tím jsem se stal později, je to ale i výhoda, jelikož znám lidi mnohem lépe než ty...Jak je znatelné z měho jména, jsem šlechtic.., ano byl jsem. Můj otec však nebyl moc dobrý obchodník a zadlužil se. Za to byl zabit..., matka potom také.., utíkal jsem před těmi, kteří mi zabili rodiče, a pak jsem se doslechl o Dračím ostrově, prý se nikdo ještě odtamtud nevrátil. Ale bylo to jediné místo, kam by za mnou nešli. Vydal jsem se tam.., a našel důvod názvu toho ostrova. Byli na něm draci..., nevím ani proč, ale učili mne dračí magii, a nakonec jsem se STAL drakem, vše je díky magii, je to ale zároveň přirozené, protože né každý šlověk by se jím mohl stát. A teď se snažím vymítit zlo, o kterém jsem se dozvěděl na ostrově. A to zlo jsou naši bratři.., bratři..., jak jsem je tak hmohl nazvat...., prostě oni.. Moji minulost jsem trochu pozměnil, ale to on neví, neví, že jsem se stal drakem díky tomu, že jeden ze starších draků přesunul část své duše, důležité k mé proměně. Já se stal drakem díky daru, který mi dali tyto ušlechtilá stvoření. Díky DARU.....Potom jsem si uvědomil, že jsem mu neřekl své dračí jméno: Koliastraz

Pán Jeskyně - 01. června 2006 21:48

Bez dalšího pobízení se otevřou dveře nalevo. Nikdo za nimi nestojí, ale je to jasná pozvánka pro vás tři, abyste vstoupili. Tedy se tak stane. Po výzdobě původní místnosti vás překvapí strohost téhle. Je velice malá, sotva tři metry čtverečné, jen tak tak se sem vejdete s rhoxem, aniž byste se nespálili o jedinou výbavu místnosti, totiž svícny, rozmístěné po čtyřech stěnách z šedého kamene. Dveře se za vámi náhle zavřou až ve vás hrkne. Chvílku se nic neděje. Pak ale vyšlehnou plameny v jednoduchých svícnech vysoko, až vás ovane horko. Okamžitě změní barvu na fialovou a pak úplně zhasnou. Chvíli jste potmě, než se znovu rozsvítí a otevřou se dveře. Za nimi je kruhová místnost, ne o moc větší než tahle a je skoro celá zaplněná kulatým tmavým stolem. Naproti vám sedí na jedné z židlí mírumilovně vypadající hobit. Má bohatý brokátový doublet s prošívanými rukávy a na hlavě stejný klobouk s nějkaým světlým, snad rajčím perem. Bříško se mu slušně nadouvá a lehce rezavé kučery lemují plný, upocený obličej, možná trochu pobledlý. Naproti tomu má ale nohy na stole a na své židli je mírně zhoupnutý. Mile se na vás usmívá a kine vám, abste přišli blíž. Až když stojíte v místnosti všimnete si Uthwiana. Elf má na sobě šistou halenu, zelenou kazajku a kalhoty, s bílými panskými punčochami. na nohou má zlatem okované střevíce a jeho obličej je směsice formálnosti a špatně skrývaného rozjaření. Prosím posaďte se Pronese lord Marius přívětivým tónem.

Rhox - 01. června 2006 21:58

Co to bylo za plameny??? sakra mám vůbec všechno??? aby mě neokradli... rychle zkontroluji svoje věci... Zdravím Vy jste lord Marius??? jsme myslel že jste větší a tak no prostě jsem si vás představoval jinak... Ale to nevadí... chtěl jsem vám jenom oznámit že sem rychle postupují ty hloupé zmrzlé věci a vůbec se nám to nelíbí... a pak jestli bude čas rád bych se vás na něco zeptal... šlo by to??? prosím vyskytl se mi takovej menčí problém... jo málem bych zapoměl moje jméno je Rhox Bojovník Rhox... velectěný z kmene....??? no to je ejdno... jsem ochoten vám s čímkoliv pomoc.... ale tak to je snad zatím vše co bych vám řekl nebo tak... Jsem v jeho přítomnosti dosti nervózní... a nevím čím to je... furt se rozhlížím po místnosti a po svých společnících...

Grundlix Rudovous - 01. června 2006 22:00

Cestou věží si vše pečlivě prohlížím a skritě obdivuji. Když vejdeme do místnosti s Uthwianem a tím hobitem jsem zaskočen, nemlůuvě otom že poník kterého jsem vedl za uzdu se vypařil a v místnosti s námi není. Když nám Uthwian pokyne abysme se posadili udělám tak. Chíli si celý prohlížím hobita a pak ze mě vyleze otázka. S prominutím začnu ostýchavě lorde Máriusi, ale nevěděl jsem že se hobití rasa zabývá magií a už vůbec bych nečekal že ten veleznámí a mocný mág bude hobit. Řeknu a odmlčím se. ..jen doufám že se neurezí.. Proletí mi hlavou.

Pán Jeskyně - 01. června 2006 22:16

Márius vás přejede očima a jeho obličej se trochu svraští, jak nad něčím usilovně přemýšlí. Pak vás sede ještě jednou a hlasitě, neskrývaně, upřímně a hutným hlasem se zasměje. Ne pánové, vy odpus»te mně. Nečekal jsem takovouhle skupinku tří vyhládlých, utrmácených mužů. Skutečně jste mě překvapili. Odmlčí se a luskne prsty. Před vámi se objeví hora nejrůznějších pokrmů, přes kteé je hobita sotva vidět. Notak, co koukáte jezte. Na tvou otázku Grundlixi Rudovousi, mi hobiti máme ve skutečnosti už poměrně dlouhou tradici v kouzelnictví, alespoň podle hobitích měřítek. Ačkoli většinou jde o pouhé jednoduché iluze. A přestože se mohu nazývat mistrem magie vody a adeptem magie života, nejsem zdaleka nejmocnějším kouzelníkem v okolí. Asi tak na stejné úrovni, jako váš Fangir, ale asi ho neznáš, žije od ostatních trpaslíků v ústraní. Pak se otočí na Rhoxe. Trefně řečeno. Ty tupé zmrzlé věci postupují směrem sem. Uthwian mi to už sdělil, ale zatím je drží moje bariéra. Takže máme dost času na tvůj problém...

Cellebriand z Larakosy - 01. června 2006 22:25

"Mám podivné jméno v našem jazyce Itkovian zní Itkovian Otathalian." Chvíli se zamyslím nad tvým původem než přijmu tvou ruku "Myslím, že dračí vládci nemohli přijmout člověka vhodnějšího k tomuto údělu." Sklopím hlavu a touto lehkou úklonou dám jasně najevo, že souhlasím s tvou nabídkou. "Dračí čest je to jediné na čem záleží."¨ Pravím ještě v myšlenkách.. "Za čest příteli." usměju se poté co vyřknu tato slova nahlas a rukou ukážu směrem k průchodu. "Myslím že bychom se měli vydat za nimi, přeci jenom... kdo ví co může zase Rhox spáchat." zasměji se lehce a můj smích, nyní znějící jako padající střípky skla se rozezní okolím. "Za co se vydáváš v této lidské podobě?" zeptám se ještě abych náhodou neporušil tvou "masku". "Já sám dávám přednost tomu, aby si lidé mysleli, že jsem učenec, popřípadě magický učeň, přece jenom to vyvolá méně otázek než když řeknu že jsem drak." doplním ještě a vykročím do věže.

Harektan II. - 01. června 2006 22:29
	Za čest!! zatvářím se tvrdě. Děkuji za přijetí,...za co se vydávám, za to, co jsem...jsem mág. Správně bych měl být nazýván dračí mág, ale to by vzbuzovalo až přespříliš pozornosti. Řeknu a pousměji se nad poznámkou o Rhoxovi. Ano...pojďmě..., už nás asi očekávají.. Dopovím a lehkým krokem se vydám do věže. Za svými přáteli.

Pán Jeskyně - 01. června 2006 22:34

Harektan, Cellebriand: Projdete stejnou procedurou, jako ostatní. Když vejdete, naleznete předem popsanou scénu + Salena, Grundlixe a Rhoxe, kteří sedí zády k vám a před nimi je spousta jídla. Marius je s nimi zabrán do rozhovoru, ale když vejdete, zvedne k vám pohled. Vzduch najednou, jakoby zhoustnul, jak se rozlévá magie po malé místnosti a stéká po kameni, který už jí vsákl příliž mnoho. Prosím posaďte se pánové, právě řešíme Rhoxův problém a také můj problém s Lady Arcticou, budu poctěn, pokud k tomu máte co dodat...

Harektan II. - 01. června 2006 22:39

Vůbec nejsem překvapen z toho co se děje. Jsem naopak udiven, že toho bylo tak málo. No asi to nebude zas takový velikán. Nad touto myšlenkou jsem se rozesmál, navíc když jsem uviděl malého hobita, který jen tak tak vidí přes hroudu jídla. No je to hobit, nevím o tom, že ti jsou mágoví, ale budiž, lidé se taky moc často nestávají draky. Jsem "poctěn"... řeknu s lehkou ironií v hlase, tu ale brzy zase uložím ke spánku, protože tohle se nehodí. Mno..., abych řekl pravdu, zima je pro mne jako kudla na krku..., nemám ji v lásce, ale ten, kdo se v ní vyžívá není můj nepřítel. Ale ti zmrzlíci, ti jsou velcí nepřátelé. Tím kdo se v ní vyžívá jsem myslel ledového draka. Usednu ke stolu a napiju se vína.

Grundlix Rudovous - 02. června 2006 12:54

Fangir? Jó to mág který bojoval ještě ve Velkých válkách s mími předky. Ten už nežije, nebo se to alespoň říká. Nikdo ho neviděl už padesát let. Já hozahlédl jen jednou kdy šel za starostou našeho města. Bylo to velké pozdvižení. Řeknu a zasměju se jako když zpomínáte na staré bezstarostné mládí. POtom ekouknu na jídlo a pravím. Když jste řekl že ovládáte iluze tak tohle jídlo je také iluze? Jestli ano tak smekám, opravdu voní a mě se už zbíhají slyny. To mi připomíná že sem dlouho nejedl. Vyhrkne ze mě a já celý nedočkavý čekám na odpověď. ..a» je pravé já mam hlad....

Rhox - 02. června 2006 13:25

Jídlo...To jediné mi po mém prvním zaseknutém pohledu vyjde z úst... natáhnu svou obří ruku směrem k tomu velkému krocanovi a utrhnu mu stehno... Dobrý jako pravý... díky... Okamžitě s edo toho zakousnu... Jo tak ten můj problém no nevim jestli to je přímo problém al ev bozích s emoc nevyznám a jeden no jak bych ho papsl no prostě chlap asi vrah podle toho co měl na sobě... Mi žekl že nesu nějaké znamení na sobě nějaké jejich bohyně... prý by mi on sám rát setnul hlavu ale že úrej má jeho bohyně semnou jiné záměry a já se ptám jestli je nějaká možnost jak ty záměry zjistit... Trošku divně se kouknu na toho muže jelikož mluvím s plnou pusou jako pravý barbar... Pivo by nebylo??? Jen tak ze mě vyhrkně a očekávám že na mě ten muž začne nadávat že jsem neurvalí či něco dalšího...

Pán Jeskyně - 02. června 2006 20:19

Myslím si, že váš přítel vám to právě potvrdil. Jídlo není ani trochu magické, pouze sem magicky dopravené. Jakmile to dořekne obejví se před Grundlixem a Rhoxem pinta přetékajícího svcětlého hobitího, jehož bohatá pěna silně smáčí stůl, jak přetéká z cínových korbelů. Na brabara to působí téměř hypnoticky, na trpaslíka trochu méně, nebo» nic se nevyrovná trpasličímu černému. Mág se poté obrátí na Rhoxe. Zatímco Uthwian stále stojí a na všechny se usmívá. Marius se předkloní a mne si zamyšleně holou bradu. Málem mu při tom manévru spadne klobouk do tváře. A znáte pane Rhoxi, jméno toho boha, nebo snad víte, co je to za chlapa? Nerad bych vidl vraha tady ve městě, zvláště po té malé nehodě s vínem...

Grundlix Rudovous - 03. června 2006 10:58
	Vidím že Rhox je omámenpivem a jídlem a že neodpovídá na Máriusovu otázku. Je to bohyně jménem Shilien a ten muž jak o něm Rhox vyprávěl je drow. Vyleze ze mě a pustím se do jídla.

Aachen - 03. června 2006 11:42
	soukromá zpráva od Aachen pro MH: Prosím, uvedeš mne nějak? Třeba Kde se vzala, tu se vzala.... Vůbec nevím, kde se družina nachází atp. Děkuju Ti předem!!! :)

Rhox - 03. června 2006 11:50

Zamyšleně se kouknu na strop pak se napiji piva a postavým ho na stůl... No to jméno jak jenom to bylo.... (přihmouřim oči) jo už vím Shilien to je to jméno... A ten "vrah" nevím přesně jestli je to vrah ale Grundlix říkal něco jako že tuto bohyni vzívají vrahové nebo co... a že to nemusí světšit nic dobrého když si mě vyhlédla... Netrpělivě se znova zakusnu do dtehna a mé oči přebíhají z jednoho jídla na druhé... Máte to moc dobré... ale doufám že jako mě nic neuděláte... já zato nemůžu že si mě vyhlídla... já sní nechtěl mít nic společnýho... Opřu se pořádně do křesla a čekám na něco aniž bych věděl na co...

Pán Jeskyně - 03. června 2006 16:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Družina je na pohovoru u zdejšího lorda-čaroděje Maria. Právě před chvílí přisli do města a po malém incidentu se k němu dostali, aby mu povděli o blížícím se nepříteli. Ve městě se taky setkali s Drowem Samraelem, který by v téměř plně obsazeném městě hobity, elfy a lidmi neměl nic dělat. To je právě ten Drow, s kterým se už dlouho znáte. Protloukáte se společně životem. U něho si nahrazuješ svojí rodinu a on je zase příliš společenský na drowa, než aby se toulal světem sám. Vždycky jsi měla pocit, že bloumáte jenom tak, kam vás vítr zanese, ale on má veskutečnosti jisté poslání, které ti není známo. Jednou se o něm prořekl, ale nikdy ti nic konkrétního neřekl. Po píchodu do tohohle krásného kraje (popis o pár stránek vzadu) ti poskočilo srdce. Oproti močálům, kterými jste nedávno prošli, je to naprostá lahůdka. Okamžitě jste zamířili do města, s nádhernou bílou věží. Byli jste ale rozděleni u hradeb, kde nechtěli strážní Samraela vpustit. Řekl ti tedy, a» na něj čekáš uvnitř, v nějakém hostinci poblíž hradeb a svěřil ti něco ze svých peněz, jelikož si nebyl jist tvím vlastním obnosem. Už je téměř tma, když najdeš konečně útulný hostinec. Vešla jsi dovnitř a snědla něco k večeři. Poté sis vyžádala pokoj a odešla nahoru s tím, že Samraela najdeš druhý den. Okolí opravdu vypadá velmi mírumilovně... Vyšla jsi do patra k pokojům a otevřela třetí dveře, které ti určil hostinský. Hned jak si vešla, vytušila jsi, že už v pokoji někdo je. A opravdu, hned za dveřmi, nyní za tebou stojí Samrael...

Samrael - 03. června 2006 16:12
	soukromá zpráva od Samrael pro Dobrý večer milady. Doufám, že večeře byla dobrá. Postele jsou u nás velice měkké a příjemné... Zavtipkuji a v očích se mi honí vichni čerti. Sotva jsem jí slyšel přicházet. Byl by z ní sakra dobrý Drow. Měl bych si zapamatovat, abych jí nikdy nenaštval, nebo se jednou neprobudím. Ta holka mě nikdy nepřestane udivovat...

Pán Jeskyně - 03. června 2006 16:42

Hmm Shilien. Sestra smrti. Podle drowů je to samotná smrt, ale mi mágové víme svoj a myslím si, že oba učení pánové budou mít také nějaký svůj názor. Na chvíli se odmlčí a podívá se na Harektana a Cellebrianda. Může to znamenat mnoho, ale dvě možnosti jsou nejpravděpodobnější. Buď to těchtějí zabít, nebo jsi něco jako svatý, pro všechny uctívače Shilien. Pokud jsi kupříkladu spáchal nějaký hrozný čin, třeba nějakou brutální vraždu, pak preferuji tu druhou možnost, plus, poku bys byl terčem, myslím si, že bys už nežil... Na chvíli se znovu odmlčí, aby se zakousl do š»avnatého, žlutého jablka. Hned jakmile spolkne sousto, pokračuje. Ale tohle, teď musíme odložit stranou. Pánové, mám provás veelice lákavou nabídku. A krom jiného aké apeluji na vaše city. Moje obraná kouzla jsou sice silná, ale ahle invaze lady Arcticy tu už jednou byla. Věřte mi, nedělala by to znovu, pokud by neměla silného spojence. Předpokládám, že takový spojenec bude pocházet z kruhu mágů-vládců, jakím jsem i já. Pokud se skutečně někdo skrytě spojil, musíme učinit protiopatření. Znovu se zakousne do jablka a hodí na vás spiklenecký kukuč, jakby to pro něj byla nějaká hra. Určitě se spojila s někým, kdo ovládá temnou magii. Pak tu je také čarděj Tempest, jehož magie vzduchu je té lady Arcticy hodně podobná. Proto od vás něco potřebuji. Znovu na chvíli přestane, ale tentokráte drží jablko zamyšleně v ruce. Víte, mám velice málo bojechopných mužů a to méně vycičených. Z vlastní skušenosti vím, že hobtům stačí málo výcviku a téměř žádná výzbroj a dokáží bránit své domovy. Ale stejně to bude dosti chabé, proti hordám zmrzlíků a potvorám z ledových plání. A já budu mít dost co dělat, abych je uchránil od lady Arcticy a jejích kouzel, ne však už od vojska. Moje bariéra je ještě chvíli zadrží, takže bude mít někdo šanci sehnat pomoc. To potřebuju od vás. Dá vám prostor, abyste si to mohli srovnat, pak pokračuje: Musíte se dostat k Julii, vůdkyni opatrovníků a také královně lesních elfů. A požádat jí o pomoc. Také budu potřebovat, abyste se dostali do podzemní říše Temných elfů a k jejich královně Arachně. Arctica stejně jako já je neutrální a tudíš je jen na čarodějích samotných, koho budou a jestli podporovat. Očekávám, že nebude chtít spolupracovat, ale stačí jí donutit, aby se nepřidávala k Arctice. Nemyslím si, že právě ona je jejím prvním spojencem, takže můžete mít úspěch. A navíc jste mi nahráli do ruky karty v podobě Rhoxe. Díky němu a jejich bohyni Shilien byste si měli vynutit přístup do podzemní říše, bez střetu s drowskými hlídkami. K tomu ale budete zřejmě potřebovat i toho drowa. Je teď někde ve městě, nechám ho najít a přivést. Vstupy do podzemí hlídají trpaslíci, ale neměl by s nimi být problém. Bohužel nemůžete až do tvé domoviny Grundlixy. Tihle trpaslíci jsou z jiného klanu, ale třeba si budete rozumět.

Harektan II. - 03. června 2006 17:01

Zatímco jsem hltal jídlo jak nejrychleji to šlo tak, aby to bylo v souladu s etiketou, vykládal pan Marius svůj problém, když se z počátku ptal na náš názor o bozích, poškrábal jsem se na bradě a řeknu s očima v sloup, jelikož jsem to už jednou řekl a nemám chu» to opakovat. Přesto ale odpovím: No co se žáče mne, jak jsem již řekl, nevěřím na bohy. Podle mne by žádný bůh s kapkou rozumu nevytvořil lidi a jim podobné. A pokud by přece jen byli bohové, tak jsme na jejich šachovnici, kde oni s námi hrají partii. Ale spíš se přikláním k té první verzi. Hned potom co domluvím, pustím se znova do jídla a sladkého vína. Vyslechnu si příběh. Jsem celkem překvapen, že má hobit buď naprosto kus=, nebo naopak detailní informace o svých protivnících. A navíc to bere jako hru. Když ale vzpomenu na to, že musíme za elfy, znechuceně se zatvářím. elfové....., jak já nemám rád elfy..., jsou tak.., vznešení, namyšlení, fanaticky zabraní do přírody, sobečtí, zajímá je jen jejich záměr. Myyslí si, že jsou první rasou světa,ale my víme svoje....SSSSSSSSSS Zasyčení mi vyletí z úst a ten kdo sedí opravdu blízko jej mohl zaslechnout. Já bych ale rád věděl.., pane Mariusi, proč si takhle hrajete s tou ženou? A co byste nám slíbil za pomoc. Víte, nechci vás nijak razit, ale jakásy šarvátka mágů není můj cíl...

Aachen - 03. června 2006 19:54

soukromá zpráva od Aachen pro Otočím se po známém hlase a po slovech Samraela se zatvářím naprosto vážně. "Ach ano, pane, večeře byla výtečná, avšak neškodila by špětkla soli." Žuchnu sebou na postel a dodám: "A víno bylo taktéž lahodné, dala bych si ještě kapku..." Pak se zasměju odlehčeným tónem a zeptám se: "Kde ses tu vzal? Hlavně mi neříkej, že tě strážní nakonec pustili dobrovolně..." Zakroutím halvou a vzpomenu si na jeden z našich četných zážitků. Tehdy jsem strážím ten melér nezáviděla... Teď sebou plácnu úplně, až na záda a zaskuhrám: "Jak já bych spala..."

Samrael - 03. června 2006 20:00

soukromá zpráva od Samrael pro No víš jak to chodí, řekneš jim, že na tebe mají být hodní a.... Chvíli tě napínám a zároveň si vychutnávám pohled. A objeví se skupinka, která sem zapadá asi tak jako já mezi trpaslíky. A to bys nevěřila, mají sebou velice velikého velice hřmotného člověka. Ten chlapík si klidně přijde ke kapitánovi stráže a zeptá se ho, kde si může nabrousit meč... Ten páprda byl tak vyvedenej z míry, že si vůbec nevšim, že jsem mu proklouznul... Skoro se směju, ale něco mi v tom zdá se brání. Začíná ti to být divné, protože normálně bych se nahlas zasmál, až by se sklo třáslo. Když o tom tak mluvíš, vůbec by mi nevadilo, kdybych si taky pomalu šel lehnout. Obdařím tě hladovým pohledem, který znáš už až příliš dobře. Jak se zdá, ani mně nebyla nedávná dlouhá cesta přes močál ,kde se nedalo zastavit nějak příjemná...

Aachen - 03. června 2006 20:07

soukromá zpráva od Aachen pro Usměju se naprosto nevinným a odzborjujícím úsměvem, typickým jen pro určité okamžiky: "Pravda, močály byly nepříjemné, páchnoucí, postele jsou tu měkké..." Začnu se taky smát, ale úplně jinak, než ty. Pak se jakoby zamyslím, zamračím se, ale tvář se mi znovu náhle rozjasní hraným svitnutím nové myšlenky. Pomalu si začnu rozvazovat těsnou šněrovačku koženého korzetu. "Vy si, pane, nepůjdete lehnout?" Řeknu provokativně. Ještě se zamyslím nad tvým divným, málem neupřímným smíchem, ale pustím to z hlavy. Vždy» noc je ještě tak mladá!

Samrael - 03. června 2006 20:33

soukromá zpráva od Samrael pro Na chvíli si uvědomím, jak se dívám. Kdybych nebyl drow, snad se i červenám. I po takovém množství času stráveném společně, mě nepřestaneš uchvacovat. Jednou rukou rozvážu tkanici pláště a ještě než sse mi sveze z ramen, poradím si s přezkou na hrudi, která důmyslně spíná celý můj "postroj" na zbraně. Všechno ze mě se zaziřenčením spadá na zem. Nevěnuji tomu pozornost, jak bych měl a jak jsem dělával, když jsme se neznali. Přistupuji blíž k lůžku a cestou si rozepínám koženou kazajku a halenu pod ní. (obojí v černé :-) Chvatně se skloním a po dlouhé době tě vášnivě políbím. V močálu jsme neměli skoro žádný kontakt, nebo» mám z čistě praktických důvodů svého koně. Pomalu sjíždí mé hladové rty od rtů níž, přes krk, až k ňadrům. Mezitím tě jedna má ruka hladí po vlasech, zatímco druhá chvatně rozepíná knoflíky haleny. Kožená vesta už leží někde za mnou...

Aachen - 03. června 2006 21:11
	soukromá zpráva od Aachen pro Usměju se a zavřu oči. Ruka mi zajede do vlasů a začne jemně masírovat spánky. Druhá ruka dál rozvazuje šněrovačku a odhazuje na zem přebytečné zbraně, jako památeční dýku, meč... MH: K tomuhle není víc co napsat :)

Pán Jeskyně - 03. června 2006 21:34

Marius se znovu zakloní v židli a zašklebí se na Harektana. Nevím mistře, co by tobě mohlo býti dosti dobrou odměnou. Tady pan trpaslík jistě nepohrdne malým dárkem. Samozřejmě jsem se ještě neodvděčil za vaše doasavadní služby. Luskne. V tom se před vámi vprostřed stolu objeví polštářek, drahé rudé látky se zlatou nití s prošivem. Ale na něm je Safír, Smaragd a Rubín velikosti Grundlixovy dlaně. Všechny tři jsou vyýborně broušené. Neboj se, mistře trpaslíku, jsou pravé jako vaše jídlo. Panu barbarovi snad dám zlato, pokud si nepřeje nic jiného. Možná ještě njaké to archivní hobití víno. Jinak pánové mluvte, co byste chtěli? Co bude v mích možnostech pro vás udělám... Pak se vrátí pohledem k Harektanovi: Nevím, co budete chtít, ale vězte, že ač se to tak zdá já nejsem bezcitný jako bohové a nehraji si s životy mích lidí. Jen se na situaci musím dívat s nadhledem, protože je skutečně hrozivá a už bych z toho zešílel. Chci chránit svůj lid. Žijeme v prosperitě, ale není to tak dávno, co válka pustošila tuto zemi. JJá nehodlám něco takového opakovat!

Harektan II. - 03. června 2006 21:43

Když se mě zeptá hobití kouzelník co bych chtěl, jsem potěšen. Pokud možno požadoval bych abychom navázali spojení. Telepatické samozřejmě. Dále bych chtěl klíč k rozlučtění vašich kouzel, abychom se mohli kdykoli teleportovat zpět. A dále..., chci informace. Informace o působení draků.., zlých. To» jsou mé požadavky,...Co vy na to?? Řeknu trochu pohrdavým tónem. Jsem zvědav co mi odpoví. navíc, pokd bychom zjistili, že jsi lotr.., jednoduše tě zabiju..... Pomyslím si, ale samozřejmě po patřičnném zabránění vpádu do mé mysli....

Pán Jeskyně - 03. června 2006 21:58

Marius se stále mračí, ale už mnohem méně. Jdi a dej rozkaz, a» seženou toho drowa...! Prohodí přes rameno k Uthwianovi, který okamžitě odspěchá. Pak se otočí na Harektana a skoro už se usmívá. Myslím, že kouzelníci jsou všichni stejní, všichni jsme paranoidní... Tázavě se podívá Harektanovi do očí, pak pokračuje: Dobrá tedy, otevřu vám svou mysl pro telepatické spojení. Ovšem, pokud zaútočí lady Arctica, nebudu ho moci používat. Navíc musím neustále udržovat bariéru, tak toho prosím využívejte co nejméně... Spolu s tím vám dám přesné kouzlo pro teleportaci přímo do této místnosti. A co se draků týče no... Na mém území žije jenom jeden drak, zlatý. Ale nevím, jestli již není po smrti. Už když jsem ho viděl poprvé byl prastarý. Jinak jediní draci, kteří mi připdají zlí jsou ledoví draci, které přivede Arctica... Dokončí vyčerpávající proslov. Tedy můžeme začít, nerad bych vás překvapil náhlým náporem na vědomí. tahle věta zní poměrně hodně komicky, když si uvědomíte všichni, že mluví hobit s drakem...

Harektan II. - 03. června 2006 22:04

On je obeznámen s draky.., naší situací.., ksakru... Pousměji se nad myšlenkou našeho paranoismu: Ano..asi máte pravdu..Teď už to mohu říci. Zlatý drak je císař.., náš velitel. Je už ale starý a nemá následníka. Ledový drak jej chtěl nahradit, ale to se zavrhlo a on se zbláznil. Proto je jaký je....Ale byl dobrý..A co sse týče informací.., nechci je teď..sestavte týmy a nechte je a» bádají..To je to co chci!! Na konci věty trochu přitvrdím. Dál upíjím vína a jsem rád, že se mohu bavit s někým stejným jako já.., tedy skoro..

Pán Jeskyně - 03. června 2006 22:06
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zřejmě je již hluboká noc, soudě podle toho, jak dlouho jsi mohla spát. Ležíte nazí se Samraelem a vzájemné teplo je vám velice příjemné. Za chvíli se ale ozve znovu to, co tě probudilo. Je to bouchání na dveře vašeho skromného pokoje. Samrael, ač vycvičený je prostě příliš unaven, než aby ho to vzbudilo...

Pán Jeskyně - 03. června 2006 22:16
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Udělám co mohu... Náhle ti zazní v hlavě. Díky tvému oustředění nařeč jsi vůbec nezaregistroval přítomnost cizího vědomí, ač tvé myšlenkové bariéry samozřejmě vydržely... MH: Tak by to mohlo být na dračím ostrově, ale na pevnině je draků mnohem víc. Ač pravda, zlatí jsou nejvzácnější...

Aachen - 03. června 2006 22:25

soukromá zpráva od Aachen pro Pomalu vstanu a zvednu ze země nějaký kus oblečení. Je to Samrealův pláš». Otočím se na skoro spícího, pohladím ho pohledem po tváři a přes své nahé tělo látku přehodím. Už už chci popadnout klíč, když mne něco napadne. Noc... Někdo bouchá na dveře... Mírně podezřelé... "Kdo je tam?" Houknu tak nahlas, aby ne dotyčný slyšel, ale zase tak potichu, aby se Samrael nemuel budit.

Pán Jeskyně - 03. června 2006 22:34
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chvíli se nic neděje, pak se zpoza dveří ozve lidský hlas. Ihned poznáš kapitána od brány, který vás nechtěl vpustit. Tady je kapitán městské stráže. Z pověření lorda Maria otevřte a vydejte nám drowa! Je předvolán k Mariovy ve věci velké důležitosti. Slibujeme, že mu nebude ublíženo.

Aachen - 03. června 2006 22:39
	V tu chvíli nevím, co bych měla udělat. Dojdu tedy k Samraelovi, kleknu si vedle něj a pohladím jej po vlasech. "Nědo tě potřebuje, probuď se..." Promlouvám k němu milým tónem. Sama se po chvíli však zahrabu zpátky do pokrývek na zemi, protože v pokoji nějak teplo není. Teď večer? Hm, jak myslí.... Však Samrael si s nimi poradí... Říkám si v duchu a pomalu usínám.

Grundlix Rudovous - 04. června 2006 01:22

Na výzvu Mária abysme si každý vybrali podle svého gusta odpovím takto. Nech si své drahokami Lorde Márie. Já bych po tobě chtěl něco jiného. Tyto časy jsou těžké pro každou zmi pro každou rasu. My trpaslíci jsme velmi blízko Lady Arctidy abysme jí mohli čelit. Náš lid je statečný a silný, v boji nezná s nepřítelem slitování a je vytrvalí, ale je nás málo a mnoho z našeho umění bylo po Velkých válkách zapomenuto. Proto tě prosím, uzavři s mím vládcem Branou dohodu. Věřže jesli budeš potřebovat náš lid hrdě vypochoduje z podzemních měst na pomoc tvé vlasti. Řeknu plně vážně a trochu smutně. A jestli bych mohl mít ještě jedno přání, řekni Fangirovi že jeho lid ho potřebuje.

Salen - 04. června 2006 18:58

"Ne....Po zlatě netoužím, mistře Mariusi. Nač je všechno zlato světa někomu, kdo ztratil vlastní minulost a ačkoliv stokrát jistě prošel krajem svého dětství, nepoznává jej, coby svůj domov." Odpovím, když jsou nám nabízeny dary. "Rád pomohu, bude-li to v mých silách. Ptáte-li se však, co bych si přál vícx, nežli zlato, drahokamy, nebo slávu, přál bych si znát, kým jsem byl, odkud pocházím a kdo jsou moji rodiče. A pamatovat si na ně. Není však na světě moci, která toto dokáže. Alespoň.....o ní nevím."

Rhox - 04. června 2006 19:18

Když se dozvím vše co jsem chtěl vědět... Brutální vraždu??? já??? ne.... to neni možný otec si to zasloužil... bratr taky.... a no nějak si nepamatuju co bych komu dalšího udělal když teda zapomenu na ty usekaný ruce nohy hlavy atd... tak vlastně nic no... já nechci umřít!!! V tom mě z mích myšlenek vyruší zlato... Takže no zlato jak bych to řekl... ano něco málo bych chtěl... ale hlavní věc kterou si přeji je znovusjednocení našeho barbarského kmene... nějak tak tuším že všichni které jsem znal se sice rozprchli ale byli natolik dobří že mrtví nemohou býti... vždy» to byli obávaní lovci draků a další havětě... Při slovu havě» se ohlédnu na Harektana... Nemyslel jsem to zase tak jak to vyznělo... To je věc kterou bych chtěl... abych mohl konečně právoplatně usednoutna trůn po mém mrtvém otci... Když tedy zapomenu na nějaké ty drobnosti které potřebuji na cestu která jistě bude dlouhá něco jako je kůň, dobrý víno a mnoho dalších věcí... již se usměji milejc a ukousnu si další část masa a usměji se co to dá... Vim že jsem to už řikal ale to maso je fakt dobrý... chtěl bych nějaké silné zvýře na kterém s edá jezdit nemusel by to být kůň třeba nosorožec a nebo tedy opravdu silný velký kůň aby mě bez problémů unesl... Ohlížím se na ostatních a zjiš»uji že s emožná někteří diví tomu že jsem řekl nosorožec... No co ve kmeni jsem měli jeden obrázek a tam byl vyobrazen bojovník na nosorožci... a mě se to velmi líbilo... Zavrtím hlavou...

Pán Jeskyně - 04. června 2006 22:38

Když se všichni rozpovídají o tom, co by chtěli, Mariovy zaskočí jablko v krku. Chvíli kašle a pak si pomůže prudkým árazem di ioěradla židle, což ho zase téměř převrátí. Tak....ehm....ehm nejdříve....ehm....k panu trpaslíkovy...hrrhmm. Je Úžasné, co mi zde nabízíte. Tedy provedeme to jednodušeji. První, zak ým vyrazíte budu elfové, pak lady Arachna. Ale když budete procházet průchody do podzemí, doručíte tuhle spěšnou zprávu temnějšímu vůdci trpaslíků a až do odvolání budete čekat na jeho rozkazy. Nechci, aby jste ten list četli před ním. Pak se otočí na Salena a rysy mu zjihnou, oči posmutní: Vaše ztráta je veliká pane barde. Těžko mne napadá, čím bych mohl pomoci. Snad jen, až budete u královny elfů Julie, doručíte jí také jednu zprávu ústní. Řekněte jí, že jí žádám aby udělal co může a pomohla vám... Pak se otočí na Rhoxe a kdyby snad pohled uměl zabíjet, Rhox by byl prošpikovaný. Ano jistě! Zásoby, zlato a nějaká cestovní zvířata jsou samozřejmostí. Ale shánět rozpuštěný kmen barbarů po celém světě, to bude chvilku trvat. Navíc nevím, jestli je to rozumné. Pokud jste ochoten počkat, dořešíme tuhle věc po závěrečné, vítězné bitvě s Arcticou. Svá poslední slova doprovodí šibalským úsměvem.

Salen - 04. června 2006 22:52
	"Děkuji vám, mistře Mariusi. Vzkaz královně Julii určitě doručím. Dříve než mě, by však měla pomoci vám." Odpovím co nejzdvořileji jsem schopen.

Pán Jeskyně - 04. června 2006 23:05

Marius se otočí na Salena. O mne si nedělejte starosti, ještě nějakou dobu to tu vydržím bez bojů. Bariéra nepadne za den, zvláš»e né tak silná a myslím si, že zmrzlíci se neodváží zaútočit be zpodpůrných kouzel lady Arcticy. Ze stejného důvodu nezaútočím já na ně. Takže nějakou dobu to půjde... Usměje se a teprve teď si uvědomujete, že už dávno není nejmladší. I Přes velice svědomitě udržovaný vzhled, jeho oči mluví pravdu. Právě v tomhle krásném momentu vstoupí do místnosti Samrael v doprovodu Uthwiana.

Samrael - 04. června 2006 23:08

Do kruhové místnosti vstupuju s triumfálním úsměvem. Samolibě se posadím na volnou židli, ale co nejdál od Rhoxe a pohodlně se opřu. Tak, jsem rád, že vás zase vidím pánové! Promluvím rozjařile, i když lehce prověšená kůže pod očima svědčí o nevyspání. Takže drahý lorde, jsem rád, že je vám lépe. Byl jsem vytažen z pohodlí své postele, i když se šetrným zacházením a hrozně rád bych se tam vrátil. Tak o je tak neodkladného, že tu sedíte a rokujete uprostřed noci?

Pán Jeskyně - 04. června 2006 23:09
	Až teď si uvědomujete, že tu sedíte poměrně hodně dlouho a když jste přišli, už se stmívalo...

Rhox - 05. června 2006 06:47

Bylo mi jasné že to bude problém na delší dobu že se to nevyřeší na měsíc či dokonce kratší dobu počítal jsme s několika lety... ale vesměs všichni řikali že jdou do hor... to jediné vám snad bude k nápomoci... Hory, skaliska, propasti to je náš rajón... takže vám děkuji.... Taktéže se mírně pousměji ale v hlavě se mi rozlinou myšlenky jak jsem tam žil a na všechny svoje přítele co mi kdy a jak pomáhali a nesnášeli mě... v duchu se tomu zasměji... Jsme po dlouhé cestě takřka bez odpočinku docela rád bych se vyspal jestli by to šlo... v klidu vyspal... podívám se na Samraela... A já myslel že nikdy nespí... že by taky museli spát??? musim snim vyřešit to jeho znamení nebo co a jestli to nepůjde tak ho snim vyřešim ručně... když se naněj tak upřeně koukám jenom lehce pokývám hlavou... Nešel by jste taky někdo spát??? nebo Lorde kde by jsme se mohli vyspat??? Kouknu tázavě na lorda a odhodím kost kterou jsme měl v ruce samozřejmě bez váhání si vezmu další část ale tentokrát to je vetší věc.. asi srnčí stehno nebo co...

Grundlix Rudovous - 05. června 2006 12:59

Na kladnou odpověď Lorda Mária skluním hlavu na výraz díků. Budu velice rád jestli mí bratranci spojí s někým tak moudrým jako jsi ty Lorde Márie. Leč v podzemních říších žije jen polovina našeho lidu, neopomínej můj lid v horách. Tam také žije náš nejmilostivější král Kwalma z Jeskyní. Mí bratranci v podzemní říši jsou celkem dobře hcráněni protože mají kolem sebe teď už silného spojence a salší, ale lid v horách je nejblíže mrazivé moci Lady Arctidy, měj to prosímk na paměti. Odmlčím se celkem dlouhé řeči. Když Rhox řekne něco o spaní uvědomím si že je vlastně večer nebo už noc a že bych se celkem vyspal. Ano já půjdu mám toho už dneska dost. Řknua dluze zívnu že mi málem praskne pusa.

Pán Jeskyně - 05. června 2006 22:13

Dobrá tedy. Běžte se vyspat, já si zatím vezmu do parády tady pana drowa. Myslím si, že nezaškodí, pokd si na den či dva užijete krás našeho města. Mám ještě spoustu vyřizování, takže příprava cesty bude chvíli trvat... Marius vás propustí mávutím ruky a vy odejdete. Ještě předtím vám dá popis cesty do nejlepších hostinců a krčem a podá vám růvodní listinu ve smyslu, že všechny vaše útraty budou uhrazeny z jeho pokladny. Když vyjdete ven, zjiš»ujete, že je hluboká noc. Podle měsíce jsou tak dvě, tři hodiny po západu slunce.

Rhox - 05. června 2006 22:17
	Když konečně vyjdem a držím v ruce ten pergamen s tím že vše platí Marius tak jenom prohodím.. Grundlixi neřikal jsi že se chceš naučit bojovat??? nebo celkově nechcete jít semnou někdo do hostince??? mám ještě žízeň... Kouknu po ostatních a zamávám pergamenem v ruce... Noc je ještě dlouhá... a naše těla jsou mladá... Drknu do grundlixe a pak i do Salena... pojďte stejně někam musíme jít...

Samrael - 05. června 2006 22:19

soukromá zpráva od Samrael pro Tiše, jako myška proklouznu dveřmi pokoje, jenže na zlodějku, která strávila mnoho času různým skrýváním a okrádáním právě spících lidí prostě nemám. Samozřejmě mne zaslechneš, jak se kradu do pokoje. Já zase vím o tom, že nespíš, protože jsem si zvykl poslouchat tempo dechu. Potichu se k tobě přikradu a políbím tě. Zdá se, že se tu zas tak dlouho nezdržíme. Povzdechnu si.

Grundlix Rudovous - 06. června 2006 00:06

No jsem unavený. Řeknu Rhoxovi a zývnu si. ..pozvání se ale neodmítá a co přeci ještě chvíli vydržím a když před sebou máme nebezpečné časy je škoda je promrhat spaním... Jo jdu s tebou Rhoxi. Vyletí země sotva mi hlavou projede ta myšlenka. Dvě nebo čtyři rundy ještě vydržím. Á ano chtěl jsem se naučit něco z tvého řemesla, ale to počká do rána. Lord Márius říkal že tu chvíli pobudem tak nač spěchat a trénink se zbraní v ruce bych teď už asi nezvlád. Trochu se pousměji. Chceš tam i přespat Rhoxi, Lord Márius neříkal že by pro nás měl přichystané nějaká lože. Ale bylo by hříchem ho o to žádat vždy» pro nás udělal už tolik věcí. Na okamžik se odmlčím a zamyslím se. ..kdepak asi skončil Lopo....no co vyřešíme to ráno.... Tak Rhoxi která hospoda bude mít tu čest přivítat nás jako hosty. Pronesu s velkým úsměvem na tváři a hlasitým hrdelním smíchem.

Salen - 06. června 2006 00:06
	"Do hostince půjdu rád." Odpovím. "Pít ale nebudu. Zamluvím si pokoj, dopřeji si koupel a půjdu spát. Opravdu jsem unavený. Dnešní den byl více poln zážitků, než mé dny na cestách obvykle bývají. A ne všechny ty zážitky byly příjemné."

Rhox - 06. června 2006 06:38

Nejlepší cvik je když necvičíš a rovnou to zkoušíš... zajdem do nějaký lepší hospody a tam si obědnáme pokoj ale pít tam nebudem jelikož v nóbl hospodách se nic nedozvíš... takže přejdem do jiný a tam si užijem s ženckejma atd... vidímto tak že dnes si procvičíme boj beze zbraně... a zítra to bude se zbraní... Pokynu havou a namířim si to přesně do jedné z lepších hospůdek... vejdu do hospody a musím se skrčit... hospoda je tak akorát plná a já postupuji zahalen v oblečení až k baru... tam si raději na ty jejich židličky nesedám... a jen bouchnu párkrát do baru na znamení aby přišel hostinckej... Zdravim hostinckej!!! docela rád bych si zde zaplatil pokoj bylo by to možný??? a nějakou tu koupes... a trochu no vlastně dost jídla... mohl by jste mi dát od takového pokoj eklíče??? Rád bych tam dnes večer přenocoval... teď ještě musím něco zařídit al eo peněžní částky se nestarejte... Řeknu takovým hrdým tónem jelikož jsme pišný že měl Marius přujmut jakoby za svého bojovníka... Nervózně začnu poklepávat rukou na desku baru...

Pán Jeskyně - 06. června 2006 23:01

Barman se nejdříve nasupeně přižene k Rhoxovi, ale když začne mluvit o penězích, hned se sklidní. Ze skříňky pod pultem podá Rhoxovi klíče a vysvětlí cestu k pokoji, plus mu podá detailní popis, jak se používá každé důmyslné zařízení, jako na teplou vodu a podobně v obavě, že mu barbar všechno rozbije. Jinak je v hostinci pravda poměrně plno, ale ten je dost prostorný, takže rozhodně né nesnesitelně. Oproti jiným zařízením, zde je místnost osvětlená lustry a svíčkami na stolech, v umně vyzdobených svícnech. Pokoje jsou zde všech druhů a to od suterénu po podkroví.

Harektan II. - 07. června 2006 06:40

Celou tu dobu jsem šel mlčky s Rhoxem a ostatníma, kteří se rozhodli do hostince zajít. Dnes už jsem se vína, navíc vynikajícího napil dost jeho polosladká chu» mi stále drží na jazyku i hrdle, takže si nehodlám zkazit tu chu» nějakou hospodskou nekvalitní láhví. Proto si zatím nic neobjednávám a jen sedím. Stále uvažuji nad kouzlem mluvícíhomeče. Kdybych měl čas a prostor, mohl bych jej mít hotový zapár dní. Proto si sednu k nějakému prázdnému stolu. Lucernu si přiblížím a dám na levou stranu stolu, protože jsem prvák a nerad bych si stínil. Vytáhnu pergamen a brk, inkoust. Pomalu, velmi pomalu začínám psát. Dělám si v podstatě taková skripta, kde popisuji jednotlivá kouzla, kterými jsou hlas a um. Potom je jen musím dát do správného pořadí. Pokud se mi ale nepovede nějak gesty navázat na kouzla , tak aby to neporušilo rovnováhu, mohu u toho ztratit hlas, nebo mě čistá energie sežehne jako oheň. Tak si tam dál kreslím gesta, pohybu ruky, které musím udělat. Vhodné by taky bylo nějaké zaříkadlo. taky budu potřebovat zapracovat na charakteru meče. No to se ale uvidí dál.

Aachen - 07. června 2006 08:30
	soukromá zpráva od Aachen pro Povzdychnu si. "A copak? Co ti chtěli?" Řeknu dost ospalým hlasem. "A kam půjdeme?" Vychrlím najednou několik otázek...

Grundlix Rudovous - 07. června 2006 12:26
	Z věže jdu za Rhoxem až do té "nóbl hospody". Když si Rhox objednává poručím si to samé. Když si všimnu Harektana jak si jde sednout ke stolu a něco píše docela mě to zajímá, ale pak si vzpomenu že Rhox chtěl někam jít. Tak kampak tedy půjdem příteli. Zeptám se a hlavou se mi honí představy o té hospodě.

Samrael - 07. června 2006 18:10
	soukromá zpráva od Samrael pro Udělám kyselý obličej, ale nakonec to vyklopím: No zdá se, že nejdříve za tvými příbuznými, pak za trpaslíky a pak se podíváme do mé rodné země. Zajímavé ne? Celé to doprovodím dalším kyselým obličejem, ale ten za chvíli zmizí. Jediné štěstí je, že odteď za nás platí sám lord Marius. A chvíli tu pobudeme, takže máme snad dost času...

Ellonnin Netnůviel - 07. června 2006 18:25

Sedím v hospodě u stolu a poměrně se nudím V rukou třímám Innosovu sošku a šeptám si Odpust mi pane za to,že jsem tě zradil a opustil klášter v Beersheebě!!Vím že hřešit je lidské,a odpouštět božské,vyzívám tě proto ODPUST mi! V hospodě je poměrně hodně lidí,tak doufám že můj polohlas nebylo moc slyšet..... ....a hele ho,támhleten si něco šmrdlá na pergamen.....asi nějaký vzdělanec,mohli bychom si rozumět Pomalu vstanu,zastrčím sošku Innosovu do mého kněžského roucha a zamířím ke stolu,kde sedí Harektan. Když už stojím téměř nad ním,oslovím ho Dobrý den......smím si přisednout??

Harektan II. - 07. června 2006 18:32

Zatím se mi celkem daří úspěšně rozšiřovat kouzlo. Nejsem nijak nadšený hlukem, který je kolem mne, ale dá se to vydržet. Navíc jsem si kolem sebe udělal malý zvukový obal o poloměru asi metr. Najednou jej naruší nějaký člověk a ptá se jestli si může přisednout. Podle sošky, kterou třímá v ruce, bych předpokládal, že je to kněz. Hloupý lidský kněz. No jelikož už mě celekm nebaví tu jen tak sedět, odpovím: Samozřejmě, ale tím pádem mně také zvete na víno, je to tak? Trochu se pousměji a čekám na to, jak muž zareaguje...

Ellonnin Netnůviel - 07. června 2006 18:39

.....aha....já tu auru cítil už zdáli...je to kouzelník,takže asi VELMI vzdělaný člověk..... Je celkem příjemný a jeho vzhled mi též nevadí. Kdyř Innos dovolil,tak dovolil,čím víc lidí si bude dopřávat jeho dary,tím lépe!! Kouzlo ještě poznám tak se postavy zeptám: Mistře kouzelníku,jaké to mocné kouzlo tu tvoříte?? Volám k sobě barmana a poroučím si dvě sklenky vína pro mě a pro mého společníka. ....heh....zapoměl jsem se představit...jmenuji se Bratr Beersheeb.

Harektan II. - 07. června 2006 18:53

Abych jej přivítall a poděkoval za víno, zvednu se a lehkým kývnutím hlavy a podáním ruky jej přivítám. Pak pokynu, aby se posadil. Když mi řekl své jméno, také se představím: Já jsem Herektan..., jak jste si asi všiml jsem mágem...., už nějaký ten pátek... Při zmínce o kouzle se na pergamen ještě jednou podívám, jako bych si ani nebyl jistý tím co vytvořím. Mělo by to být kouzlo, které dá meči řeč..., je to pro měho dobrého přítele, kterého neznám dlouho, ale už jej tak mohu nazvat... Když nám přinesou víno, naliju nám oboum a usrknu si. Není tak dobré jakou Maria, ale dá se, je trochu víc kyselé.., to já nerad... A odkud jste? Co vás přivedlo do těchto krajů?

Ellonnin Netnůviel - 07. června 2006 19:00

...právě na tohle jsem doufal že se nezeptá.... Posunu se trochu ke stolu a začnu vyprávět Přicházím z Beersheeby,je to klášterní město nedaleko západní hranice země,z kláštera jsem byl vyhnán,protože jsem ůdajně zhřešil......závist je strašná věc! Jakoby si ufňuknu,a pokračuju Putoval jsem daleko,a velmi dlouho,naštěstí jsem ale dorazil do nějakého města.... Zahledím se na kouzlo a ještě se podivím K čemu bude pro Innose zbraň,která umí mluvit??

Harektan II. - 07. června 2006 19:11
	Jsem celkem udiven tím, že on zhřešil, a že jeho hřích je závist. Pokud vím závist je lidská vlastnost.., ne hřích. To samé taky řeknu i nahlas... na co je meči řeč? To je zajímavá otázka.., na spoustu a žádnou věc záŕoveň, mě osobně to taky připadá zbytečn=, ale takový válečník má jediného přítele, meč a když si s ním může popovídat, je to skvělé, nemyslíte?

Ellonnin Netnůviel - 07. června 2006 19:20

.....záleží,jestli válečník ještě slintá,nebo je ostřílený,a má v sobě kilo železa navíc!!... Ještě nevim co budu tady ve městě dělat tak se ho zeptám Jak vidím jste tu s několika přáteli..... Pohlédnu na postavy u pultu a pokračuju Nepotřebovali by jste například léčitele,nebo někoho,kdo by dokázal zapálit dříví na ohni?? Sevřu silněji Innosovu sošku a říkám Myslím,totiž že bych sám v tomto městě zemřel.. skloním hlavu a čekám na odpověď

Harektan II. - 07. června 2006 19:27
	3el na to celkem rycle..., ani o něm nic nevím..,ale vypadá, že to myslí vážně, a že je dobrýž..i přes svůj hřích: Já sice nejsem vedoucí skupiny, ale pro mne jsi samozřejmě vítzán.., mysliím, že ostatní se mnou budou souhlasit...Vítej... Pozvednu číši a napiju se....Jsem rád, že se naše skupina rozšíří.čím víc, tím líp. Mám dotaz..., existuje bůh, bohové??

Ellonnin Netnůviel - 07. června 2006 19:31
	Dekuji Innosi,že jsi mi dal druhou šanci!!Slibuji ,že ji nepromrhám,a budu ti dobře sloužit i nadále! Moc vám děkuji vznešený mágu....Vyprávějte mi prosím o skutcích vaší skvělé družiny! Radostně se zavrtoším na židli a poslouchám...

Harektan II. - 07. června 2006 19:35

Jak jsem již řekl, jsem s touto skupinou jen chvíli.., nevím nic o jejích skutcích, právě jsme však dostali úkol.., o něm ale později...A prosím...říkejte mi jménem...Nerad slyším lichotky.., jsem jimi potěšen, ale nevíte s kým mluvíte.. Neříkám to nijak výhružně,spíš se u toho usmívám...pak se ale vrátím k bohům a svou otázku o existenci bohl zopakuji. Znova si usrkknu vína. Trochu kysee se zatvářím....Bohové..., no teda...zajímavé... Potom se podívám po ostatních a když je stále vidím u baru, zavolám na ně: Přátelé..., pojďte sem prosím.., rád bych vám někoho představil...Zavolám a rukou poukážu na mého společnáka....

Aachen - 07. června 2006 19:39

soukromá zpráva od Aachen pro Kyselý obličej okázale ignoruji, ale sama se po chviličce zatvářím stejně. Heh, příbuzní. Tak jestli to bude blízká rodina, tak to pěkně děkuju... Každopádně u Samraela jsme ještě nebyli... "Sám velký Marius? A co se stalo, že se obrátil na své "staré známé?" Že by mu docházely vlstní zbraně?" Zašklebím se. Jestli se do něčeho připletl tenhle chlápek, moc dobrého z toho nekouká... Mysl mi začerní ty nejtemnější myšlenky na všechno, co bychom díky Jeho Lordstvu mohli, či dokonce museli zažít. Pak ale postřehnu Samraelův dodatek. "Tak hodně času? A na co, prosím tě?" Zeptám se se starým dobrým úsměvem na rtech.

Rhox - 07. června 2006 20:33

Dlouho přemýšlím a vzpomínám na to kam zajít do hospody a pak si vzpomenu na jeden pajzl o kterém nám né moc rád řekl Márius... Vim kam zajdem.. ale... v tom promluví Halektam a já se otočím s trošku nepříčetným pohledem že mě vyrušil... Co se zase děje??? koho nám chceš představit??? popostoupím blíže ke stolu a tam spatřím toho muže není velký a tak jenom kouknu od zhora dolů jak vypadá... Bojovník Rhox... co od nás chcete??? přisednu si a jen tak kouknu na ty klikyháky co napsal Harektan... To je ono??? hmmmm dobrý... vidím že umíš dodržet slovo za to se ti nějak odvděčím... až budeš potřebovat a jako že určitě budeš tak mi dej vědět jsem schopnej se i z pekla vrátit jenom abych zplatil svůj dluh... Vážným tónem promluvim... No nic mám ještě nějaký jednání v jiné hospodě takže bych řekl ře Harektan to zvládne... my s Grundlixem zajdem pro nějaké informace nebo prostě pro zábavu do nějaký hospody... tak se zatim mějte... Odsunu stůl přičemž tím přimáčku trochu všechny co sedí naproti mě a odejde... Ještě se vrátím a kdybych tu ráno nebyl tam sedím asi v městském žaláři... teda pokud mě chytěj... Zasměju se a mizím ve dveřích...

Ellonnin Netnůviel - 07. června 2006 20:42
	....heh... Poněkud povedený chlapík co?? odkašlu si a pokračuji To pro něho je ten meč?? Pokusím se Harektanovi nějak pomoci: Mistře mágu,mohu vám nějak pomoci s vašimi kouzly??V klášteře jsem vedl knihovnu a obstarával kouzelné svitky! Heh...at aky jsem se neco málo naučil,ale to nemusíš vědět dráčku:-))

Grundlix Rudovous - 07. června 2006 21:54

Ještě než jsem s Rhoxem odešel No tak mé jméno už znáte, Grundlix Rudovous k vašim službám. Představím se a mírně se ukloním. Pak spěchám za Rhoxem. Kam to tedy jdeme, Márius se zmínil o nějaké putyce to mi asi ušlo. Jo a co si to řikal že jestli se nevrátíš budeš v šatlavě. Zeptám se hned jak mě to napadne. ...doufám že nemá v plánu udělat nějakou hloupost nechci si tu udělat špatnou pověst.... Projde mi hlavou a kráčím vedle Rhoxe ani nevím kam.

Rhox - 07. června 2006 22:01

No vždy» nám řekl kde jsou jaký hospody tak se tam jdem kouknout do nějaký kde jsou žencký... nemínim tuhle noc obětovat jenom tak klábosení u stolu... a kde jsou žencký jsou i informace a všelijaký lidi to si pamatuj... hlídej si peníze... nikam nějak nespěchám ale namířim si to přímo do toho hostince kam jsme chtěl... je to opravdu díra ale moje očekávání s esplnilo ženský a pivo... a hudba a všechen ten hnust co jinejm vadí... bez váhání vejdu... a čekám na Grundlixe...

Grundlix Rudovous - 07. června 2006 23:00

Ano už se mi rozednívá, to víš už sem unavený po tak náročném dni. Trpaslík ani člověk nezmrzne každý den jen tak náhodou. Když jsme u toho ještě jednou ti děkuji. Řeknu a podívám se vzhůru na Rhoxe. Co vůbec bylo to co si mi nalil do pusy? Zeptám se a vcházím do hospody. Několik stolů je obsazeno muži vesele se smějícími, některý má v náruči i ženu. Ve vzduchu se vznáší nějaký čoud asi z dýmek, do toho všeho hraje pěkná muzika a všichni se baví. Všechno přejedu pohledem. No tak kam si sedneme?.

Salen - 08. června 2006 01:00

I já šel celou cestu do toho kvalitního hostince se všemi třemi pány mlčky. Jsem příliš unaven a příliš zaměstnán vlastními úvahami, než abych se zapojoval do Rhoxovy jednostranné rozpravy. V hostinci jsem slušně pozdravil, posadil jsem se k některému volnému stolu, abych vzápětí zjistil, že zde už zaujal své místo i do písemností a nákresů zahloubaný mistr Harektan. Chtěl jsem tedy učinit slušnému vychování zadost a zeptat se, zda mohu přisednout, ale byl tak zahloubámn do své práce, že má slova asi nevnímal. Přisedl jsem tedy znova.....tentokrát trochu dál od bádajícího čaroděje, abych ho nerušil a narozdíl od Rhoxe a trpaslíka Grundlixe jsem si zde, kromě pokoje, objednal též večeři, sklenku vína před spaním....a lázeň. Během chvíle, kdy jsem si objednával, přistoupil ke stolu jakýsi mnich a zeptal se, zda si může přisednout. Mág svolí a pustí se dokonce s mnichem do řeči. Sedím tedy chvíli tiše a doufám, že když už jsem se nezeptal na svolení, nebudu alespoň rušit v jejich debatě. Když tu nás mistr Harektan sám pozve a mnicha nám představí jménem, kterým jsem zaslechl, že se mnich sám představoval. Povstanu tedy, jak se sluší, ukloním se a představím se. "Těší mě, že mohu poznat skutečného muže víry, Bratře Beersheebe. Mé jméno je Salen. Pod tímto jménem jsem také znám, coby komponista, muzikus a básník. Mistr můzy zpěvu, hudby a poesie. Jedním slovem bard." Poté se Rhox a Grundlix omluví a odejdou......a já zde zůstávám se dvěma učenými pány, mnichem a mágem.....a čekám, až se hostinský postará o mou objednávku. Pokud tedy bude ochoten.

Ellonnin Netnůviel - 08. června 2006 14:43
	....oh...další dobrodruh...jeho aura je neurčitá....až zvláštní...... Podívám se na Salena a povídám mu Oh....básník,jaké krásné básně jsi přivedl na tento Innosem stvořený krásný svět? Zavrtoším se na židli a stisknu v kapse Innosovu sošku Ty jsi též přišel s těmito pány,aby jsi splnil vůli Innosovu a jistě někomu hodně pomohl? Zeptám se nejistě až podlézavým toonem

Rhox - 08. června 2006 19:40

No tak nevim asi někoho odstrčíme aby jsme se posadili... je tu docela plnos místy na sezení... přijdu k jednomu stolu a slušně poklepu jednomu chlápkovi kterej má na klíně posazenou ženckou aby mi uhnul že se chceme také posadit... Posuňse chceme si taky sednou... nemusíš se tu tolik rozvalovat... Strčim do něj a usadim se je tam místo i úpro Grundlixe... ale muži se to asi očividně nelíbí... Pojď posaďse tady musíš mít ostrý lokty nikdo ti nic nedá zadarmo... bouchnu do stolu a řeknu... ale co obědnávej to určitě umíš.... jseš v takovim lokále poprvý nebo už jsi byl v týhle díře... Řeknu ti že by jsme tu mohli dostat informace nebo si aspoň pořádně užít... s nějakou ženckou co??? Drknu do něj a usměju se...

Pán Jeskyně - 08. června 2006 20:21

V přeplněném lokále je sotva slyšet. Když Rhox zasedne a odstrčí muže vedle sebe, tomu se to opravdu nelíbí, protože se za chvíli válí na zemi. Při pohledu na Rhoxovu muskulaturu se ale raději stáhne jinam. Dívka, která seděla na něm si jenom odplivne a odejde někam za výčep. Lokál je opravdu hlučný a nacpaný. Osazenstvo jsou převážně lidé, i když je vidět pár hobitů, ale velmi málo. Škála jakosti piva, dívek i dýchatelnosti vzduchu je poměrně dosti široká. Přetékající korbely, pinty a půllitry piva roznáší několik dívek a žen, většinou v rozevlátých sukních po kolena a korzetech, s pokročilým večerem již značně povolených, nebo» je skutečně občas nedýchatelno. Do toho všeho se mísí hlasité rozmluvy hostů a kolem nějakého klučiny s houslemi v rohu místnosti sedí, nebo postává banda pijáků a všichni zpívají oplzlé hospodské odrhovačky. Vůně silně maštěného jídla se mísí s různými druhy tabáku a býlí a zápachem rozlitého alkoholu.

Samrael - 08. června 2006 20:30

soukromá zpráva od Samrael pro Natočím hlavu, tak abych ti viděl přímo do očí. Ve tmě vidím jako kočka a tak se nějakou chvíli utápím v těch dvou bodech světla, na které jsem si poslední dobou zvykl a zahrnul je jako nedílnou součást svého života. Co se s námi stane? Co všechno může přinést tahle výprava? Na to radši nemyslet. Žijeme tady a teď. Bojovník co se kouká jen za sebe jednou upadne přes svou vlastní nohu. Ty přece víš....Zase vyrážíme, ne hned, ne zítra, ale třeba potom. Vyrážíme někam, kde se nám může stát hodně. Nechci ztratit ani jednu minutu ztrávenou s tebou. V hlase mám zvláštní vážnost. Nenechám ti ale čas na přemýšlenou a zahrnu tě vášnivými polibky, jako by to měla být poslední noc světa...

Grundlix Rudovous - 08. června 2006 21:47

Jo jo někam si sednem, ale maj tu skoro plno. Řeknu nebo spíše zařvu na Rhoxe aby mě v té výšce a hluku slyšel. On už ale odstrkuje nějakéhop chlápka a sedá si. Přisednu si k němu. Koukám celý udivený po hospodě. ...no pěkná díra přesně takle sem si to představva......řev tedy zpěv hudba tabák a ženský..........no trpaslice tady asi nebudou tak zůstanu u pití... Přemýšlím si když mě vytrhne Rhoxovy řeč. No v takovýhle díře jsem poprvý. U nás sem chodil taky do hospod, hlavně do jedné. JMenovala se U Bezvousého trpaslíka a opravdu hostinský byl bezvousí. Říkalo se že jeho předkovi spálil vousy drak který podle legendy žil nedaleko v horách. Zase se rozhlédnu po lokále. Ale takováhle díra to nebyla, byla taková střední. Né moc nóbl, ale tohle taky ne. Jaký tu chceš shánět informace jo a s ženskejma nic mít nechci. Já si dám radši pivo A taky se tak stalo. Haló hostinský přinestemi pintu nebo radši džbánek nejlepšího trpasličího piva. Když si řvaním objednám stojím u toho aby hostinský věděl odkud ho kdo volá. A co ty a ženské, koukam ty už si nějakou hledáš co? Zeptám se Rhoxe. Je vidět že hospodská nálada domě přechází se vší vervou. Už moc nemluvím spisovně a víc se směju a celkově jsem více uvolněný. Jen při Rhoxově zmínce o ženskejch mi úsměv zmizí, ale hned se zas vrátí.

Rhox - 08. června 2006 22:47

Když jsem zjistil že Grundlixova obědnávka byla slyšet tak na půl tak jsme se rozhodl jednat. Rozhlížím se po lokále a nevím za jakou slečnou se mám dřív otočit a tak když kolem mě jedna projde tak se neudržím a plácnu jí přez zadek... Hej děvče dones nám pořádnej džbán piva jo??? a jak řekl můj kamarád pořádný trpasličí... a možná i nějakou trpasliči... ale na to se zeptej jeho a né me... ty se mi totiž docela zamlouváš... Mluvím dosti nahlas jelikož chci aby to ta holak slyšela... Pak jí plácnu ještě jednou a křiknu... A a» už je to tady i stebou... jinak si pro tebe dojdu... zasměju se a bouchnu do stolu že nadskočí nadpoloviční většina tupláků co je na stole... Tak jak to vidim informace asi neseženem ale aspoň je tady zábava a neni tu takový ticho jako v tamtý... až budeme chtít klid a čistotu zajdem tam... ale zatim se můžeme bavit vínem, zpěvem a ženskejma tady... aspoň se obo líp poznáme a uvidíme jak jsou tady ti lidi na tom s kvalitou piva a všeho ostatního... Křičim na Grundlixe aby mě slyšel... a začínám netrpělivě vyhlížet tu mladou hezkou slečnu co měla tak bujnej dekolt (poprsí)...

Salen - 09. června 2006 02:29

V tom lepším hostinci "Inu.....Již jsem i nějakou tu báseň, baladu, či píseň stvořil, Bratře Beersheebe." Odpovím. Jsem ale teď příliš unaven na to, abych předváděl plody své tvorby. "Seznámili jsme se vlastně všichni velmi nedávno. V jednom malebném hostinci v údolíčku, ukrývajícím hobití vísku. Ale.....již chvíli po světě putuji. A ano, přišel jsem s těmito a ještě dalšími pány." Zdvořile přehlížím mnichovu hranou podlézavost.

Ellonnin Netnůviel - 09. června 2006 09:16

.....bardovi se asi nechce přednášet......no nic.poví mi to možná zítra......... Mě už také přemáhá ůnava,takže volám slušným gestem hostinského. Ten se přišourá ke stolu a povídá mi co chci. Zasměji se a povídám Máte tady opravdu dobré červené,nech» vám Innos požehná a daří se vám takto i nadále! Opět nasadím kněžský přátelský toon Chtěl bych si vzít pokoj na jednu noc....a pokud možno nějaký na Západní straně hostince.. Hospodský chvíli přemýšlí,a potom vytahuje klíč ze zástěry. Vytáhnu z kapsy pár mincí a podám je hostinskému ....nevim z čeho budu zejtra žít noco.... Otočím se k Harektanovi a Salenovi a povídám Pánové omluvte mě,ale mám za sebou těžký den plný putování a musím si odpočinout... Pomalu se zvedám a povídám Pokud jste mě vzali mezi sebe,tak se tu setkáme zítra ráno....Nech» vám Innos požehná a dopřeje vám dobrou noc! Odcházím nahoru do pokoje a téměř hned usínám..

Harektan II. - 09. června 2006 10:08

Příjde hostinský a dá klíč našemu knězovi. Dám hostinskému najevo,a by nikam neodcházel. Ano..., zítra ráno zde.......řeknu Beersheebovi a pak už obrátím svou pozornost k hostinksému: Taky si vezmu jeden pokoj..... I mě byl podán klíč...Tak.., příteli..., ráno zde....... řeknu Salenovi a jdu nahoru do pokoje. Pokoj není samozřejmě nijak velký, nic kromě nočního stolku, židle a slaměná postel. Odložím si své všci, včteně oblečení. Najednou se ale zhroutím k zemi v křečích. Ležím na té studené podlaze, celý se třesu. Co to........, sssssakra...., co to je...... Zaskučím s lehce plazím příízvukem. Nevím co se mi to stalo, al najednou se mi v hlavě objevil nový hlas: Ty...., omlouvám se ti za způsobenou bolest..., na velkou dálku jde navázat kontakt jen velmi bolestivě. Dračí ostrov byl napaden vyvrheli. Zastavili jsme je, ale dostávají se k moci.., víme, že mají hlavní skálu někde tam, kde jsi...., pokus se něco udělat. Po dokončení mě bolest přešla, já si pohodlně lehl do své postele. Za minutku jsem usnul...a spal jako zabitý.

Grundlix Rudovous - 11. června 2006 16:07

Ti říkám s ženskejma na mě nelez, já si zůstanu u toho pití. Řeknu veselým tónem a dodám. Dneska. Rozhlížím se po lokále jestli se ta žena už vrací, ale nevidím jí. Kde se stim courá? Hele Rhoxi když si řikal že bysme se mohli jako líp poznat tak začni. Můj život nebyl do dneska nijak zvláš» zajímavej tak mluv ty. Řeknu Rhoxovi a dál vyhlížím slečnu s pivem. Najednou se u vedlejšího stolu rozpoutá malá hádka a jeden muž vrazí pěstí tomu druhému. Ten přepadne z lavice a leží rozesmátý na zemi. Celá hospodana okamžik stichla, jakmile se dotyčný rozesmál zábava pokračuje dál. Udiveně na to zírám, myslel jsem že se poperou, ale oni si podali ruce, pijí dál a smějí se. ..no konečně... Zaletí mi myšlenky jinam když uvidím slečnu jak na stůl postavý džbán plný černého trpasličího piva a dva korbely.

Rhox - 11. června 2006 16:59

Notak fajn už tě nebudu s těma ženckejma trápit al ejá dneska nějakou chci... Vyslechnu si to co řekl Grundlix a pak se kouknu na to co se stalo... Už už si chci sundavat pláš» abych si mohl do někoho bouchnout ale oni se začnou smát a já se zase sklidním pak přijde to děvče a já si ji strhnu na klín... A mám tě ty moje slepičko dneska by jsi mi mohla dělat společnost co ty nato???Potom si uvědomim že se na něco ptal Grundlix... Jo já no co bych ti povidat... jako každej jsme se narodil... ale měl jsme bráchu byl o mnoho menčí a slabší přitom prej jsem při porodu měl já potíže... ale on se narodil první a tak byl následovníkem trůnu... dál s etam stalo něco co by se ti asi nelíbilo kdybych ti řekl ale mohlo by ti stačit kdybych ti řekl že to odpovídá tomu co řikal neb elfoun s těma zbraněma jak jse snim hodil... víš ne... Prostě jsme udělal něco co si zasloužili... potom jsme se toulal světem a slíchal jsme od lidí které jsme ještě dříve potkal a znal jsme je že jsme prý byl dítě štěstěny ale prý jenom opravdu byl do té doby než jsem udělal tu věc... a tak jsme se dal na dráhu bijce lovce bestií a všeho možnýho díky tréninku mého zdechlého otce si o sobě dovoluji říci že jsme opravdu dosti šikovný s mečem... cestoval jsem a procházel mnoha světy a zabíjel jsem mnoho lidí a mnoho bestií... videl jsme nevídané a slyšel neslíchané... ale stejně jsou to jenom babský tlachy... za celou dobu jsme ale nepotkal pořádného přítele který by semnou držel jediný kdo mi dělal celou dobu společnost je můj meč a ten ani nepromluvil proto jsme požádal Harektana aby mu dal dar řeči a já si měl ským povídat... jo a hele co se vlastně chceš naučit??? tělo máš statné jak tak koukám... Po mém proslovu mi vyschlo v krku a já vyžahnu bez problémů půl pulitru a završím to masivním říhnutím... Promiň slečinko ale to pivo se musí nějak ocenit... vypadáš dobře už jsme ti to řikal??? dneska bych nerad trávil večer sám... zasměji se a čekám co řekne Grundlix...

Salen - 12. června 2006 20:16
	Také jsem, požádal o klíč od pokoje a dostal jej. Rozloučil jsem se tedy s oběma pány, popřál jim: "Dobrou noc, drazí pánové." a odebral se vykoupat a spát.

Grundlix Rudovous - 13. června 2006 22:52

Nalju si plný korbel, chvíli se na něj koukam a pak se do něj s chutí půstím. Vypiju naráz celý korbel a naleju další. V tom začínáš osobě mluvit. ÚPoslouchám tě s napjatýma ušima a pomalu upijím z kotrbelu pivo. Hm to ses teda nenudil, zabíjení různejch potvor, jak tě poslouchám celej den tak si zabil i otce s bratry, nó zajímavý. Já toho moc neprožil. Jako kluk sem chodil do těch lepších škol abych měl vzdělání, to chtěl otec. Děd ze mě chtěl mít válečníka jako byli mí předci a on, ale otec ho neposlouchal. Děd mě potají nějakému tomu válečnickému řemeslu naučil, ale dost jsem z toho zapoměl na daleké škole kde sem strávil pět let života. Tam se mi dostalo toho skoro nejvyššího vzdělání, otec chtěl abych po něm zdědil obchod. No potom sem se vrátil domů a pomáhal otcovi v krámě. Děd mě už nechyl být když viděl že sem skoro pořád zahloubaný v knihách a radši se věnoval mím bratrům. Potom to ale neudržel a vyprávěl mi dějiny našeho rodu, hrdinské činy našich předků. Na okamžik se zastavím v řeči napiju se a pokračuju.Předtim mu to otec s matkou zakázali, ale ted sem byl už dospělý. No a to se mi začalo líbyt, protože o podobných skutcích sem jen četl a dost mě to lákalo. Tak mi daroval své dvě staré sekery a jeho přítel mi dal mého poníka Lopa. Pak sem se zbalil a vyrazil do světa dobýt si své jméno ve světě. Nějakou dobu sem jezdil od krčmy k hospodě až sem se zastavil na oběd v té kde sem se přidal k Uthwianovi no a tak sem tady. Domluvým a naráz dopiju korbel a nalijzu znovu. Chvíli si odpočinu , tozhlédnu se po hospodě a zase pokračuji. No ktěm zbraním, tak když už mam ty dědovo sekery tak asi s nimi, když sem byl malej uměl sem s takovejma sekyrama dost dobře vrhat. Trefil sem jeskyní krysu na třicet kroků, ale teďka teda nevim. Domluvím a zase piju pivo.

Rhox - 14. června 2006 06:29

Když řekne tím tónem že jsem zabil otce i bratra tak sevřu tuplaj a jediné co je slyšet je jedno rýzné "křach" tuplák se rpztříštil... a zbytek piva se rozlil po stole.... poté jsem se zhluboka nadech a poslouchal to co říkal... když domluvil tak jen tak konstatuji... Myslím že když jsi uměl tak dobře házet tak tě nemám co učit.... takové věci je totiž nezapomínají... a co no tak můžeme to jít zkusit okamžitě... nemyslíš??? Zvednu dívku se kterou jsem laškoval jak jí mám na klíně a nevrle řeknu... Jsi pěkná netykavka stebou by asi dneska nic nebylo když tě tak vidím... a to jsme tě chtěl zahrnout bohatstvim... vodjeď... Otočím jí a poš»ouchnu aby šla... dívka odchází a je ještě nějak tak v šoku... Stalo se to co jsem tak trochu čekal.... začili si o tom špitat s ostatnímaservírkama a asi jim řekla i něco co neni pravda jelikož se zvedlo pět takovejch středních chlápků no takový ti hospodský rváči no a namířili si to ke mě.... Tento rozhovor nebudu publikovat jelikož by byl velmi vulgární a konstatuji ho jedinými slo a to že jsem se zvedl z lavičky odepnul jse si pláš» a napil jsem se z korbelu jilikož tuplák je tam rozmláceej... Poté jsem ho v klidu otočil a jednou mohutnou rýnou jsme udeřil do obličeje toho statnějšího chlápka... jediné co bylo slyšet bylo lupnutí nosu a poté proud tekoucí krve je pravda že mu asi povolila i čelist jelikož měl celej obličej rudej a již se nezvedal... Dělej Grundlixi pojď mi pomoct nebudu se tu rvát sám tohle je pro týmovou práci.... To už mě udeřil do mého břicha další ale moje břicho je jako želvý krunýř a tak jse se jenom pousmál a chytil jsme chlapa zakrkem a vyslal jsme ho porti dveřím následek je asi takový že tam kde byly dveře již nejsou je tam jenom díra... Pořád jsou tam tři kteří stojí u Grundlixe a já se vydávám již pomalejším krokem knim... v tu chvíli ucítim to co se dalo očekávat přeražení židle o záda.... a rozpoutání bitky mezi všema.... Grundlixi tak směle do popisku děje nechci dělat vše sám a hlavě zase nejsem tak dokonalej... :-)

Aachen - 14. června 2006 08:22
	soukromá zpráva od Aachen pro Nad tím, cos právě řekl, vskutku přemýšlet chci a trochu mě mrzí, že nemám možnost. Nechám tě ale pokračovat, vždy» i mně chyběl pocit jistoty a bezpečí daleko v bažinách. "Půjdeme spolu. O to to bude lehčí..." Šeptám ti do ucha...

Grundlix Rudovous - 14. června 2006 17:36

Když domluvím popíjím pivo a vylsechnu Rhoxovu poznámku. ...no možná bych to dokázal ale jeto přeci už patnáct let co sem to skusil naposledy... Z myšlenek mě vytrhne Rhoxovo chování k slečně. ...a já myslel že si sní chce.... Na další myšlenky nebyl čas protože se od nějakého stolu zvedla banda odrbanců a Rhox se do nich pustil.radši bych se tomu vyhnul ...kudy se dá utéct..Blesklo mi hlavou,ale jakmile jsem slyšel Rhoxe jak volá abych mu pomohl myšlenky se mi od základu změní. aha ha rvačka a Rhox je sám haha na ně... Všechnove mě zkypí, možná tím pitím, že ho nebylo málo, jsem se celý rozzuřil. Za celý svůj život sem takhle neuvažoval, ale už se stalo. Naráz jsem vypil zbylí obsah korbelu a vstoupnul jsem si na lavici, tím sem se dostal na úrověň očí normálního člověka. To mji nestačilo tak sem vyskočil ještě na stůl, ted sem byl stejně velký jako Rhox. Trochu jsem se pokrčil v kolenech a připravil se ke skoku. Tak poďte, poďte si i pro mě no áááá. S tímto řevem sem skočil na nejbližšího pobudu a chitil jsem ho kolem krku. Padnul semnou na zem a já mu dal po hlavě železným korbelem co sem ještě držel. Prudkou ránou mi vypadl korbel z ruky, ale svou úloho splnil. tak ten se ani nehne che Vstanu a rozhlížím se po mé další oběti, vybral jsem si chlápka ktwrý zrovna praštil Rhoxe židlí přez záda. Přiběhl jsem k němu zezadu a vší silou co sem měl v noze jsem ho kopl za koleno. Okamžitě se skácel s výkřikem na zem. (z důvodu surovosti vynechám popis mého zákroku na tom maníkovi:) Jó tak ty budeš mlátit mího kámoše to si neměl! S těmito slovy mu vrazím POSLEDNÍ PĚSTÍ a nechám ho ležet. V tu chvíli do hostince vtrhne městská stráž. Hluk sice krátké, ale o to efektivnější rvačky byl slyšet daleko. a sakra radši se zdejchnu.. A tay sem tak udělal vyběhl jsem ze ven když zrovna z okna vedle dveří vyletěl chlápek a dopadl na silnici. Rychle jsem zaběhl za nejblišší roh a až teď jsem si uvědomil že tam je Rhox. ...snad se dostane rychle ven.. Pomyslím si a sleduji z pozarohu prostranství před hostincem.

Rhox - 14. června 2006 20:54

Kam běžíš??? no tak já si to snima vyřídim a nebo no fajn radši jdu taky... Zahulákám po tom co utekl Grundlix... první věc kterou vezmu je jedna z posledních nerozbytých židlí a namířil jsme si to k zadnímu východu... cesu mi zastoupil jeden borec ale pod náporem mojí židle se skácel s dost nateklou modřinou k zemi... Pokračoval jsem v cestě a u zavřených dveří k zadnímu východu stál další... nebylo nic lepšího neš udělat rychlejší krok a "prokopnout" i sním dveře... ano můž pokračoval v letu ještě dva sáhy dál a více se nezvedal... tak jsem nasadil svůj barbarsekej sprint a přez boční tmavé uličky jsem skončil v modernějším hostinci kde jsem s epředtím ubytoval... Sakra nechal jsem tam pláš» no nevadí i to se může stát... Vejdu do hostince který je už skoro prázdný a snažím se nebýt hlučný... vyjdu po schodech nahoru a zalezu si do pokoje... Doufám že Grundlix dorazí... s těmito slovy sy napouštím "vanu" a myji si... (dveře a okenice mám zavřené a zamčené meč je opřen o vanu abych ho měl po ruce...)

Grundlix Rudovous - 14. června 2006 21:51

Jsem za rohem a čekám už dost dlouho. Hluk utichl a po nějaké chvíli vyšla stráž s několika zatčenými výtržníky, Rhox mezi nimi neni. ...třeba si ho nevšimli ....no s jeho rozměri těžko takže se asi schoval... Napadne mě a čekám dál. Čekám asi deset minut a hlavou mi brázdí různé myšlenky. ..ještě tam je....ne neni......třeba sem si ho nevšim.....ne čeká až se to uplně uklidní.... Avšak zvědavost převládla a já sem se kradmo připlížil k hostinci a skrze rozbité okno sem pozoroval lokál. Rhox tam nebyl, jenom hostinský ktwerý tam uklízel tu spouš». Bylo mi ho líto, ale trpasličí pivo dělá divy. Neudržel jsem se a rozchechtal jsem se. Když si mě všiml nechal jsem na okně nějaké drobné a zmizel jsem jak nejrychleji to šlo. ..no co on se o sebe postarý je už velkej.... Proletí mi hlavou když nejdříve běžím a potom už plahočím uličkami směrem k tomu hostinci kde mám domluvený nocleh. Nějak sem to asi neunesl a skácel se v jedné ulišce na hromadu sena. Spal jsem ještě než jsem dopadl.

Rhox - 14. června 2006 22:14

V té vaně jsme usnul... a jediné co mě probralo byla studená voda... proto jsem z vany vylezl umytý jako nikdy a když jsem vypouštěl vanu tak jsem špínou ucpal odpad... No co se stává je ot v ceně... a kde je sakra ten Grundlix... snad ho to tolik nezmohlo je pravda že asi dlouho nikde takhle nebyl ale to pivo bylo fakt dobrý... sakra takhle čistej jsem nikdy nebyl... Okouknu svoje nahý tělo... je pravda že jsme dosti obdařenej ale takováhle čistota k barbarovi opravdu nejde... No tak tohle ne asi se zase začnu mejt jenom v potoce... tohele je totiž hrozný... ohnu se a seberu svou bederní roušku kterou přemáchu ve vodě... Do rána to snad uschne... zajdu k posteli a lehnu se po chvíli převalování si lehnu na zem a dám na ni deku... a konečně usnu... Ráno se vzbudím.... a to popíši jindy...

Pán Jeskyně - 18. června 2006 19:37

Vsichni bez vyjimky spi. Nekteri tak, jini onak. A nektere tedy probudi celed, nektere kohout a nektere mestska straz... Salen, Cellebriand, Harektan, Rhox a Beersheeb se probouzi poruznu vetsinou diky silnym slunecnim paprskum, ktere pronikaji siroce roztazenymi zaclonami ve velkych oknech. (Kdyz jste sli spat, byly urcite zatazene) Grundlix uz na tom neni tak dobre. Probouzi se sice jen s lehkym bolehlavem, ale za to na ne zrovna ciste kupce sena vprostred chudinske ctvrti. Jako zazrakem mu nic nechybi, ale probudila ho neprijemna zalezitost. Straznik, ktery se tudy nad ranem prochazel prave zatkl spinaveho mladika s kudrnatymi vlasy, ktery se pravdepodobne pokousel neco trpaslikovi ukrast...

Pán Jeskyně - 18. června 2006 19:42

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po prijemne stravene noci ve vzajemnem obeti se probouzis. Skvirou mezi starymi zavesy prochazi paprsek svetla, ktery konci prave v tvich ocich a tudiz te nechce nechat spat. Samrael je viditelne po dlouhe noci naprosto zabity. Pred dvermi na zemi lezi jakysi list. Kdyz ho prectes, zjistis, ze je adresovan Samraelovi. Nejdrive se tam pise, ze zustavate minimalne do zitra do vecera a ze jeho "znami" jsou v jakemsi drahem hostinci, plus se tam naleza popis cesty. Navic tam nekdo pise, ze zustavate na utratu lorda Maria a to pro jakehokoli obchodnika, nebo hostinskeho ve meste.

Grundlix Rudovous - 18. června 2006 19:54

......áááu moje hlava že já si od toho nedám pokoj už i kamarádi mi to řikali že neodhadnu míru a že když je co tak top vypiju... Honí se mi hlavou první myšlenka tohoto dne. Uvědomím si kde jsem a tozhlédnu se kolem sebe. Jsem na kupce sena v nějaké úzké smrduté uličce. ..nepochybně chudinská čtvr».....jestli jí tady vůbec mají.. Mou pozornost věnuji strážnému který zatýká nějakého mladíka. Nechte ho, co udělal!? Zeptám se strážného a motáním stávám z hromady sena. Trochu se upravím a pak jen čekám na odopověď.

Rhox - 18. června 2006 19:54

Když mě probudí ostré sluneční paprsky tak ze sebe jenom schodím deku a sáhnu po bederní roušce... pomalu se zvedám... To ej zase den bolí mě celý tělo.... to by mi měli taky zaplatit... promnu si oči a začnu se navlékat do všeho co mám což jsou už jenom boty, meč na záda a vak s vybavením... Sáhnu po dece která je na zemi a poté sáhnu i po svém meči a začnu ho lečtit aby se pořádně blýskal... poté deku zahodím a párkrát si máchnu mečem abych se hnul... Poté se udělám pár kliků a cvičně si bouchnu do skříně... (nebouchal jsme hodně takže to přežila jen se naprasknutými prkny)... Konečně jsem vzal za kliku a vydal jsem se dolu do hospody kde stál hostinský... odevzdal jsme mu mlčky klíče a promluvil jsem... Dobrý jitro dám si pořádnou snídani... což znamená asi tak takovouhle mísu vařenejch vajec... se šumkou... Naznačil jsme mísu o velikostu rozříznutého kopačáku... Té šumky hodně... a k tomu něco k pití... a pořádnej kus chleba... děkuji... jinak ta koupel je dobrá jenom nějak neodtéká voda... pousměju se a dosednu na barovou židličku... a na bar si odložím meč...

Ellonnin Netnůviel - 18. června 2006 20:50

....ah další krásné Innosem požehnané ráno... Kdo roztáhl ty záclony??Nic mě nevzbudilo??Jak to?? Celou dobu se sám sebe ptám,a vrtá mi to hlavou... Pokleknu před postel,na kterou rozbalím Innosovu sošku a začnu se modlit Nech» Innos požehná tomuto krásnému novému dni a dopřeje všem dobrým lidem samé ůspěchy a co nejméně smůly...... Vstanu a sbalím všechny své věci a zkontroluju pokoj .....áááá ta stolička je nakřivo....tááák už néé.....a co stoleček???Byl už zaprášený!! Sejdu dolů do hostince a položím na pult klíče a povídám hostinskému Prosím vás,kdo roztáhl ty záclony??? Zasměju se a pokračuju.... Víte jsem zvyklý si všechno dělat sám...

Salen - 19. června 2006 00:32

Probouzí mě příjemné teplo a jemné lechtání pod víčky, jak na ně doráží paprsky slunce. Příjemě odpočat se posadím a slastně se protáhnu, než vstanu. Pak se opláchnu, obléknu se, na chvíli otevřu okno a vpustím do pokoje svěží ranní vzduch. Pak, když kolem vše voní rynní rosou, prosvětlenou slunečními paprsky, okno opět zavřu, vezmu si věci, přes rameno si hodím popruh své milované loutny a sejdu dolů. "Přeji dobrého jitra." Pozdravím v lokále scházející se ostatní, které už znám, by» krátce a kteří v tom hostinci spali. A pak se usměji na hostinského. "Děkuji za milé probuzení kohoutím zpěvem a paprsky slunce, pane hostinský. Našla by se lehčí snídaně pro po vydatném spánku vyhládlého umělce?"

Harektan II. - 19. června 2006 20:12

Je nádherné ráno. Už nejakou dobu jsem vzhůru. Nijak moc nespím. Je to podle mě ztráta času. Už asi hodinu pracuji opět na kouzlu a můžu říci, že jej mám hotovo. Ještě jednou se podívám na pergameny a ujistím se. Ano..., mělo by to fungovat.... Řeknu spokojeně a až teď si dopřeju koupel, kterou jsem si objednal. Do vody naházím různé byliny a už si vychutnávám ten pocit. Po raní hygieně sejdu se všemi svými věcmi dolů do hostince.Zahlédu své přítele a tak se k nim okamžitě vydám, na tváři úsměv. Když projdu kolem baru, ukážu na hostinského a řeknu: Víno.... Dojdu k vám a všechny pozdravím. Jaký to krásný den.., není liž pravda....

Rhox - 19. června 2006 20:30

konečně mi muž donesl mojí obědnanou porci jídla... to toho jak pro prase... okamžitě jak to položí si to rukou přisunu k tělu a začnu to do sebe ládovat lžící... Je to dobrý.... mluvim s plnou pusou... Je tam i té šumky dost... když dojde Harektam trochu se přidusím při návalu myšlenek... nějak se směje... to je asi dobré... že by měl již meč??? přidusím se a promluvím... trochu jídla mu odpadne ze lžíce pokud se ta lžíce dá tak nazvat ona je to spíš menčí naběračka na polévku... Co se děje??? příteli... nějak se usmíváš mě bolí celé tělo jelikož jsme s ena té posteli nemohl vyspat... ale ty koukám že ano... měl jsi být včera v tom hostinci s námi bylo to uplně super i bitka byla... začnu se smát a pak si uvědomím kde je Grundlix??? dohajzlu.... zlostně bouchnu do baru... Hajzlové... snad nedostali Grundlixe... to by jsem se opravdu naštval... řekl jsme mu že ho ochránim když k něčemu dojde... musim ho jít najít... zvednu se a vyběhnu ven s mečem... pak se rozrazí dvěře od hostince a já jsme zase zpět... okamžitě sáhnu po míse k vejci a šumkou a jdu znova jen letmo nadhodím... Asi by jsme ho měli najít... nemám dobrej pocit... jde někdo semnou??? jestli ne tak kde a za jak dlouho se sejdem??? vyčkám na odpověď a buď sám nebo s někým se vydávám cestou do té oné hospody kde se to semlelo... koukám i do postraních uliček... (reakce PJ)

Harektan II. - 19. června 2006 20:37

Ano...vyspal jsem se dobře.., ale úsměv na mé tváři není jen díky tomu, je to hlavně proto, že koulo mám hotové a když budu asi ten týden zaříkat, dokážu to. Řeknu a Rhox se najednou zarazí a začne mlít něco o našem trpasličím příteli. Jako správný dravec nemohu opovrhnout lovu. Samozřejmě, že jdu s tebou.....nikdy nenechávám přátele na holičkách.... Jen co to dořeknu, na ex vypiju víno a vydám se za Rhoxem, ještě stačím mávnout na ostatní a» jdou taky...Už se těším..., možná bude ohňostroj....navíc v doprovodu zvůků narážení kovu o kov...., to bude paráda. Na mé tváři se objeví úsměv od ucha k uchu.....Není to ale moc příjemný pohled, všimli jste si totiž, že mám nějak ostré zuby a navíc rozeklaný jazyk....

Pán Jeskyně - 20. června 2006 07:47

Grundlix Zrejme se vas snazil okrast mistre trpasliku! Je mi jasne, ze po tezke noci jste nedosel do vaseho hostince ci kramku. Ale tenhle zlorad je znamy zlodej. Bohuzel jsou nase zakony prilis slabe, nez abychom se ho zbavili. Vzhledem k jeho veku ho muzu jenom den a noc pohostit ve veznici... Chrli na tebe strazny, pricemz svazuje usmudlancovi ruce. Jak je ale otocen na tebe, maly ulicnik mu kousne do nepozorne ruky a okamzite zacne utikat. Strazny tedy zakonci svuj uzasny proslov peknym revem a rozbehne se za ulicnikem. Rhox Rozbehli jste se smerem zpatky k hospode. Po chvili prijemny rani vzduch protrhl vykrik, muzsky. Okamzite jste se tedy vydali po zvuku. Kdyz jste zabihali za prvni roh, jakysi usmudlany kudrnaty kluk vrazil rhoxovi do bricha a skoncil v otresech na chodniku.

Rhox - 20. června 2006 12:29

když běžím za můžským křikem a to děcku mi nabourá do těla tak se zastavím a zasměji se... Bum.... hahahahaha Kouknu se na prcka jestli mu něco neni a jednou rukou ho zvednu do své výšky... Co jsi to udělal prcku... to jsi křičel ty??? Držím si chlapce dál od těla... Sakra mužský křik a kluk na útěku??? co to sakra je??? Chytím chlapce i druhou rukou a pořídně sním zaklepu jako bych zněch chtěl vytřást duši... (peníze)... Co no??? jak se jmenuješ??? a kdo to teda křičel??? a neviděl jsi tady náhodou takovýho trpaslíka??? Hledám ho a nejsem zrovna v dobrý náladě... upřu pohled na toho kluka a kontroluji jestli zněj něoc nevypadlo přitom jak jsem sním třásl nebo jestli si nenamočil díky mému zjevu do kalhot... Kontroluji jeho pohyby jako ostříž který chytil svojí večeři...

Grundlix Rudovous - 20. června 2006 22:14

S velkým údivem vyslechnu strážného. Na tváři se mi objevil nechápající výraz. ..jo tak takhle....a ty si ho chtěl ještě chránit a on tohle jen počkej ..... Už už chci strážnému říci o zákonech v trpasličím městě kde sem vyrůstal, když v tom se mu kluk zahryzne do paže. Rychle si uvědomím že za to zřejmě můžu já. Promiňte to sem nechtěl. Volám v běhu za strážným který ronásleduje klučinu. ...jé to sem tomu zase dal ach jo ....... snad se nám ho podaří chitit.... Počkej ty spratku až tě chytim, to uvidíš. Zařvu na adresu toho kluka a sám se divím že mi něco takového uniklo z úst. Kluka dávno nevidím a sotva stíhám strážného, ale jakmile zaběhneme za roh uvidím své přátelé, Rhoxe jak drží toho spratka ve vzduchu a nějakého muže kterého neznám. V hlavě mi to hučí jako na tržišti v pravé poledne, jedna myšlenka za druhou mi lítají v mysli. Převládne u mě aktuální téma a zařvu už celkem udýchaný. Rhoxi nepouštěj ho probůch na zem je to lapka. Potom už klusem nebo pomalým během doběhnu k přátelům. Zastavím se ruce si dám nad kolena a zapřu se jimi o nohy a zhluboka oddychuji se sklopenou hlavou. Takovýhle běh, takhle poránu a sotva sem vstal. Pak mě napadne jesli mi náhodou něco nestačil ukrást. ...měšec mám.... sekery sou v hospodě....dýmka ....á je na svém místě ...no nic mi nevzal...

Rhox - 21. června 2006 07:05

Klepu stim chlapcem jako o život a on chudák křičí... v tom doběhne Grundlix a já se na něj mlčky podívám... když domluvítak se jenom usměji a řeknu... S takovejma jsme u nás dělali jenom jedno... No vlastně dvě možná i tři věci... první byla ta že jsme mu vypálili na čelo velké Z jako zloděj... druhá možnost byla useknout mu obě ruce... a třetí možnost byla ubičování k smrti... takhle bych to nějak vyřešil... Vyberte si já dělám rád všechny způsobi a docela mi jdou teda až na to Z nikdy neni takové jaké by mělo být... Usměju se psychopatickym úsměvem na na dítě... už už sahám pro dýku a koukám se na ty lidi co jsou tam semnou nebo já snimi... jetli budou nějak reagovat...

Aachen - 25. června 2006 13:36

soukromá zpráva od Aachen pro "Téda..." Vydechnu nejprve překvapeně a až poté zjistím, že bych vlastně měla být tiše, jestliže nechci probudit Samraela. Tak ten starý panák nás nechává ve městě žít na vlastní útratu?? Říkám si a znovu pročítám dopis. Je to tak... Směji se mu v duchu... Toho bychom měli řádně využít a odměnit se mu za minule... Osnuji zlomyslné plány a sahám po oblečení. Na nahé tělo postupně připínám jednotlivé díly mé druhé kůže, k boku připoutávám nejen meč, ale i dýky. Stejně bych měla jít se Samraelem... Zamyslím se ve chvíli, kdy chci opustit pokoj, a tak přikleknu k mému milému a začnu mu šeptat do ucha. "Vstávej, lásko mjoe, něco pro tebe mám... No tak, někdo nás potřebuje..."

Pán Jeskyně - 25. června 2006 17:40

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Trhnu víčky. Snažím se nedat na sobě znát probuzení. Co nejtišeji zvednu ruce mimo tvůj dohled, abych tě vzápětí pevně chytil pod rameny a s překulením strhl pod sebe. Nejdřív ti ústa zacpou mé rty a pak se s pohledem upřeným na tvé oči a s jednou rukou ve tvých vlasech zeptám: Copak se dneska děje? Už musíme odjet? Výraz mého obličeje se změní do kyselého šklebu, jako by někdo řekl děcku, že si nesmí hrát...

Salen - 28. června 2006 01:01
	Nešel jsem s ostatními. Přinesli mi právě snídani. A navíc.....Už se jich za tím křikem žene dost a já nejsem zrovna zdatný běžec.

Pán Jeskyně - 27. července 2006 13:30

Salen Salen se pohodlně nasnídal a v pěkném ránu s bezstarostnou hlavou začal v klidném sále přepychového hostince skládat opěvnou píseň na krásu města. Uličník Jak Rhox drží kluka a třepe s ním, ten vydává jenom kňučení podobné psovi a má strachem rozevřené oči, aniž by dlouhou dobu mrknul. Teprve když začne mluvit o různých druzích trestu, začne kluk nahlas lkát a fňukat a prosí, aby ho pustil. V tu chvíli se ozve strážný: Pane, promiňte, ale bohužel zde jsme na půdě lorda Mária, proto mi ho prosím předejte... Mluví klidně a rozumně, jako ostřílený vyjednavač. V ruce se mu objeví kožená pouta a flakónek s blíže nespecifikovatelnou tekutinou. Kluk na něj kouká jako na smilování boží.

Rhox - 05. srpna 2006 14:53

Ty máš ale štěstí ty uličníku kdyby jsi byl u nás tak by jsme tě bezmilosti potrestali a ani by jsi neveděl jak... fajn strážný vemte si ho a jestli vám uteče tak no tak doufejte že se to nedozvim... Můj hlas je klidný a koukám na strážného a ta poslední slova nezní jako výhružky ale jko jasná odpověď na to že to myslím vážně ale nevyhrožujimu... MH: jsem na táboře takže nemohu pořádně psát takže se omlouvám...

Aachen - 01. září 2006 12:31

soukromá zpráva od Aachen pro Zavrtím hlavou. "Kdepak odjet. Tady pro tebe něco mám..." A se záhadným úsměvem předám Samraelovi dopis. "Pořádně si přečti, na čí útratu se dneska rozšoupneme..." V mých očích je poznat, že našemu drahému "příteli" nehodlám nic nechat levně. "Tak co?" Zeptám se, když vidím, že dopis byl přečten. "Jdeme, anebo ještě chvilku zůstaneme v teple peřin?" Koketně projedu Samraelovy vlasy a čekám, jak rozhodne.

Samrael - 01. září 2006 22:21

soukromá zpráva od Samrael pro Když se konečně rozkoukám a přečtu si dopis, jenom se mi na tváři objeví úsměv. O tomhle vím... To byl totiž můj nápad... Toho hobitího dědka jsem muse pěkně přemlouvat, aby pro nás něco takovýho proved. Jenom když ti to poslal, zkazil mi plán hrát si na boháče, ale pořád ještě můžem... Znovu se usměju a když ucítím ruku ve vlasech a tvůj návrh, zavřu oči a nakloním hlavu na stranu. Rozhodně už je načase vstávat. Máme ještě spoustu práce s oškubáváním jednoho starého kohouta. Pronesu a začnu se oblékat. Na tváři už mám svůj typický hravý úsměv, tolik mě odlišující ood ostatních drowů. Když jsem hotov, oteřu dveře a vykřiknu: Jde se na nákupy! a pak ještě dodám: Dáma má přednost. a naznačím ti rukou ke dveřím.

Grundlix Rudovous - 02. září 2006 01:50
	Jen ho nech Rhoxi snad se o něj zdejší spravedlnost postará po právu. Když se plně rozdýchám přistoupím k mladému lupiči, pohlédnu mu do očí a nejvážnějším tónem mu řeknu. Jestli to skusíš eště jednou ty zmetku, věř že tady muj kamarád Rhox nemluvil jen tak do větru. Vypalování zedka na čelo mu moc nejde, ale o to víc se snaší. Potom se ohlédnu na Rhoxe a v záklonu na něj mrknu.

Aachen - 02. září 2006 12:43

soukromá zpráva od Aachen pro Trochu mě zamrzí, žes mě odmítl, a tak si to alespoň vynahrazuji pozorováním tvé postavy při oblékání. Pak si ale řeknu: Ale co, na to ještě bude času, ovšem našeho drahého přítele máme možnost oškubat jen jednou za život.... Takže pohodím hlavou a zvesela se vydám ven z pokoje. Veškeré oblečení mám již samozřejmě dávno na sobě, taktéž zbraně jsou na svých místech pečlivě ukryty. "Tak kam nejdřív?" Zeptám se hned za dveřmi.

Samrael - 12. září 2006 19:26

soukromá zpráva od Samrael pro Trochu se zarazím. Tak to vážně netuším, ale docela bych si dal nějakou nóbl snídani a pak by se ti třeba líbily nové šaty, nebo třeba šperky? A musím se zastavit u zbrojíře, hobiti mají až nepřiměřeně dobré dýky. Usměju se a nasadím rychlý krok, tedy popravdě seběhnu schody a proletím hostincem, až málem šlápnu na nějakého chudáka co drhne podlahu. Rozrazím dveře a venku na tebe počkám a s výrazem dětské tozpustilosti ti nabídnu rámě. Tedy? Co by řekla dáma rannímu čaji? Nebo snad exotické ovoce? A nebo malé občerstvení v lázních? A čekám na tvůj výběr.

Pán Jeskyně - 12. září 2006 19:35

Uličník Kluka jste tedy předali do rukou spravedlnosti. Strážník ho dvedl v poutech za neustálého domlouvání a vyhrožování různými tresty, které Rhoxovi nesahají ani pokolena. Tedy jste se rozhodli, že se vrátíte spátky, aby jste ostatním dali vědět, že Grundlix byl nalezen. Právě když se dostanete do lepší čtvrti, zahlédnete před jakýmsi hostincem známou postavu temného elfa, který je poznat hlavně podle oblečení, nebo» stojí čelem k hostinci. Co je ovšem velice zvláštní, po jeho boku je krásná elfka. Světlé vlasy a špičaté uši mluví za vše, jenže tenhle pár je asi tak pravděpodobný, jako by tu vedle sebe stály velbloud a lama. Jsou si podobní, ale každý je úplně odjinud a pravděpodobnost jejich společného výskytu na jednom místě se velice blíží nule, navíc se očividně nemlátí, ani neurážejí, což je ještě podivnější. Oba o vás nemají ani potuchy...

Rhox - 12. září 2006 20:03

Jdu vedle Grundlixe a když si všimnu toho zmetka tak do grundlixe jenom dloubnu loktem a pokynu hlavou směrem knim... a pomalým krokem se knim i vydám tak aby mě malého Rhoxe neviděli :-) což znamená nasadím svůj rázný krok směrem k němu a je mi takřka jedno co se mi připlete pod nohy... Když konečně k tomu zmetkovy dojdu tak se ho ani nedotýkám a jenom řeknu... Uctivě tě zdravím... nejradši vych ti zacukal krkem ale přecijenom mám trochu důstojnosti... takže se chci jenom zeptat abych utužil vstahy... Jak že se to jmenuješ??? a jé co je to stebou tady za hezkou slečnu??? uctivě vás zdravím slečno moc vám to sluší... můj hlas je dosti ironický a není nikdo kdo by to nepoznal ale přecijenom komunikuji a nějak se nechystám nikomu oblížit takže mi ani moc nevylejzaj žilky na obličeji...

Grundlix Rudovous - 13. září 2006 14:04

Když si strážníkodvede mladíka, vydáme se s Rhoxem nazpět do hostice. Projdeme několik ulic, když si všimneme "chodící zbrojnice". .. a jé budou problémy.... Proletí mi hlavou. Už už chci Rhoxe odtáhnout prysč aby si ho nevšiml. Pozdě. Rhox se vydal svím přímím krokem, rovnou za zbrojnicí, nevšímaje všeho před a pod sebou. Jdu za ním. Promluví na něj, potom se věnuje elfce. Když jí řekne že jí to sluší ukloním se a pravím. Můj společník říká pravdu slečno. Pak jen čekám na reakci chodící zbrojnice.

Pán Jeskyně - 13. září 2006 16:38
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Rhox a Grundlix mluví k tobě a Samraelovi...

Pán Jeskyně - 13. září 2006 16:39
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mno měl bys být s Grundlixem a Rhoxem... BTW: Co ta tvoje jeskyně, ještě to bude nějak fungovat, stojí to hlavně kvůli tobě....

Aachen - 13. září 2006 17:25

Ulice Vyjdu ven z hostince hned za Samraelem. Po chvilince si všimnu nepřehlédnutelné dvojice, která k nám právě míří. "A ty jsi kdo?" Vyjedu po prvních slovech na neznámého. Po jeho značně ironickém dodatku, že mi to sluší, se jen ušklíbnu a odseknu: "Však ty jsi taky moc parády nepobral..." A kritickým okem si sjedu jeho posavu. Druhý muž mne příliš nezajímá, sice se usměju jeho lichotce, ale dál se věnuji tomu nesympatickému, od kterého je možno čejat další slovní útok.

Harektan II. - 13. září 2006 17:33
	soukromá zpráva od Harektan II. pro MH: jo díky..Jo bude to jet....jen co se trochu zorientuju..co nejdřív jdu na to

Rhox - 13. září 2006 17:36

Ulice Když se snaží ta malá elfka urážet můj vzhled tak mi jenom nervózně zacuká pravá ruka kde se převalý velký sval o velikosti melounu... Klid Rhoxi je to jenom ženská a ještě kevšemu elfka... při její poznámce nakloním hlavu na jednu stranu a pak na druhou jako když se rozcvičuju a nepříjemně mi v tom krku zapraská... A já si myslel že elfové jsou inteligentní nebo jak se tomu řiká... ten můj podtón nebyl myšlenej na vás... ale to je jedno když jste si ho už přivlastnila... a proč bych ti měl řikat jak se jmenuju??? když tě ani neznám??? pohlédnu do sluníčka a pak se kouknu kolem sebe kdo kolem mě chodí a kde je Grundlix kdyby se náhodou něco semlelo nerad bych abych na něj zapoměl...

Grundlix Rudovous - 13. září 2006 18:18

..oh né....nestihl jsem ho zadržet...sdnad se ta elfka neurazí... Rozpačitě stoupnu mezi Rhoxe a elfku. Omlouvám se paní za mého přítele. Pochází ze severu a v jeho kraji je zvykem že žena se představuje první, prosím mluv ho. Když se na mě Rhox podívá celý udivený, nenápadně, opravdu nenápadně na něj mrknu. Jeho výraz v tváři se změnil, snad to pochopil. A omluv jeho podrážděné chování, dneska ráno ho chtěl okrást nějaký lapka. Dodám a jenom doufam že Rhox se toho chytí a že muj plán neskazí.

Aachen - 13. září 2006 20:01

Ulice Už už chci barbarovi odseknout, že inteligentní elfové se jen neradi zahazují s barbary, ovšem při reakci jeho přítele se zarazím. "No dobrá," Připustím, "Ale tady nejsem u něj v kraji. A zde se, pokud vím, představují první muži, nemyslíte??" Řeknu uštěpačným tónem. Nebudu přece milá na někoho, kdo mne ještě před chvílí tak pěkně urážel. Mezi řečí se koutkem oka dívám na Samraela, jestli bude nějak reagovat.

Rhox - 13. září 2006 20:03
	Když Grundlix mluví tak nějak pro mě divně jelikož takového ho moc neznám taky jenom tupě zírám... Co se snim sakra děje??? to má z těch svejch příběhů nebo co ale tak radši budu mlčet je to někdy lepší... mlčim a pak zkontroluji svůj meč jestli ho mám furt vpochvě na zádech...

Grundlix Rudovous - 13. září 2006 21:28

Tento válečník se jmenuje Rhox a jak sem řekl pochází ze severu. Prosím ještě jednou jeho chování. Neuvědomil si že mluví s vámi a ne s vaším společníkem s kterým si nějak nepadl do oka. Po krátké odmlce znovu spustím. Promiňte že jsem zapoměl na slušné vychování. Já jsem Grundlix, Grundlix Rudovous k vašim službám. Předtavím se a ještě jednou se ukloním. Kdyby jste nás omluvila, naši ppřátelé už na nás jestě čekají. S tím udělám krok nazpět a dám Rhoxovi nenápadné gesto aby šel také.

Samrael - 13. září 2006 22:17

No to mě podrž, nějakej barbar si tu bude vyskakovat na Aachen, jenom proto, že sám nechápe srandu... A ještě to bude urovnávat trpaslík... A navíc jsou to ti od Mária ti, kteří musí jít s námi. Myšlenky se mi honí hlavou, jako smrš» a rychle zvažuji, co si můžu dovolit a co naopak musím udělat. Když ale provede tu narážku na inteligenci Aachen, dojde mi trpělivost a veškerá dobrá nálada. Zprvu jen střelím po Rhoxovi pohled, který se tvrdě zabodne do jeho očí. Chvíli ho pouze pražím pohledem a sám odolávám tokmu jeho. Mezitím se Grunlix snaží všechno napravit, ale to mě jenom víc pobuřuje. Tak počkat mistře trpaslíku. Pronesu mrazivím pohledem, aniž bych spouštěl oči z barbara. Já se jmenuji Samrael a tato krásná žena vedle mě je Aachen. A pan Rhox jí dluží omluvu. A je mi jedno, jaké jsou jeho zvyky, tady je v civilizovaném světě a tedy se bude náležitě chovat, jinak mu osobně udělí lekci etikety. Neustále sleduju Rhoxe, ale při posledních slovech mi ruka sjede k pasu.

Rhox - 13. září 2006 22:28

Jeho pohled yjsou mi nepříjemné ale stojím ajko přibitý a když ucítím nejsilnější pohled tak se jenom usměji mlčím...Tak ty si myslíš že jsi něco víc než já jo ty špinavý elfe??? mám zopakovat tvůj vyhlídkový let mezi strážný??? nebo se přestaneš navážet tady do mě... Máš akorát hubu plnou keců a skutek utek viď??? jestli mám ít stebou někam na popud Lorda Mária tak rozhodně nepůjdeš zamnou... Nemám árd lidi tvého vzhledu kort kdyš maj na sobě tolik železa... Používáte lidí jako zbraní aby jste se sami neušpinili a to je ohavnější než všechny moje zvyky a slušnosti... a rád si stebou zatancuju pokud jde o etiketu můžeš mě naučit svou a já ti pak ručně vysvětlim svou...Zatnu pěst a je slyšet jak zakřupou klouby moje pěst je o vělikosti hobití hlavy a nedělá jí problém složit dva statný chlapy jak viděl Grundlix... když na mě Grundlix hodí očko tak se otočim a jenom tak při odchodi pronesu... Dnes ne nějak se necejtim jeden je totižmálo nato abych se hejbal... a jdu s Grundlixem pryč přitom stejně mám svůj bojovej šestej smysl zapnutej kdyby něco...

Samrael - 16. září 2006 19:43

Stojím a poslouchám proud slov. Jsou to jenom slova, jenom slova, klid. Chvíli ještě stojím, potom co se otočí a odchází. Pak se mi mezi prsty levé ruky objeví asi patnáct cm dlouhý vrhací nůž. Chvíli si s ním hraju. Pak ho ale uklidím a jenom se dívám za odcházející horou masa. Chlapče, ty budeš tvrdý oříšek. Věř, že kdybych tě směl zabít, už bych to dávno udělal. Při prvním křivém pohledu bys skončil pod náhrobkem. Kdybych jen mohl... Mluvím se sklopenou hlavou a spíš k sobě, i když Aachen to zřejmě slyší. Pak se otočím přímo k ní: Promiň... Kdybych mohl, už by po té urážce nikdy neřekl nic jiného, ale bohužel nemůžu. Doufám, že ti tak moc nezkazil náladu, náfuka. Vyrazíme?

Pán Jeskyně - 16. září 2006 19:49
	Právě když Samrael domluví, zdvihne se z blízké střechy velký havran. Zatřepe křídli, zakrouží nad Rhoxem a odletí nízko mezi domy. Rhox poté společně s Grundlixem a Harektanem dorazí zpět do hostince bez dalších větších příhod. A právě u hostince zaslechne Rhox vzdálené krákání...

Rhox - 17. září 2006 19:21

Když odcházím tak mám špatný myšlenky prostě nepříjemnej pocit jako by mi někdo chtěl něco udělat a tušim kdo to je... a do toho ještě to že když vcházim do hostince zaslechnu to co normálně nevnímám jakoby přímo v mí hlavě krákání havrana celého černého a velkého... pohlédnu naněj al eodlétá... vejdu dovnitř a kouknu na Harektana a grundlixe mírně vyplašenej... jelikož nevím co se děje Hele slyšeli jste to taky??? toho havrana??? toho velkýho černýho havrana??? nějak se mi totu přestává líbit od tý doby co jsem udělal tomu elfovi leteckej den se mi nějak nic nezdá je to špatný dějou se divný věci asi by bylo dobrý kdybych nato přišel nebo nevíte co by to mohlo bejt??? co Grundlixi nevíš??? nebo ty Harektane??? s těmito slovy vejdu do hostince kde si sednu k ostatním ke stolu...

Harektan II. - 17. září 2006 20:19

Vrátili jsme se opět do hostince, já v hlavě už téměř dokončenou formuli na vylepšení meče pro Rhoxe. Celou dobu jsem tedy vůbec nevnímal. Přisednu si tedy ke stolu, kde jsou ostatní a pak se Rhox zeptá, stejně jako Grundulixe, jestli o tom něco nevíme. Kdysi jsem slyšel o pár lidech, kteří se, stejně jako já, umí proměnit, prý to byli prorokové, kteří buď předpovídali dlouhodobé, celosvětové vidění anebo určují osud lidí, kteří se nějak zprotivili bohům nebo tak něco. Nebo taky to může být druid. Řeknu docela nepřítomně s hlavou sklopenou. A pak jsem se i já rozhodl poptat na pár věcí a tak se obrátím na Rhoxe: S kým jsi se tam hádal příteli? Lehce jsem pozvedl obočí a sleduji Rhoxe čekajíc na odpověď.

Rhox - 17. září 2006 20:22

Při slovech Harektana jenom kývám hlavou... pak se ale zeptá a mě se oběví výraz na tváři jako má malé dítě když dostane hračku... No to byl jeden takovej chlápek asi temnej elf podle toho jak vypadá a když jsme šli k máriovi tak jsem sním prohodil asi dva strážný ono totiž nebylo nic jinýho poruce a nějak do mě rejpal jo vlastně to bylo za to že po mě jen tak hodil kámen... a tak jsem snim hodil já jako s kamenem... Začnu se upřímě smát...

Harektan II. - 17. září 2006 20:36

Rohox mi odpoví a já se zamračím.. O čem to mluví?...to jsem viděl....tak proč mi to říká..?....nuže dobrá.... Pomyslím si se svraštěným obočím a drbajíc se na bradě. Očividně nesdílím tvé pobavení. To jsem ale viděl...ještě předtím jsem s ním mrštil o zeď, ale teď, před chvíli než jsme se vrátili sem do hostince. Zeptám se klidně a během řeči se mi na ústech objěvlehký úsměv, jelikož jsem teď ztrapnil Rhoxe a vzpoměl si na příhodu s tím temným elfem.

Rhox - 17. září 2006 20:43
	Já vim že jsi to viděla ale tak nějak nevim já jsme s enehádal on se hádal a nevim proč asi proto že jsme chtěl znát jméno tý hezký elfky... třeba mi závidí moje svaly co já vim... zasměju se... A neni to jedno??? dokud nejde o život nejde o nic... hele kdy se máme hlásit u Mária??? nebo co teď máme dělat??? nějak jsem to zapoměl... nasadim tupej výraz...

Grundlix Rudovous - 17. září 2006 20:51

Když dojdeme k hostinci a já zaslechnu krákání havrana proběhne mnou mráz. V hostinci poslouchám rozhovor Rhoxe a Harektana. Když Hrektan říká že ten havran mohl být nějký prorok nebo druid vmísím se do řeči. A nebo to taky mohl být normální havran. Pak je zase poslouchám. Jka se říká smích je nakažliví, takže jak Rhox vypráví příhodu s chodící zbrojnicí nasadím úsměv a dál poslouchám. Když se dostanou k tomu že nevědí co mají dělat dál, přihodím své polínko do krbu. To by mě také zajímalo kamarádi. Řeknu a čekám jestli to někdo z přátel neví.

Harektan II. - 17. září 2006 20:56

Rhox mě celkem překvapivě pobavil a úsměv na mé tváři se ještě rozšíří. Ano..tvoje musculatura je obdivuhodná, jenže né vždy na tom, jak člověk vypadá, dnes je takhle vybaveno hodně mladých lidí. Takže nevím jestli jsi zazářila. A pak jako bych uviděl ducha, sice už jsem jich pár viděl, ale říká se to. Zarazil jsme se při otázce, kdy se máme hlásit u Mária a co vlastně máme v plánu. Sice bych to měl vědět, ale nevím....bohužel.....a co vy, přátelé? Pohlédnu na ostatní zde přítomné. A pak mě napadne..něco a já se otočím na našeho trpasličího přítele. Grundulixi, tvoje vášeň jsou knihy, nestálo by za to tuhle naši cestu zdokumentovat?....Myslím si, že by to bylo zajímavé.., co vy na to? Opět se podívám na všechny kolem.

Rhox - 17. září 2006 21:26
	Nikdo z nás neví co máme dělat nebo spíše kdy máme jít za Máriem... a tak mě jedin´ě napadá... zeptat se toho elfouna... Hele co se zeptat toho elfouna co mě nemá tolik v lásce třeba bude vědět kdy mám ebejt u Mária... ale já snim nemůžu mluvit bůh ví jak by to dopadlo.. teda okd nějakej Bůh existuje... jo a stim psanim příběhu souhlasim třeba ještě budeme slavní... zasměju se...

Grundlix Rudovous - 17. září 2006 22:55
	Dobrá dobrá, ujmu se toho přátelé. Ale aby příběh mohl pokračovat musíme se dozvědět co podniknout dál. Rhoxův nápad nebyl špatný, ale já s tou chodící zbrojnicí mluvit nebudu. Odpovím přátelům a objednám si pozdní snídani. Když mi jí hostinský přinese s chutí se do ní pustím.

Salen - 17. září 2006 23:20
	"Pokud by stačil veršovaný text, pak naše cesta snad zdokumentována bude, pánové." Odložím brk a přidám svou trošku k právě probíhajícímu rozhovoru u stolu.

Aachen - 19. září 2006 19:52

Ulice S očima plnýma vzteku zatnu pěsti. "Co si... Co si ksakru myslí?" Vyrážím přes za»até zuby směrem za odcházejícími bytostmi. "Nejsem žádná hej nebo počkej.." Po chvilce se však, dá se říci, uklidním a přehnaně veselým hlasem prohodím k Samraelovi. "A jdeme utrácet, a» nás náš přítelíček může k večeru pochválit..." Aniž bych čekala na odpověď, rázně vykročím směrem ke čtvrti, odkud je slyšet největší hluk.

Pán Jeskyně - 25. září 2006 20:31

Samrael a Aachen tedy vyrazili nakupovat a zbytek skupiny je v hostinci a náhle má co dělat, nebo» v malém barbarově mozečku sepla kolečka a staletími pilované instinkty, děděné z generace na generaci zjistili, že se něco děje... Ten havran, ten havran je prostě něco podivného... Pak se ale rozhovor znovu stočí, jelikož se vám vykouřillo z hlav, co vlastně máte dělat.... Město a jeho klid vás ukolébal. A jak tak rozumujete, postupně se naobědváte a po obědě vás několik usne a než se nadějete, přijde večer..... Aachen i Samrael jsou již obtěžkáni spoustou nákupů a jiné mají domluvené a vrátili se zpět do hostince, kde nyní sedí v přijemném obětí v poměrně vyprázdněném lokále a poslouchají popěvky barda... (oni jsou v jiném hostinci) Naproti tomu vy si dáváte do nosu večeři a dál rozmlouváte:

Rhox - 25. září 2006 20:51

Konečně začnu hodovat a cpát se a pít... když se napiji tak si nehorázně krknu a prohlásim... A stejně mi ten havran vrtá hlavou... možná by z něj byla dobrá pečínka... pokus o vtim se mi moc nevyvedl ale stejně se mu zasměji... Dělám si srandu... hele Harektane nešlo by o tom zjistit něco v nějakym tom vašem jak se tomu řiká magickym nadpřirozenu nebo co??? na tváři mám uplně vážnej výraz jelikož jsem si docela i jistej že jsem to nazval správně... Nebo vy Jak že se to jmenujete??? Kouknu na Bratra Beersheeba který se nějak neprojevuje... projedu tázavim pohledem všechny přísedící...

Grundlix Rudovous - 25. září 2006 21:16

Po velkém a chutném obědě jsem šel naspat minulou noc. Zdálo se mi že jsem opět zmražený a že nemohu nic dělat. Tato noční můra mě pronásledovala až do večera kdy vyvrcholila a já se s křikem probudil. Byl jsem celý spocený. ..už dva dny jsem se nekoupal......to musím napravit.. Proletí mi hlavou když si uvědomuji jak sem celý mokrý od potu. Po chvilce nahánění hostinského jsem vlezl no lázně a dlouho vychutnával to blaho. Potom jsem se lehce oblékl. Jen do kalhot a černé vyšívané tuniky. Samozřejmě sem si vzal dýmku kterou jsem napěchoval dýmkovým kořenímk a sešel jsem do lokálu. Někteří z mích přátel už večeřeli tak sem se přidal. Objednal jsem si uzenou pečeni s knedlíkem a zelým. K tomu jsem si dal jedno hobití pivo aby mi šmakovalo, potom jsem pil jen vodu. Akorád dojídám když nám Rhox vyjeví jeho myšlenkové pochody. Jenom čekám až mu tázaní odpoví, ale v tom mě napadne jedna věc. ...jistě jistě tam by o tom mohlo něco být.... Napadnemě, beze slova vstanu a rázným krokem se vydám do svého pokoje. Za okamžik se vrátím s objemnou knihou. Položím jí na stůl, na vazbě je zdobeným švabachem napsáno. Záhady a nadpřirozeno A pod tím menším písmem. Aneb jak si to pamatují naši předci. Knichu otevřu a začnu v ní listovat aniž bych přátelům vysvětlil své chování.

Salen - 25. září 2006 21:58

Po chutném obědě, jsem se omluvil přátelům a trochu jsem si vyšel, projít se po městě. A při té příležitosti se porozhlédnout, zda bych někde nedsehnal nové struny. A také někaký zápisník, v tom mém mi už pomalu docházejí listy. I nový brk by se hodil, nebo» na tom svém starém jsem právě zlomil špičku. Zpět se vracím, až když jsou už všichni po večeři a přitom s velkou chutí hryžu do velkého červeného jablka, které jsem si před chvílí koupil na tržišti. "Nedáte si také jablko, přátelé, Jsou moc dobrá a nebyla ani drahá." Nabízím ostatním sáček, ve kterém se skrývají ještě nejméně čtyři taková velká, červená jablka. Vlastně nemám o trampotách s havranem ani ponětí, protože když se o tom Rhox odpoledne zmínil, tvořil jsem a nevnímal ho...a teď jsem nebylu toho, když o tom debatovali. Vidím však, jak jsou....alespoň Rhox a Grundlix se mi tak jeví....zahloubaní. Možná, že by jim píseň zdvihla náladu. Napadne mě. "Směl bych vám zkusit zahrát? Třeba vás to potěší." Nabízím bezelstně.

Rhox - 25. září 2006 22:47

konečně se něco děje Grundlix přišel s nějakou chytrou knížkou... a Salen začíná spouštět nějakou písničku teda chce... k čemuž ho pobídnu tim že zvednu tuplák s pivem... Tak hraj ty... jak jenom to vám brnkálitům řikaj jo Bardi hraj tedy milostivý Barde Salene... kouknu se na ty klikyháky co tam Grundlix má v knížce a podle mího uplně nesmislnýho tušení ukážu na nějakou sple» klikyháků a řeknu... Tady to je určitě napsaný... sem si jistej... i když tomu nerozumim... zavrtim hlavou... a pak si uvědomim co jsem to řekl za blbost... koukám se a čas od času tam jsou i obrázky... jsou tam vidět obrázky i různých ptáků ale na havrana jsem zatim nenarazil když vidím orla skalního který je malován jako černý tak vátězoslavně ukáži... to je on určitě!!! teda až na to žebyl tak poloviční no... radši se napiji piva a nechám to na odborníkovi...

Grundlix Rudovous - 26. září 2006 08:53

Jsem toálně zahloubaný v knize, přicházejícího Salena si ani nevšimnu. Zaregistru ji ho až když promluví. Né děkuji jsem uplně sytý, už bych ani to jablko nesnědl. Když nám nabídne že by zahrál nějakou píseň, pozvednu hlavu a kývnu na souhlas, pak zase študuju "chytrou knížku". To nevím, ale něco yb tom mohlo být. Odpovím Rhoxovi když jako obvykle něco řeknedřív než si uvědomí co vůbec říká. Tohle není havran. Tohle je Černý skalní orel. Ten už vyhinul asi řed sto lety, nebo nikdo neví kde žije. Pokračuji v dialogu s Rhoxem a hledám dále. Za malou chvilku vítězně zvolám. Ha. Tady to je. Havran polní čili velký, Corvus frugilegus. Cituji: Havran, nejmagičtější zástupce z rodu ptáků. Zvěstoval válek, nemocí a bídy.Velice inteligentní a dlohuho věké zvíře. Po tomhl se dokašlu a pokračuji o něco níže.Podobu havrana na sebe berou nejčastěji mágové, černokněžníci a proroci. Říká se proto aby byly v bezpečí. Jelikož podle jednoho starého barbarského moudra se říká. Zabiješ li havrana do rola a do dne zemřeš strašnou smrtí. To to však nikdy nebylo doloženo. Zase udělám přestávku a pokračuji o o několik řádků níž. Dříve bylo na světe několik druhů havranů, podle pověsti jeden rod Králové havranů, byl velký jako orel a dokázal mluvit lidskou řečí. Podle jedné prastaré balady prý takový havran pomohl jednomu šlěchtici a ten si ho na věčnou památku dal vymalovat do erbu. Teď žijí jenom asi tři poddruhy havranů. Obrovský skalní, Velký čili polní a jeden pár Bílích polárních havranů, které vlastní nejmilostivější trpasličí král Kwalma. Potom se dloho odmlčím a napiju se vody. Všichni co mě poslouchali jen zírají. Musím připomenout že tato knuha je přes dvě generace stará takže některé věci už asi nejsou pravdivé. Jen taková zajímavost, Ten párek bílích havranů co měl nejslavnější král Kwalma se stratil při té ohromné válce a od té doby o nich nikdo neví.

Rhox - 26. září 2006 09:26

MH: nějak evim moc co napsat a tak asi jenom tohle... Když grundlix mluví a mluví pro mě v čas od času nesrozumitelných frázích tak na něj chvilkama koukám jako puk... ale vždy ase toho tupého výrazu zbavim tim že se napiji piva a pak Grundlix řekne zase něco chytrého a můj výraz se opakuje... Aha no takže se stejně z toho nedozvim nic konkrítního něco jako třeba jestli se u mě oběví a pokecáme nebo tak... docela bych to potřeboval od toho ptáka objasnit co se semnou ti tou bohyní těch nevim čeho děje že mě nemá moc ráda nebo co to kdo kecat... ale asi by bylo dobrý říct Máriovy že to asi nebude jenom tak nějaká válka když se tady oběvujou už i proroci i skrze tu jeho magickou nebo jakou bariéru... asi by jsme zanim měli jít... dopiji tuplák a mám v plánu vyrážet čekám kdo se odhodlá jít semnou...

Salen - 29. září 2006 00:30
	Jelikož Grundlix začal číst a přečetl něco i pro měpoměrně zajímavého, na baladu už nedošlo. "Ano, pojďme za mistram Mariem. Nejsem si jist, ale myslím, že i bez magického havrana jsme za ním měli dnes jít." Chystam se okamžitě za magikem vyrazit.

Harektan II. - 01. října 2006 17:11

Po celou dobu jen tiše sedím a dělám, že poslouchám rozhovor mých spolupoutníků, což ale není pravda, protože myšlenkami jsem stále u meče. Už sice vím, jak to všechno udělám, ale nemám kde a čím, což je trochu horší. Potřeboval bych vybavení, klidnou místnost a čas. Ano, čas bude, hlavně v první fázi nejdůležitějším ze všeho. Pak ale uslyším něco o cestě k mitru Máriovi a okamžitě zvednu hlavu a zbystřím: Jdu také..... vyhrknu ze sebe a už už vycházím z hostince. Tak pojďme... Popoháním ostatní, kteří se rozhodli za ním jít. naposledy si loknu vína a jdu ke dveřím.

Rhox - 01. října 2006 17:25

Kdy kolem mě Harektan projde jenom kývnu hlavou a vydám se zaním ven z hostince ale ve dveřích se otočím a řeknu... Myslím ž by bylo dobré kdyby jsi šel snámi Grundlixi přecijenom tebe a tu chytrou knihu s obrázky by jsme mohli potřebovat... pojď a nejes furt člověče žereš víc jak já... zasměju se a mávnu na něj rukou aby šel snámi... pomalinku jdeme a tak drcnu do harektana... Hele jak to vypadá s tim mim mečem??? budeš to mít hotový??? kouknu na něj a namířim si to přímo k Máriovy a cestou mám ruku položenou na svim váčku s penězy a okolní lidi pozoruji vražednym pohledem kterej umí akorát kroll a barbar (bestie nepočítám)... můj rážný krok je poměrně slyšet a svoje nadměrně vyvinuté tělo což nemají ani normální barbaři nejsilnější z kmene...

Grundlix Rudovous - 01. října 2006 19:22

Jsem trpaslík a tohle je jenom jablko. Řeknu Rhoxovi a s prásknutím zavřu knihu. Nakousané jablko vemu sebou a vyrazim za přáteli. Štráduju si to svími malými kroku dlážd+nými ulicemi. V pravé ruce u pasu nesu mou knihu a prohlížím si město. V tom zahlédnu toho malého uličníka co mě chtěl okrást. Zamračím se při vzpomínce na něj. O pár uliček dál upoutá mou pozornost chlápek s obrovským monoklem na levém oku. Mřourám na něj jak si nemohu vzpomenout kde jsem ho viděl. Najednou si vzpomenu a rychle se skryju za Rhoxe aby mě ten chlápek nemohl spatřit. Když zmizí v jedné známé krčmě oddychnu si a pokračuji normálně dál.

Pán Jeskyně - 02. října 2006 21:41

I stalo se..... Mág Harektan, barbar Rhox, trpaslík Grundlix a Bard Salen vydali se hned zvečera prvního volného dne znovu za Máriem, mágem a ochráncem všech půlčíků... Dovedl je k tomu totiž Havran. Obyčejné zvíře, které ale přesto nemělo v městě co pohledávat. Ne v Máriově městě. Sem prostě symboly zkázy a zármutku nepatří. U Jeho věže, znovu se krvavě lesknoucí v zapadajícím slunci, prošli bez problémů. Jen zahloubaný mág si všiml odstínu té červeně. Tohle nebyla ta růžová zář bílého kamene v rudém světle, podobná dětské tváři. Tohle byla mnohem tmavší barva, ale jemu nedošlo, že takhle světlá bývá právě krev půlčíků a že odstín je tvořen padajícím sněhem a těžkými mraky, které visí na východě, kousek za branami téhle oázy klidu. Skupinka se dostala do věže znovu stejným způsobem jako prve. Znovu se otevřel průchod v neprostupném kameni a vpustil je dovnitř a znovu se za nimi zavřel jako vodní hladina se sevře nad utopencem. Tentokráte však jim to přišlo trochu morbidnější. Chvíle v naprosté tmě hned za dveřmi se zdála nekonečná a všichni zarytě mlčeli v zasmušilé náladě. Když se náhle objevili v Máriově zasedacím pokoji, všechny je to dost překvapilo. Ještě víc j překvapilo, když uviděli strhaného Mária, nyní jasně unaveného starce. Seděl sehnutý ve své vysoké židli, se staženými rameny, třesoucíma se rukama a spoceným vrásčitým čelem. Ještě podivnější bylo, že kromě vás, kdož jste se jen tak objevili usazeni v židlích je v místnosti ještě snad více udivený pár Samraela a Aachen, kteří sedí hned vedle vás, alespoň sedí na straně Salena. Ale nejpodivnější je muž stojící po pravé ruce Máriově. Muž, postavou zřejmě elf, ale zahalen do těžkého kabátu z kůží a kožek, který ho halí od ramen až po špičky bot. Spadá z jeho ramen, bez rukávů a obepíná ho i kol dokola, kromě úzké škvíry vpředu. Navíc má hlavu skrytou v kápy, která je šitá z podobného materiálu. Kabát není barvený a je cítit přímo snad kůží těch nebohých živočichů, z kterých je šit, se zřetelnými švy z jejich šlach a žil. ”Už jsem na vás čekal..” Poví vám Marius těžkým hlasem. ”A některých bych se ani nedočkal” Podívá se vyčítavě na Samraela a Aachen. Ale vy za to nemůžete… vzdechne spíš pro sebe. Rychle natáhne ruku a upije ze sklenice vody na stole, zvláštní je, že jste si jí předtím nevšimli. Dnes jsem odvrátil tři útoky na bariéru a to bylo ve dne, kdy mám značně navrh. Navíc se pokaždé dostali blíž… Znovu upije. Kapka mu zaskočí v krku a on se štkavě rozkašle. Poté znovu pokračuje. Musel jsem začít jednat. Nemohl jsem čekat na fyzického posla a tak jsem se pokusil spojit s Julií. Od ní jsem měl slíbenu pomoc v takovém případě, jenže ona se do toho vůbec nemůže pustit. Tlačí na ní ještěři z bažin. Možná pan Harektan o nich kdysi slyšel. Tvrdí se, že na počátku, když byl stvořen svět, rozhodla se malá část draků, že mu bude vládnout. Samozřejmě jim to bylo zamítnuto ostatními. Došlo k válce a méně početní blázni, chtějící ovládnout svět byli poraženi. Potrestáni hůř, než smrtí, byli sraženi k zemi, bez křídel, s vyhaslým srdcem, žijící v bažinách, aby nezmrzli... Dlouho o nich nebylo vidu, ani slechu, ale na Juliino panství útočí poměrně veliká armada, která se musela připravovat roky…. Něco nám v tom nehraje… Najednou se zamyslí a chvíli jakoby nevnímal. Zato postava v plášti vypadá jako socha a ještě se nepohnula… Marius vám ale nedá čas si hosta pořádně prohlédnout a znovu začne mluvit, na tváři má ale upjatý výraz a vyvalené oči. Prorazili bariéru! Vyhrkne, jako by to byl automat se zadřenými ozubenými kolečky. Všechny vás přejede tím vytřeštěným pohledem. Mluví jako ze sna: Jsou tady! Rychle nestihnu vám to vyjevit všechno…. Musíte nejprv k drowům. Musí najít ztracenou bratrskou krev se svými světlými příbuznými, musejí přijít na pomoc elfům! Když to deřekne, náhle se v sále zableskne a vy jste úplně jinde. Nestačíte se ani zorientovat, víte jen, že jste u vysoké stěny z hladkého kamene, před vámi je voda a za zdí slyšíte válečnou vřavu a nářky. Jenže kromě vás jet u ještě ten temný další muž v kůži. Stojí klidně opřen o zeď a má staženou kápi. Teprve teď je vidět černý smaet, ze kterého má zbytek oblečení: Košili,, vestu a kalhoty zastrčené do sametem potažených holínek po kolena. Ale tmavá kůže a bile dlouhé vlasy dávají všem jasně najevo. Je to drow.

Rhox - 02. října 2006 22:11

To co s ekolem mě děje v Márioě pracovně je o několik inteligenčních úrovní vejš a tak se při asi tak páté větě přestávám snažit tomu rozumět... jenom kývu hlavou a jindy jak jsem nebojácný tak mi teď trochu toho sebevědomí chybí jelikož to asi nebude zase taková procházka růžovim sadem jak jsem si myslel... Kdo mi zbyl tito lidé... a můj nevěrnější meč... už by jsi si zasloužil dar řeči příteli... nemám si ským povídat o tom jak dobře se mi stebou bojuje... jak jsi lehký jak jsi hokonalý a tvá minulost vzácná doufám že mě ani tentokrát nezradíš a pomůžeš mi ke konání mého dobra... s touto myšlenkou vyndám v pracovně pomalinku meč jelikož začínám mít blbý pocit že by se tu mohl někdo oběvit když křičí Mário že prolomili bariéru a vyskočim ze žihle... odhrnu si mírně svůj pláš» a koukám se kolem sebe... v tu chvíli se oběvíme jinde a já se začnu otíčet kolem své osy a zkontroluji jestli jsem celý jak jsem byl předtím když zjistím že jo kouknu po ostatních a jediný kdo je na mém zorném poli je ten Drow... přijdu k němu a zatím jenom nevrlím a hodně podrážděným pohledem na něj kouknu a řeknu... Tak a teď mi řekni o co tady jde... jinak neručim za svého ocelového přítele... zašklebim se a čekám co mi muž odpoví...

Harektan II. - 02. října 2006 22:22

Přesunutí do komnat Mária mě vlastně ani tak nepřekvapilo, když už jsem tím jednou prošli. bedlivě jsem naslouhcal všemu co říkal. Už už jsme chtěl mistrovi skočit do řeči, ale ten mě nepustil. Rád bych vám pomohl aktivněji....ale dobrá Pomylsím si a lehce přikývnu hlavou. Pak Mário zmizí a nás přemístí někde za město. Spolu s námi je tu i ten muž v koženém oblečení. Rychle se probudím z lehkého šoku, pohlédnu na Rhoxe a řeknu, podávajíc mu jeho meč. Tak bohužel příteli, jelikož nyní nemám a asi ještě nebudu mít vhodné podmínky pro vytvoření tvého mluvícího meče...bude to muset chvíli počkat... Smutně se pousměji a pak obrátím pohled na onoho zvláštního muže. Příblížím se k němu a promluvím, silným hlasem. Je jasné, že nedostatek informací a jejich celková zamotanost mě pomerně rozčilují a zneklidňují, což je velmi dobře poznat na mých zubech, které staly ostřejšími, stejně tak oči se zůžily a dostali jasně červenou barvu. I v hlase je poznat syčení....Nevím, kdo jsssi... Ale rád bych, abysss mi, nám to objassnil....Ale ne jen to, hezzky pomalu a sssrozumitelně nám vyssvětli, co máme přessně nyní dělat... Zhuseně se otočím ke všem zády a jasně se zhluboka nadechnu a ydechnu. Když se opět otočím zpět, jsem to zase já, tedy ve své lidské, komleptně lidské podobě....

Grundlix Rudovous - 02. října 2006 22:42

Když dojdeme s přáteli k Máriově věži akorád zapadá slunce. Magické přemístění mi velké problémi nedělalo. Udivilo mě však že tu s námi sedí Chodící zbrojnico s tou svojí společnicí. Prohlédnu komnatu a zbystřím pohled na Mária. Vypadá o několik let starší, než včera. Potom si důkladně prohlédnu záhadného muže v černém. ...ha že by prorok.....no hábyt tomu odpovídá teda alespoň podle mé knihy... Pomyslím si a kouknu na svou velkou chytrou knihu, která mi leží na klíně. Pečlivě poslouchám Mária. Pomalu, ale jistě si dělám obrázek. Došli mi některé věci. Ale hlavně sem byl znepokojen. Když vyprávěl o ještěrech z bažin, vybaví se mi jeden starý obrázek, který jsem viděl jako maličký trpaslíček. Tehdy sem se ho dost bál, děda mě jimi strašil. Jsem zahloubaný do svích vzpomínek, když najsednou cítím podivný pocit a najednou jsme úplně někde jinde. Přímo před nosem mám ohromnou hladkou zeď. Otočím se se zoufalím výrazem na tváři. Vidím jak si jde Rhox promluvit s tím neznámím mužem, který je tu s námi. Prohlížím si ho. ...hm bílé vlasy....ale postava je urostlá to nemůže být nějaký stařík to je jedině .... Ano nemýli jsem se je to temný elf. Tohle se mi nelíbí, samé zmatky, boj, smrt. Včera mě zmrazili dneska vidím drowa a slyším o ještěrech z močálů. To se mi vážně nelíbí. Mám sto chutí si sednou na knihu dát se do pláče a křičet, že nehrahju a chci domů. Uvědomím si své myšlenky a trochu se vzchopím známou větou. Jsi Rudovous, jsi Rudovous, co by řekl dědeček kdyby tě viděl. Dědeček, kde sem nechal jeho sekery. Óné, achn né, nechal jsem je v té hospodě. Tak tohle se mi asi honí hlavou. Výraz a chování si zřejmě domyslíte. Ale pro méně zdatné. Jsem zoufalý a mám toho dost.

Salen - 03. října 2006 10:38

"Myslím, že ten muž za současnou situaci nemůže, přátelé. On.....je jen poslem. Má nás, zřejmě doprovodit ke svému lidu." Promluvím, když vidím, jak se ostatní na nebohého Drowa sesypali. Pokud ho hodlajíděsit, může se stát, že nás, ve snaze chránit sebe i svůj lid, zavede někam do pustiny a tam nás nechá, místo aby nás zavedl ke svému lidu a my měli alespoň nepatrnou naději splnit své momentální poslání, poslů míru mezi elfy. Ono to, s Rhoxem, který je očividně nemá rád, ani tak nebude lehké. Nač si to tedy ještě komplikovat zastrašováním průvodce.

Pán Jeskyně - 04. října 2006 23:16

Muž- Drow stojí kousek od vás a s hlavou mírně natočenou na stranu vás pozoruje. Mluvíte přkotně jeden přes druhého a na jeho obličeji není vidět sebemenší změny. Jeho výraz je neutrální, ale možná je v něm náznak jakési povíšenosti. Teprve Salen promluví s určitým časovým odstupem a bez afektu, zatímco Samrael zatím nepromluvil vůbec a muže sleduje, jako by to byl jediný hmotný bod ve vesmíru. Když domluví i Salen, Drowovi se na tváři objeví povíšený úsměv. Ladně a naprosto tiše se odlepí od stěny, o kterou se opíral a pomalu promluví. Jeho přízvuk je měký, s důrazem na l,k,r a z. Tak se podívejme… Vy jste ta banda, která má zachránit krk Maria i Julie?! To se jednomu nechce věřit. Vždy» si nedokážete ohlídat ani vlastní vybavení… Mávne rukou a u jeho hlavy se objeví malá kulička beldého světla. Pomalu se přesune dolů k jeho nohám, kde vidíte několik připravených zavazadel a předně dvě sekery na černém sametu. I těm kdo si jich předtím nevšimli došlo, že nejsou elfa, nýbrž Grundlixe. Kromě seker se kousek dál válí ještě dlouhý tenký meč a pás dýk. Kdo se pozorně díval a nespustil oči z drowova obličeje si mohl všimnout krátkého výrazu naprostého opovržení, mířeného na Samraela. Drow nechá věci tak jak jsou a krok ustoupí. Nyní je ve stínu za světlem. Znovu se ale rozmluví. Tedy dobra, bude vám vysvětleno to, co nedokážete pochopit sami… Dvě říše, jedna nejmocnější, druhá nejbohatší jsou pod útokem armád, které se nikdy nemohli stat spojenci. Ještěřanů a Zmrzlíků. Celá stabilita tohohle politického prostředí se hroutí a někdo chce, aby to někdo jiný spravil. A tu si elfové vzpomněli na své ztracené bratry – na nás. Chtějí nám dát místo na povrchu odměnou za to, že zatlačíme útočníky tam kam patří. My ale chceme něco jiného… A to jiné jsi ty člověče! A» už jste to čekali, neb one, drow šlehnutím namířil ukazováček na Rhoxe, pak pokračovalů, ale prstem nehnul. Jsi součást proroctví, o kterém nevíš, o kterém ví málokdo. Mluví se v něm o člověku se znamením naší bohyně a jeho společnících. A mluví se v něm take o moci krvi, vraždách, síle magii a zbrani. To proroctví vám nebude vyjeveno dřív, než dojdete do naší říše. A vy chcete vědět, jak se tam dostanete…. Běžte po vodě a v temnotách bude váš vchod. Tam třikrát zaklepete a odpovíte “Shilien, první bohyně vod” a poté se dozvíte víc… Jak se dalo čekat, tajemný muž- drow zmizel. Společně s jeho zmizením vydíte úplnou změnu v postoji Samraela. Povlil ramena a shluboka se nadechl, jakoby mu to činilo obtíže. Teprve po určité chvíli se uklidnil. Právě zvedal hlavu natolik, aby jste mu viděli do očí, když noční ticho priřízl výkřik odkudsi zezhora. Otočili jste hlavy, jako jeden a podívali jste se za zvukem. A nahoře na ohybu zdi jste uviděli postavu ve světlém plášti, s bílím lukem. Ale stála jen okamžik, než se zhroutila dolů. Let trval jen okamžik, ale náraz byl přesto příliš tvrdý a byl poměrně blízko vás. V nejasném světle světýlka, ktgeré vám tu zanechal ten drow bezpečně poznáte tělo I obličej: Je to uthwian váš starý průvodce. Vypadal by docela v pořádku, kdyby mu z hrudi netrčely čtyři ulámané rampouchy a jeho kůže už nezača modrat. Naprotitomu nahoře na hrdbách se objeví dvě male postavy. Obě nesou pochodně a zakřivené leksnoucí se šavle a cosi hulákají směrem od vás. Zní to téměř rozpoznatelně, ale řeč je příliš plan ětškavých pazvuků, než aby jste im rozumněli. Obě postavy na chvíli zmizí z dohledu a vy máte možnost jednat…

Salen - 05. října 2006 15:00

Ikdyž je mi jasné, že Uthwain je mrtev, opatrně k němu přikleknu. Snad v chabé a zbytečné snaze se v tom utvrdit. Dotknout se jej, však není třeba, promodralá kůže, jak mráz z rampouchů prostoupil elfovo tělo a citelný chlad kolem, jsou dostatečně přesvědčivé důkazy. Zkusmo jsem vztáhl ruku k nejbližšímu z rampouchů, ale nedotkl jsem se jej. Pro jistotu. Nevím, co by se mohlo stát. Při vzpomínce na toho muže, ač jsem ho znal jen chvíli, uroní mé oči několik slz a ty, dříve než dopadnou na Uthwainovo zmrzlé tělo, samy se v mrazivé auře kolem, stanou ledovými krystalky. Pokusil bych se vzít jeho luk, ale příčí se mi mu jej vzít. A také se bojím. Toho, jak se kolem něj rozprostírá nepřirozený chlad. Utrhnu tedy alespoň několik květin v místě, kam chlad ještě nedošel....a posypujej jimi. Nevím....nepamatuji si......ale prý elfové takto vzdávají úctu svým mrtvím. Jak jsem mohl očekávat, i topadající květy ještě než dopadnou, umrzají. Vstanu tedy a vrátím se k ostatním. "Neměl by tu zůstat. Neznal jsem jej dlouho, ale zachránil nás tím, že nás dovedl sem. A mistr Marius jej měl, zdá se, rád." Řeknu, ale hlasem tak tichým, že se sotva mohu domnívat, že jsem byl vnímán, natož vzat na vědomí.

Rhox - 05. října 2006 20:37

Moje ruce jsou sepjaty v pěst a uvědomím si že nemám meč al ev zápětí mi ho dá Harektan a tak jej raději zandám do pochvy... chybí už jenom trošička aby mi luply nervi jelikož nemám rád moc magie... a v tu chvíli na mě namíří ten muž svůj ukazováček takovou rychlostí jako by nějaký šermíř tasil kord a já sebou škubnu... V tu chvíli mi povolí všechny svali v těle jelikož mluví ... Krev... smrt... proroctví... bohatství... síle... a mnoho dalších věcí??? no tak to stojí zato abych tomu chlápkovi neublížil... poodstoupim dál a on po nějakých svích dalších slovech které se ukládají do mojí hlavy a na zpátek vylezou asi tak za 200 let kdybych je potřebovat a v tu chvíli zmizí ten muž... promrkám očima a je opravdu pryč... Vzhlédnu vzhůru a vidím ladně padající tělo toho muže... Ne to snad ne že dostali i tak dobrého mužejako byl uthwian to neni možný znal jsem ho chvíli a nikoho duše nebyla tak čistá jako jeho to si nezasloužil... přijdu k němu a zima která zde je jde uplně mimo mě můj rudý pláš» vlaje ve větru a já stojím nad jeho mrtvolou dokonce jsem slyšel i to co řekl Salen... Bylo by dobré vzít ho sebou al ecesta bude jistě dlouhá ale nedokáži se sním nést celou dobu... a když dojde k boji tak budeme ve značné nevíhodě což jsme už teď tím že tu stojíme a jenom koukáme na jeho mrtvé tělo... Určitě by si přál aby jsme pokračovali... Toto řekne můj tak trochu v tuhle chvíli velitelský hlas a otočím se že bych již raději šel ale předsebou mám Samraela... skouknu zuby a podívám s ea něj a na mrtvé tělo a zase na něj... pak se stane to co barbaři normálně nedělají... podám mu ruku a očekávám to samé... Ale jenom kvůli němu a těm lidem... řeknu a čekám co se stane...

Samrael - 05. října 2006 21:19

Až doteď jsem v podstatě nic nedělal. Když zmizel ten chlap v kůži, jako bych přestal vnímat. S pohledem upřeným na místo, kde předtím byl a skelným pohledem. Jenom otočím hlavu, když uslyším a následně zahlédnu Uthwiana, ale nijak moc to mnou nehne. Když se útočí, první padají ti nejslabší a já již viděl mnoho slabých padnout, spoustu z nich mojí rukou. Potom ale promluví Rhox a to mě jakoby částečně vytrhne do reality. Váhavě stisknu nabízenou dlaň, snad proto, že se můj pohled nijak nepřátelský, ale přesto nepřiíjemný zabodne do Rohxových očí. Pro ně... A proroctví... Řeknu pevným hlasem a druhou rukou opíšu půlkruh zahrnující ostatní členy naší skupiny. Jakmile mě Rhox pustí, ihned odvrátím pohled a jdu si pozbírat své vybavení...

Grundlix Rudovous - 05. října 2006 21:48

Když začne záhadný muž mluvit, napnu uši připravený že ho budu poslouchat. Jakmi se však nějakým kouzlem objevili dědovi sekery, stratil jsem zájem o nějaká řeči. Vrh jsem se k sekyrám chytil jsem do každé ruky jednu a a jako malé dítě co dostalo novou hračku jsem si je v sedě prohlížel. Trochu mě vzpamatovalo až jeho gesto, jak ukázal směrem na Rhoxe. To jsem začal znovu poslouchat aby mi nic neušlo. Když najednou zmizel zíral jsem jako kdyby mi ulítli včeli. Z toho prapodivného záseku mě vytrhla nějaká rána. Ohlédnu se a vidím kousek odemne tělo Uthwiana, našeho bývalého průvodce. Nevěděl jsem co si mám myslet. V tuto chvíli toho bylo na mne moc. Když jsem si všiml rampouchý trčících mu z hrudi. Vzpoměl jsem si jak jsem byl zmražený a dostal jsem vztek. Vstal jsem a jako ostatní jsem přistoupil blíže, jakmile jsem ucítil nadpřirozený chlad, vyvolalo to ve mě stejné pocity jako když jsem byl zmražený. Ustoupil jsem několik kroků a se svěšenými rameny jsem koukal jak říkají vidláci "do blba". Všimnul jsem si Rhoxe jak se otočil na Samraela, už jsem chtěl říct aby ho nechal, ale on mu jen podal ruku. Zůstaj jsem zase dál stát a koukal nepřítomným pohledem. ..je toho na mě opravdu moc samí proroctví smrt a já nevim co....teďka Uthiwian..kdo bude další Létají mi hlavou myšlenky.

Aachen - 10. října 2006 14:09
	soukromá zpráva od Aachen pro MH: Chvilku jsem tu nebyla a teď se nějak nemůžu vzpamatovat, co se vlastně děje. Mohl bys mi to prosím nějak osvětlit?

Rhox - 10. října 2006 14:31

Konečně pustím ruku Samrealovi a on si jde dělat svoje... Je to divný ale mám takovej zvláštní pocit je mi příjemě že jsem udělal něco pro ostatní a zároveň strašně že jsem přišel o svou hrdost... přistoupim ještě jednou k mrtvému tělu a udělám to co dělají všichni barbaři... Musim to udělat... neumřel jenom tak... a stejnak vidíte někdo nějakou řeku nebo neco kudy s emáme vidat??? s těmilo slovi ponořím ruku do oblečení mrtvoly která je zmrzlá na kost a začnu jí prohledávat (PJ reakci prosím třeba soukromě)... A» jsem něco našel či ne... jistě na mě ostatní koukají dost znechuceně i když jsem s ejim snažil říci proč to dělám... zvednu se od těla a kouknu směrem nahoru udkud přilétlo tělo... a řeknu... Neni čas něco mi řiká že by jsme měli hodně rychle zamířit někam kde je teplejc... a bezpečnějc pokud nechcete schladit... vydám se ráznym směrem tam kde si myslim že by to bylo fajn jít... bohužel nevím podle čeho se orientovat ale má chytrá barbarská úvaha... Když je tady zeď tak to znamená že něčemu brání žejo... to znamená že přez zeď by jsme jít neměli... tak se nebudeme vydávat ani podel zdi... ale směrem od zdi jste pro??? a bohužel jeho tělo asi nevezmene sebou... Radím vám nebudeme s etady moc zdržovat takže pojďte rychle vemte si svejch pár švestek a jdeme... sáhnu do vaku a vyndám si trochu té medoviny co ještě mám... a napiju se... pak jí zase schovám na horší časy...

Salen - 10. října 2006 19:49
	Nechce se mi jen tak tu mrtvého elfa nechat. Ale na druhou stranu se mi také ještě nechce zemřít a tak se raději rychle vydám za Rhoxem.

Harektan II. - 11. října 2006 20:32

ten drow provedl obyčejné kouzlo teleportace, jen s trochou efektu,ale i já, hloupý poločlověk, bych to dokázal lépe. To co nám povykládal bylo velmi, opravdu velmi zajímavé. Rhox, nejsilnější, ale také nejhloupější z naší skupiny, je..je jedním z člýnků nějakého proroctví. Bohužel se bojím, že pokud se dostaneme do bitevní vřavy, zemře jako prví, pokud ho někdo nebude chránit. Zadám si sám pro sebe tento úkol. Doufám jen, že informace, že je důležitý, jej neudělá naivním a nebude si myslet, že je nesmrtelný nebo tak něco. Pomyslím si, když v tom se tajmený drow vytratí a odkudsi spadne muž, kterého jsem neznal příliš, asi stejně dlouho jako Salen. Je vidět, že ostatní, včetně barda mají dilema, jestli vzít jeho tělo nebo ne. Nakonec se však rozhodnou, že by to nebylo nejlepší, takže už to nemusím říkat, to jsem velmi spokojen. Tak...ehm...a co ti dva zmrzlíci? Ty necháme jen tak? Zeptám se poněkud, no prostě stylem hodného Rhoxe, ale z toho všeho mi jde hlava kolem a já ještě pořád přemýšlím nad tím, jak co nejrychleji, nejlépe a zdařile předělat Rhoxův meč i v těchto podmínkách.

Pán Jeskyně - 13. října 2006 17:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když jste byli se Samraelem nakupovat a náramně jste se bavili, stalo se náhle něco podivného. V jednu chvíli ses ještě dohadovala s prodavačem u stánku s látkou a v druhou si náhle seděla před Máriem, společně s ostatními kolem kulatého stolu v neznámé místnosti. Když mluvil, tak si moc z toho nepochopila, zvláště proto, že zmrzlíci přišli z druhé strany města, než vy dva a tak o hrozbě nemáte žádné ponětí... Chvíli ses snažila všešchno pochopit a když už sis myslela, že víš o co jde, tak ste se ocitli zase jinde... Najednou jste stáli pod hradbami, s podivným individuem, které jsi zahlédla u Mária jen tak jedním okem. Znovu říká ten muž něco, co je pro tebe nyní už více pochopitelné. Když poté zmizí, tak se z hradeb zřítí ten světlounký elf. Snad dokonce krásnější, než velká část tvé rasy a zemře. A posléze vidíš snad nejpodvnější věc z celého dne, když si Samrael s Rhoxem podají ruce a pronesou svá podivná slova. Ze všeho nejvíc bys teď ráda nějaké vysvětlení, když ti akorát Samrael donese část tvého vybavení, které původně zůstalo v hostinci a které sem dopravil ten podivínský drow...

Pán Jeskyně - 13. října 2006 17:58
	MH: Diskuze..... Tato zpráva bude smazána ještě dnes....

Aachen - 13. října 2006 21:52
	Podívám se na Samraela. Tak tohle by chtělo nějaké vysvětlení. Přimhouřím oči a pronesu: "Takže on nás nejdřív uráží, naváží se do nás a ty se s ním teď bratříčkuješ?" Vyčítavě si jej změřím od hlavy k patě a smutně dodám. "A navíc, co teď?" Rozhlédnu se bezradně kolem sebe.

Rhox - 14. října 2006 12:30

To co řekl Harektan jako by kolem mě jenom proletělo a ve mě se vzbudil duch zlosti a hladnokrevnosti který by snadi dosáhla typlotního bodu zmrzlíku pro kuráž jsem se napil ještě jednou Medoviny a jak jsem zaklonil hlavu tak jsem si všiml jedním okem říčky směřijící... Můj hlas jako by nabral větší hrubosti než kdy byla jelikož mám tušen že už není nikde bezpečno... Jdeme a to hned na další zmrzlíky bude času dost bych řekl... napřáhnu ruku a ukážu ostatním kde co je (říčka) a nasadím tvrdý vytrvalostní barbarský styl kterému mě dřel můj otec který zemřel mou rukou... měhat po horách mi nedělá problém a planiny jsou ještě lehčí... vypadá to jako bych uplně přestal periferně vydětjelikož mám jasnej cíl a to běžel k řece a po proudu dál... než kdokoliv zareagoval tak jsem se vim od o dvacet metrů oddálil a je to divné jelikož jsem se ani neotočil jediný kdo je jen několik metrů za mnou je Salen který za mnou šel už předtím... Chlad který je všude kolem jako bych nevnímal... moje jizvy na těle v této zimě nabraly barvu modré míst o normální červenější barvy kterou mají když je teplo... Vítr si hraje s mím pláštěm ve vzduchu a máje těžkopádné dopady nohou na zem jsou znám že se mi na těle zaklepe každý velký i malý sval...

Salen - 14. října 2006 13:07
	Zkouším následovat barbara jeho tempem, ale jesm pouze bard, nikoliv vytrvalostní běžec, takže, ikdyž mě běh zahřeje, po chvíli zpomaluji a zaostávám. Zastavím se tedy a čekám, až mě doženou ostatní a přítom pomalu srovnávám svůj během zrychlený dech na normální. Rhoxovy nohy zanechaly v půdě zřetelné stopy, nebude tedy těžké jej následovat, až mě ostatní dojdou.

Harektan II. - 14. října 2006 21:42

Rhox se doslova roběhne.."někam" a to navíc s podivným výrazem. Takovéto jednání by ho mohlo stát i život. Dobře, souhlasil jsem s tím, že rozhodl za nás ostatní, ale takhle teda jednat nebude, nesmí zapomenout, že jsme skupina. Proto s ním navážu telepatické spojení, které by teoreticky mělo vyjít, ale pokud si vytvoří baiéry, tak začnu na ně tak tlačit, že si bude myslet, že se mu půlí hlava, přece jen jsem o něco starší a zkušenější. Pokud ale nepostaví žádnou bariéru, tak se mu v hlavě ozve můj, ale trochu hrubší hlas, je to tak trochu s přízvukem draka, jelikož telepatií nedokážu mít plně lidský hlas: zastav...hned...! Je to rozkaz a tak to tak taky zní, tedy hodně přísně. Stejně jako když otec kárá syna.

Rhox - 14. října 2006 22:03

Běžim jako smysli zbavený a když se mi v hlavě ozve hlas tak v mém psychickém rozpoložení jako bych ho neslišel s dračím přízvukem ale s přízvukem mího otce kterj mě celej život teroryzoval a taky zato zaplatil svim životm nosím na svích rukou jeho krev a nikterak mě to netíží... hlas domluvil a já nevydržel... a nalil jsem do sebe zbytek medoviny a jsem ze vsteku vzal mě a mrsknul snim do dáli... podíval jsem s evzhůru a jediný co ze mě vyšlo byl ton válečníka v plném boji jak řve... Nikdo si nebude hrát na mího otce a nebude mi dávat rozkazy jako on jinak ho zabiju stejně jako svího otec!!!!!!! je ti to jasný?!?!?!?!?!!!!! to jsou slova který někdo mohl čekat ale spíše ne... jsou autorizována hlasu který se mi rozezněl v hlavě a behužel přesně nevím kdo to byl takže to řvu tak jako že do prostoru ale bez problémů to slyšel každý jelikož můj hlas je jako by řvala menčí skupina barbarů... stojim na místě a rozhléžim s epo krajině mám naběhlí všechny žilky v těle a vruce už svírám svého věrného přítele svůj meč.... koukám co se kde děje...

Grundlix Rudovous - 15. října 2006 03:12

Po té co se Rhox rozeběhne, uvědomím si že musím taky. Prostě musíš tam kam ostatní, tak zněla poslední dědova rada než jsem odešel. Když jsem si na posledy prohlédl padlého Uthwiana, pohled mi zůstal i na mé krásné, velké, staré, a celkem cenné knize. ..co sni ....tahat jí nemůžu.....už takhle jim stačit nebudu... Vzal jsem jí a přistoupil ke zdi. Pohlédl jsem na zeď, byla úplně hladká, ale kousek od místa kde jsme byla puklina. Nechápu jak se tam vzala, ale byla tam. Knihu jsem do ní zasunul a otočil se. Pohlédl jsem na pláň a v dáli na říčku. Rhox si to štrádoval pěkný kus cesty před námi. Naberu vzduch do plic. Sekery si zasunu za opasek, každou na jeden bok a dám se do běhu. Zprvu se mi běží s jakousi lehkostí. Vzduch mi plyne do plic jakoby sám a já běžím s lechkostí elfa, nebo alespoň jsem se tak cítil. Bylo to zdřejmě s tím že to bylo z kopce. Za malý okamžik plíce nestíhaly, tak jsem zpomalil a klusem jsem běžel dál. Za další chvíli jsem nemohl ani to, zastavím se a sleduji Rhoxe jak řve do vzduchu. Rázným krokem jdu k němu.

Samrael - 16. října 2006 14:38

Slova Aachen mě nejprve hluboce zamrazí, ale rychle se sklidním, přesto je na mě vidět, jak jsem byl naprosto vtažen do reality...Naštěstí pokračuje mírně a tak si trochu oddychnu a to snad i nahlas. Položím její část výbavy na zem k jejím nohám, potom se narovnám a pohlédnu jí do očí. Odpus» mi, ale nemohl jsem jinak. Vím, že situace vypadá zmateně, ale ve skutečnosti je ještě horší. Rád bych řekl, že to chápu, ale ve skutečnosti se můžu jenom dohadovat. Proroctví, o kterém mluvil ten můj "krajan" mi enní známo celé, ale jedno vím jistě. Od této chvíle musíme toho hlupáka poslouchat, protože na něm závisí spousta věcí, včetně kupříkladu výsledku téhle invaze zmrzlíků... Takže odpověď na obě tvoje otázky.... Jdeme za ním, protože od teď je to náš osud. Nerad mluvím takhle dlouho a vážně a je to na mě dobře vidět. Když domluvím, několikráte se zhluboka nadechnu a pak beze slova vyrazím svým pomalím tempem za barbarem podél říčky, topící se ve tmě. Cestou jenom pohlédnu na Uthwianovo tělo a pokračuji dál. Aachen jsem tam prostě nechal stát, ale zase na druhou stranu je vidět, že bych mohl jít mnohem rychleji...

Aachen - 16. října 2006 17:39
	Nejprve na Samraela vrhnu zoufalý pohled... To snad nemyslí vážně? Toho tupce že budeme poslouchat? Chvilku přemýšlím, co udělat, ale nakonec přeci jenom zvednu své vybavení do náruče a rozběhnu se za ním. "Počkej přece!" Křiknu tónem, který jasně říká, že se vůbec beze mne neměl vydávat do neznáma. "Jdu s tebou." Řeknu trochu uraženě, ale později smířlivě cupitám za Samraelem.

Harektan II. - 18. října 2006 19:38

Jak jsem zjistil, jsem již na onom místě sám, všichni ostatní se již vydali za Rhoxem, kterého se mi naštěstí, ale ne se štěstím, podařilo zastavit. I já se tedy vydám směrem, kam běžel. bylo by nedůstojené, aby muž v mém postavení utíkal a tak jsem nasadil pouze rychlou chůzi. Za nějakou dobu jsem se tedy k ostatním dostal. Ulevilo se mi, nevím proč, ale jsem rád, že tu jsou všichni. Všechny, kromě Rhoxe tak nějak pozdravím kývnutím hlavy, což by mělo říkat neco jako: Opět se shledáváme. S nádechem lehké ironie. Pak se ale podívám na Rhoxe a můj výraz už nenese známky úsměvu. Myslím, že bychom si měli ujasnit nějaká pravidla, myslím, že to bude mnohem lepší pro nás jako skupinu, někteřé z nás se tu chovají tak trochu egoisticky a sobecky...Co vy na to? Rozhlédnu se kolem sebe na vás, vás všechny...

Rhox - 18. října 2006 19:51

Koukám se kolem sebe jak se tam začínaj všichni u mě zhlukovat a moje pohledy jsou hodně nepříjemné jako bych byl uprostřed války... pak promluvý Harektan s Řečí jako by byl pán tvorstva a i když jsem blbej tak mi dojde co tim chtěl říct... zase jednou za pár století mi zašrotovalo v hlavě... Jedním a následovně druhým krokem k němu přistoupím a bodnu meč vedle něj do země... pak do ně strčim... Tak hele ty taky nejsi pán všeho tvortsva nesmrtelnej taky nejsi takže mi nebudeš dávat kázání jasný??? nejsi můj fotr... ten nato už doplati a jestli se ti to nelíbí tak mě klidně zabí... nemínim tady nikomu sloužit jako nějakej klíč ke dveřím jasný??? takže si budu dělat kdy chci co chci... a klidně se domlouvej s ostaním ana čemkoliv... Chci jenom vědět co semnou má ta nahoře v plánu jelikož jestli jsem měl chcípnout tak to mě tady na tom schnilim světě nemusí držet o nic dýl... ototčim se a bezeslov se vydám dál při odchodu si vezmu meč a už se ani neotočim... Spíš jenom na Grundlixe a prohlásim... Jestli chceš vzít na záda tak si popoběhni aspoň chvíli ti vzít můžu ale nebude to celej den... kdyby došlo k boji tak musim bejt funkčí nemínim natáhnout pantofle... počkám jestli něco řekne a jak to co jsem řekl ostatní spracujou... Sáhnu nevrle na svoje záda jestli tam neni medovina a ona tam neni... zakleju a podívám se na Herektana a pak pronesu klidně... Promiň... a nic jinýho bez slov jdu a» Grundlix chce nebo ne jdu klidnym krokem jako tělo bez duše přestávám vnímat okolí kdby kolem mě byli teď všude zmrzlíci tak mi je to jedno... jako bych byl v nějakym tranzu...

Harektan II. - 18. října 2006 20:04

Rhox dostal jakýsi záchvat, při kterém by se bál snad samotný ďábel, ale mě je tak trochu do smíchu. Nedám však nic znát a udržím si svou rozvážnou a kamennou tvář. Ten tupec to nepochopil.... Pomyslím si. Už se otočil a je na odchodu, nepochybuji však, že by mě ještě neslyšel a tak pronesu jen tak do vzduchu: Ano, měl jsi chcípnout a my tady všichni máme zájem na tom,aby se tak nestalo, ale právě tím, že si budeš dělat kdy chceš co chceš, nám to znemožňuješ. ....Snad to pochopíš, nerad bych tě nějak uzemnil...no...spíše uklidnil Dořeknu. Moje oči nesměřují přímo ke Rhoxovi, ty těkají sem a tam, bez většího zájmu. Tupý barbar, je nejdůležitějším článkem k úspěchu, i bez mozku, a chová se přesně tak, jako by na něm vůbec nezáleželo, kdyby někdo chtěl, už te´d mohlo být po něm...pokud bude takhle utíkat....radši na to nemyslím... Zaženu zlé myšlenky do ústraní a opět chůzí, kterou kupodivu nasadil i náš svalnatý přítel, se vydávám vštříc všemu co nás čeká v těhle končinách.

Rhox - 18. října 2006 20:12

Jdu a nevnímám toho tupího polodraka... On je napůl draka je takhle blbej... Už chápu proč je lidi v našem kmeni zabíjeli... Aspoň neukázali to jejich lepší část která nemluví jako je tělo... ukázali nám hlavu al eta aspoň nemluvila což bylo dobrý... vyndám meč a jelikož na nějakých místech je ještě tráva i když je i sných tak provádim to co barbary baví když jsou hezkou krajinou a to je Sekání stébel trávy a jiné ničení květin jako je sekání stonků a nebo ukopávání květů... my tomu říkáme zelený cíl... když mě to přestane bavit a furt jdu podél řeky tak sáhnu pro trochu sněhu a začnu dělat sněhovou kouli když už jí mám a je vyleká asi jako míč na házenou tak jí ponořim nachvilku do vody a dál jí mnu aby zní byla ledovka... a tak nějak se potutelně směju... To bude něco.... jojo pohazuju si s koulý který má větší a větší tvrdost... Měl jsem donídát kámen... byla by lepší...

Samrael - 18. října 2006 21:36

Když Rhox mluví a já už jsem dost blízko, abych ho slyšel, musím dost dlouho potlačovat hněv. A je to dobře vidět, jelikož napnutý výraz jak v obličeji i ruka na jílci šavle jsou jasným příznakem vzteku. Jediné moje štěstí je, že Rhox je ke mně zády, tudíš mě nevidí. Jediné co může zaregistrovat je, jak si odplivnu, když domluví. Abych nevyvolával delší konflikty, prostě se vzdálím. Jdu napřet po proudu řeky a držím se ve stínu stromů. Občas se podívám na hvězdy. Náhle se ale vrhnu k nejbližšímu stromu, když jasné hvězdy přetne stín. Chvilku ho musím rozeznávat, než přijdu na jeho majitele. Pokud si dám dvě a dvě dohromady, vyjde mi, že je nademnou právě ledový dráček. (což je ve skutečnosti potvora velikosti draka, ale není inteligentní....) Díky náskoku před družinou si dovolím ještě zaznamenat směr, kterým se potvora vzdaluje a pak se rozhodnu za vámi raději dojít, než na vás čekat. Jenže když se otočím, spatřím úžasnou věc a to požárem osvětlené město Máriovo. I na tu vzdálenost jsou zřetelně vidět siluety bojujících na hradbách. Oheň občas vybuchuje dočista zlatými plameny, které jsou vzápětí hašeny záplavou ledu. Nečekám ani chvíli a běžím k vám. Když se dostanu dost blízko k Rhoxovi ukážu za něj a zavolám: Tak pohleď! A konečně si uvědom, proč se tohle všechno děje. Arctica tě chtěla dostat místo Mária a rozpoutala kvůli tomu síly horší než peklo! Už si to uvědom! Zostra mu hledím do tváře s rukou stále napřaženou za jeho rameno.

Rhox - 18. října 2006 21:44

Lhostejně jdu dál... a tak nějak držim v ruce tu kouli a oběví se předemnou jen tak zničeho nic Samrael... chytnu kouli který opsala ladný volný pád do mé ruky a pak lhostejně řeknu s pohledem na město... A já myslel že je to bohyně něbo nějaký vládkyně ledo a né ohně to je nějaká chyba že tam hoří nemyslíš??? zase nějaká halocinace jako stim hlasem v mí hlavě... a kudy se teda kní jde abyhc to zastavil když chce jenom mě??? abych vás tedy zbavil toho vélkého neštěstí které máte když semnou jdete když vás to tak tíží... co já vim tak máte právo kdykoliv odejít jelikož zavámi nejde když chce mě ne??? radši se zachraňtě dokud můžete něco mi řiká že bude hůř a to hodně brzy... Udělám krok a jsem přímo před nim... A kde jsi se vůbec vzal tam když jsi byl zamnou??? zmáčknu zmrzlou kouli na led a ona rupne jako by rupla lebka nějakýho humanoida... Takhle dopadnou všichni!!! co mi budou vadit... pomyslím si a kouknu na Samreala co mi ještě pový moudrýho...

Grundlix Rudovous - 18. října 2006 21:58

Zaraženě vyslechnu Rhoxovo výbuch. ...takhle ho neznám.....cop to do něj vjelo.......radši se budu držet dál..... Řeknu si. Z mého oblíbence se najednou stal nějaký nervák. Když mi nabýdne že mě vezme zdvořile odmítnu. Néé....díky radši půjdu po svích.... Řeknu trochu zadrhávaje. Jsem zaražený, v mé hlavičce pořád nechápu proč tak řval a co to do něj vjelo. Hlobal jsem a přitopm jsem šel vedle Harektana rychlou chůzí. V pohodě mu stačím. Ze zamyšlení mě vytrhne rozhovor Rhoxe se Samraelem. Podívám se směrem na město. Vybaví se mi strašné nápady. Z očka mi steče slza při vzpomínce na mého poníka Lopa, neměl jsem ho dlouho ale přirostl mi k srdci. Dál koukám jako omámený na siluetu hořícího města.

Salen - 18. října 2006 22:23

Chvíli to všechno poslouchám a pak vezmu loutnu a rázně sahnu do strun. Není to ošklivý zvuk, jen dost hlasitý, aby tu vznikající hádku utišil. "Nejsem tu vůdcem a nejsem tu ani tím nejmoudřejším. Ale tak mě napadá, že pokud se tu budeme dohadovat kdo má konu co rozkazovazt a hrát si tu na ukřivděné, Rhoxi, nebo na mocné, mistře Harektane, skončíme jako Uthwain a nepomůžeme tím ani sobě, ani mistru Mariovi a jeho městu a zemi.Legenda nelegenda, proroctví neproroctví." Promluvím k nim. Nemluvím rozčileně, jako oni všichni, až na trpaslíka. Jen důrazně. Tak důrazně, že by se mohlo ostatním zdát až zarářející, kde se ve mě najednou ta kuráž a rozhodnost bere. Ale.....možná že ve mě byla vždy. Jen nebyl dosud důvod ji projevit. "A jestli tu budeme ještě chvíli stát a rokovat o tom, má nás tu Arctica jak na talíři. Nevím jak vy, ale já bych rád ještě něco zažil. Místo dohadování nás radší, Rhoxi, vezmi pryč." A hledím na ně, co udělají. A když se k ničemu nemají a Grundlix jde dál, vydám se s ním.

Rhox - 18. října 2006 22:26

Kouknu se na Salena... a řeknu... aniž bych chtěl... nebo ono i to umírání je zážitek už tolikrát jsem to viděl že ti řeknu že někdy to ani nebolí když je to dost rychlý... ale promluvil jsi nejmoudřeji... mít ještě medoviu nabídnu ti al ebohužel zkončila v útrobách mého žaludku... Já jsem měl už dávno namířeno pryč al eněktří stáli na místě a kochali se omrzající krajinou že??? takže jdeme... ne nejdeme... vyděl bych to a poklus jelikož i ten je pomalý.. a doufým že máte hodně alkoholu jinak v té zimě asi zmrznete... i když já asi taky... protáhnu si hlavu na jednu stranu a pak na druhou a dost mi zakřupe v krku... Jdeme... a tentokrát se zastavuju až po půl hodině běhu... dřív ne pokud nebude něco jinýho naplánu... Kdyby něco křičte co vidíte aby jsme všichni věděli já to taky tak budu dělat asi by nebylo moc dobrý kdyby jsme jednali každej na vlastní tryko... setřu si kusy lehu z rukou který tam je od té doby co jsem křupnul tu kouli ve vsteku... a pak se podívám směrem kam by jsme měli běžet... Řekl bych že tudy... pokud má někdo jinej návrh a» ho řekne... rozhdím rukama kouknu se po ostatních...

Salen - 18. října 2006 22:36
	"Děkuji za uznání." Odpovím Rhoxovi a nechám ho domluvit. A když tam stojí a kouká po ostatních, ohlédnu se za nás a vidím, jak se k nám už zmrzlící vůčihlednou rychlostí blíží. "Na co tedy čekáme?" Zeptám se. A rozběhnu se co nejrychleji to jde, abych to vydržl co nejdéle za vzdalujícím se Grundlixem.

Harektan II. - 22. října 2006 21:49

Vyslechnu si slova všech přítomných a zvážím je:Ano...hádky tu opravdu nemají cenu, ale musíme udržet nebo dokonce vytvořit řád...Nesmíme propadnout chaosu... Pomyslím si, při Salenových slovech sklopím zrak k zemi, při pohledu na sníh se mi poprvé v mysli objeví jediné slovo: ZIMA Nejsem nijak vzyklý na zimu, ne že by mi vyloženě vadila nebo mi naháněla hrůzu, ale určitě ji neholduju. Rychle však zaženu takovéto myšlenky a vzhlédnu. A vidím, že ostatní už jsou opět na cestě. Myslím, že to, že budu poslední nám jen prospěje, tak trochu bych mohl tu naši skupinku hlídat, takzvaně krýt jim záda. Trochu přidám na tempu, protože tak trochu nestíhám. Když však doženu ostatní, zjistím, že jsem si oddechnul. Nevím, jestli se mi to zdá, ale myslím si, že začínám k těmhle podivínům něco cítit. CHA CHA CHA ....zrovna ty je nazýváš podivíny.... vysměju se sám sobě, ironii, kterou jsem nevědomky použil. Samotný návrh Rhoxe, že budeme zastavovat až po půl hodině běhu, mi nepříjde nijak dobrý, ale moudřejší ustoupí a bude něvodomky ostatních dělat vše proto, aby vše šlo, jak má....Háček je v tom, že přesně nevím co....

Rhox - 22. října 2006 22:01

Konečně se část rozeběhla až na Samreala a Aachen a Grundlixe... Tak jo pojďme teda poběžme... jiank nás dostihnou zmrzlíci a to asi nikdo nechce mít snimi předčasný boj... drcnu do Samreala aby běžel a bez debat vezmu Grundlixe na záda... Promiň vim že běhat umíš a vim že jsi i rychlej ale jenom na krátký tratě a mi potřebujem běžet dlouho... rozeběhnu se ale nijak moc to neženu né že by to nešlo ono to jde sice těžko s Grundlixem na zádech ale jde to ale potřebujem aby jsme se nezničili hnedka... Fajn tak jo běžíme tak aby jsme vydrželi co nejdéle...im dýl v kuse poběžíme tim líp... Zmrzlíci přestávky nemaj narozdíl od nás a já rozhodně nechci bezj jako kus ledu... nebo tychceš Grundlixi co??? Mohl by jsi nám zatim říct jaký to bylo naposled... Trošku s úsměvem an tváři řeknu ale v hlase není slyšet že by to mělo vyznít nějak urážlivě nebo vysmívavě... Jsou dobrá zkupinka ale obětovat pro ně život zatím nemám v plánu... nebylo by to moc dobré chci si ještě užívat... jsem na smrt mladý... řeknu si sám pro sebe a běžim svím dusavým během přišemž se mi boří nohy do sněhu a držím se u řeky po proudu čas od času s eohlédnu dozadu co se děje a jinak kontroluji situaci vepředu...

Salen - 23. října 2006 01:14
	Zprvu, protože jsem se rozběhl jako první, jsem měl náskok. ale jak čas plyne a led na řece klouže pod mýma nohama v botech na led nevhodných, předběhne mě hladce Rhox i s Grundlixem na zádech, a nejen on. Nakonec běžím, sice vytrvale, ale už ne s takovou elegancí, ani, kvůli podkluzování ledu, tak rychle, jako předtím, někde uprostřed skupiny.

Grundlix Rudovous - 23. října 2006 16:25

Když mě Rhox vezme na záda cejtim se tak trochu divně. Jsem rád že nemusim běžet, ale zase si připadám trochu jako břemeno. Když nám Rhox řekne že nechce bejt jako kus ledu, okamžitě se mi vybaví moje živé vzpomínky až mi projede mráz po zádech. V odporné představě mě ještě utvrdí Rhoxovo návrch jesli bych jim o tom nechtěl vyprávět. To bych opravdu nechtěl. Řeknu ledovým a nevrlím hlasem. Dojde mi, ale že jsem to přehnal tak usměvavým hlasem dodám. Možná až někde v teple.

Samrael - 25. října 2006 17:40

Stejně jako ostatní i já se rozeběhnu za Rhoxem a to ještě dřív jak většina, protože jeho bodycheck mě uvedl do pohybu poměrně rychle. Zdá swe, že mu dokonce stačím, nebo» on sám nenasadil neudržitelné tempo... Co je zajímvaé, že ač jsem ověšen zbraněmi, běžím poměrně tiše a navíc bez cinkání. Dokonce je nyní vidět, že většina mého arzenlu je důmyslně připevněna k tělu tak, aby se hýbala společně s ním a né se někde kývala. Při běhu částečně sleduji okolí a částečně si hlídám Rhoxova záda. Hlavou mi míří myšlenky a většina z nich se týká právě barbara. Ze zamyšlení mě ale vytrhne stín, kterého jsem si jistě nevšiml sám a který se přes nás rychle přehnal. Bez zpomalení zvednu hlavu a v zápětí se prudce odrazím od pravé nohy, která právě dopadla na povrch pode mnou a odskočím nalevo, kde dopadnu na silně pokrčené nohy. Vzápětí se místem, kde jsem ještě řed chvílí byl prožene kus ledu velký jako moje hlava... Moc na ni nečekám a odepínám lehkou kuši s šipkami z podivného zeleného průzračného materiálu. Pookleknu, zacílím a vypálím, poté se odvalím, když místo, kde jsem byl zakryje stříbřitý opar. Jestliže pořád ještě netušíte, co se děje, pak vězte, že kdesi nad námi je právě ledový dráček. Ti z vás, kdo se podívají nahoru ho okamžitě spatří lesknout se osvětleného měsícem na noční obloze...

Salen - 26. října 2006 18:55
	Podíval jsem se nahoru a v zápěti jsem se pokusil napodobit Samraelův úhybný manévr. Nemaje však střelných zbraní, ke střelbě se nepřidám. Ani se nezastavuji. "Pozor! Tam nad námi!" Ukážu místo skrývání se a střelby ostatním nahoru na oblohu, kde se v měsíčním svitu leskne ledový dráček. "Vy jste drak, mistře Harektane....Neuměl by jste s tím stvořením promluvit? Nebo bojovat?"

Harektan II. - 26. října 2006 20:01

Jakožto poslední ze skupiny jsem přiběhl o něco později a až teprvve na místě si všimnu, že se něco děje. Salen něco na mě pokřikuje, Samrael zase míří kuší na ..na nebe. Pak se ale objeví něco, stín, silueta. Je to drak, ledový. Salenova slova už konečně dávají smysl. Má pravdu, měl bych bojovat, ale nejprve to zkusím jako člověk. Proměna, která je z části magická vyvolá veliký "rachot". Každé kouzlo, i to nejjednodušší má svůj určitý zvul, obyčejní lidé jej nemohou slyšel, ani elfové, to mohou pouze ti, kteří se zabývají magií už nějakou dobu nebo také magická stvoření, naneštěstí má proměna v draka je částečně magická a vydává až příliš mnoho hluku. Každý magik nebo magické stvoření v okruhu 3 kilometry by to mohlo slyšet a pak bychom nemuseli zápasit pouze s jedním drakem, ale třeba s celou ledovou letkou. Co teď...? Začnu rychle přemýšlet.... Je jasné, že tento boj nevyhrajeme kuší. Ale.... Onen drak ještě nezaútočil. Možná ani nezaútočí. Proto přiběhnu až k Samraelovi a rukou skloním jeho kuši k zemi se slovy, která jako by tónem říkala: Ted neodporuj Proč na něj pálíš? ...ještě nezaútočil, pokud to udělá, budeme připraveni, očekáváme to, ale dokud tak neučiní, neútočit!! Pak se chvíli odmlčím, podívám se na nebesa a pokračuju v řeči: Draci, jak je nám všem známo, jsou pány nebes, i přes svou velikost jsou mitři v manévrování, proto by ani takovýto útok neměl cenu, potřebujeme ho nalákat a navábit tak, abychom jej dostali, potřebujeme, aby letěl tak, jak chceme... Milióny myšlenek se střdá v mé hlavě, ale to není dobře.. Sklopím hlavu a začnu myšlenky pěkně třídit, protože te´d je potřeba rozvaha.

Rhox - 29. října 2006 09:30

Běžím a mám na zádech Grundlixe rozhlížím se po kraji a ničeho jsem si nějak nevšiml jenom snad toho jak Samreal odskočil bůh ví kam a pak na místě kde stál proletěl kus ledu... shodim Grundlixe na vlastní nohy a jenom řeknu... Někam se schovej nebo utíkej podel řeky dál až dorazíš k jeskyni my s ostatníma tě dyštak doženeme nebo počkej... Sáhnu po meči a nekompromisně ho vyndám a stoupnu si tak abych byl vidět přímo drakovi... Tak si pojď ty zakrnělej draku... na takovouhle chvíli jsem dlouho čekal... Stojím tam připrovan na jeho nízký nálet na mě a Harektan říká nějaká moudra... Nemyslim že přišel v míru jelikož už zaútočil na Samreala... tedy pokud u draků neni jako přivítání ledová koule... Chce to nějak ho dostat na zem... nebo nějakym stylem níž abychom na něj mohli zaútočit i jinak než jenom jednou kuší... řeknu a pořád čekám a koukám upřeně na dráčka... Ty si mě nepřej budeš toho sakra litovat... Protočím meč v zápěstí a seseknu tím jednu květinku která se do sečné rány připletla... poté zaujmu postoj a vždy se přesně natáčím čelem k dráčkovi ale snažím se raději koukat i jinam po okolí jestli tohle neni jenom na odlákání...

Aachen - 31. října 2006 21:10

Sleduji, co se kolem mne děje. Až příliš mnoho, příliš mnoho. Jak se zachovat?? Hlavou mi vmžiku proběhne několik myšlenek a než stačím vyhodnotit, která z nich je nejlěpší, automaticky naučené tělo se překulí přes bok a před tvář si dám ruce. Co teď? Co jen můžu dělat...? V podstatě ještě stále nechápu, proč jsme se přidali k těm kulturním barbarům. Vždy» nás uráželi! A Samrael, jindy v mé společnosti hovorný a milý mi nebyl ochoten věnovat ani pohled, natož vysvětlení...

Pán Jeskyně - 31. října 2006 21:24

Drak rychle zase nabírá výšku a připravuje se k dalšímu útoku. Teď už ví, že musí být pro útok nízko, aby se strefil. Vůbec se mu nechce útočit na Samraela s kuší, ani na Rhoxe s mečem a už vůbec né na malého grundlixe. Lákavým cílem je Harektan, který ho ani nepozoruje, ale z něj se šíří podivné vibracce, které citlivého draka varují. Ale jeden cíl tu přteci jen je. Všichni jste zůstali na místě a v určitých vzdálenostech kolem sebe, ale Salen se po kluzkém ledu rozběhl dál a oddělil se. Drak se ve vzduchu přetočí a spustí se obloukem dolů za salenem. Naštěstí se obracel právě ve chvíli, kdy byl přesně nad vámi. Když tedy letí obloukem za Salenem, začíná svůj let střemhlav k zemi a tím se vám přiblíží. Jedna šipka vyletí z kuše už ve chvíli, kdy k vám natočil hlavu, ale ta se mine. Druhá vyletí o něco později, to už je kousek nad vámi a k vámi zády, aby mohl se soustředit na Salena. šipka je přesná a zasáhne dráčka u kořene ocasu na bolestivém místě, kde se zavrtá mezi šupiny. Tím dojde k ochrnutí ocasu a narušení aerodynamiky letu. Drak nejenže nestrefí Salena, ale narazí do země kousek před ním, kde dky rychlosti vyryje dlouhou rýhu v zamrzlé řece... Rozhodně ale není mrtvý a rchle se zvedá na nohy a otáčí se.

Aachen - 31. října 2006 21:29

Jediné, co mne v té chvíli napadne, je vytasit měč. Dobrá, jestli budeš chtít boj... Já si začínat nechtěla, ale pokud to bude nezbytné... Sbírám postupně odvahu. Už dlouho jsem nebojovala proti zvířeti s nelidskými pudy... Podvědomě se však držím vzadu ve skupince. Je mi jasné, že stvoření podobná Rhoxovi a jiným si budou chtít vydobít slávu a tak neváhám a nechávám jim volné pole. Však já také s prázdnou neodejdu... Ušklíbnu se pro sebe a už jen čekám, jak se poraněné zvíře zachová.

Salen - 31. října 2006 22:10
	Zastavím se. A ačkoliv by se dalo čekat, že vytasím svůj meč, nejdříve lehce polaskám svou loutnu a prsty automaticky začnou jemnými doteky na strunách, vyluzovat hudbu. Pomalou, krásnou......ale uspávající. A zaměřenou na zdvihajícího a otáčejícího se draka. Snad to zabere. A pokud ne........pak zabere meč.

Salen - 31. října 2006 22:11
	soukromá zpráva od Salen pro Ta hudba je kouzelná. Obsahuje kouzlo magického spánku. A dá se zaměřit na určitý cíl.

Rhox - 31. října 2006 22:37

Když vidím jak zvedá svou výšku drak tak jenom kopíruji jeho pohyb pohledem... a otočím se směrem kam míří a uvědomím si ře na Salena... Sakra to ne... Rozeběhnu se ale ačkoliv jsem rychlý tak je přecijenom daleko a naštěstí minul... drak rozbil led a je tak napůl ve vodě nebo já nevím ale rozhodně vím že jsem v běhu pokračoval a běžel jsem až k zádům toho draka abych byl u jeho ochrnutého ocasu.... Tak jak to řikali naši bojovníci nelépe je jít na draka od ocasu stačí se vyhnout první ráně a pak už na něj jenom skočíš a párkrát bodneš... tenhle má už ocas asi ochrnutý jak to tak vypadá ale zatím si ho jenom obejdu nevím jistě co se stane... je to přecijenom drak... s těmito myšlenkamy se zastavím za zády draka kterého jsem oběhl obloukem a stojím na pevné půdě abych nebyl na ledu... připravím si meč a zhluboka se nadechnu a vydechnu až mi jde od úst kouř a čekám co budou dělat ostatní a hlavně co udělá drak...

Harektan II. - 01. listopadu 2006 06:36

Drak si vybral Salena za svůj cíl. Střemhlav se na něj rozletěl a já, připraven ve správné chvíli vypustit jedno z kouzel. někdo mě ale předběhl, spíše tedy neměl správné načasování. Bylo mi jasné, že je to temný elf, který jako jediný tady má střelnou zbraň. To, že jej trefil mě vyrušilo, takže jsem nezareagoval kouzlem, ale spíše spadnutou čelistí a výrazem údivu. Nečekal jsem to. Nicméně neotálím dlouho a běžím k drakovi. Není to nijak daleko, ale mohli byste si všimnout, že celou tu cestu točím prstem pravé ruky a něco potichu melu. Ano, je to kouzlo, je to svazující kouzlo, neviditelný provaz, lano, které je ale mnohem silnější. Není to nijak "hlasité" a náročné kouzlo na vytvoření, spíše udržení jej při drakově síle, který jej, stejně jako obyčejný provaz, může roztrhnout. To se mu ale nepodaří... Ještě stále v klusu, točíc prstem si tohle pomyslím a vy si mezitím můžete všimnout, jak se drakova křídla přitahují neviditelnou silou k tělu. Jeho ocas, i přesto, že je zraněný může taktéž být zbraní a tak jej stočím pod draka a jeho krk stočím zase tak, že kdyby chtěl vydechnout svůj ledový dech, který mají ledový narozdíl od jiných, kteří mají například oheň, smrtelnou mlhu, omamný dech, který vás přivede to země snů a nebo dech času, který z vás může udělat mimino nebo kostlivce, tak by jej musel první vydechnout na sebe. Můj prst, který se ještě před chvílí točil je teď pevně sevřený a protože to by bylo nepříjemné, mít jen jeden prst v křečí, celá moje ruka se stočí c pěst. Tohle by ho mělo udržet na uzdě a na zemi... Promluvím klidně ke všem a čekám, co budou dělat, protože já nevím, jestli jej zabít nebo co s ním.

Grundlix Rudovous - 23. listopadu 2006 21:41

Když mě Rhox sundá an zem a řekne něco o úprku nebo čekání ani o tom nepřemýšlím. Také si všimnu kam směřuje ta velká potvora jistojistě drak. Někde v nitru se zrodí divný pocit, takový jsem ještě nezažil. Měl jsem obrovskou touhu něco udělat nejlépe zabít tu obludu. Rhox se už dávno rozeběhl naproti drakovy a jen co mi to vše trochu došlo rozutíkal jsem se překvapivou rychlostí. Předběhnu Rhoxe ale ten mě po pár metrech předhoní a běží okola draka, sice nechápu proč, ale to mi srdce netíží. V běhu se mi vybavovaly veškěré dědovo lekce a mé vlastní skušenosti s hodem sekyry. Už v běhu jsem vzal do ruky obě, běžel jsem s nimi, vypadalo to celkem efektně. Malá postavička, v každé ruce na chlup stejnou sekyru které ve stejných pohybech na horu a dolu odrážely slunečnáí paprsky. Na dlouhém plnovousu se tvořila bílá námraza od mého dechu. Když jsem se přiblížil asi na 15 metrů napřáhl jsem pravou ruku a v běhu jsem s výkřikem vrhl sekyru. Jak drak dopadl tak se k nám otočil břichem. Sekera rotovala směrem na jeho břicho kde byly nejslabšů šupiny, ale i ty jsou silný pancíř. Běžím dál a pomalu to v běhu točím od draka dál.

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2006 13:51

Vaše reakce jsou sice skvělé a chytré a rychlé, ale nepříliš týmové. Přesto jak se zdá, tentokráte se vám něco daří. Salen začal hrát na loutnu. Věc kterou by v tuto chvíli nikdo nečekal, ale zřejmě k něčemu je. Jak hraje, stává se najednou drak klidnějším a malátnějším. Mezitím ho stáhne Harektan kouzlem svazování. Vzhledem k tomu, že ho příliš nepřitáhl, si to drak ale skoro neuvědomil. Mezitím se za něj dostal Rhox, což je skvělá věc, protože vzápětí se přižene Grundlix a v zápalu hrdinství, které spalo v jeho krvi po celou jednu generaci vrhne po drakovi sekyru. Kvalitní trpasličí práce se střetne s ještě kvalitnější dračí šupinou. (Na břiiše mád drak šupiny naopak silné, ale velké a má mezi nimi mezery). Naštěstí je to pouze kousek Grundlixovi nepřesnosti, ale sekera se po ohnuté šupině kousek smýkne, změní náklon a odsekne šupinu vedlejší, když se dostane pod její kraj. Sama sekyra zůstane pod ostrým bočním úhlem zaražená do odhaleného kousku kůže a masa. To však má na draka neblahý efekt. V momentě přestane kouzlo účinkovat a drak se probere. Bolest, hněv a adrenalín právě probuzeného draka se spojí v jednu obrovskou sílu a pouze fyzickým trhnutím zruší drak svazující kouzlo kolem sebe. Přesto jste z toho počinu vyšli výhodně. Salen už není v bezprostředním ohrožení, to je teď o mnoho tvrdší grundlix. A navíc dráček zřejmě netuší, že má za sebou Rhoxe. Navíc když drak hezky napne své tělo, vyletí odkudsi zpoza vás další šipka a zabodne se do odhlaeného místa hned vedle sekyry.

Rhox - 25. listopadu 2006 09:45

Vše tak nějak jenom sleduji a schovávám se za ocasem draka a přibližuji se blíže abych mohl co nejrychleji skočit mu na hrb a pokusit se zasadit mu smrtící ránu... nečekám ani moc dlouho jelikož Grundlix udělá co bych já do něj nikdy neřekl... Mile mě to překvapí a tak se někde v duchu usměju ale moje myšlenky jsou asi tak jako že zaměřeny na boj a můj mozek funguje jako matematicko fyzikalní počítač který vypočítává dráhy draka které je schopen udělat abych na něj mohl skočit... Když si už konečně najdu tu příležitost který přijde hnedka jak Sekera dopadne na jeho těla a pak hnedka ta šipka tak drak vnímá bolest toho a já nečekám a silným skokem se odrazím přez ocas na drakův hrb... kde se snažim jednou rukou přidržet šupiny jelikož jsem v podřepu abych měl co nejnižší těžiště a čekám ce se bude dít... počítám že drak na mě otočí hlavu a bude mě chtít umrazit... ale to se mu nepovede jelikož jakmile jsem se chytil tak okamžitě provedu další rychlejší pohyb s mečem nad hlavou a za mohutného řevu nacpu meč meži šupiny u krku pokud možno mezi obratle a jelikož to nejde moc dobře tak se do toho zabodnutého meče opřu celým tělem aby tam zajel až po záštitu... Bude to znít jako velká fantazije ale stejně se pokusím čepel meče protočit v ráně... každou část úderu doprovází mohutný řev barbara který si tím dodává síly a odvahy a doufám že mu aspoň větší část této akce vyjde...

Salen - 25. listopadu 2006 18:18
	Zatím nic nedělám. Stojím tu a snažím se na sebe draka neupozornit. Dokonce jsem i přestal hrát. Jen velmi dobrý pozorovatel by si všiml, že pod pláštěm má pravá ruka spočívá na hlavici meče. Ano, právě toho meče, který mi už tolikrát za dobu co jej mám, zachránil život.

Aachen - 30. listopadu 2006 19:09
	soukromá zpráva od Aachen pro Mám takový dojem, že bude mnohem jednodušší nechat mou postavu "utratit". Už se vůbec nemůžu zorientovat v ději, je to moje chyba. Využij tedy nabídky jak nejlépe můžeš, přeji Ti mnoho dalších hráčských i PJských úspěchů.

Pán Jeskyně - 01. prosince 2006 08:58

Rhox tedy hrdinně skočil drakovi na záda. a drak si ho překvapivě vůbec nevšímá. Místo toho se prudce nadechne, až má Rhox problém se udržet, také proto, že drakovi šupiny jsou kluzké jako led. Drak se poté nakloní dopředu a místo výdechu vyletí od jeho tlamy po Grundlkixovi velký kus ledu. A grundlix má štěstí, že uklouzne, jak se otočí po drakovi. Ledový projektil mine jeho hlavu a ramena a kousek od něj narazí na led. Ten bez problému prorazí, ale způsobí tak déšť úlomků a ledových kristalků, které zasáhnou gundlixe a posekají mu veškerou odhalenou kůži. Navíc ho tlaková vlna vzmítajícího se prasklého ledu a vodního gejzíru odhodí asi metr a díky ledovému povrchu ho pošle klouzajícího ještě několik dalších. Mezitím, jak se drak sklonil, skoro si přehodil rhoxe přes hlavu. Rhoxovi ale naštěstí, nebo bohužel přimrzla ruka k šupině a tak se jen otočil a je teď čelem vzda na drakově hřbetě. Musí přehodnotit svůj plán a nikam se nepřesunovat a použít meč tam kde je. Zabodne meč mezi šupiny vší silou a ještě na něj lehne, až meč zajede po záštitu. Nějaké otáčení v ráně jednou rukou nepřipadá v úvahu a nějaké vytahování meče z rány zřejmě taky ne, takže může jenom čekat. Drak jakoby si rány an nevšiml, chce se nadechnout znovu. entokráte se však nkam nehýbá, protože Rhox může cítit, jak při nádechu draka proudil vzduch kolem meče do rány, což znamená, že se mu povedlo téměř nemožné a to smrtelně draka ranit - prorazit mu plíci. Ve skutečnoasti je to ale ještě trochu jinak, o čemž ho ve chvíli dlaší drakovi nečinosti přesvědčí zvyšující se teplota meče a ruka, která mu odmrzá. Totiž všichni draci jsou uvnitř horcí jako pec, ať už na povrchu vypadají jakkoli a dechy používají jiné, jejich metabolismus je jasný a proto také všichni umějí vydechovat oheň. Rhox prorazil jiný orgán, než plíci a to plynový váček. A plyn se uvnitř draka při nádechu smíchal se vduchem. Právě ve chvíli, kdy chce Rhox už seskočit, najednou drak pukne jako skála a rhoxe to pošle i s mečem a jednou dračí šupinou letícího vzduchem a vstříc ledovému povrchu řeky. Drakovi mezitím vyšlehnou plameny z nozder, z tlamy i z očí.... I hruď vybuche a zasipe vás úlomky šupin a ledu. Zatím vyhřeznou rychle hořící a černající vnitřnosti. Během momentu se pod drakem frozpustí led a on s velkým šplouchnutím sjede pod ledovou hladinu. Poslední zmizí vyhořelá lebka na zčernalém krku. Rhox i grundlix leží na zemi a jsou dost třeseni, Rhox přeci jenom trochu víc, zdá se, že bude mít něco zlomeného. Vy ostatní jste neutržili žádné větší zranění, kromě několika modřin a škrábanců, jak vás zasáhl led a šupiny.

Rhox - 01. prosince 2006 13:52

To co se stalo se stalo... Mé plány nevyšli ale vyšli myšlenky mích dávných předků které byli někde tam hluboko v mích moskových buňkách zahrabány... "výbuch" draka mě odhodil slušně daleko i s mím mečem který opsal pár ladných obrátek ve vzduchu a někdo by čekal že se zabodne přímo ostřím do ledu jak to u hrdinů bývá ale tento meč ne... místo toho opakoval stejnou dránu jako já a já jsem dopadl na tvrdý led a klouzal jsem se ještě pěkných pár metrů po ledu... jakmile jsem se zastavil tak kousek odemě se doklouzal i můj meč... Okamžitě se chytnu za hrudník jelikož v něm cítím bolest při nadechnutí.. asi mám zlomené žebro po pádů z draka... Pokusím se překulit na bok a sáhnout po meči... Půlka mého pohybu se mi povede ale pak jakmile se dotknu zbraně mi ujede loket po ledu a já uchopím meč a znova spadnu na leh celou délkou svého těla... Jsem celý??? snad jo... au moje žebra... asi mi snima něco udělal... Přežili jsme to... kde je grundlix??? kde je harektan??? kde jsou všichni??? Jak tak ležím a nemám zase tolik sil na vše tak jenom křiknu tam kde si myslím že jsou ostatní.. Hej halé jste tam??? Žijete??? Já jsem tady... Pomůže mi někdo???Křičim hrubím barbarským hlasem... Pak se kouknu na led a všimnu si jak ukápne z mích úst ladná kapička krve a ve vzduchu se jen tak zatřepe... a s malinkým prsknutím dopadne na led který dostane barvu krve... Otřu si rukou pusu a zjišťuji že mám prasklý ret... Čekám co se stane a nestane...

Grundlix Rudovous - 01. prosince 2006 16:55

Cha chá a má to ta ještěrka přerostlá. Říkám si šťasten v duchu když prchám směrem do draka. Ještě se otočím abych si byl jist. Spatřil jsem draka jak se nadechuje a pak najednou noční oblohu, když mi podjela noha. Okamžitě jsem chtěl vstát, ale to se mi stalo osudným a do své smrti si to budu zdřejmě vyčítat. Ledový projektil mě sice minul, ale zato déšť ledových úlomků né. Dostal jsem zásay na celou přední část těla, někde menší a někde větší. Jelikož jsem neměl rukavice, mám celé potrhané zápěstí a na pravé ruce se mi kousek ledu zasekl meci klouby prsteníku a prostředníčku. To ale nebylo nejhorší. Můj obličej to odnesl hůře. Tváře jsou potrhané, jedině bohům děkuji za mé husté vousy, trochu tlumily zásahy ledu. Někdo by řekl že budu ležet na zemi a sotva dýchat. Zatím co já jsem klečel, kymácel se jako kdybych se zbláznil. Obě ruce mám v horní části obličeje na levé straně. Skrz prsky mi řine krev a nějaká další nechutná tekutina. Přitom vydávám hrůzu nahájenící skřek. Kolem místa kde sebou házím je samá krev. Za chvíli je jasné že se mi stalo něco strašného. Nereaguju na žádné hlasy přátel, jen si držím oblast levého oka a vřískám strašným hlasem. Přišel jsem o oko.

Aachen - 01. prosince 2006 16:59

Celý zápas s drakem sleduji s otevřenými ústy. Nic naplat, je to pro mne novinka. Jakmile však zaregistruji zvyšující se teplotu, pochopím, že se něco bude dít. Okamžitě se přikrčím a automaticky si rukama zakryju oči. Chvíli se nic neděje, ale pak pocítím obrovskou talokovou vlnu, která mne svalí na záda. Naštěstí se mi nic vážného nestane, ale sundat ruce se neodvážím. Po nekonečně dlouhé chvilce zaslechnu nějaký hlas. Zalehlo mi v uších, takže nejsme s to rozpoznat, kdo volá, ale vycítím, že to je někdo z nás. Pomalu tedy vykouknu a když zjistím, že je po všem, rozhlédnu se. To křičel ten barbar... Uvědomím si, že zrovna jemu v této chvíli nebude nejlíp. Vždyť bojoval s drakem přímo! Na roztřesených nohou se zvednu a snažím se udělat krok. Vzápětí se však na ledové ploše svalím a uznám tak, že nemá cenu, abych zkoušela chodit. Po čtyřech se tedy snažím přiblížit ke Rhoxovi a zjistit, jak na tom je.

Salen - 01. prosince 2006 20:01

Okamžitě spěchám k Rhoxovi a cestou vzpomínám, jak to ta stařenka říkala, že se zjišťují a ošetřují zlomeniny. Nakonec na to přijdu, pokleknu k pacientovi a opatrně jej prohlížím. Ale při detekci zranění mě ruší Grundlixův jekot. Krev ne......té už jsem viděl. "Vydrž chvíli." Řeknu Rhoxovi, který se jeví klidný a celkem smířený s tím, že je zraněn. A přejdu ke Grundlixovi. Nejdříve se pokouším jen čistě silou mu odtáhnout ruku z obličeje, ale trpaslík má sílu a je pološílený bolestí, což mu na síle ještě jen přidává. chopim se, nad všechna očekávání, tedy opět loutny a rukou hrábnu jemě do strun. Ty se jemě rozzáří a zpod mých lehoučce se strun dotýkajících prstů, plyne do Grundlixovy bolestí zjitřené mysli krásná mlodie, která jakoby jemným balzámem obalila zjitřené nervy a trochu ztlumila bolest. "Notak, ukaž mi to Crundlixi. Když mi tu ránu neukážeš, nemohu ti pomoci." Vemlouvám se trpaslíkovi, aniž bych přestal hrát.

Rhox - 02. prosince 2006 01:32

Ležím tam na místě a mírně sebou klepu možná to bude tím že ležím na ledu a ztratil jsem svoj esebevedomí a tak nějak svou pomyslnou auru... Ale nandali jsme mu to... proběhne mi v hlavě a vyjde to odněkud kde je moje temnější já... Už už někdo běží a pak jsede k zemi a tak leze po čtyřech... a další postava... Jé děkujiti... přátelé moji... Salen na mě sáhne a já se po chvilce zklidním... al ejenom na pár vteřin... a pak se zase rozklepu... Vypadá to dobře nato jak hrůzostrašné to bylo tak ani nepociťuji krvácení když nepočítám zranění že jsem se poškrábal o led a modřiny kterých je nespočet... jedna je prývě i na mé spodní čelisty odkud vytéká ta krev kousek pod rtem... ale to se mi daří chladit směhem či ledem... Já vydržim nespěchej... času dost... Jenom pomalu začínám cejtit závan zmrzlíků... řeknu znepokojeně a s těmito slovy si dodám kuráže a pokusím se překulit z boku přez ruku na břicho abych se nedptkl těch polámaných žeber... A podobným stylem jako to udělala Aachen se posunu i já ale směrem z řeky který je zamrzlá... Musíme jít neni čas na zranění... Pokouším se na kraji řeky postavit jakš takš na nohy... Podpírám se o meč a znám uplně všechny části svého těla jelikož mě dosti bolej... Běh nepřipadá vůbe v úvahu... takže jediné o co se pokouším je hodně pomalá chůze... První tři kroky se mi dařily ale pak jsem se složil uplně na zem a již jenom dýchám a nezvedám se... Je to obstojný kus cestykterý jsem ušel... z prostředka řeky na kraj a pak tři kroky... poté ležím na zemi a nejsem schopens ehýbat...

Harektan II. - 02. prosince 2006 13:13

Bitva, nebo spíše boj skončil. To je samo o sobě velice dobrá zpráva, ale to, že Grundulix a Rhox jsou zraněni, už tak dobré není. Okamžitě po tom, co se trochu vzpamatuju z toho šoku, který jsem utržil, když drak vybuchl, běžím ke Grundovi, je to sice trpaslík, ale narozdíl od svých bratrů není válečník, tedy většiny bratrů, a tak asi není tolik utvrzelý bojem, když doběhnu, někteří ze skupiny už nad níc klečí nebo stojí a starají se o něj. To co ale uvidím je otřesné, jeho šílený jekot, krev prodírající se přes jeho ruce...to nevypadá dobře. Pak se dozvíme, že přišel o oko. Neumím léčit bratře, ale pomůžu ti....alespoň nějak.... Dořeknu s velkou lítosti v hlase. Rhox pak ale začne vyřvávat něco jako že není čas, a že jdeme.... Něco bych mu řekl, pohádal se, opět, ale na to taky není čas. Není čas na tvůj spěch, Grund je na tom velmi špatně...Pamatuj, trpělivost přináší růže.. Řeknu velmi tvrdě a tak nějak zase otcovsky, tentokrát je to ale spíše radou než-li příkazem. Pak se opět otočím k trpaslíkovi a začnu ěco velmi tiše mumlat. Komel mých rukou se objeví fialová záře, která přejde pomalu do trpaslíkovi hlavy. Je to kouzlo proti bolesti, jak fyzické, tak psychické. V té chvíli grundulix nic ale neslyší, je to součást kouzla, která za chvíli přejde, a to přesně ve chvíli, kdy se kouzlo dokončí. Už jsem viděl mnoho bojovníků, kteří s ezbláznili z menších zranění. Musel jsem mu tedy utlumit psychickou bolest, kterou prozatím pociťuje, nebo teprve pocítí. Kouzlo bude učinkovat poměrně dlouho a doufejme, že on se s tím postupně, kdy se mu bude vracet plné vědomí, vyrovnávat. Zároveň jsem mu také utlumil fyzickou bolest, ne zcela, ale asi z 80%. Snad to pomůže, i tak ale nesmíme nechat rány otevřené...bohužel ale nejsem lékař a ani felčař, moc takovým věcem nerozumím, vše co znám, mám z knih. Takže...co navrhujete vy...? Dořeknu a poohlédnu se po ostatních.

Grundlix Rudovous - 02. prosince 2006 23:23

Nějak cítím že se kolem mě zbíhají přátelé, ale nevěnuju jim ani kousek pozornosti. Dál sebou v jekotu a vřískání házím ze strany na stranu. Trochu mě utlumí Salenova hudba, ale to mi moc nestačí. Jen začnu vnímat něco jiného než tu strašnou bolest, něčeho co už vlastně ani nemám, nebo se možná válí někde po zemi ale já ho nevidím. Vím že na toto zranění nezemřu, ale bolest a hlavně důsledek je mnohem horší. Uklidní mě HAarektanovo kouzlo. Kdybych ho přes své zbylé oko neviděl jak něco provdí myslel bych že jsem i ohluchl a to by mě asi dorazilo. Naštěstí se bolest tlumí jako zázrakem a já začínám myslet i pozitivněji. Vždyť mám ještě jedno oko. A co, alespon budu trochu jiný, každý má řeci dvě oči. Jednooký knihomil, to jsem ještě neviděl. Směju se v duchu, ale i tak mi dochází že žertuji jen účinkem kouzla. Sundám ruce, jsou celé od krve která v tomhle mrazu pomalu zasychá. Škoda jen že jsem něčetl něco o zranení. V tomhle oboru jsem maximálně četl jak utlumit horečku nebo zahnat rýmu. Ale ajk si počínat když někomu chybí oko? Sklouznou mé myšlenky zase k pesimistické dráze. Snažím se otřít ruce ve sněhu, abych nebyl celý upatlaný. Přitom si všimnu že mezi klouby prsteníku a prostředníčku mám zaseklý kus ledu asi centimetr nebo víc hluboko. Skoro to necítím, tak ho jedním škubnutím vytrhnu. S tím vytryskne spška další krve. U othoto zranění si počínám spíše instinktivně. Prostě vytáhnu kapesník a ováži jím zápěstí.

Aachen - 04. prosince 2006 20:51

Když vidím, že Rhoxovi je jakž takž dobře, přesunu se jako ostatní k trpaslíkovi. Opět po čtyřech. Když k němu dolezu a uvidím jeho zmrzačený oční důlek, zajíknu se. Po chvilce však hlavu otočím zpátky a zamumlám směrem k ostatním. "Potřebuje odbornou pomoc. Na tohle nikdo z nás nestačí. Musíme najít někoho, kdo ho dokáže vyléčit. Zatím mu to převážame nějakým..." Rozhlédnu se kolem sebe a najdu potřebný materiál. Z vlastního rukávu odtrhnu kousek plátna a podám ho tomu, kdo je nejblíž trpaslíkovi - ať je to kdokoliv. "Zavaž mu to kolem hlavy." Doporučím a ztěžka se posadím.

Samrael - 07. prosince 2006 15:16

Ani mě se tříšť úplně nevyhnula, přesto, že jsem byl v poměrně dostatečné vzdálenosti. Jeden větší kus leu mi přijede přimo do nohou a silou mě otočí okolo osi, což samozřejmě neustojím a žuchnu dolů na led. To už je ale v pořádku, protože od nebezpečných ostrých úlomků mne ochránil oblek. Co nejrychleji se zvednu a běžím se podívat po ostatních. Moje milovaná Aachen je na tom zdá se nejlépe, což tak chladnou postavu jakou jsem já, rozhodně zahřeje u srdce. Ostatní jsou na tom o něco hůř. Grundlixovo oko je pryč a trpaslík dělá všechno možné, aby mu nikdo nemohl pomoci. Usoudím, že lidu je u něj už tak dost a tak přejdu ke Rhoxovi. Je to tvrdý bojovník, tvrdší než já, tohle ho snad ani nespomalí.... Když k němu přicházím, řeknu jen polohlasem Máš pravdu, musíme jít... Otočím se na ostatní a pokračuji, přeřvávajíc Grundlixův jekot a Aacheniny léčitelské rozkazy: Rhox má pravdu. Musíme jít. Zmrzlíky znám, neslouží jim jenom tahle obrovitá stvoření, ale i spousta dalších. Zřejmě je už za námi stopařská smečka zimních vlků. Co jsem pochopil, tak rhoxe xhtějí opravdu hodně, takže sse musíme hnout. Já rhoxe podepřu a vy musíte nějak nést trpaslíka. Nesmíme se dál zastavovat, už to není daleko...

Harektan II. - 07. prosince 2006 15:24
	I Samrael je pro, abychom šli, a tak asi budeme muset. Grundulixe ponesu, ale ne dlouho, taky ne nijak rychle... Musíme zmrzlíky nějak zpomalit... někdo nějaké nápady? Při slovech dám ruku na rameno trpaslíka a podívám se na ostatní. Pak se ohlédnu na cestu jakobych čekla, že se tam za nějakou chvíli něco nebo někdo objeví.

Rhox - 07. prosince 2006 17:36

Ležím na zemi a u mě je Samrael... Což mě trochu překvapilo... a jeeiné co dělám je že dýchám na zemi jak ležím a od úst mi jdou oblíčky páry a vždy vidím jak kousek ledu malinko roztaje... Nevím kde se to ve mě bere ale hřeje mě u srdce že jsme skolili nějakou větší příšeru... Bohužel jsme měli velké ztráty které budou do konce našeho úkolu asi o dost větší... Rhox Rhox Rhox... Sílný Odolný vytrvalý hrdinný neskolitelný.... Mluvím v duchu o sobě jako v třetí osobě a pak za pomoci Samraela se začnu zvedat ze země a když mi sáhne na žebra tak jednov "zavrčím" že to nebyl dobrej nápad sahat zrovna na tohle místi... Tento výraz ale vystřídá výraz vděku za pomoc a bezeslov se vydám pomalinku k trpošovi abych taktéž viděl tu skázu které jsem částečně napomohl... Doufám že jsem to neudělal já... A jestli jo tak to určitě nebylo v plánu... Otřu si rukou krev ze rtu a pak to slíznu jazykem... Je nebesky chladná... co se to děje... To bude tim že jsem ležel nějakou dobu na ledu... Meč si krkolomě zasadím do pochvy a řeknu... Už i medovina došla aby jsme to vydezinfikovali... Jediné co jsme ještě dělali že jsme otevřenou ránu nechali aby nám jí olízal pes nebo jsme si jí pomočili... Obojí je proti infekci aspoň tak to řikali mojí zkušení přátelé bojovníci... Bohužel nemůžeme čekat tak dlouho a jenom koukat jak nemá oko... Myslím že s nohama nic nemá takže když mu částečně pomlžete tak to bude dobrý... a Jestli zase někdy v budoucnu mám nastavit krk tak bych byl nerad kdyby to mělo bejt zrovna teď a tady takže pojďte... On to zvládne má tvrdou skořápku... Kouknu na Grundlixe a kejvnu hlavou a je vidět v mé tváři že opravdu nehodlám čekat že tím pádem by šlo o život všech...

Pán Jeskyně - 13. prosince 2006 20:53

Skupinka se pomalinku potroškách sebrala a odklidila z povážlivě praskající řeky. Grundlixova rána je ošklivá a on je v lehké letargii z šoku. Naštěstí díky mrazu, který se vás snaží zahubyt je rána poměrně čistá a ryziko infekce je minimální. Družina ho střídavě nese a tahá a všemožně dopravuje dál po toku řeky, který je občas dokonce vidět, jak se objevují nevysvětlitelné prasklinky v ledu. Rhoxe podpírá Samrael, ale je to dosti nevyvážené, neboť není žádný extrémní silák a Rhox je opravdu těžký, jen díky společné vůli ještě nepadli. Netrvá to dlouho a v zádech se vám ozve nepříjemné vytí. Jako na signál zajde stříbrný měsíc v tu chvíli za mraky a ubyde světla. Jako kompenzace vám snad může sloužit nebe plné hvězd, jen velice slabě pocuchané oblačností. Jak se tak někteří z vás (jmenovitě hlavně Salen s jeho básnickou duší) rozhlížejí po nádherné nebesské podívané, zjistí náhle, že leží na zemi. Salen zakopl o jakýsi podivně vypadající kořen a když se podívá po pokrouceném těle onoho kusu dřeva, spatří, že jde o nadzemní část kořene smrku, jediného mezi samými listnáči, který obrůstá skalní útvar, jediný v širém okolí, o celkové výšce asi metr sedmdesát... Vytí je ale slyšet velice blízko.

Ivain - 15. prosince 2006 19:10
	soukromá zpráva od Ivain pro Děkuji PJjeji, za přijetí:-)

Pán Jeskyně - 15. prosince 2006 19:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro mh: To já děkuji za poctu hostit tuhle postavu. :-) Tak fajn, máme před sebou docela dost práce... Naštěstí tempo hráčů je dost pomalé, takže to nějak stihnem. 1.) Vysvětli mi pls. nějak jednoduše, jak vypadal katzberger, neříkám, že znám všechno a nerad bych se pak šeredně splet :-) 2.) Skuinka se zrovna nenachází v situaci, kdy bys tam mohl jen tak vpochodovat. Jsou sice na poměrně důležitém toku v království lorda Maria - krále všech hobitů, ale je tma, právě jim zašel měsíc, honí je smečka přízračných zimních vlků (o které pořádně nevědí) a navíc mají právě objevit skrytý vchod do podzemní říše, ovládané temnými elfy, takže kdyby ses tam jentak objevil, byla by to obrovská náhoda. (navíc si vlastně ani hráči nepamatují, proč jsou tam kde jsou :-) Takže budeme hrát nějakou dobu šeptaně a zřejmě se s nimi sejdeš až pod zemí, kam tě musím nějak dostat :-(. Za chvíli ti tedy hodím první úvodní příspěvek....

Ivain - 15. prosince 2006 19:30

soukromá zpráva od Ivain pro Katzbalger: jedná se o zbraň používanou Lancknechty- je to jednoruční osmdesát až sto centimetrů dlouhý meč se specifickou záštitou: aje to omlouváms e za chybu katzbalger: tady je obrázek: Jinka je mi jasné, že by to musela být náhoda ana tu se přeci nehraje: takže se potkáme v podzemí.-) A s těmi poctami to nepřeháněj: netušíš jak hraju: třeba se ti to ani nebude líbit:-))))

Pán Jeskyně - 15. prosince 2006 19:33
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stačilo mi vidět tě Pjovat... :_) Ale s přibývajícím alkoholem, ti to šlo kupodivu čím dál tím líp :-))))) až do chvíle, kdy jsi ztratil schopnost souvisle mluvit, pak to stálo za bačkoru :-)

Ivain - 15. prosince 2006 19:35
	soukromá zpráva od Ivain pro Co naděláš: neboj: dneska tu mám jenom čtyry piva: takže se snad někam i dostanem.-)) Mám u chlastu jednu chybu: chlastám ¨achlastám, vše je oook, a pak je to anjednou v hajzlu: ale to se může stát komukoli:-) muheheh:-)) Tak práskněme do koní!:-))

Pán Jeskyně - 15. prosince 2006 20:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dlouho ses toulal krajem. Dostal několik zakázek, občas si vydělal jako žoldák, občas jako nádeník, žil jak se dalo... Až jednoho dne, za slunečného počasí, kdys popíjel před příjemnou hospůdkou v ještě příjemnější, idylické vesničce a utrácel těžce vydělané peníze, dorazila k tobě podivná zpráva. Přinesl ji udýchaný posel na ještě unavenějším koni, v modré barvě pláště - barvě královské gardy. Neměl ani polnici, ani buben a tak mu nezbylo nic jiného, než zajít do kovárny, přinést si kladivo a hřeby a veledůležitou zprávu přibít na dveře té krásné hospůdky, teprve poom šel dovnitř, aby si odpočinul. Zpráva tě velice láká a tedy si jí jdeš přečíst. Stojí na ní: Dne 20., 4. měsíce roku 256. Překročili voje Královny Arctici [Arktyky] hranice území Lorda Maria, svrchovaného vládce všech půlčíků. Lord Marius, jak jistě víte, je náš dlouholetý přítel a vtéto těžké hodině, nás požádal o pomoc. A tak tedy hledáme udatné muže, či dokonce ženy, jež by pomohli osvobodit království půlčíků a ochránit tak naše vlastní hranice. Každý, kdo přijde sloužit svému králi, bude odměněn a jistě ho nemine čest a sláva. Každý, kdo by se snad bál se postavit po bok našich dobrýchsousedů upadne v královu nemilost. A tak tedy: Konejte svou povinnost králi! Vypravte se do města Lhintu a nechte se zapsat, do dobré služby v místních kasárna. Podepsán: Jeho Veličenstvo Král Alegbar III. pozn: Kalendář se počítá na třináct měsíců ročně, s velice nepřesně zapsanými datumy svátků. Astrologii sledují pouze lidé, kteří se o ní zajímají a prostý lid nemá vůbec potuchy o nějakém dni, který označuje rovnodennost. Maximálně ak rozpoznají fáze měsíce, jsou to především farmáři a řemeslníci. Léta se počítají od velké války čarodějů, od které je to již 14 král. Lidé o něm nemají příliš valné mínění, ale stále ho mají rádi pro jeho údajně dobré srdce....

Ivain - 15. prosince 2006 20:15

soukromá zpráva od Ivain pro ...peněz ubývá...a meč už delší dobu zahálí...co naplat, je čas zase vyrazit.... ale s plným břichem... pomyslím si a i já vejdu do hospůdky, kde se způsobně najím a nechám si objednat zásoby: "hej hostinský! Zaplatím outratu, kterou jsem u tebe udělal! A připrav mi též jídlo, na tři, čtyři dny. Měchy mi naplń vodou a pivem, ještě dnes vyrážím! A než se do toho všeho pustíš: dones na stůl, pivo ať jen pění a kuře pěkně do zlatova opečené, však víš jak to mám rád..." zahalekám ahodím ana stůl zlaťák, abych posílil hostinského ochotu, plácnu děvečku po zadku a rozvalím se na lavici, zády ke zdi. oči mi těkají po místnosti, a ruka není nikdy od tesáku příliš daleko. když tak čekám na pivo, vyběhnu do patra a snesu si věci, včetně meče a částí zbroje, to vše rozložím na lavici a zatímco upíjím první pivo, leštím aolejuju jak klobouk tak svůj katzbalger... ...tak starý kamaráde, zase se chystáme do války...

Pán Jeskyně - 15. prosince 2006 20:32

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hostinký jen cosi zahaleká a děvečka po tobě hodí nějakou žertovnou urážku, ale oba se činí, jsou to přeci obchodníci a to že jsi krom posla jediný ozbrojený muž ve vsi jim tak moc vadit nesmí. Zato právě posel si tě docela všímá. Ujídá polévky, přikusuje chleba a zapíjí to dobrým pivem. 'Během chvilky vedle něj postaví hostinský ještě štamprle hnědé tekutiny, které do sebe hodí mezi jídlem a posune na kraj stolu. Každý volný pohled ale zvdavě stočí k tvému stolu. Brzy již máš všechno přichystáno a věnuješ se dušenému masu a hrachové kaši. Posel již sám dojedl a teď sedí, občas vypije donesený nápoj, zřejmě kořalku, podle vůně, zatím jsi jich napočítal pět. Když dojíš i ty, zaplatíš a jsi na odchodu, s o polovinu lehčím váčkem mincí, hbitě ti zastoupí cestu. Je menší než ty, a zřejmě i lehčí a od úst mu páchne alkohol, když na tebe promluví: Kampak? Hrneš se do králvejch služeb? Jedeš do Lhintu? Bojovat se zmrzlejma? Buď musíš bejt mimořádně patriotickej, nebo mimořádně chudej a nebo mimořádně blbej, ale čert to vem, jsi kurňa kabrňák. Poslyš. Mám objet ještě jednu vesnici, během zítřka. Pak jedu do Lhintu a jelikož jsi asi jedinej z tohohle kraje, kterej tam bude mít cestu, mám pro tebe návrh. Počkej ještě, pojeď se mnou a já ti na cestu optařím koně a pak místo, díky kterýmu nechcípneš v první šavátce. Přestoi, že je viditelně přiopilý mluví docela souvisle a nezdá se říkat nějak špatné návrhy. Otázkou zůstavá, kde se v něm vzalo to dobrodiní.

Ivain - 15. prosince 2006 20:41

soukromá zpráva od Ivain pro Usměji se na něj a jen klidným hlasem pronesu: " Do boje, z boje, práce jako každá jiná, nikdo nemůže říci, že bych byl zbabělec- nejsem ani patriot, ani blázen, jsem žoldnéř, a tam kde je válka tam je i moje místo...smrti ani života se nebojím..." pronesu klidně a ruka na katzbalgeru působí skutečně klidně, přeci jen s ní tak chodím i normálně, není nic horšího, než když pochva s mečem tluče do stehna... "Tvá nabídka je jistě š´tedrá, ale já půjdu svou cestou aty svou, každý platíme své úkoli, a já nejsme nikterak silný jezdec..jen bych tě zdržoval..." dopovím a rukou jemně stisknu hlavici svého meče... "odpočiňte si, já už odpočíval dosti a chůze mi nevadí...tak nashledanou v Lhintu, nebo taky Pekle.. pronesu a chystám se vyjít z hospody... ..anizbla ti nevěřím poslíčku..ani zbla... měšec mám sice poloprázdný, ale pořád je v něm dost na týden rozmarného života...a já ho nedám...a zabíjet tě taky nebudu...zatím... udělám krok...

Pán Jeskyně - 25. prosince 2006 17:23

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Úsměv na poslíčkově tváři silně pohasne, ale jeho zrak se na chvilku střetne s rukou na meči. Dobrá, dobrá, hned se nečerti chlape. Jdi si teda třeba k čertu, já si půjdu do tepla... S tím ustoupí ode dveří a přřesune se zpět na lavici ke kořalce. Vyjdeš tedy z hospody a namíříš si to do Lhintu. Cesta je poměrně příjemná. Je konec jara a země je v příjemném nádechu a opojení, před letními vedry. Putování ti zabere poměrně dost času, téměř týden. Nejdříve je krajina čím dál tím příjemnější, samozřejmě blížíš se k hranicím s hobity a setkáváš se i s něterými míšenci, ač jich je opravdu velice málo a často mají nějakou vadu, nejčastěji velké přední zuby a předkus. Přesto jsou to lidé velice veselí a i ostatní jsou čím dál tím příjemnější. A co je nejdůležitější, v krčmách po cestě kdes spával je vždycky nějaká volná sukně pro vojáčka. Dokonce ses jednou těsně vyhnul pluhu, poli a kupě dětí, ale to je na jiné vyprávění. Poslední dva dny cesty je ale všechno jakoby naruby a důvod je jasný. Nedaleko se schází armáda a navíc armáda žoldáků a to nikdy není nejlepší pro kraj. Lidé tě tu nevidí rádi, hlavně proto, že máš za pasem meč a na nohou vojenské škorně. A děvčata jsou tu v něpěkném stavu a ceny nepříjemné pro někoho, kdo nemůže nic lepšího vynutit silou, jednoduše proto, že je sám. Když tedy dojdeš sedmého dne navečer do Lhintu, za nocleh dáváš skoro púoslední peníze a k slabé večeři jen jedno pivo, v kapse již ti cinká opravdu jenom pár měďáků. Na nocleh jsi musel do hostince, protože kasárna již byla zavřená, ale jak se zdá, je to teď téměř jediná šance, protože v tomhle armádou zbědovaném městě se jiná práce těžko najde. Lhint je jinak docela obyčejné město, nebýt pevnosti uprostřed městské zástavby, která stojí za silnou hradbou. Dává Lhintské marce poslední nádech vojenského rázu, jinak je město vidět stloustlé dlouhým vojenským nevyužitím a n ízkými daněmi a velice rychle zase splundrované armádou. Ta je již teď překvapivě velká, neboť i ty můžeš vidět stany, které se táhnou v pásu téměř od posledního domku města na sever asi 200 metrů až k řece a působí tak dojmem ukousnutého koláče, neboť bez nich by bylo město obklopeno stejně širokým kruhem polností a dál už jen lesů, s několika loukami a vybudovanými cestami.

Rhox - 25. prosince 2006 17:37

U skalního útvasu kousek od smrčku s Vlky v zádech Doslova a do písmene se potácíme se Samraelem a čas od času nejdeme rovně ale v půl kruhovitém směru chůze... Díky bohům ještě stojíme je vidět že to Samraela velice vyčerpává to mé podpírání... Ale on to zvládne tedy doufám jestli je aspoň z desetiny silný jako jeho bohyně... Panebože proč potřebuju se nějak hluboce nadechnout abych si narovnal žebra.. mám je asi zhmožděný nebo co... Sakra to to bolí při nádechu... Rhoxi schop se to zvládneš dva malý výdech y a nýdech hlubokej... Zastavim se nechtěně u stromku a Salem se natýhne na zem jak dlouhej tak širokej... jenom tak na něj kouknu a řeknu tak do družinky... Musim něco zkusit ty žebra mě bolej... Opřu se rukama o skálu a pevně se každou rukou chytím výčnělku... Dvakrát vydechnu a pak přez bolest učiním co největší nádech při kterém je slyšet tření kostí o sebe jak se rovnaj... Možná i pár křupnutí někdo zaslechl... a poté zakřičím a menčí víčnělek kterého jsem se držel mi zůstal v ruce jak jsem ho bolestivým stiskem odlomil... Pak se se opřel o skálu celým tělem abych si oddechl... To bolelo.. Ale mělo by to bejt lepší... Jak je natom Grundlix??? Kouknu na něj a na ostatní... přičemž zaslechneme to vití vlků... Jsou moc blízko měli by jsme se schovat nebo něco jelikož jim jenom velice těžko utečem když já běhat nemohu a Grundlix je taktéž zraněný... Musíme něco vymyslet... Napadá někoho něco??? Kouknu na Samraela a pak hnedka na Harektana a poté se můj pohled stočí na Válejícího se Salena... Poté se začínám dívat na skalní útvar...

Harektan II. - 25. prosince 2006 19:32

Jelikoz jdu az jako posledni, vidim, jak Rhox a Samrael jdou, kdyby to byla jina situace, urcite by mi to pripadalo smesne, ale nyni me to spise znervoznuje. Samrael, i kdyz je to urcite chlap s pevnou vuli, to uz dlouho nevydrzi a jak vidno, nikam jsme se jeste nedostali. No jeste musime vydrzet... Kdyz uvidm Salena na zemi, na chvili jsem si myslel, ze je zraneny, pak se ale dozvim, ze zakopl, takze si oddechnu. Dalsiho ranenehobych tu nerad videl. Rox si pak trochu ulevi od bolesti a pak pronese par slov. "Souhlasim s Rhoxem, zaprve jsme vsichni, vycerpani, neteri vice, nekteri mene. Zadruhe i tak jdeme pomalu, ktaz eby nas drive ci pozdeji dostihli. Ano, nekdo by mohl rict, ze radsi pozdeji, ale pozdeji muzemem byt vsichni ve stavu, kdy nam nebudou slouzit jak tela, tak mozky. Potrebujeme nejaky plan, ja osobne si myslim, ze momentalne jsme v situaci, kdy musime vyuzit vsech prostredku, jak byt co nejrychlejsi." Prave jsem naznacil, ze jsem ochoten podstoupit jakekoli kouzlo, bez ohledu na tzv. "Hluk", ktere vytvori. " Takze, asi vsichni vime, ze to, co za nami bezi nejsou obycejni vlci. Nemame mnoho casu, ale musime o nich neco vedet." Pricemz se podivam na Grundulixe, ktery snad, i presto ze je v lehkem soku ma neco o nich nekde $zapsaner a bude schopen nam to precist. (jinak co vimeo vlcich, .. ziji ve smeckach, vzdy jeden je ve smecce nadrazeny, vetsinou samec. Smecky se skladaji z 5 az 15 clenu, nebo tak nejak, kruci, kdybych se venoval vice studia normalnich veci.. ) Pomyslim si "Takze nejake napady?".. snazim se neco dostat z ostatnich.". (Tak koho tu mame, Rhox by snad jeste bojeschopny byl, takze Bojovnik, .. grund je mimo, Samrael, vrhar, strelec, ja.. a.. ) Premyslim, kdo tu jeste je.. Vlastne premyslim, jak a co udelat...

Ivain - 26. prosince 2006 13:34

soukromá zpráva od Ivain pro Přenocuju v hostinci a snažím se nevnímat nevraživé pohledy obyvatel, kteří jsou jistě zvyklý na ledacos. Chovám se s grácií šlechtice, třebaže šlechtice s prázdným měšcem. Neřvu an celou hospodu, mluvím klidně a trochu chraplivě nedávám nikomu záminku k nějakému výstupu, třebaže ještě ve výčepu řádně ošetřím a naolejuju svůj katzbalger, při kteréž to práci pomalu usrkávám pivo. Na děvečky ani nekoukám, jednače proto, že ze všech těch fajn děvčat se stali leda kurvičky, že bych od nich a jejich sladkého a hříšného tajemství, co maj schované pod sukní mohl chytnout leda sifilis... Takže dnešní nos, stejně jako předchozí dvě usínám sám a snažímse nevnímat ten zatuchlý pach okolí, smrad zpocených těl, snažím se vzpomenout si na vůni sena, na jemný pach dívčího těla, který jsem ještě nedávno tak intenzivně vnímal v objetí té plavovlásky... přivřu oči a sám pro sebe se usměji, když si vybavím tu roztomilou pihu na jejích hýždích. Uložím se na postel a lehnu si co možná nejpohodlněji. Dveře zajistím, ale ani to mi nezabrání v tom, že spím v prošívanici, katzbalger připravený podél těla, dýku pod polštářem a štít v nohách hned po ruce na podleze na vaku s mými věcmi. A pak už se uložím k spánku.... ...ráno mně probudí chraplivým kokrháním jakéhosi opelichance, kterému snad kdysi někdo mohl říkat kohout, který si hoví jako král na svém smetišti. Ještě lehce ospalí se odím ve zbytek oděvu a zbroje, připnu si meč a vak upravím an zádech tak, aby mi ani v nejmenším nepřekážel. Odjistím dveře a vyjdu do chodbičky, a pak rovnou do výčepu, kde si za pár měďáků objednám chudou snídani, na kterou jsme jako každý nádeník zvyklý- inu jednou peníze jsou- jindy ne. Dneska hold nejsou, ale snad zase brzy budou. Po snídani a lehce zvětralém pivním občerstvení se vydám k verbířům, pravděpodoběn ke kasárnám. Šalíř s emi houpe u pasu, levou ruku na první pohled ledabyle položenou na hlavici katzbalgeru, ale ve skutečnosti připravenou přidržet pochvu, aby pravička mohl jen sáhnout a hned vzápětí tasit. takto se procházím špinavými uličkami, dříve jsitě pěkného města, míjím vývěsní štíty hospod, obchodů i bordelů, nevšímám si nyní tupýcha prázdných pohledů, kdysi jsitě půvabných dívek, které dávají na odiv to, co zbylo z jejich půvabů, které již dávno v prach času zašlapala válka a nevybíravý žoldnéři- žoldnéři jako já. Pomalým krokem mířím až k citadele, kde se nahlásím do služby a za mizerný žold si snad konečně dopřeju lepšího piva...

Grundlix Rudovous - 26. prosince 2006 23:46

Přátelé, magické a cizokrajné tvory jsem nestudoval. Vše je v té knize, ze které jsem vám četl o tom havranu, myslím. Ale tu jsem nechal, jako i zbytek mích knih ve městě. Řeknu trochu rozstřeseným hlasem, přidržujíc si oční důlek. Z šoku jsem se už trochu oklepal a bolest tlumí Harektanovo kouzlo. Kruci, nevíte co se stalo s tou druhou sekyrou? Už jsem v tomhle dobrodužství přišel o hodně věcí. Takovýhle tón jste odemě snad ani nemohly slyšet, leda Rhox při incidentu v krčmě. Byl to dost nabroušený tón.

Salen - 02. ledna 2007 11:21

Nečekal jsem, narosdíl od Samraela, že se Rox zastaví a tak jsem upadl. Hned se ale svižně zdvihám a oprašuji se od sněhu. "Prý je v odstupu udrží plamen ohně." Prohodím, když zaslechnu znovu zavití vlků. A mimoděk tak vlastně odpovídám na Rhoxovu bezradnost. "A vy by jste se měl snažit odpočívat, Grundlixi. Ikdyž vás to teď nebolí, zranění je vážné." Snažím se mírnit Grundlixoviu euforii z opadajícího šoku, posílenou ještě kouzlem, i jeho následný vztek, že nemůže najít druhou sekeru. "Sekera se jistě najde, až jí bude třeba."

Pán Jeskyně - 02. ledna 2007 15:28

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jako všude jinde a vždy jindy. Vydal ses těch posledních pár desítek metrů své cesty a dorazil ke bráně ve vnitřních hradbách. Den je pořádně zkažený. Nad zástavbou visí olovnatá mračna a foukající vítr je studený, jako pohlazení smrtky. Zblízka je citadela mnohem působivější, než z dálky. Zjišťuješ, že i vnější hradba je o něco vyšší, než si předpokládal. Zdi jsou sice staré a špinavé, zdá se však, že byly nedávno vyspraveny a jsou pořádně tlusté. I brána samotná je impozantní. Ve velkém oblouku je zvdlá padací mříž a dveře na naolejovaných pantech mají čtyři veřeje, dvě vně, dvě za mříží. Viditelně se zavírají všechny čtyři najednou díky nějakému mechanizmu, ovládanému důmyslným kladkostrojem. Kromě pěkné architektury si tvé vojenské oko všimlo také dvojitých hlídek u brány, to znamená, že ji střeží šest mužů a důstojník. Právě ten tě zastaví ledbylím gestem a uunaveným hlasem promluví. Kampak? Ty budeš asi další bláznivec co jde na smrt, noposluž si, když tak moc chceš do toho zmrzlého pekla.... Kasárna je několik budov po tvé pravé straně, asi třicet metrů od brány je první z nich, ty jdi ke druhé, budou tam otevřené dveře a leták...

Pán Jeskyně - 02. ledna 2007 15:42

Stojíte u podivného kamene, bavíte se a vydýcháváte. Mezitím začne sněžit. Nemrzne o nic víc, ale sníh snižuje vaši viditelnost v už tak dost špatném prostředí. V dálce je vidět silueta města, ozářená rudě, ale již nevidíte šlehat plameny. Město spíše doutná. Vytí se ozývá zase o něco blíž. Grundlix se neustále shání po své sekeře, ač je krom nějaké účastné poznámky docela ignorován. Ve svém nesmyslném hledání se odváží asi pět metrů od stromu... Vtom se nad ním roztrhnou mračna a slabý měsíční paprsek ozáří přímo lesknoucí se sekeru, spola zapadanou sněhem. Grundlix se po ní nadšeně vrhne a rychle ji sebere. Vytí se už nějakou dobu neozvalo. Rychle se otočí a spěchá zpět ke skupince, po dvou metrech uslyšíte všichni zavrčení. Sněžení náhle ustane a celou scenérii ozáří měsíc. Zvrčení přinutí Grundlixe se otočit a všechny ostatní také. Když to uděláte, spadne vám čelist. Za Grundlixem se tyčí zvíře, o hlavu ho převyšující s širokými plecemi a velkými tlapami, přikrčené, zuby vyceněné. Každý z nich je dlouhý jako elfí ukazováček a ostrý jako jejich šípy. Vlastně by na něm mohl klidně Grundlix sedět a zvířeti by to příliš nevadilo... Obluda je porostlá stříbromodrou srstí a oči mám tvořeny jen modrým bělmem, takže vypadá slepá. Co je ovšem nejhorší, za ní je ještě pět dalších. Sice jsou o malinko menší, ale strach nahánějí stejný... Ten první je asi tři metry od grundlixe, od vás pak přibližně pět, podle toho, jak kdo stojí...

Pán Jeskyně - 02. ledna 2007 16:24

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hmm tak jsi tady... Takže pár informací do začátku... Tvůj příběh trošku zapadá do toho našeho. Teoreticky se můžeš stát částí proroctví... Naštěstí si ho právě kvůli takovým případům nechávám pro sebe a upravuji.... Ale není lehké tě k nim zasadit, budeš muset chvíli vydržet... Jinak skupinka se drží co nejvíc u sebe. Příspěvky nahlas se zatím týkají všech, kromě Ivaina a tebe, vám píšu šeptem. Nejjednodušší pro mně bude, když tě prsknu k Ivainovi, ale musím domyslet, jak tě zatáhnout do další války... Takže zatím ti budu psát šeptem, potom budeš posílat šeptandu místo mě Ivainovi... Vydrž nějakou chvíli, splácám pro tebe úvodní příspěvek...

Pán Jeskyně - 02. ledna 2007 17:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tak s tím pohnem...: Probíráš se ze spánku. Chvíli netušíš, co tě probralo, ale hned ti doběhnou myšlenky, když zaslechneš další zakokrhání. Probudila ses v relativně čisté posteli, ale zalitá potem a s tlukoucím srdcem, ostatně jako pokaždé. Ale dnes je to něco jiného, protože i po probuzení zůstává vzduch stejně studený a nevlídný a skučící vítr se prohání za oknem, v mrané snaze roztrhat těžké mraky nad Lhintem. Je to zvláštní, ještě včera byl docela teplý a patřičně smradlavý letní den, teplota snad na pětadvaceti, nehnul se ani lísteček a dnes to vypadá spíš na podzim. Ale i přes teplo nebyl minulý den o nic příjemnější a ten předchozí také ne. Poslední dva dny jsi totiž strávila ve městě známém jako Lhint, jindy příjemném, nyní však armádou obsazeném městě. Kdyby bylo na tobě, dávno bys už prchla, ale drží tě tu Lostrilova vůle, neustále ti připomínající nenaplněný osud. Jeho žádost je jasná, přidat se k armádě, která nyní sídlí uvnitř vnitřní hradby. Tobě sse tam ale ani zbla nechce, neboť to bude znamenat další prožité utrpení, Lostril je ale neodbytný, i když zřejmě i jemu činí příkoří vystavit tě té chásce, zvláště když jsi předevčírem hned po příchodu do města musela čelit dvěma pokusům o znásilnění, zatím úspěšně. Netušíš, čí ta armáda je, ani kam má namířeno, ale prý k nim musíš. Sedíš na okraji postele a snažíš se konečně rozhodnout, vyčerpaná nekonečným odporováním osudu. Vlastně máš skoro stejnou náladu, jako je počasí venku...

Grundlix Rudovous - 02. ledna 2007 18:33

Při pohledu na dědovu sekyru zapomenu snad na všechno na bolest i opatrnost. V levé ruce držím zvednutou sekeru a druhou mám za opaskem. Když se otočím, spatřím ohromného vlka. Je překrásný, nádherný exemplář svého druhu, ale hesčí by byl v nějaké ocelové kleci. Je mi jasné že to vytí vydával on a nebo jeho soukmenovci za ním. V hlavě mám velký kolotoč, nával adrenalínu úplně potlačil bolest. Nenapadlo mě nic lepšího než pomalu vytasit druhou sekeru a stoupnout si do jakésiho bojového postoje. Je mi jasné, že kdybych se otočil a utíkal skočí mi na záda a rozsápe mě. Ani nepochybuju že ty nějaké tři metry skočí. Uvnitř mě to vře i když z venčí vypadám jako naprosto klidný. Zrychlený dech se mění v páru a ta mi z části mrzne na vousech. V očích je výraz naprostého zoufalství, jsem téměř bezbraný proti smečce těch překrásných ale nebezpečných tvorů. Ale i bezmocné zvíře zahnané do kouta dokáže bojovat.

Salen - 03. ledna 2007 01:12

"Ti vlci nevypadají, jako normální zvířata. Možná......nožná by na ně opravdu platil oheň, jsou-li sněžní. Stvoření z magie ledové vládkyně. Led přece v ohni taje." Ano.....možná trocu blekotám, ale vlci ve mě budí trýznivé, příšerné vzpomínky. A tihle jsou.......obrovští. "Nemáte někdo louče? Nebo šípy se zápalnými hroty?" Ptám se, zatím co jedna z mých, třesoucích se, rukou, pomalu nachází oporu v jílci meče. Jen žádné otáčení zády k nim. Jen žádný prudký pohyb. Pomalu......krok za krokem, couvám opatrně co nejblíže ke stromu na zvláštním kameni.

Ivain - 04. ledna 2007 16:59

soukromá zpráva od Ivain pro Sám jsem překvapen, jak moc jsem podcenil architekturu i opevnění citadely. trochurozpačitě si zamumlám něco o tom, že stárnu a nebo málo čtu. Nakopnu vztekle kočku a odplivnu si do stoky, která se tvoří na okraji ulice. Vyhnus e splaškům, které před chvílí kdosi vylil z okna jednoho z baráků a sprostě zanadávám. Pak konečně dojdu k bráně, která se nejen zdá, ale je i jedním z divů vojenského stavitelství. Ohodnotím každého z mužů v bráně včetně důstojníka. Vypadají možná trochu znaveně, spíše, ale znuděně. Vejdu a kývnu jim na pozdrav. ruku v rukavici stále na hlavici katzbalgeru. na slova důstojníka se jen zasměju a pronesu: "Ani hovno důstojníku, nepřišel sem sem, abych tu zařval. Však až boj ukáže, no ne?" pak si vylsechnu informace o cestě kterou semám dát, o kasárně, ke které se mám vypravit a také hned vyrazím po špinavém nádvoří snaže si nevšímat veškeréhotoho svinstva a těžkých olověných mraků nad hlavou ani štiplavého chladného větru...

Harektan II. - 04. ledna 2007 20:34

To, co se objeví za zády Gerundulixe mi opravdu na chvíli vyrazí dech. I přesto, že více vnímám vlky jako nepřítele, nejde, abych si nevšiml, jak jsou ta zvířata krásná. Svalnatá těla, pomalu se k nám přibližující se svaly napnutými jako tětivy elfských luků. Zuby, ostré jako žiletky a sněhově bílé vyceněné tak, aby dali najevo přesně to, co mají v úmyslu a donutili protivníka stáhnout ocas. Pravděpodobně vůdce smečky, větší a majestátnější než jeho druhové v popředí aby dokázal své postavení nejen velikostí dokazuje harminii a hyerarchii mezi těmito zvářaty. Nejsou sice obyčejní, ale nejsou ani tak moc odlišní od svých obyčejných, ale i tak překrásných bratrů. Ano, i já dokážu ocenit dílo matky přírody nebo snad bohů, protože jako ostatně v čemkoli jiném, i zde se zračí dokonalost její, jejich práce. Já, jakožeto jeden z lidí, ale také jeden " jiných" to opravdu umím ocenit. V nás všech je strach, napětí, v některých beznaděj. Ale stejně jako koně, i psy, vlci a jiná zvířata dokáží vycítit lidské pocity a pokud ukazujeme strach, je to posiluje, pokud ukazujeme beznaděj, čerpají z toho. V mých očích se ale nezračí ani jednen z těchto pocitů v jeho pravé podobě. Ano mám strach, ale ne ze smrti, nýbrž o své druhy, ano cítím lehkou beznaděj, ale ne v tomto boji, nýbrž ve svém životě a ano, našel jsem svou odpověď, jestli má cenu dál žít. Dlouho jsem si tuto otázku kladl a teď vím, že má cenu žít, má cenu žít pro druhé, ale jen pro ty, kteří žijí pro nás... Mé myšlenky se najednou z víru promění v jasně danný cíl, odolat těmto stvořením a pomoci mým spoludružníkům. Jakožto mág mohu povolat oheň, jakožto drak je to mou samotnou součástí a tím pádem né tak vyčerpávající. Proto zavřu oči, jen asi na dobu dvou vteřin. Mé ruce zrudnou a nakonec prostě vzplanou. Nebolí mě to. Zesílím plamen, a teď dosahuje až země. Pak vystřelí mé ruce vpřed a plamen se ještě zvětší, dám dlaně k sobě a vytvořím tak menší plamennou zeď. Jelikože to kouzelný plamen, nevadí, že hoří jen tak, ale i tak dlouho to nevydrží. Vzpomenu si na slova Salena: Něco bych tu měl, na chvíli je to snad udrží, Mohl bych se proměnit, jsem ale už teď poměrně vyčerpaný a pravděpodobně bych je zastavil s velkými poraněními, ale pokud to bude nutné, udělám to. Musíme se ale rozhodnout rychle, jelikož jsem vyčerpán a na proměnu potřebuju také kousek své magické energie. Jsem trochu rozhořčen tím, že jsme šli tak rachle, tím jsem se unavil a jak je známo, vše není jen o magické kapacitě... Udržuji zeď a koukám na ostatní, doufaje, že se rozhodnou..

Rhox - 05. ledna 2007 13:56

Jsem opřen o skálu a bolest pomalinku odeznívá tedy ta hlavní bolest odeznívá jinak pořád cítím že mě ty žebra tlačí... Jsem už aspoň schopen samostatné chůze jelikož jsem se právě postavil na svoje vlastní nohy a tak nějak se koukám po té skále... V tom si Grundlix jde pro svojí sekeru a vytí přestane a tak se tupě otočím a kouknu se co se děje... a tam skoro zmrzlý grundlíx kousek od toho přerostlého podvraťáka který nám chce nejspíš znepříjemnit cestu pro pomoc... Tohle neni dobrá situace hlavně ať začne pomalinku couvat.. Dojde mi ta myšlenka a grunlix jako by mě poslech začal couvat a v tom Harektan udělá to nejlepší co mohl a udělá ohnivou stěnu... Já jenom tak stojím bez jakých koliv citů a čehokoliv jediné co cítím jsou obavy obavy z toho že by se mohlo něco stát ostatním a tak upřeně koukám směrem přez plameny na ty čokli a pomalinku vatyhuju meč z pochvy že je slyšet jak se tře ocel o pochvu meče.. Někomu se ten zvuk nelíbí al ejá ho zbožňuju... poté před sebou udělám mečem půl kruh a pronesu... Až sem a dál už né!!! Pak namířim meč jejich směrem a čekám že to ti psy proskočí a budeme se muset snažit každý na vlastní pěst... můj mozek jakoby přepnul na jiný režim jelikož přestávám vnímat bolest ale promýšlím všechna místa úderů na vlčím těle na té pevné skořápce do které se budu muset dostat ať chci nebo nechci... V duchu tam někde myslím na bohyni která mě buď chce zabít nebo udělat smavným... Ať jedno nebo druhé nějak si nic nepřipouštim ale vrtá mi to hlavou bez přestání... Upřeně se dívám na ty vlky a čekám co se stane periferně shlédnu co dělají ostatní...

Salen - 06. ledna 2007 01:07
	"Prozatím postačí snad ten oheň, mistře Harektane. Ale měl by zaplanout co nejdříve." Odpovím. Pokud jsou ti vlci stále ještě jen zvířata, ikdyž velikostí obyčejné vkly značně převyšují a jejich oči, postrádající duhovku a zářící chladným modrým sbvětlem, nevypadají, jako oči obyčejných zvířat, mohl by na ně plamen opravdu účinkovat. Pokud ne..............pak ať při nás stojí všichni bozi.

Pán Jeskyně - 07. ledna 2007 23:17

Už už to vypadalo, že se na vás vrhnou, když zaplála ohnivá clona, která málem uškvařila trpaslíkovy vousy a donutila Grundlixe couvnout... Nidko netušíte, co se děje za stěnou plamenů, ani jestli vlky zastaví, ale téměř po minutě se to dozvíte a první je Harektan, jelikož on ovládá plamennou stěnu. Ozve se zasyčení, které nikdo z vás nikdy neslyšel, tedy pokud jste nepracovali v kuchyni a nedrhli rozpálené nádobí v ledovém pototce, nebo popřípadě v kovárně. Je to silný a ostrý zvuk, který se vilce rychle projeví, když kolem vás proletí první kousek ledu. Ve stěně se vytvořil kruhový otvor o průměru jednoho metru, kterým dovnitř proniká proud sněhu a ledové tříště a za ním stojí vůdce smečky s otevřenou tlamou, ze které vychází tahle smršť a oči mu modře žhnou. Ihned po průlomu se dovnitř vrhne první ze "zvířat" sotjící za ním. Už už by dopadlo na připraveného, ale přesto trochu překvapeného Grundlixe, ale v posledním moentě sebou škubne, zastaví se a spadne před něj mrtvé. Z hlavy a hrudi čouhqají tři černě opeřené šípy. Další záplava ihned následuje. Černé sotva postřehnutelné šmouhy létají ven otvorem a hvízdají vám několik centimetrů od uší. Netrvá dlouho a poslední dva zbylí členové smečky se řítí pryč, každé alespoň s jedním šípem v kožichu. Nejhůře je na tom vůdce smečky, jehož ještě před chvílí rozevřená tlama vypadá jako jahelníček. Grundlix, který je zvyklý rychle počítat napočítá neuvěřitelných 13 šípů a tři zlomené. Pokud se někdo z vás otočí, zjistí, že podivný balvan a strom nad ním jsou rozděleny na polovic a vytvářejí vchod, plný černě oděných postav s kápěmi a dlouhými luky, se zřetelnýma dlouhýma a špičatýma ušima...

Rhox - 08. ledna 2007 21:51

Pozoruji tu děsně rychlou scenérii jak se odehrává a jediné na co se vzmůžu je že zybodnu meč do sněhu když poslední ze směčky uteče a sáhnu si pro trochu sněhu abych si to přiložil na naražená žebra... V obviklích amerických filmech by se te%d spustila hudba a hradinové by se otáčely ke svím zachráncům... ale zde se ozve jenom vítr jak sviští... pohrává si s mími vlasy a já se pomalu otočím s rukou ve které si sníh přiložené na žebrech a nespatřím ráři jako v těch amerických filmech nýbrž Oslepující tmu ve které jsou mírně osvětlené černé postavy se špičatýma ušima... Sníh který mám na svém horkém těle už roztál a já sáhnu po meči a bezevšeho ho zandám do pochvi... Že by temní elfové??? tak tady to asi je... čekal jsem teda něco většího... Ale přišli akorát včas... Nebejt jich tak by to dopadlo asi jinak.. Jenom mi proběhne hlavou a tuhle myšlenku zaženu máchnutím ruky aby mi odendala vlasy z obličeje... Poté se otočím na ostatní a kouknu jestli jsou v pořádku... Vidím že všichni jsou v pořádku a že Grundlix si hasí vousy ale to mě už nějak nevzrušuje jelikož je to bez problémů... Potom kouknu na Samraela jak zareaguje a on jenom stojí a kouká stejně jako já... a tak mi nějak nezbejvá nic jiného než říct... Čekal jsem lepší uvítání než smečku vlků a takhle malej vchod... Ale přišli jste včas... Dovolte mi abych se vám představil... jsem ctěný Bojovník ze severních hor Barbarian Rhox... Neseme vám poselství... Potřebuvali by jsme mluvit s vaším vůdcem... U když to nebývá u mě zrovna zvykem tak mírně sklopím hlavu ale neukloním se... a stejnak pozoruji očima co dělají... jelikož vím že jsou dost rychlí...

Salen - 10. ledna 2007 01:09

Nestačil jsem ani vytáhnout svůj meč z pochvy, jak se věe odehrálo rychle. V jedné v teřině jsme byli téměř tváří v tvář jisté smrti. Smrti tak hrozné, jakou bych sobě, ani nikomu jinému nepřál. Vždyť první, co si ve svém životě pamatuji, je jak vlci vedle mě trhají mě blízkého člověka. Do konce života budu slyšet mistrův křik, ale já mu nemohl pomoci. Postarali se o to, abych nemohl. Ne.......smrt roztrháním vlčí smečkou není nic, co bych komukoliv přál. Teď zde stojím, stejně jako ostatní. A zatím, co ze mě zvolna opadá napětí, prohlížím si naše zachránce. Tak tohle jsou tedy oni. Temní elfové. Dosud jdsem o nich pouze slyšel. Viděl jsem jen jednoho, a to pouhou chvilku. Poté promluví Rhox a mě napadá, že bych se, vlastně, mohl také představit. "Mé jméno je Salen.......A děkuji vám za naši zádhranu." Promluvím tedy a svá slova doprovodím lehkou dvornou úklonou.

Grundlix Rudovous - 10. ledna 2007 17:01

Když se předemnou objěví ohnivá bariéra, trochu mi to opálí vousy. Leknutím spadnu na zadek, ale v turánu jsem na nohoum a pomalu couvám. Když vašak bariéru něco naruší a vidím krz otvor vlka chystajícího se ke skoku zůstanu stát a napřáhnu k úderu. Do krve se mi valí ohomné množství adrenalinu a strach téměř zmizel. Jen si řikam. Notak jen si pojď poď si ty potvoro, tophle ti nedaruju. Vlk se připravil ke skoku a skočil, neskušeným odhadem jsem se pokusil vyměřit nápřah aby jí dostal sotva předemnou. Vlk udělal něco divného škubl sebou ve vzduchu jako by byl na řetězu, to mi nevadilo. Dostal sekerou v pravé ruce přímo vedle hlavy. Nejsem nějaký válečník ale řeklbych že bylo slyšet prsknutí kosti. Neváhaje jsem druhou sekerou zaútočil z leva vodorovně na hlavu. Další zapraštění a obličej mi skropila sprška krve. Nečekanou věcí jsem se opět lekl a sedl si. Sekery byly zaseknuty ve zvířeti a to bylo mrtvé. Na to že to byl první vlk bylo to velice dobré. Bych neřekl jak dvě rány mohou vyřadit takové zvíře......... Ale co to co to je za věcičky? Všimnu si šípů ve vlkově těle. Uvědomil jsem si co se stalo a najenou jsem i slyšel hvízdání šípů na hlavou. Instinktivně jsem se otočil a spatřil jsem je. Temní elfové. Rhox se začal pčředstavovat a já páčil sekery z mrtvého vlka.

Harektan II. - 16. ledna 2007 22:26

Držím ohnivou stěnu, která vypadala zpočátku účinná, ale tohle myšlení mi nevydrželo dlouho. Z tlamy vůdce smečky vlků vyšel proud ledu, sněhu a ledových střepů. Snažil jsem se zesílit ohnivou zeď, ale jsem už zesláblý, přísliš dlouho jsem nespal, příliš dlouho jsem běžel, příliš dlouho jsem se nekoupal, příliš dlouho jsem v podstatě na zbytečnosti plýtval svou mocí. Padl jsem tedy na jedno koleno a celá ze´d se zachvěla, můj dech se stával čím dál sýpavějším, čím dál přerývanějším a v mých očích šla vidět slabost. Udržel jsem sílu zdi a snad to nějak pomohlo. Najednou se odněkud ozýval svist a jeho majitelé, ty černé šípy, které odkudsi za námi vyletávali z luků neznámých postav. Neměl jsem sílu se ani otočit. Poklekl jsem už i na druhé koleno, ruce napřežené před sebe, stále se snažíc udržet stěnu plamenů. Musím vykřiknout bolestí, cítím se najednou, jako by mě samého spaloval žár té zdi. Při výkřiku se prohnu v zádech, ústa dokořán otevřená, je to výkřik někoho, kdo trpí, trpí bolestí, která není jen tak nějaká. Mé ruce najednou pohasnou, jejich ohnivá záře, která je obalovala během kouzla pominula a s ní i zeď. Naštěstí to nebylo to jediné a i vlci skončili mrtví nebo utekli. Jen lehce se usměju a svalím se na bok. To co teď vidíte na vás asi nepůsobí nějak hezky, jelikož tím, že jsem upadl do bezvědomí se má síla, která slouží k proměně v draka stala takřka nekontrolovatelnou. V bezvědomí ji jen z těží dokážu udržovat. Pokud jsem v pořádku, ona moc je v podstatě uzavřena bez toho, aby mě to stálo nějaké síly, ale pokud ji neovládám, chce ven, je to jakoby byla živá. Takže například teď se má kůže změnila v.. šupiny, .. mé zuby v tesáky ostré jako břitvy a mé oči se proměnili v plazí, stejně jako jazyk v rozeklaný a nehty ve drápy. Není to hezký pohled.. A já tak teď jen v této napůl dračí, napůl lidské podobě ležím a bezděčně spím, nevnímajíc chlad mé podložky. Nikdo jste si toho zatím nevšimli, jelikož se bavíte s onými střelci a jste ke mě tím pádem zády....

Pán Jeskyně - 19. ledna 2007 18:14

Situace by nyní měla ýt jásavá, nebo snad možná oddechová, ale není vám to dopřáno. Drowové na vás sice přímo nemíří, ale neustále mají připravené luky a hledí na vás. Chvíli se nic neděje, pak se s překotem někteří rozmluví. Na drowi to ale zdá sse nemá žádný účinek, dokud jeden z nich nevyjde blíže k vám. Drow shodí kápy a odkryje tak uši, poté ještě strhne šátek, který mu chrání spodní část obličeje. Drow je oblečen jen lehce. Nevidíte žádnou zbroj, krom náholeníků a nátepníků. Na nohou černé, jemné kamaše, překryté halenou a kožená vesta, to vše pod pláštěm, sepnutým u krku. Když ale stáhl kápi a šátek, uhodí vás do očí jedna věc a tou je podobnost Samraelovi. Jako by si z oka vypadli, nebýt natrženého pravého ušního lalůčku. Drow dojde téměř k dosahu Rhoxova meče a s na něj upřeným pohledem zvedne ruku s otevřenou dlaní. Vypadá to jako pozdrav, ale vzápětí mají elfové luky natažené a na každého z vás míří alespoň jeden. Kdo je náplní života i smrti a tvůrcem proroctví o skáze? Otázka je zřejmě myšlena na Rhoxe. V elfově tváři se neznačí žádná emoce a ani v hlase nebyla poznat, i když jeho přízvuk mnoho zastřel. Hledí na Rhoxe a vyčkává, ve volně svěšené ruce černý, velký, prohýbaný luk.

Samrael - 19. ledna 2007 18:21

Už když začali létat šípy, bylo mi jasné, že máme od vlků nadobro pokoj. Nehýbal jsem se ale, dokud střelba neustala. Teprve po chvíli se otočím a nevěřím svím očím. Velice dobře znám jejich vůdce, ale nedá se říct, že by to teď bylo nějak výhodné. Okamžitě na něj namířím malý samostříl, ale bohužel jsem v nevýhodě, neboť vidím, že na mě zas míří tři jiní, takže svou zbraň skloním. Když cizí drow promluví, podívám se na Rhoxe, odhadujíc, jestli si ta jeho tupá palice pamatuje, co má teď říct. Ale vždyť je to jedno.... Jsem mrtvej... Tak jako tak nemám tady šanci, asi budou muset pokračovat beze mě. Ať už ten tupec řekne cokoliv, stejně mě zabijou. Otázkou zůstává jenom, jestli dostanu šípem do srdce, nebo mi setnou hlavu... Skloním hlavu a znuděně očekávám, jak Rhox dopadne.

Rhox - 19. ledna 2007 20:19

Koukám na toho umazanýho elfa poměrně z výšky... Vypadá zajímavě... ale už od pohledu ho nemám rád... škoda že jsem tady kvůli tomu proroctví... jsem zvědavej co semnou maj v plánu... Poté položí ten umazanec otázku a já se na něj podívám stejně upřímě jako on... v očích mi plápolají dva pověstné plamínky a pak se kouknu na hroty šípů které jsou na natažených lucích... Na tuto otázku vám odpovím krátce... (mám kamenou tvář) Shilien, první bohyně vod je odpovědí na vaší otázku... Toť jediné co ze mě vypadne a pak již jenom koukám a mám mírné cukání v levé ruce... Kdyby náhodou začali strílet tak abych popadl toho umazance a použil ho jako štít...

Samrael - 25. ledna 2007 22:10

Ani na moment se drowův výraz nezmění. Neustále má zvedlou ruku. Postupně ji ale svěsí. Výborně... Dobrodruzi... Jsem rád, že jsem mohl přispět k naplnění proroctví... Pokud můžete, prosím následujte mne. Cesta bude sice ještě dlouhá, ale nejdříve se zastavíme blízko a odpočineme si... O vašeho přítele támhle se s dovolením postarají mí válečníci... Bude přednostně odnesen do lazaretu a támhle váš další přítel by měl jít s ním... Je vám jasné, že mluví o Harektanovi. Když však mluví o tom druhém, neukazuje na Grundlixe, ale na Samraela. Vy čtyři zbylí můžete mnohem volnějším tempem pokračovat se mnou. Jen bych vás chtěl předem varovat před zbatečnými hloupostmi. člověku se dá udělat mnohem víc, než ho zabít a já nemám nejmenší důvod vám něco takového provádět. Po zkušenostech s vaší rasou vám to ale raději říkám předem... Aniž by se nějak bál, otočil se a vešel do průchodu. Dva drowové odkudsi vyštrachali provizorní nosítka ze dvou pík a velkého pláště a naložili na ně Harektana, který je v šoku z kouzla. Další čtyři se semknou kolem samraela a vedou ho za nosítkami. Samrael se nijak nevzpírá, ale dýky přiložené k jeho boku si nikdo nevšiml. Ostatní zřejmě čekají, až půjdete dál...

Salen - 27. ledna 2007 01:26
	Necítím se moc jistě, když nám ti Drowové projevují ne zrovna přátelskou náklonnost. Ale doufaje, že se to snad časem uzmění, když bude jim i nám dána příležitost si na sebe zvyknout, trochu nesměle vykročím za nosítky a odváděným Samraelem jako první. Konec konců......přece nás zachránili, ne? Jistě to nedělali aby nás mohli zabít.

Ivain - 27. ledna 2007 10:18
	soukromá zpráva od Ivain pro mh: uvítal bych reakci::D

Rhox - 27. ledna 2007 19:23

Meč bezevšeho zasunu do pochvy a pozoruji situaci která se nám tady vytváří... jelikož jsme nejblíže toho elfa tak se zaním asi vydám jako první... Koukám na něj a poté se ohlédnu na Harektana který je na nosítkách... Sakra ani jsem si toho nevšiml že se mu něco stalo... snad to nebude vážný... musim si zachovat důstojnost... Bylo by špatné teď ukazovat lítost... Proběhne mi rychlá myšlenka hlavou... Co myslel těma hloupostma?? třeba že bych mu chtěl něco udělat??? než by se mu povedlo mi něco udělat tak by byl na dvě půlky... namyšlený elfové... Další z mích myšlenek kterým se nemohu bránit... Kařdopádně jdu dál kam mám jít...

Grundlix Rudovous - 28. ledna 2007 00:45

Jsem celý zabraný do vyprošťování seker. O tom co se za mímy zády dělo nemam potuchy. Slyšel jsem jak si ěnco číkají ale moc jsem to nevnímal. Konečně, druhou sekeru vytrhnu s takovou silou že to uvolnění neustojím a odpadnu na zadek. Otočím se a co nevidím. Harektana nakládají na nosítka a toho drowa co byl s námi obstoupili, jako eskorta. Mí přátelé se vydali za nimi, tak jsem šel taky. Události které se před chvílí událi mi ještě běhají v hlavě, tak moc nevnímám, spíš si v duchu řpehrávám co se vůbec stalo. Za chvíli mi dojde že mi unikly asi podstatné věci, přiblížím se více k Rhoxovi a potichu se ho nenápadně zeptám. Rhoxi, co se to tu děje? bych řekl pravdu byl jsem nějakou dobu, jak to říci, duchem úplně pryč. Kam to vůbec jdeme, a co je s Harektanem?

Rhox - 28. ledna 2007 10:48

Kouknu na dobíhajícího Grundlixe... a jenom tak nějak kouknu... Grunde ty máš jít s někym jinym oni ti nejpíš chtějí pomoci s tím okem... Naznačim mu aby šel za Harektanem... A harektanovi nevim co se stalo... On udělal tu stěnu a pak stěna zkončila a vyřašili to tihle chlápci... taky jsem si všimnul před chvíli že spadl na zem... raději utíkej za Harektanem a dej na sebe a na něj pozor... nás zatim vedou někam jinam... Nedělej blbosti asi by se snáma moc nepáraly... a Nezmiňuj se ani tónem o tom znamení... třeba zatim nevěděj kdo ho nese... Nemínim natáhnout brka kvůli těmhle elfům... musíme zjistit co stim znamením maj v plánu... Tak rychle jdu za nima... Pošoupnu ho rukou aby popoběhl... a pokračuji dál v cestě...

Pán Jeskyně - 30. ledna 2007 18:58

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kasárna Dojdeš k otevřeným dveřím. Ve vchodu stojí mlčenlivý voják jako stráž. Uvnitř je světlo a teplo. Na stropě visí dost obyčejný kovový lustr se čtyřmi svícemi a osvětluje jinak poměrně tmavou místnost. Ta je zařízena jen skromným stolem a jednou tapisérií s královským znakem. Za stolem sedí poměrně starý písař, s klasickou pleší a dělá si nějaké výpočty, alespoň tak usoudíš podle spousty čísel na papíře. Když si tě uvědomí, zvedne klidně hlavu. Další dobrá duše? Nu pro nás je dobrá každá.... Tak tedy mladíku. Jdeš se zapsat do králových služeb? PLat je slušný, možná lepší, než jaký bys našel jinde a zatím jsou šance na přežití vysoké... Navíc nikdo netuší, jestli se vůbec bude bojovat, takže si můžeš nějakou dobu žít v klidu z žoldu.... Staříkovu tvář ozdobí otcovský úsměv. 2 stříbrňáky denně a pokrývka, když budeš mít štěstí, najdeš místo v nějakém stanu... Všechno ostatní je na tobě, samozřejmě, co ses týká doby, kdy budete ve městě. Na tažení se povezou zásoby a to i nářadí, takže už to bude jiné, ale nečekej, že ti někdo tady koupí meč a zbroj... A málem bych zapomněl... Vidím, že nemáš kopí... Můžeš si jedno pořídit tady, nebo jinde... Tady za něj dáš dvoudenní plat... za další den dostaneš ještě štít... Prošívanici, jak vidím máš...

Ivain - 30. ledna 2007 22:03

soukromá zpráva od Ivain pro Poslouchám staříka a mračím se. Na to, jak je důležitý, je asi slepý jako patrona, meč i štít mám a rozhodně lepší, než bych tady sehnal. nějaké kopí mně nezajímá- ne že bych je neměl rád, nebo s nimi neuměl, ale meče je meč, zvláště v té tlačenici, která většinou v boji nastane. "No co už nadělám, kopí by se mělo fasovat a ne kupovat, ale plat není z nejhorších. jaká je te´d vůbec situace?" optáms e zvídavě a koukám na verbovní listinu, kde s epodepsat a jestli tam nejsou nějaká ta malá písmenka... Když nenajdu žádné kličky podepíšu a protáhnu si prsty až to zakřupe. "Žold dostanu už dnes, nebo až zítra?" zamračím se znova... jsme rád, že mám zase práci, zase na druhou stranu představa mašírování po nádvoří mně taky moc nenadchla- ale takový už je život a moje práce.

Pán Jeskyně - 01. února 2007 17:22

Podzemní tunely Následujete drowi do nitra kamene. Cesta je chladná, ale mnohem teplejší než venku a poměrně prudce klesá. Ač vypadá přírodní, není kupodivu vlhká. Průchod se za vámi téměř neslyšně zavřel, ale měli jste pocit, jako byste na poslední chvíli zaslechly krákání havrana, než dvě stěny, sloužící jako veřeje s jemným klapnutím zapadly. Zdá se to tu docela příjemné, jenom je tu tak nějak trochu těžší vzduch. Nutí vás to nedýchat zhluboka, jako by byl přesycený kyslíkem. Grundlix tedy popoběhl dopředu aby mohl hlídat Harektana a Samraela, pod záminkou vlastního zranění. Cesta sice nemá odbočky, ale hodně se točí. Po asi pěti zatáčkách zjistíte, že se rozšyřuje a velice rychle vstoupíte do Přibližně čtvercové místnosti s nízkým stropem, kde Rhox drhne hlavou o strop. Stěny, strop i podlaha jsou ale vyditelně opracované a ohlazené. Na čtyřech místech vedou od země ke stropu sloupy ze zářícího modrého kamene. Od spodu a od vrchu do středu se zužují tak, že obě základny jsou dvakrát větší, než střed. V téhle místnosti se hlavní skupinka zastavuje a předvoj pokračuje dál s tím, že Gund. musí jít po svých...

Pán Jeskyně - 01. února 2007 17:27

Podzemní odpočívadlo hlavní skupina Hlavní drow zastavil a otočil se k vám čelem: Dorazili jsme na první odpočívadlo, tady si můžete odpočinout, jak bude libo... Ostatní vám dali několik smotaných přikrývek a ukázali vám, že si máte lehnout. Jak se zdá, nemluví vaší řečí. Oni sami dělají totéž. Co je vám však divné je, že stavějí hlídky - dva vojáky s luky a meči. Když si lehnete, zjistíte, že každému z nich se v botě leskne ještě nůž... Velitel sám nic dalšího neříká. Sednul si a kouká do jednoho ze sloupů, jako by v něm hledal smysl života...

Salen - 02. února 2007 00:29

Podzemní odpočívadlo Nemohu spát. A tak se posadím, zády se opřu o stěnu a na klín si položím loutnu. V modrém světle těch zvláštních sloupů se leskne a opalizuje, jako vodní hladina. V klidném tichu okolo se opatrně dotknu strun. A zazní první tóny melodie. Tiché a mazlivé, chvílemi zurčící zvukem jarního potůčku, běžícího lukami, chvílemi mazlivě se otírající o uši, jako lehký jarní vánek, provoněný vůní prvních sněženek a petrklíčů, aby se náhle změnila ve zpěvné trylky probouzejících se ptáků, v rozkvetlém sadě a poté v tichý bzukot včel a nakonec utichla zcela. Znám sílu své loutny. proto bych se nedivil kdyby, ač jsme zde v podzemí, obklopeni chodbou z chladného kamene, někde v koutku pomalu vyrostl nějaký, byť ojedinělý jarní kvítek.

Yaruthi Lostril - 04. února 2007 17:03

soukromá zpráva od Yaruthi Lostril pro "Arghhh..." -síknu a stočím se do klubíčka.Mým tělem proplula nesnesitelná křeč,která sice už pomalu odeznívá,ale vystřídává ji bolest hlavy. "Vždyť Ty mě zabiješ..." -pomyslím si a chytnu se rukama za hlavu,po chvíli bolest docela utichne a můžu se zvednout. Dívám se na ruku,kolem které krouží Lostril a lehce zatřesu hlavou. "Proč po mě žádáš něco takového?" -zeptám se spíše sama sebe,neboť vím že od něho se mě dostane odpoveď leda v podobě křeči,nebo bolesti hlavy. "Né,já tam nepůjdu..nevrátím se tam..." -řeknu si v duchu,ikdyž vím že je to nejspíš jen bláhová představa.Docela mě překvapuje,jak dokáže být tvrdohlavý,když si něco usmyslí,musí se to stát.A když ne,tak mě celý dny užírá bolestmi,tak dlouho než mě přemluví. "Ikdyž kdo ví jestli to dělá právě on..." -pomyslím si. V břichu mě zabodá tak že se opět musím smotat do klubíčka. "Dobře,dobře...ať je zase po tvém..." -usoudím nakonec a zvednu se.Sepnu vlasy do spony a vezmu malou dýku,potom vyjdu ven,abych se mohla naverbovat. "Jednou ti tu všechnu bolest připomenu..."

Pán Jeskyně - 08. února 2007 18:26

Podzemní chodby - město - Grundlix, Harektan, Samrael Vás několik šlo, klopítalo a bylo neseno mnohem dále, než ostatní. Ani Samraelovi, ani Grundlixovi slabé vnitřní osvětlení nijak nevadí a Harektan nepotřebuje světlo vůbec ve svém stavu... Nálada je zaražená. Jde s vámi šest drowů, čtyři obstupují Samraela a dva nesou Harektana... Grundlix: Oko už tě moc nebolí, nebo jsi si zvyknul. Spíš se divíš, proč Samrael dostal akovou eskortu a proč se Harektan ještě neprobral, ale o všem uvažuješ jen okrajově, mnohem víc tě totiž zajímá prostředí. Vyrostl jsi sice v horách, v trpaslickém prostředí pod zemí, ale tohle je něco úplně jiného... Tady panuje podivné namodralé šero ztářící přímo ze stěn. Vše je vyhlazeno a dokonce svým ostrým zrakem poznáš pod nánosem prachu, že stěny jsou původně bohatě zdobené a také zřejmě přesné, tedy dokud nezahlédneš na konci chodby světlo. Několikráte jste sice zahnuli a odbočili i na větších křižovatkách, ale cestu ven bys rozhodně našel bez problémů, chodby tu nejsou tak spletité, jenom narozdíl od vás mají neustálou tendenci klesat, nebo stoupat, dokud neuvidíte světlo... Teprve když vyjdeš do světla a rozkoukáš se, uvidíš pravý místní div. Tohle jste doma neměli, zvláště kvůli nedostatku prostoru... Vešli jste do obrovské jeskyně. Je tak velká, že by zde klidně mohlo žít několik draků a vůbc by se neomezovali, nebo ležet město a taky že ano... Jeskyně je mnohem širší, než vysoká, ale i tak by se tu drak mohl postavit a ještě vzít dva obry na záda.Co je zajímavější, je velice dobře osvětlena, tedy pro drowi a trpaslíky, asi jako svět nahoře za rozbřesku. Navíc se od základny ke stropu tyčí několik kamenných věží a vše je obsypáno modrými a fialovými zářícími krystaly, mnohem méně je jich tu zelených, jak vidíš odsud tvoří na zemi kolem města jakousi cestu, když se na to místo soustředíš zahlédneš odlesk vody. Samotné město je obklopeno hradbami vysokými jako obři. Hradby jsou ostré a hladké jako sklo, zdají se průsvitné, je možné, že budou z nějakého druhu obsidiánu. Samotné domy ve městě mají většinou půdorys písmene L s malou věží na konci kratší strany s různobarevnými krystaly. Kdyby nebylo těch věží, myslel by sis, že jsou to kovárny, ale je jich také příliš mnoho. Kromě těchhle je ve městě ještě spousta menších obdélníkových se sedlovou střechou a všechno je z tmavého kamene a kovu. Celému městu vévodí obří socha útlé ženy s typickýma drowíma ušima(jsou špičaté jako u klas. elfů, ale odstávají do stran) žena je oblečená do splývavých šatů má dlouhé vlasy a rozhozené ruce. Z očí jsou vidět stékat obří kamenné slzy. Oproti zbytku města je z kamene šedého až bílého s žilnatinou zřejmě mramoru - leštěného... Socha je vyzdobena dvěma šperky a to náhrdelníkem a čelenkou, oba jsou tvořeny obrovskými kusy drahého kamene a zasazeny přímo do sochy. Čelenka je v nejvyšším bodě zakončená místo jedné ze špi plošinou, které se téměř dotýká natažený prst ruky visící ze stropu. Sousoší tak vyplňuje celou výšku jeskyně a v širokém obzoru působí velice štíhle. Nyní na město shlížíte z plošiny ve stěně jeskyně, do které je vytesána strmá a úzká stezka, mnohem lepší pro elfí než trpasličí nohy, ale tuhle sochu určitě tvořili trpaslíci... Pomalu tě drowové donutí začít sestupovat. Světlo je stále konstantní a zřejmě tu to je tak věčně, ale zanedlouho zjistíš, proč máš jít tak brzy. Cesta totiž skutečně není pro tvé nohy a je tvořená převážně schody, což ti vyloženě nesedí, protože jejich výška je na tebe ukrutná a celý sestup vám tak nakonec zabere několik hodin. Asi na konci druhé třetiny to vaši průvodci nevydrží a odejdou napřed, nechávajíc tě tam jen s jedním z těch, kteří vedli Samraela. Drowovi není vidět příliš do tváře, ale zdá se, že se nexichtí, ani nevypadá otráveně. Prostě slezl několik desítek schodů pod tebe, sedl si a čeká. Tímhle způsobem nakonec dojdete až dolů a do města. Tam tě drow provede masivní, dobře hlídanou kovovo-kamenou branou a zavede tě za probírajícím se Harektanem do velké budovy s čtvercovým půdorysem a beze stropu, jen s koženou střechou. Celé město je podivné a také divně voní, jako sušené houby a také ještě něco jiného. Na bližší pohled jsou všude vidět pavučiny, kromě míst, která se neustále používají, jako ulice... Takže jste někde blíže středu města. Harektan se probral a mlčenlivá drowka se fialkovýma očiva a v bohatém rouchu s čelenkou podobnou jako socha, ale beze šperků a vlasy spletenými do copu vám oběma přinesla kouřící misku masa a menš misku s nějakou tekutinou, každá jinak voní a ta grundlixova je cítit alkoholem, Harektanovo tělo je už zase v normálu a jeho nápoj voní a chutná po houbách a něčem hořkém. Na to oko se vám brzy podívám, rána je potřeba vymít. řekne elfka nezvykle mladistvým hlasem a odejde, za ní zašustí barevné korále, zavěšené na oblouku nad dírou ve stěně, která slouží jako dveře, nechávajíc vás tak o samotě...

Pán Jeskyně - 08. února 2007 19:13

Salen, Rhox, Aachen Salen hraje a jeho melodie vás nakonec uspí a jak se zdá i všechny drowi, kromě hlídkujících. Jak hraje déle, objeví se na jedné blízké stěně kamený květ, posypaný tečkami perleti a rozkvete. Když konečně Salen zmožen únavou odpadne, květ jakoby stvrdl a ohladil ho čas. Když spíte, pomalu se přetvoří a za chvíli jako by tu byl odjakživa, okousán zubem času... Když se probudíte, drowové jsou již na nohou, tedy spíše v sedě a několik z nich se baví hrou, slyšíte ťukání kostek. Kapitán vás velice rychle vybaví, každého jedním modrým krystalem, zářícím jako sloup v místnosti a zavelí k odchodu. Jdete asi další tři hodiny a provedete několik zatáček a odboček a stále klesáte, dokud nepřijdete na místo, kudy vpadá do chodby ostré světlo. Následujete do portálu dorwi a když se rozkoukáte, uvidíte obří jeskyni a město - stejné jako Grundlix, ale vy jste přišli odjinud, přímo z druhé strany a vidíte tak záda a vlasy sochy. Zjistíte, že socha má v zádech velký kupolovitý otvor a že z něj stoupá rudé světlo... Svou mlčenlivou hlídkou jste také svedeni do města a usazeni v jiné budově. Tato je přímo u pat sochy a její věže se plazí po nohou sochy jako úponky rostlin a stejně tak jsou osázeny zelenými krystaly, stejné jste viděli při příchodu do města, když jste museli přebrodit řeku (kupodivu docela teplou). Uvnitř jste několika krátkovlasými mladíky usazeni do měkkých křesel. Všude se line vůně sušených hub. Místnost je půlkruhová a u rovné stěny, naproti vchodu stojí úžasný obsidiánový trůn. Zdobený je čistým stříbrem a dokonce mithrilem, nebo platinou. Nějak zevnitř něj a zespodu vychází jemná fialová záře a prostupuje poloprůsvitné dílo. Matné i lesklé plochy vzácných kovů oblují úžasné plasitky zdobící trůn v podobě dračích, mužských, ženských hlav, kostí a pavouků. Nad trůnem visí na stěně stříbrná pavučina a před ní je vysoké opěradlo širokého křesla stylizováno do zdvižených netopýřích křídel ne z obsidiánu, ale ebonitu (nerost s kovovými vlastnostmi, pokud rezne, pak vždy jedovatou žlutou, jinak je tmavý, jako kalená ocel viděná přes kouřovou clonu...) Po obou stranách jsou ve stěně otvory. Na pravo užší a vyšší, na levo nízký - méně než pro trpa - a široký. Když konečně vás drowové usadí do vašich dřevěných!, ebenových! židlí s opěradly, vystoupí z hluboké tmy pravého otvoru překrásná žena a usedne na trůn, zaodávajíc své oči barvy půlnoční do Rhoxe. Měla by snad být jako typická drowka, ale je úplně jiná. Vypadá mnohem více jako člověk, ale má šedobledou kůži a ostré rysy, kterým dominuje malá, delikátní brada. Uši nejsou vidět pod záplavou havraních kadeří složitě vyčesaných do dvou chumlů, přitažených síťkou ze stříbrných nití. V levém z nich je zapíchnutá stříbrná jehlice ozdobená stříbrným pavoukem s černýma očima. Menší a hubené tělo má zabalené do šatů s bohatým doplněním a spoustou nepotřebné látky splývající z rukávů. S hlubokým výstřihem, odhalnými zády a úzkou sukní s hlubokmi rozparky, v rukavičkách a stříbrných špercích kontrastující s matnou černí lehké látky šatů, která je ale poseta snad tisíci lesklými kousky mithrilu. Malá žena se uvelebí na pro ni příliš velkém trůně a spočine na boku, s nohama složenýma a pokrčenýma, opřená o opěrku a opěradlo. Jako na povel za ní vběhne z druhého otvoru velký pavouk. Je nizký a široký, černý a chlupatý s šesti rudýma nemrkajícíma očima na malé hlavohrudi. Stvoření se na svou zavalitost pohybuje velice rychle, ale stejně rychle spočine u ruky ženy přehozené přes opěrku a podvědomě laskající chlupaté tělíčko. Žena vás přejede pohledem a spočine znovu na Rhoxovi... Tak se konečně setkáváme člověče... Ty jenž naplníš prooctví, já jsem Arachna, temná paní podzemní říše, velká kouzelnice sítě...Vítej Hlas vůbec nepatří k tělu, ale rozhodně se hodí k obličeji s vysokým čelem a mělkými vráskami s neustále zamračenýma a zlobnýma očima... Zní, jako když se pavouk pohne ve stínu a přitom jako hlas meluzíny, stejně jako drnknutí natažené struny Salenovi harfy. Je hlubší, ale měký, lísavý a smyslný jako mlha v jeskyních...

Rhox - 13. února 2007 08:23

U krásné temné elfky Konečně jsem se vzbudil i když jsem ani nevěděl že jsem usnul a hnedka bych měl jít na cestu a tak tedy vstanu a bez problémů čekám na ostatní jestli se už zvedaj... Tak nějak na dálku se kouknu jakou hru to hrajou strázný a když vidim kostky tak mi to hnedka připomene hru "Mezi kozy" a jenom se tak nějak usměju... vybaví s emi jak moc mi to šlo když jsem hrával s ostatníma v kmeni a pak mi hnedka naskočí myšlenka jak jsem porazil otce a ten mě zato surově zbyl... A tak si odplivnu a a nechápavě zavrtim hlavou... Všechni jsme se tak nějak zvedly a šli jsme dostali jsme do ruky nějaký krystal a tak nějak na něj divně koukám a a pak jenom kejvnu jsem jím docela uchvácen... Cestičkama kterýma jdeme se line zápach hub... Taková domácí smaženice... No dal bych si říct.. Když procházíme chodbičkami tak ani nepočítám kolikrát jsem si dal o nějaký nerčitený přednět do hlavy jediné co vým je že vysel ze stropu a vždy se zaklel... Už už jsem viděl světlo a aby toho nebylo málo tak jsem si dal ještě jednu posladí ránu čelem o stalagmit kdterý byl mení a tak neudolal mému zvýšenému tempu chůze a ulomil se... Sáhl jsme si na čelo a zatlačil jsem vzniklé boule. Blbý zampouchy... Odkdy jsou rampouchy kamený to je strašný... Blbej svět... Hlavně že vidim světlo... Jak jsme dopověděl tak jsme vešli do obřího podzemníh města o jakých se mi jenom zdálo... tak tady se musí žít nádherně... Projde mi hlavou konečně jedna normální myšlenka... Uprostřed města se tyčí socha a všude okolo ty krystalky a vůně hub a všecho to se sebou splývá... Zakoukám se na sochy a pronesu si v duchu... Já jednou budu mít větší... Kam se tohle hrabe Je to jako nějakej zahradní trpaslík sice matrochu větší ale furt malej... Poté nás svádějí cestičkama a vším možným na místo shledání... Ano dovedli nás ke trůnu a posadili na dřevěné židle... Prohlížím si trůn a tak nějak jenom proběhne zase myšlenka... Hezký ale kde jsou trofeje??? Každej správnej trůn má mít trofeje... My jsme měli nad trůnem jednu hlavu draka a po stranách taky po jedný... Tenhle trůn má akorát zlato a další kovy na sobě... Divná to země... Ale tu smaženici bych si dal... Tak nějak jsem trůnem fascinouván jeho hloupostí jak neni dobře řešen až poté mi tento můj pohled překazí žena... Žena nádherných tvarů a rysů už od pohledu je vidět že bude psychicky silná a neustupná že si půjde tvrdě za svým cílem... V tu chvíli tam vběhne ten hmiz a mě přeběhne mráz po zádech. fuj Fuj osum nohou nebo kolik aspoň to žikali že to má vždycky osum nohou a ještě to je chlupatý... nějaký křížený nebo co ne??? Zmáčknu ruce v pěst a zakřupou klouby a pak se oklepu... Žena se mi podívá přímo do očí a já jí taky chvíi tak setrváme a ona to pak přeruší tím že promluví... Řekne pár svých nacvičených slov a poté vstanu a se značným zakřupáním pár neznámích kloubů v kolenou což se mi čas od času stane a pronesu... Teší mě, já jsem ctěný bojovník Rhox... A mám otázku kterou chci zodpovědět hned! Když jsem se sem vlekl takovej kus cesty a podobný veci a havěť na mě lítala celou dobu havěť ti pu draků a podobně proč jsem tady??? O jaký proroctvý se jedná!!!??? Nikdo mi o něm nechce říct... A já nemám zapotrebí nic naplňovat dokud o tom nebudu něco vědět!!! A co to bylo za havrana co za mnou lítal do města??? To jste byla vy??? nechám chvíli ticho a pak pronesu znovu svým silným hrubým hlasem... Mám mnoho otázek a chci je zodpovědět... Poté se znechuceně zakoukám na hmyz co je u ní a zase si sednu... Sundám si meč a položím si ho na klín... Poté jen vyčkávám nervózně na odpověď...

Salen - 13. února 2007 15:18

V síni s trůnem Když jsme se probudili ( vlastně ani nevím, jak a kdy jsem usnul ), byli jsme obdarováni každý jedním svítícím krystalem a vyzváni k pokračování v cestě. Tak jsem se zahleděl do světlea toho krystalu, že jsem si málem nechal v té místnosti své věci. Loutnu ne. Svůj Stříbrný paprsek bych nikdy nikde nezapoměl. Vrátil jsem se pro ně a doběhl ostatní. Cestou, i potom v síni s trůnem bylo příliš mnoho zajímavostí pro mé oči, abych mluvil. A pak přišla ta krásná elfka a přivedla s sebou......pavouka. Tolik jsem se ho zděsil, že jsem v tu chvíli zatoužil být někde jinde, jen ne s ním v jedné místnosti. Ne......vůbec nemám pavouky rád. Hlavně takhle velké ne. Ale zůstal jsem tu. Jednak proto, že tu je ta elfka a že se před ní a před ostatními neukážu přece jako zbabělec, co se bojí pavouků. A jednak........třeba je docela milý..

Grundlix Rudovous - 14. února 2007 18:14

Cože? To si to mám vymít alkoholem? Tak tedy na to opravdu nemám. Radši počkám až se vrátí. Řeknu si a prohlížím si vše kolem sebe. Sedím na nějaké pohovce, která je na mě celkem vysoká, nedosáhnu nohou na zem. N aklíně mám položenou mističku s tekutinou, zdřejmě alkoholem nebo něčím podobným. Nenápadně si k tomu přičuchnu. Voní jako nějaká silná pálenka nebo tak podobně,potají si trošku loknu. Začnu se dusit, nápoj strašně pálí. Ksakru ta píše. Vydám ze sebe s rozkašláváním. Z čeho to pálí? Řeknu si spíše pro sebe a dál zrudlí v obličeji čekám na elfku.

Harektan II. - 14. února 2007 20:31

Pomalu ale jistě se dostávám z bezvědomí. Jsem velmi slabý, i když vím, že jsem poměrně dlouho "spal".. Doslova mi třeští hlava, zdá se, že se rozkočí. Pomalu se posadím na posteli, rozlepím oči. I zdejší světlo bylo na mě lehce ostré, což vůbec nepřispělo ke zlepšení mé bolesti hlavy. Po chvíli se ale oči přizpůsobí a já se s chutí pustím do masa a jiného jídla, které mi donesla elfka, jen letmo ji poděkuji. Pak se ale podívám na své ruce, které uchopily kus masa a zjistím, že předchozí vyčerpání s následkem onoho zkolabování mi způsobilo ještě něco horšího. Ano, má moc se na chvíli vymkla, ale vždy, když se stalo něco podobného, na chvíli se má dračí a lidská polovina spojili a vytvořili v podstatě kteaturu, vždy se to ale vrátilo po odpočinku do pořádku, nyní však ne úplně. Kůži už sice nemám plazí a ani výrazně červenou, ale z mých nehtů jsou drápy a jak právě zjistím, i ze zubů mám tesáky. Toho se lehce zaleknu, ale to bylo jen chvilkové zpanikaření. Hlad přemohl mé myšlenky a já se s trochou zvířeckosti pustím do masa. Tekutiny, kromě vody téměř odmítám, nevím proč, asi je to zvířecí pud, ale momentálně chci jíst jen maso... Své okolí téměř nevnímám, nerozhlížím se po místnosti, postavách zde, prostě je mi vše jedno, bolest hlavy zatím neustoupila, a tak si opět lehnu, zavřu oči a položím si na hlavu ruku. Nevím co se to děje, ale jen tak pro zábavu se pokusím vykouzlit obyčejnou růži. Je to kouzlo, které by zvládl i ten nejhorší mág, ale... nepodařilo se. Nevyšlo, nestalo se vůbec nic, pouze mě jakoby bodlo v hlavě... když se tak stane, vyjeknu.. Rozhlédnu se kolem sebe a polohlasně řeknu: něco se semnou stalo.. nemůžu kouzlit.. V očích se mi zračí zoufalost..

Samrael - 23. března 2007 02:05
	MH: Lostril píše Ivainovi a naopak....

Samrael - 23. března 2007 02:11

soukromá zpráva od Samrael pro Pevnost, verbířská kancelář Jen s malými problémy si prošla městem až k pevnosti v jeho středu. Udivila tě na ní masivnost brány a síla a výška zdí, která se z dálky zdá menší. Stráž, když ses jich ptala na cestu, vypadala sice trochu překvapeně, ale rozhodně s tebou jednali slušně. Zavedli tě přes nádvoří až k místnosti nalepené na stěny samotné pevnosti. Vejdeš dovnitř a rozhlédneš se po místnosti. Kromě stráže je zde ještě ouředníček, v slušném věku a nějaký cizinec, pravděpodobně nový žoldnéř. Než si vešla, zaslechlas právě skřehotavý hlas úředníka, jak povídá něco o žoldu...

Pán Jeskyně - 23. března 2007 02:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Verbíř Žold je samozřejmě od zítřka. Dnes se ale nahlásíte ve stanovém městečku, možná rovnou vyfasujete místo a dokonce třeba večeři... Úředník ještě něco plká, ale přestaneš mu záhy věnovat pozornost, protože se otevřou dveře... Ve dveřích spatříš mladou ženu, pokud jí lze označit za ženu. První dojem je její křehkost, podobá se spíše vílám z pohádek, o kterých jsi kdysi slýchával, než obyčejným ženám. Tvůj zrak ale rychle sklouzne z těla na její levé zápěstí. její ruku totiž neustále oblétá malé, třepotavé světélko. Určitě je čarodějkou....

Pán Jeskyně - 23. března 2007 02:39

Arachna Rhox: Archna vyslechne se stojickým klidem proud tvých slov. Na její tváři se nepohne ani sval a na těle je vidět jen dmutí hrudníku při dýchání, klidném a vyrovnaném. Když se znovu usadíš, Arachna znovu promluví: Chápu tvé otázky a rozpaky, ale věz, že ani já nemohu vědět všechno. Například ten černý havran to bylo jistě znamení naší bohyně. A po tomto znamení je naprosto jedno, jestli chceš naplnit proroctví, prostě se tak stane... Přesnou povahu proroctví ti nepovím, protože ač je původem od Dětí Luny, ani mi ho neznáme celé. Proroctví říká, že přijde muž - člověk a s pomocí meče změní běh světa. Více vědět nepotřebuješ, jedná se jen o okolnosti... její hlas se malinko změní otráveností, ale neubírá jí nic na charismatu, který z ní přímo sálá a ještě něco... jakási neodbytná rozhodnost, cosi vyžadující poslušnost... Pohladí naposledy pavouka a lehkým pohybem ruky ho pošle pryč. Co se vašeho setkání s drakem týče? Doneslo se mi pár zpráv. A z toho co vím, jsem zjistila, proč na vás zaútočil a proč vás hnala smečka... Totiž Arctica - vůdkyně zmrzlíků jest mou sestřenicí a tudíš se mnou střeží některá tajemství. Pravděpodobně tě tedy chtěla unést ze stejného důvodu jako já. Mnoho mocných totiž věří, že dokáží naplnit proroctví, ve ssvůj prospěch...

Ivain - 23. března 2007 09:40

soukromá zpráva od Ivain pro Ležení "Dobrá pane," kývnu a chystám se vyjít ze stnu, když do něj vejde půvabná vědma. Skloním tedy hlavu a zdvořilou úklonou jí pozdravím, a pak vyrazím už finálně do nepohody. Dojdu do stanového městečka, kde tedy doufám, že vyfasuju nějaké rozumné místo s nějakými v pohodě chlapíky. Dojdu tedy k muži, který má stanové městečko an starost a po vojenském způsobu se představím, sklapnu podpatky a nahlásím se, včetně pronesení žádosti o ubytování, a nepatrném náznaku, že bych nepohrdl třeba i večeří. Pak jakmile vyfasuji místo složím tam batoh se všemi nepodstatnýma věcma a začnus e zaobírat vlastními záležitostmi, které obsahují především poflakování po městě...

Rhox - 24. března 2007 00:43

Koukám upřeně na ni a poté kouknu na tu osminohou chlupatou bestii kterou hladí... Mírně si zívnu jelikož tato debata je celá o mě ale nic zatím nesvědu stím udělat a tak se mi v hlavě zrodí nápad... Dobře teda přestan mluvit v heslech a naučených frázích... Když já splním tvoje požadavky na mě splníš ty požadavky co mám já na tebe??? To je jedna z mích posledních otázek... kouknu se na ni svýma rudým aočima a nechám chvíli působit ticho... potom znova promluvím... Chci vědět co po mě chceš jestli tady v tom městě mám zůstat nebo mám jít za tebe bojovat nebo mám utéct či jinou věc... řeni ji a já ji splním jak jsem řekl ale ty poté splníš mou povinost kterou musím zařídit... Kvůli které jsem tady já a moji přátelé...Znova povstanu a začnu se pomalu procházet po místnosti... a nasadím mírně ironický hlas... Teď mi to došlo... Ty chceš tedy říci že když budu tady v tom městě s tebou!!! bojovat za tebe tak se změní koloběh dějin ve tvůj prospěch.. a když bych byl u tý ledovkyně tak by se změnil osud v její prospěch že??? celou dobu jsem šel od vévodkyně takže jsem byl k zády a teď jsem se zastavil a otočil se na patě a koukl přímo na ni... Takže je ve tvém zájmu udržet mě na živu a mít mě někde přisobě že??? jelikož ani ty sama nevíš kam až by mohla sahat moje moc o které nevím nic... Chci mluvit s někým kdo mi o mě řekne konečně více informací než jen to co mi tady soukáš furt do hlavy furt věty kterým nejde rozumět věty které nejsou čitelné!!!! již jsem zvýšil hlas ale poté jsem ho zase stáhl a pousmál jsem se... Můj výraz je teď vážný a dodává to ještě více na závažnosti této situace...

Pán Jeskyně - 31. března 2007 23:18

U Arachny Zmlkni! Ten hlas řeže ledovým ostřím, které by spíše měla ovládat její sestřenice, ale zřejmě všichni skutečně mocní oplývají silnou arogancí... Vůbec nic nevíš! A už by sis nárokoval podmínky... Tak poslouchej muži z masa a kostí... Jediné, co musíš udělat je dojít si pro ten meč, ke kterému máme všichni stejně blízko a pak se rozhodnout. Nevím, kolik mocných ti udělá nabídku, kolik z nich za tebou přijde s pláčem a kolik z nich ti rozkáže, já chci jediné, a to že moc meče neobrátíš proti mně... Arachnin hlas se postupně uklidňuje, ale z jejích očí šlehají blesky pobouření...

Rhox - 02. dubna 2007 12:40

U panovnice Ona na mě zařve a tak mi nezbyde nic jinýho než přestat mluvit naštěstí jsem ale sdělil vše co jsme chtěl... Když domluví tak mi probleskne hlavou O jakym meči zase mluví??? Já už svůj meč mám a toho s enevzdám!!! ale za to kouknutí to stojí... když se konečně vyřve do sytosti a nemluví již konečně tak si znuděně zývnu aby jí došlo že na mě může řvát jak chce ale stejně si udělám svoje... a pak promluvim chladnym a scela vyrovnanym hlasem... Ty na mě neřvy!!!! Ty potřebuješ něco odemě a já se svými přátely zase od tebe takže ti jak jsi sama řekla a přesně jsi to vystihla dává návrh a je jedině na tobě a tvé radě nebo jak to tu máš řešený jestli na to přistoupíš či ne... Vy potřebujete mě a my potřebujeme zase vás tak to je a tak to bude jestli mi máš v plánu vyhrožovat smrtí tak klidně můžeš já jsem se tak již narodil ale to ti je asi známu jiš z různých předzvěstí od tvých mágů... a jestli naopak nesmrtelností jako největším zlem že tady na tom světě budu dokud se sám nerozpadně že zde zbytu jenom jediný já samotný tak tím mi strach taky nenaženeš! Nechám chvilku odmlčení... a poté se znova nadechnu a pokračuji stejným tónem... Jediné co od tebe požaduji je aby jsi šla se svým vojskem na pomoc v bitvě proti své sestřenici... toť je mé přání a prosba lidu který potřebuje nutně záchranu... To je mé přání zato že já splním tvé přání... Vyjdeme si vzájemně vstříc a jestli ne tak se mohu zase vypařit stejně rychle jako jsem se oběvil jelikož předtím než si pro mě někdo takhle došel jsem se měl furt stejně dobře s tím co jsem se zatim dozvěděl mi přibejvají problémy a tobě také... Takže je v našem zájmu nás obou aby jsme si nějak pomohli... Je to podmínka jak jsi řekla ale je to zárověň žádost... Tak než promluvíš poraď se se svou radou ať nedojde ke zbytečnému omylu... Dojdu si ke své židli kde mám opřený meč a jediné co uddělám čeho si kdo může všimnout je to že ho pohladím po hlavici a sednu si vedle něj... a zase začnu plně vnímat tu panovnici co na mě předtím tak ječela ale tentokrát mám aspoň pro svůj pocit položenou ruku na meči i když mi dochází že ona by na mě užila nějaké kouzlo...

Pán Jeskyně - 15. dubna 2007 00:13

Arachna Arachna sklapne jako opařená. Drowové mají matriarchální společnost, takže si tady něco takového k ženám nikdo nedovoluje... Za chvilku začne lapat po dechu, ale ustojí to a chvli se vydýchává... K omylu už došlo a to na tvojí straně. Nemám zde nikoho, komu bych se musela zodpovídat... Byl jsi drzý a spupný a neuctivý a urazil jsi mne, ale odpouštím ti... Dobrá tedy, věz, že půjdu proti Arctice... Ty a tvoji přátelé si zde odpočinete, naberete síly a možná že zde doplníte nějaké vybavení a poté vám řeknu, jak se dostat k meči... Domluvila jsem, nyní mě zanechte, moji sluhové vás dovedou k vašim přátelům... Přízračná, jako mlha nad jezerem, zvedne drowí královna své tělo a odejde stejným otvorem, jako přišla... Za vašimi "sedadly" vejdou do místnosti dva drowové v upnutých černě-sametových kazajkách a odvedou vás za Grundlixem a Harektanem... Jenom Samrael chybí... Harektan už pomalu může znovu kouzlit a Grundlixovi léčitelka vymila zraněný důlek a odešla, řkouc mu, že na ní má počkat... Zatím má Grundlix přes oko kus plátna...

Pán Jeskyně - 15. dubna 2007 00:41

Yaruthi Lostril a Ivain MH: Bude to takové neumělé, ale potřebuju s tím pohnout, tahle nečinost by jeskyni odrovnala... KH: Oba dva a přece každý sám jste nakonec narukovali do armády krále Aleghbara III.ho. Zpočátku se vše zdálo hladké a jednoduché. Ivain se dokonce cítil vyloženě dobře, neboť už ve vojsku byl a zdejší poměry jsou nadprůměrné, zato Yaruthi musí čelit nevybíravým pohledům mužů, drsnému smíchu, špíně a zápachu, na který není zvyklá, přitom má pořád mnohem větší pohodlí, než Ivain jako pěšák... Hladce šlo vše první týden, poté jste se poprvé střetli s problémem v podobě několika nevrátivších se hlídek. Po dalších třech dnech se vám podařilo brilantně rozprášit oddíly zmrzlíků (bylo jich dvacetkrát méně než vás, jenom malý oddíl)... Za další dva dny jste se podívali do tváře zmrzlého pekla, když jste vkročili do domény Ledové Paní a další potyčka vám způsobila těžké ztráty, téměř pětina vojáků toho dne položila život proti mnohem méně početnému nepříteli a ještě jste museli prchnout. Bitva se odehrála v kopcích a při úprku jste se oddělili od zbytku armády. Oba jste se propadli, každý jinam, ale nakonec jste zjistili, že jde o starý důl a našli jeden druhého. Na nějaké velké představování ale nezbyl čas, protože jste byli zajati hlídkou drowů a oddělně dopraveni do hlavního města, kde vás ubytovali v příjemných celách... Vaše jediná šance je teď družina kolem Rhoxe, ale o té nevíte a oni "zatím" nevědí o vás...

Rhox - 26. dubna 2007 15:29

Od Arachny za Grundlixem a Harektanem Když vidim jak lape po dechu tak se jí zabodnu pohledem do očí jako to umí ona a a při jejích slovech mi jenom chvilkaama cuká pravý prsnní sval... Je to jako krunýř velké mořské želvy... Vyslechnu si to co řikala a pak se na ni kouknu a zhluboka se nadechnu... Mírně se uklonim ale jen hlavou aby viděla že také uznávám postavení mezi lidmi a procedim mezi zuby děkuju! Je to zřetelně slyšet a tak počkám až odejde a pak se narovnám a Kouknu na Salena a kývnu aby jsme už teda šli s tou stráží... Vezmu si svůj zdobený meč od Harektana a Vydám se směrem kam mám... O jakym meči to sakra mluvila??? jestli je tak dobrý když se o něm vyprávý takové báje tak bych si ho mohl nechat... Kouknu na svůj meč který je řádně nablískaný a na čepeli má rytinu... Hlavně že jsme splnili přání Mária... Arachna nepůjde proti nám a nebude ani neutrální půjde do boje snámi což je dobře... To se nám povedlo... No asi bych se měl připravit Na to že bude tvrdej boj o meč... Musím se jít soustředit a dát dohromady všechy svoje síly... Myslím takřka za pochodu a nijak mi to nevadí... V tu chvíli se dostaneme do místnosti kde je Harektan a Grundlix... Kouknu na Harektana který si tam hraje s kouzly... Koukám že už jsi v pořádku... to jsem rád... Vypadá to tady že by jsi se tu mohl naučit novým kouzlům... Možná by se ti hodilo tady chvíli setrvat... Pokud chceš... Ale hodil by jsi se nám na cestě... Rozhodni se jak chceš ty.. Kouknu na něj a poplácám ho po rameni jako starého přítele... Poté udělám krok ke Grundlixovi a pronesu... Jsem rád že jsi v pořádku... Te´d už budeš číst stejně špatně jako já... *usmál se jako neviňátko* Připrav se půjdeme pro nějakej meč... A Arachna což je zdejší arcivévodkyně půjde snámy do boje proti Arktice... Splnili jsme první část přání které máme od Mária... te´d nás bude čekat to těžší už jenom... Poplácám ho stejně jako Harektana a uložím se na lůžkou opodál v místnosti a položím vedle sebe meč který svýrám za ostří jako hada... Mé smysli jsou zbystřené je vidět jako bych se soustředil a v hlavě mi lítaly nejrůznější vzpomínky dovednosti a podobné věci co jsem kdy zažil nebo udělal...

Grundlix Rudovous - 26. dubna 2007 19:50

Krásná mladá, no mladá....... Prostě krásná elfka mi ošetřila oko. Namazala ho, nebo spíše prázdný důlek po něm nějakou mastí a potom mi šikmo přes hlavu uvázala pruh bílé látky. Ve vedlejší místnosti jsem se trochu umyl od krve všeho možného a trochu očistil a zkontroloval šaty a výstroj. Už se ze mě stává válečník. Řeknu si v duchu. Za okamžik ještě přiběhne ta elfka a dá mi něco jako pásku přes oko a řekla abych to nosil až se rána zahojí. Poděkoval jsem a pak jsem se válel na lůžku, dokud nepřišel Rhox. Rhoxovu vtipu jsem se moc nesmál,a le zajímal jsemse o ten meč. Pro jaký meč půjdeme? VŽdyť své zbraně máme, nebo je to nějaký artefakt? A kde jsi vůbec byl celou dobu od té křižovatky? Vychrlím na Rhoxe plno otázek a v sedě na lůžku čekám na odpovědi.

Rhox - 26. dubna 2007 20:13

Debata s Grundlixem Zalehám a čekám že bude klid když se soustředím a v tom Grundlix spustí svím pronikavým trpasličím hlasem... Jenom sebou škubnu a posadím se do sedu... Takže (chvíle ticha), Zbraně máme ale pokud jsem správně pochopil tak by jsme meli jít pro nějakej vyjímečnej meč kterej bych měl vzít nejspíš do svojí ruky... Podle toho co řikala ta Arachna se o získání MĚ a toho meče snaží více sil... a jednou znich je i Arctika... Jelikož prej věřej že ten na který budu straně semnou zvýtězí tuhle nesmyslnou válku... Nějak jsečm to moc nezkoumal jelikož já většnou bojuju za sebe... A pak ještě za to že se mi líbí jak cáká ta krev no... jinak je boj o ničem... A to mi je jedno komu kopu hrob hlavně když dobře zaplatil... Zasměju se a kouknu na Grundlixe a jaho ránu... Pak se tak nějak zamyslí a řeknu si jo od křižovatky...??? Jo to jsem byl právě doveden ke zdejší panovnici nějaká Arcivévodkyně nebo co to je... Každopádně sebevědomí jí nechybí a že jsem jí prej urazil... nebo co to mlela... No asi jsem byl první kterej si u ní vydupal nějaký nároky no... Ale to je fuk... Prostě nás vedli nějakou skalní cestičkou no a pak jsme byli u ní... Tam jak jsem řikal jsme se trochu pohádali ona mi vyšla vstříc a tak si tu máme prej odpočinout a doplnit nějaký ty zásoby... Že nám prej v nejbližší době řekne kdy půjdeme pro ten meč... Kouknu na Grunda a zamyslim se... Hele řekni mi význam toho slova Artefakt... zní to docela záhadně... Tápavě na něj kouknu a pak se zase začnu koukat po místnosti...

Salen - 27. dubna 2007 20:07

Už dlouho raději mlčím. Nechci totiž vypadat jako mravokárce, kterým nejsem, ani jako přechytralý, neboť i do učenosti mi ještě mnoho schází. A tak když jsme opustili prazvláštní a pro mě značně ztísňující ( hlavně v přítomnosti pavouka ) trůnní sál lady Arachny a došli do domku, ve kterém jsme se opět shledali s Harektanem a Grundlixem, posadil jsem se do kouta ke světlu a začal opět jemě probírat struny své loutny.

Samrael - 27. dubna 2007 22:32

Temnoelfské město - Vězení - Yaruthi, Ivain, Nem Sedíte si ve s vých celách, každý máte jednu pro sebe a v ní alespoň postel, hladké stěny a čistou vodu. Sice je tu i pár skvrn od krve, ale jinak je to vězení pohostiné, i přez klaustrofobické černé hladké stěny... Pomalu už si začínáte zoufat, již zde jste týden a zatím s vámi nikdo nepromluvil slovo. Byli byste se ukousali nudou, když tu náhle... Padací dvířka se s bouchnutím otevřou a dovnitř padne trochu víc světla. Hned za prvními paprsky se ale řihrne tělo svázané a s tváří drowa. Bez zbytečných průtahů a beze slov přijdou dva silní temnoelfové a milého návštěvníka vsadí do další cely a rozvážou. Kromě toho se ještě objeví nějaký mladík, který vám poostupně rozdá jídlo, jako vždy se skládá hlavně z hub a nějakého koření. Občas je tam kousek hlíznaté rostliny, podobný bramborám... Drow to příliš dlouho po jídle nevydrží a přejde k mřížím. Jakoby sám pro sebe si vzdechnu: To jsme teda v pěkný kaši...Hej ty tam! zavolám na muže v cele naproti mně (Ivain). Za co jsi tady ty? Chtěl by ses dostat ven? Jsem sice dospělý muž, ale v mém hlase je slyšet cosi z nadšení a rozpustilosti malého dítěte...

Nem - 29. dubna 2007 20:06

Vězení V rohu jedné z cel sedí půlefka. Na první pohled byste ovšem s jistotou řekli, že tam nikdo není. Je totiž celá v černém takže spolu s dlouhými černými vlasy přes obličej, dokonale splívá s okolím. Šedé oči ustrašeně těkají kolem, jakoby se marně snažili objevit něco nového, neznámého. Ruce obepínají pokrčená kolena. Občas se dívka pohupuje jako dětská kolébka tam a zpět, tam a zpět...a něco si brouká. Většinou ale jen tak civí před sebe a je zticha, tak že ostatní ve vězení o ni téměř neví. Jednoho dne se ovšem přivedou jeho. Hned, jak promluvil něco v jeho hlase jakoby mne připomělo něco na co jsem si už dlouho nemohla vzpomenout...na co jsem téměř zapoměla. Chudáček naivka.. Dívám se na něj, protože je to po dlouhé době zase něco jiného...alespoň trošku.. Ten týden...je snad zakletý!!Musí tu být někdo...někdo, kdo ovládá magii..protože to není možné...jsem tu už...tak..tak dlouho. Zvědavě čekám na odpověď toho muže naproti mě.

Yaruthi Lostril - 29. dubna 2007 20:24

Drowí město - cela Trošku sebou škubnu a schovám se do stínu rohu cely. "Vybral sis opravdu dobrou dobu na poučování." -řeknu si v duchu.Je zjevné že moje myšlenky byli k někomu nasměrovány. Lostril ale nedělá nic jinýho než že pořád krouží kolem mé ruky. Potom přijdou nějací další drowové."Další spolubydlící." pomyslím si a usměji se. Lostril nejspíš souhlasil,to dal najevo menším zamravenčením ruky. "Neprosila jsem tě o odpověď."- opět ho "napomenu" a čekám co bude dělat náš nový spoluvězeň. Když promluví,vůbec mě to nepřekvapí.Taky bych tu nechtěla zůstat,ikdyž drowové a jejich kultura mě opravdu fascinuje. A teprve teď si všimnu té podivné dívky co se tak pohupuje v koutě jedné z cel.Chvíli jako bych cítila její "auru zoufalství" či něčeho takového...a nebo si jem Lostril hraje. "Je tu tma..." - řeknu si v duchu.Trošku se zasoustředím.Stisknu ruku a když ji znovu otevřu objeví se na ní malý modrý plamínek. Abych pravdu řekla celkem mě překvapilo že se tu dá kouzlit..sice je to jen malé osvětlení,ale i tak.Snad by se větším plamínkem dali oslepit stráže...ale tuhle myšlenku hned zavrhnu...

Pán Jeskyně - 30. dubna 2007 12:41

Cesta k městu - Jeanette Už nějakou dobu nevíš přesně, kde je Smrael. Naposledy jsi ho zahlédla ve městě Hobitů, vládce Maria a od té doby pouze sleduješ jeho stopu. Nakonec tě stopa zavedla přes pláně a řeku do podzemí. Nebylo lehké zjistit kudy dovnitř a jak obejít drowí stráže, ale nakonec se ti povedlo proklouznout. Ač v poměrně nepřátelském území, můžeš si oddechnout. Ta strašná a nepřirozená zima, narušující řád všech přírodních věcí, ta zima, která udeřila vprostřed jara teď zuří kdesi nahoře a o tebe je oddělená možná i několika sty metry zeminy a skály... Možná ti opravdu hodně přálo štěstí, ale podařilo se ti ukořistit jeden z cenných osvětlovacích krystalů a sledováním skupinky drowů v níž byl Samrael ses dostala až do drowího města. Na tvůj vkus to město není z nejhorších, kdyby nebylo tíživé a temné atmosféry neustále šerých ulic podzemního města, která se rozlézá po okolí jak pavučina. Navíc si zjistila poměrně zajímavý fakt, že město je nejméně zpoloviny prázdné. Díky tomu se ti podařilo najít vězení bez toho, abys byla spozorována. Poté si ale musela den počkat, než se snížily počty stráží hlídajících náhle zaplněné kobky. Po dni jeho věznění ti ale už nic nebrání vplížit se dovnitř a pokusit se ho dostat ven a jestli ti za to nebude náležitě vděčný a jestli z něj nevytáhneš s kým se to poslední dobou potolouká, můžeš ho tam zase pěkně vrátit a nechat. Vlastně by se dalo říct, že po všech útrapách, které i způsobil jsi na něj docela naštvaná, ale nemáš ve zvyku nechat přátele v bryndě...

Ivain - 30. dubna 2007 13:01

Vězení Sedím v base nevěda za co, lízajíc si vlastní rány, nasrán na celý svět a na zkurvené ledové pláně, na zasrané drowy, kteří měn drží pod zámkem, třebaže sjem jim nic neudělal. Jsme v pokušení toho, kdo mne zničehonic navštíví něčím praštit, a´t už tu mám aspoň za co sedět. nakonec se ovládnu a jen zabručím: "Co já vím," Tím konverzace z mé strany končí, je na mně vidět, že mně vězení nezlomilo, spíše naopak. Přeci jen nějakou dobu už jsme v armádě a arestu jsem si užil taky dost...

Grundlix Rudovous - 30. dubna 2007 20:49

No artefakt. Jsou to předměty vjeci které jsou nějak důležité. Jsou spojené s mýtyčností a magií. Třeba kouzelné meče prsteny a tak podobně. Chvíli se odmlčím a přemýšůím jak lépe bych to mohl definovat, v tom si všimnu Salena který začal hrát krásnou melodii na svou loutnu. Rhoxi kde je ten divný elf? Ta chodící zbrojnice. Všiml jsem si ho nějak zvlášť hlídaly, stáli kolem něj jako eskorta a jediného ho odzbrojili. Nevíš co je s ním? Zeptám se Rhoxe a poslouchám tóny loutny.

Rhox - 01. května 2007 08:02

Debata s Grundlixem Vysvětluje mi co je to ten artefakt a tak nějak se podrbu na čele a řeknu... Jo tak to bude asi ono... Protože prej ten kdo bude mít na svý straně mě a meč vyhraje válku... Znamecky zakejvám hlavou a v duchu pronesu... Jo hezký... Kdybych se odtud zdekoval a vrátil se do hor bylo by to jednoduší... Oni by se pobili a já bych měl klid.. Ale je pravda že tohle je taky zábava... Boj je můj život a krev je moje víno... Při tónech loutny se vybavujou vzpomínky a jdou mi hlavou různé myšlenky... Pak jako by se mi zatmělo před očima... Vybavila se mi vzpomínka jak jsem podřezával svého otce... Snažím se zaklepat hlavou abych tu myšlenku zahnal ale ono to tam je furt chytnu se za hlavu a pak je klid nic se neděje... Začnu se malinko klepat a pak se vymrští moje ruka na noční stolek do kterého dám ránu jako nějakej půl obr... Definovat co se stalo se stolkem by bylo moc náročné a tak to řeknu jednoduče... Zbyli jenom třícky a ten železný svícen co na něm stál... Ten kdo mě předtim nepozoroval pak zjistil po té ráně že stojím před hromadou třísek a dejchám zhluboka... Myslím že Grundlix už moje výlevy ani neřeší po tom co se stalo v hospodě u Maria... A tak bez problémů spustí debatu o Samraelovi... a Tak se na nej otočim a Je vidět že mi krvý proudí hodně adrenalinu... Cojávim... Odvedli ho stráže... Můžeme se jít někam podívat... Chci se kouknout co tady maj za věci třebas bych něco mohl dostat... Musim rozchodit blbou náladu jdeš semnou??? Meč odložim na postel a jdu směrem ke dveřím... Držim v ruke kliku od dveří a když nejdou otevřít (nebylo by to tím že je špatnej zámek ale ten systém jsem prostě nepochopil a jsem značně vyveden zmíry) Tak udělám krok dozádu a pak do těch dveří kopnu... Nevyrazil jsem je ale moje noha prošla skrz a za nohou prošel i zbytek těla... Když jsme prošel tak jsem se otočil na Grundlixe a jediný co ze mě vypadlo bylo... Sakra... Tohle je moc... Pojď nebo se něco stane... Nemám dobrej pocit... Musíme ho najít... A pomalu se dám na odchod...

Jeanette - 01. května 2007 20:35

Ve vězení, Drowí město Stopování Samraela je sice náročné, ale já se tím ani v nejmenším nenechám odradit. Čím déle po něm pátrám, tím víc mám pocit, že už jsem blízko...už tak blízko... Možná v to hlavně doufám, protože ledový vítr a mráz, který tak nepochopitelně ovládl jarní přírodu, mě začíná oslabovat. Zvláštní, kam až se dostal, napadá mě, když se ocitám v podzemním městě. Děkuji osudu, že mě nenutí cestovat dál tam nahoře... Sice jsem bytost od přírody odolná, elfská krev se nezapře, ale přece jen – základy existence Prvního lidu stojí na přírodních zákonech a ty teď byly mně neznámou silou porušeny, dokonce zcela převráceny...a v tom tkví tajemství mého strádání... A tak jsem vděčná za šanci sledovat Sama dál už v teplejším prostředí. Drowí město má v sobě zvláštní nezaměnitelné kouzlo a svým způsobem mě přitahuje. Skoro mě mrzí, že si ho nemohu bez obav prohlédnout. Ne, záchrana toho darebáka Samraela je teď pro mne na prvním místě. Jen počkej, hochu, až se mi dostaneš pod ruku... Stále se přesvědčuji, že mu pěkně vyčiním, ale v hloubi duše tomu moc nevěřím. Ve skutečnosti se nemůžu dočkat, až ho odtud dostanu. Ach jo, ta má nešťastná laskavá povaha...měla bych s tím něco dělat. Snad je to díky štěstí a vylidněnému městu, snad za to z části může má obzvlášť drobná štíhlá postava, že mě po celou dobu mého špehování nikdo nezpozoroval. A tak jsem se konečně dostala až k Samově cele. Sáhnu po klice u dveří, ale ta nepovolí. Zkusím jí zacloumat a opřít se do dveří ramenem, jenže v tu chvíli propadnu přímo skrz dveře do Samraelovy kobky. Jéé... vyjeknu tiše. Rozhlédnu se a pohledem vyhledám Sama, který k mé hrůze stojí přímo přede mnou a překvapeně na mě hledí. Na okamžik sklopím oči a v rozpacích se rychle zvedám ze studené kamenné země. Takhle jsem si setkání s ním rozhodně nepředstavovala, chtěla jsem mu vynadat a ne padnout k nohám. Když se naše pohledy opět střetnou, mám ve tváři přísný kamenný výraz. Mé rozzářené oči mě však prozrazují ve skutečných pocitech. Ráda tě vidím! jako by říkaly, i když já ve skutečnosti nic takového nevyslovím. Odcházíme? zeptám se prostě a zní to skoro chladně. Skoro, kdyby se mi uprostřed slova nezachvěl hlas. Je na mně znát zmatek, opravdu moc ráda bych ho tu vypeskovala tak, že by si to ještě dlouho pamatoval...za to, že bez varování odešel, za jeho neopatrnost, kvůli níž ho chytili, za tu krásku, kterou jsem ještě před nedávnem viděla po jeho boku...i za to, že se mi ve tváři bezostyšně čte jako v otevřené knize a já dobře vím, že se v duchu usmívá... Padouch jeden zatracený...hrozný...nevděčný...a...a...ještě že je v pořádku!

Samrael - 01. května 2007 22:39

Vězení Právě jsem si chtěl tomu týpkovi postěžovat, že mě vrazili do vězení pronic zanic, když mě náhle rána za mímy zády donutí se otočit. Když mě mé vlastní oči přemluvý, že to co vidím je skutečně pravda, zůstanu stejně jenom nechápavě civět. Jo jo! Je to sice děsně neuvěřitelný, ale opravdu je to ona a navíc tě přišla vytáhnout z bryndy, tak toho koukej využít Same, na otázky bude čas potom... Pomalu zavřu pusu a zhluboka se nadechnu, jako bych měl pronášet slavnostní řeč, nakonec ze mě vypadne jenom: Ahoj Jen! Jdeš akorát. Skoro s úlevou, že můžu něco takového udělat se odtrhnu pohledem od Jeanette a otočím se na ostatní. No náhoda tomu chtěla, že se dneska dostanem ven. Máte možnost se pokusit protloukat jak sami uznáte za vhodné, nebo se pokusit utéct jako skupina. V tom případě budeme mít větší šanci a navíc tu mám pár přátel a soudě podle toho, že neskončili ve vězení jsou u mích soukmenovců narozdíl ode mne v oblibě, třeba nám pomůžou dostat se z téhle kaše... Proto vás prosím, abyste šli spořádaně se mnou. Sice jsem je poprosil, ale stejně se po proslovu otočím na Jeanette a se slovy jdeme opouštím kobku. Buď půjdou se mnou, nebo tady nemají šanci. Docela by mě zajímalo, jak se Jeanette dostala až sem... Předtím než opustím komplex vězení vytesaný do skály, vypáčím ještě nedaleké chatrné dveře, za kterými poberu své vybavení. Počínám si, jako bych odtud neutíkal poprvé. Poté zamířím co nejvíce ve stínech směrem k "domům pro hosty"...

Pán Jeskyně - 01. května 2007 22:48

Grundlix, Salen a Rhox Rhox v návalu vzteku vyrazí dveře a chce odejít. V tu ránu se ale zadrhne a zrozpačití. Před ním stojí krásná drowka, která jakoby z oka vypadla královně, jen rysy má malinko jemnější, ale jinak podoba bije do očí. Drowka je v dlouhé splývavé říze a v rukou drží malou truhličku na podstavci z červeného sametu. Probodává Rhoxe očima, jakoby mu vyčítala rozbité dveře. To vše trvá jen chvilku, potom zvedne hlavu a nevšímajíc si hromotluka dál, projde zbytkem dveří dovnitř. Tam postaví na stůl truhličku a otočí se na Grundlixe. Ty trpaslíku! Tohle je pozornost od královny. Neřekne víc, jen odklopí víko a nevšímajíc si Rhoxe má se k odchodu...

Grundlix Rudovous - 01. května 2007 23:51

Po té co si Rhox prorazí cestu dveřmi jen koukám krz díru kterou bych prošel s roztažený rukamy ven. V tom si všimnu krásné elfky. Je tu chvilenku a už si tu dělá známosti jak v tý krčmě. Řeknu si a v hlavě mi míhají vzpomínky na útulnou hospůdku co jsem pomohl Rhoxovi trošku rozbít. Ale ona se u ěnj nezastavila a jde rovnou ke mě. Už tak jsem oslněn jejím půvabem a ona ještě promluví. Jsem naprosto bez dechu. Můj národ s moc neklaní a když tak dá jen nohu trošku zasebe a skloní se o trochu níž. Teď jsem se však sklonil tak hluboko až mě začaly bolet záda. Truhličky si vůbec nevšímám a jen jí sleduji dokaď jí neztratím úplně z dohledu. Teprve potom nahlédnu do truhličky.

Salen - 02. května 2007 01:18

Když do místnosti vejde královnina přívětivější dvojnice, není Grundlix jediný, kdo si ji prohlíží. Ve chvíli kdy vešla, pokoušel jsem se zazpívat jednu starou elfskou píseň, ale její krásou se mi zatajil dech , slova uvízla v krku a má ruka, předtím jemně laskající struny v krásné melodii, náhle klesla, s posledním, jakoby nedokončeným, tónem, na můj klín. I já ji provázel pohledem, když nás opouštěla. Pohledem muže, který zahlédl svou vysněnou krásku. Svůj drahokam, který navždy chová ve svém srdci, jako nedosažitelnou meku vší něhy a krásy světa.

Ivain - 02. května 2007 08:42

Bez skrupulí se zvednu a propraskám kolouby, dneska jdeme ven a já mám náladu někomu ublížit. Rázným a pevným krokem vykročím dál za svým "zachráncem", kterému tak nějak doufám, tu službu vrátím co nejdříve a nebudu mu ji muset splácet jindya. Taky mám děsivou chuť se na někoho vrhnout a... a prostě se na něj vrhnout, což mi připomíná, že nějaká ženská by taky nebyla od věci. Sám pro sebe se usměji a se zaťatými pěstmi vyrážím. Ostražitě, připraven na cokoli se může stát... jediná věc, která měn štve je, že nevím, kde mám svého katze...

Rhox - 02. května 2007 16:55

Před dveřmi Taknějak projdu dveřmi s smetu ze sebe prach a zbytky třísek když tam předemnou stojí "královna" Jediné na co se zmůžu je to že se usměju jako neviné děcko které právě rozbilo starodávný porcelánový hrneček... Poté na mě vrhne ten "okouzlující" pohled a projde kolem mě... Prochází směrem ke Grundovi a tak nějak moje oči zamířili na její nožky potom výš přez zadeček až na její celou siluetu která jakoby vydávala nějakou zvláštní auru která mě prostě přitahuje... Potom si ale všimnu že to neni královna že je přecijenom krapet jiná chováním... Je totiž vstřícnější... a tak to vypadá jako bych dostal kamenem... Rhoxi ty jsi ale blbej tohle neni ta co se ti líbí... takhle je jenom podřadná... Hlavně se začni soustředit... Co nevidět se nejspíš bude bojovat tak si tady nevylévej vstek na dveřích ale dej se dohromady... Zhluboka se nadechnu ale hnedka potom se hrozně rozkašlu jelikož se nadechnu toho prachu který je ve vzduchu... Přitom jak kašlu jsem skloněný jelikož je to vyloženě ten nepříjemný kašel a tak kolem mě projde elfka a někdo si může myslet že se jí klanim přitom to tak není... Potřeboval bych bouchnout do zad jelikož jsem asi něco vdechl... Nikdo se nenabízí a tak zády mrsknu o zeď a konečně kašel přestaně vypadne ze mě pěkně velká moucha... Docela mě fascinuje její velikost a tak jí držim v ruce a ukážu Grundlixovi z dálky... Ty elfové musej mít vždycky něco lepšího než my... Hodim mouchu na zem a rozdupnu jí... Poté si všimnu té truhličky co je na stole a jenom kroutím hlavou... Tak co ti to přinesla pochlub se nám... Přece nebudeš soukromničit to totiž neni slušný... Tak ukaž dělej dělej... Vracim se do místnosti přičemž jsem zapoměl na to že jsem chtěl jít hledat Samraela a jdu za Grundlixem... Cestou ze sebe pořát smětám ten drobný prach ze dveří...

Nem - 03. května 2007 21:57

Z vězení.. Náhle se rozrazí dvěře jedné z cel. Přišla nějaká dívka..a sní vysvobození. Tak dlouho se tu nic nedělo a najednou tohle! Ten vysmátý chlapík je buď čaroděj anebo měl víc štěstí než rozumu.. Na nic nečekám.Pomalu vstanu. Ostaní spoluvězně možná trochu vyděsím, protože se náhle vynořím ze stínu rohu mé cely. Pohodím dlouhými černými vlasy a upravím se. Prohlédnu si své zachránce a po chvíli se ozve tichý hlas. Pomohli jste mi...já pomohu vám! Řeknu přátelsky. Jediné co mi teď ke štěstí schází jsou mé zbraně... Řeknu ještě tišeji a přitom se rozhlížím. Šavličky moje zlatíčka..kam mi vás schovali...banda jedna nevychovaná špinavá!

Pán Jeskyně - 04. května 2007 00:14

Ve vězení Pomalu se tedy sebrala celá družinka. Samrael opravdu zná vězení jak své boty a proto jste se velice rychle dostali ke svým věcem, jež byly příhodně nedaleko. Bez problémů jste vyřídili dva strážné, bez zbytečného krveprolití a nechali je kvílet ve vězení, už jen pro tu odplatu... Následuje zběsilý úprk městem. To je však zpola vylidněné a vězení je samozřejmě v té méně užívané části, stejně jako domy, ve kterých se ubydleli ostatní "hosté". Jediný incident byl, když Samrael zastřelil krysu, která ho vylekala. Tak jako každý čekal spíš nějakého svého krajana. Domek Drowka tedy odešla, aniž by si vás všímala. Vy jste si jí samozřejmě taky dále nevšímali, kromě Salena, který se za ní dlouho díval... Trpaslík se svalohromadou (Rhoxem) sesypali naopak na tajemnou krabičku. A to co tam našli, nenapadlo ani jednoho z nich. Je to podivný malý, podlouhlý předmět, ze zlata, kovu, vykládaný kameny a velkým kusem skla. K němu je připoutaná pružná kůže. Oba na to hledíte naprosto nedůvěřivě, až Grundlixovi konečně dojde, co vidí. Je to totiž trpasličí kukátko. Když si prohlédne zblízka, pozná na něm dokonce snadno čitelné miniaturní runy, z kterých vyčte, že se dá použít jako náhrada za jeho zničené vlastní oko... Mezitím u vchodu se Salen zasněně opírá o veřeje. Chtěl si dokonce i povzdechnout, ale míso toho se ozvalo spíše vyjeknutí, které mohli slyšet i druzí dva a které málem způsobilo, že Grund rozbil tu skvělou věcičku. Na rameno Salenovo dopadla totiž ruka Samraela a s tichým "baf" v silném přízvuku drowů byla na něj už moc. Tak jsem zpátky barde! A vedu další! Představ si, že jsem je potkal ve vězení, ale jinak jsou docela v pořádku... Vlastně by mohli jít s námi ne? Teda pro ten kouzelnej meč samozřejmě. Rhox je bude potřebovat a oni jeho... Hlas zní dětsky a rozpustile, ale při poslední vět se změní ve fatalistický tón, který příliš nepřipouští nějaké dohadování...

Mirion Nostres - 04. května 2007 09:19

Když zpozoruji jak Samrael vylekaně zastřelil krysu, pobaveně nakloním hlavu a zvednu koutek. V očích mi zajiskří. Přecházím pomalu ke kryse a mávám rukou na Samraela: Já jen aby jsi se mně taky nelek, s tim jak střílíš by to bylo bolestivé.řeknu mu s nádechem sarkasmu. Poté zvednu krysu a střelu ji vytáhnu z těla, tu pak hodím k nohám Samraela. Konečně zas trocha volnosti. V rychlosti si srovnám kroužkovku nárameníky i rukavice. Pravý nárameník si přepnu po svém zvyku o jednu dirku níž. Prohlížím si svůj meč a hladím ho, jako by byl má první láska v noci kdy hvězdy září jako milion sluncí a zrcadlí se ve vodě. Poté s ním zkusmo párkrát švihnu a zasunu ho zpět do pochvy. Na případné pohledy odpovím: Tejden je tejden, nikdy by mně nenapadlo že se to tak povleče. //Na všechny členy družiny co jsou se mnou používám odhad soupeře, ať vím, s kým mám tu čest.// Pokud je tam další postava používající jako já jedenapůlruční meč, půjdu k ní.Pokud ne: Povzdechnu si a v duchu si říkám Takže šrámu budu mít zase já.

Nem - 06. května 2007 17:34

Na svobodě Jdu s ostatními spoluvězni, ale držím se vzadu a nijak se neprojevuji. Mám ale dobrou náladu, jsem volná jako pták a mám své dvě šavličky zse tam, kde mají být. Komu já se to jen zavázala?! No uvidíme, co se z téhle skupinky vyklube! Postupujeme bez problémů téměř pustým městem. Samrael nás někam vede. A heleďme další lidé..a Kouzelný měč..?? Vyklouzne mi překvapením. Hned se zase sklidním a nasadím vážný výraz míněný na všechny kolem mě. Vypadá to, že se něco chystám říct už už otvírám pusu..rázem ale opět znervózním a zmlknu. Nenene...hezky postupně...ať se představí pánové dámě!

Salen - 06. května 2007 22:18

Samraelova ruka a jeho vybafnutí mě vytrhly ze zasnění, takže, než jsem se dostatečně zorientoval a zjistil, že je to Samrael a že mi něco říká. asi jsem vyjwekl a chvíli působil dezorientovaně. "Ah, Samraeli......Takhle vybafnout to nebyl dobrý nápad." Komentuji situaci když se vzpamatuji. "Co jsi to..?....Ahá! Noví členové družiny! Omlouvám se. V tom rozrušení jsem se nepředstavil. Jsem Salen. Bard. Umělec.....A...tak trochu léčitel." A ukloním se nově příchozím, jako na divadle.

Samrael - 07. května 2007 15:52

U Salena A ti dva vevnitř jsou Grundlix a Rhox, poznznáte je jednoduše, protože Grundlix je ten menší. Celou dobu se tvářím jak malé děcko, které ukazuje rodičům svoje kamarády ze sousedství. Sám zavolám na Grundlixe a Rhoxe, ale než budou moci přijít, raději drapnu Jeanette za ruku a odtáhnu jí za nejbližší polorozpadlou budovu. V nastalém zmatku téměř nepozorovaně. Přeci jenom asi Rhox nebude nejšťastnější, až se dozví, kde jsem se seznámil s těmi lidmi...

Samrael - 07. května 2007 15:58

soukromá zpráva od Samrael pro Kus od družiny Promluvím polohlasem, když se má maska rozpustilosti pomalu rozpouští a dává tušit napjatý výraz pod ní. Jak jsi nás našla? Jak ses dostala tak daleko? A hlavně, proč mě vůbec hledáš? Napjatý výraz nevypadá nijak naštvaně, spíše je na mě znát obava z toho, co se dozvím... Bohové, jestli ví, co si myslím, že ví, pak mě nejméně na místě probodne a ještě mi uřízne... Snažím se mít vrh, aby ses v každém případě nemohla na mě hned ze začátku obořit a abych tedy z téhle nevyhnutelné slovní přestřelky vyšel jako vítěz. Poslední doubou jsem byl už příliš mnohokrát seřván něžným pohlavím...

Jeanette - 07. května 2007 21:46

Samozřejmost s jakou mě Samrael přivítal v cele i suverenita, s níž přebral kontrolu nad situací mě trochu rozesmutní. Náhle mám pocit, že jsem tu vlastně zbytečná. Vždyť kdyby chtěl, mohl se odtud klidně dostat sám. Nejsem stavěná na velké projevy vděčnosti, ty mě stejně jen uvádí do rozpaků, ale přece...nechtěla jsem slyšet „děkuji“, nechtěla jsem dramatické scény, jen jsem toužila vidět v jeho očích radost! ...možná radost, že mě vidí... S nepatrným smutným úsměvem Sama následuji. Nesouhlasím s tím, že má velká skupina větší šanci na útěk než malá. Ve skutečnosti si myslím pravý opak, ale tohohle paličatého drowa o tom nemá cenu přesvědčovat. Samrael mě velmi brzy přesvědčil, že to tady zřejmě až příliš dobře zná, proto když posbíráme zbytek jeho nových přátel, držím se už jen vzadu. Mohlo by se zdát, že jsem ve své nesmělé zamlklosti jen vyplašená hloupá holka, ale pravdou je, že se teď drowovo chování citelně dotklo mého ženského ega. V mém nitru zuří bouře, i když na povrchu je svatý klid a něžný úsměv. Jen počkej, za tohle mi zaplatíš... A tentokrát to myslím vážně. Když Samrael ve městě leknutím zastřelí krysu, sjedu ho chladným pohledem. Náhle se mi chce smát, vysmát se mu pro jeho zbrklost. Kousnu se do rtu, abych vydržela být zticha. Už pro památku jeho nebohé oběti. Když skupina přejde, pozdržím se vzadu a klenku si k mrtvolce. Prstem se lehce dotknu hustého kožíšku a zavřu oči. Země pod zvířátkem se začne jakoby drolit do sebe a po chvilce krysí tělíčko úplně pohltí a uzavře se nad ním jako tekoucí písek v poušti. Už trochu spokojenější doběhnu skupinku. Nikdo si ani nevšiml, že jsem se oddělila. Překvapivě... A pak mě Samrael nečekaně ťapne za ruku a táhne mě pryč. Nestačím ani ceknout...

Jeanette - 07. května 2007 22:13

soukromá zpráva od Jeanette pro Kousek od ostatních Prosím odpusť si ten výraz kněze při kázání. varuji ho hned na startu, když vzhlížím ze své zanedbatelné výšky do jeho tváře. Vidím očekávání, možná trochu strach a hlavně snahu působit autoritativně. Jako bys mě neznal... napadne mě. Jako by nevěděl, že takhle si na mě nepříjde. Čím víc se někdo snaží mít nade mnou převahu, tím méně pokory se mu z mé strany dostane. Jestli čekal, že budu křičet, plakat, vrhat se mu kolem krku nebo předvádět podobné hysterie, pak už zřejmě opravdu zapomněl, s kým mluví. Já nejsem jako ona... ujede mi a já se rychle proberu ze svých úvah. Odvrátím od něj tvář a mluvím stále tímtéž tichým nevzrušeným tónem, který mnohdy vytáčí lidi víc, než kdybych si na ně vyřvala hlas. Sledovala jsem tvou stopu už nějakou dobu. Nebylo to právě nejsnazší, dáváš si asi opravdu záležet, abys za sebou všechny památky důkladně zahladil... Když už jsem věděla, kde jsi, šlo to snadno. Ale víš co? Bylo to zbytečné. Jen ztráta času, někdo tak neporazitelný a nepokořitelný jako ty přece mou pomoc vůbec nepotřeboval. Zní to skoro jako bych to myslela vážně, i když už v samotných těch slovech se odráží ironie těžkého kalibru. S jakoby unaveným klidem rozhodím paže a vrátím se očima k jeho tváři. Sama sebe se ptám, Samraele...proč jsem to vlastně dělala?

Samrael - 08. května 2007 00:02

soukromá zpráva od Samrael pro Pokračování rozhovoru Chjo, takhle to nepůjde... Jako bych poslední dobou vůbec neuměl jednat se ženami. Splasknu, jako bys nafouklou žábu propíchla jehlicí. Když po mě vyštěkneš nechtěně první slova, skoro bys mohla přísahat, že jsi cítila zasyknutí. Jak proudí další slova, stále se zmenšuji, až nakonec jsem tak sehnutý, že se ti výškou téměř vyrovnám... Promiň mi to... Jsou první slova, která sejdou z mích rtů. Chybělas mi... Jsou další. Já nechtěl jsem, ale musel jsem víš... Bylo mnoho, kolik toho bylo potřeba udělat. Musel jsem naplnit proroctví. Je to všechno děsně zamotané... Já... Neustále se sice snažím zůstat klidný, ale příliš se mi to nedaří. Vůbc nejsem tak silný... Vůbec nejsem dokonalý... A ty to víš ze všech nejlíp. A ona... Najednou se zarazím vprostřed věty...

Jeanette - 08. května 2007 10:45

soukromá zpráva od Jeanette pro Stále se Samraelem Usměji se na něj svým zvláštním úsměvem, ve kterém je cítit hořkost, smutek a snaha zůstat vůči němu chladnou. Ale on už se teď nade mnou nepovyšuje. V tuto chvíli už je zcela otevřený a já...nedokážu na upřímnost zareagovat jinak než zase upřímností. Nepatrně zavrtím hlavou. Víš co? Nechci to slyšet. Nechci slyšet co ona nebo kdokoliv jiný. Skloním hlavu a zahledím se do země. Taky jsi mi chyběl... Není snadné vyslovit, co cítím. Není snadné si to vůbec připustit Stále ve mně zůstala stopa hořkosti, ale teď už tu přede mnou zase stojí ten Sam, kterého znám. A nebo neznám...?

Samrael - 08. května 2007 11:04

soukromá zpráva od Samrael pro Tamtéž Zase jsem jí ublížil... Už mockrát... Přistoupím blíž a zvednu jí jemně bradu. Pohlédnu jí dlouze a táhle do očí. Omlouvám se... Já, nechtěl jsem ti ublížit. Asi jsem tě měl vzít ssebou. Neměl jsem tě tam tak nechat bez vysvětlení... Mám tě pořád stejně rád, musíš mi to věřit. Jenom v té chvíli to byla moje přirozenost kdo zavelel pokračovat sám... Tak mi to odpust Nevydržím se dál dívat do těch vyčítajících očí, tak ji raději obejmu...

Jeanette - 08. května 2007 11:20

soukromá zpráva od Jeanette pro Nekladu odpor, když mi zvedne hlavu. Už pochopil, že nejsem z porcelánu. Když říká, že mě měl vzít s sebou, s bradou v jeho dlani důrazně několikrát přikývnu. Tos opravdu měl... a hned na to při slovech „Neměl jsem tě nechat bez vysvětlení“ naopak důrazně zavrtím hlavou. Tos opravdu neměl... Náhlé objetí mě překvapí. Kdybych řekla, že jsem něco podobného čekala, lhala bych. Zakloním hlavu, abych mu viděla do tváře a mlčky se usměji. Vítej zpátky...

Grundlix Rudovous - 08. května 2007 15:20

Na královnin dar koukám jak začarovaný. KLesla mi brada a jen zírám. Taková vzácnost. Ty už se dnes nevyrábí. Pomyslím si a pozoruji kukátko. Mám strach se ho jen dotknout, podle toho co jsem slyšel, mohou tyto krstyly uprostřet plně nahradit zrak chybějícího oka, nebo popřípadě obou. Tajemství výroby si sebou vzalo do hrobu těch pár mistrů co věděli jak to yvrobit. Odhodlám se a vezmu si jej do ruky a posléze vložím do očního ďůlku. Neuvěřitelné. Mé normální trpasličí oko vydí v tomto šeru velmi dobře, ale to na co koukám krz kukátko je osvětleno jako v plném denním světle. Jakoby se tam najednou rozžehlo slunce nebo někdo posvítil svítilnou. Najednou sjem slabě zaslechl své jméno a ěnco o mé výšce automaticky jsem se otočil a zaostřil na Samraela. Trochu jsem se lekl. Když jsem zaostřil vypadalo to ajko by se mi Samrael před očima zvětšil, nebo já k němu přiblížil. Zkusil jsem to ještě jednou na jiný vzdálenější předmět a opravdu to funguje. Úžasný to vynález. Řeknu se zasněným tónem hlasu. Všimnu si i dalších osob venku. Pohodlně projdu dírou ve dveřích a koukám na ně. Mžourám okem aby mi kukátko dobře zapadlo a nedráždilo. Musím asi vypadat komicky nebo naopak děsivě s kusem kovu a krystalu místo levého oka.

Rhox - 08. května 2007 16:26

Grundlixovo Oko Kouknu se na ten dar a prohlížim si to jako bych to nikdy neviděl...(taky že jsem to nikdy neviděl) Pak jenom zakroutím hlavou a řeknu... Tak tohle je moc... tohle nechápu Kouknu se na Grundlixe když si to nasadí a kejvnu hlavou... Měl jsi říct že je to nová zbraň na bojování takhle budeš lepší válečník než jsi byl... To mě těší.. Poklepu ho po rameni a vyjdu ven za hlasem který volal jak mě tak Grundlixe... Projdu rozbořenými dveřmi ven a stoupnu si vedle Salena... Naše rozestavení je asi takto Zleva: Salen Já a Grundlix (který se zase spozdil kvůli svému novému daru)... Stojíme tam jako sloupy a před námi partička nějakejch lidí... Koukám na ně jako puk a nechápu co tady dělají... Někteří si šuškají možná o mém přerostlém já které nevipadá moc vábně když na něm jsou jizvy a stopy po boji... Jsem opravdu přerostlý a moje tělo nenosí zbroj jelikož je jako zbroj, svaly jsou tuhé jako kámen a pěsti jimi takřka neprojdou... Kouknu s ena ně tajemným pohledem a pak jenom řeknu... Co tady sakra chcete já vás nezval... Kdo vás sem dovedl??? Prohlížim s eje pohledem... a kroutim hlavou ze strany na stranu... Sakra jsme snad nějaká charita pro sirotky nebo co??? Jestli zjistim že je sem dotáhnul Samrael tak mu asi zakroutim krkem pokud mi to dost efektivně nevysvětli... Asi enchápe že nejsme moc oblíbený tady v tý díře... Kouknu se na ně znova A zamířim pohled a prst své ruky na toho vyšího muže co drží jeden a půl ruční meč... Tak spust třeba ty... vypadáš jako rozumě stavěnej vysvětli mi co tady děláš... a věř mi že nemám zrovna náladu a ani čas na nějaký zbytečný keci! Meč který jsem měl na postely mám již připevněný na zádech takže si jej může kdokoliv všimnout... (viz diskuze tam jsem ho popsal)

Samrael - 08. května 2007 22:21

soukromá zpráva od Samrael pro Díky Vypadne ze mně. Jak se tak utápím v těch smaragdech, které se jí zrcadlí v očích. Zdají se mi čím dál větší, až si najednou uvědomím, že se přibližují. Náhle a naléhavě Jeanette políbím. Je v tom mnohem víc, než by mohla říct slova... Rád bych tak setrval ještě chvíli, ale v tom dolehne k mím uším hlas mého nového přítele. Nerad se odtáhnu a věnuju Jeanette jeden z mích méně známých, potměšilých úsměvů. Rychle se ale můj výraz roztáhne do nadšeného dětského výrazu, mé klasické masky. Tak musím do práce. Musím jít udělat z jedné haldy svalů hrdinu... Hned jak budu mít chvilku, celé ti to vysvětlím. S tím se otočím, ještě se ohlédnu a odspěchám utišit Rhoxe.

Samrael - 08. května 2007 22:34

U Rhoxe Odkudsi, ani není přesně jasné odkud se vynoří moje postava a během pár chvilek stojí mezi roztroušenými lidmi, které jsme dostali z vězení a Rhoxem. Notak, Rhoxi, kamaráde, klid. Uklidni se, ti lidé jsou odsud z vězení. Skoro určitě tady byli uvěznění neprávem. Znám svoje lidi. I mě zavřeli kvůli absolutní prkotině. To, že jste pořád ještě tady a na svobodě, znamená, že jste museli zapůsobit na královnu. Máš teď v rukou mnohem víc moci, než kolik tušíš. A já tuším, že pokud ti tihle budou vděčit za život a svobodu a půjdou s tebou pro meč, tak ti to nebude naškodu. Věř mi, já vím o čem mluvím. Znám proroctví a vím co nás čeká... Výraz na mojí tváři se mění z hravého na zcela vážný, až fatalistický... Dívám se barbarovi zpříma do očí a dávám mu tak i podvědomně najevo, že jsem mu rovný a moje rada je potřeba vyslyšet. Notak ty haldo svalů bez mozku... Uvědom si aspoň k čemu ti to bude. Jenom se dostat přes tu tvrdou palici k mozku uvnitř...

Rhox - 09. května 2007 15:36

Samraelova debata Koukám na něj ze své výšky a jenom kroutim hlavou... Víš co to znamená vězení??? To znamená že ten člověk nevyhovuje... Víš u nás vězení nebylo... O nás se takový lidi rovnou zabíjeli... ale to je jinej příběh... A jestli neprávem tak to taky nevim... Zkus nám třeba vysvětlit proč zavřeli tebe hnedka jak nás viděli??? co??? Docela mě to zajímá... Nechám chvíli promlku abych s enadechl a naplnil tak své mohutné plíce které zásobují mé velké tělo a drsně znící hlasyvky vzduchem...Ty mi tady chceš tvrdit že znáš proroctví??? TY??? Když ho nezná ani zdejší vládkyně??? Nebo ho znáte všichni ale bojíte se toho co bych mohl provést až bych zjistil celé znění toho proroctví...!!! nikdo zvás to nechce prozradit a já chci vědět co v tom proroctví stojí... Když mám natáhnout brka tak chci vědět aspoň proč a kvůli čemu jsem je natáhnul... stisknu svou pravačku v pěst a klouby mi uplně zbělají přičemž malinko křupnou... Pěst která je velká asi tak jako samraelovi obě zatím volně vysí vedle těla... a poté pronesu... Chci celé vystvětlení všeho.. jinak ti garantuju že tě nasoukám tam kam patříš ať třeba po částech nebo ve zmenčený formě je mi to jedno... Takže spusť moc času nezbejvá zachvíli vás tady budou hledat pokud jste zdrhli hlídky jsou tady dost vostrý... takže spusť já poslouchám... Usměju se tak nějak uměle... A taknějak nakloním hlavu na jednu stranu a poté nadruhou a prokřupe mi krční páteř... Kdo mě zná tak ví že tohle dělám když se chílí nějakej problém... (Grundlix to jedinej zažilviz hospoda)... A tak nějak poslouchám co zněj vyleze...

Samrael - 09. května 2007 17:41

Vysvětlení Bohové, proč mě do toho každej tlačí. Jsem snad jedinej na světě, kterej něco chápe? Povzdechnu si a podívám se na Rhoxe unavenýma očima. Dobře dobře, jenom nekřič pořád... Co se mě týče, to ti řeknu později, je to hodně osobní... Ovšem pokud jde o proroctví, máš to mít. Bylo vyřčeno velice dávno, ještě v době, kdy elfové žili jako jeden národ a v Údolí nebyli žádní lidé. Pojednává o spoustě nezajímavých věcí, jako o výsledku několika proběhlých válek a podobně. Co se nás ale týká je pasáž o věčné zimě. Až nastane prý věčná zima, která polapí svět uprostřed sněhu i kdyby byl právě v květu, Rozpoutá se divoká bitva. Moc se bude přiklánět hned na tu, hned na onu stranu. Jedno však je jisté. V největším běsnění magie a živlů, otevře se cesta do Údolí Divů a objeví se meč. Obě dvě události jsou spojeny s jednou osobou. Kdosi, kdo jest původem z lidí, muž-hora. Jeho síla předčí krále trpaslíků a bude odolnější, než hradby jejich měst. Přijde si pro meč a konečně ustálí misky vah. Nastolí potom vládu, která potrvá víc než třista let a bude osvěžující pro vítěze a zdrcující pro odpůrce. Ten muž dosadí krále na trůn v Údolí Divů. Nebude však sám. A jestli přijde sám, nic z toho se nestane a okolní země upadnou v chaos a zatracení... Na chvíli se odmlčím. Text jsem odříkával téměř plynule, prokládaný jen ostrými nádechy. Potíž je barbare, že ty jsi přišel a nepřišel jsi sám, takže všechno, co bylo řečeno se stane. Pokud jsi to ty, zmocníš se meče a dosadíš krále. Pokud nejsi to ty, pak muž-hora přišel sám a jsme všichni odsouzeni k záhubě... Probodnu Rhoxe pohledem, jako bych ho vinil ze všech nepravostí na světě, pak se otočím a odejdu kus dál, až za posledního ze skupinky vězňů... Nikde se neříká, kolik s tebou půjde lidí, kteří to budou a jestli budou k něčemu. Důležité je, že nesmíš být sám, proto každý, koho nabereme, je důležitý, protože zvyšuje šanci na zdárné dokoknčení proroctví...

Nem - 09. května 2007 19:00

Setkání Potom, co se Salen představí se chystám konečně odpovědět, ale opět mě nepustí ke slovu. Vypadá to, že našeho zachránce zrovna moc rádi nevidí.. Prohlížím si obrovského muže, kterého oslovili jménem Rhox se zvláštním těžko odhadnutelným výrazem. Poslouchám jejich rozhovor a začíná mi docházet, kam jsem se to vlastně dostala. No tak to nebude jen tak nějaká skupinka dobrodruhů...nemají zrovna moc snadný cíl! Když to vypadá, že Samrael Rhoxe konečně trochu uklidnil postoupím o pár kroků dopředu, aby na mě bylo pořádně vidět a konečně promluvím. Neznám vás a vy neznáte mě, ale slušnost a vychování mě nutí odměnit se zde slečně a Samraelovi za pomoc.. Nachvíli se odmlčím a přemýšlím, jak to nejlépe říci nakonec to moc nerozvedu. Jsem Nem a ráda bych vám pomohla..pokud ovšem nebudete souhlasit..budu cestovat opět sama.V magii se nevyznám, ale bojovat umím! Řeknu s jiskrou v oku, vytasím šavle a zakroužím s nimi kolem hlavytam a zpět. Chvilku setrvám v bojovém postoji, pak šavle lehce zasunu zpátky pozder na zádech. Usměji se. Řikali jste něco o kouzelném měči..o proroctví..smím-li se zeptat kdo vám toto poslání uložil?? Zeptám se se zájmem..a až teď si všimnu trpaslíka s jedním okem.

Rhox - 09. května 2007 19:36

Před budovou Když mluví pomalu mi povoluje zatnutá pěst a nechápavě chvílema kroutím hlavou... Poté se jenom nadechnu a klidným hlubokým hlasem pronesu... No dobrá tedy... Vlastně kde je tady napsáno že úkol splníme v tomto počtu... Usměju se a v oku se mi zableskne... Takže mi chceš říct že bych měl svámi dojít pro ten meč a měl bych nastolit nějakej mír jo??? a Vybrat někoho na nějakej trůn... aha to je trochu hodně věcí nemyslíš??? No dobrá tedy... Jdeme na to neni čas... V hlavě jako bych měl náhle zkrat a nevšímám si lidí co sním přišli až najednou jedna ženská něco pronese a začně před sebou máchat dvouma železnejma tyčkama... a tak s ezastavim a sklonim se na její vejšku... Moc se předvádíš... jednou na to doplatíš... a dávej pozor tady nikomu ublížit nemusíš... Děkuju Pronesu lehce ironickym tónem na Nem a poplácam jí přátelsky po rameni jako že jsem to tak moc vážně nemyslel... Projdu kolem dívky a jsem kousek od družinky.... Otočím se a podívám s ena ně... Takže... Podle toho co řekl Samrael to asi nebude jednoduchý... Někteří zemřou a jiní se stanou slavnými a pokud moje vůle, meč a tělo budou aspoň trochu schopné budu bojovat za každého zvás bez vyjímek... A to samé očekávam já od vás jestli snámi chcete jít... Není moc času nějakej muž-Hora to možná taky chce ale JÁ ten meč chci víc a taky ho dostanu a jestli ne tak teprve začne krveprolití tak přísahám... Vyndám svůj meč z pochvy a udělám si jím dlouhý zářez do ramene (těch zářezů tam není málo) Tímto stvrzuji... Čas není nás přítel takže by bylo asi nejlepší kdyby jsme vyrazili... pokud máte všechno... Jediné co nabereme sebou je jídlo, pití a možá nějakou tu zbraň... ale jinak chvátáme... Pronesu při zandavání meče zpět do pochvy na zádech... Poté se kouknu na stekající krev z rány na rameni a prstem ji setřu a následovně olíznu... Doufám že ta nahoře co si mě vybrala... bude držet semnou do tý doby dokud budu dejchat... Jinak jsme všichni ztraceni!!! problikne mi hlavou a vydám se jasným směrem abych doplnil své zásoby jídla...

Grundlix Rudovous - 09. května 2007 22:50

Poslouchám debatu Rhoxe se Samraelem, osvěžil jsem si dosavadní informace o našem "poslání". Rhox složí svou přísahu a jeho charakteristickým krokem se vydá někam pro proviant. Všimnu si pohledu dámy se šavlemy. Její představení bylo působivé. Přeci nebudu s představováním pozadu. Hluboce se ukloním, ale co se nestane. Z očního ďůlku mi vypadne kukátko. Zazmatkuji a rychle se vrhnu na kolena jednou rukou kryjící ďůlek a druhou šátrajíc po kukátku. Vstanu pro jistotu kukátko přeleštím a nasadím znovu, teď však již bezpečně. Jmenuji se Grundlix, Grundlix z rodu Rudovousů ze severních hor. Teď mě však omluvte. Zkontroluji sekery za opaskem a klusem doběhnu Rhoxe. Vzhlédnu nahoru a pravím s vážnýmn hlasem avšak úsměvem na tváři. Budu při tobě stát dokuď to jen půjde příteli.

Salen - 13. května 2007 00:14

Poslouchám rozhovor mezi Samraelem a Rhoxem a sleduji jaké pocity vyvolávají jejích slova u ostatních. Když ti dva domluví, představí se hezká, křehce vypadající černovláska, která přišla ve skupině se Samraelem a své představování zakončí velmi nebezpečně a přitom dokonale ladně vypadající kratinkou ukázkou svých zbraní. "Velmi působivé, slečno Nem. A možná by váš tanec se zbraněmi vypadal ještě působivěji, podmalován patřičně temperamentním rytmem hudby." Doprovodím svůj nelíčený podiv úsměvem a návrhem, za nějž bych si vzápětí nejraději sám nafackoval. Raději, abych odvedl pozornost jinam, se proto otočím na Rhoxe: "Ty snad víš, Rhoxi, kde tu mají zásoby jídla, nebo sklady zraní? Nebo zda nás nedala královna hlídat?" Pokud Samrael byl zajat, jen jsme sem vkročili a pokud tito bývalí vězni jsou již po městě hledáni, Jsi si jist že i mi tu nejsme vlastně ve vězení? A........Co bude s mistrem Harektanem?

Nem - 13. května 2007 15:22

Setkání Usměju se na Rhoxe sice se mě jeho slova trochu dotknou, protože jsem na svoje zbraně dost háklivá a ani v nejměnším jsem se tu nechtěla "předvádět"..jen ukázat, že něco umím. Inu, co čekat od takového muže..má na starosti jen sebe a svůj velký meč.Nemůže mi rozumět ani kdyby chtěl. Usměju se když mě poplácá po rameni. Pak složí přísahu opravdu velmi zvláštním způsobem sebetrýznění. Jen nachvíli odvrátím pohled hned po té se předstáví Grundlix. Nejprve se snažím potlačit výbuch smíchu a tvářit se vážně, když trochu zazmatkuje a dostane se do celkem nepříjemné situace. Vypadá to, že si z toho ale nic nedělá. To je na první pohled symptický trpaslík! Potěšení je i ná mé straně Grundlixi.. Trochu skloním hlavu. Pak promluví opět Salen. Jeho slova mě více než potěší. ..polichotit dámě tedy umí, jen co je pravda. A koho by nepotěšila taková poklona. Děkuji..šerm jde s tancem ruku v ruce! Skloním hlavu, aby nebylo vidět mírně zčervenalé tváře. Pak vzhlédnu a tvářím se opět vážně. Nevím sice o čem se tu všichni baví, nakonec ale usoudím, že bude alepoň v téhle situaci nejlepší dál mlčet a nechat se vést. Asi bychom tu neměli jen tak stát a čekat až nás zase zavřou...znají se s místní královnou, proč byl Samrael ve vězení a a oni mu nepomohli, kdo je žena, co nás vysvobodila, když ji tu nikdo nezná?A kdo je mistr Harektan?? Hlavou se mi teď honí jedna myšlenka za druhou.Žádnou z nich ale neřknu nahlas. Vězení je celé tohle město...liduprázdné, ponuré..co se tu vůbec stalo? Vypadne ze mě přeci jenom jedna otázka..taková oklika k tomu,abych se o svých nových společnících dozvěděla více.

Rhox - 13. května 2007 21:13

Mezi všemi Zastavím se při slovech Grundlixe a a koukám naněj s vřelím výrazem... Já vím... a taky si toho vážim... Jen co to dopovím tak promluví Salen a jeho slova stojí za to abych se nad nimi zamyslel... Zvednu svou ruku a podrbu se na hlavě... Snad ani nemá důvod aby nás dala sledovat... A jestli jo tak to je stejně jedno když je sem všechny Samrael chytře zatáhnul... A jídlo?? tady??? Nevim no sakra zajdem za tou vévodkyní se všema a jestli se jí to nebude líbit tak no tak to budu řešit až tam... Projede mi hlavou zase po dlouhé době nějaký nápad... Kouknu takový neutrálním výrazem na Salena a pravím...Jestli jsou hledáni tak to je už stejně jedno jelikož je sem Samrael chytře zavedl... Takže to je už uplně jedno... No a my tady ve vězení??? Myslim že ne to by se knám nechovali takhle... Přeci koukni jakej dar dostal Grundlix... Oni sami nás potřebujou jako my potřebujeme je... Jde o to že prostě nesmíme udělat špatnej krk... Ten by nás mohl stát moc... Navrhuju aby jsme šli přímo za vévodkyní a řekli jí narovinu jak se situace má jinak to nevidim... Zkončim svůj proslov... A čekám na reakci davu... přičemž si zase slíznu stékající krev...

Grundlix Rudovous - 14. května 2007 00:43

Rhoxovo slov si velice vážím, dalo by se říci že přes jednu noc se z nás stali celkem dobří, dovolím si použít ten váraz, přátelé. Zaslechnu Salenova slova a ted mi teprve dojde že vůbec nevím kde tu mají zásoby proviantu nebo zbrojnice. Jak jsem si na to nevzpoměl a automaticky jsem šel aniž bych na to pomyslel?Asi jsem čekal že to ví Rhox, jo určitě proto. Odůvodňoval jsem si sám své chování. V hlavě mi šrotují myšlenky co mi vyvstávají při poslouchání Rhoxovy řeči. Při narážce na můj dar, udělám krok vpřed a prstem ukážu na kukátko, které se také občas říkalo kyklop. Když se dozvím o nějaké vévodkyni a Rhox domluví řeknu trochu drsnějším hlasem, jako ybhc napodoboval nějakého ostříleného vůdce. Na co tu čekáme, kudy se tam jde? Byl to jakýsi pokus o vtip abych odlechčil vrůstající napětí rozhovoru.

Jeanette - 18. května 2007 23:35
	Drazí předrazí, jsem teď v nesnázi. Vyskytl se znenadání jistý problém, jež mi brání v mém dalším pokračování na společném putování. Omlouvám se velice, a ze své smutné pozice ač mě to moc neláká žádám o padáka. ...pápá... :-*

Pán Jeskyně - 20. května 2007 21:01
	A kurva...

Salen - 20. května 2007 23:18

"No......Já nevím, zda jít v této situaci přímo za zdejší vládkyní, máme-li nyní mezi sebou ty, které zdejší obyvatelé uznali natolik pro ně nebezpečnými, či nežádoucími, že byli vsazeni do vězení. Spíše by mne nejdříve zajímalo, neboť mi, Samraeli, neušla jistá podobnost mezi vámi a mužem, který vedl drowy, kteří nám přišli tam nahoře na pomoc, proč, máte-li zde minimálně jednoho příbuzného, vás zde mají za, řekněme, osobu nežádoucí." Ozvu se. "A také.....Co vlastně hrozí těm, kteří vás v onom vězení nenechají?"

Jeanette - 22. května 2007 13:52
	Rýmy nezabraly, zkusím to tedy přímo. VYHODIT PROSÍM! ;) Mějte se

Samrael - 22. května 2007 23:51

U domku První promluví Nem a vyprovokuje mne k odpovědi. Celý obličej se trochu stáhne a ostře odhalí drowí rysy obličeje. Tohle město není úplně prázdné, ale přes polovinu je vylidněné. Proč? Protože se nemnožíme jako králíci. Staré války, život v exilu v podzemí, kulty krve, to všechno se na nás podepisuje. To dělá z drowů ty hrozné, mlčenlivé a neodpouštějící válečníky, kteří nemají smysl pro vtip. To vylidnilo tohle město. Díky tomuhle exilu k rajině věčné noci a smrti na každém kroku jsme jednoduše odsouzeni k záhubě... Kdysi tomu tak nebylo, kdysi, když nebyli lidé... Později ke mně dolehnou slova Rhoxe, Salena a Grundlixe. Tuhle starou partu ale znám a tak vím, že by se klidně mohli dohadovat ještě chvíli, takže se rozhodnu zakročit a vlastně hned jak Salen domluví. Salene, nevím, kdes vyrůstal, ale tohle je matriarchální společnost. Předpokládám, že tobě to nemusím vysvětlovat, ale Rhox to slovo zřejmě nezná, takže jednoduše nám vládnou ženy. A jak jistě víš, ženy dokáží býti vrtkavé. Tak se stalo, že jsem urazil královnu. Narovinu: Odmítl jsem její lože... Za to mě nechala vyhnat. Teď po návratu jsem zjistil, že do její ložnice se nakonec dostal můj bratr. Vždycky mi záviděl a myslel si, že by mě tohle mohlo nějak ponížit. Byl velice rád, když mě našel na hranici naší říše, kam jsem se nesměl vrátit. Abych odpověěl na tvou důležitější otázku, věřím, že královna si uvědomí závažnost nastalé situace a dá mi milost, jakmile zjistí, že jsem přišel s mužem proroctví. Co se týče zbytku, to už nechte na mě, já to s ní nějak domluvím, takže jsou tu dvě možnosti, mohu jít sám, pokusit se proplížit k ní a všechno konečně urovnat, nebo tam můžu napochodovat i s vámi a Rhoxem, což by mohlo celé jednání malinko protáhnout. Jednoduše řečeno: Počkejte tu na mě a trochu se prospěte, tak za tři hodinky bude půlnoc, takže bude akorát čas vyrazit. Neptejte se mě teď proč zrovinka o půlnoci. všechno vysvětlím... S tím se otočím a bez dalšího povykování tiše zmizím za domem...

Rhox - 23. května 2007 13:35

Před domem Poslouchám ten Samraelův hlas jak mení tóny a když se hodlá skončit svůj dlouhý srdceryvný proslov tak mi můj instinkt řekne že zmizet jen tak nemůže... Že si nemůžu nechat jen tak nechat ujít to že bych se znova navezl do královny... Jak někomu může vládnout ženská??? TO NIKDY!!! To za ní musim jít a musim to nejak vyjednat sám to nezvládne a sedět jen tak na prdeli taky nebudu to tak uhodl!!! S touhle myšlenkou chytnu Samraela zezadu za tryko když se otočil a zvednu ho za ten límec asi třicet čísel nad zem... Takže teď vysí ve vzduchu jak nějakej strašák... Ty si myslíš že tě tam nechám jít samotnýho jo??? Zrovna ty si to myslíš po tom co jsi tady právě řekl??? Tak na to okamžitě zapomeň... Jdu tam taky ať se ti to líbí nebo ne... A jestli se ti to nelíbí tak tě strčim stejně rychle tam odkať jsi se dostal jako tě tam zavřela ona... Přimáčknu ho ke stěně svou velkou rukou a zatřepu hlavou... Jak si může někdo nechat diktovat od ženský??, Co to je za blbou kulturu??? pppffff strašný... Kouknu se na ostatní... Počkejte někde tady já jdu snim jinak ho zase zavře pod zámek... Panovačná ženská to by bylo abych se jí nepodíval na zuby... Tak nejak ho pustim a pokynu mu že tam půjdeme spolu...

Nem - 23. května 2007 22:14

Před domem Konečně mi někdo odpoví.Se zájmem se podívám na Samraela a tiše poslouchám, co říká. Hmm to je zajímavé místo...vládnou tu ženy?!O tom jsem už dlouho neslyšela!Jak se asi mohly dostat na vrch..nad muže..musí to být jistě dlouhověká tradice.. Když vypráví o sobě a královně přimhouřím oči. Copak jsi zač?!Mít jen tak pletky s královnou?!Hmm zajímavý příběh.. Potom se slova ujme Rhox. Po jeho reakci na to, že tu máme počkat se mi objeví na tváři pobavený výraz. Dobrá klidně tu počkám.. Samozžejmě, že bych ráda věděla proč vyrazíme zrovna o půlnoci, ale svou otázku raději spolknu a dívám se po ostatních.

Grundlix Rudovous - 27. května 2007 11:47

Když nám "zbrojnice" vypráví o charakteru jejich společnosti jen ho poslouchám a koukám kolem sebe. Ale jakmile přijde řeč an to že jim vládnou ženy, dostanu výbuch smíchu. Jen z taktnosti kterou měučil otec jsem se nezačal řehnit na celé kolo. Inu jak říkal můj otec. Náš zákazník náš pán. Takže dkyž přijde někdo ve směšných šatech nebo vypadá jak maškara nech si reakce pro sebe. A děd dodával: Janý kraj jiný mrav. Rhox dojde za Smraelem a vypadá to že jdou za tou vládkyní. A to si myslíte že mě tu necháte? Jdu s vámi už jen proto abych poděkoval za Kyklopa. Řeknu odhodlaně a vyrazím za Rhoxem. Samrael udělá něklik kroků a my s Rhoxem jdem za ním, po pár krocích ještě dodám. A ještě pro to abych viděl Saamrela klanět se ženě. Řeknu Rhoxovi a směju se z plna hrdla.

Samrael - 29. května 2007 23:39

Cesta za královnou No výborně... Pronesu jenom odevzdaně, když ucítím ruku na límci. To jsem si moh myslet Nějak se moc nebráním, je mi jasné, že tohle velké dítě nemám jak přesvědčit... Dobře dobře dobře... Vy ostatní tady prosím počkejte. Samozřejmě, že se musím klanět ženě. A ty počkej, až budeš muset udělat to samé... Jediný člověk, který by se jí nemusel poklonit je mistr Harektan a ten tu už nějakou chvíli není... Svižným tempem vyrazím dopředu a když se ozve ještě trpaslík, jenom tak pod fousy zabrblám: Když nás nebudeš zdržovat... Brzo se moje postava ztratí hlavní skupině z dohledu, když zahnu za jeden z domů, směrem k soše uprostřed města... Skoro to vypadá, jako bych měl v plánu dojít až k soše, jako by se nechumelilo, ale jakmile přijde na řadu obydlenější část města, úplně změním chování. Okamžitě se přikrčím a přejdu do jednoho z domů. Je na něm vidět, že je obydlený, ale zrovna v něm nikdo není. Projdu první místností, otevřu dveře napravo a v další místnosti, která vypadá jako větší spíž otevřu v zemi poklop. Chvíli se nic neděje, ale pak jako by se černota pod výkem pohnula. Pojednou začnou zevnitř proudit pavouci jako záplava. Lezou všude po místnosti a jejich šustění vyvolává husí kůži. Nechám si jednoho z nich přilézt na rameno a cosi mu pošeptám ve svém jazyce. Po chvíli se záplava pavouků rozestoupí jako jedno tělo a utvoří cestu k otevřenému poklopu. Já na nic nečekám, neohlížím se po souputnících abezevšeho skočím dovnitř. Jemně dopadnu a udělám dva kroky, protože jinak by mi určitě Rhox skočil na hlavu. Pak natáhnu ruce před sebe a hmatám, dokud nenajdu tvrdý kámen. Přejedu po stěně, dokud nenajdu výstupek a ten ulomím. Okamžitě se mi kámen rozzáří v ruce měkkým modrým světlem a odhalí místnost téměř celou z těch zvláštních zářících, nyní však temných kamenů. V jedné ze stěn jsou poměrně nízké dveře, pro mě akorát, Rhox se bude muset sehnout. Já sám projdu dovnitř a kamenem si osvětluji cestu. Jdu asi třicet minut suchou, kvádrovitou, opracovanou chodbou, až téměř narazím na železné příčle ve stěně, která vede otvorem nahoru. Najednou se otočím, prohlédnu si vysokého barbara a pak se znovu zadívám na otvor. Bude to těsné... řeknu prostě. Za celou obu jsem téměř nemluvil a pokud někdo zahlédl můj obličej, viděl tvrdost a rozhodnost. Po minutě šplhání s kamenem v zubech, ostře vímajíc slanou chuť otevřu padací dvířka nad hlavou a vylezu přímo před královninou ložnicí. Prohlédnu si dveře dovnitř a jemně přejedu rukou po tom, co se zdá být koulí. Ta ale rychle rozevře nožky a uteče ze dveří. Ty se poté nehlučně otevřou. Udělám dva kroky před sebe, nevnímajíc okolí a s obličejem k zemi pokleknu na jedno koleno, ani jsem si nevšiml, jestli je zde královna, ale nemohu to riskovat...

Pán Jeskyně - 29. května 2007 23:52

Rhox, Samrael, Grundlix Celá skupina tří se nakonec s pár škrábanci a někteří unavení z pochodu a výstupu dostane ani ne za hodinu do královnina pokoje. K vašemu štěstí, či smůle tam královna je. Zrovna sedí před zrcadlem, nádhernou čelenku s pavoukem položenou na stolku a rozčesává si černé kadeře. Na chvíli zachytíte její obličej v zrcadle, pak se ale otočí tak prudce, až převrhne židli. Kdo to sem?! Vzkřikne, ale potom oněmí. Ty! Dostane jenom ze sebe. Je vidt, jak se ženská ramena třesou a roztřásají celou jednoduchou řízu s živůtkem, kteou má na sobě. Dívá se jenom na Samraela, ale nakonec se uklidní a když zjistí, že je tu i Rhox, viditelně se zatvrdí. Trpaslíka si jen jednoduše všimne. Napřímí se v celé své malé výšce a jakoby uraženě se odvrátí, až její kadeře zavíří, jako tisíc mečů. Dojde zpět ke stolku, ladně se vyhne židli a sebere svou hůlku - krátký kus ebenu, nebo černě lakovaného dřeva se stříbrným velkým pavoukem na konci. Místo očí má obluda šest rubínů. - Takže? Už jsem nechala muže bojovat na smrt za lehčí přečiny, než vniknout do mé ložnice. Ale teď jste tady a nedá se s tím mnoho dělat, nuže, co chcete? Její hlas je ledový a práská jako byč. Zároveň je v něm ale cítit ženský tón, který tam předtím chyběl. Zamyšlen si zapírá konec hůlky proti klíční kosti a hledí na vás přes zrcadlo.

Salen - 30. května 2007 02:25

Mezitím v domku ve městě: V první chvíli jsem měl ne sto, ale tisíc chutí rozběhnout se z těmi třemi......Možná také v naději, že tam někde potkám tu dívku, která se tolik podobala vlídnějšímu odrazu královny. Ale nakonec jsem to vzdal......v první řadě jsou zde ti noví...a pak...stejně mi utekli, než jsem se rozhodl. Pozval jsem tedy mlčky ty nové do domku a zde jsem si sedl na židli v rohu u okna, vzal do klína svou milovanou loutnu a dnes už asi potřetí začal hrát. Nejdříve tiše a později o něco hlasitěji. Starou elfskou baladu se slovy, hladícími jako něžná dlaň a melodií lehkou a jemnou, jako když se kapky děště dotýkají hladiny řeky v krátkém, něhyplném splynutí. Ta balada něžným kouzlem opředla posluchače a těm, kteří potřebovali spát, přinesla ve svých tónech klidný spánek, těm, kteří měli v duši smutek, jej její tóny odplavily a těm, kteří cítili nejitotu dodaly její tóny jistoty. Jen mě samotnému kouzlo, ukryté v té baladě, nepřineslo spánek, útěchu, ani jistotu, že naše další počínání povede ke zdaru......a k míru a konci kruté vlády ledu.

Mirion Nostres - 30. května 2007 12:53

Malé velké čekání Čekám spolu s ostatními, které zde nechal Samrael, přeci jen jsem ve společnosti válečníků za což jsem rád. Prohlížím si jejich výstroj a podle toho odhaduji. Zaujal mne hlavně Rhox, připadá mi nějak povědomý, poté přemýšlím jak dlouho asi má svou zbraň a zda by mi jí půjčil do ruky. Grundix mne zase tolik nezaujal. Jak přemýšlím prohlížím si naše okolí, snažím se všimnout si neobvyklých věcí. Lidé s mou minulostí jsou odkázáni na to, dívat se neustále přes rameno... Po obhlídce okolí se zamyslím. Když vemu své společníky v patrnost, měl bych si sehnat bič, až jim budu stát po boku, budeme ho potřebovat.

Rhox - 31. května 2007 23:12

U královny Tak nějak celou dobu mlčky jdu za Samrealem a kontroluji ho pohledem... Jakmile otevře poklop tak se rozhlédnu kolem sebe a pak do té díry a nakonec tam skočím... A je pravda že chybělo málo a měl by mě Sanrael na zádech ale on tam něco štěbetal na svoj erameno a tak jsem ho nechal... Když jsme došli temnou chodbičkou k tomu otvoru tak jsem se jenom nadechl a koukl jsem na Grundlixe... Nikdy bych nevěřil že budeme mít ten samí problém... Ty se tam nevejdeš přez pupek a já přez ramena... Zasměju se a vesele vyrazim se cpát do díry... Konečně prolezeme až ke královně a já jako vždy mám to divné tušení a tak jen co on samrael poklekne tak se kouknu na Grundlixi a rychle mu dam ruku před pusu jelikož mi je jasné že propukne ve výbuch smíchu... A i já sám se zhluboka nadechnu a mírně se uchychtnu a poplácám přitom samraela po rameni... Tohle je fakt sranda... Že ho to baví klanět se ženský... To je pod mojí úroveň.. Projde my myšlenka a přitom mluví královna a já ji nijak nevnímám jen co jsem vnímal plně byla slova o tom že nechá umřít lidi i kvůli lehčím věcem než je tohle co jsme udělali... Mě boj nevadí takže to klidně taky zkusím jako tvoji muži... Jelikož co tvoji muži projdou se zbraní já projdu s holími pěstmi... Odplivnu si na ten překrásně tkaný koberec a pak si uvědomím co jsem udělal a v záplavu snahy to vyčistit podrážkou své špinavé boty z té temné uličky to ještě více rozmažu a upatlám... V duchu s epousměju a začnu mluvit... Přičemž furt držim za pusu projistotu Grundlixe jelikož ho už taknějak znám.. Takže jsme tady proto že žádáme vydání nějakých zásob a vybavení pro costu za posvátným mečem... A jdu ti oznámit že Samrael půjde semnou a i ti další co byli sním v cele... Jestli se ti to nelíbí tak řekni jaký úkol na život a na smrt mam splnit a já ho splním... Jelikož to co se zde odehraje bude stát ještě mnoho životů... a já svýma rukama dost lidí o ten jejich dar žití sradostí připravim... Grundlix zacítí že mu mírně drtim hlavu a jakmile si to uvědomim tak ho radši ihned pustim a s omluvným gestem ho nechám být ať se klidně směje... Udělám dva kroky k Samraelovi a chytnu ho za límec a zvednu ho aby se postavil na nohy... Problém máš už dost velkej takže tadyta maličkost že nebudeš klečet se dá zepomenout.. Takže stuj konečně jako chlap takhle s ebojovníci nechovaj... skoro až ho okřiknu velitelskym hlasem že by to postavilo na nohy i mrtvýho... a čekám jen na účinek všeho co jsem právě během té krátké chvíle napáchal...

Nem - 02. června 2007 17:55

V domku, čekání Začínám se tu cítit značně "navíc" , a tak když nás Salen pozve do domku s radostí to přijmu. Sednu si na zem tak jako jsem seděla celou dobu ve vězení-ruce obepínají skrčená kolena a houpu se v rytmu Salenovy hudby. Ta hudba v sobě musí mít nějaké kouzlo..dodává mi odvahy, vrací mi síly..chuť bojovat, pomáhat,...zkrátka mám chuť se zvednout a vyrazit za dobrodružstvím! Tvá hudba je překrásná.. Řeknu, když Salen dohraje. Jistě není obyčejná..ovládáš ji nějakým kouzlem! Zadívám se na něj zvědavýma očima.

Salen - 02. června 2007 22:08

"Nejsem čaroděj, slečno Nem. Jen bard. Má loutna, Stříbrný paprsek, ale není obyčejná. Její hudba mě i mým souputníkům už mnohokrát zachránila život. Patřila mému mistrovi. Zdědil jsem ji po něm, když jej v lese roztrhali vlci. Žena, která mě tehdy zachránila........vědma, říkala, že takové nástroje už se navyrábí. Že to uměli jen elfové v dávných dobách." Odpovím, když přestanu zpívat. Ale mé prsty dál tiše hrají melodii té balady. Vlastně ani nevím, odkud ji znám.

Ivain - 04. června 2007 08:14

V domku, čekání Sedím v domečku s ostatníma a poslouchám hudbz, přičemž nevzrušeně leštím a opravuji své zbraně. Jakoby zamilovaně přejíždím po katzu a užívám si jeho nemalou váhu v ruce... Když bardka dospívá jen s elehce usměji jejím směrem, ale i nadále zachovávám mlčení, ostatně jsem přece jen ten typ... Možná totak nevypadá,a le lehce naslouchám rozhovoru ostatních a to prakticky neustále, štve mne ka až sme se dostali a proč, že nejsem u své jednotky a asi už sem prohlášený za rtvého...

Pán Jeskyně - 04. června 2007 19:31

U královny Samrael už zůstane stát, ale podívá se na rhoxe takovým tím úkosým pohledem, jakým se všichni konzervativci dívají na radikály, když jednají moc radikálně. Naproti tomu královna má rozšířené oči a už po několikáté trpí chvilkovou ztrátou řeči, ale rychle se zase chytne. Dobře dobře dobře. Už toho mám dost! Už abys byl někde pryč a ty nejlépe taky! Ukáže na Samraela A trpaslíka a vězně a všechny ostatní zpropadené duše si můžete vzít ssebou... Mám tady taky jednoho z tvích krajanů "mistře trpaslíku". Toho radši taky odveďte, ale nemyslete si, že takové jako vy ztratím z dohledu, dostanete doprovod, který vás dovede na místo. A teď už jdětě a při samotné Shilien, opovažte se vracet tamtudy, kudy jste prošli, půjdete hezky hlavním vchodem, je to jasné?! Běžte! Odejdete tedy, tentokráte hlavní chodbou. Za jedněmi z dveří ještě Samrael zběžně kývne na jednu ze ztrážkyň paláce (Raznak) a projde. Z paláce se po krátkém dohadování rozdělíte (Samrael vás ukecá, protože to umí :-p) On a Grundlix půjdou pro toho dalšího trpaslíka, kterého vám přžidělila královna a Rhox bude pospíchat zpátky, aby se tam setkal s vaším ohlášeným průvodcem...

Pán Jeskyně - 04. června 2007 19:45

Gurin Thunderk Nevíš jak dlouho tomu už je, ale když ses jednoho dne toulal podzemím se svými přáteli na takové malé vycházce po okolních lovištích všelijakých potvor, napadla vás skupina temných elfů. Zřejmě jste se dostali na jejich území. Byli jste sice mnohem lepší válečníci, ale zaútočili ze zálohy a na jejich straně byl jed... Viděls, jak jednoho z tvích přátel zabili a další dva od tebe oddělili, pak jsi padl pod několika ranami a šipkou jakéhosi jedu. Naštěstí jsi to díky svojí konstituci přežil a probral jsi se spoutaný na provizorních nosítkách, připravených k odchodu. Jenom jsi stačil zahlédnout čerstvě vykopaný hrob se zbraní tvého přítele a poté jsi znovu upadl do bezvědomí. Když ses probral později, zjistils, že jsi jako zajatec u temných elfů. Samozřejmě jsi zuřil, pak jsi našel jak svůj vztek vybít na několika pokusech o útěk. Nakonec si tě všimli představitelé jistého cechu ve společnosti drowů a udělali z tebe gladiátora. Vyrostl jsi v tvrdém podzemí a proto ti zákon zab nebo buď zabit byl dobře známý. A tak jsi se stal zápasníkem z donucení, který na dvoře královny temných elfů rozbíjel brady pro její počest. Jednoho podivného večera, prozářeného jedovatě zelenou září podzemních krystalů a zbarveného do ruda další prolitou krví jsi uslyšel zabouchání na dveře svojí cely a rachocení klíče. Když se dveře otevřeli, nemohl jsi uvěřit vlastním očím. ve dveřích stál sice docela obyčejný drow(Samrael), ale po jeho boku trpaslík(Grundlix). Dokonce máš matný pocit, žes ho již jednou viděl, ale to musel být ještě děcko. Nakonec si přeci jen vzpomeneš. Byl jsi několikráte zákazníkem jeho otce, který byl klidným civilním obchodníkem. Jen jméno se i nevybaví... Tenkrát byl opravdu špunt...

Grundlix Rudovous - 05. června 2007 21:17

Dojdeme ke královně jistojistě tajnou cestou. Na trochu přidrzlou poznámku Rhoxe ohledně mé atletické postavy, teda alespon na průměrného trpaslíka, jsem zareagoval podobným způsobem. Někdo má svaly, jiní mozek. Kdo tu umí číst mno? Řeknu s úsměvem, myslím to jako žert, stejně jako Rhox. Dírou jsem se prodral lépe než Rhox, a z toho jsem měl dobrý pocit. Ke konci cesty nás Samrael předběhl a než jsme ho s Rhoxem doběhli už klečel..... Nebýt velké Rhoxovy silné paže propukl bych v neustávající smích. V duchu se všal válím smíchy a mé zdravé oko září štěstím. Za cvilku sevšak Rhox přestane kontrolovat a svím bicepsem mi přirazí hrtan k páteři. Dupnu mu na nohu aby si toho všimnul a povolil. V pravý čas už teď měl můj obličej rudou barvu a trochu jsem si musel odkašlat. Nebýt kašle smál ybch se teď už na hlas ale ovládnul jsem se a krotil se. Když potom promluvila královna trochu mě urazila pojmem zpropadená duše. Svou reputaci si vylepšila oslovením miístře trpaslíku. Což mě trochu zmátlo ale co. Než odejdem chtěl byhc Vám veličenstvo poděkovat za Kiklopa. Bude se mi velmi hodit. Poděkování zakončím hlubokou úklonou. Potom se otočím a s Rhoxem po boku opouští místnost. Když jsme ze dveří venku jen na něj šibalsky mrknu s jiskrou v oku. Pochopil. Oba dva naráz jsme si připoměli výjev klečícího Samraela a propukli v nekontrolovatelný smích. Řezali jse se hodnou chvilku než jsem si uvědomili Káravý Samraelův pohled. Saamrel řekl ať s ním jdu pro toho dalšího trpaslíka. Rhox má však namířeno jiným směrem, oddělili jsme se ale ještě za dlouhou dobu jsem slyšel Rhoxův smích. Když dojdem k trpaslíkově cele otovřem dveře a na mě zírá úplně udivený trpaslík. Odkuď ho jen znám? Někoho mi připomíná. No ano vždyť je to Burin Thunderk S Burinem jsem si hráli jako malí trpaslíci a byly jsem jedne čas velcí přátelé, spolu jsem lovili velké jeskyní krysy. Ale už přez třicet let jsem ho neviděl. Po smrti jeho otce se s matkou vydali hledat jeho bratra Gurina, který se přidal k bandě dobrodruhů, dkyž jsem byl ještě hodně malý, vím jen že byl podobný Burinovi, ale o hodně starší. Buri co tu děláš kamaráde? To jsem rád že tě zas vidím po takové době. Vyhrknu ze sebe a přátelsky obejmu starého kamaráda, ten na mě však kouká jako by mě neznal.

Pán Jeskyně - 09. června 2007 09:03

Ubytovna pro gladiátory - Aréna drowů Nejenom, že Gurin kouká, jako by Grundlixe neznal, ale když ho obejme, tak je chvíli zmatený a hned na to Grundlixe prudce odstrčí, až se překulí na záda. Co to u všech trolů děláš? A kdo vlastně jsi, při Bardikových vousech? Koukej se laskavě držet dál, než tě aspoň někam zařadím... Chvíli kouká na Grundlixe trochu zaraženě, ale pak se mu obličej rozjasní. No jistě! Plácne se do čela. Ty seš rudovousův kluk. Rád tě poznávám, já Gurin z Thunderkova klanu. Znal jsem se s tvím otcem. Co vlastně děláš tady? A vůbec... Opuštěný domek - dočasné útočiště Jak tak čekáte, najednou Salen přestane hrát a vyjde před dům, někteří ho následují, jiní odevzdaně čekají. Venku si to mezitím kráčí prostředkem ulice směrem k vám Rhox a zubí se na všechny strany. Když je skoro u vás, najednou se otočí a současně tasí meč, pičemž rázně prohlásí něco o pohybu, který znamená smrt. Teprve potom si všimnete, že jeho meč spočívá na krku postavy, zahalené v černém plášti(Raznak), která se za Rhoxovým obrovským tělem a v přítmí, které pořád panuje všude okolo klidně schovala Rhoxovy za zády...

Pán Jeskyně - 09. června 2007 09:21

Clizzy - Kdesi daleko na jihu Už nějakou dobu sloužíš pánovi smrti, který se nechává oslovovat pouze jako Necron. Samozřejmě má určitě civilní jméno, ale jména znamenají moc... Důležité je, že je to nejmocnější Nekromant známého světa a jeden z Mágů - Vládců, jakým je třeba Lady Arachna, nebo Lord Marius. Necrona si ale nevyvolila žádná rasa jako svého vůdce, neboť on má svou vlastní. Svou obrovskou mocí udržuje naživu stovky nemrtvých a to nejen obyčejných kostlivců, ale i upírů, zombií a kostěných konstruktů všemožných tvarů. Navíc mu slouží nekromanti, u nichž na rase vůbec nezáleží, najdou se úplně všude, i u těch nejčistších ras... Jednoho dne si tě tvůj pán předvolal do svého sídla. Přišel jsi tedy zpátky do spálené, bezejmenné země, které sis už zvykl říkat domov. A prošel až do středu, kde se jako podivná, zpola rozpadlá mrtvola rozvaluje Necronovo sídlo. Byl jsi uveden tichými, nemrtvími služebníky do jednoduché místnosti čtvercového půdorysu, v jejímž středu stojí trůn, jak jinak, než z lebek a kostí. Na něm jsi jak jinak našel sedět svého vládce a pána. Volal jsem tě. Bude tě zapotřebí jako vyslance mojí vůle. Proroctví se naplňuje, kdosi jde uzmout meč. Ty musíš být s ním. A až se tak stane, musíš zajistit přežití našeho umění. Jsou i jiné části proroctví, které tvrdí, že návrat meče bude znamenat konec temnému umění. To se nesmí stát. Vyřeš to jak uznáš za vhodné, ale moje rada je lest. Ten kdosi nabírá do své družiny všelijaké tvory, aniž by se ujistil, že jim může věřit, proto se ty do jeho družiny přidáš a teprve až nastane čas udeříš. Pamatuj, musíš svůj útok dobře naplánovat, neboť pokud budeme meč vlastnit mi, pak nejen, že temné umění nezanikne, ale naopak mi povládneme světu. Víš všechno co potřebuješ, teď můžeš jít... Necron ledabyle máchne rukou a ve dveřích do místnosti se otevře portál, vedoucí áhrobím kamsi daleko, k muži, který má uzmout meč...

Salen - 09. června 2007 13:59

Před domkem Asi v prostředku další balady jsem zaslechl venku kroky a vydal se před dům, provázen ostatními. Zahlédl jsem Rhoxe, jak se k nám svižným krokem vrací a právě ve chvíli, kdy jsem chtěl na vracejícího se barbara zamávat aby věděl, že tu jsme a jsme v pořádku, on tasil meč a rozkřikl se......nejdříve jsem myslel, že se pomátl a křičí na nás a na chvíli jsem stuhl, jako zasažen kouzlem ledové královny. A pak jsem si všiml té postavy v černém, kterou chytil a drží jí meč pod krkem. "Nech ho Rhoxi. Třeba je to posel od královny od které se ty právě vracíš. Nech ho alespoň promluvit, než se začneš chovat zbrkle." Oslovím Rhoxe. Pro jistotu se ale nikam nevrhám a raději vyčkávám, zda promluví i postava, na jejímž krku spočívá ostří čepele barbarova meče. Pokud je to opravdu královnin posel, tedy osoba nám snad příznivě nakloněná, není třeba obav a Rhox pak jistě rád svůj meč skloní.

Clizzy - 09. června 2007 20:11

Otázky sú nie vedlajšie ako skôr nemožné Necron neodpovedá už mu slúžim pridlho nato aby som urobil chybu ,už nemám otázky opatrne sa zdvihnem z chladnej zeme ,vlastne pre niakeho človeka by bola studená možno by k nej aj primrzol no ja som iný som nemŕtvy ja necítim ani len pohladenie vetra ani len zlutovanie ani hnev ja necítim nemusím jesť anni spať som taký akého ma pán postavil na tento svet som tu aby som mu slúžil večne .Dlhý čierny plášť sa začne zdvíhať zo zeme ako diera do priestoru spod plášťa vylezie šváb velký ako pol dlane a náslende nato ho pričapí žezlo ,ktoré ako šváb vyšlo spod plášťa . žezlo prechitím trochu vyžšie a jemným úklonom sa poďakujem pánovi Za vás Veľký Necron ... Úlohu splním.... potom zdvihnem hlavu tvár bez kože na niektorých miestach oči hlboké ako studne čiernej farby pery bledé ako sneh ,vlasy ocelovej farby ,ktoré padajú až po plecia a zakryvajú len jedno ucho ,lavé mi pán nedaroval ... . prehodím si čiernu kapucu cez hlavu a po´malýmy pohybmy sa otočím ku portálu musel som to byť ja posledý davja ,ktorý boli na výber boli slabý nemali trpezlivosť a silu slova nemali koncentráciu .... ďalšie kroky ku portálu Ak je ta úloha taká dôležitá prečo nešiel Pán sá... Odmlčím myšlienky viem z dlhých skúseností ,že tento dóm nieje len obyčajný dóm s trónom je tam viac zvedou a bytostí zvedavých na moje myšlienky , ja viem vätšina sa nedostane cez myšlienkovú bránu ale oni sú pánova elita . Už stojím pred portálom ... Kúzlo hodné Pána... vykročím s palicou napred ...svetlo ...svetlo a ...a tma ...

Rhox - 10. června 2007 21:11

Před domkem Tak nějak tím svím krokem kráčím zpět k domku a hlavou mi vrtá to co se odehrálo u královny tak docela se tím celou cestu bavím... Dojdu skoro před domek a tam sliším hlas bardovi loutny který mě vytrhne z mého rozjímání tad tou směšnou událostí zastavím se a v tu dobu mi do zad nečekaně někdo strčí... Nkdo kdo se zamnou táhl v mém stínu jako smrad... A tak jediné co se mi dokonale v tomto krátkém okamžiku povede je se bleskově otočit a chytit malou postavičku do kravaty a přiložit jí meč pod krk... To vše je doprovázeno silným přimáčknulím ruky na hrudník takže postavačka (Raznak) se možná ani nestačila nadechnou a tak jediní co jí jde je třepotat nožičkama ve vzduchu a hluše mi tlouct pěstí do těla... Po chvilce kdy usoudim že má postavička dost ale že je furt přivědomí na mě křikne Salen a tak malinkou dívku kterou jsme teďkonc poznal konečně pustím na zem a ona upadne na své křehké nožičky... Udělám od ní krok a pohlížím na ni jak si mne kvůj malý krček... *odkašlal si* kdo jsi, co chceš, kdo tě poslal!!! Nebudu se ptát dvakrát... Nuceně se na postavu usměji aby viděla že tohle opravdu nebylo to nejlepší co umím. Pak jen napřáhnu svou levici směrem kní ale i tak mám připraven v pravici meč kdyby měla něco v plánu...

Gurin Thunderk - 11. června 2007 13:50

Aréna drowů V hlavě mi výří myšlenky na minulost. Pozorně si trpaslíka prohlídnu. Vypadá skoro jako jeho otec. Co tady děláš ? Mladíček, jako ty, tady může přijít k úrazu. Lehce se usměji a pohladím si svoje dvě zdobené sekery upasu. Nic ve zlém, mladíčku, ale nevypadáš jako někdo kdo se umí ohánět sekerou. Každopádně...co by si od, nejlepšího válečníka... Zasměji se. ...co by si ode mne potřeboval ?? Hlavou mi lítají myšlenky jako v silné bouřce. Je to nějaké znamení ? Pomyslím si.

Grundlix Rudovous - 11. června 2007 21:49

Když mě můj domělí přítel odstrčil a nasadil hrubý tón, věděl jsem že tu něco nehraje. Poté co se zvednu ze země mi to díky vyprávění mého soukmenovce dojde. Spletl jsem si ho s jeho mladším bratrem. Tak ty jsi Gurin, Burinův bratr. Omlouvám se ti, ale jsi mu velice podobný. Burin mi o tobě jen něco vyprávěl, odešel jsi ještě když jsme byli s Burinem malý. Burin a vaše matka se tě vydali hledat asi už před třiceti lety. Našli tě? Zeptám se a hned pokračuji. No já jsem se vydal z rodného města za nějakým dobrodružstvím. Práce v obchodě mě nebavila, ale za tu krátkou dobu bych se tam několikrát nejraději vrátil. Donmluvím a prohlížím si svého rodáka. Má stejné zbraně jako já. Jsou možná ze stejné série. Možná je koupil v našem obchodě, když říkal že znal otce. Potom se mě Gurin zeptá co do něj potřebujem a toto jsem se rozhodl nechat na Samraelovi. Samraeli mohl bys mu to vysvětlit? Vyznáš se v tom lépe nežli já.

Raznak Kwertamakil - 13. června 2007 16:24

Přátelsky pokývnu Samraelovi. Sotva mi družina zmizí z dohledu, přispěchá posel, že si mne žádá královna. Co po mne může chtít? Nikdy mi nic neukládá, snad kromě trestů.. Nicméně opustím svou hlídku a spěchám do komnat Její Výsosti. Pokleknu. Ano, paní? Volala jste si mne.. Ano, volala, Raznak..přikyvuje královna. Přemýšlela jsem a změnila jsem názor - půjdeš s nimi.. S ký..aha..Ale já..zakoktám se. Nechci slyšet žádná ale, běž se sbalit, ať můžeš vyrazit..utne mne rázně. Jistě, paní.. Napůl zklamaná, napůl šťastná, že zase uvidím svět, odcházím. tak už víš, co ti chtěla? Jo, vím.. Tváříš se divně.. A divíš se? Pět let jsem dělala ochranku královně..ne že by to nenavýšilo moje schopnosti.. a teď to mám opustit.. Odejít za dobrodružstvím.. Nedivím.. Za pár minut už stojím u brány a hledím do tmy tam venku. Rozeznám záda největšího z družiny a s tím, že ten určitě bude vědět, kde jsou ostatní, se za něj přilepím. ve svém černém plášti s kápí splývám s tmou a Rhox by si mne nevšiml, kdyby náhle nečekaně nezastavil. D´org, co..začnu nadávat, když do něj vrazím. Téměř vzápětí se mi u krku zablyští čepel a ten mi sevře obrovská pěst. Přes dusivé sevření zavrčím. Pusť mne a dej si to párátko pryč..Sotva se dotnu zase země, odstrčím čepel a promnu si krk. Párátko..A ne snad? Tomuhle bych párátko opravdu neřikal.. nediktuj mi, co můžu a co ne.. Zbraní sečných se nebojím..odseknu protivnému hlasu a sundám si kápi. Zpod ní se vyvalí záplava černých vlasů spoře svázaných do copu a cosi lesklého na konci zazvoní. Obličej je víceméně ženský, ale zdobí jej dosti neženská jizva přes levou tvář a kamenné vzeření spolu s uhrančivým pohledem černých očí přílišné ženskosti také nedodává. Poznáte v ní tu, jenž pokývla u vchodu Samraelovi, strážkyni brány. Můžeme jít dovnitř? jsem vyslankyně královny..prohodím a samraelovi v pozadí pokývnu a zakřením se naň.

Rhox - 13. června 2007 19:35

Před domkem Dívka spadla na zem a vychrlila ze sebe to co mela na srdci... Když se zmínila o párátku tak se jenom kouknu na svůj meč který se zrovna neřadí do skupiny podvyživených ale i tak jenom nadzvednu ramena a zase je spustím... To je dobrý slovo... Párátko... To se mi líbí... žena kolem mě projde a tak jenom prohodim... A kde máš ty ty svoje párátka... Samrael jich měl hodně a ty nemáš žádný??? Měla by jsi mít když se mě ani nedokážeš ubránit... No nic mazej dovnitř tady to řešit nebudu... popostrčim dívku dovnitř přitom jak hodí ksicht na Salena... Zandám si meč zpátky do pochvy na zádech a nádleduju dívku... Hm... Jizva na obličeji a to vy to mohla být docela hezký holka... Proběhne mi hlavou a pak se jen mlčky dopravíme k salenovi a ostatním... Tak nějak křiknu na dívku... A jak se vůbec jmenuješ??? hm??? Nekompromisně si stoupnu za dívku do dveří přečemž je vyplním dokonale místo dveří... a složím si ruce na hrudník...

Samrael - 14. června 2007 00:21

Ubytovna - Aréna Když se oba trpaslíci konečně pochopí a pobratří, přičemž já postávám nečině vzadu, konečně dostanu slovo. Vystoupím dopředu a upřu pohled na Gurina: Měl bych asi začít odzačátku... Nejsem v tomhle městečku zrovna často, ani dvakrát vítaný, takže ať už sis proti mé rase vypěstoval jakoukoliv zášť, pak jí ode mne odvrať. Přišel jsem sem před minulým ránem s podivnou skupinkou, kterou spojuje více než pouhá kolegialita. Jak se zdá, staly jsme se všichni součástí pěkně spleteného uzlu osudu. Existuje proroctví. O meči a králi a muži Hoře. Celé to proroctví je poměrně složité a jde těžko vysvětlovat, dokoknce se obávám, že přesně ho nikdo nezná. Každopádně jako potomek váženého klanu trpaslíků jsi jistě slyšel o dávných dobách, kdy zde nežili lidé a všemu vládl Elfí král z trůnu vprostřed Údolí Divů. Jistě také víš, že údolí divů je již několik desetiletí naprosto nepřístupné a to dokoknce pro mistry kopáče z trpaslického rodu. Proroctví však tvrdí, že se objeví muž Hora, že otevře cestu do Údolí Divů a přinese odtamtud meč králů. A ustanoví poté krále, který bude dlouho vládnout jako následník elfů. A myslím, že jsme muže Horu našli. Proroctví ale tvrdí, že nesmí přijít sám a tak vznikla naše tlupa. A když jsme se konečně dostali sem, předvolala si nás ta, pro kterou jsi z donucení tak dlouho zabíjel. Uzavřeli jsme s ní dohodu a krom jiného nám poskytla nkteré své zajatce jako doprovod. Můžeš jít s námi dobrovolně, nebo zůstat tady a bojovat, dokud tě v aréně nezastihne smrt. Pak se najednou zarazím a koukám na Gurina, na jeho první nestřeženou reakci a najednou mu do toho vpadnu. Pokud půjdeš s námi, můžeš se stát hrdinou, pokud přežiješ, můžeš žít ve štěstí a blahobytu do konce svích dní. Pokud budeš zde, dříve nebo později tě někdo přemůže a zemřeš jako nesvobodný gladiátor. Myslím, že moc místa na rozhodování tu není, ale bohužel s tím nemohu nic udělat. Tvůj osud je i není teď v tvích rukou, rozhoddni moudře... S tím o krok odstoupím, jako bych předal poselství nějakému vojvodovi a napjatě čekám na odpověď.

Raznak Kwertamakil - 14. června 2007 14:04

Svoje párátka mám tady..ušklíbnu se a poodhalím opasek,který předtím kryl plášť, a tím pádem i vcelku "slušnou" katanu strážce brány a "kratší" tesák. To že se nebráním má za příčinu, že jsem jdu dobrovolně, kdyby´s mne snad nutil..následuje výmluvný úsměv a víc už nic. tak? Ty se do toho nepleť, ano? Ne.. Tak? Tak co uděláš? Nejprve zlikviduju svoje svědomí.. ..hrmpf.. A pak do něj šťouchnu párátkem. ještě něco? Radši ne.. Děkuji.. Náhle mi přímo do ucha zařve ten hromotluk. Nejprve si to ucho promnu, abych zjistila, jestli mi zůstala schopnost slyšet, a pak teprve odpovím. Jmenuju se Raznak. Raznak Kwertamakil, možná ti ten přídomek něco řekne..prohodím. (Kwertamakil znamená "ruční meč" to jest dýka a tzn, že volný překlad této elfštiny zní "ostrá jak dýka") Jsem posel královny.. Mám jít s vámi. dodám nikterak povýšeně, prostě konstatuju. Bohužel.. Nechtěla jsi náhodou ven? Chtěla, ale.. ALE? Ale drž hubu, co to bude za cestování s TÍMHLE? ty snad něco proti němu máš? Ne, ale řekla bych že on proti mně.. Jen aby.. Aby co? Tak.. A ty jsi který?

Gurin Thunderk - 14. června 2007 20:10

Ubytovna - Aréna Sleduji co Samrael říká. To si piš, že jsem tu legendu slyšel... Probleskne mi hlavou, když si vzpomenu jak mi ji vyprávěl můj děd. Až zkončí začnu já: Pověz mi...nesmrtelnej. Proč bych měl slýchat nějaká ponaučení od někoho kdo si ty ?? Copak si opravdu myslíš, že nevím co mě tady čeká ?? Já jsem mistr boje. Vousonoš, nejlepší válečník klanu... Zadívám se za oba příchozí kamsi do dálky. Jakobych vzpomínal na jiné časy. Pak zatřepu hlavou a opět se zadívám na Samraela. Co si o mě myslíš, nesmrtelnej ?? Že jsem blázen ?? Že jsem nějaký mladý strašpitel kterýmu ani nevyrostly vousy ?? Bojoval jsem v mnoho bitvách...zabil jsem až příliš mnoho zrůd, lidí, elfů...trpaslíků. Abych věděl, že bojem se vyřeší spousty věcí...i když teď už jsem starší, a vím co vím, ale řeknu ti jedno. Při těchto slovech se podívám na oba dva. Prohlídnu si je od hlavy až k patě. Viděl jsem umírat přátele, moje příbuzné a jiné bytosti které mi byly nadevšechno nejdražší... Při těchto slovech jemně skloním hlavu. Můj dar...je i moje prokletí... Řeknu si jakoby sám pro sebe. Jestli chceš. Půjdou s tebou. Určitě nemáte v té své družince někoho kdo to umí v boji jako já...a jestli ano... Zasměji se a uroním slzu. Nejde poznat jestli smíchem nebo něčím jiným. Zmlknu a podívám se na své sekery.Tak, kdy vyrážíme ?? Zeptám se...

Rhox - 14. června 2007 21:06

V domku Koukám na ní jak se předemnou naparuje a připadá mi jako malé dítě které si chce dokázat že je nejlepší... Na to konto začne promlouvat o svém ctěném jméně a jenom tak prohodim že to poravdu všichni slyší... Takhle se tady jmenuje každej druhej a fakt mi tohle běžný jméno nic neřiká... Vytvořim umělej úsměv a víc se v tom nevrtam... Pak začne tvrdit že má jít snáma a na to padne jediná má odpověď... A co když nechci aby jsi šla s náma??? Opřu se o jedno futro ve dveřích ale není to moc poznat jelikož jsem s evychýlil asi tak o 5°... Slečna pak prohodí kterejpak jsem já... To je to co tě zajímá??? Nu dobrá... Jsem Ctěný bojovník a zabiják .... Otcovrah i bratrovrah Rhox.... Pronesu tak nějak se vší hrdostí i když to o mě asi většina lidí v místnosti neví a tak jenom nasadim neutrální výraz.... Ale to by jsi měla vědět od své vládkyně nebo ne?? Kouknu nepříjemně na ni...

Nem - 15. června 2007 11:58

Před domkem Na Salena dál nijak nereaguji.Také zaslechnu z venku nějaký hluk atak vyjdu spolu s ostatními ven před domek. A už se vrací..proč tak výhružně něco jsme mu udělali?! Přemýšlím nejdříve až pak si všimnu postavy v černém. Když se po menší roztržce mezi ní a Rhoxem konečně dostane ke slovu a představí se nám odpovím jí. Těší mne já jsem Nem. Já se k této skupince dostala jen náhodou, ale něco jim dlužím..takže mám celkem ve svých věcech jasno. Ale proč se k nám máte přidat vy..jestli se můžu zeptat? Na její jméno dost nevhodně reaguje Rhox jeho slova mě trochu znepokojí. Otcovrah..bratrovrah??Ke komu jsem se to jen přidala?!

Salen - 15. června 2007 17:29

Chvíli poslouchám výměnu názoru mezi těmi dvěma, ale když Rhox dostrká dívku do domku, stoupne si mezi futra a pokračuje v dohadování s ní, začínám toho mít pomalu dost. "No......tak by jsme se mohli uklidnit, v klidu počkat na Samraela a Grundlixe a buď vyrazit, nebo se zkusit vyspat a počkat do rána." A pak si uvědomím, že během hádky se dívka představila a kromě Rhoxe jí zdvořilost obětovala pouze Nem. "Omlouvám se za nezdvořilost, slečno Raznak, mé jméno je Salen. A......i mě by zajímalo, proč se taková krásná slečna nechá královnou poslat mezi dobrodruhy, na cestu, kde ji rozhodně nečeká pohodlí ani bezproblémový život?" A posadím se opět na svou židli do kouta, očekávaje, že se Rhox i Raznak uklidní a Raznak začne vyprávět.

Pán Jeskyně - 16. června 2007 19:26

Před domkem Dohadování se s Raznak jede na plné obrátky. Nem seSalenem hádku trochu utiší a i Rhox se trochu umoudří. Vtom si ale všimnete, jak po potemnělé uličce kráčejí tři postavy. Kdybyste měli hádat podle siluet, vypadali by jako rodič a dvě děti. Jak se ale blíží, zjišťujete, že asi rodinka nebudou, protože vysoká postava je velice úzká, oproti dvěma rozložitým, ale přitom menším... A jak se blíží dál, rozeznáte ve dvou z nich Samraela a Grundlixe.Třetí je trpaslík a vypadá hodně neohroženě a hodně trpaslíkovsky. Podle zevnějšku bude mít hlavu tvrdší, než kovářské kladivo...

Raznak Kwertamakil - 17. června 2007 17:17

Jasně..jenže pokud vím, tak jsem tu jediná Kwertamakil..víš? S tím, že bys nechtěl, abych s vámi šla, nic neudělám. Vzhledem k tomu, že neuposlechnutí královnina rozkazu se trestá, tak prostě jít musím, ať už chci nebo nechci.. pokrčím rameny. Ostatním na představení se odkývnu, na Rhoxe se nepříjemně zašklebím se. ty si vážně myslíš, že si královna pořídila vaše obrázky a jednotlivě mi diktovala - tohle je ten, tohle ten? Neznám nikoho, kromě Samraela.. Bože, to je.. Ano? baka.. Salene, usměju se na něj. Doteď jsem dělala strážce brány.. Nejsem zvyklá na blahobyt a bezpečí, jak si asi myslíš.. Navíc nejsem strážcem ani tak dlouho, dlouhá léta jsem byla stejným dobrodruhem jako ty a tví přátelé. Temný elf se nerodí pro bohatství, až na krále. Tím "omylem" prozradím, jakou rasu vlastně zastávám. Otočím se za nějakým zvukem a spatřím vracejícího se Samraela se dvěma trpaslíky. Pokývnu mu na pozdrav. Paní jej propustila? To se docela divím..optám se ho na Gurina.

Samrael - 17. června 2007 18:01

Blížím se uličkou k domku, který teď slouží jako náš tábor. Už z dálky mávám na Raznak a ostatní. Pak v klidu dojdu zbytek cesty a rovnou zamířím k Rhoxovi a elfce. No i takové věci se stávají, když víš jak na to. Mrknu na Rhoxe. Jinak pormiň, ale neměl jsem čas zapřádat hovor se známími, když jsem proklouzával palácem, aniž by si mě všiml bratr. Trochu se odmlčím, protože vím, že jsem tu skutečně chvíli nebyl a tak se možná na mou orztržku s bratrem zapomnělo. Při té příležitosti si konečně pořádně prohlédnu Raznak. Už je to doba, co jsme se neviděli... Byla snad jedinou svého druhu, kdo mi byl trochu blíž. Naztratit rodiče, mohlo takových být víc... Proč tady vlastně vy dva tak nevraživě postáváte? Alou na kutě. Čeká nás perný den. Na mé tváři se objeví tolik obvyklý úsměv. Vážně byste měli jít si odpočinout. V domku asi nebude dost místa pro všechny, ale můžete určitě využít tady tyhle dva sousední. Nikdo v nich není... A asi ještě dlouho nebude. Teď už vím, že královna slíbila pomoc hobitům. V téhle kruté zimě zahinou mnozí elfové a možná, že už se na jaře neobrodí... Úsměv znovu ztvrdnul. Poslední dobou se to stává mnohem častěji. S lehce zaraženým výrazem odcházím najít si volnou postel v některém z dalších domků.

Gurin Thunderk - 17. června 2007 18:21

Před domem Pozorně si prohlížím osoby co stojí před domem. Hmmm tak tohle bude ještě zábava... Prolítne mi hlavou, když si je všechny změřím od hlavy až k patě. Nakloním se ke Grundlixovi. Kdo je ten chlap Hora ?? Chtěl bych se s ním pozdravit. Po trpaslicku... Pokynu hlavou ať mi na něj trpaslík ukáže. Elfce která něco mlela se nedostalo odpovědi. Lehce se usměju. Pak si všimnu postavy ve dveřích. Usměju se. Jestli tohle není on, tak to je konec... Nechám Grundlixe za sebou a dojdu až k člověku. Prohlídnu si ho. Nahodím svůj provokatérský úsměv. Hej tady náš přítel nesmrtelnej mluvil o nějakým chlapovi Hora. Chtěl jsem se jen zeptat... Přejedu si od hlavy až k patě. ...jen kde ho mám hledat ?? Zazubím se a ruce mi sjedou mimoděk na topůrka od seker. Zatancujeme si...hehehe...

Raznak Kwertamakil - 17. června 2007 18:43

Před domem Stává se hodně věcí, aniž by o nich člověk byť jen něco tušil..zakřením se na Samraela. Jinak máš pravdu, měli bychom jít spát.. Slyšíte, chlapi?! obrátím se na Gurina a Rhoxe, kteří po sobě metají blesky, a stoupnu si mezi ně. Už žádné roztržky, spát.. A ty Gurine - nejsi nejsilnějšív družině a ty Rhoxi, taky ne.. Tak se nehádejte a běžte chrnět. Kdo bude provokovat - velice hnusně pohlédnu na Gurina - ten se potká s mým párátkem, jak se velice hezky vyjádřil Rhox..mrknu na Samraela "takhle se musí". Počkej, půjdu s tebou, nějak nemám potřebu přespávat na jedné hromadě..zastavím ho v odchodu a připojím se. V domku na něj dlouze pohlédnu. Dlouho, dlouho jsme se neviděli, nevěděla jsem, že už ti říkají Nesmrtelný.. Povídej, přeháněj..vybídnu ho a odložím na lůžko vedle sebe svoji katanu.

Samrael - 17. června 2007 19:33

soukromá zpráva od Samrael pro V opuštěném domě Není to na mne nějak moc poznat, ale skutečnost, že budu mít večer společnost je mi velice milá. Rozhodně se mi nechtělo být samotnému v domě, kterému vzala válka jeho nájemce. Vejdu dovnitř, nijak moc se neohlížeje na Raznak za mnou a ztěžka dopadnu na postel vyplněnou sušenými houbami místo peří. Tady dole moc ptáků není. Odpenu si jednou rukou složitou sponu, která drží všechny popruhy s vybavením a volnou rukou to všechno shodím na hromadu na zem. Z pouzdra z nátepníku vyndám krátký nůž a zabodnu ho do nohy postele. Je to zvyk, od doby, kdy jsem spal v bezpečí už uplynulo dlouho. Abych řekl pravdu, jediný, kdo mě tak oslovuje je Gurin. Odpovím úplně zničeho nic. Řekl bych, že moc z nás v aréně umírat neviděl, nebo to bude jeden z těch trpasličích výrazů pro elfy. Odmlčím se a stáhnu si proužek černé kůže chránící mé vlasy ve válečnickém ohonu a ty se mi rozsypou po ramenou. Teprve potom se nahnu v sedě nad jednu nohu, na které mám položenou jednu ruku a druhou si obratně rozvazuju nátepník. Holenice jsem už mezitím nějak záhadně sundal. Je to opravdu doba, co jsem tě neviděl... Co se tu vlastně dělo? Pamatuji si, že město bývalo opuštěné, ale takhle prázdné? Zřejmě jste se tu nenudili. Sundám jeden z nátepníků a opakuji proces s druhým, občas zvedajíc hlavu, jak čekám na odpověď.

Rhox - 17. června 2007 21:18

Před domem Koukám na tu rychlost jakou se všechno semlelo jak na mě ten zakrslej trpaslík má nějaký narážky na tak jediné co dělám je že zatnu pěst do toho je narážka jako by jsem byl dítě na mě a stoupne si mezi mě a trpaslíka ta holka která mi fakt nesedla... A má pravačka která se už velmi silně chvěla sáhla akorát po těch pevných velnkovních dveřích kterými silně mrštila a dívku dveře udeřili do celého těla možná i hlavy a aby toho nebylo málo ta slečna svou setrvačnou silou spadla aj na toho namyšleného trpaslíka... To že dvěře při nárazu křupli a klika od nich mi zůstala v ruce je vedlejší fakt... Ale jakmile jsem toho vše udělal tak jsem hned otevřel dveře a velice hrubim a káravim hlasem jsem jim řekl... Mě tady nebude nikdo řikat co mám a co nemám dělat!!!! Nemysli si že když vám všem vládně ženská že budu tady poslouchat každou ženskou... Jestli tohle nemáš v plánu akceptovat tak se otoč a vypadni vodsaď!!! Z nevrlehé hlasu se po chvíli změnil až řev který se vyrovná hordě horských barbarů... Pokud byli okolo někde v blískosti tak 100m nejaké děti tak jim to opravdu nebylo příjemné asi měli plé kalhoty... Po těchto slovech zanova zavřu dveře a jdu si lehnout do odděleného pokoje...Tak takhle ne... Já tady vlastně vůbec bejt nemusim... Ať si ta bohyně třeba stoupne na hlavu nebo chrlí oheň či vrhá blesky tak já nebudu tancovat tak jak ona píská!!!! Projde mi hlavou a zabouchnu za sebou dveře ve jednom z oddelených pokojů... Zde si odložím meč a posadím se na židli pžed dveře kdyby náhodou někdo znich chtěl přijít... Sedím tam na židli roztažené nohy a před sebou mám zabodnutý svůj zdobený meč...

Gurin Thunderk - 18. června 2007 13:24

Sundám ze sebe elfku levačkou a postavím se na nohy. Spražím ženu pohledem. Co si o sobě myslíš maličká ?? Že tady budeš rozkazovat ??!! S tímhle musím souhlasit s panem Kopcem...nebo jak to se sakra jmenuje. Zakroutím hlavou nad ženinou arogancí a nad barbarovým malým mozkem. Sice nevím jak je starý, ale rozumu moc nepobral. A nikdo netvrdil, že jsem nejsilnější !! Já tvrdím že jsem NEJLEPŠÍ !! Síla nemá se schopnostma zabíjet moc společnýho, nádhero !! Prohodím směrem k elfce. Nejdu dovnitř do domu, ale počkám venku. Odejdu kousek opodál abych nikomu nezavazel a aby mě nikdo neotravoval. Vytasím sekery a začnu s nimi cvičit. Při každém pohybu se runy na sekerách matně rozzáří. Hmmm...potřebuju... Pak koutkem oka zahlídnu velice robustní houbu.Ani se neumí ovládat...nevychovanec ! Pomyslím opět na barbara a zasměji se. Kdysi jsem se choval podobně. Houba je docela vysoká. O něco málo menší než já. Napřáhnu se se pravačkou k úderu. Než udeřím, hlavou mi prolítne vlna bolesti. Tak rychlá a tak silná, že se mi podlomí kolena. V hlavě slyším hlasy. Tiché, jemné hlasy. Šeptají jen jedno jméno... Alderon Irex.... Myšlenky na bývalá dobrudružství jsou teď víc než patrné. Najednou hlasy ztichly. Pomalu se zvednu na nohy. Před očima mám jenom jeden obraz. Obraz Alderona Irexe. Jednoho z nejmocnejších čarodějů co kdy Lukara spatřila. V oku se mi zaleskne nějaká vlhká voda nebo co. Rychle to setřu a zatnu pěsti. Jedno tvrdou, přesnou ranou urvu houbě klobouk. Já tě najdu příteli...jednou... S těmito myšlenkami se vrátím zpět do baráku najít si něco na spaní.

Raznak Kwertamakil - 19. června 2007 13:04

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro V domku Jen opravdu málo lidí nás má za nesmrtelné.. My už jsme viděli umírat příliš mnoho svých přátel..povzdechnu si. Příliš mnoho.. Ano, je to už dlouho..dobrých pár let..přikývnu. Pár let, za které jsem se z obyčejné vojandy vypracovala na poddůstojníka královniny stráže.. Ani nevím, co se stalo, žiju v paláci, takže o věcech venku nemám přehled. Mám pocit, že lidi zahnalo něco víc než strach, hlad a bída..než hrozící zima..krčím rameny Mnohem víc.. A co se děje tam venku? Kam vůbec putujete, kromě vysvobozování z arén?zeptámse se zájmem.

Raznak Kwertamakil - 19. června 2007 13:24

Událost ještě před domkem Dvéře mě zasáhnout plnou silou. S vyraženým dechem odletím na mrňouse, od něj mírně odražena udělám kotoul a postavím se, nevšímajíc si pálivé bolesti žeber. D´org...za tohle zaplatí.. napadnout stráž.. Tou už nejsi.. Ehm.. Už mlčím.. Za tohle zaplatí tak draze, jak jen to půjde..z očí mi šlehájí blesky a propalují oba válečníky. Možná nám vládne ženská a možná mě nehodláš poslouchat, koneckonců s tím jsem ani nepočítala, ale jdu s vámi a ty se s tím budeš muset smířit..zaqsyčím rozzuřeně a jeden plamenný pohled vrhnu pak i na zakrslíka. NEjsi nejlepší.. Taky jsem začínala v aréně, není to nic neobvyklého.. Jen nutnost přežít. myslela jsem, že budeš normální, ale ty jsi stejně arogantní jako tví mrňaví druhové, prcku! s těmito slovy konečně opustím společnost a odcházím za Samraelem a vcelku očekávám i sekeru do zad za toho prcka. Smrad malej..

Gurin Thunderk - 19. června 2007 14:26

V domě Vyelzu nahoru do pokoje a zaprsáknu za sebou dveřma. Ahhh trochu si odpočinu a budu v pohodě... Prohdím tak pro sebe a lehnu si na postel. Rukou si mnu moje hnědé zdobené vousy. Hmmm tahle výprava bude docela zajimavá...už se těším až té elfce a barbarovi zhodím ze ksichtu úsměv...moc moc se na to těším... Usměji se a zavřu oči. Po pár chvílích je otevřu, a uleknutím sebou žuchnu z postele. Předemnou se vznáší Alderon Irex. Už od prvního pohledu je vidět, že ho něco trápí. Kde ses tu...sakra...vzal ?? Vypadne mi z pusy jakoby automaticky. Gurine...můj starý příteli...rád tě zase vidím...musím tě o něco....... Kouzelník sice otvírá pusu, ale nic z ní nevychází. .......pak mě vyhledáš...a pamatuj si.... Zase nic. ....Nechť tě provází Bohové..... Co ?! CO ?! CO !!!?? Zařvu skoro až hystericky k vznášejícímu se kouzelníkovi. Popadne mě panika. Co mi to chtěl ?? Bylo to důležité ?? To si piš, že to bylo důležité... Řekne mi vnitřní hlas. Vytasím sekery. ZE MĚ SI NIKDO ROBIT BLÁZNY NEBUDE !!! Zahřmím a rozběhnu se proti němu. Vší silou seknu...a pak se probudím. Vytřeštím oči a posadím se na postely. Jsem vyčerpaný jakobych běžel šest dní maraton. Co se to sakra se mnou děje...? Zhluboka se nadechnu a nechám aby se moje svaly uvolnili. Opřu se o postel a ztěžka oddychuju. Pro dnešek končím...uff... S těmito myšlenkami a zmítán pocity si prohližím svoje sekery....

Grundlix Rudovous - 19. června 2007 16:42

Po celou dobu našeho příchodu před domky jen stojím stranou. Jen když se mě Gurin zeptal kod je ten muž Hora ukázal jsem na Rhoxe ale to Gurin už nevyděl, protože už k němu sám šel. Poslouchal jsem jejich rozhovorya když došlo na vládu žen, usmíval jsem se pod vousy při vzpomínce na klečícího Samraela. Ze smíchu mě vytrhla poznámky té elfky o arogantnosti mňavích druhů mého soukmenovce Gurina. Začal jsem supět a už jsem sahal po sekeře. V obličeji jsem byl rudý, jako když jsme prchali před těmi velkými vlky. A hned se mi vybavil obrázek obrovského vlka u mích nohou se sekerou v hlavě. Tucet šípů od temných elfů v jeho hřbetu byl vedlejší. Pomalu skloním již napřaženou sekeru a zastrčím jí zpět za opasek. Těchto slov budeš jednou litovat, to říkám já "arogantní mrňous". Řeknu s naprostou rozhodností a ledovým klidem na odcházející elfku. Potom se jen otočím a odejdu do domu kde je Rhox. Sice né moc inteligentní bytost, zato však pravý přítel. Vejdu do dveří a hned se leknu. Fuj tajxl to jsem se tě lekl. Na koho tu čekáš. Radši pojď spát kamaráde, zítra je taky den. Řeknu Rhoxovi za pochodui k jednomu z lůžek. Odstrojím se jen do spodek ( spodní lehké kalhoty ) a bílé lněné haleny a uložím se ke spánku. Zrak mi spočine na misce toho čím jsme si měl vypláchnout ránu po oku, podle mě to byla nějaká elfí pálenka. To se bude hodit, ráno si to musím do něčeho přelít. Řeknu si v duchu a pak už spím. Zdá se mi o událostech posledních třech dní. Měl jsem nejlepší bramboračku na světě v hostincy který už možná ani nestojí. Zmrzlíci mě zmrazili. S Rhoxem jsme se opili a porvali v jedné krčmě. Málem mě okradli. Pozmanil jsem mocného mága a proroctví. A navrch se mi rozplynuly všechny krásné iluze o elfech.

Rhox - 20. června 2007 17:11

V domku Sedím v místnosti a když přijde Grundlix tak jenom zvednu pohled od meče... Ty jediný jsi tady normální... S tebou s jedinym bych mohl počítat že by jsi to mohl pochopit!!! Kouknu se na něj a jeho slova jen vyslechnu a kývnu... Ještě chvíli sedím a vyčkávám co udělá Grundlix když zjistím že usnul a že mírně chrápe tak zjistim že to bude již ta správná chvíle... Dojdu ke dveřím od našeho pokoje které jsou zavřené a začnu do nich mečem pomalu a potichu vyrývat svou postavičku... Má charakterystické rysy je hrozně ošklivá... Od této postavyčky udělám šipku která směřuje pryč k dalšímu obrázku kde jsou dvěře za kterými je sluníčko a mráček... Nutno podotknout ře ošklivější obrázek nikdo nikdy nenamaloval ale trpaslík s Grundlixovým sděláním by to mohl tak po hodině rozluštit... Je ten čas oni mě budou akorát zdržovat a furt bych se snima jenom dohadoval... Pomalu otevřu dveře které s jemným zavrzáním zasebou hnedka zavřu a jdu potichu pryč z domku... Doufám že všichni již spí... Vejdu o patro níže a tam vlezu do jednoho pokoje který by měl být prázdný zde si otevřu okno a vylezu jím... asadím svůj rychlí krok a to co nejdále od domku směrem ven jak jsme se sem dostali... Budou tam stráže... Doufám že jim nebudu muset ublížit... Procházím ulicemi ve kterých není tolik lidí jako bylo před den... Nesnažím s enijak zakrývat že odcházím vypadalo by to až moc nápadně prostě jdu svým rázným krokem... Rozhlíží se všude kolem a čas od času se kouknu i za sebe abych věděl jestli mě někdo jako třeba Samrael nesleduje... Má cesta je jasná... A to dostat se z téhle díry když všichni spí...

Gurin Thunderk - 20. června 2007 21:32

V domku Uslyším kroky. Usměji se. Něco na tenhle styl jsem čekal. Ještě nevím kdo to je, ale pak uslyším silný nápor na podlahu. Buď je tady troll nebo se náš přítel vydal na půlnoční procházku...buď jak buď v podzemí jsou doma trpaslíci... Nemotorně vylezu z okna a žuchnu sebou na zem. Naštěstí to nebyla až taková rana, jakou jsem si představoval. Opráším se a vezmu to uličkou napravo. Probíhám různými zákoutími, uličkami a snažím se nedělat hluk. Občas sem tam udělám silnější hluk, ale to náš pan Hora lehce přehlídne spíš se dívá za sebe než do stran. Sice tam občas taky, ale tak moc. Tady... Pomyslím si a vylezu z uličky přímo před barbara. Taky ti nedá tohle kársný počasí spát ?? Zeptám se barbara a postavím se do postoje, že by semnou nepohnula ani tlupa trolů. Nevím kam máš namířeno...a nevím co máš v plánu. Nebudu předstírat, že mě to zajímá. Mám vlastní cíle. Ale jedno ti povím barbare... Okouknu ho od hlavy až k patě. ...připomínáš mi někoho, kdo se mi jednu dobu moc zamlouval...mě. Odplivnu si a usměji se. Odhalím svůj úsměv, na trpaslíka, dost bílích zubů. Ale půjdu s tebou. Mám své důvody. Tak Zaprvé: Určitě narazíš na pár sviňuch ! A neznám nikoho kdoby proti nim nepotřeboval občas pomocnou sekeru. Zadruhé: Docela ti fandím. Seš správnej šílenec a to se mi líbí. Zatřetí: Strávil jsem dost dlouho v aréně, a chu odtud vypadnout co NEJrychleji to jen půjde. A to je právě teď. A Začtvrté: Podám mu moji velkou mohutnou ruku. Začtvrté mě vezmeš hned teď s sebou nebo tě běžím naprášit naší pochybné skupině ! Tak co ty na to ?? Dodám s úsměvem a čekám na barbarovu reakci...

Rhox - 20. června 2007 22:25

Hluboká noc ve vedlejší uličce JDu si svou cestou a ten malý stínek co se mi hodlal postavit do cesty tam přímo skočil jako bych to tušil.. a okamžitě začal mluvit... Trpaslík.. na to nejde nic říct koukám na něj a pak se mi začne docela zamlouvat ale jak se mě pokusí vydírat tak se jenom zasměju... Ty se mě už výbec nepokoušej vydírat... Nebo tě strčíme zpátky tam odkud jsi přišel je ti to jasný??? Takže si klidně za ostatním autíkej jim to říct ale než se vyhrabou tak já tady už nebudu... Kouknu na něj se své vejšky a na mé tváři je vidět že mu fakt zbyde jediná možnost a to říct normálni stylem jestli by snim nemohl jít a nebo se vratit za ostatníma... Zkus se zeptat normálně a možná si to rozmyslim... Projdu kolem krpaslíka jako by tam nebyl a jdu dál svým krokem... Třeba mu to dojde že vydírat někoho jako jsem já se nevyplácí... Musim odsud zmizet a to co nejdřív je to strašný...

Pán Jeskyně - 21. června 2007 01:00

Noc Možná se to zdá podivné, ale i zde v podzemí existuje den a noc, i když jsou časově téměř převrácené oproti světu venku. Každopádně krystaly a houby září ve dvanáctihodinových cyklech. A tak jak se snesla tma, snesl se za tichých zvuků Salenovy loutny i spánek na členy družiny, ať už staré známé, či nově příchozí. Uprostřed noci se ale z hlavního domku odloupla postava, zanedlouho následovaná malým stínem a tak se stalo, že prchající Rhox byl zastaven v útěku... Ostatní ale spí jako zabití, možná až na pár výjimek...

Samrael - 21. června 2007 01:12

soukromá zpráva od Samrael pro Domek stranou Povzdecchnu si po Raznak a sundám si konečně druhý nátepník. Pak následují ramení chrániče s jednoduchými přeskami a opasek. Nakonec se zbavím i košile se třemi kostěnými knoflíky a jen ve volných kalhotech se natáhnu na postel. Do této doby jsem nepromluvil. Pak se zvednu na jednom lokti a znovu promluvím. Postavu naproti mně si prohlížím s neskrývaným zájmem. Půjdeš spát v tomhle všem? Zahrnu gestem volné ruky všechno vybavení, co má drowka na sobě. My je zvláštní výraz. Ve skutečnosti je to vlastně všechno na něm. Ostatní jsou tu jenom do počtu a kvůli proroctví a já jim dělám průvodce. Jdeme do Údolí Divů. Ano vím, že je nepřístupné, ale on, ten barbar bude schopen ho znovu otevřít. Co ještě neví je, že tím rozpoutá strašlivou válku, ale vše se naplní, jak bylo řečeno... Často mě to tíží, že jsem mu vlastně nikdy nevyjevil celou pravdu a od začátku ho směřoval k naplnění bez jeho vlastního rozhodnutí... Ještě jednou si lehce povzdechnu, ale tentokráte téměř neslyšně. Na ulici se mezitím ozvou těžké kroky, které můj sluch zachytí naprosto dokonale, ale jen nad tím mávnu rukou.

Gurin Thunderk - 21. června 2007 06:51

Ve městě Potřepu hlavou. To byla sranda ty idiote !! Myslel jsem to ze srandy !! Zařvu na barbara. Myslel jsem si, že když už nejseš nejchytřejší tak seš aspoň rozumnej !! Vyhrožovat trpaslíkovi se taky nevyplácí, ty vylízaná palice bez mozku !! Vytasím sekery a postavím se do bojového postoje. Jestli neumíš nic jinýho než mlít pantem o tom jakej seš válečník, tak už radši táhni !! Protože mě by tam zpátky neodtáhhlo ani třicet divokých draků !! Odplivnu si na zem. Snad to není úplnej idiot.... Takže se zeptám ještě jednou...Bereš mě s sebou ?? Zařvu na něj halsem připomínajícím malou vychřici. Jsem připravený na jakýkoliv útok nebo narážku. Nenech se zmrzačit hochu...... Pomyslím si upřímně na namyšleného barbara...

Raznak Kwertamakil - 21. června 2007 14:07

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Domek Samozřejmě, že ne..pousměju se. Nejdřív jsem si tě chtěla poslechnout.. Pak se pomalu taky začnu odzbrojovat, sundám si lehké brnění přes koženou halenu, náholeníky a podobnou havěť. Nakonec tam sedím jen v jednoduchém koženém loveckém obleku. všechno ostatní se všelijak povaluje po vedlejší židli, včetně vysokých bot (ty jsou samozřejmě pod ní). To je špatné, zrovna se mi zdálo, že právě on je nejméně schopný spolupracovat.. Ale teď jsem i ráda, že půjdu s vámi. Ať už si o mně jako o drowce, myslí kdo chce, co chce..usmívám se a chystám se zalehnout, když mne vyruší jakýsi hlahol zvenčí. Mám takový pocit, že pan "hora" chce právě vzít roha.. nepůjdem se kouknout? zakřením se a připnu si jen opasek s katanou. Aspoň se protáhnu, potím se v tom zbytečném brnění už dost dlouho.. Ale zase mi zachránilo žebra, když se mne pokusil utlouct těma dveřma..

Rhox - 21. června 2007 14:22

Na ulici Když odcházim od trpaslíka tak uslyšim vytažení seker z pochvy a jdu dál svým klidným ledovým krokem... Bránit ti v týhle noční procházce nebudu... A vidiš že se umíš zeptat i slušně ale jestli mi budeš ještě jednou nadávat tak mi věř že jsem horší než draci... Drak si tě nejdřív aspoň prohlídne a máš reálnou šanci že tě třeba ušetří když je to moudrej drak... aby se o něm mluvilo jako o krutym drakovi kterej nemilosrdně vraždí... ale já... Já nenechávam nikoho... Nechám aby přítmí dodělalo tu atmosféru kterou jsem k těm slovům potřeboval a pak jdu dál a vydám se směrem k budově kde měla nocleh královna... Když půjdu s ostatním atak na mě ušijou nějakou boudu to neni dobrý... Tady nemůžu nikomu věřit a tahat do toho chudáka Grundlixe nechci ještě by mohl přijít o druhé oko... On je lepší živý než li mrtvý... Nu dobrá jdeme za královnou a doufejme že mi řekne kde ten meč leží jinak mě už tady v tom městě a ani v jinym neuviděj... Já jsem se nežádal o tohle břemeno... a že si mě vybrala ta nahoře tak za to taky nemůžu... SAKRA!!! Ukončim svou myšlenku tím že si vduchu zakleju a v tu chvíli jsem již kousek od budovi královniny... Snad tomu trpošovi dojde že by mohl jít taky... Třeba mu bude něco chtít královna... No je hluboká noc takže tady budou určitě stráže a ona mě neuvidí zrovna ráda... Jak jí to sakra vysvětlim že jdu zrovna teď kní... JO už vim... řeknu jí to prostě tak jak to je...Pronesu rozhoduplně a vydám se směrem ke vchodu kde jistě stojí stráže...

Gurin Thunderk - 21. června 2007 15:35

Ve městečku Tak tupýho barbara jsem dlouho neviděl... Pomyslím si a nechám barbara odejít do šera a dál. Zandám sekery. Co TY můžeš vědět o dracích človíčku...já je slyšel...já...já je viděl...já...........já je zabíjel.... Zatřepu hlavou. Začínám být sentimentální. Pohladím si vousy. Co teď ?? Jít za barbarem se mi nechce. Nikoho se přece nebudu doprošovat. Nikoho. Chvíli dumám nad tím co dál a pak mě to trkne. Co takhle trošku si smlsnout na té co mě tak dlouho pila krev ?? Na namyšlený královně !! Vytasím sekery a nežně je políbím. Dneska se vyřádíme... Promluvím k nim jakobych mluvil k milence. Podívám se jakoby někam do dálky. Je načase někoho zmasit... Sevřu pevněji topůrka a vydám se směrem k paláci...

Samrael - 21. června 2007 23:53
	soukromá zpráva od Samrael pro V domku Když se Raznak chystá prostě jít spát, poklesen mi nálada. Pak se ale zmíní o barbarovi. No původně jsem to chtěl nechat plavat, ale když o tom tak mluvíš... Spěšně se posadím a na nahou hruď si upnu dva křížené pásy se závěsy na všechny moje zbraně a na ruku upnu malý samostříl. Asi ho radši půjdeme zkontrolovat...

Salen - 23. června 2007 01:04
	Jelikož Rhox, ačkoliv se o to velmi snažil, prostě nedokáže pohybovat se zcela tiše, nebyl trpaslík Gurin zdaleka jediný, koho barbarovy kroky ( a kupodivu nejen ty ) probudily. Nedal jsem to ale znát a dělal, že spím, dokud se ti dva nezačali hádat a hádajíc se nevyšli ven.

Salen - 23. června 2007 01:09

soukromá zpráva od Salen pro Venku jsem, našlapujíc tak tiše, že snad ani místní, natož ti dva přede mnou, by mě neslyšeli a využívaje terénních nerovností a stínu u zdí budov, chvíli dvojici tiše a ze strategického odstupu sledoval. Až na cestu, vedoucí k paláci. Zde jsem se otočil a běžel celou cestu, až k domku, kam odešel spát Samrael. Vím, žalovat se nemá, zde však tuším zradu a nepříjemnosti. A to se hlásit musí. Obzvláště pak Samraelovi, který se zde vyzná.

Grundlix Rudovous - 25. června 2007 23:07
	Od doby co jsem usnul se nic nestalo. Akorád se mi na chviličku zdálo, místo o hostinci na Křižovatce, kde spokojeně dýmám z fajfky, o nějakých myších které strašně škrábaly. Jako by snad chtěli rozškrábat všechno na světě. Neklidný sen o velkých škrábajících hlodavcích se vytratil, přetočím se na druhý bok a za okamžik jsem zpět v hosinci.

Pán Jeskyně - 02. července 2007 00:55
	Vzhledem k poslednímu editorialu dávám hlášení ještě sem: Jeskyně se pozastavuje po dobu letních prázdnin. Těším se na její pokračování poté... Doufám, že za to dostanu od modrého hada pochvalu :-)

Údržbář (administrátor) - 01. září 2007 14:26
	vytaženo z dopadu

Pán Jeskyně - 04. září 2007 19:14
	OUKEJ! ČEKÁM NEJDÉLE DO KONCE PŘÍŠTÍHO TÝDNE... PAK SE ZAČNE HRÁT I BEZ TĚCH, CO TU NEJSOU... BEZTAK VĚTŠINA Z VÁS SPÍ... A PAK TO ZASE NĚJAK ZAONAČÍM....

Raznak Kwertamakil - 05. září 2007 12:36

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Domek Souhlasím..pokývnu hlavou. Koneckonců...Dělají takový bordel, že se stejně nedá spát..Jdeme! se zhoupnutím se zvednu z lůžka, ponechám ležení veškeré chrániče na hromadě, snad kromě zbraní. Pláštěm hromadu zakryji a pouze v haleně bez rukávů, úzkých nohavicích končících v kozačkách a s katanou na zádech, dýkami u pasu, počkám na Samraela. Pak postrčením tiše otevřu dveře a temnými uličkami zamířím k hádajícím se druhům.

Pán Jeskyně - 18. září 2007 11:20
	Dobrá tedy tímto se pozastavují postavy: Grundlix Rudovous Clizzy Mirion Nostres Harektan 2. ??? Během dneška přidělám další pokračování.... Barbara sklamu, zatím ještě jeho hrdinská smrt není v plánu... Nemám náhradního barbara :-)

Pán Jeskyně - 26. září 2007 01:01

Domek Zde spí tito: Grundlix, Mirion, Nem, Harektan, Ivain... Samraelův domek Raznak a Samrael ještě ani nezamhouřili oka. Ví o barbarovi, ale téměř se rozhodli nechat to plavat, když doběhne Salen se zprávou o Rhoxově odchodu... Gurin se mezitím ztratil kdesi ve stínech mezi domy... Clizzy Kouzlo sice bylo hodné tvého pána, ale po všech stránkách, takže ti způsobilo taky jistou dezorientaci přesunem a jiné obtíže, které dokonce i nemrtvým dokážou znepříjemnit neživot. Když ses konečně plně probral, zjistils, že jsi obklopen temnotou, vyplněnou jen bledým, namodralým svitem, které vychází z čehosi někde před tebou... Nemáš příliš dokonalý cit, ale kapající vodu jsi zaregistrovat dokázal...

Samrael - 26. září 2007 01:05

Domek stranou Zaslechnu lehké kroky směřující k domku. Snad je to někdo ze stráže... Co ten hromotluk provedl tentokrát... Nenamáhám se nějak obléct, nechám si jen kalhoty, ve kterých jsem a pro všechny případy, jak mě naučila zkušenost si vezmu do ruky delší šavli. Otevřu dveře a za nimi mě čeká překvapení... Vykoukne na mě Salenův obličej. Dveře rozevřu dokořán a skloním zbraň. Co se děje mistře barde? Snad nějaký problém? Nenapadá mě nic, než že jednoho z nás unesla horda pekelníků... Tohle je jedno z nejlépe strážených míst, která jsem za svůj život poznal... Můj hlas je odměřený, přirozeně dle pokročilé hodiny. Ale jak si nedávám pozor, chytá aristokratickou aroganci...

Samrael - 26. září 2007 01:13

Hlavní dům Osazenstvo hlavního domu probudí pozdě v noci šramot... Grundlixe kupříkladu ne, neboť ten je zvyklý a jeho sen o krysách mu také nepřidá, ale Nem a zřejmě Miriona ano. V pátrání po příčině si brzy všimnete, že chybí Ivain, Rhox a Gurin. Nenapadne vás nic jiného, než vzbudit Grundlixe a Harektana... Ivain Probudil ses uprostřed noci, aniž bys věděl, že za chvíli kvůli tobě vstanou všichni ostatní. Byl jsi velmi neklidný, tedy sešels ze svého pokoje, až pak sis uvědomil volající hlas... Netrvalo dlouho a po hlase jsi vyšel ven a kamsi mezi domy. Dokonce tvá vojenská ostražitost byla obroušena spánkem a sladkým zvukem toho ženského hlasu. A tam mezi domy, v téměř neponiknutelné temnotě se ti zjevila: Žena, drowka, možná spíše duch. Průsvitná a éterická, v jednoduché říze, volající tvé jméno. Netrvalo ti dlouho a probudil ses úplně. A také jsi ji poznal. Její obří socha totiž zdobí střed tohoto města... Pojď blíž člověče. Musím ti sdělit tvou část proroctví. Pojď blíž a dozvíš se, co je všem skryto... Máš svůj úděl... Její hlas je příjemný, velice ženský a protahuje samohlásky, jako by byla jen ozvěnou meluzíny v komíně...

Rhox - 26. září 2007 22:04

Před budovou Došel jsem sž k velkým masivním dveřím které byli jistě zavřené... Celý ujištěný tím že si promluvím s královnou jdu a zrychluje se mi puls.. Dýchám rychleji.. a v hlavě se mi to začíná znova motat... Ale vždyť je fakt pozdě... tady mě nemaj rádi stráže co si o tom mám sakra myslet když jí to řeknu tak mě nechá vyvést a to by musela téct krev... no jak to vyřešíš??? Rhoxi tohle by jsi měl vědět... Ani nedomyslím myšlenku a již jsem před jednim strážným který na mě sice kouká nahoru ale stále drží svou pýchu velice nahoře a jsem tím až zaskočen... Koukám na něj a on na mě a čká co ze mě vypadne... narychlo domíšlím co řeknu... v mém obličeji je vidět trochu nejistita... už už se to hodlá ten temný elf zneužít ale v mé tváři se oběví nepříjemný výraz jako by se ve mě zase probudil divokej medvěd a jenom se rychlim pohybem k němu klonim a přímo do očí asi tak ze vzdálenosti 10coulů mu tak nějak důranym hlasem řeknu.. Na co civíš!!! A štouchnu mu do hrudníku svím svalnatým ukazováčkem... Pak se jen otočim a raději odejdu... Tak tohle jsi nedomyslel Rhoxi potřeboval jsi více času... zase tělo pracovalo rychlejc jak mozek... No to je jedno... Temnej elf se tam zvedá ze země po mém šťouchnutí a já raději mizím mezi domky... Namířím si to zase zpátky do domku za ostatnímu... Jo jsi neklidný to jsi nikdy nebyl... Měl by jsi se vyspat... Udělalo by ti to dobře... I když vydržíš jít několik týdnů v kuse to víme ale měl by jsi jít spát.... Říkají mi nějaké vnitřní hlasy a tak si to namířím zpátky ke své postely a pokud mě cetou něco nerozladí tak zalehnu do postele tak jak jsem a meč zabodnu vedle sebe... Přičemž nastolim *dračí spánek... Otočím se na bok a namíčím hlavu směrem ke dveřím takže to vypadá jako bych koukal přímo na ně!!! MH: Možná se potkám s probuzenými ve dveřích takže tato část vypadne... Takže nějak řeknete že jste mě potkali a nebo jsme se minuly... Dyštak dopíšu ten konec jinak když se potkáme :) *(pro ty co nevědí je to spánek s otevčenejma očima... viz třeba pán prstenů gandalf tak spal... Ale tohle s epřisuzuje assasinům, warriorům a jiným strážcům či vrahům)

Salen - 26. září 2007 22:38

Samraelův domek Nemaje ani zdání, že mezitím se už Rhox zase vrátil, nedbám arogance v Samraelových slovech ani zbraně, kterou právě sklonil a vejdu dovnitř. Jsem si vědom, že je už nejspíš hodně hodin, ale dle mého se na obzoru rýsují značné problémy, které je třeba ihned řešit. "Omlouvám se, Samraeli, že ruším v pokročilou noční dobu, leč dle mého názoru je třeba rychlého jednání." Začnu....a pokračuji. "Náš milý barbar Rhox se zřejmě rozhodl dnes v noci si ještě promluvit s vládkyní. Tuším, že na obzoru se rýsují značné problémy, neboť nebyl sám, kdo odešel.........Byl s ním také jeden z trpaslíků. Ten nový......Gurin, nebo tak nějak se jmenuje." A tím považují své oznámení o situaci za ukončené.

Raznak Kwertamakil - 27. září 2007 20:45

Domek Při zvuku kroků povytáhnu obočí. Že by se už pohádali dostatečně a šli spát? váhám podmračeně a zamířím ke dveřím, stejně tak Samrael. Avšak kroky nemíří kolem nás, nýbrž přímo k nám. Sam otevře - a tam stojí bard Salen. Co ten tu dělá? Co se stalo? Co..že??!! upadne mi čelist, když Salen vyjeví neblahou novinu. On se snad zbláznil! A ten trpaslík...jak si vůbec může usmyslet se před Vládkyní ještě ukázat! Můžou přijít o víc, než o život..zeptám se nevěřícně a vrtím hlavou. Ohlédnu se na Samraela. Tohle vypadá na záchrannou výpravu.. Znáš naši vládkyni. A povahu národa, nenávidět prcky.. Při Elune, nevím, jak tohle dopadne..vznesu němou prosbu, aby dobře. Co uděláme? Pokusíme se je zastavit?

Samrael - 01. října 2007 23:02

Domek Při Shillien to jsou hlupáci... Ne muži Hoře se nic nestane, ale ten, kterého jsme dostali z arény by mohl přijít k úhonně... Vyrážíme ven... Kouknu na Raznak, pak zpátky na Salena. Mistře barde, nevím, jestli tu budete co platný, nejspíše byste se měl jít vyspat... Tohle je vnitřní záležitost, kterou bchom měli řešit já a Raznak, jakýkoli nedrow by mohl situaci komplikovat... Odejdu ode dveří a seberu svoje vázání na meče. Soukám se do jednotlivých řemenů a houknu přitom na Raznak, aby si vzala nějakou zbraň. Víc se ale nestrojím, jen si vezmu dvě soubojové šavle a vyrazím ven, přibližně směrem, o kterém mluvil Salen...

Raznak Kwertamakil - 02. října 2007 20:05

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Domek přikývnu. Přesně o tom mluvím...přehodím si přes rameno bandalír s katanou, za opasek dám kudly, luk nechám ležet, jak je, a vyrazím za Samem. Můžeme jít..utrousím a v duchu hodně sprostě nadávám na pajzla z arény, proč zrovna tenhle blbec musí.. jakmile jsme víceméně venku, zanadávám znovu, tentokrát proto, že jsem si blbec já nevzala ten plášť, protože je docela kosa. Začínám choulostivět.. Pospíchám za samem. Každá vteřina je drahá..

Salen - 02. října 2007 22:41

Domek Samraela a pak domek kde spějí ostatní Chtěl jsem zprvu něco namítat. Se zbraní jsem pčece už docela dobrý a ten meč co mám mi v boji hodně pomáhá. Ale Samrael a Raznak se přichystali během několika málo minut a než jsem stačil colkoliv říct, opustili svůj dům zanechávaje mě tu samotného s nevyřšenými slovy takřka na jazyku. Co naplat. Vnitřní záležitost je holt vnitřní záležitost. Spolknu tedy poslušně své námitky a otázky a vyjdu opět na ulici. Zde nepříliš ochotně stočím své kroky k domku, kde zbytek družiny dosud tvrdě spí. Ač nerad, jsem pevně odhodlán opravdu se pokusit znovu usnout. Vejdu. Nepřiznávám si to, ale opravdu jsem po předchozích událostech unaven. Vlastně už takřka spím za pochodu. Příliš se tedy uvnitř nerozhlížím, dojdu ke svým věcem a svému provizornímu lůžku.......a, odhazujíc v dáli veškerou nechuť k Samraelem doporučenému spánu, sladtně vrníc v polospánku se zavrtám pod teplou přikrývku. V mžiku tvrdě spím, tisknouc k sobě loutnu v láskyplném objetí. Tiše, sladce oddechujíc, jako malé děcko, tisknoucí k sobě ve spánku svého oblíbeného medvídka.

Pán Jeskyně - 03. října 2007 20:51
	Zpráva pro: Clizzy, Nem, Gurin, Harektan a Mirion: Kdo nenapíše do pátku, letí... Nemám na vás náladu, promiňte :-)

Grundlix Rudovous - 03. října 2007 23:09

Probudím se z krásného snu, kupodivu mám asi vyspáno. Protáhnu se a jdu se podívat jak jsou na tom ostatní. Cestou ke dveřím si všimnu něčeho jiného. Na dveřích bylo jakési umělecké dílko, které tu předtím nebylo. Hmmm velká postava s kopím? A dveře se sluncem. Vždyť tady žádné slunce není. Musel to nakreslit někdo cizí. Někdo s kopím, někdo veliký, někdo...Jako Rhox, ale kdo tu má kopí a proč jím míří na ty dveře. To nechápu. Přemýšlím nad odkazem pro budoucí generace a teprve mi dochází proč o tom bloumám. No co jdu se mrknout za Rhoxem jestli ještě spí. Dojdu an místo kde by podle mích informací měl spát, ale kde nic tu nic barbar tu není. Kam jen ten velkej chla..... Zeptám se v duchu a hned mi to docvakne. Žádné kopí, to určitě byla šipka a ty dveře se sluncem? Že yb nějaký východ nahoru na světlo. Začnu trochu panikařit a pro jistotu prošmejdím (pěkně odspodu) celý domek, ale náš obřík tu není. Vyběhnu radši ještě před domek a rozhlížím se. Jediné co vidím je nějaký procházející elf. Prosím vás neprošel tudy takový vysoký barbar? Zeptám se elfa který je asi o dvě a půl hlavy vyšší jak já. Ten si mě důkladně (až moc důkladně) prohlédne od shora dolu a odspoda nahoru. Potom nahodí takový ten nafoukaný výraz a s citoslovcem css, vyhodí nos nahoru až si málem vypíchlo oko, na patě se otočil a odkráčel si to pryč. A já si myslel že elfové jsou vlídní, hodní atd, prdlajz. Táta měl pravdu. Nafoukaní ňoumové co každým trpaslíkem opovrhují. Právě si u mě národ elfů velmi pohoršil, ale zpět ke hledání obříka. Po vyčerpávající odpovědi pana Náfuky jsem vběhnul do domku a vzbudil Salena který se s úsměvem spokojených toulal kdesi v říši snů. Salene vstávej, vstávej! Rhox tu není a mam tucha že šel pryč. Myslim jako na povrch. Zarazím se. Mam tucha? Už mluvím jak děda a jeho přátelé. No co Uvažuju nad změnou mého slovníku. Určitě to je rozrušením.

Pán Jeskyně - 11. října 2007 23:16

Clizzy Šel jsi dál za světlem... Vábilo tě, nedalo se mu odolat... Jako motýl ses přiblížil plameni. Najednou se tvůj postup zastavil. Tvoje tělo necítí bolest, takže naostřená čepel, která ti vnikla do boku. Druhá do ramene, která projela lopatkou jako nůž máslem, tě také nijak nebolela. Potom se světlo záhadně přiblížilo... Neviděl jsi nic než světlo. Gurin Rázně sis vykračoval k paláci. Sekery o sebe třískaly, krvelačnost se ti zračila v očích. Najednou ti zády projela obrovská bolest... Poslední cos slyšel byl třeskot oceli a hlasité výkřiky. Mirion, Harektan, Nem Postupně jste se probudili. Nejdříve jste slyšeli jen šramot, potom pár výkřiků z ulice. Běželi jste probudit Grundlixe, už jste stáli u dveří, když se z úst Harektana ozvalo zachroptění a on najednou zmizel. Mirion s Nem se otočili, aby mohli čelit nepříteli, ale žádný se ve tmě nezjevil. Pá kroků do tmy, pak dvě tupé rány a oba byli sprovozeni ze světa... Grundlix Vstaneš, projdeš celý dům a Rhoxe nenajdeš. Ani sis ale nevšimneš, že ostatní také nejsou ve svých přikrývkách. Až kyž se začne Salen budit a chvíli jen tak leží, uvědomíš si co slyšíš, tedy spíš co neslyšíš... nepřirozené ticho.... Salen Budí tě Grundlix a mele cosi o Rhoxovi a povrchu. Pak ale na chvíli strne a ty si také uvědomíš, že je něco špatně, ale tvé rozespalé smysly ti odmítnou vysvětlit co... Rhox Rozhodneš se vrátit se. Cesta zpátky ale neubíhá tak rychle, jak jsi doufal. Trošku se zamotáš mezi domky a máš problémy najít cestu zpět. Dostaneš se konečně do té části, kde jsou domy opuštěné, ale všimneš si jedné nesrovnalosti. Před tebou je ulice ozářená těmi zvláštními kameny a ve světle těch kamenů si všimneš stop, dost zvláštních stop, jakés ještě neviděl. Ale co je zvláštnější, na zemi vedle stop najdeš jednu náušnici ale hlavně jeden drowský meč, takový, co používají stráže...

Rhox - 11. října 2007 23:48

Podivná situace okolo stop Jdu taknějak s myšlenkami na postel ale ztratím se motám s emezi domky a zjiš´tuji že jsou všechny stejné... párkrát jsme s ezastavil u domu a naštvaně jsou bouchl do zdi z které se sesipala omítka... takto jsem to udělal u dalších X baráků a pak jsem zjistil že chodím v kruhu... proto jsme se vydal jinudy a najednou jsem objevim tu záři... Je to hrozně příjemné světlo... hrozně mě láká ale když vidím stopy tak jako bych dostal facku se zase probudím z agónie a zbystřím a rozhlédnu se zastrany na stranu... Zdvihnu naušnici která je zašlápnutá divným tvarem boty či nohy do hlinité země... opodál ale leží i meč a vzpomenu si že jsem ho viděl u těch stráží co byli u brány a pak že ho měli i ostatní... Sakra co se tady děje tohle se asi nemělo stát!!! Asi si rozšíříš své pole zabíjení Rhoxi tohle jsi pod čepelí ještě bohužel neměl ale co neni může být... Vyndám meč z pochvy a pak promluvím tichým hlasem k němu... Proč už neumíš mluvit potřeboval bych někoho kdo by mi byl přítelem a i silným útočníkem a zároveň obráncem!!! Snad tě někdy někdo dokončí!!! zdvihnu hlavu od meče a vydám se již mírně vostřejším krokem po stopách přičemž se rozhlížím kolem sebe abych nebyl překvapen... Je čas to tady s někym zkoncovat!!! A vim že můj čas ještě nenadešel!!! Bojuj jako válečník abych ti mohl dát ochutnan svou čepel!!! říkám za chůze do všech směrů... V jednu chvíli se zašramotí něco na střeše a tak má blesková reakce se připraví na prví a konečnou ránu do nepřítele... Ale když udělám rychlejší pohym tak přišlápnu tomu nepříteli ocas a zjistím zě to je pěkně hnusná vypelichaná kočka s červenýma očim která s emi snažila prodrápnout mé kožené boty... a tak jen nasraně se napřáhnu druhou nohou a odkopnu jí někam dodáli do temnoty kde po chvíli slyším tupou ránu jako by něco narazilo do zdi a poté to spadlo na zem... Poté zase pevně uchopím meč a připravím se na že by na mě někde někdo mohl číhat... Je čas dát si trochu krve, můj meč má hlad... s těmito slovi se rozhlízím a pkračuji dále po stopách a z očí mi vyzařuje takový chtíč po boji kterého by se zalekl leckterý hrdý a udatný bojovník...

Salen - 12. října 2007 03:18

Ležím, zírám nechápavě a rozespale na trpaslíka a pokouším se probrat k plnému vědomí. Něco tu nehraje. Pokud se ostatní probudili před námi, kde tedy jsou? A.......proč je tu tak nepřirozeně ticho? A najednou přijde probuzení jako by mě polili. Vyskočím z postele tak rychle, že jsem Grundlixe málem povalil, což samo o sobě je, při trpaslíkových proporcích, dost výkon a začnu se oblékat. "Něco se stalo, Grundlixi. Něco ošklivého se stalo." Drmolím. Odložím opatrně loutnu na místo, kde se jí nemůže nic stát a spěšně popadnu svůj meč. "Pojď.....Možná nás bude třeba. Možná půjdou ještě zachránit." Ale to už vybíhám ven.

Pán Jeskyně - 16. října 2007 17:38

Rhox Světlo není nejlepší, ale pořád se v něm dá docela obstojně sotpovat. Když se občas skloníš, zjistíš, že jak jdeš dál jsou stopy podivně vlhké. Najednou zahneš prudce za roh do úzké uličky a srazíš se stínem. Silueta je snad dokonce o něco větší než ty, rozhodně je rozložitější a má něco, co snad může být ocas. Hlava spíše plazí a tělo sehnuté. Jaks do toho vrazil, něco dlouhého tomu vypadlo z ruky a tvor se teď pro to ohýbá. Do nosu tě udeřil silný pach rybiny, soli a železité vody.

Pán Jeskyně - 16. října 2007 17:41
	Salen, Grundlix Nikdo z vás si pořádně nevšiml krvavých stop na podlaze, dokud Salen nevyběhl ven a tam uklouzl po kaluži rudé tekutiny na kamenném prahu domku. Ztěžka dopadl na zadnici a přmo do očí se podíval Ivainově useknuté hlavě, která leží na ulici přímo před ním... Kdesi zprava se ozval podivně bublavý zvuk smíchaný se syčením a těžké pleskavé kroky...

Pán Jeskyně - 16. října 2007 17:47

Samrael, Raznak Oba drowové vyběhli z domku. Typickým, elfím lehkým krokem se rychle pustili ulicí, jako by se procházeli po měkkém koberci. Netrvalo dlouho a byla to Raznak, kdo oba zastavil. Něco je špatně, už jsme měli narazit na stráž... Bez dalších slov se vidali směrem, kterým mohl jít trpaslík, až najednou Samrael zastavil. Počkej! Tam vidíš to?! Za patou té zdi... Vzrušeným šeptem a prstem ukázal Raznak na třpytící se předmět, když přišli blíže, zjistili, že se dívají přímo na Gurinovu sekeru, ale jen jednu, opodál ležela druhá a ještě dál Gurinovo tělo... Oba se rozhodli jít prohlédnout tělo. Chvíli na něm sledovali známky smrti, oba sklonění, když na ně dopadl stín. Jakmile oba zvedli hlavy, spatřili skupinku tří jim velice dobře známých siluet Ještěřanů...

Rhox - 16. října 2007 19:30

Za ještěřanem Když jsme tak čel a dumal jsem co se tady děje a přitom koukal na všechny strany tak jsem očima přejel přez stím jako by nic a najednou dutá tupá rána jako když se srazí dvě skály... Chvilku jsem byl mimo že jsem si nevšiml ale když dopadl nějaký předmět na zem hned jsem pochopil že to neni normální a tak jsem zaostřil v šeru a všiml jsem si že to není člověk a ani nic podobného ale že ej to sližký a pěkně to smrdí po rybách který nemám zrovna moc rád! Sakra co to je??? Vždyť to má zbraň a elf to neni! Zab to Rhoxi tim nic nezkazíš!!! Meč který mám vruce se zabliští od modrého světla a jeho čepel je vedena s chyrurgicko přesností na nohy tý přerostlí ještěrky aby padla na zem a nohy ležely vedle ní... Na ty hnuse ochutnej mou čepel!!! pronesu vsteklím hlasem

Salen - 16. října 2007 23:47

V první chvíli jsem chtěl začít křičet. Hlavně, když jsem si uvěddomil, v důsledku spatření té hrůzné věci přímo před sebou, co bylo to mokré a červené po čem....a hůř....do čeho jsem spadl. Ale výkřik jakoby mi náhle uvízl ve staženém hrdle ahodlal mne zadusit, pokusím-li se vydat byť jediný hlásek. Jsem natolik zděšen......natolik ochromen čirou hrůzou, že, nevnímaje cokoliv a kohokoliv okolo.....aniž bych se pokusil zdvihnout na nohy, snažím se co nejrychleji dostat zpět.......do pomyslného bezpečí domku. Hrůzou z toho co jsem viděl.....co bych ještě mohl vidět, kdybych šel dál, se schoulím v rohu do klubíčka. Jako malé zvířátko, pokoušející se uniknout před něčím strašným tím, že se snaží udělat nepatrné, co nejnepatrnější..... neviditelné.

Salen - 16. října 2007 23:56

soukromá zpráva od Salen pro V mysli zmatené tou hrůzou vypluly na povrch vzpomínky na den, kdy jsem ztatil v lese něco více, než jen svého mistra. Teď vlastně nejsem zde, v opuištěném domku v podzemním království drowů, kde ještě nedávno klidně spala skupina dobrodruhů. Ne. Jsem zase mladičkým hochem ve zvolna potemňujícím lese. A opět na mě útočí vlci....trhají mne. Bráním se a opět slyším kus od sebe křik svého mistra. "Uteč Salene. Vem vše co zůstalo a uteč. Hned." A rád bych utekl, ale nemohu, jsem jako svázaný. Jakoby mé tělo ke mě nepatřilo. Ten strach. Ta hrůza při představě, jak můžu skončit. Ta hrůza......ta bezmoc. Ta samota.

Raznak Kwertamakil - 19. října 2007 09:19

V ulicích tady.. mi.. něco.. nesedí..rozhlížím se opatrně těsně poté, co zastavíme. Co nás zastavím. už dávno jsme měli někoho potkat, přeci tu musí být stráže..vrtím hlavou a pokouším se přijít na to, proč tu nikdo není. Chystám se vydat dál s nadějí, že snad budou oněco dál, když tu mě sam zastaví a ukáže na cosi třpytivého za rohem do temné uličky. zastavím se znovu a zaostřím na předmět - je to ostří. Gurin..vydechnu popojdu dál. tam leží druhá sekera a ještě dál tělo samotného pajzla. Dost ošklivě to schytal...Ale kdo by..a proč.. Která bytost by..zmlknu, když na nás dopadne stín. urychleně vzhlédnu, rovnou do tváří ještěřanů. A doprdele...ujede mi a rychlostí blesku tasím katanu. Já říkala, že mi tu něco nehraje..couvnu zády ke zdi. jestli tohle zvládnem, tak jsem královna drowů.. dva proti třem ještěřanům..i jeden dá zabrat.. S obavami se ohlédnu na vedle stojícího Samraela. Co tím sledují? Docela by mne zajímalo, kolik členů naší výpravy je ještě naživu.. Vsadím se, že jdou po nás..

Pán Jeskyně - 21. října 2007 00:34

Rhox Ještěrka je naštěstí dost překvapená. Když tvůj meč opíše oblouk, snad by ještě samým zmatkem chvíli stála, ale meč přesekl obě křivé nohy v kolenou a srazil ještěřana na zem do polohy ležmo. Ten vydal nepříjemně ostrý syčivý zvuk a začal klepat pahýly nohou... Za tebou se ale ozvaly pleskavé kroky. Po bleskové otočce sis všiml dalších dvou, ti ale mají na sobě viditelně kroužkové košile a v rukou jeden trojzubec, druhý velký meč, který si s velikostí tvého nezadá... V koutech Salenovi mysli Tvoje vědomí už neudrželo ten nápor a pohroužilo tě do stavu nebdění. Jsi znovu v tom samém lese. Slyšíš vytí vlka, slyšíš hlas svého mistra...

Samrael - 21. října 2007 00:42

V ulicích Taky by mě to zajímalo... Měli bysme rychle najít Rhoxe. Ozve se sykavý zvuk, jak vytrhnu obě čepele ze závěsů... Ale nejdřív se musíme postarat o tyhle panacharty... Boude z vás ragů na sykavý způsob... Mrknu na Raznak. Mám právě tolik času, abych čepelemi ukázal na jednoho na mé straně a rozeběhnu se proti pomalu se blížícím potvorám. Před předním se lehce odrazím, s vrutem se přenesu vzduchem těsně za ním a tnu po krku. Na druhé straně dopadnu hladce na jedno koleno a už vykrývám první bodnutí kostěné harpuny.

Grundlix Rudovous - 21. října 2007 21:49

Čerstvě probuzený Salen mě málem srazí k zemi, bere si všechny své věci a říká že mám jít, tak beru své věci a mířím za Salenem ven z domku. Salen najednou po něčem uklouzne a leží na zemi. To něco je krev a jestli se ptáte kde se vzala tak já se vsadím že patřila támhleté hlavě která leží vedle Salena. Ten obličej znám, ale moje paměť na jména jak on se jen... Z úvah mě vytrhne podivný smích. Trhnu sebou na pravo a sekera v pravé ruce je napřažená. Hnusná obluda která mi připomíná divnou ještěrku stojí podezřele blízko Salenovy a hádal byhc s že ta krev na čepeli jejího meče patřila již zmíněné hlavě. Ještěrka udělá krok k Salenovy, vyplazí rozeklaný jazyk, zasyčí a napřáhne se k osudné ráně. Tak to teda né. Řeknu si a s zuřivým pokřikem uáááááá vrhnu sekeru po obludě. Druhou si z levačky přehodím do pravé a jedním dlouhým skokem přiskočím k Salenovy připravený na nejhorší. ( A to, že se první sekerou netrefím.)

Rhox - 22. října 2007 22:15

Nad mrtvolou ještěřana jen co zaslechnu zasyšení zeštěřana obětuju mu tvou poslední ránu a to někam do pulky jeho hlavy která s velkým křupnutím praskne a její vrchní číst odlétne kamsi daleko... Už už chci otírat ze zbraně krev ale v tu chvíli uslyším kroky a otočím se meč mám směrem k zemi a stéká zněj slušný proud krve... Jsou velký ale to neni problém... Jsou dva ale to neni problém... Maj velký zbraně a dobrý zbroje ano to by už mohl být problém!!! Tady nebude nikdo kdo bude mít meč mojí velikosti... to by teda nešlo... Podívám se na ně a pak následovně na svůj meč ze kterého stéká krev a jakoby na mě meč sám promluvil jelikož krev již dotekla a malinké tlumené světlo se odrazilo od čepele... Je čas oživit si svoje mladý léta když jsem byl hodně rychlý!!! Dneska cítím že by to mělo jít!!§ Dva ještě nejsou problém 4 by byli problém... Zvednu svou sklopenou hlavu z meče a podívám se upřeně na ně můj hrudník pulzuje ve strhujícím tempu nádechů a jizvy na něm pruží jako nějaká pérka... Z mích úst se pak vyline řev pravého horského barbara a oči se mi tradyčne podlijí krvý!!! S stímto křikem udělám čtyři rychlé kroky a naznačim výskok který se ale změní ve skluk k jeho hodám tomu jak má ten velkej meč a vedu svou ránu od spoha vzhůru někde v půli jeho těla čepel vedu hezký rychlím taženým pohybem a když dokončím svůj mistrovský tak tak jen vycákne pár slziček krve a jen pohledem zkontroluju toho druhého a tak se raději přepzavím krýt se před jeho přerostlim sekáčkem na maso... Miluju pak cizí krve!!! Dneska taky zdechnou všechny ještěrky co tu nemaj co dělat!!! pronesu ostrým hlasem na ještěřana při jeho útoku na mě který se snažím vykrýt a připravit s erychle na protiútok který bude vedený přesně na ruku ve které drží sekeru!! Bude to hezká rána pokud vyjde při které bude slyšet jako by praskla někomu hodně silná guma prtože útok je vedený na jeho předloketní vazy které jsou teď hodně napnuté aby udrželi zbraň... Mohlo vy vycáknout dost krve která ve vzduchu opíše ladně svůj oblouk a pak s plesknutím dopadne na zem... PS: Pj promiň nějak jsem se rozvášnil v tom boji tak se nezlob prosim :D

Raznak Kwertamakil - 30. října 2007 12:34

Přikývnu. A varovat zbytek družiny.. Při zmínce o ragú se trochu pousměju a mrknutí opětuji. Tak na tohle budem potřebovat všechny ruce i nohy...sakra, proč jsem všechno nechala v domku na posteli..biju se v duchu do prázdné hlavy, jelikož na lůžku zůstalo ležet i moje brnění, zbyl mi jen zpevněný korzet mojí černé vesty. Do druhé ruky tasím pomocnou dýku. tak do toho.. vystartuji těsně po samovi a rozeženu se po zbývajícím, třetím ještěřanovi, přičemž si dávám bacha na záda. Překulím se, aby mne minula připravená harpuna, a, spoléhajíc na nedostatečnou mentalitu útočníků, prudce zespodu bodnu dýkou jemu do břicha a v další otočce se rozeženu po prostředním.

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2007 18:03

Rhox Jak se zdá, ještěřan s mečem byl pravděpodobně dobrý šermíř a nenechal se překvapit tvou fintou. Bohužel pro něj... Ukázkově trochu ustoupil a přeci jen a malinko kratším mečem kryl. Ale po způsobu šermířů a né barbarů. Čepele se po sobě svezly, až vylétla jiskra. Tvá rána se měla zastavit o protivníkovu záštitu, tam se ale spletl. Tvoje čepel utnula slabou záštitu s lehkostí kosy žnoucí trávu. Podobně lehce projela oběma předloktími a ještě špičkou otevřela hlubokou ránu na břiše zelenokožce. Přtom jsi mu nohama dojel až k těm jeho, což mělo za následek jeho převržení. To zase na druhou stranu zachránilo život tobě, když se hlavice trojzubce druhého z nich neškodně zabodla do zad prvního. Ten se ale zvrhnul přímo na tebe a špička čepele jeho meče jen o vlas minula tvůj rozkrok a neškodně se pak připlácla naplocho ke stehni. Nyní máš na svém těle tělo snad stejně velké a těžké, do nějž druhý protivník tlačí svou zbraň, s níž se snaží poranit i tebe. Paradoxně tě chrání rub kroužkové košile prvního, ale váha je pořádná...

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2007 18:08

Grundlix Skutečně ty zvuky patřily ještěrkám, které se velice brzy vynořily ze stínů. Jsou dvě, obě ozbrojené zahnutou a zubatou šavlí, která ani neodráží světlo jako kov. Obě dvě se vrhnou po Salenovi, ale jedna z nich sebou okamžitě trhne a je nárazem sekery sražena k zemi. Dostat zbraň ven nebude žádná hračka. Ta druhá se zatím otočila tak akorát na obranu a rychlí ústup před tvou zuřivě sebou mrskající sekerou... Salen Slyšíš vytí. Hlas mistra pomalu utichá, jak se zvedáš a dáváš se na bezhlavý útěk. Vlci jsou ale blízko, velice blízko. Najednou se však jejich vytí změní na hnusné syčení a lehký šum tlapek na pleskavé kroky a když se ohlédneš, spatříš za sebou čtyřnohé obludy s křivýma nohama, pleskajícíma po holé zemi...

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2007 18:13

Raznak, Samrael Jak se zdá, vaše dlouholetá známost má tuhé kořeny. Vaše práce je přesná, ladná a dokonalá. Souhra téměř bez chybičky. Samrael na poslední chvíli zachytí díky oběma zbraním ránu druhého z ještěřanů, ale to už Raznak zasazuje první přesný a snad i smrtící úder. Netrvá dlouho a než se harpuna vysmekne ze Samových šavlí, protivník utrpí přesnou ránu do zátylku, která ho pošle do svatých vod... Sam podá Kwertamakil Ruku, pomáhajíc jí udržet rovnováhu po akrobatickém kousku. V tu chvíli ale oba zvednete hlavu, když se městem rozezní první výkřik, hlas jistojistě patřící Rhoxovi není daleko od vás. Pak se ihned ale ozve další, o něco dál. Mohl by snad být trpaslíka, ale to není jisté...

Salen - 10. listopadu 2007 18:21

Snažím se uniknouž, ale kloužou mi nohy, jak jsem si podrážky předtím namočil do kaluže krve. Neschopen chvíli vstát, pokouším se utéci po čtyřech. Nakonec se mi přecejen podaří vstát.....ale ten tvor je rychlý. Rychlejší než já. Neuniknu mu. Skoro už cítím, jak se na mě vrhá. Sbírám tedy veškeré síly a pokouším se znovu o únik. Cítím přitom, ačkoliv to může být jen zdání, nyní nejsem schopen rozeznat zda to je skutečné, nebo ne, stále za sebou dech toho tvora. V poslední minutě, jako by mi ten zvuk snad mohl pomoci, slyším sám sebe křičet........než mš síly nadobro opustí a já se v mdlobách vyvolaných strachem a stresem prořitých posledních chvil sesunu k zemi vydán pravděpodobně tomu monstru na milost i nemilost.

Salen - 10. listopadu 2007 18:22
	soukromá zpráva od Salen pro Ve skutečnosti jsem vlastně křičel už delší dobu. A......stihl jsem se zdvihnout jen napůl a odlézt pár kroků od té kaluže krve, kde jsem předtím skončil.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2007 20:43

Folwerin - Úvod - Město Drowů Už je to sakra dávno, cos tyhle zdi naposledy opustil a rozhodl se nikdy se nevrátit... Ale přeci jenom, přeze všechny strachy a příkoří a ještě k tomu matriarchát, matka je pořád matka. Takže ses musel prostě vrátit. Není lehké zůstat tak dlouho bez rodiny a přátel. Už to může být snad den, cos našel starý vchod do tunelů a vrátil se do své otčiny. Něco ti na tom ale nesedělo... Na celém tom slavném návratu bylo něco děsně špatně... Došlo ti to až když jsi se dostal k branám města, které jako poslední přežilo poslední války a kam nakonec prchla i tvá matka. (popis v homepage) Jistě... na hradbách nikdo nestál... V celém tunleu jsi nenarazil na jedinou patrolu... A všude je hnusně ticho. Až když jsi procházel branou, došlo ti, co se asi děje: Mrtvá těla stráží, a třináct mrtvých slizáků (ještěřanů po drowsku) ti naprosto přesně vysvětlilo situaci. Netrvalo to příliš dlouho a zevnitř téměř opuštěného města se přihnal třeskot zbraní a potom výkřik. Ani drow, ani elf, ani slizák... Musel to být někdo jiný... A někdo, kdo má hrubý hlas, pořádné plíce a slušný vztek...

Rhox - 13. listopadu 2007 23:34

Boj s Ještěřany Můj útok byl překvapivý rychlý sice né tak přesný ale o to víc silnější o čemž svědří válející se zápestí na zemi kousek od mojí hlavy a těžce dodejchávající ještěřan na mé hrudi který je pěkně lepkavý či slizký podrobnostmi se nazabívám jelikož ten druhý co má trojzubec mu ho tlačí skrze záda do mého těla... ve své ruce furt pevně svírám meč a jenom těžce ale hluboce dýchám jako bych sbíral síli na nějaký velký manévr... Když ale ucítím a i uslyším jak trojzubec zlomil nějakou kost v těle již mrtvého ještěřana tuším že bude zle a ono opravdu není dobře jelikož hroz trojzubce mě začíná lehtat na žebrech a nebude to zrovna hezká jizva... Ale díky této jeho akci se ve mě nashromážděná síla už nenachá dlouho držet a zahledím se do očí toho toužícího ještěřana který furt tlečí trojzubec.. Jednou rukou chytnu trojzubec a snažím se ho jednou rukou vytáhnout z těla ještěřana a tím pádem i z lehké rány v mích žebrech... to má za následen že s eještěřan o trojzubec opřeještě více a na mém obličejí s eoběví křečovitý úsměv toho co jsem chtěl jelikož ještěřan je te´d plně zaměstnán tím aby mě přetlačil tak já mám volnou ruku s mečem který při mém švihnutí je schopen polochtat ječtěřanovi čéšky v kolenou (v kloubech co má na nohou).. Poté co máchnu po jeho nohách on přecijenom udělá poměrně rychlý krok stranou aby mi uhnul ale druhou nohou nestihne a ta přetne nádherně jeho šlachu která mu drží pravou nohu... Velikost rány není velká ale ten nezaměnitelný zvuk jako když přetrhnete hodně sinlnou gumu je pro barbara ke zbláznění jelkož ještěřan jde těžce do kolen a pořád se snaží tlačit na trojzubec... To mě ale už můj meč v ruce nezajímá a pomohu si i druhou rukou udržet trojzubec tak aby do mě nevnikl celý... Ještěřan se složil vedle mě a snaří se po mě sápat rukama na kterých má dost velké drápy... To já se už ale vysoukávám z pod těla na stranu abych byl od ještěřana dál a jsem opřen o koleno.. koukám na svá řebra ze kterých krev teče poměrně proudem... Olíznu si jí a pohlédnu na ještěřana který ještě nemá dost... S mocným zařvání po něm ještě tak nějak skočím s připravenou pravačkou která má tvar kamené pěsti a tvrdě mu bombarduje jeho již deformovaný obličej. Po první ráně jako by mi nevyhovovali to ře na něm spíše ležim a tak si mu přisednu na hrudník a začnu ho bombardovat střídave levačkou a pravačkou... Když ho mlátim a ještěřan se již nehýbe teprve si uvědomím je jeho obličej nemá již pevnost jakou měl a moje ruce jsou až po lokty od krve... Jeho hlava je těžce zdeformovaná a já výtězoslavně zařvu!!! Poté seberu meč a postavím se nad mrtvá těla... To že krev která mi vytéká ze žeber mi stekla již dokonce až na stehno to moc neřeším... Ale kochám se pohledem na zohyzděná těla a vydejchávam adrenalin z těla... Já tě varoval nemuselo to zajít tak daleko... Jako bych chtěl naznačit že nejsem tak krutý...

Raznak Kwertamakil - 14. listopadu 2007 12:42
	Boj S pomocí Sama se udržím na nohou a společnými silami porazíme ty tři slizáky. Povedlo se..usměju se zářivě, byť trochu unaveně. Slizáci dají zabrat.. Náhle se nad střechami domů rozlehne, snad vítězoslavný křik. Ohlédnu se na Sama. Rhox...a druhý. a Grundlix.. možná..máme je....pojď, musíme si pospíšit, kdo ví, kolik slizáků tu ještě je...popoženu Samraela a vyběhnu do uličky.

Grundlix Rudovous - 14. listopadu 2007 19:30

Má sekra kupodivu neminula a síla úderu srazila ještěřana na zem o stopu naspátek. Druhá potvora se tímto náhlým útokem zalekla a neví co dělat, jestli se bránit nebo utíkat pryč. Kdyby věděl že to byla náhoda a že téměř bojvat neumím asi by se její postoj změnil. To nesmím dopustit. Probleskne mi hlavou a je mi jasné že musím využít jejího strachu. Nepromýšlím další útok a insinkty válečníka zařvu ještě hlasitější a delší válečný pokřik a vyskočím do vzduchu, dobré dva kroky do výšky. Přeletím právě se kácejícího Salena a ve vzduchu chytnu sekeru nad hlavou obouruč a tnu kolmo dolů. Vystrašený ještěřan jen vodorovně nastaví svou šavli aby se kryl. To mu bylo jak říkáme mi trpaslíci " prd platný" Topůrko sekery narazilo na plochou stranu čepele a hlavice se zabodla do poloviny lebky ještěřana. Síla úderu a má váha způsobila že topůrko vytvářelo na čepel šavle čím dál větší tlak který by možná nevydržel ani Rhox takže ruka ještěřana povolila a sekera jela lebkou hloub a hloub. Zasekla se až o krční obratle, mezitím sem já už padal na zem za nestvůrou, instinktivně jsem zaseknutou sekeru pustil takže jsem neletěl vzduchem úplně pohlavě, ale dopad i řpes to nebyl příjemný. I tak jsem byl v tu ránu na nohou a s dýkou v ruce připraven čelit dalšímu útoku ještěřanů. Ohlédnu se rychle kolem dokola, všude bylo mrtvolné ticho. Uvědomil jsem si svůj zrychlený tep a něco teplého na obličeji. Trochu se mi dostalo do úst, železitá chuť svědčí o krvi nepřátel. S ošklivou grymasou v obličeji krev vyplyvnu a rukou si otři obličej. Takže mám přez tvář tři silnější krvavé šmouhy. Tep se mi trochu zklidnil a pořád nikdo nikde, asi tu další opravdu nebudou. Dojdu k jedné z nestvůr a chytnu sekeru a chci ji vyndat. Nečeký odpor mě dost zaskočil. Byla zaseknutá možná až příliž hluboko. kdyby jich tu bylo více s dýkou bych se asi neubránil. S mírným páčením získam opět obě sekery a zběžně je otři od krve. Všimnu si nehybně lečícího Salena, ve vzduchu je cítit krev. Dojdu k němu a zatřesu s ním. Nereaguje ,ale žije. Nikde nemá žádné zranění a zdá se mi že i dýchá. Kecnu si vedlě něj na zem a teprve teď mi pořádně dochází co se stalo, vše bylo tak rychlé. Málem jsem si začal trhat vousy při pomyšlení na ten šílený skok. Kdyby ten ještěřan jen nastavyl čepel proti mě byl bych teď už asi dávno mrtvý. Sám byhc se mu na ní napíchl a s mojí váhou byhc se vsadil že až po jílec. I v boji se musí myslet, to si musím zapamatovat a nedávat život všanc.

Samrael - 14. listopadu 2007 21:34
	Raznak, Sam Vybhnu ihned za Raznak, ale velice brzy jí zase zastavím. Počkej... Ten první výkřik vycházel odtamtud Ukáži rukou kamsi přes její levé rameno. Myslím, že to byl Rhox, asi ho ještě poznám, od posledně, kdy řval. Musíme za ním... On je ten důležitý, nezapomeň na to... Bez dalšího otálení se rozeběhnu směrem, kde tuším barbara, zbraně ani neschovávám...

Raznak Kwertamakil - 15. listopadu 2007 15:46
	Po boji Neurčitě pokrčím rameny. Je to možné.. podařilo se mi určit pouze ten druhý výkřik.. Vyběhnu za Samraelem, taktéž zbraně tasené. Jistěže je důležitý.. Každý je důležitější než pajzl..utrousí už výrazně tišeji, snad ani Sam to možná nezaslechl.

Folwerin - 15. listopadu 2007 16:13

Pomalu procházím branou města. Nebyl jsem tu již věky. Poznávám to tady a vzpomínám na život uvnitř hradeb. Ale něco mi tu nesedí. Připadá mi to tu zvláštní, nepřirozené, jiné než když jsem odcházel. Na chvíli se zastavím. Chci je vůbec vidět…? Zašklebím se. Urovnám si na zádech černý plášť, a opráším zbroj. Nadechnu se a vykročím kupředu… Tfuj… Co to sakra je…? Praští mě přez nos zápach, jakoby zkažených ryb… Pohled mi sklouzne na mrtvá těla… Už zase tyhle přerostlý ještěrky? Znuděně si povzdychnu… Pomalu přijdu k mrtvým strážím. Pokleknu na jedno koleno, jsou skutečně mrtví. Tebe jsem znal, kamaráde. Kolikrát jsem tě jen chtěl zabít sám… Odhrnu ze svého obličeje světle šedivé vlasy. A hele zlatka… Seberu minci a stočím pohled zpět. Dobře, beru to jako omluvu… Chvilku jí otáčím v dlani, ale nakonec si to rozmyslím a vrazím jí do chřtánu nejbližšího ještěřana. Zbystřím smysly. Tohle se mi přestává líbit. Najednou řev. Hluboký hlas mi připadá povědomý. Jen jeden národ který jsem kdy potkal, takhle řval… Dychtivě se rozeběhnu tím směrem. Táhne mě zvědavost. A co nevidím. Barbar sedí na bezvládném Slizákovi a buší do něj. Pobaveně se opřu o nejbližší dům a pobaveně sleduju jeho počínání. Když skončí, neudržím se a odpovím mu: Neboj, muselo… Zazubím se na Barbara. Co myslíš, že by udělal on kdyby tě dostal…? Vykročím směrem k barbarovi. Podle uší velmi snadno poznáš, že jsem Drow. Ale je na mě něco divného. Na Elfa jsem totiž moc velké a svalnaté postavy… U pasu se mi houpe mohutně tvarovaný meč, který vzbuzuje respekt. Jinak, říkaj mi Folwerin… Zastavím se vedle barbara a prohlédnu si zdevastované tělo „Ještěrky“… Možná to bude znít blbě, ale v těchto končinách jsem již dlouho nebyl. Co se tu stalo? Lehce zamračeně se otočím na barbara…

Rhox - 15. listopadu 2007 23:20

Po zabití ještěřana Stojím na jeho zmrzačeným tělem a v tu chvíli na mě promluví ten vysoký drow... Představuje se mi a já jsem ještě furt i když se vydýchávám v návalu adrenalinu který dobíhá v mém těle... Moje svalnaté tělo které tvojí hodně silnou zbroj zároveń se pohybuje v rychlých nadechách... kouknu se na něj a namířím na něj mečem... poté si ho prohlédnu a meč spustím volně dolu... Já jsem Ctený Bojovník Rhox z Ledových hor.... Ale ti co chtějí být mími přátely mi říkají jenom Rhox... Takže chceš být můj přítel??? a nebo nepřítel??? při druhé otázce kouknu na zdemolovaného ještěřana a odplivnu si naněj... pak očima zkontroluju ještě ty dva ostatní co tam leží a znova potom kouknu na Folwerina... Jeho pohled nevypadá nijak nepřátelsky a tak se v klidu rozhédnu po okolí a ještě jednou ho přejedu pohledem jak to my horští barbaři dokážeme... je to nepříjemný ledový pohled kterej zkoumá každou sebemenčí degeneraci na těle... Myslim že teď už si rozmyslej jestli chtěj napadat nájemnýho lovce všemožné havěti a zabijáka všeho co zabít jde... Prohodim chladne a poté s eusměju jako pravý psychopat... Poté se opřu lehce o meč a posadím se na jednoho z ještěřanů který při mém dosehnutí zachraptí jak jsem mu sesedl plíce... No co se tady stalo... Nějaký šero najednou... Pak všichni mrtví... Potom jsem potkal jednoho tohodle...(ukážu na ještěřana) tak jsem ho zabil... No a pak se tu ukázali tihle dva... No a jinak se tu neděje nic jsem tady snad druhou noc teprve... Proč se ptáš?? jsi snad zdejší?? mohl by jsi mi vysvětlit třeba ty co se tady děje?? Koukám na něj a celej tento můj příběh je doprovázen zamýšlením a dlouhými pomlkami mezi krátkými větami... Poté tázavý pohled na Folwerina a pokynutí ruky na jednoho z ještěřanů... Ty se u mě neposadíš???

Pán Jeskyně - 18. listopadu 2007 22:49

Petr Orsetto - na okraji podzemního města Tvoje povaha je zkrátka toulavá. Nemáš dost sdržení na jednom místě a tak bloudíš, téměř beze směru, světem. V posledních dnech se ale poměry změnily. Na své cestě jsi se střetl s něčím, co bylo pro tebe nové a omračující. A od té doby ti snad každou noc zní v uších vlčí vytí. Jednoho dne jsi ucítil podivný pach. Něco, co na povrch světa nepatří s v něm mísilo s něčím tobě až příliš dobře známým. Jsou věci, které tě zkrátka neučili a tenhle pach k nim rozhodně patří. Navíc je v něm cítit cosi, co přitahuje tvou zvědavost. Rozhodl ses vydat se po stopě. Následující noci jsi se nevyspal. Kupodivu tě nenechalo spát vití. Jako chlapec jsi ho slyšel snad pořád, ale tentokráte to bylo jiné. Temnější a obsahující neznámou výzvu a hrozbu. Už více jak týden jsi na téhle stopě. Před třemi dny ses dostal přes širokou jeskyni do podzemních tunelů, jistě opracovávaných myslícími bytostmi. Neúnavně jsi vydržel, jako lovec za kořistí jít za pachem před tebou, až ses konečně vyloupl na skalní římse. Tunel končil náhle a skoro jsi spadl na úzké cestě, lemující bok obrovské jeskyně. Největší, jakou jsi kdy viděl. Vyplňuje ji měkká modrá, červená a zelenkavá záře, občas nějakým světlíkem zdá se dopadat ještě slabší světlo z povrchu. A celá ta prostora je vyplněná městem. Městem černým, čistým a tichým jako smrt. Až po chvíli jsi zaslechl dva rychle po sobě jdou cí výkřiky a postupně se vydal po cestě dolů... Nyní stojíš před otevřenou bránou. Před sebou vidíš scénu masakru. Několik ještěřanů, o kterých ses učil a znáš je jako obyvatle bažin a močálů zde leží mrtvých vedle několika štíhlých elfích těl. Tento druh elfů znáš jen z doslechu. Staří Ilithir, dnes už nazývaní jen Temní... Pach, který hledáš je zde cítit jen velice slabě a vonící čerstvá krev je mnohem silnější... Jak zkoumáš těla, tvůj pohled zachytí třpyt v tlamě jednoho z ještěřích lidí...

Jerremy Growo - 18. listopadu 2007 23:30

Petr Orsetto - na okraji podzemního města Zívnu po tichu v slabě osvětlené temnotě. "Zajímavé. Zajímavé." Zapřemýšlím si pro sebe. Když si prohlížím jeskyni a město v něm, ozve se výkřik. Cuknu sebou dozadu, když ho doplní ještě jeden. "Sakra budu si muset dávat víc pozor." Pomyslím a zklidním tlukot svého srdcea donutím svoje ledviny, aby zmírnili svoji aktivitu a přestaly mě dopovat adrenalinem. Nakonec se usměju sám pro sebe a upřu svůj pohled do směru výkřiků. Zavětřím po vzduchu a dotknu se stopy prsty. Přičichnu k prstům. "Chmm, dál." Nakonec se rozhlédnu kolem sebe a pomalu se začnu spouštět k branám města. Přitisknu se k skále a pomalu se plížím k bráně. Pozvolna sáhnu jednou rukou za opasek, abych vytáhl tesák. Druhou rukou si porozváži plášť a halenu, takže mi jí drží pouze popruh pouzdra na zádech a ramena. Po té položím ruku bez tesáku k zemi a pomalu si začínám prohlížek obrázek skázy, který se mi rýsuje před očima a pomalu se připravím k případnému útoku. Kůže mne zasvrbí, ale je to jako bzučení mouchy kolem ucha. Pomalu se přikrčený přibližuji k bráně. Očima i hlavou těkám do stran, když moje oko zaznamená záblesk. Pomalu a opatrně se přesunuji k torzu ještěra. Skloním se nad torzem a rozhlédnu se a zavětřím ve vzduchu. "Zatracená krev!" Zakleju si pro sebe. Pomalu přišlápnu ještěrovy krk, abych se ujistil, že zůstane tam kde je a zapáčím mu v tlamě tesákem. Než zapáčím, rozhlédnu se prudce kolem sebe. Moje paranoia dosahuje vrcholu.

Folwerin - 20. listopadu 2007 13:49

Posezení na ještěřanech Těší mě Rhoxi... Chvilku si barbara prohlížím... Ale to víš, že si odpočinu... Pak kopnu do jednoho slizáka. Ten se převalí na břicho a já si sednu na část, která je téměř neposkvrněna krví... Jsem rád, že tu vidím ještě někoho živýho... Odhrnu plášť a z ukrytého tlumoku vyndám malý džbánek medoviny... Nemáš žízeň? Oslavíme jejich smrt? S úšklebkem ukážu na mrtvoly, dám si doušek a nabídnu Rhoxovi. Hmm...A to jsi tu přežil úplně sám? No, ani bych se moc nedivil. Jen se na ně podívej... A se smíchem si pohrávám s mrtvolou na které sedím... Pak najednou přestanu. Víš, vůbec nechápu co se to tu děje... Zakroutím zamyšleně hlavou. Něco takovýho bych od těchhle přitroublech potvor nikdy nečekal... Jak se jim vůbec podařilo dostat dovnitř...? Chvíli mám strašlivé nutkání začít bušit do jednoho Ještěřana vedle, jako jsem před chvílí viděl Rhoxe... Na poslední chvíli si to však rozmyslím. Ještě se ovládám. Ušklíbnu se nad vlastní nevyrovnaností. Pomalu vytáhnu svůj meč, podívám se na ostří přez mlhavé světlo a z váčku u pasu vyndám jemný brousek...

Pán Jeskyně - 20. listopadu 2007 20:59

Grundlix, Salen Salenův sen: Chceš utéct... Hrozně chceš utéct, jako tenkrát... Odporné čvachtání bosích nohou se přibližuje, klopýtáš, plazíš se pryč, ale odporná, sehnutá silueta se pořád drží před tebou. Ale najednou tě začne brnět tělo a obraz se rozmaže. Rozhlédneš se a vidíš, jak tebou třese Grundlix. Velice rád se probouzíš, abys zjistil, že tvůj přítel je sice od krve, ale celý. Vedle tebe leží obě jeho sekyry a když se podíváš bokem od něj, vidíš těla mrtvích ještěřanů. Pohled je to sice hrůzný, ale dá se snést... Po dlouhém Grundlixově snažení se Salen neochotně probírá... Salen: Je zde ale ještě jedna věc... Pleskání nohou, jež jsi slyšel ve snu se totiž ozývá stále. Slaběji, ale stále a přibližuje se...

Pán Jeskyně - 20. listopadu 2007 21:16

Posezení na ještěřanech: Rhox, Folwerin Samrael, Raznak Rhox i Folwerin si poměrně přátesky posedali na ztuhlá těla protivníků, jako by byl letní den. Příjemně se rozhovořili, majíc spoustu otázek a žádné odpovědi. Do jejich příjemného klábosení zdaleka nemohou proniknout lehké elfí kroky, když se zpopza rohu jedné z uliček vyřítí Samrael s Razznak v patách. Oba dva se zarazí, zírajíc na krvavou lázeň... Na příliš velké vybavování asi ale nebude čas. Jak se zdá, vzduch kolem vás najednou zaplní stovky syčících a chrčících hrdel, zvuk se roznese celým městem... Počty nepřítele se zdají být ve výhodě... A na jejich výzvu neodpovídá jediný elfí hlas...

Salen - 20. listopadu 2007 21:17

Probudil jsem se a sice jsem ještě malátný, ale ten hrozný pleskavý zvuk, který vím moc dobře, komu patří, je tu dál......a blíží se. Jímá mě takový strach, že se mi chce znova křičet. Ale hrdlo mám vyprahlé a po zádedh se mi chladnými tlapkami prochází strach. Vrhnu se tedy k tomu bejbližšímu, koho znám. Ke Grundlixovi.....A celý zdřevěnělý, klepajíc se nekontolovatelně hlubokým děsem se ho držím jako klíště. Jako malé dítě, jehož zlá noční můra je vlastně skutečností. Je evidentní, že vnímám jen z části........Kdybych nebyl mimo sebe, nejspíš bych se sice také bál, ale nereagoval bych takhle.

Pán Jeskyně - 20. listopadu 2007 21:29

Orsetto Vrazil jsi "nůž" do ještěřanova hrdla a slušnou silou zapáčil. Zevnitř vyskočila zlatě se lesknoucí mince. Jak jí tak obracíš, zjistíš, že je ražená v říši hobitů, kterou jsi procházel jako poslední před vstupem do tunelů, navíc jí ten ještěřan určitě nespolkl sám a konečně... Zvedneš minci k nosu a neomylně tě udeří pach potu tvého cíle. Zvláštní je, že dokáže pro tvé rozdrážděné tělo překonat i pach krve. Je to velmi silné a přitom velmi povědomé... Akorát zvedneš hlavu od mince, když se vzduch kolem tebe naplní Syčením a chrčřením.... Zdá se, že město je plné ještěřanů...

Rhox - 20. listopadu 2007 23:08

Posezení na Ještěřanech Sedím a poslouchám proslov Folwerina který se obzvláště zormluvil... Když mi podá láhen chci po ní sáhnout ale v tu chvíli slyšim kroky a tak raději uchopím svůj zkrvavený meč ze kterého ještě zkapává krev a v tu chvíli pohledím na své přátele... No nepřežil jsem sám... Přežil ještě Samrael a Raznak... Ještě by tu někde mohl být můj přítel Grundlix pokud se mu něco nestalo a Salen... Asi by jsme je měli co nejdříve najít...nechej pití na potom... Otočím se jako bych se chtěl vydat zpátky k domu kde jsme bydleli s nadějí že by tam mohl ještě grundlix být... ale pak se ještě otočím a vytrhnu Folwerinovi měch s medovinou z ruky a napiji se... Medovina mi hezký projde krkem a když zacítím její sílu trochu si naliji na ránu na žebrech tak jako jsme to dělali v našem kmeni... To jak to štípe a pálí nemá cenu ani popisovat jelikož bolest jsem zahnal skousnutím zubů a dalším lokem z měchu... Rozhlédnu se jestli někde neni nějaký pohym a když zjistím že jsou ještě dost daleko vydám se rychlejším krokem k domu za chůze jenom siknu na ostatní.. Jdeme k domu možná ještě grundlix bude spát tak by jsme ho tam mohli najít... Pojďte rychle!!! V mích očích je vidět jistá jiskrakterá po boji vyprchala ale te´d jako by znova obživla...

Raznak Kwertamakil - 21. listopadu 2007 16:55

Posezení Vyřítíme se zpoza rohu a.. vyčítavě se zadívám na Rhoxe, jenž si, zjevně v klidu, sedí na ještěřanovi. My vás hledáme, běžíme na pomoc a tohle.. Ale kde je zbytek..nadávám v duchu. A kdo.. Kdo je tvůj přítel, Rhoxi? zeptám se ho tiše, trochu večerpaně. A není to během.. Trošku zaraženě hledím na krvavou lázeň, kterou si tu Rhox se svým kamarádem připravili a zrovna se chystám zeptat, jak hezky se v tom cítí, když se městem rozlehne zvuk, který na odvaze rozhodně nepřidá. Syčení ještěřanů. A kurva..ujede mi. Královna..elfi..doprdele, kde jsou.. přece.. přece nemůžou být všichni mrtví.. Tolik let tu žijeme vedle slizáků a..vypadám naprosto zdrceně. Rychle! Je jich moc, příliš na to, aby ještě byla šance zachránit město.. jestli chcete, podíváme se ještě k domku, jestli tam není Grudlix se Salenem, ale.. Předem říkám, že naděje není moc velká..vyhrknu a stejně zdrceně se zadívám na Samraela a zavrtím hlavou. Není šance zastavit je. Královna je mrtvá. Všichni jsou mrtví. Nevím, jak se to mohlo stát.. Tolik let.. hlas už mi totálně selže. Rychlejším krokem se vydám za Rhoxem. Hlavně na to nemyslet.. Musíme se dostat pryč..

Jerremy Growo - 21. listopadu 2007 17:29

"Sakra, sakra!" Zanadávám si pro sebe. "Kam ses to zase dolezl!" Pokračuji v sebe nadávání a hlava mi začíná těkat ze strany na stranu. Minci v ruce strčím do kapsy a začínám špiclovat uši a nos. "Tady nemůžeš zůstat. Chce to někam jinam." Pomyslím si a začínám hodnotit situaci. "Ty výkřiky nebyli ještěří." Pomalu mi začne zapalovat. "Tohle je elfí město!" Bleskne mi. Rozhlédnu se, abych se ujistil směrem a vyrazím přikrčený stále víceméně po třech s nožem ruce. Špicluji uši s nosem, aby jsem zaznamenal trochu jiný než ještěří pach. Ve stínech stínů města se snažím o co nejefektivnější pohyb kupředu za mým vytyčeným cílem.

Grundlix Rudovous - 21. listopadu 2007 20:05

Po té co se Salen probudí se mě přichytne a drží se mě doslovně jako klíště. Co je ti? Co se stalo, vždyť už jsou tuh ehm mrtvý sem chtěl říci. Řeknu Salenovi a ukážu rukou ve které svírám sekeru na ještěřana s rozpolcenou lebkou. Není se čeho bá... Větu nedokončím. Zahledím se do Salenových očí. Jsou naplněné strachem jako oči vylekaného děcka které se bojí čím dál více a není pro něj záchrany. Rozhlédnu se kolem čeho se tolik může bát, nic nevidím nic neslyším. Notak mluv co ti je? Zeptám se ho zvýšeným hlasem a ještě s ním trošku zacloumám , odpověď však nepotřebuji. Už i já s mým rozhodně horším sluchem, zaslechnu pleskání desítek nohou. Chytnu obě sekery do rukou a jdu na zápraží domku, které je o něco vyšší než skalní podloží, tam si stoupnu do střehu. Salen se trochu probral takže se mě pustil a mě se šlo o poznání lépe než kdybych se s ním musel táhnout. Tak tohle bude fuška. Notak vzchop se, vem to tvoje fidlátko a zahraj mi na to něco pěknýho dokaď ještě slyším. Řeknu nebojácným hlasem v duchu se připravujíce na všechno možné. Jistě rád byhc utekl, nejsem žádný hrdiný válečník, ale ono nebylo kam utéci. Pleskání znělo všude kolem a v ulici před domem, ve stínu jiného obydlí, se objevili první dvě, ne tři siluety, jedna o poznání vyšší než ostatní. Notak poďte, jen se pojďte kouknou na moje sekery, potvory. Zařvu zastrašujícím hlasem aby to ty siluety asi padesát metrů odemě slyšeli. Když mi minule zastašení vyšlo proč se o to nepokusit zas. Z hrdla se mi dere pohrdavý hrdelní smích, i když uvnitř pláču a přemítám o mém krátkém životě a došel jsem k jednomu závěru. Nedám si ho vzít tak snadno. Ještě okem mrknu po Salenovy, vypadá že už se jakš takš probral.

Salen - 21. listopadu 2007 20:15
	"Ne, ne, Grundlixi. Ne....Oni tě zabijí a sežerou. Oba nás sežerou." Vyrážím ze sebe se strachy drkotajícími zuby a zřejmě moc nevnímám, co Grundlix říká. "Jsou všude a jdou si pro nás." A ještě vís se Grundlixe chytím. Ne nedám jim ho. Nezabijou ho. Nikdo mi už nikoho nevezme."

Pán Jeskyně - 26. listopadu 2007 20:10

Grundlix, Salen Grundlix si hrdinně a vyzývavě stoupl na zápraží domku. Jak se zdá, je to jediné, rozumně chránitelné místo. Mocně zakřičel a v odpověď se ozval nerozpoznatelný počet ještěřích hrdel, syčících a bublajících svou vlastní výzvu. Ten zvuk mrazí krev v žilách. Bohužel Salen je teď už natolik probraný, že ho ten zvuk jen příšerně vyděsí, ale nedovoluje mu znovu zkolabovat. Vrhne se tedy ke Grundlixovi, chytí ho za jednu nohu s úmyslem zatáhnout ho dovnitř, ale potom křečovitě ztuhne, jak se jeho tělo napne strachem. Prvních pět ještěrů se vynořilo zpoza nejbližšího domu, tři mají šavlke a štíty, jeden kostěnou harpunu a jeden nese rezatý trojzubec. Všichni jsou jen o málo menší, než Rhox.

Pán Jeskyně - 26. listopadu 2007 20:21

Na pomoc! - Raznak, Folwerin, Rhox, Samrael Pod Rhoxovým vedením jste se dali na rychlý přesun k starému známému opuštěnému domku, kde doufáte najít živého Grundlixe a zbytek skupiny. Dokonce i jindy netečný Folwerin zrychlil krok, jak ho ztrhla vzva, sršící odevšud z hrdel desítek slizáků. Vaše cesta se brzy změní jen v sadu rychle za sebou letících obrazů zvedajících se hlav. Musíte přidat do kroku, abyste se nedostali do potyčky a tak byli zpomaleni. Řítíte se po široké třídě, zbraně v pohotovosti. Na konci se ale děje cosi zvláštního. Jak se blížíte ke zúžení ulice, vydíte před sebou jasné světlo, pomalu zpomalujete, až najednou vás zjev proti vám donutí zastavit úplně. Proti vám se tyčí téměř třímetrová obluda. Vypadala-by docela jako zvětšený ještěřan, ale to by musela být tvořena masem a kostmi. Tohle jak se zdá je ale z živoucích plamenů. Dokonce i šavli a štít má jakoby z jednoho ohně. Zvedne hlavu a vypustí mnohem hlubší spíše hukot, než syčení a postaví se bojovně naproti vám. Zpoza ní vyjde několik dalších slizáků. Všichni si ale udržují poměrně velký odstup a vy se jim nedivíte, protože to horko je patrné i na slušnou vzdálenost...

Pán Jeskyně - 26. listopadu 2007 20:28

Bloudění - Orsetto Jak se zdá, není ti tohle město tak známé, jako jiná elfí města. Nenašel jsi jediné dvě ulice, jež by se křižovaly kolmo a počet budov je naprosto úchvatný. Všechny jsou ale prázdné a některé vypadají skutečně chatrně. Občas ale narazíš na stopu, kterou hledáš a tak se vždy vydáš kus tím směrem. Bohužel naposled jsi ji ztratil již poměrně daleko a tak ses i se svým fenomenálním orientačním smyslem ztratil... Náhle zachytíš ale jiný pach, nebo možná směs. Narychlo je nemůžeš zařadit, ale víš, že to nejsou ani drowové, ani ještěřani, ani ta tvá podivná stopa. Rychle se vydáš po sílícím vláknu pachu, až najednou se před tebou vynoří scéna, jakou bys nečekal. Před tebou je výhled do jedné z užších uliček. Zpoza jednoho domu vidíš vycházet pětici ještěřanů, mířící ne zrovna rychle k jinému, na jehož zápraží stojí široce rozkročený trpaslík a v každé ruce mává jednou sekerou, přičemž řve jak na lesy. Díky tomu si tě ještěrky vůbec nevšimnou...

Jerremy Growo - 27. listopadu 2007 18:51

Grundlix, Salen, Petr a ještěři před domem "Sa...." Ujede mi v hlavě nadávka a stáhnu se do uličky. Temnota je v tuto chvíli můj přítel. Strhnu ze sebe svoje věci a dokončím svojí proměnu. Moje tmavá srst mě celkem dobře skryje v tomto městě. Pozvolna číhám a čekám na úmysly ještěrek. Přeci jen jsem návštěvník a nejsem si jist, co se zde děje. Očima přejedu scénu a všimnu si mladého půlelfa a jeho snahy. Přimhouřím oči. "Tak takto to je." Pomyslím si a zavětřím ve vzduchu. Ujistiv, že mám zápach ještěrek jen před sebou a nikde nejsou další. Nakonec se tlapa za tlapou vydám stínem podívat se trochu blíže na situaci.

Grundlix Rudovous - 02. prosince 2007 20:19

No to jsem to dopracoval, že já nezůstal doma. Hezky v klidu v otcově obchodu. S dědem bych.... Mluvím si pro sebe v duchu, až narazím na jeden bod mé osobnosti který mě dokáže vyburcovat snad ke všemu. Jsi Rudovous, Rdovous Rudo... Jsem Rudovousss áááááááá.... Myšlenky přejdou ve válečný pokřik a já se vyburcovaný vzpomínkou na svou krev vyřítím vpřed nepřátelům. Běím jim vstříct se sdviženými sekerami, i dkyž rozum říká že na zápraží se mohu alespoň trochu bránit. První z ještěřanů s harpunou je skoro dvakrát velký jak já. Běžím přímo na něj. Kousek před ním trochu povyskočím, on v doměnce že na něj chci skočit natáhne obouruč harpunu vzhzůru před sebe. Já, ale tak daleko neletím, doskočím na zem dva kroky před ním a než se stačí harpunou bránit sekera v pravačce se mu zahryzne do stehna. Běžím dál. Další dva jsou u sebe a zbytek je kus vzadu. Doběhnu úpřed jednu ještěrku se štítem, ta zaútočí šavlí zeshora. Sekerou v pravačce zaháknu jeho čepeel a svedu ji doprava pod sebe. Než stačí nastavit štít nebo udělat cokoliv jiného sekera v levačce mu rozdrtila jeho pravou klíční kost a pár žeber pod ní. Sekeru jsem do něj zarazil skoro až po toporo. Je mi jasné že ji včas nevytrhnu. Pustím jí a tasím dýku u boku. Jen tak tak shýbnu hlavu nad kterou mi zasviští čepel. Ještěřan je moc blýzko z pravé strany. V otočce pokleknu na koleno a levačkou mu vrazím dýku až po záštitu do stehna. Ještěřan bolestí padne na kolena. Rychle vstanu a zaútočím obouruč drženou sekerou kolmo dolů na jeho levé rameno. Nebyl jsem dost rychlý, toporo sekery se zaseklo o hranu štítu. Zkusím ho zaháknout a trhnout aby se mi tím otevřel. Ještěřan má ale sílu dvakrát třikrát se přetahujem o štít a sekeru když tu mě napadne finta. Zatáhnu za sekeru, ještěřan tlačí štít k sobě aby se neodkryl. Dobře mu tak udělám krok dopředu a bodnu sekerou přímo před sebe. Mou a ještěřanovou silou se mu sekera horním bodcem zarazí pod rameno. Zásahem pustil šít a já tnul obouruč vodorovně. Vystříkla na mě krev jak jsem mu čistou ranou usekl hlavu.

Salen - 03. prosince 2007 12:35

Když Grundlix vyprostil jednu ze svých nohou z mého sevření a odolal mému vtahování dovnitř, do bezpečí domku, schoulil jsem se v rohu svévšerejší provizorní postele do klubíčka. Ne....nebývám obvykle žádný strašpytel. Dnes jsem ale viděl a zažil příliš mnoho, toho skutečného i toho vyvolaného zjitřenou, hrozným zážitkem se vykolejující myslí, aby to nenechalo následky v podobě úniku křehké duše bardovy kamsi mezi stíny neskutečných světů. Něco, co už v tuto chvíli neovládám podvědomě roztříslo celé mé tělo. Těžko říci, co mi duše bloudící v neskutečných světech posílá opět do mysli za příšerné vize.

Jerremy Growo - 03. prosince 2007 17:41

Grundlix, Salen a Orseto a ještěří kaše s končetinama Z cesty, kudy se připlazili ještěrky se vynoří tmavá hmota chlupů. Vypadá, to že skokově zrychluje a máíří si to rovnou kupředu na dvě stojící slizké věci, které se nezvládají zapojit do boje svých třech druhů, o které se zajímá trpaslík. Můj útok je celkem razantní. Tlapama přicvaknu ještěrky k zemi a jijich případný pokus o útěk pojistím drápama, které se jako čtvero černých dýk zarijou do krků a ramen ještěřánků. Moje samotná váha způsobuje už bublavý zvuk přeplněný lámáním z oblasti hrudníku a krku. Po této úderné akci se stočím na jednu budoucí placku scvojí váhou. Vypadá to jako zbrklé skákání, jako by jsem se pokusil jěštěrku zamáčknout do země. stejnou procedurou podrobím i druhého ještěřánka. Nakonec se posadím mezi dva krvavé fleky na zadek. Podívám se směrem k trpaslíkovi a nakloním hlavu na stranu a pozoruji dopad díla trpaslíka. Něco k mé osobě. Momentálně před váma sedí medvěd tmavě hnědé srsti. Jeho velikost je celkem mohutná, leč je vidět, že do dorosteného medvěda mám daleko. V sedu měřím ke dvou metrům a na mé tváři se usazuje neutrální výraz. Výraz, který ani mědvědi neumí moc měnit. Sedím a uši mi střílej do strany, jestli neuslyším další stopy návštěv. Přeci jen můj příchod byl tichý, ale trpaslíkův řev by dotáhl půl města.

Rhox - 03. prosince 2007 19:39

Před bájným Salamandem Někteří by mohli být po našem sprintu zadýchaní ale i když jsou tak jim ten zbylý dech co mají vyrazí to co se před náma oběvilo... i když jsem velký tak tohle je větší... Má hezkou zbraň tu chci taky!!! Moje rychlá myšlenka která naznačuje že se na něj prostě musim vrhnout... Nejdřív zničim ty okolo něj a pak pokud bohyně bude při mě půjdu na něj!!! Pohlédnu na tu hrstku sližáků co si to namířili knám a tak si to i já namířim proti nim... Můj krok je pomalý ale je vněm vidět a hlavně cítit síla osobnosti a to že z ničeho už nemůžu míst strach... vyndám meč který má na sobě ještě pár kapek krve a hrotem ukážu na ještěřany... Tohle vás bude setsakramensky bolet to mi věřte... Poté se zastavím abych ještě snesl plameny od salamandra a počkám až přijdou blíže.. je jich dost pro všechny a pak si vyhlédnu tři co si na me troufají... Poté ukážu na toh prostředního a zařvu... Tebe si dám k večeři!!!! Udělám dve rychlé kroky a toho ještěřana kterého měl ten prostřední po levici sejmu tvrdou ranou své nohy na solar... Následuje úkrok za toho prostředního a moje čepel projede jeho hrdlem jako bych krájel máslo... Krev z tepen které vedou i u ještěrek do mozku cáká všemi směry mám celý obličej a půlku těla od krve z obličeje mi to zkapává a tento pohled asi ten třetí ještěřan neunesl a odbehl se schovat za salamandra... Je to komickej pohled jak proti němu stojím a jediné co udělám je že spustím svůj neuvěřitelnej řev... Ale salamander udělá totéž jenomže stím bonusem že mám směrem vylétne plamen který obklipí moje tělo v jednom žáru ale naštěstí to je jenom chvilkové a jak jsem od krve tak jsem pocítil jen teplo... Tohle nebyl dobrej nápad... rychle pryč dokud je čas... salamander se napřahuje svou zbrané aby mi zasadil konečnou ránu ale to snad u mě stojí moje bohyně a je udělám mohutný odskok do malinky uličky za domek kterej obehnu rychlostí blesku a zakřičim an ostatní... Pobežte tadytudy by to taky mělo jít...!!!!!! a bez ohledu běžim a doufám že se zamnou přidají...

Folwerin - 05. prosince 2007 16:47

Poblíž Salamandra Hmm... Tak přecijen jich je tu víc... Mlčky jsem si naposledy lokl medoviny a narychlo jí sklidil, stejně jako meč. Pak vztal, věnoval poslední pohled Slizákovi s prosezeným ďůlkem v zádech, oklepal zbroj a následoval ostatní... Když se jich budu držet, nic tím neskazim... Musim se dozvědět víc o tom, co se tu děje... Ačkoliv ještěřany slyším všude okolo a jejich nepříjemný pach je cítit všude, zachovám si chladnou hlavu a pro sebe se ušklíbnu... Třeba nakonec i přežiju... Pro jistotu se snažím držet poblíž Rhoxe. Což je pro jeho náskok a rychlost běhu zpočátku dost obtížné... Od ostatních si prozatím držím odstup. Ještě jsem se s nimi ani nestačil seznámit a nedokážu odhadnout, co od nich čekat... Když doběhnu až k barbarovi, chvíli ho pozoruji. Zajímavý styl boje... Prhrábnu si tmavé vlasy, obhlídnu situaci okolo a pomalu vyndám meč z pochvy... Sakra, er... Všimnu si, že na čepeli se něco leskne. Zastavím se, bojovou vřavu vypustím z hlavy a setřu z něj zdánlivou nečistotu... Jejda... Když se rozhlédnu okolo již připraven k boji, zjišťuju, že Rhox jich už pár pobil a jde na Salamandra... Hmm... Podivím se nad jeho rychlostí a vykročím vpřed také... Mezitím si šak Barbar svůj záměr rozmyslí a po své "koupeli v krvi a ohni" odskočí do uličky. Pořád se tedy držím původního plánu a běžím za Rhoxem. Cestou mi pohled uvízne na Slizákovi co dostal ránu na solar. Zjevně ještě chroptí a válí se na zemi. Krátce se podívám na svůj čistý, lesknoucí se meč, pak zpět na Slizouna. S nenávistným vrčením seknu a je slyšet jen tupí zvuk a zasyčení, jak hlava odkočila, dokutálela se až k Salamandrovi a načež zmizela v plamenech. Citlivější nosy cítí zápach podobný seškvařené rybě. Nehodlám se tu více nikterak zdržovat a odskočím za Barbarem do uličky...

Raznak Kwertamakil - 06. prosince 2007 15:15

Salamandreida Eh..zarazím se na náměstí. Tak tohle jsem ještě neviděla... Co.. A do.. Salamandr. A já těm pohádkám nevěřila.. Aspoň už teď vím, že některé legendy mohou být pravdivé..s úctou hledím na "bájného" tvora, však větší část mozku si stále uvědomuje, že teď není čas přemýšlet. Je čas utíkat. Jedno by mohly legendy vyprávět - třeba jak netvora zabít, když už ho náhodou potkáme. Proč si nikdy nezapamatuju konec?! Postřehnu Rhoxův rychlý útok a chci se pustit za ním, ovšem plamen a Rhoxův útěk, to všechno mne velice rychle přesvědčí o opaku. Dáváme se všichni na útěk, meče tasené, cestou s sebou strhnu i Samraela. Pojď, zdrháme.. Tohle nemá smysl.. Proběhnu temnou uličkou a namířím si to k domku. U Elune, nechala jsem tam veškeré brnění. A členy naší výpravy..

Samrael - 12. prosince 2007 19:02

Salamandr Pustím se za ostatními, jakmile se vydáme dál. Neběžíme ale nijak daleko. Najednou se totiž skoro všichni rozplácneme o záda Rhoxe, který obdivuje vražednou hru plamenů na salamandrově meči. Bhem pár chvil má možnost i obdivovat hru plamenů na svém vlastním obličeji, což se zdá být pro něj dostatečnou motivací. Já osobně sice vím asi o desítce způsobů, jak zabít takovou potvoru a ani jeden nyní není realizovatelný, takže podle Rhoxova plánu se dávám na taktický ústup, poté, co mě vybídne Kwerta. Rychle mi dojde, kam míří a tak přidám tempo, doběhnu na úroveň Rhoxe a klepnu mu přes ruku, abych si získal jeho pozornost. Na mluvení nemám ani vzduch, ani čas. Za chvíli už jsem předním a najednou nečekaně uhnu. Pak ještě párkrát. Domy se kolem mne míhají a nemám čas na detaily. Najednou vběhnu na tu širší třídu, kde stojí náš domek a málem se tam srazím s velkým huňatým medvědem...

Pán Jeskyně - 12. prosince 2007 19:09

Salamandreida Celá skupina se vydá nejdříve za Rhoxem, později převezme vedení Samrael. Pro změnu teď málem zakopnete o něj, protože on stojí vprostřed ulice a má vytažené obě zbraně z pouzder. Předním je ale medvěd, asi tak velký jako Rhox, stříahjící ušima a pravděpodobně na vás kouká dost vyjeveně, stejně tak jako Grundlix, který stojí s napřaženou sekerou opodál. A kolem je zajímavá kaše z těl ještěřanů, Salena nikde nevidíte...

Pán Jeskyně - 12. prosince 2007 19:12

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro návštěva Sylšíš je přicházet v dostatečném předstihu. Ale když se objeví, úplně v tobě zatrne. Na okamžik se totiž podíváš do tváře muži, velice podivnému. Při prvním pohledu ti přes oči probleskne pohled na roztaženou tlamu vlka s výhružně vyceněnými tesáky. A najdeš svůj pach a už se ti zdá zařaditelnější... nemá daleko k vlčímu, ale je v něm ještě něco, co ti pořád vrtá hlavou...

Rhox - 12. prosince 2007 19:30

Běh k domku Běžím svým vytrvalostním během a když mě někdo poklepe na ruku tak se podívám a tam Samrael který mihotá svýma nohama dvakrát tak rychle aby mi stačil... Nevím dke se to vnem bere ale dokonce ještě přidal sice funí jak sentinel ale běží a pak zahne zrychlím svě tempo do pokosprintu který je už u ostatních něco jako heroický sprint a na mém výrazu je vidět jedna kapka potu která skápne okamžitě na zem... je z toho cítit tvrdý trénink kde není nic odpuštěno... Poté s emálem rozbije samrael o tu chlupatou věc... a tak se jen zastavím a tacím meč směrem na tu hromadu chlupů.... Co jsi sakra??? kde se to tu vzalo??? tohle jsme u nás zabíjely aby nám to nežralo zásoby... prohodím a pak začno rychliji dýkach abych zásobil tělo kyslíkem... Sakra nevypadá to že by nám to chtělo něco sežrat a nebo dokonce nás... tak ale zase nesmím hnedka věřit každýmu spoušť je tu pěkná a to všechno nemohl udělat grundlix... Kterého si vzápětí povšimnu opodál se sekerou... jsi vpořádku přítely??? optám se ho a čepelí meče ze sebe sloupnu opálenou krev ještěrek... kterou mám skoro po celém těle... ale meč mám furt v ruce a kontroluji tu bestii plnou blech...

Jerremy Growo - 13. prosince 2007 15:40

Domek Chvíli se tvářím rozpačitě, jak jinak, třebaže se toto vyjadřuje těžce. Když se dožene Samrael se svým doprovodem, postavím se výhružně na čtvero pacek a zafuním jím vstříct. Na otázku Rhoxe už už se chystám odpovědět, když si však uvědomím, že by to navíc nemělo moc valný efekt ne-li opačný. Nakonec je vidět, že se nový návštěvníci znají s ječícím trpaslíkem, za mýma zádama. Zafuním znovu a kecnu sebou na zadek, protočím oči v sloup. Můj kožich krom trochy ještěří krve je čistý a bez jakýchkoliv nechtěných hostů. Nakonec se pekelně zasnažím a vytvořím na obličeji tázavý pohled a pozvednu přední tlapy naznačující bezbrané gesto.

Grundlix Rudovous - 13. prosince 2007 22:32

Jsem připravený pokusit se bránit tomu obrovskému zvířeti, ale tak ěnjak mi dochází že kdyby mě chtělo zabít tak už byhc o tom asi neuvažoval. Najednou doběhnou ostatní v čele s Rhoxem, než se ho stihnu zeptat kam že se to ráčil odporoučet uprostřed noci, se mě zeptá jestli je všechno v pořádku. Ano všechno je v pořádku to zvíře... Na poslední chvíli taktak uhnu letící harpuně, poslednímu odporu zraněného ještěřana ležícího o kus dál. Při vyhýbání jsem klopýtnul a spadl na zem, se supěním a zrychleným tepem vstanu a rázju si to rovnou k téměř bezbranému ještěřanovy. V očích je vidět čistý vztek a nenávist, ani známka nějakého strachu nebo nejistoty. S děsivě klidným výrazem na tváři dojdu těsně k ještěřanovy, ten vyplazí svůj rozvyklaný jazyk a zasyčí. V rychlosti s ohromnou silou ho seknu sekerou do hrudi, podruhé, potřetí a na počtvrté v něm nechám sekeru. Ofina která už je po boji celá od krve se mi lepí v pramínkách po obličeji, s tímk musím něco udělat. Odhrnu vlasy vytrhnu sekeru a otočím se směrem ke Rhoxovi. Omlouvám se ti, ted´je vše v pořádku. Řeknu na adresu Rjoxe a jdu si pro druhou sekeru, poté si stáhnu vlassy kusem řemínku do takzvaného půlculíku.

Raznak Kwertamakil - 14. prosince 2007 08:38

Méďové Doháním Samraela, který se v prudkém běhu ujal vedení. Rychlost mi není žádnou překážkou. Náhle se Sam zarazí a nebýt toho, že se okamžitě stočím ke stěně, narazila bych do něj. Co je zas tohle..hledím podmračeně na medvěda, blokujícího nám cestu. Za medvědem stojí Grundlix. Uff, našli jsme ho, ale.. Kde je Salen? rozhlédnu se, otázku směřujíc na trpoše. Medvěda prozatím ignoruji, ovšem stále tasený meč dává tušit, že o jeho existenci moc dobře vím. Grundlix se snaží Rhoxovi vysvětlit, že je vše v nejlepším pořádku. Není. Jeden polomrtvý ještěřan, ležící v krvavé lázni svých spolubojovníků, po něm mrští svou harpunou. Trpaslík se na poslední chvíli uhne, letící zbraň chytím a zlomíc ji, odhodím ji ke stěně. Ten medvěd je v pořádku.. Nějak mi sem zapadá, výmluvný výraz na tváři... nebude obyčejný..věnuji mu zkoumavý pohled. Tak se tu dobře bavte...já osobně si jdu nejdřív pro zbroj..prohodím a nasměruji si to kolem medvěda do našeho domku, kde by se mělo na lůžku povalovat moje brnění a plášť. Jen doufám, že tam nebudou další slizáci..

Samrael - 14. prosince 2007 19:57
	Doběh, druhá část... Ostražitě nakloním hlavu s pohledem na medvěda. Protočím šavle, ale medvědovi je to evidentně jedno. Pak si uvědomím, jak je to hloupé a raději se rychle vrhám za Kwertou... Přeci jen se mi bude nějaká ty výbava, co nemám, hodit...

Pán Jeskyně - 16. prosince 2007 19:07

Salamandreida, peripetie A tak se stalo, že se nám téměř celá skupinka setkala. Medvěd koukal po elfech a barbarovi, barbar, trpaslík a elfové zase po medvědovi. Koukání je brzy omrzelo a tak se oba drowové vydali dělat mnohem užitečnější věci, jako třeba balit své vybavení, protože Salamandr a ještěřani je pravděpodobně nebudou ve městě po změně vlády moc chtít... Medvěd a Folwerin na sebe ještě chvíli zůstali pro jistotu zírat a Barbar s trpem došli vyzvednout půlelfa, který se kdesi uvnitř válí, jako by spal doma na peci... A zatímco Folwerin s Orsettem venku osaměli, co čert nechtěl, z noci se najednou stal den... Širokou třídou si to totiž k nim namířil salamandr a menší houf ještěrek, z nichž jeden má cosi jako sumčí vousy, díky kterým vypadá staře a v ruce hůl s velkým křišťálem na konci. Oba dva na ně zůstanete docela zírat, protože orsetto ještě salamandra neviděl a Folwerin předpokládal, že je příliš daleko, než aby se sem jentak dostal... Navíc ještě z tak podivného směru... Je snad možné, že jsou zde dva? Nemůžete od té podívané hezky dlouhou dobu odtrhnout oči. Už rozeznáváte i detaily na ještěřanech i v ohnivé postavě salamandra, když tu najednou jste v rychlém sledu oslepeni a hned poté ohlušeni bleskem a hromem, který se jakoby udeřil mezi vás a skupinu se salamandrem. Z protilehlých domků rychle vybíhají oba elfové, dopínající poslední části zbrojí a postrojů a stejně tak barbas trpaslíkem, táhnoucí za sebou ještě zpola omámeného Salena... Všichni vidíte, jak se před vámi zvedá z pozice na koleni zřejmě lidská postava. Je obrácena od vás ale i tak si všimnete velkého štítu a umně kovaného jednoručního morningstaru (trochu jako palcát, jen hlavici tvoří koruna kovových trnů)... Postava se těžkým krokem hne k zastavivšímu se Salamandrovi...

Pán Jeskyně - 16. prosince 2007 19:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Boží soud Viděl jsi to... Ta proklatá čepel projela tvím tělem, tak kde to jsi? Je tohle snad záhrobí? Ne... tohle je pořád ještě mezi živími. Ležíš, kámen tě hrozně studí a nad sebou vidíš oblohu, po níž se honí cáry mraků. Vedle tebe je nějaký muž, poznals to podle širokých ramenou? Ne vypadá to spíše jako žena, ale vzpomínáš si na stařeckou mužskou tvář... Otočil se... Znovu vidíš zvrásněnou tvář jakoby vyšlehanou ze skály a bílý vlas i dlouhý vous, oboje neustále čechráno neúprosným větrem... Klid... lež... Nic si nepamatuješ vím... Jsem nejvyšším knězem tvého boha... Mé jméno je Tempest... klidně lež... POstupně ti všechno vysvětlil... Talos mu vložil vidění a tak tě z té hnusné chrámové šarvátky vytáhnul... Máš prý veliký úkol... Vyložil ti nějaké proroctví, moc mu nerozumíš, ale máš sledovatnějakého muže... Je to velký a silný muž... musíš ho chránit... S Temepestem jsi ztrávil týden. Poslední večer jste proseděli nad pozorovací koulí, až nakonec Tempest odešel... Přinesl ti poloplátovou zbroj a plášť, štít a morningstar... A otevřel portál... potom tě jen strčil dovnitř... Drowí město... Jsi uvnitř... víš o co jde... viděl jsi střípky událostí krz magii vzduchu, jíž tempest vládne... Kolem tebe je nepřirozená tma, ale před tebou velký ohnivý kolos... Víš co máš dělat... první úkol... Ani se nemusíš ohlížet, abys věděl, že za tebou je ten, který nesmí padnout...

Serpent - 17. prosince 2007 17:52

Salamandreida První krok je těžký jak skála, jak se tělo obtěžkané těžkou zbrojí rozbíhá. Druhý krok je ještě těžší a třetí již rozechvívá zem pod těžkýma kovanýma botama. Blížím se k ohnivému tvoru, který je o pár hlav větší než já a o dobrý tucet hlav menší než největší protivník, kterého jsem skolil. Tohle bude snadný boj, možná až smutně snadný. Škoda, mi není dovoleno se s ním utkat jako rovný rovnému, ale můj úkol je důležitější než nějaká válečnická hrdost.... úkol? Cha... v mysli se mi zhmotní vize... Salamandr... Co je to za potvoru, u všech ďasů s Matkou v čele? Pár plamenů a cosi Devátý krok... Natáhnu do strany paži s morningstarem v ruce - ten začíná ve vzduchu zářit bílým světlem. Netrvá to ani okamžik a zakřičím z plných plic proti Salamandrovi. Moc bojovníka se nepočítá v jeho přednostech, ale v jeho slabinách. A ty, ubožáku, jsi naprosto zklamal! Ne dříve než ozvěna mého kovového hlasu dozní, natočím se štítem k plamenům, které ho začnou nepříjemně rozpalovat. Nashledanou v pekle, zas se zastavim, ubožáku Krátký svižný skok a plnou silou do země zaražený morningstar - již ne bílý, ale zářivější jak bílý. Nejdřív se ukáže záblesk, který všechny oslepí stejně jako povrchňana dlouhý pohled do slunce. Vzápětí je každý, kdo stojí, nedrží se, nebo není skryt za nějakou překážkou, zavrávorá jak silná tlaková vlna proletí celou jeskyní. Tlaková vlna předzvěstí jen silnějšího třesku, který nehvízdá - řve - všem v uších. Jakmile se rozkoukáte, vidíte postavu v černé zbroji, jak vstala, odhodila doruda rozpálený štít před sebe a narovnala se. Talos buď uctíván a obáván, neb přinesl nám další vítězství! Byla to jeho vůle, že nyní stojíme tady na vlastních živých nohách a můžeme řvát z plných plic Rozhlédne se kolem sebe Jediný bojovník této bitvy je poražen.

Salen - 17. prosince 2007 22:50

Průběh boje se Salamandrem Byl jsem postaven na nohy, které mě odmítají bez pomoci nést a sice jemě, ale přesto vyvlečen ven. Nervnímám moc spoušť a krev kolem. Jsem vlastně více vláčen, než abych sám šel. A nevypadá to, ačkoliv jsem nepochybně vzhůru, že bych měl představu, kde to jsem. Kde skutečně jsem. Probral mě až náraz tlakové vlny, který zamával Raznak i Samraelem, kteří mě drží. Nedokážu si plně uvědomit jak, ale ucítil jsem v tom magii. A možná spíše to, než náraz samotný, nmě probralo. Postavil jsem se pevně na nohy. A když jsem si uvědomil, co se se mnou asi dělo a jak se to muselo ostatním jevit, zrudl jsem studem jak pivoňka. "Omlouvám se, Grundlixi." Zašeptal jsem trpaslíkovi, který mě možná vůbec nevnímá. "Vám všem." Ano. Opravdu mám pocit, že se musím omlouvat. "Já...já......Nevím co se to stalo......Nebývám...zbabělý." Vylezlo ze mě. A pak si uvědomím, že tu není jen nás pět a mě neznámý medvěd a dva cizí muži. Kromě těch tří jsou tu totiž také ty ještěrky, o nichž jsem měl ten příšerný sen. Tedy.....doufám že to byl jen sen. Všechno v posledních několika časových úsecích mi vlastně teď připadá jako příšerný sen. Hrozná noční můra. K zešílení, na jehož prahu jsem se zmítal. "Tak oni nebyli jen v mé představě?" Rozhlížím se kolem a v mém hlase se údiv mísí se strachem. "Možná bychom ty ještěry měli......." Po paměti hmátnu po Stříbrném paprsku a zjišťuji, že loutna nevisí na popruhu, kterým si ji upevňuji při cestování, aby zůstala v pohotovostní pozici šikmo umístěná na zádech. "...Neviděl jste někdo mou loutnu?..........A meč?" Vzpomenu si i na meč. Ještě to zní jako nesouvislé blábolení. Ale oči už mám jasné a opět hledí na tento svět přímo, ne skrze bludy šílenství. I nekontrolovatelný třas a neovladatelná slabost jsou už pryč......Snad napořád.

Salen - 17. prosince 2007 22:54
	soukromá zpráva od Salen pro Jemná psychyka barda ale stále zůstává otřesena příšernými zážitky, ať skutečnými, nebo vzplozenými přechodně zmatenou myslí. A.....kdesi v mém nitru se probudilo cosi, co mi bylo dáno od narození, ale nikdy nepoužito. Nikdy neobjeveno. Ještě přesně nevím sám, co to je. Ale právě díky tomu jsem posítil, že ohlušující řev i tlaková vlna patřili k nějakému kouzlu.

Jerremy Growo - 18. prosince 2007 13:02

Salamandria - po velkém třesku Už už jsem se chtěl zvednout a dojít si pro svoje věci, abych se představil v celé své kráse. Nakonec mi pohled cesty zastaví ohnivé cosi co vypadá, ajko hromada chodících pochodní. Na to, že medvědi moc grimas nemají, tak se mi podaří jasná známky agrese a nejistoty. Postavím se proti skupince na všechny čtyři vycením svoje bílé zuby a hnědé uši se mi sklopí k hlavě. Nahrbím se, jakoby jsem se chtěl připravit ke skoku, když vyrazí neznámý člověk. Když se rozletí tlaková vlna, tak se přitisknu k zemi. Hlavou mi prolétne myšlenka, která zvažuje, co je horší, jestli ohnivé cosi a nebo svítící cosi. Nakonec se rozhodnu, že svítící cosi je příjemnější než hořící cosi. Proto, když se svítící cosi zvedne jako černé cosi, chvíli zauvažuji, jestli jsem se náhodou neobrátí proti nám. Zákony přírody mluví jeasně: Žer nebo budeš sežrán. Sklopímn opět uši a začnu se pomalu zvedat z mého pololehu.

Raznak Kwertamakil - 19. prosince 2007 09:57

Peripetie Něco se děje..vyhrknu na Samraela, jen co světelný záblesk pomine. Ještě dozapínám brnění a vybíhám ven, přímo do náručí tlakové vlny. Urychleně se přitisknu ke zdi vedle dveří, ale i tak to se mnou pořádně praští. Odlepím se od zdi a opatrně se ohlédnu, nakolik jsem tam zůstala otištěná. Pak se vydám k postavě, která se zvedá ze země. Pořádně si ji cestou prohlédnu. Černá zbroj, morningstar, vypadá jak já..usměju se vlastnímu vzhledu. sama tu teď stojím v černém brnění a cestovním plášti stejné barvy. Vítej. Byl´s nám velice nápomocen..

Folwerin - 19. prosince 2007 13:27

Salamandreida V úzké uličce na okamžik spomalým... Chmm... Ts... Ts... Proč se hnát v předu? Co by tam jen mohlo čekat? Usměju se něžně pod své zježené vousy a spomalým krok, jako bych už nemohl. Nechám ostatní prohnat se okolo mě. Já se jen klidně opřu o zeď a kouknu na krátky okamžik po ohnivci... Ještě je daleko. Zkroutím hlavou a prohrábnu si hřívu. Blbá ohnivá ještěrka. Ale co, dnes máš štěstí... Odplivnu si Salamandrovým směrem... A pro jistotu zrychlím krok. Skoro až vrazím do nově nabytých společníků... Tak pro změnu se bojíme medvídk... Hmm... podívám se blíž. Ten tvor se mi něčím nezdá. Jako bych zavětřil. Je něčím divný. Ještě si na něj dám pozor... Když ale vidím, že se více méně nic neděje a méďa rezignoval, začnu naprosto ignorovat dění okolo mne. Bdělích očí je tu dost... Ukročím do stínu blízkého domku. Vidím, že na pár okamžiků si tady můžeme oddechnout. A hele... Zahlédl jsem na zemi povalovat se dívčí šátek... To je náhoda... Zvednu ho, jemně nasaji ještě nevyprchalou vůni parfému... Hmm... Nakonec mi ale zrak skouzne ke zkrvavenému meči. Vezmu šátek za zíp a narychlo s ním stírám přebytečnou tekutinu. Když jsem hotov, teprve teď si všimnu cizince, který se pustil do plamenné ještěrky... To mě ale stejně nepřiměje otočit se od své práce. Naposledy ještě přejedu šátkem čistou drowí práci a pak natočím meč proti matnému světlu... Oslnivý záblesk. Co to? Že by se mi meč probudil? Oslepeně zašátrám okolo a narychlo zasunu meč do pochvy. Zbystřím sluch. Nic. Buch. Nečekaná síla mnou mrští do zdi blízkého domku. U ďasových zubů. Ten šátek mi ulít... Vyškrábu se na nohy a protřu oči... Cizinec tam pořád stojí... Jedoví zuby do tepny. Tak to nebyl můj meč... Sklamaně se otočím k cizinci a přijdu k němu blíž. Pomalu mi začíná svítat, co se mezitím mohlo stát. Změřím si ho od hlavy až k patě... Předvedl jsi pozoruhodnou práci, cizinče. Prozraď mi své jméno. A ještě jedna věc... Přijdu ještě blíž a pošeptám tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Nechci tě nijak urazit, ale až se odsud dostaneš, měl by sis dát lázeň. I ty ještěrky okolo prskají na všechny strany... Se smíchem poplácám hrdinu po zádech a rychle vytáhnu měch s medovinou. Dej si. Ale pospěš. Ať se odsud dostanem ještě dnes... A zvědavě se podívám po ostatních, zda nechtějí také doušek, či jestli mají jiný nápad...

Raznak Kwertamakil - 19. prosince 2007 15:33

Pokračování - po třesku Určitě..zakřením se na Folwerina, jehož tichou poznámku jsem nepřeslechla. Věru, cizinče, vítej mezi námi a pověz své jméno.. Pro dnešní den budeš hrdinou, nikdo z nás netušil co s tou chodící pochodní.. pobídnu jej, ovšem Folwerinem nabízený chlast rázně odmítnu. Teď bychom nemuseli tak pospíchat.. Salamandr už nás neohrozí a ostatní slizouni nejsou tak nebezpeční, abychom je nezvládli... Ode dneška už nebude nic tak nebezpečného..zamyslím se. A kam teď vůbec hodláte jít?

Jerremy Growo - 19. prosince 2007 16:58

Když vidím, že se ostatní k cizinci nějak mají, tak se nejistě usadím na zadek. "Bych měl spíš strach odkud proudí jeho síla." Pomyslím si a poškrábu se tlapou za uchem. Když dojde na řeč o cestě, zvednu se a kolébavou, trochu čvachtavou a přesto svižnou chůzí se vydám k jedné z bočních uliček. Zašátrám tlapou ve stínu a napůl se v něm utopím celý. Nakonec však vytáhnu v tlamě kus čehosy podlouhlého, ze kterého se uprostřed klinká raneček. Se svým pokladem se zase odklušu ke skupince a usadím se kousek od krvavé skvrny a položím opatrně uzlíček i s tyčovinou. Rozhlédnu se po přítomných, jestli někdo vysloveně vyjadřuje nutnost se zaobírat mým balíčkem. Kdyby ano, vycením výhružně zuby.

Serpent - 19. prosince 2007 19:10

Po třesku Postava po chvíli znovu vezme štít a založí si ho před sebe - zdá se že očekává boj. Když vidí kolem sebe, jak jsou všichni v klidu a neobávají se hrozby nepřátel v okolí, trošku se uklidní, nicméně stále je ve střehu. Nejdříve se otočí k Raznak, která ho první oslovila. I já zdravím, rád tě poznávám. Hmm... zamyslí se. Nápomocen? Jo, aha! To byla nutnost. Nic víc nic míň. Jen další vítězství ve jménu Pána Blesků. Nyní když proti tobě stojím, uvědomuješ si, že má tvář, ačkoli je to tvář bojovníka, je skutečně krásná - dokonalá; stavba těla je perfektní; úcta a respekt je to co dává na odiv jeho výstroj, ale je to právě krása a okouzlení co dává poznat jeho tělo. Vzápětí se otočím ku druhému hlasu, tuto postavu si prohlédnu dosti důkladně, sjedu jí kritickým pohledem od hlavy k patě, a zvláštní důraz kladu na jeho tvář. Kritický pohled se však v okamžiku, trvajícím snad nekonečně krátkou dobu změní na pohled přijetí. Přívětivý zrovna není, nicméně není nepřátelský. Zdravím tě na okamžik se zamyslím Jméno? Proč. Jsem. Ale pokud lpíš na označování okolí slovy kterým rozumíš - Serpent mi můžeš říkat. Serpent mocný a hrdý bojovník Talose! Když zahlédnu měch s medovinou tak natáhnu ruku a vezmu si ho. Talosi, děkuji ti za tento den. Naleju si do úst dlouhý plný doušek, jen jeden. Měch znovu uzavřu a předám zpět, ještě dlouhou dobu vychutnávám nápoj. Nakonec dlouze polknu a ještě poté nějakou dobu vychutnávám. Nakonec se otočím k Folwerinovi s jiskrou v očích. Děkuji ti za nápoj, ačkoliv jakýkoli nápoj Talův by mi byl mnohem větším potěšením. Usměju se a odhalím silné bílé zuby, možná trošičku, skoro neznatelně ostřejší než by bylo pro humanoida možné. Otočím se zpět k Raznak. Jít? Všechny cesty vedou k plnění Talovy vůle. Budu kráčet po stezce, kterou krví zbortím a lebkami nepřátel vydláždím! Propuknu v mírně nepochopitelný smích, který skončí tak rychle jako začal hned jak si uvědomím nesouhlasné či nechápavé tváře ostatních. Hmm...

Raznak Kwertamakil - 19. prosince 2007 19:18

Po třesku Byť v tvého boha nevěřím, asi můžeme děkovat i jemu...odvětím a opětuji jeho zkoumavý pohled. Vedle toho chlápka bych asi vypadala jako šereda. Jsem sice poměrně hezké a atletická postava tomu přidává, avšak úzká bílá jizva, hyzdící mi levou tvář, teď když nemám nandanou kápi, rozhodně ubírá. Hroznej krasavec..pomyslím si ironicky. A lpí na tom...no to bude přírůstek.. Aspoň je akční..inteligenci nahradíme my zbylí.. Však naše cesta není tak jednoduchá, má svůj cíl..přeruším jeho bohuchválu.

Rhox - 19. prosince 2007 23:04

Po boji Když znova ta obluda stojí před námi tak jediné co mi projede hlavou je.. Tohle je nějaká chyba a to se mi fakt nelíbí... ale v tu chvíli se tam obeví ten kdosi a svím zcela bravůrním způsobem zakončí život toho chodícího táboráku... doslova ho sfoukne stejně tak jako nás všechny ostatní... Když znova vstanu tak mám v hlavě bordel... Kde se vzal??? neni ta jeho síla nějaká veliká?? že bymi už bohyně nevěřila??? Jde vůbec to nějaký znamení co mi dala vzít si zase zpátky??? Sakra to by mohlo znamenat že jsme volnej a můžu sijít zase kam chci... Ten kdosi je pekně silnej jsme tady zbytečný.. Nepotřebuje nás.. kouknu naněj né moc přívětivim pohledem kterej vystřídá můj umělí pohled na kterém je lehce vidět přetvářka seběvědomého barbara... S blbou poznámkou... Ještěřany jsi mohl taky dorazit je jich tam už jenom asi dvacet... tak šum nechci mít zase špinavej meč... pronesu svojí připomínku hned po Raznak s Folwerinovi... No myslim že už do konce svého života nebudu muset vyndat zbraň dokud budu u něj... o všechno se postará on... Když složí něco tak velkýho tak pro něj musí bejt hračka taková malý armáda jako jsou ještěřani hračka... Usměju se někde tam vduchu... a konečně přijdu kněmu blíže... Jeho charisma je až božsky dokonalá jeho hlas je pevný a stálý... A to mě mírně znepokojuje jeho figura je dokonalá silná ale stále je pořád fyzicky slabší než ta moje... Ale jeho postava je bez jediní jizvy či jiné vadě na kráse natož moje tělo je zjizvené celé a to nepočítám zbičovaná záda a X jizev na hrudníku a břiše či zasekaných šípů v nohách co jsem měl... Když je někdo nezabije... Tak nás roztrhaj a jak jsem viděl Serpent má velkou sílu a tak by to mohl provést za nás... jsme už dost unavení... pronesu a přecijenom si vytáhnu meč kdyby nějaký znich prošel až ke mě...

Pán Jeskyně - 26. prosince 2007 04:11

Po boji Vaše nadšení by viditelně probudilo mrtvého... a vlastně to není tak daleko od pravdy... Co si totiž nikdo pořádně neuvědomil je, že ač byl Salamandr zničen, ostatní ještěřani jsou sice ohluchlí, ale v pořádku... Ti jež stáli v epicentru byli odhozeni o několik metrů, nikomu z nich se ale nic nestalo. Pěkně jste se sešli dohromady, ale proti vám se ze země sbírá skupinka nejméně deseti ještěrek a jeden z nich drží tu hůl s křišťálem. Než se nadějete, tak právě ten, staře vypadající ještěřan, počne cosi mumlat. A jak mluví, kolem vás se sbírá mlha hustá jako mléko, válející se v kotoučích všude kolem. V té mlze jako byste slyšeli ťapání desítek nohou.... Netrvá dlouho a Rhoxův meč se zablýskne, půlíc malou, asi metr dlouhou ještěrku, která se připravovala kousnout ho do nohy, brzy máte všichni plné ruce práce a musíte se chtě nechtě semknout dohromady... Elf vedle trpaslíka, barbar vedle drowa, člověk a medvěd.... A všechny vás sužují malé potvory s nazelenalou kůží a přitom se pořád blíží oddíl ještěřanů.... Ještě nebojujete ani minutu, když se odněkud od vaší pravé ruky ozve roh. Takhle divný válečný roh jste snad ještě neslyšeli, ale folwerin, Sam a Raznak za ním ihned na chvilinku podvědomě otočí hlavu, což jim všem třem způsobí malé nepříjemnosti v boji...

Samrael - 26. prosince 2007 04:22

V mlze Sice bych se teď potil, být člověkem a cítím protestující svaly po nedostatku spánku a odpočinku, ale na mé tváři přesto zůstává jemný úsměv, neboť teď mám všechny své hračky při sobě... První ještěrka, kterou zahlédnu tedy pojde s prošpikovanou hlavou malou šipkou. Další rozsekne čepel a téměř přitom zazpívá, pak najednou zvednu hlavu a než jí dám zpět, mám prokouslou špici boty. Tu druhou špici velice rychle ucítí potvůrka na hlavě, než ji s chřupnutím zlomím vaz. To jsou rohy královské stráže... Naši nejsou vybití, stavějí se na odpor... Zatroubí pětkrát, jestli budou moci, musíme se pokusit je najít, jinak nemáme šanci! Proseknu další hlavičku plnou jehlovitých zubů a v nastalé pause dobiju ruční samostříl. Znám cestu, dostal bych se k paláci i poslepu, držte se u mě! Pomalým ústupem se vydám mlhou za zvukem rohu...

Pán Jeskyně - 26. prosince 2007 04:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Město, královna, sen.... Zmizel jsi, oddělil se, vytratil... Pozoroval a studoval a spal a snil... V malé sluji hluboko pod povrchem jsi měl sen... a po něm přišel na dvůr Arachnin, kde jsi byl dobře přijat. 6ils u ní v ústraní, dokud jednoho dne se neozvaly výkřiky umírajících a třeskot oceli. V tu chvíli jsi již věděl, že ten den nadešel. Je čas stát se součástí proroctví... V klidu jsi povstal a vydal se z klidu paláce do chaosu venku. Tam už běží vše v plném proudu. Právě včas jsi přišel, abys mohl na vlastní oči vidět, jak se jeden ze čtyř salamandrů, snažících se dostat přes vnitřní hradby paláce rozprskl pod náporem Arachniny magie na miriády jisker. Tvoje oči vidí nyní možná ještě lépe, než ty elfí a tak si můžeš všimnout obrovské přesili útočníků, která v podstatě zaplňuje půl města, ale za každého padlého drowa je nepřebrné množství ještěřanů a Arachnina magie hravě láme bariéry jejich šamanů a drtí desítky z nich pod nohama obřích pavouků... Právě tak čas na to, aby ses taky zapojil...

Serpent - 26. prosince 2007 16:29

Po boji, před bojem a při boji V krátkém okamžiku přejdu z rozhovoru do bojového postavení. Připravený štít zdvihnu pod oči, ohlédnu se kolem bojiště... Bojiště, co to má být? Tato zbabělost, bojovat pod rouškou bezpečí... Zdvihnu morningstar nad hlavu a zařvu přitom několik slabik, znatelně začínajících a končících na slovo "Tale" Mdlá rudá zář rozsvítí se nad špičkou zbraně a velice rychle přechází do celého mého těla. S výrazem nenávisti a smrtí v očích kráčím k nejbližší skupince ještěranů. Prvního kdo mi dojde do rány praštím mohutným býkem, takovou silou, že by člověka rozdrtila na padrť, ale my se tu nebavíme o lidech, že ano. Zbraň ihned stáhnu přikrčím se a protočím ji nad hlavou a zaútočím vodorovným útokem ještěranovi na vrchní část těla. Znova obrovská rána, avšak kromě silných šrámů ještěrana příliš nezranila. Když nemůžeš bojovat hrubou silou, zkus ještě hrubší. Mezitím se mi jiný ještěran dostane do zad, ale já o něm vím. Otočím se se slovy: Talosi zraň tuto ubohou stvůru, zařvanými do mlhy praštím tohoto ještěrana do hrudi. Kdo vidí mým směrem, tak možná zahlédne jak z ještěrana doslova uchází život jako by ho někdo vyfoukl. Snížím své postavení ještě více a další ranou mu podtrhnu nohy a následně vlastně již mrtvou schránku dorazím. Moc dlouho, pomyslím si, a v poslední myslitelnou chvíli zdvihnu štít tak abych vykryl ránu ještěrana. Vyskočím zase do vysokého postavení, kancem mu udělám několik hlubokých ran a začínám dosti rychle ustupovat ke svým společníkům v boji. Když už se dostanu do blízkosti Rhoxe tak zařvu Já jsem možná zabiják plamenů, ale s těmahle sviněma budeme muset zatočit spolu!

Salen - 27. prosince 2007 01:56

V mlze Nemám tu svůj meč ani loutnu. Obojí zůstalo v domku, když mě z něj moji přátelé vlekli ven. Ale.....necítím se bezmocný. Poté, co jsem nahlédl do Světa stínů a hrůz, jak jsem si to v duchu sám nazval, se ve mě cosi změnilo. Nebo......možná to spalo kdesi v hloubce, v zapomění a jen se to teď probouzí. Nicméně necítím se bezmocný. Ano, mám strach. Kdo by jej neměl. Ale.....místo chuti utéct, když jsem vlastně neozbrojen, ve mě vzrůstá cosi jiného. nějaká síla, kterou ještě neumím sám pojmenovat. A právě ve chvíli, kdy zazní rohy, boj na chvíli ustane, neboť i nepřátelé zjišťují, co se to děje a já nemusím na chvíli zaměstnávat mysl i tělo tím, zda dříve uskakovat chňapajícím jedovatým tlamičkám "malých" ještěrek, rodících se snad přímo z té zvláštní bílé mlhy, jsem, spáše hnán podvědomým, než na základě vědomé činnosti vyslovil několik zvláštních veršů: "Při Luně matce i dceři. Při světle bledé noční paní. Ať nástroj síly mé se zjeví zde, v mé náruči, s mou slpyne dlaní." A aniž bych chápal, co jsem právě učinil, co byla ta podvědomá síla, a co jsem to vyslovil, ve své náruči náhle třímám svou loutnu. " Přátelé.....Co účinkovalo na ledového draka, dá se použít snad i na ještěrky. A......můžeme je teď možná přemoci bez další krve na straně naší, i jejich. Já......já nevím zda to vyjde, ale jsem bard a nástrojem mé moci je...eh...měla by být.....loutna. Zahraji tedy ještěrům. Píseň, která, snad, ukončí boj." Ale to už zní první tóny písně. Zváštní písně. "Přišli jste z bažiny měli jste hlad. Bít se a umírat vraždit a žrát. Teď bojů konec je padá už chlad. A každý z ještěrů zívá, chce spát." A s posledními tóny doufám, že píseň zabrala a vykonala na ještěřanech i malých ještěrkách své.

Salen - 27. prosince 2007 02:06

soukromá zpráva od Salen pro Ano.....Něco z minulosti se ve mě probudilo. Něco, zůstávající povtšinou na podvědomé úrovni. To něco by se dalo nazvat....při troše dobré vůle.....magií. Nebo vlohou pro ni, danou dědičností. To, co přivolamo loutnu vlastně bylo úřivolávací kouzlo. Jenže.......nevyslovené vědomě jako kouzlo. Vím, že ta loutna je kouzelná. Že to není jen tak nějaká loutna. A pamatuji si, že ji mistr uměl k sobě přivolat, ať byla na místě jakkoliv vzdáleném, či zabezpečeném. Ale........nikdy jsem se to od něj nenaučil. Nebo.....nestihl naučit. A........ta píseň. Ano, je to uspávací píseň. Ale tahle je speciálně stvořená pro ještěřany. -------------------------------------------------------------- Je jen na tobě, zda to povolíš a projde to.

Folwerin - 27. prosince 2007 19:20

Mlha a boj Sotva padne mlha, úsměv na mé tváři na okamžik strne. Jen na chvilku. Co mě však zarazí ze všeho nejvíce je následný řev válečného rohu... Nekreju si záda, nedělám nic. Víří ve mě spousty pocitů. Dobrých i zlých. Nevím, jestli se smát či brečet. Kdyby nebyla mlha. Hned bych své myšlenky stočil jinam. Styděl bych se. Ale teď... ÁÁÁÁáááá... Zběsilý řev, pro mě zcela netypický se mi vydere z úst. Hlavou mi probleskne spousta myšlenek. Nechápu co se to děje. Za okamžik mi to dojde. Křeč a šílená bolest v levém rameni, ze kterého trčí čepel zbraně. Prudce spadnu na kolena. Že já lejno prasečí si nedával pozor... Zapraskání. Ještěřan mou slabost nečekal. Zapřel se a meč se pod mou vahou zlomil. Další vlna bolesti. Dopadnu na bok. Zmocňuje se mě vztek. Na všechno. Na všechny. V mlze jen matně vidím postavu přerostlé ještěrky. Zmateně kouká na svou zbraň. Vzteky se mi dělá pěna u pusy. I v mlze je vidět, jak mi svítí oči. Zle a plné nenávisti. ÁÁÁÁÁRRrrg... Seberu poslední zbytek sil. Vztek vítězí nad bezvládným tělem a strhnu ještěřanovu nohu. Zavrávorá a dopadne na zem. Hlavou těsně vedle mě. Narychlo vytažený tesák v rozklepané ruce hraničáře dokoná své... Pozdravuj kamarády... A plivnu na něj. Začínám omdlévat. Bolest je veliká. V levé ruce nemám naprosto žádný cit. Dlouze vydechnu. Síly mě opouštějí. Rozhlédnu se. Štěstí, že mě můj šedý plášť se rozprostřel přeze mne. Pokud o mě nikdo nezakopne, v mlze jsem v bezpečí. Prozatím. Spěšně, vím, že nevydržím dlouho, vytáhnu z kapsy šátek a stáhnu ho těsně nad ránou. Nemám sílu, ani chuť čepel vytahovat. Pomalu přestávám vnímat. Ztěží šátek zavážu. Zavřu oči. Vzpomenu si na jednoduché hraničářské kouzlo. Už jenom mumlám. Nejsem si jistý, jestli správně. Začíná mi být už všechno jedno. Šedý plášť mě dokonale zahaluje. Přesto začínám cítit chlad. Občas z něj vytékají pramínky krve. Mou tvář však ještě ozdobí úšklebek. Tolik jsem toho vydržel a nakonec zdechnu kvůli bezvýznamný ještěrce... Poslední co slyším jsou slova bardovy písně. Probleskne mi hlavou něco o chlívku s prasaty. Pak se bez vlastní vůle odeberu do říše snů. Mdloby zvítězili...

Raznak Kwertamakil - 28. prosince 2007 11:03

Naslepo (a natvrdo co do přemýšlení) Sotva začne padat mlha, přivřu oči. Lépe se pak zorientuji. Pokývnu na Sama, kterého matně rozeznávám vedle sebe a se známým přáním všeho zlého, samozřejmě těm ještěrkám, se pustím do boje. ty mrňousové jsou všude..zakleju v duchu a couvnu pár kroků ke stěně, ať mám alespoň krytá záda. Moc mrňaví. Ještě že mám dlouhou čepel, nedosáhla bych na ně..odfrknu si znechuceně. V mlze se poměrně rozléhá živá konverzace mezi tím novým a Rhoxem. Když těch ještěrek nepřestává ubývat, taky se připojím. Hey, Serpente! zařvu do mlhy. Nejsou zrovna blízko. Zkus se propracovat k šamanovi, nebo co to je.. dokud se ho nezbavíme, máme na krku víc než přijatelný množství problémů.. A taky že máme. Rozmáchnu se proti třem, kteří se i přes svou impotenci dokázali spřáhnout, když odkudsi zprava se ozve troubení. Zastavím se v půli pohybu a natočím hlavu. To je přece..užasnu. Naprostá kravina.. dopoví za mne následující událost. Ti ještěřáci se samozřejmě nezastavili, takže mi teď jeden visí na koleně, první bezhlavý, druhý na ruce s mečem, urychleně vytáhnu druhou rukou tesák a rovněž ho zbavím hlavy. Pak se zbavím hlav. Ale kde je ten třetí?! rozhlížím se zmateně. Vzápětí mi na ramenou přistane onen hledaný tvor. Není tak těžké si domyslet, že se asi chystá zarazit mi čepel do míst, kde rozumní tvorové jako já uchovávají mozek, nikoli potravu. Trnu hlavou dopředu a prudce jí otočím, to uvede do pohybu můj copu. I v té mlze se na něm cosi zatřpytí a o chvíli později stříbrná hvězdice, kterou nosím místo spony, prorazí tvorovu lebku. Když ne já, tak ty..ušklíbnu se zlomyslně a shodím z ramenou mrtvou váhu, abych se mohla věnovat dalším. Kterých je tu požehnaně. Jsi si tím jistý? houknu na Samraela. Teprve teď se mohu věnovat jeho nápadu. Ten roh samozřejmě poznávám, stála jsem pod ním spoustu let, ale.. Nejdřív počkej, jestli opravdu zatroubí pětkrát.. Nejdřív se musíme zbavit téhle přítěže.zavrtím hlavou. Teď moc nejse schopna uvěřit, že je ještě někdo naživu. Jen tak, téměř mimochodem, odstraním mozkovnu jedné připitomělé ještěrce, která se snažila se kolem mne proplížit Samovi za záda. Lehké žuchnutí mne navede jinam - Folwerin sebou právě praštil o zem. Teď doufat, že nejsou elfožraví..uchechtnu se a znovu houknu na Sama. Tak za prvý si líp hlídej záda, za druhý to má ten půlelf za sebou. A toho tam nedotáhnem.. Teď mě napadá..stočím zrak k malé kopii válečného rohu, která mi visí šikmo přes zbroj. Můžu zatroubit nazpátek, pro posily... Ale teď se k tomu rohu nedostanu, musel bys mě krýt. Neumím kolem sebe máchat katanou a zároveň troubit. A v nejhorším bude někdo muset pro tu pomoc dojít.

Zurriel - 28. prosince 2007 19:14

soukromá zpráva od Zurriel pro svět se mění a my se měníme s ním. Pomyslím si a ztěžka se zvednu ze židle n níž jsem seděl po velmi dlouhou dobu a pročítal se starými spisy. Hůl nechám ležet. Již tě nepotřebuji, pochop, byla jsi jen pomůcka k propuštění sil. Nyní je ovládám." vyšlu k ní myšlenku a cítím jak se dřevo pře mnou zachvěje a pak zmizí. Zanedlouho najde jiného mága, kterému bude pomáhat v začátcích. "Je ča jít." Ozve se mi v hlavě hlas a já vykročím. Za chvíli semi před očima oběví scéna. Nepřátelská vojska se srazila a výsledek je velmi nejasný. "At lumium nigestra lutor." Zahřmím, když vystoupím na hradby a z prstů mé ruky vyrazí vlna energie, narazí do nepřátelských řad a vykoná co vykoná. Nehledím na výsledek. POdalších neslyšných slovech obalí mé tělo energie která mne bude chránit proti většině útoků a já se pomocí jednoduché levitace zvednu ze země. Vystoupám sotva dva sáhy do výšky a ihned vyšlu další vlnu.

Pán Jeskyně - 28. prosince 2007 23:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Podzemní město - palác - vnitřní hradby... Tvoje první vlna se neminula úplně účinkem, minimálně stačila k tomu, aby se obránci v předních řadách dokázali dostat o kus dál... Ta druhá už byla z přílišné dálky, takže jen zčechrala vlasy... a kožené límce... Z tebe se ale stal výborný terč. Téměř ihned se od tvé bariéry odrazí šíp... o něco později se ti zableskne před očima, jak byla pohlcena první magická střela. Ač útočník byl zřejmě pouze jeden ze šamanl, zdá se, že útok měl pořádnou sílu.. Příliš mnoho další aktivity není, neboť ještěrky se na chvíli stáhly a nechaly tak nechtěně obráncům čas vydechnout...

Zurriel - 29. prosince 2007 01:22

soukromá zpráva od Zurriel pro "Toto nejspíš nebylo nejvhodnější." Uvědomím si, když do mne narazí první ze střel, kterou vyslali šamani těch ještěrů. "Humanus Reptilius, živočišná forma žijící v bažinách a teplých slůjích, nízká inteligence u běžných zástupců rasy, zatímco šamané jsou velmi inteligentní." Proběhnou mi hlavou inforamce, zatímco se začnu snášet zpět za hradby. "Studenokrevní, tak jim pustíme trochu ledu do žil." Zasměji se sám pro sebe. Sáhnu do torny kteoru mám u pasu, ačkoliv jsem si vědom toho, že se jedná pouze o pomůcku dokážu takto lépe soustředit svou mysl, proto teké vytáhnu osm kamen s vyrytými znaky prastarého jazyka a rozložím je na zemi kolem sebe do pravidelného tvaru. Vytáhnu orlí pero a obtánu obrys oktagramu, který takto vzniknul. "Derca, Lot, Herel, Tauric, Nostra, Seden, Theta, Kalino." Pronesu zpěvavým hlasem a lehce mávnu perem v mé ruce, cítím jak se počasí mění, zanedlouho ucítím první dešťové kapky dopadající na mou tvář a smáčející můj oděv. Proto rychle vytvořím slabounkou auru, která zabrání dešti aby dopadal i na mne. Opět se vrátím na hradby a po krátké chvíli rozšířím tuto velmi a velmi slabou bariéru, sotva silnější tenké blány, která nezabrání šípům ani magii proniknout, přesto však stačí na déšť, přes většinu hradeb, je to velmi prosté a téměř nenáročné kouzlo, které ani nemusím udržovat celou myslí a proto mohu pokročit dále. Déšť houstne, za chvíli se z nebe řinou stovky provazců vody, prostora před hradbami se brzy promáčí a dokonce i obránci, ač uchráněni před deštěm se zachvějí zimou. "Pokročme dále." Usměji se ve chvíli, kdy se ještěrky začnou brodit bahnem a voda jim začne stoupat přímo před očima. "Aranau stigma per plex." Soustředím většinu své mysli na vytvoření malé sotva stopu velké koule , která vypadá jako šistý křišťál, od úst se mi začne lynout pára a v tu chvíli hodím kouli do vody pod hradbami. Chvíli se nic neděje, koule se při dotyku s hladinou rozplyne, potom však spatříte, jak vodní hlaadina začne matnět, provazce vody , dopadající na hladinu již netvoří kruhy, nýbrž se v miriádách kapiček rozletují do stran. Voda začne zamrzat....

Pán Jeskyně - 29. prosince 2007 15:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hradby Jak se zdá, ještěřanům deštík příliš nevadí, jsou na něj zvyklí, dokonce ani to, že je poměrně chladný... Když poté kouzlíš další kouzlo, cítíš mírný odpor, jako by se ti vlastní vůlí příčilo, to je ale pro draka jen otrava a tak vklidu sešleš kouzlo na ješěřany. Účinek je velký... Ač se stalo, že někteří obránci byli také zasaženi a začli přimrzat ke kalužím vody všude kolem, ještěrky jsou na tom mnohem hůře, jako bys na ně na všechny zakouzlil zpomalení, pohybují se jako ve snu. Kouzlo tě ale nepřirozeně vyčerpalo a ty vidíš, jak nejdále stojící šamani otvírají své tlamy v syčivém zpěvu a jejich hole a duhové křišťály září... Zanedlouho se ještěrky vrací do normálu a voda rozmrzá, mezitím se ale drowové činili a zkolili mnoho nepřátel... A ty vidíš uvnitř hradeb, že se formuje drtivý protiútok, jak se kolem Arachny stahují obrovití pavouci... Najednou ale ozáří zcénu zas na druhé straně dva mocné zášlehy a na scéně se objeví dva salamandři, dvakrát větší, než ještěrky okolo... Tohle už zavání opravdu velkou pomocí...

Pán Jeskyně - 29. prosince 2007 16:05

V mlze... Všichni se činí, oči svaly a těla pracují jako namazaný stroj a ničí ještěrky jednu po druhé, stejně jako velké ještěřany, kteří se občas vyloupnou z mlhy... Folwerin náhle padne k zemi a je okamžitě zaštítěn po boku mu pomáhajícími spolubojovníky, na Samraelově tváři se objeví překvapený výraz a tak jen o vlásek unikne svištící zubaté čepeli... Pak ale nastoupí na scénu Salenova píseň. Jak půlelf hraje, překvapivě se jeho loutna rozžhavuje, až ho od strun pálí prsty, on však již začal se sesíláním kouzla a tak nepřestane, neboť je to jeho dar... Ošklivě si sice poraní prsty, ale píseň dohraje bez jediného zaškobrtnutí... Najednou jako by nad bojištěm proletěla obří křídla se mlha stáhne pryč a odhalí malátně k zemi padající ještěřany a téměř přímo před vámi o hůl se opírajícího toho staršího, šamana, který mlhu vyvolal... Podlamují se mu kolena, jak usíná... Ještě než dopadne na zem, trhne hlavou dozadu a pustí hůl, která spadne a rozbije křišťál na konci... Z hlavy mu trčí černě opeřená šipka... Výborně! Mistře barde! A teď, za mnou... Šeptaný Samraelův povel zní více než jasně a i je poměrně rozumný... On sám se pustí opadající mlhou směrem k paláci...

Raznak Kwertamakil - 29. prosince 2007 16:38

Mha přede mnou, mha za mnou...au.. (to byla stěna domku) Nezatroubím..zamračím se, když mi během kotoulu z obklíčení jedna z ještěrek čistou ranou ten roh ufikne a ten se odkutálí kamsi do mlhy. Tak teď je to jednoduché.. bojovat, dokud nepochcípají nebo dokud posily nedojdou až sem..s chmurnými myšlenkami odrážím další útok přerostlého zeměplaze. Pak se ozvou první tóny bardovy písně. Nádherné. A nálada hned stoupá, mlha ustupuje a ten rozžhavený bod...to je bardova loutna. Jak se mu ji povedlo dostat zpátky? couvám před ještěrkou, co mi před očima mává zubatým ostřím, až ke stěně. A pak je náhle mlha pryč a ospalý šaman se poroučí k zemi, následován mojí ještěrkou. Černé šipce v stařečkově kebuli se kysele ušklíbnu. Ani bych se nedivila..Potlesk pro mistra, který si samou láskou k písním seškvařil prsty..zasměju se krátce a následuji Samraela úzkými uličkami k paláci.

Salen - 30. prosince 2007 00:21
	V mlze....a po mlze "Děkuji." Odpovím. "Na to stačí mast z jitrocele. Nebo snadné léčivé kouzlo. Hlavní je, že výsledek mé snahy je jaký je." Ve skutečnosti bych rád brečel bolestí jek děcko, kdyby na to byl ovšem čas. Následuji Samraela a ostatní.

Grundlix Rudovous - 01. ledna 2008 23:07

Tlaková vlna mě odhodí kousek zpět pod nějaké haraburdí a já se nešťastně praštím do hlavy a omdlím. Ve vyvolané mlze si mě nikdo nevšiml, díky bohům ani ty malé potvory. Z limba mě vyprostí zvuk rohu, posadím se a zmateně koukám kolem sebe, hlasy svých společníků slyším někde o kus dál. Než se postavím na nohy začne Salen hrát svou píseň, mlha se rozestoupí a já doběhnu k Rhoxovi. Aúú moje hlava, o co jsem přišel? Zeptám se a zmateně koukám kolem sebe. Na zemi si všimnu mrtvolek ještěrek a v samý okamžik Samrael zavelí k běhu, no co ,tak běžím.

Pán Jeskyně - 05. ledna 2008 14:30

Mlha nemlha - Palác Mlha se rozplynula úplně a vy jste se rozběhli. Rhoxovi se podařilo podepřít Folwerina a jako téměř poslední ho táhne za vámi, pomáhá mu kdo může. Veškeré podezření, překvapení a jakékoliv pochyby o ostatních v duržině se náhle ztrácejí. Jako kouzlem se v této situaci všichni semknou dohromady, i když každý ze svých důvodů... Samrael brzy zpomalí, aby mu všichni stačili. I přes syčivé a ťapavé zvuky kolem sebe postupujete poměrně nerušeně. Když se ozvou první zvuky bitvy, třeskot zbraní,m praskot kouzel a skřeky umírajících, Samrael skoro zastaví.

Samrael - 05. ledna 2008 14:55

U paláce. Zastavím a rukou zabrzdím ostatní. Počkejte chvíli. Pořádně se rozhlédnu uličkou, ve které jsme, vyberu jeden dvoupatrový dům, jehož stěnu drží olbřímí menhir z onyxu. Přikradu se až ke dveřím, chvíli na ně koukám, potom do nich jen strčím, zlehka se otevřou... Uvnitř najdu jedno mrtvé ženské tělo, jinak nic... Naženu tedy skupinu dovnitř a sám vylezu po schodišti až na střechu. Za chvíli uslyšíte dolů můj tlumený hlas. Je to špatné, ty potvory oblehly palác a mají značnou přesilu. Pokusit se prorazit je sebevražda.... Slezu zase dolů, na tváři bolestný výraz...

Raznak Kwertamakil - 05. ledna 2008 20:39
	U paláce.. Tak jsem přecijen měla pravdu..zasmušile pohlédnu do země, když se Sam ozve ze střechy. Ještě nevědí, že přišli o vůdce.. Aspoň myslím, že salamandr jim velel, pokud jich tam tedy není víc.. Musíme je nějakým způsobem vylekat, dát našim prostor k útoku.. Jenže jak? krčím rameny a vší silou se snažím nevypadat moc zoufale. Válečný pokřik z druhé strany asi nepomůže, co? pousměju se.

Salen - 06. ledna 2008 00:53

pohybuji se se skupinou, jsem ticho a pokouším senemyslet na bolest popálených prstů. Teď nemohu myslet na bolest, třeba bude potřeba abych znova zahrál. Až když Samrael zastaví své i naše další kroky a provede svou akci po které se ozve bezradná a zoufalá Raznak, promluvím. "Zvláštní.....má píseň měla ještěry uspat. Že by ti u paláce byli proti kouzlu imunní?" A pak mě, ačkoliv vím, že popálené prsty to bude rozdírat, něco napadne. "Nepomůže-li, slečno Raznak, válečný pokřik....hm....možná, že by mohla pomoci píseň." Je to jen nesmělý návrh.........Ale alespoň to je vůbec nějaký návrh.

Raznak Kwertamakil - 06. ledna 2008 14:55
	Nemuseli ji slyšet všichni, Salene... Tvá píseň má jistě jen určitý dosah. A kouzla jsou proradná věc - nikdy nevíš, co přesně provedou..zavrtím hlavou. Ale zkusit bys to mohl, avšak když se to nepovede, tak se nejspíš část z nich půjde podívat na nás.. A neříkej mi slečno..ušklíbnu se. Na to už jsem moc stará..

Serpent - 06. ledna 2008 19:27
	Protože sám nic nezvládnu, táhnu se za skupinou, ale často se ohlížím, snad možná se slzou v oku. Tolik nepratel pobit, tolik krve prolit a neni mi tomu dovoleno tento den. Zatim... Kdyz vidim Samraela vycítím z jeho tváře emoci, ktera me mozna drti vice nez jeho, vsak z jinych duvodu. v ocich ohen ale zamlkl jsem.

Salen - 07. ledna 2008 01:57

"Ano.To je vlastně pravda sl....eh...Raznak." Přisvědčím v poslední chvíle se opravujíc, protože ze zvyku jsem už zase málem řekl Raznak slečno. "Dobrá. Doufejme raději, že se to podaří." A opět se dotknu strun své loutny, které by nyní neměly být rozpálené, ale přesto se jich rozbolavělé prsty mohou dotýkat jen z lehka. I tak se opět ulicemi města, nyní směrem k paláci, nese melodie písně. Slova nepřidám. Slova nejsou třeba. Nositelem kouzla je melodie. Stejná jako předtím.....a přece trochu jiná. Jako by měla křídla. Jako by měla tu moc donést kouzlo až k obléhatelům paláce. Snad se to podaří.......snad. Nezbývá, než překonat bolest, hrát a doufat.

Jerremy Growo - 13. ledna 2008 22:49
	Mlhou mne vede můj nos. Je podivné, jak dokáže medvěd běžet potichu a naštěstí mlha kryje moje vystupování a tak občasné zaznamenání toho, že v tlamě nesu raneček zůstane aspoň pro první chvíli nepostřehnuto. Míhám se vám kolem vašich boků, že to pomalu vypadá, jakobych se snažil zjišťovat, zda se kolem něco děje moc blízko a nebo ne.

Pán Jeskyně - 17. ledna 2008 21:40

Píseň Salenova, Zhouba ještěřanů a osvobození paláce Domek Podívejte! Ozve se po chvíli Samraelův lehce zastřený hlas. Upoutáni písní jste si nikdo nevšiml, že je znovu na střeše. Zabralo to! Palác Obránci se ještě jednou naposled stáhli, než se znovu pustili s nepřítelem do křížku. Obě strany začínají být unavené, ale ještěřané mají stále ještě velkou početní výhodu, to se však má brzy změnit. Postupně začne bojiště plnit omamná hudba loutny. Veškerý boj utichá, plameny zbývajících Salamandrů zhasínají, válečnící zpomalují svůj pohyb, jako omámení. To však netrvá dlouho. Náhle píseň přeruší homobití rychle se otvírajících černokovových křídel brány do paláce. Z hemžení uvnitř vytryskne několik proudů temnoty, které rozpráší Salamandry jediným dotykem. Ihned po opadnutí kouzla vyráží z brány jízda. Ale jízda, jakou nikdo z vás dříve neviděl. Těla napůl ženská, napůl pavoučí, v rukou kopí, šavle i palcáty. Pod stovkami ohyzdných chlupatých nohou padá nejedno tělo ještěřana, ale kouzlo Salenovy písně se v hluku vytrácí a oni se formují na odpor. Protiútok je zastaven a zatlačován zpět. Jako by to nebylo málo, objevuje se na bojišti v závoji plamenů další obrovitý Salamandr. Vše se zdá ztraceno, když tu náhle... Lhug! Lhug! Začne se ozývat z paláce hlasy, které ve svém množství jsou slyšet šeptem i výkřiky. I když hlasy zní zděšeně, tu a tam se objeví naděje... Jeskyní se i přes její velikost prožene silný vítr a ti kdo se dívají už i v šeru mohou zahlédnout lesk a třpyt a slyší i přes vřavu hluboké pleskání kůže ve vzduchu. Ale teprve, když jeskyni naplní řev, který nemá na žádném světě sobě obdoby, je všem jasné, co znamená drowské lhug. Dva červení šupináči se snesou níž a scénu před hradbami ozáří dva sloupy ohně, přejíždějící po zemi jako paprsky božího hněvu. Mezi oběma draky se vznáší modře zářící postava, připomínajícího bájného krále moří, v rozvlněných róbách sesílá na nešťastné pod sebou smrtelnou bouři blesků. Ač se ještě chvíli armáda snaží vzdorovat, je během čtvrthodiny po boji. Oba draci dosednou na zem před bránu, mezi nimi vousatý čaroděj. Zevnitř jim naproti vyjde žena, kterou jste mnozí již dobře poznali, Arachna. Zdá se, že se spolu zdraví a chvíli baví. Vypadají poměrně nepohnuti zbytky spáklených, nebo rozsekaných těl okolo, do nichž se během dalších okamžiků rozvážně pustí oba draci, plníc si žaludky masnou stravou...

Salen - 18. ledna 2008 02:34

Má píseň se chvíli zvučně nesla městem, ale když se z paláce vyrojila armáda pavoučích bojovnic, chvílemi jsem zapoměl rozeznívat struny, jak mne ten výjev zaujal. Nakonecjsem přestal hrát zcela....se zájmem a později s očima dokořán pozorujíc dění před palácem. Když se ozval pokřik a pleskání blanitých křídel, rozhlédl jsem se a údivem nevěžil svým očím. "Oooh....draci." Vydral se mi ze rtů výraz plný úcty a obdivu k těmto létajícím plazům. "Až na toho ledového, co se nás na pláni snažil zabít jsem nikdy ještě draka neviděl." Nebo si na to nepamatuji A obdivně pozoruji draky i jejich modře zářícího průvodce. Najednou mi vlastně ani nevadí, že kolem sebe rozsévají smrt a co nezabijí oni, nebo blesky jejich průvodce, rozsekají zbraně pavoučích bojovnic. Najednou nevnímám pach spáleniny, ani rozsekaná těla a krev. Ani nevnímám, kdy vlastně skončil boj. Jen pozoruji ty dva draky. Dokud se nezačnou cpát mrtvolami. To se raději odvrátím, protože se mi z toho dělá zle.

Raznak Kwertamakil - 18. ledna 2008 09:01

(Z)houba S tichým výkřikem se rázem ocitnuna nohou a mrštně se vyšplhám na střechu za Samraelem. Jo..naděje umírá poslední, teď to vidím na vlastní oči..ušklíbnu se sleduji, jak se situace obrací. Eh..jízda..zašklebím se trochu s odporem. Žiju tu od začátku a stále jsem si na ně nezvykla.. Jsou tak..odpuzující.. V tom rachotu ovšem utichá Salenova píseň a boj se vrací do starých kolejí prohry. To ne.. Jen to ne.. Už by nestihli zavřít bránu..Elune.. Lhug..přidám se nevědomky tišeji k pokřiku z paláce. Volají je.. Záchrana na cestě.. teď mi jen není jasné, proč to neudělali už dřív..zavrtím hlavou a sleduji přilétající draky a čaroděje. A je konec podívané..usměju se. Draky s ohledem ignoruji. Nepřijde mi to chutné, ale jíst se musí.. Tak tak že si hlasitě neoddechnu. Vyhráli jsme...zase.. Kolikrát se zase vrátí? nebo to byl jen závěrečný pokus? Kdo ví.. Aspoň můžu být klidná, i přes mnoho obětí, stále ještě existuje náš národ..

Grundlix Rudovous - 21. ledna 2008 23:34

Běžím se skupinkou až k nějakému domu. Upoutá mě pohled na bitvu, takže veškerédění mimo ní nevnímám, kromě Salenova hlasu. Udiven hledím na "pavoučí jízdu", ale pravé ohromení teprve přijde. Když se na zcéně objeví dva rudí draci a já si uvědomím že po nás nejdou jako ten ledový, v bázni a obdivu pokleknu na koleno, rukama se opíraje o jednu sekeru, potichu pro sebe mumlaje nějakou modlitbu. To jsou..... draci.... Vyjde ze mě po chvíly, když jsem se přesvědčil že to není žádný přelud nebo následek nárazu hlavou. Trochu se mi zrychlí dech a po těle naběhne husí kůže, ze zdravého oka ukápnou dvě tři slzy. Obdivuji jejich pohyby, tvary prostě snad všechno, v mé kultuře se Rudí draci rovnají téměř bohům. Někteří naši učenci věří že to jsou stělesnění bohů kteří přišli mezi svůj lid, trpaslíky. Matně se mi ve vzpomínkách vybavila jedna báje o trpasličím hrdinovy který se spřátelil s Rudým drakem a jezdl na něm do bitev. Když ho zakéřnou otrávenou střelou zabili drak žalem zemřel. Představil jsem si jaké by to bylo sedět na hřbetě toho dokonalého stvoření. Jsem naprosto zasněný, to že draci požírají co se dá mi vůbec nevadí sotva si toho všímám.

Serpent - 21. ledna 2008 23:52

Nejdriv uvidim pavouci jizdu, a vubec to ve mne nezanecha negativni myslenky... Toto jsou nastroje na ktere by byl i Talos hrdy. I kdyz patri jinym mocnostem... pavouci nikdy nebyli Talovym trumfem... Prvni sonicky raz a ja v ten okamzik zmrznu, v nekonecne kratkem okamziku se otocim a ziram na draky... draco rubens magnum zaseptam si zírám, až se kolem mne začne stahovat háv mírně našedlého hustého kouře a začne mne obklopovat a kopirovat me rysy... az na to ze kour vymodeloval postavu asi o metr vyssi na hlave se honosici dvema docela vyraznymi rohy. Vypada to jako velka helma, podobne rohy mam i na ramenou a zevnitr dymu zacne prosvitat mdle rude svetlo... draci... to je.... krása..... nádhera... po notné chvíli, kdy si v duchu prohlížím draky tak milion let, zase odvrátím pohled a veškerý dým je ihned rozprášen...

Jerremy Growo - 04. února 2008 21:04

Následuji skupinku, která mne víceméně ignoruje až k paláci. Občas přiložím tlapu, tam kde je potřeba ukáznit prostor mezi náma a ještěrkama. Před palácem už pomalu polevuji v síle, ale kupodivu svůj raneček jsem stále nepustil. Když se ze brány vyvalí síla, zakopnu o svojí vlastní tlapu, což mne odhodí valný kus stranou skoro pod nohy pavoučí jízdy. Balíček mi vypadne z tlamy a tak tak ho stihnu popadnout. Bouhužel však podlouhlá věc se ztratí pod nožičkama jízdy. Když se na scéně objeví draci, nevypadám moc fascinovaně. Dalo by se říci, že spíš znechuceně spíše ohromeně. Chlupy na zádech se mi mimoděk zježí a zuby stisknou trochu více látku balíku než by bylo potřeba. Nakonec se opanuji a stáhnu se do ústraní. Přesto pohledem stále sleduji plameny draků. Když uhasí svoji sílu, je vidět, že se uklidním. Chlupy slehnou a celkem chápavým pohledem sleduji jejich krmení.

Pán Jeskyně - 09. února 2008 20:26

Rozmluva, Domluva, Rozkazy a Osud Nějakou chvíli pozorujete, kam se budou dále pohybovat události na place před vnitřní hradbou, ale nic zajímavého se již neděje. Jakmile draci skončí s krmením (a to je velice brzy) stoupnou si jako dvě granátové sochy vedle bavících se čarodějů. Drowové se postupně stahují dovnitř, křídla brány se otevírají naplno a jsou ošetřována lehká zranění. Ta těžká nejsou žádná, neboť kdo nedokázal utéct před draky, byl bez milosti spořádán, ať spojenec, či nepřítel, podle starých zákonů přírody. Nakonec je to Samrael, který se rozhodne vyjít z úkrytu a vydat se směrem k čarodějům, nepochybně následován všemi ostatními. Jak se blížíte a můžete rozeznávat detaily za hradbami, do nichž se vám obrovskou branou otvírá pohled, všimnete si aktivity uvnitř. Je sice po boji, ale vy vidíte šikující se oddíly, kapitány vyštěkávající jasné, tvrdé rozkazy a různé skupinky, které vyvádějí koně ze stájí a zapřahají je za vozy. Tváře jsou zasmušilé, ale tvrdé. Nikde není vidět ani náznak strachu, nebo přílišné malomyslnosti. Organizovaný chaos se postupně vylévá z hradeb v podobě šikujících se kolon a uprostřed toho všeho jsou dva draci, bez hnutí jako vytesaní a dva čarodějové v plynulém hovoru. Díky Samraelovi a Raznak se bez problémů vymotáte z řídkého davu až do kruhu klidu, stráženého draky a postupně se formujícím okruhem osobní stráže. Dokonce někteří z vás zahlédnou vašeho starého známého, jak háže po Samovi nevraživé pohledy. Samrael vás dovede až k mágům, ale čeká v uctivé vzdálenosti, nechávajíc je domluvit. Nakonec se k vám oba naráz otočí, jako by o vás věděli celou dobu. Jejich pohledy jsou studené a bez emocí i když na Arachně je pozorovatelný stín únavy. Ta druhá postava je oblečena do bledě modrého, bohatě řaseného a vrstveného roucha. Jeho postava je snad o něco menší, než hrdá Arachna, ale je to pouze zdání, které budí shrbená ramena. A jeho obličej... Snad neznáte obličej, o kterém by se dalo říci, že je více "ošlehaný", než tenhle. Je zbrázděn tisícem vrásek, obočí, vlasy i husté, jemné vousy jsou sněhově bílé a s bohatým porostem jeho hlavy i tváře si neustále hraje jemný vánek. Oči jsou onyxově černé a malé, zapadlé. Střídavě je upírá na snad každého z vás. Nakonec promluví a jeho hlas je jako šepot větru a burácení hromu zároveň s veškerou silou, jež mu může propůjčit stáří: Zvláštní je na vás pohled, vy, kdož máte splnit proroctví... Skupina tak nesourodá, že už mezi vámi chybí snad jen skřet... Mé jméno je Tempest, jsem mistrem nad mistry v magickém živlu vzduchu a za předpokladu, že stojíte na straně Arachny a proti lady Arctice, jsem také vaším spojencem. Přišel jsem na posledí chvíli. Teď už není důvod zde zůstávat. Projevilo se, že město nemůže být bráněno současnou posádkou. Odcházíme na povrch, blíže mému království a také blíže severní hranici, která se neustále přibližuje také k nám. Poslední zbytky temných a poslední ze starých národů jdou bránit lidské državy a zaplatí za to smrtí, neboť spojenectví s lidmi není možné bez tak kruté daně. Vaše cesta je ale jak jsem se doslechl jiná. Vy nyní musíte najít meč... Na chvíli se odmlčí a podívá se do dálky. Arachna mezitím stojí o krok za ním a v jejím obličeji se zračí vztek a chmury. Víte, že oproti vám je stará jak hvězdy a přitom se zdá být mladou dívenkou v provonání s tímhle neustále lehce zachmuřeným a rozevlátým mužem. Vaše cesta bude těžká a Elfové vám ji ulehčí jak bude v jejich silách, ale tunely nevedou až do údolí divů. Dokud nezískáte meč, budete se bát tlup ještěřanů a starých monster, žijících zde v podzemí, ale jakmile bude váš, musíte na povrch a tam se budete muset obávat nejsilnějších mocností tohoto světa... Nás...Vaše cesta je nelehká, ale vězte, že vaše činy povedou ke konci, který má přijít, ať se rozhodnete jakkoliv, nemůžete se rozhodnout správně, ni špatně. A teď běžte, Raznak vám ukáže cestu z města a snad potom Samrael najde tunel, který vede k meči...Máte mé požehnání. A vězte ještě jednu věc. Na povrchu se události daly do pohybu. Marius se neudržel, království hobitů bylo dobyto a leží pod příkrovem zimy. On sám je nejspíše mrtev. Od luk a lesů úrodného hobitína se Arachna vrhla vpřed a její armády i moc se rozdělily a terorizují hraniční oblasti. Vznešení elfové se stahují hlouběji a hlouběji do svých lesů a za své posvátné řeky a v patách jim jde sníh a mráz. Lidé a jejich obdivuhodný panovník, stejně jako jejich západní sousedé, které možná znáte z legend jako vznešené se drží dobře a odrážejí arcticu na každém kroku. Barbaři ze severu zřejmě podlehli již dávno a nebo nejsou schopni, nebo nechtějí se postavit na odpor. Od trpaslíků z hor jsem neslyšel, ale ač je jejich země studená, je to přirozený chlad a zdá se, že kovárny a jejich pán je chrání dobře. Jižané přislíbili svou pomoc, ale většina z nich nikdy neviděla sníh, nebo led. Ještěřané se s Arcticou zřejmě spřahli a stejně jako většina ostatních temných se stáhli do podzemí, kam kouzlo ledové vládkyně nesahá. Údolí divů by mělo ležet kamsi na jih od lidských měst a dokud ta vydrží nápory, snad máte šanci. A teď už opravdu běžte, každé zrnko času je důležité, pokud chceme zastavit její řádění. Domluví a pokyne vám rukou. Náhle necítíte jinou možnost, než odejít, nic jiného vás nikoho nenapadne a to bez rozdílu. Samrael se dokonce ukloní, ale zřejmě z vlastní vůle. Vedení celůé skupiny se ujme Raznak, která dobře ví, jak se vymotat z města a dát se správným směrem ke schodům na římsy a k tunelům. K těm, které nepoužívají ani drowové, k těm tunelům, které vedou ještě hlouběji...

Pán Jeskyně - 09. února 2008 20:52

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Podzim Z hlavního města jsi skutečně odešel. Vydal ses do jednoho z dalších tří měst královských, viděl jsi dokonce pověstné souměstí Lunarkis, které kdysi patřilo hobitům. Nakonec ses uchýlil na jihozápad do země blízko elfích hranic, do města půlelfů a podle pověstí nejzručnějších zlodějů tohoto světa. Cesta byla bídná, nashromážděné malé jmění tě díky ní téměř opustilo, ale město je též bohatou obchodní zastávkou karavan putujících mezi lidmi a elfy. S jednou podobnou z královských měst ses svezl notný kus cesty. Noc před vstupem dovnitř jsi musel strávit před hradbami v zájezdním hostinci a záhy jsi pochopil, jak se to má s místní zlodějinou. Ceny jsou tak vysoké, že kdybys hned po příjezdu nesebral měšec odcházejícímu pupkatému kupci, nemohl by ses ani vyspat. Ostatní zákazníci ale povětšinou vypadají dost majetně a bezstarostně, aby tě nějaký čas uživili...

Pán Jeskyně - 09. února 2008 21:01

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Podzim Tvé cesty tě vedli po různých stezkách a lidských královstvích. Měl jsi vždy dost práce, neboť pohraniční šarvátky, nebo lokální turnaje nadobro zchladí pár horkých hlav. Na cestách sis ale nikdy neužil prostého štěstí či radosti, tvé přesvědčení o vlastním prokletí bylo vždy s tebou. Až ses dozvěděl o někom, kdo by ti možná dokázal pomoci. Elfí kníže Elrik, který byl nejen pověstný svou láskou k poddaným, ale také obrovským léčitelským umem by prý dokázal snad i sejmout kletbu. Krom jiného se v jeho sídelním městě nalézá jeden z velkých chrámů bratří smrti a tak máš postaráno o nocleh. Zpočátku jsi se štítil nocovat v klášteře, ale když tě po úmorných týdnech cesty tvé nohy zavedly zvečera pod zavřené hradby, zjistil jsi, že celý tvůj týdení výdělek nezaplatí jednu noc v zájezdním hostinci. Ještě ses ale nestihl ani ubytovat a před vraty kláštera tě zastavil nějaký místní nádeník a dotáhl tě až zpět k hostinci. Cestou ti vysvětlil, že hostinskému zemřela dcera a že potřebuje urychleně provést obřad, jinak že prý se hostinec zavře a všichni velcí páni budou posláni nazdařbůh ven do zimy, která se ještě pořád držela v noční trávě a raní rose. Pak že mu zabijí i pána a tak dále a tak dále a nenechal se odbýt. Než ses rozkoukal, nasoukal tě dveřmi do hlučné nálevny, kde to vypadá, jako by o smrti dívky nikdo nic netušil... Ale hostinský chybí a místo něj je za pultem mladík, patrně syn či vnuk...

Kofein - 09. února 2008 23:36

soukromá zpráva od Kofein pro Podzim Snažil jsem se nádelníkovi vytrhnout a tím ušetřit jeho dům ohně, ale nádelník byl bohužel neodbytný a tak mi nezbývalo než se vydat za ním. Co jsem komu udělal? Proč? Proč já? Prosím dnes žádné ohně..... Nádelník mne dosoukal do nálevny, zvyklého z ticha cest mne rozbolela hlava. Ale než jsem si to stihl pořádně uvědomit již jsem byl vzadu v místnosti, kde na posteli ležela mladá dívka. Oblečená do černé suknice a tmavé halenky. No dobře děvenko, tak dneska se naposledy projdeš..... Otočím se na nádelníka nejspíše otce Mohl by jste mne prosím nechat s Vaší dcerou o samotě? A kdyby jste odnesl všechno světlo, nebo radši ne, radší všechno světlo zhasněte a nechte mi tady jen jednu svíci. A tu svíci upevněte do hrnce s vodou. A pak prosím odejděte. Děkuji mnohokrát, Vaše dcera najde klidu. Kápy mam staženou hodně do obličeje aby nikdo neviděl jaká jsem zrůda a ani neviděl můj vysrašený výraz kdykoli vidím něco hořet. Nádelník na mne dost zmateně díval a tak jsem ho ponoukl ještě jednou. Prosím.... je to důležité. To už se nenechal moc prosit a udělal vše co jsem po něm chtěl. Když odešel dal jsem se do rituálu. Vytáhl jsem svůj amulet, položil ho dívce na čelo a dal se do motlitby za její duši. Mortisi přijmi tuto dívku do svých síní, Mortisi přijmi mou motlitbu za duši této dívky. Mortisi nech její duši klidně spát, Mortisi prosím tě o to celým svým srdcem. Potichu šeptám svou motlitbu za dívčinu duši. Ale k čemu to bude? Její tělo stejně někde zahrabou a když bude nejhůř tak to stejně nestihnou. Dokončil jsem motlitbu, zhasl poslední svíčku v pokoji a vyšel z místnosti za nádelníkem.

Pán Jeskyně - 09. února 2008 23:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro To co ti měl poslat Kofein: Podzim Snažil jsem se nádelníkovi vytrhnout a tím ušetřit jeho dům ohně, ale nádelník byl bohužel neodbytný a tak mi nezbývalo než se vydat za ním. Co jsem komu udělal? Proč? Proč já? Prosím dnes žádné ohně..... Nádelník mne dosoukal do nálevny, zvyklého z ticha cest mne rozbolela hlava. Ale než jsem si to stihl pořádně uvědomit již jsem byl vzadu v místnosti, kde na posteli ležela mladá dívka. Oblečená do černé suknice a tmavé halenky. No dobře děvenko, tak dneska se naposledy projdeš..... Otočím se na nádelníka nejspíše otce Mohl by jste mne prosím nechat s Vaší dcerou o samotě? A kdyby jste odnesl všechno světlo, nebo radši ne, radší všechno světlo zhasněte a nechte mi tady jen jednu svíci. A tu svíci upevněte do hrnce s vodou. A pak prosím odejděte. Děkuji mnohokrát, Vaše dcera najde klidu. Kápy mam staženou hodně do obličeje aby nikdo neviděl jaká jsem zrůda a ani neviděl můj vysrašený výraz kdykoli vidím něco hořet. Nádelník na mne dost zmateně díval a tak jsem ho ponoukl ještě jednou. Prosím.... je to důležité. To už se nenechal moc prosit a udělal vše co jsem po něm chtěl. Když odešel dal jsem se do rituálu. Vytáhl jsem svůj amulet, položil ho dívce na čelo a dal se do motlitby za její duši. Mortisi přijmi tuto dívku do svých síní, Mortisi přijmi mou motlitbu za duši této dívky. Mortisi nech její duši klidně spát, Mortisi prosím tě o to celým svým srdcem. Potichu šeptám svou motlitbu za dívčinu duši. Ale k čemu to bude? Její tělo stejně někde zahrabou a když bude nejhůř tak to stejně nestihnou. Dokončil jsem motlitbu, zhasl poslední svíčku v pokoji a vyšel z míst

Josarien - 10. února 2008 15:08

soukromá zpráva od Josarien pro Podzim Je tomu jež dlouhý čas co jsem opustil hlavní město. Město kde zemřel můj učitel Joter. Muž co mi jedné noci daroval život. Zloděj co mě naučil, jak být zlodějem. Muž co byl pro mě otcem. Dlouhou dobu jsem se potuloval světem bez cíle, jen tak a kradl, ale přišli i bídné chvíle. Prošel jsem kus světa,navštívil jsem i souměstí Lunarkis a nakonec mě mé kroky zaváli na jihozápad do země blízko elfích hranic. Kde mají žít, prý nejzručnější zloději. Říkám kroky mě zaváli, ale jiný by snad pověděl osud, ale já v něj nevěřím. Záhy, hned první noci jsem ale poznal jak je to zde na této obchodní tepně se zlodějnou a kdo jsou těmi pověstnými zloději. Noc před sví vstupem do města jsem strávil v jednom hostinci, hned po tom co jsem si od jednoho hodného místního kupce vzal pár mincí, abych doplnil své jmění, ale pak přišel jiný zloděj. Zloděj co si říkal majitel podniku. Muž co odírá jiné a na rozdíl ode mě mu nehrozí šibenice. Zaplatil jsem tomu vydřiduchovi cenu za pokoj a hnusné pivo. Dopil jsem ten patok co mi prodal ten zloděj a přenocoval v pokoji co jsem si od něj pronajmul. Ráno jsem vstal a vydal jsem se do města.. Už nějakou dobu se moje středně vysoká postava oděná v černém plášti s kapuci. Ve s vích černých botách se procházím ulicemi města a vyhlížím si svojí kořist.

Kofein - 10. února 2008 15:40

soukromá zpráva od Kofein pro Podzim - hostinec Poprosím hostinského aby mne nechal přenocovat v hostinci, do chrámu se mi již nechce chodit. A na nebezpečí již nedbám, vždyť co se mi může stát? Dostanu se dříve ke svým rodičům. Hostinský mne nechává přespat v jednom z pokojů, kde okamžitě upadám do dalšího neklidného spánku, vždy když spím v budově mám neklidný spánek. Tak jako vždy se mi zdají výjevy z dětství. Oheň po celém domě, dusím se v prsou své matky, která mě vynáší z domu. A poté se vrací do domu pro nějaké věci. Bortící se dům a do něj vbíhající otec, dva zbytky ohořelých těl na stolech posledního loučení. Konečně je ráno a já vstávám, nic se nestalo, dům ještě stojí. Ztěžka si oddychám a opouštím hostinec. A vracím se opět k chrámu, ale bohužel co Mortis nechtěl i přes rovné pravoúhlé ulice se mi podařilo se ztratit. Pak zahlédnu nějakého kněze - středně vysoký s kapucou v černém plášti. Klidně k němu dojdu a táži se ho. Promiň bratře, ztratil jsem se - nevíš kudy do Mortisova chrámu? Vzhled: Postava menšího vzrůstu s kapucou staženou hodně do obličeje oděná v černém cestami otrhaném kněžském rouchu. Cestu si ulehčující holý, na krku je k zahlédnutí řetízek nějakého amuletu či něčeho takového a když se někdo opravdu pozorně zadívá pod kapucou tak může spatřit ohněm seškvařenou kůži.

Josarien - 10. února 2008 16:12

soukromá zpráva od Josarien pro Podzim-Město Už notnou dobu se procházím uličkami města a moje černé oči těkají ze strany na stranu a hledají dalšího dobrodince co mi daruje svůj měšec, aby tak pomohl bližnímu svému nebo jak se to říká.. Po nějaké době mě osloví jaký si hlas. Otočím se po hlase. Ne bratře nevím kudy se jde do Mortisova chrámu a hm po pravdě řečeno taky se zde nevyznám přijel jsem ráno. Povím muži a pohlédnu si ho. že by mnich a má mě za bratra, hmm zvláštní říkal jsem si že vypadám na hodně věcí ale na kněze ? Já ? Divím se. Ale hmm asi máme kus společné cesty tak proč nepoznat krásy tohoto města společně ? alespoň se nebudeme nudit. Nabídnu mu s úsměvem společnou cestu..

Kofein - 10. února 2008 16:34

soukromá zpráva od Kofein pro Podzim - kdesi v ulicích Ale já chtěl jen do chrámu, ne společnost Pozorně si prohlédnu onoho kněze, vypadá stejně zmateně a ztraceně jako já. Je to kněz jako já.... může mi dopřát poslední cesty. Kněz vypadá vcelku vlídně a vůbec ne nebezpečně ale říká se že zdání klame a totéž se dá řici i o mně. Usmívat se nebudu, beztak by si toho pod kapucou nevšiml. Pokynu tedy hlavou na znamení souhlasu a spolu s oním mužem vykročíme kamsi do ulic. A kdepak jste všude byl bratře? A co Vás přivádí do tohoto města? Pokud Vám nevadí, že jsem tak zvídavý.

Josarien - 10. února 2008 16:45

soukromá zpráva od Josarien pro Podzim-kdesi ve městě. Pomalu s tím kněze se procházím městem. Hmm neví s kým se tu prochází, ale co vypadá neškodně, ale to já taky, ale zdání klame. Ne nevadí mi to, prošel jsem toho dost a hmm jedno z těch míst kde jsem bil je i souměstí Lunarkis. A také na jiných místech. A pokud jde o to co mě sem přivádí tak ani nevím. Přiznám. A co ty kde jsi byl a co tě sem přivádí, do tohoto hmm podivného města ? Položím mu bez okolků otázku.

Kofein - 10. února 2008 21:38

soukromá zpráva od Kofein pro Podzim Kráčíme městem, 2 postavy s kapucemi staženými do tváří. Skoro bych si myslel že jsme proroci zkázy vidět nás někam přicházet Křižujeme ulice sem a zase tam až se opět nadobro ztratíme. Souměstí Lunakris? A neví co ho přivádí? Tak snad přeci bůh ne? Tady v tom městě žije někdo kdo dokáže odebrat Mortisovi zákazníky Nad touto myšlenkou se v obličeji poušklíbnu, sice to nikdo neviděl, ale přesto jsem si to nemohl odpustit. Pak na mě náhle vybafl co mne sem přivádí. Otočím na něj hlavu a zvažuji zda si stáhnout kápy a vychrlit to na něj nebo zda si to nechat až na později. Náš bůh si mne sem povolal, ale popravdě mám i své osobní pohnutky proč sem jít. Ale nebylo by vhodné se o tom bavit takhle uprostřed ulice. Pojďme najít nějaké klidné a nezalidněné místo. Dále se mlčky ubíráme městem hledajíce nějaký vhodný pařez či něco takového kde se usadit a porozprávět, ukrátit tak den a snad se i možná dovědět něco zajímavého.

Josarien - 12. února 2008 10:50

soukromá zpráva od Josarien pro Podzim Pomalu kráčím vedle muže v hávu, jenž bude mnich, nebo tak něco a sleduji město.. Hmmm takže si asi nějakou dobu bu hrát na kněze toho jeho řádu asi..Já a kněz. Té myšlence se v duchu pousměji a dál jdu se svím novým společníkem městem.. Ano klidné místo by se hodilo, snad se takové klidné najde, v tomto hmm městě. Lném vydřiduchů. Povím když si vzpomenu na svojí noc v tom zájezdním hostici před hradbami.... A jen jdu dál městem a hledám nějaký hostinec. Možná vypadáme jako dva přízraky co se procházejí ulicí, nebo kněží...

Kofein - 12. února 2008 15:29

soukromá zpráva od Kofein pro Podzim Po několika dalších náhodných odbočkách jsme konečně nalezli co jsme hledali. Klidný výklenek v jednom z průchodů, kde jsme se usadili. Hehe.. a teď ho můžu trochu postrašit.... a nebo..... Pousměji se nad tou šílenou myšlenkou. A pak na svého nového společníka spustím. Proč já se vlastně paktuji s nějakým bratrem? Snad ze zoufalství... snad z té samoty všech mých cest.... snad z touhy po změně..... Víš bratře, měl jsem takový sen, náš bůh mi řekl, že v tomto městě sídlí někdo kdo mu krade duše. Nechám ho chvíli přemýšlet a pak pokračuji. Ano bratře..... vládce tohoto města se Mortisovi znelíbil a mým úkolem je ho...... odradit od jeho díla. Důležitě se odmlčím. A tebe bratře... tebe si Mortis vyvolil jako mého společníka Kdybychom neseděli v příšeří výklenku nejspíš by si všiml mého zlomyslného úsměvu na tváři.

Pán Jeskyně - 12. února 2008 18:27

Juna - Podzim Procházíš se dopoledními ulicemi města podzimu. Dnes je volný den a tak nemusíš být zavřená vevnitř, i když by ti to příliš nevadilo, ale jak říkával tvůj mistr, "Občas z tý díry musíš vylízt, aby ses z toho nezcvokla". Slunce vstalo už před drahnou chvílí, nebe je báječně modré a vše vypadá krásně v pozdním jaru. Ne všechno je ale tak krásné a idylické, jak se to zdá na první pohled. Stíny mužů a žen, stejně jako elfů halí strach a starost. Dokonce i sem dolehly zvěsti o šílené bílé smrti, která přichází ze severu, o bojích na hranicích, o pádu Hobitína. A navíc mnoho mladých duší město v nedávné době opustilo, když se nechaly zlákat verbířskými sliby. Na to se ale snažíš nemyslet. Právě procházíš po malém náměstí, lemovaném soukenickými domy, když bělostnou zář čisté ulice naruší dva stíny. Zastavíš se a otočíš za nimi hlavu, neboť zvědavost je tvou druhou přirozeností. Sedí ve výklenku u nohou sochy a rozmlouvají. Dva stíny s kápěmi do obličeje. Jsou to snad kněží smrti? Jejich klášter je nedaleko, ale do města zavítají zřídka. Zemřel snad někdo? Snad ne nějaký dobrý člověk?!

Folwerin - 12. února 2008 18:41

Černo před očima. Klid. Mír. Nic mě netrápí. Nevím o sobě. Nevím ani co se se mnou děje. Vlastně nic nevím. Nic necítím. Najednou není ani dobro, ani zlo. Touha, city, emoce, všechno je pryč... Co se to... Před očima mám náhle záplavu různých barev. Některé jsem v životě neviděl... Bdím? Sním? Umřel jsem? Co to tu u zubatý čepele děje? Vidím stíny, vznášejí se vysoko nade mnou. Letají. Zabíjí. Ničí. Co? Koho? Nevím... Slyším hlas. Ničemu nerozumím. Nevím ani v jakém je jazyce. Je to vůbec řeč? Je to tu divný. Kdo jsem? Kde jsem? Stíny přestali řádit. Zastavili se. Znehybněli. Slyším pláč, řev i smích. Tyhle šmouhy, podobné větru unášející rudý písek, to je krev? Valí se ze spousty jiných šmouh. Menších. Co to u všech bohů je? Pomalu začínám cítit chlad. Je mi zima. Začínám rozumět. Ten jazyk znám. Tempest? Arctice? Na straně Arachny? Nic mi nedává smysl. Kdo jsou? Co jsou zač? Stíny se začínají mlžit. Ztrácím kontrolu nad proudem vlastních myšlenek. A zase tma...

Josarien - 12. února 2008 18:58

soukromá zpráva od Josarien pro Podzim. Následuji mého společníka do výklenku a tam poslouchám jeho úchvatnou historku o tom jak se mu vyjevil bůh. Hmm tak Našemu bohu to někdo krade duš. Pomyslím si a na oko se zatvářím zděšeně a dál poslouchám jeho povídání. A když pokračuje tak se ani neusměji, ale stojí mě to dost sil. Tak on si mě pro tebe vyvolil..Hmm tak to ho lituji, já nejsem žádnej bratr.. Usměji, ale pak se vykloním ze tmy tak aby mi vyděl do obličeje a zatvářím se vážně. Dobrá poslechnu našeho Boha a jak si to představuješ ? Jak to uděláme ? Zeptám se ho vážně a tvářím se, že té jeho pohádce věřím. Ale v duchu se usmívám, nikdy jsem na tohle nevěřil a navíc jsem kdo jsem a brat nejsem, ale co bud brat, budeme hrát tu hru. Bude sranda. Hmm jo asi mě chtěl postrašit, škoda že mu to nežeru.

Kofein - 12. února 2008 19:12

soukromá zpráva od Kofein pro Podzim Výborně.... takže na to skočil a pomůže mi, sám bych to asi nedokázal..... no nebyla by to taková sranda. Šťastně si zamnu ruce a podám mu svou pravici se slovy. Hasarien. Co to tady vlastně vyvádím za blbosti? A pak pokračuji abych mu zhruba načrtl plán. Víš... bratře, musíme se dostat do paláce a.... víš zdejší vládce je léčitel, moc dobrý léčitel a to se Mortisovi nelíbí. A právě proto mi Mortis věnoval tenhle speciální amulet abych ho zbavil jeho léčebné síly. Pravím vítězoslavně a vytáhnu amulet mortisových kněží. Nechám ho trochu zalesknout na slunci a zase ho rychle zastrčím jako by to byla vzácná relikvie. Dva zmáknou víc než jeden..... MH: prej už píšeme veřejně...

Josarien - 12. února 2008 19:38
	Podzim To že chce dostat do paláce ve mě vzbudí zájem a pak si rohlídnu, jeho amulet. Dobrá batře tk tad do paláce. A máš ponětí jak se tam dostaneme ? Zeptám se na oko natvdrle a v hal se mi začne rodit plán. Palác to je výzva, to nebude nuda. A dál ho sleduji. Jak do paláce asi dostávají mniší ??

Kofein - 12. února 2008 19:55

Podzim Výborně, výborně....vypadá dost... ovladatelně Postavím se před něj a.... chvíli nevím co dělat, ale pak prostě přiznám. Vpravdě.... nemám nejmenší potuchy jak se dostat do paláce bratře. Jelikož jsem byl vždy na cestách.... nikdy jsem nepotřeboval vstupovat do paláců..... A tohle je dokonce i pravda...... za tohle by nás možná mohli pověsit, už za ten nápad jenom..... Ale byla by to pěkná třešnička na můj život..... palác v plamenech. Chvíli jsem stál jakoby zamyšlen a pak jsem se najednou otřásl a rychle si zase sedl do výklenku. Mlčky jsem čekal na reakci mého nového společníka. Vlastně mého prvního společníka. Společník? Mortisův kněz vždy společníky pouze odvádí na lepší svět..... Pak se náhle začnu přiškrceně smát.

Josarien - 12. února 2008 20:15

Podzim Tak ty nemáš ponětí no to je hezký, opravdu. Povím a musím se ovládat, abych se místo posměšného úšklebku zatvářil spíše vyplašeně. Pak se zvednu a podívám se na něj. No dobrá bratře něco vymyslíme za pochodu.. Povím tak, aby to znělo nadšeně. Vlastně mi tam je jedno co tam chceš dělat… Ale co ve dvou to půjde líp. A pak pomalím krokem se vadám do města. On chce jít do paláce a neví jak, to se mi snad jen zdá..Musíme si to ohlídnout a znát každou ulici v okolí… Jdeš ? Musíme se rozmyslet jak na to. Povím mu nadšeně, ale přitom přemýšlím..

Kofein - 12. února 2008 20:29

Podzim Trochu se zastydím, ale v duši se zasměji. Konečně možnost setkat se s rodiči...... konečně smysluplná možnost se s nimi setkat. A nebo... spát beze strachu Zvednu se a s pohledem do země ho následuji. Pravda bratře, nikdy jsem ve městě nebyl déle než bylo třeba. Nevím za jakým cílem se ploužíme ulicemi, ale zrovna mě tak trochu přepadlo svědomí. Co to dělám? Měl bych jít pryč, než tady to krásné čisté město celé sežerou plameny. A co dělám? Chci se vloupat do ještě krásnějšího paláce a... a.... a ani vlastně pořádně nevím. Neměl bych prostě požádat o audienci a modlit se? K Mortisovi.... obávám se, že jsem si možná zvolil špatnou stezku, ale již nemohu sestoupit. Náhle promluvím se svého zamyšlení a vytrhnu ze zamyšlení i svého společníka. Promiň, přeslechl jsem tvé jméno...... A zakroutím hlavou myšlenkami někde ve své smůle, probírajíc si svůj současný způsob života.

Raznak Kwertamakil - 12. února 2008 20:31

RDRO Proslov "věhlasného" mága, jehož jméno mi říká jen něco málo, mi projde jedním uchem dovnitř a druhým beze změny ven. Moc dlouhé. V paměti mi utkvělo jen pár důležitých informací. Vypadá to, že je teď vedení na mě..pousměju se. Dobře tedy...Hned vyrazíme..prohlásím a otočím se k ostatním. Dovedu vás k tunelům, dál už to neznám ani já. Vedení si rozeberte sami.. A ty se probuď..skloním se k Folwerinovi, který stále vesele chrápe, a hezky zčerstva ho proplesknu. Pomozte mu někdo na nohy, případně ho ošetřete. Za pochodu. Vypadá to, že opravdu nemáme mnoho času. Počkám chvíli, než se Folwerin probere a pak s ohledem k němu, co do tempa, vyrazím směrem k tunelům. Cesta začíná..

Jerremy Growo - 12. února 2008 20:58

Tunelníci - RDRO Nevypadá to, že bych poslouchal rozprávku, kterou nám velký mág vypráví. Popravdě, když nás označí za nositele osudu, tak zatřesu hlavou, až se mi kůže zavlní. Stáhnu tlapou k sobě svůj raneček a zase ho vezmu do zubů. Nasměruji uši k Raznak, když vysloví zájem o probuzení spáče. Je vidět, že si omdlelého prohlížím. Nejdřív zvednu tlapu, že bych ho i propleskl, nakonec však zvolím jemnější metodu rycnu do něj čumákem a rycnutí doprovodím olíznutím obličeje. Pak se podívám zpěk k Raznak a natočím hlavu.

Raznak Kwertamakil - 12. února 2008 21:12
	Tunelníci Vrhnu podivný pohled po medvědovi. Tohle není normální.. To není medvěd.. Všimnu si, že i on se po mne dívá. Co chceš? Skrývám smích nad medvědovým rozmýšlením, zda Folwerina proplesknout. To by asi nebylo příjemné..

Jerremy Growo - 12. února 2008 21:21
	Tunelníci Protočím oči v sloup. "Takhle to nepůjde." Projede mi hlavou jako břit. Nakonec si kecnu na zadek a pozvednu tlapy v gestu napodobující vzdáleně lidské nic. Nakonec vezmu ze země svůj balíček a zadek. Udělám pár kroků dopředu. Nakonec se podívám na skupinku. Udědlám kolečko, zase si sednu na zadek a uzlík pustím k sobě pod nohy.

Raznak Kwertamakil - 12. února 2008 21:27
	Tuneláři Taktak že se nerozesměju. Co tím chce u Elune naznačit? To nic bylo na hraně.. Chceš naznačit, že je čas vyrazit? Nebo co? Znaková řeč nebude nejlepší řešení..

Josarien - 12. února 2008 21:28

Podzim Pomalu jdu městem a dívám se po okolí, moje očka se dívají ze strany nastanu. Hmm ne nepřeslechnul, já se nepředstavil já jsem Josarien bratře. A jak se jmenuješ ty ? Co budu vlastně dělat v paláci s knězem ? Ale hmm není to jedno ? Jen abych kuli němu nešel na šibenici. A co je zač, že by blázen. Přemýšlím nad svým novým společníkem. A dál se rozhlížím po okolí a po měšci, strážích, hlídkách a ulicích a pomalu se stavím h hlavě plánek města..Ale jde to pomalu..

Jerremy Growo - 12. února 2008 21:38
	Tuneláři Chvíli zaváhám s odpovědí. "No téměř." Nakonec poodhalím zuby, tedy spíše koutky zubů. Zuby jsou bílé, pevné a na první pohled naprosto funkční. Kývnu hlavou a opět se sehnu k balíčku, který uchopým do zubů a udělám opět pár kroků dopředu i s kolečkem a zase se posadím. Je zjevné, že čekám na ostatní, až se rozpohybují.

Raznak Kwertamakil - 12. února 2008 21:41
	Tuneláři V tom případě si počkáš..usměju se a poohlédnu se na Folwerina který se i přes moje facky stále nevzpamatoval. Takhle nikdy nikam nedorazíme.. Vzal bys ho na záda? Ať se hneme..požádám Petra. Zuby má hezké...nechtěla bych se s nima setkat..

Jerremy Growo - 12. února 2008 21:48

Tuneláři Položím balíček na zem a stočím hlavu Na spáče. Vztyčím se do své plné výšky necelých tří metrů. Každému, kdo má aspoň trochu přehled o zvířatech je jasné, že nejsem plně dorostlé medvídě. Chvíli stojím na zadních a přeměřuji ležícího Folwerina, pak se spustím na přední a pak se podívám ma Raznak. Pak opět stočím pohled na Folwerina a sednu na zadek. Zvednu jedun tlapu ze země a ukážu na Folwerina. Tlapou jedu nahoru a nakonec s ní zatřepu ze strany na stranu. "Eh, tohle asi nepochopí." Pomyslím si a stočím pohled po stojících jak si to přebrali.

Raznak Kwertamakil - 12. února 2008 21:52
	Tuneláři Eh..hledím na medvědí gesto. Je malinkej..ušklíbnu se. Tak tohle nechápu..přiznám se. To byl souhlas a pokyn k naložení, nebo pokyn k tomu, abychom jim dali sbohem a šli sami, nebo pokyn k novému proplesknutí?nabídnu mu možná vysvětlení.

Kofein - 12. února 2008 22:02

Podzim Kráčíme městem, já se spíš tak zmateně rozhlížím a přemýšlím zda chodíme podle nějakého vzorce či jen tak jak nás nohy zanesou. Josarien? Já jsem Hasarien Skoro spíš pro sebe dodám Už jsem to říkal.... Aha, takže nahluchlý, ovladatelný a ironický..... Přemýšlím o svém životě, o své minulosti, o tom proč jsem se rozhodl řešit své problémy zrovna zde, proč musí toto krásné město vyhořet. Proč zrovna zde musí mít náš bůh chrám a proč zrovna tady musí taktéž být nejlepší léčitel široko daleko. O tom všem jsem přemýšlel a nevšímal si vůbec ničeho, mé tělo se prostě ploužilo vedle Josariena, takřka ignorujíc okolní dění. Kdyby vedle mě někdo padl k zemi mrtev nejspíš bych si ho nevšiml, tak moc jsem zadumaný. Bože..... možná se jednou setkáme... a možná.... možná to bude brzy... a ty mi pak ukážeš, kde jsou moji rodiče.......

Juna - 12. února 2008 22:34

Když jsem se tak procházela tak po městě koukala jsem všude možně. Pak ale jsem zašla do jedné uličky a tak jsem zahládla dva kněze. Okukovala jsem je z poza rohu a poslouchala. Když se najednou zvedli schovala jsem se za strom a koukala kam jdou sledovala jsem je protože jsem byla zvědavá.... a jako malá jsem prošmejdila všechno.... Kam pak máte asi namířeno? Zajimalo by mě proč tu jsou?? Jsou velmi zvláštní ale jsme si docela podobní.

Serpent - 13. února 2008 01:31

Folverin Přistoupím k Folverinovi a pořádně si ho prohlídnu... Pak do něj svěže kopnu mou vysokou botou... Když s ním ani tohle nehne, tak si povzdychnu, morningstar zaseknu do země těsně vedle jeho těla, pokleknu, založím do sebe prsty obou rukou a typickým gestem si je prokřupu. Zakloním se a prokřupu i záda... položím jednu ruku na Folverinovo čelo a druhou na jeho hruď. V očích mi začne zářit mírně rudé světlo, a mé ruce se zaplaví do rudošedé aury, která začne dost rychle pronikat do jeho těla, to vše se děje za pomalého a tichého odříkávání. Po chvíli obě ruce položím na jeho čelo, a nyní aura kolem mých rukou změní barvu na stříbrnou... Po pár okamžicích se znovu zakloním, z malého zavazadla vytáhnu skleněnou láhev s čirou tekutinou, trošku se napiji... A vrazím neskutečnou facku Folverinovi mou okovanou rukavicí tam a zpět. Není možné aby toto kohokoliv neprobudilo... Do ruky mu vrazím láhev. Pij, mé kouzlo tě zbavilo zranění a posílilo tě, ale chybí ti tekutiny. A teď se už zvedej... Zakloním se a švihem se dostanu na nohy, vytrhnu morningstar ze země, přehodím si ho přes rameno a prohlížím si zbytek.... nenapadá mě jiný výraz než bandy. Tak dem nebo tu budeme smrdět ještě tejden?

Josarien - 13. února 2008 15:27
	Podzim Pomalu se ubírám se svým společníkem městem. Hmm jo máš pravdu povídal jsi to. Co si o mě asi myslí ? Zauvažuji a dál jdu mastem, když v tom dostanu podivné mražení v zádech.. Někdo nás sleduje. Dobu k názoru když to už nějakou dobu trvá. A trošku zpomalím krok

Juna - 13. února 2008 15:46
	Když jsem viděla že muži zpomalují tak jsem jako chodila po stánkach..... Doufám že si mě nevšiml Co ti dva mají za lubem.... Stále je sleduji

Folwerin - 13. února 2008 18:34

Já, ostatní a Tunel... Cítím se divně. Občas pocítím lehkou bolest na tvářích. Zase slyším hlasy. Tyhle odněkud znám... Cítim zápach. Jako by tu bylo nějaké zvíře, nebo něco zvláštněšího. Další škubnutí na tvářích. Pozvolna začínám cítit i ostatní části těla. Ale nechce se mi nic dělat. Nad ničím přemýšlet. Teď mi je dobře. Další rána. Najednou teplo, skoro až nepříjemné. Víčka mi zalije nejprve jasně bílé světlo, postupně přecházející do rudošedé. Nějaká síla mě táhne. Nutí mě přemýšlet... Ne, já nechci. Teď mi je dobře... Dejte mi pokoj... Nechte mě! Myšlenky mnou začnou vířit neuvěřitelnou rychlostí. Barva před míma očima se změnila na čistě stříbrnou... Uááá... Já... Ne... chci... Grrr... Další rána, tentokráte neskutečně tvrdá a hned za ní další. Kuck, kuck... Ehh... Tfuj... Začnu popadat dech. Jsem na chvíli v šoku. Nic nechápu. Veškerou svojí silou napnu ochablé svaly. Mé tělo je ztuhlé jako kus ledu. Pomalu otvírám víčka. Instinktivně nasaju z přistrčené lahve. Však už jsem měl ústa vyprahlá jak ta nejsušší poušť. Nejsem ani schopen poznat chuť tekutiny. Piji plnými doušky. Eh... Kde to jsem... Co se stalo? Zmateně ze sebe vychrlim a rozhlížím se okolo sebe. Pomalu si vybavuju, co se stalo. Díky... Zadrmolím a pomalu se vyškrábu na nohy. Zavrávorám a jen tak tak udržím rovnováhu. Rukou, ve které ještě nemám úplný cit si prohrábnu slepené vlasy. Podívám se na sebe ještě jednou. Vypadám silně zuboženě. Co to...? Znervózním. Kde mám meč? A tesák? Vy jste mi je vzali? Grr... Nebo zůstali tam...? Roztřesenou rukou ukážu směrem, kterým předpokládám, že bylo předchozí bojiště... Je na mě znát rozhořčení a zklamání. Druhou rukou trochu opráším svou zbroj... I váček s medovinou chybí... Sakra... Lomcuje mnou vztek, ale snažím se nic nedat najevo. Přecijen jsem zesláblý a rád, že žiju...

Raznak Kwertamakil - 15. února 2008 08:43

Tuneláři...krtci Dívám se, jak Serpent léčí Folwerina. Nic jiného to být nemůže. Docela se u toho usmívám, neušlo mi, jak si do něj kopnul. Zazubím se ještě víc, když ho propleskne kovovou rukavicí. Dobrý přístup..prohodím zvesela a hodím nadějný pohled po medvědovi, že se snad konečně hneme. Samozřejmě půjdeme...Až se tenhle..pohrdlivě kývnu k Folwerinovi...trochu probere a dá se dohromady.. Přece ho neponesem celou dobu.. Folwerin se konečně probírá a vstává. Vypadá dost zmateně. Slaboch.. Neumí se ani ubránit pár ještěrkám. To jsou ti kříženci, no..ušklíbám se znechuceně. Klidni se! zchladím ho trochu ve vyjmenovávání, co všechno jsme mu sebrali. Nic jsme ti nevzali. Pravděpodobně to pořád leží na tom tvém "bojišti". Buď rád, že jsme s sebou vzali alespoň tebe.. Poodejdu k Petrovi. Chceš-li, vrať se pro své zbraně. My vyrážíme...pokrčím rameny a sjedu pohledem všechny zdržující.

Grundlix Rudovous - 16. února 2008 14:31

Do doby než jsme se ztratili drakům z dohledu byl jsem jimi přímo uchvácen. Sledoval jsem každý jejich pohyb. Trochu jsem vnímal novinky z povrchu. Bylo mi líto říše Mária a jejich obyvatel. Hobity mám docela rád určitě radši nž elfy který se mi začínají čím dál tím víc nelíbit, děd měl pravdu. Možná to budetím že tito elfové jsou jen příbuzní těch vznešených elfů obývajících lesní říše. Ale pořád jsou příbuzní. Jak říkal s oblibou děd: skřet a goblin jsou sice odlišní, ale uvnitř jsou stejní a to bez rozdílu. Podobně to bude i s elfy, arogantní nadřazené vystupovaní je jen zlomek toho co mi vyprávěl děd a já mu nevěřil, no nebudu dělat ukvapené závěry. Raznak nás vede k nějakému tunelu, potom se snaží vzkřísit Folwerina. S jednou sekerou v ruce s druhou za opasku vyčkávám co se bude dít.

Kofein - 16. února 2008 20:17

Podzim Ploužíme se ulicemi až se doploužíme k paláci. Ohromeně na tu stavbu hledím. Tedy... to je opravdu něco, a když pomyslím na to, že to všechno shoří. Kouknu se na reakci mého společníka, ale přes kápi na něj není pořádně vidět. Možná bych mu to mohl říct, že ho nejdu zabít toho léčitele, že se du vyléčit. Ale..... Prohlížím si tedy palác a nechávám se strhnout tokem svých myšlenek. Tak já mu to tedy řeknu, proč to dělat složité, když je to vlastně snadné. Bratře, možná bych ti měl ještě něco říct, než se do toho pustíme...... Pojďme zase někam do ústraní. A pomalu se rozhlížím zase po nějakém průchodu do kterého bychom se mohli uchýlit.

Salen - 17. února 2008 01:41

Tuneláři...krtci Stejně jako většina členů naší nesourodé skupinky pozoruji draky, dokud se nepřestanou krmit a neodletí. Poté k nám mluví čaroděj Tempest a já na něj shlížím s úctou, téměř posvátnou. Kdo dokáže ovládat draky, jistě si úctu plnně zaslouží. Z Tempesta navíc vyzařuje nejen staletími vytříbené magické umění, ale i moudrost a věkovitá zkušenost o jaké se zatím může každému z nás pouze zdát. Vyslechnu jej zcela mlčky. Vlastně si nejsem jist, zda bych uměl cokoliv říci i kdyby se mě přímo zeptal. Až když čaroděj domluví a my se chystáme jít, vzpomenu si, že jsem v tom domku, kde jsme spali, nechal ten svůj zvláštní meč, který asi patřil nějakému zaklínači a který mě učil bojovat a v boji vedl mou ruku. Možná, že bych pro něj měl dojít. Napadne mě. Ale to už je probrán Folwerin a na jeho dotazy na jeho věci se mu dostane odpovědi, že na něj nikdo čekat nebude, pokud si chce pro ty věci dojít. A tak si jen pro sebe smutně pokrčím rameny a povzdechnu si. Byl to dobrý meč. Ach jo....no, snad někde cestou najdu nebo koupím jiný. Zůstat tu sám jen kvůli meči, i tak výjimečnému, se mi fakt nechce. A tak se hbitě sbírám, že jako já jsem, samozřejmě, také připraven na další cestu. Ikdyž tou připraveností si vůbec nejsem jist.

Juna - 17. února 2008 16:13
	Podzim Když jsem viděla že se ti muži zastavili a mluví musela jsem taky šla jsem trochu blíš aby to zas nebylo nějak nápadné ale musela jsem byt hodně opatrná.... Nejhorší je že mě tady dost lidí zná takže jsem musela byt hodně opatrná. Pak jsem viděla že zase jdou za nějaký roh šla jsme opatrně aby mě neviděli zahalila jsem se kapi přes obličej...

Josarien - 17. února 2008 22:04
	Podzim Jdu se svým novým spolucestovatelem městem.. Pak mi poví že mi chce něco povědět a já jen přikývnu a pohledem hledám místo, kde bychom si mohli promluvit. Po nějaké době ho zavedu do jednoho průjezdu. Tam se opřu o zeť a podívám se na něj a povytáhnu jedno obočí. A čekám.

Kofein - 20. února 2008 00:42

Podzim Odešli jsme zase do jednoho z výklenků na jeho povytažení obočí reaguji sklopením hlavy do země a stažením kápě z hlavy. Takže si mě nyní může docela dobře prohlédnout. Většinu obličeje mám znetvořenou ohněm - žádné řasy ani chlupy v nose, vlasy - prostě nic. Pak roztáhnu svou kutnu a ukážu mu svou hruď, která je na tom obdobně, taktéž znetvořená ohněm. Bratře.... Jsem proklet ohněm. Jen ten zpropadenej léčitel mi snad může pomoci. Klidně, beze strachu mu povím hledíc mu při tom do očí, při tom se zase zahaluji do kápě. Ve své pravé ruce tisknu svou hůl až mi zbělají prsty. Tak co uděláš? Pomůžeš mi jen tak? Nebo utečeš? Zabiješ mě? To by možná bylo skvělé.... setkal bych se s Mortisem... ale? Chci se s ním setkat? setkal bych se u něj s rodiči, ano chci se setkat, ale... je tohle ta pravá cesta?

Juna - 20. února 2008 12:57

Jak zašli do uličky poslouchala jsem je a bylo to dost zajimavé. Jakmile si jeden znich sumdal kapii lekla jsem se tohle jsem dlouho neviděla ale pokud nechce zabít léčitele mohla bych mu pomoc ale jak aby mě náhodou nezabili, že jsem je sledovala... Znám tady všechny starší a mnichy až po léčitele, důvěřují mi dokonce bych je tam dostala bez problému, ale ten druhý nevypadá že by chtěl pomoc... jak tak přemýšlim zhodím kus zdi Doufám že to neslyšeli. Rychle se schovám a přikrčím se k zemi aby mě nezahlédly.... Nevipadali že to slyšeli ale jsem raději opatrná.... Čekám zda se vrátí nebo budou stále mluvit. Chudák ten větší copak se mu mohlo stát??

Josarien - 20. února 2008 13:28

Podzim Jsem pripraven na lecos, ale na tohle ne. když spatřím to co skrývala jeho kápe tak se na mé tváři mihne zděšení, ale pak jao mihnutím proudku zmizí a s kamenou tváří si prohlídnu zbytek těla co mi ukáže. Nadechuji se abych něco pověděl ale v tom zaslecnu jak na zem spadne kus omítky a rozbije se o ní. Dorá přítely jdeme za tím mužem a už mi neříkej bratře, protože nejsem bratr. Povím a podívám se mu do očí a pak kamsi do tmy odkud byl slišet ten zvuk. Nejsme tu sami. Ale to jsi už asi poznal, sám a mě to už nemaví.. Povím mu tak aby to slišel jen on a od tmy zavolám. Notak vím že tam něde jsi tak co si to učetřít a vylíst, a neplážit se za námy. vyzvu našeho společníka a zadívám se tím směrem. No za pokus to stálo.

Juna - 20. února 2008 13:35
	Kydyž jsem zaslechla to že o mě ten jeden ví nevěděla jsem zda se mám oszvat nebo ne. No co musím někdy vylíst už mě to nebavilo. Do rukávu jsem si dala moje dvě dýky a pomalu vylezla ven. Když jsem tak stála ještě nevěděli jak vypadám takže ani netušili že jsem žena.

Josarien - 20. února 2008 13:43
	Podívám se na našeho společníka a usměji se. Hmm dobrá práce, ale s tou zdí. Povím a usměji se. No dobrá ty víš kdo jme my..tedy skoro a tušíš nebo víš kam jdeme. Ale co se nám přestavit ? Povím a přejedu si našeho nového společníka nebo společnici pohledem. Hmm Zamrucí.

Juna - 20. února 2008 15:07
	Ulička No jo ta zed se mi moc nepovedla ale jen jsem přemýšlel a nadaval pozor. Koukám s jednoho an druhého Jak tak koukám vy nejste mniši že? A blížím se k nim a okukuju je Tak proč se za ně vydávate?? jestli se mohu zeptat Pokud jde o tebea mávnu na něj rukou Můžu ti pomoc

Josarien - 20. února 2008 16:06

Ulička Sleduji dívku pohledem a usmívám se. Jo to stou zdí se ti opravdu nepovedlo, nepozornost se ti může stát jednou osudnou. Povím jí. Jo já opravdu nejsem mnich pokud tě to zajímá. A usměji se ještě víc. Já se za něj nevydávám jen jsem byl za něj nějakou dobu považován. Povím a znovu zabonu oči do ženy. No dobrá a dkopak jsi ty ? žeby zlodějka ? Nebo snad léčitelka ?..No aždopádně jsi znědavá. Povím jí..

Juna - 20. února 2008 16:12
	ULIČKA Když tak koukám usmívam se ale nejde to vidět jen přece moje kapi je velká... Zlodějka nejsem lečitelka taky ne ale znám někoho kdo mu pomůže. Jsem Juna, a sledování mi vždy šlo. Pronesu s chychotánim. Zvědavá jsem protože když jsi na dlouho zavřená v domě plný mnichů a tak přestane tě to bavit. Možná znám koho hledáte.

Kofein - 20. února 2008 21:58

Ulička Jsem již zase zakuklený do svých kápí, na jeho žádost abych mu neříkal bratře pouze kývnu hlavou. Pak vyleze na scénu další postava. Takže mě viděl někdo kdo jsem nechtěl aby mě viděl, to můžu rovnou chodit bez kápě... aspoň se mi nebude nikdo plést do cesty Kdyby mi bylo možno vidět do tváře byl by vidět můj nedůvěřivý výraz. Jejich rozhovoru si skoro nevšímám, pokouším se vykoukat ve stínu nově příchozího. Tři jsou moc.... ale nedá se svítit, nemůžu si vybírat Říkáš můžeš pomoci? Ale vládce tohoto města zná každý.... opravdu, ale dokážeš mě k němu i dostat? Klidně i přes mrtvoly... někteří, které znám budou mít radost. V mém hlase je slyšet v poslední větě slyšet úšklebek a možná jsem hlavu nahnul tak aby mi byl vidět i na tváři. Je to normální? Prostě přijít k cizím lidem a říct.. já Vám pomůžu? Není to normální... ale co dělám já? Odchytím si tady někoho kdo vypadá jako můj bratr a lstí ho nalákám do mise zavraždit vládce města abych nakonec před vládcem města zavraždil svého bratra a za odměnu se nechal vyléčit...... Humorné....

Josarien - 20. února 2008 22:15

Ulička Podívám se po obou dvouch a usměji se. No dobrá máme práci. Usměji se. Pokud se budeme muset dostat do paláce, tak se tam dostaneme zejtra v noci, a dnes si to trochu ohlídneme. Povím. Ale to záleží na tom co nám poví náš stít Junara. Povím a podívám se na dívku co nabízela pomoc. Jinak já jsem Josarien. A to že se ráda plížíš se docela hodí. Představím se. bude nás dos, ale snad to půjde..

Juna - 21. února 2008 08:12

Já znám město do posledního kamene, takže to bude lehké.... Jsem tu známa takže budu chodit zahalená. Bohužel jsem moc nepotěšila, že jsem je sledovala. Omlouvám se že jsem vás sledovala, a zdřejmě nejsi nadšen A kouknu na toho popáleného.... Pak vytáhla z brašny mastičku která by měla aspon na chvíli zakrýt popáleniny, Na tohle ti aspon na nějakou dobu zakryje nejvetší jizvy. Bohužel ještě tak dobrá nejsem, Koukám docela smutně pak si sundám kapii aby viděli jak vypadám ted já. Mám dlouhé sněhobíle vlasy takže docela zářím, a do toho černé oči vypadám sice jako malá démonka ale né. Nebyla jsem. Dostanu tě ale pokud možno bet těch mrtvol třeba nebudou za potřebí.

Juna - 21. února 2008 08:12
	Dodatek: V uličce

Kofein - 21. února 2008 22:16

Ulička Mastičku jsem přijmul, a založil kamsi pod hábit se slovy. Není třeba, zjev zrůdy se může hodit. Mám temnotu své kápě docela rád. Kouknu se na svého společníka Josariena očekávajíce, že se ujme velení. Jako by mou bolest mohla utišit nějaká mastička.... Žena si sundala kápy. Bílé vlasy.... setká se s Mortisem.. brzy... všechny zná... hodně brzy.... V duši se pro svého boha pousměji. Nicméně dál nic neříkám a očekávám rohodnutí svého společníka.

Josarien - 21. února 2008 22:22
	Ulička Podívám se na naší novou společnici a pkývám hlavou. Zvláštní.. Povím jen a pousměji se. Opravdu zvláštní a stemahle se mám vloupat do paláce.. Podívám se na ně a usměji se. Pojtě bude to zábava, zejzra večer, ale tetkon nás čeká práce. A ty mrvoli snad nebudou potřeba. Povím a vydám se kamsi do uliček města směrem k paláci, tohoto města... A jak doufám následovát tmi dvěma.

Juna - 21. února 2008 22:28
	Ulička Tím že si vzal mastičku mě potěšilo. Pokud ti nevadí myslim že nejsi zrůda Kouknu ¨se na něj a usměji se pak si nasadím kapii a vyrazila za Josarienem... Pokud se chcete ubytovat vedle paláce je hostinec slušně tam vaří a budem blíš k němu. Ukážu na něj a mířím si to k němu... Já bych měla jít okoukat kolim zruba je tam stráží sice pujdem jinama ale kdyby na spáteční cestě vznikly potíže,

Kofein - 23. února 2008 00:02
	Podzim To si možná myslíš ty, ale lidi zajímá hlas většiny a hlas většiny říká, že sem jinej, označenej - zrůda. Tvuj názor, jakožto jednotlivce nikoho nezajímá. S tím se vydám za Josarienem, chvíli za ním jen tak mlčky jdu a pak znovu promluvím. Vedle paláce to bude drahý, na to asi nemám peníze, radši bych něco levnějšího. Jaký potíže? Copak je trestný chodit a ubytovávat se kolem paláce?

Josarien - 23. února 2008 07:31

Podzim Poslouchám to co poví ten pratr a když povíc cosi o vstupu do paláce tak se zasměji a otočím se na něj. Příteli já nevíl jak jdou do paláce kněží a tak, ale já a mě podobní neplatí. Ovšem bude to trošku riskantnější, asi ale lidi jako já neplatí. Podívám se nu do očí a lehce mu položím ruku na rameno. Víš příteli já jsem zloděj. Povím přátelsky s úsměvem a vydám se dál městem... Pomalu ti začínám věřit příteli nesklam mě.

Samrael - 23. února 2008 15:18

Tunely Pozorně naslouchám slovům čarodějů, těm proneseným i těm skrytým v pohledech, gestech i držení těla. Ještě před odchodem si vyslechnu i zkuhrání nad strátou zbraní a dojdu si promluvit s Arachnou. Ta po chvíli předstoupí a zvedne ruce. Za hlasitého zabublání se kolem ní stáhne stín, který utvoří kruh před ní na zemi, z něhož se všechny, i nejmenované ztracené předměty vynoří na jedné hromadě. ;;;;;;;;;; Už se chystáme všichni odejít i já a Raznak jsme ozbrojeni, jen Rhox sedí opodál na uraženém kusu sloupu, který dříve zdobil toto prostranství. Je podivně zamlklý a pasivní. Zavolám na něj, ale neodpoví. Jdu tedy k němu, ale ještě než stihnu dorazit, velký muž se sesune na zem. Následuje ho výkřik Arachny, na jejímž jindy vyrovnaném obličeji se zračí děs a hrůza. Neztrácí ale ani vteřinu a ostrým rozkazem přivolá mladého muže a ženu v purpurových hávech, kteří se zjeví jako ze samotných stínů a oba rychle přispěchají k ležícímu. Netrvá dlouho, co ho zběžně prohlédnou a muž vzkřikne něco drowsky, zatímco žena mu prohlíží malé rány a škrábance, které utržil. Zpropadené bestie! Nechť je Lloth nenasytná pozře a tisíc let tráví... Ujede mi, když to slyším, pak se otočím k ostatním. To už se kolem Rhoxe stahuje zástup bojovníků, kteří ho rychlým pohybem zvedají na nosítka a odnášejí do paláce. Otrávily ho, bestie... Dejte si pozor všichni, jestli je někomu zle, nebo se cítí nepřirozeně slabý, ať se nechá prohlédnout lékařem. Používali smrtící jedy... Rhox je otráven a jen bohové vědí, jestli se dožije dalšího soumraku... Svět na něj ale nemůže čekat, musíme dál bez něj a dostat se k meči. Musíme doufat, že on je vyvolený a moc meče, která je nedozírná, že ho vyléčí... Tak pojďme, nepochybujme, jiné cesty není, musíme ten meč získat, jinak svět přikryje věčná zima! Jakmile domluvím, nedívám se nikam konkrétně, jen se rychle otočím a společně s Raznak, kterou případně táhnu ssebou se vydám k tunelům... ::::::::::: Cesta netrvá dlouho a je bez nehody. Za městem se na všech stranách široké ulice mění ve stezky, prudce stoupající po nespočetných schodech vzhůru po skalních římsách. Když konečně dojdeme na odpočívadlo, jsou všichni více než rádi za chvilku úlevy pro těla oslabená bojem i námahou nepřirozené chůze po schodech, která zdá e dělá největší potíže trpaslíkovi a zesláblému Folwerinovi, kterému se ale vracejí síly zázračně rychle. Zastavujeme se na hodně široké části římsy, ohraničené téměř hladkým srázem na jedné a stejně hladkou stěnou na druhé straně. Tato je ale vyzdobena nespočtem starých, téměř zmizelých rytin. Já ovšem nemyslím vůbec na spánek. Se zamračeným obočím studuji rytiny na stěně a přejíždím po nich prsty...

Kofein - 24. února 2008 11:57

Podzim Při zjištění (tedy jeho odhalení) co je zač sebou trošku škubnu, záhy se uklidním Klid.... já jsem jen chudý mnich, mě nemá o co okrást kromě mé duše a ta již patří jiným..... Pousměji se jen tak sám pro sebe. Bratře, mohu tě ujistit že JÁ jsem bratr. Možná až moc, ani se neptej jak končí obvykle moji bratři... ne ke mě do rodiny bys asi nechtěl.... A pak jako by se nechumelilo následuji svého společníka. Říkáš zítra? Pojďme se někam ubytovat, najít nějaký prostý příbytek a nemuselo by to být pod hvězdami. Předpokládám, že ona podivná dívka jde s námi. Nemáš nějaký příbytek? Kam bychom se mohli uchýlit? S očekáváním se jí zeptám a než odpoví tak pokračujeme městem. Copak tě asi žene? Pomáhat znetvořenému osudem? Copak že sis vybrala zrovna nás? Nebohého bratra smrti a ušatého zloděje? Co tě žene vpřed? Bílé vlasy? Ne ty se sem vážně nehodí..... Plameny.... upadne to do plamenů... už to, že tady jsem si o to přímo říká...... Celou cestu se opírám o svou věrnou hůl a druhou rukou ani nevím proč svírám svůj amulet až mi z toho zbělely klouby. Proč tohle dělám? Budu sice možná vypadat normálně, vzdám se temnoty své kápě. Ale co šrámy na mé duši? Vyléčí je také...? Vzpomínky... vždy tu budou ty vzpomínky..... možná nakonec zjistím, že to bylo zbytečné..... možná až budu u svých rodičů...... ještě mám zde mnoho práce, ještě nemohu......

Pán Jeskyně - 02. března 2008 00:47

Podzim - Josarien, Juna, Kofein Konec dne Obešli jste ještě párkrát palác. Do bezchybné plánovací paměti Josariena se poukládaly mžoná místa tajných vchodů, nebo nepozorovaných průniků přes zeď, včetně síly a obchůzky strážných, přehlednosti nádvoří a tak dále a tak dále... Ubytovali jste se blízko hradeb, v chudinské čtvrti, kde ceny jsou téměř poloviční a přitom kvalita je ucházející... Zdá se, že toto město nemá vyloženě problémy. Možná jste měli ještě nějaké plány... Však dobré jídlo a těžké víno vás ukolébaly ke spánku, takže jste raději obsadili své pokoje a šli na kutě. Probuzení Probudí vás všechny to samé bezezbytku. Totiž křik a ruch z ulice. Okny pronikající světlo ohně. Praskání magie a kouř ve vzduchu.... Netrvá to dlouho a sejdete se ve vylidněném lokále. Letmý pohled předtím ze špinavých oken ven vám dodal jen nejasné známky hořících protějších domů a tu a tam válejícího se těla...

Serpent - 02. března 2008 20:00

Tunel Když jdu se skupinou tak si pobrukuju, možná někteří znáte píseň oslavující draky. Nemohu je dostat z hlavy, krásní, velcí, ničiví, majestátní... Nakonec i nahlas zpívám konec ódy a se září v očích vyslovuji několik veršů oslavující pád hrdiny pod drápy této mocné bestie. Na tváři se mi odhalí široký úsměv. Nakonec se zastavím po boku Samraela a i já začnu číst runy. Aby mě Talos nakop, tohle znám. něco si mumlám, vezmu jeden ze zářivých kamenů a posvítím si na rytiny. Tadyto je Shilien, paní elfáků, všech. Elfů nad i pod zemí... to musí být už herdek stará stěna. Vyndám ruku z rukavice a rukou přejedu po rytinách pod podobiznou Shilien. Trošku to se mnou cukne... Před očima mi proběhne výjev, který znám. Nezažil jsem ho, ale není těžké se do něj pohltit. Shilien přinesla vody, které naplnili svět a přinesly hojnost... dlaní přejedu po symbolech, až se svou našedlou kůži dostanu nad symbol značící vodu, mořská vlna. Symbol začne mdle narudle zářit mezi mými prsty... Já však pokračuju s očima vytřeštěnýma do nikam. Shilien, ale neviděla ovoce svých činů a rozhodla se svůj dar vzít zpět. Vody se stáhly do propastí a všichni nehodní začali hynout. Všichni kdo nedokázali vybojovat svou existenci na zemi i pod ní... Propast... ach Shar... ruka mi mimoděk přejde k symbolu kruhu. I on začne pod mou rukou zářit onou mdlou září... Smrt začala zaplavovat svět a ničit slabé národy dotknutý symbol lebky také začal zářit... Pak, ale přišli Nehodní je úplně znát jak se nad tím slovem ošiju odporem kteří začali vůli Paní hatit, začali bránit existence, které bez blahobytu vod hynuly. Nízcí bohové. Oni přinesly vody zpět a slabé národy začali znovu vzkvétat. Ale Shilien se nevzdala. Její další dcera, paní jedovatá, požíračka, přišla aby vody otrávila a tak doplnila vůli Matky. ruka mi tentokráte najede nad symbol pavouka. Nakonec přišel... hrdina vyplivnu to slovo s odporem který třímal meč, a zachránil vody světa. Ten meč mu byl však ukraden a ukryt poslední symbol, škraboška začne zářit. Všech pět symbolů vydá oslňující rudou záři a mezi nimi se začnou propojovat světelné vlásky, které odhalí malou, okem téměř neviditelnou, škvíru uprostřed ryteb. Ty se začnou rozšiřovat až odhalí okraje dvou ramen tajné brány. Ruku dám zpátky do rukavice, a ohromnou silou kopnu do středu dveří, které se po silném záchvěvu půdy mírně otevřou. Každé rameno vezmu do jedné rukavice a plnou silou rozevřu dveře dokořán.

Juna - 05. března 2008 10:55

Nový den Křik a volání o pomoc mě probudilo, rychle jsem vyletěla z postela hodila na sebe kalhoty a košily a šla ven... No tohle co se tady děje? Pak jsem zahlédla společníky a šla zanima. Nechci nic říkat ale pokud se chcete dostat do paláce ted je možná ta zprávna doba nemyslíte?? Podívam se na ně a čekám co odpoví koukám kolem a nejraději bych se šla podívat tam kde jsem dosud žila jestli jsou tam všichni v pořádku.

Salen - 05. března 2008 16:11

Tunel Opatrně jsem se prodral blíž k prastaré rytině na zdi. Pozoruji ji a pokouším se rozpomenout, zda už jsem ty znaky někde viděl......nebo zda bych je uměl přečíst. Když už mě z usilovné snahy o rozpomění začíná bolet hlava. všimnu sil že se Samrael znaků dotýká. Právě se chystám udělat to po něm, když se nápisu z lehka dotkne Serpent. A začne jej nahlas číst, zatím co znaky na něm mu pod rukama ožívají a září. Zaposlouchám se do legendy. Zavřu oči a poslouchaje slova pokouším se vizualizovat si v duchu děj. Tohle mi vždycky šlo, oživit si v mysli starý příběh. Než se to ale podaří, Serpent dočte a stane se něco nevídaného. Něco, co mě přiměje otevřít oči a překvapeně jimi zírat na dohasínající magické ornamenty na právě Serpentem otevírané bráně. Nerozmýšlím se příliš dlouho a jdu za ním.

Kofein - 05. března 2008 17:57

Hostinec v chudinské čtvrti V klidu si pojídám svůj guláš. Tak tenhle hostinec dnes vyhoří? A přitom nemají tak špatné ceny.... nezaslouží si to Povzdechnu si nad nešťastným osudem hostince. Pohlédnu na Josariena. A smutně pravím. Do týdne tenhle hostinec, či nějaká přilehlá budova vyhoří.... A dál se věnuji svému guláši. Nakonec ho dojím, vstanu. Dobrou noc moji... Chvíli se rozmýšlím jaké slovo použít. .. přátelé. Tak a je to venku..... A s touto myšlenkou se pomalu odeberu do svého pokoje, zamknu dveře (pokud se mnou tedy nebydlí i ostatní, v tom případě je pouze zavřu). A usednu na svou postel, svou hůl si položím do postele, tak abych ji měl vždy při ruce. Hůl.... jediná dřevěná věc v mém okolí, která ještě nikdy neshořela.....no vlastně úplně jediná jakákoli... a má roucha ještě S touto myšlenkou upadnu do dalšího neklidného spánku prostoupeného sny o křestu ohněm.

Josarien - 05. března 2008 18:59

Konec dne Na sklonku dne se s ostatními uchýlím do jednoho hostince a po nějaké době, po dobrém jídle a pití se dojdu vyspat do svého pokoje. Ráno mě probudí povyk a praskání plamenů. Zvednu se z postele a vídju před hostinec a chladně pozoruji tu spoušť co nastala… Pohledem těkám kolem a hledám stráže a jim podobné. Otočím se když zaslechnu jakýsi hlas a usměji se. Jo máš pravdu. Hmm to je povyk a rozruch a jak se to hodí. Povím a rozhlídnu se kolem.

Grundlix Rudovous - 05. března 2008 19:53

Chci společně s ostatními odejít do tunelů, ale vyčkávám na přítele Rhoxe. Samrael si ho všimne a zavolá na něj, Rhox se však sesune na zem. Rychle k němu přiběhnu a chci ho podepřít, ale v mžiku mě odstrčí nějací drowové a chtějí ho na nosítkách odtáhnout pryč. Jdu spěšně za nimi, ale po cestě si uvědomuju že bych tam byl úplně zbytečný. Strach o přítelův život se ve mě překová v zuřivou nenávist k ještěřanům a všem možným bestiím. Pokleknu na levé koleno, pozvednu sekeru nadhlavu a se zrakem upřeným na její ostří pronesu tichou přísahu pomsty. Pak vstanu a s výrazem vzteku dobíhám ostatní v tunelu. Před prapodivnými runami poslouchám napůl Serpenta a napůl si představuju jak s Rhoxovím jménem na jazyku rozsekávám hordy ještěřanů na miniaturní kousíčky. Z drastických představ mě vytrhne až záhadný mechanismus dveří. Slyšel jsem už o podobných bránách v trpasličích říší. Na povrchu vypadají jako holá skála a otevřou se jen těm kteří vědí jak na to. Zajímá mě jestli trpaslíci patří do těch slabích národů, jestli ano, dědovo smýšleních o elfech už naprosto chápu. Tak dělejte jdeme!

Folwerin - 06. března 2008 14:35

Tunely Dnes to byl pro mě trochu rušněší den než obvykle. Ale i přes to nad nedávnými událostmi jen pohodím rukou... Hmm... Škoda Rhoxe... Byl to dobrej... Hmm... Barbar Pomalu stoupám po schodech. Z vysoka kašlu na svou zesláblost. Jiní by možná skučeli, ale to mě vůbec netrápí. Když už svoje tělo cítím, je mi jedno jestli každý pohyb je namáhavý nebo bolestivý. Hlavně že vím, že ho mám... Cestou pohladím jílec svého meče. Jsem vděčný, že jsem ho dostal zpět, i když bych to nikdy neřekl nahlas. Hmm... Zatracený schody... Taky už by mohly končit... Brmlám si pro sebe znechucen množstvím schodů. Konečne nějaká změna... Uchechtnu se, když zpozoruji jak Samralel a později i Serpent začnu téměř až toužebně osahávat stěnu... Až na druhý pohled pochopím... Už jsem tu dlouho nebyl. Když se runy rozsvítí pod Serpentovými dotyky pomalu začínám mít jasno. Znuděně se opřu o vedlejší stěnu. Možná to někomu přijde fantastické, ale pro mě je to prostě obyčejná zeď, skrývající malé tajemství. Zívnu. Blá blá blá... Nešlo by to urychlit? Hmm... Potichu si broukám pro sebe. Nakonec vytáhnu tesák a začnu si sním hrát. S úšklebkem si představuji, co by mi na to asi odpověděl... Né nešlo, jsem totiž mocný Serpent, co ti zachránil život... Škodolibě se zakřením... V duchu si představuju jak se nafukuje a nakonec přepadává ze srázu... Grrr... Sakra... Proč jsem si jen nemohl víc dávat pozor... Teď jsem tomu prevítovi dlužnej... A to hodně... Z přemýšlení mě vytrhne rachotivý zvuk otevíraných dveří. Hmm... Kloubouk dolů... Fakt se mu to povedlo... Zvednu se, pohlédnu na ostatní a vyrazípodpořen Grundlixovou výzvou vyrazím...

Kofein - 08. března 2008 10:26

Podzim Probudí mě praskání ohně. Ten zvuk znám až moc dobře, slýchám ho každou noc ve svých snech, ale též dovedu dobře odlišit zvuk ve snu od zvuku v realitě. A tenhle zvuk je reálný. Tak jako již na mnoha místech vyskočím na nohy. Jelikož jsem usnul oblečený tak se nemám moc proč nadále zdržovat v hostinci a vybíhám ven. Mortisy! Morstisy! Ani tady mi nebude dopřáno? Venku již stojí Josarien a rozhlíží se po okolí. Nešťastným hlasem promluvím. Já jsem to říkal... Já jsem to nejen říkal, já jsem to i způsobil. Poslední věta je pronesena poněkud histeričtěji než by bylo zdrávo, ale naštěstí mají okolostojící lidé na práci lepší věci než se zabývat mortisovým kněžím.

Pán Jeskyně - 09. března 2008 11:25

Hořící Podzim Když jste se konečně zorientovali, zjistili jste, že je ještě noc, možná už nad ránem. Podzim konečně dostal barvu, která ladí s jeho jménem, totiž žlutou a rezatou. Kolem vás zuří větší či menší požáry a v záři plamenů, přiživovaných poměrně silným větrem se hýbou a tančí stíny. Vyběhli jste na ulici, vaše první pohledy směřovaly k paláci, ale rychle vám došlo, že ten vaším cílem dnes večer rozhodně nebude... Palác je pobořený a hoří silným plamenem, zdá se, že to bylo ohnisko požáru. Jak se rozhlížíte dál, zjišťujete, že je požár opravdu rozsáhlý, ale také to, že se stíny kolem vás nepohybují jen s požehnáním plamenů. Během okamžiku se náhle od stínů u jedné zdi oddělí černá postavička. Je o něco menší, než dospělý člověk, hlavně proto, že má silně ohnutá záda, jestli se dají nazývat zády. Je jakoby sestavená ze stínů. Černá jak bota a celá pokroucená. Dlouhé ruce má zakončené pařáty a v kulaté hlavičce s téměřkočičíma ušima planou bílé ploché oči. Najednou zaměří svůj pohled na vás...

Pán Jeskyně - 09. března 2008 11:37

Tunely Serpentovi se podařilo otevřít průchod. Spolu se Samraelem a se zářícím kamenem namísto pochodně se následován ostatními vydal do tmy uvnitř. Jdete táhlou, hranatou chodbou, očividně vypracovanou rukama. Chodbu zdobí reliéfy a nápisy, zaznamenávající historii drowů i historii meče, stejně jako množství pavučin. Jak pokračujete dovnitř, slyšíte v dálce nějaké bouchání, které po přiblížení vydává otřesy, rozechvívající staleté stěny. Konečně, po úporné hodině procházení klaustrofobickou chodbou, kde vám dělalo společnost jen dunění a pavoučí nožky, vejdete do kruhového sálu. Sál měří alespoň devět metrů na průměr a v jeho středu zeje čtyři metry široká díra. Vypadá podobně, jako větší studna. Ze stropu do ní na kladkách vede několik velmi silných lan. Naproti vám je další vchod, po vaší pravé ruce je zesílený, lehce vyvýšený stupínek, nad kterým je do zdi vsazen jediný rubín, nádherně vybroušený, o velikosti mužské pěsti... Dunění se ozývá z prostoru pod vámi...

Raznak Kwertamakil - 09. března 2008 17:16

Tunely No vida.. Máme tady jednoho šikovného.. povytáhnu obočí a za Samraelem vkročím do otevřeného tunelu. Nikdy jsem klaustrofobií netrpěla, zvláště pak poté, co jsem většinu svého života strávila pod zemí, ale tento tunel mi dal zabrat. Nebo spíše ono dunění zde. Když konečně vkročíme do kruhového sálu, trochu se mi uleví, ale dunění a rachot se ozývá stále. Jakoby to bylo poddolované.. I ty lana by tomu nasvědčovaly.. Každopádně tu asi nebudeme sami.. Co teď? ozvu se tak, aby mne bylo přes dunění zdola slyšet. Ten kámen ve zdi mne nevímproč znervózňuje..

Serpent - 09. března 2008 18:54

Tunely Jakožto jedna z prvních postav jdoucí tunelem přemítám o tom kam by ta cesta asi tak mohla vést... Tunely nejsou mojí silnou stránkou, na vnějšek není nic znát, sebevědomě jdu a ze začátku si i popískávám či pobroukávám nějaký popěvek. Vnitřně tak úplně klidný nejsem. Tunely ty mě rozrušují minimálně, zvuky už více. Za svůj život jsem si zvykl už na všelijaké zvukové kulisy, neustávající řev odsouzených na mučidlech nevyjímaje, ale zvuk který nezle identifikovat je špatný zvuk... Snad jednou na hranici slyšitelnosti vyřknu Jsi-li přítel, ukaž se ať ti vidím do tváře, nejsi-li přítel, ukaž se ať ti tu tvář můžu urazit. Když dojdeme do místnosti, ze zvyku dám štít před sebe v postoji jako bych se měl něčemu bránit. V zápětí, už vědomě, svůj střeh změním a snažím se připravit bránti se jakémukoli nebezpečí V podzemních stavbách, ale nejsou nejsmrtelnější její obyvatelé ale obvykle stavby samy...

Samrael - 12. března 2008 15:09

Tunely - sál Jako jeden z prvních projdu až do sálu s propastí. Naprosto podle instinktu se nakloním nad ní a chvíli mžourám dolů, než si prohlédnu zbytek sálu. Na stejnou chvíli se můj pohled zastaví na kameni zaraženém ve stěně. Ten tady asi není jen tak na ozdobu... Zvlášť, když je kolem něj tak divně upravená podlaha... Myšlenky si ale nechám pro sebe. Když jsem teď na větším prostranství, raději nervózně vytáhnu jeden meč a zkontroluji šipky. Ozbrojen se beze slova k ostatním vydám do dalšího průchodu, naproti tomu, kterým jsme vešli. Se světlem si starosti nedělám a raději se spoléhám na svůj výjimečný zrak, než na světlo, které by přitáhlo nepříjemnou pozornost. Tichým krokem a mírně přikrčen se vplížím do širší chodby a zmizím ostatním z očí.

Juna - 13. března 2008 10:21

Podzim Koukám kolem co vše za jednu noc může přihodit. Nechci nic říkat panové ale pokud nechcete tady pomoc měli bychom vyrazit a to co nejrychleji dokud jsou všichni tady Kouknu na ně a pak ucitím na sobě něčí pohled otočím se ale nejprve nikoho nezahlédnu. Pak uvidím člověka menšího vzrůstu a raději soustředím zrak na naše pany. Chytnu Josariena za ruku a táhnu ho pryč Jdeme Vběhla jsem z pět do svého pokoje a vzala si své věci v tu ránu jsem vzala i jim a hodila jsem jí je. Co je to s něma jsou jak opaření.

Kofein - 13. března 2008 15:00

Hořící podzim Oheň... ohně... přišel jsem do města.... strávil v něm ani ne dvě noci a už je v plamenech. Je to čím dál tím horší.... ale lesy? lesy jsou zvláštní.... jsou dřevěné a přesto nehoří. Ona podivná dívka, která se k nám přidala zatáhla Josariena zpět do hostince a po chviličce ho zase vyvedla ven. Toto její počínání jsem nepochopil, ale to, že zde nemáme již co více pohledávat. Onoho stínu jsem si všiml až když jsme byli na odchodu. Osoba... stín....... pronásleduje mě? Je právě tato bytost mé prokletí.... no nejlíp to asi zjistíme, když skutečně prchneme pryč. Půjdeme do chrámu - je za městem. A s těmito slovy vyrazím směrem k chrámu Mortisových kněží.

Josarien - 13. března 2008 16:20
	Hořící podzim Pozoruji dění kolem požáru, všimnu si mého společníka a příjde mi zamyšlený, ale než stihnu něco povědět tak mě Juna popadne za ruku a odtáhne do hostince a pak do svého pokoje kde si vezme těch pár věcí co měla v pokoji a zase vyrazí ven a j za ní. Hmm dobrá tak tedy do chrámu doveď nás tam příteli..Ale co budeme v tom chrámu dělat ? Zeptám se Kofeina.

Jerremy Growo - 15. března 2008 17:37

Tunelníci Otevírání dveří mne možná překvapí, ale to se těžko na mém obličeji poznám. Absence mimických svalů u medvědů dává zabrat kde jakému znalci zvířat. Nechám ostatní, aby se nahnali do tunelu a uzavřu jako velká chlupatá zátka chodbu. Je vidět, že nepotřebuji světlo. Nos mne vede spolehlivě a zrak také odvádí svojí práci. Jediné co ruší můjh klid je dunění. Jsem zvyklý na ticho a ne na neustálé hloupé burácení. Když se dostaneme k sálu pomalu si oddechnu a svým tělem nedávám šanci komukoliv zastavit dokud nezastavím já sám. Což udržuje případné opozdilce v mírném spěchu. Posadím se do vchodu do sálu a pozoruju díru a provazy nad ní. Je vidět, že očima přeměřuju každý z nich. Nakonec se zastavím pohledem na rubínu velikosti srdce. Přimhouřím oči, abych viděl o chlup lépe. Začuchám směrem k propasti a je vidět, že se svojí váhou rozhodně neženu z tunelu.

Kofein - 15. března 2008 19:12

Hořící podzim Popravdě nevím bra... příteli. Každopádně chrám by neměl hořet. Alespoň dokud tam JÁ nedorazím.... A jelikož je mimo město tak doufám, že ho nezachvátí plameny. A navíc.... mám nějaké povinnosti ke svému bohu..... Sýpavě ze sebe za ostré chůze vypravím, přeci jen nejsem až tak úplně sportovec a za poslední rok jsem trochu zlenivěl. Pokud možno se pohybujeme po širokých ulicích - v těch užších by nás mohlo něco zavaliti a to bychom myslím neradi zažili.

Salen - 15. března 2008 23:48

Tunely - sál Nijak nepozůstávám v tempu za ostatními. Přesto jdu na předposlední pozici. Poslední je ten medvěd, co se k nám přidal před bojem se Salamandrem. Když projdeme chodbou a vkročíme do toho zvláštního sálu, necítím strach, ale neklid ano. Je zde to dunění a ta podivná díra s provazy. A moji druhové se chovají....no přinejmenším zvláštně. Tedy alespoň někteří. Chvíli zkoumám zvláštní "studnu" ze které je slyšet to dunění. Hmm.....jednou jsem viděl zedníky, jak vymysleli a sestrojili důmyslný mechanismus, pomocí klatek, páček, provazů a malé plošiny, jak dopravovat kameny do vyšších pater domu. Možná, že ten někdo, kdo tu tohle postavil, sestrojil podobný mechanismus......ale na přepravu osob. Jenže......k čemu? A působí pak tedyten hluk ono zařízení? Prohání se mi myslí. Vlastně už ani nevím, kde jsem ten důmyslný vynález vyděl. A k čemu by tu potom sloužil ten velký, mimochodem velmi krásně broušený, rubín. Zvednu od pohledu do hlubin "studny" oči k velkému drahokamu. A co má, asi, znamenat ten stupínek pod ním? Nějakou nášlapnou past? Mechanismus, který uzavře ten otvor "studně"? Nebo naopak odstraní podlahu místnosti, kromě "studně a stupínku? Otázek je, zdá se, víc nežli odpovědí. Ale já se v důmyslnosti mechanismů nevyznám. Jsem přece bard, ne alchymista a konstruktér. Tyhle věci jsem nikdy nechápal. Raději pozoruji kámen i stupínek pod ním z uctivé vzdálenosti asi půl kroku. Pokud by to, čirou náhodou, opravdu byla past, zcela určitě nemíním být první, kdo ji vyzkouší.

Pán Jeskyně - 22. března 2008 10:25

Tunely, sál Bezradně, pozoroně, či udiveně se rozhlížíte po místnosti. Druhého vchodu si nějakou náhodou doteď nikdo z vás nevšiml, až když se z něj ozve písknutí, zvuky zápasu a pak čvachtavý a křupavý zvuk. Než může někdo z vás pořádně zareagovat, z druhého tunelu vyjde Samrael, kalhoty zacákané čerstvou krví a v jedné ruce drží za chlupy krysí hlavu, velkou jako by se jednalo spíše o velkého medvěda. Současně s jeho objevením, ustane dunění. Samrael na tázavé pohledy jen pokrčí rameny, jakože on za nic nemůže a vydá se k vám, krysí hlavu zanechávajíc někde na ochozu. Dojde do půli cesty tam, kde se nalézá ve zdi zaražený kámen. Co tady děláte? Jste tu na pikniku? Vzadu nic není, jen špína, kosti smrad a tma. Asi to tu dřív sloužilo jako něco jiného, než místnosti strážící meč... Řekl bych, že to bývala strážnice, teď už jen doupě té hnusné krysí potvory. Tak měli bychom se pohnout, nebo ta bláznivá babice udělá ze světa nahoře velkou sněhovou kouli... Úplně suveréně dojde k drahokamu, přiloží na něj ruku a čeká. Téměř ihned s jeho dotykem se ozve svist a pak kovové cinknutí a do jámy za Samraelovými zády odskočí šipka, která se odrazila od jednoho z mečů, uloženého na zádech. Teprve teď si můžete pořádně všimnout, že Sam nestojí přímo před kamenem, ale trochu bokem. Pokrčí znovu rameny a pak se ozvou syté kovové zvuky, klapot ozubených kol a západek. Po chvíli rachot přestane, když se prostředek místnosti vyplní solidně vypadající konstrukcí s prkennou podlahou, důmyslně zavěšenou na starých lanech. To dunění se ozve znovu, ale je teď nepravidelné a o něco vyšší. Tak na co čekáte, tahle povora nás unese všechny... Pronese Sam a aby šel příkladem, sám schválně skočí doprostřed plošiny. Ta se sice rozhoupe a udeří párkrát o stěny šachty, ale jinak drží...

Salen - 22. března 2008 17:06

Tunely, sál Když se ozval ten zvuk, chvíli jsem s napětím hleděl k druhému vchodu do místnosti čekajíc, zda odtamtud vyleze ten, kdo útočil, nebo Samrael, jehož odhodlané zvolení sama sebe průzkumníkem neušlo předtím mé pozornosti, ikdyž vnímané jen na pozadí něčeho jiného. A pak vyjde Samreal a nese velkou krysí hlavu. Jde ke kameni a položí na něj ruku. Chvíli to sice trvá a nebýt meče, nejspíš by ho proklál šíp, ale nakonec se dá pod námi něco do pohybu. A na povrch vyjede ta prazvláštní bedna. "Tohle už jsem někde viděl. Vozili v tom na jedné stavbě kamení." Prohlížím si zaujatě tu věc. Takhle z blízka to vypadá o moc větší, než to, co jsem tenktát viděl. A o moc pevnější. "Jsi si jistý, Samraeli. že to má vozit osoby?" Ptám se skepticky. Ale nic mi to nebrání v nastoupení na plošinu.

Raznak Kwertamakil - 28. března 2008 20:48

Sál s výtahem Nedůvěřivě pohlédnu na přijíždějící krabici. Nezdá se mi, nejsem typ, co si libuje ve výstřelcích techniky. Pokud to uveze kamení, uveze to i nás. Spíš se ptám, kudy nás to poveze..ozvu se. Protože jestli to tu všude vypadá tak, jako tady, tak nás to protáhne každým krysím doupětem a každou pavučinou. O tom, co by tu mohlo žít dalšího, radši nemluvím.. A kam. Kdo ví, jak dlouho jsou tunely opuštěné..jestli vůbec jsou. Když však Samrael sebejistě naskočí, přidám se, i když to houpání mi na jistotě rozhodně nepřidá. Nebojím se. Pouze nevěřím.

Salen - 29. března 2008 00:06
	Sál s výtahem "Nepochybuji ani v nejmenším, že nás to uveze, slečno Raznak. Dovolil jsem si jen vyjádřit pochybnost, zda je to pro nás určeno. Neboť kameny se nepohybují, ale my ano. A už teď se to zařízení houpe." Odpovím a snažím se držet na houpající se plošině rovnováhu.

Raznak Kwertamakil - 29. března 2008 00:14
	Ve výtahu Přestaň mi už konečně říkat slečno! vyštěknu snad ještě prudčeji, než jsem zamýšlela. Téměř vidím, jak mi z uší stoupá pára vzteku. Nakonec se rozhodnu, že vražedný pohled by pro druhé varování mohl stačit a tak též udělám. Opravdu vražedný pohled. Když se nebudeš hýbat, nebude se to houpat.. U tebe to platí i na mluvení.. Pevně se postavím a čekám až nastoupí i zbytek.

Serpent - 29. března 2008 00:18
	Výtah Nastoupím bezeslov, všimnu si že výtah by měl být dostatečně velký pro všechny a tak si dovolím sednout do tureckého sedu, štít opřu o rameno, morningstar založím na klín a začnusi pohrávat s malým šperkem... ostatní docela ignoruji...

Salen - 29. března 2008 00:53
	Ve výtahu Ucouvnu. Ale spíš jsem překvapen, ne-li zaražen, než že by mě to vylekalo. "Dobrá Raznak." Odpovím, zřetelně ignorujíc její snahu nařídit mi mlčení. "Ale dalo se to říci i bez toho řvaní a koulení očima."

Pán Jeskyně - 29. března 2008 19:37

Hořící Podzim Skupinka vás tří se vydalaostrým tempem k budově chrámu. Přesně jak řekl Kofein, držíte se širokých ulic, neboť jak se zdá, požárem je více méně zahaleno celé město a z hořících budov co chvíli spadne nějaký vikýř, pukne zeď, nebo se utrhne balkón. Stín se vydá za vámi a po několikerém ohlédnutí si všimnete, že je mnohem hmotnější, než se zdál na první pohled, jen jeho tělo je pokryto naprosdto černou kůží a dvě svítící oči vás pronásledují jako lucerny. Podvědomě vás pohled na to stvoření nutí zrychlit. Netrvá to příliš dlouho a ke dvěma očím se přidají další tři páry. Stvoření se chovají jako polointeligentní zvířata a viditelně se vás snaží uštvat. Neustále přidáváte, až vám vzduch píská v hrdlech. Najednou Juna zakopne a upadne. Oba se na chvilinku zastavíte, ale nakonec vás děs přicházející z těch zhmotnělých černých můr přinutí utéci. Posledním ohlédnutím zjistíte, kterak první ze stvoření zabodlo do Junina těla tři prsty a následně i dva přední zuby. Díky tomu vyvstaly na odiv i některé dosud skryté detaily, jako že stvoření jsou v plné výšce větší, než člověk a že nemají spodní čelist, ale jejich tlama, jestli se tomu dá tak říkat je jako dva komáří sosáky vedle sebe, jež zapichují do své oběti. Víc jste zjišťovat ani nemohli, ani nechtěli, už tohle stačilo, aby i dvěma zkušeným veteránům života, přeběhlo po zádech mrazivé chvění. Naštestí Junino tělo pronásledovatele dostatečně zdrželo, neboť se vám po dalších patnácti minutách sprintu podařilo dostat škvírou v pobořených hradbách ven a rychle jste zamířili k pobledlým světlům chrámu. Teprve teď je vidět nepřirozenou temnotu a hustotu noci. Žádné hvězdy, žádný měsíc, jen světlo lampionů chrámu vás vede tmou, ve které klopýtáte a upadáte jeden přes druhéhoi výmoly na cestě. K chrámu dorazíte vyčerpaní, vyděšení a jen dva. Jako zázrakem panuje v jeho bezprostředním okolí ničím nenarušitelný klid. Mniši stojící u branky nízkého plotu kolem zahrady se vás beze slova ujmou, když v Kofeinovi poznají člena řádu, jednoduše poté, co vás hrubě, ale zato důkladně prohledají... Zanedlouho jste už zavřeni v prostornější cele, kde se kromě vás nalézá ještě kniha svatých textů smrti, dvě postele a čtyři velké voskovice.

Pán Jeskyně - 29. března 2008 19:53

Kobky - Spodní sál Nakonec někteří s větší, někteří s menší nedůvěrou nastoupíte na plošinu, načež Samrael vezme svůj zářící modrý kámen, kterým si předtím osvětloval cestu a vloží ho do malého otvoru ve středu kruhu. Ozve se klapnutí. Plošina se se slabým cuknutím rozjede pomalu směrem dolů. Na dlouhou chvíli vás obklopí jen černá tma, ve které si nemůžete být jistí, jestli je kolem vás volný prostor, nebo stěny šachty. Dole pod vámi se postupně přibližuje dunění, které je nyní značně nepravidelné a zdá se přibližovat a chvílemi zase vzdalovat, vždy je ale o něco blíž, než předtím. Najednou Samrael zbledne jako stěna, což je u drowů jev téměř nevídaný a velice těžko proveditelný. U matky propasti... Zakleje přiškrceně. Už vím, co je ten hnusný zvuk... Vzpomněl jsem si... Ale ta legenda nemůže být pravda... Na chvíli se zaposlouchá do dunění, přicházejícímu již nyní jakoby odevšad a polkne. A přijde obr... Přijde obr a nebude sám a vyzvedne meč... Jistě a jak lépe dokázat, že je obrem, než když přemůže obra... To co slyšíte není stroj, ani past, je to strážce meče. Pokud jsou zkazky pravdivé, je to golem, starý, z kovu. Je obrovský, velikosti kopcového obra a celý z pevné oceli držené pohromadě řemeny a magií. On hlídá vstup k meči a není sám... Právě když Samrael domluví, celá klec se zatřese nárazem o zem. Ze svého místa máte jako celá skupinka výborný výhled. Dunění se zrovna neozývá. Před vámi je obří jeskyně, celá zalitá měkkým mléčným světlem. A na vás padá stín. Stín, který se táhne po dlažbě jeskyně jako by se uvnitř tyčil obr. A skutečně, to co vidíte před sebou je obr. Je stvořen z velkých kovových kusů plátů, za hlavu má rohatou přilbu, místo rukou sevřené kovové rukavice velké jako člověk. Potom se otočí a sál se roztřese. To okované nohy toho monstra zatančí po podlaze. Přímo do vašeho středu se stočí pohled rudých očí. Nejste hodni meče, odejděte. Zahřmí síní ohlušující dunivý bas.

Salen - 29. března 2008 20:50

Kobky - Spodní sál Jakkoliv velký cítim uvnitř po Samraelových slovech strach, na povrch z něj nevyvěrá nic. "A to jsi nemohl říci dřív, Samraeli?" Vyklouzne mi trochu ironizovaná poznámka. A pak dosedna plošina na dno. Tím prudkým nárazem jsem byl trochu nadhozen a o jeden ze sloupů konstrukce plošiny jsem si narazil rameno. Navíc se odloupla velká tříska a já si ji vrazil do ruky. Takže ve chvíli, kdy se obr začíná zjevovat, stojím trochu v pozadí skupiny a snažím se si třísku vyndat. A pak obr promluví a je to jako by zahřmělo. Nemohu tvrdit, že jsem se nelekl, Ale protože stojím vzadu, nikdo to neviděl. A je to tady. Pomyslím si. Schválně, jak se statečná Raznak vypořádá s tímhle. Nebo stačí jen na středně velké bardy? Napadně mě. Ale nahlas neříkám nic. Jen zvědavě čekám, co se tedy bude dít.

Serpent - 29. března 2008 21:28

Obr Zrovna když výtah dosedne se konečně, poměrně líně zvednu... Celou cestu jsem Samraela poslouchal. Co může být tohle za potvoru? Mohl by to být strážný golem? Trošku větší pořízek... Nebo Železná socha? na to vypadá moc živě... Železný Obr? To je přeci... absurdní... nemožné... co je dnes nemožné... Když se teda zvednu, nechám svůj štít padnout na zem, začínám něco pomalu tiše mumlat. Chytnu morningstar do obou rukou a zaměřím oči na jeho konec, stále si něco mumlám, začíná to však být hlasitější a rychlejší, čímdáltím víc... Oči mi začínají zářit modrorudým světlem vycházejcím jakoby zevnitřku lebky. Konec morningstaru začíná bíle zářit a malé modré výboje energie se začíají uzemňovat na mých rukavicích... Mluvím již hodně nahlas, nicméně natolik rychle, že mi i tak nelze rozumět. Když už zachytíte slovo či dvě, možná i větu, zjišťujete, že jazyk, překvapivě, neznáte. Jediné slovo, které poznáváte, je kupodivu Talos. Následně vyšlehne bílý plamen z konce morningstaru rychle se měnící v modrý jasný blesk, který narazí obrovi přímo doprostřed hrudě... "Co na to říkáš, svině?"

Raznak Kwertamakil - 30. března 2008 19:34

Kobky.. Jenom výmluvně obrátím oči v sloup. Ten bard už mi vážně leze na nervy.. Doufám, že tam dole bude něco, co nás ho zbaví navždycky..vznesu tichou prosbu k Elune. To už sebou ale výtah trhne a zamří dolů. V půli cesty se ozve Samrael, a nezní to nadšeně. Otočím se a vidím, že je bledý jak stěna. Za normálních okolností bych se mu asi smála, ale dnes.. Co je? něco se.. ztuhnu. Nezblednu, ale rozhodně je vidět, že ten příběh znám taky. D´Org.. Taky mne to mohlo napadnout.. zakleju tiše. Sotva Sam skončí s větou "a není sám", což si až moc dobře uvědomím, dosedne výtah na dno jámy. A je to tady..utrousím. Serpente? nemyslím si, že je úplně dobrý a adekvátní nápad jej dráždit. Pokud tvrdí, že nejsme meče hodni, asi na tom něco bude..ozvu se zvolna, ale většina z toho zanikne v Serpentově poslední poznámce. Následně se otočím na stále bledého Samraela s tichou otázkou v očích. Je tohle dobrý nápad?

Jerremy Growo - 31. března 2008 15:12

Kobky Celkem nedůvěřivě nastoupím na plošinu. Moje váha opravdu není moc dělaná na to, aby se vznášela na několika málo lanech. Což projevím několikerým nespokojeným mručením, které ustane, když se rozjedeme. Usednu víceméně na střed, aby jsem měl jistotu, že výtah nepřevrátím na nějakou stranu. Celkem si oddechnu, když ucítím náraz dopadu. Cestu mi zpestřil Samrael vyprávěním. Nevypadám, že bych se nějak nad báchorkama zamýšlel, dokud báchorka nestane přímo přede mnou. "Duchové." Z mého hrdla se ozve zabručení. Trochu divné i na medvěda. Pomalu couvnu z plošinky od obra. Zježí se mi srst. "Proč zrovna tohle? Proč zrovna tohle, proč ne rovnou rozžhavěné železo." Zabručím nesouhlasně a udělám další krok v zad. "Duchové!!" Prolétne mi hlavou další myšlenka, tentokráte však už ne pouhé konstatování, ale spíš příkaz.

Grundlix Rudovous - 01. dubna 2008 22:22

V sále si všimnu zděšených pohledů na výtah. V našich říších jsou zcela běžné. Rozhodně do něj vstoupím, koš je na mě akorád moc vysoký, sotva přehlédnu řpez okraj. Poslechnu si nové informace o Strážci meče, ale díky vzteku který v sobě ještě dusím si z toho hlavu nedělám. Jen mě na něj pusťte, šak eště uvidí co dokážu. Silné myšlenky mě však opustí při pohledu na golema. U Odinova oka co to je za bastarda? Zeptám se sám sebe nahlas. Serpent neváhá ani chvilku a už pracuje na zneškodnění monstra. Nebýt patnáctkrát menší než on ukázal bych mu kdo je čeho hoden. No počkám si až ho srazej k zemi a pak se na něj vrhnu. Promýšlím a tasím obě sekery. mechanickým okem pátrám po každém odhaleném kousku těla nebo jakékoliv slabině. Ne elvčinu poznámku zareaguji. Jen ať mu maloží co se do něj vejde.

Kofein - 02. dubna 2008 23:30

V cele Po tom zběsilém sprintu jsem celý zadýchaný, a tak se moc nepozastavuju nad nějakým myšlením a rovnou upadám na postel. Mezi hlubokými výdechy ze sebe pomalu vysypu. Vidíš.... říkal jsem to... že to chytne..... Co u Mortise byla ta stvoření. Koktavým hlasem, hned po vzpomínce na černé bytosti. Viděl jsi to taky? Myslím ty věci co dostaly tu holku.... Převalím se na bok a koukám nyní do zdi. Tak, že by právě tito mě pronásledovali a nenechali mne spát? Zapalují mi vše doslova za zadkem? U Mortisových bran! Převalím se zase zpět, takže hledím do místnosti a na knihu svatých textů smrti.

Pán Jeskyně - 06. dubna 2008 22:17

Golem Jakmile dorazíte, zjistíte, že kopcový obr asi není zas tak velký... Pouhých osm metrů výšky. Samrael se pomalinku uklidňuje. Strach je důležitý, ale nemá smysl bát se smrti, když se jí nemůžete vyhnout. Naproti Samrealovi, Serpent vám jde příkladem a se svou typickou zatvrzelou náturou se pustí do útoku, ještě než golem pořádně domluví. Blesk ozáří tmavou místnost a udeří do strážce pořádnou silou. Ten udělá krok zpět, aby vyrovnal náraz. Máte přitom možnost si všimnout, že se na tak velkou obludu pohybuje poměrně svižně. Žádné větší poškození, kromě začernalého hrudního plátu ale nezpůsobí. Úplně nejrozumněji k problému ale přistoupí Grundlix. Nové oko je totiž magické a pomáhá mu zaostřit na detaily a vyhledávat slabiny. V tom krátkém čase, který má na prohlédnutí golema objevil několik možností slabého místa. Jedna z nich jsou jeho oči, které se zdají být centrem magické moci, další by mohly být ve spojnicích jednotlivých plátů, ale netušíte, nakolik ho drží pohromadě magie. Každopádně strážce už nemluvím, ale vydal se váhavým krokem směrem k vaší skupince, ruku pomalu zvedá k prvnímu úderu.

Josarien - 06. dubna 2008 22:31

V cele Běžím, co mi síly stačí a nakonec jsem rád, že jsem doběhly do bezpečí kláštera, a jsem snad stejně rá jako můj druh, že mniši ještě nešli spát. Udýchaně se zřítím do postele v jedné cele co nám poskytli mniši . Jo..Jo to jsi povídal. Přitakám a podívám se na něj. A co to bylo za obludy to co nás chtělo dostat…. Zeptám se ho protože jsem nikdy i ničem takovém neslyšel. Pak se převalím na záda a z pochvy vytáhnu dýku a začnu si prohlížet znak na její čepely…..

Salen - 06. dubna 2008 22:33

Golem Zdánlivě stojím v povzdálí a nic nedělám. Kdo by však předpokládal, že v této situaci se bard zalekne, rozklepe se a uteče, nebo zkamení na místě hrůzou, špatně zná bardy. V mé náruči totiž už opět vězí má milovaná loutna. Melodie, kterou se vzápětí rozezní celá prostora v níž stojíme a díky níž s mírně rozkýve i ne zcele přesně na zem dosedlá kabina, ve které jsme sem přijeli, ale není písní. Ikdyž to není melodie nepříjemná, ne každý ji vydrží dlouho poslouchat. Příčinou je zpočátku hlubší avšak na povrchu melodie znějící, ale později se zvyšující a zároveň prohlubující vibráto. Tak silné, že ve své nejsilnější pozici, kdy jasně kvílí téměř čistým dvojčárkovým C, svou silou drtí kámen okolní klenby a na nás padají malé odrolené kamínky a písek.

Kofein - 06. dubna 2008 23:08

V cele Nemám absolutní potuchy oč se jedná. Ale když už jsou zde svaté texty...... svaté texty smrti... kněží smrti... jako já... oděni do černého roucha.... černé bytosti...... Posadím se na postely. Možná..... možná to nejsou ti, kteří mi zapalují život.... Vstanu a přesunu se ke knize svatých textů smrti. Možná, Odmlka a listování v knize. o nich něco naleznu v této knize.... Ikdyž bych ji měl znát.... proč jsem o nich neslyšel? Prolistovávám a zběžně pročítám celou knihu zda nenaleznu nějakou zmínku o něčem podobném.

Jerremy Growo - 07. dubna 2008 16:25

Golem Zavrčím ještě jednou a pustím na zem svůj balíček. "Když ne duchové, tak jiní duchové." Bleskne mi hlavou. Balíček se bez mého přičinění rozváže a já do něj v rychlosti zabořím tlamu. Něco tam zalovím, pak se v rychlosti postavím na zadní. V tlamě se mi houpá váček. Na chvíli se kolem mě udělá zelenkavé echo a já hodím tlamou před golema pytlík, který se při své cestě vysypává. Přesto větší část pytlíku dopadne na golema, od kterého se odrazí. Dopadnu na všechyn čtyři a zařvu. Zařvání je dunivé a je provázeno stále stejným zelenkavě světelným efektem, který se rozšíří po stopě pytlíku. Pytlík ležící před obrem pukne a v rychlosti z něj vystřílejí malé projektily. Při bližším zkoumání je vidět, že se jedná o větší počet semínek. Ty nezůstanou tak nečině ležet a už během své cesty z nich vyrážejí klíčky. Ve velké rychlosti před náma vyráží zelený porost. Tedy spíše spleť větví a větviček. Bariera, která poskytne trochu času, než bude proražena.

Pán Jeskyně - 12. dubna 2008 15:47

Golem Váš "medvěd" zareagoval dost pohotově, na golemův úder a na chvíli jej zdržel. Zelená masa, která jako by se vyloupla v mžiku odnikud se obtáčí kolem obrovského těla a Golema na chvíli zastavila. Každopádně vám dala dost času před úderem utéci - rozprchli jste se do všech stran. Poté se rozezněla loutna. Nikdo, snad kromě barda samotného, jste ještě neslyšel loutnu vydávat takové tóny. Jako by pod bardovýma rukama vězeli přímo pláty toho živého brnění a ne jen slabé struny. Celá prostora zavibruje, až se zvuk dostane z vašeho slyšitelného rozsahu a to včetně elfů. Golem se rozvibruje v odpověď, až to zní jako šílená armáda rytířů, kutálejících se z kopce. Skutečně se na vaší skupinku sesune trocha toho prachu a drobných kamínků, ale nic většího. Všímáte si ale něčeho úplně jiného v přítmí jeskyně, totiž že se loutna znovu žhaví. Tentokráte se ale zdá, že to Salenovi nijak nevadí. Po určité chvíli se náhle struny zachvějí naposled a magická, stříbrná luna praskne. Prasknou struny, až šlehnou Salena přes předloktí a vykreslí rudé, rychle se zalévající rudé šmouhy na jeho kůži. Stejně tak ale praskne krk nástroje a celá struktura začne ztrácet integritu. Salen si ničeho z toho ale nevšímá, stále skoro jako by hrál, jeho prsty se proplétají vzduchem, krev na jeho rukou jako by se zpomalila v čase. Salen Hraješ a hraješ, až se náhle cosi změní. Dostaneš se do zvláštního tranzu, ve kterém se změní tvé vnímání okolí. Náhle jako by celý svět tvořily struny a jako bys měl neomezený počet prstů a mohl hrát na každou. Ozve se ostrý, svištivý zvuk, jako když se roztříští křišťál a ty si všimneš, jak některé ze strun se překrucují, trhají a splétají jinak, jak se mění okolní harmonie a hlavně hramonie tvého vlastního těla. Ucítíš stovky odlišných vibrací. Staneš se okolím a pak teprve udáš téhle vizi svůj řád a je to jako bys poprvé v životě otevřel oči. Jako ve snu zahlédneš struny, které značí rostoucí rostliny, vibrující zběsilou rychlostí a stejně tak struny, svíjející se od celé místnosti do místa ve středu golemovi hlavy, jak se líně vlní, pomalé a tlusté... Stačí jen trochu zatáhnout, je to něco mezi pletením, vyšíváním, malováním a vydrnkáváním... Jen tady zatáhnout, tam rozplést, tady přehodit, tohle rozvibrovat.... Golem I když loutna už neexistuje, Salen pořád hraje. Najednou se kolem vás zvedne podivný, chaotický proud vzduchu. Rezonance zní nyní jinak. Není slyšet, ale cítit, z toho pocitu se vám zdvihají chloupky na kůži. Náhle, bez varování všechno ustane, jen bard udělá rukou poslední gesto. Někteří jako byste viděli stříbrnou strunu, utrženou ze svého úponu, jak s obrovskou rychlostí vrazí do Golema a zanoří se hluboko do masy kovu. Nic ji nezadrží. Projde jeho tělem i rostlinami a přepůlí jej ve dví. Ozve se rachot rozpadajícího se kovu, když se celý konstrukt sesune k zemi. Chvíli poté trvá hrobové ticho a pohledy v němém úžasu, než jej následuje i Salen...

Pán Jeskyně - 12. dubna 2008 15:53

Podzim - klášter - kniha Kniha je stará a často používaná. Jedná se o jeden z grimoárů, které vlastní bratrstvo smrti. Čtení trvá nějakou dobu, v knize se nedá příliš jednodušše orientovat, ale i když její příbuzné Kofein nikdy nečetl, učil se je používat. Po téměř půlhodině hledání jste nalezli jen několik zmínek o přízracích, nemrtvých a stínech, nikde ale přesný popis toho, co vás skutečně napadlo. Nejvíce se to podobá stínu, nebo démonovi. Ale i tak to přesně nezapadá do žádné charakteristiky. Vaše zjištění je přinejmenším podivné, ale tato kniha není žádný bestiář. Právě jste knihu zavřeli, když se ozve zaklepání na dveře a dovnitř vejde asketicky vypadající mnich neurčitého věku s krátce střiženými vlasy. Za ním vejdou dva další, kteří jen položí dovnitř dva tácy s jídlem a odejdou. Tak? Začne mnich překvapivě hlubokým hlasem. Čemu vděčím za návštěvu ztraceného bratra a notoricky známého zloděje? Sjede vás ne zrovna příjemným pohledem.

Kofein - 13. dubna 2008 10:45

Cela Otočím se na své bratry. Spíš návštěvě prokletého bratra. Smutně podotknu. Nalistuji knihu do míst, kde jsem nalezl něco hodně podobného tomu co nás napadlo. Tohle nás sem přivádí Odmlka Bratři Trochu ustoupím od knihy, aby se případně mohli přijít podívat co jsem jim nalistoval. Snad nás nebudou chtít zavřít či tak něco.... to bych se v nich docela splet. Čekám až někdo další něco řekne. Řekněme, že by nás zavřeli...... ten chrám je z kamene, ale to by jistě nezabránilo ohni mě následovat.

Josarien - 13. dubna 2008 13:51

Klášter. Maše přepychová cela Jen tam ležím zatím co si můj společník čte v knize, tak já si prohlížím emblém na mé dýce. Co tu asi budu dělat ? Hmm pokud budu mít štěstí, tak se unudím k smrti. Pak zaklapne knihu a dovnitř skoro, jako na zavolanou vstoupí mnich, neurčitého věku. Když se zeptá čemu vděčí za naší návštěvu tak se zvolna posadám na posteli a dýku dám do pochvy a pomalu vstanu z postele. A dojdu se postavit jedle svého přítele který právě dává knihu tak, aby do ni viděli jeho Bratři. Jen se dívám na toho mnicha a zvažuji co mu povím…

Salen - 13. dubna 2008 22:22

Podzemí - u vraku golema Byl jsem natolik pohlcen hudbou a omámen tím čímsi novým ve svém pohledu na svět, že jsem si možná zprvu ani neuvědomil, co to je a co se právě stalo. Až když mou mysl i zrak na chvíli zahalila tma, začínají se mi pomalu vynořovat vzpomínky. Vidím ve své mysli malého chlapce, sotva šestiletého. Podobá se mi. A jakási krásná, plavovlasá žena mu právě otírá z tváří slzy. A nevím proč se derou slzy do očí i mě. Spolknu je. Je to už dávno. A přichází další útržek vzpomínek. Vidím tutéž ženu, svou matku, ustaranou a s prameny stříbrných vlasů, prokvétajících jí zlatou záplavou lemující nestárnoucí obličej, jak s láskou a se slzami v očích balí malý uzlíček. Komusi přitom říká: "Měl by zapomenout. Kým je, co zná, co umí. Nikdy nepoznat svůj dar. Jen tak ho lze ochránit. Uchovat naživu. I za cenu, že už ho nikdy nespatřím. Nikdy nesevřu v náruči." A pak ty útržky mizí a mým očím i mysli se zas pomalu vrací světlo a tušení přítomnosti. Zmateně, malátně se pokouším zdvihnout ze země, na kterou nevím, jak jsem se dostal, ani jak dlouho jsem na ní ležel. Když zkusím nahmatat někde poblíž svou loutnu, zjišťuji, že už tu není. A.......stále je něco jinak. Cítím slabost, jakou jsem ještě necítil. A zároveň přítomnost čehosi důvěrně známého a přesto cizího. A......stále mají předměty kolem, a nejen předměty, kolem sebe prazvláštní světelný nádech. I pozvolna se usazující zvířený prach, jako by tím přísvitem ožíval v tisících jiskérkek, tančících v prapodivném reji. Trochu se mi z toho točí hlava. Pokouším se ale i přeto, zatím marně, podepřít a posadit. Je mi zle. A vůbec nic nechápu. "Co se tu vlastně stalo?" Dokazují můj doznívající šok a značné zmatení i má první slova, v doznívající ozvwně hluku sotva slyšitelná, neboť i můj hlas jeví pravdu o tom, jak moc jsem vyčerpán.

Serpent - 15. dubna 2008 16:24
	"Co se tu stalo? hmm... asi nejúchylnější věc co sem kdy viděl" Zatočím morningstarem v ruce, vezmu zpátky štít, zaklesnu do ramena, prokřupu krk a rozhlížím se... po chvíli něco zamumlám a rozhlídnu se po místnosti "To co se stalo, byla věc, kdy první bard v mých očích dokázal svou užitečnost. Nic víc, nic mín." Něco si pobruknu pod fousy, nakonec ale řeknu: "Gratuluju"

Serpent - 15. dubna 2008 16:25
	soukromá zpráva od Serpent pro Zakouzlím na sebe infravidění (pokud ho teda nemám v zakladu ;)), případně ještě darkvision (demonic feat) a prohlednu si mistnost, jestli je golem skutečně mrtvý, a jestli se ještě něco neskrývá ve stínech...

Pán Jeskyně - 16. dubna 2008 20:18

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Neodhalil jsi nic zajímavého, kromě prchavého záblesku esence unikající z golemova těla, když se tvůj zrak obrátil dovnitř a na vrch vystoupily démonické smysly. Nic zajímavého, až na malou drobnost. V téhle sféře vidění vypadá Salen jako malé slunce. Přímo září shromážděnou energií a můžeš jasně vidět silné linky od něj směřujícíc k okolí, jak jeho tělo plní magií. Zřejmě se jedná o něco trochu jiného, než barda (lore)...

Raznak Kwertamakil - 16. dubna 2008 20:57

Podzemní buldozer a jeho rozmontování Vám je zjevně zbytečné cokoli vysvětlovat..ušklíbnu se, smířena s tím, že nás bude o několik méně. Zatímco golem, dosud, stojí, zběžně si jej prohlédnu. Ta historka je trochu přehnaná, ale stejnak je to kolos..obrátím se k Samraelovi, který se začíná pomalu uklidňovat. Nabírá zdravou barvu.. Když se však golem pomalu vydá k nám, podle mne trochu zastrašen a trochu pobouřen útokem, sjede mi ruka k meči rychleji než stromový had skáče na kořist. Vzhledem k bledé pokožce, způsobené dlouhým pobytem v podzemí, nejde poznat případné zblednutí. Ale nevypadám na to. Přivřu oči a snažím se uklidnit. My ten meč přinést musíme. Takže musíme porazit golema. V tomhle souboji je mi sice meč na dvě věci, ale fajn.. Porazit golema..vydechnu. To už se sálem rozezní zvuky loutny, přičemž u vysokých tónů křivím tvář ve snaze zacpat si uši, ale nepustit přitom z ruky meč, přerušené jen zařváním medvěda. Poněkud uznale kývnu na výsledek jeho práce, byť moc dlouho nevydrží. Využiji tedy té chvíle a spolu s ostatními se stáhnu z dosahu golemových rukou-lopat. Tóny loutny stoupají a ničí mi sluch - když tu náhle utichnou. Ohluchla jsem.. Bezva. pomyslím si. Když ale uslyším zvuk rachotícího brnění ve chvíli, kdy se golem - všechna čest jemu i bardovi - rozplácl o zem, rozpůlen ve dví, dojde mi, že to pouze byly tóny mimo rozsah mého sluchu. Dost viditelně se mi uleví. K čemu je válečník, když neslyší zvuk svého meče? Potlesk pro barda..ozvu se do hrobového, užaslého ticha, a otočím se, v tu chvíli se však Salen hroutí na podlahu. Netrvá dlouho a začne se probírat, nic z toho si však nepamatuje. Byl v transu.. Ale byl užitečný.. Musím uznat, že bardi nejsou je sebranka hlupců, co si neumí jinak vydělat na živobytí. Přesně tak..přizvukuju slovům Serpenta a po delší chvilce se zase jednou pousměju. Podám vyčerpanému hrdinovi láhev s vodou a kus sušeného masa ze svých zásob, schovaných v malé torně. Povzbudivě se usměju na Samraela. A je po legendě.. Teď nás bude trápit ten někdo další.. Bohužel se nemůžeme připravit, v té legendě se pouze říká, že golem nebude sám...

Serpent - 16. dubna 2008 22:10

Golem Nikoliv Milá Raznak znovu otočím morningstarem a nechám na něm odlesknout světelné kameny. Dokud bojujeme s tvory, které lze rozdrtit ocelí; s tvory, které lze usmažit blesky; s tvory které lze zahubit, pak se nemusíme bát, neb jsme připraveni vždy. Nebo aspoň bysme měli. Zakoukám se na Salena, v očních bělmech vidíte letmý stín a usměju se. Potkáme-li tvora, který tyto požadavky nesplňuje, pak nás jistě náš bard podrží, že? Usměju se širokým úsměvem, který dává vědět jiné pohnutky než radost.

Salen - 16. dubna 2008 22:48

Podzemí - u vraku golema "Děkuji Raznak." Vezmu si od dívky vodu a maso, opatrně, pomalými doušky se napiji, poté podám Raznak lahev, ukousnu si trochu masa a pečlivě je žvýkám. "Omlouvám se, pokud jsem vám způsobil nepříjemné pocity." Uvědomuji si až teď, že já ten vysoký zvuk asi vnímal jinak než oni. A pak mi všichni tleskají a vychvalují mě. Nutno říci, že jsem teď zrovna dost vděčný za zdejší přítmí. Hrdina by se totiž asi neměl červenat. "Já......já vlastně ani nevím, jak jsem to udělal. Jen se mi najednou moc chtělo hrát. A.......to ostatní přišlo nějak samo. Já.......Dokonce jsem si začal vzpomínat. Víte...na dětství. Tedy alespoň myslím, že to byly vzpomínky." Ani nevím, proč jim tohle vykládám, možná, abych se uvolnil. Nebo je. "Jen doufám, že pokud tohle bude nutné zopakovat, nebude vás to tak bolet." Pousměji se nakonec a sice ještě ne moc stabilně, ale vstávám. "A mě to tak neodrovná. Tak co? Jdeme dál?"

Pán Jeskyně - 20. dubna 2008 19:31

Podzim, klášter... Mnich se zamračí, když tě poslouchá a ještě více, když vidí, co mu ukazuješ v knize mrtvých. Pak se mu obličej rozzáří poznáním... Přišli jste z města, že? Pak se vše vysvětluje. Tvé přesvědčení o prokletí a tvé přesvědčení o těch tvorech... Pokyne vám rukou, abyste šli s ním. Dle výrazů dvou dalších mnichů poznáte, nakolik je jeho pozvání dobrovolné. Dovede vás stísněnými chodbami kláštera, postaveného z kamenů spojených primitivní maltou až na ochoz na jedné z věží. Znám tvůj případ, bratře Kofeine. Jsi populární mezi naším řádem, neboť oběti požárů nedoprovázíme do síně mrtvých... Duše, které prošly ohněm jsou očištěny a starají se o ně kněží Lathandera... Mám pro tebe zprávu od nejvyššího představeného... Nejsi proklet, bohové tě jen zkouší, musíš vytrvat... Pak se zadívá na hořící město. Ta stvoření, na která jste narazili... Nejsou to stíny v pravém slova smyslu. Jsou zapomenutou pohromou, která se kdysi dotkla světa, téměř jej zničila a poté byla zapomenuta... Ale teď jsou zde znovu, protože mágové porušili rovnováhu a umožnili jim se vrátit. Jsou to stínoví démoni, přicházejí z říše, která sousedí s říší našeho pána. Jsou zde, protože jediným jejich smyslem existence je stravovat duše a růst...

Samrael - 20. dubna 2008 21:27

Podzemí - vrak Golema Už jsem byl docela v pořádku. Byl jsem připravený jít na tu magickou potvoru prostě jen s meči a doufat, že jí dokážu alespoň zaměstnat, ale kdosi, nebo možná cosi mě předešlo. Otočím se na sbírajícího se Salena. Chvíli jen stojím neschopen ničeho. Nejsem žádná baba, ale v krátkém čase je to na mě opravdu hodně, takže je vidět, že se mírně chvěju. Jako smyslů zbavený k němu dojdu a položím před něj skřížené obě šavle, poté kleknu na jedno koleno. Pane Salene, Jakožto mrský smrtelník vás žádám, abyste mne přijal pod svou ochranu a do svých služeb. Chovám se skutečně vtipně, ale to že klečím dál a čekám na odpověď je důkazem, že nejde o žádný žert...

Serpent - 20. dubna 2008 21:38
	Podzemí Jistě, Salen prokázal něco, co by jen tak někdo nečekal. A skutečně je někdo koho by jen tak někdo nečekal. Otočím se k Samraelovi, pak přejdu pohledem k Salenovi Nic méně, Nic více. Nehodlám sklonit svůj hřbet ani pokrčit své kolena. Když jsem čelil mocnostem, nepoklekl jsem. Nevidím důvod proč pokleknout teď.

Salen - 21. dubna 2008 00:46

Podzemí Teď už se červenám opravdu dost. Navzdory skutečnosti, že mi chvála ostatních navozuje radostný pocit, že jim nejsem tak úplně na nic, zároveň mě velká míra pozornosti a chvály přivádí do rozpaků. Přecejen jsem prožil velkou část života coby bard, jehož neobklopoval dav nadšených fanoušků, dokonce ani dav, ba ani hrstka přátel. Zvyklý na soužití pouze s mistrem a později na život více méně o samotě. Při větších událostech zvyklý být spíše někým v pozadí. A najednou mě tu vychvalují jako hrdinu......A nakonac se mi ještě Samrael klaní. Samrale, kterého jsem si od začátku vážil a měl jej za vůdčí osobnost skupiny. Tohle je....pro něj ponižující a mě....mě to uvádí do ještě větších rozpaků. "Prosím, nekleč Samraeli." Požádám jej tedy a snažím se aby můj hlas znal pokud možno bez zachvění. "Odkdy přítel klečí před přítelem. Já...Já se nezměnil. Nestal jsem se pánem. Ani nesmrtelným. Stále jsem to jen já, Salen. Bard, který neudělal nic víc, než že jen použil moci zvuku. Pojď příteli. Raději vstaň. Ještě nejsme u cíle." A nabízím mu ruku, že jej podepřu při vstávání.

Samrael - 21. dubna 2008 21:01

Podzemí Zvednu svou hlavu a podívám se Salenovi do očí. V mém pohledu se nezračí úcta, kterou vyjadřuji, ale jakási rozhodnost. Mírně pozvednu koutky, když mě Salen familiérně osloví jako přítele. Ne... Tohle bylo něco mnohem víc... To co jsi předvedl dovedou jen někteří... Jsi čaroděj Salene. Poznal jsem je téměř všechny, vím, co jste zač. To, cos udělal tě ustavuje jako čaroděje a já ti nabízím své služby, výměnou za tvou ochranu tak, jak je zvykem... Buď přijmeš, nebo nepřijmeš.

Serpent - 21. dubna 2008 21:24
	Podzemí Poslouchám tak na půl ucha, pak zívnu, zatočím si s morningstarem, a jdu se projít... udělám kolem skupiny dva kruhy, jeden menš a jeden poměrně velký, celou dobu mapuju území... pochybuju že by to bylo jakkoli užitečné, ale každá činnost je zíbavnější než poslouchat ty dva..

Salen - 21. dubna 2008 21:26

Podzemí Usměji se. "Já a čaroděj?" Nejde mi to ještě chvilku do hlavy. Ale pak mi najednou svitne. "Ikdyž......to by pak vysvětlovalo to, co se děje mezi mýma rukama a tělem pacienta, když na nějakou ránu přiložím dlaně. A.......taky ty vzpomínky. To, že mě v nich matka poslala pryč. Už si vzpomínám! Vždyť matka byla čarodějka. A dědeček také, než byl zavražděn. I praděda." Najednou jako bych procitl z dlouhého hlubokého snu. Tedy....zatím asi ještě ne docela. "Nevím jaké jsou zvyky čarodějů. Ale patří-li se to, rád ti poskytnu ochranu. Jen nevím, zda to umím? Ještě po mě nikdo ochranu nežádal."

Samrael - 22. dubna 2008 18:38

Podzemí Skloním hlavu a zamumlám poděkování. Hned nato se napřímím, takže jsem zase v Salenově úrovni. Výborně, když mi teď poskytuješ ochranu, výměnnou za ni dostaneš mé služby... Krom jiného jak vidno potřebuješ dobrého rádce. Jako čarodě jsi částí obrovské mocenské hry, do které vstupují jen další čarodějové a jen hrstka těch nejvýznamnějších panovníků. Jak jistě víš, všichni právě teď baží po meči, kterému mi jsme zatraceně blízko. Pokud nyní nějakým způsobem naplníme proroctví, pak jej získáme a ty se ze začátečníka octneš na nejvyšším postu. Je třeba se na to připravit a doporučuji tím, že si seženeš nějaké další věrné a hlavně jakmile opustíme tato místa, okamžitě začneš uzavírat pakty... Jak a proč a s kým ti povím cestou. S tím náhle skončím a otočím se k ostatním. Moje nálada je teď viditelně znovu zpět. Tak, není času nazbyt, Arctica sílí každou chvílí a mohl by přijít čas, kdy nám ani meč nepomůže. Podle legendy o těchhle kobkách by u měli být ještě dva strážci a kapitán, ty druhé dva neznám. Na kapytána narazíme jako na prvního, takže bychom se měli hnout, potom si snad na chvíli odpočineme. Energicky se otočím směrem, proti kterému jsme vyšli z plošiny a vykročím i když se protější stěna ztrácí v šeru a vůbec není jasné, jestli je v ní nějaký průchod...

Serpent - 03. května 2008 20:27
	Samrael Konečně se někdo uráčil skončit s hovadinama pomyslím si, zatočím si s morningstarem, založím ho do štítu, do pravé ruky vezmu zářící krystal a jdu přímo za Samraelem...

Raznak Kwertamakil - 03. května 2008 20:53

Thanksgiving day v podzemí Vezmu si od Salena zpátky lahev s vodou a uklidím ji do torny. Pak nezúčastněně, z povzdálí sleduji "klanění tří králů". Kdyby byli tři.. To bych nečekala, že zrovna ten teď bude zdržovat nějakými prastarými rituály a zvyky..zamračím se a nervózně pohlížím do směru našeho dalšího postupu. Půjdete konečně?! Nebo tu chcete tvrdnout do konce staletí? nevydržím to už a ozvu se značně neurvale. Pak Sam přestane řečnit a vydá se na cestu. Konečně rozumný postup..zamručím a vykročím hned za Serpentem, který byl, jak vidno, dost mimo.

Jerremy Growo - 04. května 2008 19:32

Podzemí Jsem opět trochu nečitělný, přeci jen absence mimických svalů v tváři je pro medvědy trochu nepříjemná. Nakonec, abych zakryl rozpaky. Dojdu k vlasní zelené kaskádě a ulomím do tlapy větvičku a začnu jí okusovat. S větvičkou v tlamě se pak přestěhuju ke svému rozpadlému uzlíku. Přežvykujíc větvičku začnu utvářet z hromádky nosem uzlík. K zahlédnutí v uzlíku je mimo jiné také rukáv režné košile. Když Samrael rozehraje své vystoupení, pokračuji v "balení". V polovině jsem skoro hotov. Je vidět, že v tomto nezkušený nejsem. Pak si sednu opět na zadek a poslouchám divadlo. Unikne mi i zazívání. Nakonec se celkem neochotně zvednu ze země. Je zjevné, že se mi malý zelený ostrůvek nechce opouštět, proto jdu zase poslední.

Kofein - 05. května 2008 23:28

Klášter Slova mých bratrů mi vyrazí dech, a to jak o zkoušce mé víry tak o těch stvořeních. Vůbec nevím co na to mám říct. Mortis mě proklel aby ozkoušel mou víru? Údivem se posadím na zadek a jen lapám po dechu, takovýto životní obrat jsem vskutku nečekal..... nakonec se ale vzmůžu. ... ale bratře... město hoří.. pár hodin po té co jsem do něj vstoupil. Chytnu se za hlavu. Byl bych výborná obléhací zbraň. Do mého hlasu se vkrade ironie, ironie mého osudu, mé zkoušky víry. A co ty bytosti? Jak můžu být tak sobecký a myslet jen na svoje problémy? Ale nic to nemění na tom, že jsem proklet. Pustím svou hlavu a pohlédnu na bratry. A jak ta stvoření souvisí se mnou? Pak spěšně dodám. Nesouvisí se mnou doufám.... Ale tak trochu je mi jasné, že zde nejsou náhodou, že si mne možná vyvolili jako svůj katalyzátor pro šíření zkázy.

Pán Jeskyně - 06. května 2008 19:34

Podzemí Samrael vás vede naprosto neomylně a za chvíli narazíte na dveře. Jsou pěkné, z nafialovělého dřeva, které jasně odráží světlo modrých kamenů, včetně nádherného basreliéfu dvou stromů s propletenými větvemi, tvořící cosi jako mříž. Ve vlhkém a studeném podzemí, které navíc působí jako bývalý žalář to působí jako perla v hnoji. Navíc je jen opravdu zkušenému oku patrné, že motiv stromů není elfí, ale drowí práce a to jen díky použitým technikám. Je proto jen jediné možné vysvětlení, které Samrael pronese ihned nahlas: Ty dveře jsou obrovsky staré. Starší než já, nebo čarodějové, starší než zbytek téhle místnosti a mnohem starší, než Golem. Jsou možná tak staré, jako někteří bohové... K možnému překvapení ostatních Samrael neřekne žádné heslo, nezačne do dveří kopat, ani nevytáhne nějaký klíč či paklíč. Místo toho přijde až těsně k nádherné, modře opalizující klice vyvedené v ladném květinovém motivu a zatáhne proti směru stisknutí jakékoliv jiné kliky. Ozve se zabzučení, jako kdyby na vás prováděl nálet roj vos. Když už se zvuk nedá vydržet, najednou zmizí a dveře se otevřou. No to bychom měli... Prohlásí Sam po krátkém vydechnutí. Po chvíli vám pokyne, abyste šli za ním. Otevře se před vámi úzká chodba, kam se medvěd stěží vejde, ale naštěstí není dlouhá, takže vás nikoho ani nestihne přepadnout záchvat klaustrofobie. Po projití průlezem a rychlém zjištění, že se za vámi dveře stejně neslyšně zavřely, dostanete se do dalšího rozlehlého sálu. Tento ale není tak obrovský i když stejně je to na podzemí velký prostor. Sál má obdélníkový půdorys a rozhodně se nejedná o hrubou skálu. Povrch stěn i stropu je pečlivě vytesán a dokonce vyleštěn. Nikde není vidět vrstvičky prachu, ale stejně několik smítek tančí v sloupech světla dopadajících z pravidelně rozmístěných lustrů, osázených stejnými kameny, jaké držíte. Prostor tvoří především sloupořadí dvanácti sloupů vystavěných v páru od vás na druhý konec a dělících obdélník na třetiny. Prostřední třetinou vede tlustý tkaný koberec tmavě rudé barvy a když jeje sledujete očima, dojdete až ke dveřím na druhé straně. Obě delší strany sálu jsou lemovány zbraněmi nejrůznějších tvarů a velikostí, výborně naleštěných a již od pohledu zřejmě také ostrých. Po velice zběžném pohledu vám Grundlix může potvrdit, že se nejedná o žádné výstavní kusy, ale o plně funkční soubojovou zbrojnici, za kterou by se nestyděl kdejaký pán. Právě se snaží potlačit nutkání jít se zblízka podívat na jednu ze dvou nádherně zdobených trpasličích sekyr "ušatek" (trpasličí dvoubřitá sekera s bodcem, kterou lze ovládat jednou i dvěma rukama), když se před vámi neslyšně a nenápadně zjeví postava na druhé straně sálu. I na dálku můžete v modrém světle rozeznat šedý odstín kůže, který se tu a tam objevuje na pažích v místech, kde postavu nehalí rameníky nebo vysoké černé kožené rukavice. Na sobě má starou zbroj sestavenou ze stovky stříbřitých destiček ve tvaru úzkého listu po vzoru šupin. Ramena v ramenících z postříbřeného kovu mu halí černý plášť a ruce spočívají na hrušce jedenapůlručního meče, který na něj vypadá téměř příliš těžký. Obličej má nezkažené, chladně krásné elfí rysy a prozrazuje aristokratický původ. Jsem kapitán. Sloužím Královně a Meči. Nesmíte projít. Jediná slova, která pronese hlubokým hlasem s náznakem medové lehkosti svých bratranců.

Serpent - 07. května 2008 00:31

Kapitán Promnu si oči a povzdychnu si Copak dnešní příval hovadin nebyl už dost, to tohle nikdy neskončí... Nakonec dám krystal do kapsy, do ruky si připravím morningstar a pomalu jdu blíž... Nakonec v tom prohlášení najdu střípek vtipnosti... Heh... Ha... HAhahahahha.... Otřu si rty do nátepníku a začnu s rozmáchlým gestem... Tys mě rozesmál... "služebník královny a meče", zapitvořím se, Takže panáček si myslí, že to něco znamená? A vůbec "Nesmíte projít" heh? hahah... Tos sebral kde? To už rovnou řekni: "Ne, skutečně NEsmíte na záchod, tytyty!" Hahahahhaha... Zdáloby se, že skoro mimoděk mi začíná přelétavat rudý odlesk od hlavice morningstaru, není tomu tak úplně, a už vůbec ne mimoděk... Poslední kapitán, který mě "nesměl projít" skončil v Talově kapli. Jako rekvizita. Tapeta...

Josarien - 11. května 2008 17:58

Klášter Pomalu jdu se svým přítelem, za tím mnichem, kazatelem, nebo kdo to je, popravdě mi na tom ani tak nesejde, jen za ním potichu a mlčky jdu, vlastně ani nemám co povědět. Naše procházka klášterem, pokud se to tak dá nazvat skončí na jednom z ochozů, pomalu jdu k němu a zadívám se dolů. Nádhera. Pomyslím si, ale otočím se když můj přítel poví cosi o obléhací zbrani a o sobě a pak se zadívám, zřejmě ne představeného kláštera a čekám co poví dál.

Raznak Kwertamakil - 11. května 2008 18:13

Salut, kapitáne Hodím velice nepřívětivý pohled po "chechtajícím" se Serpentovi. A je tu o blázna víc.. Stůj pitomče..syknu tiše. Morningstarem to tu akorát rozmlátíš.. I když, ta zmínka o tapetě v Talově kapli byla povzbuzující. Pochybuju, že bychom mohli použít vlastní zbraně. A i kdyby ano, kapitán si tu jistě najde dostatečnou obranu.. Hleďme...Bratříček..ušklíbnu se polohlasně a postoupím blíž, dám si však pozor, abych nepřekročila hranici prvního sloupořadí. Dokážu si domyslet, že je to přesně to, co máme udělat - výzva k boji. Proč by tu také jinak byla ta zbrojnice? Ne, místo toho přejdu stranou, abych dobře viděla na zbraně a vybírám siněco lepšího,, s čím by byla šance porazit i tohoto obránce meče.

Grundlix Rudovous - 14. května 2008 23:18

Pche nějaký dveře to by naši svedli taky, nějaký stromy dobrý leda na topora a do výhně.. Bručím si v duchu pro sebe, když procházím chodbou. Ovšem když shlédnu sál se sloupovím, trochu pookřeju. No to ujde... Zato pohled na stěny lemované zbrojemy všemožných tvarů, druhů, materiálů a specializací. Nebřeberné množství zbraní, přičemž každá se hodí o něco víc na určitý druh boje než ta vedle, mě totálně ohromí, div že sebou neplácnu na podlahu. S výrazem v očích jako byste ukázali bombón malému dítěti si prohlížím zbraně. Už už natahuji ruku a vykročuju nohou, když se zjeví nějakej šikmouchej a něco říká. Jsme téměř v transu nic nevnímám než dokonalou práci. Potom ale zaslechnu něco o procházení radši se zastavím a s urputným přemáháním odtrhnu zrak od překrásných ušatých dvojčat. Serpentovo pohrdání jde mimo mě pořád jedním okem pošilhávám po sekyrách. Mechanickým okem si prohlédnu ducha. Krásná šupinová zbroj podletrpasličího vzoru, nebo že by trpasličí zbroje byly podle tohohle vzoru? Né, určitě šikmouchý kopírujou nás.

Pán Jeskyně - 24. května 2008 17:32

Kapitán Kapitán si vás nezúčastněně prohlíží. Zrak upírá na vás, každého zvlášť a poslouchá, jako by to bylo to jediné, co umí. Na jediném Serpentovi spočine zrakem o něco déle a nakonec dokonce ozdobí svůj obličej mírným úsměvem. Přijímám vaši výzvu. Vyrazí rázným krokem sloupořadím, meč pozvednutý v obřadním pozdravu. Neprojdeš válečníku. Jsou poslední slova, která řekne, než skloní meč do střehu a krok plynule přejde do šermířského. Už se nepohybuje jen k Serpentovi, ale současně ho obkružuje po pravé ruce. setkají se někde uprostřed sálu, drow se pohybuje s lehkostí sobě vlastní a jeho pohyby jsou pro lidské oko naprosto přesné, jediná vteřina nevyjde nazmar, jediné zaváhání, žádné těkání očima...

Serpent - 24. května 2008 17:49

Kapitán Usměju se širokým úsměvem... má předchozí šílenost zmizela ihned jak začala... Válečník neprojde, fajn, ještě že nejsem válečník... Lehkost s jakou se pohybuje je... směšná pomyslím si a se svým těžkým solidním krokem jdu k němu. Když se střetneme a začneme se obkružovat, začnu si něco mumlat... nakonec je i slyšet, že tichým, obřadním přesto hrdelním hlasem prozpěvuju píseň. Píseň slávy. Očima mi začíná prosvítat nejdřív bílé světlo, vzápětí začne žloutnout, až se ustálí na tmavě oranžové... V okamžiku, kdy se zdá, že polevuju v soustředěnosti, jsou všichni, a, doufám, i kapitán zaskočeni rychlostí útoku morningstaru. Mocný kanec ho odrazí několik kroků zpět, když vzápětí proletí blesk jeho tělem a ještě více ho odrazí ku místu, odkud přišel... Ustoupím o dva kroky a začnou se kolem mne shlukovat plameny, iniciativu jsem převzal, zaútočil jsem železem i bleskem, před svým třetím ohnivým útokem pozoruji, jak bude kapitán reagovat, když má konečně možnost převzat iniciativu...

Pán Jeskyně - 24. května 2008 18:03

Kapitán Né, že by Serpentovi úplně nevyšel plán... Skutečně vypadá mírně překvapeně. Přestože ale jitřenka vyrazila s překvapující rychlostí, stejně tak i drowovo tělo vyrazilo dost rychle a útoku se vyhnulo odkročením, kterému neplánovaně přibyl ještě další krok a zavrávorání dozadu, když do jeho zbroje s třeskotem narazil blesk. Nezdá se, že by Serpentovo kouzlo mělo předpokládaný účinek, ale něco skutečně dokázalo, protože drowa posunulo o krok zpět. I přesto jsou ale jeho pohyby téměř taneční a v příštím momentu je téměř po Serpentově pravém boku, než ten si vůbec uvědomí, co se děje. Jediné, co ho zachrání je, že ustupoval, jinak by se mu zřejmě stihl drow dostat do zad. Takhle se mu podařilo zachytit ránu mečem alespoň kovovou násadou jitřenky. Obě zbraně vykřísly jiskry a drow zase odtančil o kus dál, aby se nemusel potýkat s protiútokem. Nepronikl ale nepříteli do zad, ať už to považoval za příliš složité, riskantní, či nečestné. Každopádně je teď z dosahu zbraně a jen mírně krouží, jako dravec připravený při zaváhání kořisti složit křídla a bez mrknutí oka přinést rychlou smrt.

Serpent - 24. května 2008 18:26

Kapitán Achjo... tohle mě nebaví Nejdřív vybouchne malá ohnivá nova s možná předpokládaným efektem, ale skoro nulovým účinkem... možná jen za účelem odvrácení pozornosti od sloupu ohně, žhavého až skoro doběla, který prochází kapitánovým tělem. Kapitán se sice může snažit sloupu vyhnout, nicméně jak se vyhnete něčemu co vámi neprochází, nýbrž z vás vychází, že? Serpent se zdá být trošičku nasraný, zaútočí mohutným útokem morningstarem -býkem, který je však jistě umě vykryt... Nicméně... čestný boj, je čestný boj, ale výhra je výhra. Když se při bránění ráně dostane nevyhnutelně blízko, dostane extrémně silný náraz štítem přímo do řepy.. é, tedy obličeje. Serpent se v té chvíli, nesen extrémní energií až snad nadpřirozeného původu vymrští do vzduchu nad něj... Záře očí už dávno není oranžová... vlastně tato záře dávno zmizela, hradily jí plazí oči žhnoucí z černé, přesto téměř roztažené panenky až do rudého "bělma". Serpentovi se na hlavě objevily poměrně dlouhé, ne však přehnaně, jednou zahnuté rohy. Rukavice svírající morningstar vypadají spíše jako spáry tvora, s téměř démonickými proporcemi, Serpent se zdá být vyšší, nyní kapitána, se kterým se dříve mohl měřit naprosto zastiňuje. Morningstar začíná zářit blesky a jejich výboji po celé délce zbraně... Serpent začne ještě při pádu, který, aspoň se tak zdá, zpomaluje plachtění pláště, zasazovat opakované mohutné rány, které by normálního člověka zabily na místě aspoň pětkrát. Tyto rány jsou ale jen nutné získání času před vertikální otočkou, při které Serpent nohou odrazí kapitána od sebe a vzápětí extrémní silou praští morningstarem. Do země. Nikdo si nevšiml, že morningstar již bíle září, přes blesky to bylo zanedbatelné, a to se možná stalo určujícím prvkem překvapení... Všichni stojící na zemi, jsou sraženi extrémní tlakovou a seismickou vlnou... Záblesk vadí snad každému tvorovi, a když se všechny oči rozkoukají, vidí Serpenta, snad jakoby mu nic z toho co se událo nevadilo... I když, je to Serpent? Dvouapůl metrová, možná až skoro třímetrová, postava, s popelavou kůží? Zbrojí? Nikdo nedokáže rozlišit. Zahnuté rohy směřující jako dva vztyčené, osočující ukazováky. Pláštěm rozhaleným a rozevlátým, snad jakoby to byly křídla. Ještě že kované boty nepřipomínají kopyta... Plazím očím se zábleskem jen plně roztáhly zorničky, nyní sází jednu ránu za druhou, jeden býk za druhým, jedna střecha za druhou... Po místnosti jsou od mohutné rány rozházeny zbraně, popadané ze stěn. Jedna z nich, nějaká menší sekerka, pro trpaslíka asi obouruční, v porovnání se Serpentem vypadá jako dětská, je vymrštěna Serpentovou nohou jen aby odvrátila pozornost od následující extrémní rány, která samotného Serpenta odrazila dobré tři metry nazad, udělala koleje do podlahy a ze stropu vypadlo několik kamenných úlomků...

Jerremy Growo - 30. května 2008 15:22

Kapitán Kdyby bylo možno poznat, že se medvědi nudí, musel by každý říct, že se nudím. Unaveně sedím na svém vlastním zadku a oči přivřené, pomalu to vypadá jakobych usínal. Nevypadá to ani, že by mne nějak nadchli přeměny, které se přede mnou dějí. "Moc neefektivní, plítvání... ach jo." Svůj povzdech v hlavě doprovodím hlubokým povzdechnutím, které unikne z mého hrudníku. Pak se začnou ze stěn sypat zbraně. Jedna špička kopí se dokutálý přede mne. Položím na ní tlapu, jakobych chtěl přidržet. "Poctivý souboj? U nás vždy platilo přežije ten nejlepší." Pomyslím si a skloním hlavu ke kopí. Z hrdla se mi ozve trochu zamručení. "Stará zbraň s dlouhou historií. Dřevo je však zatím pevné, možná je v něm i trocha stromu." Povzdechnu si a přes žluté medvědí oči mi začne probleskovat trochu nazelenalé záře. "Ehm, příteli, jsi v tomhle kusu dřeva a nebo už tě unavil život zbraně a odešel jsi?" Pokusím se nenápadně navázat kontakt s duchem, který možná ještě žije v dřeve kopí.

Salen - 30. května 2008 17:16

Souboj s kapitánem Zde zasahovat nemohu. Ten můj zvláštní meč by sice bojovat chtěl, to cítím, ale vměšovat se do takhle rozprouděného boje není dobrý nápad. Obzvláště pak, když se v něm, krom samotného boje, takhle moc plýtvá magií. Stejně jako kousek ode mě sedící medvěd, se nudím. Nejraději bych k tomu na loutnu zahrál nějakou říznou vojenskou píseň.......jenže...kde je loutně konec? A tak, zatím co se medvěd snaží pohledem vrůst do dřevěné násady na zemi ležícího kopí, přemýšlím kdy a jak bude vhodné se do boje vmísit, či zda vůbec. A hlavně odpočívám, abych byl vůbec něčeho schopen, až mě bude třeba.

Pán Jeskyně - 25. června 2008 19:06

Petr Orsetto Postupně se ti v hlavě ozve rezonance, která se jen neochotně změní na srozumitelná slova: Ovšemže tu jsem, kde jinde bych měl být?! Hlas je vyšší, nepříjemně tahá za uši a očividně nedůtklivý Jistě a nejen on zde přebývá... Ozve se hlas další, uhlazený, humanoidní, elfí I já zde přebývám, příteli... Konečně hlas pomalý, rozvážný a zdánlivě unavený - hlas ducha dřeva. Cítíš z něj sílu věkovitého stromu, nejen vysoustruženého ratiště... Kapitán Serpent připravil všem v místnosti poměrně zajímavou podívanou, jen v ní vystupuje téměř jako antagonista a ne protagonista. Kapitán ale dostává zaslouženě hrdinsky na frak. Jeho první zaváhání přijde hned po ráně štítem, toho ale nedokáže Serpent dost rychle využít a tak musí počkat na druhé, když kapitán dostane botou ze vzduchu do brady. Tohle se mu už ale stane osudným. Proti následné ráně možná dokáže chatrně pozvednout čepel, ale i ta se při nárazu Serpentovy jitřenky rotříští a spolu s jejímy ostny se zabodne v podobě fragmentů do Kapitánova obličeje těsně předtím, než jej nabere plná váha Serpentova úderu a se zlomeným vazem ho pošle přes celou místnost až na protější stěnu, kde se zařinčením srazí z držáků všemožné zbraně, přilbice a další dekoraci. Nato zůstane nehybně ležet na zemi bez zjevných známek života. Notnou chvíli se neděje nic, načež se ozve tleskání jednoho páru rukou. Světla v místnosti pohasnou, až se celá ponoří do tmy, magické tmy, kterou neprosvítí krystaly, ani pochodně. K tleskání se začnou postupně přidávat další, dokud nezní tleskání téměř všude, jako by jste byli uprostřed arény a obecenstvo vám vzdávalo hold. Najednou se světla rozzáří nebývalou intenzitou a otevřou vám pohled na novou scenérii. Místnost je stejná, ale vy stojíte znovu na jejím začátku. Je čistě uklizená, zbraně jsou tam kde by být měly, jen Petrovo kopí je tam kde se ho dotýká a zůstalo tam ležet. Proti vám v záři světel stojí stejná postava jako prve, jen s tím rozdílem, že nyní je kolem ní dalších 6, které se liší jen co se týče zbraní. Nesmíš projít Ozve se v kakofonii 7 hlasů sedmi kapitánů.

Pán Jeskyně - 25. června 2008 19:17

Klášter - Podzim Není to tvá chyba bratře, že si tě vyvolil oheň, jako svého průvodce... Jsou zde možnosti, jak se můžeš naučit se s ohněm dorozumět a podřídit jej vlastní vůli, což mimoděk děláš i nyní... Ale tento oheň, dnes s tebou nesouvisí, ne tolik jako ostatní, ale souvisí s příchodem démonů. Kněz udělá malou přestávku. Démoni s tebou nesouvisí vůbec, ale bojí se ohně. Oheň je energie, energie, kterou neumějí ovládat ani se s ní vypořádat. Oheň, který vydíš vznikl v sídle vládce Podzimu, neboť se pokusil jím démony zahnat, vyditelně tak pouze odsoudil své město k rychlejší záhubě. Nermoutí mě jeho čin. Duše strávené ohněm se alespoň nestanou potravou démonům... Už nějaký čas jsem předpokládal jejich návrat, lae nikdo na mě nedbal... Otočí se od pohledu na hořící město a rukou přejede na okolní krajinu, kde je jasně vidět rozeseté ostrůvky matného světla z očí těch stvůr. Nemůžeš za ně, bratře, ale můžeš pomoci některým je zahnat... Náhle se otočí k Josarienovi... A co se tebe týče, mám pro tebe úkol. Potřebuji, abys vzal zde mého bratra a zítra za úsvitu se s ním vydal na cestu. Jsem ochoten ti ji plně finančeně vynahradit. Budete cestovat ve dne a na noc vás naučm ochranný rituál, díky němuž budete moci spát nerušeně, ne však se pohybovat... Přijímáš? Očividně se nijak nezeptal Kofeina, zdali se chce výpravy zúčastnit, ani mu nenbídl odměnu, jen tobě...

Raznak Kwertamakil - 25. června 2008 20:36

Sedmero kapitánů Tohle bude zajímavější, než jsem se domnívala..pozvednu obočí po rozsedmení a oživení kapitána. Nu dobrá.. Neporazíme jednoho, ale sedm kapitánů... A pak dvaačtyřicet..utrousím posměšně k Serpentovi. Divadýlko pěkné, ale jaksi neúčinné.. Nechceš to zkusit jinak? Ty zbraně tady kolem tu nebudou Bohům pro potěšení..navrhnu. Teď už musíme bojovat všichni.. Pokud se to tedy nedá vyřešit úplně jinak. Ohlédnu se po ostatních, zdali někdo nemá ještě lepší nápada pak vykročím k dvojici čepelí, na něž jsem celý zápas zálibně koukala.

Serpent - 25. června 2008 20:57
	Kapitáni Serpent si ve své podobě ufrkne, sedne si, opře se o zeď se zbraněma, vytáhne dýmku, nacpe do ní trochu tabáku, a začne kouřit... Víš co na to, Raznak? Já na to jebu...

Salen - 07. července 2008 19:44

Sedmero kapitánů Pozoruji boj a když dospěje ke svému výsledku, jako bych už předem očekával, že to takhle dopadne. Poté se slova chopí Raznak a hned se chápe také zbraní. Nevím ještě dost dobře proč, ale něco mí říká, že tudy cesta také nepovede. Proto, dříve, než i neohrožená elfská šermířka vyzkouší, marně, na protivnících své, nebo spíše získané, zbraně, po dlouhém mlčení promluvím. "Přátelé, nejsem sice stratég ani šermíř, ale tolik jsem se o boji naučil, že vím, že nerovné souboje nelze vyhrát. Jich je sedm. Neměli bychom s nimi tedy bojovat po jednom. Jsou sepjatí, sehraní. Soudržní. I my můžeme v boji držet spolu a vzájemě se krýt. Na soudržnost v boji je odpovědí opět soudržnost. Semknuté řady těžko prorazí a kde před zraněním jednoho z nás nastaví v obraně přítel svou zbraň, je i dávno mrtvý bojovník porazitelným nepřítelem." Bojím se, to ano. Kdybych se nebál, byl bych hlupák. Nebo cinik. A já navíc nemám rád kobky. Ale z mého postoje, mých gest, pohledu, ani zvuku hlasu strach poznat není.

Serpent - 07. července 2008 22:46

Znuděně kouřím dýmku a přítom naprostou otráveně vyslechnu Salenův monolog... Salene, předtím než tě poprosím aby jsi držel hubu... Řekl jsi nám něco, co už dávno nevíme? Stále v sedě opřený o zeď zahodím dýmku směrem po kapitánech. Dýmka se v letu změní v ohnivou kouli, která proletí přímo mezi sedmero sviní a vybouchne v plamenech... Tak... teď už tedy říkám: Salene, drž už hubu... V okamžik kdy se oči zůčastněných přeorientovaly na ohnivý výbuch vidíte na místě kde jsem seděl štít opřený o zeď, Morningstar zabodnutý hluboko do země. Já sám šplhám po zdi k jedné z nejvýše položených zbraní... Krásný kousek práce, jeden takový jsem už měl, Capricon... V ruce držím palcát na poměrně dlouhé násadě, která by ani dlouhý meč nezahanbila, navíc místo hlavice je na konec přidělána trojice velice ostrých čepelí. Celá zbraň je černě žíhaná a má na sobě ornamenty. Jen letmo se na ní kouknu a pak se podívám na kapitány... Doufám, že tě koval temný elf... Bratrovražedná Seskočím, do ruky bleskově naberu štít a zaujmu bojový postoj, přitom mi začne sálat rudý oheň z očí, jakoby vyzařoval z nitra lebky... Sestřičky, pojďtě, příjďtě...

Samrael - 12. července 2008 13:46

Kapitán Po Serpentově předvádění mám téměř potřebu začít tleskat, jenže já narozdíl od ostatních tuším, že to nemůže být takhle lehké... Výborně, skvěle, úžasně... Ale ouha! Ozvu se posměšně, když se zjeví zbytek. Naprosto nečekaně se zaposlouchám do Salenova hovoru. Zdá se, že pečlivě zvažuji jeho slova. Pokud vím, Salene, nejsou v přesile. Serpent rozhodně vyřídí dva a mi ostatní se o ten zbytek nějak podělíme... Teď bys můj pane mohl zkusit použít taky tu věc, co se ti houpe u pasu... Bude na ně úplně stačit. Tohle je zkouška, ne past... Se sebevědomím sobě vlastním vytasím se zřetelným syknutím obě čepele, které vlastním a prohlédnu si nepřátele. Nakonec provedu složitou dvorskou úklonu a vykročím přes sloupoví. K překvapení všech zúčastněných, jakmile překonám pomyslnou hranici arény, ze skupiny se oddělí jeden z kapitánů a vydá se mi vstříc. Whol ib'ahalii Vydere se mi z úst pokřik, když se z chůze rozeběhnu společně se svým sokem. Těla se nesrazí. V jediné učebnicové ukázce akrobacie svého protivníka přeskočím a zaútočím oběma čepelemi zeshora. Ránu samozřejmě perfektně vykryje obraným půlkruhem, provede piruetu a stojí kousek dál ode mne, načež zaútočí bodnicí, pod kterou se sehnu a seknu mu po nohou...

Pán Jeskyně - 12. července 2008 14:04

Kapitán, Raznak, Samrael, Serpent, Salen a sestřičky. Samrael se udatně jako první vrhá do bitvy s přesilou. Naštěstí pro něj má váš protivník jakýsi roztodivný smysl pro čest. Střetne se pouze s jedním, ale i tak má co dělat, alespoň se tak zdá. Oba protivníci jsou úžasně rychlí a jejich čepele se míhají vzduchem za vysokého hvizdu a skřípání, břinkání a spršek jisker. Vše je doplněno přemety, kotouly, kopy, salty a vruty. Zajímavé přitom je, že kapitán je tak obratný, že se svou čepelí dokáže odrážet obě Samraelovy čepele a občas nějakou tu vrženou dýku, jen za pomoci té svojí a kovových nátepníků. Naštěstí pro Samraela ale od svého prvního výpadu už není schopný přejít do ofenzivy a utržil pár ošklivých ran, sice stluených zbrojí, ale přesto do těla... Zatímco Samrael a Kapitán1 předvádějí své číslo, kousek dál v místnosti nastupuje jiné vystoupení. Před Serpentem se počalo záhadně z podlahy linout rudé světlo. Najednou přímo před jeho očima vybleskne na kamení rudý plamínek. Světýlko se samo rozeběhne a začne utvářet linky. Za pár okamžiků je podlaha celá počáraná, až nakonec se vše slije a znovu rozprostře do rudě svítícího pentagramu. V jeho středu podlaha zmizí a objeví se cosi co vypadá jako silný požár za sklem...

Salen - 12. července 2008 18:53
	"Já vím, že nejsou, Samraeli. I na můj meč dojde." Usmál jsem se. Ale to už se soustředím na jinou činnost. Opatrně, zlehka, zkoumám, zda zde bude účinkovat magie...

Josarien - 13. července 2008 16:32

Klášter – Podzim Skáču pohledem z mnicha na mnicha a poslouchám to co si povídají o démonech a ohni. Hmm no dobrá nemůže za ten oheň no a vyvolil si ho oheň no alespoň mu nebude zima a co tu vůbec dělají démoni..určitě si nepřišli jen tak pokecat. No alespoň se bojí ohně ? Ale co když ho bude moc..to pak nám škodí, jak oheň, tak i démoni. Je to jako dvousečnej meč..pomáhá a škodí. Pomalu se pak podívám tam kam ukazuje hlavoun mnichů. Některé..to je hodně nebo málo ? Vyslechnu si jeho návrh. A zapřemýšlím. No démoni se bojí ohně a on je jeho..průvodce no mám jebt popálenej nebo mě má dostat démon, jo jdu sním, ale budou my chybět toulky nocí.. Jo jdu a doprovodím Kofeina o tom vynahrazení se budeme bavit, až se vrátíme a ještě čeho se bojí démoni kromě toho ohně ? Přeci jenom nosit sebou pochodeň a mávat sní, no Kofein má proti nim oheň a já jen pár dýk…. A tan ritual na noc. Povím a čekám co mi poví.

Serpent - 13. července 2008 22:51

Kapitán, Raznak, Samrael, Serpent, Salen a sestřičky. Z pentagramu se vyline rudý kouř, který se poměrně záhy změní ve tři poměrně velké rudé neprůhledné mraky... Tyto mraky v jednu chvíli naprosto implodují a zjeví se třetice postav, žen... dívek. Všechny tři rozhodně vypadají jako sestry. Jsou všechny oblečené v černých minimalistických šatech s velmi krákými sukýnkami. Obličej mají zabílený a z jejich pozadí vystupuje poměrně dlouhý tenký a hbitý ocas, který jakoby výhružně šmátrá po zemi. Jejich vzhled je mladistvý až skoro dětský, někdo by jim mohl navrhovat věk 16 nebo možná i 18 let, s přáním na srdci, aby tomu tak bylo a se strachem, že skutečný věk je až zvrhle nízký. Teda jen ten, který si neuvědomí jakou roli hraje věk u těchto tvorů. Podobně jako má Serpent ve své lidské podobě vzhled překrásného muže bez vady na kráse, stejně tak tyto dívky nemají jedinou. Jejich štíhlá obdařená těla jsou skutečně ukázkou naprosté krásy a dokonce i ocas, který je značně nepřirozený vůbec nepůsobí rušivě, jako spíš vzrušivě. Jejich vzhled a neozbrojenost napovídají jediné: Nemají potřebu se tahat se zbrojí a stejně tak se zbraněma. Nebojí se zranění... Nebojí se ani sedmera kapitánů... Holčiny se rozběhnou s kočičí hbitostí ke kapitánům a všechny tři najednou udělají stejnou věc, vyskočí, nohama odrazí zbraň kapitánů a skopnou je k zemi. Jejich rychlost je tak veliká, že jejich zanedbatelná váha, už tak slabší eventualita jak rychlost, vůbec nehraje roli. Následná reakce holek už je odlišná. Jedna kapitána zasedne a nejenže celá vzplane, čímž kapitána přivádí k pocitu pekelných muk démonického plamene, ale navíc začíná kapitána škrtit rukama, které jsou obklopené až skoro bílým plamenem. Možná by se dalo považovat škrcení v okamžiku, kdy oběť hoří ve sloupu démonického plamene za zbytečné, ale zkuste někdy kritizovat holku, především takovou... Druhá holčina zaujme jiný postoj, mocnou ránou odrazí jeho meč daleko od jeho těla, políbí ho na rty, což způsobí naprosté zblednutí jeho tváře, jakoby okamžitě přišel o tělesné teplo a krev v žilách, následně mu položí přes obličej ruku a trhne sebou možná ne nepodobně jakési orgasmické křeči při které ostře vyjekne a projede jí až viditelná magická vlna. Je vidět jak už tak vybledlé rysy kapitánova těla šednou a postupně se stává z celého jeho těla jednotná kamenná socha... Třetí holčina se zachová typicky žensky a s mocnou vertikální otočkou nakopne kapitána do kolena až rána zaduní v podlaze. V jejích rukách se utvoří dva velké ledové šrapnely připomínající dýky, které se nyní snaží plnou silou zabodnout kapitánovi do hrudníku... Serpent se tomu všemu jen velice nahlas směje a pak jen mocným hlasem dodá "A kterej vůl říká, že jsou ženský slabším pohlavím" Pak se otočím k Salenovi "Když už jsi jednou zasranej čaroděj tak používej laskavě zasranou magii..."

Jerremy Growo - 15. července 2008 18:53

Podzemní fackovaná s kapitány Je vidět, že si moc boje nevšímám. Popravdě ani neočekávám, že by někdo potřeboval aktuálně mojí chabou výpomoc, spíše se soustředím na mojí malou rozmluvu. "Ehm, chtěl jsem se zeptat, jestli není takováto existence nudná." Začnu opatrně a snažím se v hlavě formulovat další postup. "Musíte zde být již velmi dlouho a dozajista jste měli možnost mnoho vidět, ale.." Dám si chvilku, abych uspořádal myšlenky. "...nechtěli by jste odejít se mnou, tedy s náma?" Učiním konečně nabídku všem třem duchům. Přestože spíš mířím k duchu dřeva.

Raznak Kwertamakil - 16. července 2008 18:58

Vybíjená v podzemí Když myslíš..pokrčím rameny a slova Salenova plně ignoruji. Přes všechny úžasné, nově objevené schopnosti pro mne stále zůstává ukecaným srábkem. Nepřesvědčil mne. Zatím. Následnou Serpentovu reakci už však nemohu přejít bez tichého smíchu. To´s vystihl naprosto přesně, hvězdozpytče.. Samraelův náhlý výpa mi jaksi utekl, schován mimo mé zorné pole, neunikl mi však výbuch Serpentovy dýmky. Mocné světlo zanechalo i přes urychlené odvrácení obličeje velká rudá kola před mýma očima. K ďasu! Ten chlapík mi brzy vypálí sítnice!čertím se, přivíraje bolavé oči, nikdy nepřivyklé byť i na normální dávky světla. Stále však, teď mírně poslepu, kráčím k vysněné dvojici čepelí. Hned jak se mi ocitnou v rukou, neleží totiž nijak vysoko, bystře si je ozkouším, protočím, máchnu s nimi. To už barevná kola částečně vybledla a můžu se pustit do boje. Černý plášť opět zavíří prostorem, když jako blesk probíhám mezi bojujícími a začínám zaměstnávat dalšího kapitána. V rychlých intervalech útočím a zase se stahuji, využívám své hbitosti, nikoli síly. Každý útok obměňuji, občas pár zopakuji a další vyměním, abych jej zmátla a snad i zranila. Mezitím zpozoruji i vyvolání sestřiček, předpokládám, že to budou mladičké sukuby, nebo něco podobného, příbuzného Serpentovi. Rychle zas odvracím zrak, jednak kvůli plamenům, jednak abych si nerozhodila pozornost. Přesto mi neunikne Serpentův komentář. Tomu volovi bych to ani nedoporučovala..utrousím, víříce čepelemi a dorážejíce na kapitána. Ne že by mi to nevracel..

Raznak Kwertamakil - 04. září 2008 10:19
	Proc by mela byt rusena? Jede uz moc dlouho na to, aby ted posla neaktivitou...Zkus tak tyden, ctrnact dni pockat, urcite se to rozjede.. Dekuju

Kofein - 04. září 2008 20:03

Klášter - podzim Výborně.. takže za všechny ty upálené lidi nemůžu, vypálené hostince, domy, kláštery... nemůžu za to, že sem tam šel a oheň za mnou.. ne vážně za to nemůžu!... Nicméně pak bratr konečně začne mluvit docela zajímavě.... Ovládat oheň? Ale já nevěřím v boha ohně! Já věřím v Našeho boha! Taková byla má první reakce, první unáhlená reakce.... Ikdyž na druhou stranu, pravdu bratře díž, neboť jedině ohněm se dají očistit špatné skutky našich soukmenovců. Zdá se, že démony jsem v jeho větách úplně ignoroval, pro mne bude lepší se držet svého jediného strachu z ohně než si přidávat strachy nové.... Nicméně když mi bratr dořekl co mi říci chtěl, jakobych snad pro něj přestal existovat a věnoval se pouze mému společníkovi, ikdyž mluvil o mě. A ikdyž by bylo slušné se mě zeptat zda půjdu, alespoň se zeptat. Stejně bych musel nakonec jít, ale ta trocha slušnosti by neuškodila.... Jo, jo.. jen mě odlufrujte pryč ať vám to tu nevyhoří mí drazí bratři..... .. nakonec tedy nezbývá než jen bezmocně přihlížet jak se situace vyvyne dál.