Uto
hrálo se Jindy
od: 14. června 2015 16:55 do: 22. října 2016 19:56
Dobrodružství vedl(a) teufl
| |
 | Region Uto Jsi ochoten vydat se na cestu? Na cestu za tvým celoživotním snem? Na cestu, která tě od základu změní? Chystáš se zažít všechny nástrahy a překážky, které ti osud připraví? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konečně dostanu prvního pokemona! Dlouhé a úmorné čekání se vám nakonec vyplatilo. Dnes máte tu možnost přijít si vyzvednout svého prvního pokemona v regionu Uto. To ale ještě zdaleka není všechno. Před měsícem se profesorem Slunného města, vašeho města, stal legendární profesor Suiko. Ano, přesně ten. Jeho chytrost a vynalézavost prý nezná mezí. Během svého studia na profesora, ve kterém neuvěřitelným způsobem vynikal, zvládl také obdržet dva tituly trenéra pokemonu a to v neuvěřitelně krátké době. Zkrátka jedním slovem by se dal popsat, jako génius. A už dnes vám právě on předá vaše budoucí pokemony. Jediné, co od vás požaduje je, že se máte přesně v osm hodin ráno dostavit před jeho laboratoř (ve Slunném městě). A přijít za celebritou pozdě by asi nebyl nejlepší nápad, co vy víte, může být namyšlený ...
Osmá hodina už odbyla, dokonce už před nějakou dobou a pan profesor nikde. Jistě, dává si načas, to celebrity dělávají ne? Tepřiv až po půl hodině se začnou pomalu otevírat dveře laboratoře a k vašemu překvapení na vás vykoukne mladý, asi sedmadvacetiletý muž v bílém plášti a ještě si mne rozespalé oči.
Pak docela uspěchaným, ale upřímným, hlasem promluví: "Ježiši, já se vám hrozně moc omlouvám, ne, že bych na vás zapomněl, zkrátka jsem to nějak zaspal. Pojďte, pojďte dál" Zavře za vámi dveře a dál povídá. "Včera jsem měl docela těžkou noc, trochu jsem přebral a ... no, to mě moc neospravedlňuje. Každopádně doufám, že mi to nebudete brát za zlý, až vám ukážu ty pokemony, které jsem pro vás připravil. Všichni jsou poměrně vzácní a podle mého názoru i neskutečně silní. Pojďte, pojďte, tady doprava." Přestal povídat až když jste se dostali do veliké místnosti se stolem, na kterém byli tři pokebaly. "Tak tady jsou, ještě než vám je ukážu, nechcete někdo kafe, nebo čaj? Nebo něco silnějšího?" Pohlédl na Michaela a přitom dal vařit vodu. Následně se na vás dlouze podíval. Přejížděl si vás pohledem a pak ukázal prstem vzhůru. Po chvilce klidu zase začal rychle mluvit: "Vy jste čtyři. Úplně jsem zapomněl, že byste mi měli přijít čtyři. Je to docela nezvyklé, ale tak počkejte, něco se tu ještě najde." Odešel z místnosti a vy jste zase museli čekat. Chvílemi bylo slyšet z vedlejší místnosti nějaké přehrabování, jednou i zazněl zvuk, jakoby se něco rozbilo. "Do háje!" ozval se profesorův hlas, "Dobrý, jenom soška." A opět to přehrabování. Asi po třech minutách se vám profesor opět objevil na očích. Položil čtvrtý pokeball se čtyřmi pokedexy na stůl a odkašlal si. Najednou, jako by to byl jiný člověk. Již pomalým a prezentativním hlasem řekl: "Takže, já jsem profesor Suiko, ale říkejte mi Lei." podal ruku každému z vás a pokračoval, "Za svůj pozdní příchod, jak už jsem jednou zmínil, se velice omlouvám, je to má obrovská chyba a doufám, že mi to nebudete mít za zlé. Každopádně nebudu moc zdržovat, tady máte pokebally a pokedexy, trochu jsem vám je poupravil, máte tam nějaké hry pro dlouhé chvíle, taky si na nich můžete přehrát některé nahrané zápasy z ligy a podobně." Každému vám předal pět obyčejných pokeballů a jeden pokedex.
"Tak a teď vám představím vaše budoucí pokemony." Profesor otevřel tři z pokebalů a před vámi se objevili tři pokemoni.
"A tady je ten poslední, čtvrtý, na kterého jsem zapomněl, za což se vám taktéž hluboce omlouvám."
"Doufám, že se dohodnete, když tak má přednostní právo ten, kdo přišel dřív." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uprostřed hlavního města Zrovna ses probudil v jednom ze čtyř pokemonských středisek v Cityonu, v hlavním městě regionu. Dlužno říci, že bys asi ještě spal, kdyby tě v takhle brzkou ranní hodinu nevzbudilo neposedné skákání tvého, zatím jediného, pokemona kolem tvé postele.
Chudák si chce hrát a ty se mezitím ještě v půl sedmé válíš v posteli. Pokud se podíváš z okna, zjistíš, že město už také naspí. Venku je lidí, že bys je za rok nespočítal a když vykoukneš ze dveří svého pokoje, tak na chodbě pokemonského střediska je též už velmi rušno. Jako bys z celého města vstával jako poslední. To ti připomíná, že by ses i ty měl vydat dál, protože za svými sny musíme jít. Před tebou leží dlouhá cesta a jistě i velmi obtížná, ale čím dřív vyrazíš, tím dřív dosáhneš jejího cíle. |
| |
 | soukromá zpráva od Jack Taylor pro Vzhůru na cestu Spokojeně jsem ještě ležel v posteli a vyspával. Včera jsem nešel spát nijak pozdě, ale i tak se mi zkrátka chtělo spát. Bohužel to nešlo, protože jsem začal vnímat jak kolem mně cosi neposedně poskakuje. Až po chvilce mi došlo co to asi bude. Otevřel jsem oči a pousmál jsem se. "Krimre.. Že máš tolik energie už takhle ráno." Posadím se a promnu si oči. Podívám se na svého pokémona a podrbu ho mezi ušima. "Obleču se a dáme si něco dobrého na zub. Co říkáš?". Znovu se pousměji a vrhnu se na Krimra. Začnu ho hladit, drbat, zkrátka s ním všemožně blbnout a hrát si. Po chvíli se pak zvednu, otevřu okno a podívám se ven. Vypadá to jako by na nohou bylo už celé město. No páni... tady jsou zřejmě zvyklí vstávat vážně brzy. Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu a trošku se protáhnu. Ještě jednou pohladím Krimra po hlavičce a začnu se oblékat. Ustelu po sobě postel, ujistím se že sem tu nic nezapomněl a vykouknu ze dveří. Už i na chodbě je docela rušno. "Tak jdeme". Mrknu na svého pokémona. Teď bychom si měly dát snídani a pak už snad rovnou vyrazit na cestu. Nejsem si jist zda je možné si dát něco k jídlu i tady. Pokud ano, tak to samozřejmě udělám a oba dva si i s Krimrem něco dáme. Pokud ne, tak snad seženu něco poblíž, popřípadě bych mohl vytáhnout něco ze svých zásob. Což mi připomíná že po jídle bych měl zásoby doplnit. Hodlám pak vyrazit do městečka na západě, takže se mi něco na víc bude určitě cestou hodit. //Jinak Krimera zatím nechávám venku, ale pokud by hrozilo třeba že by se mezi lidmi ztratil, nebo tak něco, tak bych ho raději ihned vrátil zpět do pokébalu. |
| |
 | soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Můj první pokémon. (konečně) Otevřel jsem oči, vstal jsem z postele jako každé ráno a postavil jsem se před zrcadlo, v tu chvíli se něco změnilo. Můj optimistický výraz najednou nebyl takový, vypadal jsem jako pesimista a to prostě nejsem já. Pravděpodobně jsem byl nervózní z mého prvního výběru pokémona, který mou maličkost čekal už za hodinku a pár minut. Rychle jsem se převlékl, zabalil zbytek věcí, hodil batoh na záda, zastrčil pásek, který je dělaný přesně i na přichycení pokébalů a sešel jsem do malé místnosti o patro níž na snídani, když říkám do malé místnosti, myslím to vážně. Náš dům nebyl zas tak velký a tak jsme se spokojili s tím co máme. Pozdravil jsem mamku, dal jí pusu na tvář a sedl jsem si k předem připravené snídani, která na mne už čekala. Kopl jsem do sebe všechno co jsem měl na talíři a zkusil jsem se přes nervozitu pousmát na mamku. ,,Děkuji. Bylo to perfektní, vlastně jako vždy." Vstal jsem a objal jsem ji. ,,Opatruj se tady, nic si neudělej, pravidelně mi volej a i já ti budu dávat nové informace." Znovu jsem se na ni usmál a vzal jsem zase batoh na záda, ale tentokrát už jsem došel ke vchodovým dveřím a otevřel je. ,,Tak ahoj." Mamka mi oplatila úsměv, rozloučila se se mnou a já za sebou zabouchl dveře. Došel jsem k laboratoři, co krok to padla osmá hodina a já byl připraven si vybrat nového pokémona. Profesor měl sice značné zpoždění, ale já jsem mu to odpustil, přeci jenom je to profesor, který mi má dát prvního pokémona a bejt ještě naštvanej, k čemu by to sakra bylo. Vešel jsem do laboratoře a vyslechl si co vlastně profesor povídá, pak už to bylo jednoduché, když se nějakou dobu nikdo neodvážil udělat první krok, udělal jsem ho já. ,,Mou volbou je jednoznačně Ozom." Podívám se na pokébal a vezmu ho do ruky. ,,Mockrát vám děkuji profesore. Dám vám později vědět jak si vedu a snad ode mě brzy očekávejte spoustu pokémonů." Otočil jsem se na patě a zamířil ven z místnosti. ,,Krásná volba." Řeknu si pro sebe a pokémona vypustím ven hned před hranicemi laboratoře. ,,Ahoj. Já jsem Michael, budu tvůj nový trenér." Mrknu na něj a vydám se snad po jeho boku dál směrem od mého domu. |
| |
 | soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Zvedám kotvy Z hlubokého spánku mne probudilo náhlé spuštění televize. Za hlasitých hlasů z ranních zpráv jsem se pořádně protáhla a rozpustila jsem si vlasy. Zamířila jsem ihned do koupelny a stále poslouchala informace linoucí se z televizoru. U umyvadla jsem si ještě protřela oči. Vzala jsem do ruky hřeben a v zrcadle jsem si začala ročesávat vlasy. "Konečně je to tady! Budu mít příležitost všem dokázat, že na to mám! A rozkopu všechny kluky! Jo! " Zatvářím se přehnaně odhodlaně a zamávám s hřebenem ve vzduchu. "A šampionem ligy oblasti Uto se stává Eithna Valentine!" Začala jsem se klanět a následně jsem popadla kartáček a vyčistila pořádně své zuby. Následně jsem z vlasů udělala dva culíky po stranách a ofinu jsem si načesala do čela. Kdybych chtěla něco složitějšho, tak by mi to zbytečně trvalo a na to jsem teď příliš líná. Vrátila jsem se do pokoje a natáhla jsem na sebe šedočerné maskáčové kalhoty, hnědé tričko a šedou zapínací mikinu. Ještě jsem vypnula televizi a zavřela za sebou dveře od mého pokoje. Sešla jsem hbitě ze schodů a sedla si k rodičům ke stolu a čučela jsem na další část zpráv hrající v telce v kuchyni. Do pusy jsem mezitím cpala toast a mamka na mě mluvila. "Eithno Valentine!" Zvýšila mamka hlas a táta se jen zasmál. "Neboj mami! Budu v pořádku, já tě totiž poslouchala!" Mamka se na mě podívala pohledem, který mi jako vždy dával najevo, že jí je jasné, jak jsem jí nevěnovala pozornost. Nechala to však plavat a usmála se. "Už by jsi však měla jít, nechceš přeci, aby na tebe profesor Suiko musel čekat." Pohladila mě mamka po vlasech. Já jen panicky zatřepala rukama a se soustem toastu v puse jsem vyběhla do chodby a následně ihned zpátky. Oba rodiče jsem náležitě obejmula a rozloučila se s nimi. "Budu vám pravidelně volat! Určitě mi bude smutno!" A znovu jsem odcházela. Tentokrát doopravdy. Nazula jsem si tenisky a na záda hodila batoh. K pasu jsem připnula ledvinku a vyšla jsem pomalu z bytu. Poté jsem však zrychlila svižně jsem chvátala k laboratoři. Přišla jsem a nakonec jsme se tu uskupili čtyři. Byla jsem tu i jediná holka. "Však já jim ukážu! Jak na soutěžích, tak na stadionech! Chm!" Cukla jsem hlavou a čekala jsem dál, než pan profesor přijde. Nějak mu to trvá a já si začnu klapat levou nohou. Není to tak, že bych byla naštvaná, ale byla jsem hodně nedočkavá. Což je pochopitelné. Když se dveře znenadání otevřely a vykouknul chlap. "Myslela jsem, že bude hodně starej, ale on není!" Zatvářila jsem se překvapeně a během jeho proslovu jsem si ho ještě pořádně prohlížela. "Ne, není starej. Ale pokud bude takhle trávit noci šastěji, tak z té unavenosti starej určitě bude!" Následuji profesora a už se jen nervozitou třepu na prvního pokémona. Po pár zdržujících záležitostech a rozbitých soškách se profesor objeví se čtvrtým pokeballem, která zapomněl přidat, protože mu nedošlo, že jsme čtyři. Kromě pokeballu položil také pokedexy. Při upoutání naší pozornosti se znovu představil a rozdal nám pokedexy. "Sice to není televize, ale snad to přežiju.." Sotva jsem vyšla a už se mi stýská po telce. Vzala jsem si i pokebally a nechala jsem profesora nám představit pokemony. Vybírám si jako druhá po tom větším klukovi. Po zvážení všech možností jsem došla k rozhodnutí. "Můj první pokémon bude Sheepie!" Oznámím a vezmu si jeho pokeball. Podrbu se ve vlasech a napodobím gesto kluka přede mnou. "Děkuju! Čekejte, jak se ze mne brzy stane mistr!" Vyhopsám si z laboratoře před ohradníky a vypustím pokemona ven. "Zdravím!" Kluknu si vedle pokemona. "Mé jméno je Eithna a jsem tvá nová trenérka! Určitě budeme dobře vycházet!" Pohladím jej a vrátím do pokeballu. Ještě jednu si schovám věci a vydám se na cestu. |
| |
 | soukromá zpráva od Leonard Fay pro "Klid..." houknu už aspoň po padesáté na rodiče a strčím do batohu další desetibalení papírových kapesníků. "Budu v pohodě." "Opravdu by jsi nejel radši s námi do Kalosu?" ...Ano, tuhle větu už jsem taky slyšel aspoň po desáté. "Máme pronajatý byt v Anistar City. Měli bychom výhled přímo na krystal." "Mami, pro Arceovo koleno..." otočím se a napřáhnu kapesníky výhružně před sebe, "Jestli ještě jednou uslyším něco o Kalosu, tak mi praskne hlava." Mamka uraženě našpulí pusu a s mumláním něčeho, co znělo jako 'Ale pak si nestěžuj.' se odporoučela do kuchyně. S povzdechem nacpu kapesníky do báglu a pro jistotu přidám ještě jeden balíček. Tak, to bych měl. Nějak šikovně se nasoukám do kalhot, trička a mikiny, prohrábnu si jednou rukou vlasy, jejichž barva snad už nemohla být divnější a i s batohem přehozeným přes jedno rameno opustím svůj pokoj. Teď ho nějakou dobu neudivím. Je to docela smutný. "A hlavně nezapomeň..." "MAMI!" Boha, sám jsem nervózní víc, než bych měl. Nemusí mi to ještě zhoršovat. "Kapesníky mám, léky mám, oblečení mám, prachy mám. Budu v pohodě." zhluboka si povzdechnu a věnuji jí jen prosebný pohled, aby mě konečně nechala na pokoji. Nakonec mě vysvobodí taťka, který ji zahnal do auta a společně opustili město ještě předtím, než jsem vůbec vyšel z baráku. Samozřejmě tomu předcházela spousta a spousta loučení. Rodiče z baráku, je čas postavit se na vlastní nohy. K laboratoři jsem dorazil přesně na čas. Kromě mě jsou tu ještě tři další lidé - z toho jedna holka. To, že profesor dorazí pozdě, přejdu mlčením. Co mám taky jiného dělat? Vynadat mu? Hyperaktivně skákat pět metrů vysoko? Nah. Když tak jdu za ostatními vybrat si pokémona, nervozitou mi začne cukat ruka. Ale no tak. Klídek. Všechno bude v pohodě. "T... Titerl." vykoktám ze sebe. Následně se trochu začervenám a odkašlu si. "Jestli nemá nikdo nic proti, tak bych si vzal Titerla." Nevypadá to, že by měl někdo v plánu něco namítnout, tak si pokéball prostě vezmu. "Děkuji..." kývnu a tak nějak vycouvám z laboratoře ven. Jakmile se dostanu ze dveří ven, úlevou mi spadne kámen ze srdce. První věc za mnou. Druhá věc... Poojdu ještě o kousek dál a vypustím Titerla z pokéballu. Chvilku se tak na něho dívám, protože naprosto netuším, co říct... Nakonec se na něho pousměju. "Jsem Leo." Opatrně ho podrbu na hlavičce. "Je mi jasné, že moc nevíš, co se děje, ale vážně doufám, že spolu budeme vycházet." |
| |
 | soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Nový pokémon: Celou noc jsem nemohl usnout, byl jsem velmi nervózní a stále jsem přemýšlel koho si asi ráno vyberu? Zda to bude ohnivý ohnivý, vodní nebo snad traví typ a tím započít dlouhou cestu plnou dobrodružství. Protože jsem nebyl jediný kdo se chtěl dnes ráno vydat k profesorovi pro svého prvního pokémona tak jsem chvílemi i přemýšlel zda si s ostatními trenéry budu rozumět nebo zda mezi nimi najdu rivala se kterým se budu stále předbíhat o to kdo je lepší trenér. Nakonec se mi podařilo usnout ale bylo už tak trochu pozdě. Nejspíš něco málo po půlnoci. Druhý den ráno mě vzbudil budík ale vypnul jsem ho a vstal jsem asi o půlhodiny později. Stále jsem měl však dost času na pořádnou teplou vanu, kterou dlouho neuvidím a také jsem si hned poté patřičně užil i sprchu. hned jak jsem se oblékl do černých kapsáčich do půli lýtek, dal jsem si kolem pasu opasek s místem pro pět pokébalu vzadu na zádech. Poté jsem si oblékl šedé triko s knoflíky a vysokým límcem posledních pár knoflíku u krku jsem nechal rozepnutých a tím šel vidět i řetízek co jsem měl u krku. Na zápěstí jsem si dal delší potítka a na hlavu klasickou šedočernou kšiltovku bez potisku nebo jiných nápisu. Mezitím co jsem si dělal jídlo a stále kontroloval čas, jsem si zkontroloval narychlo i výbavu v batohu a také jídlo které mi máti nachystal na cestu. Rodiče ráno nebyli doma, otec musel do práce a máti do svého chovatelského střediska, nejspíš proto mi nechali na stole dopis ve kterém mi přejí hodně štěstí, věří mi a další věci. nakonec jsem se vydal pomalu na cestu směrem k profesorovi Suiko pro svého pokémona. Moc jsem toho o oněm nevěděl jen to, že je něco jako mladý génius nebo něco podobného. Přišel jsem dovnitř jako čvrtý ale na čas, profesor si dal také a čas a přišel později než bylo domluvené. Když jsem ho po prvé zahlédl přeměřil jsem si ho pohledem. Ze začátku mi připadal trochu roztřžitý a chvílemi i nervózní. Nakonec došlo na vybírání pokémonu a nechal jsem jít ty tři co přišli dřív. Pomalu jsem přešel ke stolu se třemi důlky a sáhl po posledním pokébalu, který jsem si prohlédl. "Noo a je to tady." Nakonec jsem si vzal od profesora i pokébaly a pokédex červené barvy. Pokédex jsem si hned chtěl odskoušet a zároveň se seznámit se svým novým pokémonem. Vyvolal jseem svého starvního pokémona a mezitím co se ostatní seznamovaly i já se sezmi s novým pokémonem. "Nooo ahoj, jse Tao a doufm že se budeme rozumět." Nakonec ho zavolám zpátky do pokébalu, který umístím za opasek a pomalu zaklapnu pokédex. Pohlédnu na profesora zda má ještě něco na srdci nebo můžeme pomalu vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kam na snídani Krimr je očividně v sedmém nebi, když mu začneš věnovat svoji pozornost a začneš si s ním hrát. Ať děláš co děláš, nepřestává poskakovat. "Krim .. Krim ..." Zatímco si na pár vteřin věnoval pozornost výhledu, Krimer popadl tvé oblečení a přinesl jej až k tobě. Trochu ti ho poslintal, ale to za chvilku uschne oblečení bude jako nové. Krimer se na cestu očividně těší stejně, nebo dokonce ještě víc než ty. Když sejdeš do vstupní místnosti pokemonského střediska, je úplně stejná, jako byla včera večer. Uklizená, nikde ani smítko. Pár stolů v rohu místnosti a veliký přijímací pult, za kterým stála vám již známá, neustále usměvavá sestra Joy.
Dále také skrz místnost čas od času projel operační vozík, který tlačil Aidog nebo Vaganine (popořadě).
V přijímací místnosti bylo ještě víc rušno, než na chodbě před tvým pokojem. Podíval-li ses na nástěnku ve středisku, mohl jsi spatřit asi dvacet různých plakátů. Když se ale vyloučí ty, které upoutávali na akce, které již proběhli, zbyly tu jen tři.
Co se jídla týče, sestra Joy je teď momentálně dost zaneprázdněná, ale poradila ti, že jestli hledáš restauraci, která není vůbec drahá, máš se vydat až na kraj města. Joy prý má nejraději , jak sama řekla, takovou rádoby restauraci na severovýchodě města. Vaří tam prý téměř zadarmo a jsou tam velmi milí lidé. Ale otázkou je, jestli ti stojí zato, aby ses mírně odchýlil od zamýšlené trasy své cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Malý neposeda Než jsi odešel z laboratoře, rozloučil se s tebou profesor Suiko slovy: "Hodně štěstí a doufám, že mi z každého pokemonského střediska o sobě dáš vědět. A kdybys cokoliv potřeboval, od technických záležitostí až po rady, jsem tu od toho." Následně tě nechal jít. Venku, když jsi pustil Ozoma z pokeballu, použil tvůj nový pokemon ihned útok splynutí. Zamaskoval se a tys ho najednou ztratil z očí. Chvilku jsi neměl ani ponětí, kde je. Následně ale, když se pokemon začal pohybovat, jsi mohl slyšet tiché našlapování. Po chvilce jsi ho ucítil na své noze a pak jsi ho znovu uviděl. Hlavou ťukal do pokebalu, který jsi měl ještě v ruce, a nepřestal, dokud jsi ho nezavolal zpět. Co naplat, nezbylo ti nic jiného, než vyrazit na cestu sám. Hned jak jsi vyšel z města, byly všude kolem cesty louky. Většinou byli čerstvě posekané, ale čím víc od města ses vzdaloval, tím méně byli udržované. Cesta ti pod nohama ubíhala obrovským tempem. Pokemoni ale zatím nikde. Cestou jsi neuslyšel ani šustění nějakého pokemona v trávě, ani žádný jiný zvuk, který by mohl dělat pokemon. Teprve až po nějaké době, když už bylo kolem poledne, jsi uslyšel jakýsi zvuk. "Jumpííí ... jumpííí ... jumpíííííííí." Nemusel ses ani snažit, abys zjistil, že tento zvuk vydává pokemon. A hned jsi i uviděl jaký.
Pokud jsi Jumpieho chvilku pozoroval, mohl si vidět, jak neustále, pořád dokola, dělal jednu jedinou věc. Vždy se rozběhl, vyskočil a nohama dopadl na kámen, který na louce ležel. Od kamenu pak pomalu odhopsal a opět se rozběhl a ze strany dupnl na kámen. Když tě zpozoroval, v mžiku zmizel ve vyšší trávě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Neznámá pod stromem Než jsi odešla z laboratoře, rozloučil se s tebou profesor Suiko slovy: "Hodně štěstí a doufám, že mi z každého pokemonského střediska o sobě dáš vědět. A kdybys cokoliv potřebovala, od technických záležitostí až po rady, jsem od toho." Pak tě nechal jít. Venku před laboratoří, když si vyvolala z pokeballu svého nového pokemona, se Sheepie tvářil poměrně zmateně. Rozhlížel se kolem sebe a když sis klekla, hrdě, s hlavou vztyčenou vzhůru kolem tebe obešel kolečko. Když ses mu představila, dlouze se na tebe podíval a dvakrát zamrkal, poté dal jedno své přední kopítko daleko před sebe a udělal jakous takous poklonu. Následně se opět narovnal a vznešeně pronesl: "Sheepie." Do pokeballu zalezl též s jistou elegancí a ty ses mohla vydat na cestu do basketu. Nejprve jsi musela přejít celé město, aby ses dostala k lávce, přes kterou jsi mohla pohodlně přejít řeku. Jakmile ses dostala mimo město, octla ses na luční cestě. Čím déle jsi šla, tím větší bylo vedro. Vítr vůbec nefoukal a voda ti docházela obrovským tempem. Nikde žádný stín, do kterého by ses mohla před nepříjemným sluncem skrýt. Až po nějaké chvilce, mohla se blížit tak doba oběda, jsi v dálce u cesty spatřila obrovský, mohutný strom. Když jsi přišla blíž, uslyšela jsi pískot. Pod stromem ležela dívka se zavřenýma očima, s kšiltovkou přetaženou přes obličej a pískala si nějakou, tobě neznámou, písničku. Nevšimla si tě (nebo tě alespoň nevnímala).
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lístek Než jsi odešel z laboratoře, rozloučil se s tebou profesor Suiko slovy: "Hodně štěstí a doufám, že mi z každého pokemonského střediska o sobě dáš vědět. A kdybys cokoliv potřeboval, od technických záležitostí až po rady, jsem tu od toho." Pak tě nechal jít. Jakmile jsi vyvolal svého nového pokemona z pokeballu a představil se mu, stočil Firemp hlavu a stranu, chvíli v pozici zůstal, následně na druhou stranu a pak svou hlavu opět narovnal. Syčivým hlasem z něj vyšlo pouhé: "Fire" Následně si ochotně zalezl do svého pokeballu a ty jsi mohl pokračovat. Laboratoř byla na severním kraji Slunného města, takže ses z něj okamžitě dostal ven. Za městem, jak každý ví, je hlavní a zároveň největší stadion v Utu. Na prohlídky tam chodí spousta lidí a někteří si ho i soukromně pronajímají. Momentálně ve stadionu asi jeden z oněch soukromých turnajů probíhal, protože se kolem něj motalo pomalu víc lidí, než ve městě. Mohl sis všimnout, že u vchodu pro diváky vybírali lístky a podle nóbl oblečených lidí, kteří stáli ve frontě bylo jasné, že lístek nebude vůbec levný. Když jsi procházel davem, který se vyskytoval před stadionem, narazila do tebe jakási slečna, držící v ruce lístek. Oblečená v slušivých zelených šatech a s krásným obličejem, po kterém ovšem stékaly slzy.
"Já ... já ... omlovám se vám." řekla ubrečeným hlasem, " Opravdu se vám omlouvám. Já ... já musím odtud pryč! Tumáte!" Dřív než sis mohl uvědomit, co se děje, vrazila ti do ruky lístek a rázem byla ten tam. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Klidné dopoledne Než jsi odešel z laboratoře, rozloučil se s tebou profesor Suiko slovy: "Hodně štěstí a doufám, že mi z každého pokemonského střediska o sobě dáš vědět. A kdybys cokoliv potřeboval, od technických záležitostí až po rady, jsem tu od toho." Pak tě nechal jít. Jakmile jsi vyvolal svého nového pokemona z pokeballu a nesměle ses mu představil, vyloudil ze sebe pokemon nadšené: "Titerl." Následně se ti hbitě vyškrábal na rameno, což tě možná mohlo trochu bolet a když byl na tvém rameni, chytl tvé vlasy a srovnával si je se svým ocasem, ano, byli téměř stejné barvy a to se Titerlovi zřejmě líbilo. Pak tě začal rukou píchat do tváře a jakoby si svým: "Ti-te-rl, ti-te-rl , ti-te-rl" udával tempo. Po chvilce z tebe slezl a tázavě se na tepe podíval, jako by říkal: "A co bude teď?" Následně se od tebe nechal zavolat zpět do pokeballu a ty jsi mohl vyjít na cestu. Laboratoř byla na severním kraji Slunného města, takže ses z něj okamžitě dostal ven. Za městem, jak každý ví, je hlavní a zároveň největší stadion v Utu. Na prohlídky tam chodí spousta lidí a někteří si ho i soukromně pronajímají. Momentálně ve stadionu asi jeden z oněch soukromých turnajů probíhal, protože se kolem něj motalo pomalu víc lidí, než ve městě. Mohl sis všimnout, že u vchodu pro diváky vybírali lístky a podle nóbl oblečených lidí, kteří stáli ve frontě bylo jasné, že lístek nebude vůbec levný. U vchodu také stáli muži v oblecích, kteří kontrolovali jména příchozích, takže i kdybys chtěl, určitě by ses tam nedostal. Když jsi se konečně vymanil ze shluku lidí před stadionem, byl už čas oběda. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Michael Usmál jsem se na svého pokémona, kterého jsem po chvilce vrátil do pokébalu. Budeme si na sebe muset ještě chvilinku zvykat, ale myslím si, že časem budeme mít dobrý vztah. Šel jsem dál a dál od města a viděl jsem jak se louky mění v džungli přírody, bylo to krásné a v tom jsem uviděl i prvního pokémona. Vytáhl jsem pokedex a poslechl jsem si více. Už jsem sahal po pokébalu, že si toho drobečka chytím, ale zahlédl mě a utekl. ,,Ach jooo. Škoda." I přes to jsem měl ale už dobrou náladu a tak mě to tolik nemrzelo. ,,Co tady chvilinku zůstat a po pokémonech se podívat?" Řeknu si nahlas pro sebe a vejdu na travnatou louku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nelez mi do zelí! Vnořil ses do louky. I pokud ses snažil jít co nejpošetileji, suchá tráva pod tvýma nohama šustila o sto šest. Člověk by si řekl, že se tě pokemoni budou bát a že před tebou utečou, ale to se v tvém případě bohudík, nebo bohužel nestalo. Asi po deseti minutách tvého brouzdání se v trávě před tebe se sebevědomým a poměrně dost naštvaným výrazem vstoupil pokemon.
Těžce odfukoval a hrabal kopytem do země. Zatím ale nezaútočil. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Michael Usmál jsem se a vlastně jsem se zároveň i malinko zalekl, když jsem potkal svého prvního oponenta, kterého jsem mohl zkusit porazit. Byl to krásný vzrušující pocit. Udělal jsem opatrný krok dozadu při čemž jsem sáhl pro pokébal za opaskem a zvětšil jsem balónek. ,,Náš první zápas. Tak se ukaž kamaráde." Hodím pokébal do vzduchu a počkám až se můj pokémon v záři červeného světla zhmotní. ,,To jsme se dlouho neviděli co?" Zasmál jsem se a mrkl na něj. ,,Tak jdeme na to. Použij splynutí, dostaň se co nejblíž a zkus použít jedové žihadlo." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Do toho Ozome! Když sis pomalu sáhnul k opasku pro pokeball, Hyrbull výhružně odfouknul, ale nechal tě tvého pokemona vypustit. Ozom se očividně svého několikrát většího oponenta zalekl. Splynul s okolím ještě dřív, než jsi mu to poručil. Hrybull byl očividně trochu zmatený a Ozoma hledal. Po chvilce ale zřejmě usoudil, že to nemá cenu, vzpřáhl se na zadní a mohutně dupnul do země. Ta se otřásla tak mocně, že Ozoma, který už byl téměř u Hyrbulla, vymrštila do vzduchu, což si mohl pozorovat kvůli tomu, že Hyrbullův útok zkrátka ten Ozomův přerušil. Ozom se ale neuvěřitelně rychle vzpamatoval a podle tvých pokynů použil jedové žihadlo. Z jeho pusy vyletěli fialové jehličky, které zasáhly Hyrbulla v plné síle. Ten to ale, jak se zdálo, na pohodu ustál. Jako by ho to jen víc naštvalo. Opět zahrabal kopytem v zemi, odfrknul a použil proti Ozomovy rohový útok. Ten sice instinktivně splynul s okolím, ale i přes to to od Hyrbulla schytal plnou silou. Útok splynutí opět přestal účinkovat a Ozom se s bolestivým: "Ozooom!" dokutálel až k tvým nohám. Podíval se na tebe a začal se opět pomalu zvedat. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Michael ,,Ty to zvládneš. Já ti věřím." Povzbuzoval jsem svého kamaráda a koukal jsem jak se vyhrabává na nohy, když se postaví podívám se na svého soupeře. ,,Semínkový útok v plné síle, poté splynutí a ocasový útok." Ano, bylo to více útoků najednou, ale věřil jsem, že to Ozom zvládne. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Změna cíle Oblečení bylo trochu oslintané, ale nevadí jsem si jist že to brzy uschne. A úmysl se počítá. Vážně se mi moc líbí že máme s Kramrem takový vztah i když ho nějak extra dlouho nemám. Je to vážně skvělý pokémon. "Díky kámo". Mile jsem se usmál a za odměnu dostal můj malý přítel další drbání. Oblékl jsem se a vyrazil tedy rovnou dolů. "Dobré ráno". Pozdravil jsem sestru Joy a začal jsem se rozhlížet. Kromě páru pokémonů kteří sestře zřejmě pomáhaly, tu už bylo i poměrně dost lidí. Popošel jsem kousek dál a všiml jsem si nástěnky na které je několik docela zajímavých plakátů. Na hledané si budu samozřejmě dávat pozor. Se získávám odznaků se počítá, ale až později. Teď na to není dostatek zkušeností ani pokémonů. "Krimre, podívej! Soutěž travních pokémonů.. To by bylo něco pro nás ne?" Podívám se na pokémona po svém boku a usměji se. "Myslím že to bude ideální příležitost ukázat co v tobě je. To si nesmíme nechat ujít". Na plakátu je napsáno že je to dva na dva. Tak doufám že cestou tam bych snad nějakého nového pokémona získal. No uvidíme. Pohladím Krimra a naznačím mu aby šel za mnou. Dojdu k sestře Joy a zeptám se zda neví o nějakém tom místě kde by se dalo najíst. A zdá se že mám štěstí. Vlastně tak na půl. Poradila mi, ale kdybych tam šel, tak bych se zase zdržel. No soutěž je až za tři dny, snad nebude vadit když se hodinku zdržíme. Sestře Joy pochopitelně poděkuji a rozloučím se s ní. "Tak pojď. Nemůžeme jít přeci s prázdným žaludkem". Mile se na Krimra usměji a společně vyrazíme hledat onu restauraci o které jsem byl informován. Doufám že to tam bude skutečně takové jak Joy říkala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ozom boduje Ozom se horko těžko vyhrabal na nohy. Tvé povzbuzování mu očividně dodalo odvahu. Otočil se, zhluboka se nadechnul a rozběhl se vstříc mohutnému Hyrbullovi. Při běhu za sebevědomého: "Ozooooooooooooom" použil semínkový útok. Semínkový útok na Hyrbulla neměl o moc větší účinek než předtím jedové žihadlo. Ovšem, než se z toho otřásl, Ozom už dávno nebyl vidět. Znovu se nechal spatřit až po svém vysokém výskoku, díky kterému se ocitl až u Hyrbullových očí a použil ocasový útok. Jakmile tento útok dokončil, opět instinktivně splynul s okolím. Hyrbull hlasitě zařval. Ale porazit ho bude chtít ještě velké úsilí. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Lístek: Trochu se na Firemampa usměju a sleduju jak se nechal dobrovolně zavřít do pokébalu. Vezmu si ho do rukou a prohlédnu si ho, mezití přemýšlím nad tím zda z nás budou přátele a zda budeme sehraný v každé situaci. Nakonec pokebal zmenším a dám si ho k opasku za zády a vydám se na cestu. Jdu směrem k západní části města a procházím kolem hlavního stadiónu tohoto mětstečka. Vím o mnoha turnajích, které se zde konají ale zjevně o ně nyní nemám zájem. Procházím přes dav idí který se zde mačká a pro sebe si mumlám nadávky že jsem je měl obejít když v tom do mě vrazila ubrečená holčna. Ta se hned zvedla a uttíkala pryč. Než však stihl utéct, nechala mi zde její lístek. "Heeej kravko, co já s tím? Heeej!! Heeej!! Cche a co teď?" Hulákam ještě za ní a poslední větu řeknu spíš pro sebe když se dívám na její lístek. Zamyslím se zda bych nemohl jít omrknout turnaj. "Tak a co teď, byla by to celkem zkuenost se podívat na zápasy. Ale nemám čas tu sedět v tribuně. Ani se nezúčastním protože jsem Firemampa dostal před minutou." Nakonec schovám lístek na zem a dám si ruce do kapes načemž pokračuju dál pomalejším tempem směrem ven z města. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro ,,Tohle bylo perfektní kamaráde, jen tak dál." Usměji se na něj, i přes to, že nevím kde je a jen odhaduji místa kde by se mohl nacházet. Podívám se na svého soupeře. ,,Je čas jít do vedení." Ukážu na oponenta. ,,Znovu ocasový útok a plnou silou." |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro Se zřetelnou nervozitou si malého pokémona prohlížím. Teď mi uhryzne ruku a budu mít po trénování. ...Nebo taky ne. Titerl začne nadšeně štěbetat a tak nějak se mi vysápe na rameno. "H... hej!" houknu trochu zaraženě, když se mi začne prohrabovat ve vlasech. Tak aspoň, že se z něho nevyklubala krvelačná bestie. Pousměju se a podrbu ho na hlavičce. Reakcí mi je šťouchnutí do tváře. A nejedno. Nechám ho, ať si hraje a jenom se nevědomky usmívám. Když si uvědomím, že jsem původně ani trenérem být nechtěl... Hehe, zatím to nevypadá zas tak špatně. "Myslím, že si budeme rozumět." pousměju se. Počkám, ať si Titerl dohraje a sleze mi z ramene. "Doufám, že jsi na tu cestu připravenější, než já." trochu si povzdechnu a schovám ho do pokeballu. Vyrazím na sever směrem Zmrzlého městečka. Nemám nějaký předem připravený plán kudyma tudyma, tak se prostě vydám prvním směrem, který mě napadne. Hlavnímu stadionu jsem se chtěl obloukem vyhnout, abych se náhodou nezapletl do nějaké tlačenice - což se mi samozřejmě nepovede. Právě naopak. "Pro...miňte, mohl bych projít? Jenom projdu... Pardon... Au!" Po osmém střetu jsem přestal počítat, kolikrát do mě někdo vrazil. Jen jsem si pevně přidržoval batoh u těla, aby mi v tom mumraji náhodou nespadl na zem a neztratil se ve shluku nohou a těl. Na to, jak jsem měl ještě před chvílí relativně dost dobrou náladu a hlavně aspoň drobek odhodlání, co se mé nové kariéry trenéra týče, jsem zase jen nervózní hromádka modrých vlasů. "Konečně..." oddechnu si spíš pro sebe než pro kohokoliv jiného, když se KONEČNĚ dostanu ven z toho pekla lidských těl. Doufám, že něco takového ještě dlouho nebudu muset podstoupit znovu. Chci se vydat dál, ale můj žaludek má tak trochu jiný názor. Sednu si na okraj cesty a vydoluju zpod kapesníků nějakou tu bagetu. Dřív, než se do ní zakousnu, vypustím Titerla z pokéballu a vyndám z boční kapsy sáček s jídlem pro pokémony. "Máš hlad?" |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Na cestě Schovala jsem pokéball a podrbala jsem se ve vlasech. Sheepie působil vychovaně a elegantně. Abych řekla pravdu, bála jsem se nějaké nemístné reakce, nebo nějakých větších problémů. Ale zatím se nic nestalo. "S mými schopnostmi bych však dokázala pokémona donutit k poslušnosti!" Zalichotím si a rozhlédnu se. V dálce ještě mizel ten kluk a pomalu se tu cpou další dva vycházející z laboratoře. Vezmu to to tedy opačným směrem, než tamten. Po chvilce chůze si vytáhnu z ledvinky mapu regionu a kouknu se. "Takže když projdu tudma, tak dojdu do Basketu, kde se nechází stadion.." Pomyslím si velice, ale velice rozumně a strategicky. Vše, co jsem potřebovala zjistit už jsem věděla a tak jsem tedy mapu zase schovala. Po chvíli nudného procházení ulicemi města jsem došla k jakémusi východu z něj. Přešla jsem tedy přes lávku, která umožňovala odchod z města přes řeku. Pokračovala jsem po travnatých pěšinách, které mě dovedly k ustálené luční cestě. Byl to pěkný den, ale to by mi nemuselo být takové horko. Zívnu si trochu a otřu si zpocené čelo. Několikrát jsem s napila. Jen párkrát. Ale vypadalo to, jako bych vychlemtala většinu svých zásob. Vlastně to tak i bylo. Bohužel. Sundala jsem si mikinu a šla jsem, musela jsem, kdybych se teď zastavila, akorát bych tak omdlela. Jen jsem si vytáhla ještě kšiltovku a narazila si ji na hlavu. Po úmorné cestě jsem v dálce zpozorovala velký strom. Pod jeho stínem by se dalo dobře odpočinout a schovat před sluncem. "Nezemřu tady!" Kdo ví, jak se mi to povedlo, ale zrychlila jsem. U stromu jsem zaznamenala zvuky pískání a všimla jsem si dívky ležící pod stromem. Nejdříve jsem se potichu přihoupala. Věnovala jsem jí zamyšlený pohled. "Měla bych ji vyrušovat? Co když jí to bude vadit? Stejně už tu spí určitě dost dlouho!" Pomyslela jsem si a promluvila jsem. ".. zdravím, nevadí, když si tu též dám pauzu? Je strašný horko a už to bude nějaká doba, co jsem ráno vyšla. " Oslovila jsem ji a čekala, jestli si mne všimne, či doopravdy spí a nevnímá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro A přichází běsnění Hyrbull je ještě pořád zmatený, když mu Ozom zasadí druhou ránu ocasem a hned po tom další a další. Hyrbull začne plašit. Začne kolem sebe házet hlavou, což nejednou zasáhne i chudáka Ozoma. Ted ale, jako by sršel energií, jako by před chviličkou vůbec nebyl zasežený plnou silou hyrbullova rohového útoku. Pak ale hyrbull začne běsnit, ož znamená, že se celá země pod jeho kopyty začne otřásat a on sebou začne mávat, jako splašený. Což pro Ozoma rozhodně nevypadá dobře, neví, kam se vrtnout, aby nebyl zašlápnutý. Jeho strach mu znemožní soustředit se na splynutí s okolím, takže ho můžeš chvilku vidět a chvilku zase ne, jako by se na útok nemohl pořádně soutěžit, což taky nemůže. Rozhodně ne v hyrbullově blízkosti |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přívětivé setkání Jakmile jsi slečnu oslovila, přestala si pískat. Kšiltovku si dala pryč z obličeje a pak se postavila. „Ahoj, já jsem Kayla.“ řekla přívětivě a podala ti ruku, „Jasně, že se můžeš připojit, místa je tu dost.“ Ukázala na plochu stínu pod stromem a zeširoka se na tebe usmála. Pak si opět sedla na zem a očividně čekala, že si sedneš taky. „Takže, kam razíš? ... To je teda trochu blbá otázka, když jdeš tímhle směrem, teda pokud ses neztratila. Jdeš do Basketu že? Široko daleko tady žádná jiná vesnice ani městečko není, vím to, vyrůstala jsem tu.“ Lépe se uvelebila na své pozici a opět začala mluvit. „A co v Basketu? Příbuzní? Odznak? Nebo jenom tak projíždíš svět?“ Mezitím co mluvila, si z batohu, který měla u sebe, vytáhla pytlík bonbonů, otevřela ho a nabídla ti. „Chtěla jsem si je nechat na potom, ale když tu mám společnost, nemůžu je neotevřít.“ Mrkla na tebe a pořádně, doslova od ucha k uchu, se na tebe usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro podíval jsem se na chudáka Ozoma. ,,uklidni se. Zkus vypočítat nějakou dobrou chvíli a vyskočit na záda tvého oponenta." Usměji se, tohle není špatný plán a jsem na něj pyšný i já. ,,Až budeš na něm tak použij jedové žihadlo, to by ho mělo oslabit a dorazit." Podíval jsem se na Ozoma a jeho budoucí útok. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyřízený Poté, co slyšel Ozom tvůj hlas se nachvilku sklidnil a dostal se trochu dál z dosahu běsnícího pokémona. Už se ani nepokoušel splynout s okolím, vzhledem k tomu, že si ho Hyrbull ani nevšímal. Pouze a jen kolem sebe rozhazoval hlavou a dupal o sto šest. Mohl jsi vidět svého pokémona, jak se zhluboka nadechl, rozběhl se a v momentě, kdy měl jeho oponent skloněnou hlavu, vyskočil. Výška byla opravdu dobrá, i načasování, ale navzdory Ozomovy přesnosti se nevyhnul dalšímu, pořádnému nabrání na hyrbullovy rohy. I přes to ale dokázal ještě z velmi malé vzdálenosti zaútočit jedovým žihadlem přímo do hyrbullovy hlavy. Následně ale Ozom spadl v omráčený na zem. Nebyl ale jediný, koho tento souboj naprosto vyčerpal. Hyrbull po tom, co dostal od Ozoma do hlavy, přestal běsnit, naposledy dvakrát odfrknul a přes přední nohy též spadnl na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Pod stromem Očekávala jsem, že dívka bude trochu rozespalá a rovnou se zmohne maximálně jen na nějaké gesto. Tak to ale vůbec nebylo. "Jakoby věděla, že přijdu.." Sledovala jsem překvapeně, jak se osůbka v klidu ihned postavila a podala mi ruku. "Taky tě ráda poznávám. Jmenuju se Eithna. Díky, jsem fakt ráda za trochu stínu, protože vyrážet v takovém horku, to ti povím, to nechceš!" Zasměju se a posadím se do tureckého sedu ke stromu, o který jsem si opřela záda. Trochu mne zarazilo, jak výřečná Kayla byla, ale nevadilo mi to, taky umím dobře komunikovat, když mám náladu. "Jo, jdu tam. Původně jsem chtěla jít jiným směrem, ale.." Nedokončím větu a jakmile se Kayla lépe posadí, tak začne mluvit ona. "Dnes jsem ve Slunném městě dostala svého prvního pokémona a no... rozhodla jsem se nakonec jít tímto směrem na tamní stadion, protože ačkoliv by bylo lepší jít severně do hor, tak jsem si však uvědomila, že tam možná půjdou další, co také vyráželi a zároveň bych měla na tom stadionu s mým pokémonem nevýhodu a tak jsem si řekla, že půjdu zatím jižně." Vysvětlila jsem jí a následně jsem si nabídla bonbónu. "A co ty? Kam jdeš a co plánuješ?" Se zájmem jsem na ni upřela oči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Neznámá pod stromem "Ale, horko ještě jde. To zima je mnohem horší." Pronesla Kayla a chvilku se zamyslela. Během vaší konverzace ti nabízela jeden bonbon za druhým a sama je do sebe ládovala ještě rychleji. "Nekecej, prvního pokemona? To jsi určitě hrozně šťastná, já jsem taky byla." Usmála se. "Jo, v horách je to ... no, řekněmeže se mi tam nelíbí, je tam zima, všechno je tam bílý a .... Brr!" odřásla se, "Nevýhodu s pokemonem? V mrazivém stadionu mají psychické pokemony, ty maj převahu snad skoro nade všema." Konstatovala a přitom pokrčila ramena. "Mimochodem, jakého máš pokemona? ... Nebo ne, počkej neříkej mi to, můžeme dát zápas. ... Tedy, až si trochu odpočineš. Já jsem jako ty dneska ráno vyšla ze Slunného města. Ale jenom jsem jím procházela. Už mám šest odznaků a jdu si taky do Basketu pro sedmej." Chvilku se odmlčela a podívala se na tebe pohledem, jako by něco čekala. Nakonec to ale stejně nevydržela a sama navrhla: "Můžeme jít spolu, pokud by ti to nevadilo." Pak z ti vřele nabídla poslední bonbon, který v balení byl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dobrou chuť Sestra Joy ti pokynula na pozdrav a ty jsi vyšel ze střediska. Venku to bylo jak na jarmarku, co půl minuty do tebe někdo vrazil, nebo jsi naopak ty vrazil do někoho. Nebylo to příjemné. Z centra města ses dostal asi za čtvrt hodiny, pak už se situace zlepšila. Bylo zde méně lidí, díky čemu jsi nepřicházel s každým druhým do fyzického kontaktu. Šel jsi ještě dalších deset minut, než ses dostal do oblasti, kde by ona zmiňovaná restaurace měla být. A opravdu tam i byla. Přesně podle popisu sestry Joy, vnitřek byl malý a skromný, nic extra. Židle a stoly už toho určitě dost zažily a starý lustr vypadal, jako by měl každou chvíli zhasnout. Ale už od prvního pohledu tam vylo velmi čisto a člověk, i kdyby se snažil, by v místnosti zrnko prachu nenašel.
Kromě tebe, v místnosti byli ještě další dva hosté, oba celkem staří, seděli u pultu a povídali si s ženou, která je obsluhovala. Jakmile jsi vkročil do dveří, byla u tebe. "Dobrý den, posaďte se u nás," ukázala na volné stoly, "přišel jste se k nám nasnídat? Hned vám přinesu něco teplého k pití. Čaj, kafe, mléko, nebo kakao? A k jídlu máme míchaná vajíčka, jablkový štrúdl, nebo můžu ještě uvařit teplou polévku, což bude ale chvilku trvat." Chvilku se odmlčela a počkala, než odpovíš. "A pokud jste trenér pokemonů, můžu vám nabídnout i něco na zakousnutí pro vaše pokemony. Máme tu různé granule, které nám sem posílá sestra Joy z pokemonského střediska, a pak tedy můžu nabídnout obyčejné maso, nebo něco jiného, normálního." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Malý zápasník Rozhodl ses nechat lístek zaslouženému osudu a pokračovat dál v cestě. Překvapivě ses dostal pryč od tlačenice, která vládla u stadionu, poměrně rychle. Jakmile se tak stalo, dostal ses konečně na luční cestu, kde už byla alespoň trocha klidu. Ať jsi dělal co dělal, ať ses rozhlížel po pokemonech, jak jsi chtěl, žádný se ti do cesty nepřipletl. Ačkoliv jsi tu a tam mohl zaslechnout, nějaký zvuk, který určitě musel vydávat pokemon, nikdy jsi žádného neuviděl. I přes to, a možná právě pro to, ti cesta pod nohama ubíhala rychlostí blesku. Než ses nadál, byl čas svačiny, a za chvilku, čas oběda. Právě v pravé poledně, jsi na jedné z luk, která už nebyla téměř udržována, jelikož tráva na ní byla vysoká a zvadlá, uviděl malého kluka.
Mohlo mu být tak 9 let a i když jsi neslyšel, co přesně říká, podle jeho postoje a tónu hlasu, kterým "mluvil" bylo jasné, že zápasí. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Restaurace No nazdar.. Venku bylo vážně hodně lidí. Nechtěl jsem nic riskovat a tak jsem ihned raději vrátil Krimra zpět do pokébalu. Aspoň prozatím. Úplně stačilo že každou chvilku někdo vrazil do mně, což nebylo úplně příjemné. Nezbývalo mi ale nic jiného než se zkusit prodrat skrze davy a zmizet odtud. Celkem trvalo skoro půl hodinky než jsem našel tu restauraci o které sestra Joy mluvila. Prohlédl jsem si jí zvenku a pak jsem vešel dovnitř. Vypadá to tu docela dobře. Ano, některé vybavení je už možná trochu staré, ale jinak mně těší že tu není nijak narváno. A navíc to tu mají dokonale čisté, což je taky fajn. "Dobrý den". Pozdravil jsem hosty kteří tu už byly a také i pochopitelně ženu která ke mně přišla. Vděčně jsem kývl, sundal jsem si brašnu a chviličku jsem přemýšlel o tom co mi bylo k jídlu nabídnuto. "Kakao a ten štrúdl zní dobře. Pár kousků bych si dal". Řeknu a z kapsy vytáhnu pokébal. Vedle sebe vypustím Krimra a pokébal opět schovám do kapsy. "A tady pro mého přítele prosím misku těch granulí". Mile se na ženu usměji a pak se podívám na Krimra. Pohladím ho a společně čekáme až nám bude objednávka donesena. Pochopitelně pak té ženě poděkuji a rovnou se do toho pustíme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nečekaná návštěva "Titeeerl." Ozvalo se, když se před tebou objevil tvůj pokemon. Na tvou otázku zareagoval rychlým a splašeným kýváním hlavou a doslova ti z rukou vytrhl pytlík s jídlem. Sám si ho dost neohrabaně otevřel, sedl si vedle tebe a rychle se ládoval jídlem. Po chvilce, když už nemohl, si vyšlapal kolečko v trávě, lehl si na něj a spokojeně podřimoval. Ty jsi ještě jedl. Při vaší polední přestávce slunce pálilo a vůbec se mu nechtělo přestat. Ani vítr nezafoukal, což mělo za důsledek, že i přes to, že jste se s Titerlem ani nepohnuli, byli jste neuvěřitelně splavení. Polední pauza už byla téměř u konce, když jste zaslechli jakýsi zvuk. Za chvilku se začala pod Titerlem otřásat zem a pár vteřin na to se vedle vás objevil pokemon.
Vyhrabal se ze země a byl očividně dost zmatený. I když se vás dost zalekl, zpátky pod zem nezmizel, jenom se zabalil do klubíčka a odkutálel se o kus dál od vás, do hlubší trávy. Nemohl být moc daleko, protože tráva šustila, když se v ní někdo pohnul a teď šustění přestalo skoro hned jak začalo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kam na snídani Žena se na vás usmála, kývla hlavou a během chvilky už jste měli před sebou to, cos objednal. "To je Krimr že?" ozval se jeden z mužů sedících u pultu, "Můj syn taky jednoho měl. Jsou to vážně milí stvořeníčka. Žel bohu ten synův se někam zatoulal. ... Ale co, nebudu vás zdržovat od jídla, už půjdu. Myrs, bylo to velmi dobré, jako vždycky. Tady. Zítra mě t budeš mít zas." Muž předal ženě peníze, pozdravil vás a odešel. "Chudák, jeho syn odešel před lety do světa a už se nevrátil, ani nezavolal. Vsadila bych krk, že bude na tom zatraceným zápase travních pokemonů, ale tady se ani nezastaví! Holomek jeden!" Řekla žena uklízejíc si peníze do peněženky. "No tovíže tam bude!" přitakal muž, "Travní pokemoni, to je jeho život. Kdyby to byl můj syn, dojel bych si pro něj a pěkně bych si to s ním vyřídil. Ta mládež dneska nezná mezí. Kdyby měl alespoň dostatek slušnosti se otci omluvit, za to co udělal. Ale von ne! Čert aby ho vzal!" |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Zápas? Nacpala jsem si do pusy bonbón a zamyslela jsem se. "Alespoň bych se nemusela bát Sheepieho vypusti ven, vždyť tady by byl jak nanuk. No, nevím jestli by to tak opravdu bylo, ale dobře by mu asi bylo spíš v tom chladu!" Konstatovala jsem sama sobě a brala si další bonbóny, které mi Kayla dávala. "Ano, roky sleduju v TV hordu programů a chodím s mamkou ven. Vždycky jsem se chtěla stát trenérkou a koordinátorkou! A rozkopat všechny kluky!" Odmlčela jsem se. "Ale ostatní holky samozřejmě taky!" Zasmála jsem se. "To mi ale vezme ještě hodně času. Ten já naštěstí mám." Přiznala jsem v hlavě a dále jsem poslouchala Kaylu. Zapátrala jsem v paměti, ale mrazivý stadion je jediný, u kterého vlastně vím typ. Ať už jsem zkoumala v telce cokoliv, tak mne nikdy nenapadlo zjišťovat tohle. "'Šak to se dožene!" Trochu překvapeně jsem se podívala. "Ne, že bych se jí bála! To ne! Ale už cestuje dlouho a já mám základního pokémona, s kterým jsem nikdy nezápasila! Já vlastně nikdy nezápasila!" Dala jsem si do pusy bonbón. "Erm.. možná tě to překvapí, ale ještě jsem nezápasila." Řekla jsem s trochou sarkasmu. "Ale pokud máš opravdu zájem, tak to ráda zkusím." Holka je zdá se plná překvapení. "Asi bych ze začátku raději cestovala sama a když už s někým, tak s vrstevníkem, který je na tom podobně. Kayla mi však přijde fajn a je jasné, že bych s ní nemohla zůstat navěky, protože už je napřed. " Koukla jsem na ni pozorně. "Tak dobře. Ráda s tebou půjdu." Zarazila jsem se. "Kdyby ti to nevadilo, mohla by jsi mi říci, jak je to na ostatních stadionech? S typy a trenéry?" Podrbala jsem se nevinně ve vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zápas! "Poražení všech kluků i holek, dost originální cíl." Poznamenala Kayla ironicky a zasmála se na tebe. Bylo vidět, že je hodně šťastná, že má společnost a tím šťastnější byla, když jsi s jejím návrhem jít společně souhlasila. "Jee, tak to je fakt bezva. Cestování o samotě je hrozná nuda. Teda aspoň pro mě. Navíc, třeba trénování ve dvou je mnohem snazší a zábavnější. " Dívka vyskočila. "Všechno je jednou poprvé," povzbudila tě po tvé sarkastické poznámce, "a neboj, budu tě šetřit." Zasmála se a podala ti ruku, aby ti pomohla se zvednout. "A jasně že se s tebou podělím o to, co vím. Není toho moc, ale snad ti to i tak bude k užitku. ... Teda, pokud vyhraješ." Zažertovala. "Použiju pokemona, kterého jsem tady chytla před dvěma dny, taky jsem s ním ještě nezápasila, tak budeme mít skoro stejné podmínky." Opět se usmála od ucha k uchu a z pásku, který měla omotaný kolem nohy odepnula jeden pokeball. "Táákže, Jumpie, do toho!" Z pokeballu vylétl červený paprsek a před tebou se objevil malý pokemon.
|
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Snídaně "Děkuji. Vypadá to dobře". Řeknu mile ženě když nám jídlo přinese a kouknu na Krimra. Podrbu ho a pak si všimnu muže který na mně mluví. Na dotaz jen přikývnu a pak poslouchám. Nedokážu si představit že by mi Krimr jen tak zmizel. "Ty se mi nikam nezatouláš, že ne?" Podívám se na něj a pousměji se. Pak samozřejmě také poslouchám co říká žena i ten muž. Myslím že ten pán co odešel bude docela smutný když tu teď viděl s Krimrem mně. Chvíli se na ty dva dívám a pak se pustíme s Krimrem do jídla. Jakmile štrúdl sním, tak to zapiji tím kakaem které je mimochodem výborné a dojdu k pultu. "Je mi líto jak se syn toho muže chová. Já jsem tady nový, ale na tu soutěž mířím také. Pokud by jste mi toho chlapce byly schopni popsat nebo říct jeho jméno, mohl bych se po něm podívat a zkusit si s ním promluvit." Zaplatím a čekám co na to ti dva řeknou. Pokud se něco dozvím, tak bych se už asi rozloučil a zamířil na východ směrem k Širému městu. Krimer mně bude samozřejmě následovat a půjde vedle mně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Překvápko Žena si od tebe vzala nádobí, které jsi jí přinesl a zdvořile ti poděkovala. "To by pro Jena byl hroznej šok, kdyby se znovu se synem potkali." Poznamenal muž, ale žena mu odporovala. "To říkáš proto, že děti nemáš! Každý rodič chce vidět svoje dítě, i přes to co se stalo by ho tu určitě Jen chtěl. Milý hochu, pokud ho sem přivedeš, budeme ti hrozně vděční. Ani si nedokážeš představit jak." Pak se na tebe usmála a pokračovala s popisem. "Jmenuje se Tred. No, jak vypadá? Hnědé vlasy, velké modré oči. Co vím, když odcházel měl na sobě jasně žlutou, svítivou bundu, ale to už je před pěti lety. Teď by mu mělo být osmnáct?" Tázavě se podívala na muže, který přitakal. "Jo a ještě si vzpomínám, že si sebou bral takový zvláštní, červený batoh. Víc toho ale dohromady už nedám. ... Ó chlapče, jestli ho přesvědčíš, aby se sem vrátil, do smrti ti to nezapomenu." Žena si od tebe za výtečné jídlo vezme pár symbolických korun, popřeje ti hodně štěstí a rozloučí se s tebou. Pak se už konečně můžeš vydat na cestu.
A už se znova ocitáš na cestě, tentokrát se svým Krimrem po boku. Ten se ti zezačátku tiskne k noze, čímž ti dává dost najevo, že se od tebe nechce ztratit. Pak ale, když vyjdete z města a vstoupíte do lesa, začke kolem tebe energeticky kroužit, plést se ti pod nohy a svým štěkavým hlasem neustále dokola opakovat: "Krimr ... krimr ..." V lese to žije, už od samého začátku máš pocit, že se kolem tebe hemží pokemoni, jak mouchy u zkaženého manga. Žádného z nich ale nevidíš. Až teprve, když se začne blížit čas oběda a když už z dálky uvidíš lávku, po které máš přejít řeku, ti do cesty ze stromu spadne pokemon.
Jako by spadl schválně. Hned se vzpamatuje a podle jeho postoje můžeš usoudit, že ti syčivým hlasem vyhrožuje. "Shaaay .. Shayan ... Shaaaay" |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Malý zápasník: Konečně jsem se dostal z toho davu a při cestě na konec města jsem zahodil lístek do popelnice a nechal ho tam. Stejně by mi byl k ničemu. Při hledání pokémonu jsem šel pomalejším krokem směrrem k Zmzlému městečku. Tedy v prvé řadě si to mířím k mostu přes řeku, který mám v úmyslu přejít abych se dostal do města. "Hmmm tak bych to vzal asi tudy." Prohodím když u oběda studuju mapu a zvažuju kudma asi k městečku přijít. Nejspíš si ho jakoby ze spoda obejdu menší obklikou abych narazil na více pokémonu. Nastal čas oběda a tak jsem vyvolal Firemampa, kterému jsem se pokusil udělat pokéjídlo. Nakonec si Firemamp vlezl zpátky do pokébalu a já se vydal na cesu směrem k mostu. Zahlédl jsem mladého trenéra, který začal svou cestu celkem brzkém věku ale zaechl jsem, že třetina trenéru to vzdá ještě před třetím odznakem. Proto jsem zvědav zda ho zahlédnu později. Urazím ještě pár kroku a trochu sejdu z vyšlapané cestičky a menší obklikou směrem k mostu zvýším svou pozornost a dívám se po okolí zda někde nebude nějáký divoký pokémon. Sleduju opavdu bedlivě, travní, zemní nebo větrný by se tu někde měl objevit. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro K9nečně bylo dobojováno. Vyndal jsem dva pokévaly, nejprve jsem odvolal Ozoma a potom jsem hodil pokébal na svého budoucího společníka. Už jsem myslel, že se balónek nepřestane kynklat a svítit, ale nakonec zhasl a ja věděl, že jsem ho konečně chytil. vzal jsem pokébal do ruky, zmenšil ho a dal za opasek, poté jsem vytáhl pokedex a podíval jsem se, kde je nejbližší středisko, které ale vede mým směrem, pak už jsem se jen dal znovu do kroku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hromada coffettů Chlapci ses zdárně vyhul, ani si nevšimnul, že ta s ním je někdo další a dál pokračoval v tom co dělal stejně jako ty. To, že jsi sešel z cesty bylo očividně moudré, jelikož hned po pár minutách jsi uviděl pokemona.
Vlastně ne jenom jednoho, celé hejno. Jeden se tiskl na druhého a druhý na třetího. Vzájemně se přelézali, podlézali, zalézali, strkali do sebe a objímali se ocasy. Když jsi přišel o trošku blíž, mohl jsi zaslechnout, jak spolu potichu rozprávějí: "Caffeeette .. caff ... cafét!" "Caff ... caff ... cafeeete! "Caffeete?" "Caff caff!" ... ... ... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Nový pokémon? Od ženy jsem si vyslechl popis i jméno toho chlapce a vše jsem si snažil co možná nejlépe zapamatovat. Ještě než jsem prošel skrz dveře, tak jsem se na ty dva podíval. "Udělám co budu moci abych Treda přivedl nebo ho aspoň přesvědčil aby se s otcem smířil. Snad budu mít štěstí. Sbohem". Mávl jsem na rozloučenou a pak už jsme s Krimrem společně vyrazily. To jak se ke mně tiskl bylo velmi milé. Jsem vážně rád že mám takového pokémona. Mile jsem ho pohladil a šly jsme dál. Netrvalo dlouho a dostaly jsme se na začátek lesa. Tady začal Krimr trochu blbnout. No a proč ne, jen ať se vyběhá když je ještě venku z pokébalu. Šly jsme pomalu dál a i mně bylo jasné že kolem bude spousta pokémonů. Jenže všichni skrytí. Nevadí, snad nějakého potkáme později. S úsměvem na tváři jsme společně s Krimrem pokračovaly dál. Uplynulo několik hodin a já jsem spatřil lávku po které bych se měl dostat dál. Zčistajasna se ale přede mnou objevil nějaký pokémon. Zdá se že bude docela agresivní. Sotva jsem vytáhl pokédex, tak se mi to potvrdilo. Takže Shayan... Vypadá zajímavě. Zřejmě by s ním na výcvik bylo dost práce, ale já věřím že každý pokémon může ukázat co v něm je když se o něj trenér dobře postará. "Krimre, vypadá to že tu máme náš první souboj. Co říkáš?" Mrknu na svého pokémona. "Tak dobře. Použij listovou břitvu!" |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro .. zápas u stromu! "Ale...!" Nestihla jsem si postěžovat, protože konverzace šla dál a Kayla byla evidentně dost nadšená, že by se mnou mohla cestovat. Je vidět, že není ten typ, co by si sám se sebou vystačil. Já bych to zvládla, nepotřebuju okolo sebe lidi, ale na druhou stranu mi to ani nevadí, když mne někdo doprovází. "Holka má evidentně jasno. Navíc s trénováním má pravdu, s někým je to o dost lehčí.." Znovu si ji změřím pohledem. "Navíc... její zkušenosti mi mohou pomoci.. A taky je fajn.. " Pomyslela jsem si a následně jsem přijala Kaylinu ruku. Stoupla jsem si a pousmála jsem se. "Že bych měla něco.. jako.. kamarádku? Tak, či tak, teď ji musím porazit!" V hlavě jsem si ještě vybavila útoky, které by měl můj pokémon umět. Odepnula jsem zips ledvinky a vyndala jsem pokéball. Jumpie by měl být velmi rychlý, myslím, že jsem ho už i někde viděla, když jsem byla zase s mamkou. "Sheepie, pojď ven!" Jakmile se Sheepie objevil, trochu jsem si přiklekla a udělala gesto jako bych si sundávala klobouk na pozdrav. "Tak dobře, tohle je Kayla a její Jumpie. Dáme si s nimi zápas. Bude to náš první, takže se nemusíš bát, že prohraješ, ano? Dáme do toho, co půjde!" Stopla jsem si znovu. "Můžeme začít." Nadechla jsem se. "Sheepie, nejdříve zkus nárazový útok!" Zavolala jsem, když jsem usoudila, že i Kayla je připravená. Je mi krapet jasné, že se Jumpie vyhne, ale pokud se tak stane, tak okamžitě pokračuji. "A ledový vítr okolo něj!" //Pozn.: Nevím, jak přesně to se zápasy chceš, co příspěvek to jeden útok + házení na úspěšnost. Opravdu nevím, takže pokud budeš mít výhrady, tak to klidně předělám.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jumpie vs sheepie Zápas začal. Sheepie se rozběhl proti jumpiovi. "Jumpie uhni a rychlý útok!" Poručila Kayla a pokemon tak i udělal. Tvůj Sheepie tě sice poslechl a ledový vítr použil, ale díky jumpiově rychlosti pořádně nevěděl, kam má útočit. Jednou byl Jumpie tam, podruhé někde úplně jinde, zkrátka se ho tvému pokemonovi nepodařilo zasáhnout. "Jumpie použij rychlý kop!" Jumpie byl v mžiku u Sheepiho a ten dostal do hlavy. Jednou, dvakrá, třikrát .... Kdyby to bylo jednou, zajisté by to shiepimu díky malé váze jeho protivníka téměř neublížilo, ale když mu opakovaně jumpie kopal do hlavy začalo to sheepieho oslabovat. "Jen tak dál Jupmie! Vedeš si dobře" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shayan vs krimer Krimerův první souboj pod tvým vedením. Hned jak jsi ho povolal do boje, přestal poskakovat a s vrčením se postavil před tebe. "Krimr!" Pronesl odhodlaně a zahájil zápas požadovanou listovou břitvou. Shayan v tom zahájil svůj útok jedové žikadlo. Otevřel tlamu, ze které najednou vylítli fialové jehličky a ty všechny ostré lístky, které vyslal tvůj pokemon, zničily. "Shayan!" Pronesl a opět použil jedové žihadlo, které Krimra zasáhlo v plné parádě. Ten bolestivě zasténal. Mezitím jsi mohl spatřit Shayana, jak se rychle plazí až k vám. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Da fajt Sledovala jsem průbeh zápasu a stalo se přesně to, co čeho jsem se obávala. "Jumpie je moc rychlý, potřebuji ho zpomalit!" Jumpie lehce všemu uhnul a nakonec ještě dal Sheepiemu menší nakládačku. Zaskřípala jsem nervózně zuby. "Sheepie, to je v pohodě, je rychlejší! Zkus rampouchy, může se to povést!" Zamyslela jsem se. "Problém tohoto útoku je, že nevíš, kde se objeví.." A proto jse pokračovala. "Použíj je ještě párkrát a pokus se ho trefit!" Doufala jsem, že to vyjde. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Zápas s Coffettem: Tím že jsem sešel z cesty abych prodloužil cestu a zvýšil tak svou možnost chycení prvního pokémona, se zjevně vyplatilo. Po chvilce narazím ale na hejno Coffettu, kteří se přes sebe tlačily a přelézali jeden přes druhého. "Hééé? Co jste zač? A co tak hromadě?" Zeptám se spíš pro sebe a ze zadní kapsy vytáhnu pokédex, který na ně zaměřím abych si o nic zjistil i něco víc. Poslechnu si dextra a informace co mi o nich dá a pohlédnu na hejno Coffettu jak se mačkají jako sardinky. "Asi vás rozdělím a vyzvu jednoho z vás." Prohodím s klidem a mírně se postavím s jednou nomírně ve předu a s druhou nohou zase v zadu. Spodní lem trika palcem levé ruku povytáhnu výš a dvěma prsty vytáhnu zatím jediný pokébal který tam je umístěný. Druhou rukou zajedu do kapsy na tříčtvrťácích v oblasti kolenou a vytáhnu z ní jeden z prázdných pokébalu. To už se předemnou objeví Firemamp, kterého vyvolám z pokébalu. "Tak jo Firemampe pokus se je rozehnat od sebe plamenometem ale zároveň miř na jednoho z nich." Zavelím Firemampovi a jsem zvědav na jeho útoky i na to jak si povede vesvém prvním zápase. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jako na koni Jakmile uslyší Sheepie tvůj hlas, jakoby se trochu zklidnil. Přestane tolik jančit, pořádně se nadechne, vzepře se na zadní a mohutně dupne do země, ze které začnou vylézat poměrně malé (asi dvaceti centimetrové ostré kusy ledu. Jumpiho to sice nezasáhne, ale přestane útočit. „Jumpie, vyskoč mu na záda!“ Zareagovala pohotově Kayla a Jumpie tak udělal. Poté obmotal svůj dlouhý ocas Sheepimu kolem krku, aby se na něm byl schopný udržet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Umím se bránit! „Fireemp“ Ozvalo se, když se tvůj pokemon objevil před tebou. Odhodlaně si došel blíž k coffettům a použil plamenomet. Skoro ses musel až udivit, jak silný byl. Sežehl celé hejno pokémonů. Když jeho plamenomet ustal, mohl jsi coffetty uvidět celé oželhlé a jejich hnědo černá strst celá zčernala. Ačkoliv byli všichni dost zasažení a oslabení, neutekli. Poustupně se jeden po druhém postavily do řady a do další a další. Pak jeden z nich z hejna vystoupil, a hlasem velmi hlasitým zavelel: „Caffette!“ Najednou se všichni caffeti rozběhli na firempa a ať ten dělal co dělal, nemohl se tolika ocasovým útokům ubránit. Když caffetti firempa nechali, byl už v bezvědomí. Pak se podívali i na tebe. Následně společně spustili: „Coff – coff – coff – coff …“ Rychle napochodovali až k tobě a stejně jako firempa tě celého zvalchovali. Následně jsi mohl vidět, jak se všichni vracejí na místo, kde byli před tím a pokračují ve své činnosti, kterou před tím dělali. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Co mám dělat Náš další pokus o vypořádání se s Jumpieho rychlostí byl bohužel opět neúspěšný. Trochu se mi roztřásly ruce, ale stačil moment a už jsem je zase zatnula v pěsti. Znovu jsem si zaskřípala zubama a překvapivě jsem sledovala počínaní našich protivníků. "Sheepie! Zkus se převalit na záda, rychle!" Pokud se povedlo  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vítěz a poražený „Pusť se!“ Zavolala Kayla, jakmile uslyšela, co máš v úmyslu. Jumpie už se ale pustit nestačíl. Sheepie ho převálcoval a malinký jumpie proti tomu nemohl nic dělat. Ještě se ale dokázal zvednout na nohy. „Jumpie z dosahu.“ Pokemon začal utíkat. Už ale nebyl tak rychlý, jako na začátku, proto ho ledový vítr vyvolaný tvým sheepim zasáhl. Jumpie se odkutálel. Sice ještě byl schopný se hýbat a proto se už tvůj pokemon připravoval na onen nárazový útok, ale pak jsi mohla slyšet Kaylu, jak zápas ukončuje. „To stačí!“ Řekla a rozběhla se ke svému pokemonovi. Vzala ho do rukou, pohladila po hlavičce. „Nevadí, nevadí jumpie. S tím jsi nemohl nic udělat. Zamakáme a příště na ně budeme mít. Ok?“ Usmála se na pomačkaného drobečka a vrátila ho zpět do pokeballu. „Pořádně si odpočiň.“ Kayla pak přišla k topě a podala ti ruku. „To s tím předočením bylo bezva. Jumpie se je hodně slabounký, jediná jeho síla je v jeho rychlosti. Výborně jsi toho využila. Když ho tvůj sheepie zalehl, byl zápas už podepsaný. Děkuju ti za zápas." Usmála se na tebe " Tak co, chceš ještě chvilku zůstat, nebo můžeme vyrazit na cestu." |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Zápas u konce Když jsme konečně chytili příležitost za pačesy, byla jsem nadšená. Ne, že by se mi líbilo, jak Sheepie ubližuje Jumpiemu. To ani náhodou. Ale byla jsem šťastná, že se nám něco povedlo. "Chápu.." Bylo mi jasné, že Kayla nechce svého pokémona dál trápit a proto jsem to pochopila. Byl to smíšený pocit štěstí a lítosti. Přišla jsem tedy k Sheepiemu. "Tohle se nám povedlo a měli jsme určitě i velké štěstí. " Pohladila jsem ho a následně jsem se zase uklonila a naznačila sundávání klobouku. Poté jsem Sheepieho povolala zpět. "Děkuju, myslím, že kdyby se to nestalo, tak bychom vás neporazili.." Podrbala jsem se nervózně ve vlasech. "Myslím si, že během zápasu jsem venitlovala dost, raději bych zase vyrazila.." Řekla jsem jí a nasadila jsem si batoh. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro Neubráním se úsměvu, když se Titerl hladově vrhne na pytlík. "Brzdi, chlape. Nemůžeš to všechno sníst hned. Ještě nám musí zůstat na cestu." Nijak ale proti němu nezakročím a nechám ho, ať se pořádně nají. Kdo ví, kdy po něm budu muset chtít, aby bojoval. V tichosti dojím jídlo a musím se hodně přemáhat, abych se nenatáhl vedle svého pokémona do trávy. Slunce si asi řeklo, že mi ze začátku cesty udělá ještě větší katastrofu, než byla doteď, protože takové vedro snad letos ještě nebylo. No, možná bylo. Jenže při těch minulých vedrech jsem byl doma s větrákem za zády a zmrzlinou v ruce. Jednou rukou si utřu orosené čelo a druhou vylovím z batohu flašku s vodou. Napiju se... a voda mi dost nešikovně zaskočí v krku, jak jsem se lekl. "Co to...?" tázavě se podívám na Titerla, který pomalu otevřel oči. A u divných zvuků to nezůstane. "Sanmadillo..." hlesnu a čekám, že pokémon hned zase zaleze pod zem. Ale ono ne. "Titerle?" šeptnu k modrému drobečkovi, "Myslíš, že bychom...?" Pár vteřin se jen tak dívám na trávu, ve které pokémon zmizel. Nečekal jsem, že budu mít příležitost chytnout si druhého člena týmu tak brzy. Nějak z toho nemám dobrý pocit. "Sakra..." zakleju a dřív, než si to stačím rozmyslet, ukážu na trs zeleně. "Titerle, Vodní dělo!" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro SOUBOJ Krimr vypadá odhodlaně, což se mi líbí. Aby taky nebyl, určitě bude chtít ukázat co v něm je. Napjatě jsem stál a sledoval jak si můj pokémon povede. Listová břitva vypadala dobře. Čekal jsem že Shayan dostane pořádnou ránu, ale zbavil se jí vlastním útokem. Docela mně překvapilo že pak na nic nečekal a začal útočit znovu. Krimr se vůbec nestačil bránit a pěkně ošklivě to schytal. "Krimre!" Vykřikl jsem v obavách a rychle jsem ke svému pokémonovi přiběhl. "Sakra... Jak ti je? Myslíš že se cítíš na to aby jsi pokračoval dál?" Nečekám samozřejmě že mi Krimr odpoví, ale dle reakce bych mohl vyvodit jak na tom je. Bude-li chtít pokračovat dál, tak o krok ustoupím a nechám jej. Teď by měl začít zastrašením a pak znovu použít listovou břitvu. Nechci ale nic riskovat, raději bych když tak nechal Shayana být kdybych viděl že na něj Krimr v momentální situaci nemá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro První souboj Jakmile se neznámý pokemon objeví nad zemí, titerl opět rychle vyskočí. Jako by před chvílí vůbec nespal. Je plný energie, která z něho přímo srší. Zatne ruce v pěst a předstírá, jako by boxoval. Jakmile sanmadillo zmizí z dohledu, podívá se titerl na tebe toužebným pohledem. Když zavelíš k útoku, tvůj pokemon nabuzeně vyskočí a hned jak dopadne použije vodní dělo. Ty můžeš vidět, jak sanmadillo vyletí z vysoké trávy, rozmotá se z klubíčka a dopadne na zem. Na zemi se opět pokemon smotá, začne se točit a rozjede se proti titerlovi. V plné síle do něj narazí. Titerl vyjekne: "Titeeer." I přes mohutný náraz je ale tvůj pokemon schopný pokračovat dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zaváhíní Tvé chvilkové zaváhání tě, ale tedy hlavně krimra, přišlo poměrně draho. Mezitím co ses rozmýšlel, jestli dál zápasit, nebo svého pokemona odvolat, shayan se doplazil až k němu. Pořádně ho svým mohutným tělem sevřel. Chudák krimer se nemohl nijak bránit, při takovém tlaku, který na něj působil nemohl vůbec útočit. Shayan ho pustil potom, co upadl do bezvědomí. Následně se obrovský hadí pokemon hrdě odplazil z dohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Prohra To co se dělo dál pro mně byl šok. Vůbec jsem nečekal že by se mohlo stát něco takového. Krimrovi jsem říkal že má útočit, ale bohužel to z nějakého neznámého důvodu neudělal. A to bylo velmi špatné, protože Shayan na nic nečekal a rovnou se do něj pustil. Bylo pro mně vážně těžké se dívat na to jak mu ten had ubližuje. Jakmile se odplazil, tak sem ke Krimrovi ihned přiběhl. "Sakra.. Moc mně to mrzí Krimre, je to moje chyba. Neměly jsme se do toho souboje pouštět". Zamračím se a hned odvolám svého pokémona zpět do pokébalu. Chvíli jen tak stojím, dívám se na pokébal ve své ruce a druhou svírám v pěst. Jak se to mohlo stát? Jak je možné že jsem prohrál svůj první zápas tady.. To jsem vážně tak špatný trenér? Ještě chvilku jsem přemýšlel a pak jsem se rozhodl že musím jít dál. Krimr bude potřebovat pomoc, nemůžu ho nechat jen tak. Takže se ujistím že jdu správným směrem a vyběhnu co nejrychleji do městěčka (či vesnice, nvm co to je) na východě. Doufám že tam bude někdo kdo mému pokémonovi pomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Náročná cesta Podle mapy se nejbližší pokemonové středisko ve směru tvé cesty nachází v nejbližším městě a to v Mountu. Ačkoliv zrychlíš krok, stejně se k němu dříve jak zítra nemůžeš dostat. Rychlá chůze, díky ní kolem sebe nezpozoruješ žádné pokemony, tě dost zmůže, zvlášť když tvá cesta vedla jenom do kopce. Zanedlouho z tebe začnou ztékat kapky potu, které se během chvilky promění v čúrky. Jsi naprosto vyčerpaný. Do slunce západu zbývá ještě něco přes tři hodiny a ty už meleš z posledního. Krom toho ses ani v poledne neobčerstvil, proto ti v břiše kručí, že by si někdo mohl zvuky, které vycházejí z tvého žaludku splést s bouřkou. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Šel jsem dlouho a nechtěl jsem se moc zastavovat, ale potom, co mi začalo kručet v břiše, byl jsem vyčerpaný a už mne boleli nohy mi nezbylo nic jiného. sešel jsem malinko z cesty a sedl jsem si do trávy, bylo to krásné místečko přímo pro odpočinek. ,,Tak pojďte ven kamarádi." Vyvolal jsem oba pokémony a z batohu jsem vyndal trochu pokémoního krmiva. Oba byli vyčerpaní a tak se potřebovali posilnit. ,,Chvilku si odpočineme. klidně se natáhněte." Pronesu a sám se položím do trávy. ,,Musíme vás dostat do střediska, aby se na vás podívali." Pronesu tiše a přitom koukám do nebe. Za chvilku se mi začnou pomalu zavírat oči a po nějaké době se hodím do polospánku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Závojový odzak aneb Noira a duchové Než jsi svého pokemona vrátila do pokeballu, též se ti uklonil, naprosto stejně elegantně jako když jsi ho vyvolala. "Oukej. Vyrazíme tedy." Usmála se Kayla, sehnula se ke svému batohu, který měla opřený o strom, a hodila si ho přes rameno. "Táákže, podle mých výpočtů bychom měli do Basketu dorazit pozítří navečer." prohodila, "Trenérce místního stadionu se říká Noira. Ze všech podivných trenérů, a že jich ale je, normálního bys mezi nima nenašla, možná jenom v Orbu, ale tam jsem ještě nebyla ... Každopádně, ze všech podivných trenérů stadionů je ona prej ta nejpodivnější. Jednou jsem se s ní setkala a to ti povim, je jako ze starých mafiánských filmů. ... Až ji uvidíš, pochopíš." pauza "Používá pokemonové duchy a podle všeho zápasy probíhají dva na dva." Podávala ti Kayla slibované informace. Pak se chvilku zadrhla, jakoby si už teď rozmýšlela, jak vlastně onu Noiru porazit. "No, bude to těžký," opět chvilka ticha " Jo!" vykřikla najednou, "A prý je v Basketu zvykem, že každý, kdo chce Noiru vyzvat, by jí měl přinést dárek. Prý čokoláda, nebo doutníky jsou nejlepší." Pak se na tebe upřímně podívala a pravila: "No jo, ale kde máme ty doutníky sehnat viď." Zasmála se a následně ti dala dostatek prostoru na to, abys mohla zareagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rychlostí blesku Rozběhl ses na cestu. Zpočátku rychlé tempo, později jsi už ale musel zpomalovat, rapidně zpomalovat. Přeci jenom to do vesničky bylo ještě daleko. Zatímco chůzí, by ses k vesničce dostal až chvilku před setměním, teď ses tam objevil a dobrou hodinku a půl dřív. Nicméně, když jsi konečně dorazil, byl jsi naprosto vyřízený. Lilo z tebe jako z konve a byl jsi celý mokrý od svého potu. Vesnička byla poměrně velká, na to, že to byla vesnička. Nebyli tu žádné vymoženosti jako asfaltové silnice, nebo dlažba na chodníku. Domky byly celé z tmavého dřeva, hlavní cesta, po které jsi přišel, respektive přiběhl, byla sypaná pískem, zatímco všechny ostatní byli pouze vyšlapané v trávě. Ale bylo tu velmi hezky, žádný nepořádek nebo něco podobného, krásný vzduch a co se lidí týče, nebylo jich tu moc, ale zasene ne tak málo, aby nebylo s kým si povídat. Ještě než ses dostal až k chatkám, zastavila tě jedna slečna, která šla po cestě naproti tobě.
"Kam tak spěcháš?" Promluvila na tebe jemným, vysokým hlasem, který, ačkoliv dívce bylo už dozajista nejéně 16, zněl, jako by jeho tvůrcem bylo malé dítě. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro U vesničky Na nic jsem nečekal a běžel jsem. Běžel jsem tak rychle, jak mi nohy dovolily. Nesoustředil jsem se na nic jiného než na cestu. Ač jsem se snažil, nemohl jsem tak rychle běžet pořád. Začínal jsem na sobě pomalu cítit únavu, ale i přes to jsem se snažil nezastavit. A má dřina se vyplatila. Sice mi to přišlo jako věčnost, ale nakonec jsem k vesničce dorazil. Zůstal jsem stát na místě, rozepl jsem si mikinu, opřel si ruce o kolena a chvíli se jen tak vydýchával. Jakmile jsem přestal mít pocit že by mi mělo srdce vyskočit z hrudi, tak jsem se začal rozhlížet. Domky ze dřeva, cesty v trávě, krásně čistý a svěží vzduch. Tady by se mi hodně líbilo. Rád bych si to prohlédl pozorněji, ale momentálně bohužel nemám čas. Už jsem se chystal jít dál, když v tom se u mně objevila nějaká dívka. "Ahoj.. Promiň, nemám teď moc času. Zápasil jsem se svým pokémonem a vůbec to nedopadlo dobře... Nevíš zda je tady někdo kdo by mu dokázal pomoc?" Zeptám se ustaraně, doufaje že o někom vědět bude. Vážně bych si neodpustil kdyby se Krimrovi stalo něco vážného. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Polospánek? Do vysoké trávy jsi zahučel jako nic. Když sis sedl, byla z tebe vidět těměř jenom hlava. Ale po tom, co jsi vyvolal své pokemony a ti (teda především hyrbull) pošlapali trávu kolem tebe, byl to opravdu pěkný plácek na odpočinek. Zatímco hyrbull od tebe odešel asi deset metrů a tam sebou pleskl do trávy, ozom pomalinku a očividně dost vyřízeně došel až k tobě, opřel se ti o nohu a splynul s okolím, oba dva pokemoni snědli všechno, co jsi jim dopřál a spolu s tebou začali pomalu usínat. Ačkoliv jsi to nečekal, prospal jsi více času, než jsi původně plánoval. Tvůj zamýšlený polospánek se pomalu ale jistě měnil v tvrdé a hluboké spaní. Probudil ses až za tmy. Když jsi otevřel své oči, mohli být asi tři hodiny po západu slunce. Oba tvoji pokemoni vedle tebe ještě nejspíš podřimovali. Hyrbull nahlas odfoukával a ozoma jsi stále cítil u své nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ajéje "Ježiši." Hlesla dívka svým dětským hlasem. "Pojď se mnou!" Nadhodila, odočila se směrem do vesnice a rozběhla se. Zakličkovali jste po vyšlapaných cestičkách mezi chatkami až se dívka před jednou zastavila. "Počkej tady prosím." Řekla, vyskočila přes tři schůdky, které do chatky vedly, vešla do chatky a dveře nechala otevřené. "Paní Tally?" oslovila dívka starší ženu, kterou jsi matně mohl spatřit přes otevřené dveře, "Prosím, kde tu máte zdravotníka?" "Co? Stalo se ti něco?" zeptala se žena. "Ne," odpověděla spěšně dívka, "pokemonového zdravotníka." "Ach tak, myslím, že dneska odjel pro sestru Joy, aby tu na to pozítří byla, vrátí se až zítra." "Až zítra?" vyplašila se dívka, jako by šlo o jejího pokemona a nachvilku zmizela do vedlejší místnosti, takže jsi ji přes dveře nemohl vidět. Za moment z místnosti vyběhla a v mžiku byla u tebe. "Tak zdravotník prý dnes odjel, ale mám tu sebou všelék." ukázala ti malou flaštičku a rozstřikovčem a vybídla tě, abys vyvolal svého pokemona, "Snad mu to pomůže." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Otevřel jsem oči, a pomalu, abych neprobudil své přátele jsem se posadil. Byla už tma, ani jsem netušil, že jsem spal tak dlouho a moc dobře jsem věděl, že jsem se dostal do vydatného skluzu, který jsem nechtěl nabrat. ,,Vstávejte." Pronesu tišeji a počkám až se moji kamarádi probudí. Vypadali odpočatě a mnohem lépe, než jsme šli spát, ale i tak potřebují určitě ošetřit. ,,Půjdeme chvilku večer, co vy na to?" Usměji se a rozhodnu se je prozatím nevracet do pokébalů. ,,Doufám, že půjdete se mnou." Vyškrábal jsem se na nohy, vzal batoh a vydal jsem se po boku svých pokémonů po cestě pomalu dál. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Konečně pomoc Přikývl jsem, na nic jsem nečekal a rozeběhl jsem se za tou dívkou. Zdá se že se tu vyzná. Zastavil jsem před jednou chatkou a ještě než vstoupila dovnitř, tak jsem kývl a netrpělivě čekal dál. Přes dveře jsem letmo zahlédl nějakou ženu se kterou se ta dívka bavila. Ptala se po někom kdo by Krimrovi mohl pomoci, ale bohužel je ta osoba prý pryč. Zamračil jsem se a přemýšlel co dál. Pokud se nenajde pomoc tady, tak budu muset jít zpátky do města. A to by se mi moc nelíbilo, protože cesta je vážně dlouhá a nerad bych aby se za tu dobu Krimrovi ještě něco stalo. Dívka na chvíli zmizela, což mně maličko znejistilo, ale hned se zase objevila s povědomou flaštičkou v ruce. "Doufám že ano". Řekl jsem na její poslední slova a vytáhl jsem pokébal s Krimrem. Pustil jsem ho ven a pokébal jsem opět zandal. Pak jsem si klekl na kolena a starostlivě se na Krimra zadíval. "Můžeš". Řekl jsem dívce a čekal jsem co bude dál. Doufám že mu ten všelék aspoň trochu pomůže. No tak kámo, neboj se. Brzy budeš zase v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Na cestě Byla jsem celkem ráda, že jsme pokračovaly, protože zdržovat se takhle dlouho hned na začátku, to není dobré. "To horko je sice strašné, ale s kšiltkou na hlavě umřu snad až někde před Basketem." Narazila jsem si kšiltovku víc na hlavu. "To náš čeká ještě pěkná cesta.." Sarkasticky jsem dodala a vydala se dál, neustále však komunikujice s Kaylou. Spíše jsem poslouchala její vysvětlení. "Takže Noira, hm? Jo, nepamatuju si všechny ty lidi z telky, ale byli dost divní a trenéři stadionu tam byli určitě někdy taky." Zamyslela jsem se. "Tak duchové? To by mohl být slušný oříšek." Dumala jsem. "V první řadě to vypadá, že budu potřebovat druhého pokémona." Vypadala jsem pravděpodobně velmi 'jakože-snažící-se-být-chytrá'. "Normální s nějakým temným útokem by se hodil, ale nemyslím si, že mám moc možnost si vybírat." Přemýšlela jsem dál. "A nebo ještě lépe, jiného ducha, nebo přímo temný typ." Podívala jsem se na Kaylu. "Máš nějakou taktiku, jak se s těmi duchy vypořádat?" Položila jsem jí otázku a pokračovala jsem v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uf - uff Jakmile jsi krimra ukázal, vzala si ho dívka do náruče. Už nebyl v bezvědomí a proto byl dost zmatený, když si ho cizí osoba brala do náruče, chvíli se vrtěl a bránil, ale jakmile ucítil dívčinu dlaň na své hlavě, začal se uklidňovat. Jakmile měla dívka krimra díky své, jakoby zázračné, ruce pod kontrolou, párkrát na něj stříkla všelékem. Krimr hned jako zázrakem ožil. Tedy neskákal, nehrál si a nedováděl, ja bylo pro něj typické, ale bylo vidět, že je na tom opravdu o hodně lépe. Dívka si oddychla, pohladila tvého pokemona a následně ti ho ihned vrátila. "Bude v pořádku, radši si ještě počkej na sestru Joy, co ti na něj řekne. Měla by přijet někdy během zítřka." usmála se na tebe a pak mile se špetkou kárání dodala: "A příště se ho snaž radši víc chránit." Její zrak se opět sklopil zpět k pokemonovi. "Na, tohle si vem." řekla a podávala ti lahvičku se zbytky všeléku. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Ve vesničce Krimr už nebyl v bezvědomí, což mně aspoň trošku uklidňovalo. Když si ho dívka chtěla vzít do náruče tak jsem byl trošku nejistý, ale nakonec jsem ji nechal. Přece mu chce pomoc a ne ublížit. "Neboj se, pomůže ti". Snažil jsem se Krimra uklidnit. Ale ani to nebylo třeba. Dívka mu dala ruku na hlavu a tím ho zcela uklidnila. Hmm... Vypadá to že si s pokémony rozumí. Chviličku jsem přemýšlel nad tím čím se ona může zabývat, zda je to třeba také trenérka. Hned jsem ale zase věnoval pozornost svému Krimrovi. Stříkla na něj a vypadalo to že je mu o moc lépe. Pousmál jsem se a Krimra jsem od dívky převzal. Stisk jsem ho v náruči a zadíval se na něj. "Moc mně to mrzí... Odpusť mi to, slibuju že příště už budu dávat větší pozor". Pohladil jsem ho a pak jsem se podíval na dívku. Přikývl jsem že rozumím. Stejně už bych s Krimrem dnes nezápasil, takže čekat na sestru Joy nebude zas takový problém. "Neboj se. Už nedopustím aby se mu něco takového znovu stalo". Slíbím dívce a s vděčným výrazem si od ní lahvičku vezmu. "Děkuju za pomoc. Nevím co bych dělal kdyby jsi tu nebyla... Já jsem Jack". Podal bych dívce ruku, ale bohužel v nich teď držím Krimra. Snad jí to nebude vadit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ach ty duchové "No jo, duchové, proto si většina trenérů nevybírá jako první trenérský stadion právě ten u Basketu." Podívala se na tebe škádlivě. "Třeba já jsem si šla jako první pro mocný odznak, ačkoliv jsem to měla nejblíž právě sem." Dělala chvilku rozumnou a namyšlenou, ale podom se neudržela a začala se smát. "To by byl vážně pech, kdybys žádného pokemona cestou do města nehcytila, navíc právě v Basketu se vyskytujou téměř všichni pokemonoví douchové a i pár těch temných pokemonů, nemusíš se bát, že bys nějakého nechytla." Uchlácholila tě a přívětivě se usmála. "Co se mě týče, použiju svého prvního pokemona a budu doufat v to, že zvládne oba její. A ty, podle mě by tvůj sheepie mohl zabodovat s rampouchama." Odmlčela se. "Ani pokemonový duch nemůže vědět, kde se rampouchy objeví, což by mu mohlo značně srazit jistotu a sebevědomí. Ještě byste je ale měli potrénovat, aby byli větší a aby nesloužili pouze k tomu, aby si o ně duch jak o pemzu drhl své ztvrdlé paty." Řekla už trochu mimoděk, protože se právě v ten moment nesoustředila na vaší konverzaci. "Počkej chvilku prosím." Řekla hned jak dokončila předchozí větu, pozastavila se a začala si zavazovat rozvázanou tkaničku. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro S nadějí v očích se dívám, jak Titerl nadšeně přistoupí ke svěřenému úkolu a úspěšně zasáhne vodním dělem Sanmadilla. Jakmile se ale dotyčný divoký pokémon vzpamatuje a přejde do protiútoku, přinutím sám sebe k soustředění. Nemohl jsem předpokládat, že bude jeden útok stačit, i když máme typovou výhodu. Když Sanmadillo srazí Titerla k zemi, pevně zatnu zuby. Bohudík to vodní pokémon ustane. "Rychle, ocasový útok, dokud je nekrytý!" zavelím dřív, než je Sanmadillo opět schoulený, když uvidím skulinu v obraně. S očekáváním okamžitého protiútoku ještě houknu: "A teď ochranu!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zapředení do rozhovoru? Když ses začal krimrovi omlouvat, dívka tiše přitakala. Zřejmě jí tvůj čin ujistil v tom, že budeš dobrý trenér a že tohle byla jenom chyba, kterou nehodláš opakovat. "Však já si to jednou vyberu." Zažertovala když jsi jí poděkoval, zatím co ti předala lahvičku se všelékem. "Rex." usmála se na tebe, "Ale nikdo mi tak neříká, pro všechny jsem zkrátka Rexie." Nastala chvilka ticha, kterou ale dívka sama přerušila. "Chystáš se na turnaj?" pohodila hlavou směrem ke krimrovi a následně upřesnila, "Turnaj travních pokemonů?" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Nová kamarádka? "Dobře, to klidně můžeš". Usměji se, znovu pohladím Krimra a pak ho opatrně položím na zem vedle sebe. "Rex? Zvláštní jméno.. Ale dobře, rád tě poznávám Rexie". Pousměji se a jelikož teď už mám volné ruce, tak k ní pravou natáhnu. Počkám zda ji stiskne nebo ne a pak zavrtím hlavou. "No, původně jsem to měl v plánu. Doufal jsem že by se nám podařilo najít a chytit ještě nějakého travního pokémona, ale teď už to vypadá že z toho nic nebude. Je to škoda, těšil jsem se, ale Krimrovo zdraví je pro mně přednější". Podívám se na svého pokémona, mile se pousměji a podrbu ho na hlavičce. "A co ty, půjdeš tam?" Zeptám se Rexie a pak se na ni opět podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Abrakadabra a je pryč! Zaútočit, dokud byl sanmadillo nekrytý byla dobrá myšlenka, dokonce i provedení se Titerlovi velmi dobře povedlo, jenže, ačkoliv byl divoký pokemon trochu otřesen a dost možná i zaskočen, nijak otřesně mu to neublížilo. Rychle se zvedl ze země a jak jsi předpokládal, byl připraven okamžitě zaútočit. Jenže, jako by byl pod vedením nějakého trenéra, když titerl použil ochranu, a jeho kůže se začala lesknout, jako ten nejdražší diamant, rozhodl se sanmadillo nezaútočit. Naklonil hlavu na stranu, následně vyskočil, stočil se do klubíčka a zmizel v díře v zemi. Ať jste čekali jak dlouho jste chtěli, znovu se vám neukázal. Zdá se, že využil příležitosti a zmizel.  // Pozn.: Hodila jsem si kostkou, výsledek byl 13% |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kam se podíváš ... Oba tvé pokemony s ti podařilo hned napoprvé vzbudit, ale tvůj následný návrh jít společně je nijak moc neohromil, ani jednoho. Zatímco hyrbull se ani nezvedl ze svého místečka a vypadal, jako chce dál zdařile pokračovat ve spaní, ozom se na tebe podíval ve snaze ti to vysvětlit. Ačkoliv již nepoužíval splynutí, čím větší tma byla, tím míň jsi díky jeho tmavé barvě mohl rozeznávat jeho tvary. Pokoušel se ti zuby nehty naznačit zápas a pak padl do trávy. Chvilku v ní ležel a když se zvedl, prosebně se zadíval na pokebally u tvého boku. Jestli jsi chtěl pokračovat, tak s pokemony v pokeballu. Procházka čím dál víc temnou nocí mohla být zpočátku celkem příjemná, ale jak tma houstla, začala být plochá krajina víc a víc strašidelná. Zvuky nočních tvorů byly všude kolem tebe. Hemžilo se to v trávě, vydávalo to zvuky, párkrát jsi mohl spatřit jak se ti před tebou mihla tmavá skvrna, která by mohla být pokemonem, ale ve tmě, která v noci panovala jsi nemohl téměř nic dělat. I přes to, že chládek byl osvěžující, nemohl ses tmou prodírat věčně. Přišla na tebe opět únava. Kdo by se divil, téměř celý den jsi prochodil a dokonce nemalým tempem, musel to být vyčerpávající den. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Možná "Jojo, proto jsem tady, původně jasem měla dorazit až za ty tři dny, ale nějak jsem to mrazivého stadionu vzala hopem." odmlčela se "Myslím, že jsem trhla rekord, když jsem to ušla za necelých šest dní." Zasmála se, následně se ale zrazila. "Počkej počkej, nebude? Proč bys nemohl, jestli se ti zítra Joy na krimra podívá, tak máš stále ještě jeden den na to nějakého travního pokemona najít a tady v lese s to jimi jenom hemží." Konstatovala vážně, což v podání jejího dětského hlasu znělo trochu komicky. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro Ocasový útok byl poměrně úspěšný... ale to, co následovalo potom, už je jiná kapitola. Zaprvé, Sanmadillo do protiútoku, navzdory mým předpokladům, nepřešel. Zadruhé... no... "Ale no tak..." zhluboka si povzdechnu, když od pokémonova zahrabání se už uplynulo nějakých těch pět minut a plácnu se rukou ztrápeně do čela. Teď si vážně připadám jako nějaký Mr. Fail. Kleknu si k Titerlovi a pohladím ho po hlavičce. "Nic si z toho nedělej, stávají se i horší věci." pokusím se ho povzbudit. Nakonec ho zavolám zpátky do pokeballu a vydám se na cestu. Snad naše příští setkání s divokým pokémonem proběhne o něco lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro ÚČAST V SOUTĚŽI? Překvapeně se na Rexie podívám. "Tak to jsi teda dobrá když jsi to zvládla za tak krátkou dobu. A byla jsi na mrazivém stadionu jo? Jak ti to šlo, vyhrála jsi?" Zeptám se a pousměji se. Zdá se že Rexie bude vážně zkušená. Myslím si že odznak už mít bude. Ano, rád bych ho měl také, ale nevadí. Určitě ho získám někdy později, napřed je ale třeba nasbírat zkušenosti. Po té co Rexie znovu promluví se usměji, znělo mi to trochu srandovně když to říkala. Ale nechci ji nijak urazit, takže opět nasadím vážný výraz. "Já nevím. Teď když jsme zápasily, tak se nám moc nedařilo... Přemýšlel jsem že bych se tu nějakou dobu zdržel, trénoval Krimra a na ten turnaj bych se jen podíval. Ale ještě o tom zkusím popřemýšlet". Vážně jsem se toho turnaje zúčastnit chtěl, ale po tom co se stalo se Shayanem mám trošičku pochybnosti. Uvidím, možná mně to zítra přejde. Chvíli jen tak přemýšlím a hladím Krimra. Pak se zvednu a vrátím ho do pokébalu. "Trošku si odpočiň". Řeknu tiše. "No, já se asi půjdu porozhlédnout zda je tu někde místo kde bych si mohl trochu odpočinout, nebo nějak do večera zabít trochu času. Ty máš teď nějaký plán?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Možná "No, jak to asi může jít člověku oproti psychickým pokemonům ... ale jo, mám ho." Usmála se na tebe a ze spodní strany límečku si odepnula odznak a ukázala ti ho. Mohlo tě to i trochu překvapit, protože ještě doteď jsi nevěděl, že na límečku něco měla. (třeba tam nebyl jediný)
"Krimr je tvůj první pokemon?" Zeptala se dívka, které už to došlo. "Plavat se naučíš nejlépe ve vodě .... V zápasech musíš být, ne se na ně koukat, pokud se chceš něco naučit. Pouhým díváním nebo trénováním, vymyslíš taktiku, zlepšíš útoky, ale to ti e ve skutečným zápase k ničemu. K dobrému zápasení se s pokemonem potřebuješ sehrát, musíš mu věřit a on musí naplno věřit tobě, dobří trenéři jsou se svými pokemony vzájemně propojeni, znají jejich pocity, myšlenky, vědí co jejich pokemon udělá ještě před tím, než to udělá. A to se pouhým trénováním nenaučíš. Chce to hodně zkušeností, hodně pádů a následných vzestupů, společnou bolest a potěšení. A tohle všechno můžeš získat jedině díky zápasům." Proslovem, během něhož těkala očima mezi tebou a krimrem, se vás pokoušela motivovat. Kdy skončila, dlouze se na tebe zadívala. "No, když jsem tě potkala, šla chtěla jsem jít se svými pokemony do lesa, aby se trochu proběhli a možná si i zatrénovali." |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro S Kaylou "... ale když já nechtěla jít za ostatníma jak blbka. Ačkoliv bychom oficiálně nešli spolu, tak bych se od nich nemohla pořádně odpojit, protože bychom stejně museli jít stejným směrem." Vysvětlila jsem. "Navíc tam vycházeli se mnou jen samí kluci." Dodala jsem. Zamručela jsem si něco pro sebe, když si z mě Kayla dělala legraci. Potom se začala smát a já jsem přestala bručet. Znovu jsem začala věnovat pozornost tomu, co Kayla říkala. "Zajímalo by mne, co bych bez ní dělala.." Napadlo mne a pak jsem se jen usmála, protože tato zpráva mne opět povzbudila na duchu. "Má pravdu, že ještě bychom měli s Sheepiem do zápasu potrénovat.." Zastavila jsem se a dále jsem lítala v myšlenkách, jak bych mohla Noiru porazit. "Nějak to zvládnout musím!" Když tu mi v hlavě bliklo. "Málem bych zapomněla! Ty jsi jen trenérka, nebo i koordinátorka?" Zeptala jsem se. "Já se chci stát i koordinátorkou!" Nadšeně oznámím jako by to bylo něco, co si sama nevyvodila a co jsem jí sama neřekla, když jsme se potkaly. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Zabíjení času "Na mrazivém stadionu jsou psychičtí pokémoni?" Zeptám se překvapeně. Že by to tak mohlo být jsem vážně nečekal, spíše jsem myslel že tam najdu nějaké vodní nebo tak. Asi to tam bude vážně těžké, ale doufám že to pak také zvládnu. Když mi Rexie ukázala svůj odznak, tak jsem se na něj chvíli jen tak díval a pak jsem se pousmál. "Vypadá moc pěkně. Gratuluji". Řeknu upřímně a když se zeptá na Krimra, tak přikývnu. "Ano, můj první pokémon z Uta". Pozorněji se na dívku zadívám a poslouchám vše co říká. Měl jsem dost pochybnosti, ale po tom co řekla jsem se rozhodl že tu soutěž nakonec zkusím. Má pravdu, tréningy jsou užitečné, ale musím s Krimrem doopravdy zápasit. Jedině tak zřejmě získáme společnou sílu a zkušenosti. Rexie vypadá velmi mile, jsem moc rád že jsem na ní narazil. Chvíli jsem o jejích slovech ještě přemýšlel a pak jsem se na ní také zadíval. "Máš pravdu.. Dobře, já to tedy zkusím. Děkuji... Za všechno". Přátelsky se pousměji. "Do lesa? Aha... Myslíš že bychom mohly jít s tebou? Nerad bych tě nijak rušil". |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Nakonec jsem tedy cestoval sám, ne že by mi bylo nějak příjemně, ale na druhou stranu spát, nebo jít je přece to stejně, když je pořád ta samá tma. Ještě nějakou dobu jsem šel, cestou se přede mnou čas od času něco mihlo, ale snažil jsem se tomu nevěnovat pozornost a místo toho jsem pokračoval v cestš, za chvilku jsem se musel ale posadit a opřít se o strom. Byl jsem ještě nějak unaven a tak jsem se rozhodl dospat, zavřel jsem oči a pokusil jsem se usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak a bude Je ráno, budík ti už chvilku nedočkavě zvoní a ty se probouzíš uprostřed pokemonského střediska v Širém městě. Pokoj je čistý a velmi uklizený, ostatně stejný, jako byl včera, když jsi v něm usínal. Z nábytku je zde pouze to nejdůležitější. Postel, odpadkový koš, stůl s židlí a menší skříňka. Když se podíváš z okna, zjistíš, že už takhle od rána je den jako vymalovaný. Na obloze není jediného mráčku a podle relativně málo oblečených lidí, kteří se prochází po ulici, nebude ani moc velká zima. Asi je načase se konečně vydat na cestu. Ne zítra, ne pozítří, ale už dnes, protože čas na tebe nepočká. Měl bys trénovat, cvičit a zápasit. Měl bys obětovat vše a zároveň nic nedávat zadarmo, měl bys dřít do úmoru a zároveň mít vždy dostatek síly. Ale neboj, nebudeš na to sám, puapil, tvůj pokemon bude vždy při tobě.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro AAA ... pokračujeme „To zvládneš.“ Uchlácholila tě jakmile se zvedla a pokračovali jste dál. „Sheepie je doopravdy výborný pokemon. Po vytrénovaní můžete být téměř neporazitelní.“ Usmála se na tebe a následně ti odpověděla na tvoji otázku. „Já jsem nikdy neměla smysl pro … no pro krásu. Koukni se na mě, módní dřevo, styl téměř žádný …“ podívala se na sebe, „Koordinátorství není nic pro mě, jak se říká, že pokemoni dost často získávají vlastnosti svého trenéra, tak to by jim určitě v tom vyniknutí na jevišti moc nepomohlo.“ Upřímně pohodila rukama a pokračovala: „Jo, jednou jsem to zkusila, ale nijak zvlášť mě to nenadchlo. Ale ráda se na soutěže dívám, to je asi tak jediné, co s nimi chci mýt.“ Jakile jsi jí oznámila, že ty se koordinátorkou stát chceš, nijak jí to nepřekvapilo. „Nevím jak tobě a jiným tvým pokemonům, ale tvému sheepiemu to půjde úplně samo. I v normálním zápase bojoval s … s jakousi elegancí. To každý pokemon nedělá, vážně. Vybrala sis ho vážně dobře. … Teď se mi naskytuje otázka, jaké pokemony jsi ještě měla na výběr?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konverzace … (pokračuje) „Neděkuj, vždyť jsem skoro nic neudělala. Navíc, kdo by nepomohl …“ Usmála se na tebe s porozuměním. „No … jasně, pojď. Budu jen ráda. Navíc, milá společnost se neodmítá.“ Stoupla si vedle tebe, otočila se směrem, odkud jste sem přišli, ukázala prstem a navrhla: „Takže, do hloubi lesa?“ Podívala se na tebe, jestli souhlasíš a vydali jste se na cestu. „Takže, trenér?“ ujistila se, „Krimr je ale dost neobvyklý první pokemon, má jen dva výviny. Ty jsi nezačínal od žádného profesora?“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Procházka "No.. určitě jsou lidé kteří by pomoci nemusely". Mile jsem se na Rexie usmál a když řekla že jít můžu a ukázala na cestu, tak jsem přikývl a pomalu jsme vyšly. "Ano.. I když zatím ne moc úspěšný, jak jsi sama viděla". Povzdychnu si a pokračuji. "Kolik má vývinů je mi jedno, hlavně když si rozumíme. A ne, začal jsem zcela sám. Krimra se mi podařilo chytit krátce na to co jsem přijel sem do Uta. Koho jsi měla jako startovního pokémona ty?" Zeptám se, podívám se na Rexie a pokračujeme dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konverzace … (pokračuje) „Úspěšný, nebo neúspěšný, na tom nezáleží. Jsou to jenom zápasy. Ty i tvůj krimr jste se oba poučili a nakonec všechno dobře dopadlo. Jinak všelék by měl mýt každý trenér vždy u sebe, než jsem ti ho dala byl plný, takže počítej s tím, že ho budeš moct použít ještě asi tak třikrát. Pak si kup nový, sice to není zrovna moc levné, ale tví pokemoni ti za to doopravdy poděkují.“ Pronesla s úsměvem a s nadějí v hlase. „Tak to jo.“ chápavě pokývala dívka, když jsi jí řekl o chycení krimra, "A máš už domluvené, kam přijdou tví budoucí pokemoni? Myslím, ti, kteří nebudou v tvých šesti.“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro KONVERZACE A PROCHÁZKA "Jo, tak v tom máš tedy pravdu. I když to dopadlo dobře jen díky tobě". Pousměji se a pokračuji. "O tohle se neboj, teď už ho budu mít vždy u sebe." Rozhlédnu se kolem a pak věnuji pozornost opět Rexie. "Nepředpokládal jsem že bych jich měl více než šest. Ale ne, jinak to domluvené nemám. Kdyby bylo třeba, tak by si je k sobě možná mohl vzít profesor Oak z Kanta. Jiná možnost mně nenapadá". Vytáhnu z kapsy pokébal a pustím Krimra ven. Pohladím ho a pokébal schovám zpět do kapsy. Ať se klidně proběhne pokud bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konverzace Když jsi ji opět vyznal svou vděčnost, příkře řekla: "Přestaneš mi už konečně děkovat?" zasmála se, "Jsem ráda, že jsem mohla pomoct, ale už to necháme být, dobře?" Pozvedla obočí. Když jsi ji vysvětlil,jak to máš s profesory, pousmála se a chápavě pokývala hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Pokračujeme Bylo od ní milé, že se mne snažila uchlácholit, ale je pravda, že pokémonoví duchové jsou vlastně velký problém, protože fyzické útoky na ně nemají absolutně žádný vliv. Maximálně je zmatou, či znervózní a k tomu by mi mohly posloužit maximálně právě rampouchy. "Toho jsem si vědoma, že tento pokémon může být velmi silný, jde to vidět už jen z toho vystupování, všímám si, že to má v krvi." Pomyslela jsem si. "Ale krása přeci není jenom o uhlazenosti a roztomilosti." Řekla jsem trochu kriticky, ale následně nahodím podpůrný tón. "Může se hodnotit pokémonova síla, jak je tvrdý, jak je vyrovnaný, či třeba jak je 'chytrý'.." Pokračovala jsem. "To vše jsou aspekty jeho krásy. A každý pokémon má tohle jinak. Těžko budeš hodnotit u namakaného velkého bojového pokémona roztomilost. Hodnotí se jeho síla." Mrknu na ni. Usměju se, když mi pochválí výběr a v hlavě si přemítám ostatní pokémony. "Vybírala jsem jako druhá, kluk přede mnou si vzal Ozoma. A já měla kromě Sheepieho na výběr ještě z Firempa a Titerla.." Pokračovala jsem. "Kdybych nemohla vybírat Sheepieho, tak bych si asi nakonec ale vzala Firempa. Titerl je na mne málo mobilní a zároveň celkem křehký, musela bych s ním hodně trénovat ochranu.." Odůvodnila jsem svůj výběr. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Pomalu jsem otevřel oči. Probudil jsem se celkem brzo, není se čemu divit, když jsem šel spát už za světla. Usmál jsem se a podíval jsem se na oblohu, aby jsem zjistil jaké bude počasí, pak už jsem se jen vyhrabal na nohy a rozhlédl jsem se kolem sebe, aby jsem se zorientoval. ,,Je čas pokračovat." Ještě jsem zahrabal v batohu a vytáhl sušenku k snídani, pak už jsem pokračoval v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kam složíme hlavu? Hned se začalo stmívat, proto jste v lese nezůstali nijak dlouho, ale i přes to to byla velmi příjemná večerní procházka. Zatím co tvůj, už poměrně dobře vypadající, krimr ti byl pořád po boku, Rexie své pokemony nevyvolala, ani jednoho. Pomalu se začalo ochlazovat a proto nakonec dívčin dětský hlásek zavelel: "Pojďme už zpátky." A vy jste šli. Cestou zpět ti dívka nabídla, že se zeptá paní Tally, jestli by tě nemohli nechat spát v nějaké chatce a ať jsi jí odpověděl jakkoliv, když jste přišli zpět, zeptala se. "Takže, paní Tally si je jistá, že kdybys šel k jednomu jejímu známému, panu Ghotovi, tak že by tě u nich nechal přespat." Řekla po svém rozhovoru s paní, která jí zajišťovala ubytování, a podrobně ti popsala cestu od místa, kde jste se právě nacházeli (před chatkou paní Tally), až po dům pana Ghota . "Je to na tobě, jestli tam půjdeš nebo ne, já sice radši spím pod širákem, ale čas od času mi měkká postel a teplé prostředí přijde vhod. Jo, a jestli je ten pan Ghot stejně hodný jako paní Tally, udělá ti i něco dobrého do žaludku." usmála se na tebe z mezi dveří, "Tak jo, dobrou noc, a až zítra přijede sestra Joy, tak ti dám vědět ano?" Následně zmizela v chajdě a ty ses ocitl venku sám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konverzace ... (pokračuje) Kayla tě pozorně poslouchala, když jsi jí vysvětlovala, v čem spočívá krása pokemonů a jejich útoků. Bylo vidět, že jí to, co jsi říkala zajímá, ale i přes to, když jsi domluvila, otřásla se, jako by ji přejel mráz po zádech, a následně řekla: "Brr. To nebude nic pro mě." Zasmála se. "Já se v tom ani pořádně nevyznám. Jak jsem řekla, ráda se na soutěže koukám, protože mají na rozdíl od obyčejných zápasů styl a eleganci, ale právě to, že se hodnotí i provedení útoku a ne jen dopad, mi přijde ... Já nevím, takový ..." chvilku se zamyslela, "To je asi jedno." Řekla když nedospěla ke slovu, které by vystihovalo to, co si o soutěžích myslí. "Zkrátka každý má něco do sebe, mě prostě soutěže nesedí." "Tyjo, to jste měli fakt celkem vzácné pokemony." řekla Kayla překvapeně po tom, co si dva z nich našla v pokedexu, "Ve volné přírodě jsem ani jednoho z nich ještě neviděla ..." zamyslela se, "no, vlastně jsem naživo viděla jenom titerla, tady tvého sheepieho, pak jednou jsem zápasila proti sheeblikovi, druhému vývojovému stádiu sheepieho. To mi připomíná, sheepie má jenom jeden vývin, dost neobvyklé pro začátečního pokemona." Zatvářila se nejistě a radši se podívala ještě pro jistotu do svého pokedexu. Pak přikývla: "Je to tak. Jeden vývin. Jakého jste měli profesora? Sice ho asi znát nbudu, ale ..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Malý muž Titerl byl asi stejně jako ty dost zklamaný, když si začal uvědomovat, že sanmadillo se už nevrátí. Jestli se to tak dá říct, prohráli jste zápas, zklamaný by byl každý. Tvůj pokemon se k tomu vyjádřil jediným skleslým zvukem: "Tit?" Následně se od tebe milerád nechal pohladit a jako po másle vlezl do pokeballu. Snad příště. Následně na to ses vydal na cestu. Bylo krátce po poledni, slunko svítilo jak mohlo a tobě nezbylo nic, než se s prvním prohraným zápasem smířit a jít dál. Netrvalo dlouho, když jsi u cesty uviděl obědvat malého asi devítiletého kluka.
Jestli ses mu chtěl vyhnout nebo ne, na tom už nesešlo, protože hoch, jakmile tě zpozoroval, začal s tebou s plnou pusou rozprávět. "Ahoj, já jsem Luke, jak se vede?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trénink nebo otročina? Bylo ráno, na trávě kolem tebe se leskla ranní rosa a ty ses opět vydal na cestu. Nohy jsi měl unavené už z minuléh dne, i přes to ale poslušně šlapaly dál. Netrvalo dlouho a ty jsi zaslechl nějaké zvuky. Ne, nebyl to pokemon, ale člověk, někdo rázným a dost příkrým hlasem řval: "Tak a ještě jednou, silněji, silněji! Tomu říkáš síla? Ještě jednou, ještě! ... Tak? Bude to?" Po chvíli jsi i zjistil, komu hlas náleží a na koho si dotyčný vykřikuje hlasivky.
Byl to nějaký muž a podle vzhledu zřejmě tvůj vrstevník a před sebou měl očividně svého pokemona.
Pokemon už teď ráno vypadal hrozně vyčerpaně. Vlastně se nebylo čemu divit, ocásek už mu vůbec nehořel a jeho trenér ho pořád dokola nutil provádět nárazový útok do jednoho velkého kamene, který se na louce nacházel. Mokrá tráva, ve které se oba naházeli též pokemonovi vůbec neprospívala. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro V klidu a poklidu jsem si pokračoval dál ke svému cíli, ale najednou jsem uslyšel nějaký hlas a později i zvuky. Nedalo mi to a tak jsem šel za hlasem. Byl to nějaký trenér, který zrovna "cvičil" svého pokémona, ale celkem tvrdě a drsně. Chvilku jsem ho pozoroval a pokémona si prohlédl v pokedexu. ,,Počkej. Počkej." Nakonec jsem to nevydržel a vylezl ze svého úkrytu tak, aby mě trenér viděl. ,,Co to děláš?" obořil jsem se na něj a soucitně jsem se podíval na pokémona. ,,Vždyť mu takhle ublížíš. Pokud už jsi to dávno neudělal." Zašmátrám v kapse. Vytáhnu trochu krmení pro pokémony a dám je Bullbumovi. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro "HE... HEPČÍ!" Zmuchlám už aspoň sedmý kapesník a strčím ho do boční kapsy batohu. Pitomá alergie. Posmrknu a zamžourám do slunce. Mohl jsem si s sebou vzít sluneční brýle. A vůbec, proč mě to nenapadlo? Léto je v plném proudu, je jasné, že slunce nedá pokoj. "A vůbec jsem na houby trenér..." Jo, přesně téhle myšlence jsem se chtěl vyvarovat. Nemůžu za to, že Sanmadillo utekl. A vůbec, je to teprve první den, tak proč si už na hlavu sypu popel? S trochou toho pšikání a smrkání ujdu nějaký ten kousek cesty, když si všimnu kluka u cesty. Rozhodně nejsem v náladě na to dát se s ním do řeči, takže prostě projdu kolem něho... ...A nebo taky ne. "Uhm, Leo." Sotva se potkáme a už se představujeme? Oukej, proč ne. "Už bylo hůř. Jen to slunce by se mohlo trochu uklidnit." Pousměju se. Ale tak, proč zase ne. Zatím působí docela sympaticky... pokud mě tedy nevyzve hned k zápasu. Budu potřebovat chvilku k nabrání dostatečné sebedůvěry, abych Titerla do něčeho poslal. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Místo na přespání "Dobře, tohle bylo naposledy. Promiň." Pousměji se a pokračujeme dál. Musím říct že je to docela příjemné, mít kolem sebe přírodu, svého věrného pokémona a krásnou dívku. Ano, Rexie jsem poznal teprve před chvílí, ale nemůžu říct že by se mi nelíbila. Procházely jsme se ještě chvíli a pak se pomalu začínalo stmívat a ochlazovat. Když Rexie řekla že už půjdeme, tak jsem jen souhlasně kývl a na to že by se zeptala na nějaké místo na přespání pro mně jsem řekl že bych jí za to byl moc vděčný. Chviličku jsem čekal, ale naštěstí to moc dlouho netrvalo a Rexie mi řekla výsledek. "K panu Ghotovi?". Zopakuji tiše, spíše sám pro sebe. Neznám to tady a neznám tu ani lidi. Ale Rexie věřím, tak snad bude mít pravdu a tomu muži to nebude vadit. "Jo, tak to máme stejné. Taky si občas rád lehnu a dívám se na hvězdy". Pousměji se a pokračuji. "Tak tedy dobrou noc. A pokud mi dáš vědět, budu ti vděčný". Naposledy se na Rexie usměji a mávnu jí na rozloučenou. "No, tak jdeme kamaráde". Pohladím Krimra a vyrazím za tím panem Ghotem. Doufám že ho nebudu nějak rušit, nebo že třeba nebude mít špatnou náladu. Ale když jo, tak nevadí, nic se neděje. Pořád se můžu vyspat pod širákem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trenér Jakmile tě trenér spatřil, pořádně si tě projel pohledem, více méně ti nechal prostor na to, abys ses vypovídal, jak je libo a po tom, co jeho pokemon odstrčil předním kopýtkem jídlo, které jsi mu nabízel, začal mluvit on. "Blbý co?" Řekl sarkasticky a zakroutil při tom hlavou. "Dám ti jednu šikovnou radu do života," pokračoval, přešel při tom téměř až k tobě a zadíval se ti do očí, "pro příště si hleď raději svýho ano?" Pozvedl obočí, následně se otočil zády k tobě, přešel zpět na své předchozí místo a dělal, že už si tě nevšímá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozpolcený "Kam míříš? Do Zmrzlého městečka?" Odhadoval kluk, jakmile jsi odpověděl na jeho první otázku. Pak se ale trochu pozastavil a přestal na tebe chrlit jednu větu za druhou. "Emm ... promiň. Asi se divíš, proč jsem na tebe hned tak vyjel a tak. Víš, cestuju už čtyři měsíce úplně sám a jenom se čas od času zastavím na chvilku v nějakém městě, ale pak už jsem zase mimo společnost. Proto by mi přišlo vhod, kdyby si se mnou alespoň někdo popovídal, nebo třeba kdyby se se mnou vydal na cestu. Moc lidí těmit končinami neprochází, ale ty už jsi dneska druhý, koho tady potkávám..." odmlčel se a trochu smutně dodal, "tedy spíš vidím, klk, který tudy přešel asi před deseti minutami se ani nezastavil a prchal dál." Kluk udělal pauzu a trochu smutně se podíval do země. "Asi měla mamka pravdu, když říkala, že jsem na to ještě moc malý." Naráz, jako by se oklepal. "No nic. Co se dá dělat." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ghot Úspěšně jsi trefil až k chatce pana Ghota. Vůbec to nebylo složité s ohledem na to, že ti Rexie popsala cestu přímo bravurně. Otevřel ti muž, asi kolem padesátky, jeho původně černé vlasy byliuž dost prošedivělé. Celkově vypadal dost ustaraně a hlavně unavně. "Prosím? Co si přejete?" Pronesl hlubokým a silným hlasem, přičemž si zavazoval tmavomodrý župan, který měl na sobě. Dost možná už asi spal, jelikož stejně jako on celý, i jeho hlas zněl dost unaveně. Přeci jenom už byla tma a ne každý chodí do postele až se svítáním. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Poodstoupil jsem od trenéra a podíval jsem se na vyčerpaného pokémona, který oddychoval v mokré trávě kus před ním. ,,Pokud se ještě někdy potkáme, tak si spolu dáme zápas." Odfrknu nepříjemně. ,,Dnes jsou na to moji pokémoni až příliš vyčerpaní a já nejsem jako ty." Otočím se k němu zády a opět se vydám na cestu do střediska. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro "...Ten toho namluví." Chvilku se na kluka dívám výrazem, který jasně napovídá o tom, že moc nevím, co si o něm mám myslet. Ale vážně. Vždyť mu ta pusa mele jako kolovrátek. Ale zase na druhou stranu... Poměrně pobaveně si ho změřím pohledem. Vzhledem k tomu, že už cestuje... jak dlouho to říkal? Čtyři měsíce? Tak jako tak, společnost někoho zkušenějšího, i když jasně mladšího, by se mohla hodit. Nejsem z těch, kteří by osobu odsoudili jen kvůli věku. "Jo, do Zmrzlého městečka." odpovím mu konečně na otázku, kterou vlastně celý ten monolog začal. Nejsem si jistý, jestli jsem ho úplně pochopil ale... chce jít se mnou? Předpokládám? "Uhm..." Zarazím se. A teď jak? Zhluboka se nadechnu. "Jestli máš namířeno stejným směrem, tak můžeme jít spolu... I když, asi nejsem zrovna ideální společnost." Pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kudy kam? Trenér tě nechal, ať se vypovídáš jak bylo libo, a teprve až když ses už otáčel zády k němu, na tvá slova zareagoval. "Jistěže." Zavolal na tebe a pak si pro sebe zamumlal: "Unavení pokemoni jsou známkou špatnýho trenéra!" Možná, že to nechtěl, možná že jo, ale tak jako tak jsi jeho slova mohl zaslechnout. Když ses začal vzdalovat, mohl si opět zaslechnout trenérovi rozkazy. "Tak pojď! Jedeme! Ještě jednou, a ještě!"
Po nějaké době ses konečně vzdálil od trenéra na tolik, že jeho hlas pomalu vymizel, a ty ses opět octl ve velkém tichu přírody. Narozdíl od včerejška, kdy slunce pálilo co mohlo, dnes bylo znatelně chladněji a foukal dost nepříjemný vítr. Možná to byla jenom známka toho, že ses blížil víc a víc do hor. Ušel jsi kus cesty a od brzkého ranního setkání si nespatřil živou duši, tedy až do teď. Již z dálky jsi mohl vidět, jak se cesta dělí na dvě další, ale nebylo čeho se obávat, protože právě v místě, kde se cesta dělila se nacházel rozcestník. Cesta vpravo nebyla nijak označená, zato ta levá podle rozcestníku mířila do Mountu. No a právě pod tímto rozcestníkem seděla malá holka.
Mohlo jí být tak jedenáct let a právě si dopřávala brzký oběd ve formě sendviče. Když ses k ní po cestě blížil, pozdravila salutováním a dál se snažila sežvýkat velké sousto, která si před chvílí ukousla. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro U pana Ghota Netrvalo to moc dlouho a našel jsem chatku pana Ghota. Rexie to popsala vážně dobře. Pousmál jsem se a zaklepal jsem na dveře. Chvilku jsem čekal a pak se objevil postarší muž s mírně prošedivělými vlasy. Na sobě má župan a vypadá docela unaveně, takže jsem ho zřejmě vzbudil. "Dobrý večer. Moc se vám omlouvám, že jsem vás vzbudil, mrzí mně to. Byl jsem tady venku a potkal jsem jednu dívku, Rexie. Ona říkala že bych prý možná u vás mohl přespat... Klidně bych vám za to zaplatil, nebo pomohl s čím by bylo třeba". Pousměji se a čekám jak muž zareaguje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přeci jenom "No, hele, já fakt rád bych s tebou šel ..." řekl kluk troch rozmrzele, "ale mířím druhým směrem. Právě že ze Zmrzlého městečka teň právě jdu. Vážně promiň." Řekl kluk a omluvně se na tebe podíval. "Noa, ty jsi trenér? Že bychom si na rozloučenou mohli dát třeba zápas, kdybys chtěl. Třeba až se potkáme příště bude všechno úplně jinak. Co ty na to?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Usmál jsem se na dívku, která seděla na zemi a spokojeně svačila. ,,Ahojky." Pronesu celkem mile a rozhlédnu se kolem. ,,Jak to, že jsi tady tak sama?" Pronesu a nakonec si sednu na proti ní a z batohu vyndám sušenku, kterou rozbalím a zakousnu se do ní. ,,je celkem chladno viď?" Znovu zahrabu v batohu a vyndám pro sebe mikinu, kterou si hodím jen kolem ramen, aby na mne tolik nefoukal vítr. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvnitř "Rexie, Rexie?" Zamyslel se muž na chvilku a pak pokračoval. "Žádnou Rexie neznám. Ty jsi přišel na ten turnaj? Pro mě za mě, když mi tu neuděláš bordel a nebudeš nijak moc vyvádět tu klidně spát můžeš. Přijdeš mi jako slušný chlapec, pojď dál." Vybídl tě a otevřel ti dveře do chatky. "Tak pojď tady." Zavedl tě do místnosti, která zřejmě měla být obývacím pokojem a ukázal ti na starší gauč. "Je rozkládací, ale nějak se zasekl, takže jestli ti nevadí jenom tohle. Támhle máš televizi, klidně si jí zapni, ale zavři dveře, ať mě to neruší a tady ..." Otevřel skříň a vyndal z ní huňatou deku. " ... tady něco na přikrytí. Doufám, že ti to stačí, nic lepšího nemám, tak ..." Mluvil hodně pomalu a několikrát při tom zívl, určitě už chtěl být co nejdřív ve své posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Uvnitř "Rexie. Mladá dívka, teď přespává u paní Tally. A ano původně jsem na turnaj přišel". Odpovím muži a když řekne že můžu dál, tak vděčně kývnu. Vejdu za ním dovnitř a začnu se rozhlížet po místě kde mám přenocovat. Tentokrát bude muset Krimr zůstat v pokébalu, ale to nevadí. "Mockrát vám děkuju, budu se snažit vás nerušit". Vděčně si od pana Ghota vezmu deku a bude-li vše v pořádku, tak si rovnou odložím batoh, svléknu se, lehnu si, přikryji se a pokusím se usnout. Docela se těším na zítřek, doufám že mi Rexie pomůže s chycením nějakého toho dalšího pokémona. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Snídaně "Jo, Bieta. Tak to pak jo." Poznamenal muž po tvé zmínce o paní Tally. Následně ti už jenom popřál dobrou noc, plnou hezkých snů a zmizel do svého pokoje. No a co se tebe týče, jakmile jsi zalehl, hned jsi usnul. Byl to náročný den a už bylo pozdě a nedí divu, že jsi celou noc spal jako nemluvně. Ráno ses probudil chvilku po osmé ranní hodině. Z levného a ne příliš velkého gauče jsi měl trochu přeležený krk, ale na rozdíl od spaní venku, aspoň tě v noci nic neobletovalo, nic ne nebudilo a navíc ti nebyla vůbec žádná zima. Pan Ghot už byl dávno na nohu. Stejně jako včera zabalený do županu, ale zato už vypadal mnohem lépe. Již nebyl unavený, naopak byl pln elánu a jakmile viděl, že jsi vzhůru, nabídl ti něco na zub. "Dobré ráno, posnídáš se mnou?" Zeptal se tě už milým hlasem a sám si sedl ke stolu s čerstvým chlebem a kakaem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka "Co tu dělám sama? No já nevím, zatím se nenašel nikdo, kdo by chtěl jít se mnou." Řekla holka ještě stále s plnou pusou. Z tónu, kterým to říkala bylo jasné, že jí to nijak netrápí, zkrátka byla nad věcí. "Chladno? Ani ne. Na tohle místo spíš naopak." Popřela. "No a co ty? Kam míříš?" Ukázala každou rukou na jednu cestu a opět si nacpala tváře velkým soustem sendviče. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Ukážu jedním ze dvou směrů. ,,Mířím do pokémonového střediska, moji pokémoni jsou po zápase a tak bych je rád nechal ošetřit." Pousměji se a zakousnu se do sušenky. ,,Nejsem odtud, nevím co je pro tento kraj typické." Pronesu a podívám se směrem na cestu kam se za chvilku vydám. ,,Hned potom se půjdu podívat po nějakém dalším pokémonovi a poté na stadion." Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Ráno Chvilku jsem ještě myslel na zítřek a na Trixie. Netrvalo ale dlouho a podařilo se mi usnout. Vzbudil jsem se časně (na můj vkus) ráno. Ano, sice mám přeležený krk což není úplně dvakrát příjemné, ale aspoň jsem měl klid a nic mně nerušilo. Dá se říci že celkově to bylo docela dobré. Sedl jsem si, promnul si oči a začal se rozhlížet kolem. Zatím co jsem se já dával teprve do pořádku, tak pan Goth už byl na nohou. A musím říct že vypadá mnohem lépe než včera, dokonce mi nabízí snídani. "Dobré ráno". Oplatím pozdrav. "Ano, dám si rád. Jen co se obleču". Přátelsky se pousměji a pomalu vstanu z gauče. Trochu se protáhnu a pak se obleču do svých věcí. Ujistím se že je vše v pořádku, pustím ven Krimra a dám mu do misky trochu granulí. Pohladím ho a pak si přisednu k panu Gothovi. "Bydlíte tu už dlouho?" Zeptám se zvědavě a nebude-li to vadit, tak se pustím do jídla. Mezi tím také přemýšlím o tom co teď budu dělat až odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno "Támhle, máš ledničku a špajz, vem si co najdeš." Vybídl tě pan Ghot a zároveň ti nabídl teplé kakao. "Dobrou chuť." poznamenal, "Jo, jsem tady odjakživa, sice jsem dřív dost cestoval, ale přece jenom, domov je domov." Pomalu se zvedl od stolu, dopil kakao a odnesl špinavé nádobí do dřezu. "No a, jak jsi říkal, že se to jmenuješ? Já jsem Brey." Podal ti ruku na pozdrav. "Jinak, tady máš obývák s televizí. Jestli chceš oběd, tak dneska budeme mít držkovou polévku a koprovku, tak jestli chceš taky ... ? V půl dvanácté buď tady. Jinak prosím, abys po sobě uklízel a ať se tu tvůj pokemon moc nezabydluje! To je asi všechno, co ti chci říct. Jestli se chceš na něco zeptat ..." Řekl laxně a trochu pozvedl obočí. "Já teď jdu do lesa, tak ..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Navečer Narozdíl od dopoledne, kdy se cesta vlekla příšerně pomalým tempem, teď jakoby vám letěla pod nohama. Dost možná to bude tím, že jsi měla společnost. Celou cestu jste si povídaly a dělili se o informace. "Tfúú ... Já jsem už hrozně unavená. Neříkej, že ty ne!" Řekla, když se den blížil k večeru. "Nechceš tady zakotvit navečer?" navrhla, "Já jsem zvyklá vždycky k večeru si trochu zatrénovat s pokemony. Jestli ale nemáš na trénink chuť a chceš se třeba místo toho vnořit do nitra divočiny, mimo cestu, a třeba tam nějakého nového najít a chytit ..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konverzace ... (pokračuje) "Do Mountu? Tam bydlím." pousmála se na tebe dívka, "Mohla bych tě tam třeba doprovodit, stejně musím být před setměním doma, tak když do půl hoďky vyrazíme, tak nám tak akorát mělo vyjít." Navrhla ti a čekala na tvoju odpověď. Následně dojedla sendvič a utřela si ruce a pusu do ubrousku. "Ty jsi trenér jo? Noa jak dlouho už cestuješ? A kolikátej to bude tvůj odznak, jestli ho teda zístkáš?" Zaculila se na tebe a škádlivě tě šťouchla do ramene. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Čas běží Kayla je celkem dost příjemná společnost, na jednu stranu je hodně nad věcí, ale nedělá ze sebe seriózně nadřazenou trenérku, chová se přívětivě a bere ohled na to, že jsem teprve dnes vyšla. Nemluvily jsme celou dobu, ale slov jsme prohodily více, než dost. Nevím, jak dobře bych to snášela sama. Přemýšlela jsem tak mezi kroky nad různými věcmi. "Určitě bych to zvládla, s mamkou jsem brouzdala lesy, akorát bych asi více komunikovala s mým pokémonem, což by stejně v takovém horku nebylo moc uskutečnitelné.." Když tu mi Kayla oznámila, že moc nemá na to jít dále. Taky jsem byla unavená, ale ten pocit trval asi už půl hodiny, jen jsem ho tak nějak snášela. "Ano, taky bych už si oddychla." Přikývnu souhlasně. Zkoumavě se na Kaylu podívám. "Druhá možnost by mohla být zajímavá. Stejně bych do lesa šla ráno, když ne teď, mám je ráda, moje mamka mně tam vždycky brala často.." Mrknu na Kaylu. "Navíc to vážně může být příležitost získat prvního chyceného pokémona!" Uculím se a už se otáčím směrem k lesu a civím na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Usměji se a dojím poslední kousek sušenky. ,,Tak to by mi pomohlo. Mockrát děkuji." Usměji se a pomalu vstanu. ,,Ano já jsem trenér, ale začal jsem teprve včera a odznak ještě nemám." Pomalu udělám pár kroků a potom co se holčička zařadí vedle mne se srovnám v normální krok. ,,myslím, že ho získám, teda věřím v to." Podívám se na dívku a začnu se ptát sám. ,,A ty máš nějaké pokémony? A jak to, že ještě necestuješ?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Každý za svým štěstím „Jsem ráda, že se mnou souhlasíš, no a nevadilo by ti vydat se na lov sama? Já bych radši zůstala a trénovala, přeci jenom nechci své předsevzetí porušit tak brzo.“ Šibalsky na tebe mrkla, ale dál pokračovala trochu vážnějším hlasem. „Navíc, ve dvou by se nás pokemoni akorát víc bály, takhle máš větší šanci, že nějakého najdeš, tak co? Nebude ti vadit, když nepůjdu s tebou?“ Podívala se na tebe a už jsi mohla vidět, jak si odepíná jeden z pokeballů od „podvazku“ na kraťasech. „Domluvíme se třeba, že tak hoďku po setmění se tady sejdeme? Jen tak pro jistotu, abychom neměli strach o tu druhou? Co?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konverzace ... (pokračuje) „No já mám dva pokemony.“ Dívka s tebou srovnala krok i řeč. „Ale já nevím, chtěla jsem jít, ale rodiče říkají, že jsem na to prý moc malá a tak, ale spousta lidí začíná už v deseti ne? Normálně desetiletí chodí po světě. Rodiče jsou trochu paranoidní, prý se za každým rohem skrývá nebezpečí a tak.“ Postěžovala si dívka. „Já vím, svět není nejnebezpečnější, ale oni mají až zbytečný strach.“ Pak ale přesměrovala svůj zájem k tobě. „No-a proč ty jsi začal tak pozdě? Vypadáš jako už dospělej, kolik ti je?“ Zapředla se dívka víc do konverzace. Nutno říct, že na to, že jí bylo deset let, byla dost vyspělá. Žádný dětský řeči, normálně se s ní dalo povídat. Nebrala sebe, jako střed zájmu a tak podobně. „Mimochodem já jsem Cara.“ představila se ti, „Cara Sojo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Trochu smutně se na dívku podívám. ,,já s tebou souhlasím. Spousta lidí začíná už ve věku v jakém jsi ty a neumírají někde po cestách." Pousměji se na ní. ,,Proč já začal tak pozdě?" Zopakuji otázku po dívce a zamyslím se.¨ ,,k pokémonům mne to začalo táhnout až později a tak jsem i později začal." Shrnu celkem stručně vše dohromady. ,,je mi 19 a jmenuji se Michael Colwin." Představím se konečně také a pak se zase začnu ptát já dívky. ,,A myslíš, že by ti rodiče dovolili cestovat se mnou? Společnost bych ocenil a ve dvou se i lépe trénují pokémoni." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Potěšení „Fakt bys byl ochotný se mnou jít?“ Pookřála dívka. „No já, já, … já se doma zeptám, bylo by to fakticko hrozně bezva.“ S nadšeným úsměvem na tváři se na tebe dívala. „A tobě by to fakt nevadilo, třeba se mi podaří rodiče přesvědčit, ale asi určitě tě budou chtít vidět. To by bylo vážně super.“ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Zasměji se, když se dívka začne radovat. ,,Jasně, že mi to nebude vadit, pokud nebudeš moc pomalá." Poškádlím ji malinko. ,,nebudeme nikam spěchat, ale zase se nerad loudám." Znovu se zasměji a podívám se před sebe, ,,Tak to já si s tvými rodiči rád popovídám, až je uvidím." Dále se už na nic neptám a pokračuji mlčky. Mít společníka je perfektní zahájení cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Tak za hodinu Kouknu na Kaylu sice docela starostně, ale tak nějak smířeně a stále se u toho usmívám. Možná trošku méně, než předtím, ale ano. "Je pochopitelné, že si nenechá narušovat rutinu.." Zamyslím se. "A říkala jsem, že to zvládnu sama a teď se tu bojím chvilky odloučení, to ne! A basta!" Skřípnu si stále trošku nervózně zuby a přikyvuju Kayle na otázku. "Samozřejmě, nějak to zvládnu!" Poškrábu se ve vlasech a zasměju se. "Navíc máš pravdu, sama budu mít asi lepší šanci." Ukážu jí vztyčený palec. "Budu se těšit!" Otočila jsem se a sešla jsem z cestičky. Vydala jsem se zatím rovně, tudíž přesně kolmo od cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak chytrá, tak zkušená "Tak dobře, ahoj za ..." koukla se na hodinky na své ruce, "...asi tak za dvě hoďky." Usmála se zeširoka a už jsi mohla vidět, jak z pokebalu vylítl červený paprsek a pomalu se změnil na již známého jumpieho. Mohla jsi zaslechnout ještě Kaylina slova právě k pokemonovi. "Tak jupmie, první zápas nám teda vůbec nevyšel, ale to vůbec nevadí, takže budeme muset ..." Její slova se pomalu ale jistě vytrácela a ty ses víc a víc vzdalovala od cesty. Přešla jsi menší kopeček, takže kdyby ses ohlédla, Kayla by už nebyla v dohledu. Jestli tohle nebyla jenom náhoda, tak měla tvá společnice v hledání pokemonů opět pravdu. Netrvalo dlouho, možná půl hodinka a ty jsi mohla spatřit u jakési lajny (pruhu) keřů a pár stromů, jak se něco hýbe. Zdálky jsi rozhodně nemohla poznat, že je to pokemon, ale když jsi přišla blíže, začalas rozpoznávat obrysy. I pokedex se ti už chytnul.
Malý pokemon pil z jedné, asi uměle udělané tůňky právě ve stínu keřů. Byl zády k tobě a zdálo se, jako by tě vůbec nezpozoroval, jen si spokojeně vrtěl ocasem a střihal ušima. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konečně Už se pomalu začínalo stmívat, když jste došli do města. Cara tě vzala zkratkou, která vedla mimo cestu, takže jste ve městě byli ještě dřív, než jsi mohl čekat. "Tak, vítám tě v Mountu." Řekla trochu nadřazeně. "Ještě mám chvilku času a můžu tě zavést do pokemonského střediska jestli chceš. Možná, že by bylo lepší, kdyby sis s našima promluvil až ráno, přeci jenom, zítra nejde ani jeden z nich do práce a teď by mohli být unavení." Navrhla ti, zatímco jste se dívali na město. V tuhle roční dobu tu nebyl sníh, což je tady opravdu vzácné, ale zima byla. Podle odhadu mohlo být takových osm, deset stupňů, ale možná že tak nízká teplota byla spíš způsobena tím nepříjemným chladným a silný větrem, tak jako tak, žádná pohoda. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Kohopak to tady máme Šla jsem velmi pomalu, takže jsem ještě chvilku slyšela Kaylu, jak mluví k Jumpiemu. Jakmile jsem ji již neslyšela, tak jsem se několikrát opatrně ohlédla, když krátce na to už Kayla zmizela za vyvýšeninou, jež jsem přešla. Nemělo již tedy cenu se dívat zpátky a šla jsem dopředu trochu svižnějším tempem, protože přeci jen, běhat ve tmě po polích a lučinách není zrovna můj koníček. "Musím se hlavně soustředit!" Pokárala jsem se a začala jsem se pořádně rozhlížet okolo a pokračovala jsem dál. Spatřila jsem pár stromů s keři a možná se mi to jen zdálo, ale měla jsem pocit, jako bych zaznamenala něco, co se hýbalo. Vyrazila jsem tedy tím směrem a jak jsem se přibližovala, tak jsem spekulovala víc a víc. "Co by to mohlo být.. snad je to pokémon. Pokud to není pokémon, tak co jiného by to bylo?" A vskutku. I můj pokédex mi to potvrdil. Ale zatím si mne nevšiml. Myslím, že bude lepší se pomalu přiblížit na střední vzdálenost z boku, aby mě viděl. Opatrně jsem to tedy obešla. Působil celkem klidně. Asi proto, že zrovna pil. Klekla jsem si z boku pár metrů od něj. "Uhm.. dobrý večer.." Teď by mne asi dost lidí mělo za magora, že chytám pokémona kecama, ale když já opravdu nemůžu jen tak začít bojovat! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Schovka "Nic?" otočil se na tebe pokemon, "Nic ... Nicroul!" Přiblížil se k tobě a oťukal si tě kopýtkem. Pak najednou, jakoby se vyděsil. Možná, že jsi jen udělala nějaký prudší pohyb, nebo to byl jenom závan větru, co se mu nelíbilo, ale výsledkem toho bylo to, že Nicroul zalezl někam do houští keřů. Pokud jsi chvilku v křoví pátrala, mohla jsi ho nakonec znovu spatřit. Díval se na tebe z úkrytu skrz větve a očividně asi čekal, jak se teď zachováš. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro "Um... jasně." Nailed it. Dneska mi štěstí asi vážně nepřeje. Napřed Sanmadillo a teď tenhle trapas. ...A teď se ještě ptá na zápas. Zhluboka si povzdechnu a vytáhnu pokéball s Titerlem. Mám, nemám... Nedivil bych se, kdybych to zase jenom pokazil. "Proč jsem radši s rodiči neletěl do Kalosu? Nebo za ségrami do Johta... Jo, přesně to jsem měl udělat. Ne si tady hrát na trenéra, když mi to zjevně nejde." Když cestuje už čtyři měsíce, tak musel za tu dobu nabrat hromadu zkušeností. Ale tak... do třetice všeho dobrého. "Haha... jasně." "Tak, proč ne." řeknu jenom nahlas a tiše se připravuju na další porážku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zčínáme "Bezva." Zajásal mladík a hned vyvolal svého prvního pokemona.
"Tak, útoč první!" nakázal a následně ještě dodal, "Dáme třeba dva na dva? Myslím, že je to takový nejlepší, není to moc dlouhý a aspoň to trochu eliminuje náhody. Co ty na to?" |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro Vyvolám Titerla z pokéballu. Doufám, že mu nevadí, že už ho zase posílám do boje. Připravím se na útok... ...Moment. ...Dva na dva?! "Nenecháme to jenom jeden na jednoho?" zeptám se ho trošku přiškrceně. Nemusí hned vědět, že jsem totální začátečník a že mám jenom jednoho pokémona. "To se stejně dozví v následujících pěti minutách..." |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Lov! Usmívala jsem se, ale bohužel jsem sebou cukla a Nicroul se trošku polekal. Okamžitě se otočil a zalezl hlouběji do keřů, kde jse ho chvilku hledala. "Jejda.." Prohrabávala jsem se opatrně houštím, když jsem ho uviděla schovaného v bezpečí větví. "Musím opatrně!" Přemýšlela jsem. Nakonec jsem se na něj snad mile dívala a spustila jsem. "Ahoj, jmenuju se Eithna a v tomhle opravdu nejsem moc dobrá. Neboj, i kdybych chtěla, tak bych ti nic neudělala. Což samozřejmě nechci." Natáhla jsem ruku a skálopevně ji držela, abych necukla, nebo něco takového. "Těší mě." Vyčkávám na reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zápas "Em, jeden na jednoho?" Podiví se kluk. A chvilku se na tebe tázavě kouká. "No jo, no tak hold dobře, tak mi alespoň nech ten první útok." Zašklebí se na tebe a rovnou zavelí: "Tak, Chipperale, hned od začátku." povzbudil svého pokemona, "Nárazový útok a pak ještě jednou!" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Ráno "Dobře". Řekl jsem po tom co mi pan Goth řekl že si mohu vzít co chci. Namazal jsem si jen kousek chleba máslem a k pití si vzal to kakao. "Děkuju, i vám". Pousměji se a poslouchám co můj nový známí říká. Musím říct že vypadá vážně mile, rozhodně jsem nečekal že bych tady v té vesničce mohl narazit na takové lidi. "Omlouvám se, úplně jsem zapomněl. Já jsem Jack, těší mně". Představím se a stisknu Breyovu podávanou ruku. Teď mně zve dokonce na oběd, což nevím zda mám přijmout nebo ne. Ano, těší mně to a jsem rád že mně pozval, ale nevím zda pak nebudu venku shánět nějakého toho nového pokémona, asi si to budu muset ještě rozmyslet. "Myslím že žádné dotazy nemám... Jen bych vám chtěl ještě jednou poděkovat, že jste mně tu nechal. A co se toho oběda týče, tak zatím budu venku, ale možná že přijdu". Přátelsky se usměji, dojím a dopiji zbytek kakaa. Vše po sobě uklidím a také vezmu prázdnou Krimrovo misku. Zdá se že mu chutnalo. S úsměvem ho podrbu a vezmu si své věci. Prozatím se s panem Gothem rozloučím a bude li vše v pořádku, tak pak vyrazím za Rexie. Podle toho jak v této oblasti lidé brzy vstávají bych řekl že už i ona bude vzhůru, tak uvidíme. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro "Neptej se, neptej se, neptej se... Dobrý." Jen tak, tak potlačím úlevný oddech, když byl můj návrh odsouhlasen. A jde se na věc. "Titerle, nenech ho se k tobě přiblížit! Vodní střelu dvakrát po sobě!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno "Počkej počkej, ten oběd, já potřebuju vědět, kolik toho mám udělat." Zarazil tě pan Ghot ještě před tvým odchodem. "Můžu udělat i pro tebe a pak ti to ještě ohřát, ale potřebuju vědět, jestli to vůbec dělat mám. Abych to pak nemusel vyhazovat." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Když dojdeme do města, tak se na dívku usměji. ,,To by bylo fajn. Ještě bych se ztratil, moc dobře se znám." Pronesu vtipem a pokračuji pomalu dále v cestě. ,,jasně. Zítra ráno si promluvíme, já už jsem teď také unavený." Pronesu a zívnu. ,,Kde a v kolik by jsme si dali sraz? Nerad bych na schůzku s rodiči přišel pozdě, to bych se asi moc nepředvedl." Opět se zasměju. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Zastavení před odchodem Už už jsem se chystal že půjdu, ale najednou mně pan Goth zastavil, s tím že potřebuje vědět zda přijdu nebo ne. Chviličku jsem se na něj jen tak díval a přemýšlel. Vypadá mile, ne každý by pro mně udělal to co on. Nechci ho nijak urazit, takže nakonec se rozhodnu že tedy přijmu. "Dobrá tedy, na ten oběd rád přijdu". Přátelsky se usměji a bude-li to tentokrát už vážně všechno, tak vyrazím hledat Rexie. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zápas ... v plném proudu Druhý pokemon se k tvému nestačil vůbec přiblžit. "Chipperale uhni!" Poručil kluk, jakmile uslyšel, tvůj rozkaz. Ale nebylo mu to nic platné. Tvůj titerl se rozběhl proti chipperalovi a jak běžel, začala se kolem něj tvořit jakási vodní clona. V plné rychlosti pak narazil do nepřátelského pokemona. Ten odletěl o několik metrů dál. Než ale tvůj titerl stihnul svůj útok opakovat, chipperal se navzdory typové nevýhodě z útoku stačil poměrně rychle vzamatovat a druhé vodní střele se tak vyhnul. "Bezva, rychle zuřivý útok a následně železný zub!" Zavelel kluk. Tvůj titerl právě dokončil svůj druhý útok a zrovna se snažil zorientovat, kam druhý pokemon uskočil. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro Jeden útok úspěšný byl, druhý už ne. Do výrazu se mi prodere zděšený pohled, když vidím, že se Chipperal vzpamatoval tak rychle. Ten rozdíl ve zkušenostech je až příliš dobře viditelný. "Ochranu a pak ocasový útok, rychle!" zavelím, když vidím, že se Titerl zjevně nestihne plně vzpamatovat dřív, než protivník zaútočí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přede dveřmi "Náš dům je cestou ke středisku, tak ti to ukážu, jestli bys třeba rána nepřišel až tam a zazvonil? Dneska se rodičů ještě zeptám a kdyby to vážně nešlo, tak ti ještě dnes zavolám do střediska?" Řekla holka mezitím, co tě vedla mezi domy. Chvilku jste šli a pak ukázala. "Táák, když půjdeš tady a hned na první křižovatce zahneš doprava, tak po pravé straně j náš dům. Poznáš podle příjmení na zvonku." Ukázala ti, kde bydlí a šli jste dál. Prošli jste asi třemi dalšími bloky a najednou se před vámi tyčila obrovská budova s velkým P nad vchodem dovnitř. "Tak tady to je." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Jdeme pomalu. Pořádně si prohlédnu ulici, kterou mi ukázala, abych další den nezabloudil a poté se nechám dovést přímo před dveře střediska. ,,Mockrát ti děkuji." Usměji se a podívám se na středisko. ,,Zítra se uvidíme, myslím si, že to bude v pořádku." Po chvilce se s dívkou rozloučím a vejdu do střediska. ,,zdravím." Dojdu přímo k pultu a vyndám dva pokébaly. ,,Myslíte, že by jste se mi mohli podívat na mé pokémony? Jsou po zápase a potřeboval bych je poslat do profesionální péče." Usměji se mile a vyčkám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dobrou chuť "Tak v půl dvanácté tě budu čekat." Usmál se na tebe pan Ghot a už tě nechal odejít. Vyšel jsi z chatky. Bylo brzo ráno a na trávě se válely kapky rosy. Nebylo příliš velké vedro, ale nutno říci, že zimou jsi také neumíral. Bylo tak ... akorát. Vítr příjemně foukal a to raní ticho bylo až kouzelně krásné. Došel jsi až k domu, kde měla Rex domluvený nocleh a už z dálky jsi jí mohl vidět sedět na schůdkách se sendvičem v ruce a hrnkem horkého čaje v druhé. Pomalu ukusovala svou snídani a po každém soustu si vždy usrkla kousek horkého nápoje. Jakmile tě spatřila, usmála vykouzlil se jí úsměv na tváři a když jsi přišel až k ní, tiše tě pozdravila: "Dobré ranko." v kombinaci s jejím dětským hláskem to znělo jako jemné zapípání, "Čaj?" Ukázala ti termosku, která ležela vedle ní. "Jsi tu brzo." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tfúú Ochrana se tvému titerlovi povede, zuřivý útok chipperela jako by ani necítil, no jiné to už ale bylo se železným tesákem. Ten se titerlovi zaryl pod kůži, řekněme, skoro jako po másle. Přestal se celý lesknout, už se na obranu dál nemohl soustředit. Máchl klem sebe ocasem, ale i ty jsi viděl, že do ocasového útoku nevložil vše. Jestli to bylo tím, že už nemohl, nebo pouze zbrklostí, to ale odhadnout nešlo. Chipperal se proto poměrně lehko vyhnul. Pokemoni se pak od sebe oddálili, oba hlasitě oddychovali a společně s malým trenérem čekali, co se rozhodneš dělat dál. Mohl jsi ještě vidět, že místo na ruce, kam se před tím tvému titerlovi druhý pokemon zahryzl, je celé červené a rozhodně to tvého pokemona musí i dost bolet. Vypadá ale odhodlaně a rozhodně nechce prohrát svůj další zápas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ošetření Vejdeš do střediska, kpodivu není ani moc plné. Všeho všudy v přijímací místnosti, která je spojená s jakous takous společenskou místností sedí jen čtyři lidé. Tři jsou pospolu na jednom z pohodlných křesílek a navzájem spolu rozmlouvají, zatímco ten čtvrtý, slečna, s někým telefonuje. No a pak je tady samozřejmě společně se svými pokemoními pomocníky (Aidog a Vacanine - podle poředí) i hlavní ošetřující, sestra Joy.
"Ahoj." pozdraví Joy, "Nevím co s nimi je, ale jestli je to jen pouhé vyčerpání, tak to nebude dlouho trvat, můžete si počkat tady prosím? Kdyby s nimi bylo něco závažnějšího, dám vám vědět ano?" Řekla Joy s úsměvem, dala pokebally do "podnosu" (nosítka) a společně s jedním aidogem zašla za bílé dveře, nad kterými se rozsvítila zářivka s injekcí. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Znovu se mile usměji a poděkuji. Rozhlédnu se pořádně po středisku a když spatřím telefony tak k jednomu z nich zamířím a vytočím číslo mamky. Telefon chvilku zvoní a pak se ozve její hlas. ,,Ahoj mamko. To jsem já Michael, volám jen, že jsem v pořádku a dorazil jsem do střediska. Chytil jsem prvního pokémona a teď čekám, až je sestra ošetří." Ještě nějakou chvilku spolu mluvíme, pak se rozloučíme a já zavěsím. Rozhodl jsem se profesorovi zavolat až zítra a už ho takhle večer nerušit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Prdlajs ženo!" Čím víc ses snažila se s pokemonem zblížit, tím víc se ti to nedařilo, zalézal čím dál víc do nitra houští, jako by se tě stále víc a víc bál. Pak ale, když jsi mu podala ruku, rychlostí vyběhl z houští až k tobě vyplivl na tebe zbytek vody, který měl v puse, malým, ale dlouhým proudem. Výsledkem toho bylo, že jsi byla celá promočená a on se očividně dobře bavil. Ocasem máchal ze strany na stranu a když se od tebe opět o něco oddálil, začal se válet na zádech a tvému zplihlému vzhledu je teď jenom smál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nadšený rodič "Vážně, to je bezvadné, jsem tak ráda, že voláš. A jsi v přádku? Nic se ti cestou nestalo? No a co ti pokemoni? Jakého máš a jakého jsi chytil? Můžeš mi je ukázat? Určitě jsou svělí." Zahrnula tě zvídavostí a mateřskou láskou tak,jak to zkrátka matky dělávají. "A kde teď jsi?" |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro A dost! S vysokým očekáváním a milostí na rozdávání v mých očích jsem nechala malé stvořeníčko, aby si mě prohlédlo, otestovalo, zkrátka aby mi začalo věřit. Prej ne. Pokémon najednou vyběhnul a vypustil na mě vodu, co měl v tlamičce. Okamžitě mi splihly vlasy a byla jsem celá promočená. "Tak a dost! To je poslední kapka!" Vytáhla jsem Sheepieho pokéball. "Když chceš regulérní proces chytání, tak ti ho tedy dám!" Hodila jsem pokéball a vypustila Sheepieho ven. "Sheepie, tohle je pokémon, kterého chytáme a kvůli kterému má elegance skončila takhle!" Poznamenám trošku sarkasticky. "Ledový vítr!" Rozkážu Sheepiemu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chytrý jako... Hned, jak jsi povolala svého Sheepieho, uposlechnul tvůj rozkaz. Ještě nebyl skoro ani úplně na zemi a už se ochladilo a od tvého pokemona začali létat kusy sněhu a ledu, které zasáhly toho divokého plnou silou. Byla to trochu rána pod pás, vzhledem k tomu, že pokemon nebyl připravený a válel se na zádech trávě. "Niiiic." Zaječel pokemon, ale téměř ihned se postavil na nohy. Jeho nálada ho rázem přešla a očividně se dost naštval. "Nicroul!" Zavrčel agresivně a kopítkem zakramal v zemi. Následně divoký pokemon zareagoval, jako by byl pod vedením nějakého trenéra, použil kombinaci bublinkového útoku a nárazového. Otevřel pusu a použil proti tvému sheepiemu bublinky, nebyli nejsilnější, ale byli hodně rychlé, a zároveň se rychle rozběhl, takže se v bublinkovém proudu celý ztratil. No a než ses ty nebo tvůj Sheepie stačil podivit, už na sheepieho dopadala první řada bublinek a hned na to i nicroulův nárazový útok. Sheepie byl zasažen a nicroul byl očividně opět šťastný, že se mu to tak hezky povedlo, dál ale sám neútočil. Sheepie byl též naprosto odhodlaný dál pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Zasměji se do telefonu. ,,Můj startér byl ozom a hned potom jsem si chytil Hyrbulla." Shrnul jsem ve zkratce. ,,Ukážu ti je, až se nějaký den vrátím domů, protože teď je ošetřuje sesta Joy." Po chvilce mne rozhovor s mamkou začal trochu nudit, přeci jen jsem chlap a takové rozhovory nejsou vůbec zábava, tentokrát jsem se už opravdu rozloučil a zavěsil telefon, pak jsem se šel podívat na nástěnku, které akce se kdy a kde dějí. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro "T... Titerle!" Co teď? Co teď?! Ruka mi sjede k Titerlovu pokéballu s myšlenkou to ukončit a vzdát se. Přece ho nenechám se tak zbytečně zranit. ...Ale když vidím pokémonův výraz, ruka se mi sveze podél těla. Nebylo by to zklamání důvěry...? Nebo tak něco...? "Titerle, nevzdáme se!" ...Tohle mi nejde. Tohle mi tak hrozně nejde. Neumím povzbudit sebe, natož pak někoho jiného. "Použij vodní střelu a hned na to ho zkus odstřelit vodním dělem!" S trochou štěstí... no, uvidím. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Opičárna? Nejdříve jsem se tak nějak zaradovala, že se Sheepiemu útok vyvedl a zároveň jsem přemýšlela, jestli jsem to měla dělat. Pokémon se zvedl a očividně nebyl tak rozchechtaný jako doteď. "Co jiné jsem ale měla dělat?" Když tu udělal něco, co jsem nečekala. Působilo to trochu i jako soutěžní kombinace. Rozhodně mě tím překvapil a stejně tak Sheepieho. Nadále však nic nedělá a je dost blízko, to je má šance. "Když chce hrát takhle, tak já taky!" Rozhodla jsem se. "Udělej to stejné z přímé vzdálenosti! Nárazový útok a ledový vítr!" Vyburcovala jsem Sheepieho a za předpokladu, že se vše povedlo, jsem pokračovala, dokud můžu. "Rampouchy!" Absolutně nevím, jestli se trefí, ale čekám dle situace. // Pozn.: Kdyby se to nepovedlo to první, tak prostě ber jakoby to končilo po tom hned. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nadšený rodič "A co je to za pokemony? Vycházíte spolu dobře? A už jsi vyhrál nějaký zápas proti trenérovi? ..." Zkrátka o tebe měla strach. Jistě, jistě, věřila ti, ale přeci jenom chtěla taky trošku tý komunikace. Únavný a dlouhý rozhovor skončil, popřála ti hodně štěstí a poprosila tě, abys jí zase brzy zavolal a bylo ... Přešel jsi k nástěnce, byli na ní pouze čtyři plakáty a všechny z nich byli ještě aktuální.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ajeje "Chipperale vyhni se a použij rychlý útok." Jak Luke řekl, tak jeho pokemon udělal. Střele tvého titerla se vyhnul a přešel do rychlosti. Ty i tvůj pokemon jste mohli vidět druhého pokemona pouze chílema. Byl opravdu rychlý a titerl nemohl nemohl nic děllat. "Bezva tak teď nárazový útok a opět železný zub." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Projedu celou nástěnku a vše si pozorně pročtu. ,,Takže se zapíšu do ligy,Zeptám se Joy na to výročí a jak probíhá soutěž koordinátorů, celkem mně to zaujalo." Povídám si opravdu potichu sám pro sebe a projíždím pohledem nástěnku znovu a znovu. ,,Ti dva vypadají nebezpečně." Pomyslím si a konečně odtrhnu zrak, přejdu k jednomu volnému místu a sednu si. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Těžký soupeř Sheepie na nic nečekal a ihned se rozběhl proti divokému pokemonovi, ten se ani nepokoušel uhýbat, jenom se pořádně postavil a pokusil se využít své mohutné postavy, zaujmul pevný postoj a připravil se na náraz. Díky tomu to sheepiemu ublížilo v podobné míře, jako to ublížilo Nicroulovi. Oba dva se museli z nárazu chvilku vzpamatovat. A zatímco sheepie použil opět ledový vítr, divoký pokemon zaujmul opět svůj pevný postoj. Větru poměrně dobře vzdoroval, ale muselo o to stát velkou část jeho síly. Když ledový vítr přestal a začali se vedle něho objevovat špičaté kusy ledu, na nic nečekal a použil dupot. Mohla jsi cítit lehké chvění pod nohami, zaručeně to nebylo nic moc velkého, ale divoký pokemon se tím dokázal před rampouchy ochránit, když ses totiž podívala, kde se rampouchy tvořili, tak byli téměř všude, ovšem tedy kromě nicroulova okolí. Zřejmě rampouchy nemohli narůst v místě, kde se země díky dupotu rozechvěla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jako informační tabule Nějakou tu dobu už ve středisku jsi, je to už asi čtvrt hodina, ale zářivka nade dveřmi, kde jsou teď tví pokemoni, stále svítí a sestra Joy také nikde. Až tepřiv po dvaceti minutách se dveře otevřou a tobě aidog nese v tlamě držák s tvými pokebally. "Tady." řekla Joy, "Omlouvám se, že to trochu trvalo, nemusíš se o pokemony strachovat, vůbec nic jím není, ba ani nebyli unavení. Kdy jsi s nimi naposledy zápasil? Dala jsem jim pouze pokemonní výživu, kterou jsem nejdřív nemohla najít. Proto to zdržení. " Konstatovala sestra a opět zašla za svůj pultník, kde jsi ji našel, když jsi přišel do střediska. "No, Kroulinské lázně jsou asi půl dne cesty na takový ... severo-severo-západ odtud. Vede tam přímá cesta a je to značené rozcestníky, neměl by ses ztratit. Jsou to horské lázně, divím se, že jsi o nich neslyšel, myslím, že patří i mezi druhé největší v Utu, první jsou samozřejmě v Orbu, ale ty Kroulinské jsou méně ... umělé. Přírodní horská vřídla, někde neupravovaná, ledový vzduch a .... zkrátka je to tam podle mého názoru kouzelné. Ale nevím, na to výročí je to sice levnější, ale zase tam bude tak dvakrát víc lidí..." Ochotně ti podala informace o lázních. "Soutěže?" ujistila se, "To je jednoduché, v soutěžích se hodnotí krása, nápad a provedení útoku a neuvažuje se jenom jeho dopad." |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Zápas v plném proudu Sleduju napjatě zápas a z pusy vypouštím hordu citoslovců a podpůrných slov. Nevím, jestli tomu moc pomáhám, ale snaha se cení, ne? "Tohle nesmíme prohrát!" Chvění země mne trochu znervóznilo, ale něco jsem si uvědomila! Led je všude kolem něj, kromě něj. To znamená, že pokud se pohne, tak by mu to mělo něco způsobit a popřípadě ho to zpomalit. "Sheepie, pořádně silný a přímo mířený ledový vítr!" Pokynu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vítezství (Hurá?) Divoký pokemon třásl zemí, jak to šlo, proto na ledový vítr tvého pokemona nebyl tak připravený, jako před tím. Vítr ho odfoukl přesně podle plánu pryč z jeho místa, které si doslova vydupal. "Niiic!" Zasténal, když dopadl. Žel bohu nedopadl jenom na zem, ale nabodl se na jeden z ostrých rampouchů, které byli všude kolem. Ihned upadl do bezvědomí a celý kus ledu, který chytil jeho pád se zbarvil do ruda. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Run Joey run! Sheepie provedl můj poslední rozkaz a tím udělil soupeři silné poškození. Uviděla jsem, jak letí malé stvoření na led a červenou barvu. "To ne!" Zařvala jsem a začala jsem panikařit. Párkrát jsem zatřepala rukama a poslala jsem Sheepieho zpět do pokéballu. "Zpět, Sheepie!" Doběhla jsem opatrně ke stvořeníčku a vzala ho do náručí. A jakmile jsem znovu došlápla na nohy, běžela jsem tak rychle, jak jsem jen mohla. Už jsem se blížila ke kopečku a z dálky jsem se rozhlížela po Kayle. "Kaylo! Pomoc!" Běžela jsem, jak jen mi nohy stačily. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hlavně klid ... K tvému štěstí byla Kayla přesně na tom místě, kde jste se od sebe odloučily, u cesty. Když tě uslyšela volat o pomoc, trhla s sebou a rozběhla se ti naproti. "Co se děje?" Zptala se, ale ani odpovídat jsi jí na to nemusela, jakmile uviděla nicroula ve tvém náručí, domyslela si, co se asi mohlo stát. "Kristovy rány." Rychle si sundala batoh a začala v něm šátrat. Nakonec z něj vyndala lahvičku. "Snad mu všelék pomůže." Zadoufala a nastříkala ho na zraněného pokemona, rozhodně s ním nešetřila. Pokemon se stále nehýbal. Zatím co jste čekali, jestli se mu rána zahojí, objevil se u vás i Kaylin jumpie a začal si pokemona prohlížet, několikrát do něj šťouchl, ale Kayla trochu zvýšila tón. "Jedeš!" Jumpie se stáhl ke své trenérce a opřel se jí o nohu. Trvalo dlouho, asi minutu, než se začali divokému pokemonovi rány hojit. Pomalu i otevřel oči. Nevydrželo mu to dlouho, proto je hned taky zavřel. Bylo už vidět, že zhluboka dýchá. Rozhodně mu nebylo hej, ale už mu nešlo o život. SNAD! |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Pacient Měla jsem opravdu neuvěřitelné štěstí, protože Kayla byla stále na stejném místě a okamžitě použila na Nicroula jakýsi všelék. Seděla jsem a měla jsem ho na klíně. "Snažila jsem se s ním normálně mluvit, pak mě pošplíchal a tak jsem myslela, že bude tedy lepší bojovat a přehnala jsem to.." Vzdychla jsem si. "Nemyslela jsem, že mu to tolik ublíží.." Bezmocně jsem koukala na bezmocné stvořeníčko. "... chudák.." Párkrát se u nás objevil i Kaylin Jumpie a šťouchal. Stvořeníčko se však začalo hýbat a to hlubokými nádechy. Na chvilinku otevřel oči, ale následně je zase zavřel. Jen jsem na něj koukala a čekala. "To zvládneš.." Konějšila jsem jej a hlavně i sebe, protože jsem se stále dost bála. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak a je! Jakmile se rány divokého pokemona začali hojit, tvá společnice si pořádně oddychla. "Bude v pořádku." řekla, aby ses uklidnila a možná, aby se o tom i sama přesvědčila, "Jenom bysme ho tu neměli nechávat. Akorát by se stal terčem jiným pokemonům a pochybuju, že by teď byl schopnej v přírodě přežít." Těkala očima mezi tebou a zraněným pokemonem. "Chyť si ho do pokeballu, tak ho nejlépe dopravíme do pokemonského střediska." Dořekla a sama pohladila svého jumpieho po hlavě. "Promiň." Omluvila se mu, lehla si do trávy a zhluboka oddechovala. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Tak se uklidníme Pokémona jsem neustále pozorovala a doufala jsem v nejlepší. Mezitím mne Kayla tak nějak uklidnila, ale sama byla docela mimo. "..hned první den jsem to takhle zpackala.." Přemýšlím. "Přehnala jsem to, už se to nestane.." Kouknu na Kaylu a zprvu se nejdříve podivím, ale pak mi dojde, že má asi pravdu. Vytáhnu tedy pokéball a nepatrně jej 'hodím'. Spíše ani ne hodím, ale tak nějak otevřu blízko stvořeníčka. "Myslím, že já mám už dnes dost, pokud chcete ještě trénovat, tak se budu dívat, pokud to nevadí tedy." Prohodím směrem ke Kayle. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po bitvě Kayla chvilku ležela na zemi. "To není tebou, to se stává. Člověk nedokáže vždycky odhadnout, co se stane. I ten nejzkušenější trenér to někdy přežene." řekla trochu zničeně, pak se oklepala a povzneseným hlasem zažertovala, "A náhoda je pořádná mrcha." Očividně chtěla uvolnit prostředí. Následně si opět sedla, zatřepala lahvičkou, díky ní je divoký pokemon ještě neživu a když zjistila, že je prázdná, schovala jí zpět do batohu. Ještě chvilku v něm pátrala a nakonec vytáhla další pytlík s bonbóny, otevřela jej, nabídla ti a sama si pak také dala. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Kayla a bonbóny Poslouchala jsem Kaylu a využívala jsem její slova k ventilaci mých tíživých pocitů. Po chvilce to zabralo a cítila jsem se trošku lépe. "Jo, to je fakt. Ale i tak jsem to podělala!" Koukala jsem na prázdnou lahvičku a tak nějak stále omluvně jsem se koukala. Asi Kayla nečekala, že se mi něco takového 'povede'. Kayla vyndala bonbóny a nabídla mi. Vzala jsem si jeden a dala jsem si ho do pusy. "Děkuju.." Řekla jsem jí. "Kdy půjdem spát?" Zívla jsem si a položila jsem jí hlavu na rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Místo přespání "No já nevim, chce se ti spát?" Odpověděla Kayla s bonbónem v puse a chvilku mlčela, jako by se zamyslela. "Já většinou chodím spát docela brzo a vstávám zato dost brzo, ale určitě se i přizpůsobím. ... Jinak bych tedy radši zakotvila někde dál od cesty. Můžeme se jít po něčem podívat." Navrhla ti, vzala si další bonbón, též ti ještě nabídla a následně pytlík schovala do tašky. "Bude to ještě dlouhá cesta a ... tenhle je můj poslední." Poznamenala, už byla zase nad věcí. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Do hajan "Abych řekla pravdu, tak celkem jo!" Dodala jsem, protože opravdu už toho na mě bylo za první den příliš a myslím si, že i na Sheepieho. Navíc kousek mě už se chce zase možná co nejdříve dostat do civilizace. Když ulehnem, tak budeme dříve vyjít a to vyhovuje nám oběma. "Chtěla bych se, co nejdříve dostat do města, takže mi to vyhovuje." Vzala jsem si bonbón a přikývla jsem. "Fajn!" Následně jsem mrkla. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Usměji se na pokémona, který mi donesl mé vlastní pokémony a vezmu si je od něj. ,,Mockrát vám děkuji. Přeci jen jsem se chtěl ujistit, že jsou opravdu v pořádku." Kývnu na sestru a vyslechnu si odpovědi na mé otázky. ,,To nezní tak špatně, ale myslím, že až na zapsání do ligy nemám zatím zájem." Usměji se. ,,To mi připomíná. Mohu se u vás do ligy zapsat?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Středisko "Zapsat do ligy? To nijak nemusíš. Na stadiony může kdokoliv a to je vlastně taková tvá přihláška." Vysvětlila ti Joy. "Teď když mě omluvíš, musím odejít." Řekla, když k ní přiběhl jeden aidog a začal ji tahat za sukni. "Jestli se t chceš ubytovat, tady máš klíček od pokoje," sáhla do šuplíku a klíč s číslem položila na pult, "jestli ho nechceš, hoď mi ho prosím támhle k počítači, někam, aby tu jen tak neležel, já teď opravdu musím." Omluvila se a rázným krokem, zamířila za aidogem, který na ní tak naléhal. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Poděkuji sestře za vše co pro mne udělala a vezmu si klíč od pokoje. ,,Dobrou noc." Rozloučím se ještě s lidmi sedícími ve středisku, i přes to, že jsem se nebavil. Otevřu dveře pokoje a rozhlédnu se. Byl to pokoj pro jednoho s postelí a stolkem, prostě jen tak na jednu noc. Doplazím se k posteli na pár minut si sednu, ale poté se zase zvednu, svléknu se a vezmu si ručník kolem pasu. ,,Sprcha by prospěla." Pronesu zase pro sebe a vydám se hledat sprchy. Když je veškerá hygiena provedena, hotova a tak dále, tak si obléknu věci na spaní a lehnu do postele, kde pomalu ale jistě začnu usínat. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Velmi mě překvapila spolupráce se kterou Coffettove bojovali a zmlátili Fireeho. Kukal jsem jak puk když Fireeramp padnul a než jsem ho stihl dát do pokédexu byl jsem další na scéně, tedy jako terč. Po pár hodinách spánku, do kterého jsem padnul poté co mě zmlátily jsem se vzpamatoval a rozhlédl se kolem sebe. Bylo už celkem pozdě a ani nevím jak dlouho jsem byl mimo ale ihned jsem přiskočil k Fireemampovi a začal jsem mu léčit zranění. Na něco postačila náplast a na nějáké rány zase pokelék. "Taak a jsem hotov, odpočiň si já mezitím rozbiju tábor a dáme si něco dobrého." Pootknul jsem a šel jsem pro dřevo. Rozdělal jsem menší tábor kousek od hejna Coffettu a začal jsem připravovat jídlo pro Firemampa a sebe. Při pohledu na hjno Coffettu jsem připravil trochu více pokéjídla s tím že jím taky něco dám. Když bylo jídlo nachystáno a Fireemamp jedl pomalu jsem se vydal s tácem pokejídla ke Coffettum a položil to před ně. "No možná to nebude to nejlepší ale hlad to zažene." Položl jsem to před ně a šel zpátky k Firemampovi |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno/dopoledne Teplá a měkká postel, huňatá přikrývka a ještě k tomu pohodlí domova. To vše jsi mohl cítit při spánku ve středisku. Ráno tě probudil zřejmě jakýsi rachot na chodbě, asi jenom procházel někdo třeba s kufrem, nebo jela sestra Joy s vozíkem, zkrátka něco, co se ve středisku dá čekat. Bylo ještě trochu šero, právě proto tě dost překvapilo, když ti hodiny ukazovali čas 9:58. Zkrátka jsi spal jako nemluvně. Jestli ses podíval z okna, podle lidí, kteří chodili po ulicích nebyla vůbec zima, většina byla v tričku, jenom pár se jich procházelo v mikině, dokonce jsi spatřil i jednoho člověka s bundou. Tak jako tak, Cara na tebe už určitě čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Malý zápasník Tvůj firemp byl naprosto zničený. Očividně se s takovou porážkou nesrovnal jen tak. Hned po tom, co byl schopný se po takovém zmlácení pohnout, začal na Coffety výhružně křičet, ti ale nereagovali. Možná, že bylo jenom dobře, že jsi mu pořádně nerozuměl. Už, už byl připravený se pořádně pomstít, ale když ucítil pach jídla, neodolal. Trochu se zklidnil a dal se do jídla. Všechno ho bolelo a očividně ani to jedení pro něj nebylo moc příjemné, hekal a skuhral při každém pohybu. Když ses velkoryse rozhodl, že dáš najíst i divokým pokemonům, nepočítal jsi s tím, že tě ve své blízkosti nebudou chtít. Viděli jídlo, to ano, ale viděli a tedy taky cítili tebe, potencionální hrozbu. Přiblížil ses na dva metry a jeden z nich už se znovu odloučil od celé hromady a, jako kdyby se to už jendou stalo, opět zavelel: "Coffete!" No a dál už to znáš, opět se na tebe pustili a hlava nehlava tě mlátili ocasy. Ve srovnání s předchozím útokem to bylo o něco lepší. S tím, že teď tě hejno Coffetů odtáhlo pryč, dál od jejich "tlačenice", téměř až k firempovi. A pak, jako před tím se opět nahromadili na stejné místo, jako před tím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konverzace ... (pokračuje) Kayla jenom kývala a pověřila svého jumpieho úkolem najít někde něco na přespání, ten samozřejmě nezklamal, ve chvilce s objěvil opět u vás a vy jste ho následovali. Lehli jste do stínu dvou menších stromů a tady společně přečkali noc. Kayla ještě nějakou tu dobu byla vzhůru, ale byla naprosto potichu, aby tě nerušila. Ráno, když ses probudila, byla tvá společnice už opět na nohou. "Bré ráno! Jak ses vyspala?" Pozdravila a lehla si na svůj, ještě rozložený spacák, vedle tebe. Následně zašátrala v batohu, odkud vyndala svoji snídani, bagetu, a zakousla se do ní. "Jak je na tom Nicroul?" |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Už zase.: Při vykonání dobrého činu a zároveň i omluvném gestu v podobě pokéjídla si všimnu jak jeden z Coffetu zbystřil a znova začal dávat povely. Ihned jsem položil tác s jídlem ale nejspíš jsem nebyl tak rychlý jak jsem si přál a dostal jsem znova nakládačku. Sice né tk velkou jako před chvíli ale i tak to bolelo. "Chjo já se na to vyseru." Zanadávam si, když si všimnu že jsem skončil u Firempa. Chudák byl rád že se jen tak tak nají a tak jem si lehnul na deku. Přecijen na spacák bylo teplo a nebe bylo čisté což nevypadalo na nějáky déšť. Pohledem sjedu po Firempovi a nakonec rozložím spacák. "Na firempe, lehni si a pořádně si odpočiň. Kašli na ně, hlavně si odpočiň možná ti bude ráno lépe. Pokud se to do rána nezlepší vrátíme se do města do pokécentra nebo krofesorovi aby tě uzdravili." Prohodím k němu a mezitím rozkládám spacák. Přitom uvažuju zda je ve městě nějáke pokécentrum kde by se Firemp mohl uzdravit. Chvíli počkám dokud nebude Firemp spát, ještě se lehkým pohledem ujistím že Coffeetové jsou stále na stejném místě jak před chvíli a potom až usoudím že je nejvyšší čas spát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rána bývají těžká Coffetové svou hromadou vůbec nepohnuli, zřejmě ste je nijak nezjíjímali, samozřejmě až do té doby, dokud jste jim nepřišli jako nebezpeční. Společně s firempem, který je pořád neúmorně sledoval jste se proto mohli poklidně najíst a připravit se ke spánku. Mohl jsi vidět, jak se tvůj okemon snaží neusnout a dávat pozor na nepřátelské pokemony, ale stejně tak jako tobě to moc dlouho nevydrželo. Usnuli jste téměř v ten okamžik, co jste si lehli. Noc byla poměrně chladná a ráno potom také. Když ses probudil, mohlo být asi osm hodin, tvůj firemp stále ještě zhluboka oddychoval a co se týče coffetů, ti dělali pořád to samé, jakoby ani nespali a neodpočívali. Firemp už vypadal o trochu lépe, stále nic moc, ale na první pohled bylo jasné, že se z toho brzy dostane. No a ty, tebe taky všechno bolelo, byl jsi samá modřina. Tole bude krušný den. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Nic se mi nechce: Ráno se probudím a už to, že mě v noci neprobraly zvuky boje, nebbo to že jsem dotaal třetí nakládačku je výsledek toho že nás Coffetové nechali být. Po probuzení stočím zamyšleně hlavu směrem k Firempovi zvědav jak se cítí. Dobrá zpráva je, že klidně spí a zjevně se některá jeho zranění značně zahojila. *Tak co mám se s ním vydat na cestu? Pokud bych narazil na nějákého pokémona, tak by Firemp nejspíš nebyl ještě schopen bojovat. No uvidíme.* Prožene se mi hlavou a otočím svůj pohled na nebe které v tichosti sleduju a přitom se mi honí hlavu zda dneska pokračovat v cestě nebo jenom odpočívat. Nakonec se ale z těžka postavím... Tedy prozatím jen posadím a přitáhnu si k sobě batoh. Pomalu začnu dělat snídani jak pro sebe tak i pro Firempa. Mezitím se začnu trochu protahovat a zjišťovat jaké pohyby budou ty nejtěžší. *No, nejtěžší bude se asi postavitt.* Prožene se mi hlavou, poté co si protáhnu krk, ruce a trochu i nohy. Nokonec se ale rozhodnu se postavit na nohy. Ikdyž mě bolí celé tělo, pokusím se svaly rozpohybovat. Ze začátku to jde zhurta ale nakonec stojím na nohou, tedy stačilo jen chtít a taky párkrat spadnout na zem. Trochu si přiadám jako mrzák když zjistim že nejspíš budu ze začátku trochu pokulhávat a také že mě bolí i záda a pár žeber. *No nebudu se rychle pohybovat a ani se smát. Doufám že si na tom trochu lépe než já.* Zamyslím se nad svým stavem když stojím na nohou a při pohledu na spícího Firempa se trochu pousměju. Snídaně je nachystána a čeká jen až se Firemp probudí a mezitím složím deku a pomalu jí složenoupřipevním na spodní část batohu. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro ...Oukej, jedna věc je zklamání důvěry a druhá naprostá sebevražda. Přehodnotím své předchozí rozhodnutí a vytáhnu Titerlův pokéball. "To stačí, Titerle. Vedl sis skvěle." povzdechnu si a zavolám už tak zraněného pokémona zpátky. Na tohle jsme prostě nebyli připraveni. Bylo ode mě nezodpovědné, že jsem se nechal ztrhnout bojem. "Vyhrál jsi." pousměju se na Luka. A... tak nějak mám pocit, že bych měl jít s pravdou ven. "Hele, popravdě řečeno... já teprve dnes vyrazil na cestu." nervózně se podrbu ve vlasech. Tak, stejně mu to nejspíš mezitím došlo. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Ráno, raníčko.. Jumpie nám našel stromky, kde jsme se uvelebily. Nevím, kdy přesně šla Kayla spát, já jsem usnula dříve. Ještě aby ne, po takovém dni. Ráno jsem se probudila a přes mžouravé oči jsem si všimla, že Kayla už je vzhůru. Asi mě to ani moc neudivilo, čekala jsem to. "Čilá to osoba.." Koukla jsem na Kaylu. "Ale jo, v pořádku.." Vzala jsem si batoh a vyšátrala z něj něco na jídlo, co mi mamka sbalila - koláč. Lehla jsem si a jedla jsem. "No... " Vypustila jsem Nicroula ven. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Konečně jsem se probudil a po pár minutách válení se jsem konečně vylezl z postele. Malinko jsem se rozkoukal a protáhl se, byl čas vyrazit, přeci jen jsem se prospal celkem dost a nechci moc zameškat. Rychle jsem si doběhl vyčistit zuby, převlékl jsem se a zabalil si věci. ,,Dobré ráno." Pozdravím sestru a popřípadě všechny přítomné. ,,Mockrát vám děkuji za ubytování. Mějte se krásně a snad se ještě někdy setkáme." S těmito slovy už se pomalu vydám k domu Cary. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dobré ráno kamaráde Probudil ses, začal jsi dělat snídani a pomalu ses začal balit. Při všem tom rachocení a šustění se probudil i tvůj pokemon. Mile rád snědl to, co jsi mu nabízel, ale dál seděl zaraženě (možná naštvaně) na zemi a díval se na divoké pokemony. S tebou nepromluvil ani slova,ani se na tebe nepodíval, stále a jen sledoval ta stvoření, která se, ještě pořádně ožehlá, pohybovala na jedné hromadě, ba se ani neměl k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Malé rady malého Malý bojovník se trochu zarazil, když jsi schoval pokemona zpět do pokeballu, tím více byl zmatený, když jsi uznal svoji prohru. Nic neříkl a doufal, že mu to všechnonějak dojde, a došlo, přesně v ten moment, kdy ses přiznal, že trénuješ první den. Hoch přišel blíže k tobě a konečně promluvil: "Víš, chceš poradit?" zeptal se, ale hned pokračoval dál, "Myslím, že když budeš pokaždé odvolávat svého pokemona tak brzy, mohlo by dojít k tomu, že ti přestane věřit, přestane se tolik snažit, protože si bude myslet, že ho stejně odvoláš, jakmile se v zápase trochu zraní. A co víc, ty i tvůj pokemon ztratíte chuť zápasit." Počkal chvilku a znovu pokračoval: "Víš, myslím, že podle toho, jak titerl vypadal, byl odhodlaný hrát dál a ... když nedohraješ do konce, nikdy nevíš pravý výsledek. Sice necestuju moc dlouho, ale už několikrát jsem viděl, jak pokemon, který byl na pokraji svých sil nakonec vyhrál zápas." Opět se od tebe trochu vzdálil a pak povídal dál. "Srovnej si to třeba s boxem. Pokemony baví bojovat a baví je vyhrávat a kvůli tomu jsou ochotní hodně snést. No a když jim nedovolíš zápas dohrát ..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Netrucuj chlapče či dívko, netrucuj! Sáhla jsi pro pokeball, načež se pokemon, který v něm byl ihned objevil, a vy jste mohli vidět. Ležel tam před vámi s tím, že hned jak vás uviděl, opět zavřel oči. Tentokrát už to nevypadalo ale tolik unaveně, spíš, jako by to dělal na truc, zkrátka gesto, že ať po něm budete chtít cokoliv, on to neudělá. Čas od času máchnul ocáskem, jako by se po něčem oháněl. Vypadal už relativně zdravě. Určitě musel být ještě hodně vyčerpaný, ale nedával to na sobě znát a opět zaujal svoji pozici "machra". "Vypadá, že náš všelék zabral, díky bohu." odfoukla si trošku Kayla, i když si i před tím byla dost jistá, že bude v pořádku, "No, jsem zvědavá, jestli tě bude poslouchat." Nadhodila a škádlivě ti rejpla do ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Jenom jsem tě málem zabila Jakmile jsem hodila pokéball, tak Nicroul vylezl ven a objevil se před náma. Ležel a měl otevřené oči. Ale ty okmažitě zavřel. "Pff.. ten mi to bude dávat pořádně sežrat.." Bylo jasné, že jen trucuje, ale co jsem mohla dělat, v takové fázi nemám moc šanci ho ovlivnit, ale na druhou stranu bych asi měla něco udělat. "Všelék zabral, teď ještě potřebujeme nějaký Netruc.." Poznamenala jsem sarkasticky. Kayla měla ale docela recht, protože nad tím sama docela dost přemýšlím. Vzdychla jsem si. "Hele, Nicroule.. Začala jsem s velice důležitým tónem. ".. vím, že jsem to včera celkem přehnala, ale kdyby tebe někdo zesmněšnil a dělal si z tebe legraci, tak by jsi se taky naštval. Navíc jsem nečekala, že budeš tak silný. Neměla jsem však v úmyslu ti ublížit a za to se omlouvám." Dokončím větu a čekám, co udělá Nictroul. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sojo Štrádoval sis to za Carou, přesně, jak jsi slíbil. Přesně tou cestou, jako jsi sem došel a přesně podle popisu malé dívky jsi našel dům, kde na zvonku bylo krasopisně napsáno "Profesor Gried SOJO". Podíval-li ses do okna, mohl jsi vidět, jak se pohnuli záclony, dost možná už rodina ví, že jsi tady. A tak že ano. Otevřít ti přišla mladá hezká žena, kolem třiceti let, a pořádně si tě změřila pohledem. "Dobrý den." pozdravila a podala vám ruku, "Vy jste Michael?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Skvělý pár Po celý tvůj proslov nicroul dělal, jako by tě vůbec neposlouchal. Párkrát si při tom odfrkl a jakmile jsi domluvila, podíval se na tebe. Dlouze se na tebe díval, jako by se tě pokoušel zhypnotizovat. Nakonec ale našpulil tlamu a jako z bublifuku vyfoukl jednu velkou bublinu, která, když ji pustil, tě zasáhla přímo do hlavy. Nebolelo to, nebylo to ani tolik mokré, jako včera, ale jistou známku neúcty ti tím projevil. Následně se začal smát, nebyl to zrovna velký smích, protože ho očividně při smíchu něco bolelo, ale i tak mu to za to stálo. Kayla se taky trochu uchechtla, ale hned si dala ruku před pusu, a omluvně se na tebe podívala. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Takže mám elegantní ovcokozu a nevychovanýho vodního osla Upřímně jsem doufala, že to Nicroul pochopí. No, jo, doufala jsem. Ale asi to bylo ode mě celkem naivní, už při chytání ze mě měl hlavně srandu. A to přetrvává, i když je zraněný. Jenom jsem sledovala bublinu, která mě zasáhla a praskla. "... co mám teď dělat?!" Zamyslela jsem se a jen jsem se trošku naštvaně podívala na Kaylu, ačkoliv mi velmi pomohla, tak to uchechtnutí mi teď moc neprospělo. "Takže teď mám možnosti, něco tak drzého nechat zde vlastnímu osudu, nebo to vzít sebou.." Řekla jsem a dojedla jsem koláč. "Co si myslíš ty, Nicroule? Chceš se tu plácat sám a ležet, než se nějakým zázrakem úplně uzdravíš, nebo jít s námi?" Pokračuju. "Protože sice jsem začínající trenérka, ale stále mám, stejně jako ty, nějakou hrdost a opravdu nepotřebuju, abych měla mokrou hlavu pokaždý, když si ty usmyslíš, že nejsem dostatečně dobrá, nebo že je to prostě sranda. To včera nebyla sranda. Nebýt Kaylina všeléku, tak by jsi nemohl vyloudit ani kapičku, natož bublinu." Přemýšlela jsem. "Moc dobře vím, že bych neměla srdce ho tu nechat, ale stejně mne to štve.. " Znovu se na něj podívám. "Bála jsem se o tebe a dělala jsem, co jsem mohla. Jestli pro tebe boj a ostatní věci kolem nebyly dostatečný důkaz mé solidarity, či spolehlivosti, tak ji alespoň nepodkopávej, s takovou bych neměla, jak se zlepšovat." Už k němu nenatahuju ruku, nebo cokoliv jiného. "Takže to je na tobě. Zůstaň, nebo pojď se mnou za předpokladu, že mi dáš šanci se zlepšit a nebudeš mé snahy mařit." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vysvětlení Kayla z toho všeho mělo pořád srandu, ale když jsi pokemonovi začala vyhrožovat, že ho tu necháš, strnula a se strachem se na tebe podívala. Nepřerušila tě ale, snad v tebe věřila. Tvé slova si vzal k srdci i nicroul. Pomalu, obtížně se zvedl, při tom párkrát zahýkal bolestí, ale nepřijal žádnou pomoc a stál si za svým. Pak se jal slova a jakoby ti začal něco vysvětlovat. "Nic, Nic Nicraul, nic nic ... Nicraul nic nic nicraul nic! ..." pokračovalo to ještě dál, při tom se nicroul snažil napodobit, co se včera stalo. Něco jakože on-boj, potom proudek vody, následný smích a (slepý?) pak ty-Boj a NE! Kayla pozvedla obočí a opět zamířila pohledem k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Komunikace Koukala jsem na zvířátko jak se zvedá. Myslela jsem, že odejde, ale místo toho mi bez jakékoliv pomoci začal něco předvádět. Poznala jsem, že jde o náš boj. Nad ostatními věcmi jsem musela hodně přemýšlet. "Takže..." Snažila jsem se si dát dohromady, co se snažil napodobit. "Takže ty jsi už bojoval, pak jsi se šel napít, chtěl sis jen udělat srandu a ne bojovat?" Řekla jsem absolutně nechápavě. "Omlouvám se, ale moc ti nerozumím.." Udělala jsem rukama příhodné gesto. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přes okemona Nicroul se na tebe zamračil, následně se podíval na Kaylu a nahodil výraz, který nemohl říkat nic jiného než: "To to vážná nechápe ... to je vážně tak hloupá?". Kayla nezareagovala. Chvíli se na tebe pokemon naštvaně díval až to vypadalo, že tě bude čekat další sprška, ale nakonec se tak nestalo. Pokemon kulhavě došel ke Kayla a několikrát ťukl do jednoho z pokeballů, které měla u nohou a pak pohodil hlavou směrem k tobě. "Asi máš vyvolat sheepieho." Řekla Kayla a nicroul začal kývat hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Jak, co, proč a kde Ano, opravdu jsem nechápala, co mi chtěl říci a Nicroul se s tím evidentně nepáral, protože mi dal jasně najevo, že jsem asi úplně blbá. "Promiň, ale já opravdu nejsem zaříkávač pokémonů." Poškrábala jsem se ve vlasech a ačkoliv by mě normálně smočil, tak teď mi naznačil, že bych měla vyvolat Sheepieho, to už jsem pochopila. Kayla mi to raději přetlumočila. Ale zas tak hloupá nejsem. Vyvolala jsem tedy Sheepieho vedle mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokemon pokemonu Sheepie se o tom, co jsi ho vyvolala na tebe hned obrátil. Asi čekal nějaký rozkaz, ale než jsi stihla cokoliv říct, ozval se Nicroul. "Nic." Zajistil si sheepieho pozornost. Ten přišel až k němu a uklonil se. Nicroul gesto neopakoval a rovou začal (zřejmě) vysvětlovat. Opět docela příkrým tónem. Sheepie vypadal trochu sklesle. Když na něj nicroul mluvil a nakonec ukončil rozhovor tichým: "Sheep, sheepie." Byla chvilka ticha, nakonec se otočil tvůj pokemon k tobě a začal vysvětlovat on. Už to bylo mnohem srozumitelnější, než od nicroula. Co jsi od sheepieho mohla zjistit bylo, že nicroul bojovat chtěl, ale když jste zaútočili, nebyl vůbec připravený, vzhledem k tomu, že se smíchy válel na zádech. A pak ještě něco, jako, že je asi naštvaný kvůli tomuhle, jak sheepie hezky naznačil kvůli ráně pod pás, a ne kvůli zápasu. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Omluva Pozorovala jsem, jak Nicroul Sheepiemu vysvětluje, co se mi snažil říci a já to nechápala. Sheepie nevypadal jako nejnadšenější pokémon pod sluncem a následně se otočil na mě začal mi to vysvětlovat. U Sheepieho jsem to poznala docela rychle o co Nicroulovi vlastně šlo. Dumala jsem. "Tak takhle to je.." Koukla jsem na Nicroula. "Za to se ti omlouvám, ale namítnu, že já se snažila být přátelská a ty jsi moji snahu doslova potopil." Pokračuju. "Neměla jsi být tak zbrklá a unáhledná, ale nemyslela jsem si, že by šlo o nějaký problém. V tu chvíli jsem nad tím vůbec nepřemýšlela. Byla jsem naštvaná, protože také mám nějakou hrdost. Ještě jednou promiň, teď už to chápu.." Odvětím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyřešeno/nevyřešeno Nicroul se na tebe díval stále dost naštvaně, i po tvé omluvě. Zřejmě ji ale přijal, protože se pomalým kulhavým krokem rozešel k tobě. Až tam však ale nedošel. Jako by se mu zatočila hlava nebo něco takového, spadl na zem. Prozatím toho na něj bylo už asi moc. Opět nastala chvilka ticha a ano, byla to právě Kayla, kdo ji prolimila. "Stejně jsem zvědavá, jestli tě bude poslouchat." Řekla ze srandy provokativně. "No, myslím, že bude dobré jít dál." Zvedla se a začala si balit spacák. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Time to move on Bylo mi jasné, že mi jen tak neodpustí, to ani nejde. Přeci jen je rozdíl mezi pošplícháním a tak vážným zraněním. Pomaličku šel ke mne, ale zase upadl. Jen jsem ho letmo a opatrně pohladila a vrátila do jeho pokéballu. "Musí si odpočinout... už abychom byli v Basketu.." Podívala jsem se na Kaylu. "Snad si s ním nějak poradím.." Usmála jsem se. "... a on se mnou.." Zabalila jsem svůj spacák a zadělala batoh. Jakmile jsem vše měla, tak jsem jen kývla na Kaylu, že jsem připravena jít dál. // Pozn.: Nechci si teď moc s Kaylou povídat, protože by nebylo ani moc o čem. A řešit přizabití pokémona takovou dobu v kuse opravdu nechci :'D |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Konečně dojdu k onomu domu a prohlédnu si zvonek. ,,To musí být ono." Ještě dříve než stačím zazvonit, tak ze dveří vyjde dáma. Celkem pohledná. ,,Dobrý den." Něžně jí potřesu rukou a odpovím. ,,Ano." Byl jsem celkem nervózní, přeci jen už to jak si mou maličkost změřila pohledem nevykazovalo nic dobrého. ,,Řekl bych vám proč jsem tady, ale myslím, že víte." Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Těžká situace "Vím." odpověděla rázně žena, "Pojďte dál prosím." Řekla hlasem ne úplně přívětivým, asi nebyla moc ráda, že jí chcete odvést dceru. Poté, co ses jí musel prokázat svým pokedexem, aby se přesvědčila, že se opravdu jenom za někoho nevydáváš, zavedla tě přes chodbu až o obýváku, kde tě vybídla, aby sis sedl na pohovku. "Chcete čaj, kávu, něco jiného k pití?" Zeptala se. Do místnosti po chvilce vešel i muž, mohlo mu být něco kolem čtyřiceti let, zdvořile tě pozdravil a představil se ti jako Gried Sojo. Následně se pak také posadil. "Víte, pane ..." doufal, že doplníš, "Dceři je deset let, jak jistě víte, v deseti už může dostat svého prvního pokemona a já chápu, že je celá nedočkavá se pustit do světa. Nic bych proti tomu neměl, já sám jsem také v deseti letech odešel za pokemony, ale co se Cary týče, ..." odmlčel se, jako by se mu do dalších slov nechtělo, "Víte, Cara trpí různými ... záchvaty. Nic zdravotního, spíš jde o psychiku, někdy jí dokáže nějaká malá věc hrozně namíchnout, že dělá hrozné scény, jindy zase naopak se nad něčím hrozně rozvášní a když jí někdo vyruší, pak ... Řekněme, chraň pámbů." Počkal si na tvou reakci. "Ani my pořádně nevíme, jak ji uklidnit, jak se k ní v takových případech chovat, proto jí nemůžem jen tak nechat takhle odejít." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žeby stezka odvahy? Po raním ujasnění situace jste se opět vydali na cestu. Ranní chládek dlouho nevydržel a opět, jako včera začalo slunce neúprosně pálit.Čím víc na jih jste šli, tím byl hic větší. Tráva kolem už také počasí, které tady vládlo moc nesnášela, proto uschlá a na některých místech ani nerostla. Občasných stromů též pomalu ale jistě ubývalo, takže nebylo ani moc možností, jak se před sluncem schovat. Cesta byla dlouhá, váš cíl stále v nedohlednu. Lilo z vás jako z konve a vaše zásoby vody unikali hrozným tempem až konečně došli. Byla chvilka po poledni, když se s tebou Kayla podělila o své myšlenky. "Co takhle si teď třeba odpočinout a vydat se na cestu až za šera. Můžeme třeba zkusit jít chvilku přes noc." navrhla trochu zoufala, ačkoliv na ní bylo vidět, že je na tom se snášením vedra lépe, než ty, "Za zkoušku nic nedáme." |
| |
 | soukromá zpráva od Bryan pro Dneska je vážně povedené ráno. Zase po dlouhé době spím v čisté posteli což je pro mě jako svátek. Já jako chudý zlodějíček si prostě postel dovolit nemohu. Dnešek je ale výjimka. Pokemon centrum mě přijalo bez jakéhokoli prověření a dokonce mi i ošetřil pokemona. Puapil byl přeci jen trochu mimo po mém tvrdém nelítostném tréninku. Ale hold pro velké výsledky je nutná tvrdí dřina. Stejně je přístřeší jen na den...zítra zase pod širákem.. Je několik minut před polednem a mě už vypršel čas pobytu v zapůjčeném pokoji. Rychle si naházím do baťohu těch pár věcí, co u sebe mám a vydám se rovnou k místní sestře. S milým falešným úsměvem vrátím klíče od pokoje a převezmu si od sestry nově ošetřeného pokemona. Jo Puapil patří mezi vzácný druh pokemona. Alespoň si to myslím. Na mě samotného udělal během tréninku dojem. Obzvláště úžasná je jeho síla v klepetech. Bez problému dokázal přešmiknout strom, aniž by se nějak zapotil. Ještě se spolu dokážeme vytáhnout uvidíš... S mírnou radostí schovám pokebal s Puapilem a odejdu z pokemonového střediska vstříc městu. Město je hezké, rozlehlé ale nevyznám se tu. Proto je můj cíl někde mimo civilizaci. Koneckonců kde jinde se dají najít jiný pokemoni. Taky se potřebuju pořádně vyřádit. Jelikož se ve městě bez peněz nic dělat nedá, můj první úkol je jasný. Sehnat si nějaký job, prácičku nebo brigádu. Cokoli za co bych dostal patřičnou odměnu. Nejlépe nějakou práci, při které je nutné opustit město. Proč ? Protože si mohu vydělat a zároveň se porozhlédnout po světě či novém pokemonovi. Je to účinný způsob jak zabít dvě mouchy jednou ranou. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Tma je v poho Spolu s Kaylou jsme znovu vyrazily směr Basket. Upřímně už se nemohu dočkat toho, jak dorazíme. Jako první asi zamířím do pokémonního střediska. Nechám si vyšetřit pokémony a následně okouknu město. Ve středisku bych měla juknout i na nástěnku, jestli tam něco nebude. Právě teď však nad tím vším mohu jen přemýšlet. A to proto, že do Basketu je to ještě dlouhá cesta. A já tady umírám žízní! Jak jsme tak míjely samostatné stromky mezi políčky a pastvinami, slunce na nás stále silně svítilo a nám pomalu došla voda. "Já tady nechci umřít!" Vzdychla jsem si a viděla jsem, že Kayla sice taky strádá, ale né tak jako já. "V noci? Tak jo." Přikývla jsem souhlasně. "Tma není takový problém jako to horko." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Realizace? "Tak dobře," řekla tvá společnice a očividně byla ráda, že s ní souhlasíš, "co třeba takhle, Támhle v dálce vidím nějaký strom, můžeme si tam odpočinout a popřípadě i si zdřímnout. Můžu mezi tím poslat Jumpieho, jestli nenajde něco, kde bychom mohli nabrat vodu, ať už nějaký pramen, o čemž tedy pochybuju, ale vím, že blízko Basketu byli vždy obývané chatky, jako třeba ta, kde jsem vyrůstala, tak třeba bude nějaká i tady poblíž." Navrhla a otřela si zpocené čelo. "Co ty na to? Nebo máš jiný nápad?" Mezitím jste došli k tomu stolu v dálce, který Kayla zahrnula do svého plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Oukej "Jo, klidně tam.." Řekla jsem Kayle a stále jsem šla stejným směrem jako ona. "Jsem ráda, že si odpočinu, o moc déle bych to asi nezvládla.." Přikyvuju souhlasně. "To by bylo skvělé.." Řekla jsem. "Takhle to bude nejlepší.." Lehla jsem si na zem pod strom a rozvalila jsem se, samozřejmě v rámci možností tak, aby bylo místo ve stínu i pro Kaylu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Těžká to práce Přesně podle svého plánu ses vydal do města hledat něco, nebo spíš někoho, kdo by potřeboval určitou práci. Po obchodech, po restauracích, po výrobnách, ale nikde nic, alespoň nic, co by tě nesvazovalo k jednomu městu a nenutilo tě to být půl dne v práci na jednom místě. "Omlouvám se, nic takvého nehledáme!" "Možná byste tu mohl uklízet, řekněme jednou za dva dny?" "Nic nechci, děte pryč." "Promiňte, hledáme někoho se vzděláním." ... Takové a ještě horší odpovědi jsi mohl slyšet u každého krámu. Někteří byli milí, někteří hrubý, ale nikdo tě nepotřeboval. Takovéhle neustálé odmítání tě zmohlo a víc, než bylo milé, a navíc jsi dostal jsi hlad, vždyť jsi přece ani nejedl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podivná chajda Společně jste došli do stínu stromu. Zatímco ty sis už lehala do pichlavé suché trávy, Kayla zadávala rozkazy jumpiemu. Ten byl očividně rád, že se může opět pořádně proběhnout, proto jenom zapištěl a už byl z dohledu. "Tfú, tak doufám, že něco najde." Řekla si tvá společnice už více méně jenom pro sebe a také si lehla do stínu a ještě před tím, než zavřela oči do sebe rychle naládovala půlku sendviče. Prospali jste asi čtyři hodiny, když vás začal budit stále neunavený jumpie. Kayla se zvedla a rozespale se ho zeptala: "Tak co našels nějakou chatku." Řekla to tónem trochu ironickým, zdálo se totiž, že v to ani nedoufala, proto ji kladná odpověď pokemona mile překvapila. Když jste se trochu zmátořili z rozespání, zamířili jste stejně jako včera za jumpiem. Tentokrát jste šli ale o dost déle směrem pryč od cesty. Asi třičtvrtě hodiny jste se brodili neposekanou suchou trávou, ale pak jste narazili na další pěšinku, která vás právě, když se začalo stmívat, dovedla až k místu, které našel jumpie. Byla to nevelká dřevěná chajda. Něco vám na ní ale nehrálo. Vypadala dost staře a nespravovaně a dveře, které do ní vedly byli vypáčené a vyhozené z pantů a zevnitř se ozývalo nějaké šramocení. "Jumpie?" Znepokojivě s zeptala Kayla svého pokemona, který ji naznačil, že to tu před tím nebylo. Pak ho s díky odvolala. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Ve městě Nakonec to tak dobrý nápad nebyl. Nenapadlo mě jak je tohle město vyspělé. Nikdo nechce zaměstnat burana jako já. Když už se něco najde, je to jen obyčejná práce služky a to prostě dělat nebudu. Asi to budu muset zabalit...nakonec proč se po práci nepodívat někde jinde... Procházím městem, objevuji dosud neprobádané uličky a stále marně hledám nějakou práci. Nakonec začnu hledat i něco k snědku. Dokonce jsem ochotný i zariskovat. Vyhledám nějaké obchůdky s otevřenou výlohou nebo obyčejné stánky a využiji svůj vynikající talent. Nenápadně se vmísím mezi lidi a jakmile nastane ta správná chvíle ukradnu něco k snědku. Při krádeži využívám především velké skupiny lidí a nepozornost prodavače/hlídače. Je to brnkačka. Hlavně v tak velkém městě. Přinejhorším prostě využiji kapsářství a šmajznu někomu peněženku i s penězi. Za peníze si koupím jídlo, popřípadě nějaké zásoby na delší cestu. Ještě než odejdu z města, prohlédnu si místní nástěnku plné informací pro trenéry. Možná je to právě tohle místo kde najdu nějaký slušný job. Tak i tak se vydám na sever pryč z města, protože tady mě zjevně nic nečeká. .... Promin, asi ti moc nepomůžu. Kdyby si nevěděla co vymyslet, prostě mě vyveď z města ven :) |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Pochybné zvuky "Určitě se mu to podaří, narozdíl od nás to počasí snáší o dost lépe a baví ho skákat.." Namítnu a zavřu oči. Znovu je otevřu a vidím, jak do sebe Kayla hází sendvič, tak je zase zavřu a usnu celkem příjemným spánkem. Po nějaké době nás obě vzbudil Jumpie, který prý něco našel! Abych řekla pravdu, tak stejně jako Kayla jsem si nemyslela, že by něco v okolí našel. Pravda jest, že ono to nebylo ani tak moc blízko. Šly jsme opravdu celkem dlouho za Jumpiem směrem od cesty. Ačkoliv terén nebyl nejpříjemnější, protože jsme musely jít i vysokou trávou, tak jsme to obě ve zdraví zvládly až k pěšince. "Uff.." Oddechla jsem si, když jsem pěšinku spatřila. "Mám žížu.." Pomyslela jsem si, ale nahlas jsem nic neřekla, nechtěla jsem působit otravně a zároveň mi přišlo hloupé oznamovat zřejmou věc. Ačkoliv už se stmívalo a slunko tím pádem zacházelo, tak žízeň samozřejmě nepřešla. Koukala jsem na chatku stejně nedůvěřivě jako Kayla. Slyšely jsme velmi podivné zvuky, ačkoliv bylo jasné, že návštěvníkovi to zde asi nepatřilo. Vytáhla jsem tedy z kapsy batohu baterku, protože byla úplně nahoře. Když už nic, tak ji můžu někomu omlátit o hlavu. Kdo ví, jestli to pomůže, zkusit se má všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Snažil jsem se být už od začátku co nejmilejší, ale bylo to těžší než jsem čekal. Přeci jen, když si vás někdo zkontroluje už při vstupu a nesnaží se být ani trochu milý a pozorný, tak to vás trochu namíchne. ,,Ne. Děkuji." Odmítnu pití, když se konečně dostaneme do domu. Podívám se na přicházejícího muže a doplním ho. ,,Colwin.... Michael Colwin." Nejprve pořádně vyslechnu jeho slova a než něco řeknu ještě nějakou dobu mlčím. ,,Musím říct, že to jsem opravdu nevěděl." Pronesu lehce, ale přeci jen se tak lehce vzdát nechci a pokračuji. ,,Ale nemyslíte si, že kdyby různě cestovala, tak by jí to prospělo? Přeci jen být pořád na jednom místě, v jednom domě i městě musí být unavující a musí to lézt člověku pěkně na hlavu." Možná jsem můj hlas malinko přitvrdil, ale Michael se nikdy nevzdává. ,,Obzvláště pro dítě tohle musí být těžké a třeba by se její stav v mnohém zlepšil, kdyby cestovala a hodila spoustu věcí za hlavu." Dokončím a vyčkám na reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jídelní taule? ve městě se ti přeci jenom podařilo něco schrastit. Celoroční trh, který se ve městě pořádá byl pro tebe lahůdka. Najedl ses dosyta a dokonce i velmi dobře. Tvá následující zastávka mířila opět zpět do pokemonského střediska, kde se stejně jako v každém jiném nachází nástěnka pro všechny trenéry, chovatele a koordinátory. Dnes tam viselo celkem sedm plakátů, z toho pět z nich bylo ještě platných.
|
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro ...Tak teď se cítím ještě provinileji, než předtím. Myslel jsem si, že jednám chytře, ale ona to nakonec asi pravda nebude. Zabodnu svůj pohled do země. Je trošku ironické být poučován někým mladším... O to horší je fakt, že má ten mladší pravdu. "Díky za radu," povzdechnu si, "Asi máš pravdu... Asi určitě." Zvednu pokéball s Titerlem do výšky svých očí. "Doufám, že mě teď nebude nenávidět." přiznám nahlas obavu, která se mi vkradla do mozku v reakci na Lukovu přednášku. Podívám se na mladšího kluka. "Vezmu si to k srdci." smutně se pousměju. Rozloučím se s Lukem a pokračuji v cestě. Tedy, spíš "pokračuji". Ujdu jen pár metrů a nervozita mi nedá. Vytáhnu Titerlův pokéball a řečeného pokémona pustím ven. "Hele, omlouvám se, že jsem tě nenechal bojovat dál." řeknu trošku přiškrceně a kleknu si k němu. "Měl jsem o tebe strach." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ochránce Cařin otec se na tebe zadíval. "To víte, že nás to napadlo, vím, že za zkoušku nic nedám, ale zkrátka, neberte to osobně, ale já jí nemůžu nechat jít úplně s cizím člověkem. To vážně nejde. To víte, že plánujeme něco, abychom jí mohli vyhovět, ale není to tak lehké, jak se zdá, věřte mi." Následně se profesor Sojo zvedl z pohovky, na které seděl, čímž ti jemně naznačil, že se blíží čas tvého odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Herec z chudáka nebude! Luke se s tebou mile rozloučil se slovy, že se těší na další setkání a tys mohl opět jít dál. Poté, co tvůj pokemon opět vyletěl na denní světlo, vypadal naštvaně. Moc dobrý lakér to ale nebyl, jeho hraná naštvanost byla vidět hned od prvního okamžiku. Třeba tím jenom chtěl překrýt to, že ho to mrzí. "Tit!" Řekl naoko uraženě, když ses mu omluvil. Následně ti pomalu přišel k nohám a praštil tě ocasem. Bolelo to, o to se nešlo přít, a určitě budeš mít na holeni ještě nějakej den modrozelenou památku, ale vzhledem k tomu, že se tvůj pokemon následně začal smát, bylo jasné, že máte účty vyřízené. Titerl se ti pak horko těžko vyškrabal na rameno, chytl se tvých vlasů, jako otěží, packou ukázal vpřed a zavelel ti do kroku: "Tit!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Srdce buší ... Ty i Kayla jste pomalu vešli do chatky. Nábytek tam byl rozházený a rozbitý. Támhle na podlaze ležela skříň, kousek vedle zase střepy od skleniček. Jakoby tam někdo něco hledal. Dveře do vedlejší místnosti, kde právě někdo rozsvítil svíčku byli zablokované povaleným stolem, tudíž pokud jste chtěli vejít do vedlejší místnosti, rozhodně by to nebylo moc nepozorované. Kayla ti rukou naznačila, ať tady chvilku počkáte a pak dala prst před pusu a rty naznačila, jako by říkala: Pšš. Upozorňovala tím na hlasy, které se z vedlejší místnosti ozývali a která jste, když jste byli hodně potichu, mohli trochu rozpoznávat. Jeden patřil ženě, druhý nějakému muži. "Sakra!" ozval se ten mužský, "Tady to taky neni." Následně byl slyšet zvuk, jakoby někdo kopnul do dřevěné krabice. "Jaau!" Zařval opět mužský hlas. "Co to do háje děláš? Musí to tu bejt! Prostě musí! Jenom nehledáme pořádně!" "U královy koruny, tady v životě nic nenajdem! Je to obyčejná chatrč. Co třeba zvenku?" "Ale prdlajs, tady to musí bejt ksakru!" "Neni ti říkam!" Vypěnil mužský hlas a opět byla slyšet rána, nejspíš s něčím hodil, aby se trochu uklidnil. Následně ale byla chvíle ticha. Po chvilce ženský hlas káravě prohodil: "Já ti to žákala!" "Zmlkni!" Osočil se muž a pak už nemluvili. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Jsem rád že je Firempovi trochu lépe tedy a na jeho hrdost, která zjevně včera utrpěla újmu. "Pojď Firempe." Pobídnu ho, když se postavím připraven vyrazit ale zjevně se mu něják nechce. Jen se mírně prohnu v zádech do předu a hlavu skloním před sebe. Z opasku vytáhnu pokébal a namířím ho na něj. Bez varování a beze slov si ho přivolám zpátkyy do pokébalu. Ještě než vyrazím se ujistím zda je uvnitř a pohlédnu na tlupu Coffetu. "Nic si z toho nedělej. Zkrátka jich bylo víc a nečekal jsem že budou až tak organizovaní. Příští zápas ukážeš jak si silý v rovnoceném souboji jeden na jednoho jo?" Prohodím k pokébalu kde mám Firempa a vyrazím dál na cestu. Po cestě přitom hledám dlší pokémony. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Když se muž postavil tak jsem se na něj vzdorovitě podíval. ,,Myslíte si, že se tak rychle vzdám?" Podíval jsem se na něj s drsnějším výrazem ve tváři než jsem měl doposud. ,,Ani se nedivím, že se nedokáže odreagovat, když jí tady držíte jako ve vězení a jediné místo kam maximálně může je konec města, asi by mi taky nebylo nejlépe." Postavil jsem se. ,,Slíbím vám, že vám na ni dohlédnu a budu dávat pozor na každém kroku." Malinko jsem při těchto slovech zmírnil tón. ,,A přeci jen to není na dlouho, kdykoliv se může vrátit." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Těžký boj Tvůj tón se Cařině otci očividně vůbec nelíbil. "Tak a dost!" taky zvýšil tón, "Nehodlám tady s vámi diskutovat o něčem, o čem nemáte ani nejmenší tušení." Následně tě nechal domluvit co jsi měl ještě na jazyku a pak už jenom tišeji ale přísně dodal. "Prosím, odejděte!" Dokonce i Cařina matka, která do vašeho rozhovoru zatím nijak nezasahovala a místo toho odešla někam do vedlejší místnosti, opět přišla do obýváku a opět tě probodla pohledem, který jasně říkal, že nejste už v domě nejsi vítán. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Raz a dva a raz ... Vrátil jsi svého firempa zpět do pokeballu a šel si dál. Šel jsi trávou a poměrně i dost tiše, proto si tě pokemoni, kteří zde žili téměř nevšímali a drze ti přeskakovali přes cestu. Mohl jsi napočítat celkem pět šmouh, které rychle proběhly kolem tebe. Než jsi však mohl zareagovat, byly ten tam. Až teprve něco málo před polednem jsi mohl jednoho divokého pokemona pořádně zahlédnout.
Zpočátku jsi mohl vidět jenom jeho chochol, který vyčuhoval z vysoké trávy, následně ale, když se k tobě nebojácně přiblížil jsi ho spatřil celého. Jako malé dítě neočekávající jakékoliv dobrodružství, se přiblížil až k tobě a začal si tě prohlížet. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Hon na nového pokemona Jo není nad staré dobré řemeslo - zlodějina. Sehnal sem si něco k snědku a ještě se pobavil nad tím jak lze lidi okrást.Jako ukrást dítěti bonbon V dnešní době je to prostě lehké. Nicméně mam stále stejný problém. Jsem švorc. Ke středisku sice dorazím nacpaný a čerstvý ale má finanční situace se nijak nezlepšila. Nakonec má jediná šance spočívá v místní nástěnce plné informačních plakátů. Celkem zajímavá četba. Jedna novinka lepší než ta druhá. Pokemonová liga, soutěž travních pokemonů a koordinátorů....na tohle si budu muset sehnat více pokemonů a hlavně začít trénovat Puapila. Ale nějaká šance tu je. Přeci jen mam ještě čas. Je jasné co považuji za prioritu. Bohužel si nejsem jistý typem mého pokemona. Počítá se Puapil jako travní pokemon když je hmyzí ? Na to sem se zeptal jediného spolehlivého zdroje - Pokedex. Vytáhnu červenou krabičku a projedu si historii kde je uložený záznam o Puapilovi. Něco tam o něm přeci být musí. Další letáky taky nejsou k zahození. Vypadá to na dva zlodějíčky, které bych chtěl sakra rád poznat a zajímavá upoutávka na Noc Kouze. Jižně od města...to znamená lesy a lesní pokemoni...vypadá to na můj další cíl. Pro jistotu si zapamatuji tváře těch dvou hledaných a vyrazím na jih ven z města. Můj cíl je jasný, jižní les a ona záhadná skrytá jeskyně. Už při prvním kontaktu s lesem, vyrazím přímo do hustého hvozdu a potichu naslouchám přírodnímu okolí, jen abych zaslechl nějakého pokemona. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Od rána to vypadá velmi bídně. Sice jsem zahédl pár stínu, které se rychle mihly ale nedokázal jsem něják zareagovat a tak hledám dál. Pomalu se blíží poledne a tak se začínám rozhlížet po nějákem místě, kde by bylo dobré se najíst. Náhle se předemnou objeví divoký pokémonkterý zjevně nemá z lidí strach tak jako ostatní. "Hmm? Konečně něko nový." Prohodím pro sebe a otevřu si Dextra aby mi k němu něco řekl. Krom vodního děla by se do začátku mohl naučt i pár normálních útoku. *Nevadí že umí jen jeden útok.Možná by se dokázal naučit třeba hbitý útok nebo nározový. Kdo ví.* Zamyslím se nad informacemi od dextra a sleduju Squetera jak se pomalu přibližuje ke mě a sleduje mě. Pomalu si přikleknu a z kapsy vyáhnu malou sladkost, kterou rozbalím a nabídnu mu jí. "Ahoj, jsem Tao trenér pokémonu. Nemáš hlad?" Optám se ho a sleduju jeho chování.Druhou ruku pomalu dám za pas a připravím jí na rychlé vyvolání Firempa. Pro zatm ale nic nedělám jen sleduju nového pokémona. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nezbeda "Squet!" Vypískl pokemon, když jsi vyndal sladkost a nabídl mu jí. Ještě jsi ani nestačil dopovědět svoji nabídku a už se sladké potěšení objevilo v puse malého pokemona. Začal aktivně pobíhavat kolem dokola, až se po chvilce zastavil. Od sladkosti měl celou zalepenou pusu, což se mu moc nelíbilo a tak se začal všelijak ošívat a mlaskat. Po chvilce, když už ho i tohle unavil zůstal stát jako zcepenělí a jenom očima si tě celého pořád dokola prohlížel. Zřejmě čekal, co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro Byl jsem připraven odprosit Titerla na kolenou, kdyby to bylo nutné. Nemůže za to, že má za trenéra zrovna mě a hodlal jsem mu to vynahradit aspoň dlouhým omlouváním... ...Které nakonec ani nebylo potřeba, protože pokémon si to vyřešil po svém. "Au!" vyjeknu překvapením a bolestí zároveň, přičemž jen tak tak neskončím zadnicí na trávě. "Ale tak, zasloužil jsem si to." usměju se, když vidím změnu v Titerlově výrazu a pohladím ho po hlavičce. "Už to nikdy neudělám, platí?" Netrvá to dlouho a mám Titerla usazeného na rameni a jeho packy ve svých vlasech. "Dle rozkazu." zazubím se, narovnám se a pokračuji zase v cestě. Tentokrát ale navolím o trochu rychlejší tempo. Dneska jsme se zdrželi až až. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro ,,Ani se nedivím, že je na tom se svým stavem tak jak je!" Obořím se na ně a oba si změřim pohledem. ,,Chováte se takhle, nikam nesmí, je tady jako ve vězení!" Nečekal jsem, že to půjde takhle špatně. ,,Řekla mi, že když to opravdu nepůjde, tak mi zavolá, ale vsadím se že jste jí dali falešnou naději." Rozhodně se nechystám odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Nezbeda: Sleduju trochu energetického Squeta a musím se pousmát nad jeho chování se sladkostí. "Copak? Ty ji mi teda povedeny živel. Chceš ještě nebo máš dost?" Optám se ho a stále přikrčený k němu ho sleduju. Přitom pomalu hrábnu do postranní kapsy mého báglu a nyní vytáhnu sáček s pár hrozny. "Ná zkus si dát tohle." Počkám zda si tovezme nebo ne a mezitím se trochu porozhlédnu kolem sebe. Nevstávam jen prolítnu okolí bedlivým pohledem. "Ví jsem novej trenér ppokémonu a tak bych ti dal nabídku, nechtěl by si se ke mě přidat? Mohl bys mít dobroty každý den a užily bychom si spolu i mnoho dobrodružství. Co ty na to?" Dám mu nabídku a ikdyž takový styl chytání pokémonu zkouším po prvé jsem zvědav na výsledek. Přitom ho nyní sleduju a přáelsky se na něj pousměju. Nejen že jsem zvědav zda si odemě vezme hrozno ale i na jeho odpověď a chování. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Něco nehraje Cařin otec vypadal naprosto klidně. Jeho hlas ale mluvil o opaku. "Prostě ne! Stejně by teď neměla dostatek sil s vámi cestovat!" Ohradil se na tebe. "Počkat, slíbila, že vám zavolá?" Řekl klidnějším a překvapeným hlasem, jako by ho to, co jsi právě řekl vykolejilo z míry. Cařina matka pozvedla obočí a zašeptala si sama pro sebe a ožná také pro svého manžela. "Tina." Manžel se na svoji ženu obrátil a zakrou til hlavou, jako by si říkal: Ne, ne to ne!. Pak se obrátil opět na tebe a zeptal se. "Od kud že se s Carou znáte?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Zvláštně jsem se na ně podíval a oba jsem si znovu změřil pohledem. ,,Odkud ji znám?" Ta otázka mi přišla naprosto stupidní, ale odpověděl jsem. ,,Včera jsem šel směrem do města a kousek od vašeho města je rozcestí." Zamyslel jsem se a snažil jsem se to co nejpodrobněji vybavit. ,,Vaše dcera seděla přímo pod rozcestníkem, který ukazoval která cesta vede do města." Přešlápl jsem. ,,Nabídla mi, že mně doprovodí do města." Zvláštně jsem se na ně podíval. ..O co tady vlastně jde?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bez práce že nejsou koláče? Malý pokemon ještě pořád mlaskal s úplně zalepenou pusou a drze se ti díval do očí. Když ji vytáhl ale další jídlo, začne mlsně těkat očima z tebe na ono jídlo jako by se sám sebe ptal: "Mám, nemám?" Nakonec tuha zvítězila nad opatrností, přeci jenom to bylo ještě jenom dítě. Vrhl se ti na ruku ve které jsi měl hrozny. Svou neopatrností rozsypal sáček na zem, jemu to ale nevadilo a jedl dál. Všechny je nesnědl, ale i přes to kolem tebe začal jančit a hledat další jídlo. A když jsi mu nabídl společné cestování, skočil ti do batohu a po chvilce štrachání v něm vystrčil hlavu. V zobáku měl jednu z tvých doma připravených baget. Poté s ti na tvou otázku odpověděl svislým zakejváním hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Herečka Pan sojo si nevěřícně dal hlavu do dlaně. "Tina!" Pak se na tebe obrátil. "Dlužím vám vysvětlení." Kývl hlavou na svou manželku, která na chvilku odešla z pokoje. "Víte, jsou dvě, dvojčata. Cara a Tina. To Tinu jste včera potkal, ne Caru. ..." Chystal se pokračovat, ale v tu chvíli se opět v místnosti objevila Cařina matka společnštobě s dívkou s tobě již známou tváří. Dívka, kterou jsi včera potkal. Opět zasalutovala, když tě viděla. "Tino," řekl otec, "proč?" Dívka mu bez mrknutí oka s nasazeným šibalským úsměvem odpověděla: "Pro zábavu?" Kvůli této odpovědi dostala od matky pohlavek, ale Tina vypadala, jako by už byla zvyklá. Pan Sojo se na ni přísně podíval a aniž musel cokoliv říkat, začla vysvětlvat, co se vlastně stalo. "Včera jsem se měla vydat na cestu za pokemony. Ale pak jsem ta vyděla tebe, prostě mi to nedalo no a musela jsem něco sehrát. Tobě jsem řekla to, co jsem ti řekla a rodičům jsem nalhala, že jsi Cařin známý a že ses tu objevil a chceš jí navrhnout, jestli by se k tobě nepřidala, když už je j taky deset." zazubila se na tebe, ale pak káravým hlasem dodala, "Kdybys to nezkazil, nikdy by se na to nepřišlo." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Vyslechl jsem si každé dívky slovo a pak jsem se podíval na dospělé v místnosti. ,,Moc se vám omlouvám za to jak jsem se tady choval." Změřil jsem si dívku pohledem a nakonec jsem se zasmál. ,,Zahrála jsi to naprosto perfektně, teda aspoň podle mého názoru." Pak se podívám opět na pana Sojo. ,,Nechte jí. I děti se musejí bavit, co by to potom bylo za zábavu." Udělám pár kroků ke dveřím. ,,Po tomto vysvětlení je myslím čas, abych odešel." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Neposeda Společně s titerlem jste bok po boku, tedy pokud se tomu tak dá říkat, vyrazili dál. Po celé dopoledne se už ale nic nestalo. Celou dobu jste šli po cestě a s hlukem, který, alespoň zezačátku, tvůj pokemon vydával se vás všichni museli leknout. Postupně se ale titerl začal nudit. Zezačátku si hrál s tvými vlasy, dělal ti do nich uzly a zatuchával ti je, potom se i na rameni neustále převaloval, nebo se na něm díky svému ocasu houpal. Tohle všechno ho ale po chvilce omrzelo. V čas, kdy se mělo asi za dvě hoďky stmívat už začal ukazovat na každý strom, který jste přešli a začali ti naznačovat, že byste se tu měli utábořit. Unavený se ale nezdál, zřejmě to bylo opravdu jenom z nudy. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Je libo stan, nebo chatu? S Kaylou jsme se odvážily vejít do chaty. Byl zde opravdu obrovský nepořádek. Všude se válely rozházené věci a nábytek, valná čast byla také rozbitá. Že by někdo dělal velký úklid? Teďka v noci? To asi ne.. Na Kaylin pokyn jsem pomalu přestala snad i dýchat, bylo jasné, že to je jediné, co teď můžeme dělat. A taky se to vyplatilo, minimálně jsme slyšeli, že jde o dvě osoby, ženu a muže. Z jejich konverzace jasně vyplinulo, že něco hledali a taky to pravděpodobně našli. Poté nastalo ticho. Podívala jsem se na Kaylu a rameny jsem naznačila, že nevím co dělat. "Měli bychom tam vtrhnout? Nebo počkat? Schovat se a počkat?" Přemýšlela jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro Sám nevím, jestli chci Titerla za všechen ten humbuk okřiknout a nebo se jenom usmívat. Nakonec zvolím druhou možnost. Jsem rád, že si ze všech těch nepovedeností, co se dnes stali, nic nedělá. A i mně se po chvilce povede zapomenout na to, co všechno se nevyvedlo úplně tak, jak bych si představoval. "Jenom abych potom ty vlasy zase rozčesal." Den je krásný, cesta prašná a příroda okolo nás příjemná. I to slunce se už stačilo jakž takž uklidnit. Nad hlavami nám sem tam proletí nějaký ten ptačí pokémon... a Titerl se postupně začíná víc a víc nudit. To, že už mě docela bolí nohy si uvědomím, až když Titerl začne upozorňovat na to, že bychom mohli zastavit. Tedy... předpokládám, že chce, abych zastavil. "Co třeba tady?" ukážu na docela pěkné místečko mezi třemi stromy a vybočím z cesty. Batoh položím na zem a sám si sednu zády ke stromu. Zamyšleně se podívám na oblohu. "Na spánek je ještě brzo... Co takhle trochu tréninku?" usměju se na pokémona. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V nitru divočiny Dexík tě samozřejmě nezklamal. Tedy, jak se to vezme. Po pravdě ti odpověděl na otázku, že se tvůj paupil mezi travní pokemony nepočítá. Nu což, vyrazil jsi na cestu. Vyrazil jsi na jih od širého města. Les, kterým ses prodíral nebyl nijak hustý, takže ses nemusel probírat houštím a při každém kroku jsi nemusel riskovat, že ti nějaká větvička vyšvihne oko, když nebudeš dost opatrný. Nešel jsi ani půl hodiny, když jsi kousek od sebe zahlédl pokemona.
Lovekie právě slízala za stromu a nevšímala si tě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Aj! Poté, co hlasy utichly, Kayla stejně jako ty nevěděla, co dál. Bylo jí to vidět na očích, ale bylo tam vidět i něco jiného, něco, co ti napovídalo, že nehodlá lidi, kteří tady byli utéct s něčím co jim nepatří. Proto pomalu relativně tiše a opatrně posunula stůl, který vám tarasil cestu, tak, abyste mohli dveřmi projít. Očividně asi čekala, že jí lidi, kteří ve vedlejší místnosti byli uslyší a proto se nikam hned nehrnula, ale když se nikdo ani neozval ani dveřmi nevešel, sama sáhla na kliku a otevřela je. K vašemu překvapení byla místnost vedle úplně prázdná. Tedy, bylo tu spousta rozházeného nábytku jako v místnosti předchozí, ale nemohli jste tu vidět ani živáčka. Kayla chvilku čekala, něž na tebe, tiše promluvila: "No chápeš to? Nemohli se jen tak vypařit." Přešla k jedinému oknu, které zde bylo, k jedinému možnému východu, a pokusila se ho otevřít, ale šlo to tak ztuha, že bylo zřejmé, že ho nikdo už roky neotvíral. "Jestli to, co tady hledali nebyl teleport, tak vážně nemam tušení, kudy zdrhli." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Herec Jakmile svému pokemonovi oznámíš, že dáš na jeho radu se utábořit někde pod stromem, a právě teď, zajásá, že ti spadne z ramena. Nic se mu ale nestalo, ihned se zvedl a snažil se to zahrát, jako předem plánovaný skok. Následně před tebou napochodoval do stínu stromu a doslova sebou praštil na zem. Zavřel oči a dělal, že odpočívá. Po zmínce o tréninku ale opět vyskočil, zaujal bojovou pozici a jakoby zaboxoval. "Titerl!" Zakřičel vítězoslavně a nedočkavě čekal na tvé tréninkové rozkazy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě není konec ... Rozloučil ses s rodinu a ona se rozloučila s tebou. Nakonec se to tak nějak zmírnilo, ovšem můžeš si být naprosto jistý tím, že moc kladná osoba v jejich vzpomínkách nezůstaneš. Útěchou na to ti může být, že už je nejspíš nikdy neuvidíš. Ušel jsi asi dva bloky od domu, když najednou slyšíš za sebou dívčí hlas volat tvé jméno. "Michaele!" Když se otočíš, spatříš Tinu. "Počkej na mě, prosím!" Doběhne až k tobě, opře se o kolena a nějakou chvilku se vydýchává. Následně na to pokračuje. "Díky." podívá se na tebe upřímně, "Ne fakt, díky!" Narovná se. "Mohla bych jít s tebou? Co myslíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Prazvláštní okolnosti Tak nějak jsem si i myslela, že tam Kayla nakonec "nenápadně" vtrhne, ale nakonec je normálně otevřela. Ale ačkoliv jsme čuměly, jak jsme chtěly, nikdo tam nebyl. Vešly jsme a všude byl jen stejný nepořádek jako každý, což bylo očekávatelné. "Ale co se sakra mohlo stát? To jsme měly slyšiny? Skupinové? Někde tu musí být. " "Co to sakra.." Zaklela jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Už jsem byl připraven se opět vydat na cestu, zmizet z města a slušnou chvíli se nevracet. Otočil jsem se za hlasem, který jsem najednou uslyšel v dali. ,,No ahoj ty nezbednice." Zasmál jsem se na dívku a změřil si jí pohledem. ,,Ty jsi mi teda zavařila." Vyslechl jsem její slova a pak jsem se usmál. ,,Aspoň bude legrace. Opovaž se mě zdržovat a bude to v pohodě." Zase jsem se zasmál. ,,Tak už odtud zmizíme." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro A co dál? Kayla se chvilku zamyslela a tiše stála na místě. Po chvilce, co bylo vidět, že na nic nepřišla, tak se obrátila na tebe. „Přece to nemůžeme jen tak nechat ne?“ tázavě se na tebe dívala, „Ale pravdou je, co bysme měli dělat?“ Otočila se od tebe a začala se koukat z okna. „Můžem to tu zkusit prohledat, jestli třeba alespoň přijdeme na nějakej náznak, stopu o tom, co tady hledali, ale …“ pohodila rukama, že je to zoufalé, ale aspoň něco, „…ale já nikdy nebyla žádný detektiv, pochybuju, že bych já na něco přišla, jestli to máš ty jiný …“ Z Kaylinýho hlasu bylo vidět, že jí to opravdu mrzí, že nemůžete více méně nic udělat. Celou dobu se dívala z okna a jakoby stále přemýšlela. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Hmpf.. Tak trošku mi bylo i Kayly líto, opravdu s tím chtěla něco dělat, ale nemohla chuděra na nic přijít. Jenže fakt je, že to ani já. "Nějaké speciální technologie?" Přemýšlám snad nad všemi věcmi z telk, které by mi teď pomohly, protože jsem si jistá, že by pomohly. Koukala jsem na vše, na nějaké stopy po nich, když přišli, hledala jsem různé indicie. Po chvilce jsem si ale vzdychla. "Pokud máš nějakého létajícího pokémona, byl by fajn ho alespoň na chvilku poslat se porozhlédnout.." Řekla jsem a a upřela svůj zrak na strop. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Východ je za vámi! Poté, co jsi nadhodila návrh s létajícím pokemonem, Kayla se konečně odpoutala od okna. "Zkusit to můžeme. Létajícího nemám, ale perivig postačí." Vyvolala pokemona, z pokeballu, který měla ještě stále připravený v ruce a před tebou se objevil asi metrový pokemon.
I přes to, že měl křídla pouze rozevřená a nemáchal s nimi, vznášel se ve vzduchu. "Perivigu, leť se ..." Začala Kayla, ale svůj rozkaz nedokončila. V rohu místnosti se otevřela podlaha. Byl to nějaký poklop, který jste přehléli. Z poklopu vylezla žena, mohlo jí být asi kolem dvaceti let.
"No podívejme ..." Řekla opovrženě, zatímco z poklopu vylézal muž.
V ruce pevně svíral jakousi skleněnou skříňku se zvláštním vejcem vevnitř.
"Co tady děláte? Nemáte tu co pohledávat." Pokračovala žena přísným hlasem a ano, byl to jeden z těch hlasů, které jste mohli zaslechnout přes dveře. "Zmizte!" |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Trable.. Ohromeně jsem koukala na velkého dušího pokémona. Vypadal opravdu suprově! A o to víc zajímavější bylo to, že levitoval bez máchání křídel. "Ahooj.." Pozdravila jsem Periviga mezi tím, co mu chtěla Kayla dát pokyn k prohledání okolí. Místo toho se však problém, dejme tomu, vyřešil za nás. Docela překvapeně jsem koukala na poklop a sledovala osoby vylézající ven. Měli obdobné oblečení. A celkově jejich vzezření působilo velmi sounáležitostně. Což jen utvrďovalo v tom, že zde přišli pro něco, co jim nepatří. "A jo! To vejce, co držel, ano to bude určitě ono.." Bylo nám to s Kaylou oběma už docela jasné. Propalovala jsem obě osoby pohledem. "Polorozbitá chata, z které táhnete vejce a myslíte si, že Vás necháme jen tak odejít a půjdeme? Vždyť je jasné, že tu nemáte, co pohledávat. A už vůbec nejde o vaše vejce." Odfrkla jsem si a měla jsem nachystaný Sheepieho pokéball. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Do divočiny? Tina se usmála, když jsi jí dovolil jít s tebou, ale nic neříkala, vypadalo to skoro jakoby se už chystala na nějakou jinou vylomeninu. Pokračovali jste dál. Ze začátku jste šli po hlavní cestě, pak se ale Tina začala ozývat: "Tudy," "Tudy to bude rychlejší." "Tudy nechoďme, je tam vždycky hrozně lidí a procházeli bychom tam hodně dlouho, radši to obejdeme." ... Výsledkem toho bylo, že jste vyšli z města na cestu. Bylo již výrazně chladněji, než včera a den před tím. Zatím co Tina vypadala, měla na sobě mikinu a vypadala velice spokojeně, tobě začínala být víc a víc zima. Netrvalo dlouho a začali jste vedle cesty vídat kusy ledu a sněhu. "Co takhle sejít trochu z cesty a zanořit se víc do divočiny, ať máme také nějakou šanci uvidět nějaké pokemony?" Podívala se na tebe Tina a šibalsky se usmála. "Tady jich sice asi ještě moc nebude, protože na normální je tu moc zima a na ledové ještě málo zmrzlá půda, ale ...." odmlčela se, "Co ty na to." "No a ... máš už nějakou strategii, jak na stadionu zvítězit? I když je pravda, že na psychické pokemony není nikdy pořádně připravený." Pokusila se s tebou zapříst do rozhovoru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Souboj! "Hahaha!" Zasmála se žena, podle jejího výrazu se určit smála tvé stupiditě. "Ona si myslí, že nás zastaví." řekl muž též výsměšným tónem, "Jak dlouho cestuješ holčičko, půl roku, rok? Hm?" "Notak, notak, počkej Niku," zastavila ho žena, "když si to chce rozdat, tak ať, já jí bránit jí nebudeme." Následně se žena obrátila na tebe. "Zápas podle pravidel, jeden na jednoho! A ..." prohlédla si místnost, " ...venku!" Řekla a prošla kolem tebe a ramenem do tebe vrazila. Kayla se jí postavila před východ z místnosti. Očividně jistila, aby se žena nepokusila utéct, následně ale dveře uvolnila, nechala jí projít a šla za ní. Ještě před tím, než tvá společnice dveřmi prošla, kývla na svého periviga, který se jako na znamení vypařil z místnosti. "Až po vás milá slečno." zahrál muž zdvořilého gentlemana a ukázal ti rukou ke dveřím, "Budu hned za vámi." |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Souboj? Smích té ženy byl tak neuvěřitelně pronikavý a nepříjemný, že ať jsem měla jakkoliv zalehnuto, tak to bylo pryč. Ten její skřekot by obracel i rozcestníky na jinou stranu. Zaskřípala jsem zubama. "Říkala jsem, že nemám ráda, když mě starší lidé dělají horší, než jsem?!" Ironie je, že necestuju ani týden, ale přece nejsem až tak blbá, abych nechala utéct zloděje s neidentifikovatelným vejcem, který jim evidentně nepatří. "Tss.." Následovala jsem ženu s Kaylou. Chtěla jsem jít úplně vzadu, ale ten kluk hodil nějakou trapnou hlášku a pustil mě. Mohlo jim oběma být tak dvacet. "Pošuku.." Utrousila jsem a hlídala jsem si s rukama na hrudi pokéball a baterku, kterou bych ho kdyžtak bouchla. Venku jsme se postavila naproti ženě. "Vzhledem k tomu, ja jsi zkušená, tak myslím,že by neměl být probém dvojitý zápas? Já s Kaylou proti vám dvěma!" Řekla jsem. "A to vejce nechte u vchodu do chaty, dokud zápas neskončí. Pokud vyhrajeme, tak odejdete bez něj. " Stanovila jsem si podmínky a koukla jsem na Kaylu s vírou v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dosažení svého "Tak ona si chce diktovat ... Přece nemyslíš, že se jen tak vzdáme něčeho, co už je naše, jsi dost jestli si myslíš opak, víš!" Pohrdavě řekne žena a nehodlala "A hlavně nemá špetku dobrého vychování." Konstatuje muž ve chvíli, kdy s vejcem prochází kolem tebe až ke své společnici. "Mezi dobré vychování, patří třeba například to, že se jeden druhému představíme..." těkal z tebe na Kaylu a naopak, "Já jsem Nicolas a tohle, tohle je Nicola." Hluboce se uklonil, div, že mu vejce z ruky nevypadlo. Když se narovnal, Kayla, která právě stála vedle tebe na tebe mrkla. "Kayla," řekla s úsměvem na tváři, "je mi ctí!" "Tohle mi jsou dobré způsoby ..." Poznamenal muž a jednou rukou ukázal na Kaylu, tak, že opět vejce držel jen v jedné. Kaylin úsměv se protáhl od ucha k uchu a následně klidně řekla: "Můžeš." Vejce najednou rychle vyletělo do vzduchu a ocitlo se nad hlavami vás všech. V jeho blízkosti se následně objevil Kaylin perivig. Žena mohla vyletět z kůže. "Co? Taková drzost, a že my jsme tady zloději? Že se nestydíte." "Ale no tak, Niki, chtějí přeci zápasit, a když vyhrajeme, dají nám ho..." Uklidnil muž ženu klidným hlasem. A následně se podíval na vás dvě. "Takže dvojitý zápas ano?" řekl muž trochu podlézavě, "Volte pokemony!" |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Boj! Povzdychla jsem si unaveně z toho všeho, co se teď děje. "To, že jste to vejce zrovna ukradli ho nedělá ještě vaším majetkem." Při následující poznámce jsem zakroutila pohledem. "Vážně mi zloději diktují něco o slušnosti a etiketě?" Sledovala jsem, jak ten chlap furt krotí tu ženskou a jak několikrát to vejce drží jen v jedné ruce. Mezitím se představili. "Stejná jména? Jak originální.." Pomyslela jsem si a zaznamenala jsem Kaylino mrknutí, když se představila. Muž ji ihned začal vyzdvihovat a chválit. Nevěděla jsem, co mrknutí znamená, ale stejně jako N-duu mi to došlo hned, jak začalo poletovat to vejce. "Tak, teď máme dostatečně fér podmínky pro boj." Řekla jsem si v hlavě a kývla jsem na muže. Zároveň jsem protočila oči v sloup, protože mne furt udivuje jeho vystupování. Vlastně jich obou. "Sheepie, na scénu!" Zvolila jsem pokémona a uklonila se mu, jak je zvykem. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Naše cesta pokračuje. Šlo to dobře, konečně jsem nebyl sám a mohl jsem si s někým popovídat. ,,Koukám, že se tady hodně vyznáš. To je fajn. ale představ si co budeme dělat až dojdeme na místa, kde jsme nikdy nebyli." Zasměji se a podívám se směrem pryč z cesty. ,,Rád bych chytil dalšího pokémona, abych mohl zápasit na stadiónu a pokusit se vyhrát. Metoda proti Psychickým? Jediná o které vím je mít svého psychického pokémona." Pousměji se a pomalu začnu mířit ven z cesty. ,,nějak se to vyklube." Ukončím téma o zápasení a dívám se po pokémonech. ,,A co máš vlastně ty za pokémony?" |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Nový Pokemon ? Situace nevypadá moc dobře. Pokedex mi oznámí specifické zařazení Puapila což mě moc nepotěší. Takže hmyzí není travní...v tom případě se mohu ze soutěží travních pokemonů rozloučit... Nevadí. Hold nemůžu být účastník každé soutěže v Uto regionu. I když bych chtěl. Čím víc soutěží, tím víc zkušeností. Navíc na takových to akcí bude hodně lidí. Hodně nepozorných lidí. Jak lehké ukrást něco tak malého jako pokebal. Ale zpátky k mé cestě. Úspěšně jsem opustil šíré město a narazil na první známku místního zalesnění. Změním tedy terén a v mírném porostu se ohlížím po všem, co se hne. Mam štěstí. Po chvilce hledání narazím na nějakou divně vypadající housenku. Podle pokedexu se jedná o Lowekie. Další hmyzí...za chvíli bych mohl mít celý úll...ale jako terč pro trénink je to slušné.. Vytáhnu pokebal, hodím ho několik metrů od Lowekie a vyvolám si tak Puapila. "Zdar kámo, co takhle menší rozcvičku...." A kývnutím hlavy poukážu na vysícího Lowekia. Puapil nemusí být bůh ví jak chytrý, ale snad pochopí co od něj chci a bude spolupracovat. Koneckonců to není náš první boj. Už jsme předtím pár tréninků měli. Jak jinak bych věděl o jeho útocích. Pravačkou ukážu na Lowekieho a navnadím Puapila mírně zvýšeným hlasem. "....Do toho Puapile. Překvap Luwekia a zkus ho trefit Nárazovým Útokem." Tohle by nemělo být tak těžké. Puapil má mírnou výhodu. Navíc je to v boji na blízko prostě bouchač. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Sleduju ho jak dál divočí s jídlem a velmi mě překvapí jeho chování hned po mé otázce. Skočí mi do batohu a začne mi okusovat bagetu, kterou jsem měl od mámy nachystanou v ledničce. Ne nevadí mi to, jen jsem tuto reakci nečekal natož jeho odpověď svislým pokývaním hlavy. "Tak jo kamaráde, vítej mezi náma." Pozdravím nový přírustek a hned na to vytáhnu z kapsy pokébal a pokusím si ho chytnout. Sice s tím souhlasil ale jsem velmi nedůvěřivý člověk, netušil jsem totiž, že první pokémon se chytne na sladká slova. *Pááni kdyby to tak fungovalo na armádu Coffetu.* Prožene se mi myšlenka hlavou a jakmile je Squater chycený otevřu si Dextra a zeptám se ho na pár otázek. Například zda se tento pokémon může naučit i normální útoky jako je nárazový útok, hbitý útok, škrábací, kousací a jiné. Také zda v oblasti vodních útoku umí jen jeden a to vodní dělo. Takzvaně si nového pokémona trochu proklepnu a cestou se zatím rozhlížím po nových pokémonech. Jdu pomalejším tempem že se víc věnuju nyní rozhovoru s Dextrem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Není zbytí Sheepie se ti jako vždycky také poklonil. Následně se otočil na protivníky a pohledem nepohledem je propichoval skrz naskrz. Mezitím k tobě Kayla přišla a tak, aby to "dvojice N" neslyšela řekla. "To k ničemu nebude. Když vyhrajeme my, oni se vejce nevzdají a když oni? Opravdu je s ním necháš utéct?" Mluvila trochu sykavým tónem, jako by se jí tvé rozhodnutí moc nelíbilo, ale než ona nebo ty jsi mohla stihnout cokoliv udělat, objevili se na scéně i pokemoni protivníků.
Ženě patřil firog a muži budloom. "Copak copak, kujete proti nám nějaký pikle?" Řekla sarkasticky žena a muž ukázal zdvořile rukou na Kaylu. "A slečna?" Vybídl ji, aby si i ona zvolila svého pokemona a tak se i stalo. Kayla si pomalu sáhla na nohu pro jeden z pokeballů, chvilku ještě zaváhala, ale nakonec ho též hodila před sebe. Konečně se před vámi objevil i čtvrtý pokemon. Jakoby nezúčastněně a znuděně si přešel těsně k tvému Sheepiemu a podíval se na něj pohledem zcela nepřítomným.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Silný pokemon Netrvá dlouho a Squeter zaleze do pokeballu jako kukačka do budky. pokebal se ani nekynklá a jeho světélko okamžitě zhasne. Je to tak, chytil jsi nového pokemona. Když položíš svoji otázku dextrovi, začne vysvětlovat: "Squeter patří k nejslabším pokemonům regionu. Nedokáže se naučit jakýkoliv útok, kromě toho jediného, který ovládá odjakživa a tím je vodní dělo. I přes to, že je to jeho jediný útok, nebývá nijak silný. Záleží ale ovšem na daném squetrovi. Většinou jeho útok nejde ani vytrénovat. Z tohoto důvodu si ho trenéři většinou nechytají, proto se jich v přírodě vyskytuje opravdu hodně, zvláště v chladnějších krajinách, kde se nenachází voda. Tento pokemon má jeden vývin. Squetrana." Ukáže ti obrázek a pokračuje dál.
"Tento pokemon je již mnohem schopnější řadí se též k létajícím typům, i přes to, že dokáže pouze popolétnout. Jeho začáteční útoky jsou: vodní dělo, nárazový, a klovavý, který je neuvěřitelně silný. Dále se může naučit vodní kanon, hyperdělo, železný zobák a odraz." Dexter zakončí své povídání. Zatím co se procházíš a posloucháš dextra, nic závratného se po cestě neděje. Fouká chladný vítr a i přes to, že slunce svítí co může, se začíná pomalu ale jistě ochlazovat. Možná jenom proto, že ti dexter povídá do kroku se ti do cesty žádný nový pokemon neobjeví, alespoň prozatím |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Snadný boj Paupil ti vyletí z pokeballu a s výstražným pokřikem zacvaká klepety. Může to vypadat doopravdy hrůzostrašně. Na tvůj rozkaz se okamžitě rozběhne a srazí malou Lowekei ze stromu. Očividně vás ani nezaregistrovala, dokud od tvého pokemona neschytala obrovskou ránu jeho rohy. Byla asi opravdu slabá, jelikož se ani z tohoto útoku nevzpamatovala. Padla k zemi jako zabitá a upadla do bezvědomí. Tvůj paupil si zaťal všechny své čtyři "ruce" v pěst a jakoby předváděl bojový tanec začal poskakovat na místě. Zároveň také střihal klepety co to jen šlo a očividně byl rád, že si díky němu můžeš chytit nového pokemona a on tím (snad) získá nového kamaráda. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ukážu své, když ty taky! "Až se dostaneme do místa, kde jsem nikdy nebyla?" pozvedla obočí a pak naoko namyšleně řekla, "Stejně budu vést!" Pozvedla nos k nebesům a vyskočila ven z cesty. "No jasný, kdo ne! Jenom jestli ho budeš schopný chytit!" Zadívala se na tebe vážným pohledem, jak by si tě celého měřila a odhadovala. Pak se ale usmála od uch k uchu, protože opět věděla něco, co ty ne. "Proti psychickým jsou podle mé sestry nejlepší temní a nebo duchové. A prý teda hmyzí na ně taky působí, no jo, jasně, ale kde chceš tady najít hmyzího pokemona viď." Řekla trochu zklamaně a společně s tebou zamířila mimo cestu. "Co mám za pokemony? Budeš je vůbec znát?" pozastavila se, " Tentokrát to nebylo myšleno jako urážka ... pro jednou. Ale když ti řeknu, že mám lobelta a nomgona, nebudeš vědět stejně tak, jak nebudu vědět já, když mi řekneš o těch svých. Nemám pravdu?" Pozvedla škádlivě obočí a následně ti skočila před cestu. "Dejme zápas!" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Pokračovali jsme pomalu v cestě a tak nějak jsme se seznamovali. Osobně jsem celkem komunikativní, tak to nebyl žádný problém. ,,Tak si veď, ale až se ztratíme, tak tě tam nechám a odejdu." Zasměju se a pozvednu obočí. ,,Asi máš pravdu a máš pravdu i v tom, že zápas bude nejlepší řešení." Poodstoupím dostatečnou vzdálenost, aby měli pokémoni místo na zápasení. ,,Mohu určit pravidla?" Pousměji se. ,,Každý z nás může použít dva pokémony a během hry je může libovolně střídat." Udělám ještě krok dozadu. ,,Zápas skončí až ani jeden z pokémonů jednoho trenéra nebude schopen zápasu." Podívám se na desetiletou dívčinu. ,,Souhlasíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Plán? Nevím proč a absolutně se to nehodilo k dané situaci, ale Sheepieho zapálenost mi přišla strašně roztomilá. Nepatrně jsem se usmála a následně jsem poslouchala 'nenápadně' Kaylu. "Je mi jasné, že má Kayla pravdu, ale zdržet je bojem je asi jediná možnost, jak něco udělat, jinak už by pelášili pryč. Takhle může v zápalu boje Kaylin Perivig zkusit vejce třeba nějak schovat.." Zapřemýšlela jsem se a tiše jsem si je přeměřovala pohledem. Jakmile Kayla vyvolala pokémona, tak jsem zarazila. Nakonec jsem se jen usmála a zvolala jsem. "Začněme!" Následně jsem se tiše přiklonila ke Kayle a zašeptala jsem. "Je mi to jasné, ale nevím, jak jinak je rozhodit, pokud budou zapálení do boje, Perivig by mohl něco udělat.." Konstatovala jsem a stále jsem sledovala naše nepřátele. "Sheepie zaútoč na dálku ledovým větrem a případně uhni příchozím útokům!" Rozkázala jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Začínáme „Tvá pravidla?“ Pozastavila se Tina „Ty to bereš nějak vášně … Hůůů“ Naznačila strašidelný zvuka a zamáchala rukama, jako kdyby tě chtěla prolít. „Tak … dobře.“ Tina byla bez námitek a odepla si jeden z pokeballů, který ji vysel na tašce. „Tak, pane Michaele, seznamte se s mým lobeltem. Lobelte, připrav se na souboj!“ Ve chvilce se před Tinou objevil její pokemon.
Lobelt se zběsile zacvakal klepety a už jen od oka vypadal dost odhodlaně. „Budu dokonce tak zdvořilá, že ti přenechám právo prvního útoku.“ Zazubila se Tina a čekala jenom ne volbu tvého pokémona. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Je čas... ,,Tak tohle je Lobelt." Pomyslím si a také sáhnu pro jeden pokébal, který jsem měl za opaskem. ,,Ozome, myslím, že je čas." Pousměji se. ,,Přenecháš mi první útok? Ty jsi tak hodná." Zním malinko ironicky. Zápasy by se měli brát vážně. ,,Splynutí a ocasový útok." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žádné šolíchání „Mám takový dojem, že se soubojem asi moc nerozptýlí, koukni na ně.“ A opravdu, oba vaši protivníci létajícího periviga nezpouštěli z očí. „Konec konců, zkusit se to může.“ Povzdechla si Kayla a kývla na tebe, že můžete začít. „Budloome, chraň se!“ „Firogu, ohnivý vír a plamenomet!“ Zaveleli vaši protivníci. Budloom se skrčil k zemi a jako poupě uzavřel žlutý „vějíř“, který má kolem krku. Sheepieho ledový vír se přes něj přehnal obrovskou rychlostí a když konečně pokemon vykoukl z ledového pekla, byl celý omrzlý a klepal se. Sheepieho vír nyní mířil na firoga. Jak se říká, nejlepší obranou je útok a tak to platilo i v tomto případě. Firog bez mrknutí oka před s sebou vyvolal ohnivý vír. Dva víry se střetnuly a navzájem se zničili. Led se roztál a vás zasypala vlna několika kapek a jisker k tomu. Vypadalo to při nejmenším hodně hezky. Firog ale neváhal a okamžitě se se připravil na použití plamenometu. „Aligully.“ Řekla Kayla s klidem v hlase a aniž musela říkat cokoliv jiného, její pokemon skočil plamenometu do rány. „Vodní dělo!“ Kayla zavelela a tak se i stalo. Útoky se opět střetly a pára, která se z jejich spojení vznikla, vám znemožnila vidění na víc jak tři metry. Jednoduše jste mohli vidět pouze své pokemony a to ještě stěží. Následně jste mohli vidět, jak se po zemi plazí fialové výpary. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Úmysl dobrý... Na tvou ironickou poznámku se Tina pouze, též ironicky, usmála. Netrvalo dlouho a už se před vámi objevili oba pokemoni, respektive jeden se objevil a druhý, hned, jak mohl, splynul s okolím, a to ještě před tím, než jsi mu to přikázal. Bylo vidět, že Tinu to poměrně dost překvapilo, ale zatnula pouze ruce v pěst a vybídla svého pokémona, aby se připravil na náraz. Nějakou chvilku to trvalo, než se ozom konečně znovu objevil a použil svůj ocasový útok. Jeho ocas udeřil akorát do pravého lobeltova klepeta. Tomu to vůbec neublížilo, ani nečekal na povel své trenérky a okamžitě využil svého dobrého postřehu postřehu a chytil ozoma za ocas. Ten se ihned opět zneviditelnil, ale stejně bylo slyšet jeho úpění. „Výborně lobelte.“ Pochválila Tina svého pokémona, „Pořádně ho sevři!“ |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro První chycený pokemon Brnkačka. Puapil ukáže svou sílu a jedním silným úderem pošle housenku do bezvědomí. Opravdu z toho šlo strach. To se mi líbí. Ale bylo to moc snadné. Možná až moc. Co ta housenka..je vůbec živá ? asi jí chvíli nechám oddych... Ale teď nevím co s ní. Nevypadala moc užitečně. Možná jí prodám nebo z ní udělám cvičný terč. Každopádně tohle byl velmi rychlý odchyt. Puapila nechám rovnou venku a dál pokračuji zalesněnou krajinou dál. Tentokrát ale hledám i něco jiného. Přesněji mam zájem se dostat do záhadné jeskyně zmíněné v letáků "Noc Kouzel". Je to zajímavá reklama pro zajímavé místo. Cestou mam samozřejmě nastražené uši a jsem ochotný prověřit jakýkoli hluk v dané oblasti. Přeci jen mam furt čas na hledání pokemonů. Navíc je Puapil furt nažhavený na další boj. Hledání prodloužím až do noci. Teprve až pak si rozdělám oheň, najím se a odpočinu. Samozřejmě nezapomenu ani na své pokemony. I Jim dám jídlo a řádný odpočinek v Pokeballu. ............. Omlouvám se, tohle je trochu "sušší" příspěvek. Nemam moc času, ale nechtěl sem zdržovat :) |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Začínáme zápas Malinko jsem se zarazil, když odrazil můj útok, ale nijak jsem to na sobě nedával znát. ,,Použij semínkový útok plnou silou." Pousměji se. Tenhle útok by měl vyjít, ale nejsem si tím jistý, přeci jen je Ozom v nepřirozené poloze a útočit z této pozice je nepohodlné a nepraktické. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Snadný boj Tvůj zápas byl dobojován. Přišel jsi o jeden prázdný pokeball a získal jsi do něj nového pokémona. Nového hmyzího pokémona. Nu, po lehkém boji el js0i šel opět dál, do tmy už moc času nezbývalo a jeskyně se též zatím neukázala a ani nic, co by ti napovídalo, kde přesně se nachází. Nejhorší na tom je, že ty máš pouze instrukci, že se nachází jižně od Širého města, žádná jiná specifikace, žádné jiné vodítko. Nevíš, jestli jsi ji už někde nepřešel, nevíš, jak dlouho bys měl ještě jít. Setmělo se a ty ses rozhodl se někde utábořit. Paupil, který po celou dobu šel vedle tebe, si lehl do nějakého trnitého křoví, které se právě v tu chvíli vedle vás nacházelo a za pomocí svých klepet a nohou si tam vytvořil, nebýt těch trnů, od pohledu relativně pohodlné hnízdečko na spaní. Očividně se moc neměl k tomu, že by po jídle zalezl opět do pokeballu. A taky, že jo. Když ses ho pokusil odvolat, odpálil ho jedním svým klepetem div, že ho nerozbil. Zato tvůj druhý pokemon ti svým jednáním poděkoval za jídlo a ochotně zalezl do pokeballu. Všichni jste spali asi tak čtyři hodiny. Něco tě tu noc totiž probudilo. Nemohlo to být nic jiného, než zápas dvou pokémonů, a rozhodně to nebylo žádné šolíchání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Úder pěstí Ty jsi zavelel a tvůj pokemon poslechl. Ohnul se co to šlo a použil semínkový útok, nijak moc to ale nešlo, proto lobeltovi zasáhl pouze kus zadní ploutvičky. Sice ozomův útok zasáhl druhého pokémona minimálně, ale z bezprostřední blízkosti. Lobelta to očividně bolelo a na chvilku ozoma pustil, ale pak, opět skřípl klepeto a ty i všichni ostatní jste mohli slyšet obrovský výkřik: „Óóóz!“ Následně se ozom opět zneviditelnil. Tina jakoby se trochu lekla, chvilku to tak nechala, ale pak jsi mohl vidět, jak si pro sebe něco říká a následně poručila svému pokemonovi další útok. „Lobelte, pust ho, prašť ho klepetem a vodní dělo!“ Jak řekla, lobelt udělal. Ozom už nebyl sto se tomu vyhnout, Jakmile byl zasažen klepetem, už byl opět k zahlédnutí, jak Tina zřejmě očekávala a tak Lobelt mohl udělat i svůj druhý útok. Ozom se z rány klepetem ještě ani nevzpamatoval a už dostal i vodním dělem. Odvalil se ti k nohám a nehybně zůstal ležet. 1:0 pro Tinu! |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro V noci - Kdo mě to probudil ? Mam celkem radost. První boj, první vítězství a první chycený pokemon. Dokonce se mi při pohledu na pokeball objeví na tváři úsměv. Je to sice slabší pokemon ale vždycky se s ním dá něco dělat...prodej, výměna atd.. možností je spoustu. Ale je to jen první krok. Neměl bych se tak radovat z obyčejného chycení řadového pokemona. I přes zjevně dobrou náladu sem se dál vydal hledat onu záhadnou jeskyni. Po několika hodinách je už trochu otrava. A po setmění už to prostě vzdávám. V klidu si najdu místo k přespání a odložím si věci. Během pár minut sesbírám nějaké to dřevo pro oheň, obhlédnu okolí a připravím si jídlo. Něco málo mi z oběda zbylo. Jídlo je dost. Hned jak se najím, dám i pokemonům a hned si při první příležitosti prohlédnu mého nového "kamaráda". Byl milý, asi měl ještě strach. Zato Puapil je fakt rošťák. Málem mi rozbil ciferník odražením pokeballem. Ale to je jen dobře. Jsme si tak trochu podobní. " Tvrďák co ? Jen aby ti to nadšení vydrželo i do dalšího souboje.." Zakřením se a už ho nechám být. Nevadí mi, když bude spát venku. Tady v lese se nic stát nemůže. Snad. Asi sem to zakřiknul. Po pár hodinách spánku mě vyrušil hluk z okolí. Zezačátku to vypadalo fakt strašlivě. Teprve až po pár sekudnách jsem si uvědomil zdroj hluku. Souboj pokemonů...tak to chci vidět.. Potichu se postavím, dojdu k Puapilovi a tiše ho vzbudím. Asi mu to moc nevoní. Na výstrahu mi málem přicvakl ruku svými klepety. Jen nechápavě zavrtím hlavou a čekám, až se vzpamatuje. Pak potichu, přikrčený se přemístím do viditelné pozice tak abych viděl co se vlastně děje. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Jedeme dál Ozom padl na zem a už nebyl schopen dále zápasit. Odvolal jsem ho a pochválil za jeho výkon. ,,Tak pojď ven." Vyvolám Hyrbulla. ,,Rohový útok." Věděl jsem, že zápas s Tinou nebude snadný, přeci jen nemám svoje pokémony tak dlouho jako ona ty své a ještě jsme neměli příležitost trénovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokračujeme ... I přes to, že hyrbull byl třikrát větší, než pokemon, oproti kterému stál, zamířil proti němu v plné síle. Tina ovšem nenakázala svému pokemonovi, aby uhnul nebo zaútočil také. "Lobelte, chraň se klepety!" Lobelt si dal obě klepeta před tělo a úplně strnul. Tvůj hyrbull se musel pořádně sklonit, aby vůbec dokázal tak malého pokemona zasáhnout, takže jeho útok, i přes hodně rychlý rozběh nebyl na sto procent účinný. Lobelta to ale odmrštilo dostatečně daleko. Zdálo se ale, že škody utrpěl minimální. "Bezvadně, teď bahenní útok a miř na oči!" Byl to očividně dobrý nápad. I přes to, že lobeltův útok nebyl úplně přesný, hyrbullovi to zhoršilo vidění. "Zkus se k němu přiblížit a použít sevření!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zápas tří pokemonů Vydal ses směrem za zvuky, za zvuky zápasu. Netrvalo dlouho, možná tři čtyři minutky a ty jsi se dostal až do vzdálenosti, kde jsi mol vidět zápasící pokemony. Ani jeden z nich neměl trenéra. Na první pohled jsi viděl dva. Jeden ležel v trávě a téměř se nehýbal.
Zatímco druhý používal jeden útok za druhým.
Až po nějaké době, kdy ti zápas nedával vůbec smysl sis mohl všimnout, že se na place pohybuje ještě jeden pokemon. Zápasil proti shaynovi a ty jsi ho téměř neviděl.
Byl to náramně vyrovnaný zápas, který, dalo by se říct, nijak neskončil. Zápasící pokemoni byli oba neuvěřitelně unavení a po nějaké době zápasení skončili a shayan se tiše odplazil. Tvým směrem! |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Brzy ráno "Dobře. Budu se těšit". Odpověděl jsem přátelsky panu Ghotovi a pak už jsem vyrazil na cestu. Vyšel jsem z dveří, udělal pár kroků a pak jsem se zastavil. Zhluboka jsem se nadechl abych do plic nasál čerstvý vzduch, pomalu jsem vydechl a rozhlédl se. Je tu kolem krásně. Na trávě jsou kapky rosy, ticho a svěží větřík. Zkrátka úžasné. Pousmál jsem se a pokračoval jsem dál k domku kde by měla být Rexie. A také že tam byla. Seděla na schodech a zrovna snídala. Zastavil jsem se kousek od ní a jen tak jsem ji tiše sledoval. Znovu jsem se pousmál a přišel jsem až k ní. "Ahoj". Pozdravím mile a zavrtím hlavou. "Ne, děkuju. Pan Goth udělal kakao". Přátelsky se na Rexie usměji, stoupnu si nalevo od ní a opřu se zády o stěnu domku. "Ano, to zřejmě sem. Snad to nevadí... Přišlo mi že tady v Utu lidé vstávají docela brzo, tedy aspoň podle toho co jsem zatím viděl... Asi se nějak.. přizpůsobuji". Ušklíbnu se, pustím Krimra ven a začnu ho hladit. "Vyspala ses dobře?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Zápas ,,Zastav se a použij dupot." Pronesu směrem k pokémony, prošlápnu na místě a stále sleduji zápas, který se odehrává přede mnou. ,,Hned potom co Ho malinko oslabíš, tak použij lovení." Pousměji se. Byl to přeci jen zápas s mou novou kamarádkou, ale celkem mi na tom záleželo, vím že své pokémony ještě nemám vytrénované, ale na stadión se cvičit musí. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Noční zápas Noční procházka byla opravdu zvláštní. Všude noc, okolo divoká příroda a neustále zesilující zvuky boje. Opravdu povedená noc pod měsíčkem. Magická noc...skoro jako z nějaké knížky.. Koutkem oka kontroluji Puapila aby mi stačil a přitom se zvědavě ohlížím po zdroji toho záhadného hluku. Nakonec sem to místo opravdu našel. Dva pokemoni vzájemně soupeřili, zatímco já tiše shromažďoval informace pomocí pokedexu. Obyčejní pokemoni, tedy až na Shayena a toho nočního psa. Zvlášť mě zaujal pokemon připomínajícího hada. Agresivní...už jenom jeho způsob boje je zajímavý...ale zkrotím ho ? Pořád může být dost drahý...a silný[/i] Boj trvalo několik minut. Během těch minut jen tiše vyčkávám a kontroluji Puapila aby zůstal v klidu. Nechci, aby mi překazil můj pěkný výhled. Nicméně na konci tohoto souboje se mi otevřela skvělá možnost ukázat co ve mě je. Šťouchnu do Puapila a ukážu směrem na pokemona připomínajícího hada. Právě se stahuje a čirou náhodou přímo k nám. Ideální možnost ho chytit. Počkám, až dojde blíž ke mě a pak vyskočím ven z křoví. Ukážu směrem na Shayana a dostatečně hlasitým tónem povzbudím Puapila k útoku. " No tak chlape, toho dáme. Začni řezavým útokem." Útok s největší šancí ho zasáhnout. Aspoň myslím. Já sám se pro jistotu držím v dostatečné vzdálenosti od obou pokemonů. Nechci, aby se Shayan obrátil přímo proti mě. To bych asi nedal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno "Áno." Odpověděla ti Rexie na otázku týkající se její noci. Též si tvého Krimra pohladila, když jsi ho pustil ven. "Tak co, jak se cítíš? Včera to musela být opravdu nakládačka." Začala k tvému pokemonovi mluvit. Ten jako opět plný života vyskočil a začal jí věnovat plnou pozornost. Rexie k němu jenom natáhla ruku a on si ji pořádně očichal. Pak třikrát nadšeně zaštěkal své jméno. "Vypadá dobře, asi už je úplně v pořádku. Pro jistotu ale, se můžeme jít podívat na náves, jestli už sestra Joynepřijela. Co ty na to?" Rexie do sebe vylila zbytek horkého čase, který měla nalitý v hrníčku, popadla svou termosku, hodila si jí do batohu a zvedla se ze schodů. "Pak můžem jít na lov!" Mrkla na tebe a byla připravena se podle tebe zařídit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nový pokemon Nakázal jsi Hyrbullovi provést útok dupot. Byl to očividně dobrý nápad a to vytušila i Tina. Na chvilku zatnula ruce v pěst, ale následně využila tvých pravidel: "Tak jo, Lobelte, zpátky." Řekla a odvolal si pokemona o pokeballu. Následně si odepla další a na scéně se objevil Nomgon.
"Nomgone, na plno hned od začátku. Zemětřesení a rohový útok přes bok!" Ani ses nestačil moc vzpamatovat, nebo jestli jsi ještě obdivoval nového pokemona, kterého si Tina zvolila, koneckonců Hyrbulla zemětřesení vyvedlo z rovnováhy a div s sebou nešlehl na zem. To přišlo až po tom, kdy Nomgon na vzdory své váze vyskočil a provedl rohový útok tvému pokemonovi do boku. Země se opět zachvěla. tentokrát ale ne kvůli útoku. Hyrbul se svým mohutným tělem spadl na zem. I přes to, že vypadal, že má stále ještě odhodlání bojovat, nějak se mu nepodařilo se zvednout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Snadný boj ... nikoliv Shayan by si tě nejspíš vůbec nevšiml, kdyby ses mu sám neozval. I přes to, že když se k vám plazil vypadal relativně zničeně, když vás spatřil, napřímil se a ještě před tím, než stihl Paupil zareagovat na tvé rozkazy, použil kyselinu. Otevřel svou obrovskou pusu, ze které začala v proudech stříkat průhledná tekutina. Tam, kam paupila zasáhla se mu jako by mu zmizela tvrdá kůže začaly objevovat žlutobílé skvrny. Očividně dost trpěl. A shayan na vzdory tomu co řekl pokedex přestal útočit a vypadalo to, jako, že chce zdrhnout z boje. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Ráno Přátelsky jsem se pousmál a sledoval jsem jak se Rexie baví s Krimrem. Vypadá že je opět plný života, jeden by řekl že se mu vůbec nic nestalo. Podrbal jsem ho a pak jsem se otočil na Rexie. Poslechl jsem si co říká, nechal jsem ji dopít čaj a až pak jsem přikývl. "Dobře. Půjdeme a podíváme se po sestře Joy. Nechci zbytečně nic riskovat. Pokud bude Krimr v pořádku, tak můžeme jít na ten.. lov". Pousměji se a kouknu na Krimra. Tím "lovem" si nejsem úplně jistý. Ač zřejmě neopodstatněně, stále mám trochu obavy aby se nestalo něco nepěkného jako včera. Ale na druhou stranu to musím aspoň zkusit. Ani jeden z nás by se nezlepšil pokud bych se soubojům vyhýbal a další pokémony budu tak jako tak potřebovat. Jakmile bude Rexie tedy chtít, tak vyrazíme. Jelikož to tu neznám, tak ji nechávám o krok nebo dva napřed abych věděl kam mám pak vůbec jít a sleduji i Krimra. Nechci aby se příliš vzdaloval, takže na něj dávám pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro A co dál? Společně s Rexie jste došli na náves. Na tak malou vesnici byla opravdu velká, byl tam upravovaný trávníček a uvnit něho se tyčil jakýsi pomník. Ačkoliv byl už hodně starý a nemálo otlučený, stále vypadal hrozně honosně. A právě blízko tohoto trávníčku už se vše připravovalo. Stál tam jeden obrovský nákladní vůz a čtrnást chlapů z něj dostávala nějakou obrovskou bednu. U těchto chápků stála žena středního věku, ruce měla zatnuté v bok a neustále na řemeslníky křičela a varovala. "Jestli se tu něco poškodí, nebo zničí, tak ať si mě nepřejou! ... Tady, sem to dejte, tady by se to mělo rozestavět a támhle, tam postavíte tribunku! támhle se bude vyhlašovat a tam bude tohle a tam tamto ..." Mezi tím vším rozruchem jsi mohl spatřit i stavící se stánek se zdravotnickým křížem ve znaku. "Támhle!" Zavolala Rexie a zrychlila krok směrem ke stánku. "Prosím vás, už přijela sestra Joy?" Zeptala se dvou chlápků co stánek stavěli, ale ti se na sebe jenom zmateně podívali a zakroutili hlavou. "Tady se ještě neobjevila. Tak ve vesnici asi ještě nebude." Odpověděl vám jeden z nich a dál začali stavět stan a už si vás nevšímali. "No, takž co chceš mezitím dělat? Podle mého amaterského názoru je tvůj Krimr ..." podívá se na něj, "... v pořádku, co Krimre?" Krimr s nadšním řekne své jméno a povyskočí na místě. "Je to na tobě. Co chceš dělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Ruch ve vesničce Netrvalo dlouho a dostaly jsme se na náves. Na to kolik je hodin tu je už docela rušno. Zřejmě si dávají záležet aby bylo do turnaje vše pořádně připraveno. Jen kousek od jednoho pomníku který tu je probíhají všechny práce, tudíž turnaj se bude odehrávat zřejmě tady. Dobře, aspoň už vím kde to přesně bude. Pousměji se, letmo si prohlédnu ty lidi kteří to tu připravují a pak se s Rexie vydáme k nedalekému stánku, jež má na sobě zdravotnický kříž. Kývnutím pozdravím muže který stánek staví a poslouchám. Takže sestra Joy tu není. No, nevadí.. Dokážu si představit že toho bude mít ona sama dost a cesta také chvíli zabere. Rozhlédnu se a pak s úsměvem Krimra pohladím. "Ty to chceš zkusit znovu co? Tak dobře". Pousměji se, podrbu ho a otočím se na Rexie. "Zdá se že už je Krimr v pořádku. Můžeme to tedy zkusit... Znáš tu poblíž nějaké místo kde by mohly být travní pokémoni?" Zeptám se přátelsky a pokud bude Rexie o něčem vědět, tak se na to místo samozřejmě ihned vydáme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno Na tvé rozhodnutí Rexie jenom kývla. Její zrak ještě jednou zabloudil směrem ke zdravotnickému stanu a na chvilku se zamyslela. Za zamyšlen jsi ji vytrhl právě ty, když ses zeptal na místo, kde by mohli být travní pokemoni, chvilku se na tebe podívala a bylo vidět, jak se pokouší zadržet smích, nakonec ale nevydržela a smíchy vyprskla. Chvilku trvalo, než se zase vzpamatovala, ale pak se na tebe podívala a řekla: "Les ...?" Podívala se na stromy, které byli ze všech stran vidět za všemi těmi chatkami ve vesnici a gestem na ně ukázala. Ještě stále se pochechtávala když začala pokračovat. "Můžeme na sever se mi úplně moc nechce, půjdu tam na další stadion, tak to tam prozkoumám potom, pak můžeme jít třeba směrem k moři, co říkala paní Tally, tak tam prý žije i nějaký trenér, který má vlastní, neoficiální stadion prý je tedy dost dobrý, ale jestli máš jediného pokemona, možná bych ti navrhla si nejdřív chytit ještě alespoň jednoho než tam zamíříme, přeci jenom máme dva dny, tak za trenérem můžeme zajít třeba zítra. Je to na tobě." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ani vyspat tě nenechají! Trénink skončil chvíli po setmění, z Titerla se lilo jako z konve, ale i přes to, že sotva chodil neztrácel odhodlání. Očividně jsi nebyl jediný, kdo si nechtěl dnešní prohry zopakovat. Nakonec jsi mohl vidět, jak se spokojeně usmál, unaveně padl k zemi a chvilku na to se začínalo ozývat tiché pochrupování. Mohl jsi být na něj opravdu pyšný, odhodláním a odvahou vynahrazoval i za tebe. Nakonec se i tobě začali klížit oči a stejně jako tvůj pokemon jsi usnul, co sis lehnul. Nicméně ses nedokázal ani pořádně vyspat, protože někdy uprostřed noci tě probudil nějaký hukot, jako vzdálený řev nějakého pokemona. Nemuselo to být nic neobvyklého, konec konců jsi teď ty na území obývaném samými pokemony a to, že tě jeden vyrušil ze spaní asi nebude nic nečekaného. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Lov začíná Nevím proč, ale Rexie se začala smát. Trochu mi to skoro připadalo jako bych řekl něco velmi vtipného, jen mi nedocházelo co by to mělo být. Až pak když se přestala smát to bylo jasné. "Tak samozřejmě že les... Myslel jsem to tak, zda nevíš například o nějakém místě v tom lese, nebo jinde, kde by bylo čistě více travních pokémonů." Pousměji se a na chvíli se zamyslím. Sever tedy ne když tam Rexie nechce. K moři také ne, prozatím nehodlám zápasit proti žádným profíkům. Nebudu si nalhávat že bych to mohl zvládnout, když je jasné že by to nešlo. Zbývá tedy jen jediná možnost. "Ne, nebudu zápasit proti žádným profesionálním trenérům. Aspoň prozatím ne... Pro teď bude nejlepší, když se pokusím chytit ještě nějakého toho pokémona". Kouknu na Krimra, pohladím ho a udělám pár kroků vpřed, směrem k lesům. "Můžem teda jít?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Konec Byl to dobrý zápas. Odvolal jsem svého pokémona a vrátil pokébal za opasek. ,,Jsi dobrá." Pochválím dívku. ,,Pro dnešek už to zápasení asi stačí. Měli by jsme jít dál a podívat se po nějakých nových pokémonech a také pomalu najít místo, kde by jsme přenocovali. Pokud nestihneme ovšem dojít ke stadiónu." Usměji se a pomalu začnu pokračovat v cestě. ,,Jak je to dlouho co jsi si šla pro svého prvního pokémona?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno "Jasně, jdeme!" usmála se na tebe Rex a rozešla se směrem do lesa, "Neboj, máš takovou pětačtyřiceti procentní šanci, že hned první pokemon, kterého v lese uvidíš bude travní. Obzvlášť v tomto místě a za dne. Jestli nebudeš mít vážně mega smůlu, tak si dneska chytíš druhého kamaráda, se kterým budeš moci za dva dny zápasit." Řekla Rexie a zamířila směrem na severovýchod. Po chvilkové chůzi mezi chatkami jste se konečně dostali do lesa. Vedla tam sice malá pěšinka,ale Rex tě vtáhla do hlubokého lesa mimo ní. Nějakou tu dobu jste šli, les se stále víc zatahoval a vy jste se prodírali mezi stromy trnitým křovím. Mohl sis všimnout, že má Rexie celé holé nohy odřené právě od těch trnů, ale jak bylo vidět, vůbec si toho nevšímala, možná si toho ani nevšimla. "Pšt!" Zastavila se Rex, vyzvala tě, ať si s ní pomalu a tiše vyměníš místo, a ukázala ti směrem, kterým se máš podívat. Byl ta pokemon. A jak Rexie předpokládala, byl dokonce i travní.
Pokemon seděl opřený u stromu a zrovna si dopřával dopolední svačinku ve formě listí. Podle jeho chvilkového výrazu a zastřihání ušima bylo jisté, že si vaši přítomnost uvědomuje, ale nic s tím nedělá, zřejmě je nerad rušen u jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokračujeme ... Tina tvé uznání jako by přeskočila, možná, že tě ani neslyšela. Tak jako tak, jakmile jsi odvolal svého pokemona, přiběhla ona k tomu svému a potřásla mu rukou. "Bezvadný Nomgone!" Pokemon zatnul vítězoslavně ruce v pěst a hned na to byl odvolán. "Kdy jsem dostala svého prvního pokemona?" zatvářila se Tina trochu nejistě a zmateně, "Už jsem ti to říkala u nás doma. Včera!" Zatvářila se trochu ublíženě a podívala se na tebe pohledem, který jednoznačně říkal, že máš příště poslouchat, co říká. "Teprve včera jsem se vydala na cestu, pravda, moc jsem toho neušla, myslela jsem, že se ještě naposledy rozloučím s městem ... Pak jsem ale potkala tebe a .... Nemohla jsem odolat!" Znovu se trochu usmála. "Na stadion bysme měli dojít zítra, někdy až k večeru, vzhledem k tomu, že jsme dnes vyrazili pozdě a ještě jsme si dali zápas. Ty se opravdu v mapách moc nevyznáš co?" Podívala se kolem sebe a následně se opět rozešla, tentokrát ale s trochu zmraženým pohledem. Chvilku jste ještě šli, když opět začala Tina mluvit. "A jak to uděláme? Myslím, když uvidíme pokemona, kdo si ho chytne? Střídačka?" Poskočila před tebe a trvala na tvé odpovědi, když se jí dočkala tak ti odkryla výhled a ty ji mohl spatřit (snad) divokého pokemona.
"Můžeš si ho zkusit chytit." dovolila ti Tina, jakmile viděla, že sis ho také všimnul, "Na mě je moc sladkej." Usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Hloupost ? Vypadal to jako snadný boj. Co se mohlo pokazit ? Všechno. Kde byla chyba ? Mé přehnané sebevědomí. Už sem chytil jednoho pokemona..chytit dalšího bude hračka... To byla má první myšlenka. Ale byla to chyba. Můj odhodlaný, ale hloupý tah zaútočit přímo se mi rázem vymstil. Puapil to schytal ještě před tím, než stačil něco udělat a očividně trpěl. Kyselina...neuvěřitelně zákeřný útok...ale co teď ? Pokud odvolám Puapila zbývá mi už jen ten druhý pokemon a od toho upřímně nic nečekám...Ještě to zkusím.. Rozrušeně z dálky prohlížím Puapila a pokouším se zhodnotit jeho stav. Je zraněný. Ale možná se ještě může hýbat. Přestanu hádat a rozhodným sebevědomým hlasem oznámím další krok. "Vzchop se Puapile, ještě to nevzdávej. Zkus ho trefit Nárazovou ránou. " Vím, je to riskantní ale Shayan za ten risk stojí. Alespoň myslím. Rozhodně to teď nehodlám vzdávat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokračujem Shayan se po svém zdařilém útoku obrátil zády k tobě a paupilovi a snažil se odplazit pryč z dohledu. Vy jste ho ale nenechali. Paupil se sebral, rozběhl se co mu síly stačili a obrovskou silou narazil do divokého pokemona. Ten útok zezadu asi neočekával, jestli doufal, že máte dostatek cti a necháte utíkajícího pokemona na pokoji, tak se zjevně mýlil. Byl už příšetně unavený, není divu, s předchozím pokemonem (/předchozími pokemony - kteří už byli z dohledu) bojoval minimálně čtvrt hodiny v kuse a teď ještě tohle. Nejpíš si na jeho vyčerpání ale neměl moc velkou zásluhu, alespoň soudě podle jeho útoku, který byl opravdu silný. Tak jako tak, padl divoký pokemon k zemi. Papil vítězoslavně přešel až k němu a stoupl si na něj, jakoby říkal: Já jsem vítěz, ty poražený!. Když už se zdálo, že je vítěství vaše, pokemon se s obrovským úsilím zvedl a byl připraven pokračovat v souboji. Takové odhodlání od divokého pokemona by muselo překvapit úplně každého. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Ráno - nový pokémon! Pousměji se a vyrazím přímo za Rexie. "Myslíš? Bylo by to fajn... Nemyslím že bych ten turnaj dokázal vyhrát, ale bylo by fajn kdybych se ho mohl aspoň zúčastnit". Řeknu mile a pokračujeme dál. Netrvá dlouho a dostaneme se do lesa. Myslel jsem že půjdeme po té pěšince, ale Rexie mně zatáhla někam hlouběji. Zřejmě má za to že nějací pokémoni budou právě tam. Ještě že není noc. Maličko se znovu pousměji a jdeme dál. Les byl víc a více tmavý. Prodíraly jsme se stromy a keři a já si všiml zranění na nohou Rexie. Moc se mi to nelíbilo. Teď si asi říká že to nic není, ale později to bude určitě bolet. Chtěl jsem zastavit a navrhnout aby si nohy ošetřila. Sama Rexie po chvilce zastavila. Ne kvůli ošetření, ale kvůli tomu že si všimla nějakého pokémona. Podíval jsem se směrem kterým ukazovala a vážně nějaký pokémon byl. A dokonce travní! Spokojeně jsem se usmál a vytáhl jsem svůj pokédex abych si o tom pokémonovi něco zjistil. Qualock jo? Vypadá zajímavě. Určitě by to mohl být dobrý pokémon. Zandám svůj pokédex a chvilku přemýšlím. Je jasné že si nás už všiml a pro to bych ho nerad vyplašil. Položím na zem tedy svůj batoh, vytáhnu z něj mističku a nasypu do něj trochu jídla, které mám i pro Krimra. Snad by mu mohlo chutnat. Podívám se na svého pokémona a pohladím ho. "Krimre, teď by se mi hodila tvoje pomoc.. Než dojde na boj, tak bych rád něco zkusil. Pokus se mu prosím říct že mu nechci ublížit, ale že bych byl moc rád, kdyby se k nám přidal. Byly by z nás kamarádi". Pousměji se, podrbu svého pokémona a velmi opatrně se pak přiblížím směrem ke Qualockovi. "Ahoj. Já jsem Jack. Neboj se, nechci ti ublížit. Nedal by sis trochu jídla?" Pomalu se zkusím přiblížit ještě o trošku pokud to půjde a položím kousek od Qualocka misku s jídlem. Udělám pár kroků vzad a čekám zda si jídlo vezme, nebo ne. Ať to vyjde, prosíím... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Další chytání S Tinou jsem si chvilku povídali a vrtalo mi hlavou to, že mi říkala o tom, kdy si vybrala svého prvního pokémona. Nemohl jsem si vzpomenout a mám takový dojem, že mi nikdy nic takového neřekla, ale co už. Najednou jsem uviděl malého pokémona. Bylo fajn vidět po delší době také něco, co si mohu chytit. ,,Ty ho opravdu nechceš?" Pousměji se. ,,Je pravda, že moji pokémoni budou ještě oslabeni, ale mohu to alespoň zkusit ne?" Usměji se a sáhnu pro pokébal. ,,Hyrbulle. Poď ven." Ano. Vypadal ještě trošku udřeně, ale rozhodně to za to stálo. ,,Rohový útok." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tudy to nepůjde Tvůj pokemon se na tvůj rozkaz pokusil tomu divokému vše vysvětlit. Ten ale nejevil ani o píď větší zájem, než před chvilkou, dál přežvykoval jeden list za druhým a jako by si vás ani nevšímal. Dokonce ani když ses k němu přiblížil do nebezpečné blízkosti a podal mu jídlo, který jsi měl pro Krimra, nijak tě neohrozil. Qualock pomalu dožvýkal to, co měl připravené a pak se s těží natáhl k jídlu, které jsi mu nabízel. Kousli si, kousl si podruhé a několikrát přežvýkal. Následně všechno, do si dal do úst vyplivl tak, že ožužlané zbytky doletěli až k tobě, a dál se ládoval listím. Opět nejevil sebemenší zájem o vás a ani tvou nabídku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Znovu a znovu a znovu! Zavolal jsi Hyrbulla a velké býčí stvoření se opět objevilo před tebou. Stál na nohou a očividně měl dost energie. Několikrát zahrabal kopytem k zemi a pak se podle tvých příkazů vrhnul na divokého pokemona. Rozběhl se obrovskou rychlostí Raicovi vstříc, ten ale s pohodou uhnul Hyrbullově útoku. Následně divoký pokemon otevřel pusu, jako by zýval a když jí zavřel, začali se za ním tvořit krystalky ledu, které vylítli proti býkovi. Několika z nich byl zasažen. V tu chvíli Raice zřejmě uviděl příležitost, otočil se zády k vám a co nejrychleji se pokusil zmizet. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Odchyt Shayan se chtěl asi opravdu zdejchnout. Není se čemu divit. Je prostě unavený. To je ale skvělá příležitost pro mě. Stejně to vidí i Puapil, který okamžitě zaútočí na Shayana nárazovým útokem. "Výborně Puapile, skvělý útok.." Vypadá to na jasný výsledek. Shayan klesne k zemi. Puapil oslavuje své vítězství a já mam šanci na nového pokemona. Pak se ale stane dost znepokojující věc. S překvapeným výrazem ve tváři sleduji jak se Shayan dostane zpátky na nohy (kdyby nějaké měl) a je opět připraven bojovat. Jak může znovu vstát ? Boj s třemi pokemoni a tvrdý útok od Puapila....nechci ho zabít...to už je trochu moc.. Nejsem žádná citlivka ale i semnou to trochu pohlo. Ale to mi nezabrání jednat dál. Odepnu si volný pokeball a zkusím na Shayana promluvit. "No tak, ty nemáš ještě dost ? Vzdej to a já z tebe jednou udělám eso..." Na to hodím pokeball po unaveném Shayanovi a pokusím se ho chytit. Ať už je sebevíc divoký nedokáže tak dlouho odolávat. Pokud se ale bude dál vzpírat, budu pokračovat. ".....v opačném případě ti nedám pokoj. Puapile, zkus znovu nárazový útok a dej si pozor na tu kyselinu. Nenech se zasáhnout." Svolím k dalšímu útoku a čekám jak na to Shayan zareaguje. Tak i tak zkusím znovu odchyt pomocí pokeballu. Sakra to je zvíře.... |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro "Odvedl jsi úžasnou práci, Titerle." usměju se na pokémona a pohladím ho po hlavičce. Netrvá to dlouho a usne. Tenhle trénink i mě nabyl odhodláním pokračovat dál a příště už se nevzdat. Je zajímavé cítit, jak může být takový malý pokémon inspirující. Nakonec se rozvalím vedle Titerla a i já usnu hlubokým, a řekl bych i zaslouženým, spánkem. "Ííííík!" vyjeknu a prudce se posadím, až mě z toho rozbolí hlava. Trhavě se rozhlédnu. Co to bylo...? Doufám, že jsme se neutábořili v nějakém revíru vražedných divokých pokémonů. To by nemuselo dopadnout dobře. Nakonec je ale moje ospalost větší, než strach a zvědavost a znovu usnu. "Hmm, dobré ráno." protáhnu se a usměju se na Titerla. "Jak ses vyspal?" Vydělám z tašky nějaké jídlo, aby jsme se nasnídali. Vždycky jsem byl toho názoru, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne a během svého cestování to nehodlám měnit. Najím se, dám jídlo i Titerlovi a z tašky si vytáhnu rezervní mikinu. "Docela se ochladilo..." brouknu polohlasem, pomůžu rozespalému Titerlovi na své rameno a připravím se k odchodu. "Kdyby jsi chtěl zpátky do pokeballu, tak stačí říct." usměju se na modrého pokémona. "Jen doufám, že ten pokémon, co vydával ty zvuky, není nikde poblíž." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Boj začíná Krimr se snažil Qualocka přesvědčit, ale ani to s ním nehlo. To mně trochu mrzelo, ale ještě jsem to nevzdával. Pomalu jsem se přiblížil a postavil kousek od něj misku s jídlem. Vzdálil jsem se a tiše Qualocka sledoval. Trochu si vzal a já myslel že mu to možná i chutná. Jenže pak to všechno prostě vyplivl. "No nic, asi má raději listy". Pousměji se a udělám pár kroků zpět. "No, kromě tohodle mně nic jiného nenapadá. Budem na to muset jít postaru". Řeknu směrem k Rexie a podívám se na Krimra. "Tak jo.. Dávej si tentokrát pozor Krimre, nech se od něj zastrašit. Jsi mnohem lepší!!" Pokusím se svého pokémona aspoň trochu povzbudit. "Použij zastrašení a potom šlehavý útok!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nezájem! Ani po začátku zápasu nejevil Qualock nejmenší zájem o tebe, nebo o kohokoliv jiného. Krimr použil svůj útok zastrašení přesně podle tvých pokynů, ale ... Na Qualocka, jako by to nemělo pražádný účinek, jenom se líně podrbal na hlavě a začal nepřestával se ládovat listím. Krimr se zmateně pozastavil a tázavě, možná i trochu zklamaně, se na tebe podíval. Následně ale uposlechl i další tvůj příkaz a použil své šlahounky, jako dva biče se rozlétli přímo proti divokému pokemonovi, ale než ho stačili zasáhnout, Qualock úspěšně ubránil Krimrův útok. Ze země se totiž jako na zavolání zvedla jakási stěna z listů, větví a všelijakých úponků a nedovolila bičíkům tvého pokemona Qualocka zranit. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Tuhý souboj Páni... tenhle pokémon bude teda oříšek.. Útok který Krimr na Qualocka použil nemá vůbec žádný účinek. Jako by ho vůbec nezajímalo že jsme tady. Stále si dává jen ty listy a nám nevěnuje žádnou pozornost, což je trošku deprimující. "Do toho, neboj se. Určitě to dokážš!" Řeknu povzbudivě svému pokémonovi a sleduji jak si vede dál. Vypadalo to docela dobře, jenže těsně před zásahem se u Qualocka objevila jakási stěna z listů, větví a všeho možného. Co tohle sakra je? Zamračím se a podívám se na svého pokémona. "Krimre pojď zpátky..." Počkám až ke mně přijde a podrbu ho na hlavě. "Tak jo, zdá se že se nechce nechat chytit... Ale my to dokážeme! Potichu se přibliž stranou k němu a použij Listovou břitvu!" Řeknu svému pokémonovi co má dělat a sám se vydám na druhou stranu (z druhého boku) ke Qualockovi. "Hejjj.. Nechceš se nechat chytit co? Jenže to máš smůlu... Za chvíli budeš můj". Usměji se. Snažím se ho rozptýlit, aby měl Krimr příležitost na něj zaútočit když se nebude dívat. Ne že by jeho zrak k něčemu byl, tady jde zřejmě spíše o ten sluch. Takže ho chci právě zaměstnat aby vnímal mně a Krimr dostal příležitost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konce bývají těžké! Paupil vypadal poněkud poníženě, když se jeho protivník opět objevil na scéně. Nicméně opět poslechl do slova a do písmene tvé rozkazy a pořádnou silou do vyrazil vstříc divokému pokemonovi. Ten se pokusil uhnout, ale nebyl dostatečně rychlý na to, aby se útoku vyhnul úplně. Paupil Shayana zasáhl jenom zpola a tys na něj znovu hodil pokeball. Pokeball se vyklal kratší dobu, než minule, dokonce už to vypadalo, že jsi pokemona už chytil, ale světe div se, opět se tak nestalo. Místo toho se od pokeballu objevila obrovská záře, která tě v tmavé noci téměř oslepila. Když jsi po půl minutě konečně mohl opět rozeznat jednotlivé tvary v temnotě, spatřil jsi něco, co nikdo nečekal.
Ano, přesně tak, tvůj protivník se vyvinul. No a aby tomu ještě nebylo málo, v pozadí, za obrovským pokemonem jsi mohl spatřit paupila, který ležel na zemi ve strnulé pozici a nebyl sto se pohnout. Netrvalo moc dlouho a stejný osud potkal i tebe. Zezačátku jsi ucítil obrovskou bolest v noze a následně, jako by tě celého popadla křeč jsi strnule spadl k zemi. I přes to, že jsi mohl vnímat vše, co se kolem tebe dělo, nemohl jsi pohnout ani prstíkem. Koutkem oka jsi mohl spatřit, jak se mohutný had odplazil pryč a tys nemohl říct ani ň. "Hej! Hej! Vstávej!"
Nad tebou seděla dívka a profackovávala ti obličej. Od tvého "zmražení" mohlo uběhnout hodně času, alespoň pro tebe to byla celá věčnost. Tma ale ještě neustupovala, takže to zas až tak dlouho být nemohlo. Dívka tě na chvilku nechala na pokoji a poté jsi mohl jenom cítit ledovou vodu na obličeji. Teprve až teď ses mohl konečně pohnout. Dívka se na tebe trochu starostlivě podívala. "Jsi v pořádku? Co se to tu stalo?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokus číslo dvě Když jsi sděloval svůj plán svému pokemonovi, mohl jsi koutkem oka spatřit Rexie, jak zakroutila hlavou a už se nadechovala, že ti něco řekne. Nakonec ale neřekla ani slovo. To co měla na jazyku ihned spolkla a nechala tě udělat to, cos měl v plánu. Mohl se to zdát jako dobrý nápad, ale Qualock tvému rozptýlení nevěnoval vůbec žádnou pozornost stejně tak, jako ničemu před tím, co jste udělali nebo řekli. Každopádně situace opět skončila tak, že se Krimrův útok zastavil o listovou stěnu, zatímco se divoký pokemon dál ládoval listy. Možná, kdyby se ti ho podařilo pořádně rozptýlit, byla by to jiná, ale takhle ... Takhle z toho ale nebylo nic. Pokus číslo dvě ... SELHAL |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Konec.. Už jsem toho začínal mít dost. Qualock stále vypadal jako by si mně vůbec nevšímal. Jako bych tu vůbec nebyl!! Aby toho nebylo málo, tak Krimrův útok opět nevyšel. Musí to být hrůza vidět že se takhle snaží a pořád mu to nejde. Je to ale dobrý pokémon, nejspíše bude chyba ve mně. Zamračím se a vrátím Krimra zpět do pokébalu. "Tohle nemá cenu.. Jdu zpátky do města a pak... Nevím, nejspíš se tam chvíli zdržím... Děkuju za všechno a omlouvám se že jsem tě tak zdržel". Řeknu Rexie, naposledy se na ní podívám a bez ohledu na to co bude říkat zamířím zpět do městečka na západě. (Ne do tý vesničky, ale do města kde jsem byl prvně). Jak je možný že mi každej takhle nařeže.. To jsem vážně tak neschopnej? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Varování: Řvoucí zvíře Společně s Titerlem jste se ráno nasnídali a spokojeně jste se vydali na cestu. Titerl vypadal po včerejším tréninku stále dost rozlámaně a unaveně, proto si radši zalezl do pokeballu, kde si mohl v klidu odpočívat. Ty jsi ale takovou možnost něměl. Aby ses hnul z místa, musel si jít po svých. Šel jsi ani ne deset minut a před tebou přes cestu byli vidět kapky krve, které vybočovali z okolní trávy. A o kousek dál jsi mohl spatřit, jak na cestě bezvládně leží něco ... malého. Z větší blízkosti jsi mohl rozpoznat pokemona. Malého a všude kolem něj se válela louže krve.
Pokemon byl naživu, ale jen tak tak. Pokud jsi přišel blíž, mohl sis všimnout, že krev, která byl všude kolem vytékala z jeho pravé přední packy, kterou ... vlastně neměl. Podle dalších stop na jeho tlamě jsi mohl usoudit, že si ji z nějakého důvodu ukousal. Pokud tam pokemon zůstane, skoro jistě vykrvácí, nehledě na to, že i kdyby to přežil, divoká příroda je nemilosrdná a lze se jenom domnívat, co by se mu v ní s takovým omezením mohlo stát. Pátráš-li víc po tom, co se mu stalo a jdeš po krvavých stopách |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zády k problému a problém vyřešen "Jacku?" Zeptala se nejistě Rexie a chtěla vědět, co děláš. "P...počkej, kam to jdeš? Odcházíš uprostřed zápasu?" Už byla zase připravena, že něco řekne, ale když jsi se k ní otočil zády a začal jsi jí ignorovat, odfoukla si, jako by nemohla uvěřit, co právě děláš. Místo toh, aby se tě ale snažila jakkoliv přemlouvat, řekla pouze svým milým dětským hláskem: "Hodně štěstí!" Zkrátka ses k ní najednou takhle obrátil zády, vzdal jsi to a bez pořádného rozloučení jsi odešel od ní, která ti tak pomohla a určitě by to ráda udělala znova, od pána, u kterého jsi byl ubytován a který pro tebe teď už jistě chystal oběd, a ani na svůj "mimo-úkol" najít a pokusit se přemluvit Treda, aby se alespoň na chvilku zastavil doma jsi nevzpomněl ... NE! Ani ses neohlídl a prostě jsi odešel. Nejeden by si pomyslel, že tohle slušný člověk nedělá. Začátky bývají tvrdé, ale když to člověk vzdá, nemůže se divit, že ničeho nedosáhne! Šel jsi nějakou tu chvilku a hluboký les kolem tebe se začal pomalu rozprostírat. Už žádné větvičky, které se výhružně tyčili ve výši tvých očí, už žádné trny, které by ti byli schopny roztrhat oblečení. Mohl se blížit čas brzkého oběda, když jsi mohl směrem ze severu zaslechnout chlapecký hlas. "Ááá~" Chvilku bylo slyšet i nějaké fňukání a následně i trochu zoufalé volání o pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro ....... Šel jsem pomalu dál a s prázdným výrazem jsem zíral na cestu před sebou. Nevěděl jsem co dělat... Pořád jsem musel myslet na to co se stalo. Že jsem tak neschopný, že to Krimra musí strašně mrzet. Po několika minutách jsem se zastavil a uvědomil si co to vlastně dělám. Rexie mi pomáhala... Pan Goth mi pomáhal.. Slíbil jsem že se pokusím najít toho kluka... A na všechno kašlu jen kvůli tomu že se nám nedařilo. K čertu s tím. Popotáhnu a naštvaně třísknu pěstí do stromu stojícího vedle mně. Měl jsem chuť se otočit a vrátit se zpátky. Jenže co by na to oni řekly? Co by řekla Rexie... Že se chovám jak malý fracek který neví co chce? To by asi měla pravdu. Zamračil jsem se a pokračoval jsem dál v cestě pryč. Uběhla nějaká doba a najednou jsem uslyšel nějaký hlas. Zřejmě chlapec a vypadá to že má potíže. Pár vteřin jsem váhal, ale nakonec jsem vykročil tím směrem odkud jsem hlas slyšel abych zjistil co se stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Napadení Rozešel ses směrem ze kterého jsi slyšel ono volání o pomoc. Čím více ses ale místu přibližoval, tím méně časté bylo volání. Prošel jsi lesem několik set metrů a pak jsi konečně dorazil ke zdroji hluku. Bylo tam pět, tobě již známých pokemonů, Shayanů a společně tvořili hlouček okolo jedné velké bílé skvrny, která by mohla být považována za člověka a útočili na ni.
Mohl jsi slyšet, jak člověk v napadení tiše brečel a, jak se zdálo, už ztrácel naději na záchranu. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Welp.. Zarazila jsem se. Kayla měla pravdu, oba už si na jejího pokémona dávali dostatečný pozor. Za zkoušku však nic nedáme. A rozhodně nedáme to vejce, nepatří jim! Sledovala jsem onen zápas a abych řekla pravdu, na moment jsem možná i zapomněla, že se jedná o MŮJ zápas. A proto jsem rychle zatřepala hlavou a pokračovala jsem také. "Sheepie, pozor na výpary, couvni a použij znovu ledový vítr dopředu!" Zavolala jsem na Sheepieho. "Jakmile bude Kaylin kamarád útočit na někoho z nich dobrře mířeným vodní útokem, tak použij na dané místo také svůj ledový vítr.." Řekla jsem už tišeji, ale tak, aby mne Sheepie slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Zase někdo v loji... Šel jsem po směru hluku, ale jak jsem se blížil, tak ho bylo slyšet méně a méně. A tak jsem tedy ještě přidal do kroku. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem dorazil k onomu místu odkud byly zvuky slyšet. To co sem viděl mně celkem překvapovalo. Skupinka Shayanů ohrožovala nějakého člověka. Neviděl jsem na něj nejlépe, ale bylo mi jasné že to už pěkně schytal. Sakra... Pitomý hadi.. Moc se mi do toho po předchozích zkušenostích nechce, ale nemohu přeci nechat nějaké pokémony aby ubližovaly člověku. Ať už je to kdokoliv. Zhluboka se nadechnu a seberu ze země takový větší klacek. "Krimre, použij Listovou břitvu na ty Shayany!". Počkám až to můj pokémon udělá a hned po tom vběhnu před něj, takže Krimr bude za mnou a Shayanové přede mnou. "Nechte ho bejt vy slizký potvory! Slyšíte? Vypadněte!" Zařvu na ně a napřáhnu se klackem, připraven se případně bránit kdyby nějaký z těch Shayanů zaútočil i na mně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Souhra Tvůj Sheepie se na první pokus výparům, které zřejmě vypouštěl protivníkův travní pokemon, s lehkostí vyhnul. Dokonce ani Kaylininýho Aliguliho nezasáhli. Neuskočil sice jako tvůj pokemon, ale na Kaylin rozkaz otevřel tlamu, ze které začal vypouštět vodu, ve které útočné výpary očividně ztratili svou schopnost. Netrvalo dlouho a vzduch se opět vyčistil a právě v tu chvíli tvůj Sheepie vypustil svůj druhý krásně povedený ledový vír, nicméně jeho osud byl téměř stejný, jako toho předešlého. Dříve, než stačil kohokoliv zasáhnout, zbavil se ho nepřátelský firog svým plamenometem. "Dvakrát za sebou stejný útok? To nic jinýho neumíš?" Zavolala na tebe výsměšně žena a než se mohlo stát cokoliv jiného, vyšlehl druhý z pokemonních protivníků své šlahounky, které tvého Sheepieho uchopili tak pevně, až zaskučel bolestí. "Výborně Budloome!" zvolal muž, "Teď je to na tobě Niki!" Povzbudil svou partnerku, která stejně jako on ani vteřinku neváhala a nakázala svému pokemonovi, aby to s tou "ubohou kozou" už skončil. Firog uposlechl svou trenérku a vydal ze sebe něco ... něco, co by se mohlo nazvat ohnivým říhnutím. K tvému Sheepiemu zamířila ohnivá koule a šlahounkami svázaného pokemona naplno trefila a ani Kaylin Aliguly s tím nestihl nic udělat. Tvůj Sheepie se s kroužky v očích svalil k zemi. //Pozn: Jsem si vědoma toho, že na to asi není možné reagovat nějakým delším příspěvkem, ale zkrátka jsem nechtěla pokračovat v souboji, bez tvého vyjádření. Kdyby ti to vadilo, stačí se ozvat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokus č.2 Hadi, útočící na člověka si tě vůbec nevšímali, jakoby ani nevěděli, že jsi se vyskytoval v jejich blízkosti. Teda až do té doby, než ses jim připomněl. Najednou všichni nechali své činnosti a obrátili se směrem na tebe. Chvíli, jako by všichni váhali, jestli se na tebe mají vrhnout, nebo se držet v povzdálí. Střídavě na tebe provokativně syčeli a plazili jazyky. Asi po půl minutě to už vypadalo, že se jeden odhodlá k činu a zaútočí na tebe. Dal se směrem kupředu, ale jiný z nich po něm vyjel, zastavil ho a sám pak nahradil jeho pozici a ty jsi vstanul tváří v tvář svému nepříteli. Shayan na tebe nezaútočil, pouze se vztyčil do bojového postoje. Cose muže (/hocha) týče, zůstal ležet na zemi a schoulený v klubíčku si chránil hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro JÁ jsem v loji... Chvíli to trvalo, ale nakonec se na mně ti Shayanové začaly dívat. Když jsem je tak všechny viděl, začal jsem si říkat že volat na ně možná nebyl ten nejlepší nápad. Pokud zaútočí, tak sem v háji... Na zadek mi dal jeden, co dokáže celá skupina? Začínal jsem být trošičku nesvůj a udělal jsem krok vzad. No tak Jacku, neboj se. Je to jenom pár hadů! Snažil jsem se povzbudit sám sebe. Už to vypadalo že na mně jeden z nich vystartuje, ale kupodivu ho další zadržel. Vzápětí jej však sám nahradil a začal se na mně vytahovat. Zdá se že očekává boj a dle mého by to mohl být vůdce celé skupiny. Pevně jsem v rukou sevřel klacek a snažil jsem se tvářit odhodlaně. "Slyšely jste? Odplazte se pryč, nebo budete litovat!" Křiknul jsem na ty Shayany a zadíval jsem se na toho, který stojí proti mně. Čekám že na mně nejspíše zaútočí a tak se připravuji na to ho pak třísknout do hlavy pokud to půjde. Po předchozím zážitku nechávám Krimra raději zatím mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ajeje ... Shayanům očividně tvé výhrůžky nedělali velkou hlavu. Dozajista věděli stejně dobře jako ty, že mají značnou početní výhodu, které se očividně nechtěli vzdát. Pokemon, který tě vyzval na souboj se na tebe jenom díval a syčel. Několikrát s sebou zakroutil tak, aby se mohl dostat ke tvému Krimrovi, ale když jsi mu k tomu nedal možnost, jeho postoj se po chvilce změnil. Opět se vzepjal a zasyčel dvakrát více, než před tím. Najednou se kolem tebe seskupili všichni Shayanové a zaujali útočnou pozici. I když od tvého klacku někteří dostali pěknou ránu, přeci jenom pro pět hadích pokemonů nebylo děcko jako ty velkým oříškem. Několikrát jsi zaznamenal bolest na svém těle, než jsi upadl do bezvědomí. Probudil ses za starostlivých otázek kluka, kterého jsi dozajista zachránil před stejným osudem, jaký se stal tobě. "Žiješ? Hej, hej kluku, jsi v pořádku?" |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Fail Puapil si nevede špatně. Zasadil několik dobrých úderů a Shayan byl na zemi. Konečně mi hlavou probleskla vlna radosti. Další úctihodné vítězství. Navíc tak silný pokemon. Jenže se to vše nějak zkomplikovalo. Shayan se nechtěl vzdát a nakonec sem ho donutil i k vývinu. Tak to je v háji. Stěží sem porazil jeho předchozí verzi...možná bych měl utéct.. Už už sem chtěl Puapila odvolat když v tom ucítím nečekanou bolest a doslova se složím na zem. Což o to, bolest bych překonal. Jenže tohle nebyla obyčejná rána. Nejspíš šlo o jedovaté kousnutí. Pomalu omdlívám, když ještě stihnu zahlédnout Puapila. Je na tom úplně stejně. Sakra...mam pech.. To byla poslední myšlenka co mě napadla. Probuzení bylo jiné. Zaslechl jsem hlas, ale probudila mě až osvěžující sprška studené vody. Rychle vyskočím, ale hned se mi zase podlomí kolena a spadnu zpět do trávy. Asi ještě působí ten jed. Zmateně se rozhlížím kolem a teprve až po chvilce zareagistruji mou zachránkyni. Spíš je to jen kolemjdoucí. Přesto mi pomohla a to se cení. Unaveně si promnu oči, koutkem oka se poohlédnu po Puapilovi a odpovím mé zachránkyni. " Ehh promiň. Měl sem tu souboj, ale nedopadl dobře. Nakonec složil mě i mého pokemona. " To mi připomnělo důležitou věc. Kde je Puapil ? Ohlížím se zpět na místo kde jsem ho viděl a snažím se ho najít. Pokud není nikde k vidění, postavím se a porozhlédnu se kolem bojiště. V konverzaci pokračuji teprve, až ho najdu. "....A kdo si vlastně ty ? Kde ses tu vzala takhle hluboko v lese ? " Pro změnu jí přivítám úsměvem a snažím se udělat dobrý dojem. I když mi na tom vůbec nezáleží. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak kdo je nezdvořilý? Jakmile jsi se probudil, dívka nad tebou se maličko pousmála. Zřejmě to byl ale spíš úsměv z oddychu, než ze zdvořilosti vůči tobě. Tvůj Paupil ležel nedaleko tebe na krovkách a oháněl se jednou nohou - zbytkem dost možná ještě nemohl hýbat. Vypadal stejně mizerně jako ty, ale z toho by se měl do několika hodin vzpamatovat. Dívka pozvedla obočí, když tě jsi jí osvětlil situaci. "Nebyli to čistě náhodou Shayanové?" Zeptala se. V jejím hlase jsi možná mohl zaslechnout mírný tón posměchu. Ještě než jsi ale stačil jakkoliv odpovědět, neodpustila si jistou, ne příliš zdvořilou poznámku: "Každý malý prcek ví, že si nemá zahrávat se Shayany!" Opět jí vyskočilo obočí nahoru. Dost možná tě měla za ... šaška, nezodpovědného, blbce? Těžko říct, co ten její, mírně pohrdavý výraz znamenal. I přes to ti ale podala ruku, aby ses s její pomocí mohl zvednout. "Jsem Riley, trenérka. Přivstala jsem si, abych našla nějaké noční pokemony, co žijí, prý se tu dost často vyskytuje nejeden vzácný. A ty asi u cesty těžko najdu." Dívka si tě dost prohlížela a asi bůhvíproč se ani nenamáhala to jakkoliv zamaskovat. "To je tvůj pokemon?" Pohodila směrem na Paupila, který už rozhýbal všechny své končetiny. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Nezdvořilý? To ani náhodou Dívka na první pohled působí příjemně. Oplatila mi úsměv a pomohla mi i najít Puapila. Ten byl na tom podobně jako já. Ochrnutý účinky jedu. I já měl tak trochu "zamrzlé" kosti. Proto jsem se zezačátku trochu protáhl a přitom poslouchal vybarvující se dívku. Výborně přečetla situaci a rovnou mi udělila zkušenostní "pohlavek". Takže jsou Shayanové opravdu tak divocí...škoda. Jako pokemon by byl neocenitelný.. Jen pokrčím rameny, očima shlédnu dívku a obyčejným klidným tónem odpovím. "Jo, vím o tom jak je nebezpečný, ale skoro sem ho dostal. Jenže se vyvinul a pak už to šlo z kopce.." Opravdu to byla šance získat pokemone velkých kvalit. Jen dívka ona dívka jmenující se Riley to považovala za hloupost. Vlastně se na mě dívala dost z vrchu. Tady někdo zaslouží pořádný nářez..ale teď na to asi ještě nemam. Docela mě zaujalo její povídání o nočním pokemonovi. Určitě bych se na takovou výpravu taky vydal. Ale otázka zní, jestli na to už není pozdě. Přistoupím k Puapilovi, zkontroluju jeho stav a schovám ho zpět do pokebalu. Mezitím promluvím směrem k Riley. " Jo to je Puapil. Jsme spolu jen chvilku, takže se zatím učíme spolupracovat. A co ty ? měla si uspěch se svým hledáním nočního pokemona ?" Ano nenápadně se vyptávám na její informace a pokud to dovolí, vydám se s ní. Alespoň kousek než se naše cesty rozdělí. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Po nářezu Má slova pro ty plazy očividně vůbec nic neznamenala. Onen Shayan který se tyčil proti mně se pokusil dostat ke Krimrovi, ale naštěstí se mi podařilo ho zastavit. Jenže bylo jasné že se mu to nelíbí. Celkem hrozivě zasyčel a seskupily se kolem mně ostatní. A kruci.. Věděl jsem co bude následovat, ale nemohl jsem dělat vůbec nic, jen se bránit. Jenže ani to moc dobře nešlo. Jakmile Shayanové zaútočily, tak jsem jich pár zasáhl, ale zkrátka jich bylo moc. Cítil jsem že sem dostal několik velmi tvrdých ran a potom už si nic nepamatuji. Po tom co jsem se probral jsem věděl že ležím na zádech a vedle mně je ten kluk kterého sem "zachránil". "Auuu..." Pomaličku jsem se posadil a začal se rozhlížet. "Co se stalo? Jsou pryč?" Zeptám se toho kluka. "Krimre?!" S mírnými obavami jsem se začal dívat po svém pokémonovi, doufaje že se mu nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Noční pokemon Dívka tvou obhajobu toho, proč vlastně jsi s pokémonem prohrál, dost možná vůbec neposlouchala, alespoň tak vypadala. „A…?“ maličko se zarazila, „Paupil je tvůj první pokemon?“ Zeptala se, ačkoliv jak se zdálo, odpověď jí byla úplně volná. „Ani si nemyslím, že nějaké úspěchy s Gumpupem budou“ myslela tím samozřejmě nočního pokémona, „Prý tady chrání jiné, slabé, pokemony a dohlíží na klid v nejbližším lese. Ale jediné chvíle, kdy ho někdo spatřil, byli právě tehdy, kdy se někdo dopouštěl nějakého násilí, ničení lesa nebo pytlačení, jinak prý se vůbec neobjevuje. A ačkoliv bych ho ráda alespoň uviděla, rozhodně nebudu ničit les“ Podívala se na tebe a ještě jednou si tě pečlivě změřila pohledem. Pak už se měla k odchodu s odůvodněním, že chce využít poslední chvíle tmy a pátrat po zmíněném pokeonovi. Pak jsi ale navrhnul společnou cestu, nevypadala zrovna nadšeně, ale i přes to ti po chvilce svolila jít s ní a jako souhlas tě obdařilaslovy: „Drž hubu a krok.“ pak ale poněkud mírněji dodala, „Alespoň do svítání,“ Tak jste se rozešli společně na cestu. Šli jste tak opatrně, co to jenom šlo a jakmile jsi vydal jakýkoliv zvuk, co byl podle Rileyniných představ moc hlučný, vrhla na tebe pohled podobný hněvajícímu se Taurosovi. Nicméně, šli jste tmou ještě dost dlouho, asi nebylo tak pozdě, jak sis do teď představoval, ale ačkoliv jste se snažili sebevíc, ani stopa po pokemonovi, kterého jste hledali. Párkrát jste mohli zahlédnout nějaké hnízdo spících pokémonů, nebo jejich brloh, ale Riley nezajímalo nic jiného, než Gumpup. Společně s rozedněním si Riley zklamaně vzdychla a chvilku na to se začala hrabat v tašce. „No, nevím, jak ty, ale já se dám do snídaně… a, mimochodem, ještě ses mi nepředstavil. “ Řekla jakoby mimoděk ukousla si kousek svého sendviče. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kluk a Krimer Kluk se na tebe zpočátku jenom nejistě díval. Když jsi ale začal panikařit ohledně svého pokémona, odkryl ti na něj výhled. Krimer byl přímo za klukovými zády a nevypadal zrovna nejlépe. Ležel na zemi a zhluboka oddychoval. „Bude lepší, když ho schováš do pokeballu.“ Řekl kluk a prstem si posunul rozbité brýle víc k očím. „Mimochodem, děkuju ti.“ Řekl dost upřímně. „Jo, odešli … jako vždycky. Doufám jenom, že se všichni co nejdřív vyvinou, aby od nich už byl pokoj!“ Vypadal dost nejistě a nesvůj. Dokonce se při svém krátkém proslovu i dvakrát zakoktal. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Problém Bez jakéhokoliv nápadu jsem bezradně sledovala boj a nohy se mi klepaly. Sheepie dopadl na zem a já jsem sebrala všechnu kontrolu nad mýma nohama a přiběhla jsem k němu. Vzala jsem ho do náruče. "Promiň, Sheepie, byl to hloupej nápad.." Omluvila jsem se mu a vrátila jsem ho zpět do pokéballu. Načež jsem se nevraživě podívala na ty dva zmrdy. //Pozn. nenapadlo mne nějaké slušnější synonymum a hulváty nezní dobře.. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro ...... Z počátku jsem toho kluka nějak nevnímal, hlavní pro mně bylo najít Krimra. Což se mi také povedlo, ale překvapilo mně v jakém je stavu. Zdá se že si ti zmetci smlsly i na něm. i k němu kleknu a opatrně ho pohladím. "Krimre! Sakra, pitomí hadi! Doufám že budeš v pořádku". Jemně ho podrbu a vrátím ho zpět do pokébalu. Musí si odpočinout. "Fajn.. Není zač. Trefíš do vesnice sám? Já zamířím nejspíš jinam..." Pokébal s Krimrem si schovám do kapsy a postavím se na nohy. Očistím si prach a špínu z oblečení a pak se podívám na toho kluka. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro *Možná později se naučí další a další útoky. Ale do začátku sázet vše na jediný útok. Možná by i bylo moudřejší jeho tréninkem počkat až budu mít zkušenosti z trénování jiných pokémonu.* Při uvažování nad novým pokémonem Squeterem se stále bedlivě rozhlížím po okolí a jdu i pomalejším tempem. Někdy i zkontroluji nebe zda se neobjeví nějaký létající pokémon. Když se začne trochu ochlazovat, přeběhne mi mráz po zádech a na rukou mi vyraší husí kůže. Trochu se zamyslím nad tím, jaká by to byla pohoda se schovat domu do tepla a sledovat tu zimu z okna. Trochu se usměju a pohlédnu na nebe a znova kolem sebe. *Vybral jsem si tuto cestu, co by si o mě lidé pomysleli kdybych jí nedokončil. Navíc nezáleží mi na tom kolikátý skončím na turnaji. Chci je zkrátka pochytat všechny a porazit všechny mistry stadiónu. Pokud toto splním, už mi bude fuk kam daleko se na turnaji dostanu.* Prožene se mi hlavou menší odhodlání proč jsem se vydal na tuto cestu a celkem mě to i povzbudilo pokračovat v cestě za chytáním pokémonu a za svým snem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Souhra Vaši protivníci se na sebe pousmáli a byli očividně šťastni z toho, že jsou teď ve výhodě proti Aligulimu. Kayla k tobě přišla blíž a potichu se tě zeptala: „Co hodláš dělat, když to nevyhraju?“ Byla to dozajista dobrá otázka. Ať by byla Kayla dobrá jakkoliv, stála sama proti dvěma též zkušeným trenérům, navíc byli její (vaši) protivníci neuvěřitelně sehraní. Šance na výhru zkrátka vypadala tak malá, jak jen mohla. Tvá společnice se na tebe zadívala pohledem, který ti neřekl absolutně nic o jejím názoru. V tu chvíli sis na Kayle nemohla být jistá téměř ničím. Třeba je žena slova a byla by striktně proti abyste své slovo porušili, nebo právě naopak, že i kdyby ses vejce byla ochotna vzdát ty, ona by se ho držela zuby nehty, ... Zkrátka z jejího postoje jsi nemohla vyčíst ani "ň". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozmluva (?) „D..do vesnice…?“ zakoktal kluka narazil si brýle do čela, „J…jasně, nezabloudim.“ Kluk se postavil a očistil si rukama svůj od bláta hnědý plášť. Když jsi mu oznámil, že míříš jinam, najednou zpozorněl. „Nejdeš na stadion?“ oči se mu maličko rozzářily, „Pro odznak?“ Stál strnule a vypadal, že za chvíli bude hltat každé tvé sousto div se nezakucká. Znovu si narovnal brýle, pak se ale zarazil. „Nebo … jsi trenér?“ Mluvil dost nejistě a snažil se vyznít co nejlépe a nejuctivěji, za žádnou okolnost neměl v úmyslu tě urazit, i když si očividně myslel, že jeho poslední otázka by tak mohla učinit |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Štěstí ti přeje ... S nabitými informacemi a novým pokemonem ses opět vydal na cestu. Dobrou hodinku ses jenom potuloval mimo cestu směrem ke svému. Občas sice kolem tebe nebo nad tebou proletěl nějaký ten pokemon, nebo se něco mihlo v trávě, ale žádný z nich ti nedal prostor ani k namíření pokedexu. Všichni byli během mrknutí oka ten tam. Nemohl jsi přece čekat, že všechno půjde tak, jako s malým Squeterm, který vůči tobě necítil ani strach ani úctu. I přes to můžeš ale mluvit o velkém štěstí, když jsi zhruba za hodinu potkal dalšího pokemona. A jakého. Proběhl kolem tebe rychlostí blesku, postavil se ti do cesty a bojovně zasyčel. A to nejzajímavější, když jsi na něj namířil pokedex … … NIC. Jediný, co ti červený pomocník v tvé ruce zahlásil, bylo: „Neznámý pokemon, zatím žádné dostupné informace.“ Pokemon tam jen tak stál a soudě podle postoje tě vyzýval k zápasu. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Neznámý pokémon: Chvíli hledám pokémony a ať se seberychleji rozhlédnu vždy pokémoni zmizí, stihnou utéct nebo uletí. Postupem času od minuty k minutě a možná i nějaká ta hodina uběhne se kolem mě mihl podivný stín. Ihned drapnu do zadní kapsy pro pokedex a v tom zaregistruji zeleného pokémona přímo před sebou. Podle toho jak stál a jak syčel mě vyzýval k souboji. Zamířím na něj pokedex ale ten ví asi tolik co já. "Cože!? Nic o něm nevíš? K čemu jsi ty kráme jeden?!" Trochu zanadávám protože jsem čekal že pokedex by měl vědět trochu víc informací do začátku a né jen dva ppokémony. Rukou tedy zahrabu za zadní opasek a prsty projedu přes dva pokébaly. *Squetera nemohu použít. Umí jen jeden útok a navíc nevím co je tento pokémon zač. Když vezmu jak se rychle předemnou objevil... Mohu vzít v úvahu že je rychlejšího typu. Co se jeho zbarvení týče, možná by to mohl být i travní typ pokémona. Tak či tak nezbýva mi nikdo jiný než Firemp.* Proběhne mi hlavou pár myšlenek a zároveň zvážím taktiku lepšího soupeře proti divokému pokémonovi. Nakonec tedy zvolím pokébal s Firempem a namířím ho jemně před neznámého pokémona. Před ním se objeví pár blesku a z nich vyleze můj startovní pokémon. Nejsem ten typ trenéra, který hází pokébaly když vyvolává pokémona k zápasu. Spíš pokébal namířím a nechám vyvolat svého pokémona k souboji nebo k odpočinku. "Firempe volím si tebe..." Počkám až se Firemp objeví a pokračuji dál. "Firempe, pokédex o něm nic neví tak se ho pokusíme chytit. Navíc vypadá dost bojovně a rychle tak si musíme dát pozor." Vyhrknu na Firempa a vím že to je náš první společný souboj. Navíc proti pokémonovi o kterém dexter neví ani typ pokémona. Nejspíš proto nezahálím a velím hned k prvnímu tahu. "Firempe, nejspíš je dost rychlý tak si pro začátek drž odstup a začni plamenometem." Začnu s útokem z dálky. Normálně bych začal hbitým útokem na zmatení pokémona ale podle dextra ho Firemp neumí a zjišťovat zda tomu tak je nemýním. Navíc sleduji jak se neznámý pokémon zachová a jak použije obranu. Zda použije nějaký úskočný manévr tak navedu Firempa k rychlému protiútoku. Pokud ale neznámý pokémon použije speciální typ útoku na obranu, budu aspoň vědět proti kterému typu stojím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Těžký soupeř Firemp se před tebou objeví rychlostí blesku. Soudě podle tebe, musí být ještě celý rozlámaný od výprasku, který dostal, ale i přes to se před tebe odhodlaně postavil a s odhodlaným výrazem sledoval pokémona. Zády k tobě poslouchal tvé instrukce, a když jsi skončil, hodil po tobě koutkem oka a s vyslovením svého jména odhodlaně kývl. Doslova a do puntíku poslechl tvé rozkazy. Jeho první útok se mu náramně povedl, otevřel ústa, ze kterých vyletěl mohutný oheň. Ale zasáhl? Zpočátku se zdálo, že ano, že vlastně ani pokemon neměl kam utéct, jenže jakmile se oheň rozplynul, pokemon jakoby zmizel. Nejspíš ke štěstí ale nezmizel úplně. Než jste se stačili oba zorientovat, byl Firemp zezadu sražený k zemi. Těžko říct, jak se pokemon vůbec mohl dostat za vaše záda, každopádně se mu to nějak povedlo. Dál ale nic, opět zaujal bojovou pozici proti vám a „šlechetně“ počkal, až se Firemp zvedne ze země. Dokonce ani znovu nezaútočil, další krok nechával na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro *Jak? Jak je to možné? Je jen jediný způsob jak to zjistit. Zaměřil jsem nyní pohled na záhadného pokémona a přitom přemýšlel co se doposud přihodilo. *Co když jedná jen v protiútoku? Nebo možná je to pokémon typu duch... Né to je nemožné, ti by se na tomto místě a navíc v tuto hodinu neobjevili. Buď ten pokéon útočí jen v protiútoku a nebo je to možná hypnotický pokémon.* Prožene se mi hlavou myšlenka i na hypnotického pokémona, což by možná nejlépe vysvětlovalo ten rychlý protiútok. Nebo je opravdu zkušený travní pokémon jehož předností je rychlost. *Moment... Pokud opravdu jedná jen v protiútoku, pokusím se zápas prodloužit...* Napadne mě další typ strategie a pohlédnu na Firempa, který by se měl pomalu sbírat z předešlého útoku. "Firempe?" Optám se ho rozhodnutým hlasem a pohledem sjedu zpět na záhadného pokémona. Počkám na Firempovou reakci zda odpoví a pak pokračuji. "Nespouštěj z něj oči a sleduj ho. Jakmile zmizí ihned se dívej kolem sebe. Ale sleduj ho a neútoč... Né dokud ti neřeknu." Dodám ke svému pokémonovi a jsem zvědavý záhadný pokémon zaútočí jako první nebo bude jen stát. Bedlivě se zaměřím i na jeho končetiny, čímž mohu trochu usoudit jakým směrem se vydá na útok. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak co bude? „Fire!“ Signalizoval ti tvůj pokemon, že je připraven bojovat dál. Maličko si povyskočila a tvrdě zadupnul do země. Zaujal statickou pozici a čekal na další rozkaz. Druhý pokemon výhružně postávajíc na místě vystrčil svůj tenký dlouhý jazyk a jakoby se oblízl. Následně pomocí mžurky (třetího, bočního víčka) zamrkal. Chvilku se nic nedělo, což by samozřejmě potvrzovalo tvé domněnky o protiútoku, pak ale neznámý pokemon znovu a mohutně zasyčel. Vyskočil a ve vzduchu udělal otočku o 360° tak, že byl v jednu chvíli zády k vám. Právě v tuto chvíli mu z ocasu vystřelili bodliny, soudě podle jejich fialové barvy to byli bodliny jedovaté. K Firempovi se dostali rychlostí blesku ale … Všechny ho minuli. Sice všechny tak těsně, jak mohli, ale Firempovi kůže se ani jedna nedotkla. Druhý pokemon opět zaujal stejnou pozici, ve které stál do teď a opět mu jako hadovi vystřelil jazyk z pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Noční lov Riley byla fakt vytrvalá. Zezačátku jsme navázali obyčejný kontakt a nakonec jsme společně vyrazily i na lov toho záhadného nočního pokemona. Nebylo to nic extra. Jen hodiny plné toulání divočinou, sem tam nějaký spící pokemon nebo prázdné hnízdo. Nic zajímavého. Ale já sám bych toho rád využil. Tolik pokemonů. Kdybych je prodal měl bych celkem majlant....ještě není konec.. Za to houževnatá trenérka byla opravdu číslo. Často mě seřvala jen za malé šlápnutí vedle. Fakt vopruz.. Trochu mě to i rozčílilo. Naštěstí to sama brzo vzdá. Nakonec skončíme několik hodin před úsvitem u rozhovoru o mém jméně. Nemam jí to za zlé. Taky by mě nebavilo hledat tak dlouho. Ale já měl nápad. " Jo promiň. Bryan.... " Přátelsky nabídnu ruku k pozdravu a usadím se vedle ní. Ale snídani nechám na později. Místo toho jí zkusím vyhecovat k dalšímu lovu. Jen to bude tentokrát jiné. Bude to po mém. " .....hele vím, že ti na tom nočním lovu záleží. Proto mam nápad. Půjdu první, trochu udělám bordel a jakmile se objeví, chytíš ho. Samozřejmě nic extra násilného. Prostě se pokusím chytit pokemony v hnízdě. To by ho mohlo vylákat. Navíc světlo bude až za pár minut. Co ty na to ?" S důvěrným úsměvem ukážu na zalezlé slunko a přitom čekám jak na to zareaguje.Snad to zbaští.. Možná je to na ní příliš. Já sám bych se do toho rád pustil. Šance si trochu vydělat. ...a užít si trochu zábavy.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokus dobrý ... Jakmile nabídneš dívce ruku na pozdrav, podá ti svou. I když ti ale neoplatí přátelský úsměv, není na jejím pohledu vidět nic nepřívětivého. Hltavě do sebe začne ládovat snídani, a ačkoliv se netváří moc zaujatě, určitě celý tvůj plán poslouchá. Když dopovídáš, otočí se na tebe s výrazem, který jako by říkal: Myslíš, že jsem blbá?. „Tak hele!“ polkne sousto, „Svítá. A po svítání se zatím nikdy neobjevil… navíc chytat pokemony v hnízdě je nebezpečné, což chápu, že člověku, který chtěl zápasit čerstvě vyvinutým Shayanem je to asi jedno. Ale hlavně, jestli máš na mysli to hnízdo, které jsme obešli v noci, tak na to rychle zapomeň. Byly tam samý mláďata, což je za prvé dost nemorální a za druhé, jak by ses o ně chtěl starat, ty hlavo? Pokud bys nesehnal mateřskou obživu a prostředí, ve kterém by měli pomalu vyrůst, pomalu ale jistě by ti všichni pochcípaly.“ Podívá se na tebe, jako kdyby k tomu všemu ještě dodávala: Víš, že mám pravdu.. Chvilku tak vydržela a poté se opět zakousla do své snídaně. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Asi blbost mno... Asi to byl opravdu špatný nápad. Já osobně bych to ještě zkusil ale Riley je proti a navíc úplně zamítla můj návrh. Je to škoda. Taková mláďata by určitě k něčemu byla. ....a hlavně bych za ně dostal pořádnej balík. Takže se nakonec žádná výprava za bohatstvím nekoná. Jsem tak nucen si udělat malou, ale příjemnou pauzičku u ohně a nějaké té snídani. Chvíli se hrabu v baťohu až vytáhnu obyčejnou bagetu plněnou salámem, sýrem a zeleninou. Taková obyčejná svačinka, která se dá díky své velikost zařadit i mezi rychlé snídaně. Jen se s chutí zakousnu a pozoruji okolí. Kde to vlastně jsme ? Fakt se nechci ztratit....a ona už mě má asi plné zuby.. Až po chvilce ticha dokoušu větší sousto a oslovím dívku jmenující se Riley. " A odkud vlastně si ? Třeba by si mě mohla někam nasměrovat. Teda jen pokud znáš nějaká zajímavá místa." Příjemně se pousměju a dál pokračuji v dojídání svačinky. Jen se nenápadně snažím uvolnit ten tlak v atmosféře. Vlastně mě ani moc nezajímá odkud je. Nemam lidi rád. I když jí bych klidně rád měl. " Jakého máš vlastně pokemona ? " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Střed zájmu Riley si tě skoro ani nevšímá. Soustředí se pouze a jen na své jídlo. Ukusuje co největší kousky, jako kdyby dva dny nic pořádného nejedla. Když na níale promluvíš, podívá se na tebe, spolkne sousto, které bylo zřejmě moc velké, protože se hned na to zakucká, a odpoví tí: „No, to asi sotva. Až do teď jsem vlastně nikde nebyla. Jediné místo, které jsem mimo okolí Širého města, kde máme domov, navštívila, byla farma Jetta Fostera. Je to něco jako rodinný známý …“ Chvilku si počkala a pozorně sledovala tvůj obličej. Zřejmě si myslela, že to jméno budeš znát. A doopravdy, někde jsi o něm určitě slyšel … Ale kde? Nějaký známý trenér? Profesor? Vědec? … To už jsi ale nevěděl. „Zkrátka jsem do včerejška neopustila domov.“ Mluvila tak nějak zamyšleně, jako by si sama v hlavě srovnávala svůj dosavadní život, a když domluvila, rychle si do pusy strčila zbytek své snídaně. Když dožvýkávala, už už to vypadalo, že se tě taky na něco zeptá, ale ty jsi byl rychlejší. „A proč si nedáme zápas?“ podívala se na tebe se zájmem, „Soudě podle tebe, Shayanův jed už úplně vyprchal …“ Konečně se na tebe dívala se zájmem v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Souboj ? Proč ne... Jen tiše pozoruji, jak Riley do sebe háže kusy jídla a přitom dojídám svou porci. Sem tam se zaměřím na její odpověď a chvílema mě to nutí i přemýšlet. Jett Foster ? Odkud ho jen znám ? Možná z televize..né blbost.. Okamžitě mě napadlo odkud bych to jméno mohl znát ale tuhle možnost hned vyloučím. Přeci jen nemam televizi. A dlouho asi mít nebudu. Stejně nakonec překonám svou zvědavost a na záhadného chlápka se zeptám. " Jett Foster ? něco mi to říká....ale za boha si nemůžu vzpomenout." Na tváři vyloudím pobavený úsměv a jen nevinně rozhodím rameny. Prostě omluvné gesto pro uvolnění atmosféry. Situace se ale změnila. Jakmile zmínila zápas, nadšeně vyskočím a na souhlas přikývnu hlavou. Zápas mezi trenéry jsem ještě neměl. Mohlo by to být zajímavé. Třeba taky omdlí...takové věci co by se s ní dali dělat (:D).. Rukama si otřu kalhoty zašpiněné od prachu a přitom si kontroluji věci. Především pokemony. Ale na chvíli se zarazím. Vždyt já ani nevím jak takové souboje probíhají...to je trapas.. Možná Riley bude vědět co dělat. "Takže co bych měl vědět ? Nějaká pravidla ? Nebo tak něco..." Opět ten omluvný ztřeštěný úsměv. Jak jinak nenápadně zakrýt svojí nevědomost o světě pokemonů. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Pokračujeme? Sleduji jak neznámý pokémon chvíli postává a pozorně si ho prohlížím. Jen v tichosti doufám že Firemp bude také trpělivý stejně jak já. V tom neznámý vyskočil do vzduchu, udělal otočku o 360 a následně se k mému Firempovi dostali jedovaté bodliny ale ani jedna ho nezasáhne. *Hmm? Takže je to jedovatý pokémon. Mohl zaútočit na Firempa a zasáhnout ho. Místo toho to vypadá jako že ho chce vyprovokovat k dalšímu útoku. Něco si odzkouším...* Prožene se mi hlavou a i když nyní oba pokémoni čekají že něco řeknu, stále mlčky sleduji neznámého pokémona. Chci vidět jeho další útok a pokud se pokusí o ten samý co před chvíli, vyšlu Firempa s Ohnivým útokem. Musí to být ale načasované v době kdy vyskočí a protočí se ve vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Blbý ? „Jett Foster?“ Prohodí nevěřícně Riley a zadívá se na tebe dloouhým pohledem, který dozajista říká: To snad nemyslíš vážně!. Po chvilce kukání si ale povzdechne, koukne se k zemi a pak zpátky na tebe. Následně řekne trochu znuděným tónem: „Nejznámější chovatel pokémonů v celém Utu, dostal přes několik ocenění a často bývá jako čestný host na turnajích, soutěžích a všech možný typech zápasů. Často pomáhá jak profesorům, tak také i sestrám s pokemony a …“ Podívala se na tebe, jestli se ti už osvětlilo, ale jediné, co tobě znělo povědomě, bylo právě a jen jeho jméno. „Kruci kde žiješ? V Utu je to legenda!“ Řekla tentokrát už opět ráznějším tónem a šťouchla tě do ramena, div ses nezakuckal. I přes to, že Riley byla také očividně nadšená do zápasu, její chování oproti tvému bylo … dospělejší. Zatímco ty jsi ze země vyskočil jako děcko a bezmyšlenkovitě ses vrhnul do něčeho, co ani nevíš, jek probíhá, ona pomalu vstala a z kapsy vytáhla jeden pokeball. Už už se chystala ho hodit, když jsi jí ty opět udivil svou neznalostí. Riley pozdvihla obočí a s dalším, dlouhým povzdychem začala vysvětlovat: „Pravidla? Zápasí se do doby, dokud jeden z pokémonů nebude už schopný boje nebo dokud ho jeho trenér sám neodvolá. Jinak já nevím, co chceš vědět. Určíte si kolik pokémonů může každý trenér použít a … asi může zápas začít.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přerušení Neznámý pokemon vás neustále propichuje svýma hadíma očima a skoro až hypnoticky při tom kývá hlavou ze strany na stranu. Když se i po delší chvíli nic neděje, pokemon opět výhružně zasyčí. K druhému útoku se ale s vůbec nemá. Pomalu a potichu si vás začne obcházet, jako to dělávají vlci, když loví svou kořist. Pohybuje se velice pomalu a opatrně, jakoby nechtěl zkřivit ani stéblo trávy. Ale nezaútočí. Vlastně, řekněme, že to ani nestihne, když vám do celé záležitosti vběhne jistá slečna.
„Creepeone!?“ Pokemon se syčivě obrátí na dívku, která právě přišla a stejně jako ona jemu, i on se jí nepřetržitě dívá do očí. Tebe a Firempa si pro tuhle chvíli ani jeden z nich nevšímá. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Krásné přerušení: Sleduji neznámého pokémona jak zprvu nehybně stojí a pak si nás pomaličku obchází jako by nám nechtěl ani ublížit. Už se připravuji na útok když v tom v dálce zaslechnu přicházející kroky a šramot. Ohlédu se kdo to je a zahlédnu modrovlasou dívku, ke které si to neznámý pomémon hned namířil. "Creepeon?" Zeptám se sám pro sebe a do pokedexu prozatím napíšu jeho jméno. Musí v něm být záznam poté co jsem ho namířil na daného pokémona. Dívku si lépe prohlédnu, zvláštní kombinace modrých vlasu a hnědých očí. Samozřejmě že pohled sklouzne i na určité partie a musím usoudit že dívka vypadá velmi krásně ale zakryji to a pohlédnu na Firempa. "Dobrá, Firempe to stačí a vrať se." Prohodím a nechám zavolat svého pokémona zpět do pokébalu. Mezitím co si pokébal schovám za opasek, pohlédnu na dívku a nyní se snažím jí koukat do tváře. "To je tvůj pokémon? Jak je možné že ho dextr nezaznamenal?" Zavalím jí pár otázek a jdu pomalu k ní. Nakonec se zarazím a ještě k ní zlehka dodám. "Jinak mé jméno je Tao." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka Pokemon se na dívku neustále dívá bojovným pohledem, jako před chvílí na vás. Párkrát ještě zasyčí a vyplázne jazyk. Dívka si z jeho výstražného postoje ale nic nedělá, jenom se na něj dívá, jako by se snažila ho pohledem zkrotit. Těžko říct, jak dlouho by to pokračovalo, kdybys je nevyrušil. Poté co jsi na sebe upozornil, dívka konečně zvedla hlavu směrem k tobě a těsně před tím, než jsi odvolal svého Firempa si ho pořádně prohlédla. Následně sama zavolala neznámého pokémona do pokeballu, čímž ti odpověděla na tvou první otázku. „Sám bys to měl dobře vědět!“ Řekla ne příliš přívětivým tónem a postavila se k tobě bokem, na znamení odtažitosti. Měla to být zřejmě odpověď na tvou druhou otázku. Očividně se jí moc nelíbilo, když ses k ní pořád přibližoval, neřekla ale ni slovo. Až tehdy, když ses jí představil, opět promluvila: „Jo, Camilla …“ Opět tě obdařila pohledem, který jakoby říkal: „No a co?“. I přes to, že dávala jasně najevo, že nemá zájem o žádné seznamování nebo něco podobného, zůstala stát. Neodešla. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Co dělat Docela jsem litovala toho, že jsem ten souboj vůbec začínala. Ale jak jinak bychom je zastavili, či zdrželi s tím vajíčkem? To já netuším. Věnovala jsem jí nerozhodný pohed a snažila se vymyslet, co bych měla dělat. Nemyslím si, že by se vejce vzdali i kdybychom vyhrály. A proto mi nepřijde nesprávné udělat to samé. Ještě jsem chvilku váhala a poté jsem zašeptala směrem ke Kayle. "Myslím, že bychom s vejcem měli utéct.. uje nějaká šance, že by ho Jumpie unesl, nebo tě napadá něco jiného?" Otočila jsem se a sledovala jsem ty dva. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ??? Poté, co jsi řekla svůj plán, zadívala se na tebe Kayla dlouhým, vážným pohledem, což bylo pro ní zcela nezvyklé, nic ale neříkala. Mohla ses cítit i nepříjemně, protože jsi nějakou dobu vůbec nevěděla, co si myslí, jestli tvůj plán schvaluje, nebo jestli tě teď odsuzuje za to, že chceš udělat něco nečestného. Mohlo to trvat asi deset, pro tebe dlouhých, sekund, co jsi byla podrobena takovému očnímu scanu, pak ale udělala tvá společnice něco, co bys od ní (i přes její trochu šílenou povahu) nečekala. Najednou úplně změnila svoji tvář. Z vážného pohledu se opět stal ten „kaylovský“. Střídavě pozvedla obočí a nejistě, jako by se nad něčím rozhodovala kývala hlavou ze strany na stranu: „Nevím, jak je to vejce těžké, ale pochybuju, že by ho Jumpie někam donesl a i kdyby, rozhodně by ho to brzo vysílilo.“ Zaváhala, „Mám jinej nápad …“ Najednou se na tebe utrhla a začala tě nahlas obviňovat, že jim nadáváš do zlodějů a přitom v sobě sama nemáš ani trochu čestnosti. Že místo toho, abys vymýšlela jak je podvést, si měla spíš dát víc úsilí do boje a že jí, jako své společnici a spolubojovnici máš věřit, že ona není podělaný začátečník stejně jako ty … Po chvíli, kdy i vaši protivníci zjistili, proč se vlastně hádáte, začali se vám vysmívat. Kayla se pak obrátila na ně a po chvilce sama odvolala svého Aliguliho. „Vzdávám to. Vyhráli jste!“ Řekla naštvaně a její pohled zamířil k jejímu druhému pokmonovi. „Perivigu!“ počkala chvilku, dokud na ní Perivig nezaostří svůj zrak, „Předej jim to blbý vejce!“ Poručila a pokemon poslušně přeletěl k nepřátelům, kteří si od něj ochotně a zároveň i dost překvapeně vejce převzali… „Děkujeme!“ Zařval na vás Nicolas a společně i se ženou se začali hrozivě smát. Otočili se k vám zády a zamířili směrem od vás. Kayla se na tebe podívala a s koutkem cukajícím k úsměvu ti tiše řekla: „Zdrhej!“ |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Příjemné setkání: "Cože? Jak mám asi vědět že je tvůj?" Dodal z zlehka na její odpověď, která byla mířena na jeho otázku ohledně jejího pokémona Creepeona, jak ho nazvala. Bylo mu i celkem jedno zda ho slyšela nebo ne a po chvilce, asi dva metry od ní, se zastavil a rozhlédl se kolem sebe. "Tak Camillo odkud jdeš?" Optal se jí zvědavě, protože pokud je trenérka nejspíš nebude moudré jít hledat na místa kde byl jiný trenér pokémonu. *Páni je příjemná jak vřed na prdeli. Snad nejsou všechny pěkné holky tak příjemné.* Trochu zanadával v hlavě a znova na ní pohlédl ale nyní zvědavě. "Hele nechceš se na chvíli připojit? Právě jsem začal a společnost při cestě bych uvítal." Nabídne jí zvědavě jí sleduje zda odmítne nebo jeho nabídku příjme. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro Po chvíli schovám Titerla do pokeballu. Bylo vidět, že je pokémon po včerejším tréninku ještě pořád zlámaný a unavený, takže nebyl důvod, proč ho nenechat si ještě chvíli odpočinout. Kdo ví, kdy ho budu potřebovat v plné síle. Relativně dobrá nálada mi ale až příliš rychle zamávala na rozloučenou. No, spíš mi ukázala prostředníček a otočila se ke mně zády. Protože... krev. Krev nikdy nevěstí nic dobrého. Během vteřiny jsem napnutý jako struna. Opatrně se, krůček po krůčku, přibližuju k tělíčku. Proboha. PROBOHA. Poslední metr prakticky doběhnu. "Ššš, to bude dobré, to bude dobré." pokouším se uklidnit spíš sám sebe, než dotyčného pokémona. Protože, proarcea, tohle nebude dobré. Tohle rozhodně nebude dobré. "Hlavně nezavírej oči, dobře? Zavřeš je a už je neotevřeš." mluvím na krvavé tělíčko. Nemám nejmenší ponětí, co sakra v takové situaci dělat. Ale tak... mám za sebou nějakou tu přednášku ohledně lidských zranění. Pokémoni nemůžou být zas tak odlišní, ne? "Ale co s ukousanou tlapkou..?" Je mi do breku. Nejradši bych sedl na bobek a bulel a bulel, protože něco takového si nikdo nezaslouží. Ale něco mi řekne, nebo mě spíš nakopne, že tohle není zrovna ideální chvíle na to být měkota. Shodím ze zad batoh a z jeho útrob vylovím náhradní tričko. Utrhnu pruh látky a zkusím pokémonovi packu... nebo spíš to, co s ní zbylo... nějak obvázat. Je mi jasné, že to stačit nebude. "Já..." Comámdělatcomámdělatcomámproarceadělat. Co? CO?! Pak mě něco napadne. Netuším, jak to funguje a jestli to vůbec fungovat bude, ale... "Možná bys to zvládl v pokéballu." Vytáhnu z batohu prázdný pokeball a ukážu mu ho. "Chtěl bys to zkusit?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin *Trenér* pro Nikam nepůjdeš ,,Tak to tedy ne." Zvolal jsem, když se pokémon pokusil o útěk a kývl jsem na svého pokémona. ,,je čas použít rohový útok." Pousmál jsem se a udělal jsem pár kroků dopředu, když se Hyrbull rozeběhl k pokémonovi, kterého jsem se snažil chytit. Chtěl jsem konečně chytit dalšího pokémona, abych se konečně mohl zúčastnit zápasu na stadionu. Tam se většinou zápasí tři na tři a tím pádem bych se dvouma pokémony neměl asi příliš velkou šanci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Odpovědi. Po celou dobu, cos na dívku chrlil jednu otázku za druhou, jenom mlčky stála a dívala se. Až teprve když jsi vše dopovídal projevila jakoukoliv známku toho, že bude mluvit. Nejprve ze všeho se maličko uchechtla. „To bylo mířeno na tvou druhou otázku …“ chvilku počkala, „… proč tvůj Dexter nezná Creepeona… Myslíš si, že by mě nějak rozčílilo, že jsi zápasil s mým pokémonem?“ Zadívala se na tebe s lehce pozvednutým obočím: „Creepeona pokedex nezná zřejmě ze stejného důvodu, jako nezná tvého Firempa … (?)“ Nakonec věty pozdvihla hlas, jako by se přesvědčovala, jestli jeho jméno říká správně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zachraň mě! Pokemon neutále vzdychá, na tvoji přítomnost sice zezačátku zareaguje, ale dál už jako by si tě nevšímal. Zhluboka oddechuje a čas od času bolestí vytáhne drápky ze svých, jinak polštářkovitých tlapek, a zaryje je do země. Tvé poznámky a jakoukoliv snahu o to ho uklidnit zdá se, že nevnímá. Místo toho, aby se víc uklidnil, se naopak zdá, jakoby trpěl pořád víc a víc. Konečně se na tebe podívá až v ten moment, kdy k němu přiložíš svůj pokeball. Tvůj návrh ho zřejmě nijak nepotěšil, protože v tu chvíli, kdy spatřil pokeball, tiše zařval a pokusil se zvednout na nohy. Nepovedlo se. Pak se o to pokusil znovu a znovu, ale pokaždé se stejným výsledkem. Byl příliš vyčerpaný na to, aby se mohl udržet na nohou. Když už zřejmě sám pochopil, že tudy cesta nevede, opět se podíval na nabízený pokeball, pomalu se přešoupal až k němu, zavřel oči a hlavou do něj ťuknul. Pokeball se otevřel a zraněný pokemon se do něj uchýlil. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Útěk Kaylin pohled mne docela znervózňoval, protože jí nevidím do hlavy a absolutně nemám ponětí, co by si teď o mě mohla myslet. Co ji napadá. Jestli nedomýšlí lepší plán. Jestli se na mne nechce vykašlat Netuším! Po chvíli to však byla zase Kayla. Její pohled se vrátil do normálu. Vyvrátila sice můj nápad. Ale evidentně přišla s lepším. Začala na mne řvát. A mne to došlo. Začala jsem se ní tedy instinktivně hádat. "Co?! Máš šest odznaků a jsi tak neschopná?!" Hrála jsem spolu s ní a jakmile dala rozkaz k útěku, běžela jsem spolu s ní, jak mi nohy stačily. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Jett Foster, vím ne.. Cítil jsem se trochu hloupě. Ve chvíli kdy jsem se zmínil o Jettu Fosterovi mě Riley probodne svým upřeným pohledem a nechápavě vrtí hlavou. Nedivím se jí.Jo jo, nějakej borec v chovu..vím ne.. Opravdu jsem zvláštní případ. Na druhou stranu vymlouvat se svůj chudý původ je o to horší. Jen pokrčím rameny, omluvně se zašklebím a nechám to plavat. Stejně bude nejlepší, když tohle téma rychle zmizí. A my máme stejně lepší plány. Takže jak silná může být ? Zná Fostera, ví o Shayanovi a přesto je nováček... zajímvé.. V mém pohledu vypadá opravdu zkušeně. Rozhodne zkušenější než já. Vzdávat to ale nechci. V klidu si vyslechnu její malé seznámení se zápasením a přitom si do ruky vytáhnu dva pokebally. Jeden s mým původním Puapilem a druhý s čerstvě chycenou Lovekie. Puapil je třída. Rozhodně zvládne i těžšího soupeře...za to Lovekie nevypadá moc užitečně...ale kdyby využila okolí, stal by se z ní těžký protivník.. Popadla mě strategická chvilka. Hlavou se mi motá několik taktických pokynů i výhod. Souboj mezi trenéry je opravdu něco jiného. "Dobře, to je lehké. Dva pokemony , takže dvě kola, správně ?" V ruce si pohrávám s pokebally a přitom čekám, koho do souboje pošle jako prvního. Přeci jen je vyzyvatelka. Tak ať začíná první. Jakápak asi bude cena pro vítěze ? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Plán Kayla zavelela a vy jste se společně dali do útěku. Po nějaké době sprintu Kayla zastavila. Očividně už nemohla dál. Byla celá udýchaná. Nejspíš by toho mohla zvládnout ještě víc, kdyby se její výdechy nemísili se zadržovaným smíchem. Mezitím se vedle tebe objevil další důležitý člen plánu „zmocnit se vejce“. Perivig. Poletoval si ve vzduchu a držel skleněnou skříňku s vajíčkem v pařátech. Jakmile Kayla alespoň trochu popadla dech, dala se do vysvětlování: „Je to Perivigův speciální útok – iluze. Dokáže na nějakou dobu vytvořit fiktivní prostředí. Zkoušeli jsme to trénovat, ale vždycky to bylo nějakým způsobem prokouknutelné.“ Hluboce oddychovala a culila se čím dál víc. „Asi jsou blbější, než jsme očekávali.“ Začala se smát, že se z toho téměř zakuckala. „Snad jsme už dost daleko na to, aby nás našli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Zastávka Utíkala jsem jako splašená a po chvíli jsem byla i dost unavená, ale už se mi spíše nechtělo. Jak se Kayla chtěla smát, také už dál nemohla a tak jsme zastavily. Tu se objevil i Perivig s vejcem. Bylo jasné, že něco kuje.. Zasmála jsem se a nechala jsem si to celé objasnit. "Skvělý." Pochválila jsem oba. "Ale co teď s tím vejcem?" Zeptala jsem se nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Pokec? "Opravdu jsou všechny krásné dívky tak ukecané?" Optám se jí a začnu se protahovat. Je to jen zástěrka nad její zmínkou že ani ona o mém pokémonovy nic neví. *Jelikož má Dextr znát aspoň základní regionální pokémony a ona neví nic o mém Firempovi a já nic o jejím Creepeonovi tak nejspíš bude z jiného regionu. Nebo jsou tyto krámy k ničemu. Co se týče jí, je sice pěkná ale zdá se mi krapet nafoukaná... Nebo domýšlivá. No uvidíme, možná se jen mýlím.* V tomto okamžiku jsem se zasekl, přestal se protahovat a s vážným ikdyž zvědavým pohledem na dívku pohlédl. "Pokud se nemýllim, dextr by měl mít aspoň základní regionální informace o pokémonech. proto buď máš pokémona z jiného regionu nebo je tento krám k ničemu." Dodám svůj názor a zvědavě jí sleduji. Ani jí neupozorním na dotaz že mi neodpověděla zda se ke mě přidá nebo ne spíš si s ní udělám menší pauzu a trochu i s ní pokecám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Směšný až to bolí Na tvůj rozkaz se Hyrbull vzpamatoval, zahrabal kopytem a opět se rozběhl proti svému nepříteli. Bohužel, nebyl dostatečně rychlý, aby pokémona dokázal zasáhnout. Raice útoku z lehkostí uhnul a zatímco Hyrbull se setrvačností ještě řítil dál, začal malý divoký pokemon vydávat zvuky, které připomínaly smích. Když Tina viděla, jak se ti Raice vysmívá, sama se taky neudržela. Hyrbull se konečně dokázal zastavit. Otočil se vstříc svému nepříteli a byl připraven k dalšímu útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Představení pokemona „Dva pokémony?“ zauvažuje Riley, „Tak dobrá.“ Odsouhlasí, prokřupne si před sebou prsty a následně před sebe hodí první pokeball. „Firogu …“ Zavolá na svého pokémona, který se ti v mžiku objeví před očima a zívne: „Fiiir.“
U očí mu plápolají malé plamínky a s každým okamžikem se zvětšují. Vypadá to, jako by pokemon do teď spal a že se mu váš zápas zrovna moc nehodí do programu. „Teď je řada na tobě! Bude to Paupil?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řešení „Co s vejcem?“ Zopakovala Kayla nejistě a našpulila rty. Až sem to očividně nedomýšlela. „Teď se tam určitě vrátit nemůžeme!“ začala uvažovat nahlas, „Ty dva už určitě zjistili, že to byla jenom bouda a pokud nás nenašli, asi jim nezbývá nic jiného, než tam zůstat.“ Konečně se pořádně vydýchala, takže už mluvila plynule bez velkých zastávek na přísun kyslíku. „Na druhou stranu ta chajda se nezdála moc obydlená, takže by mohlo nějakou chvíli počkat, než tam vejce vrátíme, jenže opatruj si to viď … Navíc, předpokládám, že jim dojde, že budeme chtít vrátit vejce na své místo, tak by jim stačilo si pouze počkat a stejně by ho dostali.“ Podívá se ti do očí a nakonec řekne svůj závěr. „Nenapadá mě nic jiného, než předat vejce policii. Ty se o něj postarají, a jakmile jeho vlastník zjistí, že mu bylo odcizeno, je velice pravděpodobné, že půjde právě na městskou policii… Co ty na to?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhovor Po tvé zmínce o ukecanosti pěkných žen si dívka jenom pohrdavě odfrkla a opět zaujala postoj bokem k tobě a jenom sledovala, jak se samolibě protahuješ. Neřekla ale ani slovo. Po tvé zmínce o pokedexu se dokonce i zasmála – zřejmě ale tobě – a pak to začalo vypadat, jako kdyby se rozhodovala, jestli jí stojíš za to, aby ti situaci objasnila. Dvakrát si tě celého změřila pohledem a nakonec řekla: „Vzhledem k tomu, že se Uto teprve prozkoumává, není divu, že o vzácnějších pokemonech se ještě moc neví.“ Podívala se na tebe vážným pohledem, jako by zkoumala, co si právě myslíš. „Kdy jsi ho vůbec chytil?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro A je to tu! A je to tu! Dnes konečně máš společně se svým pokémonem, kterého jsi před několika dny dostala od rodičů, vydat na cestu. Jak po tobě rodiče chtějí, na cestu pokémonového trenéra. Ráno to bylo jako každé jiné, matka tě vzbudila v půl šesté, když odcházela do práce na místní stadion, a popřála ti hodně štěstí při tvé honbě za pokemony. No a tvůj otec? Ten už se doma nějaký ten pátek neukázal. Z ulice se šířil ruch každodenního života města, které je považováno za centrum turistického ruchu v regionu. Už tě ani nepřekvapovalo, že díky všechen ten šrumec jsi nemohla znovu usnout. V kuchyni na stole na tebe čekala připravená svačina, která by ti měla vydržet dva nebo tři dny, plechovka, ve které měl dostatek jídla i tvůj pokemon a samozřejmě také opasek s pokeballem, ve kterém dozajista ještě spal tvůj Warke.
|
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro První souboj Možná nebyl dobrý nápad použít dva pokemony. Lovekie je čerstvě chycený. Asi bude dělat problémy. Na druhou stranu, je to jen slimák. Třeba může překvapit. Tak i tak mam oba pokemony hmyzího druhu.. Nevadí. Risk je zisk. Vezmu jeden z pokeballu, natáhnu ruku a vyvolám z něho svého prvního pokemona. Místo strachem nahánějícího Puapila se objeví lehce zvětšená verze růžového slimáka. Určitě ho zná. " Ne, Puapil půjde pak. Teď to zkusím s Lovekie..." Vážně nevím jak si Lovekie povede. Vypadá slabě. Stačí plamenomet od Firoga a je z ní dušený slimák. Uvidím co se dá dělat. "Lovekie, využij prostředí a zkus se schovat mezi stromy. Taky pozoruj plamen na Firogovi ať se vyhneš plamenometu a jakmile budeš mít příležitost, zaútoč vláknovým útokem. " Nevm jak přesně se to dělá. Nicméně nějaké pokyny jsem předal a teď už záleží na situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro "Říkáš vzácné pokémony? Takže jsi na cestě déle než já." Dodám už svým klasickým tónem, který je o dost zamyšlenější a vážnější. Ano nyní jsem s dívkou jednal jako s dítětem ale nyní se mé chování zvážnilo a tupý výraz, který jsem doteď nastavoval ihned vystřídal vážný ale přesto mírně nezaujatý pohled, který střídal oči plné otázek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Změna „Jak mám sakra vědět, jak dlouho už cestuješ?“ Vyjela na tebe dívka. Dívala se na tebe pohledem, který dozajista odsuzoval to, že sis před ní sedl na zem. Sama stála dál. Chvilku si tě dál prohlížela, až po poměrně dlouhé chvilce ticha konečně přestala zaujímat odtažitý postoj. Postavila se k tobě pořádně čelem a hlasitě si povzdechla: „Hele, …„ řekla nejednou zcela jiným, ochotnějším tónem, „… chceš jít teda se mnou nebo si tady budeš dál dřepět v mokré trávě?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jsi předpovídal „Lovekie …“ Oznámila Riley a tiše se usmála. Zatím, co jsi dával svému pokemonovi přesné a podrobné příkazy, jak se má zachovat, prohrabávala si rukou vlasy a stále se usmívala. Lovekie jenom tiše zaskučela, když vyslechla vše, co jsi měl na jazyku a co nejrychleji se snažila dostat k nejbližšímu stromu. Bohužel její pohyb nebyl tak rychlý, jak byl potřeba. Riley totiž ani na vteřinku neváhala a také zadala rozkazy svému Firogovi. „Plamenomet Firogu!“ Jak řekla, tak pokemon udělal. Lovekie nebyla ještě ani pořádně schovaná a Firogův útok byl zkrátka moc silný, aby se mu mohla ubránit. Se spirálami v očích padla na zem – neschopná dalšího souboje. „Jsi v pořádné typové nevýhodě, není se čemu divit.“ Okomentovala situaci tvá protivnice. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro "Nemrmlej a spíš mi řekni kudy je nejlepší se vydat. Nechci se ocitnout za pár hodin ve městě ale chci pochytat vše co se dá než se utkám o odznak." Navrhnu... Tedy, jistým způsobem se zeptám na nejlepší cestu a pomalu se zvednu z trávy. Při zvedání zaklapnu dextra a vložím ho zpět do kapsy u kalhot. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přerušení „A kam chceš jít? Zmrzlé městečko, nebo Slunné... ?“ Zeptala se dívka a zmateným pohledem ti dávala najevo, že o cíli tvé cesty nemá absolutně žádné ponětí. „I přes to, že v travnatém prostředí kolem nežije tolik pokémonů, jako například v lese, i tak bys tu mohl být celou věčnost.“ porozhlédla se kolem, „Když ještě vezmeš v úvahu to, že pokemoni, kteří zde žijí, jsou buďto lovná zvěř, tím pádem je velmi neobvyklé, když se nevyskytují ne ve stádech nebo houfech, nebo lovci, kteří jsou příliš opatrní a rychlí, než abys je jen tak zachytil.“ Dívka se ti podívala do očí a pokračovala: „Proč myslíš, že se o zdejším prostředí říká, že je těžké pro začátečníky?“ |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Vyřešeno Sledovala jsem, jak Kayla přemýšlí, protože evidentně nedomyslela celý plán, ale to jsem po ní ani nemohla chtít, protože už tak nám zachránila zadky i s vejcem. Kdyby se mi tohle přihodilo samotné, bůh ví, co by se stalo. Kayla zatím došla na konec svého uvažování a sdělila mi, co ji napadlo. "To je dobrý nápad." Přikývla jsem a rozhlédla jsem se. "Ale.. kudy teď?" Koukala jsem okolo sebe a začala jsem různě přešlapovat kolem a uvažovat jak jsme přišli, kam jsme zahnuly a tak. Buď to jsme dál od cíle, než jsme byly, nebo jsme naopak doběhly blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Další únavné cestování Kayla se zpočátku rozhlížela stejně nejistě jako ty. Doprava, doleva a zkrátka do všech stran. Nakonec ale zavelela: „Tudy!“ Ukázala směr. Jestli si tím ale byla jistá, nebo jenom hádala, to jsi vyčíst nemohla, nicméně vám nezbyl nic jiného, než se tím směrem dát. Při vaší cestě se už pomalu začalo stmívat, což tvá společnice okomentovala slovy: „To se nám náš plán odpočinout si přes den moc nepovedl co?“ Zazubila se na tebe, ale pokračovala dál. Bylo čím dál chladněji a příjemněji. Vedro vás už konečně přestalo sužovat a to se mohlo projevit i na vašem postoji. Cesta (nebo spíš zeleň) pod nohama teď utíkala jako blesk a než jste se nadáli, byla už úplná tma. Cestou jste narazili na hlavní stezku, ze které jste to poledne sešli, což vám potvrdila starý dřevěný ukazatel s nápisem: Basket – den chůze Právě u tohohle ukazatele se konečně Kayla zastavila a se zívnutím se podívala na tebe. Na očích jí bylo vidět, že ačkoliv je už dost unavená, ráda by toho ušla co nejvíc, dokud to jde a navíc – noční život pokémonů je prý mnohem pestřejší. Rozhodnutí bylo ale na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Jdeme dál Koukala jsem s nadějí na Kaylu a následně jsem ji následovala směrem, kterým se rozhodla vyjít. Já upřímně nemám ponětí, kudy jsme se sem dostaly, ale to nevadí. Kayla se zdá, že už má jasno. Teď bych bez ní byla v čudu. Pomyslela jsem jsem si. Ale bez ní bych už asi byla dávno zpátky ve Slunném městě. Dotlučená a měla bych sebou i dotlučené pokémony. Šly jsme nějaký čas, když se pomalu setmělo a příjemně ochladilo. Kývla jsem na Kaylu, když pronesla větu. Došly jsme na stezku a k ukazateli. Jsem sice unavená, ale za den jsme toho tolik neudělaly a ten další by to nebylo jiné. "Jdeme dál.." Usměju se. Odpočineme si kdyžtak až bude horko a nebude možné kvůli tomu pokračovat. Pomyslela jsem si. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Fail ! První kolo a hned takový propadák. Doslova valím oči. Sakra vždyť nestačila ani dojít k těm podělaným stromům. Příště zkusím hned útok. Nečekal jsem něco takového. Hlavně jsem ani nevěděl o té typové nevýhodě. Právě ta podělaná nevýhoda mi vše jen ztěžuje. S klidem odvolám Lovekie zpět a šáhnu po druhém pokemonovi. Puapil má podobné šance jako Lovekie. Aha počkat...Puapil je taky hmyzí...tak to je asi konec. Ale nic jiného na výběr nemam. Trochu mě štve jak je Riley zkušenější než já. Ví tolik věcí, zatím co já vím úplný prd. Aspoň to nedám najevo. " Teď to nebude o nic lepší...." Nemam jí co říct. Štve mě. Chladně obrátím svůj pohled na Puapila a pokusím se vymyslet podobný plán jako u Lovekie. To je má jediná šance. " Pozorně sleduj oheň na jeho zádech. Poznáš tak kdy použije plamenomet. Mezitím se dostaň blíž a použij sevření. " Není to zas tak špatný nápad. Alespoň myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Poslechnu si ji a sleduju ji. Můj pohled je vážný a dávám si do paměti vše, co řekne a přitom se párkrát ohlédnu kolem sebe. *Je dost chytrá a pěkná. Ale to už vím, nejspíš bych měl zprvu jít s ní a možná mi dá pár rad do začátku.* Zapřemýšlím v tichosti mezitím co mě poučuje a když dojde na její otázku, mírně se zamyslím. "Nejspíš proto že mají málo zkušeností?" Zní to jako tupá odpověď ale nic lepšího mě nenapadlo. Chvíli uvažuju a nakonec se rozhodnu pro první možnost. Pomalu se postavím a pořádně se protáhnu přičemž pohlédnu na dívku s mírným úsměv. "Dobrá Camillo jdeme směrem do zmrzlého městečka. A budu rád když půjdeš teda taky." Nic osobního v mé nabídce není, spíš se mi zdá že její rady a zkušenosti by mohly být užitečné pro můj začátek. A také proto, že je možné že mám na pohledné dívky menší slabost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lovekie Riley na svou první výhru neřekla ani slovo, jnom se na tebe poťouchle zazubila, což vydalo za tisíce slov. Sáhla si rukou do kapsy a gestem ti naznačila, že si máš zvolit druhého pokémona. Jakmile se očekávaný pokémon (Paupil) objevil na scéně, vytáhla z kapsy dva pokebally a odvolala svého Firoga. „Abys neřekl, že jsi v nevýhodě!“ Ušklíbla se a vyvolala svého druhého pokémona. Před tebou se objevila tobě již známá tvář. Malá, růžovoučká a ubohá Lovekie. „Love …“ Vypadala úplně stejně jako ta tvá. Určitě nebyla ani silnější. „Nechceš si ještě promyslet rozkazy?“ Uchchtla se Riley a očividně ti nechávala právo prvního útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhovor Jakmile odpovíš na Camiliinu řečnickou otázku, otočí oči v sloup a hlasitě si odfoukne. Dozajista se ani moc nesnažila zamaskovat to, že o tobě nemá zrovna valné mínění. Jako bys jí četl myšlenky: To je ale idiot!. Jakmile ses matně pokusil o úsměv, nakrčila obočí a otočila se k tobě bokem. „Říkáš to, jako kdybych se tě na společnou cestu ptala já …“ Poznamenala a zároveň se dala do pohybu. Chvíli tě jen mlčky šli směrem, kterým ses hodlal vydat. Po pár minutkách se ale dívka pokusila o nástřel do rozhovoru (nebo ne?): „Tak mi o sobě aspoň něco řekni?“ řekla, ale zároveň se na tebe ani neobtěžovala podívat, „A mohl bys mi odpovědět na otázku, kterou jsem ti už před tím položila … Co je to za vzácného pokémona?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vydatný spánek? Na tvůj souhlas jste pokračovali v cestě celou noc. Sice jste už byly obě unavené, ale šlo se vám tak dobře, že se vám nechtělo zastavovat. Okolní vzduch byl velmi příjemný. Dokonce jste se také přesvědčili o tom, že noční život je tu velmi pestrý. Co chvíli se před vámi mihla nějaká skvrna, která byla dozajista nějakým pokémonem. Žádný z nich se ale nezdržel ve vašem dosahu delší dobu, než pár sekund. Nejdelší a nejzajímavější noční setkání bylo zhruba kolem první ranní hodiny. TIchem kolem vás se najednou začínalo rozléhat výhružné vrčení a chvilku na to se před vámi objevili dvě velké žluté oči. Kayla už sahala pro pokedex, ale vytáhnout ho nestačila, protože stvoření ve tmě po vás vyplivlo sloupec rudého ohně, který na okamžik osvětlil cel okolí. Sami jste se ohni jen taka tak stačili vyhnout. A když jste se vzpamatovali, neznámý tvor byl ten tam. Kayla to okomentovala slovy, že to mohlo být výstražné teritoriální chování a že bude lepší odtud co nejrychleji vypadnout. Tak jste se opět dali do pohybu. Konečně jste se zastavily, až když začínalo svítat. Kayla brala první sluneční paprsky jako signál toho, že je na čase jít spát. Proto sebou rychlostí blesku kydla do trávy a vytáhla si z tašky spací pytel, na který si lehla, aby nespala na trávě. „Dobrou NOC!“ Zazubila se na tebe a zavřela oči. A jaké bylo spaní? Tak do desíti, do půl jedenácté jste spali jako nemluvňata. Poté se opět začalo markantně oteplovat a vám nezbylo nic jiného, než se nespokojeně převalovat. Únava byla ale tak velká, že ani jedna z vás se nezvedla dřív, než zhruba kolem druhé hodiny. Právě v tu dobu dosahovalo vedro nejvyšší úrovně. A co vás donutilo vstát? Kromě vlastního potu, ve kterém jste se obě váleli to byl především hlad. Kayla si z tašky vytáhla sendvič a kupodivu i pytlík bonbónů, který otevřela teprve až po řádném jídle a samozřejmě se nezapomněla podělit. „Na mojí obhajobu ..." řekla s plnou pusou, ".. s nápadem spát přes den jsi taky souhlasila.“ Byla očividně nespokojená s tím, že jste se moc nevyspali a zklamaná, že to byl zrovna její nápad. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Lovekie....again V prvním souboji byla má Lovekie doslova zlikvidována. Aby toho nebylo málo, Riley pošle do druhého souboje úplně stejný typ. Trochu ironie. Ale asi ví co dělá. Proč se vybrala taky Lovekie ? To nemá jiného ? Vždyt prohraje. Puapil jí rozpůlí vejpůl...tedy pokud nemá nějaké eso v rukávů.... Logicky bych měl vyhrát. Alespoň podle mého odhadu. Puapil je fyzický typ útočící hrubou silou zatímco Lovekie je prostě slabá a v takovém prostředí lehce zasažitelná. Na druhou stranu neznám její potenciál. Pomalu si začínám uvědomovat aktuální situaci. Očima tikám mezi Lovekie a Riley snažíc najít jejich slabiny. Přesto jde vidět má nezkušenost. Je to můj první souboj a já prostě nevím kam zaměřit svou pozornost nebo na co dát pozor. Nakonec se ale rozhejbu a rychle zadám nové pokyny. Podobná strategie. Zaútoč hned zezačátku rychlým útokem a prostě jí sejmi plnou silou. Jen si dej pozor na obranu útokem. Nenech se trefit. " Kývnu na souhlas a sleduji jak si Puapil povede. Snad to tentokrát nezvorám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vytrvalost „Lovekie, chraň se vláknem! Přikázala pohotově Riley, když uslyšela tvé rozkazy, a zatímco se Paupil chystal na svůj útok, malá růžová housenka před sebou vytvořila vláknovou vrstvu, která vypadala jako malý obláček. Času na to moc neměla, protože Paupilův útok byl velmi rychlý, ale jakmile přišlo na náraz, vláknový obláček alespoň trochu eliminoval sílu útoku. Lovekie odletěla pár metrů zpátky a dopadla Riley k nohám. Celá se od nárazu klepala, a vypadalo to, že už se nezvedne. „Lovekie …“ řekla až děsivě klidně Riley, „jak jsi na tom?“ V tom momentě Lovekie otevřela oči, zklidnila se a pokusila se s obrovským úsilím zvednout na nohy. „Já ti věřím!“ Lovekie se zvedla. Najednou jsi mohl na Rileyně tváři spatřit příjemný, teplý úsměv, kterým svého pokémona obdarovala. „Tak Lovekie,“ zavelela najednou, „opakované vlákno na Paupila!“ |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Stále jsem šel po předu a trochu mě začala cesta unavovat. *Cestovat sám? Nebo s ní? Je sice odtažitá ale zase toho ví o pokémonech dost.* Zapřemýšlím a koutkem oka jí sleduji jak jde za mnou... Vypadá jako vždy, odtažitá a ani bych jí netypoval na společenský typ. *Tak proč šla se mnou? Vypadá to, jako by to snad měla příkazem.* Znova zauvažuji ale to se víc začnu věnovat okolí. Párkrat se rozhlédnu po okolí zda nezahlédnu nějakého pokémona ale nikde jsem pro začátek nikoho nezahlédl. Dívka se začala ptát víc na mě. Chvíli zapřemýšlím co jí říct. Určitě jí hned nevyklopím že otec zpozoruje několik let šampionát jak Kanto tak i Johto. Navíc vede policejní jednotky... "Jmenuji se Tao a je mi 14 let. Co se týče mých snů, rád bych pochytal všechny pokémony. Ani mi nezáleží na šampionátu. Jediný důvod proč bych se hlásil, je abych změřil své síly proti jiným trenérům." Odpovím zamyšleně nad její otázkou. Sice to není nejspíš co chtěla slyšet ale může poznat že víc jí o sobě nehodlám říct. "Vzácný říkáš? Je to startovní pokémon Firemp. Ani jsem netušil že je vzácný. Je to ohnivý typ a nejspíš velmi bojovný." Odpovím zamyšleně a jde poznat že uvažuji nad svým pokémonem, na kterého se ptala. Nyní se ale začnu víc věnovat hledáním pokémonu a dokonce i trochu zpomalím tempo. "A co ty? Krom tvého jména a odtažitého chování nammšleného děcka jsem se od tebe víc nedozvěděl." Optám se jí na rovinu a je mi jedno zda za to poslední po mě hodí botou, dá mí pohlavek nebo odpoví. Víc pozornosti věnuji hledáním nových pokémonu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poznávání Informace, které jsi dívce o sobě prozradil, jí zřejmě vletěli jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ani jednou za tu dobu, co jsi na ní mluvil a vlastně sis i sám rovnal myšlenky v hlavě, se na tebe ani jednou nepodívala. Natož aby se snažila rozvést debatu. Už vymizeli dokonce i její pohrdavé úškleby a poznámky. Na tvou ne nemístnou poznámku se na tebe jenom podívá stejně kamenným pohledem, jako měla doposud. Normálně by se člověk začal bránit a začal by se obhajovat, nemálo lidí by tě též obdařilo urážkami, ale ona ne. Chvilku byla zticha, a když od tebe konečně zase odklonila zrak, dala se do řeči: „Mám ti říct všechno to, co ty jsi mi řekl o sobě?“ řekla ironicky, ale aniž by čekala na odpověď, pokračovala, „Jsem ze Svaté Anny. Cestuju necelých pět let. Baví objevování nových věcí, krajů, pokémonů…“ Řekla stručně a po další malé pauze se opět přesunula k tobě „Takže Firemp… Startovní pokemon? Neznám žádného nynějšího profesora, kdo by dával vzácné pokemony jako startéry … Co by to bylo za šílence?“ Dívčina mluva zřejmě bylo pouze hlasité uvažování, protože ti mezi tím nenechávala ani kapku prostoru pro zapojení se. Pak ale náhle zastavila slovo i krok a konečně změnila tón svého hlasu a zeptala se: „Počkej, ty jsi ze Slunného města? |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Pokec - Žádný pokémon: Stále se rozhlížím po nějákém pokémonovy kterého bych si mohl chytit ale zjevně se po nich slehla zem. Její pohledy ani nevnímám a ani mě nezajímá jak se na mě dívá, tedy ani o tom nevím, když je stále za mnou. Jdu lehkým, skoro až loudavým krokem a snažím se někde zvětřit aspoň jednoho pokémona. "A jsi trenérka nebo jen chovatelka? Když seš na cestách pět let, co děláš tady? To se chceš nad začátečníkama povyšovat?" PZetám se ale její odpovď m moc nezajímá a snažím se hledání nových pokémonu. Když se mě zeptala zda jsem ze Slunného městečka zastavil jsem se a pohlédl na ní. "Jo jsem... Proč? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Slušnost „Děláš si ze mě srandu? To se takhle chováš ke každému, koho zrovna potkáš?“ Chvilkou ticha a stání tě donutila, aby ses na ní podíval. „Není divu, že toho o světě moc nevíš, když každého, kdo by ti eventuálně chtěl pomoct, začneš urážet! Dobře, sama nejsem nejzdvořilejší člověk na světě, co si budeme nalhávat, ale nehodila jsem po tobě křivým slovem …“ Její hlas nebyl hlasitý, pouze temperamentní. „Hele, kašli na to, chtěla jsem se dozvědět něco o tvém Firempovi, protože za tu dobu, co po Utu cestuju, jsem ještě takového pokémona neviděla. Na oplátku jsem byla ochotná říct ti i něco o svém Creepeonovi, což normálně nedělám, ale když se nedokážeš alespoň snažit chovat maličko příjemněji, nemá cenu s tebou ztrácet čas.“ Zastavila se, ale moc času na cokoliv ti nedala. Opět nasadila kamenný tón hlasu a dodala poslední větou: „A dovol, abych ti připomněla, žes to byl ty, kdo se první ptal na společné cestování.“ |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Proti vytrvalosti silou Útok vyšel. Nadšeně zatnu pěst a obdivůhodně pozoruji jak se Lovekie postaví zpět na nohy. Přitom samozřejmě postřehnu její oddaný úsměv. Určitě není takový amatér jako já. I pokemony má lepší...ale dám do toho vše. Rozhodně si zaslouží můj respekt. Navíc mě to začíná ku*evsky bavit. " Paupile dost laškování, použij stínovu ránu a pokus se prorazit její obranu hrubou silou." Hodně riskantní krok. Ale Paupil vypadá sebevědomě. Víc než to. Vždyť stojí proti růžové housence. Co se může stát zlého ? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Slabá Lovekie? Oba jste zadali svým pokémonům jasné příkazy. Oba pokemoni neměli v úmyslu rozkazy svých trenérů neuposlechnout. I přes to, že tvůj pokémon byl očividně mnohem rychleji připraven, nebylo mu tu nic platné. Malá Lovekie sice nevytvořila další ze svých vláken tak brzo, jako Paupil temný stín kolem své pěsti, ale Lovekie měla tu výhodu, že její útok mohl být použit na dálku. Lovekie vyplivla vlasec šedé hmoty, který doletěl až k Paupilovi a trefil ho přímo do hlavy. Zalepil Paupilovi celou hlavu a ten, ať se snažil sebevíc, nedokázal lepkavou hmotu odstranit. Podle toho, jak se zmateně kymácel, bylo poznat, že nevidí ani na centimetr před sebe. Jenže než si stačil jakkoliv zareagovat, Lovekie už plivala další smotky vláken. Spousta z nich se netrefila a skončila na nedalekém stromě za Paupilem, nicméně po necelé čtvrt minutě byl Paupil téměř celý zamotaný a nebyl schopný pokračovat v souboji. |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Překvapení Zápas byl u konce a opět stejný výsledek. Přitom to vypadalo tak nadějně. V souboji hrají zkušenosti asi větší roli než samotný pokemon...takový propadák. Cítil jsem se trochu zahanbeně. Doslova mě odrovnala. Oba mé pokemony. Ale rozhodl jsem se to brát s nadhledem. " Fakt se mam ještě hodně co učit...ale díky za malou lekci." Přinutím se k malému úsměvu a následně odvolám znehybněného Paupila zpět do pokeballu. Vlákna nejspíš časem zmizí. Pokud ne tak je můj pokemon momentálně slepý. Každopádně se tím zrovna teď zabývat nechci. Místo toho se zaměřím na další cíl mé cesty. Do mapky si vyznačím místo farmy Jetta Fostera odkud Riley pochází a sám si začnu balit věci. Je čas vyrazit dál. Nicméně využiju svou společnici a pokusím se z ní dostat co nejvíce informací. "Hele Riley, víš něco o tom plakátů v Širém Městě s názvem Noc Kouzel ? A kam máš vlastně namířeno ? Mohli by jsme cestovat spolu. Třeba bych se něčemu přiučil.....a bůh ví co se může stát." Na to výrazně nadzvednu obočí jako bych chtěl něco naznačit. Samozřejmě mi jde o to jedno. Já jsem kluk, ona holka a všude jen pustý les. Pro takovou zábavu je čas vždycky. Myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Tao "Trenér" pro Slušnost? Na její proslov že se ptala normálně atd, že jsem neslušny se zastavím od hledání pokémonu a pohlédnu na ní. Stejně s takovou nic nenajdu tak si s ní budu muset prvně pokecat a pak se možná hneme trochu z místa a můžeme pokračovat v cestě dál. "Hele jen nechápu co děláš na cestě, kde jsou začátečníci, když cestuješ už pět let nebo jak dlouho." Možná má tato dívka ty své dny jak to ženské mají a tak je i trochu protivná. "Navíc ten kdo je neslušný seš tady ty. Ani jsi mi neodpověla na mou otázku že jsem z oblázkového města a proč to chceš vědět. Také jsi neodpověděla, když jsem se tě ptal kudy by to bylo nejlepší jít." Na chvíli se odmlčím a přejdu k ní. Vytáhnu si z krku malý stříbrný řetízek a naznačím aby si ho vzala. "Vem si ho jako mou omluvu. Uvažoval jsem o menším přátelském souboji mezi našimi pokémony ale Firemp je jediný silný pokémon a kdybych narazil na jiného pokémona, po našem souboji, Firemp by byl unavený a neschopen bojovat. Tak si výzvu nechám na jindy." Prohodím a čekám zda si vezme řetízek nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Rozhovor.. "Jo, do vesnice.. Nebo do města, mně je jedno kam půjdeš". Odvětím trošku suše. Poodstoupím kousek stranou a pak se na toho kluka znovu podívám. "Na stadion? Promiň, ale viděl jsi snad jak to dopadlo s těma Shayanama ne?" Ha, to tak.. Jít jen s jedním pokémonem na stadion a zkoušet porazit tamního trenéra, to bych se musel opravdu zbláznit. "Trenér, no... Jsem. Pokud se to tak dá říct". Chvíli se dívám na západ, směrem k městu. Chtěl jsem jít tam a zkusit se zabavit nějak jinak, ale.. Teď už nechci. Nevím co se to se mnou děje, ale hlavou mi víří myšlenky na to co se dnes i včera dělo. Všichni tam na mně byly moc milý a já se zachoval tak hnusně. Zamračím se a podívám se znovu na toho kluka. "Jdeš teď teda do vesnice, nebo do města? Ať tam či onam, tak půjdu s tebou, pokud ti to nebude vadit". |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Spánek je pro sráče.. Vyrazily jsme dál i přes noc. Přesně jak jsme se shodly. Ačkoliv já sama už jsem byla docela unavená, přišlo mi, že nepokračovat by byla ztráta času. Mé tělo ještě vydrží dost. To jsem si alespoň myslela teď. Bavilo mne sledovat, jak se přes cestu před námi přemisťovala různá stvoření, pravděpodobně pokémoni. Sice se nikdy nezastavili na dostatečně dlouho dobu, ale i jejich siluety v mlze bylo pěkné vidět. Minimálně nás to utvrdilo v tom, že pokémoni v noci opravdu jsou aktivní. Poté však v noci jsme slyšely divné vrčivé zvuky a svítící oči. Na moment jsem se lekla, ale ihned jsem měla co dělat s uhýbáním ohni, který na nás stvoření vyplivlo. Následně zmizelo a já pod vlivem toho, co řekla Kayla raději přidala pryč, aby jsme ještě nebyly přepadeny celou tlupou. Jakmile začalo svítat, šla jsem po vzoru Kayly spát a lehla jsem si na spacák. Doufala jsem, že se dobře vyspím. Nějakou dobu jsme spaly, ale ne tak dlouho, aby to uspokojilo potřebu spánku na chůzi během další noci. Myslím, že ten spacák už nebudu moci použít, než ho v nějaké veřejní prádelně vyperu. Snad v Basketu něco takového mají. A to ani neberu v potaz, že musím získat ještě třetího pokémona, s kterým bych se mohla postavit Noiřiným duchům. Najedla jsem se bagety, vzala si od Kayly bonbón a zabalila jsem si. "Chtělo by to namočit nějakou látku a dát si ji přes hlavu, abychom mohly pokračovat a pak někdy v půl noci šly po případě spát. Pokud nám bude zbývat ještě moc velká trasa.." Mrkla jsem na ni a uvažovala jsem. Nemohla jsem přivolat Nicroula. Zažil si toho za moji cestu už dost a než bude vyléčen, nebudu ho moci přivolat. A i když by se hodil Sheepieho led, protože by roztál brzy, tak bych ho také nerada rušila po tom zápase. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak milé „Noc kouzel?“ Zamyslí se Riley. „To mi nic neříká. A už podle názvu mě to nezajímá. To bude zase nějaká šaškárna pro malé děti, ne snad?“ Odpoví zcela nezaujatě a i ona zavolá svou Lovekie zpět do pokeballu. Tvé náslené poznámce o tom, co se může vlese smát se jenom povýšeně zasměje a zcela to zazdí odpovědí: „Jdu do Svaté Anny. Pokud mi nebudeš šlapat na paty, můžeš se přidat!“ Nadzvedne obočí a po chvilce, aniž by čekala na odpověď, sebere ze země svůj batoh a vyrazí na cestu dál do lesa. Zároveň je očividné, že pokud chceš zažít nějakou společnou konverzaci, bude na tobě jí začít. A podle jejího předešlého chování, jediné, nad čím projevila nějaký zájem byl právě váš zápas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Směr? „Vůbec mi nebude vadit, když půjdeš se mnou, budu jen rád, ale …“ Pozastaví se a opět si narazí brýle víc do čela. „…mířím jinam.“ Ukáže zhruba severním směrem. „Je tam taková malá, skromná laboratoř, tam já vlastně žiju. Pokud by ses chtěl podívat, určitě ti nechají dveře otevřené. Především, když jsi mě vlastně zachránil, že?" Nechá ti chvilku na rozmyšlenou a ještě pro případ dodá: „Je to necelá půl hodinka cesty… tak co?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro To už nezachráníš (?) „Emm … promiň? Na cestě, kde jsou začátečníci? Téměř z každého města vycházejí nový trenéři, nebo sis myslel, že jsi jeden ze tří vyvolených v celým regionu?“ Prohodí už dost příkrým a uraženým hlasem. „To bych se pak nemohla pohybovat opravdu vůbec nikde … a že jsem ti neodpověděla na otázky? Dobře, já neodpovídám a ty odpovídáš úplně blbě. Myslím, že jsme si kvit.“ Vychrlila ze sebe naštvaně. Pak si přišel k ní a na usmířenou jí nabídl stříbrný řetízek. To taky nebyl zřejmě úplně promyšlený tah. Nevěřícně se uchechtne a opět můžeš uslyšet její naštvaně nevěřícný tón hlasu: „Ty seš ale kus vola, viď?“ Ani se tvého řetízku nedotkne, změní směr a rázným krokem se dá na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Co to...? Podle Kaylinýho výrazu ve tváři považovala tvůj nápad s vodou jako velmi dobrý. Tedy alespoň z počátku. Pak si sáhla rukou do vlasů a provinile se usmála. „Emm… no víš. Já a Aligully…“ očividně uhodla, kam tím míříš, „… nóó, úplně bych to neriskovala…“ Pokoušela se z toho nějak vymluvit (jestli se tomu dá tak říkat). Ještě chvíli se tak různě kroutila a vyhýbala se očnímu kontaktu s tebou, ale nakonec přeci jenom sáhla k noze pro Aligullyho pokeball. „No, jenom abys věděla, ne vždy spolu vycházíme jako při zápasech…“ Pokoušela se vysvětlovat, ale nakonec mávla rukou a vyvolala Aligullyho. Smekla čepici. „Byl bys tak laskav a použil vodní dělo, prosím.“ Její hlas byl lehce roztřesený a nesvůj. „A ještě prosím i na Eithnin kapesník…“ Chvilku to pokemonovi trvalo, ale nakonec udělal, jak mu jeho trenérka poručila. Nakonec skončil Aligulli s roztřeseným poděkováním opět ve svém pokeballu a vy jste drželi v rukách chladnou mokrou čepici a kapesník. „Neboj, o zábavu nepřijdeš, on se pomstí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Zpět do vesnice Díval jsem se na svého společníka a když řekl kam půjde, tak jsem se na chvíli zamyslel. Mohl bych jít s ním, ale to by znamenalo vybodnout se zase na ty za kterými jsem teď chtěl jít a to bych udělal vážně nerad. Takže se zadívám směrem k vesničce a zavrtím hlavou. "Ne.. Omlouvám se, ale budu si nakonec muset skočit do vesnice, vyřídit nějaké věci... Chvilku se tam zdržím, ale tak za dvě hodinky nejzpozději bych se za tebou určitě zastavil. A pokud bych mohl, přivedl bych i někoho s sebou... Teda možná". Přátelsky se na něj usměji a udělám pár kroků stranou. "Tak se zatím měj, určitě se za tebou zastavím, jen si něco vyřídím... A mimochodem, jmenuju se Jack". Pousměji se, mávnu na rozloučenou a zamířím zpět směrem k vesničce. Napřed jsu pomalu, ale pak přidám pořádně do kroku. Nakonec se i rozeběhnu, chci tam být co nejdříve. Na únavu nebudu brát zřetel. Pokud bych cestou potkal někde ve vesničce Rexie, tak se u ní určitě zastavím, budu s ní chtít mluvit. Ale pokud ji neuvidím, tak zamířím rovnou k Panu Gothovi, Rexie snad najdu později. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žehlení „J… Jasně, že můžeš.“ Zakoktal se opět kluk. „Simon.“ Klukův hlas zněl stejně nejistě jako i před tím, zkrátka, nic se nezměnilo. Když jsi odcházel, koutkem oka jsi mohl ještě zahlédnout, jak stále stojí na svém místě a pozoruje, jak se ztrácíš v lese. I přes to, že lesem nevedla žádná pěšinka ani jiný záchytný, cestu sis pamatoval dobře. Netrvalo proto dlouho a opět ses dostal do blízkosti vesnice. Už z dálky jsi viděl jednotlivé chatky. Nebyl to ale úplně stejný pohled, jako když jsi odcházel. Nyní už se na návsi tyčil obrovský bílý stan, pod kterým zřejmě při turnaji, který by se měl zítra konat, budou sedět pořadatelé a vážení hosti. Aby ses dostal do chatky, ve které jsi byl ubytován, musíš projít kolem Rexiina místa ubytování. Tam ale nebyla. Zamířil jsi proto rovnou za svým, pokud se tomu tak dá říkat, domácím, panem Gothem. Vešel jsi dovnitř. V obýváku seděl v jednom z křesel, zatímco v druhém se nacházela návštěva. Tou návštěvou byla paní, která ubytovávala Rexie. „Jdeš pozdě!“ Řekl pan Goth naštvaně ani nepozdravil. Poukázal při tom na hodiny, visící mu nad hlavou. Opravdu, bylo hodně pozdě. Na oběd jsi tu měl být na půl dvanáctou a teď byly téměř dvě hodiny. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Vesnice - u Pana Gotha Ještě než jsem odešel, tak se mi kluk představil. Simon, to si budu pamatovat. Pousmál jsem se a pak už jsem na nic nečekal. Obrátil sem se a šel zpět, směrem k vesnici. Přes to že to chvíli trvalo, tak jsem se tam nakonec dostal. Co to? Že by už dokončovaly přípravy? Pomyslím si když vidím ten velký stan. Nemyslím že bych se mohl toho turnaje účastnit, ale určitě bude fajn se aspoň podívat. Tak či tak nebylo moc času. Kouknul jsem se na místo kde byla ubytovaná Rexie, ale v současnosti se zde bohužel nenachází a tak mi nezbývá nic jiného než jít rovnou za panem Gothem. Před dveřmi jsem chvíli váhal, ale nakonec jsem vzal za kliku a vešel dovnitř. "Dobrý den". Pozdravím návštěvu sedící v jednom z křesel. Vyslechnu si pana Gotha a zatvářím se trošku posmutněle. No nazdar, je vážně pozdě.. Trošku nervózně přešlápnu na místě a začnu mluvit. "Já vím že jdu pozdě, omlouvám se Pane Gothe... Ale narazil jsem na jednoho kluka, kterého ohrožovala skupina Shayanů. Zkoušel jsem mu pomoc, ale.. odnesl jsem to taky". Zadívám se na zem a povzdychnu si. Po chvilce zvednu hlavu a podívám se na tu paní, sedící v křesle. "Promiňte, já... Nevíte kde by mohla být Rexie?" |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Parťačka [/u]Takže můj plán najít jeskyni na Noc Kouzel asi padá. Není noc, nevím kde to je a momentálně bych si tam stejně neškrtnul. I když to znělo zajímavě. Možná by došlo i k nějaké zajímavé výměně. Nebo příležitosti... Hned jsem si vzpomněl proč sem tam chtěl jít. Není lepšího místa na příležitostní krádeže či přivýdělky než taková akce. Nevadí. Třeba příště. Koneckonců i Svatá Anna nemusí být špatná. ....Ale co to vlastně je ? V rychlosti sesbírám své zbylé věci a přitom si nenápadně odkašlu. Vlastně tím chci utnout to otravné ticho, ale to ona neví. Přesto po chvilce promluvím. "CO je vlastně zač ta Svatá Anna ? Snad né kostel..." Přitom se otravně zašklebím. Má to působit komicky. Čistě pro odlehčení téma a hlavně abych zakryl mou nevědomost. Už tak působím jako blbec. Při samotné konverzaci jen tiše pokračuji dál hned za Riley. Samozřejmě jako správný puberťák si sem tam neodpustím pohled na její zadní partie. ...Not bad !! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rexie Pan Goth jenom naštvaně zamručel a odvrátil od tebe oči, zatímco žena se tě začala zastávat. „Ale notak, přeci říkal, že za to nemohl?“ Obhajovala tě, ale zároveň se na tebe podívala pohledem, jakoby všechno věděla. Slova staré dámy zřejmě tvého „domácího“ obměkčila a opět promluvil. „Na sporáku máš ještě studené zbytky. Buď se s tím spokojíš, nebo si to ohřej sám.“ Opět od tebe obracel hlavu, když ještě tišeji dodal. „Chraň tě pámbů jestli to připálíš!“ Dál už si tě nevšímal. Do mluvení se dala opět paní. „Rexie přišla na oběd a pak už jsem jí taky neviděla, říkala, že se jde provětrat. Přeci jenom musí taky trénovat. Já bych jí tu výhru opravdu přála, když…“ Svou větu nedokončila. Podívala se na tebe a začala opět někde jinde. „Nevím, kde je.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Riley a Svatá Anna „Děláš si ze mě srandu?“ Otočila se na tebe znenadání Riley. Obočí měla nadzdvihnuté a v očích jí planuly nepřátelské plamínky. „Svatá Anna? Odkud sakra seš? Jestli seš z jiného regionu, Svatá Anna je město známé všude na světě navíc, kterej idiot se vydá na cestu bez mapy? … Nebo bez mapy, kterou si alespoň zběžně neprohlídne?“ Po chvilce se uklidnila. „Nemyslíš to vážně, že ne…?“ Padla na tebe nejistá otázka a zdálo se, jako by jí tvůj otravný nevinně-dětský úsklebek jenom víc drásal nervy. Ať už jsi jí odpověděl hned, nebo ne, následovala další, nedůvěřivá věta. „Kdo vůbec jsi, Bryane?“ |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Holka, co hulíš? Kayle ihned došlo, že jsem tím měla na mysli, jestli by nemohla povolat Aligullyho a poprosit ho, jestli by nám nesmáčel látku, abychom to přežily. Kayla se však začala chovat nějak divně a nervózně. Chvilku jsem trošku starostlivě hleděla, ačkoliv ona koukala někam jinam a dělala různá zvláštní gesta. Nakonec z ní vypadlo, že s ním moc dobře nevychází, ale navzdory tomu jej povolala ven z pokéballu. "Co tím myslíš? Pomstí? Jak?" Zvědavě jsem se ptala. Svázala jsem si však kapesník jako šátek na hlavu a připravila se k další cestě. "Jdeme?" Zeptala jsem se jen z principu a vyšla jsem po cestě dál. "Za jak dlouho bychom se měly blížit? Měly by tam být nějaké ghost typy, co? Hodil by se asi i dark.." Vypustila jsem z pusy mezi chůzí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Basket „Pomstí se!“ Uzavřela Kayla debatu o svém pokemonovi a i přes to, že stále působila, jakože si dělá srandu, bylo z jejího hlasu slyšet, že už se o tom nechce bavit. Společně jste se tedy vydali opět na cestu. „Ghost a dark.“ Odvětila Kayla s pokývnutím hlavy. „Draci se vyskytují spíš v horách a taky na dračím ostrově, ale pochybuju, že by se nějaký zdržoval v Basketu. Na takovým místě nechce zůstat snad nikdo…“ Společně jste šli tak dlouho, jak jen to šlo. Drželi jste se cesty, která se zdála být v parném dni nekonečná. Pořádná úleva k vám přišla až po několika hodinách, kdy slunce začínalo zapadat za obzor. Všude kolem vás byla pole, stejně jako před tím. Některá upravovaná a udržovaná, ale většina z nich nikoliv. V dlouhé husté trávě bylo čas od času slyšet nějaké šustění, které nemohlo vydávat nic jiného, než pokemon. Jakákoliv snaha dostat se k němu blíž byla ale marná. Den se chýlil ke konci a vy jste byly unaveny snad ještě víc, než předešlého dne. Kayla s radostí večer zalehla do trávy, odhodlaná neujít už ani metr dokud se nevyspí. Pokud ses s ní nechtěla rozloučit, nezbývalo ti nic jiného, než ulehnout také. Další den jste se opět dali na cestu. Obě jste byli sice rozlámané, ale po dlouhém klidném odpočinku jste načerpali zpět téměř všechny své síly. Kayla byla už od rána ve výborné náladě. „Dnes kolem poledne bysme měli dorazit do Basketu!“ Konstatovala po malé snídani, zatím, co si vzala do ruky pytlík bonbonů, které jste ještě nedojedli. Samozřejmě se nezapomněla podělit. „Nečekej ale nic zvláštního, je to taková díra, že budeš jenom ráda, až od tamtud budeš moct opět vypadnout.“ Zakřenila se na tebe, co jen mohla. Byla to pravda. Skoro přesně v pravé poledne jste dorazili do města. „Vítej v Basketu, Eithno!“ Ozvala se Kayla, když jste minuli první domky. Bylo tam pochmurno, lidí na ulicích jste mohli potkat jen poskromnu a zdálo se, jakoby dobrá polovina domů nebyla ani obydlená. Slunce se tam dopadalo na tmavé chodníky a silnice, což zapříčiňovalo, že tam bylo ještě tepleji a nedýchatelněji, než mimo město. „Hlavně teď nemysli na studenou koupel!“ Poznamenala škádlivě tvá společnice, čímž ti dozajista chtěla zasadit brouka do hlavy. Město bylo opravdu velké, dost dlouho tě Kayla vedla skrz malé cestičky mezi budovami, někdy jste šli uprostřed silnice. Párkrát jste se dokonce museli vracet, aby tvá společnice opět nabrala směr. Považovala za rozumné, dopravit se nejprve do pokemonského střediska, než podniknete cokoliv jiného. Jenže očividně si nebyla úplně jistá, kde se středisko nachází. Až zhrunba po hodině jste našli velikou kopulovitou budovu, nad jejímž vchodem bylo vyvěšeno velké písmeno „P“. Při průchodu dveřmi k vám zavanul ochlazující vzduch a vůně zrovna uvařené polévky. „Vítejte v pokemonovém středisku Basketu, mohu vám nějak pomoc?“ Ozvala se sestra Joy. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Konečně jsme dorazily! Kayla k dané zvláštní.. nevím čemu uštědřila ještě jednu podivínskou poznámku a já už se tím raději dále nezabývala, protože jsem už tak chápalo málo a Kayla chvilkama působila seriózně a chvilkama zase ne, takže mi přišelo zbytečné to nějak více řešit. "Myslela jsem si to. Jsem strašně chytrá! Mohla bych být z fleku jeden z Mystických mladých profesorů.. " Utrousila jsem. "To je seriál. Jsou to mladí lidé, co jsou ale specializovaní jako profesoři a bojují se zlými lidmi. Jako byli ti dva divňousové z onehdy." Uculila jsem se. "A mají každý vlastní barvu. Já bych měla hnědou a nebo šedou! Nebo karmínovou!" Pokračovala jsem v chůzi a culila se pro sebe. Cesta pro mne byla vyčerpávající stejně jako pro Kaylu. Čekala jsem, že na tom budu hůř, ale dokázala jsem s ní držet tempo. Na konci dne jsem však padla a spala jako zabitá. Ráno jsem vstala, rychle se nacpala, vzala si od Kayly bonbón a pokračovaly jsme. "Já se těším tak či tak." Zasmála jsem se. A byla to pravda, už jsem trošku postrádala civilizaci. Když jsme dorazily do Basketu, tak se mi ulevilo a chytila jsem druhý dech. "Yay!" Vyjekla jsem a následovala jsem Kaylu. A ačkoliv bylo teplo a motaly jsme se nějakou dobu, tak jsem to vydržela už tak nějak v pohodě. Potom jsme se však dostaly do střediska. "Dobrý den! Chtěla bych si prosím nechat vyléčit své pokémony a následně si zavolat." Uculila jsem se a podala jsem své pokébally. Následně jsem se nahrnula k počítači a ihned jsem volala. Nejdříve profesora. "Dobrý den, pane profesore. Dorazila jsem do Basketu!" Vyvalila jsem hnedka. //Snad nevadí, že se rovnou seru k počítači bez dovolení.. :C |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Telefonát Sestra Joy tě obdařila sladkým úsměvem, když si od tebe přebírala pokemony, a vyzvala tě, ať si uděláš pohodlí, že prohlídka bude nějakou dobu trvat. I Kayla svěřila svou sbírku pokémonů do rukou zdravotní odbornice. „Taky bych si ráda zavolala…“ Řekla. Sestra Joy vám ukázala rukou k řadě telefonů u zdi a pak už s vašimi pokemony odešla za bílé dveře, kde se rozsvítila červená kontrolka. Zvedla jsi sluchátko a vytočila jsi číslo do profesorovy laboratoře. Nějakou dobu to trvalo, než se zapnula i obrazovka a před tebu se objevil obličej profesora Suika. „Haló?“ Ozvalo se ze sluchátka. „Ah, Eithna. Jsem rád, že voláš. Tak ty už jsi dorazila do Basketu?“ Zdálo se, že má docela napilno. Nedíval se do obrazovky a něco rukou vedle přerochával. Nakonec vytáhl jeden zřejmě z hromady papírů jeden list před sebe, ale pak už ti patřila jeho plná pozornost. „No a… neměli jste cestou nějaké potíže? Trochu jsem měl strach, vzhledem k tomu, že pokemoni vyskytující se v okolí Slunného města jsou poměrně nebezpeční… Když už jsme u toho, chytila jsi cestou nějaké?“ Kayla mezitím dva telefony od tebe také s někým hovořila. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Eithee volá domů "Potkala jsem jednu fajn zkušenější trenérku, která mi pomohla tu cestu nějak zvládnout." Vyzdvihla jsem Kaylu a pokračovala jsem už mírněji. "Když jsem se snažila chytit Nicroula, tak byl trochu problém. Nedopatřením jsem mu ublížila, protože jsem se nechala vyprovokovat. Kayla měla léky a tak jsem ho potom chytila do pokéballu a teď je u sestry Joy i se Sheepiem." Vysvětlila jsem. "Bylo velké horko, takže byla cesta celkem peklo, minuly jsme dost divokých pokémonů, ale to bylo třeba ve tmě, takže jsme je jasně neviděly a často jen zaslechly něco." Vzpomínala jsem. "A potom se stalo něco divného. Narazily jsme na chatku, která však byla zrovna rabována dvěma zloději. Byli to muž a žena. Nicolas a Nicola. Nko měli i na jejich černovínovém oblečení a oba byli fialovlasí." Snažila jsem se vše, co nejlépe popsat. "Zjistily jsme, že kradli vejce. A pomocí Kayliného pokémona jsme se ho dokázaly zmocnit a máme vejce sebou, abychom ho mohly odevzdat na policii." Přetlumočila jsem vše. "Ozval se vám ještě někdo?" Zvědavě jsem se zeptala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Info od Suika Profesor naslouchal, co jsi mu říkala. Občas se tě zeptal na nějakou doplňující otázku jako jestli je Nicroul už v pořádku, jeslti vám zloduši nic neudělali nebo jestli ses zeptala pokedexu na to, kterému pokemonovi by vejce mohlo patřit... „Jsem rád, že jste si s tou trenérkou… Jak že se jmenuje? Kayla? Zkrátka jsem rád, že jste si s nimi dokázali poradit a že se vám nic nestalo.“ Pak se zahleděl do papíru, který před sebe před chvílí položil a opět zvednul oči. „A když už seš tam, počítám, že se asi budeš chtít utkat o Závojový odznak, nemám pravdu? Nebudu ti nic nalhávat, sám se s tamější trenérkou znám a už jenom podle toho co o ní vím, to nebude jednoduchý zápas. A jestli ti můžu poradit, zkus se někdy, až bude tma projít městem, byla by náhoda, kdybys v tu dobu nenarazila na nějakého pokémonového ducha nebo na nějakého temného pokemona. Mohli by ti měli zápas o odznak ulehčit.“ Usmál se na tebe ze široka a opět klesl zrakem k papíru před sebou. „Píšou mi pořadatelé různých turnajů a soutěží, jestli by se některý z mých svěřenců," slovu se zasmál. Jestli by se některý z mých svěřenců nechtěl nějaké z těch jejich akcí zúčastnit. Žel bohu v blízkosti Basketu se toho nikdy moc nepořádalo. Jediné, co stojí za zmínku je závod ohnivých pokémonů v městečku ve kterém se nachází stadion číslo dvě… Kdybys tedy chtěla...“ //Pozn.: Jestli už se už nebudeš chtít na nic zeptat, můžeš zavěsit. Od profesora je to v tuhle chvíli asi vše. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Callík domů Poslouchala jsem profesora. Ani si nevzpomínám, jestli jsem vejce stroječkem projela. Musím to potom zkusit. "Samozřejmě, že se o něj hodlám utkat! Ptala jsem se Kayly a s chycením nějakého pokémona počítám!" Zamyslela jsem se. "Ohnivý typ nemám, ale mohla bych ho zkusit někde sehnat. Nevyskytují se někde v okolí místa konání nějací ohniví pokémoni?" Zeptala jsem se a vyčkala na odpověď. "Každopádně to nevadí, jakmile to projdu, tak to vezmu vrchem a pak do prava asi." Dodala jsem ještě k tomu, že v Basketu se nic moc nekoná. "Nashledanou, profesore." Zamávala jsem. Následně jsem vytočila číslo k nám domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sladký domov Profesor tě ujistil, že ohniví pokemoni by se právě v oblasti tím směrem měli nacházet, stejně jako bojoví. Prý je to jediný důvod, proč se závod koná právě v těch místech, jinak by do takového „zapadákova“ na závod nikdo nepřišel. Následně se s tebou s úsměvem rozloučil a dodal, abys zase brzy zavolala. Co přesně ale je pro profesora brzy… Telefon vyzváněl podruhé. Tentokrát ale kratší dobu. Před tebou během chvilky objevil obraz tvé mámy. Jakmile tě spatřila, rozjařil se jí celý obličej. „Ahoj Eithee, to jsem ráda, že tě vidím a slyším, jak se máš? Jsi v pořádku? Jíš dobře? Připadáš mi nějaká pobledlá, opravdu ti nic není? Už jsi něco vyhrála? A co, jakého pokemona vlastně máš? Můžes mi ho ukázat?“ Zasypala tě hromadou otázek. Koneckonců, jak by se od matky dalo očekávat. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Jsi moje máma, moje máma.. Oddechlo se mi, když profesor řekl, že se tam většinou vyskytují ohniví pokémoni a dokonce i bojoví. Chtěla bych nějakýho bouchače! Mamce to netrvalo ani o moment víc mi zvednout hovor. Určitě dlouho čekala, že jí zavolám a to jsem pryč teprve pár dní. Byla ráda, že jsem v pořádku a já to poznala. Nemůžu však říci, že mne se nestýskalo. Usmála jsem se šťastně. "Všechno je v pohodě, vše jsem zatím zvládla. Jsem v Basketu zrovna a chci se zde utkat o první odznak. Mám dva pokémony už, ale teď se zrovna léčí z bojů." Zamyslela jsem se. "Hned po tom, co jsem vyšla, jsem potkala Kaylu, zkušenější trenérku, je hodná a fajn. Cestou jsme narazily na duo pobudů, ale oklamaly jsme je utekly." Vysvětlila jsem mamce. "Nevím, jestli se soutěž, co se bude konat tady blízko, bude vysílat v televizi, ale chtěla bych si sehnat ohnivého pokémona a zúčastnit se." Usmála jsem se. Snažila jsem se to neprotahovat, aby se mi potom moc nestýskalo zase a ukončila jsem hovor hned jakmile mamka něco už nepotřebovala. Nehledě na to, jestli Kayla dále mluvila, tak jsem přešla k nástěnce, jestli mi náhodou neřekne více, než profesor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nástěnka Mámu samozřejmě zajímalo vše, co jsi řekla. Chtěla vědět víc o Kayla, jestli bys jí ji mohla ukázat, aby j taky pozdravila, ale ta ještě stále telefonovala. Samozřejmě, že si s tebou chtěla povídat, víc, víc a víc, ale… někdy zkrátka hovor musel skončit. Rozloučila se s tebou, poslala ti hromadu pusinek přes telefon a ukázala, že ti drží palce a pak už opět zmizel její obličej z obrazovky. Nástěnka vysela přímo u vchodových dveří a nebyla jsi jediná, koho napadlo přečíst si její obsah. Nacházel se u ní malý chlapec, ani ne osmiletý a s vážným pohledem si četl jeden letáček za druhým. Nacházeli se tam pouze tři plakáty a o závodu, o kterém se ti zmiňoval profesor zde nebyla ani zmínka.
|
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Nástěnka Nechtěla jsem se s mamkou loučit tak brzy, ale musela jsem, jinak bych to pak jen těžko pokládala a bylo by to na můj vkus moc ubrečené. Dofárala jsem si to nadšeně k nástěnce a postavila jsem se k tomu chlapci. Po případě jsem se na něj usmála a pak zase četla. "To je divné... ta soutěž zde není.." Přemítala jsem nahlas. "Um, ty... chlapče.. jsi odtud? Neslyšel jsi náhodou o soutěži pro ohnivé pokémony v nedalekém zapadákově?" Uculila jsem se. Docela mne překvapovalo, co tady v takové mlžné díře dělá ten chlapec sám. Snad to není jen přelud. Jako, jasně, i tady musí mít děti, ale samotné bych tady děti neposlala. A to jsem sama ještě dítě. "Musím, co nejrychleji posbírat odznaky.." Řekla jsem si pro sebe. "Ty soutěže jsou pro mě nepříhodně rozmístěny. Stihla bych tu v Cityonu, ale nestihnu, jestli půjdu teď ještě na západ. Další letáček mne zaujal asi nejvíce. "TO JSOU ONI!" Otočila jsem se nehledě na to, jestli Kayla ještě volá jsem na ni zakřičela. "KAYLO! TO JSOU ONI! TI DVA!" Začala jsem trošičku plašit. Nadechla jsem a se a vydechla si pomalu. Došla jsem k pultu od sestry Joy, kde jsem vyčkala na své pokémony. "Mohla bych se prosím zeptat.. kde je zde policejní stanice? A ještě.. vím, že o tom asi nemáte moc informace, ale pan profesor mne informoval o nějaké soutěži pro ohnivé pokémony na západ odsud.. nevíte o tom něco?" Za zeptání nic nedám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Joy-info Klučina se na tebe zpočátku zmateně podíval a pak plaše zakýval hlavou. Následně, jako by se tě bál, spěšně odešel ze střediska. Kayla měla jinou reakci, mohla jsi zaslechnout konec jejího rozhovoru: „Už musím, ahoj.“ Zavěsila a v mžiku byla u tebe. „Co se děje?“ Odpověď ale nebyla třeba, plakátku na nástěnce si ihned všimla. Přečetla si ho s mnohem větším klidem, než ty a tiše dodala: „Alespoň, že na tu policii stejně jdeme… Dvě mouchy jednou ranou.“ Vyčkali jste na své pokemony. „Všechno je v pořádku, nic jim není. Tady.“ Byl slyšet jemný hlásek sestry Joy, když vám předávala vaše pokebally. „Policejní stanice je na druhém konci města. Pokud půjdete pořád po hlavní silnici, nemůžete to minout. A co se týče toho závodu, o ničem takovém nevím. Na západ odsud toho moc není, ani moc lidí tam nechodí, ale pokud vám to pomůže, mohu zavolat své sestřenici do Uschlého Městečka…“ Nabídla se vám. Zatímco jsi získávala informace a sestra Joy ti ochotně odpovídala, Kayla ani nepípla. |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Ve středisku Chlapeček se mne asi lekl a utekl. Proč asi. To je minimálně dost podivné. A nebo mám moc bujnou fantazii. No, nevadí. Sestra Joy byla moc milá, vrátila nám naše pokémony a poté zareagovala na moje dotazy. "Mohla by jste?" Nadšeně jsem se zeptala a koukala na ni. Snad to nebyl nějaký podvod, to by bylo nemilé. Ale, že by to bylo u profesora? Hmm.. divné.. Pomyslela jsem si. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oběd? „Samozřejmě, jenom to asi nebude hned. Jak ji znám, napoprvé mi to nikdy nevezme. Má moc práce.“ Řekla Joy přátelským a milým hlasem. Chystala se pokračovat, když jí Kayla přerušila. „Moc práce? V Uschlém Městečku? Vždyť tam trenéři chodí ještě míň, než sem.“ Její poznámka byla téměř ignorována. Joy jenom pokrčila rameny a dokončila, co chtěla říct: „Pokud tu zůstanete přes noc, dám vám vědět hned, jak se jí dovolám. Teď, když mě omluvíte…“ Na pultu se rozsvítila červená kontrolka. Sestra přešla ke svému počítači, něco do něj zadala a opět zmizela za dveřmi. „Přes to, že nevěřím, že v Uschlém Městečku byla za posledních sto let někdy nějaká práce, asi ti nezbyde nic jiného, než čekat. Navrhuji dát si tu něco k obědu a pak se vydat na policii, co ty na to?“ Opřela se o pult a zadívala se ti do očí. „Zvu tě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Co tu jiného Sama jsem se docela divila, že by měla sestra Joy v uschlém městečku tolik práce, ale nijak jsem se v tom nerýpala, protože jsem byla já, kdo o něco žádal a očekávala jsem, že by to stejně celý proces pouze zpomalilo. Na sestru Joy jsem se tedy jen usmála. "Děkuji za vaši snahu." A nechala jsem ji ať si jde po svém. Otočila jsem se ke Kayle a vyslechla si vše, co mi chtěla říci. Poté jsem se poškrábala na bradě a přemýšlela jsem. Po chvíli, co jsem si vše promyslela ze mne vypadl souhlas. "Dobře!" Uculila jsem se a dodala. "A potom se porozhlédnout po nějakých pokémonech. Třeba na nějaké narazíme již po cestě. Ale to bude spíš asi až večer, co?" Došlo mi a koukla jsem tázavě na Kaylu. Čekala jsem na ni, protože to ona to navrhla a pozvala mne. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Oběd Jak se zdá, tak pan Goth je stále docela naštvaný. Aby taky ne, chápu proč se tak hněvá. I tak mně to ale mrzí. Ta paní se mně sice zastává, ale i tak mi přijde že by mi také nejraději něco řekla. Možná že se Rexie o něčem zmiňovala. Vyslechnu si pana Gotha a kývnu že rozumím. "Děkuju". Pronesu tiše a chystám se jít ke sporáku, ale ještě před tím se znovu ozve ta paní. Nedokončila větu, což mi přijde zvláštní. Ale nijak to neřeším. Zkrátka jen kývnu na znamení díku a přejdu ke sporáku. Zapnu jej a začnu ohřívat zbytek jídla. Mezi tím pustím Krimra ven z pokébalu. Stříknu na něj trochu toho léku co jsem dostal od Rexie, pohladím ho a do misky mu dám trošku pokémoního jídla. "Jen si dej kamaráde"... Řeknu tiše s úsměvem a čekám až se mi ohřeje jídlo. Jakmile to bude, tak si vezmu příbor a talíř na který jídlo dám. Pomalu se do něj pustím. Nijak nespěchám, chci si odpočinout a v klidu se najíst. Jakmile ale dojím, tak sklidím nádobí a podívám se zda už dojedl i Krimr nebo ne. Pokud ano, tak vezmu jeho misku a sklidím ji zpět do batohu, jinak ho nechám ještě jíst. Tak či onak se pak pustím do mytí nádobí. Když už mně tu pan Goth nechal a dal mi i najíst, tak je tohle to nejmenší. Nijak nespěchám, dávám si záležet a přemýšlím při tom co dál. Nejspíše bych pak šel ven, trochu se projít a snad bych při tom našel i Rexie (což ovšem není můj primární cíl, to je jen procházka). |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Restaurace „Bezva, jdeme“ Zakřenila se na tebe Kayla a vydala se směrem ke dveřím. „Určitě něco potkáme.“ Podívala se směrem k obloze. „Otázka je, jestli zdoláme my je, nebo oni nás. Buď připravena, že jestli budeme venku po setmění, půjdeš do postele s natlučeným pozadím. Né-li víc.“ Opět na tebe hodila škádlivý pohled, takže sis nemohla být jistá, jestli jen žertuje, nebo se máš opravdu něčeho obávat. Venku bylo pořád stejné vedro. Vedro a dusno. Než jste došli za roh, už z vás opět kapal pot. Restaurace nebyla daleko. Nebyla tak příjemně chladná jako před tím středisko, ve skutečnosti tu bylo taky hodně dusno. „Ach jo.“ Postěžovala si Kayla a zaplula ke stolu vedle zdi a přitiskla se na ní. Byl to v místnosti pravděpodobně jediný objekt, který poskytoval alespoň trochu chladu. „Už chápeš, proč tu nikdo nechce zůstávat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Bryan pro Výprava do Svaté Anny Zezačátku jsem vážně nevěděl co to ta Svatá Anna je. Vybavilo se mi to, až když se o tom zmínila Riley. Asi budu příště držet hubu. Co řeknu, to obrátí proti mě. Připadám si jako blbec....ale teď si to zasloužím, pravda. Vážně jsem si připadal blbě. Zapomenout na jedno z největších měst v regionu. Nová meta. "Jo tahle Svatá Anna, tu znám. Jen sem na ní zapomněl." Pokusím se z toho rychle vybruslit a zmírnit tu dusnou atmosféru. Tedy mě to ani nevadilo, aspoň byla zábava, ale Riley vypadal jak po infarktu. Asi to pro ní hodně znamená. Nebo to naopak mě vůbec nezajímá. Cestuju naslepo, s malými zásobami a s ještě menší vidinou do budoucna. Prostě si chci užít cestu. "Ale jinak jsem prostě takový tulák. Necestuju organizovaně, jdu spíš jen tak za nosem a čekám do čeho narazím". Tiše se pobavím vlastní větou a dál pokračuji v cestě. Ujdu několik metrů, než se znovu zastavím. Tentokrát s vlastním nápadem. "Hele Riley, co místo lesní stezky zkusit pláž ? Kdo ví, třeba narazíme i na nějaké zajímavé pokemony." Jeden z těch lepších nápadů. Cesta se sice prodlouží, ale bude to o to zajímavější. Přinejhorším to bude prostě fajn oddych u moře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Směr? Kole vesničky byl jenom les. Stomy a opět stromy. Nemohl sis moc vybrat, kam zamíříš. Už po několika minutách ses opět vnořil do chladu a vlhka zeleného porostu. Les se zdál klidný, ostatně jako vždy před tím. Jenom zpěvy ptačích pokémonů a šumění listů ve větru. Naslouchalo se tomu dobře. Tak jsi šel. Šel a šel. Ztrácel jsi pojem o čase. Až najednou, mohla t být hodina, dvě, nebo tři? Mezi zvuky lesa se začalo šířit i něco jiného. Znělo to jako praskání bublin. Zpočátku tiché, ale čím víc ses přibližoval, tím víc zvuk sílil. Netrvalo dlouho a došel jsi až ke zdroji. Ke zdroji, který mohl vydávat pouze pokemon. „Boood! Booooooood! Boooo…“ Byl vysoký zhruba půlmetru, a pil ze zakalené tůňky uprostřed lesa.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ať je po tvém Riley zdlouhavě natáhla oči v sloup. Tvou nevědomost ti dávala pěkně sežrat. Celou dobu se na tebe dívala jsk na imbecila a na tvou pozdější poznámku si něco sama pro sebe zamumlala. Těžko říct, jestli chtěla, abys to slyšel, ale k tobě se její poznámka donesla pouze v podobě několika nejistých slov, které mohli vyznít jako: „Jaké …… .. jsem to …. byla já.“ Jenom mávla rukou a dál si to razila lesním porostem kupředu. „Opáčila bych dlouhým, sáhodlouhým argumentem o nevětší diverzifikaci pokémonů právě v Širém lese, mám ale dojem, že by ti to stejně bylo úplně ukradený.“ Řekla ještě při chůzi a zastavila se pár metrů od tebe. Podívala se směrem vaší dosavadní „cesty“ a na chvilku se zamyslela. Hlasitě si povzdechla. „Fajn! První pokemon, kterýho uvidíme je můj!“ Pokynula ti rukou směrem, který nejspíš měl vést směrem k pobřeží, a nechala tě vést. Opět naprosto zmlkla. Ještě jste ani nevyšli z lesa a už tě Riley zastavila (tím, že tě chytla za ruku). Poklepala ti na rameno a ukázala napravo od vás. Chvilku ses musel koukat, abys spatřil to, na co ukazovala, ale nakonec se ti přece jenom podařilo uvidět jistého pokemona. „Qualock,“ poznamenala Riley bez toho, aby se podívala do svého pokedexu, její tvář zazářila, „Ať tě ani nenapadne zastavit mě v jeho chycení!“ Zadívala se ti do očí a čekala, jestli jí necháš pokusit se nenápadného pokemona, sedícího v houští pod jedním z vysokých stromů, chytit.
|
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Restaurace Následovala jsem ji a ještě jsem se usmívala. Když se však zmínila o nejistotě našeho zdravotního stavu po dnešním pokusu o chycení pokémona, tak mne mírně zamrazilo. Chtěla jsem sice chytit pokémona, ale ta představa, že budu po té dlouhé cestě ještě zřízená, se mi už tolik nezamlouvala. Zapluly jsme do restaurace a já pocítila ten nával horkého vzduchu. Vyprahlá oblast byla opravdu nepříjemná a nedivím se, že je tu tak pusto. Kayla to sama ještě zmínila. "Jo, chápu," ujistila jsem ji rychle. "Kde je obsluha?" zeptala jsem se hladově a netaktně. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Procházka Pan Goth se zdá být stále poněkud nabručený. Zůstávat tu a zkoušet se s ním udobřit by asi nemělo cenu, tak tedy vrátím Krimra zpět do pokébalu, rozloučím se s tou paní která se baví s panem Gothem a vyrazím ven, do lesa. Zdá se že času mám dost, tak prozatím není kam spěchat. Jdu pomalu, užívám si čerstvého vzduchu, šumění listů a zpěvu pokémonů. Je to docela uklidňující, líbí se mi to. S úsměvem na tváři tedy pokračuji dál. Jak jsem šel, napadlo mně že bych mohl zajít za Simonem. Slíbil jsem že se stavím a rád bych si teď s někým popovídal... Ani nevím jak dlouho má procházka zatím trvala, ale najednou jsem uslyšel podivné zvuky. Vydal jsem se tedy směrem k jejich zdroji a tam se překvapivě nacházel jakýsi pokémon. Ihned jsem vyndal pokédex abych o něm něco zjistil. Budloom, travní a jedový pokémon. Vypadá docela dobře. Určitě by se mi hodil... Pousměji se a vytáhnu pokébal, ze kterého vypustím Krimra. Po těch předchozích neúspěších si stále nejsem úplně jistý, ale snad to bude tentokrát lepší. "Tak jo, tentokrát do toho dáme všechno kamaráde! Listovou břitvu a potom nárazový útok!" Řeknu Krimrovi a napjatě očekávám jak se mu tentokrát povede. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro POLICIE Obsluha přišla během chvíle. Byla to silnější paní s přívětivým úsměvem. Ihned poznala, že nejste tamější. Zeptala se vás, odkud jste přišli a jestli míříte na stadion. Krom toho vás nijak nevyrušovala a vy jste mohli v rychlosti dojíst svůj pozdní oběd. Jakmile byli talíře prázdné, opět jste vyšli na ulici. Venku bylo stále dusno. Teplota byla už o něco nižší, ale pořád byla vysoko nad tou, na kterou jsi byla zvyklá z domova. Budovy ale vrhali na ulici tmavé stíny, ve kterých bylo už docela příjemně. Šli jste poměrně dlouho. Ale i přes to, nebylo pochyb, že jdete správnou cestou. Přesně jak říkala sestra Joy, po nějaké době jste před sebou spatřily obrovskou budovu. Byla zbarvena do modra a nad vchodem se tyčil velký nápis POLICIE. Došli jste na místo. Uvnitř vás uvítal jeden ze zdejších strážníků. Četl si denní tisk, a jakmile jste vešli dveřmi dovnitř, jen zběžně se na vás podíval skrz okraje novin. „Co potřebujete?“ Když jste mu sdělili účel své návštěvy, podíval se na vás nedůvěřivým pohledem. Chvilku si vás jenom tiše měřil, ale následně se zvednul ze svého křesla, odložil noviny a vyzval vás, abyste nějakou chvíli počkali. Chvíle to byla vskutku dlouhá. Kala už začala netrpělivě podupávat nohou, a když už jí přestalo bavit i to, vybalila z tašky pytlík bonbónů a začala se nacpávat. Samozřejmě se nezapomněla rozdělit. Mohla uběhnout zhruba půlhodina, než se strážník opět vrátil. Po boku mu šla známá strážnice Jenny, a jakmile vás uviděla, usmála se od ucha k uchu. „Tak mi přesně povězte, co se stalo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Budloom Divoký pokemon váš příchod ani nezaregistroval. Dále doháněl svůj pitný režim, když ho zasáhlo ostří Krimrovy listové břitvy. Budloomovi jako by to moc neublížilo. Sice zasténal a zakomíhal tak, že málem upadl, ale žádné velké škody na něm břitva nezanechala. Než ale stačil jakkoliv zareagovat, už proti němu Krimr vyběhl a narazil do něj. Divoký pokemon odletěl téměř dva metry a s velkým žbluňknutím dopadl do vody. Chvilku se nic nedělo. Pak ale hladinou tůňky vyšlehly šlahounky a snažili se chytat všeho možného kolem sebe. I samotné Budloomovo tělo vyplavalo na hladinu a malý pokemon začal jako o život lapat po dechu. Vypadalo to, jako by se topil. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro ZÁCHRANA POKÉMONA Napjatě jsem očekával jak bude vše tentokrát probíhat. První Krimrův útok se zdál být úspěšný. Listová břitva sice moc škod nenapáchala, ale i tak je to úspěch. Spokojeně se usměji a dál pozoruji co se bude dít. Následuje Krimrův další útok a je to pořádná pecka! "Paráda!" Řeknu nadšeně a sleduji co se děje s Budloomem. Pokouší se dostat z vody do které jej Krimr dostal, ale moc se mu nedaří. Dokonce bych řekl že se topí! Sakra, to je špatný... Zamračím se a podívám se na svého pokémona. "Krimre, použij šlehavý útok, aby jsi dostal Budlooma na zem. Pokus se mu neublížit, ale když se bude snažit utéct, tak ho nenech!". Přikážu svému pokémonovi a vážně napjatý sleduji co se bude dál dít. Nerad bych přišel o možnost chytit takového pokémona, takže kdyby se Krimrovi náhodou nedařilo, tak se k Budloomovi přiblížím sám a nehledně na jeho šlahounky se ho pokusím vytáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Záchrana „Krim!“ Vyštěknul tvůj pokemon na znamení souhlasu a už pomáhal Budloomovi svými šlahounky ven z vody. Jakmile byl divoký pokemon zpět na suchu, plácnuls sebou na zem a zhluboka oddychoval. Žlutá blanka na jeho hlavě se pomalu zatahovala a opět roztahovala. Zezačátku tovypadalo, že byl příliš vyčerpaný na to, aby tobě s Krimrem věnoval nějakou pozornost, po chvíli se ale podíval vaším směrem a zatímco se zvedal, vyloudil ze sebe tiché: „Bud…“. Možná poděkování? Vydrápal se na nohy a pomalu a opatrně zamířil k vám. Pohyboval se především po zadních nohou, ale svými dlouhými předními končetinami tápal po zemi – udržoval s jejich pomocí rovnováhu. Bylo vidět, že má strach, že se bojí, i přes to ale došel téměř až k tobě. Napřímil se a hrdě prohlásil: „Budloom!“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro Možný společník? Krimr zdá se pochopil co po něm chci a hned to také udělal. Budlooma úspěšně vytáhl z vody a ten chvilku odpočíval. "Dobrá práce Krimre!" Pochválím svého pokémona a zadívám se opět na Budlooma. Vypadá vážně vyčerpaně. No aby také ne, po tom co má za sebou. Je to docela dobrá příležitost abych pokračoval v útoku, ale to by bylo hnusné a nečestné. Útočit na zcela vyčerpaného pokémona se mi ani trochu nelíbí a tak od té myšlenky také ihned odvrhnu. Chvilku to trvalo, ale Budloom se nakonec zvedl a překvapivě zamířil přímo k nám. Kouknul jsem se na Krimra a pak opět na blížícího se pokémona. Když přijde až ke mně, tak se usměji a kleknu si abych byl pokémonovi blíže. "Ahoj. Já jsem Jack. Tohle je Krimr". Ukážu na Krimra a usměji se. "Máš hlad?" Zeptám se a vytáhnu pár kousků pokémoního jídla, které před Budlooma opatrně položím. "Omlouvám se za to napadení, nebylo to čestné... Ale ty vypadáš na pěkně silného pokémona a já chtěl aby jsi se přidal k nám. Co by jsi na to říkal, přidal by jsi se ke mně a Krimrovi?" Zeptám se přátelsky a pozorně pokémona sleduji. Nejsem si jist zda by to šlo tak snadně, ale uvidíme. Možná budu mít tentokrát štěstí... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Budloom Budloom se na tebe dívá hodně nedůvěřivě (nebo vystrašeně?), stejně tak i na jídlo, které před něj položíš. Jeho pohled se stočí ke Krimrovi, jako by hledal podporu. Tvůj pokemon na něj párkrát něco štěkne a pak se Budloom opět stočí zpátky k tobě. Dlouze se ti zadívá doočí a stejně nejistě, jako přišel před chvilkou k tobě, přejde k nabízenému jídlu. Pořádně ho očuchá a po chvilku i chutná. Moc toho nesní a už se ti opět dívá do očí. Krmr opět zaštěká: „Krim! Krim! Krim!“ Jako by tebe nebo Budlooma k něčemu pobízel. Divoký pokemon už ale nevydá ani hlásku. |
| |
| soukromá zpráva od Leonard Fay pro S utrpením se dívám na vysíleného pokémona. Je pro mě opravdu hrozné vidět ho v takovém stavu a i tak zřetelně znechuceného myšlenkou pokéballu. Nakonec ale pokémon trkne do pokéballu a s jemným zablesknutím skončí uvnitř. Přejedu po lesklém povrchu prstem a otřesu se při vzpomínce na stav, v jakém se pokémon nacházel. Ani nemusím vzpomínat, připomínkou je ta krev všude okolo. Netuším, jak je to daleko do dalšího města, ale tak jako tak si musím pospíšit. Vrátím se pohledem k pasti, polknu a rychle se odvrátím. Čas vyrazit dál. "Neboj se, jakmile budeš v pořádku, tak si budeš moct jít, kam budeš chtít." řeknu k pokéballu a schovám Fistreaka k Titerlovi. Netuším, jestli mě mohl skrz pokéball slyšet, ale klidně mu to pak, jakmile bude v pořádku, zopakuji. Teď hlavně doufat, že ho pokéball dokáže udržet v nějaké přijatelné kondici, než se dostanu do PokeCentra. Nasadím rychlejší tempo, ale ne zas tak rychlé, abych se rychle vyčerpal. Potřebuji se do Zmrzlého městečka dostat opravdu co nejrychleji. "Kdo mohl něco takového udělat? A... proč? Kdo by byl tak odporný, aby rozházel pasti do míst, kam chodí pokémoni?!" V mysli se zase vrátím k urvané pacce a potlačím slzy deroucí se mi do očí. "Ať to byl kdokoliv, tak mu nikdy neodpustím..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zmrzlé městečko Šel jsi dlouho a už někdy kolem oběda tě začali bolet nohy. Za celý den jsi ale nepotkal živou duši. Ani člověka, ani pokemona. Člověk se nemůže divit. Přece jenom většina pokémonů jsou plaší tvorové a když člověk jde rychlým tempem a zhluboka při tom oddechuje, není divu, že vyplaší ne jedno stvoření. Čím déle jsi šel, tím víc se začalo ochlazovat. Nejvíc nepříjemný byl ale studený vítr, který se po polích proháněl neuvěřitelnou rychlostí. Štípal tě do tváří, a i když sis zakryl obličej, nenaskytlo se ti příliš velké útěchy. Už někdy kolem desáté ranní hodiny jsi přešel přes malý most přes řeku. Od té doby ale byla krajina kolem tebe pořád stejná. Podle mapy a po přičtení tvého rychlejšího tempa jsi měl do Zmrzlého Městěčka dojít někdy mezi čtvrtou a pátou hodinou. Tak se i stalo. Čím blíže jsi byl, tím víc lidí jsi potkával. Nikdo z nich ti ale nevěnoval sebemenší pozornost. Všichni si hleděli svého. Ve městě se neposedný vítr rozbíjel o jednotlivé budovy, díky čemu se člověk mohl ukrýt před jehličkami, které se mu zasekávali do tváří při sebemenším poryvu. Pokemonové středisko nebylo těžké najít. Všechny budovy ve městě byli malé a obyčejné a navíc jich nebylo ani z poloviny tak hodně, jako ve Slunném městu, odkud jsi přišel. Proto budova nemocnice pro pokemony byla vidět už z dálky. Byla velká a kulatá s velkým písmenem „P“ nad hlavními dveřmi. Uvnitř čekalo jenom pár lidí včetně jedné z nechvalně známých sester Joy.
Taky jsi v uvítací místnosti mohl spatřit dva pokemonní pomocníky. Aidoga a Vacanina.
|
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Na policii S Kaylou jsme počkaly na vcelku milou obsluhu, než nám dala naše objednávky. Pousmála jsem se na ni a slušně jsem ji pozdravila. Řekla jsem odkud jdu a potvrdila její myšlenku o stadionu. Povzdechla jsem si suše, když jsme vyšly ven. Šmarja pána! Co to je? Počkat! Zdá se mi to, nebo je trochu lépe? Poplašeně jsem se rozhlížela, když jsem uviděla stín! Spokojeně jsem si do něj zalezla a děkovala Arceovi, že vytvořil tyto úžasné stíny. "Díky, Arcee!" zvolala jsem pobaveně a potom jsem již celou dobu lozila ze stínu do stínu. Nedej bože, když tam žádný stín v dosahu nebyl! Šly jsme celkem dlouho a moje hra se stíny mne přestávala pomalu bavit, když jsme došly k našemu cíli. Strážník nepůsobil vůbec příjemně a tak jsem se na něj jen šklebila. Dala jsem si bonbón od Kayly a čekala jsem. A čekala. A čekala. Nakonec se objevila policistka Jenny. "Noo.. dobrý den. My.. jsme cestovaly do tohoto města a po cestě jsme se v tom horku chtěly schovat. Kaylin Jumpie něco našel a my ho následovaly. Byla to chata. Ale někdo v ní byl. Byly tam poničené věci a pachatelé tam stále byli. Dostaly jsme se s nimi do křížku, když kradli vejce, které tu máme. Jmenovali se.. Nicolas a Nicola a viděla jsem je i na plakátě jako hledané. Utekly jsme jen díky Kayle a jejím pokémonům," vysvětlila jsem vyčerpávajíce a oddechla jsem si. Pozornost jsem hodila na Kaylu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro N Policistka Jenny ti naslouchala. Přikývvala na srozuměnou s každou tvou větou a když jsi dopovídala ukázala rukou na zeď za vámi na největší z plakátů. „Byli to támhleti dva?“ Kayla přikývla. Policistka si zamnula bradu a na okamžik se zamyslela. „A nevíte náhodou, kam se mohli vydat? Alespoň směr, cokoliv…?“ Kayla pokrčila rameny a tázavě se na tebe podívala. Následně nejistě začala popisovat umístění zmíněné chatky. „Byla to stará chalupa asi na půlce cesty ze Slunného města. Zhruba hodina chůze na východ?“ Zahledala u tebe podporu a pak se opět stočila k Jenny. „Co jsou zač?“ „Především několikanásobní zloději téměř čehokoliv. Byly ale zaznamenány i násilné činy, které právě tito dva spáchali…“ Chvilku se odmlčela, jako by přemýšlela, co všechno vám může sdělit. „Patřili k jedné z nejobávanějších zločinných organizací regionu, ale z nějakého neznámého důvody z ní vystoupili. Nebo byli vyhození, to je zatím neznámou. Teď si říkají „N“*“ *[en] |
| |
| soukromá zpráva od Eithna Valentine pro Policie Přikývla jsem spolu s Kaylou. Bylo mi jasné, že o nich na policii budou něco vědět. Jejich vzezření.. a vystupování.. zkrátka působili dost specificky a zapamatovatelně. Což nemusí být vždy zrovna výhoda. Proto jsem jejich taktiku moc nepochopila. To, jak se prezentují. Zamyslela jsem se. "Utíkaly jsme směrem do lesa, nevíme, co dělali oni," vysvětlila jsem dodatečně. Bohužel jsme jejich směr neměly možnost určit. Kayle jsem na její nejistý popis přikývla. Nechala jsem ji jednat dále. Udiveně jsem na policistku koukala. A co se potom flákají. Měli by si dát víc práce s chytáním takovým. Bůh ví, co by mohli člověku provést. Nebo pokémonovi. Tohle je prostě strašné. Uvažovala jsem. "Jo a.. vejce máme s sebou," dodala jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Egg „Ehm…“ Jenny přikývla. „Počkejte tu prosím chvilku, musím ihned rozjet pátrání.“ Odešla o vejce se zřejmě nezajímajíc. Chvilka uběhla, Kayla už po pár minutách netrpělivě podupávala nohou a jakmile uběhla už dobrá půl hodina, vytáhla opět bonbóny. Když byl pytlík vyprázdněn, pomalu se zvedla, došla ke koši a další čtvrthodinu procházela vstupní místností sem a tam, sem a tam, sem a tam,… Nebyla to chvilka, by dokonce ani chvíle, trvalo pořádnou dobu, než se k vám Jenny vrátila. A nebyla sama. Druhá osoba se usilovně snažila rychlostí dorovnat policistky rázný krok, bohužel dost neúspěšně. Tou osobou byla vám již známá sestra Joy. „Zdravím,… opět.“ Řekla milým hlasem. Dál pokračovala Jenny. „Ukažte sestře to vejce, prosím.“ Joy sevřela skleněnou skříňku v ruce a důkladně jí prozkoumala. „Nevím, komu patří, ale soudě dle typu, je už hodně… hodně stará. Měla by zpomalovat vývoji pokemona ve vajíčku, tudíž zabraňovat jeho vylíhnutí.“ Joy postavila skříňku na stůl. „To vejce mi nepřipomíná žádného známého pokemona, musím se na něj podívat víc…“ Otevřela skříňku a v tu chvíli místnost prosvítilo pronikavé světlo. „…zblízka.“ Dořekla užasle sestra a Kayla celou situaci komentovala slovy: „Líhne se…“ Světlo utichlo a vám se před očima zjevil pokemon, o kterém nikdo z přítomných, ani pokedex nic nevěděl.
Byl obličejem natočený k tobě. „E…ggon?“ Zaváhal a pootočil hlavu na stranu. „E…eggooon!“ V následujícím okamžiku už se nacházel ve tvé náruči a tulil se k tvým pažím, jako o život. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Taylor pro NOVÝ POKÉMON? Chviličku váhám zda bude Budloom skutečně v klidu nebo začne vyvádět, ale vypadá to že se zatím k ničemu zbrklému nechystá. Krimr vypadal jako by mu něco "říkal" a zřejmě to zabralo. Pokémon se přibližuje k jídlu a pomalu jej ochutnává. S úsměvem kouknu na Krimra a pak zpět na pokémona jež je jen kousíček ode mně. Moc toho tedy nesnědl, což mně trošku mrzí, ale co. Když Krimr zaštěká tak na něj kouknu a přemýšlím co chce. Že by opět něco říkal Budloomovi? Nebo radil mně ať nečekám? No, ať tak či tak, vytáhnu pokébal. "Neboj se, budeš se s náma mít dobře". S tím pokébal po pokémonovi "hodím" a napjatě sleduji jak to dopadne. Po předchozích zkušenostech zde tomu moc nadějí nedávám, nerad bych byl zase zklamaný. Ale uvidíme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Budloom Ani jeden z pokemonů už nevydal ani hlásku. Teď už bylo všechno jen a jen na tobě. Vytáhl jsi pokeball, promluvil jsi, ale Budloom tě stále jen pozoroval. Když jsi po něm míč hodil, o nic se nepokusil. Objevilo se jasně červené světlo a divoký pokemon se stal pouhým paprskem. Jedna chvilka, dvě, tři… Ozval se tlumený zvuk a červené světlo na pokeballu zhaslo. Budloom byl tvůj! |
| |
| Ukončení dobrodružství Vzhledem k situaci a k celkovému přístupu všech hráčů (včetně mě) jsem se rozhodla dobrodružství ukončit. Doufám, že vás jeskyně alespoň na chvilku bavila. Do budoucna vám všem přeji hodně úspěchů ve světě Andoru i v osobním životě a zase někdy... na shledanou! T |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR