Andor.cz - online Dračí doupě

Průvodce po cestách - 01. května 2008 17:26

Existuje posmrtný život? Co je za branami života? Co bude po smrti? Tyto otázky si lidé kladou již od pradávna. Také si na ně odpovídají teoriemi a smyšlenkami. Je tu však někdo, kdo zná odpovědi? Pravdivé odpovědi? Rozhodně! A není to pouze nějaký starý muž, moudrá vědma, cikánka vykládající karty nebo pomatený bezdomovec hlásající slovo boží. Je jich víc, mnohem víc, ale kdo je nehledá, ten je nenajde. Pokud se hledáte odpověď, tak vězte, že není žádné nebe, je pouze prázdnota a to, čemu se tak pošetile říká Peklo. Však není pravdou, že ti zlý zkončí v Pekle. Všichni mohou odejít do temné prázdnoty, ale někteří mají strach, nemají dokončený úkol nebo nejsou připraveni. Svět je plný hrůzostrašných monster, upírů, vlkodlaků a démonů všech úrovní. Rozhodně o nich slišíte všude v radiích, v televizi nebo novinách. Tváří se jako hromadné hlaucinace nebo šílené sebevraždy. Ale někteří vědí své. Buďte těmi co je loví. Buďte ti, o kterých se v novinách jako o hrdinech psát nebude. Buďte ti, co mohou být i hledáni příslušníky zákona. Buďte ti, kteří vykonávají dobro, i když vědí, že Bůh není. Tento boj začal již dávno, ale kdy zkončí? Bude to někdy? Zapojte se tedy do příběhu, kde se budete muset každou chvíli ohlížet přez rameno. Při každém závanu větru budete v kapse tisknout lahvičku se svěcenou vodou. Boj s nadpřirozenem je zde na denním programu.

Průvodce po cestách - 05. května 2008 17:58

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro V hotelu 25.6. 2008 - Praha Proud slunečního světla ti zamířil přímo na úroveň tvých očí. Ležíš na posteli přímo u okna hotelového pokoje. Je ráno. Jeden z prvních letních dní právě nastal. Když se rozhlédneš vidíš, že je to vskutku malý, ale útulný pokoj. Vedle postele stojí noční stolek s lampičkou a vedle ní leží kniha rozevřená na poslední stránce, kde jsi včera večer skončil. Uprostřed pokoje stojí stůl, na němž se válí tvé cestovní doklady s dopisem adresovaným do vlastních rukou Šimona Roudníka. Odesilatel je Galerie v které jsi zaměstnancem. Když sis je včera večer četl, rozhodně sis toho moc nezapamatoval, jelikož si měl po perném dni, kdy si musel absolvovat cestu až do Prahy. Když si znovu předčítáš dopis, začínají se ti vybavovat některá slovní spojení ze včerejšího večera. Vážený pane Roudník, v poslední době se Vaše práce v Galerii dosti zhoršila, přesto jste pro nás vykonával od začátku velmi důležitou práci a to velmi efektivně. Proto jste v Praze. Velmi si ceníme Vaší práce a tak jste byl poslán na pracovní cestu do hlavního města ČR. Výši pracovní cesty hradíme v celém rozsahu, však požadujeme, že zde provedete detailní rozbor Korunovačních klenotů. Vše je již zařízené, stačí se pouze ohlásit před vchodem do pražského hradu vaším jménem v 9 hodin 25.6. 2008. Co se týče práce, chceme kompletní rozbor všech detailů této národní památky. Dále pak máte sjednanou schůzku v Národní Galerii na Staroměstském náměstí v 13 hodin 26.6. 2008, kde bude vystaveno poprvé a naposled unikátní dílo z 10 století. Zde jste také ohlášen svým jménem a proto budete moci digitálně zachytit jakékoli detaily obrazu. Tyto úkoly jsme mohli svěřit pouze Vám, proto koncem týdne ohlaste dosavadní výsledky obou prací. S pozdravem …. zde následovala pouze klasický konec těchto dopisů. Jak včera tak i dnes ti nejde do hlavy, proč jsi byl vybrán ty a proč máš zachycovat detaily všech těchto památek. Skoro se ti z hlavy kouří, když ti přijde na mysl, že by mezi těmi památkami mohla být nějaká souvislost. Z ničeho nic zazvoní budík a ty si všimneš, že je 8:00. Přesně pravý čas na to, abys vyrazil na svůj první úkol.

Průvodce po cestách - 05. května 2008 17:58

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro V hotelu 25.6. 2008 - Praha Ozve se rána a poté další a další. Jako v průběhu celého večera a noci i teď si nejspíš ještě puberťáci pouští techno a jungle dost nahlas. Občas to i někdy ztichlo, ale teď ráno to je hlasitější než kdy předtím. Právě sedíš na posteli a trochu ospale a podrážděně koukáš přímo na okenní tabuli, která se chvěje. Vypadá to, že jestli přidají o decibel víc, tak se všechny okna roztříští. Když se rozhlédneš po celém pokoji, spatříš malý, neuklizený, zatuchlý pokoj jednoho hotelu na okraji Prahy. Několik kroků od tebe je okno s docela hezkým výhledem, ale to je tak maximálně vše. Uprostřed pokoje stojí jídelní stolek pro dvě osoby na němž se povaluje notebook, noviny a dvě lahve se svěcenou vodou. Pokud si vzpomeneš, tak víš, že si přijela před dvěma dny. Byla tu taková prácička a tys ji včera dokonale zvládla. Jednalo se o čistou práci bez svědků. Jeden ze začínajících lykantropů si zde hraničil své teritorium, ale již je tomu konec. Podle toho, jak je venku krásně, bys kdysi usoudila, že tento den nepřinese nic zajímavého, ale už od včerejšího večera ti v hlavě vrtá v hlavě něco, čemu se říká tzv. pocit nejistoty. Prostě ti něco říká, že zde je ještě tvé práce zapotřebí. Když projdeš okolo stolu, zdá se, že tě na něm jakoby něco zaujalo. Podíváš se blíže a uvidíš článek z novin. První a poslední výstava temného obrazu 26.6.2008 – PRAHA – Zde poprvé a naposled bude vystaven obraz z 10. století, jenž znázorňuje vzestup zla na zemi. Jedná se o dokonalou práci neznámého autora z Turecka. Tento výstavní kousek byl nalezen anonymním archeologem v Jižní Americe. Vyskytla se také otázka, proč by se právě tento zahraniční unikat měl vystavovat právě u nás. Odpověď je prý jednoduchá. Zmiňovaný anonymní archeolog pochází prý z Čech a při své zastávce u svých rodičů poskytl možnost pro vystavení v Národním Galerii. Poté prý bude obraz ihned dopraven do Turecka, kde bude řádně ošetřen, prozkoumán a zaizolován, jako národní památka. Chcete-li vědět víc, čtěte na straně 4. Prolistuješ si tedy celé novinové vydání, ale žádnou stranu čtyři nenajdeš. Mezi stranami 3 a 5 je prázdné místo. To ti dává čím dál tím víc otázek.

Průvodce po cestách - 05. května 2008 17:59

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Na letišti – Praha 25.6.2008 Připoutejte se prosím. Chystáme se na přistání. Zaznělo z reproduktorů v letadle jedné nejmenované linky. Nasedla si na první spoj z New Yorku, kde si měla naléhavou práci, do Prahy. Hlava tě bolí, ale ne tak, jako před dvěma dny. V tu chvíli jsi měla vidění. Dá se říci, že to vidění nebylo jako vždy. Neviděla si přímé tváře ani nic takového. Viděla si město, jenž se utápělo v řekách krve. Jediný rozeznatelný náznak k určení onoho města byla cedule s nápisem PRAHA. Chvíli si nevěděla jak máš to vidění chápat, protože některá mohou být celou budoucností nebo jen zlomkem nějakého plánu. V tuto chvíli se dá tvé bolení hlavy vysvětlit tím, že se má něco stát. Ty však víš, že to nebude nic dobrého. Na letišti si nemusíš ani chodit pro odbavená zavazadla, jelikož vše ,co potřebuješ, máš u sebe nebo si je časem pořídíš. A stejně by tě se zbraněmi jakéhokoli druhu na palubu nevzali. Když jdeš směrem k východu, všimneš si novin, které tě zaujmou hned první úvodní stranou. Tedy lépe řečeno, pouze úvodní stranou. Koupíš si tedy jeden z výtisků a stoupneš si stranou, kde na to budeš mít aspoň nějaký ten klid. První a poslední výstava temného obrazu 26.6.2008 – PRAHA – Zde poprvé a naposled bude vystaven obraz z 10. století, jenž znázorňuje vzestup zla na zemi. Jedná se o dokonalou práci neznámého autora z Turecka. Tento výstavní kousek byl nalezen anonymním archeologem v Jižní Americe. Vyskytla se také otázka, proč by se právě tento zahraniční unikat měl vystavovat právě u nás. Odpověď je prý jednoduchá. Zmiňovaný anonymní archeolog pochází prý z Čech a při své zastávce u svých rodičů poskytl možnost pro vystavení v Národní Galerii. Poté prý bude obraz ihned dopraven do Turecka, kde bude řádně ošetřen, prozkoumán a zaizolován, jako národní památka. Po dočtení ti to začne docházet. Vše by mělo začít zde a prvním vodítkem je obraz. Stojíš před letištěm a musíš rychle jednat. Víš že zítra se koná výstava a to je velmi krátká doba.

Průvodce po cestách - 05. května 2008 18:00

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro V zašlém bytě – Praha 25.6.2008 Zápach spáleniny se nese celou místností. Zrovna začínají ranní zprávy v černobílé opodál umístěné televizi. Pokud odhrneš roletu zjistíš, že právě svítá. Pocit odplaty se přiblížil zase o krok blíž. Poslední, kterého si odpravil, byl zástupce ředitele police v Praze. Ty parchanti se dostanou snad kamkoli. Jediné co ti stačil říci, že Leona fascinuje nějaký obraz tady a tak by se zde měl objevit. Je to jediná stopa těch sviní, kterou zatím máš. Když jsi na odchodu, zaslechneš něco, co ti odchod oddálí. A dnes je tu velmi zajímavá informace o výstavě jednoho z velmi cenných obrazů, který bude v Národní Galerii poprvé a naposledy vystaven. Jeho hodnota je prý nevyčíslitelná. Jedná se o ztvárnění vzestupu zla na zem. A také další ze zajímavostí je, že obraz byl namalován neznámým autorem z Turecka, avšak obraz byl nalezen v jižní Americe. Anonymní archeolog, jenž obraz nalezl, se prý zastavil v České republice jen na skok a hned další den po výstavě odlétá do již zmiňovaného Turecka, kde bude obraz ošetřen, prozkoumán a zaizolován jako národní památka … Teď již ke sportu … Sport tě už nezajímá. Pokud ti to dobře šrotuje, tak si dáš jedno a druhé dohromady. Možná by bylo lepší si to nějak obhlédnout, než jej odvezou. Rozhodně tam nepřijdou ve dne nebo jo? Znáš přece ty jejich fígle. Musíš začít jednat.

Průvodce po cestách - 05. května 2008 18:00

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro V ulicích - Praha 25.6.2008 … konečná zastávka, vystupte prosím. Vystoupíš z autobusu a rozhlížíš se kolem sebe. Víš pouze to, že si právě dojel do Prahy. A také víš ještě jednu skutečnost. Poslední seance, no jestli se tomu vůbec dala říkat seance nevíš, ale nic ti nezbývá, byla velmi zvláštní. Bylo to v Londýně. Nějaký malý chlapec se snažil vyvolat ducha a poštval na sebe tři bývalé vrahy z dob Caesara. Tak už to bývá, když si hrajeme s něčím, co neznáme. Naštěstí si zasáhl včas, i když ten teenager přišel o nějaký ten pulitr krve, stejně přežil. Ale co bylo zajímavější, jeden duch k tobě promluvil skrze chlapce a to se jen tak u vrahů nevidí, tedy pokud se pustili do své oběti. Těsně předtím, než jsi jim ho vyrval, promluvil k tobě fakt nechutným hlasem. Vy všichni se budete topit v moři krve a nebudete moci s tim nic udělat. Smrt se na vás teší a již je nedočkavá. Ti silnější z Vás nám stanou po boku a budou moci pokračovat ve válce. První a poslední bitva je v dohlednu … To byly poslední slova, která jsi od ducha zaslechl. Poté si v jednom ze svých dosavadních ubytování zhlédl v televizním přenosu jednu fotku. Televize byla bez zvuku a než jsi stačil přidat volume, tak zpráva byla pryč. Ale přeci si to vyděl. Zlé znamení, bylo tam. Jeden z některých starých obrazů jej nesl uprostřed svého strašného výjevu. Dále co sis zapamatoval, byla poznámka v titulcích. Arrived to Prague. To ti rozhodně stačilo. Víš, že si to znamení již viděl, ale nejsi schopen říci kde, i tak víš, že to není nic zlého. Teď stojíš přímo u autobusové zastávky kdesi u centra Prahy. Dokázal si i zahlédnout plakáty s výstavou nějakého starého obrazu. Víš kdy a kde. 26.6.2008 v Národním Galerii. To je přesně za den.

Lucanis - 05. května 2008 19:01

soukromá zpráva od Lucanis pro Rozhlížím se po blízkém vlakovém nádraží a kolem mě proudí davy lidí. Všímám si rozzářených tváří, které mají navrátivší se milenci, milenky, děti, rodiče. Všímám si zklamaných tváří těch, na které nikdo nečeká. Já jsem jeden z nich. Přijel jsem a nikdo nejeví radost z toho. Avšak já nesmutním. Taky jsem nikoho nečekal. Jen ti pošetilci, kteří si namlouvají, že nikdo nemá nic jiného na práci než na ně čekat, pak o tuto iluzi přijdou a tváří se smutně. I tak mají kam jít. Cesta byla dlouhá, cítím se unaven. U pochybného stánku si kupuju hamburger. Nic moc, ale po takové dlouhé cestě zachutná. Autobus jede za dlouho, tak zvolím jiný způsob dopravy.Pomalu se vydávám na metro. Kam pojedu? Ani nevím. Snad na záchytný bod, Václavské náměstí. Mohl bych najít něco na přenocování. V metru na mě lidé pohlížejí, ovšem oproti některým zjevům večerní Prahy nejsem zas šíleně oblečen. Klasicky v černé. V metru mi pořád vyvstává v hlavě výjev, který jsem viděl. Slyším hlas ducha vycházejícího z těla chlapce. Ta znamení nebudou jen tak. Tohle bude velké. Musím si najít něco na přenocování, zítra potřebuju mít čistou hlavu ... a vy na mě furt nekoukejte. Podívejte se na sebe, vy prázdné nádoby. pomyslím si a dívám se na svůj odraz v okně vlaku.

Šimon Roudník - 05. května 2008 19:07

soukromá zpráva od Šimon Roudník pro V hotelu 25.6. 2008 - Praha Dopis pohodím vedle sebe na postel a rukou umlčím budík. Podívám se z okna, abych se navnadil na přicházející den. Korunovační klenoty v rukou jen tak nikdo nemá. Zarytý v myšlenkách na sebe oblékám tmavé kalhoty a tričko. První cesta vede do koupelny, kde provedu ranní močení. Potom s ještě trochu rozespalým výrazem nahlédnu do zrcadla, abych viděl, jak se na mě projevil spánek. Umyju si ruce a obličej, z poličky pod zrcadlem beru zubní kartáček a provedu hygienu úst. Chvíli proháním kartáček, pak si odplivnu, vypláchnu ústa a kartáček, omyý v proudu vody, pokládám zpět na poličku. V žaludku náhle pocítím prázdno, vyjdu z koupelny a do sklenice natočím vodu a zaženu tento nepříjemný pocit. Snídani si budu muset obstarat cestou, snad u recepce budou mít automaty s jídlem. Naposledy zkontroluji obsah kapes. Peněženka je, klíče mám, mobil. Kde je mobil? Chvíli se rozhlížím po pokoji a nacházím ho na nočním stolku. Vložím jej do kapsy, na záda si navléknu batoh se všemi věcmi, které budu potřebovat na kontrolu klenotů. Vezmu dopis z lůžka, složím jej a vložím do levé zadní kapsy kalhot a s posledním rozhledem ode dveří pokoje jej zavřu a zamču. Jakmile dojdu na recepci, porozhlédnu se kolem sebe, než můj zrak spočine na jídelním automatu. Vytáhnu peněženku. Chvíli váhám, zda-li mám dostatek drobných na bagetu, ale zjišťuji že ano. U toho zkontroluji, zda-li mám lístky na metro, abych neutratil drobné za jídlo a nemusel bych jet na černo. Ano mám. Koupím si jídlo a s rychlým pozdravem: "Nashledanou a pěkný den," se vydám ze dveří ven na metro na trasu A. Času mám tak akorát, pokud mě nic nezdrží. Ráno je metro docela přeplněné, školáci ještě jedou do školy, takže se sem tam ozývá více či méně hlasitý hovor. Na obličejích ostatních lidí rozpoznávám ranní nechuť k práci, jejich touhy nejraději odjet pryč a dělat si co chou, ale protože vedou neúspěšný život, musí se každý den kodrcat do práce a svými výrazy to dávají více než najevo. Pak sebou metro lehce cukne, jak vjíždí do zatáčky a začínám opět myslet na dopis, na dnešek a na vše, co se bude dít. Vystoupím z metra a namířím si to přímo na Hrad, kdoví, jak najdu tu správnou osobu.

Adriena Arcanis - 05. května 2008 22:47

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Letiště - Praha, 25.6.2008 Stojím stále v letištní hale, stranou od všeho ruchu, kde lidé běhají jako mravenci a chvátají, aby se stihli včas odbavit, či vyráží ven se svými zavazadly do víru města. Všechen ten povyk jde však mimo mne, čtu noviny, úvodní článek. Cítím, jak mi tepe krev ve spáncích, znovu si vybavuji obrazy, které jsem viděla před dvěma dny. Ta vize.. Ten obraz.. Zlo na zemi, ulice města zalitá krví. Nevinnou lidskou krví.. Musím ho vidět. Musím ho vidět a také vědět, koho dalšího tato zpráva zaujala. V tom obrazu bude víc, než jen olejové barvy na plátně.. Mít ho tak u sebe, pokusit se ucítit něco málo z jeho energie.. Ta výstava je zítra.. Otázkou je, zda mám mnoho, nebo málo času. Zatímco přemýšlím, prohlédnu si zběžně i ostatní zprávy v novinách, zdá se však, že více zajímavého v nich neobjevím. Proto vytrhnu první stranu, složím jí a zasunu do zadní kapsy u kalhot, pro případ, že bych ji ještě potřebovala a zbytek novin hodím do koše, kterých je v hale spousta. Když vyjdu ven a dostanu se na hlavní silnici, můj zrak přelétne po všech vozidlech, ať zaparkovaných, nebo kolem projíždějících. "Taxi!!" - zakřičím a mávnu rukou směrem k jednomu z vozidel. Nastoupím do něj a aniž bych si prohlížela řidiče, udám směr: "K Národnímu archivu, prosím."

David "Cross" Sivan - 05. května 2008 23:50

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Na pár okamžiků se zarazím před černobílou obrazovkou prehistorického televizoru. Má levá ruka automaticky vystřelí vzhůru, aby se začala věnovat škrábání mé holé hlavy. Neměl bych sice tolik upozorňovat na to, že přemýšlím, ale co se dá dělat. Zlozvykům se člověk neubrání. Konečně vhodná příležitost, jak to prase sejmout. Jen si počkat na vhodnej okamžik a pak mu narvat kůl do srdce a tu jeho nenažranou držku vycpat česnekem. Pokud ten obraz bude chtít dostat on sám, půjde na to v noci. Otázkou je, jestli si s tím chce špinit už tak dost zaprasený pracky. Na jeho místě bych pro to poslal lidi ve chvíli, kdy je dílečko nestřežený a to může bejt i během dne. Asi to budu muset hlídat během celýho dne. Pro začátek... proč si nezjistit, co způsobuje jeho až přehnanej zájem o nějakou patlaninu z Turecka. Internet to jistí... Pomalu přejdu k poničenému a zaneřáďenému stolku. Jakmile se posadím na rozvrzanou pohovku, strčím do huby cigaretu a jedním škrtnutím zapalovače jí podpálím. Nasmrádlý pokoj tak provoní hořící tabák. Z brašny na stůl vybalím notebook. Po zadání přístupového hesla a spuštění systému zapojím modem a nahodím prohlížeč. Pokud je ten obraz nově nalezenou architektonickou památkou, jistě toho budou plný noviny po celým světě. A internet v množství informací jistě povede. Zaměřím se tedy na pátrání po fotce obrazu a důležitých informacích jako je místo nalezení, co obraz zobrazuje, jakou má hodnotu jak peněžní tak historickou, pokud má pro někoho nějaký hlubší význam a tak dále. Samozřejmě mě také bude zajímat, co na pozoruhodné dílo říká církev. Při té příležitosti, kdy jsem na internetu, taktéž zkontroluji jak je na tom můj bankovní účet. Platby za vymítání duchů a vraždění nemrtvých jsou v poslední době docela mizerné. Byl bych nerad, kdyby mi nezbyly finance na nákup nové munice. Během hledání samozřejmě stačím vykouřit několik cigaret a popít trochu jahodového mléka, jehož vítečné chuti tolik holduju. Důležité materiály, které během pátrání najdu si ihned tisknu na malé přenosné tiskárně.

Siobhan Garwood - 06. května 2008 21:17

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Londýn. Místo, kde jsem se narodila. Místo, kde jsem získala vzdělání a spoustu dalších věcí. Též místo, kde jsem během několika minut ztratila vše co mi bylo drahé. Domov, přátele, rodinu. Moje minulost je mým prokletím a zároveň pohonem. Pohonem k tomu likvidovat zrůdy jako jsou vlkodlaci, upíři a jiné. Jsem cca 169 cm vysoká, mám čokoládově hnědé oči, černo-šedo-stříbrné vlasy, lehce snědou pleť a pod levým okem rodinné znaménko. Jediné co mi po nich zbylo. pomyslím si a dál se ženu ulicemi Paříže na své motorce. Před nedávnem jsem narazila na stopu vlkodlaka a jeho stopa mě zavedla až sem. Zahnu do další ulice. Směřuji k Notre Damu, kde předpokládám jeho další útok. Dnes je v katedrále nějaký obřad, kde bude spousty lidí. Dost na to aby to přilákalo člověka proměněného ve vlka. Další vedlejší ulice. Je asi 11 hodin večer a venku se potuluje už jen pár opozdilců. Kdyby jen věděli jaké tu na ně číhá nebezpečí. pomyslím si pro sebe ale dál se tím nezabývám, protože se přede mnou vynoří vznešená stavba, kterou hledám. Katedrála Notre Dame. Zajedu se svojí černo-stříbrnou motorkou do postraní uličky, kde jí zaparkuji a sesednu z ní. Zkontroluji jestli mám vše co potřebuji. Moji výzbroj tvoří pistole, které je plně nabitá kulkami litými ze stříbra. Ostatní kulky mám zastrčené v pásku, kde jsou na ně vytvořený kapsičky. Na pásku mám též pro jistotu ještě pár kůlu. Nikdy totiž nevíš, která bestie začne lačnit po krvi. Vypadá to, že mám vše. Dojdu k okraji uličky ale tak abych byla skrytá ve stínu. Pozoruji okolí jestli někde neuvidím mihnutí stínu, ruka pořád na pistoli. Asi po deseti minutách se na odlehlé straně prostranství něco mihne a přistane to na střeše katedrály. Můj zrak rozpozná obrysy vlkodlaka. Rozhlédnu se kolem jestli nikdo nepozoruje místo, kde jsem. Když zjistím, že ne tak opatrně vylezu ze svého úkrytu a směřuji Notre Damu předstírajíc, že jsem jeden z opozdilců, kteří se loudají směrem domu. Mezitím ale bedlivě pozoruji vlkodlakovi pohyby. Vypadá to, že se chce dovnitř dostat přes zvonici. Najednou kolem projede auto. Otočím se tak aby mi světla reflektorů neozářila tvář. Bohužel se musím zároveň odvrátit i od místa, kde je vlkodlak. Když auto přejede tak se kouknu zpět na místo kde měla ta zrůda být. Teď tam nebyla a o chvíli později se zevnitř katedrály ozval vyděšený výkřik. Sakra! Pitomý auto! zanadávám v duchu a rozběhnu se ke dveřím toho posvátného místa. Teď jde opatrnost před prozrazením stranou. Jde tu totiž o lidské životy. Když ohromné dveře otevřu tak zjistím, že vevnitř panuje totální chaos. Lidé, mniši a další papaláši pobíhají sem a tam a na tvářích se jim zračí zmatek spolu se strachem. Pár lidí i občas vykřikne. Není se čemu divit když se v uličce krčí chlupatá postava s čumákem jako vlk ale tělem jako člověk (no trochu chlupatější člověk) a trhá na kusy nějakého nešťastníka, který se ještě svíjí ve víru agónie. V klidu vyndám svoji pistoli. Mysl úplně uklidněná a smysly připravené. Lov totiž právě začal...

Mae Scatterová - 07. května 2008 00:41

soukromá zpráva od Mae Scatterová pro V hotelu Proč jsem si nevzala pokoj v lepším hotelu? Proč mám ještě zbytky zábran povraždit tu zatraceně hlučnou partičku výrostků? Proč jsem si nekoupila špunty do uší? Proč tu ještě sedím...?! Podrážděně odhodím noviny a odkráčím do koupelny. Sprcha, na střídačku ledová a horká, mi udělá dobře. Odplaví zbytky únavy a cítím se mnohem klidnější. Ostatně - bylo by rozhodně hloupé se nechat rozhodit trochou muziky. Stopa po make-upu, rozčesat vlasy, pohodlné oblečení a jsem připravená na další den. Jen lehký neklid, neodbytný jako stín na okraji zorného pole, na který se nedá zaostřit... mě neopouští. Vtíravý a nepominutelný. Ovšem, ten článek... chybějící čtvrtá strana nepotěší, ale zase mé ranní plány dostanou konečný rámec. Půjdu někam na snídani, cestou si koupím noviny a promyslím si, kdy a jak bych ten obraz mohla vidět. Protože něco takového si nechat ujít? To - samozřejmě! - nepřipadá v úvahu. Vidět ho, to je zkrátka povinnost. Jako pro mladého poetu četba Shakespeara. Na chvíli mě zaujme, proč ho dostanou Turci, když se našel v Jižní Americe - ale možná jen nabídli technické vybavení. Dost možná bych se to dočetla na ztracené straně čtyři. Nedovedu si představit, jakou cenu by museli nabídnout... ale tím spíš musím využít příležitosti, než o něj začnou tahanice. Hodím si tašku přes rameno, po okamžiku váhání ji vyměním za batoh i s notebookem, jídlo mě zas tak moc nebaví, tak se zatím podívám na novou poštu - a vyrazím. Cestou se ještě chci stavit v recepci, prohodit pár jízlivých poznámek na téma rušení nočního klidu a zeptat se, jestli náhodou nemají stejný, ale kompletnější výtisk novin.

Siobhan Garwood - 07. května 2008 12:33

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Když pevně zamířím a jsem si jistá, že až vystřelím a nikoho netrefím tak si ještě pohledem vlkodlaka změřím a snažím se odhadnout kolik síly mě bude zabití téhle potvory stát. Vystřelím. Kulka letí vzduchem, mine několik lidí, kteřís lehkým vyjeknutím uskočí a nakonec moje střela skončí v levé netvorově paži. Ten s vyjeknutím uskočí od své večeře. Nejdříve se podívá na ránu a pak mým směrem. V jeho očích vidím divokost a vražednost. Ber to jako varování vlku. Příští rána může skončit přímo mezi tvýma očima či v srdci. pošeptám si pro sebe. Spíš proto abych si dodala odhodlání. Je těžké neuhnout před pohledem jaký mi právě věnuje tahle kreatura. Pak se na mě s vrčením vrhne. Cestou odhodí pár lidí, kteří nestihli dosti rychle uhnout. Lehce pokrčím kolena, připravena ke skoku. Netvor napřáhne zdravou ruku a je jí připraven seknout. Bohužel pro něj se jeho ruka jen kmitne vzduchem, protože já na poslední chvíli uskočím stranou. Neodvažuji se vystřelit i když jsem měla vynikající možnost. Stále je tu riziko, že bych mohla zasáhnout někoho ze zde přítomných. Musím ho dostat pryč od nich. pomyslím si a začnu v duchu přejíždět Paříž, kde je nejbližší místo kam bych mohla vlkodlaka klidně a nerušeně zavést a zlikvidovat. Rozhoduji se mezi Jardin de Tuileries a Jardin de Luxembourg. Jenže kdybych se vydala k Jardin de Tuileries musela bych překročit řeku a to s netvorem v zádech nepozorovaně nepůjde. Nakonec tedy zvolím Jardin de Luxembourg. Budu sice muset jet přes dvě hlavní ulice, kde hrozí nebezpečí, že mě chytí ale pořád lepší než jet po mostě nad řekou, kde by se musel vlkouš spustit na zem a vydat se za mnou po silnici. Takhle mám aspoň nějakou jistotu, že vlkodlak se za mnou požene po střechách domů. Tohle všechno mi v hlavě proběhne během několika málo sekund. Pohlédnu na vlkodlaka, který vypadá "trochu" naštvaně, že mu další kořist unikla. Bod pro mě. Aspoň nebude tak těžký ho odsud vylákat. pomyslím si pro sebe s lehkým úlevným úsměvem. Pak se na mě zase vlkodlak vrhne a já zopakuji pohyb jako před tím. Tentokrát ale hned jak dopadnu tak chytím do ruky kus dřeva, který zbyl z modlitební lavice po dopadu nestvůry. Tímto kusem mrštím po vlkodlakovi a zasáhnu ho do temene hlavy. To vlkodlaka rozzuří k nepříčetnosti. V tu dobu už běžím po prostranství před katedrálou a mířím do postraní uličky ke své motorce. Vyjedu z uličky tak tak. Netvor těsně potom co jsem vyjela tak dopadl rozzuřeně na místo, kde jsem stála a přitom strhnul požární schodiště. No tak tohohle rachotu už si policie a okolní obyvatelé 100% všimnou. Ale mám aspoň jistotu, že vlk jde po mě. řeknu si pro sebe a rozjedu se směrem k místu, kde mám v plánu to s tímhle tvorem skoncovat. Během jízdy pozměním plán a zabočím do vedlejší ulice. Sice se mi cesta trochu prodlouží ale vyhnu se zbytečným malérům. ospravedlním své chování a jedu dál vedlejšími ulicemi směrem k parku. Cesta trvá pár minut během nich se několikrát kouknu po své kořisti abych zjistila jestli mě pořád sleduje. Naštěstí ano. Pak před sebou uvidím něco co připomíná prořídlí les a uvědomím si, že to je to místo ke kterému směřuji. Srdce se mi sevře vzrušením a já přidám plyn. Když se vlkoušovi ztratím tak ho to ještě víc podnítí. Žádný z vlkodlaků se svých kořistí jen tak snadno nevzdá. Po cca 2 minutách zastavím na místě odkud není vidět ani jedno světlo z domu, které tento park lemují. Dnes už podruhé sesednu z motorky a popojdu pár kroků dopředu a začnu se pomalu otáčet. Špicuji uši abych popřípadě zaslechla křupnutí větvičky, či zašustění listí, což by mi prozradilo, že tu někdo je. Řev. Psí. Ne...vlčí. Otočím se a na poslední chvíli stihnu uhnout před ostrými drápy mého soka. Heleme kdo se nám to přišel ukázat. Už jsem přestala doufat, že se tu objevíš. To by od tebe nebylo hezké. promluvím směrem k vlkodlakovi, který se proti mě opět žene. Opět uskočím. Tento manévr opakuji ještě párkrát. Nevystřelila jsem, protože jsem neměla výbornou příležitost a plácat střelivem se mi nechce. Nakonec se naštvu, protože boj trvá až moc dlouho a někdo, kdokoliv se tu může každou chvíli objevit. Další výpad. Tentokrát vlkouš zapomněl na svou chromou ruku, která mu visela u levého boku. Uskočím. Netvor promáchne a jeho levý bok se odkryje jak mu ruka setrvačností pohybu vylétla dopředu. Šance. Zamířím a vystřelím. Kulka letí a já doufám, že trefí svůj cíl.

Průvodce po cestách - 22. května 2008 08:24

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro "Muzeum, přestupní stanice na linku A! Ozvalo se, když tvé metro zastavilo ve stanici, kde musíš přestoupit na linku A, která tě zaveze k Pražskému hradu. I když je teprve ráno, metro je nacpané k prasknutí a celé podzemí se hemží lidmi. Celé to působí jako jedno velké mraveniště. Možná ti to nedalo a rozhodl ses znovu skontrolovat všechny své úkoly. Těsně před vystoupením si vytáhl dopis a zadíval ses do té sněti písmenek. Tato chvilková nepozornost v kombinaci s nedostatkem času způsobila, že tě prudký náraz srazil k zemi. Dopis si upustil a svezl ses po kluzkých dlaždicích na zadek. Až po chvilce, když sis uvědomil co se stalo, zjišťuješ, že ses srazil s nějakým mužem. Vypadá povědomě a máš pocit, jako by si ho už znal. Je oblečený v černém a působí možná trochu jako člen nějaké fanatické sekty. Nic tě ale nemůže zbavit pocitu, že ho odněkud znáš.

Průvodce po cestách - 22. května 2008 08:25
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro MH: Muž, kterého jsi srazil je Lucanis. Šeptej jemu.

Průvodce po cestách - 22. května 2008 08:35

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Ponořen ve svých myšlenkách ignorujíc okolní svět jdeš podzemní stanicí metra. Otupělý svými myšlenkami máš pocit, že je celá stanice prázdná a prostorem se nesou jen tvé kroky. Dojdeš až k okraji nástupiště, kam zrovna přijíždí vůz, do kterého chceš nastoupit. "Muzeum, přestupní stanice na linku A!" ozve se, když vlak zcela zastaví. Teprve nyní začneš vnímat lidi kolem sebe. Nikdo na tebe nebere ohledy a všichni do tebe při vystupování strkají. Nemáš kam uhnout a začínáš mít pocit, že si snad všichni myslí, že jsi jen hadrový panák, do kterýho si může každý strčit, aby uvolnil svou agresi. Poslední kapkou je, když se o tebe utře zamaštěný smradlavý bezdomovec, který se před nedávnem zrovna vymáchal ve svých vlastních zvratkách. "Uhni!" Hýkne na tebe, přičemž mu nevábně zasmrdí z úst. Ohlédneš se za ním, snad jako bys mu chtěl něco říct. Na to je ale pozdě, neboť tě srazí k zemi prudký náraz. Tvrdě dopadneš na zadek a poté na záda. Dokonce máš pocit, že ti při pádu ruply kalhoty. Když se podíváš před sebe, vidíš stejně překvapeného muže, který sedí na zadku. Ve chvíli, kdy toto vše po prvotním šoku můžeš zaregistrovat, dopadne mezi tebe a onoho muže na zem jakýsi dopis, který onen neznámý právě četl a z toho důvodu do tebe narazil. Tvá oči spočinou na dvojřádku, který praví "... schůzku v Národní Galerii na Staroměstském náměstí v 13 hodin 26.6. 2008, kde bude vystaveno poprvé a naposled unikátní dílo z 10 století. Zde jste také ohlášen svým jménem a proto budete moci ..." Máš pocit, jako bys toho muže znal, a jako by on a jeho dopis měl nějakou sovislost s tím vším co se kolem tebe v poslední době děje. Ten duch a poté to znamení. Vše je tak podivné...

Průvodce po cestách - 22. května 2008 08:35
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro MH: Muž, kterého jsi srazil je Šimon Roudník. Šeptej jemu.

Průvodce po cestách - 22. května 2008 08:48

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Přesně jak si doufala, kulka zasáhla svůj cíl a zavrtala se do hrudi mohutného tvora. Ten zavrávoral a s ukrutným řevem spadl k zemi. Jeho tělo se po několika okamžicích začalo měnit opět v lidské, avšak ještě dýchá. Když si k němu došla, natáhl k tobě ruku. "Démon co mě ovládl..." Mluví muž chraplavým a přidušeným hlasem. Z úst mu vytéká pramínek krve. "...říkal...apokalypsa. Ten obraz...v Praze..." Jeho poslední slovo přešlo v poslední vydechnutí a muž zavřel oči. Jeho ruka bezvládně klesla k zemi a tvá další oběť dosáhla konečného odpočinku. Avšak ty necítíš ten pocit, co obvykle, když sejmeš takovou bestii. Jeho slova tě zasáhla jako šíp z čistého nebe. Nevíš proč, ale máš pocit, že ta slova měla obrovskou váhu. Netrvalo dlouho a věděla si, kam budou směřovat tvé kroky. Na letišti – Praha 25.6.2008 Dorazila si zhruba před půl hodinou a akorát ses stihla vyhrabat z letištní haly a zavolat si taxík. Let trval tři a půl hodiny. Ač nebyl ani nijak vyčerpávající, zadek máš lehce přesezený, a teď musíš ještě absolvovat cestu do centra. Seš si jistá, že příště radši poletíš první třídou. Tvůj úkol je jasný. Zjistit něco o nějakém obraze tady v Praze. Jenže to je jako hledat jehlu v kupce sena. Avšak další znamení na sebe nenechá dlouho čekat. Vedle na sedadle sis všimla novinového plátku, který zde zřejmě nechal předchozí cestující. Ihned na úvodní straně tě zaujal titulek: První a poslední výstava temného obrazu Dáš se tedy do čtení sloupku. 26.6.2008 – PRAHA – Zde poprvé a naposled bude vystaven obraz z 10. století, jenž znázorňuje vzestup zla na zemi. Jedná se o dokonalou práci neznámého autora z Turecka. Tento výstavní kousek byl nalezen anonymním archeologem v Jižní Americe. Vyskytla se také otázka, proč by se právě tento zahraniční unikat měl vystavovat právě u nás. Odpověď je prý jednoduchá. Zmiňovaný anonymní archeolog pochází prý z Čech a při své zastávce u svých rodičů poskytl možnost pro vystavení v Národním Galerii. Poté prý bude obraz ihned dopraven do Turecka, kde bude řádně ošetřen, prozkoumán a zaizolován, jako národní památka. Chcete-li vědět víc, čtěte na straně 4. To tě zaujalo a začínáš mít pocit, že je to ten obraz, po kterém pátráš. Rozhodneš se tedy nalistovat na stranu 4, ale....ta chybí. Mezi stranou 3 a 5 je jen prázdné místo. To se ti zdá velmi podivné a v tvé hlavě se vyrojí další skupinka nezodpovězených otázek.

Průvodce po cestách - 22. května 2008 09:11

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Na recepci Aniž by si měla možnost jakkoliv komentovat rušení nočního klidu či se stihla optat na čtvrtou stranu výtisknu novin, po které tak toužíš, rozeběhl se recepční proti tobě. "Slečna Scatterová, že? Brzy ráno se zde objevil nějaký muž. Chtěl, abych vám předal tento dopis." promluví k tobě nedočkavě a podá ti ne zcela standartní obálku. Na zadní straně je napsané tvé jméno. Na přední je latinou "Abs fautor". Jako znalec jazyků si dvě slůvka správně přeložíš jako "od přítele". Nad tímto nápisem je do pečetního vosku vytlačena keltská spirála. Sama moc dobře víš, že tato spirála znázorňuje koloběh života. V různých kulturách bývá tento symbol vykládán i jinak. Například jako konec života a začátek smrti. Pamatuješ si, že tvůj otec ho popisoval jako konec začátku a začátek konce.Dá se i říci, že znázorňuje prolínání života a smrti. Po krátkém zkoumání se rozhodneš dopis otevřít, ale když do něj nahlédneš, zjistíš, že je prázdný.

Průvodce po cestách - 22. května 2008 09:16

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Cesta taxíkem je poměrně zdlouhavá a nutí tě nad vším přemýšlet. Po chvilce už tě napadají i myšlenky neslučitelné se zdravým rozumem. Nejistota budí v člověku nápady, které by normálně nevymyslel. Taxík po pár minutách zastavil před velikou budovou národního archivu. Dovnitř si vešla přes turniket a bystré oko dvou hlídačů. Po schodech si vyšla do druhého patra. Je tam dohromady asi 8 stolů. za každým z nich vyjma dvou sedí pracovnice, která tě vždy zavede tam kam potřebuješ, nebo ti poradí, kde najdeš to, co hledáš. Samozřejmě se také můžeš vydat pátrat sama, budova je ale opravdu obrovská a pokud si zde nebyla již dříve, je dosti pravděpodobné, že nenajdeš to co hledáš. Proto zřejmě bude lepší oslovit některou z pracovnic, které tady koneckonců jsou od toho, aby ti pomohly. Jistě tak i ušetříš nějaký ten čas, který by si jinak zabila pátráním po knihovně.

Šimon Roudník - 23. května 2008 08:47

soukromá zpráva od Šimon Roudník pro Muzeum - stanice metra "Ou shit," zakleji tiše pro sebe, když se rozkoukávám co se stalo. Zadek se mi začíná ozývat z toho prudkého dopadu na zem, že bych s ním takto zacházet neměl. A dává to najevo čím dál víc. Položím na něj levou ruku, abych zjistil, jestli je vše v pořádku. S pokřivenými ústy, svraštělým čelem a vůbec s trochu bolestivým výrazem na obličeji se pomalu sbírám ze země. Jak se rovnám, pohlédnu muži do očí a koktavě ze sebe soukám: "Pro-promiňte mi to. Já-já jsem do Vás nechtěl narazit." Od rychlého pohledu přes jeho postavu se drobně zarazím. Chvíli si ho nejistě prohlížím a pak si vzpomenu na dopis, který jsem si četl. "Dopis," vyhrknu ze sebe, "někde tady musí být můj dopis." Začnu se kolem sebe rozhlížet, kde by ve změtí nohou a bot mohl být. Nemohl odletět nikam daleko, je to jen kus papíru a vítr tady není.

Mae Scatterová - 23. května 2008 12:39

soukromá zpráva od Mae Scatterová pro "Děkuji," řeknu recepčnímu chladně, aby si náhodou nemyslel, že před sebou má kdo ví jak spokojeného hosta. Když zdvihnu hlavu od dopisu a vidím, že na mě stále vyjeveně zírá, strčím obálku do kapsy. "Kdyby se tu ten muž ještě objevil, můžete mu vyřídit, že si to ještě rozmyslím," řeknu mu a odkráčím středem dřív, než stačí zareagovat. Cíl své cesty - nějaké příjemné místo, kde se můžu dobře nasnídat s notebookem u ruky a cestou koupit noviny - nezměním, jenom do programu nad kávou přidávám důkladné prozkoumání dopisu. Že by prosté varování? Trochu moc neurčité a dramatické. Navíc jsou "přátelé", se kterými je dobré se vídat výhradně s ukazováčkem na spoušti. Když míjím trafiku s mladou holkou - je tedy naděje, že bude umět anglicky - zastavím se tam. Dvěma jednoduchými větami jí vysvětlím, co chci. Tak schválně! Češi nejsou právě jazykově zdatní, ale třeba oproti Francouzům miliónoví.

Lucanis - 23. května 2008 13:44

soukromá zpráva od Lucanis pro Dávejte pozor, ok? Musíte se hnát jako zvěř? Co takhle zpomalit, to neškodí. řeknu rozezleně, ale při pohledu na papír, který upadl neznámému, který mi je ale nějakým způsobem povědomý. Obraz! vykřiknu překvapeně. Vztek na známého-neznámého mě přechází, objevil se ve mě zájem o to kdo je a co má dočinění s obrazem. Ohnu se pro papír, a s lehkým úsměvem ho podávám majiteli. Tady ho máte, neuletěl, nemá přece křídla. řeknu a usměju se. Spěcháte hodně? Rád bych si s vámi o něčem popovídal. Zajímá mě ta výstava, o které se píše v dopise. Myslíte, že byste si našel chviličku? nakonec nabídnu ruku na přátelské podání. Jsem Lucanis.

Siobhan Garwood - 23. května 2008 18:57

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Ha trefa. Skvěle. Díky mami, díky tati zaraduji se a v duchu poděkuji našim, že mě tak skvěle naučili střílet. Přejdu k mrtvole, která se pozvolna začala proměňovat v člověka. Jenže pořád dýchá. Povzdechnu si a přemýšlím si jak bych tomu ubožákovi ukrátila trápení. Pak si ale všimnu, že něco říká. Neslyším a musím si kleknout. Démon? Apokalypsa? Praha??? Co to sakra... můj tok myšlenek ale přeruší řev policejních houkaček. Teda tentokrát si pospíšili. pomyslím si, zvednu se od těla, nasednu na motorku. Ještě než nastartuju podívám se na mrtvé tělo a znovu se zamračím. Jeho poznámka je mi divná. Díky ní ale vím kam se teď vydat. Jeho slova ve mě zasela semínka zvídavosti, která pomalu ale jistě klíčí, proto také ihned vyrážím na Pařížské letiště. Na letišti - Praha 25.6.2008 Když vylezu z letadla tak vůbec necítím zadek. Nepohodlný židle pitomý. zakleju v duchu a jdu si pro svoje zavazadlo. Je to malý kufr, ve kterém mám svojí výstroj a výbavu a taky oblečení. Jakmile se mi kufr dostane do rukou neotálím a jdu k východu. Po krátké době se dostanu ven z letištní haly a nadechnu se čerstvýho vzduchu. Zavolám si taxík, nechám taxikáře aby dal zavazadlo do kufru a sednu si na zadní sedadlo. Kam teď? Musím něco zjistit o tom obraze? A taky se musím někde ubytovat... pomyslím si a kouknu vedle sebe, kde uvidím noviny a na hlavní straně nadpis o nějakém obrazu. Začnu číst. Článek je zajímavý a já začínám mít tušení, že se týká obrazu, který hledám. Když dočtu úvodní článek nalistuji stránku, kde by měl pokračovat. Ale stránka tam není. To mi příjde divné. Na taxikářovu otázku kam to bude se zamyslím a řeknu mu. Zavezte mě do nějakého dobrého hotelu v centru. A jen tak náhodou nevíte kdy se koná ta výstava toho obrazu? zadám instrukce zároveň se zeptám na obraz zvedajíc novinový plátek. Čekám co mi taxikář odpoví. Nejspíš to bude ten obraz. Kdo by o něj ale měl takový zájem, že by vytrhl stránku, která patřila právě tomu obrazu? podivuji se pro sebe.

Adriena Arcanis - 24. května 2008 14:23

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Rozhlédnu se kolem sebe a vidím všude spoustu knih a počítačů. Připadám si jako v obrovském labyrintu z dávných dob. Takhle nějak jistě vypadaly pověstné obří knihovny. Hledání by mi jistě zabralo celý den a možná bych ani nenašla to co potřebuji. Proto se otočím směrem ke stolu, kde sedí postarší paní v laciném kostýmku a s úsměvem dojdu až k ní. "Dobrý den.. Nerada Vás obtěžuji, ale sama bych tu asi zabloudila.." - zasměju se a zahledím se jí do očí. Zjevně znuděná dáma se zdá být sympatická, a proto doufám, že mi pomůže bez zbytečného breptání s nepřátelským kontextem. Dělám seminární práci o Národním muzeu, hledám co nejvíc informací o něm.. Zajímala by mě i jeho historie, kdo jej postavil, kdo kdy restauroval.. Hodily by se mi i články z novin, různé zajímavosti a tak.. Víte, potřebuju si na té seminárce nahrabat co nejvíc bodů." - nechám zvolna plynout svá slova přes rty, stále udržujíc přátelský úsměv. Doufám, že se dozvím nějaké informace, které by se mi mohly hodit.

Průvodce po cestách - 25. května 2008 14:31

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Mladá dívka v trafice ti naprosto rozuměla a naprosto s přehledem a s brilantní výslovností ti odpověděla jakou sumu zaplatíš. Neopoměla ti ani v tvém rodném jazyce popřát krásný den a rozloučit se. Po pár minutách si došla do malé zapadlé kavárny. Není nijak moderní, vypadá spíše jako muzeum zašlého nábytku z předminulého století. Vše v ní ale působí příjemným a uklidňujícím dojmem. Každá drobnost jako by zde našla svůj domov. Celé to do sebe krásně zapadá jako stavebnice a již po otevření dveří tě do nosu udeřila vůně dřeva mísící se s vůní kvalitní kávy. Ideální místo pro trochu relaxu a odpočinku. Po krátkém rozhlédnutí si tedy usedla k jednomu ze stolů. V celé místnosti jsou včetně tebe pouze tři návštěvníci, takže je jisté, že nebudeš ničím rušena. Než dorazí obsluha, otevřela si tedy noviny. Již tě ani neudivilo, že ani v tomto výtisku není k přečtení strana čtyři. Pravděpodobně ani nebyla vytisknuta. Snad jako by někdo nechtěl, aby se kdokoliv dočetl, co je psáno v článku. Jediné, čeho sis po znovupřečtení sloupku na úvodní stránce všimla, bylo jméno autora. Článek o obrazu měl mít na starosti nějaký J. Dohnal. Pokud chceš za každou cenu vědět, co v nevytisklém článku stálo, on bude pravděpodobně jedna z mála osob, které jsou schopné ti něco říci. Zhruba po dvou minutách k tobě dorazila postarší paní. Odhadem jí může být tak kolem pět a padesáti. Její tvář je poznamenaná celoživotními útrapami, avšak na rozhovor s tebou si neopoměla za barem vzít milý úsměv. "Co si bude slečna přát?" Promluví nakonec tichým a příjemným hlasem.

Průvodce po cestách - 25. května 2008 14:37

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro "A ráda by ste levnější nebo dražší hotýlek?" Pozeptá se postarší taxikář a skrze zrcádko se podívá na novinový plátek, který mu ukazuješ. Prsty si promne knírek a po tichém zabručení ti odpoví. "Ta výstava má bejt zejtra. Už ste dneska asi dvacátej člověk, co se mě na to ptá. Příjde mi, že se kvůli tomu obrazu míní celej svět zbláznit. Je toho plná televize, i v rádiu vo tom furt melou. By mě zajímalo, co je na tom obraze tak uchvacujícího." Rozpovídá se taxikář na okamžik. Pak se ale znovu chopí volantu a věnuje se i nadále řízení. "Takže jakej hotel?" Zeptá se znovu na svoji prvotní otázku snad ze strachu, aby ji nezamluvil. Očkem tě občas pozoruje ve zpětném zrcázku a zdá se, jako by tě zkoumal pohledem.

Průvodce po cestách - 25. května 2008 14:46

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro "Jistě, pojďte za mnou..." Odpoví ti a po pár vteřinách tě táhne chodbami archivu. Zdá se ti, jako bys vylezla až do nejvyššího patra té nejvyšší věže na celém světě. Nohy tě bolí jako pes a ztěžka oddychuješ. Tvá průvodkyně se zdá býti vytrvalejší. Evidentně by jí nedělalo problémy vylézt ještě o dvacet pater výš. Nakonec tě zavedla do obrovské chodby plné vysokých regálů. Knihy vypadají dosti zašle a na tomto místě narozdíl od zbytku archivu není ani živáčka. Podle abecedy tvá průvodkyně došla až k chodbičce, kde jsou dokumenty o národní galerii. Natáhla se ke knihovně a vytáhla pět papíry napěchovaných desek. Poté sáhla ještě pro dvě krabice plné dokumentů a nakonec ti podala ještě dalších sedm tlustých knih o historii Národní galerie. S přáním hodně štěstí a s pár slovy útěchy ti oznámila, že je to vše, co mají. Oznámila ti ještě, že můžeš najít i nějaké informace prostřednictvím internetu. Na okrajích místností jsou počítačové terminály a stoly s lampičkami určené ke čtení a studiu. Pomohla ti tvé čtivo odnést a nakonec odešla zpět za svou prací. V místnosti smrdící zatuchlinou a vlhkostí si tedy zůstala se svými materiály úplně sama.

Siobhan Garwood - 25. května 2008 14:47

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Ten obraz je daleko důležitější než si dokážeš představit pomyslím si ale neřeknu to nahlas. Ráda bych nějaký luxusní hotýlek. Pokud možno. řeknu taxikáři a kouknu se z okna. Zajímavý město. pomyslím si a všimnu si, že mě taxikář stále pozoruje. Na co tak čučíš? Co pak si nikdy neviděl ženskou s rodinným tetováním pod okem či co? zeptám se sama sebe a usměju se na řidiče, který se na mě opět koukl prostřednictvím zpětnýho zrcátka. Až přijedu na hotel tak se poptám po nějaký knihovně. Třeba tam něco najdu. pomyslím si a znovu se kouknu z okénka na okolní Prahu.

Adriena Arcanis - 25. května 2008 19:06

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Udýchaná a snad i lehce zpocená konečně dorazím k místu, kde je vše, co hledám. Žena je přes svůj věk ve výborné formě. Nebo jsem možná jen špatně odhadla její stáří.. Zřejmě vytrénovaná cupitala chodbičkami mezi obrovskými regály a ještě mi s úsměvem podala snad tunu vážící materiály. Na okamžik jsem vážně zapřemýšlela o lepším tréninku, ale to už mě žena vedla k jednomu ze stolečků. Když si papíry a krabice rozložím do alespoň vzdáleně připomínajícího přehledného seskupení, posadím se a začnu hledat. Vzduch tu byl horký a dusný, bylo cítit plíseň a zatuchlinu. Skrz malá špinavá a umouněná okna se snažily protlačit paprsky slunce. V jejich světle jasně zářily poletující částečky prachu a hrobové ticho narušovaly jen tu a tam vrzající staré schody. Po chvíli zalituji, že jsem si s sebou nevzala něco k pití, ale chmurné myšlenky se rozvíří jako popel ve větru, když si všimnu knihy, jež by snad mohla alespoň z části uspokojit mou touhu po informacích. Její název je vskutku prostý a výstižný: "Národní galerie - prostudujte její tajemství z pohodlí domova". Tak uvidíme, jaká tajemství se v ní nachází.. Zjistím to z pohodlí.... - ušklíbnu se sama pro sebe a ještě jednou pohlédnu na obrovskou vlhkou skvrnu na zdi. Po jejích okrajích je už teď zřetelná hebká žlutozelená plíseň. Potom se ale zase otočím a otevřu těžké zaprášené desky.

Šimon Roudník - 26. května 2008 07:56

soukromá zpráva od Šimon Roudník pro Muzeum - stanice metra Jakmile Lucanis začne mluvit o obrazu, zarazím se. Chvíli ho bedlivě poslouchám a až mi nastaví pravici, narovnám se a s pevným stiskem jí potřesu. "Ja jsem Šimon, těší mě." Chvíli si seskládávám myšlenky a stojím beze slova. "Děkuji za dopis," řeknu a letmo se podívám na čas. "Ano, chvilku bych si našel, ale opravdu jen malinkou, potřebuji se včas dostat na Hrad. Vy jste znalec umění? Nebo o tom obrazu něco víte? Protože mně se nestává, že by lidé z ulice takhle měli zájem o obrazy." Pak jen lehce přešlápnu na místě, protože trošku znervózním, jakou odpověď dostanu.

Průvodce po cestách - 27. května 2008 13:58

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Po několika minutové projížďce po Praze tě taxikář zavezl k jednomu z luxusnějších hotelů. Nechal si zaplatit a po vyložení tvých zavazadel s díky odjel. Na recepci tě přivítali téměř s otevřenou náručí. Pronajala sis pokoj a za doprovodu poskoka, který ti odnesl zavazadla, ses šla ubytovat. Všichni se k tobě chovají velmi mile. Na oplátku si tedy každému darovala zasloužený tuzér. Tvůj pokoj je krásný. Bílé stěny, modré zdobené stropy. Po otevření dveří tě čekal jakýsi obývací pokoj. Pohovka a křeslo s modrými potahy. Malý stolek a televize, u stěny pár skříněk. Za dalšími dveřmi na tebe čekala pohodlná postel, noční stolek a šatník. Z ložnice je potom další průchod do překrásné koupelny. V té nalezneš sprchový kout, vanu a dvě umyvadla. Odděleně v jedné části je také toaleta. Za chviličku na tvé dveře klepe jeden muž ze služebnictva. Donesl ti dva čisté ručínky a dvě mýdla. Pozeptal se jestli je vše v pořádku a pak se chystal k odchodu. Vzpoměla sis, že ses chtěla optat na nějakou knihovnu. Muž ti doporučil Národní archiv, který obsahuje snad veškeré vědění. Není to obyčejná knihovna. Kromě klasických knih je zde možné nalézt i archivované novinové články, jakékoliv dokumentace například k různým policejním šetřením, které bylo možné propustit na veřejnost. Mají zde archivované i historické dokumentace a plány důležitých budov a památek v Praze.

Průvodce po cestách - 27. května 2008 14:02

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Knihy a dokumenty, které ti knihovnice dala obsahují snad veškeré informace o Národní galerii. Nalézáš zde i informace o jakýchkoliv architektonických zásazích do budovy. Je zde i několik veřejně přístupných policejních spisů o trestných činnech spáchaných v budově. Jsou tu záznamy o vystavovaných dílech v průběhu několika desetiletí. Je možné tu nalézt téměř cokoliv o Národní galerii. Důležité však je, na co se ve svém hledání soustředíš a co je pro tebe prioritní.

Siobhan Garwood - 27. května 2008 16:17

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Pár minut ještě sedím v taxíku dokud nezastaví před jedním z luxusních hotelů. Usměju se, nechám taxikáře vyložit moje zavazadla, zaplatím mu a přidám i něco navrch. Poté dojdu k recepci, kde si pronajmu jeden z pokojů. Hned na to jeden z poskoků bere moje kufry a vede mě k mému dosavadnímu obydlí. Když tam dojedeme a přede mnou se otevřou dveře do mého pokoje tak mi v očích zajiskří. Je prostorný, tak akorát pro mojí techniku a potřeby. pomyslím si a dám poskokovi pár drobných. Ten s úsměvem odejde. Někdy jsou jejich úsměvy tak strojené. Ale co....když je pohodlí... pomyslím si a chystám se aspoň trochu si vybalit když mi na pokoj zaklepe sluha a přináší mi čisté ručníky a mýdlo. Řeknu mu ať to položí do koupelny a stejně jako před tím i na něj se usměji a dám mu spropitné. Naštěstí si ale těsně před tím něž odejde vzpomenu na to, že jsem se chtěla zeptat na knihovnu. Optám se tedy jeho a on mi doporučí Národní archiv. Přidám mu ještě pár mincí navíc a propustím ho. Tak Národní archiv...to abych si s sebou něco vzala prolétne mi hlavou. Přejdu k jednomu ze zavazadel a otevřu jej. Vyndám od tamtud mini-foťák, hodinky ve, kterých je zabudována kamerka a "mobil" se scanujícím programem(jako mobil vypadá, ale mobil to neni :o). To by mi mohlo pomoci. A jelikož v tomhle archívu nejspíš věci domu nepůjčují tak si je trošičku skopíruju... řeknu si a usměji se nad tím. Mini-foťák si vložím do svého kabátu, hodinky zapnu na ruce a mobil šoupnu do jiné kapsy od kabátu, kufr opět zavřu a vyjdu z pokoje. Jdu k výtahu, kterým sjedu do přízemí. Dojdu na recepci, kde je požádám aby si klíč nechali u sebe a připojím k tomu ještě prosbu o zavolání taxíku. Recepční tak učiní a za chvíli před hotelem stojí taxík. Poděkuji mladé ženě a vydám se k taxiku. Jen co do něj nasednu tak zadám řidiči pokyn aby mě zavezl do Národního archivu. Tak to jsem zvědavá kolik toho tam najdu. A jestli budu sama a nebo už je někdo, kdo jde po tom samém. I když je to jen malá šance. Kolik lidí dnes pořádá hon na vlkodlaky a upíry a tak? myslím si pro sebe a trpělivě sedím na zadním sedadle vozu.

Lucanis - 27. května 2008 18:32

soukromá zpráva od Lucanis pro Zajímám se o ten obraz. řeknu a přemýšlím, jak nejlépe naforumulovat větu, abych Šimona nevystrašil. protože obrazy jsou pro mě něco jako sdělení z minulosti. Líbí se mi atmosféra galerií, dýchá tam minulost, spojená s přítomností, která odkrývá roušku budoucnosti. Odpovím, a jsem sám spokojený se svou odpovědí. Samotného mě překvapilo, jak jsem to vymyslel. A co budete dělat na Hradě, smím-li se zeptat? Mohu vás doprovodit a pak můžeme v klidu si popovídat.

Průvodce po cestách - 28. května 2008 01:12

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Podle architektonických záznamů si zjistila, že do galerie je několik nestřežených a jednoduchých přístupů z městské kanalizace. Jeden vyúsťuje v kotelně, druhý ve skladu a třetí na zadním nádvoříčku galerie. Zjistila si také, že by nebyl problém se do galerie dostat střechou. Na tu se dá poměrně snadno vylézt po hromosvodech. Když už budeš nahoře, jsou dvě varianty, jak se dostat dovnitř. První jsou větrací šachty. Přístup do nich není nijak zabezpečený. Jediný zádrhel by mohl nastat jen v případě, že by ses v nich ztratila. To by již chtělo podrobnější studium všech šachetních chodeb. Další variantou jsou střešní okna, která nemají téměř žádné zabezpečení. Instalování ochrany proti vniknutí se totiž chystá až na konec tohoto roku. Takže dostat se do areálu není takový problém. Horší je to s pohybem přímo uvnitř. Kromě sklepa, ve kterém je dá se říci jen kotelna, různé malé sklady a tak podobně, a podkroví, které slouží k uskladňování nepříliš vzácných a cenných výstavních předmětů, je celý areál poset detektory pohybu. Navíc díla, která jsou velmi cenná, se uzavírají v určiřý čas do téměř neproniknutelných ocelových stěn. V případě aktivace jakéhokoliv bezpečnostního zařízení se všechny vchody v budově uzavřou mřížemi. To by nebyl až zas takový problém, pokud unikneš tudy, kudy si přišla. Nyní se můžeš soustředit na bližší zkoumání například šachet atd. Prostudovat do detailu zabezpečení, detektory pohybu, časové zámky a podobné technické vychytávky je téměř nemožné. Tyto informace totiž nejsou veřejnosti přístupné a má je pravděpodobně jen galerie a firma, která se o zabezpečení objektu starala. Ještě je nutné podotknout, že je objekt stejně jako kterákoliv jiná alespoň trochu důležitá budova, sledován kamerovým systémem. Při troše dobré vůle a trpělivosti je však možné z dokumentů, které jsou k dispozici, vyčíst, kde jsou kamery nebo alespoň část z nich rozmístěny.

Průvodce po cestách - 28. května 2008 14:33

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Adriena Arcanis Cítím, jak mi ze studia, přemýšlení a těžkého zatuchlého vzduchu po čele stékají kapičky potu. Utřu je proto hřbetem ruky a potom dám stranou papíry s plány větracích šachet na druhou stranu stolu v dobré víře, že se zde, v Národním archivu, nachází kopírovací zařízení. Po chvíli rozmýšlení tam přihodím i další, pro mě nepříliš důležité spisy s informacemi o historii galerie, pro případ, že by kopírku někdo obsluhoval. Těch pár korun navíc snad ještě snesu a nebude to tak zvláští, než abych si nechala namnožit pouze plány větracích šachet. Ty by pilné studentce byly asi k prdu.. Co tu máme dál? Hmm, firma instalující zabezpečovací systémy.. Třeba bych tam mohla nějakým způsobem zjistit víc informací ohledně kamer a detektorů pohybu.. Šup na hromádku.. Jen kde na ní sehnat adresu.. snad v nějaké telefonní budce ve Zlatých stránkách? Uvidíme.. Dál se přehrabuji spisy a knihami, když si všimnu fotografií v nich. Na některých jdou vcelku dobře rozpoznat ty zabezpečovací systémy. Vytrhnu kousek prázdného papíru a zhruba si zakreslím jejich polohu. Teď ještě jak dovnitř? Kanálama se mi teda lízt nechce.. Kurva! Přes střechu mě může někdo vidět.. Sviňská práce.... kdybych radši seděla na prdeli v nějakým zavšiveným kanclu.. Nic, uvidíme později. Teď co ty pitomý ocelový stěny.. Jak to funguje? Zkusím to najít v těch papírech, při nejhorším se můžu zkusit kouknout na internet.. Počítače tu mají, připojení určitě taky.. Průvodce po cestách Po pár chvilkách hledání si narazila na další důležitou informaci. V jednom ze spisů si narazila na informace o firmě, která instalovala zabezpečovací systémy. Kamery a detektory pohybu měla na starost firma G.U.I. Secure, která sídlí tady v Praze. Kamery jsou napojeny jen na centrálu v galerii, kde bude pravděpodobně nějaký hlídač. Detektory pohybu jsou ale napojeny i na policii. To by mohl být trochu větší problém. Časové zámky na cenných dílech dělala firma DirtLock s.r.o. . Ta sídlí v Londýně. Nemá žádnou moc nad svým zařízením. Zámky jsou napevno nastavené a měnit jakkoliv jejich nastavení mohou jen důležité osoby - těžko říct které. Se zámky se tedy nijak manipulovat nedá. Jediná možnost by snad byla hacknout je skrz počítačovou síť v galerii. Povedlo se ti také zjistit, že se samy zamykají přesně ve 20:00 (čas kontrolují podle počítačové sítě, což je možná slabina). Galerie se zavírá v 19:00, hlídači chodí na obchůzky každé dvě hodiny, takže až do 21:00 by měl být v budově poměrně klid. Jen tak náhodou se ti podařilo objevit i informace o zdrojích elektrického proudu. Budova je napájena standartně skrz městskou síť. Má však své dva záložní zdroje. Jeden jen ve sklepě, druhý neznámo kde.

Průvodce po cestách - 28. května 2008 14:42

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Nasedla si tedy opět do taxíku. Řidič na tvou žádost jen souhlasně přikývl, zapnul taxametr a vyrazil do pražských ulic. I přes to, že je Praha touto dobou ucpaná a blíží se špička, podařilo se tvému taxikáři projet městem bez větších problémů. To pravděpodobně díky jeho výborné znalosti zdejší dopravní situace a přehledu v uličkách. Za pár minut si tedy dorazila před Národní archiv - několika patrovou mohutné budovu postaršího vzezření. Tvůj taxík zastavil na parkovišti, které je k dispozici ihned vedle budovy. Po obdržení peněz znovu nastartoval vůz a odjel. Zůstala si tedy nyní sama před vchodem. Když vejdeš do budovy, čeká tě pohled na několik informačních pultů. Za každým z nich je jedna zaměstnankyně Národního archivu, která je na tvou žádost ihned ochotná ti poradit či pomoci při hledání toho, co potřebuješ. Leč možná bohužel, nyní je volná pouze jedna z "knihovnic" - postarší dáma v levném kostýmku. Samozřejmě se také můžeš vydat hledat v archivu sama. K dispozici jsou informační cedule a počítačové panely, které ti po zadání několika faktů ukáží, kde se nachází tebou požadované dokumenty.

Šimon Roudník - 28. května 2008 19:43

soukromá zpráva od Šimon Roudník pro Muzeum - stanice metra Netrpělivě poslouchám Lucaniovu odpověď a pak se mi lehce uleví. Vyčaruji na tváři malý úsměv a pak pronesu: "Hmm, to jsem rád, že to berete jako sdělení minulosti. Jsem s Vámi spřízněná duše." Pak se na chvíli odmlčím, abych rozvážil, co sdělit ohledně Hradu. Přecijen je to člověk z ulice, může se z něj vyklubat povedený zlodějíček, co právě narazil na příležitost, jak zbohatnout rychle a bez námahy. Po kratičké pauze pokračuji v hovoru. "To víte, pracovní povinnosti. Zaměstnavatel chce a já musím skákat jak on píská, i když vlastně mi to skákání až zas tak moc nevadí." Jakmile to dořeknu, zazubím se na Lucania a pokračuji: "Pokud máte chvíli, klidně mě můžete doprovodit a náš rozhovor alespoň bude delší."

Siobhan Garwood - 28. května 2008 19:59

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Po chvíli se objevím před Národním archivem. Budova je to ohromná a nejspíš starší. Vejdu dovnitř a tam uvidím několik informačních pultů. V tuhle chvíli je ale volná jen jediná. Přejdu k ní a pronesu mile Dobrý den. Prosím Vás, ráda bych našla nějaké informace o tom obraze co se bude vystavovat tady v Praze. Ať už jsou rázu historického či ne. Prostě nějaké informace. požádám knihovnici a čekám jestli bude ochotna mi pomoci. Vlastní hledání radši nezkouším. Z prvé by mi to trvalo déle než tady se zkušenou dámou a za druhé bych se v budově nejspíš ztratila. Tedy pokud je značena stejně kvalitně jako české silnice...

Adriena Arcanis - 28. května 2008 20:37

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Ještě chvíli se přehrabuji ve všech papírech, ale potom uznám, že nic nového už nenajdu. Proto se zvednu a postupně přenosím všechny materiály ke stolu, který je nejblíž kopírce. Naštěstí ji nikdo neobsluhuje, proto zbytečné papíry položím na hromadu vedle a vše co by se mi mohlo hodit si začnu kopírovat. Nejdříve mapu větracích šachet, potom informace o firmách, které zajišťovali bezpečnostní systémy, informace o zdrojích elektrické energie, o počítačové síti a vše, co jsem si dostatečně nezapamatovala a mohlo by mi to být k užitku. Když s kopírováním zkončím, přeložím namnožené listy a zasunu do kapsy. Přejdu ke stolu, kde mám stále odložené materiály, přisunu židli k počítači a připojím se k internetu. Mým cílem je zjistit bližší informace o nedostatcích zabezpečení v Národní galerii.

Průvodce po cestách - 28. května 2008 23:09

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro "Informace o novinkách vystavovaných v Národní galerii tu zatím určitě nebudou. Pokud myslíme stejný obraz, nějaké články tu o něm budou nejdříve příští týden, až se zarchivují. Můžete se pokusit najít něco jedině v knihách a tiskopisech o Národní galerii. Zrovna asi před hodinkou přišla slečna, která o Národní galerii píše nějakou seminární práci, takže se teď všemi tiskopisy prohrabuje. Zavedu vás k ní a třeba se s vámi o nějaké informace podělí. Tedy...v případě, že nalezla něco o obraze, o který se zajímáte..." Promluví k tobě knihovnice milým hlasem. Nikam zatím ale nejde, vyčkává co odpovíš. Přeci tě nebude někam tahat, pokud tě galerie nezajímá a potřebuješ jen informace o výtvarném díle.

Průvodce po cestách - 28. května 2008 23:14

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Na internetu si prohledala několik článků a diskuzních fór, které se zabývají problematikou různých bezpečnostních systémů. Zjistila si, že detektory pohybu v galerii nefungují na žádný bezpečnostní zámek. Zapínají se ručně přes počítač v centrále, na kterou by nebyl problém se napojit odkudkoliv z počítačové sítě v galerii. Chce to jen trochu umu s počítačemi. Kamerové systémy jsou dá se říci druhořadé. Kamery jsou nepohyblivé, snímají jen určené místo, což pravděpodobně budou důležitá díla. V diskuzích si nalezla několik triků, jak kamery obalamutit. Stačí jejich obraz nahradit jen smyčkou opakujícího se prázdného záběru, nebo jen fotografií daného místa. Necvičené oko nic nepozná. Kamery jsou taktéž napojeny na centrálu v galerii a tudíž na celou počítačovou síť. Dostat se k nim tedy také není žádný problém. S ocelovými stěnami, které se zavírají v určitý čas je to horší. Jediná možnost jak se jim vyhnout je přenastavení času v počítačové síti. Toho by si ale mohl někdo všimnout.

Průvodce po cestách - 28. května 2008 23:34

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Zhruba před rokem se ti ozval neznámý muž. Nikdo ho nikdy neviděl, všichni ho znají jen pod jménem "Fautor", což je latinsky přítel. A nutno podotknout, že výraz "všichni" platí protentokrát jen pro velice úzkou skupinu lidí. Takže, Fautor tě kontaktoval právě kvůli tvým dovednostem, znalostem a tvém vědění. Zajímá se stejně jako ty o nadpřirozené jevy, ničí "posly temna" stejně jako ty. On k tomu ale více než schopnosti a výbavu používá informací. Stal se tedy tvým jakýmsi zaměstnavatelem, i když za práci nedostáváš zaplaceno. Čas od času tě zkontaktuje a dohodí ti nějakou prácičku - nějaký to vymítání nebo lovení uprchlíků z pekla. Pravdou je, že tvé cíle se hledají těžko, proto jsou jeho informace pro tebe více než vhodné. Stalo se tedy, že tě opět kontaktoval. Prozradil ti, že se v Praze nachází jakési výtvarné dílo, které má být propustkou zla do našeho světa. Neví jestli z něj vyskáčou malí démonci, ale má to být údajně něco velkého a je nutné to prošetřit. Novinkou protentokrát je, že na tu práci budete dva. Cizinec, Ivy Pitsen (acid): Letiště - Praha, 25.6.2008 Vaše letadlo přiletělo do Prahy zhruba před půl hodinou. Za tu dobu jste se stihli tak akorát vymotat z letištního areálu ven. Ještě máte živě v paměti zprávu, která vám přišla od Fautora chvilku pod přistáním. Výstava obrazu je zítra v Národní galerii. Zjistěte co nejvíce, informujte mě. V Praze je "Cross" - lovec. Možná bude mít nějaké informace. Abs Fautor "Chcete svézt?!" vyruší vás z přemýtání hlas vlezlého taxikáře, který na vás vykřikl z okénka svého vozu stojícího kousek před vámi.

Průvodce po cestách - 28. května 2008 23:34

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Zhruba před rokem se ti ozval neznámý muž. Nikdo ho nikdy neviděl, všichni ho znají jen pod jménem "Fautor", což je latinsky přítel. A nutno podotknout, že výraz "všichni" platí protentokrát jen pro velice úzkou skupinu lidí. Takže, Fautor tě kontaktoval právě kvůli tvým dovednostem, znalostem a tvém vědění. Zajímá se stejně jako ty o nadpřirozené jevy, ničí "posly temna" stejně jako ty. On k tomu ale více než schopnosti a výbavu používá informací. Stal se tedy tvým jakýmsi zaměstnavatelem, i když za práci nedostáváš zaplaceno. Čas od času tě zkontaktuje a dohodí ti nějakou prácičku - nějaký to vymítání nebo lovení uprchlíků z pekla. Pravdou je, že tvé cíle se hledají těžko, proto jsou jeho informace pro tebe více než vhodné. Stalo se tedy, že tě opět kontaktoval. Prozradil ti, že se v Praze nachází jakési výtvarné dílo, které má být propustkou zla do našeho světa. Neví jestli z něj vyskáčou malí démonci, ale má to být údajně něco velkého a je nutné to prošetřit. Novinkou protentokrát je, že na tu práci budete dva. Cizinec, Ivy Pitsen (acid): Letiště - Praha, 25.6.2008 Vaše letadlo přiletělo do Prahy zhruba před půl hodinou. Za tu dobu jste se stihli tak akorát vymotat z letištního areálu ven. Ještě máte živě v paměti zprávu, která vám přišla od Fautora chvilku pod přistáním. Výstava obrazu je zítra v Národní galerii. Zjistěte co nejvíce, informujte mě. V Praze je "Cross" - lovec. Možná bude mít nějaké informace. Abs Fautor "Chcete svézt?!" vyruší vás z přemýtání hlas vlezlého taxikáře, který na vás vykřikl z okénka svého vozu stojícího kousek před vámi.

David "Cross" Sivan - 29. května 2008 00:00

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Nějaký silný zájem o budovu Národní galerie..." Promluví znenadání do ticha neznámý hluboký hlas. V uličce mezi knihovnami se zničeho nic objeví neznámý muž. Je oblečený celý v černém, jen jeho vyholená hlava září do potemnělé místnosti. Jeho tvář vypadá zle, ale podle očí se nejedná o žádného "zlouna". Má na sobě černou vestu a pod ní černou košili. Kapsáče a kožené boty na jeho nohách jsou taktéž černé. Barva křížku pohupujícího se na jeho krku je kupodivu stříbrná. "...předpokládám, že to má něco společného se zítřejší výstavou obrazu s démonickými výjevy, který byl nalezen v Turecku - v zemi Satanově, jak se jí říká v našich kruzích." Muž udělá několik kroků až k tobě a natáhne ruku. "Říkej mi Cross. Nevypadáš jako obyčejnej člověk, kterej by neměl ani potuchy o světě zla, kterej se prolíná s tím našim. Nebo se pletu?"

Adriena Arcanis - 29. května 2008 00:22

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Adriena." - řeknu stroze a letmo si Tě prohlédnu. Nabízenou ruku ignoruji a otočím se zpět k počítači. Ze zvyku vymažu obsah historie a zavřu všechna windowsová okna, jež jsem ještě před okamžikem tak hladově pročítala. Zvednu se a rychlým pohledem zkontroluji, jestli jsem si na stole nic nezapomněla a otočím se k Tobě čelem. Tmavé lehce zvlněné vlasy mi spadají až pod prsa, na sobě mám temně rudý korzet s černým šněrováním, černé kalhoty a těžké boty. U pasu připevněný pásek je, zdá se, ověšen množstvím věcí, které však kvůli jejich uzavření v kožených kapsičkách nemůžeš identifikovat. Na krku se mi pohupuje množství stříbrných amuletů, zejména keltského původu a pravé zápěstí mi místo náramku zdobí omotaný růženec. Upřu na tebe velké hnědé oči a konečně změním výraz tváře v lehký úsměv: "Pokud máš o tu budovu taky zájem, všechny materiály leží tady na stole, ráda Ti je tady nechám, aspoň se s tím nemusím tahat zpátky do regálů.. Měj se, Křížku.." - ušklíbnu se, protáhnu se mezerou mezi Tebou a stolem a mířím ke schodišti.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 29. května 2008 15:25

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Podívám se odměřeně na taxikáře. V ruce svírám svůj oblíbený kapesní počítač a sundám sluchátka. Ne, děkuji nechci svést. Na někoho čekám. Usměju se a oči mi trochu zazáří. Nemám čas se s nikým vybavovat. Nekoho tady přece jen hledám. Posunu si přesku na batohu, abych ho utáhla. Na počítači mi příjde zpráva a tak zase nasadím sluchátka. Zaposlouchám se do tonu hudby a čtu si zprávu. Asi to není nic nového jen nějaké poznatky o upírech jako vždycky. Momentálně jsem položená do řeči čísel 0 1.

Mae Scatterová - 29. května 2008 16:22

soukromá zpráva od Mae Scatterová pro Ano, pro taková místa mám ráda Prahu docela ráda. O tom, že se tu člověk nemusí starat o ceny, ani nemluvím. Usadím se v jednom z křesílek a chvíli si jenom vychutnávám jeho chladivý potah. Je sice teprve ráno, ale v posledních pár letech jsem se naučila vychutnávat si každou chvíli klidu a pohody, které se mi dostane. Není jich málo, ve skutečnosti; to jenom ty méně příjemné jsou velmi intenzivní. Prolistuji noviny, pak ještě jednou, abych se přesvědčila, že že článek není někde jinde a "strana 4" není pouhý překlep. O nic nejde, ale ten nádech tajemství a nedosažitelnosti mě začíná provokovat. Usměju se na servírku - sympaticky ladí se vším okolo - a tím pečlivým a pomalým způsobem, který zní jako ze školních lavic a kterému češi nejlépe rozumí, ji pozdravím a předložím svou představu snídaně. "Mám velikou chuť na cokoli s opečenou slaninou a kávu prosím do půllitru, napůl s mlékem," pokouším štěstí. "Také prosím pomerančový džus, nejlépe fresh a něco malého sladkého." Cítím se tu pohodlně a tak jsem ochotná přistoupit na všemožné kompromisy, pokud nedojde na tu podivnou věc, kterou zde nazývají párkem s hořčicí. Jen co paní zmizí, chci se podívat na net po podrobnostech o obraze, najdu-li co, nebo alespoň autorovi článku. A - samozřejmě - ještě chvíli zírat na tu obálku, co mi dorazila. Třeba z ní něco vykoukám.

Siobhan Garwood - 29. května 2008 20:37

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Tak o obrazu tu zatím nic není. No nevadí. pomyslím si a usměju se na knihovnici. Povídáte pro esej? No vidíte to je náhoda. Já zase dostala úkol od redakce napsat nějaké zajímavé informace do článku. Kdyby jste byla tak laskava a zavedla mě k té slečně. vplodím nějakou lež a čekám až mě ta milá dáma zavedé k té záhadné dívce. Tak to jsem silně zvědavá kdo to bude.... pomyslím si

Průvodce po cestách - 29. května 2008 21:43

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Obsluha ti jen přikyvuje, aniž by cokoliv řekla či si něco psala. Poté pomalu odejde. Trvá to zhruba patnáct minut, než opět příjde. Tentokrát si nese podnos. Na talířku před tebe položí čtyři toasty s opečenou slaninou. Vedle talířku položí lahev kečupu. Pak ti podá talířek se zákuskem, pomerančový džus v trojdecce a ve velikém půllitrovém hrníčku s egyptskými motivy kávu, jak sis přála. "Prosím..." dodá mile na závěr a odejde. Nyní máš vše co potřebuješ a začneš se aktivně věnovat svému notebooku. Na internetu si nalezla pár informací o autorovi článku. Jeho jméno je Jiří Dohnal. Pro inkriminovaný plátek píše již pár let a to většinou zprávy z kulturních akcí. Vesměs si nenalezla nic důležitého až na jeho telefoní číslo. Dále si pátrala po obraze. Mnoho informací o něm na internetu vskutku není. Koneckonců byl objeven před nedávnem. Krom pár nekvalitních fotek si nalezla následující informace. Obraz byl nalezen v Turecku. Zobrazuje démonické výjevy a podle jednoho článku to mají být výjevy předpovídající skázu světa. Muž, který obraz nalezl je český archeolog Michael Zápotočný. Obraz bude tedy zítra představen české veřejnosti, ale jelikož se jedná nejspíše o národní památku Turecka, bude po výstavě převezen zpět do své země s jednodenní zastávkou a výstavou v Řecku. Církev se k obrazu nijak nevyjadřuje, ale staví se k němu dosti odmítavě. Při návštěvě stránek "zasvěcených", mezi které patříš ty a tobě podobní si zjistila pár zajímavostí, které se točí kolem obrazu. Po nalezení údajně zemřeli podivnou smrtí čtyři ze šesti archeologů, kteří se nálezu účastnili. Totéž se stalo dvěma hlídačům, kteří byli u převozu obrazu z naleziště do Ankary. Celkově se kolem obrazu dějí pořád samé divné věci. Údajně obraz dokonce sám od sebe zmizel. Jednoho večera ho nikdo nemohl nalézt, začalo se pátrat a druhý den ráno byl opět na svém místě. V jeho přítomnosti věřící omdlívají a všichni se cítí nesví.

Průvodce po cestách - 29. května 2008 21:48

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Knihovnice vstane od svého stolu a vede tě chodbou ke schodišti. Po něm vylezete až do čtvrtého patra. Ta cesta je pro tebe docela únavná, divíš se také tomu, že tvá průvodkyně schody vylezla bez sebemenších problémů a ani není zadýchaná. Když vcházíte do místnosti, uvidíš jakousi mladou brunetku, která je právě zdá se na odchodu. O kus za ní stojí neznámý muž celý v černém. Má bradku a vyholenou hlavu. "Slečno, již odcházíte? Tady dáma se také zajímá o Národní galerii..." Promluví průvodkyně k neznámé dívce a šine si to dál k ní, aniž by se ohlížela, jestli jdeš za ní.

Průvodce po cestách - 29. května 2008 21:49
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Když odcházíš, všimneš si právě přicházející knihovnice...stejné, která tě sem přivedla. Za ní jde mladší žena, podle obličeje tobě neznámá. "Slečno, již odcházíte? Tady dáma se také zajímá o Národní galerii..." Volá na tebe knihovnice téměř přes celou místnost a cupitá až k tobě.

Průvodce po cestách - 29. května 2008 23:42
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Náhle si v zádech ucítila ten nepříjemný mrazivý pocit. Ten, který cítíš vždy, když je nablízku nějaká mocná nadpřirozená bytost - duch, démon či jiný posel z temnot ukrytý ve stínech. Cítíš, že někdo nebo něco celé dění sleduje. Máš pocit, jakoby nějaká éterická bytost poletovala u vysokého stropu někde nad vámi.

Průvodce po cestách - 29. května 2008 23:43
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Náhle si v zádech ucítila ten nepříjemný mrazivý pocit. Ten, který cítíš vždy, když je nablízku nějaká mocná nadpřirozená bytost - duch, démon či jiný posel z temnot ukrytý ve stínech. Cítíš, že někdo nebo něco celé dění sleduje. Máš pocit, jakoby nějaká éterická bytost poletovala u vysokého stropu někde nad vámi.

Adriena Arcanis - 30. května 2008 00:12

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Ano, myslím, že vše co jsem hledala jsem už našla.." - otočím se s úsměvem na knihovnici a krátce, možná až zbytečně chladně pohlédnu na dívku, která s ní přišla. "Materiály jsem nechala na stole pro toho muže, zdá se, že i jemu se budou hodit.. Jinak si jeho zájem neumím vysvětlit.." - opět se přátelsky usměju, když mi přejede mráz po zádech, cítím, jak se mi droboučké chloupky na rukou naježily, jako tisíce malých jehel, úsměv mi lehce zamrzne na rtech. Ihned ale nahodím ten bezstarostný pohled: "Teď jsem si vzpomněla.. Ještě jsem si chtěla něco okopírovat a dala jsem si jeden spis stranou, chtěla jsem jej prostudovat a teď bych bývala odešla.." - otočím se ke knihovnici zády a odcupitám zpět ke stolu, na němž leží obrovská hromada knih, spisů a krabic, obsahujících informace o Národní galerii. Cestou tázavě pohlédnu na muže, který stojí bez hnutí na místě, kde jsem ho viděla při odchodu - blízko stolu, ke kterému mířím. Než dojdu k tomu místu, tu a tam pátravě pohlédnu do některého z rohů, teď už ale nehledám další plesnivé skvrny, utvořené vlhkostí, ale něco mnohem zajímavějšího.

Cizinec - 30. května 2008 08:14

soukromá zpráva od Cizinec pro Pomalým krokem se vydám ven z letištní haly. Chuť vzduchu Srdce Evropy pro mne vždycky byla poněkud trpká, ale zvyk je naštěstí na místě. Vysoký okolo 185 cm, na sobě rozepnutý dlouhý, kožený kabát. Pod ním jednoduchou černou košili a stejně kožené kalhoty. Dlouhé, vlnité, černé vlasy nejsou staženy, v tuto chvíli při tom mírném vánku lehce povlávají. Překvapuje mne, že zde venku stojí už jen snad poslední člověk, mimo ty, co sedí vevnitř a čekají na svá letadla. Zaměřím se na něj, byť trochu pochybuju, že je to právě "můj" člověk. A navíc, je to žena... "No co..." "Acid?" - vrhnu k ženě - nebo snad spíše ještě slečně - svou otázku, můj hlas je docela chladný, ale tak nějak uklidňující.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 30. května 2008 11:50

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Ten kdo si myslí, že lidé se sluchátky neslyší ten se plete. Hned jak mě Cizinec osloví podívám se na něj. Sundám sluchátka a upravím si vlasy. Ano? Zní to trochu jako otázka i když i spíše jako odpověď. Prohlédnu si muže, který je oproti mě celkem vysoký. Zakoukám se na něj a v očích mi zajiskří. Acid jsem já. Usměju se. Snad jen pro jistotu jsem to zopakovala. Můj postoj je spíše neutrální. Vypadám spíše jako dívka, která sem přijela na výlet. Ale to je spíše jen krytí. Nemusím být pořád nápadná no ne?

Siobhan Garwood - 30. května 2008 14:28

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Když dojdem s knihovnicí ke stolu, kde je dívka tak tam uvidím ještě jednoho muže. Že by další zájemce? pomyslím si a kouknu se na dívku, která nyní stojí přede mnou. Nad jejím chladným úsměvem jen pozvednu obočí. Pak řekne, že si něco zapomněla u stolu a odběhne tam. No možná bych z ní mohla něco vypáčit. pomyslím si a pěkně poděkuji knihovnici. Vydám se za tou dívkou a mile se jí zeptám Prosím Vás. Přijela jsem ze zahraničí a dělám pro jedny noviny v Anglii a určitě to znáte, že když člověk může tak si práci ulehčí. Mohla bych Vás tedy poprosit jestli byste mi neodpověděla na pár otázek o národní galerii a popřípadě mi nepomohla s několika málo informacemi k mému článku? zeptám se dívky přede mnou a mile se usměji. Tak to jsem zvědavá co z tebe dostanu... pomyslím si a počkám jak dívka zareaguje.

Adriena Arcanis - 30. května 2008 16:38

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Národní galerie.. Hmm, to je mi náhodička.. Bleskově si dám jednu a jednu dohromady. Když si o něco pozorněji prohlédnu dívku, jenom se ujistím, že je tu ze stejného důvodu jako já a pravděpodobně i Cross. Když tu tak spolu stojíme, musíme vypadat jako vystřižení z béčkového hororu. Pousměji se nad tím, jak je to přirovnání blízko realitě. Ne, že by mě dívka zaujala více než Cross, přesto se rozhodnu odpovídat ji poněkud vlídněji. Dá-li se způsob komunikace se mnou vůbec označit pojmem "vlídný". " Nemám ve zvyku se vybavovat s pro mě naprosto cizími lidmi, či jim dokonce pomáhat.." - začnu pomalu a bez hnutí se vpíjím do dívčiných očí, "Nicméně.. Řekněme, že naprosto chápu Tvou situaci, vždyť já sama tu strávila spoustu času vyhledáváním informací, kvůli semestrální práci...." - vyloudím úšklebnou grimasu a protáhnu se škvírou mezi stolem a Tobě neznámým mužem, abych se mohla posadit ke stolu. Při tomto opět poočku sleduji rohy, chvíli se zdá, že jsem se zahleděla ke stropu. Ale možná jsem si jen protahovala zatuhlé krční svaly, kdo ví.. "Co bys potřebovala vědět? Doufám, že nevadí, že Ti tykám.. Nepotrpím si na formality, navíc, když jsme tu evidentně kvůli té samé věci.." - otočím se k Tobě a stiším hlas, aby knihovnice, která mě teď přes Tvé tělo nemůže vidět, ani neslyšela: "O tom obrazu tu nic není, na to rovnou zapomeň.. Ale když už jsme se tu tak pěkně sešli, možná bychom se mohli pozeptat i jinde.. Pokud jsem ovšem tady pána předtím moc neurazila?" - vsadím na jistotu a ohlédnu se za sebe, kde tuším Crosse.

Siobhan Garwood - 30. května 2008 16:49

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Ta dívka je zajímavá....a má za ušima pomyslím si pro sebe a usměji se. Ne dobrý. Nevadí mi, že mi tykáš. No myslim, že pokud to nebude vadit i tobě tak ti budu taky tykat. řeknu dívce pak pokračuji. No ale aby sme zas nebyli jak neandrtálci tak se představím. Jemnuju se Elisabeth Turner. povím dívce přede mnou a sednu si na židli proti ní. Ohlédnu se po knihovnici. Ta už pozvolným krokem odchází zpět ale i přesto se k dívce přede mnou nakloním. Kdo ví. Třeba má ta baba uši jako rys. prolétne mi hlavou před tím než se šeptem zeptám. Copak ty jdeš taky po obraze? Proč? zeptám se zvědavě a tajemně. Pak se odkloním, z postraní kapsy svého kabátu vytáhnu bloček a propisku a začnu jako bych s tou dívkou začala rozhovor. Tak tedy začnem. Můžu tě poprosit o jméno? A tvoje povolání a takový ty blbůstky na začátek. řeknu dívce nyní normálním hlasem a po očku ji pozoruji a na rtech mi pohrává úsměv, pro tebe zcela nerozluštitelný.

David "Cross" Sivan - 30. května 2008 17:03

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Neurazila..." řeknu si spíše jen tak sám pro sebe. Dívkám ani knihovnici přitom nevěnuji vůbec žádnou pozornost. Neustále si jakoby prohlížím místnost. Koukám mezi regály, prohlížím si stěny a strop. Na moment se zahledím na stará vysoká okna. Jsou zatemnělá, propouští jen malou část světla a to se mi zdá se nelíbí. Dále svůj pohled upřu na několik lamp, které jsou u stolů a počítačů. Nakonec se opět podívám na strop. Když své oči odtrhnu, přejdu pomalu k dívkám a strčím hlavu téměř mezi ně. "Krásný jméno Elisabeth...jmenuju se Cross. A teď dost kecání, je čas odtud rychle zmizet. Držte se světla..." Promluvím tiše a rozepnu si černou vestu tak do půl hrudi. Pod ní se zaleskne několik stříbrných přívěsků ladících s černou košilí. Mezi nimi je jak klasický kříž, tak také egyptský ankh či thorovo kladivo. Mé nohy halí černé kapsáče a černé těžké kožené boty.

David "Cross" Sivan - 30. května 2008 17:03

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Neurazila..." řeknu si spíše jen tak sám pro sebe. Dívkám ani knihovnici přitom nevěnuji vůbec žádnou pozornost. Neustále si jakoby prohlížím místnost. Koukám mezi regály, prohlížím si stěny a strop. Na moment se zahledím na stará vysoká okna. Jsou zatemnělá, propouští jen malou část světla a to se mi zdá se nelíbí. Dále svůj pohled upřu na několik lamp, které jsou u stolů a počítačů. Nakonec se opět podívám na strop. Když své oči odtrhnu, přejdu pomalu k dívkám a strčím hlavu téměř mezi ně. "Krásný jméno Elisabeth...jmenuju se Cross. A teď dost kecání, je čas odtud rychle zmizet. Držte se světla..." Promluvím tiše a rozepnu si černou vestu tak do půl hrudi. Pod ní se zaleskne několik stříbrných přívěsků ladících s černou košilí. Mezi nimi je jak klasický kříž, tak také egyptský ankh či thorovo kladivo. Mé nohy halí černé kapsáče a černé těžké kožené boty.

Průvodce po cestách - 30. května 2008 17:17

Národní archiv - 4 patro - 25.6.2008 13:28 Zatemnělá okna v patře propouští jen velmi málo světla. Toho ještě o něco více ubyde, když slunce venku zajde za skupinku mraků. Celé čtvrté patro archivu nyní vypadá dosti depresivně. Uličky mezi knihovnami osvětluje jen několik žárovek u stropu. Lampičky u stolů s počítači také nepřispívají zrovna velkým dílem světla. Vysoké regály plné různých knih, krabic obsahující všemožné listiny, tiskopisů a jiných dokumentů, vrhají zlověstné stíny přes obrovskou místnost. Všudypřítomné ticho narušuje jen rozhovor dvou žen a jednoho muže, stojících kolem stolu ponořeného do hromady dokumentů. V jeden okamžik, jakoby ale vše utichlo a jediné co vydávalo slabé zvuky byl dech opodál stojící knihovnice. "Omluvte mě, tedy když máte vše co potřebujete, vrátím se ke své práci. Pokud byste cokoliv potřebovali, nebojte se na mě obrátit. Budu dole v hale." Rozhodne se nakonec knihovnice chvilkové ticho prolomit pár větami. Poté se otočí na podpadku a pomalu odchází uličkou mezi knihovnami směrem ke schodišti. Přes místnost se ale mihne ošklivý stín. Stín neznámé bytosti velmi útlých a malých rysů. Jedna z žárovek na stropě se začne rytmicky pohupovat. Jen o pár vteřin později se ze zadní části místnosti ozve téměř neslyšené drhnutí čehosi o zeď. To na chvíli odtrhne váš zrak od odcházející knihovnice. Váš pohled se vrátí zpět do uličky po velmi zřetelném avšak krátkém výkřiku. Buclatá postarší knihovnice klečí u země kousek před schodištěm. Vypadá jako by se dávila, při bližším zkoumání se zdá, jakoby ji něco drželo za boky hlavy. Něco jako malé útlé pracky něžeho s hnědou až rudou kůží. Během chvilky se tyto "ručičky" ztratí za bujnou hřívou knihovnice. Ta až nyní po jakémsi krátkém zadušení začne zhluboka a zběsile oddychovat snažíc se popadnout dech.

Siobhan Garwood - 30. května 2008 17:22

Během čekání na dívčinu odpověď se koutkem oka rozhlížím po místnosti. Je....po pravdě řečeno divná a odpudivá. Nijak to ale neřeším jelikož mezi nás strčí hlavu nějaký muž, který se pojmenuje Cross. Hmmm. Díky za poklonu. A jak tak koukám a jak mi můj šestý smysl a rozum říká asi tu sme všichni kvůli stejný věci. řeknu a prohlédnu si oba dva. Pak jen položím bloček i s tužkou na stůl a opřu se už v tak nepohdlném křesle. Takže pokud jdem všichni po obrazu a tady nic o tom obrazu není. Tak bysme se měli poohlédnout asi někde jinde. řeknu tak aby to slyšeli jen oni dva pak si vzpomenu na to co mám s sebou. Jo a nenašli ste náhodou nějakej zajímavej materiál, kterej by se mohl hodit? Třeba plány galerie nebo nějaký důležitý či zajímavý poznatky? zeptám se obou a čekám co mi kdo z nich řekne.

Siobhan Garwood - 30. května 2008 19:13

Než mi ale stačí odpovědět v místnosti se začnou dít divný věci. Opatrně se rozhlédnu kolem a zvednu se z křesla. U zdi se mihne stín a žárvoka se začne pohupovat. V zadu v místnosti je nějaké drhnutí o zeď. Ohlédnu se tam ale už tam nic není. Poté se ozve zvuk dávení. Když popojdu tak uvidím knihovnici jak klečí a dáví se. Ale něco neni úplně v pořádku. Jako by ji něco drželo ze stran za hlavu. Tohle se mi nelíbí... pomyslím si a kouknu se po dalších dvou, kteří jsou se mnou. Pak ženština přestane a začne z hluboka oddechovat. Jste v pořádku madam? hlas mám pevný, ve vnitř jsem ale napjatá jako struna na kytaře. Z toho co se tu během těch okamžiků stalo mi přeběhl mráz po zádech a taky v nich mám takové to nepříjemné šimrání v zádech jako když mě někdo sleduje a já nevím kdo to je a kde to je...

Mae Scatterová - 30. května 2008 23:29

soukromá zpráva od Mae Scatterová pro "Vřelé díky," zamnu si ruce nad snídaní. Přes to, jak mi kápla do noty ale jím nezdvořile jen jednou rukou; druhá svírá počítačovou myš... Protože to, co se dočítám, je doopravdy zajímavé. Jestli to dosud byl zájem o obraz takový - no, nějaký, teď už před sebou vidím jasné důvody, proč se jím zabývat. Do zítřka to tu vydržím, lepší, než čekat třeba týden. Chvíli váhám, zda volat autorovi článku, ale mám spoustu času a prohodit pár slov může mít výsledek leda pozitivní nebo žádný, hůř na tom nebudu určitě. Ale ještě než ho vytočím, vytáhnu z kapsy "dopis", který jsem dostala od recepčního a podrobím ho tak pečlivému zkoumání, jak je možno v rámci možností.

Adriena Arcanis - 31. května 2008 19:11

Národní archiv - 4 patro - 25.6.2008 "Nechoď k ní!" - vykřiknu, když vidím, jak dívka neopatrně přistoupí až úplně ke knihovnici, na místo, kde byl naposledy ten vychrtlej všivák. S očima přilepenýma na dvojici žen políbím přívěšek Glastonburské skály šeptajíc pár tichých slov. Snad je to nějaká modlitba k mé Vyšší moci. Pomalým krokem přistupuji blíž, jen tu a tam mi pohled zabloudí, ihned jej ale nasměřuji zpět ke svému cíli. Pomalu dám před sebe, jako bych se bránila před úderem, pravou ruku, na jejímž zápěstí se mi pohupuje namotaný růženec, druhou rukou sejmu z krku keltský kříž a namířím jej proti baculaté ženě, která těžce oddechuje, klečíc přitom na chladné zemi. "Excedo paidion sarcophilus" - začnu pomalu mluvit, přistupujíc stále dopředu. Cítím spoustu nahromaděné energie, lehký vánek proudící místností, i když jsou zavřená všechna okna i dveře. Jak pokračuji, vítr nabírá mírné síly a v něm mi začnou poletovat pramínky vlasů: "Excedo.. Recurso ad Inferno! Ad obscuritas......" Dál už nerozumím sama sobě. Automaticky odříkávám formule, cítím tep ve spáncích, zkracuje se mi dech. Vím, že jsem se příliš unavila a nejsem si jistá, zda tohle sama dokážu. V zásobě mám pár lahviček, které by možná také mohly pomoci, nicméně bych si je raději pošetřila pro horší případy. Proto postupuji proti větru, z šeptu jsem se už dostala téměř ke křiku, oči mi těkají ze strany na stranu a dech se mi krátí. Nevnímám už skoro své činy, jsem napůl v extázi. Jako by mé tělo i jazyk řídil někdo jiný..

David "Cross" Sivan - 31. května 2008 20:09

Upřeně pozoruji mírumilovnou buclatou ženštinu právě propadající silám pekel. Mé obočí se stáhne v zamračený výraz a ruka automaticky sáhne pod vestu. Kurva...za bílýho dne? Držte se od toho radši dál holky... Na nic nečekám, popadnu opodál stojící židli a máchnu s ní prudce do začerněného skla. Židli ihned na to odhodím a vydám se rázným krokem k postižené knihovnici. "Dostanem to na světlo...oslabí ho to..." Pronesu kamsi do prostoru a zpod vesty vytáhnu zbraň. Zhruba z půl metru namířím hlaveň zbraně do kadeří milé knihovnice. Do druhé dlaně uchopím křížek, který se pohupuje na mém krku. "Nezacvakal si podnájem tak vypadni z jejího těla, nebo jí proženu kulku hlavou a ty příjdeš o svůj krásnej novej domeček." Začnu mluvit k prozatím ke mě zády dřepící knihovnici. "Tak velkorysou nabídku mě nenech opakovat dvakrát..."

Průvodce po cestách - 31. května 2008 20:25

Oddychování posedlé knihovnice se rázem změní v jakousi příjemnou hramonii zvuku, které připomínají bručení prolínané skřípáním zubů a praskáním čelisti. Prozatím na nic nereaguje. Když ale začne Adriena mluvit. Začne se posedlé tělo nenápadně třást a hekat. Se zvukem tříštícího se skla se hekání promění v chrčení a roztřesené tělo udělá jeden drobounký krůček ke schodišti. Rozbité sklo zapříčiní, že kvantita světla v místnosti lehce vzroste. Sluneční paprsky však dopadají jen na malý úsek kolem počítačů. Na to "démon" jaksi ani nereaguje. Až teprve když se "Cross" se zbraní v ruce přiblíží ke knihovnici, její tělo posedlé démonem sebou prudce škubne. Stačí jedno máchnutí a démon v těle nic netušící ženy vyrazí Crossovi zbraň z ruky. Z té při úderu padne výstřel a kulka se zavrtá kamsi do zdi. Poté již zbraň plachtí vzduchem a dopadá k jednomu z rohů místnosti. Nikdo nestihne nijak zareagovat a obtloustlé tělíčko knihovnice dává další úder. Tentokrát si zaplachtí Cross. Neuvěřitelnou silou je odhozen o metr do boku, kde narazí svým tělem do regálu s knihami. Pár se mu jich vysype na hlavu, naštěstí se mu ale krom následného pádu na zadek nic vážného nestalo. Nyní je ta krátká chvíle, kdy je možné se podívat, co malá potvůrka udělala z milého obličeje kudrnaté knihovnice. Z úst jí vyčnívají jakési dva chlupaté hnědé pahýlky, které vedou k místu, kde by normální člověk měl mít oči. Tam se tyto končetiny připomínající pavoučí nohy zabodávají do očních jamek. Na tvářích knihovnice jsou jakési dvě tržné rány, ze kterých vytéká něco, co velmi blízce připomíná hnis smíchaný s kremžskou hořčicí. Tento krátký a pro některé možná silně působivý okamžik pomine ve chvíli, kdy se démon v těle této dámy vydá až příliš obratně po schodech dolů do nižších pater archivu...do pater, kde je více lidí, ve kterých toto setkání nejspíše zanechá velmi silné psychické následky.

Průvodce po cestách - 31. května 2008 20:28

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Po několika desítkách zkoumavých pohledů věnovaných inkriminované obálce sis ničeho zvláštního nevšimla. Snad jen toho, že je obálka vyrobena z recyklovaného papíru, což možná přispívá k ochraně tropických deštných pralesů. Dál už tě zaujalo snad jen to, že slova jsou napsaná obě velkými písmeny na začátku, čili "Abs Fautor". Fautor tedy může být stejně tak jméno jako latinský výraz pro přítele.

Cizinec - 31. května 2008 21:52
	soukromá zpráva od Cizinec pro První pohled na mladičkou slečnu mě možná trochu překvapil, ale její schopnosti jsou přednější, pokud tedy vůbec nějaké jsou. Snad Ten není tak pochybný a povolává si do misí zkušené lidi... "To je dobře, vozidlo mi bude vystaveno už zřejmě v autoparku." Otočím se, nečekám, snad pochopí a následuje mne k autu na letištní parking.

Adriena Arcanis - 01. června 2008 00:24

Národní archiv - 4 patro - 25.6.2008 Bože to je kus idiota!" - bleskne mi hlavou, když se trošku vzpamatuji z poměrně velkého energetického výdaje. V zápětí si všimnu, že se ta bestie vydala po schodech do nižšího patra. Ve zlomku vteřiny si prohlédnu nastalou situaci. Dívka je stále na tom samém místě, zřejmě ji stejně jako mě zaskočila prudkost démona. Rozbitým oknem sem teď proniká podstatně širší sloup světla, který jen zviditelňuje špínu a neudržovanost této místnosti. Na podlaze se ve slunečním světle lesknou jako drahokamy drobné střípky z rozbitého okna, o kus dál se válí židle se zlomenou nohou. V rohu leží odhozená střelná zbraň. Můj pohled na chvíli spočine na muži, stále sedícího u regálu vedle popadaných různě velikých knih. Zaženu chuť ho praštit a naopak k němu přiběhnu a podám mu ruku, abych mu pomohla vstát. "Tos mi teda pomohl, Křižáku.. Nemohls jí radši podržet? Co sis myslel, že vyleze a bude prosit o milost? Zatraceně, vstaň a poběž se mnou za ní.. Musíme jí zastavit, byla by katastrofa, kdyby se dostala mezi lidi!" - zanadávám, zatímco mu pomáhám na nohy. Potom se rozeběhnu ke schodům, vláčíc za sebou Crosse a otvírajíc přitom jednu z kožených kapsiček, jež mám připevněny na pásku. "Elisabeth, poběž!" - zavolám přes rameno k místu, kde tuším dívku, aniž bych se na ní otáčela.

David "Cross" Sivan - 01. června 2008 00:36

Otřepu se a za pomoci Adrieny poslouchajíc její milá slova útěchy bleskurychle vstanu. Nohy se mi na okamžik podlomí. Ta rána mi skoro vyrazila dech. Nemeškám však více a rozeběhnu se za dívkou. "Vem tu bouchačku!..." Křiknu k Elisabeth a rukou máchnu kamsi k místu, kam odletěla má zbraň. Jsem si vědom své chyby, kterou jsem právě učinil. Snažím se jí napravit a tak ze sebe vydávám při běhu co mohu. Přitom se snažím vyhrnout si rukávy, abych mohl později knihovnici lépe držet. Vyhrnuté rukávy tak odkryjí množství různých tetování na mých rukách. Když doběhnu ke schodům, jen na moment přibrzdím. Schody potom sbíhám po dvou či po třech nehledě na to, že při jediném špatném došlápnutí bych mohl chladnou podlahu pozdravit celým svým obličejem a to velice zblízka. Očima přitom neustále hledím před sebe. Jakmile zahlédnu zběsilou knihovnici, jsem schopný po ní klidně skočit, abych ji zastavil. Kupředu mě žene touha ji přeložit do oddělení pohádkové literatury v Satanově soukromé knihovně. Ta se nachází jak snad zcela správně předpokládám velmi hluboko pod drnem.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 01. června 2008 12:50

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Podívám se Cizinci do očí. Cítím že o mě pochybuje ani já nebyla jiná. Také jsem o sobě pochybovala, ale pokud jde o počítače málokdo na mě má. Dokážu si pohrát se vším co se podobá počítači. Tak na co čekáme?... Jdeme Ivy. Usměju se na Cizince a pohodím batohem. Jdu hned za ním. Tak jakej model máš? Zeptám se ho zvědavě a hledám očima jeho auto. A kam vlastně teď pojedeme?

Cizinec - 01. června 2008 13:04

soukromá zpráva od Cizinec pro Překvapuje mě její otázka. Otočím se a jakoby výchovně se na ni zadívám. Potom se ale lehce usměju, auta mám rád a tak nějak mé druhé já i uspokojí, že i ona zřejmě. Ten úsměv je docela klidný, hezký... Neodpovídám, až když se dostaneme na parkoviště, kde je samozřejmě docela hodně vozů, i tak mi ale nedává moc dlouho zabrat, najít svůj kočár... odkaz Přistoupím k dveřím řidiče (levé), pomalu je otevřu a ty se vyklopí nahoru. Otočím se k dívce. "Nebudeme to protahovat, trochu se projedeme a budu přemýšlet, kde by mělo být to, o čem povídal Fautor. Neřekl, kde přesně..." Zapluju do sedadla řidiče a dveře si zavřu, čekaje, až dívka nasedne. Když nasedne, trochu si ji znovu prohlédnu. "Mezitím mi o sobě můžeš něco povědět..."

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 01. června 2008 13:15

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Uznale hvízdnu, když vidím Cizincovo auto. Je fakt super. Vlezu si do auta. Máš dobrej vkus přes auta. Pokývám hlavou. Pak mi řekne, abych mu povídala o sobě. Zakoukám se z akna a přemýšlím co mu říct. Kolik je tady muzeí? Můžu se na ten obraz zaměřit. Zašeptám a nervozně si pohraju s počítačkem v ruce. A můj život? Není zajímavý. Nedávno mi bylo 20. První počítač ve 13. Ve škole spousta problémů a doma taky. Naštěstí už žiju sama a co ty? Řeknu všechno co mě napadlo. Nebudu mu přece vykládat jak mě můj bratříček týral. Nebo jak jsem se snažila lidi marně upozornit, že temná strana noci existuje...

Cizinec - 01. června 2008 13:29

soukromá zpráva od Cizinec pro "Děkuju." Odpovím s úsměvem. Už chci odpovědět na její otázku ohledně muzeí, ale zaseknu se, když uslyším její věk. Překvapeně pozvednu obě obočí. "Jsi mladá... Dejme tomu, že doufám, aby se Fautor nezmýlil ve výběru..." Pronesu jen tak, je klidně i možné, že to mělo být ironicky, či snad naopak vůbec. "Jinak... Na muzea můžeme ihned zapomenout." Začnu, mezitím už nastartuju a rozjedu se. Zvuk auta je opravdu hutný, tuhý a tvrdý... V jednu chvíli, jakobych si na něco vzpoměl. "Spletl jsem se. Národní galerie. Zítra... Taky se máme setkat s jakýmsi Crossem. Co je to za chlapa, nevím. Prvně se ubytujeme v nějakém hotelu, myslím, že díky profesionalitě nebude problém. Mezitím zjistíme něco o té galerii, hlanvě pak kdy... a taky ti musíme koupit nějaké šaty na výstavu. Takhle tě tam zřejmě nepustí. Pokud samozřejmě nemáš své..." Otočím na ni hlavu, opět se lehce usměju. Směřujeme k centru města.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 01. června 2008 13:35

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro To že mi Cizinec neodpověděl mě nepřekvapuje. Jsem mladá, ale myslím, že pro mou krásu si mě nevybral. Ušklíbnu se. Začnu si hrát s počítačem a zjišťovat pár věcí o Národní galerii. A s oblečením si nedělej starosti. Mám sebou i šaty. Při posledním slově mi přejede po těle mráz. Protože do šatů se nedá schovat mobil. A kde se ubytujeme? Zeptám se anichž bych zvedla oči od počítače. Můj život byl jen o počítačích. Kolik umíš jazyků?

Cizinec - 01. června 2008 13:43

soukromá zpráva od Cizinec pro Kývnu, na znak pochopení. Aspoň se nemusíme zdržovat nějakými nákupy. Její první větu ignoruju. Pomalu směřuji městem, nikam prozatím nespěcháme, i když bych celou věc chtěl mít už za sebou. Něco mi ale i tak říká, že to jen tak lehké nebude... "V jednom hotelu. Rezervaci už mám. Jestli nebudou dvě postele, vyspím se na zemi..." Dle mých slov jsem zřejmě velmi racionální člověk. "Umím tolik jazyků, abych se domluvil tam, kde potřebuju a kde zrovna jsem. Ale žádný bůh nejsem. Co ty, jaktože nemáš brýle? Počítačoví maniaci brýle mívají často, ne?"

Siobhan Garwood - 01. června 2008 13:45

Celá věc s knihovnící mě zarazila. V jednu chvíli přede mnou byla milá usměvavá žená a v druhé chvíli nestvůra. Adrien k ní začne přistupovat a přednášet slova kterým any zbla nerozumím. Místností začne foukat vítr pak se do toho vloží Cross. Vytáhne pistoly na což démon reaguje vrčením, následným zbavením Crosse zbrani a jeho odhozením do regálů s knihami. Adrien se za ním rozběhne a pomůže mu na nohy. Muž pak na mě křikne ať vezmu zbraň. Během těchto chvil tam jen stojím a čučím. Ale hned po Crossově větě ať vezmu pistoly se proberu zpět k životu. Doběhnu pro ni. Vezmu ji a běžím za těmi dvěma. Doženu je až na patě schodů a společně vidíme jak to co kdysi bývalo knihovnicí teď pobíhá mezi lidmi a šíří paniku. Tak co teď provedem? Máte někdo nějakej plán? zeptám se, pohlédnu na každého zvlášť a pak svůj zrak vrátím ke knihovnici. Bože...Tam nahoře sem se chovala jako totální neuvažijící idiot! zanadávám na sebe v duchu a čekám co z koho vypadne...

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 01. června 2008 13:48

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Já, ale v noci nespím takže si o postel nedělej starosti. Ušklíbnu se.. Protože většinou mě uspí světlo jak tma. Asi je to tím co dělám. Jak, který počítačoví maniak. Usměju se. To bývá první omyl, ale pokud mi do očí nesvítí slunce vydím jako ostříž. Pak mi v zelených očích zazáří pár jisker. Já znám jen jeden jazyk, kterým dokážu vše co chci. Jazyk 0 1... Tím ti zablokuju kreditku, změním tvoje záznamy na policii a podobný srandičky.

Cizinec - 01. června 2008 14:04

soukromá zpráva od Cizinec pro Znovu se na ni podívám, jen se usměji její připomínce. Byť počítačům moc nevěřím, nějakým způsobem se mi tahle slečna začíná líbit. Zatím. "Šikulka." Povím jednoduše s dalším úsměvem, dále už ale nemluvím. Zřejmě si myslím své. Zatím nenacházím cestu, kterou by v naší věci mohla pomoct svými schopnostmi... Za několik málo chvil zastavuju před vysokou budovou. Zřejmě nově postavenou. "Hotel Downtown. Pět minut pěšky od Staroměstského náměstí, kde je Galerie. Vystupovat a nezapomeň si věci..." Vystoupím z vozu, zavřu za sebou dveře, postavím se ku kufru a z něj vytáhnu jakousi rakev - obyčejného obdélníkového tvaru - snad jakob pro elektrickou kytaru. Nevypadá nijak masivně, ale trochu těžší určitě bude. Zavřu kufr, člověku, který parkuje vozidla zákazníků pak předám klíče s docela dobrou češtinou na jazyku... "Na recepci na jméno Williams." Významně se na něj zadívám, po boku dívky pak vystoupáme po pár schůdkách dovnitř hotelu, směrem k recepci.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 01. června 2008 14:13

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Celou cestu pak už více méně mlčím. Jsem zažraná do svého počítače a jsem spokojená. Nevypadá to, že by Cizinec ke mě cítil jakoukoliv nenávist. Aspoň někdo se ke mě chová slušně. Kde jsi se naučil česky? Měla bych mluvit asi spíše češtinou. Naštěstí to je jazyk, který mi není až tak cizí. Jdu s Cizincem směrem k recepci a mezitím si hraju s mobilem. Dělám si poznámky do počítače. V podstatě si dělám mapku hotelu. Všechno co je kolem mě mě zajímá. Jsem věčný student a navíc zvědavá jak nikdo jiný. Jsem ráda, že jsem svůj talent zaměřila na boj se "zlem". Ale nevím jestli jsem až tak užitečná. Mohli by jsme se jít podívat dnes do muzea? Pozvednu obočí. Raději si prohlédnu terén než jdu do akce.

Průvodce po cestách - 01. června 2008 19:29

Seběhli jste o poschodí níž a vidíte poměrně slušnou spoušť, kterou způsobila zohyzděná knihovnice. Na patře zděšeně pobíhají dva muži a jedna žena snažíc se skrýt za regály s knihami. Další žena se krčí u stolu na konci uličky. Uprostřed uličky v podřepu vrčí zběsilá knihovnice. Zdá se, že je zaměřená na tu nevinnou ženu pod stolem a chystá se zaútočit. Strnulá žena bohužel není schopná jediného pohybu. Jen se celá třese a nepříčetně a hystericky řve. Slzy smíchané s řasenkou jí máčí jistě velmi drahou béžovou halenku.

Siobhan Garwood - 01. června 2008 19:41

Když uvidím spoušť, která byla v nižším patře napáchaná tak jen koukám. Lidi jsou vyděšený. Kdo by taky nebyl.... pomyslím si a uchechtnu se. Pak si všimnu, že zohavená knihovnice chce zaútočit na nějakou ženu pod stolem. Sakra co teď! proletí mi hlavou když to uvidím pak si vzpomenu co mám s sebou. Hele myslíte, že tý potvoře uškodí blesk? Když už jí uškodí světlo s bleskem by to mělo být podobně ne? prohodím k oboum svým společníkům a tajemně se usměju, ruku s pistolí podél boku a čekám jak zareagují...

David "Cross" Sivan - 01. června 2008 19:45

Když si jen zběžně prohlédnu stávající situaci, rozhodnu se rychle zakročit. Rozeběhnu se a prokletou knihovnici svou vahou srazím k zemi. Pokusím se jí pod sebou protočit, tak aby byla čelem ke mě. Když se mi zadaří, obkročmo ji přisednu a ruce jí přitisknu pevně k zemi tak, aby měla jen velice málo prostoru se jakkoliv pohybovat. "Adri!" Křiknu za sebe ke schodišti na jednu z mých nových skoropřítelkyň. To jméno tíměř procedím skrze zuby. Mám je zaťaté, celé tělo se napíná v úporné snaze udržet svalnatou důchodkyni na zemi. Po několika vteřinách ji ale pustím. Místo za ruce ji uchopím pod krkem a přimáčknu k zemi ještě pevněji. Do druhé ruky vezmu křížek, jenž se mi pohupuje na krku. Dlaní ho ženě přimáčknu na čelo. Zavřu oči a začnu cosi špitat. "Pater noster, qui es in caelis, sanctificetur nomen tuum. Adveniat regnum tuum. Fiat voluntas tua, sicut in coelo et in terra. Panem nostrum quotidianum da nobis hodie. Et dimite nobis debita nostra, sicut et nos dimittimus debitoribus nostris. Et ne nos inducas in tentationem. sed libera nos a malo...

Adriena Arcanis - 01. června 2008 20:19

"Jsi Harry Potter, že chceš sesílat blesky? Nehledě na to, že by to zabilo i tu ženskou, nemyslíš? ..na vymítání asi moc nejsi.. Musíme jí zabránit v pohybu a tu svini z ní dostat.." - křiknu na dívku, když uslyším volání Crosse. Sedí teď obkročmo na té hromadě zmutovaného špeku a snaží se jí udržet. "Chyť jí ruce, ať se necuká!" - zavolám ještě na Elisabeth a utíkám co nejrychleji na pomoc. Ještě v běhu pokleknu a po kolenou se svezu a ke Crossovi, takže teď klečím za hlavou knihovnice: "Tak jdem na to, Křížku.." - pronesu spíše sama pro sebe a vytáhnu z kožené kapsičky menší lahvičku se svěcenou vodou. Levou ruku umístím nad čelo ženy, zuby vytáhnu uzávěr lahvičky, odplivnu jej někam za sebe a připojím se ke Crossovi šeptaným odříkáváním: "Panem nostrum quotidianum da nobis hodie. Et dimite nobis debita nostra, sicut et nos dimittimus debitoribus nostris. Et ne nos inducas in tentationem. sed libera nos a malo... "In Nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti." - dodám ještě a přes prsty levé ruky pomali leju svěcenou vodu na to, co se dříve dalo označovat za obličej.

Siobhan Garwood - 01. června 2008 20:26

Hmmm koukám. Tady mě někdo nepochopil... pomyslím si a na rozkaz Adrien se rozběhnu za ní. V běhu si pistoly zandám na kalhoty. Utíkám rychle abych nepřišla pozdě. Když jsem na místě tak kleknu a knihovnici vší silou chytnu za ruce aby se necukala. A to prý Vatikánská tajná připravý na vše. Pche! Nějak zapomněli na tohle inteligenti pomyslí si hořce a pozoruji jak si ti dva počínají. Po pravdě řečeno je to pro mě něco nového. Do týhle doby jsem šla jen po nemrtvých, upírech a vlkodlacích. S jinejma potvorama jsem zatím tu čest neměla. Až do teď...

Průvodce po cestách - 01. června 2008 22:23

Knihovnice neměla žádnou šanci se ze sevření dostat. Cross ji nejdříve přitlačil k zemi celou svou vahou, a když se připojily dvě dívky, veškeré cukání a snaha vyklouznout byla marná. Motlitby v latině, svěcená voda a kříž začaly zabírat téměř okamžitě. Tělo ženy se začalo zmítat v křečích. Její hrdlo vydávalo hrozivé zvuky. Pracky démona se pustily vykuchaných očních jamek a z úst knihovnice vystřelilo zakrslé hnědé a zkrabatělé stvoření, ze kterého se ještě navíc kouřilo a hrozivě smrdělo. Démon měl jen malé tělíčko a čtyři končetiny vzdáleně připomínající nohy a ruce. Pohled na něj si ale nemohl nikdo vychutnávat příliš dlouho. Asi po dvou metrech usilovného "běhu" celé tělo vzplanulo a o další metr dál dopadl již pouze škvarek, který se vzápětí rozsypal na malou hromádku popele. A knihovnice? V bezvědomí a nadosmrti s krátery místo očí. Těžko říct, jestli je pro ni život nyní odměnou nebo trestem. Ostatní návštěvníci se začali pomalu probírat s hrůzné noční můry až na ženu, která se stále klepe skrčená pod stolem. Netrvalo jim to snad ani deset vteřin než všichni popadli vystrašenou ženu a dali se na úprk ven z budovy. Náhlé ticho ve vteřině přerušila až siréna přibližujícího se policejního auta.

Průvodce po cestách - 01. června 2008 22:26

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Během cesty do hotelu kolem vás v protisměru projely dvě policejní auta. Houkající siréna a velmi kvapná jízda nasvědčuje o tom, že v místě jejich cíle se pravděpodobně něco odehrálo. Ale policejní zásahy jsou tu samozřejmě na denním pořádku...jako všude jinde po světě. Když jste dorazili až k recepci hotelu, čekal na vás za stolem sympatický mladý muž. "Dobrý den, mohu pro vás něco udělat?" Pozeptal se mile a věnoval letmý úsměv dívce.

Průvodce po cestách - 01. června 2008 22:26

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Během cesty do hotelu kolem vás v protisměru projely dvě policejní auta. Houkající siréna a velmi kvapná jízda nasvědčuje o tom, že v místě jejich cíle se pravděpodobně něco odehrálo. Ale policejní zásahy jsou tu samozřejmě na denním pořádku...jako všude jinde po světě. Když jste dorazili až k recepci hotelu, čekal na vás za stolem sympatický mladý muž. "Dobrý den, mohu pro vás něco udělat?" Pozeptal se mile a věnoval letmý úsměv dívce.

Siobhan Garwood - 01. června 2008 22:32

Žena se zběsila zmítala a myslím, že nejen pro mě ale i pro dva společníky bylo těžké ji udržet. Nakonec se to ale povedlo a z těla se těm dvoum podařilo vyhnat něco malinkého a divného. Moc času na rozpoznání co to bylo jsem neměla. Hned se to rozsypalo a tak to dál neřeším. Okolo stojící lidé vypadají v šoku z toho se ale celkem rychle proberou a utíkají pryč z budovy berouc sebou ženu zpod stolu. O chvíli později slyším houkačku. Jak jinak než policejní. A já si myslela, že budu mít pokoj. Ale asi ne. pomyslím si a zvednu se. Jestli je ještě něco potřeba dodělat tak by to bylo nejlepší udělat rovnou a pak bysme mohli zmizet. A nedivte se, že nic nedělám. Vymítání totiž nerozumím. Ale jak vidím měla bych se to začít učit. řeknu a popojdu stranou čekajíc co ti dva udělají.

Adriena Arcanis - 01. června 2008 23:30

Stále v pokleku hledím na zmrzačenou ženu. Přemýšlím, jestli by se význam slova "dodělat" nedal použít na knihovnici. Pak ale povstanu a lehce kývnu hlavou. "Vypadneme odtud. Hned. Není tu nějaký zadní východ? Hlavním východem na ulici se mi dvakrát nechce.." .. A oknem taky ne.. - dokončím větu v duchu a seberu ze země uzávěr lahve. Někde ji potom třeba naplním. "A ještě bych chtěla navštívit nějaký obchůdek.. Jestli mi rozumíte.. Kvůli letadlu jsem přišla o dvě krásný postříbřený dýky. A možná by se mi hodilo i něco na dálku.. Kdoví, jaký svinstvo se v týhle době bude potulovat noční Prahou. Crossi, myslím, že ze svou výbavou budeš o nějakém takovém místě vědět? Taky bych si ráda koupila nějaký kabát, ať tu neumrznu.." - zasměju se. Hlavně by asi nebylo nejinteligentnější poflakovat se po městě s bouchačkou za pasem, bude potřeba ji nějak schovat. "Táhnem pryč." - zopakuji znovu, když se zvuk policejních vozidel blíží k budově.

David "Cross" Sivan - 01. června 2008 23:44

"Vypadnout....hned....výbornej nápad..." Povídám ještě trochu zadýchaně a pomalu se zvedám z obtloustlé knihovnice. Prsty jí ještě skontroluji puls na krční tepně. Když jsem si jist, že krom bolesti v krku a nedostatku očí jí nic jiného tížit nemusí, teprve potom vstanu úplně. "Zbraň..." Pronesu svou prosbu jedním slůvkem a natáhnu ruku k Elisabeth. Když mi podá mou zbraň, vložím ji zpět na své místo - do pouzdra pod vestou. "Přišel jsem do budovy zadním vchodem z parkoviště. Pojďte za mnou..." Řeknu a rozeběhnu se kamsi do zadní části místnosti. Pootočením hlavy se ujistím, že obě dívky mě následují. Vzadu v místnosti vběhnu do dveří, nad nimiž je cedulka, která značí cestu k únikovému východu. Společně s dívkami seběhneme tři patra, proběhneme kratší špatně osvětlenou chodbu a dveřmi vyběhneme ven. Nejdříve se ostražitě rozhlédnu. Za rohem budovy vidím jen policejní automobil přijíždějící k hlavnímu vchodu do budovy. Rychlejším krokem tedy přejdu přes parkoviště k jednomu ze zaparkovaných vozů - k černé terénní Toyotě. Během této cesty štrachám v kapse a hledám klíče. Zároveň se neustále ohlížím za sebe, zda mě dívky následují. Když dojdu k autu, odemknu a kývnutím hlavy pokynu, aby obě ženy nastoupily. Sám poté usednu za volant. "Vypadnem odtud...nějaký užitečný věci mám v bytě. Třeba se vám bude něco hodit. Na nákupy není moc času..." Promluvím po promlčené cestě a pootočím klíčkem v zapalování. Motor naskočí a auto se rozjede k druhému výjezdu z parkoviště, který vede do jedné ze zapadlých uliček. Odtud vůz nasměruji na hlavní a poté již směrem k mému bytu.

Adriena Arcanis - 02. června 2008 00:20

I když se cítím velmi unavená, dokážu s Crossem držet krok. Když nastoupí do vozu japonské značky, přisednu k němu na místo spolujezdce, zabouchnu dveře a automaticky si zapnu bezpečnostní pásy. Teprve teď ze mě opadne napětí. "Zveš nás k sobě do bytu hned na prvním rande?" - zasměju se. "Doufám, že si tam některá z předchozích dam zapomněla i svršky, nerada bych nosila bouchačku lidem přímo na očích.." - mluvím dál, přičemž se už nekoukám na nikoho z vás, ale snažím se ve zpětném zrcátku zaostřit na příslušníky české policie. Zdá se, že vtipy o nich mají co do pravdy, pánové vběhli do budovy, nevšímaje si vozu vyjíždějícího z parkoviště. Tím líp pro nás, - pomyslím si a s úsměvem se pohodlně zavrtám do sedačky, vychutnávajíc si jízdu.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 02. června 2008 08:45

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Recepce hotelu Vyděla jsem policejní auta a bylo mi to celkem divné. Co to asi má znamenat? No naštěstí nejdou po mě, ale je to divné. Okamžitě si začnu klapat do počítače. Když se dostanu k recepci je tam nějaký mladý muž. Nejspíše recepční nebo tak něco. Změřím si ho zářivě zelenýma očima a usměju se. Dobrý den. Pozdravím ho celkem slušnou češtinou. Matka byla totiž češka, ale odstěhovala se. Máme tu rezervaci na jméno Williams Pak si trochu přeměřím pohledem recepčního. Jako bych hledala něco čím se lyší od ostatních, ale nejšpíš to vypadá, že si ho jen se zájmem prohlíží mladá dívka, která přijela na prázdniny.

Lucanis - 02. června 2008 11:21

soukromá zpráva od Lucanis pro Poslouchám Šimona a jsem rád, že si zatím rozumíme. Proto se usměju a odpovím Samozřejmě, pokud vám moje přítomnost vadit nebude, tak vás doprovodím na hrad. A pak si můžeme někam sednout a popovídat si o obraze. Aspoň vám řeknu všechno co vím a co potřebuju. řeknu a pokusím se, abych Šimona nevyděsil. Chápu, že to vypadá zvláštně, když vás osloví cizí člověk a chce s vámi mluvit. Ale můžu vám přísahat, že ode mne se žádné levárny nedočkáte dořeknu, a na potvrzení mých slov podám Šimonovi ruku.

Siobhan Garwood - 02. června 2008 18:43

Hned na to co se zvednu tak se zvednou Adriena i Cross. Crossovi na jeho žádost vrátím pistoly a vydávám se za ním i za Adrien. Po dlouhé chůzi dorazíme k autu, do kterého si sednem a Cross nás veze do jeho bytu. Dobrý no....První den hledání souvislosti s obrazem a nestvůrama a předvedu se jako totální neznalec....Budu muset jednoho z nich poprosit jestli by mě vymítání nenaučil...Jak tak koukám budu to potřebovat... pomyslím si a jen dál sedím na zadním sedadle a koukám z okna. Bezděky si sáhnu na znamení pod levým okem.

Šimon Roudník - 03. června 2008 10:19

soukromá zpráva od Šimon Roudník pro Muzeum - stanice metra "Nuže vyražme." S těmito slovy opět potřesu rukou na znamení, že mu důvěřuji. Pak se kolem sebe rozhlédnu, abych zkontroloval, kudy dál. "Pokud se nepletu, musíme na Áčko na Hradčany, ale moc se tu nevyznám." Udělám pár kroků k eskalátoru a mrknu vedle sebe, jestli me Lucanis následuje. "Pokud by vám nevadilo, můžeme si o obraze popovídat již teď, nemyslím si, že bychom potkali jestě někoho, koho by tak moc zajímalo umění. To by byla poměrně velká náhoda. A vůbec, vy jste sběratel či co vás k němu přivádí?"

Průvodce po cestách - 03. června 2008 23:33

Muzeum - stanice metra - 25.6.2008 14:49 Hluk vozů metra projíždějících stanicí se mísí s křikem lidí, klapáním bot a hučením větracích šachet a eskalátorů. Zápach tolik klasický pro podzemní chodby se uchycuje v každém zákoutí. Usazená špína a všudypřítomný prach také nepřidávají na příjemné atmosféře ve stanici. I to všechno však se však dá přejít, pokud člověk spěchá za svým cílem a nemá náladu stát s autem v ucpaných ulicích. Výhod metra se zřejmě rozhodla využít i dvojice mužů, která v nacpaném tunelu čeká na další metro k Hradčanům.

Průvodce po cestách - 03. června 2008 23:33
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro MH: Piš veřejně...

Průvodce po cestách - 03. června 2008 23:33
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro MH: Piš veřejně...

Průvodce po cestách - 03. června 2008 23:33
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro MH: Nyní šeptej...

Průvodce po cestách - 03. června 2008 23:33
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro MH: Nyní šeptej...

David "Cross" Sivan - 03. června 2008 23:40

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Po pár minutách dorazíme až na nějaké parkoviště. Vystoupíme a poté obě následujete mé kroky do zadního vchodu nějakého obytného domu. Výtahem vyjedeme až do třetího patra. Podlouhlou chodbou dojdeme až ke dveřím s číslem 46. Z kapsy vytáhnu klíč a odemknu. Vcházíme do nepříliš udržovaného pokoje malé velikosti. Hned za dveřmi je pohovka, křeslo, stolek, další stolek s televizí a nějaká malá skříň. Odtud je průchod do malé kuchyně, další do koupelny a jeden do ložnice. Všude se válí nějaké věci. Na stolku je notebook, vedle pohovky jsou dva kufry a kolem nich poházené oblečení - většinou černé barvy. Na televizi je lahev od piva a na křesle krabice od pizzy. "Udělejte si pohodlí. V lednici je pivo a pizza, pokud máte hlad. Kdyžtak si jí vohřejte v mikrovlnce. Pak si promluvíme a pořešíme nějaké to vybavení. A teď mě omluvte, musím na toaletu." Promluvím a odejdu ke dveřím do koupelny. Ty za sebou zavřu a zamknu.

David "Cross" Sivan - 03. června 2008 23:40

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Po pár minutách dorazíme až na nějaké parkoviště. Vystoupíme a poté obě následujete mé kroky do zadního vchodu nějakého obytného domu. Výtahem vyjedeme až do třetího patra. Podlouhlou chodbou dojdeme až ke dveřím s číslem 46. Z kapsy vytáhnu klíč a odemknu. Vcházíme do nepříliš udržovaného pokoje malé velikosti. Hned za dveřmi je pohovka, křeslo, stolek, další stolek s televizí a nějaká malá skříň. Odtud je průchod do malé kuchyně, další do koupelny a jeden do ložnice. Všude se válí nějaké věci. Na stolku je notebook, vedle pohovky jsou dva kufry a kolem nich poházené oblečení - většinou černé barvy. Na televizi je lahev od piva a na křesle krabice od pizzy. "Udělejte si pohodlí. V lednici je pivo a pizza, pokud máte hlad. Kdyžtak si jí vohřejte v mikrovlnce. Pak si promluvíme a pořešíme nějaké to vybavení. A teď mě omluvte, musím na toaletu." Promluvím a odejdu ke dveřím do koupelny. Ty za sebou zavřu a zamknu.

Adriena Arcanis - 04. června 2008 00:12

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Abysme mu ho neukradli.. - ušklíbnu se s úsměvem na dívku a smělým krokem vyrazím do kuchyně. Tam to vypadá podobně, jako asi všude v tomto bytě. Spoustu nepořádku v pro mě až příliš malém prostoru. Připadám si jako v domečku pro panenky. Přesto mi ten malinký špinavý byteček připadá z nějakého důvodu útulný, až snad známý. Tuto myšlenku ale rychle vypustím z hlavy, otevřu lednici a vytáhnu studené pivo v krásně orosené lahvi. Po té "prácičce" v archivu si zasloužím se trochu rozmazlit. "Dáš si taky pivo?" - zeptám se dívky, která je stále v místnosti, jež se ostýchám nazývat obývacím pokojem a marně hledám otvírák. Nakonec pokrčím rameny, přiložím hrdlo ke kraji linky a jedním nepříliš silným úderem zbavím lahev zbytečného víčka. To se s krátkým zasyčením párkrát obrátí ve vzduchu, aby nakonec se zvučným cinknutím dopadlo na podlahu. Okamžik přemýšlím, jestli bych jej neměla sebrat, ale pak raději přiložím hrdlo k ústům a pár lačnými doušky se přesvědčím, že mi ta zlatavá tekutina chutná stále stejně. Sice jsem nezaslechla odpověď Elis, přesto vytáhnu z lednice ještě jedno orosené, nohou kopnu do dvířek, které se zlehka zaklapnou a jdu zpět do obyváku. S otevíráním si hlavu nedělám, však ona si s tím nějak poradí.. Když vejdu, hodím pivo dívce a přistoupím k nepříliš čistému oknu, abych jej otevřela. Čerstvý vzduch, silně zahuštěný smogem z automobilů mě téměř okamžitě praští do obličeje. Ještě se napiju. "Co budeme dělat teď? Jak ses vůbec o tom obraze dozvěděla? A co s ním hodláš dělat?" - zeptám se, aniž bych odtrhla zrak od okna.

Lucanis - 04. června 2008 14:04

Vykročím společně se Šimonem na trasu. Dobře, povím Vám, jak to všechno je. Možná mi věřit nebudete, stává se mi to často. dopovím větu a trošku se usměju, aby to vyznělo alespoň trošku vtipně. Bože, víc míň vtipnýho jsi v životě neslyšel, Lucanisi,co? Jsem člověk, který se zajímá o tajemno a bojuje se silami zla. Upíři, démoni, duchové, samá vtipná zábava. O obraz se zajímám, protože ve svém středu má jedno znamení. Znamení, které nevěstí nic dobrého. Proto se k němu musím dostat. Musím si ho pořádně prohlédnout, abych věděl co tam všechno je. Pohlédnu na Šimona a trošku nervózně dodám. Ještě jste ochotný snášet moji přítomnost?

Siobhan Garwood - 04. června 2008 20:45

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Jedeme jen chvíli. Nakonec zastavíme opět na nějakém parkovišti před obytným domem. Do něj vejdeme a vyjedem do třetího patra. Pak nám Cross ukáže svoje obydlí. Tady to vypadá jako po výbuchu atomovky. řeknu s úsměvem a rozhlídnu se po jeho bytě. Pak se otočim na Adrien, která mi nabízí pivo a rovnou ho z lednice vyndavá. Ne díky. Moc pivo nemusim. Radši vodu. řeknu a usměju se. Dojdu do kuchyně, pivo vrátim do lednice, která překypuje pizzou a pivem.... a pizzou a pivem.... a zase pizzou. Pak se kouknu do skříněk nad linkou po nějaký skleničce a po chvíli hledaní ji najdu a natočím si vodu z kohoutku. Mezitím mi Adriena položí pár otázek. Dojdu do toho co vypadá jako obývák a sednu na jednu z pohovek, napiju se vody a pak začnu odpovídat. Co teď? No teď asi využijem to co ste se dozvěděli v archivu. Jelikož já tam přišla akorát na zahájení představení s vymítáním tak sem si ani nestihla nic přečíst. řeknu s úsměvem aby to nebylo chápáno jako narážka a pokračuju No a jak sem se o tom obraze dozvěděla? Tak jednou jsem byla na lovu. Mám na mysli noční hon na vlkodlaky. Podařilo se mi ho zabít ale ještě před tím než umřel tak mi řekl Apokalypsa, obraz, Praha. No a můj 6 smysl mi řekl, že bych sem asi měla zajet. A tak sem tu. A co ty? Co tebe vede k obrazu? zeptám se já naoplátku Adrien a koukám jak stojí u okna s flaškou od piva.

Siobhan Garwood - 04. června 2008 20:45

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Jedeme jen chvíli. Nakonec zastavíme opět na nějakém parkovišti před obytným domem. Do něj vejdeme a vyjedem do třetího patra. Pak nám Cross ukáže svoje obydlí. Tady to vypadá jako po výbuchu atomovky. řeknu s úsměvem a rozhlídnu se po jeho bytě. Pak se otočim na Adrien, která mi nabízí pivo a rovnou ho z lednice vyndavá. Ne díky. Moc pivo nemusim. Radši vodu. řeknu a usměju se. Dojdu do kuchyně, pivo vrátim do lednice, která překypuje pizzou a pivem.... a pizzou a pivem.... a zase pizzou. Pak se kouknu do skříněk nad linkou po nějaký skleničce a po chvíli hledaní ji najdu a natočím si vodu z kohoutku. Mezitím mi Adriena položí pár otázek. Dojdu do toho co vypadá jako obývák a sednu na jednu z pohovek, napiju se vody a pak začnu odpovídat. Co teď? No teď asi využijem to co ste se dozvěděli v archivu. Jelikož já tam přišla akorát na zahájení představení s vymítáním tak sem si ani nestihla nic přečíst. řeknu s úsměvem aby to nebylo chápáno jako narážka a pokračuju No a jak sem se o tom obraze dozvěděla? Tak jednou jsem byla na lovu. Mám na mysli noční hon na vlkodlaky. Podařilo se mi ho zabít ale ještě před tím než umřel tak mi řekl Apokalypsa, obraz, Praha. No a můj 6 smysl mi řekl, že bych sem asi měla zajet. A tak sem tu. A co ty? Co tebe vede k obrazu? zeptám se já naoplátku Adrien a koukám jak stojí u okna s flaškou od piva.

Adriena Arcanis - 04. června 2008 23:05

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Poslouchám dívku, piju pivo a sem tam zlehka přikývnu. Když domluví, dám si na čas s odpovědí. Bez mrknutí oka sleduji dění na ulici, může se zdát, že dívku vůbec nevnímám, ale opak je pravdou. Slyším každé její slovo, každou slabiku, písmeno, i tón jejího hlasu, snažím se rozebrat do detailu její rozpoložení, její postavení ke mě. Odpovím teprve, až spolknu poslední lok a otočím se k ní čelem: "Víš, Elisabeth.. Byla bych nerada, aby sis připadala některak méněcenná.. Co se týče vymítání.... není ostuda nebo blamáž nezvládat to.. Nechci, aby sis připadala trapně. Je to něco, co je dobré mít v sobě a co jsem slyšela.. není vhodné se do toho pouštět, když k tomu nemáš žádný vztah.." - hovořím pomalu a rozvážně k dívce, přičemž k ní o kousek krůček po krůčku přistupuji. Hledím jí zpříma do očí a snažím se v nich rozpoznat každičký záchvěv. "Pokud umíš zabíjet vlkodlaky, drž se svého řemesla. Já osobně toto nevyhledávám.. Pokud není zbytí, jsem schopná se ho zbavit, nebo upíra a kdejakých strig. Ale sama od sebe tuhle chamraď nevyhledávám.. Jediné, co bych Ti snad vytkla je fakt, že nejsi vůbec pohotová.. Víš, kdyby se Ti něco podobného přihodilo a nebyl na blízku nikdo jako já nebo Cross, je možné, že bys tu teď neseděla. Jistě, chápu, že Tě to zaskočilo a nehodlám Ti nic vyčítat, to ať dělají Tví rodiče, či guru. Jen to konstatuji, nic víc, nic míň a pokládám to za uzavřené.. Jen varování do budoucna." - povím dívce co mám na srdci a protože hostitel stále nejde, pomalým krokem se došourám k lednici a vytáhnu další pivo. Zatímco jej otvírám, odpovídám Elis na její otázky: "Co se týče mě a obrazu.. Měla jsem vidění a pak jsem potkala jeden novinový stánek. Hodlám si ho vzít." - domluvím a poslední slova se již opět topí ve zlatavé tekutině, pokladu národa našeho. Stoupnu si zpět k oknu a pozoruji, jak jsou lidi ze třetího patra obytného domu malinkatí. Myšlenky mi bloudí všude kolem, přemýšlím, jak je tomu dlouho, kdy jsem naposled spala pod střechou, či dokonce v posteli.. Slunce stále svítí na obzoru, odráží se od mých stříbrných amuletů, na rudém korzetu vytváří zlověstné stíny, jak vítr žene mraky nekonečnou poutí po obloze.

David "Cross" Sivan - 04. června 2008 23:33

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Z koupelny se ozvalo spláchnutí a následně dopad prkénka na keramickou mísu. Po pár vteřinách se odemknou dveře a výjdu ven. Jen zběžně prolétnu pohledem přes obývák a odejdu do kuchyně. Po zaklapnutí ledničky se ozve již jen dopadnutí zátky na kuchyňskou linku a já si to o chvíli později přimašíruju opět do obýváku. Krabici od pizzy shodím z křesla na zem, sednu si a nohy s těžkými kanadami si vyložím na stůl. "Koupelna je volná..." prohodím jen tak mimochodem a ucucnu si piva. "Tak o čem je řeč? Nerad bych byl mimo mísu." Promluvím po chvíli znovu a zkoumavými pohledy si prohlížím Adrienu i Eliss. "Předpokládám, že se bavíte o obraze..." řeknu po chvilce znova, aniž bych kohokoliv pustil ke slovu. "Řeknu vám, co jsem zjistil." Dodám a před dalším povídáním si usrknu piva. Poté spustím. Obraz našlin v Turecku. Zobrazuje démonický výjevy a podle jednoho článku, co sem četl, to mají být výjevy předpovídající skázu světa. Muž, který obraz našel je českej archeolog Michael Zápotočný. Obraz bude zejtra představen český veřejnosti, ale jelikož se jedná nejspíše o národní památku Turecka, bude po výstavě převezen zpátky do svý země s jednodenní zastávkou a výstavou v Řecku. Církev se k obrazu nijak nevyjadřuje, ale staví se k němu dost odmítavě. Zjistil sem taky pár zajímavostí, které se točí kolem obrazu. Po nalezení údajně zemřeli podivnou smrtí čtyři ze šesti archeologů, kteří se nálezu účastnili. Totéž se stalo dvěma hlídačům, kteří byli u převozu obrazu z naleziště do Ankary. Celkově se kolem obrazu dějí pořád samý divné věci. Údajně obraz dokonce sám od sebe zmizel. Jednoho večera ho nikdo nemohl nalézt, začalo se pátrat a druhý den ráno byl opět na svém místě. V jeho přítomnosti věřící omdlívají a všichni se cítí nesví. Takže když to shrnu...je to pěkný svinstvo, kterýho bych se radši zbavil. Nicméně, abych řekl pravdu...kvůli obrazu v Praze nejsem. Jsem v patách jednomu vampovi, bydlím tady už asi dva měsíce a hledám vhodnou příležitost abych sejmul jak jeho, tak všechny jeho příbuzný. Zjistil sem ale, že celý to jejich krvechtivý podsvětí se o tu malbu nějak moc zajímá. Něco na tom fakt kurevsky smrdí, proto tak nějak vyčkávám, co se bude dít. Podle mě ten obraz během dnešní noci štípnou upíři.

David "Cross" Sivan - 04. června 2008 23:33

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Z koupelny se ozvalo spláchnutí a následně dopad prkénka na keramickou mísu. Po pár vteřinách se odemknou dveře a výjdu ven. Jen zběžně prolétnu pohledem přes obývák a odejdu do kuchyně. Po zaklapnutí ledničky se ozve již jen dopadnutí zátky na kuchyňskou linku a já si to o chvíli později přimašíruju opět do obýváku. Krabici od pizzy shodím z křesla na zem, sednu si a nohy s těžkými kanadami si vyložím na stůl. "Koupelna je volná..." prohodím jen tak mimochodem a ucucnu si piva. "Tak o čem je řeč? Nerad bych byl mimo mísu." Promluvím po chvíli znovu a zkoumavými pohledy si prohlížím Adrienu i Eliss. "Předpokládám, že se bavíte o obraze..." řeknu po chvilce znova, aniž bych kohokoliv pustil ke slovu. "Řeknu vám, co jsem zjistil." Dodám a před dalším povídáním si usrknu piva. Poté spustím. Obraz našlin v Turecku. Zobrazuje démonický výjevy a podle jednoho článku, co sem četl, to mají být výjevy předpovídající skázu světa. Muž, který obraz našel je českej archeolog Michael Zápotočný. Obraz bude zejtra představen český veřejnosti, ale jelikož se jedná nejspíše o národní památku Turecka, bude po výstavě převezen zpátky do svý země s jednodenní zastávkou a výstavou v Řecku. Církev se k obrazu nijak nevyjadřuje, ale staví se k němu dost odmítavě. Zjistil sem taky pár zajímavostí, které se točí kolem obrazu. Po nalezení údajně zemřeli podivnou smrtí čtyři ze šesti archeologů, kteří se nálezu účastnili. Totéž se stalo dvěma hlídačům, kteří byli u převozu obrazu z naleziště do Ankary. Celkově se kolem obrazu dějí pořád samý divné věci. Údajně obraz dokonce sám od sebe zmizel. Jednoho večera ho nikdo nemohl nalézt, začalo se pátrat a druhý den ráno byl opět na svém místě. V jeho přítomnosti věřící omdlívají a všichni se cítí nesví. Takže když to shrnu...je to pěkný svinstvo, kterýho bych se radši zbavil. Nicméně, abych řekl pravdu...kvůli obrazu v Praze nejsem. Jsem v patách jednomu vampovi, bydlím tady už asi dva měsíce a hledám vhodnou příležitost abych sejmul jak jeho, tak všechny jeho příbuzný. Zjistil sem ale, že celý to jejich krvechtivý podsvětí se o tu malbu nějak moc zajímá. Něco na tom fakt kurevsky smrdí, proto tak nějak vyčkávám, co se bude dít. Podle mě ten obraz během dnešní noci štípnou upíři.

Adriena Arcanis - 05. června 2008 01:09

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Tak budeme muset být rychlejší.." - odpovím, když se k vám otočím čelem a opřu se o okenní parapet. "Mám pár nápadů, jak se dostat dovnitř.. Jak moc rozumíte počítačům? Bude třeba se tam hacknout. Je tam spousta kamer a detektorů pohybu. Ty kamery snad vím, jak vyřadit z provozu. Na ty detektory se zapínají ručně z kompu, takže by to taky neměl bejt problém.. Horší je, že se kolem obrazu přesně ve 20:00 uzavře jakási ocelová krabice a nejde se tam dostat. Dobrý pro nás je, že se to všechno řídí podle počítačový sítě. Takže se tam stačí hacknout a prostě jim přehodit čas v počítači. Pokud si toho nevšimnou, obraz zůstane otevřený pro nás.. Na obhlídku chodí každý dvě hodiny. Začínají v sedm, takže další kolo jdou v devět. Do tý doby máme čas, pak už musíme vypadnout. Pokud potáhnem ten obraz s sebou, bude to jaksi složitější. Ale nevím co jinak s ním, nechat ho tam opravdu nechci, jak řekl Cross - přišel by si pro něj někdo jinej a to by mohl být průser. Ale zlikvidovat ho přímo v budově? ..jak myslíte vy. Já se chci jen dostat do jeho blízkosti, nejlépe se ho dotknout. Potom bych měla vědět všechno co potřebuju, takže si s ním dělejte co uznáte za vhodný...." - mluvím zvolna, avšak nezdá se, že bych nad svými slovy nějak příliš přemýšlela, z čehož je jednoduché odvodit, že mluvím pravdu. Pokrčím kolena a sesunu se do sedu na zem pod okno. Notně se napiju a zaměřím svůj pohled na Crosse: "No, nejeli jsme sem proto, abych Ti vychlemtala zásoby piva, že.." - usměju se, "Co pro mě máš, Křížku?"

David "Cross" Sivan - 05. června 2008 01:38

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Pohodlně sedím v křesle a střídavě pozoruji Adrienu opírající se o okno a svou poloprázdnou lahev od piva. "Počítačům rozumím jen tak decentně...vyřadit takový ptákoviny bych snad zvládl. Jinak co se týče likvidace obrazu, já osobně bych se ho rád zbavil...horší je, že neznám způsob jak ho zničit. Pokud je to nějaká nadpřirozená démonická malba, těžko bude stačit, když ho spálíme. Nehledě na to, že by to mohlo mít úplně opačný efekt. A navíc...rád bych ho použil jako návnadu na toho upejra po kterým jdu." Povídám a tvářím se u toho poněkud znaveně s kyselým výrazem v obličeji. Poté se zvednu a odejdu do koupelny. Chvilku tam štrachám a za moment donesu jakýsi kožený kufřík. Otevřu ho na stolku a začnu z něj vytahovat věci. Nejdříve vytáhnu tři postříbřené dýky. Vypadají dost kvalitně a navíc hezky. Mají trošku historické rysy, ale je na nich podepsaný moderní styl. Jsou lehké a přitom pevné a pořádně ostré. Pak vytáhnu dvě pistole - glocky. Oba jsou černé, ale tváří se, že v nich je něco víc. Dál položím na stůl dva tlumiče a potom dvě další zbraně - Desert Eagel. Silná bouchačka, která z lidské hlavy nadělá rejžový nákyp. Nakonec na stůl vyložím pro každou zbraň čtyři zásobníky. Tedy dohromady šestnáct. K nim přidám několik lahviček. Pravděpodobně v nich je svěcená voda, výtažky z česneku a podobné prkotiny. "Vemte si co chcete...dýky jsou postříbřené a vysvěcené. Zbraně jsou taky vymáchaný ve svěcený vodě. V zásobníku jsou průbojný náboje. Kulky jsou postříbřený a plněný výtažkem z česneku....a samozřejmě vysvěcený. Rád používám tlumiče, nedělaj hluk. Takže pokud nechcete bejt moc slyšet, deserty si radši neberte a na glocka si nasaďte ten tlumič. Ve těch lahvičkách je svěcená voda, česnek....v týhle je krev s takovým ošklivým virem proti upírům. Mno...to je tak vše co by se vám mohlo hodit. Mám tu ještě dvě MP5ky...automatický samopaly, který používaj jednotky SWAT. Dá se na ně přidělat tlumič, ale i když sou malý, nosí se za kalhotama dost blbě a těžko se schovávaj před zvědavejma vočima. Ale pokud chcete... Dál tu mám ještě kuši, ale tu vám nedám ani nepůjčím. To je můj mazel. A abych nezapoměl. Ještě tu mám jednu UZI, jenže má nějak posranou spoušť a nevim co s tim je. Ale pokud si jí chcete zkusit spravit, tak prosím." Povídám v klidu dál a postupně ukazuji všechny zmiňované předměty z kufříku. Když začnu mluvit o zbraních větších rozměrů, máchnu rukou ke koupelně, kde je mám pravděpodobně všechny ukryté.

David "Cross" Sivan - 05. června 2008 01:38

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Pohodlně sedím v křesle a střídavě pozoruji Adrienu opírající se o okno a svou poloprázdnou lahev od piva. "Počítačům rozumím jen tak decentně...vyřadit takový ptákoviny bych snad zvládl. Jinak co se týče likvidace obrazu, já osobně bych se ho rád zbavil...horší je, že neznám způsob jak ho zničit. Pokud je to nějaká nadpřirozená démonická malba, těžko bude stačit, když ho spálíme. Nehledě na to, že by to mohlo mít úplně opačný efekt. A navíc...rád bych ho použil jako návnadu na toho upejra po kterým jdu." Povídám a tvářím se u toho poněkud znaveně s kyselým výrazem v obličeji. Poté se zvednu a odejdu do koupelny. Chvilku tam štrachám a za moment donesu jakýsi kožený kufřík. Otevřu ho na stolku a začnu z něj vytahovat věci. Nejdříve vytáhnu tři postříbřené dýky. Vypadají dost kvalitně a navíc hezky. Mají trošku historické rysy, ale je na nich podepsaný moderní styl. Jsou lehké a přitom pevné a pořádně ostré. Pak vytáhnu dvě pistole - glocky. Oba jsou černé, ale tváří se, že v nich je něco víc. Dál položím na stůl dva tlumiče a potom dvě další zbraně - Desert Eagel. Silná bouchačka, která z lidské hlavy nadělá rejžový nákyp. Nakonec na stůl vyložím pro každou zbraň čtyři zásobníky. Tedy dohromady šestnáct. K nim přidám několik lahviček. Pravděpodobně v nich je svěcená voda, výtažky z česneku a podobné prkotiny. "Vemte si co chcete...dýky jsou postříbřené a vysvěcené. Zbraně jsou taky vymáchaný ve svěcený vodě. V zásobníku jsou průbojný náboje. Kulky jsou postříbřený a plněný výtažkem z česneku....a samozřejmě vysvěcený. Rád používám tlumiče, nedělaj hluk. Takže pokud nechcete bejt moc slyšet, deserty si radši neberte a na glocka si nasaďte ten tlumič. Ve těch lahvičkách je svěcená voda, česnek....v týhle je krev s takovým ošklivým virem proti upírům. Mno...to je tak vše co by se vám mohlo hodit. Mám tu ještě dvě MP5ky...automatický samopaly, který používaj jednotky SWAT. Dá se na ně přidělat tlumič, ale i když sou malý, nosí se za kalhotama dost blbě a těžko se schovávaj před zvědavejma vočima. Ale pokud chcete... Dál tu mám ještě kuši, ale tu vám nedám ani nepůjčím. To je můj mazel. A abych nezapoměl. Ještě tu mám jednu UZI, jenže má nějak posranou spoušť a nevim co s tim je. Ale pokud si jí chcete zkusit spravit, tak prosím." Povídám v klidu dál a postupně ukazuji všechny zmiňované předměty z kufříku. Když začnu mluvit o zbraních větších rozměrů, máchnu rukou ke koupelně, kde je mám pravděpodobně všechny ukryté.

Adriena Arcanis - 05. června 2008 02:04

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Když se Cross vrátí z koupelny a začne na stůl ládovat všechny ty zajímavý věcičky, líně se zvednu, přijdu až ke stolku a kecnu na prdel tam, téměř identickým způsobem, akorát se teď zády místo o zeď opírám o křeslo. Sleduju, jaký pěkný hračičky nám pán domu přinesl a zároveň bedlivě poslouchám jeho slova. Když se zmíní o kuši, přejede mi mráz po zádech, v očích se mi objeví žhnoucí plamínky a na tváři blažený úsměv. Když ale dalšími slovy vyloučí jakýkoliv kontakt mě a té krásné věcičky, veškeré nadšení ze mě opadne a tvářím se možná spíš zklamaně. Po chvíli ucrcávání piva a poslouchání Crossova únavného výkladu si pořádně prohlédnu mé možnosti. Vezmu do ruky jednu z dýk a zkušeným grifem ji párkrát protočím v ruce, přezkoumám vyváženost a zblízka si ji prohlédnu. Chjo, kam se hrabe na ty moje.. Kočičky krásný, doma vysvěcený.... Zasraný letadlo! Hmm, lehce nevyvážená, ale to pro moje účely bude bohatě stačit.. - bleskne mi hlavou a natáhnu se na stůl i pro druhou dýku, tu už nezkoumám tak do detailů, přesto si obě párkrát protočím v rukou a naučeným způsobem je zasunu do kožených pochev, jež mám připevněny na svých okovaných kožených botách, dosahujících až do půli lýtek. Zdá se, že čepel mají na píď stejnou, jako mé dýky, protože pochvy se zdají být vyrobené přímo pro ně. Chvíli zapřemýšlím a sáhnu po glocku, tlumiči a čtyřech zásobnících. Již ne tolik zažitě našroubuji tlumič na hlaveň zbraně. Náhradní zásobníky zasunu do volných kapsiček u pásku. "Berete si někdo toho druhýho glocka?" - zeptám se po chvíli a lehce zavrátím hlavu, abych se podívala do tváří těch dvou.

Šimon Roudník - 05. června 2008 08:04

Muzeum - stanice metra Po vyslechnutí oněh slov se napřímím a pozvednu obočí v naprostém údivu. Pár okamžiků němě pohybuji rty, jako bych chtěl něco říct, ale vztápětí bych si to rozmyslel. Levou rukou si podrbu vlasy na hlavě a poté celkem rozpačitě pohlédnu na Lucanise. Na ústech si mi vykouzlí škleb, jako když si malé dítě stčí do pusy napříč tu největší tyčinku, jakou v balíčku našel. "Ehee... eee... Bojujete se silami zla? Nepatříte, doufám, k nějaké sektě nebo něčemu podobnému, že ne? Nezlobte se, ale tohle mi přijde jako to nejpodivnější, co jsem kdy šlyšel." Olíznu si rty jazykem a pokračuji. "Na druhou stranu, říkáte, že na obraze je nějaké znamení. Můj zaměstnavatel mě poslal do galerie, abych ten obraz prozkoumal. Bylo mi to poměrně velké překvapení, že jsem měl jet zrovna já. Zatím nevím co, ale zapadá to vše do sebe nějak moc okatě. Nejdříve pracovní výlet na nějaký podivný obraz, co se již nebude vystavovat, pak setkání s Vámi zde v metru, se společnými zájmy o obraz. Mno, začínám se toho obrazu trochu bát."

Lucanis - 05. června 2008 11:06

Divám se na Šimonům výraz, když mluvím o sobě a jde vidět, že je zaskočen. Potom, co domluví jsem v tom utvrzen ještě víc. Při slově "sekta" se mírně usměju, s tímto se setkávám pořád. Ne, nebojte se, v žádné sektě nejsem. Na to mám až rád svoji vlastní volnost a nezávislost, abych se nechal svazovat pravidly nějaké skupiny pošahaných fanatiků, co chtějí konec světa. Při slovech Šimona o tom, jak ho jeho šéf poslal prozkoumat obraz kvůli znamení zpozorním. A co vám ten šéf řekl přesně o obrazu? Hmm, zřejmě to bude veselé. Koukám, že nejsem jediný, koho zajímá ten obraz.

David "Cross" Sivan - 05. června 2008 13:27

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Já glocky nepotřebuju, nemám je rád. Nějak si to rozdělte. A jinak...plány. Navrhuju dneska v noci vohlídat galerii. Jestli se něco bude dít, tak zakročíme. Pokud bude chtít někdo štípnout obraz, tak ho sejmem a obraz si odnesem. Pokud bude klid, zejtra se zajdem mrknout na výstavu a večer ho ukradnem sami. Jste pro?" Povídám dál a zatím ještě vyčkávám, jestli si někdo nevezme něco z výbavy. Po pár chvílích mě to ale přestane bavit, nechám kufr na stole, místo toho se natáhnu pro notebook a i s ním si sednu zpět do křesla. Nohy si vyložím na stůl, notebook si položím na ně a začnu cosi kutit. "Pokud chcete kuši, můžu jí sehnat. Znám tady jednoho týpka. Je to kněz, navíc bejvalej uměleckej kovář a truhlář. Trochu se vyžívá ve výrobě kuší, mečů a podobných středověkých záležitostí. Všechny ty věci sou špičkový. Sou to dá se říct zastaralý zbraně, ale v moderním provedení. Na kuše dělá i drážky na přidělání zaměřovače. Umí na ní přidělat něco jako bubínek u revolveru s tím, že do něj můžete narvat 8 šipek, takže nemusíte nabíjet před každým výstřelem. Já mám tuhle zbraň rád. Na upírech a vlkodlacích nadělá daleko větší paseku než kulky. Navíc, do kulek se těžko dávaj různý výtažky. Na šipku stačí pověsit malou ampulku a je vymalováno. Tak abych to shrnul. Ten chlápek vám vyrobí na zakázku téměř cokoliv. Když si to obědnáte, za pár hodin si pro to můžete jít. Máto ale jeden háček. Krom velký sumy, kterou za to chce, mu musíte donýst ještě upíří krev. Nevim na co mu je, ani to vědět nechci. Je to ale jeho podmínka. Naštěstí pro vás...vím o jednom upírovi, kterej by potřeboval sejmout. Byla by to taková prácička, která by vyplnila ten čas, kdy budem čekat, než se dostanem k obrazu. Takže...co vy na to?" Povídám směle a bez zastavení dál. Přitom neustále hledím do notebooku a ťukám do klávesnice.

David "Cross" Sivan - 05. června 2008 13:27

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Já glocky nepotřebuju, nemám je rád. Nějak si to rozdělte. A jinak...plány. Navrhuju dneska v noci vohlídat galerii. Jestli se něco bude dít, tak zakročíme. Pokud bude chtít někdo štípnout obraz, tak ho sejmem a obraz si odnesem. Pokud bude klid, zejtra se zajdem mrknout na výstavu a večer ho ukradnem sami. Jste pro?" Povídám dál a zatím ještě vyčkávám, jestli si někdo nevezme něco z výbavy. Po pár chvílích mě to ale přestane bavit, nechám kufr na stole, místo toho se natáhnu pro notebook a i s ním si sednu zpět do křesla. Nohy si vyložím na stůl, notebook si položím na ně a začnu cosi kutit. "Pokud chcete kuši, můžu jí sehnat. Znám tady jednoho týpka. Je to kněz, navíc bejvalej uměleckej kovář a truhlář. Trochu se vyžívá ve výrobě kuší, mečů a podobných středověkých záležitostí. Všechny ty věci sou špičkový. Sou to dá se říct zastaralý zbraně, ale v moderním provedení. Na kuše dělá i drážky na přidělání zaměřovače. Umí na ní přidělat něco jako bubínek u revolveru s tím, že do něj můžete narvat 8 šipek, takže nemusíte nabíjet před každým výstřelem. Já mám tuhle zbraň rád. Na upírech a vlkodlacích nadělá daleko větší paseku než kulky. Navíc, do kulek se těžko dávaj různý výtažky. Na šipku stačí pověsit malou ampulku a je vymalováno. Tak abych to shrnul. Ten chlápek vám vyrobí na zakázku téměř cokoliv. Když si to obědnáte, za pár hodin si pro to můžete jít. Máto ale jeden háček. Krom velký sumy, kterou za to chce, mu musíte donýst ještě upíří krev. Nevim na co mu je, ani to vědět nechci. Je to ale jeho podmínka. Naštěstí pro vás...vím o jednom upírovi, kterej by potřeboval sejmout. Byla by to taková prácička, která by vyplnila ten čas, kdy budem čekat, než se dostanem k obrazu. Takže...co vy na to?" Povídám směle a bez zastavení dál. Přitom neustále hledím do notebooku a ťukám do klávesnice.

Cizinec - 05. června 2008 13:37

soukromá zpráva od Cizinec pro Trochu mne překvapí, že u recepce začne dívka mluvit za mne, první pohled na ni je zamračený, v další chvíli ale pak zmírním onu skálu ve tváři a usměji se, když si uvědomím, že také ovládá češtinu, pak stočím hlavu k recepčnímu, úsměv zmizí. "Ano, Dominik Džon Wiliems." - zopakuji znovu češtinou, aby bylo jasné, na které jméno přesně... "Proč do muzea?" - optám se v mezichvíli dívky.

Siobhan Garwood - 05. června 2008 13:51

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Poslouchám Adrien a jen kývám nad tím co mi říká. Když domluví tak ji odpovím. Vymítáni jsem nikdy nezkusila. A připravovat mě nemá kdo. Rodiče sem ztratila když mi bylo 15. řeknu mile bez náznaku emocí. Je to už dávno co se to stalo. Ale vzpomínky nikdy nezmizí pomyslím si ale pak jen poslouchám co z těch dvou padá za nápady. No koukám vy dva toho víte docela dost. Myslim, že bude lepší když se vám podřídim. Samozřejmě, že budu potom taky přidávat nápady ale potřebuju se vzpamatovat. Jo a až se dohodneme co a jak uděláme potřebovala bych do jednoho hotelu pro svoje věci jestli to nebude problém. Můžu si vzít taxík a dojet tam. řeknu a dívám se z jednoho na druhého. Pak naslouchám návrhu Crosse Myslím, že s tím okukováním to docela jde. Jednoduchý ale efektivní. vyjádřím svůj názor a poprví se kouknu co to tu vlastně má Cross za výbavu. Natáhnu se pro jednu z dýk a jeden glock, k tomu si vezmu zásobník. Lahvičky si vezmu až svoje. Pokud se vůbec dostanu do hotelu... pomyslím si a nůž zandám do levé boty a pistoli dám za pas. Prozatím. Kouknu na oba dva a jen se lehce usměju. Díky za propůjčení. Jsou to dobrý zbraně. Ale vlastní výbava je vlastní výbava. Bohužel musela zůstat v Londýně. Jo a abych vás taky pořád netahala za fusekli. Nejmenuju se Elisabeth ale Siobhan. Siobhan Garwood a nezávisle pracuju pro Vatikánskou tajnou organizaci VISO, která se specializuje na boj s vlkodlaky, upíry a takovýma dalšíma potvorama. řeknu a omluvně se usměju kvůli svojí prvotní lži. Jinak čekám jak zareagují a jestli nemají ještě jeden plán.

Siobhan Garwood - 05. června 2008 13:51

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Poslouchám Adrien a jen kývám nad tím co mi říká. Když domluví tak ji odpovím. Vymítáni jsem nikdy nezkusila. A připravovat mě nemá kdo. Rodiče sem ztratila když mi bylo 15. řeknu mile bez náznaku emocí. Je to už dávno co se to stalo. Ale vzpomínky nikdy nezmizí pomyslím si ale pak jen poslouchám co z těch dvou padá za nápady. No koukám vy dva toho víte docela dost. Myslim, že bude lepší když se vám podřídim. Samozřejmě, že budu potom taky přidávat nápady ale potřebuju se vzpamatovat. Jo a až se dohodneme co a jak uděláme potřebovala bych do jednoho hotelu pro svoje věci jestli to nebude problém. Můžu si vzít taxík a dojet tam. řeknu a dívám se z jednoho na druhého. Pak naslouchám návrhu Crosse Myslím, že s tím okukováním to docela jde. Jednoduchý ale efektivní. vyjádřím svůj názor a poprví se kouknu co to tu vlastně má Cross za výbavu. Natáhnu se pro jednu z dýk a jeden glock, k tomu si vezmu zásobník. Lahvičky si vezmu až svoje. Pokud se vůbec dostanu do hotelu... pomyslím si a nůž zandám do levé boty a pistoli dám za pas. Prozatím. Kouknu na oba dva a jen se lehce usměju. Díky za propůjčení. Jsou to dobrý zbraně. Ale vlastní výbava je vlastní výbava. Bohužel musela zůstat v Londýně. Jo a abych vás taky pořád netahala za fusekli. Nejmenuju se Elisabeth ale Siobhan. Siobhan Garwood a nezávisle pracuju pro Vatikánskou tajnou organizaci VISO, která se specializuje na boj s vlkodlaky, upíry a takovýma dalšíma potvorama. řeknu a omluvně se usměju kvůli svojí prvotní lži. Jinak čekám jak zareagují a jestli nemají ještě jeden plán.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 05. června 2008 15:52

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Obhlídnout terén. Usměju se na Cizince. Nerada chodím do míst, které neznám. Jsem ráda, když mám nad vším co se kolem mě děje kontrolu. Tedy pokud to jde. Asi bude lepší mluvit všude česky že? Zeptám se ho plynou češtinou. Docela to není těžké jen sem tam musím vzpomenout na význam některých slov. Pak už dál mlčím. Poslouchám lidi kolem nás. To co si šuškají. I já umím několik jazyků, ale pro mě je hlavní ten můj.... jazyk počítačů.

Cizinec - 05. června 2008 18:18
	soukromá zpráva od Cizinec pro Mlčky kývnu v souhlas na její otázku, zatímco recepční se už zřejmě začíná hrabat ve svých věcech, abychom dostali klíče od apartmá. "Na muzeum zapomeň, hlavní je národní galerie. A ta je tady poblíž..." "Takže přece jen, paměť jí počítače rozbily..."

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 05. června 2008 19:34
	soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro A který muzeum asi myslím? Zeptám se a připadá mi jako by jsme mluvili jinou řečí. Copak není jedno jak to řeknu. Už přesně vím co si na sebe obléknu. Podívám se na recepčního jestli už nám hodlá dát klíč nebo ne. Jak blízko? Slyšel jsi ty sirény?

David "Cross" Sivan - 05. června 2008 21:16

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "To ses nám hezky vybarvila Eliss.....teda Siobhan. Nebo jak se vlastně jmenuješ. Jen doufám, že nic jinýho neskrýváš, protože pokud s někým spolupracuju, nemám rád neupřímnost a lži. Pokud se teda rozhodnete vzít ten kšeftík s upírem, za kterej by mohla bejt sladká odměna v podobě nějaký dobrý zbraně, můžem sjet do tvýho hotelu po cestě. Jinak si asi vem tágo, protože sólo kvůli věcem se mi tam jet nechce. Zvlášť když bych měl spoustu jiných věcí na práci." Zareaguji na slova Siobhan. Zprvu na ni hledím, pak ale svůj pohled upřu zpět do notebooku. Počkám tedy ještě na vyjádření ohledně mnou navrhovaného upířího lovu. Mezitím se ještě natáhnu a dopiju zbytek piva v lahvi. Tu pak položím zpět na stůl.

David "Cross" Sivan - 05. června 2008 21:16

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "To ses nám hezky vybarvila Eliss.....teda Siobhan. Nebo jak se vlastně jmenuješ. Jen doufám, že nic jinýho neskrýváš, protože pokud s někým spolupracuju, nemám rád neupřímnost a lži. Pokud se teda rozhodnete vzít ten kšeftík s upírem, za kterej by mohla bejt sladká odměna v podobě nějaký dobrý zbraně, můžem sjet do tvýho hotelu po cestě. Jinak si asi vem tágo, protože sólo kvůli věcem se mi tam jet nechce. Zvlášť když bych měl spoustu jiných věcí na práci." Zareaguji na slova Siobhan. Zprvu na ni hledím, pak ale svůj pohled upřu zpět do notebooku. Počkám tedy ještě na vyjádření ohledně mnou navrhovaného upířího lovu. Mezitím se ještě natáhnu a dopiju zbytek piva v lahvi. Tu pak položím zpět na stůl.

Průvodce po cestách - 05. června 2008 21:25

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro "Jistě. Pan Williams. Zde jsou klíče k vašemu pokoji. Je to číslo 37 v druhém patře. Mám tu pro vás také dopis. Donesl ho nějaký muž, ale nepředstavil se. Prý ho mám dát do rukou přímo vám. To je vše. Přeji vám příjemný pobyt." Promluví recepční. Chvilinku pátrá po klíči, který vám nakonec podá. Ihned po něm k vám natáhne ruku s dopisem. Ten je zalepený, ale není na něm nic napsáno. Na to se vás ujme jeden z hotelových poskoků. Vezme vaše zavazadla pokud nějaká máte a vede vás k výtahům. Po příjezdu do druhého patra projdete chodbou až nakonec, kde na vás čeká váš pokoj. Muž vám zanese dovnitř zavazadla a po přijetí tuzéru s pozdravy a přáním příjemného pobytu opět odejde. Váš pokoj patří pravděpodobně ke střední třídě apartmánů. Ihned za dveřmi na vás čeká malý obývací pokoj. Pohovka, křeslo, stolek, televize a dvě skříně. Nalevo i napravo z obýváku jsou dvoje dveře...tedy celkem čtyři. Vlevo jedny dveře ústí do jedné ložnice. V té je postel, noční stolek, lampa a skříň. Druhé vedou do koupelny, ve které lze nalézt sprchový kout, umyvadlo, pár ručníků a mýdel a toaletu s pár ruličkami toaletního papíru. Jedny z dveří napravo vedou do druhé ložnice, která je totožná s tou první. Druhé dveře vpravo chybí. Místo nich je závěs, který ústí do malé kuchyňky. Na lince je mikrovlnka, rychlovarná konvice. V lince zabudovaná trouba a vedle okna v rohu lednice. Byt tedy obsahuje vše, co je potřebné k příjemnému pobytu.

Průvodce po cestách - 05. června 2008 21:25

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro "Jistě. Pan Williams. Zde jsou klíče k vašemu pokoji. Je to číslo 37 v druhém patře. Mám tu pro vás také dopis. Donesl ho nějaký muž, ale nepředstavil se. Prý ho mám dát do rukou přímo vám. To je vše. Přeji vám příjemný pobyt." Promluví recepční. Chvilinku pátrá po klíči, který vám nakonec podá. Ihned po něm k vám natáhne ruku s dopisem. Ten je zalepený, ale není na něm nic napsáno. Na to se vás ujme jeden z hotelových poskoků. Vezme vaše zavazadla pokud nějaká máte a vede vás k výtahům. Po příjezdu do druhého patra projdete chodbou až nakonec, kde na vás čeká váš pokoj. Muž vám zanese dovnitř zavazadla a po přijetí tuzéru s pozdravy a přáním příjemného pobytu opět odejde. Váš pokoj patří pravděpodobně ke střední třídě apartmánů. Ihned za dveřmi na vás čeká malý obývací pokoj. Pohovka, křeslo, stolek, televize a dvě skříně. Nalevo i napravo z obýváku jsou dvoje dveře...tedy celkem čtyři. Vlevo jedny dveře ústí do jedné ložnice. V té je postel, noční stolek, lampa a skříň. Druhé vedou do koupelny, ve které lze nalézt sprchový kout, umyvadlo, pár ručníků a mýdel a toaletu s pár ruličkami toaletního papíru. Jedny z dveří napravo vedou do druhé ložnice, která je totožná s tou první. Druhé dveře vpravo chybí. Místo nich je závěs, který ústí do malé kuchyňky. Na lince je mikrovlnka, rychlovarná konvice. V lince zabudovaná trouba a vedle okna v rohu lednice. Byt tedy obsahuje vše, co je potřebné k příjemnému pobytu.

Adriena Arcanis - 05. června 2008 22:10

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Pro mě za mě.. Aspoň bysme se trochu natrénovali pro případ, že by si pro obraz přišel někdo podobnej.... A nějakou pěknou kuší bych rozhodně nepohrdla.. Už pro ten pocit.." - zasměju se a na prst si namotávám pramínek vlasů. Na slova Siobhan vůbec nereaguji, jako bych snad něco tušila už předtím. Nebo mi je to možná jedno, kdo ví. "Co se týče toho cestování.. Ráda bych sjela do nějakýho toho obchůdku pro nějakej ten kabát, ať nepoletuju po městě s vystaveným kvérem.. Je něco po cestě?" - zeptám se znuděně. Jestli něco opravdu nesnáším, tak to jsou přisluhovači temnot a nákupy.

Siobhan Garwood - 05. června 2008 22:20
	soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Na vyjádření Crosse jen kývnu. Dá se pochopit, že se mu to nelíbí ale, kdo z nás v tý době věděl, že spolu budem spolupracovat. pomyslím si a jen čekám jestli po Adrieně ještě něco řekne Cross. Jak je vidět mojí poznámku nebere na vědomí a tak si toho ani nevšímám. Jen tam tak sedím a čekám jak se co rozhodne.

Siobhan Garwood - 05. června 2008 22:20
	soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Na vyjádření Crosse jen kývnu. Dá se pochopit, že se mu to nelíbí ale, kdo z nás v tý době věděl, že spolu budem spolupracovat. pomyslím si a jen čekám jestli po Adrieně ještě něco řekne Cross. Jak je vidět mojí poznámku nebere na vědomí a tak si toho ani nevšímám. Jen tam tak sedím a čekám jak se co rozhodne.

David "Cross" Sivan - 05. června 2008 22:42

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Po malé chvilince mlčení zaklapnu svůj počítač a přejedu po vás letmým pohledem. "Tak jedem..." prohodím a prudce se zvednu z křesla. Počítač odložím na stůl a pár kroky odejdu ke koupelně. O pár dalších vteřin později výjdu ven a v ruce držím jednu MP5ku a pár zásobníků. Od dveří do koupelny přejdu ke vchodovým dveřím. Na věšáku seberu koženou bundu, kterou přehodím přes ruku tak, aby skryla zbraň. Pak už jen otevřu dveře a čekám až i vy se proberete a půjdete za mnou. Mezitím druhou rukou hledám ve svazku klíčů ten, který opět uzamkne můj byt.

David "Cross" Sivan - 05. června 2008 22:42

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Po malé chvilince mlčení zaklapnu svůj počítač a přejedu po vás letmým pohledem. "Tak jedem..." prohodím a prudce se zvednu z křesla. Počítač odložím na stůl a pár kroky odejdu ke koupelně. O pár dalších vteřin později výjdu ven a v ruce držím jednu MP5ku a pár zásobníků. Od dveří do koupelny přejdu ke vchodovým dveřím. Na věšáku seberu koženou bundu, kterou přehodím přes ruku tak, aby skryla zbraň. Pak už jen otevřu dveře a čekám až i vy se proberete a půjdete za mnou. Mezitím druhou rukou hledám ve svazku klíčů ten, který opět uzamkne můj byt.

Siobhan Garwood - 06. června 2008 14:02
	soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Po nějaké chvíli mlčení Cross zaklapne notebook, zvedne se a z koupelny si přinese MP5. Dojde ke dveřím a tam čeká až se rozhoupem. Dopiju tedy sklenici položím ji na už beztak plný stůl a jdu k němu. Tak jo pudem... odpovím mu když se blížim. Projdu dveřmi a čekám venku na Adrien.

Siobhan Garwood - 06. června 2008 14:02
	soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Po nějaké chvíli mlčení Cross zaklapne notebook, zvedne se a z koupelny si přinese MP5. Dojde ke dveřím a tam čeká až se rozhoupem. Dopiju tedy sklenici položím ji na už beztak plný stůl a jdu k němu. Tak jo pudem... odpovím mu když se blížim. Projdu dveřmi a čekám venku na Adrien.

Cizinec - 06. června 2008 17:19

soukromá zpráva od Cizinec pro "Národní galerie není muzeum." Usměju se na ni. Otočím hlavu, jakobych snad pozoroval někoho, kdo o nás má nějaký zájem, ale nic nenalézám. Otočím hlavu zpět na dívku, na její otázku nic neříkám, jen se na ni dlouze zadívám. Snad jakési znamení, že teď o tom nebudeme mluvit. Doufám, že pochopí. "Hm! Dobrá, děkujeme." Ihned přeberu od recepčního nabízený klíč i dopis, který mi podává. Uschovám jej ve vnitřní kapse mého kabátu a poté se chci zrovna chopit svého zavazadla, jen to už je drží hotelový poskok. "Děkujeme." Zabouchnu mu dveře před nosem, byť by chtěl nějaké trapné zpropitné. Neplatím dvakrát. Po nějaké chvíli, co si byt prohlédneme - a já zřejmě nejsem překvapen, neb mi určitě bylo řečeno, co bude byt mít - postavím rakev vedle postele v jedné z ložnic. Zrovna jsme oba dva v mé ložnici... "Takže ty tedy nespíš ano?" Zeptám se dívky, shodím z ramen svůj kabát, pak z něj vytáhnu dopis a kabát pověsím na nejbližší věšák. Sám se pak usadím do jednoho z křesel v tomto pokoji a rozlepím obálku, abych si mohl vzápětí dopis přečíst...

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 06. června 2008 18:00
	soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Pokoj Sednu si ke stolu a ihned vytáhnu z batohu noťas. Rozložím ho a začnu hledat informace o národní galerii. Plánek budovy a připravovanou výstavu. Chci zjistit něco o tom obraze. Nespím, tedy skoro. Nevíš kde se tady daj sehnat energeťáky? Usměju se a pak přemýšlím co si obléknu. Černé kalhoty a korzet... jednoduché a elegantní zároven...

Průvodce po cestách - 08. června 2008 00:11

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro V dopise stojí: Zdravím, Pokud jsi dostal tento dopis, zřejmě se Fautor nakonec rozhodl věnovat mému varování trochu pozornosti a tebe vyslal, abys za něj odvedl kus té špinavé práce. Tak on to má přece ve zvyku. Před týdnem jsem zjistil, že v Turecku objevili prokletý obraz namalovaný snad nějakým démonem. Celé jeho objevení a jeho cesta do Ankary je zahalena rouškou smrti. Kolem obrazu z neznámých příčin neustále umírají lidé. Poslední upír, než sem ho sejmul, mi řekl, že celé podsvětí věří, že obraz je buď klíčem nebo samotná brána do pekla. Nebýt těch podivností, co se kolem toho dějí, nevěřil bych tomu. Vzhledem k okolnostem tomu ale musím přikládat důležitost. Obraz má být vystaven 26.6. v Národní galerii v Praze, den poté má navštívit výstavu v Řecku a o další den později se má vrátit zpět do Ankary. Podsvětí se ho bude snažit získat. Nevěřím tomu, že obraz v Řecku ještě někdo uvidí. Řekl bych, že ho ukradnou již v Praze. Dávej pozor, v těchto dnech bude Praha temnější než dříve. Zčerná pod náporem démonů a podobné havěti. Ten obraz má vážně obrovskou moc, láká veškeré svinstvo světa. Pokud nám nebude osud nakloněn dříve, uvidíme se při výstavě obrazu v Národní galerii. S pozdravem, Cross

Průvodce po cestách - 08. června 2008 00:15

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Vyrazili jste tedy na cestu. Došli jste až na parkoviště, kde jste opět nasedli do Crossova auta. Ten s vámi vyrazil do pražských ulic. O pár minut později jste zastavili u hotelu, ve kterém je ubytovana Siobhan. Tam měla možnost vzít si ze svého pokoje veškeré pro ni důležité věci. Dále vaše cesta vedla do centra, kde jste zastavili u jednoho z větších nákupních center. Nyní máte příležitost nakoupit si to, co vám ještě chybí. Poté, co jste prošli dveřmi, otevřelo se před vámi několik pater naplněných různorodým zbožím. Stačí si připravit kreditkartu a velký košík.

Průvodce po cestách - 08. června 2008 00:15

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Vyrazili jste tedy na cestu. Došli jste až na parkoviště, kde jste opět nasedli do Crossova auta. Ten s vámi vyrazil do pražských ulic. O pár minut později jste zastavili u hotelu, ve kterém je ubytovana Siobhan. Tam měla možnost vzít si ze svého pokoje veškeré pro ni důležité věci. Dále vaše cesta vedla do centra, kde jste zastavili u jednoho z větších nákupních center. Nyní máte příležitost nakoupit si to, co vám ještě chybí. Poté, co jste prošli dveřmi, otevřelo se před vámi několik pater naplněných různorodým zbožím. Stačí si připravit kreditkartu a velký košík.

Šimon Roudník - 09. června 2008 08:35

Muzeum - Stanice metra S lehoučkým pousmáním při oddychu, že Lucanis není členem sekty, si připravím odpověď na jeho dotaz. "Vím o tom jen to, že obraz bude vystaven naposledy, že je to staré dílo a mám ho nafotit a zanalyzovat, co vše na něm je, v jakém je stavu a podobně. Taková rutinní činnost, vesměs nic zvláštního, i když jsem už poměrně nedočkavý, začínám být na něj velice zvědavý." Mezitím se pomalu dostáváme k eskalátorům vedoucím na Ačko. Zrovna teď nějaké metro odjelo a okolní lidé se opět kupí u nástupiště.

Adriena Arcanis - 10. června 2008 01:24

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Táák jo, honem do toho, ať to máme za sebou.. Potřebujete taky něco? Já skočím jen pro nějaký ten kabát a pak bych si ještě koupila cigarety a gumový medvídky.." - zazubím se na vás, a i když dál mluvím v pluralu, zdá se, že svou otázku mířím spíše na Crosse: "Vyznáte se tady v tom obchodě? Nevíte, jestli je tu i nějaký army shop, či podobná hovadina? ..ráda bych si pořídila nějaký paralizér.." Při posledních slovech se už otáčím a mířím do dveří prvního obchodu s oblečením, co mám při cestě. Nehledě na to, zda mě následujete, či nikoliv, vejdu dovnitř, letmým pohledem a sotva slyšitelnými slovy pozdravím prodavače a zahledím se do regálů plných oděvů různých barev a druhů. V mém zorném úhlu se pravděpodobně nachází i to, co hledám, a tak bez váhání, nehledě na protivně vlezlé dotazy zaměstnanců, přistoupím k věšákům z kabáty různých střihů i materiálů a namátkově jeden z nich vytáhnu. Obléknu jej na sebe a kouknu se do zrcadla. Dlouhý kožený kabát má pouze dvě kapsy a dosahuje mi zhruba do půli lýtek. Pro bohy, vypadám jak Neo! Grr.. No co, rukávy dlouhý akorát.. V případě potřeby to snad i zapnu.. Co přes prsa? ..ale jo, půjde to.. - zapřemýšlím a aniž bych kabát sundala, či dokonce kontrolovala cenovku, přejdu k pultu, abych jej zaplatila. Jestli na něco opravdu nemám nervy, tak je to výběr oblečení a nakupování všech podobných zbytečností. Nechápu, jak se v tom někdo může vyžívat.. "Vezmu si ho.. Tady je karta" - řeknu pouze a dovolím slečně, aby z rukávu odstranila magnetické zbytečnosti pro ochranu zboží. Sama pak ukousnu cenovku a další pitomý papírky od výrobce, vyťukám svůj PIN a za dalších pár minut už stojím spokojená v hale nákupního centra, Camelky v jedné ruce, gumové medvídky v druhé. A další čtyři balíčky tý žužlavý mňamky po kapsách.

Cizinec - 10. června 2008 15:53

soukromá zpráva od Cizinec pro Hotel Oči mi rychle létají po řádcích dopiusu. "Nevím." Odpovím dívce, aniž bych zvedl pohled od listu papíru, za celou dobu mého čtení však nelze najít v mé tváři byť jediný náznak čehokoli. Po další krátké chvíli zvednu zrak. "Prý je to obraz. Prý je prokletý. A prý ho namaloval nějaký démon... Snad..." Povím jí, pozorujíce její obličej. Jde vidět, že přemýšlím... "Vezmeme s sebou pár věcí a půjdeme se tam ještě dnes podívat..."

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 10. června 2008 18:20

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Hotel Pokývám hlavou a v mžiku jsem převléknutá. Mám na sobě černý korzet s červeným vyšíváním, černé kalhoty a na krku kříž. Ten jsem dostala od babičky. Je už celkem starý, ale pořád vypadá jako nový. Otočím se na Cizince. Nepotřebuji se tři hodiny líčit. A co potřebuješ abychom vzali? Zeptám se ho a usměju se. V ruce svírám malý přenosný počítač. Bez něj ani ránu, když nemůžu noťas. Prokletý obraz, démon... to mi něco říká, ale co? Zamyslím se.

Siobhan Garwood - 11. června 2008 17:55

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Když si vyzvednu svoje věci z hotelu a odhlásím se tam tak se vydáme do centra. Po chvíli dorazíme k obchodnímu domu. Mezitím co se Adriena a Cross rozejdou svojí cestou tak já si prohlížím výlohy. Nemám ani nic co bych potřebovala. Oblečení mám a zbraně tu stejně neprodávaj. A tak se nějakou dobu po OD potloukám a pak se vrátím na místo, kde jsme se rozešli. To už se tam vrací i Adriena usměju se když vidím co všechno si koupila. Koukám, že tady někdo rád gumídky. povím s úsměvem když ke mě dojde dostatečně blázko aby mě slyšela.

Siobhan Garwood - 11. června 2008 17:55

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Když si vyzvednu svoje věci z hotelu a odhlásím se tam tak se vydáme do centra. Po chvíli dorazíme k obchodnímu domu. Mezitím co se Adriena a Cross rozejdou svojí cestou tak já si prohlížím výlohy. Nemám ani nic co bych potřebovala. Oblečení mám a zbraně tu stejně neprodávaj. A tak se nějakou dobu po OD potloukám a pak se vrátím na místo, kde jsme se rozešli. To už se tam vrací i Adriena usměju se když vidím co všechno si koupila. Koukám, že tady někdo rád gumídky. povím s úsměvem když ke mě dojde dostatečně blázko aby mě slyšela.

Adriena Arcanis - 11. června 2008 20:18

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Z pytlíku vytáhnu dalšího medvídka a ukousnu mu hlavu. Zatímco jej žvýkám se zazubím na Siobhan: "Žrala bych je furt.. Dáš si?" - zeptám se a přistrčím jí pytlík až pod nos. Potom se rozhlédnu kolem, zřejmě už mě nebaví být na tomto místě. Všude kolem se prochází spousta lidí, maminky s dětmi, samotné dámy s naditými nákupními taškami, i celé rodiny. Několik adolescentů sedí na velikém květináči, z něhož se do výšky tyčí široký kmen palmy a smějí se na celé kolo. Crosse však nikde nevidím a tak se otočím zpět k dívce. "Křížek šel nakupovat?" - zeptám se a strčím do pusy zbytek medvídka. "A co Ty, koupila sis něco? Nevíš, jestli se tady v tom baráku dá sehnat ten paralizér? Předtím jsem vám tak nějak utekla.." - zazubím se znovu a připravím o hlavu dalšího nebohého medvídka. Zřejmě mám o poznání lepší náladu, než před chvílí.

Siobhan Garwood - 11. června 2008 20:39

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro S přetrvávajícím úsměvem si vezmu pár gumídků a taky je začnu žvýkat. Křížek? Nejspíš...Já si nic nekoupila nijak mě nic nezaujalo a vše co potřebuji tak mám. Teda aspoň myslím řeknu a poslední věta je pronesena žertem. Jinak s tím pralizérem nevím. Nikde jsem ho tu nezahlídla. Ale je možný, že jsem ho přešla bez povšimnutí. sdělím Adrieně a koukám se kolem jestli k nám nejde Cross. Už by sme mohli jít...je tu nějak moc lidí a nuda. konstatuji a čekám co se bude dít dál.

Siobhan Garwood - 11. června 2008 20:39

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro S přetrvávajícím úsměvem si vezmu pár gumídků a taky je začnu žvýkat. Křížek? Nejspíš...Já si nic nekoupila nijak mě nic nezaujalo a vše co potřebuji tak mám. Teda aspoň myslím řeknu a poslední věta je pronesena žertem. Jinak s tím pralizérem nevím. Nikde jsem ho tu nezahlídla. Ale je možný, že jsem ho přešla bez povšimnutí. sdělím Adrieně a koukám se kolem jestli k nám nejde Cross. Už by sme mohli jít...je tu nějak moc lidí a nuda. konstatuji a čekám co se bude dít dál.

Adriena Arcanis - 11. června 2008 21:32

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Zatím co trhám medvídky na kusy a poslouchám dívčina slova, přejdu pomali k jedné z laviček a kecnu na zadek. "Ty lidi mě taky iritujou.." - přitakám nové skoropřítelkyni s pokýváním hlavy. "Nikdy jsem neměla tyhle místa ráda.. Jinak.... myslím, že ten paralizér by tu snad mít mohli.. Není to nějaká extra zbraň a myslím, že by se mohla hodit.. Zabíjet nevinný lidi se mi fakt nechce." - povídám lehce tlumeným hlasem a dodám: "Stejně mám furt pocit, že sem něco zapomněla, zatraceně.." Kolem nás se s hlukem prožene banda asi desetiletých dětí. Háží po sobě odpadky, povykují rukama a vykřikují slova, ze kterých zůstává rozum stát. Takové přívlastky, jakými se cejchují, jsem v jejich letech neznala ani omylem. Jejich matky sedí naproti v kavárně a baví se dozajista hlubomyslnými vtipy. Pár jejich trapných absurdit se vzduchem donese až k mému sluchu. Děti se proženou zpět a s nimi křik, který by se jistě mohl vyrovnat válečnému ryku středověkých bitev. "Smradi.." - procedím mezi zuby na jejich účet a ukousnu medvídkovi ucho. Potom ještě obě přední packy a za malý okamžik, abych ho ušetřila trápení i hlavu.

Siobhan Garwood - 11. června 2008 21:43

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Jak říkám mohla sem ho přehlídnout. Ale jestli chceš můžem se po něm mrknout společně. prohodím směrem k Adrieně a sednu si vedle ní a hodím do pusy posledního méďu. V tu chvíli se kolem nás proženou malý děcka. Asi desetiletý. Přestanu žvýkat, protože se mi vybaví pár vzpomínek, o kterých jsem si myslela, že už jsou pohřbeny někde hluboko v mojí mysli. Asi jsem se spletla. Jak se tak rozpomenu tak moje tvář potemní a lehce posmutní. Pokusím se z toho hned dostat a tak k Adrieně prohodím. Tak co půjdem se juknout po tom paralizéru? Nebo tu budem dřepět a civět... řeknu, dožvýkám medvídka a snažím se nahodit aspoň nějaký úsměv. Snad si toho nevšimla a i kdyby tak co. Pokud to bude chtět vědět tak se zeptá... pomyslím si pro sebe lhostejně a čekám jak se dívka sedící vedle mě rozhodne.

Siobhan Garwood - 11. června 2008 21:43

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Jak říkám mohla sem ho přehlídnout. Ale jestli chceš můžem se po něm mrknout společně. prohodím směrem k Adrieně a sednu si vedle ní a hodím do pusy posledního méďu. V tu chvíli se kolem nás proženou malý děcka. Asi desetiletý. Přestanu žvýkat, protože se mi vybaví pár vzpomínek, o kterých jsem si myslela, že už jsou pohřbeny někde hluboko v mojí mysli. Asi jsem se spletla. Jak se tak rozpomenu tak moje tvář potemní a lehce posmutní. Pokusím se z toho hned dostat a tak k Adrieně prohodím. Tak co půjdem se juknout po tom paralizéru? Nebo tu budem dřepět a civět... řeknu, dožvýkám medvídka a snažím se nahodit aspoň nějaký úsměv. Snad si toho nevšimla a i kdyby tak co. Pokud to bude chtět vědět tak se zeptá... pomyslím si pro sebe lhostejně a čekám jak se dívka sedící vedle mě rozhodne.

David "Cross" Sivan - 11. června 2008 22:00

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Tady paralyzér nemaj. Kousek odtud je armyshop. Můžem se tam stavit." Ozve se znenadání, když si to přimašíruju zezadu k vám. Na sobě mám novou koženou bundu, na jejíž zipu se ještě pohupuje cedulka. Mé oči jsou skryté pod temnými slunečními brýlemi. V pravé ruce držím oloupaný banán a jeho kousek mlsně převaluji v puse. "Nový brejle..." Poznamenám a banánem ukážu na skvost sedící na mém nose. Při tom se zazubím tak, že mi rozžvýkaný banán málem vypadne z huby. "Půjdem....nebo posedíme? Dáme relax?" Zeptám se, udělám pár kroků a nasáčkuju svůj zadek mezi vás. Přitom lovím v kapse, ze které vytáhnu po pár chvílích krabičku cigaret. "Cigaretku?" Optám se jednoslovně a střídavě přitom hledím nalevo a napravo - na Siobhan a Adrienu.

David "Cross" Sivan - 11. června 2008 22:00

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Tady paralyzér nemaj. Kousek odtud je armyshop. Můžem se tam stavit." Ozve se znenadání, když si to přimašíruju zezadu k vám. Na sobě mám novou koženou bundu, na jejíž zipu se ještě pohupuje cedulka. Mé oči jsou skryté pod temnými slunečními brýlemi. V pravé ruce držím oloupaný banán a jeho kousek mlsně převaluji v puse. "Nový brejle..." Poznamenám a banánem ukážu na skvost sedící na mém nose. Při tom se zazubím tak, že mi rozžvýkaný banán málem vypadne z huby. "Půjdem....nebo posedíme? Dáme relax?" Zeptám se, udělám pár kroků a nasáčkuju svůj zadek mezi vás. Přitom lovím v kapse, ze které vytáhnu po pár chvílích krabičku cigaret. "Cigaretku?" Optám se jednoslovně a střídavě přitom hledím nalevo a napravo - na Siobhan a Adrienu.

Adriena Arcanis - 11. června 2008 23:26

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Šla bych se někam kouknout.. Sice je to pruda, ale menší, než tu sedět a koukat na ty nevychovaný hajzlíky.." - pokrčím rameny a zahledím se dívce do tváře. Její tvář září smíchem, po chvíli však potemní, jako odraz měsíce na jezeře, když příjdou mraky. Nemám však čas o tom přemýšlet, neboť v zápětí rozrazí chvíli ticha Cross. "Nazdar Banáne.. Brejle pěkný.. A koukám i nová bunda.." - zasměju se a ukousnu silon, na kterém visí cenovka, jež nechám volně spadnout na zem. "Medvídka?" - zeptám se a narvu mu sáček s bonbóny až pod nos, podobně, jako jsem to před chvílí udělala Siobhan. Chvíli beze slova cupuju medvídky a přemýšlím, co bude nejvhodnější udělat teď. Koukám kolem, ti zmetci zdá se už odešli. Díky bohu. Hmm, posedíme, pokecáme.. Chce se vám pak do toho armyshopu? ..nerada bych zdržovala.. Jinak.. v areálu se může kouřit? uuuuuuh, proč mi to někdo neřekl hned?!" - povídám, zatímco strkám zbytek medvídků do kapsy a vytahuji krabičku Camelek. Rychlým grifem je rozbalím, fólii i pull hodím vedle do koše a zamrkám na Crosse: "Oheň?"

Siobhan Garwood - 12. června 2008 09:45

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro O chvíli později k nám dorazí i Cross. Koukám, že sem asi jediná co si nic nekoupila. prohlásím se smíchem. Jinak dobrý ošacení Crossi.. ohodnotím jeho nově koupené oblečení. Děcka už odešla spolu se svýma mamkama. Jsem za to ráda, protože nálada se mi tím trochu zvedla. Já bych klidně do toho armyshopu skočila. Kouknout co tam maj a tak. V kolik vůbec máme naplánováno to muzeum? zeptám se jich a čekám co kdo řekne. Mezitím Adriena rozbalí cigarety a chystá se si zapálit.

Siobhan Garwood - 12. června 2008 09:45

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro O chvíli později k nám dorazí i Cross. Koukám, že sem asi jediná co si nic nekoupila. prohlásím se smíchem. Jinak dobrý ošacení Crossi.. ohodnotím jeho nově koupené oblečení. Děcka už odešla spolu se svýma mamkama. Jsem za to ráda, protože nálada se mi tím trochu zvedla. Já bych klidně do toho armyshopu skočila. Kouknout co tam maj a tak. V kolik vůbec máme naplánováno to muzeum? zeptám se jich a čekám co kdo řekne. Mezitím Adriena rozbalí cigarety a chystá se si zapálit.

David "Cross" Sivan - 12. června 2008 15:07

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Adrieninou nabídkou nepohrdnu a naberu si do dlaně několik gumových medvídku. Mlsně je začnu cpát do pusy a přežvykovat. Mezitím si ještě připálím cigaretu a v zápětí taktéž připálím Adrieně. Střídavě nyní žvýkám medvídky a tahám do úst nažloutlý kouř z malého válečku naditého tabákem. "Do armyshopu klidně skočit můžeme. Ale před setměním bychom měli zajít ještě přizabít jednoho upíra a víz si tu jeho krev. Zbraně, které dostaneme za odměnu, za to opravdu stojí. No a v noci si půjdem ohlídat galerii, jestli se nebude něco dít. Jinak na výstavu se zajdeme zítra normálně podívat a uvidíme. Doufám, že nepotřebujete moc spánku...mnoho se nám ho dnes opravdu nedostane. Ale pokud máte něco jinýho v plánu, klidně toho upíra zajedu voddělat sám a sejdeme se až večer před galerií. Je to na vás..." Povídám již lehce ztlumeným hlasem, aby nás náhodou někdo neslyšel.

David "Cross" Sivan - 12. června 2008 15:07

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Adrieninou nabídkou nepohrdnu a naberu si do dlaně několik gumových medvídku. Mlsně je začnu cpát do pusy a přežvykovat. Mezitím si ještě připálím cigaretu a v zápětí taktéž připálím Adrieně. Střídavě nyní žvýkám medvídky a tahám do úst nažloutlý kouř z malého válečku naditého tabákem. "Do armyshopu klidně skočit můžeme. Ale před setměním bychom měli zajít ještě přizabít jednoho upíra a víz si tu jeho krev. Zbraně, které dostaneme za odměnu, za to opravdu stojí. No a v noci si půjdem ohlídat galerii, jestli se nebude něco dít. Jinak na výstavu se zajdeme zítra normálně podívat a uvidíme. Doufám, že nepotřebujete moc spánku...mnoho se nám ho dnes opravdu nedostane. Ale pokud máte něco jinýho v plánu, klidně toho upíra zajedu voddělat sám a sejdeme se až večer před galerií. Je to na vás..." Povídám již lehce ztlumeným hlasem, aby nás náhodou někdo neslyšel.

Siobhan Garwood - 12. června 2008 15:23

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Kouknu na Crosse a bedlivě poslouchám co nám říká. Tak já proti honu na upíra nic nemám. Ostatně ráda bych si trochu rozproudila krev a zalovila. Takže já sem pro dnešní honičku na upíří krev. odpovím Crossovi též ztlumeným hlasem a je v něm znát i jisté nadšení. Pak se trochu odkloním abych nebyla pod přímím náporem kouře z cigaret. Ne, že by mi vadilo, že oni dva kouřej ale nijak mi ten výpar nevoní. Jinak čekám až odpoví i Adriena.

Siobhan Garwood - 12. června 2008 15:23

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Kouknu na Crosse a bedlivě poslouchám co nám říká. Tak já proti honu na upíra nic nemám. Ostatně ráda bych si trochu rozproudila krev a zalovila. Takže já sem pro dnešní honičku na upíří krev. odpovím Crossovi též ztlumeným hlasem a je v něm znát i jisté nadšení. Pak se trochu odkloním abych nebyla pod přímím náporem kouře z cigaret. Ne, že by mi vadilo, že oni dva kouřej ale nijak mi ten výpar nevoní. Jinak čekám až odpoví i Adriena.

Lucanis - 12. června 2008 22:06

Následuju Šimona na zastávku metra. Lidé se okolo mne míhají, spěchají. Trošku mi to připomíná dění v Londýně, ale tam to bylo ještě lidnatější. Ten obraz doprovází hrozně moc zvláštní pověsti. Má být údajně jakousi branou do pekla. Pokud je to pravda, tak tu zřejmě budu mít dost práce s různými tvory noci a temnoty. Proto ho chci vidět, musím zjistit jako to vlastně je. Cítím, že Šimonovi můžu říct takové věci, sice mě měl možná prve za blázna, ale myslím, že až obraz uvidí, že určitě prozře. A co vlastně potřebujete na Hradě? Nějaký další obraz? Ucítím závan větru, už přijíždí metro. Lidé z něj vystupují, někteří se ohlédnou aby zjistili, co to je za "maníka v černém". Nastupuju s Šimonem do metra, chytnu se tyče a pokračuji v konverzaci. Myslíte, že byste mě mohl potom do Muzea vzít s sebou?

Šimon Roudník - 13. června 2008 08:58

V metru směr stanice Hradčany "Bránou do pekla, hmm," oddechnu nahlas a na obličeji se objeví výraz přemýšlejícího člověka a očima prozkoumávám okolí sem a tam. "To by celkem odpovídalo tomu, proč je obraz vystaven pouze teď a už by nikdy být neměl." Stále to vše do sebe zapadá víc než by mělo. Přišla další stanice, nějaká žena mi stoupla na nohu, naštěstí jen lehce, omluvila se a s úsměvem na tváři odvětím: "To je v pořádku, nic se nestalo." Pak se otočím zpět na Lucanise a pokračuji v hovoru: "Na Hradě mě čekají restaurátorské práce. Respektive zkontrolování stavu klenotů a pokud je potřeba, jejich vyčistění a opravení." Na výzvu, zda-li by mohl jít Lucanis se mnou do Muzea reaguji okamžite: "Ale samozřejmě, je to veřejná výstava, můžeme se jít na něj podívat spolu."

Lucanis - 13. června 2008 14:27

Poslouchám Šimona a sám přemýšlím. Představuju si to všechno co by se stalo, kdyby se brána otevřela. Vidím před sebou tu práci s těma všema netvorama co bych měl. Doufám, že taková situace nenechá chladného nikoho, kdo bojuje s těma potvorama. No, na Hrad vás doprovodím, ale počkám venku. Je to koneckonců vaše práce, navíc bych se tam necítil nějak extra dobře. Nejsem k tomu vhodně oblečen. řeknu a lehce se usměju. Dívám se z okna, čekám až vystoupíme. Nikdy jsem moc nevyhledával dav, není mi to moc příjemné. Konečně dojedeme do naší cílové stanice a spolu s velikým houfem lidí vystupuji. Čekám na Šimona až vystoupí. Mimochodem, nevadilo by, kdybychom si tykali? Nemám rád takové formální rozhovory.

Adriena Arcanis - 15. června 2008 00:14

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Z mé strany s nějakým odporem nečekejte, je mi to vcelku fuk.." - odpovím, přičemž se lehce usměju na Crosse, jako díky za připálení cigarety. Potáhnu si a mé plíce i mozkové buňky zajásají nad jedem, který jim zrovna dopřávám. Vydechnu lehce namodralý kouř a sleduji, jak se zvolna vznáší vzhůru, tvořící přitom zajímavé obrazce. "Jak to chcete provést? Ve dne ho sotva potkáme na ulici.. Křížku, Ty víš, kde ho v tuhle hodinu najdeme? A.. jak z něj chceš tu zatracenou krev vycucat? Protože jestli se ten šmejd vzbudí dřív, než bude třeba, ustřelím mu palici, to říkám rovnou.. Mám svou krev příliš ráda, než abych stála a čekala, až na mě příjde řada.. A na šachy ho asi neukecám. Nebo se jedná o nějakého z nich, kterej Ti jí dá za pokec sám?" - zeptám se a v očích mi zahoří plamínky vzrušení.

Šimon Roudník - 15. června 2008 11:50

Stanice metra - Hradčany Vystoupím z metra a popojdu tři kroky dopředu, kde na mě čeká Lucanis. Jak se přibližuji, zvýším hlas, aby v davu nezanikl a aby Lucanis dobře slyšel, protože hluk cestujících lidí v podzemí je poměrně silný. "Klidně venku můžete počkat, jen nevím, kolik času mi to zabere." Teď již míříme k eskalátorům, které vedou na povrch z toho rušného a hemživého podzemí určeného pro dopravu stovek tisíc lidí za jediný den. Připomíná to trochu mraveniště, ale pokud víte kam jít, nikdo se neztratí a v chaosu je nastolen řád. "Ano, to je dobrý nápad," říkám, když vstupujeme na eskalátor, který nás pomalu unáší vstříc povrchu. "Pokud budeme spolu trávit teď nejaký čas, bude to daleko příjemnější."

David "Cross" Sivan - 15. června 2008 13:28

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Bydlí kousek od pražského hradu v jednom sklepení starého domu. A jak to z něj chci vycucat? Eh...no nejjednodušší by bylo mu ustřelit palici a to co bude týct si odlejt do demižonu. A tak to taky uděláme. Nemám v plánu ho nijak přesvědčovat a nechat ho pak žít. Chci ho sejmout. Jeho krev je jen bonus za dobrou práci. V tuhle dobu bude spát a jen tak něco ho nevzbudí. Bude snadný ho zabít. Horší bude zabít jeho ghůly kolem něj. Budou se snažit ho bránit zuby nehty. Povídám Adrieně a tahám přitom ze své cigarety. Rozhlížím se po obchoďáku možná již poněkud nervózně a rád bych odtud vypadl. Než se dočkám dalších otázek ohledně našeho plánu, natáhnu se k Adrieně a ukradnu jí další hrst gumových medvídků. Proč si ty chvilky tady nezpříjemnit nějakou sladkostí.

David "Cross" Sivan - 15. června 2008 13:28

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Bydlí kousek od pražského hradu v jednom sklepení starého domu. A jak to z něj chci vycucat? Eh...no nejjednodušší by bylo mu ustřelit palici a to co bude týct si odlejt do demižonu. A tak to taky uděláme. Nemám v plánu ho nijak přesvědčovat a nechat ho pak žít. Chci ho sejmout. Jeho krev je jen bonus za dobrou práci. V tuhle dobu bude spát a jen tak něco ho nevzbudí. Bude snadný ho zabít. Horší bude zabít jeho ghůly kolem něj. Budou se snažit ho bránit zuby nehty. Povídám Adrieně a tahám přitom ze své cigarety. Rozhlížím se po obchoďáku možná již poněkud nervózně a rád bych odtud vypadl. Než se dočkám dalších otázek ohledně našeho plánu, natáhnu se k Adrieně a ukradnu jí další hrst gumových medvídků. Proč si ty chvilky tady nezpříjemnit nějakou sladkostí.

Siobhan Garwood - 15. června 2008 19:40

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro I když jsem odkloněna stranou pořád slyším co Cross a Adriena říkájí. Pak se ale zarazím Cože? Jeho stráží banda ghůlů? No potěž pánbůh... řeknu trochu překvapeně a koukám na Křížka. Mno tak tohle bude ještě zajímavej lov. pomyslím si když si představím bandu ghůlů chránící upíra. Tak dnešní večer vidím jako zábavný. pronesu s lehkým úsměvem, který by se dal přirovnat úsměvu lovce, který našel svojí kořist a jen se jí chystá chladně zabít.

Siobhan Garwood - 15. června 2008 19:40

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro I když jsem odkloněna stranou pořád slyším co Cross a Adriena říkájí. Pak se ale zarazím Cože? Jeho stráží banda ghůlů? No potěž pánbůh... řeknu trochu překvapeně a koukám na Křížka. Mno tak tohle bude ještě zajímavej lov. pomyslím si když si představím bandu ghůlů chránící upíra. Tak dnešní večer vidím jako zábavný. pronesu s lehkým úsměvem, který by se dal přirovnat úsměvu lovce, který našel svojí kořist a jen se jí chystá chladně zabít.

Adriena Arcanis - 15. června 2008 23:53

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Těch pár lidí posedlých upíří krví a chtíčem stát se jedním z nemrtvých snad zvládneme.." - zareaguji s klidným hlasem a opět naplním své plíce nikotinem. Pohlédnu přitom na Siobhan s lehce překvapeným výrazem, "Snad sis nemyslela, že své tělo nechává bez ochrany jen tak na pospas všem lovcům..? V této době?" Potom se však již zvednu, přejedu si volnou rukou po zadku a stehnech, abych uhladila záhyby, které mohly sezením vzniknout na mém novém plášti a otočím se k vám čelem: "Tak vyrazíme? ..je mi tady z toho špatně, všichni ti naivní lidi, ten hluk.. A máme co na práci, musíme stihnout ještě jeden hnusnej obchod, pak toho zmeťoura u hradu a večer chceme jít hlídat k té galerii...."

Lucanis - 17. června 2008 15:05

Výborně, tak já jsem Lucanis, čau. řeknu s úsměvem. Budu na tebe čekat před Hradem, až budeš mít práci hotovou, tak ji budeš mít hotovou. Já si zatím někam sednu a budu přemýšlet. Dlouho jsem neměl možnost si jen tak posedět uprostřed města a pozorovat lidi. Prodírám se mumrajem lidí, kteří jsou jakoby zrychlení. Žádné pohledy, jen uštvané oči mířící někam dopředu před sebe. A to jsem si stěžoval v Londýně, jaký tam je shon. Tady to není o nic lepší.

David "Cross" Sivan - 17. června 2008 23:21

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Dobře, tak tedy vyrazíme..." Vstanu i já a pomalu se vydám k východu. Mé těžké boty s dutými údery dopadají na dlážděnou podlahu. Ruka se volně pohupuje podél mého kabátu, zatímco druhá dává mým rtům potáhnout jedovatého kouře z cigarety. Očima letmo pohlédnu, zda mě následujete. Když po pár chvílích dojdeme až k mému zaparkovanému autu, jen těsně ho mineme a pokračujeme přes ulici k obchodu nadepsaném "Army Shop". "Věděl jsem, že je ten obchůdek jen kousek odtud..." uchechtnu se a chytnu za kliku. Zacinká malý zvoneček, který vysí nad dveřmi a vchod se nám otevře. Poté vejdu dovnitř a začnu se poohlížet po čemkoliv zajímavém, i když nemám v plánu nic nakupovat. "Kupte si, co potřebujete, ať můžeme zase brzo zmizet..."

David "Cross" Sivan - 17. června 2008 23:21

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Dobře, tak tedy vyrazíme..." Vstanu i já a pomalu se vydám k východu. Mé těžké boty s dutými údery dopadají na dlážděnou podlahu. Ruka se volně pohupuje podél mého kabátu, zatímco druhá dává mým rtům potáhnout jedovatého kouře z cigarety. Očima letmo pohlédnu, zda mě následujete. Když po pár chvílích dojdeme až k mému zaparkovanému autu, jen těsně ho mineme a pokračujeme přes ulici k obchodu nadepsaném "Army Shop". "Věděl jsem, že je ten obchůdek jen kousek odtud..." uchechtnu se a chytnu za kliku. Zacinká malý zvoneček, který vysí nad dveřmi a vchod se nám otevře. Poté vejdu dovnitř a začnu se poohlížet po čemkoliv zajímavém, i když nemám v plánu nic nakupovat. "Kupte si, co potřebujete, ať můžeme zase brzo zmizet..."

Šimon Roudník - 18. června 2008 08:35

Hrad Vycházíme z metra a pomalu míříme k Hradu. Cesta uběhne poměrně rychle, míjíme čestnou stáž, která stojí jak přikovaná a vypadá, že s ní vůbec nic nepohne. Před vchodem se otočím na Lucanise a pronesu: "Jsme tu. Jdu dovnitř odvést svoji práci, doufám, že toho nebude moc na opravování, spíše jen kontrola stavu. Snad se za chvíli potkáme. Zdarec." Posečkám na Lucanisova poslední slova a odeberu se dovnitř.

Siobhan Garwood - 18. června 2008 10:24

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Nakonec se zvedneme a vydáme se ven z obchodního domu. Kolem Crossova auta jen projdema vydáme se do jedné ulice. Zanedlouho se objevím před obchodem nesoucí název Army Shop. Tam vejdem. Rozhlídnu se po něm. Je tu celkem dost věcí na vybrání. A stejně jako Cross i já se začnu poohlížet okolo. Nemám přesně stanoveno co si chci koupit ale když mě něco uchvátí tak si to třeba vezmu....

Siobhan Garwood - 18. června 2008 10:24

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Nakonec se zvedneme a vydáme se ven z obchodního domu. Kolem Crossova auta jen projdema vydáme se do jedné ulice. Zanedlouho se objevím před obchodem nesoucí název Army Shop. Tam vejdem. Rozhlídnu se po něm. Je tu celkem dost věcí na vybrání. A stejně jako Cross i já se začnu poohlížet okolo. Nemám přesně stanoveno co si chci koupit ale když mě něco uchvátí tak si to třeba vezmu....

Lucanis - 18. června 2008 18:34

Tak si tu práci užij, já si zatím tady posedím. Tak zatím ahoj. dopovím a rozhlédnu se okolo. Hledám místo, kam bych si sedl. Uvidím velikou sochu T. G. Masaryka a schody u něj. Pomalu jdu k soše. Turisté se kolem mne míhají, spěchají na hrad. Slyším němčinu, angličtinu, francoužštinu a samozřejmě japonštinu. Japonští turisté se houfují před hradem a fotí si každý detail stráže, hradu. Co na tom všichni vidí? Rozevřu kabát, vytáhnu krabičku cigaret a jednu si zapálím. Snad tam nebude Šimon dlouho. Nechce se mi vykouřit celou krabičku.

Adriena Arcanis - 18. června 2008 22:32

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Když vejdeme do obchodu, prostorem prodejny se rozezní libozvučný cinkot kovového zvonečku. Téměř ihned se mihne závěs za pultem a za ním se objeví tvář nepříliš hezkého muže. Pár vlasů, jež mu ještě zbyly na hlavě se leskne mastnotou a jsou pečlivě sčesány z čela směrem k temeni. Zapadlé, šedivé oči zvědavě hledí směrem k nám zpod starých, evidentně častokrát na koleni spravovaných brýlí. Nos připomíná skobu, nebo možná spíše orlí zobák, rty má pošedlé, povadlé a plné nespočetných vrásek, tvořících zajímavé obrazce. Nicméně, něco na tomto muži číší sympatií a chutí do života. Snad jsou to malé jiskřičky až hluboko v očích, které lákají a hladí lidské duše, jako ten nejjemnější samet. Na okamžik mi napadne, že ten muž by nebyl schopen se při případné loupeži bránit, avšak v ten samý moment mé oči zabloudí ke stále vlajícímu závěsu, za kterým u stolu sedí tři mladí urostlí muži a hrají karty. "Dobrý den.." - usměji se, chtě, nechtě na postaršího muže přede mnou, "Scháním nějaký paralizér.. Moc se v nich nevyznám, ale potřebuji nějaký dostatečně silný, aby byl schopen v případě nouze někoho na nějakou tu dobu vypnout, ale zároveň ne příliš nebezpečný, aby nikoho neusmrtil.. To víte, pořád nechodím s tím chlapíkem tady a sama ženská v nočních pražských ulicích.." - usměji se znovu. Muž mi nabídne několik možných variant, z nichž si vyberu tu, která se nejvíce schoduje s mými požadavky. Je schopná omráčit dospělého muže i na několik hodin, avšak bez trvalých následků. "To se mi líbí.. Tady je zbroják, jestli ho k prodeji potřebujete.. Berete platební karty? .. paráda, tady je.." - reaguji na slova prodejce a tím se zdá být celá věc vyřešena. Vezmu si úhledně zabalenou krabičku, včetně nabíječky a dalších nezbytností a s varováním, že zbraň je sice neškodná, ale má-li daná osoba slabé srdce, nedoporučuje se používat vyjdu ven z prodejny. Siobhan ani Cross evidentně po nakupování netouží a tak zamířím rovnou k zaparkovanému autu. Když k němu dojdeme, zapálím si další cigaretu a při vydechování plynného jedu do ovzduší se na ně otočím: "Tak to máme za sebou.. Co teď, rovnou na hrad?"

Průvodce po cestách - 22. června 2008 23:15

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Vyšli jste tedy z obchodu se zbraněmi, který byl vaší poslední zastávkou při shánění a nakupování pro vás potřebných nebo užitečných věcí. Došli jste několika kroky až ke Crossovu autu a bez meškání jste nastoupili. Vzhledem ke dvojici kuřáků se auto na malý moment zaplnilo kouřem, ale to jen do té doby, než Cross otevřel okénka a nepřišlápl plyn. Vyrazili jste pražskými ulicemi za svým dalším cílem. Ten měl být přímo u Pražského hradu. Celá jízda trvala maximálně patnáct až dvacet minut. Cross zaparkoval na jednom z vyhrazených parkovišť a odtud jste kousek pokračovali pěšky. Dům, který jste hledali byl opravdu až téměř u brány k hradu. Cross vás zavedl do nějaké uzounké boční uličky mezi dvěma domy. Prošli jste jí až na malé prostranství za jedním ze starých domů. Zepředu byla celá budova zrekonstruovaná, ale zezadu byly stěny dost schátralé a opadávala z nich omýtka. Celý prostor kolem byl zaplněn stavebními materiály a sutí. Cross se zastavil a mávl na vás rukou, ať jste potichu. Přikrčil se za paletou s cihlami a opatrně vykoukl ven. U jakéhosi zamřížovaného průchodu do sklepení tohoto domu seděl cizí muž a pokuřoval. Na sobě měl poměrně ošuntělé hnědé manžestráky a otrhanou tmavě modrou mikinu. Jeho vlasy byly tmavě hnědé a umaštěné. Spadaly mu až na ramena. Jediná věc, která se k němu moc nehodila, byla zbraň, kterou měl zastrčenou za pasem. Teprve při bližším prohlédnutí si můžete také všimnout několika drobných jizviček, které má na krku a na rukách. Vchod do sklepení vypadá staře. Vršek je tvořen klenutým obloukem, okraje jsou omlácené a nevypadají zrovna pevně a stabilně. Celý vchod je uzavřen mřížovými dveřmi. Ty jsou ale jen přivřené, neboť jim chybí zámek. "Ghůl..." zašeptal tiše Cross a nahmatal zbraň pod svým novým kabátem.

Průvodce po cestách - 22. června 2008 23:15

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Vyšli jste tedy z obchodu se zbraněmi, který byl vaší poslední zastávkou při shánění a nakupování pro vás potřebných nebo užitečných věcí. Došli jste několika kroky až ke Crossovu autu a bez meškání jste nastoupili. Vzhledem ke dvojici kuřáků se auto na malý moment zaplnilo kouřem, ale to jen do té doby, než Cross otevřel okénka a nepřišlápl plyn. Vyrazili jste pražskými ulicemi za svým dalším cílem. Ten měl být přímo u Pražského hradu. Celá jízda trvala maximálně patnáct až dvacet minut. Cross zaparkoval na jednom z vyhrazených parkovišť a odtud jste kousek pokračovali pěšky. Dům, který jste hledali byl opravdu až téměř u brány k hradu. Cross vás zavedl do nějaké uzounké boční uličky mezi dvěma domy. Prošli jste jí až na malé prostranství za jedním ze starých domů. Zepředu byla celá budova zrekonstruovaná, ale zezadu byly stěny dost schátralé a opadávala z nich omýtka. Celý prostor kolem byl zaplněn stavebními materiály a sutí. Cross se zastavil a mávl na vás rukou, ať jste potichu. Přikrčil se za paletou s cihlami a opatrně vykoukl ven. U jakéhosi zamřížovaného průchodu do sklepení tohoto domu seděl cizí muž a pokuřoval. Na sobě měl poměrně ošuntělé hnědé manžestráky a otrhanou tmavě modrou mikinu. Jeho vlasy byly tmavě hnědé a umaštěné. Spadaly mu až na ramena. Jediná věc, která se k němu moc nehodila, byla zbraň, kterou měl zastrčenou za pasem. Teprve při bližším prohlédnutí si můžete také všimnout několika drobných jizviček, které má na krku a na rukách. Vchod do sklepení vypadá staře. Vršek je tvořen klenutým obloukem, okraje jsou omlácené a nevypadají zrovna pevně a stabilně. Celý vchod je uzavřen mřížovými dveřmi. Ty jsou ale jen přivřené, neboť jim chybí zámek. "Ghůl..." zašeptal tiše Cross a nahmatal zbraň pod svým novým kabátem.

Adriena Arcanis - 24. června 2008 11:36

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Hajzl vycucanej.." - zašeptám, když nás Cross dovede spletí malých uliček až k jednomu ze zapadlých starých domů. Značně zanedbaný muž neidentifikovatelného věku seděl boblíž vchodu do budovy. Vzhledem k výšce a šířce onoho vchodu, jde patrně o vstup do sklepení, kde přes den odpočíval onen upír. Muž kouřil a zřejmě si nás nevšiml, avšak z místa se za celou dobu nepohl ani o kousíček, seděl tam a jako pejsek hlídal svého páníčka. "Co s ním?" - zašeptám směrem k dvoum osobám, jež mě doprovází, "Ho chcete zkásnout odtud? Co když se zjebe do toho sklepa? Bysme byli pěkně v prdeli, by se na nás vrhli všichni, co jich tam je.." - dodám, avšak i já pravačkou nahmatám zbraň a pevně ji sevřu v dlani.

Cizinec - 24. června 2008 13:44

soukromá zpráva od Cizinec pro Hotel Jistě to, nad čím přemýšlím, nepatří mezi myšlenky ohledně "toho, co vezmeme s sebou". Zamyšleně se na dívku usměji, poté se zvednu a přejdu k rakvi. Otevřu ji a hned nato se dívce naskytne pohled na menší, komorní arzenál... Jako první určitě zaujme dlouhý meč a japonská katana a dvě pistole typu Desert Eagle. Na druhý pohled je možno všimnout si stočeného biče, čehosi zřejmě většího, než cokoliv v kufru, co je zatím rozloženo a taky páru nožů a tesáků... "Připrav se." Prohodím mezi chvílemi, aby jen nestála a nekoukala, co já dělám. Seberu dva delší nože a zasunu si je zřejmě do pochev za pasem u beder, do pouzder na zbraně (u každého podpaží) si vsunu obě pistole a do jedné z kapes kalhot si vezmu tlumič na pistoli. Z levé boty vytáhnu poněkud menší pistoli, než jsou ony dvě, které používám já sám a poté, co zavřu futrál, položím ji na něj. "Doufám, že s tím umíš zacházet. Kdo ví, budeme to možná potřebovat... Jdeme..." Na krátkou chvíli se na ni zadívám a odejdu ke dveřím, abych na dívku počkal...

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 24. června 2008 14:03

soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Hotel Trochu mě zarazí kolik toho sebou má. Když mi podá pistoli hned si ji vezmu a schovám. Nejsem ale typ člověka pro boj, ale spíš na přemýšlení. V ruce držím počítač, který není o moc větší než mobil. Ale je mnohem lepší. Jistě, že s tím umím zacházet. Ušklíbnu se a vyjdu z pokoje. Sice jsem skoro neozbrojená, ale to mi moc nevadí. I když jsem trochu nervozní. Tohle je moje první akce kdy nejsem sama.

Cizinec - 24. června 2008 14:18
	soukromá zpráva od Cizinec pro Hotel Ve dveřích čekám, než Acid vyjde a poté za ní zavřu a zamknu. "To je jen dobře, nikdy nevíš, kdy to budeš potřebovat..." Zhodnotím a hned poté se oba vydáme k autu do garáží, prvně však pro klíče na recepci.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 24. června 2008 14:36
	soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Hotel Následuju Cizince z hotelu. Snažím se si zapamatovat co nejvíce věcí. Unikové východy, vchody, zadní vchody a podobně. Abych věděla přesně, kde co je. Hlavně neztratit hlavu jako posledně. Připomenu si a sevřu počítaček.

David "Cross" Sivan - 24. června 2008 16:53

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Otočím se zády k cihlám a v podřepu se o ně opřu. Neodpovídám na žádnou z otázek, které nám Adriena pokládala. Místo toho vytáhnu zbraň z pouzdra, z kapsy vezmu tlumič a začnu ho šroubovat na hlaveň. Teprve když je práce hotová, dám se do odpovídání. "Já bych mu prostřelil hlavu. Je pěkně pokousanej. I kdyby zůstal naživu, bez upíří krve se neobejde a chcípne. Ušetříme jen ty, kteří mají šanci se z toho pak vykousat. Má někdo něco proti?" Položím na oplátku jednu otázku pro změnu zase já. Pomalu vykouknu zpoza cihel a zkontroluji, jestli je náš cíl stále na místě. Když vidím, že je vše tak jak má, letmým pohledem přeletím přes Siobhan i Adrienu jako znamení, že stále čekám na nějaké připomínky.

David "Cross" Sivan - 24. června 2008 16:53

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro Otočím se zády k cihlám a v podřepu se o ně opřu. Neodpovídám na žádnou z otázek, které nám Adriena pokládala. Místo toho vytáhnu zbraň z pouzdra, z kapsy vezmu tlumič a začnu ho šroubovat na hlaveň. Teprve když je práce hotová, dám se do odpovídání. "Já bych mu prostřelil hlavu. Je pěkně pokousanej. I kdyby zůstal naživu, bez upíří krve se neobejde a chcípne. Ušetříme jen ty, kteří mají šanci se z toho pak vykousat. Má někdo něco proti?" Položím na oplátku jednu otázku pro změnu zase já. Pomalu vykouknu zpoza cihel a zkontroluji, jestli je náš cíl stále na místě. Když vidím, že je vše tak jak má, letmým pohledem přeletím přes Siobhan i Adrienu jako znamení, že stále čekám na nějaké připomínky.

Průvodce po cestách - 24. června 2008 16:56

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Došel jsi až ke vchodu na Pražský hrad. Muž, který hlídal vchod si prohlédl tvůj dopis a od srdce se zasmál. Řekl ti, že to není žádné potvrzení, které by tě propouštělo ke klenotům a navíc tě poučil, že vystavené klenoty jsou jen kopie a nepotřebují zrestaurovat. Neopoměl dodat, že dopisem si z tebe někdo pravděpodobně udělal legraci a že tě tedy dovnitř nepustí. Nezbývá ti tedy nic jiného než se vrátit zpět před bránu a vyzvednout Lucanise.

Siobhan Garwood - 24. června 2008 18:21

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Nakonec kdzž vyjdem z obchodu tak se dáme na cestu za upírem. Když dorazíme na místo tak u vchodu, nejspíš do sklepa, hlídkuje jeden ghůl. Následně začnou padat otázky. Bedlivě je všechny poslouchám ale jinak dál koukám na ghůla. Pak se zeptá Cross jestli souhlasíme s jeho plánem. Ještě jednou kouknu na vzdálenost mezi ním a oním stvořením a řeknu Já ano. Teda pokud seš dobrej střelec a picneš toho cápka přímo mezi oči tak jen do toho. načež vyndám svojí zbraň a čekám co na to řekne Adriena.

Siobhan Garwood - 24. června 2008 18:21

soukromá zpráva od Siobhan Garwood pro Nakonec kdzž vyjdem z obchodu tak se dáme na cestu za upírem. Když dorazíme na místo tak u vchodu, nejspíš do sklepa, hlídkuje jeden ghůl. Následně začnou padat otázky. Bedlivě je všechny poslouchám ale jinak dál koukám na ghůla. Pak se zeptá Cross jestli souhlasíme s jeho plánem. Ještě jednou kouknu na vzdálenost mezi ním a oním stvořením a řeknu Já ano. Teda pokud seš dobrej střelec a picneš toho cápka přímo mezi oči tak jen do toho. načež vyndám svojí zbraň a čekám co na to řekne Adriena.

Adriena Arcanis - 24. června 2008 19:12

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Pro mě za mě.." - pokrčím rameny, zůstávajíc přikrčená bez hnutí na stejném místě. "Takových zejblů škoda není, pro ně jsem si tu elektrickou hračku nekupovala.. Navíc se k němu nemáme jak dostat.. Tak si ho vem, Křížku.. Já se ve vraždění lidí nijak zvlášť nevyžívám, ať jde o kohokoliv.. A schválit jeho smrt je přece jen jiný, než ho provrtat vlastní rukou.. Tak jdi na to, holky Ti krejou prdelku.." - odpovím a po očku mrknu na Siobhan, jestli nic nenamítá. Teprve potom se pohnu, abych uvolnila místo Crossovi. Po čtyřech, aby má horní polovina lebky, vyčuhující nad paletou, neupozornila ghůla na naši přítomnost se protlačím mezi vámi dvěma, načež si lehnu na záda na trávu, hlavou až úplně ke zdi, vytáhnu zbraň, zkontroluji tlumič a škvírou mezi zdí a cihlami namířím na umaštěnou hlavu onoho muže. "Tak jdi na to.. Kdyby se něco nepovedlo jak má, snad ho sundám dřív, než Tě trefí.. Siobhan, holka, vyndej bouchačku, první rána je nejdůležitější, když se něco podělá tady, jsme v řiti.. Tam dole už nebude taková přemíra opatrnosti třeba.."

Šimon Roudník - 24. června 2008 20:14

Hrad Seberu dopis a odcházím z Hradu. Jakmile otevřu bránu, všichni náhodní pozorovatelé si všimnou rozporuplného výrazu v mém obličeji, jež je výsledkem nějakého zklamání. Kroutím hlavou sem a tam a pod fousy si zakleji, ale tak, aby to nebylo slyšet pro okolní lidi. Rozhlédnu se kolem sebe, zda-li není někde poblíž odpadkový koš. Vlevo. Zamířím k němu a jak pochoduji, zmačkám zuřivě dopis. Jakmile dojdu ke koši, plnou silou švinu dopis dovnitř dopis, až se ozve lehce dutá rána, jak papírová koule narazí na stěny plechového koše. Opět pozvednu hlavu a s lehkým oddechnutím se porozhlédnu, kde si Lucanis sednul. Je na lavičce a pokuřuje cigaretu. Zamávám na něj a vydám se směrem k němu. "Bylo to rychlejší, než jsem čekal. Někdo si ze mě udělal prdel. To ten den pěkně ubíhá." Jak toto dořeknu, vytvořím na tváři nevinný bezmocný úsměv. "Doufám, že s tou galerií to bude vážné, jinak jsem sem cestoval zbytečně. Z čehož plyne, že mám zrovna volné odpoledne a alespoň se můžu podívat po okolí, či si skočit někam na pivo. Máš nějaký plán?"

Lucanis - 24. června 2008 21:38

Cigareta hoří zrovna v polovině, když uvidím, jak se blíží Šimon. Na tváří má výraz, která značí, že není zrovna v nejlepším rozpoložení. Když vyslechnu jeho stížnost na "vtípek" a plán na odpoledne, je to jasné. No, navrhuji sednout někam na pivo a pak se možná podívat někam po okolí. Ale na pivo prvně. Mám už žízeň. řeknu a usměju se. Navíc v Londýně, odkud jsem přijel, pivo opravdu není dobré. Zlaté české pivo, to ti řeknu. Takže kam? Zvednu se, uhladím plášť a rozhlédnu se po okolí. V dáli vidím Vltavu. Pivo opravdu přijde k chuti.

Průvodce po cestách - 25. června 2008 01:16
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro OPRAVA: (neuzavřený tag) Siobhan Garwood Opětuju Adrieně mrknutí a taky uhnu stranou pak pohledem hlídám ghůla. Bouchačka? Už je dávno venku Ad. A připravena zabít.řeknu a usměju se přičemý mi v očích zajiskří. Dobrá Křížku teď je to na tobě. První počestná kořist je tvá

Průvodce po cestách - 25. června 2008 01:16
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro OPRAVA: (neuzavřený tag) Siobhan Garwood Opětuju Adrieně mrknutí a taky uhnu stranou pak pohledem hlídám ghůla. Bouchačka? Už je dávno venku Ad. A připravena zabít.řeknu a usměju se přičemý mi v očích zajiskří. Dobrá Křížku teď je to na tobě. První počestná kořist je tvá

David "Cross" Sivan - 25. června 2008 01:22

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Oukej...pro mojí zbraň bude veliká čest, když bude moct odpanit čelo toho zejbla." Zvednu se z podřepu a rychlejším krokem vyrazím ke ghůlovi. Zbraň přitom držím nataženou před sebou a mířím muži na hlavu. "Krev ti chutná! A co olovo?!" Vykřiknu na ghůla jen pár chvilek předtím, než můj ukazováček stlačí spoušť zbraně. Ozve se lehounké cvaknutí a krátké zabzučení. Má zbraň vyšle malého posla smrti ze své hlavně, který si neomylně najde svůj cíl.

David "Cross" Sivan - 25. června 2008 01:22

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Oukej...pro mojí zbraň bude veliká čest, když bude moct odpanit čelo toho zejbla." Zvednu se z podřepu a rychlejším krokem vyrazím ke ghůlovi. Zbraň přitom držím nataženou před sebou a mířím muži na hlavu. "Krev ti chutná! A co olovo?!" Vykřiknu na ghůla jen pár chvilek předtím, než můj ukazováček stlačí spoušť zbraně. Ozve se lehounké cvaknutí a krátké zabzučení. Má zbraň vyšle malého posla smrti ze své hlavně, který si neomylně najde svůj cíl.

Průvodce po cestách - 25. června 2008 01:26

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Kulka vyletí se smrtonosnou přesností a absolutní tichostí z Crossovi zbraně. Ghůlovi se zavrtá přímo do čela. Z popálené rány nestihne vystříknout ani kapička krve a to už ghůl padá k zemi. Jenže ještě před tímto momentem se stihlo odehrát něco jiného. Ghůl když spatřil Crosse, ihned vstal a sáhl po zbrani. Než ho zásah do hlavy usmrtil, stiskl křečovitě spoušť své zbraně, která následně vystřelila. Jeho kulka se zavrtala do země a z hlavně vyšel kouř. Zvuk výstřelu se rozezněl mezi holými stěnami a paletami plnými cihel a ještě několik chvil po dopadu mrtvoly na zem se rozléhal po okolí.

Průvodce po cestách - 25. června 2008 01:26

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Kulka vyletí se smrtonosnou přesností a absolutní tichostí z Crossovi zbraně. Ghůlovi se zavrtá přímo do čela. Z popálené rány nestihne vystříknout ani kapička krve a to už ghůl padá k zemi. Jenže ještě před tímto momentem se stihlo odehrát něco jiného. Ghůl když spatřil Crosse, ihned vstal a sáhl po zbrani. Než ho zásah do hlavy usmrtil, stiskl křečovitě spoušť své zbraně, která následně vystřelila. Jeho kulka se zavrtala do země a z hlavně vyšel kouř. Zvuk výstřelu se rozezněl mezi holými stěnami a paletami plnými cihel a ještě několik chvil po dopadu mrtvoly na zem se rozléhal po okolí.

Průvodce po cestách - 25. června 2008 01:28

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Váš rozhovor o budoucích plánech, které se týkaly zejména alkoholu, přerušil znatelný výstřel. V hluku, který je pro okolí hradu tolik obvyklý ihned zanikl, ale zkušené uši, jaké oba máte, ho bez problému rozeznali. Oba jste schopni dokonce najít i směr, odkud se výstřel nesl. Je jisté, že se něco děje. Výstřely za bílého dne nejsou až tolik obvyklým jevem.

Průvodce po cestách - 25. června 2008 01:28

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Váš rozhovor o budoucích plánech, které se týkaly zejména alkoholu, přerušil znatelný výstřel. V hluku, který je pro okolí hradu tolik obvyklý ihned zanikl, ale zkušené uši, jaké oba máte, ho bez problému rozeznali. Oba jste schopni dokonce najít i směr, odkud se výstřel nesl. Je jisté, že se něco děje. Výstřely za bílého dne nejsou až tolik obvyklým jevem.

Šimon Roudník - 25. června 2008 08:58

Hrad "Slyšels to?" Špitnu na Lucanise a očima párkrát kmitnu zleva do prava a zpět, které u toho přimhouřím a snažím se určit směr. "Někdo střílel. Sice nechci dostat žádnou kulku, ale rád bych věděl, co se to tu děje. Těch náhod je dnes nějak moc, to je den jak vystřižený z akčního filmu." Poškrábu se levou rukou na hlavě a otočím se směrem, odkud výstřel vyšel. Udělám krok vpřed a otočím se na Lucanise, abych viděl, jaký názor na prozkoumání situace má on. Avšak je s podivem, že byl slyšet výstřel, ale nikdo nekřičel. Začíná se to pěkně šmodrchat.

Adriena Arcanis - 25. června 2008 17:23

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro Ležíc za paletami plnými cihel nevidím, kam se kulka onoho mrtvého ghůla zavrtala, vidím jen jeho tělo, padající k zemi. Potichu zakleju. "Crossi?!" - houknu a vyšvihnu se na nohy. Když se rozhlédnu a vidím, že osoba, které patří zvolané jméno, stojí na nohou a zřejmě v pořádku, pevným krokem dojdu až k ní. "Seš v pohodě?" - zeptám se spíše jen formálně, protože pátravým pohledem po Crossově těle nezjistím přítomnost krve, ani jiných stop po zranění, "Co teď, jdem dolů, nebo počkáme, jestli vylezou..?" - zeptám se a o krůček couvnu, protože mám pocit, že při příchodu jsem neodhadla správnou vzdálenost a dostala jsem se svou aurou až příliš blízko k té jeho. Možná se na chvíli i propojily, šimravý pocit v konečcích prstů, jež po odstoupení téměř ihned zanikl, nikdy nelže. Safra, na tohle si musím dávat pozor.. Proč nejsem jako všichni ostatní, proč všechny ty vize, proč duchové, démoni, proč citlivost na aury? - ptám se sama sebe se sklopeným zrakem a palci jemně masíruji poslední články ostatních prstů.

Průvodce po cestách - 26. června 2008 00:10

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Vyrazili jste tedy na exkurzi do galerie doufaje, že zjistíte něco, co by se vám mohlo v budoucnu hodit. Ač byla Praha dost ucpaná, podařilo se vám městem projet poměrně rychle. Dá se říct, že jste snad měli štěstí na zelenou a na prázdné ulice, které se zacpaly vždy až po vašem odjezdu. Nakonec jste úspěšně zaparkovali nedaleko galerie a až k ní jste museli po svých. Zaplatit dosti vysoké vstupné pro vás nebyl až zas tak velký problém. Ihned po příchodu jste si všimli několika plakátů upozorňujících na zítřejší výstavu obrazu nalezeného v Turecku - obrazu s démonickými výjevy, kolem kterého je takový humbuk. Výstava má proběhnout v jedné z místností v druhém patře budovy, ale bohužel přístup do ní je zakázaný, kvůli přípravám na zítřek. U dveří navíc neustále sedí jeden postarší hlídač, takže dostat se dovnitř bez konfliktu je nemožné.

Průvodce po cestách - 26. června 2008 00:10

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Vyrazili jste tedy na exkurzi do galerie doufaje, že zjistíte něco, co by se vám mohlo v budoucnu hodit. Ač byla Praha dost ucpaná, podařilo se vám městem projet poměrně rychle. Dá se říct, že jste snad měli štěstí na zelenou a na prázdné ulice, které se zacpaly vždy až po vašem odjezdu. Nakonec jste úspěšně zaparkovali nedaleko galerie a až k ní jste museli po svých. Zaplatit dosti vysoké vstupné pro vás nebyl až zas tak velký problém. Ihned po příchodu jste si všimli několika plakátů upozorňujících na zítřejší výstavu obrazu nalezeného v Turecku - obrazu s démonickými výjevy, kolem kterého je takový humbuk. Výstava má proběhnout v jedné z místností v druhém patře budovy, ale bohužel přístup do ní je zakázaný, kvůli přípravám na zítřek. U dveří navíc neustále sedí jeden postarší hlídač, takže dostat se dovnitř bez konfliktu je nemožné.

David "Cross" Sivan - 26. června 2008 00:15

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Já sem dobrej...jen sem trochu nečekal, že vůbec stihne vytáhnout bouchačku..." Rozmluvím se, když se proberu z krátkého překvapení. "Vystřelil jen do země a já můžu jen doufat, že to nikdo vevnitř neslyšel. Radši se krejte, budem si dávat větší pozor a použijeme silnější bambitky..." Povídám dál a rychlejším krokem přejdu ke stěně hned vedle vchodu do sklepa. Když se o ní opřu a přikrčím, je má zbraň již zpět v pouzdru a já vytahuji zpod kabátu MP5ku. Celou dobu se mi pohupovala kdesi na zádech pod dlouhým kabátem za řemen pověšená přes rameno a krk. Rychlostí blesku na její hlaveň ještě namontuji tlumič a o další krok se přiblížím ke vchodu. Začíná vám připadat, že tlumič si nasazuji snad i na párek v rohlíku.

David "Cross" Sivan - 26. června 2008 00:15

soukromá zpráva od David "Cross" Sivan pro "Já sem dobrej...jen sem trochu nečekal, že vůbec stihne vytáhnout bouchačku..." Rozmluvím se, když se proberu z krátkého překvapení. "Vystřelil jen do země a já můžu jen doufat, že to nikdo vevnitř neslyšel. Radši se krejte, budem si dávat větší pozor a použijeme silnější bambitky..." Povídám dál a rychlejším krokem přejdu ke stěně hned vedle vchodu do sklepa. Když se o ní opřu a přikrčím, je má zbraň již zpět v pouzdru a já vytahuji zpod kabátu MP5ku. Celou dobu se mi pohupovala kdesi na zádech pod dlouhým kabátem za řemen pověšená přes rameno a krk. Rychlostí blesku na její hlaveň ještě namontuji tlumič a o další krok se přiblížím ke vchodu. Začíná vám připadat, že tlumič si nasazuji snad i na párek v rohlíku.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 26. června 2008 08:03
	soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Galerie Hmm tak tam se nedostaneme. Zahučím jen tak pro sebe. Začnu zkoumat, alespoň plakát jestli na něm ten obraz není. Aspoň bych si udělala nějakou představu. Třeba ho už znám ani o tom nevím.

Lucanis - 26. června 2008 11:33

Jdu pomalu se Šimonem, když najednou uslyším výstřel. Rychle se otočím, rozhlížím. Za bílého dne to je opravdu velice nevyklé. Jestli jsem to slyšel? Zadunělo mi to hlavou. No, zřejmě tu bude ještě veselo. . řeknu mírně s úsměvem, který je ale naprosto hraný. Jsem velice rozrušen, zmaten. Vzpamatuj se, přece nemusí hned být tak tajemné a souviset s příšerama. Mohlo to být cokoliv. Uklidni se! Vzpamatuj se, přece nemusí hned být tak tajemné a souviset s příšerama. Mohlo to být cokoliv. Uklidni se! Rozum mi radí, ať jdeme pryč, ale zvědavost mi nedá. Pojďme se podívat co se tam děje.

Adriena Arcanis - 26. června 2008 21:59

soukromá zpráva od Adriena Arcanis pro "Něco silnějšho?" - zeptám se a s pobaveným úsměvem vytáhnu paralyzér, jež jsem v autě vybalila z krabičky a umístila do jedné z kožených kapsiček u pásku, "Myslíš něco takovýho?" - zasměju se, ale to už ho zase uklízím zpět na své místo. Dle Crossova vzoru se přilepím na zeď na opačné straně brány, než stojí on. Má zbraň je připravená střílet, zdá se však, že o poznání více, než-li já. "Myslíš, že to slyšeli a příjdou..?" - položím další, tentokrát již vážně míněnou otázku, když se notnou chvíli zdá, že se nic neděje.

Šimon Roudník - 30. června 2008 09:26

Hrad Koukám, že Lucanis je stejně zvědavý jako já. Snad se z toho nevyklube nic bolestivého, nerad bych teď trávil čas v nemocnici s prostřelenou rukou či nohou. Společně se blížíme místu, ze kterého jsme usoudili, že došlo k výstřelu. Moje smysly zbystřily, jak se do krve začalo hnát trochu adrenalinu. Koukáme po okolí, co to vlastně uvidíme, ale stále mám ten pocit, že pokud tady někdo střílel, je už dávno pryč a my nenalezneme vůbec nic.

Lucanis - 30. června 2008 18:21
	Jdu pomalu se Šimonem na místo, kam už jde pár lidí. Moje zvědavost už pořádně vře, chce vědět co se tam děje. Mám pořád takové tušení, že to není jen tak náhodou. Celkem mě překvapuje, že zatím nepřijíždí policie. Na jednu stranu to je i dobře, že zatím nepřijeli. Vidíš něco Šimone?

Průvodce po cestách - 01. července 2008 09:34

Pražský hrad - Lucanis, Šimon Roudník Ušli jste několik desítek metrů, když vás zaujala jedna boční ulička. Pokud se vaše uši nemýlí, výstřel vyšel někde z těchto míst. Vykročili jste tedy do stínu dvou starých domů, mezi kterými ulička vede. Po pár krocích jste vešli na jakousi "zahradu" za jedním z domů. Ač tato budova zepředu vypadá skvostně s novou fasádou, zezadu se na vás mračí jen staré oprýskané stěny. Prostor za budovou je zastavěn několika paletami s cihlami a tvárnicemi. Sem tam se válí pytle s cementem, o kus dál je hromada písku. Vyšli jste dál za několik palet s cihlami, přes které nebyl vidět zbytek "zahrady". Tam jste spatřili čtyři neznámé osoby. Jedna žena stojí nedaleko od vás. Má tmavé vlasy - to je tak jediné, co se dá zjistit, neboť stojí zády k vám. Její zrak se ubírá ke dvojici stojící u stěny poblíž jakéhosi zamřížovaného vchodu do sklepa. Ta dvojice je muž a žena. Druhá neznámá má taktéž tmavé vlasy a dlouhý kabát. V ruce svírá nesympaticky vyhlížející pistoli s tlumičem. Muž, která je dalším členem neznámého "komanda" je holohlavý. Na sobě má vše černé. Černá vesta a černé kalhoty jsou částečně skryty pod černým pláštěm. Ve svých rukách třímá ještě méně sympatickou MP5ku (samopal) taktéž s tlumičem. Čtvrtým člověkem v těchto končinách je neznámý muž, ležící v tratolišti krve a s dírou v hlavě kousek před zamřížovaným vchodem. Stejně jako jste si vy dva všimli této trojice a mrtvoly, všimla si tato trojice i vašeho příchodu.

David "Cross" Sivan - 01. července 2008 09:43

"...myslím, že to...." Zklapnu náhle uprostřed věty a zadívám se k místům, odkud jsem i já před chvilkou přišel. Mé oči se na krátký okamžik zaseknou na dvou nově příchozích mužích a nechápavě si oba prohlíží. Po pár chvílích se ale proberu z překvapení a hlaveň mé zbraně ihned namíří na oba přivandrovalce. Kurva, že by to ty svině obešly? Nevypadaj jako ghůlové...ten plešoun vypadá, jak kdyby utekl z nepovedenýho filmu...eh....žádný znaky pokousání, vypadaj fakt normálně...tak co tu kurva chcou?! "Ani hnout a ani neceknout! Pracky nahoru a nečumte tak blbě!" Křiknu na dva nově příchozí a kývnu na ně hlavou jen pro potvrzení, že mluvím opravdu na ně. Zbraň neustále míří na své dva cíle. "Adri? Budeš na ně mířit nebo je chceš radši prohledat?" Špitnu na svou sousedku a zdá se, jako bych se snad i pousmál.

Cizinec - 01. července 2008 09:55
	soukromá zpráva od Cizinec pro Galerie Když zahlédnu strážníka, který má na starosti zadržet kohokoli, kdo dovnitř bude chtít, mimo oficiální VIP, zpomalím, až opravdu zastavím. "Ksakru... ... Zjistila jsi nějaká jména mladých autorů, co v galerii budou vystavovat svá díla?" Zeptám se hned, jakoby mi nápad v hlavě vyskočil z momentu na moment.

Šimon Roudník - 01. července 2008 10:06
	Hrad - ulička "Asi jsme v prdeli," špitnu směrem k Lucanisovi a u toho pomalu zvedám ruce. Nohy mám jak dva kamenné sloupy, takže i kdybych se chtěl pohnout, prostě to nepůjde. Žádný útěk, nic. A to mám za to, že jsem byl tak zvědavý. Jak poslouchám a pozoruji holohlavého muže se samopalem v ruce, nezmůžu se na žádné slovo ani zvuk, tudíž mlčky stojím a koukám, co bude.

Lucanis - 01. července 2008 19:44

To je vychovování, hned by mířili pistolí. Pomalu zvedám ruce, ale zatím se cítím v klidu. Dostal jsem se i z horších šlamastyk, tak snad tohle půjde taky hladce. Blbě nečumte? My jen přišli se podívat co se děje, to vy stojíte u tý mrtvoly jako u svatýho obrázku a hledíte na ní. Ruce mám nahoře, ale snažím se držet klid. Když se nenechám vystrašit, nebudou si tak jistí. Mírně se nakloním k Šimonovi a řeknu mu polohlasně Šimone, neboj se jich. Kdyby jsi bojoval s démonem či jinou zrůdou, poznal bys, co je strach. Dořeknu a podívám se na "věznitele".

Adriena Arcanis - 01. července 2008 23:24

"Myslím, že nejseš v pozici, kdy by sis mohl vyskakovat!" - spražím holohlavého pohledem, "Přišel ses podívat v nesprávnou dobu na nesprávný místo, tak sakra drž aspoň zobák, nebo budeš druhej, co se tu bude válet s indickou ozdobou mezi očima!" Mluvím sebejistě, s glockem namířeným proti mužům, avšak červík pochybnosti mi vrtá mezi mozkovými závity a nejde se ho zbavit. Co tady zatraceně chtějí? Zřejmě k nám přišli jako slepej k houslím, kdyby to byli jedni ze strážců tý pijavice, rozhodně by tu nestáli a nekoukali s rukama nad hlavou.. Chvíli zůstanu stát bez hnutí, jen lehký vánek mi tu a tam zvlní kadeře vlasů, či poodhrne dlouhý kožený plášť, pod kterým mám temně rudý korzet s černým šněrováním, černé kalhoty a těžké okované kožené boty, na každé z nich je v pochvě zasunutá jedna postříbřená dýka. U pasu připevněný pásek je, zdá se, ověšen množstvím věcí, které však kvůli jejich uzavření v kožených kapsičkách nelze identifikovat. Na krku se mi pohupuje množství stříbrných amuletů, zejména keltského původu a pravé zápěstí mi místo náramku zdobí omotaný růženec. Po chvíli mě ale z přemýšlení vytrhne už dobře známý hlas, odpovím s úšklebkem, aniž bych se po něm ohlédla: "Pokud na mě budeš dávat pozor, vousáči a nenecháš je mě zlikvidovat.. Aspoň si zas jednou šáhnu na chlapa.." - zasměju se a přištoupím jednomu z mužů. Téměř okamžitě se dostaví lehký elektrický výboj, proklepu ruce, jako bych se snažila usušit právě nalakované nehty a dotknu se oběma rukama mužova kotníku. Odtud krátkým poplácáváním přesunuju své ruce až k rozkroku. Na chvíli se zastavím, pak o krok poodstoupím, znovu proklepu ruce a opět vytáhnu glock. "Asi jsem si to rozmyslela.." - zasměju se, můj smích však působí neupřímně, zrychleně mrkám, jako bych se snažila zahnat mžitky. Možná se mi ale jen dostal do očí drobný prach, kdo ví.. "Radši udělej tu špinavou práci sám, Crossi.." - oslovím svého společníka po dlouhé době tak, jak se mi představil a popojdu ještě o dva krůčky dozadu.

David "Cross" Sivan - 02. července 2008 13:47

Já? Proč já sakra....sem snad teplej....aaaah...to je jako naschvál! Však já si poradím... "Máte nějaký zbraně?! Odpovězte pravdu...poznám když budete lhát!" Vykřiknu na oba muže. V mé tváři se zračí jasná nelibost k prohledávání cizích mužů. Možná je to na mě až příliš intimní záležitost. "Hele plešoune....slyším dobře? Bojoval s démonem? Ty si snad bojoval někdy s nějakým démonem? Seš snad Buffy, přemožitelka upírů nebo co? Co tady sakra vy dva děláte? Co ste zač?!" Vychrlím ze sebe najednou další hromadu otázek. Je ale jisté, že má nervozita a napětí klesá. Již sebou tolik zběsile necukám, jako před pár okamžiky. Za to, ale zbraň svírám v absolutním klidu. Sice jsem teď v klidu, ale pravděpodobnost že bych při střelbě minul je o něco menší.

Lucanis - 02. července 2008 14:14

Zbraně? Nevím teda jak tady můj kolega, ale já jich pár mám. Ale ty vám neublíží, pokud nejste potvory, které sám ďábel vyházel z temnoty. dořeknu a rozepnu plášť. V mžiku se odhalí pentagram, který mi visí na krku, a po stranách pláště krucifix, dřevěný kůl, a pár lahviček se svěcenou vodou. Pistole se stříbrnými kulkami a athame za páskem si dovolují zřejmě vysvětlení. Tou pistolí vás ovšem taky ohrožovat nebudu, šetřím si její stříbrné kulky na později. Stejně jako mé athame, špinit ho krví obyčejných lidí by bylo zbytečné. Nevím co si pořádně myslet. Stojím se Šimonem v oné zahradě, ruce nahoře, oni míří zbraněma a přitom jsme nic neudělali. Dotaz Plešouna o tom, jestli nejsem Buffy mě opravdu pobaví. Buffy, přemožitelka upíru? To je opravdu vtipné, tak jsem se dlouho nezasmál. Ale ano, bojoval jsem s démonem, pokud to chceš vědět. Pokud teda tvá mysl dokáže akceptovat věci, že je tu všude kolem nás spousta různých sviní, jako třeba i legendární upíři a tak dále. dořeknu a začnu se smát. Šimon zřejmě nechává konverzaci na mě, možná doufá, že nás z toho vysekám. Jak řekla tady slečna, jsme tady čistě náhodou. Zaslechli jsme výstřel, a jako zvědaví lidé jsme se přišli podívat co se děje.

Adriena Arcanis - 03. července 2008 00:14

"S démonama nebojuje Buffy, ale Constantine.." - utrousím sotva slyšitelnou poznámku, avšak, zdá se, na malý okamžik má zbraň o kousek poklesne, ihned ji však vrátím do původní polohy, prudkým pohybem hlavy odhodím pramínek vlasů, který mi kvůli větru spadl do obličeje. "Tak asi nebudem stát a čučet na sebe, no.. Ty hoď tu bouchačku i athame ke mě. Neboj, nebudu se jej dotýkat! Hoď to sem.. Ty máš nějaké zbraně?" - stočím svůj pohled i glock na druhého muže. Zatímco čekám odpověď a obě zbraně, couvnu až vedle svého komplice. Zastavím se však asi na metr a půl od něj, což působí lehce komicky, protože k němu v zápětí začnu natahovat krk a pokoušet se šeptat, "Co s něma? Zdá se, že mluví pravdu, ale proč to takhle roztrubuje na potkání? Buď mu je jasné, o co tu pohledáváme my, nebo je jedním z nich.. To druhé můžeme vyškrtnout, už by se o něco pokusili.."

Šimon Roudník - 03. července 2008 08:20

Ulička S vyděšeným výrazem koukám na nastálou situaci, a oči mi kmitají z jedné osoby na druhou, jak na sebe pokřikují. Jakmile padla otázka, zda-li máme zbraně a Lucanis odhalil svůj arzenál, chvíli jsem stál v naprostém překvapení a až po chvilce sebou rychle cuknu uskočím od něho a s pohledem upřeným na hruď vyjeknu: "Ježkovy voči, c-c-co to je? Já, totiž my, proč? Jak?" Chvíli se snažím urovnat myšlenky. Nejenže na mě míří zbraní partička podivných lidí, ale Lucanis je ověšen zbraněmi. Udělám pomaličku ještě jeden krok vzad směrem od Lucanise. To, že na mě míří ti noví lidé zbraněmi mě v tuto chvíli vůbec neznepokojuje, protože překvapení, co se vyklubalo z mého společníka je opravdu veliké. Z nechápavého koukání mě vytrhne až dotaz ženy. "Zbraně? Kde bych je vzal? Ja jen pracuji v galerii a tam nejsou potřeba. Ale nezabíjejte mě. Vůbec nevím o co tu jde." Načež sklopím oči a koukám do země.

David "Cross" Sivan - 03. července 2008 13:02

Chvilinku přemýšlím a vzápětí sklopím zbraň. "Oukej...jste tu náhodou, tak .... asi zase můžete jít a nic jste neviděli. Doufám, že si rozumíme? Trošku mě překvapuje, že narážím na lovce démonů...heh...takový povolání mi nic neříká, takže...Shrnem to, vy jste tu nebyli, vůbec sme se nebavili, jděte..." Mluvím trošku trhaně, jako bych snad ani přesně nevěděl, co chci říct. Na jednu stranu je v mých očích možná trochu vidět jakýsi zájem o to, co holohlavý muž říkal. Na druhou stranu bych byl radši, kdyby oba zmizeli, neboť cizí lidé nám tu přidělávají akorát těžkosti. A hlavně nemám jistotu, že nebudou žvanit někde policajtům, že tady viděli tři podezřelý lidi se zbraněma. Ještě nás obviní z pokusu o atentát na prezidenta. "Necháme je jít?" Nakloním se k Adrieně a pokusím se šeptat.

Průvodce po cestách - 03. července 2008 13:03
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Všiml sis, že mřížová dvířka u kterých před chvilkou stáli ti dva ozbrojenci, se pomalu otevírají a začíná z nich vykukovat čísi hlava a ruka svírající zbraň.

Průvodce po cestách - 03. července 2008 13:03
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Všiml sis, že mřížová dvířka u kterých před chvilkou stáli ti dva ozbrojenci, se pomalu otevírají a začíná z nich vykukovat čísi hlava a ruka svírající zbraň.

Lucanis - 03. července 2008 14:09
	Chystám se odhodit svoji pistoli a athame slečně mířící na mě glockem, když si všimnu, že kousek od nich z okýnka začíná vykukovat čísi hlava a ruka, která třímá pistoli. S rukama nad hlavou popojdu trošku blíž k Plešounovi a spol a zašeptám. Nechci přehazovat téma, ale to za tím okýnkem patří k vám? Má totiž v ruce zbraň a míří tímhle směrem

Šimon Roudník - 04. července 2008 11:44

Ulička Koukám směrem k dvojici, co nás tak překvapila a všimnu si hlavy a ruky. Hlava není zrovna to, co by mne znepokojovalo, ale ta věc, co drží v ruce nevěstí nic dobrého. Koukám jak se Lucanis dává do pohybu a něco mumlá směrem k ozbrojené dvojici. Protože nerozumím co říká, je možné, že si toho pohybu nevšiml. Rozkřiknu se vystrašeným hlasem: "Hej bacha! Ně-něco tu leze a má to pistol." Očima stále pozoruji pomalu se vynořující postavu zpoza dvířek.

Ivy Pitsen *acid* (člověk) - 05. července 2008 20:04
	soukromá zpráva od Ivy Pitsen *acid* (člověk) pro Galerie Žádnej problém. Klidně ti je najdu i s fotkama. Usměju se na cizince. Chvíli něco klapu na minipočítači a pak mu ho dám před obličej. Myslím, že jeden ti je celkem i podobnej. Ušklíbnu se a čekám co na to řekne. Normální člověk by se asi k těmto udajům dostával těžko, ale pro mě to problém není.

David "Cross" Sivan - 07. července 2008 21:18

Po varování plešounem zůstávám jen nejistě a nedůvěřivě stát. Teprve vyjeknutí druhého muže mě přesvědčí, abych se otočil. Prudce sebou škubnu, přičemž zbraň se v mých rukách narovná do vodorovné polohy a namíří k zamřížovanému vchodu do sklepení. Jakmile mé oči zahlédnou postavu, snažící se potichu vylézt ven a oddělat nás, prst instinktivně přidrží spoušť. Ozve se krátké zaplivání - zvuk kulek vycházejících přes tlumič ze zbraně. Ve zdi kolem vchodu se objeví několik nových otvorů a stejně tak i v muži, který se nás snažil překvapit. Z hlavně se lehce zakouří a svou zbraň poté opět sklopím k zemi. Udělám pár rychlejších kroků do strany, tak abych dobře viděl, že ve dveřích nikdo jiný není, a že muž, na kterého jsem střílel se nevyhnul kouskům kovu, které mu měly přinést jistou smrt. "Tak dobře hoši...lovci démonů...buď odtud vypadněte a nikdy sme se nepotkali a nebo půjdete s náma dolů pro jednoho upíra. V druhém případě bych rád slyšel vaše jména a ruce můžete dát dolů." Promluvím po krátké chvilce koutkem oka kontrolujíc vchod do sklepa. Hlavně už žádný překvapení....pořád nechápu, kde se tu ti dva vzali...

Lucanis - 08. července 2008 14:30

Po Plešounově zásahu na vylézející postavu si všímám, jak se najednou zklidnil. Dávám ruce zpátky dolů, už mě celkem začínaly bolet. Upír? zeptám se a v očích se mi objeví jiskřička velikého zájmu. Takže zřejmě jsme kolegové. Nevím teda jak tady Šimon, ale já bych se rád na něj podíval. Mimochodem, jsem Lucanis řeknu a podám ruku Plešounovi. Pak se otočím na Šimona. Šimone, co myslíš? Můžeme naše sezení u piva trošku oddálit? Rád bych se na toho upíra podíval.

Šimon Roudník - 08. července 2008 19:04

Ulička Jakmile se ozvaly výstřely, vytvořil se mi na obličeji znechucený výraz a chvíli jsem nechápavě koukal na dění kolem sebe. Stačilo chvilku a hned jsem se vzpamatoval a poslechnul si, co nám ten muž říká. Ústy lehce bezzvučně pohybuji, ale než stačím cokoliv říct, zaslechnu Lucanisovu odpověd. Opět se mě zhostí zmatek a nevím co říci. "Jo jasně," řeknu směrem na Lucanise, ale každý může na mě pozorovat, že této odpovědi myšlenky nevěnuji. Daleko více mi vrtá hlavou, co řekl ten muž předtím a jak Lucanis zareagoval. "Lovci démonů? Upír? Jóžišmankote o čem to mluvíte? Já-já to asi nechápu. Vysvětlí mně někdo, oč se tady jedná? A jo, ehm, málem bych zapomněl, já-já jsem Šimon." Poté mi oči sklouznou na místo, kde ještě před chvílí byla nějaká postava a následně mi vyraší husí kůže po celém těle.

Siobhan Garwood - 09. července 2008 20:56

Asi sem byla trochu mimo, nebo moc soustredena na pozorovani ale vim, ze se k nam pripletli dalsi dva capkove, nacez se nas pokusila sejmout nejaka potvora, ktera ale nemela moznost jelikoz ji Krizek poslal do vecnych lovist. Instinktivne si najdu misto, kde jsem kryta a zaroven vidim na vchod. Kouknu pak na ty dva a zmerim je pohledem od hlavy k pate. Jmenuju se Siobhan. Siobhan Garwood. A jak tak koukam asi vas ten upir taky zaujmul. reknu letmo se usmeju ale pak se vratim pohledem ke dverim.

Adriena Arcanis - 11. července 2008 23:55

Mé malé zamyšlení nad možností nepravdivosti tvrzení dvou příchozích stačí Crossovi k tomu, aby poslal do věčných lovišť dalšího bastarda. Když se ohlédnu za jeho výstřely, vidím už jen tělo, válící se v kaluži krve. Dobrá tedy, nelžou, nesnaží se odlákat pozornost, pomohli nám.. I když si tím spíš chtěli zachránit vlastní kůži, nepatří k těm troskám dole.. Když dojde na představování, stále si připadám zmatená, jako bych snad byla jen nečinný pozorovatel.. Zavřu oči, pevně stisknu víčka a než je otevřu, ještě zatřepu hlavou. Tohle se mi nemůže stávat! Skloním zbraň k zemi a kývnutím hlavy pozdravím. Pozdě, ale přece. "Adriena.." - řeknu stroze, stále ještě s nechutí přijímat do, pro mě už tak příliš početné party, ještě další dva lidi. To, že mi nikdo nepodal ruku mi zjevně nevadí, či mi to spíš vyhovuje. Vytáhnu z kapsy otevřený pytlíček gumových medvídků a ukousnu jednomu z nich hlavu. Evidentně se dělit nehodlám, nicméně mi, jak se zdá, alespoň zvednou náladu. "Kolegové? Jak to myslíš, Plešou.. ehm, Lukanisi? Lukane? Luka.. jak se to dopytle skloňuje??! Prostě Luku...." - vyslovím nahlas své myšlenky a zahledím se na druhého z mužů. To nám ještě chybělo.. Rozklepanej koktavej ratlík.. Doufám, že nekoktá pořád, nebo mu budu muset narvat cihlu do huby.. "Hele, Ty.. Šimone. Co seš Ty zač? A vzpamatuj se sakra, dyť Ti stojej chlupy i na prdeli! Z čeho seš tak vyklepanej? Nikdo na Tebe už nemíří!"

David "Cross" Sivan - 16. července 2008 12:39

"Kolegové? No jak tak koukám, tak tady pánové mají také co dočinění s jiným temnějším světem, který má své odporné kořeny zapuštěné v tom našem a skrz ně nám sem posílá své hnusné dárečky v podobě strig, upírů, démonů a jiných hnusů. Takže Lucanisi...předpokládám, že jsi vymítač nebo lovec? Nebo se pletu?" Promluvím dál ihned po Adrieně. Neustále kontroluji přístup do sklepa, jestli se neobjeví další nemilé překvapení. "Je zajímavé, že se najednou taková partička objeví v Praze. Že by vás sem přilákal také ten obraz?" Dodám ještě na závěr, a nyní už jen čekám na odpovědi. Kolik lovců tu ještě potkám? Začíná se mi zdát, že ve finále se tu utká armáda vymítačů a démonologů s veškerejma druhama oblud. Jak vystřižený ze sci-fi románu.

Lucanis - 16. července 2008 14:16

Vidím, že pomalu začíná neklid mezi námi upadat, proto se snažím s Plešounem mluvit klidně. Zřejmě jsem slovo "kolegové" použil dobře, nestává se často, že bych se setkával s takovými lidmi. Adriena ovšem působí mírně nervózně. Celkem se divím, protože vypadá na člověka, který se jen tak něčeho nezalekne. Jojo, kolegové. Jsem vymítač, bojuju s upíry. Tak od každého něco. Mám za sebou i pár seancí. Chci zbavit svět těchle odporných stvůr. Nemají tady co dělat odpovím Adrieně i Plešounovi. Když domluvím, pozoruji Plešouna a zároveň si všímám Šimonova dosud vyjukaného pohledu. Když najednou Plešoun zmíní obraz, strnu a vykulím překvapeně oči. Tak vy jste tady taky kvůli obrazu? To je zvláštní, cestuju z Londýna sem kvůli tomu pekelnému obrazu, Šimona vyslal jeho nadřízený ať ho prozkoumá. A teď vy. Myslím, že stvůry asi nebudou mít radost z toho, že jsme se tu takhle sešli. A mimochodem, co vy jste přesně zač?

Šimon Roudník - 27. července 2008 11:12

Podívám se na Adrienu a trochu klidněji odpovím na její dotaz: "No, já pracuji v galerii a živím se zkoumáním obrazů a jejich restaurováním. A z čeho jsem vyklepanej? Vy si tu klidně stojíte a střílíte po všem živém, co se hne. A to mi moc na klidu nepřidává." Pak doposlechnu debatu a opět se vložím do diskuse. Velice mě zaujal Plešounův dotaz ohledně obrazu. Oividně to je ten stejný obraz, který i mne skřížil cestu. "Pokud se jedná o obraz, co bude zítra vystaven, tak ano, jsem tu kvůli němu a kvůli studii symbolů, stylu a ověření jeho pravosti. Ale jak tak koukám, asi z toho obrazu neplyne nic dobrého." Jak to dořeknu, přejedu nataženou rukou, dlaní vzhůru, přes zkrvavená těla poházená po zemi. "Jedinné, co nechápu, jsou stále ty stvůry, upíři a ostatní věci, o kterých se tu bavíte. Ti přece existují jen ve filmu, nebo ne?

Siobhan Garwood - 08. srpna 2008 19:48

Poslechnu si co každý z nich říká. Nejen Adrienu a Křížka ale i nově příchozí. Upíři a tyhle stvůrky jaksi žijou i v našem světě. Jen je jich společnost ušetřena a neví o nich. odpovím na dotaz jednoho z neznámých když se otočím od sledování míst před sebou. Teď si je konečně pořádně prohlédnu. Nic zajímavého. Je na čase abych začala taky poslouchat. Tohle pozorování začíná být jaksi nudný... pomyslím si a dál přejíždím pohledem z Adrieny na Křížka a pakz jednoho neznámého na druhého čekajíc jestli někdo něco nepronese.

Adriena Arcanis - 09. srpna 2008 23:14

"Si huč, existují, myslím, že je to dosti evidentní, nicméně se o tom můžeš brzy přesvědčit sám.." - podpořím odpověď Siobhan, načež začne můj zrak těkat z jednoho na druhého. "Uděláme konečně už to, kvůli čemu jsme sem přišli, nebo tu budeme vykecávat ještě dlouho?", zeptám se nakonec směrem ke Crossovi a Siobhan, čímž přeruším chvilku trapného ticha, jež se začalo až odporně nezvykle rozplývat zapadlou uličkou mezi polorozbořenými zdmy starých domů. Teprve před chvílí dozněla ozvěna výstřelu teď již mrtvého muže, dokonce strůžka krve, která vytékala z úzké, leč hluboké díry v jeho hlavě, začala zasychat, ticho se nyní nechutně vpíjelo do kůže, odtud dál skrze napjaté svaly, až do morku kostí, kde brnělo a vysílalo výstražné signály. Popojdu zpět k malému průchodu vedoucímu do nitra pekelných sil a otočím se čelem ke dvoum zvědavcům, vrtajíc sobě sama v šedé kůře mozkové, pátrající po jménech oněch mužů, "Luku, myslím, že jste vyděli až příliš, náš cíl je navíc stejný, navíc máš evidentně zkušenostmi s tím, co nás nejspíš čeká.. Jestli chceš, pojď dolů s námi, potom si můžeme pokecat o tom, co bude dál.. A Ty....... Šimone.... Pravděpodobně se to mělo stát a Ty jsi měl být stejně jako my všichni v tuto dobu na tomto místě.. Proto se ptám i Tebe, jestli se chceš připojit? ..aspoň nás nebudeš mít za blázny.."

Šimon Roudník - 10. srpna 2008 09:33

Ulička Hlasy lidí po chvíli ticha jsou jako vysvobození. Adrienina nabídka, že se podíváme do podzemí, je velice lákavá a asi opět zvítězí zvědavost nad zdravým rozumem. Alespoň je možné ověřit si existenci nemožného. I když, jak se zdá, slovo nemožné před pár minutami ztratilo význam a ze slovníku se může pomalu vytratit. S odpovědí nespěchám. Nechám si dvě sekundy na rozmyšlenou a pak se podívám na Adrienu se slovy: "Ano, připojil bych se, abych zjistil, co je na tom pravdy."

Siobhan Garwood - 10. srpna 2008 21:03

Kývnu na Adrienu když podpoří mojí odpověď. Pakuž jen zase poslouchám co povídá. Jo...máš pravdu Ad. Měli bysme se hnout nemáme na to celý den. odpovím a posunu se na levo od ní. Ještě před tím se přesvědčím jestli je mje zbraň připravená střelit a zabít. Následovně čekám až co Lucanis a Šimon odpoví. Na Šimonovu odpověď nečekám dlouho a jak to vypadá rozhodl se jít s námi. Lucanis se ale nějak k tomu nemá a tak se prozatím otočím na Adrienu. Luk asi zbraň mít bude. Ale co Šimon? Bude nějakou potřebovat ne? nadhodím a začnu přemýšlet jestli nějakou navíc mám nebo ne.

Lucanis - 11. srpna 2008 12:44

Jsem rád, že Adriena odpověděla Šimonovi. Nechtělo by se mu vysvětlovat věci tak jak jsou. Navíc, poznámka o filmech mě pobavila. Pak se otočím k Arně, která na mě promluvila. Jestli jdu dolů s vámi? S největší radostí. Ale musíš mi tak trošku říct aspoň co vlastně pronásledujete .. Když domluví Siobhan, podívám se na Šimona. No jo. Musí mít zbraně, nemůžeme ho nechat bez zbraní. Vždyť před chviličkou si ještě myslel, že upíří a to ostatní svinstvo existují jen v pohádkách. Šáhnu pod plášť a vyndám zbraň se stříbrnýma kulkama a podávám ji Šimonovi. A dávej na ni bacha. Snaž se střílet jen když něco půjde na tebe.

Šimon Roudník - 13. srpna 2008 12:23

Ulička Převezmu zbraň, co mi podává Lucanis a zběžně si ji prohlédnu. Takovou věc jsem v ruce jestě neměl. Zatím to vypadá na velmi krušný den. Pozdvihnu hlavu abych dodal: "Ehe... Díky. Jen taková maličkost mě teď trápí. No... ehm... Jak se s tím střílí? Teda doufám, že to nebudu potřebovat, ale v televizi pistol vždy vytáhli a všechno rozstříleli na kusy. Jen si myslím, že by tam mělo být něco jako pojistka, jak je třeba na vzduchovce. Pokud tam je, najdu to kde?" Sice teď asi budu všem pro smích, ale nedá se nic dělat, na některé věci je holt potřeba se zeptat.

Lucanis - 15. srpna 2008 16:37
	Je odjištěná. Takže na ni bacha. Nechávám ji odjištěnou pro případ, že bych ji potřeboval ve vteřině vytáhnout a vypálit. Dořeknu a podívám se na ostatní. Zřejmě už jsme všichni připravení. Tak nečekaně rychle do práce. Aspoň bude zábava. Teď jsme všichni vybavení.

Průvodce po cestách - 18. září 2008 19:18

Kapitola III. - Ve stínu krypty Zamřížované dveře hlasitě bouchly o ocelový rám a ustřihly tak poslední nitky světla procházející do potemnělé chodby. Schůdky do podzemí jen zlehka osvětluje potemnělé nazelenalé světlo přicházející až ze samotných útrob sklepení. Všudypřítomný chlad se zavrtával pod kůži a vlhkost na ní vytvářela jakýsi mastný povlak. Z dálky se ozývalo jen tupé zvonění kapek dopadajících na chladný plech. Klid podzemí narušily až vaše kroky, které se rozléhaly do všech směrů a vytvářely ozvěnu. Je vám jasné, že pokud v podzemí někdo je, tak o vás již jistě ví. Sešli jste až úplně dolů, kde se před vámi naskytl pohled na velkou obdélníkovou místnost plnou různých zařízení - pravděpodobně kotlů či čerpadel, z nichž se táhnou široké trubky snad do všech směrů. Místnost je osvětlena jen slabou zelenkavou zářivkou. Teprve při bližším prozkoumání si můžete všimnout stolku v zadním pravém rohu místnosti. Na něm plápolá osamnělá svíčka a vedle ní se povaluje pistole. Vedle stolku u zdi je opřená brokovnice a kolem postávají tři židle. V zadní stěně, jen kousek vedle stolu, jsou staré zrezlé pootevřené dveře, skrze které prosvítá již jasnější světlo. Nic nenasvědčuje tomu, že by byl kromě vás ve sklepě přítomen ještě někdo další. Přesto však i nadále zůstáváte ostražití. Při důkladném prozkoumání místnosti nic jiného nenalézáte a tak se rozhodnete pokračovat dál. Když otevřete dveře, udeří vás do obličeje studený vítr. Dostali jste se jen do malé místnůstky, která měla fungovat spíše jako malý sklad. Nyní má ale funkci spíše přestupní. V zadní části podlouhlé místnůstky je naházená hromada suti a dvě plechové rozmlácené skříňky. V levě stěně je vybourána velká díra, která při bližším průzkumu vede do asi pěti metrové chodby s hrubě opracovanými stěnami. Uprostřed chodbičky se pohupuje žárovka, která celý průchod osvětluje. Celá chodba poté ústí do jakéhosi většího tunelu - zřejmě kanalizačního či nějaké nepoužívané části komplexu pro metro. V celém tomto prostoru taktéž není ani živáčka (ani neživáčka).

David "Cross" Sivan - 25. září 2008 13:28

Pomalu postupuji dál a se zaujetím si prohlížím prostory, do kterých jsme právě zavítali. Ničemu však nevěnuji příliš pozornosti a žádná z věcí pro mě není nijak zajímavá. Ani zbraní si nevšímám a zanechávám je na svém místě. Poté projdu dveřmi do malé komory plné bordelu a suti. Obezřetně nahlédnu do tunelu. Jsem neustále ve střehu. Tunel do kanalizace? Ty svině na můj vkus až moc rozšiřujou svý teritorium. Potřebovali by přistřihnout křidýlka. "Bude jich víc...víc než by kdokoliv z nás mohl čekat. Dřív každej z nich rozjímal ve svým brlohu obklopenej partičkou ghůlů. A teď? Rozlejzaj se po kanalizaci pod celou Prahou. Sjednocují se....něco velkýho se chystá." Promluvím a naruším tak prozatím přetrvávající ticho. Poté vykročím chodbou. Vzhledem ke stísněnějšímu prostoru se musím lehce přikrčit. Tyhle chodbičky nemám rád. Když na mě něco vyletí, ty vzadu to budou zastřelit. Co naplat, že jim překáží ve střelbě moje tělo. Nerad bych dostal pár kovových žihadel do prdele. Achjo...chodit všude první je za trest.

Šimon Roudník - 25. září 2008 20:50

Podzemní místnost Vstupuji pomalu do potemnělé chodby za Crossem uchlácholen falešným doměním, že pouze první nese riziko neznámého. Pistol od Lucanise mám vloženou za krajem kalhot, jak to bývá zvýkem v amerických filmech. Jakmile dorazím do místnosti, zbežně si ji prohlédnu. Možná lépe než zběžně by charakterizovalo toto okouknutí slovní spojení: aby se neřeklo. Je jasné, že ať tu žije cokoliv, chci, aby to bylo pryč. Při pohledu na pistol a brokovnici dokážu pouze protáhnout obličej a levou rukou se podrbat na hlavě. Pohyb přede mnou, který jsem zahlédl jen kouskem oka následně upoutal moji pozornost. Ten plešatý člověk se vydává vstříc pootevřeným dveřím, tudíž se dám do kroku za ním. Skříňky, které upoutají moji pozornost asi nebudou skrývat žadná vybavení. Je to přeci jen harampádí. Náhle se ozve Crossův hlas a mnou projde velký záškub leknutí a hlasitý nádech je tomu důkazem. Vyslechnu jeho nepříjemnou zprávu a když dopovídá, raději mlčím. Asi by nebylo dobré dávat najevo, že bych nejradši byl někde na povrchu, kde nebezpečí nehrozí. S hlasitým povzdechem se vydávám přikrčen do chodby.

Lucanis - 28. září 2008 15:46

Jdu pomalu se skupinou, ohlížím se zleva doprava, nahoru, dolů ... dívám se všude kde to jde, člověk nikdy neví odkud na něj někdo zaútočí. Doufám, že to rychle skončí. Původně jsem měl touhle dobou být přece na pivu. Procházím chodbou dál, až přijdu ke Crossovi a podívám se do tunelu. Nevede tady někde blízko metro? Jak říká Cross, je jich asi víc, něco se chystá. Jak je to daleko odsud k tomu muzeu kde je Obraz? Fuj, představa těch potvor hemžících se pod Prahou je fakt hnusná.

Adriena Arcanis - 05. října 2008 19:10

"Nevím, cítím tu jen hovno.." - zareaguji na dotaz Lucanise, když se vydám za muži prasklinou ve zdi, jež působí dojmem skutečné brány k počátku cesty do horoucích pekel. Venku jsem naposledy zašustila pytlíkem s gumovými medvídky a jednomu bezcitně ukousla zelenou hlavičku. Zbytek tělíčka, jež jsem chvíli žmoulala mezi palcem a ukazováčkem levé ruky brzy čekala stejná cesta do útrob mého těla. Poté, následujíce Crosse, Šimona a Lucanise se vydám do útrob budovy. Cesta je nejprve snadno schůdná, prostory se nijak zvlášť neliší od ostatních sklepů podobně starých obydlených budov. Spoustu trubek a strojů, zajišťujících obyvatelům pravděpodobně teplou vodu, skříňky na elektřinu, měřáky.. to vše míjíme bez povšimnutí, moji pozornost upoutá teprve menší stůl, na kterém díky blikajícímu mihotavému osvětlení staré žárovky pohupující se pod stropem menší místnůstky rozpoznám střelnou zbraň. Když přistoupím blíže, zjistím, že zdrojem mihotavého záření není žárovka, nýbrž svíčka a že její slabé světlo mi dovolí spatřit i další zbraň opřenou o zeď vedle stolu. Mé znalosti mi nedovolí rozpoznat jejich typ, nicméně jsem natolik bystrá a vydedukuji, že větší ze zbraní bude pravděpodobně brokovnice a také to, že zbraně mají pravděpodobně i své majitele. Než na tento fakt stačím upozornit, chlapi už se cpou škvírou ve zdi, táhnoucí se kamsi do tmy. "Nevím, cítím tu jen hovno.." - zareaguji na dotaz Lucanise, když se vydám za muži prasklinou ve zdi, jež působí dojmem skutečné brány k počátku cesty do horoucích pekel. Mé myšlenky se však ubírají poněkud jiným směrem. Kam se zatraceně Šimon tak hrne? V tom archeologovi bude asi přecejen víc, než podělané gatě. Možná je to jen obyčejná zvědavost.. Nebo ví víc, než se rozhodl prozradit. A jak se koukal na ty zbraně.. Buď špatně zakrývá strach, nebo se špatně snaží, abychom si mysleli, že ho má.... "Jen hovno.." - zopakuji v zamyšlení a káravě se zahledím na Crosse, "Neříkals náhodou, že víš, kde ta pijavice chrápe?"

Průvodce po cestách - 12. října 2008 17:45

"Na tohle nemám..." Zastaví se Siobhan před průlezem do podzemí. Couvne pár kroků zpět s poměrně vystrašeným výrazem vpitým ve tváři. Skoro vám připadá, že se jí třesou nohy a podlamují kolena. Ve tváři je bledá a evidentně na ní jdou mrákoty. Náhle sebou trhla, obrátila se a utíká pryč z podzemí. Úžas je vidět na každém z vás. Nikdo jste nečekali, že žena, která vypadá tak sebejistě a vyrovnaně nezvládne tento prozatím slabý psychický tlak. V následujících okamžicích je tedy třeba počítat, že je vás o jednoho méně. Prošli jste tunelem až na jeho konec. Před vámi se nachází nepoužívaná šachta metra. Jasným důkazem tohoto, jsou například vytrhané kolejnice, které s nějvětší pravděpodobností byly využity jinde. Všudypřítomný bordel a suť svědčí o tom, že jeden čas bylo toto místo využíváno jako skladiště odpadu. Vzhledem k tomu, že sem do podzemí se nedostane žádné světlo zvenčí, viděli by jste si sotva na špičku nosu. Od toho vás zachránily žárovky, které osvěcují chodbu asi do vzdálenosti padesáti metrů od tunelu. Další žárovka pak svítí v nějaké postraní chodbě. Díky tomu jste získali váš další směr cesty. Nyní už je téměř jisté, že upíři chodby využívají k rychlému přesunu pod Prahou. Otázkou ale zůstává, kam vás tato cesta zavede.

Šimon Roudník - 14. října 2008 16:46

V tunelu Jakmile dorazím do šachty metra, porozhlédnu se kolem sebe. Až na naprosto nezvyklý obraz podzemí, který jsem v životě neviděl tu není nic zvláštního. Ale nepokračuji v cestě. Raději se trochu zaposlouchám, jestli náhodou kolem nás něco není. Také bych se nerad střemhlav vrhnul do nějakého nebezpečí, protože střelbu bych nejraději vynechal. Ostatní v tomto vypadají poměrně zkušeně. V tichosti očekávám, co se bude dít dále.

Adriena Arcanis - 20. října 2008 11:23

Téměř nepřítomně a nechápavě hledím na záda dívky, která utíká z podzemí na zemský povrh, aniž by se ohlédla. Chvílemi klopítá, avšak na rychlosti neztrácí, proto jí po pár okamžicích ztratím z dohledu. Jestli jsem tohle od někoho čekala, tak spíš od archeologa, Siobhan se celou dobu zdála být vyrovnaná, ba z ní číšila chuť po troše adrenalinu. A nakonec odpadla tak rychle, jako malá dívka trpící klaustrofobií. V zamyšlení zakroutím hlavou, otočím se zpět a pokračuji temnou chodbou. Všude přítomná suť nám značně ztěžuje výhled, za každým kouskem zdi, či odloženou nefunkční lednicí se může skrývat nebezpečí. Po Šimonově vzoru se zaposlouchám do naprosté tmy, avšak neslyším nic, než ozvěnou zesílené kapání vody do stále se zvětšující louže, tlumené škrábavé kroky krys a vlastní dech. Někde z dáli k mým uším doléhají rozzuřené písklavé zvuky, dva potkani zřejmě bojují o potravu, které je zde evidentně opravdu poskrovnu. Jsou to ale klasické a všude stejné zvuky temného podzemí, zdá se, že tady ještě nebezpečí nehrozí, nicméně i přes toto zdání se snažím být stále ve střehu. Dojdu proto zbytek skupinky a postavím se v uctivé, spíše možná nedůvěřivé vzdálenosti od mužů, jež přišli do podzemí za stejným účelem jako já sama.

David "Cross" Sivan - 20. října 2008 19:58

Vytřeštím oči na záda prchající dívky. Nedlouho poté se v mé tváři objeví jen nepatrné pobavení. Zjevně jsem počítal, že je jen otázkou času, než odpadne první z mých současných "spolupasažérů". Není se čemu divit. Loď, na které společně plujeme se právě zmýtá v silné bouři a dokonce i drobné škobrtnutí může přinést smrt celé posádce. Možná je lepší, že Siobhan opustila palubu dříve, než svou nevyrovnaností způsobila nějaké závanější problémy. "Pokud chcete ještě někdo odejít, je ta pravá chvíle. Jestli budete chtít zdrhnout třeba ve chvíli, kdy budou mý nohy pod hromadou suti a já budu počítat s vaší spoluprácí...střelím vás do zad." Promlouvím opět po delší době mlčení. Můj hlas mrazí v zádech a v tuto chvíli zní jako skřípání nože sklouzávajícího svým ostřím o žebro. "Buďte ve střehu a krejte si záda....budou blízko..." dodám ještě, než vykročím do tunelu. Jsem opatrný, sleduji jakýkoliv pohyb, byť by to byl jen záchvěv pavučiny. Mé smysly jsou zostřené a oči těkají z jedné strany na druhou. Možná i můj dech se nepatrně zrychlil. Nozdry se rozšiřují a zúžují v rytmu nádechů a výdechů. Celé mé tělo je zaplaveno adrenalinem, což dokazují i krůpěje potu, objevující se na mém svraštělém čele.

Průvodce po cestách - 20. října 2008 20:14

soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Bloudíš světem a lovíš tvory noci - to je tvá práce a tvůj osud. Tvůj poslední kšeft měl být v Praze. Doneslo se k tobě, že pražské podsvětí se rozrůstá až moc, proto ses odhodlala zakročit. Tvá akce v pražském metru ale nevyšla tak, jak sis představovala. Upíři nějakým způsobem přišli na tvou přítomnost a pěkně si na tebe počíhali. Nestačila si ani vytáhnout zbraň, když si ucítila topou bolest v zátylku...následovala už jen tma. Nevíš jak dlouho si byla omráčená. Nevíš co se dělo, když si byla mimo. Probudil tě až chlad a kapky vody ztékající po tvé tváři. Probrala ses v chladném podzemí. Kolem tebe se válí hromada suti, různého bordelu a odpadků. Mezi nohami se ti proplétají krysy a na hlavu ti odkapává ledová voda z nějaké prasklé trubky. Teprve nyní sis všimla, že jsi svázaná a válíš se v rohu smradlavé místnosti kdesi v podzemí. Stěny jsou vlhké, omítka popraskaná a po celé ploše zdobená žlutými a hnědými fleky. Celou místnost osvětluje jen jedna žárovka pohupující se uprostřed. Nikde není ani živáčka ani neživáčka. Jediné co slyšíš jsou kapky dopadající na chladný kov a pískání krys. Jsi zde sama.

Adriena Arcanis - 20. října 2008 20:39

"Bububu.." - ušklíbnu se na Crosse, jakoby na mě jeho proslov neudělal žádný dojem, "Siobhan to holt nevydržela.. Vždycky se někdo posere, tak už to bývá.. Proto raději pracuju sama.. Sem jsi nás zatáhl Ty, za údajně jistým cílem, tak si nech ty silácký řeči.. Už předtím jsem se Tě na něco ptala, kasal ses, že víš, kde se ta pijavice ukrývá.. Tak kde je? Nezdá se, že bys to tu nějak znal.." postupně se sarkastický tón mého hlasu vrátil do normálu. To, že mi Cross nevěnuje žádnou pozornost a pokračuje tunelem mi evidentně vůbec nevadí, rychlými drobnými krůčky cupitám těsně za ním, aniž bych si dělala starosti s jeho nervozitou, zdá se, že já si na tomto místě zatím příliš nebezpečí nepřipouštím, předchozí naslouchání tiché tmy pravděpodobně do jisté míry uchlácholily mé napětí. Možná je to však jen zdání a já navzdory všemu dále sleduji okolí bedlivým zrakem..

David "Cross" Sivan - 20. října 2008 21:45

"Vím místo. Jak vidíš, trefil sem. Ale bohužel semka fakt nechodím na čaj o páté. Jak sem měl asi čuchat, že si tu vykopali tunýlky jak nějaký zasraný krysy?! Prostě ho musíme najít, jestli chcem jeho hlavu. A k mému proslovu...taky radši pracuju sám. Budu mnohem radši, když se tu všichni strachy poserou a utečou teď, než abych pak zařval, až budu někomu vytahovat prdel z průseru." Nechám se poněkud unést svými odpověďmi. Dokonce se přitom zastavím a otočím se zády ke směru naší další cesty. Dokonce se zdá, že jsem úplně přestal věnovat pozornost tomu, co se kolem děje. Má opatrnost je pryč a stačila k tomu jen jedna uštěpačná poznáma pronesená ústami ženy. "Kurva taky z toho nemám radost, že tu musím bloudit...dostal sem jen typ a ne přesnou mapu."

Adriena Arcanis - 21. října 2008 00:01

Svým brbláním jsem se nechala naprosto unést, proto když se Cross zastaví a otočí se ke mě čelem, nestihnu pohotově zareagovat a v plné rychlosti do něj narazím. Kdybychom šli jen o něco rychleji, pravděpodobně bysme se prudkostí nárazu už oba váleli v hlíně a prachu podzemní podlahy. Ihned ustoupím o krok dozadu, avšak i krátký kontakt našich těl způsobil, že naše aury se propojily. Ze rtů mi unikl tichý nepopsatelný zvuk, energetický výboj mi projel od rukou a hrudníku až k podbříšku. "Omlouvám se.." - sklopím na okamžik oči vyklepávajíc z konečků prstů zbytky přebývající energie. V zápětí, jako bych si snad uvědomila význam slov, které jsem právě řekla, pohlédnu Crossovi opět vzpříma do očí: "Nikdo se Tě ale o pomoc neprosil.. Byl jsi to Ty, kdo přišel, pamatuješ? Doděláme to tady, kouknu na ten obraz, zlikviduju ho a ručím Ti za to, že my čtyři se už nikdy neuvidíme.."

Šimon Roudník - 21. října 2008 08:24

V tunelu Ještě před chvílí poměrně klidná situace plna ticha a pozornosti se očividně změnila v drobnou šarvátku mezi dvěma účastníky průzkumu. Ti si vesele vykračují tmou, jako by se nic nedělo a vůbec nevěnují pozornost okolí. Sice jsem se chvíli snažil poslouchat a pozorovat okolí, jenže toto je teď už zbytečné. Jestli tu někdo nebo něco je, už o nás dozajista musí vědět. Jakmile se stanu svědkem srážky Adrieny s Crossem mám pocit, že by se zas měli všichni věnovat průzkumu a ne se hádat. Zkusím na ně promluvit, jak nejodvážněji v danou chvíli zvládnu: "Eh... Já... Já vás nechci rušit, ale... eee... nemáte náhodou pocit, že kvůlu vaší roztržce už o nás všichni ví?"

Lucanis - 23. října 2008 14:59

Když pozoruju hádku Adrieny a Crosse, jsem překvapen. Že zrovna tito dva se budou hádat, to jsem opravdu netušil. Ovšem nepřekvapilo mě to tak, jako útěk Siobhan. Zřejmě opravdu nemám dávat na první dojem. Nechci se do toho plést, ale tady Šimon má pravdu. Pokračujte ještě chvíli v hádce ... nebo můžeme tady uspořádat večírek, vyjde to nastejno. neodpustím si trošku sarkastického tónu. Bude to ještě sranda, pokud se budou hádat na každém rohu daleko asi nedojdeme. No,ale dost povídání, pojďme do práce, ať to máme co nejdřív za sebou.

Průvodce po cestách - 26. října 2008 21:29

Následky nepříliš promyšleného hlasitého tlachání a dohadování se na sebe nenechaly dlouho čekat. Z rozhovoru vás vyrušilo klapání těžkých okovaných bot. Ihned poté jste si mohli všimnout mihotajícího se světýlka z jedné z bočních uliček. "Karle?! Seš tam ty?....." Ozvalo se jen za další kratičký okamžik. "Neříkal vám kurva Romero, že máte hlídat vchod a nechodit vocaď dokud pro vás nepříjde...." Z uličky se vypotácela vysoká a poměrně ramenatá postava ve vojenském oblečení. Na rameni měl neznámý muž zavěšenou M16ku s baterkou. Jednou rukou zbraň svíral a svítil si na cestu. Druhou ruku měl volně podél těla, ale kdykoliv připravenou ke střelbě. Dle vzhledu muže soudíte, že se jedná o profesionála. Naštěstí pro vás, než voják vyšel, stihli jste se skrýt za sutí a všemožným bordelem. Prozatím si vás ještě nestačil všimnout.

Erika de Vill - 27. října 2008 11:38

soukromá zpráva od Erika de Vill pro Chlad,bezmoc a pískot krys. Otupěle koukám kolem sebe a v uších mi zní pouhé kapky vody kapajíc na moji tvář. Rozhlížím se a nikoho nevidím. V hlavě se mi přehrála událost,která se stala ještě před úderem a tmou,která mě pohltila. Nyní tu ležím svázána na děsivě ledové podlaze a není mi zrovna dvakrát nejlépe, hlava mě stále bolí a ruce,jenž mi stahuje drsný provaz ,už skoro necítím.Krysy,které slídí kolem mého těla jsou dotěrné a jelikož mám hroznou náladu,nejradši bych je v hrsti rozdrtila. Ale bohužel. Můj plán a moje očekávání nevyšly,jak jsem očekávala, to je špatné,moc špatné. Měla bych s tím něco udělat,nebo tu snad jen tak dál nečině ležet,to přeci nedokáži, jsem Erika de Vill, dívka,jenž se nenechá jen ta zaskočit, musím jednat,ale jak začít nebo čím začít. Těžká to situace, ve které se nyní nacházím. Opět mi v hlavě přebíhá pár neuskutečnitelnejch plánu,jak se dostat z tohoto zajetí,musela bych být fakt něco více než jen obyčejný lidský tvor,avšak jsem dobrá ve svém oboru,to je pravda,ale ze situace jako je tahleta se dosti blbě dostává,musím ihned něco vymyslet,neboť nevím co mě čeká a co nemine,nehodlám vyčkávat na svoji nemilosrdnou smrt,ikdyž se jí nebojím. Ale přeci jsem ještě mladá...

Šimon Roudník - 29. října 2008 22:57

Podzemní tunel Jakmile se ozve naprosto cizí hlas, který ruší v dosud probíhající hádce, je jasné, že je zle. Ať už je to kdokoliv, rozhodně nebude dobré se tu vystavovat uprostřed chodby. "Schovat," řeknu polohlasem a je mi jedno, jestli mě ostatní slyší. Očima přejedu okolí a pokusím se bleskově vyhodnotit místo, kam se schovat. Tep se mi prudce zvyšuje a já cítím tlukot srdce v krku a dokonce i v uších, jakoby mi ho někdo vyrval z hrudi a dal k hlavě. Těsně před vyšší hromadou suti zakopnu a rozplácnu se na zem. Z úst mi vyjde neidentiikovatelný zvuk připomínající rodící opici smísenou s chrochtáním člověka, co si pravě roztrhal plíce na padrť. Rukama se začnu honem přitahovat, abych byl co nejdřív na druhé straně hromady. Jakmile jsem tam, lehnu si na zem na záda tak, abych zaujímal co nejmíň místa a aby mne příchozí muž neviděl. Ze svého úkrytu vydávam pouze zvuk prudkého dýchání. Snažím se dech co nejrychleji zklidnit, abych se neprozradil.

Adriena Arcanis - 04. prosince 2008 15:20

Ani nevím jak jsem se ocitla za hromadou suti, když naše dohadování po Lucanisovi a Šimonovi přerušil i další, zdaleka ne známý hlas. Ani mě nenapadlo doufat, že Siobhan dostala znovu odvahu a s ní i podivný chrapot. Bylo mi více, než jasné, že patří dobrému kamarádovi majitelů brokovnic v místnosti, jíž jsme před chvílí prošli. Vytáhnu pistoli a zadívám se na ostatní, "Nějak extra střílet neumím.." zašeptám co nejtišeji, aby můj hlas dorazil jen k uším těch, jimž byla má slova určena, "Takže pokud je tu lepší střelec, tak navrhuju, aby zamířil a pálil.. Moc bych se nespoléhala na to, že si ten pán bude myslet, že má halušky a zase v klidu odejde...."

David "Cross" Sivan - 15. prosince 2008 12:24

Nenechám se již nikým dalším příliš pobízet. Slova Adrieny my stačila k tomu, abych se prudce zvedl zpoza svého úkrytu a vypálil proti neznámému muži dávku z mé MP5ky. Ticho a zhoustlý vzduch protne hvizdot kulek vylétajících z tlumiče. Následuje snad neznatelné heknutí, možná lehké zakřupání jak olověné kulky narážejí a štípou hrudní koš neznámého. V tuto chvíli již mrtvé tělo se pokusí ze setrvačnosti udělat několik kroků dozadu ve snaze udržet rovnováhu. Když si už však konečně uvědomí, že je mrtvé, sesune se bezvládně k zemi. Z několika nových otvorů v mužově těle nyní začne unikat rudá lesknoucí se tekutina. Nyní již uvolněněji výjdu ze svého úkrytu a s mírným úsměvem a s radostí v očích se zahledím nejdříve na mrtvolu a v zápětí na Adrienu. "Spokojená?"

Adriena Arcanis - 15. prosince 2008 16:06

Nepříjemný pocit jež ve mně vyvolává bzučení kulek rychle předčí mnohem odpornější zvuk – křupnutí, které značí, že kulky konečně dosáhly cíle – hrudního koše muže s chraplavým hlasem. Oklepu se, abych ze sebe setřásla nepříjemný pocit, vyvolávající mrazení v páteři, načež mě vyruší Crossova poznámka. Jeho pohled opětuji jen krátce, v odpověď na jeho dotaz se jen kysele ušklíbnu. Vůbec nemám v úmyslu nějak skrývat, jak mě dopálil fakt, že oním dokonalým střelcem se stal ten nadutý trouba. Snad by mi bylo milejší, kdyby můj střelecký um překonal Šimon, který podle všeho nikdy předtím nedržel zbraň v ruce, než být svědkem toho, jak Pan Drsný znovu zazářil v očích ostatních. V zápětí si ale vzpomenu na jeho nepodařený pokus ukecat démona v těle knihovnice, aby odešel, třímajíc v rukou zbraň a hned se mi zlepší nálada. Nebýt střelných zbraní, je tenhle frajer v loji. "Aspoň na něco seš dobrej.." - podotknu směrem ke Crossovi a v očích mi zazáří nepatrná jiskřička zadostiučinění, “Tak.. Jdeme dál?“, položím spíš řečnickou otázku a už pokračuji v cestě, obcházejíc mrtvé tělo našeho nepřítele.

Šimon Roudník - 20. prosince 2008 11:54

V tunelu Vše se seběhlo tak náhle, že jsem nestačil ani pořádně zareagovat a bylo po problému. Jenže taková situace si nese svoje důsledky. "Tys ho norm... to.. jen tak?" Nadhodím otázku do vzduchu, ale je mi jedno, jestli ji někdo věnoval pozornost nebo ne. S rukama u tváře se otočím od ostatních, vstanu, udělám pět kroků a pak vypustím obsah žaludku na zem. Zůstávám chvíli předkloněn, odplivnu a narovnám se. Nejprve otočím hlavu a následně i celé tělo se slovy: "Ano, můžem jít."

Lucanis - 21. prosince 2008 16:10

Když jsem zaslechl hlas, zamrazilo mě. Ovšem rána, kterou Cross vypálil, byla ještě horší. Možná protože jsem poprvé slyšel křupnutí kosti. Většinou jsem střílel a neposlouchal. Ale teď, v absolutní tichu to zaznělo jako strašlivý tón rozladěných varhan známého Fantoma Opery. Udělám pár kroků, a pak jen slyším dávivé zvuky. Šimon zvrací. Z toho si nic nedělej. Myslím, že tohle bylo to nejmenší, co ti mohlo udělat špatně. Počkej až narazíme na něco opravdu hnusnýho. Bože, to zní jak kdyby hodnej strejček Pepan rozdával rady ... už mlč a soustřeď se! Popotáhnu za plášť, který se mi zasekl o trubku a pomalu se rozejdu. No nic, pojďme.. kdoví, kdo mohl slyšet výstřel.

Průvodce po cestách - 23. prosince 2008 12:17

Pokračujete neomylně dál směrem, kterým za vámi přišel neočekávaný a teď již dozajista mrtvý muž. Prošli jste jakýmsi otvorem, který měl dříve možná ztvárňovat dveře. Omlácená rohy a ztrouchnivělá zeď nasáklá vlhkostí všude kolem z něj ale spíše dělá průchod do světa nadměrné hnusoty. Když projdete skrz, čeká na vás na druhé straně místnost se schody. Světlo se směrem vzhůru zjasňuje. Tedy je pravděpodobné, že tyto schody vedou do nějaké lépe osvětlené části komplexu. Po cestě jste již potkali pěknou řádku ghůlů sloužících upírům. Všichni jistě víte, že je zcela obvyklé pro jednoho upíra vlastnit jednoho ghůla. Netroufáte si ani odhadovat kolik by jich tu mohlo být. A když si náhodou na nějaký ten odhad troufnete, zamrazí vás v zádech. Možná dobře, že jste ještě žádného nepotkali, ale čas klidu bude brzy pryč. Vždyť účel vaší cesty sem byl alespoň jednoho zabít. "Pojďte klidně dál přátelé. Hosty nikdy neodmítáme. Vaše kamarádka, která se chystala zdrhnout na vás již čeká...vlastně...za chvilku jí budem porcovat!" ozval se zkreslený hlas z jednoho repráku na zdi, který dříve možná sloužil jako jakýsi "oznamovač" dění v metru. Následoval hrozivý smích, který vám na klidu ani trochu nepřidal. Zastavili jste se současně a snad nikomu z vás se nechce pokračovat po schodech nahoru.

Šimon Roudník - 11. ledna 2009 09:36

U schodů "Vážně je nutné, abychom pokračovali?" zeptám se, když vyslechnu zprávu. Cesta sem již byla poměrně dost hrozivá a začínám mít pocit, že sériový vrah by ze mne nebyl. Spíše naopak, pěkně se zašít někam do ústraní a myslet si, že toto vše je jen zlý sen. Bohužel, tuto možnost již nelze zvolit. "Oni ji..." zakryji si ústa pravou rukou, "jedí. JEDÍ! To snad ani. Ne! To ne!" Prvotní zajíknutí se teď mění v šílenství a zmatek. Po chvilce, kdy zběsilým pohybem očí kontroluji místnost, kde stojíme a stejně se nic nedozvídám mi z úst vypadne jen jedno slovo, vysloveno s důrazem a klidem: "Zabít."

David "Cross" Sivan - 11. ledna 2009 15:44

"Nenech se zbytečně děsit těma kecma, Šimone. Upíři kolem sebe vždycky rozhazujou silný slova a skutek utek. Není vůbec těžký poslat takovou pijavici do věčných lovišť. Jdeme dál..." Promluvím ve snaze alespoň částečně uklidnit nervózního kolegu. Poté vyrazím směrem vzhůru po schodech. Adrenalin v mé krvi stoupá a ruce se natěšené chvějí až budou opět moci stlačit kohoutek mé zbraně a rozehrát tak další píseň smrti. V mých očích je vidět odhodlání a zrychlený dech svědčí o jistém natěšení na další napínavou přestřelku.

Údržbář (administrátor) - 19. března 2009 16:28

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář

Průvodce po cestách - 21. března 2009 00:55
	Zatím prosím o zachování, než se dohodnu s hráči, jestli mají zájem pokračovat.

Údržbář (administrátor) - 30. března 2009 21:41
	tak šup šup. :-)

Lucanis - 31. března 2009 19:14

Kráčel jsem spolu s ostatními, když se ozval hlas. Trošku mě zamrazilo, v té chodbě to znělo hrozně zvláštně. Po Šimonově otázce čekám, až odpoví Cross a poté se připojím do diskuze i já. Pro tvoje skoro panenské uši musí něco takového znít strašně. Ale jak říkal tady Cross, tihle ubožáci mají spoustu hubu keců akorát. Myslí si, že nás zastraší. Jejich smůla, že tu jsme my. A že tu není parta Šimonů. Nebo chcete snad někdo couvnout? řeknu a ohlédnu se na ostatní.

Adriena Arcanis - 01. dubna 2009 12:46

Postupujeme tiše, beze slova. Jen tu a tam vzduch rozřízne tiché zabzučení kulky většinou z Crossovy zbraně. Již jsme si zvykli, že krom vlastního dechu a čvachtavého zvuku, vznikajícího dotykem našich podrážek a navlhlé, místy bahnité podlahy neslyšíme vůbec nic. Když se najednou ozve zachrčení, všichni se zastaví, jako četa desátníků na povel majora a nastraží uši, jakoby v tom chrčení chtěli zaslechnout i něco více. Snad výzvu či varování? Kdoví.. Avšak odhalení taje na sebe nenechá dlouho čekat a chrčení se změní na hlas zkreslený značně zastaralou technikou reproduktorů. Obsah slov vnímám jen okrajově, větší část mé pozornosti se věnuje ohlížením se a přemýšlením, kde by se mohl nacházet zdroj toho příšerného zvuku. Hmm, tak či tak budem asi muset do těch schodů.. No, co se dá dělat.. "Klid Šimone.." - zapojím se i já do rozhovoru, "Plná huba keců a skutek utek.. Neviděl jsi nikdy žádnou slátaninu o upírech? Občas na nich bejvá něco pravdy.. Navíc proč by jí měli porcovat? Maximálně pro jejich ujetej smysl pro humor.. Hmm, možná bysme se měli pohnout.." - dodám, když zapřemýšlím o svých slovech. Pár pohyby zkontroluji střelné zbraně a hromadu lahviček za pasem, když si uvědomím, že vše kontroluji až zbytečně zdlouhavě, jen abych vše prodloužila. Zatraceně a dost! Jestli tu holku náhodou fakt mají, měli bysme hejbnout zadkama.. Život nebo smrt? Radši smrt, než život s vědomím, že zbytečně zemřel další člověk.. Tak nádech, výdech holka a jde se na to.. Při doteku mé podrážky o první shod se ještě naposledy sehnu, abych pohladila svou botu a tím se ujistila, že i dýky jsou na svém místě. Při následujícím kroku se pak otočím na ostatní: "Na co čekáte? Jdeme jim nakopat prdel!"

Průvodce po cestách - 05. dubna 2009 12:20

Nakonec jste tedy sebrali své síly a rozhodli se pokračovat po schodišti dále. Nebylo pro vás žádným překvapením že špinavé a zaprášené schody vedou o pouhé patro výše. Zavedly vás přímo ke kovovým orezlým dveřím vedoucím kamsi do neznáma - pravděpodobně do další části zastaralých tunelů. Netrvalo dlouho a odhodlali jste se otevřít. Do nosu vás okamžitě udeřil silný zápach tlejícího masa a štiplavého kouře. Vešlo jste do chodby, jejíž stěny jsou ještě z části pokryty omlávenými dlaždicemi. Snad jakoby se upíři snažili zachovat své středověké zvyky, přestože na stropě jsou zavěšené žárovky, je chodba ještě osvětlena loučemi zavěšenými na stěnách. Na druhém konci chodby jsou další dveře, nad nimiž visí cedulka "EXIT". V tu chvíli se ozval výstřel z místnosti za druhými dveřmi. Můžete si jen domyslet, co se tam nyní děje.

Průvodce po cestách - 05. dubna 2009 12:22
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro Slyšíš že kolem tebe chodí několik postav a vedle tebe je pravděpodobně další svázaná žena - domýšlíš se jen podle jejího zrychleného dechu, ve kterém je cítit strach. Tvé myšlenky náhle přeruší výstřel a slabé zasténání. Ta druhá spoustaná je zřejmě po smrti. Následuje velice tichý pobavný smích.

Šimon Roudník - 05. dubna 2009 20:41

Na schodech I přes snahu společníků mě uklidnit se necítím o moc víc zklidněný. Avšak schody vzhůru jsou teď místo, kam musím jít. Couvnout nelze. Jakmile dorazím do další místnosti, ihned mé tělo reaguje na odporný puch. "Rechplechchrr." Tento zvuk naznačuje, že odplivnu z úst pořádný kus tělních tekutin. "Jóžiš, to je smrad." V obličeji hrají svaly ódu na hnus. Koukám po místnosti a snažím se alespoň trochu zjistit, kde to jsem, ale nic nenaznačuje tomu, že bych takové místo někdy v životě navštívil. Pak se náhle ozval výstřel. Leknutí ovládlo celé mé tělo a záškub vyvolaný svaly mne posune o dobrého půl metru vpravo. Hlasitě oddechuji. Nic neříkám.

Lucanis - 06. dubna 2009 15:45

Když jsme se rozešli směrem nahoru, postupoval jsem pomalu, černý plášť plácal o mé nohy. Pomalu sahám pod plášť abych zkontroloval, že je vše na svém místě. Vlastně je mi jich docela líto, koneckonců se blíží jejich konec. prohodím ironickým tónem. Postupujem dál, když dojdem do chodby. Můj zrak spočine na tabulce EXIT, když se Šimon rozkašle a rozplive a já si uvědomím smrad, který se line celou chodbou. A s ušima něco neumíš? prohodim a chci se zasmát, když se ozve výstřel. Ježiš, by mě zajímalo kdo nebo co tady všechno je.

Erika de Vill - 06. dubna 2009 16:45

soukromá zpráva od Erika de Vill pro Něco tu je...! Výstřel a jeho ozvěna se převalila přes moje bubínky. Myšlenky se vytratily a moji hlavu zaplnil pouze nevyspitatelný smích. Proč já? Proč tady? A on tu byl semnou ještě někdo další? Mnoho otázek náhle v mé hlavě, nestačím je přebýrat a sama si na ně odpovídat...ale moment, vždyť na ně nemám odpověď!... Snažím se vyšplhat po stěně zády a postavit se na nohou, jde to ztěží, bolí mě svalstvo a všechny kosti v těle. Ale tak snad něco vydržím, v sedě se zastřelit nenechám!!! U stěny stojím zcela nehybně a slyšet s snažím cokoli, avšak nic, nic neslyším, jen „pro mě“ prázdné ticho. Co dál? co teď? Snad tu nebudu stát a tiše vyčkávat na smrt, to odemě nikdo nesmí čekat! Rozhodnu se náhle a mírně se dám do pohybu a tiše, opírajíc o stěnu, se sunu od místa, kde jsem se nalézala.

David "Cross" Sivan - 15. dubna 2009 22:57

"Můžeš možná zkusit zvracet ještě víc nahlas, ať každej ví přesně kde jsme.." Prohodím poněkud ironickým tónem. S přichystanou zbraní popojdu zbylých několik kroků až ke dveřím. Pozorně napnu krk a jako bych se snažil zaposlouchat, či neuslyším na druhé straně nějaké hlasy. "Chcete jít dovnitř nebo to nakonec vzdát?" pousměju se a svou zbraň pozvednu do výše kliky od dveří. Má ruka se pomalu po klice začne natahovat. Zdá se, že se opravdu chystám vejít, aniž bych se jakkoliv připravoval na hrozící nebezpečí za dveřmi. Hlavně je rychle postřílet....jako obvykle...

Adriena Arcanis - 04. května 2009 19:38

Místo, které se před námi rozprostře mě nikterak zvlášť nepřekvapí. Další, ze zatuchlých vlhkých chodeb, liší se snad jen hořícími loučemi, jejiž mihotavé světlo způsobuje, že snad i Šimonovy zvratky působí tajemně a démonicky. Nechápu, kolik toho musel sežrat, když má pořád co blejt.... Hm, ten smrad je ale fakt imponující.. Na upíry nezvyklé, spíš bych to typla na hordu strig......možná to ale nesmrdí pijavice, ale jejich oběti.. Kdyby je aspoň hodili o kus dál, nebo někam zahrabali.. Pffůů, nechápu, jak někdo může nechat hnít lidskou zdechlinu ve svým pelechu.. Z myšlenek mě vytrhne výstřel, který se tu dole v chodbách rozplývá v jedno duté echo. Opatrně překročím ten impozantní koláč zvratek a pokračuji blíž ke dveřím, ze kterých se dle mínění všech ozvala rána. Nejdříve chci poznámky týkající se Šimonova ugrcnutí ignorovat, nakonec se ale rozhodnu promluvit: "Spíš než to zakuckání uslyší to vaše kňourání.. Fakt inteligentní komentovat to hned u těch dveří..", zašeptám a i já vyndám zbraň, kterou jsem vyfasovala. Přitisknu se zády ke zdi vedle dveří. "Můžem", kývnu hlavou a dál se neodvažuji ani vydechnout.

Průvodce po cestách - 07. května 2009 10:40

Otevřeli jste dveře a vtrhli dovnitř. Místnost, ve které jste se octli je obdélníkového tvaru. Její plocha je rozbitá čtyřmi sloupy, které jakoby vytváří čtyři vrcholy menšího obdélníku v této místnosti. Zdi jsou navlhlé a omítka opadaná. Celý prostor osvětlují jen dvě žárovky pohupující se na stropě. U protější stěny je starý dřevěný stůl. Z jeho levé strany postává jakési dřevěné křeslo. Z pravé strany je k noze stolu přivázáná dívka s prostřelenou hlavou. Kousky jejího mozku už pomalu ale jistě tmavnou a zasychají rozprášené na stěně. Díra v hlavě od zbraně velmi silné ráže částečně zdeformovala i obličej. Podle oblečení a částečně dle zbytků obličeje se vám všem však podařilo poznat Siobhan. Dívku, která od vás uprchla ještě v podzemí. Když si dáte těchto pár fakt dohormady, dojde vám, že jste celou dobu lovená zvěř. Upíři o vás pravděpodobně ví od vašeho příchodu. Díky nyní mrtve Siobhan si můžete domýšlet že ví i o vašich plánech, o vašem arzenálu a vašich schopnostech. "Raději složte zbraně, nebo tohle děvčátko zhebne..." promluví upír stojící před stolem. Je oblčený v černé kožené bundě a v riflích. Jeho černé vlasy jsou nakrátko střižené, bradu mu zdobí upravená bradka. Kolem ramen drží dívku vám neznámou a k jejímu krku drží přiloženou dýku. Vedle tohoto upíra, stojí další muž opírající se o sloup. Na sobě má bílé tílko potřísněné krví a černé kapsáče. V ruce svírá zbraň. A zbraň podobného typu svírá i třetí upír, který stojí u vedlejšího sloupu a míří na vás. Ten má na sobě tmavě modré tričko a maskáčové kapsáče. Jeho dlouhé blond vlasy mu částečně zakrývají ramena.

Průvodce po cestách - 07. května 2009 10:40
	soukromá zpráva od Průvodce po cestách pro MH: Ta holka, kterou drží upír seš ty, takže se můžeš zapojit do hry veřejně.

Lucanis - 07. května 2009 15:30

Když jsme všichni vtrhli dovnitř, během pár vteřin jsem zbystřil co se děje. Místnost vypadá nezvykle, sloupy se do ní vyloženě nehodí. Pak si všimnu toho, co zbylo ze Siobhan. Útěkem si vyloženě pomohla. Když si všimnu všech upírů, promluví ten s dívkou. Dívka vypadá vystrašeně. Raději co? Myslíš, že složím zbraň, a ty tu budeš machrovat s nožíkem? řeknu drsně a dívám se mu do očí. Zbraň mám namířenou přímo na něj. Pak koutky úst syknu na Adrienu. Koho si vybereš? Co takhle modela v tílku?

Šimon Roudník - 16. května 2009 12:17

V Obdelníkové místnosti "Hnus, humus, rozvaliny, nečistota... Proč to všechno. Kdyby aspoň uklízeli a žili si jako v palá..."Hlas odezní, jakmile oči spočinou na mrtvole nám již známé ženy. Nejlépe ihned zmizet, zahodit všechny věci, utéct. Ale to asi nepůjde. Nebo se doma probudit na posteli, celý zmáčený studeným potem. Ale ne, tohle se prostě musí dít. Hlasitě se přerývaně nadechnu, když v tom promluví hlas. Trochu ztuhnu, než přijdu na směr, odkud to vychází. Pohlédnu na drženou dívku a ostatní tři upíry. A jen jeden míří na nás. Když si v hlavě promítnu naši skupinku ostřílených bojovníků a před námi tři neohrožení upíři, asi nechci vědět, co všechno dokáží, když se evidentně nebojí. Udělám drobný krůček zpět. Spíše pro vlastní pocit bezpečí. Když se něco semele, budu muset zareagovat a tak malá vzdálenost mě nezachrání. A to i ke sloupům je to notný kus cesty. Rukou sjedu ke zbrani, co mám za pasem, pevně ji sevřu, ale netasím. Bude lepší vyčkat, co udělají ostatní, nechci nic zkazit.

Adriena Arcanis - 28. května 2009 10:50

Když Cross otevře dveře, naskytl se nám pohled, který jsem zjevně očekávala. Tedy až na další dívku, kterou jeden z upírů ohrožuje dýkou. My jsme tři.. Možná čtyři, budu-li počítat nadvakrát poblitého Šimona.. Oni tři, neskrývají-li se za sloupy další. Neposlechnout je a pravděpodobně zemřít? Nebo je uposlechnout a zdechnout jako krysa, se kterou si pěkně pohraje kočka.. "Ne, ne, zalíbil se mi fešák co drží tu buchtu.." - šeptnu směrem k Lucanisovi. V ten samý okamžik pozvednu zbraň: "Vzdát se bez boje? A dopadnout jako ta na zemi??! Za koho mě máš, ty pekelná zrůdo? Vyhrožovat její smrtí..? Ha! Nebuď směšný, co nám je do ní, vůbec jí neznáme!" Vykřiknu do nastálého ticha a můj smích zanikne v ohlušující ráně. Výstřel se nese chodbami a hluk násobí jeho ozvěna. Pevně doufám, že kulka našla svůj cíl v ženině noze, že se vyhla kostem a neporušila moc svalů. Nicméně stále doufám, že dívku zasáhla a ta se zhroutila k zemi. Na přemýšlení nebo doufání ale není čas. Pozvednu zbraň výše a první ozvěna zanikne v ohlušující ráně druhého výstřelu, mířeného tentokrát na nenáviděný cíl.

Lucanis - 19. června 2009 11:46

Stojíme tam s napřaženými zbraněmi. Když mi Adriena šeptne, odpovím s mírním pousmáním. Oukej, tak já si beru modelku. dořeknu a namířím přímo na něj. To si myslíš, že mi budeš vyhrožovat neznámým člověkem a že ho ušetříme jen pro to, že to je člověk? Koneckonců, tobě máme věřit, že to je nevinný člověk? Není to někdo z tvých odporných služebníčků? probíhá mi hlavou, když mluví Adriena. Při Adrieniném výstřelu se mi ovšem mysl vzpamatuje a mačkám spoušť. Chcípni svině!

David "Cross" Sivan - 22. června 2009 19:30

Hlavou mi plyne spousta myšlenek a snad jako bych se zrovna chvilkami nesoustředil na vyvstalou situaci. Z dálky mi zní něčí hlasy a snažím své vědomí nějak přesvědčit, aby vnímalo co ty hlasi říkají, ale nedaří se. V myšlenkách jsem ponořen kdesi v minulosti. Před tváří se mi mýhají vzpomínky, o kterých jsem snad doufal, že jsou již zapomenuté. Tvář se mi pokřiví v nenávistnou grimasu. Z chvilkového tranzu mě probere až první výstřel. V tu chvíli se projeví mé reakce. Ukazováček pevně stiskne spoušť zbraně a ta za doprovodu zvuku připomínajícího "plivání" z flusačky začně skrze tlumiš pálit jednu kulku za druhou. Jako cíl si vybraly upíra skrytého za levým sloupem. Ve stejném okamžiku, kdy se spustí střelba, dá se mé tělo do pohybu. Rozeběhnu se směrem vlevo ke sloupu. Jakmile bude sloup stát v cestě nepřátelské střelbě, i já povolím svůj kohoutek a připravím se na vykouknutí a další palbu do upířích těl. Tohle je za to, co mi vaše zasraná rasa provedla...

Šimon Roudník - 12. července 2009 16:36

V obdelníkové místnosti Místností se táhne střelba, nedá se nic dělat. Naštěstí prozatím všechny viditelné cíle skřížili cestu kulkám mých společníků. Ale nedá se nic dělat, musím začít střílet, i když s tím nemám mnoho zkušeností, vlastně vůbec žádné. Divoce se rozhlížím kolem sebe, kde se co pohne, abych tomu mohl prohnat střelu skrz hlavu. V nastálém zmatku, jak se mi skrze můj pohled jeví nestíhám reagovat, jestli první partička upírů je mrtvá nebo se jen zachvěla záškubem dopadnuté střely. Můj pud přežití je nyní větší než strach, nastává doba, kdy je třeba zabíjet.

Průvodce po cestách - 26. července 2009 10:17

Místností se rozezněla střelba. Adrienina první kulka si našla za cíl nohu ženy, kterou si upíři vybrali jako rukojmí. Kus rozpáleného kovu se zavrtal hluboko do steheního svalu a žena se s bolestným kníknutím sesula do boku na zem, kde se rozplácla jak široká tak dlouhá. Tmavě rudé kapky krve dopadly na zem a rozpily se v prachu v neúhledné fleky. Adrieny druhý přesně mířený výstřel si našel za cíl upíra s dýkou. Bohužel ten jakoby kulku zahlédl, provedl jakousi otočku k pravému sloupu a kulka mu místo hlavou projela pouze částí ramena. Lucani vystřelil na upíra v tílku. Jednou kulkou ho trefil do boku, když prováděl otočku za sloup, další dvě rány se zavrtaly do zdi. Téměř ve stejný okamžik se zavrtaly do levého sloupu i kulky z Crossovy MP5ky. Celá vaše skupinka se přikrčila a několika kroky se taktéž schovala za sloupy připravená k další palbě - Cross a Šimon k levému, Adriena a Lucanis k pravému.. V nastalém tichu než se ozvou další výstřely se ozvalo slabé chrčení. Možná od postřelené dívky, možná od upíra, kterého Adriena zasáhla do ramene postříbřenou kulkou. Momentálně si však nikdo z vás nemůže být jistý.

Erika de Vill - 30. července 2009 17:39

Bolesti, náhlá zimnice, cukání v noze a všude plno krve. To bude moje momentální situace. Všechno se odehrálo velice rychle, možná až zběsile na moje očekávání. Pozice rukojmí nikdy není lehká, ani pro dívku, jako jsem já, Erika. Matně zavzpomínám, kde jsem nechala svoji M16…ale nemohu si vzpomenout. To bude mít na svědomí otřes mozku, který jsem si uštědřila nárazem při pádu k zemi. Kabát, který mi při pádu vlál, je mírně poničený, škoda tolika peněz, které jsem za něj dala. Tak a zpět k té mojí nepěkné situaci… …teď si připadám jak zmlácený pes, tohle se mi ještě nestalo, takhle se válet po zemi, a ještě k tomu v nepřátelských liniích. Musím jednat, a to hned. Buď se upírům vzdálím a přežiju, nebo mě zabijí. Mám já to ale na vybranou… Krev z nohy, která vytíká až příliš rychle mi špiní můj oděv, ještě že všechno je černé a dobře čistitelné, ale s krví, s ní to bude horší. To mě ale možná nebude trápit, když bude po mně. Momentálně se tak zmohu na křik, ani to možná ne, v tomto osazení upírů je má šance velmi, ale velmi malá. A ten zbytek, co jde po nemrtvých…pochybuji, že jim na mém životě bude záležet. Snažím se odplížit, ale s postřelenou nohou to jde těžce. Ale alespoň snaha. Ta se cenní.

Laakii - admin - 11. září 2009 21:48

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin

Šimon Roudník - 15. září 2009 23:04

V místnosti Náhlá akce a úprk do skrýše, který mi momentalně poskytuje levý sloup, ve mě rozdmýchal pořádný průvan. Za rychlého dýchání a vysokého tepu se mi rozhostila po těle notná dávka adrenalinu. Nic už nevypadá nijak růžově a nyní je třeba si zachránit zadek. To ovšem půjde pouze přes mrtvoly upírů a případně oné neznámé. Pevně stisknu pistoli v ruce, až mi klouby na prstech zbělají. Nu což, je čas jednat. Rychle se vykloním z poza sloupu a očima sjedu místnost, abych si udělal alespoň trochu přehled o nastálé situaci. Rozhodně nepřehlédnu dívku snažící se o uklizení svého těla někam do úkrytu. Na druhé straně zahlédnu upírova perka a je mi hned jasné, že to některí upíři přežili. Když zjistím, že stále žiju, vypálím dvě rány směrem na sloup, kde se skrývá jeden z upírů a doufám, že se strefím do celkem titěrného cíle. Ihned po vypálení se opět skryji za sloup.

Laakii - admin - 01. listopadu 2009 21:46

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR