Vapor pressure – re-creation
hrálo se Domluvený termín
od: 18. října 2006 16:02 do: 11. května 2009 19:24
Dobrodružství vedl(a) Bulma
| |
 | širý oceán, východní polovina, 4. den nového měsíce listopadu, poblíž kolonie Atlas, bývalá severní afrika Slunce se už stáčí aby dalo dalšímu dni sbohem a studená vodní plocha odráží jeho mávající rudé dlaně daleko na západní straně světa. Dny se stávají studenějšími a lidští obchodnící se snaží sehnat si bydlení na zimu v jakémkoliv lidském městě nebo přístavu a tak si pojistit suché a teplé místo v bezpečí daleko od silného zimního větru a častých bouřek. Ti, kteří ubytování neseženou, jsou většinou odkázáni sami na sebe a při ztroskotání na pomoc někoho, kdo bude ochoten proplout širý oceán a vytáhnou ruku z kožešinové rukavice na pomoc. Spousta obchodníků ve zdraví přežili už nespočetně zim na otevřeném oceánu a každý z nich se rád pochlubí u Koloděje což je plovoucí ubytovna a obchodní středisko blízko Pyrenejské kolonie. Obrovské plovoucí město, které nikdy nikomu nezavře své brány ani po setmění nebo při svátcích. Zima, která má přijít tento rok má být mírná. Taky o tom povídá každý. Dnes jsi to slyšela už jednou a tak by jsi mohla mít splněný týdení limit 'komunikace'. Zásoby voda, které jsi vezla se prodávaly snadno, zůstalo ti akorát na cestu do blízké kolonie. Zásoby potravin máš dostatek a vše co jsi utržila za tuhle plavbu se dá nazvat 'pokladem' v tom příjemném slova smyslu. Celkem to dělá 557 zlatých za jednu starou dřevěnou židli, tři litry vody a dva módní časopisy z dob před 'Záplavou'. Loď je na tom taky velice dobře. Žádná škoda způsobená rybami či jiným obchodníkem, dokonce ani Agalianem. Zítra za svítání jsi v cíli. Takový klidný pocit jsi nezažila ještě dlouho. Všechno co je kolem je klid a rudá záře na obzoru, která zapaluje oceán. |
| |
 | Kolonie Atlas Moje loď je pokřtěna jako Elizabeth.Byla to menší loď,přesně jaká se hodí pro obchodnici,jako jsem já.Místo pro čtyři lidi,pět,kdyby se zmáčkli.Ale vzhledem k tomu,že měla jednu místnost zaplněnou věcmi s kterými obchoduji.Takže spíš jen pro tři lidi. Ale i tak bylo těžké Elizabeth řídit sama,ale prozatím jsem nenašla nikoho kdo by ve mně vzbudil sympatie a důvěru natolik,abych ho přijala do svých služeb. Podpalubí bylo tvořeno z několika málo místností,které nebyli nijak velké.Strojovna,kde jsem přikládala do kotle,když bylo bezvětří a já nemohla plachtit.Ale to jsem využívala co nejméně,protože uhlí bylo velmi drahé. Tam jsem také kontrolovala denně stroje,které mi pomáhali v chodu Elizabeth.Ale nejdůležitější byl kotel,kde jsem mohla ohřívat i vodu,nejen pohánět loď. Další místnost byla ta nejmenší a to byla kuchyně,dva lidé by se tam nevešli vedle sebe,jenom za sebe.Byla to typická kuchyně jaká měla každá domácnost,jen o hodně menší.S Ledárnou,kde uchovávala maso a někdy i zeleninu,ovoce,aby se nezkazilo. Další místnost byla toaleta.(myslím,že to popisovat není nutné) kde byla i malá kádě do které se dalo posadit a umýt.Když si do něj sedla voda ji byla až nad pupík. Největší místnost využívala,jako skladiště,pro zboží,druhá největší místnost byla její osobní kajuta.A ta třetí byla prozatím prázdná,kromě teda skromného nábytku,kde by možná,někdy ubytovala svoji posádku.Kdybych nějakou měla.Jedinou postel jsem měla já,jinak se už využívali jenom houpací sítě. Paluba byla ohraničena zábradlím,aby při bouři jen tak věci,či lidi nesmetla do moře.Na zádi byla kormidelna,kde měla kormidlo,kompas a přístroj,který řídí kotel,to když potřebuje hodně rychle plout a nemůže se zdržovat tím,že by tam šla osobně.Vedle kormidelny mám přístěnek kde mám věci,jako nářadí,pruty,sítě a dokonce záchranný kruh.V přihrádce mám jednu pistol s několika náboji,kterou mi dal na cestu otec,Pro jistotu před piráty.Naštěstí jsem s nimi ještě co dočinění neměla.Na přídi a zádi mám upevněné velké harpuny.Uprostřed paluby mám stěžeň s plachtou sešitou z několika látek,takže byla různobarevná a samozřejmě závaží. Na levoboku je zaháknutá kotva. Jmenuji se Julie a jsem obchodnice.Obchoduji převážně se surovinami,jako dřevo,hlína,nábytek,jídlo a voda.To mi hodně nese.Své zboží vždy nakupuji na pevnině a prodávám na moři,kde je opravu důležité pro život.Jsem celkem známá,skoro všude.Jsem stále více udivená,že mě již piráti nepřepadli,protože i oni potřebují jíst a pít.Ale jsem za to vděčná.Pochybuji totiž,že bych se jim ubránila.Nemám žádnou posádku,ale hodlám si sehnat.Někdy.Někoho.Uvidím.Uvažovala jsem také o otrokovy,ale to byli převážně risk.Takový lidé jsou nespolehliví a kdykoliv by mě mohli ve spaní podříznout jen,aby byli svobodní,či získali moji Elizabeth. Neměla jsem žádné přátele,jen známé.To byli převážně ti s kterými jsem obchodovala.Na to,že jsem byla obchodnice jsem měla i celkem dobré ceny.Věděla jsem kdo má a kdo nemá dost peněž.Pro chudé jsem dávala nejnižší možnou cenu a pro ty bohatší zase cena stoupne.Tak to už bývá. Někdy jsem dávala i jídlo a pití dětem zadarmo,měla jsem pro děti slabost a nerada jsem viděla,jak jsou hubené a vyprahlé. Zrovna jsem byla u kormidla a přestala jsem používat kotel,protože začal foukat vítr a do Atlasu to již nebylo daleko.Hodlala jsem tam strávit zimu,nikdy jsem zatím netrávila zimu na moři a jestli to jen trochu půjde,tak ještě dlouho nebudu muset. Peněz jsme měla dost na to,abych přes zimu vydržela,ale jen si sehnat nějaké bydlení.To bude asi problém,ale když nabídnu dost určitě se něco najde. Byla jsem menší asi 170cm,měla hnědé vlasy a tmavě modré oči.Hezký kulatý obličej a oplácanou postavu.Sice její hrudník neměl velikost,jakou by si představovala,ale tam kde bůh ubral jinde zase přidal.Podle jejího mínění měla dokonalé pozadí a boky.snažila jsem se udržovat v čistotě,ale voda nebyla všude,takže ji to někdy nevycházelo.Ale jednou za čas se přece jen umyji. Zadívala jsem se před sebe,vyhlížejíc ono město,které jsme si vybrala.Znala jsem tam pár lidí,ale najít je to by mohl být problém.Bylo to,jako mraveniště.Moc a moc lidí a pomalu i málo místa. |
| |
| oceán, východní polovina, 4.-5. den měsíce listopadu, kolonie Atlas, bývalá severní Afrika Slunce zašlo za obzor tak rychle jako by horizont přeskočilo. Jeho zlatavá záře byla pohlcena a vystřídal ho stříbrnatý odlesk neúplného měsíce, kolem kterého se jako na louce rozsvítili hvězdné květy. Čím blíž je Atlas tím více se do plachet opírají rovníkové větry a ženou loď rychle jejím směrem k městu Marakéš. To leží na podlouhlém ostrově, 11 mořských metru nad hladinou nynějšího moře (1078 metrů). Celou noc provází klidný šum vody, která se tříští o rychle plující loď a hluk mořských ptáků, kteří si troufli dál od pevniny. S oblibou vyhledávají lodě a usazují se na nich jako černí pasažéři. Tak se často stávají kořistí námořníků, kteří přijíždí vyhladovělí k městům. Už v noci se lehce rýsuje světlo Altaského majáku, které je stříbrnější než sám měsíc. Díky větru, který provázel celou jízdu se ti tak podařilo dorazit k mělčinám po půlnoci. Loď musí být přesně kormidlována aby nenarazila na skryté útesy, které se lidé ve svátky za mírnějšího provozu snaží zmenšit. Zrovna teď se na jednom mělkém místě staví bíle natřený dřevěný kůl se značkou udávající maximální ponor lodi, která smí blíže k městu proplout. Zřejmě dva muži poté nasednou do bílého člunu a odplují s dalšími značkami a svítící lucernou dál do tmy. Tvůj ponor je ještě stále v normě. Nebyl by až kdyby tvá loď byla alespoň dvakrát větší, ale to je u lodí normální velikost. Marakéš je vzhůru i v noci. Žije poměrně hlučně a z rozlehlého uměle vytvořeného dřevěného přístavu se ozývá mužský zpěv, který je podporován hrou na jakýsi pisklavý hudební nástroj. Určitě vyplavený po potopě. Přístav je vlastně jakési dřevěné rozlehlé parkoviště. Kotví tady zatím malý počet velkých a stejný počet malých lodí. Dřevěné desky jsou volně plovoucí na jakýchsi dřevěných sudech. Celé mola jsou pak řetězy připoutané k pevnině (k obrovským kovovým kůlům natřeným na bílo) Za vjezd do přístavu a za zakotvení lodi se zde v Atlasu nevyžaduje poplatek. Proto je většinou problémem sehnat zde místo pro kotvení. Nyní je však přístav poloprázdný. Mono následně vede na cestu, která už je vytesána v pevnině. Kolem ní pak leží město. Nejprve rybářské domky spojené s malými krámky a skladišti, dále ve městě následuje rozlehlý trh s dřevěným pódiem na, kterém jsou předváděni vězni a levní otroci. Ti většinou zůstávají až do své smrti na tomto místě. Kolemjdoucí jim při dobrém rozmaru dávají chleba, případně vodu, v horším případě cokoliv jiného. Správce a majitel těchto otroků je samo město, ale to nemá provinilce rádo. Nyní jsou v kleci na pódiu dva otroci. Jeden starší zuřivý muž co tluče hlavou o silnou mříž a další ještě starší muž, který vypadá jako mrtvý. Kolem trhu jsou domy hlavní správy. Luxusně vyhlížející radnice a hlavní sklad, taky taverna pro “lepší“ hosty. Dále kolem jsou užší uličky, přehršel domků a domů. Taky alespoň 5 viditelných taveren pro všelijaké hosty. Na trhu je asi osm obchodníků, které poznáváš podle ošlehaných tváří a nabručených výrazů. S jedním z nich jsi v minulosti uzavřela výhodný obchod. Konkrétně jsi mu prodala dřevěný stoleček s rytinami listů. Teď vysedávají a o něčem se dohadují. Kousek dál se dá najít správce ubytoven, ten je ale zavřený až do 6 hodin, do rána. |
| |
| Přístav Už unavená jsem zakotvila v přístavu.Spustila jsme kotvu a lanem pořádně připoutala Elizabeth k molu. Při tom jsem uvažovala jestli se ještě vyspím na lodi a nebo půjdu do taverny,věděla jsem,že ubytovna bude zavřená.Kdo by taky v tuhle dobu měl otevřeno? Sbalila jsem si pár věcí,nějaké oblečení,peníze a kormidlo,to proto,aby mi náhodou někdo moji drahou Elizabeth neukradl.Při tom jsme poslouchala zpěv mužů,co byli v přístavu,neznělo to zrovna špatně.Nezapomněla jsem také své nejcennější zboží pořádně ukryt,třeba se mi podaří ho později ještě prodat.Opláchnu si obličej,ale slanou vodou.Na něc takového jsme nehodlala plýtvat pitnou vodou,jen proto abych měla čistý obličej. Hodila jsme si na záda tlumok sešitý z kdejakých hadrů a vyšla jsem na palubu,zamkla jsem všechny dveře a klíče si schovala do boty,kde jsem si za tímto účelem přišila speciální kapsičku. Molo+Trh s otroky+trh Vyskočila jsem na molo a vydala se hlouběji do města.Na okamžik jsem se zastavila na trhu s otroky a prohlížela jsem si dva muže v kleci.Bylo mi jich líto.Ale platil zde zákon silnějšího.To věděl každý. Silně jsem uvažovala o koupi otroka,ale stále jsem z toho měla obavy.Potřebovala jsem silného muže,nejlépe mladého.Takového,který by dokázal bojovat a měl mozek,ale sehnat někoho takového to by byl zázrak.Vydala jsem se dál.Do té drahé taverny jsem rozhodně jít nechtěla,zase nejsem nějaká fajnovka,která by si to z rozmaru srdce dopřávala. Vydala jsem se dál s tím,že se na otroky půjdu podívat později a třeba budu mít štěstí. Vydala jsem se přes trh,kde samozřejmě už nebyl žádný stánek otevřený,ale za to tam byli stále obchodníci.Možná,že jsem kdysi s nimi obchodovala,ale nemohu si pamatovat každého,ale jeden z nich mi je povědomý a za chvíli se mi už vybaví odkud. Usměji se.Jsem ráda,že jsem potkala známu tvář.A byla jsem stejně,jako ona obchodnice,takže by si semnou mohli na chvíli popovídat.Vydala jsem se k nim.Neměla jsem z žádných z nich žádné spory,proto jsem si myslela,že by mě mohli přivítat. Poklepu obchodníka s kterým jsem kdysi obchodovala po rameni a přátelsky pronesu „Zdravím tě příteli.Jak ti slouží ten dřevěný stolek?Doufám,že už není na třísky.Byla to kvalitní práce co by měla něco vydržet.“takhle se mu rovnou i připomenu,kdyby mě náhodou nepoznal hned. |
| |
| východní polovina, 4.-5. den měsíce listopadu, kolonie Atlas, bývalá severní Afrika, město Marakéš Loď vypadá zajištěná a schopná odolat jakémukoliv zloději. Klíče zapadly na své místo a voda, kterou jsi si očistila obličej tě zároveň osvěžila. Vlastně už si skoro nepamatuješ jaké je to koupat se v teplé nesolené vodě. Molo se lehce vlní při každém nárazu vln a tak to působí jako bys byla stále na palubě lodi. Pevná zem města je však změnou. Nehoupe se, stojí na jednom místě až se ti z toho trochu točí hlava. Osm obchodníku sedí na jakýchsi kamenných obrubách kolem obchodu a tři postávají naproti nim a pokuřují cigarety. Baví se zrovna o něčem ohledně cla, ale dobře jsi to nepochopila. Mluví jazykem, který je typický spíše pro západní země. Dva z nich vypadají jako dvojčata. Mají zrzavé vlasy i knírky. Jeden má oblečení sladěné do zelenavé a druhý spíše k modré. Taky si nevzpomínáš, že bys je někdy viděla. Jeden je obrovský černoch. I když černoši působí většinou jako otroci tenhle působí jako veleúspěšný vrah lidí. Holou černou hruď mu kryje pruh bílé kůže na kterém má zavěšený samostříl, zbraň dávné doby z černého dřeva. Na nohou má kalhoty ze stejně bílé kůže. Vybavuje se ti jméno ‚Kubista‘ , které jsi slyšela při jednom z nedávných obchodů a tenhle člověk přesně sedí na popis, který jsi dostala. Další je tvůj známý obchodník. Menší štíhlý muž s hnědými dlouhými vlasy. Kromě obchodníka je také otrokář. A vypadá to, že se jim stal nedávno. Na černém kabátu, který má oblečen je rudou vyšitý znak otrokářů východu. Ale to neznamená nic špatného, jen jakýsi vzestup na společenském žebříčku. Další, který stojí vedle tvého známého vypadá nejmladší. Vlasy vybledly od sluníčka skoro do bíla, jen jeho bradka zůstala v barvě zralého obilí. Má divoké hnědé oči a na sobě oblečenou hnědou kombinézu, pod kterou se rýsuje vypracovaný hrudník. Na krku má množství korálů a malý kompas. Vedle mladého dál postává krátkovlasá osoba. Vypadá jako muž, ale má namalované oči černou tužkou. Krátké ježaté vlasy na červeno a na sobě volné šedivé oblečení. U pasu má zavěšenou pistoli, kovově lesklou, s dlouhou hlavní. Taky se na tebe dívá nejpodezřívavěji. Poslední dva muži, kteří posedávají na obrubě jsou starší a taky známí. Jsou to bratři Wojobovi. Staří a zkušení obchodníci. Původně jezdili se svým otcem, který ale umřel. Od té doby jezdí s menší lodí a převážejí hlavně hlínu. Nikdo neví odkud ji berou v takovém množství, protože z měst by tohle vyvést nemohli. Když jsi poklepala na rameno otrokáře, klidně se otočil a nechal cigaretu v jednou koutku. Díval se chvíli nechápavě a potom si očividně vzpomněl a pousmál se „Vzpomínám si. To je náhoda. Co tě vlastně přivedlo k Atlasu?“ optal se vesele a podal ti na pozdrav ztvrdlou ruku, která očividně pracuje s provazy. „Slouží skvěle..nemáš náhodou ještě pár takových kousků?“ Ostatní obchodníci se na tebe buď usmívají nebo podezřívavě hledí. |
| |
| Trh “Zdravím.“pozdravím všechny přítomné. Jen nenápadně si prohlédnu tu podivnou sebranku.Ten černoch vypadal zajímavě,ale i nebezpečně tak jsem na něj raději moc dlouho nekoukala. Pohled se mi na okamžik utkvěl na hrudi zřejmě nejmladšího muže,nebylo se čemu divit s mužem jsem neměla co dočinění již pěkně dlouho,ale pak si začnu prohlížet i ostatní.Ta(pravděpodobně)žena,která mě nesleduje zrovna příjemně.Asi má nějaký komplex. Znovu pohled přesunu,ale tentokrát na bratry,usměji se „Zdravím Wojobovi.Vás jsem neviděla už ani nepamatuji.Jak kvete obchod?Vypadáte dobře.“zahlaholím přátelsky. Položím si k nohám kormidlo,abych ho nemusela pořád držet a stáhnu si vlasy páskou „To jsem ráda,že si mě pamatuje.Jsem tu,abych se v Atlasu usídlila na zimu.Můj letošní azyl.A chci se zde podívat po nějakém pomocníku na loď.Pirátů je čím dál tím více a je to jen otázka času co si Elizabeth vyhlídnou.Tak mohu aspoň zaplácnout dvě mouchy najednou.“usměji se.Proč být hned příjemná?Navíc byli zatím přátelští. Pak se věnuji obchodníkovy co semnou mluví,znovu se na něj usměji “No…bohužel.Co jsem mohla,to jsem prodala.Ale až skončí zima mohla bych zkusit sehnat.Ale nic nezaručuji spíš bych mohla sehnat jenom podobné.Ne stejné.Najít stejné…to by byl zázrak.Však to znáte.“odpovím mu. Rozhlédnu se po ostatních než se věnuji zase obchodníkovy,jméno si nemůžu vybavit „Potřebovala bych od tebe poradit.Doporučil bys mi nějakou tavernu,kde to není moc drahé,ale není tam svinčík,jak na skládce?“požádám ho. “Zítra si hodlám sehnat nějaké bydlení,kde přezimuji,ale dneska to už asi nepůjde.Nebo myslíš,že bude lepší zůstat ještě na lodi?Poradil bys mi?Moc to tu neznám.“dřepnu si,abych na něj nemusela hledět z vrchu. Na sobě mám dlouhé kalhoty,které obepínali jak moje nohy,pozadí,tak nohy.Bílou košili,teda bývala bílá,teď byla šedá,na ní vestu a na temeni hlavy jsem měla pilotní brýle.Snažila jsem se vždycky vypadat přitažlivě,všimla jsem si totiž že muži rádi obchodují s hezkými ženami,stačilo pak vypnout trochu prsa a hned jsem snížila cenu toho co jsem chtěla koupit. |
| |
| východní polovina, 4.-5. den měsíce listopadu, kolonie Atlas, bývalá severní Afrika, město Marakéš Tvůj pozdrav opětovalo sedm osob, žena, jediná krom tebe mezi muži, jediná neodpověděla a zahleděla se někam do úzké ulice vedoucí vedle obchodu, kolem kterého sedí obchodníci. Černoch postřehl tvůj krátký pohled a vaše oči se na chvíli setkaly. Při tom jsi zjistila, že mají čokoládovou barvu a zlý odlesk. Ostatní si tě nijak zvláš» neprohlížejí a směřují své pohledy raději na ostatní členy sedící při zemi. Bratři Wojobovi se nad tvoji veselou otázkou pousmáli jako jeden muž. Pokývnutím hlavy dal mladší z nich najevo, že obchody se daří jako vždy, že to nestojí za řeč. Otrokář a tvůj známý v jedné osobě pokýval uznale hlavou. „Tuhle zimu zůstávají ti vytrvalejší na moři a dohánějí obchody za léto. Piráti si to raději rozmyslí, proč by riskovali v zimě na moři a obchodníci na tom vydělají“ pobaveně se zasmál a s ním všichni dokola. „Pokud máš zájem o pomocníka stačí si zajít zítra dopoledne na tohle místečko. Já jsem si vyhlídl pár pěkných kousků…a pokud můžu doporučit : ‚Nekupuj ty co koušou‘“ „A co se týká stolků…“ pokračuje dál v řeči jako hlavní mluvčí „…hodí se mi jakékoliv dřevěné kousky s řezbou. Nabídl bych výhodnou cenu“ usmál se jako pravý obchodník a krokodýl. Dál se ujal slova černoch. Má hluboký sytý a melodický hlas. „Mohla bys zkusit ‚Kamenici‘. Cestou do kopce, největší svítící dům v okolí. Ubytování a rychlá čistá obsluha“ napnul pravou ruku s dlouhými černými nehty a ukázal na budovu jež se tyčí nad všemi ostatními. Místo klasické střechy má červenou kopuly, která prosvítá zlatavým světlem. Ostatní souhlasně zamručeli. Nejmladší muž v hnědé kombinéze se na tebe podíval, prohlédl si tě celou od hlavy až k patě přívětivým pohledem „Můžu tě doprovodit jestli máš zájem. Bydlím tam přes zimu“ klidně se usmál a čeká na tvou odpověď. |
| |
| Trh +cesta ke Kamenici Usměji se “Jasně.Ale já bych to neriskovala.Ale když si myslí,že to přes zimu na moři zvládnou,tak prosím.“řeknu svůj názor “Díky za tip.Rozhodně se tu zítra stavím.Třeba někoho…najdu.Samozřejmě,že nějakého „Který nekouše“To je velmi dobrá rada.“odpovím.Narovnám se a upravím si košili,která se mi trochu vyhrnula. „Výborně.Pokusím se tedy sehnat stolky s rytinou.Zapíšu si vás.Já seženu stolky a vy si připravte peníze.“mrknu na něj a vezmu ze země kormidlo. Otočím se na černocha,který mi sice nahání trochu strach,nedávám to však najevo,ale má hezkou barvu očí „Skvělé.Skvělé.Mockrát vám děkuji.Určitě se tam vydám.Jste velmi hodný.“poděkuji mu a obdaruji ho také úsměvem. “Tak se s vámi loučím vážení.Určitě se ještě setkáme.“rozloučím se se všemi přátelský. „A ty příteli….“ukáži prstem na mladíka s vypracovaným hrudníkem „Klidně můžeš ,jestli se ti chce.“odpovím mu. “Ten je tak průhledný….určitě si něco zkusí.Buď to a nebo gentlemani ještě nevymřeli.“pomyslím si s mírným úsměvem Otočím se směrem,kterým mi černoch ukazoval,ještě se zamáváním rozloučím a vydám se naznačeným směrem ke Kamenici.Ohlédnu se jestli jde ten mladík taky nebo jestli si to nerozmyslel. |
| |
| východní polovina, 4.-5. den měsíce listopadu, kolonie Atlas, bývalá severní Afrika, město Marakéš Otrokář se na tebe pobaveně usmál „Mám je připravené, jen čekám na zboží a těším se na obchod“ Černoch se na tebe pousmál jako lev se usmívá na gazelu „Řekni, že tě poslal samotný Kostkovaný muž“ další úsměv byl ještě horší než ten předešlý. Ostatní se s tebou klidně rozloučili a až na ženu popřáli a» se ti podaří najít ubytování. Mladík, který tě má doprovázet si pospíšil aby s tebou udržel krok „Co kdybych ti to vzal?“ zeptal se a ukázal na kormidlo. „Vím, že to zaručeně zvládáš, ale je to pěkný kus cesty, taky pak nemůžeš dávat dokonale pozor, že? A navíc se to sluší aby tak těžké břemeno smýkal muž“ zahlaholil vesele a postavil se před tebe s rukama naznačujícíma, že ti pomůže a bez diskuze. Cesta do kopce vypadá na opravdu dlouhou a k tomu dláždění je z nestejných kostech, které vadí do tenkých bot i bez nákladu. Mladík se klidně usmál, nevyzývavě, bez žádného úmyslu, který by jsi v něm mohla postřehnout. |
| |
| Cesta „Díky!“zavolám na ně ještě než se otočím na mladíka. „Vzal?Ale jistě.Jsi moc hodný.Vezmi mi tohle.“usměji se na něj a vložím mu do ruky můj tlumok „Promiň,ale tohle je klíč k mému celému majetku.Musím si to pohlídat.“poklepu na kormidlo,uleví se mi,protože mě už trochu boleli záda.Tlumok nebyl nejlehčí. „Mimochodem jmenuji se Julie.A jak ty příteli?“nabídnu mu ruku k potřesení. Byl milí,ale kormidlo bych mu rozhodně nesvěřila.Jak jsem říkala,je to klíč k celému mému majetku. Potom se podívám na cestu do kopce,vypadala opravdu zrádně „Však já to zvládnu.Jsme silná ženská.“řeknu hrdě a začnu šlapat do kopce. |
| |
| východní polovina, 4.-5. den měsíce listopadu, kolonie Atlas, bývalá severní Afrika, město Marakéš, cesta Tvůj tlumok přijal jakoby trochu zklamaně a přehodil si ho na široká záda. "To je samozřejmné. Rád pomůžu i s ním" "Já Faradai" představil se zase mile a potřásl ti nabízenou rukou. Otočil se aby zase vyšel na cestu vedle tebe. "To já vím" řekl na tvojí další řeč se zvláštním přízvukem a udělal krok. Cesta je vydlážděna oněmi vzpomínanými kameny a klikatí se do kopečka kolem nízkých domů, jež byly vystavěny po potopě z materiálu, který se našel plavat na hladině moře. Teď je moře poměrně čisté, protože vše co mohlo být použito použito je. Zlatavá kopule Kamenice vypadá jako Noční slunce a mezi ostatními budovamy vypadá jako klenot. Ovšem ještě pomněrně daleko a do kopce. Faradai si nadhodil lehce tlumok na zádech "říkala jse, že sháníš otroka" pronesl jakoby jen mimochodem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Slunce ještě nevysvitlo, ale den se blíží. Víš to protože v téhle místnosti, tmavé, teplé a vlhké je jedno malé okno, které vede na ulici. Denodenně vidíš lidské boty, nohy zvířat, vozy...a vstávající slunce, které se odráží od podivného lesklého předmětu. Často přemýšlíš v temnotě a samotě nad tím co to může být. "Už se těšíš? Zítra je tvů velký den. Marakéšský trh" zahlaholil vesele Raphael, když ti podával do malé cely půl chleba a ztvrdlý sýr. Vždy tak začíná den. Dokáže být surový, ale dokáže taky přijít a chovat se k tobě jako milostivý otec. Posadil se na židličku a klidně si zapálil. Do cely, v které tě drží se sotva vejdeš když jsi na kolenou. je velká tak 1,5 x 1 (klasický) metr. Mříže jsou spletené z pružného tvrdého provazu, který se dá minimálně roztáhnout. Oka jsou příliš hustá a ty tak prostrčíš skrz jen dvě dlaně vedle sebe. K tomu je klec připoutána uprostřed místnosti třemi silnými provazy. Dostal ses do ní shora a tam to má Raphael zabezpečeno třemi visacími zámky. K tvému nosu dosáhl jedna z kouřových spirálek. Pach mučeného listí je skoro nesnesitelný. Ale chleba a sýr to vylepšují. Snad nejlepší co jsi kdy dostal. Krom kuřete před měsícem. |
| |
| Cesta Pozvednu obočí.Zdálo se mi,že se chová trošku zvláštně,asi jsem udělala dobře,že jsme mu kormidlo nepředala.To jsem si chránila,jako oko v hlavě,na noc jsem si ho přivazovala k posteli.Člověk nikdy neví.Už jsme slyšela o případě,když jednomu obchodníkovy,myslím,že se jmenoval Odar,ukradli loď když spal na své lodi a když se probudil ležel na velkém kusu dřeva na moři a loď nikde.A z takových zvěstí je nejlepší se poučit. Na jeho otázku přikývnu „Ano.Otroka.Proč?“podívám se na něj zkoumavě,že by o něčem věděl?Nebo si chce jen tak povídat? |
| |
 | soukromá zpráva od Kira pro Přemýšlím. Neustále se snažím přijít na způsob, jak se tomu všivákovi pomstít. Všechno bych mu to oplatil. A pak ho zabil. Mám v hlavě tisíc a jeden způsob té nejbolestivější smrti... Mistře Raphaeli... Zachrčím pozdrav, na kterém mu tak záleží. Tentokrát si však odpustím jakýkoliv náznak ironie v hlase. Pokusím se v tom stísněném prostoru změnit pozici, aby se mi alespoň trochu vrátil cit do ochromených nohou a natáhnu se po jídle. Přestože bych se na něj vrhnul jako hladový vlk, seč mi síly stačí si snažím udržet aspoň trochu důstojnosti. Jakmile zaženu největší hlad, a můžu si být jist, že ztráta zbytku jídla už mi neuškodí, nasadím konverzační tón a zeptám se. Marakéšský trh? Půjdeme snad něco nakupovat, mistře? |
| |
| východní polovina, 4.-5. den měsíce listopadu, kolonie Atlas, bývalá severní Afrika, město Marakéš, cesta Možná to, ale spíše je v něm cítít jistý osobní zájem. "Nemám svou vlastní loď, nemůžu si ji dovolit, i když to byl vždy můj sen" řekl trochu unešeně a pokračoval v chůzi s těžkým pytlem. "že bychom se dohodli. A co bys řekla kdybych tě pozval na sklenku něčeho? Víno? " zvořile se usmál a trochu se vypnul a tak vynikl každý záhyb pod jeho kombinézou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvůj pozdrav ho potěšil. Proto taky místo vyfukování kouře před tebou to dělá ve větší vzdálenosti a dýchá nahoru. Sledoval tě celou dobu co jsi jedl. Asi aby měl jistotu, že jsi něco snědl a budeš tak spíše k užitku. zbytek jídla nechal bez povšimnutí. "Koupíme si služku. Marie nechce dělat pár nepříjemných prací a můžeme si ji dovolit..když prodáme tebe hochu. Takže se snaž. Je to velký den abys mohl ukázat jak jsi 'hodný' a když tě někdo koupí...hm hm" zanotoval si nějakou příjemnou melodii a usmál se. "Určitě je to pro tebe příjemná zpráva" zavrčel a stiskl lehce černou věc, která dokázala aby tě bolelo skrz náramek celé tělo. Teď jen strašil, slovy a výrazem. Poznáš už, kdy to myslí opravdu vážně.. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokývám hlavou. To, že si chce pořídit novou služku celkem chápu. Marie toho nikdy moc nevydržela. Matně si vzpomínám, že jsem ji jednou viděl omdlít, když měla uklízet v druhém sklepě po jednom sezení, kterých jsem si s Raphaelem užil požehnaně. Bylo to těsně před tím, než jsem omdlel sám. Ale jednou se mu pomstím. Ale mistře, Vyslovím s přehnanou uctivostí, která má záměrně provokovat. Vy se mě chcete zbavit? Myslel jsem, že jsem vaše oblíbená hračka. Přisadím si a v očích se mi zaleskne nenávist. Přestože se snažím udržet klidnou tvář, když stiskne tu proklatou černou věc, všechno ve mně se napne. Nenávidím to. Ta bolest se nedá překonat. Trhá na kusy a já můžu akorát skučet jak zmlácený pes. |
| |
| Stále cesta do Kamenice “Opravdu?“zeptám se,neodolám a hodím po něm očkem,kriticky mi vylétne obočí nahoru. Zamyslela jsem se Byl silný a zdálo se,že má i mozek,ale co se týče důvěry toho moc nebylo.Musela jsem ho lépe poznat a pak snad.Ale otrok by mě přišel levněji.,jak zaměstnanec. Podrbu se na hlavě Ještě uvidím.Zima je dlouhá. “Jistě.To je dobrý nápad.Ráda si s tebou napiji.Takže ty by ses chtěl plavit ano?Ale zaměstnání obchodníka není nijak vzrušující.Kromě smlouvání.To může být celkem zábava.No…ale možná,že bychom se opravdu mohli nějak dohodnout.“potvrdím mu kývnutím hlavy. Než jsme se nadály stáli jsem před Kamenicí.Byl to patrový dům s nádhernou střechou,divila jsem se,že neudělali zrovna tento dům pro snoby.Ale byla jsem ráda.Aspoň jsme si mohla dovolit toto místo navštívit.Zadívala jsem se na ceduli na které stálo zlatým písmenem Kamenice a obrazem hory. “Páni…tohle místo vypadá moc dobře.A jak se zdá je tam živo.“usměji se nadšeně.Slyšela jsem totiž zevnitř hluk mnoha hlasů,prostě hospodský ruch. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přívětivě se na tebe usmál a sleduje jak se tváříš. Zřejmně z oné morbidní radosti ubližovat ti. "To víš, že jsi. Nejoblíbenější. Ale neumíš uklízet a taky..děláš problémy. Můžu za tebe mít hodně peněz a k tomu poslušného otroka" zamroukal si pobavenou písničku a dokouřil. Odhodil ještě doutnajícího špačka cigarety k tvé cele a postavil se. "Připrav se. Zítra musíš být milý a oddaný, protože když se mi obchod nezdaří..." při posledních slovech lehce zatlačil a tvým těle projela lehká křeč. Sevřely se ti dlaně a celý hrudník. Kdyby to trvalo o trochu déle víš, že by ses udusil. Usmál se, povolil a odešel z místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na tváři se mi objeví škleb. Nejoblíbenější. Ty bastarde... Bleskne mi hlavou a vzápětí mi projede tělem bolest, jako by mi snad Raphael viděl do hlavy, četl moje myšlenky a trestal mě za ně. Přes oči se mi jako obvykle zatáhne neprůhledný závěs a okolní svět zmizí. Sevřu ruce v pěst a snažím se křeč potlačit. Bezúspěšně. Naštěstí to netrvá dlouho. Dneska rozhodně není ve formě. Jakmile neviditelný stisk povolí, zalapám po dechu a prokleju ten jeho pobavený úsměv. Když zmizí, zadívám se na úzký proužek dýmu stoupající ze špačka na podlaze. Jak je to dlouho, co mě tu mistr Raphael odnaučil kouřit? Půl roku? Rok? Nebo víc? Nějak jsem ztratil přehled. Čas se tady dole měří jen hodně špatně. Zítra... Aby mě ponížil ještě víc, prodá mě jako otroka. Zbaví se problémů. Ale jestli otec neuvěřil, že je po mně a jestli bude na trhu nějaký jeho člověk a jestli mu dá vědět... Ne... To by bylo moc velké štěstí. Takže se musím tvářit poslušně a modlit se, že si mě koupí někdo, od koho nebude moc velký problém utéct. |
| |
| východní polovina, 4.-5. den měsíce listopadu, kolonie Atlas, bývalá severní Afrika, město Marakéš, Kamenice "Odmalička jsem byl na lodi...myslím, že jsem se tam narodil..ale neznám svou matku ani otce a proto jezdím s tím, kdo mě vezme. Samozřejmně pak pracuju" usmál se jako kdyby to byl příjmací pohovor. Když chtěl Faradai otevřít dveře hluk přestal jako u»atý a do nastálého ticha se ozvalo jen radostné zvolání ženy "konečně se ten krám..." "...vypl matko. Zítra to zajdu spravit" doplnil ji hlas muže, mladšího. Faradai se nezastavil, prostě jen otevřel jako by věděl co se bude dít a dveře ti podržel. Dům je uvnitř snad větší než zvenku. Obrovská hala má po obvodu a patrech mnoho dveří, pokojů. Uprostřed haly pak stojí záplava stolů, kolem kterých sedí asi deset lidí. Ti by takový hluk nikdy udělat nemohli. Těsně za dveřmi je nízký stůl u kterého stojí asi 15letý klučina s dlouhými černými vlasy a šroubovákem utahuje několik povolených šroubů na přístroji s velikou rozšiřující se trubkou. Koukl se na vás a jen stroze pozdravil. Od něj právě odcházela zřejmně jeho matka oděná v pracovní zástěře a s dvěmi korbely. Všimla si vás když syn pozdravil "A Faradai a ..slečna" usmála se. " Co to bude?" pronesla už o poznání obchodněji. Oprášila trochu blízký stůl a poprosila vás a» se posadíte. Hlavy všech v místnosti se na vás upírají. Zřejmně největší atrakce večera. Světlo, které prostupuje střechou je pravděpodobně od svící zavěšených pod kopulí. Do pater a k pokojům se přichází po velkém schodišti na pravé straně, na levé straně je další schodiště do dalšího patra. Každý kdo jde do svého pokoje je viděn všemi v sále. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Minuty jsou jako hodiny a hodiny zas jako dny. Slunce se jen pomalu přesouvá a tobě nezbývá než přemýšlet a sledovat nohy volných lidí tam nahoře jak překračují tvoje okénko. Po věčné době se ti omrzelo mít zvednutou hlavu a dívat se na ty co mají v životě více štěstí..v tom ti spadlo něco do klína. Probralo tě to ze zamyšlení. Je to..kulička..skleněná kulička, které jsi viděl jako dítě u dětí ostatních. Uprostřed je zalitá malá mušlička jak se to s oblibou dělává. Někdo ji zřejmně upustil, nebo si ani nevšiml, že mu spadla. Každopádně nahoře není nikdo kdo by jí hledal.. |
| |
| Kamenice Nadšeně se rozhlížím,sice mě překvapí,že tu skoro nikdo není,ale to nevadí,aspoň si mohu vše pořádně prohlédnout. “Ten….jak,že se jmenuje…jo Kostkovaný muž měl pravdu.Je to tu opravdu moc pěkné.“řeknu jen tak.Sice jsem to řekla schválně,ale každá výhoda se hodí. Pak se otočím na ženu a asi majitelku “Dobrý den madam.Jmenuji se Julie.Máte to tu opravdu krásné.Nikdy jsem nic takového neviděla…opravdu zvláštní místo.Mohla byste mi dát něco teplého k večeři a k pití čeho máte nejvíce…a…pokoj na noc.“usměji se. Zadívám se na stroj,který opravuje hoch “Co je to za stroj?“zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Trvá to celé věky. Čas se plazí neúnosně pomalu a jediná možnost, jak se zabavit je, pozorovat lidské nohy přecházející na ulici. Představuju si, jak asi vypadají ti lidé. Jejich tváře, hlasy, oblečení... Je to jako hra, kterou jsme hráli s bratrem, když jsme byli malí. Koukali jsme přes zeď u zahrady a hádali, kdo kam asi jde a kdo na něj čeká. Časem mě to omrzelo a s tou hrou jsme přestali... Moc mi to připomínalo, že mě drží jako v kleci. Raphael dobře věděl, že představa svobody, která je tak blízko a přitom nedosažitelná, mě zlomí rychleji než jeho metody. Kdybych věděl, že mu to neudělá radost, rozkřičel bych se. Vzteky a zoufalstvím. Parchant jeden... Poraženě skloním hlavu a ze zamyšlení mě vytrhne pohled na skleněnou kuličku. Vezmu ji do ruky a přiblížím k očím. Je to to nejzajímavější, co jsem za tu dobu tady viděl. |
| |
| Kamenice Ostatní v místnosti se vrátili ke svým věcem a zábavě. Když jsi pronesla Kostkovaného muže, zase se na vás otočili. Faradai se lehce uhodil do hlavy "Zapomněl jsem ti říct a» to neříkáš" zašeptal a odložil pytel ke stolu. Hoch u přístroje se lehce rozkašlal a přerušil tím nastálé ticho. Žena jako by jí to ani nevadilo se usmívala dál. "Těší mě Julie. Kostkovaný muž je můj syn, a Robin támhle" ukázala na chlapce. Zatímco si Faradai sedl a žena odešla pro něco k jídlu a pití, hoch se podíval po tvé otázce na tebe a pak na přístroj. "To je magnetohlukovznik. Dostal jsem to k narozeninám, ale většinou funguje jak se mu zachce a je jen jeden člověk, který ví jak by to mělo fungovat. A ten je hodně starý." Faradai ho doplnil "Jako mladík dokázal opravit všechno co bylo vyplaveno nebo co obchodníci přivezli z jiných kolonií, ale teď mu trvá velice dlouho veškerá oprava." To už ti žena donesla polívku v hlubokém talíři. Tobě i Faradaiovi. A každému dva kusy chleba. K tomu dvš sklenice vína. "Na jednu noc? Společně?" optala se a významě na vás pohlédla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kuličkou pronikají dokonale sluneční paprsky a odráží se od mušličky v jejím středu. V poledne se objevil Raphael. Ve veselé náladě. Posadil se na stoličku a zapálil si jak bylo jeho zvykem. Donesl ti teplou polívku. Teplou po velmi dlouhé době a vypadá to, že zítra máš vypadat velice dobře. "Na kolik se ceníš? 500 zlatých? 5000? pověz hochu a» je to příjemný obchod i pro tebe" usmál se a vyfoukl dým. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kochám se skleněnkou a paprsky, které se v ní odrážejí, do doby než přijde Raphael. V té chvíli schovám kuličku v dlani, aby toho parchanta snad nenapadlo sebrat mi ji. Teplá polívka? Podivím se zcela upřímně a další, co mi proběhne hlavou je, že mě snad nechá i ostříhat, oholit a umýt. Na kolik se cením? To si netroufnu odpovědět mistře. Za tu dobu tady, obávám se, jsem mohl ztratit některé své dovednosti... Lžu, neztratil jsem ani jednu. Šetřím si ji na tebe. Odpovím a v očích se mi znovu objeví vzdor. |
| |
| Kamenice Nakloním se k Farada a syknu “Fakt díky,že jsi mi to zapomněl říci.“ A pak se usměji na hostinskou “Ehm…aha..váš syn je velice…zajímavý muž.Opravdu.“a to,že nelhala.O tom velkém černochovy se opravdu dalo říci,že je zajímavý,kdyby někdo řekl,že je nezajímavý to by pak lhal. Na to se otočím na mladíka,který opravuje,jak že se to jmenuje?Magnetohlukovznik nebo jak. A to jako vydává…tedy…muziku?Jak to dělá?“zeptala jsem se se zájmem. Ale na to jsem nechala slova volně plynout a to kvůli jídlu,které nám přinesli.Vůně mi stoupala do nosu a už se mi v puse hromadili sliny. Chopím se lžíce,když se mě zeptá na pokoj “Oh to ne!Zvláš» rozhodně…proboha před chvíli jsem přijela.“otočím se na Faradaie “Neber si to osobně,ne,že bys nebyl hezký či milí a nebo tak,ale na to se známe teprve chvíli.“pak zase zpět na hostinskou “Pokoje zvláš».A zatím jen na jednu noc.Pokud si zítra nenajdu bydlení na zimu,tak mě tu ještě budete přes další noc snést“usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No jen jez, kuřecí" pobaveně, když viděl tvoje pohledy nad polívkou. "Takže to znamená, že nemůžeš být nespokojený s jakoukoliv cenou. No zeptat se je důležité" vyfoukl. Z polívky se příjemně kouří a masová vůně se nese kolem. Nepřebije ji ani cigareta. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dvakrát se nezdržuju dalším přemýšlením a poprvé za dobu tady ho uposlechnu téměř s radostí. Ty kousky na dně misky? Maso? Zaraduju se v duchu a pokusím se udržet si vážnou tvář. Pustím se do jídla a přitom poslouchám jeho řeč. Dnes se doopravdy chová jako hodný otec. Samozřejmě, mistře. Ale popravdě, kdyby jste mě chtěl prodat jen za několik zla»áků, asi bych se cítil uraženě. Odpovím mu mezi jednotlivými sousty a přemýšlím, jestli ho skutečně ani trochu nerozčiluje, že se s ním bavím tónem, jako by jsme byli někde na přátelském výletě. |
| |
| Kamenice Faradai se jen omluvně usmál. Robin, onen mladík mávl rukou "To by jsi ztěží pochopila. Ani já sám to nevím. Jen že hluk projde tím užším konce trubky a na druhém výjde zesílen tak, že ho uslyší všichni" Faradai se při tvé řeči jen uměle usmívá. Jako by mu nebylo vhod oddělený pokoj, ale nechce to říct. Hostinská se usmála a přikývla "Tak se mi to líbí slečno. Pěkně od těla si ho držte. Nejednou jsem ho viděla s onakejšíma" prozradila na Faradie a odešla. Zřejmně chystat pokoj, protože vyšla po schodech nahoru do patra. Faradai se nimrá v polívce "A co že chceš zůstat na pevnině, když má být mírná zima?" nadhodil jakoby nevinně a dal se lehce do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak vidíš..každý má svou cenu" jakoby vítězně se usmál. kovového pouzdra vykouzlil další cigaretu a zahleděl se do okýnka. "Dnes ve městě chodí spousta novejch lidí. No..těš se na zítra " vstal a odhodil polovinu nedokouřené cigarety na zem. Pomalu ji přišlápl a tiše odešel. Nic ti dokonce neodnesl. Když otvíral dveře zaslechl jsi ženský hlas... "Vyměň už tu slámu. Jestli bude takhle smrdět nikdo ho nekoupí" Na to se Raphael vrátil a zachřestil klíči. Zjevně tě chce pustit. Slunce už lehce zapadá a jeho rudá záře dělá sklep krvavou záplavou. |
| |
| Kamanice Když mi hostinská prozradí to o Faradaiovy pozvednu obočí a se zájmem se na něj zadívám “No tohle…to mi o sobě neprozradil“zasměji se. A začnu jíst,při tom uvažuji nad Faradaiovou otázkou,spolknu sousto než odpovím “No protože si nemyslím,že bych to zvládla.Já nikdy ještě nezimovala na moři.A prozatím se tomu snažím vyhnout.A všechny ty problémy kolem toho.Zazimování lodě,zásoby vody a jídla.Ne to není nic pro mě.Možná někdy až to bude situace vyžadovat,ale nedařilo se mi zle,tak si mohu dovolit,zůstat ve městě.“odpovím mu a zase se pustím do jídla. Když dojím odstrčím talíř a zbytek chleba si schovám,pak se otočím na Faradaie a chvíli ho mlčky sleduji,převážně jeho hrudník,na něj byl opravdu pěkný pohled “Takže ty bys stál o to,abych tě zaměstnala?“zajímám se a přesunu pohled na jeho tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ale to neděláš dobře, že mě prodáš. Musí ti být jasné, že se jednou vrátím. Probodnu Raphaelova záda pohledem a zadívám se do okénka. Vzápětí ale zpozorním, když zaslechnu ženský hlas a chřestění klíčů. Riskuješ, parchante. Zabiju tě tou dřevěnou lžící, když dostanu šanci. Odložím prázdnou misku a lžíci sevřu v druhé ruce než skleněnku. Jenže Raphael není hloupý. Nepustí mě bez toho, aby měl po ruce dva další řezníky. Co nevidět je určitě zavolá. Poučil se hned na začátku našeho nepřátelství, když se mi podařilo udělat z regálů v druhém sklepě hromádku třísek. Všechno ve mně se napne a maličko se nahrbím, jako před útokem. Jenže nemáš v nohou cit. Neudržíš se na nich. A skrz jeho dům se stejně daleko nedostaneš. Hodnotím svoje šance a blesknu pohledem po Raphaelovi. |
| |
| Kamenice Faradai jako by se lehce začervenal a pustil se do jídla. Nic jiného jako by pro něj teď nebylo. "co je na tom těžkého? Jen se plavíš dál. Moře přeci nezamrzá a k tomu fouká více na pevnině. pronesl rádoby znalecky a dojedl. Všiml si zřejmně tvého pohledu a lehce se opřel na židli dozadu. "říkal jsem, že ano" usmál se lehce a zvedl se. Po chvíli se vrátila hostinská a donesla vám dva klíčky. Jeden s vysačkou 5 a druhý 9. Faradai se ohlásil, že zaplatí a po zemi ti pošoupl tvůj vak se slovy dobré noci. Robin, chlapec, vzal do rukou přístroj a před chvílí ho někam odtáhl. Toho sis všimla až teď když stoupá do schodů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro A skutečně se stalo tak jak jsi předpokládal. Ne, že by Raphael někoho zavolal, ale Josan přišel sám. Je to starší otrok plný svalů. Jednou ti snad říkal, že byl gladiátorem. Teď jsou s Raphaelem jako přátelé, ne jako otrok a majitel. Raph se kolem tebe prošel " Tak jdeme ven hošku" Vidíš jak se mu u pasu houpe ta černé věc, která ovládá tvou bolest. No spíše jí spouští. Vzal jeden klíč a odemyká první zámek. Josan tě pozdravil kývnutím hlavy a založil si ruce na prsou. Čeká až Raph odemkne. Raph "Okoupat a spát. To říkavala ještě moje máma" začal se pobaveně smát a odendal první zámek, pověsil si ho za opasek. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Hošku...Takhle jsem doma říkávali oslům. Bleskne mi hlavou a já tiše zavrčím. Pořád to chci udělat? Pokusím se pohnout nohou. Bezúspěšně. Jsem jak mrzák! Nedokážu vstát! A když nebudu dost rychlý a když minu... Raphael odendal první zámek. Ani překvapení mi nedává moc velkou výhodu. Jeden prudký pohyb a Josan, ta hora svalů, mě zlomí jako párátko. A ikdyby se mi podařilo zabít toho parchanta, přes vysloužilýho gladiátora v tomhle stavu neprojdu. Sakra! Cvaknutí druhého zámku mě na moment vytrhne ze zamyšlení. Neprojdu... A já si chci svoji pomstu užít. Ne bezprostředně potom zcepenět. Na to mám pořád moc rád život. O kus se skloním a položím lžíci zpět do misky. Zbabělče! Počastuju sám sebe a podívám se na Josana. Na tváři se mi objeví zlý úsměv. Ani v nejmenším nepochybuju, že mě viděl. Ještě pevněji stisknu skleněnku a čekám, až Raphael oddělá i poslední zámek. |
| |
| Kamenice Také vstanu “Já nevím….možná je to také tím,že nechci,tak dlouho zůstat na moři sama.No promluvíme si o tom zítra.“zívnu “Teď už je pozdě.“vezmu své věci a klíček od pokoje. Na chvíli zaváhám než Faradaie poklepu přátelsky po rameni “Tak dobrou noc.“přijdu k hostinské,které zaplatím.Též ji popřeji dobrou noc a vyjdu nahoru po schodech. Zadívám se na Robina a zeptám se “Kam to neseš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Josan tě odvede a ty se hezky vydrhneš.Ať jsi pěkně voňavej a čisťounkej.A zůstaň tak až do trhu,jasné?Nebo tě to bude trochu více bolet.“zacvrlikal a přejel prsty po ovládání ,mírně stiskl čudlík.Nebylo to bolestivé,ale cítil jsi kolem páteře nepříjemné brnění. Josan dal ruce podél těla a postavil se vedle tvé klece,aby tě hned mohl odvést. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Konečně jsi dorazila do Marakéše,kde jsi hodlala prodat poslední pytel s hlínou a strávit v tomto proslulém městě zimu. Peněz jsi měla dost aby sis celou zimu žila Elami dobře.Sice jsi slyšela,že letošní zima má být mírná,ale už jednou jsi zimu málem nepřežila,protože tvá loď uvízla v ledě a kdybys neměla dost zásob,asi by jsi zde již nebyla. Marakéš bylo živé město,plné hluku,pachů a života.Děti se proháněli sem a tam,pokřikovali na sebe nadávky,smáli se a nebo i plakali. Obchůdky byli všude kolem mola a jak jsi procházela kolem div jsi neohluchla,jak se každý snažil překřičet toho druhého. A ti různorodí lidé. Černoši,Koreici a běloši. “Promiňte!“vykřikla nějaká holčička,která do tebe vrazila a hned utíkala pryč.Rychle ses ohledala,ale nic ti nechybělo “Slečno!“vykřikl ti v tu chvíli nějaký obchodník do ucha a strčil ti pod nos mrtvou rybu “Mám nejlepší ryby v okolí!Vždy čerstvé!A jsou levné!Jen si kupte!Nebudete litovat!“ryčel abys ho přes hluk slyšela. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když zámek cvakne a Raphael otevře klec, po dlouhé době se zase můžu narovnat. V zádech mě zabolí a v kloubech nepříjemně zapraská. Parchante, všechno ti to jednou vrátím... Blesknu po něm nenávistně pohledem a pokusím se vstát. Bez úspěchu. Jakoby mi usekli nohy kus nad koleny. Jak jsem si krucifix mohl myslet, že... Zatnu zuby, přitáhnu se rukama k okraji klece a vzepřu se, abych se vůbec udržel. Jenže dostat se ven, je pro mě nadlidský úkol. Nakonec Josanovi nezbyde nic jiného, než mě vytáhnout, jak malé štěně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Josan se nad tebou snad slitoval a nebo mu spíš došla trpělivost.Vytáhl tě ven a když zjistil,že spíš padáš než stojíš nevrle zavrčel.Zase tě popadl a přehodil přes rameno,jako hadrovou panenku,což bylo o to víc ponižující a nesl tě ven ze sklepa. Když vyšel ven,ještě jsi slyšel,jak se Raphael mlátí smíchy do stehen. Náhlé světlo tě na pár sekund oslepilo,ale byl jsi venku.Cítil jsi chladný,podzimní vánek na kůži a ve vlasech.Což bylo dokonce i potěšující.Již dlouho jsi nebyl venku. Když jsi zase viděl zahlédl jsi jen lidi,spoustu lidí,jak chodí sem a tam,hlasy,jak na sebe pokřikují a pachy,které jsi dole nemohl cítit.Poznal jsi,že někde blízko se smaží ryby. A záblesk možné svobody zase zmizel,když znovu Josan vešel do podpalubí.Šel chodbou až vešel do jedné místnosti,kde se ve vzduchu vznášela pára.Na zemi ležela mělká káď s teplou vodou.. Josan tě konečně postavil na zem a ustoupil od tebe,ale neodešel. Stoupl si před dveře,založil si svalnaté ruce na prsou a čekal až se umyješ.Vedle kádě na talířku byla hromádka bílého písku,který se používal k mytí (místo mýdla) sic to dřelo a kůže byla potom zarudlá,ale rozhodně se člověk tak účinně zbavil všech nečistot.Dokonce tam leželi i malé nůžky,kterými sis mohl ostříhat nehty,které jsi měl již opravdu otřesné. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když si mě Josan přehodí přes rameno, tvář se mi zkřiví vztekem. Abych si nepřipadal tak bezmocně a získal lepší rozhled, loktem se opřu o Josanovi záda a dlaní si podepřu hlavu. Snažím se přitom neslyšet, jak se ten bastard Raphael baví na můj účet. Když se konečně ocitnu zpátky na zemi, zakymácím se, ale podaří se mi nespadnout. Stáhnu ze sebe košili a kalhoty, nebo spíš to co z nich zbylo, a vlezu do vody. Kdybych Raphaela nenáviděl jen o něco míň, poděkoval bych mu za šanci vypadat zase aspoň trochu jako člověk. "Josane, poslyš, nevíš, jestli má Raphael ještě moji katanu?" Zeptám se jen tak, zatímco se drhnu. Ani nečekám odpověď, ale dole ve sklepě jsem mlčel dost dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ale nakonec jsi uslyšel Josanuv hrubý,chraplavý hlas jak říká “Má.Vejstavnul si ho nad chrapadlem.Prej je to brej kus.“Josanuv styl mluvy byl zaručeně jedinečný a nezaměnitelný.Měl jsi nemalé potíže s tím domyslet si co to má být „Vejstavnul a chrapadlem“ nakonec jsi pochopil,že to asi znamená „Vystavil a postelí“ Někdo zaklepal na dveře a když je Josan pootevřel dovnitř se vsunula ruka s kusy oblečení.K tvému překvapení dostaneš asi i nové šaty což je pomalu víc než jsi čekal. Dveře zase zaklaply,když tvé nové oblečení dopadlo na zem.Josan se zase zadíval před sebe,do zdi,jakoby tam viděl něco poměrně zajímavého.A nebo ti prostě chtěl dodat trochu toho soukromí,že se nedíval. “Proč to chceš zvědít?Stejnak ti ho nevracuje.Tak vo co ti go?“otázal se hromotluk. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro To mi chceš říct, že si ji vystavil jako trofej? Ten bastard." Kousnu se do rtu, abych nezačal klít, a zůstanu mlčet. "Hm..." Zabručím na Josanovu připomínku, že už tu zbraň nikdy neuvidím. "Ptal jsem se, aby řeč nestála." Odpovím. Nikdy jsem neměl rád ticho a Raphael mě ho naučil nenávidět. Pak vylezu z vody a natáhnu se po novém oblečení. "A chtěl jsem vědět, co se stalo s rodinným dědictvím. Jestli taky nehnije někde ve sklepě." Dodám se zlým úšklebkem a ani se nesnažím zakrýt ironii v hlase. Teď alespoň vím, kam si pro ni jít, až se sem jednou vrátím. Pomyslím si a zůstanu tiše stát. Vím, že teď přijde ta horší část. Návrat zpátky. Dotknu se náramku na ruce a podívám se na Josana. |
| |
 | soukromá zpráva od Strix pro Obzriem si obchodníka od hlavy po päty a nakoniec len suchým trošku hlasnejším ľadovým hlasom poviem: Nie, ďakujem, nemám záujem. Snažím sa isť ďalej, no vďaka asi pätnásťkilovému vrecu na chrbte idem opatrnejšie. Obzerám sa dokokola a snažím sa zachytť akýkoľvek zlý úmysel zo stany miestneho osadenstva a zároveň obchodík, kde by som predala svoj cenný tovar - prvotriednu úrodnú pôdu. Kto vie, čo by sa mi mohlo stať v nestáženej chvíľke. Podvihnem si náklad vyššie a prehrabnem si vlasy rukou v rukavici z jemnej kože. Pokračujem okolo móla. Cítim sa zo všetkých tých ľudí trošku nepríjemne. Nikdy som nemala rada preplnené mestá. Boli časy, keď vo mne dokonca vyvolávali hrôzu. Zaroveň ešte akoby ma zvezovali. Táto zima nebude pre mňa oddychová, priam naopak, budem sa neustále mať na pozore. Volnosť mora mi bude chýbať. Trošku sa mi i stislo srdce, keď som mala odísť od mojej lode, napriek tomu, že len na chvíľku. Najmenej ešte dnes by som na nej chcela prespať, teda ak nie celú zimu. Cítila by som sa na nej lepšie i v búrke než v posteli ďaleko od nej. Moja loď - Tarma bola celý život môj jediný domov. V skutočnosti vyzerala celkom obyčajne pre okoloidúceho pozorovateľa, možno iba o čosi väčšia ako ostatné, no mnoho mojich zárobkov som dala práve na jej vylepšenia. Je rýchla no zároveň veľmi stabilá vďaka konštrucií. Hlavná časť lode je dlhá, no nie veľmi široká a na bokoch má ešte na ramenách upevnené dva menšie člnky. Sťažne sú až na jeden hlavný otočné pre rýchle manévrovanie a ľahko zložiteľné. Vzadu je niekoľko kajút a v podpaľubí veľké zásobné priestory, ktoré sú avšak nateraz takmer prázdne. Tarma je proste môj život, moja hrdosť. V mojich rukách vyzarala moja loď vždy veľmi vznešene, čisto a maximálne udržiavane. A i o seba som sa starala. Moje oblečenie som si neustále čistila tak ako moju bledú pokožku. Dnes som mala na sebe úzku zelenošedú vyšívanú košelu previazanú čiernym opäť vyšívaným páskom, dlhé nohavice taktiež čiernej farby a sivý hrubý plášť, ktorý ladil s mojimi šedými očkami. Toto všetko zakrývalo ako neobvyklosti tela, tak i zvodné i vypracované krivky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dem.“pronesl a otočil se.Otevřel dveře a stoupl si za tebe.Položil ti pracku na rameno a vedl tě zase ven.Držel si tě pro jistotu,aby ses nepokusil utéci. Za chvíli ses zase objevil na palubě velké lodi.Z jedné strany na tebe pokukovalo moře a z druhé strany město,kde se to hemžilo lidmi,jako v mraveništi. Na přídi se ozval rámus,nějaký muž se tam hádal se ženou.Zřejmě partneři,ale Josana to zaujalo a zadíval se tam. Nemohl sis nepovšimnout,že hlavně hledí na tu ženu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Našla sis obchodníka z hlínou,kde jsi mohla prodat svůj poslední pytel hlíny,který jsi prodala za dobrých 800 zlatých.Což byl dobrý obchod.Teď sis mohla dovolit i koupi otroka,který by ti pomáhal na lodi. A nebo si prožít celou zimu v luxusu. To bylo jen na tobě. Našla sis informační tabulku kde bylo mnoho věcí.Stačilo si jen vybrat: Nabídky k práci Vyznání lásky,nějaké Ireně Upoutávky na hostince Uveřejněný čas na trh s otroky Předpověď počasí Vedle tebe se najednou objevila nějaká další žena.Byla mladší,jak ty a tvářila se poněkud plaše.Když si všimla,že se na ní díváš odvrátila se a rychle šla pryč. Nemohla sis nepovšimnout,že na tebe dělá nenápadné posuňky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Celý se napnu, když mě Josan chytne. V jeho obrovské tlapě mám rameno jako ve svěřáku. Stejně ale těkám pohledem rychle a ostražitě kolem sebe, abych vybral nejlepší útěkovou cestu. Mám svobodu na dosah ruky a nezkusit se po ní natáhnout bych si neodpustil. Stejně bych se dobrovolně nedokázal vrátit zpátky dolů do klece a čekat tam na zítřejší trh. Dřiv nebo později by mi musel Josan ušetřit nějakou tu "umravňující ránu", jak s oblibou říkává Raphael. Když zaslechnu křik na přídi, úkosem pohlédnu na Josana. Vypadá zaujatě. V duchu napočítám do tří a, přestože mám sotva polovinu sil, které jsem míval, pokusím se mu vyškubnout. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Prederiem sa davom a na pohľady mladých mužov odvetím len chadnými očami. Nemyslím, že by si na mne niekto niečo mohol všimnúť. Všetko potrebné je zakryté oblečením a rozpustenými vlasmi. Zároveň sa ale v duchu uchechtnem nad ich reakciou. Možno, že mi to i trochu licholí. U obchodníka s hlinou sa ešte chvíľku handrkujem, čo nebolo na škodu, o čom hovorí suma 800 zlatých. Hneď ako som si ich prepočítala, začala som zvažovať, čo presne s nimi urobím. Nó... nejaké tie zásoby kolomaže by sa iste hodili a potom ďalšie náhradné lano, aby som mala do zásoby... začala som si v hlave preratúvať položky, čo bude potrebovať moja loď a až potom, čo by sa hodilo mne samej. Takto premýšľajúca, no i tak vždy ostražitá sa dostanem k informačnej tabuli. Pozorne si prečítam predpoveď počasia a popri tom očkom nenápadne hodím po žene vedľa mňa. Zvláštna žena... ale nezdá sa nebezpečná. Pozriem sa za ňou a keď vidím tie posunky, trochu sa zamračím. Snažím sa vyčítať niečo z jej zovňajška. Konieckoncov... mohla by to možno byť zlodejka, ktorá ma chce zatiahnúť do nejakej pasce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Využil jsi jeho překvapení a běžel o sto šest "Stůj!!!"zahrmoval Josan a rozběhl se za tebou,což bylo skoro stejné,jakoby běžel titán.I když,byl,ale Josan velký a silný,tak rychlost nebyla jeho silná stránka. Za to ty jsi byl štíhlý a rychlý.Problém byl jedině asi v tom,že jak jsi byl tak dlouho zavřený tvé nohy,byli stále slabé. Pochopil jsi,že kdyby jsi běžel pžez můstek,tak tě Josan dostihne.Proto ses vrhl přez zábradlí do vody.Ta sice byla studená,ale snesitelná a plaval jsi pod molem,pryč od lodě,kde tě tak dlouho drželi. Slyšel jsi nad hlavou,dupání,jak tě Josan hledal,ale jak jsi se vzaloval od lodě stratili se i kroky Josana. Po další půlhodině jsi se rozhodl,že už vylezeš ven,protože jsi skoro už necítil tělo,jak se ti zima vkradla do kostí. Zahákl ses o plošinu a začal ses s námahou vytahovat ven. Tam jsi překvapil jednu mladou ženu,která na tebe hleděla,jako na zjevení a z ruky ji překvapením vypadl plátek chleba.Byla to celkem pěkná hnědovláska,se šednýma očima a příjemnou postavou v některých partiích nějak až moc vivinutá a ty sis neodpustil myšlenku,že jsi už hodně dlouho neměl co dočinění s ženou.  Když se žena vzpamatovala,přiběhl k tobě a pomohla ti ven z vody "Jste pane v pořádku?Jak jste se do té vody dostal?Víte,jak je ledová?"začala se o tebe hned starat. Zřejmě byla z lepší rodiny,protože obyčejní lidé by kvůli tobě zřemě nehnuly ani prstem |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dívka měla dlouhé,hnědé vlasy spojené do něčeho,jako dredů,ale udělané hodně nemotorně a po stranách hlavy byla vyholená. Vypadala přesně na ten tip člověka,co láká lidi do tmavých ulic a okrádá je.  Předpověď počasí: Přibližně za tři dny by měla naší oblast zasáhnout první sněhová bouře.Teple se oblékněte a skontrolujte okna jestli pevně drží a těsní |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Občas som zvedavá, no nie som hlúpa. S takým veľkým obnosom peňazí sa určite nebudem vydávať na potulky po temných uličkách... pomyslím si a vydám sa k ďalšiemu obchodíku s potrebami pre lode, no ako k nemu idem, nazriem kútikom oka do uličky, kde zmizla dievčina. Avšak viac než nejaká ľudská žena na zaujíma tá snehová búrka. Budem musieť urobiť mnohé opatrenia a rozhodnúť sa, či ostanem bývať na lodi i cez zimu. Ak áno, tak to bude chcieť ešte viac práce, než príde sneh. Pevnejšie si k sebe pritiahnem vrece, v ktorom sú už namiesto hliny zlatky a zahladím sa na obchodík. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Samotného mě to překvapí, že se mi podařilo vytrhnout se z Josanova sevření. Na rozdíl od něj ovšem nezaváhám. Rozběhnu se a zcela ignoruju jeho slova. Kdyby byla ta hora svalů o něco chytřejší, s nějakým voláním by se nezdržovala. Musí dobře vědět, že neposlechnu. Naštěstí rychlost není jeho silnou stránkou. Ani já však nejsem tak úplně ve formě a několikrát klopýtnu. Zakleju a přehoupnu se přes zábradlí. Chlad se do mě zakousne, ale nedbám na to a snažím se podplavat pod molem co nejdále od lodi. Po půl hodině se lokty opřu o molo a pokusím se vytáhnout z vody. Koutkem oka zahlédnu cizí ženu a její vyděšený pohled. Hlavně nezačni ječet. Poprosím ji v duchu s vědomím, že jestli spustí pokřik, může být moje studená koupel úplně k ničemu. Překvapeně zamrkám, když se mi vydá na pomoc. Jistěže vím, jak je ta voda studená, ženská. Proto se z ní snažím vylézt. V zelených očích se mi zajiskří a já se jí mírně ukloním. "Madam," oslovím ji zdvořile, "Neměl jsem jinou možnost." Potlačím drkotání zubů a přetáhnu přes hlavu košili, abych ji vyždímal. "Vybral jsem si k plavbě nevhodnou loď. Ti..." Zarazím se a spolknu peprnou nadávku. Obrali mě a možná by se mě zítra pokusili prodat na trhu jako otroka, kdybych neskočil do té vody a neuplaval." Vysvětlím ji a přestože mluvím nenuceně a tvářím, že se vůbec nic nestalo, v očích mám němou prosbu o pomoc. V duchu se modlím, aby se ji mě zželelo. Jestli se někde rychle neusuším, chytnu zápal plic. A taky se musím zbavit toho náramku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzala tě za ruku,její dlaň tě příjemně hřála a teprve teď sis uvědomil,jaká je ti doopravdy zima. “Pojďte semnou.Doma mám nějaké oblečení po bratrovy.Určitě vám padne a můžete se ohřát.Měla bych černé svědomí,kdybych vás tu nechala na mrazu.“otočila se a vedla tě přes molo k dvoupatrovému domu,který stal nedaleko. Rozhlédl ses. Moc lidí tu nebylo,zdálo ses,že ses opravdu dostal do lepší „čtvrti“protože to málo lidí co tu byli vypadali čistě a obře živěně.Navíc na zemi jsi neviděl skoro žádné odpadky a uprostřed (kde už nebylo molo) rostl dvoumetrový strom a vypadal že je i v pořádku,protože z něj stále ještě padalo zežloutlé listí. “No a aspoň budu mít nějakou společnost.Otec odjel na celou zimu do jiného města za obchodem.A mě nechal doma samotnou jen s Jakešem,ale to je nudný,upjatý patron.Nebude z vás nadšen,ale on si zvykne.A možná bude i trochu nepříjemný.On není,ale zlí.Snaží se mě chránit a nějak zapomněl,že už jsem dospělá.“začala na tebe mladá žena mluvit. Otevřela dveře a vešli jste dovnitř. Dívka přitiskla prst na rty,abys byl potichu a poslouchala.Když jste oba uslyšeli cinkání nádobí zprava,vzala tě zase za ruku a vedla tě do druhého patra. Prošla krátkou chodbou a vlezli jste do jednoho pokoje,který byl viditelně její. To se dalo poznat tím,že na skříni byli vystavení plyšová zvířátka,ale vypadali už hodně dlouho nepoužívaně. Na okně byli záclony,velká postel s ručně vyšívaným přehozem.Malá knihovna,pracovní stůl a toaletní stoleček. Ve vzduchu vysela sladká vůně,která ti připomínala med. “Počkej tady.Přinesu ti oblečení.“řekla a podala ti ze skříně ručník “Zatím se můžeš usušit a sundat si to mokré oblečení.“řekla a opatrně se vyplížila zase ze dveří. Po chvíli se dveře zase otevřeli a dívka vešla dovnitř a zamkla za sebou.Stála k tobě zády,to pro jistotu,kdybys byl už svlečený a položila na postel čisté a hlavně suché oblečení. “Mimochodem.Jmenuji se Ema.“představila se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začala jsi hledat nějakého obchodníka,který prodával potřeby pro lodě.Měl tam celkem všechno možné.I dřevo,které by se hodilo na opravování.Lana a kotvy.A další podobné věci. (nějak mě nic jiného nenapadlo) |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vyseknu ji hlubokou poklonu a přátelsky se na ni usměju, když bez zaváhání odhadne, co jsem zač. Ženská intuice mě nikdy nepřestane udivovat. Následuji dívku a ostražitě se rozhlížím kolem. Do žil se mi vlévá euforie z podařeného útěku a já začínám ztrácet opatrnost. Poslouchám její slova a představuju si, jak se asi bude ten Jakeš tvářit, až zjistí, koho si slečna přivedla domů. Před očima se mi promítne obrázek starého sluhy, jak hodlá bránit dům svého pána proti uprchlíkovi s vařečkou v ruce. Když vejdeme do domu, musím se usmát. Naposledy jsem se takhle kradl s Lucienne. Moc milou a moc hezkou dcerou jednoho zlatníka. Jenže to už se zdá strašně dávno. Opatrně našlapuju a ani mě nenapadne zalamovat se s tím, co se stane, až Jakeš objeví mokré stopy na podlaze. Vděčně přijmu ručník i suché oblečení a děkuju bohům za to, že mi tu dívku postavili do cesty. Ještě si ohrnu rukávy u košile a smotám mokré oblečení do ručníku. "Krásné jméno... Ema" Pronesu s úsměvem. "Můžu Tě ještě o něco poprosit? Nemáš nějakou sponku nebo kousek drátku?" Zeptám se tiše a na vysvětlenou dodám: "Potřebuju se zbavit téhle věci." Zatěkám pohledem z dívky na náramek na pravé ruce. Mechanismus zámku je jemný a možná bude trvat dlouho, než se mi ho podaří otevřít, jestli vůbec. A já nemůžu ztrácet čas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přišla k tobě a vzala tě za ruku.Začala si prohlížet náramek a vlastně jediná věc,která z tebe dělá otroka. “Hmm…tohle zařízení,je pěkně zrádný.Hele…od koho jsi?Protože co já vím,tak třeba Bulmok dává do těchto věcí střelný prach a když se to někdo pokusí sundat udělá to „bum“ a máš ruku pryč.“řekla. “Spíš bys s tímhle měl jít k zámečníkovy.Ten by ti to v klidu sundal aniž by ses bál,že ti z ruky zbude pahýl.“podrbala se na hlavě a tvou ruku zase pustila. Přešla ke stolku a vytáhla odtamtud malý měšec,který cinkal “Neudělá to,ale zadarmo.“řekla a připnula si váček. “Tak pojď….jak,že se jmenuješ?No…zajdeme k zámečníkovy.“usmála se a založila si ruce na prsou.Zdálo se,že sis tuhle mladou ženu k sobě připoutal jejím přátelstvím aniž by jsi chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když mě chytne za ruku, přejede mi po páteři zvláštní pocit. Kůži má hebkou a její dlaň hřeje. Sleduju ji jako uhranutý celou tu dobu, co si prohlíží náramek, a přestanu teprve ve chvíli, kdy se zmíní o zámečníkovi. V tu chvíli jako bych dostal pohlavek. "Počkej." Pokusím se jí zarazit. Krucifix, neusmívej se tak na mě. Zatřepu hlavou. "To není tak jednoduché" Pronesu a v duchu zaúpím. "Nemůžu se jen tak ukázat u zámečníka. Pokud není němý a neroznese po městě, že osvobozoval otroka. Navíc, tím že mi pomáháš se můžeš dostat do problémů. Já nejsem tak úplně otrok, jehož útěk v podstatě nic neznamená, a Raphael není tak úplně otrokář, který by nad tím útěkem mávnul rukou." Mluvím a dávám si pozor, abych nezvýšil hlas. Nemám zájem, aby se sem přihnal Jakeš. Celou dobu se vyhýbám tomu, abych ji musel říct své jméno. Minimálně ještě nějakou dobu, než si nějaké vymyslím. "Emo, moc si vážím tvojí pomoci, ale tohle tě může ohrozit." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema svrásčí obočí a zamyslí se “Chápu.V tom případě to budeme muset udělat jinak.Hmm….“položila váček s penězi na stolek a sedla si na postel. “Takže jsi utekl Raphaelovi.To je špatný.To nemyté prase je celkem velké zvíře a nemá dobrou pověst vlastně nikde.Ale to asi víš lépe,jak já.“promnula si bradu. A pak se zase usmála “Už vím…pomůže ti Jakeš.Ten umí spoustu věcí…jen ho budu muset trošičku zpracovat.Ještě,že vím,jak na něj.“vyskočila zase na nohy. “Počkej tady.Já to s ním vyřídím…“vypnula chrabře hruď,jakoby na to byla hrdá. Zdálo se,že si tvých slov o jejím bezpečí,ani nevšimla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Hodná holka. Oddychnu si, když pochopí, že bych se nějakou dobu neměl ukazovat. Minimálně do konce Raphaelova života. Posadím se na židli a podívám se na ní. Nepřestává mě udivovat, jak jí to zapaluje a jaký má přehled. Většina těch dívek, které jsem kdy potkal, byly sice krásné, ale v hlavě měly slámu. A nepoužívaly slovník jako trhovkyně. Vím, je to bastard a za všechno mi zaplatí. Svraštím čelo a v očích se mi zle zableskne, když si vzpomenu, co všechno mi Raphael provedl. Když Ema vyskočí, trhnu sebou. Pro jistotu zabodnu pohled do podlahy, když tak chrabře vypne hruď a usměje se. Zasloužil bych nafackovat. Moc dobře si všimnu, že si moje slova o bezpečí nevzala vůbec k srdci, a prokleju všechny, kteří kdy vyprávěli dobrodružné příběhy o hrdinech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema přešla ke dveřím u kterých se zarazila “Když už budu v té kuchyni přinesu ti něco k pití a k jídlu.“spíš ti to oznamovala než ptala a vyšla z pokoje. Ocitl ses v místnosti sám. Trvalo to jen pár minut než jsi ze zdola slyšel něco co hodně znělo,jako “ccccoooooožžžžžžžeeeeeee!!!!“ A pak nastalo zase ticho. Trochu tě to znervóznilo,hlavně proto,že jsi uslyšel dupání,jak se někdo hnal do schodů a za ním lehčí kroky,což byla určitě Ema “Počkej Jakeši…..nevyděs ho!Schovej ten sekáček!“slyšel jsi Emu předtím než se dveře otevřeli a do místnosti vešel skoro dvoumetrový chlápek s brejličky,ale za to s ošklivou jizvou přes tvář.Vypadal,že býval také otrok.Na sobě měl zakrvácenou zástěru a v ruce třímal stejně zakrvácený sekáček. Přiběhl těsně k tobě a strčil ti pod nos sekáček,který právě používal,jako obviňující prst “Jaké úmysly máš se slečnou Emou ty chlípníku!?“zahromoval. Ema se objevila za ním a obrátila oči v sloup.Začala na tebe dělat rychlé posuňky,kterými se ti pokoušela něco naznačit,ale co,to jsi nepochopil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Směr, jakým se začne ubírat situace, se mi ani trochu nelíbí. Dupání, jaké se nese od schodů, ani v nejmenším nepřipomíná kroky seschlého staříka, kterého jsem si představoval. "Krucinál." Vypadne ze mě, když se rozrazí dveře a já poprvé uvidím Jakeše. Instinktivně vyskočím ze židle, abych se dostal z jeho dosahu, ale zády narazím do knihovny. Jediné, co mě může těšit je, že mi ten sekáček strčil pod nos a ne pod krk. Stejně to ale není moc příjemný pocit. Chlípníku?! Vždyť jsem se na ni jen podíval! Bráním se v duchu. Pak se zhluboka nadechnu a pokusím se o upřímný tón. "Nemám se slečnou Emou žádné úmysly. Byla tak laskavá, že se rozhodla mi pomoci a přivedla mě sem." Zatěkám pohledem na dívku a pokusím se rozeznat, co se mi to snaží naznačit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema začala přikyvovat,jako,že děláš dobře a otřela si čelo,asi se ji ulevilo. Jakeš si tě prohlížel pohledem ostřejším než byl onen níže zmíněný sekáček “No tak.Jakeši.Jen klid.Je to dobrý člověk.Kdyby mi chtěl něco udělat už to udělal.Potřebuje naší pomoc.Utekl od otrokáře.“přišla k němu Ema blíže a ovinula mu ruce kolem natažené paže. Jakešovy zaškubalo obočí a pomalu stáhl ruku k tělu. Ema se na tebe povzbudivě usmála a mrkla na znamení,že už je to v pořádku. “No dobrá….“odkašlal si Jakeš.Přendal si sekáček do druhé ruky a volnou ruku položil Evě na rameno.Ema ho objala “Jsi moc zbrklý Jakeši.“řekla. “Já vím slečno Emo.Ale představa muže ve vašem pokoji není moc příjemná.Rozhodně,ale bude spát v pokoji po vašem bratrovi!“řekl rázně. “Jistě.To je samozřejmost.“přikývla Ema. Jakeš tě znovu zjel pohledem “Omlouvám se mladý pane.Ale to víte….jsem její opatrovník.Musím se o ní starat.Kdyby to zjistil pán…jemináku!To by byl kolotoč.“potřásl hlavou. “Prý potřebujete sundat náramek.“podíval se ti na ruku “To půjde lehce.Počkejte.Sundám si zástěru a přinesu nářadí….“odešel,ale ještě se vrátil “A nic tu zatím nedělejte jasné?“ s tím odešel už opravdu. Ema se zasmála a sedla si na postel,podívala se na tebe “Já říkala,že ho zpracuji.Promiň mu ten výstup.Má o mě přehnaný strach a hlavně o mou…nevinnost.“zašklebila se “Někdy je to k vzteku.Všechny mé přítele dokázal odradit.Ale mám ho ráda.Tak mu nedokáži nic dlouho vyčítat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše si oddychnu, když Jakeš stáhne ruku i se sekáčkem z mé blízkosti. Přijít o krk tak brzo po útěku by bylo k vzteku. Jakmile se situace trochu uklidní, v duchu skloním Emě holt, jak si dokázala muže omotat kolem prstu. Chudák holka, jestli ji takhle bude hlídat pořád, skončí jako stará panna... A to byla věčná škoda. Kývnu hlavou a zatvářím se, že se klidně vyspím i v přístěnku pod schody, jen když už nebudu muset čelit tomu sekáčku. "Chápu" Potvrdím, na znamení toho, že si dokážu představit, jak by se asi tvářil pán domu, až by zjistil... Krucinál... Zakleju a připomenu si, jak mi bylo se sekáčkem pod nosem. Když Jakeš zmizí doopravdy, tiše se rozesměju. "Jestli je všechny přivítal se sekáčkem v ruce...Ani se jim nedivím. Zvednu povalenou židli a znovu se na ni posadím. Podívám se na Emu, v očích jiskřičky. "Ale udělali chybu, že se tě tak snadno vzdali." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Věřím tomu,že si tě nakonec oblíbí.On má měkké srdce.Stačí ho jen lépe poznat.On je takový otcovský tip,jen je zvláštní,že si nenašel přítelkyni.Ale každou středu a sobotu má volno a to vždy někam zmizí.Možná,že nakonec,že jen někoho má.Ale neměla jsem důvod ho šmírovat.Ne,že by mě to nenapadlo,ale….“pokrčí znovu rameny “…spíš se bojím,že to zjistí a tím ho zklamu.A to bych nechtěla.V některých věcech je lepší,jak můj táta.Tak třeba.To Jakeš mi vysvětloval všechny ty ženské záležitosti.Máma mi totiž umřela na zápal plic.A otec neměl na něco takového nervy.“ Ze zdola se ozvala rána a tlumené nadávky.Ema se usmála “Zase se praštil do hlavy.On se jednou o ty dveře zabije.“zakryla si ústa a zasmála se “Už pět let mu otec slibuje,že dveře do kuchyně zvýší,ale nějak se k tomu nemá.“znovu se na tebe zadívala. “Jsem ráda,že tu jsi.Už tu není takové ticho a smutno.Od té doby co bratr odešel.Je tu nuda.“ “A stále jsi mi neřekl,jak se jmenuješ.Nebo mi aspoň řekni,jak ti mám říkat,protože se mi zdá,že se ti nechce moc své jméno zmiňovat.Vždy ses tomu nějak,obratně vyhnul.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Mačetu? Aby tady neměl schovaný i samostříl. To by mě zajímalo, co býval zač. A jestli mě dokáže zbavit i toho náramku... Obyčejný sluha to asi nebude. Myslím si, zatímco mě Ema zasvěcuje do rodinných záležitostí a vztahů v domě. Když se podruhé zeptá na moje jméno, je mi jasné, že se představování nevyhnu. Koutky úst mi zacukají v úsměvu, když se její bystrosti musím uklonit už potřetí. "Promiň, jsem to ale nezdvořák...Riff" Oplatím ji její pohled a shrnu vlasy z obličeje. "Kde je teď tvůj bratr?" Zeptám se konverzačním tónem, přestože v duchu počítám každou vteřinu s tímhle náramkem na ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobrá Riffe….nic lepšího tě nenapadlo?“zasmála se a zase se posadila. “No…bratr někam zdrhnul.Možná je mrtví.Nevím.Nedává o sobě vědět.Už je dva roky pryč.Rozhodl se totiž,že chce být pirátem.“při tom slově se zamračila,ale hned se ji tvář zase vyjasnila. “Já bohužel nemám to štěstí,že bych se mohla rozhodnout co dělat.Otec mě hodlá provdat někomu bohatému,tak mě vlastně připravuje na to,abych byla dobrá manželka.“zatvářila se kysele. “Ale to si myslí on.Nehodlám se vdávat,když on řekne.Fuj.Ještě,že Jakeš mě v tomhle podporuje.“ A jako nezavolanou přišel Jakeš s kufříkem “Tak ukaž…jak,se jmenuješ?“zeptal se a chňapl ti ruku,vytáhl šroubovák a začal se v náramku hrabat. “Riff….“odpověděla místo tebe Ema. “Pch…to je jméno?Zní to,jakoby si to někdo vycucal z prstu.“odfrkl si Jakeš a Ema se tomu tiše zasmála. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ema je tak neuvěřitelné upovídaná, že mi nezbývá než ji poslouchat a přikyvovat. A co bys chtěla být jiného než dobrá manželka? Když nahodí kyselý obličej, usměju se. Jen aby ti to s tím vdáváním z lásky vyšlo, když tě Jakeš hlídá jako oko v hlavě. Pomyslím si a v tom se sluha přiženě. Přestože už v ruce netřímá zakrvácený sekáček, stále budí respekt. Málem se zakuckám, když prohlásí, že je to jméno jako vycucané z prstu. "To je jméno po pradědečkovi." Ohradím se slabě a blesknu po Emě pohledem, aby se mi přestala smát. Pak začnu sledovat Jakešovu činnost. S trochou nervozity. Raphael je parchant a divil bych se, kdyby neměl náramek nějakou pojistku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se zatvářila nevinně,jak to jen šlo,sice se už nesmála,ale ústa se ji stále kroutili do veselého úsměvu. “Chm…typický náramek.Nic složitého.“řekl Jakeš a slyšel jsi,jak něco v náramku cvaklo. Jakeš zaváhal a pak se znovu pustil do práce,tentokrát se ozvalo troje cvaknutí a náramek ti spadl z ruky. Jakeš spokojeně přikývl a narovnal se “To bychom měli.Mám se toho zbavit,nebo si to chceš nechat?“zeptal se,když vzal náramek do ruky. Ema přišla blíže a zadívala se na náramek a pak na tvou ruku,měl jsi po něm nejenom,že otlak,ale dokonce i vyrážku.Ema odešla z pokoje a když se vrátila nesla nějakou mastičku,vzala dnes už poněkolikáté tvou ruku a začala ti na vyrážku nanášet mast. “Jak dlouho jsi byl otrokem?“zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tenhle typický náramek mě stál víc utrpení, než si dovedeš představit. "Zbav se toho, prosím." Požádám ho tiše. "Capa mea quia fugi" Přečtu si naposledy nápis vytepaný na náramku a v očích se mi zle zableskne. Jen co se dám dohromady, tak to tomu bastardovi všechno splatím i s úroky. Když mě Ema znovu chytne za ruku, zatěkám pohledem po Jakešovi, jak se na to tváří, a pro jistotu udržuju od dívky rozumný odstup. Zůstanu mlčet po její otázce a v duchu se snažím dopočítat. "Dost těžko se ty dny počítaly... Řekl bych, že tak rok a půl." Kousnu se do rtu a volnou ruku zatnu v pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To jsi měl ještě štěstí.Někteří jsou otroky i celý život a spoustu jich při pokusu o útěk zemře nebo dokonce zmrzačí.“pronesla Ema. “ale teď se už nemusíš bát.Tady budeš v bezpečí.“usmála se na tebe “Tady je tisíce lidí.To by musela být hodně velká náhoda,kdyby tě tu našli.Budeš se,ale muset skrývat.Hodně dlouho,než na se tebe Raphael konečně vykašle.“když ti vyrážku namazala otřela si ruce do šatů. Poté tě chytla za tváře a začala ti otáčet hlavu ze strany na stranu “Musíš se,ale první určitě oholit.Trochu změnit zevnějšek.Možná by sis mohl nechat narůst bradku,knírek by ti neslušel.“poté ti prsty projela vlasy “A také ostříhat.Jestli s tím teda souhlasíš?“zeptala se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Vôjdem do obchodíka a zdržím sa tam asi 20 minút. Prezerám si plachty, drevá, laná, rôzne pomôcky na loď... no proste všetko, čo sa tam dá dostať. Nakoniec si ale kúpim len kolomaž s tým, že na ostatné bude čas i zajtra a tak veľa by sa do dovtedy nemalo predať, hlavne, keď plavebná sezóna práve skončila. S vedierkom kolomaže a zlatiakmi vo vreci, starostlivo sledujúc svoje okolie sa vraciam na svoju loď. Ako idem popri stánkoch, ešte si kúpim pečenú rybu a nejaké ovocie, ktoré sú vždy príjemným spestrením jedálnička. Je to niekoľko pomerne vyvynutých ďatlí. Mám ich rada a čerstvé ešte radčšej. Nakoniec sa ale dostanem zase pri tú uličku. Zastavím a len sa pozerám do nej. Premkne má divný pocit. Je to také, ako keď srdce chce ísť jedným smerom a rozum opačným. Zamračím sa, prehodím si kolomaž do druhej ruky. Urobím prvý váhavý krok smerom ďalej po ceste, no ostatné už sa stáčajú dovnútra uličky. Podídem iba tak ďaleko, aby som videla na vyryté čiary, ani o krok ďalej. Ešte viac sa zamračím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na zdi stálo: Jsi v nebezpečí sestro.Skrývej se.Lidé,našeho druhu jsou tu odchytávani,jako zvěř.Vede to Organizace jménem "Očišťovači"." Když si dívka byla jistá,že sis to přečetla rychel to ze zdi smazala.Zase na tebe zahýbala rukama a pak se obrátila a utíkala uličkou pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro To bych radši celý život dřel na plantáži, než trčet rok a půl v podpalubí a jen čekat, kdy se Raphael rozhodne zlomit mi další kost v těle nebo zarážet třísky pod nehty. Vlastně ne, lžu. Bolest se dá vydržet. Nesvoboda je mnohem horší. Co ty o tom víš? Pomyslím si a něco z těch myšlenek se mi promítne do výrazu tváře. Její úsměv ji neoplatím. O sebe strach nemám, ale tím, že mi pomohla se ohrozila. Ačkoliv si to odmítá připustit. A Raphael má svoje způsoby, jak najít co hledá. "Eh?" Vypadne ze mě, když mi začne cloumat s hlavou, a v očích se mi objeví překvapení smísené s nesouhlasem. Tohle si ke mě ještě žádná nedovolila. Chytnu ji za ruce a podívám se jí do očí. "Ty se tedy vyznáš. Skoro jako kdyby tě vychovala zlodějská guilda." Pronesu a v duchu se ušklíbnu. "Půjčí mi Jakeš břitvu?" Zeptám se v zápětí a pustím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Určitě ti ji půjčí.V nejhorším si půjčíš od táty.“pokrčila rameny. Začala si mnout ruce,jakoby začala být snad nervózní “Jestli chceš můžeš jít do koupelny.Je tam žiletka i nůžky…jestli chceš můžu tě ostříhat já,pokud to teda sám nezvládneš.“začala těkat očima,jak nevěděla na co se podívat. “No já tě nechám o samotě….musím jít stejně na trh.koupit nějaké věci na oběd.“řekla a zase vzala ze stolku váček s penězi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Představím si Emu jako Stín a při té představě mi přejede mráz po zádech. Abych zahnal tyhle myšlenky, mírně zatřepu hlavou. "Budu rád, když mě ostříháš. Nerad bych vypadal jako oškubané kuře. Rok a půl jsem nedržel nic ostřejšího než lžíci, mohlo by to tak dopadnout" Poprosím ji s úsměvem a pak se zeptám, kde je koupelna. Nespouštím přitom Emu z očí. Začíná vypadat trochu neklidně. Možná ji došlo, do čeho se namočila, možná... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobrá.Pojď zamnou.“řekla a odvedla tě do koupelny,kde byla velká kádě,čistá toaleta a umyvadlo nad kterým bylo zrcadlo. “Tady.Ohol se a já tě pak ostříhám.Až budeš hotov zavolej mě.Budu ve svém pokoji.“ukázala ti,kde je vše potřebné a pak odešla,aby tě nerušila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu stát v koupelně, břitvu v ruce a v prstech třes. Posadím se na okraj kádě, hlavu a ramena svěšená, a dívam se na ostří. Krucifix. Krucinál. K čertu... Nadávám v duchu a snažím se potlačit všechny špatné vzpomínky na tenhle předmět. Je jich dost a chvilku to trvá. Pak znovu vstanu a pustím se do díla. O něco později už svoji tvář v zrcadle poznám. Zavolám na Emu a počkám, než přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když vešla Ema se zájmem si tě prohlédla “Sluší ti to.“řekla a přinesla židli “Posaď se.“vyzvala tě a když ses posadil stoupla si před tebe,přejela ti rukou přes tvář “No fakt.Opravdu ti to sluší.“mrkla na tebe a vytáhla hřeben,který namočila a začala ti česat vlasy.Přehodila ti přes ramena ještě ručník a začala tě zase česat “Na jak krátko to chceš?“zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ty snad chceš, aby mě Jakeš rozsekal tím sekáčkem..." Kontruju s úsměvem, ale nenápadně zatnu ruce v pěst a nehty zaryju do dlaně, když se mě dotkne. Krucifix... Rok a půl... Zaupím v duchu. "Jak uznáš za vhodné." Odpovím na její otázku. Spoléhám na to, že se nerozhodne vzít to hodně zkrátka. Pak se ale zarazím a rychle dodám. "Ale na moc krátko ne, prosím Tě." Usměju se. Jistota je jistota. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Trvalo to asi hodinu než ustoupila a nechala tě podívat se do zrcadla “Lépe to asi nezvládnu.“řekla. Vlasy jsi měl ostřihané ne úplně na krátko,měl jsi je dlouhé asi po uši,nebylo to sice kdovíjak úhledné,ale rozhodně to bylo lepší než to co jsi měl předtím. “Promiň za ty okousané konečky.Nějak se mi to nedařilo zarovnat.“sundala ti pramen vlasů z čela. Sundala ti z ramenou ručník a pak tě začala ometávat od vlasů “Ale vypadáš teď úplně jinak.Opravdu.Kdybych tu změnu neviděla,teď bych tě vůbec nepoznala.“komentovala tvůj vzhled. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro "...lidé našeho druhu...?" No tak, ak i ona je poloagalianka... tak to potom maskuje veľmi dobre. Uznale si pomyslím a vydám sa zase k mojej lodi. No... Budem si dávať pozor tak ako vždy, to nie je problém. Veď keď ma nechytili už toľko rokov... Ale i tak sa nesmiem nadceňovať. Budem veľmi ostražitá. Na druhej strane by ma ale zaujímalo i to dievča. Nestáva sa často, skôr veľmi veľmi zriedka aby som stretla poloagaliana. Za môj celý život sa to stalo len málokrát. I keď... Čo keď sa za poloagalianku len vydáva, aby ma vtiahla do nejakej pasce... tie oči... rozhodne sú o dosť tmavšie... Nakoniec sa ale vzdám myšlienok na ďalšie stretnutie, či hľadanie tej osoby. Bude lepšie, ak sa budem chovať ako normálny priemerný obchodník, ktorý má dosť peňazí na luxus. Nájdem si zajtra nejaké kľudné bývanie, no pred tým, než sa tam na zimu nasťahujem, tak poriadne opatrím loď. Konečne dôjdem na moju loď. Letmo pohľadím drevenné zábradlie, akoby som Tarmu ujisťovala, že som už naspäť. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Uměrně tomu, jak se čas vleče, ve mě roste nervozita. S neklidem pozoruju, jak vlasů na podlaze přibývá. Sem tam se neklidně ošiju. Když Ema skončí, oddychnu si. "Skoro jako od odborníka." Usměju se na ni a zaplaším pocit, že mi jednou málem střihla do ucha. "Tak to se moje šance zůstat na svobodě o něco zvedly." Prohlásím, když řekne, že by mě nepoznala. "Díky." A po kratičké pauze dodám: "Snad se mi podaří ti tvoji pomoc splatit" A snad tě to tvoje dobrodinní nedostane do maléru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Chceš něco přinést?Jdu na trh.Jestli chceš tak si řekni.“zeptala se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Díky, jsi hodná, ale nic nepotřebuju." Zakroutím hlavou. "A prosím Tě, buď opatrná." Dodám při představě, že mě někdo z místních viděl a už se o tom stačil někde zmínit. Drby a klepy se šíří rychleji než morová nákaza. A přestože tvrdí, že být vychován Jakešem, je jako být vychován guildou, jedno ji stejně nenaučil -nebýt útlocitná a nevěřit lidem. To jsem si musel vštípit do hlavy jako první věc. Připomenu si svoji dřívější opatrnost a zároveň si vyhubuju za její ztrátu. Přestože mě Ema přitahuje, ještě to neznamená, že ji můžu věřit. Stejně tak dobře může jít hledat Raphaela, jako jít nakupovat. Probodnu ji pohledem a zapřemýšlím, jestli bych ji tu zradu dokázal odpustit. Asi ne. "Ani slovo o mě, prosím." Připomenu ji s nervózním úsměvem a přestože si dávám pozor vkrade se mi do hlasu nepatrný kovový podtón. Sejdu spolu s ní po schodech dolů a, když se dveře zavřou, vydám se směrem, kterým tuším Jakeše. Určitě bude rád, že mě má pod dozorem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jasně.Neboj se.Jsem,jako hrob.“mrkla a pak odešla. Vešel jsi do kuchyně,kde u stolu zrovna krájel kusy ryby,na filé.Vzhledl a podíval se na tebe,kývl hlavou “Ema už odešla?“zeptal se a odložil nůž. Umyl si ruce a podal ti sklenici pitné vody,k tomu jsi dostal měkký chléb se slaninou.Teda aspoň to jako slanina vypadalo a i vonělo. “Jak vidím Ema se o tebe dobře postarala.“okomentoval tvou novou vizáž. Netvářil se zrovna příjemně,asi to opravdu bylo,jak řekla Ema.Potřebuje si na tebe zvyknout. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Pri zvukoch celá stuhnem. Niekoľko sekúnd sa ani nepohnem, no potom vo mne zvíťazí zúrivosť a zaškrípem zubami. Ako sa zdá, idem práve v čas. Dnes sa budem môcť trochu pohrať.pomyslím si ironicky. Odložím potichu kolomaž k jednému zo sťažňov, potom vedľa zabalenú rybu. Vrece si potisnem kúsok dozadu. Priblížim sa k dverám do kajút, s výrazom loviaceho predátora. Ešte i hornou perou mi jemne miká a odhaluje moje pevne stisnuté biele zuby. Zo skrýše pod strieškou, vytiahnem dýku. Je veľmi ostrá, no jednoduchá a dokonale ošetrená, tak ako celá loď. I keď neviem, čo by mohli na mojej lodi zlodeji asi tak ukradnúť, podpalubie je takmer prázdne, peniaze dobre schované v člnkoch na bokoch lodi a teda sa k nim nikto okrem mňa nedostane, no i tak ma to poriadne rozhnevá. Ale udžiavam si i napriek rozbúreným citom prevážne chladnú hlavu. Ticho pohľadím dreve. Som pripravená ich otvoriť a poriadne postrašiť zlodejíčkov. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli jsi čekala a pak prudce otevřela a vpadla dovnitř,s rukou zdviženou ve které jsi držela dýku,ale zarazila ses,protože jsi nikoho neviděla. Musela jsi sklopit pohled dolů,dolů a ještě dolů,kde na tebe kulil oči malý kluk.Bylo mu tak si osm,devět,na hlavě měl starou,roztrhanou kšiltovku,modré barvy. Na sobě měl bílé tílko,které odhalovalo jeho hubená ramínka a hrudníček,byla mu skoro až na zem. Koukal s tebou s otevřenou pusou,s očima vytřeštěné zděšením a podle známého pachu se leknutím počůral a na to omdlel. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zatěkám pohledem po noži a pak se posadím. "Děkuju." Řeknu a vezmu si od Jakeše chleba se slaninou. Jíst třikrát za den je luxus, jaký si skoro nepamatuju. Podle toho se i tvářím. A Mužův nepřiliš přátelský výraz mi chuť k jídlu sebrat nemůže. "Slečna Ema je poklad." Pronesu vděčně - upřímně a s oslovením slečna, abych naznačil, že si od ní držím odstup. Nebo se o to aspoň pokouším. Ikdyž mi to vůbec neulehčuje. Zůstanu tiše, s pohledem zabodnutým do podlahy kuchyně, a promluvím teprve ve chvíli, kdy už mám dojezeno. "Můžu nějak pomoct?" Zeptám se Jakeše. Nerad si připadám jako příživník. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Potřásl hlavou “Krom toho,že bys po sobě uklidil tak ne.Tohle je má kuchyně.Mám tu vše pečlivě seřazené a uložené.Ty nevíš,kam co patří.Prozatím se mi tu nepleť.Než tě já nebo spíš slečna Ema zasvětí.Zítra tu nebudu.Je středa.A i když ji tady nerad nechávám s tebou,tak věřím tomu….“zadíval se ti přísně do očí “…že její čest neposkvrníš.Aspoň pokud by sis ji pak neplánoval vzít.“pohled se mu vrátil k rybě. Nemohl sis nevšimnout,jak mu zaškubali koutky úst do úsměvu.Teď sis nebyl jistý jestli to myslel doopravdy a nebo si z tebe jen utahoval. Nakrájené maso dal do misky a vzal další rybu “Ano.Ema je opravdový poklad.Odjakživa pořád někoho vodila domů.Jednou kočku,jednou nějaké,hladové dítě,dokonce sem přivedla i těhotnou ženu,která a na to porodila.A prostě tak různě.Ale oni potom znovu odešli.řekl bych,že je sem vede ze dvou důvodů.Ze stejných důvodů,proč sem přivedla tebe.Chtěla jim pomoci a nechtěla být sama.A tebe si obzvlášť oblíbila.Protože tebe první schovala u sebe a pak šla až zamnou.Proto mě to….trochu vyvedlo z rovnováhy.“posmál se,nad tím,že máváním sekáčkem pod tvým nosem,popisuje,jako „trochu vyveden z rovnováhy“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Rozhlédnu se po kuchyni. Jakeš bude asi neuvěřitelný puntičkář. Zůstanu tedy podle jeho přání sedět na židli, ať se mu nepletu pod nohy. Abych nestál bosými chodidly na podlaze, skrčím nohy a přitáhnu je k tělu. Rukama obejmu kolena a pozoruji Jakešovu práci. Poskvrnit její čest..? Hm... Cože? Oženit se? Zakuckám se a pokusím se utěšit tím, že má Jakeš zvláštní smysl pro humor. Takže Ema je samaritánka. Pomáhá komu může. A mě si zvlášť oblíbila. K čertu. Vděk svazuje. Nemůžu tu zůstat moc dlouho. Usměju se, když si vzpomenu na příhodu se sekáčkem, ale zopakovat si tu situaci bych nechtěl. "Copak slečna Ema je sama?" Zarazím se, aby to neznělo nezdvořile. "Myslím tím, že nemá žádné kamarádky?" To přece dívky mají, ne? Posedávají venku, chichotají se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ale máš štěstí,že tě našla ona.Kdybych to byl já,ještě bych tě nejspíš hodil zpátky do vody.“pousmál se znovu. “Navíc…Ema neměla zrovna tak nějak normální dětství.“řekl a zvedl ruce “Byl jsem,teda vlastně stále jsem otrok.Svým způsobem.Když mě vážený pán koupil,byl jsem rozhodnutý se zdechnout.Náramek jsem neměl,tak jsem si řekl,že až bude šance,tak prostě odejdu.Jenže,když jsem sem dorazil pojistil si mě ten bídák něčím horším,jak je náramek.A to dítětem.Prostě mi ho strčil do rukou a vypadl,jako smrad.Jistě,že pro mě,to byl pěkný šok.Nikdy v životě jsem se o dítě nestaral.Jistě…mohl jsem odejít,tak,jako tak..jenže nikdo se v době neobjevil několik dní.A kdybych odešel…Ema by umřela.Tak jsem tu musel zůstat.Její bratr pořád někde lítal a jejího otce jsem viděl sotva co měsíc.Nakonec jsem si zvykl,sousedka mi poradila,jak se děti vůbec přebalují.To byla ta nejhorší věc na světě.“potřásl hlavou.Pěkně se rozkecal a to bylo dobře.Bylo vidět,že si na tebe začíná zvykat. “A tak jsem vlastně Emu vychovával já.Je mi víc dcerou než tomu par…než jejímu opravdovému otci.“zarazil se než pronesl něco špatného o svém pánovy. “Navíc…její bratr byl odjakživa nějaký divný.Vím,že ji ubližoval.Aspoň v dětství ano.Byla pořád samá modřina,ale nikdy se mi tím nesvěřila.“usekl přehnanou silou hlavu další rybě “Díky bohu,že ten malý hajzlík vypadl.“zabručel. “No….Ema byla prostě už od malička taková….hodná,naivní a tak.Obávám se,že ji to jednou dostane do velkých potíží.“ |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Neveriacky pozerám na omdleté telo a stále pri tom načúvam, či ešte niečo nezačujem. Potom prekĺznem okolo chlapca, veľmi pozorne, aby som sa nenamočila do jeho tekutín a veľmi ticho. Začnem prehľadávať ostatné kajuty, no už s nie takým desivým výrazom, skôr s výrazom stále šokovaným. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Při představě, že bych se znovu ocitnul v té studené vodě, mi přejede mráz po zádech. A nepochybuju o tom, že kdyby Jakeš věděl, co jsem zač, klidně by mi i podržel hlavu pod hladinou. "Ohromné štěstí..." Taky jsem mohl vylézt Josanovi přímo před nosem a na to šup být zpátky v podpalubí ve své kleci na hromádce slámy, obě nohy zlomené. A nebo se mi vůbec nemuselo podařit dostat se z vody. Beze slova poslouchám Jakešovo vyprávění a představuji si ho v té nezávidění hodné situaci. Vyměnit vlastní svobodu za život dítě chce asi velkou odvahu. A starat se o řvoucí uzlíček... Takže tahle rodina je taky jedna z těch "lepších"... Pomyslím si ironicky a na tváři se mi objeví škleb. Moc by mě zajímalo, co asi Ema cítí ke svému otci. Ale asi ho má ráda, jako všechny. Pozoruju, jak Jakeš vytahuje sekáček, který se zaseknul hluboko do dřevěného prkénka a mlčím. Doufám, že to nebudu já, kvůli komu se dostane do potíží. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Každý má nějaké ty své skryté démony.Každý bez výjimky.“zabručel. Nějakou chvíli mlčel než řekl “Jak dlouho tu chceš zůstat?“zeptal se. “Je jasné,že u nás nevydržíš napořád.Jde na tobě vidět,že jsi přelétavý ptáček.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Každý... Máš pravdu. Někdo jich má víc než ostatní a někomu se vůbec nepodaří zbavit se jich. Zvednu pohled od podlahy a přeměřím si Jakeše. Sluha vypadá, jako bych si ve mě četl. A zatím neudělal ani jednu malou chybičku. "Moc dlouho ne." Ujistím ho a zavrtím hlavou. Maximálně tak dlouho než se Raphael trochu uklidní a než se vzpamatuju natolik, abych se dokázal dostat do domu svého otce. Abych odtamud zase rychle odešel. Krucifix, ani domov tomu místu neříkám. Odhrnu z očí pramen vlasů, který se rozhodl překážet mi v rozhledu. "Nevydržím být dlouho na jednom místě." Přiznám se. "Ten rok a půl je výkon, který asi jen tak nepřekonám." Dodám s mírným úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sundal zástěru a pečlivě si začal mít ruce ve slané vodě.Tak,jako všude jinde byla sladká voda i zde hodně šetřena. “Proto si s Emou nic nezačínej.“podíval se na tebe vážně “Jak dlouho bys s ní byl?Chvíli.Pak bys odešel.A ona mí citlivou duši.Těžko by se s tím srovnávala,kdyby se do tebe zamilovala.Nechci,abys ji ublížil.Tak si na to dávej pozor.“zahrozil ti prstem. “Rozumíš?“ Uslyšeli jste,jak se otevřeli hlavní dveře a zase zaklaply “Jsem doma!“ozval se hlas Emy,která se vrátila z nákupu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Neuhnu pohledem před tím Jakešovým. Možná, že kdyby byl obyčejný otrok nebo sluha, který se o Emu stará jen kvůli pravidelnému platu, vykašlal bych se na jeho přání, doporučení a rady, ba i na ten sekáček, a spustil bych se s ní. V tomhle jsem stejný parchant jako můj otec. Jenže Jakeš má o Emu asi opravdu strach. "Rozumím." Odpovím a kývnu hlavou. Rychle, než zaváhám a budu usvědčen z nečestných záměrů. Na to kolik přemáhání mě to bude stát radši ani nepomyslím. Když uslyším Emu, nehlučně seskočím ze židle a tiše se jí vydám naproti. Než vejdu na chodbu, opatrně vykouknu, jestli někde není nějaký zádrhel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Něco tě najednou praštilo do čelisti. “Au…“slyšel jsi vyjeknout Emu.Když ses vzpamatoval z prvotního šoku pochopil jsi,že to nebylo žádné přepadení,ale prostě se jen srazila Emina hlava s tvojí pusou. “Promiň.“omluvila se ti Ema,která si třela čelo a vesele se culila.Prošla kolem tebe a položila na stůj hadrovou tašku “Mám všechno z tvého seznamu.Ale další ryby jsem už nekupovala.Lepší,když je koupím zítra ráno.Teď už nejsou čerstvé.A myslím,že ryb máme dost.“řekla a začala vytahovat potraviny. “A koupila jsem si šátek.Nevadí?“zeptala se a dotkla se vlasů,které měla schované pod modrým šátkem.Slušel ji. “Jistě,že to nevadí.Je pěkný.“řekl Jakeš,který se najednou tvářil úplně jinak.Mírně nebo spíš něžně.Pohladil Emu po tváři a ta se na něj radostně usmála,bylo vidět,že mají úplně jiný vztah než otrok ke své paní a naopak. “Běž ukázat Riffovi jeho pokoj.“požádal ji Jakeš. “Dobrá…ah ano…málem bych zapomněla.Zítra večer nebo až pozítří má vypuknout první sněhová bouře.Psali to na informační tabuli.“ “Dobrá…upevním okna.“kývl Jakeš a začal kontrolovat kvalitu nakoupených věcí. Ema na to přešla k tobě,ovinula se ti kolem paže a vedla zase nahoru k pokojům. “Bratrův pokoj je stejný,jako ten můj.Jen tam není žádná..no výzdoba.Jen nábytek…a myslím,že nad postelí nějaký plakát nahaté ženy…možná,že sem tam tam něco najdeš.Zapomenuté věci a tak.“řekla a otevřela dveře do pokoje,který byl naproti jejímu. Jak říkala.Byl stejný.Stejně velký,postel,stůl,židle,skříň a jedno velké okno. Ema tě pustila a nechala tě vejít.Sama však zůstala před dveřmi,jakoby se snad bála vejít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ke tvé smůle jsi našla dalšího vetřelce i když jsi pochybovala,že sem došel sám.V malé přenosné tašce,kterou jsi nakonec našla pod stolem,spala malá holčička.Stará snad jen pár měsíců. Což byl další šok. A jak se vůbec dostali do tvé lodě?To byla záhada,kterou by ti snad mohl říct onen omdlelý chlapec.Pokud ho probudíš. Malá holčička,zřejmě vycítila tvou přítomnost,hlavička ji zčervenala,koukla na tebe a začala brečet. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Krucinál! Bleskne mi hlavou a teprve o vteřinu později mi dojde, co se to stalo. Podívám se na Emu, s trochu ublíženým výrazem si protřu dolní čelist a koutky úst mi zacukají v úsměvu. Zůstanu stát mezi dveřmi, zády opřený o futra a sleduju scénu v kuchyni. S trochou závisti. Ty mi to plnění slibu, co jsem dal Jakešovi, vůbec neulehčuješ! Zaskučím v duchu, když se na mě Ema pověsí a po páteři mi přejede stejný pocit jako prve. Není to fér! Zaryju nehty do dlaně a následuju Emu do patra. Když otevře dveře, rozhlédnu se po pokoji a vstoupím. Dávám si přitom pozor, abych se nedostal moc blízko k oknu. Zarazím se, když si uvědomím, že nevešlal. Otočím se a tázavě se na ni podívám. "Proč nejdeš dál?" Zaleskne se mi v očích otázka. Copak ti tvůj bratr tolik ublížil? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Oblečení co tu nechal,máš ve skříni.I boty,tam jsou,snad ti nějaké budou.Když ti bude zima sejdi dolů ke krbu a přilož do něj.Rozvádí totiž teplo skoro po celém domě.“zamyslela se. “No….to je asi vše důležité.Co chceš dělat zítra?“zeptala se tě.Opřela se o zeď,dveře,ale dávala dobrý pozor,aby se nedostala do místnosti ani špičkou boty. “A jestli si chceš už jít lehnout,tak klidně běž.Určitě to pro tebe musel být těžký den.“venku se už stmívalo,ale zatím bylo jen šero. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu nejistě stát a sleduju, jak je Ema rozpačítá. Přemýšlím, co jí její bratr asi mohl provést, když se bojí jít do jeho pokoje, přestože je kdo ví jak daleko. Vrátím se zpátky ke dveřím, abych s dívkou nemluvil přes půl pokoje, a opřu se o stěnu. Kývnu hlavou, že rozumím, a pak pokrčím rameny, když se zeptá co zítra. Ještě jsem nad tím nepřemýšlel. Byl jsem tak šťastný z toho, že jsem na svobodě, že jsem ani nepomyslel na to, co dál. "Pravděpodobně odsud nevystrčím nos a budu ti se vším pomáhat." Odpovím a usměju se na ni. Musím se rozhýbat. Hnil jsem tam moc dlouho....Může tu mít Jakeš nějaké další zbraně krom sekáčku na maso a mačety? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jsem ráda,že jsem tě našla.Navíc…“zvedla k tobě obličej a oči ji radostně zářili “…kam bys teď na zimu šel,že?Ještě bys někde venku umrzl.U nás klidně přes zimu můžeš zůstat.Než se zase oteplí.Klidně i déle.To je na tobě.Ale bylo by to rozumné,tady zůstat.Navíc nemáš ani peníze,tak by sis neměl,jak zaplatit jídlo ani nocleh.“usmívala se. Znělo to opravdu rozumě.Navíc bylo na ní vidět,že by byla moc ráda,kdyby jsi s nimi zůstal co nejdéle. Jak byla na tobě nalepená cítil jsi,jak ji zrychleně bije srdce “Ale asi bys měl jít už spát.Jistě jsi už unavený.Ráno tě přijdu probudit na snídani.Budu ji dělat já.Zítra je středa,tak tu Jakeš nebude.A objeví se tu někdy v noci.Asi.Já vždy už spím,když se vrací.Ale ve čtvrtek ráno ho tu vždy najdu.Takže si budeme moci dělat co chceme.“zatvářila se trošku rošťácky. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Och... sakra... uch... Položím dýku na stôl a zapchám si uši, čo mi ale moc nepomáha. Že som musela zniesť ruch ľudí na prístavisku a v obchodoch... dobre... ale toto neznášam. Už iba ten zvuk mi rozdrapuje uši. Rýchlo so škrípajúcimi zubami vybehnem z kajuty a zatvorím dvere, no ani to nepomáha. Pozriem na odmdletého chlapca. Tak ten mi teda bude musieť toho moc vysvetlovať. Zúrivo výdem sa palubu a o chvíľku sa vrátim s vedrom slanej vody a dvoma povrázkami. Najprv chlapcovi zviažem ruky dohromady jedným povrázkom, potom druhým spojené ruky o trám. Vylejem na neho celé vedro a zvrhlo dúfam, že ho od soli budú štípať oči ako mňa štípu uši od kriku z vedlajšej miestnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mírně se usmál “Ahoj…to máme dneska,ale hezky co?“řekl ochraptěle,jak mu sůl poškrábala hrdlo. Zaposlouchal se,uslyšel tlumený křik a pláč,zbledl ještě více “Co jsi udělala mé sestřičce,ty potvoro!!!?“vykřikl a zase se začal převalovat,jak se snažil zbavit pout. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Vedro opäť položím a zase si rukami chránim uši, keď s kričaním začne i chlapča. Čo som jej urobila?! To skôr čo ona robí mne!!!!! Ale prisahám, že ak čoskoro neprestane, tak ju hodím do mora, aby jej voda tie jej "vráta" zapchala!!!!Kopnem zo zúrivosti do dverí a potom sa opriem o stenu. A vlasne, prečo je to monštrum na MOJEJ Tarme?! A čo tu robíš ty?! Kto ti dovolil na moju Tarmu vstúpiť a robiť neporiadok!!!!!!???? Moja zúrivosť narastá s bolesťou v ušiach. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “A není to žádné monstrum,ale malé dítě.A jestli nepřestane křičet může se udusit!Pusť mě!Musím se o ní postarat.“vztekal se a strach ho zřejmě přešel a nahradila ho starost o sestru. “A co tu dělám?Máš si lépe zamykat!“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Všechno se ve mně napne a překvapeně vydechnu, když mě Ema obejme. Bohové zřejmě zkoušejí moji vůli a té už se začínají podlamovat kolena. Její tělo hřeje a čím víc se ke mě tiskne a já cítím, jak ji buší srdce, zrychluje se mi tep. Její slova mi táhnou hlavou a nejsem schopen je zachytit. Jediné, co mě teď zaměstnává je myšlenka na ni. Neovládnu se, pohladím ji po tváři a rukou zajedu do vlasů. O pár vteřin později se přistihnu, jak k ní skláním hlavu a topím se v jejích očích. Jakeš mě měl tím sekáčkem zabít hned, co mě uviděl. Zarazím se. Možná jsem slaboch, ale ne věrolomník. Vyprostím se oparně z jejího obětí a odtáhnu se od ní. Pokusím se usmát. "Moc ti děkuju." Zatěkám pohledem k oknu, jako bych se na ni bál podívat. Celý život jsem se staral jen o sebe, o nikoho jiného. Doopravdy mi záleželo jen na dvou lidech. A teď najednou, po pár hodinách, začne všechny moje hráze a bariéry překonávat Ema. Nemělo by mi na té naivní malé holce záležet. Jenže ona má zvláštní kouzlo. Já ti nechci ublížit... A proto tu nemůžu zůstat... Musím odejít co nejdřív. "Dobrou noc." Popřeju ji a podívám se po ni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Nemusíš mi za nic děkovat.Mám tě ráda a ráda ti pomáhám.Dobrou Riffe.“mávla na tebe a otevřela dveře naproti tvému nynějšímu pokoji.Ještě se na tebe znovu usmála než za sebou dveře zavřela. Když ses zaposlouchal,neslyšel jsi nic neobvyklého.Jen Jakeše,jak zase něco vyvádí v kuchyni.Jinak byl klid a ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Usměju se za Emou, zaposlouchám se do zvuků v domě a pak zavřu. Zůstanu stát čelem opřený o dveře, ruce zaťaté v pěst. Zítra to bude ještě těžší. Ona je tak naivní, spontánní, nevinná...! Zavrhnu všechny nemravné myšlenky a dojdu k posteli. Natáhnu se, složím ruce pod hlavu, a je to vskutku zvláštní pocit, nekrčit se, ale mít dost místa. Mít svobodu. Zavřu oči a za chvilku usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ráno tě probudilo klepání na dveře “Vstávat ospalče.Už je skoro dopoledne.Snídaně je už hotová.“ozval se Emin příjemný hlas zpoza dveří. Když ses konečně pořádně probudil sešel jsi dolů do kuchyně,kde už seděla Ema,dívala se zamyšleně z okna,bylo zataženo a okusovala topinku s marmeládou. Když tě postřehla podívala se na tebe “Dobré ráno.Jak ses vyspal?Sedni si a vezmi si co chceš.“nabídla ti místo. Na stole byla hromádka toastů s miskou marmelády,miska se salátem a džbánek vody. “Nebyla jsem si jistá jestli náhodou nejsi třeba vegetarián,tak jsem udělala i salát.“řekla pomluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se ozve zaklepání, otevřu oči a prudce se na posteli posadím. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe a snažím se připravit na další podraz, který na mě Raphael připravil. Teprve o chvíli později mi dojde, kde jsem. Znovu sebou hodím na postel a hlasitě se rozesměju. Čert to vem, že si Ema bude myslet, že jsem blázen. Vyšlo to! Nějakou dobu ještě ležím, pak vstanu a vylezu z pokoje. Sejdu po schodech dolů do kuchyně. Ještě mezi dveřmí se protáhnu. "Dobré ráno." pozdravím dívku s úsměvem a posadím se na židli u stolu. Chvilku zbožně hledím na jídlo na stole a pak se natáhnu pro toast a natřu si ho marmeládou. S vděkem se na Emu podívám. "Spal jsem, jako když mě do vody hodí." Po dlouhé době bez nočních můr. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak jsem tak přemýšlela co bychom mohli dnes dělat.Ty,ale nemůžeš ven.Ale ať jsem přemýšlela,jak chtěla nic kloudného mě nenapadlo.Mám sice pár stolních her,ale to myslím není nic pro tebe.“uždibla zase toast. “Co ty vlastně děláš rád?Jaké máš koníčky?Spolu určitě něco vymyslíme.“mrkla na tebe významně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zhltnu toast a natáhnu se pro další. Kousnu do něj a když se zeptá na moje záliby, zakuckám se. O tom, že mými koníčky bylo mírně řečeno víno, ženy a zpěv, ne nutně v tomhle pořadí, se ani slovem nezmíním. "Stolní hry? Proč ne." Zazubím se na ni. Jedna taková pěkná se hraje s prázdnou lahví... Napadne mě, a hned bych si za to nafackoval. "Dost často jsem hrávali pe-xe-so." Zamyslím se. "U toho si člověk aspoň procvičí pamět." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ale můžeme to zkusit.Třeba to nebude ztráta času.“vzala si trochu salátu. “Já myslela trochu dospělejší hry.“mrkla na tebe. Teď sis nebyl jist,jestli myslí ty „dospělejší“ hry a nebo prostě myslí opravdu jen dospělejší hry a ty jsi měl jen dojem,že myslí „ty“ dospělejší hry. “Bratr mě jednou naučil takovou hru.Potřebujeme k tomu jenom láhev.“řekla a vstala,že ji půjde najít. A ty ses lekl,že ti snad čte myšlenky. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Skloním sa k nemu, stlmím hlas a snažím sa upokojiť. A čo mi môžeš urobiť? He? Ležíš tu spútaný, priviazaný k trámu, bezmocný... A navyše ty si sa už môjho dieťaťa dotkol. Dotknem sa jemnučko steny. Všetko, čo tu vidíš, je moja rodina, moje dieťa. A vieš ty, že na cudzie lode sa bez dovolenia nesmie ani vkročiť? Natož nie na moju! Povedz, ako by som mala potrestať niekoho, kto na ňu šiahol? Možno by som ti mala odseknúť ruku ako nejakému zlodejovi a nik by mi to nemal za zlé. Moja dýka je na stole v kajute. Rovno nad tvojou maličkou bezbrannou sestričkou. Takže, ak ju chceš utíšiť s oboma rukami, mal by si lepšie voliť slová, chlapče. Pýtam sa ťa: Čo tu robíš? Kto si? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jmenuji se Vilík.Jsem sirotek.Jediného koho mám je má malá sestra.Když jsem viděl ten jednoduchý zámek šel jsem se sem podívat jestli tu nenajdu nějaké věci,které by nám mohli zajistit další den života.Spokojená?“zavrčel. Nejen,že je malý,ale také drzí a viditelně postrádal pevnou ruku rodičů. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zatvářím se uraženě, že už se mi zase směje. Co krucifix myslí tím "dospělejší"? Napadne mě a pokusím se nějak si vysvětlit to její mrknutí. Marně, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě to plete. Buď už přestávám myslet hlavou, nebo je všechno jen ne nevinná." Když vstane s tím, že jde najít lahev, málem se udusím kusem toastu. Je to čarodějka! Telepatka! Krucinál copak ji tuhle hru mohl naučit bratr? Bleskne mi hlavou. Zhoupnu se na židli a chytím ji za ruku. "Brzdi." Jestli myslíš tu samou co já, tak na ni rovnou zapomeň. Chci odsud odejít vcelku. Za tohle by mě Jakeš zabil. "Hry ve kterých figuruje lahev nebývají moc počestné." Pokračuju. Pozoruju ji přimhouřenýma očima, v kterých planou zelené ohníčky, na tváři úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak se pousmála,nahnula se k tobě a líbla tě lehce na rty “Nejsou počestné?“zeptala se pak zmateně.Znovu se posadila. “A jsi si tím jistý?Já myslela,že Pravda a Bank je v pořádku.“podrbala se na hlavě. “No ještě,že jsi mi to řekl.Tak vymyslíme nějakou jinou hru.“řekla a zadívala se na tebe. Co,ale měl znamenat ten polibek? |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Zase sa narovnám. Áno. Divnú. Ale aspoň mi nelezie na nervy. poviem pokojne. Aké hnusné drzé chlpčisko! Jeho otec musí byť ožran a matka šľapka, chodieva sem žobrávať a teraz si myslí, že mi začnú tiecť slzy, pretože sú to dve opustené siroty a budem ich ľutovať. To teda nie! Pche... A kde berieš, ty chúďatko, mlieko pre tú malú?poviem bezcitne a drzo. Za drzosť sa platí drzosťou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chlapec na tebe vykulil oči,jako by jsi byla snad blázen. “No kde asi?Chodím po nocích do domů žen,které mají malé děti a když spí přiložím ji sestru k prsu!Jistě,že ji nedávám mléko!Naštěstí jsem našel způsob,jak ji krmit.Dělám ji z ovoce a zeleniny kašovitá jídla.“řekl a zatvářil se hrdě že na něco takového přišel. I když asi netušil,že takové jídlo nemohlo miminko snášet moc dlouho a pravděpodobně stejně umře,když nedostane mateřské mléko. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Ha! To ti tak uverím! Pchať do tak malého bábätka ovocie a zeleninu... A čo kamene? Tie si skúšal? poviem hrubo a posmešne. A teraz pravdu, drzáň! Kde máš mamu! On si snáď myslí, že mu to zhltnem i s navijákom. Krpec jeden akýsi. Ale tá malá mi ide už ozaj na nervy. Asi to už dlho nevydržím a prasne mi hlava |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chlapec se zachmuřil. “Vždyť to říkám.Nemáme rodiče.Otec už dávno zmizel na moři a matka zemřela před měsícem na nějakou nemoc.Zůstali jsme sami.A já si nevymýšlím,abys věděla!Náhodou se Tess vede dobře.Nepotřebuje mléku.Dávám ji to co najdu a je to k jídlu.Dávám ji to nejčerstvější co najdu nebo spíš ukradnu.Já se o ní dobře starám!Abys věděla!A dej mi pokoj!“k tvému zděšení se i on rozbrečel. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu sedět na židli jako opařený. Tohle mám za trest. Jakeš ji navedl, chce mě vyzkoušet... Ne, to těžko... To by neriskoval. A ona se ještě tváří jako neviňátko. Na tváři se mi objeví překvapený výraz. Uhnu před jejím pohledem. "Err..." Zarazím se a pak se rozesměju. Pravda a Bank? Jsem to ale korunovaný vůl. Hotový král pitomců. Podepřu si bradu dlaní a zadívám se ven z okna. Tohle je boj s vlastní přirozeností. Že mě ten Jakeš radši nesvázal do sklepa. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Tarma To snáď nie! To sa mi len zdá! Dve plačúce deti na mojej Tarme. Asi mi fakt praskne hlava! Prudko otvorím dvere, vbehnem do kajuty, vrátim sa s tou malou v taškev jednej ruke a s dýkou v druhej k chlapcovi. Položím ju a dýkou odtisnem ramienka tašky nad malou, aby som na ju videla. Hodnotím ju kritickým pohľadom s prižmúrenými očami. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Co tě trápí?Vždy,když se k tobě nějak přiblížím,tak se tváříš nějak divně.Tobě to snad vadí?Jestli ano,tak k tobě nebudu chodit moc blízko.“řekla zmateně. Pak se,ale zarazila a zaposlouchala se. Najednou se tvářila,tak vážně že ti to na ní vůbec nesedělo,ale byl to jen okamžik než se zase uvolnila a usmála se. “Tak když ne Pravdu nebo Bank..tak něco navrhni.“řekla a opřela se o židli.Když shledala,že už nejíš vstala a začala uklízet. “Jestli chceš hrát to pexeso,tak jistě,že můžeme.Jistě ještě někde nějaké mám z dětství.“mluvila,když se před tebou vrtěla,jak brala jídlo,špinavé nádobí a odnášela je. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na malé holčičce byli viditelné znaky hladovění.Ručičky i nožičky měla hubené a na tělíčku ji vystupovali žebra.Navíc na hrudníčku měla podivné tmavé skvrny a nevypadala čistě stejně,jako Vilík. Holčička,kterou chlapec nazval jménem Tess přestala ihned plakat,když uslyšela hlas svého bratra a otočila k němu hlavu,tak prudce,že ses trochu polekala,že se ji hlavička utrhne od tenounkého krku. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Óch... ticho...konečne povzdychnem si s úľavou, ktorá ma ale hneď prejde, keď vidím tú malú. Smutné, že možno hovoril pravdu. To malé už nedokáže dlho prežiť. Bodne ma trochu pri srdci smútok. Odvrátim pohľad a zase sa pozriem na chlapca. Nevidíš ako vyzerá? poviem ticho a ešte tichšie pokračujem Rozmýšľal si niekedy nad tým, žeby to mala ľahšie, keby umrela rýchlo, než keby mala pomaly k smrti vyhladovať? Nemá šancu prežiť. Skloním sa, no dýku nenamierim proti malej, ale proti Vilíkovi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Proč….proč malé děti tolik potřebují mléko?Proč nemůžou jít normální jídlo,jako já?“popotáhl.Viděla jsi,že zase nemá daleko k pláči. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ty mě trápíš! Ani si nedokážeš představit, jaká jsou to muka, být tu s tebou, dívat se na tebe a nemoct se tě ani dotknout. "Nevadí není to správné slovo. Znervózňuje mě to." Řeknu potichu a, když se zatváří vážně, zaposlouchám se do zvuků v domě, abych zjistil, co ji tak znervóznilo. Přesto mě víc než to zaměstnává křivka jejích boků. Rychle se ještě natáhnu po jednom toastu, než mi zmizí z dosahu a usměju se. "Netváříš se na to pexeso moc nadšeně." Škoda, je to taková nevinná bezkontaktní dětská hra... Vstanu od stolu, abych ji pomohl s nádobím a pronesu. "Budeš mi ale muset připomenout pravidla, jak se hraje Pravda nebo Bank. Některé věci jsem pozapomněl." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začala umívat nádobí ve dřezu se slanou vodou. “No tak.Láhev se roztočí.A na toho koho hrdlo ukáže ten odpovídá.Tak třeba,když láhev ukáže na tebe,tak řeknu „Pravda nebo bank?“ Když řekneš Bank,tak mi dáš jednu věc co máš u sede.Nebo oblečení.To je jedno.A když řekneš pravda,tak ti můžu položit jednu otázku.Když nebudeš chtít odpovědět,tak mi budeš muset dát bank.Tedy nějakou věc co máš u sebe nebo na sobě.Chápeš?Jednoduché.“usmála se. “No a když tě moje blízkost znervózňuje tak slibuji ti,že se k tobě už moc blízko nepřiblížím.Nebo se o to aspoň pokusím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Uchechtnu se. "To jsem trochu v nevýhodě, nemyslíš? Zeptám se jí s úsměvem. "Mám jen tuhle košili a kalhoty" Boty jsem si ještě žádné nestihl najít a tak chodím po době bosý. Krom toho, byla by to moc velká náhoda, aby mi padly i jeho boty. Rozhlédnu se po kuchyni, jestli někde neuvidím utěrku, a začnu se zaobírat utíráním nádobí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Sakra…jsem to,ale nemohlo.Další talíř co jsem rozbila.To je dnes…au…druhý.“narovnala se a všiml sis,že se řízla do prst.Strčila si prst do úst a podívala se na tebe “Hm…nemohl bys to prosím uklidit? zeptala se tě “Já si potřebuji ten prst zavázat.“zamumlala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vesele se rozesměju."To jsi tedy doopravdy šlechetná. Děkuju ti." Naznačím úklonu a vzápětí se zarazím, když upustí talíř. Pokusím se ho zachytit, ale nepovede se mi to. Takže postřeh budu muset taky trénovat Zaslechnu její au a podívám se na ní. Říznutí do prstu ještě nikoho nezabilo, ale aby tady náhodou nechtěla omdlít. "Jistěže to uklidím." Ujistím ji a začnu sbírat střepy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když tu sis všiml nějakého pohybu za oknem.Opatrně jsi vyhlédl ven a uviděl jsi čtyři ozbrojené muže,kteří se snažili nenápadně dostat za dům. “Schovej se.“ozvalo se za tebou. Leknutím jsi nadskočil a otočil se.Za tebou stála Ema,netušil jsi,jak se tak potichu dokázala za tebou připlížit aniž by sis toho všiml.Tvářila se podivně vážně,jako před chvílí. Podívala se vážně na tebe a otočila se.vyšla do chodby a otevřela přístěnek pod schody,kterého sis až do teď nevšiml. A k tvému překvapení a snad i zděšení odtamtud vytáhla brokovnici.Vypadala obstarožně,ale funkčně. Potom vytáhla pás s náboji,který si přetáhla přes prsa a nabila brokovnici.Vypadalo to u ní tak nepřirozeně,že jsi začal pochybovat o tom jestli se tohle skutečně děje. “Jsou sem zadním vchodem.“řekla tiše. A zmizela v chodbě,která končila dveřmi. „Zadní vchod“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro A sakra. Co je to za pitomce? Od kdy se domy přepadají za deního světla? To se toho za rok a půl tolik změnilo v našich kruzích. Ale spočítaný to mají dobře. Ve středu, když tu není Jakeš. Otočím se a v očích se mi zableskne. Takže tady zcela odpadá problém s tvojí bezbranností. "Na to zapomeň." Zasyčím potichu. "Jdu s tebou" Sleduju, jak zkušeně zachází s brokovnicí a v duchu se šklebím. S tvojí nevinností taky a citlivá duše už mě taky rozptylovat nemusí. Nahlédnu do přístěnku a v rychlosti zkontroluju jestli tam nemá čistě náhodou schovanou i berettu nebo aspoň vrhací hvězdice. Jestli nejsou úplně hloupí, pošlou někoho i druhým vchodem. Odkdy se to krucinál řeší bouchačkama? Z toho je strašnej rachot. Zlatý nože a meče. To by mě zajímalo, kdo chytne první odraženou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema ti neodpověděla.Viděl jsi ji v chodbě,jak naslouchá u dveří.Po chvíli nepatrně přikývla a ustoupila.Odjistila spoušť a čekala. V přístěnku jsi našel kufr,malý,který se vešel do kouta a skoro splynul s příšeřím,které tam panovalo.Otevřel jsi ji a našel v ní po čem jsi toužil.vše bylo uloženo na svém místě v saténových vycpávkách. Rychle jsi pobral to co ti přišlo,jako potřebné a bez čeho by ses neobešel.Když ses ozbrojil,zachytil ji Emin úsměv,který nebyl rozhodně nevinný,veselý ale spíš zle natěšený. Otočila mírně hlavu a mrkla na tebe. Pak se rozkročila a vystřelila.Rány byli v tichu,jako kdyby udeřil nad tvou hlavou hrom.Ema pálila do dveří,tak dlouho,dokud nevyletěli z pantů a neskončili někde na ulici.Pak přestala,přitiskla se ke zdi a vyčkávala. Ty ses zase vydal hlídat hlavní vchod.Což jsi se vlastně nemusel od ní moc vzdalovat,protože byl před tebou. Jak jsi předpokládal,slyšel jsi tiché kroky.Šli i předním vchodem,ale rozhodně to nebyli profesionálové.Zdá se,že to jsou spíš lapkové a někdo bohatý jim dal zbraně a vyslal sem. Bylo to až trapně jednoduché. Ema tě nesladovala.Svědomitě hleděla na vchod a čekala,kdy se objeví cíl.Nemusela čekat dlouho.Útočníky asi zmátlo ticho a objevila se první hlava,která „zřejmě“ zjišťovala,jaká je situace.Ema jednou vystřelila a hlava se rozprskla,jako puding do kterého někdo vložil zapálenou petardu. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Asi by si si mal konečne uvedomiť, že svet je proste zlý a slabí cez život nepreplávajú. A ona je slabá. Veľmi slabá. Najslabšia zo všetkých ľudí, čo som kedy videla. Môžeš si navrávať, že to tak nie je. Ale pravda ťa dobehne. poviem veľmi ticho, takmer je v hlase počuť súcit.Lepšie by bolo, keby si nestrácal energiu pre ňu, ale snažil sa prežiť v prvom rade ty. Máš väčšie šance. Zdesene sa na neho pozriem, keď tuším, že sa rozplače a zase začne znieť ten mučivý zvuk. Ehm... To neviem. Pretože bábätká jedia mlieko? Vždy to tak bolo, že jedli alebo skôr pili mlieko. Zamyslím sa a vrátim sa naspäť do kajuty.Z vrecka vytiahnem kľuč a otrorím veľkú drevennú truhlicu zabudovanú do jedneho z kútov, na ktorej bol martrac a prikrývky, takže sa na nej dalo celkom pohodlne spať. Veko podopriem dýkou a prehrabujem sa v nej. Konečne nájdem, čo som chcela. Bola to veľmi veľká vzácnosť. Stará došúchaná dokmásaná kniha, ktorá určite poznala ilepšie časy. Truhlicu zase zatvorím, matrac a prikrívky na ňu nahrniem do pôvodného tvaru, takže to opäť vyzerá ako posteľ. Posadím sa na "posteľ" a roztvorím knihu. Mnohé stránky sú v nej už poriadne vyblednuté, no tá časť, ktorú hľadám je narozdiel od ostatných častí dosť zachovaná. Začnem mlčky lúštiť písmená, je vidieť, že k čítaniu sa moc často nedostanem. Ako tak čítam, tak sa opýtam: Drzáň? A ako stará je tá malá? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otevřu kufřík a zaraduju se. Vypadá to, že majitel domu se o své zbraně dobře stará. Pěkný divadýlko. Málem jsem ti tu hru na neviňátko sežral. Vážně. Jsi dobrá, holka. Zkontroluju zásobník, popadnu další dva a zastrčím je do zadní kapsy u kalhot. Tenhle způsob boje zdá se mi být poněkud nešťastným... Pomyslím si, když se ozve třesk výstřelů. Noc a ticho má své výhody. Zahlédnu Emin zlobně natěšený výraz a pobaveně se usměju. Nehlučně se přesunu vedle vchodových dveří a odjistím zbraň. Dávam si přitom pozor, abych nestál v trajektorii letu střel od zadních dveří. Hlavně ať ji nedostanou, až bude přebíjet. Bleskne mi hlavou a já se zaposlouchám do kroků za dveřmi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Viděl jsi,jak se klika pohnula a dveře se klidně otevřeli.Někdo do ně lehce kopl nohou,tak se pomalu otevřeli.Ve dveřích nikdo nestál,takže museli být trapně zalezlí podél nich. Za tebou se ozvalo písknutí,když ses ohlédl Ema na tebe mlčky kývla a něco hodila na zem.Vypadalo to,jako modrý prášek,který zahalil chodbu kouřem,který vás skryl.Slyšel jsi,jak se Ema pohnula a zřejmě vyšla ven.Nic jsi neviděl,ale to nevadilo.Věděl jsi,kde jsou schovaní. Uslyšel jsi další výstřely,jak z brokovnice,tak,ale i další,jemnější z lehčí zbraně.Ale neviděl jsi co se děje.Za to před tebou se ozvalo “Sakra.Co to zase je?“byl to drsný hlas a už díky němu jsi poznal,že jeho vlastník je pěknej hajzl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vilík popotáhl,aby zabráni tomu,že by mu vytekla nudle. “Je to má povinnost.Musím se o ní starat.“zamumlal a sledoval tě pohledem. Když ses zeptala na věk zaváhal a zamyslel se “Něco přes čtyři měsíce.“odpověděl a tentokrát na tebe hleděl zmateně. “Co to hledáš?A jmenuji se Vilík.“připomněl ti své ctěné jméno. Miminko jménem Tess sebou začalo v tašce vrtět,asi se ji moc nelíbilo,že jsi ji odkryla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím se za písknutím a zahlédnu Emin manévr. Co je to krucifix za vynález? Vývoj poskočil. Napadne mě, když chodbu zahalí kouř. To budou mít sousedi radost... Takovej bordel na náměstí. Jen aby nechtěli přiběhnou hasit oheň. Znovu se zaposlouchám, a když uslyším chraplavý hlas ušklíbnu se. Zvednu hlaveň pistole do výšky, kde tuším mužovu hlavu, a natáhnu ruku před sebe. Zmáčknu spoušť. To bude nepořádek. Rychle se přikrčím a změním místo. Vím kde jsou a hodlám toho využít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Je po nich?“ozvala se za tebou,když ses ohlédl uviděl jsi Emu,která se ledabyle opírala o brokovnici a tvářila se,zase,jako anděl. “Byli jenom čtyři.Víc se jich tu neukázalo.Tentokrát.“pronesla a pak si tě starostlivě prohlédla “Jsi v pořádku?“zajímala se o tvé tělesné zdraví. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jeden zdrhnul" Pronesu zklamaně a setřu z tváře krev. Podívám se na Emu a zazubím se. Kývnu hlavou, že se mi nic nestalo. "A co ty?" Ujistím se, že neutrpěla nějakou újmu. Hrubě jsem tě podcenil. Hluboce se omlouvám. "Pojď, uklidíme ten nepořádek." Vybídnu ji potom a obhlédnu škody. "A pak si zahrajeme Pravda nebo Bank" Dodám tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Lúštenie znakov mi zo začiatku robí problémy, no po chvíľke to ide lepšie. Obracám stránky, občas sa na niektorej zastavím dlhšie. hmm... no... Malo by sať ešte mlieko najmenej no... proste ešte dlho. A čo sa týka tých kaší... hmmm... kaše môže,no určite nie stále a v takom veľkom množstve. Tu je napísané, že sa nesmie podávať nemliečna strava do tretieho mesiaca a že by sa malo začať dokrmovať rozomletou stravou len po lyžičke denne. Ale potom sú tu tie fľaky... To by mohlo byť... niečo ako... nejaká infekčná choroba? Lámem si nad knihou hlavu, ale nakoniec ju zaklapnem a zostra sa na teba a potom i na tašku zahľadím. Ona potrebude kojacu matku a lekára, ak má prežiť. Je to jednoduché. Umiera z nesprávnej výživy a choroby. zakončím rázne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Omlouvám se,že jsme tě tak dlouho oblbovala,ale nemohla jsme si být jistá jestli jsi přítel nebo nepřítel.Můj otec má nepřátele.A ti si myslí,že když mu zabijí dceru,že mu tak ublíží.Ale co nevědí,je že se umím bránit.“pokrčila rameny. “Ale to nic nemění na tvé situaci.Já tě neprásknu Rafaelovi.Jsem tvůj přítel.“přešla k přístěnku a zase tam zbraně schovala. “Mrtvoly nech být.Do hodiny zmizí.Tady se to jen hemží otcovými lidmi.Kteří se starají….o klid.ale občas jim někdo proklouzne,jako dnes.“povzdychla si. Vytáhla kapesník a přišla k tobě blíže,začala ti otírat krev,kterou jsi nesetřel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Povzdychl si “Jako bych to nevěděl.Ale kdo podle tebe by si vzal mě a sestru?Nemáme ani peníze.Za co bych zaplatil lékaře?Já dělám co můžu.Ale jsem na to sám.Nevím,jak se mám dobře starat o dítě.Vždyť já sám jsem ještě dítě.“vyšpulil ret. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Ach... nie... tento pohľad nie...to nie... Nepozeraj sa tak na mňa! karhavo a zároveň zúrivo odvrknem. Proste máte smolu, život je zlý a ja nie som dobrý samatitán, aby som vám musela pomáhať! I ja som musela zápasiť so životom a nik mi nepomáhal! Hodím knihu na posteľ, rázne k tebe priskočím a rozviažem ti ruky. Padaj odtiaľto i so svojou sestrou a už nikdy sa nepribližuj k mojej Tarme! Rozumieš?! Nemôžem sa proste zaujímať o nich, keď mám dosť ťažkostí sama. Ešte by ma mohli udať, že nie som človek, keby si niečoho všimli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podíval se na tebe jen krátce a pak beze slůvka vyšel ven na palubu,slyšela jsi,jak jeho boty klepou o prkna a pak utichla,jak přelezl z tvé lodě na molo. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Ani sa nepohem, kým chlapec nie je až na móle,Bolo to správne rozhodnutie. Prvoradá je bezpečnosť mňa a Tarmy. Vždy je prvoradá bezpečnosť mňa a Tarmy. Však, mami. prekĺzne mi cez ústa myšlienka. Výdem na palubu, vezmem si zabalenú rybu, zložím si vak so zlatkami a sadnem si pod hlavný sťažeň, aby som sa mohla navečerať. Pozerám sa na mólo. Urobila si dobre, Strix. Teda aspoň myslím. Poziem sa po palube. V noci by som mala ísť pod vodu... Schovať zárobok a pozrieť sa na stav dna lode... Zbytok dňa trávim čistením lode, zvezovania Zlatiek do malých balíčkov po 50 zlatých a zatieraním maličkých medzierok v stenách okolo kajút. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Druhý den není moc přívětiví.Nebe bylo zamračené a hrozilo,že každou chvíli začne pršet,nebo sněžit.Tarma se mírně kolébala ve studeném větru,který štípal do tváří.Jen na okamžik jsi pomyslela na děti,kde asi jsou a jestli se někde schovali před zimou. Hned jsi na ně,ale zase zapomněla,když sis všimla malého,zavalitého mužíčka v cylindru “Brej…jak se jmenuje vaše loď?“zeptal se hned bez obalu. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Veľmi ticho dokráčam na paľubu s náručím plným malých balíčkov. Poobzerám sa, či je vzduch čistý a keď som si úplne istá, poukladám balíčky bez toho aby cinkalina drevenné zábradlie. Zatiaľ je ich tam šestnásť. Ešte napostedy sa okolo seba porozhliadam a zložím si košeľu, pod ktorou mám malilinké tričko. Potom si zložím rukavice a topánky a trochu si pocvičím, aby som sa ponaťahovala pred tým, než vôjdem do vody. Rýchlo a ľahko sa prešvihnem cez zábradlie. Do jednej ruky vezmem dva balíčky, do úst tiež dva a v najväčšej tichosti sa spustím dole. Ani nežblnknem, keď sa celá ponorím a takto poklávam k člnku. Starostlivo ukryjem balíčky. A takto to pokračujem, kým nie sú všetky v bezpečí, osem na jednej strane a osem na druhej. Potm si vyskočím na loď ešte pre pripravené kolíčky a vrútim sa pod loď, aby som zaistila kormidlo. Tarma, nasledujúce ráno Zadívam sa na chlapíka, ktorý sa mi ani trochu nepozdával, no nedala som to nijako najavo. Najprv by bolo asi veľmi slušné pozdraviť a prezradiť mi vaše ctené meno, pane. Ako sa do skál volá, tak sa zo skál ozýva pomyslím si v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muž k tobě zvedl hlavu “Jmenuji se Doran.A musím zaregistrovat všechny lodě,které zde zakotvili na zimu….madam.“odpověděl zdvořile,ale poněkud upjatě. “To je nový zákon.Je to pro případ,že majitel někdy udělá něco nezákonného.Tak ho podle toho můžeme rychleji zadržet.Zabavím loď tím ho uvězníme ve městě a už bude jen otázka času než ho chytnou.Rozumíte?“vysvětlil ti. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Áno,samozrejme, že rozumiem. Takže vy se niečo ako pristavný sluha starostu? pokúsim sa uhádnuť jeho postavenie. Stále si ho obzerám od hlavy k pätám. Rada by som vás ubezpečila a zaviazala sa, že nič nezákonného nemám v úmysle spáchať. Táto loď sa volá Tarma a získala som ju poctivo. poviem čo najpríjemnejším hláskom s ľahkým úsmevom na perách. Občas pekné správanie nezaškodí, i keď rozhovor musím viesť s nejakým ľudským špinavcom. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No…tak něco.Spíš jsem jen správce.Vše co zapíšu odevzdávám vyšším lidem.Jsem pěšec.“pokrčil rameny. “Oh jistě….málem bych zapomněl.Máme tu novou věc….sice se za to platí,ale….jestli máte obavy o vaši loď,že vám ji někdo ukradne,poničí nebo podobné věci máte možnost si ji uchovat v…jak se tomu sakra nadává….no..prostě ji schováte do domu,kde se zamkne a jediný klíš budete mít vy.“poklepal si na buřinku omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Utrhnu rukáv u košile jedné mrtvoly a pečlivě zbraň očištím. Podám ji Emě i se zásobníky, aby ji mohla taky uklidit. Kývnu hlavou, že rozumím, a ušklíbnu se. Opatrnost nade vše. A vyřizování účtů přes rodinné příslušníky je svintsvo, se kterým má své zkušenosti. "Utekl bych znova a pak si tě našel. A já nejsem takový trouba jako ti parchanti, kteří tu dnes zkapali. Idioti." Ohodnotím je ještě jednou a žďuchnu nohou do mrtvého těla. Na malý moment se zamračím, když řekne, že se to tu jen hemží lidmi, co se starají o klid. Chtěl bych dostat do rukou ty pitomce, kteří ty čtyry nechali projít. Tohle by se u nás stát nemohlo. Někdo by si to od otce šeredně odskákal. Když mi začne otírat krev z tváře, usměju se. Tahle její starost... Těžko uvěřit tomu, že před pár minutami zabila dva ozbrojené chlapy. "Ty střepy v kuchyni za nás ovšem asi neuklidí, což?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “ Střílení mě baví.Možná proto mi také říkají Ema Střelkyně.Strefím všechno.Prej.I když je to trochu přehnané.“ (Ema Střelkyně je celkem známá.Nemá moc dobrou pověst.To hlavně proto,že kudy prošla,tam za ní zůstávali mrtvoly.Nebo se to aspoň tvrdilo.) Vyskočila a sedla si na kuchyňský stůl,začala klátit ve vzduchu nohama “Až sem někoho takového pošlou budeme se muset přestěhovat.Asi.“vesele se na tebe usmívala.Zdálo se,že ji to nedělalo starosti ani co by se za nehet vešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Hmm... nejaké doky? Suché alebo na vode? To by sa mohlo hodiť, ak by boli na vode. Mala by som súkromie, nemusela by som sa báť ani o loď ani o seba a mohla by som pohodlne prečkať zimu. A neviete koľko presne tá služba stojí? Zalejem úradníčka otázkami, keď pocítim príležitosť ideálneho riešenia prezimovania. Ách... Taký dok, kde by som si mohla v pohode zaplávať okolo lode a pritom byť chránená pred pohľadmi a vetrom... Strix Morgana Malwinová... dcéra Desidery Morgany Malwinovej... Možno ste už o nej počuly, mnoho rokov obchodovala i v týchto vodách. Ja sa skôr plavím severnejšie... Alpské pobrežia, Škandinávia... snažím sa navodiť čo najserióznejší dojem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Pokud chcete svou loď uschovat do doků,zajděte na nejbližší ouřad a tam si to vyřiďte.“cvrnkl prsty do cylindru a otočil se k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Tridsať zlatých, či strieborných?! zvolám poslednú otázku na odchádzajúceho muža. I keby to bolo zlatých, vlastne by to pre mňa nebolo až tak drahé... ale musela by som sa dnes v noci zase potopiť. Pohladím zábradlie lode. No Tarma, keby sa to podarilo, bolo by to skvelé zo všetkých uhľov pohľadu, ktoré zatiaľ vidím. Mala by som sa ísť na to hneď popýtať i na úrad, aby sme mali čo najlepšie miestečko. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přejedu dívku pohledem od hlavy k patě. Takže takhle vypadá Ema Střelkyně. Usměju se. Získat v tomhle oboru přízvisko není nic těžkého, ale její zní uznale. Ne jako ironický výsměch. "Na můj vkus je z toho trochu moc hluku." Odpovím ji, v očích pobavené jiskřičky. ...A taky nepořádku. Poopravím sám sebe, když si vzpomenu, jak se hlava a mozek jednoho z mužů rozprskly po okolí. Opřu se vedle ní o desku stolu a sleduju její veselý úsměv. S profíky by to asi nebylo tak jednoduché... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se najednou k tobě naklonila,takže jsi její oči mohl vidět obzvlášť z blízka “Řekni mi jednu věc Riffe.“řekla mile “Řekni.Líbím se ti?“v očích ji zajiskřilo. Zvedla ruku,pohladila tě po tváři a pak ji položila na tvé rameno,čekala na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tarma se mírně zakolébala a prkna zavrzala,až to znělo,jako spokojené zabručení. Nadskočila jsi.Najednou jsi odněkud z dálky uslyšela střelbu.Asi se zase nějaké gangy masakrovali navzájem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zadívám se Emě do šedých očí, jako bych se z nich pokoušel něco vyčíst. Třeba odpověď na otázku, proč se mě na to krucinál ptá, když ji musí být jasné, že mám co dělat, abych se udržel. "Líbíš." Potvrdím jednoduše a sotva znatelně kývnu hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Přeci jen.Byl jsi dlouho v otroctví.A pochybuji,že ti kdy dovolili jen dotknout se ženy.“pozvedla lehce obočí. “Tak proč?Nepřijde mi,že bys byl na muže.“stiskla pevně rty,aby se nerozesmála. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ona si prostě nedá pokoj! Nadávám v duchu, když mi omotá ruce kolem krku. "Až do teď jsem se bál, abych svým chováním nějak nezranil vaši citlivou dušičku, jak mi ji popisoval Jakeš." Odpovím ji s úsměvem a schválně ji vykám. Její divadlo bylo přesvědčivé a ani teď se mi nechce moc věřit, že Ema je ta Ema Střelkyně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Někdy je trochu přehnaně ochranářský.On si asi myslí,že jsem stále ta malá holčička,které musel utírat zadek,když si nadělala do plenky.A nevykej mi.Nejsem žádná stařena.Nebo ti tak přijdu?Hm?“zeptala se,více se k tobě přivinula. Zavřela oči a políbila tě.Rozhodně ne jemně,lehce,jako předtím,ale dlouho a dožadovala se,abys ji polibek oplatil. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Poklepkám po zábradlí v jemne radostnom rytme a chystám sa vôjsť do kajuty, keď v tom počujem výstrely. Moja pozornosť sa okamžite vráti na paľubu a mesto a snažím sa určiť, z ktorého smeru sa strielalo. Tak toto neznie už moc radostne, čím skôr, tým lepšie bude, keď bude Tarma v bezpečí. Vbehnem do kajuty, vezmem si plášť a malý mešec s niekoľkými striebornými a medenými, ktorý schovám do košele a nakoniec si pod plášť schovám i dýku, keby bolo treba. Kajuty zamknem a do skrýše pod strieškou dám ešte malý nôž. Odchádzam svižným krokom, aby som nebola moc dlho preč. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro O kousek se pohnu, abych stál naproti Emě a sleduju, jak se ke mě naklání s jasným úmyslem. Hrozba toho, že mě Jakeš určitě rozseká na kousky ne větší než jeho oblíbené rybí filety, se rozplyne kdesi ve vzduchu, když mě políbí. Čert to vem... Nebyl to vlastně tak úplně slib... Oplatím ji její polibek s vědomím, že si vážu oprátku kolem krku, ale nemůžu se ji nabažit. Položím ji dlaň na stehno a rukou pomalu jedu vzhůru přes její boky. Když se od ní na krátký moment odtáhnu, je to jen proto, abych ji vzápětí políbil na krk a šíji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Suknice se ji vyhrnula nahoru,odhalila ti tak její štíhlé nohy,sametové a opálené.Rukou našla tvou a propletla s tebou prsty “Pojďme nahoru.Do mého pokoje.“zašeptala ti vyzývavě do ucha,do jehož lalůčku se pak jemně zakousla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Onen dům,.kde sis měla zařídit objednání doků jsi našla snadno.Zaprvé stál hodně stranou od ostatních domů a za druhé vypadal,že by stačilo no něj kopnout a rozpadne se,jako domeček z karet. Jak každý věděl v tomhle světě neměli úřady zbla žádnou moc.Malá ryby ve velkém moři,dalo by se říci. Největší moc tu měli organizované gangy,mafie a ti co mají nejvíce peněz. Když jsi vešla objevila ses v nevelké,nevkusně zařízené recepci s jedním stolem za kterým seděl tvůj známí zavalitý mužík v cylindru.Kromě tebe a jeho zde nikdo další nebyl. |
| |
| MH:Byli dodány new informace do Homepage.Postupně budu doplňovat a opravovat.No a tak :P |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Rukou ji srhnu látku šatů z ramen a políbím ji. K čertu s pokojem. Chci tě hned. Napadne mě, přestože vím, že kuchyňské stoly nejsou k podobným činnostem dvakrát pohodlné a co nevidět sem přijde někdo uklízet. Zvednu hlavu, obejmu ji v pase, stáhnu dolů ze stolu a postavím na zem. "Pojď." Vybídnu ji a ještě předtím než udělá první krok ji políbím na ústa. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se a vzala tě za ruku odvedla tě nahoru do svého pokoje a zamkla za vámi. Otočila se k tobě čelem,mile se usmála a zase k tobě přišla.Objala tě kolem pasu,postavila se na špičky,aby dosáhla na tvé rty a políbila tě. “Nemusíš se krotit…vím,že po takové době musíš být nedočkavý.“řekla tiše,pohladila tě po hrudi a začala ti rozepínat knoflíky u košile.Ani je všechny neuvolnila,když ji z tebe strhla a poslední knoflíčky uletěli,někam do neznáma. Pohladila tě po holých ramenou a otřela se tváří o tvou obnaženou hruď a na to tě na ní políbila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pohladím ji po zádech, spustím ruku níž a začnu vyhrnovat sukni jejich šatů. Spěchám. Má pravdu, rok a půl je dlouhá doba. Naštěstí Ema neholduje složitým zapínáním a já se nemusím potýkat s nějakým prokletým šněrováním. S téměř vítězoslavným a nedočkavým úsměvem ji šaty přetáhnu přes hlavu. Na okamžik na ni zůstanu fascinovaně hledět, ale pak ji přinutím zacouvat k posteli. Na obdivování bude čas později. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ustoupili jste až k posteli na kterou jsi Emu povalil. “Divím se,že jsi to vydržel tak dlouho.I když jsem ti pořád dělala takové nevinné naschvály.“hebce se na tebe usmála. Přejela ti rukama po zádech až k tvému pasu,kde ti začala rozepínat opasek a mezitím tě líbala na krk a rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vůbec to nebyly nevinné naschvály..." Měl jsem co dělat, abych se udržel. A tys to moc dobře věděla. Opravím ji tiše mezi polibky a v očích se mi zableskne. Tak jako ona si se mnou ještě žádná nehrála. Dotýkám se jejího těla, dlaní laskám její ňadra. Dlouze ji políbím na ústa a rukou sjedu až k jejímu klínu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak dobře…tak ne tak úplně nevinné…“zamumlala s přivřenýma očima. Pásek u kalhot ti konečně uvolnila,pak ti ruce položila na ramena a začala tě hladit po ramenou,zádech.K tvému překvapení zajela rukama i pod tvé kalhoty a stiskla ti hýždě,pousmála se. Tiše vzdychla,prohnula se a instinktivně stáhla stehna k sobě,po chvíli se však uvolnila a nechala tě,aby ses dotkl jejího pokladu mezi nohama. Zasténala. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Snažím sa zakryť odpor k tomuto miestu, čo je dosť ťažké, ale zdá sa mi, že sa to darí. Prídem k stolu so známou tvárou. Ach... dobrý deň pán Doran... Rada vás zase vidím. Príjemne sa usmejem. Viete, vohnal ste mi chrobáka do hlavy tými dokmi a myslím, že by som to roda skúsila. To viete, keď neustále počúvam o gangoch, strielaní, krvi... uf... a podobných veciach. Dosť sa mi z toho stiahne dušička. Čo keby sa niečo stalo mojej lodi? Je to moje živobytie. Snažím sa pôsobiť veľmi milo, takmer až naivne. Proste ako nejaká ľudská "sliepočka". No a ak by bol nejaký dok dosť veľký pre moju loď... a pomerne čistý... a na kľudnom mieste... Mala by som seriózny záujem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Myslím, že ste hovorili tridsať zlatých za mesiac. A iné poplatky k tomu, dúfam, nie sú, pretože i tak sa mi to zdá dosť. Hmmm... A ak mám takú sumu investovať, rada by som si to miesto najprv prezrela. To viete, nechcem kúpiť mačku vo vreci. Kde sa to presne nachádza? No a na ako dlho? Podľa toho, aká dlhá bude zima. Hneď, ako sa počasie umúdri, by som rada vyplávala. Chytím papier do jednej ruky a začnem ho študovať. Po včerajšom precvičení sa mi zdá, že mi to ide rýchlejšie, ale určite žiadna majsterka v čítaní nie som. Nejako sa k písanému slovu nedostávam. To je ďalšia vec, ktorú by som túto zimu mohla zmeniť. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Půjdeme se na to místo podívat.Aby jste si je mohla sama zhodnotit.A jak říkáte.Nejnižší doba je měsíc.Tak si ji zaplaťte na měsíc a když budete chtít další měsíc přijdete zase.Jednoduché.“počkal až papír vyplníš než ho schoval. “Kromě třiceti zlatých k tomu žádné další poplatky nejsou.“dodal pak. “Můžeme jít madam?“pokynul ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Umírněně tomu, jak se moje ruka posunuje po jejím těle níž, se mi zrychluje tep. Z hlavy mi zmizí všechny myšlenky krom té jediné - na ní. Na její tělo, její doteky a voňavý dech. Na moment se od ní odtáhnu, jen abych se zbavil posledního překážejícího kusu oblečení. Pak se nad ní nahnu a nedočkavě ji políbím. Přejedu ji rukou od kotníku přes hladké lýtko a přiměju ji odtáhnout kolena od sebe. Vezmu si, co mi nabídla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema tě nechala,abys dělal to co jsi chtěl i když jsi věděl,že kdyby chtěla tak by bylo po jejím. Čas jste ani jeden nesledovali,tak kdo ví,jak dlouho to trvalo. Když bylo po všem,Ema ležela vedle tebe,přitisknutá k tobě svým hebkým,teplým nahým tělem a tváří se ti třela rozverně o rameno. Nohu vtěsnala mezi tvé nohy,takže na tobě napůl ležela “Hmm…“zabručela si spokojeně “Víš,ale jedna věc byla určitě pravda.Tvé objevení.Hrozně jsem se tě lekla,jak ses tam najednou objevil.Celý mokrý.Byl jsi roztomilí.Jako mokrá myška.“pohladila tě po hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zírám do stropu a bojuju s příjemnou únavou. Prsty se probírám Eminými vlasy, chvílemi ji hladím po zádech. Jakmile začne vykládat, usměju se. Moc příjemně v ní rezonuje, když mluví. "Hm..." Zamumlám a podívám se na ní. "Bál jsem se, že začneš ječet, a já budu v háji." Odpovím líně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pozvedla lehce obočí “Ječet?No ano…to ženy dělají,když se leknou.Já ne.Měl jsi štěstí,že jsem neměla po ruce pistoli.“zavrtěla se a políbila tě na rty,pak zase hlavu položila na tvé rameno. “Kdy plánuješ odejít?Ještě jsi mi myslím pořádně neodpověděl“zeptala se po chvíli “Víš…asi před půl rokem jsme tu měli stejný případ,jako ty.Jenže jeho chytli po dvou týdnech.Neměl totiž dost rozumu,aby zůstal schovaný.A místo toho lítal po venku.A já bych byla nerada,kdyby se ti něco takového také stalo.Na to jsi příliš sympatický.“zamrkala a znovu tě políbila,akorát teď na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To střílíš po všem, co se hýbe? I po roztomilých mokrých myších?" Položím ji řečnickou otázku a zamyslím se nad tím, co řekla dál. "Zatím jsem nic neplánoval. Byl jsem zaměstnán něčím zcela jiným." Odpovím po pravdě a políbím ji na čelo. Proč zrovna teď musí chtít, abych přemýšlel? "Minimálně týden nevystrčím nos z tohodle domu... Pokud se tedy rozhodneš nechat mě tady." Přejedu ji rukou po zádech a bocích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No normálně ne…ale,když mě taková roztomilá myška vyleká,tak první střílím než se ptám.“znovu se zavrtěla. “Ale jistě.Má nabídka,abys tu zůstal stále platí.Proč bych se zbavovala nynějšího milence?“zasmála se tiše. Zdálo se,že po tom co se stalo,to brala spíš nezávazně.To ti vyhovovalo,protože ani ty jsi nebyl zvyklý na nějaké trvalejší vztahy.Nebo ne? A říkala to kvůli tobě nebo kvůli sobě? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nechtěl jsem, abys na to odpovídala. Je mi jasné, že mít míň štěstí, skončím jako krmení pro ryby." Odpovím s nádechem pobavení v hlase. Proč se tím trápit. Byl to vabank. Buď by mě zabila ona nebo Raphael, až by mě našel. Což mohlo být rychlejší než bych čekal, protože nepotkat Emu, neměl bych se kam vrtnout. "Hm... Někdo říká: Jednou a dost" Mrknu na ni a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmála se,pohnula a lehla si na tebe.Nijak tě její váha netlačila,otřela se ti mazlivě ňadry o hruď “Ne….jestli ti to takhle vyznělo,tak to mě mrzí.Rozhodně jsem to myslela jinak.“stulila se ti do náruče a znovu tě políbila na rty. “Myslím,že dokud budeš u mě doma….budeme si moci vyměňovat tělesné teplo.“zavrněla. “A Jakeše se obávat nemusíš.Já si s ním promluvím a bude v klidu.Možná bude chvíli nabručený,ale to ho přejde.“ znovu tě políbila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Obejmu ji a přitisknu blíž k sobě. "Hm..." Zamručím a začnu ji líbat na krk a ramena. Pohladím ji po tváři a rukou zajedu do vlasů. "Doufám, že to stihneš vyřídit dřív než se mě pokusí rozsekat. Mám pocit, že tentokrát by se tak snadno zastavit nenechal." Já věrolomník... Ale co, k čertu s tím. Ponesu za to následky. A ikdyby mě měl roztrhnout vejpůl, stálo mi to za to. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Můžeš mít takový pocit,ale jen se neboj.Já mám Jakeše dokonale obtočeného kolem prstu.“zvedla ruku a ukázala ti malíček. “Navíc on ví,že nemá strkat nos do toho s kým spím.“odfrkla si. Zadívala se ti do očí,olízla ti rty a znovu políbila,zdálo se,že tě líbala moc ráda,protože to dělala čím dál tím častěji. Obkročmo se na tebe posadila a “Tak se koukneme co všechno vydržíš.“řekla nevinně a tentokrát si vzala to co chtěla ona.Dalo by se říci,že tě znásilnila,kdyby ses tedy bránil či nějak protestoval. Už bylo chvíli po poledni,když se vaše řádění uklidnilo a Ema ti klidně oddychovala v náručí,zřejmě ji to trochu zmohlo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak nějak podvědomě jsem tušil, k čemu míří, ale ani ve snu by mě nenapadlo bránit se. Na směr jakým se situace ubírá si nemůžu stěžovat. Konec konců její cesta, jak si vzít co chce není nepříjemná, ale objevná... První, kterou znám a která ví, co chce. Zůstanu ležet, jednu ruku složenou pod hlavou, druhou líně přejíždím po jejím těle. Její dech mě šimrá na hrudi a mě napadá, že tohle byla ta nejlepší odměna za rok a půl nuceného celibátu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Emin jemný dech tě pomalu ukolébal do spánku. Když jsi znovu otevřel oči,byla v místnosti tma a u dveří stála známá,svalnatá postava Jakeše “Porušil jsi slib!Poskvrnil jsi její čest!Za to zemřeš!“vrčel hlasem,podobný vrčení rozzuřeného medvěda. V rukou se mu odněkud objevila katana “Nic tě nezachrání!“vykročil k tobě. Do cesty se mu postavila Ema “Nech toho!Zase přeháníš!“na sobě měla leskle,černý latexový obleček,který spíš vypadal,jako druhá kůže než-li oblečení. Jakeš si ji ani nevšiml a prošel ji,jakoby byla duch. Chtěl jsi utéct,ale pak sis uvědomil,že to nejde.Nějakým podivným způsobem ses objevil v kleci a byl jsi ověšený těmi proklatými náramky. Pod klecí stál Jakeš,který se k tobě stále přibližoval,aby tě rozsekal a vedle něj stál Raphael a zle se na tebe chechtal v ruce onen přístroj,díky kterému ti uštědřoval bolestivé rány. Jakeš se k tobě konečně dostal a zabodl ti hodně bolestivě katanu do břicha. Trhl jsi sebou a probudil se,byl jsi celý zpocený a dech jsi měl zrychlený.Když ses rozhlédl zjistil jsi,že je stále světlo.Spal jsi možná tak hodinu,či dvě ale Ema v posteli již nebyla.Položil jsi ruku na prostěradlo a zjistil,jsi,že nebyla pryč moc dlouho,bylo ještě teplé. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Trhnu sebou, oči doširoka rozevřené. Ruku křečovitě tisknu k místu, kde by ze mě podle všech očekávání měla téct krev, a prudce oddechuju. "Jen sen, jen sen." Zamumlám tiše a pokusím se vzpamatovat. Posadím se na posteli a zhrnu zpocené vlasy z tváře. Sehnu se na zem pro kalhoty, poohlédnu se po košili, kterou Ema zahodila bůh ví kam, a obléknu se. Jenom ať to nejsou věštecké sny. Pamatujíc na své včerejší předsevzetí, zkusmo udělám několik stínových cviků a opustím pokoj. Tiše projdu po chodbě a zastavím se nad schody. Na krátkou chvilku se zaposlouchám do zvuků v domě. Pak teprve se vydám dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Slyšel jsi,tiché broukání které vycházelo z kuchyně.Když jsi sešel viděl jsi,že zadní dveře jsou na svém místě a mrtvoly jsou odstraněny. Vešel jsi a uviděl jsi Emu,jak k tobě sedí zády u otevřeného okna,na sobě měla pánskou košili a kdo ví jestli něco pod ní a hřebenem si česala mokré vlasy.Asi se umyla. Melodii,kterou si broukala jsi nepoznal a vypadalo to,že si tě prozatím nevšimla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sejdu po schodech dolů a uznale kývnu hlavou. Jestli neumí uhlídat tenhle dům, umí ho aspoň zase vrátit do pořádku. Jeden by nepoznal, co se tady před pár hodinami dělo. Tiše nahlédnu do kuchyně a zůstanu stát mezi dveřmi. Ramenem se opřu o futra a pozoruju Emu. Dlouho nepromluvím a jen se kochám pohledem na ni. Dívka česající si vlasy u otevřeného okna. Mít po ruce papír a tužku, nakreslil bych ji. Pak mě napadne, čí je to asi košile. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Zo stola si vezmem jedno z pier a pomaly začnem vyplňovať dotazník. Dá sa povedať, že píšem pekne, no pomaly. Ďalšia vec, ktorú som nemala môžnosť cvičiť. Nakoniec sa ale s ním popasujem, napíšem do neho čo najmenej, aby sa nedal zneužiť a podám ho úradníkovi. Mala som na neho ešte niekoľko otázok, no nakoniec som sa rozhodla s mini počkať, kým neuvidím, že sa mi to oplatí. Samozrejme. Poďme. Kráčam asi meter od neho, ale aj to sa mi zdá dosť blízko na to, že je to človek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Po chvíli se ohlédla “Ah…ty ses už probudil?Hmm…jak dlouho tam takhle stojíš?“zeptala se a vstala. Přišla k tobě,objala tě a políbila “Promiň,že jsem od tebe odešla,ale když jsi mi začal naříkat do ucha nemohla jsem spát.“mrkla a ustoupila od tebe. “Máš hlad?“zeptala se tě a přešla ke kuchyňské lince “Něco ti udělám jestli chceš.Umím zacházet s vařečkou stejně dobře,jako s pistolí.“řekla pišně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny, když se mě zeptá, jak dlouho ji sleduji, a kývnu na nabídku něčeho k jídlu. Jakmile se postaví ke kuchyňské lince, odlepím se od dveří a přejdu jí za záda. Obejmu ji kolem pasu a políbím na krk. "Až ti příště budu ze spaní naříkat do ucha, zkus mě vzbudit, prosím." Požádám ji tiše s mírným nádechem ironie v hlase. "Leccos mi tím ušetříš." Doplním a zaplaším poslední vzpomínku na denní můru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se a mrkla po tobě “No ano…to jsem mohla,ale připravila bych tě o tu zábavu kterou bys z toho měl.“zacvrlikala. Otočila se k tobě “Riffe…ale pokud chceš něco jíst,neměl bys mě rozptylovat.“políbila tě na rty a odtáhla se od tebe. Otočila se zpět a začala krájet zeleninu.Připravila si hrnec s vodou a pomalu do něj házela nakrájené potraviny. “Co se ti vlastně zdálo drahouši?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odfrknu si, když začne mluvit o zábavě, kterou jsem ze svého snu mohl mít. O takovou zábavu vážně nestojím. Neochotně od ní poodstoupím a posadím se na stůl. Hlavu si podepřu dlaní a pozoruju, jak zručně zachází s nožem. "Hm... Nic čemu bych se smál." Odpovím a zamyslím se, jak ji nejlíp sen popsat. "Zdálo se mi o Jakešovi. Vykřikoval, že jsem poskvrnil tvoji čest a že za to zemřu. Pak jsem se z ničeho nic ocitl zpátky v kleci u Raphaela, a nakonec se Jakešovi podařilo probodnout mě katanou." Mojí vlastní katanou? Napadne mě a já zatřepu hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Překvapeně se na tebe podívala a koutky ji mírně škubali “Oh tak tohle…a já si naivně myslela,že se ti zdálo o mě.“otočila se zpět a začal zase krájet. “Prej poskvrnit moji čest…pch…ta je poskvrněna už roky.“zasmála se,ale tentokrát trochu nevesele,jakoby si snad vzpomněla na něco nepříjemného. Když naplnila hrnec dala ho nad oheň a začala míchat,občas přidala nějaké koření “Jakeš poslal zprávu.Vrátí se až zítra.Něco ho zdrželo.“oznámila ti a usmála se “Takže tu budeme o něco déle sami.“mrkla na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Nad každým pravidlom len jemne kokývam hlavou. No tak pri mne nejaké párty ozaj nehrozia. pomyslím si s úsmevom. Môj pohľad zablúdi k chlapcovi a na okamžik zastavím a lepšie pozriem sa miznúceho v dave a vzápätí na to i muža bežieceho z ním. To mi trvá asi tri sekundy a pokračujem v ceste za Doranom |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Toho si nevšímejte.Takové havěti tu ještě uvidíte dost.Dávejte si pozor.Jsou schopni vám ukrást i boty i když v nich zrovna chodíte.Měli by se jich zabit.Jen tu znečisťují okolí.“řekl bez slitování.Asi neměl rád děti. Dorazili jste do doků a hned tě odvedl k jednomu.Vešli jste dovnitř,bylo tam šero.Bylo hodně prostorný že se tam lehce vešla Tarma a nebyl ani špinaví.To bylo nejspíš tím,že byl postaven teprve nedávno “Tento by vám vyhovoval?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Chtiac nechtiac som si musela pomyslieť na Vilíka s jeho sestrou. Chudobné deti to tu proste musia mať ťažké. Na úradníkove poznámky nereagujem, akoby som ich totálne prepočula. Vkĺznem popri ňom do doku, starostlivo si ho prezerám, rukou sa opatrne dotýkam stien a nakoniec sa zohnem a namočím si ruku vo vode. Všetko sa zdá zatiaľ v priadku, možno i voda. Opäť sa vystriem a bez toho, aby som sa na neho pozrela, spýtam sa: A je to tu pokojná časť mesta? Nebudú ma tu otravovať nejaké pochybné zločinecké živly? Počula som, že toto mesto má obzvlášť veľké problémy s gangami a mafiou. Čo mi o tom viete povedať? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V očích se mi zle zableskne, když zahlédnu, jak ji koutky úst cukají v úsměvu. Něco si pro sebe tiše zavrčím a otočím hlavu k oknu. Mrško jedna škodolibá. Počastuju ji v duchu, ale pak se na ni vesele zazubím. Zůstanu sedět na stole a hltám Emu pohledem. Její slova mi táhnou hlavou jako mraky po obloze a jediné, co mi uvízne v paměti je, že Jakeše něco zdrželo. Takže tu budeme o něco déle sami. Zopakuju si její slova a usměju se. Výborně |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Trvalo to půl hodinu než ti na stůl položila talíř a nalila ti do něj hustou polévku a k tomu chléb.Sama si nandala a sedla si naproti tobě po chvíli mlčení řekla “Uvědomuješ si Riffe,že po celou dobu co se tu budeš skrývat,tak tu bude nuda?Hm?Teda…mi se dokážeme zabavit,ale nemůžeme se válet v posteli celé dny.“řekla a talíř odstrčila stranou,nesnědla ani polovinu a už nechtěla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Posadím se jako každý spořádaný člověk na židli a přitáhnu si k sobě talíř s polívkou. "Tak to abychom proti té nudě vymysleli nějakou strategii." Usměju se a snažím se polykat pomalu. Nejsem nezdvořák, abych hltal v přítomnosti dámy. Jedno ale musím zvládnout určitě. Dostat se zpátky do formy, hnil jsem u Raphaela moc dlouho." Zamyslím se, s pohledem upřeným na zeleninu v polévce. Získat znovu rychlost, postřeh, vytrvalost. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi talíř trochu vyprázdnil Ema ti ho zase naplnila a vstala,aby po sobě uklidila. “Určitě něco vymyslíme.“řekla a zase si sedla,přehodila si nohu přes nohu. Usmívala se na tebe,ale pak najednou vyskočila “Omluv mě na okamžik.Hned jsem tu.“řekla a odešla ke dveřím.Slyšel jsi,jak otevřela dveře a pak tichý šepot “Co tu děláš?Říkala jsem ti přece ať za mnou už nelezeš.“ “Emo já,ale….“ozval se mužský hlas. “Žádné Ale….“pak ztišila hlas,tak,že jsi to už ani ty neslyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ona snad trpí poruchou přijmu potravy. Zavrtím nechápavě hlavou, když vidím, že snědla sotva polovinu toho, co si nalila do talíře. Ženský a ta jejich štíhlá linie... Co s tím pořád mají? Když vyskočí, trhnu sebou. Zaslechnu, jak otvírá dveře a zamyslím se, jestli bylo slyšet nějaké klepání. Buď má Ema uši jako rys, nebo jsem úplně hluchý. Co to krucinál zase je? Další návštěva? Napadne mě a já našpicuju uši, abych slyšel, co se děje. Jakmile uslyším mužský hlas, bodne mě osten žárlivosti, ale pak nad tím v duchu mávnu rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Slyšel jsi,že se tam spolu tiše hádali o čem to jsi nepoznal.Za chvíli dveře zaklapli a Ema se vrátila “Omlouvám se.Bývalý přítel.Nesrovnal se s tím,že je mezi námi konec.Je tvrdohlavý,jako mezek.“řekla s povzdychem. “To tu zažiješ ještě vícekrát.Chodí sem celkem často.“opřela se lokty o stůl “Zkus si toho nevšímat.“požádala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny, vstanu od stolu a odnesu talíř s lžící do dřezu. "Nic jiného, než si toho nevšímat..." Otočím se a popojdu k ní. ... ani dělat nemůžu." Pronesu a obejmu ji rukama kolem boků. "Polechtat ho nožem po žebrech, jako žárlivý milenec, by přineslo jenom problémy. " Dodám a políbím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Po pár zkušených pohybů rukou jsi zjistil,že pod košilí opravdu nic nemá.Usmála se a vstala,objala tě “No….někdy bývají bývalí celkem otravní a nebylo by to od věci…je možná trochu postrašit.“řekla mazlivě. Pak tě,ale pustila a ustoupila od tebe “Ty bys,ale asi chtěl cvičit co?“pohladila tě po ruce “Abys nabyl svou bývalou fyzičku.Býval jsi bojovník,že?Nebo jsi se aspoň hodně pral.“ zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V první řadě bych chtěl tebe... Napadne mě a není to jen pocit, že mi to může vyčíst z tváře. Krucinál... Čarodějko... Kývnu hlavou, že má pravdu. "Minimálně mi to na nějakou dobu vyžene z hlavy tebe." "Hodně jsem se pral." Potvrdím, byť nepravdivě, její domněku s téměř provinilým úsměvem. V očích mi však hoří pobavené ohníčky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Políbila tě na tvář a dala ti do ruky klíček “Tímhle si vlezeš do přístěnku a vezmi si jakou zbraň chceš.“řekla mile. Objala tě a tentokrát tě políbila na rty “Pokud nechceš se cvičením pomoci půjdu do postele.Trochu si zdřímnu.Až skončíš dej si klidně koupel a můžeš pak přijít zamnou.“mrkla na tebe. Zadívala se na tebe a čekala jestli budeš chtít její pomoc a nebo jestli může jít se rozvalit do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Ach tak... A nemáte obavy z nej? Nebojíte sa, že vám niekto v noci podreže hrdlo pre nič za nič? Podľa mňa je to desivé. Výdem z doku a i ja si poobzerám ulicu. No tak som sa rozhodla, že to vezmem. Zajtra ráno donesiem peniaze a uložím si loď. Dovidenia, pane. jemne sa hlavou ukloním a odchádzam do ruchu mesta. Asi sa ešte zastavím na trhu. Zaujímalo by ma ale tá mafia. Rada by som sa dozvedela viac, no nie je múdre sa len tak pýtať hocikoho. Mohlo by ma to dostať do ťažkostí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přejdu spolu s ní přes kuchyň po schodech k pokojům a, než ji za sebou nechám zavřít dveře, dlouze ji políbím. Vejdu do svého nynějšího pokoje a prohrabu se skříní. Najdu košili, která vypadá nejstarší a že se každou chvilku sama rozpadne, a natrhám ji na pruhy. Promiň... bráško. Ušklibnu se a omotám látku kolem zápěstí. Pak tiše seběhnu ze schodů a z přístěnku pod schody vytáhnu jeden z mečů, který svým vyvážením nejvíc připomíná moji vlastní zbraň. Předtím než se pustím do cvičení, důkladně se rozcvičím. Nechci riskovat žádné zranění. Posunu stůl a židle, abych získal prostor, a pomalu se pustím do opakování kroků a úderů. Přískok, útok, odskok. Půlpirueta, rána, odskok, paráda. A znovu a rychleji. Těžko říct jak dlouho, ale skončím splavený stát uprostřed kuchyně. Setřu si pod z čela, vrátím kuchyň do původního stavu a vyjdu po schodech do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Byla tam kádě nad kterou byla trubka a když jsi za ní zatáhl do káně začala padat teplá voda.Netušil jsi,jak si to takhle zařídili,ale moc dlouho ses s tím netrápil. Pořádně ses umyl,voda byla jak jinak slaná.Jen blázen by se myl v sladké vodě. Když jsi byl hezky čistý a voňavý vyšel jsi ven až se z tebe kouřilo. Zastavil ses před dveřmi Emina pokoje,potichu jsi otevřel a nahlédl dovnitř.Ema spala,spíš víc odkrytá než zakrytá. Když jsi dveře otevřel lehce zavrzali,ale Ema se jen otočila,vyšpulila na tebe půlky a spala dál. Venku se už pozvolna stmívalo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nehlučně vejdu k ní do pokoje a na stolek ji položím klíč od přístěnku. Chvilku ji pozoruju a pak se vytratím. Z opatrnosti sejdu znovu dolů a zkontroluju, jestli jsou zajištěná všechna okna a dveře, pro případ, že by měl ještě někdo potřebu ukazovat se tady. Pak se vrátím do pokoje Emina bratra s úmyslem trochu ho prohledat, než se úplně setmí a já nic neuvidím. Tiše si přitom broukám písničku o Zbojníkovi. Nevydržím však být vzhůru moc dlouho. Za chvilku se mi začnou klíčit oči... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pod postelí jsi našel zatuchlou ponožku a chuchvalce prachu. Nad postelí byl plakát nahaté ženy,jak se už zmínila Ema.Dál jsi nic zajímavého nenašel. Proto jsi zalehl do postele a za chvíli jsi spal. V noci se nic zřejmě nedělo,protože ses neprobudil.Až ráno tě probudilo klepání na dveře,jak ti Ema oznamovala,že je hotová snídaně. Když sejdeš dolů už na tebe čekají lívance a Ema,která se,jako vždy usmívala,jako sluníčko,ale nemohl sis nepovšimnout,že má lehce napuchlé oko.Na sobě měla tentokrát světle žluté šaty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Cestou dolů do kuchyně mě nenapadne nic lepšího, než vyzkoušet, z kterého schodu dokážu seskočit bez toho, abych způsobil hluk. Když vejdu do kuchyně, pozdravím s úsměvem Emu a na chvíli se zarazím, jakmile spatřím drobnou vadu na její krásné tváři. Přestože to byla zvědavost, co kočku zabila, neubráním se a tázavě se po ní podívám. "Lívance?" Vypadne ze mě v zápětí, když uvidím, co je dnes k snídani, a na tváři se mi objeví výraz hladového vlka. Obejmu ji a políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Vypadáš,že máš velký hlad,tak se do toho pusť.Udělala jsem jich dost.“řekla a sedla si.Sama si vzala jeden lívanec a napatlala si ho marmeládou. Hned se do něj zakousla “Hmm…tak jak ti šel trénink?Nenamohl sis moc svaly?Já jen,abys byl dneska ještě k užitku.“řekla nevinně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Aha...Zkusila sis na to dát flák masa? To pomáhá." Mrknu na ni, v hlase stopa smíchu. Takže noční stolek? To je krucinál nebezpečněj nábytek. Máš štěstí, že ti to oko nevyrazil. Byla by to věčná škoda té tvojí pěkné tvářičky... Lžeš stejně špatně, jako já si vymýšlím jména. Napadne mě, ale v zápětí si připomenu, že stejně jako ona neříká pravdu mě, já neříkám pravdu jí. Takže jeden druhému nemáme co vyčítat. Moc dlouho se tím ale nezdržuju a vrhnu se na lívance. Vaří stejně dobře jako střílí. "Neboj se, dával jsem si pozor." Ujistím ji s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To je dobře,protože si tě po snídani hodlám vypůjčit.“zasmála se. A rukou si přejela po modřině. “No přece si nemyslíš,že si budu dávat na tvář kus masa?Fuj..ani náhodou.“zachovala se,jako typická žena. Dojedla lívanec a vzala si druhý “Jsem ráda,že na mě myslíš.“mrkla na tebe a nevinně se usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Rozesměju se tak, že se málem udusím kusem lívancem, když slyším, jak reaguje na moji radu. Nějakou dobu trvá, než se zase vzpamatuju. Co se dá dělat. Když ti tvoji laskavost musím splácet... hmm... v naturáliích... Nemůžu si dovolit být indisponovaný. Odpovím ji na oko vážně a nepříliš mravně si ji přitom prohlédnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dojedla lívanec,ale další si už nevzala,vstala a přišla k tobě,pohladila tě po tváři a zmáčkla tvoje svaly “To jsem teda zvědavá jestli se po tréninku změníš.“řekla ti hebkým hlasem do ucha. “Ale teď jez.Nebudu tě rozptylovat.“řekla a vyšla z kuchyně. Za chvíli se vrátila a v ruce měla papírek “Ale asi to budeme muset odložit.“řekla a mračila se. “Jakeš mi poslal zprávu,že potřebuje moji pomoc.Ty tu zůstaň a když tak trénuj.“pousmála se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Prechádzam bezrozmyslu uličkami, až sa dostanem sa miesto s informačnou tabuľou, kde som bola včera. Rozhliadnem sa okolo seba, ale nakoniec sa očami predsa len zastavím u tabule. Prečítam si všetko, čo na nej je a najpozornejšie asi predpoveď počasia. Občas sa v čítaní pozastavím a opäť sa porozhliadnem po okolí. Ako tak čítam, jemne sa pousmejem na to vyznanie lásky a potom prejdem k plagátom, ktoré uporzorňujú na hostince a na trhy s otrokmi. Ani jednom ma až tak vlastne nezaújma, no prečítam si to i tak. Možno preto, že informačné tabule sú pre mňa niečo, čo nenachádzam každý deň. Na šírom oceáne to ani nie je treba, avšak tu sa mito môže hodiť. Ak nie na nič iné, tak aspoň si precvičím čítanie. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Klidně tě můžu naučit žonglovat." Odpovím ji na její připomínku, že jsem komediant a usměju se. Když se mě dotkne, přejede mi po těle příjemné mravenčení. Byť to vypadá, že strávím další dlouhý den zavřený v domě, v její společnosti se určitě nudit nebudu. Natřu si lívanec a zasním se při vzpomínce na včerejšek. Úsměv mi z tváře zmízí ve chvíli, kdy se mračící Ema vrátí zpátky do kuchyně s papírkem v ruce. Když mi alespoň částečně vyloží, co se děje, zatnu ruce v pěst. "Jistě, zůstanu tady a budu hlídat dům jako věrný pes." Zavrčím tiše a zabodnu pohled do stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hlavně za tu dobu nesrovnej dům se zemí ano drahoušku?“otřela se tváří o tvou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vždyť já vím." Zamručím tiše a otřu ruce do kalhot. Tak nějak mě na ty lívance přešla chuť. Být tu zavřený s Emou a sám je úplně něco jiného. Jsem tu jenom dva dny a už si začínám připadat znovu jako v kleci. Prokleju se za tu svoji tuláckou povahu. Když si mi sedne na klín, obejmu ji v pase a druhou rukou pohladím po vlasech. "Neboj se, nebudu si hrát s otevřeným ohněm ani..." Vyjmenuju pár dalších věcí, které se říkají, když rodiče opouští dům a hořce se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Vím,jak ti asi je…nemoci nikam jít a dělat si co chceš.“otočila se k tobě čelem,jednu nohu tě přehodila přes hlavu,takže ti na klíně seděla obkročmo. “Co myslíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Položím ji dlaně na boky a přejedu dlaněmi vzhůru. "Že jsi trochu naivní." Odpovím na její dotaz. "Někdo v plášti s kápí vzbudí ve dne ještě víc pozornosti." Doplním. O tomhle bych snad měl něco vědět. "A ti, co mě znali před tím, než jsem tak záhadně zmizel, mě poznají i teď, protože na rozdíl od tebe mě neviděli s vousy. A Raphael mě taky znal. Nakloním hlavu mírně na stranu a podívám se na Emu, jestli chápe, co chci říct. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Že se tě snaží nevidět, neznamená, že tě doopravdy nevidí! Ba naopak. Zapamatují si tu tajemnou postavu, vrtá jim to hlavou, moc o tom přemýšlí. Šíří klepy dál. Drby jsou jako morová nákaza. "Doufám, že dřív než později" Odpovím ji a oplatím její polibek. Vstanu hned po ní a krátce ji obejmu. "Nebudu tě už zdržovat. Jen..." Zarazím se a podívám se po ní. "Já vím, že mi do toho nic není, ale co je to sakra za problém, že si s ním Jakeš neumí poradit sám?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak se otočila a vyšla do druhého patra a do svého pokoje,dveře nechala otevřené. Jestli půjdeš za ní,tak ji uvidíš,jak se svlékla a začala si oblékat kalhoty a triko s ošuntěným obrázkem kobry. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslali Jakeše na celý gang? Ten chlap je postrach... Napadne mě a přejede mi mráz po zádech. Mlčky doprovodím Emu k pokoji. Sám se posadím na schody a začnu si ovazovat zápěstí. Přestože mě to trhá - jít s ní nebo zůstat tady, nejsem hlupák, abych vystrčil nos tak brzo. Budu trénovat. Uženu se k smrti a zbytek dne zůstanu na podlaze v kuchyni lapajíc po dechu. Čas vždycky rychleji uteče, když jste mimo sebe. A já vím, že když nezničím sebe, zničím něco okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ucítil jsi pohlazení.Když jsi se ohlédl uviděl jsi Emu.Měla na sobě kalhoty a tryko s kobrou a vlasy měla stáhnuté do culíku "Tak já jdu.Buď tu hodný."políbila tě na tvář a sešla dolů. Otevřela přístěnek a vzala si brokovnici a pás s náboji.Paj si oblékla plášť,aby zbraň zakryla.Podívala se na tebe nahoru a poslala ti vzdušný polibek,než vyšla ven. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu nahoře na schodech a pozoruju Emu, jak se sbírá k odchodu. Nepřítomně přitom trhám konec u jednoho z pruhů látky. Vzteky bych se udusil. Seskočím dolů a vydám se do přístěnku pro meč. Nejlepší způsob, jak se uklidnit bude se unavit. Posunu znovu stůl a židle v kuchyni a pustím se do cvičení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Už se stmívalo,když jsi uslyšel,jak se dveře otevřeli. "Jsme tu..."zavolala Ema. Když jsi vyšel tak se ti naskytl pohled na to,jak Ema podpírá zraněného Jakeše "Je to v pořádku...jen lehké zranění."zavrčel Jakeš,který měl prostřelenou nohu. "Pomůžeš mi ho odnést do pokoje?"zeptala se tě Ema,která vypadala,že je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Možná to nebyl ten nejlepší nápad. Měl sem se dát na meditaci. Čím rychleji mi v těle proudí krev, tím větší mám vztek. Tahle hloupá bezmoc. Být tady zavřený. Všechno čemu sem chtěl kdy utéct, mě tady dohonilo. Strach o někoho. Dřu celý den, abych na to zapomněl. Těsně před tím než padne soumrak se zmoženě posadím na zem a prudce oddechuju. V hlavě konečně prázdno. Když cvaknou dveře a ozve se Emin hlas, vyskočím ze země a rychlým krokem vejdu do chodby. Nenechám se od dívky dvakrát upomínat a podepřu Jakeše z druhé strany než Ema. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Přinesl bys prosím nějaké ručníky?"požádala tě. Když jsi ji je přinesl Ema už ošetřovala ránu.Nevypadalo to hezky,ale podle toho,že netekla skoro žádká krev,tak to nebylo asi tak hrozné. Jakeš měl zavřené oči a tvář stáhnutou,protože,když mu na to dávala dezinfekci,asi to nebylo moc příjemné. "To mám za to,že makám pro mafii...."zachrčel Jakeš |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podám Emě ručníky a zůstanu stát kus od ní, připraven vyplnit jakékoliv její přání. Léčení je to poslední, v čem se vyznám. Nikdy nebyl můj problém, starat se o někoho zraněného. Spíš jsem přidělávám práci felčarům a hrobníkům. Hrobníkům víc. Pozoruju, jak Ema ošetřuje Jakešovo zranění a zarytě mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema mu vyhověla a odvedla tě ven “Teď bude pár dní hodně podrážděný.Těžko se vyrovnává s tím,že ho někdo zranil.Je trochu moc pyšný na své schopnosti.“vysvětlila ti a usmála se na tebe. “Co je s tebou?Vypadáš naštvaně.A jsi pěkně uřícený.“položila ti ruku na tvář,ale tentokrát byla studená a ne teplá. Pak se,ale na sebe podívala “Ale ne..Jakeš mě zašpinil…musím se umýt a převléknout.“řekla a ustoupila od tebe aby tě snad nezašpinila. "Nechceš se jít umít semnou?"nabídla ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Urychleně vyklidím místnost a je mi jasné, že teď by bylo nejlepší několik dní se Jakešovi neukazovat v zorném poli. Mohl by se unáhlit. Vyslechnu si od Emi její vysvětlení a v duchu se ušklíbnu. Z toho už mě vyléčili... Když se mě dotkne, chytnu ji za ruku a podržím ji na své tváři. Než se stihne odtáhnout, políbím ji na dlaň. "Musím dole uklidit kuchyň. Přijdu za tebou." Odpovím, nechám ji stát na chodbě a tentokrát už normálně sejdu ze schodů. Začnu dávat místnost do pořádku a snažím se srovnat si všechno v hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema odešla do koupelny odkud se za chvíli začala ozývat tekoucí voda. Jak to tak vypadalo,tak Jakeš pracoval pro mafii,pracovala pro ně i Ema,nebo Jakešovi jen pomáhá? Ale jestli jsou u mafie to znamená,že pracovali i pro tvého otce.Což byla trochu znervózňující informace. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "K čertu s tím vším." Zavrčím a nevybíravým způsobem vrátím jednu z židlí na její původní místo. Stejně posunu i stůl. Několikrát se z hluboka nadechnu, abych se uklidnil. Stejně však o několik vteřin později udeřím v rozčilení do desky stolu. Posadím se na jednu z židlí, lokty opřu o stůl a zamyslím se. Tři nájemní vrazi v jednom domě. Má Ema tušení, co jsem zač a nebo věří, že jsem hospodský rváč? Těžko. A pro koho krucinál pracují? Ne... To je teď jedno. Ztratil jsem přehled o nových šéfech. Jediný, kdo se určitě stále drží je otec. Parchant jeden. Může on zaměstnávat ty dva? V tom případě viděli ho někdy? Můžou si mě s ním spojit? Jenže co by to změnilo? Nebudou mluvit a i kdyby... Tak jako tak se chci vrátit do jeho domu, zjistit, jak se bude tvářit, že jsem přežil. Ještě pět dnů a dozvím se, jestli se vůbec namáhal hledat vlastního syna. Jenže co pak? Co když se dozvím pravdu, o kterou nestojím. Že v tom měl prsty otec, že mě nechal chytit. A když to přece jen tak nebude, kam půjdu. Nenávidím ten dům a zůstat tam znamená plnit otcovi úkoly. A na jeho seznamu může být kdokoliv. I ona. Krucinál. Já hlupák, znám ji dva dny a už mi na ni záleží. Nadávám si, že jsem se nechal chytit do pasti, a prokllínám se, že jsem ji dovolil dostat se mi tak na kůži, i když ona to zřejmě tak nebere. Do dnešního odpoledne jsem si myslel, že city jdou stranou. Ale strach je taky cit. A já se o ní bál. "Tak dost." Napomenu sám sebe. City stranou. Vstanu od stolu a prohrábnu si vlasy. Uklidím meč a vydám se po schodech nahoru za Emou. V očích ještě víc rozčilení než prve. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přijdu ke kádi a podívám se jí do očí. Na okamžik mi bleskne hlavou, utopit ji, zbavit se problému dřív než nastane, ale zatřepu hlavou a tu hloupou myšlenku rychle zapomenu. Jsi viná. Připoutalas mě k tomuhle domu. Jsi zrovna teď moje nejzranitelnější místo. První po kolika letech, na kom mi záleží. A to mě děsí. K smrti mě to děsí. "Nic se neděje." Zalžu, usměju se na ni a posadím se na zem vedle kádě. "A ty si s tím vůbec nelam tu svoji krásnou hlavinku." Pohladím ji po tváři a políbím. Položím loket na okraj kádě a prsty ponořím do vody. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To se tedy necháš snadno polekat." Pronesu, abych ji poškádlil. Podle toho, co se mi o ní za ty dva dny podařilo zjistit, není zrovna ten typ, který by se bál. Nevinnost sama... Ale když už, tak už... Sundám košili i kalhoty a vědom si toho, že by se hladina vody mohla povážlivě zvednout a přetéct na podlahu, nenechám je na zemi. Musím si sehnat boty... Vlezu do vody. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Každý má z něčeho obavy.“pokrčila rameny. Jak jsi předpovídal,tak voda se po tvém příchodu zvedla a vylila se na zem.To tě,ale nezajímalo,protože se na tebe Ema hned vrhla ,obkročmo si na tebe sedla a přitiskla se k tobě. “Jak se cítíš?Nepřehnal jsi to s cvičením?Já jen jestli od tebe můžu ještě dneska něco očekávat.“zatvářila se nevinně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přejedu ji dlaněmi po bocích a výš po těle. Pohladím ji po zádech a začnu ji líbat na krk a ramena. Když se svým nevinným hláskem zeptá, tiše zavrčím. "Přehnal... " Odhrnu ji vlasy z tváře a políbím na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když bylo po všem voda už nebyla horká,ale jen vlažná a bylo ji v kádi mnohem méně. Ema byla přilepená k tobě a nezdálo se,že by se ji chtělo vylést ven.Prstem ti jezdila po hrudi a zřejmě si něco kreslila. Dlouho bylo ticho než řekla,poněkud opatrně "Nechtěl bys mi o sobě něco říci Riffe?Nebo bych možná měla říci Kiro?"řekla najednou a zvedla k tobě oči. Políbila tě a pak vstala a zabalila se do ručníku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když mě osloví jménem, v očích se mi zle zableskne a rty sevřu do úzké linky. Měl jsem ji utopit... Bezeslova vylezu z vody, usuším se a obleču. Posadím se na okraj kádě a s rostoucím napětím si ji prohlížím. "Máš pravdu." Prolomím ticho kovovým hlasem. "Nechtěl. Beztak už všechno víš."" Pronesu a na tváři se mi mihne úšklebek. "Nebo ti snad ještě nějaké kousky do složení mého obrázku chybí?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi ho rozložil uviděl jsi na něm svou podobiznu.Jak jako neupravený neandrtálec,tak i podoba,předtím než jsi byl uvrhnut do otroctví. Nad podobiznou,bylo velkým písmem napsáno "Hledá se" a za tvé nalezení byla vypsána odměna.A také tam bylo uveřejněné tvé jméno. "Vysi to všude možně po městě.Zničila jsme ty,které jsem našla,ale určitě jich je víc.Zdá se,že Raphael po tobě touží.A aby jsi byl živý."piřšla k tobě blíže,stále jen zabalená v ručníku a položila ti ruku na tvář. "Lekl ses co?Nemusíš se bát.Já tě neprásknu.Říkala jsem ti přece,že tady jsi v bezpečí."políbila tě a pak vyšla ven z koupelny a tebe nechala v koupelně sedět,jako nějakého blba. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ten bastard" Vypadne ze mě po chvíli. Znovu přeležím text očima a pak začnu list cupovat na malé kousíčky. Ten zkurvysyn. On mě chce vážně zničit... Přísahám bohům, já ho zabiju. Eminy slova jdou mimo mně. Jediné, co mě teď zaměstnává je složit řetězec událostí, které se tímhle spustí. Lůza bude brouzdat po ulicích ve dne v noci, aby mě našla. Nebudu moct vystrčit nos. Můj obličej se stane známým po celé Marakéši, což je s mým povoláním dost nevhodné. Ema si spojí dohromady čí jsem syn a začne mě podezřívat z toho, že ji mám za úkol zabít. Otce trefí šlak až se to k němu dostane. Nejenže jsem na živu, ale ještě hledaný. Hanba padne na jméno, které vydává za počestné. Buď mě nechá zabít, nebo se to pokusí zastavit. Kurva Zůstanu sedět v koupelně s pohledem zabodnutým do podlahy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro K čertu. "Svěřit s čím? ." Řeknu tiše a odvrátím pohled stranou. Kurva, nebudu tady poraženecky sedět. Ještě se nic dít nezačlo. A až začne, nebudu jen zrkno mezi mlýnskými kameny. Zvednu se a několikrát přejdu po místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Copak mi stále nevěříš?"sledovala tě poněkud ublíženým pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Rázuju po koupelně sem a tam. Zarazím se u umyvadla a všimnu si svého odrazu v zrcadle. Zoufalý rozervanec. "Pche." otočím se v mžiku na Emu. Co je mi po všech? Obyčejní lidé se zabíjejí stejně snadno jako mouchy..." Zaleskne se mi zle v očích. Pustím na zem roztrhané cáry papíru. Zarazím se na chvilku a z hluboka se nadechnu. "Něco ti povím... Víš, co mě ten rok a půl ničilo nejvíc, hned po tom, že mi vzali svobodu? Že nevím, jestli to tak náhodou nechtěl můj otec. Odmlčím se, stěží potlačujíc vztek. "To na tom papíře... Netvrď mi, že sis to všechno nepospojovala. Jméno L'acapone není v Marakéši časté... Se vší svou mocí, kterou v tomhle městě můj otec má mi mohl pomoct. A neudělal to. Přesně tak. Nehnul pro mě prstem. Parchant jeden. Prudce se otočím a zavřenou pěstí udeřím do zrcadle s jediným úmyslem - rozbít ho. "A až se mu ten papír dostane pod ruku... Buď se to pokusí zastavit, o čemž pochybuju, a nebo se mě pokusí zbavit úplně." A v tom případě mi nepomůžeš ani ty ani Jakeš ani nikdo jiný. "Zrada od vlastní rodiny vždycky bolí nejvíc. A on mě nenávidí." Dokončím zadýchaně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jistě.Domyslela jsem si to.Že jsi syn velkého kmotra."řekla a opečovávala tvou ruku. "Vím jak ti je.Nebo aspoň pdoobně.Zrada rodiny je skoro to nejhorší."řekla,ale nedívala se ti do očí |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Skloním hlavu a pozoruju pramínky krve, jak se líně plazí umyvadlem. Jakeš měl pravdu, každý máme své démony. "Bál jsem se, že až na to přijdeš, budeš si myslet, že mě poslal, abych tě zabil." Řeknu tiše a vzápětí ji řeknu i druhou věc, která mě tíží. "Záleží mi na tobě. Moc. A děsí mě to, protože tak mi už dlouho dobu na nikom nezáleželo." A je to venku. Po dvaatřiceti letech, kdy jsem všechny svoje problémy řešil sám, dusil je v sobě, si začnu vylívat srdce. Raphael mě za ten rok a půl hodně změnil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Zvláštní je,že při představě,že bys měl od nás odejít,tak mě zabolí u srdce.Co to asi znamená?"usmála se.Pohladil tě po tváři a pak vyšla ven z koupelny a do svého pokoje,ale dveře nechala otevřené,snad,kdyby jsi chtěl jít za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Smutně se usměju, když řekne, že umí hodnotit lidi. Pominu-li, že jsem se živil jako vrah a zabil pěknou řádku lidí, vždycky jsem byl parchant, co všem okolo sebe jen ubližoval. A bude to pokračovat dál. Protože jestli je pravda, co teď řekla... Podívám se za odcházející Emou, v rychlosti posbírám střepy, které dopadly na zem a položím je na umyvadlo. Pokaždé za mnou musí zůstat spoušť. Zakrvácený ručník přehodím přes okraj kádě a ruku si obvážu jedním z pruhů látek, s kterým jsem trénoval. K čertu se sebelítostí. Vždycky jsem se o svůj život rval a teď nepřestanu. Časem to vyšumí. První sněhová bouře serve zbytek těch listů a lidi zapomenou. Vyjdu z koupelny a vydám se za Emou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vešel obrátila k tobě hlavu,tvářila se smutně nebo to mohlo být i zamyšlené,ale nic neřekla.Jen se na tebe dívala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zavřu za sebou dveře a opřu se o ně. Pozoruju, jak se tulí k medvídkovi a mlčím. Mám pocit, že mě tím svým pohledem cejchuje, ale neuteču před tím. "A tebe trápí co?" Zeptám se tiše, sledujíc její zasmušilý, možná zamyšlený, výraz ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše k ní přejdu a obejmu ji i s tím jejím medvídkem. Pevně si ji k sobě přitisknu a zabořím hlavu do jejích vlasů. Ty čtyři stěny, okna z kterých se nemůžu podívat... Všechno je to jako klec. Když si byla pryč, myslel jsem, že se musím zbláznit. Nevydržím sedět s rukama složenýma v klíně a jen čekat. Nenávidím ten pocit, být někde zavřený. Ale s tebou je to snažší. Šeptám horečnatě. "Pomohla si mi už dost. Nemusíš dělat nic dalšího. Stačí, když se budeš usmívat a budeš šťastná." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pevně tě držela "Budeš mi chybět až nás opustítš."zamumlala. Pustila tě "Ah...dost tohohle....už mám pomalu tendence se rozbrečet."usmála se |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jenže to se ti nepodaří. Musela bys mě změnit od základu. Pomyslím si a pohladím ji po vlasech. Však ty si najdeš dalšího, o koho se budeš moct starat. Až nás opustíš... To zní, jako bych měl umřít. Za pět dní možná. Teď se ještě ušetříme těch pohřebních řečí. Když se mě pustí, oplatím ji úsměv. "To nedělej. Nevěděl bych, co si s tebou počít." Odpovím ji a políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uběhlo pár dní,kdy jsi piloval své schopnosti nebo ses věnoval Emě.Nemohl sis však nevšimnout,že každým dnem je Ema stále víc smutnější a smutnější. Zdá se,že tě měla raději,než by ti bylo milé. Uběhlo pět dní. Ema právě byla v kuchyni a žehlila oblečení,když jsi vešel viděl jsi její zachmuřený výraz,ale bylo ti hned,jasné proč. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Čím víc se krátí lhůta, kterou jsem si stanovil pro odchod, začíná ve mě růst neklid. Nerad vidím, jak se Ema trápí, ale pocit, že už tu jsem moc dlouho, ve mě roste. I když bohové vědí, za čím se tak ženu. Jakešovi se pro jistotu snažím držet z dohledu. Měl mě tím sekáčkem zabít a i teď vím, že má sto chutí to udělat. Dá se mu to vyčíst z tváře, ten jeho obviňující výraz, že Emě ubližuju. Zašlo to moc daleko. Posledního půl dne mě stravuje myšlenka, že si jdu pro rozsudek, ale couvnout už se nedá. Abych se těch myšlenek zbavil, sejdu do kuchyně. Jenže Ema vypadá, že se nad ní vznáší černý mrak chmur. "Netvař se tak, prosím." Požádám ji tiše. "Je to jako by ses mi chystala na pohřeb." Lhářko! Tvrdila si, že... Čert to vem. Jak s touhle citlivou dušičkou můžeš dělat svoji práci? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já jsem v klidu."řekla a otočila košili na druhou stranu. "Odcházíš?"zeptala se |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Uhnu před jejím pohledem a, jako bych se chtěl přesvědčit o jejích slovech, podívám se na košili. K čemu ji krucinál ještě žehlíš? Najednou bych sám sebe nejradši zabil. Protože, přes veškerou moji vůli neublížit jí, to tak stejně dopadlo a, když říká, že je v klidu, jen ukazuje, jak mizerná je v těhle věcech lhářka. "Až padne tma." Bohové, to je tak definitivní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začala po sobě uklízet,nakonec se k tobě otočila a držela hromádku šactva "Kam chceš jít?Nehodláš doufám jít na smrt?Neuděláš nějakou hloupost,že ne?To by sis totiž té volnosti moc neužil."řekla a zamračila se. Připomínala trochu starostlivou matku,která poprvé svého malého chlapečka pouští na noc ven. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V duchu si opakuju čím vším se mě rozhodla vybavit na cestu a nezbyde mi nic jiného, než se smutně usmívat. "Nedělej si starosti." Ujistím ji. Půjdu k otci do domu. Jednu věc se od něj musím dozvědět. Nic strašného. Jen strkám hlavu do oprátky. Pořád věřím, že za to nemůže. "Umím se o sebe postarat" Přistoupím k ní blíž, pohladím ji po tváři a vezmu od ní hromádku šactva. "Můžu tě ještě o něco požádat? Půjč mi na nějakou dobu tu berettu z přístěnku. Prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak se otočila a začala připravovat jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Trdlo... O něco dřív by mě asi bodl osten hrdosti, ale za těch pět dní, jsem se naučil odpouštět Emě cokoliv a rád. To, že o mě mluvila jako o zatoulaném štěněti, mokré myši a bohové vědí jak jinak, na všechno si ještě rád vzpomenu. Protože až odejdu, nic nebude jako dřív. A přestože nejsem rodinný typ, její dům budu mít až na dosmrti vrytý do paměti, jako to nejlepší místo v Marakéši. Odnesu věci na horu a uložím je na místo. Pak se vrátím dolů. Každou zbývající minutu bych chtěl strávit s ní. I kdyby to mělo být za hrobového ticha. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Vrátíš se?"zeptala se i když jsi na ní viděl,nebo spíš cítil,že v to moc nedoufá. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na její první odpověď kývnu hlavou. Nemůžu vycouvat. Prvně si to vyřídím s otcem a pak s Raphaelem. Ten parchant má pořád moji katanu a já přísahal, že ho zabiju. Když se zeptá podruhé, neodpovím hned. Pohladím ji po vlasech, pak se zhluboka nadechnu a promluvím. "Nevím. A slíbit ti to nemůžu. Ještě dneska večer můžu být mrtvý. A porušit další slib. Jen by ti to víc ublížilo. Ale rád bych se sem vrátil. Aspoň ti poděkovat. Pevněji si ji k sobě přitisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za chvíli se ve dveřích objevil Jakeš a opíral se o provizorní berli.Zapíchl do tebe pohled a vkulhal do kuchině "Takže odcházíš ano?Já ti říkal,ať si s ní nic nezačínáš.Ona se snadno zamiluje."řekl a sedl si s heknutím na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zadívám se na podlahu, jako by tam krom šlápot bylo ještě něco mnohem zajímavějšího a tiše si povzdychnu. Ještě před pěti dny se tvářila, jako by to pro ni nic neznamenalo. A já ji zase skočil na lep. Jenže to ona si začla! Mlčky pokrčím rameny. "Odcházím." Potvrdím a do zpěvu mi není. Teď by mi měl Jakeš začít nadávat, vyhrožovat, cokoliv. Získat ještě aspoň jeden důvod a odejít odsud naštvaný a ne s lítostí. Ten druhý způsob je vždycky horší. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš pokrčil rameny.Nalil si vodu a napil se. "Naštěstí to nebude tak horké.Věděla,že odejdeš.S tím se srovná.Už byla tolikrát zklamaná a přestála to.Tohle taky.Ale může si za to sama."řekl klidně. Koukl na tebe "Nemáš důvod si nic vyčítat.Ale být tebou už bych se sem nevracel.Ema je ve věku,kdy by se chtěla usadit a mít děti.Brzi si někoho takového najde.Kdo s ní zůstane.A pokud se tak stane tvůj návrat by nemusel být na místě." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Při Jakešových slovech se narovnám. Když dojde na zmínku o dětech a rodině, na tváři se mi objeví překvapený výraz. Copak ona se chce vdát a strávit zbytek života u plotny s dvěma spratky na krku...?! Ženská... Co je na tom všechny tak láká? Během vteřiny se ale ovládnu. Je nejvyšší čas odejít. Být pět dní dobrovolně zavřený na jednom místě mě ubíjí. A leze mi to na mozek. Začínám být útlocitný. Přesvědčuju sám sebe. Teď na to zrovna není vhodná doba. Neodpovím Jakešovi na větu, že bych se sem neměl vracet. Moc rád bych to totiž udělal. "Hm..." Zamručím, zatřepu hlavou a v očích se mi vzpurně zaleskne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš pokrčil rameny "Dělej,jak chceš.Já jen říkám co si myslím."řekl,když viděl tvůj výras. "Hele....zkus ji pochopit.Ona prostě zastává názor,že největší radost je ta,vychovávat děti,které má s někým koho miluje.A poslední dobou je taky nějak přecitlivělá.Měl jsi ji vidět před pěti lety.To byla dračice.Ta měnila chlapy,jako ponožky a o tom,že by se někdy vázala na to nechtěla ani pomyslet."pak se,ale na tebe prudce otočil. "Hele...dávali jste si pozor?Já jen,aby tady za tři roky nepobíhali děti s tvýma očima.Heh..."ušklíbl se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Představím si Emu před pěti lety a tak trochu zalituju, že jsem ji nepotkal tenkrát. Když se na mě Jakeš prudce otočí, instinktivně couvnu a narazím do kuchuňské linky. Cože? Něco s očima po mě? Něco, co by mělo v žilách moji krev? No to by tak chybělo! Zachovám na tváři kamenný výraz a dám si pozor, aby se mi ani jedna z mých myšlenek neobjevila na tváři. Jsem sobec. S tímhle jsem si nikdy hlavu nelámal. Takže mi nezbývá než věřit, že Ema si pozor dávala. No co ti na to mám sakra říct? Krucinál, ten chlap ví, jak mě vyděsit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Doufám,že nemám pravdu."šklebyl se,jakoby snad věděl něco co ty ne. "Jakeši...zase ho strašíš?"ozvalo se od dveří. Stála tam Ema a v ruce nesla tlumok,který položila na stůl "Nech toho ano?"pokárala ho. Jakeš pokrčil rameny "Jen říkám co si myslím."zopakoval onu větu. Ema si povzdychla "Kiro,tady jsem ti zabalila věci...ještě jídlo...ale to ti dám až naposled,aby ti vydželo co nejdéle."pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vysloveně nepřátelsky si Jakeše prohlédnu. On se šklebí, jako by z toho snad měl škodolibou radost, že může po světě běhat další parchant jako já. "Co ty sakr..." Zavrčím tiše, ale zarazím se, když se od dveří ozve Ema. Jen říkáš, co si myslíš? Co víš a já ne? Blesknu po něm pohledem a pak se otočím na Emu. Usměju se. "Díky." To jídlo nebude potřeba. Ale to vědět nemusíš. Jen by tě to znepokojovalo, že si pod sebou řežu větev a chystám se za otcem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Večer přišel dřív než ses nadál.Ema ti před odchodem dala do vaku jídlu a podala ti ho. Potom otevřela přístěnek a předala ti také zbraně.Jakeš,tam byl také opíral se o rám dveří do kuchyně a sledoval tě se stačeným obočím. Ema se snažila tvářit klidně,ale nešlo ji to moc dobře. "Tak se měj Kiro.Ve světě se neztratíš."řekl Jakeš a mávl rukou.Pak vešel do kuchyně aby vám asi nechal soukromí. Ema se na tebe podívala "Opatruj se...a když budeš moci...dej nějak vědět,že jsi v pořádku ano?"požádala tě a přistoupila k tobě,aby ti upravila límeček u košile. Pak tě políbila na rty "Ať se ti v životě daří."pronesla pak a pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyznání lásky: Anno moc tě miluji.Prosím vezmi si mě.Vanek A těsně pod tím bylo napsáno červenou tuží “Ráda si tě vezmu.Anna“ Trh s otroky: Sháníte výpomoc do domácnosti,do skladů,na lodě,ochranku,atd?Tak rozhodně navštivte trh s otroky,který bude trvat celý dlouhý jeden týden.Rozhodně přijďte.Zve vás Raphael. Hostinec u Zlatky: Hledáte pohodlí,přepych,příjemnou obsluhu a společnost?Přijďte do hostince U Zlatky.Nejnavštěvovaný hostinec v celém Marakeši. Hostinec u Podivínů: Přijďte a uvidíte. Předpověď počasí: Dnes v pozdních nočních hodinách čekejte první sněhovou přeháňku. Vedle tebe se objevil muž.Tedy jeho tělo.Převyšoval tě asi o dvě hlavy,byl to svalnatý černoch s plešatou potetovanou hlavou.Připnul na nástěnku plakát,něco na něj připsal a hned se vytratil,což bylo na tak velkého chlápka dost pěkná rychlost. Na plakátu stálo Očišťovači Verbujeme lidi.Jen LIDI!Ti co nesnáší Agaliány.Pomozte nám očistit náš svět od zmetků. A dole bylo připsáno,oním mužem Táhněte k čertu parchanti |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou Jakešovi na rozloučenou a obrátím se na Emu. Zatracené loučení! Koutky úst mi zacukají v úsměvu, když mi upraví límec u košile. Krucinál. Asi se mi po tobě bude stýskat. Pohladí ji po tváři a prsty ji vjedu do vlasů. "Když to půjde, pošlu zprávu." Slíbím a dlouze ji políbím na rty. "Děkuju Ti." Obejmu ji na moment a pak se od ní odtáhnu. Nadechnu se, jako bych chtěl ještě něco říct ale pak se rychle otočím a zamířím k zadním dveřím. Vyjdu do noci. Ze všeho nejvíc připomínám námořníka, co se na zimu vrací domů. Ještě se naposledy ohlédnu přes rameno a vydám se obezřetně do spleti marakéšských uliček. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema ještě nějakou dobu stála ve dveřích než jsi ji zmizel z dohledu.Pak zavřela dveře. Proč jsi měl pocit,že ji již nikdy neuvidíš? Noční Marakeš,byl stejně hlučný,jako ve dne.Všude někdo pobíhal,vykřikoval.Jediné co v noci chybělo,jako ve dne,byli trhy.Ale stejně tak kdyby jsi něco chtěl koupit,tak to zde seženeš v každou hodinu. Nikdo si tě moc nevšímal,možná tak lehké holky,které se tě snažili nalákat na svou svůdnost.Slušné dívky buďto seděli doma a nebo se věnovali svým chlapcům.Nikdy by nepostávali venku. Došel jsi až k informační tabuli,kde bylo všechno možné.Od lákadlech do hostince až po předpověď počasí.Nejvíce tě však zaujala výzva "Očišťovačů" - "Trhy s otroky" - "A pozvánka do nového divadla" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Splynu s davem. Nikdy mi to problém nedělalo a ani teď ne. I když ve mě v hloubi duše hlodá pochybnost, na kterém rohu čeká práskač, který mě prodá za tu směšnou částku. Čas od času změním směr, abych se ujistil, že se mi někdo nepřilepil na paty. Dojdu až k informační tabuli a na chvíli se u ní zastavím. Rychle přelétnu pohledem napsaný text a pro jistotu se ještě rozhlédnu okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyznání lásky: Anno moc tě miluji.Prosím vezmi si mě.Vanek A těsně pod tím bylo napsáno červenou tuží “Ráda si tě vezmu.Anna“ Trh s otroky: Sháníte výpomoc do domácnosti,do skladů,na lodě,ochranku,atd?Tak rozhodně navštivte trh s otroky,který bude trvat celý dlouhý jeden týden.Rozhodně přijďte.Zve vás Raphael. Hostinec u Zlatky: Hledáte pohodlí,přepych,příjemnou obsluhu a společnost?Přijďte do hostince U Zlatky.Nejnavštěvovaný hostinec v celém Marakeši. Hostinec u Podivínů: Přijďte a uvidíte. Předpověď počasí: Dnes v pozdních nočních hodinách čekejte první sněhovou přeháňku. Vedle tebe se objevil muž.Tedy jeho tělo.Převyšoval tě asi o dvě hlavy,byl to svalnatý černoch s plešatou potetovanou hlavou.Připnul na nástěnku plakát,něco na něj připsal a hned se vytratil,což bylo na tak velkého chlápka dost pěkná rychlost. Na plakátu stálo Očišťovači Verbujeme lidi.Jen LIDI!Ti co nesnáší Agaliány.Pomozte nám očistit náš svět od zmetků. A dole bylo připsáno,oním mužem Táhněte k čertu parchanti |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Koutky úst mi zacukají v úsměvu, když si přečtu první oznámení. Moc by mě zajímalo, jestli odpověděla doopravdy Anna a nebo to za ní vyřídil nějaký šprýmař. Druhý text mi ale dokonale zkazí náladu. Celý dlouhý týden. Celý dlouhý rok a půl. Ty parchante... Bleskne mi hlavou a na okamžik se zatvářím tak zle, že by to odehnalo i nejotravnější couru. Koutkem oka si prohlédnu obra, který se vedle mě zjeví jako duch, ale jeho výzvu přejdu bez povšimnutí. Tenhle rasový boj nikdy nebyl můj problém a ani teď nebude. Kdo vůbec řekl, že jsou horší než my? Sakra. Napadne mě a rozejdu se směrem od tabule. Ani předpověď počasí nevypadá slibně a víc si zkazit náladu nenechám. Pomalu, ale s neochvějnou jistotou a nejvyšší opatrností, naberu směr ke čtvrti, v které se nachází otcův dům. V duchu si přitom připomínám způsob, jakým jsme se vraceli v noci z "práce", a rozmístění všech výstražných pastí v domě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Cesta byla klidná,nikdo si tě nevšímal,každý měl své vlastní starosti.Na chvíli tě zastavil prodavač teplých rybých kousků na špejli a jeden ti vnutil. Pak jsi šel dál. Brzy ses ocitl před domem svého otce.Vypadal stále stejně,jen byl asi znovu natřen.Ale jinak byl stále stejný. Hlavní dveře byli jemně osvětlené olejovou lampou,která vysela ze stropu a v některých oknech se svítilo.I v okně,kde měl tvůj otec pracovnu.Tedy to znamenalo,že je doma.Otec nikoho do své pracovny nepouštěl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otec si vždycky dával záležet na tom, aby bylo vidět, že má hodně peněz a hodně moci. Poznat se to dá i na jeho domě. Bohové vědí, jak se mu to podařilo, ale koupil, na Marakéšské poměry, rozlehlý pozemek a celý ho nechal obehnat vysokou zdí. Hranice jeho vlastního královstvíčka má jen dva vstupy. Hlavní brána, nad kterou se houpe olejová lampa je ten oficiální. V pravém rohu zahrady má zeď ještě jedno slabé místo - tam jedině totiž nejsou vysypány střepy, které brání tomu, aby někdo mohl přelézt. Když se vám podaří dostat se za zeď, je to skoro jako v jiném světě. Nebo tak mi to aspoň přislo jako malému. Žádné záhonky, ale jezírko a spousta zvláštních zakrslých stromků. Pamatuju si, že je otec s láskou nazýval bonsaje. Pak nějaké pomenší keře zastříhané do oblých tvarů. Jediný vzrostlý strom byla borovice, která se větvemi dotýkala střechy domu. I tady se otec nechal inspirovat mistry žijícími pod horou Fuji. Dlouho jsem se za ten dům styděl. Nevypadal ani jako jeden v Marakéši. Ale později jsem to ocenil. Dobře se tam trénovalo lezení po střeše. Projdu zcela nenápadně ulicí dál a, přestože si zajdu, vrátím se bočními uličkami k pravému rohu zahrady. Opatrně se rozhlédnu kolem a pak se vyšplhám na zeď a seskočím do zahrady. Potlačím třes prstů a prohlédnu si dům. Půdorys připomíná dva čtverce. Jeden větší, v téhle části domu je kuchyně, jídelna a společenská místnost a schodiště do patra. Tam byl můj a Joshův pokoj. A pak druhý, menší čtverec, v kterém je otcova pracovna. A v nízkém podkroví ložnice. Přímo do domu vedou dvoje dveře. Zhluboka se nadechnu a jako stín se vydám k těm zadním. Těmi se prochází téměř k otcově pracovně. Dávám si přitom dobrý pozor, aby mě nešlo zahlédnout ze žádného z oken. Odpočítám třetí, pátou a sedmou dlaždici a tiše se jim vyhnu. Spouští totiž "poplach". Doplížím se, snad nepozorován, až ke dveřím a přikrčím se u nich. Zaposlouchám se do zvuků v domě a pohledem zkontroluji okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nic jsi neslyšel.Zřejmě mělo služebnictvo už volno a šli spát nebo něco takového. Neslyšeně jsi pootevřel dveře a proklouzl dovnitř a zase dveře za sebou zavřel. Chvíli jsi stál,přikrčen a poslouchal.Ale neslyšel jsi zhola nic a viděl jen tmu. Věděl jsi,jak se dostat do otcovy pracovny.Opatrně ses tam vydal. Aniž by tě někdo spatřil došel jsi až před dveře otcovi pracovny z pod kterých vycházelo světlo.Slyšel jsi tlumené kroky,jak otec přechází z místa na místo a zřejmě,jak mu je zvykem si při tom něco čte. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše vklouznu do domu. Známá vůně mi do hlavy vyplaví tisíce vzpomínek a mě dá spoustu práce je potlačit. Stejně jako ten zatracený a neodbytný pocit nejistoty. Krev mi tepe ve spáncích a dech mám zrychlený. Několikrát se tiše zhluboka nadechnu a neslyšně přejdu ke dveřím do otcovy pracovny. Zahledím se do světla pronikajícího pod dveřmi a zaposlouchám se do tlumených kroků. Když jsem byl mladší, téměř jsem se bál tam chodit. Po každém průšvihu, kdy měl následovat trest, který stejně jen spustil další vlnu revolty. A teď si jdu pro pravdu. Jen jestli ta nejistota není přece jen lepší. Aspoň nechává maličkou naději. Zatřepu hlavou a vytáhnu berettu z pouzdra. Lézt do jámy lvové neozbrojen se může nevyplatit. Neodjistím ji ovšem. Člověk, jakým je můj otec, ten zvuk dokáže zaregistrovat. Tiše přistoupím ke dveřím, počkám až budou tlumené kroky nejdál a vezmu za kliku. Žádné další tiché plížení. Vstoupím, jako bych byl pozvaný. Očima přelétnu místnost a zabodnu pohled do otce. "Dobrý večer... Otče" Pronesu a samotného mě překvapí, jak zlověstně to znělo. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Očistiť svet od Agalianov? Pche... No tak to sa budú musieť naučiť poriadne dlho zadržiavať dych. Ako by sa nám mohli rovnať také suchozemské krysy? Keby sme chceli, tak to my by sme ich mohli vykántriť. A to i napriek tomu, že je nás menej. Čo by si ľudia počali bez svojich lodí? Ako by prežili? Oni nás dokonca potrebujú! Tí psi hryzú ruky, ktoré ich kŕmia! Potrebujú bohastvo morského dna! Len mnohí si neuvedomujú, kde asi sa berie toľko úrodných pôd a dokonca železa! Škandinávia? Tá je tak už vyťažená... Na sebe nedám znať, svoje citové rozpoloženie, keď si prečítam plagátik. Obzriem sa za mužom. Hlupáci sú nebezpeční zo všetkých strán. O tomto to bude platiť dvojnásobne. Možno i trojnásobne, keď pripočítame jeho hnev. Čo mu Agaliani asi urobili, keď nás tak nenávidí? Poobzerám sa po okolí. A vykročím k trhu. Neustále si dávam pozor na okoloidúcich ľudí i obchodíky. Stále som popri tom mala nepríjemný pocit, no nevedela som prečo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec před tebou se snad za tu dobu nezměnil ani trochu.Stále vysoký a štíhlý,jak sis ho pamatoval.Vlasy elegantně líznuté až těsně u hlavy. Když se překvapeně zastavil uprostřed místnosti a pohlédl na tebe a ty jsi pak poznal změnu.Měl více vrásek a vlasy na spáncích mu už šedivěli.Na tváři měl skoro až ustaraný pohled. Chvíli na tebe nechápavě hleděl,jakoby nemohl oslovení zařadit,pak ale vykulil oči.Tak překvapeného jsi ho asi ještě neviděl "Kiro?"zeptal se a kniha mu vypadla ze ztuhlých rukou "Kiro?Jsi to opravdu ty?Synu?"opatrně k tobě udělal pár kroků. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Agilián!Honem chyťe ho!"vykřikl někdo a ty jsi měla tendence dát se na útek.Když ses,ale ohlédla uviděla jsi,jak se tam převážně muži sběhli kolem nějakého mladého muže. "Ne!Nechte mě!Nic jsem neudělal!"vyštěkl muž podrážděně a snažil se dostat z kruhu,který kolem něj utvořili. "Zavolejte Očišťovače!"zvolal někdo. Začala rvačka.Mladý muž se nehodlal jen tak nechat chytit. Byl to černovlasý hezoun,vysoký a netušila jsi jak mohi zjistit,že je Agilian,když ani ty jsi to na něm nemohla poznat.Vypadal zcela lidsky.  |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zkoumavě na otce pohlédnu, pátrajíc po jakékoliv falešnosti v jeho výrazu. Stačila by i jediný náznak v hlase či změna tónu, abych věděl, že se přetvařuje. A on se místo toho tváří, jako by věřil, že už nějaký čas tancuju se zubatou. Bez falešných nadějí. Kvůli mě se určitě tak ustaraně netváří. Nejsem Josh. Sundám prst ze spouště a pevněji stisknu pažbu pistole. "To mi chceš tvrdit, že mě po roce a půl nepoznáš?" Zeptám se s úšklebkem, abych zahnal zbytky sentimentality. Pche! "Nebo co sis myslel? Že jsem se nechal zabít?" Zeptám se a v očích se mi zableskne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ano....myslel jsem si,že jsi mrtvý.Skoro dva roky jsem o tobě neměl žádné zprávy.Kde jsi byl tak dlouho?Nechal jsem tě hledat,ale jako by se po tobě zem slehla."otočil se k tobě a přišel k tobě. "Myslel jsem,že jsem tě stratil." a k tvému zděšení a překvapení tě objal.Krádce,ale pevně a vřele,ale stejně rychle tě zase pustil, odvrátil se od tebe a ty jsi mohl zahlédnout,že má vlhké oči,ale mohlo se ti to taky jen zdát |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro O krok couvnu a, když mě obejme, zůstanu stát jako opařený. Takový citový výlev bych od něj nečekal. Myslel sis, že jsi mě ztratil? A neocenil si to? Překvapeně zamrkám. Vrátím berettu do pouzdra, sundám brašnu z ramene a opřu se o zády o stěnu. Pořád to může být bouda a já se nehodlám nechat znovu chytit. Sleduju ostražitě otce. "Kde jsem byl?" Zeptám se, ruce složené na hrudi. "Celou tu dobu jsem trčel v kleci u Raphaela." Odpovím sobě i jemu. "Nemáš tušení, za co se mi mohl chtít mstít? Do obchodu jsem se mu nepletl a jeho dcery jsem se nikdy nedotkl." Zeptám se s ironií v hlase a shrnu vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To mu nedaruji!To si vypije parchant."přešel ke stolu a hned tam začal něco psát. "Proč...to je jasné....Raphael a já se nemáme příliš v lásce.Uvěznil tě kvůli mě....ale věř,že tohle mu příjde draho.Nikdo se nesmí dotknout mé rodiny.Nikdo."vrčel naštvaně,jako rozzuřený,nevrlý starý vlk. "Mrzí mě to Kiro.Že jsi musel být vězněn kvůli mě.".povzdychl si. "Jak ses dostal ven?Kdy?"dopsal a sroloval papír,přešel ke stěně,kde odzátkoval jakousi trubku a vsunul papír dovnitř ozvalo se Vvvzzzuc a zase trubku zakryl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro No jistě... Vendeta. K čertu...Ten parchant. Ale proč? Zatnu ruce v pěst. Už ti z té rodiny moc nezbylo... Bleskne mi hlavou, když sleduju, jak otec zuří. "Mě to mrzí víc." Podotknu tiše a ušklíbnu se. Pozoruju přitom, co dělá a snažím se domyslet, co je asi na papíře napsané. "Před pár dny. Byla to chyba jednoho jeho sluhy, že mě spustil z očí. Utekl jsem mu, když mě vedl po palubě." Odpovím otci. Bohové, to bylo vážně ohromné štěstí. Měl bych té ženské, která Josana tak zaujala, poděkovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se,opravdu se začal usmívat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Uznal jsem za vhodné schovat se do doby, než po celé Marakéši přestanou slídit jeho lidé." Krucinál, co všichni tví donašeči? Ani jeden z nich ti pod nos nestrčil ten plakát, co nechal vylepit? Mno možná je to tak lepší. To, jak a kde jsem těch "pár dnů" strávil, mu ovšem nemám v úmyslu vykládat. Ani to, že jsem si nebyl tak úplně jistý, jestli se můžu vrátit. Skoro nechápavě se na něj podívám, pátrajíc po důvodu jeho úsměvu. Že by Mistr L'acapone s věkem ztrácel svoji neotřesitelnost a necitlivost? A nebo jsem si to namluvil, že mě nenávidí? "Poslyš, otče," oslovím ho, "Je tohle návrat ztraceného syna nebo křížový výslech?" Optám se s úsměvem. "Zbylo něco od večeře? Mám hlad." Pokusím se odvést hovor na jiné téma. Vím totiž, že kdyby chtěl, vytáhne ze mě všechno, co potřebuje, ani nebudu vědět jak. V tomhle je přeborník. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Prudko, snáď i so strachom v očiach, som sa otočila. Srdce sa mi rýchlo rozbúchalo. A prvé moje myšlienky sa zamerali na otázku, ako mohli spoznať, že som Agalianka. Celkom mi spadol kameň zo srdca, keď som zistila, že nie som dôvodom tohto rozruchu. Poriadne som si prezrela situáciu. Kruh ľudí, ich reakcie, tváre, aby som sa mala pred mini na pozore a hlavne toho neznámeho muža. Pozerala som sa mu zvedavo do očí, na pokožku, prsty vlasy a snažila som sa nájsť do i len najmemší znak, ktorý obyčajní ľudia nemôžu vidieť. Vedela som, že by som sa do toho nemala miešať. Len pozorovať ale nemiešať. Zároveň som ale nemohla odísť, keď sa sem všetci zbiehajú, tiež by to bolo podozrivé. Musím byť maximálne nenápadná. Pozriem sa tým smerom, ako odišiel čierny obor. Náhle som mala silné nutkanie tomu mladíkovi pomôcť. Najprv by som ale musela byť úplne istá, či je to človek alebo Agalian. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jistě....určitě něco zbylo.A když bude nejhůř můžeš si něco udělat.Jídla je tu dosti."vyšel z pracovny.Pak za sebou zamkl a vydali jste se do kuchyně.Na kuchyňské lince byli dvě zakryté mysky.Jedna byla s pěčivem a druhá zase s nakrojeným koláčem. "Něco si vem.Já si v kuhyni dělám jenom čaj a nebo kávu."pokrčil rameny a usadil se ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vrhli se na lidi a začala opravdová bytka.Trvala jen chvíli.Po tom co byl muž volný všichni se rozběhli k moři a oni se zakrytými tvářemi do ní naskákali. Hezoun se na chvíli zastavil a rozhlédl se,na okamžik pohlédl na tebe a zadíval se ti do očí.Hned jsi věděla,že poznal co jsi zač a na to skočil také do vody.Vše se pozvolna uklidňovalo.Lidé naštvaněš ryčeli,ale pomalu se rozcházeli,někteří nadávali a kleli. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ptáš se, jako bych celou tu dobu byl někde na výletě." Ušklíbnu, seberu brašnu ze země a následuju ho do kuchyně. "Co jsem asi mohl dělat?" Najdu něco k jídlu a posadím se ke stolu naproti němu. "Trčel jsem zavřený v kleci a čekal, jakou zábavu pro mě vymyslí Raphael přístě." Pokračuju a ani nezakrývám ironi v hlase. "Nápady čerpal z moc zajímavé knížky. Myslím, že se jmenovala Praktiky středověké inkvizice." Zakousnu se do chleba a zabodnu pohled do desky stolu. Přestože se tvářím, jako by nic, i vzpomínky na to jsou nepříjemné. "Tvrdil, že je to poslední výtisk. Jinde ho už neseženeš. Ale jestli chceš znát detaily, klidně se ptej. Znám ty postupy na zpaměť." Zvednu oči a probodnu otce pohledem. V očích se mi zaleskne nenávist. "Přísahal jsem, že mu to oplatím do poslední rány." Dokončím kovovým zlým tónem. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Stála som tam ako prikovaná. Pokial mi dosial srdce divo bilo, teraz sa takmer od úžasu zastavilo. Toľko Agalianov? Tu? Veľa Agalianov som za svoj život nevidela. A zrazu sa mi tu behom pár okamihov naskytol pohľad na celý húf! A potom ten mladík. Ten jeho pohľad. Ja som z neho nemohla odlepiť oči, dokým sa nestratil vo vode. A to čo urobili tí Agaliani. O tom som ešte nikdy nepočula. Skôr som sa stretla s takou stratégiou, že keď niekoho chytia, ten nič neprezradí a záchrana sa nekoná, aby sa neprezradili ostatní, ale tu... Neustále mi všetko vŕtalo v hlave a vyvolávalo to vo mne mnohé pocity, ktoré som musela úpenlivo skrývať. Keď sa ľudia začali rozchádzať, zamierila som preč i ja. Tento raz som si to zamierila k obchodíku s potravinami, aby som si kúpila nejaké zásoby. Neustále som nenápadne konkrolovala okolie. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dveře do kuchyně se otevřeli a dovnitř vešla žena. Pohledná,snad jen o deset let starší,jak ty "Miláčku?Co jsem to slyšela?Vrátil se tvůj syn?"řekla hned hebkým hlasem a přišla blíže.  Otec vstal "Ah drahá.Odpusť,že jsi musela vstávat.Ale musel jsem ti hned představit svého syna."přistoupil k ženě a objal ji kolem pasu. Žena na tebe zaměřila své jasné,hnědé oči a prohlédla si tě "Tak to je on?"zeptala se a usmála se. Přistoupila k tobě a nabídla ti ruku "Zdravím tě Kiro.Jsem ráda,že tě poznávám.Je dobře,že ses vrátil.Jmenuji se Amanda.Ehm...no.Tvá macecha." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když žena vejde do kuchyně, podívám se na otce v očích vztek a nesouhlas. Ani nemusí říkat, co je zač. Vstanu od stolu, zdvořile se usměju a ukloním se jí. Hned potom, stejně jako je zvykem ve šlechtických rodinách, ji políbím na hřbet dlaně. "Potěšení je na mé straně." Macecha? Rovnou sis ji vzal? No to se tedy nestačím divit. Proč krucinál nenajdeš matku, nepožádáš ji o odpuštění a nepřivedeš ji zpátky? To si musíš hledat pořád nové? Krucinál, mohla by být moje starší sestra! Narovnám se a střežím se jediného křivého pohledu. Je dobře, že jsem se vrátil? Co ti otec navykládal o naší rodinné idylce? Že jsem milující syn a on dobrý otec? U všech bohů! Udržím na tváři společenský výraz, ale žádná další zdvořilostní fráze mě nenapadne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šla jsi kolem mola a zanedlouho jsi uslyšela známé šplouchnutí.Někdo,nebo něco se pohybovalo pod vodou.Vydala ses podel mola pryč od lidí.Cestu tu však zatarasil obytný dům,tak jsi se musela začít proplétat uličkami až ses pomalu ztrácela.Ale držela ses stále u vody.Najednou ses ocitli ve slepé uličce,ale přesto jsi nedaleko slyšela hlasy,které jsi slyšela na druhé straně. Začala jsi hledat a k tvému štěstí jsi našla cestu přez zeď.Teda spiš skrz zeď.Odsunula jsi stranou prázný sud a odkryla jsi mříž,která jizela ve zdi,jako ošklivý pupínek.Odstranila jsi mříž a lehce jsi prozezla na druhou stranu.Oběvila se...v druhé části města.Dalo by se říci.Cítila jsi se tady jinak.Uvolněji.Přešla jsi blíže k vodě a s překvapením jsi zjistila,že ve vodě dovádějí děti.Bez problému si plavali a potápěli či skákali kufry.A ven zrovna vylézali oni co poskákali z mola na trhu.Jako poslední vylezl onen hezoun a za vlasy ven vytáhl nějakého muže,který sotva dýchal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec se usmál a zase se podadil "S Amandou jsme se seznámili asi před necelým rokem.Na jedné charitativní akci na pomoc dětem bez domova.A od té doby jsme se scházeli.A pak vzali.Ona je opravdu úžasná."usmál se. "Bude se ti líbit.Až ji poznáš."řekl nadšeně.Zdálo se,že tvůj otec se hodně změnil.Jen sis nebyl jist,jestli k lepšímu nebo horšímu. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Cestou k obchodíku s potravinami som si kúpila po veľkom vyberaní a rozhodovaní asi dvojkilové vreco so sušenými ďaltami, dvanásť sušených rýb a nejaké jedné zelené riasy. Spolu s tým som si zakúpila i mäkší trstinový koš s uchami, takže sa dal tak trošku povačovať sa akúsi tašku. Cestou na Tarmu ma premkol nejaký zvláštny pocit. Vždy som čím skôr na moju loď chcela ísť. Len tam som sa cítila v bezpečí, no teraz sa mi tam nechcelo. Začala som sa len tak potulovať a došla som až na mólo, keď som to začula. Pod mojimi nohami a pod drevennými latami pod nimi žblkotala voda v známich melódiach. Zastavila som, strnulo sa pozerala pred seba na more a pozorne počúvala niekoľko chvílok, čo sa deje podomnou. A keď sa zvuky z dola začali vzďalovať, pohla som sa i ja pomalým tempom pozdĺž móla, popri tom som ako vždy si dávala pozor, či sa niekto podozrivý okolo mňa neošmieta alebo ešte horšie nesleduje. Až na koniec, s istým pocitom, že ma nik nesleduje som skončila v slepej uličke. Cesta sem bola pre mňa úplne prirodzená, akoby som ju už mala v krvi. Naraz, pred cielom a s ušami plnými zvukov, som začala konečne rozmýšľať a nala som pocit, že by som sa mala vrátiť na Tarmu a nerobiť hlúposti. Proste konečne začať používať i hlavu. Tarma je sama iste v nebezpečí, i keď zaistená. A čo si vlasne myslím, že nájdem. Mohlo by mi to priniesť ďalšie problémy. Musím byť opatrná a do ničoho zlého sa nezapliesť. No i napriek tomu sa ruky pohybovali svojou cestou a pomaly odsunuli sud. Ách, čo to robíš, Strix! V duchu som si nadávala, noto ma rýchlo prešlo, keď som sa ocitla na druhej strane. Oči mi tikali sem a tam, no ostatok tela bol úplne nehybný, akoby som sa bála, že všetko, čo tu vidím, by sa jediným pohybom zrútilo. Neviem, čo ma prinutílo, aby som sa zvrtla na odchod, snáď až prílišný úžas, snáď konečne dostala hlava nadvládu nad telom, snáď som si myslela, že toto nemôže byť možné tak blízko k ľudom a ak mám ostať "ľudskou" obchodníčkou nemal by ma tu nik vidieť. Nik ma nesmie vidieť. Nik. A tak som opäť začala opatrne preliezať otvorom, aby som nevysipala svoj nákup. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Já si mám zvyknout? A o čem si chceš krucinál popovídat? O tom, jak jsi ho poznala, jak tě ten parchant okouzlil a že se teď cpeš na místo, kde měla být moje matka? Vyprovodím ji pohledem a pak se otočím na otce. Už se chci zeptat: A to sis ji musel rovnou vzít?, když promluví. Maličko zavrávorám a opřu se desku stolu. Spletl jsem si dům! Tohle není můj otec! "Od kdy ty se sakra věnuješ charitě?" Vydechnu překvapně, ve tváři ukázkový údiv. To není možné! Můj otec, který podepsal tolik rozsudků smrti, se stará o nebohé cizí spratky bez střechy nad hlavou. Kam krucinál zmizel ten arogantní a bezcitný vůdce cechu Stínů? Přejedu rukou přes očí, jako bych tomu nemohl uvěřit, a posadím se na židli. "Máš pro mě ještě nějaké další překvapení?" Zeptám se tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Musela jsi zase vylést "Ženská.Tohle je vchod.Východ je támhle."řekl patnáctiletý mladý muž a ukázal prstem.Opravdu.O dvě stěny dál byl další otvor. Mladík se hned potom vydal pryč,než ses tam mohla vydat stoupl si před tebe onen hezoun,stále ještě mokrý "Ahoj ahoj.Kdopak jsi?Tebe jsem tu ještě neviděl."pronesl mile,vzal tě za ruku a políbil tě na hřbet ruky "Jmenuji se Hans.A tak nějak to tu vedu."představil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No...bylo to pro dobrou věc.Ve městě jsou jenom dva sirotčince.Potřebovali další."řekl a pozoroval tě se zdvyženým obočím. "Ah ano....dvě překvapení.Jedno ne moc příjemné a jedno...teda doufám,že příjemné."zamračil se.Zřejmě od tebe čekal jinou reákci. "Minerva před třemi měsíci umřela."začal tou špatnou zprávou.Minerva byla vaše kuchařka a částečně i chůva.Znal jsi ji od malička.Už když ti bylo osm,byla stará,ale byla hodná a měla tě ráda.Tebe i tvého bratra. "A ta druhá.Máš sestru.Nevlastní.Je to dcera Amandy.Právě ji bude šestnáct."řekl a pozoroval tvou tvář. "Za tu dobu se hodně věcí změnilo synu." |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Ehm... Prepáč. vyleziem z otvoru a pohodím trochu hlavou, aby mi vlasy čo možno najviac zakryli tvár. Nechala som mladíka prejsť. A jemne som sa zaškľabila. Nie je snáď jedno, čo je východ a čo vchod? Diera ako diera. V tom okamihu som sa obrátila k východu a len tak tak som sa zastavila, aby som do niekoho nenarazila. Ustúpila somo krok dozadu a zdvihla oči k jeho očiam. A potom sa sklonil, vzal moju ruku do svojej a pritlačil o ňu pery. Čo to... hmm... ešte nikdy... niečo také niečo neurobil... teda mne nie len som to pár krát videla. Bolo mi z toho asi trošku nepríjemne a preto som ruku vytiahla zo zovretia a zase o krok odstúpila. Vôbec som nemala rada, keď bol niekto až príliž blízko. Hans... Hans... to si určite zapamätám... Pri Hansovi si dávať pozor na ruky. Lenže ako sa mám predstaviť ja? Je to Agalian a snáď ho budem ešte potrebovať, no na druhej strane, veď o ňom ešte nič neviem. Nakoniec som zvolila kompromis. Ehm... Morgana. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Unaveně si promnu oči a podívám se na otce. Copak sis myslel, že si s ní padnu do náruče? Že budu nadšený z někoho, kdo definitivně znemožnil návrat mé matce? Že ti potřesu rukou za účast na charitě? Je tohle jen divadlo, které hraješ na měšťany a teď ho omylem zkoušíš i na mě, nebo jsi se doopravdy tak změnil? Z myšlenek mě vytrhne až zpráva o smrti Minervy. Překvapeně zamrkám. Já vlastně nikdy nepočítal s její smrtí. Byla prostě živou součástí tohodle domu. Na kratičký moment skloním hlavu, ale hned se zase narovnám. Sestru! Nenávidím překvapení... "Nestačím se divit" Pronesu bezbarvým hlasem, zhoupnu se na židli a zadívám se na strop. "Vždyť to byly sotva dva roky." Zatraceně dlouhé... Šeptnu sám pro sebe nevěřícně. Minerva umřela, můj otec se začal věnovat charitě, znovu se oženil, vzal do domu cizí děcko... Zableskne se mi v očích. "Takže já mám celou novou rodinu?" Zeptám se s mírným úšklebkem na tváři a zakroutím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Vím,že toho je teď na tebe moc.Ale doufám,že si na naši situaci časem zvykneš."s heknutím se postavil. "No nic chlapče.Já už půjdu spát.S tvým pokojem jsme nic nedělali,takže tam můžeš jít.Je stále stejný.V pokoji po ...tvé bratrovy tam se zabydlela Jeane.Stvá nevlastní sestra.Určitě bude ráda až tě pozná."přistoupil k tobě a stiskl ti rameno "Jsem rád,že jsi zpět.Dobrou."s tím odešel z kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dalo by se to tak říct? Kde se v tobě sakra bere ten klid? Vždyť ty jsi nás vyměnil... Zabodnu pohled do desky stolu a poslouchám, co otec říká. Zabydlela se v Joshově pokoji? Zamračím se a pod stolem sevřu ruce v pěst. A co jeho věci? Vyhodil jsi je? "Dobrou noc" Popřeju otci a ještě nějakou dobu zůstanu sedět v kuchyni u stolu. A co jsem vlastně čekal? Že se nic nezmění? Já pitomec Seberu svoje věci, vezmu svíčku a vydám se po točitém schodišti do patra a ke dveřím do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Mi tady žijeme již po padesát let.Lidi jsou slepí.Za tu dobu je nikdy nenapadlo,že se skrýváme hned vedle nich.Jejich naivita je až roztomilá,řekl bych."usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vše zůstalo,tak,jak jsi to zanechal. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Päťdesiat rokov? Neverím. To by som o tomto tu musela už počuť, i keď sa tu neobjavujem až tak často. A žeby si o to nevšimli ľudia... no vlastne mohli nevšimnúť. Veď mnohí sú len hlavy plné vody. Veľmi sa ospravedlňujem, nahodím veľmi úctivým tónom s úmyslom čo najrýchlejšie sa ho zbaviť a zmiznúť preč no už musím ísť. Čakajú ma povinnosti a nemôžem otálať, takže zbohom. Na to ho obídem a rýchlim krokom sa ponáhlam k východu. Neviem, čo si o ňom mám myslieť. Hans... tak nejako to tu vediem... Po dneskajšku by som potrebovala ozaj hlboké ponáranie, pretože dnes toho na mňa bolo veľa. Mestá sú tak podivné a preplnené... |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zavřu za sebou a opřu se o dveře. Zatěkám pohledem po pokoji a pak zarputile zatřepu hlavou. Položím brašnu k posteli, zapálím lampu a zkontroluju, v jakém stavu jsou moje věci. Zdá se, že můj pokoj udržovali podobně jako památník padlým. Krucinál Všechno je na svém místě, jen nedopalky z popelníku na stolku vedle postele zmizely. Otevřu šuplík a vyhrabu krabičku cigaret a sirky. Starý dům, staré zlozvyky. Železná zásoba činní už jen šest kusů a mě napadá, že budu muset sehnat nové. Otevřu střešní okno, vyhlédnu ven a zapálím si. Pozoruju stoupající proužek kouře a proklínám se. Kdybych nebyl takový hlupák a nenechal se chytit, všechno mohlo být uplně jinak. Nebo taky ne. Naposledy potáhnu z cigarety, zavřu okno a zhasnu lampu. Po paměti dojdu k posteli, zajištěnou berettu zasunu pod matraci a pak se natáhnu na postel. Dobrou noc... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ráno ses neprobudil sám.Uslyšel jsi vrznutí dveří a pak kroky,tiché,jak se ta osoba snažila být nenápadná. Cítil jsi,jak se sklonila nad tvou postelí,pootevřel jsi oči. Nad tebou stála drobná blondýnka se zářivě zelenýma očima.Zřejmě tvá nová sestra.  |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jeho pronikavé tmavé oči ti rozhodně rychle z mysli nezmizí,přišlo ti,jakoby jediným pohledem věděl o tobě všechno,tvé tajemství i tužby.Bylo to trochu strašidelné.Vydala ses pryč.Prolezla jsi dírou a na druhé straně jsi ji zase zakryla.Další slepá ulička,vydala ses tedy spletitými uličkami zpět,nebylo to nejlehčí,ale nakonec jsi nalezla cestu mezi lidské bytosti. Najednou jsi šlápla na něco měkkého a vydalo to pištivý zvuk,uskočila jsi a podívala se na zem.Na zemi ležela mrtvá vačice,kde se tu vzala vačice?Vypadala,jako mládě.Pokusila sis vybavit něco o vačicích a uvědomila sis,že není mrtvá,ale jen to dělá.Vačice v případě ohrožený ze sebe dělají mrtvoly. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Probudím se téměř okamžitě, jako zavrzají dveře, a zalituju, že jsem berettu neschoval pod polštář a nemám ji blíž po ruce. Zůstanu ležet, jako bych stále spal a zaposlouchám se do kroků. Nenápadně pootevřu oči. Že ta malá žába, co se sklání nad postelí, bude moje nová sestra, mi dojde během vteřiny. Asi ji ještě nikdo nenaučil, že to byla zvědavost, co kočku zabila. Stále se zavřenýma očima zavrčím. "Ještě jednou překročíš práh tohodle pokoje a vynesu tě odsud v zubech. Rozumíš?" Zvednu ruku, abych ji ukázal směr. "Tam jsou dveře." Odkážu ji do patřičných mezí a teprve pak se na ni podívám, aby se ujistil, že pochopila co mám na mysli a odchází. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No...jak bych to řekla...."řekla pomalu tichým hlasem "První dojem,který z tebe mám....hm....jsi pěknej debil.Sprosťáku."udělala na tebe hodně neslušný posuněk a pak vyběhla z tvého pokoje. Dveře nechala otevřené,určitě naschvál. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ještě než stihne utéct, zvednu se na loktech a přejedu ji hodnotícím pohledem. "A ty seš nevychovanej spratek" Houknu za ní a dalších komentářů se zdržím. Nemusela by se s nimi smířit tak snadno, jako já s tím debilem. Napadá mě spousta výrazů, jakými bych ji mohl pojmenovat, slepicí počínaje a těmi doopravdy neslušnými konče. Posadím se na posteli a nesouhlasně se zahledím směrem k otevřeným dveřím. Tohle udělala naschvál. Prohrábnu rukou vlasy a vybalím věci z brašny. Oblečení uložím do skříně, převléknu košili a s jídlem se vydám do kuchyně. V duchu se přitom připravím na to, že na mě všichni budou zírat jako na zjevení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V koutě stála tvá "sestra" jejíž jméno jsi stále neznal. Podívala se na tebe těmi svýma zelenýma kukadlama a udělala na tebe znchucený obličej a ukousla od toustu "Pch....jdeš pozdě.Všichni už jsou po snídani.Tvůj tatíček...řekl ať se vyspíš.Teď se pravděpodobně s moji mamčou někde muchluji."a udělala zvuk,jako,když někdo zvrací. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Som vítaná... Tak úprimne som to ešte nikdz nepočula. Väčšinou len ako zdvorilostnú formulku. Ďalší divný pocit,no nevedela som ho vôbec zaradiť, ale nebol nepríjemný. Ohliadnem sa a pocit sa ešte viac stupňuje. Nakoniec len pokrútim hlavou a podleziem. Teraz som sa myšlienkami opäť zamerala na Tarmu. Rezkým krokom, no zase veľmi opatrne som postupovala cez Marakeš až k známejším uličkám. A potom prišiel ten zvuk. Ako som si mohla nevšimnúť vačicu?! Prestaň hlavou lietať v oblakoch, Strix, a sústreď sa! Sama sebe som si nadávalaa odstúpila od vačice na niekoľko krokov. Nebezpečenstvo? Inštinkt mi zavelil si ruku pripraviť čo najbližšie k dýke. Obišla som zviera asi vo vzdialenosti 1,5 metra a pozorne som načúvala všetko okolo seba. Možno tu bol len nejaký pes alebo niečo... Ukľudňovala som sa. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pozdravím novou kuchařku a spratka v rohu si nevšímám. Tedy přesně do doby, než otevře pusu a nezačne se tvářit, jako by spolkla švába. V ten moment mě popadne nutkání hodit po ní jablko, které je přenášením v brašně už značně potlučené. Na tak krátkou vzdálenost bych nemohl minout... "A tebe očividně mrzí, že ty nemůžeš..." Pronesu s předstíraným soucitem, naliju si do hrnku kafe, vezmu si kus toastu a posadím se ke stolu. V duchu si přehraju otcova včerejší slova, o tom, jak bude nadšená až mě pozná a ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro A dojedla toust "Dělej si co chceš bratříčku.Já padám.Neboj se.Celej den mě neuvidíš.Díky bohu.Pro mě."prošla kolem tebe a vyšla ven z kuchyně. Služebná se za ní zadívala a začala kroutit hlavou a začala si něco mumlat v cizím jazyce. Podle přízvuku bylo poznat,že měla španělské předky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zachvěla ses a pohlédla k neby.To bylo už pěkně temné a k zemi se začali snášet bločky,jen pár,ale bylo jen otázkou času než vypukne první bouře.Viděla jsi,jak lidé kolem tebe spěchají do svých domovů.Vědí co příjde.A ty také. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Ponáhlala som za na Tarmu. Tak som zhodila náklad do kajuty a vrátila sa na plubu, aby som skonrolovala kokevné laná a pevnejšie uviazala sklopené sťažne. Nakonies som všetko, čo sa dalo dať do podpalubia tam i odniesla a všetko som zabezpečila. Práca mi šla odruky. A bolo vidieť, že na toto som už dokonale zvyknutá a nerobím si z toho ťažkú hlavu. Veď som zažila už i horšie. Nakoniec zatvorím i dvere vedúce z uličky kajút na palubu a zapezpečím ich a potom mi už nič nebráni Náklad z koša roztriediť a upratať tak, aby hojdanie nič nerozhádzalo. Jedna vec mi ale vŕtala v hlave. Musím ísť cez noc pod vodu... ale zase som sa začala ukľudňovať tým, že búrka sa do noci preženie, veď ešte nie je ani obed. Rozsvietila som sviečku a vzala z "postele" knihu o liečení. Konečne mám čas študovať A s tým som sa ponorila do čítania, popri čom som počúvala kvílenie vetra. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V duchu potvrdím její slova. Naštěstí pro tebe. Budeš žít ještě o den déle. Ušklíbnu se rozhořčeným poznámkám nové kuchařky a v klidu dosnídám. Zatím není kam spěchat. "To je vždycky tak protivná?" Zeptám se ženy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Není nadšená z toho,že si paní Amanda vzala vašeho otce.Stal se z ní kvůli tomu mladý delikvent.Doufala,že se její matka vrátí k otci.Ale místo toho si vzala někoho jiného.S matkou sotva prohodí pár slov,jak je na ní stále naštvaná.A když už spolu mluví,tak se hádají.Proto slečna Lana neustále někam utíká,jednou se třeba nevrátila celý týden.Měl jste vidět pana a paní.Šíleli z ní.Ona dělá všechno možný,aby je nějak rozeštvala.Utíká,vodí si sem chlapce,je drzá a dělá velké potíže.Schází se s kdejakýma gengama a tak.“nemohl ses více divit,kolik toho vaše služebná věděla. “Ale já říkám,že paní Amanda je to nejlepší co mohlo pána potkat.Měl jste ho vidět předtím než se potkali.Takového bručouna a protivného člověka jsem nikdy nepoznala.A teď?Teď je to skvělý člověk.“pokývala hlavou. “Po té jeho mrtvici je to úplně nový člověk.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Venku mezitím vypukla pěkná sněhová bouře,tma byla skoro,jako v noci a Tarma se kývala lehce ze stranu na stranu,jak si s ní vítr pohrával. Nakonec tě to ukolébalo ke spánku,ale nespala jsi klidně.Měla jsi celou dobu nepříjemný pocit,že někdo na Tarmě je.A ještě hůř,že ten někdo je blízko u tebe a dotkl se tě. Probudila ses,ale nikoho jsi neviděla. Hloupé sny. Přesto jsi však zaslechla šramot,malých tlapiček.Zdálo se,že se ti tu někde zabydlela myška.Aspoň jsi tedy doufala,že to je myš. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Bacha.Bacha už jde.“sykla na tebe Lana,tvá nejlepší přítelkyně.Byla to drobná,blondýna s krásnýma zelenýma očima.Byla mladší,jak ty,pomalu ji táhlo na šestnáct,ale na rozdíl od tebe ona měla velké zkušenosti s muži.Ona je pěkné kvítko co je pro každou špatnost. Nejlepší asi bylo,že ona dokázala vše sehnat,protože byla nevlastní dcera mafiánského kmotra L’acapone.Ale nesnášela ho.Ona chtěla zpět svého opravdového otce a dělala vše pro to,aby se její matka a její otčin zase rozešli. Bylo teprve ráno,ale nebe bylo zamračené,jak se blížila první sněhová bouře,která měla už vypuknout dnes k večerní hodině. Obě jste dřepěli schované za sudem s dešťovou a hleděli jste na strážného Ivana,který si vykračoval ulicí,jako by mu patřila.Byl to vysoký hezoun,opravdu pěkný a byl jen o čtyři roky starší,jak ona. Slintala po něm už asi dva týdny,ale místo toho,aby dělala něco pro to,aby se blíže seznámili,tak na něj dělala všelijaké vtípky.Měla zvláštní způsob,jak na sebe upozornit.Právě teď držela v ruce lano a hodlala mu s ním podrazit nohy,aby hodil pěknou dršku. Tobě se tyhle její střešťenosti líbili,ale sama bys je asi nikdy neprovozovala. Ivan se dál blížil a Lana se jen třásla,jak se nemohla dočkat. Právě ti vyprávěla o svém novém bratrovy,který se zrovna nedávno objevil a to byl skoro dva roky považován za druhého “Jen jsem mu vlezla do pokoje,abych si ho prohlédla a on na mě "Ještě jednou překročíš práh tohodle pokoje a vynesu tě odsud v zubech. Rozumíš?" a já mu na to řekla,že je debil a odešla.Takže,nejen,že mám pitomého otčina,ale teď i nevlastního,rozmazleného bratra.“řekla s úšklebkem. “Ale jedna věc se musí nechat.Je to pěkný řízek.“tiše se zasmála. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zakloním se na židli a poslouchám kuchařčina slova. Tak z toho taky nejsem nadšený, že se vzali... Pomyslím si a chystám se nahlas dodat nějakou cynickou poznámku. Když však žena pokračujě, zůstanu beze slova sedět. Je to, jako by mi vykládala můj vlastní životopis. Hádky, útěky, potíže, rodiče na pokraji zoufalství. Vypadá to, že s tou zelenookou zmijí mám společného víc, než bych čekal. A jestli je skutečně jako já, tak s ní nic nezmůže ani dobré slova ani výprask. Tak s tou bude ještě veselo. Ale jestli si otec myslí, že tu žábu budu hlídat, tak jako hlídal Josh mě... Ani nápad. Zapřísáhnu se v duchu a nepřítomně pokývám hlavou. Žil jsem s ním v tomhle domě jednadvacet let, jistěže vím, co byl zač... Pak se na ni prudce otočím a málem upustím hrnek na zem. "Po mrtvici?" Zeptám se nevěřícně. To přece... Mohl umřít? Vstanu od stolu a donesu hrnek do dřezu. "Děkuju za informace." Usměju se na kuchařku a zmizím z kuchyně. Přestože nemám tak úplně jasno, co od něj chci slyšet, vydám se najít otce. |
| |
 | soukromá zpráva od Lily pro Lanu mám ráda, je to správný střevo a je s ní sranda. Líbí se mi, že ona vlastně udělá to, co ji právě napadne. Já bych si na to netroufla...asi sem srab. Právě jsme číhaly na Ivana, který se jí tolik líbil, když mluvila o svým bráchovi. Jo, Ivan je hodně sexy, ale já bych se mu nelíbila, nejsem dost zajímavá, aby mi věnoval aspoň jeden pohled. Dyť máš pravdu, taky bych ho chtěla vidět. Ten její brácha mě začíná zajímat... Fakt se choval tak hnusně? Tss, pako. Ivan se stále přibližoval a Lana měla lano v plné pohotovosti. Těšila jsem se na Ivanovu reakci, až si dá na hubu. Uculila jsem se a ještě víc se skrčila. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Chvíľu som sa započúvala do zvukov a ani sa mi moc nechcelo vstávať, ale po chvíľke som sa už kvôli Tarme prinútila. Opäť som zažala sviečku alebo čo z nej ostalo, obula sa a vzala svoju takmer večnú spoločníčku dýku. Oblečenú som teraz mala voľnú teplú košelu šedej farby a tak isto volné a teplé nohavice bledozelenej farby. Pomaly a tichúčko som otvorila dvere a nazrela do chodbičky tým smerom, o ktorom som si myslela, že z tadiaľ prichádza zvuk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když byl Ivan na správném místě,napnula provaz a Ivan zakopl.Zavrávoral a vyjekl s tím se sklátil na zem. Lana vyskočila a zasmála se “A máš to Ivane.“zaryčela na něj. Ivan zvedl hlavu a pohlédl na vás “Vy malé žáby…..“zavrčel a začal se zvedat “Jen počkejte,až vás chytím!“ Lana se k němu otočila zády a plácla se po zadku “Zkus si to!“vzala tě za ruku a utíkali jste pryč. Ivan vám byl chvíli v patách,ale pak jste se mu ztratili v jedné uličce “To je,ale hlupáček.“smála se,ale pak se zarazila.Začichala “Fuj…co to tu smrdí?“byli jste v prázdné uličce,jediné co tam bylo jsou prázdné sudy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vešel vzhlédl a usmála se na tebe “Dobré ráno Kiro.Již jsi se setkal s Lanou?Co na ní říkáš?“zeptal se opatrně.Asi tušil,že to nebylo příjemné setkání. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro A pak jsme utekly, naštěstí jsme se mu schovaly, ikdyž už nás skoro měl. Jenže v tý uličce něco strašně smrdělo. "No jo, děsnej smrad...jak z mrtvoly." Řekla jsem jako z mrtvoly ikdyž jsem nevěděla jak přesně mrtvola smrdí. " No jo, ale odkud to jde, když tady jsou jenom ty sudy a ty jsou prázdný...měly bysme se po tom podívat. řekla jsem a uculila se. Mohlo by to bejt ještě zajímavý... |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pozdravím otce, projdu pracovnou a usadím se v otevřeném okně. Vyposlechnu si jeho otázku a maličko se ušklíbnu. "Je to malá zelenooká zmije." Pronesu a předtím se rozhlédnu, jestli není na blízku Amanda. "Řekl bych, že je skoro stejný delikvent jako já." Odpovím s nádechem smíchu v hlase. Delikvet... Výborné slovo, kterým se dá taktně říct, že je parchant. Stejně bych nevěřil, že dalšího takového v domě strpíš. Na okamžik vyhlédnu ven do zahrady a pak se znovu otočím na otce. "Třeba si časem začneme rozumět." Prohlásím s troškou ironie. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za chvíli se zasekne "Proboha..."ustoupila a zakryla si pusu,jako,že se asi pozvrací.Rychle se k tobě vrátila a chytla tě za paži "Honem.Vypadneme odtut.Hned.Nedívej se do toho sudu."řekla tiše,mírně bledá a táhla tě pryč "Nikdy jsme tam nebyli,jasné?"nabádala tě hned,jak jste se zase dostali na hlavní ulici. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nicméně to ale nechám na jejím úsudku, vždycky mě chránila a dělá to i teď. Přesto mi hlavou víří spousta věcí, které tam mohly být. "Dobře, nepodívám se tam, půjdeme pryč. Hlavně v klidu..." řekla sem a vzala ji za ruku a vyšly jsme společně zase na ulici. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Delikvent?Takže jsi stoho stále nevyrostl?"zeptal se a odsunul stranou papíry. "Chtěl jsi semnou o něčem mluvit Kiro?Protože co si pamatuji,tak jsi se vždy semnou snažil mluvit co nejméne.Takže jsi tady,protože něco potřebuješ nebo chceš vědět.Co to je?"zeptal se a opřel se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Nějaká chudák ženská...ale nemysleme na to.Půjdeme se podívat na trh s otroky?Já se vždycky ráda podívám na chlapy,kteří na sobě často nemívají vůbec nic."usmála se,zase se chovala normálně. "A třeba někoho koupíme.Kdyby se nám nějaký hodně zalíbil.Můj....tatík má prachů dost,tak mu to nijak neublíží."odfrkla si |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Co já si pamatuju, nevěnoval ses charitě, moc si se neusmíval." Oplatím mu drze stejnou mincí, abych ho ujistil, že jsem z delikventství se jen tak nevyrůstá. "Spousta věcí se za tu dobu změnila" Použiju jeho vlastní slova a pokrčím rameny. A jsi sakra jedinej, kdo mi z téhle rodiny zůstal. "Ale máš pravdu, chtěl jsem něco vědět.... Když se do Joshova pokoje nastěhovala ta malá žába, kam přišli jeho věci? Sebrali mi moji katanu a ta Joshova tady musela zůstat..." Na chvilku se odmlčím a prohlédnu si ho. "A ta druhá věc... Řekl si, že Raphael zaplatí, a já chci vědět kdy a jak." Dopovím a v očích se mi zableskne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vyslovil bratrovo jméno,lehce sebou otec trhl "Jeho věci?Jistě.Ty jsme přenesli na půdu.Měla by tam být i jeho katana.Jen to tam budeš muset prohledat."řel se staženými rty. Nerad mluvil o Joshovi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jdeš jenom chvilku,když uvidíš,jak se něco malého mihne před tebou.Bylo to malé,ale větší,jak myš a nebo krysa.Pořádně sis to nemohla prohlédnout,jak to bylo rychlé. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Hlavně kdo tu ženskou zabil, to by mě docela zajímalo. Najednou se Lana uklidnila, začala se usmívat a já přistoupila na její hru. Když začala o trhu otroků, začala jsem se taky usmívat. Měla pravdu a věděla, že se na ně moc ráda podívám. Jasně, zajdeme tam. Ráda se mrknu. řeknu a zářivě se usměju. Škoda jen, že mám na ně takovou smůlu. Nejsem tak ošklivá, abych je odháněla vzheledem. Ale co naděláš, holka... Stále jsem se usmívala, nechal v sobě smutné myšlenky a jen řekla: "Jdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jste dorazili na trh,opravdu to tam žilo.Všude se pohybovali lidé,procházeli kolem dřevěných a zelených klecí,kde seděli,stáli či mačkali se otroci.Ženy,děti i muži. “Někdy je to opravdu žalostný pohled.“pronesla Lana,když jste prošli kolem klece kde seděla žena a tiskla k sobě dvě své děti. “Tohle je fakt trochu kruté.“řekla se zavrtěním hlavou. Držela tě za ruku a procházeli jste nacpanou uličkou až jste došli k dražbě,předváděli tam otroka za otrokem a lidé kupovali. “To jsem teda zvědavá kolik z nich se pokusí o útěk.“řekla a drkla do tebe a ukázala někam vedle tebe. V jedné kleci seděl opravdu velký a svalnatý černoch,který se tvářil zrovna tím stylem „Však tu dlouho nebudu.“ “Fíha….koukej na ty svaly.To musí být fakt žůžo,když tě vezme do náruče.“ohodnotila. Černoch ji asi slyšel,protože se podíval vaším směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Žůžo...to by bylo něco." zasmála jsem se. Ale černoch? Nejsem rasistka, ale přeci jenom si to nějak nedokážu představit. Radši někoho jinýho... A co kdyby jsme si nějakýho chlápka koupily?? Co na to říkáš? Hm? řeknu a mrknu na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Pojďme se podívat dál.“nabídla ti a vedla tě blíže k pódiu,kde právě prodali nějaké dítě ženě. A po něm přivedli muže,hned se začali hrnout nabídky,protože to byl opravdu zajímavý kus,byl mladý,možná tak dvacet,dvacet dva. Černé vlasy a pohledný obličej měl,ale zhyzděný neupravený vous a dlouhé,špinavé vlasy,byl vysoký se širokou hrudí a svalnatýma rukama.Lana neváhala a přihodila si taky “Co říkáš?Za něj bych klidně dala tisíce.By mě zajímalo,jak se takový chlapák dostal do otroctví.“pronesla.  |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny. Možná přece jen trochu. Před dvěma lety bych ani trochu nelitoval, že jsem odešel od Emy, zabil bych Lanu, hned jak by mi řekla debile, a teď bych tady neseděl na okně a neklábosil s otcem. "Na půdě? Dobrá, díky." Odpovím a zabodnu pohled do podlahy. Dřív než otec pořídil drahý koberec před svůj stůl, byla na podlaze vidět tmavá skrvna. Přesně na tom místě Josh umřel. Otec se s tím nikdy nesmířil a já taky ne. Mám tu noc vrytou do paměti už napořád. Zatřepu hlavou, abych se zbavil nehezkých vzpomínek a podívám se na otce. "A co odpověď na moji druhou otázku??" Zeptám se klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ano.Přemýšlel jsem o tom.Ty víš ze všech nejlépe,jak se mu pomstít.Žádej cokoliv co ti při tom pomůže a já ti to dodám.Zbraně.Lidi.Cokoliv.“zadíval se na tebe vážně. “Navíc….pomsta náleží hlavně tobě.“pronesl vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Však já bych byla, jenom to prostě nějak nevychází... Pak jsme šly dál, míjely spoustu otroků a pak jsme uviděly jeho. Sotva jsem ho viděla, rozbušilo se mi srdce. Ach bože, proč mi ho pořád někdo připomíná?? Ty černý vlasy a postava...to je mučení. Je jinej ale stejně mi něčím připomíná Zaphiho, ani nevím čím...asi jsem magor, co taky jinýho. Problém nastal ve chvilce, kdy se mi zamlžily oči. Potlačila jsem slzy a znovu se usmála. Moje maska byla zpět. Je perfektní, sexy chlap... uculila jsem se, protože v tom okamžiku mi hlavou proletělo snad tisíc nemravných myšlenek. Ani na jednu bych si netroufla a srdce nepřestalo zběsile bušit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Opřu se zády o okenní rám a zkřížím ruce za hlavou. Takže po dvou letech mám velet. "Můžeš poslat někoho, aby zjistil jestli se Raphael během trhu zdržuje v domě své ženy nebo na lodi? A kolik je tam lidí?" Požádm ho. Všechno budu muset promyslet. Nenechám se zabít, když už se mi jednou povedlo utéct. "Až to budu vědět... Připravím plán a řeknu ti, co budu potřebovat." Doplním hlasem bez jediné emoce, seskočím z okna a vydám se ke dveřím. Dál není o čem mluvit, otec je profesionál a dotazy neklade. Vyjdu po chodbě a prvního sloužícího pádnými argumenty přesvědčím, že je ten nejlepší čas vydat se na trh a přinést mi aspoň dvě krabičky cigaret. Pak vyjdu po schodech do patra a vylezu na půdu, porozhlédnout se po Joshových věcech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Vidím,že se ti hodně líbí.A víš co udělám?Ještli ho koupím.Tak ti ho dám.Přece jenom.Už nějakou dobu spracovávám Ivana."mrkla na tebe. A znovu poskočila,aby zvíšila částku za chvíli už slyšíte "Prodán,támhle té mladé dámě." "Skvělý.Jdu pro něj.Počkej tu zlatíčko."odběhla. Viděla jsi,jak chvíli mluví s mužem,ten kývl hlavou a předal ji konec provazu,kterým byl muž spoután. Vrátila se k tobě "Tak Lily.Tohle je Hans.A teď je tvůj."podala ti konec provazu. Viděla jsi,jak bistré oči Hanse si tě změřili "Mohl jsem dopadnout hůř."slyšela jsi,jak pronesl trochu ochraptělím hlasem asi nedostal dlouho napít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobrá.Budu čekat.Ale doufám,že budeš opatrný a nebudeš moc ryskovat.Byl bych na tebe teda pěkně naštvaný,kdyby ses zase ztratil."řekl zcela vážně. Přešel ke stolu a zase se usadil "Co vlastně mezitím chceš dělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Když potom odběhla, aby přivedla její nový kousek, jsem se opravdu zděsila. Ona mi ho chce vážně dát. Ale co já s ním. Vždyť ani otroka nepotřebuju, tak k čemu mi je? Najednou ho přivedla a představila jako Hanse. Trochu jsem zalapala po dechu, protože jsem se cítila opravdu bezradně. Lana mi podala provaz, kterým byl svázán. Trochu rozpačitě jsem si ten provaz vzala. Hans se na mě podíval a prohlídl si mě. Projel mi mráz po zádech. To byl ale pohled. Hm a co teď? Kam ho mám sakra vzít? Snad jen by se mohl napít...kdyby chtěl.... „Ehm, takže ahoj...možná by ses chtěl napít..." Proboha, co mám dělat?? pomyslela jsem si a zachvátila mě vnitřní panika. Můj obličej se ale pořád mile usmíval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se za jeho zády pošklebovala “No…nejdříve bychom ho měli jít trochu zkulturnit co říkáš?Koupel,oholit ostříhat….a sehnat oblečení.“navrhla. Lana už taková byla,měla dost peněz tak neustále ti něco kupovala,co se ti třeba líbilo,ale sama jsi na to neměla a nebo věci,které jsi vůbec nepotřebovala. Vždy říkala,že to stejně nejsou její peníze,ale nevlastního otce a ona mu dělala ráda potíže “Slyšela jsi už o tom že gang Psohlavců byl zcela zmasakrován?“navodila jiné téma Lana. “Prej se o to postaral Eddie Břitvám a jeho společnice Ema Střelkyně.Říká se,že se chystá něco velkého,když o sobě tak dlouho nedali vědět a najednou bum!Udělají takový zátah.“ Všimla sis,že Hans se zájmem poslouchá. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Máš pravdu Lano, potřebuje to..." řekla jsem a nechala to patřičně vyznít. Ještě jsem to neslyšela. Kdo to řikal? Slyšela si to doma? "No jo, ale co se chystá...je to celý divný, nejdřív zmizí a pak se najednou zjeví takhle." A pak jsem si všimla Hansova zájmu. Rozhodně zpozorněl... Heh že by to Hanse zajímalo? Kdo ví jestli s tím nemá něco společnýho...nevím jak, ale to ještě zjistím. "A kdy se to stalo?" Lehce sem koukla na Hanse, jeho zájem mi byl podezřelý. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana tě vzala zase za ruku a vedla tě pryč z trhu,Hans šel pomalu za vámi,také neměl nevybranou. “Před pěti dny.Jo…doma jsem to slyšela,ale pak jsem zjistila,že toho je všude plno.Každý se o tom baví a všichni raději zalézají pod kameny.Brzy něco vypukne.“řekla natěšeně. Upravila si klobouček na hlavě a pohlédla na Hanse,pak se k tobě naklonila a zašeptala ti do ucha “Doufám,že máš radost.Uvědom si,že on tě může….zaučit.“zachichotala se. Bylo ti jasné o čem mluví.Snažila se ti pomáhat s chlapci,ale i tak ti to neustále nějak nevycházelo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jen co se ke mě Lana naklonila, čekala jsem nějakou ďábelskou myšlenku. Tahle byla opravdu pekelná. Ehm...to víš, že mám radost...jen..nevím, jak to zařídit, to se nedá vynutit ani přikázat...sám by mě musel chtít... zašeptala jsem velmi potichu. Nechtěla jsem, aby mě slyšel Hans. Usmívala jsem se ikdyž trošku nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Cože?" Trhnu sebou, když na mě otec promluví. Duchem už jsem byl někde na půdě a přitom... "Eh..." Usměju se. "Promiň, trochu sem se zamyslel" Omluvím se mu a opřu se zády o dveře. "Nemám tušení..." Odpovím a pokrčím rameny. "Nejspíš budu cvičit. Nepolezu do jámy lvové nepřipravený." Co jiného tady taky dělat? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hansi.Jak dlouho jsi otrokem?“zeptala se. Hans se na ní zadíval “Pomalu pět let.“odpověděl. Lana se k tobě zase naklonila “Tak to vidíš.Pět let.Ten bude nadržený,jako pes.Stačí jen občas zavrtět zadečkem a chodit před ním v noční košilce a bude slintat blahem.“poradila ti polohlasem a zase se na Hanse ohlédla “Je to kus…za tu námahu to stojí.“drkla do tebe. Zastavila se “Ten mě napadá…kam ho půjdeme vykoupat?K vám?K nám asi ne.Hostinec?“zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec vypadal,že chce něco říci,ale nakonec řekl jen “Dobrá.Tak jen do toho.“kývl hlavou a vzal zase knihu “Ach….málem bych zapomněl na tohle.“vytáhl ze stolu klíček “Ten je od půdy.“řekl. A posunul ho po desce stolu k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro " No to koupání...k nám asi ne, máma nebo teta je doma určitě a je mi to trošku divný...hm...k vám by to vážně nešlo? nebo v nouzi teda do hostince..." Pak jsem se otočila na Hanse. Bylo mi hotrochu líto, že je v otroctví už tak dlouho. Hansi...a jak ses vůbec stal otrokem. Je mi jasný, že tě chytili, ale proč? Prostě mi šťouralo hlavou, jak se mohl takovej chlápek dostat do otrctví a kdo jinej než on by mi to mohl říct. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přejdu ke stolu pro klíček, strčím ho do kapsy a tentokrát už doopravdy odejdu. "Díky" Řeknu ještě předtím, než za sebou zavřu dveře. Vydám se chodbou a prvního sloužícího, který mi přijde do zorného pole přesvědčím, že je ta nejvhodnější chvíle vydat se na trh a přinést mi odtamtud aspoň dvě krabičky cigaret. Pak vezmu z přízemí lampu a vyběhnu po schodech nahoru ke dveřím od půdy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Pomůžeme mu?“zeptala se tě Lana když jste po pár minutách už stáli v místnosti s kádí slané,teplé vody. “Dělám si legraci.Tak Hansi…vlez dovnitř.“řekla a otočila se. Za chvíli jste už slyšeli,šplouchnutí a když jste se otočili už dřepěl ve vodě a díval se zamračeně na vás. “Hele..nekoukej tak na nás.Jsme v prvním patře nenechám tě zdrhnout.“pronesla Lana. Hans se ušklíbl “Jistě.“začal se mít. “Na tohle si musíš dávat pozor.Takovýhle muži…když uvidí,že jsi slabá,tak si dovolí utéct.“řekla ti polohlasem a pozorovala Hanse,jak se mu pohybují svaly. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vešel jsi a zapálil sis svícen,který stál vedle dveří. Všude něco bylo.Staré obrazy,záclony,skříně,truhly,knihy,hračky a podobné haraburdí.Došel jsi až ke špinavému oknu,kde jsi začal poznávat už bratrovy věci. Jeho postel,bez madrace,skříň,hromádka starých časopisů,oblečení,jeho sbírka vrhacích nožů. Začal ses tím vším prohrabovat a vzpomínky na tebe dravě útočili,jako šelma. Brzy jsi narazil i na jeho katanu,která byla značně zanedbaná a na rukojeti se už usazovala rez. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Musela jsem si přiznat, že ikdyž nevím kam s očima, dívám se taky. Vážně se mi líbil, to sem si musela přiznat taky. Hans byl vážně nádhernej chlap. "Ještě musím vymyslet, co řeknu mámě. Přeci jenom je ze starý školy a nechtěla bych ji vyděsiit k smrti." "Jo a ještě jedna věc, s tím svým novým bratříčkem bys měla zatočit. Neměl by si myslet, že je pánem celýho baráku...ale moc se o tebe nebojím, určitě to zvládneš."řeknu a zazubím se. Chvíli počkám než se domeje a přitom ho sleduju očima. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “A pak ti to budu hezky všechno popisovat.“mrkla. Hans se na tebe podíval a zakousl se očima do tvých,pousmál se. “Hele hele…myslím,že se mu líbíš.“začala do tebe drkat tak,že ses posunula o pár centimetrů vedle. Hans najednou vstal a Lana ti rychle zakryla oči “Příště nás laskavě varuj.“požádala ho Lana. Za chvíli ti ruku z očí sundala,Hans už měl na sobě roušku a utíral si vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro To jak se na mě Hans podíval mi způsobilo solidní husí kůži. Lana do mě pak drkala, že jsem skoro odskočila. Je vtipný, že holka mladší než já, mi zakrývá oči, abych neviděla nahého muže. Vážně dobrý. Nad takovýma myšlenkama jsem se tiše pousmála. A pak už měl Hans nejmennované partie zakryté a Lana mi sundala ruku z očí. Slušelo mu to jakkoli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Až nakonec vypadal,jako pěkný štramák. (viz.obrázek) Ale pomalu začínalo sněžit a bylo jen otázkou času než se zpustí sněhová bouře "Zlatíčko.Já raději půjdu domů.Nechtěla bych někde uvýznout.A ty bys měla jít také domů.Hanse třeba schovej do sklepa a nebo do svého pokoje,pkud ti tam nechodí."objala tě "Tak pá.Až bouře poleví tak se stavím."zamávala ti a utíkala domů. Tak jsi zůstala s Hansem sama.Když ses na něj podívala uviděla jsi,jak tě sleduje.A čekal co uděláš. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Lana má pravdu, měli bysme už jít. Bude ještě hůř. Vezmu tě k nám domů. Nějak už to udělám, abysme se oba vyhnuli nepříjemným otázkám." Svazovat tě nebudu, doufám, že mi neutečeš nebo mi neublížíš. Vezmu tě do pokoje, maminka ctí moje soukromí. Jsem za to moc ráda."řekla jsem a usmála se. Myslela jsem to vážně. Chviličku jsem počkala, jestli něco neřekne, ale když stále mlčel, vydala jsem se směrem ke dveřím, abysme došli až ke mě domů. "Pojď už." řekla jsem měkce až skoro něžně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Něco hluboko ve mně mě přinutí nechat dveře otevřené a já opatrně projdu celým prostorem, potlačujíc nepříjemný pocit úzkosti. Odsunu nohou starého houpacího koníka, z kterého jsem jako malý sletěl a rozbil si hlavu o roh stolu, a posadím se na holé pryčny od postele. Přitáhnu k sobě zaprášené krabice a začnu se prohrabávat všemi těmi věcmi. Opatrně beru je beru do rukou, utírám je od prachu a zase pokládám bokem. Staré knihy, že se jejich vazby málem rozpadají a nečitelné tituly. Josh byl z nás dvou ten sečtělejší. Jeho největší úlovek z antikvariátu byl Starý slovník naučný. Neuvěřitelně silná kniha, jednou mě s ní přetáhl a já pět minut počítal hvězdičky. Nebylo to naposledy, co proti mě použil vědomosti jako zbraň. "Krucinál" Zatřepu hlavou a natáhnu se pro jednoduchou skříňku. Vrhací nože jsou jeden z pokladů, které tady hnít nenechám. "Tak vidíš..." Promluvím bezděky, když objevím hledanou zbraň. "Na moji padá prach u Raphaela a tvoje katana rezaví na půdě." Prohlédnu škody a zkontroluju ostří. "Jenom si ji půjčím..." Zůstanu na půdě ještě dlouho, úmyslně se týrajíc vzpomínkami. Když se konečně zvednu, vypadám spíš jako duch než jako člověk. Od prachu, ve vlasech zachycené pavučiny, v obličeji bledý. Zavřu za sebou a zamknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ano má paní….“pronesl a vydal se za tebou. Potulovali jste se uličkami a sníh padal čím dál tím hustěji,byli jste už celkem promrzlí. Když jsi vešla zavřela za sebou z kuchyně se ozval hlas tvé matky “To jsi ty Lily?“ Hans se vtiskl do kouta,jako kdyby se v něm chtěl ztratit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přidržela si ručník a zadívala se na tebe “Ahoj.“pozdravila tě překvapivě celkem normálním hlasem.Vyhlédl jsi z okna a všiml si,že je pomalu už tma,ale o bylo tím,že venku vypukla už sněhová bouře. “Je ti něco?Vypadáš divně.“zeptala se opatrně a pak rychle dodala “Víc než normálně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ano maminko, to jsem já. Za chvliličku jsem u tebe." zavolala jsem do kuchyně, vzala Hanse za ruku a rychle ho provedla domem až do mého pokoje. Až v pokoji jsem jeho ruku pustila. "Prosím zůstaň teď tady, půjdu do kuchyně a přinesu něco k jídlu." řekla jsem Hansovi a vytratila se. V kuchyni jsem potkala matku. "Jak ses dneska měla? Já fajn, jenom jsem hodně unavená. Vezmu si s sebou nějaké jídlo, sním si ho u sebe. Půjdu si brzo lehnout." Jen jsem to řekla, začala jsem nabírat jídlo na talíř. Bylo ho více než obvykle, ale po celodenním hladu to bylo pochopitelné. Často jsem jedla sama ve svém pokoji. Už si na to matka zvykla. Chviličku jsem počkala, co mi řekne a pak odešla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Oplatím ji pozdrav tak přátelsky, jak mi to jen v tuhle chvíli jde, a v duchu se snažím přijít na to, proč je najednou tak přátelská. Koutky úst mi zacukají v úsměvu, když se tak opatrně zeptá, jestli mi něco není, a hned potom, zřejmě aby neztratila obrázek rebelky, připojí tu svoji poznámku. "Já jsem v pořádku." Odpovím. "Ale co ty? Nejsi nemocná, že o mě máš najednou starost?" Zeptám se v zelených očích pobavené jiskřičky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Až dojdeš do svého pokoje uvidíš Hanse,jak stojí u okna a na zamlžené okno kreslí ošklivé obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vešla jsem do pokoje a vrzly dveře."Už jsem tady."řekla jsem tak nějak do prostoru. "Jestli chceš, vezmi si...kolik budeš chtít..." Položila jsem talíř na stolek. Najednou mi byla strašná zima. Teprve až v teple jsem si uvědomila, jak moc je mi zima. Sundala jsem si promrzlé tričko a šla ke skříni, abych si vzala suché a aspoň trochu se zahřála. Jenom jsem střelila pohledem po Hansovi, abych viděla co dělá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hmmm....kde jsi to našel?Ta katana je pěkná,ale potřebovalo by na ní trochu zapracovat."zadívala se na tebe,ale rychle se odvrátila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mlčel než pronesl "Díky....co po mě,ale chceš?Jak jsem pochopil,tak mě tvá kamarádka koupila jen z chvilkového rozmaru,aby uškodila trochu finančně zazobaného nevlastního otce.A pak mě dala tobě.Co,ale po mě chceš?Uklízet?Chránit tě?Obšťastňovat?"zeptal se zpříma. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sedla jsem si na postel a chviliku se na něj dívala. " Ano, s Lanou máš pravdu, často mi něco kupuje ikdyž to nepotřebuju, ale má z toho radost. V tvém případě jsem ji nestačila zastavit. Nežádala jsem ji o tebe." " A vážně nevím co s tebou. Nechci abys mi tu uklízel, o to se starám sama...a to další? Já jenom nechci, aby když už tu jsi tady abys žil jako otrok. Myslím, že ti to až doteď stačilo. Ber to jako dočasné ubytování u přátel." "Jenom bych chtěla vědět, jak se ti to přihodilo, že ses dostal až sem..." Nečekala jsem, že je tak výřečný. Kdyby vážně chtěl...pustila bych ho...s Lanou bych to už nějak vyřídila...ale na to je času dost. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sotva postřehnutelně se zamračím, když mi uštědří tu dobrou radu o zabití zbytku dne válením se v posteli. "Nejsou to žádné krámy..." Zavrčím hned na to tiše a v očích se mi nebezpečně zableskne. Pevněji stisknu jílec zbraně a pokusím se překousnout, jak ty drahocenné poklady nazvala. "Pěkná?" Zeptám se, v hlase stopa po ironii. "Větší skvost nenajdeš. Byly jen dvě takové." Pronesu tiše a prosmeknu se kolem ní. "Ale jinak máš pravdu. Musím ji dát do pořádku." Zastavím se u dveří svého pokoje a naposledy si ji zkoumavě prohlédnu. "A běž se radši oblíct, žábo. Když nastydneš a budeš nemocná, určite s tebou nebude taková legrace." Srovnám skóre udělených dobrých rad a zmizím v pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Povzdychla som si a trochu som sa zamračila. Len dúfam, že to nebude tá vačica. Ale nie je to divné, že v Atlasi sa pochybujú vačice? Skôr by som povedala, že také čudá sa pohybujú v Apači... Prenásledujem jemne prikrčená zrieratko a dýku mám pripravenú na okamžitý útok. Lov sa môže začať. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na chvilku jsem se zamyslela. Ale co teď? Kam ho dám vůbec spát a jak to vůbec vysvětlím matce...absolutně netuším, ale musím něco vymyslet. Snad bych mohla říct, že Hans je můj přítel...ale nemáme k sobě tak blízko, aby tomu vážně věřila...sakra, co mám dělat?? "Ale co teď...zítra má přijít nový matčin přítel a ona chce, abych na něj byla milá...jenže co s tebou...ach jo, to je zapeklitá situace." povzdechla jsem si. " Nemáš nějaký nápad??" zeptala jsem se skoro se zoufalstvím v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uslyšel jsi,jak vešla do svého pokoje. Odložil jsi věci na postel.Ven jsi neiděl,protože se ti zamlžilo okno,ale věděl jsi,že tam hustě sněží. Ale v pokoji i tak bylo příjemné teplo.Slyšel jsi,jak někdo prošel po chodbě,ale nikdo tě nerušil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Či do sklepa.Pod postel.Do skříně."pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přistoupím k oknu a otřu skleněnou tabulku rukávem, abych vyhlédl ven. Sněhové vločky se jedna za druhou snáší na zem a přikrývají v zahradě všechny otcovy milované bonsaje. A mě místo, kde bych mohl trénovat. Nedá se nic dělat... Budu muset obnovit tradici cvičení ve sněhu... Napadne mě a vrátím se ke zbraním. Kleju, když vidím, jak dopadly. Prohrabu dno jedné ze skříní a vytáhnu věci, které jsou nutné pro vyčištění. Neskončím s prací dokud nevrátím čepeli katany její zašlý lesk a pak teprve si uvědomím, že jsem celý den nic nejedl. Uložím katanu do držáků na stěně pokoje a vydám se ulovit do kuchyně něco k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahlédla jsi,že je to bez srsti a kůže je asi fialová. Nakonec jsi tu věc zahnala do rohu,když ses přiblížila zjistila jsi,že to není ani zvíře a nebo bylo? Rozhodně to vypadalo divně.  |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Koukla jsem na něj, čekala jsem jak se rozhodne. Vnitřně jsem si přála, aby zůstal se mnou...jakkoli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzvedla hlavu a usmála se na tebe "Ahoj Kiro.Jak ses dnes měl?Celý den jsem tě ani nezahlédla."řekla přívětivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pozdravím se s Amandou a před tím než odpovím, si ukrojím dřevorubecký krajíc chleba a natřu ho marmeládou. Co jsem se vrátil, mívám mnohem větší hlad než kdy dřív a o to víc toho spořádám. S mým příchodem bude otec muset uvolnit víc peněz na kuchyň. "Měl jsem něco na práci u sebe v pokoji." Odpovím ji aspoň na jeden dotaz, mírně se pousměju a posadím se naproti ní ke stolu. "O čem píší?" Zeptám se a zakousnu se do chleba. Nutně potřebuju informace. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Mluvila jsem s tvou matkou.Ráda by tě viděla.Bydlí pořád na stejném místě."svou matku jsi neviděl od té déby co tě zajali. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Natáhnu ruku pro noviny, abych se mohl sám přesvědčit, že nepíší nic zajímavého. Nejsem si jistý, že se v těhle věcech dá věřit ženskému úsudku. Zarazím se však, jakmile začne mluvit o mé matce. Tohle téma bude jako bruslit na tenkém ledě. Střelím po ní pohledem. "Mluvila si s mou matkou? Se Sárou?" Ujistím se, že si ji nespletla s nějakou z bývalých otcových přítelkyň a maličko se zamračím. Neviděl jsem ji děsivě dlouho. Svěsím hlavu a projedu rukou vlasy. Na prstech mi uvízne pavučina a já ji otřu o kalhoty. Měla by tady sedět ona a ne ty. Obviním v duchu Amandu a pak prokleju i otce. "Až přestane ta sněhová bouře..." Promluvím a vzápětí se zarazím. Popadne mě touha, vydat se za ní rovnou. Než získám zpátky ztracenou rovnováhu, chvíli to trvá. "Vy dvě se znáte?" Zeptám se potom a tvářím se co nejvíc klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "A asi bych ti také měla říci,že se také znovu vdala.Před dvěma měsíci." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Před očima se mi objeví obrázek plačící matky. Znám ho moc dobře. Už jako malý jsem jí ubližoval tím, že jsem utíkal. A teď dva roky myslela, že jsem mrtvý. Ani si nechci představit, jak moc ji to ničilo. Zaryju nehty do desky stolu a podívám se na Amandu. "Cože?" Vymrštím se v zápětí prudce ze židle, až se zakymácí a s rachotem padne na zem. Zalapám po dechu. "Ne... Ona by mě nezradila... Couvnu ke kuchyňské lince a v rozčilení smetu rukou všechny sklenice a misky na zem. Roztříští se a střepy se rozletí po kuchyni. To by udělal otec, ne ona. Ne moje matka. "Lžeš. Řekni, že lžeš." Otočím se na ni v očích nepříčetnost. Trvá to dlouhých pár vteřin. To přece... Zarazím se a pohlédnu na ni, jestli jsem ji moc vyděsil. Já hlupák. Chovám se jako malý spratek. Jak jsem si mohl myslet, že se to v tomhle prokletém domě jednou všechno urovná. Aby se k sobě vrátili po tolika letech. Korunovaný král pitomců. Jistěže nezůstane zbytek života jako poustevnice. Vždycky byla krásná... Narovnám se a shrnu vlasy z očí. "Omlouvám se. " Pronesu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ale myslím,že jsi už dost starej na to,aby jsi pochopil,že láska přichází ve všech podobách."sledovala tě "Však to také jednou poznáš."pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nerozumíš mi. " Zamítavě zavrtím hlavou. "Já ani otci ani matce nevyčítám, že chtějí být šťastní. Nemám důvod se vztekat. Mám jen důvod být zoufalý, že už nepatřím nikam." Každý z nich si zařídil lepší život s novou rodinou a na mě pozapomněli. Potichu a trochu jako šílenec se rozesměju. Až tak je u mě těžké rozeznat ty dvě emoce? Zvednu židli, položím dlaně na opěrku a podívám se na Amandu. Smích přestane stejně rychle jako začal a to ticho je snad ještě zlověstnější. "Žij si v tomhle domě spokojeně..." Pronesu kovovým tónem a na tváři se mi objeví zlý výraz. "Ale dobře ti radím. Nezkoušej mi dávat kázání a už vůbec mi nevěšti budoucnost." Dokončím, narovnám se a vydám se z kuchyně do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Mluvíš hlouposti.Říká se,že domov máš tam,kde jsi nejšťastnější.Ale tvá matka tě miluje a otec také i když u něj se to tolik neprojevuje."vstala. "Přemýšlej o tom Kiro."a nechala tě odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pak mi položil dlaň na rameno. Znovu jsem si uvědomila jaká je mi ještě zima a on tak krásně hřál. "Hezky hřeješ. Asi ti není zima, ale měla bych vymyslet, kde budeš dneska spát. Zítra to už domluvím s maminkou a budeš mít svou postel..." "Jenom dneska to musíme ještě nějak vymyslet." Krásně hřeje. Kéž by mě obejmul a já se trochu zahřála. Takový marný přání. Lily, nebuď tak naivní. Přece bys neměla takové štěstí. Přesto jsem jeho ruku nechala na svém rameni. Bylo mi to příjemné. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Dočetra... Čo si zač? poviem si potichu sama pre seba a zvažujem, či to mám zabiť alebo nie. Nakoniec som si v rýchlosti vyzliekla košelu a rozdodla som sa, že to skúsim chytiť a ak to nevýde, tak až potom to zabijem. Vôbec sa mi to nebozdávalo. Tie oči... ten sliz... tá farba... Ako sa to tu vlastne vzalo? Nikdy som nič podobné nevidela. Keď to čudo zaženiem do kúta, pripravim sa k skoku. Chvíľu to len pozorujem bez mihnutia oka a potom to košelou pritlačím k podlahe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zarazím se mezi dveřmi, ale na Amandu se neotočím. Mít teď cokoliv v ruce, hodil bych to po ní, jen abych ji umlčel. Mávnu rukou a tím posunkem ji dám na jevo, že ji vlastně vůbec neposlouchám. Vyjdu po schodecch nahoru a zabouchnu za sebou dveře. "Krucinál!" Vyčtu hlasitě jim, sobě i celému světu a začnu přecházet po pokoji, jako zvíře chycené v kleci. Nemám sebemenší tušení, co se to se mnou děje. Nikdy dřív jsem se nemusel bát, že by mě něco zasáhlo. Ale lhostejnost, s jakou jsem všechno přijímal, mě zdá se opustila. A teď se mi dostane pod kůži úplně cokoliv. A to mě děsí. Kde se ve mně sakra vzala tak najednou potřeba někam patřit? Budu ji muset potlačit, dřív než mě spoutá. Na moment se zastavím, jen proto, abych si zapálil. Z desky stolu sundám pouzdro s hvězdicemi a posadím se pod okno, naproti dveřím. Vytáhnu jednu z hvězdic, obrátím ji v prstech a hodím proti dveřím. Po krátkém svistu se zakousne do dřeva. A když má Amanda pravdu? "K čertu." Zakleju a naházím do dveří i zbývající čtyři. Nehodlám se nechat změnit. Omezit. Nezačnu se omlouvat a zpytovat svědomí. Nezačne mi ze dne na den záležet na všech lidech dobré vůle, protože to je cesta k tomu, jak se nechat zranit. A já už si toho vytrpěl dost. Neskončím znovu na kolenou, tak jako u Emy. Bude poslední, kdo mi řekl, že jsem dobrý člověk. ...Udeř dřív než dostaneš ránu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přejel ti dlaní přes šíji až ti z toho naskočí husí kůže a pak od tebe odstoupí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Už to, že měl dlaň na mém rameni mě naplňovalo napětím, ale to pohlazení způsobilo, že jsem skoro vyskočila z kůže. Tohle je mučení. Dělá to schválně nebo jen tak, mimoděk? pomyslela jsem si a musela se pousmát. Tohle rozhodně nebylo mučení, tohle bylo mnohem příjemnější. Lehounce jsem se zachvěla a zvedla se z postele. Došla ke skříni a vyndala ze spodní části deku. Položila jsem ji na postel a vzala jeden z mých polštářů. Polštář jsem dala na deku a obojí podala Hansovi. Radši bych mu nabídla místo v posteli. Je dost široká i pro tři lidi, natož pro dva. Ale je to moc troufalý... "Možná bude ten polštář trochu vonět. Nelekej se, byla by to vůně, kterou používám. Taková lehká, květinová." řekla jsem a omluvně se usmála. Kéž by si mě podle ní pamatoval... Tak taková přání měla citově vyhladovělá holka, která zoufale toužila, aby ji měl někdo rád. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "V kolik chodíváš vlastně spát?Nechci tě svou přítomností nijak omezovat."řekl a znovu se usadil na židli v koutě místnosti. "Předtím jsem říkal,že jsem mohl dopadnout hůř.Popravdě...jsem dopadl lépe než jsem doufal."a mrkl na tebe laškovně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Stále se chováš,jakoby byl celý svět proti tobě.Ale pravda je taková,že vše si to způsobuješ sám."mluvil věcně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No to je vlastně různé...jak to zrovna přijde." řekla jsem. "Teda, musím přiznat, že mi lichotíš."řekla jsem a uculila se. "U Lily bys to měl poněkud náročnější...pokud by si tě nechala, na 100% procent by tě chtěla svést. Už je prostě taková." dodala jsem trochu omluvně. Je to prostě ďábel...ale zatraceně fajn. "Cos ale u mě čekal? Sexuální otročinu, dělat služku nebo ještě něco horšího?" řekla jsem a zasmála se. U mě nic takovýho nehrozilo, to bylo poznat už podle smíchu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ty myslíš tu svou kamarádku?Ano...pěkně divoká.A přišlo mi,že ona nemívá moc trvalích vztahů."pokrčil pochybovačně rameny. Znovu se zvedl a svlékl si košili,kterou přehodil přez opěrátko židle a zadíval se na tebe. Nedivila ses,že byl o něj na trhu takový zájem,měl mozek a navíc vypadal dobře.Což není tak častá kombinace. "Pokud bys však na nějaké z těch věcí trvala pustím se do toho.A uklízet budu muset,tak jako tak,když tu jsem vlastně jako host." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nikdy jsem nebyl dvakrát lekavý typ, ale když se z postele ozve hlas Joshe, krve by se ve mně nedořezal. "Krucinál." Vydechnu a podívám se na cigaretu v ruce. Je úplně obyčejná a s Ďáblovou trávou nemá nic společného. Takže to znamená, že jsem se asi zbláznil. Mluví na mě můj mrtvý bratr. A ještě ke všemu mi dává rovnou kázání. "A jak bych se měl podle tebe zařídit, co?" Zeptám se tiše a podívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To hodláš celý život trucovat?Pan já nikoho nepotřebuji na nikom mi nezáleží?Hm?"ptal se zvědavě. "Harante."ušklíbl se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Když si svlékl košili, musela jsem si polknout. Bylo to vážně náročné. Zrůžověla jsem a sklopila oči. Pak jsem se mu podívala přímo do očí a nadechla se. "No...taky bych se zrovna nebránila..." šeptla jsem. Nedokázala jsem se mu dívat do očí, když by na to reagoval, a proto jsem uhla pohledem. O tomhle jsem ani nesnila... Srdce mi začalo bušit, zajímala mě jeho reakce, ikdyž jsem se jí částečně bála. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedl ruku a objal tě kolem ramen "Opravdu?"chtěl vědět,mluvil tiše,jako by to snad bylo nějaké tajemství. "Líbíš se mi.Jsi hezká,chytrá a milá mladá žena."cítila jsi,jak ti rukou pomalu přejel po paži nahorů a pohladil tě po krku. "Ale skoro se neznáme."vtiskl ti hebký polibek na tvář. "Víš to jistě,že něco takového chceš?"ujišťoval se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Třiadvacet. Tak dlouho ještě nejsi mrtvý." Oplatím mu zlostně. Tak nejsem smířený, sakra! On prostě musí mít pravdu i po smrti. Potáhnu z cigarety a na chvíli svěsím hlavu. "Nech si toho haranta, mrtvolo." Zavrčím skoro lítostivě. "Záleželo mi na tobě! A ty sis umřel! Nechals mě tady samotného!" Vmetu mu do tváře, ruce křečovitě zaťaté v pěst. Oči mě pálí a těžko věřit tomu, že je to z toho kouře. Já se s jeho smrtí asi nikdy nesrovnám. "Já nechci... něco podobného zažít znova..." Dořeknu tiše a uvědomím si, že jsem přesně tam, kde jsem skončit nechtěl. Poražený na kolenou. A teď ještě řekni, že jsem sobec... Ať máš pravdu úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Uzavíráš se před světem.A to není pro tebe dobré."odfrkl si. "Měl by ses toho zbavit.Jinak budeš napořád nešťastný."vstal a jeho obraz se zachvěl. Přišel k tobě a poklepal tě po rameni,ty jsi to,ale skoro necítil "Skus s tím něco udělat.A o mě se neboj.Mám se fajn.Já se dokáži zabydlet kdekoliv."mrkl a začal mizet,jako kouř z tvé cigarety. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ty mě taky...a máš pravdu, je to moc brzy." Polibek jsem si opravdu vychutnala. Otočila jsem k němu rty a něžně ho políbila na rty. Měla jsem pocit, že to trvá snad tisíc let. "Možná by pro začátek stačilo, abys se mnou spal v jedné posteli. Mohlo by nám o prospět. Je dost velká i pro tři lidi. Oba se tam vejdeme bez problémů." řekla jsem a pousmála se. "Co ty na to?...pokračovat jde kdykoli." mrkla jsem na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Já vím..." Smrt. Věrná družka Stínů. Jak se to říká? Jídáme se Zubatou z jednoho talíře? Jenže když si bere životy tak blízko, těžko se s tím smířit. Podívám se na bratrovu mizící siluetu a najednou mě přepadne pocit, že nechci, aby odešel. Zvednu ruku, abych ho zadržel, ale zastavit ho je asi stejně tak nemožné, jako přinutit slunko vycházet na západě. Jako kdysi. Pokárá mě, promluví mi do duše, dá dobrou radu. A pak odejde, nechá mě ať se pořádně zamyslím nad svým životem. Občas to nepomohlo, ale je pravda, že jsem díky němu nespadl do příliš velkých průšvihů. Jenže tentokrát to nebude válka s pitím nebo s drogou. Tohle bude boj se mnou samotným. Díky za rady...Zas máš pravdu. "Ukážeš se ještě někdy...?" Zeptám se bláhově a odložím cigaretu do popelníku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mírně se od tebe odtáhl,ale ruku ti nechal položenou na stehně “Ležet s tebou v jedné posteli?Neříkám,že bych nechtěl,ale není to bezpečné.Pět let abstinence,je celkem dlouhá doba.Abych se nepřestal ovládat.“pousmál se. “Raději si vyberu tu zem.Bude to bezpečnější.“chvíli přemýšlel. “Tak abychom se lépe poznali.Řekni mi o sobě něco.“pobídl tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začala tě bolet hlava,tak sis raději lehl a po chvíli jsi usnul. Přišlo ti,že uběhlo jen pět minut,když jsi ucítil popleskání po tváři,když jsi otevřel oči uviděl jsi Lanin obličej blízko svého “Jsi v pořádku?“zeptala se a mračila se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hej!Nech toho!ozvalo se tlumeně a ty jsi košili šokem upustila,ta věc na tebe promluvila. Potvůrka se vyhrabala z pod tvé košile a koukl na tebe jedním ze svých očí “Cvoku….“obvinil tě a začal se zase rychle plazit směrem,kterým jsi přišla ty. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm, tak dobře." řekla jsem maličko zklamaně. "No, pokud jde o mě, určitě sis všiml, že bydlím jenom s mámou. Otec se upil k smrti a celou dobu, co jsem ho znala, jenom pil. Časem mámu i mě bil. Naštěstí jsem ji přesvědčila, abychom od něj odešly. Zemřel sám." "No narozdíl od Lany jsem já ta klidná, ale myslím, že je to kvůli tomu dětství. Byla bych jiná kdyby to bylo jinak. Mám trošku problém věřit lidem kolem sebe. Lana při mě stála celou dobu, proto jsme si tak blízké. A ještě asi poslední věc...přítele nemám...jsem prostě smolařka...s klukama to neumím...nevím, čím to je, ale je to tak. Někdy mě to dost mrzí, ale co nadělám. skončila jsem jsem svoje povídání a smutně se pousmála. Byla jsem sama se sebou smířená. Mám v sobě tolik pocitů, ale nějak je neumím dát najevo... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Chlap,který mlátí ženy je jen slaboch a snaží si něco dokázat.Takové muže opravdu nesnáším.Jako ty,kteří si klidně kopnou do ležícího na zemi.“říkal to s takovým zápalem v hlase,že sis byla jistá,že to sám zažil. Za chvíli se uklidnil a pousmál se na tebe “Je dobře,že máš takovou přítelkyni.Opravdoví přátelé jsou vzácní.“protáhl se a vstal “Jestli ti to nebude vadit,já bych už zalehl.Pro mě to byl celkem únavný den.“sklonil se k tobě a políbil tě na čelo. Po té si na zemi rozestlal a ulehl,mrkl na tebe než se k tobě otočil zády. Ty ses nakonec také vydala spát,ale spánek jsi měla neklidný.Stále ti byla nějak zima a klepala ses,svým způsobem jsi spala,ale tu zimu jsi stále vnímala. Až po nějaké době jsi ucítila příjemné teplo a už jsi klidně spala. Ráno,když ses probudila sis první uvědomila dvě věci.První byla ta,že v tvém pokoji byla hustá mlha,kde se tu vzala to jsi netušila. A druhá věc byla ta,že se k tobě ze zadu tisklo teplé tělo,Hans si to nakonec asi rozmyslel a vlezl si k tobě. Zahříval ti záda a rukou tě objímal kolem pasu.Podle dechu jsi poznala,že ještě spí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Co se to sakra...? Otevřu malátně oči a zmateně zatěkám pohledem ze strany na stranu. Nějakou dobu mi trvá než si uvědomím, kde jsem a co se děje. Pokusím se posadit. "Ano... Ne... Au..." Přehodnotím rychle svoje rozhodnutí, chytnu se za hlavu a zůstanu ležet. A kde ty se tady bereš? Pokusím se nějak poskládat obrázek toho, co se stalo, ale tupá bolest v lebce, podobná té po propité noci, mi to dost komplikuje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Už je odpoledne.A jsme tu sami.Kuchařka šla ven sehnat nějaké čerstvé ryby.A matka s tvým otcem šli na nějakou konferenci nebo co to je."zahrnovala tě informacemi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Co jsem dělal? Co jsem... Vztekal se, litoval se a pak mluvil s Joshem. "Asi jsem se zbláznil" Pronesu tiše sám k sobě a podívám se na Lanu. Ne, mrtvoly ne. Ne teď. Vždyť já si vykládal s duchem. Krucinál. Muselo se mi to zdát. "Počkej, zpomal, prosím. Otec s Amandou šli na ryby a kuchařka na konferenci? Ne... Obráceně. Sakra." Nestačím vnímat její slova, která chrlí neuvěřitelně rychle. Přitisknu si mokrý hadr víc k hlavě a z hluboka se nadechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Cítil jsi,jak se zvedla a více tě přikryla "Lež.Přínesu ti něco k jídlu a pití.Opici je nejlépe hodně zapít."s tím odběhla.Nejspíš do kuchině. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S nervózním úsměvem a zmateným výrazem ve tváři ji pozoruju a vůbec netuším, o čem to mluví. Cože? Obluda? Opice? Kocovina? Vždyť jsem nic nepil. Nebo ano? Rozhlédnu se po pokoji, jestli tady někde válí nějaké flašky, nebo jestli jediné z čeho usuzuje, že mám kocovinu, je bolest hlavy a značně neuspořádané myšlenky. Eh, vzpamatuj se už konečně! Zavelím si v duchu. Podívám se za Lanou, napočítám do tří a bez úspěchu se pokusím najít nějaké logické vysvětlení toho, co jsem zažil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana vrazila do místnosti,jako tajfun,posadila se zase na kraj postele a položila tác s jídlem a pitím na noční stolek "No tak...posaď se."nabádala tě a pomohla ti si sednout a podepřít si záda polštářem. "Nemysli si,že se,ale o tebe budu takhle starat pořád.Tohle je vyjímka."oznámila ti. "Tohle neznamená že bych tě třeba začala mít ráda,nebo tak." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nebo že by to vážně bylo těma cigaretama? Zamyslím, ale niť myšlenek přetrhne Lana svým prudkým příchodem. Ta holka je živel. Bleskne mi hlavou ještě předtím, než se mnou začne lomcovat, abych si sednul. Mírně se usměju, když mě začne ujišťovat o tom, že tohle je jen vyjímečný stav. Shrnu vlasy z očí a prohlédnu si ji. "Vidíš, já už tebe skoro ano." Odpovím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak si,ale odfrkla a odvrátila od tebe tvář "Kecáš.Vsadím se,že to říkáš jenom proto,abych se o tebe nepřestala starat marode.A pokud chceš na záchod dojdi si sám.Já ti nočníky vynášet nebudu." Když už jsi konečně seděl položila ti tác na nohy,který měl nožičky,takže nehrozilo,že spadne. "Co jsi teda dělal,že ses tak zřídil?"zeptala se |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Musí všechny ženské mluvit tak rychle? A nejlíp co nejvíc myšlenek do jedné věty? Zacukají mi koutky úst v úsměvu. Prohrábnu si rukou vlasy a na moment se zatvářím nejistě. "Já ti ani nevím." Řeknu popravdě. "Asi se mi mezi cigarety připletla nějaká s ďáblovou trávou z mládí." Odpovím. Přiznat si, že mě porazila normální cigareta... To nikdy. "Co jsi slyšela?" Zeptám se hned na to a natáhnu se pro jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Musela jsem si přiznat, že mě víc hřála jeho přítomnost než vlastní živočišné teplo. Tohle se mi ještě nestalo...mám pocit, že mě konečně potkalo štěstí... Věděla jsem, že bych rozhodně měla krotit svoje nadšení a optimismus, ale nemohla jsem si pomoci. Kdyby byl vzhůru, tak bych šla obhlídnout tu mlhu, ale že spí, tak ho nechci vzbudit. Ještě víc jsem se zavrtala, bylo moc hezky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak se znovu pohnul,už se asi budil "Hmm...hm...bré ráno..."řekl ospale,zachvěl se a více se k tobě přitiskl "Sakra tady je zima."zvedl hlavu a rozhlédl se "Kde se tu vzala ta mlha?To je normální?"zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dobré...tohle normální není, taky mě to dost překvapilo. A kde se tady vzala taky nevím...nechápu to. Budu se na to muset podívat..." řekla jsem. Potom jsem se k němu otočila tváří a podívala jsem mu do očí. "Copak, že sis to rozmyslel a vlezl si ke mě?" zeptala jsem se a pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Navíc mě boleli z té země záda."přisadil si ještě další argument. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro To pohlazení způsobilo že jsem se prohnula,přimhouřila obě oči a vydechla. Připravoval mi opravdu horké chvilky. Svoji ruku jsem mu položila na bok a pohlazení mu oplatila. Nevím jestli není lechtivý...možná se mu to bude líbit...mě to líbilo moc... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přitáhl si tě více k sobě,políbil tě dlouze na krk než rty přesunul na tvé a začal tě líbat. Zřejmě se mu už dál nechtělo čekat na další seznamování. Znovu ti přejel dlaní po zádech než ji přesunul dopředu a stiskl ti ňadro. Pět let bylo pro něj asi opravdu moc dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm..."to by lo to jediné, co ze mě vypadlo. Nebyla jsem schopná něco říct. Jediné, co mě napadlo, bylo, že je to ďábel, co přesně ví, co chci a co mě bere. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslouchám Lanu a nestačím se divit. Zdá se, že jsem si pořádně zablouznil. A klidně bych se vsadil, že ta malá žába stála celou dobu za dveřmi a slyšela první i poslední slovo. "To jsem se teda pořádně rozkecal." Pronesu a nevěřícně zakroutím hlavou. Vezmu do ruky hrnek čaje, a když do mě drcne, málem ho na sebe vyleju. "Hmm.... Zamručím nesrozumitelně, odhodlán nedat ji na tuhle otázku odpověď. Přestože se o mě tak pěkně stará, do tohodle ji nic není. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro A zapol tanec lásky a něhy,který byl znám už po celá tisíceletí. Mlha,která se vznášela v pokoji tlumila tvé i jeho vzdechy a občasné vrznutí postele. Uběhla snad hodina,když jste už klidně leželi v posteli,přitisknutí k sobě zcela nazí. Hans měl zavřené oči a volnou rukou ti přejížděl po těle,dotýkajíc se tvých citlivích míst,které během vašeho milování objevil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To tedy ano.Měl bys přestat kouřit.viditelně ti to škodí."vstala a ze sukně si setřela neviditelné smítko "No...jestli je ti už lépe,tak já půjdu."podívala se na tebe a čakala jestli ji to potvrdíš nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Ono to hovorí! Ono to hovorí? Čo to je zač? Ticho prehovorím zdesene. Čo si zač? Asi som už naozaj cvok. Vidím tu nejakú oblubu potiahnutú slizom, ktorá navyše rozpráva. Nespím náhodou? To je asi najpravdepodobnejšie. Mala by som sa zobudiť. A čo tu robíš? Opatrne sa začnem plížiť za obludkou. Dýku mám stále v ruke. Zamračím sa. A kam si myslíš, že to ideš? V mysli som sa snažila si spomenúť, či som to už niekde nevidela alebo nepočula o tom. Nakoniec som ale musela uznať, že o takej oblude sa nedá ani počuť. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nechala jsem se hladit ještě dlouho po nádherném milování. "Je mi krásně...děkuju, Hansi..." řekla jsem a políbila ho. Byla jsem mu opravdu moc vděčná. Volnou rukou jsem mu přejížděla kolem pupíku. Nemohla jsem se ho nabažit. Musela jsem se ho pořád dotýkat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Myslím,že jsme se právě seznámili natolik,že to ani víc nejde."podíval se znovu na tebe. "Netušíš kolik je hodin?Aby tvá máma nepřišla a neříkala si,proč tak dlouho spíš."pozvedl významně obočí a kývl hlavou ke dveřím o kterých se obával,že nejsou zamknuté. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ehm...hodiny...no asi bysme měli vylézt. Musím se chovat slušně, když přijde mámin nový přítel. Uvidím jaký bude, ale jí na tom moc záleží, takže se budu snažit ikdyby to byl tupec." pousmála jsem se. Ještě jsem Hanse pohladila po tváři a vylezla z postele. Nechala jsem ho potěšit se pohledem na moje tělo a našla oblečení. Přeci jenom jsem nevěděla v kolik hodin má dorazit návštěva. Kromě toho jsem si chtěla ještě promyslet, co řeknu mámě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rukou si trochu uhladil vlasy a vstal,začal se také oblékat,když byl hotový přešel k oknu a skontroloval ho "To je divné.Okno je pevně zařené.Jak se tu tedy ta mlha objevila?"řekl zadomaným hlasem a opřel se o zeď vedle okna a zamával před sebou rukou,aby trochu rozehnal mizející mlhu. Chvíli nad tím přemýšlel a pak pokrčil rameny "Budeme to muset zjistit později.Co mám dělat teď?Počkat tady?"otočil se s otázkou na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se začne hihňat, nejradši bych ji shodil z postele na zem. Nejdéle zítra bude ta její kamarádka vědět, že jsem pomatený a mám kdesi tajnou lásku. Ani nechci vědět, co si k tomu všechno vymyslí. Probodnu ji pohledem a po její poznámce, že mám taky přece jen srdce, se zatvářím rezignovaně. Na její radu, že bych měl přestat s kouřením, ale tak smířlivě nezareaguju a něco tiše zavrčím. Šestnáctiletá žába, co se jednou za čas probudí vedle někoho úplně cizího, mi nebude dávat rady ohledně zdraví. "Díky, máš to u mě." Usměju se na ni a zhltnu zbytek jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak čau...možná se odpoledne vrátím.Venku už nesněží,ale jsou tam pěkné závěje."s tím se ven rychle vyřítila a dveře za ní hlasitě bouchly. Až k tobě dolehlo,jak rychle dupe po schodech dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ustlala jsem postel, podívala se na Hanse a šla ke dveřím. Došla jsem do kuchyně. Chtěla jsem vědět, kdy přijde mámin nový přítel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Našla jsi matku,jak nervózně pobíhá v kuchyni ve svých nejlepších šatech a dodělává kde jaké drobnosti na jídle a dekoraci. Byla hodně nervózní,když tě uviděla usmála se "Dobré ráno včeličko.Honem se běž připravit brzi tu bude.Dej si vlasy do culíku,tak ti to moc sluší."řekla a přispěchala k tobě,krátce tě obajala a už letěla zase jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Mávnu za ní na rozloučenou a, když práskne dveřmi, až se hvězdice sesypou na zem, trhnu sebou. Sundám z hlavy mokrý hadr a spustím nohy na zem. Opatrně vstanu a uklidím létající smrt do pouzdra. Pak se došourám ke skříni, vyhrabu z ní nějaké čisté věci a vydám se směrem ke koupelně. Cestou vyhlédnu ven oknem, kolik že sněhu to vlastně napadlo. Hned po očistě se vrátím do pokoje, seberu tác s jídlem a zanesu ho do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jak jsi procházel domem neslyšel jsi apsolutně nic.Jen prkna pod tvýma nohama tiše sténala. Bylo jasné,že opravdu nikdo nebyl doma.Jen ty.Bylo to až trochu strašidelné. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dobré maminko...jistě, už se jdu připravit..." vypadla jsem z kuchyně tak rychle, jak jsem přišla. Do pokoje jsem přišla dost brzy. "Už brzo přijde...musím se oblíknout...kdybys viděl, jak jí na tom záleží. Nevěděla jsem, že je to tak vážný...teda..." řekla jsem hned po příchodu do pokoje. Rychle jsem přistoupila ke skříni a vytáhla šaty. Byly vypasované, lichotily mojí postavě. Vždycky jsem si v nich připadala dobře, jen nebylo tolik příležitostí je nosit. Sepjala jsem si vlasy a mrkla na Hanse. Usmála se a koukla ještě do zrcadla. Sama sobě jsem se líbila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Helehele....abys toho jejího přítele nesvedla."okomentoval tvůj vnějšek.V zrcadle jsi viděla,jak si stoupl za tebe a objal tě kolem pasu,druhou rukou ti přejel po tváři "Jsi krásná...nechápu,že jsi s muži neměla štěstí....hm..ale asi tě zdržuji,co?"a i když to řekl,tak tě stejně nepustil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Pokud vím ten chlápek má přijít kvůli mámě a ne kvůli mě. Takže já tam budu jenom, abych se na něj podívala a mámě potom řekla, že je skvělej a že jí to moc přeju. Asi takhle nějak by to mělo vypadat." "Hm štěstí...to je příliš vrtkavá záležitost a proto si jí budu užívat, dokud to půjde. A kromě toho nechci svádět jeho ale jinýho chlapa... řekla jsem a otočila se k němu čelem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jen co ode mě odstoupil, tak jsem se svůdně zavlnila a přišla k němu. Obejmula jsem ho oběma rukama a podíval se mu do očí. Trochu jsem se kousla do rtu a řekla: "A co teď? Odeženeš mě od sebe?" nasadila jsem smutný výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sejdu po schodišti do kuchyně, abych odnesl talíře a zároveň zkontroloval, co se změnilo od mého běsnění. Úplně jsem ztratil přehled o čase a nemám sebemenší tušení, jestli se to všechno odehrálo včera nebo ještě dnes. Ze slušnosti po sobě umyju nádobí a pak se porozhlédnu po novinách, co je četla Amanda. Zapomněl jsem se Lany zeptat, kam že to šli... Sakra... A kam šla ona? Ale... Čert to vem. Ta se neztratí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přejel ti dlaní po zádech a laškovně plácl po zadečku.Sklonil k tobě hlavu a lehce si mezi rty stiskl ušní lalůček "Hmm...nesváděj mě a mazej ty uličnice." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začal jsi pročítat noviny.Ale kromě toho,že poslední dobou umírá čím dál tím víc lidí násilnou smrtí a tím,že se objevují podivná stvořeníčka,tam nic nebylo. Z nudy tě vytrhlo zaklepání na hlavní dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak dobře...už jdu...ale vrátím se."uculila jsem se. "Na záchod si zajdi, jsou to poslední dveře na chodbě. To najdeš..." řekla jsem ještě, a políbila ho ne zrovna cudně. Vyvlíkla jsem se z jeho sevření, vzala z poličky lesk na rty a lehce jím přejela po rtech. "Zatím." mrkla jsem ještě na Hanse. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V kuchyni jsi nalezla matku,jak vykukuje z poza záclon a vyhlíží svého přítele. "Doufám,že se ti bude líbit."pronesla aniž by se k tobě otočila. Ale nakonec se otočila "Víš...asi bych ti to měla říci....ale...on mě požádal o ruku.A já bych ráda přijala...ale nomohu dokud se s ním neseznámíš."řekla a úzkostlivě tě sledovala,jak na to zareáguješ. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro V kuchyni mě mamka překvapila hodně velkou novinkou. "Vau...to je fofr...tos mě překvapila. Abych pravdu řekla, jestli bude fajn, pak není důvod neříct ano. Ještě uvidíme, hm? Ale věřím v tvůj dobrý vkus, takže čekám na skvělýho chlápka." řekla jsem a mrkla na ni. "A neboj, dobře to dopadne." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Možná bych seděl na židli a zíral do stropu do pozdního večera, kdyby se neozvalo to zaklepání. Kdo...? Tiše odsunu židli a z vrozené opatrnosti vytáhnu z šuplete u kuchyňské linky nůž. Schovám levou ruku za zády a potichu dojdu až ke dveřím. Krátkou chvíli poslouchám a pak teprve pootevřu, tak abych mohl vyhlédnout ven. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka se začala hned upravovat "To je on...."šeptla rozrušeně a ještě zběžně prohlédla make-up než šla otevřít. Slyšela jsi tichý rozhovor a pak kroky. Matka dovnitř přivedla....opravdu velkého muže.Temenem hlavy by se skoro mohl dotknout stropu.Na sobě měl elegantní smoking a ve tváři nervózní úsměv.Mohlo by mu být tak čtyřicet,ale i na svůj věk byl přitažliví muž.Samý sval,jako by se podstatnou část svého života strávil jako zápasník. "Lily.Tohle je Jakeš.Jakeši...tohle je má dcera Lily."představila vás a skákala pohledem z jednoho na druhého. Jakeš se usmál,jak nejlépe dokázal a nabídl ti ruku k potřesení,která byla velká skoro,jako lopata.Bylo zajimavé dívat se na ně,když stáli vedle sebe.Maminka,byla drobná a křehká a on obrovský a silný "Těší mě.Irena mi o tobě hodně vyprávěla."řekl trochu hrubším hlasem,který se dokonale hodil k jeho...velikosti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rozhlédl jsi se a zjistil,že na zameteném práhu leží dopis.Nikoho jsi,ale nikde neviděl a ve sněhu byli jenom jedny stopy a to byli ty co udělala Lana,po svém odchodu. Zvedl jsi dopis a zjistil jsi,že voněl po citrónech. Vrátil jsi se do kuchyně i s dopisem. Zvědavost nedala a otevřel jsi ho.Když jsi papír rozložil první co tě zaujalo,bylo písmo.Bylo rovné,jako psané podle pravítka a hrozně snobsky úhledné. Sbírají se bouře....zněla první věta Tvůj návrat mě velmi překvapil.Kde jsi lítal ty dva roky?Zase za nějakou sukní?Bylo by ti to podobné.A zaskočit za mnou,tě nenapadlo?To si teda pěkně vypyješ miláčku.Ať už jsi u mě nebo za tebou pošlu něco moc ošklivého.Bydlím stále na tom samém místě.Líbám tě. Katova dcera Katova dcera.Tak si říká,ale ve skutečnosti se jmenuje Susie.Nesnáší to jméno.Je to tvá poslední milenka,předtím než jsi byl uvězněn.A podle stylu dopisu jsi poznal,že je rozčílená z toho,že ses u ní tak dlouho neobjevil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Teda, jste vážně velký. To jsem nevěděla." řekla jsem a usmála se. "Mami, tak tu nebudeme takhle stát, ne?" Jakeš, Jakeš....znám jenom jednoho Jakeše a to je Břitvák...tak to je síla, jestli je to on. No uvidí se, jak to ještě bude vypadat. Matka zrovna odešla pro nějaké tácy s jídlem ajá zůstala s Jakešem sama. "Jakeši..můžu Vám tak říkat?...Maminka mluvila o tom, že jste ji požádal o ruku...takhle šťastnou jsem ji už dlouho neviděla. A to jenom kvůli Vám. Starejte se o ni dobře, prosím..." řekla jsem a podívala se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takové doručovatele, co za sebou nenechávají stopy, nemám rád. Ani když nosí dopisy s vůní citrónů. Domyslím si od koho je, ale radši nechci vědět, jak se tak rychle rozneslo, že jsem se vrátil. Jsem doma teprve dva dny a už je po mně sháňka na všech frontách. Rozříznu obálku nožem a přečtu si vzkaz. Na tváři mi probleskne úsměv. Vlastně se ji ani nedivím, že mě podezřívá z běhání za nějakou sukní, ale překvapilo by mě, kdyby ona ty dva roky strávila jako jeptiška. A ještě se vzteká. Na druhou stranu, když se čertila docela jí to slušelo. V duchu si připomenu její obrázek a spálím dopis v kuchyňském krbu. Pak se vydám po schodech do pokoje. Trčet tady zbytek dne by bylo k uzoufání a Sue bude dobrý způsob, jak se pobavit. ... Ještě než vyrazím ven, upravím katanu na zádech, tak aby jílec vyčuhoval v dosahu nad levým ramenem a pod kabátem posunu pouzdro s berettou. Pak teprve za sebou zamču a vydám se směrem k Sue. Sice ještě nevím, jak se vymluvím ze své dvouleté nepřítomnosti, ale cestou mě určitě něco napadne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Její dům byl třípatrový,kdysi to býval nevěstinec a žila sama.Měla ráda soukromí,kdysi jste se seznámili na jednom večírku,který pořádal tvůj otec a hned jste si padli do oka. Susie měla vzpurnou povahu,ale takovým tím roztomilým způsobem,který muže přitahuje. Po hodině jsi došel ke dveřím a zaklepal na ně.Chvíli to trvalo než se otevřeli a ve dveřích stála tvoje milá Susie. Obočí měla nakrčené a půvabným způsobem špulila rty,prohlédla si tě “Oh to jsi ty…“a znovu dveře zavřela,tobě před nosem. Věděl jsi,že to udělala jen proto,aby tě trochu vydusila. Po pár minutách je zase otevřela a vtáhla tě dovnitř,dveře zase zavřela “No to je dost!Že ty máš,ale nervy!“zapíchla ti prstík do hrudi. “Místo toho,abys přišel sám,tak ti já píšu dopis,aby sis vůbec na mě vzpomněl!Tohle ti nikdy neodpustím.“založila si ruce na bujném poprsí a otočila se k tobě uraženě zády.  |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jistě.To mám v plánu.Irena je výjmečná žena.Ani se nesnažila a zabydlela se mi v srdci."odkašlal si. "Nedovolím,aby se ji někdy něco stalo.Ani tobě pokud mi to dovolíš."pronesl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nakonec se přece jen dočkám. Nechám se vtáhnout dovnitř, ale když začne trucovat a otočí se ke mně zády, obrátím oči vsloup a sotva slyšitelně si povzdychnu. "Ale no tak." Přistoupím k ní a pohladím ji po vlasech. "Jsem zpátky teprve dva dny..." Ještě jsem nestačil navštívit ani vlastní matku... Pronesu a ze zadu ji obejmu. "Přišel bych za tebou co nejdřív. Vážně." Dodám přesvědčivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sedla si a přehodila si nohu přez nohu,díky rozparku na šatech tak odhalila své štíhlé nohy. Zamrkala na tebe a popleskala sedačku vedle sebe "Sedni si...a hezmi mi prozraď kde ses coural tak dlouho."dožadovala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jistě...budu jí jí muset říct, že jste fajn a že si Vás má vzít, co vy na to?" Sice jsem se u toho usmívala, ale myslela jsem to vážně. Jakeš na mě působil velmi dobře a zdálo se, že maminku opravdu miluje. Na chviličku jsem si vzpomněla na Hanse. Co asi dělá? Je pořád v pokoji? Pak mě napadlo, kde se bude po svatbě bydlet. Jestli tady u nás nebo u Jakeše doma. Každopádně to přineslo problém s ubytováním Hanse. Už jen když jim mám říct, že ho tady už mám. Hlavně jak ho mám představit...no na kamaráda byto nevypadalo...takže asi přítel, idkyž ani to není přesný označení... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka se vrátila a vypadala hrozně živě,položila před vás podložky a shlenice na pití,všimla sis,že vytáhla ty nejlepší co máte.A pak vámzačala servírovat jídlo. Měli jste zvěřinu. Takové maso matka vytahovala z ledárny jen za výjmečních údálostí.K tomu brambory a bylo vidět,že si dala záležet.Byla to příjemná změna oproti rybám,které jste měli až příliš často.Ale bylo to jediné maso,které se dalo lehce a levně sehnat. Nalila všem víno z poloprázdné lahve,nalila i tobě,ale o něco méně než sobě a Jakešovi. Pak se vedle něj usadila a chytli se za ruce. Matka se na tebe zadívala "Tak co na něj říkáš?Není úžasný?"rozplývala se a Jakeš se zatvářil rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Za to ty jsi hezčí a hezčí." Odpovím a nechám se vést hloub do domu. Povolím sponu od popruhu katany, opřu ji o křeslo sundám kabát. Podívám se po ní, když se zvědavě zeptá, a přimhouřím oči. Posadím se vedle ní a prsty přejíždím po jílci zbraně. "Musel jsem něco pracovně vyřídit. Dost neočekávaně se to protáhlo." Odpovím a vlastně ani moc nelžu. Začalo to tak, že jsem sháněl nový kontakt, a když už jsem si myslel, že o něm vím všechno a můžu tomu hajzlovi věřit... Vzbudil jsem se v kleci. Ale tenhle účet už brzo vyrovnám. Na moment se mi zableskne v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kývla hlavou "Jasně."nečekal jsi,že k tomu řekne něco jiného.Do tvých záležitostí nikdy nestrkala nos.Teda pokud nešlo o jiné ženy.Byla trochu více žárlivá. A taky se její žárlivost hned projevila "Jiná žena v tom tedy nebyla,ano?"našpulila rozkošně růžové rtíky. Už jsi ji jednou viděl vztekat se,ale opravdu vztekat.Kdyby jsi nebyl tolik otrlý asi bys z toho měl ještě dlouhou dobu hodně špatný pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Mami, však jsem ti už jednou dneska řekla, že máš dobrý vkus a pořád to platí. Myslím, že není důvod, proč bys neměla tomuhle skvělému muži říct ano."řekla jsem a usmála se na oba. Zdá se, že Jakeš by nás opravdu chránil obě. Je to vážně velký muž. "Jenom nevím, proč jsi mi o té nabídce neřekla dřív..."zavrtěla jsem lehce hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak se otočila na Jakeše "Tak...slyšel jsi?Už máš odpověď." Jakeš se také usmál a děkovně na tebe kývl,pak lehce políbil matku na líčko. Potom jste se pustili do jídla.Všichni jste se spolu enzávazně bavili celou hodinu. Pak začala matka sklízet ze stolu a Jakeš ji s tím pomohl.Tebe nechali u stolu v klidu trávit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Teď bude mnohem líp nám oběma." řekla jsem a usmála se. Jídlo bylo velmi dobré a já se stále utvrzovala v tom, že si matka vybrala velmi dobře. Nakonec mě tam nechali samotnou. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky a vymyslet, jak jim řeknu o Hansovi. Přeci jenom už to nebyla jenom máma ale i Jakeš. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Neboj se, nebyla." Odpovím a dám si pozor, aby se mi na tváři neobjevila ani sebemenší známka zasněnosti při vzpomínce na Emu. Tenkrát to byla pořádná bouřka, když se úplně náhodou domákla, že... Žárlivost je její největší nedostatek. Volnou rukou ji projedu vlasy, maličko ji nadzvednu bradu a políbím na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš se také otočil "Už pět let stavím na jednom pozemku dům.Brzi by měl být hotov.Tak za měsíc.Chci vám tedy nabídnout se tam odstěhovat.Nemusíte odpovídat hned.Klidně se o tom poraďte."řekl opatrně. Maminka se zarazila a pohlédla na tebe "Co na to říkáš?Mě by to nevadilo...hlavně...pokud....hm...ti pořídíme sourozence....hodilo by se více místa." matka se vždycky obracela s velkými rozhodnutími na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ech teda....to je novinek..." "To by se hodilo víc místa...to je pravda...asi bych vám oběma teda měla něco říct...ehm...pokud jde o rozšíření rodiny..." z hluboka jsem se nadechla a pokračovala. "Můj dobrý kamarád má velké problémy s bydlením...teda spíš nemá kde bydlet a já jsem mu nabídla, že může bydlet u nás...nevěla jsem že... řekla jsem a podívala se na oba. Čekala jsem nějaké vyjádření... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No dobře....pro tentokrát ti to budu věřit."mrkla "Pro tentokrát."zvedla se a posadila se ti na klín a znovu přitulila "A teď už nikam nezmizíš,že?Protože to bych pak už nebyla tak příjemná,jako teď."něžně ti vyhrožovala. "Jasné?"zatáhala tě lehce za nos než tě zase políbila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka byla však vždy velkorysá "Ale jistě....když je přítel v nouzi vždy mu musíme pomoci co nejlépe.Jen ať přijde.Já mu zatím připravím místo na spaní....hm...kdybych trochu izolovala půdu mohl by tam mít provizorní pokoj.Jak se jmenuje a kdy má přijít?"zeptala se |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Všimla jsem si, že se Jakeš tvářil podezřívavě...beztak mi toho potom hodně zakáže...no ještě se ukáže. "Promiň, že jsem ti o něm neřekla, mělas moc práce se dneškem...necjtěla jsem to zkazit, jenom se to trochu zkomplikovalo..." řekla jsem smutně a vážně mi to bylo líto...hlavně že nás čeká mnoho změn. Musím pro něj zajít. Doufám, že ho neklepne až se to dozví... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš se zamračil ještě více "Já mu ještě dnes připravím spaní na půdě."pronesl. "Ale Jakeši to není nutné...o to se postarám já."řekla rychle matka. Ten jen zavrtěl hlavou a vzal její malou ručku do svých velkých rukou,kde se stratila "Ne.Já to udělám rád.Vždyť přece teď nemůžeš dělat všechno sama,když tu jsem já." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dám si pozor, aby.... Hmm... Se to už neopakovalo." Zamumlám se rty na její šíji a rukou tápající po jejím hladkém stehně. "A jak ses měla ty dva roky ty?" Zeptám se o chvíli později, hledíc ji už zase do neuvěřitelně modrých očí, v kterých se dá snadno utopit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Rychle jsem odešla z místnosti a šla do dvého pokoje. Otevřela jsem dveře a našla Hanse. "Hansi...už je to tady...musela jsem jim o tobě říct, takže tě mám přivést...chtějí se brát, přestěhovat a mít dítě...pak ti o tom ještě popovídám, ale teď už musíme jít...řekla jsem, že jsi můj velmi dobrý kamarád..." Vypadala jsem trochu vyděšeně a trochu ustaraně. Pořád jsem nevěděla, jak to dopadne. Měla jsem pocit, že tu bude možná trochu dusno. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ale to víš...pořád jsem někde poskakovala a natřásala se.Strýček mě teď tahá po těch nudných akcí,kde jsou jenom samí dědci co mi civí na prsa a div neslintají.Hrůza."řekla s odevzdaným povzdychem. "Taky jsem tu měla problémi s jedním gangem a snažili se mi zničit dům.Nakonec zmizeli jen co jsem si postěžovala strýčkovi."skoro každé čtvrté slovo ti věnovala polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak pojďme.Ať si nemyslí,že se tu na ně domlouváme.....dítě?"pozvedl obočí. Sešli jste dolů,kde na vás už čekali oba tvý ochránci.Maminka a budoucí otčín. Oba si Hanse prohlédli,Jakeš zase předvedl zamračení a maminka se usmála "Vítám tě Hansi.Ráda tě poznávám."přišla k němu a stiskla mu ruku "Potěšení je na mé straně madam."řekl zdvořile. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zapřemýšlím, co myslela tím "poskakovala a natřásala se", ale zdárně se jí daří rozptylovat veškeré moje rozumné myšlenky. Ve skutečnosti se jim ani nedivím, že civí... A slintají. Bleskne mi hlavou, ale na tváři se mi na krátkou chvíli objeví výraz, jako bych byl odhodlán zpřerážet jim za to všechny kosti v těle. "Gang? Pokračuj.... Miluju způsob, jakým dovedeš vyprávět." Pobídnu ji, položím ji dlaně na boky a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Spustím jednu ruku níž, abych vzápětí přejel po jejím stehně nahoru až kus pod šaty. Tyhle sukně s vysokým rozparkem mají jednu velkou výhodu, člověk se nemusí namáhat s vyhrnováním. "Nemám rád... zavrčím tiše, "když ti někdo dělá problémy. Moc rád bych toho parchanta dostal do ruky." Dokončím a políbím ji na tvář. Když mě její dech polechtá na krku, nepatrně se mi zvýší tep. Posunu i druhou ruku výš po jejím těle a znovu ji políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začala si pomalu rozepínat knoflíky u šatů,aby ti odhalila své tělo. Věděl jsi,že to takhle dopadne.Každá návštěva u ní nakonec skončila v postely. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jakešovo mračení mě hodně znepokojovalo, ale snažila jsem se na to nemyslet. Stála jsem blízko Hanse a svojí rukou se lehce dotýkala jeho. Snažila jsem se, aby si toho ani jeden z nich nevšiml. Bylo mi tak líp. Připadala jsem si, že je mi bližší. Věděla jsem, že mě chce Jakeš taky chránil, stejně jako matku, ale tady nebylo proti čemu. Alespoň tak jsem si to myslela. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Má to své výhody, být zloděj a vrah. Člověk má potom obratné a citlivé prsty. A to je v těhle chvílích k nezaplacení. Pomůžu ji s rozepínáním a hned potom ji položím dlaň na ploché břiško. Její kůže hřeje a je sametová na dotek. Pohladím ji a políbím na ústa a postupně směřuji svoji pozornost na krk a níž. Věděl jsem, jak a kde to skončí, a tahle myšlenka mi není ani trochu protivná. Ještě že Sue tak snadno nezapomíná... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To není vůbec nutné.Jsi tady host.Nemáš hlad?"začala se matka chovat,jako pravá hospodyně. "Já zatím zajdu na půdu a kouknu se co se tam dá udělat."řekl Jakeš a políbil matku na tvář.Protáhl se kolem vás a vyšel nahoru "Nevypadá to,že by ze mě byl nadšen."špitl ti do ucha "Mohu vám pomoci?"nabídl se Hans. "To je v pořádku.Jen si sedni."mávla přátelsky rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro A pak započali vaše milostné hrátky.Susie byla poněkud divoká a nenasytná,jako by snad neměla muže už delší dobu a nebo jsi ji opravdu hodně chyběl. Poškrábala ti záda a neustále tě lehce kousala do krku,ramena a nebo bradavky. Čas je pomíjivá záležitost a rozhodně jste ho nesledovali.Po nějaké době jste už klidně leželi,Susie se k tobě tulila s hlavou položenou na tvé hrudi a mlčky poslouchala tlukot tvého srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Maminka byla jako vždy milá a snažila se starat se o svého nového hosta. "Já vím, všimla jsem si..." špitla jsem na Hansovu poznámku. Posadila jsem se společně s Hansem. Mlěla jsem docela strach z toho, jak se to bude dál vyvíjet. Bála jsem se, že tu Hans dlouho nezůstane, což by mě velmi mrzelo. V něm jsem našla člověka, který mi dokázal dát mnohem víc než kterýkoli jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jakeš je pohodě.Jen...teď budete jeho rodina a asi si příjde mou přítomností ohrožený.Aspoň,to si myslím."rozebírali jste chování Jakeše. "Jen je obezřetný,abych tobě nebo tvé matce neublížil."usmál se na tebe "Já bych se také bál." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Myslím, že jsi to vážně vystihl...sám to řekl, že nás obě bude chránit, pokud mu to dovolím. A tím, že jsem souhlasila se svatbou, jsem to dovolila..." "Doufám, že ani jí ani mně neublížíš...jinak si jsem jistá, že Jakeš by to už srovnal, ale o to nejde. Moc by mě bolela zrada, člověka, kterého jsem si pustila příliš blízko." řekla jsem a dívala se na Hanse. "Mám pocit, že se mění až moc věcí najednou..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Srdce mi ještě nějakou dobu potom zrychleně buší, i když už ji jen něžně rovnám pramínky rozcuchaných vlasů. "Jsi nádherná." Šeptnu tiše. Líně se protáhnu, abych zahnal ospalost, a prsty ji přejedu po páteři. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Je mi s tebou moc hezky..." řekla jsem a přitulila jsem se k němu. Ruce jsem složila na jeho hruď, sklonila hlavu a maličko zavrněla, stejně jako to dělají koťata. Cítila jsem se tak příjemně v bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dveře se otevřeli a k vaší úlevě to byla jen Lana.Překvapeně se na vás podívala "Ale,ale...copak jste tu dělali?"zeptala se a ušklíbla se.Zavřela dveře. Hans si odkašlal,ale nic neřekl. Lana k tobě přišla a objala tě,pak si k tobě sedla "Tak co?Povídej.A musíš mi říci všechno."vyzvídala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ahoj Lano...nedělali jsme vůbec nic, jenom jsme si povídali...jo představ si, dneska tu byl mámin přítel...budou se brát, asi tak za měsíc se budeme pak všichni stěhovat a plánují společné dítě...dost mě to převapilo, ale Jakeš je hodný a milý a postará se o nás o obě. Jsme teď jeho rodina..." "A ty povídej taky...co brácha?? Dala jsi mu už co proto?" zeptala jsem se a zasmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pohnu se a otočím na bok, abych se jí mohl dívat do očí. "Dnes tady opravdu nemůžu zůstat, Sue." Pronesu opatrně, a dřív než stačí spustit lavinu výčitek a námitek, ji políbím na rty. Rukou obtáhnu linii jejího těla a nikam přitom nespěchám, důkladně zkoumajíc každý kousek její hladké kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se ušklíbl "Chodíme spolu."oznámil ji,ale pak pohlédl na tebe a usmál se. "Oh..oh...vy jste teda na to hupsli...."zasmála se. "No a bratr....nakonec ne.Chtěla jsem,ale pak mu bylo z něčeho hrozně blbě,tak jsem se o něj musela starat.A začali jsme si trochu rozumět.Není zase tak hroznej."pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No...chodíme..." řekla jsem a usmála se. "Teda Lano, nějak měkneš...myslela jsem že s tím zatočíš přesně podle své povahy a ty se o něj ještě staráš..." překvapeně jsem zavrtěla hlavou. "Musíš mi ho někdy představit...Jo..napadlo mě, jestli nevíš jak vypadá Jakeš Břitvák...aspoň nějak přibližně...ani nevím jak mě to napadlo... zeptala se Lany a podívala se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Neměknu."prohlásila na oko uraženě "Bylo mu špatně.Co jsem měla dělat?Nechat ho v pokoji a pak až se vrátím domů skontrolovat jestli už umřel?"odfrkla si "Jakeš Břitvák?No...jediné co jsem slyšela,bylo,že je to fakt velkej chlap."pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Myslíš jako že hlavou sahá až ke stropu a celkově je hodně velkej?? Takovej mohutnej..." Jestli jo, tak je to vážně on...sákra to bude rodinka... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jak sama myslíš." řekla jsem a zasmála se. "A co Ivan? Možná bys na něj neměla být tak hrr a pak by to šlo hned..." se širokým úsměvem jsem udělila Laně radu. Přeci jenom s tím už mám nějaký zkušenosti... pousmála jsem se vlastním myšlenkám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ale pak zvážnila "Cože?Ten Jakeš bude tvůj otčín?Opravdu?"vykulila oči. "Neke!Můžu si ho jít omrknout?"řekla celá nadšená,jako kdyby to byl nějaký výstavní kousek. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Musí to být on...je obrovskej, ale moc fajn a kouknout se na něj nepůjdeš. Není to výstavní exponát." "Kromě toho by to bylo blbý. Mě i jemu. Ještě ho pak poznáš, ale dneska je to blbý." zavrtěla jsem hlavou. Rozhodně jsem to Laně nechtěla dovolit. Přišlo mi to nelušné. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro A znovu se na vás zadívala "No tak já asi vypadnu.A zastavím se zítra.Vy se zatím vyřaďte.A pak spolu něco podnikneme ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V očích se mi zableskne, jakmile padnou slovo vázat se a připoutat k sobě. Tyhle věty instinktivně nemám rád. "...Teď." Doplním tiše, spíš pro sebe, její větu a začnu ji líbat na rameno a šíji. Dlaň ji položím na břicho a pomalu ji začnu spouštět níž. Zvednu se na lokti, maličko se nad ní nakloním a zadívám se jí do očí, zatímco dvěma prsty laskám její klín. Zrychlí se mi tep a samotná myšlenka na další milování s ní mě přitahuje jako můru světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Další vaše milování,bylo delší,ale za to klidnější. Když bylo po všem Susie se ti uvelebila v náručí, Susie to zřejmě zmohlo a po chvíli začala podřimovat až usnula. Na mysl ti přišli všechny tvé milenky,která byli roztroušené snad po celém městě a možná nebylo od věci některé z nich navštívit.Někdy později. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jasně, slibuju, zítra budu jenom tvoje." zasmála jsem se. Vstala jsem a Lanu objala. Byla to ta nejlepší kamarádka jakou jsem si vůbec mohla přát. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se tiše zasmál "Milá.Dost divoká."přistoupil k oknu a vyhlédl z něj. "Nepůjdeme také ven?Je tam krásně nasněžíno."snažil se tě navnadit |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak dobře, půjdeme na procházku nebo na koulovačku? Jestli nemáš strach..." laškovně jsem se zasmála. Stoupla jsem si za něj a obejmula ho kolem pasu. Z boku jsem vykoukla z okna. "To je krása..." vypadlo ze mě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ještě chvíli zůstanu ležet, ale pak se opatrně, abych ji nevzbudil, zvednu a začnu hledat svoje svršky. Tiše se obléknu, seberu ze země berettu i katanu a nehlučně se vydám ke dveřím. Rychle najdu náhradní klíč a po odchodu za sebou zamču. Klíč zastrčím pod práh, jak bylo domluveno už před dvěma lety, a vydám se zpátky domů. I přes příjemnou malátnost si ovšem dávám dobrý pozor na okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pustila jsem ho a vyšla ze dveří. Potom jsem šla nahoru na půdu. Hledala jsem krabice se starým oblečením, abych Hansovi něco přinesla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Párkrát tě zasáhla nějaká ta špatně mrštěná sněhová koule. Když ses vrátil domů první co jsi postřehl bylo,že se už někdo vrátil.To ti řekli ty blátivé šlápoty na podlaze. A podle odhozených bot jsi jasně poznal,že to je Lana a podle dalších bot i to,že si někoho přivedla. A podle jejího chichotání,které jsi zaslechl už na schodech to asi nebyla kamarádka. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Potom také chlupaté nohavice,které nosili bohatší lidé. A také jsi zde narazila na Jakeše,který odklízel věci stranou,aby udělal místo. Podíval se na tebe "Copak tu hledáš?"zeptala se a položil na zem velkou bednu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No hledala jsem nějaké oblečení, chtěli jsme jít s Hansem ven a neměl dost teplé oblečení...je tam spousta sněhu a my jsem chtěli jít na procházku nebo na koulovačku..." řekla jsem a trochu pokrčila rameny. Jakeš je opravdu velký a tady na půdě to ještě více vyniklo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když mě zasáhne už druhá sněhová koule a, doprovázena veselým dětským smíchem, se mi rozplácne o záda, maličko se ušklíbnu a v očích se mi zableskne. Otočím se na uličníky, v ruce vlastní sněhovou munici, a přesně mířenou ranou zasáhnu toho, který se směje nejvíc. Koule se mu rozplácne o čelo a v tu ránu nastane v uličce hotové bílé peklo. Nakonec mi nezbyde nic jiného, než vyklidit pole, protože prckové jsou v početní převaze. Celý obavelený od sněhu a udýchaný od boje se vrátím domů. Výzvu k příští koulovanici si ještě musím nechat projít hlavou. Co je ovšem jisté, že se do ní nezapojím, pokud nebudu mít rukavice. Zmrzlými prsty vezmu za kliku a vstoupím. Maličko se zamračím a překročím rozhozené boty. Bordel by z tohodle domu dělat nemusela. Bleskne mi hlavou a ani nejdu do patra. Vydám se do pokoje a rychle zapálím oheň v krbu. Začnu sušit mokrý kabát a košili a zkontroluju jestli zbraně nenavlhly. Pak si přitáhnu oblíbené křeslo blíž k ohni, posadím se a zůstanu spokojeně zírat do plamenů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uběhla půlhodina,když se ozvalo další zaklepání na dveře. Dnes bylo nějak rušno. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ano?"pohlédl zase na tebe. "Já vím,že ti do toho nemám co mluvit,ale mě se ten kluk nelíbí.Je to hezoun.Ten tip co mu holky lezli dobrovolně do kalhot.Takový kluci jsou namyšlení a mají skryté plány.Dej si na něj pozor."řekl s opravdu vážným výrazem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Co když na tom něco je. Jakeš už poznal hodně lidí a ví o čem mluví. Taky vím, že se mě snaží chránit, ale já Hansovi věřím...ani nevím proč..ale jo vím, věřím mu, protože spolu spíme a to není ten nejpevnější argument pro dokonalou důvěru a jistotu... "Ehm tak já už půjdu...děkuji..." řekla jsem ještě a zamyšleně odešla. Co když má pravdu a Hnas tím vším jen něco sleduje...ne to není možné...to by mi neudělal...ikdyž proč ne, nic pro něj neznamenám, jak bych taky mohla, když se známe jeden den... Došla jsem až do pokoje s hlavou plnou pochybností. Už jen myšlenka na zradu mě bolela. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Skoro jako zhypnotizovaný pozoruji oheň a ze zvuků, které se nesou ze zhora, si moc nedělám. V duchu se probírám posledními událostmi a po nějaké době se přistihnu, že spíš než abych spřádal pomstu, myslím na Emu. Ema... Určitě teď u sebe schovává aspoň dva sirotky z ulice a Jakeš nadává, že běhají po domě a dělají rámus. Vybavím si její starostlivý úsměv a opravím se. Určitě je jich je víc. Z příjemného nicnedělání mě vytrhne zaklepání na dveře. Vyskočím z křesla a tiše zanadávám. Ze zvyku seberu katanu a vydám se ke dveřím. "Copak je to tady krucinál celní úřad, že sem pořád někdo leze?" Vrčím sám pro sebe a plížím se ke dveřím. "Copak jsem vrátný? Kde je vůbec ta kuchařka? Kam se podělo všechno služebnictvo? " Dojdu tiše až ke dveřím a opatrně je pootevřu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli jsi se vzpamatovával,věděl jsi,že ten někdo není nebezpečný,to by jsi vicítil už dávno.Ucítil jsi studené rty na tváři a ten,nebo spíš ta ti dala dlouhý polibek na tvář. Pak jsi byl teprve pustěn z náruče a ty jsi v ženě poznal svou matku,s mokrýma očima,ale vypadala šťastně "Vážně chlapče....ty sis až moc navykl aby ženy chodili za tebou a ne naopak.Už jsme to nevydržela a přišela jsem raději sama.Ukaž se mi."řekla a prohlížela si tě "Vypadáš hrozně...jsi pohublý...měl bys víc jíst."pohladila tě po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vypadal,že si dělal starosti,ale byla to hraná starost nebo opravdová? |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Co když to jen hraje, co když mi pak ublíží, co když...co když... Otevřela jsem oči a podívala se Hansovi do očí. Nedokázala jsem mu nevěřit. "Mluvila jsem s Jakešem...prý ti nemám věřit, ublížíš mi...a já nevím co dělat..." Věci mi spadly na zem a začaly mi téct slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Překvapeně vydechnu, když mě návštěvnice obejme a když v ní poznám svoji matku, nejradši bych se na místě propadl do země. Skloním hlavu a zabodnu oči do podlahy, jako by mi bylo osm, když mě vypeskuje. Zůstanu stát na místě a teprve, když se mě znovu dotkne, se vzpamatuju. "Maminko..." Vypravím ze sebe tiše a znovu ji obejmu. Tolik lidí se mi za tak krátkou dobu vrátilo do života, a já tak snadno zapomínám na přísliby, které dávám sobě i okolí. Odtáhnu se od ní a chytnu ji za ruku. "Pojď dál." Pronesu a uvědomím si, jak to zní nepatřičně. Vždyť tenhle dům byl i její. Odvedu ji do pokoje a nabídnu křeslo. Obleču si košili, aby nebyly vidět jizvy na zádech, a s téměř posvátnou úctou si matku prohlížím. Tak strašně dlouho... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To je hloupost...neublížil bych ti....Jakeš dělá zbytečné vlny.Myslím že jen...v tobě ještě vidí dítě,které je hodně zranitelné."přitiskl rty na tvé "Někdy musíš prostě věřit tomu co cítíš a ne tomu co říkají jiní."usmál se "Jestli,ale nechceš ryskovat,že ti ublížím...mohu odejít." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka se za tu dobu ani za mák nezměnila.Možná jen pár vrásek,kolem očí,ale ty byli jen nepatrné. Stále byla pěkná,štíhlá a elegantní s láskou v očích vždy,když na tebe pohlédla. "Děkuji miláčku."řekla,když se posadila a odložila si kabát. Natáhla se a stiskla ti ruce "Chlapče....ani nevíš,jakou mám radost že jsi naživu...."stiskla ti pevněji ruce. "Byla jsem tak šťastná,když jsem zjistila,že si v pořádku.Nesmíš takhle svou matku děsit.Málem mi to zlomylo srdce."posunula se k tobě a políbila znovu na tvář "Kde jsi vůbec byl?Krmili tě tam?Vypadáš,jak vyžle....ty můj chudáčku.Budu ti muset udělat tu vydatnou bublaninu,kterou jsi měl tak rád.Pěkně po ní nabereš všechnu tu ztracenou váhu."v očích měla sále slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přitáhnu si křeslo vedle jejího a mlčím celou dobu, co mluví. Připadám si provinile, že se kvůli mě trápila a proklínám se, když vidím slzy v jejích očích. "Byl jsem..." Promluvím konečně, ale vzápětí se zarazím a uhnu pohledem. Nemusí to vědět. Ani to, že víc než jídla jsem si užil bolesti. "Ale čert to vem..." Pohodím hlavou a v očích se mi vzpurně zaleskně. "Dokázal jsem se vrátit." Usměju se a shrnu vlasy z očí. "A už na tak dlouhou dobu nikdy nezmizím." Slíbím a chvíli zůstanu mlčet. Pak zatěkám očima ke zlatému prstýnku na její ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Všimla si tvého pohledu "Ah...ano....už to nejspíš víš....Amanda ti to řekla,že?Nezlob se srdíčko....vím,že jsi chtěl,abychom se s otcem k sobě vrátili...ale....po tvém zmizení...jsme už nebyli schopni najít společnou řeč.Ale myslím,že by to takhle dopadlo tak,jako tak."řekla a zadívala se na svůj prsten "Arnold je opravdu hodný a milí člověk.Sám uvidíš....ale to neznamaná,že když ti tohle říkám,tak že ho musíš mít rád."usmála se na tebe něžně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Polkla jsem a přitiskla se k němu. "Ne to ne...zůstaň se mnou...já ti věřím od začátku..." špitla jsem. V jeho objetí ze mě padaly všechny pochybnosti. Najednou jsem mu věřila ještě víc, než před tím. Jakeš měl možná pravdu, ale musím si to zjistit na vlastní kůži. I za cenu čehokoli... Chvilku jsme takhle postáli a pak jsem řekla: "Tak půjdeme ven? Když už jsem to oblečení našla..." pousmála jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro KDyž jste vyšli ven,zjistili jste,že je poměrně teplo,ale sníh studil.Zapadli jste do nej až po kolena,tak jste museli hodně zvedat nohy. První sněhová koule se ti rozprskla o prsa "Skvělý materiíl.Dobře se dělají koule."zašklebyl se na tebe Hans a dělal si další kouli. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tss tohle ti vrátím..." zasmála jsem se. Hned jak jsem ji udělala, tak jsem ji hodila po Hansovi. Trefila jsem ho do břicha a zasmála se. Bylo mi moc hezky, najednou jsem byla zase ta malá holka, která se venku kouluje s kamarádkou Lanou. Rozhodla jsem se, že Hanse povalím a ve sněhu ho doslova vymáchám. Rozběhla jsem se a skočila po něm. Snažila jsem se ho povalit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Oh tak to byla podpásovka!"pronesl a zasmál se,objal tě a převalil tě na záda.Sníh tě studil do zad "Jsi teda,ale rozvedrná holčička."dlouze tě políbil. "Echm..."ozvalo se a když jsi zvedla hlavu k tvému šoku a překvapení jsi spatřila svého bývalého přítele,jak stojí kousek od vás a temně se mračil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro A pak se ozval ten zvuk a já se podívala od koho to jde. Byl to můj bývalý přítel a škaredě se tvářil. Tohle zjištění mě šokovalo a převapilo a tak. Co se mu sakra nezdá? To že jsem konečně šťastná? Nebo co to má znamenat?? "Ehm...ahoj..." Posadila jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jsem její bývalý přítel.Zap."řekl a pak tě pozdravil. "Těší mě.Já jsem Hans.Její součásný přítel."zamračil se také. "Našla sis náhradu celkem rychle."řekl,vypadal....naštvaně.Že by žárlil? |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Žárlí snad?? Ne to není možné...nedělal to předtím tak proč teď??.... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Smůla chlape...měl jsi šanci.Promeškal jsi ji a teď jsem tu já.Pokud však máš v plánu říct něco,jako,že ji miluješ a uvědomil sis to teprve nedávno,tak to si odpusť.Já se Lily nevzdám."zavrčel na něj,jako pes co si chrání svou kost. Zap se na něj zlostně podíval "Nepleť se do toho...."zavrčení mu oplatil. "To se tedy plést budu!"zvýšil Hans hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak tohle už by stačilo, nechte toho. Nehodlám sledovat vaši hádku." zvýšila jsem hlas. Měla jsem pocit, že se blíží bouřka. "Zape, co mi chceš?" řekla jsem unaveně. Nevěděla jsem,co si o tom mám myslet. Vždycky mě moc bolelo, že mě Zap nechal, ale teď už by to mělo být pryč. Navíc je tu Hans a Zap nemá žádný právo se do něčeho plést. Jeho žárlivost je neopodstatněná...jestli je to žárlivost...ale co jinýho by to bylo??? Sakra, proč zrovna teď?? Když jsem konečně spokojená... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Pitomec....co si myslí?Že si sem je tak napochoduje a ty mu padneš kolem krku?"zavrčel a pak se párkrát zhluboka nadechl než se uklidnil. Pak na tebe omluvně pohlédl "Omlouvám se za to,jak jsem se choval...ale...provokoval.A já o tebe nehodlám jen tak přijít.Bez boje."pohlédl za Zapem "Ale obávám se,že by se mohl o něco pokusit.Žárliví muži jsou nebezpeční." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nedělej si hlavu, já se nedám." usmála jsem se. "Měli bychom už jít domů. Brzy vypukne bouřka a mamča by měla starost o oba." mrkla jsem na Hanse, vzala ho za ruku a společně jsme vyšli směrem k našemu domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nelíbilo by se ti to, co? Ale můžeme se ještě trochu projít, snad už nepotkáme nikoho podobnýho...." Pořád se mi mysl vracela k tomu incidentu. Myslel to Zap vážně nebo jenom tak vyhrožoval?... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No...jistě,že...mě se nechce spát vůbec,když se nebudu mít ke komu tulit."políbil tě na tvář. Na chvíli jste museli zastavit,protože kolem prošel krátký průvod můžu,kteří nesli nosítka s mrtvolama.To bylo normální.Ve městě žilo mnoho bezdomovců a spousta jich přez zimu zemře.Muži,ženy i děti. "Je to smutný...."řekl,když jste zase vykročili "Někdo by s tím měl něco dělat.Jsou to zbytečná smrt tohle...."potřásl hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Aspoň že mám v podstatě všechno, co jsem chtěla a nebo potřebovala. Mám se dobře a ty teď už taky." řekla jsem ještě a usmála se. Zachránila jsem ho. "Hm, budeme to muset nějak vyřešit...to spaní na půdě. Nevyhneš se tomu. Je dost možný, že tě jeden z nich půjde "uložit"..." zasmála jsem se. Ještě jsem nevěděla jak, ale už jsem přemýšlela o možnostech... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Však já se k tobě nějak propašuji...nebo ty ke mě."usmál se. Pohlédl na nebe v dáli se už valili temné mraky "Máme tak dvě hodiny,než bychom se měli vrátit...kam by jsi chtěla zajít?"zeptal se a políbil tě na hřbet ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Myslím, že mě má rád. Vím, že je to jenom relativní, když se známe sotva den, ale je mi s ním moc dobře...konečně mě někdo dokázal opravdu ocenit a to potřebuju. Vždycky jsem to potřebovala, jenomže to Zap nikdy nepochopil nebo nechtěl pochopit. Ale to jeho problém a ne můj. Já už jsem z toho venku...nebo ne?.. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Mohl bych tak prozatím platit něco,jako nájem..než bych si ušetřil dost na vlastní byt." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ale máš asi pravdu...může se ti to hodit...pro budoucnost jako jistota..." řekla jsem ještě. Potom jsme pokračovali v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ten pstýnek je, jakby si ji někdo jiný připoutal k sobě. Nikdy už nebude tak úplně moje a já se o ní budu muset dělit. Zlomím v sobě osten lítosti, zloby a pocitu zrady, který mě podá od té doby, co vím, že se znovu vdala, a usměju se. "Hlavně jestli si s ním šťastná." Pronesu osvícenecky, ale tiše, jako by se mi to snadno neříkalo, a stisknu její dlaň ve své. Bylo naivní, myslet si, že se k sobě s otcem vrátíte po tak dlouhé době. A že jste spolu nenašli společnou řeč? Nedivím se, lituju toho. A jestli budu mít rád Arnolda? Uvidíme. Nejdřív si ho prověřím. Ale jestli mi zkusí někdy dát jen jedinou radu... "Alespoň něco mi o něm pověz víc. Ať vím, že se o tebe nemusím bát." Vybídnu ji a v duchu se tetelím radostí nad odpolednem stráveným s matkou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Občas kolem vás proletěla sněhová koule a občas se o vás i nějaká rozprskla,jak si děti,většinou děti hráli ve sněhu a z oken je kontrolovali jejich matky. Někde blízko něco vybouchlo,byla to velká rána,ale nic neobvyklého.Zřejmě,zase nějaký alchemista,který se pokoušel o to či ono. "Je to,ale fajn být na svobodě."protáhl se a rozhlédl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dej si inzerát a holky se o tebe jenom poperou... "Tomu věřím, nikdy jsem domácí vězení neměla...kromě toho se to nedá srovnat, ale...je fajn, že jsi tady. pousmála jsem se. "Vážně bys chtěl ženu a děti a psa?? Teda to bych nečekala..." lehce jsem zakroutila hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Arnold je obyčejný obchodník.Obchodník s úrodnou hlínou.Daří se mu.Je to sice trochu cholerik,ale není to vážné.Hodně pracuje,tak je ve stresu,ale jinak je to drahoušek.Ale nemá tatínka rád.Vůbec se o něm nerad baví,zmiňuje a nebo jen na něj myslí."spiklenecky se k tobě naklonila "Myslím,že žárlí."usmála se. "A je to taky velký smíšek.Moc rád vtipkuje.Což je pro mě něco nového,protože tvůj otec...on byl odjakživa hrozný suchar." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ale nemyslel jsem teď někdy...ještě jsem na to příliš mladý a neměl bych,jak zajistit rodinu.Možná,tak za pár let.Až na to budu dost zralý."pokrčil rameny. "A žádný inzerát si dávat nebudu...."odfrkl si "Pokud za pár let budeme ještě spolu,tak si vezmu tene."spiklenecky na tebe mrkl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ty by sis chtěl vzít holku jako jsem já? Neblázni, ještě nevíš, co by tě se mnou čekalo. A za tu dobu bys zjistil, jak strašná vlastně jsem a ještě bys rád utekl..." řekla jsem a usmála se. Co dalšího se ještě dozvím?? Rozhodně to začíná být ještě větší vzrůšo než bych čekala. Musela jsem se zasmát vlastním myšlenkám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No hele...jak říkám...pokud ještě za pár let budeme spolu,tak to bude jistě dobré znamení ne?"další výbuch,ale snad hned za domem vedle které jste stáli.Tlaková vlna vás oba srazila na zem a kolem vás létali kousky kamenů,věcí a dřeva.Hans si na tebe rychle lehl a chránil tě vlastním tělem. "Co to má sakra znamenat?Tohle už není normální!"zavrčel a měl pevně zavřené oči,aby se mu nic nedostalo do očí. Za chvíli to vypadalo,že už je klid,tak zvedl hlavu,v tu chvíli,ale vybouchlo hned několik domů najednou.Lidé křičeli strachem a zděšením,padali an zem,aby se také kryli a nebo zmateně utíkali. Cítila,jsi,jak nějaké věci dopadají kolem vás a na Hanse,to jsi poznala podle jeho mírně zrudlé tváře a tupé rány. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslouchám její vyprávění a pokyvuji hlavou, přestože si o něm nevytvářím ten nejlepší obrázek. Cholerik a ještě ke všemu žárlivec? Aby na tebe nezkusil křivě vztáhnout ruku. Usuknel bych mu ji až u ramene. "Mého otce má rád málokdo." Pronesu tiše a maličko se přitom ušklíbnu. Vzápětí po tom mě napadne, jak se bude Arnold tvářit, až mě potká. Přestože jsem spíš po matce, v lecčem svého otce hodně připomínám. "Ale hodně se změnil. Když jsem se vrátil, myslel jsem, to ani nemůže být on. Začal se věnovat charitě..." Usměju se nervózně a pokrčím rameny. "Strašná spousta věcí se změnila..." Dokončím a zatvářím se téměř bezradně. Teď můžu, ona mi rozumí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Však ty ses taky změnil....děsně jsi zhubl."vyčítala ti znovu. "A otec....řekněme,že po té jeho mrtvici...se opravdu změnil.Je to u něj...dost nepřirozené.Ale časem si na to zvykneš.Vlastně ti ani nic jiného nezbývá."pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Prudko otvorím dverea vbehnem za príšekou. Zase sa postavím tak, aby som bola s košelou pred ňou a snažím sa ju zastaviť. Čo? Stvoriteľ?! Aký stvoriteľ?! A nemysli si, že pôjdeš kam chceš!!! Pripravím si dýku a prudko ňou vyrazím vpred Choď späť a vypadni z mojej lode!!!! V mojich očiach vidno šialený výraz, pri ktorom by som asi bola schopná urobiť čokoľvek, aby som nezvaného návštevníka čo nyjrýchlejšie buď vyhnala alebo zabila. Moja loď nie je domov pre kúsky ... slizových jašteričiek! Heš heš!!!! |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No náš stvořitel.Mírně šílený alchemysta,který se snaží znovu oživit zvířata,která při zaplavení světa zahynuli.A snaží se je přizpůsobit.Celkem dobrý...kdyby se mu dařilo.Ani netušíš kolik desítek se nás tady pohybuje."mluvil zcela nevzrušeně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Těžko ji vysvětlovat, že zatímco jsem trčel u Raphaela čas se pro mně nekonečně vlekl a nic nového nepřicházelo. Když už jsem doufal ve změnu, tak v tu, že všechno doma se dá do pořádku. Jako protiváha nejistotě, jestli se vůbec můžu vrátit. Vám všem se o těch změnách a zvykání tak snadno mluví. Ale mít dvě nové rodiny, s tím se budu srovnávat o něco déle. Kývnu hlavou, že má pravdu a odpovím. "Mám dobrou vyhlídku, že se nebudeme tolik hádat." Usměju se. "Ta jeho mrtvice... Kdy se to stalo? A proč? Dozvěděl jsem se o tom od kuchařky a on mi to sám neřekne." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ale asi by sis o tom měl promluvit s Amandou.Ona potom s Minervou mluvila a ta ji vše řekla.Jak ho našla a tak.O dva týdny později však umřela.Chudinka Minerva...byla to dobrá ženská."posmutněla. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Všechny ty trosky mě děsily a výbuchy a všechno...měla jsem strach. Strašně jsem se bála. "Hansi...Hansi, nestalo se ti nic?? Je to v pořádku? Co budeme dělat?? Já...bojím se..." Pořád jsme tam leželi a Hans mě kryl. Chtěla jsem, abychom už byli doma, v pořádku a v klidu, ale zvednout se a odejít by bylo nejspíš nebezpečnější než zůstat ležet a krýt se... |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Promluvit si s Amandou? To je to poslední, o co stojím. Bleskne mi hlavou a zaplaším vzpomínky na ten nešťastný rozhovor. "Byla to báječná chůva." Pronesu a mírně se usměju. Nikdy nebyl problém ji utéct nebo se alespoň schovat. "Ale pěkně by mě hnala, kdyby zjistila, jaký jsem mizerný hostitel." Pronesu a vstanu z křesla. "Ještě jsem se tě ani nezeptal, jestli nechceš čaj nebo alespoň kávu." Pokusím se odvést rozhovor stranou od tématu a usměju se. Nerad vidím svoji matku zasmušilou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jen se neboj...bude to v pořádku...jsem u tebe."snažil se tě uklidnit. Trvalo to naštěstí už jenom pár minut,konečně vše utichlo,ale bylo to takové to nepříjemné,tíživé ticho,kdy každý nevěděl kdo všechno při tom zahynul. Pomalu se z tebe zvedl a sedl si,rozhlédl se.Všude se váleli trosky,nedaleko od vás byl zcela zřízený dům a k neby se vznášely špinavé sloupy kouře. Lidé okolo,také pomalu vstávali,ale ne všechna.Někteří byli buďto mrtví či omráčeny. Hans tě pevně objal a pomohl ti vstát,ale z náručí tě stále nepouštěl.Opatrně se rozhlížel,připraven kdykoliv zase spadnout na zem a chránit tě tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Co to sakra znamená?"zaláteřila maminka. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Trhnu hlavou k oknu, když se ozve výbuch, a vrátím se o pár kroků zpátky. "To asi nebude nějaký nepodařený alchymistický pokus." Pronesu opatrně, když se ozvou další výbuchy, více či méně vzdálené. Spíš to vypadá, že se někdo rozhodl cíleně vyhodit do vzduchu pár domů. Ale proč krucinál? A kde? "Pojď od toho okna." Chytnu ji za ruku a odvedu bokem, pro případ, že by i v blízkosti našeho domu chtělo něco vybuchnout. Tlaková vlna a tříštící se sklo je taky nebezpečné. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka pomalu zvedla hlavu "No tohle je opravdu zajimavé."pronesla poměrně nevzrušeně,ale pak se na tebe rychlepodívala "Jsi v pořádku miláčku?"zeptala se a rozhlédla se.Všude se váleli střeby,a křesla byla převržená,ale to bylo vše. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Strhnu matku k zemi a děkuju prozřetelnosti, že mě ponoukla nenechat ji stát u okna. Když je po všem, maminka mě svou poznámkou poněkud překvapí, ale zůstanu mlčet. Opatrně se zvednu do kleku a přejedu pohledem po spoušti kolem. "Skláři v Marakéši budou mít plné ruce práce." Zavrčím tiše a vytáhnu si z ramene menší střep. "Nic mi není. Co ty? Nejsi zraněná?" Cítím, jak mi po zádech stékají drobné pramínky krve, ale ona je přednější. Starostlivě se na ni podívám. A co Lana? Bleskne mi hlavou o chvíli později. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak se,ale zarazila “Je někdo ještě doma?Asi bychom je měli zkontrolovat.“řekla s obavami v hlase. Oba jste se zaposlouchali.Výbuchy už přestali a teď všude panovalo tíživé,nepříjemné ticho,které občas protínal vzdálený výkřik či pláč.Dnes muselo zemřít víc lidí než obvykle. “Tohle je až strašidelné.“zachvěla se maminka otřeseně “Snad se objetí,těch výbuchů nestal někdo,koho znám.“zachmuřeně se zamračila. Ale ty ať jsi poslouchal,jak jsi chtěl neslyšel jsi nic co by jevilo nějaké známky života tady v domě.Tak buďto byla Lana mrtvá,v bezvědomí a nebo se ji nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro No ale teraz o vás už viem a keďže je to moja loď a ja nechcem, aby som mala nevítaných podnájomníkov, tak odtialto zmiznete! Všetci! Ty i tvoji... príbuzní!!!! rozkričím sa a snažím sa zahnaď obludku späť k dverám. Neustále švihám po nej dýkou, no teraz už len tak aby som ju odohnala. Šialený alchimista? No už len to mi tu chýbalo! Toto je mesto plné šialencov! Škoda, že som si to uvedomila až teraz! |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak se,ale zarazila “Je někdo ještě doma?Asi bychom je měli zkontrolovat.“řekla s obavami v hlase. Oba jste se zaposlouchali.Výbuchy už přestali a teď všude panovalo tíživé,nepříjemné ticho,které občas protínal vzdálený výkřik či pláč.Dnes muselo zemřít víc lidí než obvykle. “Tohle je až strašidelné.“zachvěla se maminka otřeseně “Snad se objetí,těch výbuchů nestal někdo,koho znám.“zachmuřeně se zamračila. Ale ty ať jsi poslouchal,jak jsi chtěl neslyšel jsi nic co by jevilo nějaké známky života tady v domě.Tak buďto byla Lana mrtvá,v bezvědomí a nebo se ji nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Postavím se na nohy a zaposlouchám se do zvuků v domě. Z toho ticha mi běhá mráz po zádech. "Zůstaň tady, prosím." Prosmeknu se kolem matky a jen v rychlosti se dotknu její ruky. "Musím zkontrolovat Lanu." Otočím se a prokličkuju mezi spouští ke schodům do patra. Vyběhnu nahoru a ještě od schodů zavolám. "Lano? Jsi v pořádku?" Udělám těch pár kroků a zastavím se až u dveří do jejího pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dveře do jejího pokoje byli otevřené dokořán a na zemi byla krev.Když jsi nahlédl dovnitř viděl jsi roztříštěné okno a spousta krve po podlaze a střepů. Když ses vydal po krvavé stopě,došel jsi až ke koupelně z které se ozývalo fňukání,občasné bolestné zajíknutí a tekoucí voda. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nahlédnu do jejího pokoje a hned potom se vydám po krvavé stopě až ke koupelně. Jestli stála u toho okna ve chvíli, kdy vybouchnul ten dům v sousedství, je víc než jisté, že to odnesla. Holka hloupá, zvědavost kočku zabila! "Lano?" Promluvím znovu a tentokrát se mi do hlasu doopravdy promítne obava. Pootevřu dveře do koupelny a nahlédnu. "Je ti něco? Jsi v pořádku?" A proč se o ní krucinál zajímám...? Bodne mě staré cosi, než si uvědomím, že ona mi dnes taky pomohla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Teď stála opřená o zeď jen v kalhotkách a tílku (zřejmě spala) a pinzetou si vyndavala střepy z ruky,která nevypadala zvlášť dobře.Hlavně díky jedné obzvlášť velké ráně uprostřed paže z které ji stále odkapávala krev na podlahu. Lana byla bledá a po tvářích se ji kutáleli slzy,pohlédla na tebe a hned se pokusila zatvářit hrdě,ale nebylo to vůbec přesvědčivé "Jsem v pohodě.Jen si musím ošetřit ty škrábance."řekla přidušeným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vstoupím dovnitř a přitáhnu velký proutěný koš, do kterého se normálně dává špinavé prádlo před vypráním. "Přetvařování ti moc nejde. Ušklíbnu se nevesele. Posaď se." Vypadáš, že každou chvilku omdlíš. Vybídnu ji a natáhnu se pro jeden z čistých ručníků. "Ošetřování zranění není zrovna můj obor..." Promluvím a mírně se na ni usměju, když ji přiložím ručník na ránu, abych zastavil krvácení. Přitom si ovšem dávám pozor, abych ji žádný ze střepů nezarazil hlouběji do ruky. "...Ale moje matka bude vědět, jak ti pomoct. Dojdu pro ni." Otočím se a prohlédnu si Lanu, jestli je s tím srozumněna. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobře...."souhlasila a nijak se nebránila.Asi ji to příliš bolelo a nebo na to neměla mnoho sil,aby nějak odporovala. A nebo uznala,že sama to nezvládne. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Povzbudivě se na ni usměju a zmizím na chodbě. Seběhnu dolů ze schodů a vřítím se do pokoje, zarazím se až před místem, kde začínají střepy. Bosý bych do nich vběhnout nechtěl. "Maminko," oslovím ji shrnu vlasy z tváře. "Lana to schytala... Můžeš ji jít pomoct? Ve zdravovědě mě nikdy necvičili." Pronesu a snažím se, aby to neznělo příliš dramaticky. Přitom mám nastražené uši, jestli se ze zhora neozve žuchnutí. Nechám ji odložit sesbírané střepy stranou a pak ji odvedu za Lanou nahoru do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se slabě usmála "Zrovna jsem vstala,abych se podívala...co se děje,když se najednou okno rozbylo."řekla ochraptěle.To měla kvůli tomu pláči. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Chvíli zůstanu nejistě stát mezi dveřmi a pak si stoupnu Laně za záda a položím ji ruce na ramena, jako bych tím chtěl říct, že to doopravdy bude v pořádku. "To ano" Potvrdím matce s mírným úsměvem, ale nahlas to radši dál nerozvádím. Když se poprvé vrátila do tohodle domu, bylo to proto, že mi kvůli mé vlastní neopatrnosti málem přeťali páteř. Dost dlouhou dobu jsem si poležel a ona se o mě tehdy starala. Já to věděl, že si lezla k oknu! Taková neopatrnost! Vypeskuju ji v duchu, když potvrdí moji domněnku, nahlas však nic neřeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedla zdravou ruku a položila ji na tvou,kterou jsi měl na jejím rameni. "Zůstanou...mi jizvy?"zeptala se. Maminka zavrtěla hlavou "Ne nijak výrazné.Jen maličké.A ty na tvářích se stratí hned,jak se trochu opálíš."uklidňovala ji a skontrolovala znovu ruku.Když nenašla žádný další střep omila ji ruku sladkou vodou a pak polila alkoholem. Překvapením vykřikla a škubla sebou "Ale no tak...není to přece tak hrozné."řekla maminka a vstala.Otevřela zrcadlo a vytáhla odtamtut obvaz.I když zde již nebydlela stále věděla kde co je a ruku ji obvázala "Tak...teď už to bude v pořádku." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Stisknu ji pevněji ramena, když sebou škubne. "Vydrž." Povzbudím ji tiše. Jakmile ji matka začne obvazovat ruku, pustím ji a přejdu ke dveřím. "Půjdu zkontrolovat, jaké jsou škody." Prohlásím a vyjdu na chodbu. Otevřu dveře do svého pokoje. Je na odvrácené straně domu a tlaková vlna by tu teoreticky nemusela napáchat tak velké škody. Doufám jen v nějakou prasklinu na skle. Bude potřeba Lanu někde uložit, než se dá její pokoj do pořádku. Vrátím se teprve až obejdu celý dům. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Schoval jsi věci z postele a na okamžik otvřel okno,aby jsi z pokoje dostal nepříjemný zápach po cigaretách a pak ses vrátil. Lana se už usmívala i když její obličej postrádal zdravou barvu,asi stratila hodně krve a chvíli potrvá než se z toho vzpamatuje. Maminka ji zrovna držela za ruku po které ji chlácholivě hladila a tiše k ní rpomlouvala. Lana přikyvovala,když jsi vešel obě se na tebe usmáli. "No nemám já úžasného syna?"zeptala se Lany maminka a ta se jen zachichotaa něčemu co ji asi předtím řekla,když jsi tu nebyl "To ano.To je."usmála se na tebe omluvně Lana. Maminka vstala "Prosím.Odveď ji někam,kde si odpočine...já ji zatím připravím trochu čaje."políbila tě na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Všude kolem trosky, to mě zneklidňovalo a pořád víc jsem si přála být už doma. Pořád ještě jsem se Hanse držela. Pomalu jsem se ho pustila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tohle byl...divný den."pronesl Hans s povzdychem když jste za sebou zavřeli dveře. Z kuchyně se hned vyřítila maminka a objala tě "Oh...díky bohu,že jste v pořádku.Když začali ty výbuchy měla jsem takový strach."div neplakala úlevou |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Vám se tady nic nestalo?? Je tady ještě Jakeš? Nechtěla jsem, abys tady byla sama..." řekla jsem ještě mamince. "Jenom by mě zajímalo, co se vlastně stalo...kdo za tím je...bylo to divný..." řekla jsem zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans přikývl "To je v pořádku.To by udělal každý."sundali jste ze sebe mokré kabáty a nohavice než jste se vydali do tvého pokoje,kde jste se převlékli úplně. Po půl hodině jste už všichni tři seděli v kuchyni a z otlučených hrnků jste upíjeli čaj "Obávám se,že tyhle výbuchy byly zcela záměrné...útok...doslova."zamračila se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Čaj velmi příjemně hřál a jen díky němu mi bylo pořád tepleji. "Mami, ty snad o něčem víš?" zeptala jsem se. Byla jsem unavená a trochu posmutnělá, sama jsem ale nevěděla proč tomu tak je. Možná, že všude kolem bylo tolik smrti a my byli stále na živu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans zamyšleně přikývl "To je jasné.Mě to příjde jako varování.Někdo...nějaký terorista,takhle někoho určitého varoval...někoho mocného...možná mafii." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Seděla jsem vedle Hanse a dál upíjela čaj. Hrnek jsem držela v jedné ruce a tu druhou jsem měla položenou pod stolem...vlastně jsem ji pomalu a nenápadně přesouvala k Hansově noze. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans měl zamyšlneně nakrčené čelo "A nebo je to válka mazi organizacemi.Hodně lidí by chtělo mít takovou moc,jako mafie.Třeba se ji takhle snaží konkurovat."když ucítil tvou ruku na stejně,nenápadně také vsunul ruku pod stůl a něžně ti ruku stiskl ve své. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak také oznámil,že Hans už má na půdě zařízený improvizovaný pokoj. Poté jste se vytratili do tvého pokoje,kde ti Hnas pomohl posbírat střepy z rozbytého okna. Poté jste si oba sedli na postel a Hans si tě přitáhl k sobě a objal. "A to jsem si myslel,že můj život bude už klidný...ale stal se pravý opak.A brzi začne už opravdová bouře.Budeme tu uvězněný nevím na kolik dní.Máte tu nějaké stolní hry?Abychom kdyžtak měli co dělat."vesele se zašklebyl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Co dělat...no to bude teda zábava až budeme už pátej den hrát karty..." našpulila jsem pusu v pochybnostech. Přitom je tolik daleko příjemnějších aktivit...jenomže takhle pod dohledem, to je blbý... lehce jsem zavrtěla hlavou. "Škoda, že nebudeme moct věnovat něčemu jinýmu než stolním hrám...ikdyž na stole se dá hrát spousta her..." nechala jsem to vyznít a ve tváři se mi objevil ďábelský úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No jsitě...také jsem myslel na jiný druh...her...."políbil tě. "Ale věřím,že určitě se nám párkrát poštěstí...třeba až budou spát..."potřásl hlavou. "Zdá se mi to nebo tu opravdu kojeme pykle,jak se co nejtajněji milovat?"musel se tomu znovu zasmát. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Samozřejmě že kujeme co jinýho bysme asi dělali..." řekla jsem a kousla se do rtu. Pousmála jsem se. Holka, holka, kdes nechala tu svoji cudnost? Tak ta zůstala někde hodně daleko za mnou... Mimoděk jsem si přejela jazykem po horním rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maličko ti vyhrnul tryko,aby se ti dostal na holou kůži a pohladil tě po ní. Potom přesunul ruce na zadeček,který ti pevně stiskl,naklonil se k tobě a pustil se do dlouhého polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro A potom? To už pro mě bylo jedno velký šílenství. Na vteřinku mě napadlo, že by mohl někdo přijít, ale tuhle myšlenku jsem hodně rychle zapudila. Všechnu svoji energii jsem věnovala tomu polibku. Přisunula jsem se blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedl hlavu "Neměli bychom zamknout?"zeptal se a kývl ke dveřím Pohladil tě po tváři hřbetem ruky a na ústech mu hrál letmí úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Došla jsem ke dveřím a otočila klíčem, který byl zastrčený v zámku. Ozvalo se cvaknutí. Snad teď někdo nepřijde, bylo by blbý, kdyby nás někdo vyrušil...zvlášt mamka a Jakeš... Vrátila jsem se k Hansovi a pohladila ho konečky prstů po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Že ty přesně víš, kam mi máš sáhnout..." zavrtěla jsem hlavou, ale stejně jsem se tvářila, že mi to ani trošičku nevadí. Zajela jsem mu rukama pod tričko. Cítila jsem jeho dobře stavěné tělo, což mě opravdu hodně vzrušovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lehce ti do nich kousal a sál,jako dítě,které se snaží dostat mateřské mléko. Objall tě a jemně se na tebe položil,aby tě netlačil "Myslím,že bychom si,ale měli dávat pozor."řekl najednou vážným hlasem "Nebylo by dobré,kdyby jsi otěhotněla."řekl sice vážně,ale něžně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Neboj, postarám se o to...pak už to bude bez rizika..." Políbila jsem ho a nohama ho obemknula. Byl mi tak ještě blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na okamžik jste oba ztuhly,když jste uslyšeli kroky na chodbě,ale nezastavili se.Zřejmě Jakeš šel do matčiny ložnice,aby tam něco udělal s oknem. Což znamenalo,že se asi pokusí udělat i něco s oknem u tebe v pokoji. "Hmmm...."zamručel nespokojeně Hans,ale neodtáhl se od tebe a dál laskal tvoje tělíčko. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Chviličku jsem ještě nechala Hanse v činnosti a pak ho jemně odstrčila. "Brzy tu bude a já nechci nic vysvětlovat. Aspoň ne právě teď." řekla jsem a začala se oblékat. Vstala jsem z postele a potichu přešla ke dveřím. Vzala jsem za klíč a zámek znovu cvakl. Bylo odemčeno. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "A teď mi řekni má drahá....co jsi myslela tím,že se postaráš o to,aby jsi neotěhotněla?"protáhl se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Poslouchal jsem, jestli se po chodbě zase nerozlinou něčí kroky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Asi bychom si měli něco vymyslet,kdyby se ptal co tu děláme,nemyslíš?Kdyby se ptal."pokrčil rameny. Slyšela jsi zase kroky,ale znovu jen prošel kolem a pak se vracel zpět do pokoje. "Výhoda dřevěných podlah.Každý krom nezůstane bez odezvy." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zastavím se mezi dveřmi a obě si je prohlédnu. Vypadají, jako by byly nejlepší kamarádky. Trochu děsivá představa, když se Lana začne chichotat, že ji matka vyprávěla nějaký veselý příběh z mého dětství. Zatvářím se, jako by se mě to vůbec netýkalo, a zhrnu vlasy z očí. Uhnu, aby matka mohla projít, a podívám se na Lanu. Pokrčím rameny a zatvářím se, jako bych nemohl pochopit, jak může být takové trdlo. "Tak pojď." Přistoupím k ní a opatrně ji vezmu do náruče. "Vypadá to, že budeš nějaký čas muset strávit u mně v pokoji." ¨Pronesu cestou po chodbě a o chvíli později otevřu nohou dveře. Dojdu s ní až k posteli a na tu ji posadím. Posunu ji polštář za záda, aby se mohla opřít. "Aspoň už budeš přístě vědět, že když někde něco vybuchuje, máš se držet dál od oken." Řeknu a vynasnažím se, aby se mi do hlasu nepromítla ani stopa po nějakých citech. Otočím se k ní zády a poklidím popelník a cigarety do nejspodnějšího šuplete u stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Asi ti pěkně ztrpčuji život co?" zeptala se a přikryla se dekou,aby trochu zakryla svou nahotu.Přece jen to byla mladá žena a ty jsi byl muž i když nevlastní bratr. "Jen se neboj...nezaberu ti postel na noc.Kdyžtak se hodně obléknu a budu spát ve svém pkoji.Nechci tě nijak obtěžovat."kam se poděla ta vzpurná holka co měla na vše nějakou peprnou odpověď? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No," pronesu a pokrčím rameny. "S tím ztrpčováním si zase tolik nevěř." Projedu si rukou vlasy a otočím se na ni. Ztrpčit život jsem si zatím dokázal jen já a Raphael a my jsme, děvče, přece jen větší parchanti než ty. Ty jsi... značné zpestření. Mírně se ušklíbnu a posadím se na židli. "S tím, kde budeš spát, si zatím hlavu nelam. Ještě se nestmívá." Prohodím a podívám se z okna. "Pak to nějak vyřeším." Ujistím ji s mírným úsměvem a zatěkám k ní pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tvoje máma je fajn.Líbí se mi.Je moc hodná....máš štěstí.Já se s matkou moc nemusím...i když ona se tváří,že ano."postěžovala si. Rozhlédla se "Víš co jsem čekala?Že si tu pověsíš nějaké hambaté obrázky.Ve většině klučičích pokojů co jsem viděla nějaký byl."byla nervózní,tak se to snažila zakecat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše se rozesměju. "Jestli s tím sblížením máš nějaký problém, klidně ti ještě můžu nasypat pavouky pod deku, do pokoje nasadit krysu a nebo něco podobného." Vlastně jsem o tom ráno ještě zcela vážně uvažoval. Nabídnu ji, ale nemyslím to vážně. Bylo by to nedůstojné mého věku, hrát na sourozeneckou válku. Smát se přestanu teprve, když dojde řeč na rodinu. Po tváři mi přejde stín. Taky jsem na tom byl s otcem podobně. Nebo jsem si to myslel. Jakmile začne mluvit znovu, o nakloním se jejím směrem a prohlédnu si ji přimhouřenýma očima. "To je pro ty, co jsou v nouzi." Odpovím a v očích mi zahoří zelené ohníčky. O chvíli později se narovnám a s hlavou zvědavě nakloněnou na stranu se zeptám: "Poslyš, z čeho jsi tak nervózní?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Z čeho jsem nervózní?Z tebe.“pokrčila rameny,jakoby to byla ta nejnormálnější věc na světě “To,že jsem v tvé posteli….v které jsi mimochodem dělal věci o kterých nechci přemýšlet.A tvé blízkosti.Nejsem zvyklá,že jsi u mě tak blízko.To je všechno.“mírně se usmála.Stáhla si nohy k sobě a opřela se o kolena. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takže slečna se dostává zpátky do formy? Výborně. Oddychnu si v duchu. "Co by..." Pokrčím rameny. "Ty si ve své posteli taky určitě jen nečteš." Pronesu jen tak mimochodem a ze zdvořilosti se i s židlí odsunu o půl metru dál od ní. Alespoň se nebude bát, že ji každou chvíli jednu natáhnu. Trochu mě to její ucuknutí urazilo, ale ujišťovat ji o svých dobrých úmyslech ji nebudu. "No," pronesu o chvilku později a vstanu ze židle. "Půjdu se podívat, jak zlikvidovat škody. Přežiješ to tady? Nemusím se bát, že se ti znovu něco stane?" Prohlédnu si ji, jestli už má alespoň o něco víc zdravou barvu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Budu v pořádku.Jen si jdi.S tvým svolením si trochu zdřímnu."zachumlala se do peřiny až ji vykukovala jen pulka hlavy a dívala se na tebe. Ve tváři byla stále mírně pobledlá,ale tváře měla růžové,jakoby se snad styděla.Což rozhodně byla známka lepšího stavu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny a zamumlám něco v tom smyslu, že pro dobrotu na žebrotu. Nevděčnice jedna malá. Ještě od dveří ji zkontroluju pohledem a, když vidím, že už není bledá jako stěna, mírně se usměju a zavřu za sebou, aby na ni netáhl průvan z vymlácených oken. Budu muset stáhnou z půdy nějaké staré deky a natlouct je do oken, než se ty okna opraví. Jenže to tady bude jako v noře. Krucinál... A ještě uklidit ten nepořádek, co za sebou nechala. Nejsem žádný uklízeč. Vrčím tiše a rovnou zamířím na půdu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyšel jsi na půdu,kde jsi sebral kdejakou deku,ať už zaprášenou nebo ověšenou pavučinama. Nakonec jsi uznal,že jich máš dost a zase sešel dolů.To jsi už slyšel hospodyni,která se mezitím asi vrátila,jak španělsky nadává a běduje z kuchyně nad tou spouští. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Po tom, co prohodím pár slov s matkou, sejdu po schodech dolů a nakouknu do kuchyně. "Tentokrát za to vážně nemůžu." Ujistím kuchařku pro jistotu, že ta spoušť není moje dílo, složím deky na zem a najdu v přístěnku kladivo a hřebíky. "Zkusím to alespoň provizorně opravit, ať tady nemáme jako v ledárně." Pronesu, kdyby ji to zajímalo a, tentokrát už v botech, se vypravím do pokoje zakrývat otvory, kterými táhne nepříjemný chlad. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Postěžovat si prostě musela. Začal jsi zatloukat okna,začal jsi v pokoji otce a jeho nové manželky a skončil jsi v Lanině pokoji,kde už byla jen zaschlá krev na zemi. Mezitím se přiřítil zpět otec s Amandou a hned se starali jestli jsou všichni v pořádku a pak až na škody. Amanda se šla podívat na Lanu,ale nezdržela se tam moc dlouho.Buďto ji Lana vyhodila a nebo spala. Naštěstí se zdálo,že den už probehne v pořádku.Aspoň v to každý doufal. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak to by bylo... Pomyslím si, když dotluču poslední hřebík a v domě zavládne přítmí. Ještě jednou zkontroluju svoje dílo a pak uklidím nářadí. Ty skláře budeme stejně muset sehnat co nejrychleji. Moje druhá obava, jestli se cílem útoku nestal i otec se vyřeší sama, když se vrátí domů. S mírnými rozpaky sleduju Amandinu starost o Lanu a pak vyhledám matku. "Děkuju ti za pomoc." Pronesu a zrhnu vlasy z očí. "Zdržíš se tu ještě?" Zeptám se hned potom, ale jsem si vědom toho, že se může chtít vrátit za svým mužem, aby o ni neměl starost. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No co bysme asi dělali...hrajeme karty." řekla jsema usmála se. "Hm, výhoda to může být, ale taky pro ně. Uslyší, když půjdu za tebou nebo ty za mnou..." nespokojeně jsem nakrčila čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Postarej se o Lanu.Je to moc hodná dívka.A zdá se,že ty jsi jediný kdo ji je tady nejblíže."požádala tě a pak se vydala ke dveřím.Doprovodil jsi ji,vzala si kabát a ještě jednou tě políbila na rozloučenou než odešla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Brzi dorazil Jakeš,který si vás jen zběžně prohlédl a pustil se do opravy okna "Nechcete pomoci?"zeptal se Hans. "Vypadám snad,jako někdo kdo potřebuje pomoci?"zeptal se. Hans to nekomentoval,Jakeš byl podrážděný,nebylo se čemu divit,když se venku semlela takový hromadná vražda. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Hráli jsem dál a pak dorazil Jakeš. Byl docela nepříjemný, ale přesto jsem se odvážila zeptat se. "Jakeši...jak to vypadá venku? Nevíte, kdo za tím je? Mě se to zdá hodně divný..." řekla jsem a zavrtěla jsem hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš si povzdychl "Venku je to celkem špatný.Lidé jsou naštvaní,bouří se a dožadují se krevní msty.Mnoho lidí zahynulo."řekl Hans vzhlédl "Nemohli to udělat Proteskáři?Tohle je zcela jejich styl."řekl. Jakeš se na něj pomalu podíval a obočí měl zamyšlením svrásčené "Jak ty o nich víš?To je tajná organizace,která operuje proti mafii.Jen velmi málo lidí o nich ví."tvářil se podezřívavě. Hans toho věděl zřejmě víc než jsi tušila,teprve teď sis uvědomila,že o Hansovy vlastně nic nevíš. Hans pokrčil rameny "Měl jsem přítele,který k nim patřil.Jednou se pěkně opil a vykládal mi o nich.Teď už samozřejmě nežije.Prosteskáři netolerují lidi co moc mluví." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jaktože o nich ví?? Nemyslím, že by šlo o nějakýho kamaráda...co když k nim sám patří...co když je jedním z nich?? Podívala jsem se Hansovi do očí, aby věděl, že o tomhle s ním chci ještě rozhodně mluvit. Tohle mi nebylo jasný a chtěla jsem to pochopit. "Jakeši...a...jak o nich víte vy?" podivila jsem se. Měla jsme pocit, že příliš mnoho lidí v mém okolí je najednou jiných než se mi předtím zdálo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Právě proto je tajná."vysvětlil ti Jakeš a opratrně připevnil sklo. "Já vím o hodně věcech Lily.A o některých nemohu mluvit.A pro vás bude jen lepší,když se to nikdy nedozvíte."odpověděl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jakeš má hodně tajemství a při své práci pro šéfa mafie hodně viděl a slyšel. I věci, které by vědět nemusel. Nechtěla jsem se dál vyptávat. Alespoň zatím... Dál jsem se věnovala hře s Hansem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu chvíli stát u dveří, pak sebou trhnu a vyrazím do pokoje pro sako a kabát. Posbírám svoje zbraně a ještě než vyběhnu ven, sdělím otci, že okna jsou snad zabezpečená a já jdu doprovodit matku. Čert ví, proč to dělám. Ale asi je to proto, že ho chci šetřit. Maminku doběhnu o dvě minutky později. "Doprovodím tě." Pronesu a nabídnu ji rámě. Nechce se mi ji vzdávat tak snadno. Navíc, když většinu času, kterou strávila u nás v domě, pomáhala Laně či uklízela. "Stihnu se vrátit dřív než se ta žába probudí." Podívám se na matku. Možná má pravdu. Vrána k vráně sedá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Co ty vlastně chceš dělat miláčku?Najdeš si konečně nějakou práci?"naladila na téma,které jsi neměl moc v lásce,ale maminka vždy měla velký zájem o tvůj osobní život "To mi připomíná.Nikdy jsi nepřivedl žádnou přítelkyni.Jak je to možné,když jsi takový pohledný mladík?"pozvedla obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se na tebe hned obrátil "Chtěla ses mě na něco zeptat,že?"řekl "Vidím ti to ve tváři."odložil karty. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Najednou mezi námi bylo tolik věcí, o kterých mi neřekl. Nechtěla jsem, aby mi je tajil, když jsem si začali být tak blízcí. Nevěděla jsem jestli mi na to odpoví, ale chtěla jsem vědět pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nesleduju zbořené domy a ani vynášení mrtvol se mě nijak zvlášť nedotkne. Budu muset ovšem zkontrolovat, jestli se něco nestalo Sue. Něco nesrozumitelně zamručím, když se začne ptát na práci, a v momentě kdy se zeptá, proč jsem ještě nikdy nepřivedl představit nějakou svou přítelkyni, se málem zakuckám. "Musím si ještě něco zařídit a pak se rozhodnu, jestli budu dál pracovat pro otce nebo jestli se zkusím živit jinak." Pronesu tiše. Vím, jak těžko nese, že jsem se živil jako Stín, ale jsou z toho peníze, na které bych si jinde jen těžko přišel. A jestli chci někdy z toho domu odejít, musím mít prvně za co postavit vlastní. "A co se týče té druhé otázky..." Zarazím se a projedu rukou vlasy, "S žádnou to ještě nebylo tak vážné, abych ji vodil představovat rodičům." Dokončím a pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ne.Nepatřím.A nikdy jsem nepadřilJe to banda bláznů co si získávají vliv zabíjením nevinných.Nevinných,jako je má sestra."řekl chladně. Pomalu vstal a přešel k oknu,zadíval se z něj "Nerad mluvím o svém životě Lily.Nemám totiž moc dobrých vzpomínek."vysvětlil ti. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Promiň..nechtěla jsem...nemyslela jsem to tak..." řekla jsem. Vstala jsem a přišla až k Hansovi. Něžně jsem ho pohladila po ruce. "To mě mrzí..." špitla jsem. Bylo mi to vážně líto. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Byla bych raději,kdyby jsi začal pracovat,jako každý jiný.Už mám jenom tebe Kiro.Nehodlám dovolit,aby se ti zase něco stalo."zvedla ruku a vložila ti pramen vlasů za ucho "Navíc....chtěla bych vidět vyrůstat vnoučata předtím než vás opustím." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Vážně jsi do mě blázen? A proč? Vždyť na mě není nic extra a nikdy nebylo..." podivila jsem se. Přesto jsem se usmála. Dělalo mi dobře, že mě má někdo rád jinak, než jako rodina. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak co teď? Co budeme dělat?" zeptala jsem se nevinně a zaculila se. Než vyřeším problém s potencionálním těhotenstvím, tak zřejmě nic nebude. Musím si to nějak zařídit... přemýšlela jsem si tak nějak pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Neměl moc rozumu? Alespoň co se peněz týče? Bleskne mi hlavou a já se maličko zamračím. Takže tohle si o mě myslí moje matka? Že všechny peníze, co jsem vidělal jsem někde rozfofroval? Menší část možná. Ale zbytek mám uložený. Potřesu hlavou, jako bych tomu nechtěl věřit a pak se mi na tváři mihne úšklebek. "Já mám tuhý kořínek." Ujistím ji, ale že jsem za ty dva roky párkrát tančil se zubatou ji neřeknu. "A ty nemluv, jako bys měla každou chvíli umřít." Pokárám ji, jak si to můžu jako syn dovolit a mírně se usměju. Na ženění mám času dost. Jestli se k tomu vůbec někdy odhodlám. A zakládat rodinu? Na chvíli se mi před očima objeví obrázek Emy, ale rychle zase zmizí. Když nevím, jak má rodina fungovat? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ozval se zvon,který ohlašoval poplach "Co je to sakra tentokrát?"zeptal se a vyhlédl z okna. "Pojď."vzal tě za ruku a sešli jste do kuchyně. Jakeš se na vás hned otočil "Poplach.Útočí na nás piráti." řekl "Celá flotila." Hans zachmuřeně přikývl "Už to chápu.Ty výbuchy měli odlákat pozornost,aby sem mohli napochodovat."Jakeš se začal oblékat. Hans si také šel pro kabát "Vy se schovejte.Ve sklepě.Tam budete v bezpečí."nabádal vás Jakeš. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Buďte opatrní" řekla jsem ještě k oběma a společně s matkou zmizela ve sklepě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Oba jste se zastavili,když se rozezněl zvon "Poplach?Co zase?"povzdychla si a rozhlížela se.Z domů začali vycházet muži se zbraněmi,jak střelnými,tak sečnými a všichni šla se zachmuřenými tvářemi k moři. Což mohlo znamenat jen jedno.Piráti. "piráti."řekla tiše maminka.Už byli ty výbuchy jasné.Stará finta na odvedené pozornosti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sedli jste si ve sklepě na starou sedačku a maminka si tě přitiskla k sobě. "Jen se o ně neboj.Budou v pořádku."dělala,jako že se tě snaží uklidnit,ale spíš se snažila uklidnit sama sebe. "Proč to muselo přijít zrovna v tuhle dobu?"povzdychla si. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Strach, který šel z nás obou, byl téměř hmatatelný. Doufám, že se jim nic nestane...proč zrovna piráti? Co tady proboha chtějí??? Hlavně ať se nám oba vrátí v pořádku... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už se chystám skálopevně prohlásit, že možná ne věčně, ale ještě dlouho ano, když se rozezní zvon. Zarazím se a podívám se na matku. "Musíš si pospíšit domů. Už to není daleko." Stisknu její dlaň ve své a rychle se rozejdu. Splním si svůj úkol, dovést ji v pořádku domů a pak půjdu spolu s ostatními bránit Marakéš. Které město na tuhle fintu s odpalováním neskočilo? Všechna pozornost se stáhne dovnitř města... Ty krysy. Emin bratr je taky pirát? Může být mezi útočníky? Může ho napadnout...? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vydal ses s davem mužů,mladých,starých,dokonce i pár žen šli bránit své domovy a své rodiny. Podle hluku jsi už poznal,že se piráti vylodili a vypukl boj,který se pomalu přesouval do ulic.Potkal jsi několik žen s dětmi,které se šli schovat. Na pravo od tebe vyšlehl oheň,jak vzplanul dům,do uší tě uhodil hluk děla. Zastavil ses a zadíval ses na muže,který bojovali jeden proti druhému.Kdo je místní a kdo pirát,to bylo jasné hned na první pohled.Piráti,byli většinou potetovaní,kde se dalo a stejně tak i piersing. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Naposledy se ohlédnu za matkou a usměju se, aby se nebála. Pak se rychlým krokem vydám směrem k moři. Jakmile se dostanu blíž k bojům, vytáhnu katanu. Oheň se zaleskne na ostří, ale tomu poetickému obrazu tentokrát nevěnuju pozornost. Sevřu jílec zbraně v levé ruce a pravou se ujistím, že beretta je na svém místě pod kabátem, jako jistina 15 nábojů plus jeden v hlavni. Shrnu vlasy z očí, v kterých se mi nebezpečně leskne a vyrazím dál směrem k bojům. Nevědomky směrem, kterým stál a snad ještě stojí dům Emy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Do rány se ti občas dostal nějaký pošetilý pirát,kterého jsi snadno zabil.Taky když na tebe chodili po jednom,nedalo se čemu divit,že to bylo tak lehké. Na okamžik jsi měl pocit,že jsi koutkem oka zahlédl Jakeše,ale když ses tam podíval úplně nebyl tam. Když jsi dorazil k domu Emi už jsi odělal dobrou desítku pirátů. Teď jsi byl však nucen zastavit a pohlédnout na to co zbylo z jejího domu.Moc toho nebylo.Stejně tak,jako s ostatníma.Nejen její dům byl v troskách,ale i další tři co k nemu byli nejblíže.Z domů se stále ještě kouřilo a občas vyšlehl skomírající plamen,který se ze všech sil snažil přežít. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Šla jse mdo svého pokoje a do batohu nastrkala nějaké věci. Vzala jsem si deku a pár drobností. Pak jsem přišla do kuchyně, abych tam počkala na matku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nikdy jsem nebral zabíjení jako dobrou zábavu, ale tyhle mořské krysy zabíjím téměř se zlobným potěšením. Celý zbrocený od krve dorazím až k místu, kde bydlí Ema. Kde bydlela Ema. Zůstanu stát, jako kdyby do mě uhodil blesk. Křečovitě sevřu jílec katany, až mi klouby na ruce zbělají, abych zbraň neupustil. Tohle ne... Udělám krok směrem k hromadě trosek, které zůstaly z nejlepšího domu v celé Marakéši a připadám si jako ve zlém snu. Přestanu sledovat okolí a jediná myšlenka, která mi uvízne v hlavě jako černý mrak, je, jestli byla v domě při jeho zničení. Ne... Vzpomenu si na pocit, jaký mě přepadl, když jsem odsud odcházel, že už ji neuvidím, ale nechce se mi věřit, že by to měla být pravda. Určitě nebyla uvnitř, když se ten dům zřítil. Ne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahlédl jsi přece mezi muži Jakeše,ten přece musí vědět co se s Emou stalo. Nedaleko něco vybouchlo a podle hroucení jsi poznal,že se zřítil další dům,ta rána tě na okamžik připravyla o sluch. Boj se stále více vztupňoval,pohlédl jsi na moře,na přítav,kde jsi viděl kotvyt celou flotylu pirátů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Musíme rychle než se boj přesune do města.Bojím se,že je piráti zatlačují do uličej města."řekla přidušeným hlasem.Vzala tě pak za ruku a vychle jste se vydali pryč z domu.Ohlédli jste se na cestu a se šokem jste zjistili,že boj se přesunul už blíže než jste čekali.Viděli jste muže,jak bojují a umírají za své domovy a milované. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "K čertu!" Vyčtu troskám domu hlasitě a zoufale. Zatřesu hlavou, abych se zbavil nepříjemného pískání v uších, které mi v nich zní od doby, co se nedaleko mě zhroutil další z domů, a rozběhnu se směrem k přístavu. Teď nemá cenu hledat Jakeše. Je potřeba bránit město. Co záleží na životě jedné dívky, když v Marakéši plení piráti? Krucinál, všechno na tom záleží! Najdu ji živou. Musím ji najít živou! Až to skončí. Pokusím se soustředit myšlenky, abych z roztěkanosti neudělal chybu v boji, ale jde to jen těžko. Zabíjet pro město nebo z pomsty? Čert to vem. Budou mrtví. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro A přeze vše vás stále více a více zatlačovali do uliček města.I když jste měli převahu.Občas jsi zakopával o mrtvoly a jednou jsi málem nestašil uhnout ráně,která by ti jistě vyrazila mozek z lebky. Než ses nadál najednou vedle tebe stál Jakeš,který si tě zřejmě našel sám,tohle by byla moc velká náhoda. Vedle něj stál nějaký mladík,skoro stejně starý jako ty. "Drž se u mě mladej!"řekl mu Jakeš a pak pohlédl na tebe,ušklíbl se "Zdravím.Tušil jsem,že ten co za sebou zanechává nejvíce mrtvol,budeš ty."řekl a střelil jednoho piráta do oka. Mladík vedle něj držel v rukou brokovnici,nemohl sis pomoci,ale tušil jsi,že je to ta brokovnice z které střílela Ema. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Celou cestu jsem neřekla ani slovo. Anmi jedna z nás neměla chuť něco povídat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Uskočím před ránou a ve zlomku vteřiny si uvědomím, že tentokrát to nestihnu. Jenže bohové při mě asi dnes stojí a já zakopnu o jednu z mrtvol. Nedokážu udržet rovnováhů a spadnu na zem, což mi velmi pravděpodobně zachrání život. V duchu poděkuju svému andělu strážnému. Zvednu katanu a ještě ze špinavé země zarazím pirátovi její čepel hluboko do břicha. Pak se vyškrábu na nohy, shodou náhod hned vedle Jakeše. "Jakeši." Pozdravím ho a otřu krev, která se mi řine z rozseknutého obočí. "Rád tě zase vidím." Pronesu udýchaně a snažím se nevidět, že zbraň jeho doprovodu vypadá přesně jako Emina brokovnice. Přehodím katanu z levé ruky do pravé a vytáhnu berettu. Aspoň na chvíli si potřebuju oddechnout a nepustit si ty mořské krysy blíž k tělu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mysleli jste,že tam bude tma,le k vašemu překvapení tam plápolali pochodně a všude kolem vás se pohybovali lidé.Ženy,děti,staří lidé a zranění muži.Nebyli jste jediní koho to napadlo. "jistě...staré cesty nejsou nikdy zapomenuty."slyšela jsi mámu,jak řekla tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Proklatí piráti!Kat aby je spral!"zaklel Jakeš a nakopl jednoho pyráta tvrdě do koulý,ten se bez jakéhokoliv hlásku složil na zem. "V tomhle případě musí jít všechna slušnost z cesty."vysvětlil ti svou podpásovku. Jakeš něco zahřměl,napůl tě to ohlušilo,ale poznal jsi,že říká ať se všichni stahují do ulic a dělají barykády.K tvému překvapení ho opravdu poslouchali. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale nechtěla jsem, aby si někdo z nich myslel, že na ně zírám. Jenom mě to překvapilo. "Tak tohle jsem nečekala..." otočila jsem se k matce. Nikdy by mě nenapadlo, že se tudy máma potloukala do nějakých nočních podniků. Zjevně si na to všechno vzpomněla a já ji nechtěla moc rušit ve vzpomínkách na mládí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odpustím si jistotu dvojvýstřelu a zabiju ránou do hlavy jednoho z pirátů. Jakešova podpásovka mě ani v nejmenším nezarazí. Je to boj, ne škola slušného chování. "Klobouk dolů před tvými vůdcovskými schopnostmi." Ohodnotím jeho počínání a hledím si toho, aby piráti nepostoupili už ani o metr dál do města. Má pravdu, bez barikád je naše šance o hodně menší. Zajistím berettu, v které zůstalo ještě sedm nábojů, a jednomu z těch parchantů co se ke mně dostane moc blízko a co se neumí krýt, rozseknu krční tepnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rychle jsi vzhlédl a uviděl jsi lidskou siluetu nahoře na střeše,která za chvíli zmizela. “Musíme je ještě držet.Než připraví barikády.“řekl ti a pohlédl na mladíka vedle “Hansy.Běž za Emou a pomoz ji.“rozkázal mu.Mladík přikývl a rychle se rozběhl zpět. “Jestli tohle přežijeme….přísahám,že se už nedotknu alkoholu!“vykřikl.Ti co to slyšeli,se začali smát,protože tohle bylo vlastně nesplnitelné. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Našli jste si místo,kde jste se usadili na zem a rozhlíželi se,bylo tu spousta žen,těhotných žen,dětí,starých lidí a zraněných mužů a další přicházeli. “Lily!“ozval se známý hlas a když ses ohlédla uviděla jsi Lanu,jak se k vám prodírá.Byla zraněná.Na obličeji měla pár šrámů a ruku měla v obvazu,ale až na mírně bledou barvu v obličeji vypadala stejně a přátelsky se šklebila. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Kde jsi byla, že se ti to stalo??A co vaši a brácha?" zeptala jsem se hned jak jsem ji pustila z náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobrý Lano...jen si povídejte.Já půjdu pomoci zraněným."vstala a zmizela v davu. "Nakonec...můj bratr.Není tak špatný...postaral se o mě,když jsem byla zraněná.Je hodný...jen je stejně zraněý,jako já...myslím rozpadem rodiny a tak...stejný rebel." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jakmile vykřikne Jakeš Emino jméno, vzhlédnu tím směrem a na okamžik ztratím koncentraci. Takže žije! Zaraduju se a do krvavé reality mě vrátí až Jakešova další slova. Kývnu hlavou, že mu rozumím, shrnu vlasy z obličeje a setřu krev z tváře. Na rozdíl od něj, nesložím žádnou planou přísahu. I kdybych to tady dnes přežil, a jestli už jsem svoje štěstí nevyplýtval, určitě bych ji nedokázal splnit. "Muziko hraj." Zavrčím tiše a šikmým sekem zaútočím na prvního piráta. Úkosem pohlédnu, jak daleko za námi se chystá barikáda a zatlačím piráta o pár kroků zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uslyšel jsi známí ženský hlas "Tady...."muži přitáhli tři menší děla. Ohlédl sesa uviděl jsi Emu,teda tušil jsi,že je to ona.Obličej měla obvázaný obvazem a jediné co ji šlo vidět z obličeje bylo levé oko.Podívala se na tebe a rychle se od tebe odvrátila "Ahoj Kiro...."pozdravila tě. Jakeš se na tebe smutně zadíval,ale jen na okamžik než se začal věnovat své zbrani. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vystřelím poslední náboj a zanadávám, když zbraň cvakne na prázdno. "Do hajzlu." zanadávám, najdu pohledem nejmladšího účastníka obrany a pro jeho vlastní dobro ho pošlu, aby mi sehnal další zásobníky. A jestli ne ty, tak alespoň jinou zbraň. Na chvíli si oddechnu a unaveně svěsím hlavu. Když se ozve Ema, rychle se ohlédnu jejím směrem a na sotva postřehnutelnou chvíli se zarazím. Proč sakra ona? "Emo." Pak ale udělám několik kroků a opatrně ji obejmu. Bez ohledu na to, že ji ještě víc zamažu od krve, nebo že mi za zády zuří boj o Marakéš. Ne proto, abych ji vyjádřil, že lituju, ale protože jsem ji našel živou a ještě dlouho za to budu děkovat všem bohům. Protože jsem se do ní zamiloval |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já jsem byla venku, když to začalo. Jenom díky Hansovi jsem neskončila se zraněná...Hans mě chránil...teď je taky venku, s Jakešem... řekla jsem napůl s hrdostí a napůl se strachem v hlase. Teda, jestli je její brácha jako ona, tak to musí mít rodiče radost...dva takový poděsové... musela jsem se pro sebe zasmát. Lanin bratr mě zajímal pořád víc. Musel na ni udělat opravdu velký dojem, když přehodnotila vztah z otevřeného nepřátelství na rodinnou lásku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli tě držela než od tebe ustoupila "Promiň,že ti nedám polibek na uvítanou,ale...no sám vidíš."řekla vesele,jako by o nic nešlo. Jakeš se zdvořila trochu vzdálil,aby vám nechal trochu soukomí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jestli tohle vyhrajeme tuším že bude velká oslava,tak bychom mohli tam."drkla do tebe. "No jasně...ti naši chlapy jsou prostě hrdinové.Pak jim musíme tu námahu pořádně vynahradit."mrkla na tebe. "I dyž nevím co s touhle rukou zmůžu..."pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Doufám, že to vyhrajeme...ani nechci vědět, co by s námi bylo, když by vyhráli piráti..." řekla jsem ještě. "Pojď sedneme si. Máme místo tady." řekla jsem a kývla směrem k našim věcem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Zajimavá představa."rozhlédla se "Jo....ten můj brácha...škoda,že jsme teď příbuzný...zbalila bych ho."ušklíbla se |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No jo, tak to máš blbý holka." zasmála jsem se. "Neřikej, že je zak úžasnej a přitažlivej...to se mi ani nechce věřit, potom, co jsi mi ho líčila jako parchanta nejhrubšího zrna..." zasmála jsem se. "To jsem na něj vážně zvědavá." zaculila jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ale zdá se,že je to záletník.Asi,jako já.Nikde neposedí moc dlouho." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Měl jsem pocit, jako bych tě už neměl vidět. Jsem rád, že se to nevyplnilo. Bál jsem se o tebe." Stihnu ze sebe vychrlit ještě dřív než se ode mně odtáhne. Držel bych ji v nářuči rád ještě o něco déle, ať si všichni obránci koukají, ale pustím ji. Shrnu vlasy slepené krví z tváře a usměju se. "Vyberu si to jindy i se všemi úroky." Ujistím ji a setřepnu z čepele krev. Úkosem pohlédnu směrem k barikádě a pak se podívám na Emu. "Až tady dobojujeme a všechno v Marakéši se vrátí do starých kolejí. Kývnu hlavou, jako bych se chtěl sám ujistit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tebe “Myslel jsem,že už nepříjdeš.“ Než jsi stačil něco říci ozval se Jakeš,který zakřičel ať jsou všichni na svá místa,Ema se na tebe ještě okamžik dívala,než se odvrátila a poklekla vedle Jakeše,aby ho kryla dokud on bude obsluhovat dělo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Chystám se jí odpovědět, ale Jakešův křik mě zastaví. Ema očividně ví, kde je její místo a já to své najdu o pár chvil později. Čert to vem. Dokud bojoval jeden za všechny a každý sám za sebe, byl jsem si jistější. Kolektivní způsob obrany je téměř nová zkušenost. Rozhlédnu se po chlapci, kterého jsem poslal pro zásobníky, jestli už se vrátil, a zapřemýšlím, jestli se matka dostala v pořádku domů. Divné, pořád se o někoho starat. Josh si teď, ať je kdekoliv, určitě mne ruce, jak mě zpucoval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadívali jste se na piráty,kteří si nesli železné štíty,aby se bránili střelbě a ti za nimi nesli střelné zbraně. Jakeš je chvíli pozoroval"Miřte jim na nohy!"oznámil všem. Byla to asi také jediná možnost,jak je zastavit.To a nebo střelit do té malé škvírky,odkud se dívali kudy jsou. Jakeš začal nabíjet dělo,ostatní ho napodobili. A pak vykřikl ať začnou střílet,piráti ze svých úkrytů začali také střílet.Jak dlouho si tohle asi připravovali?A co bylo horší.Začínalo sněžit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vypadá to, že katana teď bude nějakou dobu odpočívat v pouzdře na mých zádech, když přeberu krabici se zásobníky od chlapce. Naneštěstí zmizí dřív než mu stihnu poděkovat. Vyměním zásobník u beretty, zapřu ruku o výstupek v provizorní barikádě a zamířím. Počkám, než se ozve povel a pak i já začnu střílet. Jak to, že jsou tak připraveni? Co je krucinál v Marakéši tak cenného, že se ještě nestáhli a neodpluli? To přece není jejich obvyklá taktika. Honí se mi hlavou a snažím se neslyšet svištění kulek. Kdybych znal nějakou modlitbu, asi bych ji teď použil. Vzduch začíná houstnout krví a ještě ke všemu začalo sněžit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Piráti padali,jako shnilé hrušky,přesto se však stále blížili i když jejich řady řídli. Proč tu,ale byli?Proč se nechali takhle v houfech tabíjet? Bylo to podezřelé a tebe tísnil nepříjemný pocit,že někde jinde se děje něco důležitějšího. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Zdá se, že všichni neradi mluví o rodině...neboj, ani se nezmíním..." usmála jsem se. "Záletník? Tak to si asi moc blízcí nebudeme." zasmála jsem se. "Jo a jak se vlastně jmenuje? Ještě jsi ho nejmenovala." podívala jsem se na Lanu. Doteď mi ani nepřišlo divný, že neřekla jeho jméno. Ani nevím proč, ale právě mě to napadlo. "Jak vůbec vypadá? Jste si trochu podobní?...jestli je poznat, že jste z jedný rodiny..." najednou mě napadlo tolik věcí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jmenuje se Kira."oznámila ti a pokrčila rameny "To by mě zajímalo,jestli ho takhle pojmenovala matka nebo otec.Je to zvláštní jméno." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Kurva!" Zanadávám, když mi kolem hlavy prosviští kulka tak blízko, až ucítím rychlý závan horkého vzduchu. Schovám se za barikádu a prudce oddechuje. Všechno tohle... Někde tady se děje ještě něco důležitejšího. A čím blíž jsou piráti a nehodlají se vzdát, přestože takhle nikdy nebojují, skoro jako organizované vojsko, jsem si jistý, že chtějí něco konkrétního.A neodtáhnou, dokud to nedostanou. "Krucinál!" Přemístím se vedle Jakeše a Emy a zvýším hlas, abych překřičel hluk boje. "Jakeši, co je v Marakéši tolik cenného aby to ty pirátské krysy tak chtěli? " Podívám se na něj a oči mi planou. Sám na to těžko přijdu. Dva roky jsem byl pohřbený za živa. Nevím, co se tady dělo. Krucinál, copak je v městské věznici nějaký jejich kapitán? Těžko by ho chtěli zpátky. Nějaký drahý kámen? Poklad? Jak mám krucinál uvažovat jako pirát? |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ani nevím proč, ale napadla mě taková blbost...jejich možný vztah...možná ho zkusí sbalit..ani bych se nedivila, kdyby to udělala... Posmála jsem se pro sebe a podívala se na Lanu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Zřejmě chtějí dobýt město pro ženy a děti!"zamračil se,jakoby mu začalo něco vrtat hlavou,ale pak se uvolnil,jak to tedy v dané situaci jen šlo a začal zase střílet. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Něco na tom je...co naděláš...nemůžeme mít všechno, co bysme chtěly..." řekla jsem. "Jenom by mě zajímalo, co tu piráti chtějí? Obvykle jenom vyrabují něco blízko přístavní části, ale teď jsou přímo ve městě..co tu hledají?? Přijde mi to divný..." zavrtěla jsem hlavou. "Co myslíš?" obrátila jsem se k Laně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se dívala někam pryč,zadívala ses také tím směrem a zjistila jsi,že hledá na mříž nad vchodem. "K čemu tam asi je?A k čemu sloužilo tohle místo?"zeptala se Lana spíš sama sebe než tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "K čemu myslíš, že to tady bylo?" zeptala jsem se. Kéž by se mi už Hans vrátil a byl v pořádku...aby se ani jemu ani Jakešovi nic nestalo...mamka by to špatně nesla...a...já taky...jenom ať se mi vrátí a celej... smutně jsem se zamyslela a z obličeje mi zmizel úsměv. Zaplašila jsem smutný myšlenky a znovu se pokusila usmát. Aspoň trochu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Pojď"vybídla tě.Když jste tam přišli vchodem procházeli jen posledních pár opuzdilců "Rozhlédni se....tohle je jediný vstup i východ...a nad ním je mříž....mě to víc než kdy jindy připomíná vězení...a to se mi vážně nelíbí."řekla podmračeně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ani trochu se mi nelíbilo to, co mě před vteřinou napadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se na tebe klidně podívala "Běž k barikádám.Za těmi co ochraňují naše město.Najdi Jakeše a Kiru.Řekni mu co se stalo!"řekla předtím než zmizela v davu žen,co se snažili odstranit mříž. Chvíli jsi to pozorovala,než jsi viděla,jak se od tebe začali poamlu vzdalovat.Chvíli jsi počkala a spatřila jsi,že to ve skutečnosti není součástí kanalizace,ale že je to něco,jako loď. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sakra..to neni možný..zasraný piráti..a je tam maminka a Lana...musím najít Jakeše... Rozhlédla jsem sea hledala sloupy kouře směřující vzhůru. Předpokládala jsem, že tam někde musí být barikády a tam je Jakeš, Hans i Kira...všichni, které potřebuji najít. Pak jsem našla potřebný kouř a směr, odkud přicházel zvuk boje a neprodleně se tam vydala. Doufala jsem, že je najdu, co nejdřív... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rozběhla ses přikrčeně k nim uviděla jsi,jak Jakeše,tak Hance,jak se krčí úplně vepředu.Zavolala jsi na ně a oba se ohlédli.Viděla jsi,jak se tváří překvapeně. "Lily?Co tu děláš?Proč nejsi v úkrytu?A kde je maminka?"zeptal se a rychle tě stáhl dolů k sobě,aby tě nezasáhla kulka.Hans hned byl u tebe a strachoval se,jestli nejsi zraněná.Vedle jakeše seděla nějaká dívka,která měla obvázanou hlavu až na místo kde vykukovalo oko a vedle Jakeše seděl,pohledný,hnědovlasý mladík s pohledem,který měl na svůj věk až příliš vážný. (piš teď soukromě Kirovy) |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jakeši!"zavolala znovu. Jakeš ji rychle chytil a stáhl dolů,aby ji nezasáhla kulka "Lily!Co tu děláš?Proč nejsi v úkrytu?A kde je maminka?"zeptal se JAkeš zmateně. Mladík vedle tebe se přesunul k dívce jménem Lily a staral se jestli není zraněná. (piš teď soukromě Lily :P ) |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jakeši...my jsme šli do kanalizace, abychom se schovaly tam...potkala jsem tam Lanu a její maminku...byla tam spousta lidí, ale něco se mě a Laně nelíbilo...ta mříž nad vchodem...byla to loď...pirátská loď na otroky...Lana mě vystčila ven, abych vám to řekla, ještě než zapadla ta mříž...pak začala odplouvat..." dýchala jsem přerývaně, nemohla jsem popadnout dech. Nejen z běhu, ale i ze strachu, co se stane těm nejbližším, které vůbec mám. Potom jsem se podívala po těch, co byli kolem. Ovázaná dívka a ten mladík... To bude asi Kira... Otočila jsem se proto na něj. "Ty jsi Kira, že? Lana chtěla, abych našla tebe...abys o tom věděl...co se stalo..." řekla jsem. Cítila jsem se provinile, že já tu jsem a Lana ne. Že je odvezli a já s nimi nejsem. že já jsem vyvázla a ony ne. Pořád ještě jsem oddechovala a držela Hanse za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "A..." kurva. Já vůl. Chci začít nadávat, ale slova se ve mně zapříčí. Tohle je to, co mi celou tu dobu nedocházelo. Že je to jen maškaráda, aby... Do prdele. I pod nánosem zaschlé krve v obličeji je vidět, že jsem zbledl. Lana? Její matka? Podívám se na dívku pohledem, jako bych doufal, že je šílená a celé si to vymyslela. Ale to, jak šermuje mým a Laniným jménem mě přesvědčí, že blázen jsem já, když v to doufám. Opřu se dlaní o zem a začnu horečnatě přemýšlet. Lana chtěla, aby mě našla? To znamená, že mi věří, že ji z toho dokážu vysekat? Přemýšlej, Kiro, jak je z té lodi dostat? Přitáhnu k sobě krabici se zásobníky, jejichž počet se už povážlivě ztenčil, a začnu jeden po druhém rovnat do kapes. A to přesto, že nemám plán. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš vstal a zahrozil pirátům pěstí "To vám vy zkurvy syni nedaruji!"zahrozil jim a pak hlasitě funěl,aby se uklidnil. Piráti,jako na povel se zastavili a ani se nehli,zůstali stát a řady se vrtěli,jak jimi procházela nějaká správa. Prudce se odvrátil a pohlédl na Lily "Kolik?Kolik lidí tam bylo?"zeptal se už klidněji. Hans Lily zachmuřeně stiskl,konejšivě ruku "To bude v pořádku Lily...mi je z toho dostaneme."snažil se ji uklidnit a hleděl na Jakeše,který horečnatě přemýšlel. Ema se narovnala "Myslím,že nad tímhle nemá cenu ani přemýšlet.Teď když piráti mají co chtějí se rychle zdekují,aby vyrazili za svými otrockými loděmi.Polovinu jsme jich pobyli.Ale stále jich je dost na to,aby nás hned potopili jen co se je pokusíme pronásledovat."odmlčela se a rozhlédla se kolem "Máme dvě možnosti.Ukrást jim jednu z těch lodí a vydávat se za jejich spojence...a nebo na loď propašovat pár lidí,aby odtamtut tajně operovali.Obě možnosti jsou však pěkne ryskantní."pronesla klidným,nevzrušeným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš vstal a zahrozil pirátům pěstí "To vám vy zkurvy syni nedaruji!"zahrozil jim a pak hlasitě funěl,aby se uklidnil. Piráti,jako na povel se zastavili a ani se nehli,zůstali stát a řady se vrtěli,jak jimi procházela nějaká správa. Prudce se odvrátil a pohlédl na Lily "Kolik?Kolik lidí tam bylo?"zeptal se už klidněji. Hans Lily zachmuřeně stiskl,konejšivě ruku "To bude v pořádku Lily...mi je z toho dostaneme."snažil se ji uklidnit a hleděl na Jakeše,který horečnatě přemýšlel. Ema se narovnala "Myslím,že nad tímhle nemá cenu ani přemýšlet.Teď když piráti mají co chtějí se rychle zdekují,aby vyrazili za svými otrockými loděmi.Polovinu jsme jich pobyli.Ale stále jich je dost na to,aby nás hned potopili jen co se je pokusíme pronásledovat."odmlčela se a rozhlédla se kolem "Máme dvě možnosti.Ukrást jim jednu z těch lodí a vydávat se za jejich spojence...a nebo na loď propašovat pár lidí,aby odtamtut tajně operovali.Obě možnosti jsou však pěkne ryskantní."pronesla klidným,nevzrušeným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Bylo jich tam hodně, překvapilo nás, kolik je tam lidí pohromadě..." odpověděla jsem Jakešovi. Stiskla jsem Hansovu ruku, aby věděl, že už je to docela dobrý. A pak promluvila ta dívka, takže jsem se otočila k ní. "A pro kterou z těch možností bys byla ty?" zeptala jsem se jí. Ani nevím proč, ale zajímal mě její názor. Co by udělala a proč. Měla jsem pocit, že se s ní Jakeš zná už nějakou dobu. Možná s ní byl před maminkou... napadlo mě. Zajímalo by mě, jak vypadá...přes ty obvazy není nic vidět... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já bych to skombinovala.Vetřela bych se jim tam.Potichu bych tam všechny pozabíjela a převzala tak loď.Jednoduché.Jen se nenechat chytit."pokrčila rameny. Jakeš si zamyšleně promnul bradu "To rozhodně není plán k zahození...jen musíme rychle sehnat několik šikovných lidí."řekl. "Jednoho už máš.Mě.Klidně se do toho pustím."řekla Ema. "Emo...."namítl Jakeš,ale ona zavrtěla hlavou "Snad ty?Jsi moc velkej a nápadnej.Navíc lidé tě tady potřebují.A s mím nynějším vzhledem mě klidně můžou považovat za pirátku." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já bych to skombinovala.Vetřela bych se jim tam.Potichu bych tam všechny pozabíjela a převzala tak loď.Jednoduché.Jen se nenechat chytit."pokrčila rameny. Jakeš si zamyšleně promnul bradu "To rozhodně není plán k zahození...jen musíme rychle sehnat několik šikovných lidí."řekl. "Jednoho už máš.Mě.Klidně se do toho pustím."řekla Ema. "Emo...."namítl Jakeš,ale ona zavrtěla hlavou "Snad ty?Jsi moc velkej a nápadnej.Navíc lidé tě tady potřebují.A s mím nynějším vzhledem mě klidně můžou považovat za pirátku." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zvednu hlavu a podívám se na Emu. Ledová královna, co se týče plánování akcí. Stejně se mi ovšem zdá, že to má trhlinu. "Museli bychom je zabít všechny během jedné noci. Rychle a tiše. Protože kdybys to chtěla dělat postupně, budeme první, na koho padne podezření. I kdyby nám uvěřili, že jsme jen z jiné pirátské lodi a proto nás neznají, budeme první po kom půjdou až začnou přibývat mrtvoly." Budou si myslet, že je to past od soudruhů z jiné lodi. Šijou na sebe boudy v jednom kuse a pochybuju, že si můžou věřit. Namítnu. "A jak chceš ovládat fregatu v pár lidech?" Zeptám se a pak si uvědomím, že ona už pirátské lodi velela. Kampě. Nebo tak se to o ní alespoň vypráví. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš si promnul zátylek a pohlédl na zástup pirátů,kteří už neútočili,ale zdálo se,že se tam dohadují. "Já teda souhlasím.Jdeš teda ty Emo....sežeň si pár schopných lidí.Kiro?Ty půjdeš také?"obrátil se s otázkou k tobě. Hans by se viditelně také rád přidal,ale kvůli Lily raději zůstane.Ve tváři se mu objevil nerozhodný výraz,ale když pohlédl na Lily povzdychl si odevzdaně a mlčel. "A ty Lily...vezmeš Hanse a půjdete domů."rozkázal ještě Lily a jejímu příteli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš si promnul zátylek a pohlédl na zástup pirátů,kteří už neútočili,ale zdálo se,že se tam dohadují. "Já teda souhlasím.Jdeš teda ty Emo....sežeň si pár schopných lidí.Kiro?Ty půjdeš také?"obrátil se s otázkou k tobě. Hans by se viditelně také rád přidal,ale kvůli Lily raději zůstane.Ve tváři se mu objevil nerozhodný výraz,ale když pohlédl na Lily povzdychl si odevzdaně a mlčel. "A ty Lily...vezmeš Hanse a půjdete domů."rozkázal ještě Lily a jejímu příteli. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "A proč by nemohl Hans s váma? Vždyť by vám mohl pomoct. Kromě toho spalovat mrtvoly bych dokázala sama, k tomu nepotřebuju dozor...Nebo můžu někam zalézt a už si dám sakra pozor, aby to nebyla nějaká blbá loď." řekla jsem. Byla jsem docela naštvaná, protože Hans by byl mnohem platnější s nimi než se mnou. Pohlídat rozhodně nepotřebuju, ani od kluka se kterým spím...nechci, aby mi dělal chůvu. Kromě toho se Jakeš až příliš rychle ujal role mého otčíma, což se mi docela dost příčilo. Je to fajn chlap, ale začíná to přehánět. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak za prvé.Jestli se ti něco stane,tak tvoje máma mě přetrhne ve dví.“podíval se na Lily. “Hlavně také proto,že je to příliš nebezpečné a i když je Hans schopný,tak je příliš mladý.A také mám tu pro něj jinou věc na práci.“odpověděl. Hans se zájem vzhlédl “O co jde?“zeptal se. “Je skoro jisté,že piráti tady ve městě mají komplice.Jak by jinak dokázali propašovat sem nenápadně lodě?Někdo je tady musel sestavit a co ty výbuchy?Po tobě budu chtít,abys tyhle lidi vypátral a přivedl mi je.Když budou vzdorovat,tak se prostě o ně postarej,jak nejlépe svedeš.“ Hans přikývl,že chápe. Všichni jste se ohlédli,když jste uslyšeli šoupání mnoha nohou.Piráti se začali vzdalovat,pomalu ustupovali. “Nemáme čas!Emo…“řekl Jakeš a podíval se na svou společnici. Ta přikývla,že chápe a zmizela v davu mužů,kteří začali jásat,nad tím,že piráti ustupují,ti ještě nevěděli,že jejich ženy a děti byli uneseni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak za prvé.Jestli se ti něco stane,tak tvoje máma mě přetrhne ve dví.“podíval se na Lily. “Hlavně také proto,že je to příliš nebezpečné a i když je Hans schopný,tak je příliš mladý.A také mám tu pro něj jinou věc na práci.“odpověděl. Hans se zájem vzhlédl “O co jde?“zeptal se. “Je skoro jisté,že piráti tady ve městě mají komplice.Jak by jinak dokázali propašovat sem nenápadně lodě?Někdo je tady musel sestavit a co ty výbuchy?Po tobě budu chtít,abys tyhle lidi vypátral a přivedl mi je.Když budou vzdorovat,tak se prostě o ně postarej,jak nejlépe svedeš.“ Hans přikývl,že chápe. Všichni jste se ohlédli,když jste uslyšeli šoupání mnoha nohou.Piráti se začali vzdalovat,pomalu ustupovali. “Nemáme čas!Emo…“řekl Jakeš a podíval se na svou společnici. Ta přikývla,že chápe a zmizela v davu mužů,kteří začali jásat,nad tím,že piráti ustupují,ti ještě nevěděli,že jejich ženy a děti byli uneseni. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Budiž. Pokud věříš, že to dokážeme, budu tomu věřit taky. Kývnu na Jakeše hlavou, že nehodlám trčet tady, ale půjdu s Emou. Když se ozve Lily, přestože naše situace není příliš veselá, tiše se zachechtám. Hansi, Hansi, to vypadá, že jsi pěkně pod pantoflem. Pogratuluju mu v duchu, jen co zaslechnu, jak mu chce dívka diktovat, kde být. A uvázat mu tím okolo krku oprátku. Čas se ale krátí, a když Jakeš zavelí, zvednu se zároveň s Emou a vyrazím spolu s ní. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro A pak se ozval ten idiot. Kira. Směje se mi, což mě solidně rozčiluje. Nejradši bych na tebe použila škrabku na brambory...a plátek po plátku bych tě zlikvidovala... Zhyň blbe!!! tohle mi konečně vrátí úsměv na tvář, takže mu vrátím ten posměšek. Absolutně nechápu, kde v něm má být ten úžasný a milý chlapec...je to kus vola. Musela jsem uznat, že Jakeš má pravdu. Ovšem úkol to byl pro Hanse, takže já tam budu zase za trubku. Fajn. Pro jistotu jsem už nic neřekla. Na další výsměch bych reagovala nejspíš agresivně. A já doufala, že to nebude potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dokonce jsi postřehl,že s vámi jde i Pan Kostička,kdo by to do něj řekl? Ema vás vedla uličkami města,které se neustále stáčeli a rozdělovali až nakonec jste zůstali stát za jedním domem a před vámi stála,kotvila jedna z pirátských lodí,hlídali ji asi deset pirátů a čekali až se jejích společníci vrátí. Ema se na vás otočila,všiml sis,že je vás asi sedm “Fajn….piráti teprve ustupují,tak máme pár minut…navrhuji je tiše zmasakrovat a dostavit se na jejich místo.Toho si nikdo nevšimne.Oni jsou,jako krysy.Jeden padne a na jeho místo přijde.Nikomu nechybí.“zadívala se krátce na tebe a odvrátila hlavu.Zvedla ruku a začala si sundávat obvaz. Když byl dole znovu se na tebe podívala a smutně se usmála,skoro celá polovina obličeje byla pryč,rozdrásané zbytky masa držely pohromadě prakticky jen spálenou a zčernalou tkání,oční víčko měla sešité k sobě a nepochyboval jsi o tom,že přišla o oko.Už se to,ale hojilo,potrhané tkáně se spojovaly,rýny pomalu zavíraly a měnili se v jizvy a pohybovala se jen polovina úst. Chvíli tě pozorovala,snad čekala,že se zatváříš zhnuseně nebo polekaně,ale pak se odvrátila a zase pohlédla na loď „Fajn…můžeme,chlapy?“zeptala se tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Vezmi ji prosím domů.A pak…už víš co dělat.“ Hans přikývl a pomohl ti na nohy,aniž by pustil tvou ruku vedl tě zpět domů “Neboj se Lily….oni tvou mámu a kamarádku zachrání.“usmál se na tebe,jako kdyby ti říkal,že to je jisté stejně,jako,že moře je modré. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro A pak už jsem s Hansem odcházeli domů. Ještě jsem lehce mávla Jakešovi na pozdrav. "Jak to můžeš vědět?" zeptala jsem se unaveně. Bylo mi smutno, přestože jsem byla s člověkem, který mi byl velmi blízký. Možná proto, že šlo o život mojí mámy a nejlepší kamarádky. Co když to nevyjde a budou všichni mrtví, včetně Kiry i té dívky...ale stejně...co s tím já nadělám??... Najednou to na mě všechno dolehlo. To, že jsem tam vpodstatě měla být s nimi a nejsem, že možná obě umřou a já tu zůstanu sama...s klukem o kterým vlastně nevím skoro nic...ale stejně ho mám ráda.. a že...že... Nechala jsem se vést, neměla jsem sílu o něčem rozhodovat, ani o směru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odvedl tě do tvého domu a do tvého pokoje,kde tě něžně uložil do postele a přikryl “Odpočiň si Lily….až se vyspíš uvidíš,že vše bude najednou o něco světlejší.“políbil tě na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm, tak jo...zatím..." vypadlo ze mě ještě, když jsem už ležela v posteli, přikrytá. Hned potom jsem usnula. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zaposlouchala ses do zvuků domu,ale se smutkem ji nic neslyšela. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro A z čoho sa živíte, keď kvôli zime asi neopúšťate moju loď? Je mi moc ľúto, no parazitov ja nerada! Zaženiem sa dýkou niekoľkými krátkymi oblúkmi, s ktorými sa snažím rozsekať príšerku na niekoľko kúskov. To mi ešte chýbalo! Ja si tu musím ísť po peniaze pod loď a oni mi to tu zatial obsadia nejaké sliznaté neviemčo. Nepoznám toho alchymistu, no nenávidím ho. Toto si odskáče! On i jeho obludky! Dali by sa pritom použiť tí fanatici, ktorý neznášajú Agalianov?... Toto bude ťažká noc. Ale len s dýkou bude ešte ťahšia. Čím by som sa ich mohla zbaviť? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Prodírám se za Emou a pořád tak trochu tápám, jaké pokračování má její smělý plán. Teprve po nějaké době vrážení do nic netušících a oslavujících mužů se mi podaří srovnat s ní krok. Když se zastavíme, přepočítám sám pro sebe lidi, kteří se rozhodli pustit se do téhle sebevražedné akce, která buď skončí totálním úspěchem nebo krachem, a mírně se ušklíbnu. Vypadá to, že jsem z nich nejmladší zelenáč. I když počtem mrtvol jsem se jim za dnešek možná přiblížil. Jakmile Ema promluví, podívám se na ni. Neuhnu očima ani když si odmotá obvaz. Výraz ve tváři se mi z vážného ani na chvíli nezmění, ale zlobně zatnu zuby a sevřu ruku v pěst. Proč sakra ona? Krucinál! Zaleskne se mi v očích a je mi jasné, že až začne znovu zabíjet, nebude to jen pro ty na otrokářské lodi, ale bude to moje pomsta, za to co se jí stalo. Schovám zajištěnou berettu pod kabát a vytáhnu katanu. Můžeme |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zabít posledních pět bylo to nejmenší.Odtáhli jste a schovali těla a pak se rozestoupili na jejich místech a čekali jste dokud se nezačnou vracet ostatní piráti. Nic jiného nezbývalo. Susie,která stále kousek vedle tebe stále odvracela tvář,jak nechtěla,aby ses na to musel dívat,ale tvářila se stále stejně neurčitě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Čas se vleče stejně pomalu, jako před pár hodinami, když jsem sledoval trosky Emina domu a nevěděl jestli je na živu. Teď to vím. Vím i jak vysokou cenu za to zaplatila a přesto se pro mě změnilo jen málo věcí. Jenže teď není vhodná doba, abych ji to vysvětloval. "Přestaň, prosím." Šeptnu tiše jejím směrem. "Neumíral jsem o tebe strachy proto, abych si musel vytrpět, jak se ke mě otáčíš zády." V hlase nemám ani stopu po laciné lítosti. Místo toho se na ni podívám v očích přehršel citů, o kterých sem nikdy nemluvil a na které teď není čas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Objevili se poráti,kteří se rozdělili na několik skupin a každá šla na jinou loď.Na tu vaší nastoupilo dobrých sto padesát pirátů.Mínus jednoho,který plácl Emu po zadku a ta ho skopla do vody a zřejmě se utopil,protože už nevylezl.Teda..buďto se bál vylést a nebo se utopil. Nikdo si vás nevšímal,teda až na pár,kteří byli tak rozesmátí,že vás přátelsky plácali po rameni.Když všichni byli na palubě vyšli jste tam i vy. Netrvalo to dlouho a loď vyplula,všichni se tvářili stejně rozzářeně,jako poráti,někdo otevřel sud alkoholu a začínalo se slavit.To se vám celkem hodilo.Když budou opilí,budou bojovat hůře a nebo je prostě můžete podříznout až padnou k zemi,jak se už neudrží na nohou.A pak zabít ty co zůstali střízliví a řídí loď by už nebyl problém. Ema se postavila vedle tebe s korbelem v ruce,ale ani ji nenapadlo,že by se napila,občas prostě jen ulila,nebo jen dělala,že pije "Jak jsi to myslel Kiro?"zeptala se kotukem úst a nenápadně po tobě pokukovala "Já myslela,že ty nemáš rád...citové závazky."řekla tím svým hebkým hlasem,ale dávala si pozor aby ji neslyšel nikdo jen ty. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm, takže sen to nebyl..." Zvlášť ještě když jsem si přečetla Hansův vzakz. Vstala jsem a odešla do kuchyně. Měla jsem hlad a tak jsem otevřela ledničku. Snad tam máma aspoň něco nechala. Našla jsem nějaké máslo, kus sýra. Vzala jsem si ten zbytek chleba, který jsem ještě měli doma a najedla se. Bylo by alespoň o trochu líp. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju vracející se piráty a tvářím se nespokojeně. V duchu počítám všechny naše mrtvé a raněné, ale jim to musí připadat, jako bych byl naštavaný proto, že oni rabovali v ulicích a já trčel tady. Když mi na rameno poklepe už desátý pirát, nejradši bych mu useknul ruku. K čertu s vámi, čubčí syni Napadne mě, ale jakmile se i my nalodíme, chopím se své role oslavujícího a za občasného máchání korbelem, který mi některá z těch krys vrazila do ruky, zpívám některé sloky pirátských odrhovaček. Sleduju, jak se čepují pivo a rum po litrech a v hlavě se mi honí nehezké krvavé myšlenky. Lepší než myslet na to, co se právě děje s mojí matkou a Lanou. Jednoho po druhém vás zabiju. Podříznu jako ovce. Jen se ožerte, dobytci. Tohle je vaše poslední oslava. "Cože?" Zeptám se a úkosem na ní pohlédnu. "Myslel jsem to tak, jak jsem řekl." Zabručím s nepatrným úsměvem, jako bych se chtěl vyhnout vysvětlování. Když ale zaútočí přímo, zvolím jiný druh obrany. "Rád ti to vysvětlím... Ale ne tady." Řeknu tiše a přesvědčivě, přestože lžu. Ani na mučidlech by mě nepřinutili to říct nahlas. Něco ve mně tenhle citový stav pořád bere jako slabost. Podívám se po rozjařených pirátech a pak ťuknu do jejího korbelu tím svým. "Ať žijem." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zmlkla,když moc blízko prošel jeden z pirátů,ale už se trošku opilecky kolébal “Když jsem si nabírala ze sudu hodila jsem tam uspávadlo.Brzy usnou a pak je to na nás,aby se už neprobudili.“sykla tiše a pak se na tebe podívala “Nenapil ses toho,doufám?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pořád ve mě přetrvával zvláštní pocit. Možná pocit viny, že jsem je tam obě nechala. "A co venku? Něco zajímavého?" zeptala jsem se. Nebyla jsem si jistá, že ho přesvědčím o svém zájmu, ale opravdu mě to zajímalo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zatnu zuby a v očích se mi zaleskne, když mě začne tlačit do situace, v které se nechci ocitnout. Přímo instinktivně to nemám rád. Nezná mě, i když to tvrdí, jinak by na mě nikdy nevyrukovala s teorií, jak se zachovám v budoucnu. Napočítám do deseti a celou tu dobu mlčím. Vím, že kdybych to neudělal, řekl bych něco, čeho bych později litoval. "Ne, nenapil. Jsem vyléčený alkoholik. Musím si dávat pozor." Odpovím na její druhou otázku a nehezky se ušklíbnu. "Krucinál..." Zakleju tiše a otočím k ní celou hlavu. "To všechny ženské potřebují, aby před nimi chlap padl na kolena a za zpěvu serenád jim vyznal lásku?" Zeptám se rychle a potichu. A ještě to potřebuje vědět hned teď. Na tom nejnevhodnějším místě. Emo! Zanadávám a zaprosím sám pro sebe a nepřestanu se na ni dívat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Mám tě ráda Kiro a asi víc než to,ale nehodlám tě do něčeho nutit.Jen chci vědět co jsi chtěl říci.Nemůžeš jen tak něco načnout a pak to odložit stranou že se to projedná až si na to zase vzpomeneš.“zamračila se. “Řekni mi Kiro….“nahnula zvědavě hlavu “A po pravda….stále ti přijdu hezká?Nebo se mi dokážeš do tváře dívat jen s vypětím vůle a neodvracíš se ode mne,jen proto,abys mi neublížil?“podle jejího výrazu jsi poznal,že to myslí zcela vážně a dění kolem snad už ani nevnímala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm...asi jo, ani nevím, co bych tady dělala." usmála jsem se. Už mi bylo mnohem líp. Byl jedinou osobou, která mi zbyla. Jeho přítomnost mě uklidňovala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Celý se napnu a zůstanu nehybně stát. Roztrpčený z toho co říká, znechucený sám ze sebe, že jsem byl celý život takový parchant a teď už svůj obraz jen těžko napravím, rozzlobený pro její kázání. Zmatený z toho, jak si vyložit jejích prvních pár vět. Nečekám od tebe... jasně najevo,že ty nejsi... A zklamaný, že zatímco já tady stojím málem se srdcem na dlani, ona to považuje za nějaký můj projev lítosti k ní. Nadechnu se, abych promluvil a pak se zarazím. Zůstanu stát rozpolcený, částečně na útěku před horou emocí, kterou na mě navršila, částečně abych ji obejmul. "Chtěl jsem říct, že jsem celou tu dobu jsem tě hledal. Mám tě rád, bál jsem se, že jsi to nepřežila. A kdyby mi v tu chvíli ďábel nabídnul, že tvůj život vymění za můj, tu smlouvu bych podepsal." Zarazím se a pak ještě tišeji dodám. "Pořád jsi hezká." Shrnu vlasy z očí a otočím se bokem k ní a čelem k chlastajícím pirátům. Na tohle doplatím. Jak se k zabíjení začínají motat emoce nikdy to nepřinese nic dobrého. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Miluji tě Kiro,ale nechci,aby sis myslel,že tě tím chci nějak svázat.“řekla tiše a narovnala se a očima vyhledala vaše spojence.Byli roztroušeni po lodi,nikdy nestáli spolu a někteří se dokonce přátelsky povídali s piráty. “Za chvíli to bude….trvá to pomaleji než jsem si myslela.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jen něco zdlábnu a půjdeme."a jak řekl,tak udělal. Poté jste vyšli ven,lidí moc venku nebylo.Bylo to skoro až strašidelné.Nikde se neozýval dětský smích,lidé nepokřikovali,vládlo nepříjemné,smutné ticho. "Za tohle ti piráti zaplatí...."řekl tiše |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na tu krátkou chvíli stisknu její dlaň ve své a zalituju, že já ty dvě slova nedokážu říct nahlas. Pak se rozhlédnu po lodi. Jestli jsem se nepřepočítal a je tu doopravdy sto padesát pirátů,zamyslím se na chvíli, pak to bude neuvěřitelný masakr. Každý musíme bleskem odrovnat dvacet jedna chlapů. Zkontroluju pohledem, kde je zbytek našich spolubojovníků. Neznat alespoň částečně jejich minulost, divil bych se, jak snadno zapadli. Hlavně pan Kostička vypadá zcela ve svém živlu. Na Eminy slova sotva znatelně kývnu hlavou, ale nejsem si jistý, jestli se čas doopravdy tak vleče, nebo jestli mám ten pocit jen kvůli předcházejícímu rozhovoru. Dnes budou mít žraloci hody... Obrátím svoje myšlenky radši někam jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Trvalo to jen necelou půlhodinu než se už rozhléhalo několikanásobné chrápání.Všichni jste přišli k sobě "Fajn...všichni víte co teď,že?"řekla tiše a vytáhla dýku. Kývla na vás a všichni jste se pustili do právě. Chrápání bylo čím dál tím tižší až umlklo zcela,nakonec jste mrtvoly přehodili přes palubu. Trvalo vám to celé dvě hodiny.Pan kostička se mezitím chopil kormidla. "Tak...to bychom měli.Teď musím enaplánovat co dál a jak se zmocnit těch otrokářských lodí."řekla Ema zachmuřeně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pozabíjet ty pirátské krysy je až děsivě snadné. Na okamžik mě napadne, jaký je vlastně rozdíl mezi mnou a jimi, když dokážu takhle bezcitně vraždit a brát si jejich životy jako padlý anděl smrti, ale zaplaším tu myšlenku. Tentokrát stojím na správné straně barikády a jediné, co mi snad zjedná lepší místo v pekle je, že teď to nedělám pro peníze, ale pro záchranu těch na otrokářské lodi. Když to po dvou dlouhých hodinách skončí, je paluba nebezpečně kluzká prolitou krví a měsíční světlo, které jen slabě svítí skrz mraky, dělá z našeho plavidla přímo loď duchů. Posadím se na jednu z beden a jsem vděčný, že pro tmu mi nejde vidět do tváře. Rukávy mám až po lokty nasáklé krví a zkoušet očistit ostří katany o cíp kabátu je zbytečné. Ještě by se víc zamazalo. Svěsím hlavu, meč položený na kolenou, a zamyslím se nad otázkou, kterou právě položila Ema. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Možná bychom mohli zkusit dostat jednoho z nás na otrokářskou loď,aby zjistil,jaká je tam situace...a pak bychom snad zvládli něco vymyslet...."podrbala se ve vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zeptám se a jsem si vědom, že to není ten nejlepší nápad, ale spíš sebevražda. Ale to byl tenhle pokus už od začátku. I když... Na otrokářské lodi se jich nepoplaví mnoho. S tím, jakého úspěchu dosáhli budou slavit. Pár lidí postaví na hlídku a zbytek si bude užívat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Těch pár dalších, které jsme přeci jenom potkali, nejspíš hledali své blízké. Jestli je snad někde neuvidí, ať už živé nebo mrtvé. "Je tu hrozně... A co vlastně hledáme, abych se na to mohla soustředit..." zeptala jsem se, aby na nás takový nepříjemný smutek tolik nedoléhal a abych taky věděla, po čem jdemem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Pamatuješ,jak vyhrožoval?Já se vsadím o co chceš,že se s nimi dal dohromady.“řekl a zadíval se zase před sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ech...cože?? Proč za ním? Jak by o tom mohl něco vědět...vím, že vyhrožoval, ale nemyslím si, že by s tím měl něco společného..." řekla jsem. Jak by o tom mohl něco vědět...Zap by...to se mi vážně nezdá... Nejdřív mě to skoro pobavilo, co řekl, ale když se pořád tvářil tak vážně, došlo mi, že to myslí naprosto vážně. Ztuhla jsem, protože mě napadlo, co by se mohlo stát, kdyby jsme tam šli a Zap s tím měl opravdu něco společného. Jakeš mluvil o tom, aby je pak přivedl anebo se o ně postaral...a to se mi nelíbí, ikdyž jde o mýho ex. Podívala jsem se na Hanse a snažila se něco vyčíst z jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro A všichni s očekáváním hleděli na Emu,která po chvíli přikývla “Uděláme to….myslím,že lepší příležitost mít nebudeme.“kývla. Pohlédla na tebe “Tohle je tvůj nápad,tak tvá akce…vydávej rozkazy.Co máme udělat první?“usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No tak dobře, půjdeme za ním..." řekla jsem ještě. Smířila jsem s tím, že ho zase uvidím. Nabrala jsem směr k domu, kde bydlel Zap. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zvednu hlavu a podívám se k přídi. Kus před námi se třpytí světla z lodi, kterou pronásledujeme. Pak probodnu Emu pohledem. Většinou se nepodceňuji, ale teď si doopravdy nejsem jistý, jestli je vhodné vložit důvěru velení někomu, kdo se sám plavil jen párkrát a to ještě s obchodníky. Hned potom ale vstanu a silou vůle zaženu všechny pochyby. Použiju katany jako ukazovátka a otočím se ke dvěma z můžu. "Mistře Jonáši, Pane Tew, na jeden z těch dvou malých člunů přidělejte světla. Musí vypadat jako ty stěžňová. Pak ten člun spustíme na vodu a zhasneme všechny lampy tady na lodi. Poplujeme po tmě. Oni si ovšem musí myslet, že se držíme ve stále stejné vzdálenosti. Nějakou dobu potáhneme ten člun na dlouhém laně a pak se ho zbavíme. Podívám se po nich, jestli mi rozumí a jestli k tomu mají nějaké připomínky. "Emo, pane Warley, někde na téhle pirátské lodi musí být věci k hákování. Najděte kotvičky a zkuste je něčím omotat. Ať jejich použití nenadělá hluk." Podívám se na ty dva jmenované a nakonec se otočím k poslednímu zbývajícímu členu skupiny. A vy pane Every, najděte ty nejdelší lana a pevněje k sobě svažte." Dokončím. "Já si musím promluvit s panem Kostičkou." Pronesu spíš sám pro sebe, shrnu vlasy z tváře a podívám se, jestli mě chápou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šel jsi tedy za panem Kostičkou,který držel kormidlo,takovým stylem,jako,kdyby k němu odjakživa patřil. Když tě postřehl,krátce na tebe pohlédl až ti přejel mráz po páteři,ale pak se zase zadíval před sebe. “Jaké máš rozkazy pro mě?“zeptal se hlasem,který tě překvapil.Myslel jsi,že k takovému muži bude patřit hrubý hlas,jako,když se o sebe třou kameny a ne hlásek,který byl jemný,jako letní vánek.Málem až ženský. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans bez klepání vešel a rozhlédl se,byl to dům,jako každý jiný.A ty jsi ho znala až moc dobře. "Kde má pokoj?"zeptal se tě a ty jsi ho odvedla nahoru. Když jste byli u dveří,rozkopl dveře a v padl dovnitř,jako nějaký rádobypolicista. Ale hned zase ztuhl a tvář mu zahalili chmury.Vešla jsi za ním a uviděla jsi...Zapa,jak leží v kaloži vlastní krve,ruce i nohy měl zlámané a hlavu měl jakoby rozseknutou a až mod dobře jsi viděla jeho mozek. Hans se na tebe rychle podíval a vytlačil tě zase ven z pokoje "Zdá se,že jdeme pozdě.Jeho kumpáni ho zřejmě oddělali,aby nemuluvil...."řekl tiše "Jsi v pořádku?"staral se hned o tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Třes se rozšířil do celého těla, nebyla jsem schopná slova. Pořád jsem měla před očima jeho tělo. To co z něj zbylo. Snažila jsem se polknout znovu, ale ohryzek se mi zasekl a nešlo to. "Já...on...ne...to ne..to ne...to ne..." opakovala jsem. Žádné myšlenky, hlava naprosto prázdná. Škytla jsem. Ukázalo se, že tohle škytnutí bylo předzvěstí zvracení. Padla jsem na všechny čtyři a začala nekontrolovatelně zvracet. Na kratičkou dobu jsem otevřela oči a viděla ten hnus na podlaze. Byla to žlutozelená voda s kusi čehosi, co jsem někdy pozřela. Radši jsem oči znovu zavřela, ale pořád jsem měla před očima zvratky společně s krvavou kaší, kterou býval Zap. Když to konečně skončilo, měla jsem pocitt, že to trvá snad věčnost, otřela jsem si pusu kapesníkem, sedla si bokem a opřela se o zeď. Začala jsem z hluboka dýchat, ale pořád jsem cítila puch mrtvoly a teď i zvratků. Potřebovala jsem jít ven, na čerstvý vzduch. "Já...musím ven..." škytla jsem, těžce se zvedla na nohy a vypotácela se ven z domu. Sem už nikdy nepřijdu...nikdy... |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ten se snad u kormidla narodil. Bleskne mi hlavou, když vyjdu po schůdcích na můstek a uvidím ho. Z jeho pohledu mi přejede mráz po zádech a je mi jasné, že s ním bych se v boji střetnout nechtěl. Ucuknu pohledem a pak se zeptám. "Dokážete nás s tou lodí dostat až těsně vedle nich?" Zeptám se a hned potom doplním. "Bez jediného hlasitého zvuku?" Modlím se přitom, aby odpověděl kladně. Celý můj plán stojí na tichosti. A jestli nás zradí nějaký skřípot, bude to všechno ztracené. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pomohl ti dostat se ven a přinesl ti vodu na zapití té pachuti "Odpočiň si...promiň.Neměl jsem tě brát sebou."objal tě,držel tě tak dlouho dokud ses nepřestala třást. "Musím se tam jít porozhlédnout.Jestli nenajdu nějaké stopy po vrazích....v pořádku?"zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ano.To bych dokázal."zazněla stručná odpověď.Nebylo v tom žádné ale či nebo a asi. A podle jeho mlčený jsi nemohl čekat,že ti na to řekl něco dalšího. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jo, běž...neboj, nikam ti neuteču..." pousmála jsem se. Nikdy nezapomenu, jak naposledy vypadal... Trochu se mi vracelo nutkání znovu zvracet, ale naštěstí jsem to potlačila. Pořád jsem dýchala zhluboka se snahou dostat do plic čistý vzduch. Nevolnost naštěstí brzy odezněla a tak jsem čekala na Hanse. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dobrá, udělejte to." Kývnu hlavou a seběhnu na dolní palubu. Chvíli zůstanu stát a s pohledem upřeným na oblohu hypnotizuju měsíc, aby se schoval za mraky. Pak se seberu a vydám se pomoct Everymu. Čas se neuvěřitelně vleče a nepřestane ani ve chvíli, kdy se všichni zvovu sejdeme. "Všechno připraveno?" Zeptám se a podívám se po nich. Když mi to potvrdí, zhluboka se nadechnu, projedu rukou vlasy a teprve pak znovu promluvím. "Dobrá, pane Warley, vylezete na stěžeň a zhasnete světla. Pan Every zbytek lamp na lodi. Emo, ty nachystáš kotvičky k zábradlí. My spustíme ten člun na moře. Na chvíli se odmlčím než znovu pokračuju. "Pan Kostička nás dostane co nejblíže k lodi. Tak blízko jak jen to půjde. Musíme se dostat na jejich palubu bez jediného hlasitého zvuku. Zabíjejte tiše a mrtvoly se snažte někam ukrýt. Alespoň provizorně." Požádám je a podívám se na Emu, jako bych u ní hledal aspoň trochu opory. "Jen co bude člun na vodě... nikdo ani slovo. Nějaké dotazy?" Zeptám se tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro K tvé velké radosti,znovu nikdo neměl otázky a hned šli vykonat tvé rozkazy. Brzy se loď ponořila do tmy a zahalilo vás ticho.Nikde jsi nikoho neviděl,ale věděl jsi,že jsou na svých místech vyčkávají. Jediné co se občas ozvalo,bylo slabé vrznutí lodě a zapleskání lana ve větru. Jak jste se blížili k otrokářské lodi,slyšeli jste tlumené výkřiky,smích a podobné,piráti očividně dále slavili. Pan Kostička odváděl dobrou práci,stále jste se blížili k lodi až jste nakonec byli dost daleko,aby jste viděli na palubu. Pan Kostička se držel za hranicí světla,které vydávali lampy na druhé lodi. Docela dobře jsi viděl,jak tam skotačí,potácí se,zvrací přes zábradlí,nějaké ženy byli připoutané,zcela nahé k hlavnímu stěžni a bylo jisté,že to jsou ženy z města,které unesly. Pan Kostička však loď nepřibližoval,asi uznal za vhodné,stejně,jako ty,že musíte počkat než sebou většina pirátů seknou na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu bez hnutí stát u zábradlí, u nohou smotané lano s kotvičkou, jak je připravila a nachystala Ema s panem Warley. Zírám do tmy před sebou a přemýšlím o tom, jaké bláznovství se právě chystáme provést. Ztéct otrokářskou loď v šesti lidech. To snad ani nemůže vyjít. Jenže zoufalé věci si žádají zoufalé skutky. Jestli tohle přežijeme, strávím v prvním kostele celý den vroucnými modlitbami. Když připlujeme až na hranici světla, zatnu ruce v pěst a byl bych i skřípal zuby, kdybych se nebál, že nás ten zvuk prozradí. Adrenalin se mi vyplavuje do krve a je stále těžší zůstat v klidu. Nezávisí na tom jen naše životy. Jestli jsem to podělal, budu mít na svědomí tolik nevinných... Pan Kostička je opatrný a čeká na vhodný okamžik až ty krysy popadají a já znovu a znovu probírám, jak dál.Prvně tiše zlikvidovat hlídky na palubě, pak v podpalubí a mezitím jeden z nás ty ožralé. Hlavně ať některá z nich nezačne křičet. Napadne mě při vzpomínce na nebožačky u stožáru. Krucinál, ať už to skončíme. Zarývám nehty do zábradlí a pak mě napadne, že nás ještě čeká problém, jak bez toho, abychom vyvolali pirátskou pozornost, otočit tuhle otrokářskou loď a doplout do Marakéše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Asi měla stejné problémy s ovládáním jako jsi měl ty. Vyčkávali jste a když začali konečně usínat a padat na zem,jak byli opolí i tobě se už klížili oči a padala na tebe únava. Ucítil jsi menší změnu v pohybu lodě a po chvíli sis uvědomil,že se vaše loď začala přibližovat k pirátské. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Krve by se ve mně v té chvíli nedořezal, kdy se mě kdosi dotkne. Nervy mám napjaté k prasknutí a, kdybych byl slabší povaha, asi bych přepadl přes zábradlí. Když si uvědomím, že je to Ema, uklidním se. Na krátkou chvíli se opřu čelem o její rameno. Je to, jako když se tonoucí stébla chytá, a já doufám, že mi dodá trochu odvahy. Pořád našemu plánu nevěřím. Kdyby šlo jen o můj krk, nebál bych se a nepochyboval. Jenže tady jde o životy žen a dětí z celé Marakéše. Neustále musím sám sebe přesvědčovat, že všechno vyjde, a můj sebevražedný nápad, nikoho nezabije. Čert to vem, jestli tady padnu já, ale moje matka, Ema a i Lana to musí přežít. Po pár minutách zvednu hlavu a podívám se k druhé lodi. Tentokrát odhodlaně. Veškeré pochyby leží ubité někde na dně mojí duše. My to prostě musíme dokázat. Sleduju, jak se piráti kláti a usínají, a je to pro mě nemilé překvapení uvědomit si, že i já hrbím ramena únavou a stěží se udržím vzhůru. Tiché houpání lodi by mě bývala snad uspalo. Unaveně si protřu oči a pokusím se rozhýbat ztuhlé svaly. Z pravého ramene, které mi Raphael vykloubil ještě za mého pobytu u něj, mi vystřeluje bolest, ale nedá se dělat nic jiného, než zatnout zuby. Bylo to i mnohem mnohem horší. Když změníme směr, sehnu se pro lano a jeden z jeho konců uvážu pevně k zábradlí. Takže hop nebo trop. Pomyslím si a shrnu vlasy z očí. Ve chvíli, kdy pan Kostička navede naši loď tak blízko k jejich, až se o sebe málem otřou boky a vzdálenost mezi palubami je minimální, hodím kotvičkou a přeskočím na druhou loď. Jako stíny, mihnout se na světle a zmizet ve tmě. Rychle a tiše. Jediné, co po nás zůstane budou mrtvoly. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vraždíte rychle a tiše,ale stále máš v sobě stísněný pocit. Zděšeně jsi sebou trhl,když jeden z pirátů začal chroptit,jak mu plíce zaplňovala krev a někdo ho rychle umlčel.Strnule jsi poslouchal,ale nic jsi neslyšel,oddychl sis,že vše zatím dobře vychází. Někdo se chopil kormidla,teď jste museli prohlédnout podpalubí,zatímco ostatní se zbavovali mrtvou ty ses vydal prohlédnout si podpalubí. Otevřel jsi poklop a opatrně sešel dolů na předposledním schodě ses však rychle zastavil,protože se prkno mírně propadlo a ozvalo se cvaknutí.Hned jsi věděl,že je tam skrytá past. Rychle jsi přeskočil poslední schody,ale přesto se čepele,které se vysunuly by ti za jiných okolností probodly slabá místa pod koleny.Naštěstí ti jen rozřízl lýtka. Ale tak jsi na sebe upoutal pozornost dozorce asi jediného,který se za celou oslavu nenapil.Vyskočil na nohy a hned se mu v ruce zablesklo ostří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans vyšel ven po necelé půl hodině “Tak co?Dobrý?“zeptal se hned a rozhlédl se. Objal tě kolem ramen a vedl tě k dokům “Zdá se,že už vím,kde se ti parchanti mají skrýš někde v dokách…“zamyšleně se na tebe podíval. “Asi bych tě tam,ale neměl odvádět….kdyby se schylovalo k boji…mohla bys přijít k úhoně.“řekl |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro A pak jsem šli k dokům a on řekl, že bych tam neměla jít s ním. "Cože? A když ty přijdeš k úhoně, tak kdo se o tebe postará?? Nemůžeš tam jít sám..kdybych byla chlap, tak bys mě s sebou vzal..." řekla jsem se. Nevyčítala jsem mu, že o mě má strach, ale i já jsem měla pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No dobrá…můžeš jít semnou,ale drž se stranou.Byl bych nerad,opravdu nerad,kdyby se ti něco stalo…a Jakeš by mi za to nebyl moc vděčný….hlavně proto,že mi dal za úkol se o tebe postarat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Byla jsem zvědavá, co bude v docích a co se bude dít. "Budu opatrná a ty taky nic nevyváděj." mrkla jsem na něj, ikdyž jsem to myslela vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslednímu hlídkujícímu před vstupem do podpalubí zlomím vaz a odtáhnu jeho tělo za několik sudů. Pak otevřu poklop a začnu scházet tiše ze schodů. Ať dělám, co dělám, nedokážu se zbavit stísněného pocitu. Všechno to jde moc snadno... Napadne mě, těsně předtím, než svou neopatrností spustím past. Krucinál Pokusím se odskočit, ale vysunovacím čepelím se vyhnout nedokážu. Měkkce dopadnu do dřepu, ale pro zranění nedokážu udržet rovnováhu a přepadnu na kolena. Zatnu zuby a na obličeji se mi na okamžik objeví bolestný škleb. A kurva Bleskne mi hlavou, když si uvědomím, že dozorce už o mě ví . Opřu se o katanu a co nejrychleji se pokusím vstát, abych se vůbec dokázal ubránit. Zvuk boje se z podpalubí nedostane, co je ovšem horší, že jestli prohraju, ten parchant ztropí povyk. Krucinál, já vůl, všechno jsem to podělal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Přišel jsi zachránit ty vaše děvky co?"ušklíbl se a s pozdvyženým mečem na tebe zaútočil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokusím se toho špinavce nemytého zmást téměř vyplašeným pohledem, aby si myslel, že jsem stejně tak nezkušený jako mladý. Snad nebude tak dobrý šermíř, jako je užvaněný. Budu ho muset vyřídit dřív, než se už dál nedokážu udržet na nohou. Na jeho hloupou otázku se mu ani nenamáhám odpovědět. Mě učili netřepit si při boji jazyk. Když zaútočí, zvednu jílec katany do výšky očí, ostří mírně k podlaze, aby když udeří, svezla se čepel jeho meče dolů. Udělám přiton úkrok stranou, aby po svém úderu ztratil rovnováhu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Z hrdla se pirátovy vydralo hlasité zavrčení. Trvalo mu jen chvíli než nabral ztracenou rovnováhu a znovu po tobě sekl,akorát že teď z levé strany.Všiml sis,že do úderů vkládá všechnu sílu,tímhle tempem by se mohl rychle unavyt. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Stále s kameným výrazem ve tváři se po něm podívám a pokusím se odhadnout jeho další kroky. Když zaútočí zleva, kontruju sekem zhora a pokusím se srazit jeho ránu dolů k zemi. Nemám čas si s ním hrát. Můžu odpadnout ještě rychleji než on. Po několika hodinách boje a se zraněním, se to musím pokusit vyřešit rychle. V botách mi čvachtá vlastní horká krev a zatínáním zubů to krvácení nezastavím. Pokud se mi to podaří, udělám krok k němu a tentorkát zaútočím já. Šikmým sekem od spodu nahoru se ho pokusím rozpárat. Dlouho už se neudržíš... Ohodnotím pro slabost v nohou sám sebe a opřu se do úderu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pirát zachrčel,zaklel a spadl na zem,před tím než zcela zemřel ještě sebou párkrát cul v náznaku smrtelné agónie. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jakmile spadne na zem a vnitřnosti se z něj vysypou, sesunu se i já podél jednoho z lodních trámů. Bolestí a únavou se mi zatmívá před očima. Připravím mrtvolu o rukávy košile, natrhám je na cáry a stáhnu s nimi rány na nohou. Rukou zajedu pod kabát a ze zakrvácené dlaně moc velkou radost nemám. Chvíli prudce oddechuju a pak se vytáhnu na nohy. Mírně zavrávorám a musím se opřít. Pak se vydám dál. Ruku si tisknu k boku a vím, že právě překračuji hranici, kdy se únavá stává vyčerpáním a kdy je stále těžší udržet se v pohotovosti. Pokoušet se být ticho mi přijde téměř zbytečné. Pleskání krve o prkna se zdá neuvěřitelně hlasité a jak kulhám, podlaha vrže. Kdyby tu byl ještě nějaký strážný, už by po mě musel vědět a někde na mě číhat. K čertu! Zatínám zuby a snažím se slyšet každý podezřelý zvuk. Ani zajatci se nesmí nic dozvědět. Ty bychom jen těžko utišili... Snad už je na horní palubě "uklizeno" a dřív nebo později se někdo z našich vydá sem dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odpotácel ses ke dveřím,které mrtvý pirát hlídal a tiše jsi je otevřel.Ocitl ses ne v moc velké místnosti,kde všude vysely houpací sítě,ale spalo tam jen pár mužů,které jsi lehce vyřídil. Dostal ses k druhým dveřím,které tě dovedly k uneseným ženám.Většina spala,choulili se k sobě na jedné straně místnosti.Pár žen ošetřovali zraněné muže,kteří byli nějak zraněni v boji s piráty. Začal ses mezi spícími těly pohybovat a hledal jsi známé tváře,jako první jsi našel Lanu,která se choulila k nějaké starší ženě,ale podle toho,jak ji ve spaní držela jsi poznal,že se znají.Ve tváři byla bledá a rty měla promodralé chladem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pomalu se k nim zase rozešel “Rozdělíme se,ano?Hledej dok,kde bude více mužů,pravděpodobně to bude dok na souši.“řekl a znovu se zastavil. “Dobře?Kdyby jsi je našla ihned půjdeš zamnou.Jo?“podíval se ti do očí a políbil tě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Podívám se po nich a pak hned půjdu za tebou." kývla jsem. Nechtěla jsem, aby si myslel, že si z něj dělám legraci. Myslela jsem to vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S menšími obtížemi, jako je prudká bolest v boku, vyřídím spící piráty a zůstanu několik chvil těžce oddychovat. Otevřít dveře, za kterými jsou zajatci, mi dá dost práce a stejně tak pohled na ně je poměrně vysilující. Jsem si vědom, že mě dost dobře můžou považovat za jednoho z pirátů a tak se do hloubkového průzkumu tohodle prostoru nepouštím. Stejně bych měl problém dojít dál. Lanu najdu naštěstí hned při kraji. Rozhlédnu se po zajatcích, hlavně po těch, co se zdají být vzhůru a pak se k ní sehnu. Musím vědět, jestli je na živu. V duchu zaúpím, když si k ní klekám, a pak ji opatrně vezmu za zápěstí, jestli nahmátnu tep. Vyděsí mě, jak má studené, přímo ledové ruce. Naštěstí jen spí. A já ji nechci probudit. Až vyřešíme, jak otočit tuhle loď, pak teprve bude víc času se o ně postarat. Teď to ta malá žába bude muset ještě vydžet. Vstanu a tentokrát mi to dělá doopravdy problémy. Otočím se a šouravým krokem se vydám zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nahoře tě posadila na sud a vyhrnula ti nohavice “Au….ale nevypadá to kdo ví,jak hrozně….jen to hodně krvácí.“řekla a utrhla si dva pruhy látky,až odhalila svůj pupík a obě rány ti obvázala “Později se to musí obvázat.“ usmála se na tebe. “Ještě nějaké zranění hrdino?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vypadáš strašně, či vypadáš jak mrtvola je zřejmě nejoblíbenější přirovnání, že ho neslyším za tenhle den poprvé. Jak jinak bych měl ale vypadat, když jsem pitomec, co se nedokáže vyhnout nastražené pasti a pak kvůli uklouznutí zraní sám sebe o protivníkovo ostří. Naštěstí se nezdá, že by chtěla slyšet nějaké komentáře k mému stavu, a prozíravě mě podepře. Nahoře na palubě se posadím a snažím se nějak zbavit mlhy únavy, co mi právě visí před očíma. "Ne nevypadá, jen se s tím hrozně špatně pohybuje." Doplním její komentář tiše a snažím se přitom nevypadat jak zmlácený pes. Na oslovení hrdino se maličko zamračím a pak rozepnu kabát, který bude později potřebovat zalátat. Aspoň tak, dřív světlou košili, teď celou propocenou a na boku s ohromnou rudou skrvou, můžu rovnou vyhodit. "Je to jen škrábnutí..." Pronesu hrčivě , dobře si vědom toho, že když vás někdo škrábne měčem je ten výraz poněkud zavádějící. "Jen to hodně krvácí. " Slabě ji oplatím ten její úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Snad už to bude v pořádku…“řekla a pohladila tě po tváři,políbila tě na tvář “Odpočiň si Kiro.Vypadáš,že to opravdu potřebuješ.Mi se o všechno postaráme.Kdyby se něco dělo,tak tě probudím.“řekla tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Unaveně si protřu oči a shrnu vlasy z tváře. Jak se krucinál Raphaelovi mohlo podařit udělat ze mě takovou trosku, která nic nevydrží? Když moje milovaná samaritánka dokončí ošetření poděkuju ji. Pak ale zakroutím hlavou a pokusím se vstát. "Už mi nic není...Nemůžu teď odpočívat... Musím najít matku a... postarat se o Lanu." Vysoukám ze sebe s námahou a potlačím zívnutí. Přestože se snažím, aby to znělo přesvědčivě, nějak se mi do hlasu nedaří promítnout dost odhodlání. Přitom všem mám pocit, že kdyby do mě teď cvrnkla prstem, skácím se na zem. Krucinál, takhle se nechat odrovnat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nikam jsi nespěchala,potichu jsi otevírala dveře. Došla jsi teprve ke třetímu doku do kterého ses ani dívat nemusela,protože jsi slyšela až ven hlasy. Přišla jsi ke dveřím a opatrně je pootevřela,když jsi nahlédla dovnitř viděla jsi tak dvacítku mužů s ostře řezanými rysy a klidně se dali považovat za pěkné záporňáky,popíjeli pivo ze sudu a vtipkovali. Věděla jsi,že to jsou ti sabotéři. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasáhla jsi ho dýkou,ale tomu to zřejmě nic neudělalo,protože s plácnutím spadl na zem a zalezl pod starou almaru “Nebuď tak sobecká!“ozvalo se tlumeně. “Jsi pěkně protivná,abys věděla….není divu,že nemáš chlapa.“a zdálo se,že odtamtud jen tak nevyleze. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Spousta hlučných hlasů, které patřili hodně ostrým chlápkům. Jenom jsem se na ně na krátko podívala. Nechtěla jsem, aby mě některý z nich viděl. Ještě bych na sebe upozornila a ani nechci vědět, co by se mi pak mohlo stát. To jsou oni...ti to udělali...musím za Hansem. Lehounce a pomaličku jsem dovírala dveře zpátky a hned potom jsem rychle odcházela zpátky k místu, kde jsme se s Hansem rozdělili. Nikdej sem ho tam ale neviděla a tak jsem šla jeho směrem, že ho tam někde najdu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se po ní psíma očima, že mi nechce dovolit jít hledat matku a prosebným tónem něco zamručím. Zní to trochu jako: "Ale já ji musím najít". Musím mít jistotu, že je v pořádku. Na další odpor se ovšem nezmůžu. Má pravdu, pokud dojde k nějakému střetu, budu v tomhle stavu úplně k ničemu. Zůstanu sedět s hlavou svěšenou a někde ve mně doutná vztek z vlastní nemohoucnosti. "Dobře." Podvolím se nakonec neochotně. Ale jen na moment... Čtvrt hodiny. Přesvědčuju v duchu sám sebe. Na chvíli se ji chytnu za ruku a šeptnu. "Díky" Když odejde zvládnout situaci, sundám ze zad katanu a posadím se na palubu. Zády se opřu o jednu z beden a přitáhnu si límec kabátu blíž ke krku. Chvíli ještě bojuju se spánkem, ale pak ten boj přece jen prohraju. Co chvíli se ovšem budím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když ses probudil potřetí zjistil jsi,že se k tobě z jedné strany tulí Lana a z druhé strany zase tvoje maminka.Ema je k tobě zřejmě přivedla,aby ses cítil lépe a aniž bys chtěl znovu jsi upadnul do spánku. Když ses zase probudil na obzoru už svítalo na palubě se to hemžilo lidmi,teda převážně ženami,které viditelně byli šťastné,ale unavené. Lana stále seděla vedle tebe a hlavou se opírala o tvé rameno ale matka už byla pryč,asi někde zase někomu pomáhala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyhlédla jsi zpoza rohu a srdce ti sevřela ledová ruka Hans tam stál proti dvěma mužům,oba byli oblečení v černém a vlasy měli plavé. A nevypadali,jako,že by si chtěli s Hansem povídat v rukou měli meče “Normálně zvědy hned zabíjíme.“řekl jeden z nich. “Nojo…tak proč ještě žije?“to byla řečnická otázka. “Taky dlouho nebude.“uchechtl se první. Hans tě zahlédl a očima ti naznačil ať se utečeš,věděla jsi,že má u sebe střelnou zbraň,tak by to měl zvládnout. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Kde tady sakra vzali meče?? Kromě toho to vypadá, že mají kimona...asi jsem se úplně zbláznila... No a pak jsem uslyšela, o čem mluví. Právě se chystali rozsekat Hanse na malý biftečky, což mě pochopitelně znepokojilo. A Hans se na mě podíval, abych utekla a já se nějak nemohla hnout. Úplně jsem ztuhla, ale s vypětím všech sil jsem se odsunula zpátky za roh. Nebyla jsem schopná útěku, tak jsem se aspoň schovala, aby mě nikdo z nich neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Ohoho!...Som šťastná, keď môžem byť sebecká! Ešte viac roztvorím dvere, rukou naznačím smer von a zamračím sa pod almar. A teraz padaj, lebo ťa natriem dechtom a zapálim a to určite nebude príjemné ani tebe. Takže mazaj a vezmi zo sebou i svojich priateľov! A aby si vedel... Chlapi sú len na jedno a na to nemám ani pomyslenie. Pche...Čo sa mi bude nejaká špinavá jašterica montovať do súkromného života?! Tak bude to?! Alebo mám ísť pre decht? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Teprve, když vedle sebe zaregistruju přítomnost Lany a matky, přestanu sebou ve spánku co chvíli trhat a nejistota, která mě předtím nenechala spát, zmizí. Balancujíc na tenké hranici mezi bděním a noční můrou, chytnu matku za ruku, abych měl jistotu, že se mi o ní jen nezdá. O Lanině reálném bytí nepochybuju. Jak se ke mě tiskne, hřeje. ... Znovu se probudím až když mě na tváři polechtají sluneční paprsky. V první chvíli prokleju sám sebe, že jsem troska, co nevydrží ani trochu námahy. Pak pootočím hlavou a podívám se na Lanu. Takže jsi to přežila... Oddychnu si v duchu a pohladím ji po vlasech. Ještě v sedě, zatěkám pohledem po palubě a pokusím se najít očima Emu nebo svou matku. Ale mezi tou pohybující se hmotou těl to není tak jednoduché. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se vedle tebe zavrtěla a více se k tobě přisunula. Emu jsi nikde neviděl,ale nedaleko jsi zahlédl matku,jak tam pečlivě přikrývá nějaké děti,postřehla,že se na ní díváš. Usmála se a přišla k tobě,sedla si vedle tebe,pohladila tě po tváři “Jak se cítíš?“zeptala se šeptem,aby neprobudila Lanu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ozvalo se znechucené odfrknutí “A stejně by sis měla najít chlapa….asi proto jsi tak nesnesitelná.Jsi děsně jedovatá.“viděla jsi,jak se to pod almarou pohnulo a zmutovaná ještěrka vystřelila ze skrýše a vyrazila ven z otevřených dveří,ale místo toho,aby se plazil směrem ven,tak lezl hlouběji do útrob lodě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Co se to sakra děje? Použili na něj nějaký kouzlo nebo jde sám? Je jedním z nich? Co když k nim patří a jenom to na mě hraje..na nás na všechny... Byla jsem rozčílená, naštvaná, nervozní. Mám jít pro Jakeše? Mám ho zkusit najít? Ale co když to jenom uspěchám a ublížím tím Hansovi i sobě...Půjdu za nimi. S odstupem, ale musím vědět, co to má znamenat. Pomalu jsem vyklouzla ze stínu a koukala za nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Obejmu Lanu opatrně kolem ramen a potlačím bolestné zasyčení. Jak se ke mně tiskne, tlačí na ránu na boku. Na to, že ještě před pár hodinami tvrdila, jak ji moje přítomnost znervózňuje, se teď tulí poměrně vehementně. Žába jedna malá. Jestli po vší té prolité krvi není jako moje pokrevní sestra... Všimnu si matky, a když si sedne vedle mě, usměju se. "Mě nic není." Odpovím tiše a zakroutím hlavou, popírajíc všechna svoje zranění včetně nepřehlédnutelného rozseknutého obočí. Snad Ema nestihla referovat, jaký jsem pitomec a jak jsem se nechal posekat. "Ale co vy? Neublížili vám ty pirátské krysy? Zeptám se starostlivě a stejně tak se i zatvářím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Už se vracíme domů.Otočili jsme loď,když jsme si byli jistí,že ostatní piráti jsou grogy.Jenže nás zachytil východní proud,tak se vrátíme do města asi až někdy zítra ráno.“informovala tě o vaší situaci. “Jsem na tebe pyšná zlato…že jsi nás přišel zachránit.“ Lana vedle tebe tiše zachrápala a spokojeně vzdychla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jsem rád, že jste obě v pořádku." Pousměju se a vzpomenu si na svůj slib. Vypadá to, že strávím den modlením. Poslouchám matčiny informace a trochu se přitom mračím. Východní proud znamená zdržení a v tomhle počtu lidí, co jsou na lodi, i hlad. Na noc nebude dost dek a to ještě není jisté, jestli po nás nepůjdou piráti, až zjistí, co se stalo. Asi to nebude tak jednoduché... "Nemohl bych zůstat v Marakéši, když jsem věděl, že jste tady na téhle lodi. Lana poslala nějakou svoji kamarádku, aby nám to řekla. Proto jsme mohli jednat rychle. Stíhat pirátské lodě, když mají náskok, by bylo těžší." Odpovím šeptem,jak nechci probudit Lanu. "Jak jste do té pasti vůbec mohly spadnout?" Zeptám se vzápětí trochu nechápavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jestli se to bude opakovat určitě všechny už raději zůstaneme ve svých domech.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zavrtím hlavou a div že neobrátím oči v sloup. Až mi zase nějaká bude tvrdit něco o ženské intuici, určitě si vzpomenu na tohle. U všech bohů... Tak nutkání? Taková hloupost. "Tohle už se opakovat nebude." Zavrtím rezolutně hlavou a napadá mě, že po téhle lekci budou konšelé z Marakéše, co se týče obrany od moře, určitě opatrnější. Na chvíli opřu hlavu o jednu z beden a sleduju oblohu. "Byl tu s vámi na lodi ještě někdo koho znám?" Zeptám se o chvilku později a úkosem se na matku podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro O to mi ide byť jedovatá, aby so so mnou nechcili byť ani takí akosi ty! zavolám za ním a následujem ho, či ma privedie až k hniezdu tých príšerných parazitov. Pche... veď raz som ťa už chytila, tak prečo by sa mi to nemalo podariť i druhý raz? Sakra... Nemám čas zabávať sa s týmto tu!!!! Musím niečo vyhútať. Potrebujem aspoň nejaké dočastné riešenie. Musím ísť pod loď pre peniaze! Ako som premýšlala a rýchlymi tichými krokmi som sa blížila i s dýkou a svetlom k tvorovi, prehodila som si cez plece jedno vrece, čo som zbadala visieť. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bylo to opravdu znepokojující. Hans by tam s nimi určitě dobrovolně nešel,ale proč šel tak poslušně? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Poslední tvou přítelkyni o které vím byla Malie.Ale o té jsem už roky nic neslyšela.“pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Malie...Malie...? Ta drobounká zrzka? No jistě... Ale to už je pěkná řádka let... Shrnu vlasy z očí a na tváři mi probleskne na krátkou chvíli úsměv. Ale to, že jejich životy mi tak cenné nebyly a nejsou, před matkou nevyslovím. Za to by mi utrhla hlavu. Moje milovaná maminka, co se nemůže smířit s tím, že se nějak nemám k tomu, abych založil rodinu. Jen mi tady nezačni dělat kázání jako včera, moc tě prosím. Ušklíbnu se v duchu a podívám se na matku. "Na ně jsem se neptal. Myslel jsem spíš jestli tady je i Amanda a jestli je v pořádku. Nerad bych otci oznamoval, že... Nedokončím a pokrčím rameny. Pranic mi na ní nezáleží, ale jestli ji má otec doopravdy miluje, nerad bych byl poslem špatných zpráv. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana sebou trhla a probudila se,zmateně zamžourala kolem a pak se podívala na tebe “Ah….díky bohu.Nebyl to sen….“zívla “Ani nevíš,jak ráda tě vidím….“řekla a protřela si oči a znovu se k tobě přitulila. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Snažila jsem se kouknout se nějakým okýnkem dovnitř, abych něco zahlédla, ale nedařilo se mi to. Byla jsem rozhodnutá znovu pootevřítr dveře a pořádně se podívat, co to jako má být. Vzala jsem za dveře, stejně jako před chvílí, a lehce je pootevřela. Koukla jsem dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Lidé, které znám a na kterých mi záleží, nemusí být nutně jedni a ti samí. Pomyslím si a tiše zadoufám, že Raphael, můj dobrý známý, nepřežil útok a zcepeněl. Sice by mě to připravilo o pomstu, ale odpadly by mi tím jisté starosti. Kývnu hlavou, že rozumím, a chystám se matce odpovědět, když se vzbudí Lana. Na tváři se mi objeví pobavený úsměv, když se budí, vypadá ta zmije jedovatá docela roztomile. "Ne, nevím, ale můžeš mi to zkusit vylíčit." Usměju se na ni a chvíli na to tiše zasyčím, jak mi loktem začne dloubat do rány na boku. "Neublížili ti?" Zeptám se ji chvíli na to. Přestože už mě maminka ujišťovala, že se jim nic nestalo, rád bych to slyšel i od ní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se za ní dívala a pak ti stiskla ruku “Jsem v pořádku.Ale bylo to jen tak tak…málem mě k tomu sloupu taky přivázali.Ale unikla jsem tomu.Naštěstí.“pousmála se a znovu zívla. “Bože to je zima….“otřásla se “Bylo těžké nás zachránit?“zeptala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přehodím přes ni svoji deku a chytnu její dlaně do svých, abych ji aspoň trochu zahřál zkřehlé prsty. "Asi bychom to nedokázali, kdyby při nás nestály všichny mocnosti dobra." Odpovím ji a pokrčím rameny. To že ten náš sebevražedný plán vyšel je pro mě do teď trochu nepochopitelné. "Ještě nikdy jsem nebyl u toho, aby se brala ztečí pirátská loď v sedmi lidech. Ema naštěstí sehnala dost zkušené zabijáky a výborného lodivoda." Pronesu a pak se na ni trochu vyčítavě podívám. "A co tebe krucinál napadlo, poslat za mnou svoji kamarádku? Proč si neutekla sama?" Zeptám se mírně. "Mohl jsem mít o polovinu menší strach." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Teď dřív než kdy předtím vypadala opravdu jako dítě “No…ono se to stalo tak náhle…bylo to automatický.“začala si nervózně pohrávat s konečky vlasů. “Když jsem zjistila co se děje prostě jsme ji vystrčila ven než spadla klec…a poslala jsem ji za tebou….“stiskla ti ruku. “Věděla jsme,že vymyslíš,jak nám pomoci.“usmála se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pozoruju, jak se z toho snaží vykroutit, a v očích se mi nehezky blýská. "Automatický?" Zaúpím tiše a obrátím oči v sloup. Pak se na ni vážně podívám. "Jsem rád, že mi tak věříš, ale příště radši zachraňuj prvně sebe. Jseš ještě moc malá na to, abych ti šel na pohřeb." Dám ji dobrou radu, seberu ze země katanu, opřu se o ní a se zatnutými zuby se vyškrábu na nohy. Je na čase přestat tady vysedávat a zjistit, jestli můžu být někde alespoň trochu užitečný. Ještě se otočím na Lanu a mírně se usměju. Pak se odkulhám najít něco k jídlu a hned potom Emu. Určitě tady tomu teď velí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sešel jsi do podpalubí,kde ti vydali příděl jídla,po tom co jsi snědl skromné potraviny vydal jsi se najít Emu.Tu jsi našel v podpalubí v místě,kde byli drženy ženy a zpovídala tam pár pirátů,které zajali. Když tě uviděla vstala a vyšla s tebou zase nahoru “Dozvěděla jsme se od nich moc zajímavé věci.Jak se zdá,tak byl objeven nějaký nový ostrov,kde se usadili piráti a zřídili si tam město. Dovážejí tam otroky,které pak prodávají na jiných ostrovech a plovoucích měst.Říkali,že takhle přepadli už tři města.“řekla a mračila se znechucením. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kulhám Emě po boku a zatím co mluví, rozhlížím se po moři. "Jenže s tím teď můžeme těžko něco udělat." Odpovím ji a pokrčím rameny. "Jediné, co by se snad dalo, varovat další města." Zamyslím se. "Marakéš byla nepřipravená. Na radnici mezi konšeli teď bude pěkná mela, jak se budou snažit zjistit, čí je to vina. " Zamračím se. "Nejbližší okolí přístavu musí být skoro úplně zničené. Vzpamatovat se z těch škod bude těžké. Navíc ještě teď před zimou. Sirotčince budou po tom masakru plné a útulky nebudou stačit... "O odvetě se nedá uvažovat. Ne teď." Prohlásím a shrnu vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mohla jsi to tušit,že budou zalezlí,jako krysy. Ale něco tě vyrušilo.Z venku se začali ozývat mužské hlasy,jak se smějí a znělo to značně opile a drsně. “Ne to není náš.“oznámil někdo hlasitě a práskl dveřmi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Sakra to nám tak scházelo.Teď začne další vánice.Musíme všechny zase přesunout dolů.“řekla a otočila se,začala budit spáče a vybízela je,aby se vydali do podpalubí a našli si tam místo. Za chvíli se vrátila k tobě a pozorovala ženy a děti,jak se pomalu zvedaní “Co tvoje nohy?“zeptala se starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nelibostí sleduju, jak začíná stále víc a víc hustě sněžit. Krucinál, to nám tak chybělo... Stejně jako ten Východní proud. Nebýt toho, už jsme dávno zpátky v přístavu. Nějakou dobu stojím s hlavou zakloněnou k nebi, jako bych snad vražedným pohledem mohl ten sníh zastavit. Když na mě Ema znovu promluví, otočím se k ní a mírně se usměju. "Chodit můžu." Odpovím ji a pokrčím rameny. Přestože si připadám jako napůl mrzák, stěžovat si na tak malicherné zranění před ní by bylo pokrytectví. Chytnu ji za ruku a pak spolu s Emou prokulhám palubou, abychom měli jistotu, že se tady nikdo neopozdí. Pak se ji pokusím nenápadně nasměrovat ke kapitánské kajutě. Po schodech do podpalubí už mě nedostane. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema si po chvíli kam ji směruješ a nijak se nebránila,za chvíli za vámi zaklaply dveře a posadil ses na postel,která byla oproti tvrdé podlaze luxus.Ema zapálila svíčky,aby udělala trochu světla “Kouknu se ti na ty rány.Snad se ti nezanítili.Pokud ano…budu muset najít nějaký alkohol…a nebo použít slanou vodu.“řekla starostlivě. Našla něco,jako ohniště schované v koutě a tak rozdělala oheň,aby bylo uvnitř teplo,pak se vrátila k tobě a vyhrnula ti nohavice a oddělala látky ze své košile. “Zatím to vypadá dobře…ale potřebovalo by to zašít.Snad se brzy vrátíme do města,aby ti to mohli ošetřit.“řekla a zase ti rány zavázala. “Bude to v pořádku…aspoň jedna dobrá zpráva.“sedla si vedle tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sedmé nebe... Bleskne mi hlavou ve chvíli, kdy se posadím na postel. Být kapitánem má i na pirátské lodi své výhody. Sleduju, jak moje milovaný samaritánka ohledává můj stav, a při pohledu na rány na nohách se nehezky zašklebím. "To mám z toho, že jsem tak zbrklej..." Zavrčím a shrnu vlasy z očí. "Ale jestli tady ten alkohol někde je, byla by ho jen škoda." Zazubím se na ni a v očích mi hoří veselé ohníčky. Když se posadí, přisunu se ještě blíž k ní a hlavu si jí opřu o rameno. "Alespoň jedna? Nezdá se, že bys to říkala nějak nadšeně. Je tu krom toho, že nás nese Východní proud, blíží se vánice a piráti mají vlastní město, ještě něco zlého, o čem bych měl vědět?" Zeptám se chvíli na to tiše |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přitiskla se k tobě bokem “Mám prostě neblahé tušení,že tohle ještě není konec naších problémů.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak na půl se opřu zády o dřevěnou stěnu kajuty, opatrně stáhnu Emu k sobě a obejmu ji. "Máš pravdu, šlo to moc lehce." Potvrdím ji. "S piráty už snad ale problémy nebudou. Máme náskok a až začne vánice, nebudou nás moc najít. Ovšem ani mi se na ně nebudeme moc nachystat... " Pronesu a seč mi síly stačí, se bráním tomu, aby se na mě přenesla její nejistota. "Vyvázneme z toho, uvidíš." Pronesu o chvíli později a snažím se, aby to znělo jistě. Přesto v duchu probírám všechny možné komplikace, které by mohly nastat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zdálo se,že ji tvá slova uklidnila,cítil jsi,jak ji klidně buší srdce a dech ji voněl po víně. Všude panoval klid,který ti přišel až příjemný.Pro dnešek a asi i po zbytek měsíce jsi měl toho vzrušení dost. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Bude to v pořádku... Ujistím znovu sám sebe a zaposlouchám se do jejího dechu. Pozoruju rýhy na stropě, duchem bloudím někde mimo tenhle svět a užívám si toho klidu. Někde ve mě ale, přesně tak jak řekla Ema, roste neklid, že se něco zlého semele. "Co myslíš," Zeptám se po delší chvíli, "Podaří se tomu.. Hansovi zjistit, jestlli jsou v Marakéši nějaké zrádcovské krysy?" Pohladím ji přitom lehce po ramenou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Však ti naši kluci nejsou žádní blbci.Zvládnout to.“protáhla se a na to se k tobě zase přitiskla. Ohledně tohohle si byla zjevně zcela jistá. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hm...Jakešovi věřím... Pronesu zamyšleně a přejedu ji rukou po zádech. A přestože si nejsem jistý, jestli můžu věřit i někomu, kdo nechá, aby s ním obchodovala taková žába jako byla Lily, dál to nerozvádím. Mlčet ovšem vydržím jen chvíli. Přestože je tohle ticho poklidné, evidentně mám k němu odpor. K jakémukoliv tichu mám odpor. "Poslyš, není ti zima? Půlka tvojí haleny padla na obvazy." Zeptám se jí a položím dlaň na holé břicho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi ji položil ruku na bříško zachvěla se “Ale ne…to je v pořádku.Já jsem otužilá…navíc není tu tak velká zima….a ještě mě zahříváš ty,tak si nemám na co stěžovat.“políbila tě lehce na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když mi oznámí tu novinu o Jakešovi, div že se překvapením neudusím. Zalapám po dechu a s hlasitým cvaknutím zubů zavřu pusu. "Jakeš se bude... ženit?" Zopakuju překvapeně. Dobrovolně leze do chomoutu? Ten mě nepřestává udivovat. Musí mít ale odvahy. Podívám se znovu na Emu a tvářím se nevěřícně. "A koho si bude brát?" Zeptám o chvíli později a nechápavě přitom kroutím hlavou. Jakeš Břitvák? Něděláš si ze mě náhodou legraci? Ne, to asi ne... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Nedivím se ti,že tě to překvapuje….také jsem chvíli nevěřila…teď aspoň,ale vím za kým to pořád utíkal.“potřásla hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vážně? Tak to bude doopravdy blízko naší rodině. Sice Lanu ještě moc neznám, ale mám takový pocit, že je s Lily skoro jako sestra." Zamyslím se na chvíli a pak se tiše zachechtám. "Co myslíš, dovolí mi Jakeš říkat mu strýčku?" Zeptám se jí a v očích mi hoří veselé ohníčky. Proč se všichni do toho rodičovství tak hrnou... Napadá mě přitom v duchu a tak nějak si nedokážu představit sám sebe jako otce a Jakeše už vůbec ne. Ikdyž on se vlastně od mala staral o Emu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Od kdy je vlastně Lana tvoje sestra?Já myslela že sourozence nemáš.“zeptala se tě na oplátku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Před očima se mi vybaví vzpomínka, jak mi Jakeš mával pod nosem sekáčkem, a chuť říkat mu strýčku mě rychle přejde. Přesto se nepřestanu usmívat. Teprve, když dojde na sourozence, zarazím se. "Lana vlastně není moje sestra. Je jen nevlastní. Odpovím ji. "Znám ji teprve... Hehe, nejsou to ani dva dny." Přejedu ji rukou po zádech. "Byl jsem z toho docela vedle, když jsem zjistil, že v pokoji po bratrovi bydlí ta malá žába. Věřila bys tomu, že první, co jsem od ní slyšel bylo, že jsem sprosťák a debil?" Zeptám se jí pobaveně a shrnu vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Je to hodná mladá žena.Hned,jak se dozvěděla,že jsi tady strachovala se jestli jsi v pořádku.“koukala na tebe,zvědavá jak se po jejích slovech zachováš. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Radši se zadívám někam na strop. "To bylo kvůli té zimě..." Pokusím se to nějak zahrát bokem a maličko se usměju. "Ale s tou hodnou mladou ženou..." Zakroutím nepatrně hlavou. "Podle toho, co jsem o ní slyšel, je stejná jako já. Utíká z domu, je drzá na rodiče, pije, spolčuje se s gangy...A až na jednu dobrou kamarádku je úplně sama." Podívám se na ni úkosem a pokračuju. "Vlastně se v ní úplně vidím. Vrána k vráně sedá. Znáš přece to přísloví." Pronesu a maličko se přitom ušklíbám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Protáhla se “Jestli je to pravda.A je stejná,jako ty.Tak to znamená,že své city schovává pod pokličkou a jen vyvoleným je ukazují.“něžně tě políbila. “Doufám tedy,ale,že nedopadne,jako ty.Nebude lítat od muže k muži a nebude se dostávat do potížích,kde ji půjde o krk.“znovu tě políbila. “Hlídej si svou novou sestru dobře.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Oplatím ji polibek a rukou ji zajedu výš pod zbytky haleny. "Nechci, aby tak dopadla. Jeden takový člověk jako já v naší rodině úplně stačí." Odpovím a znovu zůstanu koukat do stropu. "Budu ji hlídat." Potvrdím po chvíli ticha, přestože se mi instinktivně nechce ujímat téhle zodpovědnosti. Když už ji nepůjdu příkladem, aspoň ji zkusím ohlídat. "Nechci přijít o dalšího sourozence..." Šeptnu a napadá mě, jestli se teď Josh dusí smíchy při představě, že jsem v jeho roli. Asi ne, nebyl tak škodolibý jako já. Pravděpodobně se teď schovívavě usmívá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Já být na tvém místě,bych dávala hlavně pozor na to,aby se z tebe příliš brzy nestal strýček…ta holka nemá zábrany,jak se zdá.“uchechtla se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Posunu ruku ještě o kus výš a políbím ji. "Já ti to neslibuju. Ani bych si to od tebe nenechal přikázat. To přece víš." Pronesu a do hlasu se mi promítne trocha vzdoru. "Jen jsem sám sebe na hlas přesvědčoval, že by to bylo vhodné." Zašklebím se nepatrně a, když začne mluvit o strýčkování, zakuckám se. "Být strýček ale vlastně nemusí být tak špatné..." Zamyslím se na chvíli a vesele se přitom zubím. "Bereš synovce a neteře na výlety, kazíš je sladkostma a přitom se nemusíš bát, že by se o tobě mluvilo jako o špatném rodiči..." Uchechtnu se škodolibě. "Ale její matka by asi nebyla nadšená, že je babičkou tak brzo." Doplním hned na to. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nevím, o čem mluvíš." Prohlásím a podívám se na ni. "Jen jsem si dělal legraci." Ujistím ji. Když mě kousne, chytnu ji pevně za zápěstí, ale ne tak, abych ji ublížil. Odlepím se zády od stěny a nahnu se nad ní, abych získal převahu. Prohlédnu si ji přitom s přivřenýma očima a ne právě mravně. "Ty upírko." Zavrčím tiše a rukou ji přejedu po bocích. "Spousta kultur, spousta možností, jak na tebe. Pár těch způsobů je vskutku zajímavých." Dodám s hraným zápalem fanatického kněze. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Odpusťte mi prosím mé hříchy...byla jsem zlá holčička...."kousla se do tváří,aby se nerozesmála. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Žádné zranění mě nemůže odradit od vykonání mojí svaté povinnosti." Odpovím smrtelně vážně, ale nebýt rány na boku, smál bych se na celé kolo. "Měl bych se podívat, důkladně prozkoumat, jestli nemáš někde na těle ďáblovo znamení." Pronesu a dlaní ji přejedu po těle, nevynechávaje ani kousek kůže nedotknutým. "Pak se možná dočkáš rozhřešení." Dodám schovívavě a v očích se mi leskne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Objala tě a políbila "Mě příjde ó,svatý že jste spíš zhřešil vy.Abych vás neudala."našpulila rty |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ty mi vyhrožuješ?" Zeptám se téměř pobaveně, zatím co podle svých slov pečlivě zkoumám bříšky prstů její tělo pod zbytky haleny. "Chceš postavit svoje slovo upírky proti slovu inkvizitora?" Pohodím mírně hlavou a nespouštím z ní oči. "Tak to mi asi nezbyde, než tě umlčet dřív než stihneš něco vypovědět ostatním." Pronesu po kratičké chvilce zamyšlení a políbím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chtivě ti polibek oplatila a pod tvými doteky roztékala,jako kostka ledu v horkém dni. Když se vaše rty zase oddělili její dech byl mírně zrychlený "Možná upírky...ale určitě falešný inkvizitor."poťouchle s usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Netvař se pořád tak poťouchle. Ty snad pochybuješ o tom, že jsem opravdový inkvizitor?" Zeptám se a zní to uraženě. "Já vlastně taky." Doplním hned po tom téměř nesrozumitelně se smíchem v hlese, tápaje rty po její šíji. Když znovu zvednu hlavu, koutky úst mi cukají v úsměvu. "Takže uděláme dohodu." Nabídnu ji. "Já tě neobviním z čarodějnictví a ty mě neudáš." Podívám se na ni a stáhnu ruku. "To je přece výhodné pro nás oba. Co říkáš?" Zeptám se jí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadumaně o tom přemýšlela a pak přikývla "To je dobrá dohoda.Souhlasím."znovu přikývla,ale ruku ti nedovolila stáhnout,ale místo toho se k tobě více přitiskla "A když je teď tohle vyřešené...pojďme se zabívat jinou a mnohem příjemnější záležitostí."přivřela "oči" ,přejela ti rty po tváři a znovu políbila.Viditelně se ji nechtělo tě pouštět z náruče moc brzy. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Spustím ruku o kus níž, rozhodnut prozkoumat i jiné kraje jejího těla a políbím ji. "Já jsem si to hledání docela užíval..." Pronesu jen tak mimochodem a usměju se. "Ale dobře... Jaká přesně příjemnější záležitost by to podle tebe měla být?" Zeptám se skoro nevinně, což vůbec nepasuje k tomu, jak se mi leskne v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pomohla ti vysvléknout košili “Nedělej,že nevíš ty čerte….ani trochu se neumíš přetvářet.“políbila tě na obnaženou hruď a dávala pozor,aby se nedotkla tvého zranění na žebrech “Stýskalo se mi po tobě Kiro.“svěřila se ti. Hladila tě po pase a v její tváři se odrážela něha a city,které k tobě cítila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nechce se mi spouštět z ní ruku, ale asi není zbytí. O pár vteřin později ji znovu položím dlaň na boky. Má pravdu, moc dobře vím. "Mě taky... Nějak se mi nepodařilo dostat tě z hlavy." Přiznám tentokrát naprosto upřímně a políbím ji. Přejedu ji prsty po páteři až ke krku. "Asi se ti podařilo zaklít mě." Doplním a rozepnu poslední pár zbývajících knoflíků na její haleně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi odkryl její ňadra zhluboka se roztřeseně nadechla.Naštěstí ta nehoda,která ji znetvořila tvář nezasáhlo její tělo.Jen trochu na krku a rameni,měla pár lehkých popálenin,které byli skoro už zahojené. “No nevím…nikdy mi nepřišlo,že umím čarovat….“řekla tiše po tvém pohlazení ji znovu naskočila husí kůže. Trochu zčervenala “Jsem,ale za to ráda…že na mě jen tak nezapomeneš.“usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kdybych to věděl, jak mi zamotáš hlavu, utekl bych před tebou. Napadne mě, ale stačí mi prohlédnout si její nahé tělo, a tahle myšlenka rychle zmizí. Stejně jako většina ostatních krom jediné, která mi uvízne v hlavě, - na ni. "To bych musel být hlupák, zapomenout na tebe." Ujistím ji a, zatímco jednou rukou kloužu vzhůru po jejím těle, druhou sundám z pásku u pouzdro s berettou a pošlu ho bokem. Milování na střelném prachu může být vzrušující, ale byl bych nerad, kdyby ta zbraň vystřelila. Netrvá to dlouho a tak ji o pár vteřin později přitáhnu na sebe, zcela ignorujíce bolest v ráně na žebrech. |
| |
| soukromá zpráva od Strix pro Uf... tak toto bude veľmi ťažké. Aj potkanov by som sa zbavila ľahšie. A tých aspoň niečo viem. To je to... vedieť niečo. Spoznať svojho nepriateľa. Mala by som vyhladať toho alchymistu. Nie mala... Musím! Náhle som niečo započula... hlasy. Najprv som len naprázdno preglgla a oči som šikoro otvorila. Potom ale zvíťazil rozum. Rýclo som vbehna do kajuty, obliekla si košelu a vkĺzla do topánok. Na to som vybehla na palubu. A zase sa vo mne začala prebúdzať zúrivosť. Čo nebudem mať ani trošku pokoja dnes v noci!? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ty můj hlupáčku….“šeptla něžně,objala tě a skolila tě na záda,což pro tebe bylo mnohem pohodlnější hlavně kvůli tvému zranění na nohou a žebrech.Teď na tobě seděla obkročmo,konečků prstů tě polaskala po tváři a hrudi. Pomohla ti se zbytku oblečení a navzájem jste si laskali citlivá místa dokud vaše těla nebyla rozžhavená,jako kdyby je hodili do výhně. Pomilovali jste se a Ema dávala jasně najevo,jak moc jsi ji chyběl. Po nějaké době,kdy venku začalo nepřetržité mrholení jste si klidně lehli s ukojeným chtíčem.Ema na tobě necudně z větší části ležela s hlavou položenou na tvém rameni “Asi to bude znít,jako klišé….ale miluji tě Kiro.“řekla tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu ležet, dech stále ještě zrychlený, a prsty ji přejíždím po páteři. Jediná moje jasná myšlenka se soustředí na to, jak mě její dech lechtá na krku. Pootočím hlavu a nepřítomně se zahledím na svíčky hořící na stole. Jedna z nich je už tak krátká, že přesně podle mého očekávání během krátké chvíle zaprská a zhasne. Vždyť já tebe taky. Pomyslím si, ale nahlas to neřeknu. Kdyby ale v tu chvíli zvedla hlavu a podívala se mi do očí, mohla by si to v nich přečíst. Zůstanu i dál mlčet, z části proto, že si nejsem jist, co ji na to odpovědět, z části proto, že zrovna teď nechci mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema zřejmě ani neočekávala,že jsi ji na to nic neřekl.Plně ji stačilo,že to víš. Kdyby jen věděl…pomyslela si Ema,ale větu nedokončila.Místo toho se mu více zavrtala do náruče s ohledem na jeho zranění. Pohladila tě po bříšku a podbřišku,svíčka kterou jsi pozoroval zablikala a se zasyčením zhasla,ještě tu však byli další dvě,které místnost osvětlovali a také krb. Vzduch byl ztěžklý dýmem a pachem zpocených těl “Už jsi vyřídil tu…svou záležitost?“zeptala se tiše mírně zastřeným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vydechnu a ruku spustím po jejím těle o značný kus níž. Post coitum omne animalia triste est... Napadne mě a hned po tom, při pohledu na zhaslou svíčku, i to, proč je všechno krucinál tak pomíjivé. Opatrně se protáhnu, shrnu rozcuchané vlasy z tváře a zeptám se. "Jakou přesně myslíš záležitost?" Nejsem si totiž tak úplně jistý, jestli jsem o ní mluvil o tom, že se chci pomstít, a nebo jestli se ptá, jestli už vím, jestli to byl otec, kdo mě zradil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rozpustila se zavrtěla,rozkošnicky se ti prstem začala vrtat v pupíku,začala tě něžně líbat na rameno a na krk “No…říkal jsi mi,že musíš odejít,abys něco vyřídil….a jestli byl tvůj otec ten co tě dal vsadit do otroctví.“odpověděla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ou" Vypadne ze mě, když se mi prstem začne tak rozkošnicky vrtat v pupíku, a já sebou zamelu. "Jak se mám sakra soustředit, abych ti mohl odpovědět, když mi tohle provádíš..." Zanadávám na oko a pokusím se sebrat ztracenou rovnováhu. "Na co ses to ptala...?" Snažím se pochytat roztroušené myšlenky. "Aha... V otci jsem se spletl. Neměl na tom podíl. Nebo jen nepřímo. Má s Raphaelem nějaké nevyřízené účty a ten se skrze mě chtěl pomstít." Vysoukám ze sebe se značnou námahou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “Vždyť nic špatného nedělám….takže ty jsi na pupíček citliví ano?To jsem netušila.“ale nepřestala s tím.Jí se to viditelně líbilo. “To je dobře,že to nebyl otec.Usmířili jste se aspoň drahý?“zeptala se,vtěsnala stehno mezi tvé. "A co tedy proti Raphaelovi podnikneš?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nepatrně se zkroutím, ale před jejím prstem prostě není úniku. "Ty malá mrško..." Zaúpím tiše se smíchem v hlase. "Asi ano..." Odpovím ji na první otázku krátce. "A co se týče toho parchanta..." Zmlknu na chvíli, jako bych přemýšlel, přestože jsem se rozhodnul už před dvěma roky. "Zabiju ho." Prohlásím s kovovým podtónem v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Jistě…nic jiného jsem ani nečekala lásko.A máš mou plnou podporu.“řekla,polechtala tě konečky prstů po podbřišku než se ti začala zase vrtat v pupíku “Kdybys potřeboval pomoci…aby ti někdo kryl záda.Ráda ti pomůžu.“nabídla se ti. Ale usmívala se,líbilo se ji jak se kroutíš Ah…ten je sladký…řekla si v duchu zamilovaně Kéž by,ale viděl dál do budoucnosti než jen na příští milovánípomyslela si trochu posmutněle. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Toho si vá...a...žím." Vydechnu a podívám se po ní. "Ale tahat tě do toho nebudu." Prohlásím rezolutně, jak mi to v současné chvíli jen jde. Nebýt toho, že na mě z větší části leží, kroutil bych se jako had na horké plotně. Ještě chvilku tohle bude dělat a začnu prosit, aby toho nechala. Pokusím se soustředit na něco úplně jiného a vypětím sil a vůle se přestanu cukat, v plané naději, že ji to třeba přestane bavit. "Poslyš... Až se vrátíme, budeš mít kde bydlet, když tvůj dům...?" Zeptám se opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema nakonec přestala a už jen na tobě klidně ležela “No..nemám….ale to nevadí.Až se dostaneme domů tak si prostě najdu nějaké nové bydlení….to není problém…doufám.“na okamžik se zamračila “No…to je jedno.Myslím,že to je ten nejmenší problém.“políbila tě “Nedělej si starosti.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Oddychnu si a téměř blaženě se usměju. "Děkuju..." Pronesu vděčně a tiše se smíchem v hlase, když konečně přestane. Pohladím ji po zádech a vyposlechnu si, co tvrdí o hledání nového bydlení. Sice si nejsem jistý, že po tom, kolik domů lehlo popelem to bude jednoduché, ale Ema už mě mockrát překvapila a snad i teď má něco v záloze. A nebo bys mohla bydlet u mě. V mojí posteli bude místa dost... Napadne mě trochu chlípně a oplatím ji polibek. "No jak myslíš." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Máš snad lepší nápad?“zvedla hlavu,zadívala se na tebe a pozvedla obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Opřu se o lokty a zvednu hlavu, abych na ni líp viděl. "No..." Zamyslím se na chvíli. "Mohla bys bydlet u nás." Pronesu a odmlčím se. "Kdybych spravil pár prken v podlaze, zbavil se starého haraburdí a pořádně tam uklidil... Mohla bys mít pěkný pokoj v podkroví. Ani tam moc netáhne a prochází tam tudy komín, takže zima by ti nebyla." Podívám se po ní a pokračuju. "Do té doby se s tebou budu ochotně dělit o vlastní postel." Prohlásím a někde v hloubi duše ve mě klíčí pocit, že se chovám jako snílek a ona s tím nebude souhlasit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “Doufala jsem že mi právě tohle navrhneš.“políbila tě “Pokud nebudu vadit tvé rodině,tak bych se ráda u tebe ubytovala.“ “Nebudou,ale vaši protestovat proti tomu,že sis domů přivedl přítelkyni?“zeptala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V očích se mi zaleskne, když se mi dostane kladné odpovědi. Jakmile ale padne otázka, jestli nebudou naši proti, zarazím se. "Amandě jsi zachránila život, ta protestovat nemůže a na jejím názoru zas tak nezáleží, a s otcem se dohodnu." Prohlásím po chvíli přemýšlení a políbím ji. "Navrhnu mu dát věci z půdy na charitu. Na to se určitě chytne." Zachechtám se tiše |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pozvedla obočí “Charitu?“potřásla překvapeně hlavou “To je dobře…nerada bych dělala problémy.“protáhla se a zase si opřela hlavu o tvé rameno,zavřela oči a zívla “Na chvíli si zdřímnu.“ více se k tobě přitiskla tělem. “Dobrou miláčku.“políbila tě ještě než se zase uvelebila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Znovu se natáhnu, aby se jí líp leželo, když už si mě tedy vybrala jako svůj polštář, a usmívám se. Přesně tak. Můj otec, jehož jméno se bojí vyslovit tři čtvrte lidí v celé Marakéši, se věnuje charitě. Tou horou hraček na půdě udělá radost tlupě sirotků..." Napadne mě trochu ironicky, zatímco zírám do stropu. Počkám, než začne Ema dýchat pravidelně, a přestože její tělo příjemně hřeje, opatrně, abych ji nevzbudil, z pod ní vyklouznu. Natáhnu se pro kalhoty a Emu přikryju kabátem. Chvíli zůstanu sedět vedle ní na posteli a pozoruju ji, než vstanu a dobelhám se ke kapitánskému stolu. Posadím se na židli a s největší opatrností prohledám šuplíky, jestli náhodou nenajdu kus papíru a něco na psaní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se ve spánku převalila a vzdychla,ale neprobudila se. Papír jsi nakonec našel,byli sice ušmudlané,ale čisté.Na stole stál kalamář s inkousem z chobotnice a v něm brk z nějakého ptáka. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vrhnu se po těch pokladech stejně jako žralok na neopatrného plavce. Čert ví, že dva roky jsem neměl šanci nic napsat ani nakreslit, ale snad se to nezapomíná. Navíc, kdybych nebyl nájemný vrah, budu malíř, iluminátor a nebo architekt... Na konci listopadu mi bude už čtyřiadvacet a žít napořád v otcově domě nemůžu. V Západní Marakéši, poblíž Cechovního domu Stínu, je ale malé náměstí a na něm opuštěná tkalcovská dílna. Majitel, co vím, krachnul už dávno a ten domek s vysokými stropy tam stojí pořád. Kdyby se mi podařilo koupit ho za pár šupů a obnovit, vyšlo by to nepoměrně levněji než hledat v Marakéši stejně dobrou parcelu a stavět nový dům... Zůstanu ve světle svíčky mžourat do papírů, se zaujetím kreslím, škrtám, přepisuju a kalkuluju. Plynutí času tak nějak nevnímám... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Netušíš kolik času uteklo.Ohlédl ses,když jsi uslyšel za sebou pohyb,nahá vylezla z postele a přišla k tobě,přitiskla se k tvým zádům,objala kolem krku a nahlédla ti přes rameno co děláš “Copak to kreslíš?“zeptala se tě zvědavě a v hlase byla ještě slyšet ospalost.Kousla tě něžně do ušního lalůčku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odložím brk bokem a prsty od inkoustu ji chytnu za ruku, takže ji úplně čistě náhodou trochu zamažu. Hned potom zakloním hlavu, abych se na ni podíval. "Plány..." Odpovím a druhou rukou přerovnám papíry. "Nejdéle po zimě, někdy na jaře, jsem se chtěl vystěhovat z otcova domu." Doplním a znovu skloním hlavu k papírům. "Jenže to musím mít kam. A to se za mě samo nenachystá. Popadlo mě nutkání začít to řešit už teď." Usmwju se mírně a pohladím ji po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kdyby ses na ní podíval uviděl bys zableskl,který se ji v očích objevil.Mlčky si tvé plány prohlédla “Asi ses dostal do věku,kdy začínáš mít nutkání vystavět si vlastní hnízdečko.“ Sice ji také napadlo,že třeba si už chce založit rodinu,ale to nahlas rozhodně nechtěla říci,aby tím Kira nevyděsila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Docela upřímně se rozesměju, ale hodně rychle přestanu, jak mě bodne v boku. "To znělo, jako kdybych byl nějaký špaček." Vysoukám ze sebe se smíchem, ale radši k ní hlavu neotočím. Od hnízdění je jen kousek k vyvádění mladých. A já si přesně pamatuju Jakešova slova, že ona zastává názor, že největší radost je mít rodinu a vychovávat děti. A to je pro mě pořád ještě bruslení na tenkém ledě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No…ale myslím,že je to to nejlepší přirovnání.“políbila tě na tvář “A nebo chceš mít prostě jen místo,kam by sis odváděl milenky.“odstoupila od tebe a sklonila se nad krbem,kam přidala sušený trus.Dřevo bylo příliš vzácné na to,aby se pálilo. Pak si šla zase lehnout do postele,ale už nespala,ale pozorovala tvoje záda. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To ne... Já chodím k nim." Zmenšuje se tak riziko, že se potkají. Pronesu sarkasticky a střelím po ní pohledem. Sotva na okamžik, než se zase nahrbím k papírům. Navíc....chtěla bych vidět vyrůstat vnoučata předtím než vás opustím." Přehraje se mi znovu matčin hlas. Ty dvě by si rozumněly... Napadne mě a na okamžik zatřepu hlavou. Mlčet vydržím přesně tak dlouho, než mám pocit, že se skrze mě propálila pohledem. "Co je na mých zádech tak zajímavého?" Zeptám se a zašroubuju kalamář s inkoustem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ozval se její tichý smích “No když pomineme ty sexy svaly co se ti na nich rýsují,tak vcelku nic.“znovu se zasmála. Chvíli zase mlčela “Ty ses stýkal i se vdanými ženami?“zajímala se a měl jsi na okamžik pocit,že jsi v jejím hlase zaslechl známky žárlivosti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím se na ni a zkoumavě si ji prohlédnu, jestli jsem si ty známky žárlivosti do jejího hlasu jen nepřimyslel. Její otázka mě nicméně zarazí a překvapí. Chvilku váhám a přemýšlím, kam tím směřuje. "Možná párkrát." Odpovím ji a pokrčím rameny. A teď mě určitě obviníš z toho, že rozvracím rodiny. Bleskne mi hlavou a v očích se mi zaleskne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Protáhla se “Tak když jsi chodil k ním domů neobával ses,že by se objevil jejich manželé?“zeptala se a zachumlala se do tvého pláště. V očích ji opravdu plál ohníček žárlivosti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Většinou to byli staří páprdové, co měli až hříšně mladé ženušky, a než by vyšli po schodech do ložnice, byl bych dávno v trapu." Odpovím jako by nic a poškrábu se na hlavě. "Mnohem riskantnější to bylo s dcerkami bdělých otců nebo těmi, co měli příiš starostlivé bratry." Pokračuju a přestože to není asi dvakrát fér, bavím se pohledem na to, jak ji v očích hoří žárlivý plamínek. "To potom bylo třeba se scházet na neutrální půdě." Doplním a shrnu vlasy z tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na okamžik se zamračila “Ty jsi teda proutník….kolikátá jsem milenka drahoušku?“zeptala se zvědavě,posadila se,sedla si do turka a plášť si přehodila přes ramena.Tváře měla malinko červená,asi žárlila čím dál tím více. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nahnu se směrem k ní, lokty opřu o kolena a hlavu opřu o dlaně. Kolikátá? Hm.... Já jsem objevitel, ne sběratel trofejí. Nikdy jsem si nedělal zářezy. Chvíli si jí mlčky prohlížím, než vstanu a dokulhám až k posteli. Posadím se těsně naproti ní a pořád z ní nespouštím pohled. "Jsi první..." Zarazím se, jestli to vážně dokážu říct tak, aby to neznělo jako ono zmiňované klišé, a pak pokračuju. "Do které jsem se doopravdy zamiloval." Doplním, nahnu se k ní a opatrně ji políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Viděl jsi to neskonalé překvapení v její tváři,když jsi to řekl.Zdálo se,že jsi ji tím dokonale vyvedl z míry. Když se však z pamatovala silně tě objala a strhla na sebe “Kiro…“řekla hlasem,který se chvěl dojetím “To je to nejkrásnější…co jsi mi kdy řekl.“řekla tiše. Po tváři ji stekla jedna osamělá slza,tiskla se k tobě,dychtivě tě líbala a pod tvým tělem se chvěla. Udělal jsi ji viditelně radost a opravdu velkou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V očích se mi zaleskne ukázkové překvapení. Těžko říct, jestli proto, že se mi podařilo to vyslovit, a nebo pro její reakci. Dlouho mi trvá, než najdu ztracenou půdu pod nohama, a polibky ji oplácím jen tak napůl, dokud se nevzpamatuju a neodtáhnu se od ní. "Emo..." Šeptnu, ale větu nedokončím. "Třeseš se jako osika" Prohlásím a zabalím ji do kabátu, vyhýbajíce se zcela intinktivně takovému citovému výlevu. Posunu se na posteli těsně vedle ní a sevřu ji v náručí, zranění nezranění. A tvářím se přitom všem strašně nesměle. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se k tobě přitiskla a schovala tvář do tvého ramene,chvíli byla potichu “Promiň….nechtěla jsem tě uvést do rozpaků….jen jsi mě překvapil…myslela jsem,že tyhle slova…nedovedeš říci..a jestli ano,tak ne mě….“zvedla tvář a lehce tě políbila na rty “Také tě miluji.“řekla něžně a zadívala se ti do očí v kterých jsi viděl nefalšovanou lásku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tisknu ji k sobě, jako by na tom měl záviset příchod konce světa, jestli ji pustím, a srdce mi tluče jako na poplach. Dlouze ji políbím, abych ji umlčet a nepatrně se usměju. Nedovedl? Nebylo proč. Až do teď. Bude to od téhle chvíle lehčí? Nebude. Nedovedu to říct znova. "Jenom tobě" Jsem to mohl říct. "Jenom..." Opřu se o stěnu, zvednu hlavu a zahledím se na stop, aby mi tak snadno nebylo vidět do tváře, když se mnou zrovna cloumají emoce. Je to sakra zvláštní pocit být zamilovaný. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mlčky jste se dál tiskli jeden k druhému.Ema po nějaké době znovu usnula a i ty sis zdříml. Když ses probudil měl jsi pocit,že jsi spal déle než jsi chtěl,ale první čeho sis hlavně všiml bylo to,že Ema byla pryč.Ale nebylo to asi dlouho co odešla,místo,kde předtím ležela bylo ještě teplé. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S trhnutím se proberu, zatěkám pohledem ze strany na stranu a teprve, když mi dojde, kde jsem, se o něco uklidním. Krucifix, já jsem troska. Ztracenec! nedělám nic jiného, než že chrápu... Krucinál. Peskuju se v duchu a za tichého klení začnu hledat berettu a košili. Pak hmátnu po kataně a naštěstí si včas rozmyslím, vyskočit z postele. Dokulhám ke stolu, smotám papíry do úzké ruličky a ty pak schovám do jedné z vnitřních kapes kabátu. Je na čase obhlédnout, jestli už přestalo to boží dopuštění... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vyšel ven zasáhl tě nepříjemný,štiplavý chlad a kam ses podíval bylo bílo.Stále však mrholilo a asi to nehodlalo jen tak přestat. Ticho,které tě přivítalo bylo opravdu nepříjemné,jako kdyby to byla loď duchů,ale uklidnil tě pohled na pana Kostičku,který stále stál u kormidla.Ema stále u něj a probírali spolu nějakou mapu. Na palubě bylo ještě dalších pár lidí,ale většina byla zalezlá dole a ohřívali se jak svedli. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Zatracené počasí..." Zanadávám tiše a rozhlédnu se po palubě. Pan Kostička věrně na svém místě a vedle něj Ema. Na krátkou chvíli se zamyslím, jestli mi to za to stojí, pajdat se za nimi na můstek a ještě po schodech na horu. Ale proto, abych získal zpátky obraz o tom, v jaké jsme situaci to asi bude nutné. Tak vzhůru... Pobídnu sám sebe, límec kabátu přitáhnu blíž ke krku a vydám se jejich směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Paluba V tu chvíli,kdy jsi k nim dopajdal zrovna Ema kýchla a hlasitě se vysmrkala. “Takže jen co budeme na dohled musíme dát městu nějak vědět,že nejsme piráti….aby na nás nezačali útočit.“pronesla hned potom. Pan Kostička přikývl “Nejlepší by to bylo tady…kdyby nám náhodou neuvěřili a zaútočili…tady je město nejslabší.“poklepal prstem. Pan Kostička byl opravdu vytrvalec a také otužilec,hruď měl nahou a na sobě jen kalhoty a nezdálo se,že by mu to vadilo. Ema vzhlédla “Ah Kiro…jdeš právě v čas.Brzy bychom měli být u města…jen máme obavy s tím,jak nás tam přijmou.Přece jen jsme na pirátské lodi.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dobelhám se až za její záda, abych ji kryl před větrem, a obejmu ji. Hlavu si ji na chvíli opřu o nezraněné rameno a zamyslím se nad její otázkou. "V první řadě..." Pronesu a v hlase mi zní smích, "Navrhuju stáhnout tu pirátskou vlajku, co pod ní zrovna plujeme." Pak ale zvážním. "Vytáhnout na stožár něco bílého, jako že plujeme v míru, nám asi nevyjde..." Pronesu o chvíli později. Ať ale přemýšlím, jak přemýšlím, nějak mě nic nenapadá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema i pan Kostička hned vzhlédli hlavy ke stěžni se kde plápolala pirátská vlajka “To je pravda….na to jsem úplně zapomněla.“pronesla “Teď jenom někoho donutit,aby tam vylezl….hm….což nebude lehké.“řekla a vděčně se o tebe lehce opřela. “Asi to budu muset udělat sama.“našpulila zamyšleně rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V momentě, kdy zvedne hlavu, políbím ji letmo na krk a znovu se začnu tvářit strašně zamyšleně. Jakmile dojde řeč na to, kdo poleze nahoru, nespokojeně se zašklebím. Za normálních okolností by mě k tomu nutit nemusela, ale pro svoje pajdání se jí k tomu ani nenabízím. Jsi troska! Troska! Přehrává se mi v hlavě škodolibý hlásek kohosi cizího a potlačit ho mi dá spoustu práce. "A co potom?" Zeptám se o chvíli později. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmála se když jsi ji políbil na krk,pan Kostička to nijak nekomentoval….no…on nemluví vlastně skoro vůbec. “Pak můžeme doufat….“pronesl svým dívčím hláskem. “A nebo spustíme záchrannou loď a pošleme je napřed aby nás ohlásili…nic jiného mě už nenapadá.“odpověděla Ema a znovu kýchla “První co udělám…bude,že se asi utopím v čaji.“popotáhla.Narovnala se a otočila se k tobě,políbila tě na rty “Jdu najít něco co můžeme použít,jako bílou vlajku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro A potom ať jsou s námi všichni svatí... Napadne mě a hned potom i to, že když už tedy chci trávit den v kostele, mohlo by vyjít i tohle. První co udělám... že vám doma zatopím pod kotlem s horkou vodu. Počítám, že o tu bude doopravdy zájem... Bleskne mi hlavou v momentě, kdy Ema začne spřádat plány do budoucna. Jen aby to vyšlo. Ale Jakeš snad bude očekávat náš návrat a nenechá tuhle loď potopit. Jen neochotně Emu pustím. "Počkám na tebe u stěžně." Pronesu a sotva na zlomek vteřiny zatěkám pohledem po panu Kostičkovi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Dobře.“a odběhla najít něco bílého. Když jsi pohlédl na pana Kostičku,měl jsi pocit,že jsi zahlédl lehký úsměv,ale když ses zadíval pořádně tvářil se zase neutrálně. Odbelhal jsi se ke stěžni a znepokojeně jsi zjistil,že lanoví je pokryté ledem.Ema se vrátila a s překvapení jsi zjistil,že nese prostěradlo “Nic lepšího jsem nenašla.“pokrčila rameny a zadívala se na provazový žebřík “Sakra….“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu se zarputilým výrazem sledovat led na lanech a provazovém žebříku, a když přijde, zavrtím hlavou. "Na tohle nemůžeš lézt." Pronesu a podívám se na ni vážně. "To radši risknu, že zaútočí na tuhle loď, než že uklouzneš a spadneš dolů." Řeknu tiše a nerozhodně přešlápnu. Zahledím se znovu na vršek stěžně. Ta vlajka ale musí dolů. "Krucinál..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Paluba “Ty víš stejně dobře,jako já,že ta vlajka musí dolů….“dívala se také zamračeně na led. Vytáhla nůž a přistoupila k provazovému žebříku a zkusila led nožem odloupnout dolů,trochu to šlo “No…lepší to asi nebude…a potrvá to dlouho.“povzdychla si “Nedělej si starosti…trochu toho ledu ještě zvládnu.“ušklíbla se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Krucinál, že ty musíš být tak paličatá a já zraněný. Neměl jsem tu vlajku vůbec zmiňovat. Podívám se po ní, skoro nerudně ji na chvíli vyškubnu prostěradla a utrhnu dva cáry látky. Chytnu ji za ruce a omotám jí s tím dlaně a zavážu na pevný uzel. "Nahoře bude ještě větší zima. Ať ti ty ruce neomrznou." Zavrčím a zahledím se na stožár, jak vysoko bude muset vylézt, než se dostane ke koši, odkud bude moct stáhnout vlajku. "Drž se." Popřeju ji, než ji nechám lézt nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Paluba “Ale…nebuď nabručený.“ políbila tě,zastrčila si prostěradlo za kalhoty a začala šplhat opatrně nahoru.Jednou uklouzla a tobě div srdce nevyskočilo z hrudi,ale hned se zase pevně chytla a šplhala dál a než jsi se nadál už byla v koši a stahovala pirátskou vlajku. Za chvíli už k tvé radosti stála pevně na zemi a na stěžni vlálo bílé prostěradlo “Tak…bez problémů.Vidíš.“usmála se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju, jak leze, a nehty zarývám do dlaní. Nestává se mi to často, abych viděl tak názorně, co by se mohlo stát, ale jakmile jednou uklouzne, dokud nestojí zpátky na zemi, před očima se mi promítá realita hned v několika sférách. "Bez problémů? Už jsem tě málem viděl dole." Pronesu trochu vyčítavě. Byl bych nerad, kdyby se mi rozmázla o palubu pár chvil po tom, co jsem se jí vyznal. Spěšně ji obejmu a políbím. "Takže teď už můžeme jen doufat, že po nás nezačnou pálit, jak se ukážeme u města..." Pronesu s nepatrnou otázkou v hlase a otočím se směrem k přídi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Shovívavě se usmála,objala tě a polibek oplatila “Ale nestalo se tak….tak se proto nemusíš nervovat drahoušku.“mrkla a vydala se spolu s tebou k přídi,kde tě vzala za ruku a upírala pohled před sebe.Oba jste vyhlíželi vaše město a netrvalo to opravdu dlouho,když jste zahlédli obrysy města. “Uff….konečně doma.“kýchla a bokem se k tobě přitiskla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odfrknu si a dokulhám směrem k přídi. Takže jsme to přece jen dokázali? Ptám se v duchu sám sebe, ale netroufnu si to vyslovit nahlas, abych to nezakřiknul. Stát se může cokoliv. I to, že obrátí trojčata proti nám. Zatřesu hlavou, abych se vyhnul té představě, a obejmu ji jednou rukou kolem pasu. "Souhlasím." Kývnu hlavou a usměju se. Jen mi to trochu kazí vzpomínka, na neutěšený stav našeho domu předtím, než jsem ho opustil. Ale otec to snad dokázal vyřídit. S jménem L'acapone jde většina věcí rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro K tvému potěšení jste se dostali do Marakeše celkem bez potíží.Jak se rozkřiklo,že jste zpět začal se přístav zaplňovat muži,jak hledali své ženy,dcery a děti. Celkem se ti ulevilo,když jsi se ocitl na pevné zemi. Za chvíli se k tobě přidala Lana,tvoje maminka a nakonec i Amanda,všechny měli na tváři úlevu. Objevil se tam také tvůj otec,který k tvému velkému překvapení objal nejprve tvou matku a pak až Amandu,na to Lanu a i tebe. “Tolik jsem se o vás bál.“ řekl a v tváři vypadal unaveně. Zatímco jste se vítali Eva se držela trochu zpátky a vypadala nervózně “Pojďme domů.jste všichni promrzlí.“pronesl tvůj otec a vydali se pomalu sněhem k domovu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu stát kus od mola a pozoruju celé to mravenčení. S trochou nejistoty a rozpaky sleduju většinou šťastné shledávání rodin, a když dojde i na mě, zůstanu několik vteřin nerozhodně stát, než se s otcem rovněž obejmu. Jakmile se rozejdou, chytnu Emu za ruku a přitáhnu ji k sobě, aby se už konečně přestala tvářit, že ke mně nepatří. "Otče," Zarazím ho, udělám několik kroků a ji vláčím za sebou. "Počkej. Chtěl jsem tě o něco požádat." Promluvím, jakmile získám jeho pozornost a shrnu vlasy z tváře. "To je Ema, moje přítelkyně." Představím ji rychle. "Během toho útoku přišla o dům. Dovolíš ji zůstat nějaký čas u nás?" Zeptám se a podívám se otci přímo do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec se zastavil,všichni se zastavili.Tvoje matka se po chvíli překvapení nadšením rozzářila.Lana se vesele šklebila,macecha na Emu civěla a tvůj otec jen zběžně zatěkal k Emě pohledem.To bylo od něj celkem pozorné,protože díky její tváři…by asi vydržel mnohem déle na ní koukat. Proto se ti očima zahákl do tvých a přikývl “Jistě.To není problém.Těší mě slečno.“usmál se na Emu,kterou políbil na ruku. Ta něco zamumlala,asi to bylo poděkování. “Tak pojďte.“otočil se a znovu se vydal vpřed.Tvá matka se zaparkovala vedle tebe,políbila tě na tvář “No konečně.“řekla ti tiše do ucha. Ema ti stiskla ruku a usmála se “No…čekala jsem,že to bude horší.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přestože se mi to normálně nestává, ve chvíli, kdy se na mě upřou pohledy všech členů rodiny, popadne mě nutkání propadnout se do země, zmizet, ztratit se nebo alespoň utéct. Ve vteřině zhodnotím, co od které z nich můžu čekat. Matka nadšená, Lana vymyslí nějakou moc vtipnou poznámku a Amanda mě naštěstí nezajímá. "Děkuju." Odpovím otci a kývnu hlavou. Na chvíli se otočím k matce a mírně se usměju. "Problém s podkrovím ještě není vyřešen. To bude komplikovanější. Předpokládám." Šeptnu Emě a při té příležitosti ji políbím. Nechám, aby otec odvedl Amandu i Lanu domů, snad se teď ta žába nebude tolik vzpouzet, a s Eminým svolením doprovodím matku až k jejímu domu. Nejsem si ovšem tak úplně jistý, že se chci potkat s tím jejím...Adolfem? Alfrédem...? Čert to vem, a tak zůstanu stát pod schody a tam ji obejmu na rozloučenou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema stála opodál a občas kýchla,jak čekala až se s maminkou rozloučíš.Ta tě k sobě tiskla dlouho “Ty jsi můj anděl.“pohladila tě „Nech si tu afinu ostříhat…pořád ti padá do očí.“mrkla na Emu za tebou “A dej si záležet.Už se těším na vnoučata.“poškádlila tě a znovu mateřsky políbila. Na to zmizela v domě než jsi stihl cokoliv říci.Maminka byla prostě….maminka. “Tvoje máma je fajn.“popotáhla a hned se k tobě přitiskla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Anděl? Padlý, tak akorát. Bleskne mi hlavou a mírně se ušklíbnu. Její poslední poznámku přejdu s útrpným úsměvem. Pak se vrátím za Emou. "Moje maminka... Je prostě moje maminka. Kam přijde, všude ji mají rádi. Odpovím ji s úsměvem. "Tak pojď , odsud je to k nám domů ještě kus cesty." Pobídnu ji hned potom, a když mě pustí, sundám kabát a přehodím ji ho přes ramena. Je na čase, abych zase mrznul já, když už mě to, vola, nenapadlo dřív. Rozkulhám se směrem k naší haciendě a cosi si pobrukuju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Díky.“přitáhla si ho úžeji k tělu a usmála se “Není se čemu divit…je moc sympatická.“řekla. Doma vás přivítalo teplo a hlasy,rodina zřejmě oslavovala shledání “Já nejsem malá!Můžete mi nalít!“uslyšel jsi protestující hlas Lany. “Ah…tak tuhle událost bych raději vynechala.Jediné po čem teď toužím je..horká koupel,čaj a postel…“oznámila ti “A jistě…málem bych zapomněla..ještě ty.“políbila tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak zapomněla? Pche..." Ušklíbnu se v duchu. Dostrkám ji až k točitému schodišti a podívám se na horu. "Můj pokoj jsou první dveře v levo, dveře naproti - tam bydlí Lana, a třetí otevřené dveře jsou do koupelny. Nemůžeš zabloudit." Načrtnu ji v rychlosti, jak vypadá horní patro a popostrčím na první schod. "Donesu ti pak ručník a něco na převlečení. Ale bude ti muset stačit moje košile, než ti něco vyhandluju od Lany." Usměju se a políbím ji. Počkám než mě poslechne a pak se odbelhám do kuchyně udělat čaj do konvice, protože mi je jasné, že znovu po schodech se mi chtít nebude. Ještě k tomu přiberu dva hrnky a pak se teprve začnu se syčením kulhat do schodů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Myslím,že tvoje košile bude stačit.“vyběhla čiperně do schodů. Než jsi vyšel nahoru pro jistotu jsi se ohlásil,že jste doma a dobelhal jsi se nahoru. Dveře do koupelny byli pevně zavřené a slyšel jsi tekoucí vodu,spojené s občasným kýchnutím. Když jsi vešel do svého pokoje všiml sis hromádky oblečení neúhledně naházené do kouta,podle jistých částí oděvu jsi ani na okamžik nezapochyboval komu patří. A podle pootevřené skříně jsi poznal,že si nějakou tvou košili už vzala. Po deseti minutách čekání vešla Ema.Na sobě jednu z tvých býlích košilí a mokré vlasy schované v turbanu vytvořený z ručníku “Ah…zase si připadám,jako člověk.“usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nahlédla jsi dovnitř.Muži stáli okolo Hanse a pořád do něj pošťuchovali.Někdo mu udělal krvavý šrám na tváři. Najednou tě vyrušil nějaký lomoz,rozhlédla jsi se a uviděla jsi,že se přístav zaplňuje lidmi. Začala jsi zjišťovat co je ten zdroj vzrušení a pak jsi shledala,že se vrátila jedna z pirátských lodí a má bílou vlajku.Tak se jim nakonec podařilo unesené ženy zachránit. “Co se to tam děje?“ozval se hlas poměrně blízko a ty ses jen tak tak schovala. Dveře se otevřeli a po chvíli jsi slyšela nadávky “Kluci oni je zachránili!Musíme vypadnout!“viděla jsi,jak vybíhají všichni ven a ztrácejí se v uličkách města. Povšimla sis,že všichni si byli celkem podobní a měli plavé vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No výborně. Takže teď jsem s hrou na člověka na řadě já?" Zeptám se a obejdu ji s okázalou vzdáleností, abych ji náhodou neumazal. Popadnu ze skříně košili a kalhoty, nechám ji v pokoji a dokulhám do koupelny. Umýt se a oholit strniště na tváři. S trochou neochoty potom vytáhnu z jedné ze skříněk láhev alkoholu a vydezinfikuju tím rány. S obvazy si taky dokážu jakžtažk poradit. Zpátky do pokoje se vrátím, stejně jako ona, s pocitem člověčenství. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro To je nějaká sekta nebo co? Všichni jsou si tak podobní...to je divný... Pak mi konečně došlo, že se vrátila ta loď. To znamená, že jsou všichni zpátky a v pořádku, to je skvělý...zajdeme do doků, najdu maminku, Jakeš a Lanu...ale co Hans?? Počkám, až všichni piráti vypadnou a Hans uvnitř zůstane sám. Až se tak stane, vlezu dovnitř. Chci zjistit, co mu provedli a proč za nimi šel tak poslušně. Vlezu dovnitř. "Hansi?? Jsi v pořádku, je ti něco?? Co ti to udělali??" ptám se a kusem hadru mu začnu otírat krev z tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se vrátil do pokoje rány tě stále ještě pálili od slané vody a alkoholu.Což bylo dobré znamení,neměl jsi tam hnis. V pokoji na tebe jak jinak čekala Ema,natažená na posteli.Ležela na břiše,z pod košile na tebe vykukoval její krásný zadeček a zrovna si něco četla.Kde to vzala to jsi teda netušil. Ručník si z hlavy už sundala,tak jsi viděl,jak se ji po koupeli vlasy zvlnily,ohlédla se na tebe “Hotovo?“zeptala se a upila z hrníčku,kam si nalila čaj.Na tebe už také čekal kouřící šálek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans stál ještě chvíli strnule v očích žádný výraz,než konečně zamrkal a pohled se mu vyjasnil. Nechápavě se rozhlédl “Lily?Co tu děláš?A….a kde jsou ti muži?“zeptal se dokonale vyvedený z míry. Nechápavě se zamračil “Co se stalo?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zavřu za sebou dveře a dokulhám až k židli a hrnku čaje. "Asi ano..." Kývnu hlavou a zívnu. "Krucinál, já jsem jak medvěd" Zatřepu hlavou. "Začne zima a mě se začne chtít neuvěřitelně spát." Postěžuju si s úsměvem. Podívám se na ní a na knížku. "Co to čteš?" Zeptám se a nakloním se k ní s hrnkem v dlaních. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se na tebe “Tak si nezapomeň nacpat břicho,abys přes tu zimu neztratil tolik na váze medvídku.“našpulila rty,jakoby k polibku. Přetočila se na záda “Nevím přesně.Jmenuje se to Chlapci a jak na to.“odpověděla ti “Našla jsem to ve skříni.Zdá se,že se tam popisuje,jak nejúčinněji dostat se holce pod sukni.“podezřívavě po tobě hodila očkem “Tak z toho ses naučil být takový proutník?“zeptala se zájmem a koutky ji škubali,jak se snažila neusmívat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já nevím, co se stalo. Byl jsi s nimi za rohem a pak jsi je následoval tak poslušně...bylo to divný a pak jste zašli sem. Sledovala jsem vás. A pak se strhlo v přístavu pozdvižení, vrátila se jedna pirátská loď s bílou vlajkou. Oni to dokázali, zachránili je. Měli bysme jít za nimi. Ti mužu utekli, všichni...všichni byli plavovlasí a hodně navzájem podobní, jako by je vybírali podle nějakýho vzoru..." vysypu to ze sebe. Vezmu Hanse za ruku. "Měli bysme jít." řeknu ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ukaž" Seberu ji knížku se zájmem a prolistuju. "Jsem úplně zapomněl, že tady něco takového mám." Prohlásím a očima přeletím text. "To byl jeden z těch vtipných dárků k narozeninám." Vrátím ji knihu zase do rukou a zakloním se na židli. "Ale ujišťuju tě, že třičtvrtiny těch rad je úplně k ničemu." Zachechtám se. "Učit se z tohodle, do teď jsem neměl holku." Odpovím ji. "Já mám to proutnictví v krvi." Dodám a napiju se. "A proč ty si to čteš?" Zeptám se podezíravě s očima přimhouřenýma. "Nepřemýšlíš doufám o tom, jak si místo mě nabrnknout nějakou slečnu, že ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvářil se hodně zmateně,ale přikývl “Jistě.Pojďme.“řekl a vydali jste se za ostatními do přístavu,ale viděla jsi,jak Hans nad tím vším hodně přemýšlí. Netrvalo to dlouho a našla jsi maminku,jak bloudí kolem a hledá někoho koho zná.Když tě uviděla,radostí se rozplakala a sevřela tě s láskou v náručí “Holčičko moje…tolik jsem se o tebe bála.Jak se ti daří?Nejsi zraněná?“soukala ze sebe a stále tě nepouštěla. Hans stál opodál a mírně se usmíval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za tvářila se naprosto nevinně “No…nemůžu tvrdit,že mě to nenapadlo.“usmála se a odložila knížku.Vzala do ruky hrnek a napila se,pak zase kýchla až si trochu čaje vylila na sebe “Sakra…“otřela si do košile ruku,kterou si také polila “Asi jsem se nachladila…“popotáhla,vytáhla z pod polštáře kapesník a vysmrkala se. “Nemám ráda zimu…vždycky onemocním.“postěžovala si “Nepamatuji si zimu během které bych neonemocněla….“zadívala se na tebe. “No..v nejhorším tě využiji,jako ošetřovatele.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Maminko, já jsem v pořádku, mě se vůbec nic nestalo a co vy? Jak je tobě a Laně?? Jste v pořádku??" řekla jsem. "Tolik jsem se o vás bála." "Jakeš byl ve městě, ale určitě sem brzy dorazí, když k němu ta zpráva dojde, tak určitě hned přijde." řeknu a pohladím mamiku po tváři. "Zdá se, že je to v pořádku. Počkáme na Jakeše a půjdeme domů, co říkáš?" usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Cože? Napadlo?" Zakymácím se na židli s výrazem ukázkového překvapení, taktak, že čaj nechrstne na zem. Ale pak se tomu rozesměju, až mě bodne v žebrech. "Že já vůl ti vždycky všechno sežeru. Kdo tvrdil, že je otužilý?" Zeptám se a mračím se přitom. "Zapomeň na to, že bys byla nemocná. Moje péče by tě taky mohla zabít. Jako ošetřovatel dvakrát neboduju." Varuju ji, vstanu ze židle a přikryju ji. "Půjdu ulovit něco k jídlu. Mám hlad jak vlk..." Dodám a překulhám ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Oh...v tom případě se začínám bát o svůj život.“zachumlala se do peřiny a zašklebila se “A kdo řídká,že jsem nikdy nic neměla s ženou?“v očích se ji zalesklo. “Jojo…jídlo by bylo fajn.“tvářila se naprosto nevinně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jsem v pořádku…úplně…a Lana…ta už šla domů se svou rodinou.Pozdravuje tě a říká,že ti to vzruší bude vyprávět.“usmála se a pak objala Hanse “Chlapče…jsem ráda,že jsi z toho vyvázl se zdraví.“usmála se. Podívala se na tebe “Počkáme na Jakeše…určitě se za chvíli ukáže.“dychtivě se rozhlédla. “Jsem ráda,že vše dobře dopadlo.“stiskla ti ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím se na ni, nakloním hlavu mírně na stranu a s neskrývaným zájmem si ji prohlédnu. Vážně? Leskne se mi v očích, když ji sleduju. Jídlo po tom prohlášení ztratí svoji prioritu. "Měla?" Zeptám se a nehodlám odejít, dokud se mi nedostane odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jak ji znám, tak se jí to ještě líbilo, aspoň se nenudila. Už se na ni těším." zasměju se. "To já taky." řeknu a přikývnu. Hansi Hansi, teď už patříš do rodiny a jen tak z ní nevyklouzneš... pomyslím si a usměju se na něj. Jenom kdybych věděla, co mu to provedli. Měla jsem tam zůstat stát a koukat se, ale já jsem byla srab a zalezla za roh...to byla chyba... A ti blonďáci, to bylo strašně divný, že si byli všichni tak podobní...pak to řeknu Jakešovi... Koukám na Hanse a lehce kontroluji okolí, jestli někde neuvidím obrovskou Jakešovu postavu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Posadila se a zadívala se na tebe,rošťácky se usmívala “Měla.“potvrdila ti,ale nic dalšího k tomu nedodala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Taky jsi viděla.Jakeš se k vám už prodíral a padli si s maminkou do náruče následovaný zamilovaným polibkem. Hans k tobě přišel “Myslím,že už více vzrušení přes zimu mít nemůžeme.“poznamenal a nenápadně ti stiskl ruku. Jakeš se po bouřlivém uvítání s maminkou se na vás otočil “Půjdeme teď domů…a to co jste zjistili mi řeknete až tam.“usmíval se,objal maminku kolem ramen a vydali se spolu domů. Hans protočil oči,ale vydal se za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hmmm..." Pronesu zamyšleně se zvláštním podtónem, na tváři mi probleskne úsměv a pak za mnou zaklapnou dveře. Pirátka... Dokulhám do kuchyně a se zlodějskou opatrností začnu rovnat na tác jídlo. Ve velkém množství. Za dva dny jen jedno jídlo... Brr... Skoro jako u Raphaela. Pak se vrátím zpátky do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To rozhodně."zareaguju a stisknutí ruku mu oplatím. Škoda, že to nemůžeme nikomu říct...Jakeš už beztak něco tuší, ale maminka ne...sama má starostí dost a já jí nechcu další přidělávat... napadne mě. Došli jsem domů, měla jsem žízeň a tak jsem hned zašla do kuchyně, abych se něčeho napila. Po takových zážitcích mi úplně vyschlo v krku. Čekala jsem ,kdy se Jakeš zeptá, tak co. Sama jsem nevěděla, jak mu vysvětlím tu příhodu v docích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vešel Ema na tebe hned vypálila “Co mělo znamenat ho tvé Hmmm a ten tvůj pohled?“pozvedla obočí,ale při pohledu na tác s jídlem se ji dychtivě rozzářila tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Všichni jste si dřepli do jídelny. Jakeš a maminka seděli těsně vedle sebe a drželi se za ruce,chvíli si tiše povídali a vás nechali svým vlastním myšlenkám než Jakeš zvedl hlavu “Tak co jste zjistili?“zeptal se. Hans se nadechl,že to řekne,ale pak se zarazil a uvědomil si,že netuší,jak začít.Prosebně pohlédl na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na ní stejně jako prve a úplně nevinně prohlásím:"Ale vůbec nic." Dojdu až k ní, položím tác s jídlem na stolek vedle postele a natáhnu se pro kus tvarohovo-povidlového koláče. "Dobrou chuť." Popřeju ji ještě dřív než se zakousnu a pak se začnu s vervou ládovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No...byli jsem za Zapem, protože se nám zdálo, že o tom něco ví. Jenže když jsem přišli k němu, byl mrtvý. Zabili ho strašným způsobem. No a byli tam nějaké stopy, co vedli k dokům. Tam jsem se rozdělili. Já jsem našla ty, co tam ještě zůstali. Byli zvláštní, všichni plavovlasí a hodně si podobní návzajem. Byli v černém. Pak jsem šla pro Hanse, abych mu o tom pověděla. No měl nějaké problémy s těma dvěma, co na ně narazil. Já jsem se chovala za roh, takže jsem nic neviděla... Najednou jsem nevěděla, jsetli o tom mám říct Jakešovi nebo ne. Nadechnu se a pokračuji, rozhodla jsem se, že mu o tom povím. "No a Hans potom za nimi šel. Vypadal strnule a neměl žádný výraz v očích. Sledovala jsem je. A pak se vrátila ta loď a všichni utekli...a pak jsme šli do přístavu,. kde jsme potkali maminku. Skončím, nevím, jestli se Hans nebude zlobit, že jsem o tom řekla a tak se podívám na něj, jak se tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zatvářila se takovým tím způsobem,jako,že to není uzavřená diskuze a později se k tomu vrátíte. Ale pak se se stejným nadšením jako ty pustila do jídla a jen jsi civěl,jak podivně všechno kombinuje. Tak například si vzala sýr,na to marmeládu s chlebem na to kousek masa z toho ji mohlo být leda tak špatně. Když se najedla,napila se čaje a pak si se spokojeným vzdychnutím lehla “Ať už to připravoval kdokoliv zaslouží si uznání.Kdo u vás kraluje v kuchyni?“zajímala se a popleskala si po bříšku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro K tvému překvapení se tvářil provinile. Jakeš se tvářil nechápavě a zřejmě si to vše snažil nějak urovnat “Říkala jsi plavovlasí?“zeptal se a zamyslel se “Ti musí být hodně z jihu.Tady se moc plavovlasých lidí nerodí.“pohladil si začínající strniště na tváři. “Hansi…a ty….co si pamatuješ?“zeptal se. “No..po tom co jsem chtěl bojovat se dvěma těma plavovlasýma muži,tak mám okno..až do chvíle kdy jsem stál v doku a u mě byla Lily.“ “Že by ho zhypnotizovali?“zeptala se maminka. “Nejsme si jistý…ty jsi říkala,že najednou jsi měla hroznou potřebu se jít schovat do kanalizace…ale normálně by tě to asi nenapadlo.A několik žen s kterýma jsme mluvil měli stejné nutkání….“ Hans se zatvářil překvapeně “To jako že tu snad působí nějaká nadpřirozená moc?“nevěřícně zavrtěl hlavou. “Ne tak docela….ale…nechme to být…mám sice na něco podezření,ale zatím nechci zbytečně stahovat kalhoty,když brod je ještě daleko.“mávl rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu civět, v jakých kombinacích do ní jídlo padá, a pak mi to nedá a zeptám se opatrně: "Poslyš... Nemáš ty nějaký zvláštní chutě?" Podívám se po ní. Na kyselou okurku chuť nemáš, že ne? Sleduju, jak se mi rozvaluje v posteli. "Naše kuchyně je v područí jedné španělské královny." Odpovím ji a uvědomím si, že neznám jméno naší kuchařky. I když na tom ani tolik nezáleží. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Je to zvláštní, jako by mě li něco, čím působí na celé město nebo jenom na nějaké vybrané osoby...nerozumím tomu, ale něco takovýho mít musí." řeknu. Jeho přirovnání mi vyloudí na tváři jemný úsměv. Nechci, aby to Jakeš bral jako posměšek. Usměju se na Hanse. Je to ten úsměv, netrap se, to nevadí, však mi na to přijdeme. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pozvedla překvapeně obočí,když uslyšela menší úzkost v tvém hlase “Ne…jako obvykle…jen jsme měla hrozný hlad a já měla ráda skoro všechno co jsi sem přinesl.Nemohla jsem se rozhodnout co si dám...tak jsme si dala všechno.“pokrčila rameny a smetla si z něj neviditelné smítko. “Takže Španělka…ti jsou prý moc dobří kuchaři…máte štěstí.To Jakeš neuměl nic pořádnějšího než rybí filé.“znechuceně se zašklebila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro No jen jestli Pomyslím si a zvednu se ze židle. "Posuň se trochu." Překulhám k posteli a strčím do ní. "Jsem zraněný a mám mít klid na lůžku." Zašklebím se a shrnu vlasy z tváře. "A teď je navíc čas na siestu." Doplním a zaberu si vedle ní svoje místo na posteli. Mhm... Zabručím spokojeně, zívnu a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Oh jasně…najednou máš mít klid na lůžku.“ušklíbla se a uvolnila ti místo vedle sebe. Když ses uvelebil přitiskla se k tobě a zamumlala si něco čemu jsi nerozuměl “Snad už bude klid.“řekla tiše a přitáhla si deku až ke krku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Přece bys nechtěla, abych se s rozseknutýma nohama, žebry a obočím krčil na židli?" Ohradím se. "Nebo snad ležel na tvrdé podlaze?" Promnu si oči a znovu zazívám. Čas na zimní spánek. Napadne mě a mírně se usměju. Po její větě zaťukám na dřevo, abychom to náhodou nezakřikli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ne to ne…pravda…kdo by mě pak zahříval?“zeptala se. Políbila tě “Tak spi než ti tým zíváním upadne pusa.“položila hlavu vedle tvé a zavřela oči,aby tě nerušila v tvém usínáním. Z dolního patra se k vám linul tlumený,nesrozumitelný hovor,ale nebylo to rušivé spíš naopak. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Však se uvidí.Teď si však všichni podle mě zasloužíme dlouhý odpočinek.“protáhl se. “já si teda půjdu rozhodně lehnout.Teď když vím,že moje rodina je v bezpečí.“vstal. Maminka také vstala “A já také půjdu.Po tomhle všem mi nepomůže nic lépe než dlouhý spánek.Vy děti…no…dělejte si co chcete.“usmála se a zavěsila se do svého budoucího manžela a vyšli do vrchního patra. Hans se na tebe podíval “Máš hlad?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Dívám se za maminkou s Jakešem, jak společně odchází. "Jsou spolu tolik šťastní...nikdy jsem ji tak neviděla..." zasněně se za nimi usměju. Taky bych něco takovýho chtěla jednou zažít... Když na mě Hans promluví, otočím se na něj. "Jako smečka vlků." řeknu a usměju se. "Chceš někam jít nebo vyrabujeme to, co zbylo v ledničce?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro ".... tolik.... péče..." Zamumlám už z polospánku a než usnu definitivně, nepatrně sebou škubnu. O chvíli později se otočím na bok a během půl minuty začnu tiše chrápat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Život se ustálil do normálních kolejí.Lidé se pustili do oprav,ale dávali si dobrý pozor,aby se nic podobného neudálo. Lana se zase začala chovat…no…jako předtím i když s tebou měla mnohem lepší vztah,dokonce lepší než se svou matkou. Otec se zase pustil do svých obvyklých záležitostí a dokonce věnoval značnou částku peněz městu na opravy a pro ty,kteří přišli o domov. Amanda…no….ta dělala to co se od ní čekalo.Starala se o domácnost a různé akce,které tě nezajímali. Za tu dobu jste se postarali o pokoj v podkroví,ale nakonec ho Ema použila jen jednou,když jste se malinko pohádali.Jinak jste spali pořád spolu,ji to celkem vyhovovalo a ty jsi rozhodně neměl námitky. Rány se ti dobře hojili a schody už ti nedělali takové problémy,ale stále jsi rozhodně nemohl běhat. Uběhli čtyři dny,další ráno,kdy jsi se probudil po „divoké“ noci s Emou,která stále ještě spala vedle tebe se zády přitisknutými k tobě.Nakonec se její kýcháni změnilo jen v rýmu,nic vážnějšího. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vstal “No..podle mě teď bude všude zavřeno.Všichni teď budou se svýma rodinami a tak..tak si budeme muset něco ukuchtit sami.“usmál se a začal hledat “Hmm….hmmm….páni!Vy tady máte med?To bychom mohli udělat medové placky.“řekl nadšeně. A vytáhl sklenici s medem a mouku “Dělala jsi je někdy?Já kdysi jako otrok musel vařit…a placičky byli celkem oblíbené.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S tím podkrovím jsem se spletl. Otec svolil rychleji, než bych čekal. Nakonec jsem to byl já, kdo z posledních sil zachraňoval některé věci, především pak ty Joshovy. Předělat to tam nedalo moc práce a jako stavitel můžu být se svými schopnostmi spokojený. A ona tam nakonec ani nebydlí. Po tak dlouhé době hraní si na rodinou idylku mě přepadne pocit, že musím někam zmizet. Ne ji být nevěrný, ale na několik dnů se ztratit a nedat o sobě vědět. Být sám a nemít ji pořád za zády. Pryč Vzbudí mě jednoho rána tahle myšlenka. Alibi k odchodu mi poskytne plánovaná návštěva banky a majitele té staré dílny. A pak se zašiju do cechovního domu Stínů, poklábosit se starými přáteli. Navštívím starého Thomase a jako za starých časů se s ním zpiju do němoty. Opatrně vstanu, abych ji nevzbudil, seberu čisté věci a vyrazím do koupelny. Jestli mám jít na ruku nějaké úřednické kryse, měl bych budit aspoň trochu respekt. Za někou dobu se v saku a přiškrcený kravatou vrátím do pokoje pro katanu a hvězdice. Občas je to trochu nepohodlný zvyk chodit všude ozbrojený, ale už mi to párkrát zachránilo život. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro S úsměvem na tváři vykulím oči a nevěřícně zavrtím hlavou. "Ne, ještě jsem je nedělala...ty umíš vařit? Teda...ty mě pořád překvapuješ...jaký další skvělý schopnosti ještě přede mnou schováváš?" zeptám se zvědavě. To snad ani není možný...Hans je prostě perfektní...nikdy ani nejmenší skulinka pro chybičku...je dokonalej...je u nás doma... zaculím se. Pořád ještě nevěřím tomu, co vidím na vlastní oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyplížil jsi se z domu,jako nějaký zloděj.Akorát,že kdyby tě chytli,tak by ti určitě neusekli ruce. Vydal jsi se první do banky,kde jsi si vybral peníze na koupi toho domu. S majitelem domu jsi se dohadoval o ceně celou hodinu,než jste se domluvili na přijatelné ceně.A tak za další půl hodinu byl dům tvůj. Schoval jsi dokument,který potvrzuje tvé vlastnictví a vydal jsi se navštívit svého starého přítele Thomase. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začal si připravovat těsto “No víš…jako otrok musím umět zastávat všechny možné práce.Kdysi jsem také pracoval ve skleníku.Kdybych sehnal semínka vypěstuji vám na dvorku okurky.“usmál se na tebe. “Ale já jsem spíš jen začátečník.Ti co jsem otroci třeba už deset let…to jsou mistři.“úsměv mu trochu povadl,jak si vzpomněl na svůj život v otroctví. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se taky. "To koukám...ještě že tě máme doma, ještě se toho od tebe hodně naučím." mrknu na Hanse. Všimla jsem si, že se rozpoměl na doby, kdy nebýval svobodný. Přijdu až k němu a pohladím ho po tváři. "Ale mě nevadí, že jsi začátečník. Hlavní je, že už jsi svobodný. Navíc, minulost nechme spát. Budoucnost je důležitější." mrknu na něj a lehce ho políbím na tvář. "Tak mi pověz něco o těch medových placičkách, ať můžu maminku taky někdy překvapit." usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takový starý, zbankrotovaný páprda a jak se hádal o každý denár na víc. Pche. Na pověstech o lakotných tkalcích něco bude. Nakonec se mi ho ale pádnými, naostřenými, argumenty podařilo přesvědčit, že lepšího kupce než já nesežene. Po hodině odejdu spokojeně jako vlastník, v kapse kabátu pečlivě schované dokumenty o vlastnictví domu i parcely a jeho čestné prohlášení, že na té dílně nejsou žádné dluhy a jestli ano, zaplatí je on. Na kroužku s klíči mi přibude ještě jeden a já se vydám na návštěvu za Thomasem. Snad bude doma, stará páka, a nepošle mě do háje. Cestou ještě zaskočím na něco k velmi pozdní snídani do pekařství a pak do obchůdku vinaře Jacoba, ať nejdu s prázdnýma rukama. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otevřel ti,jak jinak Thomas.On si nikdy moc nevydržoval služebnictvo.Na sobě měl,jako vždy jeden ze svých na míru střižených obleků z buřinkou.Dokonalý gentleman,dalo by se říci.Asi proto na něj holky vždy letěli.No a taky kvůli jeho pohledné tváři.  Viděl jsi mu ve tváři na okamžik překvapení,které,ale nahradil přátelský úsměv “Kiro!Kamaráde to je doma!Kde jsi takovou dobu byl?Pojď dovnitř!Honem!Musím mi vyprávět ty proutníku!“objal tě a pak tě vtáhl dovnitř. Tam se to vůbec nezměnilo,možná až na staře vypadající hodiny,které stály v rohu. “Já si už myslel,že jsi pod drnem…takovou dobu ses tu neukázal…styď se!“poplácal tě po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vejdu do domu. Tady se rozhodně nic nezměnilo. Naštěstí. "To si myslel i můj otec, ale znáš mě... Já mám tuhý kořínek. " Odpovím mu a podám láhev. Nedivil bych se, kdyby to jako znalec šel rovnou vylít do umyvadla, ale Chardonnay snad ocení. Sundám kabát, pověsím ho na věšák a povolím uzel u kravaty. "Od kdy ty sbíráš starožitnosti?" Zeptám se trochu s podivem a podívám se na staré hodiny v rohu. "Tys přece vždycky dával přednost nižším ročníkům." Uchechtnu se tiše a v očích se mi zableskne. Na jeho avantýru s čtrnáctiletou dcerou jednoho z konšelů si ještě pamatuju. I když ona vážně nevypadala starší. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dal ti přátelský pohlavek “Hele..to už je dávno.“ušklíbl se a zavrtěl hlavou “Udělej jednu chybu a do smrti ti to budou připomínat.“prohlédl si láhev,pozvedl mírně jedno obočí a pak pokýval hlavou,což jsi bral,jako že prošla jeho zkouškou. “Jsi nevěděl je starožitnosti jsou teď in?Já teď sbírám krámy ze staré říše.Před povodní.Je to celkem zajímavé.“pronesl zcela vážně. “Dalo by se říci že to je teď moje posedlost…jen o něco menší než alkohol.“mrkl “Jak dlouho se zdržíš?Jen jestli mám pár flašek přinést a nebo si sedneme rovnou do sklepa? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Byl jsem poslední dva roky trochu mimo hlavní proud. Vlastně nemám ani tušení, co teď v Marakéši letí." Odpovím mu s úsměvem a zamyslím se nad jeho další otázkou. "Jak dlouho?" Zašklebím se. "Tak dva - tři dny, když mě odsud nevyhodíš." Odpovím mu a ve slově se "nevyhodíš" je slyšet prosebné: že ne? "U nás v domě je teď trochu těsno..." Dodám na vysvětlenou. A doufám, že mě můj dobrý přítel pochopí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zašklebil se na tebe “Před jakou buchtou zase zdrháš?Zase nějaká ta,co touží po rodině a dětech?“uchechtl se a vedl tě do svého vinného sklepa.Rozsvítil tam olejové lampy,aby jste měli dost světla a pak se usadil do křesla,které tam byli tři. Vytáhl sklenice a oběma nalil z vína,které jsi přinesl a zvědavě se tebe koukal “Jsem si mohl myslet,že první budeš prohánět sukně než abys za mnou přišel.“uchechtl se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jak to sakra děláš, že vždycky trefíš hřebíček na hlavičku?" Zeptám se ho a nechápavě zakroutím hlavou, zatímco ho následuju po schodech do sklepa. Přehodím sako přes zbývající volné křeslo a usadím se. "Tentokrát to tak není. I když..." Ohradím se. "Nejsem zpátky dlouho. První týden jsem nemohl vystrčit nos, pak ten zatracený pirátský útok..." Mávnu rukou. "Nebyla vhodná doba na návštěvy." Pokusím se mu vysvětlit a napiju se. "Ty mi vykládej něco o chybách, který ti už nikdo neodpáře. Kde se ukážu, tam mě podezírají z toho, že jsem někde uháněl ženský." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jsem prostě médium kamaráde.“napil se. “No hele a ty se divíš?Vždyť ty jsi ještě větší proutník než já.Polovinu mladých holek z celého města jsi už stačil obšťastnit.“zasmál se. “Tak hezky po pořádku.První mi řekni o té holce a pak kde jsi byl tak dlouho.“požádal tě a dychtivě se naklonil dopředu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zasměju se spolu s ním a shrnu vlasy z tváře. "Vezmu to opačně, když dovolíš." Ušklíbnu se a loknu si ze sklenice. "Nebude ti vadit...? Zeptám se jen tak mimochodem a vytáhnu krabičku cigaret a sirky. Pohodlně se uvelebím v křesle a spustím. "Před dvěma roky... K čertu, připadám si jak pohádkář... Zachechtám se nevesele. "No prostě mě čapli." Dokončím myšlenku. "Sháněl jsem novej kontakt, a když už jsem si myslel, že o tom chlápkovi vím první poslední a můžu mu věřit, ten parchant mě normálně klepnul a prodal." Zakroutím hlavou, jako bych nechápal, jak jsem mohl být takový pitomec. "A rovnou Raphaelovi. " Podívám se po něm, abych viděl, jak se na to tváří, a dal mu prostor pro reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tttsss….tys měl teda štěstí.Zrovna k takovému vlez do prdelky….znám ho.Pěknej sviják…musel sis s ním teda užít.“potřásl hlavou “Jen si zapal.“pokynul ti. “Hele…nic si z toho zase nedělej…každý dělá chyby…i když tahle byla fakt velká.“řekl s účastí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "A teď si představ, že mě, kterej nevydrží být na jednom místě déle jak týden, zavřou na dva roky někde v podpalubí. Myslel jsem, že se z toho zblázním." Pokračuju a potáhnu přitom z cigarety. "A to nemluvím o tom, co tam na mě testoval. Tfuj." Ušklíbnu se a chvíli sleduju,jak úzký proužek kouře stoupá ke sklepní klenbě. "Ale podařilo se mi zdrhnout. Je to asi čtrnáct dnů." Napiju se. "A teď se dostáváme k té zajímavější části. K ní." Pronesu a v očích se mi zaleskne. "Škrábal jsem se zrovna z vody na molo, když jsem na ni narazil. Schovala mě na týden u sebe. Vypadala jako taková ta naivka, co čeká na prince z pohádky, a já si říkal, že bude jen další v řadě...Jenže...Za dva dny jsem zjistil, že na sebe oba hrajeme divadlo a já se schovám v domě u Emy Střelkyně a její opatrovník, co mě málem rozsekal sekáčkem, není nikdo jiný než Jakeš Břitvák. Pronesu a pokrčím rameny. "Ty mi to, kamaráde, nebudeš věřit, ale ona se mi dostala pěkně hluboko pod kůži." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli na tebe hleděl překvapeně a pak se začal hlasitě smát “Člověče….ty…ty máš teda pech.“otřel si slzy smíchu. “Tak Ema Střelkyně?Tak se ti nedivím,že před ní utíkáš.Taková ženská….divím se,že si tě nedrží na provázku.“zase se rozesmál a plácal se do stehna. “Promiň…nemůžu si pomoci…dát se dohromady se Střelkyní…sebevražda.“potřásl hlavou. “Myslím,že to by jsi se měl u Raphaela lépe.“napil se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Počkej, počkej..." Pokusím se ho zarazit v jeho veselí. "To mi teda musíš vysvětlit, jak si tohle myslel." Nahnu se tentokrát já a podívám se na něj. Evidentně se dobře baví na můj účet. "Co ty o ní víš a já ne?" Zeptám se a v očích se mi blýská. O jeho slovech, že u Raphaela bych se měl líp, přitom silně pochybuju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Napil se a dolil oběma “No co by?Neříkej,že jsi o ní neslyšel všechny ty legendy?Ah…no jistě.Tvé zajetí….no hele…nevím jestli bych ti měl tyhle věci říkat.Kdo ví jestli je to pravda….a možná by bylo lepší aby ses ji zeptal sám…je to přece tvoje „přítelkyně“.“znovu vyprskly smíchy,ale už se kontroloval. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Něco bych po něm hodil, ale napočítám do tří, opřu se o opěradlo křesla a potáhnu z cigarety. "Jaký: tyhle věci?" Zeptám se trochu ironicky a ušklíbnu se. "Jestli tomu budu věřit nebo ne, to už si rozhodnu sám. Moc dobře víš, že mám svoji hlavu." Odpovím a podívám se na dno sklenici. "Jen mluv. Nějak si to přeberu." Řeknu téměř zvědavě a odklepu popel z cigarety do popelníku na nízkém stolku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyslel se “No…říká se,že ji od třinácti let znásilňoval bratr.Když ji bylo šestnáct zabila ho.Od té doby se věnuje hlavně zbraním…aspoň tak jsem to slyšel.“ zase vám dolil. “Také se říká,že po tom co opustila svou dráhu pirátské kapitánky,tak svou posádku vyvraždila.Hodně lidí si myslí,že je to pravda,protože na lodi s ní se plavilo dvěstě lidí a zatím niky nikdo nenarazil na někoho z těch co s ní na lodi byli.“sledoval se zájmem tvou tvář. “Když jsem byl v sousedním městě zase tam říkali,že tam zapálila všechny nevěstince a zabila všechny návštěvníky.To ani nemluvím o tom,že vyvraždila starý rodinný klan.Nenechala nikoho naživu.Ženy,děti a tak dále….a zatím jsem neslyšel o tom,že by kdy měla přítele…buďto je zabíjela a nebo její milenci neměli chuť se tím chlubit.“pokrčil rameny “A to je jen jedno z mnoha.Nedávno jsem zaslechl,ž se ji něco stalo,takže prej teď vypadá,jako opravdový vraždící maniak.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslouchám a mlčím. Zarytě nekomentuju ani jednu část jeho vyprávění, rty sevřené do pevné linky. Pak pohodím hlavou a zhluboka se napiju ze sklenice. "Tak to jsem se dal dohromady s pořádnou vražedkyní." Pronesu se šklebem, když padne zmínka o pozabíjení celého klanu. Ale nepokusím se jí nahlas obhajovat. V duchu si přebírám jeho slova a jediné dvě věci, kterým jsem ochoten věřit, je příběh s jejím bratrem a zabití celé posádky. Viděl jsem ji tam na lodi a, i když může být to číslo zvětšené povídačkami, toho by schopná byla. Ale pozabíjet děti? Ema? To ne. "Konec konců, já mám taky ruce od krve." Prohlásím a znovu se napiju. Pohledem zkontroluju hladinu vína v lahvi, ale když otočím hlavou, starosti o to, že zůstaneme na suchu, mě přejdou. Řeči o tom, jak teď Ema vypadá přejdu mlčením. Ta páska, co začla nosit přes chybějící oko ji docela sluší. "Stejně se mi ji nechce pouštět. Ale ani strkat hlavu do chomoutu. A ona jak na potvoru nemyslí na nic jinýho než na rodinu. Zatím o tom sice nemluví, ale můžu si to v ní přečíst jak v otevřený knize. " Pozvdychnu si. "Co všechny tak na tom rodičovství láká?" Zeptám se ho a típnu cigaretu. Novou ale nezapálím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odložil prázdnou láhev a přinesl jednu ze svých láhví a hned oběma dolil “No..ženy jsou zvláštní stvoření.Ber to tak,že rození dětí je v životě jejich hlavní cíl.Vlastně k tomu byli stvořeny…..samozřejmě,že to není jejich jediný úděl…ale hlavní ano.A jednou chce mít každá žena děti a spolehlivého otce dětí.Je to taková jejich idylka.“pokrčil rameny. “Takové ženy prostě jsou….buďto si zvykneš a přivykneš….a nebo budeš chodit ode dveří ke dveřím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ty se tedy vyznáš v ženské dušičce a osudovém předurčení, ty médium" Zakloním se v křesle a ironicky se ušklíbnu: "No že už se vážně vidím, jako spolehlivý otec rodiny. To by byla tedy výhra." Zachechtám se tiše. Maminko, maminko, kde je tatínek? ... Tatínek, děti... Zase někam zmizel. Vytáhnu další cigaretu a pohrávám si s ní mezi prsty. "A co ty? Ty dva roky si tu určitě jako poustevník nežil." Podívám se po něm. "Nějaký nový objev?" Poptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Já?Tak před asi čtvrt roku mi to vydrželo s dcerou Kata.No a momentálně jsem s jednou kočkou.Jmenuje se Helena.Fakt kráska.Přistěhovala se sem z vedlejšího města.Je to pěkná divoška a stejně,jako já nemá moc zájem se vázat.“pokrčil rameny. “S ní jsem už tři měsíce.No..spíš se prostě scházíme…však to znáš.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Možná časem..." Odpovím a pokrčím rameny. "Zrovna teď se ještě necítím být připravený na otcovství. Na to jsem ještě moc mladej." Dodám, pokrčím rameny a loknu si vína. "Cože? S dcerou Kata? To jako myslíš Sue?" Zakuckám se hned potom. "To jsi ji chodil utěšovat, potom co jsem zmizel? " Zachechtám se tiše, přestože v duchu mě to trochu žere. Mě podezírá z prohánění sukní a sama se spustí s mým nejlepším přítelem. Ale čert to vem. "Takže Helena... A tři měsíce? A to si tě ještě nechce brát... Ty máš tedy štěstí..." Povzdychnu si závistivě, dopiju a naleju si hned další sklenici, abych vyrovnal skóré. Pak si zapálím i druhou cigaretu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začal se smát “Snad nežárlíš?Jistě,že byla smutná z tvého zmizení,ale ne tak smutná,aby si nenašla náhradu…navíc…moc jsme si stejně nerozuměli.Jenom v posteli.“pokrčil rameny. “No hele…musíš se prostě ujistit dřív než si z ní něco začneš….nebo ji prostě říci,že nemáš zájem o nějaké závazky.Buďto to pochopí a nebo půjdeš o dům dál.“uchechtl se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Cha! Žárlit? Na tebe?" Odfrknu. "V žádném případě." Ujistím ho a zachechtám se. Nad jeho dalšími slovy se zamyslím, ale pak nad tím mávnu rukou. "Jestli bude nějaké příště, dám si pozor, abych neopakoval staré chyby." Prohlásím a pak se rozesměju. "Jestli ne, půjdeš mi za svědka." Pronesu a v té chvíli mě zcela vážně napadne, jestli by Ema doopravdy nebyla ta pravá. Tomu starému ve mně zatrne a radši tu myšlenku hodně rychle spláchne. Dneska se bude pít a vzpomínat a z budoucnosti mě bude zajímat jen to, jak se zbavit kocoviny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro A tak jste pili,povídali si o starých dobrých časech,vtipkovaly a prostě jste se bavili.Ani jste nechodili nahoru,jen teda v případě,vykonat nějakou tu potřebu.Ale povětšinou ne,protože jste byli tak zlití,že jste se nepokoušeli dojít do postele a ustlali jste si tam,kde jste zrovna padly. Uběhlo pět dní aniž by sis to uvědomil. Konečně jste se vyhrabali ze sklepa a teď oba seděli v kuchyni s ledem na čelech,zarudlýma očima a nehoráznou opicí. Oba jste si navzájem slibovali,že se už alkoholu nedotknete nedotknete,ale bylo jasné,že až vám bude dobře budete dělat,že si na takový slib nevzpomínáte. Áááh….jak je možné,že vždy když se u mě zašiješ před světem je mi pak tak zle?Jsi démon…vážně….myslím,že i bůh veselí toho měl po třech dnech dost a šel to zaspat….“zasténal Thomas. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To není moje vina... To je tím, že máš sklep plnej chlastu..." Odpovím útrpně s hlavou v dlaních. Zrovna teď mi v ní usilovně buší desítky malých trpaslíčků obřími kladívky. "Kdyby od tamtud vedlo míň schodů, taky vypadnu dřív." Jemu se to mluví. Moje kocovina je ještě horší o ten balíček cigaret, co padnul za vlast. "Kruci, asi jsem vyšel ze cviku." Zaúpím a snažím se z toho nějak vzpamatovat. Nejistě se zvednu ze židle, s ještě větší nejistotou se dopravím až ke kuchyňskému dřezu a strčím hlavu pod kohoutek pod proud studené vody. "Příště až ti budu bušit na dveře, neotvírej a nebo mě vyhoď." Poprosím ho a sesunu s mokrou hlavou zpátky na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ne…už ti nikdy neotevřu…nebo s tebou aspoň v budoucích dvou měsících nebudu chlastat….kdybychom toho neměli tolik na kecání,tak to trvalo určitě kratší dobu.“ zasténal a zahrozil ti pěstí,vypadalo to celkem legračně. Narovnal se a začal se nebezpečně kývat sem a tam,že to vypadalo,že skončí na zemi…možná to nebyl špatný nápad na chvíli se natáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ale že se nám to málem podařilo, skončit na suchu..." Uchechtnu, i když to není tak docela pravda. Pokusit se o to by znamenalo uhnat si otravu alkoholem a stejně by tam ještě pár desítek lahví zbylo. "Au...Moje hlava..." Zaúpím vzápětí. Smát se zřejmě nebude ten nejlepší nápad. Sevřu hlavu v dlaních, protože mám pocit, jako by se mi každou chvíli měla rozskočit, a pak se čelem opřu o desku stolu. "Už nebudu pít... Alespoň příštích pár měsíců." Pustím se do krátkého nesrozumitelného monologu se dřevem a připadám si trochu jako dílna na sliby. Značně poruchové. Až tahle opice přejde, nebudu si je pamatovat. Pak zamávám rukou se vztyčeným ukazováčkem a pronesu. "Tohle bude nejlepší zaspat, kamaráde..." Optřu se o stůl a vstanu. Na chvíli zapřemýšlím, jestli se tak kýve on, já a nebo zem pod námi a pak se na vratkých nohou vydám směrem z kuchyně, využívajíce jako oporu všechno, co jde. "Půjčím si tvoji pohovku..." Zamumlám. |
| |
| soukromá zpráva od Julie pro Došel jsi k pohovce na kterou ses svalil a už jsi nevstal. Přišlo ti jen chvíli co jsi konečně usnul,když tě probudil něčí příchod. Zvedl jsi hlavu,už ses cítil mnohem lépe,ve dveřích stála pohledná černovláska s poněkud odkrytým tělem,což bylo k nepochopení,když venku bylo přibližně -10.  “Kdo jste?Thomasy?“zavolala a rozhlédla se,pak začichala a vědoucně se zašklebila “Ah…no jistě.“řekla snad jen sama sobě a zadívala se zase kriticky na tebe a zřejmě čekala na odpověď. Cítil ses maličko zahanben,tahle žena byla vyšší než ty! |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Někdy bych byl radši, kdyby mě cvakání dveří a cizí příchod nebudily, zrovna jako v tuhle chvíli, ale většinu svého života jsem to spíš oceňoval. Dobrá tedy, otevřu oči. Přesvědčím sám sebe a dokonce i zvednu hlavu. Trpaslíčci mají aspoň částečně po šichtě a myslet je o něco snažší. V první chvíli mě napadne, že ta žena má nádherné dlouhé nohy a v druhé se pokusím vzpomenout, jak to Thomas popisoval Helenu. Pak se vzpamatuju a s ohledem na to, jak kritickým pohledem mě sleduje, si ji přestanu prohlížet, aby to snad nepovažovala za nevychovanost. "Kira L'acapone. Těší mě." Pronesu stále ještě natažený na pohovce než se s trochou snahy posadím a upravím košili a kravatu. "Thomas je v kuchyni... Nepředpokládám, že by došel dál..." Tu druhou větu ovšem pronesu tiše a téměř potměšile. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak si tě pořádně prohlédla “Takže ty jsi ten jeho ztracený kamarád…no mě teda tak ztracený nepřijdeš.Cestu do Thomasova vinného sklepu jsi našel viditelně celkem snadno.“pousmála se. “Jak dlouho tu už oslavujete své shledání?“zajímala se a opřela se zády o zeď naproti tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takže Thomas to ještě nerozchodil? Bačkora... Napadne mě při jejím úšklebku a v duchu se tomu škodolibě zachechtám. Kývnu hlavou, že s tím ztraceným kamarádem má pravdu a pak s grácií básníka prohlásím: "Cesta do ráje se jen tak nezapomíná..." Shrnu vlasy z očí a na tváři mi probleskne nostalgický úsměv. "Eh... Jak dlouho?" Zamyslím se a pokusím se rozhrnout záclonu alkoholového zapomnění. "Asi tak... pět dnů?" Prohlásím nejistě a poškrábu se na hlavě. Tohle prohlášení mi u ní asi nadosmrti zajistí nálepku alkoholika, ale dojde mi to moc pozdě. S tím myšlením je to zatím jen na půli cesty, zdá se... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Naposledy jsme ho viděla v takovém stavu…..no vlastně nikdy.“narovnala se. “No to s ním asi dnes nic nebude.Takže zase půjdu.“mrkla na tebe významně. “Ty si klidně zase lehni.A než někam odejdeš být na tvém místě,tak se pořádně vykoupu.Páchne to tu hrozně po alkoholu.“doporučila ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ale to jen proto, že jsem tu tak dlouhou dobu nebyl... Okomentuju v duchu to, že takhle Thomase ještě neviděla, a v duchu se škodolibě chechtám. Když promluví o tom, jak je to tu cítit, neprozřetelně přičichnu ke košili a s téměř znechuceným šklebem sebou plácnu zase na pohovku. "Tak zase někdy na viděnou..." Rozloučím se s ní rozverně pro zbytky alkoholu v krvi, ale spát dál už nehodlám. Počkám než za ní zapadnou dveře, to kdybych se měl ještě motat, aby to neviděla, a pak se zařídím podle její dobré rady. Je čas vrátít se domů. Než odejdu, drknu do Thomase a, přestože nepředpokládám, že by mě slyšel, se s ním rozloučím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Po koupeli ses hned cítil lépe a jen kdybys na někoho dýchl,tak by tak jedině poznal,že jsi pil. Doma tě přivítá celkem klid,slyšel jsi hospodyni,jak si pobrukuje v kuchyni,ale jinak byl klid. Vyšel jsi nahoru a vešel do svého pokoje.Ema nikde. Za to za tebou hned přiletěla Lana,objala tě “Kde jsi proboha byl?“zeptala se hned,jak tě pustila, |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vplížím se do domu a moji snahu být neviditelným překazí až Lana. Div, že mě neporazila. Tolik emocí... "Byl jsem... " Zapřemýšlím, jak ji to jen vysvětlit. "Navštívit jednoho starého přítele." Odpovím po pravdě a po pěti dnech se ani nesnažím vymýšlet nějakou výmluvu. Tvářím se celkem klidně, ale doutná ve mě nepokoj, že tu nikde nevidím Emu. Že by se přestěhovala do pokoje v podkroví? A nebo...? Ne... To ne... Tentokrát už nejistě zatěkám pohledem po pokoji, jestli tady uvidím nějaké její věci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “A já se ji ani nedivím,že se naštvala.“odfrkla si. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na chvíli jakoby bolestně přimhouřím oči, když řekne, že je Ema pryč a že se pořádně naštvala. Pozdě plakat nad rozlitým mlíkem... Já vůl..." Vyndám z kapsy kabátu všechny lejstra a zavřu je do desek v šuplíku u stolu. Jakmile si ale odfrkne otočím se na ni a v očích se mi nebezpečně zaleskne. "Chceš mi dávat kázání?" Odseknu, ale pak se zarazím. "Promiň..." Omluvím se, shrnu vlasy z očí a nejistě se zeptám: "Co ji naštvalo víc? To, že jsem zmizel nebo že jsem neřekl, že zmizím? Jak přesně velké dusno tady bylo?" Odložím i sako a zbavím se kravaty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No….tak první dva dny byla v klidu....třetí den začala být poněkud nervózní.Čtvrtý den byla podrážděná a dnes byla opravdu naštvaná.“řekla a sedla si na židli. “Naštvalo ji to,že jsi nic neřekl,že mizíš.Říkala „To si,jako myslel,že bych mu to zakázala?Nejsem kurva jeho manželka abych mu něco zakazovala!“citovala. Zamyslela se “Pak si prostě vzala plášť a vypadla ven se slovy,že tady nikomu nebude pro srandu.“pokrčila rameny. “Jen…můžu se tě zeptat….co sis myslel?“zeptala se s upřímnou zvědavostí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Když není moje manželka, tak v čem je krucinál problém?" Naštvu se tentokrát já. "Je mi čtyřiadvacet, nemusím nikomu ohlašovat, co se chystám dělat." Cosi se ve mně vzpříčí, jako bych už jen tímhle přicházel o svobodu. I když to vůči ní možná nebylo tak úplně fér. "Jak, co jsem si myslel? Prostě jsem potřeboval vypadnout." Zamračím se. Ty taky utíkáš z domu? Co si přitom myslíš ty? He? Přetáhnu košili přes hlavu, mrsknu ji do rohu a začnu přecházet po pokoji jako chycený v kleci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Sakra….já jsem už jako moje matka!“řekla zhrzeně a zavrtěla hlavou “Raději by sis to měl vyříkat s Emou až se vrátí.Pokud chceš občas takhle vypadnout,tak ji to vysvětli.“vstala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kopnu do dveří. "Krucinál. A ještě mi bude dávat kázání moje mladší sestra." Zavrčím tak, aby tomu nemohla rozumnět, a zakroutím hlavou. "Jasně, budu si s ní muset promluvit. Pokud mě tedy rovnou nezabije až mě uvidí. V tom lepším případě. V tom horším bude dělat, že mě nevidí." Pomyslím si a zle se zachechtám. "Ale nelituju ničeho. Ne..." Ujistím sám sebe a usměju se na Lanu. "Už odcházíš, Amando? Potřebuju vymyslet, jak si ji usmířím." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "U všech bohů, mluvíš jako protřelá třicátnice..." Zakroutím nechápavě hlavou. "Kdy že ti to bude šestnáct ty moje rádkyně?" Zeptám se jí. "A když už jsme u těch rad..." Zamyslím se. "Nikdy jsem to s žádnou nedotáhl ani k nejkratšímu výročí, takže s kupováním dárků moc praxi nemám..." Pronesu a shrnu vlasy z očí. "Co vám ženským udělá vždycky radost?" Ha, přesně vím, co řekneš. Přijď si na to sám... A jestli ne... Ne, dneska už nic neslibuju... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No hele…to,že jsem mladá neznamená,že nemám zkušenosti.Tři roky sice také není nic moc,ale stačí to.“zamyslela se nad tvou otázkou. A pak se začala smát “Zásobu citrónů.“ (pro ženy univerzální antikoncepce,těžko se,ale schánějí) Pak potřásla hlavou “No…květiny těžko v tuhle dobu seženeš.Kup ji nějaké pěkné šaty v kterých si bude připadat sexy a vezmi ji na večeři.Romantika.“pokrčila rameny “Nic lepšího mě nenapadá.V jiném případě si budeš muset vymyslet něco sám.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ty citróny radši nekomentuju, s těmi bych to daleko nedotáhl a kdyby je po mě chtěla hodit a trefila se, mohlo by to bolet. Když příjde s druhým nápadem usměju se. "To by mohlo vyjít." Zamyslím se a pak se znovu obléknu, abych mohl vyrazit ven. Zkontroluju kolik peněz mi ještě zbylo a pak, abych to dál neodkládal, ji před sebou vystrkám z pokoje a zavřu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Povzdychla si “Proč ty mě pořád odněkud nebo někam strkáš?Copak je tak těžké říci,že jdeme?Nebo jdi tam?“protočila oči.Chytla tě,ale předtím než jsi vyšel,stáhla tě dolů k sobě a dala ti pusu na tvář “Buď na ní hodný.Jen měla o tebe strach.“pustila tě a nechala tě odejít. (jestli chceš,tak si to zařiď podle sebe…ten nákup šatů a restauraci :P ) |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Promiň, sestřičko. Říkat ti to by mě akorát zdrželo, než bych vymyslel, jak to říct zdvořile, aby ses neurazila." Obejmu ji a vypadnu. Trvá mi ujít jen sto metrů, když si uvědomím, do čeho jsem se namočil, a že zrovna chystám vzít útokem obchod s dámskými šaty. Takže prrr... Zarazím se, sevřu jílec katany a než si vzpomenu na jméno nějakého obchodu, zamířím do jedné osvědčené luxusní restaurace zamluvit stůl alespoň na dva večery dopředu, kdyby mi dneska dala košem. Pak posbírám zbytky svojí odvahy a vyrazím. Modlím se přitom v duchu, aby u Diané nebylo zrovna moc dívek, co shání šaty na plesovou sezóznu, která právě začíná pro bohaté občany Marakéše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Moc jsi teda štěstí neměl.Rozhodně se tam promenádovalo přibližně desítka mladých slečen.Když jsi vešel významně nastalo ticho,ale některé dívky tě poznaly a ne s jednou jsi kdysi něco měl. Ty na tebe pomrkávali a vrtěli vyzývavě boky,jako nějaké lehké dívky. Šatů tu bylo velice…hodně.Dokonce i spodní prádlo,které patřili k šatům. Od večerných až po plesoví či čajové. Taky sis uvědomil,že vlastně nevíš,jakou má Ema ráda barvu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Krucinál, já mám ale smůlu... Do čeho jsem se to vůbec namočil? Kupuju šaty svojí přítelkyni. Jsem zamilovaný trouba. A to ani nevím, jakou má ráda barvu. Takže to bude ještě o to složitější. Né... Nedívejte se tak na mě... Proklínám se v duchu, že jsem Lanu nevzal sebou, ale teď už to jen těžko napravím. Takže se narovnám a s hlavou hrdě vztyčenou se pustím do vybírání. Bez ohledu na to, jak mi právě záda propalují moje bývalé známosti. No dobře... Takže... Modrá, žlutá... Sakra... Nakonec mi je omlátí o hlavu... Ale teď už z boje neuteču. Nakonec, po nějakém tom váhání, se přece jen rozhoupu a rozhodnu se risknout šaty, v kterých by jí to nepochybně slušelo ze všeho nejvíc. odkaz Bez sebemenších pochyb vezmu právě její velikost, to je jediná věc, kterou jsem si jist a nechám šaty zabalit do nějaké pěkné krabice. Tak... Ještě aby se vrátila... Pitomče, tohle tě zaručeně naučí... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Slyšel jsi,jak hlasitě práskly dveře do podkorový,další znamení,že nemá dobrou náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vše měl připravené před sebou a jen čekal na tvou odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zkoumavě se na Hanse podívám. "A co bys za to chtěl?" zeptám se zvědavě a přitom se usmívám. Schválně...o co si řekne?? na chviličku se zamyslím. "Povídej, hořím zvědavostí..." řeknu a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro To bude bouřka... Bleskne mi hlavou a, a když práskne dveřmi, rozhodnu se počkat ještě aspoň pět minut. Je to sice marná naděje, že vychladne, ale tonoucí se stébla chytá. Seberu krabici a nechám ji na stole přede dveřmi, aby nepřišla náhodou k úhoně, když už jsem se plácnul přes kapsu a koupil ji i boty a pak zaklepu. Pitomče... Taky by ses mohl připlazit po kolenou... "Emo...?" Optám se než se protáhnu dovnitř, připraven uhnout jakémukoliv letícímu předmětu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Stála u stolu a zřejmě si něco psala “Co je?“zeptala se poměrně klidným hlasem,ale ty jsi věděl,že to je jenom přetvářka a že to v ní vře,jako v aktivním vulkánu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když se od tebe odtáhl usmíval se,jako sluníčko.Což byla celkem pěkná změna,když venku zase sněžilo. “Tak dobře broučku….dělá se to takhle….mouka,vejce,cukr,vanilkový cukl,máslo a med.“řekl a ukazoval na ingredience. “Jednoduše z toho uděláme těstíčko.“začal vše spojovat,pak si vyhrnul rukávy a rukama to pořádně zpracovával. Když bylo hotovo,těsto splácal do několika placek a dal na plech,který dal nad oheň “Teď jen počkat až budou upečené…jen je budu muset občas obracet.“umyl si ruce a spokojeně si je pak založil na hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takže zatím nic nepřiletělo... Oddychnu si, byť jsem si vědom toho, že možná předčasně. Zlobíš se? Zeptám se opatrně. Krucinál... Nemohla by ses rozkřičet? Jednu mi vlepit...? Hlavně žádné tiché výčitky. Přešlápnu nejistě a srhnu vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nadechla se a pak o oktávu zvýšila hlas "Zmizíš si,jako nějaký mizerný zloděj aniž bys něco řekl,nechal vzkaz či něco.A já se pak nemám zlobyt!Děláš si ze mě srandu!?Jistě,že se zlobím!Zlobím se tak,že bych nejraději vzala tu tvoji prázdnou hlavu a omlátila ji o zeď!"její hlas byl čím dál tím vyšší. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro To jak se ke mě choval mě strašně hřálo. Taková pozornost a štěstí mě naplňovaly spokojeností. Byl to ten pocit, že kdybych teď měla umřít, tak umřu šťastná. "Hansi, ty jsi tak úžasný..." řeknu a obdivně se zatvářím. Najednou mi dojde, že v tom lítám až po uši. Nic takovýho jsem nikdy nezažila...ani se Zapem a to jsem si myslela, že jeho miluju...tohle je úplně jiný svět... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já jsme spíš bojovník než puťka."pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Neboj, nebudu tě nutit, abys každý den stál u plotny...to bys mi brzo utekl." usměju se. "Bojovník? A za co bojuješ? Když už jsme na to narazili..." zeptám se a usmívám se. Jsem zvědavá, co z Hanse vyleze... Tak bojovník...snad ne za práva zvířat.... pomyslím si a musím se v duchu zasmát. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když spustí, zhoupnu se nejistě na špičkách, s pohledem zabodnutým do podlahy, jako by mi bylo šest a nachytali mě na cizích hruškách. Znovu přešlápnu, zvednu hlavu a zatvářím se jako zbitý pes. "Já... " Pokusím se nějak obhájit, ale moc se mi to nedaří. A proč bych se měl sakra vůbec obhajovat...? "Mizím takhle už posledních dvanáct let. Nenapadlo mě, že by tě to mohlo... Omlouvám se. " Shrnu vlasy z očí a podívám se na ní. "Moje prázdná hlava je ti plně k dispozici." Pronesu kajícně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mlčky tě pozorovala.Povzdychla si a přišla k tobě a chytla tě za košili na hrudi.Přísně se ti zadívala do očí "Příště mě varuj než se takhle stratíš,jasné?A kde jsi vůbec byl ty otravo?Víš,jak jsem se o tebe bála?Tohle mi nesmíš dělat!"stáhla si tvou hlavu k sobě a něžně tě políbila "Jasné?Nebo příště na tebe už budu opravdu zlá...."stále tě držela za košili. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pustil tě aby obrátil placky a na to si tě zase přitáhl k sobě.Na okamžik ztuhl a když ses mu podívala do očí,viděla jsi jak se mu tmavé oči změnili na skvětle modré a pak zase zpět.Potřásl hlavou,ale nezdálo se,že si toho všiml a prostě tě políbil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro On o tom neví...co to bylo?? Nebudu to pitvat...jen...je to zvláštní..ne je to divný... Po polibku jsem se k němu přitulila. "Už bych si ani nedokázala představii, že bys tady nebyl." smutně pousmála jsem se. Tolik by mi ublížilo, kdyby odešel... Dala jsem se dohromady a usmála se. "Jak jsou na tom ty placičky? Už mám hlad." řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Teď jen nechat ať vystydnout.A podávají se s teplým mlékem.Ale mléko asi nemáte,to je vzácné."položil talíř na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jasně mami... Bleskne mi hlavou a šťastně se usměju, když se přestane vztekat. Kývnu hlavou, že příště dám vědět a dám si záležet, abych přitom nezaváhal. Pak ji obejmu kolem pasu a podívám se na ni psíma očima. "Půjdeš se mnou na večeři?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyklouzla ti z náručí a sedla si na postel “Řekneš prosím?“pozvedla obočí,koutky ji škubaly a v očích jsi ji jasně viděl,že nevěří,že to řekneš. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V očích se mi zableskne, když dojde na prošení. Já krucinál nikdy nikoho o nic neprosil. Pokrčím rameny, kousnu se do rtu a pak vyjdu na chodbu. Takže mám i prosit? A co rovnou na kolenou? Seberu krabici, zhluboka se nadechnu a vrátím se zpátky. Sednu si vedle ní na postel a jen tak úkosem se na ni podívám. "Ano, zkouším tě uplatit." Prohlásím a ten báječně zabalený balíček ji podám. "Půjdeš se mnou na večeři?.... Prosím." Zeptám se znovu a to prosím ze sebe málem soukám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ah….“vydechla překvapením,když uviděla šaty.Vstala a vytáhla je “Ty jsou krásné Kiro….“usmála se na tebe ,přitiskla si je k tělu. “Moje velikost…jak jsi věděl,že mám tuhle barvu nejraději?“položila je na postel a něžně tě objala,stála takže jsi zabořil tvář do její hrudi. “Ty jsi mě,ale mile překvapil….ráda s tebou půjdu na večeři.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jsem rád, že se ti líbí..." Pronesu upřímně a ze srdce mi spadne pomyslný kámen. Vlastně spíš balvan. Kdyby nebyl pomyslný, byla by to pořádná rána. Za tenhle nápad budu muset Laně poděkovat. Pro jistotu pomlčím o tom, že jsem to nevěděl a prostě to risknul. Ale aspoň si to po tom stresu z nakupování budu pamatovat napořád. Vstanu, políbím ji a opatrně se zeptám. "Za jak dlouho tě můžu vyzvednout?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ohlédla se k zrcadlu “No budu je v restauraci asi strašit.“potřásla hlavou,ale usmívala se. “Tak zmiz ať se můžu připravit.“začala tě vyhazovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nemůžu se dívat, jak se převlékáš?" Zeptám se nevině na půli cesty mezi postelí a dveřmi a v očích mi zahoří zelené ohníčky. "...No dobře, už jdu..." Prohlásím, dřív než mě stihne kopnout nebo jinak ohrozit. Zavřu za sebou a rozhodnu se udělat něco proto, abych po dlouhé době vypadal zase jako gentleman a ne jako věčně rozcuchaná troska. Přesně za hodinu znovu zaklepu na její dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když ti otevřela měla na sobě už oblečené šaty,opravdu ji dobře seděli.Zpevňovali ji poprsí a opisovalo křivku jejího štíhlého pasu a nohy byli ukryty pod dlouhou sukní.Na krku a rameni byli stále známky popálenin,ale už to byli jen červené flíčky. Vlasy měla hladce učesané a rozpuštěné,nebyla namalovaná to jsi i ty uznal,že malovat si jen jednu tvář stranu obličeje. Usmála se na tebe “Tak,jak mi sluší?“zeptala se a usmívala se,jako sluníčko. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Najednou se ozve zvuk, který jako by nebyl z tohohle světa. To se můj žaludek přihlásil o příděl. "Slyšíš ho? Je to zvíře." řeknu a rozesměju se. "No nic...tak já teda počkám..." usměju se a posadím se na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jsi nádherná..." Vydechnu a v duchu se zatetelím, jak dobře jsem to ty šaty vybral. "Můžeme?" Zeptám se, upravím jílec katany nad levým ramenem. Nechám ji kolem sebe projít, z čistě sobeckého důvodu, to abych měl lepší výhled na všechny linie jejího těla a než vyjdeme z domu, nabídnu ji rámě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nasadila si kapuci,foukal studený vítr a zase sněžilo. Do restaurace jste přišli brzy,číšník vás odvedl do boxu,který vám poskytoval dostatek soukromí,ale neodděloval vás zcela od zbytku restaurace. Číšník přišel a přinesl vám jídelní lístky a okatě civěl na Emu…ale rozhodně to nebylo kvůli její svůdnosti,ale obličeji. Ema si toho také všimla,ale dělala,jako,že ne. Když se číšník ztratil zvědavě na tebe pohlédla “Tak co si dáme?“zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se a sedl si vedle tebe a oba jste koukali na placky “Nojo…je to lákavé…ale mohlo by nám být špatně.“pousmál se a stiskl ti ruku. Nakonec jste to vydrželi deset minut než jste si vzali. Placky byli lahodně sladké “Jo….povedly se.“zamumlal “Myslíš,že máme nechat tvým rodičům?“zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jsou perfektní...asi ano...mohli bychom jim něco nechat, přeci jenom nic tady už skoro nemáme a maminka i Jakeš budou mít určitě hlad..." zamyslela jsem se. Znovu jsem si ukousla. Opravdu jsou perfektní... |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když vejdeme, pomůžu ji odložit plášť a usadit se. S rukou na jílci katany se ostře zadívám na číšníka dokud nezmizí, trochu bezradný z toho, že tady ho nemůžu usměrnit tak, jako bych to udělal normálně. Jakmile zmizne, natáhnu se pro jeden z jídelních lístků. "To záleží, na co máš právě chuť." Odpovím a usměju se na ni. "Výběr tu mají velký... Dáš si polévku? Co tu ze žraločích ploutví? Nebo Zimní? A jako hlavní chod..." Zamyslím se s pohledem upřeným do menu. "Z ryb... Co třeba Pangasius?" Optám se a vzhlédnu. "Nebo z těstovin... Tyhle Lasagně?" Ponouknu ji a navrhnu dalších pár jídlel. "A k pití..." Zarazím se a při samotné představě alkoholu mě rozbolí hlava. "Červené Montsant Campo?" Ujistím se, že souhlasí, a potom, co přijde číšník, objednám přesně podle jejího přání. A dávám pozor, zda ten muž hodlá i nadále tak nevybíravým způsobem zírat na moji přítelkyni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se vším souhlasila a po celou dobu si jsi mluvil seděla s hlavou podepřenou rukou a s úsměvem tě pozorovala. Číšník tě poprvé zřejmě pochopila tak raději koukal na tebe i když mu oči nejednou zatěkali,ale stále se držel.Zvědavost byla prostě někdy docela na obtíž. “Než nám přinesou jídlo zlatíčko….bys mi mohl říci,kde jsi byl?“zeptala se,natáhla se k tobě a stiskla ti ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pohladím ji prsty po hřbetu dlaně a nadechnu se k odpovědi. "Byl jsem navštívit jednoho starého přítele.." Řeknu a tiše a vesele se zasměju. "Myslel si, že tančím se zubatou... Bylo hodně o čem vyprávět. Trochu jsme vzpomínali..." Pokrčím rameny a vesele se zazubím. "Trochu popíjeli..." Přiznám barvu, vědom si toho, že je lepší být upřímný než aby mě podezírala z něčeho nepředloženého... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se “No jistě….už to tě vidím,jak si sotva dokážeš dojít na záchod.Copak nevíš,že alkohol otupuje mozek?“ poslala ti přes stůl polibek. Pak jste se museli pustit,protože přinesli pití a na to polévku,vonělo to opravdu dobře “Jednou se vydám na pevninu a udělám si pořádnou pečínku ze zvěřiny.Ty ryby jednomu časem lezou krkem.“na chvíli se zasnila,ale pak potřásla hlavou. Vzala lžíci a nabrala si polévku “Doufám,že jednou voda začne klesat a zase budeme moci chodit po zemi.“usmála se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nestačí ti náš ostrov jedenáct mořských metrů nad hladinou? Zeptám se s hlavou mírně nakloněnou na stranu. "Já nad tím vlastně nikdy nepřemýšlel, jestli začne moře klesat. To je moc daleká budoucnost." Pokrčím rameny a ochutnám polévku. Jedno se jim musí nechat, i když ta obsluha má základní mezery v kurzu slušného chování, vařit tady umí perfektně. "Navíc, kam by všechna ta voda zmizela?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Já nevím…vypaří se?Nebo vsákne?Kdo ví….“pokrčila rameny a začala jíst,snědla tak polovinu “Jen bych prostě jednou až se rozhodnu usadit chtěla vychovávat případné potomstvo na pevné zemi.“řekla a dojedla polévku “Dobrá…“pochválila a opřela se do židle. “Houpu se na moři už celý život.Sice nebyl nijak moc dlouho…ale asi se pak přestěhuji na zemi…možná ve třiceti….“vysvětlila ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vždyť pevnina je..." Zarazím se, hledajíce to správné slovo. "Oproti moři strašně svázaná..." Pokusím se vyjádřit nějak svůj pocit, ale vzdám to. Nejistě se usměju a pokrčím rameny. Téma usadit, vychovávat a potomstvo je pro mě zatím ještě pořád trochu děsivé. "Na druhou stranu... Marakéš je dost prohnilé město." Naše rodina na tom má taky svůj podíl... Pravda... Zaváhám a zapřemýšlím, za jak dlouho že ji to bude třicet. Vždyť já vůbec nevím, kdy má narozeniny ani kolik je jí let. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčila rameny “Každý podle svého gusta.Navíc..plovoucí město není bezpečné…minulý rok jsme tu měli problémy a jedna strana se začala potápět….ne….myslím,že pevnina bude bezpečnější.“ Číšník zase přišel a odnesli talíře “Prohnilé…ano.To je to správné slovo.“přikývla. Zatvářila se zamyšleně “Ale nemluvme o tom….tohle je ještě příliš daleká budoucnost.“pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, téměř vděčně se usměju a ohlédnu se, jestli už si pospíšili i s druhým chodem. Na rozdíl od ní, která zřejmě drží štíhlou linii a téměř nic nejí, já mám hlad jako vlk. Na uzdě mě drží jenom moje slušné vychování. "Máš chuť ještě na nějaký dezert?" Zeptám se ji po hlavním chodu a pousměju se. "Mají tady vynikající medové dortíčky..." Ponouknu ji. Těžko uvěřit, jak večer s ní rychle uběhl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmála se “Ty chceš abych ztloustla,že?“obvinila tě,ale přikývla,že by si dala. “Kiro!“ozval se nadšený ženský hlav.Ema překvapeně zvedla hlavu. Mohl jsi tušit,že ti vše nemůže vycházet na pořád.Ohlédl ses a uviděl jsi Katovu dceru,odpoutala se od svého otce a přicupitala k tobě,aby se ti vrhla kolem krku a dala ti pusu. Ještě než to udělala a jsi už koutkem oka viděl,jak Emina tvář tuhne,když jsi se na ní po polibku podíval snažila se tvářit….shovívavě. Tvá nečekaná milenka zvědavě pohlédla na Emu,zamračila se “Kdo to je?“zeptala se takovým hlasem,který byl skoro až urážliví.To Emu viditelně popudilo a také se na ní zamračila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro A kurva... Zanadávám, když zaslechnu hlas Sue. Co ta tady sakra dělá? Ohlédnu se po ní, protože dělat, že ji nevidím by mi stejně nevyšlo, když už se ke mě hrne. Co to sakra děláš! Pokusím se od ní odtáhnout, dřív než mě stačí polbít. Marně. Tak tohle bude pořádný uragán... Vstanu ze židle, podívám se na Sue a v očích se mi zableskne. "Ema. " Odpovím tónem, z kterého ji musí být jasné, že je to moje přítelkyně, a podívám se na jmenovanou. Promiň... "Omluvíš mě na chvíli?" Zeptám se ji, ale na odpověď nečekám. Chytnu Sue za ruku, pořád jemně, ale důrazně, a zakormidluju s ní téměř až ke dveřím restaurace, dál od osazenstva, aby z tohodle divadla neměli takové potěšení. A pochopitelně, dál z dosahu jejího otce. "Poslouchej... Mohl bych ti lhát. Ale to by nás oba dva jen víc ponižovalo. Takže žádné historky o tom, že je to moje sestřenice." Spustím tiše a dívám se jí do očí. "Ema je žena, kterou miluju. A tebe prosím, nedělej scény. Věděla jsi, že mě k sobě nepřipoutáš." Požádám ji narovinu. To bude rachot... Ach jo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi ji táhl ke dveřím tak trochu protestovala. Když jsi na ní mluvil překvapeně mrkala a snažila se pochopit to co ji říkáš.Po chvíli překvapením otevřela pusu “Cože?Miluješ?Jí?“ohlédla se k boxu “Máš podivný vkus.Opravdu….ale závidím ji…..takže Ema si tě dokázala získat.Vrána k vráně sedá.“potřásla hlavou. “Příště bys měl,ale svoje milenky varovat,že jsi zadaný.Aby jsi se zase nedostal do podobné situace.“poplácala tě po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zamračím se, když přijde na to, že mám podivný vkus. Vlastně mě ale překvapí, že nezačne vyvádět jako tenkrát, když se domákla, že s Hannah to ještě není tak úplně skončené. "Díky za radu. Příště ji určitě využiju." Odseknu tiše a pohodím hlavou. "Smím tě doprovodit za tvým otcem?" Zeptám se potom o něco více přátelsky a vybídnu ji k odchodu od dveří. Nemám chuť, aby se ty dvě ještě potkaly. Mohlo by to skončit jako srážka dvou neřízených střel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bezpečně jsi ji odvedl k otci,který tě obdařil e moc přívětivým pohledem.On tě nikdy neměl rád. Rozloučili jste se a vrátil jsi se k Emě,která se zdála,že je v klidu “Zajímavé….“pronesla jen a napila se “Kdo to byl?“zeptala se po tom. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vrátím se za Emou, posadím se a zrentgenuju ji pohledem, jestli v ní nezaznamenám byť jen malý doutnající plamínek zloby. "To byla Sue." Odpovím ji. Podle toho, jak se ke mně chovala, mohlo být Emě jasné, že je to jedna z dívek, s kterými jsem kdy něco měl. A ten minulý čas je zde na místě. "Moje bývalá..." Odpovím prostě. "Dáš si tedy ten dortík?" Zeptám se s mírným úsměvem, jako by se nic nestalo. Přestože mám v hloubi duše strach, že tohle způsobí menší trhlinu v tomhle večeru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Ano.Ráda si dám.“k tvému překvapení už se k tomu nevracela. Zbytek večera prošel klidně a příjemně.Oba jste se bavili,vtipkovali a házeli po sobě roztoužené pohledy. Domů jste dorazili celkem pozdě. Potkali jste Lanu,která se šla napít,podle pyžama a rozcuchaných vlasů už spala,ospala na vás koukla a pak řekla něco,jako “Jéééžišimarja…“ a šla zase spát. “No lepší než potkat tvého tátu.“řekla tiše Ema a plížili jste se nahoru. Na chodbě se Ema zastavila “Tak jak miláčku?Já k tobě,ty ke mně nebo každý do svého?“zeptala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Napadne mě, co přesně má proti mému otci, ale nahlas se nezeptám. Ne teď. Vyjdu za ní po schodech nahoru a, když se zastaví, obejmu ji kolem boků. "Hm..." Zamyslím se a nahnu se k ní, abych ji mohl políbit. "Tyhle šaty musí mít neuvěřitelně složité zapínání... Doprovodím tě, aby ses s ním nemusela potýkat sama." Řeknu tiše, dlaněmi přejedu níž po jejím těle a znovu ji políbím, tentokrát na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tiše se zasmála a vzala tě za ruku “Tak pojď.“odvedla tě do pokoje v podkroví. Tam byl sice maličko bordel,ale to v tu chvíli nevadilo. Ema si sundala boty a s úlevou si povzdychla “Musím si zvyknout na podpatky.“pronesla a připlula k tobě a vklouzla ti do náruče “Pomůžeš mi tedy?“zeptala se a otočila se k tobě zády. Šaty měli dvě vrstvy,první byla na knoflíčky a pak podšívka,kde byli zase háčky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odložím sako a katanu a hluboce se zamyslím nad důmyslným zapínáním. "Ty jsi mi tedy ale složitě zabalený dáreček..." Zamumlám a pustím se do boje s knoflíčky a háčky. Nikam ale nespěchám, samotné šustění látky o její kůži mi zrychluje tep. "Jak se ti do toho vůbec podařilo zapnout?" Zeptám se a políbím ji dozadu na krk pod vlasy, když porazím sotva polovinu zapínání. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jsem šikovná pohyblivá holka.“odpověděla a stála nehnutě “Stačilo si je obléknout obráceně,zapnout a pak přetočit zpět.“vysvětlila ti svůj fígl. “Jak ti to jde?“zajímala se a pootočila hlavu,aby se na tebe mohla podívat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ještě že se zapínáním košile takové problémy nejsou..." Zahudruju, když začne vysvětlovat, jak složitě se do těhle šatů obléká. "Jsem někde v polovině..." Informuju ji a dlaní přejedu po té části zad, která už je odhalená. "Hm...Hm..." Zamručím spokojeně, jakmile mi začne jít práce od ruky rychleji a háčky přestanou klást takový odpor. Sotva o několik minut později povolí poslední háček a mě se na tváři objeví vítězoslavný úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi odepnul poslední háček,otočila se k tobě a zvedla ruce.Šaty z ní sklouzly,jako nic a stála před tebou jen v kalhotkách,usmála se na tebe “Šikovný chlapeček.“řekla a začala ti sama rozepínat knoflíky na košili “Ta večeře byla opravdu skvělá.Ještě jsem ti za ní nepoděkovala…a taky za ty šaty.“mluvila při tom hlasem,jako kdyby jste stále seděli u stolu v restauraci a usmívala se “Tak ti poděkuji teď.“políbila tě na rty “Děkuji.Udělal jsi mi opravdu radost.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zřejmě nikdy mě nepřestane bavit sledovat její tělo, ať už oblečené nebo jak je bohové stvořili. A už vůbec nikdy mě nepřejde chuť se jí dotýkat. Položím ji ruku mezi lopatky, druhou o kus níž a přitáhnu si ji blíž k sobě. "To mě těší." Odpovím ji a skloním hlavu ještě pro jeden polibek, mnohem delší než ten předchozí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Polibek ti oplatila a rozepnula ti košili,rozevřela ji a rukama tě začala hladit po hrudi a bříšku. Přitiskla se ňadry k tobě a dráždivě se o tebe otřela,cítil jsi,jak je její tělo stále víc teplé a tep se ji stupňoval. Začala ti rozepínat kalhoty,při tom tě buďto líbala a nebo pokrývala letmými polibky krk nebo ramena. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Já tě tak moc chci." Šeptnu, políbím ji na na ucho a za něj. S dechem zrychleným ji dlaněmi přejedu po těle, i pod látku kalhotek, a nevynechám příležitost, kdy ji můžu líbat. Když se ji konečně podaří zvítězit nad páskem a kalhoty se odporoučejí, zvednu ji do náruče, udělám těch několik kroků a položím ji na postel. Moc... Bleskne mi hlavou a přiměju ji nadzvednout boky, abych z ní mohl sundat i ten poslední kousek jejího oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Miláčku….“odpověděla ti jen bez dechu.Rukama zkoumala a laskala tvé tělo,jako kdyby ho viděla poprvé. Roztáhla nohy a nabídla ti tak své tělo “Miluj mě.“vyzvala tě,stáhla si tě k sobě a opřela si kolena o tvé boky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jsou výzvy, které se nedají neuposlechnout. Ona sama je výzva a její tělo se všemi ladnými křivkami a oblinami je krajina, která si znovu a znovu žádá objevování. Na krátký okamžik na ni zůstanu fascinovaně hledět, stejně jako poprvé, když jsem ji viděl nahou. Zasypu ji polibky, laskám ji ňadra a prsty vyhledávám všechny citlivá místa ne jejím těle, dokud neucítím, jak se chvěje vzrušením. Teprve pak ji rukou vzklouznu pod záda, druhou pohladím po bocích a přiblížím se k ní tak těsně, abych do ní mohl konečně vstoupit. Nepřestanu se jí dotýkat a rty ji přejedu po tváři. Ona sama je afrodiziakum. Její dech, její rozpálená kůže, drobné kapičky potu, to jak se naše těla třou o sebe a pohyby stále zintenzivňují. Miluju ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvé hormony ještě více zdivočely,když ti začala sladce vzdychat a sténat do ucha,dech ji stále voněl po víně z Restaurace. Pevně tiskla tvoje ramena,vaše vášeň rostla každou chvílí “Kiro….“vydechla mírně ochraptěle a zalykala se. Propnula se a tiše vykřikla a tělo se ji začalo chvět prožitou extází,tvá chvíli přišla až o chvíli později,kdy se pod tebou Ema zase prohnula,jako kdyby ji zasáhla další vlna rozkoše. Otevřela oči a zadívala se ti do tváře,v očích ji plápolal oheň,chytla tě za krk a políbila “Miluji tě.“šeptla tiše “Měl by jsi se takhle ztrácet častěji,kdyby pak každé večery po tvém návratu byli takové.“pohladila tě po hýždích. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu v ní, oči doširoka rozevřené a dech zrychlený. Sklouznu dlaní po jejím těle a prsty se mi ještě pořád chvějí tím prožitkem. Oplatím její polibek, abych ji umlčel, protože si chci tuhle chvíli s ní vychutnat až do dna, bez zbytečných slov. Teď, dokud se topím v moři rozkoše, mi její slova stejně jen plynou hlavou. Začnu ji líbat na krk a pak ji znovu políbím na rty, vášnivě, jakoby mi jen tohle nestačilo. Opět se v ní pohnu, protože toužím po dalším milování s ní, a ona si mi to může snadno přečíst v očích. Vezmu si ji znovu, dokud je jen moje. Po druhé a dlouze. A když je po všem, položím se vedle ní a těsně ji obejmu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tiskla se k tobě,tělo stále horké a lehce se chvěla odeznívajícím milováním,rty se lehce otírala o tvůj krk “Myslím….“zašeptala tiše a poslouchala potěšeně tlukot tvého srdce,které stále bylo hlasitě a silně “Myslím,že ještě nikdy….to s tebou nebylo tak krásné.“řekla. Pousmála se “Ne,že by to předtím bylo špatný…..ale dnes…opravdu výjimečné.“políbila tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jen se tak nepřítomně pousměju a v očích se mi zaleskne světlo jediné lampy hořící tady v pokoji. Neodpovím ji ani tentokrát a zabořím tvář do jejích rozcuchaných vlasů. Chtěl bych a chci ji říct, že je to nejlepší, co mě v životě potkalo, ale slova se ve mně zadrhnou, a tak ji jen políbím a doufám, že se mi to podaří vyjádřit v tom polibku. Začnu ji něžně hladit po zádech, prsty ji přejíždím po páteři a cítím, jak se mě začíná zmocňovat příjemná únava. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Položila ti hlavu na hruď,šťastně si povzdychla “Kéž by to tak zůstalo napořád…kéž bys tak….“zamumlala,ale větu nedokončila a ty jsi věděl,že usíná. Za chvíli už klidně oddychovala ve stejném rytmu,jako ty…zřejmě jsi ji unavil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kéž bych tak... co? Proplete se mi líně hlavou a já si usmyslím, že se ji na to hned zítra ráno zeptám. Pokud na to tedy nezapomenu, když už teď je těžké znovu tu myšlenku uchopit. Zaposlouchám se do jejího klidného oddechování a přivřenýma očima sleduju komíhající se stíny v pokoji. Nechce se mi loučit s touhle nocí, ale nakonec se mi oči sami zavřou a já usnu stejně jako ona. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ráno ses hned probudil jen co se Ema pohnula.Snažila se vstát pomalu,baby tě neprobudila.Vstala a opatrně přešla ke skříni odkud si vzala župan a zabalila se do něj.Vzala si čisté oblečení a přicupitala zase k tobě. Opatrně tě políbila na rty a vyšla tiše z pokoje,aby se zřejmě umyla. Ale stále,jakoby s tebou byla v místnosti,její vůně ti stále zaplňovala nos a teplé místo vedle tebe chladlo jen velmi pomalu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přestože se probudím, zůstanu ležet se zavřenýma očima a jen podle zvuku jejích kroků a šustění látky si v hlavě kreslím obrázek, o tom, co právě dělá. Teprve, když za ní tiše zaklapnou dveře, posadím se na posteli a pak se začnu shánět po svých věcech. Obleču si kalhoty, košili a sako popadnu do ruky spolu s katanou a vyplížím se z pokoje. Nehlučně projdu kolem dveří do koupelny až k sobě. Věci ledabyle urovnám a pověsím do skříně a pak sejdu ze schodů do kuchyně, nachystat jí i sobě něco k snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma jsi se setkal s Lanou,která tam právě něco zapíjela vodou.Zvědavě se na tebe podívala “Dobré ráno.“pronesla a zadívala se za tebe,ale když neviděla nikde Emu dychtivě k tobě přišla “Tak co?Jak to dopadlo?“zajímala se. Ženský…děsně zvědavá stvoření. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Cha. To se dalo přesně čekat. Rozesměju se v duchu, když začne zvědavě dotírat. "No..." Pronesu skoro skroušeně a poškrábu se na hlavě. Chvilku se odmlčím a pak se mi v očích rozhoří veselé ohníčky. "Vzala mě na milost." Odpovím a usměju se. Jen aby to žába nechtěla rozebírat dál. Přátelsky ji rozcuchám vlasy, přestože se potom vždycky strašně vzteká, a otočím se ke kuchyňské lince. Dám vařit vodu na kafe a čaj a poohlédnu se po spíži, co by se dalo sníst. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zašklebila se na tebe a uhladila si rozcuchané vlasy.Stoupla si vedle tebe,chvíli koukala co děláš “To je dobře….já to tušila!A co jsi tedy udělal,aby ti odpustila?“vyzvídala dál. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se po ní a pak se ohlédnu, jestli už Ema není někde na blízku. Teprve, když mám jistotu, že ne, vesele se zazubím a odpovím. "Poučil jsem se z tvých cenných rad. Plus..." shrnu vlasy z očí. "Omluvil jsem se jí." Doplním a nasypu si do hrnku kafe a několik lžiček cukru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Omluvil jsi se?“vypískla a ohromeně na tebe hleděla “Tak to čumím…“pronesla,ale už nemohla říci nic dalšího,protože vešla Ema s vlasy mokrými a růžovými tvářemi od horké vody “Dobré ráno.“pronesla. Lana ji pozdrav vřele oplatila,ale pak se omluvila,že má práci někde jinde a vytratila se,zřejmě se tam srazila s hospodyní a odvedla ji někam sebou. Ema se na tebe usmála,připlula k tobě a políbila tě na dobré ráno “Co to děláš?“zeptala se zvědavě a podívala se ti přes rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dobré ráno." Popřeju ji hned po polibku a znovu se otočím ke své současné činnosti. "Chystám nám sníí..." Ucuknu rukou před čepelí nože, která mi tak nešťastně sklouzne při krájení šunky, "dani." Dokončím a spokojeně shledám, že se mi podařilo uhnout. "Ale nevěděl jsem, jestli si dáš radši kafe nebo čaj. Pořád si ještě můžeš vybrat." Pokrčím rameny a piřádm souměrné kousky masa na talíř k sýru. Dělat na snídani lívance, na to moje kulinářské neumětelství nestačí. "No? Popřípadě chceš čaj ovocný nebo černý?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otřela se tváří o tvou “Dám si kafe.Děkuji miláčku..nemám ti pomoci?“zeptala se ochotně. Ale přišla Amanda,zadívala se na vás “Ah…tady jsi.Kiro.Prosím běž za otcem.Chtěl by s tebou mluvit.Je v pracovně.“pronesla s vážným výrazem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už se Emě chystám odpovědět, že tak banální věc, jako je příprava snídaně zvládnu sám, když vejde Amanda. Nějak zvlášť ji nevěnuji pozornost, dokud nepadne slovo otec. Teprve potom k ní otočím celou hlavu a položím nůž na kuchyňskou linku. Změřím si ji pohledem a pak přikývnu, že rozumím. Má ty informace, které jsem po něm chtěl? Obrátím se k Emě a políbím ji. "Tak asi budeš muset posnídat beze mně." Pokrčím rameny a rychlým krokem zamířím k otci do pracovny. Zastavím se přede dveřmi, zaplaším starý známý pocit, že mám zřejmě nějaký problém, a zaťukám, než vstoupím dovnitř. "Otče?" Zeptám se téměř přátelsky. Přestože mu pořád ještě vyčítám, že se oženil s Amandou, tuším, že se to mezi námi začíná srovnávat. Kupodivu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec k tobě vzhlédl “Pojď dál chlapče.Vezmi místo.“ukázal na židli,když jsi tak udělal “Tak….konečně se nám podařilo zjistit co se stalo s Raphaelem.Po tom rozruchu co tu byl to dřív nešlo,to jistě chápeš.“urovnal nějaké papíry. “Podle všeho to vypadá,že Raphael se vypařil z města hned druhý den po tom co jsi mu utekl.Zřejmě nechtěl riskovat „pomstu“ z tvé strany.Odjel na nedaleký ostrov nově přejmenovaný na Krédu.“zadíval se na tebe “Zdá se,že budeš muset jedině za ním pokud se chceš opravdu pomstít.“řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Posadím se na židli a, přestože mě to napadne, nakonec si nohy na otcův stůl nehodím. Přikývnu hlavou. Já se poslední dobou taky zabýval něčím docela jiným. Přijmu tu zprávu o zdržení klidně, ale když řekne, že Raphael opustil město, narovnám se a zakleju. "Ten parchant zdrhnul? Tak to ze mě musí mít doopravdy strach." Pronesu kovově a v očích se mi nebezpečně zaleskne. "Nemám rád zbabělce." Zavrčím tiše a přejdu k oknu. Nějakou dobu zírám na zasněženou zahradu a přemýšlím, jestli ho chci doopravdy zabít. Ať se na to dívám z jakkéhokoliv úhlu pohledu, vychází mi pořád jedna a ta samá odpověď: Ano. "Mám právo na pomstu. Našel bych si ho i na konci světa. Útěkem na Krédu se nezachrání." Ujistím otce a pak se zeptám. "Máme na tom ostrově nějaký důvěryhodný kontakt? Co všechno se ještě podařilo zjistit?" Zeptám se potom a shrnu vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Cítíš,jak tě otec pozoruje,když hledíš z okna. “Ano.Máme.Jmenuje se Šiva.Vede tam místní trhy.Bývalí bojovník a otrok.nenávidí Raphaela stejně silně,jako ty….ale k jeho zabití se nějak nedostal.Budete si rozumět.“pronesl. “Kdy chceš vyrazit?Nechám ti připravit loď.Chceš si posádku vybrat sám?Nebo to mám udělat já?“zajímal se a začal si nějaké věci zapisovat. Pak se,ale zarazil a zvědavě se na tebe podíval “A co Ema?Vezmeš ji sebou?Víš moc dobře,že se ji nebude líbit tahle tvoje výprava….pokud ji tedy nevezmeš sebou.“brkem smetl nějaké drobky na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše otce poslouchám a přemýšlím. "Není třeba spěchat." Pronesu. "Ať si myslí, že jsem na něj zapomněl a nebo se utopil." Otočím se k otci a ruce založím na hrudi. "S tou lodí..." Odmlčím se a sleduju, jak si cosi zapisuje. "Zatím nic nezařizuj. Zjistím jestli odplouvá nějaká cestovní a přimíchám se na ni. Nebude takový problém nechat se zapsat na seznam pasažérů pod jiným jménem. " "Navíc, nechci z toho dělat žádnou velkou akci. Snad bude stačit, když za mnou pošleš dva lidi." Shrnu vlasy z očí a posadím se na parapet u okna. "Co se týče Emy... S tou si to vyříkám." Odpovím klidně na jeho otázku a mírně přitom pokrčím rameny. Pak se zeptám já. "Jak poznám toho Šivu?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec si lehce odevzdaně povzdychne a vytáhne si seznam “Tak…na Krédu míří dvě lodě.Pozítří vyjíždí loď Orel a další vyjíždí až za tři měsíce.Tedy skoro na jaře.“odložil papír. “Koho chceš sebou?Měl bych je informovat raději už dnes.“ začal zase něco zapisovat,ale vypadal ne moc nadšeně.Spíš naopak.Tvářil se přesně tak,jak se tváří rodiče,když s něčím nesouhlasí.Nehodilo se to k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tys to čekal! Konstatuju trochu udiveně, když vytáhne seznam odplouvajících lodí. "Takže se budu muset stihnout nachystat do zítra... Tři měsíce čekat nebudu." Řeknu spíš sám sobě, než k němu a zamyslím se nad tím, koho do toho zatáhnu. "Alex? Žije ještě? Zeptám se otce. Alex začínal o něco později než já. Když jsme ještě byli podržtaškové a špiclové, trumfovali jsme se v tom, kdo sežene na ulici informaci, která se bude víc hodit. A druhého... "Chris? Co je s tím?" Vzpomenu si i na druhé jméno člověka, o kterém si můžu být jist, že je aspoň stejně tak zkušený jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec zavrtěl hlavou “Chris se před půl rokem ztratil někde ve východním oceánu.Ale Alex je tady ve městě.Nedávno se vrátil z jedné výpravy.A proč si nevezmeš Thomase?“zeptal se zvědavě a zase si něco zapsal a stále se mračil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na zprávu o tom, že se Chris někde ztratil, zareaguju překvapeným pohledem. Vždyť ten si uměl poradit úplně se vším. Udělal nějakou chybu a stálo ho to život? Třeba se ještě najde. Stínů jako je on je vždycky škoda. "Thomas?" Zarazím se a pak se škodolibě ušklíbnu. "Ten měl vůbec nenapadl. Ale jestli už se stihnul vyspat ze své malé opice... Dobře, v tom případě Thomas. Kývnu hlavou, shrnu vlasy z očí a zkoumavě se na otce podívám. "Otče, můžeš mi něco objasnit?" Zeptám se celkem bezstarostně a podepřu si hlavu o dlaň. "Proč se pořád tváříš tak zarputile?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec k tobě vzhlédl a potřásl hlavou “Toho si nevšímej.“řekl a začal zase psát “Já oba zkontaktuji.Takže ty se můžeš bez starostí připravit.“řekl a vstal.Odeslal trubicí tři papíry “Tak…..hotovo.Zítra večer by měli dorazit.“řekl a zase se na tebe podíval “Ale slib mi prosím jedno chlapče…neriskuj.“požádal tě zcela vážně a postřehl jsi v jeho hlase i starost. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Zařídím nám ty doklady... Už jsem dlouho nic nefalšoval..." Zamyslím se s téměř poťouchlým úsměvem, ale z okna neseskočím. Když zaznamenám starost v jeho hlase, nepatrně nakloním hlavu na stranu. "Vždycky riskuju..." Odpovím a pokrčím rameny. "Ale šel jsem i do nebezpečnějších akcí." Do takových, v kterých je to buď hop nebo trop. Prohlásím a on to musí vědět. Byl to přece on, kdo mě do nich posílal, potom co Josh... "...A sám. " Odmlčím se sotva na chvíli. "Teď mi budou krýt záda." V očích se mi zableskne. "Nehodlám se nechat chytit ani zabít." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmál se “To je pravda.“přikývl “To doufám,že nehodláš.“a pak mávl rukou “Tak běž…falšování dokladů nějakou dobu trvá.“tím tě vlastně propustil a zase se sklonil k papírům na stole. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Pche... S mým výtvarným talentem..." Mávnu rukou a uchechtnu se. "Tak mě napadá... Nechceš si ode mně koupit nějaký obraz?" Zeptám se, když už mám náladu žertovat, seskočím z okna a přejdu ke dveřím. Rozloučím se s otcem mávnutím ruky a ani na odpověď nepočkám. Zamířím rovnou do kuchyně, kde na mě snad ještě pořád čeká moje snídaně a kafe. A možná i Ema s pár dotazy, co mi otec chtěl. Tedy jen pokud je stejně zvědavá jako Lana. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema tam stále čekala a dokonce ani nedopila kafe,Amanda tam už nebyla,kdo ví kde pobíhala. Zvedla hlavu a usmála se na tebe “Ahoj.Tak co?Děje se něco?“zeptala se zvědavě. Viděl jsi,že ještě nezačala jíst a poctivě na tebe čekala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Klidně jsi mohla posnídat beze mně." Doliju si do hrnku kafe a než se vedle ní posadím, políbím ji na tvář. Chytnu se kusu chleba a s výrazem hladového vlka se do něj zakousnu. Když dožvýkám první sousto, odpovím na její otázku. "Pozítří odplouvám." Prohlásím jakoby nic. "Už vím, kde je Raphael." Vysvětlím ji aspoň částečně a napiju se. Tak. A teď by mě zajímalo, co řekneš. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se zarazila a pohlédla na tebe “Aha…..“ napila se kafe a na chvíli odvrátila od tebe tvář “Jak dlouho budeš pryč?“zeptala se,když se na tebe zase podívala. “Bereš si někoho sebou?“chtěla vědět a také si vzala chleba,byla docela klidná.Nezdálo se,že by ji to nějak rozrušilo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jistě. Nejsem sebevrah. Alex a Thomas mi budou krýt záda." Pronesu, přestože nepředpokládám, že by někoho z nich znala. "Co se týče toho, jak dlouho budu pryč..." Zamyslím se na chvíli, než konečně odpovím. "Doufám, že ne dlouho. Je to ale, aspoň pro mě, cizí ostrov, dost času zřejmě zabere, než to tam celé zmapujeme... Doufám, že ne déle jak dva týdny. " Shrnu vlasy z očí a podívám se na Emu. "Kdyby se to mělo nějak protáhnout, pošlu zprávu." Ujistím ji a zchroustám krajíc chleba a rovnou se natáhnu pro další. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Chápu.“řekla a zase se odmlčela.V tichosti snědla druhý chléb a dopila kafe. “A co tu mám dělat já?“zeptala se zvědavě “Mohu ti nějak pomoci?“zajímala se a podle toho,jak ji zčervenaly tváře přemáhala vztek. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vezmu si kus sýra a zamyšleně se na Emu podívám. "Můžeš si tu přece dělat co chceš." Odpovím ji a doufám, že ji to moc nevytočí. "Hlavně se prosím nevztekej." Doplním, když si všimnu, že se začíná nějak červenat. Shrnu vlasy z očí a napiju se. "Jestli mi chceš pomoc, vymysli tři jména a datumy narození." Poprosím ji. "Smála ses mi, že si neumím vymýšlet jména, tak se ukaž teď." Usměju se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Projela si rukou s povzdychem vlasy “Kam jedeš?Chceš nějaké jméno,které tam bude znít,jako místní?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ale moc ti k tomu vztekání nechybí... Bleskne mi hlavou, ale pochybovačným pohledem se po ní nepodívám. "Odplouváme na Krédu. Potřebuju nějaká jména, co nevzbudí moc pozornosti na seznamu cestujících." Odpovím a doopravdy by mě zajímalo, co vymyslí... Prej: Riff, lepší jméno sis vymyslet nemohl? Chudák pradědeček... Musel se přesypat v urně... Vzpomenu si na příhodu ze dne, kdy jsem se s Emou potkal, a pousměju se. "A k těm jménům, nějakou důvěryhodnou historku, proč tam cestujeme. Kdyby se někdo ptal." Doplním a koutkem oka se podívám, jestli je ochotná, na to přistoupit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli nad tím dumala “Kréda….tam se hodně pěstuje koření.A je tam s ní velký trh.Poslední dobou se hodně proslavila tyssane.Chutné a léčivé byliny.Můžete říci,že ho chcete nakoupit a obchodovat s ním na místech kam se ještě nedostal.Podle toho co vím,tak je to zcela normální.“vstala a šla si umýt po sobě hrnek od kafe “Jména nebudou těžká.Místní lidé si potrpí na jména,jako je například…Ryšak.Temar.Planir a podobné nizomořské jména.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To je dobrý nápad." Kývnu hlavou a vryju si ho do paměti. Detaily dohodneme s Alexem, náš básník to určitě nějak vyšperkuje. Dojím snídani, dopiju kafe a zhoupnu se na židli. Poohlédnu se po Emě, konkrétně po její siluetě, a pak taky vstanu a dojdu k dřezu. Narozdíl od ní, se ale s nějakým mytím nezdržuju a jen tak ten hrnek postavím do dřezu. "A ještě místo narození..." Zamyslím se a políbím ji na krk. "Nějaký blízký ostrov Krédu." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Delší chvíli mlčela,snad vzpomínala nebo trucovala,to jsi nevěděl,protože ji vlasy zakrývali tvář “Nejbližší pevnina je Poloostrov,kde žijí lidé co si říkají „Ostrované“ Divní lidé co chodí bos a místní monarchové mívají tři až pět manželek.“pronesla a začala mít i tvůj hrnek. “Já bych vám spíš doporučovala nejbližší plovoucí město Alba.Nevypadáš totiž ani trochu jako Ostrovan.Ti jsou hodně snědí,skoro pořád jim tam paří slunce.“řekla. “A datum narození?Vždyť je to jedno.Třeba stačí když si vybereš jiný den narození,měsíc nebo rok od svého.“zamručela. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To může být zajímavé, být monarcha na Poloostrově." Zamumlám, abych ji trochu pošťouchnul, přestože teď možná dráždím chřestýše bosou nohou, a zezadu ji obejmu. Taky bych byl snědý, kdybych netrčel dva roky v podpalubí..." Ušklíbnu se v duchu. "Takže Alba. Dobře. To taky použiju. Děkuju ti." Řeknu vděčně a jemně ji k sobě přitisknu. "Tak na mě nemruč..." Pronesu schlíple chvíli na to. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za toho monarchu jsi dostal bolestivý šťouchanec do břicha.Když jsi ji objal vzdychla,zněl to,jako rezignovaný povzdych. Otočila se k tobě,objala tě a políbila lehce na rty “A co mám podle tebe dělat miláčku?Představa,že já tu budu sedět a okusovat si nehty v obavě,že se ti něco stalo?“potřásla hlavou. “Nechápu proč mě nechceš vzít sebou.Umím se o sebe postarat to přece víš moc dobře.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pohladím ji po tváři a mírně se pousměju. "Protože kdybys jela se mnou, nedokázal bych se soustředit." Odpovím ji a projedu prsty vlasy. "Vím, že se o sebe umíš postarat. Ale stejně bych se bál, že by tě Raphael mohl dostat a použít tě proti mně." Doplním a při té představě mi přejde mráz po zádech. Ona je v současné chvíli moje slabé místo. "Navíc... Nemusíš si dělat starosti. I kdybych byl úplně neschopný, ti dva co poplují se mnou, mě ohlídají." Pokusím se ji nějak ujistit, že nehty si rozhodně okusovat nemusí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Potřásla hlavou “Stejně budu mít strach.Už jednou tě chytil.Může se mu to podařit i podruhé.Ale jak vidím,tak tě stejně nepřesvědčím.“zadívala se ti do očí. “Ale stejně s tím nesouhlasím.Budeš mi tu chybět.“přitulila se k tobě a pevně stiskla. Pak od tebe ale ustoupila “Asi se chceš připravovat,že?Tak běž.Já se nějak zabavím.Zajdu třeba za Lanou a budeme vést ženský řeči.“snažila se vypadat klidně,ale stejně jsi z ní cítil znepokojení a smutek. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Chytil mě jen kvůli tomu, že jsem udělal chybu. A tu už opakovat nehodlám. Maličko se zamračím, když řekne, že s tím dvakrát nesouhlasí. Řetěz si kolem krku uvázat nenechám. "Zas to s Lanou s tím drbáním moc nepřežentě. Ať vám neupadnou jazyky." Políbím ji a pak se seberu a zavřu u sebe v pokoji. Vytahám ze skříní a šuplíků lejstra, barvy a kaligrafická pera. Rozložím to všechno na stole, včetně několika vzorových kusů a pustím se do práce. Hrbím se nad tím celé věky, doopravdy to trvá dlouho, něco zfalšovat. Když vstanu, lupne mi v zádech a oči mě bolí. Na krátkou chvíli sejdu do kuchyně něčeho se napít a pak se vrátím, nachystat zbraně a ostatní věci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kdo ví jestli trucovala a nebo tě prostě nechtěla rušit při práci. Usnul jsi a když jsi se na další den probudil přišlo ti,že jsi vůbec nespal.Tohle nocování ti prostě nedělá dobře. Když jsi sešel po ranní hygieně do kuchyně už tam čekala snídaně,připravené viditelně hospodyní a seděla tam Lna s Emou.O něčem spolu tiše hovořili a když jsi vešel obě zmlkly,což bylo jasné znamení o tom,že mluvili o tobě. "Dobré ráno."podravila tě Lana vesele a shltla jednu rolku. Ema se tě nepozdravila za to se na tebe usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Bré..." Zívnu a ještě ve dveřích přejedu ty dvě drbny pohledem. "Tak co je o mě nového?" Zeptám se s povitaženým obočím, naliju si do hrnku kafe a posadím se k nim ke stolu. Ještěže se tady neukazuje ta Lanina kamarádka. To už by na mě nezbyla niť suchá... Ale by mě vážně zajímalo, co ty dvě kují za pikle. Natáhnu se pro jídlo a začnu ho do sebe zaujatě soukat. Konec konců naposledy jsem jedl včera ráno a žaludek mi už vyzpěvuje hlady už pěkně dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema a Lana si vyměnili pohledy,usmáli se “Ale nic zajímavého.“řekla Lana nevinně a vstala “Už půjdu…tak potom Emi.“řekla,tobě vlepila pusu na tvář a ztratila se. Ema se snažila zakrýt úsměv za hrnkem z kafem “Proč myslíš,že jsme si povídali o tobě?“zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Mávnu Laně na rozloučenou a pak se podívám na Emu, div že se za tím hrnkem nedusí smíchy. "Protože v tomhle domě není nic zajímavějšího?" Zeptám se nevinně tentokrát já vesele se zazubím. "... No dobře... Protože kdyby jste se bavily o komkoliv jiném, nezmlknete hned jak vlezu do kuchyně, Lana nevyklidí pole a ty se nebudeš tak potutelně usmívat." Odpovím ji a napiju se. Stejně budeš zapírat... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyprskla tiše smíchy “To se ti jen zdá miláčku.“jak jsi tušil zapírala. Napila se a odložila hrnek “Tak..co to tvoje padělání?Hotovo?“zeptala se a zadívala se na tebe v očích veselé ohníčky “Co dnes hodláš dělat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To vykládej někomu jinému..." Zamručím a trochu nevraživě se na ni podívám. "Moc dobře jsem vás prohlédl." Odpovím ji na její zapírání a zašklebím se. "Už jsem to konečně dodělal... Trvalo mi to déle než jsem očekával. Trochu jsem vyšel ze cviku." Shrnu vlasy z očí a podívám se na ni. "A dneska... Hm..." Zamyslím se nad tím, co mají znamenat ty její veselé ohníčky v očích. "Půjdu stavět na zahradu sněhuláka, když už je tam metr sněhu." Odpovím ji smrtelně vážným tónem a napiju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natáhla se a políbila “Nemusíš vědět všechno.“ mrkla a pak se začala smát,když jsi řekl o stavění sněhuláka “To je pěkný zabíječ času?Můžu ti.Zajdu se obléknout.Ještě,že mám rukavice.“vstala,že se půjde obléknout. “Počkám na tebe venku.“dala ti polibek na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dosnídám a vyběhnu nahoru se obléknout. Pche... Pexeso se ji zdá být děcká hra, ale sněhuláka stavět půjde... ženská... Najdu na dně skříně rukavice a pak se proplížím domem až k zadním dveřím. Jestli šla napřed, nehodlám to schytat sněhovou koulí rovnou mezi oči. Opatrně vykouknu ven, rozhlédnu se ze strany na stranu a pak teprve, když si budu jist, že na mě nechystá sněhový útok, vyjdu. Pohotově uplácám vlastní sněhovou kouli a tiše vykouknu zpoza rohu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema vyšla ven o pár minut později,měla na sobě dlouhý plášť,rukavice,čepici a šálu. Rozhlédla se jestli tě někde neuvidí,ale když tě nepostřehla sklonila se a začala si dělat sněhovou kouli,asi tě chtěla stejně překvapit,jako ty ji. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Já to věděl... Okomentuju v duchu její počínání a mírně se poušklíbnu. Tiše se vykloním zpoza rohu, zamířím na její rameno a přesným hodem po ní mrštím sněhovou kouli. "Ty mrško, ty jsi mě chtěla normálně zkoulovat." Rozesměju se hned potom, co se o ní sníh rozplácne, a znovu se začnu krýt za rohem, abych náhodou taky jednu neschystal, chystajíce další munici. Ona je přece Střelkyně a mušku má možná ještě lepší než já. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema vyjekla překvapením,když jsi ji zasáhl,otočila se k tobě “No hele!A co ty!?Vždyť ty jsi mi udělal to samé!“bránila se a o stěnu tvého úkrytu se rozprskla sněhová koule. Pak jsi slyšel,rychlé kroky ve sněhu,když jsi vyhlédl zpoza rohu nikde jsi ji neviděl,ale stopy ve sněhu vedly za dům na druhé straně.Než jsi se nadál zasáhla tě ze zadu do hlavy sněhová koule a sníh ti zapadal i za límec. Když jsi se ohlédl stála tam Ema a usmívala se,jako sluníčko. Ona si to obešla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Auvajs." Zakleju, "A rovnou za krk, to není fér..." otočím se na ni a mrštím po ní druhou sněhovou kouli, co jsem ji měl nachystanou. Narozdíl od ní ale nemířím na hlavu, ale o kus níž. To by tak bylo, aby měla poslední ránu. "Udělám sněhuláka z tebe." Zahrozím ji a několika skoky zkrátím vzdálenost mezi námi. "Ty uvidíš." Slíbím ji a v očích se mi zaleskne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se zahihňala a začala před tebou ustupovat “To tedy neuděláš.“odporovala ti “Navíc bys mě první musel chytit.“vyplázla na tebe jazyk a postavila se za strom,který používala,jako obranu. “Abych sněhuláka neudělala z tebe.“našpulila na tebe růžové rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak to bych tě chtěl vidět." Zašklebím se na ni, uplácám další sněhovou kouli, ale už ji po ní nehodím. Místo toho ji pošlu do větví borovice nad Emou, až se z nich sesype sníh přímo na ni. Není radno schovávat se pod zasněženým stromem. Znovu se sehnu, připravím si další dvě střely a zopakuju postup. "Dobře... bude z tebe tedy sněhulačka." Ustoupím ji alespoň v něčem a udělám dalších pár kroků. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vykřikla,když se na ní snesla hromada sněhu začala ho ze sebe hned oklepávat “Tohle nebylo fér!“protestovala. A ustoupila dozadu,aby nebyla pod stromem “Sněhulák by měl být ze sněhu.“připomněla ti a stále před tebou couvala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Však to ty budeš..." Zachechtám se škodolibě a natáhnu krok, abych zkrátil vzdálenost o další metr. "O to se postarám" Ujistím ji znovu a pak se zarazím a úsměv mi zamrzne. "Stůj." Zavelím bez legrace. Opomněl jsem totiž jeden drobný detail. "Dál nechoď. Je tam jezírko. Spadneš do něj. A já nemám zájem mít z tebe Ledovou královnu. " Trhnu hlavou, aby se vrátila zpátky a sám o krok couvnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zarazila se a ohlédla se,pokud tam nějaké jezírko bylo,tak bylo zamrzlé a zasněžené “A nechtěl jsi ze mě mít sněhuláka?Nepřijde to nastejno?“zeptala se a udělala další krok do zadu,aby tě poškádlila “A co když tam žádné jezírko není a jen mě chceš přilákat k sobě…hmm?“podezřívavě na tebe zamrkala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No to tedy nepřijde na stejno. Na tom sněhulákovi bych měl nějaký podíl." Usměju se, ale když udělá další krok dozadu, kousnu se do rtu. "Nechoď dál." Řeknu téměř prosebným tónem a shrnu vlasy z tváře. "Nebo snad chceš, abych ti donesl ukázat plány zahrady?" Zeptám se a udělám krok dopředu, abych se k ní dostal rychleji, kdyby se pod ní led probořil. Krucinál... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zastavil se a znovu se ohlédla,usmála se a vydala se k tobě “No…jen klid miláčku.“přišla k tobě a objala tě “Jen jsme tě škádlila.“stáhla si čepici trochu víc dozadu. Chytla tě za krkem a stáhla si tvou hlavu k sobě,dlouze tě políbila pak tě najednou vzala za oblečení na hrudi a strčila ti pod něj sníh,hned od tebe uskočila “To máš za ten strom.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Byl bych si musel dávat pozor, aby se mi na tváři neobjevil vítězoslavný úsměv, přece jen je to jezírko ještě dál u zdi, ale ten sníh pod kabátem to vyřeší za mně. "Ty počkej." Zopakuju dnes už podruhé, a dřív než stačí uhnout ještě dál, skočím po ní a povalím ji do sněhu. V očích se mi zaleskne jako lovci, který právě chytil svoji kořist. "A mám tě." Konstatuju spokojeně, zatímco ji tisknu hloub do závěje. "Přeješ si prvně sníh za krk a nebo pod košili, což? Nechci ti zůstat nic dlužen." Usměju se potutelně a naberu do dlaně sníh. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Nééééé!!!“vykřikla a zmítala se pod tebou “To mi přece neuděláš,ne?!“žadonila “Nevzala jsem si podprsenku ještě se nachladím!“protestovala a stále se pod tebou kroutila,jako housenka “Nebuď krutý…jsem přece jen slabá žena.“snažila se z toho všelijak vykecat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Upřímně se rozesměju, když na mě přijde s tím, že je jen slabá žena. "Kdepak, pěkně ti to oplatím do poslední sněhové vločky." Pronesu škodolibě a pohnu rukou směrem k jejímu krčku. "A nebo..." Zamyslím se na chvíli. "Jak se vykoupíš?" Zeptám se s přimhouřenýma očima s úmyslem trochu ji vydírat, když už mám tu příležitost. "No, povídej." Pobídnu ji a vycením zuby v dravčím úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zachvěla se “Cokoliv….cokoliv budeš chtít…hlavně mi nedávej sníh za oblečení!“žadonila a přestala sebou mrskat,když poznala,že to nemá cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Cokoliv? To je slušná nabídka..." Zamyslím se. "Ale já chci slyšet nějaký tvůj vlastní návrh." Prohlásím s vyděračským podtónem, jaký mám nacvičený ještě z vybírání výpalného. Na krátkou chvilku zanotuju melodio Sněží snížek, sněží, zvednu ruku a pustím jí pár vloček na tváře. Tvářím se přitom nanejvýš poťouchle a škodolibě zároveň. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Já nevím....co by jsi tak chtěl?Mám ti uvařit?Vyprat?Být tvou otrokyní?“navrhla,potřásla hlavou aby setřásla sníh co ji studil to tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To poslední beru. Ať vím, jaké je to z té druhé strany." Prohlásím a v očích se mi zaleskne. Pustím sníh bokem, nahnu se k ní a políbím ji, než ji pustím a vstanu. Natáhnu k ní ruku, abych ji pomohl vstát a pak vytřepu zbytky sněhu, který ještě nestihl roztát, z pod kabátu. "Tak šup, šup" Pobídnu ji a jen tak lehce ji plácnu po zadnici. "Ať už tady ten sněhulák je." Doplním a pustím se do přípravy největší spodní sněhové koule. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi ji plácl překvapeně poskočila “Jsi,ale hrozný vyděrač.“odfrkla si,ale usmívala se “A nemysli si,že se ti tohle ještě někdy podaří.Příště se budu prát zuby nehty.“začala dělat prostřední kouly. “Co vlastně po mě budeš požadovat?Můj pane?“zatvářila se kysele. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Prát zuby nehty? Tak to asi budu muset prohrát, jestli ti nebudu chtít ublížit, co?... U stavění sněhuláka se vždycky ukáže, jaký je kdo maximalista. Za chvíli to dá práci, pohnout s tou koulí ještě o metr dál. "Mno..." Zamyslím si nad její otázkou a pobaveně se usměju tomu jejímu kyselému šklebu. "Potřeboval bych přeprat košile, utřít prach v knihovně..." Začnu vypočítávat a usmívám se. "Navíc, z toho padělání mě nějak bolí záda, takže i namasírovat." Chechtám se tiše. "Určitě ještě přijdu na něco dalšího." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro S každým tvým slovem se více a více šklebila “No to je krása.“narovnala se. Trvalo vám dobrou hodinu než jste sněhulák postavili,Ema mu věnovala svůj šál a čepici. “By mě zajímalo proč mi tě tolik ten sněhulák připomíná.“ušklíbla se vesele “Pěkně mě z toho,ale zebou prsty.Já se jdu ohřát do domu….“promnula si ruce v rukavicích. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Cože? Připomíná? Podívám se nechápavě prvně na Emu a pak na sněhuláka, než ji doženu a vydám se s ní do domu. Jednou rukou ji obejmu kolem pasu a pousměju se. "Půjdu s tebou. Aby ses náhodou nerozhodla, že mi chceš upláchnout. " Políbím ji na tvář a smetu z vlasů sněhové kristalky. Pěkně abych ji měl pod dohledem, ji doprovodím až k jejímu pokoji. O tři minuty později zaklepu a vstoupím do vnitř. "Jdu si dát usušit věci dolů ke krbu. Mám ti je tam odnést?" Zeptám se a pak mi to nedá a škodolibě se usměju. "Zatímco u mě budeš utírat ten prach?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uhladila si vlasy a hodila na tebe zlým očkem,pak vzala mokré oblčení a vrazila ti ho do rukou "Moc vtipné.Tohle ti jednou oplatím.To mi věř miiláčku."v očích ji pomstychtivě zajiskřilo a vyšla ven z pokoje. Když jsi vyšel za ní viděl jsi ji jak šla do tvého pokoje,nejspíš utřít ti ten prah. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ty dokážeš být tak roztomilá." Začnu se chechtat, div že se neudusím smíchy. Na krátkou chvíli se opřu o futra, abych to rozdýchal a pak sejdu dolů ke krbu, rozložit tam mokré svršky. Přihodím do ohně pár polínek, poposunuju křesla a pak znovu vyjdu nahoru. Bude lepší ji zkontrolovat. Moc dobře vím, jak je pomstychtivá, aby v mém pokoji jen úplně čistě náhodou něco nevyvedla. Otevřu dveře, provokativně se usadím na posteli a bedlivým zrakem ji začnu pozorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vrhla na tebe zlej pohled,ale mlčela.Otírala prah a dělala,že tě nevidí.Jednou ti dokonce šlápla na nohu a neobtěžovala se ani s omluvou. Zvedala předměty,otřela prah a zase je tam položila,pak také zalezla pod postel,kde uklidilaa stále tě zarputile ignorovala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ta půlcentimetrová vrstva prachu už potřebovala vážně uklidit a tak Emin zásah doopravdy přijde vhod. Když se vysouká z pod postele, vstanu, chytnu ji za ruku a přitáhnu k sobě. "Ty se tváříš tak nevraživě, že by se i ten nejotrlejší otrokář vyděsil a utekl." Podívám se na ni a v očích mi hoří veselé ohníčky. "Milá moje otrokyně, já tě radši propouštím." Pronesu pateticky a pohladím ji po tváři. Na to, že bych se s tebou dneska viděl naposledy radši myslet nebude, ale jestli ano, tak bych byl radši, kdyby ses smála. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se ti zadívala do tváře a znechuceně si odfrkla “To jsi to nemohl říci dřív?Aspoň jsem se tu nemusela plazit po kolenou.“tvářila se stále zarputile. “A nemysli si,že jsi tím něco napravil…to teda ne…budu požadovat odplatu.“ale i když to říkala stejně se k tobě mazlivě přitiskla. Konečně se usmála “Ale jsi hodný,že se mi věnuješ…než odejdeš.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No víš..." Podívám se na ni a vesele se zazubím. "Já to už od samého začátku myslel jen jako legraci, ale když už jsi se do toho vrhla s takovu vervou, nechtěl jsem tě rušit." Odpovím ji, když si začne stěžovat, že se tady nemusela plazit po kolenou. "A navíc, jaká pak odplata..." Podivím se. "Byl to přece obchod, pamatuješ?" Připomenuji jak slibovala hory doly a pohladím ji po zádech. Na její poslední větu radši nic neodpovím. Čím to je, že slovo odejít mám spojené s věčností? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Znovu si odfrkla “Nebyl to obchod.Ty jsi mě donutil.“bránila se “Neměla jsem na vybranou.“přitiskla se k tobě a položila ti hlavu na rameno. “A jak mám poznat,kdy si děláš legraci a kdy ne?Hm?U tebe je to někdy k nepoznání ty herečko.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Já tě k ničemu nenutil. Mohla sis vybrat ten sníh." Řeknu škodolibě a po jejích dalších slovech se zarazím. "Vážně?" Zeptám se trochu překvapeně. "Já myslel, že to musí být jasné, kdy si dělám legraci." Odpovím ji a usměju se. "Když přestávám žertovat, začíná téct krev." Pronesu naoko vážně a vjedu ji rukou do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedla k tobě hlavu,lehce tě políbila na bradu "No....a nebo nervy,že miláčku?Už se mi přece podařilo tě vytočit a žádná krev netekla."mrkla a pak se poťouchle zachichotala "Nakonec to skončilo v posteli.Jsem zvědavá jestli všechny naše rozepře skončí tam." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jestli kdy tekla krev, tak jedině moje... Vzpomenu si na rozmlácené zrcadlo ještě u ní doma, ale o téhle situaci asi nemluví. Zatápu v paměti po tom, co asi myslí, ale zdá se, že jsem to raději zapomněl. Nebo vlastně ne... "Ty myslíš, jak jsme se hádali o ponožkách roztroušených po zemi? Tak to tě ujišťuju, žes měla na mále." Rozesměju se a políbím ji dřív než se začne chichotat. "Jestli máš něco proti posteli... " Zamyslím se a pozoruju ji s přimhouřenýma očima, "Určitě se dají najít i jiná místa." Doplním a pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se hlasitě zasmála “Jaké například?“zeptala se zvědavě. Pak potřásla hlavou “Vážně…ty jsi ten nejnemožnější chlap na světě.Ale je to i tvá přednost.“mrkla na tebe a vyklouzla ti z náruče. “Mluvila jsem s tvým otcem.“změnila najednou téma,ale její úsměv ji z tváře nezmizel. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "V koupelně... U krbu..." Začnu vypočítávat a zarazím se hned jak řekne, že jsem ten nejnemožnější chlap na světě. "Cože? Tak to mi tedy vysvětlíš, jak jsi to myslela." Blesknu po ní pohledem, když stačí uniknout dřív než já zareaguju. Posadím se na postel v očekávání jejího vysvětlování, ale ve změně témat je vážně odbornice. Podívám se po ní, že předchozí diskuze ještě není uzavřena a pak se rezignovaně zeptám. "O čem jste spolu mluvili?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No….“řekla a opřela se o zeď vedle okna “Měl by jsi vše uvést na pravou míru drahý….všichni v domě se mě už ptali kdy se budeme brát.Dokonce i hospodyně se ptala.Zřejmě v tom,že sis přivedl domů přítelkyni vidí v tom něco víc….a někteří se mě ptali už dvakrát.“potřásla hlavou. “Co jim mám pořád říkat?“zajímala se “Promiň.Normálně bych se tě neptala,ale poněkud….odpověď „Že se brát nebudeme“ moc neslyší.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Co...že?" Plácnu sebou na posteli, jak mi tohle její prohlášení vyrazí dech. Ptají se, kdy bude svatba? Lana? Amanda? Hospodyně? I můj otec? U všech bohů, to už mě všichni vidí v chomoutu? Tomu nevěřím. Znovu se posadím, shrnu vlasy z očí a zapřemýšlím nad nějakou diplomatickou odpovědí. Vždyť jsem přece říkal, že u nás bude bydlet kvůli tomu, že během útoku přišla o dům. Ne kvůli tomu, že si ji chci vzít. "Tak jim řekne... Že po necelých třech týdnech známosti je na svatbu ještě moc brzo." Odpovím ji s nejistým úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přišla k tobě a usadila se ti na koleni,objala kolem krku “Fajn a pro jistotu ještě písemně,kdyby to nepochopili.“zasmála se “Ale ten tvůj překvapený výraz je vážně k nezaplacení.“pohladila tě po tváři “Ah…ještě,že jsem si vzpomněla….nehol se…nech si narůst vousy.Totiž….oni tam považují muže mez vousů za….homosexuály.Tak si dej pozor na zadek brouku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vážně? Tak to abych si z brašny vyndal tu růžovoučkou košili... To by mohla být smrtelná kombinace." Uchechtnu se jemným hláskem a políbím ji na krk. "Ale neboj... Já se umím ubránit." Dodám už normálně a obejmu ji kolem pasu. "Pohlídáš Lanu, viď? Zeptám se ji po chvilce. "Nerad bych, aby se dostala do moc velkého průšvihu, co tu nebudu." Zatvářím se na chvíli starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Očkem na tebe mrkla “Ah…velký bratr zasahuje,že?Jen se neboj.Postarám se i o to o čem ty nevíš.“zatvářila se tajemně. Pak se otřela tváří o tvou “No a když už jsme u toho.Ne,že se oholíš předtím než se vrátíš…chtěla bych tě vidět s vousy,jak vypadáš.“nabádala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro O čem sakra nevím? Ne, že bych byl přece jenom strýček? U všech bohů... Zarazím se, ale mám takové tušení, že Ema by mi to stejně neřekla, takže se ani neptám. "Vypadám jako pračlověk." Zašklebím se se hned potom. "Vždyť si mě viděla, co jsem zdrhnul Raphaelovi." Zakroutím nesouhlasně hlavou. "A navíc, nebudu ti dělat cvičenou opičku." Uzavřu rozhovor na tohle téma. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčila rameny “Viděla…ale to nebyl pořádný vous.“zasmála se a vlepila ti polibek. “A proč by jsi mi neudělal opičku?Určitě by jsi byl roztomilí….“nevinně zamrkala. Pak se protáhla a zase vstala “Nooo….tak co teď?Máš ještě nějakou práci nebo se mi budeš až do večera věnovat?“zajímala se a protahovala se,jako kdyby se snad chystala jít zápasit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Trhni si lopatkou." Zašklebím se na ni a hodím po ní polštář, když spustí, že bych byl roztomilý. Ta si teda dovoluje, nato že nemá kde bydlet. "Hm... Uvažoval jsem o tom, že se ti budu věnovat..." Zamyslím se a podívám se po ní, jako bych to doopravdy ještě zvažoval. "Ale teď si nejsem tak úplně jist. Rozcvičuješ se, jako bys mě chtěla zkusit přeprat a ublížit mi." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přestala a se smíchem se na tebe zadívala “Jistě….hodlám tě přeprat,ale rozhodně ti nehodlám ublížit.“zasmála se a naposledy se protáhla. Protáhla si ještě prsty až to několikrát luplo,pak se před tebou rozkročila a dala si ruce v bok “A nemysli si,že mi utečeš.“na oko přísně si tě změřila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se na tebe usmál “Máš pravdu…tak…pozorně poslouchej.“a začal ti vysvětlovat,jak se medové placičky dělají.Při tom schovával ingredience na místo.Do půl hodiny jsi už uměla recept na s paměť. “No a teď můžeš udělat mamince…pošmákne si.“mrkl na tebe a protáhl se “Nepůjdeme si lehnout?“zeptal se nevinně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se po ní pohledem: "To jako myslíš vážně? Prát se?" A pak se posunu na posteli a opřu se zády o stěnu. Přejedu ji pohledem od zdola nahoru a složím ruce za hlavu. "Možná bys měla vědět..." Spustím s milým úsměvem, "že já se s děvčaty neperu." Prohlásím a myslím to zcela vážně. Nech si to vymluvit... Zaříkám ji v duchu a pozorně ji sleduju. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zkoumavě se podívám. "Hm...můžeme si jít lehnout." řeknu a roztomile se usměju. Lehnout jo? Tak to se ještě uvidí... pomyslím si a napadně mě ďábelský plán. "Tak pojďme." řeknu a vezmu Hanse za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ďábelsky se usmála “Tak to mi to jen ulehčíš.Mám,ale štěstí.“zamrkala na tebe. Rozepnula si pár knoflíků na košilce a přišla k tobě a opřela se rukama o tvoje kolena “Opravdu se nebudeš bránit?“zeptala se zvědavě a měl ji dobrý výhled na její ňadra. Netvářila se nebezpečně,ale spíš způsobem,jako kdyby se tě chystala připoutat k posteli a znásilnit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odešli jste do tvého pokoje a zamkly jste.Hans chvíli poslouchal “Myslíš,že tvoji rodiče opravdu spí?“zeptal se zvědavě,přešel k oknu,které bylo zamlžené a tak přes něj přejel rukou aby mohl vidět ven. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zvednu oči od toho vskutku zajímavého výhledu do jejího výstřihu a shrnu vlasy z očí. "Ať se chystáš k čemukoliv... Varuju tě. Nezkoušej to." Informuji ji s úsměvem, přestože vyhlídka na potyčku s ní mi je proti srsti. Buď se budu muset nechat porazit, což je myšlenka, se kterou se nehodlám smiřovat, a nebo ji nějakým způsobem ublížím a to bych doopravdy nerad. Pasivní rezistence nikdy nebyl můj způsob odporu, ale jestli se budu cítit zahnaný v koutě, přestanu se kontrolovat. To vypadá na zkoušku vůle. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pozvedla obočí “A proč ne?“zajímala se zvědavě.Vlezla na postel a obkročmo se ti usadila na klíně a jemně tě vzala za ruce a propletla prsty s tvými “Co se tak tváříš?“zajímala se a její úsměv se změnil v zamyšlené zamračení. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm...tak to nevím..." pokrčím rameny. Přejdu k posteli a lehnu si na ni. Převalím se na břicho, ohnu nohy v kolenou a začnu s nimi lehce komíhat. Nasadím lehce znuděný ýraz, ale stejně se mi do něj vetře maličko zvědavosti. "A co teď?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se na tebe podíval a uhladil si vlasy “No…myslím,že se už nějak zabavíme.“pronesl a vydal se k tobě.Šťouchl do tebe aby ses posunula a když jsi tak udělala sedl si. Nevinně ti položil ruku na stehno a pak ji pomalu posouval nahoru “Myslím,že toho vzrušení bylo už dost a zasloužíme si trochu oddychu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pokývám lehce hlavou. "Ano...vzrušení jsem zažili až příliš..." řeknu. Tak jemu to už stačilo...dost vzrušení...to chci teda vědět, co budeme dělat teď..." Převalím se na bok, abych na Hanse líp viděla. "Takže?" zeptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lehce tě plácl po zadku a lehl si k tobě.Objal tě a přitáhl si tě těsně k sobě “Takže co?“zeptal se na oko zmateně a začal tě popotahovat za knoflíky košile “Co bys myslela?“pozvedl obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Podívám se Hansovi do očí. Trochu se od něj odtáhnu a povalím ho na záda.Potom si vylezu nad něj. Opřu se rukama v úrovni jeho hlavy a znovu se mu podívám do očí. Vlasy mi spadají kolem obličeje, jak jsem nakloněná. Přivřu oči ale ne úplně. "A co bys řekl?" zeptám se a lehce se kousnu do spodního rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Taky se usměju. "Já že jsem zdivočela?? A kdo mi to asi udělal?? Ale vždyť to by byly radovánky v posteli..." řekla jsem a usmála se. Ale jestli se ti to zdá moc...ne nevinné...tak tě můžu nechat..." řeknu a pokrčím rameny. Schválně se nadzvednu, jestli mě nechá odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "A potom, kdo tady zdivočel." řeknu a zasměju se. Mrknu na Hanse a svléknu mu tričko. Jezdím mu rukama po hrudi, cítím vypracovanou postavu a mám pocit, že mám všechno ve svých rukách. Trochu se posunu a začnu Hanse líbat na prsa. Ani nevím, jestli se mu to bude líbit ale za zkoušku nic nedám... napadne mě ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Svlékl z tebe košili a začal tě hladit po holé bříšku,než je přenesl na ňadra a láskyplně je tisknul,spokojeně vzdychl "Musíme být,ale potichu..."zašeptal spiklenecky. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Však já nic neřikám."šeptla jsem a zaculila se. "Víš...napadlo mě, jestli bych o nás neměla říct mamince...ikdyž potom by to asi nebylo tak napínavé,co?" zeptám se, když se Hansovi podívám do očí. Dívám se zkoumavě. Vím, že tohle není ta nejlepší chvíle, ale nikdy taková nebude. Dál pokračuji v činnosti. Musím říct, že lepší zábavu jsme si nemohli najít. napadne mě ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzdychl "Možná ano....ale podle toho...jak už znám tvou mámu...bude ráda.......i když.....Jakeš možná bude problém."rozepl ti kalhoty a převalil se s tebou.Ležela jsi teď na zádech a Hans ti sundal kalhoty. Pak si lehl vedle tebe na bok a přitáhl k sobě aby se ti mohl plně věnovat. Sklonil hlavu k, ústy si začal hrát s tvými ňadry,volnou rukou se jal prozkoumávat tvůj poklad. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jak se tvářím? Úplně normálně se tvářím." Zaoponuju a nechápavě se po ní podívám. "Jen mám strach, že bych tě mohl zranit." Odpovím ji, když už se tedy ptá, a doufám, že alespoň jednou mě bude brát vážně. "Nechci se s tebou prát, protože bych se nemohl účinně bránit. Ale v momentě, kdy bych se cítil zahnaný do kouta, přestal bych se kontrolovat a mohl ti ublížit." A to bych nerad... Přiznám a políbím ji, jestli to náhodou nezažene to její mračení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No…tváříš se…tak nějak zvláštně.“po tvých slovech pozvedla obočí. “Ah…tak ty by jsi mi nerad ublížil.Mě své přítelkyni…hmm….“bručela si pod neviditelnými vousy. “Snad sis nemyslel,že se s tebou chci prát doopravdy?“zeptala se a přitiskla se k tobě “Dobře….jak to říci….tak se nebudeme prát.Ale budeme si hrát.Zní ti to už lépe?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jenže u mě je ta hranice dost tenká... Tak ale aspoň víš, co bude, když mě zkusíš zfackovat. "U tebe člověk nikdy neví, tvářila ses dost přesvědčivě, hérečko." Oplatím ji stejnou mincí, zašklebím se a na chvíli zamyslím. "Dobře, zní mi to o něco lépe. A dokonce se to i rýmuje..." Zkonstatuju nakonec a usměju se. "Nevěděl jsem, že jsi básnířka." Pošťouchnu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uštědřila ti šťouchanec do břicha “To byla jen náhoda.Abys věděl.“odfrknula si a přitulila se k tobě.Vklouzla ti rukama pod košili a ohřívala si studené dlaně o tvé teplé tělo “Jůů…hřeješ…..“povalila tě na postel “Tak si budeme hrát?“zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom jsem lehce přikývla na souhlas. Má pravdu, Jakeš by s tím měl určitě problém...ale maminka by ho třeba přesvědčila... "Hm..." vypadlo ze mě jenom. Když jsem vydechla, stáhly se mi snad všechny vnitřnosti a tělem mi projela vlna vzrušení. Nechala jsem Hanse, aby pokračoval. Tohle je ta nejlepší terapie...doktoři by to měli předepisovat na všechno. napadlo mě a já se zaculila spokojeností. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Oči se mi na chvíli rozšíří překvapením, jak má ledové ruce. "Mám já na vybranou?" Pronesu se smíchem, když se ocitnu na zádech a nabídne se mi ještě zajímavější výhled a nejen na strop... "Už vím. Ty jsi takové roztomilé kotě, nechceš třeba místo mě půjčit na hraní klubíčko vlny?" Zeptám se jí zvědavě s potutelným úsměvem, přestože jsem ochoten na tu její hru přistoupit, a nadzvednu se na loktech. "Vlna taky hřeje..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se spokojeně usmál,když viděl tvou reakci na jeho dotyky.Hans si dal s předehrou na čas a se stále větším nadšením sledoval tvé reakce.Pak,ale vaše vášeň vypukla,něha šla stranou a nahradila ho dychtivost a touha po druhém. I přes rozkoš,která tě zasáhla jsi postřehla,že Hansovy oči znovu vybledli a ledově zmodraly,on si toho zřejmě nevšiml a dál pokračoval ve známých pohybech těla ze rtů mu uniklo slovo,které jsi neznala,ale stejně tak to mohlo být jméno Guinall jeho hlas jsi nepoznávala znělo to podobně,jako volání ztracené duše ze záhrobí,který někoho volá. Ten okamžik však pominul stejně rychle jak přišel a za chvíli už Hans unaveně ulehl vedle tebe a zhluboka jste dýchali vzduch ztěžklým pachem potících se těl a sexem. Přitáhl si tě těsně k sobě a něžně políbil na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na potvrzení tvých slov zapředla jako kočka a zavrtěla se “Jestli nějakou vlnu máš,tak ji klidně za tebe vyměním.“ popíchnula tě. “Pravda pravda…vlna krásně hřeje….někdy bych si měla sehnat předložku z vlny….na té by se skvěle leželo….před krbem.“rozepnula ti dva vrchní knoflíky a políbila tě na odhalenou hruď. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Teď jsi mě smrtelně ranila..." Plácnu sebou zpátky a chytnu se u srdce, přestože jsem to byl já, kdo ji nedopatřením nahrál na takovou odvetu. Na její další slova nereaguju. Přinejmenším ne hlasitě. Že by ji ta představa krbu přece jen zaujala? Sakra škoda, že je tenhle dům tak frekventovaný... Přivřu oči a, když už to na takové potěšení ze skutečnosti nevypadá, alespoň si ji tam představím, včetně všech odlesků ohně na její kůži. Hmm... Chtělo by to ten dům zrekonstruovat co nejdřív. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvědavě si tě prohlédla “Kde jsem tě zranila?Měla bych ti to bolístko pofoukat.“s úsměvem tě pozorovala. Vytáhla ruce a položila ti je na odhalená ramena ,už je měla teplé,políbila tě na rty,krk a pak ti pokrývala hruď lehkými polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tahle rána šla rovnou do srdce." Odpovím s úsměvem a položím ji ruce na boky. Pomalu přejedu po perfektně tvarované linii jejího těla ještě o kus níž a začnu stejně pomalu a nenápadně povytahovat lem jejich šatů. Zatím není kam spěchat, do večera času dost. Teď je třeba vychutnat si každý její dotek, uchovat si v hlavě její vůni a chuť jejích polibků. Dokud jsem s ní a nebudu se muset sebrat a odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Spokojeně vzdychla “Tak do srdce?To je mi líto.Jak mám takovou ránu vyléčit?“zeptala se. Políbila tě na místo,kde máš srdce.Rozepnula ti zbývající knoflíky a s tvou malou pomocí ti košili sundala.Začala tě hladit po pažích a ramenou a znovu obšťastňovala tvé tělo letmými polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Takovou jen stěží... Ale když se budeš... držet tohodle postupu..." Pronesu už s trochou vypětí vůle, jak mě tak příjemně rozptyluje. Povytáhnu její sukni zase o kus výš, dlaní zatápu pod lemem a přejedu ji po hladkém stehně. Druhou rukou ji vjedu do vlasů a opatrně přitáhnu její rty k sobě, abych ji mohl políbit. "...Třeba se ti podaří mě zachránit..." Doplním potom. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Polibek jsem mu vrátila. Cítila jsem se příjemně unavená a spokojená. Už zase, jenže tentokrát to nebyly jenom oči ale i hlas. Jakoby někdo šmirgloval rakev...a to divný slovo, který neznám...nerozumím tomu, ale ptát se ho na to nebudu, protože si myslím, že on sám o tom neví. zamyslela jsem se. I přes pochybnosti se k němu přitulím. Podívám se mu do očí a usměju se. Není potřeba slov, aby pochopil, že jsem moc šťastná a není to jenom kvůli uplynulé chvilce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Spokojeně se zavrtěla “No v tom případě se budu co nejvíce snažit.“zamumlala se rty stále přitisknutými ke tvým. Vsunula jazýček do tvých úst a dychtivě tě začala líbat,přivřela oči z pod kterých hleděla do tvých a leskly se,jako dva drahokamy. Po chvíli se od tebe odtáhla a posadila se,začala ti rozepínat kalhoty,poodhalená ňadra se ji zrychleně zvěda a klesala,díky ohni,který ji začal proudit tělem. Šibalsky se na tebe podívala “Dnes udělám něco co jsem ještě nikdy neudělala….to,abys si pamatoval,že tě tu budu nedočkavě čekat až se mi vrátíš….a že jsme jediná žena na kterou máš povoleno myslet.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans ti úsměv oplatil,pečlivě přes sebe i tebe dekou a vtiskl si tě do náruče. Zavřel oči a pochvíli tiše pronesl “Myslím…že jsem se do tebe beznadějně zamiloval.“pootevřel jedno oko. “Že jsi mě uhranula?“ pronesl s mírně obviňujícím hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapilo mě, když to řekl. I já jsem byla asi zamilovaná, ikdyž jsem se neodvážila to ani vyslovit. Vykulila jsem oči a usmála se. "Uhranula?? Ach ano, přiznávám se, ikdyž ani nevím, jak se mi to povedlo." řeknu a usměju se. "Ale nevadí mi to." řeknu s lehce provinilým úsměvem. "Musím tě ale zklamat..." řeknu a odmlčím se. "já jsem se taky zamilovala..." dodám a zaculím se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na oko posmutněl "Ah...opravudu?A kdo je ten šťastlivec?" zkoušeně vzdychl. Ale podle veselých ohníčků v očí jsi hned poznala,že si z tebe jen utahuje. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No představ si ten skandál..." udělám smutný obličej. "Do tebe..." řeknu a zasměju se, přesto mám v očích takový ten něžný výraz, který prozrazuje, že to myslím opravdu vážně, přesto že se směji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmál se a pevně tě sevřel v náručí "Jsme to ale dva zamilovaní blázni což?Jen doufám,že to není žádné dočasné poblouznění."mrkl a protáhl se "Ale utahala jsi mě...nevím,jak to tedy děláš."zeširoka zívl div si nevytrhl pant. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To je pravda...hm...taky doufám, že to slouho vydrží." řeknu a usměju se. "Utahala? Teda s tebou teprve zjišťuju, jaké mám schopnosti...o kterých jsem ani nevěděla." řeknu a zasměju se. "Já ani utahaná nejsem, spíš mám moc energie...teď mě to napadlo...já ti energii vysávám." řeknu a od srdce se rozesměju, oči mi září štěstím a nadšením. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Býval bych se s ní takhle vydržel líbat až do soudného dne a tak, když se odtáhne, zatvářím se poněkud zklamaně. Zvednu se na loktech a, jakmile začne mluvit, překvapeně zamrkám. Jenže vlna vzrušení ve mně po tom jejím šibalském pohledu ještě stoupne. Představy můžou být různé, ale realita bude ještě báječnější. "Ani ve snu by mě nenapadlo myslet na jinou. I tak budu mít problém soustředit se a dostat tě z hlavy." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Stáhla z tebe kalhoty a odhodila je stranou.Odněkud vytáhla kus řemenu a stáhla si vlasy do culíku aby ji vlasy nepřekáželi. Zčervenala v tvářích “Uvolni se a nech mě pracovat.“špitla a podle nesmělosti,která se ji odrážela v obličeji jsi ani nepochyboval o slovech,že to co provede ještě nikdy nedělala. Znovu se na tebe položila a políbila tě,po té se začala pomalu sunout dolů a vždy tě políbila na místě,kde se zrovna zastavila i když u tvého pupíku strávila více času. Zastavila se až s hlavou nad tvým klínem a vypadala tak rozpačitě,jak jsi ji ještě nikdy neviděl,ale v očích měla odhodlání. A pak……pak si už můžeš jen představovat. (k něčemu takovému už nemám ani já odvahu to popisovat :D) |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V živé paměti všechny barvité zážitky uplynulých chvil a stále ještě lapajíce po dechu, mě přepadne touha, ji to nějak oplatit. Vrátit ji při milování všechnu tu rozkoš, kterou jsem zažil já... ... Položím se potom na bok vedle ní a obdivuju. Tak, jako jsem to chtěl udělat už tolikrát a nikdy jsem se k tomu nedostal pro ni samotnou. Přejedu jí dlaní po těle a hodlám si zapamatovat každý kousek její kůže, abych tu věčnost, jak mi těch plánovaných čtrnáct dní bez ní jako zamilovanému bláznovi připadá, přežil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Venku zase zuřila sněhová bouře.A bylo jen dobře,že se vyřádí přes noc a ne přes den,když odjíždíš na lodi pryč. Museli jste zapálit pár svíček,aby jste na sebe viděli. Ema ležela na břiše,vlasy rozhozené po polštáři jako tmavý závoj,oči měla ospale přivřené,ale odmítala usnout.Věděla,že až se druhý den probudí už sní nemusíš být nebo budeš odcházet. Sledovala tvou tvář a s lehkým úsměvem se nechala hladit po těle,věděl jsi že ji trápí to,že odjíždíš na ostrov.Ale nemluvila o tom.Dobře věděla,že by ti to stejně nerozmluvila. Zívla “Ne že odejdeš aniž by ses semnou rozloučil….rozumíš?“promluvila po dlouhé době s hlasem lehce zastřeným spánkem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mrkl na tebe “Kdybych nebyl tak unavený,tak bych ti ukázal,jak bych tě zvládl vyčerpat.“plácl tě po holém zadku a se zívnutím zavřel oči. “Nech mě spát…nemusím přece jít do školy,že ne?“zachvěl se a přetáhl si deku před odkryté rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jedno se musí nechat. Ema mě má přečteného a nebo už ví, co může čekat. Takže můj plán zmizet ráno jako pára nad hrncem se rozplynul ještě dřív, než jsem se ho pokusil provést. Loučení? Ach jé... "Neboj." Ujistím ji, možná ne tak přesvědčivě, jak by si situace žádala, a políbím ji na rameno. Srovnám jí pár pramínků vlasů a pohladím po tváři. Pak se posadím. Kvůli bouři venku jen těžko poznám, jestli je odpoledne a nebo už se blíží večer. Každopádně by mě zajímalo, jestli Alex a Thomas dorazí i v tomhle počasí, nebo s nimi budu mluvit až zítra na lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dobře, beru tě za slovo, přístě mi to musíš ukázat." řeknu a ještě ho lehce políbím. Potom vyklouznu z postele, pořádně Hanse přikryju a pak se obléknu. Je zvláštní, že se tak rychle unavil...předtím to tak nebylo...nemá to nějaou souvislost s tím, co s stalo v docích?? vůbec nevím, třeba toho na něj jenom bylo moc a potřebuje si odpočinout...musím počkat a pak se uvidí... Spát se mi nechce a tak vytáhnu jednu z knížek, které mi stojí v malé knihovně a začnu si číst. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natáhla se po tobě a stiskla to první co nahmatala.Tvoje stehno “To doufám ty starý šejdíři….zkus se odplížit a příště až se uvidíme,tak tě….zíív…kopnu do zadnice.“zavřela oči a potulně se pousmála. Nemohl jsi odhadnout kolik je hodin.Ale podle tmy a toho,že jsi z okna neviděl nic než padající sníh a tmu,tak byla už noc.Nebo aspoň začátek noci. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Odplížit se? To mě ani ve snu nenapadlo..." Odpovím ji a dávám si pozor, aby se mi do hlasu nepromítlo ani trochu pobavení, že mě odhalila. Natáhnu se po kalhotech a obleču se. Pak se k ní ještě sehnu a políbím ji. No tedy... S tebou ten čas letí... Napadne mě při pohledu z okna, navleču se do košile a pak se vytratím z pokoje dolů do kuchyně. Najít něco k jídlu, zjistit přesný časový údaj a popřípadě ještě promluvit s otcem, pokud bude vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nespokojeně zamručel,když jsi opustila jeho náruč a střelil po tobě pohledem,ale pak zívl a přetočil se na druhý bok a za chvíli už oddychoval klidným spánkem. Začala jsi si číst,ale po nějaké chvíli t vyrušil zvuk,který ti zježil chloupky na krku. Hans zase vyslovil to slovo Guinall A znovu to opakoval,pochopila jsi,že je to jméno.Ale kdo to byl? Musela jsi zamrkat a protřít si oči,protože jsi viděla něco co tě vyděsilo ještě více. Viděla jsi něco co připomínalo,otisk člověka,který se oddělil od Hanse,posadil se zmateně se rozhlížel.Ledově modré oči pohlédli na tebe,muž,který nebyl Hans,ani se mu vzdáleně nepodobal otevřel ústa a pak to zmizelo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zalapu po dechu. Co to sakra je?? Několikrát zamrkám, když znovu uslyším to cizí slovo. Guinall. Otočím se na Hanse, který by měl klidně spát, ale z něho se vydělilo cosi, co jenom vzdáleně připomínalo člověka. Vyděšeně vyskočím z křesílka, kde jsem seděla, a znovu zalapu po dechu. Nedaří se mi nadechnout se. Mám pocit, že mi něco drhne v hrdle. Měl přesně ty ledově modré oči, které jsem už dvakrát viděla u Hanse. Díval se na mě těma očima a chtěl něco říct, ale už to nestihl. Zmizel. Mám Hanse vzbudit?? Ne...zatim ho to nijak neohrožuje a až bude, tak mu o tom povím...zatím ne...nechci ho děsit. Sednu si zpátky do křesílka. Tvářím se nejspíš zmateně a vyděšeně. Pořád váhám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se zabalila do peřiny a schoulila se do klubíčka. Co tě,ale v kuchyni překvapilo bylo,že tam seděl Thomas s Alexem a dokonce s Lanou,která s Thomasem otevřeně flirtovala a Thomas se potěšeně usmíval. Alex byl jako vždy zahloubán do svých vlastních myšlenek a oči se mu lehce leskly,jakoby zastřené horečkou. Ale zdání klame. Hned,jak jsi vešel,byl první kdo si tě všiml.Otočil k tobě hlavu a přátelsky se usmál “Zdravím Kiro.To už je let….“pozdravil tě a vstal,aby se s tebou mohl poplácat po ramenou. Lana se na tebe polekaně ohlédla a zčervenala jako rajské jablíčko “Jéje…to je,ale hodin…s vámi ten čas,ale utíká kluci.Už bych měla být dávno v posteli.“řekla a proklusala rychle kolem tebe. Thomas se za ní dával se směsicí pobavení a zájmu “Ahoj kamaráde.“řekl pak a jen na tebe mávl rukou.Na zemi vedle dveří do chodby se povalovali dvě větší tlumoky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dál se už nic nedělo.Proto jsi se zase pustila do knížky,ale už ses na to nemohla tolik soustředit.Nakonec jsi začala skoro usínat v křesle a tak jsi se rozhodla,že je načase jít spát. Za to se,ale probudil Hans.Vstal a oblékl se,řekl,že by měl jít do svého pokoje v podkorový,že by byl nerad,kdyby je tu matka nebo Jakeš našel. Rozloučil se s tebou polibkem a pak se odplížil. Stále v té své sladké nevinnosti,netušící co se to s nim děje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nazdar, Romeo." Pozdravím Alexe s úsměvem. "Máš pravdu, dlouho jsme se neviděli." Potřesu si s ním krátce rukou a střelím pohledem po odbíhající Laně. Ty dva vcelku rád vidím, ale o něco méně se mi líbí, jak se za ní Thomas dívá. Přisednu si k nim ke stolu a výhružně namířím prst na Thomase. "Varuju tě, useknu ti obě ruce, jestli na ni zkusíš šáhnout. Jasné?" Pronesu, změřím si ho pohledem a v očích mi hoří pobavené ohníčky. "A netvrď mi, že to byla ona, kdo si začal." Dodám už s úsměvem, protože si dokážu domyslet, že to tak doopravdy bylo. Natáhnu se na mísu pro kus koláče a pak trhnu hlavou směrem k jejich tlumokům. "Jak dlouho už jste tady?" Zeptám hned potom. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se tiše zachechtal “Ale vždyť je to pravda!A nedělej ze sebe ochránce mladších sester ty prohnilí červe.“potřásl vesele hlavou. Alex si něco zapsal na kus papíru a zamyšleně se zadíval někam za tvé ucho “Asi tři hodiny.“odpověděl. Thomas se znovu uchechtl a šklebil od ucha k uchu “Jo.Asi tak.Chtěli jsme za tebou hned jít jenže nějaké podezřelé zvuky co se linuly z tvého pokoje nám jasně řekli,že na nás nebudeš mít náladu.“ Alex se pobaveně pousmál s pohledem stále zapíchnutým někam za tebe “Zrovna šla kolem Lana.Byla celá červená a skoro běžela.“ Thomas se začal znovu smát “Hrál sis na truhláře pěkně hlasitě.“ Alex zřejmě tohohle tématu už měl prozatím dost a tak jakoby nic přešel na jiné téma “Tak co ta tvoje výprava?“zeptal se a konečně se na tebe pořádně podíval “Co vše nám o tom můžeš říct?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Bylo pro mě docela náročné jenom tak sedět, rozloučit se s Hansem a ani se mu nezmínit, co jsem viděla před chvílí. Hlavu jsem měla plnou pochybností a docela i strachu. Přesto jsem to vydržela a mlčela. Nakonec jsem knížku vzdala a převlékla se do pyžama. A asi po 10 minutách jsem usnula. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Složím jednu ruku za hlavu a zhoupnu se na židli. Na tváři se mi objeví blaženě zasněný výraz, se kterým bych mohl konkurovat i Alexovi. Pak se po těch dvou podívám pohledem, co jasně říká: "Vy dva mi můžete jen závidět." "Vždyť to znáš, Thomasi, něco v sobě potlačovat je nezravé. A navíc..." usměju se potutelně, "musel jsem se rozloučit..." Dokoušu koláč, sednu si tentokrát jako normální člověk a, když Alex domluví, zamyslím se nad odpovědí. "Plujeme na Krédu." Začnu mluvit a tentokrát už vážně. "Cíl akce je Raphael. Chci jeho hlavu a po vás, aby jste mi kryli záda." Podívám se po nich. "Lístky a doklady na loď mám zatím u sebe. Dám vám je co nejdřív." Ujistím je a zabubnuju prsty do dřeva jednoduchý rytmus smutečního pochodu. "Kdyby byl někdo zvědavý... Tak pocházíme z Alby a hledali jsme nové odbytiště pro koření te.. ssanté?" Pokrčím rameny, že si zrovna nedokážu přesně vzpomenout. "Náš kontakt je Šiva. Řídí tam místní trhy." Doplním další informaci a zamyslím se, jestli jsem na něco nezapomněl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tesane.“opravil tě Alex a zdálo se,že konečně věnuje plnou pozornost přítomnosti. Thomas se zatváří zděšeně “To abych si sehnal falešný vous.Dokud mi nenarostou vlastní.“přejel si rukou přes tvář na první pohled hladkou jako dětská prdelka. “Je to vše co víš?“zeptal se pak Thomas. “Budu potřebovat sandále…“dodal Alex,který byl zase někde jinde. Thomas se na něj podíval,ale pak se zahleděl zase na tebe “Někdy mám pocit,že se bavím se zdí.“ukázal palcem na Alexe. “Já to slyšel.“varoval ho Alex,který zase soustředil svou pozornost na vás a pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ale houby Tesane... Bylo to ještě nějak jinak..." Zaoponuju, ale Alex už si zase pluje v jiné realitě a nebo hned ve dvou naráz. Občas bych mu rád viděl do hlavy... Nebo možná radši ne. "Víc nevím... Všechno budeme muset zjistit až na místě." Odpovím Thomasovi a, když náš Romeo začne o sandálech, jen obrátím oči v sloup a nechápavě zakroutím hlavou. Když se ovšem ohradí, tiše se rozchechtám. "Zdi taky mají uši. Na druhou stranu obvykle neskládají sonety... Co to zase sepisuješ?" Kývnu hlavou k papíru, do kterého ještě před chvílí něco zapisoval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzal ze stolu papír a ochranářsky si ho přitiskl na prsa “To je pro mou milovanou.Ale nic to není…zatím jen nápady a poznámky.“zasněně se usmál jak si vzpomínal na svou jedinou. Pak se,ale zamyslel a zamračil se “Ale ano...je to tesane.Pokud ti to někdo říkal jinak tak se spletl.“trval na svém. “Je to jedno…prostě nějaké koření a je to uzavřené.“mávl na oko podrážděně Thomas. “Hlavně,že to bude sranda…a můžeme si prohlédnout tamější krásky.“mrkl na tebe. Alex se zatvářil pohoršeně,ale nic na to neodpověděl. No jistě.On byl už kolik let zamilovaný až po uši jen do jedné jediné a pomyšlení na to,že by se podíval na jinou mu přišla nepřijatelná. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No, no... Aby tě neubylo." Rozesměju se upřímně, když k sobě začne ten kus papíru mačkat tak usilovně, jako by to byla sama Kate. O název toho koření se s ním už hádat nehodlám a místo toho se zatvářím stejně jako on, když Thomas spustí o místních kráskách. "Nejedeš tam za sexuální turistikou." Varuju ho přátelsky. "Až bude Raphael mrtvý, klidně si zalez do nějakého hampejzu, ale dřív ať tě to ani nenapadne." Zamávám mu ukazováčkem před nosem. "A jestli to bude sranda, to se ještě uvidí." Zamyslím se. "Jestli je pravda, že ten zbabělec utekl, protože se mě bojí, pak je celkem možné, že bude sedět v nějaké malé pevnůstce obklopený hordou po zuby ozbrojených chlapů. Sketa. Jestli ne, tak budu doopravdy překvapený." Pronesu a zle se přitom ušklíbnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Naklonil se k tobě a zašeptal “Hlavně o ní nemluv jinak začne zase básnit….už na to nemám nervy.Raději oplzlé,hospodské písně.“zašeptal. “Žádný umělec neukazuje své dílo,když není hotové.“bránil se zase Alex. “Ale třesky plesky je to jedno.“mávl na něj otráveně Thomas a tentokrát to vypadalo,že se zase Alex urazil,ale na něm nebylo poznat jestli opravdu nebo jen předstírá. “Hodláš ho rovnou zabít nebo si s ním pohraješ?Já osobně bych ho pověsil za koule do průvanu a mlátil do něj dřevěnou tyčí se hřebíky.“ “Sketa, než umře, stokrát umírá, chrabrý jen jednou ochutná smrti.“odříkal Alex. Thomas se na něj podíval “A co mělo být tohle?“ “Přeber si to.“zašklebil se na oplátku Alex. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Těkám pohledem z jednoho na druhého a snažím se vnímat, co říkají. Oba mluví tak strašně rychle, že by mohli směle konkurovat i Emě s Lanou. "Bude umírat tak dlouho, dokud budu mít čas se mu věnovat. Oči za oko, zuby za zub." Zlámu mu všechny kosti v těle, pozarážím třísky pod nehty a pak ho stáhnu z kůže. Odpovím Thomasovi a pokrčím rameny. Hned potom se zachechtám té jejich slovní přestřelce. "To máš ze své hlavy a nebo tady cituješ zase nějakého předpotopního autora? Zeptám se jen tak aby se neřeklo, že Alexe neposlouchám a necítil se chudák nedoceněn. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ráno tě probudilo zaklepání na dveře,dovnitř vstrčila hlavu maminka “Miláčku pojď na snídani.“vyzvala tě a tváře měla červené,jako kdyby se právě s někým muchlovala. Když jsi se oblékla a sešla dolů,viděla jsi Jakeše jak si pochutnává na závinku a štrúdlu při tom házel dychtivé pohledy po mamince,která se snažila tvářit normálně,ale ruměnec ve tváři skrýt nezvládla. Hans tam však nebyl. “Dobré ráno.“řekl Jakeš a usmál se na tebe,měl viditelně dobrou náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro V kuchyni vládla všeobecně šťastná nálada. Teda ty tomu museli v noci dát....když se teď takhle tváří...hm...ani si to nebudu představovat... napadne mě a musím se zasmát, protože u mě to bylo podobný. "Dobré...vidím, že jste se dneska skvěle vyspali..." řeknu a usmívám se. Rozhlédnu se po kuchyni a zeptám se. "Hans tu ještě nebyl?? Mám pro něj zajít?" řeknu a jsem připravená zajít nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex pokýval hlavou “Ano…to je přece Shakespear.Vždyť je to jasný.“potřásl hlavou. “Měli by jste si od něj něco přečíst.Je to opravdu….skvělé.“rozzářil se. Thomas zafuněl a tvářil se zarputile “Jak dlouho tam budeme?Já to s ním asi nevydržím pokud buse říkat tyhle divné věci!“pohlédl z okna,kde pořád zuřila vánice. “Sice se mi nechce,ale měli bychom zalehnout,abychom zítra vůbec chodili.Kdo ví klik,že už hodin.“ Alex souhlasně pokýval hlavou “Pravda.Hlavně,abychom nezaspali.“zamyslel se a zase si rychle něco zapsal a pak kus papíru pečlivě složil a zastrčil do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka zčervenala ještě více a Jakeš se jen potulně usmál. Maminka si sedla a zavrtěla hlavou “Ne…ještě nesešel dolů.Když jsem mu klepala na dveře,tak se neozval.Asi je unavený.“vyjekla překvapením a koukla zpytavě na Jakeše,který si div nezačal nevinně pískat. “Jestli chceš zkus ho probudit.“pobídl tě Jakeš a v očích mu zaplápolali ohníčky. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak já vás tady nechám, děti. a nezlobte..." řeknu a od srdce se zasměju. Ještě popadnu chleba ze stolu a vytratím se z kuchyně, aby je nerušila a abych šla za Hansem. Nezdál se mi už večer a tohle už se mi vážně nelíbí. Nespokojeně zavrtím hlavou, ale problémy nechám schované ve své hlavě. Po schodech vyjdu až nahoru a zaklepu na dveře. "Hansi? Jsi tam? Už je na stole snídaně...." snažím se ho nalákat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odsunu se i se židlí o kus dál od Alexe, když se mu tak fascinovaně rozsvítí v očích. "No jasně, to mi mohlo bejt jasný... " Okomentuju jeho nadšení. Ten Hamlet, princ dánský mi stačil. Strýc vrah, otec mrtvý, matka nevěrnice a syn blázen. "Počítám tak nejvíc se čtrnácti dny, když se nic nepodělá. Jestli jo, odjedeme z Krédu jako dva největší vzdělanci v literatuře hned tady po Romeovi." Zašklebím se a kývnu hlavou směrem k Alexovi. Pak vstanu od stolu a protáhnu se. "Tak okoupat, pomodlit a spát, mládeži." Zachechtám se. "Náš obývací pokoj je vám plně k dispozici." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zasmál “Nestraš….“také vstal “No když tak se o pohovku popereme…pokud ráno nebudeš jednoho z nás moci najít jdi po krvavé stopě.“protáhl se. Alex si smetl z ramene neviditelné smítko “Já se tedy raději vyspím na zemi než se s tebou prát.“řekl a zadíval se na něj. Sice byl Thomas menší,jak Alex,ale za to byl širší v ramenou a byl více svalnatý. “Dobrou.“rozloučili se s tebou a vydali se najít si místo na spaní. Ty ses vrátil do svého pokoje,kde jsi si zase lehl k Emě,která tiše chrápala vyčerpáním.Zalezl jsi pod vyhřátou peřinu.Pohyb na okamžik Emu probudil,přetočila se a přitiskla k tobě,což jsi uvítal,protože tě zahřívala svým tělesným teplem. Druhý den Probudil jsi se druhý den ještě časně z rána,venku svítilo ranní slunce,nebe bylo čisté ale foukal silný vítr.Skvělé podmínky na cestu lodí. Ema stále spala s obličejem zabořeným v tvém krku a věznící se v sevření rukou a nohou,kterou během spánku nějak zvládla vtěsnat mezi tvé nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi šla po schodech zaslechla jsi,jak maminka zase vyjekla a pak se zahihňala.Ti zamilovaní! Čekala jsi u dveří do Hansova pokoje,ale neozval se.Proto jsi opatrně strčila hlavu do dveří aby ses podívala co s ním je. Ale v posteli nebyl,pokrývky byli zmuchlané,okno otevřené a pod ním se hromadil sníh,na zemi ležela rozbitá zakrvácená váza. Krvavé stopy vedli až k oknu.Přiběhla jsi k němu a vyhlédla ven,musel utéci oknem teprve nedávno,protože ještě se lehce rýsovali stopy ve sněhu s krvavými cákanci. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Několikrát se trhaně nadechnu, do očí se mi začínají hrnout slzy, když vidím ty kravavé cákance. Ani mi nepřijde na mysl problém s výskokem ze třetího patra. Přeci jenom se mi někam do mysli vkrade pochybnost. Co to s ním sakra je?? V šoku se rozhodnu, že vyběhnu ven. Rychle seběhnu až do přízemí, v rychlosti si nazuji boty, ale oblečením se nezatěžuji. Vyběhnu ven. Někde mi vyskočí myšlenka na maminku a Jakeše v kuchyni. Má to všechno souvislost?? Co se to s ním děje?? já...nerozumím tomu... Cítím, že mi po tvářích stékají slzy a přesto stojím před domem jen tak nalehko a koukám kolem sebe. Nikde ho nevidím a váhám, jestli bych měla někam běžet. Nakonec si všimnu krvavých stop ve sněhu a vydám se podle nich. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ještě na chvilku zavřu oči a teprve pak se pokusím opatrně vylézt z postele, abych Emu neprobudil. Dost nemožný úkol vzhledem k její spací poloze. Tak trochu ji podezřívám z toho, že to udělala schválně, aby se probrala, až se budu chtít ztratit. Tiše jako myš se zvednu a začnu se oblékat. Pak ještě jednou překontroluju všechny věci, včetně zbraní a dojdu ke stolu pro doklady a lístky. Koutkem oka přitom sleduju, jestli Ema pořád ještě spí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vydala jsi se po stopě,která však pomalu mizela pod čerstvým sněhem až jsi nakonec musela zastavit,protože zmizela zcela.Ale vedla směrem k moři,začínala ti být pořádná zima až ti drkotali zuby. Bezradně jsi se rozhlížela než jsi uslyšela výkřik,kolem tebe prošla rozrušená žena,která vedla za ruku holčičku a zakrývala oči “Blázene!Uchyle!!!“slyšela jsi,jak na někoho zaklela. Vydala jsi se směrem odkud přišla a pak jsi Hanse uviděla,stál k tobě zády a byl zcela nahý.Opíral se těžce jednou rukou o zeď a supěl,jako by právě prodělal nějaký boj.Lýtka měl podrápané,ale krev mu už netekla,ne proto,že by se to hojilo,ale proto,že zamrzla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se sice nespokojeně zamračila a na okamžik otevřela oči,ale hned je zase zavřela,něco zamumlala,zachumlala se do peřiny a stočila se do polohy,kterou si podvědomě pamatovala ještě z doby,kdy plavala matce v břiše. Všechny věci jsi měl v pořádku i když jsi měl pocit,že se ti někdo hrabal v tlumoku,když jsi však nic nenašel. Když jsi sešel dolů Thomas a Alex už zase seděli v kuchyni,Thomas s hlavou na stole a zdálo se,že zase usnul a Alex,který si toho zřejmě ani nevšiml,zasněně hleděl do zdi a tajemně se usmíval. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zděšeně na Hanse koukám. "Můj bože, Hansi...co se stalo?? Jsi v pořádku??" zajímám se. Nevím, jestli mám jít blíž, ale strach o milovaného muže převáží and strachem o sebe a přijdu až k němu. Stoupnu si před něj tak, abych mu viděla do obličeje. Vztáhnu k němu ruku, chci se dotknou jeho tváře. Dívám se mu do očí, sama mám v obličeji obavy, strach o něj a tak vůbec všechno. "Hansi, pojďme domů..." špitnu a na vteřinku si připustím mráz. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zastavím se mezi dveřmi a poustím tlumok na zem. "Bré ráno." Pozdravím ty dva, přestože Thomasovi bych měl možná popřát krásné sny. Posadím se ke stolu a drknu do něj. "Copak, copak? Dělali jste v noci něco jiného než spali?" Zeptám potutelně, připraven uhnout první ráně, která by měla přijít od někoho z nich. Položím na desku doklady a lístky a, jakmile pomine nebezpečí úrazu, natáhnu se pro hrnek a naliju si do něj kafe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zase měl ty oči,ledově modré a upíral je k moři.Od úst mu stoupala pára,jak mu v krvi proudil adrenalin. Otočil k tobě hlavu a nechápavě se na tebe zadíval,jakoby tě nepoznával,promluvil,ale slovům jsi nerozuměla. Netvářil se nijak hrozivě,ale spíš vyděšeně a ztraceně,odtáhl se od tebe a začal se dál potácet k přístavu a rukou se opíral o stěny domů. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zmateně zamrkám, nakrčím obočí a zavrtím hlavou. "Ale...Hansi..." řeknu velmi tiše. Na okamžik zůstanu stát na místě, ale pak stejně jdu za ním. Musím vědt, co ho tam tak táhne..co to v něm je...prostě to musím vědět... napadne mě ještě, ale jdu za Hansem. Nesleduji ho nějak tajně. Prostě jdu za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se po tobě ohnal,ale spíš jen tak,aby se neřeklo a zamžoural na tebe jedním ospalým okem “Co?Třeštil jsme oči do stropu!“narovnal se a zabodl do Alexe pohled On!Chrápe tak hlasitě,že se v tom hluku nedá spát!“stěžoval si a ukázal na Alexe obviňujícím prstem. Alex se na něj nevzrušeně zadíval “Já ti nabízel,aby sis dal vatu do uší.“bránil se. “Jo a pak bych ji nevytáhl!Ne díky.“odfrkl si. Alex vzdychl a podíval se na doklady,vzal si ten svůj a prohlédl si je “Skvělá práce.Jako vždy Kiro.“řekl uznale. Pak se na tebe zadíval “Půjdeme?Nebo ještě počkáme než se tvoje rodina probudí,aby se s tebou rozloučili?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hens tě snad ani nevnímal,šel dál,potácel se,jako kdyby jen ztěžka ovládal své tělo,občas se zastavil,aby si odpočinul. Došli jste až k přístavu,kde se pomalu,ale jistě pohyboval směrem k vodě. Zastavil se až na samém kraji a nebezpečně se kýval,až ses bála že spadne do ledové vody,která by ho jistě hned zahubila. Začal se divoce rozhlížet a vypadal ještě více zděšeně,navíc jsi začínala mít pocit,že začíná modrat. Otočil se na tebe a začal něco drmolit,když viděl že mu nerozumíš zkusil to ještě jednou,ale pomaleji ale rozuměla jsi jen jedno slovo při kterém divoce gestikuloval “Zem?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pozorně jsem sledovala, co se mi snažil říct, ale přesto jsem nedokázala porozumět. Zem?? "Ale tady je zem...stojíš na zemi...jakou zem hledáš?? Kdo jsi??"zeptám se. "Kam chceš jít a proč sis vzal Hansovo tělo??" ptám se dál, ikdyž bych si nesadila na to, že mi bude rozumět. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Čím to sakra je, že vy dva mi tak věrohodně připomínáte manželský pár po třiceti letech vztahu..." Chechtám se, div že se neudusím. Teprve když se uklidním, dosnídám i druhou housku a jen kývnu hlavou, když se dočkám uznání za celodenní piplačku nad falsifikáty. Po jeho otázce se zarazím, shrnu vlasy z očí a pak vstanu od stolu. "Dejte mi ještě pět minut." Seberu se a vědom si svého neprozřetelného slibu, vrátím se po schodech nahoru do svého pokoje rozloučit se s Emou. Posadím se vedle na postel a zadívám se na ní. "Emo...? Zeptám se a pohladím ji po tváři. "Už odcházím." Pronesu, i kdyby měla ještě spát a neslyšela mě. "Chtěl jsem se tomu loučení vyhnout, ale... čert to vem, sakra... " Políbím ji. "Bude se mi po tobě stýskat." Vstanu a mám se k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro K tvému překvapení se Alex spokojeně usmál za to Thomas zase položil hlavu na stůl. Zarazil jsi se,když tě chytla za ruku.Posadila se a trhla tak prudce,že jsi se musel zase posadit,objala tě kolem krku a dlouze políbila “Mě se bude také stýskat….hlavně se mi vrať.“řekla tiše a znovu tě políbila než tě pustila a dovolila ti odejít. Thomas a Alex už čekali dole u dveří,pečlivě zabalení ve svých pláštích a s tlumoky na zádech.Odněkud se tam vynořila Lana a zrovna jim přála hodně štěstí,otočila se k tobě a usmála se “Tak tady jsi….“řekla a přišla k tobě,objala tě “Tak si to užij a neztrať se po cestě.“ “Lana on nejede na žádný výlet.“ozval se hlas tvého otce,který se odnikud vynořil za tvými zády. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans nebo ať už o byl kdokoliv na tebe nechápavě civěl a znovu promluvil a zase jsi poznala jen jedno slovo “Zem.“řekl bezradně. Zapotácel se,tak že jsi ho musela rychle chytit,jinak by spadl do ledové vody,jasné oči mu pohasly na okamžik měnili barvu z jedné na druhou až to byli zase oči tvého Hanse. Rozhlédl se a překvapeně na tebe pohlédl,začal drkotat zuby a objal si paže “Li..ly?Kde….to…..jsem?Proč…j…sem nahý?“klepal se zimou. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zmateně koukám na Hanse, vidím, že se Hans zase vrací zpátky. "Hansi..." vydechnu a obejmu jmenovaného. "Jsme v přístavu...ale já nevím proč...šla jsem podle tvých krvavých stop, když jsi vyskočil z okna ve třetím patře...nevím, co se s tebou děje...pojďme domů, tam ti řeknu, co jsem viděla...je tu strašná zima..." řeknu a uvědomím si, že i já tu stojím dost nalehko, když je venku sníh a mráz. Vzala jsem Hanse za ruku a rychle jsem ho vedla domů. Neměla jsem na sobě nic, co bych mu mohla dát, abych zase já nepobíhala po městě nahá. Spěchala jsem, abychom oba nenastydli, ikdyž to byla zřejmě marná snaha. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odvedla jsi ho rychle domů.Hans byl bledý,jako křída a opravdu byl lehce nabodralý. Odvedla jsi ho rychle do pokoje,kde jsi ho přikryla vším co jsi našla,aby se trochu zahřál a pak jsi šla připravit horkou koupel.Musela jsi ho zahřát,takhle určitě už bude mít omrzlyny. Když byla koupel hotová donutila jsi ho,aby se zvedl z pelechu a vlezl si do vody,hned jak to udělala tvář se mu zkřivila bolestí a zařval.Taky,když je napůl zmrzlý a strčíš ho do horké vody,je to opravdu bolestivé.Jako kdyby spadl do ohně. Mamka s poněkud zorcuchaným účesem se přišla zeptat co se stalo,ale ty jsi ji ubezpečila,že je vše v pořádku. Hans se po nějaké době přestal klepat a jeho kůže začala nabírat zdravou barvu "Co...co se stalo?Proč jsem v...vyskočil z okna?A nahý....lítal ve sněhu?"zeptal se skrčený skroušeně ve vodě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No...to je právě to...já nevím..." pokrčím rameny. "Víš...už dvakrát jsem si všimla, že se ti změnila barva očí na ledově modrou...poprvé v kuchyni a pak když jsme byli spolu u mě v pokoji, ale podruhé jsi měl divný hlas...jako když někdo šmirgluje rakev a řekl jsi cizí slovo Guinall...hned to bylo zase v pořádku a tak jsem nic neřekla..." řeknu a pokračuji dál. "Jenže pak když jsi usnul, tak jsi to slovo zase řekl a já se na tebe otočila a z tebe vystoupila nějaká divná postava...byl to muž se těma divnýma očima, něco mi chtěl říct ale nestihl to, rozplynul se...pak jsi se vzbudil a šel sis lehnout nahoru...ráno jsi nepřišel ke snídani a tak jsem šla za tebou...váza byla na zemi rozbitá a od krve, okno taky rozbité a dole ve sněhu byly krvavé stopy a tak jsem šla podle nich...nepoznával jsi mě a šel jsi až k moři...hledal jsi "zem" nepochopila jsem, o co má jít...a pak ses probral a byls to zase ty." uzavřu. "Tak se to stalo, víc nevím..." pokrčím rameny. "Tys něco necítil? Bála jsem se o tebe..." tu poslední větu jenom špitnu, znovu mám v očích slzy, všechny ty události mě nějak zmohly a dolehl na mě strach. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Neměj oba..." Zarazím se v půli slova a otočím hlavu k otci. Na tváři se mi přitom objeví až bolestně nesouhlasný výraz. Já vlastně ani nevím, jestli Lana ví. Je pro ni otec šéf obchodního cechu jako pro většinu počestných občanů? Nebo ví, v čele jaké organizace doopravdy stojí? A jsem já pro ni nevlastní starší bratr momentálně bez zaměstnání a nebo se domákla, jak je to doopravdy? Každopádně bych byl radši, kdyby o téhle kapitole netušila. "Bohužel..." Otočím se zpátky na Lanu. "Čekají mě tam nějaké povinnosti." Doplním, obrátím oči v sloup a pak se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Aha…no…tak jo….“zamyslela se “Přivezeš mi něco,že ano?“zeptala se dychtivě. Otec se pousmál,ale nic na to neřekl,pohlédl na tebe a kývl hlavou,snad na rozloučení než se ztratil v kuchyni. Alex vypustil něco,jako tichý smích a vyšel ven,Lana tě pustila a ohlédla se přes tebe na Thomase a nevinně na něj zamrkala,když jsi se na něj,ale ohlédl už vycházel ven,kde na tebe oba čekali. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Když si vzpomenu." Kývnu rezignovaně hlavou a pak ji přátelsky rozcuchám. "Nenamoč se do moc velkejch průšvihů... A ať tenhle dům ještě stojí, než se vrátím." Požádám ji, mávnu ji na rozloučenou a pak konečně vyrazím ven za Thomasem a Alexem. Spravím popruhy od tlumoku a narazím čepici víc na uši. Odněkud z kapsy kabátu vytáhnu šálu, co mi pletla maminka a bez ohledu na tu křiklavě zelenou barvu si ji omotám kolem krku. "Tak razíme." Pobídnu je. "Loď nepočká." Prohlásím, jako bych do teď nezdržoval já a moje problémy s loučením a vyrazím k přístavu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na loď jste se dostali bez problémů.Dostali jste každý svou síť,ale bylo to jako velká noclehárna.Cestujících tam bylo přibližně sto z toho čtyřicet byli námořníci. Stál jsi spolu s Thomasem na přídi a tiše diskutovali a možném postupu,jak na Raphela,když se k vám přidal Alex,nebe bylo stále čisté,beze mráčku,ale to se klidně mohlo změnit. “Cesta tam bude trvat tři dny.“oznámil vám a opřel se o zábradlí. Námořníci si vás nevšímali,chodili kolem vás a dělali svou práci. Opodál stáli nějaké dvě dámy,pevně zabalené do svých kabátků,ale s vyzývavě vystrčenými živůtky a už nějakou dobu po vás pokukovali a chichotali se. Alex si jich nevšímal a Thomas se na ně občas ohlédl a rošťácky zamrkal. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Uvidíme,jestli bude potřeba někam se na něj dobývat..." Pokrčím rameny a otočím se na Alexe. "Tři dny? To si tedy užijeme výhledu na moře..." Prohlásím a zatěkám pohledem směrem k těm dvou dámám. "Ach jo... A já si slíbil, že začnu být věrný..." Povzdychnu si tiše a radši začnu koukat přes zábradlí na vodu. "Jak to můžeš vydržet, nepodívat se na jinou?" Zeptám se Alexe. "A jak se vůbec má Kate? Kdy si ji hodláš vzít?" Drknu do něj sotva nepatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se uchechtl “Ty a věrný?to dřív moře zamrzne.“pochyboval. Alex se na okamžik podíval na ženy a pak zamítavě zakroutil hlavou “ Láska je prales, do kterého když někdo vstoupí, je okouzlen a nenajde cestu zpět.“zacitoval. “To vy chlapy nechápete….Kate…ona je božská.Vzezření anděla.Je dokonalá….až se vy zamilujete nedovedete myslet na jinou…aspoň dokud nejste svoji.“pokrčil rameny. “Kdy?Už svolila….jsme zasnoubeni,ale stále nemáme určené datum.Tuším,že to možná bude na sklonku jara.“vzdychl nedočkavě. Thomas se zamyslel “Já jednou byl zamilovaný……ne počkejte….ne…nebyl.“zasmál se. Alex na něj hodil ošklivý pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se tvářil naprosto ohromeně “Cože?To je hloupost…“potřásl hlavou a vylezl z vody.Osušil se a oblékl si oblečení co jsi mu přinesla.Zkontroloval si ranky na nohou,ale byli to jen lehké oděrky. “Jak to,že o tom,ale nic nevím?“trochu vystrašeně se na tebe podíval. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jenomže to právě není hloupost...já jsem to viděla na vlastní oči..." řeknu a otřu si vlhké oči. "No...netuším jak je to možné..." pokrčím rameny. Přijdu až k Hansovi a obejmu ho. Chvilku tak postojím a pak řeknu. "Půjdeme dolů na snídani...jestli chceš...maminka udělala štrůdl, určitě je moc dobrý..." pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Pche, co by ne? Umím být věrný..." Ohradím se a s ublíženým výrazem se podívám na Thomase. "Už tři týdny..." Prohlásím skoro hrdě. A otočím se na Alexe. "Někdy na jaře? Hele, dám ti radu..." Zazubím se vesele. "Nežeň se v květnu... Svatba v Máji, život v háji..." Uchechtnu se, vědom si toho, jak jsme naposledy tohle přísloví s Thomasem předělali na: "Svatba, život v háji." Trhnu hlavou k Alexovi. "Ale podívat se na cizí, to přece ještě není nevěra, ne?" Zeptám se a nakloním hlavu zvědavě na stranu, co mi na to Romeo odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si odfrkl “Tři týdny?To je prd….hlavně to bylo v době,když jsi měl svou milou stále u sebe….a teď jsi bez ní..jsem zvědav,jak dlouho ti to vydrží.“zakoulel očima. “K čemu by mi to,ale bylo?Když stále musím myslet na svou milovanou?“zavrtěl hlavou a vzdychl. Thomas se narovnal “No..když vy dva nemáte zájem…já půjdu pozdravit ty krasavice.“uhladil si vlasy a vydal se za dámami.Když k ním přišel,začali se chichotat a červenaly jim tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pevně tě k sobě přitiskl “Zdá se,že je to stále horší a horší….sice mě bolí děsně prsty na nohou,ale to přežiji…..pojďme se najíst.“objal tě kolem ramen a sešli jste do kuchyně,kde už maminka ani Jakeš nebyl. Han si sedl a nandal si jídlo,ale při jídle mlčel a tvářil se zachmuřeně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Seděla jsem u stolu a jedla. Štrůdl pořád ještě nádherně voněl. "Kdybys viděl maminku s Jakešem...byli jako zamilovaní puberťáci...Jakeš maminku popichoval a ona se straně červenala...bylo to docela legrační je pozorovat.." řeknu se snahou trochu odlhčt atmosféru. Nechtěl jsem Hanse moc rušit, potřeboval si to všechno promyslet. Ikdyž asi nebylo co, když o ničem nevěděl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Počastuju Thomase nevybíravým gestem, za tu nedůvěřu a ušklíbnu se. Ohlédnu se, když se vydá za dámami a zamyslím se. "Do šesti minut mu budou obě zobat z ruky... " Typnu si, ale Alexe se radši ani neptám, kolik hádá. Tohle sázkaření ho, co pamatuju, nikdy moc nebralo. Navíc tenhle lov už kvůli Kate vždycky považoval za amorální a neetický. Jestli ne ještě za něco horšího. Znovu se opřu o zábradlí a mlčky pozoruju vlny, co se tvoří před přídí lodě. Tři dny ztráta času, šest dní na cestu celkem, jeden den na najití Šivy a krátké zmapování situace. A sedm dnů na zjištění, kde Raphael je, jak se denně chová a kdy je nejzranitelnější. Vytáhnu z kapsy balíček cigaret a zapálím si. Ztratit se v cizím městě, nevzbudit pozornost místních špiclů... Vypočítávám v duchu a pokouším se najít další alternativy toho, jak se dostat Raphaelovi na kobylku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro „Thomas měl vždy své osobní kouzlo.Nedivil bych se,kdyby to zvládl i za kratší dobu.“odpověděl Alex,který si zase vytáhl kus papíru,pořádně se zachumlal do pláště a začal si psát. “Jak je možné,že jsi se uvázal jen k jedné sukni?“zeptal se po pár minutách ticha,kdy se ozýval jen tichý rozhovor Thomase s dívkami,které se skoro pořád chichotali. “Ty jsi byl přece vždy přelétavý ptáček.Nikdy jsi nevydržel nikdy moc dlouho.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak se přihodilo... Prostě jsem do toho spadnul." Pokrčím rameny a zatěkám pohledem k Alexovi. "Láska je mocná čarodějka... Zacituju mu tentokrát já, cvrnknu nedopalek přes palubu do moře a přitáhnu si límec kabátu blíž ke krku. Copak já to dokážu nějak vysvětlit? Jedna moje část se do teď prčí při pomyšlení, že bych se zamiloval, a té druhé je v tom citu báječně, i když si je trochu nejistá v kramflecích. "Co já vím, jestli si ten cit jen nenamlouvám, abych měl aspoň nějakou jistotu, když hádám, že ještě nevím o všem, co se za ty dva roky změnilo..?" Vytáhnu druhou cigaretu a dlouze potáhnu. "A až se všechno vrátí do starých kolejí, prásknu do bot...?" Pronesu zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se zasmál “Jistě…to je pravda…..“schoval papír a promnul si zkřehlé ruce “Třeba si ho jen nalháváš.Třeba ne.Doporučuji ti jen tohle příteli.Nezlom té chuděrce srdce…pokud si myslíš,že na vážný vztah nejsi připravený raději to ukonči.Nebylo by fér dávat ji planou naději.“narovnal se a poklepal tě po rameni “Jdu si na chvíli lehnout.“řekl a odešel,abys mohl v klidu přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Mávnu za ním rukou a sotva na krátký moment zatěkám pohledem k Thomasovi. Ale ať už mi svým odchodem hodlal dát Alex šanci k čemukoliv, třeba i přemýšlení o budoucnosti, tak má smůlu. O tomhle teď rozhodně nehodlám přemýšlet. Po třech týdnech se o vážném vztahu mluvit nedá. A kdy vůbec ano? Nějaký ten limit, který když překonám, tak bude rozchod bolet mnohem víc než nějakých pár dnů před tím? A co mě krucifix pořád žene někam pryč? Dokážu se kvůli ní změnit? Sakra... už v tom zase lítáš. Tyhle zatracený úvahy o životě... Pche. Oklepu se a vydám se na okružní obhlídku kolem lodě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas už obě ženy obýval kolem ramen,když jsi se na něj podíval mrkl na tebe a kývl hlavou jestli se nechceš přidat. Cestující postávali povětšinou ve skupinkách nebo jen osamocené postavy opírajíc se o zábradlí a uzavřeni ve svých vlastních myšlenkách. Za to námořníci pořád něco dělali,jeden po tobě vyjel,protože jsi mu pošlapal umytou podlahu. Jeden co škrábal brambory ti kývl na pozdrav,ale jinak se s tebou nikdo z nich moc nebavil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Něco tiše zavrčím, když mi začne námořník nadávat, změřím si ho zlým pohledem, ale protože nechci vyvolávat konflikt, klidím se z jeho umyté podlahy zase o kus dál. To bude ještě příšerná nuda... Napadne mě a pak se seberu a vydám do podpalubí, kde beztak na vedlejší síti bude chrápat Alex. Vytáhnu z tlumoku balíček karet a, abych nějak přečkal následujících několik hodin, než se vrátí Thomas a začne vyprávět o přednostech obou dam, začnu hrát sám se sebou solitaire. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Plavba lodí byla bezstarostná a vlastně celkem nudná.Jediný kdo si to užíval byl asi Alex,který neustále si něco sepisoval. Za to Thomase chudáka postihla mořská nemoc tak si v podpalubí prohlížel dno kýble. Počasí bylo prozatím slunečné bez mráčku a tak jste na ostrov dorazili ještě odpoledne třetího dne. Spěšně jste opustili loď,hlavně kvůli Thomasovy,který si musel znovu vyprázdnit žaludek,když se k vám vrátil rozhlédl se “Konečně….už jsme myslel,že se podívám na své vnitřnosti,jak to zvracení nebylo k zastavení.“ “Tvoje zvracení je čistě tvoje věc.Mě by spíš zajímalo,kde najdeme Šivu a jak ho poznáme.“ Přístav byl živí,lidé tu byli obléknutí jen zběžně a chodili bos,nechápal jsi to,ale měli to celkem teplo,jako kdyby je tu zima vůbec nezasáhla. Ženy tu nosili odvážné napůl průhledné šaty obsypané lesklými cetkami a muži se širokými rameny a vousy.Tu a tak jste zahlédli muže bez vousů a už na pohled bylo jasné,že to jsou „jiní“ muži. Přístav byl spojený s tržištěm,aby nalovené ryby tak byli co nejčerstvější ve stáncích a mezi nimi jste viděli pobíhat starší děti,jak předávají vzkazy sem a tam či roznášejí objednávky.Ty menší děti si povětšinou hráli stranou,kde čekali na své matky a nebo se věšely na jejich sukně,aby se v davu neztratili. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se na tebe "Je dobře,že jsou tak zamilovaní...aspoň nim manželství dlouho vydrží.Jakeš je sice tvrdý chlap,ale jen napovrchu...uvnitř je plný citů....dalo by se říci,že takový muži jsou nejlpší...ale je jich už málo."potřásl hlavou a zase stáhl obočí. "Lily...pokud se mi znovu něco takového stane...že nebudu sám sebou...profackuj mě...nebo něco...třeba to pomůže." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odmotám z krku šálu a podívám se na Thomase. "Koho zajímá tvoje zvracení... Najít Šivu bude větší problém." Pokrčím nespokojeně rameny a zahledím se do davu. "Jediné, co vím, že řídí místní trhy. Takže vzhůru do toho mraveniště." Podívám se na oba dva. "Zkuste se ptát těch malejch podržtašků." Navrhnu a vyhlídnu si prvního potencionálního informátora. "A ty se můžeš pochopitelně zkusit nenápadně zeptat nějaké pohledné slečny. Ušklíbnu se na Thomase. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se ušklíbl a v nejbližším obchodě s kořením si koupil mátu,aby zahnal tu pachuť. “Nejlepší bude,když se podělíme.“pronesl Alex “A třeba za dvě hodiny si někde dáme sraz a řekneme co jsme zjistili.“řekl. “S tím souhlasím…pro tentokrát.“přikývl Thomas a žvýkal mátu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jestli myslíš rozdělit, tak s tím bych souhlasil taky." Kývnu hlavou a rozhlédnu se po nějakém orientačním bodě jako kašna či morový sloup. "Tak za dvě hodiny támhle." Ukážu nakonec ke dřevěné konstrukci, která k obveselení místního obyvatelstva slouží zřejmě jako popraviště a podle vysokého sloupku s okovy i jako pranýř. Podívám se po nich, jestli s tím souhlasím a pokud někdo nepřijde s lepším návrhem, zamíchám se do davu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tržiště Oba souhlasně přikývly a každý se vydal jiným směrem.Začal jsi se prodírat lidmi a hlídal si věci,pro případ náhodným kapsářům. Jak už bylo zvykem prodavači se navzájem překřikovali,jak vychvalovali své zboží a nebo pomlouvali to sousedovo. Lidé ti příliš pozornosti nevěnovali,jen pár dětí si tě stydlivě prohlíželo,protože bylo patrné,že jsi cizinec. “Mé koření polechtá vaše vybrané jazýčky!“křičel jeden prodavač napravo a do toho zase z druhé strany “Moje ryby jsou nejčerstvější co můžete sehnat na celé tržnici!“ale zatím jsi nenacházel nic co by tě mohl odkázat na Šivu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Začnu se prodírat mezi lidmi, tu a tam do někoho s potěšením vrazím loktem a nebo šlápnu na nohu, prostě všechny tyhle nutné praktiky, abych se vůbec pohnul z místa. Z vůní koření a křiku trhovců mi za chvíli div že nezačně třeštit hlava. Smrad z ryb, přestože prodavači tvrdí jak jsou čerstvé, taky časem omrzí. Ale vzdát to pochopitelně nemůžu. Na chvíli se zastavím u jednoho ze stánků, co u něj prodává pohledná dívka ručně barvené šátky a jako jediná spíš prozpěvuje než vyřvává: "Kupte ručně malovaný šátek! Paní, vám by slušel...! Pane, vaší milé udělá radost! Shrnu vlasy z očí a zkusím, jestli se mi s ní podaří pustit do řeči o tom, jak jdou obchody, nebo jestli mě pošle do háje, že ji ruším. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dívka byla svolná s tebou mluvit i když její řeč byla přerušovaná,když diskutovala se zákazníkem a nebo lákala potencionální zákazníky. “No obchody celkem jdou.Ze severu sem táhnou studené větry a ženy si zakrývají své krky a nebo krčky svých dětí,aby se nenachladili.Tohle je nejlepší období na obchod.“pronesla než začala lechtat po egu nějakou dámu s obtěžkaným bříškem a dvěma dětmi co se ji drželi za sukni a dokázala ji vnutit hned tři šátky zase na tebe promluvila “Normálně prodává otec,ale ten dostal horečku kostí,tak je to na mě jako nejstarší potomek.“svěřila se ti a obsloužila s úsměvem vyjukané dítě,které ji podávalo požadovanou minci za šátek. “Sháníte informace,že?Jde to na vás vidět.Hlavně to cizinci vždy.Sundejte si boty nebo vám nohy shnijí na boty tu bývá příliš velké horko.“doporučila ti a upravila si lehkou halenku,která znepokojivě odhalovala její vnady. “Ale tady není nic zadarmo,příteli.“zamávala nějaké své známé a zavolala na ní,že se pak potkají u napajedla. “Co z toho budu mít já,když vám pomůžu?“šibalsky se na tebe usmála.Tak byla to obchodnice,nic jiného se ani čekat nedalo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Taky doufám...maminka je teď nejšťastnější za celý život, poznám to na ní..." pousměju se. Povzdechnu si. "Já to zkusím...víš...nevypadals nějak naštvaně ale spíš zmateně a smutně...jako bys něco hledal a pořád to nemohl nalézt a tak tě to moc mrzelo a možná i ničilo...bylo to strašně zvláštní... řeknu a pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Skoro až s podivem, jak bez problémů dokáže navázat na přetrženou niť po odchodu zákazníka. Já už bych dávno nevěděl, o čem že jsme se to bavili. Ženská... Trhovkyně s vyřídilkou... Napadne mě a zatím co mává na nějakou svoji kamarádku, zařídím se podle její rady. "Na hřejivý pocit z vykonání dobrého skutku vás asi nenachytám, což? Zeptám se s nesmělým úsměvem a shrnu vlasy z očí. "Pak si musíte stanovit cenu sama." Pokrčím mírně rameny. "Jsem tu cizinec, nevím, kolik se tady platí za informace." Prohlásím upřímně a znovu pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dívka první vyřídila zase dva obchody najednou než na tvá slova reagovala “Záleží na tom co chceš vědět.První se zeptej a pak určím cenu.Je tady přece také možnost,že to nebudu vědět.To je celkem fér nemyslíš?“ obchodnice a poctivá?Je jasné,že i když umí prodávat,tak nemá ještě ten otřesný zvyk odírat zákazníky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, že je to celkem rozumná nabídka a zamyslím se, jak formulovat otázku. "Víte, kde můžu najít Šivu? " Zeptám se nakonec bez okolků ve chvíli, kdy se okolo stánku a v jeho těsné blízkosti nikdo nemotá. V kapse nachystanou historku o tom, proč ho vlastně hledám. Ale mohla by mi udělat radost a nebýt zvědavá. A taky by se mohla přece jen rozhodnout, že chce pomoct chudákovi cizinci bez nároku na odměnu. Ale to už jsem asi moc velký optimista a snílek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedla dva šátky “Kupte si tyto dva šátky.Jeden pro vaší manželku či přítelkyni a jeden pro maminku a odpovím vám.“usmála se vesele. “Mince za kus.“dodala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dobře." Pousměju se a začnu lovit v kapse mince. "A... Vezmu si ještě tenhle, pro sestru." Ukážu o chvilku později na jeden ze šátku s nakreslenými ornamenty a podám ji požadovanou sumu za všechny tři. A nezkoušej mě podfouknout... Zableskne se mi na chvíli v očích, i když děvče vypadá na trhovkyni vcelku poctivě. "Tak...?" Zeptám se potom, co je tenhle malý obchod uzavřen. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli se nerozhodně šťoural v kusu štrúdlu “Tak to by pak vysvětlovalo ty sny….“zamumlal zamyšleně a rozsekaný kus štrúdlu snědl. “Jestli to chápu správně…tak ten meč co teď mám…má s tím něco společného.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sladce se usmála a chovala si mince do váčku u pasu,podala ti šátek,který jsi chtěl a pak ukázala rukou “Vidíš támhleten tří patrový dům?Kousek od fontánky se stromem s růžovými květy?“řekla. Nebylo těžké ho najít,ten dům byl v celé řadě nejvyšší “Tak tam najdeš Šivu…ah ano…a než tam půjdeš zuj si boty a uměj si nohy.Je to důležité.Nemůžeš chodit po koberci či polštářích se zatuchlýma nohama.A moc dobrý dojem bys neudělal.“tihle Kréďané a jejich nohy,kdo ví proč jim na tom tolik záleželo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vykulím oči. "Tobě se zdálo něco podivnýho? A co?...teda jestli mi to chceš a můžeš říct....ehm...ty máš meč? A kde? řeknu a zarazím se, protože mi to třeba nechce říct, a proto o tom nikdy nemluvil. "Promiň...nic mi do toho není..." špitnu, kousnu si štrůdlu a zapíchnu oči do stolu. Třeba mi o tom nechce nic říct...nic bych nevěděla, kdybych to neviděla na vlastní oči...nebo třeba jenom nevěděl, jak o tom začít...já nevím...třeba mi to sám poví... |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Schovám šátky do tlumoku a zatěkám pohledem směrem, kterým ukáže dívka a zapamatuju si ten dům. "Děkuju, slečno." Usměju se na dívku, sotva nepatrně se ji ukloním a pak se ztratím v davu. Chvíli to trvá, než si zvyknu chodit bos, ale pokud to patří k místní kultuře, tak mi zřejmě nezbyde nic jiného... Pomalu se začnu prodírat směrem k popravišti a už cestou si dávám dobrý pozor na okolí a toho, koho potkávám. Občas se nezapomenu porozhlédnout se po stáncích, abych nevzbudil podezření, že jsem cizinec a vůbec se nedívám po místních výrobcích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dívka se na tebe usmála,ale pak se dál věnovala obchodu. Pod šibenicí už dřepěl Thomas a zrovna si vydloubával z paty ostrý kámen,který se mu zapíchl do chodidla “Pitomej zvyk…au…krucinál.“nadával a opatrně kamínek šťoural dýkou ven Tebe si zatím nevšiml a Alexe jsi zatím nikde neviděl.. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přikradu se k Thomasovi a pak si dřepnu vedle něj. "Ty seš tedy řezník..." Okomentuju, jak zachází s dýkou a kouknu na slunko, kolik ještě zbývá času než by se tu měl ukázat Alex. Jenom jestli ho někde nepopadla múza a nepotřeboval si něco honem rychle napsat. To bychom na něj taky mohli čekat až do soudného dne. "Ale máš pravdu, pěkně zvláštní kultura... Chodit bos, nosit vous..." Prohlásím a shrnu vlasy z očí. Chvilku zůstanu potichu a jen tak se rozhlížím po lidech, kteří prochází okolo a odpočítávám každou minutu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Konečně si vydloubl kamínek z nohy a protřel si se syknutím bolavé místo “To teda jo k čertu…už mě ty vousy pěkně svědí.Ale lepší než si pak třít bolavý zadek.“ušklíbl se. “Myslím,že jsi zjistil,kde je Šiva,že?Já taky….je tu celkem známí.“ Viděli jste Alexe,jak si v klidu vykračuje k vám a dívá se zasněně do dálky,určitě měl zase nějaké nápady “Jdeme?“zeptal se.Zřejmě to už také věděl “Ti prodavači jsou zloději.“konstatoval. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Prodavači jsou zloději všude. Rozdíl je v tom, že v Marakéši si nás nikdo okrást netroufne..." Utrousím směrem k Alexovi a vyškrábu se na nohy. "Jdeme. Odsouhlasím hned potom, upravím popruh od tlumoku a jílec katany vyčuhující nad levým ramenem a namířím si to rovnou k domu, o kterém mě informovala Dívka s šátky. "Ale vážně by mě zajímalo, co je zač..." Pokrčím rameny a prohlédnu si z větší blízkosti třípatrový dům. Peníze tedy Šiva určitě má. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas za vámi chvíli kulhal než ho noha přestala bolet. Alex šel těsně za tebou a už si zase něco zapisoval,za to Thomas jen tiše klel. Když jsi otevřel dveře,otevřela ti malá holčička snad pět let co měla na sobě jen košilku,která ji sahala až nad kolena. Vykulila na vás oči,jak to umí jen udivené děti a otevřela pusu “He?“zeptala se plaše a začala si žmoulat košilku. Alex se na ní podíval a přívětivě se usmál a Thomas taktně přestal nadávat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se dveře sami otevřou, zůstanu překvapeně zírat do prázdna a v duchu si myslím něco o podivných jevech a úkazech na místním ostrově. Teprve pak mě napadne podívat se dolů. Takového prťavého dveřníka bych nečekal. A natož pak sotva pětiletou dívenku. Spolknu pár nadávek z toho leknutí a pak se k ní skloním a přátelsky se usměju. "Ahoj." Pozdravím ji tónem, který ji má ujistit, že ani jeden z nás se jí nechystá ublížit. "Hledáme Šivu." Pokračuju vzápětí a shrnu vlasy z očí. "Je tady?" Zeptám se a nenápadně nakouknu přes ni do domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dívka se začervenala a s vyjeknutím utekla do domu a volala tatínka. Alex se usmál a Thomas si odkašlal aby zakryl smích. Za chvíli se vrátil vysoký muž,který tě převyšoval a půl hlavy,měl zlatavé hnědé vlasy a stejně tak vous v náručí choval holčičku,která studem mu ukrývala červené tvářičky v rameni “Ano?Přejete si?Jmenuji se Šiva.“představil se a podezíravě si tě měřil. Oprati tomuhle muži jsi byl,jak vyžle,byl samí sval jak byl asi zvyklý na těžkou práci a možná že něco z toho bylo i z posilování. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Narovnám se a zavrčím na Thomase. Čemu se sakra směješ? Pak se otočím zpátky ke dveřím a zaposlouchám do kroků. Jak já to nemám rád, když je někdo ještě větší jak já. A ke všemu vypadá, že by mě mohl kdykoliv zlomit jako třísku. Sotva na moment zatěkám pohledem z opatrnosti okolo sebe a pak se podívám muži do očí. "Jsem L'acapone, Kira." Představím se a rovnou celým jménem. Jestli kdy tohle příjmení otvíralo dveře, tak teď by mohlo taky. "Mám tady na Krédu nějaké zařizování a otec mě informoval, že se na Vás můžu obrátit s prosbou o pomoc." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ah jistě…netušil jsem,že dorazíte tak brzy….pojďte dál.“tvář se mu hned vyhladila a tvář nahradil přátelský úsměv s dokonalým chrupem. Otočil se “Miláčku?Prostři pro další tři.“zavolal a nechal vás vstoupit a se všemi se pozdravil. Díky vousům bylo těžké poznat kolik mu je,ale tipoval jsi,že se jeho věk už blíží k padesátce. Z kuchyně se ozýval dětský smích a šoupání židlí. Když jsi vešel,tak jsi spatřil další tři děti.Nejstaršímu chlapci bylo asi dvanáct,po té tam byla desetiletá dívka a osmiletý chlapec. Všechny děti zrovna buďto přisouvali ke stolu další židle a nebo prostíraly další talíře. Žena,které bylo asi třicet pět v požehnaném stavu si právě uvazovala čistou zástěru a koutkem oka hlídala jídlo. Šiva pustil na zem nejmladší z dětí a jemně ji řekl ať si jde sednout na místo,ta se na vás stydlivě zakoukala a utíkala si sednout ke stolu. “Tohle je moje rodina.Toto je moje milovaná žena Lia.“řekl a přišel ke své ženě aby ji políbil na tvář,pak přešel k nejstaršímu synovy,který se už také usadil “To je Ryšad.“a pak pokračoval od nejstaršího po nejmladší “Halice,Eres a tady to je Aritan.“rozcuchal pětileté dívence světlé vlásky. Lia se na vás usmála a šla se s vámi pozdravit políbením na líce,Alex po tom zčervenal stejně,jako Aritan,když vám otevřela “Teší mě mládenci.Dejte mi pláště a zavazadla…a chovejte se tu,jako doma.“ Ryšak vás také pozdravil a všiml jsi si,jak dychtivě pokukuje po tvé kataně,ale ostatní děti na vás spíš stydlivě koukali a některé se jen styděli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se usmál natáhl se a stiskl její ruku “Jistě,že ti to řeknu…jsi moje přítelkyně a máš právo takové věci vědět.“políbil tě do dlaně. “Nemluvil jsem o tom,protože jsem tomu nedával moc velkou váhu….ale posledních pár sní se mi neustále zdá o zemi…nekonečné zemi,hlína,stromy,tráva,zvířata,která jsme nikdy neviděl…je to zcela nový svět….ale byli tam i lidé…..je to těžké k vysvětlení.“potřásl hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Následuju Šivu až do kuchyně a na zlomek vteřiny zůstanu překvapeně stát a počítat dětské tváře. Trochu závistivě nasaju tuhle rodinnou idylku. Takhle to u nás nikdy nevypadalo. Konečně se dopočítám a skloním holt Lie, která je zřejmě matkou pluku. Čtyři děti a páte na cestě... Proč sakra vždycky když jde o děti a rodinu, zůstane mi před očima viset obrázek Emy? Nepochybuju ale, že přesně takhle by si to ona představovala. Pozdravím se s Liou a v duchu se potutelně chechtám Alexovi, že tenhle zvyk se mu zřejmě nebude líbit. Neopomenu nás představit, sundám z ramene tlumok a ze zad katanu. Chvíli zůstanu nejistě stát a pak teprve vezmu nabízené místo u stolu. Jak jednat s Šivou samotným, to bych věděl. Ale s celou jeho rodinou? Tohle bude ještě bruslení na tenkém ledě, já na ty rodinné sešlosti nikdy moc nebyl a Lia se k nám chová, jako kdybychom byli nějací příbuzní. Jako doma... to radši ne... Napadne mě a zabrousím pohledem k Alexovi, aby nás z toho jako básník vykecal. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se při poznámce o přítelkyni. "Hm...a to s tím mečem? Jak jsi k němu přišel?" zeptám se. "Musí tam být nádherně...zní to krásně, skoro jako by to byl dokonalý svět..." zamyslím se nahlas. Jenom se tam podívat....jak tam asi je? něco, co tady ani neuvidíš...chtěla bych to vidět a poznat... Ale ten meč...je to divný... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex ale mlčel a nechal prostřední dítě,aby to něj strkalo buclatým prstíčkem,nakonec přece jen otevřel ústa,ale to co řekl rozhodně nebylo to co jsi čekal “Děkuji vám za tak vřelé přivítání.Jste velice hodní.“ přátelsky se usmál. Thomas pokýval hlavou “Ano…po cestě nám opravdu vyhládlo.“podporoval ho nadšeně,zřejmě měl hlad. Šiva se pousmál a začalo se servírovat jídlo “Jaká byla cesta?“započal zdvořilou konverzaci. Ale jinak se ohledně práce na nic neptal,po jídle vás Šiva vyzval do své pracovny na trochu vína.Nejmladší dva rošťáci byli matkou vyhnáni do postele aby si po jídle zdřímli a dva nejstarší s pustili do sklízení talířů. Šiva vás odvedl do druhého patra,kde měl pracovnu s balkónem a vyhlídkou na oceán,pokynul vám do křesel a nalil víno,až na Alexe,který se rozhodl pro bílí likér. Když nalil i sobě sedl si k vám a zapálil z nějakého důvodu svíčku “Tak….teď bych vás chtěl oficiálně přivítat na Krédě.“usmál se a podrbal se ve vousech. “Byl jsem informován že dorazíte,ale myslel jsem,že to bude až po zimě.Ale době.“poposedl. “Takže jste tu kvůli Raphaelovi,že?“zeptal se. Thomas pokýval hlavou,že ano “jistě.Slyšel jsem,že to tlustý prase přišlo zase na mé území.Nemyslete si,že ho nesleduji.Ale zatím jsem ho nemohl strčit do klece dokud neudělá něco co se tu netoleruje.“odfrkl si znechuceně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Objal tě,ale jen na chvíli “To je to právě.Ty sny nám od té doby co se mi dostal do ruky…a….navíc se mi zdá o muži.S ledově modrýma očima,jak jsi říkala ty a ten meč měl on…vždy v tom snu….“zamyslel se “Nezačínáme náhodou oba šílet?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zamyslím se. "Hm... a nebyl třeba ten muž "zakletý" v tom meči? A tím že jsi s ním byl v kontaktu, tak tě chce využít, aby se někam dostal? Třeba chce domů...ale to jsou jenom hloupé teorie..." řeknu. Uměju se. "Oba budeme blázni a je po problému." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ani se nedivím, že všichni tři tak vroucně děkujeme Lie za oběd. Strava po ty tři dny na lodi byla chudá a bylo jí málo. Možná že i její kvalita zapříčinila, nebo aspoň podnítila, Thomasovu mořskou nemoc. Po jídle vstanu, seberu svoji katanu, aby nezůstala v dosahu Ryšadovi, který po ní celou dobu pokukoval víc než po jídle, a následuju Šivu do pracovny. Omluvně pokrčím rameny, jestli jsme ho svým příjezdem překvapili, ale víc neřeknu. S námahou držím oči od výhledu na moře. Stál by za kresbu a Alex už určitě skládá v duchu nějakou báseň. Teprve vyslovené Raphaelovo jméno mě spolehlivě utvrdí v tom, proč jsem tady. "Ano, jsme tu kvůli Raphaelovi." Odpovím klidně a změřím si Šivu pohledem. "Moc dobře vím, že ten parchant si dává dobrý pozor, aby nepřekročil zákon. A čekat, až se ho ujme spravedlnost by mohlo trvat celou věčnost." Zůstanu na chvíli mlčet. "Když vás informovali o tom, že přijedeme, řekli vám důvod?" Zeptám se a shrnu vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “Ano….jistě že.“ zamračil se “Vím kde ta slizká sračka je,ale já na něj nemůžu….vy ano.Proto vám budu co nejvíce nápomocen.“poposedl si. “Takže….máte nějaký plán?“zeptal se. “Už jsem poslal špehy,aby to u něj obhlédli.Zítra bych měl mít od nich zprávu.“dolil vám. Dveře se pootevřeli a dovnitř vstrčila hlavu maličká Aritan,něco zažvatlala a Šiva vstal “Běž si lehnout andílku.Za chvíli tě přijdu uložit.“jemně ji vyhnal a zase za ní zavřel. “No jo….děti.Je to radost,ale i starost.“znovu si k vám sedl. “Mám tu pro vás připravené pokoje,tak se nemusíte zabývat sháněním bydlení.Cokoliv budete potřebovat řekněte mě nebo mé ženě.“ “A samozřejmě že se můžete pohybovat po celém ostrově.Ale zkusně nedělat moc potíže.Nechcete přece na sebe upozornit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dobře, tak na sebe alespoň nemusíme hrát divadlo." Kývnu hlavou a protože tady se po poledni začíná teplota oproti Marakéši povážlivě šplhat nahoru, vyhrnu rukávy u košile. Už se cosi chystám odpovědět Šivovi, když se otevřou dveře. Trhnu sebou a ohlédnu se. Zřejmě si budu muset zvyknout, že kde jsou malé děti, není nic v bezpečí. A zbraně budeme muset schovat obzvlášť vysoko. "Máme pár variant. Všechno se to bude odvíjet od toho, kolik se o něm dozvíme. Ulice, kterými chodí, lidé, které potkává, jestli dodržuje nějaké denní rituály..." Odpovím a pokrčím rameny, když Aritan zmizí. Podívám se na dno skleničce a vstanu z křesla. "Nestojíme o problémy. Jsme profesionálové." Ujistím Šivu a přejdu k oknu nabažit se toho výhledu. Když se otočím, zaleskne se mi v očích. "Děkuju za pomoc." Pronesu vážně. "My teď půjdeme. Ubytovat se a trochu prozkoumat ostrov." Doplním a podívám se na Alexe s Thomasem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva vstal “Jak je libo.Moji muži na tom už pracují.Musíte být jenom trpěliví.“pokrčil rameny. Thomas také vstal “Jasně…rozhlédneme se tu…“řekl nadšeně i když spíš myslel na obhlížení žen,alkoholu a starožitností. Alex zůstal sedět a se zájmem pozoroval knihovnu “Já bych tu zůstal jestli to nebude vadit….mohl bych si prohlédnout vaší knihovnu?“zeptal se dychtivě. “Jen do toho příteli.Jak jsme řekl.Jako doma…teď mě omluvte,ale musím jít uložit děti.“kývl na vás a vyšel z pracovny. “Příjemný chlapík.“pochválil si Thomas “A má i docela vychované děti.Já si vždy myslel,že děti pořád jenom kadí a pláčou.“ušklíbl se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Je stejně dobrá,jako každá jiná má drahá….navíc…stejně nic jiného nemáme.“odepnul si od boku meč a položil na stůl.Začal si ho prohlížet “Počkej….“zamumlal překvapeně a pořádně si prohlédl jedno místo “To je….tohle je meč ze staré říše.Ještě před zatopením.“řekl překvapeně “Jak to,že jsme si toho nevšiml….páni…a ještě k tomu patřil Temarovy,Vážený D´Alsennin.“oči mu jenom svítili nadšením. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Koukala jsem na meč zvědavě a přitom zmateně. Ničemu z toho, co říkal, jsem nerozumněla. Doma jsme nikdy nemluvili o historii a o tom, co bylo před tou potopu. "Ehm...a co o něm víš?....třeba ten muž, co je teď někde v tobě, je Temar...já nevím..." poznamenám. Nemohla jsme si nevšimnout jeho radosti, ikdyž jsem nevěděla z čeho přesně je tak nadšený, ale zároveň jsem nechtěla vypadat, že se o to nezajímám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se zamyslel “Temar,Vážený D´Alsennin.“pronesl pomalu. “Byl jeden z mála královského rodu.Jediný ze tří dětí co přežili hroznou epidemii černých neštovic.On a jeho dědeček byli jediný ze svého rodu co to přežili.Temar byl….mladý,dychtiví proutník ale to bývá každý mladý muž dokud se nezamiluje.Jeho děd ho vyslal na výpravu,aby objevil nové země,kde by mohli svůj rod znovu povznést.Našli skvělé místo a tak založili kolonii…jenže je napadli barbaři ze sousedních ostrovů.Plavovlasí muži s podivnou..silou,magií díky které mohli ovládnout lidskou mysl a donutit je,aby se klidně zabili vlastním mečem.Říká se,že ti,kteří přežili se schovali.“zamračil se a sledoval meč “Lidi,kteří útok přežili se schovali v jeskyních kde díky podobné magie své těla uvedli do podivného stavu spánku a jejich mysl se přenesla do předmětů na které byli citově vázány.“poslední slova spíš mumlal a když vzhlédl jeho oči byli zase ledově modré. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm..." řeknu zamyšleně a když se na Hanse podívám, už to zase není on. Plavovlasí??? Ale to byli i ti v tom přístavu...to jsou oni, ta podivná rasa...a tenhle meč...v něm byl ten muž, co někdy ovládá Hansovo tělo.... napadne mě. "Hansi..." řeknu a položím mu ruku na hřbet ruky, kterou měl položenou na meči. Najednou mi bylo jasné, jak to udělali s lidmi, aby je dostali na tu loď, jeden z nich je v Hansovi a to byl problém. Jak ho dostat ven?? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na Thomase a zaťukám si na čelo. "Blbče..." Ohodnotím přátelsky jeho znalosti o dětech. "Takže ty s námi nejdeš?" Zeptám se Alexe, ale když vidím ten fascinovaný pohled, jakým hledí na knihovnu, odpovím si sám. "...Asi ne. Zjisti z těch knížek aspoň něco užitečného o Krédě, knihomole." Požádám ho, poplácám po rameni a vyjdu z pracovny. Rozhlédnu se po chodbě a pak se vydám najít pokoj, který mám následujících pár dnů považovat za svůj. Zkontrolovat zbraně, jestli jim cesta po moři nějak neuškodila a pak se vydat na průzkum. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hele…jen nedělej,že toho víš víc.“šťouchl do tebe Thomas. “Jo….“pípl jen Alex a už stál u knihovny. Thomas ti šel v patách “bude nám opravdu vůbec Alex k něčemu?“zeptal se tiše a opatrně jste hledali volné pokoje. “Zatím mi spíš připomíná spíš pěkně velkou brzdu.A k tomu pořád zasněnou.“ušklíbl se. Za chvíli jste pokoje našli,Thomas se o zeď opřel a čekal co mu na to řekneš. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Poslyš," Otočím se na něj, vytáhnu z beretty zásobník, překontroluju hlaveň a položím na postel. "To, že nemá v hlavě jen chlast a ženský neznamená, že nám bude k ničemu." Odpovím a začnu vyskládávat všechen arzenál po přísné prohlídce na bezpečné místo v pokoji. "Možná vypadá trochu mimo realitu, ale tím jen mate. Nevím, jak to dokáže, být ve dvou světech naráz, ale ještě nikdy nezaváhal.." Ujistím ho a v očích se mi zaleskne. "Věřím mu stejně jako tobe. Tady to hasne." Utnu tuhle konverzaci důrazně ale pořád přátelsky, schovám berettu do pouzdra pod košili a vyrazím ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčil rameny “Tak když mu věříš ty,tak já budu taky….dej mi chvilku.“řekl a vešel do vedlejšího pokoje,kde si zřejmě odložil brašnu a umyl obličej a hned byl zase u tebe. “Tak jo.Jdeme.“řekl “Hele!Já nemám v hlavě jen ženy a chlast!“ozval se najednou uraženě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se chvíli díval na svou a tvou ruku položenou na meči než ruku stáhl,něco si zamumlal a rozhlédl se.Našel si kus papíru a uhel.chvíli na papír hleděl a začal něco kreslit.Když ti papír podal viděla jsi na něm dětinsky nakreslený ostrov se stromky a něčím co byl mohli být králíci. Začal na obrázek klepat naléhavě prstem a brebentil něco tím svým jazykem kdo ví co brebentil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, že tak je to dobře. Žádné rozpory tady a teď nepotřebuju. A už vůbec ne nedůvěru, když nám může jít o krk. Počkám na něj na chodbě a, když se zpětně ohradí, zachechtám se. "No jasně, promiň..." Řeknu s hraným omluvným tónem. "Zapomněl jsem na starožitnosti." Rozesměju se. Tak povídej, he. Co tam ještě máš?" Zeptám se a mám co dělat, abych se neudusil smíchy, jak se nechci smát nahlas, abych neprobudil Šivovy spící děti. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pozorně jsem koukala na obrázek. Pochopila jsem, že na tenhle ostrov se chce dostat. "Ty chceš tam." konstatuju a ukážu na obrázek. "Ale jak? Pomohla bych ti, když mi řekneš jak...ale musím ti rozumět..." "A taky pak Hanse musíš opustit...." řeknu ještě. Bez něj se nevrátím...ale na ten ostrov ho musím dostat, jinak Hanse nenechá...ovládá ho pořád častěji...tohle se musí vyřešit... napadne mě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Stále se tvářil uraženě “Tak rozhodně myslím i na práci.Kdybych byl tak lehkomyslný,jak si myslíš rozhodně bych tu nebyl a vůbec bych spíš byl už dlouho mrtvý.I když se to nezdá já svou práci beru vážně.“v jeho hlase nebyla ani známka po humoru.Viditelně se ho tvoje slova dotkla Než jste vyšli z domu pozdravili jste se s Liou.Venku bylo poněkud dusno a Thomas si s povzdychem uvolnil límeček a zbavil se nejhorší špíny z chodidel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans tě pozorně poslouchal a soustředně se mračil,vzal zase papír a otočil ho nakreslil na něj loď a znovu ti ho ukázal “Tam….“pronesl s těžkým přízvukem “Doma…..jít.“po čele mu stekla krůpěje potu,jak se snažil soustředit. Ukázal na sebe “Kde…teď?“a ukázal znovu na sebe “Jaká…země?“otřel si čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro To vypadá, že na tomhle ostrově bude pěkně dusno... Napadne mě a během vteřiny rozepnu dva horní knoflíky u košile. "Eh..." povzdychnu si rezignovaně. "Snad by ses neurážel. Jen si z tebe dělám legraci." Žďuchnu do něj loktem. "Jistěže vím, že svou práci bereš vážně. " Pokusím si to u přítele nějak srovnat, když už se mi viditelně podařilo přestřelit. "Vždyť jinak se ani brát nedá..." Dodám tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas vzdychl,potřásl hlavou a pak se usmál “To je v pořádku….promiň….asi jsem ještě trochu „přecitlivělej“ z té cesty lodí.“znechuceně se zašklebil. “Kam tedy teď?Budeme se prostě procházet nebo tak nějak?Nebo se půjdeme podívat na kohoutí zápasy?“zeptal se a zvedl pohled.Nad městem se tyčila zelená hora na jejímž vrcholu se zelenaly jehličnaté stromy “Je to divné být po tak dlouhé době na pevné…z hlíny udělané zemi.Sice jsem zvyklý na mírné houpání,na takové,jako je na lodi to ne,ale aby se zem nehýbala vůbec?Snad z toho nebudu mít další závrať.“plácl tě přátelsky po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Takže budeme muset přes vodu, je to jiný ostrov...chceš domů, tomu rozumím." přikývnu. "Tohle je Marakéš, plovoucí město...jak se jmenuje tvůj ostrov? Ať vím, kam se pojede..." řeknu. "Pomůžu ti..." řeknu a pohladím ho po ruce. Udělám cokoli, aby to dobře dopadlo...musí to pro něj být strašné, když je tam, kde být nemá... napadne mě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Zamyslel se a vyslovil jméno.Ale ty jsi nerozuměla.Tak znovu řekl a už jsi rozuměla co říká “Kel Ar’Ayen…ostrov….domov….kolonie.“řekl dychtivě. Problém byl v tom,že o takovém ostrově jsi niky neslyšela,to musel být ten ostrov o kterém Hans mluvil.Ztracená kolonie a to slovo „ztracená“ mluví za hodně věcí |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nechci mu zkazit to nadšení, ale budu muset. Nechci mu lhát. "Vím, který ostrov myslíš, ale...nikdo neví, jak se tam dostat...lidé na něj už zapomněli..." pokrčím rameny. Sakra...kdo by nám jenom mohl pomoci?? "Jak se jmenuješ?" zeptám se ho. Přeci jenom Hansi mu říkat nemůžu. "Třeba bych se mohla zeptat v přístavu...možná si někdo vzpomene, někdo o tom snad bude vědět..." zapřemýšlím nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Procházet ne. Mapovat ano. Všechny uličky, zákoutí, jak jsou tady na lezení místní střechy a tak... Práce to dá dost. " Odpovím mu. "Nechci si tu připadat jak slepec." Doplním a rozhlédnu se po okolí. "Pevninská nemoc snad neexistuje, ne?" Zeptám se. "Každopádně zapomeň na to, že by si zase zvracel jak malej ratlík. Zakazuju ti to jako šéf výpravy. Zašklebím se škodolibě. "Tak pojďme." Vybídnu ho a dám se do pohybu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zachechtal “Zakázat můžeš…..ale jestli žaludek bude chtít,těžko mu v tom zabráním.“povolil si ještě jeden knoflík a otřel si čelo. Takže mapovat?A nebylo by lepší si rovnou mapu koupit?“ušklíbl se a vydal se poslušně za tebou. “Promiňte slečno…“omluvil se jedné slečně,které neuhnul včas z cesty a přišlápl ji spodničku. “A musíme to dělat zrovna dnes?Vždyť jsme teprve dorazili.“stěžoval si,nemyslel to vážně ale jen si tě prostě dobíral. Viditelně mu procházka nevadila,ale asi to byla jeho maličká pomsta. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Už tam budem...? Já už nemůžu... Mě to nebaví..." Zapitvořím se na něj, celkem věrohodně napodobujíce nějakého rozmazleného spratka. "No vidíš, přece jen v tý hlavě něco máš..." Pochválím ho po chvíli za nápad s mapou. "Rovnou ji běž sehnat. Já si do ní pak zakreslím značky." Pošlu ho utrácet jeho peníze. Když už si mě chce dobírat ať ho to taky něco stojí, všiváka jednoho. Pootočím se po dívce, ke které se zachoval tak nepřístojně, v očích: Omlouvám se, je to hovado. Jako taktický manévr proto, abych zjistil, jak na to slečna zareaguje. Nedivil bych se, kdyby mu ještě poděkovala. Thomasovi lovecké techniky jsou prostě neuvěřitelné. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dívka se začervenala,zamumlala,že je to v pořádku a spěchala s ohlížením pryč. “Nech si toho….“našpulil na tebe rty “Takže mapu jo?No dobře…ne,že se dostaneš do potíží.“rozhlédl se a pak se usmál “Tak zatím pá kámo…slečno?!Mohl bych se vás na něco zeptat?“vydal se za červenající slečnou. Ještě se na tebe ohlédl s ústy roztáhnutými od ucha k uchu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Neměj obavy..." Houknu za ním a zakroutím nechápavě hlavou, když se vrhne na svou další oběť. To by mě teda vážně zajímalo, jestli na něj Helena doopravdy ani trochu nežárlí... Napadne mě a ošiju se. Mám totiž takové neblahé tušení, že, když mě upozorňoval Šiva a teď i Thomas, určitě hrozí, že se do něčeho doopravdy namočím. A určitě to bude pořádnej průser. Otočím se zpátky svým směrem a odhodlán neudělat jedinou chybu se vydám dál. Tvářím se jako turista, co obdivuje místní architekturu a vrývám si do paměti veškeré důležité detaily. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Procházel jsi městem.Bylo to zvláštní vidět jen samou zem,trávu,stromy,barevné ptáčky a vlastně skoro žádné moře.Ale bylo to,jako každé normální město.Lidé spěchali sem a tam za svými vlastními záležitostmi.Mladé slečny ověšené tretkami,lehkým oblečením,aby přilákali možné nápadníky,starší nebo vdané ženy měli už více zakrývající oblečení,některé vepředu nesli děti,které ještě neuměli chodit nebo je děti poslušně následovali,jako kuřátka slepici. Muži buďto posedávali v hospodách,nebo mířili na trh,někteří měli u sebe zbraně a tvářili se důležitě.Prostě normální město. Bylo tam však spousta uliček,kdo ví jestli to bylo z nějakého konkrétního důvodu nebo to bylo tak uspořádané jen náhodou. Když se začalo stmívat,začalo se i ochlazovat tak jsi se vydal zpět,kde na tebe už čekala teplá večeře a jediný kdo byl v kuchyní byl Šivův nejstarší syn Ryšad,který dojídal.Když jsi vešel podíval se na tebe a hned zase sklonil pohled k talíři a zamumlal pozdrav. Někde nahoře si hlučně hráli ostatní děti Alexe jsi mohl určit snadno,jistě stále je v pracovně,ale Thomase a Liu se šivou jsi už určit nezvládl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Posmutněl “Temar.“prozradil ti své jméno a tak se ti potvrdilo to co jsi tušila. “Přístav….lodě….ostrov….mapa…mapa….“řekl zamyšleně a pak vyskočil “Mapa….mapa!Papír….“máchal rukama.Zřejmě chtěl nakreslit mapu ostrova.To bylo také rozumné.Kdyby našli někoho,kdo by se podle té mapy řídil určitě by ho na ztracený ostrov dovezl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu, zajdu k jednomu ze šuplíků a vytáhnu papír. Pak ho podám Temarovi. "Nakresli to, líp se nám potom bude hledat..." řeknu a usměju se. Hansi, jenom doufám, že tam uvnitř ještě někde jsi...ať se mi má potom kdo vrátit... Zase jsem se posadila ke stolu, ale už jsem nejedla, jenom jsem čekala, až Temar tu mapu nakreslí, abychom mohli pokračovat v hledání ztracené kolonie. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vrátím se zpátky celý uchozený a trochu vedle z toho, co jsem viděl. Tolik zelené trávy, stromů a popěvování místních ptáčků taky ani za mák nepřipomíná křik racků. Takže na takovém nějakém podobném místě chce Ema vychovávat svoje děti. "Ahoj" Pozdravím přátelsky Ryšada, posadím se naproti němu ke stolu a pustím se hladově do své večeře. "Nevíš, jestli se už vrátil Thomas?" Zeptám se ho po chvilce ticha mezi sousty. Čím to, sakra, že než aby se na mě podíval, radši by pohladil morovou krysu. Děti... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Temar se chytil uhlu a pustil se do kreslení mapy,ale podle toho jak si dával záležet to potrvá hodně dlouho.Přestal tě zcela vnímat a soustředil se jen na svou mapu,občas potřásl hlavou,promnul si spánky,jako by ho bolela hlava,ale dál pracoval. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Do Temarovy práce jsem vůbec nezasahovala, nechtěl jsem ho rušit. To bych chtěla vědět, jak bychom tohle vysvětlili mamince a Jakešovi, kdyb se tady objevli...stejně si myslím, že se nahoře intenzivně věnují jeden druhému. pousměju se. Jak jsou spolu oba šťastní... napadne mě ještě. Sleduju, jak Temar pokračuje. Bude to trvat poměrně dlouho, ale mapa bude detailní, což nám dost pomůže. Aspoň doufám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ryšak zvedl oči “Ano.Ten tu je.Přišel chvíli před vámi a teď se myslím koupe.“řekl pevným hlase,který byl v rozporu s rozpačitým výrazem. Pohlédl na tvou katanu,ale pak hned zase pohled sklopil. Když jsi dojedl vydal jsi se nahoru do svého pokoje,ale rozčílené hlasy,které se ozvali z Šivovy pracovny tě donutili zastavit. Ani jsi nemusel tisknout ucho na dveře,jasně jsi hlas Šivy slyšel až k místu kde jsi stál “Sakra už zase!?Jak je to možné!?“ A neznámí hlas dalšího muže mu odpověděl “Promiňte pane…nevím…zdvojnásobili jsme stráže,ale…“ “Ale zase nám vše ukradli!I přes zvýšenou ostrahou!“slyšel jsi,jak Šiva začal pochodovat. “Kruci!Podruhé v tomhle měsíci!Víte vůbec jakou cenu ty starožitnosti měli?!“ “Vím pane,ale….“ Šiva ho zase nenechal domluvit “A zase si nic tvoji muži nepamatují?Hlídali oba vchody i na střeše byli a přesto vše ze skladu zmizelo!“ Druhý muž provinile mlčel. “Už se to nesmí opakovat…sakra…všechno to byli předměty ze staré říše!“vztekal se dál Šiva. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opatrně jsi vyhlédla ven ze dveří,ale hned jsi hlavu zase schovala,protože skoro před tebou stál nějaký muž.Naštěstí si tě nevšiml,protože stál k tobě zády a vedle něj stáli další dva.Všichni tři měli plavé vlasy a mluvili s těžkým přízvukem,který jsi neznala. “Útok se nesvedl.Uloupené ženy a děti přivezli zpět.“pronesl jeden. “K čertu….tihle zlodějský lidi mají tužší kořínek než jsme tušili.Pán nebude nadšen…ale aspoň jsme získali artefakty ze staré říše.Až se Elietimm vylodí příští podjaří tyhle barbaři ani nepoznají co je ve spánku vykuchalo.“uchechtl se jeden z nich a oba se hrubě zasmáli až tě zamrazilo. “Nic netuší…..a to je už pět let sledujeme a naši špehové jsou všude.Na všech těch plovoucích měst a zemí,které po záplavě zůstali.A brzy tyhle země budou patřit zase nám.“ Chvíli mlčeli “A jak se má žena?Slyšel jsem,že budete mít první dítě.“otočil se prostřední na toho vpravo. Všimla jsi si že má ledově modré oči,druhý se k němu také otočil a měl úplně stejně děsivě ledové oči. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zastavím se kus od pracovny, v půli kroku, abych se mohl kdykoliv rozejít a předstírat, že vlastně vůbec neposlouchám a jen procházím kolem, a zaposlouchám se do hlasů. Šivovi někdo krade starožitnosti ze třetí říše a ani zostřené hlídky to nedokážou zastavi? Srovnám si všechno v hlavě a pak se znovu tiše rozejdu. Pomalu, to kdyby se Šiva ještě dál rozhovořil. Na druhou stranu nepotřebuju, aby si myslel, že jsem špeh co poslouchá cizí rozhovory... A ani jeden z mužů si nic nepamatuje? Hm... buď v tom jedou všichni a mají z toho tučné provize, nebo za tím stojí něco jiného... Napadne mě a přestože bych se teď měl soustředit na něco jiného, nepřestane mi to vrtat hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jak jsi tušil Šiva začal znovu mluvit “Dobře…řekni mi to ještě jednou ať to můžu zapsat do hlášení.“ “Není toho moc.Moji chlapci stáli na stráži.Ve předu,v zadu i na střeše.Stáli tam celou hodinu a i když byli unavení,tak neusnuli.Když přišlo ráno a sklad se kontroloval vše bylo pryč.Nikdo v noci nešel dovnitř ani ven.Nemám tušení,jak se dovnitř dostali.A odnést vše by trvalo několik hodin.“mluvil zkroušeně. “K čertu…..jak tohle Urozenému vysvětlím?“vzdychl Šiva. “Omlouvám se.“ “Jistě…jistě….já to chápu.Nemohu ti nic vyčítat.Svou práci jste odvedli…musíme přijít jen na to….jak to udělali….jak sakra!“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Že já se do toho zase zapletu... Bleskne mi hlavou, když klepu na dveře Šivovy pracovny. Počkám, teprve než se ozve dovolení a pak vstoupím. Krátce se podívám po muži, se kterým Šiva mluvil, a pak i na svého hostitele. "Omlouvám se, že zasahuji do vašeho rozhovoru..." Spustím zdvořile a shrnu vlasy z očí. "... jen náhodou a nechtěně jsem ho vyslechl..." Pokrčím omluvně rameny a na krátkou chvíli se zatvářím provinile. Na to nechtěně dám důraz, aby nebylo pochyb o tom, že jsem nestál s uchem nalepeným na dveřích. Slyšet byl stejně až na druhém konci chodby... "Nechci se vměšovat, ale zkoušeli jste nechat stráže i ve skladu?" Zeptám se po kratičkém zaváhání. Možná bych se měl starat jen o svůj problém s Raphaelem, ale z vděku za poskytnutou podporu bych možná měl nabídnout pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muž co byl se Šivou v pracovně vypadal,jako starý válečný veterán.Byl zjizvený až mu to dodávalo znepokojivě zlověstný výraz,ale jeho oči byli měkké a přívětivé. Šiva vzhlédl od papírů a zamračil se “Zavři dveře.“pozdravil tě a ukázal na židli,aby ses posadil. “Tohle je Jarred.Jarrede tohle je bratr mé ženy Aron.“představil vás tak ledabyle,že bys mu klidně i ty sám věřil,že mluví pravdu. Jarred přikývl a hned zodpověděl na tvou otázku “Ne…vevnitř nikdo nehlídal.Člověk by si myslel,že když stojí u každého možného vchodu tři ozbrojení muži,tak si všichni lapkové dvakrát rozmyslí než se o něco pokusí.“odmlčel se aby se mohl napít “Ale jestli naznačuješ,že by se někdo ukryl přes den vevnitř,tak to je vyloučeno.To skladu má přístup jen málo lidí a ti když přišli zase odešli.“zachmuřeně se podrbal na opáleném koleně. “A ani žádná známka po tunelu….prostě záhada.“dodal Šiva a nabídl ti bílí likér. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou k Jarredovi, že mě těší a posadím se na židli. "Pak to ovšem nejsou obyčejní lapkové." Podotknu v pauze, kterou starý veterát udělá, aby se napil. "Nemyslel jsem, že by se někdo během dne ve skladišti schoval. Samotný by ho celý stejně nemohl vykrást." Odpovím potom a zakroutím hlavou, že pít nebudu. "Hledali jste stopy po tunelu důkladně? Každá záhada má nějaký klíč." Prohlásím pevně a pak se odmlčím, jak se snažím přijít na nějaké vysvětlení. "Kdy má přijít další zboží?" Zeptám se po chvilce ticha. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pracovna Jarred přikývl “Rozvrtali jsme celou podlahu,ale pod dřevem byla pevná ušlapaná hlína.“vzdychl. Šiva vzhlédl “Víš Šivo.Ty starožitnosti nejsou zboží,ale skladujeme je….no pro jednoho váženého zákazníka.Všechno to jsou starožitnosti ze staré říše.Jejich hodnota není nic v porovnání s jejich historickou hodnotou.Byli to věci,jako třeba starý otlučený,měděný pohár,který bys neprodal ani za groš,lžíce,sponky do vlasů,dětské hračky až po náhrdelníky,meče a prsteny.Některé z těch věci neměli vůbec žádnou hodnotu.“vysvětlil ti “Po světě cestují mí lidé,kteří hledají,pátrají a když něco najdou koupí a přivezou.Takhle to funguje.Každý den jich může přijet několik a nebo se neukáže žádný celý měsíc.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zmůžu se jen na tiché: "Aha," a v duchu přemýšlím o tom, jak může být někdo posedlý něčím, co je staré kdoví kolik set let a není z toho žádný užitek. Zrovna jako Thomas. Zůstanu zaraženě poslouchat a na tváři mi hraje mírně nechápavý výraz. Hledají to po celém světě a pak si to ze dne na den zmizí. To může pokazit náladu. "Na každý pád... Až se zase někdo z nich vrátí, postavte hlídky a i uvnitř." Pokrčím rameny. "Tajně, ať ty zloděje nevyplaší. Pak můžete zkusit nějak zakročit, až budete vědět, kdo za tím stojí." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva přikývl a vzdychl “Takové problémy mi scházeli.Jarrede…to je vše.Můžeš jít a najmi nějaké další spolehlivé muže.“mávl rukou. Jarred rychle vyprázdnil skleničku a vstal “Děkuji.Naschle…“kývl na tebe hlavou a uklonil se Šivovy než odešel. Šiva chvíli čekal a pak naštvaně shodil ze stolu štos papírů a vstal “To je už podruhé.“svěřil se ti zachmuřeně “V jednom měsíci.Vždy když už se začne sklad plnit vykradou ho.Nikdo nic neviděl,neslyšel a zaručují se,že neusnuli.Jediné co všechny hlídače postihlo bylo mírná bolest hlavy.“přešel ke dveřím na balkón a zadíval se na modré moře “Díky,že jsi se mi pokusil pomoci Kiro.A cením si toho,ale bude lepší,když si budeš dělat starosti jen se svými problémy a ne i s těmi co se tě netýkají.“pousmál se,ale nezakryl tak starosti.Ty krámy museli být hodně důležité,když ho to tolik trápí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak to potom záleží..." Pronesu, vstanu ze židle a zvednu zhozené papíry, "Jak moc svým lidem věříte." Dokončím a podívám se po Šivovi. Nemám právo vnášet nějaké rozbroje do jeho řad, ale je to jedna z možností, že ho okrádají vlastní zaměstnanci. "Nikdy jsem neslyšel o tom, že by se z hlídaného skladu jen tak něco ztratilo." Zaamumlám a nevěřícně zakroutím hlavou. Pomalu se vydám na cestu zpátky ke dveřím, že doopravdy nemá cenu, abych se s tím zabýval. Pak mi dojde ta zmínka o bolesti hlavy a otočím se. "A nemohlo by tohle být ono?" Zeptám se. "Co když v tom má prsty nějaký alchimista? Byl by schopný najít způsob, jak uspat všechny naráz? Tak aby si potom nic nepamatovali, jako by se vůbec nic zvláštního nedělo?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se přemýšlivě zamračil “No…možné by to bylo,ale jestli by někdo kdy vymyslel takovou látku moc dlouho se to v tajnosti neudrží.To by přece za tu dobu už bylo přinejmenším na černém trhu.“vzdychl a poklepal na dřevo. “Ale měl bych to prověřit.Ale…toho by si přece všimli.Jak Jarred říkal,trvalo by několik hodin než by všechno odnesli.I díky omamné látky by si muži všimli,že v jedné chvíli je třeba jedna hodina ráno a v druhé chvíli třeba pět ráno.“vrátil se ke stolu. “Díky Kiro….zkusím o tom něco vypátrat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nevím, jestli jsem vám nějak zvlášť pomohl." Pokrčím rameny a shrnu vlasy z očí. Pak se se Šivou rozloučím, vyjdu z pracovny a vydám se do svého pokoje. A jestli tam ta mapa nebude, tak Thomase nakopu. Beztak celé odpoledne laškoval s tou... tam tou... Jasně... "Já svou práci beru vážně"... Ale jak vidí sukni, tak za ní prostě musí utíkat... Vrčím v duchu a zívnu. Kréda je k sakru rozlehlá plocha, když ji chce člověk projít... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vešel jsi do svého pokoje,kde jsi si odložil a hned jsi se vydal vykoupat,protože jsi se přes den celkem zpotil. Po koupeli jsi se cítil mnohem lépe,několika denní strniště se dostalo do stádia,kdy nepříjemně svědělo,ale odolal jsi pokušení se oholit. Když jsi se vrátil do pokoje už tam na tebe čekal Thomas a na stole ležela rozložená mapa “Ahojky….jak se ti líbila procházka?“zeptal se a všiml jsi si že na tváři mu pomalu modrala modřina. “Měl jsem štěstí.Našel jsme podrobnou mapu města.“poklepal na mapu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zhroutím se na židli ke stolu, přestože bych se mnohem radši zhroutil do postele a podepřu si hlavu dlaní. "Místní architektura je vážně okouzlující." Odpovím mu. "A kdes tu mapu prosím tě sháněl? To sis ji šel vybojovat nebo co?" Zeptám se a upozorním tak na modřinu na jeho tváři. "Neudělal jsi doufám moc velký rozruch..." Cha... že by ta krasotinka byla zadaná? To bych ti přál myslím si škodolibě a čekám na jeho odpověď |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odfrkl si “Co si myslíš?Poctivě jsem ji koupil.“přejel si rukou po modřině a ušklíbl se “No…řekněme že ona krasotinka nemá ráda,když se jde na něco moc rychle.“vesele se zašklebil. Tak by to nebyla první žena,která by mu napálila “Ale nehodlám to vzdát.Však víš,jak já rád dodívám.“vstal “Tváříš se,ne moc nadšeně z mé přítomnosti.Tak půjdu.A ty dělej už to co jsi chtěl dělat.“a přišlo ti že se tváří,jako kdybys chtěl dělat nějaké nemravnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dobře ti tak, chlípníku." Upřímně a škodolibě se rozchechtám, když přijde jeho vysvětlení. Jakmile se zvedne, že půjde, natáhnu se pro dřevěné pouzdro s tužkami, abych mohl zakreslit na co jsem přišel. Vytáhnu jednu tužku a, jakmile Thomas znovu otevře zobák a zatváří se tak..., zaklapnu pouzdro, aby se zbytek nevysypal, a mrštím ho se zaklením po něm. Co já si to sebou vybral... jeden věčně v knihách a druhej nemyslí na nic jiného než... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zasmál a vyhnul se mrštěnému pouzdru “Ty taky hned všechno bereš vážně.“řekl a vzal pouzdro ze země a položil ho na stůl “Tak zatím.Ukáži pár triků dětem.Zdá se,že se jim to líbí.“vyšel na chodbu a dveře za sebou hlasitě zavřel. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Opřu se čelem o desku stolu a zapřemýšlím, z čeho jsem krucinál najednou tak podrážděný. Těžko říct. Nakonec to svedu na dlouhou, únavnou a nudnou cestu lodí, zvednu hlavu a začnu kreslit do mapy značky. Domy, které mají snadno překonatelné střech, místa, která jsou pro sklon vikířů neslezitelná. Staré barabizny, jakým je lepší se vyhnout, pokud se člověk nechce propadnout a při dopadu si zlomit hnátu. Zvýraznit uličky, které se dají překonat skokem ze střechy na střechu... Zůstanu nad mapou trčet dalších pár hodin a, když skončím, málem ani nevím čí jsem. Tak akorát čas zalézt a vyspat se na posteli a ne na houpací síti. Opřu katanu o zeď vedle postele, berettu pro jistotu schovám pod polštář a jestli mě někdo zkusí vzbudit dřív než ráno, tak je synem smrti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Během noci jsi se probudil jenom jednou a to díky tomu,že jedno z dětí mělo noční můru a s pláčem volalo maminku. Když umlklo zase jsi usnul. Znovu jsi se probudil asi kolem deváté ráno a zase kvůli dětem,které už byli vzhůru a dováděli po domě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Smradi malí... Takovejhle budíček... Zanadávám jen aby se neřeklo, vstanu a napůl rozespale se došourám do koupelny opláchnout si obličej. Cestou tiše kleju na zatracené místní zvyky nosit vousy a teprve, když se dopravím až ke kuchyni, objeví se mi na tváři milý výraz. Beztak jsem poslední ospalec... Napadne mě, že bych se možná nemusel tvářit jako lidumil, ale leší začít den s úsměvem, jak říká maminka. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V kuchyni tě s úsměvem přivítala Lia “Tady někdo nocoval,že?“zeptala se a když jsi se usadil postavila před tebe snídani a kafe. Díky bříšku se spíš kývala ze strany na stranu když chodila “Vypadáte,ale unaveně.Možná by jste si měl jít ještě lehnout.Děti za chvíli půjdou si hrát ven a budete mít klid.“řekla přívětivě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Shrnu vlasy z očí a oplatím Lie úsměv. "Děkuju, moc." Pronesu a vrhnu se na snídani. Od té doby, co jsem zpátky, mám neuvěřitelně vysokou spotřebu potravin. Čím to sakra bude..? "Pravda, šel jsem spát trochu později, ale nic co by nespravil hrnek nebo dva kafe..." Odpovím mezi sousty. To už bych si vážně musel připadat jako troska, kdybych nevydržel zůstat vzhůru. Na druhou stranu, taková siesta po obědě... Tu asi nevynechám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Konečně po pár dnech jsi se dostal na dohled civilizaci.Byl jsi celkem rád,protože už pár dní jsi dost musel šetřit s vodou a teď když jsi měl na dohled zemi s radostí jsi dopil to málo co ti zbylo. Nebylo to plovoucí město,ale jedna z mála ostrovů,která po zatopení zůstala,kdysi to asi byli vysoké hory,ale teď to byla rovná země s menšími pahorky,které byli většinou zalesněné. Když jsi připlul s Havranem blíže zjistil jsi,že to je Kréda.Tržní město.Mají tam největší výběr zboží na celé straně polokoule.Tam jsi rozhodně mohl vydělat a strávit tam i zimu,která přicházela.Na Krédě bylo však pořád teplo v létě bys tady rozhodně nechtěl žít,ale na zimu je tu příjemně.Ale lidí jsou trošku podivné.Chodí bos a místní ženy skoro vůbec nechodí zahalené nebo aspoň mladé ženy ne.Což se tobě rozhodně zamlouvalo. Ale věc kterás e ti nezamlouvala bylo,že sis musel nechat narůst vous.Na Krédě bylo zvykem,že hladce oholení muži jsou….přihřátí. Už jsi na Krédě několikrát byl a znal jsi Šivu,který žil hned u tržnice.Byl to nejbohatší muž v celém městě,protože to on řídí veškerý obchodní ruch na Krédě a ten tě jistě rád na nějakou dobu pohostí doma…aspoň na nějakou dobu. Když jsi se přiblížil k přístavu upoutal jsi hned pohledy,někteří si tě přestali hned všímat a jiní ti přátelsky mávali i když jsi je neznal,tak oni nejspíš znali tebe. |
| |
 | soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Domove, sladký domove," zanotuji, když na své plachetnici vjíždím do přístavu. Mávání vesele opětuji, je fajn zase vidět i jinou lidskou tvář než tu svojí. Zvlášť když se jedná o tu jemnější polovičku lidstva. Začnu zručně pracovat s plachtami a pomalu dojedu k molu. Přes bok přehodím několik starých pneumatik, aby se mi Havran nepoškodil a přístavním dělníkům co tu stojí hodím lano a nechám je uvázat svou loď. Skočím na malo a z lodi výtahnu pušku a pytel z nepromokvého plátna ve kterém mám pár svých osobních věcí. Ještě jenou překontroluji uvázání lodi a poupravím těch několik málo drobností co se mi nelíbí. Dělníkovi co mi pomáhal s úvazem hodim drobnou minci a zamířim ke správě přístavu, abych jim oznámil tu veselou zvěst, že jsem dorazil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No ty jsi nám tu byl čert dlužen.“ prohlásila sekretářka,když vzhlédla. Správa přístavu sídlila v malém domě kousek od začátku tržnice,nebo to byl její konec?To bylo jedno. Dům se skládal ze dvou místností,ta větší byla určena pro návštěvníky a sekretářku a ta druhá pro toho velkého bosse co to řídil. Sekretářka byla už žena ve středím věku,snad čtyřicet nebo i víc.Vlasy ji už mírně šedivěli a vrásky prohlubovali.Na sobě měla neformální zelené šaty ve kterých se spíš chodí na nákupy nebo pracuje v domácnosti. Ale i když pronesla tak nechvalná slova usmívala se na tebe a viditelně byla ráda,že tě vidí. Taky jsi ji znal.Jmenovala se Simona a co sis pamatoval,tak odjakživa tady pracovala,sama měla už dvě skoro odrostlé děti a manžela,který jak jinak byl její šéf. “Co ty tu zase děláš?“zeptala se tě přátelsky a vstala aby se s tebou přivítala. Zkusil jsi spočítat,jak dlouho jsi tu nebyl a řekl bys,že to byli tak dva roky. Přišla k tobě a objala tě “Vypadáš dobře.Zdá se,že ti nic nechybí.Tak se pojď zapsat a můžeš mi zatím říct jak se ti daří.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se na tebe a pokývala hlavou “Závidím ti.Nejraději bych si také dala kávu,ale Šiva mi to zakázal.Kvůli dítěti.“poplácala se po vypouleném bříšku. “Dal by sis ještě něco?“zeptala se tě,když viděla,jak jídlo z talíře mizí “Ah ano….to mi také připomíná.Do odpoledne tu Šiva nebude.Má nějaké zařizování,ale prý řekl všem svým lidem ať ti jsou plně k nápomoci,tak máš volnou ruku.Dobré ráno.“pozdravila Alexe,který ji s potlačovaným zívnutím také pozdravil a sedl si ke stolu. Podle kruhů pod očima jsi poznal,že také moc nenaspal,ale v jeho případě za to mohlo asi spíš čtení dlouho do noci. “Dobré ráno Kiro.“řekl teatrálně a také si vzal svůj kus snídaně “Jak dopadla ta tvoje obchůzka?“zeptal se k tvému překvapení hlasem ve kterém jsi postrádal onu zasněnost.Zřejmě i na snění byl unavený. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Taky tě rád vidim," odpovim na to vřelé přívítání, ale pak se usměji. "Rozhodl jsem se, že se na tebe přijedu podívat, už jsme se dlouho neviděli," řeknu když se podepisuji v knize. Pak se posadim na kraj stolu. "No mám se docela dobře. Byl jsem tady i támhle a dělal jsem to i ono. Vždyť mě znáš," zasměji se. "A jak se máš ty? Děti ani manžel nezlobí?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Simona se zasmála “Jistě,že tě znám.Kdyby ne,tak tě ženu pryč.“uhladila si sukni “Ah děti i manžel jsou sluníčka.Jala si našla přítele.Už jsou spolu skoro půl roku a vypadá to celkem nadějně.A Jarred poslední dobou je posedlý zbraněmi.Byla bych tedy raději,kdyby se usadil.Už má načase.No a manžela trápí revmatismus,tak si hodně stěžuje ale on si stěžuje na hodně věcí.Vždy si najde něco nového.“usmívala se. “Jak dlouho se tu zdržíš tentokrát?Přes zimu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Horlivě kývnu hlavou, že něco k jídlu bych si ještě dal. Jakmile se Lia otočí, nehlasně zanadávám a zatvářím se kysele. Takže Šiva je mimo dům a já mám volnou ruku v jednání s jeho muži, z kterých znám jenom Jarreda. Tak to se povedlo. Kurva. Kdy se mají vrátit ti jeho zvědi? Dneska? Ti to stejně řeknou jen jemu, jestli jsou co k čemu. "Dobrý..." Pozdravím Alexe. "Už to mám všechno zakreslený na mapě." Odpovím mu, když zhodnotím, že Lia snad není potencionálně nebezpečná. "A co tvoje literární bádání?" Zeptám se s nechtěnou špetkou ironie v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia vám začala připravovat další várku potravin. Alex zívl “Moc vtipné Kiro.Až mě z toho smíchu bolí břicho.“pronesl klidně a vytáhl si malý sešítek,který otevřel “Náhodou,abys věděl,tak jsem v nich našel velice zajímavé věci.Nejvíce mě,ale asi zaujal Selský Almanach.Věděl jsi to,že si roční období tady dělí na více než jen na jaro,léto,podzim a zimu?Oni tady mají Zimní slunovrat,Pozimí,Předjaří,Jarní rovnodennost,Podjaří,Předletí,Letní slunovrat,Poletí,Předpodzimní,Podzimní rovnodennost,Popodzimí a Předzimní.První jsem nechápal k čemu něčemu takovému může takový Almanach být,ale podle toho co jsem zjistil to mají kvůli tomu aby věděli kdy přesně je nejlepší období zasadit to a to a kdy to a to sklidit.“usmál se. Lia před vás postavila další talíř chlebů se vším možným “To je pravda.Podle tohoto Almanachu se mohou farmáři velice dobře orientovat,kdy je nejlepší sezóna na sázení a kdy sklízet.Díky tomuhle máme velice bohatou úrodu,tak,že ji můžeme dovážet i do plovoucích měst.“potvrdila a dolila ti kávu. “Jasně…a co třeba tohle…našel jsem staré dokumenty,kde se mluví stále ještě o staré říši a jejich vládcích.Teprve před necelou jednou generací tu ještě měli vládce s podivnými přízvisky.Jako například Bezeamerem Skromný,Beraemar Mazaný,Tadriol Neochvějný….směšné.Podle všeho teď Krédě vládne jeden jediný rod,který vznikl těsně po pádu staré říše.Vážený D’Alsennine.“pronesl a poklepal si prstem do bloku. “Tak ti nevím co je horší.Panovník nebo diktátor?“zeptal se. “Rozhodně je to lepší teď než předtím Alexi.Diktátor Vážený D’Alsennine se stará jen o své pozemky,které poctivě koupil a ostatní farmáři mu nejsou nijak povinni žádat ho třeba o to,aby mohl přejít z pšenice na kukuřici.Což předtím nebylo.Pokud chtěl někdo něco změnit,začít prodávat místo ryb látky vše muselo jít přes vládce.Teď už to není nutné.Vážený D’Alsennine se stará o své pozemky,stará se o stromy a o divokou zvěř.Je tu hrozně moc pytláků a sami víte,jak je zvěř vzácná.Také se stará o bezpečí Krédy.Od té doby co tu je nás nenapadli žádní piráti.“ Alex si mezitím co mluvila dělal poznámky “Skvělé,to bychom měli.A teď politika.Myslím,že se nebudeš divit,když ti řeknu,že po diktátorovy tady má největší moc slečna Zina.Co jsem zjistil,tak žije ve své luxusní vile na konci pobřeží.Podle všeho tady ordinuje pod zástěrkou poctivé chovatelky dobytka.Shodou okolností dostala do správy i polovinu lesů.Ale já bych řekl,že má určitě co dočinění s černým trhem,když se podívám na zemský daňový rejstřík z minulého roku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vesele pokývám hlavou, na tyhle řeči jsem nikdy moc nebyl. Nejsem holt rodinný typ. "Ještě uvidim, zamyslím se. "Nejdříve si musim promluvit s pár lidma, v prvé řadě s Šivou. Nevíš náhodou o něm něco? Nějaké nové drby co by se mi mohli hodit?" Usměji se Simonu a položím ji na stůl peníze za zakotvení lodě, plus něco málo navíc na přilepšenou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Simona se na tebe usmála a schovala peníze,mrkla na tebe “Ah Šiva?Nic moc….Lai už je zase v tom,takže se psychicky připravují na páté dítě.Ale slyšela jsem nějaké zvěsti o tom,že už mu dvakrát vykradli sklad,kde ukládali věci pro Váženého D’Alsennina.Všechno to byli předměty ze staré říše.Ale trápí ho to,že nikdo nic neviděl ani neslyšel.A to měl i zdvojené stráže.Všem to vrtá hlavou.“poklepala tě po ruce “Ty jsi byl vždy vynalézavý.Třeba bys mu v tom mohl pomoci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nasadím zaujatý výraz a pootočím hlavu směrem k Alexovi, aby měl pocit, že ho pozorně poslouchám. Ve skutečnosti mi jde ale většina jeho slov jedním uchem tam a druhým ven. Počasí na Krédě je mi vcelku ukradené, stejně jako kdy je lepší pěstovat okurky salátovky nebo nakládačky. "Hm..." Prohlásím zaujatě v jednu chvíli a zakousnu se do dalšího chleba. Když dojde až na diktátora a politiku, přece jen ho začnu poslouchat pozorně. "Slečna Zina mě ani tak moc nepřekvapuje..." Potvrdím mu, i když její zástěrka trochu ano. "Dobrý..." Ocením ho potom upřímně. Kvůli takové hoře informací, která nám stejně bude ze čtyř pětin k ničemu, zůstat tak dlouho vzhůru..."Ještě něco?" Zeptám se shrnu vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No to zní zajímavě," podrbu se na bradě, kde mi roste čerstvý vous, je to trochu nezvyk a svědí. "Tak já tě nebudu zdržovat a vyrazim obtěžovat zase někoho jiného." Seskočim ze stolu a vydám se ke dveřím, na zapraží se ještě zastavím a otočím se. "Doufám, že se ještě uvidíme," mrknu na Simonu a konečně vyjdu ven. Od budovy správce přístavu to vezmu rovnou na tržiště. Dívám se po stáncích, ale nikde se nezastavuji a mířím rovnou k Šivovi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jasně.Ahoj a stav se někdy ještě.“rozloučila se s tebou Simona. Jak už bylo zvykem prodavači se navzájem překřikovali,jak vychvalovali své zboží a nebo pomlouvali to sousedovo. Lidé ti příliš pozornosti nevěnovali,jen pár dětí si tě stydlivě prohlíželo,protože bylo patrné,že jsi cizinec. “Mé koření polechtá vaše vybrané jazýčky!“křičel jeden prodavač napravo a do toho zase z druhé strany “Moje ryby jsou nejčerstvější co můžete sehnat na celé tržnici!“ Div jsi z toho neohluchl,když ti někdo takhle zařval do ucha. Pak jsi uviděl dům Šivy.Byl kousek od tržnice a byl to jediný třípatrový dům c dohledu.Vydal jsi se hned k němu a zaklepal. Za chvíli se dveře otevřeli a ty jsi hleděl do prázdna,proto jsi sklopil pohled a uviděl jsi malou pětiletou holčičku v bílé košilce a koulila na tebe svá modrá kukadla. Poznal jsi v ní Arrien,nejmladší Šivovu dceru za ty dva roky pěkně vyrostla,ale podle jejího pohledu jsi jasně viděl,že tě nepoznala. “Hmmm?“zeptala se a do pusinky si cpala kus vaječného chleba. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sednu si na bobek, abych si mě mohla dívenka prohlédnout. "Ahoj," pozdravím jí vesele. "Máš doma tatínka?" Zeptám se jí a zalituji, že nic pro ní nemám. Většinu jídla jsem už dávno snědl a na tržnici jsem nic nekupoval. No třeba příště. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arrien si nacpala příliš velký kus chleba do pusinky,že se ji tváře nafoukly a přikývla.Otočila se a odešla do chodby z které se za chvíli ozvalo její kašlání,jak ji zaskočilo. O chvíli později se místo Šivy objevila jeho žena Lia v požehnaném stavu “Enho!Propánička,kde ty se tu bereš?“zasmála se žena přibližně ve tvém věku a už tě objímala a líbala na tváře “Jen pojď dál.Šiva má teď schůzku tak nemůže.Aspoň si mezitím můžeme popovídat.“posadila tě k jídelnímu stolu u kterého seděla Arrien a zapíjela chléb,kterým se málem zadusila. “Máš hlad?Jistě,že ano….“zeptala se a hned si i odpověděla a postavila před tebe talíř s kouřícími se brambory a kořeněně vonící maso k tomu ti dala k zapití pivo “Jsem ráda,že jsi se zastavil.Tak povídej.Jak se máš?Jak dlouho se zdržíš?“vyptávala se vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když se objeví Lia usměji se na ní, opatrně jí obejmu a následuji jí do domu. Jen co se předemnou objeví jídlo s chutí se do něj pustím. Cpu si do úst obrovské kusy soust a zapíjím to pivem. Lia a její kuchyně. Po tom se mi opravdu stýskalo. Hodim do sebe poslední kus brambory a odstrčím prázdný talíř. "Jako vždy výborné," pochválim jídlo a významně si popleskám po břichu. "Mám se docela dobře, ale dělám všechno proto abych se měl ještě líp," usměji se nad vlastním vtipem. "Přemýšlel jsem o tom, že bych zde přezimoval a navštívil pár starých přátel, přecijenom jsem tu už dlouho nebyl. A co ty? Máš se dobře? Zdá se že ten starý kozel má pořád páru," pronesu narážku na sexuální výkonost Šivy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alxe pokrčil rameny “Pak už jen nějaké ty drobnosti,ale ty jsem nestačil ještě prostudovat.“řekl a znovu zívl. “Měl by sis jít ještě lehnout.“stala se Lia “Asi jo…jen musím dočíst pár kapitol a pak si zdřímnu.“řekl zachmuřeně. Teď dorazil i Thomas a ten vypadal,že se vyspal dobře “Dobré ráno…tyjo…Alexy ty jsi umřel?Vypadáš,jak zombie.“řekl a sedl si k vám. Alex na něj úkosem pohlédl “Jednou si ukousneš jazyk.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Laia se zasmála a poslala malou Arrian za svími sourozenci,kteří si hlasitě hráli někde v patře.Uklidila špinavé nádobí a sedla si k tobě “Dávej pozor co říkáš před dětmi.“varovala tě přátelsky. “Ah jistě…..Šiva vždycky říkal,že chce velkou rodinu,ale myslím,že tímhle dítětem to už skončíme a další nebude.A kdyby ano,tak to bude jen nehoda.Já se mám skvěle…jen mě bolí kotníky.Jsem ráda,že nemusím chodit do práce…vychovávat děti je práce už sama o sobě,ale rozhodně si nemohu stěžovat.Ale Poslední tenhle týden je pro Šivu těžký.Kvůli těm krádežím předmětů ze Staré Říše.Ty podměty totiž patří Váženému D’Alsennine.A tak má Šiva celkem velké potíže.Brzy by měli přijít další předměty a pokud zase skladiště vykradou…obávám se,že dostane od Váženého D’Alsennina trest.“vzdychla. “Bude rád,že tě uvidí…to ho aspoň na chvíli uvolní z toho napětí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už se chystám dát Alexovi taky nějakou dobrou radu, když se tak zvesela přižene Thomas. "To mu dřív zdrátuju čelisti k sobě." Ucedím směrem k Alexovi a podívám se po Lie, jak se tváří na tyhle slovní přestřelky. Nedivil bych se ani v případě, že by se mohla potrhat smíchy, nebo se tvářila nesouhlasně. Každopádně, tohle je zřejmě jen začátek. "A co ty?" Otočím se na Thomase. "Přispěješ nějakou troškou do našeho informačního mlýna? Zjistils něco od... tam té?" Zeptám se a chytnu se svého hrku kafe, jako by to byla moje poslední opora. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Slyšel jsem o tom," řeknu a začnu si hrát se sklenicí od piva. "Třeba bych vám s tim mohl pomoci, když jsem teď ve městě. Stejně nemám do čeho píchnout a oči na víc se vždycky hodí," mrknu na Liu. "Ta schůzka, kterou teď má je kvůli tomu? Nějací noví hlídači nebo už přišli vymahači dluhů od D'Alsennina? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se tvářila naprosto normálně,zabývala se nádobím. Thomas se pohodlně opřel do židle a usmál se “Ale to víš,že ano…..zjistil jsem jednu moc pěknou věc.Jako třeba to,kde momentálně Raphael bydlí.“zasmál se. Alex odevzdaně vzdychl,ale nic neříkal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia zavrtěla hlavou “Má tam pracovní schůzku s velitelem stráží.Domlouvají si další kroky a různé opatření proti dalšímu vyloupení.Nebo tak nějak.“mávla rukou a vstala.Podala ti další pivo,když viděla,jak si hraješ s prázdnou láhví. Pak si zase k tobě sedla s heknutím a položila si ruku na bříško “Zůstaneš u nás?Já jen jestli mám připravit pokoj….ah ano….a voď si sem své milenky až v noci.Ať neděsíš děti.“mrkla na tebe vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Málem se tím kafem poliju, jakmile Thomas prohlásí, že ví, kde Raphael bydlí. Tiše zanadávám a během vteřiny zapřemýšlím, jestli mi to včera neřekl protože věděl, že bych nespal, a nebo na to jen zapomněl. "Ehm... A budeš tak laskav a řekneš nám to a nebo si to necháš pro sebe?" Zeptám se a vynasnažím se, aby to neznělo moc kousavě. Mám totiž pocit, že by mě taky klidně mohl začít vydírat, čistě jen ze škodolibé radosti, že ví něco co já ne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zatvářil,jako nevinnost sama,ale usmíval se,pak ale zvážněl “Ne..zatím ne.Znám tě ty starý hlupáku.Nenávidíš ho tolik,že bys byl schopný v popudu za ním vyrazit sám.“pokrčil rameny. “Bude lepší,když si první počkáme na zprávy od Šivových špionů.“ Alex pokýval hlavou “První rozumná věc co od tebe slyším.“ “Nech si kecy snílku.“ucedil na něj Thomas. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zaryju nehty do desky stolu a na tváři se mi objeví doopravdy vražedný výraz, když mi to odmítne říct. Probodnu ho pohledem a něco tiše zavrčím. To mi teda sakra pije krev. I kdybych tam vyrazil sám, tak co? Je to moje pomsta... A nejsem starý hlupák. I když vlastně... Krucifix, co se o mně všichni tak staráte? Zuřím v duchu s pohledem upřeným někam na podlahu, než se přinutím napočítat do dvaceti a na celý tenhle tiátr se nevykašlu. "Nemohli by jste vy dva po sobě přestat aspoň na chvíli štěkat." Zeptám se o chvilku později spíš s přátelsky nabroušeným tónem než vysloveně zle. "Kdo vás má furt poslouchat?" Zeptám se a pokusím se najít trochu opory u Lii, pokud zrovna nevězí lokty ve dřezu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Milenky? Já a milenky?" položím si ruku na prsa a zatvářím se na oko ublíženě. Pak se ale začnu smát. "Dobře, dobře. Rád tu zůstanu pokud mohu a samozřejmě vám nic nezůstanu dlužen. Peníze mám a nechci vám tu zůstat na obtíž." Napiji se piva a hřebtem ruky si otřu pěnu z vousů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Oba zmlkly a zatvářili se provinile. Thomas vzdychl “Nezlob se kamaráde.Vím,že tě to štve,ale je to jen pro tvé dobro.Musíme být rozumní.“řekl a usmál se na tebe. Alex vzdychl a vstal “Jdu si ještě prolézt další knihy.Třeba najdu ještě něco užitečného.“řekl a poděkoval Lie za snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro La zavrtěla hlavou “Proboha….nech toho.Jako kdybychom tě kdy nechali něco platit.“usmála se. “Přece víš,že ty jsi tu vždycky vítán.“vstala a šla umýt nádobí. “Mami?“ozvalo se a dovnitř vešel dvanáctiletý chlapec.Hned jsi v něm poznal Rašída,když tě on postřehl radostně se usmál “Strejdo Enho!“přiběhl k tobě a objal tě “Kde ses tu vzal?Jsem tak rád,že jsi tady!“jeho úzká pihovatá tvář zářila upřímnou radostí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hm..." Zamručím a pak nad tím mávnu rukou. "Jasně." Ušklíbnu se nepatrně. Napiju se z hrnku, jen na okamžik pootočím hlavu směrem za Alexem a pak se začnu hluboce zamýšlet nad tím, čím se budu zajímat dneska. Kašlu na to, užírat se nebudu. Plánovat? Znovu projít Krédu? Kreslit? Číst...? Cvičit... To bude ono. Objeví se mi na tváři na chvíli téměř vítězoslavný úsměv. Jen ještě aby bylo kde... "Lio? Máte zahradu? Zeptám se zdvořile a podívám se po ní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Laila přikývla “Jistě.Za domem.Projdi chodbou kolem schodů a tam jsou zadní dveře,kterými se dostaneš na zahradu.Nepošlapej mi,ale prosím květiny a zeleninu.“požádala tě. Thomas se protáhla také vstal “Jdeš cvičit?Fajn.Tentokrát to tu půjdu projít já abys netvrdil,že nic nedělám.“usmál se,vzal si jablko z mísy a vyšel ven. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poděkuju Lie, zvednu se a dojdu do svého pokoje pro katanu a hvězdice. Sice ještě nevím, jestli bude po čem házet, ale lepší je vzít s sebou, než se pak pro ně vracet. Dám na radu ženy, projdu chodbou kolem schodů a otevřu dveře na zahradu. Opatrně vykouknu, jestli když Lia říkala, že si děti půjdou hrát ven, nemyslela tím právě zahradu, pak opatrně prokličkuju mezi záhony a pokusím se najít nějaký plac, kde by se daly trénovat kroky a údery. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Děti tam nebyli na hraní tam měli příliš málo místa,tak si nejspíš šli hrát někam před dům. Ale neuběhla ani hodina a už jsi měl diváky.Mladé slečny se zastavovali za plotem,koukali na tebe,chichotali se nebo ti zatleskali,když se ti nějaký pohyb hezky povedl. Pak jsi si všiml i nejstaršího syna Rašída,který sedí ve stínu jednoho stromku a obdivně na tebe kulí oči. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když si po hodině přes všechny svoje vnitřní bariéry začnu připadat jako zvířátko v cirkusu, trochu, jako poslední dny dost často, se naštvu a skončím úderem z půlobratu, co by ve většině případů rozsekl protivníkovi krk. Shrnu vlasy z očí a hledím se někam uklidit, než se ty slečinky nerozhodnou spakovat. Zahlédnu Ryšada a po nepatrném zaváhání se k němu vydám a posadím se vedle něj. "Ahoj..." Pozdravím ho zrovna jako včera večer a natáhnu k němu ruku s katanou, jestli se na ni chce podívat. "Ale dávej bacha..." Varuju ho přátelsky, aby ho snad nenapadlo pořezat se. S tímhle ostřím to přece jen není nic těžkého. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Vzdávám se před tvou dobrotou, ani nevim jak jsem si to já starý podvodník zasloužil," když uslyším Rašída otočím se ke dveřím. Se smíchem mu prohrábnu vlasy. "Ahoj Rašíde, koukám že už je z tebe pořádnej chlap, za chvilku už budeš pomáhat otci s obchodem," skloním se ke svému vaku a začnu se v něm přehrabovat. "Ale k tomu budeš potřebovat tohle," vytáhnu uzký zavírací nůž, který jsem kdesi ukořistil a podám ho chlapci. "Tu máš něco na památku." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když dívky viděli,že asi už nic nebude zklamaně se začali rozcházet. Ryšak nesměle vzal tvou katanu a začal si ji prohlížet s ještě většíma očima než předtím.Chvíli si ji mlčky prohlížel než se na tebe podíval “Naučil byste mě bojovat?Jak to umíte vy?Prosím?“zeptal se s nesmělou dychtivostí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rašíd radostně vyjekl “Díky strýčku!“a znovu tě objal.Opatrně vytáhl nožík a nechal po čepeli přejet sluncem “Je krásný.“řekl nadšeně. “Půjdu ho ukázat ostatním!“vyjekl a už utíkal pryč. “Ale nikomu ho nepůjčuj!“zavolala za ním Laila a pak se obrátila k tobě “Myslíš,že to byl dobrý nápad?Dávat mu ten nůž?Myslíš,že je na to dost starý?“dívala se na dveře ve kterých zmizel Rašíd. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Určitě," otočím se k Lai. "Já v jeho věku jsem měl taky nůž a podivej co ze mě je," pozlobím jí. Dopiji pivo, vstanu a protáhnu se. "Eh musim si odskočit. To dělá to pivo," zatvářím se omluvně a zamířím k záchodu. Pušku i vak nechám v jídelně, nic by se jim stát nemělo, navíc pušku jsem předem vybil, aby nedošlo k nějakému neštěstí. V domku plném dětí, si jede nemůže být ničím jistý. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se zasmála “Jen běž…doufám,že si pamatuješ kde to je.“usmívala se a uklidila stůl. Když jsi se vrátil Lia tam už nebyla,zřejmě ti šla připravit pokoj,ale za to tě tam čekal malý houf prťat. Čtyři dětičky.Nejstarší byl Rašíd.Po něm byla Emma,které bylo deset,po ní následoval Planir kterému bylo osm a pak Arrien,které bylo pět let.Ta malá zřejmě vůbec nechápala o co jde a tak aspoň seděla u stolu a žužlala si kořínky vlasů. Planir si tě zřejmě už pamatoval,protože spolu s Emmou tě hned začali nadšeně vítat za to Rašíd zůstal u Arrien. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale, ale, ale. Kohopak to tu jenom máme," zvolám nadšeně, když se vrátím ze záchodu a radostně se přivítám s zbylími členy domácnosti. Jen co mě na chvilku propustí znovu se sehnu ke svému pytli a zkusím v něm pro ně něco najít. Po chvilce hledaní a přidušeného sakrovaní se mi přecijenom podaří objevit něco pro děcka. "Tak strýček Enho tu pro vás něco má," zatvářím se tajemně a nechám děti několik úderů srdce v napětí. A pak s vítězným tadá vyndám na stůl konzervu plnou sladké marmelády. K tomu jim tam ještě přidám několik sucharů. "No šup. Pusťte se do toho než vám to snim," postrašim je. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ten jeho dotaz mě zarazí. Naučil? Já? Já nejsem učitelský typ...Navíc, co na to tvoji rodiče? Ale, umět se bránit se hodí vždycky. Žádné zabijácké údery tě stejně učit nebudu. Zůstanu chvíli mlčet. "To za jediný týden asi nestihnu... Ale možná bych tě mohl naučit pár kroků a úderů." Zamyslím se a mírně se pousměju. "Když dokážeš sehnat dvě bambusové hole, přinejhorším ... násady od košťat... Můžeme to zkusit." Kývnu hlavou, že souhlasím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ryšak přikývl “Děkuji…hned jsem zpět!“vrátil ti meč a hbitě vyskočil na nohy a utíkal do domu sehnat násady na košťata,přece jen.Tady těžko sežene bambus. Trvalo to deset minut než se vrátil i s košťaty “Jak to mám sundat?“zeptal se a ukázal na štětiny,které vypadali,že jsou z divokého prasete. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Děti s děkováním se vrhly na sladkou pochoutku a Rašíd je začal dirigovat aby se při tom nepozabíjeli. Vedle tebe se objevila Lia a usmívala se “Ale…ty jsi tak hodný strýček.Ale ne,že mi je rozmazlíš.“ale děkovně tě políbila na tvář “Pokoj máš připravený.Je to ten,jako obvykle.Druhé dveře zprava ve třetím patře.“připomněla ti. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky, jsi zlato," pohladím jí po ruce a i hned využiju situace, kdy na mě děti zapoměli. Popadnu bagaž a vyrazim do svého pokoje. Cestou po schodech si začnu pohvizdovat. V pokoji hodím pytel do kouta, pušku opřu vedle postele a svalím se do peřin. Ještě si stáhnu boty a pak už jenom odpočívám. Potřebuji to jak prase drbání, možná se i na chvilku prospim. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přišlo ti že uběhla jen chvíle,kdy jsi zavřel oči a už se dveře hlasitě rozletěli a narazili do zdi. Reflex tě hned vyšvihl na nohy,ale mozek nestíhal a tak jsi ještě ospale mrkal.Venku se už stmívalo,tak muselo uběhnout už pár hodin od té doby co sis lehl. Do pokoje se vehnala hřmotná postava muže,byl o dobrou hlavu vyšší,jak ty a to jsi nebyl žádný prcek. Muž běl černé kudrnaté vlasy a hnědé,upřímné oříškové oči,které se ke zbytku těla nehodili.Postavu měl vypracovanou,jako kdyby až do nedávna těžil v kamenolomu,hned jsi v něm poznal Šivu. Svalnaté paže tě sevřeli v přátelském objetí “Enho!Vítej!Promiň,že jsem tě nepřivítal dříve,ale měl jsem práci.Vypadáš dobře!“pustil tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Šivo, ty starej ptáku. Málem jsem ti ustřelil koule," vyjedu na něj, ale pak se začnu smát. "Aspoň by pak moje žebra přežila tvoje medvědí obětí." Když mě konečně pustí posadim se na postel. "Ty taky nevypadáš nejhůř a navíc budete mít další děcko," pochválim ho, ale pak zvážním. "Ale taky jsem slyšel, že máš teď problémy. Nechceš mi o tom něco povědět? Ale ne tady. Co kdybychom si zašli ně kam na jedno?" Navrhnu program na večer. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva zaváhal,ale pak kývl “Ale jo…zajdeme si na jedno.Nemusím přece pracovat od rána do večera.“plácl tě po rameni. “No hele…já bych řekl,že to budou tentokrát dvojčata.Viděl jsi to její bříško?A to je teprve v pátém měsíci.“usmál se. “Tak jdeme?“zeptal se a vyšel na chodbu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "A nebo to bude hromotluk jako ty," řeknu když si nazouvám boty. "Vedeš, já už tu přecijenom nějakej čas nebyl," vyjdu za ŠIvou na chodbu a čekám do jakého podniku mě to zavede. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nepřeraz se..." Poznamenám tiše, jakmile vyrazí, jako by ho střelil. Když se vrátí, napadne mě, že při jeho výšce bude stačit jen jedna násada a druhé koště bude ušetřeno. Stejně mám pocit, že to jedno bude Lia postrádat, a já, aby se neřeklo, ho budu muset sehnat. Zvednu hlavu, jakmile na mě Ryšak promluví, a mírně se pousměju. "No... tak to bude tvůj první úkol, vyřešit to. Šermíř nesmí mít v hlavě piliny, ale mozek. A musí ho umět používat. Tak se čiň..." Vybídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hele…si,jako myslíš,že jsem se takhle velikém už narodil?“zachechtal se a odvedl tě do nedalekého hostince,kde bylo poměrně rušno. Muži si užívali volna,kdy museli přes celý den pracovat a tohle byla jejich chvíle a polovina z nich bude později opilí na mol. Ašli jste si místo a objednali pití,které vám přinesla,jak jinak,pohledná hosteska s bujnými hnědými vlasy. “Takže ty bys mi chtěl pomoci s těmi zloději?“zeptal se tě a napil se piva co si objednal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahrada Ryšak se na koště podíval a přemýšlením stáhl obočí a udělal si na čele jemnou vrásku.Dřepl si na zadek a začal koště zkoumat,ale trvalo mu to jen chvíli než na to přišel.Začal se smetákem kroutit až s lupnutím odpadl od tyče. Vítězně se usmál a to samé udělal i s druhým koštětem “Tady pane.“podal ti jednu z tyčí. “Bylo to v pořádku?“zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro S úlevou se posadím na židli v hospodě. Konečně zase mezi lidmi, už mi to pomalu začínalo chybět. To a taky pivo. Jen co se předemnou objeví popadnu ho a na jediný zátah vypiju. Slastně vzdychnu, hřbetem ruky otřu pěnu z vousů a otočím se za číšnicí. "Ještě jedno krasavice," houknu na ní přes lokál, pak se začnu zase věnovat Šivovi. "Jestli o to stojíš," pokrčím rameny. "Stejně nemám co dělat a spoň se ti tak odvěčím za pohostinnost." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Líp bych to nezařídil." Kývnu hlavou a pousměju se. Pak se vyškrábu na nohy, vybídnu ho, ať se narovná a změřím si ho pohledem. Podle odhadu zkrátím rovným sekem tyč na jeho výšku a vrátím mu ji zpátky. "Tak v první řadě... Toho pána si strč za klobouk. Jmenuju se Kira. Za druhé... Nikdo, ani tvůj nejlepší kamarád, nebude vědět, že tě učím zrovna já. Za třetí... A to si pamatuj nejlíp, protože jak na to zapomeneš, končíme, nikdy neohrozíš nikoho bezbranného. Jasné?" Promluvím a poslední dva body myslím naprosto vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za chvíli byla hnědovláska u tebe a postavila ti korbel na stůl tak prudce až ti trochu piva vyšplouchlo na kalhoty. “Tady to máš….hezoune.“řekla líbezným hlasem a když ses na ní podíval nevinně se usmívala,ale v očích ji plály pobavené ohníčky. Šiva se tiše zasmál a hosteska odtančila “Jestli to na ní zkoušíš budeš se muset snažit.“ “Tak fajn….tvou pomoc moc rád příjmu.A budu potřebovat.Pozítří hodlám zboží hlídat osobně.A ty můžeš semnou.Aspoň tam budu mít někoho na koho se budu moci spolehnout.“kývl a napil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ryšak pokorně přikyvoval “Ano pa….ano Kiro.Slibuji,že vše dodržím.“zvedl ruku jako k přísaze a pak si v rukou potěžkal tyč. “Co mě budete učit,jako první?“zajímal se se špatně skrývaným nadšením. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Co pak, má nějakého chlapa?" Nespouštím pohled z jejího zadečku, proplouvajícího mezi stoly. "Jasně," zamumlam trochu nepřítomně, když Šiva pokračuje o svých problémech, myšlenkami jsem uplně jinde. Nakonec mi to ale docvakne a já se otočím od hypnotického pohupování boků. "Samozřejmě, že ti pomůžu, od toho tu kámoši přeci jsou. Chceš mi k tomu říct ještě něco, nebo to necháme na jindy?" Zeptám se a pořádně se napiji ze džbánu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Počkej…kdo?Ona?No já ji teda ještě s nikým neviděl…aspoň ne nic trvalého.Tak ti tak vlastně nevím….já už mám jednu krásku doma.O ostatní ženy se už tolik nezajímám.“pokrčil rameny a čekal až ho začneš vnímat. “No hele….jak chceš ty.Klidně ti vše řeknu až zítra,když máš spíš zájem najít si někoho kdo ti bude zahřívat peřinu.“usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale houby, jenom jsme byl dlouho pryč. Klidně začni já poslouchám, ale nejdřív si pořádně připijeme," bouchnu dlaní do stolu a zavolám na číšnici. "Hej děvče dones nám sem nějakou pálenku," posadím se a zamnu si ruce. "Tak se mi to líbí." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hned to bude.“odpověděla hnědovláska. Šiva se zasmál “Tak hele..zase to nesmíme přehnat.Nechce se mi tě tahat domů.Navíc Lia by mě nepustila do postele,kdybych byl na mol.“ušklíbl se. “Naposledy když jsme se řídil se na mě tak naštvala,že mě prostě vyhodila z pokoje a nepustila dovnitř.Ženský.Když si postaví hlavu je to s nimi těžký.“dopil své pivo. “Tak hele..je to jednoduché.Vezmeme zbraně a budeme hlídat sklad.Zítra tě k němu vezmu aby sis ho prohlédl a tak.Však to znáš.Je to ale opravdu divné.Jsou to věci ze staré říše,ale některé z těch věci byli úplně bezcenné.Jako měděné lžičky,otlučené poháry z kterého by nepil ani bezdomovec.Přesto si někdo dal tu práci,aby to vše ukradl.A po pachateli ani stopa.Nikdo se celou noc nehnul z místa a přesto se nějak dostali dovnitř a dvakrát.Jediné co mají hlídači společného je migréna.“ Přišla k vám hosteska s objednávkou Prosím pánové.“usmála se a hned se zase otočila aby se věnovala ostatním zákazníkům. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Trpělivě poslouchám a nějak mi to nejde na rozum, zdá se, že v tom bude nějaký háček, ale to nechám na později. Když přijde hnědovláska s lahví, chytím jí za ruku, aby hned neutekla. "Pojď si s námi připit," zkouším to na ní s úsměvem a druhou rukou rozlévám pití do skleniček. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hnědovláska se na tebe podívala a ohlédla se k výčepu a zase na tebe,nerozhodně si skousla růžový ret “Neměla bych…..mohla bych mít potíže.“řekla rozpačitě a znovu se podívala k výčepu,ale hostinský měl dost práce. “No….snad na pár minut bych mohla.“svolila a sedla si vedle tebe na židli a oddychla si.Taky kdo ví,jak dlouho už po hostinci pobíhala sem a tam “Díky.“usmála se. “Jmenuji se Semanta.Pro přátele a známé prostě Sam.“představila se. “Já jsem Šiva.“ kývl hlavou na pozdrav Šiva. “Ano já vím.Znám se s tvojí ženou.Přes den pracuji na tržnici a prodávám šátky.Občas si s Liou povídám.Kdy se to má narodit?“zeptala se. “No…času je ještě dost.Snad čtyři měsíce.“odpověděl s malými rozpaky. “Otec dostal horečku kostí,tak ho musím na tržnici zastupovat,jako nejstarší dcera.“vysvětlila mu rychle,přece jen on řídil všechen obchodní ruch. “To chápu.Snad se ti otec uzdraví.“popřál i když to spíš na to umře.Z horečky kostí se vzpamatoval jen málokdo. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Chvilku jejich rozhovor poslouchám, ale vůbec nevim o čem se to baví a tak se do toho vložim. "Já jsem Meiju," představim se a rozestavím sklenky s pitím. Tu svou pozvednu a pronesu přípitek. "Tak na stará přátelství a i na ta nová," mrknu na Sam a kopnu panáka do sebe. "Dobrota," olíznu si rty a začnu znovu nalévat. "Ale nechci aby jsi měla problémy," otočím se na Samantu. "Možná by jsme si mohli popovídat až tu skončíš," usměji se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva zmlkl a nechal ti volný prostor k „balení“. Samanta se k tobě otočila “Těší mě Meiju.“řekla s úsměvem a kopla to do sebe stejně rychle a snadně jako ty. Zašklebila se a otřásla “Života budič.Obrazně řečeno.“otřela si ústa do kapesníku co měla složený v kapce zástěry. “Ráda si s tebou popovídám.Ale záleží na tom jestli tu ještě budeš.Někdy tu jsem hodně pozdě do noci.Tak záleží na tom jestli vydržíš čekat.“pokrčila rameny a opatrně pozorovala svého šéfa jestli si ji nevšiml. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Pro tebe to určitě vydržim," stále se na ní usmívám. "Stejně tady s Šivou musíme ještě něco probrat," vysvětlim a hodim do sebe další dávku toho jejich životabudiče. Pak to zapiju zbytkem piva ze sklenice. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sam se zasmála “Hlavně to nepřežeň.Nechci se pak obávat,že usneš a při tom mě zavalíš.“vstala “Díky za pití.Musím se zase pustit do práce než si toho Bob všimne.Tak zatím.“vstala a vydala se zase obsluhovat zákazníky. Šiva se ušklíbl “Zdá se,že zebrala.Tak moc nechlastej,abys byl večer k čemu.“popíchl tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nestarej se," zachechtám se, "raději mi řekni něco o tom vyloupení. Není třeba možné, že by ti tvoji hlídači byli podplacení? Protože tohle je opravdu divné." Dopiju zbytek piva a zamávám na Sam, že chci další. Tuhle noc si hodlám pořádně užít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sam k vám hned přišla a dala vám další pití,mrkla na tebe a zase odešla. “Nic moc ti k tomu nemohu říci.Jak říkám…stáli na stráži…poprvé jsem je z toho podezíral,ale podruhé je už kontroloval jejich velitel,kterému věřím a potvrdil,že tam poctivě hlídali.Je to záhada.Takový případ jsem tu ještě neměl…kdo,kdyby to byli kožešiny a tak…ale předměty ze staré říše….Vážený mi kvůli tomu šlape na paty.“vzdychl |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Kývnutím poděkuji Samantě, za pití a pak se zamyslím. "Jak velké budeš mít problémy, když se ztratí další dodávka?" Zeptám se Šivy. Pak mě něco napadne. "Hele o tom, že ti budu pomáhat nikomu neřikej, ano? Bude lepší, když o tom nebude nikdo vědět, třeba se nám tak podaří ty zloděje překvapit. A zítra se půjdu podívat na to skladiště a najít si nějaké pěkné místo na číhání. Co ty na to?" rozvíjím svou myšlenku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl a dopil pití a pak se chopil druhého pití,které na něj čekalo “Po tomhle asi už skončím.Už se mi to žene do hlavy.“řekl a protáhl se. Pak se na tebe podíval “Jasně…klidně můžeš.A nemám jít s tebou?“zeptal se a znovu se napil. “No…já ti nevím Enho.Co když si tě všimne nějaký hlídač?Nebude tě znát,tak si automaticky bude myslet,že ty jsi ten zloděj.“řekl pochybovačně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hm," zabručím, opřu si hlavu o ruku a hledím do sklenice s pivem. "Jenže zase když půjdeš se mnou, tak by nás ten zloděj mohl vidět a domyslet si o co se pokoušíme." Poškrábu se na hlavě. "Ale asi to budeme muset riskovat, nechci skončit s kulkou v pajšlu." Uzavřu tuhle debatu. "No zbytek dořešíme zítra, teď radši chlastej. Lia to pro jednou pochopí," snažím se ho přesvědčit a znovu naleju štědrou dávku pálenky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva chvíli váhal,ale pak se usmál a přikývl “Tak fajn….“a objednal další pití. Už se blížila skoro půlnoc,když se konečně hostinec dostatečně vyprázdnil na to,aby hostinský začal vyhánět nejzatvrzelejší pijáky. I ty jsi už měl mysl zamlženou alkoholickou mlhou,ale nebylo to tak hrozné,to naopak to Šiva asi trochu přehnal.Naštěstí jeho dům nebyl zase tak daleko. Vás také vyhnali a Samanta tě poprosila abys počkal venku,kde si můžeš sednout na lavičku. Šiva se ti svěřil,že mu není moc dobře a odpotácel se domů,ale nechal ti klíč,kterým sis mohl otevřít pak hlavní vchod. Za chvíli si vedle tebe sedla Samanta “Tak…konečně konec.Myslela jsem,že ten den neskončí.“usmála se a zblízka na tebe pohlédla. “No….aspoň,že jsi se neopil do němoty.Za to si u sebe dělám plus.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sedim na lavičce, nohy natažené před sebou a kývám hlavou do rytmu písničky na kterou jsem si vzpoměl. Když si Samanta ke mě přisedne trochu se leknu. Přecijenom mé pozorovací schopnosti jsou teď trochu horší a než to mozek vyhodnotí, taky uběhne nějaká ta doba. Škytnu a zakryji si ruku pusou. "Promiň," zamumlám, "to je to vaše pivo." Několikrát se zhluboka nadechnu, abych si pročistil hlavu a v tom dostanu ten úžasný nápad. Vyskočim na nohy, sice se trochu motám, ale neupadl jsem, tak to ještě jde. "Ee, Sam, nechceš se podívat na mojí loď? Takovou jsi ještě neviděla," jednou rukou se opřu o opěradlo, nakloním se až k dívce a zašermuju ji prstem před obličejem, abych zdůraznil svá slova. "Je to, tento, nejrychlejší plachtenice v tomhle zatracenym přístavě," začnu se chlubit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Brzdi hochu..." Usadím ho ještě na chvíli. "Prvně se koukej protáhnout. Jestli si nechceš natáhnout nějakou šlachu nebo sval, tak na to taky nezapomínej." Upozorním ho a zároveň s tím mu ukážu pár jednoduchých cviků, jak se rozhýbat. Jakmile je tohle vyřízené, shrnu vlasy z očí a zamyslím se, kde začít. "Než se tady začneš ohánět tím dřevem... Nejdůležitejší je, abys dokázal udržet rovnováhu. Musíš si být jistý v nohách. Jakmile se ocitneš na zemi, jsi z větší části vyřízený..." Použiju svojí násady od koštěte jako ukazovátka klepnu ho lehce do kolene. "Mírně se rozkroč, tak na šířku ramen. A jednu nohu kus dopředu..." Klepnu ho znovu. "Udržíš se, když do tebe strčím?" Zeptám se a dokud to nečeká do něj strčím. Ne plnou silou, úměrně jeho věku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Samanta zaváhala a chvíli tě sledovala,asi si rozmýšlela jestli je to dobrý nápad nebo špatný. Uhnula před tvým prstem,abys ji náhodou nedloubl do oka “Proč ne.Ráda se podívám na ten tvůj skvost.“usmála se a vstala. “Nepotřebuješ podpírat?“zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chlapec tě poslouchal na slovo i když často s několika chybami. Když jsi do něj strčit,zvrátil se dozadu,zapotácel se a ustoupil několik kroků dozadu,aby nespadl na zem a opravdu nespadl.Což byl menší plus “Omlouvám se…“omluvil se za to,že to nezvládl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Až nebudu moci sám chodit, tak budou všechny ženský plakat, protože budu mrtvej," vykřiknu do noci a zamířím si to k přístavu. "Ale malé přituleníčko by neuškodilo," dodám už o poznání tišeji a pokusím se Sam jednou rukou chytit kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Samanta se zachichotala a nechala se obejmout kolem útlého pasu a sama tě objala.Dovedl jsi ji do loděnice a přivedl ke své lodi. “Takže Havran ano?Pěkné jméno.“ocenila a prohlížela si loď “Je opravdu hezká.Musel jsi na ní pracovat dlouho co?“naklonila hlavu na stranu,jako zvědavý ptáček “Provedeš mě?Nebo to chceš nechat na jindy?“zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Si piš," potvrdim její otázky. Vymanim se z jejího objetí a překvapivě mrštně skočim na palubu. Loď se trochu zhoupne, ale navyklým pohybem to vyrovnám a ani se nezapotácím. Otočím se k Samantě a natáhnu ruce abych jí zachytil když skáče. Jakmile se mi vrhne do náruče přitáhnu jí k sobě a políbím na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Samanta si přidržovala sukni,když přeskakovala,aby nezakopla a neupadla na nos.Když skočila polekaně vyjekla,jak už to bývalo u lidí,kteří to nedělali moc často a padla ti rovnou kolem krku. Když jsi ji políbil,zaváhala,jak uvažovala jestli se odtáhnout nebo ne,nakonec se rozhodla pro ne a když ti polibek oplatila věděl jsi jasně,že tvůj šarm zase nezklamal. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vychutnávám si polibek a přitisknu k sobě Samantu ještě těsněji. Cítím jak jí v hrudi bije srdce a jak se chvěje, když jí začnu rty přejíždět po krku. Nakonec jí od sebe jemně dostrčím a chytnu jí za ruku. "Pojď," šeptnu a otevřu dveře do své kajuty. Tam Samantu znovu obejmu kolem pasu a pomalu ji položím na postel. Rychle skopnu boty a položím se vedle ní. "Kůzlátka otevřete vrátka," zašeptám jí do ucha, rukou zajedu pod halenku a usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ráno…spíš tedy už dopoledne tě probudila nějaká hádka blízko tvé lodi.Podle pár slov jsi pochopil,že to jsou dva rybáři co se hádají o úlovek. Byl jsi trochu překvapen,když jsi vedle sebe ucítil pohyb a když jsi otočil hlavu viděl jsi klidně spící Sam vedle tebe s tvářemi zrůžovělé spánkem. A byla nahá s jedním jako samet hebkým stehnem zaklíněnou mezi tvými a rukou položenou na tvé hrudi a její hnědé vlasy rozhozené po polštáři tě lechtaly na tváři. A ty jsi byl také nahý. Tak se nakonec přece jen něco v noci dělo.Problém byl ale v tom,že sis vůbec nic nepamatoval od chvíle,když jsi ji vklouzl rukou pod blůzu a to jsi ani nestihl pocítit hebkost jejích ňader. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Promnu si oči a opatrně se posadím. Stejně to nepomohlo a permonící začali konat své dílo a bušit mi zevnitř do lebky. Co nejtišeji vstanu abych nevzbudil Sam a začnu se přehrabovat mezi harampádím v kajutě, až konečně naleznu trochu vody. Hltavě jí vypiju, uhasím tak tu nejpalčivější žízeň a začnu se schánět po kalhotech, abych mohl vynadat těm otrapům co nenchají slušného člověka v klidu vyspat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sam si tvé nepřítomnosti v posteli nevšimla a jen se zachumlala více do peřiny a přetočila na bok.Kalhoty jsi nakonec našel nedaleko,ležet pod stolem spolu s košilí,která stále páchla po alkoholu.Boty jsi měl odkopnuté u dveří.Když jsi se ustrojil vyšel jsi ven do slunečného dne spojený s čistým,modrým nebem a čerstvým vánkem.Prostě krásný den. Chladivý vánek vonící po soli ti trochu pročistil hlavu a bolest už nebyla tak hrozná.V přístavu,jak jinak panoval ruch.Rybáři vykládali své ranní úlovky,prodavači nedaleko na tru zase zpustili své vychvalování zboží a matky kupovali suroviny na denní konzumaci. Nic zvláštního. Moře bylo klidné,tak,že se Havran skoro vůbec nehoupal a měl jsi pocit že stojíš na pevné půdě. Nedaleko se opravdu dohadovali dva rybáři o úlovek,který byl zamotaný ve dvou sítích,kterou držel dospívající mladík. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vylezu ven a zamrkám před slunečními paprsky, které se mi zaříznou do očí. Nakonec to přejde a já vylezu na molo a přihrnu si to rovnou k těm makošům. "Hej vy dva," spustim na ně, "Nechcete se laskavě zdekovat někam jinam? Tady jsou lidi, kterým není dobře a rádi by se v klidu prospali," hlas mám trochu ochraptělý a oči zarudlé. Jo alkohol dělá své. "Tak popadněte tu svojí tresku nebo co to tam máte a táhněte o kus dál. Děkuji a s pánembohem." Založim si ruce na hrudi a mračim se na ně jak sám čert. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Oba se přestali hádat a podívali se podrážděně na tebe “A co nám je do toho?“pravil jeden. “Jo.Nemáš chlastat.“povzbudil druhý prvního. Třetí zoufale otočil oči k nebi,jakoby doufal,že tam bude někdo kdo pomůže a tak začal táhnout úlovek pryč. Poznal jsi,že v síti leží tuleň,který ještě v posledních záchvějích života mrskal ocasem,bylo neobvyklé vidět jednoho,tak daleko od ledového oceánu,kde žijí. Rybáři si tě přestali všímat a vydali se za svým úlovkem a hned se zase pustili do hádky.Tušil jsi,že to nakonec skončí,tak,že jejich rozepři trčí někomu na odsouzení a každý dostane nakonec půlku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Odplivnul bych si, ale na to mám příliš sucho v krku, tak jenom znechuceně mávnu rukou. Kouknu na Havrana, ale vypadá to, že Sam bude ještě nějakou dobu spát a tak se vydám do města sehnat nějakou tu snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přístav Na tržišti jsi si koupil čerstvě vymačkaný džus díky kterému sis rozlepil pusu,oživil jazyk a zahnal nepříjemnou pachuť. Našel jsi jeden stánek u kterého stála pekařská pec odkud neustále vytahovali čerstvě upečené pečivo,tak sis koupil stále ještě teplý,malý bochník chleba a pár dozlatova opečených housek,tušil jsi,že na lodi máš ještě trochu másla a hned vedle jsi koupil několik medových koláčů.Tohle bylo mnohem lepší než co bys sehnal na plovoucím městě.Tam všichni jedli převážně mořské plody. A se svou kořistí jsi se vrátil na Havrana. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Cestou zpátky, si začnu povizdovat, už dlouho jsem se takhle dobře nepobavil, radost mi akorát trochu kalí to, že nevim co přesně se v noci dělo. Ale nějak to dopadne. Na Havranovi se pak pokusim najít trochu čistší nádobí, na které bych mohl naskládat jídlo a dám vařit vodu na kafe. Potom se posadim na postel vedle Sam a jemně s ní zatřesu. "Vstávat už je ráno," zašeptám jí do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sam zívla a začala se hýbat,vystrčila ruce z pod přikrývky a protáhla se “Už?“zeptala se a začala si odstraňovat ospalky z očí. Pak se na tebe podívala a teprve až teď jsi si všiml,že má zelenošedé oči,usmála se na tebe, objala kolem krku a políbila. Pak se zaposlouchala a když uslyšela vzdálený šum tržiště znejistila “Kolik je hodin?“zeptala se,posadila se a přikrývku si přidržovala na prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nevim, brzy ráno asi," zalžu, aby mi hned neutekla. "Tady, něco sem ti přinesl," podám jí talířek s koláčky a vstanu, abych zalil dva šálky s kávou. Pak se posadím na postel a s rukama za hlavou se opřu o stěnu. A dívám se na Samantinu labutí šiji a odhalenou křivku zad. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hned se uklidnila “Tak to je dobře.Už jsem se lekla,že přijdu pozdě na trh.“zvedla jednu ruku a uhladila si rozčepýřené vlasy “Podle hluku se zdá,že se asi něco stalo.Takhle brzy venku normálně není tolik hluku.“podívala se na to co jsi ji přinesl,usmála se “Díky.Jsi moc pozorný.“poděkovala ti a vzala si medový koláček do kterého se s radostí zakousla. Snědla tři a pak smetla rukou drobky z klína “Děkuji.A jak ses vyspal?Doufám,že tě hlava moc nebolí.“zeptala se a začala se rozhlížet,aby zjistila kde má svršky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Šetři dechem. Při boji se taky nikomu omlouvat nebudeš." Zakroutím hlavou. "Navíc, teprve se učíš. Znovu. Jak máš stát?" Klepnu ho zase tyčí do nohy, dokud se nevrátí do výchozí pozice. "Nehrb se a měj pružná kolena." Napomenu ho a s trochou hrůzy zjistím, že přesně kopíruju pokyny svého mistra. "A teď dávej pozor. První úder. Ten nejsnažší." Postavím se vedle něj. "Ale nechtěj po mě vědět, jak se jmenuje..." Uchechtnu se tiše. "Zvedni čepel, šikmo před sebe. Kryješ si tak tělo a krk." Dám mu šanci, aby to odkoukal. Zaútočíš sekem zhora. Krok do předu a váhu částečně přeneseš na špičku nohy. Rozumíš?" Ujistím se a pro jistotu mu to ještě několikrát předvedu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jo dva z rybářů se tu hádali kvůli nějakému tuleňovi nebo co. Tak jsem je vyhnal," napiju se horké kávy, pak stáhnu Sam k sobě do peřin. "Kam ten spěch?" dívám se do jejích nádherných očí, ""máme čas." A začnu jí líbat. Na rty, na krk, na ramena a pomalu postupují níž. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Musím si zabrat…místo na trhu než bude vše obsazené.“řekla předtím než jsi ji začal obšťastňovat polibky. Sam se zasmála a laskání ti dovolila “Enho……cožpak ti to v noci nestačilo?“usmívala se ale nezdálo se,že ji to vadí spíš naopak. Tvým dotekům a polibkům se oddávala a sama ti je oplácela až se chvěla touhou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ne," usměju se na ní a začnu se svlékat. Když jsem jak mě přiroda stvořila, vklouznu za ní do peřin a přtisknu jí k sobě. Její kůže je tak voňavá a teplá až z toho šílím. Skloním se k jejím bradavkám a začnu je laskat, pak se přesunu na její pupík a pokračuji níž až k tomu sladkému a hebkému... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Rozumím.“přikývl a pozorně tě pozoroval.Na dvanáctiletého chlapce toho moc nenamluvil,možná že byl před tebou stále ještě v rozpacích a nebo byl prostě takový ten tichý tip.Z kterého by jednou mohl být podobný snílek,jako Alex. Začal pohyb zkoušet,ale rozhodně bylo co pilovat,stále ztrácel postoj a jeho pohyby byli nejisté a stále dětsky nemotorné. Ale snažil se a to se počítá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Samamta tiše vzdychla a projela ti rukou vlasy než jsi se ji dostal z dosahu.Když jsi začal laskat její ženství,překvapením zamrkla “Meiju!“zajíkla se,zvrátila hlavu a zasténala.Zřejmě tohle nezažívá moc často. Dech se ji začal zkracovat a tělo chvět vzrušením. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Jenom se usměji když vykřikne a dál se věnuji jejímu klínu. Pak, stejně náhle jako jsem začal, přestanu a nakloním se nad její obličej, kde jí políbím na vlhké rty. Nakonec hladce vklouznu mezi její rozevřená stehna a slastně vzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Opřu se kus od něj o násadu koštěte a pozoruju, kde dělá chyby, abych ho mohl opravit. Mírně se pousměju, jestli jsem já na začátku vypadal stejně nemotorně, tak už se nedivím, že se mi Josh vždycky tak chechtal. "Dobrý." Pochválím ho, přestože to má pořád ještě mouchy, vědom si toho, že kladná motivace lepší než ta negativní. "Ale nezapomínej, jak máš stát. A dotahuj ten úder až do konce." Poopravím ho a nějakou dobu ho nechám tenhle jediný úder opakovat, dokud nezíská aspoň trochu víc jistoty. "Trochu zvedneme laťku, co říkáš?" Zeptám se a znovu postavím vedle něj. "Úder - krok - úder. Tu druhou ránu veď úplně stejně, jen z druhé strany než prve." Předvedu mu, aby mě líp pochopil. "Až to zvládneš, nezastavuj se a dojdi v té triádě až na konec zahrady." Ponouknu ho. "Až ti to půjde, zkusíš to proti mě" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Milovali jste se dobrou hodinu,kdy jste se těšili ze vzájemné blízkosti,zkoumáním těla toho druhého a vzájemného laskání. Když bylo po všem klidně jste oba leželi v posteli,Samanta byla přitisknutá k tvému boku,hlavu měla opřenou o tvé rameno a rukou tě hladila po prsou nebo bříšku “Už bych měla jít.Je asi už pozdě.“řekla tiše,ale k tomu,aby vstala se neměla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hm," odpovím. Jednou rukou objímám Sam kolem ramen a druhou mám zastrčenou pod hlavou. Oči přivřené a tep se pomalu uklidňuje po tom vášnivém milování. "Je to nutné?" Zeptám se. "Klidně tu můžeme zůstat celý den a jenom se válet," usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se a políbila tě na tvář “Ráda bych.Ale musím přinést domů nějaké peníze.Táta je na smrt nemocný a mamka se stará o dva mladší sourozence.“protáhla se. “Proč myslíš,že přes den pracuji na tržišti a v noci v hospodě?Jsem mladá žena,která by spíš měla chodit na schůzky s muži a ne pořád pracovat.“zavrtěla se “A ty máš určitě také nějakou práci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No dobře. Taky musim za Šivou, jenom doufám, že už se probral z té kocoviny," uchechtnu se. "Ale nechce se mi od tebe," chytnu jí za zadeček a znovu ji začnu jemě kousat do krku a ušního lalůčku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se a objala tě kolem krku “Meiju…ty jsi hrozný divoch.“dlouze tě políbila než ti proklouzla pot rukama,jako mýdlo mezi prsty. “Raději půjdu než si mě připoutáš k lůžku na další hodinu.“usmívala se a vstala.Našla si oblečení a začala se strojit,když si upravovala živůtek,který zpevňoval její ňadra řekla “Večer zase pracuji v hostinci.Tak se stav jestli budeš chtít.“nabídla ti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Strávil jsi jeho výukou necelou hodinu,když se dveře otevřeli a ven vyhlédla Lia “Kiro.Mohl bys na chvíli?“zeptala se. Ryšak přestal cvičit a otřel si čelo na kterým se perlil pot,za tu hodinu si vypiloval postoj ale zbytek musel stále pilovat. “Já tu budu dál cvičit!“slíbil ti nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pohodlně se rozvalim na posteli a pozoruji Sam jak se obléká. "Jasně určitě se stavim," se zalíbením se dívám na její nohy, než je, k mému zklamání, schová pod sukní. Nakonec taky vyskočim a začnu se oblékat. "Půjdu s tebou, stejně musim na tržiště," galatně se nabídnu. Studenou kávu vyliju z okénka, zbytek snídaně do sebe ještě v rychlosti hodim. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Díky.To budeš hodný.“vytáhla ze sukně hřeben,asi tam měla skrytou kapsu a učesala si vlasy. Počkala až budeš hotový a pak jste vyšli na palubu.Samanta se hned zastavila a civěla na nedaleké tržiště,které pulzovalo životem a lidi se tam hemžili hustěji než-li mravenci. Pak zvedla hlavu a pohlédla na slunce,ostře se nadechla,rychle se otočila čelem k tobě,zamračená a ruce v bok “Meiju!Sakra!Vždyť ono je už skoro poledne!Ty jsi mi lhal!“ a zapíchla ti obviňující ukazováček do hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím hlavu směrem za hlasem a v okamžiku odpovím. "Jistě, už jdu." Opřu tyč od smetáku o jeden ze stromu a seberu katanu, aby k ní Ryšad neměl přístup. "Poslyš, chvilku si odpočiň. Ať se nestrháš a zítra se můžeš ještě pohnout." Upozorním ho a pak se otočím a rychlým krokem přejdu až k Lie. "Ano?" Zeptám se, co mi chtěla, a přemýšlím, jestli už se vrátil Šiva. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No trochu," pokrčím ramena a omluvně se usměji. "Ale to jenom proto aby jsi hned neutekla. Se snad tolik nestalo, ne? Zkouším ji obejmout a uchlácholit. "Ještě řekni, že se ti to nelíbilo," šibalsky se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se ji pokusil obejmout ustoupila “Ty to nechápeš.Tady nejde o to jestli se mi to líbilo nebo ne.Moc dobře víš,že ano,tak ta mě tyhle ty řečičky nezkoušej.Říkala jsem ti přece,že pokud tam nebudu včas,tak nenajdu místo na otcův stánek….teď už je rozhodně pozdě!Navíc co myslíš,že řeknu doma až se vrátím s prázdnou?Ano,je pravda že jeden den bez denního výdělku nás nezruinuje.Ale co mám podle tebe říct matce až se mě zeptá co jsem dělala?Užívala si s jedním chlapem co mě sbalil v hospodě?“vzdychla “Vy chlapy….všichni stejní.“vykasala si sukni a chystala se přeskočit na molo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Kiro.Vrátili se Šivovy špióni.Jsou nahoře v pracovně.Řekla jsem jim,že tobě to můžou říci…tak jdi nahoru a zkus to z nich dostat.“usmála se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Díky" Kývnu hlavou a vyrazím do Šivovy pracovny. Zkus to z nich dostat? Hmpf... Ještě abych s nimi musel hrát pravdu nebo bank... Jak se má asi Ema? Utečou mi myšlenky úplně jiným směrem, co bych asi dělal, kdyby mi Ema jen tak preventivně zahla, zatímco já trávím čas málem jako mnich. Zatřesu hlavou a pár metrů před dveřmi se začnu znovu soustředit, na to, co vůbec chci od nich zjistit. Zpomalím krok a začnu se tvářit sebejistě. Nejsem si jist jak tady, ale otcovi špióni byli lidi, co jakmile postřehli nervozitu, byli schopní rozcupovat vás na kousky. A já tak úplně v klidu nejsem... Pche... Hodím to za hlavu a obezřetně vstoupím do Šivovy pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale no tak. Myslim že máš pravé si jednou az čas odpočinout ne?" Snažím se jí udobřit, když skáče na molo a málem spadne do vody. Obratně přeskočim zábradlí a pospíchám za ní. "Sam, počkej," chytnu jí za paži, aby tak neutíkala, "nech mě aspoň abych ti pomohl." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otočila se a podívala se ti do očí,pohled ji zjihl “A s čím bys mi chtěl,jako pomoci?“zeptala se,ale nevytrhla se ti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vešel hned se k tobě otočili hlavy dvou mužů.Jeden byl otylí s vousem až na sádelnaté břicho a druhý byl mladík,kterému zatím ještě ani pořádně nerostly vousy,ale podle očí jsi poznal,že není žádný hlupák. “Hoho!Ty jsi Kira což brachu!?“pozdravil tě vesele tlusťoch a pozvedl sklenku s vínem. “Já jsem Palar a tohle je můj parťák Samol.Pozdrav Smol!“zvolal na chlapce,který po něm hodil jedovatý pohled a pozvednutím sklenky vína tě pozdravil. Ale nepromluvil a stále na tebe hleděl svýma pronikavě zelenýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No třeba se stánkem a doprovodit tě," nahle nevim kam s očima a tam jenm držim Sam za ruku. Najednou dostanu nápad. "Pojď ať nestrácíme čas," řeknu a vedu jí za ruku na tržiště. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Těší mě." Zalžu tak jistě, jako by to byla skutečně pravda a změřím si je oba pohledem, ve snaze zjistit, kdo z nich by byl nebezpečnější protivník. Na okamžik se zaseknu očima do toho mladíka a, přestože jsem se nechtěl nechat zmást vzhledem a familiérním chováním toho tlouštíka, dospěju k názoru, že by to byl nejspíš Samol. I když se k němu tlouštík chová jako k slaboduchému, napadá mě, že ten kluk ho klidně jednou přinutí hryzat hlínu, až získá ještě víc zkušenosti. "Máte ty informace? Co se vám podařilo zjistit?" Zeptám se bez okolků, jen co za sebou zavřu dveře. Dojdu dál do pokoje a opřu se o katanu, zatímco je oba bedlivě sleduju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Samanta překvapeně cupitala za tebou “Počkej…kam jdeme?Na stánek je už pozdě.Všechny místa jsou v tuhle dobu už obsazená.“zablekotala zmateně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na tohle ti odpověděl Palar “Celkem dost kamaráde.“odpověděl “Aspoň dost na to,abys tomu kretonový mohl vlézt klidně až do prdele aniž by si toho všiml.“zasmál se. Samol otevřel několikrát naprázdno ústy a Palar pronesl “Smol říká,že si udělal hrobku z vlastního domu.“ Samol přikývl a znovu na prázdno promluvil a Palar tlumočil “Říká,že si do domu dal spoustu pastí,které jsou tak primitivní,že by je zvládl obejít i mladý zlodějíček a tajný vchod je asi stejně tajný jako to,že pes má koule.“uchechtl se a začal vytahovat pečlivě zabalený papír v mušelínu “To je plán té jeho „pevnosti.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zastavím a otočím se na Samantu. "Dobře. A kde máš teda stánek? Nebo ty svoje šátky které prodáváš?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ukázala rukou.Nedaleko stálo několik kamenných domečků,teda spíš to byli jen o něco větší kadibutky s dřevenými dveřmi “Tak si prodavači na noc vždy skladujeme zboží a stánky.Aspoň teda ty co se dají rozložit.“řekla a vydala se k budce. Vytáhla klíč a odemkla,leželi tam dva plné pytle do kterých jsi nahlédl a viděl jsi hromady hedvábných šátků se složitými vzory,ale při tom pěkné.Byla to kvalitní práce. “Co chceš dělat?“vyzvídala Sam. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vytáhnu několik šátků na světlo a prohlédnu si je. "Pěkné," pochválím je, "To jsi dělala ty?" Vyzvídám a tahám z pytle další šátky. "Kolik jich tak za den prodáš?" Ptám se když si jeden prohlížím a zkusmo látku promnu mezi prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ne.Proboha to ne….dokáži sice vzor napodobit,ale není to tak kvalitní...vlastně skoro vůbec.A navíc kdy bych na to vzala čas?“potřásla hlavou. “Ne.Kupujeme to od jednoho obchodníka,který je dováží z jiného ostrova,kde chovají převážně ovce.V celém městě jsou snad už jen tři podobné stánky,jako je ten náš.“řekla,ale stále na tebe nechápavě hleděla “No….kolik….řekla bych tak padesát,šedesát za den.Jeden stojí jednu minci.“řekla. Ať už to dělal kdokoliv,tak byl opravdu dobrý.Látka se hodně podobala sametu,ale nebyl to samet.Látka podle všeho se jen tak nevypárala a neprošoupala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Fajn," kývnu hlavou. "Tak já si jich padesát vezmu," vytáhnu tobolku a začnu jí do dlaně sázet peníze. "A vyber nějaké pěkné, " usměju se na Sam. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Samanta na tebe vykulila svoje zelené očka “Počkej…ale to nemusíš.Ty peníze ti budou chybět….padesát mincí je hodně….a co chceš s těmi šátky dělat?“zablekotala znovu překvapeně.Tohle zřejmě nečekala “Meiju….tohle kvůli mně nemusíš dělat.Vím….rozčílila jsem se.Ale zas tak vážné to není.“pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Pšt," řeknu a položim jí prst na ústa. "Peníze byly, jsou a budou a teď vyber ty šátky," přikážu. Pak vezmu ten nejhezčí a zavážu ho Samantě kolem krku. "Tenhle je pro tebe," dám jí pusu a začnu se usmívat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Samanta se začervenala a přejela prsty po šátku.Usmála se,schovala si peníze do skryté kapsy a objala tě kolem krku “Ah Meiju….ty víš,jak si ženu udobřit.“dlouze tě políbila “Děkuji.“znovu tě políbila než se začala probírat šátky vybírat pro tebe ty nejhezčí šátky.Nebylo to těžké vybírání,všechny šátky byli pěkné. Vzala jeden pytel do kterého ti šátky dala a podala ti ho “Tady.Meiju….nevím,jak ti za tohle poděkovat.Je to od tebe opravdu pozorné.“usmívala se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usmívám se jako sluníčko. Tohle se mi opravdu povedlo. Sice se moje finanční rezerva značně ztenčila, ale co. Nějak bylo, nějak bude a lepší je pohled na šťastnou ženu, než hromadu prachů. "To nic. Aspoň máš volný den a můžeš si ho užít. Tak neváhej," plácnu jí po zadečku až vypískne. "Já teď musim za Šivou, doufám, že se uvidíme večer," nadhodim si šátky do podpaží a pohladím Sam po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se a přikývla “Určitě ano.Tedy pokud přijdeš.škoda,že večer musím do práce.“pohladila tě po ruce,kterou jsi měl na její tváři. Vzdychla “Tak se měj.“naposledy tě políbila “Ahoj večer.“ s tím se otočila a pelášila si to přes tržnici,nejspíš domů,kde odevzdá dnešní „výdělek“. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Ještě za ní pošlu vzdušný polibek a pak vyrazim za Šivou. Snad na mě dlouho nečeká. Když dorazim k Šivovu paláci odemknu si klíčem, který mi dal a vesele zahlaholim na celý dům. "Rodino sem doma," zachechtám se, ale pokračuji dál, "a něco sem vám přinesl." Zamířím si to rovnou do kuchyně, kde bývá Lia. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se na tebe ohlédla a jako vždy se usmívala “Ahoj Enho.Tak jsi konečně tady.Už jsem se bála,že jsi skončil někde ve škarpě.“pozdravila tě. “Přišel jsi právě včas na oběd.“upozornila tě a pak kývla nahoru “Šiva je v pracovně.Má blbou náladu…to víš….bolest hlavy a ještě k tomu se špatně vyspal v křesle.“tiše se zasmála. A to jsi už slyšel řev dupání několika nohou na schodech,slovíčka jako „Něco jsem přinesl“ bylo jako zpustit nějaký tichý alarm. Do kuchyně vpadli děcka,která tě první přivítali než se začali vyptávat jeden přes druhého co jsi přinesl.Jediný,kdo tak nevyváděl byl nejstarší Rašíd který z toho už vyrostl,aby tak bláznil ale zvědavě postával nedaleko. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj já se o sebe dokážu postarat," mrknu na Liu, zajdu za nim nahoru, ale nejdřív..."zašklebim se na děcka a na stůl vysypu šátky, které jsem koupil. "Vemte si jich kolik chcete, je toho dost pro všechny. I ty Lio," otočím se na paní domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia vykulila oči “Enho,kde jsi je vzal.“odložila vařečku a šla si je prohlédnout. “Jůůůůů…..“vyjekli děcka a převážně nejstarší dívka,která se pomalu dostávala do stádia „fintění“. Začali si je prohlížet,chlapci si vzali spíš ty tmavší,více chlapecké,uvázali si je před hlavy a začali si hrát na piráty a stále vykřikovaly Aaagggrrrr…. chlapci si vzali po jednom,taky to byli spíš dámské šátky. Rašíd si vybral,jako poslední a když si jeden bral,hned ho schoval do kapsy a červenal se jako rajče,že by ho bral spíš pro „někoho“? Děcka ti poděkovali,nejstarší si šla hned odzkoušet kterým šatům se ji nejvíce hodí,Rašíd s rudými tvářemi vyrazil šátek někam schovat,nejmladší Arrien nevěděla co s tím,tak ji Lia jeden uvázala také kolem hlavy a poslal ji hrát si na zahradu s posledními dvěma dětmi co si šli hrát na piráty. “To jsi nemusel Enho…ale děkuji.“usmála se,když byl klid,jeden si uvázala kolem krku a děkovně tě políbila na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Spadli z nebe," odpovím se smíchem a pozoruji, jak se děcka probírají hadříky. Když už mají všichni vybráno zybtek dám zpátky do pytle. "Tak já jdu za tim tvym medvědem," oznámim Lie. Mezitim se ještě stavim ve svém pokoji kam uložim šátky a pak zamířím do Šivovi pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takže není slabomyslný ale němý? To je mi tedy dobrá výbava pro špiona. Když ho chytnou, tak jim stejně nic neřekne... Napadne mě, jakmile zjistím, že Palar je víceméně tlumočníkem. Ani jedné věci z toho, co se dozvím a co tlouštík tak vtipně okomentuje, se nezasměju a místo toho dojdu až k nim. Natáhnu se po jedné ze židlí a s těžko potlačovaným zájmem se podívám na ten jejich plán. "Víte přesně, co je to za pasti?" Zeptám se. "Hlídá tam někdo? Kolik je v tom domě lidí?" Dodám i druhou otázku a zatěkám pohledem po obou mužích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vešel přivítalo tě podrážděné zavrčení a Šiva zvedl hlavu a podíval se na tebe a něco zamumlal,ale znělo to spíš zase jako zavrčení. Napil se žlutého pití co měl ve skleničce a kývl na křeslo “Ahoj…kde jsi se tak dlouho flákal?Lia měla strach.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když vidim jakou má Šiva náladu začnu se smát. "Bezva večer co?" Posadím se do křesla. "Dáme si dneska druhé kolo?" Draždim ho svými posměšky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Palar se naklonil k tobě “Dům je dvou patrový.Jen o něco větší jak tenhle.začal ukazovat na červené tečky na mapě,která byla nakreslená ze shora a obě patra “Všechny červené tečky jsou pasti.Jsou to takové ty klasické.Struna přes podlahu,když o to zakopneš ze zdi vystřelí šípy,nebo uvolněné prkno které vypustí plyn a tak dále.Tady ta je asi nejsložitější.“ukázal na fialovou tečku před místností,která byla popsána,jako pokoj Raphaela. “Díky němu jsme se nedostali do pokoje,takže je možné,že tam jsou další pastě.Myslíme si,že to je asi nějaká technologie ze staré říše,protože jen co se Samol dostal ke dveřím zpustil se poplach.Takže ti o tom nemůžeme říci nic konkrétnějšího.“mluvil zapáleným hlasem. “Tyhle modré tečky jsou hlídači.“ukázal na dvě tečky na každém patře a tři okolo domu.U toho byli napsány nějaké čísla “Tyhle čísla jsou jak dlouho jim trvá než vyrazí na další obhlídku.Je to,ale jen přibližně.Ti chlapy se někdy zakecají a trvá jim to.“ a pak ukázal na malý seznam na kraji papíru. “Tady je popsáno co Raphael většinu dne dělá.Ráno až do odpoledne se stará o své obchody.Většinou se zdržuje v soukromém klubu jménem Remové.Párkrát se setkal se slečnou Zinou.A pak po zbytek dne tráví den spíš doma.Čas od času si zajde i za děvkami,ale jen když se mu zachce.“pak se zase opřel do křesla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Až prasata začnou létat.Dneska semnou nepočítej.Jednou za čas mi to stačí.Ještě teď mi není moc dobře.“odsekl a odsunul stranou nějaké papíry. “A co ty?Jak to dopadlo se Samantou?Ukradl jsi ji srdce?Nebo aspoň dostal pod sukni?“zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Rozvalim se v křesle a jednu nohu přehodim přes opěradlo. "Stárneš," popíchnu ho, "potřeboval by jsi pořádný trenink," zašklebím se. "Se Samantou to dopadlo dobře, myslim že mám obojí," mlsně se olíznu. "A co budeme dělat teď? Půjdeme se podívat na to skladiště nebo máš ještě nějakou práci?" Otočím směr hovoru na práci co nás čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva zakroutil hlavou “Chudák holka.“ dopil pití “Jistě,že stárnu.Stejně jako ty.Navíc mám hodně zodpovědnosti a nejsem nadšený z toho,že by mě děcka viděli opilého.“bránil se tvému obvinění. “Jasně.Půjdeme….aspoň se trochu provětrám.“ztěžka vstal až mu hlasitě luplo v koleně. “Ale první si musíme dát oběd.Nebo nám Lia oběma pěkně vyčiní.“usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Netvař se tak tragicky, nic hrozného se neděje, občas je potřeba se trochu provětrat," vyskočim na nohy. "Tak obědem od tvé manželky nikdy nepohrdnu," zamnu si ruce a nasleduji Šivu dou do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak vzhledem k tomu,že si většinou vaříš sám tak se ti ani nedivím.“uchechtl se a sešli jste dolů do kuchyně. Tam jste poobědvaly zase v rodinném sledu a pochutnal jsi si na svíčkové,jak od maminky. Potom jste vyrazili na obhlídku skladu “Moc to dneska,ale nepřeháněj.Zítra musíš být fit,abys vydržel vzhůru přes celou noc.“nabádal tě. “Takže bys měl přes den raději spát.“dovedl tě skladu,který byl dost velký na to,aby se ti tam vešel Havran. Vešli jste.Prozatím byl prázdný,ale věděl jsi,že zítra už bude plný předmětů různé hodnoty. “Tak tady to bude.Vidíš?Podlaha je z kamene,kdyby se chtěl někdo dostat dovnitř zespoda bude dělat rámusu tolik,aby to přilákalo i lidi co bydlí několik metrů odtud.“řekl. A vyvedl tě zase ven “Dveře jsou ze dřeva to aby se dali lehce vyrazit.A žádné okna.Normálně máme jen tři hlídače.Ale minule jsme jich měli jedenáct.Na každé straně dva.Dva u dveří a jeden na střeše.Přesto se dovnitř dostali….hm….no chápeš to?“potřásl hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Po skvělém obědě se mi nikam moc nechce, ale jednou jsem to slíbil a tak to hodlám dodržet. Rozhlédnu se po vnitřku, ale nic zláštního tu už nenajdu, všechny stopy jsou už dávno pryč. Uvidíme co mě napadne venku. "Je to divné," promnu si zamyšleně bradu. "Nikdo si ničeho nevšiml? V tom skladu musí být tuna zboží a to se nedá tak snadno nepozorovaně odtáhnout." Přemýšlím nahlas a rozhlížím se jak vypadá nejbližší okolí skladu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To mi povídej.Ale opravdu.Nikdo nic neviděl.Nikdo neusnul a nehnul se z místa.Kromě chvilek kdy šli vykonat potřebu,ale to vždy aspoň jeden zůstal.“opověděl a nakopl kámen. Okolí bylo trochu zchátralé,domy,které viditelně už byli nějakou dobu opuštěné se pozvolna rozpadali.Ale Šiva ti už řekl,že se předělají na další sklady.Prozatím v nich bydlí krysy a bezdomovci. Nedaleko rostl velký kaštan a obydlené doby byli od skladu vzdálené přes dvacet metrů. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hm," podívám se za kutálejícím se kamenem. "Jediné co mě napadá je, že je někdo otrávil. Hodil jim třeba něco do pytí, nebo použil nějaký plyn. Jinak si to opravdu nedokážu představit." Podívám se na zkormouceného Šivu. "Jaký máš teda plán na další hlídání?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To mě také napadlo,ale to by si přece pamatovali.Že se probudili na zemi nebo,že místo toho,aby byla půlnoc najednou je brzy ráno.“zadíval se na Sklad. “Zdvojnásobím stráže a sám budu jeden z nich a ohlídám si ho sám.Jistě…s tebou.Nastražíme pasti….ale to je tak vše co asi můžeme dělat.“vzdychl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře, jenom já nebudu tady," pátravě se rozhlédnu, jestli nás někdo neposlouchá a ztiším hlas. "Vlezu si do jednoho z těch prázdných domů a budu to jistit odtamtud. Třeba se nám je tak podaří zaskočit." Protáhnu se a dál se vyptávám, "A v kolik dochází k tomu vyloupení? Vždycky v noci?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “Ano.Jedině v noci.Jaký blázen by jaké loupil přes den,že?“ušklíbl se a poklepal tě po rameni “Chceš si to tu ještě projít?Nebo ti to stačí?Ještě mám nějaké papírování.“zeptal se tě. “A dávej bacha aby ti ta barabizna nespadla na hlavu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Myslim, že to stačí," ještě naposledy se rozhlédnu, "víc už toho stejně nevykoumáme, tak půjdeme zpátky. Ještě si chci prohlédnout zbraně a vyčistit je. Asi budou potřeba," nevesele se usměju. "A kdy přesně to vypukne? Zítra v noci?" Zeptám se a pomalu vykročim k tržišti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “Ano.Zítra ráno dorazí loď plná těch otravných předmětů.A až se začne šeřit půjdeme hlídat.A pokud se nic nestane tak příští noc zase a tak dále.Pořád dokola.Nic jiného nám nezbývá.Je tu taky možnost,že se vůbec neukážou.Já být zloděj,tak bych nic nedělal…po pár dnech by hlídači přestali dávat tolik pozor a tak dále.Je to hloupé,že nevíme v jaký den udeří.“zavrčel. Dorazili jste za chvíli k domu “Jdu do pracovny.Kdyby jsi něco potřeboval budu tam…hej pozor!“okřikl nejstarší dceru s malou Arrien,jak vyběhli ze dveří a skoro vás oba porazili. Všiml sis,že obě dívky mají na hlavách šátky co jsi jim daroval. “Ti mladí…pořád někam spěchají.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro S pousmáním se za oběma dívkami ohlédnu a vstoupíme do domu. "Jasně, ale myslim, že se půjdu projít ven. Podívat se co se kde změnilo a tak. Takže zatim," mávnu rukou a odejdu do svého pokoje. Tam se posadim ke stolu. Z báglu vytáhnu věci na čištění pušky. Olej, kartáče, hadříky a začnu rozebírat pušku. Všechno pečlivě vyčistim naoleluju a zase dám dohromady. Pak ještě překontroluji náboje, ty co se mi nezdají vyřadím na pozdjěší přebití. Když to dokončím začnu se stejně věnovat pistolím. Po několika hodinách práce si protáhnu ztuhlá záda a uklidim nástroje. Vykouknu zo okna, ale ještě mám na scházku se Sam čas. Možná bych se mohl umýt a taky si sehnat nějaké čisté obleční. Zkusím to zařídit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Požádal jsi Liu jestli se může vykoupat a ta ti to samozřejmě povolila a sama ti ji šla připravit s tím,že za hodinu by to mělo být.Taky než ohřeje vodu,to chvíli potrvá. Proto sis zašel sehnat nějaké čisté oblečení.Tedy koupit. Když jsi se vrátil už na tebe čekala káď plná teplé,slané vody.Kdo by taky byl tak hloupej,aby se koupal ve sladké vodě? Lia ti ukradla tvé staré oblečení,aby ho mohla vyprat,na to,že byla těhotná tak byla dost čilá. Možná jsi při koupeli usnul,protože po tom co jsi znovu otevřel oči venku se začínalo už stmívat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vylezu z vody, otřu se a navleknu na sebe čisté oblečení. Chvilku ještě uvažuju, že bych si zastřihl vous, ale nakonec to neudělám. Sam to holt bude muset vydržet. Ještě se přičísnu opásám a vyrazim an schuzku se Sam. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vešel do hostince byl spíš napůl prázdný než plný.Taky se teprve stmívalo,do hodiny to tu bude zase přecpané. Rozhlédl jsi se,ale Sam jsi zatím neviděl asi byla v kuchyni,místo ní mezi hosty chodila dívka,opravdu jen dívka která se teprve stávala ženou.Černé vlasy měla spletené v cop,na nose měla hnědé pihy,oči měla černé a už vůbec se tak neusmívala,jako Sam.Viditelně ji tahle práce obtěžovala. Ale hned jsi si ji přestal všímat,když opravdu z kuchyně vyšla Sam a právě si uvazovala zástěru. Na sobě měla slušivé šaty medové barvy s odvážným výstřihem,vlasy si schovala do šátku co jsi ji daroval.Hned jak tě uviděla pohledná tvář se ji rozzářila a hned k tobě šla,aby se s tebou přivítala “Ahoj.Jsem ráda,že jsi na mě nezapomněl.“objala tě a políbila. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jak bych mohl," odpovím a stáhnu Sam k sobě na klín. "Dneska tu budeš stejně dlouho jako včera?" Zeptám se jí a jednou rukou se jí začnu dobývat pod sukni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se začal Samantě rukou dobývat pod sukni zčervenala a stydlivě zachichotala,ale stejně jsi cítila jak se ji rychleji rozbušilo srdce. “Ne…dnes tu pracuje i dcera šéfa,tak skončím už před jedenáctou.“odpověděla,objala tě kolem krku a hlídala si,aby je Hostinský neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Bezva, už se moc těšim," dlaní přejedu po nádherném lýtku na koleno a z něj na stehno. Vesele se na Sam šklebím a užívám si její rozpaky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rozpačitě se ti zavrtěla na klíně a dychtivě tě políbila “Musím se pustit do práce.Co bys chtěl přinést za pití?Hlavně to nepřežeň,abys byl potom k něčemu.“usmála se a pohladil tě po tváři. Podívala se na druhou hostesku,která si vás právě měřila nesouhlasným a trochu závistivým pohledem “Mohla by jít žalovat tatínkovy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dones mi pivo a možná něco k jídlu," řeknu když se konečně můžu nadechnout. Pak se otočím na tu žábu a vypláznu na ní jazyk, ale přecijenom položim Sam na zem. Dnes už kvůli mě měla dost problémů, není potřeba jí přidělávat další. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uběhla necelá hodina a už byl hostinec plný k prasknutí,že i dvě hostesky měli co dělat.Ty aniž bys chtěl,tak si k tobě přisedli tři další muži kteří tě zatáhli do rozhovoru a nakonec jste skončili u hazardu s kostkami,které si přinesl nejstarší muž z těch tří a to byl prošedivělý šedesátník. Už jste hráli čtvrtou hru,když jsi si konečně všiml,že Sam už po lokálu nepobíhá,chvíli jsi ji vyhlížel než rozhněvaně vdusala do místnosti a za ní nějaký mladý „neandrtálec“ který se tvářil stejně vztekle a chytil ji za ruku,aby mu neutekla.Ale přes hluk v lokále jsi neslyšel o čem mluví. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Rukou naznačim, že teď nehraji a začnu sledovat Sam i toho mladého hocha. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sam se mu vytrhla a i přes rozčílení zřejmě tlumila hlas protože jsi stále nic neslyšel,jen to jak něco chlapy u stolu kecali o dnešním trhu. Mladý muž,který se Samanthou hádal byl zrudlý vzteky až zatínal a zase rozevíral pěsti,zase Sam chytil a ta se bolestně ušklíbla. Ti co byli nejblíže jejich hádky a asi to slyšeli se hned zvedly aby Samantě pomohli,ale i když mladík viděl hrozbu,že dostane do huby vztek mu nedovolil přemýšlet rozumně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zvednu se, palce zastrčím za opasek a pomalu se přišourám k hloučku, který se utvořil u Samanty. "Ale pánové," nahlas oslovím přítomné, "snad se nechcete prát? Byla by škoda nechat se hostinským vyhodit, nemyslíte? Určitě se dá všechno vyřešit v klidu, jsme přeci rozumní lidé." Uklidňuji vášně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Všichni se na tebe podívali a Sam se usmála. Muži co přišli Samantě na pomoc se podívali jeden na druhého “Jo….asi máš pravdu.“pronesl jeden. “Je to jejich věc.“přikývl další a vydali se zase sednout. Samanta se snažila vykroutit ruku ze sevření surovce “Pusť mě už!“sykla na něj. Ten ji,ale neoblomně stále držel,ale nedíval se na ní.Měřil si pohledem tebe,tvářil se jako člověk který se „chce“ porvat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Shrnu vlasy z očí, abych na plán viděl a zatímco Palar mluví, počítám červené tečky, kolik že pastí to Raphael namontoval do své malé pevnůstky. "Tahle past..." Ukážu na fialovou tečku. "Spustila se, když jsi šáhnul na kliku nebo stačilo, aby ses přiblížil? Není útočná? Spouští alarm, jak hlasitě? Je slyšet jen v domě nebo až na ulici?" Zeptám se a zatěkám pohledem k Smolovi. Stará říše a její pasti. Technologie, které dokážou nadělat víc paseky, než všechny pasti našeho věku dohromady. "Kde je ten tajný vchod?" Zeptám se o něco později a zapátrám pohledem po obou dvou, když se mi je právě podařilo zasypat dotazy. "A jak vypadá okolí toho domu?" |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zařívě se na rváče usměji a s palcemi stále zaháknutými za opasek se několikrát zhoupnu na patách. "Co takhle si dát něco k pití? Zvu tě." Stále se usmívám. "Sam můžeš nám přinést pivo?" Vyzývavě se zadívám na ruku, která pořád drží Samantu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Palar zase zašmátral a podal ti další plánek,kde byl ze shora zachycen dům a nejbližší okolí. Okolo domu byl trávník se stromy a keři,spousta míst,kde by ses mohl ukrýt.Jeden keř byl označen žlutě “Tady je ta tajná chodba.Problém je v tom,že nevede dovnitř,ale jen ven.Dveře bys musel páčit což je na moc dlouho a moc hluku.“řekl. Samol začal zase mluvit a Palar překládal “Začalo to hned co jsem se ke dveřím přiblížil.Byli jen jeden loket ode mne.Pak začal vyřvávat takový nepříjemný jekot,který trhal uši.Nejsem si jistý jestli to jde slyšet až ven.Při útěku jsem si toho tolik nevšímal.“Palar se napil a poklepal prsty,jako špekáčky o opěradlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mladík zaváhal a trochu se uvolnil.Sam toho využila a vytrhla se mu,začala si mnout místo kde ji držel,přikývla “Hned to bude.“ a rychle se vydala pryč. Rváč se za ní podíval “Můžeme.“pronesl ochraptělým hlasem ke kterému člověk přijde,když hodně kouří. “Kdo jsi?“zeptal se tě ale neuvolnil se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jmenuju se Meiju Enho," představim se, ale ruku mu nepodám. "Neposadíme se na to? Takhle stát mě moc nebaví." Nečekám na jeho souhlas a usednu na nejbližší volnou židli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jsem Palar.“odpověděl a přitáhl si k tobě židli. Mlčel a měřil si tě “Proč ses do toho pletl?“chtěl vědět,Samanta vám přinesla pití úzkostlivě se na tebe podívala a hned zase šla pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu mlčet, v hlavě si rovnám všechno, co jsem se teď dozvěděl, a jedna z posledních trhlin je, že nemám ani tušení, kde dům toho parchanta stojí. Ale to se brzo dozvím, i kdybych to měl z Thomase vymlátit. "Dobrá práce." Kývnu uznale hlavou a narovnám se. "Ještě bych měl jeden dotaz... Co civilisti? Zůstávají přes noc v domě?" Zeptám se, vědom si toho, že tihle nevinní vždycky nadělají nejvíc potíží. Zatímco čekám na odpověď, natáhnu se pro mapky, které už automaticky považuju za své, a začnu je opatrně skládat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "A proč ne? Vypadalo to, že potřebuješ kapku píchnout," pozvednu sklenici a zhluboka se napiju. "Nebo jsi snad chtěl dostat přes držku od několika přístavnách dělníků?" Zeptám se ho, když si rukávem setřu pěnu z vousů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hostinec Palar se napil “Chtěl jsem.Aspoň bych si vybyl zlost.“odpověděl,ale zdálo se,že se začal uvolňovat. Ohlédl se na Smantu a pak se zachmuřeně zadíval do svého pití “Nechala mě.Prej si našla někoho jiného.Prej ji už ji nebaví jak se k ní chovám a prostě takové ty ženské kecy.“řekl znechucen “Jen počkej až zjistím,kdo to je….rozhodně to nenechám jen tak!Za tohle mi zaplatí.“začínal se zase rozčilovat a tak se raději napil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Palar začal zase překládat němá slova svého společníka “Ano.Je tam hospodyně se svým parchantem.O víkendech má volno a chodívá zpátky domů k manželovy.“ Palar dopil a odložil sklenku,popleskal si sádelnaté břicho “Mi jsme profesionálové kamaráde.Tak se přestaň tvářit tak kysele.Tak pojď Smol,kamaráde.Půjdeme si odpočinout.“vstal. Samol také vstal a přišel k němu a Palar ho poplácal po rameni “Dobrá práce chlapče.Ještě tak dva roky a budeš umět všechno co já.“pochválil ho a mladík se k tvému překvapení rozzářil,jako sluníčko. Takže nejen partneři,ale rovnou učitel s žákem. Palar na tebe kývl “Tak se měj.Dej bacha na tu past z třetí říše.Je fakt záludná.“popřál ti hodně štěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jo to chápu," vědoucně pokývu hlavou, "ale víš co se říká, ne?. Že pro jedno kvítí slunce nesvítí," dodám chlácholivě. "Tak se netvař tak mrzutě. Najdeš jinou, lepší." Trochu si loknu, ale né moc. Nechci se ztřískat jako včera, raději si nechám čerstvou hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Znechuceně si odfrkl “Tobě se to lehko řekne.“dopil a otřel si ústa. “Kašlu na to.Jdu domů.Však já si to s ní později ještě vyřídím.“vstal “Díky za pití.“vydal se k východu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Dívám se jak Palar odchází a houknu za ním. "Ještě se uvidíme," usmívám se když mizí ve dveřích. Pak se rozhlédnu po lokále, jestli neuvidím Sam. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když Palar zmizel Samamnta k tobě hned přišla “Tak co?“zajímala se “Díky,že jsi se o něj postaral.Už jsem se opravdu bála,že mě praští….někdy je hrozně agresivní.“ohlédla se ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Obávám se, že to není konec," zamračím se. "Budou s ním ještě problémy. Možná bych mu mohl napráskat a pak by ho to přešlo, ale bojím se, že tenhle typ lidí je nepoučitelný." chytnu Sam za ruku a usměju se na ní. "Ale nebudeme si kazit večer." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla a úsměv ti oplatila “Však on dá pokoj až mu to konečně dojde…“pronesla “Za chvíli budu končit,tak ještě chvíli vydrž.“narychlo tě políbila a zase se propletla mezi stoly a zmizela v kuchyni. Nakonec to trvalo jen půl hodiny než jste spolu konečně vyšli z hospody. Sam se protáhla “Konečně….myslela jsem,že to nikdy neskončí.Ale ještě zítřek a pak mám pár dní volna.Takže se ti budu moci více věnovat.“mrkla na tebe a vzala tě za ruku “A na zítra jsem ukecala mamču,aby byla na tru ona.Takže mám volný celý den.“řekla nadšeně “Tak kam půjdeme?“zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takže já se nemám tvářit kysele? Zvednu oči od papírů a podívám se na odcházející dvojici. "Díky." Mávnu za nimi na rozloučenou, složím mapky, a o chvíli později se vydám do pokoje. Takže já se nemám tvářit kysele? Možná bych měl být usměvavý jako sluníčko, že se chystám zabít někoho, kdo mi sebral dva roky života... Užít si tu pomstu do poslední kapky Raphaelovi krve, ale to bych se kurva nesměl bát. Přiznám si sám sobě neochotně a najdu pravý důvod toho, proč jsem poslední dny tak podrážděný. Protože moje nenávist je jen o něco větší než strach, že mě chytne znova a všechno se bude opakovat. Tiše zakleju, uložím mapky na bezpečné místo v pokoji a znovu se vydám na zahradu. Až se vrátí Thomas a Alex vychrápe, vymyslíme plán. A co je dneska vůbec krucifix za den? |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No můžeme jít buď k tobě nebo ke mě," obejmu ji, "či chceš snad jít někam jinam? Abych se přiznal moc to tu neznám, naposledy jsem tu byl někdy před dvěma lety a za tu dobu se to tu dost změnilo." Později ji budu muset nějak tatkně naznačit, že mam taky nějakou praci, ale teď to zatím pustim z hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ke mně rozhodně ne.Mám tam rodiče a sourozence.“zavrtěla hlavou. “A teď v tuhle dobu jsou otevřené jenom hospody,divadlo a nevěstince.Takže pokud nechceš navštívit některé z nich asi bych zamířila k tobě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Co takhle nevěstinec?" Navrhnu a začnu se smát, když uvidim jak se Samanta tváří. "Tak raději půjdme ke mě," chytnu Sam za ruku a vykročím s ní k Šivovu domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když Sam zjistila kam ji vedeš maličko znejistěla “To jdeme k Šivovy?Je to dobrý nápad?Nebudeme je tam….rušit co?“zeptala se a zastavila se před dveřmi do Šivova domu. Pevněji ti stiskla ruku a tvářila se rozpačitě “Nebude jim to vadit?“řekla už tišeji. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ja myslim že ne. Dům je to velký a mám tam vlastní pokoj. Jenom musíme být tiše až tam vstoupíme. Děcka už budou spát. Ale jestli ti to vadí, tak můžeme jít zase na Havrana, i když je to tam trochu méně pohodlné," zatvářím se trochu rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tebe a zavrtěla hlavou “To je v pořádku.Když jim to nevadí.“ Vešli jste do domu a zase jsi zamkla,začali jste se plížit do třetího patra,kde jsi měl pokoj “Připadám si,jako zloděj.“zašeptala se smíchem Sam do ticha domu. V tvém pokoji jsi rozsvítil lampu,aby jste vůbec něco viděli,Sam se rozhlédla “Hezká pokoj.“pronesla,ale stále šeptala. “Ty tady bydlíš vždy,když přijedeš na Krédu?“podívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "V podstatě ano," odpovím a dojdu k oknu zatáhnout záclony. "Buď tady nebo na Havranovi, ale tady je to mnohem lepší. A mám to i se stravou," potichu se zasměju. "Počkej tady," pohladím Samantu a vyjdu z pokoje. Co nejtišeji si to zamířím do sklepa, kde má Šiva uskladněné víno. Vyberu jednu láhev nějakého levnějšího a zamířím zase zpátky. Po cestě se ještě stavim v kuchyni kde vezmu skleničky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se vrátil Sam stála u zrcadla a upravovala se,evidentně se ti chtěla líbit.Hned přestala a zastyděla se,že si ji při tom přistihl. “Co jsi to přinesl?“zeptala se aby to zamluvila a podívala se na láhev,usmála se “Páni.Víno.Ty jsi,ale pozorný.“posadila se na postel “Jak se ti vlastně u nás líbí?“zeptala se,sundala si střevíce a pohodlněji se usadila. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se nad jejími rozpaky a dojdu ke stolu. Vytáhnu vývrtku a víno s hlasitým puf odšpuntuji. "Čím dál tim víc," odpovím když začnu nalévat víno do sklenic. Pak do každé ruky vezmu jednu sklenici a posadím se vedle Samanty na postel. "Na co si připijeme?" Podávám jí víno. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzala si víno a zamyslela se “Je hodně možností.Na nás dva?Na náhodné setkání?Na lásku?“pokrčila rameny a mrkla na tebe. Blíže se k tobě přisunula “Řekni mi jednu věc Meiju.Máš mě rád?Myslím,jako opravdu rád?“zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Samozřejmě, že tě mám rád," podivím se nad takovu otázkou. "Kdybych neměl tak tady nejsi." Ťuknu svou sklenkou o její a napiju se. "Ty mě snad ráda nemáš?" Podívám se jí do očí a čekám jak odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Napila se a spokojeně se usmála nad tvou odpovědí a asi i nad vínem.Pohled ti bez mrknutí oplatila “Jistě,že tě mám ráda.Kdyby ne,tak tu nejsem.“oplatila ti tvou odpověď. “Mám tě opravdu moc ráda.“propletla si s tebou prsty “Jsi zajímavý muž.Nevím čím to je,ale něco mě na tobě silně přitahuje.“svěřila se ti se svými pocity. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To by mě tedy pravdu zajímalo co," nakloním se k Sam a jazykem setřu kapičku vína, co jí zůstala na rtech. "Ale jsem tomu rád," napiju se, shodím z nohou boty a uvelebím se na posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jo věř,že mě by také zajímalo co.Ale je to asi tvůj neochvějný šarm….a nebo tvé oči.Máš strašně krásné oči.“usmívala se a dívala se na tebe. Znovu se napila a dopila víno,skleničku položila na noční stolek a přitulila se k tobě “Když jsem s tebou přijde mi,jako by se nemohlo nic pokazit.“vzdychla zamilovaně. Nebyla by první,které jsi takhle zamotal hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vešel do svého pokoje málem jsi vyletěl z kůže.Seděl tam Thomas nad zakoupenou mapou a zakresloval tam nové poznatky které získal na své procházce. Ohlédl se na tebe “Čau…hej…co se tak tváříš?Vypadáš,jako bůh pomsty.Kdybych tě neznal asi bych se bál.“řekl opatrně. “Neukazuj se takhle před dětmi.Ještě jim přivodíš,nějakou ošklivou noční můru.“neodpustil si poznámku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Také dopiji a vezmu Sam do náruče. Jednou rukou jí hladím po vlasech a druhou jí objímám. Nemám to srdce jí řici, že tahle idylka nejspíš zítra skončí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Strávil jsi se Samantou příjemnou noc kdy jste uspokojovali své touhy po tom druhém.Skončili jste až brzy ráno a ty jsi byl zcela uspokojen,protože když se v tobě probudila nová touha Sam ti vždy dovolila abys její tělo dobýval. Sam ti unaveně usnula s hlavou na hrudi a ty jsi usnul chvíli po ní. Ráno tě probudil hluk v době,jak si někde hlasitě hráli děti,do okna proudilo sluneční světlo a řekl bys že se blíží poledne.Ve vzduchu se stále vznášel lehký pach zpocených těl a sexu. Samanta byla zřejmě po promilované noci hodně unavená,protože ani hluk ji neprobudil.Hlavu měla zabořenou do tvého ramene a nahou nohu měla přehozenou přes tvůj bok. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Podívám se na spící Sam a začnu se usmívat, když si vzpomenu na to co jsem v noci vyváděli. Pohladím jí po vlasech a opatrně se vymaním z jejího obejtí. Ještě nahý dojdu ke stolu, naliji si trochu vína a napiji se. Potom zvednu kalhoty ze země, kam jsme je v návalu vášně odhodili. Natáhnu si je a zamířím na záchod. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se vrátil do pokoje okno bylo otevřené,Sam se asi probudila přesto si zase zalezla do postele asi se ji ještě nechtělo vstávat. Když jsi za sebou zavřel zívla a protáhla se,přetočila se na druhý bok a zadívala se na tebe “Dobré ráno divochu.“usmála se a podepřela si rukou hlavu. “Ty jsi v noci,ale vyváděl.Co tě to posedlo?“zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To víš, život na moři je osamělý," sundám si kalhoty a vlezu si zpátky k Sam do postele. "A taky to máš do zásoby, protože od teď už to takové nebude," zatvářím se trochu smutně. "Šiva má v noci nějakou práci a já jsem mu slíbil, že mu pomohu." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hned jak jsi byl zase s ní pod peřinou,přitulila se k tobě zatvářila se chápavě “Jistě.To je v pořádku.Máš práci.Nemůžu si všechen tvůj čas přivlastňovat pro sebe.“jemně tě políbila na tvář “Však si to vynahradíme zase jindy.To není přece problém.“znovu tě políbila na tvář “A co to je za práci?“zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Krucinál." Zakleju, v prstech hvězdici připravenou hodit ji po tom nevítaném návštěvníkovi. Jakmile si uvědomím, že je to Thomas, svěsím ruku a dokráčím až ke stolu. Zabodnu jeden z paprsků do desky a posadím se na židli. "Ať si zvykaj, že se na ně celej život nebudou všichni jen usmívat a curkovat. Čím dřív poznaj pravou tvář světa, tím líp." Zamručím a položím před Thomase papíry. Na jeho vtípky mám teď doopravdy náladu. "To jsou plánky domu a okolí. Včetně zaznačení pastí, počtu stráží a tajného východu." Informuju ho ještě dřív než stačí mapky rozevřít. "Teď to sem Šivovi špioni donesli." |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nevim jestli jsi to slyšela, ale Šivovi někdo po dvakráte vykradl skladiště a já se mu nabídl, že mu pomůžu s hlídáním," řeknu a začnu Sam hladit po zádech, zadečku i stehnech. "Bohužel budu mít míň času a je to velká škoda," zálibně se podívám na Samantino odhalené tělo a pak jí začnu šimrat na chodidlech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zalapala po dechu,začala se svíjet a smát až to nevydržela a vyskočila z postele,aby ti lechtání znemožnila “Nech toho…..chceš mě zabít?“ještě stále se chichotala. Zakryla si rukama ňadra v jakémsi podvědomém pokusu o cudnost “Dneska večer pracuji.Až skončím mohla bych za vámi zaskočit a přinést vám trochu alkoholu,aby jste ve službě neusnuly.Co?“nabídla se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si začal prohlížet plánky,prohlédl si je,ale jen zběžně než se k tobě otočil a tvářil se velice vážně “Proč jsi tak podrážděný?“zeptal se zvědavě. Vzal ze země láhev vína,které sis předtím nevšiml a podal ti ji “Doléhá na tebe stres z naší akce?“zeptal se. “Měl by ses uvolnit.Zajdi si ven.Pobavit se s někým se seznámit.Nebo si najít nějakou ženu.Vím,že tě doma čeká Ema,ale měl by ses toho napjetí zbavit.Až totiž půjdeme do akce nechci aby mi kryl záda chlap,který ve stresu bude dělat chyby nebo zbrklá rozhodnutí.Takhle by dřív nebo později někdo z nás přišel o život.Kiro.Nemám zájem vysvětlovat Emě proč jsi přišel o život nebo té Alexově múze.A už vůbec nechci abych to schytal já.Takže s tím laskavě něco dělej příteli.“mluvil zcela vážně a do hlasu se mu dostalo trochu podráždění z tvého chování. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vesele se chechtám, když vidim jak se Samanta svíjí. "To mi nepřijde jako moc dobrý nápad," posadím se a natáhnu k ní ruce, aby se vrátila zptáky do postele. Co kdyby sem někdo přišel? "Sice bych tě moc rád viděl, ale bude lepší, když zůstaneš doma. Mohlo by to být i nebzpečné," přemlouvám ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se a přišla k tobě abys ji mohl obejmout a stáhnout zpět k sobě do postele “Ty teda naděláš.Vždyť bych tam k vám skočila jen na pět minut.Vy chlapy potřebujete morální podporu.A trochu vína vás zaručeně povzbudí.Stejně končím zase až k půlnoci.“argumentovala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Kurva, nikdo nepřijde o život a já nejsem ve stresu." Odseknu a všechno se to ve mně příčí, že mi Thomas dává kázání. "Nejsem a i kdyby, tak pochybuju, že mi z toho pomůže nějaká štětka. Zavrčím a té flašky se ani nedotknu. Vytáhnu hvězdici z desky stolu a chvilku si s ní pohrávám v prstech, pohled zabodnutý do desky stolu a ramena svěšená. Během zlomku vteřiny rychlým pohybem rozříznu kůži na hřbetu dlaně, jako by to byla jediná cesta, jak se zbavit toho tlaku. Ale ceknout před Thomasem o tom, že si přestávám troufat, si nedovolím. Co na tom, že to má být moje pomsta, nepustil by mě tam. "Hmpf..." Zamručím a pozoruju kapky krve. Víc než se pobavit bych potřeboval pár facek, abych se vzpamatoval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jako kdyby jsi si o to řekl.Thomas vyskočil na nohy a když jsi se na něj podíval vypadal opravdu rozzlobeně,tak jsi ho viděl málo kdy,většinou byl vždy bezstarostný.Ani jsi nestačil zamrkat když ti přistála jeho ruku na tvář.Ne pěstí,to by byl opravdu vytočený a v takových chvílích bývá nebezpečný,ale otevřenou dlaní.I tak tě rána málem srazila na zem a tvář tě štípala,jako milion maličkých jehel “Vzpamatuj se ty imbecile!Už mi lezeš fakt krkem!“vyštěkl “Jestli se neuklidníš tak celou akci ukončím a odtáhnu tě zpátky domů ať už chceš nebo ne!“chňapl tě za ramena a zatřásl tebou než tě zase pustil a začal naštvaně chodit dokola,aby se zbavil vzteku a vážně ti nějak neublížil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Posadim si Sam na klín a začnu jí hladit po zádech. "Je to lákavá nabídka, ale musim jí odmítnout. Nikdy nevíš co se může stát," její další prostesty umlčím dlouhým polibkem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzdychla,objala tě kolem krku aby se k tobě mohla více přitisknout a polibek ti oplatila “Vy chlapy…vždycky musí být po vašem co?“zeptala se,když odtáhla na chvíli hlavu a na to tě povalila na záda a lehla si na tebe “A co,kdybych se na tvé svolení neptala a udělala co bych já chtěla?“zeptala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "V takovém případě bych ti dal na holou," řeknu se smíchem a na podopru svých slov jí chytnu za zadeček. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla se a zasmála “Opravdu?To bych dych do tebe neřekla.Ženu přece ani květinou neuhodíš.“přejela ti rty po tváři a krku. “Kolik máme ještě času pro sebe?“zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Slastně přivřu oči, když mě začne laskat a trochu víc jí zmáčknu zadeček. "No jdeme tam až večer," otevřu oči, "takže celý zbytek dne." Odpovím a začnu se usmívat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hmmm….tak toho musíme co nejlépe využít.“řekla láskyplně Samanta a jak to bylo dál si každý umí představit. Další milostné hrátky,které tentokrát vyprovokovala Sam. Když bylo po všem v domě už byl celkem klid.Poznal jsi že je po poledni,ti nejmenší si dávají odpoledního šlofíka a starší vyrazili ven. Proto ses vyplížil do kuchyně,kde jsi ukradl něco k snědku a pití,protože už i tobě začínalo kručet v břiše. Zvláštní bylo,že tě nikdo nerušil,nikdo neklepal na tvé dveře a nic…asi to zařídil Šiva,aby sis mohl na večer odpočinout. I když se Sam v posteli si těžko odpočineš. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V momentě, kdy mi jedna přilítne, zrovna jako bych si to objednal nahlas, zůstanu překvapeně sedět s nechápavým výrazem v očích a, když se mnou začne třást, připadnu si jako hadrový panák, co pořádně neví, kde je nahoře a kde dole. Tak nějak matně si uvědomuju jeho slova, ale ten šok z toho, že mi doopravdy jednu natáhnul je mnohem větší. Zalapám po dechu a zvednu se, pořád trochu vedle. "Já... " Zadrhnu se. Omlouvám se? Doopravdy se chci omluvit? "Promiň." Zakroutím hlavou a shrnu vlasy z očí. "Chovám se, jako bych dělal něco podobného poprvé... Jenže... K čertu. Teď je to jinačí. Celý ty dva roky jsem se třásl strachy, co si zase vymyslí, a teď... čím blíž jsem, tím větší mám strach, že když mě čapnul jednou, dokáže to i po druhé." Pozoruju Thomase, jak pochoduje po pokoji, a jsem si vědom toho, že doopravdy můžu všechno ohrozit a on má plné právo být naštvaný. "Jenže odpískat to nemůžeš, protože já ho musím zabít. Jestli to neudělám, budu se ohlížet přes rameno a bát až do smrti. " Dokončím sklesle, ale stejně s trochou vzdoru v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zastavil a několikrát se zhluboka nadechl,otočil se k tobě už vypadal klidněji “Vždyť já vím.Ale nezapomeň,že máš mě a Alexe.Předtím jsi byl sám.Vezmi si příklad z toho co se stalo posledně a nic se nemůže pokazit.“přišel k tobě a už se tvářil normálně,dal ti ruku kolem ramen. “Hele…co kdybychom se spolu zašli napít a na tuhle roztržku zapomněli co?Jsme přece kamarádi.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Rychle zaběhnu zpátky do pokoje aby mě nikdo neviděl. Na jedné ruce balancuji s tácem na kterém je ovoce, sýr a trocha slaniny. V druhé ruce mávám bochníkem chleba a šklebím se u toho jako kdyby mi bylo patnáct. Doskotačím k posteli a posadím se vedle Sam. Tác si položím na kolena a do skleniček naliju víno, které nám zůstalo ještě z noci. Znovu si přiťukneme a já pak nakrájím jedno jablko a začnu Samantu krmit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nakonec jste strávili příjemný den,kdy jste se buďto milovali,mazlili,povídali si a nakonec i spaly,protože jsi potřeboval být na noc čilí. Pomalu se už šeřilo,když jsi se probudil.Vzbudil jsi i Sam,která spokojeně spala přitisknutá k tobě. Moc se ji nechtělo vstávat a opustit teplo tvého těla,ale nakonec bez protestů vstala a oblékla se. Doprovodil jsi ji domů,kde tě na rozloučenou dlouze a vroucně políbila. “Dávej na sebe pozor drahoušku.Budu vám držet palce,aby jste ty zloděje chytli.“pohladila tě po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj se, políbím Sam na ruku. "Teď už ale musím opravdu jít," vymaním se z jejího objetí a zamířím zpátky k Šivovi pro věci na hlídání. Po cestě se ještě několikrát otočím a zamávám Samantě na rozloučenou. U Šivy jenom skočím do svého pokoje a vezmu si pušku, pistole a náboje. Do vaku ještě přihodím láhev s pitím a trochu jídla. Vyjdu na ulici a svižně pochoduji ke skladišti. Cestou se několikrát nenápadně podívám jestli mě snad někdo nesleduje. U skladiště si vyberu vhodný dům a vstoupím do něj. Projdu zda je uplně prázdný a pak si najdu okno, ze kterého budu mít dobrý výhled na skladiště. Hlavně na jeho vrata. Pohledem zkotroluji kde stojí hlídači a sám Šiva, byl bych nerad, kdybych si ho třeba spletl se zlodějem a zastřelil ho. Ještě naposledy překontroluji pušku jestli je všechno v pořádku a jestli se náboj nezaskene v komoře a pak už si jenom najdu nějakou pohodlnou pozici ve stínu a čekám co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak. A je to. Příště si dám pozor a budu jmenovat věci pravými jmény. Lhát sám sobě je o dost horší než lhát ostatním. Podívám se po Thomasovi, jestli se třeba nerozhodne vlepit mi preventivně ještě jednu a pak se rozchechtám. "To se mě jako chystáš opít, abych zapomněl, žes mi jednu natáhnul? Zeptám se a s trochou nedůvěry si protřu tvář, na které se mi do teď určitě bělají otisky prstů. "Tedy... Ne že bych to nepotřeboval." Dodám už tišejí a pak kývnu hlavou, že vyrážíme. "Jen dojdu oznámit svému novému učni, že s tréninkem budeme pokračovat až se vrátím. A jestli udržím meč v ruce." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pomalu se šeřilo a muži si rozsvítili olejové lampy nebo pochodně.Nijak se nesnažili skrývat to,že tam hlídají.Když se předtím zloději dostali přes šest mužů aniž by si kdokoliv čehokoliv všiml,tak to že si na ně posvítí nebude jistě problém. Jen ten na střeše zůstal skrytý. Ruch postupně utichal,jak se lidé zavírali ve svých domech nebo v hospodách,kde muži zakončují své těžké dny plné těžké práce. V jedné takové právě pracovala Samanta,uvědomil sis,že to od tut není daleko a obával ses,že by ji to nedalo a přece by se tu stavila. Noc se pomalu sunula a stále se nic nedělo,jen jednou tě vyrušili kvapné kroky,ale zjistil jsi,že to je jen nějaká žena,která se nejspíš vracela domů z nějakého milostného dostaveníčka. Sledoval jsi pomalu už znuděně chlapy u Skladu jak si tiše povídají až jsi dostával chuť tu také nějakého mít a povídat si.Ale jediné co tu bylo živého byly myši,které ti občas drze přeběhly po noze. Už byla skoro půlnoc,když tvůj sluch zaznamenal nějaký zvuk,ale nemohl jsi to identifikovat a najednou tě přepadla hrozná nevolnost a dezorientace.Motala se ti hlava a nemohl jsi přijít na to,kde je dole a kde nahoře. Že by se ti udělalo špatně z únavy? A najednou to přestalo,jako mávnutím kouzelného proutku a ty jsi si unaveně promnul oči.Už svítalo a celou noc se nic nedělo.Zřejmě se zloději zalekli a nešli do toho…a nebo přijdou jindy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jasně.Počkám na tebe venku.“přikývl a vyšel z pokoje,plány nechal pohozené na stole spolu s mapou,kde zakresloval místa,která viděl na dnešní procházce. Když jsi sešel dolů a na zahradu našel jsi tam Rašída,jak stále zapáleně cvičí,malá Arrien seděla kousek před ním,lízala zmrzlinu a zaujatě ho sledovala. Když tě Rašíd uviděl ihned přestal a rozpačitě se začal palcem hrabat v zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Napiju se vody a zbytek si vychrstnu do obličeje, abych se probral. Vykloním se z okna a chvilku pozoruji ulici pod sebou a skladiště. Pak se otočím a začnu pomalu sestupovat po schodech a venku se pokusím najít Šivu. Po cestě dávám pozor, jestli nenajdu nějaké stopy, protože tohle se mi ještě nikdy nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi našel Šivu zrovna na tebe zeširoka zíval “To byla noc….“pronesl místo pozdravu “Viděl jsi něco?Tady byl celou dobu klid.“promnul si oči pod kterými měl temné kruhy. Ani ostatní hlídači nevypadali svěží “Nasadím sem denní hlídku a půjdeme se vyspat.“řekl a hlídači začali souhlasně mručet. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hmm," zabručim, "taky jsem si ničeho nevšiml, ale nechceš se raději podívat do skladu, jestli je všechno v pořádku? Měl jsem takový divný pocit..."poškrábu se na hlavě a trochu rozpačitě s epodívám na Šivu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva pokrčil rameny Proč ne….když se ti uleví.“zase zívl a vytáhl klíč. Přešel ke dveřím a odemkl je,promnul si oči a otevřel je a na místě ztuhl,překvapeně zíral do skladu. Nahlédl jsi mu přes rameno,sklad byl prázdný. Šiva vzdychl “Já to nechápu…jak…jak to sakra dělají?“řekl tiše a bezradně. Otočil se na chlapy “Tak nic muži…vykradli nás.Všichni začněte prohledávat okolí a hledejte stopy.“ti se rozešli a hledali. Šiva se k tobě otočil “Nechápu to…vždyť jsme tu byli celou dobu….“potřásl hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Uanveně se opřu o stěnu. "Musí něco používat. Nějaký přístroj nebo zbraň, kterou nás paralyzují," zavřu oči a snažím se vzpomenout na noc. "Muselo to být o půlnoci. Něco jsem zaslechl a pak se mi najednou udělalo hrozně zle a když jsem začal zase normálně vnímat bylo už ráno. Ty jsi nic necítil?" Zeptám se Šivy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyšleně se na tebe podíval a přikývl “Ano…u mě to bylo stejné…bylo zle a pak to bylo pryč jako nic…a bylo ráno…ale mě nepřišlo vůbec divné,že se to z půlnoci přehouplo hned v den…a kluci na tom byli stejně.“projel si rukou vlasy “Je to šílený….jak to,že prošli kolem nás jako nic?Vsadím se,že zatímco nás takhle omámili,tak si chodili kolem nás a vysmívali se….co jsi to slyšel za zvuk?Nevzpomeneš si?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Snad nějaké hučení. Nebo možná ne. Nevím, než jsem to stačil rozeznat byl jsem mimo," podívám se do vycházejícího slunce. "Uvědomuješ si, že ta věc co mají, je kurevsky silná? A že má větší cenu než všechno to zboží co se ti ztratilo? Tu tak dostat," obejmu Šivu kolem ramen. "No nic jdeme se podívat jestli něco nenajdeme," pustim Šivu a rozhlížím se, zda nenajdu něco co sem nepatří nebo nějakou stopu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Co je?" Zeptám se a pozoruju chlapcovo, dle mého názoru, zvláštní chování. Co asi vidí na vrtání se v zemi? "Poslyš, jdu teď na chvíli pryč..." Informuju ho a pouravím popruh od katany, aby jílec trčel v dosahu nad levým ramenem. "Budem pokračovat, až se vrátím. Zatím toho nech, ať se to nenaučíš špatně, když tě nebudu mít pod kontrolou." Pronesu, v hlase nevyslovené a tázavé "jasný?", jestli se s tím smíří. Jakože mu stejně nic jiného nezbude. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Silná,silná…to je teď jedno.Já jsem v kurevsky velkých potíže.Tohle si od váženého slíznu.“skoro se zoufale chytal za vlasy. Vzdychl “Tak jo…snad něco najdeme.“řekl a sám se pustil do hledání. Uběhla hodina,kdy slunce se už přehouplo přes obzor a pomalu se pohybovalo nahoru. Všichni otočili hlavu směrem odkud se ozvalo volání. “Hej!Pojďte sem!Něco jsem našel!“lákal jeden z mladších hlídačů. Šiva se na tebe podíval a kývl hlavou,že jdete. Vyrazili jste svižným krokem k mladíkovy co přešlapoval nedaleko u rozpadajícího se domu. “Tak co jsi našel?“zeptal se Šiva,když jste k němu přišli a ostatní hlídači se k vám pomalu připojili. “Mrtvolu.“odpověděl mladík mírně pobledlý v obličeji a ukázal rukou za dům u kterého stál. Asi ještě neviděl mrtvolu.. “Sakra.Tak se pojďme podívat.Ty tu počkej.“kývl Šiva na mladíka,který rád poslechl. Vydal jsi se s Šivou kolem domu a do uličky,kde by měla být ona mrtvola. Už když jsi zahlédl tělo ležící na zemi mezi páchnoucími odpadky,začínal jsi mít neblahé tušení. Šiva který šel pár kroků před tebou se najednou zastavil,ostře se nadechl a rychle se k tobě otočil a znemožnil ti výhled na tělo. “Enho…raději se vrať.Tohle….nechceš vidět.“pronesl zúčastněně. Ale něž tě stačill zadržet,proklouzl jsi kolem něj a přistoupil k tělu. Krev ti ztuhla v žilách,žaludek se ti zkroutil a hrdlo stáhlo bolestí. Byla to Samanta. Hnědé vlasy,které jsi tak rád hladil,zplihle a bez lesku leželi rozhozené kolem zesinalého,propadlého obličeje.Její krásné zelené oči,vždy planoucí životem teď byly vybledlé,strnulé v překvapeném výrazu a upřené k nebi.A rty které jsi tak často líbal byly zmodralé pootevřené jako by ve chvíli své smrti chtěla promluvit. Ležela a zádech v pozici,jako by ji tam někdo odhodil.Neviděl jsi však žádné zranění.Nic čím bys mohl určit příčinu smrti.Nikde žádná krev či známky zápasu. A šátek,který jsi ji daroval chyběl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Padnu na kolena a nakloním se k Sam jako kdybych jí chtěl probrat. Třeba jenom spí, přeci nemůže být mrtvá. Prsty přejedu po její tváří a rychle ucuknu, když se dotknu ledové pokožky. "Běžte pryč," stěží ta slova vyslovím přes knedlík v krku. Nechci aby jí někdo viděl. Ne takhle. Opatrně si její hlavu položím do klína a začnu jí hladit po vlasech. Tohle se nemělo stát. Proč mě jenom neposlechla? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ulička Ucítil jsi dotek na rameno,jak ti Šiva stiskl rameno “Je mi to líto…“řekl tiše a pak se vydal pryč z uličky,aby tě nechal o samotě. “Tak kluci…plavte pryč…Marku zajdu pro kluky z márnice…“slyšel jsi ještě než odešli. Samantino tělo bylo ztuhlé,musela tu ležet už několik hodin,jen takový kousek od tvé skrýše odkud jsi pozoroval sklad. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Klečím a objímám Samantino ztuhle tělo. Nevnímám co se kolem mě děje, smutek je přílíš velký, ale je třeba udělat spoustu věcí. Sundám si kabát a zahalím Samantu. Pak jí vezmu do náruče a zamířím ke skladišti, kde se potuluje Šiva. "Kudy?" Zeptám se ho na cestu k márnici. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Smutně se na tebe podíval “Tudy…..zavedu tě tam.“řekl a vydal se pryč od skladiště. Šli jste dlouho mlčky a lidé co jste potkávali se zastavovali a zvědavě přihlíželi,zajímalo je co se stalo. Po chvíli se ozval Šiva “Už dlouho jsme tu neměli vraždu…ale věř mi Enho…vraha najdeme a dostane zasloužený trest.“slíbil ti. Dovedl tě ke kamenné,jednopatrové budově,která jistě měla ještě patro v podzemí,kvůli většímu chladu.Tam se objevili dva muži s nosítky “Polož ji na ně…oni se už o ni postarají.“chlácholil tě Šiva. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ano Kiro.“řekl poslušně a opřel tyč o zeď domu “Pojď Arrian.“vzal sestřičku za ruku. Tedy jsi zase vešel do domu a vydal jsi se za Thomasem,ale hned jsi musel uhnout na stranu,protože se do domu vřítil Šiva,jako běsnící tornádo.Ani se na tebe nepodíval a už dusal nahoru po schodech zřejmě do pracovny. V otevřených dveřích se objevil Thomasova hlava “Co ho to popadlo?Vypadal,jako sobka co se chystá vybouchnout.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Celou cestu nepromluvím jediné slovo a na Šivovy pokusy mě nějak roztpýlit nereaguji. Mlčky položím Sam na nosítka a sundám z ní kabát. Políbím jí na čelo a dám jí své poslední sbohem. Prudce se otočím. "Víš kde bydlela?" Dívám se kamsi mimo a tomu kdo to způsobil slibuju krutou pomstu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muži i se Samantou vešli do domu. Šiva si stoupl vedle tebe “Bohužel nevím…asi budeme muset zajít do hospody,kde pracovala.Hostinský by to mohl vědět.“mluvil mírným hlasem. Nesnažil se tě nijak utěšovat,aspoň ne slovně,ale tím že je s tebou připraven tě podpořit. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Kývnu hlavou na znamení, že rozumím a nadhodím si pušku na rameni. Udělám krok, ale zarazím se a otočím se na Šivu. Stiknu mu rameno, abych mu dal najevo, jak si vážím jeho pomoci a pak už vyrazim do hostince, kde jsem Sam poprvé uviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si ztěžka vzdychl,nebyl rád,že viděl svého přítele takhle smutného.Zarazil ruce do kapes a vyrazil za tebou. Hostinec byl už otevřený,ale byl skoro prázdný,byli tam jenom dva mladíci,kteří využívali chvíle,kdy je nehlídají otcové a potají si hráli na dospělé. Hostinský zvedl hlavu a usmál se,asi to ještě nevěděl “Dobrý den přeji.Máte přání?“zeptal se tě a kývl na pozdrav. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Uskočím před Šivou na stranu, zabalancuju na špičkách a pak se otočím na Thomase. "S těma tvejma přirovnáníma budeš za chvilku taky básník jak Romeo..." Okomentuju jeho slova a vyjdu ven. "Velká kniha přirovnání Mistra Thomase." Zachechtám se a zavřu za sebou dveře. Během pár vteřin se rozhlédnu okolo a pak se kouknu na Thomase. "Šiva má nějaký trable. Ztrácí se mu zboží. Ale ode mně to nevíš..." Nastíním mu opatrně. "Už jsem nad tím přemýšlel, ale nechci nás do toho tahat minimálně dokud nebudeme mít vyřízený vlastní účty." Soustředit se budu prvně na Raphaela. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Také na něj kývnu, i když vůbec nemám náladu být nějak milý, ale je to slušnost a nemá cenu za to hostinského vynit. Zatím. Dojdu až k němu. "Ano," oznámím mu, "potřebuji vědět kde bydlela Samanta." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ah…vy jste ten její nový přítel,že?Pořád o vás básní.“usmál se “Jasně ta bydlí kousek od tržiště.To aby nemusela lítat ráno přes celé město.Jděte na tržiště,jděte rovně a u stánku s koberci jdete do leva.Tam uvidíte dům co má v každém okně květináče s rudými květinami no a to….počkat….bydlela?“zarazil se a prudce se naklonil dopředu. “Ono se Sam něcos talo?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ještě přijdu," a abych se vyhnul odpovědi vyjdu ven z hostince. Nechci aby to vědělo celé město dřív než její rodiče. Na tržišti najdu stánek s koberci a podle instrukcí zahnu doleva. Podívám se na domky, najdu ten s červenými květinami a zabouchám na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otevřela ti dveře starší žena,starší,jak ty a na dlouhou sukni se ji věsili dvě děti.Chlapec a dívka kolem pěti a tří let. Vlasy měla stejně hnědé,jako Samanta a stáhnuté do drdolu,zrovna si utírala ruce od mouky do zástěry “Dobrý den.Přejete si?“zeptala se přívětivě a zahnala děti zpět do domu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Podívám se, jestli jsou děti skutečně pryč, i když jsou docela malé a pravděpodobně by to nepochopili. Ale stejně bude lepší když to neuslyší ode mne. "Dobrý den," pozdravim a pohled sklopim k zemi. "Mám pro vás špatnou zprávu, vaše dcera... Samanta..." zhluboka se nadechnu, aby se mi hrodlo tak nesvíralo. "Samanta zemřela." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyrazili jste do hospody,ale když jste jednu našli a vešli zastihlo vás spíš tíživé,zachmuřené ticho než obyčejný ruch pijáků. Thomas se k tobě naklonil “Sakra…to by mě zajímalo co se stalo,že jsou z toho všichni tak….smutní?“zeptal se tiše a sedli jste si k jednomu ze stolu a objednali jste si pití. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Žena ztuhla a z tváře ji vymizela všechna barva,přidržela se dveří,aby to s ní neseklo. Položila si druhou ruku na prsa “Co….co se ji stalo?“zeptala se tiše,ale neplakala.Zatím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pohled mám stále upřený do země. Nejsem schopný se Samantině matce podívat do očí. "Šla za mnou ke skladišti a asi narazila na zloděje, kteří se tam pohybovali a zavraždili ji. Promiňte," snažím se omluvit, ale chápu, že mě nenávidí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kráčím vedle Thomase a rozhlížím se po vývěsních štítech. Když vejdeme do hospody, to zaražené ticho mě překvapí. Zábavu by tady nenašli ani otcovi nejlepší špioni a jak se zdá, chlastá se tady na smutek a z radosti. "Kam si nás to zaved?" Zeptám se tiše Thomase, zatímco se usazuju ke stolu. Rozhlédnu se kolem s trochou nedůvěry ve tváři. Hostinský se k našemu stolu taky nějak zvlášť nehrne, spíš se tak zadrhává, jako jednotlivé a tiché věty místních štamgastů. "Nemám páru, co s nimi je. Zkus se zeptat hostinského." Navrhnu tiše a trhnu hlavou jeho směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nějakou dobu bylo ticho,než se matka Sam nadechla “Děkuji,že jste mi to přišel říci.“hlas ji přeskočil potlačovaným pláčem. “Teď mě prosím omluvte…..musím…musím to nějak říci manželovi.“nečekala odpověď a zavřela dveře,předtím než zaklaply uslyšel jsi vzlyknutí,které už neudržela. Šiva to pozoroval z povzdálí,pomalu se k tobě vydal “Nepůjdeme teď domů?Potřebuješ se vyspat.“navrhl ti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen se neboj….“zašeptal Thomas “V téhle pustině smutku neskejsneme dlouho.Jen se chci dozvědět co se stalo.“narovnal se,když k nim přišel hostinský a přinesl jim pití. “Promiňte.Ale co se stalo?Panuje tady hodně chmurná nálada.“pronesl. Hostinský zavrtěl hlavou “Pokud se chcete pobavit,tak budete muset jít jinam.Dnes tu vládne smutek.Jedna z mích hostesek,byla v dnes noci zavražděna.Polovina z nás jsme ji znali od té doby co byla maličké škvrně.To ale není to nejhorší.Vrah tu někde pobíhá a nikdo nemá tušení kdo to je.Vraždu jsme tu neměli už několik let.“vzdychl a odešel. Thomas se napil “Tak vražda nějaké mladé holky.Hmm…jak se to u nás říká..jo…v městech co jsou na zemi,jako je tady Kréda….tak tady si člověk ani neprdne aniž by o tom nevědělo celé město.“potřásl hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Dívám se na zavřené dveře. "Je mi to líto," zašeptám, ale už mě nikdo neslyší. "Ne starý brachu," otočím se na Šivu, "teď se potřebuju napít, ale ty se vrať. Lia už má jistě starost," poplácám ho po rameni a se svěšenou hlavou se vydám k tomu jedinému hostinci který znám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzdychl “Hlavně to nepřežeň příteli.Ať se pak trefíš domů.“zavolal za tebou Šiva a doprovázel tě pohledem než se vydal domů. V hostinci,byl stále klid i když už tam měl více návštěvníků,podle výrazu hostinského jsi poznal,že stále nic neví. “Vítejte zpět.“pozdravil tě “Tak..dáte si něco?“zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Dojdu k pultu a hodím na něj několik mincí. "Nalej mi to nejsilnější co máš," poručim a opřu se dlaněmi o barovou desku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Truchlíš nebo slavíš?“zeptal se a podal ti láhev se zlatavou tekutinou a pak schoval peníze. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslouchám slova hostinského a hnedka je mi to všechno jasnější, celá ta pohřební atmosféra. "Takže ani tady to není úplně idylické." Napadne mě, včetně toho, že ani tady na tomhle ráji na zemi nebudeme s Alexem a Thomasem jediní tři vrazi. Thomasovu poznámku nechám bez odezvy. V Marakéši po nějaké mrtvole pes neštěkně. Z extrému do extrému. "To by mě zajímalo, jestli to bylo na objednávku nebo..." Šeptnu, vědom si toho, že rozebírat to nahlas před tímhle osazenstvem, by nebylo vhodné. "To udělal nějakej psychopat." Dokončí myšlenku a hlavou mi bleskne vzpomínka na to, jak se Lana zmiňovala, že se ji taky podařilo najít mrtvolu ženské. Ale to bude mít jen těžko nějakou spojitost. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Odzátkuju láhev a napiju se přímo z ní, se skleničkou se neobtěžuji. "Truchlim," a dám si znovu pořádný doušek. Pušku sundám z ramene a opřu jí o zem a pak začnu pít jako kdyby neměl nastat zítřek. Liju do sebe kořalku co to dá a když už koukám na dno láhve poručim si další. Snažím se smutek utopit v alkoholu, ale nějak se mi to nedaří, tak se alesoň pokusim o bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Netušil jsi v kolik hodin jsi odpadl,ale určitě bylo ještě ten. “Pane….pane….vstávat.Rád bych zavřel.“opatrně s tebou někdo cloumal. Když jsi otevřel oči myslel sis,že ti je v tu chvíli někdo vydloubl,hlava se ti motala a třeštila a žaludek jsi měl skoro v krku. “Tak pojďte….no…tady nemůžete spát.“nějaký muž,zřejmě hostinský.Pak vzdychl a pomohl ti aspoň na zem kde tě Přikryl a ty jsi zas upadl do temnoty. Když jsi znovu otevřel oči,zase tě někdo plácal “No..ale to je fakt už moc…vstávat!“už ti bylo lépe,ale pořád ti bylo mizerně.Na tváři ti přistála sprška studené vody. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hnnnhh," pronesu inteligetně a začnu se hrabat na nohy. Ale než se mi to podaří ještě třikrát sebou plácnu na zem. Nakonec se postavím, ale kývu se jako kdybych stál na Havranovi za silné bouře. Kalným zrakem se rozhlédnu kolem sebe, ovšem steží rozeznávám stěny, natož abych na něco zaostřil. Kupodivu se vzchopim natolik, že dokážu i mluvit. "Hej hostinskej, ještě jednu," zařvu a jak zvednu ruku ztratím rovnováhu, spadnu a převrhnu stůl, který mi stál v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hostinský vzdychl “Ne kámo…fakt už ne.Nestojím o to,aby ses mi tu upil k smrti.“řekl hostinský a pomohl ti na nohy. “Běž raději domů a vyspi se z toho.Tvoje rodina má jistě o tebe už strach.ale asi budeš potřebovat pomoc.Zavolám jednoho ze svých kluků a pomůžou ti domů.“posadil tě na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ttak si polib," strčim do něj, ale ruka mi nějak neslouží a hostinský zůstane tam kde byl. Trochu nechápavě se podívám na svou dlaň, pokrčím rameny a začnu se hihňat. Když to přejde opatrně vstanu, jako kdyby snad podlaha měla každou chvíli vybuchnout a motám se ke dveřím. "Si kurva můžu najít jinhej lok," škytnu, "lokál. Ensi jedinej," vypadnu ze dveří a natáhnu se na ulici. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas pokrčil rameny “Kdo ví.Rychle to dopij ať z tohohle hrobu vypadneme.“a než jsi stačil odpovědět už dopil svoje a položil na stůl peníze. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro S námahou jsi se vyhrabal na nohy a potácel ses tam,kam tě zrovna nohy nesly. Nakonec jsi zjistil,že jsi se potácel směrem k dokům a zřejmě tedy k Havranovy.Lidé,které jsi potkal se ti vyhýbali,ale stejně jsi občas do někoho vrazil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Chvilku se motám po molu a hledám svou loď. Hlavně nespadnout do vody. Nakonec i přes alkoholový opar rozeznám známe tvary lodě a vykročím k ní. Chvilku stojím na kraji a měřím vzdalenost, kterou musím přeskočit. Nakonec se zhoupnu na nohou a skočím. Se štěstím, které provází všechny opilce světa, přistanu na palubě Havrana, ale poněkud tvrdě, div si nevyrazim zuby. Nějakou dobu ležim na palubě a odfukuji. Pak přecijenom vstanu a zamiřím do kajuty. Otevřu dveře a hrabu se na postel, ale než se tam dostanu podaří se mi schodit věci co byly na stole. Potom už konečně padnu do postele, ani boty si nesundám, jenom si přitáhnu polštář, který voní po Sam. Ach Sam, proč se ti to muselo stát? A začnu konečna plakat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nakonec alkohol,únava a pláč tě znovu připoutal do říše snů. Párkrát jsi se probudil,ale hned zase usnul. Nakonec tě probudilo klepání na dveře “Enho?Jsi tam?Tady Šiva.Jsi tam?“klepal na dveře až to znělo naléhavě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když mě probudí klepání na dveře, jenom se otočim a strčim hlavu pod polštář. Ale klepání nepřestává a navíc tam ještě někdo začal řvát. Nakonec rozeznám Šivu, ale nechci vidět ani jeho ani nikoho jiného. Ovšem když po třetí zopakuje výzvu se posadim a ochraptěle zakřičim. "Tady nikdo neni," popadnu první věc co mi přijde pod ruku a hodím jí na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No aspoň že vím,že žiješ!“zazněla odpověď. “Otevři!Musím ti něco říct…“mluvil nahlas abys ho slyšel “Získal jsem zprávu z pitvy….Samanty…a je to fakt divný.Tak otevřeš mi?“tentokrát kopl do dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zabručim něco nelichotivého o Šivově pramatce, ale vstanu a došourám se ke dveřím. Byl by schopný mi je roztřískat a orpava by nebyla nejlevnější. "No?" vyhrknu na něj jen co otevřu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Vypadáš jak zombie….“okomentoval tvůj vzhled o chvilku později “A stejně tak páchneš.“procpal se dovnitř.Nakrčil čelo a otevřel malé okénko co v kajutě bylo. Pak si sedl na židli “Jo..je to moc divný Enho.Podle pitvy se ji prostě z ničeho nic zastavilo srdce.Nikde,ale ani stopa po jedu,či jakémkoliv jiném zranění.Prostě se ji zastavilo srdce.A to byla úplně zdravá.Jako by ji ho prostě někdo chytl a nedovolil,aby dál tlouklo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Sem se tě o komentář neprosil," utrhnu se na něj. Sice si to nezaslouží, ale co, není mi dobře. Na půl ucha vyslechnu co mi přinesl a placnu sebou zpatky do postele."A co já s tim?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se zarazil,ale jen na chvíli “Myslel jsem,že chceš najít vraha.Myslel jsem,že tohle by ti mohlo třeba nějak pomoci…není to totiž normální.“řekl a vstal. Pousmál se “Tak promiň.Příště ti snad přinesu nějakou zajímavější informaci co by ti pomohla.“a rozhodně si z tebe neutahoval.Tvářil se zcela vážně. “Tak si ještě odpočiň.Vypadáš,že to potřebuješ.A ukaž se někdy u nás.Lia si o tebe dělá starosti….tak zatím…“vyšel zase ven a tiše za sebou zavřel. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Jenže tohle Sam život nevrátí. Mávnu za ním rukou a ani se neobtěžuji vstát z postele, jenom se otočim na bok a pokusim se zase usnout, ale v tom si vzpomenu, že jsem chtěl pomoci s pohřbem. Vyskočim na nohy a chci vyrazit ven, ale na prahu se zarazim a podívám se na sebe. Takhle tam jít nemůžu, vypadám jako prase a taky si nejsem jistý, jestli by o mou pomoc stáli. Vždyť vlastně umřela kvůli mě. Nakonec se rozhodnu pro jinou variantu. Vylezu ven a vychrstrnu na sebe vědro vody. Aspoň trochu to snad pomůže a namířím si to za Šivou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva byl dost před tebou,tak jsi ho musel dobíhat. Když zaslechl za sebou kroky,zastavil se a ohlédl se. Když tě uviděl usmál se “Jsem rád,že jsi vyšel ven…“řekl “Co teď chceš dělat?“zeptal se a přátelsky tě poplácal po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Doběhnu Šivu a hlasitě oddechuji, taky se mi trochu mota hlava. Běhat s kocovinou není zrovna nejpříjemější. "Chtěl jsem," nadechnu se a zkusím to znovu. "Chtěl jsem se zeptat kdy bude pohřeb," konečně popadnu dech. " A taky jsem tě chtěl poprosit, jestli by jsi Samantině matce nemohl předat nějaké moje peníze. Aspoň tohle chci pro ní udělat." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Pohřeb je zítra odpoledne.Máme tu jen jeden hřbitov nemůžeš to neminout.No…je to nahoře za městem.“ukáže směrem k domu kde sídlil jeho nařízený Vážený. “A proč ji je nepředáš sám?Mluvil jsem s ní a ona ti nic nevyčítá.Říkala….hm….měl by sis s ní spíš promluvit sám.“usmál se. “Myslím,že bys měl…“doporučil ti. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Asi... Asi bych měl," zadívám se na město. "Ale takhle tam nemůžu, vypadám jako kdybych se válel v žumpě, což je možná i pravda," rozhodím ruce v bezmocném gestu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se a objal tě kolem ramen “Tak pojď domů….najíš se,umyješ se a seženu ti nové oblečení.A Lia aspoň přestane hudrovat,abych tě domů přitáhl ať už chceš nebo ne.To víš…ženy…je nerada,když jsi sám.Dneska udělala kuřátko…moc dobré.“přátelsky s tebou zatřásl a pustil tě. “Tak pojď.“vydal se domů a ohlédl se,jestli jdeš za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hmm," odvětím a pomalu se šourám za Šivou, pohled sklopený k zemi a ruce v kapsách. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jste vešli Lia se ti hned vrhla kolem krku a políbila tě na obě tváře “Jsem tak ráda,že jsi tady.Vypadáš strašně…že se nestydíš.“neoblomně tě posadila na židli a položila před tebe plný talíř s bramborovou kaší a dozlatova opečené kuřecí stehna. “Najez se…Šiva ti připraví koupel,že?“podívala se na svého manžela. Ten kdyby mohl tak mu schlípnou uši “Jistě,že miláčku.“odpověděl a utíkal ti připravit koupel. “Rašíde!“zavolala a když chlapec přiběhl dala mu do ruky peníze a nadiktovala mu tvoje míry “Kup nějaké hezké šaty.Hnědá,zelená,modrá…“a vyhnala ho. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nechám si všechno líbit a koukám na to kuře. Zdráhavě se natáhnu pro příbor a začnu se v tom jídle nimrat. Něco málo snim aby se neřeklo, ale většinu toho nechám. "Už nemám hlad," odsunu talíř a zvednu se. "Budu v pokoji," oznámím a vydám se na horu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “V pořádku.Jen běž Enho.“řekla Lia předtím než jsi vyšel z kuchyně. Po čtvrt hodině ti přinesl Rašíd šaty,mlčky se na tebe usmál a položil ti čisté,nové oblečení na židli a zase odešel.Byla to míchanice tmavě zelené a hnědé.Kalhoty byli hnědé,košile tmavě zelená a na to hnědá kazajka z teletiny. Po dalších deseti minutách ti Šiva přišel oznámit,že se můžeš jít umýt a zase tě opustil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Postávám u okna, než mi Šiva přijde říci, že už je voda připravená. Sejdu dolů a začnu se silně drhnout. Jako kdybych snad čekal, že ze sebe, kromě špíny, smyju i vinu. Nakoc vylezu obleču si nové šaty a na stůl vysypu peníze. Není to moc, ale snad to bude stačit. Mlčky vyjdu ven a přes tržiště zamířím k Samantinu domu. Chvilku bezradně postávám přede dveřmi, pak ale rychle zaklepu, abych si to nerozmyslel a neutekl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dveře se rychle otevřeli a ve dveřích se objevila matka Sam.Její tvář se najednou zachmuřila “Ah to jste vy….chvíli jsem doufala….ale to nic.“potřásla hlavou a pousmála se.Musela nedávno plakat,protože oči měla zarudlé “Pojďte dál.“ustoupila na stranu,abys mohl vejít. “Jsem ráda,že jste se zastavil.“řekla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vstoupím do domu a rozhlédnu se. Tak tady Sam bydlela. Pak se otočím na ženu. "Chci se vám omluvit a říci, že je mi to strašně líto. Nechtěl jsem aby to takhle dopadlo," na chvíli se odmlčím a přemýšlím jak co nejtaktněji sdělit co mám na srdci. "Od Sam vim, že nemáte zrovna jednoduchý život a tak jsem si myslel, že bych vám mohl dát nějaké peníze na výlohy spojené s pohřbem. A také jsem vás chtěl poprosit jestli bych mohl jít na obřad. I když jsem znal Samantu krátce hodně pro mě znamenala, ale pochopím, když mě tam nebdudete chtít," pohledem těkám všude možně, jenom na do očí Samantiny matky nepohlédnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Skrblíku." Ušklíbnu se, když si zběžně přepočítám, kolik peněz položil na stůl, zalovím v kapse a srovnám účet. Jsem zřejmě přeslechl, že mě nezve. To bych si to pití s ním ještě rozmyslel. A kde je vůbec ten slib, že nějakou dobu nebudeme požívat alkohol? Napadne mě a vzápětí i to, že zřejmě přesně tam kde slib, že se budu celý den vroucně modlit. "Tak padáme..." Prohlásím, jakmile mám i já dopito a zvednu se od stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvilku to trvalo,než jste si našli jiný lokál,kde už byla normální příjemná atmosféra.Lokál hučel hlasy a smíchem,občas i některá ta hádka. “To je lepší.“řekl spokojeně Thomas a hned vám objednal pití a když od vás odcházela pěkná hosteska neodpustil si a plácl ji po zadku. Tu to sice nijak nepřekvapilo,ale ohlédla se. Thomas se s potlačovaným smíchem otočil na tebe “A co ty teda?Vážně…nemůžu si zvyknout na to,že neokupuješ děvčata.To je to s Emou opravdu tak vážné?“zajímal se upřímně a nezdálo se,že by si chtěl z tebe utahovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka Samanty mlčela,ale pak ji ucítil pohlazení na tváři. “Ah ty si nic nevyčítej.“když jsi se ji podíval do tváře slabě se usmívala “Samanta měla vždy svou vlastní hlavu.Vždy dělala to co chtěla a ne co se ji řeklo.Nevíc…vraždu jsme tu už neměli několik let…přestali jsme dávat pozor…“nabídla ti,aby ses posadil a sama si sedla. “Ale jsme ráda…že vás poznala.Posledních pár dní byla tak šťastná.A vyprávěla mi o vás samé hezké věci.“vytáhla kapesník a otřela si oči. “Peníze si nechte…mi to nějak zvládneme…přijede ke mně sestřenice.Ta mi pomůže.Budu mít někoho na hlídání dětí a ošetřování manžela a i někoho do obchodu.Buďto já nebo ona.“odmítla peníze. “A na pohřeb musíš přijít.Sam by byla ráda.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Chopím se pití, a když se Thomas začne vyptávat, málem vyprsknu. "Pche..." Odfrknu si, vědom si toho, že nálepky proutníka se už asi nikdy nezbavím. Ani po dvou letech přísného celibátu. "Promiň kámo, ale nemám tušení, co si představuješ pod slovy: opravdu tak vážné. Asi ti na to nedokážu odpovědět." Pokusím se z toho nějak vykličkovat, protože vylívat si srdce opravdu nemám zájem. To jednou za den stačí. Jenže mám takové tušení, že Thomas se jen tak odradit nenechá. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Děkuji vám," posadím se. "Samanta byla úžasná dívka a já se pokusím udělat všechno pro to, aby její vrah dostal co si zaslouží," sevřu ruku v pěst až zapraskají klouby, ale pak si uvědomím, kde jsem a přinutím se uvolnit. "A prosím ty peníze si vemte. Není to nijak moc a vám to pomůže více než mě," položím na stůl váček, ve kterém může být tak osminásobek Samantiny denní tržby. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomase uchechtl “Ty tajnůstkáři.“řekl “Ani kamarádovy se nesvěříš?“zatvářil se dotčeně i když bylo jasně vidět,že se ho to tolik nedotýká. “No…ale umím si to domyslet….nezajímáš se o jiné holky…takže je to s Emou,hooodně vážný.“napil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Děkovně tě poplácala po ruce “Děkuji….chci…aby ten parchant co to mé holčičce udělal…trpěl.Hodně trpěl.“oči se ji zase zaleskly a tak si je znovu otřela. Podívala se na váček a zavrtěla hlavou “Ne…já to opravdu nemohu přijmout.Je to od vás milé…ale nemůžu.“přisunula měšec blíže k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ano, chápu," vezmu si měšec zpátky a zvednu se. "Asi bych měl jít, určitě potřebuje zařídit spoustu věcí a já vás jenom zdržuji," vykročím ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak proč se ptáš, ty jasnovidče, když si stejně dokážeš odpovědět sám? He?" Zeptám se a ušklíbnu se. Co je ti vůbec potom? Kleju v duchu a zírám na hladinu alkoholu, jako bych tam snad mohl něco zajímavého vyčíst. Dávám si přitom dobrý pozor, aby se mi na tváři neobjevila ani stopa po zasněném výrazu. Za chvilku budu jako Alex. Pche. "Ale jo. Amorův šíp mi probil srdce skrznaskrz. " Prohlásím po chvilce pateticky slovy básníka a napiju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka Sam ihned vstala a jako správná hostitelka tě šla vyprovodit “Děkuji,že jste se zastavil…a…přijďte kdykoliv budete chtít.“pousmála se na tebe unaveně,když jsi stál ve dveřích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmál se a plácl tě do zad “Já myslel,že se toho už nedožiju.Tak to gratuluji.Já teda doufám,že takové neštěstí mě ještě dlouho nepotká.“znovu se napil a mávl na hostesku,že požaduje další dvě. “Jsem zvědav,kdy tě s Alexem nachytám,jak sedíte a civíte do stěny.“neodpustil si poznámku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Na rozloučenou stisknu Samantině matce ruku a zamířím zpátky k Šivovi. Mrzí mě, že si ty peníze nevzala, ale chápu, že se nechce cítit jako by mi něco dlužila. Pokusím se to zařídit nějak jinak, zkusím se zeptat Šivy jestli ho něco nenapadne. Jen co přijdu domů zamířím do kuchyně kde je Lia. Dojdu k ní a chytnu jí za ruku. "Díky. Já se choval jako blbec. Promiň," omluvám se za všechno co jsem v poslední době způsobil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se na tebe usmála,takovým tím mateřským úsměvem,objala tě a když se od tebe odtáhla vesele prohlásila “V pořádku.Nejlepší způsob k nápravě chyb je ten si je přiznat.“políbila tě na tvář. “Tak…chceš jídlo?Pití?Nebo Šivu?Ten je nahoře v pracovně.“ukázala palcem ke stropu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Mírně se na Liu usměji, je opravdu skvělá a umí tu nejlepší svíčkovou pod sluncem. "Na pití teď nemám ani pomyšlení, a hlad taky ne, raději nechám svůj žaludek trochu odpočinout," pohladím jí po vlasech, "ale za Šivou se stavim, stejně s ním potřebuji mluvit." Otočím se a odkráčím nahoru k pracovně a zaklepu na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobře…ale opovaž se odejít aniž by ses navečeřel.“zavolala na tebe rezolutně z kuchyně a tobě bylo jasné,že odporovat by byla sebevražda. Už jsi prakticky klepal,když jsi zaslechl zevnitř hlasy,které ihned umlkly,když se ozvalo zaklepání. Chvíli bylo ticho než tě Šiva pozval dovnitř. Hned sis překontroloval místnost,abys zjistil s kým to mluví. Před Šivovým stolem stála drobná,ale dobře stavěná žena s krátkými černými vlasy a šedýma očima. Na sobě měla prosté plátěné kalhoty a bílou košili s rozevlátými rukávy “Enho….pojď dál.“řekl Šiva i když jsi vlastně už uvnitř byl. “Tohle je Livie.Livie tohle je rodinný přítel Enho Meiju.“představil vás. Livie tě kývnutím pozdravila,ale netvářila se moc vstřícně. Podívala se znovu na Šivu “Tak co Šivane?“zeptala se přísně. Ten při tom jméně mírně pod vousy zrudl “Vyřídíme to potom Liv ano?“ “Ani nápad!Potřebuji peníze na opravu své lodi hned!Už mi to slibuješ přes týden!“praštila naštvaně do stolu. Šiva vzdychl “Dobrá….zastav se před setměním.Budu je mít pro tebe připravené.“ustoupil vzpurné ženě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Také kývnu hlavou a prohlédnu si ženu, která je schopná zahnat Šivu do kouta a přitom není jeho manželka. Do rozhovoru se nijak nezapojuji a nechám je ať si to vyřídí mezi sebou, zatím si sednu do křesla a přemýšlím jak najít Samantina vraha. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Livie se spokojeně usmála “Vidíš…ani to nebolelo.“řekla a dala si ruce v bok. “Tedy večer.Naschle…“kývla na tebe a odešla,při tom nezapomněla náležitě prásknout dveřmi. Šiva vzdychl “Má hroznou vyřídilku.“ nalil si trochu likéru a šel si sednout naproti tobě,do křesla “Jestli se chceš napít,tak si posluž.“kývl k mini baru. “V pořádku?“zeptal se tě starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když mi Šiva začne nabízet pití tak udělám zamítavé gesto. Teď ještě ne. "Je to lepší," odpovím a přehodím si nohu přes nohu. "Mluvil jsem se Samantinou matkou. Je to příjemná stará pani a chtěl bych jí nějak pomoci. Nabízel jsem jí peníze, ale nevzala si je," povzdechnu si. "Čemuž rozumim, ale stejně bych pro ně chtěl něco udělat. Aspoň zaplatit výlohy spojené s pohřbem nebo tak něco. Nenapadá tě jak to nějak nenánapdně zařídit aby se necítila dotčena?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hahaha. Přímo se dusím smíchy." Zašklebím se na Thomase a mám co dělat, abych stačil jeho chlastacímu tempu. "Navíc, civět do zdi je to poslední, co bych při vzpomínání na Emu dělal." Odpovím a koutky úst mi sotva nepatrně zacukají v úsměvu. "Ty hele... zpomal." Chytnu se, když vidím, jak do sebe to pití lije. "Nebo se zase ztřískáme. A já chci dojít domů po svejch." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se “Nedovoluje ji to hrdost.Ať už by ty peníze potřebovala nebo ne.“odpověděl “Ale jestli trváš na tom ji…nějak pomoci.Řekl bych,že teď bude hodně osamělá.Jediný kdo ji teď dělá společnost jsou její dvě malé děti….a její manžel,který je,ale upoután na lůžku.Možná bys ji měl prostě jen navštěvovat.A nebo chodit místo ní na trh prodávat ty šátky.“pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen jsme měl žízeň!“bránil se “Nechci se opít.“střelil pohledem po hostesce “A taky to má jiný důvody.“usmál se. Drkl do tebe až sis málem pití vylil do klína “Ty seš teda nemrava….takhle to přiznávat.“chechtal se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zatvářím se jako nevinnost sama a nasadím přímo andělský úsměv. "Kdybych měl jen na chvíli pocit, že tě můžu zkazit, nikdy bych to neřekl. Jenže ty už zkažený jsi." Řeknu a při poslední věte se ušklíbnu a napiju. Koutkem oka přitom zatěkám po dívce, co si ji vyhlédnul Thomas. "Ty si taky nedáš pokoj... Co ta slečna, cos ji chtěl dobývat ještě včera večer? Jak ti tak pěkně napálila? Na tu už jsi zapomněl?" Zeptám se ho a jen zběžně se rozhlédnu po hostinci, co za individua tu sedí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Prodávat šátky?" Podivím se. "Ty si mě dokážeš představit jak prodávám šátky na trhu?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si tě zamyšleně prohlédl od shora dolů a naopak,koutky úst mu škubaly,jak se snažil nerozesmát “No….aspoň bys přilákal všechny mladé dámy v okolí.A paní O´ Neilová by měla vystaráno.“napil se,aby zakryl úsměv ale ramena se mi mírně třásla. Asi mu to přišlo náramně legrační. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčil rameny “Ale….nevyšlo to.Ta kočka měla stále naivní představy o lásce.Jedině s někým koho miluje.Tak jsme to nechal plavat.Přece nebudu mladým paničkám lámat srdce,že?“ušklíbl se. “A ty víš,přece že já bez ženský nevydržím ani 24 hodin.Pokud teda není nějaká „akce“.“ušklíbl se vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jakmile dojde na lámání srdcí, jen na oko se na Thomase podívám vcelku vražedně. "Narážíš na něco?" Zeptám se podezřívavě. A ani bych se nedivil, kdyby ano. S tímhle lámáním jsem si, pravda, nikdy moc hlavu nezatěžoval. A ne všechny to nesly tak statečně jako Sue. Vlastně ani jedna. Jenže... Časy mění a jak to tak vypadá, dostal jsem se do fáze věrného trouby. Žárlivého věrného trouby. Čert ví, jestli mi Ema někde preventivně nezahýbá, kdybych já náhodou zahnul, aby se to vyrovnalo. "Vždyť ty seš vlastně takovej jejich otrok." Rozesměju se potom škodolibě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si položil ruku na srdce “Co si to o mě myslíš?Jistě,že na nic nenarážím….tentokrát jsem v tom nevinně.“a podle toho,jak se tvářil bys mu to i věřil. “Otrok?“zeptal se zamyšleně a napil se “Jo…to máš nejspíš pravdu.Ale velice spokojený otrok.“začal se také smát. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Si fakt hrozně vtipnej," ošklivě se na něj podívám. "Já mám ještě v pokoji padesát šátků, co jsem koupil od Sam. teď se na nich můžu tak korat oběsit. No arději načneme jiné téma. Zjistil jsi něco o těch zlodějích?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva zase zvážněl. “V podstatě nic…ale….někdo mi vyprávěl o dost podezřelých mužích.“pronesl a odložil prázdnou skleničku. “Říká se,že je tu u nás čím dál tím více viděni podivní muži.Všichni jsou plavovlasí,podobní skoro,jako vejce vejci a chodí v černé kůži.To by nebylo tak zvláštní jenže…u nás je jen velmi málo plavovlasých lidí.Spíš jsou všichni hnědovlasí nebo černovlasí.A jak jsem se tak vyptával,tak je už zahlédl kde kdo.Tolik plavovlasých mužů?Nepamatuji si,že bych nějaké kdy viděl.A když už…kde jsou ženy?Možná to nic neznamená….ale je mi to divné.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Lepší jak rezavym drátem do oka," promnu si čelo. Hlava se z toho mejdanu pořád ještě úplně nevzpamatovala. "Mážná by stálo za to na ně někoho nasadt, aby je sledoval a trochu je proklepnout. Třeba to nic není, ale s něčím začít musíme," snažím se Šivu povzbudit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva přikývl “Zařídím to.Teď,ale musím jít….Vážený si mě pozval na kobereček za ten ukradený náklad.Tak jsem zvědav…jestli ho ukecám ještě k jedné šanci…nebo mě pošle se klouzat.“ušklíbl se nevesele. “Ale to není to nejhorší…“vzdychl “Nejhorší na tom všem je,že musím Lie říct,že večeři nestihnu.“zatvářil se ztrápeně,ale ne proto,aby ses zasmál.On se OPRAVDU tvářil ztrápeně! |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Soucitně se na něj podívám. Také to nemá lehké. "Mám tam jít s tebou?" Nabídnu se mu. "Aspoň někoho by jsi měl na své straně a s Liou se to zařídí. Neboj," snažím se ho uchlácholit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěl zamítavě hlavou “Ne…raději ne.Nechci abys viděl,jak se před ním plazím.A navíc…mě to ještě jen tak tak projde…za to tobě ne.Lia tě nepustí.“usmál se “Však co se může stát?Pochybuji,že by mě zabil.Spíš dostanu vynadáno a možná mě zbaví funkce správce trhu…to mi fakt utrhne srdce.“ušklíbl se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jasně," pokývu hlavou a vstanu. "Tak tě nebudu dal zdržovat," poplácám ho po rameni pro štěstí a vykročím ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vyšel ven div jsi nezakopl o malou Arrien,když jsi se na ní podíval tvářila se přehnaně nevinně.Cucala si prstíček a vykuleně na tebe hleděla,jako by netušila kdo jsi,ale ona to věděla…nebo sis to aspoň myslel. “Arrien…kam tak spěcháš?“zeptal se Šiva co vyšel ven za tebou. “Ňikam…“odpověděla trošku šišlavě,ale to bylo asi způsobeno tím prstem v puse. “No…hm..dobře….“otočil se k tobě “A ty…no…ty si dělej co chceš.“usmál se a vydal se po schodech dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jasně, jasně..." Zapochybuju a napiju se. To určitě. Nezbývá moc a znovu se podívám na dno. "Však počkej, až ti taky nějaká stoupně za krk." Neodpustím si malé proroctví. Já bych mu to vlastně i přál, ať ví, z čeho si utahuje. "Já do toho spadnul, ani nevěděl jak. Na začátku to ani Ema nebrala vážně a pak se to nějak zvrtlo..." Pokývám hlavou, jako nějaký mudrc a vesele se přitom šklíbím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se tomu tiše pochechtával,jakoby nevěřil,že jemu se někdy něco takového stane.Měl v plánu zůstat svobodný co nejdéle,aspoň to tvrdil. “Ty o tom mluvíš,jako kdyby to spadlo z nebe a ty to omylem snědl.“potřásl hlavou. “Ale hlavní je….že jsi spokojenej.“tentokrát zase souhlasně hlavou kýval. Když jsi se rozhlédl kolem první co tě zaujalo byli dva muži.Ne,že by dělali něco zvláštního,ale vyčnívali mezi ostatními štamgasty jako slunečnice mezi černými růžemi. Všichni tu měli hnědé,nebo černé vlasy.Tu a tam se zaleskla i nějaká ta zrzavá hlava,ale tihle dva byli plavovlasí. Oba si byli velice podobní a na sobě měli černé,kožené oblečení.Zahlédl jsi záblesk stříbra,byl to těžký stříbrný řetěz kolem krku s nějakým znakem.To jsi,ale už na tu dálku nepoznal. Díval jsi se na ně snad jen pět sekund,když oba plavovlasí,jako na povel zvedli hlavu a zadívali se na tebe. Přejel ti po zádech mráz a zašimralo tě,jakoby v hlavě než se oba plavovlasí zase netečně odvrátili. Oba měli ledově modré oči. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pohladím malou Arrien po hlavičce a začnu sestupovat po schodech. Asi se půjdu podívat na Havrana. Potřebuju tam uklidit a provést pár oprav, ale hlavně potřebuji něco dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pousměju se Thomasovým slovu, protože má z větší části pravdu a porozhlédnu se. Ti dva... Ti sem prostě nepasují. Vsadil bych boty na to, že ani jeden z nich sem na Krédu nepatří. Asi jako já a Thomas, ale oni na rozdíl od nás, zdá se nedokáží zapadnout. A ta jejich nápadnost jim zřejmě ani v nejmenším nevadí. Co sou sakra zač...? Bleskne mi hlavou zatímco si je v celku nenápadně a přesto s podezřením prohlížím. Když zvednou hlavy, během vteřiny odvrátím pohled. Mírně se otřepu a podrbu ve vlasech, když mě zabrní v hlavě. "To jsou mi teda zvláštní týpci..." Okomentuju tiše a nějak se nedokážu zbavit toho nepříjemného pocitu nebezpečí, který z nich mám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Než jsi se,ale stačil vůbec dojít ke dveřím zastoupila ti cestu Lia s rukama neoblomně založenýma na rukou. “Kam jdeš?“zeptala se podezíravě. Zřejmě se chtěla ujistit,že tu budeš na večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas hned zvedl hlavu a rozhlédl se,pak nechápavě pozvedl obočí. “Jaký týpci?Kde?“zeptal se a zadíval se nechápavě na tebe. Podíval jsi se směrem,kde seděli dva plavovlasí muži nebo aspoň sedívali.Teď už tam nebyli. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jenom na loď," odpovím, "neboj do večeře budu zpátky." Ujistím jí a mrštně se kolem ní protáhnu ven. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No tam..." Ti, krucinál kam zmizeli? Rozhlédnu se rychle kolem sebe. Ty dva bych v zádech mít nechtěl. Ani náhodou. "Nekoukej na mě, jako bych byl šílenej. Ještě před chvílí tam seděli takoví dva, co vypadali fakt divně...Skoro jako zhypnotizovaní. Pohledem by z tebe udělali rampouch." Pokusím se před Thomasem obhájit, ale když vidím ten jeho nechápavý pohled...Mávnu radši rukou. "Ale, kašli na to. Už jsem ti říkal, že jsem mluvil s Joshem? Tak tohle bude možná ten stejněj případ..." Pronesu tiše, ale dal bych ruku za to, že zatímco Josh už je pár let mrtvý a byl to jen duch, tihle dva byli přece jen živí a ne nějaký můj blud. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen aby.“varovala tě a zmizela zase v kuchyni. Vyšel ven,všiml sis,že se ženou bouřkové mraky a zvedl se vítr,který k tvému znechucení ti hnal prach do očí. Když jsi konečně došel až k Havranovy už poprchávalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas tě zase chlácholivě poplácal po zádech “Hele to je v pořádku.Já ti věřím.Jako ty chlápky to s Joshem ani náhodou.“upřesnil ti. Když jsi se rozhlédl měl jsi pocit,ale jen pocit,že jsi zahlédl blonďatou hlavu ve dveřích. “Jestli si nejsi jistej,tak se zeptej hostesky.Ta si je bude pamatovat,když je asi obsluhovala ne?“doporučil ti. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zkontroluji uvázání lodi a pro jistotu ještě vyhodím kotvu. Dnes v noci tu nebudu a nechtěl bych, aby mi Havran zmizel někde v moři. V kajutě pak zapálím lampu abych vůbec něco viděl a začnu poklízet. Posbírám věci co jsem poschazoval ve svém opileckém záchvatu a začnu to třídit. Staré plechovky a rozbité krámy hážu do pytle, zbytek uklízím na místo kam patří a ještě si dělám soupis toho co budu potřebovat nakoupit, až zase vypluji. Nakonec ještě překontroluji pušku, zda se nějak nepoškodila při těch výtržnostech co jsem prováděl. Potom si na sebe natáhnu plášťenku, nechci zbytečně promoknout a vyrazím na večeři. Už je nejvyšší čas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vyšel ven už vypukla bouřka,nebe bylo temné,šlehali blesky a moře bylo rozbouřené.Déšť ti intenzivně bušil do pláštěnky a za chvíli jsi měl úplně mokrý obličej a boty,které pláštěnka nechránila. Pak,ale něco na moři upoutalo tvou pozornost.Zadíval ses do vln a pak jsi to zahlédl znovu.Když udeřil blesk najednou se odnikud objevila loď,ale hned zase zmizela.Když blesk udeřil znovu,zase jsi loď zahlédl. Bludný Holanďan? Rozhlédl jsi se a uviděl jsi tři muže,kteří stáli nedaleko a i přes temno a déšť jsi jasně viděl plavé vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Najednou je Lia a večeře zapomenuta. Tohle je příležitost, která by se nemusela opakovat. Rychle se schovám za hromadu beden a pozoruji ty tři muže. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muži tam stáli a zdálo se,že se o něčem dohadují aniž by si všímaly bouřky.Jednomu z nich se na hrudi se něco zalesklo.Natáhl jsi krk a zjistil jsi,že je to těžký stříbrný řetěz s nějakým znakem,ale to jsi už nepoznal. Stáli tam skoro hodinu a ty jsi už věděl,že Lia tě zajisté zabije když jeden z těch mužů zamával rukou v které držel šátek. Srdce ti strnulo,vypadal,jako šátek Sam,ten který jsi ji daroval a který se u jejího těla nenašel.Ale nebyl sis úplně jistý. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Svině, zasyknu potichu a ruce se mi sevřou v pěst. Dál muže pozoruji. Prostě musím zjistit, jestli to je ten šatek. A jestli ano, tak je budu pronásledovat tak dlouho dokud poslední z nich bude dýchat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muž přestal mávat a zastrčil si šátek do kapsy a všichni muži ustoupili.Začalo se ozývat čím dál tím hlasitější šplouchání a pak lehký náraz jak dřevo narazilo do dřeva. A pak se tam zčista jasna objevil čtvrtý muž a za ním šestý a sedmí.Jakoby padali odnikud. A pak se objevila loď,vzduch se jakoby zavlnil a objevila se loď.Větší než Havran,podobné mívají piráti.Loď měla dva stěžně a vysoká byla asi,jako tři muži musela mít velký skladný prostor.Zvedl jsi hlavu a viděl jsi,že na palubě se to jen hemží těmi plavovlasými muži. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro To musí být oni. Tohle by měl vidět Šiva, škoda, že tu není a nemám jak mu předat zprávu. Zkusím se opatrně přesunou blíž, abych viděl vic podrobností na lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podařilo se ti bez všimnutí přisunout blíže.Hned jsi poznal,že je to opravdu pirátská loď.Na bocích měla totiž odklápěcí okna pro děla a na některých místech byla čerstvě opravená,kde dřevo prorazila dělová koule. Plachty,které byli svinuté byli podle ze všeho z kůže,zkusil jsi napočítat kolik tam je mužů,ale po padesáti jsi to vzdal,neustále se hýbali. Plavovlasí spustili lávku a začali se po něm přesouvat na molo,kde zmizeli v jednom z domů a za chvíli odtamtud dačali vynášet předměty a nosili je na loď. Poznal jsi hned,že je to kradené zboží se Šivova skladu. Opodál,zády k tobě teď stálo pět mužů a každý s nich měli stříbrný řetěz,pozorovali ostatní muže,kteří přenášeli zboží. A tiše spolu hovořili,natahoval jsi uši,abys něco zaslechl,ale ty slova,která k tobě přinesl vítr jsi neznal.Řeč ti byla zcela cizí a to že jsi už procestoval hezký kus světa. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Jednoho z nich tak dostat, ale jak to udělat? Opatrně se zase stáhnu za bedny. Rozhlédnu se kolem až najdu kus dřeva. Ten pak obloukem hodím do vody, poblíž mužů a čekám jak zareagují. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Všech pět mužů co u tebe stáli nejblíže otočili hlavy tím směrem.Dva z nich se od ostatních tří oddělili a šli se podívat. Ostatní tři se začali rozhlížet okolo. Najednou jsi ucítil pošimrání v hlavě,jakoby někdo přejel prsty přes tvé myšlenky. Zbylí tři se hned,jako na povel otočili směrem k tobě a zabodli do tebe své ledově modré oči z kterých ti přejel mráz po zádech.Všimli si tě,ale jak? Všichni tři se k tobě hned vydali,krokem,jakoby nespěchali. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ušklíbnu se, ale o tom, že jsem blázen a mluvím se svým mrtvým bratrem ho ujišťovat nebudu. "Hm..." Zabručím zamyšleně, jestli pro mě má nějakou cenu, otravovat dívku, co roznáší pití, s takovou zbytečností. Chvilku zůstanu mlčet a pak ucedím s trochou ironie. "Jestli si s ní chceš domluvit rande a je to jen způsob, jak ji sem dostat..." Pak se ale narovnám, rozhlédnu se, kde zrovna teď žena je a mávnutím dlaně se ji pokusím přivolat k našemu stolu. Krom toho, už jsem stejně na dně a jednu rundu ještě ustojím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Do hajzlu," zamumlám si pod vousy. Teď už nemá cenu se skrývat. Vytasim kolty, prudce se nadechnu, vykloním se z poza bedny a začnu střílet. Z každého coltu vystřelím po dvou kulích a doufám, že aspoň do jednoho z nich se trefím. Pak začnu ustupovat pryč a snažím se krýt jak to jenom jde. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jednoho s nich jsi zasáhl dřív než stačil uskočit a složil se na zem,jak domeček s karet. Ostatní dva se rychle ukryli,ale ostatní plavovlasí místo toho aby se začali krýt začali ještě rychleji nakládat. Dva muži co se šli podívat co to šplouchlo ve vodě se hned,také přikrčili,ale netvářili se nijak vzrušeně.Spíš až ledově klidně. Najednou tě zase přepadl ten pocit dezorientace,nevěděl jsi kde je dole,kde nahoře a viděl jsi rozmazaně. Stále jsi však viděl obrysy plavovlasých,jak se k tobě blíží. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hele…to není jediný důvod.“ohradil se Thomas,ale zmlkl,protože k vám dorazila hosteska. “Ano?Přejete si?“zeptala se a otírala si mokrou ruku do zástěry.Přátelsky se usmívala ale nevypadal falešně.Buďto měla důvod se usmívat a nebo už to tak dobře uměla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro To snad ne. Zatřesu hlavou, abych se vzpamatoval, ale moc to nezabere. Rychle vypálim zbytek kulek a pokusím se utéci pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Neuběhl jsi ani pár kroků,když tě něco vyzvedlo do vzduchu a praštilo tebou o zem tak silně až ti zapraštěli kosti a ty jsi omdlel. v nějaké místnosti Když jsi procitl slyšel jsi kroky,hodně blízko.Zkusil jsi se pohnout,ale jak jsi předpokládal,nemohl jsi.Nohy i ruce jsi měl připoutané ke stolu na kterým jsi ležel. Nad tebou se objevil něčí obličej,zaostřil jsi na něj a zjistil jsi,že je to plavovlasí,teda ne tak docela.Poznal jsi to podle ledově modrých očí,ale vlasy místo plavých měl bílé. Promluvil na tebe,chladným hlasem,nevzrušeným a klidným.Akorát,že jsi mu nic nerozuměl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Naser si," zavrčim na něj a pokusim se mu plivnout do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muž před tvým plivancem uhnul a znovu se nad tebou naklonil,promluvil,ale tentokrát jsi mu už rozuměl “Kolik toho o nás víš?“dožadoval se odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Rád bych se na něco zeptal, smím?" Začnu, usměju se na hostesku a shrnu vlasy z očí. Vlastně na její svolení ani nečekám, v každé ženské je snad trochu z drbny a ráda se podělí o zážitky. "Neobsluhovala jste před chvílí i takové dva podivíny? Světlé vlasy, celí v černé...? " Zeptám se a tak trochu to zní, jako bych se chtěl ujistit, že ještě můžu být a zvednout jí tím pádem tržby. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Vim dost," zaškubu pouty. "Zabili jste Sam a vykradli Šivův sklad. Za to se budete smažit v pekle." Znovu zlostně škubnu pouty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hosteska přikývla “Ano.Byli tu dva takový.Ale byli divní.Chtěli jen vodu a div mě tím svým pohledem nezabili.Doufám,že je tu už neuvidím.Šel z nich celkem strach….dáte si ještě něco?“ zeptala se nakonec. K tvému překvapení Thomas mlčel,když jsi se na něj podíval k tvému překvapení se teda sice na hostesku díval,ale poněkud…zasněně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ledový muž se chladně usmál “Je dobře,že mluvíš dobrovolně barbare.“řekl,začal kolem tebe chodit. “O nějaké malé couře nic nevím.Možná budou vědět mí bratři.Rádi si hrají s vašimi ženami.“pronesl prostě. “Hm…ale mě by spíš zajímalo jestli víš něco o mích lidech?“znovu se nad tebou sklonil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jediný co potřebuju vědět, že chcípnete." Nadzvednu se ve svých poutech jak nejvíc to jde a pokusim se praštit čelem do nosu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak snad to moje vyptávání nevypadalo příliš podezřele. "Děkuju vám, slečno." Pousměju se. "Dáme si ještě jednu rundu." Odpovím na její poslední otázku. Jakmile odkvapí pryč, podívám se na Thomase a v tu chvíli mi není jasné, jestli se mám smát. "Romeo... Vzpamatuj se." Kopnu do něj mírně pod stolem a tiše se chechtám. Čím to, že mi v tu chvíli tak strašně moc připomněl Alexe. Takhle jsem ještě Thomase neviděl se tvářit. Buď si ze mě dělá legraci nebo... Zřejmě zkouší novou taktiku lovu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se hned z pamatoval “Že je,ale krásná?“zeptal se a pak potřásl hlavou. Podíval se na tebe “Tak jsi měl pravdu.Byli tu.Dobře….a byli divní…dobře.Ale co z toho?“zeptal se a poděkoval hostesce,když vám přinesla další pití. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uhodil jsi ho do hlavy,ten překvapeně ustoupil a dotkl se čela,které si začal třít. Zamračil se a znovu se na tebe zadíval “Myslím,že nejsi v pozici kdy bys mohl vyhrožovat.Měl bys spíš prosit o život barbare.“pronesl. Vrátil se k tobě a dotkl se jedním prstem tvého čela,projela tebou bolest,která tě donutila prohnout se v zádech a vykřiknout. “Mohu ti dopřát mnohem horší věci než smrt barbare.Rozmysli si to jestli budeš spolupracovat.Potom se vrátím.“otočil se a vyšel z místnosti. A najednou jsi se mohl hýbat k tvému překvapení jsi zjistil že vůbec jsi nebyl svázaný,tak co tě to drželo? |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Protáhnu si ztuhlé svaly a rozhlédnu se po místnosti jestli tu nejsou nějaké zbraně. Pak ještě zkusím dveře zda jsou otevřené. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jistě,že dveře byli pevně zavřené. A taky to byl jediný možný východ,místnost byla bez oken a jediné co tu vydávalo světlo byli svíčky na keramickém talířku. Ani stůl jsi nemohl použít,protože byl z kamene. Byl jsi prostě v dokonalé cele. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Naštvaně dám pěstí do zdi. Tak blízko a nic z toho. Musim aspoň utéci a dát zprávu Šivovi. Ten by snad mohl dát dohromady pár chlapů s puškama když už nic jiného. Chvilku bezradně chodím po místnosti a pak se rozeběhnu na narazím do dveří. Sice nepovolí, ale mě to trochu uklidní a začnu znovu rozumě uvažovat. Ten dědek, říkal, že se sem vrátí, tak si na něj zkusim počíhat. Vytáhnu opasek z kalhot a zkusmo s ním několikrát švihnu. Nic moc, ale bude to muset stačit. Pak se posadím ke dveřím a naslouchám, zda se už nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Málem jsi ho přeslechl.Ledový muž chodil opravdu potichu a všiml sis ho,že přichází teprve,když ve dveřích zarachotil zámek. Ledový muž rychle vešel až mu bílé vlasy zavířili vzduchem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když uslyším jak otvírá postavím se a chytnu pásek do obou rukou. Pak se na něj ze zadu vrhnu a pokusím se mu pásek přehodit přes hlavu na krk abych ho mohl začít škrtit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ledový muž zalapal po dechu,když jsi ho oddělil od přísunu vzduchu,ruce mu vylétly ke krku a chytl pánek,který ho dusil a snažil se ho odtáhnout. O co se to snažíš barbare?Loď je plná mích lidí.Jen co tě některý z nich zahlédne na místě tě zabije.šokoval tě hlas ledového muže v tvé hlavě zatímco ty jsi naprosto jistě věděl,že jen lapá po dechu a škube sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Na to ti seru, zasyčim mezi zuby, "hlavně že ty to už neuvidíš." Vrazim mu koleno do kříže, aby se zlomil a opasek se mu pořádně zařízl do krku. Svaly na předloktích mi naběhnou jak se snažim vší silou ho škrtit a mezi zuby drtím tiché kletby. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jasně jsi slyšel,jak Ledovému muži dochází dech,ale také jsi slyšel něco jiného.Muž začal něco blekotat ve svém jazyce. A najednou jsi neviděl nic než tmu,která tě uchodila do uší i do očí. Slyšel jsi,jak se Ledový muž nadechl “Toho budeš litovat barbare.“zasyčel ochraptěle. Slyšel jsi kroky “Otče!Co to tu u naších předků,děláš!?“ozval se jasný,mladý ženský hlas. Hned jsi zase viděl až jsi se z toho zapotácel dozadu. Byl jsi stále v místnosti akorát že kromě Ledového muže v místnosti byla i žena,tak kolem dvaceti,stejně blonďatá jako její lid a velice pohledná.Přidržovala si šaty,tak že ji byla vidět spodnička. “Zase si tu hraješ na mučitele?Co jsme ti o tom povídala?“mračila se na mladá žena na otce. Podívala se na tebe svýma modrýma očima “K čertu otče!“ucedila k Ledovému muži a znovu se na tebe podívala,měl jsi pocit,že to byl omluvný pohled. A pak jsi padl a zase omdlel. Tentokrát jsi se probudil do deště,který ti smáčel tvář,posadil ses a zjistil jsi,že jsi zase v přístavu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zmateně se rozhlédnu kolem, ale když zjistim, že mi nehrozi nebezpečí zase si lehnu na prkna, otevřu pusu a hlatavě pju dešť, který mi stéká po tváři. Když si trochu odpočinu poamlu se zvednu na nohy a podívám se jak na tom jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bylo už hodně pozdě,to jsi jasně poznal podle toho,že jen v málokterým domě se svítilo.Hustý,divoký déšť se změnilo spíš v klidné mrholení. Pláštěnka a zbraň ti samozřejmě stále chyběla,svůj pásek kterým jsi ještě před chvíli dusil Ledového muže jsi stále držel v ruce. Navíc tě bolela hlava a teď když adrenalin pomalu odcházel padla na tebe únava.Když jsi vstal a rozhlédl se kolem zjistil jsi,že loď plavovlasých je pryč,nebyli tu žádné známky toho,že tu vůbec kdy byli. Měl jsi celkem štěstí,že se tam objevila ta žena,jestli jsi byl na lodi a ta už vyplula zase na moře hodně těžko by ses z ní dostával. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pásek strčím do kapsy a pomalu se vydám k Šivovi. Tohle mu musím vyprávět, doufám, že už na žadné plavovlase nenarazim, aspoň dokud nebudu mít v ruce pořádně zbraně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dorazil jsi k domu a voda z tebe neustále odkapávala a byla ti pěkná zima.Za to jsi,ale zjistil,že nemáš klíč a dveře byli zamknuté.Doufal jsi,že ti otevře Šiva.Lia by ti to dala asi pěkně sežrat,že jsi nepřišel na večeři jak jsi slíbil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zabušim na vrata a než mi nekdo přijde otevřít schovám se před deštěm co nejvíce ke steně. I když je to už stejně jedno a jsem promočený do poslední nitky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro K tvému štěstí ti opravdu otevřel dveře ospalý Šiva “Ano?Enho!Kde jsi prosím tě byl? Měli jsme o tebe strach.“pustil tě dovnitř a zase zavřel a zamkl “Jsi celý mokrej…běž se převléknout.Lia ti vyprala tvoje staré oblečení.Připravím ti koupel,aby ses zahřál.“dělal si starosti o tvé zdraví. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans neustále odbíhal a nosil si věci co používal,jako pravítka nebo kružítka.Strávil nad tím pár hodin aniž by cokoliv promluvil.Až se najednou opřel posunul k tobě papír,mapu a promnul si unaveně oči. Když ruce dal pryč od očí už je měl zase normální. “Bože…já jsem najednou unavený.“řekl a promnul si spánky. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To počká," sevřu mu rameno a ztěžka se o něj opřu. "Byl jsem na Havranovi, abych tam trochu poklidil," začnu vyprávět. "Když nastal večer, šel jsem zase zpátky sem, ale v přístavu jsem si všiml těch plavovlasých lidí. I když to asi lidi nejsou," nadechnu se. "Sledoval jsem je. Pak se v bouři objevila jejich loď. Velká válečná plachetnice se slušnou posádkou. Pak se tam nejdnou odnikud objevilo několik dalších plavoslasých a začli na loď nosit věci z vykradeného skladiště. Chtěl jsem se dostat blíž, ale všimli si mě. Mám pocit, že jednoho z nich jsem zastřelil, ale pak na mě použili tu svojí schopnost nebo co to je a já omdlel. Když jsem se probral, ležel jsem v jejich lodi a byl tam nějaký jejcih vůdce. Starši muž s bílými vlasy. Chtěl jsem ho zabít a málem se mi to i povedlo, ale objevila se tam jeho dcera. Zvláštně se na mě podívala a pak už si pamatuju akorát to, že jsem se probral na molu a pak jsem se vydal jsem. Zadívám se Šivovy do očí. "Musíme je dostat, možná že ještě nejsou tak daleko, když dáš dohromady muže a lodě, třeba je dostihneme." Naléhám na něj, aby si pospíšil a zarazil ty hajzly. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva tě podepřel a překvapeně tě poslouchal,dokonce mu ohromeně padla brada.Dovedl tě do kuchyně,kde tě posadil na židli a rozsvítil svíčku. “To není tak lehké Enho.“řekl a posadil se naproti tobě “Pokud chci zahájit nějaké pronásledování musím o to požádat Váženého.Aby mi propůjčil jednu ze svých válečných lodí.Pak sestavit pořádnou posádku a sehnat dostatek pitné vody a potravin.To potrvá přinejmenším pár dní.A co je to za sílu co mají?Když dokáží jen tak někoho přenést z místa na místo musí být velice mocní…nechci riskovat životy mužů,když ani nevíme proti čemu stojíme.Chápeš příteli?“řekl lítostivě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Celou dobu jsem Temara sledovala a tak trochu mu koukala pod ruce. Byl docela šikovný a přesný. Jistě měl velké zkušenosti. Neřekla jsem ani slovo, abych ho snad nevyrušila od práce. Po několika hodinách přestal tvořit mapu a když se na mě podíval, měl zase svoje nádherné tmavé oči. Usmála jsem se. Podívala jsem se na mapu, byla podrobná a dobře vyhotovená. Pak jsem se znovu podívala na Hanse. "Ale to nebylo najednou. Tu mapu jsi tvořil několik hodin..." usměju se. "Možná by sis měl odpočinout. Já půjdu zkusit domluvit nějakou loď a třeba bychom mohli už brzy vyrazit...aby se Temar dostal domů co nejdříve..." řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Překvapeně se podíval na mapu,potřásl hlavou “To není tak lehké Lily.Musíme sehnat peníze,bez peněz nás nikdo nikam nevezme.A musí to být hodně peněz,aby mohl kapitán koupit dost potravin a pitné vody.Navíc…pochybuji,že nějaký kapitán by se chtěl tam vydat…vidíš?Tady ty značky?Ten ostrov má kolem sebe samé vodní víry nebo skály.Je to nebezpečné až to hezké není.A pochybuji,že by nás vůbec vaši pustili.“zamračil se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "K sakru, Šivo," prásknu pěstí do stolu a postavím se. "Musíme jednat okamžitě, nebo nám zdrhnout. To je chceš skutečně jen tak nechat odplout se svým zbožím? Nehcat utéci vrahy Samanty?" Postupně zvyšuji hlas, až skoro křičím. Na děti a Liu uplně zapomínám. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zamračím se nad jeho poslední větou. "Ale oni musí..." zaškaredím se. "A peníze nějak seženu...ikdybych si je měla od někoho půjčit...protože...protože je potřebujeme..." řeknu. Sice pochybuju, že to půjde jednoduše, ale třeba by nám mohl pomoci i Jakeš. Vím, že Hanse nemá rád, ale jde přece o naše štěstí. Ikdyž ještě neví, že jde o naše společné štěstí a vím, že z toho velkou radost mít nebude. Ale i já jsem teď jeho rodina a měl by mít zájem na spokojenosti celé rodiny. "Musíme najít někoho, kdo by byl ochotný tam plout..." řeknu ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Shovívavě pokývám hlavou, že ta dívka je doopravdy moc krásná, ale ve skutečnosti je mi to úplně jedno. Jenže jak mám krucifix Thomasovi vysvětlit, proč byli divní, když to sám nedokážu definovat. "Thomasi, oni byli divní "jinak". Pokrčím bezradně rameny. "Měli oba na vteřinu stejné reakce, stejně netečněj výraz. Krom toho, většinou když někoho pozoruju, tak si toho nevšimne, jenže tihle hnedka. Jak se na mě koukli, normálně mě zabrnělo v hlavě..." Mumlám tiše a něco mě nutí kontrolovat dveře do hostince. "Ti na Krédu nepatří o nic víc než my..." Napadne mě. Čert to vem, ať si Thomas klidně myslí, že jsem paranoidní, ale tady se děje nějaká všivárna. A to nepočítám tu, kterou chystáme my. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas přestal pozorovat hostesku a začal se soustředit na tebe “Chápu….“zamyslel se “Říkal jsi plavovlasí a oba modré oči?Počkej…tyhle jsem také viděl,ale ne tady.U nás v Marekeši.Dokonce mě jeden navštívil s tím,že chce odkoupit jednu starožitnost co jsme získal.Ale neprodal jsem ji.Tak krásný meč,bych neprodal nikomu.“opřel se a přemýšlel “Možná bychom se na to měli také podívat…až budeme mít vše vyřízeno.“napil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Šiva ti položil ruku na rameno “Já vím…chci je najít stejně,jako ty.Ale musíme uvažovat rozumně.Nestojím o to,aby se Lia stala tak rychle vdovou.Nevíme co to je za sílu,kterou ovládají.A já budu zodpovídat za úspěch či krach naší cesty.Však oni se vrátí Enho.Pokud to chápu správně,tak jim jde o starožitnosti z třetí říše.Což bychom mohli použít….jako návnadu.Jen musíme být trpěliví Enho.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kuchyně Hans se natáhl a vzal tě za ruku,přitáhl si tě k sobě a posadil na klín “Lily….buď rozumná.“sundal ti vlasy z čela “Bude to nebezpečné.A co ti plavovlasí muži?Vládnou nějakou podivnou silou.Co když tam někde jsou?Nechci aby se ti něco stalo.“řekl měkce. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Položila jsem mu ruku kolem ramen. Když domluvil, prudce jsem se mu podívala do očí. "Ty mě tady chceš nechat???zeptám se. "Vím, že tam můžou být, ale já nechci, aby se něco stalo tobě...a Temar taky potřebuje pomoc..."řeknu ještě. "Myslíš, že to zvládneš sám? Anebo nehceš dělat vůbecnic? Temar je v tobě a chce domů, oba takhle dohromady nemůžete fungovat dlouho..." odmlčím se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Objal tě kolem pasu “Já jen…nechci,aby se ti něcos stalo.“přitiskl si tě blíž k sobě. Vzdychl “Jsi hrozně tvrdohlavá.Dobře…ale…stále mi dělají starosti vaši.Jarred….to asi nebude takový problém,ale co tvoje máma?A nebudou se teď někdy brát?“snažil se to nějak zakecat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Chtějí se brzy vzít...to je pravda a taky se chtějí brzy přestěhovat do nového domu a pořídit si společné dítě...mají hodně plánů...maminka by se hodně bála a nechtěla bych mě pustit, ale nakonec by to udělala, protože by to pochopila..." řeknu. Přitulím se k němu a políbím ho na rty. "Už aby to všechno bylo jak má..." povzdychnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nedůvěřivě se na něj podívám. "Ty si opravdu myslíš, že nám je takhle podaří chytit? S tim co mají? S tím co umí? Podle mě bychom na ně měli udeřit na otevřeném moři pomocí děl a pušek a hezky z dálky s nima nakrmit ryby." Založím si ruce na prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl a znovu se podíval na mapu,vzdychl a políbil tě na krk “Jsem unavený.Půjdu si lehnout.Půjdeš semnou?Ty peníze pak vyřešíme spolu ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si povzdychl a bezradně si projel rukou vlasy “Enho….já vím,jak moc chceš pomstít smrt Sam.A já také je chci za tu sprostou vraždu ztrestat.Ale je to vše mnohem složitější než si myslíš.Přemýšlej.Jak mám motivovat muže,kteří budou riskovat životy na moři?A ještě k tomu s nepřítelem,který využívá kdo ví,jakou sílu?Musím jim hodně zaplatit a já nemám tolik peněz.Musím tak jako tak za Váženým a přemluvit ho,aby naší výpravu sponzoroval.Nechci zbytečně prolévat krev naších mužů Enho.“ znovu si projel rukou vlasy,jasná známka toho,že je pod tlakem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamračím se, ale nakonec na ten jeho návrh z části přistoupím. "Za dva dny," vyřknu ultimátum. "Za dva dny vyplouvám ať s tebou nebo bez tebe, " otočím se a zamířím do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobrá….“odpověděl Šiva a díval se za tebou,vzdychl a složil si unaveně hlavu do dlaní.Pak vstal a zhasl svíčku.Vydal se také nahoru,ale nevrátil se do ložnice,ale šel do pracovny. Ty jsi odešel do svého pokoje,kde tě čekalo čisté a suché oblečení a převážně postel. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sundám ze sebe mokré oblečení a rozvěsím ho po pokoji aby proschlo. Nahý si pak stoupnu k oknu a čelem se o něj opřu. Chvilku se dívám jak déšťové kapky stékají po okně a myšlenky se mi neuspořádaně honí hlavou. Samanta, plavovlasí, Šiva, tajemná žena, Lia. Nakonec vzdychnu, lehnu si do postele a poslouchám jak dešť bubnuje na střechu domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Déšť tě nakonec ukolébal ke spánku. Byl jsi však probuzen velice násilně,někdo na tebe skočil a vyrazil ti dech,když jsi otevřel oči uviděl jsi malou Arrien,která ti dřepěla na hrudi “St-ejdo….mám tě pobudit.Máma íkala ze se musíž pipavit.“řekla a při tom ti drobila do postele kouskem rohlíku.Jak sis už mohl všimnout,tak ona měla neustále něco v puse,od jídla až po prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Uh, jasně," promnu si oči, zvednu Arrien a postavím jí na podlahu. "Teď upaluj, strejda se musí obléci," plesknu jí po zadečku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se. "Půjdu s tebou...přece bych tě nemohla nechat samotného. Nikdy nemůžu vědět, co se stane..." zaculím se. Minule jsem tě nechala samotnýho a jak to dopadlo, naháněla jsem tě až v přístavu... Zvednu se z jeho klínu a narovnám se. Vezmu Hanse za ruku a něžně se na něj podívám. Už tě nenechám samotného...nikdy... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arrien vypískla a utíkala zase ven z pokoje,musel jsi za ní zavřít dveře,které byli dokořán. Venku už nepršelo,ale podle temného nebe jsi tušil,že znovu začne. Když jsi sešel dolů už na tebe čekala snídaně a k tvému překvapení tě Lia neseřvala za to,že jsi nepřišel na večeři.Asi se ji Šiva už zmínil co se stalo. “Dobré ráno Enho.Najez se.Ještě máš hodinu čas.“upozornila tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Děkuji," posadím se ke stolu a pustím se do jídla. "Je mi líto, že jsem nestihl tu večeři, ale měl jsem nějaké problémy," podívám se na Liu a vložím si do úst kousek housky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia k tobě přišla a projela ti rukou vlasy “To je v pořádku.Šiva mi to vysvětlil.“řekla chlácholivě “Ale neříkám,že jsem ti nechtěla pěkně vyčinit.“usmála se a pak se narovnala “Oh…honem honem…šáhni si!“popadla tvou ruku a položila si ji na bříško “Vím určitě že kopnul.“usmála se. Chvíli jste čekali a pak jsi také ucítil i když nepatrně pohyb uvnitř jejího bříška. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když ucitím pohyb, usměju se. "Pěkný divoch, co myslíš budr to kluk?" Zeptám se a zase ruku stáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyslela se “Řekla bych,že kluk.Vzhledem k tomu,že poslední byla Arrien.U mě se to z nějakého důvodu střídá.První kluk pak holka.Navíc…holky kopou mnohem víc než kluci.A tohle je první pohyb za celou dobu.“řekla a začala sklízet ze stolu špinavé nádobí co zbylo po jejím potomstvu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zarazil se “No…doufám,že to bude jen nachlazení a ne zápal plic…“řekl když si sundával košili. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hm," zamručím a dál se věnuji jídlu, když má dojezeno odevzdám nádobí. "Půjdeš taky na pohřeb?" Protáhnu se. Jsem celý rozlámaný v noci jsem toho moc nenaspal. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmála jsem se, když kýchl. "Tak to se musíš hned schovat pod deku, aby ses pořádně zahřál...preventivně proti tomu zápalu plic a budeš potřebovat někoho, kdo na to taky dohlídne, aby ti vůbec nic nechybělo..." řeknu vítězoslavně a zaculím se. "A to budu já!" zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia zavrtěla hlavou “Promiň,ale ne.Musím tu zůstat s dětmi.Ale půjde s tebou Šiva.Jestli ho tedy sebou chceš.“řekla a začala uklízet špinavé nádobí i po tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Samozřejmě, že ano," podám jí talíř. "Sice jsem mluvil se Samantinou matkou, ale i tak budu raději, když tam bude někdo koho znám. A kde vůbec je?"" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmál se “Mohl jsem si to myslet.“sundal si kalhoty a přitáhl si tě do náruče,políbil tě. Pak si lehl do postele a posunul se na stranu,aby sis k němu mohla vlézt a zase kýchl. “Sakra…“ postěžoval si. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ten?Je nahoře v pracovně.Už když jsem vstala,tam byl.Jednou se mi upracuje k smrti.“vzdychla. “Ale už byl oblečený.Takže může vyrazit kdykoliv.Jen jdi za ním.“poklepala tě po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jasně," dám Lie pusu do vlasů. "Uvidíme se později," rozloučím se s ní a zamířím nahoru do Šivova království. Cestou se rozhlížím jestli někde neuvídím Rašída, chtěl bych ho o něco poprosit, ale asi je někde venku. Zastavím se přededveřmi pracovny a zaklepu. Co kdyby tam měl zase nějakou ženskou? Uchechtnu se v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Pojď dál.“ozvalo se.Rašída jsi nikde neviděl,ale podle hluku z jednoho z pokojů jsi tušil,že tam někde děti jsou. Taky kde by byli?Venku se schylovalo k dešti. Když jsi vešel dovnitř Šiva k tobě zvedl hlavu,vypadal hodně unavně,tváře měl mírně propadlé a pod očima měl kruhy,ale i tak se na tebe usmál “Neslyšel jsem křik.Zdá se,že Lia ti tu večeři odpustila.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro No konečně... Prolétne mi hlavou, když Thomas přestane zírat na hostesku a začne mi konečně věnovat pozornost. Jakmile dojde řeč na starožitnosti, poposednu. Shánějí starožitnosti? Hmpf... A nemohlo by to mít něco společného s tím Šivovým problémem...? "Uvidíme... Vážně by mě zajímalo, co byli zač." Odpovím Thomasovi a shrnu vlasy z očí. Nerad se p "Ten meč máš pořád?" Zeptám se chvíli potom, aby řeč nestála. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jo bylo to v pořádku," sednu si do křesla. "Za to ty vypadáš, že meleš z posledního. Měl by jsi raději odpočívat. A na ten včerejšek zkus zapomenout ano? Nebyl jsem zrovna ve své kůži a rozhodně jsem tě nechtěl seřvat," omlouvám se mu za to co se dělo v noci. "Máš pravdu, byla by sebevražda se za nimi jen tak vydat." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “Ano.Mám ho doma.Pověšený nad krbem.Je to opravdu krasavec.Pak ti ho ukáži až budeme doma.“řekl. “Máš pravdu.Je to divný.“znovu se napil a překvapeně poskočil když se najednou ozval hrom “Hm…schyluje se k bouřce.Měli bychom vyrazit co nejdřívě zpět,abychom pak nepromokli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Potřásl hlavou “Jsem v pořádku.“promnul si oči “A já se nezlobím.A chápu to…byl jsi rozrušený.“usmál se a opřel se do židle. “Zrovna se snažím vypočítat kolik peněz by to vše stálo…dost na to,abych takovou sumu nesehnal ani do tří měsíců.Ať chci nebo ne musím jít požádat Váženého o půjčku.“uhladil si rozcuchané vlasy. “No…nechám to na potom.Půjdeme?“podíval se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Raději ano, ať nepřijdeme pozdě," vstanu a vykročím ke dveřím. "Jo co to vlastně bylo za ženskou tuhle? Vypadala dost divoce. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, že s tou ukázkou souhlasím, koneckonců od krbu v obývacím pokoji to není příliš daleko do sklepa. Napiju se a, když se ozve hřmění, trhnu sebou. Nic přece nenasvědčovalo tomu, že by měla přijít bouřka. Ale čert to vem, třeba se tady počasí mění stejně rychle jako na moři. "Souhlas." Odpovím mu, dopiju a zamávám na dívku, co obsluhuje, že zaplatíme. "Tak co, pozveš ji někam?" Ucedím směrem k Thomasovi ještě než dívka přijde a potutelně se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas něco zamumlal,ale nerozuměl jsi mu. Když k vám přiběhla hosteska a obdařila vám okouzlujícím úsměvem Thomas jen zaraženě mlčel,že jsi ho musel pod stolem nakopnout,aby se vzpamatoval. “Chtěli bychomzaplatit.Nechtěla by jstesemnoujitna rande?“motal se mu jazyk i když jsi věděl že z pití to asi nebude. Hosteska se chvíli tvářila zmateně než se lehce zasmála “Dobře.Půjdu.A teď vám přinesu účet.“a zase odtančila. Thomas vydechl “Sakra…ta holka mi fakt popletla hlavu.Sotva před ní mluvím.“zachmuřil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vydali jste se spolu dolů a Lia vám podala pláštěnky,pro jistotu kdyby zase začalo pršet a rozloučila se s oběma. Když jste vyšli ven teprve ti Šiva odpověděl “To je sestřenice.Kdysi,když byla ještě naivní holka byla u pirátů.Pak si ale sehnala nákladní loď a převáží zboží z města do města.“řekl. “Ona vždy měla vyřídilku.A i když nerad.Přiznávám,že mě vždy zvládla perfektně nakopat do zadku.Tak hlavně získala vždy to co chtěla.“usmál se a dopnul si košili,celkem foukal studený vítr. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jo všiml jsem si," přitakám. "Ale ty jsi byl vždycky měkej co se ženských týká. Stačí aby udělali smutné oči nebo trochu zvyšili hlas a ty už jsi jim snašíš modré z nebe," zašklebím se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přikryju si dlaní pusu, a radši se začnu dívat jinam. Ze solidarity k příteli se nechci začít chechtat, i když v duchu se dusím smíchy. Dá mi to spoustu práce, udržet aspoň trochu vážnou tvář. Jakmile dívka zmizí, unikne mi pobavený úsměv a pak Thomase poplácám po rameni. "Kamaráde... To vypadá, jako by sis domlouval rande poprvé. Seber se, nebo si bude myslet, že jsi nějaký trouba." Otočím se, abych viděl, jestli už se dívka nevrací. "Sbalil si půlku slečen v Marakéši, jedna z Krédy tě přece nerozhází." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se ušklíbl “Hele..to vůbec není vtipné.Já za to nemůžu fakt…jen se se přiblíží hned se mi začne motat jazyk,jako opilcovy a nemůžu ze sebe dostat souvislou větu…“rychle se na tebe podíval “Jak ses zamiloval do Emy?Nemyslíš…že by to fakt potkalo i mě?“zděsil se. Hosteska zase přišla a řekla vám požadovanou cifru,co dostala zaplaceno otočila se na Thomase “Tak mě vyzvedni zítra tady kolem deváté.“mrkla a zase odešla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se hned ohradil “To není pravda!“chvíli mlčel “No dobře….ale předtím o tak nebylo.Teď když mám Liu a několik dcer…chlapa to změní.Však možná jednou také poznáš.“vesele se ušklíbl a znovu si uhladil vlasy. “Předtím jsem neměl ani zábrany ženu uhodit…samozřejmě jen když si to zasloužila…a teď se před každým zamračením své ženy krčím,jako spráskaný pes…jo…máš pravdu.“vzdychl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Já," vykulim oči. "To dřív opadne voda," připomenu staré rčení. "Ale nic si z toho nedělej," poplácám ho po rameni. "Za mlada jsme se nablbli dost a dost. Tebe to pustilo mě ne, to je celé." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmál se “Tak ty se vážně nechceš nikdy usadit a mít rodinu?“potřásl hlavou “Pravda…vsadím se že už ani ty nevíš,kolik máš po světě roztroušených potomků.“ušklíbl se a stáhl hlavu mezi ramena,když začalo mrholit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zaplatím požadovanou částku a odsunu se od stolu a podívám se na Thomase. "Já si to uvědomil, když jsem dostal strach, že je Ema mrtvá. A pak jsem ji toho potřeboval moc říct, takže se mi jazyk motat nemohl, ale soudím... Pokývám soustrasně hlavou "... že jsi do toho spadl." Odpovím mu. "Vězíš v tom až po krk. Padla kosa na kámen..." Přidám pár dalších úsloví a pochechtávám se. "Vítej v klubu..." Neodpustím si chvíli na to poznámku a vstanu, abychom vyrazili. "Tak pojď, ať to rozdejcháš, než se vrátíme domů." Vybídnu ho. Teď už není čas, ztrácet čas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hodí na tebe ošklivý pohled “Díky,že jsi mi to tak hezky vysvětlil.“řekl a dopil to co měl a vydal se za tebou. Venku už začalo mrholit “Fuj…hnusný počasí.“řekl zachmuřeně. “Sakra…já nechci být zamilovaný!Je to spoustu problémů a zmatků.“zabručel “Určitě to je jen krátké poblouznění.“snažil si nalhat. “Kdy vlastně…chceš vyrazit?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Thomasovo mumlání radši nijak nekomentuju. Že by se to moje přání, aby věděl z čeho si dělá legraci, nakonec vyplnilo? Na krátkou chvilku zkontroluju pohledem mraky na obloze a pak se otočím k Thomasovi. "Dnes v noci." Odpovím mu. "Chceš přece stihnout to svoje zítřejší rande, ne?" Zeptám se nevinně. "Teď je, jestli se nepletu, před polednem. Dost času, aby jste se i s Alexem seznámili s těmi plánky." Pronesu už o něco tišeji a dávám si dobrý pozor, aby nás neslyšel někdo, kdo nemá. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sundala jsem si tričko a kalhoty a vklouzla k Hansovi do postele. Přitulila jsem se k němu a spokojeně zavrněla jako kotě. Ani jsem nevěřila, že by mi mohlo být s někým tak dobře. Jenom to jeětě budu muset nějak vymyslet s maminkou a Jakešem...chtěla bych, aby ho prostě přijali...bez problémů...maminka by s tím asi problém neměla, ale Jakešovi se Hans vůbec nelíbil a to mě moc mrzí...a teď ještě ta komplikace s Temarem, asi nás tam nikdo nebude chtít vzít a já sama nemám tolik peněz, abych to jednoduše zaplatila, aby to bylo dost na to, aby tuhle nabídku někdo mohl odmítnout... Ležela jsem tiše a klidně a přemýšlela nad tím vším, co nás ještě čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nasadim si pláštěnku. Včerejší déšť mi stačil. "To máš tedy pravdu," souhlasím s ním. "Proto na některé ostrovy raději nepluji, nechtěl bych narazit na jejich matky. Ještě by mě nutili do sňatku," zkřivím ústa, jako kdyby to slovo bylo kyselé. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokoj Hans si tě přitiskl k sobě a položil ti ruku na bříško,políbil tě na krk a zavřel oči,za chvíli odvrátil hlavu a zase kýchl.Zachvěl se a otočil se k tobě raději zády,asi aby tě nenakazil.Za chvíli už začal oddychovat i když to znělo maličko chraplavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kréda- hřbitov “Srabe.“utahoval si z tebe Šiva,ale smích ho přešel,když jste se blížili k hřbitovu. Už z dálky jste viděli početní dav lidí “Tuším,že to nebudeme muset hledat dlouho.“řekl a začali jste procházet kolem prvních náhrobků. Lidí tam mohlo být tak stovka,hodně lidí ji jak vidno znalý,někteří se tvářili zachmuřeně,malé děti spíš zmateně a jiní neskrytě plakaly a s nimi jejich děti,které trápilo jen to,že už pláčou dospělí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas hned zmlkl “Dnes v noci?Fajn…aspoň to budeme mít rychle za sebou a ty se budeš moci vrátit za Emou.“řekl. Došli jste zpět k domu,kde jste byli „ubytováni“ a hned vás čekal oběd nemožné se mu vyhnout. Po obědě jste šli do tvého pokoje,kde za chvíli už přišel Alex,vypadal odpočatě,ale teď když se začínalo plánovat po jeho zasněnosti nebylo ani památky. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro V tichosti a se skloněnou hlavou dojdu k davu lidí. Rozhlédnu se kdo tu všechno je a Samantinu matku pozdravím pokyvnutím hlavy. Postavím se na kraj zástupu, nechci se cpát dopředu, tam je místo rodiny a jejcih přátel a my se znali stova den. Teď už jenom čekám na zahájení obřadu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Samantina matka byla uplakaná,když tě uviděla slabě se usmála,ale hned se zase zamračila,když viděla jak jsi zůstal na kraji davu. Vydala se k tobě a lidi ji uhýbali z cesty “Tady nemáte být…pro Sam jste byl důležitý.Musíte být vepředu.“řekla a vzala tě za ruku. Šiva se na tebe pousmál a zamával ti jemu se dopředu nechtělo. Truchlící matka tě odvedla dopředu a tak jsi teď stál vedle ní úplně vepředu. Někdo asi zaplatil velký balík za náhrobek,který byl z mramoru a byla do něj vytesaná tvář Sam. “Jsem ráda,že jste přišel.“poplácala tě po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Snažím se chabě protestovat, že já ne. Že já tam nemám co dělat, ale stejně to nepomůže. "Nikdy bych si to nenechal ujít," odpovím a dívám se na rytiny v kameni. Znovu mi připoměli jak krásna Samanta byla. Ty plné rudé rty, rozkošný nosík a obočí jako racčí křídla. Jaká škoda, že už jí nikdy nebudu moci pohladit a zašeptat, že jsem jí miloval. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Myšlenky se mi stále vracely k Temarovi. Bylo mi ho líto, ani neměl vlastní tělo, který si někdy půjčoval od Hanse. Nevěřím, že by mu to bylo příjemné, ale zřejmě to viděla jako jedinou možnost, jak se spojit s vnějším světem a tam někomu předat zprávu o své existenci. V tom jsem si uvědomila, že ani nevím, jak to chce Temar udělat, až se dostaneme na ostrov. Jeho původní tělo zřejmě už neexistuje, tak kam se chce vracet? A to si ještě nejsem úplně jistá, že se na ten jeho ostrov vůbec dostaneme. Od té doby, co je Temar pryč, mohl ostrov mnohokrát změnit jméno a to původní bylo zapomenuto. Co když ho ani nenajdeme? Co když ho jednoduše pohltilo moře a je pryč? Jenže Hans se Temara nezbaví, dokud se na ten ostrov nedostaneme. Je to nekonečný kruh. Bez jednoho neuděláme to druhé, ale bez toho druhého nemůžeme dokázat to první. Sakra. Tiše jsem přemýšlela a poslouchala Hansovo oddychování. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dostavil se kněz.Náboženství to bylo jednou z těch mála věci,které po zaplavení přetrvalo. Samantina matka začala zase brečet a při tom tě držela pevně za ruku,jako by jsi byl její záchranná kotva.Jejího manžela jsi tu nikde neviděl,zřejmě nebylo možné ho sem dopravit,když je nemocný. Kněz se pustil do mluvení o tom,jak byla duše Sam čistá a že se dostane do nebe a podobné řečičky. Dav za tebou se pohnul a někdo ti strčil do ruky květiny,ohlédl ses ale to už se Šiva už vracel s tichými omluvami na místo. Asi si vzpomněl a zaběhl nějaké koupit. Už tě pomalu začali bolet nohy,když konečně kněz domluvil. Pak tě matka Sam pustila a odešla k otevřenému hrbu,kam hodila několik růží a její děti tam také hodili květinu kterou měli v malých ručkách. Po tom se lidé začali sunout dopředu,přáli rodině upřímnou soustrast a sami házeli do mělkého hrobu květiny všeho druhu a pak si zase stoupli opodál. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans ve spánku trochu zakašlal,opatrně jsi se dotkla jeho čela,měl jasně zvýšenou teplotu,ale zatím to nebyla horečka. Přetočil se na druhý bok a objal tě,vzdychl snad spokojeností,pak se ale roztřásl a otevřel na chvíli oči,které měl zase modré,ale hned zase usnul.Zdálo se,že Temar začíná převažovat nad Hansem,když tak čím dám tím více ovládá jeho tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Postavím se do špalíru lidí, kteří pomalu postupují k hrobu. Matce Samanty stisknu ruku a podívám se do jejich uslzených očí. Slova nejsou potřeba. Zastavím se nad hrobem. "Ať tě křídla andělů zasenou do nebe," zašeptám modlitbu a odhodim květiny na rakev. Pak si stoupnu opodál a počkám na Šivu, abychom mohli spolu odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nelíbilo se mi, co se s Hansem děje. Temar chce pryč a toho dosáhnne jedině, když bude mít tělo, aby ho tam dostalo. Aby ho dostalo domů. A to tělo je Hans. Znamenalo to snad, že pokud se tam nedostaneme, tak Hanse navždycky ztratím? Že z něj prostě bude Temar? Že s Hansem už nikdy nepromluvím, že mě už neobejme? Do očí mi vhrkly slzy. Nechtěla jsem, aby to došlo tak daleko, aby Temar potlačil Hanse, protože bych tomu nedokázala zabránit. A já nesnáším pocit bezmoci. Otřela jsme si oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva k tobě za chvíli přišel a mlčky pozoroval,jak člen rodiny hází do otevřeného hrobu první hlínu než práci předá hrobařům. Lidé se začali pomalu rozcházet jen nejbližší členové rodiny stále zůstávali. Šiva ti položil ruku na rameno a stiskl chlácholivě rameno “V pořádku?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Neplakej…“řekl Hans,když jsi se na něj podívala měl otevřené oči. Zvedl ruku a jemně tě pohladil po tváři “Vše bude v pořádku.“mluvil tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ano," zamumlám a vydám se pomalu pryč. Před branou se ještě naposledy ohlédnu a pak už jsem pryč ze hřbitova. "Tak jaký máš plán?"Zeptám se Šivy ma to co chce podniknout proti plavovlasým. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jakmile i Alex dojde za námi do pokoje, ukážu mu na mapky na stole a zhoupnu se na židli. "To je plán Raphaelovi pevnůstky." Ušklíbnu se. "Červené tečky jsou pasti, modré hlídači." Informuju je preventivně a shrnu vlasy z očí. "Co se týče plánu... Navrhuju vyrazit hodinu po půnoci. Nejdříve zlikvidujeme stráže okolo domu. Každý jednoho." Pak se nakloním nad mapkou a ukážu prstem na zadní vchod. "Tudy se tam můžeme vlámat. Já a Alex se postaráme o stráže na prvním patře a ty, Thomasi,o civilisty. Omráčit, svázat, nechat žít." Podívám se po obou, jestli s tím budou souhlasit nebo si svoje role chtějí vyměnit. Na chvíli zůstanu mlčet a shrnu vlasy z očí. "Hlídači na druhém patře už budou jen vaše starost. Já se musím poprat s touhle pastí. Je ze Staré říše a nadělá asi nejvíc problémů." Ukážu prstem na fialovou tečku. "Spouští poplach. Takže jestli se něco podělá, chci aby jeden z vás jistil ten jeho únikový východ, kdyby zkusil zdrhnout." Zatěkám pohledem po obou z nich. "Jakmile se dostanu Raphaelovi na kobylku, je to už jen moje věc." Dokončím tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapí mě, že je už vzhůru. Nechtěla jsem ho vzbudit. Přitulím se k Hansovi. "Promiň...já jen...nemůžu pro tebe nic udělat...aby se to vrátilo zpátky..." zašeptám a podívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se,políbil tě “Děláš toho pro mě hodně miláčku…jsi semnou.A podporuješ mě.A to mi hodně pomáhá.“opřel si čelo o tvé,cítila jsi že se mu zase stoupla teplota. “Ty jsi můj strážný anděl….“pohladil tě po tváři a krku “Vždyť jsi mě už dvakrát zachránila….když jsem byl otrok a teď když jsem nahatý běhal po venku.“znovu tě políbil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jako vždy dokonalý plán.Jak dlouho ti to trvalo vymyslet?“ušklíbl se Thomas a vzal si plánek kde bylo zakreslené okolí kolem domu. Alex zaváhal “Ze třetí říše?Víš jistě,že to zvládneš?Tyhle pasti bývají opravdu komplikované.“váhal. “Jen klid Alexi.Jestli to někdo zvládne,tak tady Kira.Já bych si spíš dělal starosti s tím co budeme dělat mi dva.Já teda s tímhle souhlasím.“ Alex přikývl i když stále váhavě “A neměl by stejně někdo jít s tebou?Pro jistotu aby ti někdo neskočil na záda?“ Najednou jste všichni polekaně vyskočili když se něco pod postelí pohnulo,Thomas vstal a opatrně nahlédl pod postel “Ale…copak to tu máme?“zeptal se a vytáhl z pod postele malou Arrien,která byla studem červená v obličeji. “Co tu děláš?“zajímal se s úsměvem Thomas a sundal Arrien z vlasů chuchvalec prachu. “Mi….si háli na chovku…“zamumlala a začala se kroutit že chce na zem,když ji postavil na zem utekla rychle ven na chodbu. “Ty děti….ještě dlouho nechci mít žádné svoje…“ušklíbl se Thomas a zavřel za holčičkou dveře “Kde jsme to byli?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se šoural vedle tebe,nadechl se “Přemýšlel jsem o tom…říkal jsi,že ta loď zde přistála proto aby na ní přenesli zboží co nám ukradli.Napadlo mě,že bychom mohli roznést zvěst o tom,že máme další věci ze Staré říše.Ale ve skutečnosti vše co by bylo ve skladu by byli jen prostě staré krámy.Možná by si toho nevšimli a až by se tu zase objevila ta loď počkali bychom si na ní.“pokrčil rameny. “Rozhodně to přijde levněji a nemusel bych za Váženým pro půjčku.Navíc by to bylo rychlejší.Přes noc můžeme nechat věci nanosit do skladu a ráno roznést zvěsti.Raději bych se s těmi plavovlasými utkal na domovské půdě než na moři.“podíval se na tebe “Co myslíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu a usměju se. "Hezky se to poslouchá" řeknu. Možná až moc hezky... napadne mě. Ale stejně nechci čekat, až se zase objeví Temar a řekne, že mi Hanse nevrátí, dokud se on sám nevrátí domů...nechci na to čekat, ale budeme muset zařídit spoustu věcí a tou první je hromada peněz...kterou ovšem ani jeden z nás nemá... "Jak ti je? Máš trochu teplotu..." zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To by šlo," zamyslím se. "A pak udeřit na jejich loď v přístavu? Počkat si hezky v závětři a pak zaútočit," tlesknu dlaněmi. "Akorát, to musí být skutečně velmi opatrné, protože dokáži chlapa okamžitě odrovnat. Ale malá loďka nebo potápěči, by to snad mohli dokázat." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kréda Šiva přikývl “Ano.To je pravda…potají jim udělají několik trhliny do podpalubí a než si toho všimnou už budou stát po pas ve vodě.A vsadím se o co chceš že hodně chlapů nám bude ochotno pomoci.Než řekneš švec bude po nich.“zívl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedl ruku a dotkl se svého čela “Trochu mě bolí hlava a mám ji nějak těžkou.A Šimrá mě v krku.Ale vypadá to na obyčejnou chřipku.Nic to nebude.“uklidňoval tě. Přitiskl si tě více k sobě,jeho tělo hřálo jako malá kamínka. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak dobře." vydechnu a nechám se hřát. Je mi příjemně a tak se nechám ukolébat a usnu. Občas se zavrtím, to jak jsem ještě do nedávna byla zvyklá ležet v posteli sama. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jakmile pod postelí něco zašramotí, vyskočím ze židle, jako když střelí. Ne že by mi myšlenka na krysu pod postelí vadila, ale ano. "Do pr..." Chystám se zaklít, ale včas se zarazím, takže Arrien žádná psychická újma nehrozí. Jen co zmizí, posadím se zpátky na židli. "My si háli na chovku..." Zapitvořím se tiše. "Ještěže je malá a nemá z toho rozum." Doplním a modlím se, aby se ten prcek nerozhodl sdělovat svoje zážitky sourozencům. "Hmpf..." Pronesu zamyšleně, když se snažím najít ztracenou niť. "Do té pasti se nepustím dřív než budu vědět, že stráže na druhém patře už nejsou hrozba... Tak se dohodněte, kdo bude hlídat ten východ. Druhý z vás mi bude krýt záda." Chytnu se nakonec. "Myslím, že v tom domě může být ještě někdo. Josan. Na lodi byl Raphaelova pravá ruka. Bejvalej otrok a gladiátor. Nejsnažší by bylo ho zastřelit." Doplním chybějící informaci, která by mohla leccos změnit a podívám se na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To doufám," řeknu pomstychtivě. "Rozhodně chci být u toho," podívám se na Šivu. "Ale budu potřebovat nové pistole. O ty svoje jsem přišel. Nevíš kde by se tu dali sehnat?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen se neboj.Já ti nové zbraně seženu.To je to nejmenší.“znovu zívl a projel si rukou lasy “Já se musím první trochu prospat.Sotva stojím.“promnul si oči. “A co ty?Plánuješ něco konkrétního?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se probudila Hans vedle tebe nebyl.První jsi se lekla,ale když jsi se rozhlédla viděla jsi Hanse,jak stojí u okna,oblečený jen v kalhotách a pozoroval jak venku zase sněží. Ohlédl se na tebe a usmál se,byl maličko bledý a oči se mu leskly horečkou “Ahoj…“řekl nosovým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Schytal jsi od Thomase lehký pohlavek “Nebuď takovej.Vždyť je to jen dítě.“napomínal tě. Pak se vrátil k Alexovy a chvíli spolu diskutovali a na okamžik i hádali než se dohodli “Já ti budu krýt záda a Thomas východ.“oznámil ti Alex “Počkej…Josan?Jo…toho znám.Má sotva dost rozumu na to,aby uměl mluvit.“narovnal se. A sedl si ke stolu “Pro jistotu udělám pro každého z nás kopie těch map…možná se budou hodit.“řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky," zamrkám, když mi vítr chrtne trochu deště do očí. "Ani moc ne. chceš s něčím pomoct?" Zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ahoj." řeknu a posadím se na posteli. "Měl by sis zase lehnout. Jsi nemocný, je to na tobě vidět. Honem si pojď lehnout a já ti zajdu udělat čaj." řeknu starostlivě a vyskočím z postele a začnu se oblékat. Když už se obleču, stoupnu si za Hanse a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se k tobě otočil a přitiskl k sobě “Já vím…ale nechtěl jsem už dál riskovat že se nakazíš a pak jsme neměl to srdce tě probudit.Vypadala jsi ve spánku jako anděl.“políbil tě na čelo. Pod rukama jsi cítila jak se potí,na tohle už bude asi potřebovat léky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Už jste se blížili k domu,za to se už spustil pěkný slejvák tak si Šiva také nasadil pláštěnku. “Ano…mohl.Teda pokud budeš chtít.“řekl a zastrčil ruce do kapes “Jde o to,že potřebuji abys zašel za slečnou Zinou.Potřebuji ji předat nějaké papíry,ale naposledy jsme se tak trochu chytli a jasně mi dala najevo,že jestli mě u sebe ještě uvidí,tak mě zastřelí.A ty papíry jsou příliš důležité na to,abych je poslal po poslíčkovy.Tak jestli bys je mohl donést ty.Ona ti na oplátku také dá nějaké papíry a přineseš mi je.Mohl bys?“zeptal se rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jau, hele nech si toho, jó?" Protáhnu ublíženě po tom pohlavku. Co si to vůbec zvyknul, pohlavkovat mě? Navíc, musí mu být jasné, že kdyby to dítě bylo jen o pár let starší, měli bychom podle regulí řešit to, jestli si na pomoc pozveme Tommyho Zapomění. Zůstanu sedět u stolu a jen koutkem oka se snažím o odezírání, abych věděl, jaké padají argumenty. Když se dohodnou, jen kývnu hlavou. "To je pravda, ale přelomil by nás jak páratka." Ucedím tiše a v hlavě se mi chtíc nechtíc přehraje zážitek s fixací zlomeniny pravé ruky jen svépomocí. "Pomůžu ti s tím kreslením." Řeknu Alexovi a natáhnu se po dřevěném pouzdru s tužkami. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Fajn…já si tedy půjdu připravit zatím zbraně a zkontrolovat náboje.“řekl Thomas s tím odešel. Alex se posunul aby ti uvolnil místo na stole,ale dál překresluje mlčky.Což nebylo nenormální.Když Alex neměl co říct,tak prostě nic neříkal. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Není problém," přikývnu na souhlas. "Stačí říci kde jí najdu. Jenom doufám, že mě nebude chtít taky odstřelit, až jí řeknu kdo mě posílá," uchechtnu se u toho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se tiše zasmál “Ne…neřekl bych…slečna Zina…jak to říci…má velice ráda mužskou společnost.Tak si dávej pozor,abys tam u ní nezůstal na několik hodin.Na mě to taky zkoušela a několikrát…ale ona nesnáší slovo „ne“.“znovu se uchechtl a otevřel dveře do svého domu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pustím se rychle do práce a každý tah, který nakreslím na papír, si vrývám do paměti, abych nemusel lovit v kapsách plánek, až to bude nejméně potřeba. Alexovo mlčení mi ani v nejmenším nevadí a jen si v duchu pobrukuju kdejakou melodii, aby mi šla práce lépe od ruky. "Hotovo." Prohlásím po nějakém čase, vstanu od stolu a protáhnu se, až mi lupne v zádech. "Ty, Alexi, poslyš, nečetl jsi někdy něco o... třeba nějaké sektě, jejíž členové jsou zásadně plavovlasí s modrýma očima, nosí kolem krku stříbrné řetězy a zajímají se o starožitnosti?" Zeptám se po chvilce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se stále ještě zabýval poslední kopií,ani nevzhlédl když prostě řekl “Jistě,že ano.Mluvíš o Elietimm.“pronesl a dál se soustředil na plánek.Dodělával poslední roh. Ale zdálo se,že nic dalšího dodávat nehodlá. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zatímco čekám Alexovu odpověď, kus povyskočím, chytnu se prsty jednoho z trámu a zůstanu viset. "Elietimm?" Zopakuju po Alexovi značně nechápavě a nakloním hlavu stranou. Počkám ale, než dokončí poslední kopii a pak začnu znovu zvědavě dorážet. "Co o nich víš, Alexi?" Zeptám se. "Co jsou zač?" Udělám shyb, pustím se a dojdu si sednou za Alexem ke stolu. "Z tebe aby to jeden páčil." Postěžuju si tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex odložil tužku a otočil se k tobě,zadíval se ti do tváře a začala se vracet jeho zasněnost,vzdychl a trochu smutně se na tebe podíval,jako matka,když se snaží vysvětlit dítěti,že ano, tenhle plamen také pálí.Všechny plameny pálí.Věř mamince,prosím tě. “Copak jsi opravdu nepřečetl nic z historie?Elietimm…ti vlastně zapříčinili že třetí Říše padla.“protáhl si prsty. “Proč tě to zajímá?Tenhle národ zmizel spolu s třetí Říší.“zadíval se ti znovu do tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ale přečetl..." Ohradím se tiše, ale zůstanu dál mlčet, když začne Alex znovu vyprávět. Zapříčinili pád Říše? A vymizeli? "Já si totiž myslím, Alexi, že vůbec nezmizeli." Odpovím mu, přestože si teď možná bude myslet, že jsem na hlavu padlý. "Dneska jsme s Thomasem dva z nich potkali." Pronesu vážně a doufám, že mě ušetří té procedury, jako jsem musel podstoupit s Thomasem v hostinci, když ten mě vůbec nechápal. "Jak zapříčinili ten pád té říše?" Zeptám se znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na to jen zvědavě pozvedl jedno obočí “To je zajímavé.“pronesl pomalu. “Elietimm…modroocí,plavovlasí a velice krutý národ.“poposedl aby si našel pohodlnější místečko na židli. “Říká se že měli nějakou tajuplnou moc.Říkali tomu myslím Umění nebo Pravá magie.Díky ní se uměli přemisťovat na velké vzdálenosti,přečíst si myšlenky druhých,pouhou myšlenkou přivodit halucinace,omráčit a přesvědčit o tom co neexistuje.Je to spíš taková…povídačka.“pokrčil rameny. “Dělali si nárok na zemi,která zbyla.Prý jim patřila a tak dále….jistě,že ji ostatní nechtěli vydat,tak vypukla tajná válka.Uběhlo patnáct let a pak třetí Říše padla.A Elietimm zmizeli spolu s ní.Kdo ví proč a kam.Říká se,že někdo našel způsob,jak je připravit o jejich Umění.No a ti blonďáci co u nás zbyli jsou myslím vzdálení potomci Elietimm kteří byli v tajné válce zajati a tak….“ domluvil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Moje předtucha, mít se před nimi na pozoru má teď docela pádný důvod. A jestli je to o těch jejich schopnostech jen povídačka, je vedlejší. "No to mě poser..." Ujedemi v jednu chvíli. Nemám sice sebemenší tušení, jak se u momentálního středu pozornosti projevuje čtení myšlenek, ale jestli je to šimráním v hlavě... Copak si ve mě četli jak v otevřený knize? Jestli ano... Ne... Na to radši ani nebudu myslet. "Ten způsob, jak je zbavit těch schopností, se pochopitelně asi nedochoval, co?" Zeptám se jen tak mimochodem a setřesu mráz, co mi běhá po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jistě….podle všeho při tom všichni zemřeli a neměli komu tajemství komu předat.“odpověděl. “Ale kněží kdysi tvrdili,že to je nějak založené na víře.Víc ti asi nedovedu říci.Je mi líto.“zvědavě tě sledoval svýma modrýma očima. “Oni to na tebe už použili,že?Dívali se do tvých myšlenek,že ano?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Aha," pronesu mnohovýznamně, "no ale myslím, že to zas takový problém nebude. A co to dokumenty? Mám si na něco dávat pozor?" Zeptám se, když následuji Šivu do jeho pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmála jsem se. "Jsi hodný...a teď ti půjdu udělat ten čaj a vezmu s sebou nějaké léky...až se vrátím, tak už budeš ležet v posteli přikrytý až po hlavu." řeknu a znovu se usměju. Měla bych potkat maminku, abych se ji na to trochu poptala, ona bude líp vědět, co s tou horečkou...jenom jestli už bude mít čas...jsou spolu s Jakešem tak dlouho, že už by třeba mohla vyjít ven z ložnice... zaculím se, při takových myšlenkách. Zamířím do kuchyně udělat slíbený čaj a najít ve skříňce s léky nějaký na sražení teploty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Mlčky kývnu hlavou, že ano nebo si to alespoň myslím, a opřu se o opěradlo židle. "Tak mi ještě zkus říct, jestli si mohli přečíst jen to, na co sem v danou dobu myslel, nebo jestli si mi během krátké chvíle mohli počíst v hlavě jako nějaké knížce?" Zeptám se nevesele. Tohle není ani trochu dobré. Protože jestli po Krédě chodí někdo, kdo zná všechny moje plány, všechny moje slabá místa, tak to bude sakra nebezpečnej protivník. A to nemluvím o tom, co dalšího ještě dokážou. Navíc, jestli je jediná cesta obrany víra, tak jsem nahraný. Já si vždycky myslel, že víra je chleba pro davy. Může to ohrozit tuhle akci? Jestli si to dokázali přečíst, může pro ně mít nějakou cenu varovat ho, a nebo se do toho nebudou motat? A co ten Šivův vykradený sklad? Vždyť to by sedlo jak prdel na hrnec. Tohle se musí dovědět. I když je to jen domněnka. "Ty, hele..." Shrnu vlasy z očí a podívám se na Alexe. "A když si v tobě čtou jednou, nefunguje to pak tak, že si mě budou moct nasondovat kdekoliv a kdykoliv, bez toho aby mě museli vidět, že ne?" Zaprosím. Zatracený kouzelný schopnosti. Já byl z nadpřirozena vždycky trochu vedle, ale aby se mi beztrestně někdo vrtal v hlavě? Jenže tohle je možná přece jen vyšší laťka. Připustím si nakonec neochotně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěl hlavou “Jsou sice důležité,ale ne zase tolik aby po nich někdo pásl a snížil se k násilí.“řekl a než se vydal do patra políbil Liu,která zrovna vycházela z jednoho pokoje,kde nejspíš uložila Arrien aby si zdřímla za ní poskakoval Rašíd a vedl za ruku svou o dva roky mladší sestru. Oba jste zalezli do pracovny “Měl bych to tu mít připravené…počkej..“začal prohrabovat šuplíky a pak ti podal malou rouru na mapy s rudou pečetí. “Tady…“podal ti ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V kuchyni už seděla tvoje maminka a hnila těsto na chleba “Ahoj holčičko.“pozdravila tě aniž by vzhlédla “Co je s Hansem?Nějak ho poslední dobou nevidím.“konečně vzhlédla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokoj Alex si přestal zamyšleně prohlížet své dokonale upravené nehty a zase se na tebe podíval “Co jsi cítil,když ti nahlédli do hlavy?Myslím,že si tě prohlédli jen letmo.Kdyby chtěli vědět všechno zachvátila by tě hodně prudká bolest.“sklopil zase oči. “Je to horší příteli.Chvíli jsem Umění studoval…jejich praktiky a podobně.Podle všeho by mohli hledět tvýma očima aniž bys o tom věděl nebo ještě hůře.Mohli by tě ovládnout.Ale to dokáží jen ti silnější.Ti co ovládají Umění…ti se právě poznají podle stříbrných cetek co nosí.Ostatní už jsou prostě jen fyzická pomoc.“mluvil váhavě,jako by se snažil nepřeřeknout se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ahoj, maminko..." odpovím na pozdrav. "Hansovi není nějak dobře. Má horečku...chtěla jsem tě najít, jestli bys mu nějak nemohla pomoct...já ani nevím, co by mu na to mohlo pomoci...nejspíš to bude nějaká chřipka, ale kdoví..." řeknu mámě všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jen mě z toho začlo šimrat v hlavě..." Odpovím a slovo jen je pouhým řečnickým obratem. Trochu mě zarazí, když prohlásí, že tohlo Umění studoval, ale co mě div nesrazí ze židle, je sdělení, že by se mohli dívat mýma očima a co hůř, že by mě klidně mohli i ovládat. "No tak to je výborný..." Zanadávám. "To mi jako chceš tvrdit, že třeba zrovna teď se někdo dívá mejma očima a stačí mu lusknout prsty a ze mě bude loutka?" To tedy ne. Mě nikdo cizí ovládat nebude. Zaleskne se mi zle v očích a cítím, jak ve mě roste vztek. "Kdykoliv mi může přikázat ať jdu a někde něco ukradnu nebo někoho zabiju?" Zakroutím hlavou, jako bych tomu pořád nemohl nebo spíš nechtěl věřit. "A já s tím nebudu moct nic udělat?" Tak to je tedy grandiózní průser. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka si začala utírat ruce do zástěry “Ale….chudáček Hans.Jistě….moc se k němu,ale nepřibližuj abys to také nechytila.“odešla ke kredenci odkud vytáhla lékárničku “Tak tohle je proti nachlazení,tohle horečky a bolesti hlavy a tady máme vitamíny.“mumlala si. Pak se k tobě otočila “Tak tady…ať bere první vitamíny,dva denně.Pak tři denně proti horečce a nakonec jeden proti nachlazení.A hodně teplého pití a jen se potit.Teď mám práci tak to prosím zařiď miláčku.Pak se za ním půjdu podívat.“políbila tě na tvář a vrátila se k těstu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex viditelně váhal “No…jistě budeš se moci bránit.Pokud budeš mít dost….psychických sil.Je to trochu složitější.Ale trochu přeháním….lidé jsou jako otevřené knihy.Už se dávno zapomnělo,jak si chránit myšlenky.Proto bych řekl,že aby tě mohli ovládnout museli by tě mít na dohled.Ale je to jen má spekulace.“nerozhodně poposedl a pak vstal “Raději si půjdu taky připravit.“vyrazil ke dveřím. On by nemohl být špion,jeho tvář vždy vše prozradí.A teď ti určitě něco zatajoval. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak dobře, děkuju." řeknu, sbalím si všechny ty lahvičky. Dám vařit vodu a připravím mu čaj, který pak zaliju. Všechno si to naskládám na tác a odnesu to do mého pokoje. Otevřu si dveře a vejdu dovnitř. Kouknu na Hanse. "Tak tady to je." řeknu a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro No tak že by mi Alexova slova přinesla nějakou podporu, to se říct nedá. A co jsem asi čekal, že? Sjedu ho pohledem a nesouhlasně se zamračím. Jakmile se zvedne a zamíří ke dveřím, vyskočím ze židle. "Alexi stůj!." Zavelím a jestli mě neposlechne, tak po něm třeba i skočím, abych ho zarazil. "Tys mi neřekl všechno." Vyštěknu a z očí mi srší blesky. "Varuju tě, koukej to mi to dovyprávět." Udělám dva kroky směrem k němu, odhodlaný to z něj třeba i vymlátit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se zastavil a tvář se mu zachmuřila,otočil se čelem k tobě,založil si ruce na hrudi “Chápu to správně?Ty mi tu vyhrožuješ Kiro?“zeptal se a hlas mu zchladl na bod mrazu. “A co když odmítnu?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans zakašlal “Děkuji moje dobrá vílo.“posadil se a otřel si pod z čela “Je mi hrozně.Asi mi utekla jedna plíce a brzy mi vybuchne mozek.“vzdychl a znovu se rozkašlal “Zdá se,že náš malý výlet se asi odloží.“obličej a tělo se mu lesklo potem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nemáš vůbec za co." řeknu a znovu se usměju. "Tak...tohle jsou vitamíny, tohle je na horečku a tohle na nachlazení..." ukazuju na lahvičky ve stejném pořadí, jak je jmenuju. "Vitamíny dva denně, na horečku tři a na nachlazení jeden denně...ale to já už zkontroluju... řeknu a podám mu horký čaj. "Jestli chceš, tak ho můžeš mít i s medem..." mrknu na Hanse. "Hm...a pokud jde o tu naši výpravu...Temar prostě bude muset nějakou dobu počkat..." pokrčím rameny. Vezmu do ruky houbu, kterou jsem přibrala cestou do pokoje a namočím ji do vlažné vody. Vodu z ní vymáčknu a otřu Hansovi čelo. "Musíš vydržet...však bude líp." mrknu na něj povzbudivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Děkuji…“napil se opatrně čaje a postupně užil první léky než si zase lehl “Promiň,že jsem ti zabral postel.“vzdychl a přikryl se až ke krku “Neměla by ses ke mně moc přibližovat…i když se mi představa,že bychom se pod peřinou potili spolu,mi přijde zajímavá.“uchechtl se a zase zakašlal. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To nevadí..." řeknu. "No tak já se k tobě tulit nebudu...musíš to vydržet..." pokrčím rameny s úsměvem. Na jeho poznámku o společném pocení se zaculím. "Tak tebe humor nepřešel..." rozesměju se. "ale to je dobře..." doplním. "Zajímavá je, ale jeden musí zůstat zdravý, aby se o toho druhého dokázal postarat." řeknu. "A pod peřinu za tebou vlezu, až ti bude líp..." řeknu laškovně. "Těš se." zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu si měřit Alexe pohledem a ruce střídavě zatínám v pěst. A že si vylívám vztek na někom, kdo za nic nemůže, mi je v tuhle chvíli úplně jedno. "To o vyhrožováním jsi řekl ty." Pronesu kovově. Jedna... dva... tři... .čtyři... pět.... Počítám v duchu, abych aspoň trochu vychladl a nezaútočil na někoho, kdo mi má dneska krýt záda. Sice bych ho přepral, ale náladě by to asi moc nepomohlo. Možná bych se měl dát na meditaci. Odříkávat nějaké svaté mantry a najít vnitřní klid. A vůbec nejlepší by bylo, kdyby se tu objevil někdo třetí, aby zabránil krveprolití. "Alexi, řekni mi to." Vybídnu ho znovu, přece jen o něco pokorněji, ale jen o nepatrnou změnu tónu hlasu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se přestal tak urputně mračit,zaváhal ale pak potřásl hlavou “To nejde.To není tvoje věc Kiro.“odpověděl krátce možná i s malou lítostí. Znovu se otočil a otevřel dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tiše se zasmál “Tak to abych se rychle vyléčil.“zakašlal a zavřel oči. “Promiň.“zívl a zřejmě se chystal usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobra," převezmu pouzdro s dokumenty a potěžkám ho. "Ještě něco?" Zeptám se. "Jestli ne, tak bych hned vyrazil a ty si jdi lehnout, potřebuješ to jak prase drbání," ustaraně se na něho podívám. Tahle práce ho jednou uštve. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Udělám rychle těch pár kroků, co mě dělí od něj a od dveří, a chytnu za paži. "Alexi počkej. Já nemám sebemenší tušení, o co tady kráčí, ale potřebuju to vědět." Vychrlím a tentokrát už se mi do hlasu doopravdy promítne prosebné naléhání. Druhou chytnu dveře, aby nemohl projít. "O co jde? " Zeptám se a potlačím tušení, že Alex v tom bude nějak namočený. "Co ty s tím máš vůbec společného. Víš toho tolik ,že bych si myslel, že to není jen z knih a svitků." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex pomalu otočil hlavu a díval se ti zblízka do očí. Tvář se mu zachmuřila “Kiro.Jsem tvůj přítel.Víš to,že ano?“řekl tiše “Neměl by ses to toho plést.Dopadneš špatně.A nejen ty.Ale i ostatní.Emma,tvoje matka,Lana…všichni na kterých ti záleží.Za to to nestojí.“jeho oči byli modré,ledově modré.Toho sis nikdy předtím nevšiml,hlavně proto že vždy byli zasněně zastřené,takže spíš vypadali že je má spíš šedé. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “Jasně.Hned,jak konečně vysmahneš tak si na chvíli lehnu.“přátelsky se usmál. Pak se zamyslel “Ne…myslím,že to je vše.Jen si dej na slečnu Zinu pozor.A jestli ji odmítneš,to,jako že ti to doporučuji tak honem padej pryč.Hlavně ji neříkej ne před tím než ti dá dokumenty pro mě.“varoval tě naléhavě. “Už nikdy bych je neviděl.“vzdychl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj se ženskýma o umim," zasměju se a vypadnu ven. Po cestě dolů zamávám Lie a pak už opustím pohodlí Šivova domu a znovu vstoupím do deště. Pláštěnku si stáhnu víc do čela, aby mi tolik nepršelo do obličeje a vyrazím za tou Zinou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vydal jsi se podle Šivových instrukcí,nebylo to zase tak těžké najít její dům. Bylo to spíš takové….sídlo.Rozlehlý,dvoupatrový dům byl obklopen zelenou vegetací a různobarevnými květinami a dokonce tam byla i malá fontánka.Ta si teda určitě nežila nejhůře. Všiml sis také,že za domem jsou ohrady ve kterém bylo pár koní. Vydal jsi se ke dveřím,které byli zdobené stříbrem a mědí a klepadlo bylo ve tvaru hadí hlavy. Když jsi zaklepal dveře se skoro ve stejnou chvíli trhnutím otevřeli,asi tě už čekali. Pohlédl jsi na ženu před sebou a chvíli jsi ohromeně stál,protože byla nahá! Nebo aspoň to sis v první chvíli myslel,ve skutečnosti nebyla nahá,ale měla na sobě plavky,které ji k tělu velice těsně přiléhali a měli stejnou barvu jako její pleť. Slečna Zina byla opravdu okouzlující žena snad jen o pár let mladší,jak ty,vlasy měla černé,jako havraní křídla a oči ocelově šedé.Pleť měla orientálně tmavou,jako nugát.Každý její pohyb byl až bolestivě ladný a měla neuvěřitelně rudé rty. “Ano?“zeptala se hlasem sladkým,jako polibek milenky. Rozhodně to byla žena,které nebylo od věci se obávat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměji se tak nejsladčeji, jak to jenom dokážu. "Posílá mě Šiva," zamávám jí před obličejem pouzdrem s dokumenty. "Mám vám tohle odevzdat a na oplátku podobné vyzvednout," ležérně se opřu o zárubeň dveří a přejedu jí pohledem od hlavy až k patám. "Běžně takhle vítáte hosty?" Zeptám se trochu posměšně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Většinou ne.Proč?Vadí vám to snad?“zeptala se “Cvičila jsem.“odpověděla což na ní také bylo vidět,jak pečlivě si udržuje figuru a vydala se do domu,dveře nechala otevřené,takže jsi měl jít nejspíš za ní. “Takže Šiva stáhl ocas mezi půlky a raději sem posílá poslíčky?Mohla jsem si to myslet.“pronesla s pohrdavým odfrknutím “Zavřete za sebou dveře.“rozkázala. Chodba na které jsi se ocitl byla vyzdobená tapisériemi,hedvábnými závěsy a zlatými svícny. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ani ne, jen bych spíše očekával, že na to budete mít lidi," odpovím a vkročím do ďáblova doupěte. Rozhlédnu se kolem a cvičeným okem ohodnotím věci co se tu povalují. Slušný balík peněz , pokývu hlavou když se mi výsledky sečtou a patou kopnu do dveří aby se zavřeli. "Šiva je vážený a ženatý muž. Může si to dovolit," postavím se na odpor a lehce přejedu prsty po jednom ze svícnů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Slečna Zina tě zavedla do místnosti,která vypadala,jako tělocvična a koupelna najednou.V zemi byla zapuštěná vana,kam by se klidně vešlo pět lidí vedle sebe a ještě by měli dost místa na to natáhnout si nohy.Navíc vana byla z porcelánu což bylo hodně drahá věcička a stejně tak umyvadlo s velkým zrcadlem.Zina vzala z jednoho přístroje na posilování ručník a dala si ho kolem krku “Když chci cvičit dávám jim volno.Nesnáším,když mě někdo vidí,když cvičím.“vysvětlila a opláchla si obličej,který si hned začala ručníkem otírat. Pak se k tobě otočila a rudé rty se ji roztáhli do úsměvu “Šiva a vážený?“zeptala se a tiše se zasmála “Když myslíte….jak,že se jmenujete?“zeptala se a vydala se ke dveřím kterýma zase prošla a tobě nezbývalo než jít za ní. Tentokrát jsi se ocitl v její ložnici,dvoulůžková postel s průsvitnými závěsy a podle dřeva bys řekl,že je to mahagon. Na oknech byli těžké rudé závěsy,zem byla pokryta plyšovým kobercem,noční stolek zakrýval skoro celou polovinu zdi a vedle byli dveře do kterých vešla.Za ní jsi už nešel,protože to byla zřejmě její „skříň“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Meiju Enho," představím se když za ní pochoduji jejím palácem. Hezké, ale na mě to takový dojem zase neudělá, klidně si to mohla odpustit, ale nahlas nic neřeknu. Snažím se být zdvořilý. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobře.“odpověděla jen na tvé představení a za chvíli vyšla ven a na sobě měla jen prosté šaty,které ale hezky ladili s jejími havraními vlasy. Stáhla si vlasy do drdolu na temeni hlavy “Fajn…teď si připadám více důstojně.Můžeme se jít do salonu.“řekla a vešla zase do druhých dveří.Měl jsi pocit,že jsi zase v té samé chodbě kterou jste prošli,ale když jsi si všiml výstředního keramického slona poznal jsi,že je to jiná.Odvedla tě do salonku,které osvětlovali červené lampiony,jednu stěnu zakrývala rudá,dlouhá pohovka a bylo tam několik stolků s křesly. “Dáte si něco?“zeptala se a šla k baru,kde byl značný výběr různých alkoholických nápojů. Sobě nalila sytě zlatou tekutinu a s očekáváním se na tebe podívala “Jak dlouho pracujete pro Šivu?Ještě jsem vás neviděla a nevypadáte na místního.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přejdu ke stolu a okatě na něj položím pouzdro s dokumenty abych připoměl proč tu jsem. "Nejsem tu na přátelskou konverzaci, mám to jenom odevzdat a další vyzvednout, to je celé. Ale jestli vás to uklidní, tak skutečně nejsem místní," lehce se od ní odvrátím, abych dal jasně najevo, že mě tohle trochu nudí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se začala smát,znělo to trochu hrozivě “Ano já vím proč tu jste.A také vím,že dokud vám nepředám to co Šiva chce nemůžete odejít.Tedy jistě,že můžete….ale jedině s prázdnou.“ani se na tebou přinesené dokumenty nepodívala.Vzala si skleničku a odkráčela k pohovce,kde se usadila a upila ze svého pití. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokrčím rameny. "To se mě netýká, tohle si vyřiďte mezi sebou. Pokud tedy nemáte zájem... Schválně nedokončím větu a vezmu si zpátky pouzdro a otočím se k východu ze salonku. Před prahem se ještě otočím. "Vyprovodíte tě mě, nebo se mám obloužit sám?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pozvedla obočí “Ah ty netrpěliví,netrpěliví chlapečku.“vzdychla a potřásla hlavou.Odložila skleničku na stolek a vstala “Jak si tedy přeješ.Vyprovodím tě ven.“řekla a jak řekla tak udělala. Doprovodila tě ke dveřím,kterými jsi vešel do jejího přepychového domu,otevřela dveře a uvolnila ti místo,abys mohl vyjít ven “A pozdravuj Šivu.“řekla a tvářila se vážně,rozhodně nevypadala,že by si dělala legraci. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Dokumenty schovám pod plášťěnku, aby nenavlhly. Jak odcházím od jejich dveřích, ještě se otočím a trochu posměšně jí zamávám. Pak zamířím do přístavu na kde chci na Havranovi udělat nutnou údržbu, ale budu muset počkat až přestane pršet, mezitím, abych využil čas, začnu v kajutě natírat barvou oprýskaná místa. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Býval bych mu i odkýval, že je skutečně můj přítel, ale ten jeho pohled mě skoro zmrazí. Hlavou mi bleskne, že jsem si hřál hada na prsou, a pustím ho, jako by měl lepru a já se bál, že se můžu nakazit. Doprdele, že mě vždycky dojde všechno tak pozdě! "Ty jsi...?" Vypadne ze mě, když ho sleduju a ani v nejmenším nechápu, jak je to sakra možné. Zakroutím nevěřícně hlavou a postavím se mezi něj a dveře. Tohle ještě nemusí hrát vůbec žádnou roli. Nic mi po nich není... A jistě, až na to, že mi mužou číst v hlavě. "Alexi řekni mi, že to chápu špatně a ty nejseš jeden z nich..." Já tomu ani v nejmenším nerozumím. A proč bych se do toho neměl plést, do čeho bych se vůbec neměl plést? A proč mi sakra někdo vyhrožuje, že se něco stane mojí rodině? |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jen spi, já za tebou potom zase zajdu." řeknu, usměju se. Hm...co teď? No asi půjdu do kuchyně...ta mamnkou, za Jakešem, no prostě někam jinam, abych Hanse nechala v klidu spát... Tiše zavřu dveře a vydám se do zpátky do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka zrovna připravené těsto dávala do mísy těsto,aby nakynulo “Tak,jak mu je?Horší?Lepší?“zeptala se a začala si připravovat další těsto. “Co myslíš holčičko….kdy bychom se s Jakešem měli vzít?Já bych řekla,že ke konci jara…nebylo by to ideální?Jakeš si totiž myslí,že spíš v polovině jara.Co myslíš ty?“zeptala se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex vzdychl,promnul si krk a zadíval se na tebe,pousmál se “Co myslíš?“zeptal se. Alex přece nemohl patřit k Elietimm,neměl plavé vlasy,měl je stejně hnědé jako ty i když o něco světlejší. “Kiro podívej.Znáš mě už roky.A navzdory tomu co si myslíš jsem tvůj přítel a můžeš se na mě spolehnout.“řekl maličko bezradně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dveře za tebou tiše zaklepli,jak je Zina zavřela. Když jsi se vrátil na Havrana,přišel ti podivně tmavý a opuštěný až tě navštívila melancholie. Pršelo dobré tři hodiny,než konečně mraky odtáhly více na jih a vynořilo se slunce,které však mělo brzy zapadnout. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No...není to nic moc, ale teď spí a myslím, že to bude dobré..." řeknu a usměju se. Její otázka mě zaskočila. Nevěděla jsem, že bych jim měla rozhodnout, kdy bude svatba...nenapadlo mě, že by se na to vůbec ptali mě...ikdyž mě těší, že ji zajímá můj názor. Zamyslím se. "No...v polovině jara bude ještě všechno krásně kvést a nebude takové horko...na konci jara už možná tolik květů nebude...v polovině jara to možná bude romantičtější..." usměju se. "Ikdyž záleží, jaké bude počasí...je možné, že zima bude dlouhá a tak se to posune...nevím..." pokrčím rameny. Teda...Jakeš bude romantik...docela zvláštní vzhledem k jeho práci...to by mě zajímalo, co o tom ví maminka... "Mami...co vlastně Jakeš dělá?" zeptám se a posadím se ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Uklidim veci po malovaní a dojdu se opláchnout. Je nejvyšší čas vyrazit na večeři k Lie, ale ještě se zkusim stavit u Ziny, jestli náhodou nedostala rozum. Vezmu pouzdro, pláštěnku sbalil do ranečku a vezmu ho sebou také. Podívám se na zapadající slunce a vyrazim. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No, tak ne... Nedochází mi to všechno pozdě. Vůbec nedochází. Mluvím rychleji než myslím a jestli budu takhle zbrkle jednat pořád, tak se nedožiju slavnosti slunovratu." "Tak to mi spadl kámen ze srdce." Oddechnu si a od dveří o kus odstoupím. Zatřepu hlavou a pousměju se. Jsem vůl, ale třeba mě jednou někdo napraví. "Omlouvám se Alexi." Prohlásím a s podivem, kde se ve mně bere tolik pokory. Uhnu mu úplně a nezbyde mi než si zaťukat na čelo, co jsem to za pitomce. "Si to ještě musím všechno srovnat v hlavě... Jinak z toho budu vedle jak celej jedlovej prales..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zase ti otevřela Zina tentokrát na sobě měla tmavé červené,sametové večerní šaty. Pozvedla překvapeně obočí “Hle….co vy tu?“zajímala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se pousmál a chladná modř jeho očí se vytratila “To je v pořádku Kiro.“stiskl tu ruku “Ale to co jsem řekl platí.Nestrkej nos do plavovlasých.“varoval tě čistě v přátelském duchu a vyšel ven z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tebe a zamyslela se “Asi máš pravdu….“souhlasila. Začala zase hnít těsto “Jakeš?Ale jistě,že vím.Pracuje jako nájemný ochránce.Bodygard.“usmála se “Ale to už nedělá.Má už našetřeno dost peněz aby toho mohl nechat.“pokývala hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Co by," odpovím s úsměvem. "Přišel jsem se zeptat, jestli jste si to rozmyslela," přehodím pouzdro z ruky do ruky. "Ale pokud jdu nevhod, tak se můžu stavit jindy." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tuhle radu ještě přehodnotím... Zavřu za Alexem. Ale Elietimm mi tak jako tak nepřestávají vrtat v hlavě. Nakonec se ale přinutím soustředit a vytahám z vaku všechno nádobíčko a začnu kontrolovat, jestli jsou všechny šperháky, paklíče a další potřebné věcičky schopné použití. A co když se v tom začnu vrtat? Mají doopravdy tolik moci, aby mohli ohrozit někoho z mé rodiny? Risknu to? Pak se pustím do čištění beretty, zkontroluju zásobník a jako poslední přehlédnu i katanu. A jak je to sakra s Alexem? Pche... Nejlepší bude, začít to řešit, až si to vyřídím s Raphaelem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Aha...no vlastně na to docela vypadá..." usměju se. Zřejmě mu ta práce docela nesla... "Už mám docela hlad...co tu máme dobrého?" zeptám se mlsně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina si tě prohlédla a pak pohlédla na pouzdro “Já a rozmyslet?“zeptala se a na tváři se ji objevil mírný úsměv,opřela se bokem o trám dveří “Víš...je to zajímavé.Pokud vím tak ty dokumenty potřebuje Šiva a ne já.“culila se a narovnala se. “Tak přijď jindy.“houkla skoro až něžně a zabouchla ti dveře před nosem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uběhla jen necelá hodina,když vešel Thomas a hlasitě za sebou zavřel dveře “Co jsi Alexovy udělal?“chtěl vědět bez úvodu. Nevypadal rozčíleně,ale spíš rozladěně “Šel jsem kolem Alexova pokoje a slyšel jsem,jak tam brečí.“teď se zase tvářil nesouhlasně,ale nebylo to asi kvůli tobě ale spíš kvůli tomu,že vůbec slyšel nějakého muže plakat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se a zakroutím hlavou, Šiva to nemá jedoduché. No nic, jdeme na jídlo a pak se uvidí, třeba mi dá Šiva nové instrukce, nebo si to zařídí sám na obchodní vyjednávání nemam zrovna buňky. Dojdu k domu, otevřu si a hned se zajdu podívat do kuchyně co Lia vaří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jakeš je zlatíčko….nikdy jsem si nemyslela…že takový muži ještě existují.Silní,rozhodní,tvrdohlaví,ale i něžní a laskaví.Je to skoro až sen.“na tváři měla takový ten klasický zamilovaný výraz. “Cože?Ah ano…dělám buchtičky.Ty máš přece ráda.Našla jsme ten recept.Jak..jo..buchtičky se šodó.“zasmála se “Hrozný název.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia myla nádobí a něco si pobrukovala,znělo to trochu jak dětská ukolébavka,které matky zpívají svým dětem,aby rychle usnuly.Tobě ji také matka zpívala. U stolu seděl ještě Rašíd a unaveně dojídal malé bochánky polité mírně nažloutlou,průhlednou omáčkou. Rašíd zanaříkal,že už nemůže ale Lia ho nesmlouvavě upozornila že nemá mluvit,ale jíst. Pak se Lia podívala na tebe a mile se usmála,jako vždy když tě viděla i když je pravda,že jednou v minulosti jsi ji naštval tolik,že na tebe velice hlasitě ječela že jsi z toho ještě druhý den byl v šoku. No měla těsně před porodem,tak ji prostě praskly nervy to jsi ji prostě musel odpustit. “Enho…už jsme se bála že tě zase unesli a nepřijdeš.Sedni si.Hned ti nandám.Jak velý hlad máš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Však já ti ho moc přeju, maminko." usměju se. "Název je to hrozný, ale to jídlo je perfetní...počkám si." řeknu. Za chvíli se půjdu podívat na Hanse...aby zase někde nepobíhal...teď by ho to už zabilo...jenom nakouknu, pro kontrolu, jestli tam je... Seděla jsem za stolem a přemýšlela. O tom, co nás teprve čeká a jak to vůbec bude všechno vypadat, o svatbě mámy s Jakešem, a tak vůbec o všem možném. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Velký?" Zkusím uhodou správnou odpoveď. "Šiva ještě spí?" Zeptám se, když si sedám na židli proti Rašídovi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Rozdupal jsem mu jeho nejoblíbenější hračku..." Odseknu a ani se nenamáhám zvednou, dokud Thomas neprohlásí, že Alex fňuká ve svém pokoji. Teprve potom se posadím na posteli, v očích ukázkové překvapení. "U všech svatejch, my jsme jak banda psychicky labilních na vejletě..." Zamručím tiše a shrnu vlasy z očí. "Seš si jistej, že brečel?" Zeptám se opatrně. "Mluvil jsem s ním o těch, co jsme je potkali dneska v hospodě. Neřekl mi nic, co by mě potěšilo." Odmlčím se na chvíli. "Hele, já jsem z toho ještě teď vedle, ale mám takovej pocit, že Alex je v něčem namočenej. A nechce mi to říct." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomasovi překvapeně zaškubalo obočí “Jistě,že tam fňuká,jak malá holka.Kdyby ne,tak tu nejsem…“řekl a posadil se na židli. “A taky si tam povídá sám pro sebe…hele to jsi na něj byl tak sprostém?No já věděl,že má citlivou dušičku,ale až takhle?“potřásl hlavou. Zadíval se na tebe “Počkej…myslíš ty plavovlasé cápky?A zkoušel jsi to z něj vyklepat?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou a začala ti nandávat,dopřála ti spoustu omáčky a dala talíř před tebe “Nakonec nespal ani hodinu.Přišel zase nějaký otrapa co s ním chtěl mluvit a zase sedí v pracovně.Asi ho prostě jednou zamknu v ložnici a bude to.“vzdychla. Zjistil jsi,že večeře k večeři máte buchtičky se šodó. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Thomasi, nezkoušel. " Přiznám a poškrábu se na hlavě. "Co mi o nich řek, že je to nějaká sekta. Sekta, co ovládá kouzla. Měli sice bejt už dávno všichni pod drnem, ale asi jim to nikdo neřekl." Pokrčím rameny. "A Alex má stejné oči jako ti dva z té hospody. Alespoň měl, předtím, než jsme se málem poprali." Pokusím se vysvětlit Thomasovi. "Ale taky mi řekl, že s nimi na jedné lodi není. Chvíli po tom, co mi řekl, ať do toho nestrkám nos, že dopadnu špatně. A nejen já, ale i Ema, Lana..." Pak vstanu z postele, podívám se na Thomase a v očích se mi zaleskne. "Seru na to. Já se to dozvím, i kdybych to z něj měl vymlátit. Kryj mi záda." Prohlásím a vyrazím na chodbu k Alexově pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas překvapeně zamrkal a vydal se za tebou. Když jsi vešel do Alexova pokoje seděl sklesle na posteli,ale už neplakal,přesto to na něm bylo vidět.Oči měl opuchlé pláčem a vcelku vypadal trochu,jako troska.Vzhlédl a zadíval se na vás. Jeho smutek nahradila obezřetnost “Co je?“chtěl vědět. Thomas za vámi zavřel dveře a pro jistotu i zamkl a to už Alex vyskočil na nohy a tvářil se hodně pozřívavě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To je dobrý nápad," pokývu hlavou a pak se pustím do jídla. Plných patnáct minut nedělám nic jiného než se cpu a dokonce si i přidám. "Uff," odfrknu a odsunu talíř. "Ještě kousek a prasknu," povolím si opasek a pohodlně se opřu o židli. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Projdu pokojem a usadím se na stole, rovnou na proti Alexovi, který už správně cítí potíže. "Výborně Alexi..." Kývnu uznale hlavou, jako by se vlastně vůbec nic nedělo. " Téměř dokonale si mě oblbnul. No vážně... Málem jsem ti i uvěřil, že to doopravdy není moje věc." Prohlásím trochu kousavě, změřím si ho pohledem a shrnu vlasy z očí. "Ale změnil jsem názor, když jsem slyšel, že jeden z těch mála přátel, co ještě mám, fňuká ve svém pokoji jak malá holka." Pokrčím rameny. "Všichni víme, že básníci jsou trochu citlivější než zbytek světa, ale to se ještě nestalo, aby si řval před akcí." Řeknu trochu podrážděně. Doopravdy do toho půjdeme už dneska? Po tom, co jsme předvedli? "A i když jsem poslední dobou dost často vedle, mám takový pocit, že si v něčem namočený. A asi to nebude jen tak..." Nakloním hlavu na stranu a založím ruce. "Takže s pravdou ven, Alexi. Když nebudeme vědět, co se děje, nedokážeme ti pomoct." Dokončím, tentokrát už mírně a sleduju, jak na to Alex zareaguje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamračil se a pohlédl první na tebe a pak na Thomase,který hlídal u dveří a zase na tebe. “K čertu….to,že se do toho nemáš oplést jsme neříkal jen tak do vzduchu!Navíc tu nejsme proto,aby se řešili mé problémy!A ani nechci aby jste se mi do toho pletli!Nestojím o vaši pomoc je to jasné?“sykl podrážděně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka ti do půl hodiny dala jídlo na stůl,pak se šla převléknout a odešla na trh,aby nakoupila nějaké čerstvé potraviny a pitnou vodu. “Jakeš je také pryč.Vrátí se až večer.“oznámila ti předtím než odešla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Rezignovaně si pozvdychnu. "Nestojím o vaši pomoc..? U všech svatejch, skoro jako bych se slyšel..." Obrátím se na chvíli směrem k Thomasovi a protočím oči v sloup. Pak se znovu otočím na Alexe a zavrtím hlavou. "Já vím, že s tím varováním si to myslel vážně. Ale já si tady taky netřepím jazyk nazdařbůh. Prvně vyřídíme můj problém a pak ten tvůj." Prohlásím naprosto vážně a změřím si ho pohledem. "O co jde?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex už už vypadal,že vybouchne,ale ovládl se a založil si ruce na hrudi,všiml sis že se mu mírně chvějí “Ne…“řekl pevně. “Je to moje věc.A teď zmizte.Máme před sebou pernou noc.“z očí mu sršeli blesky. Thomas si promnul pěsti “Kamaráde….ty naděláš.To je to tak vážný?“ušklíbl se a zadíval se na tebe jakoby čekal,kdy se hodláš snížit k násilí. “Víc než si umíš představit…“sykl a pak sebou polekaně trhl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro V klidu jsem dojedla a pak po sobě umyla nádobí. Chvíli jsem potom stála opřená o desku stolu a přemýšlela, co teď vlastně budu dělat. No...nakouknu k Hansovi, jestli ještě spí anebo jestli něco nepotřebuje a pak se uvidí...ale mohla bych se zastavit za Lanou...dlouho jsem ji neviděla... usměju se, když si uvědomí, že mi Lana docela chybí. Zašla jsem do svého pokoje a zlehka otevřela dveře, abych Hanse nevzbudila pro případ, že by ještě spal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Daříc tam pořád seděl a nimral se v posledních pár kouscích a vypadal,že se brzy rozbrečí.Lia vzdychla “No dobře…tak běž.“řekla a odnesla tvůj i jeho talíř. Rašíd se úlevně usmál “Díky mami…“řekl a už utíkal pryč z kuchyně aby si to náhodou maminka nerozmyslela. “Co ty vlastně děláš celé dny Enho?Po pravdě…já jsem ke kuchyni celodenně připoutaná,tak tě vidím jenom tady.“zeptala se když se pustila zase do mytí nádobí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju Alexe přimhouřenýma očima a jen tak mimochodem si vyhrnu rukávy u košile. "Ale ano." Opravím ho a nohou odsunu židli, o kterou jsem měl do teď opřené nohy a která mi stojí v cestě k Alexovi. "Ty se totiž pleteš, příteli. Teď už to není jen tvoje věc, my odsud nezmizíme a už vůbec se ti nepovede zastrašit nás." Objasním mu ještě jednou celou situaci a jen na krátkou chvíli mi bleskne hlavou, proč sebou tak polekaně trhnul. "Buď moji nabízenou pomocnou ruku přijmeš, nebo ti ji vnutím. Já už se rozhodl, že ať se plácáš v čemkoliv, pomůžu ti." Řeknu mírně, což vůbec nekoresponduje s tím, jak se tvářím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex ustoupil,svěsil ruce podél těla a zatnul pěsti “Jsi snad hluchej?!Říkám ne!Ne!NE!K čertu!“stál si za svým a díval se střídavě na Thomase a na tebe. “Chcete to ze mě vymlátit?“ušklíbl se “To vám nepomůže.“pak se,ale najednou skoro až zoufale chytl za hlavu “Proč mě prostě nenecháte být?Dokud jsi do toho nezačal strkat nos všechno bylo v pořádku!“vzlykl. Thomas se na tebe podíval ohromeně,ten měnil nálady během mrknutí oka. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans spal tvrdě,jak nemluvně i když miminka asi takhle nechrápou. Vyhlédla jsi z okna,stále sněžilo,ale už jen lehce a dokonce občas vysvitlo slunce. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak zrovna teď se sanžim dát do kupy Havrana," rukou potlačím lehké říhnutí. "No a taky něco zařizuju pro tvého manžela. Mám donést nějaké dokumenty jakési Zině, už jsem tam byl dvakrat a nic z toho. No uvidíme co řekne až jí tam zabušim po třetí," povzdechnu si. "Asi bych to měl jít oznámit Šivovi," dopnu kalhoty a postavim se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmála jsem se na Hanse, ikdyž to rozhodně neviděl. Venku to vypadalo docela dobře a tak jsem se rozhodla, že zajdu za Lanou. Aspoň zkusím, jestli bude doma a ikdyž ne, tak jsem se aspoň prošla. V kuchyni jsem nechala na stole lístek, kam jsem šla pro případ, že by se někdo vrátil domů a divil by se, že tu není ani noha. Oblékla jsem se podle počasí, aby mi nebyla moc zima a vyrazila za Lanou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Naprázdno polknu, podívám se na Thomase a pak seskočím ze stolu a dvěma kroky se ocitnu těsně před Alexem. "Vzpa-ma-tuj-se!" Chytnu ho za ramena a zacloumám s ním. "Kašlu na to tvoje:Ne! Nebudu sedět s rukama založenejma v klíně a sledovat, jak se tady hroutíš!" Býval bych se možná i rozkřiknul, kdybych celou tuhle situaci nechtěl udržet za zavřenýma dveřma. "Ještě navíc, když je to podle toho co teď říkáš, celé moje vina." Prudce vydechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex ihned zvlhl a zadíval se na tebe zase těmi svýma ledovýma očima “Chceš mi pomoct?Tak se do toho neser.“vyštěkl a odstrčil tě od sebe. Thomas postoupil dopředu,aby ti pro případ nouze pomohl a nebo aspoň zabránil neštěstí “Alexi…“začal. “Ne!A co chceš ty?Co to tebe vůbec zajímá?Stejně ti přijdu,že jsem na obtíž a kdyby se do toho nezačal Kira cpát nehnul bys ani prstem!Ty buď raději zticha!“rozkřikl se na něj Alex. Thomas zrudl v tváři a teď zatnul pěsti i on. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro O pár kroků couvnu, abych chytil rovnováhu, zaznamenám, jak se Alex rozkřikuje na Thomase a ani napočítat v duchu do deseti mě neuklidní. Skočím po něm a rovnou mu jednu natáhnu. Nejradši bych mu to jeho palici omlátil o zem. Jestli kdy nechtěl, abych se do toho motal, neměl mi o tom vůbec říkat. Měl si poklepat na čelo a říct, že jsem blázen. Ale teď už je pozdě. Doprdele s tím vším. Dneska se prostě nikam nepůjde. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alexovy se na rtu otevřela ranka a objevila se krev,zatvářil se ohromeně,ale hned na to zkřivil tvář vzteky a vyrazil proti tobě.Sice nebyl nijak silný,ale byl rychlí a než ses nadál ucítil jsi jeho pěst,jak se ti zaryla bolestivě do žaludku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia ti dovolila se vzdálit s tím aby ses mu pokusil promluvit do duše ať si odpočine. Když jsi vešel do Šivovy kanceláře…Šiva spal s hlavou na stole,vypadal nemocně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana tě moc ráda,viděla,hned se na tebe vrhla,objala tě a políbila na tvář “Ahoj..tak ráda,tě vidím.Jak se máš?Pojď dál.“vtáhla tě do domu. “Co Hans?Jak vám to dvěma klepe?“začala nadšeně plácat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sotva na chvíli se pod tou jeho ránou prohnu, zasyčím a pak na něj zaútočím znovu. Otevřenou dlaní na solar, abych ho vyřadil z provozu aspoň na pár minut. Zavrčím přitom jako vzteklý pes a rovnou se ho pokusím přirazit ke zdi. A těma řečma o přítěži sis to zavařil, kamaráde. To z tebe vymlátím. Prdel mi polib s tím, že nám na tobě nezáleží! |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zakroutím hlavou nad tím jeho bláznovstvím. Dojdu k němu a chytnu ho v podapží, abych ho zvednul. Je to sice pěkný pořízek, ale jaká take nejsem žádné tintítko a zvednu ho na nohy. Pak se ho pokusim odtáhnout do ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ahoj...taky tě moc ráda vidím." usměju se. "Mám se dobře...maminka už začala plánovat svatbu s Jakešem, že bude už na jaře a Hans? Je to perfektní, jenom je teď nemocný a spí, tak jsem za tebou zašla..." zazářím, když přijde řeč na Hanse. "A co u vás? Všechno při starým nebo něco novýho? Povídej..." řeknu zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex vyjekl bolestí a chytl se za bolestivé místo,podařilo se ti ho chytit a přirazit ke zdi až z toho visel pár centimetrů nad zemí. Alex tě chytil za zápěstí a snažil se tě od sebe odtáhnout a při tom lapal po dechu,jako ryba na suchu. Alex se do toho nepletl,on fandil čestnému souboji jeden proti jednomu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se trochu probudil a pomohl ti dostat ho do postele,ale i tak jsi se u toho pěkně zapotil. “K čertu….“řekl Šiva,když se o trochu víc probudil “Mám tolik práce…“zamumlal. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Co to sakra dělám?! Bleskne mi hlavou, ale jen těžko z toho můžu vycouvat. Na zlomek vteřiny povolím, jen proto, abych se do něj vzápětí znovu opřel, až mu hlava cinkne o zeď. Že už stojím na hranici, kdy se přestávám ovládat mi dojde moc pozdě. V očích se mi zaleskne a vrátím Alexovi tu ránu do žaludku a přidám ještě jednu, dokud se z toho nesveze na zem. "Pitomče! Nikomu tady nepřijdeš na obtíž. Ale s tím svým hrdinstvím mě už neštvi." Rozkřiknu se tentokrát já a pokusím se ho přitlačit k podlaze. "Kdyby sis s tím dokázal poradit sám, tak se nechováš jak histerická ženská!" Zalapám po dechu tentokrát já. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi Alexovy vrazil další ránu vykulil na tebe oči,jako poděšené zvířátko. Thomas nervózně přešlápl,ale nezasahoval. Alex dřepěl na zemi,držel se za břicho a snažil na pořádně nadechnou “Ty to nechápeš….“řekl tiše. “Neměl jsem se ti o nich nikdy zmiňovat…myslel jsem,že nebude vadit,když něco řeknu…jsem hlupák.“trhavě se nadechl. “Já nejsem hrdina Kiro.Právě naopak…tím,že ti nic dalšího neřeknu si zachovám život.A mému andělu také.“nechal hlavu podřízeně sklopenou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jasně že máš," zamumlám mezi zuby, když ho táhnu přes chodbu. "Ale teď koukej ležet a spát, nebo tě k té posteli přivážu," rozkážu a chvilku počkám, než znovu usne a pak potichu vyjdu z ložnice. "Tak jsem ho uložil," oznámím Lie jen co vstoupím do kuchyně. "Teď už je to na tobě," usměju se a vezmu pouzdro. "Já jdu zase na pochůzky," zamávám a vyrazim do hostince, kde si dám pár piv pro lepší trávení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odvedla tě do kuchyně,kde si připravovala kávu a přibrala další hrníček pro tebe “Ale u nás dobrý.Teda..jakž takž…před pár dny bratříček odjel plnit nějaký úkol a dva dny na to zmizela jeho přítelkyně co tu s námi bydlela…jo…a sbalila jsem toho strážníka.“uculila se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jo? Tak povídej..." zakřením se. Lana vždycky dostane to, co právě chce... Nevěděla jsem, že má nějakou přítelkyni...to bude asi ta, co měla obvázaný celý obličej...jak jsem ji viděla na těch barikádách...myslím, že jí Jakeš říkal Emo... "To vypadá, že to asi nebude moc rodinný typ, ten tvůj bratříček...pořád někde pryč..." zamyslím se nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jakmile se Alex přestane snažit o odpor, hrkne ve mě, jestli jsem mu tím svým útokem nepřivodil nějaké vážné zranění. Kleknu si naproti němu a ještě pořád prudce oddechuju. "Jak ví, že jsi mi o nich řekl? Čtou si v tobě?" Zeptám se tiše. "A mají Kate? Nebo se bojíš, že by ji mohli dostat?" Podívám se na něj. "Do čeho jsi se namočil, Alexi?" Zeptám se bezradně a s trochou lítosti, i když mi právě řekl, že nic dalšího z něj nedostanu. A jsme zase na začátku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex sebou trhl a znovu zalapal po dechu,chytl se zoufale za hlavu a roztřásl se.Thomas se k němu sklonil a sevřel mu chlácholivě rameno “Je to všechno horší než si myslíš!Jsem mezi námi už několik let!Připravují se.“vzdychl. “Jsem takový hlupák..měl jsme si to uvědomit.Já a Peter….“začal brebentit. Thomas se na tebe opravdu znepokojeně podíval. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Co vůbec nechápu, proč se pořád chytá za hlavu? Trefil jsem hřebík na hlavičku a oni se mu vrtají v myšlenkách? Jak já nesnáším, když mi někdo neodpovídá na otázky. Podívám se na Thomase, že Alexovým zmateným slovům téměř nerozumím a pak se posadím na zem vedle něj. "Alexi, uklidni se..." Pokusím se zarazit to jeho brebentění. "Takže tam ti, se znovu chystají na nějakou sviňárnu, ano? A ví o tom ještě někdo další krom tebe a toho Petera? Kdo to vůbec je?" Zeptám se a marně se snažím zachytit začátek toho zmotanýho klubka poloinformací, které mám k dispozici. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex ztuhl ruce mu vystřelili k tobě pevně tě chytil za ramena “Teď Kiro pořádně poslouchej!Peter…on bude vědět jak na ně!On to ví!Musíš ho najít!Oni sem přijdou a historie se bude opakovat!Už tu mají spoustu,spoustu agentů!Ten útok na naše město to oni naplánovali!“zajíkal se,jak spěchal. “Chtějí zemi o tom jim jde!A vás,ostatní chtějí zotročit nebo vyhubit!“zbledl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana pokývala hlavou a sedla si,kafe položila na stůl a usrkla,tobě samozřejmě jedno také připravila “No to je pravda.Kira není zrovna tip na ženění.Aspoň zatím.“odpověděla. “No a Robert je opravdu slakej…je to takový stydlínek s romantickou dušinkou.“usmála se “Myslím,že s ním mi to vydrží dlouho.“pokývala hlavou “Jsem ráda,že tobě a Hansovy to klape.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V hospodě to zase žilo.Všude se rozléhal rozhovor,občas mích.Ve vzduchu se vznášel cigaretový kouř a pach kvasinek. Zase obsluhovala ta pihovatá děvenka,která vypadala ještě zachmuřeněji než posledně i Hostinský nebyl tolik rozjařený jako obvykle.Také tam byla nějaká nová hosteska se zrzavými vlasy a ocelově šedýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Aha. A mám to. Takže jsem se namočil do záchrany lidstva? Druhá tajná válka? Chytnu Alexe za zápěstí a podívám se mu do očí. Čím to, že mi připomínají pohled nějakého blázna. "Klid, Alexi. Zopakuju už po druhé, i když to vůbec nepomáhá. "Tak mi ale o tom Peterovi něco řekni blíž. Co je zač a kde ho mám hledat?" Ne, já se tedy znovu otročit nenechám. Zatěkám na krátkou chvíli pohledem k Thomasovi, co on si o tom myslí a pak se znovu podívám na Alexe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex chvíli mlčel,jakoby něco poslouchal,zase zalapal po dechu “Ledové ostrovy…“řekl naléhavě “Tam oni žijí.Peter má mapu.Jedinou,která existuje!Peter žije na Sopečném ostrově!“složil si ruce do klína. “Kiro..postarej se mi o Kate…“řekl nakonec klidně a hlava mu spadla na prsa. Thomas mu poděšeně zkontroloval puls,ale to Alex se zase vymrštil,skočil na tebe,uchopil tě za krk a začal tě škrtit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Taky jsem upila ze svého hrníčku a usmála se jejím slovům. "To ti moc přeju...to Hans stydlín není...vlastně vůbec ne..." zasměju se. "Ale romantickou duší nejspíš mít bude, ale to jsem ještě nestačila prozkoumat." pokývám hlavou. Znovu upiju kafe. "Po delší době jsem zase šťastná..." řeknu a zasněně se u toho culím. Na Zapa jsem už zapoměla, ale nikdy nezapomenu na to, co mu udělali, aby nic neprozradil...nezapomenu na tu kaluž krve a rozseknutou hlavu...je mi líto, že takhle skončil... zavzpomínám si na bývalého přítele. Vlastně to byl první kluk, kterého jsem milovala a proto mi tolik ubížilo, když jsem se rozešli. Ale teď už je to všechno pryč a já mám znovu někoho, na kom mi moc záleží. Nejspíš ještě víc, než na Zapovi. Podívám se na Lanu a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vryju si ty dvě jména ostrovů do paměti a podívám se na Alexe. Ale ten jeho klidný hlas mě vyděsí víc než cokoliv, co do teď řekl. "Postaráš se o ni..." Stihnu říct a když mu klesne hlava, zmůžu se na jen na to, abych překvapeně zamrkal. Ne, to ne... Zaprosím v duchu v obavě z nejhoršího. Jakmile po mě skočí, mihne se mi v očích překvapení. "Alexi..." Zachrčím, jak se mi začíná nedostávat kyslíku. Instinktivně zvednu ruce ke krku a pokusím se zbavit jeho stisku. Na nějaké přemýšlení se mi nedostává vzduchu, ale co mi stačí blesknout hlavou, že tohle bude ten případ, kdy ho někdo ovládá, a taky že se tomu dá bránit. "Alexi... Přes...taň. Ne..nech je... Rozmáchnu se pěstí v úmyslu klepnout ho do spánku a omráčit. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sednu si na volné místo a rozhlednu se kolem, ale i když tu je plno lidí, přijde mi tu podivně prázdno. Chybí mi tu Samanta. Povzdechnu si a zamávám na jednu z číšnic, aby přišla a já si mohl objednat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex před tvou ránou uhnul,ale to už se chytl Thomas a strhl ho z tebe “Alexi co tě to po….Kiro čum na jeho oči!“vyjekl. Podíval jsi se.Alexovy oči byli čistě černé,jako noc,tvář měl zkřivenou nenávistí.Rozhlédl se a přiskočil k posteli. Thomas ti rychle pomohl na nohy a stoupl si před tebe,aby tě chránil než se vzpamatuješ “Co uděláme?“zeptal se tiše a sledoval Alexe. Ten šáhl pod postel a vytáhl mačetu,otočil se směrem k vám “To je špatný Kiro…“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zalapám po dechu a s Thomasovou pomocí se vyškrábu na nohy. "Thomasi...říkal, že aby mohli někoho ovládat, musí ho mít na dohled..." Zachraptím tiše a přerývaně dýchám. Přihraju Thomasovi pod ruku jednu z židlí, lepší než se bránit proti mačetě holýma rukama. Pech, že jediná zbraň, kterou mám u sebe je pár vrhacích hvězdic. Přesně mířená rána a dokázal bych ho zabít, ale to je to poslední, co bych chtěl. Couvnu k oknu, jestli měl Alex pravdu, tak tam musí být někdo, kdo ho ovládá. A nebo jsem tonoucí a chytám se stébla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas stále stál před tebou a před sebou držel židli aby si od sebe Alexe udržel dál.Přesunuli jste se k oknu z kterého jsi vyhlédl. Hned jsi ho viděl,ani se nesnažil skrýt,stál na střeše,mírně předkloněn,plavé vlasy mu poletovali kolem hlavy,jako by byli živé a ledovou modř dorazila až k tobě a na krku se mu leskl stříbrný řetěz. Chvíli jsi nemohl vůbec odtrhnout oči,když se za tebou ozvalo vykřiknutí,otočil jsi hlavu a na tvář ti dopadlo několik kapek krve. Thomas se chytl za rameno,které do kterého ho Alex sekl svou mačetou. “K čertu…udělej něco s tím hajzlem.“sykl Thomas na tebe,hodil po Alexovy židlí a vyrazil za ní.Alex uhnul židli a to ho už Thomas popadl za zápěstí ve které držel mačetu a druhou mu zatlačil na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Chvíli zůstanu zírat, než mi dojde, že to Thomas schytal. Jen v rychlosti zkontroluju, jak je na tom a pak se podívám po tom parchantovi. Osm metrů, to by bylo, abych tam nedohodil. A shánět se teď po pistoli, když je tenhle pokoj zamčený a Alex ji má bůhvíkde, není čas. Šáhnu k pásku a bleskem vytáhnu jednu z hvězdic. Nažer se železa... Pomodlím se v duchu, rozmáchnu se a pošlu mu hvězdici naproti. Teprve potom se rozhlédnu po pokoji, kde má Alex kufřík s pistolí. Jestli se můj hod nepovedl, třeba to toho chcípáka aspoň vyruší. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přišla k tobě ta pihovatá dívka a zeptala se tě co chceš.Když tě,ale poznala zachmuřila se ještě více “Je mi to líto pane.“řekla,ale znělo to upřímně. Pak odešla pro tvé pití,všiml sis že mluví se svým otcem,ten se chvíli díval tvým směrem než se zase pustil do práce. Dívka ti přinesla pití. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky," poděkuju jak za pití, tak i za její lítost a popadnu sklenici. Na tebe Sam, pronesu v duchu přípitek a zhluboka se napiji. Pak jenom tiše upíjím pivo a dívám se po hostech, jak se baví. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Do hostince vešel nějaký starší muž.Vousy měl dlouhé až na hruď a vlasy skoro až k pasu.Původně asi byli hnědé,protože teď už je měl spíš prošedivělé. Šel dozadu a prošel dveřmi do salonku,který si většinou pronajímají ti bohatší. Když dveře zavíral zahlédl jsi blonďatou kštici. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Ale, že bych měl tolik štěstí? Nebo smůly? Nu uvidíme. Mávnu na to pihovaté pískle a když přijde, tak si u ní objednám další pivo a zeptám se jí na toho kmeta, co před chvílí přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natáhla se a stiskla ti ruku “Moc ti to přejit Lily.Ani nevíš,jak.“usmála se na tebe sestersky. “Jsem teda zvědavá,ale co udělá Kira až zjistí,že jeho přítelkyně je v tahu.“vrátila se zase k otázce svého bratra. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alexovi se oři zase změnili zpět,ale hned na to je obrátil v sloup až bylo vidět jen bělmo a omdlel. Thomas ho zachytl a opatrně položil na zem. Ohlédl jsi se k oknu,plavovlasí byl pryč. Thomas se narovnal a podíval se na tebe “K čertu…myslíš,že už bude klid?“zeptal se a pak sykl a rychle se za zraněné rameno. “Alex má větší páru než jsem si myslel.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak to by mě taky zajímalo..." uchechtnu se. "Nestihla jsem toho tvýho brášku moc poznat, ale rozhodně na mě nezapůsobil tak, jak jsi mi ho líčila..."zavrtím hlavou. "Kdyby to byl můj brácha, tak bychom se určitě dřív nebo později nejspíš pozabíjeli..." usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ten?To je náš ctihodný Otec.Z kostela.Má tam nějakou schůzku.“odpověděla s pokrčením ramen a odešla pro tvou objednávku.Za chvíli se zase vrátila a postavila před tebe další pivo. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky," a dám číšnici minci spropitného. "Ještě kdyby jsi mi mohla říci s kým to tam má schůzku," mile se na ní usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčila rameny “Přišli dávno před ním.Nějací dva blonďáci.“pokrčila rameny a poděkovala za spropitné. “Omluvte mě.“řekla a šla obsloužit mládence co na ní netrpělivé mával. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Rychle dopiju pivo a pak zajdu za hostinským. "Dobrý večer," pozdravím. "Chtěl bych se vám omluvit za ten nepořádek tuhle. Byl jsem trochu mimo. Pokud vám vznikla nějaká škoda, rád jí zaplatím," omlouvám se za ty výtržnosti posledně, pak ale hned změním téma. "Všiml jsem si, že tu máte salónek, chtěl bych se zeptat jak to tam vypadá. Za kolik se pronajímá a tak. To víte Šiva bude mít dalšího potomka a tak ho musíme pořádně zapít a řekl bych, že takovýhle salónek je k tomu jako stvořený," snažím se vyzvědět něco co by se mi mohlo hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím se od okna a podívám se na Thomase. Pak zatěkám pohledem k Alexovi. Promnu si krk a zaváhám s odpovědí. "Tímhle to hádám, teprve začlo." Zahrčím. "Teda ten mě zmáčknul." Postěžuju si sám sobě ochraptěle a dojdu až k Alexovi, abych mu zkontrolovat tep. "Co ty? Jak moc si to schytal?" Zeptám se potom Thomase a narovnám se. "Bude to potřebovat zašít, co? Krev cákla až na mě..." Pronesu s nepatrným starostlivým podtónem, protože nebýt jeho, nebylo mě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se usmála “Ale no tak..jak dlouho jsi ho viděla?Deset minut?On je fajn.Jen ho musíš lépe poznat.Jsme si hodně podobní.Taky takový rebel a dělá si co chce..jako já.“usmívala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si roztrhl rukáv a podíval se na dlouhou,řeznou ránu,chvíli ji studoval “Je to jen povrchní.Nepraštit ho,tak by mi nejspíš oddělil ruku od ramene.“okomentoval “Dobrý sek.“řekl uznale. Alexův pulz byl slabý,ale nijak ho neohrožoval na životě. “Co myslíš tím,že to teprve začlo?Myslíš,že tímhle jsme teď na sebe upozornili?“zachmuřil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hostinský potřásl hlavou “Ne to je v pořádku.Až na to,že jsi mi prospal v hostinci noc jsi nedělal nic špatného.“usmál se. Koukl směrem k salonku “Ten?No je to místnost 1x1.Všechny stěny,kromě dveří pokrývá pohovka a uprostřed je stůl.Jsou tam olejové lampy,takže je tam dost světla vždy.No a pronájem stojí tři mince na 24hodin,ale jídlo a pití se samozřejmě platí zvlášť.U stropu jsou vyhlídky,takže tam máte i dost vzduchu.“popisoval. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Pěkný krcálek, něco přesně pro nás," pronesu uznale. "No už musim," hodim na pult peníze za pití a odejdu z hostince. Venku zajdu za roh a podívám se na horu, jak bych se nejlépe dostal na střechu hostince a po ní nad salónek. Snad se mi tak podaří něco zjistit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zkouknu ránu na Thomasově ruce a to se musí nechat, že ten sek byl vedený dobře. Vždycky jsem si myslel, že Alex je lepší ve střelbě než v boji na ostří. Nebo je to tím, že ho někdo ovládal? To spíš. "Myslím, že teď už si můžeme tak akorát sbalit saky paky a vypadnout od tud." Pokrčím rameny. "S tím co teď máme za zády... čert vem Raphaela." Zůstanu chvíli mlčet, jako bych se s tím smiřoval, a pak se narovnám a zatvářím se svatouškovsky. "Vrátíme Alexe ke Kate a vyrazíme na ten Sopečný ostrov. No řekni, kolikrát za život se ti naskytne příležitost zachránit svět?" Zeptám se skoro vesele, přestože mi z toho v duchu do zpěvu moc není. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No nevím, jestli se spolu chceme nějak blíž poznávat..." zasměju se. "Jo, teď mě napadlo...kam vůbec odpul?" zeptám se docela zvědavě. Byl sice protivnej, ale vypadal docela dobře...nebyl čas si ho nějak prohlížet a já ani nechtěla...mám přece Hanse a jinej chlap by mě vůbec neměl zajímat... Ale je to Lanin brácha a evidentně jí na něm moc záleží, takže dost rejpání... Přikážu si. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zamyslela “Jo..na Krédu.To znáš..to je ten menší ostrov pár dní plavby od tut.Je tam pořád teplo.Většina mužů nosí vousy.Protože ti co mají hladké tváře..teda aspoň u nich to platí..prostě hladká tvář znamená,že onen chlap je teplej.A hlavní obchodní město.Škoda,že jsme nemohla jet taky…musí tam prodávat super věci.“zasnila se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ocitl jsi se na dvorku,kde v ohrádce kvokali slepice a pro tvůj účel,jak se dostat na střechu nejvíce vyhovoval malý prasečinec ve kterém pospávali dvě prasata a před ním dováděli dvě selátka. Střecha byla šikmá s taškami. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se na tebe vykuleně podíval a stiskl si rameno nad ránou “To chceš,jako jen tak odejít?Vždyť…mi dva to zvládneme.Přece Raphaela nenecháš nepotrestaného.“namítl. “A kam chceš jet?Domů?A pak za tím..Peterem?“koukl na Alexe,který stále ležel na zemi v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tam by se nakupovalo..." taky se zasním. Pak si uvědomím, co mi právě řekla. "Ale Kira vousy nemá, nebo má? Nevšimla jsem si..." zachichotám se. Hehehe...tak chlapec bude podle místních pravidel teplej...to mu nezávidím... napadne mě jízlivě. "Ale třeba někdy bude přležitost a pojedeme se tam podívat...třeba to někdy půjde..." zamyslím se nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pozoruju Thomase, vážím všechna pro a proti a pohledem kontroluju Alexe. Pak se poškrábu na hlavě. "Běž se zeptat Lii, jestli ti to neošetří. Já se postarám tady o Romea. A ještě si to všechno rozmyslím." Odpovím mu nakonec. Nechce se mi tady Raphaela nechávat beztrestně, když už jsem tak blízko, ale Alexova slova taky zněla dost naléhavě. Jenže dva roky čekat na pomstu a teď, s plánky v kapse, to nechat plavat. Ale... Zase jsem zbrklej. Hezky jedno po druhým. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pouzdro s dokumenty pečlivě uschovám v kapse kabátu, pak se svižně vyšvihnu na střechu chlívku. Z něj potom opatrně a po čtyřech přelezu na střechu hostince. Pomalu postupuji k okýnkům u salonku a doufám, že tašky pod mou vahou vydrží. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Střecha hostince Pomalu jsi se posouval po střeše až jsi se dostal nad vyhlídky.Zaklonil jsi se ze střechy a ve škvíře,kterou bys sotva protáhl ruku jsi viděl,jak k tobě sedí zády dva plavovlasí v černé zbroji.Zahlédl jsi stříbro,jeden z nich rozhodně byl ten magič. Slyšel jsi jak si povídají,ale musel ses více naklonit,abys slyšel “…to není dobrý nápad.“říkal zrovna Otec místního kostela. “Bude zimní festival.Přijedou sem stovky,tisíce lidí.Přepadnout město teď je na nic.Ať už s vaší mocí nebo bez ní.Pozabíjeli by vás.“ “Dobrá….kdy?“ozval se jeden s plavovlasých a jeho hlas tě zamrazil stejně,jako předtím jejich oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas zaváhal,ale pak přikývl.Odemkl dveře a odešel z místnosti. Alex se stále neměl k probuzení a jediný důkaz o tom,že žije byl jeho lehce zdvihající se hrudník. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Lany Ta nadšením zatleskala “To by bylo super!“řekla nadšeně. “No hele…on si určitě ten vous nechá narůst…pokud ze dne na den nezměnil orientaci.“zasmála se. Znovu se natáhla stiskla ti ruku “Až bude zase teplo,tak tam spolu vyrazíme jo?Prej jsou tam hrozně krásní chlapy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Snažím se nehýbat, abych nezpůsobil žádný zvuk a tiše prokleji osud, že jsem neslyšel všechno. Snad ještě budou mluvit. Pořádně našpicuji uši, aby mi už neutekl ani kousek z rozhovoru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Napůl jsi viděl ze střechy,ale nohama jsi našel dobrou podporu,tak jsi ani neklouzal dolů. Otec pokračoval “Nejlepší chvíle je před začátkem jara.Ale rozhodně bych prostě nepřiplul a nevylodil se….doporučuji,aby jste připlouvali postupně,někde se tu na Krédě poschovávali.Nejlepší bude invaze jak zvenčí tak zevnitř.“pronesl opat klidně. “Ano.Máte pravdu.Budu o tom informovat pána.“řekl plavovlasí se stříbrem kole krku. “To uděláte jen dobře.A nezapomeňte se zmínit o mě.Že mě má stále v přízni a pak budu požadovat odměnu.“připomněl se opat. “Jen se neobávejte otče.Odměna vás nemine a bude více,jak štědrá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro To máš tedy pravdu, že odměna bude štědra, ale ne tak ja by jsi si přál, ty zaprodanče. Jen počkej až se k tobě dostanu. Slibuju v duchu krutou pomstu. Víc už se toho asi nedozvim a tak zase opatrně přelezu ze střechy na chlívek a z něj na zem. Teď je čas vyrazit za Zinou, určitě bude mít radost, že mě vidí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina tě přivítala s ironickým úsměvem “Zase ty?Ty se tak snadno nevzdáváš což?“založila si ruce na hrudi “To si vážně myslíš,že si sem budeš co chvíli chodit a čekat kdy mi rupnou nervy?“pozvedla tmavé obočí. Dnes na sobě měla tmavě modré šaty,které ještě více upozorňovali na její vyvinutou hruď. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak něco," usměju se na ní. "Stačí když si vezmete tohle," vythánu z pod kabátu pouzdro, "a dáte mi to co po vás Šiva chce. Pak už mě nemusíte nikdy vidět." Začnu si v ruce pohazovat pouzdrem a čekám, co mi na to odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatvářím se pohoršeně, ale jenom na oko. "Teda Lano...a co Robert? a Hans?" řeknu a vzápětí se rozřehtám. "Nemělo by uškodit nějaké drobné zpestření." zaculím se. "Nikoho si přece brát nebudu, takže to nemůže být na závadu..." dodám a usměju se. "Jací jsou? Tolik se liší od mužů tady v Marakéši?" zeptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Znovu si tě prohlédla “Ano to bych mohla.Ale moc se mi nechce.Hlavně proto,že při našem prvním setkání jsi nebyl moc příjemný a já ti nehodlám ustoupit tak brzy.“sladce se usmála “Budeš si tedy muset ještě počkat až se rozhodnu jinak.“mrkla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokrčím rameny. "Mě je to jedno, stejně nemám nic lepšího na práci," suše oznámím. "Jen by mě zajímalo, proč to děláte? Z uražené pýchy? Nebo z nudy? Už vás omrzelo jen tak vysedávat ve své zlaté kleci a hledáte trochu vzrušení? Nebo to je jenom tím, že jsem muž?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sehnu se znova k Alexovi a málem bych ho proplesknul, kdybych si nevzpomněl, že dneska už jsem ho asi zmlátil až dost. "Hele... Alexi... Nechtěl by ses náhodou probrat?" Oslovím ho, ale když se k tomu nemá, rezignovaně si povzdychnu. Z života zachraňujících úkonů zvládám tak akorát dýchání z úst do úst, to se dalo natrénovat s každou hezkou slečnou, ale bezvědomí je trochu oříšek. Tak aspoň ať se neválí po zemi. Chytnu ho za paži, že se mu hlava přitom jak ho zvedám nebezpečně klinká teď neberu v potaz, přehodím si ho přes ramena a udělám těch pár kroků k jeho posteli. "Seš těžkej jak kůň." Zanadávám a složím ho na postel. "Tak se prober..." Proplesknu ho zlehka, když už mi to jeho nevědomí přijde nějak dlouhé. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “Možná od každého trochu.Navíc mě baví ti takhle ztrpčovat život.Aspoň mám jistotu,že se tu zase objevíš.“mrkla a culila se od ucha k uchu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zatvářila se nevinně “No hele..na flirtu není nic špatného.“mrkla. “No vím jenom z vyprávění,opálení svalnatí a velice si váží žen.Hýčkají si je.“usmívala se “Mohlo by to být zajimavé….povyražení.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Chápu," a také se usměji. "ale návštěva se dá zařídit i jinak. No nic," povzdechnu si, "zase příště." Otočím se a pomalu odcházím. Asi už půjdu spát. Jenom doufám, že zítra už bude Šivovi lépe, musim musim mu řící co jsem se dozvěděl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hýčkají? To zní skvěle..." zaculím se. "Až se vrátí Kira, měly bychom se ho na ty muže zeptat..." zasměju se. Určitě nám o nich rád popovídá... napadne mě a zašklebím se pro sebe. "Už abychom vyrazily..." zasměju se. Dál jsem upíjela kafe a usmívala se. S Lanou člověk zažije tolik věcí, že by mu těch pár dní stačilo na celý život. Nachvilku jsem si vzpoměla na Hanse. Doufám, že pořád ještě spí. Doma není nikdo, kdo by se o něj staral a když bude spát, ani si nevšimne, že tam nikdo není. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Počkej…“zavolala za tebou Zina,když jsi se otočil,vykasala si sukni a sešla těch pár schůdku a popošla k tobě “Jak jsi to myslel?“zeptala se “Jako s tím,že návštěva se dá zařídit i jinak?“ptala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex byl pomalu,jak hadrová panenka.Ani tvoje plácání po tváři ho nepřivedlo k vědomí.Za to jsi zaslechl ze zdola Thomasovo skučení,to asi,když mu Lia čistila ránu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak…možná,že ano….“pochopila tě a začala se smát. “Ale vidím na tobě tu zamilovanost….Hans si tě opravdu pořádně získal.Hele..kdyby tě požádal o ruku?Přijala bys to?“pozvedla obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se pdo vousy, ale než se k ní otočím zvážním. "Stačí toho dotyčného požádat zda by nepřišel, vás tohle neučili?" Řeknu beze špetky posměchu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina si dala ruce v bok “Opravdu?A kdybych tě požádala,abys přišel.Přišel bys opravdu?“tvou otázku okázale ignorovala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nejspíš ano," pokrčím rameny, ale teď už je to stejně jedno." Usměju se a cvnkrnu jí ukazováčkem do nosu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zase si založila ruce na prsou “Proč je to jedno?“začala trochu netrpělivě poklepávat nohou. Našpulila rty “To se ti tolik nelíbím?“zamračila se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně zamrkám. "Svatba? Na to je moc brzo..." vykoktám. "Hans mi jenom řekl, že kdyby nám to vydrželo, tak bychom třeba někdy spolu mohli mít rodinu, ale na to je moc brzo a nikdo neví, co se stane..." pokrčím rameny. "Ale je pravda, že si mě získal úplně...a asi bych mu nic neodepřela...čistě teoreticky, asi bych souhlasila..." usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak jsem to nemyslel. Jsi velice krásná žena," složim jí poklonu. "Jenom že teď stojíme každý na jiné straně," podívám se na dokumenty, které svírám v ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Posadím se na židli ke stolu a nespouštím Alexe z očí. Čert ví, proč se ještě neprobral. A jak se zdá, z bezvědomí ho nějaké pleskání neprobere. Jen aby ho nepopadly křeče nebo něco dalšího. Sice se mi nechce smiřovat s tím, že teď můžu akorát čekat, ale co nadělám. Spousta času na to, popřemýšlet o tom, co bude dál. Vlámat se do toho domu by asi nebyl problém ani ve dvou lidech, ale uvidíme, jak na tom bude Thomase. Teď stejně jen těžko seženeme loď. Budu muset najít nějaké mapy a zkusit ještě něco zjistit o těch Elietimm. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina si tě přemýšlivě prohlížela,váhala,ale nakonec vzdychla “Tak dobře…pojď dovnitř ať to vyřídíme.“znovu si vykasala sukni a vedla tě do domu. Odvedla tě do pracovny,kde to k tvému překvapení nebylo nijak luxusní,ale spíš hodně zastaralá a hlavně tam bylo spoustu knih a smradlavých pergamenů. Vzala ti do dokumenty které jsi pro ní měl,vyndala papíry a prohlédla si je,přikývla a pak do pouzdra dala jiné a vrátila ti ho “Tak.Hotovo.“řekla klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Posadím se na židli a čekám dokud to nevyřídí, když pak mám dokumenty v ruce lehce se ukloním a s úsměvem řeknu: "Vidíš ani to nebolelo." Pak pouzdro schovám do kabátu. "Teď bych si dal možná i něco k pití," šibalske se mi zablýskne v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za půl hodiny se Thomas vrátil a tvářil se,jako by spolkl citrón “Pořád je mimo?“zeptal se a rameno měl ovázané. Naklonil se nad Alexem “Není možné,že by mu tvoje nakládačka nějak uškodila?Nebo třeba to ovládnutí?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se “Ty jsi mi,ale zvláštní patron.“vstala “Tak pojď.“odvedla tě zase do salónku.Nalila sobě pití,stejné,jako předtím “Tak co by sis dal?“zeptala se. “Co ti o mě vlastně řekl Šiva?Zase pomlouval?“zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zachichotala “Moc brzy..to je pravd.a….na to jsme obě ještě moc mladé.“pousmála se. “Nevyrazíme ven?Co?Dokud je hezky?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Třeba to co máš ty,"vezmu si od ní sklenku s pitím a přiťuknu. "Na spolupráci," loknu si té zlatavé tekutiny a chvilku jí poválím v ústech než polknu. "Vlastně nic moc," odpovím. "Jenom, že jste se nepohodli a že ho chceš zastřelit," posadím se do křesla a pomalu upíjím. "A také, že jsou pro něj ty dokumenty dost cenné," poklepu si rukou na kapsu, kde je mám uložené. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pití chutnalo trochu jako Whisky ale cítil jsi tam i med. Zina si sedla vedle tebe a přehodila si nohu přes nohu “No to je pravda.Ale já nemyslela,že ho zabiji….ale spíš jsem zdůraznila,že by to schytal do zadku.“lehce se zasmála a napila se. “No…jak se to vezme…ty dokumenty jsou spíš důležité než cenné.Šiva je potřebuje ke své práci a já…no…řekněme že mu je prostě půjčuji.“sladce se na tebe usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Já nevím o co se jedná a ani mě to nezajímá. Jsem jenom poslíček," usměju se na ní a podívám se na její krásně tvarované lýtko, které vykukuje z pod šatů. Znovu se napiji. "Dobré," pozvednu sklenku. "Co to vlastně pijeme?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No…nejste jen poslíček že?“dívala se na tebe “No co myslíte,že to je?Jako co vám to příjde?Hm?“zeptala se. Začala si pohupovat nohou,jak bylo na chvíli ticho zjistil jsi že odněkud se do místnosti line tichá hudba. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Máte pravdu, nejsem jenom poslíček. Jsem spíš něco jako rodiný přítel," na chvilku se zamyslím. "Nevím nějaké obchodní smlouvy? Úvěry, faktury? Něco takového?" Zkusim to co mě první napadne. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmála jsem se a přikývla. "Jasně, běž se oblíct. Já si zatím dopiju do kafe a počkám na tebe." řeknu. Dopila jsem ten zbytek, co ještě v hrnku byl a pak si šla obléknout, co jsem si při příchodu odložila. Pak jsem čekala na Lanu u dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Skoro…jsou tam mapy.“odpověděla a vyměnila si nohy,takže se teď palcem u nohy dotýkala tvého lýtka. “Šiva shání mapy ze staré říše a dělá z nich nové.Zakresluje do se změnilo a tak dále.Tímhle způsobem jsme už nalezli několik neobydlených zemí,kde jsme se mohli usadit a tak dále a tak dále.“mávla blahosklonně rukou. “Mě takové věci moc nezajímají.Já mu půjčuji staré mapy a ať si dělá co chce.Jediné oč mi jde je,aby mi je hlavně vrátil.“podívala se na tvou skleničku “Chceš dolít?“zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To je zajímavé. Na lodi mám také několik starých map, ale většinou jsou mi k ničemu.," podám jí svou skleničku. "Rád, je to dobré." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzala si od tebe skleničku a při tom ti přejela štíhlými prsty po tvých “Tak je dones Šivovy.On ti je určitě zvládne předělat,abys je mohl použít.“řekla a vstala.Odešla k baru a tam sobě i tobě dolila,pak se vrátila a zase ti ji podala “Dobré,že?Ale není to nic extra.Obyčejná Whisky s medem.“usmála se.Přesně jak sis myslel. Zase si vedle tebe sedla,ale teď o něco blíže,takže se dotýkala bokem tvého. “Takže ty vlastníš loď?Jsi obchodník?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Velmi dobré," napiji se. "Vlastní výroba? Nikde jsem se s tim nesetkal," znovu upiji a už mám skoro polovinu pryč, tak raději skleničku odloužím. Nechci se hned opít. "Ano mám takovou malou kocábku a příležitostně obchoduji, ale raději se jen tak toulám," otočím se k Zině a prsty jí přejedu po krku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se usmála,vypadalo to až šťastně. “No…ano.Vlastní výroba i když to byla spíš nehoda.Ale ne,že bych si na to udělala patent.“ “Hmm…takže jsi takový tulák.A občasný obchodník?Hmm…ale loď je celkem drahá záležitost…že za tím je trochu víc,co?“zvedla ruku a její prsty tě pošimrali na tváři a bradě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "A za čím není?" Vyhnu se odpovědi. "Tohle," zakroužím rukou po místnosti, "taky určitě nespadlo z nebe. Nebo ano?" Podívám se jí tvrdě do očí, rukou jí chutnu kolem pasu a přitáhnu k sobě. "Tady?" Zachrčím vzrušeně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na první Thomasovu otázku jen souhlasně kývnu hlavou. Nic dalšího se k tomu ani dodat nedá. Při jeho dalších větách se ale zarazím. "Vždyť jsem ho zas tak neztřískal..." Pokusím se slabě obhájit a v očích se mi leskne nevyslovené: Nebo ano? "Možná, že to bylo tím, jak ho ten parchant ovládal..." Chytnu se možnosti, že na Alexově bezvědomí mám jen minimální podíl neodbytného kladení otázek. "Říkal, že na to, aby ses ubránil, musíš mít dost psychických sil. A jestli se bránit zkoušel, jak se pořád tak zoufale chytal za hlavu, tak ho to asi dost vyčerpalo..." Pokrčím nerozhodně rameny. "Ale už by se mohl probrat..." Zamumlám potom a zabodnu pohled do desky stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se napila a odložila skleničku,pak se otočila k tobě “No….“řekla s výrazem naprosté nevinnosti,přejela ti palcem přes spodní ret “…řekněme,že jsem ne vše získala poctivou cestou.“vzdychla “Nejsem na to pyšná…ale ženská si musí nějak vydělat na chleba.“dál ti zamyšleně jezdila prstem po rtech “V dnešní době se musí člověk hodně snažit,aby neskončil na mořském dně.“zadívala se ti do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas chvíli mlčel a pak řekl něco co by byla asi ta vůbec nejhorší možnost “Myslíš….že je možné….že by se neprobudil…už vůbec?“zeptal se pomalu a ztěžka,jako kdyby ty slova vážila několik kilo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana za chvíli přiběhla dolů a obě jste vyšli ven do sněhu.Ušly jste jen pár kroků,když tě najednou Lana povalila do sněhu a plácla ti do obličeje se smíchem trochu sněhu.I když byla už skoro dospělá stejně se uměla stále chovat,jako malý usmrkanec. “A mám tě!“smála se,že nachytala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zvednu hlavu, podívám se na Thomase a jenom tak naprázdno několikrát otevřu pusu, jako ryba na suchu. Tahle možnost by mě nenapadla ani v nejhorším snu. "Tomu nevěřím..." Řeknu nakonec tiše a zavrtím hlavou. "Probere se." Musí. Protože já řekl, že se všichni vrátíme živí a tenhle stav je o co horší než smrt? A vrátit ho v tomhle stavu ke Kate, bych si netroufl. Na chvíli mě napadne, co když vlastně tam Alexovo vědomí přece jen někde je, jen prostě nedokáže kontrolovat svoje tělo? Co kdyby uvíznul sám v sobě? Přejede mi z toho mráz po zádech a radši se upnu k myšlence, že se co chvíli zvedne. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Skoro se tím sněhem zadusím, ale s vypětím všech sil se nakonec ubráním. "Ty potvoro." zařehtám se. I já mám v sobě ještě kus malé holky. "Však já ti to vrátím!" zaryčím. Jako na povel se strhne nefalšovaná sněhová bitva, ve které nikdo nezná ani bratra ani sestru. Nenechám se zahanbit a Laně to vracím i s úrokama. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nápodobně," lehce jí zkousnu palec, kterým mi přejíždí po rtech a začnu jí svlékat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Zdá se….že z tebe asi už nic dalšího nedostanu,co?“usmívala se. Se sundávaným jejích šatů jsi měl menší obtíže,byli totiž se šněrováním na zádech a když jsi na to neviděl nešlo to tak rychle,jak by sis možná přál. Sundala ti kabát a zatímco ty jsi zápolil se šňůrkami rozepnula ti košili,štíhlými prsty ti přejížděla po prsou a bříšku. Naklonila se k tobě a mezi rty stiskla tvůj ušní lalůček “Řekni…“zašeptala tiše,když si na chvíli přestala hrát s tvým uchem “…jak moc mě chceš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alexův pokoj Thomas zase chvíli mlčel “Jen doufám,že máš pravdu.Kdyby ne…ta jsme pěkně v hajzlu.“řekl zachmuřeně a dřepl si na kraj postele,kde ležel Alex. Oba jste se podívali na Alexe,který v tu chvíli zaškubal rukou,jako v nějaké křeči,ale hned to zase přestalo “Možná bychom měli zavolat lékaře…“navrhl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se nakonec vzdala s tím,že už nemůže “Dobře vyhrála jsi,vyhrála….“smála se a kryla si hlavu,jak jsi ji ještě koulovala a dřepla si do sněhu “Uf…teď jsme určitě vypotili aspoň dvě kila.“opatrně se na tebe podívala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když se mě zeptá jenom se usměji, chytim jí za ruku a položim jí do svého klína, kde může cítit jak jsem vzrušený. "Stačí to jako odpoveď?" Rty jí jemně přejedu po krku a zastaví se v prohlubni u klíční kosti, kde jí lehce kousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Viděl jsi,jak ji tváře trochu zčervenaly “Stačí.“přitakala a začala zápolit s tvým páskem. Naklonila hlavu na stranu a vzdychla,cítil jsi jak ji zrychleně bije srdce a její kůže chutnala po vanilce. Konečně se ti povedlo uvolnit šněrování,které tě jak na potvoru zdržovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jsem vítěz!" zakřičím radostí z vyhraného boje. "Tak těch kil bylo přece mnohem víc." zařehtám se a padnu do sněhu vyčerpáním z nelítostné bitvy. "Tak co teď?" zeptám se unaveně a zhluboka oddechuju, abych naplnila plíce kyslíkem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Stáhnu z ní šaty a konečně uvidím její nahé krásné tělo. Oblouk pevných ňader, pevné bříško a tmavé chloupky pod ním. Rychle si sundám kalhoty, povalim Zinu na pohovku a začnu jí líbat po celém těle. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Teď?Teď asi budu hledat svoje plíce…“zhluboka se nadechla a její zrychlený dech se trochu uklidnil “Teď…se půjdeme projít a budeme očumovat chlapy,jak odstraňují trosky zničených domů.“navrhla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro S jejími rudými rty si pohrával lehký úsměv,přejela ti rukama po zádech než její ruce skončili na tvých ramenou do kterých zatnula nehty,naštěstí ne moc,tak tě to skoro vůbec nebolelo. Chytla tě za krkem,stáhla si tvou hlavu k sobě a políbila,teď jsi věděl jistě,že budeš upatlaný od rtěnky. Mezitím co jste si vyměňovali sliny,pevně tě objala a překulila se,tak že jste oba spadli na zem,naštěstí plyšový koberec tlumil dopad. Zina se zasmála a obkročmo se na tebe usadila,sklonila se a jazykem ti začala přejíždět přes bradavky do kterých tě dokonce i několikrát kousla. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasměju se. "Perfektní plán...jako vždycky." řeknu a začnu se pomalu sbírat ze země. Oklepávám ze sebe sníh, který mám snad všude a dost studí. Konečně stojím na nohách a protáhnu se. Za krkem mi nebezpečně zakřupe, ale brzy to přejde. Vyklepu ze sebe poslední zbytky sněhu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vstanu beze slov od stolu, kývnu hlavou, že s tím felčarem to bude dobrý nápad a vyjdu ze dveří. První moje kroky vedou rovnou za Lii, jestli by mi nemohla poradit, kde tady nějaký doktor žije. Když ji najdu, trochu nejistě se na ni podívám a shrnu vlasy z očí. "Lio, potřebuju pomoct." Spustím opatrně. "Kde žije tady na Krédě nějaký lékař?" Zeptám se. "Ale ne nějaký felčarský nedochůdče, někdo kdo má znalosti." Požádám ji. Nemám sebemenší tušení, jestli ji Thomas řekl něco o incidentu v pokoji, nebo ji něco nalhal, ale třeba i ona by nám mohla pomoct. Třeba by nás z průseru vytáhla i trocha čpavku... |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nechávám si její kousání a škrábání líbit, přitom jí svými mozolnatými dlaněmi hladím po zádech a zadečku. Vypadá to, že nebudu muset nic dělat, tahle divoká kočka to dost dobře zvládá sama, uvidíme s čím ještě přijde a přes tvář mi přeběhne pobavený úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Lia se na tebe podívala a podle toho,jak se zamračila jsi jasně věděl,že něco asi ví. “No….všichni naši lékaři jsou velice dobří…ale možná asi potřebujete Opata.Z místního kostela.“odpověděla “Bydlí v kostele na kopci…mám pro něj nechat poslat Kiro?“pozvedla tázavě obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Venku Lana se také sebrala ze země a oklepala také ze sebe sníh a vzala tě za ruku “A co,kdybychom se podívali i po obchodech?Příjde mi to,jako věčnost,co jsme spolu naposledy někde byli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Ziny Zina se s tebou ještě chvíli mazlila než z tebe sundala poslední kousek oblečení co jsi měl. Nasedla na tebe a začala se s tichým vzdycháním pohybovat,zaryla ti nehty do prsou a na tváři ji stále hrál ten lehký úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vděčně se usměju. "Půjdeme...a máš pravdu, je to už dost dlouho." odpovím a srdečně stisknu Laně ruku. Zase si vzpomenu na Hanse a na to, že já tady blázním a on leží v posteli a není mu dobře. Jen doufám, že se vlády zase nechopil Temar. Další nahatá procházka by Hanse mohla stát život. Hned jak dorazím domů, tak se za ním stavím, jestli něco nepotřebuje a jestli je mu už aspoň o trochu líp. Slíbím si a společně s Lanou vyrazím na čumendu po obchodech a chlapech. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Ležím na zemi a rukama svírám Zinin štíhlý pas. Slastně přivírám oči a z úst mi vyklouzne tichý sten. Chvilku se, bez pohybu, oddávám příjemným pocitům, ale pak se prudce posadím, chytnu Zinu za zadeček, prudce jí k sobě přirazím a zakousnu se jí do ramene. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pozoruju Liu a podle jejího zamračeného pohledu mě napadá, že Thomas přece je o něčem referoval. A protože nepodal informace úplné, alespoň doufám, vypadáme teď jako nezodpovědní rváči. Opat? Takže nakonec přece jen budu muset do kostela? Napadne mě, na vteřinu se zamyslím a pak se zeptám. "Na kopec bych měl trefit..." Kývnu hlavou, že děkuju. "Zařídím si to sám." Vykročím směrem ke dveřím. "Děkuju." Podívám se ještě jednou na Liu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana tě tahala po obchodech,jako kdyby to mělo být naposledy,koupila ti troje nové šaty,boty a dokonce i nový kabát. Nakonec jste byli do těch nákupů tak zabrané,že na muže jste zapomněli. Ale když jste se vraceli Lana vyjekla “Hele!Támhle!To jsou moji kamarádi…jsou trochu úzkoprsí,ale fajn.“řekla a zamávala třem mužům.Hned jsi je poznala,všichni to byli plavovlasí,ti co předtím zhypnotizovali Hanse.Jeden z nich měl kolem krku stříbrný řetěz. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina vykřikla,ale nebylo to jen z příjemného pocitu,které její tělo zachvátilo,ale i z tvého kousnutí. Přejela ti jazykem přes krk,těsněji se k tobě přitiskla,vjela ti rukou do vlasů a zvrátila ti hlavu dozadu na rameni ji zůstal otisk tvých zubů “Ale….“řekla tiše a políbila tě “Čekala jsem,že to vydržíš o trochu déle.“mrkla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Lia si povzdychla,přišla k tobě “Řekni Otci,že tě za ním posílám já.On už bude vědět.“upravila ti límec košile a pohladila tě po tváři “Bude to v pořádku.“usmála se. Ze shora se ozval dětský pláč “Omluv mě…“řekla a vyrazila ke schodišti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vyrazím z domu směrem, kterým mě Lia poslala. Jen na krátkou chvíli se podívám na oblohu, jestli se pořád ještě chystá déšť. Naneštěstí, se podle toho dusna tady nedá poznat, jestli má být bouřka nebo ne. A jen nerad bych, aby mě to chytlo někde mezi stromy. Zrychlím krok a nakonec i, podle toho, jak to zrovna umožňuje počet lidí v ulicích, běžím. A jak to myslela s tím, že mám říct, že mě posílá ona? Co už bude Opat vědět? Vrtá mi hlavou, když už zrovna stíhám přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatvářila jsem se zděšeně a začala se strašně cukat. Ne, ne...je nechci ani vidět... "Lano, to není moc dobrý nápad..." řeknu váhavě. Od nich se nic nedozvím...a ještě skončím hůř než Hans... Stejně jsem ale věděla, že mě Lana nepustí, protože co si umíní, to také splní. Setkání s blonďáky se tedy nevyhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nač to odládat. To co jsem chtěl už mám," popichnu jí, zakloním se a opřu se dlaněmi o zem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se usmála,políbila tě a kousla tě silněji do rtu,ucítil jsi slanou chuť krve “Ty jsi,ale proradný chlap.“řekla vrnivě až to skoro znělo,jako opravdové předení kočky. Přejela ti prstem mazlivě po ohryzku “Muži,jako ty se mi líbí.“hleděla na tebe svýma tmavýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nahlas se zasměji. "Lepší jak bezduché loutky co?" Vycením na ní zuby a překulim se abych jí měl pod sebou. Hladově jí políbím na rty, vyklouznu z jejího objetí a postavím se. Popadnu svou sklenku a zhluboka se napiji. Pak se podívám na ještě stále ležící Zinu. "Mám odejít?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se na tebe zmateně podívala “Co je?Jak to myslíš?Vždyť já je znám už přes rok.Vidím toho s tím stříbrným řetězem?To je Planir.Chvíli jsem s ním chodila.“uculila se. “Pojď.Představím ti je.Budou se ti líbit.“zatáhla tě za ruku a vedla tě k těm třem co se zastavili a čekali až k nim dojdete. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzduch byl ztěžklý,pomalu nedýchatelný,jako v pralese a ve vzduchu byl cítit cín.Nebe bylo temné osvětlené jen občasnými blesky. Kostel se na kopci,proti temnému nebi tyčil,jako hrůzostrašná hrobka. Plahočil jsi se do kopce dobrou půl hodinu,ale zatím pršet nezačalo.Dveře byli pevně zavřené,aby nebouchaly v prudkém větru. Musel jsi tedy pořádně zabušit než ti otevřel plešatý mnich “Pojď dál synu.Nikdo by neměl být venku v takovém počasí.Co si přeješ?“zeptal se tělnatý mnich a v ruce se mu houpala olejová lucerna. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Překulila se na břicho,podepřela si hlavu dlaněmi a dívala se na tebe “To si snad myslíš,že to normálně dělám se dřevem nebo co?“zeptala se s úšklebkem a protáhla se. “No jestli chceš už jít…můžeš…ale budu ráda,když tu semnou ještě chvíli pobudeš.“odpověděla a vstala.Vzala si svou skleničku a tvou a šla oběma dolít. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nad jejípoznámkou se pousměji. "Ještě neznám všechy tvoje sexuální choutky," začnu si stírat rtěnku, kterou mám na obličeji a vezmu si od ní plnou skleničku. "Nerad bych ti tu překážel. Třeba venku čekají další muži, které by jsi ráda oblažila svou přítomností." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za tu poznámku jsi schytal ránu do ramene,viditelně to myslela přátelsky,ale rána od ní pěkně bolelo.Podobně,jako,když narazíš uprostřed pohybu bokem do rohu stolu. “Hele…abys věděl já jsem dáma..ne žádná šlapka.“ohradila se a sedla si na pohovku s oblékáním se neobtěžovala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Není to moc optimistický pohled na kostel proti bouřkovému nebi. Na krátký okamžik mě napadne, co když Bůh ten kostel radši zničí bleskem, než aby v něm trpěl moji přítomnost, ale pak si vzpomenu, jak mi kdosi říkal, že On stojí o každou, byť zatoulanou, ovečku. Prý. Opřu se rukou o zeď se, pokusím se vydýchat a silně zabuším na dveře. Když otevře mnich, shrnu splavené vlasy z tváře, pořád ještě trochu bez dechu. "Potřebuju mluvit s Opatem..." Pronesu tiše a nejsem si jistý, jestli ten muž třeba není on... Na to jsem se zapomněl zeptat, jak ten Opat vypadá. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Šokovaně zamrkám. Chodila s ním? S ním?! To si nevšimla, co ti šmejdi dělají lidem?? "Lano, ne. Jak se s nima můžeš znát? Vždyť to jsou oni, kdo nás všechny nalákali do lodi. A tebe pak odvezli a jedině Kira vás pak zachránil. Dokážou lidi ovládat, copak to nechápeš?" řeknu rozčileným hlasem. "A já nechci, aby mi někdo koukal do hlavy a nutil mě dělat věci, který dělat nechci." Jsem docela rozčilená, ale je to spíš strach a silný pud sebezáchovy, co mi velí, abych okamžitě vzala nohy na ramena. Pořád mám před očima Hanse, jak šel s naprosto tupým výrazem za těmi blonďáky. Za žádnou cenu jsem nechtěla, aby se to stalo i mě. A něco mi říkalo, že by dokázali Lanu přesvědčit, že já jsem ta zlá a že by mi dokázala ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Posadim se vedle ní a poznámku o tom, že šlapky za to berou peníze, kdežto ona to dělá zadarmo si raději nechám pro sebe, ale malé rýpnutí si neodpustím. "Takže si sama vybíráš s kým do postele vlezeš. Priceznička co se nudí na svém zámku," sepnu ruce za hlavou a dívám se do stropu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mnich pokýval hlavou až se mu druhá brada rosolovitě zatřásla “Opat je v knihovně chlapče.Pojď zamnou.“vedl tě uličkou mezi lavicemi k oltáři a pak napravo,kde byli v temném koutě malé dveře,které bys jinak asi přehlédl.Pustil tě dovnitř a zavřel za tebou zase dveře. Ocitli jsi se v prostorné místnosti s policemi plné knih mezi regály jsi zahlédl světlo,tak ses vydal k němu. Vešel jsi do jedné uličky a tam jsi uviděl hubeného muže s šedými vousy dlouhými až na prsa a vlasy dlouhými skoro až na zem.Na sobě měl prostý šedý háv a vypadal spíš,jako dědeček co chodí vyprávět dětem na dobrou noc příběhy ze starých časů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana pustila tvou ruku a zmateně na tebe hleděla “Nechápu co to tu říkáš Lily.Jistě,že je znám.Přes rok.Jsou to fajn chlapy….to pochybuji,že by oni něco takového zorganizovali.Znám je.“potřásla hlavou. Ohlédla se na plavovlasé,zatvářila se zmateně a zase tě vzala za ruku “Nebuď hloupá a pojď.“žadonila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Napila se a tvářila se zamyšleně “No….svým způsobem máš pravdu.Sice také pracuji si nemysli,že se celý den jen válím v posteli.“našpulila lehce rty “Ale ano..nudím se…tenhle dům je velký a nerada tu jsem sama….pozlátko.“pokrčila rameny a zase se napila a přitiskla se k tobě bokem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "A už jsi přemýšlela o tom, že by jsi se provdala?" Zeptám se a stále zírám do stropu. "Mohla by jsi mít milujícho manžela, kupu dětiček. Jsi krásná a bohatá. Musí před tebou klečet zástupy mužů, tak mi neříkej, že by jsi si nevybrala." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opřela si hlavu o tvé rameno “Ah…manžel….já nevím jestli je něco takového pro mě..Nebo aspoň se neobjevil zatím nikdo s kým bych si uměla představit,že bych s ním strávila zbytek života.“ušklíbla se. “Navíc….zatím jsem nepotkala poctivého chlapa,kterému by nešlo jen o můj majetek nebo o jen o sex…a když už ano,tak jsou zadaní a nebo teplí.“napila se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hm, " napiji se, "nejsem si jistý, že žena jako ty si může dovolit opravdovou lásku, jak se tak říká," řeknu zamyšleně a znovu se napiji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uchechtla se “Asi tak nějak….proto si raději udržuji tenhle styl života.“znovu se napila a vzala tě za ruku “Mám to hold těžký….až budu chtít děti,tak si nějaké nechám udělat…ale,že bych si pořizovala manžela..no nevím….možná někdy….“pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Třeba se to brzy změní, nikdy nevíš co se může stát," podívám se jí do očí. "Třeba to Šivovo vykradené skladiště. Nebojíš se, že by se ti mohlo stát něco podobného? Cených věcí tu máš hodně," rukou obkroužím polovinu vybavení místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rozhlédla se “Ano…to je pravda…k ukradení toho tu mám dost,ale podle toho co vím tak se ti zloději specializují na věci ze staré říše….ne,že bych tu nic neměla.Určitě by se jedna dvě věci našli…ale pochybuji,že by se to nějak dozvěděli.“pousmála se,políbila tě na krk a přehodila ti přes klín nohy aby si mohla lehnout a protáhnout se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Být tebou tak je příliš nepodceňuji. Je možné že tu mají kontakty a ti by na tebe mohli ukázat," varuju jí a dopiju. Pak odložím skleničku a začnu Zině masírovat chodidla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Následuju mnicha a jen koutkem oka sleduju interiér kostela, když ho tu a tam osvětlí blesk. Jakmile dojde až k malým dveřím, skloním hlavu, abych mohl projít a vstoupím do knihovny. Hlavou mi bleskne, že tady by byl Alex asi ze všeho nejšťastnější, tolik knih na čtení. Vyhledám zdroj světla a s ním i opata, zastavím se v uctivé vzdálenosti od něj a promluvím. "Opate?" Zeptám se nejistě a shrnu vlasy z očí. Na chvíli se zarazím, protože mě nenapadne žádná vhodná formulace, ale nakonec se nadechnu a spustím. "Posílá mě za vámi Lia, říkala, že mi můžete pomoct. Jeden z mých přátel je už dlouho v bezvědomí... Ehm... A to zřejmě není jen tak obyčejného původu.... A nám se nedaří ho probrat..." Vyklopím možná trochu zmateně a doufám, že mě starý muž pochopí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Blaženě se usmála a přivřela oči “No…možná bych si mohla najmout nějakou ochranku…pro jistotu….hlavně když se tak staráš o mé bezpečí.“usmála se a celkem i mile a povzdychla si. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Kdyby jenom tušila, zdá se že o plavovlasých nemá ani potuchy, ale raději se ještě zeptám. "Nevíš něco o plavovlasých?" Nepřestávám jí masírovat chodidla. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Lano..." vydechnu. "Jenom na chviličku...stejně je Hans dlouho sám..." řeknu. Okamžitě svých slov zalituju, ale už se to nedá vzít zpátky. Jdu dost neochotně a přátelit se s nimi určitě nechci. Ještě aby tak mohli číst myšlenky...to bysme Temarovi nepomohli...tihle ho chtěli zabít a teď bych jim prozradila, kde je a taky Hans...sakra... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat se k tobě otočil “Lia?“zeptal se dřív než jsi začal mluvit o Alexovy,přikývl “Jistě…podívám se na něj.“řekl a vydal se k tobě a pak kolem tebe “Už jsem se obával,že začala rodit.“pronesl a vedl tě zase malými dveřmi k oltáři “Počkejte zde.Dojdu si pro věci.“podal ti svítilnu,abys tam nebyl po tmě a ztratil se na druhé straně,kde nejspíš byli další dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla se,aby našla lepší polohu pro tělo “Plavovlasí?Hm…ne nic mi to neříká.Sice jsem občas zahlédla plavovlasé muže,ale neshledala jsem na nich nic…neobvyklého.“znovu se protáhla “Proč?Co je na nich tak zajimavého?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana tě dovedla k plavovlasým.Muž se stříbrem kolem krku se na ní usmál “Ahoj Lano.“pozdravil. “Planíte.Ráda tě zase vidím.Rašíde,Šivvane.“pozdravila i další dva muže ti se také usmáli. “Kohopak jsi to sebou přivedla?“zeptal se Planir a zadíval se na tebe ledově modrýma očima. “To je moje nejlepší kamarádka Lily.Jsme jako sestry.“objala tě na důkaz svých slov. Planir se mírně uklonil “Těší mě.“nabídl ti ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nic, jenom že jsem jich tu také pár viděl a zdálo se mi, že nejsou odsud," přestanu jí masírovat, ale nohy stále svírám se svých rukách. "Tak co teď?" Zeptám se jí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jistě…tady jsou spíš samí černovlasí,hnědovlasí nebo občas zrzci…blonďáci..to je vzácnost.“posadila se a přisunula se zase k tobě,objala tě a políbila “No….máme dvě možnosti.Ještě se trochu pomazlit…a nebo půjdeš domů.“pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Raději bych tu první možnost," usměju se na ní a sevřu jí v náručí. "Pokud mě ještě nemáš dost," lehce jí kousnu do ušního lalůčku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “Doufala jsem,že to řekneš.“v očích se ji chtivě zalesklo “Mít dost?Pokud se u mě zastavíš ještě někdy v budoucnosti tak se mě zeptej tak za měsíc.“zachvěla se,když si ji kousl do lalůčku,otočila hlavu a políbila tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Uvidíme třeba to udělám," chtivě jí oplácím polibky. Když hlavu po několika minutách odtáhnu zeptám se: "Zase tady?" Významně se podívám na koberec. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Také se podívala na podlahu “No…změna by nám možná prospěla…“řekla a zamyšleně tě hladila po prsou “Co vana?Nebo postel?“zeptala se a obšťastnila tvůj krk lehkými polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokrčím rameny. "Jak chceš ty jsi tu doma," usměju se v předtuše dalších sexuálních hrátek a nehty jí lehce přejedu po páteři, od krku až k zadečku a zase zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “Ale ty jsi host….“pousmála se “Tak postel…“vybrala a vstala,posbírala oblečení,sobě i tobě a mrkla k baru “Vezmi jednu.“pobídla tě a mrkla “Vyber si.“a otevřela dveře a vešla do chodby,už jenom její chůze,pohupovaní v bocích byla svůdná. Jen jestli to nedělala schválně,zabočila do leva a otevřela dveře do kterých pak vešla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se za ní, ze stolu vezmu naše sklenky a v baru si vyberu jednu baňatou láhev s narudlou tekutinou. Se svým úlovkem se pak vydám ve stopách Ziny a následuji jí do její svatyně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina zrovna skládala tvoje oblečení na hromádku,které položila na stůl.Zavřela za tebou dveře a z rukou ti vzala láhev,otevřela ji a nalila do obou skleniček.Jednu si od tebe vzala a napila se,když jsi se napil i ty chutnala po třešních. Zase dolila,ale pak ti vzala skleničku a položila obě na noční stolek.Přitiskla se k tobě,odtlačila tě k posteli na kterou tě povalila. V posteli jste spolu strávili pár příjemných chvil,mezitím,ale zase udeřila bouře,ještě hroší než ta předtím.Sklo v oknech se klepalo,když zahřměl hrom,temnou oblohu osvětlovaly blesky a déšť hlasitě bubnoval do střechy. Když Zina usnula byla dobrá půlka láhve pryč,usnula s hlavou položenou na tvém rameni,rukou tě objímala kolem pasu a jednu nohu měla přitisknutou na tvé. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Ležím na posteli s rukama za hlavou, unavený po divokém milování a poslouchám jak déšť stéká po okně. Nejraději bych hned odešel, ale v tom dešti se mi moc nechce. Chvilku přemýšlím co dál a nakonec opatrně vstanu abych Zinu nevzbudil, natáhnu si na sebe klahoty a jdu se projít po jejím domě. Na cestu si ještě naliji, kdybych snad dostal velkou žízeň. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Před pohledem ledově modrých očí neuhnu. Dívej se na mě jak chceš... Ty oči mi začínají být protivný...tak strašně chladný a neosobní...Temar je má stejné a přece se tváří jinak, tak nějak ztraceně a to je pochopitelné... Nechci špatně zapůsobit, takže se usmívám. "Mě taky." řeknu, lehce přikývnu a přijmu nabízenou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Musel jsi se vrátit pro svíci,protože dům byl ztemnělý,svíce na chodbě byli pozhasínané. Po nějaké době jsi bohužel zjistil,že nemám páru,kde teď jsi.Všechny chodby vypadali v noci stejně a uvědomil sis že dům je mnohem větší než se zdál. Navíc jsi měl pocit,jako kdyby za tebou někdo byl,občas jsi zahlédl stín,ale když jsi se otočil zjistil jsi,že to jen nějaký předmět vrhá stín. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Potřásl krátce tvou rukou.Planir se pak zadíval na Lanu,která se culila od ucha k uchu “Kam jdete?“zeptal se. “No teď jsme šli domů.Byli jsme na nákupech a tak.“odpověděla. Planir se pousmál “Ah jistě…nákupy.“ “A co vy že tu tak bezcílně touláte?“zeptala se na oplátku Lana. “To je předvečerní procházka.Musíme využít toho,že je tak hezky.“odpověděl a pohladil Lanu po tváři a ta se zachichotala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Poslouchala jsem ten pitomej rozhovor. No to je úžasný...ona snad s tím šmejdem flirtuje? Na to se teda dívat nemusím...chudák Robert, ale může být rád, že se o všech těch bývalých nedozví...zvlášť o tomhle, Planirovi... "Lano..." obrátím se ke svému jedinému spojenci, aspoň prozatím spojenci. "Já už půjdu, tašek mám, že to skoro neunesu, a Hans na mě už určitě čeká..." řeknu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zkusmo náhlednu do několika dveří, které jsou poblíž, jestli se za nimi neskrývá záchod a pak se pokusím vrátít zpátky do ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ulehčeně si oddychnu, že půjde se mnou, a pak Opata následuju znovu do hlavní kostelní lodě. Posadím se do jedné z lavic, zatímco čekám, než se vrátí, a rozhlížím se kolem. Dlouhá úzká okna, opěrný systém a strop se žebrovou klenbou. Výkvět architektury. Všechny sochy ve světle svítilny vrhají podivné stíny a spíš než jako místo pro hledání útěchy mi ten pohled přijde depresivní. Od podlahy táhne chlad a věčné světýlko na oltáři hoří jasným plamínkem. Že by ukazovalo cestu zbloudilcům? Neklidně se ošiju a bůhví proč mi přejede mráz po zádech. Počítám vteřiny a čekám, než se vrátí Opat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nakonec jsi přece našel toaletu.Když jsi po půl hodině bloumání konečně našel zase cestu zpět do ložnice Zina stále spala.Hluk který bouře dělala ji nijak netrápila.Zase jsi si lehl a nechal se deštěm ukolébat ke spánku. Když jsi znovu otevřel oči už bylo světlo,sluneční paprsky proudící do místnosti oknem tě na okamžik oslepili než jsi se přesunul z jejich dosahu. “Dobré ráno…“ozvala se Zina,kterou jsi viděl jak sedí u zrcadla zatím jen ve spodním prádle a česala si vlasy. Přestala se dívat do zrcadla a otočila se k tobě “Doufám že jsi spal dobře.Po pravdě…čekala jsem,že tu už nebudeš až bych se probudila.A ono hele..ty tu jsi pořád.“usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se na tebe podívala “Ale…no dobře…já taky půjdu.“pousmála se a pohlédla na tři muže “Uvidíme se později.“usmála se. Všichni tři se mírně poklonili a vydali se pryč. “Proč jsi tak nepříjemná?“otočila se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat se za chvíli vrátil a nesl si další svítilnu a doktorskou taštičku “Tak pojďme…a pospěšme než se to boží dopuštění venku zpustí.“pousmál se na tebe a vyrazil ven.Venku vás zase uhodilo dusno a vítr. “Povězte mi,jak se to vašemu příteli přihodilo.“vyzval tě,zatímco jste scházeli dolů z kopce. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nepříjemná? Spíš opatrná. Jenom jim nevěřím a mám proč. Jenom ty v nich vidíš hodný kluky, ale já je viděla jinak..." odpovím jí. "Odkud je znáš? Co o nich víš?" zeptám se. Začínám být rozčilená. Mám pocit, že jí manipuluje, ovládá ji. Myslí si, že je to její kamarád, ale ona pořád nechce pochopit, že tohle nejsou ti nejlepší kamarádi. Ani mě už neposlouchá. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Vadí?" Protáhnu se a zazývám. "Maš ve frontě dalšího najemníka na postel?" dobírám si jí a dovolím si ještě jedno zívnutí. Nakonec vstanu a začnu se oblékat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se a sledovala tě,jak se oblékáš “Nevadí.Spíš mě to potěšilo.“mrkla a odložila hřeben,otočila se zpět k zrcadlu a začala se malovat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokrčím rameny a hodim na sebe poslední kousek oblečení. Ještě překontroluji zda mám pouzdro s mapami a postavím se za Zinu. "Už musim," oznámím jí a sleduji její odraz v zrcadle. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Znám je z hospody.Trochu jsem se tenkrát připila.Jsou to obchodníci.Přivezli sem kožešiny a dřevo na prodej.A teď,jak je zima,tak se jim ty kožešiny dobře prodává.Lidi chtějí být v teple.“vysvětlila ti. “Planir je fajn.Chvíli jsem s ním chodila,ale on je spíš jen do postele než na nějaký dlouhodobý vztah.“pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla,odložila řasenku a vstala,otočila se k tobě a objala tě kolem krku “Trefíš sám nebo tě mám vyprovodit?“zeptala se a věnovala ti polibek na rozloučenou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Myslim, že trefim," pohladím jí po zádech. "Hezky si tu seď a krášli se, ať můžeš zlomit nějaké to mužské srdce," zasunu jí pramen neposlušných vlasů za ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No dobře." řeknu smířlivě. "A teď už pojďme...snad bude už Hansovi lépe." usměju se. Přehodím si tašky, aby se mi lépe nesly a vyrazíme s Lanou domů. Stejně je to chyba...proč to Lana nechce pochopit?protože s Planirem chodila? To je nesmysl... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se “Ah to víš,že ano…to mi jde ze všeho nejlépe.“mrkla a znovu tě políbila než od tebe odstoupila. “Tak se měj.A když budeš chtít zase se stav.Tady jsi vítán.“zase se posadila a otočila k zrcadlu,ale stále se dívala na tvůj odraz v zrcadle. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Já myslim, že se ještě uvidíme," usměju se na ní a projdu dveřmi na chodbu. Zkusim si vybavit svojí včerejší procházku a zjisit tak kudy se dostat ven, abych mohl jít zase navštívit Šivu a zdělit mu ty šťastné zrpávy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nakonec jsi se ven dostal bez problémů a hned napoprvé. Když jsi dorazil k Šivovy první co tě přivítalo byla vůně topinek a křik jednoho z Šivových potomků. Když jsi vešel do kuchyně viděl jsi Livak (jeho druhá nejstarší dcera) jak hlasitě práče a Lia ji obvazovala rozbitý loket. “Ahoj Enho…“pozdravila tě Lia aniž by se na tebe podívala “Než půjdeš za Šivou najez se.Na stole máš připravený talíř.“řekla a když jsi se podíval na stůl opravdu tam na tebe čekal talíř plný malých,opečených chlebíčků. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ty jsi poklad," zasměju se na Liu, "kdyby nebyl Šiva můj přítel musel bych mu tě přebrat," sednu si ke stolu a hladově se pustím do jídla. U Ziny člověku pořádně vyhládne. Když ukojim ten nejpalčivější hlad, podívám se na Livak a jeji ruku. "Co se stalo?" Zajímam se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se tomu zasmála “No nevím jestli bych stála o takového záletníka.“potřásla hlavou. Livak popotáhla,aby se zbavila nudle “Spadla jsem…“odpověděla. Lia se na ní podívala “Spíš utíkala po schodech,jak jsem ji už tisíckrát zakazovala,zakopla a praštila se loktem o roh schodů.“vysvětlila ti a dovázala ji ruku,pak si sedla a vstala si Livak na klín asi ji pohoupala a neplakala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj se," pohladim jí po hlavě, "do svatby se ti to zahojí," usměju se na ní a naházim do sebe zbytky snídaně. "Tak," zamnu si ruce a vstanu. "Teď jdu navštívit Šivu. Doufám, že se konečně pořádně vyspal." Zamířím do jeho pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přišla jsi domů,stále tam ještě nikdo nebyl. Lana začala připravovat čaj a ty jsi se mezitím šla podívat na Hanse a rovnou si i odnesla nakoupené oblečení. Hans stále ležel v posteli a spal,podle prázdné konvice co jsi tam ráno přinesla jsi poznala,že se asi už několikrát probudil zatímco jsi tu nebyla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Livak se na tebe lehce usmála než zabořila tvář mamince do náruče. “Spal celou noc,tak by to mělo být v pořádku.“řekla předtím než jsi odešel. Šivu jsi našel jak jinak v pracovně,už vypadal lépe a začal zase nabírat zdravou barvu “Zdravím Enho.Tak jak jsi pořídil?“zeptal se tě a pozvedl se zájem obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře, " zakřenim se na něj a hodim mu pouzdro s mapami. "Tak to je ta veselejší část," posadim se do křesla. "Teď k té vážné," sepnu ruce před obličejem a skrz propletené prsty se podívám na ŠIvu. "Co víš o tom vašem takzvaném ctihodném Otci? Včera jsem ho totiž viděl v hospodě, měl tam velmi zajímavou schůzku." Čekám jak Šiva zareaguje. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmála jsem se na spícího Hanse. A kdo tady vypadá ve spánku jako anděl... Věci jsem si složila do skříní a při odchodu vzala prázdnou konvici, protože jsem ji chtěla naplnit čerstvým čajem. Nechala jsem Hanse spát, stejně se tam budu ještě vracet s čajem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se zatvářil nadmíru překvapeně “Opat?S kým tam měl schůzku?“zeptal se “Opata znám velice dlouho.Už když jsem byl malí špunt jsem ho vídával v kostele.Byl to také on kdo pomohl Lie odrodit všechny naše děti.“zamračil se. “Má se tady ve velké úctě.“zadíval se ti do tváře “Tak to vyklop…co víš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hmm," pokývu hlavou. Tohle nebude jednoduché. "Viděl jsem ho jít do salónku v hostinci, kde pracovala Samanta. Setkal se tam se dvěma plavovlasými," bedlivě pozoruji Šivu co to s ním udělá a pokračuji dál. "Podařilo se mi vyslechnout část jejich rozhovoru. A rozhodně tě nepotěší." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva stiskl rty tak pevně až mu zbělali “Pokračuj.“řekl jen,ale bylo na něm vidět,že ho to rozrušilo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana zrovna zalévala čaj,podívala se na tebe “Tak co?Jak mu je?Marodovi?“uculila se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Plavovlasí plánují invazi na Krédu," řeknu mu na rovinu "A otec jim v tom pomáhá. Chtěli sem vtrhnout při Zimním festivalu, ale rozmluvil jim to a nabídl jim, že se sem mají infitlrovat postupně a až jich tu bude dostatečné množství, tak zaútočit jak z moře tak z ostrova," vstanu a pěstmi se opřu o Šivův stůl. "Chápu, že to pro tebe musí být rána, ale jak to tak vypadá, prachsprostě nás prodal. Hlavně neudělej nic ukvapeného, snažím se mu domluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva ztěžka vzdychl a najednou všechna čilost co díky vydatnému spánku nasbíral,byla zase pryč. “Sakra…ten hajzl!“praštil do stolu až celý nadskočil “Jak to mohl udělat?!“vstal,vztekal se. Začal přecházet po místnosti “Ale co mohu dělat?Říct to lidem?Aby zavírali všechny blonďáky v dohledu?Navíc je to tvé slovo proti Opatově a upřímně..hádej komu budou spíš věřit?“začal se tahat za vousy “Enho..co mám dělat?“zeptal se bezradně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Posadím se na kraj stolu a pozoruji nervozního Šivu. "Popravdě nevím," prohrábnu si rukou vlasy. "Musíme je nějak zastavit, ale vůbec mě nenapadá jak," povzdychnu si. "Nevíme ani kolik jich je a jak dělají to co dělají. Jedině snad se obrátit na někoho vlivnějšího. Co třeba Vážený? Myslíš, že by v tom mohl jet taky?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si projel rukou vlasy “Ne…vážený rozhodně ne.Co by z toho měl?Vždyť on to tady vede.Je náš velký náčelník.“dál přechází z místa na místo. “Ale tohle už začíná být vážné…jak dlouho tu takhle žijí?Budu s Váženým muset promluvit.On snad něco..vymyslí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zvednu ruce v marném gestu. "Já jsem tu jenom pár dní, ty by jsi to měl vědět líp," poukážu na prosty fakt. Potřebovali bychom se něo dozvědět, jenže jak to udělat?" Zamyslím se a začnu si nepřítomně pohupovat nohou. "Když se nám podaří některého z nich chytit, tak zjistí, že o nich víme. A stejně by to dopadlo, kdybchom udeřili na Otce. Leda bychom ho nějak zmáčkli, aby s námi spolupracoval. Jenže já o něm nic nevím." Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si bezradně sedl ztěžka na židli “Možná,že….možná,že knihovník bude něco o plavovlasých vědět.Je sečtělý,četl mnoho knih ze staré říše.“narovnal se. “Zkus za ním zajít do knihovny.Já zajdu za Váženým a poradím se s ním.“řekl už sebejistěji “Souhlasíš?“podíval se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Samozřejmě," seskočim ze stolu. "Je to i můj boj, nezapomeň. Jenom mi musíš říci, kde toho knihovníka najdu." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl a vytáhl mapu města,vysvětlil ti kudy máš jít a jak knihovnu poznáš “Knihovníka poznáš lehce.Má výraznou pleš a tlusté brýle,navíc kam se hne tam si něco čte….nemůžeš ho minout.“pousmál se. “Vysvětli mu naši situaci.Pokud nám má nějak pomoci musí toho vědět co nejvíce.“nabádal tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pečlivě poslouchám jeho výklad a když skončí zakývu hlavou na znamení, že rozumím. Mávnu mu na rozloučená, sebeěhnu po schodech a vyrazim hledat knihovníka. Po cestě se ještě zdálky podívám kdo stojí u stánku se šátky. Zda je tam Samantina matka nebo někdo jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Asi to už bude mnohem lepší." usměju se. "Ale donesu mu tam další konvici čaje, už byla prázdná." řeknu a začnu to připravovat. Jestlipak ho zajímalo, jestli tu někde jsem? Nemyslím, že by šel dolů a tady si přečetl ten lístek...no uvidíme... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se uculila “Chudáček maličký…musí trpět….“vypadala že chce něco ještě říci,ale nakonec to neudělala. “A jak to vlastně vypadá s tvou mámou a Jakešem?Klepe jim to?“postavila vodu aby se uvařila a pak si sedla. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Skoro zase vypustila nějakou ošklivou poznámku... napadne mě, když se jakoby nadechla, že něco dodá, ale nakonec si to nechala pro sebe. "Klape? to je slabý slovo...máma je šťastná jako nikdy a Jakeš v celé svoji obrovitosti je zamilovanej jako puberťák..." zasměju se. "Jakeš bude dobrej muž pro mámu, postará se o ni. Jak jsem už říkala, ta svatba je hotová věc. Chtějí se vzít na jaře." řeknu a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana vzdychla “To je tak romantické….láska opravdu přichází ve všech podobách.To jsem teda zvědavá koho si vezmu já.“zase se culila. “Při mém štěstí to vydrží tak měsíc.A nebo to bude nějaký debil.“zaťukala si na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasměju se. "Když počkáš, tak potkáš toho nejlepšího...co víš, třeba ti zítra zaklepe na dveře." mrknu na Lanu. Zkotroluju vařící se vodu. "A Planira by sis vzít nechtěla, když se k tobě pořád tolik má?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi procházel přes tržiště viděl jsi u stánku se šátky,viděl jsi tam nějakou cizí ženu přibližně v tvém věku.Byla to vysoká bruneta ve světle žlutých šatech,to asi byla ta sestřenice o které mluvila matka Samanty. Knihovnu jsi našel lehce,hlavně to bylo asi také kvůli tomu vývěsnímu štítu na kterém výrazně stálo Knihovna Když jsi vešel ocitl jsi se prostorné místnosti s regály s knihami,stáli tam křesla se stolky,některé byli už obsazené zapálenými čtenáři. Bylo tam ticho,ticho občas přerušilo občasné odkašlání nebo šelest stránek. A najít knihovníka nebyl také problém,zrovna se posouval na žebříku aby dosáhl na nějakou knihu ve vrchní polici a žebřík se nebezpečně nakláněl. Vypadal přesně,jak Šiva popisoval,pleš a tlusté brýle,jako by na tebe hleděli obří oči masařky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se “Proboha ne…Planir je fajn,ale jak říkám..není na delší vztahy.Navíc..teď mám přece Roberta.“napila se čaje. “Teď přece chodím s ním…na flirtu není nic špatného,ale nepodvedla bych ho.Co si o mě myslíš?“našpulila uraženě rty. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nemyslím si vůbec nic." usměju se. Voda konečně začala vřít, takže jsem zalila čaj v konvici. Nechala ho chvíli vylouhovat. "Tak já mu to tam nahoru donesu." řeknu s úsměvem a donesu čaj do mého pokoje, kde by měl pořád ještě ležet Hans. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobrý den," pozdravim a chytnu žebřík, aby se náhodou neskácel. "Vy jste knihovník, že?" Ujistím se. "Potřeboval bych s vámi mluvit. Šiva mě poslal." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Děkuji mladíku…“zaskřehotal Knihovník a vzal knihu a zase slezl ze žebříku. “Ano.Já jsem knihovník…ale tady nemůžeme mluvit.Pojďte do archívu.“přitiskl si knihu k sobě a vedl tě dál uličkou až vzadu ke dveřím. Prošli jste jimi a zavřel za vámi,ocitl jsi se v menší místnosti,kde se všude povalovali papíry a páchlo to tam ruličkami proti molům. “Takže Šiva?Posaď se a povídej.“ukázal na jedinou židli co tam byla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vstanu z lavice a následuju Opata ven z kostela. Hlavou mi bleskne, že tohle bude pořádná bouřka. Ale aspoň bude taky pořádná tma a aniž poslední opozdilci v ulicích. "Ovládal ho jeden z Elietimm. Přestalo to, jakmile jsem po tom zkurvysynovi... Zarazím se, abych náhodou Opata nedopatřením neurazil používáním takových výrazů, ale pak nad tím v duchu mávnu rukou. "Hodil hvězdici a ten zmizel. Alex, tak se jmenuje, se hned potom zhroutil a nepodařilo se nám ho probrat." Dopovím Opatovi a nepřestávám sledovat okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kréda Opat se na tebe za chůze ohlédl a dlouhé vlasy mu vlály ve větru,jako závoj “Elietimm?Víte to jistě?Tihle lidé přece už dávno zmizeli…hm…ale jestli použili Umění….“zmlkl a zase se zadíval před sebe. “Je tu také velká možnost že zůstane v komatu napořád…snad to není vážné.Pak by se mi ho podařilo snad probudit.“řekl zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen aby.“hrozila ti Lana prstem,ale usmívala se. Vydala jsi se nahoru,když jsi vešla do pokoje Hans seděl a mnul si čelo “Ahoj…“zachraptěl a pousmál se na tebe. Zadíval se na čaj “Ah..děkuji….“řekl úlevně “Už jsem chtěl jít dolů a udělat si ho.“znovu si lehl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Židle ve mě příliš důvery nevzbuzuje a tak se raději opřu zády o stěnu. "Potřeboval bych vědět něco o plavovlasých," zeptám se ho. "Jsou to lidé se světlými, někdy i bílímy vlasy. Někteří z nich nosí stříbrné amulety. Říká vám to něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ahoj...jak ti je?" zeptám se, hned jak mě pozdraví. "Byla jsem za Lanou a pak jsem byly nakupovat, seznámila mě se svými třemi kamarády a pak jsme šly sem. Ještě je dole." řeknu a nakloním se k Hansovi a zlehka ho políbím na tvář. "Byla jsem tady za tebou, ale ještě jsi spal a konvice byla prázdná, tak jsem ho šla ještě udělat." usměju se a posadím se na kraj postele. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dávno zmizeli? Hm... Pomyslím si pochybovačně. Trochu se zarazím, když i Opat zmíní možnost, že by se Alex už neměl probrat. Zakroutím hlavou, že tomu nevěřím, ale zůstanu mlčet. Koneckonců nejsem toho jeho stavu náhodou prapůvodce já? Možná měl pravdu. Kdybych do toho nestrkal nos, nemuselo se nic stát. Ale i kdyby, zpátky už to vrátit nedovedu. Svěsím ramena a počítám každý metr, který nás ještě dělí od domu Šivy. Krucifix, tohle mi někdo zaplatí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dorazili jste k domu a vešli. “Přeji příjemný večer.“pozdravil Opat “Ah….Opate.Ráda vás vidím.“přispěchala k němu Lia a tvářila se uctivě. “Má drahá Lio…Jsi v požehnaném stavu,neměla by jsi se takto namáhat.“stiskl ji ruku. “Musím přece uvítat tak váženého hosta.“řekla Lia s rozpaky. Opat se usmál “Však se brzy zase uvidíme.Teď musím jít za tím mladíkem.“kývl na tebe a odvedl jsi ho nahoru. V pokoji dřepěl Thomas a jak jste vstoupili ihned vstal “Dobrý večer.“pozdravil. Opat kývl hlavou a pohlédl na Alexe,který stále ležel na posteli v bezvědomí,přišel k němu a položil si brašnu na zem. Začal mu měřit pulz a prohlížet si ho “Prosím.Mohli by jste odejít?Potřebuji klid.“požádal vás. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans popotáhl “Už mi bylo lépe.“pousmál se.Vytáhl ruku a stiskl tvou “Je dobře,že jsi šla ven.Nemůžeš se pořád starat o mě.“posadil se a nalil si čaj.Vzal si prášky co měl připravené a postupně je spolykal “Ale myslím,že se mi snížila teplota.“usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Knihovník si posunul brýle a když jsi si nesedl ty sedl si on “Ah….plavovlasí?Ty mluvíš o Elietimm.“řekl a vytáhl si nějaký papír z hromady. “Ale tenhle národ už dávno zmizel.Zanikl spolu s třetí říší.Vlastně…kvůli ním třetí říše zanikla.“znovu posunul brýle. “Disponovali tajemnou silou kterému říkali Umění nebo také Pravá Magie.“podíval se na tebe. “Jsou o tom záznamy,ale moc toho zase není.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dovedu Opata až do Alexova pokoje a, když nás vykáže, trochu nesouhlasně zamručím, ale pak pokrčím rameny, kouknu na Thomase a vypadnu pryč. Na konání zázraků asi potřebuje soukromí. "Krucinál..." Zakleju tiše jen co za námi zaklapnout dveře a zapřemýšlím, kam se vrtnout. Nějak se mi nechce trčet na chodbě, jako otec, co čeká prvorozené dítě, ale zavřít se do pokoje a bušit hlavou o zeď taky nemám zájem. "Říkal, že se doopravdy nemusí probrat." Řeknu potom tiše směrem k Thomasovi, dojdu až k ohybu chodby a tam se posadím na zem, řešíc tak dilema jestli zůstat, nebo utéct. "Venku bude strašná slota..." Prohlásím potom zcela nesouvisle, opřu hlavu o zeď a zkoumám pavučiny na stropě. "Co to tvoje zranění?" Zeptám se chvilku na to a podívám se na Thomase. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Beru všechno co se vám podaří najít," poprosím ho. "Je to docela důležité." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak to je výborná zpráva..." usměju se a stisknu mu ruku. "Kromě toho...ráda se o tebe starám..." řeknu. "Lana mě seznámila s Planirem a jeho dvěma společníkama...oba byli plavovlasí...byli to ti z přístavu, co tě...ovládli..." řeknu a a zadívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans mlčel,přejel si rukou přes tvář a zase si lehl “To je špatný….jestli se přátelí s takovými lidmi…mohlo by se ji něco stát nebo jim nevědomky donášet…měla bys ji všechno říci aby se s nimi už nestýkala.“rozkašlal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Knihovna “Chm..“zabručel a podíval se zase na nepořádek na svém stole “Tak první k jejich moci.Je to velice ošklivá věcička.Dokážou se zneviditelnit,komunikovat na dálku,číst myšlenky,způsobovat halucinace,nebo i pozměnit vzpomínky.Jejich moc je,ale závislá na víře.Čím více věřících mají tím víc jsou mocí.“odkašlal si. “Proto byli i velice krutí.Nejen k ostatním národům,ale i k vlastním lidem.Udržovali svlj lid ve strachu a bázni a tak si udržovali sílu.“sundal brýle a promnul si oči a zase si je nasadil. “Když ještě existovala třetí říše zničehonic se Elietimm objevili a dělali si nárok na půdu.Samozřejmě,že jsme to odmítli a proto vypukla tajná válka.Začali vraždy mezi šlechtou,spiknutí a podobné věci.Spojené říše se začali bít mezi sebou a nikdo se nezabýval hrozbou ze strany Elietimm.To oni to vše způsobili.Působili vnitřně,aby třetí říši oslabili a pak dobili.Aspoň takhle jdou záznamy….pak už zbyli jen zvěsti.Říká se,že Elietimm by o nás vůbec nevěděli,kdyby se na blízké ostrovy jejich domoviny nedostali naši kolonisté.Kolonisté osídlili nový ostrov,ale…pak se ztratili…podávali o sobě zprávy celý rok a pak zmizeli.Mluví se o nich jako o ztracené kolonii….v době třetí říše jsme i mi ovládali Umění.Aspoň se to říká,ale neovládali jsme ji tak silně jako Elietimm.A ovládali ji hlavně kněží a lesní lid.O Lesním lidu jste asi neslyšel.Ti zmizeli ještě dříve než zanikla třetí říše.Ted s námi žijí jen jejich vzdálení potomci.Jsou to všichni lidé co mají rusé vlasy a pochybuji že o svém původu vůbec něco vědí.“zase odkašlal. “A pak poslední věc…proč nás tenkrát Elietimm neovládly,když se rozpadla třetí říše..to je záhada.Říká se,že se spojila skupina lidí…Pár zástupců lesních lidí,poslední Horalové co u nás zůstali a obyčejní lidi.Vydali se na výpravu na ostrovy kde Elietimm žijí a tam..nějak zničili zdroj jejich moci…možná přesvědčili jejich lidi,aby nevěřili nebo kdo ví…moc je opustila a Elietimm zmizeli spolu s rozpadem třetí říše.“zmlkl “Myslím,že to je všechno.“dodal ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si s heknutím dřepl vedle tebe “Až na to,jak to štípe je to fajn.Lia byla s tou dezinfekcí fakt surová.“snažil se ti trochu vylepšit náladu. Potom ti,ale stiskl rameno “Hele…nevěš hlavu.Alex bude v pořádku.Toho jen tak nic neskolí.Na to má…no…..až příliš moc lásky.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pokývám hlavou. "Já jsem se jí to snažila vysvětlit, ale jako by ani nechtěla rozumět...prý se přátelí už přes rok a jsou to jenom obchodníci s kožešinami...nebyla ochotná mě vůbec poslouchat...prý přeháním a ani je neznám..." pokrčím rameny. "Jen doufám, že nám neublíží...nebo Laně..." řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Potřásl hlavou “Možná si už pohráli s její hlavou….ale…zkus ji to vysvětlit znovu…a říct ji všechno.Pokud to stále nepochopí..tak už je pro nás ztracená.“řekl smutně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hehe, Lia má určitě spoustu zkušeností s dezinfikováním odřených kolen a loktů. Ani se nedivím." Uchechtnu se a snažím se, aby to znělo přesvědčivě vesele. "Jistěže se z toho vyseká." Kývnu hlavou a zašilhám ke dveřím pokoje. "Ty hele, zvládneš jít dnes večer?" Zeptám se tiše po chvilce, abych odvedl rozhovor někam stranou. "Bude tma jak v ranci, to nám docela nahrává. Ale jen jestli tě ta ruka moc nebrzdí." Varuju ho a pak mě napadne, že bych si to možná mohl zařídit sám. Jít ve dvou a jít sám, to už není moc velký rozdíl. Pokud nepočítám, že na začátku jsme měli jít tři. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ztracená? To zní hnusně...ale asi je to pravda..." pokývu hlavou. "Zkusím to, ale nemyslím si, že se něco změnilo..." řeknu pochybovačně. "Asi bych tě měla nechat odpočívat..." usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Aha," pronesu duchápřítomně. Tohle mě docela vzalo. Napůl povídačky pro děti a napůl legendy. "No tak vám děkuju," zvednu se od stěny, ale ještě se zarazím. "A nevíte náhodou jak se tomu jejich umění bránit?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zkusmo zahýbal rukou “Bude to v pořádku.To zvládnu.“odpověděl “Bez problémů.“povzbudivě se na tebe usmál. Překvapeně jste nadskočili,když se z Alexova pokoje ozval bolestný výkřik. Thomas se zatvářil soucitně “Chudák…ale aspoň něco udělal kromě spánku…“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Díky anděly.“usmál se na tebe a zachumlala se do postele. Když jsi sešla dolů Lana znuděně hleděla z okna a hrnek měla v ruce zastavenou napůl k ústům. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Knihovník se podrbal na hlavě “Ano…naučit se Umění…tím se můžete bránit…jinak se budete muset bránit vlastními silami…ale v takových případech….dochází někdy k trvalému poškození mozku nebo upadnutí do komatu.Být na vašem místě…našel bych nějaké kněze,mnichy…ti by mohli mít nějaké záznamy o Umění.“doporučil ti. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ach, děkuji," vydechnu. Tak o to tomu všivákovi jde. Určitě se chce od nich něco naučit a používat to na ostatní. Jen počkej, ti zatneme tipec. Rozloučím se s knihovníkem a zamířim si to k Šivovu domu, abych mu přetlumočil co jsem se dozvěděl. Určitě z toho bude mít taky tak velkou radost jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jdi dorazil do domu Lia ti řekla,že Šiva je stále ještě u Váženého a že by se tam měl zdržet až do oběda. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak už jsem zpátky..." řeknu vesele. "Jsem moc ráda, že je Hansovi už lépe." řeknu a naleju si stále ještě čertvý čaj do hrnku a hned se napiju. "Děje se něco?" zeptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Trochu jsem to čekla, určitě si budou mít co povídat. Mezitim si skočim do pokoje, kde odpočítám dvěstě mincí a v vložim je do jednoho ze šátků, co jsem koupil od Sam. Pak ho dám do pytle a jdu se poohlédnout po Rašídovi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tebe a usmála se,napila se a odložila hrnek “Nic se neděje..jen jsem se trochu zasnila.“poposedla. “Je dobře,že se Hansovy ulevilo…tak když má tak vzornou ošetřovatelku,která ho zahrnuje léky a láskou.“zasmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rašída jsi našel vzadu na zahradě,jak poskakuje kolem slaměného strašáka,vydává bojové výkřiky a mlátil do něj násadou od koštěte. Když uslyšel jak se zavřeli dveře,ohlédl se a zrudl,hned přestal “Ahoj strejdo Enho…“pípl rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na její poslední větu se jenom zazubím. "To já ráda." "O čem jsi snila?" zeptám se zvědavě. Skoro jsem se lekla, že se něco stalo. Nebo spíš že je někdo blízko, a proto tak kouká z okna. Jen tak na zkoušku jsem se podívala z okna taky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No výborně, už jsem se začínal bát, že se to celé pokazilo..." Odpovím na jeho ujištění a, když se ozve výkřik, trhnu sebou a pak se ošiju. "By mě zajímalo, co tam s ním ten Opat provádí... Nebo možná ani ne... Ale nezdá se, že by mu dával čichat čpavek." Poškrábu se na hlavě a srhnu vlasy z očí. "Poslyš... Myslíš si, že i Alex dokáže číst myšlenky? Jak vystartoval, že ho stejně bereš jenom jako přítěž. Mluvili jsme o tom, ale bez něj... A slyšet nás nemohl. Zeptám se Thomase. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nerad tě vyrušuji u této bohulibé činnosti," usměju se na něj, "ale potřeboval bych pomoci s jedním velmi důležitým úkolem," mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mávla rukou “Ale…viděla jsem kolem projít ženu a nesla si dítě….uvažovala jsem nad tím,jaké to asi je..být matka…mít zodpovědnost i za jiný život než za svůj…ech…nechápu,jak to ostatní ženy zvládají…já si to neumím představit i když jsme to zkoušela..“culila se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se podrbal ve vlasech “Hele tak to netuším…po pravdě…choval jsem se k němu dost skepticky nebylo by těžké uhádnout co si o něm myslím…myslel…“odkašlal si. “Ale třeba ano…taky...kdo ví co vše v té své hlavě má….ale až se probudí můžeme se ho zeptat…že jo…“přestal se drbat ve vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rašíd odhodil tyč a přiběhl dychtivě k tobě “Jaký úkol?Jaký úkol?Je hodně důležitý?Co mám udělat?!“poskakoval nadšením. Tak bylo jasné,že bude nadšený.Rašíd je ve věku,kdy se považuje už za dost dospělého,aby dělal zodpovědné úkoly. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Doufal, jsem že bude souhlasit," usměju se na něj. "Teď půjdeme na tržnici a tam ti to vysvětlim," začnu a vyvedu ho ze zahrady |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No to nevím, co v ní má, ale teď asi pěknej zmatek, když mu do ní někdo beztrestně může..." Pokrčím rameny. Alex viditelně nemyslel jen na Kate. Nějaké problémy o záchraně lidstva se v jeho hlavě taky našly. "Ale nemyslím si, že až se probere, bude se chtít bavit zrovna o tomhle. A zrovna se mnou." Pokrčím rameny. Šance, že bych z Alexe ještě něco vytáhnul mi přijde dost malá. Přes všechnu svoji dobrou vůli jsem mu nakonec spíš ublížil. Navíc, jestli by ho mělo znovu potkat tohle, tak se ho ani ptát nebudu. Pak se znovu netrpělivě ošiju a podruhé během krátké chvíle se podívám ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Souhlasím...mít teď dítě? Vždyť bych se o něj ani nedokázala postarat...mám dost starostí sama se sebou a další člověk? a ke všemu takový, že se o sebe absolutně nedokáža postarat? ne, díky...to radši ne..." řeknu a zavrtím hlavou. "Zkoušela? Vy máte v rodině nějaký malý dítě?" zeptám se udiveně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rašíd se s tebou snažil držet krok,ale když stále zůstával pozadu,prostě tě vzal za ruku a už ti stačil. Zastavili jste se před začátkem tržiště a Rašíd zase začal nadšeně poskakovat “Tak co?Co mám udělat?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Vidíš támhle tu paní?" Ukážu ke stánku se šátky. "Tak potřebuju, aby jsi jí tohle dal," vtisknu mu do ruky pytel se šátky. "A řekni jí, že to posílá tvůj otec. Že je to zbytek zboží, který u něj měla Samanta, plus trocha peněz za prode.,"pomalu mu to vysvětlim. "Zvládneš to?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si složil ruce za hlavou “Trochu přeháníš…Alex ti to jistě odpustí.“zmlkl,kdy se dveře otevřeli a ven vyšel Opat. Thomas vstal,Opat k vám pomalu přišel “Bude v pořádku.Teď spí.Ale probudí se.“pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rašíd se podíval směrem,kterým jsi ukazoval a přikývl “Bez problémů strejdo!“řekl a vypnul hrdě hrudníček. Převzal pytel s šátky a peníze “Za chvíli jsem tady.“uculil se a utíkal ke stánku. Začal se ženou mluvit,která se na něj dívala udiveně,první ji podal pytel a pak peníze. Žena se mile usmála a pohladila ho po tváři,Rašíd se začervenal a utíkal zpět “Tak..hotovo…byla moc ráda.“řekl s červenýma ušima a vzal tě za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zasmála “Proboha ne…jako že jsem zkoušela si to představit.“potřásla hlavou a napila se. “Pravda…sotva se postarám sama o sebe a ještě starat se o dítě..ech…“oklepala se. Zadívala se na tebe “Něco tě trápí?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Šikovnej," usměju se na něj a cestou zpátky domů mu koupim něco dobrého na zub. A zeptám se Lii zda už jejií manžel nedorazil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Něco tiše zabručím a když se otevřou dveře, vyškrábu se na nohy. Doufám, že nám ten stařeček z pohádky nese nějakou dobrou zprávu. Probere se, probere se... Zaklínám ho v duchu a sleduju, jako bych ho snad chtěl zhypnotizovat. Když prohlásí, že se Alex doopravdy probere, tiše si oddychnu a vděčně kývnu hlavou. "Díky." Řeknu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “Prosím.Možná bude prvních pár hodin trochu malomyslný,ale to přejde.“informoval tě. “Nechte ho odpočívat dokud nebude sám chtít a nevstane.Pokud bude trpět depresemi dávejte mu čaj z meduňky.“vytáhl z kufříku sáček se sušenou meduňkou “A to je myslím vše.Přeji příjemný zbytek dne.“rozloučil se a vydal se dolů ze schodů. Thomas ti vzal váček z ruky a přičichl,nakrčil nos “No…mohlo to dopadnout hůře.“konstatoval. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Trápí? ani ne...já jen...když tu byly ty pirátské lodě, na povel Jakeše jsme hledali v přístavu jejich spojence...byly to plavovlasí muži a modrýma očima...jeden jako druhý...vracela jsem se za Hansem, když v tom narazil na ty plavovlasé, jedním z nich byl Planir, proto jsem za nimi nechtěla jít...okamžik jsem nic neviděla a pak za nimi vyšel, bez výrazu jako tupá ovce a následoval je...jenže pak už jste se vrátili, oni utekli... řeknu. Posadím se ke stolu a napiju se čaje z hrnku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rašíd si spokojeně vykračoval vedle tebe zpět domů,držel tě za ruku a spokojeně cucal velké lízátko co si vybral. Doma ti Lia odmítla odpovědět dokud jsi nesnědl oběd,než ti potvrdila,že Šiva už je nahoře a můžeš za ním jít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana na tebe chvíli zaraženě hleděla pak potřásla hlavou “Počkej…trochu mě to zmátlo.Začni prosím od začátku a pomalu.Mozek to nějak nestíhá.“potřásla hlavou a zadívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nadechnu se. "Tys byla na té lodi a Kira vás zachránil...já jsem zůstala tady s Hansem...v přístavu jsme kvůli Jakešovi hledali spojence pirátů ve městě...Hans narazil na plavovlasé muže s modrýma očima, jedním z nich byl Planir, proto jsem za nimi nechtěla...něco mu provedli, že za nimi šel bez výrazu jako tupá ovce...pak už jste se vrátili a všichni utekli..." dokončím a znovu se napiju. Po takové řeči mi dost vyschlo v krku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana chvíli mlčela “Chápu…hm…tak proto…proč jsi mi to,ale neřekla hned?“vzdychla. “Tak fajn…já spala s únoscem a nejspíš i vrahem…“zachmuřila se “Co jsou zač?Proč to udělali?“podívala se znovu na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Podívám se na Lanu. "Prostě jsem zazmatkovala..." pokrčím rameny. "My máme ještě jeden problém...v Hansovi je ještě jeden člověk...není to blázen, já s tím mužem mluvila...jmenuje se Temar a celý jeho rod vyvraždili právě plavovlasí...přežil, když svoji duši ukryl ve svém meči díky podobné magii jakou používají ti plavovlasí...a teď je v Hansovi a chce domů...a my mu chceme pomoci..." "Všechno se to sype..." vzdychnu. "Musíme mít hodně peněz, najmout loď, lidi...jenže peníze nemáme a utajit to nepůjde...kromě toho ta cesta je strašně nebezpečná a nikdo tam nebude chtít plout...není jistý, že tam ten ostrov pořád ještě bude...a nevím, co se stane, když Temar nebude mít kam jít..." opřu svoji hlavu o dlaň. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, že je mi to všechno jasné. Ale jestli bude Alex v depresi jako vždycky, když se náhodou opije, tak teda potěš koště. Ale aspoň je vzhůru. Jakmile Opat zmizí na schodech otočím se na Thomase, který zrovna s usilím čichá k bylinkám. "Pasuji tě na vrchního ošetřovatele..." Poklepu mu přátelsky na rameno. "Půjdu doprovodit Opata, když už jsem ho sem dotáhnul." Odpovím a vydám se po schodech dolů, abych ho dohnal i s nabídkou doprovodu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Parchante….“zaslechneš,jak si Thomas vděčně mumlá. Když jsi sešel dolů zrovna se Opat loučil s Liou,která mu vděčně dávala nějaký balíček “Děkuji Lio.Nashledanou….věřím že se brzy zase uvidíme.“pousmál se dovousů a otevřel dveře “Ah..už to začíná.Zavřete pořádně okna.“otočil se ještě a nasadil si kapuci,venku zatím jen poprchávalo ale to se jistě rychle zmení. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Doprovodím vás, Opate." Oslovím staříka a postoupím o kus blíž ke dveřím. Teď to bude doopravdy boží dopuštění. Představa, že se v tom počasí budu muset ještě vracet zpátky mi není moc příjemná, ale co bych z vděku neudělal. Ještě se otočím na Liu a mírně se pousměju, že ta její rada byla vskutku k nezaplacení a pak se otočím zpátky na Opata. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Lana tě zamyšleně poslouchala “Zní to dost…bláznivě,ale nemám důvod ti nevěřit.“přejela si zamyšleně rukou přes bradu “Já mám peníze…přece víc,že můj nevlastní taťka je snob.Ale stále tu bude ten problém sehnat nějakého dost bláznivého kapitána….možná nějaký starý pirát by se do toho pustil…no…uvidíme Lily…první se musí Hans uzdravit.A možná by nebylo od věci počkat na Kiru až se vrátí…on má určitě kontakty a známé….“podívala se na tebe “Co myslíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat se na tebe pousmál “Ach chlapče…to není nutné.Venku vypukne za chvíli peklo.Klidně tu zůstaň.“poklepal tě skoro až otcovsky po rameni a vyšel ven. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nacpu se k prasknutí a pak se odkulim za Šivou do pracovny. "Tak jak jsi dopadl?" Zeptám se ho, když otevřu dveře a ztežka se posadim do křesla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Peklo ne pekle, jistota je jistota. A já nehodlám riskovat, byť jen nepatrnou možnost, že ti parchanti zkusí zabít někoho, kdo dokáže něco udělat s těmi jejich schopnostmi. Nebo spíš následky jejich použití. Upravím v zadu pod košilí pouzdro s berettou, tentokrát už neozbrojený paty nevytáhnu, a vyrazím za Opatem. "Víte, já jsem strašně trvdohlavej..." Srovnám s ním krok a pokrčím rameny. "A těch pár kapek..." Mávnu rukou. Přinejhorším trochu zmoknu. Sotva na krátkou chvíli se podívám k nebi, a pak začnu veškerou svoji pozornost věnovat cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se na tebe chápavě pousmál “Lia tě tady pěkně vykrmí.“konstatoval. Opřel se do židle “No…Vážený byl velice nadšen z toho všeho co jsem mu řekl.Ale slíbil,že podnikne potřebné kroky.Nechá Opata sledovat a nechá připravit loď,pro případ sledování té lodi plavovlasých…prozatím,ale souhlasil s tím plánem s návnadou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat přikývl a začali jste se plahočit zpět do kopce “Takže….vy máte problémy s Elietimm ano?Máme v knihovně pár záznamů o starém Umění.Pokud budete o to stát můžete si je přijít přečíst.Třeba se vám to bude hodit.“pronesl zadýchaně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No, dá se to tak říct..." Odpovím na jeho otázku, jestli s nimi máme problémy. "A ano, rád bych si ty záznamy přečetl." Kývnu hlavou na souhlas a snažím se šetřit dechem. "Hlavně bychom potřebovali vědět, jak se tomu bránít..." Pokrčím vzápětí rameny a jen koutkem oka zatěkám pohledem po Opatovi. Pak se pokusím odhadnout vzdálenost ke kostelu a zhluboka se nadechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Krátce se zamyslím. "Dobře, počkáme na něj, snad se vrátí už brzy...bude s tím ještě dost zařizování a Hans se musí uzdravit...ještě o tom musím říct mámě a Jakešovi a můžu očekávat problémy...oni ještě ani neví o mě a Hansovi..." poškrábu se na krku. "Budu jim to muset vysvětlit..." řeknu a chci se znovu napít, ale hrnek je už prázdný. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahřmělo a spustil se slejvák. Opat se zachumlal více do svého pláště “Ano.Něco takového bychom také mohli mít…ale…nemysli si že se to neučíte jen přečtením.Může to trvat i roky.“podíval se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dolila ti čaj a pak tě pohladila po ruce “Oni to pochopí…přece nemůžou čekat,že budeš věčně sama.Oni by snad ještě čekali,že z tebe bude stará panna.“na oko se zděsila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tolik času nemáme." Odpovím Opatovi a neuhnu před jeho pohledem. Už Josh říkal, že k poznání vede pořádně klikatá cestička. Jenže teď to vypadá, že si ji budu muset zkrátit nebo proběhnout klusem. Zvednu límec u košile, aby mi tolik nepršelo za krk, i když v té průtrži za chvíli stejně skončím mokrý jak myš. Co asi teď dělá Ema... Bleskne mi hlavou sotva pochopitelná asociace, než shrnu mokré vlasy z očí. "Jen potřebuju vědět, že ta šance je, aby ten boj nebyl tak beznadějný." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Stará panna? Tak to už není technický možné." zasměju se. "Co nejdřív jim o tom řekneme..." zazubím se. "Jakeš se na Hanse moc netvářil, ale bude to muset pochopit..." pokývám hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Pokud máš talent možná by to šlo jen na pár měsíců….musíš zkusit….já Umění studuji od té doby co mi začali růst vousy.A ani já nezvládl víc,jak základní věci.Je to vlastně velice jednoduché….vše závisí na víře.Tak třeba…znám jednu věštkyni…hodně lidí věří,že má nějakou tajemnou sílu….a čím více věří v její talent tím více má moci a bude se ji dařit.Tak to dělali i Elietimm….nutili svůj lid věřit a díky tomu mají takovou moc.“rozpovídal se stařík. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Však ty víš,jak jsem to myslela.“zatvářila se rozpustile. “Hele když už ho tady nechali bydlet,tak to jistě skousnou.Taky jim asi nic jiného nezbude,když jim dáš ultimátum.“spiklenecky na tebe mrkla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Aspoň něco," lehce si říhnu. "No já jsem našel knihovníka, ale nevim jestli to co mi řekl bude vůbec k něčemu. Jsou to všechno jenom legendy," pokrčím rameny, a pak mu zopakuji to co mi řekl knihovník. Snad to Šivovi pomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva tě pozorně poslouchal a kýval hlavou,že rozumí. “Tak si to shrňme…jejich moc je závislá na víře…v tom případě tedy…musíme nějak je odříznout od věřících…..sakra….abychom se jim mohli postavit,potřebujeme se to Umění aspoň trochu naučit…ale co já vím,tak jediné možné dokumenty mají v kostele a vlastní je Opat….“přejel si rukou přes rty “Řekni mi..jak moc jste se se Zinou sblížili?“změnil náhle téma. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Podivím se nad tou otázkou, ale odpovím. "No myslim, že jsem na ní aspoň trochu zapůsobil. Proč? Co s tim má společného? Nebo myslíš, že má taky nějaké věci o Umění? Knih má tedy požehaně," vybaví se mi vzpomínka na její skvěle vybavený dům. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zakřenil se “Jo to věřím,že jsi zanechal velice silný dojem.“nadechl se “Možné to je…ale především se zná s Opatem.Mohla by pro nás ty spisy o Umění získat ona.“řekl zamyšleně “Musel bys to s ní,ale domluvit ty.“podíval se na tebe významně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jasně, zeptat se jí můžu,"podezřívavě se zadívám na Šivu. "I když si myslim, že ty by jsi to mohl říci taky. Nezdála se mi na tebe příliš naštvaná. Mluvila pouze o tvém zadku," zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se uculil a zavrtěl hlavou “To je dobré znamená.Už je na mě méně naštvaná.Ale raději bych to neriskoval…já musím živit rodinu.Tebe můžeme postrádat…“zasmál se “Ale ne…opravdu….tebe spíš vyslechne…já k ní přijít k žádostí….tak by to semnou nedopadlo dobře.Pro mě….a navíc ty ji teď máš blíže než kdy jsem byl já…však ty si ji už zpracuješ.“pokýval hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jak chceš," pokrčím rameny. "Máš nějaký nápad co jí za to nabídnout? Pochybuji, že to udělá jenom kvůli mým krásným očím, ale můžu to zkusit," usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se zamyslel a odevzdaně vzdychl “Řekni ji,že ji budu dlužit laskavost.Velkou laskavost.Ona si už něco vymyslí.“pokrčil rameny “Ale první to zkus s tvýma očima.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobrá," plácnu se do kolen. "Snad abych vyrazil, možná jí budu muset nějakou dobu přesvědčovat," nevesele se ušklíbnu. "Nebo máš ještě něco na srdci?" Zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Já myslel,že jsi rád,když můžeš dělat společnost krásným ženám.“potřásl hlavou “Ne….už nic….dávej na sebe pozor.“usmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Není společnost jako společnost," pronesu pochmurně a vyrazim ven. Na chodbě, ještě zapřemýšlím, jestli si na sebe nevzít čisté oblečení a trochu si opucovat boty, ale nakonec to zavrhnu. Ať se má stát co se stane a zamířím, už po několikáté, k sídlu slečny Ziny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když ti Zina otevřela zase na sobě měla ten svůj úbor na cvičení,usmála se “Ale…kohopak nám to sem čerti nesou.Jsi tu celkem brzy..čekala jsem,že se tu neobjevíš několik dní…to se ti tolik stýskalo a nebo něco potřebuješ?“pozvala tě dál. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To druhé," oznámím, vstoupím do domu a zavřu dveře. "Tedy spíše Šiva by potřeboval jednu takovou službičku," řeknu, aby si snad nemyslela, že já bych od ní něco chtěl. "Můžeme si jít popovídat někam, kde bychom měli soukromí?" Zeptám se jí a pátravě se rozhlédnu kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Měl jsi pocit,že se zatvářila trochu zklamaně “Jistě..tak pojď.“pocit hned zase zmizel. Vedla tě domem do své pracovny,kde jsi si musel uvolnit židli aby sis měl kam sednout. “Tak o co jde?“zeptala se,když se usadila za svůj stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Posadím se a přehodím nohu přes nohu. "Šiva by potřeboval, nějaké dokumenty, které vlastní Opat a podle něj jsi ta nejvhodnější osoba na jejcih získání," zatím vynechám veškeré podrobnosti. Čím méně lidí o tom ví, tím je to bezpečnější. "Jsi schopná to udělat?" Zeptám se jí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Ale jistě,že ano.“dívala se na tebe “A co přesně shání?A co z toho budu mít já?Hm?Nic není zadarmo drahouši.“podepřela si rukou hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se na ní. "Ani bych nečekal, že to uděláš zadarmo," podívám se jí do očí a zkusim jí učinit nabídku. "Prý ti za to mohou nabýdnout šivovu službu. Pokud to pro tebe něco znamená." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se zamyslela a pak přikývla “To je férová nabídka…dobře.Tak mi řekni po čem jeho srdíčko tak prahne a seženu to co nejdříve to půjde.“vytáhla si čistý papír a připravila si uhel,aby si to mohla zapsat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jsou to dokumenty o Umění," prozradím jí to tajemství. Ani jsem nečekal, že to půjde tak snadno. "Pokud by to šlo tak prosím co nejdříve. Dost to spěchá. A samozřejmě diskrétně," připomenu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se na tebe podívala “O Umění?Fajn..nic konkrétního mi asi říct nemůžeš?“položila uhel a utřela si špinavé prsty. “Diskrétnost je moje přezdívka Enho.“pousmála se “Seženu je co nejdříve to bude možné…tak…tohle máme vyřešené.Ještě něco?“zvědavě se na tebe dívala. “Odejdeš a nebo se tu zdržíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu s ďábelským úsměvem. "Nedostanou šanci..." zazubím se. "Ale nechci, aby to bylo z milosti...maminka ho má ráda, ale Jakeš se netvářil zrovna nadšeně...ale ona ho už maminka přesvědčí..." usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokud mám talent? Hm... Poslouchám Opata a mám co dělat, abych mu přes pleskání kapek rozumněl. "Ale z koho tedy potom čerpají svoji sílu dnes? To snad nejde, nutit někoho k víře..." Pronesu zamyšleně. A pak mě napadne ještě jedna otázka. "Jak se dá naučit tomu Umění? Jen z knih? A nebo vás musí někdo vést?" Zeptám se a vyhlížím vrata kostela. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No asi bych měl jít, pokud odemě něch nechceš. Třeba pomoc nebo tak," zamyšleně se podrbu ve vlasech. "Jo a taky si dej na Opata pozor. Nemusí být tím za co se zdá," varuju Zinu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vstala “Jak to myslíš?Já se znám z Opatem už roky.Myslím,že dobře vím co je zač.“pronesla zamračeně. “Ale díky za varování….tak pojď.Vyprovodím tě.“vydala se zase chodbou zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat se na chvíli zastavil aby popadl dech “No ano…z knih se to dá naučit.Ale pak je tu to praktické učení.Je to,jako se zbraní.První zjistíš,jak se s ní pracuje a pak si to vyzkoušíš.“znovu vykročil. “Ano.Dá se to naučit z knih,ale mít učitele by bylo jednodušší.Jen škoda,že je jich poněkud nedostatek.“sklepal vodu z vousů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokývala hlavou “Tak první zpracuj raději mamku…a ta pak zpracuje zase Jakeše.“usmála se. “To bude nejlepší způsob.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vstanu a následuji jí k východu. "Já jsem tu krátce a Opata jsem viděl jenom jednou a náhodou, ale něco mi na něm nesedí. Prostě si na něj dej pozor, ano? A na plavovlasé." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No jo no...nenechám se odbýt..." usměju se. Snad to nebude nic těžkého...nechci jim ho vnucovat, ale rozmluvit si ho nenechám... Umíním si, protože se potřebujeme navzájem. A to doslova. Skoro jakoby mezi námi vznikla fyzická a psychická závislost. A té se člověk nezbaví přes noc, že se z toho vyspí. Má ji zažranou do morku kosti a nemůže s tím vpodstatě nic udělat. Trochu se usměju. Hansi...udělala bych cokoli, aby jsi se mnou byl šťastný... |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Počkám chvíli, než se Opat vydýchá a pak se znovu rozejdu do kopce. Věta o tom, že je to s Uměním stejné jako se zbraní, mě docela zaujme."Až dojdeme do kostela, mohl bych se chvíli zdržet v té knihovně?" Zeptám se, když se znovu rozejde. "Alespoň než se přežene tahle bouřka?" Ujistím ho, že se nehodlám zdržovat na déle jak pár hodin. A co když si ty knihy půjčím? Dovolí mi to? Nemám čas zůstávat na Krédě, abych je mohl studovat tam... Jenže to budou asi svazky strašně cenné. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Konečně jste došli ke kostelním vratům.Opat na ně zabušil a čekal až mu nějaký mnich přijde otevřít a otočil se k tobě. “Normálně takhle pozdě nepouštíme do knihovny,ale myslím,že teď je výjimečná situace.Ano…můžeš se tam podívat.Hlavně ale žádnou knihu nesmíš poničit.“varoval tě. Za vrty to začalo šramotit a jedno křídlo se otevřelo natoli,aby jste se oba protáhli.Vešli jste a dveře byli zase za vámi přibouchnuty.Mnich který přišel otevřít byl jiný než ten přátelský tlouštík. Nebylo mu vidět do tváře,protože měl kápy,byl štíhlý a vysoký,převyšoval tě o dobré dvě a půl hlavy. “Děkuji bratře Sigmo.“poděkoval mu opat. Bratr Sigmo přikývl a šoural se pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana tě sledovala a pak potřásla nevěřícně hlavou “Teda….jsi v tom až po uši.Nikdy jsem tě ještě neviděla tak zamilovanou.Je to až skoro k neuvěření….myslíš…myslíš,že je to ten pravý?“pozvedla obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se na tebe ve dveřích usmála “To je tak roztomilé,jak se staráš.“políbila tě na tvář a otevřela ti dveře “Dobrá….dám si pozor,ale jen proto že jsi to ty.Tak se měj….a brzy se stav.“mrkla na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jen co vejdeme do kostela, otřepu se jako pes, když vyleze z vody, abych snížil riziko toho, že mezi knihami způsobím nějaké škody. "Děkuju Opate." Otočím se k němu po chvilce a pokusím se osušit ruce o kalhoty. "Ukázal by jste mi, kde najdu ty knihy o Elietimm? Zeptám se a zatěkám pohledem k místu, kde tuším vchod do knihovny. "Nebojte, dám na ty knihy pozor." Ujistím ho vzápětí. Jak se chovat ke knížkám snad ještě vím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Ve dveřích se ještě zastavim. "Dáš pak Šivovi vědět nebo kdy bych se tu mohl stavit?" Zeptám se ještě jak to uděláme, až to Zina získá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyslela se “Dám Šivovy vědět a ty se pro ně pak můžeš pro ně stavit.Pochybuji,že Šiva bude mít dost odvahy aby si pro ně přišel sám.“natáhla ruku a upravila ti límeček u košile. “Tak běž uličníku.“usmála se a zamávala rukou,jako když tě odhání. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu mi zrůžověly tváře. "Možná že jo, ale to se teprve uvidí..." pokrčím rameny s jemným úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ze tmy se zase přišoural Sigmo a podal ti ručník,když jsi si ho vzal šoural se zase zpět. Opat za ním hleděl “Pojď semnou.“řekl a vedl tě do knihovny,kde jsi ho předtím vlastně našel. Ze zdi vzal další lucernu,kterou zapálil a podal ti ji.Vedl tě mezi policemi až úplně do zadu,kde byl anonymní stolek s křeslem.Na něm zapálil svíčku a díky tomu pořádněji osvětlil koutek.Tam byla úzká knihovna se samými svitky. “Tenkrát to zapisovali do svitků.Tady tyhle čísla…to označuje které na sebe navazují.Tady…A1 a tady hned je A2…ty na sebe navazují…tak aby jste to pak neměl pomotané.“uhnul stranou aby ses k nim sám dostal “Omlouvám se,ale víc jich nemáme.Nějaké vlastní ještě slečna Zina…ale odmítla je prodat.Máme jenom začátek…první svitek ona má další tři.A to jsou zrovna takové…trochu nebezpečné…je to jak díky Umění někoho na trvalo uvést do komatu nebo ho rovnou zabít zmrazením srdce…byl bych raději mít je tady,ale když ona nechce tak nic nenadělám.“pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zahihňala a pak vyhlédla z okna “No…asi bych měla jít.Mám domluvené rande s Robertem.Bere mě na večeři,tak se musím trochu zušlechtit.“řekla trochu kysele.Věděla jsi,že ona má raději prostě obyčejné pohodlné oblečení a ne ty upnuté šaty v kterých žena sotva dýchá. “Zvládneš to tu sama?“dopije čaj. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Uličník," pozvednu oboč v údivu. "Neuvědomuji si, že bych teď v poslední době udělal nějakou lumpárnu," usměju se. "Ale každý to může vidět jinak," cvrknu jí prstem do nosu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S vděkem přijmu ručník a následuju Opata. "Slečna Zina má zbylé svitky?" Podivím se. Docela by mě zajímalo, jak se k nim dostala, ale zřejmě je to vedlejší. "Hm... Tak ta je doopravdy neprodá..." Potvrdím tiše. Jak je v nich tolik moci, tak určitě nemá zájem se jich vzdát. Usuším si vlasy, aby z nich nekapala voda na cenné písemnosti a pak se natáhnu po prvním svitku. "Děkuju, ještě jednou." Otočím se na Opata, že jestli mi nechce ještě něco říct, už si poradím sám. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se. "Zvládnu to..." přikývnu. "Hlavně se dobře bav a pak se za mnou zase někdy zastav..." usměju se a pohladim Lanu po hřbetu ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ústa se ji roztáhla v úsměvu od ucha k uchu “Raději běž.“znovu se naklonila a políbila tě. Chvíli se za tebou dívala,jak odcházíš než vešla zase zpět do domu.No teď asi nezbývalo nic jiného než čekat až vám dá vědět,že získala ty vzácné písemnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat si položil ruku na hruď a mírně se uklonil “U dveří visí váček a v něm jsou náhradní svíčky.Pro případ podobných případů.“upozornil tě ještě. “Dobrou noc.Až se budete chystat na odchod upozorněte bratra Sigma.Bude někde v příčné lodi.Stačí když si stoupnete ke dveřím a on už přijde.“otočil se a šel pomalu pryč. Za chvíli jsi slyšel,jak se dveře do knihovny zavřeli a ocitl jsi se v nepříjemném tichu,které protínalo jen plápolání svíčky,déšť co dopadal na střechu a vzdálený hrom. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana vstala a pevně tě objala “Jasně…přijdu hned zítra abych ti povyprávěla jak bylo na té večeři a také hlavně proto,aby ses mi tu neumořila nudou,když teď zdroj tvé zábavy marodí.“políbila tě lehce na tvář. “Tak ahoj.“rozcuchala ti rošťácky vlasy a odešla si pro kabát.Za chvíli jsi slyšela,jak dveře kleply. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Dojdu zpátky domů a zamířím si to do kanceláře, abych Šivovi oznámi jak jsem byl úspěšný a zjistil co dál. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vydal jsi se zpět k Šivovy,ale když js procházel tržištěm zahlédl jsi dlouhé,plavé vlasy.Otočil jsi hlavu a měl jsi pocit,že jsi zahlédl tu ženu z lodi.Dceru toho ledového muže co tě na lodi plavovlasých vyslýchal. Za chvíli ti zmizela z dohledu. Ale hned jsi ji zase zahlédl u stánku s květinami a viděl ji,jak tam kupuje puket růží. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, že je mi to všechno jasné a sleduju Opata, dokud se mi neztratí mezi policemi s knihami. Pak vyhrnu rukávy, ještě jednou usuším ruce a vytáhnu první svitek. Posadím se s ním do křesla a snažím se nevnímat tu ponurou atmosféru, která zrovna v knihovně zavládla. Tak se ukažte... Uvidíme, co se dá zjistit. A když mluvil o těch učitelích, myslel tím třeba i toho Petera? Hm... Třeba se to ještě dozvím. Vyženu z hlavy všechny zbytečné myšlenky a začnu se soustředit na ten svitek. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přistoupim ke stánku s květina a oslovim tu dívku: "Růže se k vám nehodí," pronesu konverzačním tónem a podám jí begonii. "Tohle je květina pro vás." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadívala se na květinu,kterou jsi ji podával a pak pohlédla na tebe.Zamyšleně naklonila hlavu na stranu,jakoby vzpomínala kde tě už viděla. Netrvalo to dlouho a v očích se ji zablesklo poznáním a možná i trochu toho strachu “Možná,že máte pravdu pane.Ale tyhle květiny nejsou pro mě.“řekla pomalu a její přízvuk byl hodně patrný. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Opravdu?" podivím se. "A pro kohpak jsou? Pro vašeho otce? Doufám, že se má dobře a krk se mu hojí," řeknu posměšně a zaplatim za květinu, kterou jsem si vybral. Pak jí dívce vetknu do vlasů. "Tak je to dokonalé," usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tržiště Žena na okamžik rozpačitě sklopila pohled,ale hned se na tebe zase zadívala “Jsou na hrob.“odpověděla “A otec se má dobře.Kudy chodí tam vás proklíná.“přitiskla si k sobě jednou rukou květiny a druhou si nadzvedla sukni,aby si na ní nešlapala. “Omluvte mě….raději půjdu.“otočila se a začala se proplétat mezi lidmi a podle toho,jak spěchala se hlavně snažila dostat od tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamyšleně jí pozoruji, dokud se mi neztratí v davu, apk si koupím šest červených hyacintů. Ještě jsem od pohřbu nebyl u hrobu Sam. Jsem na to zapoměl a těď je vhodná příležitost to napravit. Vezmu kytici, zaplatim a vyrazim na hřbitov. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začal jsi studovat svitky. Byly napsané ve starém jazyce a inkoust byl už značně vybledlý,tak jsi se musel dost snažit abys to přečetl.Byli tam dokonce ilustrované vysvětlivky.Také jsi si všiml,že na krajích svitků byli nečitelné poznámky.Ty byli tak malé a vybledlé,že se to nedalo přečíst ani se zvětšovacím sklem. Podle prvního svitku jsi pochopil,že zdroj síly je opravdu ve víře,stačilo hlavně věřit a použití jistá slova. Nejdůležitější je myti hudebná sluch díky.Bez něj je nemožné,aby se student nadále učilpřečetl jsi vysvětlivku. První lekce byla o rozdělávaní ohně,stačilo se jen zadívat na to co chceš zapálit,věřit že to dokážeš a pronést slova „Talmia nebrala eldrin fres“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi dorazil na hřbitov a pomalu se blížil k hrobu Sam k tvému překvapení jsi tam narazil znovu na tu ženu. Klečela u jejího hrobu a pokládala tam růže,když tě zaslechla trhla sebou a ohlédla se “To na vás teď budu všude narážet?“zeptala se,vstala a sklepala si špínu se sukně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nedám na sobě znát překvapení a zamračím se. "Co tady děláte?" zeptám se a probodávám jí pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ahoj." řekla jsem ještě za odcházející Lanou, trochu si rukou učesala vlasy a dopila hrnek čaje. Mrknu se na Hanse...co bych taky tady dělala... Napadne mě a hned se vydám do svého pokoje, abych se podívala na našeho maroda. Zaklepu zlehka na dveře a pootevřu je. "Hansi?" šeptnu, abych ho nevzbudila, kdyby ještě spal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na hrob a pak na tebe “Co myslíte,že tu dělám?“zeptala se a založila si ruce na prsou. Ustoupila stranou,abys mohl k hrobu “Přišla jsem ji…jen říci,že mě to mrzí.“řekla nakonec lítostivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pod dekou se to pohnulo “Jsem vzhůru.“posadil se,vypadal unaveně,ale do tváře se mu vracela zdravá barva“Tak…už odešla?“zeptal se a natáhl k tobě ruku,abys šla k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jo, protože jde na rande a potřebuje se na to upravit..." usměju se. Vezmu ho za nataženou ruku a stisknu ji. "Už vypadáš mnohem líp." řeknu a posadím se na okraj postele. "Nepotřebuješ něco přinést nebo odnést? Nemáš hlad?" zeptám se starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Seč mi síly stačí se snažím přeluštit text a pokud najdu kus papíru, inkoust a brk, dělám si poznámky. Když dojdu až k zaklínadlu, na chvíli se zarazím. Skutečně stačí jen věřit, že to dokážu? Napadne mě a zůstanu civět na formulku napsanou na svitku. V tom případě věřím... Ubiju skeptika v sobě, aby se ani hláskem neozval. Nejtěžší je asi vždycky překonat počáteční skepsi... Půjčím si jednu ze svíček a náhřátým koncem ji přilepím k podlaze. Jen věřit? Jako věřím, že se otec vrátí k matce? Hm... Věřit nesmyslům mi jde. Tu svíčku dokážu zapálit... Kleknu na jedno koleno naproti svíčce a upřu pohled na knot. Ani jedna malá pochybnost o tom,že na poprvé se to stejně nemůže podařit. I kdybych na tyhle věci měl talent. Jen se rozhlédnu, že v knihovně krom mě nikdo není a vyslovím těch pár slov. „Talmia nebrala eldrin fres“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Upřeně jsi sledoval knot svíčky a pronesl jsi formuli.Hned,jak jsi domluvil objevila se slabá jiskra a z knotu na chvíli stoupal dým,ale nevzplál. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Potřásl hlavou “Teď když jsi tady mám vše co potřebuji ke štěstí.“usmál se a přitáhl si tě k sobě,objal tě. “Už jsem se tu cítil trochu osaměle.Nesnáším když jsem nemocný.“sundal ti rukou vlasy z čela. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V očích se mi zaleskne jako dítěti, které právě dostalo novou hračku. "Ono to snad doopravdy funguje..." Ta slabá jiskra je toho důkazem. Hned se tomu snáze věří. Skoro bych se zatetelil radostí, kdybych si nebyl vědom toho, že se nemá říkat hop, dokud člověk nepřeskočí. A kdybych se dál nedostal, naučím se aspoň tohle a nebudu muset utrácet za sirky... Bleskne mi hlavou sotva na krátkou chvilku. Ale já to dokážu. Začnu se znovu soustředit na knot a stejně jako prve, jen s ještě věcí a teď už nefalšovanou vírou, zopakuju zaklínadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tentokrát se to opravdu podařilo,ale fungovalo to lépe než jsi mohl doufat.Z knotu vyšlehl jeden krátký plamen,který rozpustil svíčku a zanechal na zemi jen rozteklý vosk a trochu zčernalý kámen. Nahlédl jsi znovu do svitku,kde jsi si přečetl další lekci. Usměrňování moci je velice důležité.Nikdo nechce aby se Umění obrátilo proti vám samotným.Nejlepší způsob,jak usměrňovat moc je meditace,cvičení a spojení se svým skrytým já.Ale i přes to to nemusí fungovat.Proto je důležité promluvit si o tom se svým mistrem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Mrzí?!" vyjedu na ni. "Je pěkné, že vás to mrzí, ale to už jí, mladá dámo, život nevrátí, zpražim jí nenávistným pohledem. "Zabili jste ji a já udělám všechno proto, aby její smrt nezůstala nepomstěna a zabiju tolik vašich mužů, kolik jen budu moci," slibuju krutou pomstu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přitulila jsem se k němu a spokojeně zavrněla. "Osaměle? Tak to ti budu dělat společnost..." usmála jsem se. "Taky se mi to nelíbí...jsi pořád jenom v posteli a já za tebou do ní nemůžu, abych taky nebyla nemocná..." zašklebím se. "Ale aspoň už vypadáš mnohem líp a brzy už budeš úplně zdravý..." usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ou." Vypadne ze mě překvapeně, když ze svíčky zůstane jen rozteklý vosk. Trochu nejistě se poškrábu na hlavě a zvednu se ze země s tím, že se musela někde stát chyba. "Aha... A že zrovna tak podstatnou informaci vloží až sem..." Hudruju, vědom si toho, že nedat svíčku na zem, ale zkoušet to na stole, mohl jsem podpálit knihovu. "A co když mistr není...? Můžu si o tom promluvit leda sám se sebou. Nějaké rady jak přesně se dá moc usměrnit tu nejsou? Znovu se posadím a začnu se do svitku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jistě…to zcela chápu.“řekla ale zostra na tebe pohlédla “Bohužel..naši muži jsou poněkud horkokrevní.“sledovala tě. “Snažím se zažehnat všechna neštěstí jakých se naší muži dopouštějí jen kvůli svému vzteku a nenávisti k vám.Ale nemohu být na stovkách míst najednou.V tomhle případě je upřímná omluva to jediné co mohu udělat.Věřte,že já její smrt nechtěla.“zvedla ruku a vytáhla si květinu od tebe z vlasů a hodila ji k růžím na hrob. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pohrdavě si odfrknu a položím své květiny vedle těch jejich. "Ještě se uvidíme," hodim přes rameno a zamířim si to k východu ze hřbitova. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmál se “Ano…už je mi mnohem lépe…a to jen díky tobě.“políbil tě do vlasů. Slyšela jsi,jak se domovní dveře zabouchly,máma byla si už doma. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To bude asi maminka...Jakeš má přijít až večer..." usměju se. "Jinak s Lanou jsem o Planirovi mluvila...konečně to pochopila a uznala, že není dobré se s nimi přátelit...jsem za to ráda..." řeknu. "Opravdu nic nepotřebuješ?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hřbitov “Ano…určitě ano.“odpověděla a dívala se za tebou.Kdyby jsi se ohlédl viděl by jsi,jak se zase sklonila k hrobu a začala na něm nějak uspořádávat květiny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Spokojeně přikývl “To je dobře…to tedy znamená,že její mysl neovlivnili.Je dobře,že je v pořádku.“hladil tě po vlasech. Pak potřásl hlavou “Ne nic nepotřebuji…jen…no..potřeboval bych na záchod…bohužel to za mě vyřídit nemůžeš.“zasmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ohledně „usměrňování“ tam bylo jen to co jsi už přečet.Tedy to znamená,že budeš muset pořád jen cvičit a meditovat,abys se to naučil ovládat. Možná,že se o tom dozvíš něco nového v dalších svitcích. Ve svitku,který jsi měl před sebou rozložený se dál psalo spíš jen o teoriích a o pokročilých věcech z Umění,jako nadvláda nad ohněm. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Odcházím a emoce se mnou clomají. Bezmyšlenkovitě zavírám a otvírám pěsti. Taková drzost. Jak si to ta káča vůbec představuje. Však ale ještě uvidí. Jen co si poddám jejího otce. Udeřim pěstí do dlaně druhé ruky a zamířim si to k Šivovi. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasmála jsem se. "Tak to opravdu zařídit nemůžu..." přikývnu. "Tak běž...já se zastavím dole za mamnkou a přinesu ti něco k jídlu, chceš? Jenom něco malého..." řeknu a zvednu se z postele. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se vrátil domů překvapilo tě mrtvé ticho.Nahlédl jsi do kuchyně,ale Liu jsi tam nenašel i když jsi viděl,že je tam rozdělané jídlo. Polekaně jsi vyskočil,když se ze shora ozval bolestný výkřik Lii. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “Něco malého..to bych snad zvládl.“pak sám vstal a protáhl se. “Uh..musím..“řekl a spěchal na záchod. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmála jsem se. Nakonec jsem zašla dolů, abych viděla, kdo vlastně přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vytrhnu nůž z opasku a schody beru po třech, ale pak se zarazím a něco mě napadne. Přesto však opatrně dojdu nahoru, abych zjistil co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zašla jsi do kuchyně,ale tam nikdo nebyl.Takže že by to nebyla máma?Ta by hned z nákupu přece šla do kuchyně. Najednou ti přejel mráz po zádech a hned jsi věděla,že něco není v pořádku.Vlasy se ti lehce pohnuly,jak se za tebou něco pohnulo,když jsi se ohlédla hleděla jsi do ledově modrých očí. “Ahoj pusinko…“řekl Planir a zkroutil ti ruku za záda. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nahlédl jsi do chodby a tam jsi s úlevou viděl Šivu a všechny jeho děti.Ale úleva z tebe odpadla,když jsi viděl,jak se Šiva tváří.Byl bledý,ba vyděšený a stejně tak děti.Arrien se tiskla k Ryšakovi a tiše kňourala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vyjeknu. "Nazdar." procedím mezi zuby. "Co tady chceš? Táhni odkud jsi přišel...nemáš tady co dělat...co mi chceš?" řeknu a snažím se vyprostit svoji ruku. Dýchám zrychleně a přerývaně. Mám strach a kdo by ho neměl, když před ním stojí ztělesněný ďábel. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zastrčim nůž zpátky do pochvy a stisknu Šivovi rameno. "Už je to tady" zeptám se a rozhlednu se po dětech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se na tebe podíval a přikývl “Ano..ale…mám opravdu strach Enho…je to ještě moc brzy.Asi…asi moc pracovala,že to přišlo tak brzy….já nevím.“řekl se strachem,ale mluvil tiše,nechtěl polekat děti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Kdo říkal,že tu jsme kvůli tobě.Já si přišel pro meč tvého milence.Tak kdepak je?“zeptal se ledově. “Nic se vám nestane…mě jde jenom o ten meč…ale když budete dělat problémy…“více ti zkroutil ruku “…budu tě muset zabít.A tvého přítelíčka také.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jak víš, že ho má?" zamračím se. Chce ho snad kvůli Temarovi? "Chceš ho snad kvůli Temarovi? Ale ten už přece nežije..." řeknu. "Já ti ho donesu, jenom dodrž svoje slovo." řeknu pevně a cuknu za ruku, aby mi ji pustil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj určitě to dobře dopadne," povzbudim ho a pak se obrátim k dětem. "Tak co děcka, máte hlad?" zeptám se jich s úsměvem. "Já teda jo a protože vaše maminka nemůže tak vám strejda Enho uvaří epes ňamku. Co vy na to?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takže meditovat? Že bych přece jen někdy našel onu vnitřní rovnováhu a klid? Napadne mě a pak odložím svitek zpátky na jeho místo a natáhnu se po pokračování. Trochu se protáhnu a pak se znovu posadím do křesla a začnu studovat další text. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tiše se zasmál “Mrtvý?Když myslíš….“otočil tě násilím směrem ke schodům “A raději půjdu s tebou.Nehodlám riskovat,že si na mě povoláš toho svého hrdinu a nebo pistoly.“pustil tvou ruku “Běž hezky přede mnou…a nic nezkoušej.Víš přece co dokáži.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Šiva se na tebe vděčně usmál. Děti začali kývat hlavou,že ano a začali se sunout k tobě.Přišla k tobě uplakaná Arrien,vztáhla k tobě ruce “E-e-e…“chtěla abys ji vzal do náruče.Ostatní děti se začali rychle sunout po schodišti dolů,když znovu Lia vykřikla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Další svitek byl spíš jen historické záznamy,které navazovali na první leda tím,že kdo s tímhle cvičením začal a kdo byl nejlepší a podobné bláboly,které tě moc nezajímali.Jedině snad věta Čím více cvičíte tím dříve se naučíte usměrňovat Uměníale jinak nic. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vezmu Arrien na ruku a začnu sestupovat po schodech, decka zenu pred sebou jako hejnu husí. Když dojdeme do kuchyně položim Arrien na židli a začnu zjištovat co to Lia kuchtila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S trochou nelibosti se prokoušu nezajímavými informacemi z historie. Těch pár nejdůležitějších věcí si naškrábu na kus papíru a pak pokračuju ve čtení dalších svitků. Přestože mě z toho bolí oči i záda. Do večera ještě pár hodin zbývá... Zítra je taky konec konců taky den. Thomas má rande, takže ještě alespoň dva dny času... Napadne mě a zaposlouchám se, jestli uslyším bušení kapek o střechu a nějaký hrom. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Tiše zavrčím. "Proč ten meč chceš? Vynahradím ti ho...jenom si řekni..." řeknu a zkusím to na něj. Vyjdu po schodech nahoru. Počkám, až vyjde za mnou a nakloním se k němu. Zkusím ho políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Déšť byl asi ještě silnější než předtím,ale hrom jsi už neslyšel,to znamená že nejhorší bouřka odešla dál. Další svitek byl popsán cvičením mysli,které bylo složeno vlastně jenom ze samé meditace a soustředění mysli. Když jsi nahlédl do dalšího svitku tam byla zase lekce,která způsobuje cíli dezorientaci.Ale podle všeho,bez cvičené mysli to nezvládneš. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Děti se rozsadili kolem stolu.Přišla k tobě Livak “Chceš pomoc?“zeptala se a koukala na stůl.Zdálo se,že Lia připravovala chlebové placky se zeleninou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Zdá se,že víš co je ten meč zač.A buď raději zticha a jdi.“plácl tě do zadku. “Ani nevíš,jaké to bylo štěstí,když tě Lana přivedla.Bylo lehké si v tobě přečíst o tom meči.Jsi jako otevřená kniha..vlastně všichni jsou jako otevřené knihy…neumíte si vůbec své myšlenky chránit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Takže tohle nezabralo... syknu nespokojeně. "Co ještě sis ve mě přečetl? To že jsem k vám nechtěla jít, protože si tě pamatuju?" "Jak bychom si je mohli chránit, když používáš magii, proti které neznáme obranu, hm?" řeknu podrážděně. Tenhle chlap mě už vážně štve, je u mě doma a ještě mi poroučí... Začínám se třást vzteky, ale to už stojíme u dveří mého pokoje. Jenom doufám, že Hans ještě není uvnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jasně," mrknu na ni. "Dones mi kus slaniny," oznámim co chci a dám se do vaření. Vezmu těsto, které Lia připravila, vyvalim ho do placek, které pak bohatě okořením a osmahnu na tuku ze slaniny. Snad to bude děckám chutnat, nic lepšího asi nevymyslim. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Livie odspěchala pro slaninu a hned se zase vrátila s tím kusem masa. Pak ale stála u tebe a dívala se co děláš.Ze shora se ozývali přidušené výkřiky Lii až se Arrien zase rozplakala a Rašíd se ji zase snažil uklidnit.Dětem viditelně nedělalo dobře,že slyší maminku křičet. Když jsi jim dal jídlo,slušně poděkovali a pustili se do jídla.Nijak si nestěžovali a vše co jsi jim nandal snědli,teda kromě Arrien,která snědla jen polovinu. Rašíd se pak omluvil a žel ložit Arrien a Saloma,tedy dva nejmladší,do postele.Livak tě objala a dala ti pusu na tvář než utekla ven,aby si hrála. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hodně věcí koťátko.“odpověděl a dýchal ti na krk “Víte..vy to ani nevíte,ale kdysi jste také uměli používat Umění.Ještě tu máte zbytky…pozůstatky….vaše chyba,že jste nad tak mocným nástrojem zanevřeli.“zase do tebe strčil “Tak honem.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Začnu umývat špinavé nádobí a pak uvařim čaj a odnesu ho Šivovi nahoru do patra. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Co na plat. Žádný učený z nebe nespadl. Škoda, že nejsem první. Nahnu se nad svitkem, popadnu papír a brk a to o cvičení mysli si opíšu. Dokázat kontrolovat, jestli se zapálí celá svíčka nebo knot mi beztak dá dost práce. Nějaká dezorientace mysli je už přece jen vyšší dívčí. A dál to bude jen těžší a těžší. Podívám se ve stolku, jestli nenajdu kus voskovaného papírá, do kterého bych svoje poznámky zabalil, a pak pozhasínám svíčky v knihovně. Ještě mám jinou práci. Seberu lampu a přesně jak Opat radil, se vydám do chrámové lodi ke dveřím, a počkám, než a jestli mi Sigmo otevře. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zpozorním a zastavím se. "Cože? My jsme to uměli? Jak se tomu dá naučit? Trvá to dlouho? Proč to lidé odmítli? To je nesmyslný..." vyzvídám. Vezmu za kliku a vlezu dovnitř do pokoje. Rozhlédnu se, jestli už je tady Hans. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Vešel za tebou a rozhlédl se “Heh…myslíš si,že ti řeknu,jak se nám bránit?Jen jsem ti napověděl…je to nuda bojovat proti bezbranným lidem,jako jste vy.Kdyby jste se uměli trochu více bránit víc bych si to užíval.“usmál se. Hans v pokoji ještě nebyl “Tak kde je ten malý skvost?“šťouchl do tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za chvíli jsi slyšel,šouravé kloky a ze tmy se objevil ten dvoumetrový obr v šedém plášti.Přišoural se k tobě a podal ti tmavě zelený plášť do deště a zabručel,jako nevrlý medvěd. Jen co jsi si vzal plášť přešel k vratům a pootevřel jedno křídlo,abys mohl ven. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva zachmuřeně seděl na zemi naproti dveřím do ložnice,kde si Lia prožívala těžkou hodinku. Podíval se na tebe a vypadal tak vyčerpaně,jako kdyby přebíral od své ženy půlku její bolesti. “Díky,že jsi se o ty špunty postaral.“poděkoval ti. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zamračím sen a Planira. "Nemyslela jsem pro všechny ale pro mě...to sis mohl přečíst v mojí hlavě..." procedím mezi zuby. "Už do mě sakra nešťouchej..." rozčílím se. Meč by měl být schovaný ve skříni a jenom já jsem věděla, že blízko něj je i pistole, kterou tam mám už dávno schovanou. Táhni do hajzlu... Přejdu ke skříni, nahmátnu meč i pistoli. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Díky" Poděkuju trochu překvapeně za plášť do deště. Ale zbytečně se nezdržuju, zamotám se do něj a vyjdu z kostela ven. Sice nemám tušení, kolik hodin jsem tam strávil, ale doufám, že večeři ještě stihnu. Přidám do kroku a zamířím rovnou k Šivovou domu. Alex už by mohl být vzhůru... Napadne mě v jednu chvíli a vzápětí i to, v jakém psychickém stavu. Ale, však se to brzo dozvím... Zakážu si vymýšlet kdejaké možné řešení. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Za málo, " nabídnu Šivovi čaj, který jsem udělal a sednu si vedle něj "Jsme přeci kámoši," usrknu ze svého hrnku horkou tekutinu. "Asi teď nechceš slyšet jak jsem dopadl se Zinou co?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Doma tě přivítala Lia s úsměvem a hned tě odvedla do kuchyně,kde jsi se mohl najíst “Thomas je stále u Alexe.Už se probudil.“oznámila ti hned,jak před tebe dala plný talíř malých lívanečků. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzal si od tebe šálek a napil se,povzdychl si “Díky…“zadíval se na dveře a pak se podíval na tebe “Ne jen mluv.Aspoň se na chvíli přestanu bát o Liu.“přikývl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se ohlédla Planir tam stál se založenýma rukama “Hm?“zemtal se jediným zvukem. Také jsi v otevřených dveřích zahlédla,jak se tam mihl Hans,nakoukl do dveří a pohledem ti naznačil ať neděláš hlouposti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pozdravím se s Liou a skoro jako hladový vlk se vrhnu na ty lívanečky. Když řekne, že je Alex vzhůru, málem se zakuckám. "Jak je to dlouho, co se probral?" Zeptám se a začnu možná trochu nevychovaně hltat. I když kam se vlastně ženu...? Ovládnu se a začnu se na to jídlo víc soustředit, abych do půl hodiny nedostal znovu hlad. Když po nějaké době dojím, utřu ruce do kalhot a s úsměvem se podívám na Liu. "Díky za večeři." Prohlásím a vstanu od stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře," zahýbu krkem, aby mi tolik netuhnul. "Takže Zina to udělá, bohužel se mi jí nepodařilo ukecat, aby to zfoukla zadarmo, takže po tobě bude něco chtít. Jenom doufám, že to zvládne," napiji se čaje. "Jo a taky jsem jí varoval, ale podbrobnosti jsem jí nesdělil. Prý až to bude mít, tak dá vědět, takže teď musíme jenom čekat," zakroužím zbytkem čaje v hrnku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmál se “Mohl jsem to čekat.Zina je tvrdá obchodnice.“napil se a vzdychl. “Co teď budeš dělat?Já teď budu muset poskakovat kolem mé drahé polovičky a nového přírůstku do rodiny.“znepokojeně zase pohlédl na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se usmála “Jenom chvíli.Není důvod spěchat.“řekla,když viděla,jak hltáš. Když jsi dojedl vydal jsi se nahoru. Když jsi vešel do Alexova pokoje viděl jsi ho,jak sedí na posteli opřený o polštář,vypadl unaveně,ale byl při vědomí. Když jsi vešel zvedl hlavu a podíval se na tebe “Ahoj…“pozdravil tě. Thomas se zvedl “Ahoj…tak už zpátky?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No než nám dá Zina vědět, tak toho moc dělat nemůžu," povzdechnu, "tak ti s tim tady aspoň trochu pomůžu. Už tak je toho na tebe dost a dost," plácnu ho po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odložím všechny věci v pokoji a pak vpadnu k Alexovi do pokoje. "Nazdar..." Pozdravím je oba a na Thomasovu otázku jen kývnu hlavou. Zatěkám rychle pohledem z jednoho na druhého a pak probodnu Alexe očima. "Jak je...?" Zeptám se opatrně a dojdu až k jedné z židlí, abych se posadil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nejradši bych ho hned zastřelila, dokud mám možnost... S nelibostí nechám nahmátnutou pistoli ve skříni, pevně uchopím jenom ten meč a stoupnu si. "Tady je..." řeknu a držím ho pevně v ruce. Nebo ho radši probodnout..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma-pokoj Planir se dychtivě natáhl a vytrhl ti meč z rukou “Konečně.Vidíš koťátko a ani to nebolelo.“prohlédl si meč. Do pokoje se tiše vplížil Hans a v rukou držel váleček,kterým dnes válela těsto tvoje matka,připlížil se k Planirovy zatímco on byl zabaven mečem,praštil ho do hlavy a tím ho omráčil. “Jak se sem dostal?“zeptal se a vytáhl provaz co měl za opaskem a začal Planira poutat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zase usadil. Alex se na tebe pousmál “Připadám si,jakoby mi někdo mlátil válečkem na nudle do mozku,pak ho tři dny povařil,vydlabal vnitřek a zbytek vrátili do hlavy.Pak je tu ještě únava…ale jinak mi je celkem fajn….díky za optání.“díval se na tebe “Omlouvám se,za ty problémy co jsem vám způsobil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vylil si trochu čaje na kalhoty.Začal si kalhoty utírat a pousmál se na tebe “Díky.Tvou pomoc rád příjmu…“zmlkl,když se ozval dětský pláč. Usmál se “Tak…a je to…snad nás tam brzy pustí.“dopil a odložil hrnek na zem “Co myslíš?Holka nebo kluk?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To nevím, když jsem sešla dolů do kuchyně, nikdo tam nebyl, otočila jsem se a stál tam, zkroutil mi ruku a přinutil mě jít sem a dát mu ten meč...řekl, že nás zabije oba, když mu ho nedám..." řeknu a začnu Hansovi pomáhat se svazováním Planira. "Četl mi myšlenky...už když mě k nim zavedla Lana...prý to pro něj bylo ohromné štěstí, že mě tam přivedla...hned si ve mě přečetl o tom meči a já ho sem jenom zavedla..." přiznám. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Při jeho slovech se zašklebím, jako že si to dokážu představit, a pokrčím rameny. "Optá ní je to jediný, co můžu udělat." Odpovím mu a poškrábu se ve vlasech. Toho provinilého pocitu, že za to můžu já, se zbavuju dost těžko. Mě na těch lidech začlo nějak moc záležet. Když dojde na řeč o problémech, sotva na okamžik si promnu krk a pak se pousměju. "Nic se neděje." Mávnu rukou a zatěkám pohledem k Thomasovi, jestli to o té jeho sečné ráně můžu říct. "Dole je večeře..." Informuju ho pro jistotu, kdyby to nevěděl a pak se otočím zpátky na Alexe. "Jak to vidíš? Za jak dlouho budeš v pohodě a budeme moct odjet?" Zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Přijmi mou gratulaci, tatínku," vesele se zašklebim na Šivu. "Určitě to bude kluk," tipnu si a zvednu se, abych si protáhl nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se zachmuřil a když byl spoutaný nacpal mu d pusy ještě roubík “To je špatný…teď jsi v nebezpečí.Kvůli mě a tomu pitomému meči.“vzal ze země meč a prohlédl si ho “Budu muset odejít.“řekl “Někde se schovat.“odložil meč na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se přátelsky usmíval,ale nic neříkal.Zatím. Alex pokýval hlavou “Já vím..Lia mi sem už poslala jídlo chvíli po tom co jsem se probudil.“promnul si krk. “No…myslím,že ráno bych měl být už v pořádku…počkat…kam chcete jet?“nechápal. Thomas vstal “Jdu na záchod.“oznámil a utekl z místnosti,nechal to na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Také vstal “Díky…“stiskl ti ruku “Po pravdě….já bych také řekl,že to bude kluk.“usmál se “Škoda..chtěl jsem se s tebou vsadit,kdybychom měli odlišné názory.“moc,ale nepostál,začal zase pochodovat nervózně před dveřmi.Dítě po chvíli přestalo plakat a rozhostilo se tíživé ticho. “No tak…“pronesl snad už po třetí během pěti minut. A konečně se dveře otevřeli,ve který stála postarší žena,v rukou držela zakrvácené prostěradlo a oba si vás změřila pohledem. “Můžete dovnitř…“řekla a vyšla ven. Šiva se hned nahrnul dovnitř “Miláčku?Jak ti je?“stoupl si k posteli. Vešel jsi také,Lia vypadala…no..asi tak,jak může žena po těžkém porodu vypadat,zplihlé vlasy,bledá s kruhy pod očima a kůže se ji leskla potem. Usmála se “unavená..ale je mi dobře…tohle byl asi ten nejtěžší porod.“odpověděla a pak se podívala na tebe “Ahoj Enho..pojď klidně blíž.“povzbudila tě. Přišel jsi tedy blíže a podíval se na zabalený uzlík v jejím náručí,viděl jsi jenom hlavičku. Zatím jsi neviděl dítě co je na světě jen pár minut a zdálo se ti že je poněkud pomačkaný “Tak…copak to je?Chlapec,že?“zeptal se Šiva. Přikývla “Jak jsme si mysleli.“usmála se “A už mám i jméno…myslím,že by bylo pěkné jméno Meiju…tady po strýčkovy.“mrkla na tebe. “To je dobrý nápad.“souhlasil Šiva. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Úplně jsem ztuhla. "Odejít? Ty si myslíš, že to zvládneš sám? Nebo že tě nenajdou jindy?" zvednu hlas. Nemůžu uvěřit tomu, co mi to tady povídá. "V nebezpečí bych byla, ikdybych jen přecházela ulici..." řeknu už o trochu klidnějším hlasem, ale stejně je pořád ještě dost rozčílený. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Teda, páni," tohle mi vyrazilo dech, rohodně jsem to nečekal. "Nevim co řict, je to pro mě velká pocta," podívám se na ten mrňavý uzlíček trochu dojatě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se usmíval stejně tak,jako Lia “Jsme už dlouho přátelé.A po pravdě jsme po tobě chtěli pojmenovat už Arrien..ale…no…byla to holka,tak to nešlo.“vysvětlila ti Lia a zadívala se na malého Meijua juniora. Šiva se na tebe zazubil “Já věděl,že budeš mít radost.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přišel k tobě a objal tě “Miláčku…jsem stále nemocný….první se potřebuji uzdravit.Dokud na mě doléhají horečky nedovedu tě ochránit.Proto bych se měl někam schovat..tam se vyléčit…a pak až budu zdravý vrátím se.Ale do té doby…bych měl odejít.Pro tvé a mé bezpečí a i tvých rodičů.“políbil tě do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Střelím za Thomasem pohledem, že je srab a pak se kouknu na Alexe. "No... Dnes v noci s Thomasem odděláme Raphaela." Spustím trochu oklikou a shrnu vlasy z očí. Nejspíš nějakou dobu počkáme, než opadne největší rachot a pak se vrátíme do Marakéše." Zabubnuju prsty na desku stolu. Chvilku zůstanu mlčet a pak zvednu pohled od stolu. "A od tamtud na ten Sopečný ostrov." Dopovím a jsem zvědavý na jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se zachmuřil,když jsi mluvil o tom,že vyrážíte na Raphaela. Když jsi začal mluvit o Sopečném ostrově překvapeně se na tebe zadíval “Sopečný ostrov?A co tam?“nechápal a zdálo se,že to ani nehraje. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak teda díky," stisknu Šivovi ruku. "Teď ho musíme akorá pořádně zapít, aby z něj vyrostl kus chlapa jako jsi ty," praštim ho do zad. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Narovnám se, podívám na Alexe a tentokrát vypadám zcela nechápavě já. Krátce zatřepu hlavou. "Počkej... Jak, co tam?" Zeptám se zmateně. "Vždyť tys mi řekl, že tam mám jet. Copak ty si to nepamatuješ?" Shrnu vlasy z očí a nějak mi nechce dojít, že by mu třeba mohli smazat něco z paměti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se zakymácel,jak tvou ránu nečekal,ale uculil se na tebe a zmáčkl tě v medvědím obětí až tě to nadzvedlo na chvíli ze země. Zasmál se a pustil tě z náruče,byl šťastný “Dojdu pro kolébku.“řekl a odešel. Lia se také usmívala “Myslím,že to maličké nemohlo přijít v lepší dobu.Šiva byl teď dlouho ve stresu.“pohladila Meijua juniora po čelíčku “Chceš si ho pochovat?“koukla na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Koukal na tebe stejně zmateně “To,že jsem říkal?Opravdu?Na Sopečný ostrov?A proč?Teda…proč tam máte jet?“nechápal,zavrtěl se “Vůbec si to nepamatuji.“zavrtěl hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Alexi, tys měl vždycky divnej smysl pro humor, ale tohle přeháníš..." Podívám se na něj, jestli to skutečně nehraje. "Musíme na tom ostrově někoho navštívit. Jméno Peter ti taky nic neříká?" Zeptám se a už ani nepočítám s tím, že by se mi dostalo jiné odpovědi, než že ne. No potěš koště... On je úplně vygumovanej... To mu stihli vymít mozek? Vzpomene si na to ještě někdy? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex nahnul hlavu na stranu,jako zvědavý ptáček.Přemýšlel,ale pak potřásl hlavou “Peter?No znám jednoho Petera,ale ten se před třemi lety utopil na moři.Byl jsem u toho,přes palubu se přehnala vlna,smetla ho do moře a už jsme ho neviděl.Já měl štěstí a vrátil jsme se domů….ale…to je vše.“pokrčil rameny “Je mrtvý…Nechápu proč jsem vám to říkal.“zavrtěl hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Změřím si Alexe pohledem, jako bych ho chtěl na místě zabít a pak zakroutím hlavou. "Tak to bude asi ještě jinej Peter." Řeknu smířlivě. "Hele víš co, zapomeň na to." Mávnu rukou. Tohle mi nabulíkovat nezkoušej. Jestli ti vymyli mozek, tak je to průser, ale mě tím neoblbnou. Jakože když mi potom, co se ti vrtali v hlavě řekneš, že je mrtvej, že se na to vykašlu...? Ani nápad. "Vrátíme se do Marakéše, ty se vrátíš za Kate a my si s tím s Thomasem už nějak poradíme." Pousměju se. Kde se ten Thomas sakra courá? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex asi chtěl něco namítnout “Ale…no dobře…“potřásl hlavou “Mrzí mě,že jsem ti k ničemu.“řekl omluvně. Thomas se vrátil a nesl Alexovy pití,ten poděkoval a napil se “Tak co?Povykládali jste si?“zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "O nic nejde..." Mávnu už podruhé ledabyle rukou s úsměvem, jako by se doopravdy nic nedělo. Žádná invaze plavovlasých mániček, co dokážou slovy ovládnout člověka a zacházet s ním jako s loutkou. Když se vrátí Thomas, zatěkám k němu pohledem a pak se podívám na Alexe. Znovu tak trochu vedle. "Jestli jsme si povykládali?" Zopakuju jeho otázku a poškrábu se na hlavě, v očích němou otázku: S kým a o čem? |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ale...kam chceš jít?" zeptám se a hlas mám už mnohem klidnější. Trochu se k Hansovi přitulím. "A co teď s ním..." kývnu na Planira, který je pořád ještě omráčený a spoutaný na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To ano," přitakám na její řeč o manželovi. "Moc rád," opatrně se natáhnu po tom mrňousovi a vezmu ho do náruče. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začal tě jemně hladit po vlasech “Nevím…však já si nějaký úkryt najdu…nebude to tak těžké…“zadíval se na Planira na zemi “Asi ho odevzdáme Jakešovy….ten už bude vědět…nejspíš ho budou vyslýchat,dostat z něj vše důležité a tak.“pokrčil rameny “Ale nejspíš se odstěhujete dřív než jsi myslela…pokud má Jakeš rozum…tak ano.“políbil tě na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zatímco jsi choval ten maličký uzlík,který křečovitě svíral očíčka Lia usnula. Za chvíli se,ale vrátil Šiva s kolébkou,kterou postavil těsně k posteli,to aby se nemusela Lia zvedat z postele,když bude potřebovat mimčo nakrmit. Pak k tobě přistoupil “Nezdá se ti,že je nějak maličký?Snad v příštích dnech nabere na váze…takhle by mohl být pořád chorý.“spekuloval tiše. Pak si,ale od tebe juniora vzal a položil ho do kolébky “Pojď…necháme ty dva si odpočinout.“vystrkal tě z pokoje. “Tak co myslíš?Co na něj říkáš?“ptal se tě zatímco tě zase strkal dolů ze schodů a do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zase zadíval nechápavě na tebe “No jako spolu.“ukázal na tebe a pak na Alexe. Alex se napil a odložil skleničku na noční stolek “Celkem ano…vysvětlil mi,že se vracíme domů….mezitím co budete pryč…zjistím kdy odjíždí nejbližší loď zpět do našeho města.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No co by, je ti podobný," štouchu ho loktem do žeber. "Tak co podnikneme? Nějaká bujará oslava nebo tak?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu na Thomase zírat, jako kdybych spadl z višně na znak a pak složím hlavu na stůl, až to hlasitě klepne. "Mě už asi hráblo..." Zamumlám do dřeva a nějakou dobu zůstanu ticho. Přesně do doby, než Alex domluví. Pak se narovnám a kývnutím hlavy mu to odsouhlasím. "Dobře." Poškrábu se na hlavě a pak vstanu od stolu. "No... Do půlnoci je ještě pár hodin. Jdu se natáhnout." Informuju je a zamířím směrem ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ano, Jakešovi..." pokývám hlavou. "Ale...když se odstěhujeme...jak mě potom najdeš?" zeptám se. "Jestli mě budeš chtít vůbec hledat..." stáhnu trochu obočí. "Ehm...no...tak počkáme na Jakeše, bude rád, že jsi ho chytil..." lehce se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Nemluv hlouposti..jistě,že bych tě hledal..klidně i na konci světa,kdyby to bylo nutné.“pohladil tě po tváři. “Jen se neboj…než odejdu zeptám se Jakeše,kde bydlí a pak bych za tebou přišel.“uklidňoval tě. “A navíc..nechytil jsme ho já…ale mi dva…neshazuj všechny zásluhy na mě.“pevně tě objímal,snad tě už ani nehodlal pustit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas pokýval hlavou “Jasně.Jen běž.Já také půjdu.Dneska toho už bylo celkem dost.“vydal se s tebou ke dveřím “Dobrou Alexi.“popřál Alexovy. Ten přikývl “Vám také..a…hodně zdaru.“popřál vám v noci úspěch a lehl si. Thomas zavřel za vámi dveře “Tak co myslíš?Je celkem..mimo co?“řekl ti tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmál se “Enho..myslím,že zatím se nepodobá nikomu.Zatím se podobá jenom člověku.“smál se. “No rád bych ho šel zapít,ale někdo tu musí být s dětmi.Lia je teď hlídat nemůže.“zamyslel se. “No je tu stále ještě porodní bába…ale ta tu byla kvůli porodu a ne kvůli hlídání.“pokrčil rameny “Jediná možnost je asi ta,že by jsi pro něco skočil do hospody.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jasně, proč ne," přikývnu a vyrazim nakoupit. Chlast a něco k zakousnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přitiskla jsem se k němu nejsilněji, jak jsem jenom byla schopná. "Já jenom nechci, aby se ti něco stalo...abys byl pryč a já ani nevěděla kde..." řeknu tiše. "Ale...budu na tebe čekat..." usměju se, stoupnu si na špičky, abych ho mohla políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyzdvihl tě trochu do vzduchu a dlouze tě políbil “Tak..snad jsme tě nenakazil.“řekl,když tě zase postavil na zem “Nemusíš se obávat…brzy se ti vrátím..už je mi lépe,jak ráno.Řekl bych,že do dvou,snad tří dnů budu zdráv.“poplácal tě po zadečku “Sbalím si pár věcí a pak tu s tebou počkám než přijde Jakeš domů…nenechám tě a tvou matku tady samotné s tímhle pošukem.“kývl na Planira. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Předtím než jsi odešel,dal ti Šiva peníze abys neutrácel své. Vydal jsi se do města,nakoupit „proviant“ na oslavu.Už jsi šel trhem a zaslchl jsi,jak kostelní hodiny odbijí jednu hodinu odpoledne. Všiml jsi si,že trh se najednou zrychlil a lidé pospíchali k přístavu a ti kteří nemohli se vzdálit od svých stánků vysílali své známé aby šli zjistit co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Je úplně mimo..." Odpovím stejně tiše Thomasovi a zamířím pryč od dveří do Alexova pokoje. "Nepamatuje si nic z toho, co nám řekl předtím. Nic o Sopečném ostrově... Tvrdil mi, že ten Peter zahynul už před třemi lety..." Zastavím se a sleduju Thomase. "Asi mu ten zkurvysyn stihnul upravit pár vzpomínek..." Pokrčím rameny a shrnu vlasy z očí. "Ale aspoň,že si pamatuje, kde je doma..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ušklíbl se “To ano….a na Kate…na tu rozhodně nezapomněl.Když jsi byl pryč pořád o ní básnil.“zívl “Ale nemá páru proč „omdlel“ a tak..myslí si,že je to z dehydratace.Třeba si na to někdy vzpomene.“zastavil se u svých dveří “Tak dobrou.“klepl tě po rameni a otevřel dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Třeba" Kývnu hlavou a chystám se ještě něco říct,ale pak si to rozmyslím. Zasalutuju Thomasovi na rozloučenou a pak se vydám do vlastního pokoje. Zavřu za sebou a pro jistotu se podívám pod postel, jestli si tam náhodou znovu někdo nehraje na schovávanou. Pak vyrovnám všechny věci, které budu potřebovat na stůl, ještě jednou je zkontroluju, jestli jsou v pořádku, a pak zalehnu. A umíním si, vzbudit se nejdéle hodinu před půlnocí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Všechny ty láhve, jídlo a další pochutiny nacpu do pytle. Zamířím zpátky k Šivovi, ale když vidim, jak všichni lidé míří do přístavu, jdu tam taky. Oslava může počkat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na poznámku o nakažení se jenom usměju. "Tak na něj počkáme..." usměju se. "Ještě ti dlužím něco k jídlu...zdržel mě..." kývnu s úsměvem ke svázanému Planirovi. "Skočím pro to do kuchyně...máš nějaké speciální přání...ohledně jídla..." mrknu na Hanse. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Moc klidně se mi nespí a, když se hodinu před půlnocí vzbudím, uvědomím si, že ve dvou lidech bude můj první plán potřeba přehodnotit. "Sakra..." Protáhnu se a zívnu. Takže ještě jinak...Zahradu zvládnem zlikvidovat v klidu, ve vnitř... Já dva, Thomas jednoho a pak mu pomůžu s civilisty. Horní patro Thomas dva, já jednoho a past... A s tím tajným východem. K čertu... Uvidíme, jak se to vyvine. Posadím se, spustím nohy na zem a pak si dojdu na záchod. Cestou zpátky se stavím probudit Thomase, jestli ještě není vzhůru, vyložit mu plán B, stanovit sraz za půl hodiny na zahradě a pak se konečně jít nachystat. Vylovím z vaku tradiční oděv Stínu, z látky, o které se tvrdí, že pohlcuje i zbytky světla, rukavice, a tentokrát i boty. Vlasy schovám pod šátek a druhý narafičím kolem krku, aby se později dal uvázat přes obličej. Volný prostor kolem očí začerním barvou. Jestli mě teď něco prozradí, tak jen lesk duhovek. Do rukávu tenkou dýku a za pásek u kalhot šperháky a berretu. Ještě seberu hvězdice a katanu, natáhnu se po mapce a pak se co nejtišeji začnu plížit z domu na zahradu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Už jsi vstupoval na schody,když se pod schody objevila malá postavička v dlouhé noční košili.Byla to Livak,vypadala ospale a nesla si sklenici vody.Tebe si ani nevšimla a prošla těsně kolem tebe a díky tomu jsi zaslechl,že si něco v polospánku mumlá. Když se za ní dveře do pokojíku zavřeli sešel jsi dolů a vyšel na zahradu.Všude byla tma a nedohlédl jsi dál,jak pár metrů před sebe díky hustému dešti,který ti skoro hned pronikl pod oblečení. Netrvalo to dlouho a vedle tebe se objevil,jako duch Thomas “Fajn..jsme tu.Připraven?“zeptá se tě tiše v podobném oblečení,jako jsi měl ty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěl hlavou “Sním všechno co bylo tebou s láskou ukuchtěné.“odpověděl.Vzal tě za ruku a políbil tě na její hřbet. Pak se rozhlédl “No...zajdu nahoru do pokoje a sbalím si pár věcí.“ještě jednou tě sevřel v náručí,jako kdyby se mu nechtělo od tebe odcházet,ale pak zkontroloval živí balík na zemi a odešel z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Následoval jsi dav,který se hrnul k přístavu a pak na pláž,která na něj byla napojená.Už jsi,ale i z přístavu poznal co lidi,tak vyburcovalo. Na blíži na straně ležela velká loď,teda spíš vrak než celá loď. Na jediném stěžni,který stál zpříma kousek od zbytku lodi stále vláli špinavé,potrhané kousky plachty.Trosky se váleli všude okolo,kousky paluby a přídě,nákladu a i těl. Pravděpodobně je zastihla ta bouře a kormidelník ji nezvládl.Prošel jsi kolem jednoho těla starší ženy,která se očividně utopila. Někteří ostrované kontrolovali vyvržená těla,jestli není někdo naživu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nemám rád, když prší... Taky by mohli tyhle věci dělat voděodolný... Kleju v duchu, i když jsem rád za to, že je tma jak v ranci a těžko nás kdo uvidí. "Pojďme." Kývnu Thomasovi na souhlas, upravím katanu na zádech, přehoupnu se přes plot a vyrazím tiše do noci. Přesně podle plánku města a trasy, kterou jsem vymysleli už dopředu. Poslední zbytky nejistoty nebo obav nechám za sebou v Šivově domě. Tahle noc bude sakra dlouhá. Alespoň pro někoho. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Tak z oslavy asi nic moc nebude. Šiva bude mít určitě radost. Chvilku se ještě dívám, ale pak se otočím a dojdu to říci Šivovi. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ještě jsem za Hansem okamžik koukala, pak jsem se podívala na Planira a protože se mi zdálo, že je dostatečně svázaný a v bezvědomí, odešla jsem do kuchyně, abych něco připravila Hansovi k jídlu. Hlavně aby se mu nic nestalo a vrátil se celý...živý a zdravý...a aby se nestalo nic nám...ale věřím se o nás Jakeš dokáže postarat... Možná bych jim o tom měla říct...o mě a o něm...třeba mu Jakeš nebude chtít jen tak říct, kde bude náš nový dům...bude potřeovat důvod...ale třeba to půjde i bez toho... Nechci to tajit do nekonečna, ale zdá se, že zatím není ta správná doba to prozradit... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dorazili jste před dům.Vchod u dveří byl osvětlen dvěma lampami a vše opravdu bylo podle plánku. Schovali jste se za husté křoví růží a chvíli pozorovali dům.Ve dvou oknech se stále svítilo a to třetí okno v druhém patře,tam kde by měla být pracovna a v druhém okně v přízemí,kde byla kuchyně. Zpoza rohu domu vyšla temná,nahrbená postava hlídače,který měl na sobě pláštěnku.Za to z druhé strany vyšel zase druhý strážný a na chvíli se zastavili před dveřmi ve světle lamp a bavili se spolu než se zase vydali po svých trasách. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se vracel slyšel jsi,jak někdo volá medika,že někdo přežil. Vrátil jsi se zpět domů,kde tě už čekal Šiva “Co tě tak zdrželo?“zeptal se tě když zrovna scházel ze schodů s prázdným tácem na kterém asi odnesl něco k jídlu Lie. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se sbalil mezitím co jsi mu dělala jídlo.A pak jste čekali až se někdo vrátí a zatím jste se věnovali jeden druhému. První se vrátila tvoje matka,ale té jste zatím nic neřekli.Když se začínalo stmívat vrátil se Jakeš. Hans s tebou sešel dolů a než jste vešli do kuchyně obrátil se na tebe “Raději to řekni ty…tvoje matka není problém…ale…s Jakešem mám celkem problém mluvit.“požádal tě tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na jeho prosbu jsem přikývla a stiskla mu ruku. Skoro jsem to čekala, protože vím, že Jakeš ho tak nějak nemá rád. "Jakeši..." obrátím se k obrovi v naší kuchyni,která je vlastně už i jeho kuchyní. "Něco pro vás máme...nebo spíš někoho...myslím, že budete docela rád..." řeknu jasným hlasem. "Odpoledne jsme tu měli nezvaného hosta...ale on se tu nakonec zdržel...je u mě v pokoji...myslím, že pro vás bude důležitý..." pokynu rukou do schodů a nakonec do mého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale," začnu vybalovat věci co jsem přinesl. "Na pláži ztroskotala loď, tak jsem se tam byl podívat. Je to koga, ale jméno jsem nezahlédl. A zdá se, že tam i někdo přežil, jsem šel za tebou ti to říci. Z te oslavy asi nic nebude co?" zeptám se ho a významně potěžkám láhev. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přikrčím se za růžovým keřem v zahradě a obhlédnu situaci. Jeden strážný... Druhý strážny... Ještě by tu někde měl být ten třetí. Vytáhnu z pouzdra tenkou dýku a naznačím Thomasovi, že si beru na starost toho nahrbeného. Hned potom mu posuňkem naznačím, že se sejdeme u zadního vchodu, a vyplížím se pryč. Přesunu se mu až těsně za záda, využívajíce přitom ostatní keře jako krytí a v duchu odpočítávám minuty, než se střetne s tím třetím. Teprve pak se rozhodnu zlikvidovat ho. I když skrz bušení kapek nemůže slyšet moje kroky, počínám si na výsost opatrně. Jakmile se ocitnu za ním, dokud nezaregistruje přítomnost něčeho cizího, zacpu mu dlaní ústa, zvrátím hlavu dozadu a krk mu proříznu skoro až k páteři. Počkám, dokud tělo neochabne, což je během několika vteřin, a odtáhnu ho za jeden z keřů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš tě překvapeně poslouchal se lžící polévky zaseklou v polovině cesty k ústům. Odložil ji a pohlédl na mamku,ta jen pokrčila rameny,že neví. Pak pohlédl na Hanse,který se snažil být statečný a pohled mu oplácel. Nakonec Jakeš přikývl a vstal “Ukažte mi ho.“vybídl tě. Odvedli jste ho nahoru,kde jste měli spoutaného plavovlasého.Jakeš na něj civěl,jak na něco nadpozemského “cože?VY jste ho zajali?“jako by nemohl uvěřit,že jste to zvládli vy dva. “Tomu se těžko věří…už jsme to zkoušeli je chytit,ale vždy zmizeli,jak pára nad hrncem a teď tu jeden leží.“radostně si promnul ruce u něj to vypadala až hrozivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva chvíli zamyšleně mlčel “Ale to víš,že bude.Ale budeme ji muset odložit.Takže ztroskotaná loď?Hm…to bych tam měl vyrazit dřív než ji rozkradou.“poplácal tě po rameni “Půjdeš semnou?Děcka si hrají venku,tak na hodinu dvě nepotřebují hlídat.Aspoň doufám.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahrada-Raphaelův dům Thomas přikývne a zmizí ve tmě. Třetí hlídač,jak jsi poznal byl vzadu u domu,kde byl zadní východ. Tvoje oběť sebou párkrát škubla,z rány na krku se mu valilo tolik krve,jako z vola a krev ti zamazala ruce a rukávy. Naštěstí jsi si vybral zrovna chvíli,kdy si v dáli zarachotilo hřmění,tak krátké zachrčení v tom zaniklo. Rozhodně jsi,ale neupoutal pozornost nikoho v domě a ani třetího hlídače,který vypadal že u dveří podřimuje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Do nosu mě udeří pach krve. Alespoň že je na rozdíl od deště horká, když už mi teče po rukávech. Promiň kámo, měl sis vybrat jinou práci... Složím tělo hlídače za keřem, tiše z něj stáhnu pláštěnu a odplížím se pryč. Ledabyle na sebe ty zakrvácené hadry narafičím a na chvíli se zastavím těsně před hranicí tmy a světla, co vrhá lampa nad zadním vchodem. V duchu si vybavím, jakým způsobem se strážný pohyboval, a nahrbím se stejně jako on. Jen dobře, jestli muž podřimuje. Plán je jednoduchý. Stejně jako tomu prvnímu mu zacpu ústa, ale pro nevýhodu útoku z boku, mu budu muset zarazít dýku do krku a teprve potom trhnut čepelí od sebe. Tohle je tak špinavá práce... A jestli mě zaregistruje, stejně mě nepozná... Tak jako tak budu mít moment překvapení. Postup z dýkou bude úplně stejný, ale bude lepší složit ho k zemi, až se začne cukat. Stanovím si body postupu a pak tiše vyrazím proti muži u dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Docela pobaveně jsem sledovala Jakešův výraz. Ještě vtipnější však byla Hansova snaha statečně hledět Jakešovi do tváře. Skoro jsem se rozesmála, ale tohle byla docela vážná situace. Odvedla jsem Jakeše nahoru. "Ano...MY jsme ho zajali...já jsem byla taková návnada a Hans ho dostal válečkem...já jen poutala jeho pozornost..." pokrčím rameny hned po vítězném úsměvu. Mávnu směrem ke spoutanému. "Jmenuje se Planir..." řeknu ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře," uklidim věci, co jsem nakoupil, aby nepřišly k úhoně a vyjdu za Šivou ven a zamíříme k ztroskotané lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se přiblížil,muž u dveří sebou trhl a narovnal se,zamžoural na tebe a promnul si unaveně oči “To už je čas?“zeptal se se zívnutím a vydal se ti naproti s tichým,nespokojeným mumláním,kdy nadával nad tím,že mu vyšla noční směna a na počasí. “K čertu s tímhle šolichem.Mnohem raději bych byl doma s manželkou.“slyšel jsi,jak si vrčí,když kolem tebe procházel.Asi se s tebou střídal o místo u dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Jakeš se na Hanse podíval “Cože?Návnada?“zeptal se a nespokojeně se zamračil. Hans přešlápl z nohy na nohu “Omlouvám se.Ale neměli jsme čas vymýšlet něco jiného.“řekl omluvně. Jakeš si povzdychl “Fajn….ale víte co to znamená?Tady nemůžeme dál zůstat.Mohli by sem přijít hledat ho.“ukázal na Planira,který se,jako na povel pohnul.Asi se už probudil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyrazili jste na pláž,kde ztroskotala loď.Zvláštní bylo,že v noci vůbec nic nebylo slyšet.Takový náraz by přece musel být slyšet. Dav na pláži už trochu prořídl,právě se odstraňovali ty menší trosky lodi a mrtvoly. Ty a Šiva jste začali pomáhat. Neuběhla ani hodina a už jsi byl celý zpocený “Hej…Enho pojď sem!“zavolal na tebe Šiva a mával na tebe od přídě,která jediná vypadala,že ji nehrozí rozpadnutí. “Koukni na tohle.“ukázal na loď. Když jsi se zadíval na dřevo viděl jsi pěkně velkou díru v podpalubí,mohlo by to být od toho,jak za bouřky narazila do skal.Ale dřevo okolo bylo ohořelé. “Co si myslíš?“zeptal se tě Šiva. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ale já jsem ta návnada byla jenom proto, že jsem jako první v domě potkala Planira. Nebylo to úmyslné..." snažila jsem se to nějak vysvětlit, aby si Jakeš nemyslel, že mě Hans vystavil nebezpečí. Sice to nebyl můj biologický otec, ale přesto se tak choval. Měl starost o dceru ženy, kterou tolik miloval. Byla jsem teď jeho rodina a té nikdo nesmí ublížit. "Máte pravdu...jenže...kam bychom měli jít?" zeptám se zvědavě. Podívala jsem se na Hanse a snažila se mu dodat trochu odvahy. Chtěla jsem, aby věděl, že za to, že mě Planir dostrkal nahoru, nemůže. Nic se mi nestalo a on ho dostal. Dopadlo to líp, než bych nejdřív čekala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Dojdu k místu kde byl proražený trup lodi a začnu ho pozorně zkoumat. Dotýkám se trámů a dívám se jak ohořelé kousky dřeva padají skrze prsty a dokonce ke dřevu i přičichnu, zda něco neucítím. "Je to divné," otočím se k Šivovi. "Tu díru rozhodně neudělal oheň, je to proražené a pak jako kdyby to někdo opalil, ale proč?" zadívám se na něj s otázkouv očích. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se muž probere a naneštěstí se rozhodne, že je čas jak střídání stráží tak na vybavování, v duchu zakleju. Něco mu na oplátku stejně otráveným tónem zamumlám a zcela instinktivně přeslechnu jeho další slova. Byla to jedna z prvních věcí, co jsem se naučil, neposlouchat, co vaše oběti říkají, dělají nebo kdo na ně čeká. Je to tak akorát na noční můry. Zcela klidně, jako by nešlo skutečně o nic jiného, než střídání stráží muže minu, ale jakmile se ke mně ocitne zády, zcela tiše se otočím. Pevněji semknu prsty okolo rukojeti dýky a pak na něj zaútočím, stejným způsobem, jako na toho prvního. Vlastně, zdá se, že mi to celé dost ulehčil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Do toho domu co jsem koupil.Už se tam dá bydlet.Takže si začněte balit.Co nejdříve od tut zmizíme.“řekl a sklonila se pro Planira. Vzal ho do náruče a přehodil si ho přes rameno,jako kdyby to byl nepotřebný balík mouky. “O něj se už postarám.Ale prokázali jste nám velkou služmu…tenhle zajatec bude hodně důležitý.“usmál se a pak odkráčel. Hans chvíli čekal než tě objal “A já také už půjdu…dávej mi na sebe pozor krásko.“políbil tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva zamyšleně na díru hleděl “Já bych řekl,že tahle loď se nepotopila žádnou nešťastnou náhodou.Ale někdo tomu napomohl.“řekl. “Ale jaký blázen by potápěl loď na které se sám plaví?“zadíval se na tebe. “Není možné,že by to udělali ti plavovlasí?Když umí přenášet z místa na místo tebe sebe určitě také….“mračil se na celé kolo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dům Raphaela Hlídač překvapeně vyjekl,když jsi ho strhl dozadu a pak se už jenom ozval sípot a bublání,jak se mu plíce zaplňovala krví. Za chvíli spadl mrtvý na zem a krev se smísila s dešťovou vodou. Pach čerstvé a sražené krve byl pomalu nesnesitelný. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom jsem se za Jakešem usmála. Když mě Hans obejmul, přitulila jsem se k němu. Dívala jsem se na něj psíma očima. "Nerada tě pouštím..." utrousila jsem. "Taky na sebe dávej pozor..." pousmála jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Taky mě to napadlo. Teď jenom zjistit proč to udělali. Nepůjdeme se podívat jestli to někdo nepřežil?" opráším si ruce od sazí a zadívám se na místo, kde jsem slyšel jak volají doktora. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Abych zabránil tomu, že mužův výkřik někdo zaslechne, zacpu mu dlaní ústa. Chvála bohu, i když v tomhle případě je to možná rouhání, za tu pláštěnu a rukavice. Nebýt jich, připadal bych si jako velmi špatný řezník. Nemám daleko od toho, abych se brodil v krvi po kotníky a v tomhle chlápkovi jí bylo možná i víc než pět litrů. Odtáhnu ho stranou, sundám pláštěnu a tiše se vrátím zpátky ke dveřím. Počkat na Thomase a poprat se s mechanismem zámku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se k tobě ještě chvíli tiskl než si vzal věci a odešel. Ještě jsi slyšela,jak dole mluví s tvou matkou,ale pak už dveře kleply a byl pryč. Za chvíli přišla tvoje máma “Takže odešel?Holčičko hlavně nebuď smutná.Říkal že se vrátí….vím,že jsi ho měla ráda.“maminka měla zřejmě pocit,že budeš potřebovat utěšit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vrak Šiva ještě chvíli hleděl na díru v trupu lodi,která jistě byla příčinou jejího ztroskotání a pak přikývl “Jasně.Jdeme.Snad nám budou schopni něco říci.“řekla a vydali se k malému hloučku,kteří se starali o pět lidí,kteří zřejmě přežili tu katastrofu. Při vědomí byli jen dva muži,zřejmě členi posádky,ostatní byli ještě v bezvědomí.Přinesli právě šestého co přežil.Byla to starší žena,kterou přetočili na bok,aby ji voda co spolykala vytekla ven. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Raphaelův dům “Smrdíš.“ozval se Thomas těsně u tvého ucha a díval se,jak zápasíš se zámkem,který jednoznačně prohrával a za chvíli tiše cvakl,jak jsi ho odemkla. “Vidím..tedy spíš cítím,že jsi to zvládl.U mě také žádné potíže.“informoval tě tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Stála jsem uprostřed svého pokoje s pocitem, že mi odešel někdo až příliš důležitý. Stála jsem v pokoji, který už ani neměl být můj. Měli jsem se přece stěhovat a pak přišla maminka. "Dala jsi mu novou adresu?" zeptala jsem se honem, když vešla do dveří. "Maminko...já vím, že se vrátí..." řekla jsem tiše a do očí mi vstoupily slzy. "Já ho mám ráda...víš...jsme si mnohem bližší než jsi mohla vidět..." řekla jsem opatrně a podívala se jí do očí. "Já jenom chci, aby už byl zpátky..." řekla jsem smutně ale přesto s nadějí v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Thomas prostě vždycky musí mít nějakou vtipnou poznámku. Pochopitelně, že smrdím, když jsem od krve jako řezník. Jen doufám, že mě ten krvavý puch neprozradí, až to budu nejmíň potřebovat. Když zámek cvakne, trochu pohrdavě se ušklíbnu. Příliš snadná rozcvička na to, že mě zřejmě čeká past ze Staré říše. Na krátkou chvíli se otočím na Thomase a, ještě před tím, než pootevřu dveře, šeptnu: "Každý jednoho a pak civilisty." Pak v duchu napočítám do tří, strčím hlavu do dveří, jestli uslyším, jak daleko jsou strážní a pak teprve vklouznu do vnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Proderu se dopředu a nic si nedělám z nevraživých pohledů, které na mě kvůli tomu ostatní vrhají. Na kraji se zastavím a čekám až se Šiva chopí slova. Přecijenom je tu on jistá autorita. Mezitím si zachráněné námořníky pečlivě prohlížím, jestli mě na nich něco nezaujme. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ah holčičko…však ho brzy zase uvidíš.“přišla k tobě,chlácholivě tě sevřela v náručí a začala hladit po vlasech. “Neboj se.Řekla jsem mu,kde budeme bydlet.Brzy se vrátí…nic nemusíš říkat holčičko.Já jsem si všimla,že se máte s Hansem rádi.Takové věci matky poznají.Nemusíte to dál tajit.“mrkla na tebe a políbila tě na čelo. “Já už jenom čekám,kdy oznámíte zasnoubení.“zasmála se,pohladila tě po tváři “Teď bychom,ale měli začít balit…pomůžeš mi?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas přikývl,že chápe a na chvíli vytáhl plánek prohlédl si ho. Byla to místnost s několika křesli a krbem v kterém plál malý oheň,který jistě už niko delší dobu neposílil dalším dřevem. Nikdo,ale další v místnosti nebyl,tak jsi vklouzl dovnitř a o pár sekund později vešel do místnosti i Tom a tiše zavřel za sebou dveře. Kývl ke dveřím,připlížil se k nim a pootevřel je.Na chodbě svítila lampa,zavěšená na zdi oba jste chvíli poslouchali,když tu jste uslyšeli kroky a na zdi se objevil stín,jak se k vám někdo blížil.Tom dveře zase zavřel a podíval se na plánek “Strážný…“šeptl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si vyhledal toho co vypadal nejvíce při vědomí a sklonil se k němu “Ahoj.Jmenuji se Šiva a jsem správce trhu a přístavu.Co se stalo?“ Starší muž,který byl značně bledý a sípavě dýchal na něj zakoulel očima “Napadli…..nás piráti.Hned u pobřeží….neviděli jsme je…“zakašlal a přitiskl si ruku na hruď. “Objevili se odnikud…..první stěžen zasáhl blesk….nemohli jsme jim utéct…a pak oheň….vlna se přehnala přes palubu….smetla hodně lidí do moře….já se uhodil….zřejmě mysleli,že je po mě….a pak…si jen pamatuji,jak…jak jsme se potopili.“ Šiva ho mlčky poslouchal “A jak ti piráti vypadali?Nebyli plavovlasí?“ “Cože?“nechápal proč se ho ptá na barvu vlasů “Nevím..možná….nepamatuji si.“znovu zakašlal. “Dobrá…nevadí.Chlapy dobře se o ně postarejte.“ podíval se na tebe “Teď z nich asi nic jiného nedostaneme…zkusíme to později,až jim bude lépe.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jasně," přikývnu. "Takže co teď? Půjdeme zapít tvého nového potomka nebo se pokusíme něco vyšetřit?" kopnu do kamínků, které se povalují v písku. "Stejně teď nemůžeme nic moc dělat a musíme počkt s čím přijde Zina," zastrčím si ruce do kapes, před větrem který začal vanout od moře. Je nepříjemně studený a vlhký. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ještě než se připlížím ke dveřím, rozhlédnu se po místnosti, jestli nad krbem nevisí moje katana. Pak se nakloním nad Thomasovým plánkem a přečtu čísla, za jak dlouho se má minout s dalším strážným. Zasunu dýku do rukávu a utřu rukavice do kalhot. Podle kroků a klíčovou dírkou odhadnu pohyb strážného, a jakmile budu mít jisto, že mě neprozradí můj stín, co by mohla vrhnout lampa, vyrazím tiše ze dveří. Tentokrát to musí být čistá práce, nemůže mě prozradit kaluž krve na podlaze. Ale při lámání vazu alespoň nehrozí, že mu unikne nějaké to dusivé bublání. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmála jsem se na maminku a znovu se k ní přitulila. Zasnoubení? To je ještě moc brzo... Zrůžověly mi tváře, když to řekla. "To je ještě příliš brzy..." usmála jsem se. Přikývla jsem. Čekala nás ještě spousta práce než to všechno zabalíme a pak přestěhujeme. "Jistě...tak kde začneme?" zeptám se už s úsměvem na rtech. Nechtěla jsem se porad tvářit jako bubák, když se měl Hans brzy vrátit. Už teď jsem se na něj moc těšila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si chvíli ještě mnul bradu než potřásl hlavou a pak se na tebe podíval a usmál se “Jasně.Pojďme.Však ostatní se o ně postarají.Jenom sem pošlu chlapy,aby ty trosky nějak odklidili.Pojďme.“poklepal tě po rameni. Ty jsi si,ale nemohl nevšimnout,že nedaleko stojí ta plavovlasá žena a pozoruje celé dění. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Raphaelův dům Potichu jsi vyklouzl na chodbu zatímco Thomas zůstal v místnosti. Připlížil jsi se k hlídači,kterého jsi o chvíli bez jediného hlásku zbavil života a odtáhl ho do místnosti za Thomasem,kde jste ukryli mrtvolu. Thomas zvedl palec,aby tvůj kousek pochválil a pak se vyplížil ven,aby vyřídil druhého strážného. Netrvalo to také dlouho a už jste měli i druhou mrtvolu. Potom jste se vydali pro civilisty.Pokoje nebyli zamknuté,takže nebylo těžké vlézt do pokoje hospodyně,které k tvé smůle byla poněkud statná,ale za to celkem hlasitě chrápala. Thomas se zase vydal jiným směrem,aby se postaral o další. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Myslím,že začneme v kuchyni....tam je nejvíce krámů…ah…ale jen nevím přesně co všechno máme zabalit a co ne.Jakeš říkal,že nějaké zařízení v tom domě už je….hm..no uvidíme..v nejhorším můžeme přebytečný nábytek prodat nebo darovat chudým.“vzala tě za ruku a odvedla tě do kuchyně. “Co myslíš?Stůl a židle máme zabalit?“zeptala se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Šťouchnu do ŠIvy. "Vidíš tmahle tu ženskou?" trhnu hlavou směrem kde stojí ona plavovlasa dívka. "To je ta holka co jsem viděl na lodi plavovlasých. Dcera jejich vůdce. Dnes už jí vidim podruhé. Nejdřív na hřbitově a teď tady. Myslíš, že nás špehuje?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Uhm... Ani hezkou hospodyni si nepořídí... A ještě chrápe jak na lesy... Povzdychnu si v duchu spíš jen z principu, než že by mi to doopravdy nějak ztrpčovalo život. Připlížím se až k její hlavě a pro případ, že by měla vyvinutý sydrom kvočny bránící kuřata, radši ani nedýchám. Nerad bych tu matronu probral. Osvědčeným úderem klepnu hospodyni do spánku, aby se náhodou nechtěla vzbudit, ruce ji pro jistotu svážu a celé to pojistím roubíkem. To by mě zajímalo, jestli ten parchant, o kterém mluvili byla dcera nebo syn... Napadne mě ještě, než se vyplížím z pokoje. Dcera by Thomase nepochybně potěšila. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na okamžik jsem se zamyslela. "Hm...asi ne...to tam snad bude a když ne, tak se pro něj tady ještě zastavíme..." odpověděla jsem na maminčinu otázku. "Asi bych spíš vzala pár hrnků a nádobí...Jakeš je sice skvělý muž, ale vybavenou kuchyň nejspíš ještě mít nebude." usmála jsem se. "Vzala bych jen to, co bychom mohli potřebovat...to, co by tam Jakeš nejspíš ještě neměl..." pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma přikývla “Asi máš pravdu.I když by mi bylo líto se toho zbavovat.Máme ho od doby co jsi byla malá….ještě nedávno jsi u něj seděla,sotva jsi přes něj viděla…..ah to byli časy.Někdy bych si přála abys byla zase maličká.“usmála se a pohladila tě po tváři. “Tak pojďme.Zabalíme nádobí.Mohla bys zajít do sklepa a najít nějaké krabice nebo něco?Já zatím začnu vytahovat nádobí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi hospodyni klepl do spánku ke svému neskonalému překvapení jsi zjistil,že nepřestala chrápat.Přestala až po tom co jsi ji posunul na bok,jak jsi ji svazoval. Když jsi vyšel ven málem jsi se srazil s Thomasem “o to bylo za rachot?No nic…všechno hotovo.“potvrdil ti “Byl tu ještě třetí strážný.Zbavil jsem se ho.Raphael si ho musel pořídit po tom co to tady prolezli ti špiclové.Ale už to není problém.Cesta je volná.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šivovy chvíli trvalo než ji konečně uviděl “To je ta co ti zachránila život?“prohlížel si ji “Kdo ví?Nevypadá to,jako že bychom ji zajímali.Spíš se zdá,že si dělá starosti o ty co přežili.“zachmuřil se “Možná že opravdu s tím potopením něco měli plavovlasí společného a teď ji dělá starosti,že to někdo přežil.Nechytneme ji?Mohli bychom se od ní určitě hodně dozvědět.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmála jsem se. "Jistě...už jdu." řekla jsem a hned se otočila, abych zašla do sklepa pro krabice na zabalení věcí. Abych se přiznala, byla jsem hodně zvědavá, jak bude vypadat ten dům. Jak velký bude, kolik místností a který pokoj bude můj. Nemohla jsem se dočkat. Sešla jsem do sklepa. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hospodyně. Chrápala, jak když řežeš dřevo." Odpovím Thomasovi tiše, na dotaz, co to bylo za rachot. Na jeho informaci o třetím strážném jen kývnu hlavou. Takže už jen ta past? Nadechnu se a trhnu hlavou ke schodům do patra, že vyrážíme. V duchu si přehraju rozhovor se špicli, co o té pasti říkali a pak se to pokusím srovnat s tím, co si pamatuju o prototypech pastí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Zkusit to můžeme," přikývnu, "ale pozor. Umí čarovat, takže musíme být maximálně opatrní, jinak z nás nadělá sekanou nebo ještě něco horšího," začnu si v zamyšlení mnout bradu a tahat se za vousy. "No můžeme to zkusit, tak že já jí zaměstnám, ty se k ní připlížíš zezadu a omráčíš jí. Hlavně to ale musíš udělat rychle. Co ty na to?" předestřu Šivovi svůj návrh. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vešla jsi do sklepa a zapálila si svítilnu,abys tam viděla. Bylo tam Spousta krámů,jako nábytek,staré oblečení či hadry,které zřejmě bývali kdysi závěsy.Také jsi tam našla krabici plnou tvých starých hraček. Slyšela jsi,jak někde v zadu něco hrabe,asi myš nebo možná krysa co si brousila o něco zuby. Našla jsi i nějaké obrazy zakryté špinavým,šedým plátnem,které bývali kdysi nejspíše bílé. Nakonec jsi vzadu vpravo našla to co jsi hledala.Prázdné krabice a přepravky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se ušklíbl “No to musela být asi pořádná ženská,že tak chrápala.“uculil se. Přesunuli jste se před dveře,kde na vás čekala ta záludná past. Jak jsi se k ní blížil měl jsi automaticky pocit nebezpečí,která v tobě past vyvolávala. Všiml sis,že u země na zdi je nějaká kovová destička v jejímž středu byla díra a v ní vložený červený krystal,který zářil a hned naproti ní je další (leaser).To musela být tedy spouštějící zařízení. “Něco takového jsem ještě neviděl.“šeptl Thomas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva přikývl “to je dobrý plán.Doufejme,že to vyjde.Běž ji zbavit a já ji pak omráčím.“poklepal tě po rameni a vydal se pryč.Bylo ti jasné,že ji chce obejít. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Chvilku počkám než Šiva zmizí v davu a pak vykročím k blondýnce. "Ale kohopak to tu nevidim," řeknu jen co jsem na doslech. "Ovšem moc mě to nepřekvapuje. Tohle vaše práce, co?" ukážu přes rameno k vraku lodi. "Přišla jsi špehovat kolik lidí to přežilo? Nebo se je snad pokusíš dorazit?" postavim se před ní a založím si ruce na prsou. Doufám jenom že to Šiva zvládne a dokáže se k ní nenápadně připlížit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zamračím se nad nastraženou překážkou a zavrtím hlavou, že si taky nejsem jist, jestli jsem to už někde potkal. Co to krucifix sakra je...? Zakleju v duchu a kleknu si na zem, abych na to líp viděl. Pořád si ale dávám pozor, abych se od toho držel dál. Spustilo to, když se dostal moc blízko... ? Jestli o tom nevěděl... Mohl stoupnout přesně mezi ty dva kristaly? V tom případě, že by to určovalo pohyb? Nebo je to ještě jinak? Když mezi ně stoupne, něco naruší a spustí poplach... Třeba jako s nataženým lankem...? Na chvíli se otočím, smetu z jakési soškytrochu drobného prachu a opatrně ho fouknu mezi krystaly. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Krabice s hračkami ve mě vyvolala pocit nostalgie a pocit docela šťastného dětství. Měla jsem nutkání ji hned vytáhnout a připomenout si každou zvlášť, jak jsem si s každou hrála a co pro mě znamenala. Nakonec jsem se přemohla a pokračovala v hledání. Potom jsem konečně našla to, pro co jsem dolů šla. Krabice a přepravky. Pobrala jsem jich co nejvíc to šlo najednou a ještě se několikrát vrátila, abych je vynosila nahoru. Nakonec jsem se vrátila do kuchyně. "Tak to je všechno...možná bych si měla jít zabalit nějaké svoje věci, abych potom nezdržovala..." zauvažovala jsem nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Raphaelův dům Díky prachu jsi na pár sekund viděl červený paprsek,který vysel ve výšce kotníků,ale hned,jak se prach usadil zase zmizel.Rozhodně to byl nějaký senzor pohybu.Už jsi o těchto věcech slyšel,ale ještě nikdy jsi se s tím nesetkal. “Co myslíš?“zašeptal Thomas “Mě přijde….nestačí,když to překročíme?“zašeptal. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Krucinál, tomu říkám vynález. Udělat z toho síť, tak se k tomu parchantovi nedostanu... Napadne mě, zvednu se ze země a opatrně prohledám zdi, jestli tam nejsou další. Nějakou dobu si rozmýšlím, co odpovím Thomasovi, ale pak přece jen kývnu hlavou. "Myslím, že jo." Odpovím sotva slyšitelně a uvolním berettu v pouzdře. Hned zjistíme, jestli se ten čubčí syn i zamyká v ložnici. A co sakra Josan? Toho sebou Raphael nepřivezl? Zadržím dech a zároveň se připravím na to, že pokud poplach spustí, vtrhnu dovnitř rovnou, a pak paprsek, překročím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Překročil jsi leaser a stalo se…nic. Chvíli jste napjatě čekali jestli se něco nestane,ale bylo stále ticho.Thomas se na tebe překvapeně zadíval “Neříkej,že ten blbec to dal jenom na jedno místo a dál nic?“kulil na tebe oči “To je nějak podezřele jednoduché.“zamračil se nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše vydechnu, když se nic nestane, ale v zápětí se ale otočím a zakryju Thomasovi dlaní ústa. Což s vrstvou zaschlé krve, jakou mám na rukavicích nebude nic příjeného. "Já vím. Nežvaň pořád." Šeptnu tiše. Ta jeho ukecanost mě začíná pořádně znervózňovat. Sotva na moment mu zabodnu pohled do očí, jestli mě pochopil, a pak ho pustím. S tím, že je to nějak podezřele jednoduché má pravdu. Skoro centimetr po centimetřu proledám stěny a z opatrnosti propátrám pohledem strop i podlahu. Teprve když mám jistotu, že tam nic není, se stále opatrně vydám ke dveřím do ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si tiše povzdychl,ale už mlčel.Opatrně překročil nastraženou past a přišel k tobě.Pokrčil rameny a zadíval se na dveře,naklonil se k tobě “Možná,že ta těžší část je až za dveřmi…a co ten hromotluk?Možná,že po tom co jsi mu utekl,tak se na něj už nemohl Raphael spolehnout a propustil ho.“tiše šeptal,že jsi to sotva slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny, že nemám tušení, co dalšiho kromě toho parchanta čeká za dveřmi, a podívám se na Thomase. "Jestli tam je..." Zvednu ruku a zcela jasným gestem naznačím, že ho má zabít. Jestli ne... Tím líp. Jestli si ale najal místo něho jiného zabijáka... Lepšího, rychlejšího a chytřejšího. Pak to doopravdy nebude tak jednoduché. Opatrně vezmu za kliku a tiše ji stisknu, jestli se dveře otevřou. Pro případ, že ne, nachystám si do levé ruky šperhák, abych mohl dveře otevřít. Čert vem, jestli se Raphael vzbudí, odsud mi neuteče a skrz tu bouřku ho nikdo neuslyší, ale ve spánku nebude klást tolik odporu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas přikývl,že chápe. Dveře byli,jak jinak než zamknutý.Pustil jsi se do nich šperhákem,ale zámek byl trapně lehký asi,jako ten u zadních dveří. Zámek cvakl a dveře se pootevřely.Chvíli jste čekali,ale neozval se žádný zvuk.Thomas pomalu otevřel dveře a nahlédli jste do místnosti. Ocitli jste se v pracovně,ale jediné co tě zaujalo byla tvoje zbraň zavěšená na zdi za pracovním stolem. Další věc byly další dveře vedle knihovny,ale nikdo vevnitř nebyl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vytáhnu z kapsy plánek a zamžourám, jestli něco uvidím, když se ocitnu úplně někde jinde, než jsem očekával. V další chvíli zaostřím na stěnu za pracovním stolem a klidně bych v té chvíli přísahal, že se ve mně začla vařit krev. "Ten zkurvysyn. Taková provokace..." Zasyčím pro sebe a opatrně začnu postupovat dopředu, všechny smysly napnuté k prasknutí. Nevydám se ale pro svoji katanu. Jestli počítal s tím, že sem přijdu, může to být past. Vezmu ji, až bude po všem. Místo toho se vydám k dalším dveřím, jestli za nimi konečně nenajdu toho parchanta. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas pomalu přešel ke koberci,nahlédl do plánku a pak koberec odkopl.Objevili jste tak padací dveře “To je ta úniková cesta.Zůstanu tady a budu hlídat,aby se když tak k němu nedostal.“řekl ti tiše “a taky budu hlídat aby se ti někdo nedostal na záda.“kývl ke dveřím že máš jít. Když jsi přešel ke dveřím,zjistil jsi,že jsou pootevřené,nahlédl jsi dovnitř a uviděl jsi co jsi hledal.Na velké posteli jsi viděl po přikrývkou obrysy spícího těla a vedle něj další.Zřejmě žena,podle rozdílu rozměru. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zneškodním ženu spolehlivěji než hospodyni, na svázání si půjčím její vlastní punčochy a přitom všem se mi podaří vyhnout jakémukoliv hluku či neopatrnému pohybu, co by mohl Raphaela vzbudit. Na nějakou dobu ale zaváhám, co dál. Oči za oko... Zuby za zub... Zkopnu toho parchanta z postele a dřív než se vzmůže na nějakou reakci, přitlačím ho kolenem k zemi, ruce mu svážu za za záda a hlaveň beretty přitisknu k jeho zátylku. "Promiň, že tě budím, Raphaeli. Ale je čas zúčtovat." Zavrčím zlověstně. "Nezkoušej ani ceknout. Nikdo v tomhle domě ani mimo něj ti nepomůže." Varuju ho vzápětí a přinutím vstát. Dokopu to tlusté prase až dolů do sklepa a dávám dobrý pozor, aby "omylem" nespustil nějakou past. Cestou syknu na Thomase, ať mi sežene kladivo, kleště a stovky hřebíky. Někde v tomhle domě se musí dát najít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Raphael civěl,jako tele na nové vrata a možná,že i víc.Když jsi ho vedl kolem Thomase uculil se “Teda…ty máš,ale choutky…jasně hned ti je seženu.“a šel hledat to po čem jsi tak toužil. Raphael se ti samozřejmě vzpíral “Tohle se ti nepodaří Kiro!Mám tu lidi!“cukal sebou “Dostal jsem tě do svrabu a stane se tak zase ty sračko!Jen počkej až na tebe dosáhnu!“skoro řval. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Sklapni." Utnu jeho proslov, udeřím ho do žeber a srazím z posledních schodků. Jakmile se mi do rukou dostane kladivo a hřebíky, dám si záležet, abych Raphaelovi dlaně přitloukl důkladně k zemi. "Ukradls mi dva roky. Ještě se tě zeptám proč..." Sundám šátek z tváře, aby mě líp slyšel, když Thomas devifinitvně zmizí krýt vchod do sklepa. "Celou tu dobu jsem přemýšlel, jestli tě mám zabít rovnou, nebo tě pomalu umučit. Víš, říkal jsem si, jestli pak taky nebudu takovej zkurvysyn jako ty." Zamyslím se na chvíli a probiju ho dalším hřebíkem. "Jenže já mám pro pomstu důvod. To bude ta dělící čára mezi námi." Zmlknu na chvíli. "Takže proč zrovna já? Máš nějakou zvrácenou úchylku" Zeptám se a začnu ho po úzkých řezech loupat z kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Raphael první řval bolestí,nadával a vyhrožoval ti,ale když jsi ho začal sloupávat z kůže,jako banán začal prosit. “Nech toho!Pro všechno na světě,smiluj se!Všechno ti řeknu!Jen toho nech!“z očí mu tekly slzy bolesti |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tohle je teprve začátek." Informuju ho klidně, aby si nemyslel, že skončím po tomhle. "Ale dobře, nechám toho, vidím, že se ti takhle špatně mluví." Utřu čepel dýky o nohavici a protáhnu si prsty. "Tak mluv." Vybídnu ho a vyrovnám si vedle sebe do řádky všechny hřebíky, kladívko i kleště. I s málem se dají udělat velké věci. Nebo spíš způsobit hodně bolesti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Raphael první nabral dech “Rozho-dla to tak rada….chtějí se tvého…otce zbavit….“zalapal po dechu,jak ho některá z ran více zabolela. “Nevím všechno..já….jsem jen pě-šák….ale začali tvého otce…pozvolna ruinovat…..začali s jeho…ženou.Zničili mu manželství….a…a…potom následoval tvůj bratr…zabít tvé-ho otce by nemělo smysl….měl dva syny…jeden z nich by nastoupil na jeho místo…proto zabili tvého bratra…a pak ty.“stiskl oči,ale pak je na tebe zase vytřeštil “Někdo se nahoře za tebe umluvil..proto jsi nebyl zabit,ale uvržen do zajetí….pak mě přijít na řadu tvůj otec…ale má ještě stále moc přívrženců….proto byl seznámen ss….se slečnou Amandou….tím si,ale nejsem jistý…to-to jsou už jenom zvěsti.Podle všeho….paní Amanda ho měla kontrolovat a pozvolně zabíjet…..zřejmě ho tráví…ale…ale….tím si nejsem jist…jestli je to ona…možná její dcera….to je všechno…opravdu!“zajíkal se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu zírat na Raphaela s otevřenou pusou a nějak se snažím srovnat v hlavě, co mi zrovna řekl. Když otec mluvil o nějakých nevyřízených účtech, nepředstavoval jsem si zrovna tohle. Zalapám po dechu, ale rychle se vzpamatuju a chytnu ztracenou rovnováhu. Nahnu se nad Raphaela a hrot dýky mu přitlačím pod krk. "Proč ho chtějí zlikvidovat? Mluv. Kdo jsou členi té rady. Znáš jejich jména?" Zeptám se, odhodlaný vymačkat z něj všechno co ví. Kriste... Takže Joshova smrt nebyla náhoda... Tohle všechno...? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Raphael se napne,jako pružina a vypoulil oči ještě více “Přísahám u všech bohů,že to nevím!Je jich…tuším nejméně pět!Ale nikdo z nich nepoužívá jména,rozkazy posílají po náhodných poslech!Podepisují se pečetními prsteny ve tvaru dvouhlavého psa!Ale více o nich opravdu nevím!“přísahal. |
| |
| Sklep Pro jistotu mu do rukou natluču další hřebíky, kdyby se mu náhodou chtělo odtrhnout od země. "Ani nějaký tip, kdo by to mohl být?" Zeptám se, ale ani nečekám, že by to mohl vědět. "Víš něco o té Amandě a její dceři? Nějaké další klepy...?" Položím další, možná zbytečný dotaz a jen tak mimochodem, ho pořežu dýkou, aby si nemyslel, že jsme v debatním kroužku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Raphael otočil oči na vrch hlavy a na okamžik omdlel “Nevím….ne…jen to,že snad už mívala dva další manžele.Než zemřeli….a často se stěhovali….ale to…to jsou jen takové..ty obyčejné drby….“hekl. “Prosím opravdu už nic nevím..nech mě už!“zanaříkal. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nespokojeně ho proplesknu, aby se probral, když omldí. "Dobře. Díky za informace. Aspoň něco užitečného si stihnul za svůj život." Složím mu krátký epitaf. Po tom, co jsem se dozvěděl, už se mi nějak nechce pokračovat. Vstanu, protáhnu se a při té příležitosti vytáhnu katanu. "Nenapadá mě nic hezkého, co bych ti mohl říct na rozloučenou... Asi jen... Nashledanou v pekle." Zabodnu mu ostří mezi žebra v místech, kde je srdce. Zůstanu nad ním stát, abych měl jistotu, že budu to poslední, co před smrtí uvidí, a pak nechám jeho mrtvolu být. Vyjdu ze sklepa a ani se na Thomase nepodívám. "Odcházíme." Prohlásím, vrátím se pro svou zbraň a otočím se k návratu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas ani necekl.Jen se za tebou vydal.Nebyl žádný problém dostat se ven z domu. Když už jste byli z dohledu domu podíval se Thomas na tebe “Cítíš se lépe?“zeptal se. “Teď když se Raphael mrtvej?“mluvil mírně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Matka přikývla jistě.Vezmi si krabice,kolik myslíš,že budeš potřebovat.Já začnu tady.“políbila tě na tvář. A začala vyndávat talíře z kredence a pomalu je skládala na stůl “Budu muset sehnat nějaké papíry…aby to cestu přežili…“začala si mumlat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Žena se na tebe s úlekem podívala,ale pak se uklidnila “Ach to jste vy.“řekla a prohlédla si tě. Podívala se zase před sebe “Zase děláte unáhlené závěry.Což nepřekvapuje zase mne.“když jsi se podíval za ní zahlédl jsi Šivu,jak se pomalu přibližuje. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "A lze to snad jinak?" odvětim jí. "Po všech těch zkušenostech, co jsem s vámi měl, je jenom logické myslet si, že zatim stojíte vy," zapichnu jí obviňující prst do hrudi. Přitom se snažím nedíváat za ní, ani nemyslet na přibližujího se ŠIvu. Kdo ví čeho je schopna. Třeba umí číst myšlenky nebo tak něco. Lepší nepřemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmála jsem se na maminku, pobrala nějaké krabice, abych si zabalila svoje věci. Vešla jsem do svého pokoje. Zběžně jsem prohlédla svoje věci a zauvažovala, co všechno budu potřebovat s sebou. Mezi takové věci rozhodně patřilo oblečení, knihy a pár drobností, mezi které patřilo několik dárků a jiných věciček. Postupně jsem je skládala do krabic a když už to konečně bylo hotovo, přetáhla jsem krabice do haly, aby nebyly daleko od dveří, až je budeme stěhovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nějak zvlášť se mi nechce rozebírat, jak mi je, navíc sotvá pár minut potom, co jsem zabil svého největšího nepřítele a přitom se dozvěděl, že Elietimm nebudou můj jediný problém. S odpovědí si dám na čas a pak pokrčím rameny. "Ano... Ne... Nevím." Pronesu nakonec a změním směr chůze, aby nás v případě nouze nešlo tak snadno vystopovat. "Ty dva roky mi to nevrátilo. Ale aspoň už se nemusím pořád ohlížet. Když teda neberu v potaz tam ty parchanty..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zatvářila se pohoršeně a odstrčila od sebe tvůj prst, kterým jsi ji píchal do prsou “Co si to vůbec o sobě myslíte sakra?!“prskla, jako rozčílená kočka, když ji někdo šlápl na ocas. “Cožpak jste zapomněl, kdo vám zachránil život? Nebýt mě, tak si můj otec vaším skalpelem ozdobí zeď, jako trofej!“vztekla se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma K večeru jste měli většinou věcí už zabalenou. K tvému překvapení jsi zjistila, že zase tolik věcí nemáte, když nepočítáš nábytek. Vrátil se Jakeš a přivítal se s maminkou hlasitým polibkem “Vidím, že jste začali balit. Šikovné holky. Jo Lily.“podíval se na tebe “Máme toho plavovlasého pěkně pod zámkem. A to jen díky tobě a Hansovy. Dobrá práce. Moc nám to pomohlo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kréda Thomas se usmál a přátelsky tě poplácal po rameni “Hlavu vzhůru. Teď to bude už jenom lepší. Navíc můžeš se začít soustředit na více věcí než jen na pomstu. Což je podle mě hodně velký plus.“mrkl ale jen stěží jsi to ve tmě postřehl “Mohl by jsi třeba začít uvažovat o tobě a Emě.“uculil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Blížila jsi se k ostrovu. Znala jsi ho. Lidé ho pojmenovali jako Krédu. Centrum obchodu a lidé zde byli známi svou přátelskou povahou. Blížila se Zima a moře začínalo být nepříjemně chladné. A ty jsi Zimu nesnášela, proto jsi e chtěla ukrýt před zimou na nejteplejším místě na Zemi. Na Krédě jsi už byla, znala jsi tam pár lidí. Jedna z nich byla Samanta. Moc hodná, mladá dívka která tě měla opravdu ráda. Pracovala, jako servírka v jednom hostinci. Všichni ji měli rádi a muži se snažili dobýt její srdce, ale ona nebyla žádná lehká žena a své muže si pečlivě vybírala. Když jsi se konečně postavila na nohy na pobřeží Krédy a sehnala si oblečení vydala jsi se na průzkum. Za těch pár měsíců se tu nic nezměnilo. Vše bylo tak jak jsi si pamatovala. Dorazila jsi do hostince a hned jsi se ptala po Samantě. Hostinský však posmutněl a zavrtěl hlavou “ Sam před třemi týdny zavraždili.“oznámil ti zdrcující zprávu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslouchám Thomase tak na půl ucha a snažím se to v sobě nějak srovnat. Celou tu dobu jsem žil myšlenkou, že ho zabiju a teď... Nebýt všech těch problému, nevěděl bych, kam se vrtnout. Jestli chceš žít... Pak musíš bojovat. Jakmile ale zaslechnu zmínku o Emě, trochu se naježím. "Cožé? Jak to jako myslíš." Rozhodnu se hrát roli naprostého blba a trochu nechápavě se po něm podívám. "Starej se radši jak dnes v devět večer zaboduješ u té číšnice..." Zaútočím v zápětí a zašklebím se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zasmál a znovu tě poklepal po rameni “To je Kira kterého znám a mám rád.“řekl spokojeně. “A mimo to… na servírku ani nic vymýšlet nemusím. Takové se dají zblbnout lehce a ani se nemusím moc snažit.“ ušklíbl se “No vždyť to přece znáš.“mrkl na tebe. “Co, ale řekneš Emě až se vrátíš? Že zase hned jedeš pryč? To se ji nebude líbit.“chtěl vědět, jak přesvědčíš svou milou aby zase zůstala Ema doma. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To tě chci teda vidět. Včera ses málem zakoktával." Připomenu mu se škodolibým potěšením, že se před ní choval jako naprostý pablb. Pak se ale zarazím. Má pravdu, že z toho Ema nebude kdovíjak nadšená. "Řeknu jí, hmm..." Zamyslím se a zahnu do ulice, která nás zavede k plotu od Šivovy zahrady. "že je potřeba zachránit svět a že asi bude muset oželet moji přítomnost." Odpovím, jako by se v podstatě nic nedělo. Ta zas bude vyvádět... Tiše si povzdychnu a začnu váhat jestli byl dobrý nápad plést se do toho. Teď když mi ještě Raphael řekl, co hrozí otci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kdyby byla tma asi by jsi zahlédl, jak se začervenal “ No dobře… tak u ní to není tak.. jednoduché no… „odkašlal si. A tak se raději vrátil k tématu ohledně Emě “No já ti nevím. Mě se zdálo, že má pěknou vyřídilku. Co když bude chtít jít s námi? Co pak?“zachmuřil se. “Nic proti Emě. Ona je jistě, skvělá bojovnice a tak… ale.. no však to znáš. Chlap aby se na ní furt ohlížel.“ opřel se o plot. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Pch," odfrknu si. "Nebýt vás, tak jsem vašemu otci urval hlavu. Nemyslete si, že jsam na to jen tak zapoměl. Nebýt vás, už to mohlo dávno skončit," procedim skrze sevřené zuby. Vztek se mnou lomcuje a skoro mám i chuť jí udeřit, ale ženy nebiji. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu něco tiše a nespokojeně mručet a pak se opřu čelem o plot. "Nebudu to řešit bez ní." Odpovím nakonec a přelezu plaňky. Jestli ji nevezmu s sebou, budu každých pět minut řešit, jestli ji někdo zrovna nekroutí krkem... Krucifix, jeslti ji a někoho z mé rodiny zkusí použít jako páku na mě, tak za to zaplatí. "Uvidí se v Marakéši. Třeba si už stihla najít spolehlivější a usazenější náhradu za mě." A jestli bude se mnou, budu se pořád ohlížet. Utnu radši tu debatu i když mi to pořád leží v hlavě. Je to horší jak mít řetěz na krku muset se na někoho ohlížet. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já mu to vyřídím, až se vrátí." zazářím. "Jsem ráda, že se vám hodí...umí číst myšlenky, jinak by nás tady nikdy nenašel..." pokrčím rameny. |
| |
 | soukromá zpráva od Ryglinakein pro Ku štěstí byl vnitřek vyhřátý plápolavým ohníčkem v krbu. Ačkoliv mi po tak dlouhé době přišel pach potu, pití a kouře nechutný, ráda jsem viděla známé tváře. Ale tu jednu hlavní z nich jsem nemohla zahlédnout. Sympatická a přátelská Samanta nebyla mezi těmi, kteří mě vesele vítali, jako tomu bylo s každým příchodem zimy. Přitáhla jsem si plášť těsněji ke krku a zadívala se na oplácaného hostinského. Samanta je kde? začala jsem přátelsky. Podle jeho výrazu a věty bylo jasné, že tato zima pro mě nebude klidná plná odpočinku jako vždy. Ale plná hledání a otázek. V očích mi zajiskřilo a práskla jsem džbánem teplou medovinou o pult. Kdo to udělal? zašeptala jsem plná nenávisti. Jako by se kolem mě ochladilo a z medoviny začalo odcházet větší množství páry. jelikož mohl být vrah ještě zde, snažila jsem se utlumit svůj vztek. Zakopat ho hluboko do svého nitra. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hostinský zavrtěl hlavou “Neví se. Nikdy se nenašel. Nikdy se nepřišlo na to, kdo a jak ji zabili. Její smrt byla velice…. Záhadná. Možná by jsi měla navštívit jejího přítele…bývalého přítele. Byli do sebe zakoukáni poslední tři dny jejího života.“podrbal se na šedivějící hlavě a malé plešce na temeni hlavy. “Jmenuje se Meiju Enho. Je to přítel Šivana. Šivi. Pamatuješ si na něj, že?“ Pamatovala jsi si ho. Byl to druhý z nejmocnějších lidí na ostrově, kromě Vznešeného, který zde vše řídil. Jednou jsi se s Šivou setkala, nebo aspoň jsi ho z dálky zahlédla. Vypadal na poctivého chlapa. Byl na výletě se svou rodinou. Těhotnou ženou a pěticí dětí, z čehož jedné byl rok, druhému dva a třetímu tři. Pak tam byl asi šestiletý a dvanáctiletá. Početná rodina. “Bydlí hned u tržiště. Poznáš to podle toho, že je to jediný třípatrový dům v okolí.“pomohl ti Henry s orientací |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš přikývl “Tihle lidé…jsou velice nebezpeční. Musíme se jich zbavit dřív než nám to tady všechno zkonfiskují.“zamračil se. Matka mu položila chlácholivě ruku na rameno “No tak..nerozčiluj se. Pojď se najíst a mezitím projednáme jak to bude se stěhováním.“ Jakeš přikývl, usmál se na tebe a svou velkou tlapou ti rozcuchal vlasy a odešel do kuchyně. Maminka se na tebe podívala “A ty by jsi zatím mohla jít za Lanou a povědět ji, kam se stěhujeme.“navrhla ti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zasmál “ No nevím…. Mě se zdá, že poslední dobou jsi se nějak moc zklidnil. Předtím by jsi nedbal na to, že tě doma čeká žena a v klidu by jsi obšťastňoval paničky. Ale teď? Tsss…. Počítám s tím, že ti brzy půjdu na svatbu.“škodolibě se uculil a jeho bílé zuby se zaleskly ve tmě. Přelezl také plot a šli jste do domu, který byl temný a tichý. Jak jinak. Byli skoro tři hodiny ráno. . |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tentokrát zapíchla prst ona tobě do hrudi “ To si vážně myslíte? Nebuďte směšný! Otec byl jenom překvapený z vašeho útoku! Až by se vzpamatoval neměl by jste šanci! Hlupáku!“vztekle dupla nohou. “Kdyby vůbec zjistil, že se s vámi bavím potrestal by mě!“ Viděl jsi Šivu, že už je poměrně blízko. Ještě pár kroků a bylo to. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Oženu se po něm pěstí s jasným úmyslem udeřit ho do těch jeho bílých zubů, ale tak aby měl šanci uhnout, a zavrčím. "Kdybys tam ty dva roky trčel jen sám se sebou... Taky by tě to změnilo. A to se ještě uvidí, jestli tě na svou svatbu vůbec pozvu." Doplním, abych o něco odlehčil situaci a zrychlím krok. Ještě na prahu vyždímám co to jde část svého oblečení, ať po mě nezůstanou kaluže na podlaze a vyrazím do svého pokoje pro náhradní oblečení a ručník. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Blbost," srazim jí ruku stranou. "Mě jen tak neoblafneš. Já vim uplně přesně o co ti jde. Špehuješ tu pro svého tatíka, ale to ti bude prd platný, protože už brzy vás nahážeme zpátky do moře, ze kterého jste vylezli," snažim se jí vytočit ještě víc, aby nezpozrovala Šivu, který je už těsně za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zazubila jsem se, když mi Jakeš rozcuchal vlasy. Tomuhle obrovskému muži, jsem přicházela na chuť. "Máš pravdu mami, zastavím se za ní. A vy tady nezlobte." usměju se, mávnu rukou v pozdrav a vytratím se z domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana Lana tě přivítala, jako vždy přátelským odejmutím a už tě táhla do domu. “Ahoj,Lily.“pozdravila tě její matka, když jste kolem ní procházeli do jejího pokoje v kterým jako vždy vládl chaos. Lana měla svůj bordel, ale měla v něm řád. Vždy věděla, kde co má. “Tak jak se máš? Poslední dobou se vídáme čím dál tím méně. Nebo se mi to jen zdá?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Vraku Žena se naježila, jako vzteklá kočka. “Tak aby bylo jasno, zkontroluj si fakt! Zemně po právu patřila a patří mým lidem! Dokud jste nepřišli vy a vám podobní žili jsme tu mi! Jste jen obyčejní barbaři kteří si myslí…ah…“vyjekla překvapeně, když ji Šiva omráčil jedinou ránou do zátylku a upadla do bezvědomí. Šiva její tělo zachytil, aby nespadla na zem a přehodil si ji přes rameno “ Jdeme…“kývl na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se zasmál a uhnul před tvou ránou “Jen se tak nečerti. Vždyť víš, že tě jen škádlím. A mimoto. I kdybys mě nepozval, tak se pozvu sám. To moc dobře víš.“ ztišil hlas. Vešli jste do tichého domu, který byl jakoby po vymření. Ale až bude den, zase tu bude hluku dost, který vytvoří parta děcek. Thomas se s tebou na chodbě rozloučil, že si jde rovnou lehnout. Měl toho už také plné zuby a nebyl sám. Vešel jsi do svého pokoje, který byl stejný, jako když jsi ho opouštěl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Odpověděla jsem na pozdrav Laliny maminky. "Mám se docela dobře a Jakeš, zdá se, že bude takovým otcem jakého jsem měla mít dřív a takovým manželem, kterého by si zasloužila maminka." odpovím s úsměvem. "Jo mám novinku, víš , jak jsme se měli stěhovat? Tak se stěhujeme už teď, nevím jestli už dneska, možná až zítra. " pokrčím trochu rameny a nadiktuju Laně naši novou adresu. "A jak se máš ty? A co tvůj brácha Kira? Už o něm něco víš?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Teda medvěde, doufám, že jsi jí něco neudělal," strachuju se o zdraví té blondýnky. Přecijenom je ŠIva kus chlapa a když praští, tak to stojí za to. Pro jistotu zkontroluji jestli dýchá. "Kam s ní? K vám se to asi moc nehodí. Máš tam ženu po porodu, děcka," pronesu zamyšleně. "Máš nějaké místo kam jí můžeme uklidit? Klidně můžeme použít Havrana. Stejně teď bydlím u tebe," navrhnu mu jednu možnost, ale třeba má Šiva lepší místa. V přístavu by si nás mohl ještě někdo všimnout. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Thomas pravděpodobně svým obětem lámal vaz a tak žádný problém s tím, že by si připadal jako řezník nemá. "Thomasi, díky." Houknu za ním tiše a vydám se zbavit alespoň půlcentimetrové zaschlé vrsty krve. Když se vrátím do pokoje zmuchlám věci a pošlu je na výlet pod postel. Zapálím petrolejku a přestože se mi div čelisti nechtějí vykloubit jak pořád zívám, rozhodnu se ještě vyčistit obě zbraně. Teprve pak zalehnu, s berettou pod polštářem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Myslel sis, že ty děcka asi zaškrtíš. Probudilo tě zase jejích dovádění. Zjistil jsi, že může být tak sedm osm ráno. Necelých pět hodin spánku. Slyšel jsi ze zdola, jak Lia své děti okřikla, aby byli potichu. Vydrželo to tak pět minut než to začalo na novo. Zřejmě to probudilo i Thomase, slyšel jsi, jak nakvašeně práskl dveřmi a pak ještě jednou, jak vlezl do koupelny aby zušlechtil svůj obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen se neboj. Je to žena. Na ní bych nepoužil nepřiměřenou sílu. Ať nepřítel… nebo ne… ženy mlátím velice nerad.“řekl a rozhlédl se. “Tak máme dvě možnosti. Sklad, který je teď prázdný a nebo k tobě na Havrana. Ale Sklad je blíže, tak půjdeme tam.“otočil se a vydal se k nedalekému skladu. “Musíme sehnat provaz.“řekl a nenápadně jeden vzal, který vysel na dřevěném plotě “Když ho tu někdo nechal asi ho nebude potřebovat.“ chvíli jsi si myslel, jaká je to náhoda, že provaz je po ruce. Ale po tom co jste cestou narazili na další tři opuštěné provazy to bylo jasné. Jste přece v přístavu. Vešli jste do Skladu, kde položil ženu na opuštěný stůl a začal ji svazovat ruce a nohy. Pak jste se na ní už jenom mlčky dívali “Sakra z tohohle budeme mít pěkný problém.“zamručel “Myslíš, že bude spolupracovat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana ti nabídla nějakou čokoládovou tyčinku a druhou začala okusovat, zavrtěla hlavou “Ne. Kira je furt v tahu. A pekel všeho se ještě dobré tři týdny nevrátí. Koukala jsem se do rozpisu lodí, které připlují a odplují. Z Krédy dlouho sem nic nepojede. Myslím, že je to kvůli počasí nebo tak. Naštěstí tenhle rok nás zimní bouřky tolik nezasáhli.“v koutku úst se ji udělala čokoládová pěna, jak tyčinku cucala. |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro Čert vem toho padoucha, takový hodný, přátelský děvče zamumlám a objednám si další pití. To do sebe chrstnu o něco rychleji. Na pultu nechám drobné dýško a poděkuju. Prsty toho lotra si pověsím doma, jako výstrahu, moc ti děkuju, snad ten mladík bude něco vědět Otočím se tak prudce, až plášť švihne o mé nohy a rázně vykročím v lokálu. Polykám příjemný, chladný vzduch a chvilku sleduji mraky valící se po nebi. Zamířím k trhu. Každopádně už je to doba, co jsem si něco kupovala.... Ale samozřejmě, pomsta má přednost. Zastavím se u podezřele vyčnívajícího, tří patrového domu a zaklepu. Když nikdo nepřijde tak zabouchám a dál už jen doufám, že mi někdo otevře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dveře se otevřeli a chvíli jsi hleděla do prázdna, než tě napadlo podívat se dolů. Ve dveřích stála asi tříletá dívenka s pusinkou špinavou nejspíš od čokolády a s holou prdelkou “Sím?“zeptala se a koukala na tebe tmavě hnědýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro Přáteslky se na dívku usměji. Ahojky. Máš doma tatínka? Ráda bych si s ním promluvila spustím přátelsky a zadívám se jestli jej někde v domě nezahlídnu. Zdá se, že je však někde v čoudu, ku mé smůle. Chvilka na pevnině a už je mi zle Snažím se, aby se holčička nelekla mého záhadného zjevu (tozn.: bledá, namodralá kůže a tak…) |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To fakt netušim," podrbu se ve vousech a pomůžu Šivovi se svazováním. Když skončíme tak ta holka vypadá jako sešněrovaná uzenka. Jenom doufám, že to bude stačit. "No z toho co o ní vim se zdá, že možná s počínáním svého otce moc nesouhlasí, ale pochybuji, že se jí bude líbit co jsme jí provedli. Asi jí zkusime probrat a uvidíme co nám řekne," zadívám se na Šivu a když přikývne, chytnu jí za rameno a jemně s ní zatřesu. Když už jsme jí tak nešetrně uspali, tak ať to probuzení není tak hrozné. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamrkala a zvedla oči. Rozhlédla se a v tváři se ji vyměnilo hned několik výrazů. První nechápavost, překvapení, strach a nakonec vztek. “Kde to jsem! Co si o sobě myslíte?! Ihned mě pusťte!“zlostně si vás prohlížela. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dívka se na tebe chvíli podívala a pak zmizela v domě, ale dveře nechala otevřené. Za chvíli se ve dveřích objevím asi tak 12 letý chlapec hrozně podobný malé holčičce co ti otevřela. “ Dobrý den slečno. Tatínek není doma. Co si přejete? Zavolal bych mámu, ale ta je zrovna po porodu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Klid, neboj se. Nechceme ti ublíži," snažim se jí trochu uklidnit. "Jen nás zajímá odpovědi na několik otázek. Například jak to je s tou vaší Invazí při Zimním festivalu," vypalím naní bez obalu a sleduji jak zeraguje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odvrátila od vás tvář “Nevím o čem to mluvíte. A jestli mě ihned nepropustíte budete mít problém. Opravdu velký problém!“ zadívala se ti pevně, ale vztekle do očí “ To to pak bude horší než smrt tvé přítelkyně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Povzdechnu si. "Bohužel nám nedáváš moc na výběr," řeknu takřka smutně, otočím a dojdu k Šivovi. "Zkus to ty," zašeptám mu do ucha. "Já sem na to moc měkej," pokynu hlavou k naší zajatkyni a přejdu k oknu, abych se nemusel dívat na ŠIvovy metody. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Opravdu nerad ubližují ženám. Ale když nám nedáváte na vybranou.“pronesl Šiva omluvně. Chvíli bylo ticho když tu vaše jatkyně poděšeně vykřikla “Au! Co to děláte!“ a znovu vykřikla a zakňučela, jako zraněný pes. “Dobře! Dobře! Řeknu to!“ vypískla nakonec plačtivě. Když jsi se k ní otočil, byla bledá a měla na krajíčků, Šiva stál za ní, zřejmě ji něco dělal z rukou. “ Otec plánuje velký útok. Až všichni budou v centru města a budou sledovat zahajovací ohňostroj. Přiváží sem stále více mužů co ovládají opravdovou magii a hodlají tomu davu…udělat něco velice nepěkného. Zabít je magií. Ale nevím co chtějí použít. Potom zaútočí naší muži co pravou magii neovládají a zaberou město.“ |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro Překvapí mě, že doma nikdo není při tak náročné a krásné chvilce. Tak to blahopřeji řeknu rozjařeně. A kde tvůj tatínek pracuje? A nebo kde je místo, kde bych jej mohla zastihnout? pěkně statečná žena. Tolik dětí na krku a další, nové k tomu |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Odejdu od okna a přistoupím k zajatkyni a nedávám na sobě znát, jak to co mi řekla mnou pohnulo. Vybít nás všechny jako prašive psy a bez možnosti obrany. To nedovolím! Všechno se to ve mě bouří, ale navenek nic znát nedám. "Kde všechny ty může ukrývá?" ptám se jí na další podbronosti. "Kdo všechno vám tu pomáhá?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Žena, jejíž jméno vlastně pořád nevíš se zamračila a hrdě zvedla bradu “Já své lidi nezradím. Dělejte si co chcete, ale tohle vám neřeknu. Vím co by jste udělali. Sehnali muže a napadli mé lidi. To nikdy! Sice se mi nelíbí, že mí lidé útočí na vaše a nezkusí spíš diplomacii… ale i tak jsou to stále moji lidé. To jistě chápete.“ vzpurně ti hleděla do očí. “Ale ohledně spojenců… vím o Opatovi z místního kostela. Také ještě jedna žena, která se jmenuje Rozy Rozeta. A snad další dva lidé jejiž jména neznám.“ Šiva se na tebe podíval “Mám ji znovu trochu zmáčknout?“zeptal se i když jsi na něm viděl, že by to dělal nerad. On byl vždy příliš velký gentleman. Ženě se v očích mihl strach, ale dál seděla vzpřímeně a hrdě zvednutou hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Mladík zapřemýšlel “Táta pracuje všude. Ale slyšel jsem, že u přístavu se našla ztroskotaná loď. Zřejmě bude tam. On má takové věci na starost. Ale neměl by tam být dlouho. Jestli je to důležité můžete počkat tady.“ navrhl ti. Vedle něj se objevila asi o dva mladší dívka, než chlapec, zase podobný jeden druhému a v náručí nesla tu nejmenší, co ti otevřela. Stydlivě tě okukovala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zvednu ruku, na znamení, že ne. Dozvěděli jsme se dost. Teď můžeme zkusit zmáčknout Opata a tu Rozu. Proto chytnu ŠIvu za rameno a odvedu ho stranou, aby nás neslyšela. "Tohle se rozhodně musíš říci Váženému. Taky by jsme si mohli došlápnout na Opata nebo tu Rozu. Její jméno mi nic neříká, ale to je pochopitelné," promnu si bradu. "Ale co s ní?" kývnu hlavou k zajatkyni. "Pustit jí nemůžeme a navíc se nám hodí jako rukojmí. Což nás staví do výhodnější pozice, jenže kam jí uklidíme? Potřebujeme nějaký šikovné diskrétní místo, taky se bojim jí nechat jen tak bez doru. Kdo ví čeho je schopná," zadívám se na ŠIvu s otázkou v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu a na okamžik se zamyslím. V myšlenkách se toulám k místu, kde by měl být Hans. Nevěděla jsem, kde to je, ale už teď se mi stýskalo. Měla jsme o něj starost, pořád ještě nebyl v nejlepší kondici a mohl si na něj kdokoli počkat a o ten meč ho obrat. Nebo ho připravit o něco ještě důležitějšího. O život. Nebo mohl Temar začít bláznit a mermomocí se chtít dostat domů, ikdyž nevěděl kudy by se měl vydat. Zatím jsem mu nedokázala pomoci. A Lana měla pravdu, měli bychom počkat na Kiru. Budeme potřebovat každého, kdo se umí ohánět mečem nebo pistolí. A pokud vím, umí to s oběma. Budeme ho potřebovat. Nedokázala jsem říct, jak to můžu vědět tak jistě, ale jistá jsem si byla. Otočila jsme se k Laně. "Už aby tu byl." lehce přikývnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana si vyndala tyčku z pusy a zadívala se na tebe. Natáhla se a vzala tě za ruku „Ale tak se neboj. Však bude všechno zase v pořádku. Dřív než se naděješ budeš za Hanse provdaná a druhé dítě na cestě.“usmála se. Snažila se tě rozveselit “A sněz tu tyčinku. Je hrozně dobrá a zlepší ti náladu.“vzala tvou čokoládovou tyčku a vrazila ti ji do pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se ohlédl na ženu, která tam seděla, jako slepice na vejci a sledovala vás očima plného vzteku. “Já nevím. Uklidit ji někam kde by byla pořád na očích. Ke mně domů to nepůjde. Příliš bych se bál o rodinu. Kdyby si pro ni přišli… to chápeš.“zamračil se. “Ano. Vážený se to musí dozvědět. Jen aby s tím také neměl něco společného.“projel si rukou vlasy “ Možná bychom ji prostě měli strčit do nějaké chajdy a tu nechat hlídat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro Pokud by to nevadilo, ráda bych na něj počkala tady, jestli můžu zeptám se těch tří. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ani jsem nestačila cokoli říct a už jsem měla čokoládovou tyčinku vraženou skoro až v krku. Pracně jsem ji vytáhla a olízla se, protože jsem měla čokoládu rozmazanou kolem celé pusy. Srdečně jsem se zasmála. "S tím dítětem přeháníš...snad ta svatba, ale já ho žádat o ruku nebudu." rozesmála jsem se. "A ty už máš nějakého ženicha?" zaculila jsem se na Lanu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamyšleně se podrbu na hlavě. "Asi to bude nejlepší, ale beru to na sebe. Pokusim se jí hlídat sám, jenom možná by se šikli k ruce dva chlapi, kdybych snad musel odejít. Dokážeš to zařídit?" položím mu ruku na rameno. "Doufám, že ti nebude vadit, když se přestěhuju. A Lie," dodám, "tohle je válka," pustím ho a zadívám se na naše rukojmí. "Tak upaluj, já tu zatim počkám." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva chvíli váhal, ale pak přikývl “ Za chvíli se vrátím.“ slíbil ti a odešel. Když jsi se otočil, žena na tebe stále hleděla nevraživě. Kdyby pohled mohl zabíjet, bylo by po tobě. Proč, ale něco neudělala? Nějaké to kouzlo? Nepřenesla se? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčila rameny “ Hele, dítě dřív nebo později bude.“ušklíbla se a strčila si zase do koutku úst tyčinku. “Já? Já jsme pořád s tím svým. K mému překvapení….“uculila se “Je jiný než ti ostatní. Rozhodně je hrozně romantický a chová se ke mně, jako kdybych byla jeho bohyně. Je fakt rozkošný.“ otřela si ústa “ Možná, že i já našla toho svého prince.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Děti ti poděkovali, za dárečky co jsi jim dala a chvíli je zkoumali.Ta maličká se pokusila sníst mušli co jsi ji dala, tak ji maličké starší sestra raději vzala. “ Jistě. Pojďte dál slečno.“ řekl chlapec s úsměvem a pustil tě dál. To, že byl dům třípatrový, byla na něm jediná zvláštnost. Jinak se nijak nelišil od domů jiných lidí. Chlapec tě odvedl do příjemné kuchyně, viditelně uspořádanou paní domu. “Dáte si něco k pití?“ zeptal se tě chlapec a začal nalévat do sklenice vodu. Do místnosti vletěli další dvě děti. Kluk a holka, dvojčata a zase podobný svým mladším, nebo starším sourozencům. Tak pět let jim bylo. Oba měli na hlavách krásné, barevné šátky a v rukou klacky, které používali, jako meče a hráli si na piráty. Vykřikovali na sebe věci, jako „Ty suchozemská kryso!“ nebo „Projdeš se po prkně!“ ale díky jejich věku to znělo spíš takhle „Ty suprzeská kyso!“ a „Pojdeš se na pkně!“ Nejstarší chlapec je chytil a upozornil je na návštěvu, ti zmlkly a chvíli tě pozorovali, pak chlapec se natáhl a začal tě lehce šťouchat mečem do boku. Dívka se zachichotala, přiběhla k tobě a sedla si ti na klín, pak na bratra vyplázla jazyk. “ Omlouvám se za ně, slečno. Ještě nevědí, jak se mají chovat.“ omluvil se nejstarší. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když Šiva odejde, vezmu si jednu zaprášenou židli, co se tam povaluje, postavím jí naproti ženě a obkročmo si na ní sednu. "Jak se jmenuješ?" zeptám se jí a opřu si ruce o opěradlo. "Nemusíš odpovídat jestli nechceš, tohle není výslech, jenom mi přijde blbé tě oslovovat blondýnko. Já se jmenuju Meiju," zkusím to s otevřeností. Sice je to nepřítel, ale není důvod se chovat neslušně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Smradi malí...! Zaúpím a ještě než se začnu škrábat ven z postele nějakou dobu zůstanu civět do stropu. Takže už stačí jen najít loď do Marakéše a tradá domů... Napadne mě a přité příležitosti mě napadne i to, jak otec zareaguje na informace, co jsem dostal z Raphaela. Takže dávám tomu tak dvě hodiny, než se roznese o té brutální vraždě v domě jednoho bohatého měšťana... Snad ty bezpečnostní opatření nebudou tak žhavá. A aby to nějak nevadilo slečně Zině. To už by problém mohl být... Zapřemýšlím ještě, ale pak to vcelku neopatrně hodím za hlavu, a vydám se na cestu dolů do kuchyně. A jestli zakopnu o nějaké dítě, tak ho přetrhnu... Pomyslím si škodolibě a mírně se ušklíbnu. |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro To je v pořádku v pořádku usměji se na oba chlapce a se zájmem pozoruji jejich nápady. Dětské hry...tenhle dům je plný dětské radosti a smíchu spěšně poděkuji o donesenou vodu. Spořádaná rodinka. nejstarší pomáhají mladším....škoda že o tak nemůže být všude rozjařená atmosféra, kterou sem děti nevědomě přivedli mě dokonale uchvátí a tak dlouho nic neříkám, což jim možná nepřijde po chuti. Takže chlapci chtějí být velcí válečníci? zeptám se zápasících dvojčat a napiji se vody. Dívku na svém klíně jemně houpu a zaujatě celou sebranku sleduji. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Moc ti to přeju." usmála jsem se na Lanu. "Lano...co vlastně dělá tvůj otčím? A co dělá Kira?" zeptám se. "Nepředpokládám, že se jenom poflakují po domě a nic nedělají..." podotknu a dál cucám čokoládovou tyčinku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zarazila a zatvářila se velice vážně, což u ní nevidíš často. “Jsi, jako má sestra. Mám tě moc ráda a dala bych za tebe život.“ začala první vyhýbavě “Ale nesmíš to nikomu říct ano? Je to důležité.“ naléhala na tebe a nadechla se. “Otčín je jeden z hlavních šéfů mafie a Kira? Ten je jeho syn. Domysli si. Pravděpodobně jeho nástupce.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Holčička na tvém klíně se zachichotá a obejme tě. “Ne…. Mi chcem byt filáti! Jako ti z pochádek!“ řekl ten co tě šťouchal klackem do boku. “Ne! Och fce! Já budu hevec! Jako stejda Markop.“ řekl zase druhý. Z prvního patra se ozval dětský pláč, který byl skoro hned umlčen, zřejmě starostlivou matkou. “Táta tu jistě brzy bude. Odešel před dvěma hodinami. Nemůže to tedy trvat už moc dlouho.“ uklidňoval tě zase nejstarší. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na schodech jsi potkal nejmladšího člena rodiny “Ho stejdo.“ pozdravil tě prcek a usmála se na tebe. Odhalila tak, malinké zoubky a dva přední zuby měla hnědé. Přišla k tobě a chytla tě za malíček, pak začala pomalu lézt ze schodů a zapírala se o tvůj malíček, jako by se bála, že každou chvíli spadne. Když už jste byli dole, pustila tvůj prst a utíkala na zahradu, kde si už hráli její sestra a bratr. “Dobré ráno.“ pozdravil tě Alex. Lea nebyla v kuchyni, což bylo asi poprvé od té doby co jsi byl tady. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli jsi myslel, že snad bude dál trucovitě mlčet než konečně odpověděla “Natali.“ odpověděla a její pohledná tvář se nehezky rozezleně krčila. Zadívala se ti pevně do očí, svýma modrýma očima “Vy mě nepustíte domů, že?“ pronesla klidným hlasem i když její tvář nebyla klidná. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ho stejdo? Vyletím málem leknutím z kůže a být kam, pravděpodobně bych utekl. Jenže dřív než si stačím rozmyslet jestli se ztratím po schodech dolů, nahoru nebo snad vylezu po stěně na strop, to malé zubaté cosi se mě chytne. Nepanikař. Je to jen dítě. Ty nekoušou... Ale hlavně ať teď nesletí. Modlím se v duchu a všechny šlachy v těle mám napnuté, jak jsem připravený chytit ji v případě nouze. Jakmile dojdeme až dolů, což se v jejím případě dá srovnat se sestupem z nejvyšší hory nezatopeného světa, oddechnu si. Ještě se rozhlédnu, jestli tuhle epizodu neviděl někdo nepovolaný a pak vejdu do kuchyně. "Nazdar." Pozdravím Alexe s úsměvem. "Jak je...?" Zeptám se chvíli potom a trochu znejistím při zjištění, že tu chybí strážkyně Šivova rodinného ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Už když Lana začala, zmocnil se mě divný pocit. Co je na tom tak supertajného? Na její výzvu jsem jenom přikývla, že rozumím a nikde to vykládat nebudu. Když mi to říkala, skoro jsem se neovládla a poslouchala to s otevřenou pusou. Když skončila, vydechla jsem, ale oči jsem měla vykulené pořád. "Tak to jsem nečekala..." vydechnu a nadechnout se mi dá dost práce. "A jak to víš ty? To ti to řekl sám?" zeptám se. Ikdyž pochybuji, že jí to řekl sám, spíš to vypozorovala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex pokrčil rameny “Ale jo. Je mi fajn. V noci jsem, ale moc nenaspal. Příliš jsem se obával toho, že se vám něco přihodí. Ale aspoň jsem zjistil ty odjezdy zpět domů. Ale asi se ti to nebude líbit. Další loď do Marakeše je až za dva týdny.“ podívá se na tebe. “Ach ano. Lie nebylo dobře. Šla si lehnout. Vzkazuje ať se nezlobíš, ale budeš si muset udělat něco sám. Kuchyně je ti k dispozici.“ mávl rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana pokrčila rameny a rozvalila se na posteli “Tak je to teď můj tatík. Ale no dobře. Nebudu předstírat, jak mi to děsně pálí. Řekla mi to mamka. Prej, že když jsme rodina nebude mezi námi tajemství a tak dále a tak dále.“ strčila si do koutku úst zase čokoládovou tyčku z které měla už jenom půlku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Všechno šlo jak na drátkách." Odpovím Alexovi, že veškeré jeho obavy byly zbytečné. Jakmile se ale dostane k odjezdům lodí, zbystřím. "Cožéé?" Zaskučím jako zmlácený pes, svěsím ramena a v jedné vteřině začnu vypadat jako hotová hromádka neštěstí. "Já se ale musím domů dostat co nejdřív..." Rozhodím rukama a sesunu se na židli, s hlavou opřenou o desku stolu. "Ani ta nejmenší rybářská lodička nepluje tím směrem?" Zeptám se a pomalu se začnu smiřovat s tím, že zažiju skvělé dva týdny ve společnosti hromady dětí. A nebo svitků. V momentě, kdy mě to napadne, se narovnám a úplně změním názor. "No dobře, aspoň máme šanci poznat Krédu." Prohlásím, jako by se nic nedělo, vstanu ze židle a začnu štrachat po kuchyni pro něco k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Smutně zavrtím hlavou. "To si bohužel nemůžeme dovolit. Jistě to chápeš," začnu jí vysvětlovat naší situaci, i když bych asi neměl, ale co už. "I když se mě samotnému nelíbí, že tu musíš být, je to nutné. Nemůžeme tě pustit, jsi naše jediná výhoda v boji s tvým otcem," chvíli se jí dívám do očí, ale nevydržím to uhnu stranou. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Uznale jsem pokývala hlavou. Tyhle rodinné kruhy...Lanina rodina je mafiánská a ta moje? Jakeš jako nájemný vrah zřejmě pracuje i pro Lanina otčíma...povedená společnost... napadne mě, ale dál v klidu cucám čokoládovou tyčinku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana si povzdychla “Ale není to tak špatný, jak by se mohlo zdát. Máme vždy dost peněz a můžu si tak koupit co chci. Chlapy se na mě lepí…. A já většinou na ně. Doufají, že z mého otčina něco vytřískají, ale on je to tvrdej chlap.“ ušklíbla se. “Ale Kira je fajn. Jen jsme se museli trochu oťukat a myslím, že bychom se třeba časem mohli mít opravdu rádi, jako sourozenci.“ docucala tyčinku a holou špejli hodila do koše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sklad Natali se zamračila “A nemůžete mi aspoň trochu uvolnit pouta? Už mám do krve sedřené zápěstí.“ postěžovala si. “Vím, že mě chcete mít jako pojistku, ale otec otočí celou Krédu naruby aby mě našel. Jsem jediný jeho přímí potomek. S mou smrtí by zanikla celá krevní linie. U nás doma jsme něco, jako královská rodina. Chápete?“ snažila se ti to vysvětlit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex pokrčil rameny “Bohužel. Žádná veřejná ne. Prej jsou nějaké vodní výry nebo co a je to moc nebezpečné. Ale možná by nás odvezl někdo, kdybychom zaplatili. Jako soukromá plavba nebo tak.“ navrhl, když viděl jak tě to sebralo, že tu budeš muset trčet ještě takovou dobu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Je mi to líto," znovu zakroutím hlavou. "Prostě tě pustim nemůžeme a pokud si pro tebe tvůj otec přijde," pokrčím rameny. Pak to bude buď on a nebo my. Nakonec však vstanu a jdu se podívat na pouta. "Musíš to ještě chvíli vydržet, pak určitě něco vymyslíme," snažím se jí povzbudit, ale moc mi to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vodní víry?" Zeptám se a přitom před sebou zašermuju dřevěnou vařečkou v zamítavém gestu. "To si radši počkám, než někde polykat andělíčky. Chci se dostat do Marekéše celej a né v žaludku nějaký ryby. Nejsem Jonáš." Uchechtnu se a za tichého, ale v celku spokojeného, mumlání si začnu chystat snídani. Jenže zkoušet žonglovat s vajíčky, byť nad hrncem, se mi nevyplatí, a po jednom křupnutí musím konstatovat, že dnes budou zřejmě vajíčka na hniličku a ne natrvdo. "Hrome teda, měl jsem bejt kuchař..." Pronesu sebejistě při pohledu na talíř se svou snídaní a posadím se ke stolu. |
| |
| U Lany Při zmínce o tvrdosti otčíma jsem se skoro otřásla. To je legenda.... U Kiry jsem se zasmála. U nás dvou by to muselo být teda hodně dlouhý a důkladný oťukávání, aby jsme se dokázali mít rádi na vůbec nějaké úrovni... ušklíbnu se v duchu. Lana tyčinku už sice dorazil, mě ještě část zůstala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se posadila “Po pravdě… s otčímem se něco děje. Zdá se mi každým dnem více unavený a je nezdravě bledý a pořád mu je špatně od žaludku. Není sice nejmladší, ale aby umíral na stáří… na to je zase mladý.“ naklonila se k tobě “Mám podezření že ho někdo trápí. Jako… pomalu zabíjí… nevím teď jak se tomu říká.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se usmál “Ano to je pravda. Tak určitě to tu nebude tak hrozné. Děcka jsou fajn, jen se trochu blíže seznámit a Lia se o nás stará dobře. A Šiva je dobrej chlap. Můžeme tohle brát něco jako… dovolenou.“ sledoval tě. Začal se pochechtávat “Pravda. Zástěra by ti seděla dobře.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se šel podívat na její ruce najednou vyskočila a strčila do tebe, tak prudce, že jsi spadl na zem. Musela si nějak zvládnout uvolnit ruce, rychle se sklonila vypletla nohy z provazů a už běžela ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Sakra," zakleju, rychle se vyhrabu na nohy a běžím za ní. takhle se nechat nachytat. Jestli mi uteče, tak to pěkně slíznu. Vrhnu se ke dveřím.. Už jí skoro mám. chytnu jí za šaty, ale ty to nevydrží a v ruce mi zůstane kousek látky. Znovu zakleju a vyřítím se za ní na ulici. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali byla drobnější a menší než ty, proto bylo jasné, že ji chytíš. Nedostali jste se ani tak moc daleko od skladu, když jsi ji konečně chytl a sevřel její zmítající se tělíčko do náruče. Ale nakonec se uklidnila, cítil jsi jak ji srdce splašeně buší, hlavně proto, že ji jednu ruku měl obtočenou kolem jejího hrudníku “Nemůžeš mi mít za zlé. Že jsem to zkusila.“ řekla tiše s tváří zrudlou hněvem možná i studem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Taky nemám. A ty mi zase nesmíš mít za zlé, že tě nenchám odejít," odpovím a prostě jí vezmu do náruče a odnesu zpátky do skladu. Je to lepší než se s ní na ulic prát. Mohlo by to vzbudit zbytečné dohady. Uvnitř jí posadím na stůl a postavím se proti ní. "Tak co s tebou? Mám tě znovu spoutat nebo mi slíbíš, že už se nepokusíš utéct?" založím si ruce v bok. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Složila si dlaně do klína vzhlédla “Slibuji, že neuteču.“ řekla a zadívala se na tebe s tvářemi co ji teď hořeli studem. “Takže ty tu semnou zůstaneš? Celou dobu než ze mě vymámíte co se dá a než porazíte mé lidi?“ zamračila se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak něco," pokyvu hlavou a znovu se posadím na židli. "Jenom tě přesuneme jinem, kde bude víc pohodlí a taky nevim jestli s tebou budu pořád já. Možná mě bude zapotřebí i jinde," zamyslím se nad tím co máme rozdělané. Jestli už Zina získala ty dokumenty od Opata, jestli jsou v pořádku přeživší námořnici a jestli Šivu napadne mi sem přinést zbraně. Bez svých koltů si přijdu jako nahý. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dovolená? Válet se na pláži, popíjet pivo a obdivovat místní krásky. Hahaha ušklíbnu se v duchu, ale nehlas nic neřeknu, protože mám neodbytný pocit, že Alex mému rannímu optimismu věří asi stejně tak jako já. Takže vůbec. "Nedovolil jsem ti, abys vtipkoval na mou adresu." Ozvu se přehnaně smrtelným tónem a v očích mi zahoří škodolibé zelené ohníčky. Naberu něco stydnoucí snídaně na vidličku, tu v celku nenápadně ohnu, zamířím a pošlu její obsah Naproti Alexovi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex zrovna zvedl hlavu aby ti něco odpověděl a tebou vyslaná dávka pokrmu se mu rozprskla o čemu. Chvíli se tvářil naprosto užasle než se ušklíbl ¨“Vážně, Kiro. Jak malej.“ pronesl a položil stranou knihu, kterou si až do teďka četl. Pomalu vstal a vzal z mísy mandarinku. Tu pečlivě oloupal a začal pojídat, bylo ti hned jasné že ti to hodlá oplatit a taky, že ano. Rozmáčkl v ruce zbytek mandarinky a hodil ji po tobě. Uhnul jsi, takže se mandarinka rozprskla o skříňku před tebou ale ostříkla tě šťáva. Alex se začal smát “Nemáš si začínat.“ uculil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sklad Natali chvíli mlčela “Takže mě bude hlídat někdo jiný…. Dobrá… ale můžeš mi zaručit že se nepokusí pošpinit mé tělo?“ dál na tebe hleděla. “Viděla jsem co někteří z vás dělá svým ženám. To u nás se ženy nesmí dotknout žádný muž před svatbou. Ženy musí chodit zahalené, aby mladé muže nezkoušeli.“ zase se zarděla a pokusila si zakrýt nohy “Mohla bych dostat nové šaty?“ požádala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Slibuji ti, že ti nikdo neublíží. Jinak bude mít co dělat se mnou. Se šatama to bude horší," podrbu se na hlavě a přemýšlím co dělat, ale teď je tu jediná možnost. Z kabátu vytahám všechny věci co tam mám a nastrkám si je do kapes u kalhot a za opasek, pak jí ho podám. "Až se vrátí Šiva poprosím ho o nějaké šaty, zatím ti můžu nabidnout pouze tohle." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sklad Přikývla “Díky.“ zamumlala a zakryla si tvým pláštěm odhalené nohy. Pak nějakou dobu seděla tiše “Je tu nějaká možnost, že bych mohla dostat napít?“ zase do tebe zabodla své modré oči. Na to, že byla vlastně držena jako rukojmí se tvářila velice klidně “Hmm… takže… až to vše skončí pustíte mě?“ zeptala se o další chvilku později. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když vidím Alexův užaslý výraz a to, jak mu míchaná vajíčka tečou po čele, málem spadnu smíchy ze židle. Až mě od chechotu začnou chytat křeče do bránice. Málem si nedám dost dobrý pozor a tak tak, že letící mandarince stačím uhnout. "Tak to bylo podlé, příteli." Zašklebím se a vytáhnu z vlasů kuš mandarinkové dužiny. "Mandarinkový džus nemám rád." Doplním a otřepu se. "Navrhuji klid zbraním." Vzdám se dřív než Lie obrátíme kuchyň naruby. "Co takhle ovšem nachystat takové malé překvapení našemu třetímu známému?" Zeptám se s zlověstným úsměvem a připomenu Alexovi ten starý vtípek. Když se na pootevřené dveře postaví kýbl s vodou, který se v momentě otevření převrhne a osprchuje vcházejícího. "Ale musíme dát bacha, aby nepřišel někdo nepovolanej. Třeba Šiva..." Doplním a podívám se na Alexe prosebným pohledem, aby mi tu legraci nechtěl zkazit. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Rozhlednu se kolem, ale bohužel tu nikde žádná voda není a tak rozhodím ruce v bezmocném gestu. "Promiň, ale bylo to trochu narychlo. Neměli jsem čas připravit dostatečné zázemí," doufám, že si ten Šiva pospíší. "Ano pustíme," přitakám, "jen co se tohle všechno vyřeší. Ví vůbec tvůj otec, že jsi tady na Krédě?" zeptám se jí a přejdu k oknu, abych zkontroloval zda už Šiva náhodou nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyhlédl jsi ven a viděl jsi venku Šivu, zřejmě tam byl už nějakou chvíli protože se tvářil netrpělivě a bavil se s nějakým chlapem. Vypadla na rybáře a podle toho, jak rozhazoval rukama vypadal že si stěžuje. “Už asi ano. Ví, že občas si na chvíli si zajdu ven. A teď už pravděpodobně zjišťuje, kde jsem tak dlouho.“ Pak mlčela a jediné co bylo slyšet bylo vaše oddychování “Mám strach, Meiju.“ řekla najednou tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se tiše zasmál “Jasně. Proč ne? Ale asi nás za to zabije.“ vstal a přišel k tobě “Tak co uděláme?“ zeptal se zvědavě a sloupl kus mandarinky co přilnul ke dřevu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Škodolibě si zamnu ruce a vyštrachám odněkud z pod linky otřískaný hrnec. "Hlídej. Já to narafičím." Ponouknu ho, sám si přitáhnu židli k pootevřeným dveřím a s největší opatrností zařídím, aby až Thomas otevře, vylila se voda na něj. Pak se posadím zpátky ke stolu, spiklenecky se podívám po Alexovi, ať se tváří, jako že nic, a začnu si stěžovat na to, že žádné lodě neodpolouvají. Prostě aby Thomas netušil, jakou boudu jsme na něj ušili. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se také chvíli šklebil od ucha k uchu než se uklidil a zapojil se do rozhovoru. Nemuseli jste, ale čekat moc dlouho. Ozvalo se dupání na schodech a už před dveřmi Thomas ze široka zívl než otevřel “Co to slyším? Kdy, že se dostaneme doáááááááááááááá!!!“ vykřikl když na něj spadl kastrol s vodou a zlil ho od hlavy až k patě. A k vašemu dalšímu pobavení mu hrnec zůstal na hlavě, uklouzl po mokré podlaze a spadl na zem, kde zůstal ležet. Díky hrnci jste neviděli, jak se tvářil ale asi nebyl moc nadšený. Alex se začal smát “To se povedlo, Kiro.“ chechtal se, ale rychle zmlkl když uviděl že se Thomas nezvedá ze země. “Jaj… neublížil si náhodou?“ vstal. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Co tam sakra tak dlouho dělá? Asi to bude něco důležítého jinak by už tady byl. Odvrátím se od okna a zadívám se na Natali. "Neboj se, nic se ti nestane a až se to vyřeší budeš moci jít domů. Slibuji," snažím se jí dodat odvahu, ale samotnému mi je to proti srsti. Zatahovat do toho tuhle holčinu se mi vůbec nelíbí, ale když jiné východisko není, i když bych hrozně rád nějaké našel. No ta Šivo. Kde jsi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se na tebe překvapeně podívala a pak se hořce zasmála “Domů? Pokud vyhrajete nebudu se mít kam vrátit. Ostatní vládci se zmocní našeho území a já? Nechci ani pomyslet co by se semnou stalo.“ zavrtěla hlavou “Ale co když budete prohrávat? Co se semnou stane pak?“ slabě popotáhla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nachystat tohle překvápko - dvě minuty Přetrpět následky - maximálně pár dnů Vidět Thomase takhle - k nezaplacení. Rozesměju se, i když Alex vlastně prozradil, kdo za tím vším stojí. Uklidním se o vteřinu později, když se Thomas nezvedá. "Buď je mrtvý on..." Vstanu taky, "Nebo budu mrtvý já, až mu sundám ten hrnec z hlavy. V tom případě mi, prosím tě, vymysli nějakej pěknej epitaf na urnu." Pronesu a, ochoten dohrát tuhle hru až do konce, přejdu nanejvýš ostražitě k ležícímu Thomasovi. Takže... Buď to schytám jen já, nebo to schytáme všichni tři, až sem ten rachot přivolá Šivu a zřeže nás na hromadu jak bandu malejch usoplánků. A nebo sem přiběhnou děcka a Thomas se proti mě neodváží použít násilí. Kalkuluju v duchu a ze všeho nejvíc se mi líbí právě ta třetí možnost. Potom se velmi opatrně sehnu, abych z něj sundal ten hrnec, připraven na jakýkoliv podraz. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex k němu také přišel, ale jen co jsi se sklonil abys mu sundal hrnec z hlavy oba vás popadl za kotníky “Já vás zabiju…“ mělo to být asi hrozivě řečeno, ale hrnec to vše skreslil. Thomas se prudce posadil a trhl rukama a díky tomu vám sebral půdu pod nohama a svalili jste se na podlahu do kaluže. Pak si Thomas sundal hrnec, nebo se spíš o to pokusil “Hej! Já ho nemůžu sundat!!!“ vstal a snažil si hrnec sundat, ale ten jenom vlhce mlaskal a nechtěl dolů. “Pomoc!!!“ začal Thomas panikařit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když mi Thomas podtrhne nohy, už jen dávám pozor, aby mi hlava necvakla o kuchyňskou dlažbu. Přitom všem se ovšem nezřízeně chechtám. "Asi se ti zasekl o uši..." Okomentuju Thomasovo snažení a dusím se smíchy. "...Bojovník s přilbou..." Neodpustím si další poznámku a nadobro se tím vyřadím z provozu. Je to sice blbej zvyk smát se vlastním vtipům, ale nemůžu si pomoct. Zůstanu ležet na podlaze a svíjím se smíchy. Velmi pravděpodobně to zbyde na Alexovi, aby Thomasovi pomohl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ty kretone!“ Až na tebe uvidím tak tě pěkně zkopu!“ nadával Thomas tlumeně a šmátral kolem sebe aby do ničeho nenarazil “Sakra! Tak mi někdo pomozte! Ještě se udusím!“ teď už spíš zanaříkal. Alex se opíral o stůl a smál se pokusil se uklidnit tím že se díval jinam, ale moc mu to nešlo “Ki…Kiro ty jsi tak… nehorázně vychcanej.“ zalapal po dechu, ale přišel k Thomasovy a chytl hrnec za uši, pak se jednou nohou zapřel o jeho hruď a začal tahat. “Áááá! Vždyť mi utrhneš hlavu!“ zařval Thomas. “Tak si to sundej sám!“ pochechtával se Alex. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju jak Alex s Thomasem zápasí s hrncem a ještě víc to přidává na mém veselí. Není nad to se po ránu pořádně zasmát. Ani se nenamáhám pokusit se uklidnit. "Zkus ho podlít olejem, aby to líp klouzalo." Navrhnu, lapajíce po dechu a s námahou se zvednu na kolena. Umřít smíchy, to jsem vždycky chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamyšleně se na ní podívám. Taky to nemá jednoduché, škoda, že jsme nepřtelé, ale nemůžu kvůli svému soucitu ohrozit Šivu a celou jeho rodinu. Nebo matku Samanty, vlastně kohokoliv z těch co tu žijí. I když třeba se najde nějaké východisko. "Neboj. Nikdo se ti mstít nebude o to se postarám a zastavím každého kdo by chtěl nějak ublížit," zkusim jí pohladit po vlasech, ale ruku nakonec stáhnu. Ještě by si to mohla vyložit jako útok. "A možná... možná, že k žádnému boji ani nedojde. uvidíme až se spojíme s tvým otcem." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně zamrkám. "To snad ne...a ty ...máš podezření, kdo by to mohl dělat? Musí to být někdo komu důvěřuje, aby ani nebyl v podezření..." zamyslím se nahlas. Podívámse na Lanu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ten se s vámi nebude bavit.“ řekla zachmuřeně. Konečně vešel Šiva “Omlouvám se, ale zdržel mě jeden otrapa.“ za ním dovnitř vešli tři muži. Vypadali, že to nejsou žádní začátečníci a zvědavě si prohlíželi tebe a vaší „svěřenkyni“ “Tady Enho.“ hodil po tobě něco a když jsi to zachytil zjistil jsi že to je zbraň. Trochu starší, ale v dobrém stavu “Prozatím ti to musí stačit.“ kývl k Natali “Jak ti to s ní jde? A proč není spoutaná?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex našel kus másla a začal hrnec mazat aby se Thomasova hlava uvolnila a pak se znovu zapřel “Já tě zabiju Kiro!“ vztekal se Thomas a hrnec konečně jeho hlavu s mlasknutím pustil. Alex to nečekal, tak se svalil na zem. Thomas si ohmatal hlavu, snad si myslel že ji už nemá na krku. Jeho obličej byl rudý, vlasy mu trčeli na všechny strany a obličej měl upatlaný od másla. Když se ujistil, že jeho hlava je tam kde je otočil se k tobě “Kiro!“ zařval vztekle a vrhl se k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zamračila a zavrtěla hlavou “Ráda bych tomu věřila. Ale mám podezření že by to mohla být mamka. Nikdo jiný mě nenapadá. Jediný kdo mu má tak blízko jsme pak já, Kira a kuchařka.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak to se povedlo..." Pochválím sám sebe s chechotem. Pozoruju, jak Alex osvobozuje Thomase a teprve velmi pomalu si začínám uvědomovat, že se blíží zřejmě moje poslední hodina. V momentě, kdy Thomasova hlava opustí hrnec, spolknu další záchvat smíchu a začnu se rychle sbírat na nohy. "Thomasi, nezabíjej mě... Jsem moc mladej na to abych umřel." Spustím prosebně, přestože se mi v očích pořád lesknou veselé ohníčky, a začnu před ním velmi rychle ustupovat na zahradu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex poskakoval za vámi a snažil se trochu Thomase uklidnit. Když jste se dostali na zahradu Thomas se divoce zašklebil “Tak mladej jo?“ procedil a popadl tě. “Já ti dám mladej!“ vykřikl a než jsi se nadal a nebo snad stačil nějak bránit nacpal tě do kurníku mezi slepice co začali rozhořčeně kvokat. Thomas za tebou zavřel a dal tma závoru abys nemohl ven. Pak nakoukl dovnitř těmi malými dvířky kudy chodí slepice a řekl “A snes mi nějaké pěkně veliké vejce ať mám pořádnou snídani.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vykulím oči. "Tvoje mamka? Ale proč? Vždyť se máte dobře...proč by to dělala? Jenže...pokud je to ona, tak ho zabíjí...jak bychom mu mohly pomoci my dvě? Já udělám cokoli, pokud to pomůže..." vysypu ze sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky," překontroluji revolver jestli je nabitý, který jsem od Šivy dostal. Lepší než nic a zarazim si jí do pouzdra. "Odvázal jsem jí. Nemá šanci utéct a tak jsem jí nechtěl zbytečně trápit. Tak můžeme vyrazit?" přejdu k Natali a postavím se jí po boku, aby jí snad nenapadlo se o něco pokoušet. "Jo a je tu ještě jedna věc. Mohl by jsi sehnat nějaké ženské šaty na převléknutí? zeptám se Šivy. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Thomasi to né." Pokusím se mu zabránit v tom, aby mě tu zavřel. Jenže bez úspěchu. Přesně v ten moment, kdy si uvědomím, kde jsem se ocitl, zůstanu stát jako zmrazený. Rozzlobené kvokání slepic i Thomasův vtípek nejsem schopný slyšet. Tohle né, to ne... !!! Prosím v duchu a úplně marně se snažím ubránit záchvatu paniky. Ruce se mi roztřesou, tep zrychlí k únosné hranici a i přesto se nemůžu nadechnout. Svezu se podél stěny do všeho toho bordelů, hlavu si zcela instinktivně kryju pažemi, jak se mi zdá, že mě dřevěné stěny mého dočasného vězení rozdrtí. "Pusť mě ven." Zaúpím zoufale a mám pocit, že zrovna teď mi v žilách neteče krev, ale kondenzovaný děs. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Lany Lana pokrčila rameny “Co můžeme dělat? Zjistit kdo to dělá? Co když je to, ale máma? Sice jsem s ní nikdy nevycházela, ale nemohu jít proti ní. Chápeš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sklad Šiva přikývl “Vezmu nějaké od Lii. Ji to vadit nebude.“ Natali tě popadla za ruku “Prosím nenechávej mě tu s nimi. Mají špatné myšlenky.“ řekla skoro zoufale a prosebně se na tebe dívala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thmoas se ušklíbl a opřel se o dveře kurníku “A už budeš hodnej?“ zeptal se. Alex postával kousek opodál a tvářil se zamyšleně “No tak. Thomasi. Přece víš, že se Kira bojí v uzavřených místnostech.“ namítl. Thomas se zatvářil odmítavě “Já to vím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zešílím, zblázním se, zcvoknu! Co na tom, že je ten strach iracionální. Jestli ty dveře teď neotevře, tak tady umřu. Tohle se nedá vydržet! Ještě víc se skrčím, jako bych tím snad mohl získat víc prostoru kolem sebe, ale všechno je to úplně k ničemu. Chci ven, chci ven, chci ven! Zaryju paty do hlíny. "Pusť!" Zařvu tentokrát doopravdy zoufale. Zatmí se mi před očima, zalapám po dechu a plnou silou třísknu hlavou do dveří, jako by mi to mohlo pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj," stisknu jí ruku. Dílem proto aby neutekla a dílem aby se tolik nebála. "Jsem tu s tebou. Nic ti neudělají," vykročíme spolu na ulici. Vypadáme skoro jako nějaká rodina na výletě. Kdyby tak jenom ostatní věděli co se tu chystá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si povzdychl a narovnal se. Uvolnil závoru a otevřel dveře od kurníku. Popadl tě a vytáhl ven “Ale no tak… ty naděláš. Vždyť jsi tam byl sotva dvě minuty.“ prohlédl si tě a zamračil. “Hele promiň. Nevěděl jsem, že ta tvoje fobie je až takhle drsná.“ postavil tě na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Chápu...ale přece ho nenecháš zavraždit. A ještě takovým potupným způsobem. To by si přece člověk jako on nemohl dovolit." řeknu a zamyslím se. Naklonila jsem se až k Laně a vzala ji za ruku. "Chceš vůbec zjišťovat, kdo za tím je a kdo to dělá?" zeptám se jí narovinu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V momentě, kdy mě Thomas z toho pekla vytáhne, děs povolí, ale ne tak, abych se zmohl na něco jiného, než skelný pohled a lapání po dechu. Když mě postaví na nohy, prostě se znovu svezu na zem. Prsty zatnu do země a čert vem vykulené pohledy děcek, které si na zahradě hrály. Už je to dobrý, jsem venku. Obloha je modrá, tráva zelená, támhle je strom, vítr fouká. Žádný čtyři bortící se stěny. Žádnej strach. Žádnej strach. Neumřel jsem tam. Uklidňuju sám sebe a snažím se ovládnou všechny svoje životní funkce. Nejradši bych Thomase poslal hluboko do prdele, ale nějak se mi zadrhne hlas. Vyškrábu se na nohy a několika úspornými pohyby ze sebe smetu všechno slepičí peří. Tak a teď buď skončíme trapným mlčením, nebo... "Za ten pohled na tebe s hrncem na hlavě mi to stálo." Ušklíbnu se škodolibě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se ušklíbl a postavil tě na nohy, poklepal tě přátelsky po rameni “Zkus to ještě jednou. A zavřu tě do toho kurníku na celý den.“ varoval tě přátelsky. Alex obrátil oči v sloup “Měli bychom jít uklidit kuchyni. Jestli to uvidí Lia tak je tak jako tak po nás.“ upozornil vás. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Lany Lana chvíli mlčela a stiskla ti jemně ruku “Asi ano. Přece… nechce se mi věřit že by to dělala máma. Vždyť ona je do něj po uši zabouchnutá.“ zamračí se. Přikývla “Ano. Nechci aby mamku někdo z toho obvinil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se tě držela, jako klíště a snažila se držet co nejdále od těch dvou. Šiva zatím pološeptem vysvětloval oběma chlapům co mají dělat. “Kam to jdeme?“ zeptala se tě Natali a pevně tiskla tvou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro To bych tam asi zešílel... Napadne mě v několika sekundách. K čertu... Vyváděl jsem hůř jak když mi bylo devět a trčel jsem v přístěnku pod schody... Jenže copak za to můžu, že je to furt horší? Otřepu se a radši se na to pokusím zapomenout. "No to by jste asi měli." Pokývu hlavou, že Alex má doopravdy dobré nápady. "Já se jdu umýt od těch slepičinců... Abych je do tý kuchyně nenatahal." Vykročím k domu dřív než mě Thomas stačí chytnout za límec a vrazit mi koště do ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Někam kde je bezpečno a bude tam větší pohodlí. Aspoň doufám," odpovim a následuji Šivu ulicémei Krédy k úkrytu, který vybral. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jasně jen běž. Neboj se. Svůj díl bordelu ti necháme.“ řekl Thomas, jakoby ti četl myšlenky. Pak postrčil Alexe a vydali se do kuchyně z kterého jsi za chvíli slyšel výbuch smíchu obou mladých mužů. Kdo ví co jim přišlo tak veselé. Děti co si hráli na zahradě tě zvědavě pozorovali, ale od té doby co jste vyšli na zahradu ani nepípli. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vesele se na malé škrčky zašklebím a mávnu na ně a pak se ztratím v domě. A nad tím, čemu se ti dva smějí radši ani nepřemýšlím. Do kuchyně se vrátím vcelku jako člověk a ne slepičí král a v naději se rozhlédnu, že třeba nebudu muset hledat hadru a utírat podlahu. Čtrnáct dnů... čtrnáct dnů... To nepřežiju... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U šivy Thomas a Alex stáli ve skoro uklizené kuchyni. Jak ti slíbili nechali ti svůj díl. Nechali ti pěknou louži na zemi a vedle dveří už čekal hadr a kyblík. Thomas seděl na stole, ruce založené na prsou a tvářil se škodolibě zatímco Alex byl zase zahloubán do knížky, kterou předtím odložil. “Tak do toho.“ pobídl tě Thomas a sledoval tě očima které se mu čertovsky leskly. “Mimochodem. Lie je špatně a asi zůstane v posteli a blízko kýble. A žádá nás jestli bychom občas nemohli zkontrolovat děti a postarat se o oběd. Že by nám byla neskonale vděčná.“ pronesl Alex. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali ti pevně svírala ruku až ji zbělali klouby, ale přestala mluvit a poslušně tě následovala. Ty jsi zase následoval Šivu a dva muže. Nešli jste však zrovna daleko. Vlastně to bylo sotva pět minut chůze od Šivova domu. Byl to starší dům, zřejmě používaný nějakým zbohatlíkem, který sem jezdil na zimu. Uvnitř to bylo příjemně zařízené i když trochu zaprášené ale dalo se tu bydlet. “Myslí, že tohle je ideální místo. Muž který to tu vlastní sem nestihl přijet před tím než byli uzavřeny námořní cesty kvůli vírům a tak je na pár měsíců volný.“ pronesl šiva spokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na Thomase vražedným pohledem a na jeho povzbuzování zareaguju rukou ohlou v lokti v nevybíravém gestu, že mi může tak akorát políbit záda. Pak se ale bez dalších vytáček chopím hadry a začnu uklízet zbytek nepořádku. "Co?" Zareaguju na Alexovo oznámení a narovnám se. "Tak o to si teda losnem." Pronesu vzápětí, když se smířím s tím, že buď tu budu za kuchaře nebo chůvu. To je za trest... Jak nějaká rodičovská přípravka... |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Rozhlédnu se po domě. Vypadá pěkně. Je tu pohodlí a není ani moc velký, takže by se dal v případě útoku dobře hájit. Ano, líbí se mi tu. "Pojď," pobídnu Natali, "najdeme ti nějaké místo kde budeš mít trochu soukromí," vezmu jí začneme prohledávat dům dokud nenajdeme vhodný pokojík. Je tu postel, stolek, pár židlí skříň a dokonce i zrcadlo. Pro ženu jistě ideální bydlení. "Zatim si tu sedni dojdu pro něco k pití a pro ty šaty," nakážu a odejdu z pokoje. Dveře, ale nechám pro jistotu pootevřené. Předtím totiž musím udělat ještě jednu věc. "Hej ty," otočím se najednoho z chlapů kteří tu jsou s Šivou, "běž ven a zatluč okenic u jejího pokoje." Pak se vydám ke studni kde naberu vodu a vrátím se zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex vzhlédl a podíval se na tebe a na Thomase. Oba jste byli pěkně vyjevení. “Ale no tak. Netvařte se, jako kdyby to bylo za trest. Myslím, že ji to celkem dlužíme když se o nás celou dobu stará a nikdy si ani na naší přítomnost slůvkem nepostěžovala. Navíc je těhotná. Pomoci ji můžeme, když jsme tady vlastně uvězněni.“ zadíval se na tebe zatímco Thomas vstal a přinesl kus papíru na které napsal „Kuchař,chůva a chůva“ pak je hodil do hrníčku a zamíchal. “Navíc. Jednou se to každý z nás musí naučit. Pokud nechcete aby z vás jednou byli osamocení páprdové.“ šáhl si ho hrníčku a vytáhl si chůvu. Když jsi no ní šáhl ty, jako na potvoru jsi si také vytáhl chůvu a na Thomase zbyl kuchař. Netvářil se, ale moc nadšeně. “To je zase den.“ postěžoval si. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se na Lanu. "V tom případě je rozhodnuto. Musíme zjistit pravdu dřív, než bude moc pozdě." oplatím í jemný stisk ruky a znovu se narovnám. "Jenom musíme vymyslet, jak na to." zamyslím se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Alexi, ty seš takovej uvědomělej, kde bychom bez tebe s Thomasem byli..." Pronesu trochu ironicky a vytáhnu si svůj lístek. Chůva?! Pán bůh se mnou a zlý pryč. Vzpomenu si na svůj dnešní zážitek na schodech a otřepu se. Takže Alex si sedne pod strom s knížkou a hlídat ty malý caparty zbyde na mě... Ach jo. Tohle vidět Ema, tak umře smíchy. Nebo mi to přičte k dobru. Jestli se o tom budu někde šířit. Ne... To radši ne... Z nájemného vraha chůvou, to je vážně dost velkej propad. Pak ale zanechám pohřebních úvah, uklidím hadru i kýbl, ještě na chvíli se zmehnu do pokoje pro tužky a papíry a odšourám se do jámy lvové za smrady. Jestli se vám smradi něco stane, tak vám ještě přidám... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana chvíli usilovně přemýšlela “Myslím, že bychom měli začít u mamky. A asi nezbývá nic jiného než ji prozatím sledovat. Nemáme důkaz. Musíme získat.“ mračila se. Viděla jsi to na ní. Měla obavy, že by to opravdu mohla být její máma. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex pokrčil rameny “Ono to není těžké starat se o děti. Stačí si vzpomenout na vlastní dětství a hned je ti jasné co takové děti by rádi dělali.“ vstal a šel za tebou. “Tohle mě zabije.“ slyšeli jste Thomase, jak běduje z kuchyně. Alex si sedl na lavičku pod strom a otevřel si knížku, začal si číst ale všiml jsi si, že co chvíli zvedl hlavu a podíval se na děti. Děti si vás ani nevšímali. Teda až nejstaršího chlapce, který stále po tobě pokukoval, snad doufal že mu dáš další lekci. Ta nejmenší si hrála na zemi s panenkou a koníkem ze dřeva a něco si pro sebe žvatlala. Dvojčata zase šermovali s klacky se šátky na hlavách a hráli si na piráty. Kde se toulala nejstarší dívka… tak to jsi netušil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muži, kterému jsi nakázal zatlouci okno, přikývl a odešel. Když jsi sehnal šaty a pití, vrátil jsi se do pokoje, kde seděla Natali na posteli a sledovala muže venku jak zatlouká okno. Podívala se na tebe “Nevěříte snad mému slovu?“ zeptala se tiše. Zdála se ti více pobledlá než předtím, vypadala hodně… zranitelně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Šaty položím na operadlo židle a vodu na stůl. "To je i pro tvou ochranu. Stejně jako to braní tobě dostat se ven, braní to někomu z venku dostat se dovnitř," sednu si na kraj stolu a zadívám se jí do očí. "Kdo ví co se bude dít," rozhodím ruce, "je lepší být připravený." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli tě sledovala a pak se zadívala znovu na okno “Mohu vycházet ven? Nebo mě tady zamknete?“ zeptá se potichu. “Já potřebuji světlo. A svobodu… i když by byla omezena. Už jenom z představy, že bych tu měla být, jako pták v kleci je mi zle.“ poslední prkno bylo zatlučeno, už nebylo na co se dívat, tak se podívala zase na tebe “Děkuji za šaty. A vodu.“ poděkovala |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hm," zamyslím se. "Krátké vycházky bychom snad mohli zvládnout. V doprovodu," dodám ještě, aby si snad nemyslel, že může odcházet jak se jí zlíbí. "Tak se zatím převlékni a já jdu něco zařídit," vstanu a zamířím ven zpokoje, abych si promluvil s Šivou co teď budeme dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Děkuji, Meiju.“ řekla předtím než jsi odešel. Našel jsi Šivu v kuchyni, jak se snaží nádobí a podobné věci zbavit toho nejhoršího prachu, aby se z nich dalo jíst. “Tak co? Vše v pořádku?“ zeptal se tě a položil na stůl hluboký talíř. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ano," přikývnu. Chvílku sleduji Šivu jak čistí nádobí a přemýšlím jak začít a říci mu, co mi Nathálie řekla. Nakonec se rozhodnu být upřímný. "Nelíbí se mi co děláme. Vůbec se mi to nelíbí, ale je to nutné. Já vím," povzdechnu si. "Zdá se, že to také nemají lehké," pronesu na adresu plavovlasých. "Zdá se že tam u nich dochází k nějakým bojům a pokud pohrají silnější kmen je dobije. Jenže nemůžeme kvůli tomu ohrozit naše lidi," zatnu ruce v pěst. "Měli bychom zkontaktovat jejich vůdce a oznámit mu, že máme jeho dceru, ať to máme co nejdříve za sebou." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se na tebe otočil “Já bych ji tolik nevěřil, Enho. Co když si vymýšlí?“ sedl si ke stolu a nechal nádobí nádobím. “Tak či onak. Máš pravdu. Mě se to také nelíbí. Únosy rodiny naších nepřátel je zákeřné, ale oni zase proti nám využívají síly, kterým nerozumíme. Tak jsme teď aspoň trochu vyrovnaní.“ poškrábal se na hlavě. “Jo, ale jak chceš jejího otce zkontaktovat? Musíme najít nějakého plavovlasého a nechat ho aby mu to vyřídil jiný způsob asi není.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokrčím rameny. "Možná si vymýšlí, možná ne. Zatim nemamáme způsob jak si to ověřit," sednu si naproti Šivovi a zahajíme strategickou poradu. "Buď to," kývnu na jeho nápad, "nebo zmáčknout opata. Jistě zná nějaký způsob jak kontaktovat plavovlasé. Přes tenhle kanál bychom jim jednak mohli sdělit, že mame rukojmí a za druhé by viděli, že jejich plán se začiná hroutit, protože víme o jejich spojenci, ale zase bych nerad ohrozil Zinu. Netuším jak daleko může být při tom získávání dokumentů. Možná bychom se mohli obrátit na tu Rozy. pokdu víš kdo to je a kde jí najít," navrhnu alternativní řešení. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zaplaším pocit, že dvojčata jsem v Šivově domě ještě neviděl a museli nově příbýt, ale pak tu myšlenku zaplaším s tím, že až do teď jsem se o děcka nestaral a tak mohly snadno uniknout mé pozornosti. "Počkej, tak já si vzpomenu... Aha, už vím. Mým největším dětským snem bylo, abych mohl vytáhnout paty ze zahrady a nikdo na mě furt nedohlížel." Odpovím Alexovi na další jeho moudro, posadím se na zem ke stromu a začnu na papír črtat skicu té nejmladší Aritan, jak si hraje v trávě. Třeba to Lie udělá radost. Pak, když už se Ryšadovo pokukování nedá vydržet, vstanu a protáhnu se. "Tak co? Předvedeš se, co jsi natrénoval?" Zeptám se a vybídnu ho, ať přinese naše provizorní zbraně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se jen pousmál a sledoval tě pohledem. Ryšak se usmál a přiběhl k tobě “Určitě to bude lepší!“ řekl a uchopil hůl tak jak jsi ho učil. Vyrazil proti tobě tak rychle, že jsi to nečekal a klepl tě trochu bolestivě do prstů a hned zase ucukl jako poplašený zajíc. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva zavrtěl hlavou “Nemám páru co je ta Rosy zač. Nikdy jsem o ní neslyšel. Možná je tu nová to by to vysvětlovalo. A nebo je to nějaké krycí jméno.“ zamračil se. “Tohle asi bude těžší část našeho narychlo vymyšleného plánu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Co můžeme dělat," rozpřáhnu ruce v bezradném gestu. "Musíme prostě chytit příležitost za pačesy, jinak nemáme naději," zamyslim se a zabubnuji prsty na stůl. "Možná, že Zina by něco věděla. Vypadá docela schopně. Co myslíš, mám se jí zkusit zeptat?" podívám se na ustaraného Šivu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jáuvajs." Vytřeštím na chvíli oči a protřepu ruku, která to odnesla. "Dobře" Pochválím ho o vteřinu později a vesele se zazubím, i když mě to stojí trochu přemáhání. "To bych nevěřil, že dostanu naklepáno zrovna od začátečníka." Zakroutím hlavou a shrnu vlasy z očí. "Tak znovu." Vyzvu ho a tentokrát ho nehodlám tak podcenit. Na druhou stranu, ani ne zranit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ryšak se usmál “Cvičil jsem! Myslíš, že budu někdy dobrý jako ty?“ zeptal se dychtivě ale hned se připravil a chvíli tě sledoval než na tebe zase zaútočil. Padlo několik ran než jsi mu vykroutil tyč z rukou, Ryšak se tvářil zklamaně že tě nezvládl zase překvapit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se zachmuřil “Jo. To bychom mohli zkusit… jenom co za to bude chtít tentokrát. Skoro mě to až děsí.“ oklepal se “To co chce vždycky Zina nejsou žádné maličkosti.“ podíval se na tebe “Možná by jsi ji mohl… trochu… víš co… zpracovat než ji o to požádáš.“ odkašlal si. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj. Tohle půjde na můj účet," poplácám ho po rameni, vstanu a protahnu se. "Tak abych vyrazil. Čím dřív to budu mít za sebou tím lépe. Jenom tě prosím dej pozor na Natali. Jestli se jí něco stane budeme ještě vě větších sračkách než jsme teď," poprosím Šivu. Natali to raději ani oznamovat nebudu. Nechci jí děsit. A třeba se stihnu vrátit dřív než si všimne, že jsem pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva přikývl “Jasně. Díky Enho. Jsem ti vděčný.“ vzdychl “A neboj se. O Natali se postarám. Jen klid.“ usmál se a vstal protáhl se “Zkusím zatím tady trochu uklidit aby tady mohli vařit. A pak zkusím zprovoznit koupelnu.“ ušklíbl se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Mávnu Šivovi na rozloučenou a vylezu na ulici. Zorientovat se mi trvá jenom chvilku a tak rychle vykročím k sídlu slečny Ziny. Pospíchám a tak se trochu neurvale prodírám davem. Za mnou jsou sem tam slyšet nadávky, ale nevšímám si jich a tvrdohlavě jdu za svým cílem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tentokrát tě Zina nepřivítala tak jemně jako obvykle. Když otevřela dveře tvářila se dosti podrážděně “Co zas chceš?“ zavrčela na pozdrav. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Taky tě rád vidim," vykouzlím jeden ze svých nejlepších úsměvů. "Chtěl jsem tě prostě vidět. Stýskalo se mi. Já vim, že jsem tu byl sotva před několika hodinami, ale to bylo pracovní teď je to soukromé," snažím se jí vlichotit. "Ale chápu, že máš spoustu práce a já tě jenom zdržuji. Takže jestli jsem tu nevhod, tak řekni a já přjdu někdy jindy," zatvářím se trochu smutně možná i provinile. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zdálo se, že tvá slova její podráždění zmírnilo. Pousmála se “Ah. Tak tobě se stýskalo? To je milé.“ popadla tě a přitáhla k sobě a políbila. “Už jsem si myslela, že zase něco chceš. Trochu mě mrzelo že zamnou chodíš jenom kvůli tomu.“ zavřela za tebou dveře “Dáš si něco k pití?“ zeptala se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Třeba to co minule," oznámí a následuji Zinu do její pracovny. Počkám až mi nalije a posadím se do křesla. Přemýšlím jak začít, ale nic mě nenapadá, tak jenom pozvednu sklenku. "Na tvojí krásu," připiju a čekám na vhodnější příležitost, kdy se jí začít vyptávat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přinesla ti pití a sobě také, pak si sedla vedle tebe a přehodila si nohu přes nohu “Ty jsi vážně lichotník Meiju.“ zasmála se ale přiťukla si s tebou a napila. “Meiju. Tak ven s tím. Co chceš? Vím a vidím na tobě že jsem ti nijak nepřirostla k srdci a jsi tady jenom proto, že něco potřebuješ. Na to aby mě jen tak někdo oblafnul jsi příliš malá ryba v moři.“ položila ti ruku na stehno. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Možná budeš i lepší. Když najdeš dobrého učitele." Prohlásím ještě během krátkého boje, než mu tentokrát dám na frak. "Stejnou fintou jednoho šermíře dvakrát neoblbneš." Okomentuju jeho zklamaný výraz a pousměju se. "Navíc, ne každej bude stát a čekat, až ho posekáš." Pohnu se proti němu v náznaku útoku a ránu zarazím pár centimetrů od jeho ramene. "Když se stahuješ z útoku, musíš být připravenej na to, že bude následovat odveta." Pokračuju a stáhnu se zpátky. "Nemám páru, jak se tou říká, možná "paráda". Zavířením čepele snížíš riziko, že někdo bude mít šanci sejmout tě, tak jako málem já před chvílí." Poškrábu se na hlavě, jestli můj proslov nemá někde přehnanou mezeru, a pak mu to předvedu. "Trénuj. Až ti to půjde, zkusíš se, mi, ubránit." Pronesu a to mi, spíš spolknu, než abych ho řekl na hlas. Ještě by mě Alex vypeskoval, že tady ubližuju dětem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Před tebou se nic neutají," usměju se na ní, "ale nechtěl jsem tě tím teď zatěžovat, vím že jsi zaneprázdněná žena," dál jí lichotím a pomalu upíjím tu dobrotu. "Můžeme to nechat na později," zadívám se jí do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro Milé a krásné tváře když sezhora uslyším nřek a umlčení, znovu se mi zasteskne po potomcích. Musíte mamince určitě hodně pomáhat, když to tu i v takovém jejím stavu vypadá tak krásně zašeptám k dětem a už trochu netrpělivě vyhlíží toho děvkaře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dvojčata se uculila, jako vejce vejci podobní “Taky ze jo! Pak tě požveme na předštavení!“ řekl jeden a zase utekli na zahradu kde se mydlili provizorními meči. Nejstarší se pousmál “No já jsem na to zvyklí. Jsem nejstarší. Dvojčata a tady malá Arien ti jenom ví že mají dalšího sourozence a diví se kde je máma tak dlouho. Já a Livak.“ kývl na nejstarší dívku “To zvládneme. Táta má hodně práce. Není to sranda uživit tak velkou rodinu.“ pokrčil rameny “Nechtěla by jste něco k jídlu?“ nabídl ti. Dítě na tvém klíně se tě stále drželo maličkými ručkami a zdálo se, že za chvíli usne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčila rameny “Tak dobře.“ odpověděla a upila svého pití, pak sklenici odložila a přitulila se k tobě “S Opatem je těžké pořízení. Moc se mu nechce ty svitky vydat. Ale neboj se. Já je z něj dostanu. Na to mi toho až příliš moc dluží.“ významně na tebe mrkla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ryšak horlivě přikyvoval “Udělám co bude v mích silách!“ slíbil ti. Přišel k vám Alex “Ryšaku. Kde je Livak?“ zeptal sa Ryšak pokrčil rameny “Nevím. Možná ve svém pokoji. Je teď hrozně posedlá těma holčičíma věcma, jako jsou šminky a oblečení.“ odpověděl. Alex přikývl “Fajn. Kiro šel by jsi se po ní podívat? Nebo mám jít já?“ zeptal se zvědavě a dal ti tak možnost se ztratit. Aspoň na chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Taky odložím skleničku a obejmu Zinu kolem ramen. "Dej si na Opata pozor," zadívám se jí do očí. "Je nebezpečný a obávám se, že ty svitky studuje a získává tak moc," kousnu se do rtu. Pořád přemýšlím jestli jí to říci nebo ne. Mohla by být silný spojenec, ale pořád nevim jestli jí do toho zatahovat. Někde se něco zvrtne a něco se jí stane. Stačí, že to odnesla nebohá Sam. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ah…. Jsi tak sladký když si o mě děláš starosti.“ políbila tě “Ale nemusíš se bát. Umím se o sebe postarat. Třeba to jednou poznáš. Mám tu skoro stejnou moc jako náš Vznešený král. Jak mu někteří lidé říkají. Ale na rozdíl od něj jsem více přístupná.“ tiskla se k tobě jak ji tvoje blízkost a zájem dělalo dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak to jsem moc rád," povalim jí na pohovku a usměju se na ní než jí začnu líbat na její labutí šiji. Hlavou mi ještě probleskne nápad, že by opravdu bylo dobré jí mít na své straně, ale pak se můj mozek začne přemýšlet nad úplně jínými věcmi. Zvlášť když jí začnu rozvazovat živůtek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se zasmála “Ty jsi mi netrpěliví.“ ale ne že by se bránila, začala ti rozepínat knoflíky na košili. Políbila tě na odhalený krk a rukama ti přejela po zádech, v očích se ji divoce zalesklo, rukama ti vklouzla pod kalhoty a stiskla ti hýždě. “Řekni mi… děláš to proto, že se ti líbí se semnou milovat a nebo to děláš proto že po mě něco chceš?“ kousla tě do ušního lalůčku. “Kdyby to bylo to druhé tak jsi rozhodně na dobré cestě.“ zašeptala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Trochu se nadzvednu a zadívám se jí do očí. "No vzhledem k tomu, že už jsi mě odhalila, tak to druhé, ale musim přiznat, že mě to i baví," pohladim jí po tváří a sundám si košili. Pak se k ní zase skloním a začnu jazykem laskat její ňadra. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No ještě aby ne…“ zamručela spokojeně a její tělo nezůstalo bez reakce. Lehce zaryla nehty do tvých zad a udělala ti na nich několik rudých šrámů. Rudými rty tě líbala kam zrovna dosáhla a zatímco jsi si hrál s jejími ňadry rozepínala ti nedočkavě kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se k nám přišourá Alex, rozhlédnu se po zahradě, jestli se tady Livak přece jen někde neschovává. Tak nějak jsem zapomněl, že tady chybí. "Jasně, kouknu se po ní." Prohlásím a vrazím Alexovi do volné ruky násadu od koštěte, ať trénuje s Ryšakem. Aspoň bude mít chlapec radost, že někoho porazí. Alex na šerm nikdy moc nebyl. To spíš na střelbu. Vyrazím zpátky do domu, nakouknu do kuchyně, jestli třeba nepomáhá Thomasovi s vařením a pak se vydám do patra, kde mají děcka pokoje. "Livak?" |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Potěšený tím, že se jí to líbí, se usmívám. Pak mě ale cosi napadne a ja se nedzvednu. Chytnu jí za ruku, která mi šátrá v kalhotách a se šibalským úsměvem na tváři se jí podívám do očí. A tebe to se mnou taky baví?" zeptám se jí a nemám se k tomu abych pokračoval. Uvidíme jestli se mi jí tím podaří vydráždit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenomže...co když je to opravdu ona...proč by to ale dělala? Její motiv mi pořád ještě unikal, ale ono se nějak nebylo čeho chytit. "Tak už se nemrač...už pomalu půjdu. Moji novou adresu máš, tak mě klidně navštiv. Aspoň se seznámíš s Jakešem." mrknu na ni ještě aa pomalu se začnu sbírat k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana také vstala a objala tě “Dobře. Buď na sebe opatrná. A brzy přijdu.“ políbila tě na tvář. “Mezitím budu dávat pozor na mamku.“ pohladila tě po vlasech a pustila tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Zaslechl jsi fňuknutí a jak se někdo hlasitě vysmrkal. Přešel jsi ke dveřím, ale když jsi zaklepal polekaně jsi ucukl protože dívka za dveřmi doslova zařvala “Běž pryč!“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadívala se ti do očí v těch jejích se objevili pobavené plamínky “Myslíš, že kdyby ne tak by sis takhle mohl pohrávat s mým tělem?“mrkla a pohlédla dolů na svá odhalená ňadra “To bych ti asi nedovolila.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Objetí jsem Laně vrátila a na rozločenou se usmála a mávla rukou. "Budu tě čekat." řeknu ještě a vyrazím na cetu domů. Nebo spíš do domu, který už brzy jenom bude bývat mým domovem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ajaj... Cuknu od dveří, ale vzdávat se bez boje se mi nechce. I když budu určitě litovat, že jsem do toho strkal nos. Jenže jak se sakra jedná s desetiletou ubrečenou holkou? Že jsem se sem tak hrnul... Prokleju se v duchu. "Livak? Co se stalo?" Zeptám se opatrně, ale dělící čáru, jakou jsou dveře nepřekročím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To já právě nevim. Proto se ptám," usměju se od ucha k uchu a začnu prstem pomalu kouřit kolem její odhaleného pupíku. "Hm," pomalu přejedu prstem níž až k lemu její sukně. "Mám to tedy brát jako ano?" zeptám se a začnu jí sukni pomalu stahovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se vrátila domů zrovna z něj nějací muži odnášeli krabice na čtyř kolový vůz a tvoje máma zabalená v kabátě a nabádala je aby byli opatrní. Jakeš byl jedním z mužů co pomáhal vynášet krabice |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro . |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Trochu se nadzvedla abys ji mohl ten kus oblečení sundat “Jistě, že ano ty hlupáčku.“ chytla tě za hlavu, stáhla ji k sobě a dlouze políbila “Ty jsi vážně hrozně sladkej.“ zamručela. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak jo... jdu... Co já se tady budu snažit někomu zadarmo pomáhat, když mě ještě ječí, ať vypadnu. Já tady za šaška nikomu nebudu. Otočím se ode dveří se zlobným výrazem. Pro dobrotu na žebrotu... Vykročím chodbou pryč, ale když zaúpí, s tichým klením se vrátím zpátky. "No tak, co je hrozný? Třeba ti můžu pomoct" Zkusím to znovu. A neříkej, že nic. Když řveš, tak se asi něco stalo... A jestli ne a fňukáš pro nic za nic, tak ti přidám, ať máš proč... Ne.. To asi nebude ten správný postup. Trpělivost, Kiro. Je to malá holka... |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To bude tím pitím. Je v tom med, nezapomeň," jemně jí kousnu do ucha a pak jí začnu hladově líbat. Jednou rukou si přitom sundavám kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tedy spíš jsi uviděl to co má na hlavě. Z jejích vlasů měla půlku pryč a byli tak okousané že to vypadalo hůř jak ptačí hnízdo. “Viděla…. Viděla jsem jednu holku…. Venku… měla hezké vlasy… a…a… chtěla jsem taky takové…. a a …. Nepovedlo se to. Vypadá to hrozně.“ přišla k tobě, objala a mokřila ti košili slzami. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To je možný…“ zamumlala. Milovali jste se dobrou půlhodinu a Zině se to zřejmě obzvlášť líbilo, když skoro celou dobu slastně vzdychala. Když bylo po všem nebylo tam dost místa pro to aby jste leželi vedle sebe, tak Zina zůstala ležet na tobě a zahřívala tě svým teplým, hebkým tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro nepochybuji o dobrotě vaim potravin a je milé, žemi jenabízíš, ale není třeba. Než jsem sem přišla řádně jsem i zaplnila žaludek ačkoliv to vůbec není pravda, doufm, že stále umím lhát tak dobře, jako před tím |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Jemně jí hladím po zádech a její dlouhé vlasy mě lechají na tváři, když položí svou hlavu na mojí hruď. Nechci kazit tuhle krásnouchvilku po milování a tak mlčím a jenom poslouchám tlukot jejího srdce. Dívám se při tom do stropu a potíže, na které jsem na tu krátkou chvíli zapoměl, se zase priplíží jako dravé zvíře. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Se zaujetím jsem pozorovala to hemžení kolem domu. "Teda, to je rychlost." řeknu a usměju se. Přejdu k mamince. "Nechcete pomoct?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Spolknu nevěřícné "Kriste pane, co sis to udělala s vlasy" a dám si pozor, abych se tak nezatvářil. "Nebreč. Nevypadá to hrozně." Zalžu přesvědčivě a pohladím ji po vlasech. Takhle jančit kvůli vlasům... Ženská, no... "Ale jestli chceš, tak zajdem ještě teď do města, najdem nějakou kadeřnici a ta ti to určitě vylepší. Hlavně mi už nefňukej do košile... "Co říkáš?" Zeptám se a podívám se na ní. Hlavně ať je v domě klid. A od profesionálky to tvoji rodiče určitě snesou líp než, kdybys před ně přišla takhle okudlaná. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Livak k tobě zvedla uplakaný obličej “Mys…myslíš?“ popotáhla ale pak ukázala na svou hlavu “Ale s tímhle přece nemůžu mezi lidi.“ více se k tobě přitulila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Máma na tebe mávla “Nech to být. Máme tu přece chlapy, že? Na co bychom se s tím tahali mi?“ usmála se na tebe a významně plácla Jakeše po zadku když šel kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nějakou dobu jste klidně leželi, Zina tě lehce líbala na hruď než si podepřela hlavu rukou a s úsměvem se na tebe zadívala “Tak co? Co potřebuješ?“ zvedla se a usadila se ti na klíně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V tom se otevřeli dveře do kuchyně a vešel muž. Byl o hodně větší jak ty a hodně svalnatý, nebylo divu že má tolik děti. “Nazdar bando.“ pozdravil své potomky a pak se zadíval na tebe, na okamžik se zamračil. “A ty jsi kdo? Myslím že do mé rodiny nepatříš.“ řekne přátelsky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zalovím v kapse pro čistý kapesník a utřu jí s ním tváře od slz, ať ještě víc nevypadá jako strašidlo. "No..." Zamyslím se nad jejím problémem, že takhle nemůže mezi lidi. "Tak najdem nějaký šátek a ty si ho uvážeš. Třeba na pirátku, nebo já nevím, jak to vy holky nosíte." Usměju se mírně. Akorát by mě teda zajímalo, co na to řeknou Lia a Šiva. No, horší už to nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No," podrbu se ve vousech a přemýšlím jak začít. Asi se jí nejdříve zeptám na Rozy a pak se uvidí. "Neznáš někoho kdo si říká Rozy Rozeta?" posadím se vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Mami..." vypadne ze mě maličko káravě a pohoršeně, přesto se směju, když to říkám. Tak a kdo je tady puberťák? S takovým tempem tady bude novej člen rodiny brzo a hned po něm ještě několik dalších... napadne mě ještě v duchu. Přesto jsem byla velice šťastná, že je maminka taky. K perfektnímu štěstí mi chyběla už jenom Hansova přítomnost, jeho objetí a polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro Jsem tu kvůli Samantě vážený Šivo podívám se na pochrupjící dítě. Ale raději bych to probrala někde jinde, jak se zdá, někdo bypotřeboval donést do pokoje pravím s úsměvem a snažím se vystupovat jako obyčejný, normální člověk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se zamračil “Rašíde. Vem prosím Alisu a odnes ji do postele. A vy si utíkejte hrát.“ vyhnal svoje děti. Rašíd vzal od tebe malou Alisu a odnesl ji nahoru. Pak si k tobě Šiva sedl “Ty jsi Samantu znala? Máš snad pro nás nějaké informace o její vraždě?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Maminka se na tebe usmála “No co?“ ohradila se a plácla ho znovu když šel Jakeš zpět do domu “Nejsem sice už mladá ale to neznamená, že si nemůžu plácnout.“ zasmála se a přitáhla si tě k sobě. “Promiň. Doufám že se za mě nestydíš?“ pohladila tě po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro u Ziny Zina se zatvářila tak, že ti bylo hned jasné že ji zná “Možná. Proč? Co od ní potřebuješ?“ zeptala se a opřela se ti o rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Popotáhla a přikývla. Utekla ke skříni kde se chvíli přehrabovala než našla šátek a přešla ke zrcadlu kde si uvázala šátek a otočila se k tobě “Dobrý?“ zeptala se. Sice stále vykukovali její okousané vlasy, ale nevypadalo to už tak hrozně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Protože je nebezpečná," odpovím a trošku se od ní odtáhnu, "asi bych ti to měl nejdřív vysvětlit," zadívám se na Zinu a když nic neodpoví pokračuji. "Jistě víš, že Šivovi někdo vykradl sklady. Bylo divné, i když ho hlidali stějně neuhlídali. Poslední várku jsem hlídal i já se Šivovou a taky se nám to nepodařilo ochránit. Jediné co jsme zjistili bylo, že nám zmizelo několik hodin. Kolem půlnoci jsem zaslechl podivný zvuk a ráno, když jsem se probral byl sklad prázdný a..." zarazím se. Tohle jí říkat nemusím, navíc je to pořád ještě dost bolestivé. "No prostě jsme pak pátrali a zjistili jsme, že za to můžou plavovlasí. Podívná rasa z moře. Přijeli na lodi a plánují invazi na Krédu. Chtějí zaútočit při Zimních slavnostech a všechyn pobít a vzhledem k tomu, že ovládají magii se jim to může podařit," povzdechnu si. "Ale nám se teď podařilo zajmout dceru jejich vůdce a držíme jí pod zámkem. Ta nám řekla, že plavovlasí tu mají spojence. Opata a Rozy Rozetu, pak ještě někoho, ale jejich jména neví. Šiva Rozy nezná, tak jsem si myslel, že snad ty..." nedokončím větu a čekám co teď Zina. udělá. Docela bych i pochopil, kdyby se na mě rozzuřila. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ale to víš že ne." zasmála jsem se a přitulila se k ní. "Moc ti to přeju a muž jako je Jakeš je poklad. Hlídej si ho, aby ho jetě neklofla jiná." mrknu na mamku. |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro Zamračím se. Spíš naopak. Po dlouhé toulce jsem se vrátila domů a místo její rozjařené tváře jsem se dozvěděla, že jí někdo zavraždil. Myslela jsem si, že jste o něco lépe informován než já. Ano znala jsem jí a dost dobře. nechápu kdo by jí chtěl ublížit, takový hodný děvče to bylo. začnu jakmile jsou děti v bezpečné vzdálenosti. A jinak blahopřeji k dalšímu potomkovi dodám, abych nevypadala tak bezcitně a sobecky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Do čeho jsem se to zase uvrtal?" Prokleju se v duchu, když sleduju, jak se chystá na návštěvu kadeřnice. Útěchou mi není ani to, že mě tady na Krédě nikdo nezná. "Dobrý" Ohodnotím ji její snažení. "Počkej ještě chvilku tady, jen si pro něco dojdu." Poprosím ji a během dvou minut jsem zpátky i s financemi a berretou schovanou na zádech pod košilí. "Jdem ven" Houknu ještě na Alexe, ať nemá vítr, kam jsme se ztratili. "Tak mě veď... Nemám páru, kde tu sídlí nějaká kadeřnice..." Pobídnu ji, když se ocitneme před domem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Livak tě vzala za ruku a vedla tě ulicemi. Když uviděla někoho známého rychle se schovala a tak vám to trvalo dobrou půl hodinu než jste našli kadeřnictví. Kadeřnice tě pozdravila a myslela si že jsi její otec. Když viděla její vlasy zděsila se a tak hned se pustila do opravování. Po další hodině konečně to dokončila a vlasy teď Livak měla ala Kleopatra. Livak se to moc líbilo a když jste odcházeli objala tě a moc děkovala, že jsi hodný. Hned, jak jste dorazili domů, šla se pochlubit s novými vlasy sourozencům. Alex se na tebe podíval “Tak vidím že jsi ty její vlasy zvládl. Dobrá práce. Má radost.“okomentoval když jsi si zase sedl vedle něj pod strom. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Cože? Otec... To sakra vypadám, že bych mohl být otec desetiletý holky? Zděsím se v duchu a připočtu-li všechno to objímání, začínám být poněkud nesvůj. Návrat do domu přijmu jako vysvobození, tedy do chvíle, než Alex promluví. V ten moment se naježím a zle se na něj podívám. "Mám to chápat tak, že ty jsi o tom celou dobu věděl?" Zeptám se a vrhnu se na dokončení kresby té nejmladší, abych ho nechytil pod krkem a nevytřásl z něj duši. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex si odkašlal “ No ne tak docela. Ale zahledl jsem její vlasy a tak nějak mi to došlo.“ ospravedlnil se. Nahlédl ti přes rameno “Hmmm… pěkný. Proč ty ses neživil jako malíř? Byl bys dobrej.“ a tak poněkud podivně se usmíval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U šivy Šiva se usmál “Díky. Je to opravdu velká radost.“ pak ale zase zvážněl “No moc toho nevíme. Také jsem Sam znal. Hodné děvče. Zakoukalo se do mého kamaráda, teď bydlí u mě ale je momentálně venku a dělá pro mě jednu prácičku.“ podrbal se na hlavě. “Sam byla nalezena kousek od jednoho mého skladu kde jsme hlídali. Asi šla na chvilku za Echem. Ale… zabili ji. Nevíme stále jak. Prostě jako by se ji najednou zastavilo srdce. Což bylo podivné protože měla srdce úplně v pořádku.“ zachmuřil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen se neboj. Jestli se o to nějaká pokusí se zlou se potáže.“ usmála se. K Jakešovi najednou přiběhne poslíček. Jakeš si poslechne co mu mladík šeptá a zamračil se přikývl. Mladík zase odešel a Jakeš přešel k vám “Mám teď jednu neodkladnou záležitost. Chlapy se o vás postarají a odvezou vás k domu. Dorazím tam co nejrychleji.“ políbil mamku a tobě rozcuchal vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina během tvého proslovu vstala, šla si nalít pití při tom tě obšťastnila pohledem na své pevné pozadí. Vrátila se k tobě a dala ti do ruky skleničku se jantarově zbarvenou tekutinou. Po přičichnutí jsi zjistil že to je pálenka a voněla po hroznech. Chvíli mlčela a pak řekla “Chápu. Znám Rozu. Ale rozhodně není nebezpečná spíš chtivá po penězích a moci. Je to velice schopná účetní. Trochu drzá holka ale celkem milá. Ale schopná. Občas jsme se potkali u Dominantní paní. To je lepší nevěstinec. Mimochodem u ní se svým šarmem nepochodíš je to lezba.“ upila a opřela se o sedačku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nebezpečná sama o sobě být nemusí, ale Plavovlasí určitě jsou a pokud je podpoří. No kdo ví co by se mohlo stát. Rozhodně to nelze podcenit," natáhnu se na pohovku, skleničku si položím na břicho a dívám se jak v ní odráží světlo. "A rozhodně jsem neměl v plánu jí dostat do postele, to spíš za mříže," ušklíbnu se nad tou poznámkou. "A co ty si o tom myslíš? Tebe se to také týká," zadívám se na Zinu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No jasně..." Zapochybuju polohlasně a do spodního rohu obrázku načmárám datum a doplním o svoji značku. "Snad se to bude Lie líbit." Pokrčím rameny na jeho pochvalu. A zamyslím se nad odpovědí na jeho další otázku. "Protože bych nikdy nevydělal tolik peněz, jako vydělám teď. Kdo by v Marakéši kupoval obrazy? " Pokrčím znovu rameny a vzhlédnu k Alexovi. "Co se tak tváříš?" Zareaguju vzápětí nejistě. Vypadá jako by mě snad z něčeho podezíral. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Znepokojeně jsem koukala na poslíčka. To jak se Jakeš potom zatvářil mi na klidu rozhodně nepřidalo. Sice se snažil, aby to vypadalo jako banalita, ale já tomu moc nevěřila. Na rozloučenou jsem se na něj usmála, ale do smíchu mi určitě nebylo. Uhladím si rozcuchané vlasy a podívám se na mamku. Vím, že je to sotva den, ale...už abys byl zpátky Hansi... pomyslím si, protože, když tu není Jakeš, není tu žádný muž. Sice jsem silné dost a dost let jsme se o sebe staraly jenom samy, ale teď už je to jinak. A časy jsou horší, když jsou tu ti blonďáci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “ Určitě se ji to bude líbit.“ odpověděl a sledoval ten obrázek. Když jsi se ho zeptal co se tak tváří překvapeně pozvedl obočí a jeho modré oči spočinuly na okamžik ve tvých, zachvěl se a odtáhl “Nic…. Jen se usmívám. Nemůžu?“ uchechtl se a začal si zase číst. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ty a máma jste se bavili a muži zatím nosili vaše věci. Už to skoro všechno bylo hotové, když se ti najednou zamotala hlava. Opřela jsi se o mámu, ale zjistila jsi že ona nestojí zrovna pevně, obě jste se zakymáceli a tobě se najednou zatmělo před očima. Kdo ví kolik času uteklo, ale když jsi otevřela oči byla jsi úplně někde jinde. Seděla jsi v malé místnosti. Zcela nahá a ruce jsi měla spoutané za očima. Rozhlédla jsi si a uviděla svou mámu naproti úplně ve stejném stavu jako ty ale ona měla stále zavřené oči. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zmateně se rozhlídnu. Kde to...kdo nám to udělal...o co jde... myšlenky mi létají myslí jako roj zdivočelých včel, naráží do stěn a působí bolest. Podívám se na maminku. "Mami, mami....prober se..." řeknu tiše ale přesto naléhavě. Pořád ještě se zmateně koukám kolem, ale spíš je v tom kus zběsilosti, jestli třeba neuvidím obličej toho, který nám tohle udělal. Nebo někoho, kdo by nám řekl, kde a proč jsme tady. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Časem se zřejmě přestanu přeceňovat stejně jako to, že mě neznervózní, když se na mě někdo dívá. Ale tenhle Alexův pohled si za rámeček rozhodně nedám. Cuknu sebou a zabodnu pohled do papíru. "To můžeš." Potvrdím tak klidně, jak to jen jde, ale pak si neodpustím a dodám. "Ale ne tak "divně" Ježiš to né... To je absurdní. Pitomče... Počastuju se v duchu a trochu se ošiju. Nevymejšlej voloviny... Varuju ještě jednou sám sebe a pak se vrhnu na kresbu i zbytku hrajícího si osazenstva zahrady, aby čas do oběda uběhl rychleji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kdesi Memince se jen zakývá hlava z jedné strany na druhou. Tiše vzdychne a je stále v bezvědomí. Znovu se rozhlédneš. Byli tam jedny dveře ale bez kliky a vysoko nahoře bylo prťavý okno kterým bys leda tak protáhla paže přitisknuté k sobě jestli bys na něj vůbec dosáhla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ty z toho nic nedělání začneš být ještě paranoidní.“ odpověděl ti Alex zpoza knihy. Po nějaké, neurčité době jsi si všiml že maličká Arien jde k tobě a usmívala se. Něco ti na ní ale nesedělo. Po chvíli jsi pochopil co. Ten její úsměv. To nebyl úsměv ale spíš ironický úšklebek. Zastavila se před tebou a zadívala se ti do tváře, měla ledově modré oči a to by jsi přísahal že je měla oříškově hnědé. “Hlupáku.“ pronesla hlasem, který rozhodně nebyl hlas oné žvatlající holčičky. “Přestaň strkat ten svůj barbarský nos no naších záležitostí. Nebo se ti něco ošklivého stane… ale nejdříve bychom si pohráli s těmi na kterých ti záleží než by došlo na tebe.“ probodávala tě pohledem. “Pochopil jsi? Ruce pryč, barbare.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Mami...já nás odsud dostanu...neboj se... pomyslím si pevně a zkousím se postavit. Nejde mi to nijak zvlášť snadno, ale nakonec se mi to podaří. Lehce se zakymácím a zatmí se mi před očima. Připadám si hrozně. Jsem nahá, nic neschovám, ikdyž se nemám za co stydět. Pocit bezmoci a totálního studu mě ochromuje. Proč? Proč my dvě? zeptám se zoufale sama sebe a do očí se mi nahrnou slzy. nechám jich několik stéct a pak prudce zavrtím hlavou. Ne, budu silná...zachráním nás obě...musím... poručím si a rozhodne se trochu rozhlédnout po místnosti. Je vlastně docela malá a pod nohama cítím dřevo. To je zvláštní...dřevo a na zemi? Nezdá se mi to na nějaké parkety nebo tak něco... překvapeně zamrkám. Přejdu ke dveřím a zkusím do nich zatlačit ramenem. Nic. Co bych taky mohla čekat. Přejdu k mamince a kleknu si k ní. "Maminko..." zašeptám znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když vzhlédnu od papírů, pousměju se na malou Arien, ale v momentě, kdy zahlédnu její ledově modré oči, zatuhne mi úsměv v podivném šklebu. Do prdele, kurva tohle ne... Zakleju a napnu se, když promluví cizím hlasem. Sotva na vteřinu zatěkám pohledem k Alexovi, jako bych si myslel, že i od něj může v tuhle chvíli hrozit riziko. Ohromeně si vyslechnu, co mi jeden z těch parchantů vykládá skrze malou Arien a v očích se mi nebezpečně zaleskne. Ta malá za to nemůže. "A teď mě dobře poslouchej ty. Nenechám si od nikoho vyhrožovat, zvlášť do skety, co takhle využije nevinný dítě." Zavrčím rozezlený tím, že nemůžu právě teď nic udělat. "Nepřestanu se v tom vrtat, dokud tomu nepřijdu na kloub a obětuju cokoliv a kohokoliv, abych vás zastavil. Pochopil jsi?" Dokončím, přestože tou pasáží, že obětuju kohokoliv si nejsem tak jistý, jak bych potřeboval. Ale jestli budou mít pocit, že je mi jedno, co se s nimi stane, může to být jen moje výhoda. Krucinál. "Pusť tu malou." Dodám o chvíli později, přestože nejsem v postavení, kdy bych si mohl vyskakovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kdesi Maminka otevřela oči a zvedla hlavu. Rozhlédla se a pak se podívala na tebe “Ahoj…. Proč mě budíš?“ řekla trochu otupěle, ale netrvalo dlouho a vzpamatovala se. Chvíli zírala na tebe, pak na sebe a nakonec kolem sebe “Kde to jsme? Proč jme nahé?“ zeptala se ohromeně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Mysleli jsme si, že to řekneš.“ Arien se rozhlédla, jakoby snad za ní někdo stál. Alex dál sděl a četl si, nezdálo se, že by si čehokoliv všiml. “Proto ti na této male holce dokážeme, že zbavit se někoho je pro nás… opravdu velice snadné. Pro příště, ale nebudeme tak mírní.“ zadívala se zase na tebe. Hlava se ji začala naklánět na stranu tak dlouho až se natočila do hodně znepokojivého úhlu. Uslyšel jsi lupnutí a Arien se skácela na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nevím ani kde jsme, ani proč jsme nahé...nerozumím ničemu. Jenom vím, že jsme tam, kde bysme být neměli..." řeknu věcně a znovu kouknu ke dveřím. Jedou někdo musí přijít...ať přijde hned! napadne mě, když střídavě věnuju pozornost matce a dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To né!" Zařvu v duchu a ten chlad, co se mi zakousne do těla asi nebude vítr, co fouká od moře. Protože jestli to křupnutí, byl její zlomený vaz, bude to další zbytečně zmařenej život. A bude to jen moje vina, protože jsem tvrdohlavej a bezohlednej mezek. "Arien!" Vykřiknu, jako by ji to snad mohlo pomoct a vystartuju, abych ji chytil dřív než se skácí na zem. "Tohle ne, tohle ne." Zaklínám bezvládné tělíčko a opatrně ji položím do trávy a bláhově zkontroluju, jestli třeba pořád nedýchá. "Alexi!" Copak ten pitomec to nevidí? Neslyší? Nebo to nemůže vidět a slyšet? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex sebou trhl “Co je?!“ vylekal se a podíval se na tebe pak na malou Arien. Zbledl a vyskočil “Co se ji stalo?“ rychle se k ní sklonil. Ulevilo se ti, když jsi ji nahmatal puls. Žila. Ale byla v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka se zadívala na dveře “Tohle se mi nelíbí… ani trochu…“ podívala se na tebe a opřela se ti jemně o rameno. Teplo jejího těla tě trochu uklidnilo. Kdo ví, kolik času uteklo, okénkem se zatím dovnitř dostal paprsek slunečního světla a trochu se v místnosti oteplilo. Obě jste sebou trhli když se najednou dveře otevřeli a tyji se šokem zjistila že muž co před vámi stál byl plavovlasí. Tvoje máma se posunula aby tě zakryla “Kdo jste? Co po nás chcete?!“ řekla pohoršeně a viděla jsi jak se červená. Plavovlasí neodpověděl. Přišel k ní a vytáhl ji na nohy ! Hej! Nech mě! Parchante!“ kopla ho do nohy. Plavovlasí vyjekl a začal poskakovat jak se držel za holeň. Rozpřáhl se a praštil ji, maminka upadla na zem a on ji zase vytáhl na nohy a odtáhl ji pryč. Dveře zase zavřel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina přemýšlela, zamyšleně zkoumala protější zeď. “Rozhodně to není dobré. Tihle ti vetřelci. Mají docela dost drzosti nám sem lézt.“ zamračila se. “Musíme proti nim řádně zakročit. Zkontaktuji pár lidí. Budou si na ně dávat pozor. A budou mě informovat.“upila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kurva co já tobě budu vysvětlovat, když si všechno zapomněl. Nesrozumitelně něco zavrčím a oddechnu si, když zjistím, že malá Arien žije. Tohle bych Lie a Šivovi nikdy nedokázal vysvětlit. "Je v bezvědomí." Informuju ho stručně a pak se v kleče narovnám. "Ryšaku! Pusť ten klacek a upaluj pro Opata." Houknu na něj bez vysvětlování a vezmu Arien opatrně do náruče. Jestli to bude stejné jako u Alexe tak je Opat jediný, kdo nám může pomoct. "Hlídej je." Zavelím Alexovi a kývnu hlavou směrem."A dávej bacha, aby se to nedozvěděla Lia." Zvednu se na nohy s úmyslem odnést Arien do jejího pokoje, ať tady neleží na zemi. Jak to ti zkurvysyni dělají? Krucifix já musím vědět, jak je zastavit! |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatřese mnou čirá hrůza, když uvidím, že je to blonďák. Ne, ti ne... vzpomenu si, o všechno umí a čeho jsou schopní. Následující scénu nemám sílu okomentovat nebo nějak zareagovat. Ztuhle klečím na kolenou a lehce se třesu. "Maminko..." zachvěje se mi spodní čelist, "vrať se..." zašeptám se slzami v očích, když ve dveřích zapadne zámek. Co jí tam dělají? Jsem pak na řadě? Já tam nechci... projede mnou vlna strachu jen při představě, co by se tam jinde mohlo dít. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Mají nejenom drzost, ale i moc. Rozhodně se je nedá jen tak podceňovat," posadím se a odložím skleničku, pak se začnu oblékat. "Každopádně pokud se nám povede náš plán, možná se obejde bez boje. Uvidíme jak budou rozumní," pravím když si natahuji kalhoty, pak si obleknu košili a začnu si zapínat knoflíky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina tě sledovala “Jaký plán?“ zajímala se a vstala. Odložila skleničku a odněkud vytáhla průhledný župan a oblékla si ho. Zřejmě spíš sloužil k tomu aby ji nebylo chladno než předtím aby ji nějak zakryl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uběhla půl hodina a dveře se zase otevřeli. Strčili dovnitř tvou mámu, která párkrát klopýtla a pak upadla na zem. Dveře se zase zavřeli. Po chvíli se maminka otočila a s námahou posadila. Byla nepřirozeně bledá a celá se chvěla “Lily… neudělali ti nic?“ starala se o tebe hned. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ryšak se lekl ale když viděl jak neseš jeho malou sestru odhodil klacek a utíkal pryč. Zřejmě za Opatem. Alex se za tebou znepokojeně díval a ostatní děti také polevili v hraní a civěli na tebe, přiběhla k tobě Livak “co se ji stalo?“ zeptala se vystrašeně. Arian byla bledá v obličeji a oční víčka se ji pohybovala jako kdyby se ji něco zdálo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Uleví se mi, když uvidím mámu relativně v pořádku. Sice je hodně bledá a celá se třese, ale jinak jí, zdá se, nic není. "Mě? Ne, tady nikdo nebyl...vidělas něco, víš, kde jsme? Kdes byla ty? Co ti provedli...jsi strašně bledá..." řeknu lítostivě poslední větu a po kolenou "přijdu" až k ní. Přittulím se ramenem. "Řekli ti, proč jsme tady?" zeptám se, protože tahle věc mě docela zajímá. Je to kvůli Planirovi? Nebo je v tom něco jiného? Ale co? ptám se sama sebe, ale odpovědi stále nepřicházejí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jak už jsem řekl," dopnu si poslední knoflík, "zajali jsme dceru jejích šéfa, tak s trochou toho vydírání jistě dosáhneme nějaké přijatelné dohody. Zvlášť když si ještě došlápneme na Opata a Rozetu. To b yv tom byl čert, abychom je nesevřeli do kleští a vyhnali zpátky do moře, ze kterého vylezli," pronesu pomstichtivě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Asi se jí zamotala hlava ze sluníčka." Plácnu první věrohodnou hloupost, která mě napadne a co nejjistěji se na Livak pousměju. "Za chvíli bude v pořádku" Pokusím se ji ujistit. Panikařící dítě je to poslední, co je tady potřeba. Sakra! Ještě se pohledem ujistím, jestli tohle moje lhářské sdělení Livak aspoň trochu uklidnilo a pak co nejtiššeji zmizím v domě. Jenže před Liou to nebudu moct dlouho tutlat. Sakra je to její matka, ale to ji můžu říct, že její dceři vlezl do hlavy cizí zkurvysyn, aby mi mohl vyhrožovat? Šiva mě po tomhle vypoklonkuje a bude div, jestli nevyletím zavřenýma dveřma. Ale to bude jen dobře pro tuhle rodinu. Odnesu Arien do jejího pokoje a opatrně ji položím na postel. Já ty zmetky dostanu do jednoho. I kdybych přitom měl sám natáhnout brka. Nadávám v duchu a nervózně pozoruju tu malou. A kde je sakra ten Opat? Já tam snad doběhnu, přehodím si ho přes rameno a donesu ho sem, aby mu to tak dlouho netrvalo. Ale panikařící Ryšak pro něj bude dobrý důvod ke spěchu. Krucinál. |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro Nenašel zdejší alchymista v jejím pitím či jídle nějaký jed? jen tak by se to dalo vysvětlit...a nebo nějaké malé zranění co vám uniklo.... kdybych tu tak byla, abych jí dala své sbohem. J to hrozné, jelikož to byla právě ona, která mě s tímto světem spojovala. Kdy sem Echo přijde? Ráda bych se ho zeptala osobně na podezřelé věci, které se v posledních dnech kolem ní děli, třeba by něco věděl a něco vyzradil nechci vypadat nevděčně a tak to říkám se smutným výrazem i když se má grimasa stále vrací do kamenného a chladného výrazu... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěl hlavou “ Ne… nic jsme nenašli. Prostě z ničeho nic zemřela.“ odpověděl a vstal. Nalil si vodu a zase si sedl. „Enho by tu měl být každou chvíli. Nemějte obavy. Jistě vám zodpoví vše na co se zeptáte… nebo se aspoň pokusí.“ pomnul si rameno. “Abych řekl ale pravdu…. Tak v našem městě se začínají dít podivné věci…. A bojím se, že to nebude poslední vražda.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien najednou pootevřela oči, zase je měla oříškové. Chvíli se na tebe dívala než se najednou rozplakala a vztáhla k tobě ruce abys ji vzal do náruče. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “Dobře… tak dávej na sebe pozor ty spasiteli. A až bude po všem tak se u mě doufám zdržíš o něco déle.“ přišla k tobě a lehce tě políbila “Chceš vyprovodit? Nebo najdeš cestu sám?“ zeptala se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Myslím, že jsme na lodi…. Slyšela jsem blízko moře. Nebo někde v přístavu.“ řekla. Unaveně se o tebe opřela “Vyslýchali mě. Ale moc jsem jim toho neřekla… nevěděla jsem to co chtěli. Chtěli vědět kam jsme odvedli toho Planira.“ chvíli mlčela “Přijdou i pro tebe… musíš být statečná holčičko.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Myslim, že už to zvládnu sám," oplatím jí polibek a otočím se k odchodu. Jen co se vymotám z domu zamířím si to rovou k naší skrýši. Snad se tam v mé nepřítomnosti nic nestalo, ale pro jistotu si ještě překontroluji pistol od Šivy. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pozorně mámu poslouchám. Na lodi? Ale proč na lodi? Máme snad někam plout? Ale proč by s námi měli někam plout? vyrojí se mi zase další smršť otázek bez odpovědí. Překvapeně zamrkám, když řekne, že si přijdou u pro mě. Pro mě? Ale vždyť já přece nemůžu vědět víc než maminka...Jakeš by nám neřekl nic, co by nás mohlo ohrozit...to by prostě neudělal...já k nim nechci jít... zatvářím se znepokojeně a sednu si na zadek. Statečná? Jakým způsobem mě mají vyslýchat? hlasitě polknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka se zavrtěla a najednou měla ruce volné. Promnula si zápěstí a začala rozvazovat tvoje ruce “Ještě, že když jsem byla mladá byla jsem horný třeštidlo. Rozvazování uzlů byla moje specialita.“ za chvíli jsi měla ruce také volné. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pistole byla tam kde měla být. Vešel jsi do domu a v chodbě uviděl jak u dveří do pokoje kde byla Natali stojí jeden ze strážců co přitáhl Šiva,vešel do kuchyně, kde hospodařil jeden z hlídačů ale Šiva tu nebyl. “Šiva šel domů. Zkontrolovat manželku.“ řekl muž, když uviděl tvůj tázavý pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Příkývnu, že rozumím a kouknu se co je tu k jídlu a pak něco malého uzobnu. "Všechno v pořádku? Žádné potíže co jsem tu nebyl?" zeptám se a ukradnu další kolečko salámu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se ikdyž s podivem, jak snadno maminka uzly rozvázala. Musela být opravdu dobrá anebo ty uzly opravdu za moc nestály. Možná taky všechno dohromady, možná ani jedno z nich. To si nejsem jistá, ale přesto jsem velmi ráda, že dostanu ruce od sebe. Ale jestli jsme už na moři, stejně nemáme, kam utéct...i tak si myslím, že někdo bude stát přede dveřmi, takže pokus o útěk je sice fajn, ale je otázkou, jakou má šanci na úspěch... Postavím sen a nohy a protáhnu ruce a záda. "Hned je to tak lepší." usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pár vteřin zůstanu Arien sledovat, jako bych čekal, že se jí oči zase změní na ledově modré. Když se rozpláče, znejistím. Jak se kruci utěšují děti? Zanadávám v duchu, než k ní dojdu, a pak ji vezmu opatrně do náruče. "Teď už to bude dobrý... Nebreč." Pokusím se ten její brekot nějak utišit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěl hlavou “Žádné. Ta ženská je klidná. Jenom sedí na posteli a zírá do zdi. Má to v hlavě v pořádku?“ zeptal se a zadíval se na tebe. Byl to mladík. Tak 25 let, vysoký se širokými rameny jak rváč a krátce zastřižené vlasy měl černé. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma zůstala dřepět na zemi a objala si kolena rukama “Nemůžeme tu zůstat. Kdo ví co by nám provedli. Až sem vejde…. Zase ten muž musíme ho přemoci a utéci. Raději umřu než aby mě drželi v zajetí…a dělali… dělali….“ zmkla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien se tě pevně chytla, přitiskla obličej k tvému krku, ale nekřičela spíš tlumeně hučela. Dveře se otevřeli a dovnitř vešel Opat “Díky.“ řekl Ryšakovi a vyhnal ho. Zavřel dveře a šel k tobě “Co se stalo? Chlapec mě sem hnal, jako kdyby ho honil pekelník.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Je jiná než ty a já, takže možná má možná nemá. Každopádně je to teď naše rukojmí. Důležité rukojmí," podotknu a zadívám se mu do očí, "takže se k ní musíme chovat slušně," vezmu talíř a naskládám na něj jídlo. Trocha masa, nějaká ta zelenina a chleba, pak ještě vezmu vodu a s tím přejdu ke dveřím od Natalina pokoje. "To jsem já Meiju. Nechceš něco k jídlu?" zaklepu na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když cvaknout dveře, otočím se k nim v obavách, že je to Lia a jde se mnou zúčtovat, ale když zahlédnu Opata, oddechnu si. "Vlezli ji do hlavy ti..." Zkurvysyni Spolknu nadávku před malou Arien. "Mluvili skrz ni. A demontrovali mi na ní, jak snadné je někoho... zneškodnit." Prohlásím na chvíli a mírně se zhoupnu na špičkách. "Byla v bezvědomí. Bál jsem se, že to bude stejně jako s Alexem. Jenže ona je ještě děcko." Pokusím se vysvětlit Opatovi, proč musel spěchat. "Nějak mě napadlo, že vy bude jediný, kdo mi... " Zarazím se a v rychlosti se opravím. "Jí může pomoct." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zvednu obočí, když se mamka zasekne u slova dělali. Co dělali? zeptám se sama sebe. "Co dělali?" zeptám se jí a pak pokračuji, "takže přijde pro mě...až mě bude chtít odvést, musíš na něj skočit nebo tak nějak...abychom ho zaskočili..." nastíním plán v nejhrubších rysech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou, že nic. “Ano. Budeme dělat jako že jsme stále svázané a jen co se k nám přiblíží zaútočíme. Snad ho porazíme.“ zadívala se na dveře a s očekáváním je pozorovala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Opat se zamračil “Oni jdou vážně přes mrtvoly.“ položil svou brašnu “Dej mi ji.“ přišel k tobě. Arien se od tebe první nechtělo a začala zase nahlas plakat ale nakonec se nechala. Opat ji začal prohlížet, nakonec ji dal přičichnout k nějakým bylinám a ona po chvíli usnula “Bude v pořádku. Jenom je v šoku a možná bude mít modřinu na krku, ale to je tak všechno.“ pousmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muž přikývl, že rozumí. Když jsi zaklepal na dveře skoro ihned se ozvala odpověď “Pojď dál.“ znělo to vděčně. Vešel jsi a ona zrovna vstávala, za tu chvíli co tu byla poněkud pobledla “Jsem ráda, že tě zase vidím.“ řekla i když jste se viděli jen před pár hodinami. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Položím talíř na stůl a do sklenek rozliju vodu. Jednu si hned přivlastním a lačně vypiju. "Tady máš jídlo," popostrčim talíř směrem k ní, když vidím jak váhá. "Vem si co chceš a pokud by jsi snad měla ještě hlad, tak řekni. Máme tu toho dost. Hlady tě rozhodně mořit nehodláme," lehce se na ní usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu, když souhlasí s plánem. Sednu si na zadek a ruce strčím za sebe, jakobych je měla stále ještě svázané. Musí se nám to povést... pomyslím si z části zoufale z části odhodlaně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Teď ještě naštěstí nešli." Opravím Opata a jeho rčení o mrtovolách a několika slovy se pokusím přesvědčit Arien, aby se nebála a nechala toho pohádkového stařečka, ať se podívá, jestli je zdravá. Čert ví, čím to je, že mi to malé dítě pořád tak věří. A sper to Lucifer, že mi na ní tak záleží. Na všech okolo. Netrvá to dlouho uložit Arien do postele. Teprve pak se narovnám a podívám na Opata. "Díky." Pronesu stejně vděčně, jako když pomohl Alexovi. "Chtěl jsem vás požádat ještě o něco." Prohrábnu rukou vlasy a trochu nejistě přešlápnu. "Vy jste říkal, že jste to Umění studoval... Naučte mě aspoň něčemu. Jak se jim bránit, jak jim zamezit někoho ovládat. Prosím." Požádám ho vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat se na tebe podíval a zavrtěl hlavou “ Synu. Ano nevíš, jak rád bych ti pomohl, ale já nejsem dost schopný. Sám zvládnu jen pár malých triků, ale nic co by ti mohlo pomoci. Ano. Studu ji je. Ale nikdy jsem nepronikl k těm opravdovým kouzlům…. Ale…“ zamyslel se “Bratr Septin by ti mohl pomoci. On na to měl opravdu talent. Neučil se toho více než kdokoliv kdo se o to pokusil.“ usmál se. “Ji na pobřeží. Má tam na pláži dům. Odešel od nás před dvceti lety. Samota ho nebavila a tak se raději usadil. Žije teď tam se svou dcerou. Žena mu zemřela za horečku kostí. Budiž ji země lehká.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka mlčela a s očekáváním hleděla na dveře. Které se opravdu brzy otevřeli a v nich stál ten muž co předtím odvedl tvou matku. Přelétl vás pohledem a když se podíval na tebe usmál se a šel k vám. Matka se posunula “Prosím! Neubližujte mé dceři!“ zažadonila. Ten se jenom ušklíbl a chytl tě za rameno. Ve stejnou chvíli matka vystřelila rukama vpřed a praštila ho ze strany do spánku. Muž zavrávoral ale neomráčilo ho to. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na jídlo co jsi ji přinesl “Děkuji. Vezmu si později.“ poděkovala. “Už jste něco zjistil?“ zeptala se a napile se vody. |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro Třeba by to s tím mělo co dočinění. Co se podle vás řadí do těchdivných věcí? jelikož nejsem ze zdejšího kraje, příliš o tom informovaná nejsem zamrkám, abych zahnala slzy, které už dlouho nepokryly mu tvář. Na vzlyky bude dost času později, te´d ho přece musím najít a udělat to co by zasluhoval |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na tváři se mi objeví zklamání, že mě to nemůže naučit a v duchu se vztekám. Jakmile se ale rozvypráví o bratru Septinovi, zpozorním. Tady by mi mohla svitnout naděje. Jen jestli se mi ho k tomu podaří přemluvit. A jestli na to budu mít ten talent. To že jsem dokázal podpálit tu svíčku možná ještě nemusí nic znamenat. "Díky, Opate." Kývnu hlavou. "Zkusím ho vyhledat." Nejlíp ještě dnes odpoledne. Prohlásím a shrnu vlasy z očí. "Můžu mít ještě dotaz? Jaká je šance třeba u Alexe, že by je měl v pořád v hlavě?" Možná má pravdu a jsem paranoidní ale zážitek ze zahrady mi stačí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Něco málo ano," odpovím. Podrobnosti jí rozhodně sdělovat nebudu. Ještě pořád nevíme co všechno umí nebo ne. Lepší bude to nepokoušet, raději si znova vezmu kousek salámu a strčím ho do pusy. "No nechám tě tu, aby jsi se mohla v klidu najíst. Sám si půjdu taky něco zobnout," rozhlednu se po místnosti, jestli snad není něco potřeba, ale nevypadá to, tak se otočím k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Z jeho úsměvu mi přejede mráz po zádech. Když zavrávorá, vysmeknu se ze sevření ramene a vší silou mu vrazím loket do břicha. "Honem, mami!" vykřiknu a vyskočím na nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat vzal svou brašnu a zamyslel se “Moc velká tu není. I když hodně malá ano. Ale přece…. Myslím že by se to už projevilo. Takže by to mělo být v pořádku pokud jsi nezpozoroval podivné chování, jako nevšímavost, nepříjemnost a že je prostě zlý nebo protivný.“ pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka vyskočila na nohy a při tom ne obtěžovala a kopla ho do hlavy pak teprve omdlel. “Počkej….“ zarazila tě a sklonila se k bezvědomému. Začala ho svlékat “ Když už ho tu máme půjčíme si od něj oblečení. Není zrovna příjemné tu pobíhat nahaté.“ sundala mu košili kterou ti hodila. Byla dost dlouhá na to aby ti zakryla ona nejdůležitější místa. Máma si zase vzala kalhoty, které si oblékla.Urvala kus nohavice z které si udělala provizorní podprsenku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy “Tak třeba…. Už dvakrát nám vykradli sklad. Ale nejdivnější bylo na tom to, že při tom nikdo nebyl vidět. A to jsem tam měl deset mužů i já sám jsem tam byl, ale přesto nás vykradli. A lidé ve městě…. Se někdy chovají divně. Zmateně až agresivně.“ potřásl hlavou “A pak si nic nepamatují. Je to jako kdyby tu začal strašit nějaký zlý duch.“ udělal ochranné znamení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Meiju?“ zeptala se a když ses na ní podíval zeptala se “Mohla bych jít ven? Prosím?“ zeptala se “Jenom na chvíli.“ dodala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Díky..." řeknu a košili si obleču. Není moc dlouhá, ale je dost dlouhá, aby mi nikde nic nečouhalo. Počkám, až se máma taky "obleče", a přejdu ke dveřím. Lehce se z nich vykloním, abych viděla, jestli je někdo pobllíž. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak... A teď přemýšlej. Jsi paranoidní nebo ne? Mají tě tam kde chtějí, nutí tě myslet si, že jsou všichni proti tobě a nebo je to pravda a s Alexem není něco v pořádku? Zabodnu pohled do Opata a zaváhám. "To že se divně díval ještě nemusí nic znamenat? Ale jak to, že k čertu neslyšel a neviděl, co se na té zahradě děje s Arien? Nemluvila potichu a on seděl hned vedle mě. Začtený mohl být, ale tohle se nedalo nezachytit. "A co když si myslím, že to není v pořádku?" Zeptám se muže a pravou rukou nenápadně zkontroluju, jestli je berreta na svém místě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Chvíli na ní zírám a pak přikývnu. "Dobře. Můžeme jít na zahradu," otevřu dveře a podržím jí je, aby mohla projít. "Jdeme ven," houknu na stráže a vyvedu Natali zadními dveřmi ven na zahradu, která zezadu přiléhá k domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobrá…“ ozvala se odpověď z kuchyně a ten druhý tě následoval a zůstal hlídat u dveří. Natali vypadala že je ráda venku. Rozhlédla se a nadechla se a šla si sednout na lavičku “Vevnitř je to hrozný…. Vzduch tam.. je takový…. Dusivý.“ řekla a dívala se na modré nebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zaváhal “V tom případě bych ho měl prohlédnout.“ odpověděl a znepokojeně se na tebe díval “Opravdu si myslíš, chlapče že to bude nutné?“ pozvedl huňaté obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nikde nikdo. Vyšli jste ven a mamka za vámi zavřela dveře aby se jen tak nedostal ven. Matka se pomalu vydala v před a dívala se za každý roh v obavě, že tam někdo bude. Ale nikdo nikde. “Moc…. Moc velký klid…“ zašeptala nervózně a vypadala snad ještě více vyděšeně než předtím, když jste byli zavřené. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Znepokojeně stáhnu obočí. Tohle se mi nelíbí...proč by pro mě jinak šel, kdyby tady už nikdo nebyl? zamyslím se koukám po okolí. Nikoho nevidím a to mě dost znervozňuje. Přece jenom jsem očekávala mnohem větší jištění, že jim neutečeme. Jenže možná na tohle jenom čekali. Čekali, až se o něco pokusíme, aby nám to mohli pořádně spočítat. Pro jistotu se začnu rozhlížet ještě obezřetněji. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ještě jednou to celé zvážím a pak kývnu hlavou. "Myslím, že to je nutné." Odpovím mu docela vážně, vědom si toho, že zrovna možná teď zrazuju něčí důvěru. A nebo si zachraňuju krk. Promiň Alexi. "Je na zahradě." Ponouknu Opata. Nechal sem ho tam samotnýho s děckama. Sakra. Uvědomím si a teď, když jsem se svou prozbou k Opatovi přesvědčil, že Alexovi nevěřím, trochu ve mě hrkne. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sednu si vedle ní a chvilku jí pozoruji. "Co že máš takový odpor k uzavřeným místnostem? zeptám se jí nakonec. Je tedy pravda, že já jsem také raději venku než vevnitř, alespoň když je pěkné počasí. Není nad to si jen tak lehnout na palubu, dívat se na bíle mraky na obloze a nechat se kolébat vlnami, ale že bych to až tak prožíval to ne. Jenže Natali to zdá se vidí úplně jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přestala hledět na nebe “Nevím… prostě je to tak. Nevydržím sedět doma dlouho. Snad jen když spím. Narodila jsem se pod širým nebem. Možná je to tím. Máma zrovna trhala užitkové rostliny, když ji to popadlo. Ještě, že už byla při několika porodů. Věděla co dělat.“tentokrát se zadívala před sebe. “Strávili jsme dva dny venku než nás otec našel.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývli. Nechali jste malou Arien spát a vyšli jste ven na zahradu, kde stále Alex seděl pod stromem, ale už si nečetl. Viděl jsi Livak, jak chodí dokola a hledá své sourozence. Zřejmě si hráli na schovávanou. Podíval se na vás když jste se přiblížili, vstal “Jak je Arien?“ zeptal se a tvářil se ustaraně. “Dobrý den Opate.“ pozdravil a ten mu pozdrav oplatil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mamka se zarazila a poslouchala “Někdo jde…“ zašeptala a rozhlédla se. Vzala tě za ruku a vešli jste do dveří. Zjistili jste, že to byla ložnice a dokonce někdo spal v posteli. Obě jste strnuly a zírali na spící plavovlasou ženu. Slyšeli jste jak kolem produpali muži. Mohlo jich být tak pět a tlumeně se bavili. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Och," vydechnu. Tohle jsem opravdu nečekal. Stejně jako každý muž, ani já moc nerozumím těmhle ženským věcem a porod je pro mě plný posvátné úcty. "Kolik ti je vlastně let?" zkusím změnit téma a něco so o ní dozvědět. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nevěřícně zírám na blondýnu v posteli. Je s nimi??? Co když je s nimi a my ji probudíme? Jenže co když s nimi není? Ale to by pak neležela v posteli a klidně spala... váhám, co udělat a co rozhodně nedělat. Zmateně se podívám na mamku a bezeslova pokrčím rameny. Co teď? Nemůžeme to být dlouho...jednou se probudí a my až pak zjistíme, na čí straně stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Opat říká, že bude v pořádku. Teď spí." Odpovím mu, jako by se nic nedělo a jen zběžně zkontroluju, kde jsou haranti. Vzápětí prohrábnu vlasy rukou a podívám se na Alexe. "Požádal jsem ho, ať se podívá, jestli jsi po včerejšku v pohodě." Spustím neutrálně a nespouštím ho z očí. Tak to je sakra vabank... |
| |
| soukromá zpráva od Ryglinakein pro jelikož ohledně přítelkyně už asi nic nezjistím, ráda bych se na tu záhadu podívala. A proto bych se chtěla zeptat krátká odmlka. Po jak dlouhých dobách byl sklad vykraden? A kdy přsně začalo to zvláštní chování lidí? Víte...potřebuji jisté informace a zdá se, že ty mi můžete poskytnou hlavně vy |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex si oddychl “Tak to je dobře.“ vstal “Prohlédnout? Tak jo… tady? Nebo půjdeme dovnitř?“ zeptal se. Opat se pousmál “Raději vevnitř. Ať to nevidí ti malí.“ Alex přikývl a vydal se s Opatem do domu “Teď je musíš pohlídat zase ty.“ usmál se na tebe a zmizeli v domě. Ozvali se výkřiky, jak se děti vyřítili ze svých skrýší a utíkali se zapikat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jasně." Kývnu hlavou a usadím se pod stromem. Takže to vypadá, že jsem minul terč? Sakra, čekal jsem, že se začne cukat. A nebo se jen umí sakra dobře ovládat a Opat může mít problémy. Krucinál. Jsem asi fakt paranoidní. Zvednu se znovu z lavičky a pověsím se na jednu z větví stromu jako netopýr. Sice asi není čas na opičiny, ale hlavou dolu, člověk vždycky získá jiný úhel pohledu. A bude ten bývalý mnich ochotný mě to naučit? Musí vědět, že ho tím dostanu do problémů. I tu jeho dceru... Sakra, ale jestli půjdou přes mrtvoly, tak mě nic jiného nezbyde. I když jsem to ochotný udělat? Ale vycouvat z toho... To už nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Najednou jsi ucítil jak ti na krk a vlasy dopadá voda. Vzhlédl jsi, ale nebe bylo modré a tak nemohlo pršet z něj. Podíval jsi se na strom kde se skrývala dvojčata a ulili se na tebe. V rukou měli staře vypadající, dřevěné pistolky z kterých na tebe stříleli vodu. Bylo to hned jasné, protože dřevo bylo tmavší, jak bylo nasáklé vodou. “Jseš metrvej. Beng Beng!“ vykvikl jeden z nich a zase na tebe vystřelil vodu která ti zamokřila košili a začali se chichotat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak sklad byl vykraden vždy když jsme ho naplnili. A lidé… no… začalo se to více objevovat tak před měsícem. Ale může to být déle. Před necelým měsícem se to projevilo u více lidí najednou. Takoví lidé se dávali do skupin a chodili městem a dělali… prostě věci co jim nebyli podobné.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Někde Manka chvíli stála ale pak se potichu přesunula k oknu a vyhlédla z něj. Pak se vrátila a pomalu pootevřela dveře, kývla na tebe a vyšli jste ven “Je to jasné. Jsme na lodi. Ale nevím jestli na otevřeném moři nebo u doku. Loď se moc nehoupe, tak jsme asi v doku.“ řekla tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmála se “Víš, že ptát se ženy na věk je značně neslušné?“ zeptala se a podívala se na tebe. “ Je mi 24 let. Proč to chceš vědět?“ zeptala se |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu. "Pak musíme co nejdřív vypadnout." zašeptám a se rozhlédnu se. Nějak si ale nejsem jistá, kterým směrem se vydat, a tak mi zatím stačí, že to bude na druhou stranu od našeho vězení a z lodi pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměji se. "Já jsem celý neslušný," odpovím, "ale popravdě jsem myslel že ti je méně. Vypadáš tak na dvacet," zadívám se na růžový keř, který tu roste. "Samozřejmě se tě nechci nijak dotknout. Jen mi to tak přišlo," zamumlám trochu nesměle. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sakra smradi, já si teď nechci hrát! Zakleju v duchu, jakmile zjistím příčinu toho, že mám mokro za krkem. Ani viset jednoho nenechají v klidu. A to si ještě před chvilkou hráli na schovávanou. Bestie dvounohý... Ale když mrtvej tak mrtvej... Smrtelně zachroptím, pustím se větve a na zem dopadnu do kotoulu. S patřičným chrčením se doplazím k lavičce, opřu se o ni zády a rukama nevěřícně ohledám, že tentokrát jsem to doopravdy schytal. Podívám se po těch dvou pirátech s vyčítavým pohledem, párkrát sebou škubnu, než nechám hlavu klesnout na stranu, ruce spustím podél těla a umřu. Tak a je to. Já věděl, že mě to hlídání dětí zabije. Ovšem netušil jsem, že to bude tak rychle... A teď mě smradi nechte na pokojo. Mrtvejm patří klid. I když vy jste asi nikdy žádnou opravdovou mrtvolu neviděli. A jedině dobře. Málokdo umře se zavřenejma očima... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli bylo ticho než jsi slyšel jak si ti dva špitají a šelestění jak slézali dolů ze stromu a za chvíli jsi cítil jejich přítomnost blízko u sebe. “Je po něm?“ zeptal se jeden z nich šeptem a druhý do tebe zkusmo šťouchl “Asi jo.“ “Máma se bude zlobit.“ pípl druhý ten co si asi uvědomoval že zabít někoho není dobré. “Ale dyď to jen hraje.“ napomenul ho první zřejmě zase ten chytřejší. “Ale dyť se nehejbe.“ kníkl zase druhý. “Určitě to hraje. Nenji přece z cukru. Voda nikoho nezabila.“ filozofoval ten chytřejší. “Ale zabila! Hodně lidí se už utopilo!“ namítl méně bystřejší. “No dobře…. To jo… ale on se přece neutopil.“ přiznal první a pak navrhl “Prohledáme ho?“ “Táta říká, že okrádání mrtvých je špatný.“ “Tojo… ale von není mrtvej!“ připomněl mu chytřejší. Méně bystřejší do tebe zase zkusmo šťouchl “Strejdo, Kiro?“ zašeptal s obavami. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Chvíli se v duchu vztekám, že ani po smrti nemá člověk klid, ale pak mám co dělat, abych udržel mrtvolný výraz a nezačal se nahlas chechtat. Vy jste mi teda rozumbradové... Prej máma se bude zlobit... Ale teda šťouchat by jste do mě nemuseli... Ale na to prohledávání rychle zapomeňte! Aby našli moji zbraň to nemám zájem. Opravdovou mrtvolu tu není potřeba. V momentě, kdy do mě jeden z těch pirátů naposledy žďuchne, otevřu oči a pevně ho lapnu. "Lekce první: Když nevíš, jestli to zabil, nechoď se o tom přesvědčovat z blízka." Vyskočím na nohy a přehodím si svoji kořist přes rameno a natáhnu se i po tom druhém. "A mám vás, vy zbojníci." Zachechtám se škodolibě. "A teď vás přivážu k mučednickýmu kůlu a za všechno, co jste napáchali, budete pykat." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chlapec kterého jsi ukořistil vyjekl “Nééé!!! Nech mě! Tohle si vypiješ!“ pískal a snažil se ti vykroutit. Druhý první unikl tvému polapení ale pak jsi ho také chytl a oba se chechtali “Ne! Nedělej to! Strejdo Kiro! Mi budeme už hodní!“ sliboval první. “Vážně?“ odpověděl mu bratr “Nech tohooooo…“ zakňoural zoufale první. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se pousmála a vzala tě lehce za ruku “To je v pořádku. Myslím, že bych to mohla brát jako lichotku, když jste si myslel že jsem mladší.“ podívala se na tebe. “Musím tě varovat Meiju. Nejsem si úplně jistá jestli otec bude ochoten smlouvat.“ řekla a už se neusmívala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pomalu jste se plížili chodbami a pomalu ti přišlo že je ta loď zřejmě nekonečná, protože tolik chodeb nemůže být na jedné lodi. Konečně jste narazili na schody nahoru. Tedy asi na palubu. Mamka na tebe kývla a pomalu vyšla nahoru a vykoukla ven, ale hned zase poklop schovala “Tohle nepůjde. Je to sice paluba ale je tam tolik blonďáků, že bychom se přes ně sotva dostali.“ zamračila se. “Kéž bychom měli blon vlasy…“ zamračila se a rozhlédla se “Možná…. Co myslíš, že bychom tady našli potřebné byliny k obarvení vlasů?“ zatáhla tě do přístěnku pod schodištěm. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dobrý nápad..." řeknu, ale hned se trochu zamračím,"ale...myslím, že by poznali, že nejsme jejich..." pokrčím rameny. "Jenže jinou cestu ven najdeme jenom stěží a tuhle použít nemůžeme...co teď?" zeptám se částečně sebe a částečně mamky, která pořád ještě stála vedle mě. Kéž by se stalo něco...něco, co by rozhodlo o našem dalším kroku... pomyslím si neozvážně. Může se stát cokoli, přijít kdokoli. Třeba i smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nad její poznámkaou jenom pokrčím rameny. Nemá cenu jí vysvětlovat, že ho k tomu donutíme nebo se o to alespoň pokusíme. A že jí k tomu využijeme. Místo toho jí lehce sevře ruku. "No a co mi o sobě ještě můžeš říci?" snažím se stočit směr rozhovoru jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Lekce druhá: Nikdy nevyhrožuj nikomu silnějšímu než jsi sám." Uchechtnu se, vědom si toho, že tohle dost často porušuju. " A nebo ne..." Zamyslím se a přestanu se rozhlížet po prádelní šňůře. "Prodám vás do otroctví, abych na vás taky něco vydělal. Co vy na to?" Zeptám se jich a zazubím se. "Prodám vás Thomasovi do kuchyně a budete mýt nádobí až do skonání světa... Což asi nebude trvat dlouho, když vaří on... Zachechtám se škodolibě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Nééé….“ zaskuhral ten chytřejší “Copak jsme ženské?!“ zaútočil pěstičkami na tvé tělo a ty jsi to sotva postřehl. “Máma nám vždycky říkala, že se ji nemáme motat v kuchyni. Prej by se nám mohlo něco stát.“ řekl druhý a ten tě objal. “Jo… mohli bychom se spálit nebo na nás spadnou nože…“ přidal se první. Z kuchyně se ozve zuřivé zařvání Thomase, který asi začínal být zoufalý. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli zase mlčela, jak si to promýšlela “Já nevím… můj život nebyl moc zajímavý. Vzhledem k tomu, že jsem dcera jednoho z vládců tak mi nikdy nic nechybělo.“ pevněji ti sevřela ruku. “Naše země…. Je hrozná. Žijeme na shluku ostrovů. Ale těžce se na nich žije. Nebýt toho že tam je hodně ryb asi bychom vymřeli.“ zamračila se “Škoda, že to tam neuvidíš… možná bys pak pochopil proč to děláme.“ vzdychla a opřela se o tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma tě objala “To zvládneme…. Uvidíš.“ nadechla se a vyhlédla ven. Pak tě popadla a táhla chodbou, postupně jste nahlíželi do pokojů a hledali nějaký prázdný, ženský pokoj. Našli jste ho a jen co jste se uvnitř zavřeli mamka si úlevně sedla na postel “Tak fajn… tohle bychom měli. Teď musíme najít něco… čím se obarvíme.“ zase vstala “ ty se podívej do šatníku a vyber nám nějaké šaty. V tomhle chodit nemůžeme.“ požádala tě a začala prohlížet zásuvky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "A mě zas maminka říkala, že až si mě žádná nevezme, umřu zavalený pod špinavým nádobím, když nebudu vědět, jak se umývá." Pošťouchnu je, ale pak je pustím na zem. "Tak ale přemluvili jste mě. A teď mazejte, zbojníci." Pobídnu je a pro jistotu nějakou chvíli sleduju, jestli se nechystají zaútočit znovu. Když se ale ozve Thomasovo zařvání, zpozorním. Že bych to s tím koncem světa trefil? Napadne mě, kouknu, co vyvádí smradi a pak projdu chodbou a jen v rychlosti nahlédnu do kuchyně, co se tam děje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kluci s vítěznými výkřiky utekli za dům kde se asi začali podle všeho o něčem dohadovat a koukali na tebe zpoza rohu. Vešel jsi do kuchyně, kde jsi přistihl Thomase, jak mává jako šílený rukou, hořel mu rukáv “Tohle je nevděčná práce!“ zavrčel, když ponořil ruku do špinavé vody ve dřezu. V kuchyni panoval chaos. Všude se něco povalovalo, buďto spáleného nebo velice podivně vyhlížející. Ale zdálo se, že se mu podařila alespoň polévka. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Možná ano, možná ne," odpovím, "chápu, že asi nemáte lehký život, ale kvůli tomu přeci nemusíte přijít jako dobyvatelé. Mohli jste připlout v míru, přednést co máte na srdci. Určitě by se to dalo nějak zařídit," povzdechnu si. "Jenže se tak nestalo a teď jsou z nás nepřátele," kysele se ušklíbnu, ale ruku jí nepustim. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kousnu se do jazyka, abych se nerozchechtal. Přece jen cizí neštěstí nejvíc potěší. Ale jestli se nebude dát jíst aspoň ta polívka, tak tu umřel hlady. "Už bude oběd?" Popíchnu ho a hledím, abych se měl kde schovat před nějakým letícím předmětem. "Tak nás pak když tak zavolej." Zazubím se vesele a radši rychle zmizím, abych jednu neschytal. Na zahradu se ale vrátím obezřetně. Podle toho, jak ti dva spiklenecky vykukovali zpoza rohu, je možné, že mě nemine nějaká jejich pomsta. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu, když mě požádá o najítí nějakého vhodnějšího oblečení. Přistoupím ke skříni a otevřu ji. Chvíli se v ní přehrabuji a nakonec najdu něco odpovídajícího. Nejsem si jistá, jak dobře mi to padne, ale mamince to bude dobře. Oblečení vyberu podle počasí, které panuje venku, aby nám nebyla zima. Jediné, co mě trochu trápí, je, že nemáme boty. Pro obě tmavé kalhoty, nějaké svetry a trička. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Já vím. Ale mohla bych se snažit jak chci.. nic bych s tím nezmohla. Kdo by mě poslouchal? Zkoušela jsem to. Ale naši muži jsou bojechtivý. Už je unavili boje mezi sebou tak teď chtějí bojovat s vámi. Mít k tomu nějaké slovo já, tak bych zvolila mírumilovnější cestu ale ne… naši muži si všechno musí vymlátit!“ trochu se rozčílila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy “Vypadni!!!“ zařval na tebe Thomas a chtěl po tobě hodit vidličku, naštěstí jsi rychle zavřel dveře a vidlička se zabodla do dveří. Chlapci se zřejmě o tebe přestali zajímat, protože teď pobíhali po zahradě a stříkali po sobě vodu. Klepli dveře a když jsi se ohlédl uviděl jsi Alexe, který se tvářil trochu omámeně a za ním vyšel Opat “Hotovo.“ řekl a poslal Alexe si sednout. “chvíli teď bude trochu omámený.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mamka našla nějaká lahvičky a položila je na stůl. Kývla na tebe a nalila ze džbánku do mísy vodu “Tak pojď. Nabarvím tě. Snad chytím tu správnou barvu.“ Řekla a začala míchat z lahviček smradlavou šlichtu. Vzdychla “doufám že jsem se do toho trefila. Sedni si.“ zkontrolovala jestli je zamknuto. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Poněkud neochotně se posadím na židli. I podle výrazu ve tváři je poznat, že se mi to nelíbí a mnohem radši bych si nechala svoji barvu, která sice není nějak extra ale je moje a není blond. I jenom pomyšlení na to, že bych mohla jen vizuálně patřit k blonďákům, mi bylo hodně proti srsti. Nespokojeně se ještě zavrtím na židli, ale nakonec zůstanu sedět klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už bych málem začal myslet na to, co zrovna dělá Ema, a truchlit, že tu budu muset trčet tak dlouho, když cvaknou dveře. Otočím se a pohledem rychle zkontroluju situaci. Omámeného Alexe a spíš než jeho, výraz v Opatově tváři. Tak co? Trefa vedle? Tázavě se na Opata podívám, ale nic neřeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat si tě odvedl kousek stranou “Hlavu má čistou. Ale zjistil jsem něco co se ti asi nebude líbit.“ projel si vous rukou. “Je to Elietimm… teda ne tak doslova. Narodil se jim a chvíli žil v jejich domově nebo kde to sídlí… ale… dlouho tam nežil. Je to složitější.“ ohlédl se na Alexe který si mnul spánky. “Ale nezdá se mi, že by v něčem svému rodu pomáhal… zkus si s ním o tom promluvit. Ale.. pro jistotu buď ve střehu.“ doporučil ti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Také se mi to nelíbí drahoušku ale musíme se odtut nějak dostat… pak se toho svinstva zbavíme.“ pohladila tě po tváři a začala ti nanášet přípravek na vlasy. Pak byl celkem výrazný a nepříjemný ale aspoň to neštípalo. Trvalo to hodinu než jsi byla hotová a mohla sis to smýt z hlavy. Máma ti pomohla utřít hlavu a pak ses na sebe podívala do zrcadla. Vlasy jsi měla barvy tmavší slámy. Vypadala jsi…. Jinak. “Nevypadá to tak zle… aspoň jsem se strefila do barvy.“ pousmála se máma a pohladila jemně po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamyšleně se na Natali zadívám. "No možná by jsi s tím něco dělat mohla. Teda pokud by jsi chtěla," hýčkám si ten nápad, který jsem právě dostal. Možná, že by to nakonec mohlo vyjít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Narovnala se a zvědavě se na tebe podívala. Vážně na čerstvém vzduchu ožila. Vevnitř v té místnosti vypadala, jako zvadlá růže “Chtěla. Tahle válka se mi nelíbí stejně jako tobě…. Ale co bych mohla udělat?“ zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No," prohrábnu si rukou vlasy. Tohle asi nebude jednoduché. "No, mohla by jsi zkusit otce přinutit k vyjednávání. Pokud to dobře chápu jsi jediné jeho dítě a určitě by nechtěl, aby jsi ho třeba opustila nebo aby se ti něco stalo. Teď když jsi u nás máš slušnou šanci na něj zatlačit. Pořád by jsi se tvářila jako zajatec, ale bylo by to jenom na oko. Ve skutečnosti by jsi byla volná a byla by to jenom páka na tvého otce. Co tomu říkáš?" zeptám se s nadějí v hlase. Kdyby se mi jí podařilo získat na naší stranu, tak by to bylo terno. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali tě chvíli pozorovala a zamračeně o tom uvažovala “Zní to jako dobrý plán. Možná bychom tak otce donutili aby odložil zbraně. Ale pokud to zjistí, že bych ho takhle podváděla….“ obočí se ji trochu uvolnilo “ Mohl by zapomenout, že jsme jeho dcera. Pokud to zjistí že jsem s vámi mohli by jste mi zařídit ochranu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale jistě," vyskočim na nohy rozradostně tím, že se mi Natali podařilo přemluvit. "Pro jistotu o tom nikomu neřekneme ano?" usměju se na ní. "Bude to naše tajemství. Nejsem si totiž jistý komu věřit. Jenom ještě Šiva by o tom měl vědět," chytnu jí za ruce a posadím zpátky na lavičku. "teď už jenom musíme vymyslet jak toho co nejlépe využít," zadívám se na Natali s otázkou v očích. Přecijenom ona nejlépe zná svého otce a bude vědět co na něj platí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedla zamyšleně oči k nebi a přemýšlela “Dalo by se říci, že jsem otcova nejdražší investice. Hodlá mě provdat za syna sousedního vládce aby se zvětšilo jeho území a mohli se popřípadě spolčit proti jinému vládci…. Navíc ten jeho syn je o osm let mladší, jak já.“ podívala se na tebe. Pokrčila rameny “Pohrozte, že moje čest bude pošpiněna. Toho se chytne. On se o mou nevinnost vždy hrozně staral. Nedovoloval mi ani s s jinými muži stýkat. Vidět někoho, kdo je ke mně blízko jako ty byl by popraven.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Šesnáctiletý klouček? To je tedy parite," ušklíbnu se, "ale jinak by to fungovat mohlo. teď jenom jak můžeme tvého toce kontaktovat? Několik nápadu sice máme, ale to je všechno jenom přes prostředníky. Počítám, že ty budeš znát lepší způsob jak se dostat přímo ke svému otci." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uculila se “No taky si myslím.“ vzdychla “Ano. Vím. Můj otec má v docích loď. Není vidět. Samozřejmě. Tak se ukrýváme před nežádoucími. Kotvíme úplně na konci přístavu. Je to taková zchátralá část, moc lidí tam nechodí. Je tam koš na kraby. Stačí když do toho hodíte třeba dopis nebo u něj počkáte a dřív nebo později se tam někdo objeví aby se táta dozvěděl co za zprávy mu posílají zvědové a spojenci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky," usměju se na ní a otočím se k tomu chlapíkovi co nás pozoruje odedveří. "Běž za Šivou a řekni mu ať sem přijde. Že mám pro něj pár novinek," křiknu na něj. "Chceš tu ještě posodět nebo se půjdeme najíst dovnitř?" otočím se k Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hlídač na okamžik zaváhá než přikývne a vydá se za Šivou. Natali zavrtěla hlavou “Ještě bych tu chvíli zůstala.“ stiskla lehce tvoje ruce, kterými jsi stále držel ty její “Snad to vyjde.“ pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ach můj bože... Tak to je moje první myšlenka, když se uvidím v zrcadle. To musí jít dolů hned, jak se odtud dostaneme. rozhodnu se pevně. “Hm…“ dostanu ze sebe , “musím to přežít…“ dodám a mírně se usměju. “Teď ty?“ zeptám se jí s úsměvem, který je už mnohem upřímnější než ten předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ja taky. Jinak poteče docela dost krve," zachmuřím se, ale pak se mi zase tvář rozjasní, když se podívám na Natali. "Jestli chceš můžu jídlo přinést sem a najíme se tady. Nevim jak ty, ale já mám docela hlad," usměju se na ní. Zdá se, že se vše v lepší obrací. Snad toho nebudu litovat. Sice nevím proč, ale věřím jí. Určitě mě nepodvede. Citím to. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se na tebe, zdála se více uvolněná a přikývla “Jistě to je dobrý nápad.“ pustila tvoje ruce. “Mám jít s tebou? Nebo mi věříš že tu budu až se vrátíš?“ mrkla na tebe svýma krásně modrýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Jenom se usměju a beze slova zajdu do domu. Skočím vedle pro talíř, který jsem nachystal a pak ještě do kuchyně, kde na něj přihodim ještě trochu zeleniny a chleba. Dokonce tu objevím i láhev jablečného moštu. Víno by bylo sice lepší, ale kdo ví jestli by ho Natali vůbec pila, s tou její výchovou mi přijd ejak jeptiška. Hezky to všechno naložim na tác a vyrazím zpátky na zahradu. "Tak jsem tu," přejedu očima po zahradě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali jsi nikde neviděl. Chvíli ti hrklo, že utekla ale pak ti málem všechno popadalo na zem když ti najednou přiskočila k boku a hlasitě ti bafla do ucha. Chvíli jsi se kymácel jak jsi se snažil aby ti nic nespadlo a Natali se mezitím začala smát “Omlouvám se… ale… nemohla jsem si to odpustit.“ otřela si slzy a vzala láhev moštu, který se nebezpečně kýval. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tohle mi nedělej. Chceš abych ti vpálil kulku do břicha," vyčiním jí, ale pak se taky začnu smát. "Pojď se raději najíst," vykročím zpátky k lavičce. Kdyby nás tak někdo viděl asi by nevěřil, že jsem technicky vzato nepřátelé a že válka je na spadnutí. Dovádíme tu jako děti nebo milenci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ale… netvař se tak tragicky… nevypadá to tak hrozně.“ políbila tě na tvář a přikývla “Tak teď já… úplně se toho děsím. Žena v mém věku a bude si barvit vlasy.“ potřásla hlavou a namíchala další směs. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Vzhledem k tomu, že máš plné ruce tak nevím jak by jsi to zvládl.“ chichotala se a tak nějak napětí mezi vámi úplně polevilo. Sedla si na lavičku a podívala se na láhev “Co je to?“ zeptala se zvědavě, otevřela ji a přičichla “Nějaký alkohol?“ chtěla vědět a jablka ji zřejmě nic neříkala. “Myslíš, že když sjednáme mír tak mi táta dovolí si vzít koho budu chtít?“ zeptala se tě vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jen si nemysli, i tak můžu být nebezpečný," naparuju se, ale hned toho nechám. Tohle přeci nemám zapotřebí. "To není alkohol. To je jenom šťáva z jablek. Trošku upravená. Zkus to je to dobré i když víno je lepší, ale to tu bohužel nemáme," zakousnu se do chleba s masem a chvilku jenom žvýkám. "No já nevim jak to máte zařízené. U nás si ženy normálně berou toho koho chtějí. Aspoň většinou, ale u vás," pokrčím rameny. "No a ty už máš snad někoho koho by jsi si chtěla vzít?" vyzvídám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pomalu se napila a hned na to se napila pořádně, zřejmě ji to chutnalo. Odložila po chvíli láhev s moštem a vzala si také chleba “To ne…. Nikoho ještě vyhlédnutého nemám. Ale myslím že vybrat si by nebyl problém. Tady se muži k ženám chovají úplně jinak. To mě celkem přitahuje. Rozhodně by to ale bylo lepší než ten kluk, který pomalu neví kde má žena předek a kde zadek.“ na to se začervenala a zakousla se do chleba. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se nad jejím vyrazivem až mi z toho zaskočí. Chvilku chrmlám než ten protivný kousek chleba dostanu ven. "No to asi ano, i když tady se někteří takoví najdou," odpovím s tváří trochu zrudlou od pokašlávání. "Nechceš mi říci něco o svém lidu? Vůbec nic o něm nevím. tedy kromě těch pár věci, které jsem zjistil při svém pátrání, ale toho je málo a většinou ne moc lichotivé," pobídnu jí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se na mamku a vezmu do ruky misku se sajrajtem a štětec na nanášení barvy. Postupně a důkladně nanesu barvu do máminých vlasů. "Tak, hotovo...teď už jenom počkat na výsledek." řeknu, když dílo dokončím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tebe “Zlatíčko…chci… abys mi slíbila. Že kdyby mě chytili a měla by jsi šanci uniknout… tak utečeš. Ano? Slib mi to.“ stiskla ti ruku a dívala se ti upřeně do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se rozkašlal začala tě plácat po zádech “No… a je to nejspíš pravda. Žijeme na ostrovech, které jsou…vlastně dalo by se říci, že je to holá skála. Všechno jsme za ty roky vytěžili. Jak jsi jistě pochopil tak ti nejdůležitější jsou muži. Se ženami se tam moc dobře nezachází. Aspoň ne s obyčejnými ženami. Většina mužů jsou vzdělávána buďto na kouzelníky a nebo na vojáky. Všude kam se podíváš jsou stráže. Takovou disciplínu jsi ještě neviděl. Jediný náznak neposlušnosti a onen muž je na místě zabit. Pokud rybáři, ženy a děti nedělají to co mají jsou zabiti.A nikdo s tím nic nezmůže. Vládci se tak bojí rebelů,konkurence a tak dále. Vládci jsou velice…. Paranoidní. Pokud ženy nejsou šikanovány vojáky tak vlastními muži, kteří si na nich vylévají zlost a deprese z vlastního života.“ mračila se a zase si vzala chléb. “Zabíjení u nás je na denním pořádku. Protože nás je hodně. O jednoho méně nebo více? Co na tom záleží?“ řekla kysele. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zásah, potopená! Spadne mi čelist po Opatově sdělení a změním přitom barvu na křídově bílou. Krucinál a já si hřál hada na prsou, nebo jak se to říká. Napadne mě a zcela instinktivně zkontroluju, jestli mám zbraň. Takže jsem měl měl pravdu, když jsem se ho ptal... Sakra... A on se tvářil, že ne. Sleduju Opata a přinutím se zavřít pusu a dát si dohromady, co mi to tu vykládá. Tak je s nimi nebo není...? Zatvářím se zmateně a jen pohledem Alexe zkontoluju. Vzmůžu se na slabé "Aha" a "Jasně. Promluvit." Pak zatřepu hlavou a pokusím se skrýt neklid. "Hm... Díky, že jste přišel." Ozvu se po chvilce ticha. "Mám jít zpátky s vámi?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně zamrkám a lehce zavrtím hlavou. "Ne, to po mě nemůžeš chtít...to neudělám, už nikdy bych se ti nemohla podívat do očí...ani tobě, ani Jakešovi...a ani sobě..." řeknu jí rozhodně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Ty jsi moje dítě. Jsi ta nejdůležitější. Já bych se už z toho nějak vyhrabala. Ale ty jsi mladá. Krásná a chytrá. Nechci aby ti ublížili. A mohla by jsi informovat Jakeše, kde jsem… on by už přišel a dostal mě z toho…“ objala tě “Ty jsi pro mě to nejdůležitější na světě.“ políbila tě jemně na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opat zavrtěl hlavou “Cestu znám. Ty jak vidím potřebuješ teď čas na přemýšlení.“pousmál se “Hlavně klid.“ rozloučil se a odešel. Alex si mezitím masíroval spánky a čelo, jak se snažil vzpamatovat z té prohlídky. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To je příšerné," pronesu šokovaně. Taky nejsme žádní svatoškouvé, ale takováhle totalita, to je hodně drsné. "Navíc když si představim, že tohle by chtěli udělat i tady s námi, až mi z toho přebíhá mráz po zádech," napiju se, ale ta tam je chuť k jídlu. TO co mi řekla Natali mě opravdu šokovalo. "Teď ještě víc než předtím doufám, že nám náš plán vyjde. Tohle přeci nejde takováhle krutovláda. Vaši lidé by měli poznat také jiný život než je jenom samé bojování a strach odkud přiletí další rána," zadívám se na Natali. "Ale i kdyby to nevyšlo nemusíš to dělat. Můžeš zkusit utéci. Nebo se někde schovat než se to přežene a žít svůj vlastní svobodný život. Já bych ti klidně pomohl," pokud to ovšem přežiju, dodám v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla a napila se “Je to opravdu drsný tam žít. Já se na to raději dívala s přimhouřenýma očima. Nic jiného mi nezbývalo. Otec říká že jsem příliš dobrosrdečná. Po matce.“ odložila poloprázdnou láhev moštu. “Ano. Musí to vyjít. Jinak… ne..raději nebudu ani uvažovat co všechno by se mohlo stát.“ když jsi ji ale navrhl aby utekla a že by jsi ji pomohl usmála se, natáhla se a políbila tě na líci Jsi dobrý člověk Meiju. Díky.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Páni," sáhnu si na tvář kam mě Natali polibila. "Jaký by byl u vás trest za tohle? Rozčtvrcení? Protáhnutí pod kýlem? Nebo upálení?" zavtipkuji. "Tohle opravdu neprospívá tvé počestnosti," dobírám si jí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No tak dobře..."řeknu nakonec hodně neochotně, když mi to všechno maminka řekne. "Když bych měla šanci dostat se ven a ty tu musela zůstat...udělám všechno pro to, abyh tě dostala ven..." řeknu a stisknu jí ruku s mírným ale smutným úsměvem na tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se “Jsi teda vtipálek. Táta tu není. Ani nikdo kdo by mě hlídal. Tak si to můžu dovolit.“ uculila se. “U nás se mučení nevede. Prostě rychlá smrt. Čaroděj by ti zastavil srdce a bylo by to.“ pokrčila rameny. “Moc si ale nefandi. Byla to jenom pusa.“ sundala si vlasy z čela. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No co," ohradím se,"i pusa je dost. Zvlášť když přihlédnu k tvé výchově a tomu že ještě před pár hodinama jsme si šli po krku," zasměju se a natáhnu se pro láhev s moštem. Při tom se zlehka dotknu jejího kolene. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tvou ruku, mírně pozvedla obočí ale nic neřekla “Výchova… to zní hrozně. Opravdu. Teď když s vámi spolupracuji…. Připadám si… jak to říci… svobodná. Zbavena toho kodexu, který musím za všech okolností vykonávat. A musím říci že se mi to celkem zamlouvá. Jako taková rebelka.“ začala se nadšeně usmívat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Hlavně klid? To jako že ho teď hned nemám napadnout a zabít? Tvářit se, že jeho posranej rodokmen není hrozba? Krucinál. Zůstanu stát na místě a zcela nepokrytě Alexe sleduju. Takže tohle vysvětluje, že nějakou dobu studoval to jejich umění. Ale když ho ovládli jednou, můžou to udělat i podruhé. A jak mám sakra vědět, že to nepodstupuje dobrovolně? Sakra, kde Opat bere jistotu, že jim v ničem nepomáhá. O paranoie jsem četl dost málo, ale zrovna teď cítím, jak mě omotává. Zkurvenej pocit, že od Alexe příjde nějaký podraz a že je třeba se ho zbavit. Brzdi! Znám ho osmnáct let. Přece první mrtvola, po které přejdu nebude zrovna mého dobrého přítele? A jak bych to asi vysvětloval Kate? Promiň holka, měl špatnej rodokmen, musel jsem ho utratit? Nezbláznil jsem se náhodou? Zatřepu hlavou a trochu nervózně shrnu vlasy z očí. To že má jejich krev přece nemusí nic znamenat. Pokusím se najít ztracený klid. Za celý ty léta nikdy nezradil... Připomenu si i s tím, že tohle by mělo na vahách převážit Opatovo sdělení. Ještě jednou tiše zakleju a pak se seberu jít najít Ryšaka. Poděkovat mu, že sem dostal Opata tak rychle a pak zkontrolovat tu malou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Já jsem taky rád, že to takhle dopadlo," usměju se na Natali, "nechtěl bych aby jsme byli dál nepřátelé a modlím se za to aby to vyšlo," pak mi ale úsměv trochu povadne, když si vzpomenu na Samantu. Nepodvádím jí? Neměl bych vytáhnout do ulic a požadovat krev za její smrt? Ale ne, zavrtím hlavou. Tohle by si určitě nepřála. Myslím, že dělám dobrou věc, i když jejího vrah bych rád osobně potrestal. Zadívám se nakeře v zahradě a uplně zapomenu na to, že tu nejsem sám. Probere mě až lehký dotyk ruky. Trochu smutně se na Natali usměju. "Promiň, na chvilku jsem se zamyslel." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ryšak se zase cvičil s dřevěnou tyčí od koštěte. Zřejmě přešel do stádia kdy sní o tom že bude velký válečník a tak se tolik snažil. Když jsi mu poděkoval usmál se na tebe a že to nic nebylo na to jsi odešel podívat se na Arien. Ta spala ve své postýlce s ohrádkou s holým zadkem a palcem v puse, vypadala že je v pořádku a nic ji nerušilo ze spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tebe, vzala tě za ruku “Myslíš na ní, že? Na Samantu?“ že by uměla číst myšlenky? “Je mi opravdu líto co se ji stalo. To se nemělo stát.“ teď bys ji asi už i věřil, že to myslí vážně. Jemně ti ruku stiskla, její ruka byla jemná, když jsi držel Samantu za ruku měla je drsnější, zvyklé na práci. Za to ruce Natali ty nebyli poznamenané žádnou prací, byli bez kazu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přikývnu a vděčně jí stisknu ruku. "Nemělo, ale s tím už nic nenaděláme. Ona je mrtvá, my sjme živí musíme myslet na budoucnost a na to co nám přinese," pousměji se. "A taky musíme doufat, že to bude lepší jinak by to ani nemělo cenu," vezmu si ještě kousek masa a otočím se k Natali. "Nepotřebuješ ještě něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Ne… Myslím, že nic nepotřebuji.“ potřásla hlavou ale pak se zamyslela. “Možná teda…. Nějaké další šaty. Nemohu chodit neustále v těchto. Jednou se zašpiní a…. spodní prádlo.“ podívala se na tebe. “Ale možná, že tohle by jsi měl nechat na nějaké ženě. Pokud mi nedovolíš jít si nakoupit. Potřebuji i nějaké hygienické potřeby. Nevíme jak dlouho se tady budu muset skrývat.“vložila si za ucho pramen blond vlasů “Možná ti přijde, že toho je hodně ale ženy se bez toho v dnešní době neobejdou.“omluvně se usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale ne já to chápu," vesele se zašklebim. "Znám ženy a jejich vášeň pro parádu. Pokusím se to nějak zařídit. Pěněz mám dost tak ti něco pořídím, ale obávám se, že nákupy si budeš muset odpustit. Nechci tě vystavovat nebezpečí. Tady tě chránit mohu, ale venku moc ne," sanžím se jí to vysvětlit, i když vím, že jí to nepotěší. "Musíš mi věřit. Kdyby to šlo klidně bych tě pustil ven, ale teď to prostě nejde," zadívám se do jejich blankytně modrých očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Jistě. Já to chápu. Hold budu muset nakupování oželit. Později si to vynahradím.“ pousmála se a chvíli ti pohled oplácela než je stydlivě sklopila. Pochopil jsi, že se ji líbíš, že by další žena kterou jsi omámil svým šarmem? “Ochraňovat mě… to zní tak podivně. Teda… otec mě vždy ochraňoval ale jiným způsobem než myslíš ty.“ zamyslela se. “Ty prkna na okně jsou nutná? Nemohli by se teď sundat, když si už věříme?“ podívala se zase na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Přemýšlel jsem o tom," prohrábnu si vlasy, "ale zavrhnul jsem to. Ne, že bych ti nevěřil. To ne," dodám rychle, "jenom ta prkna tam jsou i na tvou ochranu. Kdyby se snad někdo dobýval k tobě," na chvilku se zamyslím. "Ale můžeme to udělat tak, že můžeš chodit nazahradu kdy budeš chtít ano?" usměju se na jí. "Samozřejmě vždycky s doprovodem. Buď já a nebo někdo z těch co tu jsou. Souhlasíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyslela se a přikývla “Dobrá. S tím souhlasím.“ uhladila si šaty a pak ruce složila do klína. “I když nevím jak by se kdo chtěl dobývat do pokoje oknem. Pokud by moji lidé zjistili kde jsem tak se ke mně přemístí. Pokud by tedy mou přítomnost někdo neskryl.“ tvářila se zamyšleně ale jen na chvíli. “Možná bych se mohla naučit vařit. Abych se nenudila.“ uculila se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Přemístit?" zeptám se nechápavě a pak se plácnu do čela. Já hlupák jsem na tohle úplně zapoměl. Tady je vidět co s chlapem dokáže udělat krásná ženská. "Vidíš. Na to jsem se chtěl taky zeptat," začnu, "můžeš mi říci něco o tom vašem umění? Mě se podařilo najít pouze nějaké malé zmínky v knihovně. Nic co by zrovna pomohlo. Ty určitě budeš vědět víc," zpovídám jí a pak s ena chvilku zarazím a přemýšlím jestli se jí zeptat nebo ne. Probírám všechna pro a proti, ale ankonec se rozhodnu to risknout. Za zeptání nic nedám. Maxilmálně mi vlepí facku. Nebude ani první ani poslední. "ty to taky umíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli váhala ale pak přikývla “Mohla. Ale nebude toho moc. Já vím, jak to funguje ale umím využívat pravou magii jen v blízké přítomnosti čaroděje nebo otce. Naši čarodějové čerpají energii z víry. Proto je u nás doma takový útlak. Tak vlastně nutí svůj lid věřit v jejich moc a tak ji mají. Já vím, jak se na tuhle energii napojit a použít ji. Ale sama od sebe to neumím.“ odpověděla ti “Chápeš?“ pousmála se jestli to nevyložila moc složitě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Snažím se," zazubím se na ní a přemýšlím o tom co mi řekla. "Takže kdybychom lidi přesvědčili aby v ně nevěřili, tak by o tu moc přišli?" zpetám se jí jestli jsem to správně pochopil, protože jestli ano tohle by byla silná zbraň proti nim. Podvratná činnost mi šla vždycky dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Přesně tak. Ale nezkoušela bych to. Naší lidé by tě udali hned jen co bys vystrčil nos. Mají příliš velký strach ze svých vládců a čarodějů. Celá staletí si jejich víru udržovali tímto způsobem. Jiný život neznají. Myslím, že by potřebovali tak týden žít mezi vámi a pochopili by že jejich život je jen pouhý stín toho opravdového.“ napila se ještě moštu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No pokud to vyjde, tak by se to dalo zařídit," vážně se zadívám na Natali. "Ty jsi první vlašťovka. Nebo se snad chceš vrátit do područí svého otce. Zpátky do tyranie a temna? Můj svět není zas tak extra, ale pořád si myslím, že je lepší než ten váš," zadívám se skrz stromy tam kde je oceán a vzpomínám na všechny ty kraje a věci co jsem viděl. "Tam někde v dálce je třeba ještě lepší svět a jednou ho třeba najdu," zasním se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmála se na tebe “Tak je to správně.“ vstala “Tak teď si to smyji jsem zvědavá…“ umyla si barvu z vlasů a když si je vytřela do sucha podívala se do zrcadla “Fuj… blond mi nesluší.“ zatvářila se podobně jako ty. Vzala hřeben a začala si je rozčesávat “Až nám uschnou, převlékneme se do šatů a zkusíme se vyplížit ven.“ podívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Ne. Zpět se nechci vrátit. Hlavně proto, že teď bych už nemohla sledovat to utrpení mého lidu.“ podívala se na tebe a sledovala tvůj pohled “To je tvůj sen? Najít…ráj?“ zase se na tebe podívala “Jak ty si ráj představuješ?“ chtěla vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nevím jestli je to ráj," vrátím se myšlenkami zpátky do přítomnosti, "ale věřím, že někde musí být něco lepšího. Možná proto se toulám asi to podvědomě hledám. Několikrát jsem si mysle, že jsem to našel, ale vždy mi na tom něco vadilo. A taky je možné, že ten svůj vysvěný ráj nikdy nenajdu. Možná až po smrti," lehce se začervenám. Takhle o sobě mluvit mě trošku přivádí do rozpaků, ale po dlouhé době se končně cítím zase uvolněně a chci si to užít dokud můžu. Cítím, že to velmi brzy skončí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Neříká se, že ráj je tam kde máš srdce?“ usmála se “Ale musí to být vzrušující. Prostě si plout na lodi a hledat nové světy, které můžeš prozkoumat.“ zadívala se směrem k moři. “A myslím, že mluvit o smrti je trochu předčasné. Budeme žít ještě dlouho. Oba.“ řekla hlasem tak jistým že o tom opravdu nepochybovala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na to, jak se Ryšak tvářil vyděšeně, když utíkal pro Opata, se dal dohromady dost rychle. Ale aspoň, že tak. Když se ujistím, že ani malé Arien nic nechybí, vydám se dolů. Bóže, tohle plácání od ničeho k ničemu mě zabije. Jenže co můžu dělat? Vlastně... Hned po obědě se zmehnu za tím bývalým mnichem. A s Alexem si promluvím večer. Teda jestli se cestou zpátky nezastavím v nějaké krčmě a neztřískám se. I když, asi bych měl přijít střízlivý, když jsem tu na návštěvě, ať nedělám ostudu... Sákra, dovolená, proč ne...? Ale s nějakou slečnou, co ji je aspoň dvakrát víc než deset let. Jestli budu pořád s těma dětma, začnu nakonec věřit na šťastný rodinný život. Krucinál! Zakleju, když si uvědomím, že už zase začínám přemýšlet jako před pár lety. A vůbec, jaká pak dovolená? Ještě pořád tu jsou ty bloňdatý svině. Vlastně... Pořád... Hm. Vím o nich jen dva dny. A stejně mám pocit,že jen ztrácím čas vysedáváním, i když se nic pořádného udělat nedá. V duchu zavyju, zatřepu hlavou a zamířím ke kuchyni, zeptat se Thomase, jestli nechce s něčím pomoct. Na rozhovor s Alexem se moc necítím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas první zavrčel něco co jsi mu nerozuměl, ale pak řekl “Jo. Mohl by jsi svolat ty malé ďábly ať se jdou najít. Já tu mezitím trochu poklidím. Bude jenom polévka. Nic jiného se mi nepodařilo. Máma mi stejně vždycky říkala, že se nemám na obědě přecpávat. Tak to teď zavedu.“ zkusil schovat špinavé nádobí. Teď by stejně neměl čas tu haldu umýt. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Říká se to, ale jak se zdá moje srdce se chce stále toulat," usměju se nad tou její vírou. Já tedy umírat ještě nehodlám. Na to mám život příliš rád. V náhlem popudu si začnu hrát s bělostnými vlasy Natali. Natáčím si je na prst a vychutnávám si jejich hebkost. Když se na mě Natali podívá, zatvářím se trochu provinile a nechám ruku klesnout. "Promiň," pípnu, "nevím co to do mě vjelo." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Musela jsem se tiše zasmát, když i máma nebyla nadšená z té příšerné slámové barvy. Nakonec přikývnu, když navrhne, že jakmile uschnou vlasy, zkusíme vypadnout. Po nějaké době mám vlasy konečně suché, a tak si obléknu věci, které jsem vytahala ze skříně. Sice mi nesedí nijak perfektně, ale mohlo to být daleko horší. Pobídnu mamku, aby se taky převlékla, a my se aspoŇ pokusily už vypadnout. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S tím svoláváním těch malých ďáblů nějak zvlášť nespěchám, aby měl Thomas čas zbavit se nejhoršího nepořádku. "Oběěěěěd!" Houknu do zahrady a zahradím dveře, aby se nemohli všichni vrhnout rovnou do kuchyně. "A umejt ruce. Fofrem." Vzpomenu si, jak mě vždycky peskovala moje chůva a se škodolibým potěšením jim to teďka oplatím. Malou Arien se rozhodnu nechat spát. S chutí do toho a rychle od toho... Vytipuju průběh dnešního oběda a radši se ani neušklíbnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se začervenala a podívala se na tebe. Všiml sis že se brání úsměvu “To je v pořádku.“ konečně se usmála a trochu blíže se k tobě naklonila “Líbím se ti, že ano?“ zeptala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Lhal bych kdybych řekl ne," zadívám se jí do očí, "ale neboj nemusíš se bát. Neudělám nic proti tvé vůli. Tvá čest je u mě v bezpečí," řeknu a mírně se odvrátím. Mám hroznou chuť jí začít líbat na její měkké rty, ale ovládnu se. Místo toho se raději napiji moštu, abych zamaskoval co se ve mě odehrává. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Maminka se také oblékla, byli to těžké šaty se spodničkou. Takové šaty nosili spíš velké dámy. Kývla na tebe a opatrně odemkla dveře. Vyhlédla ven a vyšli jste ven. Matka šla první a otevřela poklop vysoukala se nahoru a pomohla nahoru i tobě. Když jsi se rozhlédla bylo ti jasné že jste na lodi, viděla jsi tak patnáct plavovlasých. Někteří se na vás podívali jen zběžně ale nezdálo se, že by vás poznali. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Děti chvíli protestovali ale šli si umýt ruce. Thomas se ušklíbl a zatím nandal všem na talíř. Děti se nakonec sedli a začali jíst. Zřejmě se mu polévka povedla protože si některé i přidali. Když dojedli poděkovali a ztratili se za svou vlastní zábavou, jenom Livak se nabídla že pomůže nádobím a Thomas to vděčně přijal. “Ty se nenajíš?“ podíval se na tebe Thomas zatímco vytahoval zase špinavé nádobí a tvářil se jako, že se tomu nevyhneš. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Teď ke potřeba vystupovat sebejistě... napadne mě, když konečně vylezu na palubu. Takže nasadím sebevědomou masku a kouknu na mamku. "Jdeme?" zeptám se, jako by to byla samozřejmost, že jdeme z lodi pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se “Tvůj zájem mi velice lichotí Meiju.“ řekla a narovnala se. Protáhla se a s úsměvem se zadívala na modré nebe, z východu se k vám hnala tmavá oblaka, zřejmě se chystalo pršet. “Líbíš se mi Meiju.“ přiznala se “Ale vím jaký jsi. Nejsi muž, který by byl stavěný na vážné vztahy. Možná kdybych byla vychována jinak, tak bych se s tebou spustila, jak tady u vás ženy říkají krátkým románkům. Ale takhle… nevím.“zavrtěla hlavou ale usmívala se, tak jsi netušil jestli to myslí vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Však to je v pořádku. Nesnažím se tě svést," také se zadívám na oblohu. "Možná kdybychom se potkali z ajiných okolností, pak bych to asi zkoušel, ale takhle," rozhodím ruce. "Jen so mi líbíš, to je celé...a jsme s tebou rád," dodám tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka přikývla a obě jste se vydali k lávce. Nikdo se vás nesnažil zadržet a už jste skoro cítili tu svobodu, kdyby na konci lávky nestál jeden plavovlasí se stříbrným řetězem kolem krku. Otočil se a podíval se na vás, zamračil se jako že se mu něco nezdá ale zatím se vás nesnažil nijak zadržet a jen na vás upřeně zíral. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Stála se usmívala, naklonila se a zase si dovolila tě políbit na tvář pak vstala “Tvůj přítel jde. Asi bych měla jít dovnitř.“ řekla a pobrala zbytky s jídlem, láhev moštu tam nechala. Rozhlédl jsi se a zahlédl na konci ulice Šivu v doprovodu s hlídačem co střežil dům a Natali. Muž se hned vydal dovnitř. Šiva se usadil vedle tebe “Neříkej mi, že si tu ženskou verzi plavovlasých namlouváš?“ řekl místo pozdravu. “Já to jiskření viděl i na konci ulice.“ uchechtl se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamyšleně se dívám směrem kterým Natali odešla a pak se otočím k Šivovi. "Hele buď rád, že dělám to co dělám, teď je totiž na naší straně aby jsi věděl," odseknu trochu dotčeně, ale pak se zase uklidním. Tak možná si jí namlouvám. No a co. Líbí se mi, za to stydět nemusím. "Tak loď plavovlasých kotví v té rozpadlé části přístavu. Není vidět je skrytá nějakým kouzlem, ale je tam koš na kraby do kterého dávají zprávy. Tak by jsme mu tam mohli taky jednu přihodit co říkáš?" zopakuju mu to, co mi řekla Natali. "Samozřejmě, to nesmíš nikomu prozradit, jinak jsme prdeli. Budeme dělat, že jsme to našli sami," varuju ho. Kdo ví čeho všechno jsou ti pošuci schopni. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro No co tak koukáš? Jdeme ven, na tom přece není nic divného. Pomyslím si, když si uvědomím, že dokážou číst myšlenky, a zvlášť ti se stříbrnými řetězi. Vstoupím na lávku se vzpřímenou hlavou a s úsměvem se kouknu na mamku. Naprosto klidným tempem pokračuji po lávce a na nepříjemný pohled toho blonďáka vůbec nereaguji. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Eh? Cože?" Škubnu sebou, když mě Thomasův hlas vytrhne ze vzpomínek na to, jak skvělá kuchařka je Ema. "Jo, najím." Odpovím mu, když si uvědomím na co se ptal, naliju si do talíře polívku a pustím se do obědvání. "Hm... Ty Alexi... Myslíš, že ty dárečky zvládneš odpoledne pohlídat sám?" Zeptám se a jen krátce se na něj podívám. "Potřeboval bych si něco zařídit venku..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Polévka nebyla nijak extra dobrá ale jíst se dala. Alex vzhlédl od talíře “Ale jistě. To není problém.“ přikývl najednou jsi zjistil že Thomas ti stojí za zády a upřeně na tebe zírá “Tak… jaký to je?“ chtěl znát tvůj názor. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přístav Stále na vás hleděl, když jste procházeli kolem něj vzal tě za ruku a přitáhl k sobě. Zadíval se ti do očí a promluvil na tebe to svou hatmatilkou. Zřejmě čekal že něco odpovíš. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmál se “Ty jsi teda vychcanej.“ potřásl hlavou “Ty vážně dostaneš každou, kterou si zamaneš, co?“ dopil zbytek moštu “Jasně. To je dobrý nápad. Teď jenom vymyslet co jim napíšeme. Jo a ještě něco… u nás doma na tebe čeká nějaká žena. Říká že je přítelkyně Samanty. A podle všeho jak se vyptávala chce najít toho vraha.“ podrbal se na bradě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Díky." Odpovím Alexovi a znovu se začnu vrtat v polívce. Když zaregistruju Thomase, znejistím. Ovládnu se, abych sebou znovu netrhnul. Že všichni krucifix musí být tišší než smrt. Jak se mi za ty záda krucinál dostal? Napadne mě, i s tím, že ještě nejsem úplně zpátky ve formě. Jaký to je? Hm.... Ema vaří líp... "Překvapils" Zazubím se. "Kupodivu se to dá jíst." Zachechtám se a očekávám pohlavek. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Kouzlo osobnosti," zasměju se, "a taky nemám ženu," popíchnu ho. "No ale co týká té přítelkyně Samanty, tak o té vůbec nic nevím. Znáš jí? Říkal jsi jí o mě něco?" vyzvídám. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ten blonďák mě opravdu překvapil, takovou reakci jsem nečekala a tak jsem se jenom lehce zacukala. Nakonec jsem se ale ovládla a pohled do očí vydržela. Hodila jsem po něm koketně očkem a všeslibujícím úsměvem, s tím, že jenom, co se vrátím, udělám všechno, co ho jenom napadne. Lehce kývnu hlavou směrem k městu, že se tam chci jenom podívat, a zlehka se skusím vyvléknout z jeho sevření. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vrazil ti pohlavek, ale jen lehký “Díky. Aspoň že tak.“ přešel zpět k nádobí a při mytí nádobí diskutoval s Livak. Jen co jste dojedli oba vás vyhodil z kuchyně aby mohl konečně uklidit a mít klid. Alex na tebe kývl a šel se podívat na Arien než se vydal hlídat zbytek dětí ven. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahrada Zavrtěl hlavou “Jen že jsi byl její přítel. Je celkem rozčílená. Myslím. Počká tě tam. Děti ji zabaví. Pak si s ní ale musíš promluvit.“ podíval se na tebe “Ale to je teď vedlejší. Co napíšeme do toho dopisu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přístav Muž přivřel oči a přejel tě pohledem, pak tvou matku ale přikývl. Pustil tvou ruku a než jsi se vzdálila z jeho dosahu stačil tě štípnout do zadku a začal se chechtat když jsi nadskočila. “Měla bys být herečka.“ zamumlala tvoje máma, když jste se od něj vzdálili. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře, stavím se pak za ní," zamyslím se nad tím co mi říkala Natali. Jak že to bylo? Něco o její počestnosti. "No měli bychom tam napsat něco v tom smyslu, že když neudělá to co po něm chceme, tak jí zneuctíme a zohavíme. Prý by to mělo zabrat. Chce jí totiž provdat za nějakého klučinu. Syna sousedního vládce a oni si na tomhle děsně zakládají," ušklíbnu se nad tou jejích posedlostí panestvím. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Možná budu." zašeptám, když jsem od něj dost daleko. "Tak a teď kam? Domů?" zeptám se s nadějí v hlase, když se vzdálíme opravdu dostečně a zahneme už za několikátý roh. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na moment se zdržím ve svém pokoji, než sejdu dolů a vyrazím směrem k pobřeží, jak mi poradil Opat. Chodit na boso v domě už jsem si zvykl, ale venku ještě ne. Čas od času polohlasně zanadávám na nějaký šutr a v duchu kleju na venkovní teplotu. Jak to tady v tomhle podnebí můžou vydržet? Léto v Marakéši bývá teplé, ale ne tak jako tady. Na pobřeží dojdu už s volně rozepnutou košilí a to, že je dům Septina někde na pláži jen uvítám. Zůstanu brouzdat na mělčině a s rukama v kapsách a hlavou skloněnou začnu hledat, jestli tu nejsou nějaké pěkné mušle. Na to, že jsem spěchal za mnichem, úplně zapomenu. Teprve po dobré půl hodině se vrátím zpátky do reality a pustím se do hledání. Buď domu, nebo někoho, kdo mi řekne, kde ten dům je. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Z tvého zamyšlení tě vytrhla rána do hlavy. Trochu nešetrné probuzení “Jaj.. jste v pořádku?“ ozval se hlas ženy a na tebe skočil pes s hustou zlatou srstí a olízal ti obličej. Žena z tebe stáhla svého psa “Červánku nezlob!“ pokárala ho. Dívka nebo spíš žena měla dlouhé, černé vlasy na to že žila na Krédě byla poměrně bledá ale to ji na půvabu neubíralo. Byla drobná, o dvě hlavy menší jak ty, oči tmavě hnědé a malé výrazné rty. Štíhlá jako proudek, na sobě měla světle hnědé šaty s výrazným dekoltem. “Omlouvám se za ten klacek. Vůbec jsem vás neviděla.“ nabídla ti ruku aby ti pomohla na nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Objala tě, byla ráda, že jste se z toho dostali “Domů… a rychle smít tu hrůzu z naších vlasů.“ pustila tě a vzala tě za ruku. Byla vám zima, na nohy a holé paže. “Já zapomněla…“ zastavila se najednou matka “Já jdu k našemu starému domu. Musíme do domu Jakeše.“ otočila se a vrátila se kus cesty zpět a zahnula do uličky. Došli jste k domu za hodinu. Obě promrzlé na kost a tvojí mámě dokonce trochu zmodrali rty. Bez problémů jste se do domu dostali.Byl dvoupatrový stejně jako váš ale byl mnohem větší a prostornější. Máma hned odešla do kuchyně kde začala vařit vodu. Hned co byla hotová nalila horkou vodu do kastrolu a seředila ji se studenou vodou aby tolik nepálila “Ohřej si nohy…“ přisunula k tobě kastrol a začala si připravovat pro sebe. Mezitím hleděla nějaké deky do kterých by jste se zabalili. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Překvapeně zamrkal “Cože? Oni mají pořád tohle primitivní myšlení?“ uculil se “Ahááá…. Tak proto děláš do té holky. Nejen, že se ti líbí ale ta její „nevinnost“ tě přitahuje co?“ šťouchl do tebe. Pak ale zvážnil “Co po něm ale tedy budeme chtít? Aby přestal s okupování Krédy a zkusil spíš vyjednávat?“ pozvedl obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nohy jsem do horké vody strkala snad po jednotlivých prstech, protože to pálilo, ikdyž velmi příjemně. Přece jenom, kdo by si nechtěl ohřát zmrzlé nohy. Třásla jsem se zimou, ale postupně jsem rozmrzala, jak rozmrzaly moje nohy, takže nakonec jsem se už tolik netřásla. Přehodila jsem přes sebe deku, kterou mamku odněkud vytáhla. A musela jsem si taky přiznat, že jsem byla zvědavá na náš nový dům, jaký je, protože jsem ho zatím viděla jenom zvenku. A jako každá holka jsem byla úplně nejzvědavější na vlastní pokoj. Uprostřed radosti nad tím, že jsme vyvázly bez zranění a jakékoli újmy a taky nad prohlídkou nového domu, se mi do mysli vkradly myšlenky na Hanse. Chyběl mi, jakoby mi chyběla část sebe. Nevěděla jsem, kde je, jak se mu daří, jestli mu je už líp...jestli je v pořádku. Prostě nic a to mě trápilo. Snažila jsem se však nedat pochyby najevo a usmívala jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mamka zatím rozmrzávala vedle tebe. “Myslím že tohle mi stačilo na celý život. I když vychovávat děti je mnohem těžší.“ zacvakala zubany. Jen co jsi trochu rozmrzla šla jsi si prohlédnout dům. Byl postavený z lesklého, tmavého dřeva a podlaha byla nejspíš vyhřívaná protože tě příjemně hřála do nohou. Kuchyně byla dvakrát větší než ta vaše, v obývacím pokoji byl starý gramofon s několika deskami pohodlně vypadající pohovkou a křesli a nejvíce impozantní byl asi černý, mramorový krb. V druhém patři byli čtyři pokoje. Velká ložnice pro Jakeše a mamku a další tři pokoje. V druhém největším pokoji jsi měla své věci. Byl velký a rozhodně tvé věci ho zaplní leda tak z poloviny. Měla jsi i svou vlastní dvoulůžkovou postel a velkou skříň. Jakeš ti pořídil i stěnovou knihovnu kde jsi měla už nějaké knížky. Další dva pokoje byli menší ale v jednom z nich byla připravena postýlka pro dítě. Zřejmě dítě opravdu plánovali. A v posledním pokoji byla jenom postel, skříň a noční stolek. Zřejmě se ještě netušilo kdo tady bude bydlet. Možná pro hosty. Vyrazila jsi zpátky dolů, když tu se otevřeli dveře a dovnitř vešel Jakeš. Byl pobledlý s kruhy pod očima, jak dlouho nespal. Chvíli na tebe zíral “Co tu chcete?“ zeptal se tvrdě. Zřejmě tě první nepoznal, zamrkal “Lily?“ přihnal se k tobě a sevřel tě v náručí “Lily! Proboha živého! Kde jsi byla? A kde je maminka?“ políbil tě na tvář a rozhlédl se. “Tady jsem.“ řekla máma a vyšla ze dveří. Jakeš tě pustil a tentokrát objal ji “Měl jsem o vás hrozný strach. Kam jste na ty dva dny zmizeli?“ zeptal se, když se s mamkou pořádně přivítali. Dveře se znovu otevřeli a v nich stál Hans. Zřejmě se nějak dozvěděl, že jste zmizeli a tak se vrátil. “Lily!“ následovalo další objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nejdřív jsem se docela lekla, když Jakeš začal poměrně ostře. Ale musela jsem mu dát za pravdu, s těmi blond vlasy jsem vypadal úplně jinak. Nakonec mě však poznal a div že neumačkal radostí. I já jsem ho moc ráda viděla. Pořád mi tu ale chyběl jiný muž. Pro mě ještě důležitější než byl Jakeš. Jenže dveře se otevřely a v nich stál Hans. “Hansi!“ vykřiknu radostí, když ho uvidím. Jeho jméno zopakuji ještě mockrát ale mnohem tišeji, skoro šeptem, už v jeho objetí. Skoro jako bych ho chtěla umačkat, tolik mám radosti, že ho konečně zase vidím, a v pořádku. “Už je ti dobře? Kde jsi vůbec byl?“ začnu ze sebe sypat otázky na něj, když by chtěl spíš vědět, kde jsem byla já, a konečně ho pustím a zadívám se mu do očí. Neubráním se a něžně ho pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale hovno," praštim ho do ramene, aby přestal s tím dobíráním a raději se soustředil na důležitější věci. "Jo tak něco. Prostě aby stáhnul ocas apřišoural se hezky po svých, kde mu pak předhodíme náš návrh. Osobně už mě napadlo jak je trochu oslabit. Pokud je sem přijemem a vnutíme jim trochu toho našeho myšlení, tak ta jejich magická moc půjde k čertu a oni už nebudou tak nebezpeční. Protože jinak by se mohli klidně jednho krásného dne vrátit. Ale to mě jen tak napadlo. Záleží co na to představitelé Krédy," zabručim. Je to on pravdu jenom rpvní nápad. Možná není ani moc dobrý, ale koneckonců já tu ani nežiju. Přijel jsem pouze přezimovat. Pak zase potáhnu dál. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V rychlosti spočítám všechny hvězdičky, které se mi objeví před očíma, a instinktivně se pokusím tu slintající obludu ze sebe shodit. Červánek? Kdo takový tele pojmenuje Červánek? Napadne mě a aspoň se posadím, abych získal lepší rozhled. A že je na co. "Jasně, chápu... Já se dám snadno přehlídnout." Odpovím s přátelským úsměvem, přestože to není tak úplně pravda. Vlastně holá lež. Stejně jako její tvrzení, že mě neviděla. Na prázdné pláži se svým téměř metrem devadesát musím být jako maják. Pak se chytnu její ruky a spíš vlastní pomocí než její vstanu. "Díky." Zhrnu mokré vlasy z obličeje a sundám košili, abych ji mohl vyždímat od mořské vody. "Vlastně jsem se vám dostal do rány právě včas. Nějak jsem se zamyslel nad výhledem a úplně zapomněl, kam mám dojít. Tedy spíš kudy." Usměju se omluvně a jen nenápadně si ji prohlédnu. "Nemohla by jste mi poradit?" Zeptám se s prosebným pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se vesele zachechtal a třel si rameno do kterého jsi ho praštil. “Počkej…. To si myslíš, že sem přestěhují všechny své lidi? No to nevím… navíc bychom se tu pěkně mačkali.“ namítl. “Jako není to špatný nápad, ale kdo ví jak dlouho bychom z nich tu víru dostali?“ pokrčil rameny. “Zkusit to můžeme ale měli bychom mít ještě nějaký plán v záloze.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans tě k sobě vřele tiskl “Jak kde jsem byl já? Schovaný. Ale kde jste byli vy? Vždyť jste byli pryč skoro dva dny.“ pustil tě a šel zatopit do krbu v obýváku aby ti bylo teplo. Jakeš usoudil, že to je dobrý nápad a odvedl mamku také do obýváku a posadil ji na pohovku “Co se stalo? Kam jste najednou tak zmizeli?“ chtěl vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmála se a kolem úst se ji udělali dolíčky “No ne tak doslova. Já vás viděla ale zrovna jsem se otočila, hodila klacek a pak už jsem jenom viděla, jak vás sejmul do hlavy.“ pohladila slintajícího Červánka. “Ale jistě. Pokud vám budu schopná poradit. To je to nejmenší co pro vás mohu udělat, pane.“ hodila zase klacek ale na druhou stranu a Červánek vyrazil za ním tak urputně že ti nohy zahrabal do písku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Posadím sen pohovku v obýváku. Nebyla pohodlná jenom na pohled ale i na posed. Na okamžik se zamyslím. "Hm...koukaly jsme na to stěhování a najednou jsem přestala cítit tělo...matně si vzpomínám, že maminka se vedle mě taky svezla k zemi...a pak jsem se probrala na lodi...maminka tam se mnou byla taky..." zamlčím, že nás svlékli do naha,"pak přišel muž a maminku odvlekl...ponějaké době ji zase vrátil zpátky...počkaly jsme, až bude chtít přijít pro mě a přemohly jsem ho." řeknu a na chvilku se odmlčím. "Chvíli jsme bloudily po lodi, než jsme našly východ na palubu, ale ta byla plná plavovlasých...a pak mamka dostala ten nápad, že si obarvíme vlasy na blond a odejdeme z lodi..." dotknu se vlasů, "což se nám nakonec i podařilo...ale bylo o fous..." dodám a celou dobu sleduji Hanse očima a s mírným úsměvem na rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans zhlédl od krbu do kterého skládal polena a zadíval se na tebe. Tvářil se vážně nebo spíš starostlivě. Jakeš seděl vedle matky a třel její ruce ve svých, když jsi řekla že si ji odvedl obočí se mu zamračeně stáhlo a jistě v duchu sliboval plavovlasým pomstu za to, že se ji vůbec dotkli. “Proč vás unesli? Víte to?“ zeptal se Jakeš a objal tvou matku. Hans konečně rozdělal oheň v krbu a sedl si vedle tebe a vzal tě starostlivě za ruku “Hlavně že jsou teď obě v pořádku doma.“ řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Asi jo," přitakám, "ale na to bude ještě čas. Nejdřív je musíme donutit, aby s námi vůbec jednali," vstanu a protáhnu se. "No ode mě je to všechno. Víc už toho nevim, takže asi vyrazim k tobě podívat se na tu holku, ať dlouho nečeká. Kdo ví čeho je schopná," zamířím dovnitř. Prázdnou láhev odložim v kuchyni a zaklepu na dveře Natalina pokoje. "Natali? Budu teď muset na chvíli odejít." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva také vstal “Fajn… a já mezitím zařídím ten dopis.“ s tím vešel do domu a ztratil se v jeho útrobách. “Jistě. Jen běž. Já si asi trochu zdřímnu.“ ozvala se odpověď z pokoje kde sídlila Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Zatim," rozloučim se s Natali a zamířim k ŠIvovu domu. Jsem opravdu zvědavý kdo to může být a komu všemu o mě Sam ještě navykládala. Jenom doufám, že to nebude nějaké nemilé překvapení. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Páni, psisko, to je mi teda zrychlení. Vytáhnu nohy z písku, přestanu ždímat košili a obleču se. "Hledám někoho, komu dřív říkali bratr Septin." Podívám se na ženu. "Prý tady má někde dům." Doplním poslední informaci, která je mi známa. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzal jsi to oklikou, tak jsi k domu dorazil celkem rychle. Děti co si hráli na zahradě na tebe mávali dokud jsi jim nezmizel z dohledu. V kuchyni na tebe čekala se sklenicí vody zvláštní… žena. Vysoká přibližně 170 cm. Ples nádechem perleti snědšího pigmentu. Výrazné modrofialové oči obtažené bílou konturou. Dlouhé svůdné řasy, pevné a třpytivé rty. Celkově velmi jemné, ale trochu tajemné hezké rysy. Nejzvláštnější byli asi skoro bílé vlasy, dlouhé až po pás. Ale jinak to byla pohledná žena. I když zvláštní. Podívala se na tebe a narovnala se v zádech “Vy jste Meiju Enho?“ chtěla vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přátelský úsměv povadl až se vytratil úplně a mladá žena před tebou si tě změřila už méně přátelsky. “Ano. Vím kde bydlí. Co mu chcete?“ založila si ruce na prsou v takovém nějakém odmítavém gestu. Slyšel jsi, jak se pes žene zpátky a posadil se vedle své paní. Pustil klacek a zdálo se, že tě začal také podezíravě pozorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Může být. Záleží na tom kdo se ptá," odpovím a pečlivě si tu ženu prohlížím. Nějak se mi nezdá, že by Samanta kamarádila s někým takovým, ale je pravda, že jsme se znali jenom dva dny a moc jsem toho o ní nevěděl, ale stejně si raději dám pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dcera... Dojde mi, která bije, v momentě, kdy se žena i její pes začnou tvářit skoro nepřátelsky. Což o to, s paničkou bych si ještě poradil, ale ten hafan... "Chci si s ním promluvit." Odpovím pořád přátelským tónem, ale z toho, jak naše pohledy o sebe křešou, by se dal zapálit menší ohníček. Acho jo. Tyhle strážkyně rodinného krbu... Nebo má neomylný čuch na to, s kým do domu přichází potíže? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Žena si tě změřila, ne zrovna přátelsky “Jmenuji se Hanama. Ale můžete mi říkat Hana.“pevně stiskla rty “Jsem, nebo spíš byla jsem Samantina dobrá přítelkyně. Zrovna jsem sem přicestovala na zimu. Ale zjistila jsem, že Sam byla zavražděna. Chci zjistit kdo to udělal.“bylo ti to jasné, podle toho jak se tvářila. Podezírala tebe, že jsi Samantu zabil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “A o čem?“ nehnula ani brvou, zdálo se že pod křehkým zjevem se skrývala ledová královna. “Otec není zrovna ve své kůži a nemohu dovolit aby ho kde kdo obtěžoval. Proto mě berte něco jako jeho sekretářku. Řekněte mi nějaký dobrý důvod proč bych vás za ním měla odvést a já si to promyslím.“ pohladila Červánka, který blaženě vyplázl jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Zvláštní, že se o vás Sam nezmínila, když jste byli tak dobré kamarádky jak tvrdíte," otevřu jednu ze skříní o které vím, že si tam Šiva ukládá víno a jedno vytáhnu. Naleju si do skleničky, ani jí nenabídnu. Můžu si dovolit být trochu neslušný. Nemám rád lidi, co mi jen tak vtrhnou do života, ani se nepředstaví a ještě mě podezírají z věcí, kterých ani nejsem schopen. "A jak to chcete udělat?" opřu se o stěnu a pomalu upíjím víno, při tom ženě hledím do oči. Mě jen tak nevystraší. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Spolknu prudké "Potom ti nic není." A radši se zamyslím nad nějakou víc diplomatickou odpovědí. "Myslím, že to, o čem s ním chci mluvit, je dost důležité na to, aby jste mi nestála stát v cestě." A dost nebezpečné na to, abych ti to vůbec říkal. To bych se s tou návštěvou mohl rozloučit rovnou. Dám si dobrý pozor, abych si uchoval co nejpřátelštější výraz, i když kovovému podtónu v hlase se tak jako tak nedokážu ubránit. Dobře... Psa zastřelím. To nebude problém. A s tebou... Hm. Jednoho člověka už jsem tady umučil, druhý nebude problém... Mrtvoly spláchne moře a až tě najdou, budeš tak okusaná od ryb, že tě nikdo nepozná. Otci oznámí, že jsi se ztratila a na zdravotním stavu mu to nepřidá. Tak si sakra rychle rozmysli, jestli mu chceš přitížit. Prosím, nepřekážej a doveď mě za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pobřeží Mladá žena stiskla rty “A jak mám vám věřit? Co když chcete otci uškodit? Nedávno tu byli taky takoví jako vy. Věřila jsem jim a odvedla je za otcem. Chtěli ho zabít. Táta se jen tak tak ubránil.“ odfrkla si “A neurážejte se, ale vy vypadáte jako někdo kdo je schopném zabít.“ ustoupila od tebe pár kroků. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak jak to dělali všichni. Budu pátrat.“ odpověděla “A nevím proč se vám o mě nezmínila. Možná proto, že nejsem zrovna osoba kterou by jste se chlubil, že?“ naráz vypila všechnu vodu. “Samanta byla moje nejbližší přítelkyně. Pokud jste ji znal dost dobře je vám jistě jasné, že ona se neobrátila zády k nikomu. Na to měla příliš dobré srdce.“ vzdychla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Bohužel vás budu muset zarazit v rozletu," přeruším její řeč. "Situace není tak jasna jak by se mohlo zdát a jde zde příliš věcí okolo toho. Já vím kdo jí zabil. Tedy neznám konkrétně onu osobu, ale vím co je zač. Nicméně teď je doba kdy se s tím nedá nic udělat," zachmuřím se. I mě samotného to trápí. Pokud to půjde budu požadovat vydaní Samantina vraha, ale to by mohlo zhatit celé naše dosavadní usílí. A co je důležítější? Touho po krvi a spravedlivé odplatě nebo zabranění války? "Bude lepší když se v tom nebudete šťourat a necháte to na mě a Šivovi," oznámím a očekávám výbuch hněvu, který nejspíš přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Když mě Hans vezme za ruku, příjemně hřeje, lehce mu ji stisknu, aby věděl, že už si není proč dělat starosti. Podívám se na Jakeše. "Já myslím, že to bylo kvůli Planirovi...co jiného by za nás mohli chtít?" pokrčím rameny. Opřu se Hansovi o rameno a přivřu oči. Takhle je mi zase dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Šaty z tebe sundám ještě před tím, srovnám na hromádku a všichni si budou myslet, že jsi se utopila, když jsis šla zaplavat. Mučit se dá i tak, že neteče krev. Každého pak napadne, že se tělo muselo omlátit o nějaké útesy. Pak si ale uvědomím si, že mi tu vykládá o tom, že se ho někdo pokusil zabít, a zapomenu na všechny svoje sadistické myšlenky. Bez tak se mi už něco z nich promítlo do tváře, když přede mnou couvá. Zůstanu ji chvíli mlčky pozorovat, ale vzdálenost mezi námi se zkrátit nepokusím. Pak zavrtím hlavou. "Vašeho otce zabít nechci. Přišel jsem ho požádat o pomoc. Poradil mi to Opat." Pokusím se zašermovat někým, kdo tady snad má nějakou vážnost. Zabít? Takoví jako já? A nebyli spíš plavovlasí? Nebo tím "jako vy" myslí všehoschopní? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hana se uchechtla “To jako nechat to na chlapech? To sotva.“vstala. “Ale jak chcete. Pokud mi nechcete nic říci budu si to muset zjistit sama. Rozhodně si nemyslete, pane Ehno že bych to vzdala. Kdyby jste si to rozmyslel najdete mě v ubytovně pana Rodnyho.“ vzala si plášť a začala si ho oblékat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Jakeš něco zamumlal “Možná nás chtěli vydírat abychom je nechali nepokoji.“ zamračil se “ Ale nechme to na jindy… jistě jste unavené. Běžte si lehnout. Já zařídím něco k jídlu.“ pobídl vás Jakeš a políbil matku na tvář a ta se jen spokojeně usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jen co padlo slovo Opat ustoupila ještě více. Zřejmě na ní zrovna tohle jméno dobře nezapůsobilo. “Tak Opat ano?“ řekla kysele a otočila se “Pojďte za mnou.“ houkla na Červánka a ten se rozběhl napřed. Vedla tě po pláži než zamířila k malé aleji palem, které skrývali malý domeček, kde se museli mačkat i dva lidé. Před domem seděl na lavičce postarší muž s lysinou, byl podobě drobný jako jeho dcera akorát že u ní to vypadalo přitažlivě. Hlavu měl skloněnou a rukama skroucenýma revmatem kuchal rybu “Tati. Vedu ti návštěvu. Poslal ho Opat.“ slovo opat div nevyplivla. Septim zvedl hlavu, jedno oko měl vybledlé jak v něm měl šedý zákal a ironicky se usmál “Že já se divím.“ řekl stařeckým hlasem. Mohlo by mu být tak něco přes šedesát. Musel počít svou dceru celkem v pozdním věku, když ji mohlo být tak něco přes dvacet. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Typické," řeknu směrem k jejím zádům. "Není nad to vzít pitoli a vystřílet si cestu ke slávě, že? kysele se ušklíbnu. "Věřte že čím hlouběji se dostanete, tím horší to pro vás bude a pokud provedete nějakou koninu, tak následky mohou být katastrofální. Jak pro vás, tak pro všechny okolo. Pokud vám na Samantě opravdu záleželo a ctíte její památku, tak s tím prosím posečkejte. Vrah spravedlivému trestu neujde, to slibuji. Teď však není možné cokoliv podnikat. Alespoň né tak jak by jste si nejspíš představovala," snažím se jí přesvědčit. To poslední co to potřebujeme je nějaká horká hlava pobíhající po ulicích s nabitým kverem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sakra, tak teď jsem minul. Uvědomím si potom, co udělá další krok zpátky. Zřejmě osoba Opata není v úctě všude. A možná ten odchod Septina z kostela nebyl jen kvůli tomu, že nechtěl žít v samotě. Držím se za dívkou o dva kroky zpátky a stranou, o nějakou komunikaci se už ani nesnažím. Když dojdeme až k domku, pozdravím, jen zběžně si muže prohlédnu a i tak mě napadne, jak je možné, že se dokázal ubránit. Krucinál co proti Opatovi máš? Seknu pohledem po dívce, ale pak se otočím k Septinovi. "Nevím, čemu by jste se měl divit... Nemám tušení, co leží mezi vámi a Opatem, ale je mi to jedno. Prosil jsem ho o pomoc, ale on to nedokáže. Jmenoval vás, jako někoho, kdo by to dokázal." Odpovím a dám si dobrý pozor, abych místo vzpurného odsekávání mluvil uctivě, když jsem jdu s prosíkem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro To, co nám Jakeš poradil, jsem si poslechla, ale stejně jsem ještě chvilku zůstala opřená o Hansovo rameno. Byla mi tak až příliš dobře na to, abych se hned zvedla a opravdu si šla lehnout. Po nějaké době jsem se konečně zvedla, ještě se na Hanse usmála a šla do svého nového pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mladá žena se na tebe přísně zadívala, pak objala svého otce a políbila ho na tvář “Zkus se moc nerozčilovat tatínku. Já udělám něco k jídlu. Tohle vypadá na dlouho.“ láskyplně se otřela tváří o otcovu a narovnala se. “Červánku hlídej.“ poručila svému psovi, který si sedl a opravdu hlídal. Pak se na tebe znovu zamračila a vešla do domku. Septim chvíli mlčel a dál vykuchával rybu, jejíž vnitřnosti nechal odpadávat do kastrolu “Ty děti… jen co se přestaneš starat ty o ně začnou se starat oni o tebe…. Tak co chceš chlapče?“ zvedl k tobě oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usnula jsi skoro ihned. Asi stres a strach si vybrali svou daň. Postel byla měkká a peřiny se rychle zahřívali a tak ti za chvíli bylo příjemně a usnula. Když jsi otevřela znovu oči byl ještě den, ale to hlavní co tě probudilo byla příjemná vůně jídla a před sebou jsi uviděla se vznášet talíř plný těstovin s velkou kupou přílohy. “Vstávej Šípková Růženko.“ slyšela jsi, jak tě Hans vybídl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Podívala se na tebe “Rozhodně mě podceňujete. Jestli si myslíte, že budu dělat blbosti tak to se moc pletete. Sbohem.“ s tím odešla a dokonce ani nepraštila dveřmi. V tu chvíli jsi ucítil něco na noze a když jsi sklonil hlavu k noze jsi měl přisátou Arien “Ejdo! Cu izatko!“ zaprosila a hlavou zvednutou nahoru aby ti viděla na obličej. Možná by nebylo od věci sem přivést někoho na hlídaní. Když Lia leží a Šiva pořád lítá venku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Bláznivá ženská," zamumlám. Určitě s ní budou ještě potíže. "To víš, že jo," zvednu toho pumprdlíka do náruče a začnu prohledávat skříňky, jestli tu někde není ukryté lízátko. "Hm, tady to není. Tady taky ne," mluvim k Arien, zatímco prozkoumávám obsah regálů. "Aaa, tady něco máme," šťastně se usměju a podám Arien lízátko. Pak stále s holčičkou v náručí vystoupám po schodech k ložnici, kde je Lia a zaklepu na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien děkovně vypískla a vrazila si lízátko do pusy, zatím co si vychutnávala tu dětskou sladkost, objala tě kolem krku a zanechala na tvém krku ulepenou skvrnu. “Dále.“ ozvalo se po tom co jsi zaklepal. Vešel jsi dovnitř. Lia vypadala dobře, už si zřejmě dost odpočinula a právě zase kojila nový přírůstek do rodiny “Ahoj Enho. Jak se máš.“ pozdravila a usmála se na Arien. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nepřehlídl jsem se? Doopravdy se na mě přísně podívala? Ty bys zasloužila. Já se tady snažím zachránit svět a ty ještě řekneš psovi, aby mě hlídal... Podívám se za odcházející ženou a zůstanu stát naproti Septinovi. Ticho ale neporuším. Teprve, když promluví on, shrnu vlasy z očí. Třeba to bez té ledové královny bude snažší... Napadne mě, a když se zeptá, odpovím. "Chtěl jsem vás poprosit, jestli by jste mě nenaučil, jak se ubránit Elietimm. Vím, možná k tomu vůbec nemusím mít talent, ale jestli je tady jen malá šance..." Jen aby ho z toho nekleplo... Možná jsem na to měl jít víc oklikou. Ach jo. Zase špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Natáhnu nosem vůni, která mě tak mile probudila. Rozespale zamžourám a natáhnu hlavu za talířem, jakoby mě ta vůně táhla za nos. Sednu si a zavrtím se v peřinách, jak se snažím uvelebit. Když se mi to nakonec povede, zatvářím se na výsost spokojeně a počkám, až se ke mě Hans skloní a já mu dám malou ospalou pusu. Pak mi podá talíř a příbor a já se začnu cpát. Síla hladu mě překvapí, ikdyž je pravda, že jsem víc než celé dva dny nejedla. S plnou pusou jídla se usměju se na Hanse. "Tebe nemít...co bych si počala?" řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sednu si na kraj postele a Arien si dám na klín. "Ale jo docela to jde," usměju se na Liu a toho maleého prcka. "Ovšem přišel jsem se zeptat jak je tobě, teda vám oběma," řeknu trochu rozpačitě, "jestli něco nepotřebuješ nebo tak. Šiva je teď pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamlaskal jazykem o patro položil vykuchanou rybu do proutěného koše a v ruce se mu objevila další ryba, která sebou ještě mrskala než ji usmrtil a začal zase kuchat. “Hmmm…. A ten vousatý parchant, tě poslal za mnou? Zvláštní… určitě má něco zalubem.“ zase se na tebe podíval “Jistě. Mohl bych ti pomoci. Ale nechci. Někomu kde se kamarádí s Opatem nevěřím. A kdo ví k čemu by jsi tu moc využil.“ sklonil zase hlavu k rybě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien zvědavě koukala na svého nového bratra a dál cucala lízátko. Lia přestala syna kojit a položila si ho na prsa “Já se mám dobře. Hodně jsem spala Meiju také. Oba pořád jen spíme nebo jíme. Myslím že z něj vyroste pěkný rošťák… jako ty. Říká se, že děti co jsou jako malé klidní vyrostou z nich pěkná kvítka.“ pohladila malého Meija po baculaté tváři. Arien zafňukala, dívala se na ty dva a mračila se. “Díky, že si děláš starosti. Ale jsme v pořádku. Šiva na nás myslí a občas se sem během práce přijde. Přinese mi jídlo a chvíli si dělá starosti. Prostě celý Šiva.“ usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ah rád bych řekl, že nic moc ale pravda je taková, že se o jídlo postaral Šiva. Já ti ho jen přinesl.“ pohladil tě po hlavě ale nechal tě v klidu jíst “Chudák. Od té doby co jste zmizeli nezamhouřil oči. Byl z toho úplně zoufalý. Teď když jste zpět a v pořádku. A také se postaral o jídlu spí jako když ho do vody hodí. Pěkně jste nás prohnali.. a nakonec se ukázalo že vy si umíte poradit sami.“zavrtěl nevěřícně hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jasně, měla jsi vidět jak si okusoval nehty, když jsi rodila," zasměju se. "A opravdu nic necheš? Já teď musim zařídit nějaké nákupy, tak si řekni jeslti nechceš něco přinést. Kdo ví kdy se Šiva vrátí. Starostí se na nás valím čím dál tím víc," začnu Arien pohupovat na kolenou, aby se jí zlepšila nálada. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Těžko uvěřit, viď?" řeknu s úsměvem a vidličkou napichuji poslední zbytky jídla z talíře. "Já taky nevěděla, že mamka umí rozvázat kdejaký uzel a tak nás dostat pryč." řeknu a odložím talíř na noční stolek. "Ale měly jsme štěstí...skoro nás zastavil na lávce jeden z nich...musela jsem mu slíbit, že se vrátím a udělám, všechno, co ho jenom napadne...nerada bych ho potkala." dodám a maličko se ušklíbnu, když si na tohle vzpomenu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Zachvěl se “Kdyby se tě jenom dotkl… našel bych ho a zabil.“ řekl a viděla jsi na něm že to myslí vážně. “Ani nevíš, jaký strach jsem o tebe měl.“ políbil tě na tvář “Ale už nemá cenu o tom diskutovat. Je to za námi a to je hlavní. A všichni jsou v pořádku. Teď už se od tebe nevzdálím a budu si tě hlídat.“usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Nic nepotřebujeme…. I když… připomeň Šivovy ať nakoupí nějaké jídlo. Ale možná na to nezapomene.“ podívala se na Arien, která se tvářila zarputile s lízátkem v puse a objímala tě. Tipoval by jsi, že žárlila na toho maličkého, tak ještě nedávno ona byla ta nejmenší v rodině a tedy i ta nejvíce hýčkaná. “A zase se zastav. Rádi tě zase uvidíme.“ natáhla se a pohladila Arien po tvářičce. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře teda," zvednu se a vezmu Arien zase do náručí. "Hezky odpočívej," popřeju a odejdu z pokoje. Dole pod schody postavím Arien na zem, plácnu jí po zadečku a řeknu ať si jde hrát s ostatními. Vyjdu před dům a zamířím na trh. Nejdřív se asi podívám po nějakém vhodném oblečení pro Natali. Bohužel se v tom zase tolik nevyznám a tak vezmu troje. Jedny do vínova, další tmavě modré a ty třetí světle modré. Snad to bude vyhovovat a velikost bych měl také odhadnout, žen už jsem v náručí držel hodně. Ještě nějaké to spodní prádlo a co že to ještě chtěla? Tuším, že kosmetiku. Tak o tom už nevím opravdu vůbec nic, tak si nechám poradit od trhovce. Nakonec vezmu ještě nějaké ty dobroty k večeři. A láhev vína. Ta nesmí chybět. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No to doufám, že už nikam ani nebudeš chtít jít." Usměju se na něj. "Protože tě nikam ani nepustím." Dodám. "A já bych jinýho chlapa ani nechtěla." Zavrtím hlavou. "Jsem totiž jenom tvoje." Pokrčím rameny a uculím se u toho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans ti vzal prázdný talíř a položil ho stranou. Pak tě sevřel v objetí “Jen se neboj. Už tě neopustím. Opustil jsem tě a jak to dopadlo? Ne… budu na tobě nalepený jako klíště.“ slíbil ti. “Ale měla bys ještě odpočívat. Určitě jsi ještě unavená….“ staral se o tebe jako kdybys snad byla zraněná a na smrtelné posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nákup nakonec nestál tolik kolik sis myslel a vrátil jsi se do domku, kde momentálně bydlela Natali. Jeden ze strážců si dával dvacet a druhý dával pozor aby se nikdo nedostal dovnitř a popřípadě ven, kdyby tedy nešla Natali na zahradu. Pozdravil tě, ale nehnul se ze svého místa odkud měl dobrý výhled na dveře pokoje a vchodové dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Jídlo odnesu do kuchyně a pak zaklepu u Natali. "To jsem já Šiva. Přinel jsem ti to co jsi chtěla. teda doufám," dodám a usměju se. Snad to vyhovovat. Většinou dívkám dávám jiné dárky než jsou šaty. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Povzdechnu si. "Hansi...teď jsem se krásně vyspala a za ty dva předešlé dny jsem nic nedělala...nejsem unavená, věř mi." Řeknu a vezmu ho za ruku. "Jenom tady buď se mnou, to je všechno, co potřebuji." Mírně se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Pro tebe i modré z nebe… kdyby to tedy bylo možné.“ zasmál se. Zul si boty “Tak se šoupni.“ pobídl tě a jen co jsi tu udělala zalezl k tobě pod peřinu a jak slíbil přitiskl se k tobě jako klíště “Nakonec jsem se se svým nájemníkem dohodl. Už mě nebude ovládat. Jen když sám ho o to požádám.. tak nějak jsme se na tom svedli dohodnout. A slíbil mi, že mi tě nebude uhánět.“ políbil tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hmm…“ ozvalo se nesrozumitelná odpověď. Otevřel jsi dveře a nahlédl dovnitř. Natali se zrovna ospale protahovala, vlasy měla trochu rozcuchané a tváře zrůžovělé spánkem a sukni měla vyhrnutou že odhalovala bělostná stehna. “Hmm… pojď dál.“ řekla konečně srozumitelně a zbavovala se ospalek. “Jsi moc hodný…. Že jsi na mě nezapomněl.“ zase zívla a už se na tebe podívala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se na ní a položím šaty vedle ní na postel. "Snad to bude vyhovovat. Nevěděl jsem co máš rada, ani co nosíš, tak jsem vybral něco podle sebe. Tak doufám že jsem se alespoň trochu trefil," kosmetiku a tyhlety další ženské věci položím na stůl. "Tak se tu tím zatim prober a já půjdu udělat večeři. Najíst se můžemem zase na zahradě. Tedy pokud máš hlam," pozvednu tázavě jedno obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju jeho práci a v duchu se proklínám za to, že jsem toho Opata vůbec vytahoval. Při slovech o vousatém parchantovi se trochu naježím. Pomohl Alexovi i Arien a, přestože ho mezi svoje přátele neřadím, ten jedovatý podtón v Septinově hlase mě vytáčí. Když řekne, že mi pomoct nechce, jako by mě polil ledovou vodou. Jediná šance mi tady protíká mezi prsty. Zatnu zuby, abych toho starce neuškrtil na místě a přinutím se zůstat v klidu. Zkus myslet jako diplomat... Mysli jako diplomat. "Nezatahujte mě do sporů, které máte s Opatem." Požádám ho ještě jednou klidně, přestože mně to stojí dost sil. "Přišel jsem, protože vy víte, jak se jim ubránit a já se to musím naučit. Vyhrožují mě i těm, na kterých mi záleží. Nechci moc, abych mohl vypalovat domy, vraždit nevinné a kdo ví co ještě. Chci se akorát pokusit zastavit Je." Sakra! To zní tak pateticky... K čertu s tebou dědku. To se tu mám plazit po kolenou? Ale jestli nevede cesta přes tebe, najdu jinou. Vždycky je víc cest a já z toho nevycouvám. Zatnu zuby a v očích se mi zaleskne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamrkala a usmála se “Páni… překonáváš se. Děkuji.“ postavila se “Ráda se s tebou navečeřím. Ale potřebuji trochu času… na převléknutí.“ začala si prohlížet šaty “Moc pěkné…“ zabručela spokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasměju se. "Nebude?" Řeknu naoko zklamaně, ale pak zvážním. "Ale vždyť on se o nic nikdy nepokusil...jenom potřeboval a hledal pomoc..." zastanu se Temara. "Ale jsem ráda, že jste se dokázali nějak dohodnout..." Řeknu nakonec smířlivě. Přitisknu se k Hansovi ještě víc a jednu ruku strčím pod peřinu, začnu lehce šmátrat a přidám takový ten úsměv ve stylu anděla s ďáblem v těle. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To není spor. To je otevřené nepřátelství. Vsadím se že tebe mladíku také oblbl svou svátostí.“ chvíli tě sledoval. Vzdychl, hodil rybu do koše a pak miska i koš zmizel “Tak dobře. Vím že o myslíš dobře. Ale… chci tvůj slib… že Opatovi nic neřekneš z toho co tě tu naučím. Je to hajzl. Však to sám poznáš.“ zadíval se na tebe a čekal na slib. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Však v pořádku. Ta příprava jídla taky zabere nějaký čas. Budu buď v kuchyni a nebo v zahradě. Zaleží jak rychle to stihneš," řeknu vesele a nechám jí osamotě, aby se mohla připravit. Mezítím začnu řádit v kuchyni a připaravím několik obložených chlebů s masem a sýrem. K tomu udělám zeleninový salát a připravím víno. Všechno to dám na podnos odnes nazahradu a čekám na Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No já spíš myslel to, jak se někdy zkoušel zmocnit těla když jsme byli zrovna uprostřed milování.“ usmál se. Pozvedl obočí když jsi ho začala hladit “Ale… to jsem ti chyběl tolik?“ chtěl vědět zatímco tě nadzvedl a povalil na sebe. Rukama ti sklouzl po zádech, bocích až na zadek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se objevila takových deset minut po tobě. Na sobě měla modré šaty a zdálo se, že ses i trefil velikostí. I když ti přišlo, že když přišla blíže, že ji jsou možná trochu těsné v prsou. “Děkuji za šaty. Jsou skvělé.“ poděkovala ti a sedla si vedle tebe. “Hmm… to vypadá dobře.“ pronesla když uviděla co jsi nachystal k jídlu “Také ti děkuji za ty šminky. Nakoupil jsi skvěle… jen… nechci být nevděčná ale jedno mi tam chybí.“ trochu se začervenala a odkašlala si “Víš… takové ty věci kdy mají… ženy své dny. Zatím to tedy nepotřebuji… ale už se mi to blíží.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu vykulím oči. "Ty o tom víš?" Zeptám se překvapeně. "Jednou se mu to povedlo...všimla jsem si, že nemáš svoje oči, ale hned zase bylo všecko v pořádku...ani jsem ti o tom neřekla..." Přiznám. Odeženu vzpomínku na podivnou chvilku a skloním hlavu tak, že se svými rty zlehka dotýkám těch jeho. "Ale teď už to neudělá, ne?" Lípnu mu lehounkou pusu na rty. "Chyběl jsi mi ještě mnohem víc." Zadívám se mu do očí, a když už to nevydržím, vášnivě ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Polibek ti stejně dychtivě oplatil “No ano… trochu jsme si povykládali…. V moji hlavě.. je to zvláštní mít v sobě dvě identity. Připadám si, jako schizofrenik.“ pousmál se a skutálel se i s tebou na zem, která byla stejně jako dole vyhřívaná a tak nebyla chladná a místo toho příjemně teplá. Kousl tě lehce do krku a olízl ti ucho “Jsem tak rád zase s tebou…. Byl jsem pryč jenom chvíli a úplně jsem šílel samotou.“ zamumlal když se snažil najít zapínaní od šatů co jsi šlohla na lodi u plavovlasých. “Kde se to sakra rozepíná?“ řekl nespokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ah, na to jsem zapoměl," odpovím rozpačitě. Tohle bude asi těžší. kusím se zeptat Lii, protože o tomhle nevím vůbec nic. "Zítra se ti po tom podívám, ano?" slíbím jí a rozliji víno. Podám jí jednu sklenku a druhou si vezmu já. "Tak na naše plány," pronesu přípitek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Ať vyjdou.“ přiťukla si s tebou a napila se “Hm… to je víno, že?“ řekla překvapeně a olízla si rty “Víno jsem měla tak dvakrát v životě.“ znovu se napila a polovina byla pryč. “Otec mi vždy říkal, že víno se pije jenom při zvláštní příležitosti. U vás to tak asi není, že?“ podívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Krucinál! Co mě je po tom, co jste si s Opatem udělali! Zařvu vztekle v duchu a přimhouřím oči, když Septin řekne, že mě Opat taky oblbnul svou svatostí. Neodpovím mu na to, jen mlčky snesu to, jak si mě prohlíží. Když konečně povolí, že se mě to pokusí naučit, uleví se mi. Shrnu vlasy z očí a jen v rychlosti zvážím, jaké důsledky pro mě ten slib bude mít. Stejně jsem neměl v úmyslu to nikomu vykládat. "Slibuju." Pronesu prostě a neuhnu před starcovým pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobrá, mladíku. Tak si sedni. Řekni mi co všechno o pravé magii víš?“ podíval se na tebe. Viděl jsi jak z otevřených dveří vyletělo špinavé nádobí, zamířilo k moři, kde se samo umylo a pak se vrátilo zpět do domku. Septim se ohlédl “To dělá moje Meg. Někdy si myslím, že je v tom lepší jak já. No ale teď mi pověz tedy už o tom víš?“ vrátil se k tématu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Uculím se jeho dychtivosti a nahmátnu zip šatů. "Tady..." Zasměju se a sama zip na boční straně rozepnu. Jenomže mi přijde nespravedlivé, abych šaty neměla a on jo, tak mu z trička bez nějakého čekání pomůžu. "Vážně ti bylo tolik smutno?" Zeptám se a tentokrát mu začnu stahovat kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jen co jsi si uvolnili šaty začal je z tebe soukat ven “To tedy ano. Neměl jsem daleko k tomu abych kňučel jako štěně. Úplně sis mě omotala kolem svého prstíku.“políbil tě na odhalené rameno. Konečně tě z šatů dostal a rukama ti přejel po bocích a mazlil se s tvým tělíčkem jak se nemohl nabažit hebkosti tvé kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Moc toho nevím." Přiznám a nejistě pokrčím rameny. "Četl jsem pár starých svitků, ale ve spěchu." Znovu shrnu vlasy z očí a, když vyletí nádobí ze dveří, cuknu sebou. Ovládnu se ale a pokračuju. "Podle toho, co v nich bylo napsané je zdroj síly ve víře. Stačí věřit a použít správná slova. A byl tam dodatek o hudebním sluchu a že je třeba naučit se tu sílu správně usměrnit." Vysoukám z paměti a v duchu se připravuju na to, že budu před starcem za hlupáka. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přikývnu a také se napiji. Když vidim jak rychle to v ní mizí trochu se zhrozím. "I u nás se většinou pije při zvláštních příležitostech. Jako je třeba posezení s kránou ženou," usměju se a pustím se do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Septim při tom, jak jsi mluvil pokýval hlavou “Ano. To je pravda. Hlavní body jsou víra a usměrňování. To s hudebním sluchem neber vážně. Ten nemám ani já a celkem mi to jde. To jsou jenom nějaké pitomé kecy aby jako tu magii nevyužíval kde kdo.“ mávl revmatickou rukou. “Jak jsi jistě pochopil čím více víry tím více máš možností. Více energie. Pokud čerpáš jenom z vlastní víry to tě rychle vyčerpá. Podobně, jako když si do postele vezmeš hned tři ženské. Není to pak už žádná sranda když se vyčerpáš.“ uchechtl se. “Znám jeden případ, kdy jeden mladý muž věřil, že je neporazitelný. Jako v boji. A víš co? Fakt nikdy nebyl poražen až do své smrti. Umřel když mu bylo devadesát. Štastnej to dědek. Byl z něj dokonce pra,pra,praděda.“ zamyslel se. “Ale k čertu, uhýbám od tématu…. Takže…. Chápeš co jsem ti tu teď řekl? Co za kouzla jsi už zkusil?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zatvářila se polichoceně “Ty umíš tak hezky lichotit, Meiju.“ znovu se napila a tvářila se spokojeně. Také začala jíst, chvíli zamyšleně hleděla před sebe, ujídala chlebíček nebo se napila vína, občas na chvíli pohlédla na tebe. Než konečně přerušila ticho “Proč jsi se neoženil Meiju? Jsi muž zralého věku. Myslela jsem, že muži tvého věku si již hledají stálé partnerky.“ zase se dívala na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu Septina poslouchat a sem tam přikývnu, že chápu nebo to potvrdím tichým Hm... Jakmile ale začne používat přirovnáni z oblasti sexu, ujede mi trochu překvapený pohled. Kdo by to byl do toho děduli řekl. "Chápu." Odpovím mu na konci jeho proslovu. "Zkoušel jsem zapálit oheň. Tedy svíčku. Ale nedokážu to usměrnit, zbyla z ní jen černota na podlaze a trocha vosku." Doplním další informaci, na kterou se ptal. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamyšleně koušu jídlo a přemýšlím co odpověděť. "No asi porot, že b yto žádná se mnou dlouho nevydržela. Všechno to cestování, podmínky n amoři. Mám jenom malou plachetnici. Žádný koráb. Proto možná ani žádnou manželku nehledám," upiju vína a zadívám se na Natali a její skoro prázdnou sklenku. "Neměla by jsi tolik pít. Udělá se ti špatně," nabádám ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tati?“ vykoukla Meg ze dveří, už se tvářila trochu vřeleji “Zůstane tu tvoje návštěva na svačinu?“ zeptala se. Septim přikývl “To ano. Tohle se trochu protáhne.“ potvrdil své dceři, která také přikývla a zase zalezla. Septim se zase otočil na tebe “To je samozřejmé, že se ti tohle stalo. Usměrňování je mnohem jednoduší než si myslíš. Jen si to musíš umět sám pro sebe představit. Takže… kdybych třeba chtěl vytvořit plnou hrst ohně.“ natáhl ruku a v ní se opravdu ihned objevila ohnivá koule o velikosti pěsti. “Tak potřebuji stejné množství energie. Já si to vždycky představoval objemově. Představil jsem si, jak to chci mít velké a podle velikosti jsem si nabral energie.“ v druhé se mu objevila zase modrá koule. “Představ si, že rudá je kouzlo a modrá energie. Všimni si, že pokud jde o velikost jsou stejné. Tak co? Chápeš? Není to tak těžké co?“ koule zmizeli a Septim ruce zase složil do klína. Meg:  |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahrada “Dobře… zvolním. Jak špatně?“ zeptala se ale to hned odložila stranou a vrátila se k předešlému rozhovoru. “Ale jistě je mnoho žen, které by plavení, cestování bavilo. Třeba pirátky.“ pousmála se a nechala si od tebe dolít. “A určitě i další. Tak třeba já… já bych ráda cestovala. Ani nevíš jak jsem byla šťastná, když jsem mohla vypadnout ze své domoviny.“ vzala si další chléb. “Možná až bude po všem tak bych si taky mohla pořídit nějakou menší loď… ale první bych se musela naučit jak se taková loď řídí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jen úkosem se podívám na Meg a pak zase svoji pozornost obrátím k Septinovi. Trochu svraštím obočí, jak se snažím pochopit, co mi tu vykládá. Když se mu jen tak v rukou objeví oheň, v očích se mi zaleskne překvapení smísené s úžasem. Pokusím se to všechno v hlavě srovnat a pak možná trochu nejistě příkývnu. "Asi ano, chápu." Ale jakto, že nepadla žádná formule? Copak jde používat tu magii i beze slov? |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To není zas tak těžké," chytnu se nového téma rozhovoru. O pirátkách se opravdu bavit nechci. Ty jejich romantické představy někdy bývají děsné a není s ními k vydržení. "Nejobtížnější je na tom navigace. Pak už je to doclea sranda. Stačí točit kormidlem a sem tam přehodit plachtu. Pokud všechno dobře dopadne tak klidně vezmu na Havrana a můžeme se projet." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zase se usmála “To by bylo skvělé. Havran? Pěkné jméno. Je také tak černý?“ zajímala se a znovu se napila “Jak dlouho se už plavíš? A kde všude jsi byl?“ vyptávala se na tvé dobrodružství z tvých cest. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Fajn…. Tak pokud nejsou nějaké otázky, tak to zkus.“ pobídl tě Septim a čekal na to co mu předvedeš. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Občas jsem se zachichotala, jak to zalechtalo, ale spíš mi ze rtů unikl vzdech, když se Hans zaměřil na ta citlivá místečka na mém těle. Někde vzadu v hlavě mě napadlo, jestli jsme náhodou nenechali odemčené dveře. Nechtěla jsem, aby nás někdo překvapil. A hlavně vyrušil. Jenže jak ta myšlenka rychle přišla, tak stejně rychle odešla. A protože jsem nebyla sobecká, chtěla jsem i Hansovi dopřát větší porci potěšení. Skloním hlavu se začnu přejíždět Hansovi po kůži na krku nejdřív jenom rty a pak přidám i jazyk a sem tam ho maličko kousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Ne černý není," zasměju se, "ale tmavý ano," chvilku jenom jím a vzpomínám jak to vlastně začalo. No plavit jsem se začal ve svých osmi letech, spolu se svým otcem a Havrana mám asi čtrnáct let. Za tu dobu jsem toho hodně procestoval a spoustu toho viděl. Například hřbitov lodí ze Staré říše. Ohromná velká kovová monstra, která leží zapomenutá na dně oceánu a jejími útrobami se prohání akorát hejna ryb a duše mrtvých námořníků," napiju se vína. "Ale hodně jsem toho ještě neviděl. Například o vás jsem až do této chvíle vůbec netušil," pohladím Natali po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zřejmě bude třeba spolknout všechnu svoji hrdost a znovu se vžít do role toho, kdo je v něčem naprostá nula. Dám si znovu dohromady všechno, co mi Septin vykládal, hlavně pak jeho poučení o objemu a pokusím se soustředit. O tom, že se mi to povede už nepochybuju. Ta svíčka v kostelní knihovně mi na víře dost přidala. Takže si to stačí jen představit a z toho odvodit, kolik budu potřebovat energie. Pokusím se to udělat přesně jak stařec řekl. Tiše ale přesto zřetelně vyslovím formuli, co jsem ji přečetl, v hlavě obrázek malého plamínku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se usmál, svaly se mu napínali jak odolával tomu se tě hned zmocnit. Dlouze tě políbil a dlaněmi začal laskat tvoje ňadra. “Který muž by se do tebe nezamiloval?“ zamumlal se rty přitisknutými k tvé tváři. Dech se mu zkrátil, jak byl vzrušený a srdce mu pumpovalo v hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Cítil jsi, jak se v tobě na okamžik zvedla vlna energie která hned zase povadla. Septim tě zvědavě pozoroval, tak oheň jsi vyvolal, chytla jedna palma. Septim se na ní podíval a z moře se zvedla trocha vody a plameny uhasila “Výborně. Tak rozhodně na to máš vlohy. Ale asi jsem tě měl upozornit ještě na něco. Nejen, že se musíš soustředit na plamen a energii ale také kde chceš oheň vyvolat. Do ruky bych ti to nedoporučoval mohl by jsi se popálit. Zkus plamen vytvořit v písku.“ kývl na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Znovu se napila a stále se usmívala “To muselo být pěkné… zní to rozhodně hrozně pěkně.“ zase usrkla vína “Možná se k nám jednou podíváš. Ale nevím jestli je tam co k vidění. Je to vlastně jen holá skála a ledoví vítr. Ale já jsem na to zvyklá třeba se ti tam bude líbit.“pohlazení se nebránila a navíc tě vzala za ruku a jemně ti ji stiskla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Podle tvých slov to vypadá na hodně tvrdé místo k žití. Moc lákavá představa to není. Podívat se ano, ale žíti tam... to ne," usrknu vína a zadívám se jí do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Sákra." Okomentuju hořící palmu. Nejistě a omluvně se přitom podívám po Septinovi. On si tu možnost, že bych mu klidně omylem mohl podpálit dům, určitě uvědomuje. Jasně. Je to vlastně docela logické... Vyberu si pohledem v písku konkrétní místo. Věř si. Dokážeš to kontrolovat. Takže přímá úměra... Přesvědčím sám sebe a znovu se pokusím vyvolat menší plamen. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvůj pohled vydržela jen chvíli, než je sklopila a své rozpaky schovala za skelničku, jak se znovu napila. “To ano…. Není to dobré místo k žití. Ale když jiné nemáte nemůžete si vybírat.“ pokrčila rameny “Nebavme se o tom. Je to depresivní a já si nechci kazit večer.“ a zase se odhodlala na tebe podívat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jistě, promiň," zadívám se stranou abych jí tolik neuváděl do rozpaků a začnu vyprávět veselehou historku ze svého života. Hlavně tu o mořské želvě a Šivovi. Ta za to opravdu stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyšlehl krátký plamen a oheň vytvořil v písku malý důlek ve kterém hořel plamen. Nějak dobu měnil tvar, chvíli vypadal že zhasne potom že vybuchne ale nakonec se ustálil a hořel klidně v důlku z písku. “Výborně. Tohle by ti šlo.“ pochválil tě Septim a poplácal tě po rameni “Ale tohle nebude tak lehké. Nemysli si, že tě všechno naučím dneska. Budeš sem muset přijít každý den. Nejméně na dvě hodiny.“ z domku vyšla Meg s talířem s chlebíčky. “Nechte toho na chvíli. A najezte se.“ položila mezi vás talíř a ty jsi měl hezký výhled na intimní partie jejího těla. “Díky drahoušku. Ty mi čteš myšlenky.“ usmál se na svou dceru. “No samozřejmě.“ odpověděla a objala Septima, ale jen na chvíli aby měl volné ruce a mohl se najíst. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Slunce začalo klesat, ale do setmění to bude trvat dobrou hodinu možná dvě. Během tvého vyprávění se Natali skoro pořád smála až ji z toho zčervenali tváře i když to možná bylo i tím vínem. Jestli opravdu měla víno snad jen dvakrát v životě, nebyla na to zvyklá a možná i ta trocha na ní měla nějaké účinky. “Ty jsi tak legrační Meiju.“ zalapala po dechu, jak se konečně přestala smát a ty jsi dovyprávěl svůj příběh. “Škoda, že jsem u toho nemohla být a vidět jak se tvůj přítel, Šiva tváří.“ dopila zbytek vína co měla ve skleničce a odložila ji. Aspoň prozatím. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Chviličku jsem ho nechala, aby si se mnou hrál, jenže mi to nevydrželo dlouho. Chtěla jsem ho celého a hned. "Na co čekáš?" Zeptám se ho a kouknu mu do očí, vlastní oči rozevřené do široka vzrušením. "Vezmi si mě, hned." Vydechnu a přitisknu ho zase k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen chci abychom si to oba užili.. po takové době…“ v očích se mu rozhořel chtivý plamen. Chytl tě za boky a trochu si tě nadzvedl než do tebe vnikl, políbil tě a začal pohybovat pánví ve známém rytmu lásky. Sklonil hlavu k tvým ňadrům a ústy začal sát tvou vzrušenou bradavku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Možná bych na sebe začal být i hrdý, kdyby mě tím poplácáním Septim nevytrhl z koncentrace a plamen v mžiku nezhasl. S vděčným úsměvem příjmu pochvalu, i když mi je role žáčka pořád trochu proti srsti. "Vím. Ani by mě nenapadlo myslet si, že to půjde za den." Odpovím s mírným pokrčením ramen. "Ale já těch dnů mám nanejvýš čtrnáct." Připustím trochu neochotně. Pak se vracím do Marakéše. Všichni Elietimm mi můžou vlézt na záda, ale dokud nebudu mít jistotu, že otci nic nehrozí... Když k nám přitančí Meg, radši upnu pohled na místo, kde ještě před chvílí hořel plamen. Tak nějak nevím, jestli by mi beztrestně prošlo, kdybych kouzelnici civěl na prsa. Krom toho, že už si přestávám být jistý, jestli si mi v hlavě nečetla už na pláži a to bych se divil, kdybych si ty myšlenky šeredně neodskákal. Počkám, než se pro jídlo natáhne Septim a s chvilkovým spožděním si vezmu taky. "Díky." Pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mávla rukou “Prosím. A omlouvám se, že jsem se předtím chovala tak nepřátelsky. Od té doby co tu byli ti vrahové tak jsem trochu podezíravá. Doufám, že se vás to nedotklo?“ zdálo se, že to myslí upřímně. Septim si vzal další obložený chléb a pořádný kus si ukousl “Hm.. 14 dnů? No…. Tak to bych tě snad základy stihl naučit… pak si ale budeš už muset poradit sám.“ zaváhal. “Jak se vlastně jmenuješ, chlapče?“ došlo mu že jsi se nepředstavil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nic se nestalo." Pokrčím rameny. Poznámku o tom, že kdybych sám sebe potkal na pláži, taky bych byl podezíravý, ale nahlas neřeknu. Kývnu hlavou, že budu vděčný aspoň za těch čtrnáct dnů a, když se zeptá na jméno, zakuckám se. Spolknu, co jsem žvýkal a možnost, že bych si z fleku vymyslel falešné jméno radši zapomenu. Jestli ta holka doopravdy čte myšlenky... "Omlouvám se... Jsem Kira." Představím se opožděně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "K tomu bude ještě dost příležitostí."Zaculím se. Celou dobu jsem se snažila, abych byla potichu, jenomže se mi to nějak přestalo dařit. "Aghhh..." Unikne mi a kdybych toho byla schopná, pomodlila bych se, aby u dveří zrovna nikdo nebyl. Jenže v té chvíli mi to nějak nepřišlo a tak místo větší sebekontroly jsem jenom posunula svoje ruce na Hansův zadek a trochu stiskla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Septim přikývl “Já jsem Septim, Meg a tohle je Červánek.“ představil vás i když jsi už věděl, jak se jmenují. Meg se na tebe usmála a pohladila Červánka, který to vzal snad jako nějaký povel a svalil se na zem, kde začal podřimovat. “Stále mi, ale…. Vrtá hlavou proč tě Opat poslal zrovna za mnou… „ zamumlal Septin a okusoval kůrku z chleba “Vzhledem k tomu že to byl vlastně on kdo na nás poslal ty zabijáky….“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To ano. Dobírali jsme si ho ještě měsíc potom. Od té doby je alergický na slovo želva," zasměju se a pohodlně se opřu o lavičku a nátáhnu nohy. Dopiju zbytek svého vína a zadívám se na tmavnoucí nebe. "Tohle je krásný večer." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kdo ví, jak dlouho jste se milovali. V takových chvílích čas nehraje žádnou roli. Když vás oba zachvátili slastné křeče vyvrcholení, lehl si Hans vedle tebe a vydechl, chvíli mlčky odpočíval než vstal, vzal tě do náruče a položil na postel. Lehl si vedle tebe a přitiskl majetnicky k sobě. Lehce tě líbal na rameno a krk, ale mlčel jak si vychutnával vaší vzájemnou blízkost. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedla hlavu “To ano….. to je.“ přikývla přisunula se k tobě blíž tak, že jste se dotýkali stehny opřela si hlavu o tvé rameno. “Když otec bude souhlasit s vašimi podmínkami a zkusí diplomacii…. Vrátíte mě k němu?“ zeptala se po nějaké době mlčení. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jak jsem řekl." Pokusím se zůstat v klidu, když už zase začne očerňovat Opata. "Nemám o vašich záležitostech potuchy. Odpověď neznám." Pokrčím rameny a dožvýkám chleba a chvilku bojuju s nutkáním vzít si ještě jeden. Nakonec ten boj ale prohraju. Vlastně možná znám. Zarazím se ve chvíli, kdy připustím, že by Opat měl zájem na tom, zbavit se Septima. Protože tuší, že se mnou přijdou mnohem větší problémy než pár najatých zabijáků? Kira do domů - hůl do ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nechám Natali, aby se ke mě přitulila a jednou rukou jí obejmu kolem ramen. "Ano. Pokud přistoupí na naše podmínky budeš se moci vrátit ke svému otci," ubezpečím ji a shrnu jí vlasy, které jí spadly přes oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zachvěla se “Ale já se k němu nechci vrátit.“ řekla “Už mě nebaví, jak mi řídí život a všechno mi zakazuje. Mě se líbí tady. Jestli mě otec zase dostane do rukou zavře mě až do svatby do pokoje.“ zvedla k tobě oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Meg vám řinčela trochu vína na zapití “To by tě možná ale mělo zajímat, Kiro.“ řekla když ti podávala sklenici. “Je to sice naše slovo proti jeho, ale… Opat je spolčený s plavovlasými. Už roky jim pomáhá.“ dívala se jak to na tebe zapůsobí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Smutně se na ní podívám a pohladim jí po tváři. Rozumim jí, taky by se mi nelibilo, kdyby mě někdo ovládal, ale nejsem si jistý, jestli jí dokáži pomoci. "Chápu tě, ale bohužel s tím nic nezmůžu," povzdechnu si. "Rád bych ti řekl tak zůstaň, ale pokud se chcemem vyhnout válce, tak se budeš muset vrátit," zadívám se do jejich krásných modrých očí. "Je mi to líto." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzdychla, sklopila zase oči “Věděla jsem, že to řekneš.“ nevesele se zasmála “Al za zeptání nic nedám.“ vzdychla “Aspoň budu mít hezké vzpomínky.“ lehce se zamračila. Narovnala se a položila ti ruku na tvář, pohladila tě po ní a políbila na rty. Rty měla hebké a vláčné, jak jsi už od pohledu tušil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vezmu od Meg sklenici a jen krátce se napiju. Když prohlásí, že je Opat spolčený s plavovlasými, zvednu k ní hlavu a probodnu ji pohledem. Himl hergot kurva drát, copak jsem nějaká korouhvička? Věřit Alexovi, nevěřit Alexovi, prověřovat... Věřit Opatovi, nevěřit Opatovi... Já sakra nechci být figurka, se kterou se jen posunuju po šachovnici. Spolknu jasné nevěřím a místo toho se od Meg odvrátím a zahledím se na hladinu vína ve sklenici. "To... Nedává smysl. Pomohl mi už dvakrát a přitom ví, že stojím proti nim." Pokud to ovšem byla pomoc. Zkurvena paranoia. Ty mi dáváš holka. Copak teď nemůžu věřit ani tomu, že Alex má hlavu čistou? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Cítil jsi na sobě její pohled “Ano. Nedává, že? Opat je moci chtiví. Rád by vládl celé Krédě a ne jen těm málo co jsou věřící. Kdo ví proč ti pomáhá? Má sám vlastní, komplikované plány. Možná tě za námi poslal, aby ses opravdu naučil pravou magii. Právě proto aby se o tebe Elietimm více zajímali. Oni zabíjí ty, kteří ovládají magii jako oni. Mi jsme jediný jejich opravdový odpor. Jen co se to naučíš ovládat, je možné že se staneš středem jejich pozornosti. Ale vzhledem k tomu, že tě ohrožovali už dříve je to to jediné čím se proti nim můžeš bránit.“ posadila se vedle otce. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Krev mi zahučí v hlavě, když se naše rty setkají a já NAtali k sobě pevně přitisknu. Vychutnávám si chuť jejich sladkých rtů, alespoň pro tuhle krákou chvíli, která nám byla dána. Nakonec jí však od sebe jemně odstrčím. "Tohle nesmíme," vyslovují mé rty i když mé srdce touží po tom přitisknout k sobě Natali ještě jednou a celou jí zasypat polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se dmula hruď, jak zrychleně dýchala chvíli se na tebe dívala než se odvrátila “Já vím…. Slíbil jsi, že mě otci vrátíš aniž bych přišla o svou „čest“ řekla a to slovo vyslovila otráveně. Opřela se a zase se zadívala na nebe, které za tu chvíli o něco ztmavlo “K čertu s tím vším. Otcovými pravidly.“ mračila se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Také několikrát vydechnu, abych zklidnil svůj zplašený tep. Znovu jí obejmu rukou, přitáhnu k sobě a políbím jí do vlasů. "Třeba by jsi mu to mohla nějak vysvětlit. Zkusit ho přesvědčit," přemýšlím nad tím, jak Natali pomoci. "Třeba se tvoji a moji lidé domluví na vzájmené spolupráci a pak by se ti naskytla příležitost jak se vymanit z otcova područí," hladím jí po vlasech zatím co hovořím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Objala tě a vzdychla “Třeba ano…. Možná….“ políbila tě lehce na tvář “Ty jsi jediný muž, který se ke mně choval kdy slušně. Otec někdy také… když jsem byla malá…“ vzdychla smutně, otřela se tváří o tvou “Promiň. Kazím ti večer svými problémy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To nic. Jsme na stejné lodi., nezapomeň," snažím se jí trochu povzbudit a při tom jí stále hladím po vlasech. "Se vůbec divím, že tě nechal samotnou chodit po Krédě. To už jsi je tak jisty svou převahou?" zeptám se na otázku, kterou chci už nějakou dobu položit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nechám se přitisknout a sama složím svoje ruce na Hansově hrudi. Zavřu oči a nechám se hřát jeho blízkostí. "Krásně hřeješ..." Poznamenám šeptem a zavrtám svůj nos někam k jeho rameni. "Přece jenom si tě nechám." Dodám laškovně a usměju se na něj. "Ale navždycky." Zašeptám a zlehka ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tiše se zasmál “ No jsem rád že jsem si to vysloužil.“ plácl tě po zadku “Kdybys mi řekla, že to je zkouška více bych se snažil.“ sundal ti z tváře pramen vlasů. “Musíme si to užít… za dva dny mám s Jakešem jednu akci. Máme tip, kde by se mohlo schovávat několik plavovlasých. Chceme na ně s chlapy udeřit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Otec nevěděl, že chodím ven. Vždy když odešel něco zařizovat tak jsem si vypůjčila energii čaroděje na lodi a dostala se z ní ven a když jsem se vracela udělala jsem to samé. Nikdy se to nedozvěděl. Vždy si myslel, že celý dny sedím poslušně ve svém pokoji a vyšívám nebo co.“chvíli mlčela “Nejsem si jistá, jak moc je přesvědčený o svém vítězství ale slyšela jsem něco o tom že ne objevili komplikace. Ale to je tak vše.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To se dělá neposlouchat svého otce?" dobírám si jí se smíchem. "Místo aby jsi poslušně seděla doma a nudila se tak tajně prcháš z lodi a necháváš se unášet. Jsi zlobivá holčička," zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Kdybych ti to řekla, tak by to nebylo ono." Zasměju se. Jenže idylka je pryč, jakmile mi řekne, co ho čeká. A s Jakešem. Jakešem, který je sice dobrý muž a bude skvělým manželem, ale neživil se zrovna počestně. Aspoň já si nemyslím, že by zabíjení lidí bylo zrovna počestné zaměstnání. A akce pod jeho vedením nebude plácání báboviček na pískovišti. "Cože? Jednu akci s Jakešem? Co když se ti něco stane...Jakeš tě zatáhl do svého světa?" řeknu znepokojeně a odvrátím hlavu. "Já mám taky tip na plavovlasé a je jich tam plná loď."Řeknu chladně a rozhodnu se vylézt z postele. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “No to víš… jsem nezbedná.“ zlepšila se ji nálada “Ale může být rád. Že jsem neutíkala za chlapáka…“ zamyslela se “I když to také není tak docela pravda. Mi dva jsme se pořád někde potkávali, co?“ mrkla na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans tě chytl za ruku a stáhl zase k sobě “Lily. No tak… netvař se takhle…. Ty víš přece, že je to důležité. A nebudu tam jenom já a Jakeš. Bude tam dalších deset chlapů.“ pohladil tě po tváři. “Jakeš mě nikam nezatáhl. Já šel dobrovolně. Jsme ve válce, Lily. Ne sice otevřené ale přesto…. Unesli mi tě. To jim nikdy neodpustím. Jenom z představy, že se tě dotkli ve mně vře vztek…“ snažil si tě udobřit. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To ano, ale s tím já nemám nic společného. NEbo jsi mě vyhledávalal schválně?" šibalsky mi zajiskří v očím. Jemně jí vezmzu za bradu a krátce políbím na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lehce přivřela oči a usmála se “To by se ti líbilo, co? Proč bych tě měla vyhledávat? Myslíš si, že jsi snad tak neodolatelný?“ pozvedla zvědavě obočí “Co já vím tak jsi mě první nemohl vystát. I když jsem se snažila být přátelská.“popichovala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No pokud si vzpomínám, tak naše první setkání bylo poněkud krátké. tedy alespoň pro mě, a navíc tam byl i tvůj otec. Po druhé jsem byl poněkud mimo a teď naposledy to bylo možná trošku hrané," rozpačitě si prohrábnu rukou vlasy, ale hned se zase usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nebe už bylo tmavé, objevil se měsíc a i pár prvních hvězd. “No ano…naše první setkání…. Myslela jsem, že se z toho picnu. Ještě, že jsem tě stihla včas přenést pryč.“ zmlkla a přemýšlela. “Nechápu, jak je možné že jsem to nepostřehla.“ zavrtěla nevěřícně hlavou |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Stáhnout se nechám ikdyž ne moc ochotně. Pořád ještě se mu nepodívám do očí. "Ale na mě nikdo nesáhl a ani se o to nepokusil. Chtěli nás jenom kvůli Planirovi, nic víc. Jenom si zjistili, že jsme Jakešova nová rodina." Pokrčím rameny. "Kromě toho si myslím, že je to jako píchat do vosího hnízda nebo dráždit hada bosou nohou, říkej tomu, jak chceš." Konečně se mu podívám do očí. "Slib mi, že budeš opatrný..." Vypadne ze mě a položím mu dlaň na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zmateně zamrkám. "Co jsi nepostřehla?" zeptám se. Teď nějak vůbec nevim o čem mluví a na víno to svádět nemůžu. NA to jsem toho vypil docela málo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se “No, že jsem nepostřehla jaký jsi herec, když jsi říkal že to bylo hrané.“ tentokrát lehce políbila ona tebe. Ucítil jsi, jak ti něco mokrého spadlo na čelo. Zvedl jsi ruku a utřel si to a vzhlédl na tvář ti dopadlo několik dalších kapek. Nad vámi se pomalu pohybovala temná mračna, měli jste je za zády nebylo se čemu divit že jste si toho nevšimli. Za chvíli se spustil lehký déšť. Natali se vymanila z tvého objetí a vyskočila na nohy “Prší.. asi bychom měli jít dovnitř.“ podívala se na tebe a vzhlédla. Zablesklo se, cukla sebou a přiblížila se k tobě “To bude teda pěkná bouřka.“ její šaty pozvolna těžkly nasátou vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzal tvou ruku a políbil tě do dlaně “Když na mě budeš čekat doma? Nikdy bych si nedovolil být neopatrný.“ slíbil ti. “Mimochodem… Jakeš už ví, jak to mezi námi dvěma je…. Řekl bych…. Že jsem se mu trochu zalíbil a nezdálo se, že by ho to rozčílilo. Nezabil mě, tak se zdá že s naším vztahem souhlasí… a to jsem mu ani nic neřekl. Zdá se, že to poznal sám.“políbil tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Rychle," popostrčim jí ke dveřím. Mě déšť zase tolik nevadí a tak ještě popadnu tác a láhev s vínem a zamířím za Natali dovnitř domu. Tam odložim nádobí a s láhví vína se přesunemem do jejího pokoje. Kritickým okem si jí prohlédnu. "Měla by jsi se převléknout. Jsi celá mokrá a ještě nastydneš," navrhnu ji, "ja zatim počkám vedle." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali zřejmě chtěla něco říci, ale pak si to rozmyslela a místo toho řekla “Ty by jsi se ale měl také převléknout.“ řekla a otočila se k tobě zády. Začala se svlékat z mokrých šatů a za chvíli jsi viděl její nahá ramena a záda pokud zrovna teď neodejdeš pravděpodobně toho uvidíš i víc. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Chvilku se ještě pozdržím a pokochám se pohledem na Natalina bělostná ramena, pak odejdu vedle. Sundám si navlhlý plášť a přehodím ho přes židli aby uschnul. Zbytek tak hrozný není. Plášť zachytil největší nápor, jenom si hadrem trochu utřu vlasy, ze kterých mi kape voda. Hřebenem je pak přičisnu, abych nevypadal jako hastroš. Před dveřmi se zastavim a zaklepu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dům “Pojď dál.“ ozvalo se. Když jsi vešel uviděl jsi Natali, jak stojí zády před zrcadlem a tvářila se nešťastně. Na sobě měla ty vínové šaty, které zdůrazňovali její poprsí. Ohlížela se přes rameno a pokoušela se zapnout poslední tři knoflíky na zádech “Můžeš mi pomoci? Já mám příliš krátké ruce a nemůžu je dopnout.“ zažadonila. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale jistě," usměju se na ní do zrcadla, když jí otočím zády k sobě a dopnu jí knoflíčky. Normálně by to bylo spíš naopak a já bych je rozepínal, ale co. Všechno je jednou poprvé. "Tak," řeknu a pohladím jí po krku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Oddychla si “Díky…. Už jsem si připadala hloupě. Chvíli jsem se tu dokonce točila dokolečka, jako když se pes snaží chytit svůj vlastní ocas.“ otočila se k tobě, chytla se za výstřih a trochu si šaty povytáhla ale nebylo to k ničemu, stejně se vrátily na původní místo. Podívala se na tebe “Jak to, že jsi trefil mou velikost?“ zeptala se a položila ruce na tvá ramena. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Mamka souhlasila taky, protože už ten den, co jsi odešel, mi řekla, že si všimla, že mezi námi něco je." Usměju se. "Zdá se, že i oni odhalili tvoje kvality...stejně jako já." Přitulím se k němu. "Ale za toho Jakeše jsem ráda...nejdřív ses mu vůbec nelíbil. Varoval mě před tebou." Zachichotám se. "Ale nějak jsem si nedala říct." Políbím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Mám to v oku," mrknu na ní. "Moc ti sluší," prohlédnu si jí od hlavy až po paty a chvilku se zdržím u jejího živůtku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Snad tvůj pohled nějak vycítila a hruď se ji trochu nadzvedla “Díky…. Také je to díky tobě. Máš dobrý vkus.“ přišla k tobě blíže, tělo na tělo, stoupla si na špičky a políbila tě. Zřejmě se ji líbání nějak zalíbilo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Hans mlaskl jazykem o patro “To je zvláštní. Já bych řekl že spíš měl varovat on mě před tebou a ne naopak.“pohladil tě po zádech “Ale raději se před nimi nebudeme moc muchlovat. Bylo by to značně nepříjemné a myslím že tohle by už ani Jakeš neskousl. A možná ani en tvoje máma.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sevřu jí za ramena a s radostí ji polibky oplácím. Chvilku takhle vydržíme, ale nakonec to zase ukončím. Dřív než to zajde někam dál. Zhluboka se nadechnu a zadívám se jí do očí. Mám chuť se v nich utopit, jenže to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvářila se nespokojeně ale odevzdaně si povzdychla, ustoupila od tebe a vložila si pramen vlhkých vlasů za ucho “Kéž by se ten slib dal nějak obejít.“řekla sklesle “Co budeme dělat teď? Venku prší.“zadívala se ti do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Máš pravdu. Nebudeme je moc dráždit." Souhlasím. "Nechtěla bych, aby se najednou Jakeš vynořil se sekáčkem na maso v ruce a za souhlasného přikyvování mamky bych se tě chystal naporcovat." Zasměju se. "A já hlavně nejsem ten typ, co by se chtěl muchlovat před obecenstvem." Dodám a lípnu mu pusu na nahé rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Také bych si to přál," zašeptám a venku se zableskne. "Pokud nechceš jít spát tak nám asi nezbyde nic jiného než si povídat a popíjet u toho víno," smutně se pousměji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmála se “Pokud máš ještě náladu ráda bych si ještě povídala.“ vzala tě za ruku a usmála se na tebe abys nebyl tak skleslý. Zdálo se, že tohle byli vlastně poslední dny kdy můžete být spolu. Jen co Natali vrátíte jejímu otci pravděpodobně se již nikdy neuvidíte. “Je to ale zvláštní…. První jsme se neměli moc v lásce….a teď se máme rádi. Je to prostě zvláštní.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Mazlivě ti olízl krk “No já bych se s tebou muchloval kdekoliv…kromě před Jakešem a tvou matkou.“ uculil se. “Dáš si něco? Nemáš žízeň? Nebo chuť na něco sladkého?“ začal tě rozmazlovat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokrčím rameny. "Na světě se dějí všelijaké podivné věci," odvedu Natali k posteli, posadim se vedle ní a naliji nám víno. Chvilku jenom posloucháme déšť bubnující na střechu a popijíme víno. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali poslouchala stejně jako ty, jak na střechu dopadají kapky deště, občas místnost osvětlil blesk a občas se ozval i hrom. Když dopila ten den už čtvrtou skleničku vína odložila ji stranou a přitulila se k tobě. Opřela si hlavu o tvé rameno a zavřela oči. Nakonec jste se k povídání ani tak nedostali. Natali za chvíli usnula a její klidný den tě lechtal na krku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nějakoudobu si ještě vychutnávám její blízkost a pak jí uložím do postele. Sundám jí boty a povolím šaty. Nakonec jí přikryji dekou a sednu si na postel vedle ní. Dívám se na její krásnou tvář, která ve spánku vypadá opravdu roztomile. Skloním se k ní a políbím na rty, pak vstanu vezmu nedopitou láhev vína a odejdu do vedlejšího pokoje. Sednu do křesla a dívám se jak voda teče po skle a pomalu dopijím víno. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kdo ví, jak dlouho jsi tam seděl. Hleděl z okna a zabýval se vlastníma myšlenkami. Do pokoje vešel jeden ospalí hlídač “Dobrý večer.“ pozdravil tě a promnul se oči, asi se zrovna probudil a vystřídal svého společníka “Venku je ale boží dopuštění, co?“ nadhodil a přestal si mnout oči “Je tady více pokojů. Můžete přespat tady.“ navrhl ti. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To ano. Spustil se pěkný liják," vstanu a protáhnu se. "V pořádku někam složím hlavu. O mě si starosti dělat nemusíte," dojdu do kuchyně a odhodím prázdnou láhev od vína. Chvilku přemýšlím co dělat, ale spát se mi ještě nechce. Místo toho odejdu ven a nastavím tvář dešti, abych se trochu uklidnil. Ale moc to nepomahá, stále musim myslet na Natali. Nakonec se promočený a trochu smutný vrátím zpátky a jdu si někam lehnout. Uvidíme co přinese zítřek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Našel jsi si prázdný pokoj. Něž jsi si lehl tak jsi první vyklepal peřinu a polštář a pak sis až mohl lehnout. Nakonec po nějaké době tě ke spánku ukolébal jak déšť tak i ta trocha vína. Druhý den jsi byl neurvale probuzen Šivou “Vstávej Enho. Máme tu odpověď.“ zacloumal tebou a když jsi rozlepil oči uviděl jsi jak se před tebou vznáší kus papíru. “Ještě včera jsem jim to tam hodil a už tu máme odpověď. No tak. Probuď se.“ strhl z tebe peřinu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Odstrčim od sebe otravného Šivu a omámeně se probudím. Zamrkám do kalného rána a zatřepu hlavou abych se probral. "Tak co tam píšou," zachraptím, sputím bosé nohy na studenou podlahu a při tom doteku se oklepu. Oblékám se a natahuju uši, aby mi neuteklo ani slovo z toho co Šiva předčítá. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu zarytě mlčet a před očima se mi promítne obrázek Opata jako starého pavouka, co spřádá nějakou složitou síť, do které se dřív nebo později chytnu. Za předpokladu, že už v ní nevězím a všechno, o co se snažím, je jen takové to poslední cukání mouchy, než se stane něčím oběděm. Ale v pozornosti Elietimm jsem se ocitl bez Opatova přičinění. Roztržka v koalici? To že ví, že je chci zničit, mu v případě, že má Meg pravdu, docela nahrává. Poslal mě sem, abych byl silnější protivník? A až bude po nic, zbaví se mě a sám bude mít co chtěl? To ale musí předpokládat, že se dozví, co mě Septim učí. Což se po dobrém nestane. Blbost. Nemůže si myslet, že bych je dokázal zničit sám. Pokud si tedy z Alexovy hlavy nedozvěděl o Peterovi. Jestli jsem já na šachovnici pěšák, pak Meg a Septim věže a Peter královna. Nejmocnější figura, co ví jak na Elietimm. A já musím skrz šachovnici na druhou stranu pole a zvýšit počet silných figur ve hře. Nenene, to bude ještě jinak. Elietimm o mě věděli dřív než Opat. Mohl by tohle být skrz něj manévr, jak mě odstranit? Poslat mě sem, spoléhat na to, že se zkusím zajistit Opatovým jménem a předpokládat, že mě Meg bude považovat za dalšího najatého vraha a zabije mě? A měl za to něco slíbeného? Pitomost, tak silný hrač nejsem. Na chvíli zvednu hlavu, podívám se na Meg a uvědomím si, že kdybych se tam na té pláži pokusil přejít přes ni násilím, byl bych mrtvý do pěti vteřin. Vlastně bych se možná stačil jen jednou nadechnout a bylo by po mně. Pak si uvědomím, že už dlouho nepadlo ani slovo, a přitom jsem to já, kdo by měl promluvit. Jenže mě nějak nenapadá, co bych ji na to měl říct. Ale proč mě sakra ti plavovlasí prostě neodklidí z cesty. Moc na to mají a je to spolehlivější než čekat, že na mě budou platit nějaké výhružky. Ale jestli do teď pro ně nejsem hrozba, tak až skončí tahle výuka budu. Tak na co sakra čekají? Obrátím do sebe obsah svojí sklenice a shrnu vlasy z očí. "Kolik je ještě lidí jako vy, co magii ovládají?" Zeptám se. "Jak silný je ten odpor proti Elietimm?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si dřepl na postel a rozložil ten kus papíru “Celý ti to číst nebudu. Většinu dopisu zahrnují nadávky a výhružky. Některým ani nerozumím jak se zdá, tak během rozčílení přecházel zpět do své mateřčiny. Tak poslouchej, přečtu ti jen to nejdůležitější.“ “Dobrá. Přistoupím na vaše požadavky. Zkontaktuji vašeho vládce a dohodneme se na mírumilovnějším způsobu, jak se dostat na „váš“ ostrov.“ přečetl Šiva “Blablabla…. Zase nějaké řečičky, jo tady.“ “ Jen co bude dohoda uzavřena chci svou dceru zpět. Neposkvrněnou na těle ani na duši. Pokud to tak nebude dohoda padne a začne válka.“ dočetl. “A přidal za tu válku spoustu vykřičníků.“ zase dopis složil “Zdá se, že o svou dceru vážně stojí, když je ochotný vzdát se té okupace.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Septim zavrtěl hlavou “To se těžko odhaduje. Někteří to kdysi studovali a pak nad to zanevřeli. Někdy tahle síla způsobuje jenom problémy. Pokud jde o krédu řekl bych, že nás je tu taková padesátka. Možná i méně. A to někteří umí jen pár triků.“ mávl rukou. “Pokud jste o celý svět může nás být taková tisícovka. Velice málo.“ dodala Meg “A pokud jde o odpor. Řekni to lidem. Oni budou bránit svůj domov. I bez síly. Teda aspoň všichni ti co už nebyli přetaženi na stranu nepřátel.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Skvělé," naliji si vodu do plechového umyvydla a opláchnu si obličej. "Tím to pro mě tak nějak končí a dál už je to na vás. Tobě jako správce tržitě a Váženým co tomu tady šefuje. A kdo já vim kdo všechno do toho ještě dělá," zašklebim se, když mi začne kručet v žaludku a tak zamířím do kuchyně, ale ve dveřímch se zastavim a otočím se zpátky na Šivu. "Jediné co bych chtěl je postrestání vraha Samanty. Myslíš, že by se to dalo zařídit?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva vstal a strčil si dopis do kapsy “Možná. Udělám co budu moci.“ slíbil ti. Odešel jsi do kuchyně a Šiva šel za tebou “Já se tedy vydám za Váženým a pohovořím si o tom s ním…. A ty? Co teď budeš dělat?“ zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Začnu si připravovat snídani pro sebe i Natali. Z večera toho ještě dost zůstalo. Nějaké to ovoce a chleba s uzeným masem. "Chránit Natali, aby nebyla poskvrněna," mnou, dodám ještě v duchu a chraplavě se zasměju, i když mi tedy do smíchu moc není. "Jo to jsem ti neřekl," otočím se na Šivu, když si vzpomenu na tu ženu u něj doma. "Ta kamarádka Samanty, jak byla včera u tebe, se pokouší najít jejího vraha. Já jsem jí nic neřekl a snažil se jí od toho odradit, bohužel neúspěšně a trochu se bojím toho, aby náhodou něco nevyvedla. Tak si jenom dej pozor," poplácám ho po ramenia dokončím přípravu snídaně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “A pak? Až bude Natali zase u svého otce a bude vyjednán mír? Zdržíš se ještě nebo vyrazíš zase na své toulky?“ zajímal se. “Jo a neboj se. Já si s tou ženkou poradím. Ženy… když si postaví hlavu nic s nimi nehne a pletou se do věcí, které by měli nechat na chlapech.“ usmál se “Pokud jde o Liu tak tohle jsem nikdy neřekl.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jasně, nikdy jsme spolu nemluvili," usměju se a nadám jídlo na tác. "Nevim. Nejspíš ano. Tedy až skončí zima, teď se mi nikam harcovat nechce. Teda poud se mě nechceš už zbavit," přátelsky si ho dobírám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Zbavit se tě? No je pravda, že jsem o tom párkrát uvažoval….“ zasmál se “Ale ne… přece víš, že jsi u nás vítaný. Patříš do rodiny.“ usmál se. “No.. já teda vyrazím. Zastavím se tu večer. Měj se.“ rozloučil se s tebou a odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ty taky," odpovím, ale už mě neslyší. S tichým povzdechnutím vezmu tác a zaklepu u Natali, abych jí mohl říci tu radostnou novinu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Neozvala se žádná odpověď. Nakoukl jsi tedy do pokoje. Natali stále spala. Z pod peřiny jsi viděl jenom její rozcuchané blond vlasy a lýtko. “Dobré ráno.“ pozdravil tě jeden z mužů co tu hlídali, když šel kolem tebe, ale byl to ten druhý než včera s kterým jsi mluvil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobrej," odpovím mu a vklouznu do pokoje k Natali. Tác s jídlem položím na stolek a přejdu k posteli. CHvíli se jenom dívám jak Natali pravidelně oddechuje a pak se nad ní skloním a odhrnu jí vlasy z tváře. "Už je ráno," zašeptám jí do ucha a jemně pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali pootevřela jedno oko a zamžourala na tebe “Už?“ zívla a protáhla se, začali si mnout oči “Dobré ráno, Meiju.“ posadila se. Vlasy měla rozcuchané a tváře zrůžovělé spánkem, podívala se na tebe pak na stolek kde byl tác s jídlem “Snídaně do postele? To bych si nechala líbit.“ krátce se zasmála a políbila tě na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale samozřejme," odpovím, "co bych neudělal pro svou rozmilou zajatkyni," uculím se a natáhnu se po tácu s jídlem, který položím Natali na klín a sednu si vedle ní na postel, abych také posnídal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se zase zasmála a vzala si kousek trochu hroznového vína “Venku už přestalo pršet.“ jen tak poznamenala a i když venku nepršelo tak stále bylo zataženo. “Už přišla odpověď, že?“ podívala se na tebe a ujídala dál hroznové víno. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ano," potvrdím její doměnku a sklopím pohled k jídlu. "Měla jsi pravdu. Tvů otec na to přistoupil a bude vyjednávat. Za to tě chce zpátky neposkvrněnou na těle i na duchu," povzdechnutí zakryji kouskem chleba, který si nacpu do úst. Nevím co víc na to říci. Ta tam je krása včerejšího večera a tak jenom mlčky žvýkám. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "S tím souhlasím." Usměju se jeho poznámce. Zamyslím se, našpulím rty a mimoděk začnu ukazováčkem kroužit kolem Hansova pupíku. "Hm...myslím, že mi vůbec nic nechybí." Zaculím se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Smutně se pousmála “Myslela jsem si to….“ vzdychla a podívala se na tebe “Ale Meiju. Nebuď smutný. Věděl jsi, že se to stane. Stejně jako já.“vzala tě za ruku a propletla s tebou prsty. “Děkuji, že jsi se ke mně choval tak hezky, Meiju. Budu mít krásné vzpomínky. Jsem ti za to opravdu vděčná.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Věděl," vděčně jí stisknu ruku, "ale i tak mi to vadí. Je škoda, že to takhle všechno dopadlo a nepotkali jsme se někde jinde, za jiných okolností," políbím jí ruku a trošku se pousměji. Zkusím na to nemyslet. Nějakou dobu spolu ještě budeme. Kdo ví jak dlouho se ta jednání potáhnou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Olízl si rty a zase tě políbil “Takže náš plán na dnešek je povalování se v posteli, mazlení, rozmazlování a milování?“ pozvedl obočí a viditelně se mu tahle představa velice zamlouvala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “To ano… ale… je tu pořád ta možnost, že otce přemluvím. Aby mě do toho sňatku nenutil. Jestli budeme s obyvateli Krédy zadobře možná by mi to mohlo vyjít. S tím, že by to posílilo naše vztahy, kdybych se provdala za někoho z Krédy. No však víš, jak to myslím.“ usmála se, políbila tě na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Pokud to vyjde," pohladím jí po tváři, "tvůj otec se zdál velmi rozzuřen. Alespoň soudě podle toho dopisu, co nám zaslal. Polovině z toho jsme ani nerozuměli," z misky vylovim jedno jablko a zakousnu se do něj. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zazubím se na něj. "To je náš plán." "Pokud nás někdo nevyruší..." pokrčím rameny, ale stále se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se “Ano… to je pochopitelné. Stejně to jistě byli jenom nadávky. Otec přechází do naší mateřštiny jen v silném rozrušení.“ dojedla hroznové víno a vzala si banán. “Otec mě má rád. To vím, ale neumí to dát najevo… je to diktátor. Svým způsobem. Ti musí za každých okolností vypadat jako tvrdí chlapy s kusem ledu v sobě místo citů.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Chápu," jím jablko a rukávem si utřu šťávu, která mi vytryskla na bradu. "To já se vždycky staral jenom sám o sebe a tak jsem se tohle nenaučil," pokrčím rameny, "i když na svých cestách jsem viděl už slušnou řádku různých kultů, pověr a zvyků. Tak například tady," polknu sousto, aby se mi lépe hovořilo. "Normálně se holím, ale tady na Krédě jsou vousy znakem mužnosti a kdo je nemá je považován, za méněceného a navíc je to znakem toho, že je ten dotyčný na kluky," pokrčím rameny. "A podobné věci jsou všude možně." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se a pohladila tě po tváři “Mě se s vousy líbíš.“ posadila se a dala stranou tác a už se k tobě zase tulila. “Kdy odejdeš? Tedy… musíš jít zase něco zařizovat? Nebo se budu moci těšit tvé společnosti celý den?“ zajímala se a její dlaň spočinula na tvém břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak takový plán se mi líbí.“ objal tě a přitiskl si tě těsně k sobě. “Vždy jsem snil o tom, že strávím v posteli celý den v přítomnosti nádherné ženy…“ položil ti ruce na zadeček, který ti stiskl. “Co když, ale otěhotníš?“ zeptal se a zatvářil se znepokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zavrtím hlavou. "Pokud vím, tak nikam nemusím, takže muůžemem zůstat spolu. Tedy doufám, že se někde něco nepokazí a já tam nemusel," obejmu jí kolem ramen a zabořim hlavu do jejcih hustých vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali si spokojeně vzdychla, zavřela oči “To je dobře…. Budeš mi chybět. Doufám že já tobě také…. Aspoň trochu a na chvíli než si najdeš nějakou jinou ženu, kterou budeš moci rozmazlovat.“ pohladila tě po pase. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Samozřejmě, že mi budeš chybět," ujistím jí. Stejně jako Samanta nebo Klára. Na takové dívky se nedá nezvpomínat. "Nezapomenu na tebe," zašeptám a vezmu jí za ruku, "to ti slibuji." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ruku ti stiskla “To jsem ráda.“ zase oči otevřela, usmála se na tebe a políbila tě více se k tobě přitiskla “Co budeme dnes dělat? Když už tu budeme spolu?“ a znovu tě políbila. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Polibky jí nadšeně oplácím, když se mě ale zeptá, trošku se odtáhnu a pokrčím rameny. "To co bych dělal normálně se dělat nedá, takže asi budemem muset zůstat u toho povídání," usměju se na ní a znovu jí políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatvářím se vševědoucně. "Dokud dítě nebudeme chtít, žádné nebude...je několik spolehlivých metod, jak tomu zabránit." Odpovím klidně. "Co kdybych s tebou vážně čekala dítě? Utečeš a necháš mě tady?" Zeptám se vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Trochu se začervenala “Ano… to máš pravdu.“ souhlasila, opřela si hlavu tvé rameno, tváří přitisknutou k tvému krku. Pohladila tě po hrudi, cítil jsi jak se zachvěla “Možná bychom měli vlézt z té postele.“ zamumlala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jistě že ano. Utekl bych ale jenom koupit kolébku. A hned bych byl zase zpátky. Navíc kam bych šel? Nic nemám…. Teda je pravda, že mám tebe ale myslel jsem majetek a tak. Byl bych velký hlupák kdybych utekl.“ začal si pohrávat s tvými vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Asi ano," tiše odpovím, ale k odchodu se nemám. Místo toho jí rukou zajedu do vlasů a druhou jí začnu hladit po paži, po krku. Jemně jí zdvihnu hlavu a přitisknu své rty na její. V pevném objetí se pomalu položíme do peřin. Stále jí líbám. Tentokrát i na krk a odhalená ramena. Každý kousek její bílé kůže zasypu polibky, pak se ale zarazím a s největším vypětím své vůle zvednu hlavu a zadívám se jí do očí. "Promiň," šeptnu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Takže kvůli majetku." Rozesměju se a popadnu první polštář, co mi padne pod ruku. "To máš za to." Plácnu ho s ním po hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Zakňučel, jako zraněné zvíře “Co jsem ti provedl?“ vyskočil z postele abys na něj s polštářem nemohla. Nahota ho netrápila, proč by taky. “Nech toho kočičko, nebo si ublížíš.“ varoval tě s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Projela prsty vlasy “Neomlouvej se. Vždyť víš, že já to cítím stejně.“ zase měla zrychlený dech, prsa se ji rychle zvedala a zase klesala. Zarputila se zamračila, objala tě kolem krku a znovu políbila “Už abych byla zase u táty… jinak se z tohohle zblázním.“ postěžovala si. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Musim se omlouvat," odpovim a snažím se uklidnit své rozbouřené srdce, "slíbíl jsem ti, že budeš v bezpečí a místo toho jsem tvá největší hrozba," raději zavřu oči, abych se neviděl její dmoucí hruď, protože z pohledu na ní se mi vaří krev v žilách. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dům Zasmála se “Já tě rozhodně neberu jako hrozbu….“ pokrčila jednu nohu a odhalila tak stehno. “Tohle mě nijak neohrožuje... navíc. Trocha mazlení nikomu ještě neublížilo.“ dodala a zase se začervenala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Výhružně přivřu oči. "Abych neublížila tobě, kocoure." hodím po něm polštářem, který ho už jedno trefil. Kleknu si na kolena a hned si připravím další polštář. Vypadá to na pořádnou bitvu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Myslim, že tvůj otec by na to měl jiný názor," vzapětí se kousnu do rtu, ale už je pozdě. Tohle jsem neměl říkat. "Promiň, já..." slova se mi zadrhnou v hrdle. Co jí mám vlastně říci? Že po ní toužím jak jenom muž může toužit po ženě? To už ví. Prostě se musim ovládnout. Sevřu ruce v pěst až mi zbělají klouby a svádim souboj sám se sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzdychla “To máš pravdu. Vidět nás takhle otec nejspíš by ho trefil šlak.“ zadívala se na tebe. Políbila tě, pak tě od sebe ale lehce odstrčila a posadila se “Měla bych tě hlavně přestat pokoušet. Trápím tím tebe ale i sebe. Ty jsi opravdu zvláštní, Meiju. Být na tvém místě některý z naších mužů už by to dávno porušil. Jsi čestný muž. I když v tuhle chvíli bych raději byla, kdybys ji neměl.“ pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když už Natali necítím tak blízko u sebe tlak o něco povolí a já ulehčeně vydechnu. "Líchotí mi to. Opravdu, ale obávám se, že s tou mou ctí to trochu přeháníš. Bude to jenom horší a bojím se, že příště se už neovládnu. Asi bych měl odejít," zadívám se ke dveřím, ale pořád se nedokážu jen tak zvednout a odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Sebral polštář, kterým zakryl své obnažené genitálie “Přece bys svému mazlíčkovi neublížila, že ne?“uculil se a hledal si lepší strategické místo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rychle tě chytla za ruku “To ne, Meiju. Já jsem ráda, když jsi semnou.“zadívala se na tebe “Bylo by mi smutno…“ stiskla ti ruku “Třeba… třeba bych dokázala otce nějak přelstít. Třeba mu bude stačit mé slovo a nepošle mě na prohlídku…“ vzdychla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zavrtím hlavou. "Víš dobře jako já, že to nejde. Nemůžeme přeci ohrozit nevinné lidi jenom kvůli našemu chvilkovému potěšení a nic víc by to opravdu nebylo. Naše světy jsou příliš rozdílné. Brzy se rozejdeme a pravděpodobně se už nikdy neuvidíme," křečovitě jí svírám ruku. Nechci jí pustit, nechci, ale musím. Ona není moje. Nikdy nebyla a nikdy nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Máš pravdu…“ zavřela oči “Máš…. A já jsem tak sobecká a stále se snažím to nějak obejít….“ potřásla hlavou “Už to nebudu dělat… už tě nebudu pokoušet…“ stiskla ti ruku. Otočila se a vrátila se k tobě, přitulila se k tobě a mlčela. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vždyť jste říkala, že není jiná šance, jak se jim ubránit, než použitím magie." Podívám se na Meg, jako bych nechápal, jestli si tak trochu neodporuje. Viděl jsem, jak dokážou člověka ovládat a dav lidu s cepy snad může svrhnout diktátora, ale někoho kdo ovládá magii? Potřesu hlavou a zaplaším pocit, že jsem se dostal do nějakého pohádkového příběhu, co se řítí ke špatnému konci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Meg překvapeně zamrkala a místo ní odpověděl její otec “To je pravda. Ale magii u nich nepoužívá také kde kdo. Magii používají jenom ti co nosí stříbrné řetězy. Ostatní používají obyčejné zbraně. Ale dohromady s čaroději tvoří hodně nebezpečný celek.“ Meg přikývla “Přesně tak. Čarodějové jsou jen o krok níže jak vládci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To nic," pohladím jí když se ke mě přitiskne. "Také jsem nad tím přemýšlel a možnosti by byly, ale i tak je to podvod. Vlastně když nad tím tak uvažuji, tak už jsem tě stejně poskvrnil, alespoň na duši," ušklíbnu se a víc se k ní přitisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zvednu ruku, abych se plácnul do čela, co jsem to za blba. "Vlastně ano, tohle už vím. Jen jsem na to trochu pozapomněl." Pokrčím omluvně rameny, když mi Septim připomene, že ne všichni kouzlí. Takže šanci proti plavovlasému bez stříbrné cetky mám, ale v momentě, kdy bude v partě s čarodějem, jsem namydlený... To jsou vyhlídky... "A ti vládci...? Nedokončím větu, aby ji někdo z těch dvou mohl doplnit, a já se o nich něco dozvěděl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Myslíš?" Zeptám se s ďábelským úsměvem. Připraveným polštářem ho trefím, ještě než se stačí krýt. "Zásah!" Prohlásím vesele a hned sáhnu pro další. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ty jedna!“ hodil po tobě polštář, který tě zasáhl do břicha a už na tebe letěl druhý, který tě neškodně plácl do obličeje. Hans se zasmál “A máš to.“ posmíval se ti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pobřeží Meg pokrčila rameny “Pokud víme tak jeden z nich je tady ve městě. Ostatní stále žijí na svých ostrovech na severu. Jsou asi tři..nebo čtyři? Teď už nevím. Vládnou svému území, svým lidem a jsou vlastně ze všech nejmocnější.“podívala se na tebe. “Oni mají složitou hierarchii.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se “Myslím že to zase tolik vadit nebude.“ zavrtěla hlavou, rukou opřená o tvou hruď a zase zavřela oči. “Měli bychom něco dělat… nemůžeme přece pořád ležet.“ šťouchla tě prstem do boku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Můžeme," uculím se, "mě nevadí tu s tebou ležet, ale máš pravdu něco by sjme dělat mohli, jenže mě nenapadá co," nakrbatím čelo, jak se snažím něco vymyslet, ale moc mi to nejde. "Můžeme jít do zahrady, ale to bude to samé v bledě modrém," pokrčím rameny, "seděli b yjsme na lavičce a tiskli se k sobě. Kdybychom aspoň mohli ven. Ukázal bych ti třeba Havrana, ale bojím se odejít. Mohlo by se něco přihodit." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Promnu si spánky a kývnu hlavou, že chápu. Kde sídlí to přece vím už od Alexe. Někde na Ledovém ostrově. Jenže po tom, co všechno jsem se dozvěděl, mi ta šance, že proti nim něco zmůžu, příjde dost minimální. I kdybych se nakrásně za čtrnáct dnů naučil tu magii ovládat, první z nich, který ji používá od mala se mnou zamete jako s kusem hadru. Sakra... Uvědomím si, že začínám být skleslý a vyškrábat ze sebe trochu víry, že to dokážu, je těžší a těžší. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Meg tě vzala za ruku a chlácholivě tě po ní poklepala “Neklesej na mysli, Kiro. Stále je naděje. Přece se nenecháme zotročit? Nebo vyhnat. Vypadá to možná beznadějně ale jistě je nějaké řešení.“ vstala a vzala prázdný talíř “Tak já vás nechám zase trénovat.“ usmála se a vešla do domku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyslela se “A co třeba že bych se nějak přestrojila? To by nešlo?“ zeptala se a zamyšleně zabubnovala prsty o tvé prso. “Třeba bych si zakryla vlasy šátkem nebo bych si je obarvila….“ vymýšlela nějaké řešení. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Možná ano," zamyslím se, "mám pocit, že jsem tu viděl nějaký dlouhý plášť s kápí do kterého by jsi se mohla zahalit, ale pořád z toho nemám dobrý pocit," zadívám se jí do očí. "Co když tě někdo pozná? Nebo se ti něco stane? Co potom?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jeden zásah neznamená prohranou bitvu." Řeknu a jako druhou část odpovědi po něm hodím další polštář. Jenomže tím mi dojde munice a já se musím rozhodnout pro jiný způsob boje. Slezu z postele, omotám kolem sebe prostěradlo, abych si nepřipadala tak naze, a rozhodnu se pro přímý útok. Rozběhnu se a skočím na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyslela se “No to nevím? Když mě někdo pozná a bude mě chtít vrátit taťkovi přiložíš mi ke krku nůž a je to.“ pokrčila rameny “No dobře je to blbý nápad. Tak zůstaneme tady. Nebudeme pokoušet osud.“ trhla sebou když se dveře rozletěli a rychle si sedla. “Oh…pardon… Enho. Ten její otec už je u Váženého. Chce vidět svou dceru jinak nebude jednat. Chce se ubezpečit že je v pořádku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Těžká váha…“ utrousil malou poznámku a chytil tě do náruče “Zkoušela jsi létat?“ zasmál se a držel tě v náručí jako batole. Vyhodil tě do vzduchu a zase chytil “Víš… na boj zblízka jsem expert.“ a znovu tě vyhodil do vzduchu a chytil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Také se posadím a podívám se na Natali. "Tím se to řeší," vstanu a protáhnu se. "Za chvíli tam jsme," houknu přes rameno na poslíčka a pomůžu vstát Natali. "Chceš se nějak převléknout nebo vyrazíme rovnou?" zašeptám a stisknu jí ruku, tak aby to strážný neviděl. Stačí, že nás načapal jak se válíme v posteli. Jestli si pustí hubu na špacír, tak jsme v prdeli. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Létat? Ne..." Stihnu říct, než si vůbec uvědomím, co se chystá udělat. Vykulím oči a zalapu po dechu. "Expert?" Znovu přivřu výhružně oči. V okamžiku, kdy mě zase chytí, omotám mu svoje ruce kolem krku a přitisknu se k němu. Na vteřinku mu kouknu do očí a v té druhé ho vášnivě políbím. "Jak budeš bojovat proti tomuhle?" zeptám se se šibalským úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vstala a urovnala si faldy na sukni “To je v pořádku. Můžeme vyrazit hned.“ řekla pousmála se na tebe a stisk ruky ti oplatila. “Tak pojďme. Jsem zvědavá jak se otec zachová až mě uvidí.“ pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No… proti ohni je nejlepší bojovat ohněm.“ zasmál se a políbil tě “To je přece nejlepší způsob.“ jemně tě přitiskl ke zdi. “A no jistě, že jsem expert…. Přece jsem tě chytil ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přikývnu a vyvedu Natali z pokoje. Jednomu ze strážců řeknu, aby tady hlídal a drehého vezmu sebou aby nám kryl záda. Pak vyrazíme k domu Váženého. Svírám Natali za ruku a společně se proplétáme davem lidí, kteří jsou dnes v ulicích. Pro jistotu se rozhlížím kolem a dávám pozor na vše podezřelé. Její otec by se jí mohl pokusit osvobodit a pak bychom už v rukou neměli vůbec nic. Nehledě na to, že nechci, aby se Natali něco stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kréda Vyrazili jste do domu Váženého. Natali se držela v tvé blízkosti a strážný vás vedl. “Tak musím se tvářit vyděšeně až mě otec uvidí? Hrát zoufalou dceru, která se už chce vrátit domů?“ zeptala se Natali. Už z dálky jste viděli sídlo Váženého, jak už je obvyklé vládci si vždy žijí ve velkých, honosných sídlech kterými oslňují ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jestli to svedeš," mrknu na ni koutkem oka, ale jinak se dál věnuji pozorvání okolí. "Bylo by blbé, kdyby tvůj otec pojal nějaké podezření, ale ja říkám, záleží to na tobě. Třeba by mohl poznat, že se přetvařuješ. Přecijenom je to mág a já se v tomhle nevyznám, takže budu spoléhat na tvůj úsudek," říkám a cesta rychle ubíhá. Z achvilku už stojíme před domem Váženého. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otevřel vám sluha v bílém obleku, který se hluboce uklonil a vyzval vás ať vejdete. Jen co zavřel dveře, hned vás vedl rozlehlou kamennou chodbou až k těžkým dřevěným dveřím z hruškovice. Otevřel a uhnul stranou aby jste mohli vejít. Tam se ti naskytl pohled na pracovnu. Police s knihami. Za pracovním stolem velká mapa světa jak vypadal ještě před záplavou. Vypadala celkem obyčejně až na to, že se dřevo lesklo a vše vypadalo draze. U stolu seděl muž s býlími vlasy, ohlédl se a ty jsi v něm hned poznal otce Natali, zamračil se na tebe a vstal. Pohled hned zase přesunul na Natali a tvář se mu trochu vyhladila a možná jsi zahlédl i trochu úlevy. Natali vyjekla něco svým rodným jazykem a vrhla se k otci, sevřela ho v náručí a pořád něco brebentila a otec ji pohladil po vlasech než ji od sebe odtáhl. Chvíli spolu mluvili tím syrovým, surově znějícím jazykem “Dobrá. Můžeme vyjednávat.“ kývl na Vznešeného. Vznešený až do té chvíli stál ve stínu, z něj vyšel. Byl to vysoký, elegantně vyhlížející muž ve středních letech s černými uhlazenými vlasy a navoskovaným knírem. Nejvíce ti připomínal vlka. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamračeně pozoruji Natali a jejího otce jak se objímají a hovoří spolu. Trochu mě uklidní, že je tu sám, ale né moc. Je to mág a kdo ví čeho všeho je schopen. Přesunu se trochu blíž a chytím Natali za paži. Zdá se, že to dobře dopadlo, i když nejraději bych se Natali hned zeptal, ale musim si nechat zajít chuť. Odvedu jí stranou a otočím se na Váženého. "Máme odejít?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vážený se na tebe podíval “Pokud chcete můžete samozřejmě odejít. Ale také zde můžete zůstat.“ odpověděl a jeho hlas zněl jako smirkový papír co se tře o kámen. Natalin otec se ohlédl a výhružně se na tebe zadíval, bylo ti tak jasně řečeno že nesmíš jeho dceři ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Ušklíbnu se na Natalina otce. Ublížit Natali? Možná, ale ne tak jak by jsi mohl myslet a taky rozhodně né proti její vůli, ale to mu pochopitelně neřeknu. Zadívám se na Natali a pozvednu obočí v otázce. Mě osobně se tu nechce s nimi rokovat, ale pokud bude chtít být se svým otcem klidně tu počkám. Pak si ale ještě na něco vzpomenu. "Rád bych dostal zpátky svoje pistole, pokud jste je už nehodili do moře," zadívám se plavovlasému do očí, abych mu připoměl naše poslední setkání. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sídlo Plavovlasí tě chvíli vztekle pozoroval, pak ale cuknul očima k Natali a přikývl “Příštím setkání je dostanete zpět.“odpověděl. Natali krátce kývla hlavou, že můžete odejít. Mlčeli jste až do chvíli než jste vyšli ven ze sídla, kde na vás čekal strážce a šli jste zpět. “Zdá se, že můj otec má o mě opravdu obavy….“ pronesla zamyšleně Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sotva na pár vteřin ji tu ruku stisknu. Zvednu hlavu, abych se jí podíval do očí, jestli tomu sama doopravdy věří a trochu smutně se pousměju. Vyprovodím Meg pohledem,shrnu vlasy z očí a podívám se na Septima pohledem, že já jsem připravený. Třeba to dokážu umluvit na víc jak dvě hodiny denně. Navíc Meg, přece jen nebude taková ledová královna... |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Já vím," přikývnu. Chtěl bych jí k sobě přivinout, ale jsme na veřejnosti a nechci pokoušet štěstí. "Brzy to skončí," pronesu tiše. A naše společné chvilky budou nenávratně pryč a zůstane pouze blednoucí vzpomínka. "Otec... nic nepoznal?" zašeptám jí do cuha, když nás donutí se více semknout. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Ne. Vůbec nic nepoznal.Ptal se mě jestli jste mi neublížili ale to bylo vše.“podívala se na tebe. Strážce šel před vámi a svými širokými rameny v případě potřeby odstrkoval lidi aby jste mohli jít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pobřeží “Dobrá tedy.“ obrátil se na tebe Septim “Tak kde jsme to skončili? Ah ano… takže…. Ohledně pronášení zaříkadel. To je moc dobré pro ty co začínají. Ale později to už nebudeš ani potřebovat. Tak dobře.. zkusíme vodu. Ta je méně nebezpečná jak oheň. Pronesl slova „Avere mergitus on“ a dívej se na moře. Zkus udělat vodní kouli.“ pobídl tě. “Je to stejné jako s ohněm. A nepřeháněj to s velikostí.“ ukázal na moře. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To je dobře," pronesu spokojeně, pak popoběhnu dopředu a zaťukám našemu strážci na rameno. "Běž napřed. My se ještě zdržíme," řeknu mu, když se otočí a pak se usměju na Natali. "Říkala jsi, že potřebuješ něco nakoupit, tak teď máš možnost," rozhodím ruce, abych poukázal na to, že celý trh je jí k dispozici, "a pokud by jsi chtěla mohli bychom jít do příptavupodívat se na Havrana. Teda jestli se chceš vrátit zpátky do své komůrky," úsměv se mi ještě rozšíří. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokývám hlavou, že chápu a znovu se začnu soustředit. Tedy spíš se o to pokusím. Nějak se mi nedaří vymést z hlavy myšlenku na to, jaký průser se mi povede tentokrát. I když hořící palmu snad už netrumfnu. Zhluboka se nadechnu, zahldém na moře, představím si vodní kouli o velikosti menšího míčku a podle toho se pokusím usměrnit i energii. Zopakuju po Septimovi i formuli a pak už jen věřím, že se mi to povede. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Voda se v jednom místě trochu zvedla a pak dopadla do vody kde žbluňkla. Ale o sekundu později se zase zvedla a utvořila se vodní koule ale jako koule vypadala jenom chvíli než se začala deformovat nafoukla se a změnila se v bublinu a neškodně se vznesla do vzduchu kde praskla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hromotluk přikývne a vydá se dál. Natali se rozhlédla a pak se nadšeně usmála “Jako fakt?“ začala se rozhlížet “Ne zpět nechci aspoň zatím a ráda si prohlédnu tvou loď.“ řekla. Popadla tě za ruku a vedla tě tržištěm. Netrvalo to dlouho a našla obchůdek s hygienickými potřebami pro ženy. Vybrala si nějakou čistící mast a několik, houbovitých vložek které ihned schovala a červenala se. “Díky…. Ale víc nepotřebuji. Zajdeme se podívat na Havrana?“ řekla |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zavrtím lehce hlavou. "Pleteš se..." Řeknu měkce. "To já chytila tebe." Usměju se a obejmu ho kolem pasu. Přitáhnu si ho blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jistě," přikývnu a společně ruku v ruce zamíříme do přístavu. Jsem rád, že jsme vypadli z té mrňavé cimry. Tady na čerstvém vzduchu se mi lépe myslí, ale nesmím se nechat ukolébat falešným pocitem bezpečí a tak se stále rozhlížím zda nám něco nehrozí. Nakonec se však bez nehody dostaneme až do přístavu, tam kde kotví má plachetnice. "To je Havran," ukážu na loď, která se líně pohupuje na vlnách. "Co jí říkáš?" otočím se k Natali, v očích pýchu. Je to má nejlepší loď co jsem kdy měl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali přišla blíže a chvíli si ho mlčky prohlížela “Je opravdu pěkná. Ideální na cestování.“ usmála se na tebe “Ukážeš mi ji zevnitř?“ požádala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Políbil tě několikrát na krk “Tak ty jsi chytila mě? Přijdu si pomalu, jak moucha lapená v síti. Ale jak bych se nemohl své vládkyni nepodřídit.“ mrkl na tebe. “Hm.. neschovávej se mi v té dece…“ řekl nespokojeně a začal ho z tebe odmotávat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jistě," přeskočím z mola na palubu a zkušeně koleny vyrovnám zhoupnutí lodi, pak natáhnu ruce a pomůžu na palubu i Natali. Na chvilku mi tvář zakryje stín smutku, když si vzpomenu, že poslední žena kterou jsem zde uvítal byla Samanta a jak dopadlo. Ale tychle chmurné myšlenky rychle vypudím z mysli a znovu se usměji na Natali, když jí sevřu v náručí. "Ehm," odkašlu si, "hlavně se prosím nelekni. Je tam hrozný nepořádek. Když jsem tu byl naposledy, tak jsem byl trochu mimo," zatvářím se provinile a otevřu dveře do kabiny. Tam to vypadá jako po výbuchu granátu. Neustlaná postel, zbytky jídla na stole, špinavé nádobí, věci rozházené jak jsem se tu opilý motal. Dokonce je tu ještě cítit pach alkoholu a nemytého těla, takže rychle otevřu okénko, aby se to vyvětralo a začnu to tu dávat aspoň trochu do pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se rozhlédla a zasmála se “Prostě klasický, mužský pokoj. Jsem si jistá že v tomhle máš nějaký svůj řád. A tuším že i v nějakém koutě začíná svůj nový život nějaká entita.“ přešla do prostřed místnosti a rozhlížela se. “Je to opravdu pěkná loď.“ usmála se na tebe a zvedla opatrně něco co vypadalo jako velice špinavá košile. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky," vezmu jí košili a spolu s dalším špinavým prádlem to hodím do pytle. Pak to musim nechat vyprat. Ze stolu smetu zbytky jidla do kýble a ten vyhodím na palubu. Postel alespoň trochu urovnám a pak se podívám na své dílo. Není to nic extra, ale za tu chvilku se nedá udělat zázrak. "To víš, žiju tu sám a návštěvy moc nemívám," otočím se konečně k Natali. "Tady nás aspoň nebude nikdo rušit a můžeme si v klidu popovídat," usměju se a konečně Natali obejmu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se ráda nechala obejmout a sama tě sevřela kolem pasu “Mě se tu líbí. Takový staromládenecký brloh.“ ústa měla od ucha k uchu. Políbila tě lehce na bradu “A o čem si chceš podívat? Tam v tom domě nemáme dost soukromí?“ zeptala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nevím. Možná," projedu jí rukou vlasy, "cítím se tam trochu nesvůj a ti strážci mi na tom taky moc nepřidají. Možná jim křivdim a jsou to jenom moje nervy, ale jsem rád, že jsme pryč," přivřu oči a políbím jí na krk, ale zhoupnutí lodi mě naštěstí probere před tím než bych zase udělal nějakou hloupost. Trochu od Natali odstoupím, ale stále jí držím za ruku. "Nechceš se trochu projet?" navrhnu jí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Chodící bublifuk..." Zamumlám tiše, když vidím výsledky svého nepovedeného pokusu. Takže znova. Nemůže to být těžší než vytvořit ten oheň. I když ten mě pravda láká mnohem víc. Pokusím se znovu zkoncentrovat, bez ohledu na to, že mám pocit, jako by mě Septim probodával pohledem. "Avere mergitus on." Zavelím znovu tiše a zřetelně a docela se začínám těšit na to, až se budu moct vyhnout těmhle zaklínadlům. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla že chápe, ale když jsi se zmínil o tom, že by jste se mohli projet oči se ji nadšeně rozzářili “Ano! Moc ráda.“ souhlasila horlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Další tvůj pokus končil tak, že jsi udělal znovu bubliny a hned několik. Až na třetí pokus se ti povedlo konečně vytvořit pevnou vodní kouli aniž by se deformovala “No to se podívejme. Teď s ní zkus vlastní myslí pohnout. Stačí na to mysl ale pokud ti to nepůjde můžeš použít i ruce. Vezmi trochu energie, kterou propojíš s vodní koulí a tvou rukou a pak rukou pohni jako kdybys chtěl hodit.“ názorně ti to ukazoval. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na třetí pokus to není špatné. Když vezmu, kolikrát jsem spadl ze stromu, než jsem se po něm naučil lézt, jsem s magií dost napřed. A jestli na to, abych s tou koulí dokázal pohnout stačí jen myslet a věřit, pak směle do toho. Představím si tenkou nitku energie mezi dlaní a vodní koulí a začnu se soustředit na to, že s ní pohnu. Ne k sobě, ještě tak aby se o mě rozprskla, ale někam do strany. Trochu si pomůžu i gestem, jak řekl Septim. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se když vidím její nadšení a vyvedu jí zpátky na palubu. Usadím jí k boku člunu a začnu se připravovat k plavbě. Naštěstí je odliv, tak to půjde snadno. Odvážu lana, která drží Havrana v přístavu, dlouhou tyčí mu trochu pomůžu odrazit od mola, pak už nás vezme proud a já se postavím ke kormidlu a začnu opatrně manévrovat. Jen co vyjedeme ze zátoky spustím plachtu a vítr se do nás opře plnou silou. Havran poskočí jako splašený kůň a nabere rychlost. Nejdřív dávám pozor, abych nenarazil do nějaké rybářské bárky, ale čím více se vzdalujeme od břehu, tím je jích méně a já se už nemusím tolik věnovat řízení a tak mrknu na Natali. Poté otočím havrana rovnoběžně s břehem, který stále máme na dohled. Nechci se pouštět nijak daleko na moře. Tohle by mělo bohatě stačit. Vezmu to kolem mysu, trošku se projedeme a pak poplujeme zpátky. Vítr má docela sílu a Havran jí využije do posledního kousku. Letí po hladině rychle jako střela, chvíli se i zdá, že se snad vznáší nad hladinou. "Chceš si to zkusit?" přesunu svou pozornost od kormidla k Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Když Hans zatáhne za jeden konec prostěradla, pomůžu mu tím, že se dvakrát otočím a tak ho společnými silami odmotáme. "A co chceš dělat teď?" Zeptám se ho s bezelstným úsměvem na rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma “No… hodlám se tě znovu zmocnit.“ řekl dychtivě a začal tě líbat. Rozhodně jsi měla pocit, že při sexu jsi ještě nebyla přitisknu ke zdi aniž by ses dotýkala nohama země. Za nějakou dobu jste se už mazlili v posteli “Lily?“ ozvalo se klepání na dveře. Naštěstí to byla mamča a nešla dovnitř “Mohla by jsi s Hansem přijít dolů?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Havran Natali nastavovala tvář větru a její blond vlasy za ní vlály. Podívala se na tebe “Můžu?“ zeptala se a přišla k tobě. Od studeného větru měla červené tváře. “Ale potřebuji abys mi pomohl… ano?“ požádala tě a zadívala se na kormidlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Koule se zhoupla a pak odletěla do dálky kde se rozprskla hned jak dopadla na zem. “Výborně….“ pochválil tě Septim “Tak… myslím, že pro dnešek by to stačilo. Ale chci abys cvičil. Zítra chci abys mi ukázal jak hezky ti to jde a začneme s dalšími lekcemi. Jasné?“podíval se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ztuhnu v momentální pozici. Tak se leknu, že nejsem ani schopná ucuknou nebo udělat cokolv jiného. Prostě zůstanu, tak jak jsem. "Ehm...jo, jasně...hned jsme tam." Odpovím lehce přidušeně, ale snažím se aby to pokud mono znělo normálně. Počkám, až uslyším vzdalující se kroky. "Tak tohle bylo o fous..." Vydechnu. "Ale...co nám můžou chtít?" Zeptám se nahlas, ikdyž pochybuji, že Hans bude znát odpověď. Vylezu z postele a začnu se oblékat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Samozřejmě," jednou rukou pustím kormidlo a pustím Natali před sebe. Pak počkám až uchopí madla a začne řídit. Jednou rukou pořád ještě jistím kormidlo, kdyby se snad něco zvrtlo, ale zdá se, že to má Natali pěvně v rukách. "Stačí jenom udržovat směr," nakloním své rty až k jejímu uchu, aby mě bylo přes svištění větru slyšet a pak pustím kormidlo úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Trochu si oddychnu, že to vyšlo, když mě Septim pochválí, a pak trochu neochotně kývnu hlavou, když řekne, že pro dnešek by to stačilo. "Jasné." Odpovím mu a vstanu. Hodina už pokročila a asi bude doopravdy čas vydat se domů, ať tu moc dlouho neotravuju. Zeptám se ještě, kdy mám zítra přijít, a potom se rozloučím. Vydám se palmovou alejí směrem k moři a pak do města. Zjistit, jestli a co se rozneslo ohledně Raphaelovi smrti a koho z toho podezírají. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Havran Natali ho rychle uchopila, trochu ji to stáhlo na stranu ale zase kormidlo narovnala. Ruce se ji trochu třásli ale kormidlo nepouštěla “Jde mi to?“ zeptala se a proti větru její hlas zněl jako slabé vypísknutí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se protáhl a vyšvihl se na nohy “Nemám páru.“ odpověděl a začal se také oblékat “Tak nakonec asi z toho celodenního polehávání nic nebude.“ řekl zklamaně. Když jste byli oblečeni sešli jste dolů kde na vás čekala mamka ale bez Jakeše. Ten nejspíš ještě spal. “Posaďte se.“ pobídla vás a když jste tak udělali vlídně se usmála. “Tak jsem tak uvažovala Lily…. Náš starý dům… napadlo mě. Že až bude po všem a ti blonďáci…. Už nás nebudou ohrožovat…. Že bych vám dvěma ten dům přenechala. Zdá se mi, že váš vztah je…vážný. Náš starý dům… chtěla by sis ho nechat pro vlastní rodinu?“ zadívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se na ní a zvednu palec. Pak se přesunu ke stěžni, kde přehodím plachtu a trochu snížím ryclost Havrana. Přecijenom to bude bezpečnější a nebude to pro Natali tak náročné. Ještě v rychlosti obhlédnu jestli je všechno na svých místech a lana pevně drží a znovu se přesunu k Natali a jednou rukou jí obejmu kolem pasu, abych jí dodal trochu opory a taky proto, že se mi líbí být vjejí blízkosti. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně zamrkám a nějakou chvíli nic neřeknu. Pak se podívám na Hanse, ale nezdá se, že by k tomu něco měl. Kouknu na mamku a je poznat, že o myslí smrtelně vážně. "Já...no...ještě jsem nepřemýšlela o vlastní rodině..." Začnu poněkud nejistě. "Ale až nějakou budu mít, ráda s ní budu žít v našem starém domě." Přikývnu a usměju se. "Co by s ním jinak bylo..." Pokrčím rameny. V tom domě mám příliš mnoho vzpomínek na to, abych je mohla jenom tak prodat nebo zahrabat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi odcházel, ohlédl jsi se a k tvému překvapení jsi zjistil že domek i se Septimem zmizela a na místě kde byl předtím dům byl jenom písek. Ve městě jsi slyšel spoustu nových drbů, také to že slečna Zina má nějakého nového milence a je to cizinec. Ale už se nesly i zvěsti že našlo několik mrtvol a lidé si začínali šuškat o masovém vrahovi. Došel jsi ke kašně kde se scházeli babky drbny jako všude. Posadil jsi se na lavici a napil se ze džberu a poslouchal. Chvíli drbali nějakou sousedku, pak se přesunuli k nějaké prodavačce “Slyšela jsi to o té holce?“ zeptala se jedna. “Jo…já ji znala. Prodávala na trhu šátky. Chudák holka. Byla to moc pěkná mladá žena a velice milá.“ “To ano… takhle skončit. Našli ji v přístavu. Prej že nezjistili způsob smrti.“ “Jo…a do toho ještě to v tom domě. Ten obchodník s otroky. Hnusně zavraždenej s jeho ochrankou. Aspoň, že nechali žít chudinku Maleru.“ “Nojo..jak ji je?“ “Je v šoku. A byla ráda, že to nemusí uklízet.“ zasmáli se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V celku nenápadně si poslechnu rozhovor těch ženských a trochu nejistě sebou ošiju, když dojde na mrtvou prodavačku šátků. Sakra... Škoda hezké holky. Ale to by mi tak chybělo, aby si mě někdo vybavil. Cizinec, co se s ní vybavoval. Počkat...Nedokázali zjistit, jak umřela? Co je to za hovadinu? Vždycky je nějaké zranění. A na nějakou mrtvici byla moc mladá Sumíruju si v hlavě a nějak se mi nedaří potlačit vlastní paranoiu, abych za vším neviděl ty všiváky Elietimm. Jenže jak to říkal? Že pro ně je velmi snadné se někoho zbavit? Jenže proč by se chtěli zbavovat zrovna jí...? Zatřepu hlavou, Raphaelovi v duchu popřeju, aby se dlouho smažil v pekle a radši se seberu a zamířím k Šivově domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tohle je skvělé! Bych mohla dělat pořád.“ bokem se o tebe opřela a trochu se rozkročila aby se zapřela. Dovolila si trochu otáčet kormidlem a vždycky se při tom naklonila celá na tu stranu jako kdyby její váha k tomu nějak pomáhala. “Je to škoda, že nemůžeme prostě odplout a všechno nechat za sebou. Bylo by to jak z románu.“ poznamenala vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ano to by bylo krásné," zasměju se když vidím její nadšení a nechávám jí hrát si s lodí. Takhle plujeme několik minut, když v dálce zahlédnu mys, ke kterému směřujeme. Za ním už je volné moře a tam bych nerad. Ještě chvilku Natali nechám a pak přeběhnu k přídi a strhnu plachty. Havran pomalu zpomaluje, až se zastaví úplně a jenom se volně kolébá na vlnách. "Líbilo?" přejdu k Natali a položím jí ruku na rameno. Ještě stále trochu omámeně svírá kormidlo, i když už to není potřeba. "Až poplujeme zpátky můžeš celou dobu kormidlovat," usměju se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pomalu pustila kormidlo a podívala se na trochu zarudlé dlaně, které si promnula. Přikývla “To ano.“ objala tě a políbila na tvář. Pak tě pustila a přešla k přídi a pozorovala modré moře v tuhle dobu hodně chladné “Řekla bych že to potrvá tak dva dny… a budu zpět otce. Pokud otec něco chtěl.. umí být velice rychlí.“ poznamenala a opřela se o zábradlí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “Mluvili jsme s Jakešem o tom že bychom ho prodali… ale mě napadlo, že by bylo lepší ho nechat pro vás dva.“ usmála se. Podívala ses na hanse, ten se tvářil zaraženě a v tváři byl trochu červený. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Opřu se vedle ní a pozoruji její nádherný profil. "A pak to skončí. Všechno," řeknu možná trochu smutněji než bych chtěl a tak raději pohladím Natali po ruce. Chvilku jen tak pozorujeme moře a mlčíme, ale dlouho to nevydržím. Musím něco dělat a vyhnat tak nevhodné myšlenky z hlavy. "Nechceš si dát oběd?" vyhrknu najednou, "můžu ti udělat pravou námořnickou baštu. Jestli se teda nebojíš," lákám jí na své kuchařské umění. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na zahradě byl klid. Děti zřejmě byli uvnitř. Když jsi vešel do domu slyšel jsi jak si děti hrají nahoře v pokojích nebo co tam prováděli. V kuchyni jsi našel Thomase, který seděl zhroucený na židli s teplím ručníkem přes obličej. “Nejhorší den v mém životě…“ zamumlal “Alex čte pohádku dvojčatům.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Námořnickou baštu?“ podívala se na tebe “Ty tu máš kuchyni? Jsem si nevšimla.“ narovnala se “ Jasně..zkusím to. Co by se mohlo stát? V nejhorším budu ohnutá přes zábradlí.“ pokrčila rameny “Jsem mívala mořskou nemoc. Táta ale zjistil, že to je kvůli vodě v uších a tak mi to odstranila od té doby je mi fajn.. přežiji asi už všechno.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Všimnu si, jak se Hans tváří. Nevypadal nadšeně, že by jednou měl mít vlastní dům. Kvůli tomu mi trochu zmrzne úsměv a tak, abychom tam neseděli a nemlčelli, zvednu se. "Jdu si uvařit kafe...chcete taky někdo?" Zeptám se, než odejdu do kuchyně. Nebo ho snad děsí, jak moc to mamka s Jakešem berou vážně? Mě to taky zarazilo, ale přece jenom...snaží se nás jenom zajistit... Víří mi hlavou spousta myšlenek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jasně. Já si dám.“ usmála se na tebe máma. Když jsi odešla slyšela jsi, jak o něčem mluví s Hansem. Ten za tebou za chvíli přišel “Teda…. Tvoje máma to vzala hodně vážně…teda… překvapilo mě to.“ opřel se o kuchyňskou linku vedle tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Otočím se k němu a pohladím ho po ruce. "Já vím...taky mě zaskočila...ona jenom chce, abych byla zajištěná...navíc plánuje s Jakešem dítě...chce, abych měla svůj dům pro vlastní děti a manžela, který se o nás postará...pochop ji... Řeknu, když začne vřít voda. Zaliju dva hrnky, dám je na tác, že je odnesu do obývacího pokoje, ale nakonec se ještě otočím k Hansovi. "O čem s tebou mluvila?" Zeptám se. Nechci, aby se o něčem jednalo a já o tom nevěděla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se “Říkala mi že se nemám tvářit jako tykev a nějak na to reagovat.“ zasmál se “Já bych ale neřekl, že se tě chce zbavit aby měla místo na další dítě. Na to tě podle mě příliš miluje…. Spíš bych řekl… že chce abychom měli soukromí a tak….“ políbil tě na tvář “Počkej vezmu to.“ nabídl se a vzal kávu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se a přikývnu. "Ach ano, soukromí. Nebylo by na škodu, kdybychom ho měli víc." Šeptnu a lehce ho plácnu po zadku. Předejdu ho a vejdu zpátky do obýváku. "Už se to nese." Řeknu s úsměvem mamce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se uculil a odnesl kávu na stolek. “Děkuji děti.“ vzala si kávu, chvíli foukala a usrkla “Tak… a jak to vypadá s vámi dvěma?“ podívala se z jednoho na druhého. Hans si odkašlal “No… zatím… prostě…zkoušíme jak by nám to klapala o tak…“ zamumlal. Pousmála se “Výborně…. A už si něco plánujete?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak to doufám, že umim vařit lépe," protáhnu se až klouby zapraskají. "A kuchyň je poněkud silné slovo. Mám tu pouze kamínka, na kterých si čas od času něco udělám. Ovšem nečekej žádné gumánské hody," zamyšleně se podbru na hlavě, když přemýšlím co uvařím, "je to jenom prostá strava." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na to, jaký tu byl dopoledne šrumec je odpoledne v domě docela klidné. Posadím se v uklizené kuchyni na židli a s trochou potměšilé radosti sleduju jak skuhrá. "Zvládnul jsi to perfektně." Ujistím ho potom přátelsky a poklepu mu po rameni. "Ber to jako praxi pro budoucí život." Zechechtám se tiše a pak se zeptám. "A co ta malá Arien? Probrala se už?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se narovnal a sundal ručník z hlavy “Ale ano. Probudila se. Co jsi ji provedl? Ptala se po tobě.“ ušklíbl se “Cu ejdu Kiu…“ napodobil žvatlání malé Arien a ušklíbl se “Měl bys s tím něco dělat nebo ti za chvíli naroste malý, žvatlající ocásek.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Chceš pomoci?“ zeptala se ochotně a zavěsila se to na ruku “Udělám všechno co jen budeš chtít.“ nabídla se. Na okamžik se zarazila a rozhlédla se, pak se ale uvolnila “Tak jdeme na to?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Trošku překvapeně se na Natali podívám. Asi si neuvědomuje co právě řekla, protože pod pojmem všechno si rozhodně nepředstavim vaření. Zavrtím hlavou. Dost už s tím a zamíříme do kajuty. "No snad ti to bude chutnat," zamumlám, když roztápím v kamnech. Jen co je oheň připravený dám hřát vodu a začnu si připravovat suroviny. Pytlík fazolí, ten tu je, cibule taky. Kousek uzeného masa, řádně prorostlého. Ještě sůl, pepř a tady máme to koření z které jsem koupil od jednoho obchodníka na ostrovech. Teď se bude hodit. Všechno je připravené a voda se začíná hřát. Usměju se na Natali. "Zatim odpočívej já to udělám," usadím jí ke stolu. Naběračku ještě vezmu trochu vřící vody a udělám čaj, pak tam nasypu fazole. Mezitím si na pavni vyškvařím kousek masa na tuk a zpěním cibulku, pak přidám na kostičky nakrájené maso a rychle to osmahnu. Ještě trochu koření a je to. Fazole už jsou měkké, tak je nandám na talíře. K nim přihodim maso a je uvaříno. "Tak snad ti to bude chutnat," Položim před Natali talíř a sám se posadím ke svému. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadívala se na talíř “Vypadá to… podivně.“ řekla upřímně “Ale voní to krásně.“ usmála se a opatrně ochutnala. Zřejmě ji to zachutnalo protože si vzala další kousek “Je to dobrý.“ přikývla spokojeně. Začala jíst, když měla z větší části talíř prázdný odsunula ho “Už nemůžu…. Děkuji.“ pohladila si bříško a zhluboka vydechla. “Dáš mi recept?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Jsem potěšen, že jí chutná a rychle se vypořádám se svou porcí. "Jestli už opravdu nebudeš, tak to dojím. Je škoda to vyhodit," zeptám se jí a po jejím přikývnutí si přitáhnu její talíř a snim i to co Natali nechala. "No recept k tomu jsi mohla vidět sama. Jsou to jenom fazole maso a cibule. Nic víc. Prostá strava námořníka," usměju se na ní. Teď by to jenom chtělo k pití něco jiného vodu, tak dám znovu vařit čistou vodu na čaj. "Jeslti chceš, můžeš se natáhnout a odpočinout si," ukážu na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na Thomase, když se zeptá, co jsem Arien provedl, a shrnu vlasy z očí. "Já nic. To ti parchanti. Svině blonďatý." Odpovím mu a málem si odplivnu na podlahu. "Předváděli mi na ní, jak je pro ně snadné se někoho zbavit." Zkontroluju pohledem, jak se na to tváří Thomas. "Prostě mě vydírají." Pokrčím rameny a nachystám se k odchodu za malou Arien. Thomasova slova o žvatlajícím ocásku přejdu mlčením. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “ No když tak naléháš.“ vstala. Přišla k tobě a políbila tě na tvář, pak si lehla a spokojeně se protáhla jako kočka “Jenom na chvilku. Než mi trochu vytráví.“ tiše si krkla, rozpačitě si zakryla ústa “Omlouvám se.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U šivi Thomas ihned zvážnil “To jako fakt? Parchanti! Co si to vůbec dovolujou?“ zatnul pěsti. Kývl na tebe “Jen klid. Však mi si nějak poradíme.“ chtěl vstát ale místo toho se zase opřel do židle a plácl si na hlavu ručník a tiše zaúpěl. Vyšel jsi nahoru do pokoje malé Arien. Tu jsi našel, jak se schovává pod peřinou a tiskne si k sobě velikého hadrového koníka. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No...plánujeme...jak řekl Hans, zatím se snažíme, aby to klapalo co nejlíp...to je náš jediný plán..." Pokrčím trochu rameny. Nejsem si totiž jistá, co mamka myslela tím, jestli něco plánujeme. Něco jako společné bydlení nebo snad zasnoubení? Nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zavrtím hlavou jako že nic a dodělám čaj. Vezmu šálky se silným černým čajem, který jsem získal ani už nevím odkud, a sednu si k Natali na postel. Jeden z čajů jí podám a sám usrknu horkého nápoje. "Tako co? Líbí se ti výlet?" zvědavě na ní pohlédnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Napila se zase kávy “ Tak dobře. Já to ještě projednám s Jakešem a bude to vyřešené.“ zamyslela se. A pak se maličko chlípně uculila “A prosím… nedělejte takový rámus. Jakeš spí.“ a na tebe významně mrkla. Hanst po tom se hned zrudl jako rajče. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Poděkovala za čaj, ale byl na ní moc horký tak ho prozatím položila stranou. “Ano. Moc se mi líbil. Tohle je nejhezčí den v mém životě.“ řekla upřímně nadšená. “ Moc ti za něj děkuji. Udělal jsi mi opravdu velkou radost.“ stiskla i ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Mě je taky moc dobře," usměju se na ní a odhrnu jí vlasy z čela. "Jsem rád, že jsme se potkali, i když to bylo za takových tragických okolností," lehnu si na postel a nohy si položím na židli. S Natali tak tvoříme takové velké úhledné L. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dej se do kupy... Nezapomněls přece, že máš dneska rande, he? Pošťouchnu ho a zmizím z kuchyně dřív než začnu mít horkou půdu pod nohama. Ťuknu na dveře a vlezu do pokoje, dojdu až k malé Arien a sehnu se k ní. "Ahoj," Pozdravím holčinu. "Už je dobře?" Zeptám se a očekávám nějakou reakci, když už tak chtěla stejdu Kiu. Tedy... Tohle vidět Ema, tak řekne, že měknu. Nebo se bude jen tak posmutněle koukat... A sakra proč já bych taky nemohl mít šťastnou rodinu jako Šiva? Napadne mě, ale vzápětí i to, že nemá cenu se tím zabývat, dokud nebude konec všech problému s Elietimm. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nejdřív překvapeně zamrkám, jakobych nechtěla věřit tomu, co právě řekla. A hned potom polknu ten obrovský knedlík v krku. Zčervenám. "Jistě..." Zamumlám a rychle se napiju z hrnku, abych blbě nekoukala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ale no tak vy dva. Není důvod být na rozpacích. Jste přece už dospělí a máte své potřeby. Já to chápu. Mnohem více než Jakeš.“ usmála se. Podívala se na tebe “A ty oje holčičko. Dávej si pozor, abys neotěhotněla dřív než si sama přeješ. Početí dítěte je hrozně závažné rozhodnutí. A aby se to stalo jen omylem to není dobrý základ rodiny.“ poučovala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U šivi Arien se na tebe podívala a trochu více k sobě přitiskla velkého koníka “Bolí me hava“ odpověděla. Zatěkala pohledem z jednoho kouta pokoje do druhého a pak pustila koníka, natáhla k tobě ruce abys ji vzal do náruče. “Neteji si semnou hat. Plej mam ležet.“ postěžovala si na své sourozence kteří ji zřejmě nechtěli vzít do party aby si odpočinula, když dostala „úžeh“. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ale…. Tak tragické zase nejsou…. Myslím.“ natáhla se pro svůj čaj a napila se, už se dal pít. Nějakou dobu mlčky upíjela, dokud na dně hrníčku nezbyl jen nános z čaje, který se nepil a zase ho odložila. “Bude to v pořádku. Budeme mít hezké vzpomínky. Občas si jeden na druhého vzpomeneme…. Ty si najdeš nějakou jinou ženu. A já se vdám za toho spratka. Pokud nějak otce nepřesvědčím… třeba za nějakou dobu ho i začnu mít ráda.. jako tebe.“ přitulila se k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ano, lásce se dá naučit," ušklíbnu se nevesele. Čaj jsem už také dapil a tak si lehnu na postel vedle Natali a pevne se k sobě přitulíme. V tom mě něco napade a já vstanu. "Počkej něco ti dám," řeknu a začnu se přehrabovat v truhle vedle postele. Vytahuju všelijaké podivné krámy. Sošky, kusy kameny, kožešiny a další mé trofeje. Je to skoro až na na dně. V malém zamaštěném pytlíku, ale mám to. Vysypu to na dlaň a ukážu Natali. Před očima se mi zaleskne perleť. Na prosté kožené šňůrce jsou navlečené kousky mušlí zdobených perletí. "Tohle jsem získal od domorodého kmene lovců perel. Chtěl bych ti to dát." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Posadila se a vstala, přišla k tobě “Ten je krásný…“ zatajil se ji dech “Meiju…. Opravdu mi ho chceš dát? Musí být velice cenný.“ vzala ho do ruky a prohlížela si ho “To si přece od tebe nemohu vzít.“ namítla jemně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokrčím rameny. "Jen si ho vezmi. Aspoň budeš mít nějakou památku. Mě by se tu stejně akorát povaloval a chytal prach. Nebo bych ho ještě nekde ztratil," přistoupim k ní, vezmu jí náhrdelník z ruky a pověsím jí ho na krk. Ze stolu vezmu zrcátko a podržím ho tok aby se v něm mohla Natali prohlédnout. "Moc ti sluší. Budu moc rád, když si ho vezmeš," pohladím jí po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já vím." Odpovím stručně a znovu upiju z hrnku. Jsem si vědomá toho, co by se stalo, kdybych otěhotněla. Život by se by změnil téměř nepředstavitelným způsobem. Už bych nemohla jentak odejít za Lanou, do konce života bych musela myslet na své dítě, starat se o něj a opečovávat ho. Rozhodně prvních patnáct let by to tak muselo být a patnáct let je hodně dlouhá doba. Nehodlám to dopustit. Alespoň ne teď. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nechtějí si s tebou hrát?" Zopakuju, jen co se mi podaří proniknout aspoň částečně do systému jejího žvatlání. Asi to nebude lehký bej nejmladší z tolika dětí. Ti smradoši dělaj všechno proto, aby tě vyšachovali, co? "Strejda Alex teď čte dvojčatům pohádku, nepůjdem se za nima podívat?" Zeptám se a zvednu ji do náruče. Shrnu ji přitom vlasy za uši, abych se přesvědčil, jestli měl Opat s tou modřinou pravdu a já budu muset před Liou vymýšlet nějakou výmluvu. Ale to si ti parchanti vyžerou do posledního zkrvavanýho drobečku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na krku měla pěknou žluto fialovou modřinu velkou skoro jako dvoje dlaň, ale díky vlasům nešla tolik vidět. “Pohadku? Dobže.“souhlasila a slabě se na tebe usmála, přitulila se k tobě a přitiskla svou jemnou tvářičku na tvou. “Muzu dostat izatko?“ zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jenže já lízatko nemám." Odpovím po chvilce, než mi dojde, co myslí tím izatkem. A trochu přitom ve mě hrkne, že začne natahovat. Vyjdu s ní na chodbu a zamířím směrem k pokoji dvojčat, odkud se ozývá Alexův hlas. Opatrně nakouknu dovnitř a pak se i s Arien protáhnu dovnitř, abychom si poslechli, co Alex předčítá. Jeho lierární projev byl vždycky zarážející a tak bych se ani nedivil, dkyby tam ti piráti seděli jako zařezaní a doopravdy se klepali o to, jak to skončí s princeznou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sklopila oči k náhrdelníku který jsi ji dal a jemně se ho dotkla prsty “Děkuji. Ráda si ho nechám.“ podívala se na tebe a oči měla lesklé, jak ji to zřejmě dojalo. Objala tě a políbila “Děkuji.“ usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex k tobě seděl zády a předčítal z menší knížky. Dvojčata na něj civěla a doslova jim vyseli na rtech, jak jsi předpokládal. “… drak zařval tak že jeho hlas otřásal horami a lidé se modlili ke svým bohům. Chrabrý Nikolas se nezalekl i když kolena se mu klepala až jeho zbroj řinčela. Dělal to přece pro svou milovanou, uvězněnou princeznu….“ zmlkl a otočil se “Ahoj Kiro. Vítej zpět.“ pozdravil tě. “Zase dak?“ nakrčila Arien nosík, když slyšela že pohádka je zase o drakovi a rytířích. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sevřu jí v náručí a polibky jí vracím. Ruce začnou samy od sebe rozepínat knoflíčky na Natalinych šatech. Nejsem schopný je zastavit a vlastně ani nechci. Toužím po ní tolik až to bolí. Rozepinám jeden knoflíček za druhým a nazapomínám při tom Natali hladově líbat. Polibky které mi ona oplácí jsou trošku nesmělé, trošku nešikovné a to mě rozpaluje jěště víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ahoj." Pozdravím se s ním a pak tiše jako myš zaujmu i s Arien v náručí co nejvýhodnější pozici na sezení. Když si začne holčina stěžovat, že je to zase o drakovi, v duchu se ušklíbnu. Nevděčnice jedna malá. "Pššt." Zatahám ji zlehka za nos, aby byla potichu. "Tuhle pohádku neznám." Šeptnu, abych Alexe nerušil ve čtení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma dopije kávu “Děkuji za kávu. No tohle je všechno co jsem s vámi chtěla probrat.“ vstala a vzala špinavé hrníčky “Omlouvám se, že jsem vás přerušila.“ odnesla je do kuchyně. Hans vydechl “Nikdy bych si nepomyslel, že tvoje máma na to půjde takhle…. Zpříma.“ řekl Hans kterému se ulevilo, že už je po všem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se usmál a zase sklonil hlavu ke knížce. Arien tě objala a dívala se na Alexe, zatímco začal zase číst “Nikolas uchopil svůj věrný meč, který už tolikrát uťal hlavy draků a jiných nestvůr a s hrdě zvednutou hlavou se postavil drakovi.“ pronesl zapáleně. “Zeleny drak se mu jen hrdelním hlasem vysmál a vychrlil na něj plamen z vlastní tlamy. Oheň, kdyby ho zasáhl by se prožral ocelí až na jeho nechráněné tělo a sežehl ho až na kost. Rychle uskočil doprava, udělal dlouhý kotoul i když se mu zbroj zarážela do těla, důležitější bylo nenechat se zabít než pár modřín navíc.“ a tak četl dál než jsi zjistil, že Arien ti usnala v náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Měl jsi pocit, že se chce Natali první odtáhnout, ale pak se tomu poddala a položila ti ruce na ramena. Nijak se nebránila a místo toho se k tobě více přitiskla až jsi cítil, jak ji buší zrychleně srdce, sama se po pár chvílích odvážila a začala ti rozepínat košili až jsi ucítil její dlaně na nahých prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Poslední knoflíček je rozepnutý a šaty sklouznou na podlahu, pomalu a ladně jako umírajíc labuť. Je jěště krásnější než jsem si představoval. Rychle si sundám košili a přitisknu si její horké voňavé tělo na svou hruď. Náhrdelník který jsem jí dal na chvíli zastudí jako kus ledu, ale žár našich těl ho brzy ohřeje. "Nebojíš se?" šeptnu jí do ucha a pátravě se zahledím do jejich modrých očí. Ještě to můžeme skončit. Ještě není úplně pozdě. Sice se mé tělo chvěje touhou, ale stačí jediné její slovo a nechám toho. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslouchám pohádku a trochu přitom bloudím myšlenkami úplně někde jinde. Napadne mě, že bude potřeba dát dohromady moji katanu a vyřešit, co teď udělám s Joshovou zbraní. A taky, že dělat kotrmelec v plechové skořápce bych nikdy nechtěl. I bez brnění je občas problém nezarazit si vlastní zbraž pod žebra. Přestože Alex čte poutavě, za chvíli mi tak nějak matně dojde, že intervaly mezi mrkáním se u mě podezřelě prodlužují a já nemá daleko k tomu, abych usnul stejně jako Arien. Mírně zatřepu hlavou a dám se dohromady, abych se dočkal konce pohádky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pohádka trvala ještě půl hodiny a končila klasicky “A žili šťastně až do smrti.“ potichu zaklapl knížku. Dvojčata už také usnula. Alex vstala vrátil knížku do polévky, pak děti přikryl a otočil se k tobě “Polož ji k nim. Postel na to mají velkou dost.“ zašeptal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Bojím. Ale…. vím, že jsi zkušený…. a budeš opatrný… víš jak na to.“ odpověděla ti zadýchaně. O tom, že by jste to měli ukončit se ani nezmínila, olízla si rty které měla citlivé po líbání a zadívala se ti do očí, tváře měla červené jako nikdy “Budeš opatrný, že?“ ujišťovala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Slyšitelně vydechnu, jen co máma zmizí v kuchyni. "Nevěděla jsem, že dokáže být až tolik přímá...měla jsem pocit, že snad chtěla slyšet, že už plánujeme svatbu..." Řeknu s výrazem šoku. Podívám se na Hanse. "Ale aspoň to máme za sebou." Přikývnu, abych se přesvědčila, že už to opravdu bylo všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jistě," ujistím jí s vážnou tváří, "budu opatrný jak to jenom půjde," pohladím jí po líčku a povzbudivě se na ní usměju. Dnes si dám opravdu záležet. Chci aby měla jenom krásné vzpomínky. Odvedu jí k posteli a pomalu položím na polštář. Sám si sundám kalhoty a položím se vedle ní. Začnu pomalu, jemně. Líbám jí na krk, ramena, rukou jí hladim po bříšku, stehnech i prsou. Nepospíchám, času máme dost. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro No, to bych chtěl taky žít... Žít šťastně až do smrti... Napadne mě, na Alexova slova kývnu hlavou, vstanu a uložím Arien k jejím bráškům. Protáhnu kosti, až mi lupne v zádech a skoro po špičkách vyjdu z pokoje. Zarazím se kus dál na chodbě a otočím se na Alexe. "Mohl bych s tebou o něčem mluvit?" Zeptám se ho a prohrábnu vlasy z rukou. I když tím vlastně dělám přesně to, co chtěl Opat. A slova Meg o tom, co je prý zač, vypálená v paměti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali zrychleně dýchala, pod tvými doteky se chvěla vzrušením a přivírala oči. Její sametová pleť se za chvíli leskla potem. Bradavky stejně zářivě růžové, jako její rty byli ztvrdlé a při každém tvém dotyku slabě zasténala a prohnula se v zádech. Její tělo bylo velice citlivé. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Hans si projel rukou vlasy “Zdá se, že teď když má Jakeše má mnohem více… sebedůvěry.“ řekl. Vstal a vytáhl tě jemně na nohy “Nemáš hlad? Když už nás vytáhli z postele? Něco si dáme ne?“ objal tě rukou kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex tiše za vámi zavřel dveře a otočil se k tobě “Ale jistě. O čem chceš mluvit?“ zeptal se tě. Rozhodně neměl ponětí o čem, jinak by se asi takhle neptal. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ucítím jeho ruku kolem mého pasu. Otočím se k němu a obě ruce obtočím kolem jeho těla. "Máš pravdu, něco si dáme. Už mám hlad." Usměju se a zlehka ho políbím. "Chceš jít někam ven nebo se najíme tady?" Zeptám se ještě a pak se odtáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Půjdeme se najíst ven. Vařit tě nenechám a já vařit zrovna moc neumím tak se půjdeme rozmazlit nějakým jídlem ven.“ políbil tě. Pak tě pustil a došel ti pro kabát do kterého ti pomohl se obléci a sám se pak oblékl teple “ Znáš nějakou dobrou restauraci?“ zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Uživám si naší těsné blízskoti a nemůžu se nabažit dotyku své kůže s její. Hladím jí a laskám po celém těle. Pomalu se přesunu k jejímu klinu s hebkými chloupky. Začne se chvět ještě víc a steny jsou hlasitější. Spokojeně se usměji když vidím jak odpovídá na mé laskání. Nadzvednu se a začnu jí líbat na její nádherné rty, při tom do ní vniknu. Dělal jsem co jsem mohl. Je uvolněná a připravená jak to jenom jde. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No..." Ošiju se trochu. Mohli bychom o tom mluvit někde jinde než na chodbě? Zeptám se a trhnu hlavou směrem k našim pokojům. Jedno jestli skončíme u Alexe nebo u mě. Když dojdeme buď tam nebo tam, sednu si na židli a znatelně zaváhám. "Poslyš... Co si pamatuješ ze včerejška?" Začnu oklikou. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu. "Znám takovou menší ale hodně milou restauraci. Říkám jí U Eddieho, protože majitel a kuchař v jedné osobě se jmenuje Eddie." Usměju se a vyjdu ze dveří. "Tak pojď, povedu tě." Vezmu ho za ruku a vydám se do spleti ulic Marakéše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali otevřela oči a panenky se ji rozšířili údivem. Sevřela silně tvá ramena a několikrát zalapala po dechu. Stiskla tě mezi stehny a přestala se tolik chvět. Zvedla hlavu a zadívala se ti do očí, jednou přikývla že je to v pořádku a procítěně tě políbila na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Začnu pohybovat pánví. Pomalu, procítěně a dovám se do jejich široce otevřených očí. Z úst mi vyjde tichy sten jak se pohyby zrychlují. Kousnu se do rtu, když cítím, že se blíží vyvrcholení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali přivřela oči, cítil jsi jak je celá napnutá, prohnutá v zádech a hlasitě sténala. Zatínala ti prsty do ramen a když ne tam tak v rukou svírala pokrývku až ji zbělali klouby. Nakonec už stačilo už jenom pár chvil než tě prudce chytla tak, že ti udělala šrámy na zádech, přitiskla se k tobě a vyjekla něco ve svém rodném jazyce a jejím tělem začali otřásat příjemné křeče. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavřel dveře od jeho pokoje a sedl si naproti tobě “Včerejšek? Jistě…. První jsem polehával, nějak mi nebylo špatně a pak jsem ale vstal najedl se no a zjišťoval jak to bude s těmi loďmi a tak… proč?“ chtěl vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Mám co dělat, abych nezačal tlouct hlavou do desky stolu s řevem: "Nedělej ze sebe vola." Místo toho se ale nedechnu a propálím Alexe pohledem. "Myslím události včerejšího odpoledne. A než mi odpovíš, pořádně zašťourej v té své knihomolské hlavě a řekni mi, co si pamatuješ." Vybídnu ho a prsty trochu nervózně vyklepávám do stolu nějaký rytmus. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Oh velice originální.“ poznamenal a vedla jsi ho ruku v ruce k Eddiemu. Ten vás přijal vřele a přátelsky, hned vás usadil a podal jídelní lístek “Objednej si cokoliv chceš. Platím.“ řekl Hans. Začetl se ale pak se podíval napravo a zíral, rychle se zase otočil k tobě “Hele není támhleto Bakly? Ten nájemný vrah?“ opatrně kývl hlavou. Podívala ses tam. Opravdu. Seděl tam ten nejobávanější vrah. Velký, svalnatý jako býk a až k vám vanul chlad který jeho duše vydávala. Bavil se tam s nějakou drobnou, ale dobře zabalenou dívkou v plášti. Nebylo vidět kdo to je. “To že je ve městě je hodně špatné znamení.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přestanu se pohybovat. Teď už to není potřeba. Hlasitě oddechuji a dívám se na Natali. Je tak krásná. Chci jí něco říct, chci jí poděkovat, ale najednou do mě udeří vystřízlivění a já si konečně uvědomím co jsem udělal. A že jsem neměl. "Promiň," zablabolim takřka nesrozumitělně a začnu se odtahovat, celý zmatený, možná i vystrašený, když si uvědomím jaké účinky bude mít naše bezhlavé poblouznění. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se poškrábal ve vlasech “No…. Pamatuji si, jak jsme si povídali…. A pak jenom to, jak se nade mnou sklání Opat a mumlá si nějaké náboženské blbosti.“ odpověděl ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Takže náš rozhovor o Elietimm, to že jsi mě málem uškrtil a Thomsovi usekl ruku si tak nějak nepamatuješ?" Zeptám se, jako by se nechumelilo, a nakloním hlavu na stranu. Levou ruku volně spuštěnou podél těla, to kdyby ho při slovech o Elietimm popadl rapl a já se musel bránit. Berettou. Ukázkový případ vymytí mozku. Líp by to nezvládl ani Tommy zapomění. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali otevřela oči, stále byla zadýchaná a chvěla se jak se snažila vstřebat nové pocity. Na prostěradle bylo trochu krve, jak už to tak bývá když žena přijde o své panenství. Chytla tě za ruku “Neodcházej ode mne. Teď ne…“ zaprosila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alexovi to asi první nedošlo, ale nakonec na tebe vyvalil oči “Cože? Já se tě snažil uškrtit?“ rozhlédl se “Jaké je dnes datum? Já jen jestli není Apríl a neděláš si ze mě strandu. To by byl totiž dost hloupej vtip.“ promnul si kořen nosu “ Co chceš vlastně vědět?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Je 30.listopadu" Odpovím Alexovi a ani nemrknu. "A srandu si z tebe doopravdy nedělám. Takový blbý fóry to není můj styl." Ujistím ho trochu mrazivě. "Chci vědět, kde jsi žil, než tě našli Stíny a nevzali tě do Marakéše. A taky chci vědět, jaký krevní spojení je mezi tebou a Elietimm a jestli jdeš se mnou nebo proti mě." Stejně ti nebudu moct věřit... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Viděl jsi, jak Alex pobledl a z jeho tváře se stala neproniknutelná maska. Podíval se na tebe svýma modrýma očima. Dlouho mlčel než se zeptal “Jak jsi se to dozvěděl?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu a na okamžik nemám odvahu vůbec něco říct. Bakly, ať už to byl kdokoli, děsil i svojí přítomností. A Hans měl pravdu. To, že byl v Marakéši, bylo hodně špatné znamení. "Hm to ano. Kdo je ta dívka? A proč je v plášti, když jsme uvnitř a je tu teplo dost. Schovává se snad?" Zeptám se šeptem, když svoji zvědavost už neudržím na uzdě. Snažím se koukat do jídelního lístku a moc očima nebloudit ke stolu s podivnými návštěvníky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju Alexe, připravený na jakýkoliv náznak hrozby nebo útoku, a jeho pohledu neuhnu. "Je jedno, jak jsem se to dozvěděl." Odpovím, protože prozrazovat to, že se mu Opat na moje přání vrtal v hlavě, se mi nechce. "Odpověz mi prosím." Sevřu prsty desku stolu a nepřestanu ho propalovat pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex zase chvíli mlčel než odpověděl “ Když jsem byl ještě chlapec žil jsem na ledových ostrovech. Můj otec a patka byli, nebo možná ještě jsou nefalšování Elietimm. Já jím jsem také.“ odmlčel se “Rybařil jsem na loďce. Ale strhl mě proud a už jsem se nesvedl dostat zpět. Byl jsem na té loďce dva týdny. Než mě našla nějaká obchodní loď. Nabrala mě a odvezla do Marakeše.“ pohled ti bez mrknutí oplácel. “Stíny jsem zaujal a vzali mě k sobě. Než mě poslali mezi další děti naučili mě mluvit jako ostatní. A tak to bylo.“ dopověděl. “Žil jsem v Marakeši celý zbytek svého života. Můj minulý život byl zapomenut. Barvím si vlasy aby nikdo nevěděl, že jsem blonďák.“ sledoval tvůj obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Ztuhnu. "Nechtěl jsem odejít, jenom..." raději zmlknu. Mám pocit, že další slova by to mohla zhoršit, místo toho si lehnu vedle Natali a obejmu ji. Přitisknu jí na svou hruď a zabořím hlavu do jejich dlouhých vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takže ne pitomé příbuzenství přes pár kolen. On je prostě rovnou čistá krev. Zatnu zuby a nechám ho domluvit bez toho, aby se mi do tváře promítly nějaké emoce. Ale to je jen odpověď na dvě otázky ze tří... "Proč jsi mi o tom včera lhal?" Zeptám se. Ještě předtím, než odešel z pokoje a já se ptal, jestli je jeden z nich... "A navíc, neodpověděl jsi na mou poslední otázku." Vrátím se k poslednímu problému, na který mi stejně nemůže dát jinou záruku než svoje slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přitiskla tě k tobě a stále se chvěla teď už jenom jestli to bylo stále milováním a nebo si také uvědomila co provedla a dostala strach. Dlouho mlčela než jsi zjistil, že se rozplakala “Promiň…“ řekla tentokrát ona “To co se stalo… je to moje chyba… neměla jsem podlehnout měla jsem být silná….“ vyčítala si. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex posmutněl “Ty si vážně myslíš, že bych někdy šel proti tobě? Jak dlouho jsme přátele, Kiro? Jak dlouho?“ zamračil se “Myslel bych si že mi už po takové době budeš věřit.“ zabubnoval si prsty na koleno. “A proč jsem ti to neřekl? Je to jasné. Co by jsi dělal, kdybych se ti přiznal? Raději jsem to nechal náhodě….nelhal jsem… jen jsem ti to zatajil.“ sledoval tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neplač," zašeptám a setřu slzy, tkeré s ejí kutálejí po tváři. "Je to moje vina. Nedodržel jsem slib. Podvedl jsem tebe, lidi z Kredy, tveho otce, prostě všechny a dokonce... dokonce i sebe," povzdechnu si. "Zkusim jim to nějak vysvětlit. Řeknu... řeknu, že jsem si tě vzal nasilím a přijmu zasloužený trest. Snad ještě neni všechno ztraceno," zavřu oči a vdechuji vůni Natalinych vlasů, abych si jí zapamatoval až nás osud rozdělí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadívala se na tebe “Nelituji toho že se to stalo…. Bylo to… opravdu moc krásné, Meiju. Jediného čeho lituji je to, že mám tak blbého otce!“ vypískla a otřela si oči. “Ne… ty nic takového neříkej. Nechci aby otec zrušil tu dohodu. Řeknu mu že za to mohu já. Že jsem tě svedla a tak se vlastně zneuctila sama.“ otřela si znovu oči a přitiskla se k tobě. “Nechci aby tě zabil… příliš mi na tobě záleží Meiju.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale to pak potrestá tebe," otevřu oči a pohladím jí po vlasech, "a to zase nechci já," natáhnu se po dece a přikryji nás, protože začíná být chladno a vášeň která nás do teď hřála již z krve vyprchala. Chvíli přemýšlím, ale nedokáži přijít na nic jiného než že bych vzal vinu na sebe. Ať to stojí co to stojí. "Takže, co s tím provedeme? Řekneme to nebo se budme tvářit, že se nic nestalo a doufat, že to nepraskne?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “To bude asi nejlepší. Tutlat to… a pokud to zjistí…. Vzala bych to na sebe. Tebe by zabil. Mě by nejspíš jen zmlátil…. To bych přežila.“ řekla tiše a schovala tvář do tvé hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ššš," začnu jí tišit jako malé dítě. Hladím jí po vlasech a při tom se mírně kolébám, jako kdyby jí chtěl uspat. "To bude dobrý. Musíš tomu věřit. Slib mi že nubudeš plakat," jemně jí zvednu hlavu a zadívám se do jejich vlhkých očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli ti pohled oplácela “Nebudu plakat.“ slíbila ti. Opřela se čelem o tvé a zavřela oči “P5es to vše… jsem ráda, že se to stalo… aspoň budu vědět jaké to je mít opravdového muže.“ slabě se usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře," políbím jí na ústa. "Jsem moc rád, že se ti to líbilo. Trochu jsem se bál abych ti náhodou neublížil," usměju se a přitisknu jí k sobě. Nejraději bych jí už nikdy nepustil a odjel s ní někam pryč. daleko kde by nás nikdo nenašel, ale jenom mé přátelství k Šivoi a jeho rodině mi v tom zabrání. Nemohu je jen tak opustit a přivalit na jejich hlavy neštěstí, i když už tak sjem toho napáchal až až. "Nechceš něco? Jídlo, pití?" otážu se Natali, musim se starat i jiné její tělesné potřeby. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otevřela oči a zadívala se ti do očí “Neublížil jsi mi… „ políbila tě a mazlivě se k tobě přivinula. “Nic nepotřebuji… jsem tu takto s tebou spokojená.“ zlepšila se ji nálada a tulila se k tobě div že nepředla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře. Já jenom aby jsi mě pak nepomluvila, že se o tebe nestarám," odpovím se smíchem a propletu své nohy s jejími. "No a co teda budeme dělat?" laškovně jí kousnu do krku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “ To bych ani nemohla. Vždyť se o mě staráš. A moc pěkně.“když jsi ji kousl do krku opravdu spokojeně zavrněla. “Já nevím…. Co by jsi chtěl dělat ty?“ zajímala se a trochu se zavrtěla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No, můžeme se obléci a plout zpátky a nebo se ještě pomilova," v očích mi zahoří plaénky vášně. Ještě nemám dost. Rozhodně ne. "Horší už to být nemůže, ne? Tak by jsme toho mohli využít. Co ty na to?" zeptám se zvědavě. Proč bychom měli plakat na rozlitým mlékem? Zpátky se to už vzít nedá, tak co a začnu Natali hladit po stehnech a oblé vypouklině jejího zadečku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se tvému argumentu začala smát a políbila tě “To máš pravdu. A mě se rozhodně ještě nechce vracet.“ odpověděla a otřela se tváří o tvou. “Tak si to užijeme a budeme to protahovat co nejdéle…“ políbila tě na bradu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Potěšeně se zasměju a zasypu Natali polibky. Za chvilku už jsme zase ve vášnivém oběti a milujume se jako kdyby to mělo byt naposledy. A možná že i je, ale teď nad tím nechci uvažovat. Teď jsme jen já, Natali a naše láska. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Během dlouhého milování jsi našel její nejcitlivější místečko. Stačil jediný polibek nebo pohlazení a celá se rozechvěla. Byl to ten důlek mezi ramenem a krkem. Netušil jsi, jak dlouho jste se milovali, řekl bys že dlouho a Natali měla celkem výdrž na to, že byla ještě před chvílí panna, ale nakonec ji to zmohlo a začala usínat. “Meiju….“ zašeptala v polospánku a něžně se usmívala. Ve vzduchu se vznášel pach zpocených těl a sexu, ale díky otevřenému oknu se to za chvíli vyvětrá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Eddieho Hans pokrčil rameny “Netuším. Je příliš dobře zakrytá na to abych ji poznal.“ dělal to samé co ty. Koukal do lístku a občas okukoval ty dva. Dívka se zrovna natáhla a položila svou drobnou ruku na Baklyho tlapu. Nezdálo se, že by nějak na to reagoval ale ruku nestáhl. “Možná jeho přítelkyně. Nebo nějaká partnerka.“ usoudil a byl stejně zvědavý jako ty. Bakly pohnul očima a podíval se na vás dva a vy jste se rychle schovali za své jídelní lístky. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Taky se usmívám a něžně Natali hladím po vlasech. Je tak krásna, tak milá, škoda, že mi nepatří. I teď cítím tu propast co mezi námi je. Já tulák bez závazků, lehkomyslný, co si užívá života jak to jenom jde a ona dcera náčelníka jiné rasy, spoutana konvencemi, která má jenom minimum vlastní vůle. Brzy se naše cesty zase rozejdou a zůstanou jenom vzpomínky na těch pár polibků, které jsem jí ukradl. Nakonec začne Natali pravidelně oddychovat. Opatrně, abych jí neprobudil se vymaním z jejího objetí. Natáhnu na sebe kalhoty a potichu se vydám na palubu. Tam si hlasitě oddychnu a trochu rozklepu zimou, ale není to nepříjemné, aspoň mě to probere a pročístí myšlenky. Dívám se na šedivé moře a přemýšlím co se to tu děje. Za poslední dny se toho stalo tolik až se mi tomu nechce věřit. Samanta, Natali, smrt, zrození, válka. Někdy je můj život opravdu divoký. Ještě jednou naposledy se podívám na moře a pak se vrátím dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Poplašeně se schovám za jídelní lístek. Není ze mě vidět ani vlas, jak se schovávám. Vím, že je to vážně "nenápadné", ale jinak to nejde. "Možná bychom je měli nechat..." Pronesu šeptem a s velkým pudem sebezáchovy. Narovnám se a pořádně se začtu do jídelnío lístku. Tak, abych si konečně něco vybrala a mohla se najíst. Dvojice si přestanu všímat už kvůli vlastnímu bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali klidně spala s vlasy rozhozenými na polštáři, nahá záda a ramena ji vykukovala z pod přikrývky. Vzduch se už trochu pročistil a jediné co bylo slyšet bylo šplouchání mořské vody a tiché oddychování Natali. Na zemi se povalovaly neúhledně složené šaty co jsi ji koupil. Natali se pohnula a přetočila se na druhý bok, na okamžik se tak probudila, pootevřela oči ale jen co dolehla už zase spala. Teď jsi si mohl k ní buďto zase lehnout a nebo nasměrovat Havrana zpět ke Krédě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se na Natali i když to nemůže vidět. Vypadá tak roztomile, tak bezbraně když spí. Přejdu k ní a letmo jí pohladim po vykukujícím rameni, cjvilku ještě postojím a kochám se pohledem na ní, pak ale začnu poklízet. Doobléknu se a šaty Natali přehodím přes židli, aby se příliš nepomačkali. Pak vezmu nádobí které jsem ušpinil při svých kulinářských orgiich dojdu ho ven umýt. Pak ještě prohlížím lanoví a plachty Havrana jestli někde nepotřebují vyměnit a čekám až se Natali probere. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se probudila tak po dvou hodinách nepřerušovaného spánku. Vyšla na palubu už oblečená. Vlasy měla trochu pocuchané a mhouřila oči před sluncem než si na něj zvykla. “Ahoj.“ pozdravila tě zatímco se protahovala a přišla k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se uculoval, jako malý rošťák “Asi ano.“ zadíval se zase do jídelního lístku “Tak co si dáš? Já bych možná zkusil toho vařeného kraba.“ poznamenal a naposledy koukl směrem k Baklovi, který zase hleděl na dívku před sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ahoj," pozdravim Natali a spustím ruce, které zkoumaly hlavní úvaz plachty. Usměju se na ni. "Vyspala? Odpočatá? Uspokojená?" šibalsky se zašklebím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Havran Natali se začervenala a zasmála “Ano. Ano a…. no.. ano.“ odpověděla ti. Když k tobě došla políbila tě na tvář “Nikdy bych si nepomyslela, že mě to takhle unaví. A co ty?“ zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ano, milování je občas náročné," uhladím jí rozcuchané vlásky. "No já jsem v pořádku," protáhnu se na důkaz svých slov, "víc starostí jsem měl o tebe, ale zdá se, že jsi to zvládla dobře. No asi je na čase vrátit, co myslíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Asi ano. I když se mi vůbec nechce.“ trucovitě se zamračila “Máš tu někde nějaký kýbl nebo tak? Měla bych ti vyprat to prostěradlo… no… když jsem ti ho zašpinila.“ usmála se rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Mě taky ne, ale už jsme tu docela dlouho a někdo by si mohl dělat starosti, že se nám něco stalo. Zvlášť když ani neví kde jsme," políbím jí. "A to prostěradlo nech být," mávnu nad tím rukou, "kolikrát bylo zadělané i víc. Nechám to pak na Krédě vyprat. Teď se raději chop kormidla, slíbil jsem ti přeci že zpátky budeš řídit ty," usměju se na ní a přejdu ke stožáru a začnu na něj vytahovat plachty. Některé sliby se však plní jen velmi těžko, prolétne mi ještě hlavou, ale pak už jsou veškeré myšlenky vytlačeny prací a tím abych vše udělal dobře a nepřevrhli jsme se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chopila se kormidla a sledovala tě pohledem. Jen co jsi spustil plachty tak se do ní opřel vítr a Havran se dal do pohybu, Natali začala otáčet kormidlem aby jste se otočili zpět na Krédu. “Meiju? Pomůžeš mi s tím?“ zavolala na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jistě," zavolám zpátky, dotáhnu poslední uzel a přiběhnu k Natali, která zdatně kormidluje i bez mé pomoci. "Jde ti to," pochválím jí, ale přesto jí s tím kromidlem pomůžu. Teď musíme křižovat proti větru a to je přecijenom trochu náročnější. Stojíme u sebe, ruce na kromidlu se občas potkají, ať náhodou nebo proto že chceme a šťastně se usmíváme. Brzy už je vidět maják na Krédě, který otvírá cestu do přístavu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Cesta skončila dřív než pořádně začala. V přístavu jsi to převzal ty a zakotvil jsi Havrana “Meiju…“ řekla Natali když se dívala na nedaleký trh, kde to jako vždy žilo “Zůstaneš ještě semnou? Zůstaneš semnou než budu muset odejít?“ zeptala se a podívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm..." Začtu se do jídelního lístku s nabídkou ryb. "Tak já si dám toho marinovaného lososa na grilu." Usměju se a vzhlédnu od lístku a zadívám se na Hanse. Kousnu se maličko do rtu a přivřu oči. Nakonec se mi podaří nemravné myšlenky zaplašit, takže nepřelezu stůl, abych Hanse rovnou povalila na zem, a v klidu zavřu jídelní lístek, položím ho na stůl, aby obsluha věděla, že mám vybráno. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Chvíli se jí jenom dívám do očí, neschopen jakkoli jí odpovědět. Místo toho jí obejmu a je mi jedno, že nás může kdokoliv vidět. Nezaleží mi na tom. Záleží mi jenom na ní. "Zůstanu s tebou," šeptám horečně, "zůstanu s tebou tak dlouho jak to jenom půjde," cítím jak se její srdce chvěje. Ani moje není klidné a tak jí k sobě tisknu. Tisknu a čekám na zázrak. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zabodnu pohled do desky stolu. Možná bych se teď měl začít stydět. Osmnáct let. Tak dlouho ho znám. A stejně pochybuju. Nezlob se Alexi, ale já teď věřím málokomu. Ta hrozba z tebe je moc hmatatelná. Zůstanu mlčet a pozorovat Alexe. Že se zrovna teď nedokážu rozhodnout, na které straně Alex stojí. Všechny tyhle jeho dobře mířená slova stejně můžou být jen zástěrka. Způsob, jak mě oblbnout a ve správný okamžik... K čertu! Jak moc rozhoduje barva vlasů a očí? Jak moc rozhoduje, jakou má krev? Nežil s nimi. Mě zná líp než vlastní rodiče a může souhlasit s tím, co jeho rod chystá? Alex? Ten ne... "Nic bych neudělal, Alexi. Jsi přítel. Jen jsem na to možná pozapomněl. Promiň." Natáhnu k němu přes stůl ruku a jen doufám, že jsem ho neurazil svojí paranoiou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex sevřel tvou ruku ve své “To je v pořádku. Je pravda, že jsem to mohl také říci už dříve. Kiro… já bych své přátele nikdy nezradil. Jsi jako můj bratr… Thomas taky ale je to někdy otrava. K tomu abych tě zradil by mě museli donutit. Navíc… co by na to řekl můj anděl?“ usmál se a trochu pevněji ti sevřel ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali opřela hlavu o tvé rameno a políbila tě na krk. Chvíli jste tak stáli než se od tebe Natali odtáhla “Tak pojďme. Nemůžeme tu stát věčně.“ políbila tě lehce na rty a přeskočila z Havrana na molo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans zachytil tvůj pohled a zvědavě pozvedl obočí. Přišel k vám Eddie, který přijmuv objednávky přinesl vám skleničky s vínem a odešel vařit. “Snad nebude dělat problémy.“ řekl Hans, natáhl se a přes stůl sevřel tvou ruku ve své. “Už jsem ti dneska říkal, jak moc jsi krásná?“ zeptal se. Když jsi se podívala zpět k Baklymu mohla sis všimnout, že z pod kapuce vyklouzl blonďatý pramen vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro A zázrak nepřišel. Naposledy ještě překontroluji úvazy u lodi a obložení aby se Havran nepoškodil o molo, pak zakmnu a přeskočim za Natali na břeh. Vezmu jí za ruku a společně zamíříme k domu kde jsem dočasně ubytovaní, ale náhle si to rozmyslím a otočím to zpátky na tržiště k domu Šivy. "Pojď, chci ti někoho ukázat," řeknu Natali, když na mě zmateně pohlédne, ale to už jsme u domu a já otvírám dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přivítal tě lomoz, který vydávali děti a pak Ryšaka, který se je snažil srovnat. Vzhledem k tomu, že otec nebyl doma tak to měl na starost on, jako nejstarší. Natali se zvědavě rozhlížela a tvářila se ještě více zmateně než předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Děcka," zavolám na ně a zvednu ruce, abych upoutal jejich pozornost. "Děcka!" křiknu trochu silněji, protože stále hlučí. Teď už se však ke mě otáčejí jejich malé ulepené tvářičky. "Chci vám někoho představit," oznámím když už mám jejich plnou pozornost. "Tohle je Natali. Moc milé děvče. Natali tohle jsou Šivovi děti," postupně je představím. "Chtěl jsem vás seznámit, protože si myslím, že by jste se měli znát. Tak moc nezlobte," usměju se na ni a pak přikročím k Rašídovi, kterého odvedu stranou. "Nevíš náhodou kde je tvůj otec?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Děti se seběhli k Natali, která se usmála a dřepla si aby se mohla dětem dívat do očí. Dívky hlavně obdivovali její blond vlasy. Rašíd k tobě přišel “Táta? Ten je pořád u Váženého. Chvíli tu byl ale hned zase musel jít.“ odpověděl ti. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Sakra," zamumlám, "no dobře. Tak já pak tvůmu otci napíču dopis a ty mu ho předáš ano? Slib mi, ale že ho dáš jenom jemu a nikomu jinému. A až bude sám, ano?" zadívám se mu do očí a když přikývne, usměji se na něj. Pak přejdu k Natali. "Na chvíli vám jí seberu," oznámi dětem a odvedu Natali nahoru. "Je tu ještě někdo, koho ti chci ukázat. Vlastně dva," usměji se, "jenom doufám, že nás budou moci přijmout," dojdu k ložnici kde spí Lia s malým a zaťukám na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia tě vyzvala abys šel dál. Stále jako předtím ležela na posteli a v náručí držela malého Meija, který spinkal. “Ahoj Meiju.“ podívala se za tebe “Ale.. vedeš návštěvu. Kdopak je ta pěkná slečna?“ podívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To je Natali," představím jí. "Tohle je Lia, žena Šivy a ten mrňous je Meiju, včera se narodil. Nevadí, že vás takhle okukujeme?" zeptám se Lii. "Nepotřebuješ něco když už jsem tady? Šiva je zase pryč..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Těší mě, Natali.“ nabídla Lia ruku k potřesení a Natali ji přijala “Také mě teší.“ řekla Natali rozpačitě a podívala se na dítě. “Máte moc hezké a milé děti.“řekla Natali. “Děkuji…. Snažila jsem se.“zasmála se a podívala se na tebe “Nevadí že tu jste. A jestli bys mohl mi přinést sklenici vody… mám hroznou žízeň.“ požádala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zaculím se, když se mě zeptá. "Ne...ještě neřekl." Stisknu mu ruku a znovu se zaculím. Takže ta holka bude blondýna...není to ta z lodě? Kápi má jenom proto, aby ji nikdo nepoznal...to je zlé...tedy pokud je ona... Napadne mě, když koutkem oka mrknu ke stolu Baklyho. Ani nevím, proč jsem tam koukla. Snad ze zvědavosti, jaký je stav nebo jenom tak. Odpověď na to neznám. Jenom doufám, že z toho Bakly nebude vyvozovat nějaké důsledky. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jistě," usměju se na obě a zajdu do kuchyně pro džbán, do kterého napumpuju čerstvou vodu. Ještě vezmu sklenici a odnesu to nahoru Lie. "Tady to je," položím to na noční stolek. "Teď mě ještě omluvte potřebuju napsat Šivovi dopis," mávnu jim na rozloučenou a odejdu do svého pokoje. Tam si připravím tužku a papír a začnu psát. Šivo, mám pro tebe špatnou zprávu. Nedodržel jsem co jsem měl a bojím se, že jsem tak všechno zničil. Lituji toho, že jsem tak slabý a podlehl jsem, ale jsem připravený nést trest. Píšu ti to v důvěře, že učiníš to nejlepší pro sebe, svou rodinu a lid Krédy. Budu čekat na tvé rozhodnutí. Meiju Enho Dopis zapečetím a odnesu ho dolu Rašídovi. Neztrať ho," nabádám ho, a nezapomeň to dát otci až bude sám. A jenom svému otci. Nikomu jinému. Rozumíš?" Rašíd horlivě přikyvuje, tak ho pohladím po vlasech a do dlane mu vtisknu minci za námahu. Pak se výdám nahoru pro Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se vrátil nahoru Natali zrovna chovala v náručí malého Meija, který se zřejmě mezitím probudil a prstem ho jemně hladila po tvářičce. Lehce se při tom pohupovala, jak už to ženy prostě mají ve zvyku “Nojo…ty jsi tak lozkošný… nojo..“ cukrovala na něj. Lia se ji zrovna vysvětlovala, proč ho pojmenovali po tobě. “… no a on vlastně patří svým způsobem do naší rodiny tak proto.“ řekla zrovna a napila se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se když je tu tak vidím, pak si ale odkašlu abych na sebe upozornil. "Natali?" řeknu jemně, "Už můžeme jít," oznámim. Zařídil jsem co jsem potřeboval a už tu nemusíme strašit, ale zdá se že si rozumějí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali přikývla a vrátila Lie Meija “ráda jsem vás poznala.“ rozloučila se s ní. “To já také. A kdybys měla někdy cestu, klidně se stav.“ přikývla. Natali se slabě usmála “Určitě. Nashledanou.“ rozloučila se a vyšla ven z pokoje. Rozloučil jsi se s Liou a vyšel za ní ven “Máš hodné přátele.“ poznamenala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Já vím," pokývu hlavou. Stavím se v pokoji, kde si vezmu své věci a pušku. Jeden nikdy neví. Dole se ještě rozloučíme s dětmi a pak konečně zamíří k domu, kde jsme ubytovaní. "A co ti Lia o mě napovídala?" ptám se zvědavě, zatímco kráčíme ulicemi Krédy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak ti to říkám teď.“ usmál se a políbil tě na hřbet ruky. Oba jste polekaně nadskočili když se hlasitě odsunula židle. Dívka vstala, více si sevřela kapuci u krku aby ji nikdo neviděl do tvář, rozloučila se s Baklym a vyrazila ven. Bakly u stolu ještě zůstal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak zase toho tolik jsme toho nestihli probrat. Říkala mi, že se s nimi znáš už spoustu let a že patříš do rodiny. Prý tě Šiva bere, jako bratra kterého nikdy neměl. A podobné věci.“ pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměji se pod vousy. "Ano, taky mi tak přijde, jenom teď nevim kdo dělá toho staršiho bratra který se o toho mladšího stará," zasměju se už nahlas. "Ale stejně mě dostalo, že toho mrňouse pojmenovali po mě. Opravdu jsem to nečekal," chytnu Natali za ruku. "A ty jejich ostatní děti jsou taky fajn, i když na můj vkus jich je trochu moc," zastavím se na dohled našeho úkrytu "Moc se mi tam nechce," kývnu směrem k domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Také se zastavila a stiskla ti ruku “Jsou to hodní lidé.“ řekla a dívala se na dům “Mě také ne. Ale musíme tam jít… nebo ne?“ podívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Asi musíme. Já jenom, že mi to nějak moc připomíná vězení. Tvé vězení," dívám se stále k domu. "Ale nic jiného asi stejně nevymyslíme," krátce pohlednu na Natali. "Tak pojďme," nadechnu se jako kdybych se snad měl potopit a znovu vykročím k domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se na tebe usmála “Když jsi semnou tak to není vězení. Navíc… cožpak jste tohle místo pro mě nevybrali vy?“ vešli jste do domu kde vás s úlevou přivítal hlídač. Asi si už dělal starosti, ne spíš o vás ale jako o sebe a co by mu udělal Šiva kdyby jste se mu ztratili. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Samozřejmě máš pravdu, ale teď už nejsi vězeň, ani rukojmí. Teď jsi host," také se na ni usměji a kývnu na hlídače, že jsme v pořádku. Rovnou zaplujeme k Natli do pokoje a já padnu do postele. "Tak a teď musíme čekat, jak se moji a tvoji lidi dohodnou," promluvím ke stropu. "Jenom teda netušim co budeme dělat." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se usmála a svlékla si šaty, už se před tebou nestyděla. Oblékla se do čistých a učesala vlasy, pak si lehla k tobě. “Budeme čekat.“ řekla. Minuty se neskonale vlekly snad uběhla hodina, nebo dvě? Těžko se to sledovalo když jsi slyšel jak hlavní dveře třískly “Kde je!?“ slyšel jsi rozčílený hlas Šivi. Asi si už tvůj vzkaz přečetl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Povzdechnu si. Už je to tady. Otočím hlavu k Natali a pohladím jí po tváři. "Počkej tady," smutně se uměju a vyjdu z pokoje. "Nemusíš řvát. Já tě slyšim," houknu na něj když zavřu dveře od pokoje, "a ještě než začneš soptit, by jsmě si měli najít nějaký klidný kout." Významně kývnu směrem kde je Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva přikývl a odešli jste do vedlejšího pokoje s krbem a zavřel za vámi dveře “Proboha, Enho! Co jsi to zase vyvedl. Cožpak ty se musíš otočit za každou sukní? Spát s dcerou nepřítele!“ nekřičel, ale byl rozčílený. Přejel si rukou přes tvář “Enho… co sis proboha myslel?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Bezradně rozhodím ruce a svezu se do křesla. "Já nevím," zaúpím. "Prostě... prostě se to stalo. Sám jsi jí viděl. Tý by neodolala ani mrarová socha, natož já. Věř mi, že jsem to zkoušel, ale prostě to nešlo. Navíc ona sama nebyla proti. Víš přeci, že ženu bych si nikdy násilím nevzal, tak jak jsem měl odolat?" vyčítavě se na něj podívam. Dělal jsem co jsem mohl, víc toho už udělat nešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si povzdychl. Přišel k tobě a vrazil ti políček za ucho “Ty jsi vážně ještě puberťák, Enho.“chvíli mlčel. “No dobře. Stalo se. Ale co teď s tím? Budeme doufat, že se to její fotr nedozví?“ sedl si na opěradlo křesla v kterém jsi seděl ty. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Na jeho facku ani moc nezareaguji. Vím, že si jí zasloužím, popravdě si toho zasloužím mnohem víc. "Buď to a nebo můžu zkusit vzít vinu na sebe. Třeba by se mu to dalo nějak vysvětlit, že za to můžu jenom já a že není důvod kvůli tomu vyvolávat hned válku, i když co vím je to docela pruďas," povzdechnu si. "Hlavně se o tom nesmí dozvěděť Natali. Mohla by pak udělat nějakou hloupost," zabořim hlavu do dlaní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Položil ti ruku na rameno “Hele nevyváděj předčasně. Třeba si toho nevšimne. Uvidíme jak to dopadne. Hlavně neudělej nějakou blbost ty, Meiju.“ nabádal tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No jo," odbydu ho. "A jak na tom vlastně jste? Už jste se an něčem dohodli nebo jak to vypadá?" snažím se odvést hovor od sebe a od Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Byl jsem tam jen chvílí. Ale zdá se, že se jim to pěkně rýsuje. Podle všeho by mohli být do zítřka dohodnutí. A bude po všem. Doufejme.“ vstal. “Pak se naše životy vrátí zase no normálu.“ projel si rukou vlasy a podíval se na tebe “Sakra… že ty ses do ní zakoukal?“ zeptal se na to co ho asi trápilo. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No," odkašlu si, "tak trochu," přijdu si teď jak puberťák před svým otcem. Sakra, kdo že je to tu ten starší bratr? "Ale neboj, nějak to zvládnu." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zatěkám pohledem z našeho stisku na Alexe a usměju. S nezamaskovatelnou úlevou, že to neskončilo krveprolitím, ale potrvzením toho, že jsme pořád přátelé. "Musím si ještě něco zařídit. Dík za tuhle rozmluvu. Nezajdeme večer někam na jedno? Thomas má rande, ať tady nekysneme..." Navrhnu ještě, vstanu ze židle a zamířím směrem ke dveřím. Jestli bude Alex souhlasit, mám pár hodin na to, abych potrénoval, jak mě nabádal Septim. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se usmál “No jistě. Můžeme. Ještě by nás Lia mohla požádat abychom večer uložili děti do postýlek. Raději se zdekujeme.“ souhlasil Alex a vstal. “Já pohlídám zbytek děcek. Ti nejmenší spí tak to nebude tak hrozný.“ protáhl se a vypadal mnohem uvolněněji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva protočil oči “Jo tak to by to vysvětlovalo.“ povzdychl si a zadíval se na tebe “No doufám že ano, Meiju. Takhle brzy vidět tě zase v depresi se mi moc nechce.“ postavil se před tebe “Však ono to nějak dopadne, Meiju. Hlavně.. dělej jakoby nic. Když se to ten stařík dozví… něco vymyslíme.“řekl rezolutně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jsi na mě příliš hodný." Stihnu říct ještě než blondýna odsune židli. Trhnutím se k ní otočím, protože se leknu. Zvláštní...vážně zvláštní...evidentně si dala hodně práce, aby ji nikdo nepoznal...ani my ne...ikdyž pochybuji, že bych ji znala... Kouknu ještě na Baklyho, ale ten se ještě nikam nechystá. "Už aby to jídlo bylo, mám hlad." Usměju se a stisknu Hansovu ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Mlčky přikývnu. Nějak to dopadne, to ano, teď jenom aby to dopadlo tou správnou stranou, jinak se to celé rozbije. Znovu si povzdechnu. "Takže co teď? Budeme dál čekat a uvidíme co přinese zítřek?" zadívám se ŠIvovi do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Přesně tak. Počkáme. Zítra by to mělo být…. Ještě nevím kdy, ale budu tě informovat.“ podíval se na tebe “Nezajdeme si na jedno?“ zeptal se tě “Zdá se, že by ses potřeboval trochu uvolnit.“ navrhl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Eddieho “To přece musím…. Hýčkat si tě.“ mrkl a pustil tvou ruku protože Eddie už přinesl jídlo “Přeji dobrou chuť, přátele.“ popřál vám a odešel. “To vypadá dobře.“ poznamenal Hans a přivoněl “A taky to dobře voní.“ pousmál se “Pochutnej si.“ popřál ti také. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Rád bych, ale slibil jsem Natali, že zůstanu u ní," pokrčím rameny. "Hele až to skončí můžemem se třeba zpít do němoty," pochmurně se usměji. Nebo to může udělát na mém pohřbu když to všechno praskne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No dobře ty milovníku…. „ ušklíbl se “Doufám aspoň že sis dával pozor a neudělal ji dítě.“ vydal se ke dveřím “Tak se uvidíme později. Jdu konečně domů věnovat se trochu rodině.“ kývl na tebe “Měj se.“ odešel. Po chvíli dovnitř nakoukla Natali a vešla “Tak co?“ zajímala se, přišla k tobě, usadila se ti na klín a objala tě kolem krku. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Taky doufám, ale nahlas to neřeknu. Nemá cenu mu přidělávat ještě další starosti., tak jenom mávnu na rozloučenou. Když přijde Natali chytnu jí kolem pasu a opřu si hlavu o její rameno. "Zítra se možná budemem muset rozloučit," pronesu tiše. "Dohoda je na dobré cestě. Tvůj otec zřejmě dostal rozum." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začala tě hladit ve vlasech “Tak to by bylo asi poprvé.“ Přitiskla rty na tvé čelo. “Bude to v pořádku, Meiju…. Třeba…. Se nebudeme muset rozloučit na vždy.“ snažila se tebe i sebe povzbudit. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Třeba ne," zvednu hlavu, ale příliš naděje v mém pohledu není. Přivinu Natali blíž k sobě a políbím jí na krk. "Nechceš něco? Najíst, napít nebo si lehnout? Je už docela pozdě." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Můžeme si jít lehnout…. Byl to celkem… únavný den.“ pousmála se, políbila tě na rty a vstala “Tak pojď.“ vzala tě za ruku a pomohla ti na nohy. Chvíli se ti dívala do očí, než se otočila a vedla tě zpět do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Najdu si někde opuštěný a nikým nevyužívaný kout, abych se mohl soustředit a měl jistotu, že mě nikdo nepřistihne při tom, jak se slovy a pohledem snažím něco podpálit nebo z lavoru vody vyvolávám vodní kouli, a pustím se do poctivého tréninku svých magických schopností. A nevzdám do doby než si nebud jistý, jak se jmenuju a než přijde čas vrátit se na večeři a pak vyrazit do nějaké hospody. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nechám se odvést k Natali do pokoje. Když se za mnou zavřou dveře otočím se po nich, ale pak jenom pokrčím rameny. Pak se zadívám na okno. Tohle už mě také štve. Dojdu k němu otevřu ho a vypáčím ty fošny, které jsem tam nechal přidělat. Do pokoje začne proudit čerstvý vzduch provoněný zahradou. Na chvilku se opřu o parapet a zadívám na jasně svítící měsíc na nebi a vychutnávám si jeho měkké bílé světlo |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se. "Ty taky." Přikývnu a pustím se do jídla. Musím uznat, že Eddieho mistr svého řemesla. Přestože jídlo úžasně voní i vypadá, jeho chuť je ještě mnohem lepší. Maso lososa je křehké a je cítit po marinádě. Ani moc ani málo. Prostě dokonale. Spokojeně a tiše mlasknu. Ještě chvilku se oddávám chuťovým orgiím a pak mi sklouznou oči k Baklymu, ještě neodešel, ale težko říct, jak dlouho tu ještě zůstane. Usměju se na Hanse, protože najednou je talíř prázdný. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se usmíval a sledoval tě a sám pojídal toho svého kraba “Nedáš si ještě něco? Vidím, že to v tobě zmizelo jak v odpadkovém koši.“ mrkl na tebe. Najednou ti přejel mráz po zádech a když jsi se rozhlédla všimla sis že na tebe hledí Bakly. Jeho oči byli pronikavě chladné, hleděl na tebe bez jediného mrknutí. Jeho oči byli oči člověka, který už viděl všechno a dělal opravdu hrozné věci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali tě pozorovala, cítil jsi na sobě její pohled. Nakonec se ale otočila a svlékla si šaty, které hned složila a složila i ostatní šaty. Přišla k tobě, objala tě kolem pasu a políbila tě na tvář “Pojď si lehnout.“ pobídla tě a pustila. Zalezla si do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Cvičil jsi možná tak dvě hodiny než slunce začalo klesat. Oheň. Po tom co jsi se naučil od Septima zjistil jsi že s ním umíš mnohem lépe manipulovat rozhodně teda nevzplálo to co jsi nechtěl. Voda byla složitější z nějakého důvodu se vždy po chvíli rozprskla, ale cvičením jsi to ustálil a dokonce jsi se naučil, jak z vody ve vzduchu dělat obrazce. Napsal jsi ve vzduchu i z vody své jméno. Z toho bude určitě Septim nadšen. Pak jsi se ale vrátil zpět domů a už jak jsi se k němu blížil cítil jsi sladkou vůni jablkového koláče. Lie se asi už udělalo dobře a už se pustila do práce v kuchyni. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Jdu k posteli a pomalu odkládám šaty. Košile, boty, kalhoty. Všechno to sundám než dojdu k Natali a pověsim na židli. Posadím se na postel a pozoruji její štíhlou siluetu ozářenou měsícem. Probírám se jejími vlasy, které vypadají jako živé stříbro. Vychytnávám si každý okamžik, kdy jsem s ní. Nakonec vklouznu pod perinu a přitisknu se k jejími mladému horoucímu tělu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přitiskla se k tobě a zadívala se ti do očí “Naše poslední noc.“ propletla si s tebou prsty “Zní to celkem romanticky.“ pousmála se a políbila “Kdybych nemusela odejít… jak by to s námi bylo dál?“ zeptala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Otočím se za nepříjemným pocitem. Kouká na mě Bakly, opětuju mu chladný pohled do očí. Chci mu tím dát najevo, že se ho nehodlám bát. Stáhnu trochu obočí, aby věděl, že ho sice předchází veliká pověst, ale já se ho bát nebudu, dokud nepoznám, že bych měla. A to si teď nemyslím. Otočím se s úsměvem na Hanse. "Ne, nedám." Zavrtím lehce hlavou a sáhnu po skleničce vína. Trochu upiju a oči mi znovu sjedou k Baklyho stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Trochu smutně se na Natali usměju, zatímco jí hladím po tváři. "Nevím," přiznám, "možná bychom se vzali a měli kupu dětí jako Šiva a nebo bychom se sami záhy rozešli pro neshody," pokrčím rameny. "Já to odhadnout nedokážu a ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Baklyho rty se zkroutili v něco jako neveselý úsměv a odvrátil se. Za chvíli vstal, zaplatil Eddiemu a odešel. Hans také dojedl a Eddie prázdné talíře hned odnesl “Ani dezert?“ zeptal se zatímco se také napil vína. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Oči se ji rozzářili “Ty by sis mě vzal za ženu?“ zeptala se objala tě kolem pasu a otřela se tváří o tvou. “Já nevím… kdyby…. Kdyby to šlo. Zůstala bys s tebou… napořád.“ vzdychla “Kdybych se jen do tebe nezamilovala…“ vzdychla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Kdybychom se do sebe nezamilovali nemuseli by jsme se strachovat o to co se zitra stane, ale také by jsem tu takhle spolu neleželi," začnu si hrát s nahrdelníkem, který jsem jí dnes dal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To máš pravdu.“ usmála se, tentokrát začala hladit po tváři ona tebe. “Když budu moci… když… to půjde…. Vrátím se k tobě.“ oči se ji začali lesknout od zadržovaných slz. Schovala tvář do tvé hrudi ale neplakala “Pojďme spát.“ zamumlala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jistě, budeme spát," přitisknu jí k sobě a začnu jí chovat v náručí jako malé dítě. Měsíc zatím nahlíží oknem, jako němý svědek a vše barví do stříbrna. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pevně se k tobě přitiskla, otírala se tváří o tvou hruď ale pak přece jen spokojeně usnula. Rozloučení přicházelo příliš rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Ležím vedle Natali, ale spánek nepříchází. Stále musím myslet na to co se stalo na Havranovi a také na to co přinese zítřek. Zatímco se mi myšlenky honí hlavou pozoruji cestu měsíce a svírám Natali v náručí. Nakonec se mi přecijenom podaří usnout. Těsně nad ránem si trochu zdřímnu, ale jenom na hodinku. Probudím se tak do kalného rána. Jemně se vymaním z Natalina obětí, oblíknu se a zajdu do kuchyně připravovat snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dezert?" Zeptám se. Když to slovo uslyším, tak se mi spustí sliny, protože před očima se mi objeví jeden kus šlehačkového dortu. "Možná jenom něco malého..." Připustím nakonec s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali za tebou přišla o nějakou chvíli později “Dobré ráno.“ zívla na pozdrav. Přišla k tobě, políbila na tvář a podívala se co děláš “Nechceš pomoct?“ zeptala se a slyšel jsi jak ji slabě zakručelo v bříšku. Podívala se ti do tváře “Meiju…spal jsi vůbec? Máš hrozný kruhy pod očima.“ pohladila tě po paži. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se usmál a přikývl. Přivolal si k sobě Eddieho a něco mu šeptem řekl, ten jenom přikývl a zmizel zase ve své kuchyni. “Tak… dezert je objednaný.“ znovu se natáhl a sevřel tvou ručku ve své “Ten Eddie je vážně výkonný chlápek. A pěkně důvěřivý. Když je pořád ve své kuchyni…. Takhle mu může spousta lidí odejít bez placení.“ poznamenal. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobré ráno," pozdravím a opláznu nůž kterým jsem krájel jablko. "Ale ano, spal jsem," zalžu a políbím jí na tvář. "A co ty?" zeptám se zatímco vybírám uvařená vejce z kastrolku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Promnula si oči, viděl jsi na ní že ti to nevěří “Já? Já spala jako když mě do vody hodí.“ sledovala tě pohledem. “Ale klidně bych v posteli zůstala ještě týden.“ poznamenala Chceš s něčím pomoci?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Můžeš oloupat vajíčka,jeslti chceš. Já zatím nakrájím chelba," řeknu rád, že se směr hovoru stočil jinam. Opravdu se mi o tom nechce moc mluvit. Jenom by z toho byla Natali smutná a to nechci. Stačí, že jsem smutný já. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobře.“ odpověděla a začala se zbavovat skořápky na vejcích. Mlčela, ve vzduchu vyselo napětí, nervozita a strach. Bylo to nepříjemné. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Také mlčky krájím chelba, pak ještě na tác přihodim hrudku másla. Vezmu další láhev s moštem a dvě sklenky. Ještě počkám až Natali oloupe poslední vajíčko a všechno to naaranžuji na podnos. "Budeme jíst uvnitř nebo půjdemem na zahradu?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro S úsměvem zavrtím hlavou. "Není důvěřivý, pouze zná svoje zákazníky. Dokáže odhadnout ty, kteří by toho byli schopní. A většina z nich by mu to ani neudělala." Odpovím. Zadívám se Hansovi do očí. "Cos to objednal?" Zeptám se ho zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na chvíli se zamyslela “Půjdeme na zahradu.“ řekla přešla ke dveřím které ti přidržela abys mohl projít a oba jste se šli usadit na lavičku. Natali si sedla vedle tebe, vzala tě mlčky za ruku a druhou si brala z tácu jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Nech se překvapit. Jednom doufám, že jsem se trefil.“ mrkl na tebe a políbil tě na hřbet ruky. Eddie už se k vám vracel a nesl dva pěkně velké kously citrónového koláče s bohatou dávkou sladké šlehačky. Pustil tvou ruku “Vybral jsem dobře?“ mrkl na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Vybral." Uznám a spokojeně se zasměju. Zadívám se na koláč a jazykem si přejedu po hraně horní řady zubů. "Ty mě chceš vykrmit, abych byla škaredá a tlustá a už mě žádný muž nechtěl." Řeknu naoko dotčeně a vezmu do ruky lžičku. "Není to tak snad?" Zeptám se se zvednutým obočím a jemným úsměvem na rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sedím vedle Natali, tác na kolenou a mechanicky přežvykuji jídlo. Ani mi to moc nechutná, jenom se snažím dodat tělu nějaké živiny. Ta tam je nálada včerejšího dne. "Co se to s námi stalo?" zeptám se tiše a zírám na špičky svých bot. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vrátim se do domu a rovnou zamířím ke kuchyni. Jestli už Lia ten koláč vytáhla z trouby, bude nejlepší urvat si kousek pro sebe co nejdřív. "Dobrý... podvečer." Pozdravím matku pluku, když nakouknu do kuchyně. "Už je vám líp?" Zeptám se a pohledem začnu hledat alespoň kousek vůní slibovaného koláče. Ono jednomu ze vší té magie docela vyhládne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na okně se chladili hned dva koláče. Lia byla trochu pobledlá ale zdála se v pořádku “Zdravím, Kiro. Ano už je mi lépe. Děkuji…. A děkuji že jste se mi postaral o děti. Moc si toho cením.“ přišla k tobě a políbila tě na tvář “Vezmi si koláč. Jeden je pro vás tři. Ten druhý pro děti. Bohužel jsem neměla více jablek.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tebe “Jak to myslíš, Meiju?“ nepochopila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmál se “Jistě, že ano. Pak mi tě nebude chtít nikdo přebrat a já budu klidně spát.“ odpověděl vesele. Snědl kousek dortu “Hm.. moc dobrý… asi jeden celý koupím na doma.“ poznamenal. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Povzdechnu si. "Jsme jiní než včera. To jsme se smáli, ale teď... Jsem jako průvod umrlců," ušklíbnu se. "Promiň, nějak to na mě dolehlo," omlouvám se jí. "Všechny to věci, které se udály v předchozích dnech, mě začínají nějak zmáhat a bojím se co bude dál," promnu si čelo, které mě nějak začalo bolet. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přivřu oči tak, že koukám na Hanse jenom zpoza řas. "No počkej...tohle ti ještě spočítám." Řeknu výhružně a zapíchnu lžičku do koláče. Kousek sním. "Ale v tomhle máš pravdu. Měli bychom jeden vzít s sebou." Uznám a sním další kousek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pohladila tě po tváři “To je tím že se dnes nejspíš vidíme naposledy…. Trápí to i mě Meiju… není to tvoje chyba… prostě se nám od sebe nechce… ale musíme.“ políbila tě na tvář. “Ale tak či onak…. Poslední dny s tebou… byli moc krásné a nechtěla bych aby se to událo jinak.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Pohlídat je nic nebylo. Jsou docela hodní. To já jsem byl větší sígr." Ujistím Liu, že toho vděku zase tolik třeba není. Když ale přijde řeč na koláč, usměju se doslova jako sluníčko a mlsně na něj kouknu. Možná by se mi ho podařilo zatajit... Zaplaším ovšem všechny sobecké myšlenky a než vyrazím nahoru, naliju si do hrnku trochu čaje a ještě se na chvíli posadím ke stolu. "Hm..." Zarazím se na chvíli. "Kdy se má to malé narodit?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jsem rád, že to říkáš," vezmu její ručku a políbím jí, pak si jí přitisknu na tvář. "Ani já bych nechtěl aby se to stalo jinak. Včera to bylo moc krásné. Moc ti za to děkuju," znovu políbím její dlaň. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se od ucha k uchu “No máš pravdu…ty bys byla krásná tak jako tak…“ zhltl další kousek a zase mávl na Eddieho a požádal ho o jeden koláč sebou. “Ale musíš se smířit s tím že tak jako tak jednou budeš jako kulička.“ zatvářil se nevinně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se na tebe “Já ti za to také děkuji, Meiju.“ lehce tě políbila a přitulila se k tobě “Nebuď smutný… nechci tě vidět jak se trápíš.“ vzdychla |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčila rameny “Nevím přesně. Tak za dva,tři měsíce by se měl narodit. Nebo měla….“ usmála se na tebe a když procházela kolem tebe pohladila tě po rameni “Mám vám ten koláč nakrájet?“ zeptala se a vzala z okna jeden koláč. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře nebudu," usměji se na Natali a přivinu jí blíž k sobě. "Co myslíš? Jak se naší a vaši lidé asi dohodli?" zkusim nadhodit jiné téma rozhovoru. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No... radši ano. Nejsem si jistý, že bych odolal pokušení nepodělit se." Zazubím se celkem vesele a ohlédnu se za Liou. "A už to malé kope?" Zeptám se celkem zvědavě, jak se tak Lia kolem mě kolébá. Představit si Emu takhle je vlastně docela zajímavé. I když bychom se asi nemohli některým věcem věnovat tak intenzivně. Nebo jo? No každopádně na to se ptát nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No doufám že dobře… že se podělí o místo a přivítají mé lidi tady u sebe…. Nebude válka a snad se tak dohodnou i jinde.“ odpověděla zatímco se k tobě přivinula. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Začala krájet koláč “Jen občas. Nekope moc. Řekla bych tedy, že to bude chlapec. Oni kluci nikdy moc nekopou. Za to holky ano. Všechny mé dcery se chtěli probít ven. A kromě Ryšaka tne taky celkem bojoval, ale jinak ostatní kluci si tam jen tak plavali a občas si kopli aby dali najevo, že tam pořád jsou.“ zamyslela se “Je to zvláštní pocit… už jsem měla tolik dětí… ale vždy je ozvláštní vědět že v sobě nosím dalšího člověka.“ ohlédla se na tebe a usmála se “Porod je ale těžký… někdy bych vám mužům přála aby jste si to zažili… ale po tom co je už dítě na světě…. Není nic krásnějšího. I když je pravda, že když šel na svět Ryšak tka u toho byl Šiva. Byl tak roztomilej… myslela jsem že to snad odrodí za mě..a pak omdlel. Kdo by to do něj řekl?“ zasmála se a nakrájený koláč postavila před tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Znovu nebezpečně přivřu oči. "Na co ty nemyslíš." Začnu se smát. "Ale na tuhle situaci máme ještě čas." Usměju se. "Jak velkou rodinu bys jednou chtěl mít?" Zeptám se se zvědavostí, zatímco jím další a další kousky koláče. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Myslíš, že na to tvůj otec přistoupí? zeptám se zvědavě. "Že bude ochotný opustit cestu bojů a násilí a že ponese riziko toho, že s emu rozmělní moc," rozvíjím své myšlenky. "Ale tohle sjou všechno pouze spekulace, uvidíme s čím přijdou. Ovšem myslím, že to bude přínos pro obě strany. Co říkáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslouchám Liu a tak nějak si nejsem jistý, jestli ji vůbec můžu pochopit. A tak jen čas od času kývnu hlavou, že poslouchám. Jakmile ale dojde na porod, nejistě se ošiju a poposednu na židli. "No to teda nevím, jestli bych se chtěl octnou u porodu..." Zamumlám a radši se natáhnu pro kus koláče, abych se zacpanou pusou jídlem neměl šanci ptát se na něco dalšího. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvářil se jako nevinnost sama “No…. Tak můžeme začít na pěti.“ uchechtl se “Ale ne… jak to bude tak to bude. Vždy jsem chtěl jednoho chlapce a jednu holku. Když bude víc… tak mě to rozhodně mrzet nebude.“ mrkl na tebe “Kolik si jich uděláme tolik jich bude.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se a s heknutím si sedla vedle tebe “No…. Tak on je to složitější. Ale každý to vnímal jinak. Šivova matka při porodu zemřela tak měl hrozný strach a byl raději u toho… ale pravda… pak raději už jenom čekal před dveřmi.“ usmála se. “Ale nechám tě jíst. Myslím že tě to trochu vyvádí z rovnováhy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli mlčela “Možná že ano. Doufám… otec…. Nikdy se mi zase tolik nesvěřoval se svými plány. Ale řekla bych že asi ano…. Že spíš využije svých mužů aby porazil ostatní Vládce.“ našpulila rty “Určitě ano… bylo by to výhodné. Jenom jestli to pochopí i otec.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No... Trochu ano..." Přiznám s nejistým úsměvem a mírně pokrčím rameny. "Mě ale ještě do nedávna znervózňovaly děti." Přiznám barvu a začnu žvýkat další kus koláče. S Liou se docela dobře povídá, i když na sebe práskám věci, co bych si měl možná radši nechat pro sebe. Ale jak se zdá, ona si taky dlouho s nikým pořádně nepromluvila. Pořád se jen starat o ty spratky a manžel někde v nedohlednu. Šivy tu vlastně celý den nebyl... Uvědomím si a napadne mě, co na tom mateřství ženské vidí, když pak jen sedí zavřené doma. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu s úsměvem, ale na založení rodiny v takovém rozsahu nemyslím ani náhodou. Na to mám ještě spoustu času. Dojím zbytek koláče, dopiju víno a znovu se usměju. "Neměli bychom pomalu jít?" Zeptám se Hanse, když taky dojí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nalila ti trochu hroznové šťávy a sobě také “ Tak ne každý je rodinný tip.“ napila se a zadívala se na tebe “Až donedávna? Jak to? Snad tě moje děti nezkazili?“ položila si jednu ruku na obtěžkané bříško. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “Můžeme.“ Eddie byl samozřejmě hned u vás i s koláčem. Hans zaplatil a pak ruku v ruce jste vyšli ven. Byli jste tak na půl cesty, když se Hans zastavil “Hele.. není to ta…přítelkyně bratra, Lany?“ zeptal se a ukázal na ženu která šla proti vám. Poznala jsi ji hned, hlavně díky její zjizvené tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Kolik vás vlastně? Jako myslím těch kmenů nebo království nebo jak se nazýváte," vyzvídám. "Rád bych se o vás ještě něco dozvěděl dokud mohu," políbím Natali na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Je jich celkem šest. Každý vede svůj vlastní ostrov. Jsou blízko u sebe. U některých se dá přejít z jednoho na druhý i pěšky a nepotřebují plavidlo.“ odpověděla “Jen se ptej, Meiju. Pokud budu moci tak ti odpovím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Prohrábnu vlasy rukou a na zatraceně dlouhou dobu se zamyslím, jak Lie odpovědět. "Asi ano. Bejt strejda a bejt táta je úplně něco jinýho, ale tahle rodina vypadá strašně šťastně." Pokrčím rameny a usměju se. "Tak nějak jsem začal taky chtít mít šťastnou rodinu. Asi měknu." Doplním a zlikviduju další část ze své porce geniálního jablkového koláče. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře," na chvilku se zamyslím. "Jak se ve vašem jazyce řekne: Nezapomenu na tebe," zadívám se jí do těch krásných hlubokých modrých očí, ve kterých bych se tak rád utopil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Je...je to ona..." Odpovím a zadívám se na ni. Počkám, až bude jenom několik metrů před námi. "Emo? Jsi to ty? Lana, říkala, že jsi zmizela...nečekala jsem, že budeš ještě v Marakéši..." Řeknu příjemným hlasem. Nechci, aby si myslela, že se jí snad pletu do věcí. Jenom jsem to najednou vyhrkla a moc u toho nepřemýšlela. Jenom vím, že si ji Lana docela oblíbila když najednou zmizela, bylo to dost zvláštní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se zarazila a podívala se na tebe, chvíli přemýšlela “Ty jsi Lanina přítelkyně, že? Lily?“ zeptala se. “Já nezmizela.. jen… jsem si prostě musela něco zařídit.“ řekla hodně vyhýbavě a podívala se na Hanse. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Něžně se usmála a znovu ti položila na tvář ruku a pohladila tě po ní “Artemra’S er nepe“ odpověděla ti a pohled ti oplácela. Už jenom z jejího pohledu ti bylo jasné, že do tebe byla zamilovaná. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se na tebe “Stačí si najít tu pravou a můžeš mít šťastnou rodinu.“ řekla “Ale je pravda, že naše děti nám dali pěknou práci. Ne všechny děti jsou tak hodné. Záleží na výchově.“ poplácala tě po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zopakuji ta divně znějící slova a usměju se na ní. Pomalu se skloním k její tváři a políbím jí na rty. "Miluju tě," zašeptám, když se naše rty rozpojí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzala tvou tvář do dlaní a dívala se ti do očí “Já vím, Meiju.“ usmála se “Také tě miluji.“ zase měla v očích slzy ale snažila se je zadržet. “Tolik bych s tebou chtěla zůstat…..“ zašeptala. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Vím," přitisknu jí k sobě pohladím po vlasech. "Také bych s tebou chtěl zůstat, ale nevím jak to udělat aniž bychom to celé nezničili," povzdechnu si. "Kéž by to bylo tak jednoduché. Unesl bych tě na Havrana a odpluli spolu někam daleko, kde by nás tvůj otec nenašel," opájím se tou nádhernou představou, až se mi srdce divoce rozbuší. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opřela se čelem o tvé “To by bylo krásné…. „ vypískla ochraptěle. Ozvalo se odkašlání, když jsi vzhlédl uviděl jsi Šivu jak stojí kousek od vás “Je čas jít.“ řekl mírně. Natali se na něj podívala “Tak brzy?“ stiskla ti pevně ruce až ji zbělali klouby. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Srdce mi sevře ledová ruku. Už? Určitě museli jednat celou noc. Podívám se na Natali, pak na ŠIvu a nakonec vstanu. "Jistě, už jdeme," pomůžu Natali vstát a společně vyrazíme za svým osudem, ať už je jakýkoli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se tě celou cestu pevně držela, jako by se tě už nikdy nechtěla pustit. Šiva vás mlčky vedl městem až k sídlu Váženého a zavedl vás do stejné místnosti, kde jste byli již včera. Otec Natali tam čekal, vypadal podrážděně. Vážený byl za to klidný, spíš až spokojený “Zdravím vás pane i dámo. Šiva vám jistě už prozradil, že vše bylo dohodnuto a tak může být dcera navrácena svému otci.“ kývl na tebe. Bělovlasí promluvil na svou dceru a ta přikývla. Podívala se na tebe, jen na chvíli ale v tom pohledu bylo rozloučení a vše to co by mělo při rozloučení být řečeno. Pomalu, neochotně vykročila ke svému otci, který ji objal kolem ramen. Ohlédl se na tebe a kývl na stůl, kde byli tvé zbraně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Mlčky Antali pohled oplatím, rty sevřené no pevné linky jak napínám čelisti, abych nevykřikl a pozoruji jí celou dobu dokud nepadne otci do náruče. Pak přejdu ke stolu a vezmu si své zbraně. Rychle překontroluji jestli jsou v pořádku, přejedu prsty po pažbě z třešňového dřeva, tak důvěrně známých. Vložím si je do holstrů a několikrat zkusmo rychle vytasím. Konečně se cítím zase celý. Tyhle holky mi opravdu chyběly. Pomalu začnu náboje ze sumek na opasku dávat do nábojových komor. "Takže jak jste se dohodli?" zeptám se neurčitě do místnosti. Stále se totiž dívám na pistole, abych náhodou nesklouzl pohledem k Natali. "Pokud to snad není nějaké tajemství," dodám ještě a s hlastitým klapnutím dokončím nabíjení jedné pistole a začnu s druhou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ano. Dohodli. Uvolníme jim místo a přijmeme je mezi sebou. Bohužel náš bělovlasí přítel byl velice tvrdohlaví tak mu předám kus Krédy kde se může se svými lidmi usadit a mohl ji tam vládnout. Nechtěl aby mi byl podřízen tak jsme se stali rovnocennými partnery.“ prozradil ti Vážený. “Již od zítřka se sem začnou stěhovat.“ dodal Šiva. Když jsi vzhlédl zjistil jsi, že bělovlasý a Natali jsou už pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To nezní tak špatně," dokončim nybíjení i druhé pistole a potěšeně se ušklíbnu, když cítím tu známou váhu u boku. Tu starou pistoli podám Šivovi, už jí nepotřebuji. "Jak se zdá, tím to zatím skončilo, kdyby mě snad někdo hledal budu u sebe v pokoji," s těmi slovy kývnu hlavou na pozdrav Váženému a podívám se na Šivu jestli jde taky nebo tu ještě bude. Každopádně já pomalu vyrazím zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se rozloučil a vydal se za tebou. Jak jste vyšli ven položil ti ruku na rameno “Jak ti je, Meiju?“ zeptal se opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nic moc, ale to přejde," poplácám ho po ruce, kterou má položenou na mém rameni. "A třeba jí ještě uvidim, když budou bydlet tady. Teda jestli jí neprovdají za toho usmrkance," řeknu Šivovi zatímco se probjímíme davem k jeho domu. Takhle po ránu je tu vždycky hodně lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ano." Přitakám, když si vzpomene na moje jméno. "Aha...jistě." Dodám, když už odpoví. Ikdyž je to odpověď ne odpověď. Na její pohled na Hanse nezareaguji, jenom mě to znepokojí. Mají spolu snad nějaké tajemství? Co to má znamenat? Zeptám se Jakeše...měl by vědět, jak je s tím jejím vyřizováním... Napadne mě, když ji tak pozoruji. "Tak my už půjdeme." Usměju se. "Zatím nashle." Rozloučím se s ní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Počkej!“ zavolala na tebe Ema a přišla k tobě “Pokud by se Kira ptal. Tak jsi mě neviděla ano? Ani jeden.“ požádala vás. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Po chvíli sundal ruku z tvého ramena “Než se vrátíme domů. Nezajdeme si na pivo? Myslím, že teď by se ti jedno nebo dvě celkem hodilo.. než půjdeme domů, co?“ navrhl ti. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně zamrkám. Jakoby nechtěla, aby o ní někdo věděl... a už vůbec ne její přítel...je to vůbec ještě její přítel? "Tak dobře..." Přikývnu a kouknu na Hanse, jestli s tím taky souhlasí. Pokud nechce, aby se o ní vědělo, pak je to její věc a já nemám právo jí v tom bránit. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Na chvilku se zamyslím. To není zase tak špatný nápad. "Proč ne. Třeba mi to zvedne náladu," otočím to a zajdu do nejbližší hospody. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva vešel za tebou a usadili jste se ke stolu. Houkl na hostinského aby vám přihrál dvě piva. “Hele… neklesej na mysli. Jestli tu budou žít tak se třeba… můžete tajně scházet…. A když se vdá? Cožpak tobě někdy dělalo potíže se scházet s vdanými ženami?“ poděkoval, když hosteska přinesla piva, hned je svého chopil a napil se. “Jestli se milujete. To by neměl být problém ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans přikývl “Nic neřeknu. Přísahám.“ Ema se slabě usmála a přikývla “Díky. Mějte se.“ a vyrazila pryč. “Je nějaká divná. Zdá se, že ji něco trápí.“ přestal ji sledovat a podíval se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ano." Přikývnu. "Ale hodně ji to trápí..." Dodám a pokrčím rameny. "A my už půjdeme...nechci se tu moc zdržovat." Řeknu, usměju se a vezmu Hanse za ruku, abych ho "odvedla" domů. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pořádně se loknu a utřu si pěnu z vousů. Zavrtím hlavou. "Taky se to tak snažim vidět, ale není to tak snadné. Zaprvé jí může poslat někam pryč a za druhé ani já to nebudu věčně," začnu točit poharem a dívám e po hostech okolo nás. "Znáš mě. Já prostě na jednom místě nevydržim. Jen co skončí zima zvedám kotvy," znovu se napiji abych zakryl trpký úšklebek. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No... To je asi svatá pravda s tou výchovou." Uchechtnu se tiše a dorazím zbytek čaje v hrnečku. "Tak já si půjdu zahrát na číšníka donesu jim ten koláč..." Prohlásím a začnu se zvedat od stolu. "Byl výbornej." Kývnu ještě uznale hlavou a pak vyklidím pole, abych se snad ještě víc nezamotal do debat o rodině. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Děkuji. Příště udělám citrónový.“ zůstala ale sedět. Alexe a Thomase jsi v jejich pokojích nenašel, tak jsi musel zase sejít dolů a našel jsi je až na zahradě. Thomas ležel na zemi v puse přežvykoval stéblo trávy, měl zavřené oči a poslouchal co mu Alex četl z knížky. “Ahoj Kiro. Co to neseš?“ zeptal se hned Alex kterého spíš upoutal koláč než tvá přítomnost. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “To je pravda.“ přikývl a znovu se napil, přemýšlel “No…zima je dlouhá. Za tu dobu by se Elietimm mohli… s našimi lidmi začít párovat a tak dále. To by pak už ten Bělovlasej nic nezmohl ani zrušit mír protože jeho lidé by nechtěli odejít… možná bys ji mohl unést.“ uculil se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans přikývl a vyrazili jste domů. Jakeš už byl na nohou a zrovna venku před domem dával dohromady poličku, která potřebovala otesat. “Ahoj vy dva.“ usmál se na vás a už nevypadal unaveně “Jak jste si to venku užili?“ zajímal se a zase kontroloval jestli je jedna strana rovná. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nazdar..." Pozdravím je a v očích se mi nehezky zaleskne, že jim je přednější ten koláč než já. "V první řadě nesu sebe. To by vám mohlo stačit, ne?" Ušklíbnu se a posadím se na zem vedle nich. "V druhé... Tohle pro nás upekla Lia." Natáhnu ruku s talířem, na kterém je nakrájený jablkáč. "Ten druhej, co je v kuchyni je pro děcka, tak se na něj neopovažujte šahat." Informuju je ještě tónem přátelského vyhrožování a pak se natáhnu po vzoru Thomase. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamyšleně se na ŠIvu zadívám. Co to jen má za lubem? Tenhle jeho výraz znám moc dobře. I dkyž vypadá jako přátelský medvěd chytrosti mívá za dva. Taky se nestal správcem tržitě jen tak pro nic za nic. "Ty snad něco víš?" zeptám se podezřívavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva objednal další pití, protože to jedno už měl skoro vypité “Já? Samozřejmě že ne. Jen tak… spekuluji. Nic víc.“ pokrčil širokými rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Momentálně nám je milejší koláč. Tebe vidíme pořád. A navíc nejsi ani sladký tak má stále přednost koláč.“ usmál se Thomas a vzal si svůj kus koláče a zbytek dal Alexovi “Hm… v tomhle s Thomasem souhlasím.“ podpořil ho. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře," ukončím konverzaci, ale stále si ho podezřívavě měřím. Moc dobře znám ty jeho spekulace, ale raději v tom nebudu vrtat, i když myšlenka n aúnos mi není proti srsti, jenom jeslti bude Natali chtít. Je spousta míst, kde bý nás nevyčmuchali. Dopiju pivo a hmátnu po druhém džbánu a přiťuknu si s Šivovým. "Tak na tu smlouvu. Doufám, že to dobře dopadne," napiju se. "Hele a už o tom lidi vědi? Aby nebyli pak nějak v šoku. Jo a co s Opatem? Taky by se to mělo říci Zině," slova mi plynou z úst jako voda. TO dělá to pivo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Uraženě si odfrknu a složím ruce pod hlavu. "Tak to si budu pamatovat." Utrousím a svoji pozornost obrátím směrem k mrakům, co táhnou po obloze. Netrvá to ani pět vteřin, co upadnu do snění, a duchem se ocitnu někde v Marakéši. Už jsme mohli být na cestě, nebejt těch pitomejch vírů. Teď budeme muset čekat až do slunovratu... Sakra. Co jestli otce do té doby... Ne, to ne. A co Ema? Bude tam pořád čekat? Nebo si za mě mezitím najde nějakou náhradu. Já snad žárlím. Sakra... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Koláč zdlábli jako nic a pak chvíli panovala dokonalé ticho jen nedaleko zazpíval nějaký ptáček “Páni… když člověk neslyší ten dětský povyk je tu opravdu moc krásně.“ poznamenal Thomas. “Ano…. „ souhlasil Alex “Ale rád bych si ten klid užíval se svou milovanou než s vámi. Bez urážky.“ poznamenal Alex zase tím svým zasněným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podrbal se ve vlasech “Vážněný se o Opata postará. A Zina… nojo…. Chudák holka se pro nás dřela a teď to už nepotřebujeme.“ napil se “Řekneš ji to ty? Tebe má raději.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Já jí to řeknu," povzdechnu si, "bude to tak lepší." Tak do tohohle se mi opravdu vubec nechce. Budu jí muset nějak taktně odmítnout jenom doufám, že se jí to moc nedotkne. "Ale předtím se ještě trochu posilním," dopiju pivo a objednám si další. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměju se na Jakeše. "Měli jsme se dobře. Byli jsme u Eddeiho na jídle a vzali jsme vám citronový koláč se šlehačkou." Nechám Hanse ukázat balíček. "Mamka je uvnitř?" Zeptám se, ještě než zamířím do domu a vezmu si od Hanse ten koláč, abych ho vzala s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hm..." Potvrdím Alexovi neméně zasněným tónem a pokusím se vykoumat, co mi který mrak připomíná, abych pořád nemusel myslet na Emu. Sakra jak já bych chtěl být doma. V duchu zavyju a ošiju se. Jak já tady sakra vydržím tak dlouho. Nebo že bych risknul najít někoho, kdo se odváží plout. Ale zase... Nerad bych skončil někde na dně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tohle lenošení na teplém sluníčku ti dělalo dobře a tak nebylo divu, že jsi usnul. Když jsi se probudil tak už byla skoro tma a už foukl chladivý větřík, který tě právě probudil. Alex asi usnul stejně jako ty, opřený o kmen stromu a ve spánku měl otevřenou pusu ale aspoň nechrápal. Za to Thomas byl již v trapu. Asi se vydal na to své rande. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Citrónový koláč? Ten mám moc rád. Děkuji.“ usmál se Jakeš a syknul když si do ruky zabodl třísku “Jasně. Máma je doma. Zkoumá kde co je. Aby měla přehled.“ odpověděl ti. "Já tu zůstanu. Pomůžu Jakešovy." řekl Hans a když se zrovna Jakeš nedíval políbil tě na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se zasmál “Jasně… na kuráž…. Doufej že ji to moc nesebere… to je po době pak bude házet nože… nebo střílet…. Ona je na odmítnutí… celkem citlivá. I když si to nepřipouští.. prostě ješitná ženská.“ uchechtl se a znovu se napil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To už jsem taky stačil zjisti, ale snad to zvládnu," zavolám oblsuhu a objednám dva frťany pálenky, ať to má grády. "Tak já vyrazim. Ještě se stavim na hřbitově a jestli přežiju setkání se Zinou, tak pak přijdu k vám," dopiju pivo, hodim na stůl hodim několik mincí za svou útratu a vykročim k nejbližšímu stánku s květinami. Koupím čtyři červené hyacinty a tři fialové. Snad má Zina ráda květiny. Zaplatím a přesunu se na hřbitov. Očistím samantin náhrobek od starých květin a položím tam své rudé hyacinty a chvilku vzpomínám na schvilky strávené se Samantou. Nakonec se smutěn otočím a dojdu k Zině. Zazvonim u ní na zvonek v ruce kytku a na tváři omluvný úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu. "Dobře, jdu za ní." Usměju se a vezmu si od Hanse balíček s koláčem. Vejdu do domu a rovnou zamířím do kuchyně, abych koláč uklidila do ledničky. Pak začnu hledat mamku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otevřu pusu, abych zívnul a protáhnu se. Jakmile ale zmerčím Alexe spícího s otevřenou pusou, přepadne mě to samé nutkání něco mu vyvést stejně jako ráno. A docela dobře by mi k tomu posloužila odkvetlá pampeliška. Prošmejdím celou zahradu, jestli nějakou nenajdu. Dostat to pampeliškové chmíří z pusy je skoro nemožné. Ale je sranda to pozorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro To co jsi hledat jsi našel u plotu. Rostla tam celá řada odkvetlých pampelišek. Rozhodně to bylo hodně škodolibé. Jen co se mu to dostalo do pusy probudil se a začal kašlat a sípat “Kiro! Ty deb… bile!“ zahuhlal se zrudlým obličejem natáhl se a vrazil ti bolestivý políček za ucho. “Ti… oplatím…“ opřel se rukou o strom a druhou se snažil mlátit do zad. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ahoj, Lily.“ pozdravila tě máma s kterou ses střetla na schodech “No není tenhle dům úžasný? Tolik místa. A pomalu nemůžu ani nic najít.“ objala tě “Hledala jsi mě?“ zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dveře se po chvíli otevřeli “Ale… ahoj, Meiju. Ty jsou pro mě?“ usmála se a vzala si květiny ke kterým hned přičichla “Děkuji… „ poděkovala a zadívala se na tebe “Aha…. Copak se děje?“ zeptala se a uhnula stranou abys mohl dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No," rozpačitě se podrbu na hlavě, "přišel jsem se ti omluvit. Ty svitky od Opata už zřejmě nebudeme potřebovat. Všechno, tak nějak vyšlo," mluvím zatímco následuji Zinu dovnitř domu. "Tohle ber jako dárek, za to, že jsem tě do toho zbytečně namočil," ukáži na květiny. "Nevim jestli to víš, ale Vážený udělal smlouvu s plavovlasými, že se mohou nastěhovat na Krédu, takže dostanete nové sousedy. Válka je zažehnána," trochu nervozně se usměji. Aspoň tedy doufám, že je zažehnána. Jestli otec Natali zjistí, že už není panna, tak to bude ještě hodně divoké. "Doufám, že se na mě kvůli tomu nezlobíš." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše se tomu svému plánu ďábelsky zasměju a tak nějak nemám tušení, kde se ve mě bere tahle náhlá potřeba dělat koniny. A škodolibou radost mi nezkazí ani ten políček, i když to zabolí. Chvíli se od srdce směju, ale pak toho přece jen nechám a plácnu ho do zad, aby se chudák neudusil, a už se jen tiše pochechtávám. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Mě se tady taky moc líbí..." přikývnu. "A ano, hledala jsem tě...v ledničce je citronový koláč...koupili jsme ho s Hanse u Eddieho...byli jsme tam na jídle..." Usměju se. "Všimla jsem si, že v jednom z pokojů je i postýlka pro dítě...to už je na cestě malý Jakeš?" zeptám se vesele a zároveň zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Po pár minutách konečně přestal kuckat a pořádně se nadechl “Ty jsi vážně idiot.“ položil si ruku na hruď a vzdychl. Podíval se na tebe a když jsi to nečekal, skočil po tobě. Povalil tě na zem, natrhal trávu a narval ti ji pod košili. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Opravdu? To je super. Mám ráda happyendy.“ řekla otočila se k tobě “Ne. Nezlobím se. Je dobře, že jste to takto vyřešili. Opat je pro mě totiž tvrdý oříšek. Moc se mu nechtělo vzdát se těch svitků.“ pokrčila rameny “Dáš si něco?“ zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma se usmála “Ne. Aspoň myslím že ještě nejsem v tom. Ale rozhodně se dítě plánuje.“ objala tě “Ale to že budeme mít s Jakešem neber tak, že bych tě měla méně ráda.“políbila tě na tvář “Toho se nikdy nemusíš bát.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Možná malou sklenku?" navrhnu a sednu si na pohovku. "No snad teď doufám bude chvíle klidu. Za poslední dny se toho událo tolik, jako jidy za celý měsíc," povzdechnu si a sepnu ruce za hlavou, přitom se dívám jak Zina nelévá do skleniček zlatavý mok. Kývnutím poděkuji, když mi podá skleničku a udělám na pohovce místo, aby si mohla vedle mě přisednout. "A jak ty se na to celé díváš?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No jen aby to nebylo dřív, než se naděješ...a na svatbě už budeš mít bříško." Usměju se, když si zahraju na věštkyni. "To já přece vím..." Přitulím se k ní, protože jsem si docela jistá, že toho se opravdu bát nemusím. "Tak a co budeme dělat teď? Hans pomáhá Jakešovi s poličkou, tak jsem na ně zvědavá. Pokývu hlavou a kouknu na mamku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mile se usmála “Ty jsi moje holčička…“ štípla tě do tváře a pak se podívala ke dveřím “No jim to potrvá.. podle toho jak jsem Jakeše pozorovala jak se s tím morduje řekla bych že až skončí s tím rovnáním budeme mít hodně párátek. Tak ať si dál hrají na chlapy.“ mrkla na tebe. “Pamatuješ si na Baryho?“ zeptala se a odvedla tě do kuchyně. Bary. Musela jsi chvíli vzpomínat. Bary byl chlapec kterého jsi znala z dětství. Hrála jsi si s ním když jsi beze studu lítala venku s nahatým zadkem a pak jsi ho viděla v době kdy ti bylo dvanáct. Byl to milí chlapec, trochu plachý. “Poslal nám vzkaz. Prej sem na dva týdny přijede z Aleje. Ještě, že mě napadlo dát sousedce naší novou adresu. Jinak by se to k nám vůbec nedostalo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sedla si vedle tebe a upila ze skleničky. V tomhle pití jsi cítil rozinky a rum “No.. jak já to vidím? To se těžko popisuje. Jsem přece jenom obchodnice. Noví lidé nové obchody. Ano je fajn, že se to takto urovnalo to neříkám.“ usmála se “Rozhodně to bude zajímavé souznění.“ položila ti ledabyle ruku na stehno. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Cinknu hlavou o zem a okamžitě začnu počítat hvězdičky, co se mi objeví před očima. Je jich víc jak na letní obloze. Když se vzpamatuju, mám pod košilí aspoň kilo trávy, ale Alexově téměř zběsilému výrazu se nedá nesmát. Rozchechtám se a tím smíchem se tak oslabím, že se mi ani nepodaří posadit. Zůstanu ležet a bezmocně plácat rukou do země. "Ježiš... Já fakt blbnu... A ty jsi zničil Šivovi trávník." Vypravím ze sebe stěží a přestanu se smát. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Bary...Bary...ahá už vím...a proč vlastně přijede? To přijede jako k nám? Bude u nás bydlet? Já tomu vůbec nerozumím...po takové době jednoduše napíše, že přijede..." Zakroutím hlavou, protože mi to opravdu není ani trochu jasné. Proč přijede jenom tak a najednou...nechápu to...tolik let jsme se neviděli...vždyť už ho dávno neznám... "Napsal něco konkrétního? Nebo jenom oznámil, že přijede?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ano," přitakám na napiji se, "ale možná se toho nedočkám." Na chvilku se zahledím na zeď, kde visí obraz s plachetnicí a zapadajícím sluncem. "Přemýšlím, že odsusd asi zmizím. Původně jsem tu chtěl přezimovat, ale teď si nejsem moc jistý, že to je dobrý nápad," bezmocně rozhodím ruce a znovu se napiju. Už se mu z toho všeho alkoholu začíná motat hlava. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahrada Alex z tebe slezl a tráva pod tvou košilí tě škrábala “Ale nezničil.“ vykašlal ještě trochu chmýří “ Však on ho nijak zvlášť neudržuje.. to ani s tolika dětmi nejde.“ mlaskl o patro “Asi bychom se měli jít navečeřet ne?“ zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma “Ale ne… Bary u nás bydlet nebude. Bude u rodičů. Když byl ještě chlapec tak odjel pryč studovat medicínu. Konečně dostudoval a vrací se domů. A já myslela že jste bývali přátele, no tak či onak on si tě pamatuje. Psal že tě rád zase uvidí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadívala se na něj “Nevím jestli je dobrý nápad odjíždět, Meiju. Kam bys vůbec jel? Je zima… ještě by ses zasekl někde v ledu.“ namítla. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně zamrkám. "On mě chce vidět? Vždyť mi bylo dvanáct, když jsme se viděli naposledy." Vzpomenu si na kluka, který byl o tři roky starším, měl tmavé vlasy i oči a teď už byl doktorem. Ani jsem si nedokázala představit, jak by měl vypadat. "A kdy přijede?" Zeptám se ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sundám košili, abych z ní vytřepal tu trávu, a v duchu se celkem těším tím, že Alexovi odvetné akce jsou vždycky o něco slabší odvar než moje naschvály. "Tak jo, jdeme." Odsouhlasím mu to a vydám se spolu s ním do domu. Přesněji řečeno, rovnou do kuchyně, kde už určitě bude shromážděna celá rodina. Sice mi v jedné chvíli přejede mráz po zádech, jestli si Lia stačila všimnout té modřiny na krku Arien, ale kručení v žaludku mě přivede na jiné myšlenky. Co asi bude k večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Znovu pokrčím rameny a poloprázdnou sklenku odložím na stolek. Propletu si prsty a zadívám se na Zinu. "Sám nevím. Jenom mám pocit, že bych tu asi neměl být, ale pravděpodobně to bude jenom špatná nálada z nevyspání. V noci jsem skoro oka nezamhouřil. Asi bych si měl jít odpočinout," řeknu, ale místo toho abych se zvedl se natáhnu po pití a znovu se napiji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčila rameny “Co já vím? Co si pamatuji, tak když jste byli malí byl pořád s tebou jako by ti narostl ocásek…. A na nejlepší kamarády se asi těžko zapomíná.“pohladila tě po hlavě “No a kdy… myslím že za necelý týden. Tři dny tak asi.“ odpověděla ti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kréda Uběhl bezmála týden, kdy jsi nedělal…vlastně nic kromě učení u Septima. Plavovlasí se od té příhody s Arien nijak neprojevili a vše nasvědčovalo tomu že je všude mír a klid. Alex byl pořád stejný, buďto četl, psal básně pro svého anděla a nebo si hrál s dětmi. Thomas ten se den co den zabýval svým novým objevem Glorií, ta z hostince a z dálo se že do toho spadl ještě hlouběji než ty s Emou. V Šivově domácnosti jste byli stále vítání, děti si vás oblíbili, hlavně tebe Arien která chtěla být pořád s tebou. Zrovna jsi byl na tržišti a díval se co by sis koupil, měl jsi chuť na něco dobrého. “Íííííí!“ vyjekl někdo a něco menšího ti skočilo na záda, než jsi se stačil vzpamatovat poznal jsi tom stvořeníčku svou nevlastní sestru Lanu “Ahoj Kiro! Překvapení!“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se k tobě přitulila a nic nenamítala, když jsi šáhl po láhvi “Tak si odpočiň. Jestli chceš můžeš tady. Místo tu mám.“ navrhla ti. “ Nikdo tě tu nebude rušit.“ pohladila tě po prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ten týden byl bezmála horší než ta muka u Raphaela. Přítomnost Meg mi neustále připomínala, že jsem neviděl Emu už strasně dlouho, a malá Arien se stala skoro mým žvatlajícím doplňkem. Když už se mi tomu neodbytnému stvořeníčku podaří utéct na trh, stejně mám nutkání něco ji odtamtud donést. Ale když mi něco skočí na záda, okamžitě přestanu uvažovat nad tím, jestli to bude lízátko nebo marcipánová figruka. Bez nějakého většího přemýšlení a zcela instinktivně přejdu do kleku a nacvičeným pohybem si přehodím útočníka přes ramena, na zem. Že to není útočník mi dojde moc pozdě. "Lana?" Vyhrknu překvapeně."Co tu sakra děláš? Chceš abych tě zabil? Tohle už nikdy nedělej." Vysypu ze sebe zcela rozhozený z toho, co jsem zrovna udělal a začnu ji sbírat na nohy. "Jsi v pořádku? Neublížil jsem ti?" Opráším ji od nepořádku, v hlase strach, že jsem ji třeba něco zlomil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pohladím jí po vlasech. "Jsi hodná, ale u Šivy mě už čekají. Měl bych jít tam," odvětím a chci vstát, ale nohy mě neposlouchají. Mám je jako z olova a oči udržím steží otevřené. Nakonec se mi přecjenom podaří vstát a trochu se zapotácím. Omluvně se na Zinu usměji, odložím prázdnou skleničku a zamířím ke dveřím. Hlavu skloněnou, ramena svěšená. Snad až se dostanu ven, mě čerstvý vzduch trochu probere, jinak asi usnu za chůze. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pokývu hlavou. "Asi máš pravdu...no, vlastně ho ráda uvidím." Usměju se. "A ty? Nepotřebuješ něčím pomoct? Šla bych se podívat, jak jim to jde na zahradě...jestli už je ta polička hotová nebo s ní ještě bojují." Rozesměju se. Copak že tak najednou...to si na mě vzpoměl po takový době v cizině? musím se ho na všechno zeptat, až se tady zastaví... Zamyslím se, než mi mamka odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Já nic nepotřebuji. Jen klidně běž.“pohladila tě po tváři a vložila ti pramen vlasů za ucho. Vyšla jsi ven, Jakeš stále pracoval na té poličce a tvářil se odhodlaně. Hans k tobě stál bokem a mluvil z nějakou brunetou, tvářil se přátelsky ale nic jiného si neviděla, ale ta bruneta s ním viditelně flirtovala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina tě následovala ke dveřím a občas přispěchala na pomoc, když jsi se nebezpečně zakymácel “Nemám tě doprovodit?“ zeptala se starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana měla oči vykulené překvapením ale narovnala se, položila si ruku na prsa a zhluboka dýchala “Ne…je mi fajn. Jen jsi mi vyrazil dech. Ty máš teda páru.“ podívala se na tebe a znovu tě objala “Ahoj, Kiro. Promiň, že jsem tě tak přepadla.“ stiskla ti přátelsky ruku. “Tak ráda tě vidím. Živého a zdravého a….“ prohlédla si tě a začala se smát “A vousatého.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zavrtím hlavou, abyc dal najevo, že to nepotřebuji. Ovšem to jsem neměl dělat. Zatočila se mi hlava, zavrávoral jsem a málem jsem spadl, ještě, že jsem se včas stačil opřít o zeď. Když slabost odezní slabě se na Zinu usměji. "Asi přecijenom budu muset přijmout nabídku tvého pohostinství. Melu z posledního, doufám, že ti to nevadí?" zeptám se, jen co se odlepím od zdi. "Neměl jsem tolik pít. Můžu..." snažím se popdanout dech, "můžu tě poprosit, jestli by jsi nedala vědět Šivovi kde jsem skončil? Je možné, že mě bude někdo hledat." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Co to sakra je... Šlehnu vztekle očima po brunetě. Ale protože nechci dělat scény, nechám to být. Projdu kolem nich, na brunetu se zatvářím škaredě, aby holčička věděla, že tenhle už není volný, a zamířím k Jakešovi. Chviličku ho pozoruji a pak se usměju. "Jakeši, nepotřebujete trochu pomoct?" Zeptám se a tím mu nabídnu pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Silně ji k sobě přitisknu a na nějaké třesení rukou z vysoka kašlu. "Čemu se směješ?" Zeptám se a rozcuchám ji vlasy. "Náhodou mi fousy sluší." Pochválím se sám, když už to za mě nikdo jiný neudělá a dám ji pusu na tvář. "Kde se tady bereš? Já se snažím dostat do Marakéše už týden a nic nepluju kvůli nějakým vírům a ty jsi tady. Kdys přijela? " Zasypu ji dotazy a dřív než se stačím kousnout do jazyka, abych se neptal, vypadne ze mě. "Sama?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zase zasmála a na chvíli se k tobě přitiskla, ale pak se od tebe odtáhla a zvědavě si tě prohlížela “No nebudeme tady přece bránit provozu. Pojď. Sedneme si.“ vzala tě za ruku a vedla tě přes tržiště ke kašně, kde byli lavičky. Cestou si koupila preclík, za chvíli jste už seděli vedle sebe “Víry? No ano…. Ty tam jsou. Akorát já připlula tou delší cestou. Když se každoročně objevují víry, tak si udělali náhradní přístav na druhé straně ostrova. Je to sice delší cesta, ale vyhneme se všem vírům.“ řekla jakoby nic a ukousla preclík. “No…a ano jsem tu sama. Doma jsem se nudila a vaši si začali tiše dělat starosti, že ses takovou dobu nijak neozval. No a tak jsem si sbalila pár věcí a přijela tě navštívit.“ usmála se a zbytek preclíku nadrobila ptákům. “Jo…a přijela jsem před dvěma dny. Od té doby tě hledám. Našla jsem dům Šivy a tam mi řekli kde jsi. A tak jsem tady.“ uculila se na tebe vesele. “Doufám, že máš radost?“ pozvedla obočí a vložila si blonďatý pramen vlasů za ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bruneta ti pohled pohrdavě vrátila a zase se podívala na Hanse, který s ní zdvořile hovořil. “Ale… ta věc pořád nechce být rovná! Asi se z toho zblázním.“ postěžoval si Jakeš “Přidrž mi tady prosím to pravítko.“ podal ti dřevěné pravítko, když ho přiložíš k hraně máš pocit že je strana rovná ale Jakeš se nespokojeně zamračí. On nebyl pro takovou práci stvořený, on byl stvořený proto aby jednou rukou drtil krky a ne sestavovat nábytek. “Tenhle zatracnej krám!“ stěžoval si a ohlédl se na Hanse, který se zrovna loučil s brunetou, která se na něj koketně usmála. “Pěkná potvora…. Dávej si na ní pozor.“ utrousil směrem k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “Ale jistě. Zařídím to. Pojď. Odvedu tě do ložnice.“ vzala tě za ruku aby ses ji když tak mohl zachytit kdybys se zase zapotácel. Odvedla tě do ložnice a uložila do postele. Pomohla ti sundat boty, kalhoty a košili. Pak tě přikryla “Tak dobrou… já zatím dám vědět Šivovy kde jsi.“ políbila tě a odešla z ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Po očku sleduji jejich rozhovor, ale hlavně se věnuji Jakešovi. "Jakeši a neměli bychom tohle nechat tesařovi?" Zeptám se, když vidím, jak se s tím moří. Ohlédnu se za odcházející brunetou. "Zabila bych ji...holýma rukama..." Procedím mezi zuby, když si všimnu jejího koketního úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky," zamumlám ještě z polospánku a pak se pevně zachumlám do peřin a usnu bezesným spánkem, ze kterého se sám probudím nejdřív za deset hodin. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Měl jsi hrozný sen. Někdo tě spoutal, k nohám ti přivázal velký kámen a pak shodil z lodě do moře a ty jsi se začal topit. Trhnutím jsi se probudil, chvíli ti trvalo než sis vzpomněl kde to jsi. Už byl den, řekl bys že možná tak deset hodin dopoledne. Zina s tebou zřejmě spala v jedné posteli, to jsi poznal podle toho, že místo vedle tebe bylo ještě teplé. Musela teprve před chvílí vstát. V pokoji se ještě vznášel její sladký parfém. Tvé oblečení bylo složené na židli, vyžehlené a zřejmě i vyprané. Za to jsi až do ložnice slyšel její hlas. S někým se hádala, ale jednotlivá slova jsi nerozeznal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš se tiše zasmál, narovnal se a přátelsky tě jednou prackou objal “Hele nejsi ty nakonec přece jen má dcera, co?“ zavtipkoval a rozcuchal ti vlasy. Pak se zadíval na poličku “Asi máš pravdu. Jediné co jsem s tím udělal bylo, že se zmenšila a mám ruce plné třísek.“ zamračil se. Bruneta odešla, Hans se za ní chvíli ještě díval a pak přišel k vám dvěma “Tak jak to jde, Jakeši?“ zeptal se a na tebe se usmál. “Tady, Lily mě konečně přesvědčila že tohle není prostě práce pro mě.“ odpověděl mručivě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zatřepu hlavou, abych z mysli dostal ten hnusný sen, co se mi ještě před chvílí zdál. Protáhnu se, zadívám se na oblečení a neubráním se pousmání. Tomu tedy říkám servis. Znovu protáhnu ztuhlé údy a obléknu se, pak vyrazím za hlasem Ziny. Chtěl bych se s ní rozloučit, než odejdu, ale nechci jí přerušovat její jednání, takže jenom opatrně nakouknu koho tam má. Jestli to bude nadlouho asi jí napíšu vzkaz a potichu se vytratim. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Málem vyletím z kůže, když řekne, že existuje náhradní přístav a možnost jak se dostat z ostrova na ostrov existuje, a skoro si začnu trhat vlasy. Ze všech sil v sobě potlačím nutkání okamžitě znovu začít shánět loď zpátky a místo toho se pokusím soustředit na to, že přede mnou leží ještě dost ze základů Septinova učení. Ošiju se a přinutím soustředit na Lanu. Takže Ema zůstala v Marakéši? Napadne mě zklamaně a shrnu vlasy z očí. "Jak je mému otci?" Zeptám se a v duchu se modlím za to, aby mi neřekla, že vypadá pořád hůř a hůř. Jinak tady doopravdy nevydržím sedět. "To víš, že tě rád vidím." Ujistím ji spěšně a nevšímám si udivených pohledů, že holčinu, co jsem si ji před chvílí přehodil přes ramena a bacil s ní o zem, objímám kolem ramen. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Otec?“ zeptala se “Je mu fajn. Myslím. Ale poslední dobou se mi zdá nějaký unavený. Asi má teď hodně práce…a do toho starosti o tebe.“ pevně tě objala a pak pustila “Bydlím v jednom penzionu u moře. Super výhled.“ přestala se k tobě mačkat a uculila se od ucha k uchu “Tváříš se, jako kdyby ti uletěli včely? Co je?“ zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Ziny Zina tam byla ve svém župánku, který ji byl ohledně zakrývání těla zcela k ničemu. Za stolem s nohama na stole seděl nějaký muž. Černovlasý s knírkem a bradkou, tvářil se hrozně samolibě v očích výraz nezbedného zlodějíčka. “Co si o sobě vůbec myslíš?! Jen tak si sem napochodovat?!“ řekla zrovna Zina a zněla velice rozrušeně. Muž pokrčil rameny “Proč bych sem nechodil?“ “Protože jsem to řekla! Tohle je můj dům!“ přeskočil ji hlas. “Fakt? Pěkný…. To musíš mít teda pěkně bohaté zákazníky…. Dávají ti za tvé služby tučné spropitné co?“ “Co si to dovoluješ!“ zmlkla a ohlédla se. Tvář se ji trochu uvolnila “Ah Meiju. Už jsi vzhůru.“ přišla k tobě a vzala tě za ruku. Přitáhla tě dovnitř a muž se narovnal. “Doufám, že jsi se dobře vyspal lásko.“ políbila tě a pak se podívala na muže “Afire. Tohle je můj manžel, Meiju.“ představila vás “Meiju..tohle je nenasytná pijavice.“ zasyčela. “Prosím pomoz mi ho odtud dostat.“ požádala tě šeptám zatím co tě zase políbila ale na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Šokovaně zamrkám, když to uslyším. Manžel? To jsem tedy musel spát opravdu tvrdým spánkem, kždy ani nevím, že proběhl obřad a svatební noc. Každopádně v tom Zinu jen tak nenechám, chovala se ke mě vždycky slušně a je na čase jí to oplatit. "Nazdar, pijavice," pozdravim toho hulváta a založím si ruce na prsou. "Zmizíš sám nebo tě mám zmizet já?" pronesu vyzývavě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "A možná jo." Zasměju se jeho poznámce a pak přikývnu. Ale to už je u toho i Hans. Bruneta konečně vypadla a hned je tu čistší vzduch. Položím Jakešovi ruku na jednu z tlap. "Každý prostě umí něco jiného." Snažím se ho trochu povzbudit. "Hned ji tam zanesu, mám teď spoustu času a navíc je to jenom kousek." Oznámím jim a protože je polička o dost menší, než původně byla, je docela lehká, takže se nepotáhnu s ničím těžkým. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše si oddychnu, že to snad ještě nebude tak zlé a stihnu Amandu obvinit a potrestat dřív než bude pozdě. V duchu se prokleju, že se nedokážu přetvařovat tak dobře jako dřív. "Ema nechtěla jet?" Zeptám se nakonec a pokusím se vypadat, jako by na tom vůbec nezáleželo. I když je to zatraceně těžké. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arif vstal a také si založil ruce na prsou, byl skoro o půl hlavy vyšší ale oproti tobě byl vyzáblý. “Ah…. Zajímavé. A to by jsi chtěl udělat jak? Manžílku? Víš co vůbec tvoje ženuška kdysi dělala?“ pohrdavě se usmál. “Sklapni!“ zavrčela na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana na chvíli mlčela “No Ema…. Já se ji neptala. No… víš…. Asi týden po tom co jsi odjel se vypařila. Teda ne vypařila. Viděla jsme ji odcházet ale už se nevrátila. Ale nic si sebou nevzala. Všechny věci má pořád u nás doma. Tak bych řekla, že se vrátí… a asi jen někde něco zařizuje.“ poklepala tě po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš tě chvíli pozoroval, ale když uznal že polička není pro tebe těžká přikývl “Dobře. Díky.“pohladil tě po hlavě a kývl na Hanse “Půjdeš s ní?“ zeptal se. Hans přikývl “Jistě.“ přišel k tobě a val polici za druhý konec aby ti trochu pomohl “Tak pojďme.“ vyrazili jste pryč. Jakeš se za vámi chvíli díval, ale pak uklidil nářadí a šel domů. “Nemám ji vzít já?“ zeptal se Hans, přece jen ty jsi byla žena a on se zřejmě chtěl zachovat jako gentleman a nenechat tě se s tím tahat. |
| |
| U Ziny "Přeložim tě nadvakrát a pak vyhodim buď oknem, nebo dveřma, zaléží na tom, jak moc mě budeš štvát," vycenim na něj zuby v né zrovna veselém úsměvu.. "A to co děla Zina dřív mě vůbec, ale vůbec nezajímá, takže si to můžeš nechat pro sebe," seberu mu vítr z plachet. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamračil se a při tom mu zaškubalo levé obočí “Tak to bych chtěl vidět.“sklouzl pohledem zase na Zinu “Tak nezajímá…. Možná by mělo.“ řekl jen neurčitě. Zina ti stiskla rameno “Dávej pozor, Meiju. On umí bojovat.“ varovala tě a tvářila se nešťastně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Z toho, že Lana neodpoví okamžitě a pečlivě si rozmýšlí, co řekne, mi přejede mráz po zádech. To totiž může znamenat jen jediné - že je něco špatně. Ema se vypařila? Odešla? Nevrátila se? Na poslední chvíli se ubráním zklamenému až bolestnému výrazu a, když Lana řekne, že si asi potřebovala jen něco zařídit, s úsměvem ji to odkývnu. "Jasně." A přitom se snažím vymotat z pavučin paranoi, která se kolem mě už zase začíná stahovat. Jediná horší možnost, než že mě opustila, je že v tom jejím zmizení mají prsty ti zkurvenci. Zatřepu hlavou, abych tuhle myšlenku, že ji použijí proti mě, zaplašil i když v mé choré hlavě, která už je vidí za vším, získává stále hmatatelnější obrys. "Pojď, představím tě Šivově rodině." Navrhnu. "Můžu se ti věnovat celé dopoledne, ale odpoledne mám práci." |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokrčím rameny. Já taky něco umim, když už na to přijde. "Prostě vypadni," řeknu klidně. "Své jsi si už zdělil a to je všechno co můžeš čekat, teď je čas odejít," dívám se mu do očí a odhaduji, kdy zaútoči. Pro jistotu položím ruce kousek od svých koltů, abych je mohl v případě potřeby rychle vytasit. Uvidíme kdo z koho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla a vstala “A jakou práci? Sis tu našel počestné zaměstnání aby ses nenudil?“ popíchla tě a zadívala se ti do tváře. “Neboj se o ní. Však ona není žádná obyčejná ženská. Určitě tě neopustila. To vím jistě. Uběhli dva dny po tvém odjezdu a už mi ta kňourala že ji chybíš. Takže v tom už může být jedině práce.“ snažila se tě uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arifovi oči sklouzli k tvým zbraním. On sám neměl žádnou zbraň, nebo jsi aspoň žádnou neviděl. “No dobrá. Půjdu. Ale určitě se ještě uvidíme. Já se tak snadno odbýt nenechám.“ otočil se na podpatku a odešel. Zina ještě chvíli mlčela a pak tě políbila na tvář “Díky za pomoc. Příště až se tu objeví… no raději si někoho najmu na ochranu.“ upravila ti košili. “Moc jsi mi pomohl.“ usmála se slabě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Za málo, to je jenom splátka zo to jak jsi pomohla ty mě," jemně jí zvednu bradu a políbím. "Ale teď už budu muset jít. Už jsem se tu naotravoval dost," usměju se na ní. "A to s tou ochranou je dobrý nápad, určitě s ním budou ještě potíže, tak kdyby jsi náhodou potřebovala, tak jsem u Šivy," dám jí poslední polibek a zamířím ven zase zpátky k Šivovi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podezíravě se na ni podívám, co tím sakra myslela, a jestli náhodou něco netuší a pak se zazubím. "Jakou jinou než počestnou práci." Rozcuchám ji vlasy a chytnu ji za ruku, abych ji odvedl k Šivovu domu. "Jestli si nechala věci v domě tak se snad nemusím bát, že bych zůstal na ocet." Zareaguju bezstarostně, přestože mě to stojí hodně sil. Cestou ještě koupím malé Arien lízátko a protože už jsem v tom domě jako doma, vstoupím bez klepání a Lanu táhnu za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ty? Kdybys nebyl teď můj brácha nejspíš bych po tobě taky pokukovala.“ zasmála se Lana rošťácky. Vzpomněl jsi si na její matku , ta která nejspíš tvého otce pomalu zabíjí. Jak to jen Laně vysvětlíš až její matku obviníš? A trávila ho vůbec její matka? Nebo Lana? Ohledně tohohle byl Raphael dost nepřesný. V kuchyni, jako vždy hospodařila Lia už vypadala zase normálně i když jsi měl pocit, že za tu dobu co jsi tady se ji bříško o něco zvětšilo. Děti určitě někde byli, protože jsi slyšel jejich hašteření. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se s tebou rozloučila a ještě chvíli jsi na sobě cítil její pohled. U Šivy bylo jako vždy živo, děti se hašteřili na zahradě a Lia už vstala z postele a hospodařila v kuchyni. Šiva ji tam nejspíš donesl postýlku kde se vrtěl malí Meiju. “Ahoj, Meiju. Dáš si pozdní snídani nebo počkáš na oběd?“ přivítala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ahoj, děcka," pozdravim tu drobotinu. "Ahoj, Lio," nezapomenu ani na jejich matku. "Počkám na oběd. Ani nějak nemám moc hlad," usměju se na ní, "nepotřebuješ náhodou s něčím pomoct? Pravda v kuchyni bych se ti akorát tak pletl, ale třeba něco přinést bych zvládl, aby jsi se nenamáhala," nabídnu jí svou pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Děcka tě pozdravila aspoň ti co tam byli a zbytek lítal asi někde jinde. “No když se tak dobrovolně nabízíš. Mohl bys tady z té police vzít talíře a rozestavit je na stůl? Ale jinak nic nepotřebuji.“ usmála se na tebe a věnovala se dál nějakému guláši v hrnci “No a vlastně. Jestli nemáš nic na práci nebo něco takového možná bych mohl vzít na chvíli malého Meuja ven. Tak na deset minutek. Nesmí být moc venku, ještě je maličký ale pomalu bych chtěla aby si zvykal.“ vysvětlila ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Měla bys smůlu. Nejsi moje věková kategorie." Rozesměju se a plácnu ji jen tak z legrace po zadnici. Starosti ohledně Amandy, nebo možná Lany, zatím zavřu do nejzasutější přihrádky ve své hlavě, abych nad tím nemusel přemýšlet. "Zdravím, Lio." Nakouknu do kuchyně a vtáhnu Lanu za sebou. "Chtěl bych ti někoho představit. To je Lana, moje sestra." Zakormidluju se jmenovanou tak, aby stála přede mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Samozřejmě," vyndám talíře ze skříňky a rozestavím je po stole. K nim přidám ještě příbory a ubrousky a všechno to tak nějak naaranžuji, aby to vypadalo k světu. Pak vezmu toho mrňouse zabaleného v plenkách a vyjdu s ním na zahradu. Sednu si na lavičku, chovám Meija v náručí a broukám mu nějakou odrhovačku na kterou jsem si vzpoměl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana si pohrdavě odfrkla “Tak mladá zase nejsem.“ ohradila se ale pak zmlkla když jsi ji postavil před sebe a představil Lie. Ta se na ní překvapeně podívala pak na tebe a zase zpět na Lanu. Asi uvažovala o tom, že si vůbec nejste podobní. “Dobrý den.“ pípla Lana rozpačitě a stála jako stydlivá dívenka. “Tobě také, Lano. Moc mě těší. Já jsem Lia. Ale Kiro, proč jsi mi neřekl že ji přivedeš? Trochu bych poklidila.“ potřásli si rukama. “Máš ale moc hezkou sestru.“ usmála se na vás “Nedáte si něco? K pití? Jídlu? Na chuť? Zrovna dodělávám velký dýňový koláč. Tak za půl hodiny by byl hotový.“ zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Meiju měl otevřené oči, ale pravděpodobně tě ještě neviděl jinak jako jen rozmazaný flek. Neustále mlel zaťatýma pěstičkami bezzubě se usmíval. Dokonce si blinkl, naštěstí ne na tebe. A tohle všechno stihl během pěti minut než se mu začali zavírat očíčka. Objevil se Šiva a chvíli tě sledoval ode dveří, než k tobě přišel “Nejsi ty rozený otec co?“ zeptal se tě šeptem. “Já jsem se vždy bál vzít je do náruče, když jsou takhle malí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Trochu se usměju Liinu překvapenému pohledu a ani se mu moc nedivím. S Lanou jsme si podobní asi jako noc a den. Jen to, že čistě náhodou máme stejně zelené oči, by snad mohlo moje tvrzení podpořit. I když to asi dost těžko. "Já vůbec nevěděl, že je tady na Krédě. Teprve před pár minutami mi skočila na trhu na záda." Vysvětlím Lie s omluvným úsměvem. Když se zeptá, jestli něco nechceme, sám zakroutím hlavou a nechám na Laně, aby se vyjádřila. Sám se přitom rozhlédnu a našpicuju uši, odkud jde největší rachot a tudíž tam jsou děti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se usmála “Ne děkuji. Před chvílí jsem obědvala. Ale děkuji za nabídku.“řekla. Tak nakonec přece jen měla i nějaké vychování “To vůbec nevadí. Tak si vezmete později. Tedy…. Vůbec si nejste podobní.“zavrtěla hlavou. Měl jsi pocit že děti jsou na zahradě, ale někdo byl zřejmě i nahoře v patře, protože někdo nahoře štrachal. Možná to byla Livak a bála se konečně ji ukázat s těmi vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No... Nejsme tak úplně sourozenci. Můj otec si vzal její matku..." Vysvětlím Lie, když vidím, že ji to pořád nějak nejde do hlavy. "Ale když Marakéš napadli piráti a ji unesli, prolil jsem tolik krve, že už to snad ani nejde, aby nebyla jako moje pokrevní sestra." Zazubím se vesele a Lanu obejmu. Mám takový matný pocit, že Amandu to dost znervózňovalo, jak blízký vztah k její dceři mám. I přestože už u nás bydlela Ema, stejně mě brala v jistém směru jako hrozbu pro svou dceru. Pche. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nad jeho poznámkou se usměji. Rozhodně si nepřijdu jako dobrý otec. Ne s tím jak se chovám. "To máš jako se ženou," odpovím mu stejně hlasitě. "Musíš jemně. Hezky pomalu a s rozmyslem," vesele se na něj zašklebim a dál houpam novorozence. "Když jsme odešli z hospody, tak jsem se stavil u Ziny a nějak jsem tam vytuhnul. Nejspíš to bylo vším tím alkoholem. Usnul jsem tam jako špalek. Doufám, že jsi mě nepotřeboval zatímco jsem byl mimo," zadívám se na Šivu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se uculila “No to je pravda. Já svého staršího bratříčka přímo žeru.“ trochu se osmělila. Lia se zasmála “No to je dobře, že máte takový hezký vztah. To se zase tak moc často nevidí. A už vůbec ne u nevlastních sourozenců.“začala hledat v poličkách nějaké koření. “Zůstaneš na večeři?“ podívala se na Lanu. “No já nevím…. Nechtěla bych obtěžovat.“ zaváhala. “Ale… nemluv hlouposti. Mi tě tu rády pohostíme. Že Kiro?“ usmála se na tebe Lia. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Zavrtěl hlavou “Vůbec ne. Teď už je klid. Jenom jsem najal pár chlap aby trochu poklidili tu část města kam se Elietimm přestěhují. No a už se stěhují. Kdybys se zastavil v přístavu tak se tam táhne skoro celé procesí. Samá blonďatá hlava.“ Malí Meiju sevřel v pěstičce tvou košili a zřejmě už usnul, nebo aspoň podřimoval. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To je dobře," řeknu nepřítomě a zadívám se do dálky, kde probleskuje moře. "Náhodou..." povzdechnu si, "náhodou Natali jsi neviděl?" zeptám se, zatímco v náruči svírám svého jmenovce a vzpomínám na prožité chvíle s Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Opřu si bradu o Laninu hlavu a nepřestanu se usmívat. "Jistě, přijď na večeři... Tedy... Já nejsem pán domu, ale Alex s Thomasem tě určitě taky rádi uvidí." Začnu přemlouvat Lanu. "Navíc, až tě představím děckám, určitě by se po tobě u večeře sháněly." Doplním další důvod. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se usmála “Tak dobře. Když mě tak přemlouváte.“ souhlasila nakonec. Lia si spokojeně přikývla “Výborně. Jinak Kiro, děti jsou na zahradě. Alex šel koupit si nějaký nový papír a Thomas někde randí.“ otočila se k pultu. Lana se zatvářila malinko zklamaně, ale pak se zase usmála “Tak mě těm děckám představ. Když je tak poslouchám asi to budou pěkní divoši. Nemám si vzít nějakou ochranu?“ zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadíval se na tebe a pak zavrtěl hlavou “Bohužel jsem ji neviděl. Ale někde tam jistě bude. Viděl jsem jejího otce. Tak jestli už není odstěhovaná v nějakém tom domku tak je asi na lodi.“ odpověděl a sykl na děti, které dělali moc velký hluk, aby byli potichu. “Určitě ji ještě uvidíš.“ snažil se tě povzbudit. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Rád bych," vzdychnu a zadívám se na melaho Meija jak spí. "Asi bychom už měli jít dovnitř, aby se Lia nebála, už jsme tu docela dlouho a nechci, aby ten prcek onemocněl," zvednu se a vrhnu poslední pohled k moři. Pak vstoupím do domu a položím miminko zpátky do postýlky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ale, ale... Snad tě to Thomasovo randění nemrzí?" Popíchnu ji, zatímco ji vedu směrem k zahradě. Cestou přitom vymýšlím, jestli na mě ti dva malí piráti stihli vymyslet nějakou další povedenou past, nebo je tentokrát nebudu muset lovit po zahradě, abych je mohl potrestal. "Je jich pět. Dvě holky a tři kluci." Připravím Lanu aspoň trochu na počet děcek na zahradě, aby nebyla moc vykulená. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Otočím se na něj. "A proč? K čemu bych tady jinak byla?" Zeptám se se zvednutým obočím. "Co ti vůbec chtěla ta ženská?" Zeptám se ho po chvilce mlčení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Marakeš Zamyslel se “No to je pravda.“ souhlasil nakonec a tak jste se tím táhli oba. “Myslíš Hanu? Ale nic podstatného. Jenom si chtěla popovídat.“ odpověděl “Je tak poněkud vlezlá. Ale jinak milá a nějak jsem neměl to srdce ji odpálkovat.“odpověděl ti na tvou otázku a usmál se na tebe “Snad nežárlíš lásko?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Děkuji.“ dala ti Lia pusu za to, že ses o prcka postaral “Nedáš si zatím dýňový koláč než bude oběd?“ zeptala se a odněkud vytáhla velký nahnědlý koláč a začala ho krájet. Šiva se vrátil s tebou “Jdu se vykoupat. Už to potřebuji.“ poklepal tě po rameni. Ukradl si jeden kousek koláče a odešel nahoru. Lia se na tebe znovu podívala “Meiju. Copak je s tebou? Jsi nějaký skleslý. Nejsi nemocný.“ přišla k tobě a položila ti ruku na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vykulená byla tak jako tak “Tyjo! Pět dětí? Kde na to berou energii se o něco takového starat? A vůbec… se divím že Lia takové množství vůbec porodila. No ale pravda lepší jak deset což by vlastně taky mohla stihnou. Šiva je asi celkem aktivní manžel.“ uchechtla se a ohledně Thomase nereagovala. Venku byli všechny děti až na Livak, která ještě asi dřepěla v pokoji. Arien tě zahlédla jako první a už se k tobě hnala až se její sukýnka vznášela za ní. Lana se na tebe s podivem podívala “Hele… ty ses nějak změnil…. Co se stalo?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "A šesté je na cestě." Připomenu ji a její poznámce se taky uchechtnu. Přehlédnu očima situaci na zahradě. Ryšak trénuje, ti dva něco kují za pikle a malá Arien má spíš přehled o mě, než já o ní. Ale aspoň si ušetřila to svoje obvyklé pískání. "steido Kio!" "Ahoj princezno." Zvednu ji do vzduchu, když docupitá až za mnou a usměju se. "Nic se nestalo." Zakroutím hlavou, když se i s Arien v náručí otočím na Lanu. "Tohle je Lana, moje sestra." Zatahám malou za nos a ukážu ji na Lanu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky," řeknu a vezmu si kousek koláče do kterého se s chutí zakousnu. Když se Lia zeptá jenom zavrtím hlavou. "Ani ne tak nemocný, jako zamilovaný," odpovím. "Bohužel nešťastně," pokrčím rameny. "Nevím jeslti ti Šiva něco vyprávěl, ale ta dívka jak tady byla, Natali, byla naše rukojmí. Její otec chtěl zaútočit na Krédu a obsadit jí. Nám se to podařilo zjistit a zabránit tomu. Zajali jmse jeho jedinou dceru, no a nějak se prostě stalo, že jsem se do ní zamiloval a ona do mě. Bohužel její otec s ní má úplně jiné plany a navíc mě nesnáší, takže nemůžeme být spolu," ve zkratce jí vyprávím co se událo v několika posledních dnech. "A to je celé. Jsem prostě jenom nešťastně zamilovaný. To přejde," pousměji se na ní. Nemá cenu aby se trápila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se na tebe chvíli dívala a pak tě objala “Ah ty náš chudáčku.“ tiskla tě k sobě celkem silně. “Tohle mi připomíná jeden příběh co jsem kdysi slyšela. Nějaký muž a žena se do sebe zamilovali, ale jejich rodiče se navzájem nesnášeli a tak je od sebe pořád oddělovali.“ pak ale zaváhala “No ale nakonec se jim to podařilo a byli spolu…. Svým způsobem.“ pohladila tě po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana na tebe zírala, jako kdybys si najednou sundal hlavu a hrál s ní košíkovou. Promnula si oči, snad nevěřila vlastním očím. Pohlédla na Arien a usmála se “Ahoj.“ chtěla ji pohladit po tvářičce ale Arien jen vykvikla “Ne!“ a schovala si tvář do tvého krku. No ona byla trochu stydlínek. “Je roztomilá.“ řekla Lana a zase se zadívala na tebe. Pak začala nevěřícně vrtět hlavou “Ty mě udivuješ Kiro. Opravdu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To nic," usměju se na ní a pohladím po ruce. "Třeba taky budeme spolu. Pořád doufám, že jí ještě alespoň jednou uvidím, teď když tu bydlí. Ty si hlavně hlídej jídlo, ať mají tvé děti co jíst," kývnu hlavou k plotně kde právě začíná cosi nebezpečně bublat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Však já už se o tu mrchu postarám... Ani se nepozastavím nad jeho otázkou. Jenom zvednu obočí a podívám se na něj pátravě. "A měla bych snad?" Zeptám se a usměju se jenom trochu. Opovaž se...zabila bych vás oba... Napadají mě už nepříjemné myšlenky, ikdyž jak pro koho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Sakra…“ pustila tě z objetí a rychle se vrátila k plotně a najednou měla spoustu práce s hrncem. “Jestli chceš ještě koláč tak si vezmi.“ houkla přes rameno, když trochu guláš měla zase pod kontrolou. “A co teď tedy plánuješ?“ zeptala se zase o chvíli později a zakryla hrnec pokličkou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Děkuju, ale to bych pak nemohl tvůj výtečný guláš," usměji se na ní. "A co budu dělat?" rozpačitě rozhodím ruce. "Popravdě vůbec nevím. Asi pomáhat Šivovi a nebo sedět na zadku v hospodě. Taky jsem přemýšlel, že bych možná měl odplout někam jinám, ale teď před zimou se mi moc nechce, jenže je tu na můj vkus příliš mnoho nehezkých vzpomínek," začnu si hrát se lžíci, která je položená na stole. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zastavil se a zadíval se na tebe “Jistě, že ne. Miluji tě. Nemám důvod tě nějak podvádět.“ hleděl na tebe a tvářil se ublíženě “Ty mi snad nevěříš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadívala se na tebe “No…doufám, že až budeš chtít odjet tak nám o tom řekneš a neztratíš se jako pára nad hrncem. A taky doufám, že nás ještě pak navštívíš.“ přišla k tobě a políbila tě na čelo. “Ale zkus tu ještě vydržet. V Zimě není moře bezpečné. No… teda je méně bezpečné než normálně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vrátím mu pohled. "Tobě věřím, ale tý ženský ne..." Konstatuji a znovu se rozejdu. Ženský jsou schopný udělat cokoli, aby dostaly chlapa, kterýho si vyhlídnou... Už je to jenom kousek a nemusíme tím strávit celé odpoledne. "Tak pojď a už se netvař jako kakabus, prostě se mi nelíbilo, jak s tebou koketovala...a na tohle nemáme celé odpoledne." Konečně se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj se, to víš že vám o tom řeknu a že se tu ukážu. Rozhodně chci vidět jak si povede malý Meiju," zasměju se. "Taky mu musim dát pár rad do života, aby z něj byl pořádný rošťák," popichuju Liu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pousmál se “Já bych se nenechal sbalit žádnou jinou ženou než tebou.“ řekl “A klidně i opakovaně.“ donesli jste poličku k tesaři, který lámal nad tím barbarstvím Jakeše rukama. Prozradil vám, že zítra si ji můžete vyzvednout. Hans tě objal kolem pasu a vydali jste se zpět “Stále se divím, že plavovlasí něco ještě nepodnikly. Byl bych rád, kdybych někdy na nějaké narazil… bych jim dal za to co tobě a tvé matce provedli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zavrtím pochybovačně hlavou. "Tak zaprvé, nic se nám nestalo. Za druhé, myslím, že se chystá něco většího a taka na sebe teď jenom nechtějí pozorňovat." Pokrčím rameny a plácnu ho po zadku. "A ty už dej s tou pomstou pokoj." Mrknu na něj. "Už víš, že se vrací můj kamarád z dětství a chce mě vidět? Mamka říkala, že se u nás zastaví...tak asi za tři dny..." Vzpomenu si a řeknu u o tom, aby pak nebyl překvapený. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rozcuchala ti vlasy “No to určitě. Ty by sis z něho chtěl udělat svou mladší repliku, co?“ hladila tě ve vlasech “To by nám tak scházelo.“poklička zacinkala “Sakra…“ vyrazila zase zpět k plotně a sfoukla plamen. “Tak… tohle bychom měli.“ vzala dva bochníky chleba a začala je krájet. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se pod vousy. Jo to by nebylo na škodu, i když by ho pak Šiva asi přerazil za ty rošťárny a mě pak taky. Vstanu od stolu a vyjdu z kuchyně. "Oběd!" zakřičím, pro jistotu to ještě zopakuji, kdo ví kde všude ti mrňousové lítají. Pak se zase vrátím do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Ani ses zase nestačil usadit, když se přihnali Šivovy děti a usadili se na svých místech. Přišel i Šiva a když viděl, jak se jeho manželka živoří s hrncem nakázal ji si sednout a nandal všem na talíř. U Arien chvíli nevěděl, protože to neuměl tak odhadnout jako Lia a tak ji dal prostě jednu naběračku. Doprostřed dal nakrájený chleba a usadil se. Pustili jste se do jídla. Guláš byl jak jinak než dobrý. Aby taky ne když Lia strávila polovinu života u plotny. Děti odcházeli tak jak dojedli. Lia pak šla uložit ty nejmenší na odpolední siestu a Šiva mezitím uklízel nádobí a hlídal nejmladšího člena rodiny v kolébce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pozvedl překvapeně obočí “Kamarád z dětství? A kde až do teď lítal? To jsem na něj teda zvědavý.“ pohladil tě po boku “A co ty? Ty ho chceš vidět?“ zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Studoval, neviděli jsme se dobrých sedm let...a zvědavá jsem taky. Měl by z něj být doktor." Usměju se. "Nemůžu říct, že bych ho vidět nechtěla. Je to už dlouho, ale bývali jsme si blízcí...vlastně ho ráda uvidím, ikdyž mě to dost zaskočilo, že se ozval tak najednou." Přiznám. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Dojím a začnu pomáhat Šivovi s nádobím, aby toho neměl tolik. "Tak co teď budeš dělat? Máš nějakou práci nebo si dáš konečně zasloužený odpočinek s rodinou" zeptám se ho, zatímco utírám talíře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To je opravdu zvláštní. A to ti za tu dobu ani nepsal? Hm… to abych i na něj dal pozor.“ spekuloval Hans a mrkl na tebe “Musím si svůj poklad přece bránit, že?“ zastavil se a chvíli to vypadalo že poslouchal. “Náš třetí do páru si zase stěžuje.“ vzdychl a poklepal se na čelo. “Chtěl by se konečně vydat domů.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se a přikývl “Ano. Poslední dobou jsem ji celkem zanedbával tak teď si dám chvíli volno abych se mohl postarat o děti a Liu “Lia je z toho už celá nabroušená. Ale umí to dobře skrývat.“ malý Meiju se najednou rozplakal, Šiva se toho lekl že málem upustil talíř “Miju, mohl bys prosím zkusit ho utišit?“ požádal tě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To je dobrý nápad," přejdu k postýlce a začnu Meija houpat, aby se utišil. "Já si dám taky oraz, akorát ještě nevím jak. Možná bych se mohl nastěhovat k Zině," brouknu na mimino, které stále ještě křičí. "Což mi připomíná, že u ní byl ráno nějaký chlap. Takový čahoun. Říká si Afir a byl nepříjemný. Neznáš ho náhodou?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Meiju se trochu uklidnil ale pořád kňoural, možná že měl hlad. Šiva se otočil “Cože? Arif? On je zase ve městě?“ zamračil se “Ano. Znám ho. Byl odtud vyhoštěn. Je to pěkný grázl a pirát. Kdysi pracoval u Váženého ale po tom co se ho pokusil zavraždit byl na hodinu vykopnutý nejen z místa ale i z Krédy.“ promnul si tvář ale zase se otočil k nádobí. “Otravoval Zinu ano? Tak to po ní určitě něco chce. A on nikdy nechtěl nic malého.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Tak to je ještě vážnější než jsem si myslel. Myslel jsem, že je to jenom nějaký hajzlík, ale tohle vypadá na něco většího. "No pomohl jsem jí ho vypakovat, ale obávám se, že se nenechá jen tak odbýt. Doufám, že si Zina najmula nějakého strážce, určitě ho upotřebí, ale možná bych se tam měl stavit jestli je v pořádku," zamyslím se a při tom stále houpu malého Meija. tak to vypadá, že nakonec z toho odpočinku nic nebude, ale třeba se nechá zastrašit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No to záleží na tom co bude chtít. Jestli bude chtít jenom peníze tak je to v klidu. U nás to taky zkoušel.“ řekl a domyl nádobí. “Takže ty se chceš nastěhovat k Zině? Teda…. To by mě zajímalo čím tě očarovala.“ zavtipkoval a starost ohledně Arifa. Lia přišla dolů “díky kluci.“ poděkovala zamytí nádobí, pak si vzala malého Meija, sedla si s ním ke stolu a začala ho kojit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sleduji, jak poslouchá něco, co mi uniká. "Temare, Temare...no tak dobře..." Přikývnu, ikdyž ne zrovna nadšeně. "Jak to myslíš zase...na co si stěžoval předtím?" Zeptám se zvědavě. "Ne, ne...vůbec se mi neozval, a proto mě to tolik překvapilo..." Přiznám. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To jsem se neptal. Zase mi přišlo, že Zina je žena, která se o sebe umí postarat a nechtěl jsem se jí šťourat v osobních záležitostech," mrknu na něj a společně vyjdeme z kuchyně, aby měla Lia soukromí. "Popravdě ani tan neučarovala, jako to, že tu nehci zavazet až si budete užívat volna, " přátelsky ho plácnu do zad, "a zas mi to přijde lepší než jen tak obrážet hospody, ale byl to jenom takový chvilkový nápad," pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Usmál se “Nám tu přece nepřekážíš.“ poklepal tě také po zádech “No a jestli si chceš užít její něžné přítomnosti tak prosím. Vždy se můžeš vrátit sem.“protáhl se a vyšel na zahradu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No na to samé přece. Chce odjet. Najít svůj ztracený domov. Ale naštěstí zatím jen stěžuje.“ znovu vykročil. “Hm… možná že neměl jak ti napsat…. Ale kdo ví… se ho pak můžeš zeptat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No já si už její něžné přítomnosti užil," zašklebím se na něj. "Jak říkám, byl to jenom nápad. Nechci tu jen tak sedět a čučet do zdi. Vždyť mě znáš," opřu se o plůtek, který odděluje záhonek od okrasné zahrady. "Akorát bych tu svojí depresí kazil ovzduší. Asi se půjdu projít do města," oznámím. "Tak se tu měj a užívej volna," mavnu na něj a vyrazím bloumat do ulic. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hlavně dávej bacha.“ zavolal za tebou Šiva. Bloumal jsi městem, bezmyšlenkovitě se nechal vést kam tě nohy nesly. Ale nebylo s podivem, když jsi došel až k přístavu, kde se stále ještě vyloďovali plavovlasí. Na Lodi, která už šla vidět jsi zahlédl postavu s bílými vlasy jak rozkazuje. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zády se opřu o stěnu skladiště a pozoruji plavovlasé jak vystupují z lodi a přemisťují náklad. Ani nevím co tu dělám snad doufám, že zahlédnu Natali, ale bylo by to vůbec k něčemu? Není to jenom jistý druh sebemrskačství, když tu tak stojím a doufám? Asi bych měl zmizet a zapomenout., ale nějak to nejde. Pořád tu stojím a sleduji loď. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nevykládali jenom bedny kdo ví s čím, ale také tam byli ženy a děti a muži, kteří zřejmě neměli to štěstí aby byli mezi elitou černo oděných Elietim ale obyčejnými farmáři. Polovina z nich vypadala ohromeně, druhá část vyděšeně a zbytek zmateně. Ale poslušně, jako dobytek na porážku se trousili kam se jim řeklo. Nepanovala žádná veselá nálada, děti které byli starší deseti let měli příliš vážné výrazy nebo zcela nečitelné. Vládci je asi drželi všechny pěkně zkrátka. Ale Natali jsi nikde nezahlédl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já vím, že chce domů a já bych ho tam klidně sama odvezla, ale není čím a není kam..." Pokrčím rameny. "Ale neboj, dočkáš se. To ti slibuji." Přikývnu a pak se usměju. "To já se ho zeptám na spoustu věcí. Jenom neměj starost." Mrknu na Hanse, když už přicházíme k našemu novému domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se usmál a políbil tě. Uběhli tři dny, kdy by se dalo říci že jsi se měla skvěle. I když po tom všem vzrušení ti přišlo že je to pěkná nuda. Ale aspoň dnes měl přijít Bary, už jsi se na něj celá klepala. Jakeš s Hansem ráno museli odejít, šli něco stěhovat z nějakého skladu v přístavu. Byla jsi z toho setkání celá nervózní až nakonec přišla ta chvíli a ozvalo se zdvořilé zaklepání na dveře. Podívali jste se s matkou na sebe a pak tě vyslala ať jdeš otevřít. Stál tam neznámí muž, musel to být jedině Bary kdo jiný? Ale moc nevypadal, jako doktor spíš se trochu podobal pirátovi. Vesele se na tebe usmál “Ahoj Lily.“ pozdravil tě a pak tě objal “Rád tě vidím. Vůbec jsi se nezměnila… teda kromě toho že je z tebe žena.“ zase tě pustil  |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nějakou dobu tam ještě stojím a pozoruji ten jejich exodus. Pak se otočím a zamířím zpátky do města. Bez cíle se procházím ulicemi, zabloudím i na tržiště, kde jako tělo bez duše nakukuji do stánků, aniž bych viděl co tam mají. Napadne mě, že bych se mohl jít podívat do té časti měste, kde jsou teď plavovlasí, možná bych Jí tam uviděl, ale odolám tomu pokušení a otočím se na druhou stranu. Za chvilku už bloumám ulicí kolem domu slečny Ziny a přemítám zda se na ní jít podívat nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Možná že tě sem vedl nějaký podvědomí impuls, ať už to bylo jakkoliv kolem domu Ziny se ochomejtalo několik hodně podezřelých mužů. Uviděl jsi i Arifa jak stojí před domem ještě s dvěma dalšími muži. Jeden zrovna zatarasil dveře do domu. Arif kývl na ostatní a v ruce se mu objevila zápalná láhev a jeho kumpánům také. Zapálili kus hadru namočený v lihu a hodil. Láhev se rozbila o střehu a ta hned začala hořet. Ostatní ho napodobili. Jeden se strefil do okna a za chvíli se z něj začal valit dým. Arif hvízdl a všichni jeho kumpáni se k němu seběhli. Bylo jich osm, chvíli se kochali svou prací než se rozběhly pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro S otevřenou půsou zírám na to co ti hajzlové dělají, než je však stihnu zadržet už to hoří a oni běží pryč. Na nic nečekám a vrhnu se ke dveřím od kterých odvalim zátaras a otevřu dveře. Ze vnitř se vyvalí dým a já kašlající a prskající couvnu. "Zino!" zakřičím zplna hrdla, ale jedinou odpovědí mi je hukot plamenů. Nandám si šátek přes nos a ústa, abych tolik nevdechoval kouř a s jednou rukou chránící si obličej vrthnu do hořícího domu, abych našel Zinu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Díky kouři ti slzely oči a moc jsi neviděl, krásný dům se proměnil v jedno hořící peklo. Procházel jsi chodbou a za tebou se něco zřítilo. Ohlédl jsi se, kus střechy kam dopadla první zápalná láhev se zřítila do chodby za tebou a zatarasil tak východ. Kde bylo Zina ti bylo hned jasné, když jsi došel ke dveřím od ložnice. Na dveře někdo přibyl dvě silná prkna aby se dveře nedali otevřít. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ahoj Bary..." Vydechnu, když mě obejme. "Už bych tě ani nepoznala..." Usměju se a lehce zatáhnu za pramen dlouhých vlasů na zádech. "Kdes nechal toho kluka, co nosil vlasy skoro na ježka?" "Pojď dál, ať nestojíme mezi dveřmi." Dodám rychle a už ho vedu dovnitř. "Myslela jsem, že už tě ani neuvidím...vůbec ses mi neozval..." Řeknu trošku vyčítavě, ale přesto je poznat, že ho vidím moc ráda. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ano já vím. Moc se ti za to omlouvám ale studoval jsem na hodně vzdáleném ostrově. Nemohl jsem napsat ani rodičům. Měli tam takové pravidla. Žádný kontakt s okolním světem. Až když jsem dostudoval mohl jsem dát o sobě vědět.“ ospravedlnil se. “Trochu mě překvapilo, že jsem vás nenašel ve vašem starém domě. Moc hezký.“ řekl a rozhlížel se. “Bary!“ vyletěla z kuchyně tvá máma a objala ho. “Dobrý den, madam. Páni…. Vy jste ještě krásnější než si vás pamatuji.“ zalichotil tvé mámě a políbil ji zdvořile na hřbet ruky. “Ale… no podívejme co se gentlemana z tebe vyrostlo. A to si tě pamatuji jako takového malého uličníka. No není k sežrání, Lily?“ usmála se na tebe a štípla Baryho do tváře. Ten se jen tvářil zdvořile a trochu rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vrhnu se ke dveřím a začnu prkna odtrhávat holýma rukama. Odřu si ruce do krve, ale to mě teď nezajímá. Vytrhnu poslední prkno a rozrazím dveře. "Zino!" zakřičím a uslzenýma očima se rozhlížím kolem. Náhlé zaskřípění trámů nad hlavou mě varuje a já se vrhnu dovnitř. N amísto kde jsem ještě před chvílí byl, spadne kus hořícího dřeva. Trefit mě do hlavy, bylo by po mě. "Zino!" zvolám znovu ochraptělým hlasem a potlačuji záchvaty kašle. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ale mami..." Pokárám ji za naprosto nevhodné chování. "Kdyby tě jenom slyšel Jakeš...hned by tu svatbu zrušil..." Zakroutím hlavou ale s úsměvem. "Tenhle dům nechal postavit mámin skoro manžel. A my teď žijeme tady." Vysvětlím. "To se nic neděje. Přežila jsem to." Vrátím se k tomu, že byl celou dobu pryč. "Budeš teď v Marakéši nebo se chystáš zase někam pryč? Zeptám se ho a usadím ho v obýváku na pohovku. "Můžu ti něco nabídnout?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hmfu…“ ozvalo se tlumeně. Zinu jsi našel svázanou u postele, ruce i nohy měla svázané a v ústech roubík. Ty svině by ji tady nechali uhořet zaživa. V pokoji ještě požár neřádil, ale za to tu bylo plno kouře a plamenům také nepotrvá dlouho najít si sem cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No co? Tak poznám hezkého kluka když ho vidím ne?“ odpověděla ti máma “Ale tak vás nechám. Jistě si máte co říci.“ odešla do kuchyně. Bary se usadil “Ne děkuji. Než jsem šel sem byl jsem u rodičů a ti do mě cpali snad všechno kromě dřeva.“ odmítl “No myslím že zůstanu ve městě a zkusím si najít místo jako lékař. Nebo si otevřu vlastní soukromou ordinaci. Ještě nevím.“ odpověděl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokleknu u ní ro zvážu jí ruce i nohy. "Jsi v pořádku?" zamumlám přes štátek. Za tohle mi Arif zaplatí. Uvidíme jak mu to půjde až proti němu nebude stát slabá žena. Pomůžu Zině vstát a z povlečení utrhnu pruh látky, aby si hopomhla uvázat přes pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se o tebe musela opřít, trochu se motala zřejmě ji kouř už stačil omámit a přijít o nějakou chvíli později asi by se udusila. Jediné co ji asi zachránilo bylo to, že ležela na zemi kde nebylo tolik kouře. “Jsem… jen mi je…. Trochu špatně.“ pomohl jsi ji uvázat si šátek. Rozhlédla se “Musíme pryč…. Ale… dveře jsou zatarasené. Jsme v pasti!“ vyděšeně vyjekla. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "A jaké bylo studium? Nepřipadal sis tam osamělý...víš, bez rodiny, bez přátel..." Zeptám se a vím, že mě by smutno bylo. "Takže tu zůstaneš, to jsem ráda. A lékař z tebe bude jistě dobrý, věřím tomu." "Našel jsi tu vílu, kterou jsi vždycky hledal, aby sis ji nakonec vzal za ženu?" Zeptám se trochu zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přikývnu, že to vím a strhnu z postele deku, kterou se Zina přikrývá. Chtělo by to jí namočit, ale voda je jinde, tak to bude muset stačit alespoň tak. Přehodím jí deku přes rameno a konce jí vtisknu do rukou aby tak byla co nejvíce chráněná před ohněm. "Je tu nějaký jiný východ?" pevně jí chytnu za tvář a přinutím jí tak podívat se mi do očí, aby se trochu uklidnila. "No tak, je tu ještě jiný východ?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Po pár sekundách přikývla “Ano. Ve sklepě.“ odpověděla “Ale dveře do sklepa jsou na konci téhle chodby.“ pohlédla na dveře, oheň se už plazil po stěnách kolem dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěl hlavou “To ne. Oni tam zrovna moc románky nepodporovali.“ pokrčil rameny. “Tak jsem mladý… život před sebou. A zatím nemám žádné našetřené jemnění. Neměl bych jak rodinu zaopatřit.“ položil si ruce na stehna “No ze začátku se mi stýskalo. Ale pak jsem si zvykl. A našel jsem si kamarády mezi ostatními studenty, tak jsem to úspěšně přežil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Musíme to risknout," řeknu stručně a vezmu prostěradlo z její postele. Zmuchlám ho a poliju vodou z vázy ve které jsou květiny, aby alespoň trochu navlhlo a byli jsem tak lépe chraněni před ohněm. jenže i tak je to málo, pak mi hlavou bleskne nápad. "Ehm, můžeš se otočit?" poprosím Zinu a když to celá zmatená udělá položím to prostěradlo na zem a pomočím. Teď už to snad bude i lepší, i když teda raději bych si to odpustil, ale pořád lepší než uhořet. Vlhké prostěradlo pak přes nás přehodím, obejmu Zinu kolem ramen a co nejrychlejí se vydáme chodbou ke sklepu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Musel jsi trochu Zinu podpírat, protože se ji podlamovala kolena. Došli jste na konec chodby a zabočili. Tam bylo dveře do sklepa. Dveře ale hořely a stejně tak koberec. Ale to už bylo jednoduché. Vlhkým prostěradlem ji plameny udusil a dveře rozkopl. Oheň se dolů ještě nedostal a tak bylo bezpečné sejít po schodech dolů. Kouře tam ale bylo více než nahoře a tak jste oba začali kašlat a oči vám slzely jak o život. “Uhm…támhle…támhle..“ ukázala rukou a přešla k padacím dveřím kterými dovnitř prosvítalo světlo. Odsunula závoru a rychle poklop otevřela “Pojď, Meiju.“ pobídla tě a vydrápala se ven kde se zhroutila na trávu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu se natáhnu a stisknu mu zlehka ruku, kterou má položenou na noze. "Jsem moc ráda, že jsi zpátky...vím, že už spolu nebudeme pobíhat po zahradě jenom tak ani nic podobného, ale stejně jsem ráda, že jsi tady...že se mi vrátil přítel a je v pořádku..." Usměju se spokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Po čtyřech vylezu po schodech nahoru a strhnu si šátek z pusy. Vzuch mi nikdy nevoněl tak sladce, konečně se mohu pořádně nadechnout, ale pořád je tu ještě nebezpečí. Zvednu takřka bezvládnou Zinu a odnesu jí stranou, aby na nás náhodou nespadl trám z hořícího domu a pak se zhroutím vedle ní a vykášlávám velké černé hleny. Ani si nevšímám lidí, kteří se sem seběhli a teď se snaží hasit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se a stiskl ti ruku “Já jsem také moc rád zpět. Mrzí mě že jsem se s tebou tenkrát nestačil rozloučit. Přišlo to nějak moc rychle.“ zadíval se ti do očí “No a co ty? Povídej. Jak se ti celé ty roky dařilo?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Musel jsi na chvíli omdlít, protože když jsi znovu otevřel oči ležel jsi na lůžku a nad sebou jsi viděl strop. Naštěstí nehořel. “Už vzhůru?“ nad tebou se naklonil muž, který nevypadal jinak než jako doktor “Jak se cítíte?“ zajímal se a změřil ti puls. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zamrkám a protřu si oči. "Jo dobrý," zachrčím, potřeboval bych se napít, mám úplně vyschlo v krku. "Kde je Zina," rozhlednu se kolem, "a kde to vlastně jsem?" zeptám se ještě toho chlapíka, co mě drží za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dařilo se mi docela dobře...všechno plynulo tak nějak samo..." Pokrčím rameny. "Našla jsem si kamarádku Lanu a ta mi zůstala napořád. A doufám, že taky ještě zůstane...mamka si našla nového muže. Je sice veliký a na první pohled děsivý, ale moc hodný...myslím, že se s ním ještě určitě potkáš, a pak máme dalšího nového člena rodiny. Jmenuje se Hans a je to můj přítel...mamka sice už mluví o svatbě a rodině, ale já to ještě nechci. Je to moc brzy a já jsem příliš mladá na to, abych měla vlastní rodinu." Pokývu hlavou a prohlídnu si jeho obličej. Je ještě hezčí než jak si ho pamatuji... "Jinak, v Marakéši se objevila skupina lidí, kteří mají podivné schopnosti. Všichni jsou blonďáci a mají ledově modré oči. Umí číst myšlenky. Raději se jim vyhni." Poradím mu ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Bary tě poslouchal, ale když jsi se zmínila o příteli měla jsi pocit že se zatvářil poněkud zklamaně, ale to hned zamaskoval překvapeným výrazem “Tak říkáš modré oči, blonďaté vlasy a prazvláštní schopnosti? Ty mluvíš o Elietimm?“ zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen klid pane. Jste u mne doma. Jsem lékař.“ pustil tvou ruku a pomohl ti sednout si. Jen co jsi seděl vtiskl ti do ruky velkou sklenici vody “A pijte pomalu.“ nabádal tě. “Co se týče vaší přítelkyně. Je na tom hůře než vy, ale také se z toho dostane. Teď ještě spí ve vedlejším pokoji.“ posunul si brýle “Ještě ale ležte a odpočívejte.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Dám na jeho radu a jenom troch usknu se sklenice a pak ještě jednou, protože mám krk celý poškrábaný od kouře. "To je v pořádku, jenom se mi trochu motá hlava z kouře, brzy to přejde," teď už se mi přecijenom mluví o něco lépe. "Potřebuju mluvit se Šivou," spustím nohy z postelel a nedbám na doktorovi protesty. Musim mu říct co se stalo a vyřídit si to s Arifem. Opatrně vstanu, ale zdá se, že mě nohy udrží. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doktor se zamračil “Zůstaňte laskavě ležet!“ nařídil ti “Já pro pana Šivu pošlu a on přijde za vámi. Potřebujete ještě odpočívat. Jděte zpět do postele.“ postavil se před tebe. Byl o dobrou hlavu menší, ale to mu zřejmě nijak nebránilo v tom ti říkat co máš dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře," nechám se zatlačit zpátky do postele, protože hlava se mi začala motat nějak víc. Sednu si, opřu se o stěnu a čekám až doktor přivede Šivu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Co...co to bylo za pohled...snad zklamání? To ne...to ne...nebo snad jo? Zatvářím se trochu zmateně. "A...ano, myslím je. Je to pět dní, kdy nás unesli, mě a mámu...podařilo se nám utéct, ale stejně to nebylo nic příjemného..." Zavrtím lehce hlavou. "Nemám je ráda..." Poznamenám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmál se “Ani se ti nedivím. Je nemá nikdo rád. Ani sebe sami navzájem. A přesto se rozmnožují jako králíci. Je ale zvláštní jak se sem dostali. Protože oni nemají žádné dost velké lodě aby přepluli moře. Jedině snad že by nějakou ukradli.“ utáhl si culík a pohodlněji se opřel “Je ale dobře že vám nic neudělali. A proč vás vůbec unesli?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Trvalo to poněkud déle než by se ti líbilo. Konečně se přihnal Šiva “Meiju! Jsi v pořádku! Doktor nám řekl co se stalo!“ řekl ještě ve dveřích. No a nepřišel sám, zřejmě to že ležíš u doktora vystrašilo i Liu tak přišla se na tebe také podívat a všechny jejich ratolesti taktéž. Obklopili tvou postel, tvářili se ustaraně jako kdybys snad umíral na nějakou vážnou nemoc. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nevíme proč...nám nic neřekli, ale já si myslím, že to bylo kvůli tomu chlápkovi, kterého jsme chytili. Zřejmě jim chybí." Pokrčím rameny. "Ty tvoje vlasy...líbí se mi to...proč sis je nechal narůst, když jsi je vždycky nosil jenom na krátko?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměju se, když je tu tak pohromadě vidím. Čekal jsem jenom Šivu. "Já jsem v pohodě, nic co by nezpravila trocha vína, ale Zina je na tom hůř," řeknu trochu smutně. "Ten hajzl Arif jí spoutal v domě a pak ho zapálil. je to ještě větší hajzl než jsem čekal. Musíš mi ho pomoci dostat," otočím se na Šivu a v očích mi zahoří plamínky pomsty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se a zatahal se za dlouhý ohon “Já nevím… tak nějak jsme neměl zase takový čas starat se o svůj zevnějšek. Skoro jsem nestíhal se ani holit. Ráno vstát nasnídat se jít na hodiny, oběd jít na hodiny, večeře jít spát. A dokola.“ usmál se “No a pak holky říkali že mi dlouhé vlasy seknou. A já si na ně zvykl.“ pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se zamračil “To teda jo. Semnou můžeš počítat. Co si vůbec o sobě myslí hajzl!? Že si bude tady chodit a všechny terorizovat?“ rozčílil se. “Hazl…“ vyjekla najednou Arien a Lia ji rychle zakryla rukou ústa a zadívala se na vás vyčítavě. “Jsem ráda, že jsi v pořádku Meiju. Ale než začneš něco podnikat pořádně si odpočiň.“ políbila tě na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj se jsem v pořádku," ujistím Liu a postavím se. Ten odpočinek mi přecijenom pomohl a už je mi lépe. "Rozhodně tu už nepotřebuji ležet jako marod," připnu si opasek s pistolemi a obleknu si kabát. "Takže můžemem vyrazit," mávnutím ruky odbydu všechny námitky a vystrkám je z pokoje. "Jenom se ještě podívám na Zinu jestli se náhodou neprobrala," rzhlédnu se po chodbě a otevře dveře co jsou hned vedle těch ze kterých jsem vylezl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva přikývl “Počkáme na tebe venku.“ řekl a vydal se se svou četnou rodinou ven. Zina už byla vzhůru, seděla na posteli a zírala z okna. Kde byla ta sebejistá žena? Podívala se na tebe “Ahoj Meiju.“ pozdravila tě. Byla bledá ale jinak vypadala v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Holky měly pravdu, sekne ti to takhle...měl jsi se vrátit dřív...hned bych tě zkusila sbalit." Usměju se a vzápětí si uvědomím, co jsem to vypustila z pusy. Lehce mi zčervenají tváře. Bože...tolik let jsme se neviděli a já kecám takový blbosti...není to blbost, ale taky to není fér vůči Hansovi...nemůžu takhle myslet na Baryho...to nejde... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary se usmál, zřejmě potěšen tvou lichotkou “To je od tebe milé. Jenom doufám že místní ženy si toho taky všimnou.“ zasmál se. Možná to řekl abys se necítila hloupě “Nechtěla by ses semnou projít? Dlouho jsem tu nebyl.. a chtěl bych vidět co vše se tu změnilo. Slyšel jsem že na Marakeš byl nějaký atentát.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ahoj," pozdravim a sednu si vedle ní na postel. "Jak ti je?" zeptám se stisknu jí ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Hned a s radostí se zvednu z pohovky. "Ale jistě..." Poctím ho zářivým úsměvem. "Jo...to ti blonďáci...zničili skoro polovinu Marakéše...ale naštěstí jsme se ubránili." Pokrčím rameny. "A kam by ses chtěl jít podívat?" Zeptám se ho, když už stojíme u dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma Také vstal “Teda… oni se vám sem nějak vtírají jak se zdá.“ okomentoval počínání plavovlasých. Ale pak se už zabýval příjemnějšími myšlenkami “No co třeba se podívat do pekařství paní Jalkové? Pořád ji ještě vede?“ usmál se. “Pamatuješ si, jak jsme jednou našli pět zlatých a vyjedli ji tak skoro všechny vdolečky? A mě pak bylo špatně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Nic moc… přišla jsem o všechno. O domov, své věci…. Horší už by bylo jenom to kdybych tam umřela.“ naklonila se k tobě a políbila na rty “Ještě jsem ti nepoděkovala že jsi tam pro mě přišel a riskoval svůj život. Děkuji. Moc si toho vážím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To nic," mávnu nad tím rukou, "udělal bych to klidně znovu. Teď hlavně musíme chytit toho čubčího syna a vymlátit z něj duši," za´tatou pěstí uhodím do postele. Pak si ale uvědomím kde jsem. "Třeba se ještě něco podaří zachránit a když bude nejhůř můžeš zkusit bydlet třeba u mě," pokusím se Zině trochu zvednout náladu. Nebo se můžu Šivy zeptat jestli neví o nějakám volném domě. Třeba tam jak jsme byli s Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasměju se. "Pořád ještě ho vede. Jo, tobě bylo strašně zle a já tě vedla domů. A pak jsem musela tvojí mamince vysvětlit, jak je to možné. A ona pak po mě chtěla, abych na tebe vždycky dávala pozor. Jakobych byla starší a rozumnější..." Pohodím vlasy. "Tak pojďme." Usměju se na něj otevřu dveře. "Snad se jich zase nepřejíš." Začnu se znovu smát. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Marakeš Bary se zasmál “To je pravda…. Máma se mě vždycky ptala „A ty budeš s tou chytrou holčičkou?“ Připadal jsem si jako kdybych byl mladší než ty a ne starší. Jako kdybych za to mohl že mě bylo špatně a tobě ne.“ pomohl ti do kabátu a vyšli jste spolu ven. Nabídl ti rámě “No teď už jsem chytřejší. Neboj se nepotáhneš mě domů.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se smutně usmála, pohladila tě po ruce “Jsi hodný. Díky. Budu o tom přemýšlet. Doktor chce abych tu zůstala do zítřka.“ vzdychla “Nechápu to. Proč to udělal? On.. prostě tam najednou vtrhl a….“ na okamžik se zarazila “Spoutal mě a o chvíli později začalo hořet. Nic… žádné vysvětlení.“ ruka se ji třásla když si vložila pramen vlasů za ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Až ho najdeme, tak se ho na to můžeš zeptat," pronesu temně. Pokud teda bude ještě bude mít čím vyslovovat, protože až s ním skončím moc toho z něj nezbyde. "Zatím tu odpočívej a já se po něm půjdu podívat. Už jednou ho odsud vyhnali, ale vrátil se. Tentorkát to už bude natrvalo," ujistím Zinu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Dívej na sebe pozor, Meiju. Je nebezpečný. Víc než jsem si myslela.“ silněji ti stiskla ruku. “Tak běž. Ještě mám hodně věcí co k přemýšlení.“ pustila pomalu tvou ruku a zadívala se zase z okna. Možná že ještě byla z toho všeho v šoku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zavěsím se do Baryho a vyjdeme ven. "Nevadilo mi se o tebe starat. Byl jsi dobrý pacient." Zasměju se. "Teď ale doufám, že bude mít ty svoje kremrole. Po těch se můžu utlouct." Pokývu hlavou. "Kam bys chtěl jít potom?" Zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přikývnu a vyjdu z mísnosti ven za Šivou. Snad se z toho Zina dostane. Trápí mě když jí takhle vidím. Proč se jenom musí všechno pokazit? "Tak jsem tady," oznámím zbytečně když vyjdu ven. "Zina na tom není moc dobře. Přišla o všechno a dost těžce to nese," řeknu Šivovi. "Snad to překoná," zadoufám a zamířím k místu kde ještě před chvílí stával Zinin dům, abych se podíval co z něj zůstalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se “Opravdu? Já měl někdy pocit, že tě otravuji. Pořád jsem tě pronásledoval.“ rozhlížel se “Jsem zvědavý jestli nás pozná.“ dopnul si kabát “No a co pak… kam jsme ještě rádi chodívali? Stále stojí ten malí park? Jak tam byla ta skluzavka v podobě kachny?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia s dětmi už asi odešli domů “Zina je silná žena. To jsi jistě již sám poznal. Dostane se z toho. Určitě již teď plánuje jak získá zase to co ztratila.“ uklidňoval tě Šiva. Došli jste k tomu co zbylo z domu Ziny. Rozhodně v tomhle dál bydlet nemohla. Přední část domu se zřítila úplně a zbytek byl zčernalý a prostě na zbourání. “Hmm…. Arif věděl moc dobře co dělá. Řek bych že použil zápalné láhve.“ zhodnotil to Šiva. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Začnu se strašně smát. "Moje mamka ti říkala "ocásek" právě proto, žes za mnou pořád chodil. Ani nevím, proč jsi to dělal." Zavrtím hlavou. Zamyslím se nad tím parkem. Trochu posmutním. "To nevím...od doby, kdys tak najednou odešel, jsem tam nebyla..." Smutně se usměju. "Příliš mi tě to místo připomínalo...a já se nechtěla trápit..." Dodám. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ano. Viděl jsem ho jak to udělal. Přišel jsem akorát právě když to zapálil. Měl sebou ještě několik chlapů, pak už jsem zachraňoval Zinu," vysvětlím to Šivovi. "Tady toho už así víc nevykoukáme," zhodnotím trosky jediným pohledem. "Tohle je potřeba zbourat a postavit znova. Asi bychom se měli podívat kde pak se Arif skrývá," navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary se zastavil a podíval se na tebe “Ty ses kvůli mně trápila? To je mi líto, Lily.“ pohladil tě po tváři ale pak zase vykročil “Nechápu proč ti to máma neřekla kde jsem.“ lehce se zamračil. “Tak se tam podíváme. Třeba tam ještě bude.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “To ano. Budu sem na to muset někoho poslat. A třeba ještě najdou nějaké věci co přežijí když to budou likvidovat.“ rozhlédl se. “Kréda je ale velká, Meiju. Kde chceš začít?“ zavrtěl hlavou “Arif je pěkný hajzl. Vyzná se v tom. Ví jak se skrývat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Hm," zamyšleně si promnu bradu. "No musel se sem nějak dostat, takže nejspíš lodí. Mohli bychom zkusit začít pátrat v přístavu, zeptat se v přístavu, která loď připlula poslední," začnu přecházet sem a tam. "A nebo můžeme zkusit obrazit místní taverny jestli se tam neubytoval nebo jestli ho tam někdo neviděl. Co ty na to," navrhnu dva postupy, které mě právě napadly. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Začal bych tavernami. Po takovéhle prácičce si lidi jako on rádi chodí vymáchat mozek a játra v alkoholu. Aby to oslavili.“ přikývl “Navíc je to to těžší. Lepší začít tím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Přece by ses nestyděla, Arien." Pohladím ji po vláskách a po Laně se podívám, jako bych ji chtěl podpálit pohledem. "Čemu se divíš?" Zeptám se jí. Ona přece neví, co jsem byl zač. Otec ji jen těžko vyprávěl o tom, že její nevlastní bratr byl feťák, alkoholik, rváč a podařilo se mu zlomit srdce půlce holek z Marakéše. Protože o mrtvých jen dobré a já pro něj byl mrtvý dva roky. "Tak jsme se tady s Arien skamarádili." Zašklebím se na Lanu a v tu chvíli mě napadne, co když se během její nepřítomnosti otci uleví. Nezbyde mi než být její žalobce, soudce i kat zároveň? Jen mi řekni, že ta vražedkyně nejsi ty... Zapřísáhnu ji v duchu a hvízdnu na mladé, ať jsi jdo pro lízátka. Takhle před obědem to asi není moc výchovné, ale máme spolu takovou tajnou dohodu, že když jim něco donesu, nechají si to až po hlavním jídle. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře," přikývnu. "Utíkali tímhle směrem," ukážu ulici kde jsem je viděl naposledy. "Zkusíme to tudy," rozhodnu a vykročím tou ulicí, přitom se rozhlížím jeslti snad nenarazím na něco podezřelého. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyrazili jste směrem kterým Arif a jeho kumpáni utíkali. Cestou jste obcházeli všechny hospody na které jste narazili. Ale Arifa a jeho bandu jste nikde neobjevili a to jste už došli až k moři “Tak co teď? Obejdeme i ostatní ve městě?“ zeptal se a pohlédl na nebe. Slunce už klesalo a brzy přijde noc. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jo….“ potvrdila ti Arien že se stydí a dál tě hřála svou tvářičkou na krku. “No čemu se divím… když jsi mě uviděl poprvé div jsi mě nezabil pohledem. No prostě mě to trochu překvapilo.“ pokrčila rameny. Děti se k tobě seběhli a poděkovali ti, ti nejmenší ti i objali nohu, protože víš nedosáhly. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hele... To s tím, že tě vynesu přes práh v zubech mě do teď mrzí, ale zkusila ses vžít do mojí situace?" Zeptám se přátelsky a poklepu ji rukou po rameni. "No jo, no jo." Pokusím se nějak zbavit těch vděčných dětí a postavím Arien na zem, abych si mohl s Lanou promluvit o samotě. "Tak mluv, chci vědět o všem, co se stalo v Marakéši. Vím, že ty máš přehled." Vybídnu ji a dovedu k lavičce pod stromem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Asi budemem muset," znechuceně kopnu do hromady odpadků co se povaluje na ulici. "Je taky možný, že mají někdě skrýš. Kam by jsi se ukryl ty, kdyby jsi tu chtěl nepozorovaně být?" zeptám se Šivy. Přecijenom to tu zná mnohem lépe než já. Bydlí tu. Já tu moc často nebývám. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To už nevadí a je to dávno...mrzelo mě to a ty máš teď povinnost mi to vynahradit." Usměju se na něj a lehce mu stisknu ruku. Dojdeme až k pekařství paní Jalkové. "Mě se sbíhají sliny, jen když koukám na dveře." Usměju se a pustím jeho ruku, abych mohla vejít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana chvíli přemýšlela snad vzpomínala nebo přemýšlela, jak ti to říci “Dobrá. Nevím jestli o tom víš nebo o tom slyšel. Ale objevili se takoví muži, všichni si jsou velice podobní a všichni mají blond vlasy.“ začala si na prst natáčet pramen svých plavých vlasů. “Někteří z nich mají podivnou moc…. Ovládají…. magii nebo co…. No a pamatuješ si na Lily? Tak její budoucí nevlastní otec Jakeš nebo vlastně ona.. no prostě jednoho z těch čarodějů zajali.“ zamračila se “Byl celkem milej… jmenuje se Planir. Chvíli jsem s ním něco měla než mě varovala Lily.“ pokrčila rameny “Nojo…byl moc dokonalej.“ usmála se na tebe. “No…. Ale jinak nic…“ zamyslela se “Jo… jinak žádný další atentáty s únosy jako předtím ani žádné výbuchy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyslel se a rozhlédl se “No…. Jestli je to jeden z těch chytřejších. Schovával bych se na místech kde by to ostatní nečekali. Na veřejných místech, klidně by se procházel blízko Zinina domu. Trávil divoké noci ve vykřičených domech. Prostě by se vlastně neschovával.“ odpověděl “Nebo to abych aspoň udělal já. Teda kromě toho bordelu. To bych Lie nikdy neudělal.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Počkej.“ zadržel tě Bary a rychle tě předešel, otevřel ti dveře “Musím si přece zachovat pravidla dobrého chování ve společnosti dámy.“ usmál se na tebe a jen co jsi vešla vešel za tebou. Pekařství vypadalo pořád stejně, až na to že bylo znovu vymalováno. Police s pečivem byli pořád na svém místě, za sklem na vás vábivě pomrkávali sladké pamlsky a krásně to tam vonělo čerstvým pečivem. Paní Jalková vypadala pořád stejně, ale starší. Hnědé vlasy, teď prokvetlé stříbrem stáhnuté do síťky, pronikavé šedé oči a mírně plnoštíhlá. “Vítám vás.“ usmála se ale pak si vás zamyšleně prohlédla “Hmm… vás dva odněkud znám… ale… nemůžu si vybavit jména.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak se můžeme zatím někam upíchnout a počkat až se setmí a pak si dát další kolečko. Třeba budeme úspěšnější," řeknu při pohledu na nebe, které se na západě barví do nachova. "Hele tady jsme ještě nebyli," ukážu na vývěsní štít přístavní hospody. "Odpočineme si tu a pak to zkusíme jinde," navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Spokojeně se rozhlížím kolem. Nic se tady za ty roky nezměnilo a taky doufám, že ani nezmění. Přišlo by to tady o svoje kouzlo. "Paní Jalková...to jsme přece my...Lily a Bary...chodili jsme k Vám už jako děti hlavně na vdolečky..." Usměju se na ni a snažím se jí připomenou dobu před sedmi lety. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jakmile spustí, že jsou si moc podobní a mají blond vlasy, svěsím ramena a hlavu schovám do dlaní. "Takže v Marakéši taky. Kurva fix." Zamručím tiše a vynadám si, jak jsem mohl být takový pitomec a myslet si ,že mému městu se vyhnou. "Cožéé?" Chytnu ji za ramena a zatřepu s ní. "Oni ho chytili? A mají ho ještě? Ty si s ním něco měla?" Vyhrknu a mám sto chutí dát ji jednu z leva i zprava, že mi tady tak s úsměvem oznamuje, že byl úplně dokonalej. V něčem je to přece jen husička. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva přikývl a vešli jste do hostince a usadili se ke stolu. Šiva vám objednal pivo “Tak teď když máme na chvíli klid do toho pronásledování měli bychom vymyslet kam strčíme Zinu než se zase postaví na vlastní nohy.“ poškrábal se na bradě a poděkoval servitce co vám přinesla pivo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pekařství Tvář paní Jalkové se rozzářil “No ano! Pamatuji si vás. Jednou jste mi tu vyjedli všechny vdolečky a tobě bylo pak špatně.“ zasmála se “Teda vy jste vyrostli. Předtím jste byli takoví špuntové.“ pohlédla z jednoho na druhého “Ale moc vám to spolu sluší.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana zvedla ruce a odtrhla od sebe tvé ruce abys s ní tolik netřásl “No uklidni se, Kiro! A co na tom, že jsem s ním chodila? Nevěděla jsem co je zač. Ke mně se choval slušně.“ upravila si vlasy. Navíc je to moje věc s kým chodím, ne?“ tvářila se dotčeně “Jo chytili ho. A co já vím tak ho pořád mají.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro S úsměvem sleduji, jak si na nás vzpoměla, ale když řekne, že nám to spolu moc sluší, zčervenají mi trochu tváře a podívám se na Baryho. Pak se otočím zpátky k paní Jalkové. "Ale my...jsme pořád ještě přátelé..." podotknu a zadívám se na koláčky, které se na nás za tou výlohou doslova smějí. Snažím se tak skrýt rozpaky. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokývnutím poděkuji za pivo a zhluboka se napiju. Pořám mám pěkně sucho v krku. "No," řeknu po tom co si utřu pěnu z vousů, "nemohla by třeba prozatím bydlet v tom domě, jak jsme byli s Natali? Je prazdný a aspoň se tam o to bude někdo starat. A kdyby bylo nejhůř, tak jí můžu vzít na Havrana, ale to tedy není žádný luxus," domluvím a znovu si dopřeju pořádný lok. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nevyšiluj. Klid. Zopakuju si v duchu asi padesátkrát. "Já mám bejt v klidu? Kvůli jednomu z těch parchantů bylo málem po Arien i Alexovi a ty mi řekneš, že byl fakt dokonalej." Zakroutím hlavou, jako bych tomu pořád nemohl uvěřit, a prohrábnu si vlasy. Všechny ostatní komentáře spolknu a přestanu zatínat ruce v pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana si povzdychla, objala tě a políbila na tvář “Tak se nezlob bratříčku. Vždyť říkám že jsem to předtím nevěděla. A teď už se s ním nestýkám. Tak si nedělej vrásky.“ sladce se na tebe usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “Ano to bychom mohli. Určitě.“ napil se a málem tě poprskal jak mu zaskočilo. “Ty vole….. „ zamračil se a trochu se přikrčil “Neotáčej se, ale asi jsme Arifa našli.“ řekl tiše a teď se už napil pokojněji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “ Oh aha… to je škoda…. Hodíte se k sobě.“ usmála se a Bary byl také na rozpacích, jen si odkašlal. “Tak co to bude?“ zeptala se paní Jalková aby vás dál neuváděla do rozpaků “A za to, že jste se to vy si vybírejte na účet podniku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tyhle tvoje sladký úsměvy na mě neplatí." Zabručím a na chvíli si opřu hlavu o její rameno. "Poslyš, nevíš o lodi, co by plula do Marakéše?" Zeptám se potom a opřu se zády o strom, i když si moc šancí nedávám. "Nemůžu tady trčet až do slunovratu." Skoro zaškemrám, aby řekla, že ví. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro S korbelem na půl cesty k ústům se zarazím. I když mm pokušení se ohlednout odolám mu a jenom hlavu víc vtáhnu mezi ramena. "Dobře," ztiším hlas, "je sám nebo je s ním ta jeho banda?" vyzvidám a přitom opatrně pootočím hlavou abych ho zachytil alespoň koutkem oka. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Koutkem oka jsi zachytil tmavou postavu s černými vlasy, jak mizí v zadní místnosti. “Nevím. Viděl jsem jeho…. A pak zahlédl určitě dva další muže. Ale může jich tam být více. Mohlo mě sakra napadnout že si zaplatí soukromý salónek.“ dopil pivo a hodil na stůl útratu za obě piva. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ale to víš že působí. Uklidnil jsi se přeci.“ stále tě objímala “No tak další loď odjíždí zítra. Pak popozítří… každý druhý den.“ odpověděla ti klidně “Můžeš vyrazit domů kdy chceš….“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Takže co uděláme?" hodim do sebe zbytek pití a zadívám se na Šivu. "Vtrhneme tam a začneme mlátit na všechny strany nebo je zkusíme nejdřív vyslechnout a zjistit kolik jich tam je?" po očku sleduju dveře od salónku. "Já jsem teda pro první možnost, ale nevim co ty. Jestli jsi třeba při tom svém manželském životě nezměkl," trochu ho popíchnu aby se dostal do té správné nálady, kdy je schopen mrštit dospělým chlapem několik metrů. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vyskočím na nohy a mám sto chutí rozběhnout se začít balit věci. A pak se zase posadím a hluboce zamyslím. Zítřejší loď odplouvá moc brzi a já potřebuju ještě za Septimem. Musí mě ještě něco naučit. "Ty jsi prostě posel dobrých zpráv." Dám ji pusu na tvář a přimáčknu ji k sobě. Alex to jen uvítá, že se může vrátit za Kate, ale jak se k tomu postaví Thomas to nemám tušení. "Ale já si teď musím ještě něco zařídit. Přijdeš sem na tu večeři?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jste moc milá. Děkujeme." Poděkuji za nás za oba a pak si řeknu, co bych chtěla. Bylo to několik vdolečků a nezapoměla jsem ani na kremrole. Pak mrknu na Baryho, ať si vybere i on. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “A abych si nechala utéci možnost vidět tě při jídle s tvou adoptivní rodinou? Jistě že přijdu.“ zasmála se “Mezitím si ještě ale zajdu na nákup…tady mají hrozně zajímavou módu. Normálně se ženy snaží své vnady zakrývat, ale tady je hrdě ukazují…. Jak myslíš že by na to reagovali v Marakeši?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se prudce narovnal “No dovol?“ ohradil se a vstal. “Já ti ještě ukáži že mám pořád páru. To mi teda věř.“ vyrazil ke dveřím do salonku a před nimi na tebe počkal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pekařství Bary si vybral zase sladký zákusek a dva krosanty. Paní Jalková mu nabídla vdolečky, ale on odmítl a ona se tomu smála. V pekařství u výlohy byl stolek se židlemi, kde jste si to v klidu mohli sníst. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Široce se usměju. Tak se mi to líbí. Porřádně rozohněný a připravený rozdávat rány. Kračím za ním a při tom se rozhlížím po ostatních hostech. Kdo si nás všímá? Kdo k nim patří? Na koho si dát pozor? Tyhle myšlenky mi táhnou hlavou zatímco očima kloužu po obličejích. Pak se postavím ke dveřím, Pro jistotu ještě překontroulji své pistole, zda jdou volně vytasit kdyby snad bylo potřeba. Potom jenom kývnu na Šivu, aby se připravil, rozkopnu dveře a vpadnu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Posadím se ke stolku a v klidu začnu jíst kremroli. "Je to jakoby se vrátil čas..." Usměju se na Baryho. "Alespoň tak mi to připadá..." Ukousnu další sousto a trocha sněhu z kremrole i zůstane v koutku. Hned si toho všimnu a otřu si rty ubrouskem. Omluvně se kouknu na Baryho, protože se zdá, že se moje zvyky ani trochu nezměnily. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Chlapi určitě nadšeně. Ale jak ostatní ženské, tak to si netroufám tvrdit." Rozesměju se. "Ale touhle dobou bys v těch jejich hadříkách v Marakéši zmrzla." Zazubím se a dám s dobrý pozor, abych si ji neprohlédl jako každou jinou ženu. Vstanu a protáhnu se. Mávnu na děti, že odcházíme a i s Lanou vyrazím ven. Ještě kousek ji doprovodím, než chytnu oklikou směr na pláž. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bylo tam pět mužů. Ti hned vyskočili na nohy a zírali na tebe jako na nějakého šílence. “Ty!?“ uslyšel jsi a vedle dveří u sedačky stál Ariv a mířil na tebe malým samostřílem. “Jsem rád, že jsi se ukázal. Aspoň tě nebudu muset honit po všech čertech.“ vystřelil a snad jen kvůli štěstí, že dovnitř se vřítil jako bouře Šiva se ti šipka nezaryla do krku ale do ramene. Viděl jsi, jak Šiva popadl jednoho muže za hlavu, zvedl ho do výšky a mrštil jim po ostatních. Šiva měl stále sílu jako býk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bery tě s úsměvem pozoroval “To ano. Jen ty jsi krásnější než předtím.“ sklopil oči ke svému zákusku a lžičkou si kousek uždíbl. “Nedáte si k tomu kafíčko co vy dva?“ nabídla vám paní Jalková. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se tě celou dobu držela za ruku “No to je pravda… ale v létě by se mi to mohlo hodit.“ a tak brebentila dál a tobě bylo kupodivu celkem dobře i když jsi to pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nakonec jste se ale rozloučili, Lana ti dala pusu a už si to zamířila na trhy. Ty jsi se zase vydal za Septimem, dnes bylo celkem teplo tak nebylo se čemu divit že celkem dost lidí se vydali na pláž. A bylo tam až příliš moc polonahých a někdy i nahých žen a zahlédl jsi mezi nimi i Meg. Septima jsi jako vždy našel u jejich domku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Je to fajn, když za vámi kus domova připluje z takové dálky, ale stejně už se nemůžu dočkat, až budu zpátky. Pláží radši projdu se sklopeným pohledem a jako vždycky vodou než po písku. Stařík a slintající chlupatá potvora je dobrý způsob, jak se dostat zpátky do reality. "Zdravím." Ohlásím se jako vždycky. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom překvapeně koukám koukám na to, co mi právě řekl. Nestačím ani nic říct, když se ozve paní Jalková. "Jistě." Otočím se k ní s úsměvem a objednám dvě kávy. "Děkuju..." Špitnu k jeho poznámce a tváře mám trošku růžové. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zavrčím bolesti, když šipka prothrne kabát, košili a sval pod ní a zaryje se mi hluboko do masa. Nejdřív jsem ho chtlějenom zmlátit a možná z něj vytřískat odškodnění za to co způsobil, ale tímhle si to u mě zpečetil. Nezraněnou rukou vytrhnu zbraň a vystřelim dvě rychle rány na Afirovu hruď. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kulky zasáhly svůj cíl, rány ho odhodili dozadu ale nevydalo to takový zvuk jaký by měli. Znělo to kovově. Uvědomil jsi si že má pod oblečením zřejmě kovové platy, už jsi o tom slyšel ale ještě se s tím nesetkal. Arif chvíli seděl a držel se za hruď, zašklebil se na tebe “Smůla.“ zase vyskočil na nohy a vrazil ti pěst do čelisti. Za sebou jsi uslyšel zařvání ale nemohl jsi rozluštit jestli to byl Šiva nebo některých z mužů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za chvíli vám paní Jalková přinesla dvě kafíčka a pak zmizela vzadu. Podle vůně něco pekla. “Promiň. Neměl bych takové věci říkal. Jsi přece jen zadaná.“ řekl omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Zdravím, Kiro.“ vzhlédl k tobě Septim a odložil stranou nedodělanou sošku ze dřeva “Připraven na další hodinu?“ zeptal se a zadíval se směrem k Meg ale pak zase pohlédl na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vyplinu chucvhalec slin smíšených s krví z rozseknutého rtu. Druhou ránu vykriji zdravou rukou, ale kolt mi při tom vypadne na zem. Díky svému zranění a tomu jeho plechu nemůžu využít všechny svoje triky, tak použiju alespoň to co jde a praštím ho čelem do nosu. Halsitě to křupne a jemu se z toho zlomeného rypaků začne řinout krev. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arif zaúpěl a chytl si oběma rukama zlomený nos.Vzduchem proletěl jeden z jeho kumpánů a srazil Arifa na zem. Arif sebou několikrát škubl a pak znehybněl. Otočil jsi se, Šiva si vedl dobře. Na zádech mu visel jeden chlap ale to bylo jako kdyby se snažil skolit nosorožce, jeden byl už omráčený a další dva právě zbavil vědomí tím že klepl jejich hlavami o sebe. Toho na zádech pak přimáčkl ke zdi a bylo po boji. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Vyplivnu další krvavou slinu a zvednu si pistoli ze země. Jazykem zapátrám v puse, ale všechny zuby drží, i když teda čelist je slušně naražená a o tom rameni ani nemluvim. "Co teď s nima?" zadívám se na ŠIvu, který je na tom zdá se lépe než já. "Ani nevim jestli to jsou ti, co se zapili ten dům," přejedu je pohledem, ale nikoho z nich nepoznávám. "Nicméně Afir, je tu hlavní padouch, takže má cenu zdržovat i s ostatními?" trochu se zašklebim, když mi začne cukat v rameni. Tu šipku si musim brzy vyndat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se k tobě otočil a div se ji nezastavilo srdce leknutím. Šiva byl v pořádku, měl jenom pár podlitin ale jedno oko měl zavřené a z pod víčka mu tekla krev “Jistě. Ty tu můžeme nechat. Ale myslím že teď budeme první potřebovat lékařské ošetření.“ přitiskl si ruku na zraněné oko. “Zdá se, že oba odtud vyjdeme s nějakou tou památkou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Natáhnu se přes stůl a vezmu ho za ruku. "Ale Bary...to, že je tady zrovna nějaký muž, který je mi blízký, neznamená, že bys mi nemohl říct cokoli, co chceš...jsi můj dlouholetý přítel a na tom se nic nezměnilo." Dívám se mu do očí a lehce mu ruku stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "U potopy, Šivo doufám, že jsi nepřišel o oko!" vykřiknu překvapeně. Jestli jo, tak si budu do smrti vyčítat, že jsem ho do toho zatáhl a co chudák Lia? Ta mi to ještě spočítá. "Běž si zatím sednout," přikážu, "já to tu zatím dodělám." Skloním se k Afirovi a zručně ho prošacuji a zabavím mu všechyn zbraně, které u něj najdu. Jednomu z můžu, vezmu mu opasek a sním pak spoután Afirovi ruce za zády. Pak několikrát proplesku a rozhodně to není jen takové lehké poplácání po tvoři, aby se probral a pak ho odtáhnu vedle. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen klid, Meiju. Jsem v pohodě. Nebylo by to mé první zranění. A jestli o oko přijdu…. No… aspoň to bude podporovat mou podobu velkého drsňáka.“ ale stejně se posadil. “Navíc Lia má ráda všechny mé jizvy.“ uculil se. Arif jen co otevřel oči a uvědomil si kde je a co se s ním děje, znechuceně se ušklíbl a plivl ti na tvář. Ale jinak nic neřekl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Stiskl tvou ručku a políbil tě na ní, vzdychl “To je mnohem složitější…. A já nechci abys se kvůli mně cítila špatně.“ pustil tvou ruku. “Nechme to být.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu, že souhlasím, ale přesto z něj mám takový zvláštní pocit. Ale já se kvůli tobě nemůžu cítit špatně...to prostě nejde...děláš si zbytečné starosti... Stáhnu ruku zase zpátky a sáhnu po šálku s kávou. Chvilku míchám lžičkou a pak lehce upiju. Jenom opatrně, abych si nespálila rty nebo jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Teď když je to hotove si také sednu a vytrhnu si šipku z ramene. Bolest je to tak velke, že vykřiknu a chvíli jenom lapám po dechu. Jen co se vzpamatuju vrazim si tam kus látky, aby to tolik nekrvácelo. "Tak, můžeme?" otočím se na Šivu jestli se už vydýchal, abychom mohli vyrazit za doktorem a toho hajzla si vezmeme sebou. Pro jistotu vytasim pistoli kdyby se snad o něco pokusil. Tentokrát mu budu mířit na nohy a nebo na hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jasně.“ vstal, zvedl ze země Arifa který zanadával, když si ho přehodil přes rameno. Vyšli jste ven, nikdo se vás nesnažil zadržet, hlavně proto že většina lidí zná Šivu a tak nebyli žádné problémy. Vrátili jste se k doktorovi, protože vlastně o jiném jsi nevěděl a navíc jsi musel pospíchat hlavně proto že Šiva za tu dobu nějak pobledl. Doktor vás ihned přijal, vašeho zajatce jste odložili do jednoho z pokojů. Když viděl Šivu zděsil se a hned ho nechal odvést. Tebe zase přijali dvě usměvavé sestřičky. Pomohli ti sundat si košili a začali ti zranění ošetřovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dál jste si bez zábran povídali a když jste dopili i kávu rozloučili jste se s paní Jalkovou se slibem že sem brzy zase přijdete. “Tohle bylo fajn…. Zajdeme se teď tedy podívat na park? Nebo bych tě už měl vrátit matce?“ zeptal se jen co jste vyšli ven před pekařství. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Mírně zavrtím hlavou a dneska snad už po tísící se na něj usměju. "To rozhodně ne...navíc ona ví, že jsem s tebou, takže půjdeme do parku. Ráda se tam po těch letech podívám." Přikývnu a zase se do něj zavěsím. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, že jsem nachystaný na všechno, ale stejným směrem jako on hlavu neotočím. "Nejdéle popozítří odplouvám." Oznámím mu a posadím se na zem naproti němu. "Chtěl jsem vás ještě o něco požádat..." Zamyslím se, jak to správně formulovat. "Nenaučil by jste mě, jak se bránit jejich psychickému útoku?" Zeptám se a zatvářím se prosebně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Sestřičkám jejich usměv oplatím a svěřím se do jejich starostlivé péče, ale z Afira oči nespustím. Dotáhl jsem ho sebou a teď ho rozhodně nenechám utéct, když už jsme ho chytili. Pistoli stále vytasenou, aby se snad o něco nepokusil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Doktora Sestřičky tě ošetřili, ránu vyčistili, zašili a zavázali. Se slovy abys ruku moc nenamáhal. Arif tě po celou dobu pohrdavě sledoval ale ani nemukl nebo o nic se nepokusil. Za chvíli za tebou přišel i Šiva který měl na zraněném oku přilepený kulatý obvaz jako monokl “Tak co?“ zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Septim se přikývl “Ale jistě. To bude poslední lekce. Teď tě chci ale naučit něco jiného. Jak bych ti to vysvětlil…. „ chvíli přemýšlel. “řeknu ti to takhle. Budeme moci spolu komunikovat zatímco já budu tady a ty v Marakeši. Ne dopisy ale z očí do očí.“ řekl ti to takhle a narovnal se v zádech. “Stačí ti k tomu jenom voda, trochu magie a nějaká osobní věc člověka s kterým chceš mluvit. Teda pokud je to někdo kdo to umí také. V jiném případě ho budeš moci jenom pozorovat.“ podíval se na tebe jestli tě to zaujalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary se také usmál “Tak dobře.“ nabídl ti zase rámě a vyrazili jste k parčíku. Když jste k němu dorazili, přišel vám hrozně… malí. Když jsi byla mladší zdál se ti větší a tolik možností k hraní. A teď jsi viděla, že vůbec nebyl velký. Navíc byl hodně zanedbaný. V písku rostla tráva, některé z prolejzaček byli oblezlé břečťanem a jedna houpačka byla rozpadlá. “To nechápu… byl to takové pěkné místo na hraní a takhle nechali ať ho čas zničí. Vždyť je tu tolik dětí.“ nechápal Bary, když to sledoval. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nakloním hlavu zvědavě na stranu, když řekne, že mě chce naučit ještě něco jiného, a doslova mu visím na rtech. Jakmile mi vysvětlí, o co jde, nadšeně poposednu a horlivě zakývám hlavou, ať mi to vysvětlí. I pozorovat? Budu se teď hned moct podívat, kde je Ema a co dělá? Z Krédy do Marakéše? Napadne mě v okamžiku, kdy domluví a v očích mi zahoří nedočkavost. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se “Vidím že jsi z toho nadšen. Výborně. V tomhle nám tak trochu pomůže moje Meg.“ řekl a kývl ke pláži, kde se tam někde opalovala. Přinesl si misku a džbánek vody “Nejdůležitější je to, že to musí být stojatá voda. Takže nejlepší je vybrat si třeba tůňku, louži nebo takhle do misky jako já teď.“ pak vytáhl prsten “Tohle je prsten Meg. Prostě a jednoduše potřebuješ nějakou věc, která té osobě s kterou chceš mluvit nebo ji vidět. Jinak není spojení možné.“ hodil prsten do vody, který se potopil na dno. “Stačí jediné slovo.“ řekl a dlaní se dotkl vody “Avers.“ pronesl “A vyslat do vody trochu magie. V tomhle případě stačí jenom troška, protože Meg je od nás jenom kousek.“ odtáhl ruku a voda se zeleně rozzářila, pak do modra až se stala kalně šedá. Nakonec se objevilo modré nebe s mráčky “Meg. Slyšíme se?“ naklonil se nad myskou. Objevila se tam tvář Meg, usmála se, vypadala zcela… normálně “Ano tati. Slyším tě zřetelně a čistě.“ odpověděla. “Tak..nějaké nejasnosti?“ zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zadívám se na park tak nějak smutně. "Kam si ty děti chodí hrát? Vždyť jiná hřiště snad ani nevybudovali...já to nechápu..." Zavrtím hlavou, když vidím tu spoušť. Mám chuť s tím něco udělat. Udělat sbírku nebo se o to sama nějak postarat, co já vím. Prostě se aspoň snažit to nějak změnit. Ale sma na to nestačím a taky nevím, jestli by to vůbec mělo nějaký smysl. Složím hlavu na Baryho rameno a povzdechnu si. "Je mi z toho smutno...a my tu bývali každou volnou chvilku...a teď tu není nikdo..." |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Já dobrý," odpovím. "Už jsem na tom byl i hůř," zamračím se na Arifa. "Asi bychom ho měli vyslechnout co tu vlastně dělá, ne?" navrhnu, i když to na věci asi moc nezmění. Vyhozen bude tak jako tak nebo možná ještě něco horšího. "Zatím ho phlídej skočim pro Zinu," asi by u toho měla být. Takže se zvednu a zaťukám na dveře jejího pokoje. "Zino, to jsem já, Miju. Chytli jsme Arifa, jestli s ním chceš mluvit," zavolám na ní přes dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli ti nikdo neodpovídal ale pak se trhnutím dveře otevřeli “Tak vy jste ho chytli? Super! Pusťte mě na něj! Si schytá ten parchant!“ Zina vypadala mnohem lépe, i když jsi si nebyl jistý jestli je vztek lepší jak smutek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “možná že se tu něco stalo, že sem nikdo nechodí.“ pčešel ke skluzavce a opatrně se ji dotkl “Tohle se už nedá opravit. Leda tak všechno zbořit a postavit znovu. Jenom sehnat nějaké peníze. Byla by škoda, kdyby to tady takhle zůstalo. Co říkáš?“ podíval se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Jistě, tudy," zavedu jí do pokoje kde je Arif a čekám co se bude dít, připravený zasáhnout, kdyby se to nějak zvrtlo a tím nemyslím jenom Arifa, ale i Zinu. Nejsem si tak úplně jistý, čeho je teď schopná. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To mě právě taky napadlo. Nějak to tu změnit, postarat se o to. Je škoda to tu nechat takhle." Přikývnu. "Jenom ty peníze nám k tomu chybí..." Pokývu hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hřiště “Peníze se dají sehnat. Ale chvíli to potrvá. Ale musíme první se zeptat majitele tohoto pozemku jestli nám renovaci povolí. Nevíš kdo to tady vlastní?“ vrátil se k tobě a otřel si ruku do kapesníku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arif zvedl hlavu a zadíval se na Zina, zatvářil se trochu překvapeně ale pak se uculil “Tak co? jaký byl táborák?“ zeptal se. Zina zrudla vzteky “Proč, ty parchante!?“ vykřikla, přišla rázně k němu a dala mu facku. Arif jenom zamrkal, ale ani nepípl “Proč? Protože to byla sranda.“ odpověděl a to Zinu tak rozhněvalo, že se mu pokusila vyškrábat oči. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Chvilku jsem v pokušení nechat Zinu, aby mu ty oči vydloubla, ale pak zafunguje můj smysl pro čest a já Zinu jemně, ale nekompromisně odtáhnu od Arifa a držim jí v náručí tak dlouho dokud se neuklidní. Pak se zadívám na Arifa, kterému po tváři teče krev od Znininých ostrých nehtů. "Ono je docela jedno proč jsi to udělal, stačí, že jsi se pokusil zabít Zinu a mě. Za tohle tě čeká kulka do čela," pronesu ledově a vytáhnu pistoli, kterou namířím na Arifovu hlavu. "Jediný kdo tě může zachránit je tady Zina a když s ní nebudeš spolupracovat..." závěr ostře klapne když natáhnu kohoutek. Je to výmluvnější než jakákoliv slova. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zamyslím se a pak si přece jenom vzpomenu. "Myslím, že tohle bylo pana Merrika a bydlí docela daleko odsud. Vlastně skoro až na druhém konci Marakéše. Ale snad bychom za ním mohli zajít. Ne hned, ale třeba zítra. Při tom útoku na město mu zničili snad polovinu domu, nemyslím, že by se chtěl starat ještě o hřiště...možná mu pomůže, když se o to postaráme my." Poznamenám a znovu si prohlídnu místo, kde jsem jak oděti trávili tolik času. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se chvíli vzpouzela než ji došla energie, na chvíli tě objala než se úplně uklidnila. Arif se na tebe díval lhostejně i když mu to kazilo to, že mu tekla krev z podrápaného čela do očí “A s čím mám jako spolupracovat? Když vám to udělá dobře, tak mě zabíjte.“ pokrčil rameny. Zina se na něj mračila “Tak to s radostí.“ zasyčela. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “To bychom mohli. Jestli by něco namítal byl by blázen.“ zaťukal si na čelo. Ještě chvíli pozoroval hřiště, než ti zase nabídl rámě “Půjdeme? Nepodíváme se ještě někam? Hm…. No jistě! Pamatuješ na staré Samrsovo divadlo? Myslíš, že tam ještě pořád bude ta krabice se starými kostýmy?“ zeptal se nadšeně a hned měl lepší náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Na tváři se mi nepohne ani sval. Neušklíbnu se, nic neřeknu, prostě jenom zmáčknut spoušť a z pistole vyjde ohlušující rána, která se několikrát převalí pokojem. Když se rozpýlí povýstřelové spolodiny skloním kolt a zasunuho zpátky do pouzdra a zadívám se na Arifa, kterému uprostřed čela vyrostlo třetí oko a na mozek stékající ze zdi za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na chvíli znejistím, protože si nejsem tak úplně jistý, jestli jsem Emě ukradl něco, co by jí patřilo, ještě před tím, než jsem odplul. Takže jak to tak vypadá, mám smůlu. Ale jestli to všechno vyjde, nejdéle do pár dnů ji uvidím. Přestanu se tedy rozptylovat podobnými úvahami a vryju si do paměti i tohle slovo, abych ho později mohl použít. Když se v misce objeví tvář Meg, ohlédnu se jejím směrem. "Hmm...Jen nechápu... Ona přece před sebou nemá žádnou misku s vodou..." Podívám se na Septina. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jistě." Usměju se a zavěsím se opět do Baryho. "No ano, ta krabice..." Rozpomenu se radostně. "Doufám, že tam bude...byla by veliká škoda, kdyby tam už nebyla..." Dodám a v hlavě se vyrojí obrovská spousta vzpomínek, jak jsme jako děti blbli v různých kostýmech. Sice nám byly velké, ale já vždy byla za krásnou princeznu a on za statečného rytíře. A vždycky jsme se pak políbili a tím se vzali. Krásná pohádka. Jenom princ se je teď jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se chvíli dívala pak se na tebe otočila a krátce tě objala “Děkuji.“ políbila tě a vyšla ven z pokoje. Za to se ale přihnala sestřička a když to viděla znechuceně vykřikla “Sakra chlape! To jste to nemohl udělat jinde? Tohle si teda uklidíte sám!“ řekla rozhořčeně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ale má chlapče. Když tě viděla přicházet vytáhla si misku a nabrala do ní vodu.“ mávl rukou. “Tím se nezatěžuj.“ řekl a sklonil hlavu k misce “Dobře drahoušku. Za chvíli se ti ozve Kira.“ obraz zmizel a voda vypadala i normálně. “Tak to zkus.“ pobídl tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Marakeš Odešli jste před staré divadlo. Teda to co kdysi bývalo. Budova byla opravena, ale už nefungovala jako divadlo. Teď nesla název „veselá děvčata“. Chvíli jste na to zírali až si Bary odkašlal “No… myslím tedy, že dovnitř bychom neměli chodit.“ Jistě. Teď z divadla byl vykřičený dům. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak se na to podívejme... Problémy s dávkováním energie už se mi naštěstí podařilo překonat a tak tentokrát moc dlouho neváhám, jestli nenapáchám nějaké škody. "Avers." Pronesu přesně jak to udělal Septin a docela zvědav, čekám na výsledek. Hlavně, na to jak velká část z Meg bude vidět. Ale za tu myšlenku si v duchu nafackuju. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Když začne sestra soptit jenom pokrčím rameny. Spravedlnost má být rychla a krutá. Popadnu Arifa za nohy a vytáhnu ho ven, kde ho zatím přikryji plachtou. Pak se vrátím za sestřičkou a po chvíli handrkování jí přesvědčím, aby mi půjčili vůz. Vytáhnu ho z kůlny a nebožtíka hodím na korbu. Do rána tu vydrží. Nakonec ještě v pokoji mokrým hadrem vytřu zbytky kryve, mozku a kostí. "Myslíš, že jsem udělal chybu?" zeptám se Šivy po tom co si umyji ušpiněné ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V misce se za chvíli objevila usměvavá tvář Meg “Gratuluji, Kiro. Já věděla že to zvládneš.“ popřála ti. A i když jsi se podvědomě snažil něco zahlédnout, jediné co jsi viděl byla její hlava a nahá ramena. Septim spokojeně přikývl a mávl nad miskou rukou a za se zase vyčistila “Dobře. Tak a teď udělej to samé, ale místo Avers řekni Averm.Vím je to podobné, ale díky tomuhle nebudeš mluvit s tím kým potřebuješ ale jen ho uvidíš.“ Udělal jsi to. Tentokrát se ti objevila Meg no a to co jsi předtím podvědomě chtěl zahlédnout jsi viděl zcela jasně. Meg zrovna vylévala vodu z misky. Měla na sobě jen spodní část plavek a i když se opalovala její pleť byla stále bělostně bledá stejně jako perfektně tvarovaná ňadra s růžovými bradavkami. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se na tebe podíval. No první musel natočit hlavu aby na tebe viděl “Nevím. To si podle mě musíš přebrat sám. Zina je ráda. Co mi řekla, tak ji chtěl ten kreton zabít jenom ze srandy. A navíc. Už se stalo nemá cenu se tím nadále zabývat, příteli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Máš pravdu," zamyšleně si promnu bradu. O jednoho hajzla míň. "Asi bych se za ní měl podívat jestli je v pořádku. A ty by jsi měl jít taky do postele. Zvládneš to sám nebo chceš doprovodit?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nejdřív se zatvářím poněkud znechuceně, ale pak se začnu smát. "Já tam určitě nepůjdu...pro mě tam nic zajímavého nemají..." Zasměju se znovu. "Ale pro muže tam zřejmě mají něco zajímavého...přece jenom je ta budova určená pro ně." Poznamenám s úsměvem. "Tedy...divadlo už není, tak kam půjdeme jinam?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Hm... Zamručím v duchu spokojeně, že i tohle funguje a, když už je Meg vidět takhle, se zájmem si ji prohlédnu. Ale toho očumování nechám dřív, než mi od Septina přiletí pohlavek a káravé kázání o tom, že se chovám jako patnáctiletý spratek. I když je mi čtyřiadvacet a pokouším se být věrný. Drcnu do misky až se voda rozčeří a obraz zmízí. "Co se mám ještě naučit?" Zeptám se a doufám, že odpovědí nebude: "Slušnému chování." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Zvládnu to. Jen se neboj. Tohle malé zranění nic není.“ odpověděl ti, poklepal tě povzbudivě p rameny a odešel domů. Možná bude lepší, když tam nebudeš až ho Lia uvidí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Marakeš Bary se zasmál “No to je pravda. I když mě mrzí, že to staré divadlo, takhle skončilo. Myslíš, že tam ještě tu krabici s kostými budou mít? Rád bych ji získal. Ale to bych musel dovnitř a já jsem slušně vychovaný muž.“ uculil se. “No teď tě odvedu domů. Musím totiž k rodičům. Dělají na můj triumfální návrat oslavu. Musím tam jít. A chtěl jsem tě tam poznav. Nechceš přijít?“zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Chviličku dělám, jakože o tom hluboce přemýšlím a pak se usměju. "Ale jistě, proč ne. Přijdu ráda. Stejně jsem tvoje rodiče už dlouho neviděla a byli na mě vždy hodní." Přikývnu. "A kdy ta sláva začíná?" Zeptám se ještě zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Septim se uculoval až ukazoval zkažené zuby, no jistě v tak vysokém věku je nemá v pořádku asi nikdo. “Meg je hezká, že?“zeptal se pak ale pokrčil rameny “No teď ta obrana. To je jednoduché.“ vzal misku a vylil z ní vodu a vzal si prsten. “Když tě někdo napadne uvnitř tvé hlavy stačí si v duchu opakovat všechny kouzla co jsem tě naučil. Protože když se Elietimm napojí na tebe jeho mysl je stejně otevřená jako tvá. Opakuj slova moci a zaženeš ho. Záleží jen na tvé odhodlanosti jak budeš silný.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To zní dost jednoduše...." Zamumlám a pokusím si to nějak porovnat v hlavě. V podstatě je to ale logické. "A co když proti mě použijí nějaké halucinace? Můžou z mých vlastních vzpomínek udělat zbraň proti mě?" Zeptám se, protože to je to, co mi nejvíc vrtá hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokývu hlavou a trochu smutně se za ním podívám. Tohle jsem nechtěl. Neměl jsem ho do toho vůbec zatahovat. Chudák Lia. Povzdechn usi a přejdu ke dveřím od pokoje kde je Zina. Zaklepu a opatrně otevřu. "Můžu dál?" houknu do místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Halucinace. To je těžké. Nejlépe jak se tomu bránit je prostě tomu nevěřit. Ale někdy to člověk nepozná co je skutečné a co ne. Rozehnat iluzi můžeš už jenom samotnou energií. Chceš si to vyzkoušet?“ zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jistě. Pojď dál.“ pobídla tě. Zrovna stála u okna a upravovala si šaty “Už odtud odcházím. Musím si někde zařídit to bydlení a tak.“ usmála se na tebe a vypadala už dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Asi za hodinu. Musím se navléct do saka a uvázat si motýlka a tak dále… hrozná nobl slezina.“ usmál se. “Samozřejmě, že nemusíš přijít v nějakých večerných šatech a tak. Myslím že rodiče pozvali i tvou mámu s přítelem.“ vysvětlil ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Maličko se zamračím, když řekne, že je to těžké. To je to poslední, co potřebuju slyšet, že jediná obrana je proti všem dosavadním pravidlům nevěřit. Ale s tím vyzkoušením si nejsem jistý. Jenže lepší prožít si to teď a vědět, jak se bránit, než být nepřipravený. Nakonec zdráhavě kývnu hlavou, přestože pořád nevím, jestli může můj mozek přesvědčit o tom, že třeba znova zažívám tu samou bolest, co u Raphaela, a budu mít co dělat, a bych se zvednul z prkené podlahy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Septim přikývl a vstal, to bylo poprvé co jsi ho viděl vstát ze své lavičky. “Dobrá. Připrav se. Jak říkám… stačí vyslat energii a ta by měla halucinaci zahnat.“ promnul si dlaně a tebe za chvíli obklopila tma. Najednou jsi se objevil v místnosti, tmavé jako v cele. Nikde jsi neviděl dveře ani okno, dokonce tu nebylo ani žádné zařízení. Prostě jsi byl zazděný ale to nebylo to nejhorší. Stěny se začali smršťovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Výborně, přijdu moc ráda." Usměju se a nechám se odvést zpátky k našemu novému domu. "Takže mě určitě čekej." Přikývnu, když už stojíme před domem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj, bavil jsem se o tom s Šivou a pomůžeme ti něco najít. Aspoň do té doby než budeš mít něco vlastního," přejdu k ní a zdravou rukou jí upravím šaty u krku. "Bohužel už odešel, takže to budeme muset nechat na zítra," pokračuju, "ale jestli nemáš kde bydlet mlžu tě vzít k sobě na loď. Není to takovy komfort na jaký jsi zvyklá, ale přespat se tam dá," navrhnu jí, i když předpokládám, že nějaké náhradní bydlení mít bude. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Mělo mě napadnout, že Septin dokáže vyhmátnout moji nejslabší stránku. Přesně jako by to udělali oni. Přestože je mi jasné, že se jedná jen o halucinaci, zcela nepřipravený na tohle, stejně nedokážu udělat, co mi radil. Jen halucinace! Nevěř tomu! Ne. Přesvědčuju sám sebe, když se snažím potlačit strach z tak malého prostoru a přibližujících zdí. Nevydržím to ovšem o moc déle než před pár dny v tom kurníku. Ramena se mi roztřesou a tep zrychlí k únosné hranici a přesto mám problém se nadechnout. Zešílím z toho. Jistojistě z toho zešílím. Jestli to okamžitě neskončí. Zalapu po dechu a v nejvyším zoufalství, spíš instinktvině než vědomě, udělám, co řekl. Ale ne cíleným množstvím energie. Prostě s ní udeřím proti jedné ze stěn. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se na tebe usmála “To je od tebe milé, Meiju. Jestli ti to tedy nebude vadit. Šla bych k tobě. Jenom tak na den, dva než si seženu bydlení. Nebudu tam dlouho.“ slíbila ti. Rozhlédla se po pokoji “Je to tak divný, když…. Nic nemá. Připadám si teď hrozně bezvýznamná. Jako kdysi. Než jsem zbohatla.“přišla k tobě a vzala tě za ruku. “Jsem opravdu ráda že jsi můj přítel.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvůj strach byl asi příliš silný na to aby tvoje rána iluzi zničila ale efekt to mělo. Stěna se zastavila a začala blikat, jako kdyby se nemohla rozhodnout jestli je opravdová nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary ti stiskl ruce ve svých “Budu se moc těšit.“ políbil tě na hřbet ruky a pak se otočil a odešel. Ty jsi se zase otočila k domu a překvapeně jsi uviděla, jak máma šmíruje z okna ale hned jak postřehla že ji pozoruje schovala se. No jistě. Matky. Ještě ale že to neviděl Jakeš nebo hůře Hans. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Co na tom, že se jedna ze stěn zastaví, když zbylé tři jsou tak blízko, že skoro cítím, jak mi drtí kosti v těle, lámou je a zaráží do svalů a vnitřností. Co na tom, že tak bliká, spíš posměšně než nerozhodně, když se můžu zalknout vlastní smrtelnou hrůzou. V hlavě mám temno a schopnost myslet na to, že je to jen halucinace, leží pohřbená někde úplně na dně. Je to horší než nejstrašnější realita. Sesunu se podél jedné z těch zdí na zem, abych okolo sebe získal víc prostoru, a rukou do ní udeřím. "Dost!" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Iluze hned zmizela a objevil jsi se zase na pláži. Stěny nikde, čisté nebe a pod nohama písek “No.. na poprvé to nebylo zase tak hrozné.“ řekl Septim který zase už seděl na lavičce. “Jsi v pořádku?“ zajímal se a se zájmem tě pozoroval. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatvářím se nespokojeně, když ji uvidím. Ale pořád ještě dobrý, kdyby to byl Hans nebo Jakeš, bylo by hůř. Vejdu do domu. "Mami." Řeknu hned, jak vstoupím a začnu ji shánět. "Proč jsi nás špehovala?" Zeptám se dotčeně. "Vždyť je to Bary, kamarád...to nevyžaduje takovou kontrolu." Dodám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma se usmála “Já vás nešpehovala. Jenom jsem se dívala. Zajímalo mě jak spolu po takové dobře vycházíte. Zdá se že moc dobře.“ usmála se na tebe a hnětla těsto. Zřejmě na koláč. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ano, je to snad ještě lepší než kdy předtím...a abych nezapoměla, pozvala tě Baryho matka na tu oslavu, že ano? Bary říkal, že tebe a Jakeše pozvala..." zmíním, aby na to mamka nezapoměla. A já už vím, které šaty si obleču. Budou to ty rudé a upnuté, ve kterých se Hansovi tolik líbím. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj se to bude v pořádku, klidně tam můžeš zůstat tak dlouho jak budeš chtít. Teď když je Arif pryč se nemáš čeho bát," chlácholivě jí pohladím a pak jí vezmu kolem ramen a společně vyrazíme dolů k přístavu, kde kotví má plachetnice. "Nechceš něco k jídlu nebo k pití?" zeptám se jí když procházíme pod jedním vývěsním štítem, který hlásá, že tohle je vinárna U kamenného džbánu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Dali mi najíst u doktora. Celkem dobré to bylo. Jsem plná.“ usmála se na tebe. Odvedl jsi ji na Havrana, ale tam tě překvapilo to, že jsi měl na jednom místě promáčknutá prkna a za chvíli jsi zjistil i čím to bylo. Někdo ti na palubu hodil pěkně velký šutr. “Že by nějaký závistiví rybář?“ navrhla Zina když viděla promáčknutá prkna. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Pokrčím rameny. "Pochybuji. Já rybář nejsem, ze to mám jiné nepřátele," a v duchu vidím rozzuženého otce Natali, kumpány od Arifa, i řadu jiných lidí, kteří na mě mohou mít zlost, za to co jsem jim provedl. Pomůžu Zině na palubu a skloním se nad poškozenou částí. Proražené to naštěstí není, ale stejně to budu muset vyměnit. Pak zvednu kámen a hodím ho přes palubu, nechci tu mít žádné odpadky a zavedu Zinu do kajuty. "Tak jsme tady," zapálím lampu, která visí pod stropem a ta ozáří malou mísnost. Ještě si uvědomím, že prostěradlo je krvavé od mého milování s Natali. Musím ho vyměnit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se rozhlédla “Moc útulné.“ řekla “Hezky sis to tady zařídil. Prostě staromládenecký brloh že?“ usmála se na tebe. Také ses rozhlédl, něco se ti nezdálo ale nemohl jsi přijít na to co tvou mysl zneklidňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ano. Také nás pozvali. Jakeš s Hansem by se měli vrátit v čas aby se připravili. Ale znáš chlapy.. ti neznají něco jako dochvilnost. Takže je možné že tam přijdeme o trochu později. Doufám že ti to vadit nebude? A bereš Hanse sebou, že?“ podívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Přesně tak," odpovím a sundám ušpiněné prostěradlo, pak vezmu čisté a položím ho na postel. "Hned se vrátím," řeknu Zině a vylezu na palubu. Nevím čím to může být, ale jsem nějaký nervozní, možná to nic není. Jenom únava, ale projisotu se projdu po lodi zkontroluji všechny úvazy, ostění, boky lodi i strojní pušku. Jen tak pro klid duše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vše se zdálo být v pořádku až teda na tu promáčknutou podlahu a dokonce jsi našel i provaz který nebyl tvůj. Zina vyšla ven “Děje se něco?“ zeptala se a dívala se jak se procházíš po palubě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ne," zavrtím hlavou, "jenom běžná kontrola," provaz co svírám v ruce hodím na hromadu k ostatním a zdravou rukou nasměruji Zinu zpátky do kajuty. "Běž si lehnout, měla jsi náročný den, jistě jsi unavená," domlouvám jí, zatímco se snažím jednoruč trochu upravit postel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zina se nebránila. Sundala si boty a zalezla do postele “Děkuji. Jsi moc hodný, Meiju. Jsem ti vděčná.“ přikryla se a zavřela oči. Asi byla opravdu unavená protože usnula celkem rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatvářím se poněkud nejistě. "To je právě to...nevím, jestli ho pozvali taky a je mi trapné ho nevzít a zároveň ještě trapnější ho vzít, kdyby ho nepozvali...co ti přesně řekla jeho matka? Koho všeho pozvala?" Zeptám se, abych podle její odpovědi zjistila, jestli je Hans pozvaný taky nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Usměji se, když vidím jak miZina pořád děkuje, pak sfouknu lampu, aby jí světlo nerušilo a ještě naposledy vyjdu ven, protože mi to nedá. Lodě se houpou na vlnách a mírný vánek přináši skřípot namáhaných trupů a lan. Noční nebe je poseté hězdami a ty září jako leštěné diamanty, které někdo rozházel po sametu. Nadechnu se slaného mořského vzduchu, věnuji poslední pohled okolí a vrátím se zpátky do kabiny, kde si vezmu náhradní deku a rozložím si jí na prkené podlaze. Ležím a zírám do stropu, protože spánek stále nepřichází. Stále mi něco hlodá v hlavě a já se márně snažím přijít na to co. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu zírat na Septima, už zase sedícího na lavičce, a velmi pomalu mi dochází, že to doopravdy byla jen halucinace. A přitom ten strach je ještě hmatatelný a sotva se můžu nadechnout. Podívám se na vlastní třesoucí se ruce a zatřepu hlavou, abych se vzpamatoval. "Co je?" Vyštěknu vytočený z toho, že jsem už zase skončil na kolenou, nedokázal se tomu ubránit jako nějaká nula a ještě si mě Septim tak prohlíží. Skoro zvědavě, jako by se nikdy nepotkal s někým, koho dokážou k smrti vyděsit čtyři stěny. V tu chvíli ho skoro nenávidím. Zatnu zuby, ale nemám na to, abych se na něj podíval, a tak jen zabodnu pohled do písku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doma “No všechny sousedy a nějaké zámožné přátele. Přece jen Bary je první doktor co studoval na Havraních ostrovech. Každý ho chce poznat. Bary bude mít úspěch. No a co mi říkala. Samozřejmě pozvala mě a tebe ale o Jakešovi první nevěděla. Tak jsme ji o něm řekla. A ona řekla „ To je skvělé! Také jak by to vypadalo kdyby dáma přišla bez doprovodu, že?““ usmála se “Ona trochu Selena zpychla. Ale jinak je to hodná ženská.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Havran Nakonec jsi ale usnul i když jenom lehkým, vysilujícím spánkem. Netušil jsi kolik času uteklo, venku byla stále tma “Meiju.“ slyšel jsi někoho zašeptat a na čele ucítil jemnou, ale chladnou ruku. Otevřel jsi oči, nad sebou jsi uviděl Natali, nevypadala dobře. Vlasy měla zplihlé, rozcuchané a oči lesknoucí se horečkou. Byla nemocná. “Meiju…“ znovu zašeptala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jen je zajímavé jak je tvůj strach silný. Dávej si na to pozor. Mohlo by tě to zabít. A taková smrt není nic hezkého.“ usmál se na tebe svými ošklivými zuby “Ale jen se nemysli. Každý se něčeho bojí. Já se třeba strašně bojím mravenců. Jednou jsem šlápl do mraveniště… jsi měl vidět, jak se mi noha nafoukla. A taky mám strach z toho že mi vypadají všechny zuby.“ no a k tomu neměl daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Natali," zašeptám a pevně jí obejmu, pak se na ní podívám pozorněji. "Co? Co se ti stalo?" pohladím jí po tváři a odhrnu neposlušný pramen vlasů. "Jsi zraněná?" ve slabém světle toho moc nevidím a tak alespoň prsty se snažím zjistit, zda nemá něco zlomeného či nekrvácí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali lehce zakašlala “Ne. Jsem v pořádku. Jenom mám chřipku.“ uklidnila tě, že nemá žádné tělesné zranění. Objala tě “Otec to zjistil. Že už nejsem nevinná.“ řekla tiše a znovu zakašlala “Hrozně se rozčílil. A když je rozhněvaná často se přestane ovládat. Chtěl mě utopit. Přivázal mi k nohám kámen a hodil přes palubu. Naštěstí jsem se stačila přemístit sem. Schovala jsem se a čekala až se tu objevíš. Otec myslí že jsem mrtvá. Asi teď lituje toho co udělal. Ale… takhle je to dobře.“ zase zakašlala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Na tom není nic zajímavého." Utrhnu se na něj a zatnu ruku v pěst, abych s ní hned o vteřinu později udeřil do písku, když řekne, že si mám dávat pozor. "Jak asi?" Zavrčím. Jako by to snad šlo. A ty další věty si mohl odpustit úplně. Jistě, že by mě to mohlo zabít. Možná bych to dokonce udělal sám, jen aby to nepokračovalo, kdybych v takové situaci dřív neztratil vědomí. "Srovnáváte nesrovnatelné." Probodnu ho pohledem. To mě tak utěší, že on se bojí vypadání zubů. Pak se ale ovládnu, shrnu vlasy z očí a podívám se na něj, že námá ztrácet čas. Potřebuju se naučit, jak ty halucinace rozbít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěl hlavou “Možná. Ale já tím jenom chci říci že je normální se něčeho bát.“ plácl se do kolen “Takže chceš to zkusit znovu, ano?“ zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To je mi líto," odpovím a obejmu jí, pak jí zabalím do deky ve které jsem spal. "Pojď tady nemůžeš zůstat. Potřebuješ do tepla a také léky. Já tu nic nemám," vstanu a pomůžu na nohy i Natali. "Půjdeme k doktorovi, tam se o tebe postarají," podepřu jí, když začne znovu kašlat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Nemusí. Aspoň teď můžeme být spolu.“ usmála se “Dobře… za doktorem. Ale co když mě uvidí? Nechci aby věděli že jsme naživu.“ namítla ochraptěle. Teď bylo jasné, kde se na tvé lid vzal ten balvan. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ano. Je normální se něčeho bát. Ale pořád dost silně pochybuju o tom, že je normální bát se tak šíleně moc. Když se zeptá, jestli to chci zkusit znovu, jen kývnu hlavou. V každé té halucinaci přece musí jít najít místo, v kterém se dá rozpoznat, že se nejedná o realitu. Nějaký záchytný bod, proč nevěřit. Jen v rychlosti mě napadne, jestli i teď zaútočí stejně, nebo jestli dokáže v mé hlavě najít ještě něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Neboj se," vezmu deku a přehodím jí Natali přes hlavu, tak že to vytoří jakýsi plášť, který jí halí od hlavy až k patě. Při tom syknu bolesti, když pohnu zraněným ramenem. "Přiržuj si konce u sebe, stáhni si to víc do obličeje a nikdo tě nepozná," povzbuzuju jí, že se nemá čeho bát. Jsem rád, že jí znovu vidím, i když je to za takových tragických okolností. Vlastní otec se jí pokusil zabít. Ta jejich pošahaná kultura. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom souhlasně pokývám hlavou. "Tak dobře...snad přijdou aspoň trochu včas, ať nejdeme tolik pozdě. Já si zatím zajdu nahoru nachystat šaty a připravit se..." Usměju se a vydám se nahoru, do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobře.“ udělala jak jsi řekl “Ale co tvoje přítelkyně?“ zeptala se a ohlédla se k Havranovi z kterého jsi ji pomohl vylézt. “Ty jsi zraněný?“ zeptala se když si všimla obvazu, který ti vykukoval z pod rukávu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobrá. Hodně štěstí“ plácl, ještě než se ti zatmělo před očima viděl jsi jak Septim prudce otáčí hlavu… a zase jsi byl v té těsné místnosti, která se začala smršťovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nakonec přišli jen o půl hodiny ale pak to trvalo další půl hodinu než se narvali do těch veselých společenských obleků. Jekeš vypadal, zajímavě a měla jsi pocit že na něj se to prostě nehodí, za to máma na něm mohla oči nechat. Ale možná to bylo tím že prostě to byl tvůj budoucí otec, tobě se na něj hodila spíš role drsňáka. Hans se zase tvářil dost nabubřele když jsi u uvazovala kravatu, byl roztomilí a slušelo mu to ale on pořád bručel že je to hrozně těsné. Máma si oblékla zase slušivé, černé šaty ne nijak vyzývavé přece jen to byla tvoje máma (a uvědomovala si to) a už měla své roky. Trvalo to něco přes hodinu “tyhle hadry mě zabijou!“ skuhral Jakeš když jste vyšli z domu “Já si připadám jak ve svěrací kazajce.“ přidal se k němu Hans. Máma se na tebe ohlédla a zakoulela očima. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Já si obleču ty červené, upnuté šaty. Přece jenom je nosím jenom málo a tohle je příležitost předvést se. Vlasy sepnu do vysokého culíku a něžně se nalíčím. Tak konečně vím, jak vypadá peklo na zemi. Tohle totiž peklo je. "No tak se vzchopte. Tohle prostě vydržíte. Je to jenom na chvíli, a pak si to zase sundáte. Takže, prosím, neremcat. Nejste žádné fňukny." Řeknu jim ostřeji, protože to jejich fňukání je k nevydržení. Konečně dorazíme k domu Baryho rodičů. Vlastně jsme se s Barym viděli před pár hodinami, ale stejně se na něj zase těším. Jakobych chtěla dohnat všechen ten čas, o který jsme přišli. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To nic není jenom menší potyčka," odpovím. Mávnul bych nad tím rukou, ale nechci to rameno namáhat. "Zina se o sebe postará. Přišla o dům, tak jsem nabídl, že může přespat na lodi než si něco najde," vysvětluju proč tam mám cizí ženu a vedu Natali k domku doktora. Při tom se rozhlížím jestli nás někdo nepozoruje a zdravou rukou objímam Natali kolem ramen. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nebyl originální, to rozhodně ne. Ale tentokrát porazit nenechám. I když na mě znovu padá panika, že jsem pohřbený za živa. Je to jen v mé hlavě. Není to pravda. Jen tomu nevěř. Stačí tomu nevěřit. Pokusím se vzepřít vlastnímu strachu a tentokrát udeřím na jistotu proti stěně výbojem energie. Sice trochu zoufale, ale už ne jen tak nazdařbůh. I to, že jak Septim trhnul hlavou, než na mě hodil tu halucinaci, mi na klidu nepřidá. Moje paranoia pracuje zároveň se strachem a oběma jim to jde skoro výborně. Je to jen představa. Nešil. Proraž to! Snažím se zapomenou na pocit, že mě stěny rozmačkají. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Po tvé ráně se přibližující stěny zastavili, ale halucinace nezmizela. Stěny sice stály ale za to začali poblikávat. Jako předtím ta jedna. Tentokrát t bylo ale jiné “Kiro! Kiro!“ někdo vykřikl. Prudce jsi se otočil a v jedné ze stěn se objevila Ema. Vypadala vyděšeně a mlátila do skla, které vás rozdělovalo. “Kiro! Proboha pomoz mi!“ vyděšeně se ohlédla. Rychle jsi ke stěně přešel v té chvíli někdo Emu chytl a stáhl ji dozadu. Zmizela ti z očí, ale slyšel jsi jak křičela a prosila až na skle rozkvětl náhle rudý květ krve a Ema utichla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Aha… to jsi hodný, že se o ní staráš.“ zase zakašlala “Hloupá chřipka.“ zamumlala. Došli jste k doktorovi, tam ji hned přijali. Také takhle v noci k nim asi nikoho nevodili. Natali od tebe převzali sestřičky, které ji odvedli do pokoje a za ní přišel doktor. Po půl hodině přišel “Není to nic vážného. Jenom silnější chřipka. Dal jsem ji léky a teď usnula. Týden a bude zase jako rybička.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se na tebe usmál “Promiň, Lily. Ale nejsem na tyhle věci zvyklý. Ale za to tobě to náramně sluší. A tvé matce samozřejmě také.“ políbil tě na tvář. “Děkuji, Hansi.“ usmála se máma. Jakeš se ohlédl “Hele… nech mojí budoucí manželku na pokoji ty proutníku.“ zavtipkoval. Pak zazvonil, dveře vám otevřela Baryho matka. Vypadala stejně, jak sis ji pamatovala. Jen vlasy ji trochu prolezli stříbrem. “Ah! Seleno! Jakeši! Jsem tak ráda, že jste přišli. No a páni. Kdo je tahle nádherná slečna?“ zeptala se a vzala tě za ruce “Neříkejte že tohle je malá Lily? Vždyť ještě před chvílí jsem ji viděla jak běhá venku s nahatým zadečkem!“ byla do silnější žena která jistě nestřádala. Dalo by se říci že ona byla hlavou rodiny ale to nikdo nesměl manželovi říci aby mu nezničili iluze. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím se za hlasem, který bych radši slyšel za jiných okolností a ne tak zabarvený strachem. Udělám k ní krok a dotknu se skla, ale pak se zarazím. Nemůžu se tím nechat pohltit. Nevěřím tomu. Neexistuje to. Ema je v bezpečí v Marakéši. Tohle se nemůže stát. Nikdy bych to nedovolil. Není to reálné. Položím dlaně na sklo, zavřu oči a jak nejvíc umím se začnu soustředit na to, abych skrz energii tu halucinaci rozbil. Je to jen halucinace. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Tváře mi trošku zrůžoví, když se zmíní o pobíhání s holým zadkem po jejich zahradě. "Ale to už je hodně dávno...ráda Vás zase vidím." Usměji se na ni a lehce stisknu ruce, za které mě drží. "Prosím, omluvte, že jdeme později..." Řeknu omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sklo začalo praskat zatím co v ostatních sklech se postupně objevili všichni tví nejdražší. Matka, otec Lana. Každý z nich pak začali umírat. Tvůj otec na otravu, když pozřel jed. Tvou matku udusili a Lanu pobodali. Nebyl to hezký pohled, vypadali všichni reálně, jako by tam opravdu byli. Sklo dál praskalo až se rozpadlo a tebe oslepilo jasné světlo. Když jsi znovu otevřel oči byl ji na pláži a nad tebou se skláněla Meg naštěstí už v obou dílkách svých plavek i když to také nebylo nic moc “Jsi v pořádku?“ zeptala se ale Septima jsi nikde neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ah, ale zase tak dávno to nebylo. Ale jsi stejně sladká jak si tě pamatuji. A vůbec se neomlouvej. Chození pozdě je přece v módě.“ skoro nepřestávala mluvit “Tak běž hezky dovnitř, Bary na tebe už neočekávaně čeká. Seleno!“ pustila tě a tentokrát vzala za ruce tvou matku a koukla na Jakeše “Tak to je ten tvůj? Páni… ty si opravdu umíš vybírat. Stále ve formě. Jo kdyby si má drahá polovička udržela štíhlou postavu a nepěstoval si pivní břich tak s ním taky v jednom kuse dovádím.“ mrkla na ní. Jakeš něco zamumlal a raději šel dovnitř. Hans se usmál “Tak pojď miláčku. Už jsem na toho tvého Baryho zvědavý.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nepřestanu, dokud se sklo nezačne rozpadat, i když mi tečou slzy z očí a ramena se mi třesou vyčerpáním a vztekem. Všechno, před čím jsem celý život utíkal, strachem o někoho, mě dohnalo po návratu domů a teď se to proti mě obrací. Když to vidění konečně zmizí a já si uvědomím, že klečím na písku na pláži a Meg se nade mnou sklání, cuknu hlavou, aby se mi nemohla podívat do tváře. "...A...Ano." Vzmůžu se přece jen na odpověď. "Kde je Septim?" Zeptám se, abych svoje slabošství nějak zamluvil a pořád se vyhýbám jejímu pohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Meg tě pohladila po vlasech “Táta to přehnal. Už není nejmladší a přepínal své síly. Dostal infarkt, museli ho odvést k doktorovi. Proto jsem měla o tebe obavy. Halucinace neumím ovládat. Nevěděla bych jak se jich zbavit. Ale je dobře že jsi to zvládl sám.“ vstala, pomohla ti na nohy a odvedla na lavičku. Vešla do domu a přinesla ti džbánek s vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom na Baryho matku kývnu, jakože rozumím a vezmu Hanse a vstoupíme. Stějně jako Jakeš. Uvnitř je opravdu spousta lidí. Jeho matka pozvala snad půlku Marakéše. Očima se snažím najít Baryho a jakmile se mi to podaří, kývnu směrem k němu hlavou. "To je on..." Poznamenám, aby ho Hans viděl taky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se na něj zvědavě podíval a sjel ho hodnotícím pohledem “Má teda pěkně dlouhé vlasy.“ poznamenal. Bary si tě všiml, usmál se a hned se vydal k tobě, pak teprve si všiml Hanse který tě doprovázel a viděla jsi, jak zaváhal ale přesto přišel “Lily. Jsem rád, že jsi přišla. Vypadáš nádherně.“ vzal tě za ruku a políbil na hřbet ruky. Pak nabídl ruku Hansovi “A tohle musí být tvůj přítel. Už jsem o vás slyšel. Máte štěstí. Lily je skvělá žena.“ mluvil přátelsky. Podívala jsi se na Hanse a i když se také zdvořile usmíval tak mu nějak ztvrdly rysy, ale rukou Barymu potřásl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přehnal to? Dostal infarkt? Odnesli ho k doktorovi? Uvědomím si co řekla a sotva zmizí v domě, utřu si oči do rukávu. Měla obavy o mě, když její otec mohl umřít? Zarazím se nad tou skutečností a jen co se vrátí, skoro vyskočím z lavice a zatvářím se nepřátelsky. Tohle přece taky nemůže být realita. Copak jsem pořád ještě uvězněný v těch halucinacích? Cítím, jak mi v rukách zasrší energie, jen pořád nevím, proti čemu ji vrhnout. Změřím si Meg a jen na chvíli zatěkám okolo, jestli nenajdu něco, co mi umožní, dostat se z toho. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Dobře si všimnu, jak se Hans tváří. No není to zrovna ideálně. Jenom polknu. "Nepředstavila jsem vás. Hansi, tohle je Bary, můj kamarád z dětství...Bary, to je Hans, můj přítel." Oficiálně je představím. Vezmu Hanse za ruku, aby se přestal takto tvářit, a usměju se na Baryho velice přátelsky. Skoro jakobych to hrála na obě strany. Nechci tím držení Hansovy ruky Baryho odradit a zároveň nechci, aby byl Hans naštvaný, že se bavím s Barym. Prostě je to podivný. "Máte tu snad půl Marakéše." Poznamenám a rozhlédnu se kolem. "Je z tebe celebrita." Zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Meg se zmateně podívala na džbánek s vodou ve své ruce a pak na tebe “Děje se něco?“ zeptala se. Rozhlédl jsi se ale vše vypadá normálně, nic tě tu neděsí ani žádné stěny co se smršťují tu také nejsou. Nic tu prostě nevypadalo že je špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Oslava “Opravdu mě těší.“ přikývl Bary na Hanse a pak se podíval na tebe “Ani mi nemluv. Podle všeho se všichni chtějí stát mí přátele aby pak měli slevu až budou potřebovat mou pomoc.“ usmál se “Mohu vám nabídnout něco k pití?“ zeptal se. Hans se trochu uvolnil když jsi ho vzala za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Doslova cítím, jak se potácím na hraně šílenství, a nevidím jedinou cestu, která by mě vyvedla ven. Všechno to pořád může být halucinace. Nějaká mnohem rafinovanější, složitější a já už nemám dost energie na to, abych ji rozbil. V hlavě mi začne třeštit a v očích se divoce zaleskne. Opřu se energií do písku pod sebou a nenechám toho, dokud se nezhroutím nebo nedostanu z té halucinace ven. Proč to Septim nezastaví, když vidí, že si neporadím? Co znamenalo to, jak trhnul hlavou? Copak ho někdo napadl? Vyvolal tu halucinaci někdo úplně jiný a proto ji neporazím? Už dost! |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Meg na tebe zírala, odložila džbánek a přišla k tobě “Kiro. Co je s tebou? Je ti dobře?“ dřepla si vedle tebe a dotkla se tvé paže. Po ruce ji přeběhl modrý blesk, vykřikla a divoce sebou škubla jako kdyby dostala ránu proudem, upadla na zem a nevstávala. Cítil jsi, jak se pod tvýma rukama pohybuje písek díky síle kterou jsi vyslal ale nic se nemělo. Až jsi nakonec přišel o vědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nestihnu ani varovat, aby se nepřibližovala, když to udělá, dotkne se mě a upadne. Skoro se zaraduju, že je to první krok, jak se vymanit a dostat zpátky do reality. Znovu se vyšlu výboj energie do písku, až mi uhne pod rukama, ale když se výsledek nedostaví, skoro nepříčetně zavrčím a zopakuju to. Než se dostanu daleko za svou hranici možností, v mysli mi vybouchne černota a já se zhroutím tváří na písek. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ono se jim vyplatí být na tebe chvíli příjemní..." Poznamenám se smíchem. "Dala bych si skleničku červeného..." Odpovím na nabídku pití a podívám se na Hanse s úsměvem, protože nevím, na co má zrovna chuť. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To je dost.“ otočil se k tobě “Jak ti je?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky doktore. Já, tu u ní počkám. Pokud vám to nevadí," i když se ho ptám, tak z mého postoje je jasné, že jinou opověď než "nevadí" neberu. A doufám, že si pamatuje, jak to tu dopadlo posledně a že já si za svím stojím. Věnuju mu poslední pohled a vstoupím do pokoje k Natali, která tiše oddechuje zabalená do přikrývek. Opatrně, abych jí nevzbudil, si přesunu židli k její posteli a pohladím jí po tváři. Je stále krásná, i když se její tělo zmítá v horečce. Chvilku ještě pozoruji její ušlechtilý profil, pak se pohodlnějí usadím, natáhnu nohy a hlídám, aby se jí někdo nepokusil ublížit. Hlavně její otec. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Obrátím se na bok a smotám se do klubíčka. Tiše přitom zaskučím, jak mě každá kost i sval v těle bolí, nemluvě o tom, že se mi může rozskočit hlava. "Bolí to." Vysoukám ze sebe tiše a zvednu k Septimovi oči. Chvilku mi dělá problém ho zaostřit, ale nakonec se mi to přece jen povede. "Co je Meg?" Zeptám se a nechápavě sleduju, jak ji dává obklad na čelo. Vždyť se opalovala na pláži. Že by úžeh? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V noci tě jednou probudila sestřička, která přinesla Natali léky. Chvíli jsi si s Natali povídal než zase usnula. Ráno se to opakovalo. Natali už vypadala lépe a horečka ustoupila, tak jestli byla schovaná v nákladovém prostoru u tebe na lodi nebylo divu že onemocněla. Hlavně jestli měla mokré šaty. “Abych tě nenakazila.“ usmála se a posadila se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Domek Septim zavrtěl hlavou “Trochu jsem se přepnul a nějak mě začalo zlobit srdce. Musel jsem rychle k doktorovi. Meg zůstala u tebe a když jsem se konečně mohl vrátit leželi jste oba na zemi. Netuším co se stalo. Už to jsou čtyři dny.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Oslava Hans přikývl “Já také.“ Bary se usmál “Skvělé. Počkejte tady. Hned se vrátím.“ s tím odspěchal najít pro vás pití. Hans tě objal kolem pasu “Celkem příjemný chlapík. Ale nelíbí se mi jak se na tebe dívá.“ řekl ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Čtyři dny?" Zopakuju po něm a pokusím se vzpomenout, co se vlastně vůbec stalo. Jde to dost těžko, než se mi v hlavě začne vybavovat obrázek posledních událostí. "Já...nedokázal jsem se z těch halucinací dostat... Začnu pomalu. "Viděl jsem Meg, ale vás nikde... myslel jsem, že jsem pořád chycený..." Popíšu mu, co se stalo, tak jak si to pamatuju a hoří ve mě pocit, že jsem Meg ublížil já, protože se o žádnou vidinu nejednalo. A taky, že jsem neměl daleko k tomu, abych se úplně zbláznil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Aspoň by jsme mohli stonat spolu," usměju se na ní a sednu si k ní na postel, kde jí obejmu nezraněnou rukou a ona mi položí hlavu na rameno. "A co teď plánuješ dělat?" zeptám se opatrně. Nechci jí přivodit vzpomínky na to jak se jí otec pokusil zabít, i když by mě zajímalo jak na to přišel, ale je to mág má jistě nějaké svoje způsoby. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “No…. Já… doufala jsem. Že bych teď mohla být s tebou.“ řekla opatrně a zavřela oči “Hrozně se mi stýskalo. Myslela jsem, že bez tebe umřu. Bylo to skoro jako mučení.“ objala tě a spokojeně si povzdychla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Chápu. Z toho si nic nedělej. Odpočívej. Meg bude v pořádku. Mol jsem tušit že se tohle stane. Neměl jsem tě tu nechávat.“ pohladil svou dceru po tváři “Jistě máš hlad a žízeň.“ vstal a od šoural se k malé kuchyňce. “A nemusíš mít strach. Dal jsem tvým přátelům vědět že jsi v pořádku a že se zdržíš.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Já vím. Mě se také stýskalo," políbím jí na čelo a pohladím po vlasech. "Samozřejmě, že můžeš být se mnou. Hned jak ti bude lépe a budeš moci jít tě zavedu k Šivovi. Mám tam pokoj a i pro tebe se tam najde místo," šeptám jí konejšivě, šťastný z toho, že je tu zase se mnou. "Hlavně, že jsi v pořádku. Kdybych jenom věděl co se stalo... Mrzí mě to," řeknu. Jsem si jistý, že mě to skutečně mrzí? Možná trochu ano, ale na druhou stranu cítím nevýslovně štěstí z toho, že se tak stalo a jsem zase spolu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To je v pořádku. To nemusí. Všechno přece dobře dopadlo.“ otřela se ti o tvář “Otec si myslí že jsem mrtvá. Nemusím si nikoho vzít. Můžu být s tebou. Nic lepšího se stát nemohlo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na Meg a prokleju se, když si všimnu, že se ji po ruce táhne tenká linka spáleniny. Přikryju si hlavu rukama a ještě víc se schoulím. Na hlad ani nepomyslím, spíš mě napadne, jestli vůbec budu schopný vstát a dojít do Šivova domu. Už jsem prošvihnul dvě lodi a třetí nestihnu dneska. A budu muset vymýšlet nějakou výmluvu, proč jsem pryč čtyři dny a nepřijdu na slíbeno večeři. Ale tohle byla poslední věc, co jsem se měl naučit. Už se můžu rozloučit a odejít. Nekazit jim dál život a idylku na pláži. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře, dobře," odhrnu jí vlasy ze štíhlého krku a políbím jí tam. "A co jsi vlastně dělala když jste odešli? Viděl jsem jak tvůj otec organizuje své lidi při vyloďování, ale tebe jsem si tam nikde nevšiml. Dokonce jsem přemýšlel, že tě i budu hledat, ale rozmyslel jsem si to. Nechtěl jsem aby to prasklo a aby tvůj otec..." zděšeně se odmlčím a zadívám se Natali do očí. "Počkej, co teď tvůj otec bude dělat? Smlouva přeci neplatí. nedodrželi se podmínky, takže on klidně může znovu vyhlásit válku," byl jsem tak zaslepený tím co se stalo Natali, že jsem na to zapoměl. Tohle musím říci Šivovi a Váženému. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Otočím se na Hanse trochu vyčítavě. "Ale no tak, Hansi...je to kamarád a jinak na mě nekouká, jenom jsme se dlouho neviděli." Snažím se ho trochu přesvědčit, že v tom nic není. Nebo o tom nic nevím. Natáhnu se na špičky a polobím ho na tvář. "Tak už se netvař jako kakabus...jsem tu přece s tebou." Mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Septim ti přinesl sklenici vody a misku sladké ovesné kaše “Najez se. Potřebuješ to, jako sůl. Čtyři dny je dlouhá doba.“když jsi si to od něj vzal vrátil se k Meg o kterou se starostlivě staral. Všiml sis že pod její postelí leží Červánek a vypadal smutně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou “Nemyslím že to udělá. Hlavně by to nebylo k ničemu teď když se už o nich ví. A myslím že otec se s tím už tak nějak smířil. S tím že to bude takhle. Slyšela jsem ho o tom mluvit s královnou. Zase by museli své lidi stěhovat a královna s tímhle řešením souhlasí.“odvrátila tvář aby si mohla odkašlat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se na tebe a pohladil tě jemně po tváři “To ano.“ on tě zase políbil na čelo “To víš.. jsi to nejlepší co mě za život potkalo. Musím si tě chránit. A nevím jak ty, ale já jsem si všiml že je do tebe Bary zakoukaném. Jde mu to vidět ve výrazu, v očích když se na tebe dívá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S námahou se na posadím na posteli, misku si položím na kolena a pokusím se najíst. I když mi to dá neuvěřitelně moc práce dostat lžíci s kaší až k ústům. Po třetím soustu si dám pauzu a z toho tragického psího výrazu mě bodnu. "Já... Mrzí mě to... Nechtěl jsem... Nechtěl jsem ji ublížit." Vysoukám ze sebe, ramena svěšená a hlavu skloněnou. I když ji moje lítost asi moc nepomůže, nedokážu to neříct. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Aha," uklidním se. Už jsem se opravdu lekl. "A jak na to vlastně tvůj otec přišel?" zeptám se a znovu jí k sobě přivinu. Také bych se asi měl jít podívat na Zinu, jeslti se jí něco nestalo. Zmizel jsem ani jsem jí nenechal zprávu. Snad bude v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Doktora Když se vykašlala zase se k tobě přitiskla “Nechal mě prohlédnout lodním doktorem. Původně se bál toho jestli jsem u vás něco nechytla… samozřejmě že jsem nic nechytla.. ale zjistili že už nejsem nevinná… nikdy jsem otce neviděla tak vzteklého.“ zavřela oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Septim k tobě přišel a pohladil tě po hlavě a poklepal po rameni “To je v pořádku. Ty za to nemůžeš. Jestli je to něčí chyba tak má. Neměl jsem tě tu nechávat v iluzi. Ty za nic nemůžeš. Tak si nic nevyčítej. Navíc Meg bude v pořádku. Chce to jen trochu času.“ ujistil tě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Stisknu mu dlaň a usměju se. "To se ti jenom zdá...já jsem si ničeho nevšimla." Odpovím jistě, protože jsem opravdu nic neviděla. Byl to prostě nesmysl. "Ale no tak...ty jsi můj přítel a on to ví. A ikdyby to byla pravda, co říkáš, tak by nic nezkusil. Na to nemá povahu a ctí moje soukromí." Usměju se na Hanse. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl “To je jen dobře.“sundal ti z čela neposedný pramen vlasů a to už byl u vás Bary “Tady to je.“ podal vám sklenice s vínem a on si také jednu nesl “Na co si připijeme?“ zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Asi by mi ty jeho slova měla pomoct. Pokusím se na to nemyslet a dál už jen věřím tomu, že se každou chvíli Meg probere. Jen kdyby se na mě ten pes nedíval tak vyčítavě. Nepatrně potřesu hlavou a pustím se znovu do jídla, abych se co nejdřív dal do pořádku. "Odpluju z Krédy co nejdřív. Chtěl jsem vám poděkovat, že jste mě učil." Pronesu, když odložím prázdnou misku stranou a přijdu si o něco jistější v kolenou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To nic, už je dobře," hladím jí. "Jsi se mnou, už ti nic nehrozí. Nemusíš se bát," políbím jí do vlasu a zavřu oči. Vychutnávám si tuhle krásnou chvilku. Ododaluji to co to jenom jde, nejraději bych neodešel, ale musím. Musím se podívat za Zinou a pomoci jí s domem. "Lehni si. Trochu se prospi, ano?" položím jí do peřin a zakryji pokrývkou. "Já teď musím odejít, ale vrátím se co nejdřív to půjde, ano?" políbím jí a usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doktor- Havran Přikývla “Dobře. Budu tu na tebe čekat, Meiju.“ zachumlala se do pokrývky a zavřela oči aby rychle usnula a tak uběhl čas rychleji a ty byl zase u ní. Odešel jsi na Havrana, Zina si zrovna česala vlasy a chystala se vyrazit zařizovat si bydlení “Ahoj, Meiju. Kam jsi v noci zmizel?“ zeptala se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Ano. Já to vím. Proto jsem tě učil to nahlížení. Takhle se semnou budeš moci kdykoliv spojit kdybys potřeboval pomoc.“ přešel k poličce ze které něco sebral a pak ti to podal. Byla to malá soška, okorat tak do dlaně. Byla pěkná a znázorňovala krásnou ženu co v rukou držela perlu. “Tímhle se semnou budeš moci spojit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou a poděkuju Septimovi, za tuhle šanci, jak s ním komunikovat. Opatrně sošku schovám a na stolku nechám ležet jednu z vrhacích hvězdic, co mi patří. Vypiju sklenici vody, co mi přinesl, a spustím nohy z postele. Došourám se až k místu, kde leží Meg. Sotva na chvíli ji slabě stisknu ruku. "Promiň." Omluvím se šeptem speciálně ještě jí. "Dostaň se z toho." Poprosím ji a když se pořád dost ztěžka zvedám, opřu se o stolek na kterém leží její náramky a jeden si pro sebe ukradnu. Rychle, nenápadně, tak jak mě to učili, aby to Septim nedokázal rozeznat. "Děkuju." Shrnu vlasy z očí a natáhnu ke starci ruku. Chce se mi říct, že jestli to přežiju, určitě ho navštívím, ale pak si to rozmyslím, a zůstanu z ticha. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ahoj," pozdravim a nakouknu do skříňky jestli tam není něco k jídlu, protože jsem pospíchal a nic si nekoupi. Bohužel nic tam není, což mi připomene, že musím doplnit zásoby. "Musel jsem něco naléhavého vyřídit," snažím se to nějak šikovně zamluvit. "Jenom jsem ti přišel říci, že jsem v pořádku a že mě nikdo neunesl," pokusím se o žert a svalím se na židli. "Tak co teď plánuješ?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Chápu.“ odložila hřeben “No zajdu za jedním svým přítelem. On spravuje hodně domů a mohl by mi nějaký dům dohodit. A pokud nebude chtít tak ho donutím.“ otočila se k tobě a usmála se. “Ale jsi hodný že jsi a něm myslel.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Septim ti ruku stiskl a pak tě i objal “Tak se měj chlapče. A nezlob.“ doprovodil tě ke dveřím a ještě jednou se s tebou rozloučil. Měl jsi pocit, že jsi v jeho očích zahlédl slzy, ale to už zavřel dveře a ty jsi osaměl. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "V pořádku," také se na ní usměji. "Budeš s tím chtít nějak pomoci? Nebo víš co? Můžeme jít spolu na snídani. Já jsem dneska ještě nic nepojedl a ty předpokládám taky ne. Zvu tě," vyskočím na nohy a zamrkám bolestí, když mě ve zraněném rameni píchne. Pitomej Arif. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se a přikývla “Moc ráda tvé pozvání přítmám a děkuji.“ přišla k tobě a opatrně tě pohladila po zraněném rameni “Moc mě mrzí, že tě kvůli mně zranili. Nebolí to moc?“ zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ne už je to lepší. Takových jsem už měl, i horších," vytahuju se, ale je mi jasné, že to Zina ví, ale i tak to udělám, tak nějak se to ode mne očekává. Když přeskočíme z paluby namolo nabídnu jí rámě a společně zamíříme na tržiště, ze kterého se už line vůně pečených ryb a pečiva právě vytaženého z pece. Můj žaludek na to reaguje tím jediným způsobem jakým se dá. Pořádně nahlas zakručí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Obešli jste tržiště a ty jsi koupil na co jsi zrovna měl chuť a nechal si i vybrat Zinu. Když už jsi myslel, že máte toho dost našli jste si nedaleko pod stromem nahrubo vyřezanou lavičku se stolkem. Ty jsi zašel ještě koupit pití. “Ty jsi opravdoví gentleman, drahý Meiju.“ smála se Zina. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přijmu skleničku a podívám se po obou mužích kolem mě. "Tak jsme na oslavě tvého návratu tak na tvůj návrat." Pozvednu trochu skleničku a na Baryho se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To nic není," usměju se na ní a rozlomím placku do které si zabalím kousky opečeného masa. "Ty jsi pomohla mě, já pomůžu tobě, tak to na světě chodí," zakousnu se do své porce a spokojeně zamručím, když ucítím jak je to dobré. zatímco žvýkám pozoruji pestrobarevný dav, který proudí Krédou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se “No já ti moc nepomohla.Ty svitky jsem nakonec nezískala.“ pokrčila rameny a také se pustila do jídla. Ona si jako každá žena co si udržuje štíhlí pas vzala jen trochu masa, ale pak už jenom celozrnné pečivo a zeleninu nebo ovoce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary přikývl “Také na staré přátele.“ pozvedl stejně jako ty sklenici. Hans se připojil “A také na nové přátele.“ a připili jste si. “Páni. To je moc dobré víno. Cítím v něm rozinky a med. Není to pozdní sklizeň před dvacetičtyřmi lety?“ zeptal se. Bary se zatvářil překvapeně “Nu ano. To je. Takže ty jsi znalec?“ zeptal se. “No kdysi jsem ot.. pracoval na plantáži.“ zasekl se, málem řekl otročil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom polknu, když se Hans takto zasekne a znovu stisknu jeho ruku, abych ho podržela. "Hans pracoval na jedné vinici..." Dodám. "Člověk to odkouká, viď." Otočím se s úsměvem na Hanse, abychom překonali tady to zaseknutí. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To nic, myslel jsem spíš na to jak jsi mě u sebe nechala. V tom stavu jakém jsem byl bych domů určitě nedošel," usměju se na ní a oklepu si dobrky z prstů. Zbytek jídla co jsem nedojedl zabalim do šátku. dám si ho později nebo možná Natali bude chtít, jestli se jí udělá lépe. "A co teď?" otočím se na Zinu. "Budeš mě ještě potřebovat, nebo už máš dost mojí společnosti?" zazubím se na ní v širokém úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se a přikývl “To ano. Moc užitečná věc. Ani nevíš jak skvěle se tímhle balí děvčata.“políbil tě na tvář. “Ale to mi je teď k ničemu. Spíš se jen snažím předstírat že nejsem žádný buran.“ pohladil tě po ruce. Bary přikývl “Tak znalců není moc. Po pravdě já se v tomhle nikdy nevyznal.“ začala hrát hudba. “Mohu tě Lily požádat o tanec? Pokud Hans nebude proti?“ Hans zavrtěl hlavou, že ne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “To neříkej. Já tě mám ráda. Přátele se těžko hledají. Ale jestli máš práci tak běž. Zvládnu to sama.“ pohladila tě po tváři na kterou tě pak lehce políbila. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Kouknu na Hanse, ale předběhne mě. Nevadí mu to. Usměju se na Hanse, znovu stisknu jeho ruku, aby o mě nepochyboval. "Podrž mi prosím skleničku." Řeknu a skleničku mu podám. "Tak pojďme." Otočím se na Baryho s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Díky," cvrknu jí prstem do nosu a vstanu. "Takže já půjdu. Kdyby jsi něco potřeboval tak stačí u Šivy nechat vzkaz a já přijdu," zamávám jí na rozloučenou a zamířím k onu zmíněnému Šivovi. Potřebuju mu říci co se stalo Natali, aby byl pro jistotu připravený kdyby tatík začal vyvádět a taky se chci podívat jak se mu daří a v neposlední řadě se omluvit Lie. S těmito myšlenkami vstoupím do domu a rovnou zamířím do kuchyně, kde je Liino království. Tu nejnepříjemnější věc vyřídit jako prvni. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Možná jsem to s tím rychlým odchodem trochu nezvládl, protože se přece jen sotva udržím na nohách, ale byla to moje zbabělost, co mě přinutila odejít, protože sledovat Meg v bezvědomí, jsem nedokázal. Pomalu a s velmi častými přestávkami na každém desátém kroku, se vydám po pláži směrem k Šivovu domu. Hm... Tak třeba ... Horečka... Ne... To bych odporoval Septimově tvrzení... Hm... Práce? Jaká ovšem? Pokouším se vymyslet nějakou slušnou výmluvu, ale nic mě nenapadá. Navíc mě z jakékoliv psychické námahy prudce bolí hlava. Velmi pomalu, tak dlouho jsem z pláže ještě nešel, se nakonec ocitnu až u dveří Šivova domu a opatrně vklouznu dovnitř. Pokud možno tak tiše, aby si Arien nestačila uvědomit, že jsem se vrátil, a nechtěla se mi začít věšet kolem krku. Tentokrát bych ji asi neuzvedl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Slyšel jsi Liu jak s někým mluví v kuchyni, venku na zahradě byli děti a hráli si. Zatím nikdo nepostřehl že jsi dorazil domů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vešel Lia zvedla hlavu od kolébky, kde houpala malého Meija. Usmála se na tebe “Ahoj, Meiju. To je dost že jsi se zase ukázal. Hele… podívej.“ neviděl jsi ani známky po nějakých výčitkách. Vzala miminko do náruče “Malí Meiju už drží hlavu.“ řekla a opatrně pustila chlapcovu hlavu a opravdu ji už držel. “No není to šikula?“ políbila syna na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans si od tebe vzal skleničku aniž by cokoliv namítal. Bary tě vzal za ruku a odvedl na prostranství vyhrazené pro tanec, jednou rukou tě objal kolem pasu a do druhé vzal tvou aby tě mohl vést “Opravdu ti to moc sluší. Když jsem ě uviděl málem jsem zapomněl dýchat. Skoro jsem tě nepoznal.“ zalichotil ti a už jste tančili. “Hans je celkem milí. I když si myslím že zrovna dobrý dojem neudělal. V první chvíli jsem si myslel že mě asi zabije.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Je," řeknu a suměji se na něj. "To má po tobě," phladím ho po hlavičce. "Lio," začnu opatrně, "omlouvám se, za to co se stalo Šivovi, neměl jsem ho do toho zatahovat. Doufám že se má dobře a že to zůstane bez následku," stiknu Lie rameno a zadívám se jí do očí. "Opravdu mě to mrzí." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia položila zase Meija do kolébky, přikryla ho a pak teprve se k tobě otočila “To je v pořádku, Meiju. Šiva věděl do čeho šel, když se k tobě připojil. Jestli ta to někdo může tak jedině on sám, že si nedal pozor. Stejně by dříve nebo později měl zase nějaké další zranění. A přej že kromě jizvy přes oční víčko bude v pořádku. Tak není nutné dělat z toho velblouda když to je jen komár.“ usmála se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nechám se vést a na Baryho se usmívám. "Děkuji, snažila jsem se, aby mi to slušelo." Zareaguji na jeho lichocení. "Mám pocit, že to měl dokonce na mysli. Řekl mi, že prý si všimnul, jak se na mě díváš. A že to rozhodně není přátelství. Snažila jsem se mu to vymluvit, tak se mi to snad povedlo." Maličko pokrčím rameny. "Hans mě má prostě moc rád." Usměji se docela spokojeně, ale přesto hledím Barymu do očí. Vždycky se mi jeho oči moc líbily, stejně jako on jako celek. Proto mě tenkrát tolik bolelo, jak na rychlo odjel. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak to jsem si oddechl. Teď bych měl, ale ještě jednu věc," trochu rozpačitě se podrbu ve vousech. "Natali, ta dívka, kterou jsem sem jednou přivedl, má trochu problém, tak jsem se chtěl zeptat jestli by tu nemohla bydlet se mnou. Její otec jí vyhnal a já jí přecijenom něco dlužím, samozřejmě pokud řekneš ne, tak se zařídím nějak jinak," vyčkávavě se zahledím na Liu. Pochopím pokud mě odmítne, přecijenom cizí ženská v domě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na chvíli se unaveně opřu o stěnu, zhluboka se nadechnu a pak se pokusím šouravým krokem přepravit až do kuchyně. Ne nadarmo se říká, že posledních pár metrů, co vás dělí od cíle, je úplně nejhorších. Připadnu si, jako bych na to vyplýtval poslední energetické zásoby, pokus mi po tom běsnění vůbec ještě nějaké zbyly. Využiju futer, aby mě podepřely, a rozhlédnu se po kuchyni, s kým si to Lia povídá. "Zdravím." Usměju se, jako by se vlastně vůbec nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U stolu seděla Lana a Thomas a u kuchyňské linky pracovala jako vždy Lia. “Kiro!“ vyjekla Lana, vyskočila na nohy, přiběhla k tobě a objala tě “Tak jsi konečně zdraví? Ten děda co tu byl říkal, že tě skolila horečka. Vypadáš teda hrozně. Měl by sis ještě lehnout.“ Thomas i Lia se na tebe dívali “To je pravda. Jsi nějak bledý.“ řekl Thomas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzala tě za ruku a poplácala tě po ní “Ale jistě, že ji můžeš přivést. Budu ráda, když tu budu mít nějakou společnost, když vy chlapy pořád někde běháte.“ pustila tvou ruku “Dáš si něco?“ začala se zajímat o tvé potřeby. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Já se mu ani tak nedivím, že žárlí.“ zasmál se a udělal s tebou otočku a obratně se vyhnul jinému tančícímu páru “Tančíš skvěle. Jsi se naučila sama?“ zajímal se a a cítila jsi jeho teplou ruku v kříži. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Brzd..." Nestačím doříct, když se na mě vrhne. Ztratím rovnováhu, zavrávorám a chytnu se dveří, abych se vůbec udržel na nohou. "Už jsem zdráv. Jen poněkud sláb." Zadeklamuju a opřu se o ni. Ještě chvilku a trhnu Alexe ve veršovánkách. Proč už sakra zase vypadám hrozně? Co se na mě těm ženskejm nelíbí? S její pomocí se došourám až ke stolu a posadím se na židli. "Nemáme něco k jídlu?" Zeptám se s prosebným pohledem, protože už mi zase nějak rychle vytrávilo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Z jeho tanečního umění se mi zatají dech a z hřející ruky jsem jenom polkla, protože jsem prostě jinak nemohla. "Když mě vede dobrý tanečník, pak nemám problém." Odpovím ti přímo a znovu se ti usměje do tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ne děkuju, před chvílí jsem snidal," usměju se na Liu. "Raději se půjdu podívat jak se daří Šivovy a říci mu poslední novinky," omluvím se a začnu stoupat nahoru po schodech do jeho pracovny. Počítám, že i kdyžje zraněný stále se bude snažit pracovat. Je to děsný nezmar, kdokoliv normální by na jeho místěležel v posteli a užíval si zaslouženého odpočinku, ale on ne. Ovšem třeba mě překvapí a zaklepu na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary se polichoceně usmál “Spíš bych měl lichotit já tobě a ne ty mě.“ zasmál se a udělal s tebou další otočku až ti zašustila sukně “Možná bych tě už měl vrátit tvému příteli. Aby si nemyslel, že ti tady vykládám kdo ví co všechno za nemravnosti.“ rošťácky na tebe mrkl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva byl ve své pracovně, ale nepracoval. Nohy měl na stole a četl si nějakou knihu. Vzhlédl k tobě “Ahoj, Meiju. Tak jak to šlape?“ zeptal se přátelsky a zřejmě to že má zalepené oko mu nijak neubíralo na náladě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se na tebe usmála “Ale samozřejmě. Co bys chtěl? Dal by jsi si koláč? Je z rána.“ položila před tebe dva kousky koláče a pak postupně před tebe dávala další věci. Pečivo, ovoce, zeleninu, marmeládu, máslo a tak dál. I když nic teplého, byla to celkem hostina “Musíš hodně jíst abys byl rychle fit.“ dala ti hřejivý polibek na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zavrtím hlavou. "Ale ne, tak dlouho jsme se neviděli...a tehdy jsme byly děti, které netančí...a on to přece tu chvíli vydrží. Usměju se. "Nemravnosti? A jaké? Jenom povídej, jsem zvědavá..." Popíchnu ho. V jeho společnosti je mi moc dobře. Líp než se spoustou lidí, kteří tu se mnou byli celou dobu. Jakoby neuplynula tak dlouhá doba, jakoby se vůbec nic nezměnilo. Jenom jsme vyrostli, ale porozumění zůstalo. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ale, jeden se nemůže ani vyspat aniž by se něco nestalo," posadím se naproti němu do křesla a přemýšlím jak začít. "Zina si už schvání bydlení, ta je v pořádku, ale je tu ještě jedna věc," proplet si prsty na rukou a zadívám se Šivovi do tváře. "Otec Natali přišel na to, že už není panna. Pokusil se jí zabít, ale utekla. Teď je u doktora, ne nic to není, je jenom nemocná, nastydla, ale už se nemůže vrátit, tak tě chci požádat jestli může bydlet tady se mnou," vyprávím mu co se přihodilo. "Taky tě chci varovat, kdyby snad ten blázen začal nějak vyvádět. Podle Natali se prý o nic nepokusí, ale kdo ví. Už se pokusil zabít vlastní dceru." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vděčně se na Liu usměju a pustím se do jídla s takovou vervou, že se mi málem dělají boule za ušima. Mám hlad přímo vlčí. Takový jsem měl naposledy, když jsem se dostal pryč od Raphaela. Což vlastně není ani tak dávno. Jen nějaký měsíc a kousek. Když už mám pocit, že se do mě nevejde ani sousto, opřu se o židli a otočím hlavu na Thomase. "Už jste přemýšleli nad tím, kdy odplujeme?" Zeptám se. Jestli tady byli ty čtyři dny s Lanou, určitě na to musela přijít řeč. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary se zasmál a potřásl hlavou až se mu černé vlasy v culíku přehodili přes rameno "To nejde. Takové věci se nesluší vykládat dámám. A přece jen... musím hrát mravně vychovaného, mladého doktora, ne?" pobaveně pozvedl obočí, tohle mu moc slušelo. "A navíc si přece nezkazím iluzi o tvé čistotě." obdařil tě vřelým úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šivova pohoda, byla rázem ten tam. Shodil nohy ze stolu, zabouchl knihu a povzdychl si "Ty mi vždy musíš nějak pokazit náladu co?" zeptal se ale neměl v hlase žádnou výčitku. "Snad tedy má Natali pravdu a o nic se nepokusí." napil se a nabídl ti víno. "Ale je dobře že je v pořádku. Vlastní otec? Oni jsou vážně divní. Pozdravuj ji ode mne." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se na tebe podíval a věcně se poškrábal na nose "Zítra ráno odplouvá nějaká menší loď. Měli by místo. Ale pak normálně velká odjíždí až pozítří. A musím tě opravit. Odjíždíte jen vy. Ty, Alex a Lana. Já tu ještě nějakou dobu zůstanu." postavil tě před hotovou věc. Lana se uculila "Thomas se nám zamiloval." Thomas ji plácl varovně po zadku, ale bylo to jen takové poškádlení. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nad jeho výtkou jenom pokrčím rameny. Málokdy jsem posel dobrých správ, to je tedy pravda, nicméně vínem nepohrdnu. "To mi teda povidej. Bych je nejraději nahnal zpátky do moře, ještě s nimi budou potíže," povzdechnu si a chvíli se dívám z okna na zahradu, kde si hraje několik Šivových dětí. "No půjdu se podívat jestli je už v pořádku a případně jí sem přivedu," dopiji zbytek vína a prázdnou sklenku odložím na stůl. Předtím než však odejdu si uvědomím, že jsem ve svém pokoji už delší dobu nebyl. To by nebylo dobré přivítání, takže tam ještě poklidím, dám vyvětrat pokrývky a pak už konečně vyrazim za Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Takže si na vychovaného doktora jenom hraješ? Přiznej, že jsi tam zpustl a stal se z tebe vlastně divoch a tohle je jenom maska..." Popíchnu ho se smíchem. "Ale víš, že ti to takhle moc sluší..." Vyslovím to, co si celý den myslím, aniž bych se nad tím zamyslela předem. Prostě jsem to musela říct. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Asi bych měl Thomase s tou jeho zamilovaností chápat, ale já s ním docela jistě počítal na cestě k Sopečnému ostrovu. A on mi docela jednoduše řekne, že tady zůstává. Možná, že kdybych se té holky zbavil, nic by ho tu nedrželo... Jenže to já neudělám, takže na ten ostrov popluju sám. Celou dobu Thomase probodávám pohledem a snažím se ubránit pocitu, že mě docela obyčejně zradil pro nějakou sukni. "Hm..." Zamručím a podívám se na Lanu. "Předpokládám, že tebe tu nic nedrží, Alexe taky ne, takže bychom mohli odplout už zítra, ano?" Počkám si, jak se na to zatváří. Je před obědem, takže nějaké nákupy na poslední chvíli stihne a já chtěl konec konců taky ještě něco koupit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas tvůj pohled zachytil a pokrčil rameny jakoby říkal „Co ti na to mám říct?“ Lana přikývla “Jasně. Pojedeme zítra. Alex už se také nemůže dočkat. Pořád jenom breptá o té své víle a jak se mu stýská.“ zatvářila se otráveně. “A já se tu nezdržím dlouho. Jenom pár dní než se vrátím také do Marakeše. Jenom ji musím přemluvit aby semnou odjela.“ vysvětlil ti Thomas svůj plán. “Budete mi chybět.“ řekla Lia posmutněle. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už Thomasově vysvětlování ani moc nevěnuju pozornost. Jen kývnu hlavou, že to chápu. Nic víc se mi ani nechce mu říkat. Pak zvednu pohled k Lia a mírně se pousměju. "No já mám v plánu se sem někdy v budoucnu podívat, takže jestli máte strach, že tady bude najednou nějak moc jídla na víc... Je to zbytečný." Zazubím se docela vesele. "Tak já si jdu zabalit." Oznámím chvíli na to a zvednu se ze židle. Budu muset z pod postele vyšťourat všechny svoje věci a to dá něco práce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary posunul ruku na tvých zádech zase o něco výš “Díky… snažil jsem se zapůsobit… na přítomná děvčata.“ jenom na okamžik zaváhal, snad chtěl říci něco jiného “Ale jistě. Já jsem velice nezkulturni dinosaurus.“ přiznal se ti s hranou vážností “Ale neboj se. Jsem býložravec.“ zaručil se ti že nikoho nesní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dobře.“ odpověděl jenom a nechal tě jít. Lia tě ale zastavila a strčila ti do náruče zabalené šaty s tím ať je dáš Natali. Pak jsi odešel k Doktorovi, Natali zase spala protože dostala léky ale nespala dlouho “Ahoj.“ pozdravila tě a posadila se na posteli. “Jsi zpět rychle.“ natáhla k tobě ruku a ty jsi ji stiskl ve své. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Než jsi odešel Lia tě zadržela “Kiro. A běž prosím co nejdříve pozdravit malou Arien. Když jsi tu tak dlouho nebyl byla z toho celá špatná.“ zaváhala “A zkus ji prosím vysvětlit že zítra odjíždíš.“ požádala tě znepokojeně. Arien… ta bude opravdu moc smutná až odjedeš. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zarazím se a podívám na Liu. Trochu nejistě shrnu vlasy z očí a kousnu se do rtu. Ajajajaj. A jak jí to asi mám vysvětlit? Napadne mě, včetně toho že Thomas měl pravdu, když říkal, ať si dám pozor, aby si na mě Arien moc nezvykla. "Dobře." Kývnu hlavou a v duchu se připravuju na nejhorší možné scénáře toho, jak to bude vypadat. Pak už se přeci jen vyplížím do schodů. Po čtyřech dnech se přece jen radši prvně zavřu do koupelny a teprve pak se vydám najít malou Arien. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien byla venku se svými sourozenci a houpala se na houpačce, vypadala celkem otráveně a dívala se na to jak si ostatní hrají na slepou bábu. Když tě uviděla radostí se ji rozzářil obličejík, seskočila na zem a už k tobě utíkala “Stejdo, Kio!“ objala ti nohu, výš nedosáhla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ahoj princezno." Usměju se na ni, a protože tentokrát ji nedokážu zvednout do náruče, i když váží jen pár kilo. Nějakou náhodou bych ji mohl upustit na zem a to bych nerad. "Proč si nehraješ s ostatníma?" Zeptám se, jestli mi třeba tohle nepomůže najít nějakej oslí můstek k tomu, jak ji vysvětlit, že zítra její steida Kia odjíždí pryč a není jisté, jestli se vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien nafoukla tváře a podívala se na své sourozence “Oni si semnou neteji hat! A když ano, tak si ze mě děají jenom legaci! Nemam je ada!“ vzala za ruku. Tedy spíš za prst “Jsem plej moc mala na jeich hy.“ vysvětlila ti “Pej bych si ubližila.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Pospíchal jsem za tebou," usměji se na ní a pohladím po tváři. "Něco jsem ti přinesl," vytáhnu balíčky které tu sebou mám. "Takže tohle ti posílá Lia. Jsou to nějaké šaty do začátku a tady trocha jídla," rozbalím na stole šátek a odkryji tak to co jsem koupil na tržišti včetně láhve s moštem. "Vem si na co máš chuť," pobídnu Natali, "a pokud už ti je lépe můžu tě odvést k Šivovi, přecijenom je to tam pohodlnější," stiknu jí ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Aha. Takže žádnej oslí můstek se pravděpodobně nestaví. A ještě tady budu řešit nějaký věkový rozdílly mezi sourozencema. Na to asi nebudu já ten pravej. Já byl sice taky ten mladší, ale Josh mě nikdy neodstrkoval. Vyjma toho, když se chystal na nějaké rande. Podívám se dolů na Arien a pořádně se zamyslím. "Hele a nechceš si jít nahoru kreslit? Já pak přijdu za tebou, jo?" Zeptám se jí a podívám se na hrající si skupinku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Arien se usmála, přikývla a utíkala nahoru si jít kreslit. No když už se na tebe neustále lepila aspoň že tě poslouchala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se dychtivě zmocnila láhve s moštem “Ano. Je mi lépe. Mnohem lépe. A jestli nebude nic namítat doktor tak ráda půjdu. Jsou tu na mě sice moc milí a hodní, ale nejsem podle mě v takovém stavu abych ležela tady.“ napila se moštu a zatvářila se blaženě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jen co zmizne, hvízdnu na zbytek osazenstva. "Hej, piráti, nástup na palubu." Houknu a pro jistotu dojdu k nim, kdyby se jim nechtělo přestávat hrát na slepou bábu. Počkám, než konečně získám jejich pozornost, což by konec konců nemuselo trvat tak dlouho, protože jsem přece jejich oblíbenej strejda Kira. "Hele, děcka... Poslouchejte..." Začnu opatrně, protože si pořád ještě nejsem jiste, co jim vlastně chci říct. "Já zejtra odplouvám, a chtěl jsem vás ještě o něco poprosit..." Začnu pěkně pozvolna. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Dobře," vstanu. "Tak se zatím převlékni a já mu to řeknu," usměju se když vidím jak je přisátá k láhvi s moštem a láskyplně jí pohladím po hlavě. "Tak já jdu," houknu na ní ode dveří, vyjdu na chodbu a zamířím k pokoji doktora. Zaklepu na dveře a opatrně otevřu. "Chci se vás jenom zeptat jestli nebudete mít nic proti tomu, že Najda odejde. Jestli potřebuje ještě nějaké léky, tak mi řekněte a já je zaplatím," sáhnu do kapsy ze které vytáhnu váček s mincemi. Už se povážlivě stenčil, ale pořád tam je toho dost. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Pak by ti stačilo jenom ukázat a tvoje vyvolená by si tě okamžitě vzala." Usměju se na něj upřímně. "Pokud jsi býložravec, pak jsem v bezpečí." Zasměju se. Očima zatěkám k Hansovi, abych věděla, jestli se netváří nějak škaredě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Děti se k tobě slétli jako zvědaví ptáčci, teda kromě Livie která seděla pod stromem a zaujatě si četla. Zřejmě ji chudinku Alex nakazil. “Co potřebuješ, strejdo?“ zeptal se jeden z dvojčat “Uděláme vše co nám kapitán přikáže!“ druhé z dvojčat zasalutuje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Trochu nespokojeně zaregistruju, že si Livak čte, a na mě tak nějak nereaguje. A přitom se nechala stříhat za moje peníze. Tyhle děcka neznaj vděk. Zaválám teda ještě speciálně na ní, protože jako starší setra by snad mohla bejt podpora. Tak to jsem zvědavej, jak zareagujete na tenhle kapitánskej příkaz. Napadne mě trochu škodolibě a pak shrnu vlasy z očí. "Byl bych rád..." Zvolím diplomatičtější verzi než chci, "Aby jste mezi sebe brali i Arien... Jasně, je to prcek, ale ať není sama." Zkusím zaútočit na jejich city. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Livak sebou trhla když jsi na ní zavolal, no jistě… nevnímala. Odložila knížku a už byla u tebe. Po tom co jsi jim řekl svůj požadavek někteří se na sebe podívali “No mi to zkusíme. Ale ona je opravdu malá. Některé hry co hrajeme nechápe a když si jenom odře koleno hned pláče. S ní je to těžké.“ odpověděla ti Livak. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doktor přikývl a položil před sebe léky a začal tě hned poučovat kdy a kolik si má brát prášků a že na konci týdne má přijít na kontrolu pokud se to nezhorší. S tím ti dal povolení odvést Natali domů. Vrátil jsi se do pokoje, Natali stála u okna a zrovna si zapínala zip na zádech. Šaty měli broskvovou barvu, slušeli ji. Tohle musela Lia nosit když nebyla ještě těhotná. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se na vás dokonce ani nedíval. Stál opřený o zeď a mluvil s nějakou vyzývavou černovláskou která často pohazovala hlavou. “Semnou budeš vždy v bezpeční, drahá Lily.“ řekl Bary a udělal s tebou poslední otočku a záklon když píseň dohrála. Narovnal tě a pustil a jako další tanečníci začal tleskat “Zatančíme si spolu později znovu?“ zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hele... Vy jste byli stejní. A taky to není tak dávno..." Kouknu na Livak a promnu si oči. Tiše si povzdychnu, protože jak jim to mám asi vysvětlit. "Myslíte, že by jste nenašli nějaký hry, co by bavili i vás a ona je mohla hrát? Já myslím, že určitě." Řeknu co nejvíc přesvědčivě. "Eh... Když jste sourozenci, tak máte držet všichni spolu. A ne se odstrkovat a posmívat se sobě navzájem." Kriste já jsem takovej lhář... Pokusím se to uzavřít nějak důstojně a poučně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přistoupim k Natali, kteár stojí u okna, obejmu jí v pase a přitisknu se k ní. "Jsem moc rád, že jsme zase spolu," zašeptám a začnu jí líbat zezadu na krk. "Všechno je už vyřízené, takže můžeme hned vyrazit," zašeptám vzrušeně a lehce jí kousnu do odhaleného ramene zatímco mé prsty bloudí po jejím těle. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi ji začal líbat na krk celá se napnula a vydechla a opřela se o tebe jako kdyby ji snad změkla kolena a musela se o něco zapřít. “To je dobře…. „ zamumlala, otočila se k tobě čelem, přitiskla se k tobě a políbila tě “Teď už budeme spolu…jak dlouho budeme chtít.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Děcka se zatvářili provinile a začali ti slibovat že určitě si s ní už budou hrát nějaké hry které zvládne i ona. “Už na ní budeme hodní, strejdo.“ slíbila dvojčata a ostatní přikyvovali. Jak dlouho jim tohle vydrží jsi netušil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Budeme," vydechnu, pevně jí sevřu v náručí a dlouze políbím. "Tak pojďme, potřebuješ si odpočinout," odtáhnu se od ní zabalim věci které jsem přinesl do ranečku, chytnu Natali za ruku a vyrazíme k Šivovi. Celou cestu jí pevně svírám a vždy když na mě pohlédne se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali Šiva a Lia vřele přivítali a za chvíli už byla v kuchyni celá rodinka aby se s ní mohli pozdravit. Chvíli jste tam pobyli, než jsi odvedl k sobě do pokoje aby si zase lehla. “Tvoji přátele jsou moc milí že mě tady nechají.“ řekla a sedla si na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To ano. Hodní jsou, zvlášť po tom co se stalo včera," promnu si rameno, ve kterém to pořád trochu tahá a sednu si vedle Natali. "Můžeš tu bez obav být. Všechno co tu je ti je volně k dispozici. Já se o tebe postarám," chytnu jí za ruce, které má položené v klíně. "Klidně si lehni a spinkej, léky ti nechám na stolku a pokud budeš něco potřebovat zavolej nebudu daleko," políbím jí na tvář a usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Stiskla ti ruce “Díky…. Půjčil bys mi nějakou košili abych nemusela spát v těch šatech?“ požádala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Dotančíme a stejně jako Bary a ostatní, začnu tleskat. Pak se ale nakloním k Barymu. "To od tebe moc ráda slyším, Bary." Usměju se a dodám. "Přece se neochudím o takový zážitek, jako je tanec s tebou." Mrknu na něj. "Ale teď musím jít zlikvidovat konkurenci." Usměju se a zamířím k Hansovi, který se evidentně spokojeně baví s tou nánou. "Vidím, že bych tě neměla nechávat samotného." Řeknu mile a postavím se Hansovi po boku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se na tebe podíval, usmál se a podal ti tvou skleničku s vínem, kterou ti pečlivě hlídal a teď když měl volnou ruku tě mohl obejmout “Ale kdeže. Snad bys nežárlila?“ políbil tě na tvář “Jenom jsme si povídali. Romano tohle je Lily, moje přítelkyně. Lily tohle je Roxana.“ představil vás. Roxana se usmála a nabídla ti ruku k potřesení “Těší mě. Hans o tobě moc hezky mluvil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Kouknu na Roxanu a mile se na ni usměju. "Těší mě." Přijmu její ruku a zdvořile stisknu. "Vážně? Tak to jsem ráda." Mrknu na něj spokojeně. "Roxano, jsi odtud? z Marakéše?" Zeptám se konverzačně, abychom na sebe mlčky nekoukali. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Samozřejmě," vesele se na ní zazubim, "ale klidně můžeš spát i jen tak. Mě to vadit nebude, nějak to přežiju," dobírám si jí, zatím co její rozpaky stoupají. "Nikdo cizí sem nechodí, budeme tu jenom já a ty," v očich mi zajiskří šibalské ohníčky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali tě chvíli podezíravě pozorovala, ale pak se zasmála “Nejspíš máš pravdu. Nemáme přece už důvod se před sebou stydět.“ rozepnula si šaty a přetáhla si šaty přes hlavu. Jistě, že pod šaty nic neměla, pečlivě šaty složila než si zalezla do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Potřásli jste si rukama “Já jsem z Obilného ostrova. To je ten ostrov kde se pěstuje nejvíce luštěniny a obilí a tak dále v okolí. Otec vlastní jeden z nejúspěšnějších sadů.“ vysvětlila ti “A co ty?“ zajímala se. Hans se zasmál “Mi jsme dva flákači, že ano drahá?“ mrkl na tebe. Roxana se také zasmála “Myslím že to tu jistě nebudete jediný.“ ohlédla se “Ah… teď mě na omluvte. Musím pozdravit Baryho.“ rozloučila se a odspěchala za tím černovlasým elegánem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nemáme," usměji se a s pohledem mlsného kocoura obdivuji Natalinu překárasnou postavu. Když ulehne pod peřinu, rychle ze sebe schodím oblečení i já a vklouzne vedle ní a pod peřinou se přitulím. "Potřebuješ teplo a není nic lepšího než teplo lidské," položím jí ruku na hebké bříško a políbím na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se usmála “To je pravda. Je to mnohem příjemnější.“ mazlivě se k tobě přitulila a spokojeně si povzdychla “Takhle bych klidně mohla i umřít a nevadilo by mi to.“ zavřela oči s rukou položenou na tvých prsou a s hlavou opřenou o rameno. “Škoda, že jsem nemocná…“ políbila tě na rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom se za Roxanou podívám, jak rychle odspěchala za Barym, jen co se uvolnil. "To za tebou přišla sama?" Zeptám se neutrálním tónem a očima sleduji, jak se Roxana věnuje Barymu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To neříkej," okřiknu jí. "Nechci aby jsi umřela. Už jednou jsem tě ztratil a nechtěl bych to zažít podruhé," obejmu jí kolem ramen. O těhlech věcech se nežertuje, ale nedokáži se na ní zlobit dlouho a za chvilku se už zase usmívám z radostí jenom nad tím, že jsme tu spolu. "Mě nevadí, že jsi nemocná, duležíte je, že jsi u mě. Nemoc odejde a ty budeš zase jako rybičky," snažím se jí potěšit, zatímco jí hladím po nahém horkém těle. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi ji okřikl lekla se “Promiň. Já to tak nemyslela.“omluvila se ti. Zvedla se na loket a políbila tě “Ano. Budu zase v pořádku. A Meiju… až… až odtud budeš chtít odjet vezmeš mě sebou, že ano?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Políbil tě na tvář “Jo. Je celkem milá. Nemyslíš?“ zeptal se a sledoval tebe “A co kdybychom si zatancovali spolu? I když je pravda, že nejsem asi tak dobrý tanečník jako Bary.“ objal tě kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Zajedu jí rukou do vlasů a přitáhnu k sobě. "To víš, že tě vezmu sebou. Kam budeš chtít," políbím jí a přejedu prsty po zádech. "Ale to bude až na jaře, pokud se nestane nějaká neočekávaná událost. To je ještě spousta času," usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavřela oči, za chvíli tiše oddychovala jak znovu usnula to asi způsobovali ty prášky kterými se musela ládovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Podívám se za Roxanou. "Hm...nejspíš..." Odvrátím od ní oči. Každá ženská je milá jenom když po něčem jde...ne jenom tak bez důvodně... "Ale jistě, tak si odložíme skleničky a můžeme jít." Obejmu ho taky volnou rukou a usměju se na něj. "Nemusíš se s ním srovnávat, abys vynikl...já tě mám ráda, tak jak jsi." Natáhnu se k němu a políbím ho na rty. Jenom decentně a zlehka ale přesto srdečně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Taky chci být s tebou," zašeptám ještě než než zavřu oči a usnu. Dnešní noc jsem toho taky moc nenaspal. Nejdřív honění Arifa, pak ta bitka a nakonec ještě starání se o Natali. Myslím, že si ten odpočinek zasloužím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se “A Budeš mě mít ráda i když ti pošlapu nohy?“ zeptal se a už tě vedl na parket. Chvíli si nebyl jistý jak tě chytil ale pak tě nakonec správně uchopil a začali jste tančit “No… nešlápl jsem ti na nohu při prvních třech krocích tak jsem se možná za tu dobu zlepšil.“ usmál se nadšeně “Mrzí mě, že se ti teď v poslední době tolik nevěnuji.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se probudil zjistil jsi, že Natali neleží vedle tebe a nebyla ani nikde v pokoji, šaty tu také neměla. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To se ještě uvidí." Zasměju se jeho otázce, jestli ho budu chtít i s pošlapanýma nohama. "Mě to taky dost mrzí..." Zvážním. Moc dobře věděl, že se mi ta jeho práce s Jakešem nelíbí a přesto v ní pokračoval. Proč si proboha nemohl najít nějakou bezpečnější práci, to jsem nepochopila. A navíc se teď blížil ten den, kdy měli mít nějakou akci nebo co. Ale stejně celou dobu stojím při něm. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kouknu na ně a už docela vesele se zazubím. "No však já si vás přijedu zkontrolovat, to si piště." Ujistím je a pak zavelím rozchod a vyrazím po schodech nahoru na Arien. Cestou přitom ze svého pokoje vyzvednu tužky a papíry. Ojeje. A teď ta horší část... Sakra jak takový škvrně může k někomu tak přilnout...? Přemýšlím docela usilovně, než dojdu až k Arien. "Co kreslíš?" Zeptám se. "Nechceš nakreslit nějakej obrázek pro mě?" Spustím zase obrovitánskou oklikou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Keslím koníka.“ odpověděla a když jsi ji navrhl, aby nakreslila něco tobě přikývla “Jasně. Nakreslím ti něco moc úzkého!“ zašermovala pastelkou, vzala si čistý papír a pustila se do toho. Ležela na zemi, na břiše a opírala se o lokty při tom kopala nohama do prázdna. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se na tebe vřele usmála “Až to s Jakešem doděláme budu se věnovat jenom a jenom tobě.“ neklonil se k tobě, jeho dech tě zahřál na krku “Miluji tě. Na to nikdy nezapomeň má nejdražší.“ políbil tě na tvář a narovnal se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro V první chvíli mě překvapí, když vedle sebe nenáhmátnu Natalino teplé tělo, ale pak se uklidním. Jsem u Šivy, tady jsme v bezpečí. Se zívnutím se protáhnu a vstanu. Když se začnu oblékat pěkně mi zakručí v žaludku. Vykouknu z okna. Na oběd je už pozdě a na večeři ještě brzo, ale snad tu někde něco ulovim. Dopnu si kalhoty, prohrábnu vlasy a z pokoje si to zamířím rovnou do kuchyně. Třeba tam bude i Natali. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali v kuchyni nebyla, dokonce ani Lia ale za to tě tam čekalo čerstvé pečivo a dokonce i zabalený dýňový koláč a našel jsi i skoro celý kozí sýr. Kromě toho, že děti zase dováděli někde venku což jsi slyšel tak bylo v domě ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já na to myslím pořád, jenom abys ty na to nezapomněl uprostřed té vaší práce..." Poznamenám na to smutně a podívám se bokem. Věděl, jak moc se mi to nelíbí, a přesto v tom pokračuje. "Jenom se opatruj..." Dodám a podívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Posadím se na zem vedle ní a sleduju, jak čmárá pastelkou po papíře. "Paráda. Já si ten obrázek vezmu s sebou na cestu domů, jo?" Zeptám se a kouknu, jestli ji to nějak vyvede z rovnováhy. Zatím se zdá být docela spokojená moje malá kamarádka. "Taky ti něco nakreslím, ať si to můžeš schovat až odjedu." Dodám a půjčím si od ní jeden papír, ale kreslit nezačnu, dokud se mi nedostane nějaké odezvy. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Nasaju vůni koláče a hned se mi ústa zaplní slinami. Uříznu si pořádný kousek a s chutí se do něj zakousnu. Koláče od Lii jsou vždycky výborné. Ještě si naliji trochu vína a s jídlem a pitím zamířím ven na zahradu. Nechce se mi sedět sám doma a tam jsou alespoň děcka. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sedl jsi si venku na lavičku a pozoroval děti jak si hrají. Zrovna hráli na slepou bábu. Slepá bába byla chudinka malá Arien, která byla trochu nemotorná a nemohla nikoho chytit. Jak dlouho už ji takhle trápili? I když ona se usmívala tak ji to nejspíš bavilo. Byla tam i Lia, seděla v houpacím křesle, v náručí chovala Meija juniora a s láskyplným úsměvem pozorovala své děti. Natali tu však také nebyla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien se na tebe podívala “A co mi nakeslíš?“ zeptala se zvědavě a pak rychle zakryla svůj obrázek “A nedívej se na můj!“ napomenula tě “Bude to pekvapení.“ řekla a zatvářila se jako malá uličnice. Zřejmě tvou narážku na tvůj odjezd nepochopila, no nedalo se čemu divit. Vždyť ji byli jen čtyři roky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Povzdychl si “Lily… nedívej se na mě takhle. Vím že se o mě bojíš, ale já to zvládnu. Jakeš mě požádal o pomoc to jsem ho měl odmítnout?“ zastavil se a vzal jemně tvou tvář do dlaní a políbil tě “Zkus to pochopit. Prosím.“ koutkem oka jsi něco postřehla. Podívala jsi se tím směrem a zamrazilo tě, viděla jsi muže s blond vlasy a modrýma očima. Kde ten se tu vzal? Oni jsou snad všude. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To bude taky překvapení." Odpovím jí a, když mě napomene, přestanu natahovat krk, abych zjistil, co na ten papír čmárá. Trochu si povzdychnu, když tak nějak nepochopí, co se ji snažím naznačit. Takže to asi budu muset vzít narovinu. "Arien, půjdeš mě zítra s maminkou vyprovodit do přístavu, až popluju pryč?" Zeptám se a poposednu si. Sice je to těžce nepravděpodobný, že by se Lia dokázala urvat od plotny, navíc ve svém požehnaném stavu dojít k přístavu, ale nějaký oslí můstek jsem přeci jen potřeboval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien se zarazila a zvedla k tobě hlavu , zorničky se ji roztáhly a byly obrovské, křehké. “Ty odjízdíš?“ pípla a v obřích očích se ji objevili slzy “Já ale neci abys odjel…“ vzlykla a pustila pastelky. “Poc nezůstaneš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ahoj," pozdravim Liu a přidřepnu si vedle ní. "Doufám, že nevadí, že jsem si vzal trochu koláče," zamávám onou zmíněnou kořistí a se šibalským úsměvem na tváři se do něj zakousnu, pak zaměřím svou pozornost na hrající si děti. Chudinka Arien, ale nebude trvat dlouho a za chvíli budou chlapi honit jí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Překleknu na kolena a nahnu se k ní. Pak ji vezmu do náruče. No to jsem to dopracoval... Zlomil jsem srdce čtyřletý holce. Haú. To není možný. Zavyju v duchu a pohladím Arien po vlasech. "Musím domů. Někdo tam na mě čeká, víš? " Pokusím se jí to nějak vysvětlit. Co nejvíc oklikou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien tě objala a její malé tělíčko se chvělo vzlyky “A…a… vátíš se bzy?“ zeptala se a popotáhla jak ji začalo z toho breku téct z nosu. “Budem pozat kamaadi? Budeš mě mít pozat ád?“ podívala se na tebe a ty jsi pohlédl do těch jejích velkých, tmavých truchlivcích očí. Vypadala že snad brzy popraská a rozpadne se, jak vypadala křehce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Pšššt…“ trochu tě utiší abys neprobudil Meija “Ale samozřejmě že ne. Taky tam je pro tebe a Natali. Ah ano.. Natali se šla vykoupat.“ oznámila ti konečně kam se Natali ztratila. Dál sledovala své děti “Někdy se divím nad tím jak je možné, že mám tolik dětí.“ zavrtěla hlavou ale nevypadalo to, že by ji to nějak mrzelo. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak děkuju, " dodám šeptem a rychle zhltnu zbytek koláče. No nebylo mi nic a je mi líp, usměju se a začnu popíjet víno. "No proč asi. Jsi krásná žena a tvůj manžel po tobě stále touží. to je pak přirozené," vím že to byla řečnická otázka, ale neodpustím si malé poškádlení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia si zakryla rukou ústa jak se rozesmála “Díky, Meiju. Tvoje lichotky mě stále moc těší.“ pohladila syna po vláskách, které měl bezbarvé a měl jich opravdu málo, ale věděl jsi že bude stejně tmavovlasý jako všichni z jeho rodiny. “No už jsme si se Šivou řekli, že víc dětí mít nebudeme. Ale zase s tím tak nepočítám. To jsme totiž říkali už po dvojčatech a přesto jsme měli ještě Arien a teď Meija.“ podívala se na tebe “A co ty a Natali? Jak ty to vidíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Docela nešťastný z toho, že mi tady brečí, a nejen proto, že do košile, vytáhnu kapesník a utřu ji slzy, co ji tečou po tvářích. "To víš, že tě budu mít pořád rád a budem kamarádi." Ujistím ji, ale s tím, jestli se vrátím brzo radši nezačínám. Sice jsem už Lie říkal, že bych se tady rád někdy ukázal, ale časový horizont je dost široký. A to vůbec nevím, jestli to všechno přežiju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien se rozbrečela snad ještě více a zase se k tobě přitiskla, ale teď už to netrvalo tak dlouho a začínala se pomalu uklidňovat “Bude se mi stýskat. Napíšeš mi? Máma by mi to pečetka.“ opřela si oči do trička a začala škytat. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Skoro mi zaskočí, když se mě zeptá. "Co myslíš, tím, jak to vidím? Já děti nechci. Ne teď, možná někdy, ale to až za dlouho," podezřívavě se na ní zadívám. Že by jí Natali požádala o pomoc aby mě přesvěděčila k svatbě? Nebo, že by to bylo naopak? Věřím, že by mě Lia nejraději viděla ženatého s houfem dětí kolem sebe, ale na to jsem ještě příliš mladý. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčila lehce rameny “Já to myslela, jako jestli myslíš, že by Natali mohla být ta pravá pro tebe. Já vím jak ty jsi přelétavý ptáček.“ odpověděla nevinně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Začnu se s ní docela mírně pohupovat. Ššš. Neplakej." Začnu ji utěšovat, aby už přestala brečet. "To víš, že ti napíšu." Odpovím ji, ale asi bych ji odsouhlasil úplně všechno, jen aby se už uklidnila. Trochu se usměju té její škytavce a pak ji zlehka zatahám za nos, když přestane fňukat. "Dobrý? Nakreslíš mi ten obrázek?" Zeptám se, abych její pozornost odvedl nějakým jiným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Aha," trochu provinile se podrbu ve vlasech. "Já nevím. Možná," pokrčím rameny. "Líbí se mi, mám jí rád, ale jestli to je ta rpavá se dozvím až časem, ovšem rád bych tomu věřil," usměji se. Ano Natali je krásná, mladá a bláznivě zamilovaná. Možná že si jí jednoho dne vezmu, možná, že mě opustí dřív než skončí zima nebo já jí. Kdo ví. Netuším co může budoucnost přinést. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien se k tobě ještě chvíli tiskla než se konečně odtáhla i když stále měla škytavku, který ji způsobil pláč “Jo…. Nakeslím.“ odpověděla a dala ti pusu než si zase lehla na břicho a chopila se pastelky. Chvíli na tebe ještě hleděla než začala zase kreslit a jen občas škytla než ji to po pár minutách přešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše si oddychnu, že ji to přešlo, a pak se stejně jako ona chopím tužky. Ani mi to nedá moc práce načrtnout a vykreslit obrázek vysokého fousáče, co mu na ramenou sedí usmívající se holčina. A dám si záležet, aby to nebylo odfláknuté, a já se za to pak někdy v budoucnu nemusel stydět. Možná měl Alex pravdu, když říkal, že bych se klidně mohl živit malováním obrazů. Nikdy bych po otci nepřevzal místo v čele Stínů, nechal celou tu organizaci rozpadnout a žil s Emou a pár dětmi šťastně až do smrti. A nebo bych se za pár let zbláznil kvůli tomu, že je to všechno moc klidné a potřeba adrenalinu by mě nahnala do něčeho, u čeho bych natáhnul bačkory. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia tě poklepala přátelsky po rameni “Budu se modlit aby ti to vyšlo.“ s heknutím vstala“No. Půjdu uložit Meija do postýlky. Nesmí být moc dlouho venku. Ještě je moc malinký.“ vysvětlila ti, usmála se na tebe a odešla do domu. Tam se málem srazila s Natali, která vykoukla ven a když tě uviděla šla hned k tobě “Dobré ráno.“ políbila tě a sedla si vedle tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Uvidím toho blonďáka a zatmí se mi před očima. Oni jsou všude... Odvrátím od něj oči a zadívám se na Hanse. "Já se snažím...jenom prostě..." Povzdechnu si a obejmu ho. Nic mě nezajímají nějací blonďáci a ani lidi kolem. Prostě o Hanse nechci přijít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien si zřejmě dala také záležet i když ji to netrvalo zase tak dlouho jako tobě “Už to mám!“ řekla a sedla si. Chvíli na svůj obrázek než ti ho podala, zčervenali ji tváře jak se styděla, snad obávala že se ti to nebude líbit. Zadíval jsi se na obrázek. V zadu byl nakreslený jejich dům, ten vypadal opravdu hezky, hned jsi poznal že i jde krajina. Lidi už ji šli hůře ale taky ji byli čtyři, co bys mohl chtít. Nakreslila celou svou rodinu, dokonce i nezapomněla mámě nakreslit kulaté bříško. Byl jsi tam i ty, Thomas a Alex. Sebe jsi poznal podle meče, Alexe podle knížky co držel a Thomas no toho jsi spíš hádal. Tvoje postavička držela za ruku jednu menší což měla být nejspíš ona. Bylo to roztomile dětské. I když jsi si všiml, že na obrázku za domem nakreslila tmavé stíny, což se tam moc nehodilo, protože obrázek zářil barvami. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans tě také objal “Já vím… brzy to skončí.“ zašeptal ti do vlasů a pak ztuhl. Pomalu tě pustil a ohlédl se, než jsi stačila něco namítnout postavil se ochranářsky před tebe a zatlačil tě ke stěně “Co tu sakra dělají?!“ sykl a sáhl k boku, uvědomil si že meč si nechal doma a tak jen vztekle zatnul pěst. “Seleno!“ uslyšel jsi Jakešův hlas, vykoukla jsi ven zpoza Hansových zad a uviděla jsi jak Jakeš bere tvou mámu do náruče a nese ji rychle k pohovce kde ji uložil. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ahoj," pozdravím jí a když si sedne obejmu jí kolem ramen. "Jak jsi se vyspinkala? Nerušili tě ti divoši?" ukážu hlavou k rozvernému hloučku Šivových dětí. Jsem rád, že už Natali vypadá mnohem lépe. Možná bychom mohli něco podniknout, i když ani to válení se v posteli není k zahození. Těžká volba. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Co to... Vykouknu zpoza Hansových zad. "Maminko..." Zalapu po dechu a prosmeknu se kolem Hanse. Na blonďáka kašlu, teď mě jenom zajímá, co se stalo. Okamžitě zamířím k pohovce. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ukaž...?" Vezmu od ní obrázek a podívám se na něj. Na tváři se mi přitom objeví úsměv. Takhle nějak jsem taky začínal. "To je parádní." Usměju se na ni. "Ale proč jsou tady ty stíny?" Zeptám se, nějak mi nesedí, proč by měla čtyřletá holčina kreslit něco, co znamená hrozbu. Teprve až mi odpoví ji podám svůj obrázek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien se potěšeně usmála, ráda že se ti to líbí když jsi ze zeptal na stíny podívala se znovu na obrázek “To jsou ti páni co poád chodí kolem. Poát tu jsou a dívají se na nás.“ odpověděla a opatrně si vzala tvůj obrázek “Jééééé! To je kásný!“ řekla uchváceně a kulila na obrázek oči, pak si ho k sobě jemně přitiskla jako kdyby to byl nějaký poklad. “Děkuji.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se tě nepokoušel zastavit ale vyrazil za tebou. Jakeš se skláněl nad tvou matkou, hladil ji po ruce a ovíval vějířem, který si asi půjčil od nějaké ženy. Matka zrovna otevřela oči, když jsi si k ní klekla “Jsem v pořádku.“ řekla, ale byla mrtvolně bledá. Někdo Jakešovy podal sklenici vody, byl to Bary. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali zavrtěla hlavou “Spala jsem dobře. Děti mě vůbec nerušili. A je mi mnohem lépe. Myslím že dnes budu ještě odpočívat a zítra zajdu za doktorem. Myslím… že jsem už zdravá.“ políbila tě na tvář a zadívala se na děti. Arien už zřejmě někoho chytila, protože teď byla slepá bába jedno z dvojčat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Kleknu si k pohovce. "Jsi strašně bledá..." Sleduji ji očima dost pozorně. "Jakeši, vezmi ji domů...ať si odpočine." Otočím se k Jakešovi. Podívám se na Baryho. Přece jenom, on tady byl doktor. Ne já nebo kdokoli jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tím svým sdělením, že stíny představují nějaké pány, co pořád chodí okolo a dívají se, mě trochu znejistí. Docela mi ale udělá radost, když řekne, že se jí ten obrázek líbí. Docela ješitně mě to potěší, i když je to pochvala od tak malé holky. Pak se ale vrátím k problému, který mi nastínila tím svým upřímným prohlášením. "A řekneš mi, co je to za pány?" Zeptám se opatrně a nepřestávám si prohlížet ten obrázek, co nakreslila. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To rád slyším," dám jí pusu na tvář. Chvilku jí jen tak pozoruji jak se dívá na dovádějící děti a pak jí dám další pusu. "A chceš něco dělat?" zeptám se jí. "Můžeme jít třeba na procházku nebo si dát krátkou plavbu kolem přístavu a nebo tě můžu odnést do postele, kde budeš ležet a já se o tebe starat," usměji se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien nepřestávala k sobě tisknout tvůj obrázek, tak aby ho nepomačkala. Zamračila se “Postě…. Tu jsou. Chodi kolem… stoji ve stínech. Mají čelné oblečení. Nemám z nich dobý pocit. Mám z nich stach.“ zachvěla se. “Vypadají ako kdyby hlídali.“ zvedla k tobě oči “Poad je vidím. Vždy dyž kouknu ven.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se krátce zasmála, pak si odkašlala “No… já bych brala tu třetí možnost. Ještě bych chtěla dnes odpočívat. Ale zítra… jestli doktor řekne že jsem už v pořád… ráda bych se zase proletěla na Havranovi.“ opřela se o tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš pomohl se mamince posadit se a dal ji napít “Nemám ji první prohlédnout jestli je v pořádku?“ zeptal se. “Jsem v pořádku. Jen se mi.. udělalo mdlo.“ řekla tvoje máma. Jakeš vstal “Možná by to bylo lepší, kdybys ji prohlédl.“ přikývl a uvolnil mu místo. Bary nahradil jeho místo a začal jsi prohlížet “Hmm…“ zabručel po chvíli “Zdá se, že je to v přádku. Jen psychické vypětí. Ale jestli by jste chtěli prohlédnu ji důkladněji.“ podíval se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Není nic snažšího," postavím se, pomohu na nohy i Natali a pak jí smějící se vezmu do náruče. "Když odpočívat, tak odpočívat," řeknu a zamířím s ní k domu. "Nesmíš se namáhat a proto to máš i s kompletním servisem," vysvětlím své počínání a vystoupám po schodech do našeho pokoje. Tam jí položím do postele a začnu pomalu rozvazovat šněrování jejího živůtku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na ní a to její zamračení docela chápu. Jen se nějak nedokážu srovnat s tím, že jestli tu doopravdy jsou, tak ona je vidí a já ne. Budou to profící, ale nemám ani tušení o tom, že by na Krédě probíhala nějaká akce Stínů. Přesně na ně totiž tenhle styl odpovídá. Pak to ale taky nemusí být Stíny, ale někdo jiný. A buď tu můžou doopravdy hlídat, v tom nejlepším slova smyslu, aby se Šivově rodině nic nestalo, nebo chystají nějakou všivárnu. "A myslíš, že kdyby jsme si zahráli na špióny, tak bys mi je mohla ukázat?" Zeptám se a v duchu už se chystám na menší návštěvu v Šivově pracovně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien chvíli váhala, ale pak přikývla “Mohla….“ odpověděla a vstana. Přešla k posteli v šuplíku si našla připínáčky a tvůj obrázek si pověsila na zeď hned vedle postele aby se na něj mohla dívat až se proudí nebo půjde spát. Pak vlezla pod postel a když zase vylezla držela v ruce lupu “Ale…. budeš mě chánit, dyž se lozlobí, že jsem ti je ukázala?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali tě zvědavě pozorovala “Takže svlékání je také součástí toho servisu? To zní dobře… co dalšího je ještě součástí tvého servisu? Hele… možná bys to měl provozovat ve velkém…. Určitě by o to bylo zájem.“ přesunula oči na tvé ruce co se snažili poradit si se šněrováním. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Docela nechápavě sleduju, co se chystá dělat s tou lupou. Copak mi chce ukazovat nějaký mravence nebo co? "To víš že tě budu bránit." Ujistím ji a řeknu to tak přesvědčivě, aby neměla šanci o tom pochybovat. A není možné, aby si to jen vymyslela? Třeba má jen bujnou fantazii. A já jsem tak paranoidní, že za vším vidím nějaké problémy. Začnu na chvíli pochybovat o pravdivosti její tvrzení, ale jednou jsem chtěl, aby mi je ukázala, tak to mám. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "A víš, že to není špatný nápad?" přestanu se věnovat oblečení a zamyšleně si promnu bradu. "Asi sem pozvu všechny ženy a dívky z Krédy a vydělám na tom majlant. Jo to bude skvělé," zvednu oči ke stropu jako kdybych nad tím snad opravdu uvažoval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien přikývla, vzala tě za ruku a vedla tě ven na zahradu a mezitím koukala na zem skrz lupu. Zastavila se a rozhlédla, sklonila ruku s lupou a ukázala “Támhle je jeden.“ řekla a přitiskla se ti k noze. Zadíval jsi se do úzké uličky mez domy, kde byl hluboký stín, ale byl příliš temný na to aby to bylo přirozené. Bylo ti jasné, že se tam někdo ukrývá, pak se rozhlédla “Je tu jen on. Oni se většinou objeví až k večeu.“ vysvětlila ti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se zřejmě rozhodla že s tebou tuhle hru na škádlení hrát bude. Pokrčila rameny “Tak fajn… pusť se do toho. Pak mi řekni jak ti to šlo.“ usmála se, zalezla si pod peřinu a otočila se k tobě zády “Já si zatím zdřímnu.“ protáhla se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Tak to dost dobře nepůjde, protože tu postel budu potřebovat pro jiné," řeknu se smíchem a strhnu z ní peřinu. Pak skočim na postel a začnu Natali lechtat na břiše, nohách i pažích, prostě všude kam dosáhnu i když sebou mrská a šije jako divoká kočka. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali pištěla a kroutila se tak dlouho dokud ti nevyklouzla z náruče na zem a zasunula se pod postel abys ji dál nemusel trápit. “Tohle byla děsná podpásovka ty trapiči.“ slyšel jsi jak řekla ze svého úkrytu. “Raději si jdi sehnat ty klientky.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Lehnu si na postel a hlavu spustím přes pelest, abych vidlě na Natali. "Myslím, že to budu muset nejdřív na někom otestovat a ty budeš můj pokusný králik," řeknu do šera pod postelí a zuby se mi zablesknou v úsměvu. "Tak pojď," natáhnu k ní ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V šeru pod postelí se Natali zaleskly oči “A proč myslíš, že chci být tvůj pokusný králík? Co z toho budu mít já?“ zeptala se “Snad si nemyslíš že budu dělat zadarmo, ne?“ cítil jsi jak se lehce dotkla konečky prstů tvé ruky ale nevylezla. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Co takhle láhev moštu? Nebo vína?" lákám jí ven. "Ber dokud dávám. Nebo zvednu postel a už se nebudeš mít kde schovat," vyhrožuji a při tom se usmívám od ucha k uchu. Konečně se cítím zase šťastný, už jsem si pomalu začínal zoufat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Hmmm…. Víno?“ zeptala se a konečně tě vzala za ruku a ty jsi ji vytáhl ven “Ty by jsi vážně tu postel zvedl?“ zeptala se a oprášila se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na Baryho pohled přikývnu. "Myslím, že to ničemu neuškodí." Trochu se usměju na Baryho a pak se podívám na maminku. Musíme tě hlídat, abys víc odpočívala...jenom kolem nás běháš a pak to takto dopadá... Napadne mě a já se na ni usměju. Musím ti víc pomáhat... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary přikývl “Prosím, pane Jakeši. Vezměte svou ženu a pojďte semnou.“ řekl. Jakeš přikývl a pomohl mámě vstát a vedl ji za Barym, který je vedl nahoru do patra do některého z pokojů. Hans se objevil vedle tebe “Jak se tvé mámě? Víš co se stalo?“ zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Přitisknu Natali k sobě. "Nejspíš ne, bylo to jenom škádlení. Proč se ptáš?" zeptám se zvědavě. "Ale jak tak o tom přemýšlím, možná bych to nakonec udělal kdyby jsi se rozhodla nevylést," usměju se. "Tak já skočím pro to víno, ano?" políbím jí na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Tak jo. Budu tady.“ dlouze tě políbila a nechala tě zajít pro víno “Meiju?!“ slyšel jsi Liu jak tě volala, asi si všimla že jsi se vynořil ze svého brlohu. “Meiju…“ oslovila tě Lia jen co jsi nakoukl do kuchyně “Mohl by jsi prosím tě pohlídat na chvíli malého Meija? Musím na chvíli odejít a Šiva usnul jako špalek a ostatním dětem ho nechci svěřit.“ požádala tě. “Doufám, že tě to nebude obtěžovat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sleduji je očima, jak odchází, a jsem vnitřně napnutá, jestli třeba Bary něco nenajde. "Jenom se jí udělalo mdlo...Bary ji pořádně prohlédne, jestli v tom není něco dalšího..." Pokrčím rameny a znovu se za nimi podívám. "Zdá se, že je to kvůli psychickému napětí, ale zatím to není úplně jisté..." Otočím se na Hanse. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "To víš, že ne. Klidně ho pohlídám," usměju se na mrňouse. "Jenom chvilku počkej skočím si do sklepa pro víno, jo a doufám, že nebude vadit když ho vezmu k sobě do pokoje?" zadívám se na Liu. Sice to trochu narušuje moje plány, ale co se dá dělat nemůžu jí jenom tak odmítnout, musím jí nějak vynahradit všechno to co pro mě dělá. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Neukazuj." Chytnu ji za ruku, dřív než ji stačí zvednout, a vezmu ji do náruče. Docela zvědavě se rozhlédnu po okolních ulicích, abych to aspoň trochu zahrál do autu. Docela jako bych na někoho čekal a neměl v merku ten stín mezi domy. Tohle je přesně náš styl. Pohladím ji po vlasech, jako by se vůbec nic nedělo. "Vidím ho." Ujistím ji, že ji věřím . Tenhle večer bude možná ještě divokej. "Tak co teď? Půjdeš se mnou do města? Potřeboval bych pomoc vybrat prstýnek. Seš holka, ty tomu rozumíš." Mrknu na ni, protože docela nutně potřebuju odvést pozornost od těch pánu ve stínech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahrada Našpulila rty, když jsi ji zakázal ukazovat. Pak se ale zakousla do lupy jak se zamyslela “Pstýnek? Tak jo…. A po koho má být?“ zeptala se zatím co okusovala lupu a druhou se tě držela aby nespadla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Jistě, že. Díky Meiju. Jsem ti moc vděčná.“ oddychla si Lia. Došel jsi si pro víno a Lia šla za tebou aby ti dala malého Meija. Opatrně ti dala toho drobečka do náruče “Tak.. vrátím se co nejdříve. A děkuji.“ dala ti pusu na tvář a ztratila se. Malí Meiju na tebe zíral jako kdybys snad měl dvě hlavy “Ahoj maličký…“ pozdravila chlapečka Natali a jemně ho pohladila “Ten je sladký…“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzal tě za ruku a chlácholivě tě po ní pohladil “Tvoje máma je tvrdá. Bude v pořádku.“ lehce se usmál “Jde potom vidět po kom jsi.“ ohlédl se a přeletěl pokoj očima. “Pořád tu je… já to nechápu. Kde se tu vzal?“ zavrčel. “Možná by bylo lepší kdybychom šli nahoru za tvou mámou než si nás všimne.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Smůla, že z toho nemá rozum. Jinak by pochopila, že ji zakazuju ukazovat pro její vlastní bezpečí. Ale aby si nemyslela, že ji chci jen peskovat, tak ji zase pro změnu nechám žužlat tu lupu. Vyrazím spolu s ní ze zahrady, oznámit Lie, že se s Arien půjdem podívat do města, aby neměla obavy, kam jsme se to ztratili. "Pro jednu slečnu, co na mě čeká doma." Odpovím holčině a za nějakou dobu ji postavím na zem, protože pořád ještě nejsem tak úplně zpátky ve formě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzala tě za ruku a cupitala poslušně vedle tebe “Slečnu? Akou? A ploč ji chceš dát plstýnek?“ ptala se a rozhlížela se. Zastavila se “Tady tudy je obchod se špelky.“ řekla a táhla tě do ulice, kde jste za chvíli stáli před zlatnictvím. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Pro moji slečnu. Jmenuje se Ema." Podívám se na Arien a nechám se vláčet po městě. I když s tím jejím cupitáním je to spíš courání se po městě. "A proč? To je jednoduchý. Mám ji rád." Odpovím i třetí její otázku. Jen krátce zkontroluju celkový svůj obnos a zda-li jsme nezapomněl na něco velmi podstatného jako je zbraň, ale v celku potěšeně konstatuju, že ne. Jen se na chvíli před šperkařstvím zarazím, protože v podobném jsem byl naposledy před dvěma roky vybírat výpalné. Ale té pistole pod košilí si nikdo nevšimne. A navíc, kdo by šel loupit se čtyřletou holčinou. "Tak pojď." Vybídnu malou. Stejně mě žádné složité vybírání nečeká. Snubák ještě nehledám, jen nějaký docela obyčejný, ale hezký prstýnek. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Sladký jako já?" zamrkám nevinně očima a začnu se poťouchle usmívat, pak malého Meija položím do postele, otevřu víno a jednu naplněnou sklenku podám Natali, druhou si vezmu a lehce přiťuknu. "Na znovushledání," pronesu přípitek a napiji se sladkého prosluněného vína. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se usmála “Ne. On je mnohem sladší.“ vzala si od tebe skleničku “A také na štěstí.“přidala se Natali. Přiťukla si s tebou a napila se, spokojeně se usmála a přikývla, že víno je dobré. Políbila tě a otočila se k posteli, kde se malí Meiju kroutil jak se mu asi nelíbilo, že leží. No a asi se mu to opravdu nelíbilo, protože pěkně začal červenat. Natali odložila skleničku a vzala ho do náruče “Nikdy jsem ještě nechovala dítě… takhle maličké.“ řekla zatím co si dítě přivinula k hrudi “Jsou tak krásně hebká a voňavá…. Myslíš, že i mi dva jsme byli kdysi takoví?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zlatnictví Vešli jste do zlatnictví, kde se na vás z každého koutu usmívalo zlato, stříbro, bronz a drahé kamení. Skoro by se dalo říci, že vás oslepovalo. Za pultem stál muž ve středných letech s květy šedin na spáncích a vrásky kolem očí, zrovna si pečlivě prohlížel nějaký červený kámen a byl do toho tak zábranný že si vás ani nevšiml. Arien se tě pustila a šla se podívat na prsteny, které byli moc pěkné ale vypadali pěkně draze. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Ne já jsem byl hezčí," lehnu si do postele a zatím co pozoruji Natali jak si hraje s miminem upíjím víno a přemýšlím, že by se mi také líbilo nechat se takhle chovat. Snad se Lia brzy vrátí abych si to mohl vyzkoušet. "Sluší ti to takhle," usměju se na Natali. "Vypadáš jako pravá matka a určitě budeš i skvělá vychovatelka." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Políbila dítě dlouze na hlavičku a mírně se s ním houpala “To nevím… mám dítě v náručí poprvé. Nevím co s nimi dělat. Jenom to, že se musí chovat a co jsem tak odkoukala.“ Malí Meiju byl zřejmě spokojený, protože od té doby co si ho vzala do náruče nezaznělo ani jedno protestující pípnutí. “Jednou bych chtěla vlastní děti. Myslím, že ale ne tolik kolik si pořídila Lie. Možná tak dvě. Nanejvýš tři.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "No co, musíš ho přebalovat, kojit a takové ty věci," pronesu zasvěceně, odložím nyní již prázdnou sklenku a podepřu si hlavu rukama. "Určitě děti mít budeš, jestli chceš mužeme začít trénovat jejich tvorbu," vesele se culim, když vidim jak se tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nechám Arien, ať si prohlíží, co se ji zamane a sám se vydám na obhlídku vystavovaných šperků. A rozhodně se dívám po těch, co jsou hezké a ne příliš drahé. Protože steida Kia je možnápracháč, ale ne na tomhle ostrově. Nakonec pro ni vyberu docela hezký prstýnek ze stříbra, co je spíš než nějakým okázalým zdobením hezký svou jednoduchostí |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zlatnictví Jen co jsi si vybral vyšel jsi s Arien zase ven. Arien tě žadonila aby si mohla prsten půjčit a prohlédnout si ho. Čekal jsi, že ho upustí a zakutálí se do kanálu nebo tak, ale nestalo se a v pořádku ti ho zase vrátila. “Ty si ceš tu ženu vzít za ženu? Máma íkala, že muži dávají ženám pstýnky jenom dyž si je chtějí vzít.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se zatvářila udiveně a pak zčervenala “Ale Meiju. Máme tu dítě. To nejde…. A neměl bys takhle před ním mluvit… zkazíš ho.“ stiskla rty aby udržela úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Nemyslel jsem rovnou hnde teď," usměju se na ni. "Meiju tu naštěstí nebude pořád a navíc z toho stejně ještě nemá rozum a netuší o čem se bavíme," vstanu, pevně Natali obejmu ze zadu v pase a začnu jí líbat na krk. "Vidíš," vyslovuji slova mezi jednotlivými polibky, kterými zasypávám její šiji. "Není se čeho bát." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zachvěla se “No nevím… ah… Meiju nech toho. Držím dítě.“ zasmála se a ustoupila od tebe “Musíš počkat.“ pohladila dítě po hlavičce. Položila ho na postel, lehla si vedle něj na bok a lehce ho hladila po zvedajícím se hrudníčku. Podívala se na tebe s otázkou v očích “Ty bys mi opravdu chtěl dělat dítě, Meiju?“ zeptala se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Eh, no tak jsem to zrovna nemyslel," prohrábnu si nervozně rukou vlasy. Do čeho jsem se to dostal? "Chtěl bych se s tebou milovat a čas od času se z toho muže počít dítě, ale že bych teď hned toužil po potomkovi to tedy ne," naliju si další sklenku vína a na jeden zátah jí z půlky vyprázdním, trochu mi vyschlo z krku. "Prostě se chci jenom pomilovat, teď když už jsme zase spolu a navíc se nemusíme bát tvého otce. Nebo se ti to nelíbilo?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S každou šlachou v těla napnutou pozoruju, jak si Arien prstýnek prohlíží. Vlastně bych pro něj skočil, ať už by se kutálel kamkoliv. Když mi ho vrátí, opatrně ho schovám do váčku a dám si dobrý pozor, abych ho někde nevytrousil. Ale s tím svým dotazem ohledně toho, jestli si chci Emu vzít, mě trochu zarazí. "No... Později si ji určitě vezmu." Odpovím ji a podívám se na ni docela překvapeně. "Ehm... Tak to má maminka pravdu jen tak z půlky..." Zamumlám. Proč bych ji ten prstýnek nemohl dát jen tak? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvedla k tobě zvídaví obličejík “A jak to, že jen s půlky?“ zajímala se “Tak jak to je? Mě se nic nežekne!“ našpulila uraženě rty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uvědomil sis, že tě Natali pobaveně sledovala a ty jsi si uvědomil, že jsi ji pěkně naletěl. Po tvé otázce se usmála “Ooohh… ale samozřejmě že líbilo. A moc.“ přiznala věcně. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Potvoro," zableskne se mi v oku. Tentokrát mě dostala, ale to jí oplatím a asi nejspíš hned. Vruhnu se k ní na postel, samozřejmě dávám pozor na mimčo, a pořádně jí kousnu do zadku. "To máš za to a tohle taky," chytnu jí ruce aby se nemohla bránit a začnu jí líbat na rty, krk i na napůl odhalená ňadra. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Překvapeně vyjekla, když jsi ji kousl a nejspíš by se tvému uvěznění bránila, kdyby hned vedle vás neleželo malé dítě, které vás skoro udiveně sledovalo. “Ah! Meiju! Ty nestydatý muži!“ zasmála se ale pak vyděšeně vyjekla “Proboha! Chyť ho! Chyť ho!“ podíval jsi se na malého Meija jak tak nějak klouže po přikrývce na stranu. Ten se k tomu ani nijak nebránil a pochyboval jsi, že by o tom věděl. Rychle jsi ho zachytil, Natali si oddychla “Musíme být zodpovědnější, Meiju.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Poslouchám ho s mírným ale přesto ustaraným výrazem. "Máš pravdu, půjdeme raději nahoru. Bude to bezpečnější a taky se všechno dozvíme hned..." Přikývnu a zatvářím se už o něco spokojeněji. Společně s Hansem zamířím k horním pokojům, kam odešli i Bary s Jakešem a mamkou. |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro "Klid, mám ho," sebevědomě se usměju stylem "všechno mám pod kontrolou" a i s dítětem v náručí se posadím na postel. Pak mi ale úsměv trochu ztuhne na tváři a podezřele začichám. "Ehm, mám pocit, že se asi strachy potento," zkouším situaci zachránit černým humorem, protože já ho teda přebalovat nehodlám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Zasmála se “Já ho přebalím.. snad to zvládnu.“ vstala. Malí Meiju sebou škubl a začal naříkat, Natali si ho od tebe vzala a šla ho přebalit. Osaměl jsi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nevěděli jste jistě, do jakých dveří odešli tak jste opatrně nakukovali do dveří, dokud jste je nenašli a vešli dovnitř. Tvoje máma ležela na posteli, vedle ní seděl Bary a stetoskopem poslouchal její srdce a to jak dýchá. “Zdá se, že je to opravdu jenom psychické vypětí. Jinak je úplně zdravá.“ řekl konečně a Jakeš si oddychl. “Nechte ji na chvíli odpočinout a bude v pořádku.“ vstal, tvářil se zvláštně profesionálně. “Omluvte mě. Musím se vrátit. Kdyby se něco dělo zavolejte mě.“ lehce se uklonil a vyšel ven. “Jsem v pořádku. Vždyť to říkám.“ vzdychla maminka “Jenom… jsem zahlédla jednoho z toho plavovlasých hajzlů…. Lekla jsem se… a udělalo se mi trochu špatně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Meiju Enho pro Musím se smát, když vidím Natali jak je z toho mimina unešená. Tohle zřejmě u nich asi moc nemají. Doliji si víno a chvilku se dívám z okna na záliv, pak si lehnu do postele a čekám až se Natali vratí, při tom pomalu uusrkávám. Nechci se hned opít. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom pokývu hlavou. "Víme, že je tady...taky jsem si ho všimla...ale co tu dělá, to netuším...byla velká chyba zvát ho sem." Řeknu nahlas, to co si tady všichni myslíme. Pak se podívám na Hanse. "Snad abychom šli dolů. Tady už nic nezmůžeme a schovávat se nám nepomůže." Kouknu na mamku a je poznat, že jí je už lépe. Jsem za to ráda. Ale stejně by na sebe měla dávat pozor, hlavně když chtějí s Jakešem dítě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak to je za trest. Nejen, že mám na krku roztomilou čtyřletou holčičku, ale ještě ji mám vysvětlovat prstenovou teorii. Stejně bys to nepochopila. Napadne mě v duchu rezignovaně, ale nahlas ji to neřeknu, aby se ještě víc neurážela. "No to máš tak no... Když bych si ji chtěl vzít teď hned, tak bych ji koupil snubní prstýnek... Víš s nějakým drahým kamenem... No pak máš ještě svatební prstýnek a ten se vyměnuje u oltáře... No a tady ten, co sem koupil já, to je jen dárek. Chápeš, dám ji ho, aby věděla, že ji mám rád." Pokusím se ji to vysvětlit nějak jednoduše a jsem z toho trochu nesvůj. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla “Chápu.“ odpověděla a cestou zpět domů neustále něco brebentila a jen občas jsi ji doopravdy rozuměl. Vrátili jste se domů, kde byl právě odpolední klid. Arien se najedla a pak ji šla Lia uložit ke spánku. Thomas někam odešel a Alex si prý zašel na trh aby něco nakoupil, nejspíš dárky pro svou milovanou. Jediný kdo tam byl byla Lana co se venku opalovala a občas hodila očkem po nějakém procházejícím mladíkovy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvoje máma zavrtěla hlavou “Já s Jakešem půjdeme domů… nechci vám dvěma kazit ještě více den. Klidně tu zůstaňte.. ten blonďák stejně asi ani netuší kdo jsme.“ pomalu se posadila, už vypadala lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Natali se do týdne zcela uzdravila a tak mohla již celou svou pozornost věnovat jen a jen tobě. Pokud šlo o Elietimm na Krédě se vše ustálilo a plavovlasí nedělali žádné další problémy i když jsi slyšel že na jiných ostrovech pomalu vypukají nepokoje. To tě ale nezajímalo, měl jsi Natali a nic vám již nebránilo ve štěstí. Šiva nakonec o oko nepřišel a zůstala mu jenom výrazná jizva. Malí Meiju vyrostl a už i sám chodil když jsi Krédu s Natali na začátku jara opouštěl. Šiva ti samozřejmě zásoboval Havrana na cestu a dal ti i nějakou hotovost (peníze ti nebezpečně ubyli po pobytu na Krédě) Následovalo vřelé rozloučení s celou Šivovou rodinou a pak spolu s Natali jste vyrazili na další cestu životem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Spokojeně se na mamku usměju, protože vypadá už mnohem líp. Kouknu na Hanse, jestli proti tomu nic nemá, protože já jsem chtěla ještě chvilku zůstat. Přece jenom, kolik mám příležitostí vyrazit někam do společnosti a bavit, navzdory tomu že mamce není úplně nejlépe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Taky se znovu najím a pak vypadnu nahoru do pokoje sbalit si svoje věci. Moc dlouho to naštěstí netrvá a tak poměrně brzo můžu vyrazit za Šivou. Přece jen zítra odjíždíme, je potřeba srovnat dluhy a taky se ho přeptat na ty stíny, kolem domu. Vydám se tedy k jeho pracovně a zaťukám na dveře. Sice jsme za celou dobu tady s ním moc často nemluvili, ale snad ho tentokrát zastihnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Dále…“ ozvalo se a ty jsi vešel. Na okamžik jsi zůstal překvapeně stát, protože Šiva měl na oku obvaz. Vzhlédl k tobě a natočil hlavu aby se na tebe podíval zdravím okem “Ah Kiro. Pojď dál. Vezmi místo. Dáš si víno? Nebo bílí likér?“ nabídl ti z baru trochu alkoholu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans přikývne, že zůstanete. Jakeš pomohl mámě na nohy “Tak se dobře bavte děti. A přijďte domů v rozumnou hodinu.“ řekla tvoje máma a políbila tě na čelo. Pak ji Jakeš odvedl. Hans ti nabídl rámě “Tak pojďme. Než nám všechna zábava uteče.“ sešli jste spolu dolů. I když se máma zhroutila zábava se zase spustila a vše bylo zapomenuto. Viděla jsi pana i paní domu jak se míhají sem a tam a mezi tím i Beryho jak se baví v hloučku mužů co se tvářili důležitě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zavrtím hlavou, že pít nebudu, a posadím se na židli naproti Šivově stolu. "Přišel jsem za nás vyrovnat dluhy. Byli jsme tu déle než jsem předpokládal..." Spustím a snažím se nepřemýšlet nad tím, proč má Šiva převázané oko. "Zítra odplouváme. Chtěl jsem se zeptat, jestli místní konšelé nechali vyšetřovar Raphaelovu smrt a jaké jsou asi tak šance, že v přístavu budou nějaké důkladnější kontroly." Sleduju muže naproti sobě a čekám na jeho odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Očima vyhledám Baryho a všimnu si jeho společnosti. Ani se mi moc nechce hádat, co jsou zač. A snad je i lepší se o to nestarat, dokud se mě to nějakým způsobem nezačne dotýkat. "Tak snad abychom se zase napili a nestáli tu na suchu." Zasměju se na Hanse a očima najdu bar, abychom k němu zamířili. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans přikývl “Hned ti něco přinesu.“ a odešel najít vám něco k pití. Mezitím se objevil zase Bary “Uff… utekl jsem jim. Ti jsou tak děsně škrobení… jak je tvoji mámě?“ povzdychl si první ale pak se hned začal starat o zdraví tvé mámy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěl hlavou “Ani ne. Víš… ono tady není moc lidí, kteří by ho měli v lásce. A jestli to někdo šetří tak o tom nic nevím.“ odpověděl a propletl před sebou prsty. “Ale no tak! Nemluv hlouposti. Nic nám nedlužíš. Rádi jsme vás tady pohostili. Děti vás milují, což je lepší jak kde jaké zlato. A navíc jste nám je i občas pohlídali a Lia si mohla občas odpočinout což je pro mě ještě více důležité.“ usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Mámě už je docela dobře...jenom jsme teď měli spoustu starostí, všichni...ale Jakeš jsi už vzal domů, aby si odpočinula. A tobě děkuji za starost." Usměju se na něj vděčně. "Vždycky jsi tak trochu patřil do rodiny a mám pocit, že se na tom vůbec nic nezměnilo..." Vezmu do rukou jednu jeho dlaň a mírně stisknu. Chviličku ji ještě podržím a pak pustím, tváře maličko zrůžovělé. "Ale jsi přece místní celebrita, musíš něco vydržet." Pokrčím rameny a usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny, když řekne, že žádné peníze nechce. Nutit mu je nebudu a o to příjemnější bude vyúčtování v Marakéši. "Vlastně jsem se chtěl zeptat ještě na něco úplně jiného." Zvednu se na chvíli, ale zase se posadím. "Malá Arien mi dnes něco ukázala. Muže, co sleduje tenhle dům. Zajímalo by mě, jestli tenhle dům chrání nebo ohrožuje a jestli o tom víte." Zeptám se na rovinu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se na tebe a pak se jeho veselý úsměv změnil v rošťácký úšklebek “No mnohem raději bych nebyl celebrita a byl v přítomnosti lidí, které mám rád.“ mrkl na tebe. Někdo na něj zavolal a zatvářil se zoufale “Ne… prosím pomoc…“ zaúpěl a uklonil se ti “Omluvte mě má paní. Můj lid mě volá.“ a vzdálil se. Za chvíli přišel Hans a podal ti skleničku s bílím pitím, po upití jsi zjistila že je to moc dobrý likér “Musel jsem zasadit pár neslušných šťouchanců abych se dostal ke stolu. Je to tu pěkně narvané.“ konstatoval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro U Šivy Šiva se zamračil a pak udiveně zvedl obočí “Jaké muže?“ vstal a opřel se o desku stolu “Viděla je Arien? A kde? Kolik jich bylo?“ zeptal se a tvářil se znepokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Narovnám se a zbystřím, když se Šiva zatváří znepokojeně. "Takže vy o nich nic nevíte?" Zeptám se s podezřením a shrnu vlasy z očí. "Malá mi ukázala jen jednoho. Ale je jich tady podle ní víc. " Odpovím. Takže jsem měl pravdu, když jsem si myslel, že dnešní noc bude ještě divoká. "Máme s Thomasem a Alexem zjistit, co jsou zač?" Zeptám se a slovem zjistit spíš myslím zlikvidovat. A jsou tu kvůli Šivovi nebo kvůli mě? Napadne mě a ta myšlenka mě moc nepotěší, protože jestli to jsou Elietimm, bude to masakr. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom s lítostí nechám Baryho odejít. Naštěstí brzy přijde Hans a já už se necítím tak opuštěně. "Díky." Usměju se na něj a přijmu skleničku. Upiju a spokojeně pokývám hlavou. "Je to dobré." Řeknu a znovu se zasměju, když promluví o šťouchancích. "Líbí se mi, když jsi tak...razantní..." Zašeptám, našpulím rty a natáhnu se k němu, abych ho zlehka políbila na rty. Pak se zase odtáhnu a narovnám se. "Ano, je tady spousta lidí." Rozhlédnu se kolem sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se spokojeně usmál a obtočil ti ruku kolem tvého pasu “Někdy člověk prostě musí být tvrdší.“ odpověděl. Odvedl tě k volné pohovce kde jste se usadili. Hans se chvíli ostražitě rozhlížel než nakonec otočil hlavu k tobě, chvíli si tě mlčky prohlížel a z jeho pohledu ti po páteři přejelo příjemné mravenčení. “Jsi ta nejkrásnější slečna v celém okolí.“ vzal tě za ruku a políbil ji. “Tak jsem tak přemýšlel…. Když je pro tebe ten Bary tak důležitý… mohli bychom se… spřátelit. Třeba někdy zajít na sklenku a prostě se seznámit. Přece jen tví přátele by měli být i mími.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva přešel k oknu a zamyšleně z něj vyhlédl ven “Jak to, že je viděla jenom ona?“ zeptal se. Po chvíli se otočil k tobě “Ne…. To je v pořádku. Já se na to podívám. Vy přece jen zítra odjíždíte. Nehodlám na vás házet naše problémy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny. "Nevím. Ale myslím, že Arien má spoustu času, aby se mohla rozhlížet." Odpovím a sleduju Šivu. "Myslím, že bychom to mohli sfouknout dnes v noci. Možná i hned, jak se jeden z těch dvou vrátí." Prohlásím, jako bych vůbec neslyšel, že na nás nehodlá házet svoje problémy. Myšlenka, že to můžou být moje potíže, mi totiž pořád vrtá hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zachvěju se pod jeho pohledem a v té chvíli mě napadne, co by bylo, kdybychom byli někde v soukromí. Zazubím se na něj. "To je dobrý nápad, já proti tomu nic nemám." Usměju se na něj spokojeně. Jsem ráda, že Hans přišel k rozumu, a chce se s Barym aspoň pokusit spřátelit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vážně přikývl “Tak pak až se zase objeví se s ním domluvíme.“ trochu se napnul a viděla jsi mu na čelisti, jak zatíná zuby, dodávalo mu to drsný vzhled. “Musím ti něco říci. Chtěl bych do konce tohoto měsíce odjet z Marakeše. Hledat ten ostrov. Možná jsem našel kapitána, dost šíleného který by tuhle výpravu podstoupil.“ zadíval se na tebe “Teď jenom jestli budeš chtít jet semnou?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva si tě prohlédl a pak zase vyhlédl ven z okna, přikývl “Tak dobrá. Ale mě do toho také zapojte. Je to moje rodina. Musím je ochraňovat a to že je někdo šmíruje se mi ani trochu nelíbí.“ souhlasil. “Ale raději se na to vrhneme až v noci. Nechci děti ani manželku děsit. Hlavně, když je Lia v takovém stavu.“ vrátil se ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na Šivu a trochu nesouhlasně zavrtím hlavou. Dokud je tu jen jeden, bude to bezpečnější, než když budeme muset sami hlídat několik dalších špehů, kteří se mezi sebou můžou nějakým způsobem kontrolovat. Jediné, k čemu jsem ochotem přistoupit, je počkat na soumrak. "Bez urážky, ale radši bych to zařídil jen s Thomasem a Alexem." My jsme k něčemu podébnému jako přepadávání ze zálohy cvičení. "Ale chci jednoho dostat živého. Něco se dozvědět. Kde je prostor, kde by se dal provést výslech?" Zeptám se Šivy a pokusím se mu tím naznačit, že tohle by mohl zařídit on. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva se zasmál “Cožpak si myslíš, že jsem nějaká srágora? Myslím že mě trochu podceňuješ, Kiro.“ sedl si za stůl a opřel se do židle. “Vhodné místo na výslech? U nás ve sklepě. Žádný zvuk se od nedostane ven a nikdo tam nechodí.“ řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sotva nepatrně si povzdychnu. "Vůbec vás nepodceňuju." Odpovím mu a nadechnu se k další větě. "A už vůbec si nemyslím, že by jste byl srágora. Se zraněním oka ale těžko dokážete správně odhadnout vzdálenost, o změně periferního vidění nemluvě." Spustím věcně. Otce rodiny na svědomí mít nechci. "My tři jsme na tohle cvičení. Rozumíme si jen posuňky. Jestli je znáte..." Pokrčím rameny, protože to je vážně nepravděpodobné. Možná se Šivovi může zdát, že se chovám arogantně, ale o tomhle musím něco vědět. "Ten sklep bude dobrý." Odsouhlasím potom, jen děti bude třeba držet dost daleko od vchodu do něj. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzdychl a mávl rukou “Dobře. Dobře. Chápu. Jak chcete…. Ale cokoliv budete potřebovat obraťte se s tím na mě.“ zadíval se upřeně na tebe… jedním okem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když Šiva uzná, že mám pravdu, zvednu se ze židle. "Až to spustíme, musí být vaše rodina alespoň v prvním patře. V přízemí ať není nikdo." Požádám ho, ať to zařídí, rozloučím se s ním a vyjdu z pracovny. Zamířím rovnou na zahradu za Lanou, která se tu očividně usídlila stejně rychle jako já s těma dvěma. Natáhnu se tak, abych si mohl opřít hlavu o její břicho, pustím se do žvýkání nějakého stébla a s očima upřenýma na oblohu čekám, až se mí dva parťáci vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Docela se leknu, když začne mluvit tak, jakože mě s sebou nevezme. Trochu mě to zarazí, ale nakonec dodá tu otázku. Zadívám se na něj a prohlédnu si ho. "Hansi, přece si nemyslíš, že bych tě nechala jet samotného... Vezmu ho za ruku a stisknu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se usmál, zvedl tvou ruku ke rtům, obrátil ji dlaní nahoru a políbil tě na teplou dlaň. “Já vím že ne. Ale chtěl jsem ti dát možnost se tomu vyhnout. Abys věděla, že kdybys chtěla zůstat tak bych se nezlobil.“ přivinul si tě šetrně blíže k sobě “Ale bude to nebezpečné. To je jasné.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se na tebe udiveně zadívala a začala tě hladit ve vlasech “Víš…. Tak jsem tak uvažovala nad jednou věcí. Není to asi nijak důležité. Ale… teď když se objevili ti Elietimm…. Všichni to jsou blonďáci. Než se objevili, tak jediný kdo měl blond vlasy široko daleko jsem byla já.“ odmlčela se “Myslíš, že bych mohla v sobě mít něco z nich? Napadlo mě… neznám svého otce. A moje máma je hnědovlasá. Myslíš, že by můj otec mohl být také Elietimm po kterým bych to zdědila?“ zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatvářím, že to co právě řekl, nemůže myslet vážně. "Možnost se tomu vyhnout? To nemůžeš myslet vážně...Hansi..." Popudí mě jeho slova. "Nechtěla bych tady zůstat a ani bych tady nezůstala..." Dodám, ale to už si mě přitáhne blíž k sobě. "Tak snadno se mě nezbavíš." Usměju se konečně. "A jestli to bude nebo nebude nebezpečné mě bude zajímat, až to nebezpečné bude. Teď ne." Pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vlastně mě ta její otázka ani moc nezarazí. Já o tom už párkrát v duchu přemýšlel, jak je možné, že má blond vlasy. "To klidně mohl." Potvrdím ji to docela nevzrušeně. Definitivně jsem se rozhodl, že krev v tom, na kterou stranu kdo patří, nemusí hrát roli. Stočím k ní pohled, ale jinak se ani nepohnu. "Proč se ptáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahrada Pokrčila rameny a stále tě hladila ve vlasech, sklopila k tobě oči “Vrtalo mi hlavou to… proč se ke mně ten Elietimm choval dobře, když jsme vlastně nepřátele. Ten s kterým jsem měla ten… krátkodobí vztah. Choval se ke mně trochu jako kdybych byla z porcelánu.“ odpověděla. Hlava se ti lehce zvedala a klesala spolu s tím jak dýchala, její od sluníčka rozehřáté slunce tě příjemně hřálo do zátylku. “Tak jsem nad tím jen tak prostě uvažovala.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se “Vážně… ty jsi mnohdy statečnější než kde jaký rádoby hrdina.“ políbil tě do vlasů a jeho dlaň spočinula na tvém boku. “Jsem rád, že půjdeš semnou. Ale myslím že bychom tě měli naučit se bránit. Už jsi někdy střílela?“ zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatvářím se docela nejistě. "Hm...vlastně ještě ne...já jsem se z problémů vždycky vylíkla trochu jinak..." Naznačím, že mám trochu jiné metody, pokud jde o to, problémy odstranit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na chvíli zavřu oči. "Pro ně krev asi hodně znamená." Odpovím ji. "Nás..." vjedu si rukou do vlasů, abych poukázal na jejich tmavou barvu, "berou jako póvl. Něco, co se dá vykořisťovat a otročit..." Pokrčím rameny. "Mělas štěstí. Ať si myslíš, co chceš... " Pronesu tiše. "Proč se snažíš být tak drsná?" Zeptám se tentokrát já, vědom si toho, že možná začínám bruslit na tenkém ledě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Její ruka se přestala hýbat a zůstala položená na tvém temeni “Protože tohle je drsný svět, Kiro. Být jemná a ohleduplná, každý by toho zneužil. Musím dávat najevo že nejsem naivní holčička, kterou dokážou za příslibem sladké odměny odvést do temné uličky.“ odpověděla ti vážně. “Sám moc dobře víš, že stačí jeden chybný krok a skončím nacpaná v sudu abych tam uhnila.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Cítila jsi, jak jeho ruka klouže z boku na tvůj zadek, při tom se stále tvářil jako že nic “No.. tak se na to pak doma podíváme. Na co budeš mít vlohy. Vždy se hodí mít něco v záloze.“ napil se likéru a spokojeně zabručel. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom nenápadně polknu, když jeho ruka sjede na můj zadek. Usměju se jako vždycky a zareaguji na jeho slova. "Sama jsem zvědavá, s čím mi to půjde nejlíp...ani mě nic nenapadá, k čemu bych mohla mít "lepší" vztah..." Pokrčím lehce rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Krátce zavrtím hlavou, že s tím nesouhlasím. "Nemusíš to dávat najevo. Stačí abys taková prostě nebyla." Odpovím ji. "Ale tak jsem to nemyslel. Spíš mě zajímalo, proč stojíš o to, aby se o tobě mluvilo jako o delikventovi? Pití, gangy, útěky z domu...?" Vyjmenuju krátce něco málo, co vím od kuchařky. Docela mě zajímá, jaké důvody k tomu mohla mít ona. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zase tě začala výskat ve vlasech “Nevím… je to vzrušující. A navíc tím chci ukázat mámě že se nehodlám podřídit její vůli. Chtěla by ze mě mít slušnou, mladou dámu co každé odpoledne ve dvanáct upíjí čaj.“ ušklíbla se znechuceně. “Na to fakt nejsem. Ať si pořídí s tvým tátou novou dceru kterou si tak vychová.“ odfrkla si. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V duchu se ušklíbnu. Ať říká co chce, je pořád malej spratek. A porcelánová panenka taky. "Nepořídí. Nebude mít čas." Prohlásím jako by se nic nedělo. "Až se vrátím, obviním tvou matku z pokusu o otrávení mého otce." Dokončím a posadím se, abych viděl, jak na to zareaguje. Zrovna teď jí stačí udělat jeden špatný krok, abych začal podezřívat ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zahrada Maličko pobledla a sklopila oči “Myslela jsem si to že to uděláš.“ chvíli mlčela a pak se zamračila a s přidrzlím úšklebkem se na tebe podívala “Ale jak si můžeš být jistý, že to udělala ona? Co když to dělám já? A přijela jsem sem jenom proto abych se zbavila tvého podezření? Hele a nebo to byl zahradník. V každé pořádné záhadě to nakonec udělal zahradník.“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Však uvidíme. První zkusíme meč. Pak zbraň. A uvidíme.“ mrkl na tebe a dopil “Hmm…až dopiješ… zatancujeme si zase?“ zeptal se a svou nenechavou ruku nechával na místě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zaculím se na Hanse. Mám pocit, že dnešní večer bude náležitě vzrušující. Už podle té jeho ruky. "Jistě...ráda." Napiju se zase, takže mi zůstalo tak akorát na jeden doušek. Ten si dopřeju za chvilku a skleničku odložím. "Tak pojďme." Vyzvu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zatvářím se zle, překleknu na kolena a jediným pohybem ji přišpendlím dlaní k zemi. Ne tak, abych ji ublížil, ale dal najevo, že tentokrát mám na vrch já. A třeba jen tou silou. "Nechtěj mě zkoušet." Zavrčím. "Žádného podezření ses nezbavila. Jestli se vrátím a otci bude líp, obviním vás obě. Pro jistotu. I když nepředpokládám, že by Amanda byla tak chladnokrevná, aby se pokusila hodit to na tebe." Informuju ji stručně. "Nebo bych tě taky mohl zkusit mučit, jak dlouho bys to vydržela, než by ses přiznala. Možná by to byla taky zábava, stejně jako ty historky se zahradníky." Ušklíbnu se tentokrát já. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans hned vstal a nabídl ti ruku jako správný gentleman a pomohl ti vstát. Odvedl tě na parket, objal a pustili jste se do tance. Oslava se protáhla až pozdě do noci, kdy jsi tancovala střídavě s Barym a Hansem. Bary se utrhl od ostatních vždy kdy mohl a vykradl se k vám. Dohodli jste se s ním, že si spolu za tři dny vyjdete na večeři. Ty i Hans jste se trochu víc napili a tak jste domů dorazili celí rozjaření a nabitý alkoholickou energií. Samozřejmě, že jakmile se za vámi zavřeli dveře tvého pokoje padli jste si do náruče a obzvlášť vášnivě se milovali. Nakonec… vás pohltil blahodárný spánek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se na tebe dívala najednou vyděšeně v očích se ji objevili slzy a sklopila se. “Promiň. Já to tak nemyslela. Jen… stále je to moje máma. Ať už je to mezi námi jakékoliv, stále je to moje matka a mám ji ráda.“ ret se ji lehce zachvěl. “Pusť mě, Kiro.“ požádala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Stáhnu ruku zpátky a ty slzy ji utřu. "Já vím. Krev není voda. Jenže to je taky důvod, proč musím tvoji matku obvinit a tak ji zastavit. Ty nemáš tušení, čím moje rodina prošla. Co jsem zpátky, snažím se posbírat a poslepovat ty střepy mýho vztahu s tátou. A Amanda mi to chce překazit." Pokusím se jí vysvětlit a i když ani v nejmenším nelituju, že jsem tak přitvrdil, nechci, aby si myslela, že to bylo bezdůvodné. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Posadila se, přitáhla si k bradě kolena a objala si nohy rukama. “Chápu to….“ řekla tiše a nešťastně “Ale co když to nedělá moje máma? Já… nevím… nemůžu tomu uvěřit. Ona se vždy dívá na tvého otce… s láskou. Miluje ho. Nechci věřit tomu že by to hrála.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ráno se probudím a cítím Hanse, jak se ke mě tiskne i ve spánku. Jsme oba nazí a je mi příjemně teplo. Možná taky proto, že deka, která by měla být přes nás, už jaksi přes nás moc není. Spíš jenom tak symbolicky. Ale přijde mi to trochu nepříjemné, protože je možné, že zaklepe mamka. Takže se trochu zvednu a deku přes nás přetáhnu tak, jak by měla být. A taky zjistím, že mě po tom včerejšku a divoké noci bolí celý člověk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se pohnula, pohnul se i Hans který byl na tohle asi obzvlášť citliví. Pootevřel jedno oko aby zhodnotil situaci, ale uznal že není nutná jeho asistence ani vědomí tak oko zase zavřel. Jeho teplá dlaň spočinula na tvém bříšku a zřejmě znovu usnul nebo se o to možná snažil. Zaposlouchala jsi se do zvuků domu. Všichni už byli vzhůru. Slyšela jsi ze zdola tlumené rány, jak máma nejspíš zpracovávala těsto nebo možná prala a Jakešův bručivý hlas jsi také slyšela ze zdola i když tvým uším to znělo jako mručení medvěda. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zůstanu ještě nějakou dobu ležet, ale pak mi to přijde už moc dlouhé. Nevím, jak dlouhá doba uběhla, ale nakonec jsem se už prostě musela zvednout. Na chvilku se jenom tak posadím, a teprve pak vylezu z postele a obleču se. Vlasy si zlehka sčešu prsty do culíku a gumičkou je stáhnu. Potichu, jako myška, vyklouznu z pokoje, aby se nasnídala a vzala snídani Hansovi nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na ní, hromádku neštěstí. "A kdo by to dělal? Zahradníka nemáme." Odpovím a posadím se vedle ní. "Když do čtyř dnů vymyslím, jak to vyřešit jinak, slíbíš mi něco?" Zeptám se a položím ji ruku kolem ramen. "Že se zkusíš s matkou usmířit, aby si nikdy jindy nemusela ničeho litovat?" Můžu Amandě nabídnout výměnný obchod. Jméno toho, kdo ji najal, za její život. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opřela se o tebe, zavrtěla hlavou “Nevím kdo by to mohl dělat.“ odpověděla a vzdychla. Zadívala se na tebe, když jsi ji to navrhl, přikývla “Dobrá. Slibuji.“ souhlasila kupodivu bez řečí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma jako vždy hospodařila v kuchyni. Když jsi vešla podívala se na tebe. Vypadala zase dobře “Dobrá ráno. Tak jak jste si tu oslavu užili?“ zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu mlčet a v hlavě si projíždím všechny ty informace, co mi stačil Raphael říct, než jsem ho zabil. Že jedna z těch dvou mého otce zabíjí kvůli nějaké radě. Lana to není, o tom jsem přesvědčený, takže zbývá Amanda. Nikdo jiný. Dost pochybuju, že by si Raphael troufnul mi lhát, když už ležel přitlučený k zemi. Na to, aby ještě na poslední chvíli splétal nějaké sítě byl moc velký zbabělec. A navíc, v celé té hře byl jen pěšák. Lana může věřit čemu chce, ale hrát si na lásku se jde taky naučit. Dál se k tomu nevracím, i když bych ji mohl připomenout, že se prořekla, že si to myslí taky. "Ty už tady taky bydlíš? Zůstáváš tu přes noc?" Zeptám se na něco z úplně jiného soudku, aby neměla šanci zeptat se, co jsem vlastně zač, když bych byl schopný ji mučit. A navíc, musím zjistit, jestli nebude mít tendence motat se nám pod nohy až udeří večer. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dobré ráno." Popřeju už tradičně a usměju se. "Užili jsme si ji výborně. Za pár dní jdeme s Barym na večeři. Chlapi se spolu chtějí seznámit a skamarádit." Zasměju se a začnu hledat něco k snídani. "A co vy? Co ty? Vypadáš už mnohem líp." Otočím k mamce hlavu, zatímco si dělám snídani. Hned vedle skládám další porci na talíř, abych ho vzala Hansovi nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana ti dlouho neodpovídala, než si povzdychla “Ano. Když jsi byl nemocný nabídli mi abych zůstala tady. A já přijala.“ odpověděla, nedívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro “Tak to je dobře. Na tohle si musíš dávat pozor… chlapy jsou děsně žárlivá sebranka.“ zabalila těsto na chleba do utěrky aby nakynulo. “Já? Mě je dobře… včera mě jenom přepadla slabost… když jsem viděla toho blonďáka. Od té doby co nás unesli. Mám z nich strach.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Však já vím...Hans tvrdí, že Bary se na mě dívá jinak, že na mě visí očima...měla jsem dost práce, abych mu to vymluvila...proč by to Bary dělal, vždyť jsme jenom přátelé..." Zavrtím hlavou a přejdu k mamce. Stisknu její dlaň. "Kéž by všichni táhli..." Ucedím na adresu blonďáků. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ublížil jsem jí. Není pochyb. Ale pořád mi přijde lepší, že ví, co se stane, než abych prostě jen tak přišel a pomohl odvést její mámu na šibenici. I když mi to možná nebude moct dlouhou odpustit, nemám jinou volbu. O tom, co se stane s Lanou, jestli se moje podezření potvrdí, radši nepřemýšlím. Možná ji otec bude chtít vyhnat. Ale to už snad nějak zařídím. Jestli bude chtít. Pustím ji a kus se od ní odsunu, zakloním hlavu a zůstanu civět na oblohu. "Promiň." Řeknu tiše a pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma se na tebe usmála “To je v pořádku miláčku. Oni si snad už nic nezkusí….“ zvedl druhou ruku a udělala ti na tváři čmouhu od mouky “O mě se nestarej. Budu v pohodě.“ dala ti pusu “Jestli chvíli počkáš budu mít za chvíli hotový čerství chleba.“ lákala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tebe, posmutněle se usmála “V pořádku. Děláš jen to co je pro tvou rodinu to nejlepší.“ vzdychla “Rodinu si nevybereš.“ přisunula se k tobě a objala tě “Ale stejně jsem ráda, že jsi můj brácha.“ zase tě pustila a natáhla se, aby mohla pokračovat v opalování. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když mě obejme, opřu si o ní na chvíli hlavu a pak ji nechám pokračovat v opalování. Asi patnáct vteřin. "Myslíš proto, že jsem starší a počítáš s tím, že tě seznámím se svými přáteli?" Zeptám se a kleknu si nad ni tak, abych ji stínil. Docela provokativně. Utrženým stéblem trávy ji přitom začnu šimrat pod nosem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom se zazubím. "Tak dobře, stejně chci Hansovi přinést snídani nahoru." Usměju se a posadím se ke stolu. "A ty sis ničeho takového nevšimla, viď? Že se na mě Bary dívá jinak..." Pořád mi to totiž vrtalo hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi ji začal šimrat pod nosem, začala s ním hýbat ze strany na stranu až kýchla a posadila se. Utřela si nos a podívala se na tebe. Usmála se, už tím svým přidrzlým způsobem “Ale ne… můj plán je odhalen.“ zasmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma si otřela ruce do utěrky “Víš, Lily. Bary je hezký, ambiciózní mladý muž. A ty jsi krásná, mladá žena. Nebylo by se čemu divit, kdyby se do tebe zamiloval.“ zaváhala. “Když jste byli malí, tak do tebe byl zakoukaný určitě. Tenkrát to neuměl skrývat. Pokud tě stále miluje tak to velice dobře skrývá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Mám tě prokouknutou." Cvrknu ji do nosu, abych ji vyprovokoval k nějaké protiakci. I když to vypadá, že na výzvy k neškodnému kočkování je asi imunní. "Jenže to máš smůlu. A i kdyby, stejně by jsi nezvládla s náma držet krok... v pití... Ušklíbnu se škodolibě. Jestli ji tohle nepohne k odplatě, tak sním pampelišku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pokývám hlavou. "Hm..." Zamručím a očima těkám sem a tam. Nějak nevím, co povědět. Takže chvilku mlčím, než mě napadne nějaké lepší téma k hovoru. "A jak vypadá snažení se o mého sourozence? Jsem zvědavá." Zaculím se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma se zasmála “Myslím že to jde celkem obstojně. Ale uvidíme až za pár týdnů.“ odpověděla a podívala se jak je to s chlebem a vytáhla ho. Pootevřela okno a strčila ho na parapet “Ale snažíme se dál. Pro jistotu… ne, že by mi to bylo nepříjemné.“ mrkla na tebe. “Ale vypadá to nadějně.“ trochu se začervenala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otevřela ústa v protest a pak je zase zavřela, zamyslela se a ušklíbla “Jo tak to si jen myslíš. Vsadím se oč chceš že bych vydržela déle než oni… déle než ty.“ píchla tě prstem do prsou. “Takže… až se vrátíme domů… a budou všechny potíže za námi. Dáme si souboj, kdo déle vydrží, co říkáš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zazubím se na mamku a chápavě přikývnu. "Tak se snažte." Mrknu na ni a přejdu k oknu, abych sledovala ten chleba. Chci, aby ho měl Hans tak čerstvý, jak jenom to bude možné. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vycením zuby v dravčím úsměvu a přimhouřím oči. "Hohoho, ty si nějak věříš, štěně." Zachechtám se. "Ale platí. Kdo prohraje bude týden oddaný služebník toho druhého." Navrhnu,plivnu do dlaně a natáhnu k ní ruku, abychom tu sázku uzavřeli se vším všudy. V tomhle prohrát nemůžu. Na to mám o osm let delší praxi než ona. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ty se nějak na toho sourozence těšíš." zasmála se. Opatrně jsi se dotkla chleba, už nebyl horký ale na omak příjemně teplý. Vzala jsi ho z okna a nakrájela několik krajíců. "Slyšela jsem vás jak jste v noci přišli. Dělali jste pěkný rámus. To jste se tolik opili?" zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla, také si plivla do dlaně a stiskli jste si ruce, pak si dlaň otřela do trávy "Tak platí. Ale neměl bys mě podceňovat, bratříčku." usmála se "To že jsem mladá nic neznamená." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Natáhnu se do trávy a ruce složím pod hlavu. "Mno... vzhledem k tomu, že tobě je nějakejch šestnáct... a mě bude za pár dnů dvacet čtyři... tak mám pořád o něco delší praxi..." Prohlásím se zavřenýma očima. "Ale nebudem se jeden na druhýho vytahovat, však se ukáže." Shrnu celou naši debatu a vážně přemýšlím o tom, že si čekání na Alexe s Thomasem zkrátím kratším odpoledním spánkem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hele! Mě náhodou už bylo sedmnáct, abys věděl." ohradila se "Na jarní slunovrat mi bude osmnáct." lehla si vedle tebe ráda, že se může dál opalovat aniž bys ji zase stínil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hm..." Zabručím s oním uklidňujícím podtónem, který říká: "Jasně, jasně, však já ti všechno věřím" a který se používá k uklidnění slabomyslných. "Otec říkal, že ti bude teprve šestnáct." Odpovím líně. Těžko věřit, že by se spletl. V těhle věcech on se nikdy neplete, je to taková jeho profesní deformace. Obyčejné stíny stojí život chyba v boji, jeho by asi stál život nedostatek informací. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu se začervenám. "Jenom trochu..." Přiznám. "Nechtěli jsme vás budit..." Omluvím se a snažím se změnit téma. "A máš pravdu, těším se na něj moc...vždyť jsem byla celou dobu jenom s tebou." Usměju se. "Tak já to zanesu Hansovi nahoru." Popadnu tác s připravenou snídaní a zmizím z kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odfrkla si “Tak to se mejlí. Nevím, kde to sebral. Asi od mámy, ale ta není moc spolehliví zdroj. Ona se v tomhle neumí orientovat.“ přetočila se na břicho a sundala si vrchní část plavek. “Hele… já to musím přece vědět nejlépe kolik mi je let ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi vešla do pokoje byl už Hans na nohou a cvičil. Ohlédl se na tebe, dodělal cvik než k tobě přišel “Dobré ráno lásko.“ políbil tě lehce na rty “Jak jsi se vyspala?“ vzal ti tác s jídlem z ruky aby tě mohl sevřít v náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sledujuji ji se shovívavým úsměvem, ale když si sundá ten vrchní díl plavek, radši upřu pohled zpátky na oblohu. "No jistě, že to musíš vědět. Ale to neznamená, že si nemůžeš nějakej ten rok přidat, že jo?" Odpovím a poznámku o tom, že můj otec se většinou neplete spolknu. "Řekneš, že ti bude osmnáct, a hned se k tobě přestanou chovat jak k malé holčičce. A o to ti přece jde, ne?" Zeptám se trochu potměšile. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podepřela si rukou hlavu a podívala se na tebe “To možná. Ale já to nepotřebuji. Tvůj otec se ke mně jako k malé holčičce nechová a matka? Tak také ne… no někdy. To, když udělám nějakou fakt velkou blbost. To si ráda popeskuje. A já si nic nepřidávám… prostě mi už bylo sedmnáct a tím to hasne. Jestli tomu nevěříš tak ti to jako pod frňák strkat nebudu, brácho.“ odpověděla ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím k ní hlavu a zabodnu ji pohled do očí. "Kdo tady taky mluví o rodičích. Myslel jsem spíš tvoje přátele v Marakéši." Odpovím ji. "Když ty na těch sedmnáct ani nevypadáš. Možná jestli to nebude tím, že je jarní rovnodennost a né slunovrat." Uchechtnu se tiše. "Potkat tě jako cizí holku na ulici, hádal bych ti tak patnáct." Doplním a vesele se zazubím. "Ale jak ti už bude osmnáct... Máš vyhlídnutýho nějakýho ženicha?" Pošťouchnu ji docela zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dobré ráno." Pozdravím ho a nechám ho, aby vzal tác s jídlem. Přitulím se k němu hned, jak mě obejme. "Vyspala jsem se výborně a ty?" Zeptám se na oplátku a pohladím ho dlaní po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Nemůžu za to, že vypadám mladě." uculila se. "Já a chlapa? Nedělej si ze mě srandu. Nějaké chvilkové známosti možná. Ale něco trvalého... ani ne. Nooo... i když. Líbí se mi jeden chlápek co dělá u stráží. Ale to se ještě uvidí."pokrčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Skvěle... i když mám malinkou kocovinu." usmál se "Ale to přejde." políbil tě "Tak copak jsi to přinesla. To vypadá dobře. Tvoje matka pekla? Čerstvý chléb miluji." řekl mlsně a prohlédl si co jsi mu přinesla. "Co budeme dělat dnes? Chtěla bys něco podniknout?" zeptal se zatím co si mazal chléb. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Posadím se na postel a sleduji ho. "Hm...mohli bychom jít na procházku, trochu se provětrat..." Navrhnu s úsměvem. "Ale jedno ti musím říct..." Nakloním se k němu blíž. "V noci jsi byl jako zvíře..." Zašeptám a zezadu ho obejmu. "Že mi ho zase někdy ukážeš..." Zaprosím a políbím ho na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Po tvé pochvale se k tvému překvapení Hans začervenal, ale jenom na chvilku. Odložil namazaný chléb, otočil se k tobě a znovu tě sevřel v náručí "Ty lichotnice." v očích se mu rozhořel plamínek "Jistě... když budeš chtít." naklonil se nad tebou "Klidně i hned... jestli chceš." a chlípně se tě dotkl na tvých intimních partiích a chtivě tě políbil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zavrním jako kočka, když se na mě tak vrhne, a přitisknu se k němu. Hned po polibku se na něj zadívám. Moc se mi líbí, jak mu vždycky hoří v očích, když má chuť na milování. "Tak ukaž..." Vyzvu ho a olíznu si rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To jsem zvědavej, jestli ti tenhle dar vypadat mladě vydrží i do pozdního věku." Rozesměju se a protáhnu. "Hm..." Protáhnu zaujatě potom, co prohlásí, že chvilkové známosti možná. Skoro jako by byla můj malý klon, akoráž ženská. Tomu se dá jen těžko věřit. Ale protože nikoho ze stráží jsem nikdy neznal a v pravdě, nikdy jsem o to asi ani moc nestál, nechám to dál bez komentáře. Stejně bude ještě pár let dělat blbosti, než ji v hlavě začne něco našeptávat, že je třeba založit rodinu, než bude pozdě. Zívnu, div si čelist nevykloubím a zase zavřu oči. Čas se tady někdy dost vleče a i když je hezký den, byl bych radši, kdybych to dnešní večerní mecheche s pány v černém měl už za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tiše se zasmál "Tak to abychom zamkly." řekl tiše a vstal. Přešel ke dveřím, otočil klíčem v zámku a otočil se k tobě. Chvíli tě ode dveří pozoroval, dravě jako kdyby sledoval svou kořist. Kde se v něm taková dravost vzala? Že by se snad probudila po včerejšku? Vrátil se k tobě, znovu tě sevřel jednou rukou v náručí a druhou ti roztrhl živůtek aby z tebe mohl sundat šaty. Jeho pohled tě rozechvíval a způsobilo ti příjemné chvění v podbřišku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hele... takové věci neříkej." napomenula tě a pak bylo dlouho ticho až si začal podřimovat. Nespal jsi ale bdělí jsi také nebyl. Na chvíli jsi vedle sebe vnímal pohyb jak něco Lana dělala ale ani jsi neotevřel jedno oko. Necítil jsi se v nebezpečí a tak nebylo zapotřebí se děsit. Mohlo oběhnout deset sekund nebo i hodina když jsi znovu přešel do bdělého stavu a to proto že se k tobě opatrně přivinulo něco teplého. Pootevřel jsi jedno oko. Lana zřejmě myslela že spíš, tak se k tobě opatrně přitulila, položila ti ruku kolem pasu a zabořila ti tvář do boku. Byli to jen letmé dotyky a kdyby jsi byl obyčejný chlap a doopravdy bys usnul tak bys nic necítil. Pootevřel jsi trochu víc oko a zahlédl jak se na slunci zaleskli slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V první chvíli, mě docela bláhově napadne Ema... Nikdy bych nevěřil, že se mi po někom bude tak stýskat, ale být bez ní tak dlouho, to je jedno z těch nejhorších psychichejch mučení, co jsem zažil. Docela rychle si ale svůj omyl uvědomím a možná s trochou lítosti konstatuju, že to Lana. Dál zůstanu předstírat, že spím, ale když si všimnu těch slz, nedá mi to. "Proč pláčeš?" Zeptám se. "Kvůli tomu, co jsem řekl o tvé matce?" Položím doplňující otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Trhla sebou a rychle se posadila. Otřela si oči "Já.. promiň. Nechtěla jsem tě vzbudit." řekla trochu ochraptěle jak měla hrdlo stáhnuté pláčem "Ne.. ne... jenom mi najednou bylo smutno a potřebovala jsem... se přitisknout k někomu koho mám ráda." pokrčila rameny. "To nic..." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nestačím koukat, co se to s ním stalo. Takový nikdy nebyl a já ani nedoufala, že by mohl takový být. A nechtělo se mi věřit, že by za to mohla jediná noc, kdy jsme byli oba trochu opilí. Ale pod jeho pohledem jsem se chvěla celá. Jak vzrušením, tak nedočkavostí, co přijde teď. Skoro ze mě strhal šaty a znovu mě tím překvapil. Takhle nedočkavý nikdy nebyl. "Kde se to v tobě bere..." Vydechnu rozechvělým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Možná odněkud z mé temné stránky...." řekl "A také proto, že jsi strašně krásná a jen těžko ti odolávám... a taky myslím že mi trochu ještě toho alkoholu koluje v krvi." sevřel rukama tvé boky a přirazil si tě k sobě. Sklonil se nad tebou, sevřel tvé ruce kolem zápěstí a přidržel ti je nad hlavou. "Jak by jsi to chtěla? Nebo to necháš na mě?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nemůžu říct, že by se mi jeho nový přístup nelíbil, ale něco mě na tom děsilo. A to jak mluvil a jednal, tak to taky. Ale tohle Temar nebyl, měl by ty ledově modré oči. A Hans měl ty svoje. Když mi držel ruce nad hlavou, cítila jsem se tak strašně bezbranná. Nebyl to tak špatný pocit, ale v kombinaci s tou změnou to zavánělo nebezpečím. A ta otázka. Byla tak přímá. Nikdy se tak neptal. "Nechám to na tobě..." Vydechnu. I když jsem se vlastně bála, byla jsem zvědavá. Možná až příliš. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začal tě líbat na krk po kterém postupoval dolů až na tvá prsa. Po chvíli zvedl hlavu a najednou se jeho výraz změnil "Co se děje?" zeptal se " Tváříš se nějak... divně." pustil tvé ruce. Posadil se a tebe si usadil na klín. Hladil tě po stehnech a hýždích "Tobě se to snad nelíbí?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nechala jsem ho, aby mě líbal a dotýkal se mě, ale každý jeho dotek mě rozechvíval až do morku kostí. A najednou přestane. Zřejmě jsem měla divný výraz. Posadí si mě na klín a já se na něj usměju. Dlaní ho pohladím po tváři. "Líbí, moc...jenom jsi mě tím hrozně překvapil...nikdy jsi takový nebyl...ani trochu, abych věděla že to v tobě taky je..." Usmívám se. "Nevím proč, ta změna mě prostě trochu...vyděsila...i když mě ten tvůj nový přístup vzrušuje..." Políbím ho na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jde to vidět, že tě to trochu vyvedlo z míry." dál tě hladil po stehnech "Promiň nechtěl jsem tě polekat." otřel se tváří o tvé obnažené ňadra a do jednoho tě kousl, ale nebolelo to. "Jenom jsem myslel, že by tě změna potěšila. A chtěl jsem ti předvést že umím být i víc vášniví." zvedl ruku a zvrátil ti hlavu dozadu aby tě mohl začít líbat na krk. "Nechci aby jsi kdy litovala toho, že jsi semnou." zamumlal. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju ji s trochu bolestným výrazem a taky se posadím. "Ale no tak..." Zamumlám. "Pojď sem." Přitáhnu ji opatrně k sobě a obejmu ji. Docela konejšivě ji pohladím po vlasech. "Kvůli čemu, smutno?" Zeptám se znovu. Jen neříkej, že kvůli matce. Z toho couvnout nemůžu a pomoct bych ti nedokázal. "Řekni mi to." Pobídnu ji opatrně. Co v tom najednou smutno vězí? |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu sebou trhnu, když mě kousne, ale ne bolestí spíš překvapením. Překvapí mě, s jakou samozřejmostí si mě uzpůsobí, posune, hraje si se mnou. Nevím proč, ale přijde mi, že se Hans najednou víc snaží, abychom neupadli do stereotypu, aby pro mě měl pořad něco nového a já neměla potřebu to hledat jinde. Snad je za tím návrat Baryho a to, že si tolik rozumíme i po těch letech odloučení. "Potěšila..." Potvrdím mu s vrněním jako kočka, když ji hladíte po kožíšku a jí se to moc líbí. "Nemám důvod...litovat..." Zašeptám se rukama ho začnu hladit po ramenou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Objala tě a opřela si hlavu o tvé rameno "To nic. Jenom potřebuji obejmout... holky si občas musí pobrečet. Má to něco společného s hormony nebo tak." naštěstí vršek už měla zase oblečený tak nebyl problém ji k sobě více přivinout. "Jsem to holka hloupá. Ti tady fňukám... a uvádím tě tím jenom do rozpaků." vzdychla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To jsem rád. Moc rád, lásko." sevřel tě znovu v náručí. Položil tě znovu na postel a zalehl tě, ale tak aby tě netlačil. Také se svlékl a uvelebil se ti mezi stehny. Znovu tě chytil za ruce, které ti přidržel za hlavou. A už to jelo. Tentokrát to bylo opravdu jiné. Normálně na tebe bral ohledy ale teď to bylo pryč i když dával pozor aby ti neublížil. Ale bylo to drsnější ale z nějakého důvodu jsi byla po tom uspokojená a chtělo se ti spát. Zase. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom vyčerpaně zůstanu ležet a podívám se na Hanse. Překulím se na bok a políbím ho unaveně na tvář. "Tohle bylo nejlepší milování, jaký jsem zažila..." Vydechnu a znovu se položím na záda. Jenom přes nás přetáhnu deku, protože se mi chtělo moc spát, takže jsem si řekla, že chviličku ještě poležím. Klidně i sama. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Naštěstí mi nevidí do obličeje a tím pádem ani ten překvapeně-nechápavý výraz. Musí pobrečet? Společného s hormony? Není mi tak trochu jasné, ale když to říká, tak mi asi nezbude než ji to věřit. "Hele já přežil takovejch věcí, jednu brečící mladší sestru zvládnu taky." Ujistím ji, že s tím, že by mě uváděla do rozpaků si nemusí dělat starosti. "Tak se vyplač, jestli ti to pomůže." Nabídnu ji defakto svoji košili k tomu, aby do ní mohla slzet. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se tiše zasmál "Kdybych věděl dříve že jsi na ten drsnější způsob... dělal bych to tak už od začátku." objal tě. Začal tě lehce líbat na krk, tváře, čelo a oční víčka. Ty jsi zatím usnula. Když jsi znovu otevřela oči, Hans vedle tebe nebyl, ale když jsi se rozhlédla viděla jsi ho jak sedí u stolu jenom v kalhotách a na něčem pracoval. Seděl k tobě zády a ty jsi tak měla dobrý výhled na jeho záda na kterých se mu pohybovali svaly. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana tě vděčně, silněji sevřela v náručí "Jsem moc ráda, že jsi můj bratr, Kiro." řekla plačtivě a opravdu se rozbrečela. Jestli to bylo kvůli nějakým hormonům tak to jsi pochyboval, ale když ti nechtěla říci praví důvod nemohl jsi ji nutit aby ti to řekla. I když jsi tušil že to bude kvůli její matce. Nebrečela moc dlouho a když se uklidnila věnovala ti lehký polibek na rty a odtáhla se od tebe "Promiň mi to. Nevím co o do mě vělo. Možná že budu mít svoje dny v měsíci." našla si kapesník a vysmrkala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Převalím se v posteli a zavrním. Chvíli koukám na Hansova záda a zatoužím ho obejmout. Vylezu z postele jenom tak a přejdu k němu. Obejmu ho zezadu a políbím na nahé rameno. "Hansi, na čem pracuješ?" Zeptám se, zatímco se k němu nahá tisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nějak nevím, proč je ráda, že jsem její bratr, když chci zatočit s její matkou, ale asi se budu muset smířit s tím, že ji nechápu. Vlastně zatočit... slíbil jsem, že to zkusím vyřešit jinak. Ještě pořád to nemusí dopadnout nejhůř. Ještě pořád mi v tom může zkusit zabránit. Ale... "To nic." Usměju se mírně a pak se zatvářím mírně přitrouble. "Svoje dny..." Zopakuju a pár vteřin potom mi to dojde. "Aha... jasně..." Plácnu se do čela s výrazem "to jsem ale idiot." A pak se zarazím, protože s Emou už budeme měsíc a na nějakou, hmm, zdrženlivost nedošlo, což by, jak mě tak napadá, mohlo znamenat drobné potíže. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans zvedl ruku a pohladil tě po paži "Jenom sepisuji seznam toho co budeme potřebovat sebou na cestu, lásko. Už to budu mít." odpověděl. Otočil se a stáhl si tě na klín "Vyspala jsi se? Spala jsi skoro tři hodiny. Nějak tě to naše milování zmohlo." políbil tě na klíční kost. Přitiskl tě více k sobě aby tě zahřál, vlastním tělesným teplem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se krátce zasmála "Z toho si nic nedělej. Asi jsem to měla říci více přesněji." znovu tě objala, ale jen krátce než vstala. Protáhla se. "No... už se půjdu převléknout. Začíná s ochlazovat. A pochybuji že v podzimním slunku chytím ještě nějakou barvu." zaclonila si rukou oči a pohlédla na nebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Poslyš, a kde tě vůbec ubytovali?" Zeptám se, když vstane. "Myslel jsem, že všechny volný pokoje už jsme zabrali my s Thomasem a Alexem." Povytáhnu mírně obočí a počkám si na odpověď. Sice je to absurdní představa, že když jsem zmizel tak v mém pokoji, ale ještě děsivější je, že by tam objevila všechen ten arzenál, s jakým jsem semka plul. Což mi připomíná, že budu muset zase vytáhnout stínový oblečení. Aspoň že se stačilo vyprat a nenápadně usušit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já spím v pokoji s malou Arien. Tam se v pohodě vejdu a mě nevadí tam být s holkama. Je s nimi sranda." odpověděla a upravila si ramínko na plavkách. Shlédla dolů na tebe "Jdeš také dovnitř nebo tu zůstaneš?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přitisknu se k němu, abych se ohřála. "Zmohlo, ale moc příjemně...a spala jsem jako miminko." Uculím se a políbím ho na rty. "Tak já se obleču a nebudu tě rušit, dopiš ten seznam." Slezu mu z klína a začnu hledat nějaké oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "To musí mít Malá radost." Zazubím se vesele a nemyslím to nijak zle. "Už se před tebou nestydí?" Zeptám se a začnu se taky zvedat ze země. Třeba už se ti dva vrátili a budu si s něma moct promluvit o dnešním večeru. "Jdu taky. Nějak mě to odpočívání zmohlo a mám hlad." Doplním a poplácám se po břiše. Sice už jsem něco ze ztracený váhy nabral, ale pořád si připadám lehčí, než dřív. A rozhodně to nebude kvůli tomu, že by mi dala láska křídla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Našla jsi své oblečení a začala se oblékat. Mezitím tě, Hans potěšeně sledoval, ale jen co jsi se zakryla zase se odvrátil a začal zase psát. Všimla jsi si tácu na kterém jsi přinesla snídani. Půlka už byla pryč a bylo tam i na tebe i když chléb byl trochu okoralý. A nejspíš už bylo poledne, tak vás nejspíš brzy čekal oběd. "Tvoje máma nás už volala k jídlu." řekl Hans jakoby ti četl myšlenky "Řekl jsem že spíš a že s obědem počkám na tebe." odložil tužku a zase se na tebe podíval "Chceš se jít najíst?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana zavrtěla hlavou "Už ne. Ale... jako ne že by nebyla milá a tak. Ale občas nerozumím co říká. A ta pořád něco žvatlá." vešli jste do kuchyně. Lia seděla u stolu kde odpočívala zatím co se pekl chleba. Usmála se na na vás "Máte hlad?" zeptala se hned a zvedla se aby vám mohla něco k jídlu nabídnout. "Ale ne... seď, Lio. V tvém stavu by ses neměla takhle přepínat. Mi si něco vezmeme, že Kiro?" drkla do tebe a hodila na tebe vyčítavý pohled, že se necháváš obskakovat těhotnou ženou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Aspoň už budeš mít praxi v překládání dětskýho žvatlání, až se ti narodí vlastní dítě." Ušklíbnu se v duchu, ale nahlas nic neřeknu. "Jasně, my si něco najdem." Potvrdím Lanina slova s úsměvem. Vůči vyčítavým pohledům jsem si naštěstí už v dětství vypěstoval značnou imunitu a tak se mi na tváři neobjeví sebemenší reakce a Laninu němou kritiku. "Co takhle čaj?" Navhrnu Lie jestli nechce, zatímco šmejdím po kuchyni, co by se dalo sníst. "Dáme vařit." "Vrátili už se ti dva Romeové?" Poptám se vzápětí po přítomnosti Thomase a Alexe v domě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zamyslím se a přejdu zase k němu, ke stolu. Opřu se o desku stolu a zadívám se a seznam, který vytvořil. "Jestli máš hlad, tak bych šla na ten oběd. Mám docela hlad." Pokrčím rameny a nepřestanu mu koukat do papíru. "Ukaž, podívám se." Natáhnu k němu ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak se půjdeme najíst. Jen počkej až se obléknu." vstal a nechal tě aby sis prohlédla seznam. Mezitím se začal oblékat. Seznam byl dlouhý. Bylo na něm sepsáno, kolik kusů dřeva ne jen na oheň, ale také na opravy kdyby se loď nějak poškodila, X sudů s pitnou vodou a samozřejmě nějaký alkohol aby se udržela morálka posádky. Proviant aspoň na dva měsíce cesty a další věci které podle všeho jsou na dlouhou cestu potřebné. "Je to jen hrubý odhad. Ale je načase začít nějaké ty věci shánět." řekl když si obul boty a mohli jste vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se usmála "Jistě. Ráda si dám čaj." přijala tvou nabídku. Lana zatím našla chléb a také vylovila uskladněný koláč co zbyl z rána. Lia byla poctivá hospodyňka a tak koláč zakryla aby neztvrdl a tak byl stále měkký jako ráno. "Thomas a Alex? Ano. Thomas se řped chvílí vrátil a Alex je tu aspoň už dvě hodiny a tvoří ve svém pokoji." odpověděla ti Lia a s úsměvem vás dva pozorovala. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Někde vylovím hrnečky a nad oheň přistrčím kotlík s vodou, aby se co nejdřív začla vařit. "Alex ten kdyby chtěl, tak mu pro ty jeho básničky padne k nohám úplně každá. Ten má ale štěstí" Zachechtám se tiše a opřu se o linku, než začne voda vřít a já můžu zalít ty hrnečky. "Což mi tak nějak, nechápu proč, připomnělo..." Seberu se a na chvíli zmizím. Zpátky se vrátím s obrázky capartů, co jsem je kreslil, když si hráli na zahradě. "Tady..." Podám je Lie, abych snad později nezapomněl jí je dát. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se podívala na obrázky co jsi ji přinesl "Ah, Kiro... ty jsou krásné. Nikdy by mě nenapadlo, že máš takové výtvarné vlohy. Moc děkuji. Nechám si je zarámovat a pověsím je na zeď." stáhla si tě k sobě a políbila na obě tváře. "Moc krásné. Proč se tímhle neživíš? Určitě bys neměl o práci nouzi. Hodně matek by si nechalo nakreslit své děti. Nemluvě o rodinných portrétech." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Natáhnu se k němu s úsměvem a políbím ho na rty. "Já vím, začneme brzy." Usměju se a zamířím ven z pokoje. Dojdeme do kuchyně, abych oběd buď ohřála sama nebo o to poprosila mamku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Skoro se začnu samou chválou vznášet pár čísel nad zemí, ale podaří se mi udržet podlahy a nevznést se ke stropu. Posadím se zpátky ke stolu a promnu si krk. "Živit se tím? Eéé... To asi né." Zakroutím hlavou s veselým úsměvem. "To není práce pro mě... Chybí tomu adrenalin." Doplním a shrnu vlasy z očí. "I když nakreslit ty dva malý piráty byl docela zážitek." Usměju se na Liu přátelsky a docela rád a s hřejivým pocitem vidím, že se jí ty kresby líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jste vešli do kuchyně nachytali jste tam Jakeše a Fionu v intimním objetí. Hned se, ale od sebe odtrhli jako kdyby snad byli puberťáci co jsou nachytáni svými rodiči. Skoro až to bylo k smíchu. "Ahoj vy dva." pozdravila vás máma "Vypadáte hladově. Chtěli by jste oběd, že?" plácla Jakeše přes ruku, kdy ži plácl do zadku a se smíchem vyšel ven z kuchyně. Tváře tvé matky se zbarvili do růžova "Tak co?" otočila se ke kuchyňské lince. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lia se zasmála "Jistě. Jsi mladý. Užívej si dokud to jde. Malování můžeš provozovat na stará kolena." opatrně srovnala kresby na stole a ještě jednou si je prohlédla "Moc hezké. Raději si je odnesu do ložnice. Najít to děti dopadlo by to špatně." pomalu vstala a jak říkala tak udělala. Lana mezitím připravila chleby, které ti položila pod nos "Škoda, že tu nezůstaneme ještě o něco déle. Lia mě zrovna začala učit vařit." pochlubila se ti. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom stěží potlačím smích a snažím se zachovat si vážnou tvář. Stejně mi to ale nějak moc nejde. "Kvůli tomu jsme přišli, ale já bych ho ohřála sama...kdyby tě to zdržovalo..." Zacukají mi koutky a radši se podívám na Hanse, jak se tváří on. Pro jistotu, začnu chystat talíře a příbor, abych tam jenom tak nestála a neměla tendence se pořád smát. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se také usmíval, ale skrýval t tak že zíral do podlahy a lehce si odkašlával. "Ale jistě, že neobtěžuje. Stejně nemám nic jiného na práci. Kromě uklízení, ale do toho se mi moc nechce." přiznala se, že je lenivá. Hans zatím nalil pití do sklenic a máma vám ohřívala oběd. Za chvíli jste měli na stole talíře s brambory a zeleninou a sekaná. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jo, na starý kolena. Jestli se jich vůbec dožiju a jestli v tom případě udržím tužku v ruce. Ušklíbnu se v duchu a zaplaším vzpomínku na to, jak mě maminka nabádala, abych se konečně začal živit jinak než jako Stín. Omrknu ten chleba, co ho Lana nachystala a po jejím prohlášení, že ji Lia začla učit vařit, nahodím překvapeně-nechápavý výraz, jak je možný, že ještě všichni neumřeli hlady, dům nevyhořel a nestala se žádná podobná katastrofa. "Koukám ale, že krájet chleba ses už stačila naučit... " Rozesměju se. "Sice je mi líto, že se nenaučíš ho ukrojit rovně, ale já už se tady další den zdržovat nechci." Zvážním na chvilku, ale pak se zase začnu usmívat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Děkujeme." Poděkuju mamce za ohřátí oběda a pustím se do jídla, jakmile Hansovi popřeju dobrou chuť. Počkám, až mamka odejde za Jakešem nebo prostě jenom jinam, a zadívám se na Hanse. "Hansi...a...ví to už mamka a Jakeš, že chceme vyplout už na konci měsíce?" Zeptám se, protože já sama jsem s nimi o tom ještě nemluvila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chleba byl namazaný nějakou pomazánkou a při přičichnutí jsi z ní cítil česnek. Lana ti dala lehký pohlavek "Ty nevděčníku. Já se fakt někdy divím, že to s tebou Ema vydrží, když máš řeči i když ti někdo připraví jídlo." sedla si ke stolu a vzala si chleba. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans dožvýkal a zavrtěl hlavou "Ne. Neví. Neměl jsem tak nějak odvahu jim to říkat. Bez tvé podpory." pokrčil rameny. "Navíc jsem tak nějak nenašel tu správnou příležitost." řekl skoro omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No tak, já to tak nemyslel." Sklapne mi. Nějak mě přejde chuť, talíř odsunu a čelem se opřu o stůl. "A co když nevydrží a proto odešla?" Zamumlám a podívám se na Lanu psíma očima. "Co když se nevrátí zpátky?" Hrkne ve mě. Ať už by se rozhodla, že ji za to nestojím, nebos se jí něco stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm..." Zamručím. "Sama nevím jak na to...navíc netuším, jak jim to zdůvodníme...přece nemůžu říct, že je v tobě ještě jeden muž a my mu jedeme najít domov...nějaký ztracený ostrov..." Pokrčím rameny. "Nemám odvahu jim to říct..." Špitnu mezi sousty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Překvapeně se na tebe zadívala, potřásla hlavou "Ale houby. Co tě to napadá? Vždyť jsem si dělala jen legraci. Nemyslela jsem to tak. Ema tě určitě miluje. Vždyť jsem ti říkala, že jen co jsi odjel tak chodila a pořád smutně vzdychala, ne?" pohladila tě po ruce "Ta by tě jistě dobrovolně k vodě nepustila.... no nekoukej na mě takhle. Myslím to vážně... jsme přece taky ženská... poznám když je holka zamilovaná... a Ema je v tom až po krk." uklidňovala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se "Tak to jsme na tom stejně... musíme to ještě promyslet než s tím začneme.. a myslím, že nejlepší by bylo kdybychom prostě to řekli spolu... ale první si to musíme připravit..." zamyslel se "Co třeba.... že bychom se vymluvili na to, že bychom zajeli na nějaký ostrov hledat mou rodinu nebo něco takového?" navrhl opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Hm..." Zabručím tragicky a začnu do sebe soukat chleba. Semlít se mohlo cokoliv a to, že třeba neodešla z vlastní vůle, se mi líbí ještě mnohem míň. V té hospodě, ti parchanti, když si ve mě četli, klidně mohli přijít na ní. A klidně ji můžou ublížit, jen aby mě zastavili. "Musím mluvit s klukama. Dík za chleba." Zvednu se od stolu a s chlebem v ruce a zasmušilým výrazem zmizím na schodech. Zamířím rovnou k Alexovi a začnu se ťukáním dobývat do jeho pokoje. "Hej, Romeo, máš čas? Potřebuju s tebou a s Thomasem mluvit." Spustím a ten samý postup zopakuju i u Thomasova pokoje. A oběma nezapomenu říct, že sraz u mě v pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Za chvíli jste se všichni tři sešli ve tvém pokoji "Tak co se děje?" zeptal se Alex. Thomas si podepřel hlavu dlaní "Nějaký noví problém, že?" ptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jen se vykouknutím ze dveří přesvědčím, že se na chodbě nikdo nepovolaný nevyskytuje. "Šivův dům někdo sleduje. Skoro mi to připadá, jako by byli taky Stíny, ale Šiva o ničem neví a já si nepamatuju, že by tady probíhala nějaká operace. To by mi otec řekl, než jsme odplouvali." Spustím a sleduju je oba velmi pečlivě. Alex si většinu času drží ten svůj zasněný výraz a Thomasovi se na tváři usadil velmi podobný. "Nabídl jsem se, že až padne tma, 'poptáme se' jich, co tady chtějí. K dispozici je nám Šivův sklep." Dokončím a posadím se na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se na tebe upřeně zadíval "Opravdu myslíš, že to jsou Stíny? Není možné, že by Elietimm zase něco chystali?" zeptal se. I Alex se vytrhl ze svého zasnění "Musím s Thomasem souhlasit." přikývl "Měli bychom se připravit na tu možnost, že to jsou Elietimm." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Neřekl jsem, že si myslím, že to jsou Stíny. Řekl jsem, že mi je připomněli." Opravím je oba. Jestli je tady někdo smířený s možností, že to jsou ty svině, tak jsem to já. Ovšem jestli to jsou doopravdy Elietimm, tak to zas tak jednoduché nebude..." Svraštím čelo. "Ale jednoho bych vážně chtěl dostat do ruky..." Zamyslím se se zlým leskem v očích. "Nějaký návrh, jak postupovat, v případě že to jsou oni?" Zeptám se a nepříliš nápadně se podívám na Alexe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zamyslím se, ale pak přikývnu. "To by nejspíš šlo, ale máš pravdu. Nejdřív se to musí promyslet a řekneme jim to společně..." Dál jím, ale stejně na to musím pořád myslet. "No...nejsem si jistá, že to půjde hladce..." Poznamenám k tomu, jak to nejspíš bude probíhat, to jednání a sdělování mamce a Jakešovi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si mnul bradu "Možná bychom také v naších pokojích měli nechat rozsvícené světlo aby si mysleli, že jsme stále uvnitř." navrhl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Pokud ti to, ale zakážou... co budeme dělat? utečeme snad spolu?" vzdychl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Pozice teď odhalíme už jen horko těžko. Víme o jednom. V uličce naproti zahradě." Odpovím a na Thomasův návrh jen kývnu hlavou. Sice detail, ale mohl by být podstatný. Jak je ale pozoruju, začínám uvažovat o tom, jestli bylo dobré je do toho tahat. Oba šťastně zamilovaní a vysvětlovat těm jejich krasotinkým, že místo na svatbu půjdou na pohřeb se mi moc nechce. Protože jestli nás zmerčí, pak to teprve bude mela. I když si nejsem jistý, jestli jsem doopravdy odhodlaný v nejhorším případě rozpoutat v tý uličce magický peklo. I když se svejma mizernejma vědomostma bych jim byl asi houby soupeř. Pokud tam tedy nestojí jen ta jejich pomocná síla. Takže jestli je v té uličce, zřejmě to bude chtít přes střechu... "Budete mě krýt. Konec konců já to spustil, tak si to taky vyžeru." Seskočím ze stolu a začnu chystat svoje věci. Stejně si budu muset vystačit jen s nožem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se prudce narovnal "Nebuď směšný! Jak vyžereš sám? Přece nehodláš trhat partu? Krýt ti záda klidně může jenom jeden z nás." ohradil se. Alex se tvářil vážně "Přece víš, že s námi můžeš počítat. Tak to takhle všechno neber na svá bedra." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nebuď smělý? Ne...! Ty jsi řekl nebuď směšný! Uvědomím si a otočím se na Thomase, jestli to vůbec může myslet vážně. Já se jim tady snažím zachránit krky a místo toho aby to ocenil... "Alexi máš tu pušku? Nebo jen pistole?" Zeptám se a pokračuju Thomasovým směrem. "Jestli tady má Alex pušku, budeš mu krýt záda ty." Rozvinu o kousek dál svůj plán, i když až se dostanu až tam kam chci, můj závěr se jim asi líbit nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Odložím vidličku a položím svoji ruku na Hansovu. "Hansi, Jakeš není můj otec, ačkoli na sebe tu roli okamžitě vzal, ale mám ho docela ráda...nevím, co bychom udělali, kdyby nám v tom chtěli zabránit, ale Temar musí pryč...za jakoukoli cenu..." Lehce mu ruku stisknu a zatvářím se vážně. To, co jsem řekla, jsem totiž vážně myslela. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se na tebe mračil a pokrčil rameny "Jak chceš. Ty jsi tady šéf." a vstal a odkráčel se připravit. Alex také vstal, zadíval se na tebe ale pak jen zavrtěl hlavou a odešel také. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Musíme. Jinak nikdy nebudeme doopravdy sami. Navíc.. já nejsem moc odvázaný z trojky." usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Himl hergot kurva drát." Zakleju, ale ani v nejmenším mi to neuleví. A Alex si ještě odejde, před tím než domluvím. "Fix krucinál, že se na to na všechno nevyseru." Pokračuju bez ohledu na to, že v domě bydlí i nezletilí a zrovna teď jim nejdu dobrým příkladem. Vypochoduju na chodbu, prásknu za sebou dveřma a nahrnu se rovnou do Alexova pokoje. "Neřekl jsem ti, po čem chci, abys střílel." Spustím bez ohledu na to, jestli je na mě naštván nebo něco jiného. "Jestli se to posere, signál že máš střílet budou modrý drobný blesky v uličce. Zabiješ všechno, co se tam pohne." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasměji se. "Já se snažím si to v takových chvílích ani nepřipouštět...popravdě, většinou je tohle ta poslední věc, na kterou myslím, když jsem s tebou." Zasměji se znovu. "Stojím jenom o tebe, o jednu mysl v jednom těle...je mi líto, že je Temar v tak špatné situaci, ale čím dřív bude doma, tím dřív bude dobře i nám..." Usměji se a stáhnu svoji ruku. Opět se chopím vidličky, abych dojela chladnoucí oběd. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se zasmál "Jsi prostě úžasná. Není divu, že jsem se do tebe tak snadno zamiloval." pohladil tě po tváři ale pak tě už nechal v klidu najíst. "Musím pak dodělat ten seznam a odnést ho kapitánovi co nás na ten ostrov odveze. Aby to začal shánět." řekl když dojedl a jako host se chopil umývání nádobí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu na Alexe trochu překvapeně zírat, když řekne, že jsem podrážděný, agresivní a bezdůvodně je buzeruju. "Cože? Já vás buzeruju? Řekl jsem vám, jak si představuju, aby to probíhalo. To bereš jako buzeraci?" Zeptám se, ruce v kapsách, abych náhodou neměl chuť mu jednu natáhnout. "Počítám s tím, že to nebude tak jednoduché, jako vybrat výpalné od cechu zlatníků. Nemám zájem vysvětlovat Kate nebo té Thomasově krasotince, že jste tam zkapali." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zase zavrtěl hlavou "O tohle nejde. Jde o to, jak to říkáš." zvedl polštář na posteli a vytáhl pouzdro se zbraní. "Přece víš, že jsme tví přátele. A myslím, že nemáš důvod být takový úsečný." mluvil klidně, snad proto aby tě ostřejším tónem ještě více nepopudil. "Máš snad nějaké problémy? Nechceš si promluvit?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Chvličku ještě posedím a pak se taky zvednu, vezmu hadr a začnu nádobí utírat. "Tak dobře...já...já bych se vlastně mohla stavit za Lanou...neviděla jsem ji až příliš dlouho..." Usměju se s tím, že nechám Hanse, aby dodělal seznam a šel ho předat kapitánovi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zhluboka se nadechnu, protože právě teď je Alex na nejlepší cestě, jak mě vytočit. "Takže mám příště přijít s pokorně poníženým tónem, aby jste byli s Thomasem spokojení?" Zeptám se zatím s jen lehkým odseknutím. "Hele, já si doopravdy vážím vašeho přátelství. A to je přesně ten důvod, proč tam chci jít sám. Protože tentokrát nechci riskovat vaše životy." Pronesu smrtelně vážně. A k tomu, jestli si chci promluvit se radši ani nevyjadřuju. Jestli si chce Alex hrát na zpovědníka nebo nějakého lékaře duší, tak ne se mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Všechno příliš zveličuješ, Kiro." odpověděl. "Proč ta náhlá změna? Vždyť nikdy předtím jsi se takhle nestaral. A navíc... i když je pěkné, že se o nás takhle staráš tak přece nejsme jediní na koho čeká milá. Ty máš Emu. A já a ani Thomas také nehodláme vysvětlovat co se s tebou stalo. Rozumíme si?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl "To udělej. Přece jenom každý máme nějaké své záležitosti, které musíme vyřídit. Než odjedeme." podal ti poslední talíř a měli jste umyto. "Jdeš k ní hned teď?" zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Utřu i poslední talíř a zvědavě se na Hanse podívám. "Jenom se obleču a půjdu. Proč se ptáš?" Zeptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Prudce se narovnám a namířím na Alex obviňujícím prstem. "Já to zveličuju? To mi říkáš ty? Ten se mě před tejdnem a něco pokusil uškrtit a Thomase rozsekat mačetou, když se mu dostali do hlavy?!" Rozčílím se a tentokrát už doopravdy. "A přestaňte se už krucinál fix jednou všichni divit, proč jsem se před tím nestaral a teď se starám. A Emu nech stranou, ta ví už od začátku, co jsem zač a co se mi může stát. Krom toho, odešla od nás z domu, takže by jste ji asi prvně museli najít!" Dokončím zlostně, otočím se na patě a prásknu za sebou dveřma. Rovnou dvakrát, když se vrátím do svého pokoje. Svezu se podél zavřených dveří na zem, tak aby se nedali otevřít. "Krucinál." Okomentuju celou situaci a zůstanu tupě zírat do stropu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jen tak." odpověděl a objal tě kolem pasu "Jen jsem chtěl vědět, jak dlouho se na tebe budu moci dívat." políbil tě na čelo "Škoda... už moc dlouho ne." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex zřejmě chtěl něco říct, během toho jak jsi mluvil, protože naprázdno otevíral a zavíral ústa. Nakonec jsi mu ani nedal šanci. Odešel jsi dřív, než něco mohl říci. Nakonec jsi vyčerpaně a naštvaně zůstal sedět na zemi. O nějakou chvíli později se někdo pokusil vejít do tvého pokoje, zacloumal klikou, ale ty jsi svým tělem zabráni tomu aby vešel. Tak nakonec ten dotyčný zaklepal. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Úplně vypnu mozek, fungovat dovolím snad jen té části, která říká, že nemám zapomenout dýchat. Takže to lomcování s klikou a následné ťukání si uvědomím až zpětně. "Co je?" Zeptám se poněkud nepřítomně a přesunu pohled z levého horního rohu pokoje na ten pravý, kde se za dobu mého pobytu podařilo nějakému pavoukovi uplést parádní pavučinu. Čím to kurva je, že vždycky když se má vyrazit do nějaké akce, všechno se to semele tak, že se poštěkáme a musí se to sáhodlouze rovnat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli bylo ticho, snad člověk za dveřmi zaváhal. Ale pak se ozval miloučký hlas Arien "Stejdo Kio! Můžu za tebou?" mluvila přehnaně nahlas, snad se bála, že ji neuslyšíš. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro No tys tu chyběla princezno... Povzdychnu si v duchu, ale pak se kus uhnu o dveře pootevřu. Jen tak, aby se mohla Arien protáhnout dovnitř. Jestli toho nebohého dítěte někdo využil a poslal ho do jámy lvové, jestli se náhodou mojí malé oblíbenkyni nepodaří mě uklidnit, tak si to šeredně schytá. "Tak pojď." Ozvu se ještě, aby si nemyslela, že se ty dveře otvírají pro legraci. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro S úsměvem se o něj opřu a pohladím ho. "Budeš se na mě moci díval, jak dlouho jenom budeš chtít...ale Lanu jsem neviděla až příliš dlouho a ty to tu chvilku vydržíš." Usměji se a políbím ho na rty, když se k němu natáhnu. "Tak já půjdu, čím dřív odejdu, tím dřív se zase vrátím." Uculím se a ještě jednou ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien se protáhla dovnitř, rozhlédla se a za okamžik se na tebe už věšela. Spíš tě tedy objala kolem stehna. "Ahoj, stejdo Kio!" hudrovala "Ty si se pohádal s kamalády?" zeptala se a dívala se na tebe svýma dětskýma očkama. "Tady... sem ti něco udělala.... to ti vydlží déle jak oblázek." vzala tě za ruku a něco tvrdého ti vložila do dlaně. Když jsi se podíval, byl to.. no dřevěný... talisman? Nejspíš se snažila udělat koně ale spíš se ji podařil medvídek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl, ještě jednou tě silně sevřel v náručí než nechal ruce klesnout k bokům "Tak běž... uvidíme se později krásko." mrkl a laškovně tě poplácal po zadku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ahoj, princezno..." Pozdravím ji a pak si kleknu na kolena, abych ji viděl do očí. "No jo, pohádal..." Kývnu neochotně hlavou a podívám se do těch jejích dětských očí. Když se mi dostane dalšího dárku, usměju se a podívám se na něj. "Ukaž? No to je moc hezké, děkuju Arien." Pohladím ji po vlasech, vstanu a z penálu odmotám tenký kus černé kůže. "To abych ho neztratil." Vysvětlím, když se tak vykuleně koukne, přivážu ten talisman na šňůrku a pak okolo krku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien byla šťastná, že se ti líbí "Tochu mi s ním pomohla Livie." přiznala se stydlivě, že to tak úplně není její práce. "Půjdeš si se mnou hát? Plosím!" vzala tě za ruku a nedočkavě zadupala. Zřejmě se s tím, že odjíždíš už smířila "A Lana? Bude si snámi hlat Lana?" žadonila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se z okna, kolik světla ještě zbývá do tmy, a pak zvednu Arien do náruče. "Ale jen chvilku, ještě musím něco zařídit..." Zamumlám a zatahám děvčátko přátelsky za nos. "Ale Lany se budeme muset zeptat. Tak ji půjdem najít, jo?" Zeptám se jen tak pro jistotu a vyjdu i s Arien na chodbu, najít sestru. "Lana, půjdeš si s námi hrát?" Zeptám se se štěněcíma očima, jen co svoji mladší sestru najdu, a trochu šťouchnu do Arien, ať mě taky podpoří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se na vás podívala, chvíli na vás koukala a začala se smát "Vy jste tedy čísla, vy dva. Kdyby jste se viděli." vstala a dokousala topinku. "Fajn. Fajn. Půjdu si s vámi hrát. Ale na co?" zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na oko se zamračím, ale pak se zasměju. Nějak mi to nedá. "Tak zatím ahoj, Hansi." Natáhnu se ještě jednou, políbím ho na rty, než se definitivně odtáhnu a vyrazím nahoru do pokoje, abych se oblékla víc a vyrazila za Lanou. Což taky hned udělám a brzy jsem na cestě přes Marakéš. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "My jsme jedničky." Ujistím Lanu docela bezstarostně a když se zeptá, na co si budeme hrát, volnou rukou se zamyšleně poškrábu na hlavě. "Co třeba na doktory?" Zamrkám nevinně na Lanu, ale pak se kouknu na Arien. "Ale do toho nebudeme tahat Arien... Tak co třeba na strážné a zloděje?" Navrhnu mnohem výchovnější hru. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyrazila jsi za Lanou. Venku bylo zataženo a foukal ledový vítr, který se ti zabodával do tváří jako malé jehličky. Dnes nebylo venku moc lidí, byla jsi jedna z mála, asi se jim nechtělo do té zimy. Na chvíli jsi se zastavila, protože jsi si všimla dvou psů, kteří doráželi na kočku, ale to nebylo nic zvláštního. Kočka na ně prskala a syčela a oni se báli přiblížit. Dorazila jsi k domu Lany a otevřela ti jejich kuchařka. Byla to ta tělnatá ženská se španělskými předky "Ano?" zeptala se a uhnula na stranu aby jsi mohla jít z té zimy dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien z toho nic nechápala, tak to mohla beztrestně říci. "Jééé!!! Já ci na lodinu! Lana bude máma, Kia táta a já dcera!" zatleskala ručkama vaše malá kamarádka. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nejdřív se maličko leknu, když mi otevře jejich kuchařka. Není to zrovna drobná žena, ale přitom je mi v něčem sympatická. Vlastně ani nevím proč. "Dobrý den, jdu za Lanou...je doma?" Zeptám se s úsměvem, protože očekávám kladnou odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Třeba. Ordinuju hlavně večer." Nedám se a vrátím úder. Vlastně by mě docela zajímalo, jestli by přišla. "Na rodinu? Pojďme si raději hrát na ty zloděje..." Zaprosím u svojí malé kamarádky. Už jen proto, že nemám páru, jak se hraje na rodinu, nebo jestli bych tu hru dokázal stopnout až půjde Arien spát. Zloději jsme tu rovnou tři... To je dobrá šance, jak jednoho najít... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Fakt? A kde máš nějaké povolení o praxi?" zeptala se zvědavě a usmála se na Arien "Co myslíš? Co ty zloděje? Myslím, že raději nebudeme Kiru trápit." mrkla na ní. Arien nafoukla na chvíli zamyšleně tváře a přikývla "Tak jo..."souhlasila a už se ti zase lepila k noze. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kuchařka zavřela dveře a zavrtěla hlavou "Není. Odjela náhle za svým bratrem na Krédu." odpověděla. "Je to velice svérázná dívka, slečna lana. Nechala vzkaz a zmizela, jako pára nad hrncem." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Provokuje, mrška. Zaleskne se mi v očích a bůh ví proč, mám z té hry docela radost. Ale asi bych se měl rychle vzpamatovat. Jenže... "Nahoře v pokoji. Ale nemusíš se bát. Mám léta zkušeností." Odpovím na její otázku a vycením zuby v úsměvu. "Tak a kdo bude strážnej?" Zeptám konečně zpátky k tématu hry a nechám obě, aby si vybraly, jestli se chtějí schovávat nebo hledat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Šokovaně zůstanu stát. "Cože? A proč za ním proboha jela? Copak on snad potřeboval, aby za ním jela?" Trochu se rozzlobím, protože pro mě snad Lana mohla napsat pár řádek. A nechápu, proč za ním jezdila, když je nepochybně mnohem silnější a tak vůbec. Určitě ji tam nepotřebuje. Ačkoli to může znít sobecky, naštvala mě, protože si jenom tak odjela. Tohle pak nespraví objetím a slovy "Ráda tě zase vidím". Možná si tím slibovala, že ho dostane do postele. Však z něj byla unešená a sourozenci jsou jenom papírově. Trochu si odfrknu. "Tak děkuji, nashledanou." Pokusím se o úsměv a rozloučím se s kuchařkou. Raději odejdu, než se rozčílím víc. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak to bych tedy chtěla vidět." uchechtla se Lana. Samozřejmě, že role strážného padla na tebe. A tak jsi chvíli počítal než se obě schovali a šel je hledat. Jako první jsi objevil Lanu a odvedl si ji do vězení, samozřejmě Lana přidala trochu na reálnosti a lehce se bránila. Arien jsi hledal o něco déle, ale nakonec jsi ji ulovil a vedl si ji zase do vězení jenže to Lanu už Arien stačila nějak osvobodit a tak jsi musel jít zase hledat Lanu. Konec hry nastal se zapadajícím sluncem a voláním Lii aby jste se šli najíst. "Celkem ti t šlo. Už jsi ji někdy hrál?" zeptala se Lana, které dala ta hra zabrat a vlasy na čele se ji lepili ke kůži. Za to Arien byla rozjařená a stále plná energie. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Počkat slečno, Lily." zadržela tě "Paní mi říkala, že by s tebou chtěla mluvit až se tu znovu objevíš." řekla honem a ohlédla se ke kuchyni. Asi se ji tam něco vařilo, nebo peklo. "Jestli s paní chcete promluvit je v knihovně. Víte kde je, že?"znovu s ohlédla "Promiňte." utekla do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jestli jsem někdy hrál na stážné a zloděje? Skoro celej život... Napadne mě, ale nahlas neřeknu nic podobného. "Párkrát. Ještě jako malej." Odpovím a kouknu na Lanu. "Málo trénuješ." Usměju se a rukávem svojí košile ji utřu pot z čela. U stolu jen pohledem zkontroluju Šivu, Alexe a Thomase, jestli se tváří nachystaně, a těm dvěma několika docela nanápadnými pohyby naznačím, že se sejdeme u Šivy v pracovně. Samotnému Šivovi to budu muset říct nahlas po večeři. "Dobrou chuť." Popřeju všem okolo stolu a sám se pustím do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Dostali jste výbornou sekanou s kompotem a bramborovou kaší. Než jsi začal jíst rozhlédl jsi se, bylo vás v jídelně hodně. Skoro nebylo k hnutí. Těžko uvěřit že měl Šiva tak velkou rodinu a ještě si vydržoval vás čtyři. Dojedl jsi a šel do Šivovi pracovny, kde po chvíli dorazil Thomas i Alex "Tak... jak to tedy bude?" zeptal se Thomas a po minulé hádce nebylo ani památky. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně se zarazím, když řekne, že se mnou chce mluvit Lanina matka. A taky že je v knihovně. Jenom kuchařce přikývnu, že vím kudy a pomalu se tam vydám. V hlavě mi to šrotuje a stejně nevím, o čem bychom my dvě mohly mluvit. Dojdu ke dveřím knihovny a lehce zaklepu na dveře. Pak pootevřu a nakouknu dovnitř, jestli tam opravdu je. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak jak jsem řekl. Nic se nezměnilo." Odpovím docela klidně a počkám až do pracovny dorazí i Šiva, který se ještě na chvíli zdržel dole v kuchyni. "Šivo, dáme vám čtvrt hodiny. Ať jsou všichni nahoře v domě. A drží se dál od oken." Prohlásím, zatímco sám koukám skrz sklo směrem k moři. Kdoví, jestli už se Meg probrala? "Zkusíme to vyřešit co nejrychleji." Ujistím našeho hostitele ještě a podívám se na Alexe i Thomase. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Šiva přikývl "Jasně... neboj se. Naženu všechny do postele. I když ti starší se budou asi vztekat." usmál se "Ještě nějaké instrukce?" zeptal se. Thomas a Alex přikývli "Fajn. Všechno v pohodě." řekl Thomas. Alex si projel rukou vlasy "Tak jdeme na to?" zeptal se "Hned? Teď?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ah... Lily. Pojď dál. Posaď se. Nedáš si aperitiv?" odložila knížku a šla ti stisknout ruku. "Jak se ti daří, dítě?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměji se na ni a pozdravím. I když netuším, co mi chce, nemám důvod být nezdvořilá. "Dobrý den. Myslíš, že se mám docela dobře." Usměji se znovu. "Přišla jsem za Lanou, ale vaše kuchařka mi řekla, že tu není a Vy že se mnou chcete mluvit." Přejdu rovnou k věci a jenom zavrtěním hlavou aperitiv odmítnu. I když s díky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zavrtím hlavou, že žádné další instrukce pro Šivu nemám a otočím se od okna úplně. "Jdeme na to." Přikývnu a vyrazím do svého pokoje převléknout se a pro zbraně. Netrvá mi to ani tu čtvrt hodinu, hodit na sebe stínovské věci, začernit prostor okolo očí, nachystat hvězdice do pouzder na pásku, aby při pohybu necinkali, a na záda po krátké úvaze přeci jen připevnit katanu. Jen co v domě zavládne klid, což je skutečně jen chvilka, když Šiva má jako otec takovou autoritu, sejdu se s Thomasem a Alexem dole před dveřmi do sklepa. Ani se nepokusím to s nimi probírat znovu. Jen jim dám šanci dostat se tam kam mají, a pak vyrazím nepozorovaně sám. Jen docela pro jistotu na sebe hodím kouzlo, které mě naučil Septim, jak přesvědčit lidi, že tam nejste a oklikou vyrazím k uličce. Přes střechu, abych se tomu zmetkovi dostal do zad. Všechno v největší tichosti a s největší opatrností. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zpozorním a trochu mi není příjemné, že bych měla o Laně mluvit a ona by o tom neměla vědět. "No...můžu říct, že prozatím ano. Víte, netuším, na co se mě chcete přesně ptát a přestože jsem na Lanu teď docela naštvaná, že tak narychlo odjela, nechci mluvit o něčem, o čem by nechtěla mluvit sama...ale na druhou stranu chápu, že je to Vaše dcera a máte o ni starost..." Řeknu narovinu. "Na co chcete zeptat?" Zeptám se pro změnu já. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kluci se připravili stejně jako ty a přesunuli se na svá místa. Měl jsi štěstí, že domy v okolí byli vysoké, sice jednopatrové ale střechy mají celkem vysoko a tak při skoku dolů ze střechy by to bylo pěkných pár pět metrů. Plížil jsi se ze střechy na střechu div jsi neshodil na zem kočku co na jedné ze střech podřimovala. Naštěstí tě ani nepostřehla a tak jsi pokračoval. Konečně jsi našel výhodné místo odkud jsi mohl vidět do uličky. Vyklonil jsi se a chvíli jsi musel čekat než jsi ve ve tmě rozeznal postavu. Stála nehnutě ve výklenku odkud mohl vidět na Šivův dům. Rozhlédl jsi se, ale nikoho dalšího jsi nepostřehl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak a teď se uvidí, kdo z koho... Napadne mě, když ležím na střeše a sleduju toho slídila. Zorničky mám do široka roztažené, jak se snaží přizpůsobit tmě, v žilách mi místo krve teče čistý adrenalin, ale i přesto se mi tep o nic nezrychlí. Spustím se ze střechy, jako opory přitom využiju parapet světlíku toho domu a okap. Poslední dva metry seskočím a měkce dopadnu. Zůstanu skrčený v nejtmavším rohu uličky a chvíli sleduju, jestli se pozorovatel pohne nebo jinak zareaguje na případný hluk, který jsem třeba nedopatřením způsobil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se "Díky. Opravdu si toho vážím. Takže.... Nevíš o tom že by se dala... k nějaké partě? Gangu? Nebo něčemu takovému?" zajímala se. "A také by mě zajímalo jestli se nezmiňovala o Kirovi. Vím jakou má zálibu v mužích. A oni nejsou ve skutečnosti příbuzní. Nemají společného vůbec nic. A Incest by rodině příliš neprospěl kdyby se to dostalo ven." složila ruce do klína. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muž schovaný ve stínu výklenku se ani nepohnul. Zřejmě to kouzlo fungovalo, protože při takovém seskoku by jsi určitě vydal nějaký zvuk, ale takhle jsi byl tišší než stín. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zamyslím se a z druhé části její promluvy se mi udělá trochu mdlo. "Takže pokud jde o partu...ne, o ničem nevím...jenom ti její chlapi...někdy mám pocit, že je to její hobby je sbírat jako brouky nebo motýly..." Poznamenám a znovu se mi trochu zatočí hlava jenom když si to představím. Ti dva, spolu...ne...to ne... Zadívám se na Laninu matku trochu nejistě. "Vy snad o něčem víte? Já...jenom vím, že se jí docela líbí, ale je hezký, líbil by se každé holce...stačilo, aby si ukázal na kteroukoli...a ta by šla ještě šťastná, že si vybral právě ji.." Řeknu. "Jenom doufám, že Kira má víc rozumu než Lana, kdyby došlo na situaci, která by k tomu vedla..." Dodám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Povzdychla si "No jenom doufám, že máš pravdu. Sice Kira neznám moc dobře, ale řekla bych že si jsou s Lanou až příliš podobní. A Kira... no... řekněme, že se stále ještě nesmířil s tím že se jeho táta rozvedl s jeho matkou a vzal si mě." vstala a začala přecházet sem a tam. "Dělá mi to starosti. Lana... ta by to klidně udělala jen aby mě naštvala a Kira? Taky by ho mohlo napadnout, že by to byla celkem dobrá pomsta." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ztěžka polknu. "Hm...doufám, že se mýlíte..." Podotknu a pak se zaměřím na to, co už řekla. "Proč by se Vám Lana měla mstít? Tomu nerozumím..." Začnu naprosto nevinně, ale to už se připravuji na útok. "Chtěla jsem se zeptat...jak je Vašemu muži? Lana říkala, že mu poslední dobou není moc dobře..." Zeptám se starostlivě. Když už Lana odjela, a to jsme tu měly my dvě zjistit, jestli ho její matka netráví za živa, tak to budu muset udělat sama. Skoro už nevěřím tomu, že o něj má Lana doopravdy strach. Možná chce jenom něco hodit na svoji matku, aby ji měla proč očerňovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzdychla a zase si sedla "Nevím. Proč mě nenávidí? Začala být protivná a nepřátelská od doby co jsem se vdala.... kdo ví co ji vadí. Zkus to zjistit ty. Mě to totiž nepoví." promnula si tvář a vypadala unaveně. "Manžel? Je mu špatně. Poslední dobou pořád jen polehává, posedává... bojím se aby to nebyla nějaká vážná nemoc. Už jsem nechala poslat pro doktora, ale už je to dva dny." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se přesvědčím, že žádný hlasitý zvuk mě neprozradil, ještě mě napadne, aby tak třeba nedokázal vycítit moji magii. Ta by mě mohla docela spolehlivě prozradil a teprve pak by začal tanec. Jen tak na půl se narovnám a podél stěny se začnu přibližovat k muži. Pořád nanejvýš opatrně se pokusím dostat až k němu a omráčit ho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi byl dost blízko na to aby jsi ho omráčil a vymrštil jsi ruku, uskočil. Obrátil se k tobě, v ruce se mu zaleskla dýka a vrhl se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zadívám se na ni možná trochu podezřívavě. Ale musela by to být dost dobrá herečka. I když možná i je, moc dobře ji neznám. "Hm...můj dobrý kamarád je lékař...snad bych mu mohla říct, aby se na Vašeho muže podíval..." Navrhnu s nadějí, že snad Kirova otce dokážu zachránit já, když je Laně milejší Kira než muž, co ji živí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nikdy jsem tak úplně nepochopil, proč se dýky lesknou i za tmavých nocí, ale jen dobře. Minimálně vím, že zatím vede jedna nula, co se týče vyzbrojení. Neuskočím zpátky, ale pokusím se ho chytit za ruku s dýkou a vyhnout se tak možnosti, že se mu ji podaří do mě zabodnout. Parchante, jsi profík, co? Počastuju ho v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadívala se na tebe, snad zkoumala že to myslíš vážně "To by bylo od tebe velice milé, kdyby jsi ho o to požádala."usmála se. "Bojím se o svého muže. Každým dnem mu je stále více špatně. A já nevím proč." zase vstala "Děkuji, že jsi mi věnovala svůj čas. Jestli chceš můžeš jít." usmála se znovu "Ale můžeš zůstat na oběd." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zachytil jsi jeho ruku s dýkou, ale hned využil druhou ruku a pokusil se tě praštit do ledvin. Tu jsi mu také zachytil, proto vykopl a nakopl tě do podkolenní jamky a tobě noha poklesla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ani neceknu, i když to kopnutí nebylo nic příjemného. Místo toho využiju toho, že ho držím za obě ruce a smýknu s ním směrem ke stěně. Narovnám se a dokud jsem u něj blízko, prudce trhnu hlavou, abych ho udeřil čelem do kořene nosu. Prsty mu přitom bolestivě zmáčknu tepnu na zápěstí ruky, kterou drží dýku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muž hekl, když jsi mu zlomil nos čelem a díky tomu, že jsi mu stiskl tepnu na ruce se mu uvolnili prsty a dýka spadla s cinknutím na zem. I když mu tekla krev z nosu nevzdával to a znovu tě nakopl. Být tam nějaký nezúčastněný pozorovatel jistě by se podivoval nad tím, v jaké tichosti se dokážete prát. Přimáčkl jsi svého soupeře na zeď, ale moc výhod jsi tím nezískal, leda tak to, že teď byl pohybově omezen. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když mě už po druhé kopne do stejného místa, syknu, zatnu zuby a dokud se ještě udržím na nohách, kopnu ho taky. Kolenem do rozkroku a pak se uhnu kus bokem, aby když se ohne, což je v takových případech naprosto běžné, mohl jsem ho udeřit do zátylku a konečně ho poslat do blaženého bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvůj plán vyšel skvěle. Vyjekl, překlonil se a ty jsi ho jednou ranou poslal do říše snů na dobu neurčitou. Zůstal ležet na zemi a už se ani nehnul. Zaposlouchal jsi se, ale neslyšel jsi nic co by poukazovalo na to že by jste vzbudili něčí pozornost, dokonce ani obyvatel domů okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "V bezvědomí snadno a rychle, kreténe." Zasyčím a promnu si bolavé koleno, kam mě tak parádně stačil nakopat. Na nic dalšího ovšem nečekám, svážu mu ruce a sehnu se, abych si ho mohl přehodit přes ramena. Dost se pod jeho vahou prohnu, musí mít nejmíň metrák. Trochu v duchu kleju, ale pak se s mírným kulháním a takovým nákladam vybelhám nanejvýš opatrně z uličky. Alex se ze střechy domu dostane rychleji než já s tímhle dárkem, takže už snad budou s Thomasem čekat v domě u dveří do sklepa. Přestože to zrovna teď vypadá, jako bychom se vraceli napití z hospody, stejně si dávám dobrý pozor na nějaké komplikace. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Bez problému?" zeptal se Thomas hned jak jsi se objevil a pomohl ti s bezvládným chlapem. Alex zase otevřel dveře do sklepa, vzal svíčku a svítil vám na schody aby jste neslítli dolů. Jen co jste byli v chladném sklepě, Alex postupně rozsvítil několik svící aby jste viděli. Ve sklepě panovala dokonalá tma a tak to bylo nutné. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Spokojeně přikývnu, že se nechtěla vyhnout kontrole od jiného lékaře, ale vzápětí zavrtím hlavou. "Děkuji za nabídku, ale obědvala jsem, než jsem přišla k vám..." Usměji se a zvednu se z křesla. "Zeptám se ho co nejdříve...snad dokáže pomoci. Zatím nashledanou." Usměji se znovu a vyrazím z knihovny. Rozhodnu se hned zajít za Barym. Snad bude doma, abych ho zastihla co nejdříve. Pokud to Kirův otec vydržel dost dlouho, nemusí vydržet ještě déle. A já to nechci mít na svědomí, že jsem jenom tupě přihlížela. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Kopnul mě do kolene, zkurvysyn." Zabručím a složím chlapa na studenou špinavou zem ve sklepě. Což ovšem bude ta poslední věc, která mu bude vadit, až s ním začnu. Ještě se vrátím nahoru do kuchyně pro židli, abychom ho měli kde posadit. Svážu mu ruce za opěradlo a pak si toho muže ve světle svíčky prohlédnu. "Asi jsem mu zlomil nos..." Zhodnotím a sundám si šátek z vlasů a zavážu mu s tím oči, dokud se necuká. "Dojdete někdo pro Šivu? Jestli u toho chce bejt?" Zeptám se a podívám na ty dva. "Třeba se do tý doby probere." Doplním a dovalím si na proti muži soudek, abych si měl na co sednout. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Moment!" slyšela jsi Baryho zavolat. O chvíli později jsi slyšela jak o něco zakopl a nadává. Nakonec ti, ale otevřel, měl mokré vlasy, asi před chvílí vylezl z koupele. Na sobě měl černé, přiléhavé kalhoty a rozevlátou košili, která odhalovala jeho hrudník na kterým se lesklo pár kapek vody. Hned jak tě uviděl potěšeně se usmál "Ah! Lily. To je milé překvapení. Pojď dál. Nebo zmrznu." pozval tě dál. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex šel pro Šivu zatím co Thomas zůstal s tebou a s bezvědomím mužem ve sklepě. "Hele... tohle není Elietimm." přišel k muži a chytil ho za vlasy a trochu jimi zacloumal. "Má hnědé vlasy." upozornil tě na ten fakt. Muž zafuněl a zvedl hlavu, zřejmě se probudil, z nosu mu stále tekla krev, ale už jenom trochu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně se na něj zadívám. Rty mám pootevřené a očima běhám po tom, jak teď vypadá. Zaraženě zůstanu ve dveřích, než zamrkám. Bože...tohle...nemám slov... Ztěžka polknu a jakmile se trochu srovnám, vejdu dovnitř. "Jdu v nevhodnou dobu, viď?" Řeknu omluvně a raději od něj odtrhnu oči, aby si nemyslel, že na něj civím I když je to pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Zatím to tu nemám ještě úplně zařízené, ale dá se to." odvedl tě do kuchyně, kde dal ohřát vodu. "Čaj? Kávu?" usmál se na tebe "Co potřebuješ? Nebo jsi se zastavila jen tak? Hodit řeč?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Kávu, díky...ale i tak to tady vypadá dobře..." Usměji se. "Vlastně jsem přišla kvůli obojímu." Přikývnu a dál si ho prohlížím, i když vím, že bych neměla. Už kvůli Hansovi. "Víš, chtěla bych tě o něco poprosit...moje dobrá kamarádka má nevlastního otce a on je poslední dobou hrozně zesláblý...kamarádka se domnívá, že se ho někdo snaží otrávit...jeho žena se o nějakém trávení vůbec nezmínila...dost možná je za tím ona, ale nic není jisté...a já vím, že jsi výborný lékař, a proto bych tě chtěla požádat o pomoc...jestli by ses na něj nepodíval..." Poprosím ho s prosebným úsměvem. "Ale ráda bych si s tebou popovídala i jenom tak...neviděli jsme se až příliš dlouho a jedno odpoledne je málo času...a na tom večírku jsi neměl moc času anebo mě hlídal Hans..." Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To je velice vážné obvinění, Lily." řekl. Konev začala pískat a tak zalil kávu v hrncích a položil je na stůl. Nabídl ti místo k sezení a sám s usadil "Ale jistě. Klidně se na něj zajdu podívat. To nebude problém." napil se a zašklebil se, jak si opařil jazyk. "To je pravda. Ale zdá se, že se se mnou Hans tak nějak už smířil. Aspoň bych řekl." natáhl se a vzal tvou ruku do své, lehce ji stiskl "S tebou si vždy rád popovídám, Lily." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To se nedá tak brát...on si mě prostě jenom hlídá...chrání mě..." Usměji se a dlaň mu stisknu tentokrát sama. "Ví, že jsme k sobě měli vždycky moc blízko...snad tě vidí jako konkurenci...ale spíš si to jenom namlouvá..." Omluvně se zaculím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadíval se ti do očí "A ani se mu nedivím, že tě tak úzkostlivě ochraňuje." pustil tvou ruku a zase se napil kávy, která už byla k pití. "Jak jsi se s Hansem na oslavě bavila?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Po tmě jsem to vážně poznal..." Poťukám si na čelo a nahnu se k muži, abych si ho prohlédl. "Každopádně to byl jen náš předpoklad, že to jsou oni." Podívám se na Thomase. "Ale jestli jsem chytil špatnou škodnou, tak se budu vážně zlobit." Vytáhnu od pasu dýku a protočím ji v prstech. "Už se probral..." Konstatuju, seskočím ze sudu. Naštěstí na rozdělení rolí pan hodný a pan zlý Stíny nikdy nehrají, takže se s Thomasem nemusíme dohadovat, kdo bude ten zlý, což je vždycky větší zábava. "Vnímáš mě?" Zeptám se muže a opřu mu hrot dýky pod bradu. "Mám na tebe pár otázek, bude lepší pro nás oba, když mi na ně pravdivě odpovíš hned a bez odporu. Rozumíš?" Dám mu šanci, k nějakému projevu a Šivovi šanci, aby se s Alexem dostavili. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jsi už skoro jako on..." Zasměji se. "Taky bys mě hlídal, ale já nejsem malá holka, co potřebuje neustálý dohled..." Dodám a dál se usmívám. "Bavili jsme se dobře... Přiznám a zamlčím i následnou ještě mnohem větší zábavu v noci po návratu. "Nebýt matčiny nevolnosti, byl to perfektní večer." Napiji se kávy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vašemu vězni ztvrdly rysy, jak zatnul zuby. Neodpověděl, ale lehce přikývl. Ozvali se kroky na schodech a do sklepa vešel Alex se Šivou "Tak co?" zajímal se Alex zatím co Šiva si prohlížel muže připoutaného k židli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ano.... to naprosto chápu. Jak se tvé matce daří?" zajímal se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vypadá to, že bude spolupracovat." Odpovím Alexovi celkem spokojeně. Stejně ho to ale nezachrání... Konstatuju pro sebe v duchu a při té příležitosti se i zamyslím, kde seženeme dost těžký šutr, aby našeho špeha udržel na dně moře, než ho ohlodají ryby. "Proč jsi sledoval ten dům?" Zeptám se muže. "Je vás víc?" Položím i druhou otázku a volnou rukou shrnu vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Muž zase neodpověděl a jen přikývl, že ano. "Hmm.. celkem rozumnej. To je fajn. Tvoje vyslýchací praktiky, Kiro... mi občas přijdou celkem dost drastické." řekl s úšklebkem Thomas. Šiva nijak nezasahoval a jen se opřel o stěnu a poslouchal. Už jsi chtěl z něj dostat odpověď na první otázku, když pozvedl překvapeně obočí "Kira?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Už je jí zase dobře..." Odpovím rovnou na to, na co se ptal. "Bary...chyběl jsi mi tady...hrozně moc..." Špitnu a zvednu se ze židle. Dál nechám jeho ruku, aby držel tu moji a přejdu kolem stolu k němu. "Tenkrát mi to moc ublížilo...když jsi zmizel..." Dodám a obejmu ho kolem ramen, přitisknu se k němu. Vím, že i když si právě hraju s ohněm, klidně to risknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zabořil nos do tvých vlasů a přičichl k nim "Moc mě to mrzí, že jsem ti ublížil. Nikdy jsem to neměl v plánu. Vždy mi záleželo jenom na tom aby jsi byla v pořádku a šťastná." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jenom občas? Tak to se asi budu muset víc snažit." Zareaguju klidně na Thomasovo žvanění, i když se mi ve skutečnosti pění krev z toho, že mě oslovil jménem. Jednou pošlu ke dnu i jeho, jestli se ty jeho přešlapy budou opakovat. A nebo možná hned tady po tom. Zatvářím se doopravdy zle, když se moje současná hračka tak překvapeně zeptá, jestli jsem doopravdy Kira. "O to se nestarej. A nezapomínej, že ptát se mám já." Přitlačím, až se pod čepelí dýky objeví několik kapek krve. "Proč jsi sledoval ten dům?" Zeptám se ještě jednou už o poznání méně trpělivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ty i Thomas a Alex jste se zarazili. Eda jste znali všichni tři. Byl to váš známí ze Stínů. Měl pokoj hned naproti tvému. "Proč sledujeme ten barák? Kvůli tě malé rajdě, Laně. Když se sem vydala, její fotr nás pověřil ať jdeme za ní a hlídáme ji. Nechtěl aby se ji něco stalo." trochu se uvolnil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Bary..." Vydechnu smutně. "Kdybys tady zůstal...mohla jsem být šťastná třeba s tebou..." Přejedu dlaní po jeho zádech a můj horký dech ho zalechtá na krku. Stačilo málo a byla jsem s ním...kdyby se vrátil dřív...kdyby...kdyby... "Víš, že jsem vždycky snila o tom, že budeš můj manžel? Už jako malá holka..." Trochu se usměji a podívám se nahoru do jeho obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ty kreténe." Zanadávám, couvnu a stáhnu mu ten šátek z očí. "Kolik vás tady je? Co jste si kurva všichni mysleli?" Mám co dělat, abych po něm neskočil a neuškrtil ho na místě. "Jak dlouho ten dům sledujete? To jste si vy hlavy duboví nevšimli, že jsme tam taky? Nemohli jste nás kontaktovat?" Vztekám se a ani se nenamáhám s tím, abych mu rozvázal ruce. Spíš by bylo vhodné, aby někdo svázal mě, jinak se doopravdy neovládnu. "Nenapadlo vás, že přijdem na to, že tenhle dům někdo sleduje? Co kdybychom se rozhodli vyřezat vás rovnou? Víš co by to bylo za masakr? Kurva! Snažím se z hluboka dýchat, ale uklidnit se mi nedaří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ed první rychle mrkal, jak ho náhlé světlo osvětlilo a pak se rozhlédl. "Jsme tu tři. Já, Valek a Doros." všechny jsi je znal. Bydleli na stejném patře jako ty a Thomas. Alex ten byl o patro víš. "Jasně že nás to napadlo. Ale otec té malé kočky nám jasně řekl, že se ti nemáme plést do cesty a nejlépe ani na oči." zakroutil hlavou. "Dorazili jsme sem asi o dva dny později, jak Lana." odmlčel se. "Hele... nechtěli by jste mě rozvázat? Chtěl bych si srovnat ten nos. Celkem to, kurva, bolí." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Opravdu? A já si vždy myslel, že mě bereš spíš jako malého, otravného brášku." usmál se "Když jsme byli malí... byl jsem do tebe bláznivě zamilovaný. A stále jsem. Vrátil jsem se sem kvůli tobě." políbil tě na čelo, ale pak od tebe ustoupil "Jen mě mrzí.. že jsem přišel pozdě." přejel si rukou přes tvář v bezradném gestu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Zlomím ti ten nos ještě napodruhý, jestli v souvislosti s Lanou použiješ slovo jako rajda nebo kočka. Zavrčím doopravdy rozzlobeně a udělám pár kroků po sklepě, abych vychladl. "Rozvažte ho někdo, já bych ho zabil..." Plácnu se do čela, svěsím hlavu a nahrbím ramena. Pak se otočím na Šivu. "Šivo, moc se omlouvám." Zakroutím hlavou, jak tomu pořád nemůžu uvěřit. "Tihle pitomci s vámi a vaší rodinou nemají nic společného. Omlouvám se za problémy." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Promiň. To je síla zvyku... tak se vyjadřuji o všech pěkných holkách." řekl omluvně Ed a Alex ho šel rozvázat. Šiva to sledoval s celkem pobaveně pozdviženými obočím. "To je v pořádku, Kiro. Hlavní je že bylo vše uvedeno na pravou míru. Má rodina je v bezpečí a vy také. Což je podle mě úspěch." položil ti ruku na rameno a stiskl "Myslím, že bys měl být rád." mrkl na tebe a pak zívl "No nic. Půjdu spát. Nemusíte to tu uklízet. Já se na to zítra podívám." uslyšel jsi křupnutí, jak si Ed srovnal nos. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takže teď vypadáme naprosto jako banda pitomců. Já navíc ještě jako paranoidní blázen, chorobně sadistický maniak a vzteklý jedinec. Šivovi nic neodpovím a když odejde, znovu se vrátím pohledem k Edovi. "My s Lanou odplouváme z Krédy zítra. Nechci vás vidět na stejný lodi." Varuju ho a pak se podívám po Alexovi a Thomasovi. "Jdu to ze sebe smýt." Zvednu ruku k černotě okolo očí a taky vyrazím po schodech nahoru. To by mě zajímalo, co teď dělá příčina všech těhle problémů. Ať se mi nikdo nesnaží tvrdit, že šla spát stejně jako děti. Jeslti na ni někde narazím... Proplížím se okolo pokoje Arien a zapadnu k sobě. Odložit všechny zbraně a vzít si ručník. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Chytím ho za košili a přitáhnu trochu níž. "Vím, že bych to neměla říkat, ale nikdy není pozdě...proč by ses jinak vracel, kdybys tomu nevěřil..." Řeknu a znovu si ho trochu víc přitáhnu. Není v tom záměr, jenom prostě chci, aby se mi díval do očí, když mluvíme o tomhle. "Od tý doby, co ses vrátil, tě nemůžu dostat z hlavy..." Dodám a zadívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Záhy jsi zjistil, že ona příčina nejen že leží v posteli ale v tvé posteli. Lana ležela na tvé posteli, nohy pokrčené, jednu přehozenou přes druhou, takže dřív než její obličej jsi viděl její zadek. Na nočním stolku měla zapálenou svíčku a četla si knížku. Podívala se na tebe a usmála se "Ahoj." řekla jakoby nic a posadila se. Na sobě měla krátkou noční košilku, kterou dívky v jejím věku nosívají. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Máš Hanse, Lily. Miluje tě. A kdyby ti byl lhostejný tak by jsi s ním nebyla. Cožpak ty by jsi ho jen tak kvůli mě opustila?" zeptal se zcela vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když ji tam zmerčím, veškerou snahu o utajení pustím za hlavu. S katanou na zádech, hvězdicema na pásku, dýkou v ruce, celý v černém a ještě zmalovaný nemám šanci vymyslet nějakou dobrou výmluvu. "No nazdar." Podívám se na ni, dojdu až ke stolu a odložím tam zbraně. Přišla jsis hrát na doktory? Sundám rukavice a vršek od stínovského úboru. "Dáš mi pět minut, zlato? Jen si dojdu do koupelny..." Prohlásím a ztratím se znovu, dřív než se buď začne ptát nebo něco jiného. Ještě než se vrátím, zkontroluju, jestli už se zbavili Eda a docela krátce poděkuju Thomasovi a Alexovi za pomoc. I když to bylo skoro zbytečné. Když se vrátím zpátky, pročísnu vlasy rukou a posadím se vedle bloňdaté příčiny na postel. Dost blízko, aby z toho mohla být nervózní a dost daleko na to, abych až se natáhnu měl místo. "Proč jsi přišla?" Zeptám se a protřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Přece sis nemyslel, že tu budu celou tu dobu sedět...a čekat na tebe...myslela jsem si, že už se nikdy nevrátíš...a nechtěla jsem být sama..." Pustím jeho košili a ustoupím od něj. "Myslím, že na to není třeba odpovídat. Jak se zdá, k takové situaci nikdy nedojde, když držíš Hanse jako štít proti mě..." Hlesnu a zabodnu pohled do podlahy. "Už jsem ze sebe udělala dost velkého pitomce, měla bych jít..." Dodám a otočím se, že si jenom vezmu kabát a půjdu domů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Nic bych si nepřál víc než abychom byli spolu. Ale moc dobře víš, že nemůžeme dělat jako že Hans není." pohladil tě po tváři. "On se tě jen tak nevzdá. A nejspíš mě přizabije jestli se to doví." znovu tě k sobě přitiskl. "Nejsi pitomec. To spíš já... a hned z několika důvodů." políbil tě do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Opřu se zády o stěnu a vyposlechnu si, co mi tak živě sděluje. Jako by čekat na mě v mém pokoji a mojí posteli byl pro ni bůh ví jaký zážitek. "Tak nějak. Občas s Thomasem a Alexem blbneme a hrajeme si taky na strážné a zloděje." Zamumlám a protáhnu se, až mi lupne v zádech. "Au..." Postěžuju si a opřu si bradu o její rameno. "Cos to četla?" Zeptám se, zatímco ji dýchám na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Naskočila ji husí kůže, mimoděk se zachvěla "No..." vzala knížku a otočila ji aby se podívala na titulek "Jmenuje se to... Ve vášnivém objetí. Je to celkem fajn. Je tam docela hodně obrázků poloh. Je to příběh a navíc i tak něco jako poradna. Hele věděl jsi, že když každý den aspoň pět minut cvičíš tak máš být pak v posteli se svým partnerem aktivnější? Kdyby jsi někdy měl... problém tak mi řekni. Půjčila bych ti ji." zamávala ti knížkou před očima. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Znovu mě přitiskne k sobě, nedokážu se ovládnout a objemu ho. Opřu si tvář o jeho hruď a rukama vklouznu pod jeho košili. Nechám dlaně položené na jeho kůži. "Z jakých důvodů?" Neptám se trochu hořce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pobaveně si odfrknu, když přečte ten název. Spíš ji vůbec neposlouchám, jen se dívám, jestli se zatím co vypráví alespoň trochu červená. "Hmmm... ne." Odpovím, když podvědomě zachytím, že se na něco ptala. Pak se ale doopravdy rozesměju. "Když budu mít nějakej problém? Haha, byla bys ten poslední člověk, od kterýho bych si chtěl půjčovat knížky o sexu." Chytnu ji kolem pasu a druhou rukou za zápěstí, aby mi s knížkou nemávala před nosem. "Tak ukaž..." Začnu tou pochybnou publikací listovat, abych zjistil, čím se to zabavuje. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Tiše vydechnu, když ucítím jeho rty na svých. Ruce mi po jeho zádech vyjedou až na jeho ramena, takže se k němu víc přitisknu, rty pootevřu a jazykem přejedu po jeho rtech. Buď mi vyjde vstříc, a pak nechci vědět, jak to skončí, nebo nevyjde a já se prostě jenom vrátím domů. Nic jiného mi ani nezbude. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uculila se a nechala tě aby sis knížku vzal. Díval jsi se na ní zblízka a opravdu má červené tváře i když jen trochu. "No... jen ze sebe nedělej takovou fajnovku." protočila oči. V knížce bylo několik obrázků z kamasutry a různé popisky. Pak tam byl kus příběhu, který popisoval situaci, kdy svádí žena muže tancem. Celkem hezká představa, jak by před tebou tančila krásná žena, sukně se zvedá vysoko nahoru, vlasy ji poletují kolem tváře. Asi jsi byl bez ženy už příliš dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Cítila jsi, jak se mu rozbušilo srdce a pulzovala mu z toho tepna na krku. Pohladil tě během polibku po tvářích, pak po krku až tě zase sevřel kolem pasu pak vroucně až se ti nohy odlepili od země. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zase tu knížku zaklapnu a vrátím ji Laně. "A to ti prodali, nebo jsi musela poslat nějakou svou starší kamarádku?" Zeptám se, pustím ji a natáhnu se na postel. "Měla bys jít spát. Ta loď na nás zítra nepočká." Podívám se na ni zpod přivřených víček a zívnu. Tři týdny jsou ve skutečnosti docela krátká doba ve srovnání s těma dvěma roky. I když tam byl sex poslední věc, která by mě zajímala. Ještě se na chvíli nazdvednu a naklepu si polštář, ale ve skutečnosti přejedu pohledem po zbraních na stole. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Moc vtipné. S tímhle smyslem pro humor jsi se narodil?" odfrkla si a vzala si knížku. Naklonila se nad tebou "Tak dobrou." dala ti pusu na tvář a vstala "Dobrou noc." a jala se k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Víc se k Barymu přitisknu a ve chvíli, kdy se moje nohy přestanou dotýkat podlahy, přitáhnu se ještě víc a nohy obtočím kolem jeho pasu. Dál ho líbám, jednu ruku stále na jeho zádech, tou druhou zajedu do jeho vlasů. Ještě nejsou úplně suché. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Přesně tak." Odpovím ji na tu její poznámku ohledně mého smyslu pro humor a shrnu vlasy z očí. "Dobrou. Hezký sny." Popřeju svoji mladší nevlastní sestřičce a pohledem ji vyprovodím až ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Než odešla vyplázla na tebe jazyk, ale pak jsi už osaměl a poslední zvuk v domě bylo klepnutí dveří, jak zalezla Lana do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jeho ústa opustili tvé rty a putovali po tvém krku na kterém zanechával vlhkou stopu od jazyku a rukama zápasil se zapínáním tvé košile, ale moc mu to nešlo jak se mu chvěli ruce rozrušením. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pořád ještě se mu v náručí chvěju, sem tam mi unikne nějaký vzdech, jak cítím jeho rty na mém krku, ale když mu nějak nejde rozepnout mi košili, rozhodnu se mu v tom trochu pomoci. No trochu, vlastně úplně. Sama si začnu tu košili rozepínat, až je to dost a přitom se nezaobírám všemi knoflíky, prostě až to jde, trochu se od Baryho odtáhnu a košili přetáhnu přes hlavu a pustím na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rychle ze sebe sundal svou košili, měl pěkné tělo, silné ale ne až příliš svalnaté, bylo jasné že tam kde se učil neseděl jen na zadku zabořený v knihách. Z pod kalhot se mu k pupíku táhle tenká linka černých chloupků a na prsou jich také pár měl, působilo to muže a přitažlivě. Pohladil tě po ztvrdlých bradavkách než je stiskl v dlaních a začal tě líbat na nahé rameno, klíční kost a pomalu se skláněl k prsům. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Teprve pak přesunu i druhou ruku dolů. Prsty zajedu za pásek kalhot po jeho kůži. Moc se mi líbí v těch kalhotách, ale někdy prostě překáží. Pomůžu si i tou první rukou a kalhoty mu rozepnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Znovu oči otevřel a zadíval se na tebe tmavýma lesknoucími se očima. Natáhl se přes tebe, vaše těla se k sobě přitiskla, slyšela jsi jak se ostře nadechl a pak ránu. Smetl hrnky ze stolu, nezajímal se že nedopitá káva se rozlila po zemi. Uchopil tě za ramena a jemně tě přinutil aby jsi si lehla. Sklonil se nad tvými ňadry, lehce ti přejel jazykem po zduřelé bradavce a pak pokračoval dolů k pupíku a ještě níže. Dřepl si a rozepnul ti kalhoty, které z tebe následně sundal. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Takže se poslušně položím a i když si v první chvíli připadám hrozně vystavená, nic s tím neudělám. Líbí se mi to. Stejně jako všechno, co mi Bary dělá. Kdykoli ucítím na sobě jeho jazyk, břišní svaly se mi samy stáhnou. S kalhotama mu trochu pomůžu, aby mu to šlo snadněji, a zasténám, když se mě znovu dotkne. Jenom zvednu hlavu, abych mu viděla do obličeje. Ve tváři mám přesně ten výraz "Prosííííííím...tak už...", ale nahlas neřeknu nic. Jenom znovu položím hlavu a trochu se zakroutím potěšením, které mi dopřávají jeho doteky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Znovu tě pohladil po bocích, než ti roztáhl stehna, zachytil tvé nohy pod koleny a už to trvalo jen pár okamžiků a pronikl do tvého těla, pevný a silný jako ocel. Chvíli čekal s rozechvělým dechem než se začal pohybovat milostném rytmu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pronikne do mě, jenom se prohnu v zádech a zasténám. Rukama pevně sevřu desku stolu, a pak už si jenom vychutnávám Baryho pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Stůl pod tebou se chvěl, poskakoval a odsouval se při nárazech Baryho těla. Tlak v tvém podbřišku se stupňoval, že to bylo skoro k nevydržení. Tvé nohy si obtočil kolem těla, aby měl volné ruce. Přejel ti dlaněmi mazlivě po podbřišku, nahoru po bříšku až ti dlaněmi zakryl ňadra aniž by přestal s milováním. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vlastně si docela oddechnu, když zmizí. Nechybělo moc a už bych se vezl. Nejkratší cestou do pekle, protože jak známo, incest je smrtelný hřích. Přestože jsem se před Lanou tvářil, jak moc se mi nechce spát, vstanu z postele a po pečlivé kontrole schovám všechny zbraně, abych si s tím už zítra nemusel dělat starosti, když můj největší problém bude, jak se rozloučit s malou Arien. Teprve pak doopravdy zalehnu a pokusím se usnout. Není to nic snadného. V hlavě mi jako velký otazník visí otázka, jestli už bude Ema zpátky, až se vrátím já, nebo jestli se rozhodla zmizet už napořád. A ještě ke všemu všechny ty problémy, které vyplynuly z toho, co jsem se dozvěděl od Raphaela... Je to tak akorát na solidní noční můru... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ráno jsi se probudil celý polámaný. Noha do které tě Ed nakopal tě bolela, ale bolela tě i ramena a z mysli ti mizel sen, plný hříšných myšlenek na Lanu, Emu a nakonec i Meg. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přestávám o sobě pomalu vědět, hlavu zvrácenou dozadu, jenom cítím jeho uvnitř sebe a ruce, kterými se mi věnuje. Kroutím se pod jeho rukama jako červ na háčku, ale rozhodně to není tím, že bych chtěla těm rukám utéct. Zadívám se Barymu do tváře a vezmu ho za paže. Stáhnu si ho blíž, nadzvednu hlavu a políbím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na některé otázky zřejmě nedostanu odpovědi a to třeba proč mě sakra bolí ty ramena? Pochopil bych ještě, že mě bolí loket nebo zápěstí, ale tohle ne... Vyplížím se z pokoje směrem do koupelny zbavit se všech pozůstatků nočního snění. ... Když se dostavím dolů na snídani, rovnou i se sbalenými věcmi, abych je nechal v chodbě, připadám si už o poznání míň pod napětím. "Dobré ráno..." Pozdravím a místo abych se posadil ke stolu, vyrazím si udělat kafe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vsunul ti ruce pod ramena a zvedl ze stolu aniž by jste se ze svého pojení odloučili. Vynesl tě ven z kuchyně a odnesl tě k sobě do ložnice, kde hodlal pokračovat v pohodlnějších podmínkách. Svalil se s tebou na postel, rukama bloudil po tvém těle. Leželi jste na boku a když tlak z nečinnosti trochu poklesl, převalil se na záda, ty jsi ležela na něm, bylo jasné co by si přál. Aby jsi teď velela ty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobré ráno." pozdravila tě Lia, Lana, Thomas a Alex. Děti už byli venku a čekali až je máma zavolá k snídani. Šiva buďto pracoval nebo si přispal. obě možnosti byli možné. "Jak jsi se vyspal?" zeptala se Lana, která upíjela čaj. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dokulhám se sednout si i s hrnkem kávy ke stolu a podívám se na Lanu, jako bych přemýšlel, jestli ta otázka je doopravdy tak nevinná. "Jako vždycky, dobře." Odpovím s úsměvem a natáhnu se pro krajíc chleba, který přímo volá, aby byl spasen. Mnou. "Kdy vyrážíme?" Zeptám se na čas odplutí lodi a zakousnu se do chleba. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas pokrčil rameny "Řekl bych, že po snídani bychom měli vyrazit, abychom to stihli a měli i trochu té rezervy času." odpověděl. "Já bych vás bez snídaně ani nepustila." ozvala se Lia "Laně jsem už dala nějaké jídlo na cestu. To kdyby náhodou. Půjdete skoro celý den a budete potřebovat sílu." "Děkuji, Lio. Jsi velice pozorná. Měli jsme štěstí že jsme narazili na takovou pohostinnou rodinu." řekl Alex zdvořile. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když Thomas řekne, že bychom měli vyrazit po snídani, podívám se na něj trochu překvapeně. "Jdeš nás vyprovodit?" Zeptám se, v hlase, ač jsem se snažil, přece jen stopa po tichém nesouhlasu s tím, že se tady rozhodl zůstat. Docela rychle se ale otočím k Lie a vděčně se usměju. "Děkujeme." Řeknu jenom, když na vykecávání je tady Alex. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se na tebe zadíval "Ne tak docela. Včera jsem ti to zapomněl říci. Jedu s vámi." mrkl na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Trochu nechápavě pozvednu obočí, ale pak se usměju. Dost sil padne na to, aby to nebylo vítězoslavně. Nic ale neřeknu, když ovšem Lia prohlásí, že se ji po nás bude stýskat, rozhlédnu se, jestli se tady někde nemotá malá Arien. A nebo vlastně ne, nebudu ji hledat. Prostě se vytratím až na to přijde. Pustím se ještě i do druhého chlebu, abych se před cestou pořádně najedl a pak už se začnu skoro netrpělivě rozhlížet, jestli se vyráží. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si odkašlal "No... a ji... tedy... jede s námi." dodal "Přemluvil jsem ji aby odjela se mnou do Marakeše." a díval se na tebe. Snad jestli tě to rozčílí. Objevil se Šiva "Takže.. už jdete?" zeptal se a objal svou manželku. Lana vstala "Ano... je nejvyšší čas. Že kluci?" zeptala se. Jo... to bude super strávit v její přítomnosti další týden, ale na lodi nebudeš mít kam utéci. Leda tak kdyby jsi se rozhodl skočit přes palubu. Alex vstal a stiskl Lie ruku, Thomas do seeb ještě rychle cpal chleba a zapíjel ho šťávou z pomerančů. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro To, že ji bere s sebou, prostě přeslechnu. Ženská na palubě nosí smůlu a dvě dvojnásobnou. Klidně by mi stačilo, kdyby to byla jen Lana, i tak z toho nejspíš budou potíže. Vstanu hned po Alexovi, smetu z košile drobty a docela krátkým stiskem ruky se rozloučím s Liou i Šivou. Pak už si hodím přes ramena navleču popruh s katanou, křížem přes ni vak s věcmi na kterém plandá můj zimní kabát, a do pravé ruky vezmu druhou katanu. Nejistě shrnu vlasy z očí a rozhlédnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ale to, co přišlo potom, se mi líbilo ještě mnohem víc. Hans byl raději, když to byl on, kdo velí, ale já sem vždycky snila o tom, že to bude naopak. Na tváři se mi objeví radostný výraz a trochu se kousnu do rtu. Skloním se k němu a lehce ho políbím na rty. Až trýznivě lehce. I pro mě. Pak rty přesunu a přejedu jimi po lince jeho spodní čelisti a na krk. Sem tam trochu kousnu, ale jenom lehce, zatímco se mu pomalu vrtím na klíně. Pokračuju níž, líbám jeho hruď, rty doprovází ruce a nakonec začnu sát a něžně okusovat jeho bradavku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Slyšel jsi děti, jak pokřikují na zahradě a píchla tě provinilost, že jsi se s malou Arien nerozloučil. Jistě bude plakat až zjistí že jsi už pryč. "Sejdeme se na kraji města. Musím pro ní dojít." rozloučil se Thomas a utíkal pryč. Lana se na tebe podívala "Tak pojďme. Víš.. bude se mi stýskat. Bylo to tu fajn." řekla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vlasy se mu uvolnili z culíku a teď leželi rozhozené na polštáři. Oči měl přivřené blahem, ústa lehce pootevřené. Překvapeně jsi vyjekla, když ti strčil prst do zadečku. Už jsi o tom slyšela, ale rozhodně nikdy nezažila. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Netuším, jestli v tom hodlá pokračovat nebo mě třeba jenom zkouší, jaký k tomu mám vztah. A to popravdě nevím, protože tohle je moje první zkušenost s něčím takovým. Nicméně, není to vyloženě nepříjemné, takže to nechám být a uvidí se podle toho, co udělá dál. Znovu se mu začnu vrtět na klíně a ožužlávat ho. Tentokrát trochu víc koušu, aby si nemyslel, že mi může dělat, co se mu zamane. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přesunul ruku na tvé bříško, posunul ji dolů na potbříšek a pak ještě dolů k místu, kde byli vaše těla spojená a přitiskl palec k tvému klitorisu a začal ho masírovat krouživými pohyby. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jednu svoji ruku přesunu k té jeho, co mě dráždí, a víc na ni přitlačím. Z hrdla se mi vydere sten plný slasti a jeho ruku pevně sevřu. "Takhle je to...hmm...lepší..." Dostanu ze sebe jenom pomalu a trhaně, když to Bary po mě zopakuje. Znovu se začnu pochybovat, aby z toho taky něco měl a nemyslel si, že ho hodlám zanedbávat. Taky se zase skloním a začnu jazykem a rty dráždit jeho bradavku, tentokrát tu druhou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Lily...." vydechl roztouženě, viděla jsi na něm jak se snaží to vydržet. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Znovu sáhnu na jeho ruku a ještě víc přitlačím, abych to stihla ještě než bude on. Nakonec se mi to podaří. "Bary..." Zasténám a políbím ho na rty. Ještě počkám, než bude i on a zhroutím se mu naprosto spokojeně do náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavře oči, držel tě pevně v náručí, hladil tě po zádech a vlasech, líbal tě na čelo a do vlasů "Ach, Lily..." vydechl jen. Políbil tě na rty "Pro boha... Lily..." zašeptal. "Miluji tě... tolik tě miluji, Lily." zabořil tvář do tvých vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím se čelem k domu a pak zatěkám pohledem k Laně. "Doprdelepráce,žejákurvatakvyměkl."Vychrlím, v rychlosti vrazím Alexovi do náruče svoje zavazadlo a Laně katanu a vyrazím zpátky k zahradě. "Běžte, vás doběhnu." Mávnu rukou, když už k nim jsem otočený zády a mířím k domu. Krucifix, co to dělám? Vracím se kvůli čtyřletýmu cvrčkovi... No, tak si to přiznej, že se ti po ní a tom jejím Steido Kio bude stejskat... Potřesu hlavou a obejdu dům, kde si hrají děcka na zahradě. Tak prostě jenom zamáváš... Žádný ujišťování, že se tady ještě někdy ukážeš. Přesvědčuju sám sebe, když očima hledám malou Arien. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pohladím ho dlaní po hrudi a trochu se usměji. "Proč jsi mi to neřekl dřív...." Zalituji nahlas a teprve teď se převalím na bok vedle Baryho. Snad aby se mu líp dýchalo a mě ostatně taky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien se houpala na houpačce a pozorovala své sourozence, jak si hrají s barevnými kuličkami. Zavolal jsi na ní, hned se ohlédla. Usmála se, seskočila na zem a utíkala k tobě. "Stejdo Kio!" připlácla se na plot a vztáhla k tobě ruce "Blé láno." popřála ti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Když jsme byli malí. Styděl jsem se něco říci. Však víš, že já byl takové plaché děcko." zadíval se ti do očí. "A teď... chtěl jsem. Chtěl jsem ti to říci. Ale zjistil jsem, že máš Hanse... nemohl jsem. Nechtěl jsem ti ten vztah kazit." políbil ti na obnažené rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ohnu se k ní přes plot, ale do náruče ji nevezmu. Přátelsky ji rozcuchám vlasy. "Ahoj, Arien..." Usměju se. "Přišel jsem se rozloučit. Už odplouváme." Podívám se do těch velkých kukadel, abych vystihl tu chvíli, kdy se v nich začnou objevovat slzičky. Tohle je masochismus... "Slíbíš mi, že na sebe budeš dávat pozor?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "A teď už mi ho klidně zkazíš?" Neodpustím si takovou otázku. Přesto se u ní usmívám, posunu se blíž k němu a přitulím se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Arien spustila zklamaně ruce. Dívala se na tebe a jen co tvá slova pronikla k jejímu dětskému mozečku objevili se slzičky a po chvíli dokonce nudlička. Snažila se být statečná, popotahovala a utírala si nos do rukávu "Budu... budu. A ty stejdo Kio... nezapomen na mě." ret se ji chvěl a špulila rty, jak se snažila aby nezačala vzlykat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Utřu tu nudli u jejího nosíku do rukávu u své košile. Ach jo. Totálně jsem vyměkl... "No to víš, že nezapomenu. Mám přece ten talisman od tebe." Usměju se, pohladím po tváři a zatahám mírně za nos. O krok couvnu a vyrazím pryč. Ještě jednou se otočím, abych na Ryšaka houknul, ať nezapomene trénovat a na zbytek, ať nezapomenou, co mi slíbili, zamávám Arien, a pak s rukama v kapsách a pohledem zabořeným do země vyrazím směrem pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Viditelně posmutním a něžně přejíždím konečky prstů po Baryho hrudníku. "Jenomže já nevím, co teď budu dělat...nemůžu ho opustit...rozhodně ne teď...zhruba za týden totiž odplouváme..." Prozradím mu další komplikaci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jak tě Arien viděla odcházet už to nevydržela a naplno se rozplakala. Livie u ní hned byla aby ji utěšila, ale ještě dlouho ti v hlavě zněl ten to její naříkavé "Stejdooooo" a pak už jenom fňukání. Byla z toho vážně nešťastná. První jsi potkal Lanu, ale k tvému překvapení ale nic neřekla, žádná poznámka jenom tě poklepala po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Kam odjíždíte? Jestli to mohu vědět?" zeptal se a posadil se, opřel se lokty o kolena a vypadal schlíple. Snad doufal v jinou odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nešahej..." Utrhnu se na sestru, škubnu ramenem a v očích se mi zaleskne, "na mě." Dokončím vezmu od ní katanu a bez dalšího slova vyrazím rychlým krokem dál. To jsem přesně věděl, že se to stane... Já pitomec. Kdybych tam nechodil... Zatřesu hlavou a pokusím se co nejrychleji dohnat Alexe, abych si od něj mohl vzít svoje zbylé věci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se ohromeně zastavila, překvapená tím jak jsi se na ní utrhl. A od té doby zůstávala vzadu a loudala se. Alex, když si všiml že za ním spěcháš se zastavil a počkal až ho dojdeš. Vrátil ti tvé věci "Tak co?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já vlastně ani sama nevím...je to až příliš komplikované...o cílu té cesty rozhodne Temar...on je uvnitř Hanse...další člověk a my ho potřebujeme dostat domů, aby byl Hans v tom těle sám..." Pokrčím rameny. "Vím, že to zní šíleně, ale Temar tam je...mluvila sem s ním...má ledově modré oči...je tam..." Vezmu Baryho za ruku. "Prostě v tom teď nemůžu nechat Hanse samotného...mrrzí mě to, ale nemůžu..." Hlesnu smutně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Další muž... v Hansově těle?" zeptal se a zavrtěl hlavou, že se mu vlasy rozhodili do všech stran. "Co kdyby jsi mi to vyprávěla? Hezky po pořádku?" pohladil tě po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přesto se pokusím mu to všechno povyprávět. Zahrnu Hansův skok ze druhého patra našeho domu zavřeným oknem, cestu do přístavu v pyžamu a taky Temarovu snahu si užít, když jsme se s Hansem zrovna milovali. Nakreslenou mapu cest na jeho ostrov, modré oči, ten meč a taky plavovlasé, kteří po Temarovi a tom meči jdou. Je toho tak moc, že kdyby si Bary myslel, že jsem prostě blázen, ani bych se tomu nedivila. Byla by to pochopitelná reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ale postupně jeho nevěřící výraz zmizel "Chápu. Teď už to chápu." odpověděl zadumaně. Znovu si lehl a ruce složil za hlavu "Nebude ti tedy vadit, když pojedu s vámi?" zadíval se na tebe. "Doktor by se vám mohl hodit. Nemyslíš?" usmál se "Co říkáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já budu ráda, ale...nevím, jak tam budu moct být s tebou...to asi skoro nepůjde..." Pokrčím rameny omluvně. "Není tě škoda na takovou výpravu?" Zeptám se s úsměvem. I když to bude hodně a hodně problematické, ráda ho uvidím na palubě. Záleží ještě, co na to Hans. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "A myslím že takový doktor se hodí na každé lodi. A když nebudu léčit.. nejsem přece žádná mánička. Mohu dělat i ruční práce." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tak dobře, ale...víš, že to bude nebezpečné..." Poznamenám docela vážně. "Zajdeš tedy do toho domu, jak jsem ti dneska říkala? Zavedu tě tam..." Zopakuji svoji prosbu a pohladím ho po rameni. "Je to pro mě důležité...nechci ho mít na svědomí, že jsem nic neudělala a věděla o tom..." Usměji se trochu smutně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Vím, že to bude nebezpečné. Ale to je také polovina věcí v životě. O mě se bát nemusíš." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nic. Spěcháme, ať neodplují bez nás." Vezmu svoje věci, hodím si vak na záda a vyrazím dál. "Lana, neloudej se." Otočím se na sestru už zase s provokatérským úsměvem, i když tentokrát je to maska. "Nechceš přece, abych tě nesl na zádech už teď?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex pokrčil rameny a vyrazil ostřejším tempem. Lana zůstávala stále po zadu a kdy jsi zavolal zvedla prudce hlavu a udělala na tebe naštvané, neslušné gesto. Alex se ohlédl "Co jste si udělali tentokrát?" zajímal se pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Měla bych jít..." Zašeptám. Mrzí mě, že to tak musím říct, ale bohužel. Doma na mě čekají. "Kdyby to šlo, tak se pro tebe zastavím zítra ráno a zajdeme tam..." Usměji se smutně. Nechce se mi od něj pryč, ale musím jít. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zatvářím se překvapeně a v očích se mi pomstychtivě zableskne, když na mě použije zrovna tohle gesto. Což ji může varovat před tím, že hned jak budu mít příležitost k nějaké kulišárně, musí s ní počítat. "Jak, co jsme si udělali tentokrát?" Zeptám se a otočím na Alexe. "Nic jsem ji neudělal. Jen jsem ji naznačil, že se nemá snažit mě utěšovat..." Pokrčím rameny a znovu obrátím hlavu dozadu, abych věděl, jestli se vzdálenost mezi námi a Lanou moc nezvětšuje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Protáhl se, vlasy mu sahali skoro až na zadek, což by možná byla škoda, protože zadek měl opravdu pěkný. "Dojdu nám pro oblečení." nojo... vždyť bylo rozházené v kuchyni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se uchechtl "Nojo.. ženské." potřásl hlavou. Lana nikam nespěchala, zůstávala stále pár metrů za vámi a trucovitě se nesnažila vzdálenost nijak zkrátit. Ne že by nemohla, ale nechtěla. Jasně tak dávala najevo, že jsi ji urazil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Takže jenom počkám, až mi přinese těch pár svršků, které jsem na sobě přinesla. No, nebylo jich mnoho. Potom se obleču a prsty prohrábnu vlasy, počkám, až bude Bary taky oblečený, a pak se usměji. "Ale stejně by mě zajímalo, kde ses to všechno naučil, když jsi říkal, že jste na holky při studiu vůbec neměli čas." Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Plácnu se dlaní do čela, čímž počítám Lanu ještě víc naštvu, ale pak ji až na drobné kontroly pohledem nechám jejímu osudu. Cesta do přístavu je dlouhá a tak mám spoustu času vytáhnout z Alexe, co s ním dělo za ty dva roky, kde všude byl a v jakých akcích. Prostě mluvit, abych neřešil věci jako jestli taky někdy budu mít tak šťastnou rodinu, jestli to vůbec všechno přežiju, co vlastně vím o svém nepříteli, jak je na tom otec a podobně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na konci města jste se potkali s Thomasem a jeho novým objevem, která se neustála stydlivě dívala jinam. Nakonec šla vedle Lany a o něčem vášnivě diskutovali. Ty, Alex a Thomas jste šli vepředu. Alex vyprávěl o tom kde byl, říkal že navštívil několik ostrovů a že byl při té katastrofě, když se ostro Julius potopil. Že ještě teď z toho mívá noční můry. O tom jsi slyšel, prý že už dva roky ostrovem otřásalo zemětřesení, ale nikdo to nebral vážně a pak... najednou se začal potápět. Hodně lidí tam zemřelo. A po tomhle příběhu Alex zmlkl a už odmítal cokoliv říkat, protože ho ta vzpomínka uvedla do deprese. Po poledni jste se na chvíli zastavili a poobědvali. Lana s tebou stále nemluvila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No... to je trochu složitější." pronesl a otočil se k tobě. "Měli jsme tam učitelky. Dvě... byli moc hezké a docela hodně svolné. Tenkrát nám říkali, že tyhle věci budeme potřebovat do života. Mi jim to celkem rádi věřili. Taky byli jsme v pubertě. Však víš." pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Taky zmlknu. Vzpomínky jsou svině. Takže duchaprázdné mluvení pravděpodobně zbyde na Thomasovi. Když se ujistím, že Lana pořád trucuje, vzdám se jakéhokoliv pokusu o komunikaci s ní a zbytek cesty k přístavu prostě urazím mlčky. Nějak nemám potřebu vtírat se jí, takže buď ji to přejde nebo ne. Už ať jsme na tý lodi. Ať už jsme v Marakéši. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Každopádně vás to naučily dobře..." Okomentuju to pouze, dopnu kalhoty a srovnám košili. "Tak pojďme..." Vyjdu z ložnice a zamířím rovnou ke dveřím, nazuji boty a sáhnu po kabátu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas ten mluvil velice rád. Brebentil a brebentil o všem co ho zrovna napadlo. Do přístavu jste dorazili pozdě odpoledne. U přístavu stála malá víska asi z dvaceti obyvateli. V přístavu byla jedna loď a pak malé rybářské čluny. "Tak jsme tu." řekl nadšeně Thomas a protáhl se. Lana vás konečně došla "Jdeme rovnou na loď?" zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak si vzal kabát i on a vyšli jste spolu ven. "No ano. Oni byli trochu divné. Asi je už nudili ti postarší mužové a měli chuť na... mladé maso." řekl stále trochu z toho na rozpacích. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Kdy má odplout?" Zeptám se, jestli je ještě čas zůstat na pevnině, když ji zase pár dnů neuvidíme. "Já bych už šel na palubu." Promluvím nakonec. Kréda už mě začíná pálit pod nohama, i když vrátit se do ledové Marakéše to bude taky zážitek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas pohlédl na nebe "Za dvě hodiny. Necelé." odpověděl. Lana na nic nečekala a vydala se k lodi. Alex se na tebe podíval a pokrčil rameny a šel za ní. Uběhla hodina a už jste všichni byli nalodění, v pokojích a bylo těsně před vyplutím. Námořníci pobíhali po palubě a plnili kapitánovi rozkazy. Vyšel jsi na palubu. Alex si dřepl mezi náhradní lana a při posledních slunečních paprscích si četl. Thomas se někam zašil se svou milou a Lana stála na zádi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zalezu si sám někam mezi náklad na palubě. Tak, aby mě mezi sudy a bednami nebylo na první pohled vidět. Chvíli zírám na nebe, jak se na něm začínají objevovat červánky a docela nepřítomně si hraju s prstýnke, co jsem koupil pro Emu. Budeš už doma? Proč jsi vůbec odešla? Že to není kvůli... Vždyť já bych byl úplně ztracenej... Škrábu v duchu všechny starý rány znovu až do krve. Ani povel k odplutí se mnou moc nehne a ta deprese, která na mě padla s Ariiním úpěnlivým voláním se ještě prohloubí. A i kdyby už se Ema vrátila, stejně ji požádám, aby se mnou na Sopečný ostrov nejezdila. Někdo musí hlídat otce... Ještě nás čeká takovejch příprav, než tam budeme moct vyrazit najít toho Petra. Proč se to všechno tak zkomplikovalo? Zaposlouchám se do šplouchání vody okolo lodi a ještě dlouho po tom, co slunko zapadne, zůstanu sedět na palubě a zírat na hvězdy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Po vyplutí ještě chvíli panoval shon, ale nakonec se všechno uklidnilo a noční ticho rušilo šumění moře a občasné plesknutí plachet nebo tlumený rozhovor. Vedle tebe se do rytmu kolébání lodě pohupoval kýbl s vodou a někomu nedaleko se udělalo špatně a zvrací do moře. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Několikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu a vylezu ze své dosavadní skrýše. Narovnám se, protáhnu ztuhlé svaly a docela tiše se vypravím do své kajuty. Jen pro jistotu se podívám, kdo krmí rybičky, a s tichou melodií na rtech a houpavým krokem ho minu. Tahle cesta bude ještě dlouhá, takže můžu být jen rád, že mám s sebou svoje věci na kreslení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Uběhlo pár dní. Vzduch se znatelně ochladil a v noci bylo už jen tak pět stupňů. Byl to pro tělo celkem šok, pro tělo a tak nebylo divu že Lana ulehla s horečkami a stejně tak i Alex kterého trápila i mořská nemoc. Thomas byl z tužšího těsta a Roxana, jeho přítelkyně, ta ani nevypadala, že by nějakou změnu postřehla. Bylo poledne, právě jste byli po obědě, nebe bylo zamračené a od severu vanul studený vítr. Jeden námořník si vytáhl housličky a začal si vyhrávat veselou písničku aby trochu tenhle hnusný den prosvětlil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se začne ochlazovat, vytáhnu z vaku svoji jedovatě zelenou šálu a teplé oblečení a nějaké nepříjemnosti se mi vyhnout. Protože Thomas s Roxanou existují ve svém malém světě jen sami pro sebe, zůstanu to starání o marody nakonec na mě. Je pravda, že o Lanu, která je přeci jenom křehčí než Alex, mám větší strach a tak nejvíc času prosedím u ní, zatímco si blouzní v horečkách. Nějaký housličky mě z toho stresu, jestli budou v pořádku než doplujeme nevytrhnout. I když je to celkem příjemná změna oproti neustálému skučení severáku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Byl šestý den kdy jste byli na moři. Naštěstí se nemoc, která uchvátila Lanu a Alexe už nezhoršovala. "Uff..." vydechla Lana, když jsi byl zrovna u ní. Otevřela oči a po dlouhé době to nevypadalo, že je úplně mimo "Kiro? Sakra..." otřela si zpocené čelo. "Mě je blbě... jak dlouho tu jsi?" chtěla vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Drcnu do něj ramenem. "Ale no tak, nemusíš se přece u toho tak tvářit." Zasměju se. Pro mě není důležité, kde a od koho se to neučil, ale že to umí tak dobře. "Není na tom nic tak zvláštního...každý se to někde naučil." Dodám vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Tomu rozumím..." Přikývnu. "Doufám, že už bude Hans doma, aby jsi se s ním mohl domluvit kvůli té plavbě." Zmíním se o svém oficiálním partnerovi. Přestože o něm nemluvím v Bary společnosti ráda, protože se cítím provinile, nemůžu dělat, že neexistuje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Což bylo fajn, na rozdíl od Hanse Bary nedával neustále najevo že mezi vámi něco je. Došli jste k vašemu domu, z komína se kouřilo což znamenalo že matka je zase v kuchyni. "Myslíš, že je to dobrý nápad? Nejsem si jistý jak se budu chovat..." znervózněl Bary. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já nevím..." Přiznám. "Nejsem si jistá, ale zatím bychom si to měli nechat pro sebe...co myslíš?" Zeptám se pro jistotu, že si v tomhle rozumíme. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pozdravila jsi mámu v kuchyni, kde diskutovala s Jakešem, ta ti prozradila že Hans je ve svém pokoji a "něco" sepisuje. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Měla bych jít s tebou, co?" Zeptám se pro jistotu, takže klepnu krátce na dveře a nakouknu dovnitř. "Hansi..." Ozvu se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přišel k tobě a na uvítanou tě políbil "Jak jsi se měla s Lanou?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Lana odjela za Kirou na Krédu...jenom tak...ze dne na den...nevím kdy se vrátí..." Pokrčím rameny trochu smutně a vrátím se ke dveřím a kývnu na Baryho, který tam čeká. "Je tu Bary...chtěl by s tebou mluvit...." Řeknu stručně a přivedu ho dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No.. tak o co jde, Bary?" zajímal se Hans a nabídl mu místo k sezení. "Chtěl jsem tě požádat... jestli bych nemohl na tu výpravu s vámi. Lily mi všechno řekla. A myslím, že doktor by se vám mohl hodit. Kdo ví co se vše stane, někdo si zlomí ruku, nebo onemocní. Myslím, že bych by celkem potřebný." Hans chvíli mlčel a pak se podíval na tebe "Proč jsi mu to řekla?" chtěl vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Proč?" Zopakuji trochu překvapeně. "Protože mu věřím. Protože jsme se spolu bavili a přišlo na to, že zhruba za týden odplouváme...ptal se mě proč a já popravdě odpověděla, neměla jsem důvod mu lhát nebo to tajit...vadí ti to?" Zeptám se vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ale máš pravdu. Doktor by se opravdu hodil. Kdo ví, jak dlouho poplujeme, kolik podnebí vystřídáme a co vše nás potká. Dobrá. Můžeš s námi jet." povolil mu to. Bary se usmál "Nebudeš litovat." řekl dřív než se mohl zadržet. "To se ještě uvidí." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hansi...ještě jsi mi slíbil, že zkusíme, s čím mi to půjde líp...s mečem nebo pistolí, abych byla schopná se aspoň trochu bránit...čas se krátí, tak jsem si myslela..." Pokrčím rameny v otázce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary také vstal "Výborně. Já tedy půjdu. Později se tu stavím a dojednáme detaili. Sbohem, Hansi. Lily." lehce se ti uklonil a odešel. Hans se na tebe podíval "s čím chceš začít?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hm...vlastně mi to je úplně jedno, jedno z toho mi vyber." Vyzvu ho s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se ozve to ufff. Trhnu sebou, zvednu skloněnou hlavu a podívám se na Lanu. "To je dost..." Zamumlám ale docela šťastně se přitom usměju. "Já vím, že ti je blbě, ale snad ten chinin už konečně zabere. Už asi čtvrtý den." Odpovím, zvednu ji nežně hlavu a dám napít, aby doplňovala tekutiny. "Trochu si lokni, ale nechlemtej, bylo by ti ještě hůř." Upozorním ji a pak ja zase pomůžu si lehnout. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Trochu se napila "Přijdu si, jako hadrová panenka. To je tak hnusný pocit." vzala tě za ruku a přitiskla si ji k sobě "Mám tě ráda, Kiro... jsem moc ráda, že tě mám." rozkašlala se tak, že ji to zvedalo z postele. "Tohle ne... raději mě zabij!" skuhrala nešťastně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatvářím se trochu nejistě a nadechnu se. "Hansi...já mám pistoli...svoji..." Přiznám svůj "poklad", který leží na dně skříně. Ještě nikdy jsem nebyla nucena ji vytáhnout a použít, i když k tomu bylo jednou blízko. Nakonec nebylo potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Mám celou krabici." Přiznám svůj druhý poklad, který ležel ve skříni hned vedle toho prvního. Vezmu tedy obojí, jak pistoli tak krabici nábojů a s tím vším zamířím ven, na zahradu, abychom to tedy mohli zkusit. Doufám, že pistole bude lepší, protože je lehčí a navíc mám obavu, že meč se hodí spíš pro muže, kteří mají dost síly s ním mávat. I když se nebojím, že bych byla křehotinka, na nějaký tvrdý útok mečem bych si nevěřila. Ani na provedení ani na bránění. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak to bychom měli...." řekl a přišel k tobě. Podíval se jestli je zbraň nabitá, pak ti ji podal a stoupl si za tebe. Ukázal ti jak ji správně držet "Měj otevřené obě oči, hlavu si opři o rameno a vidíš tady ten výstupek? Tak přes něj zamiř na ten kyblík a vystřel. Dej si pozor na zpětný náraz." ustoupil abys to mohla vyzkoušet. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Stoupnu si pevně a zamířím tak, jak mi to Hans ukázal a poradil. Zaměřím se na prostředek obličeje na kbelíku, přivřu jedno oko a vystřelím. Zpětný ráz mi trhne až ramenem, takže mě to maličko překvapí. Pak pistoli skloním k zemi a druhou rukou si rameno promnu. "Kope dost...ale nejspíš jenom nejsem zvyklá..." Poznamenám, ale není to žádné fňukání. Spíš jenom konstatování. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vrátil se k tobě a ukázal díru po kulce "Dobrý. Řekl bych že střelba bude pro tebe to pravé. Ale ještě musíme cvičit. strefila jsi kyblík do míst, kde byl koutek úst obličeje. Šel ho zase vrátit "Zkus to znovu." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zkouším to znovu a znovu, Hans tam kbelík vždycky postaví zpátky a přitom řekne, jak moc se mi to podařilo a jak moc ne. Dalo by se říct, že jsem na tom docela dobře, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že tohle odpoledne střílím vlastně poprvé. Takže se cítím docela dobře, i když moje rameno zase tolik nesouhlasí. Ale bude si muset zvyknout no. Spíš mi přijde docela zvláštní, že se nikdo nepozastavuje nad hlasitostí. Já být soused, tak si aspoň zjistím, o co jde. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jistě." Usměji se ještě na Hanse a pak se znovu zaměřím na čumily. Trochu se zamračím. "Na co koukáte?" Zeptám se maličko nepříjemně, sbalím pistoli a náboje a vydám se je zase uklidit. Ať si čumí, na co chtějí, ale nebudu to já. Ale vím, že Jakešovi to bude divné a bude se o to zajímat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans začal uklízet náboje, které jsi vystřílela a houkl, že tě za chvíli dožene. Vešla jsi do domu a za chvíli vešel i Jakeš "Lily? Mohli bychom si s maminkou s tebou na chvíli promluvit?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ale jistě..." Poznamenám raději a počkám, co mi tedy budou chtít. Jdu s Jakešem a teprve když je tam i mamka, promluvím. "Tak o co jde?" Zeptám se přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Lily. Sedni si prosím." řekla máma a když jsi tak udělala už jsi tušila o co jde. "Tak..." začala "Už je to potvrzený." usmála se "Budeš mít sourozence." řekla šťastně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Uf, vy jste mě vyděsili, já už se lekla že kdoví co..." Zasměju se vesele. "A kdy se to narodí? A co to bude? Kluk nebo holka?" Zasypu je otázkami, odložím si novou hračku bokem i s krabicí nábojů a vstanu. Přejdu k mamince a obejmu ji. "Tak to vidíš." Políbím ji na tvář a usměji se na Jakeše. "Tak se podařilo, jsem moc ráda." Zazubím se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ta tě také objala "Jsem moc šťastná, holčičko moje." vydechla. "Nevíme. Jsem teprve na začátku. Snad později se dozvíme... ale uvažujeme že se necháme překvapit." stiskla Jakešovi ruku. "Jsem teprve v polovině druhého měsíce. Ještě to potrvá než se narodí." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vím, že už je na čase, abychom jim o tom řekli a o to to teď bude těžší, ale nejdřív o tom musím mluvit s Hansem a teprve pak s nimi. "Tak to je výborné, skvěle." Usmívám se a vrátím se k pistoli a krabici. "Jenom si to zajdu uklidit." Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Chtěl jsem se zeptat na tu zbraň. Co mělo to střílení venku znamenat?" zajímal se. Klepli dveře, jak vešel do domu Hans. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Učím se střílet...pro svoji vlastní bezpečnost...chci to umět, aspoň se snažit ubránit se, kdyby se mělo opakovat to s nimi..." Zmíním se o blonďácích. Prozatím malá lež, i když je to z části pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nediv se, máš už čtyři dny horečku... Seš zesláblá." Pokrčím rameny a ještě volnou rukou, než mě drží, ji shrnu spocené vlasy z obličeje. "No, no... bez těch citovejch výlevů. Stačí, když to vypotíš." Zamumlám trochu rozpačitě, ale když spustí s tím, že radši být mrtvá, než tohle, v očích se mi zlobně zaleskne a zamračím se. "To bys to měla moc jednoduchý, holčičko. Prostě to musíš vypotit. Zejtra ti už zase bude o něco líp." Odpovím na to její skuhrání a protáhnu si ztuhlá záda. "Teď bys měla nejlíp spát... Nebo jestli chceš, až zkontroluju, jak je Alexovi, můžu ti něco přečíst nebo tak..." Navrhnu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvoje máma se, ale tvářila znepokojeně. Její holčička, její dítě a učí se střílet ze zbraně? To se ji nelíbilo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se "Co ti vadí na citových výlevech?" zeptala se a znovu zakašlala. "Ne.. to je v pořádku. Nemusíš... už tak u mě trávíš docela dost času." stiskla pevněji tvou ruku, kterou měla přitisknutou na prsou "Alex je taky nemocný?" zeptala se "Kdo ještě?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny, že s tím, co mi na nich vadí, se dost těžko vysvětluje. "No dobře..." Kývnu hlavou a přestože jsem se chystal vstát z okraje její postele, zůstanu ještě chvíli sedět. "Jen ty a Alex. Ale ten je na tom o něco líp než ty." Odpovím ji a začnu se zvedat. "Našel jsem ti nějaký věci na převlečení, tak jestli máš dost sil... převleč se, ať neležíš v tom propocenym." Kývnu hlavou směrem k hromádce oblečení, počkám na její souhlas a otočím se ke dveřím, abych odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Netvař se tak, je to nutné." Řeknu jenom, zvednu se i s pistolí a krabicí nábojů a odejdu do svého pokoje, abych tam ty věci uložila, než budeme zítra zase s Hansem trénovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Díky.... když upadnu nebo tak něco tak zakřičím." odpověděla a pomalu se posadila. Odešel jsi za dveře a čekal. Když ji to trvalo trochu dlouho nahlédl jsi dovnitř. Už byla převléknutá, ale ještě se snažila znovu povléci postel. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Lana, řekl jsem převlíknout sebe, ne tady vypulírovat celou kajutu." Dojdu k ní, obejmu, jako nic zvednu a postavím na hromádku jejího oblečení, ať bosýma nohama nestojí na prknech. A ještě tady budu dělat chůvu...Táák jsem vyměkl. Dokončím, co začla, a pak ji zase uložím. Ještě že ten Alex tolik péče nepotřebuje... Promnu si oči. "Spi." Zavelím a vyrazím na krátkou návštěvu k druhému marodovi. Bych mohl bejt rovnou doktor... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jsi můj zachránce, bratříčku." řekla a převalila se na bok aby mohla spát. Když jsi vešel do Alexovi kajuty, byl tam Thomas a Alex ho zrovna navigoval aby mu podal nějakou knížku. Alex vypadal, že mu už je mnohem lépe. "Ahoj, Kiro. Jak je Laně?" zajímal se Thomas. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Chtěli mi říct, že budu mít sourozence, že se jim to povedlo..." Usmívám se docela šťastně. "A pak se mě Jakeš ptal na tu pistoli...a souhlasil s tím, že je to dobře..." Přikývnu, i když je poznat, že mi tahle část hovoru nebyla úplně příjemná. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vlezu za Alexem a to, že si chce číst, vezmu jako známku toho, jak se mu zdravotní stav lepší. "No nazdar..." Pozdravím Thomase s úsměvem, že se konečně pustil Roxany. Už bych si skoro myslel, že k sobě srostli. "Lana... No, nikdy bych si nemyslel, že bude vypadat hůř než Alex, zrovna teď to ovšem tak je. Ale už ji je líp." Zhodnotím v krátkosti stav svojí sestry a čekám nějaké ocenění, jak dobrý jsem doktor. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas konečně našel knížku co Alex chtěl a podal mu ji. "To je dobře, že ji je lépe. Takové jehňátko, jako ona si to nezaslouží." řekl Alex a otevřel knížku. "snad bude zdraví než dojedeme domů. Ale když ty se o ní tak staráš řekl bych že to zvládneme." usmál se na tebe a posadil se na stoličku. "A co ty? Děláš ty vůbec něco jiného než jen starání se o nás marody?" zeptal se Alex. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No je dobře, že ti to nezakazuje. To by bylo pak složitější." pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když Alex použije slovo jehňátko ve spojitosti s Lanou, málem se mi podlomí kolena. I když to může být docela dobře i tou únavou, co se mi usadila v kostech. "Já? Celý čtyři dny běhám jak trotl od jednoho k druhýmu..." Zašklebím se. "Ale teď mám docela jasnej plán... Půjdu spát, docela jsem tu činnost zanedbával. Jestli bude některej nemocnej něco potřebovat, umřel jsem a nejsem k dispozici." Obrátím se na patě a vyrazím do svého pokoje, kde okamžitě padnu na svou postel a docela rychle usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Probudil jsi se až další den, odpočinutý a čerstvý. Trochu jsi se omyl v té troše vody co ti každý den nalévají do karafy. Venku svítilo slunce, ale když jsi vyšel ven na palubu chlad tě zasáhl jako rána pěstí. Věděl jsi, že už jste blízko. Na palubě byl klid, jen někteří námořníci vykonávali nedůležité práce a jiní polehávali, posedávali a popíjeli nejspíš nějaký grog pro zahřátí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přitáhnu si kabát blíž k tělu a zvednu límec, abych nakonec snad taky nelehnul z té změny počasí. Chvíli jen tak brouzdám po palubě, abych se pohybem trochu zahřál a pozoruju jinovatku, jak si klidně roste v lanoví. Snad skoro všechno na lodi ve mě vyvolává nějakou vzpomínku. Od toho krvavého masakru, přes milování s Emou až po to, jak lezla po žebříku nahoru na stožár a já se mohl zbláznit, že spadne. Prohrábnu vlasy rukou a pak zapadnu zpátky do podpalubí. Znovu zkontrolovat Lanu a zkusit ji presvedcit, at si zahraje karty nebo něco takového. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Taky jsem byla překvapená, ale já věděla, že se o něj pokouší. Je mi jasné, že Jakeš jistě chce svoje dítě." Poznamenám a opřu se o Hanse. "Hm...ale stejně pochybuji o tom, že to proběhne bez problémů, když jim řekneme o té plavbě..." Zapochybuji nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana už vypadala lépe i když měla stále horečku. Už zvládla něco sníst aniž by to hned vyzvrátila. Což bylo dobré znamení. Nemusel jsi ji ani moc přemlouvat a začali jste hrát karty "Brzy budeš mít narozeniny, že?" zeptala se během druhého kola. "Kolik ti bude?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Rozdám karty a na chvíli zapřemýšlím, jestli by nebyla zábava vylepšit tu hru o fanty, ale pak se rozhodnu, že dokud je nemocná, nebudu ji ještě víc trápit. "No jo..." Kývnu hlavou, že s těma narozeninama má pravdu. "O slunovratu... Bude mi čtyřiadvacet." Odpovím a shrnu vlasy z očí. "Jak to vůbec víš?" Zeptám se a koutkem oka k ní zatěkám, zatímco docela nepozorovaně fixluju, abych zase vyhrál. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To je z tebe už starej chlap." uchechtla se. Na její tváři, zrůžovělou horečkou, se objevil tajemný výraz "Mám své způsoby, jak si věci zjistit." odpověděla neurčitě a pobídla tě, aby jsi hrál. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No.. Jakeš určitě chce své dítě. Ale myslím, že i když není doopravdy tvůj otec, tak tě tak bere. To jde poznat podle toho, jak se o tebe stará." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hansi, i kdyby se snažil sebevíc, pořád bude poznat, že nejsem jeho dcera...vždycky...zvlášť když mě zná až teď." Poznamenám a ovinu svoje ruce Hansovi kolem pasu. "Ale nechme toho...musíme vymyslet, jak jim říct o té plavbě...a jak jdou přípravy? Co kapitán?" Začnu se vyptávat na tu jeho odpolední výpravu do přístavu. Zatímco já byla u L´acaponů a pak u Baryho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Už je celej natěšenej na naše dobrodružství. Blázen... ale budu muset sehnat ještě nějaké lidi. Jeho posádka se postará o loď ale myslím že jenom tři na takovou výpravu je málo." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ano, blázen to jistě je." Zasměji se a pevněji Hanse obejmu. "Měli bychom rozhodně ještě někoho vzít...musí umět zacházet se zbraněmi...ideální by byl Kira a ti dva jeho kamarádi...jsou sehraní a dost by nám pomohli...škoda jenom, že nejsou v Marakéši..." Povzdychnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Neříkala Lana, kdy se Kira vrací?" zeptal se zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hansi...Lana za ním jela...nevím, kdy se vrátí...ani předtím to neřekla a pochybuji, že to opravdu věděla..." Odpovím. "Jenom doufám, že to bude brzy..." Dodám s prosbou v hlase. "Právě kvůli tomu doufám, že se stihneme vrátit než se to malé narodí...ráda bych tu byla..." Usměji se jenom lehce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Temar nám to chce usnadnit." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pohrdavě si odfrknu a pohodím hlavou, když řekne, že už jsem starej. "Naštěstí bejt starej chlap určitě není tak strašný jak bejt stará ženská." Odseknu, ale když řekne, že má svoje metody, docela zbystřím. Ať se tvářím jakkoliv, stejně Lanu trochu podezírám a tyhle řeči ji z toho ven moc nepomůžou. I kdyby to třeba věděla od Emy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zakašlala a ušklíbla se "Ty toho ještě o ženách asi dost nevíš, že tohle klidně řekneš." odfrkla si a jen co jsi udělal svůj tah vyhodila další kartu a pak karty složila "To je nuda. Nebudeme hrát o něco?" zeptala se "Bylo by to zajímavější." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jen se tak pro sebe ušklíbnu a nechám ty její řeči bez komentáře. Když ale složí karty a začne si stěžovat, že je to nuda, zatvářím se nespokojeně, že už věci zase komplikuje. "O co chceš hrát?" Zeptám se a shrnu vlasy z očí. "Předpokládám, že když to navrhuješ, už jsi něco stačila vymyslet..." Podotknu a podívám se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyslela se a poškrábala se v blonďatých vlasech "Peníze nemám... aspoň ne u sebe...." rozhlédla se a pak se na tebe zadívala "No... jedině to co máme u sebe.. na sobě... jak se tomu říká... fanty? Co? Bude to zajímavější." usmála se nadšeně a pak se zakuckala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Natáhnu se k Hansovi a políbím ho na tvář. "To je pro Temara, že děkujeme." Upřesním proč, pro koho a za co to bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vyposlechnu si Lanu s mírně pozdvihnutým obočím a pak zavrtím hlavou. "Na to zapomeň." Zhodnotím její nápad jako špatný. "Já totiž v kartách neprohrávám a obral bych tě do posledního kousku oblečení." Zamyslím se na chvíli. "A to by jsi mohla nachladnout. Nemluvě o tom, že jsem zadaný a není v mém vlastním zájmu vidět tě nahou." Dokončím výklad všech důvodů proč se na fanty hrát nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odfrkla si "Já nemyslela úplně do naha." pohodila vlasy "Tak ne... byl to jen návrh." nafoukla tváře, ale jen na chvíli. "Máš nějaký jiný návrh?" zajímala se, vzala karty a začala je míchat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ty jsi mi ale taková... Udržím si naprosto klidný výraz, když zase uraženě nafoukne tváře. "Můžeme hrát o odpovědi." Navhrnu ji, i když tímhle ji klidně můžu způsobit větší morální úhonu než hrou na fanty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chvíli nad tím uvažovala, ale pak přikývla "Ale budou to jenom a jenom pravdivé odpovědi. Ano. Slibuješ? Na malíček?" řekla vážně a pozvedla malíček. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Taky nad tím začnu uvažovat, jestli jsem si náhodou neuvázal oprátku kolem krku nebo nenaříznul pod sebou větev. Ale co... Hodím to za hlavu a když už to tedy má v plánu brát tak vážně, tak na její hru přistoupím. "No jo, no..." Potvrdím a rozdám nám oběma karty. Tak to mě vážně zajímá, na co se zkusíš zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se usmála, spokojená tvou odpovědí i když byla dosti strohá. Začali jste hrát a i když tě Lana málem dostala, přesto jsi vyhrál ty. Zklamaně si povzdychla, napila se vody a pak se na tebe pozorně zadívala "No? Tak se ptej." pobídla tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Asi budu muset znova začít podvádět. "Hm..." Zakloním se na chvíli a přivřu oči, jak přemýšlím nad nějakou adekvátní otázkou, přiměřenou jejímu věku. "Tak dobře... Máš nějakou oblíbenou barvu?" Plácnu první hloupost, která mě napadne, i když je mi jasné, že takhle si tuhle hru zřejmě nepředstavovala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Mírně se usměji při jeho jednání, skloním se a vezmu ho za ruce. Vytáhnu ho na nohy a usmívám se. "Temare, to nemusíš..." Stisknu jeho dlaň a přistoupím k němu blíž. Políbím ho na tvář. "Za tu mapu..." Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zatvářila překvapeně a pak zklamaně "Páni... Kiro. Čekala jsem od tebe nějaké... zajímavější otázky." protočila oši "Zelená." odpověděla. Hráli jste další hry a zatím jsi vždy vyhrál, jaké je její oblíbené jídlo? Nudle se zeleninou. Co se ji naposledy zdálo? A vyprávěla ti složitý sen o želvách a nahých mužích s ploutvemi místo nohou. Kdy má narozeniny? O dva měsíce a čtyři dny později od zimního slunovratu. "Teda Kiro! Já se z tebe zblázním! Takové hloupé otázky!" skuhrala Lana a asi hlavně proto že prohrávala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já děkovat.... za vaší pomoc. I za..." ukázal si na tvář kde jsi ho před chvílí políbila "Za polibek." usmál se a znovu se uklonil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Měla by jsi se naučit čekat nečekané..." Pokrčím rameny s mírným úsměvem. Zajímavější otázky? Jako jestli se ráda necháš svazovat nebo jestli to třeba nejsi vážně ty, kdo tráví mého otce? Zahrnu ji v příštím kole hromadou podobných otázek a docela mě baví, jak při tom skuhrá. "Proč hloupé?" Zeptám se nechápavě, jak to vůbec myslí. Když mě to zajímá, tak se to chci dozvědět. Už ale nedodám doplňující otázku, na co bych se tedy měl ptát, aby nedostala příležitost rozvíjet nějaké nemravnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Takové nedůležité... jsi se klidně mohl zeptat i normálně. Máš se ptát na věci o kterých si myslíš, že bych ti nikdy neřekla. A ne tohle." bručela a odložila karty, protože jsi zase vyhrál. "Jak to, že pořád vyhráváš? Že ty podvádíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No jasně, že podvádím. Už od samého začátku..."Přisvědčím docela s klidem a zamyslím se. "Mám se ptát na věci, o kterých bys mi nejspíš nikdy neřekla...?" Zeptám se s očima nebezpečně přimhouřenýma. "Tak dobře." Shrnu karty ve své ruce do malého balíčku. Chci vědět, jestli jsi to ty, kdo chce zabít mého otce, ať už z jakéhokoliv důvodu." Prohlásím klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Okamžik se na tebe mlčky dívala, snad přemýšlela jestli to myslíš vážně. Ale uznala, že myslíš. Zavrtěla hlavou a položila ti ruku na paži "Přísahám, že ne. Nechci tvého otce zabít. Potrápit... ano...ale nějak mu ubližovat to nikdy." odpřisáhla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se jí do očí a mlčky si poslechnu její odpověď. Stejně ti nemůžu věřit. Tohle je jen hra... Kývnu hlavou, že jsem s její odpovědí spokojený, vytáhnu eso z rukávu a vrátím ho mezi ostatní karty. "Hrajeme dál?" Zeptám se s úsměvem zatímco míchám karty a tvářím se přitom, jako bych tentokrát už podvádět nechtěl. Ale protože nerad prohrávám, od své dosavadní strategie nijak zvlášť upouštět nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou. Napila se a pak sebou sekla do peřin "Ne. Ne, že bych nechtěla, ale vsadím se že budeš dál podvádět a tak je tahle hra o ničem." otočila se k tobě zády "Díky za společnost, Kiro. Asi si zdřímnu." řekla i když ještě před sekundou nevypadala ani trochu unavená.. jenom nemocná. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro S tebou je strašná potíž... Povzdychnu si, na chvíli schovám hlavu do dlaní, ale pak se zvednu a odejdu. Vrátím se zpátky do své kajuty a plácnu sebou na postel, bezradný z toho, jak zabít ten čas, který ještě musím strávit na palubě. Chci na pevninu. Chci, aby to všechno bylo už za mnou... Chci vidět Emu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Další den uběhl jakoby nic, Lana už byla skoro v pořádku a vyšla ven na palubu i Alex už byl venku. Všichni oblečení v kabátech a před obličejem se vám objevoval sražený dech. Lana už byla zase... no ona vlastně byla i během nemoci stejná tedy až od chvíle kdy už neblouznila. Loď 9. den Už panovala všeobecně dobrá nálada, hlavně že zítra ráno dorazíte do Marakeše. Pomalu jsi už nemyslel na nic jiného a jen jsi netrpělivě přecházel sem a tam, zatím co Lana si s Thomasem v klidu rybařili na zádi. Loď, přístav Marakeš 10. den Už od samého ráda jsi vyhlížel tvé rodné město. Jak rád jsi zahlédl zasněžené domy a hemžení v přístavu. Vedle tebe se objevila Lana "Tak konečně doma. Už se těšíš?" zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Pomůžeme si navzájem..." Podotknu. Pak už neřeknu nic, jenom počkám, jestli Temar ještě bude něco mít, jinak by se měl vrátit zase Hans. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Většinu toho času přecházím po palubě jako vlk zavřený v kleci a věčně se přitom koušu do rtu. Krom toho, že mě trápí, jestli bude Ema zpátky doma, nakupilo se na mě tolik potíží, že nevím, kterou vyřešit dřív. V první řadě asi zdravotní stav otce a hned potom, kdo má na svědomí to podávání jedu. A pak sehnat loď, která by mě odvezla na Sopečný ostrov. Když mě přepadne Lana, která už se konečně uzdravila, podívám se na ni s mírným úsměvem a lehce přikývnu. "Kréda je sice pěkný místo, ale Marakéš, ať je jak chce prohnilá, je moje město." Podívám zpátky ke střechám domů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se podívala na město "To ano... Chápu tě. Já se narodila v nové Atlantě. A i když už je to pár let... chtěla bych tam zpátky. Celkem se mi stýská... po přátelích a tak." opřela se o zábradlí a povzdychla si. "Jednou se tam vrátím." slíbila. Dorazili jste do přístavu a vylodili se. Lana zaplatila kapitánovi. Thomas se rozhlédl "No mi půjdeme. Kdyby něco víš kde mě hledat." rozloučil se a odváděl svou novou přítelkyni domů. Alex se také rozloučil a utíkal za svou bohyní. Nedivil jsi se. Thomasově kořisti byla pěkná zima, přece jen se narodila v teplejších podmínkách. A Alex... ten se nemohl dočkat své milé stejně jako ty Emy. "Tak... jdeme domů?" pobídla tě Lana. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro O čtyři dny později - 3 dny do odjezdu Během dalších čtyř dnů jste se připravovali na odjezd. Hans pořád někde pobíhal a zařizoval vše potřebné a občas se zdržel i pozdě do noci. A tebe o všem informoval, náklad na cestu byl už skoro kompletní a v posádce už měli všechny potřebné. Kapitánovi odevzdal mapu a vlastně kvůli ní zůstával tak dlouho pryč, protože s kapitánem se snažil určit trasu kudy poplujete. Ty jsi se zatím připravovala na to jak to říci matce a Jakešovi. Ty jsi se mezitím tak nějak tajně scházela s Barym. Bary šel vyšetřit Lanina otce hned ten další den jak slíbil. A potvrdil to, co ti Lana říkala. Jejího otce někdo trávil a už delší dobu. Hned mu nasadil proti léčbu, ale obával se toho jestli mu jed už příliš nepoškodil orgány. Jed mu byl podáván v malých dávkách nejspíš v jídle nebo pití či tabáku. Seděli jste s Barym u krbu, objímal tě kolem pasu a usrkávali jste víno. "Musíme to vyřešit dřív než odjedeme... nebo najít jiného důvěryhodného lékaře, který by se o něj postaral." poslední dobou nemluvil o ničem jiném než o tomhle případu. Dělalo mu to hodně starostí, jako každému pořádnému doktorovi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ten první krok na molo v Marakéši je definitivní tečka za tím, co se stalo do teď. Za posledními dvěma roky, na které od teď už nikdy nebudu myslet. Raphael je mrtvý a já žiju. Už mi zbývá jen dokončit ten příběh s Elietimm, co jsem ho tak nešťastně rozepsal. A pak, jestli to přežiju, spálím všechny ty stránky a začnu úplně od začátku. Zvednu nepřítomně ruku na pozdrav, abych se s kluky rozloučil a docela prázdným pohledem se podívám po Laně. "Jdeme domů. Je tam spousta věcí, které potřebují vyřešit." Odpovím, upravím si šálu okolo krku, navleču rukavice a vyrazím směrem k domu. Trávit ho může jen někdo, kdo k němu má nejblíž. To znamená já, Lana, Amanda a nejspíš i kuchařka. Já to nejsem. Lana přísahala, že taky ne, ale dá se ji věřit? Amandu jmenoval už Raphael, na ní leží podezření nejvíc. A kuchařka... Má ta nějaký důvod k tomu, aby se ho pokusila zabít? Amandu můžou vydírat, kuchařka to může udělat pro peníze. Stejně ovšem jako Amanda... To je bludný kruh... Musím se dostat k Amandiným věcem. Prohledat je. Přemýšlím usilovně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ano, já vím...byla bych raději, kdyby se to vyřešilo ještě do odjezdu...nerada bych to nechávala na někom jiném..." Upiji trochu vína. Nesmím to přehnat, protože by bylo podezřelé, kde jsem pila. Hans sice poslední dny nebývá doma a tak mám více času pro Baryho, ale stejně ve mě kdesi uvnitř hryže svědomí. Sice málo ale přece. "Ale kdyby se to protáhlo...neznáš nějakého dobrého lékaře? Kromě sebe?" Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana cupitala za tebou, protože ty jsi se skoro hnal domů a občas musela popoběhnout aby jsi ji neutekl. Když už jsi měl na dohled váš dům zahřála tě na prsou radost. "Člověče... počkej..." supěla Lana tobě za patami. Za chvíli jste dorazili k domu, otevřel jsi a vešel. Přivítala tě známá vůně, atmosféra domova. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přivinul tě více k sobě "Dnes tam znovu zajdu. Abych ho zkontroloval. Chodím tam raději každý den. Už je mu lépe... ale bude to potřebovat ještě čas a dokud nezjistíme kdo ho tráví nemohu nasadit trvalou léčbu." vzdychl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To je dobře...mám totiž pocit, že tohle nestihneme vyřešit, než budeme muset odplout..." Poznamenám. "Víš, sice jsem si s Kirou zrovna do oka nepadla, ale nechci mít na svědomí jeho otce..." Dodám. "Mohl by ses v ním domluvit? Aby tak nějak počítal s tím, že budeme jeho pomoc potřebovat a taky věděl, o co se jedná..." Zvednu k Barymu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přišel k tobě, cítila jsi to jak stojí za tebou a pak jsi ucítila i chladný kov na hrdle. Nadzvedl ti vlasy a pak ti položil ruce na ramena "V pořádku. Můžeš je otevřít." když jsi je otevřela a pohlédla dolů na hruď viděla jsi, jak tvůj výstřih zdobil zlatý řetízek s malým přívěškem ledního medvěda s zeleným kamenem místo oka "Doufám.. že se ti líbí?" zeptal se nadějí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když mi konečně dojde, že chce, abych zpomalil, poslechnu ji a zkrátím krok. Kam se vlastně tak ženu? Uvědomím si, že domů jsem ještě nikdy takhle nespěchal. Mezi dveřmi mě praští ta atmosféra, ale úplně jiná, než jaká vládla v Šivově domě. Stejně ale... Odložím vak pod věšá, sundám kabát a odmotám šálu. Jen opatrně přitom zatěkám pohledem směrem k botníku, jestli tam zahlédnu Eminy boty. Pak se podívám na Lanu, docela krátce se dotknu její paže, mírně se na ni usměju a vyrazím směrem k otcově pracovně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Eminy boty jsi neviděl. Bylo jasné, že doma není. Lana se na tebe usmála a šla zase do kuchyně. Odešel jsi do otcovi pracovny, ale nebyl tam. Tak jsi se šel podívat do jeho ložnice. Zaklepal jsi a nahlédl dovnitř. Otec ležel v posteli, bledý, rty měl popraskané a vypadal hodně nemocně, ale dech měl klidný což svědčilo o tom že mu není nejhůře. Otevřel oči, pod kterými měl tmavé kruhy "Kiro? To jsi už doma?" zeptal se "Vítám tě zpět, synu." pomalu se posadil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Hlad kovu na hrdle mě skoro vyděsí, i když na druhou stranu vyburcuje moje smysly, protože zatím netuším, o co jde. Teprve až když se můžu podívat, uvidím nádherného ledního medvěda. "Bože, je nádherný..." Vyskočím na nohy a obejmu ho. "Moc děkuji...." Políbím ho na rty vděčně. "Netušila jsem, že si pamatuješ, že mám ráda lední medvědy..." Vzpomenu si na dětství. Jenomže v tu chvíli zjistím, že budu muset něco vymyslet pokud jde o Hanse. Jemu to určitě neujde. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ale to jsi přece nemusel..."Usměji se. "Ale rozhodně se nezlobím..." Dodám se zaculením a přitisknu se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ne, že by ti to neslušelo pořád." opravil se rychle aby tě neurazil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Vím, jak jsi to myslel." Usměji se a zadívám se mu do očí. "Co kdybychom šli ven...na procházku." Navrhnu. I kdybychom někoho potkali, můžeme říct pravdu, že jsme jenom na procházce. Žádné osahávání a líbání. Sice mi to bude chybět, ale je potřeba to ohlídat, aby někdo neměl nějaké pochybnosti. Těžko by se to pak vysvětlovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl "Jasně. Projdeme se." pohladil tě po vlasech a došel ti pro kabát. Pomohl ti ho obléci, pak si uvázal kolem krku šálu, oblékl kabát a vyšli jste spolu ven. "Kam by jsi chtěla jít? Nebo se budeme jen tak potulovat?" zeptal se a nabídl ti gentlemansky rámě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jenom bych se tak potulovala...a ty mi můžeš zatím říct o tom svém příteli lékaři...studovali jste spolu?" Začnu se vyptávat. Očima kontroluji okolí a přitom pozorně poslouchám Baryho, co mi řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nikdy bych nečekal, že ho najdu takhle. A přesto všechno, co jsem si s ním kdy vyměnil za ostrá slova, stejně mi přejede mráz po, když uvidím, jak mu je. Jsou dva druhy lidí, kteří dýchají klidně, ti co zdraví, a pak ti, co umírají. Dech se tak zklidňuje, až se zklidní a zastaví úplně. Jakmile se pokusí posadit, opřu katanu o stěnu a rychle k němu dojdu. "Tati..." Chytnu ho za paži a podívám se na něj. Jen najednou nevím, co přesně mu chci říct. Je toho dost, ale nechci ho s tím zatěžovat. "Byl u tebe doktor?" Zeptám se nakonec v očích i hlase obavy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedl k tobě unavené oči "Ano. Byl. Chodí sem každý den." odpověděl. "Už mi nasadil léky. Už mi je mnohem lépe. Nemusíš se děsit. Měl jsi mě vidět před třemi dny." plácl se do prsou, vzal z nočního stolku sklenici vody, prášek a prášek zapil. "Vrátila se, Lana doufám s tebou, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro I když je pravda, že za tebou jeden nebo dva mladíci také. "Mark Wotson. Je to starší muž. Je velice zkušený a rozumný. I když je pravda že občas je poněkud úzkoprsý. Bydlí na západní straně přístavu. Jeho dům je třípatrový a má celkem velkou rodinu i když ani jedno z těch lidí není jeho příbuzný. Má slabost pro opuštěné děti, tak si je vezme domů a prostě je adoptuje. A pokud jdeš kolem ucítíš lehkou vůni máty." vyprávěl ti. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "A už jsi s ním o tom případu mluvil?" Zeptám se pro jistotu. Mark Wotson jistě bude zajímavý muž. Chtěla bych ho alespoň vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Myslíš, že bych měl? Mám starou školu. Nemohu něčí soukromí jen tak s někým probírat. I když on je kolega... a... asi ano.. asi bych za ním měl zajít." začal si mumlat. "Chtěla bys ho poznat?" řekl jako kdyby ti snad četl myšlenky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Co je to za doktora? Jak se jmenuje?" Zeptám se klidně a v duchu si umiňuju, že si s ním za každé okolnosti musím promluvit. "Kdo ho sem přivedl? Amanda? Kde ta je?" Položím dalších pár otázek, abych se dopídil, jestli na průzkum macešiných věcí můžu vyrazit teď hned. Sleduju přitom otce, jak zapíjí nějakou pilulku a v duchu promýšlím všechny další kroky. "Lana se vrátila se mnou. Nechápu, co jí to napadlo, odplout na Krédu. A ty Stíny, co ji za ní poslal... Nechybělo moc a pozabíjeli jsme se tam navzájem." Probleskne mi v obličeji trocha zloby, za to jak jsme zašaškovali před Šivou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec mávl rukou na znamení aby ses uklidnil "Nesmíš to brát tak dramaticky. Znáš přece Lanu. Poslal jsem je za ní pro její vlastní bezpečí. Pro hezké, mladé dívky není svět bezpečný." "A pomalu s těmi otázkami. Nejsem studna všehomíra." promnul si spánky. "Doktor Bary Evonson. Ano... sehnala ho Amanda tedy spíš ji ho doporučila přítelkyně Lany, Lily." vysvětlil ti. "A pokud hledáš mou drahou polovičku tak ta je nejspíš v salonku a čte si. Teď když jsem nemocný toho chudinka nemá moc na práci." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně se na Baryho podívám, když se mě zeptá. "Myslíš...jako...že bychom za ním zašli hned?" Zeptám se pro jistotu, jak svoji otázku myslel, a pak přikývnu. "Jistě, myslím, že je to velmi zajímavý člověk." Odpovím s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Bodne mě osten něčeho starého, třeba jako nechuť nechat se umravňovat otcem, ale nakonec se zatvářím omluvně a v klidu si vyslechnu jeho odpovědi. Bary Evonson? A doporučila ho Lily... Lily... Aha, to je ta s Hansem podpantoflákem... Co ta s tím má společného? Jak ví, že otec potřebuje doktora? Zamyslím se v duchu usilovně a shrnu nepřítomně vlasy z očí. Nebuď paranoidní, nejspíš se o tom dozvěděla nějak dozvěděla od Lany, že je otec nemocný... Každopádně ho budu muset najít a promluvit s ním. Jakmile dojde na to, kde se nachází Amanda, zpozorním. Když ji otec označí za chudinku, zle se ušklíbnu, ale jen na zlomek vteřiny, aby si toho otec nevšiml. "Dobře..." Kývnu hlavou a mírně se usměju. "Hlavně jestli tobě je líp. Víš z čeho si mohl onemocnět?" Vrátím se k tématu jeho indispozice s výrazem starostlivého syna. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec přikývl "Jistě. Dotktor Evonson mi řekl, že mě někdo tráví." odpověděl jako kdyby řekl že se šel ven projít a šlápl do louže. "Doktor mi už dal protilátku a tak brzy budu zase v pořádku." zadíval se na tebe. "Zatím si stále hraji na to, že o ničem nevím. Ale to jen do té doby než budu aspoň tušit kdo se mě snaží zabít." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Doslova ukázkově vykulím oči a pak zakroutím hlavou. "Dobře, nebudu se to snažit vyřešit bez tebe." Zamumlám a podívám se na otce. "Před tím, než jsem zabil Raphaela, ptal jsem se ho na pár věcí." Spustím klidně. "Chtěl jsem jednoduše vědět proč jsem tam ztratil ty dva roky, než ho zabiju, aby si tu odpověď nevzal s sebou do hrobu. Nadechnu se k dalšímu pokračování. "Řekl mi asi tohle... Joshova smrt nebyla náhoda ani moje nebo snad jeho chyba, co by mu vzala život. Byla to část plánu, jak tě odstranit. Stejně tak jsem měl umřít i já. Jenže někdo se prý za mě přimluvil, takže jsem jen skončil chycený." Zmlknu na chvilku, abych trochu ovládl hlas. "Když jsem se ho ptal dál, komu tak ležíš v žaludku, řekl že neví přesně. Ten někdo nebo možná oni ale poslal někoho, kdo tě má otrávit." Přiznám se, že jsem o tom věděl už na Krédě. "Jmenoval Amandu... Nebo Lanu." Dokončím a podívám se otci pevně do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak dobře. Zajdeme za ním. Tudy." zahnuli jste do ulice na jejímž konci jste viděli molo a moře. Když jste došli k moři, zamířili jste k západnímu přístavu. Už z dálky jsi viděla onen tří patrový dům. Když jste se přiblížili ucítila jsi mátu a kolem domu bylo aspoň pět různých sněhuláků. "Tak... tady bydlí." řekl a díval se na dům. "Děti nejspíš budou vevnitř." přišel ke dveřím a zaklepal. Za chvíli se otevřeli dveře a v nich stála asi třináctiletá dívka. "Hmmm...?" zeptala se. "Dobrý den, slečno Jalo. Je otec doma?" zeptal se zdvořile Bary. "Hmmm..." odpověděla a pozvala vás dál pokynutím ruky. Vevnitř byla vůně máty ještě silnější. Dívka zatím odešla nejspíš zavolat svého adoptivního otce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvůj otec tvá slova přijal s naprostým klidem a vážnou tváří. Jistě tvá slova nebral na lehkou váhu "Nemyslím, že by to byla Lana nebo Amanda." odpověděl "Ale... nebudu tvá slova brát na lehkou váhu. Budu si muset ty dvě ohlídat. I když tomu nevěřím. Jistota je, ale jistota." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ani nevím proč, ale v tom domě se necítím dobře. Nevím, čím to je, ale je to tak. "Byl to dobrý nápad, abych šla s tebou?" Zeptám se nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Bary! Příteli. Vítám tě ve svém domě a... páni.. co jsi si to přivedl za pěknou květinku?" objevil se silnější muž, středního věku s mohutným ryšavým vousem a kudrnatými vlasy stejné barvy. Zelené oči se na tebe upřeli "Dobrý den, sličná slečno." přišel k tobě a políbil ě na hřbet ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dobrý den, doktore." Přikývnu s úsměvem. "Bary mi o Vás vyprávěl." Dodám, aby řeč nestála. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Samozřejmě. To ani jinak nejde." odpověděl. Doktor Mark spokojeně přikývl "Tak to se pak nemusím za nic stydět. Pojďme... dal jsem postavit na čaj." stále tě držel za ruku a odvedl vás do jídelny, kde tvou ruku konečně pustil. "Jen se posaďte. Je to jen zdvořilostní návštěva nebo pracovní?" odsunul ti židli aby ses mohla posadit. "Asi oboje." odpověděl Bary. "Výborně. A také jsi se přišel pochlubit se svou přítelkyní? Snoubenkou? Nebo manželkou?" zkoušel. Bary zavrtěl hlavou "Ani jedno. Je to jen dobrý přítelkyně. Upozornila mě na jeden... případ." Mark se na tebe zadíval "Opravdu jen kamarádka?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Bary statečně drží roli, kterou máme pro všechny ostatní, když nejsme sami, jenom spolu, ale stejně je doktor všetečný a všímavý. Až mě to u muže překvapuje. "Proč myslíte, že jsme si bližší? Vypadáme snad na to?" Zeptám se s neškodným úsměvem na rtech. Chci vědět, jestli se to na nás nějak projevuje tak, že to může cizí člověk snadno poznat. Tím spíš by to bylo nápadnější pro někoho, kdo nás zná. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mark se posadil a z vedlejší místnosti se ozval rachot, ale on si toho nevšímal. Když, ale postřehl tvůj pohled usmál se "To je Conor. Chce být alchymistou. Tak dělá pokusy. Je to ještě chlapec a usmyslel si, že vytvoří kámen mudrců." protočil oči "Ale já nemám to srdce mu ten sen vyvrátit." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Děti by měly mít sny...nechte mu ho...on sám časem pozná, jestli se může někdy splnit nebo ne..." Řeknu měkce a usměji se. "Kolik dětí tu máte? Zeptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hm..počkej...dva... čtyři...pět...devět." odpověděl "Byste nevěřila, slečno, kolik je tady opuštěných dětí. Já je mám samozřejmě všechny rád, ale nemohu si je u sebe nechat déle než jsou dospělí. Spousta dalších dětí mě potřebuje." vzdychl. "Bary! Dej si ten hrníček na šálek. Nechci mít na stole kruhy." napomenul Baryho, který ho spěšně uposlechl. Pak se Bary na tebe zadíval a pohledem se tě zeptal jestli ho má tedy upozornit na to trávení Lanina otce. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nicméně brzy zachytím ten jeho pohled a tak jenom lehce přikývnu, že by to měl udělat. Obávám se totiž, že se o to nestihneme postarat než odplujeme. Napiji se čaje a počkám, než Bary začne, abych případně něco doplnila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jistě že ty si to nemyslíš. Jak dlouho s nimi žiješ? Naučil jses jim věřit. Já ještě pořádně ne. Ani Laně a už vůbec ne Amandě. Jenže pokud by to neměla být ani jedna z nich, tak kdo potom? Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by se, krom kuchařky, dostal tak blízko a na tak dlouhou dobu, aby mohl otce pomalu trávit. "Jistota je jistota. Nebudeš mít nic proti, když prohledám Amandiny věci, že ne?" Zeptám se, tentokrát už tišším hlasem, ale o nic míň odhodlaně. Musí mu být jasné, že to buď udělám s jeho svolením nebo i bez něj. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec váhal, ale pak přikývl "Dobrá. Ale nenech se nachytat. A když tě u toho chytí tak já o ničem nevím. Nestojím o hněv Amandy." usmál se a zavřel oči "Tak běž. Potřebuji si trochu zdřímnout." zívl. "Jsem rád, že jste zase doma." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Potlačím nutkání otce obejmout a říct, že jsem rád, že je naživu. Místo toho jen kývnu hlavou a bez úsměvu odejdu z ložnice. Dveře za sebou zavřu naprosto tiše, snad jako výraz starostlivosti, že už ho nechci dál rušit. Dole pod schody seberu svoje věci a vyrazím s nimi nahoru do svého pokoje. Vlastně skoro doufám, že tam Ema nechala třeba nějaký vzkaz, kam se chystá nebo co zamýšlí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vešel jsi do svého pokoje a hned jsi se rozhlížel po nějakém vzkazu. Nic.... ale Ema tu stále měla věci, což jasně znamenalo, že se vrátí. Pokud se ji tedy něco nestalo. V místnosti bylo trochu chladno z toho jak tu už několik dní nikdo nebyl. Snad kromě uklízečky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vybalím věci z cesty ještě dřív než padnu na postel, protože pak už bych se k tomu nikdy nedokázal donutit. Zůstaly by tady ležet po zemi, padal by ně ně prach, pak by na nich pavouci začli tkát pavučiny a nakonec by zetlely a změnily se v hromádku prachu. A stejně tak by to mohlo dopadnout se mnou, jestli se Ema nevrátí, protože bez ní je to tady stejně opuštěné jako nějaká hrobka. Uklidím čisté věci, špinavé odnesu k vyprání, vyčistím zbraně a dám je na jejich místo. Obrázek od Arien si vystavím na stěnu a z nešťastné lásky nakreslím po paměti Emin obrázek a nechám ho ležet na stole. Jestli se nevrátí dřív než já odpluju pryč, neuvidíme se déle jak měsíc. Přestanu se deptat a vstanu. Protáhnu kosti a v duchu si plánuju, co všechno musím zařídit. Sehnat plány, mapy a všechny informace o Sopečném ostrově... Najít dost šíleného kapitána, který bude ochotný tam teď v zimě odplout. Vymyslet co všechno můžeme potřebovat... A ještě ke všemu přimět Lanu, aby se svou matkou vyrazila někam na nákupy a já mohl prohledat věci jich obou...Takže s chutí do toho a půl je hotovo... Ušklíbnu se a začnu chystat ven do zimy. A ještě musím najít a promluvit si s tím doktorem... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Den ubíhal a ty jsi neudělal ani půlku z toho co jsi chtěl. Emma se stále neobjevila. Nakoupil jsi všechny mapy co jsi sehnal a také nějaké knihy které se týkali sopečného ostrova. Vrátil jsi se domů a požádal Lanu aby odvedla svou matku z domu. Ta, ale namítla že je už na celkem pozdě na nějaké nákupy a svou mámu nebude brát do hospody. Nad tím by ohrnovala nos. Takže až zítra. Ema nikde, otec odpočíval, Amanda byla v stále v salónku, kuchařka v kuchyni a Lana si přenesla gramofon do svého pokoje a pouštěla si muziku a... no kdo ví co tam dělala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mark se zamyšleně mračil a bedlivě poslouchal. "No... to se zdá, jako velice ne moc dobrá situace. Takže ho někdo tráví? Tak nevím co přesně po mě chcete. Je to jednoduché. Najít viníka a prostě mu v tom zabránit." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokusím se přinutit všechny mozkové buňky, které nejsou potřeba k tomu, abych studoval ty texty a mapy, vypnout. To co se line z Lanina pokojíku se jednoduše dá jen velmi těžce poslouchat. Ale protože nechci vypadat jako nesnášenlivý starší bratr, přetrpím to mlčky. Nějakou dobu se pokouším číst, ale stejně to budu muset jindy přelouskat ještě jednou, protože se nedokážu tak úplně soustředit. Takže jakmile padne tma, nechám toho, otevřu okno a začnu si znovu ničit plíce cigaretami, jestli se aspoň tímhle svým zlozvykem uklidním. Jestli ne, budu se muset jít jednoduše opít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přecházel jsi tam a sem dlouho do noci, neustále vyhlížel z okna doufaje, že třeba uvidíš Emu přicházet. Snažil jsi se i něco dělat, ale nevydržel jsi u ničeho příliš dlouho. Nakonec i hudba utichla a jediný zvuk byli tvé kroky a občasné zavrzání starého dřeva. Nakonec jsi šel vylovit z baru láhev a opil jsi se i když z jedné láhve to nebylo zase tak hrozné. Nakonec jsi šel spát a díky alkoholu jsi usnul v celku brzy. Znovu jsi se probudil v době kdy se už pomalu rozednívalo, ale neprobudil jsi se sám od sebe. Někdo vešel do tvého pokoje a snažil se být co nejtišší. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To právě jednoduché není...navíc za pár dní odplouváme a je potřeba, aby byla panu L´acaponovi věnována lékařská péče...nejspíš nestihneme zjistit včas, kdo ho tráví..." Poznamenám a tímto ho také poprosím o pomoc. Zadívám se na Baryho trochu nejistě. Mám pocit, že stačilo jenom několik dní a můj život je někde úplně jinde, než byl a měl by být. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Opít se s mou odolností vůči alkoholu z jedné lahve je trochu umění. Ale na druhou stranu každá dovednost by se měla pilovat až k dokonalosti, takže se jako správný, dosud neprozrazený alkoholik, proplížím s lahví do svého pokoje a zpiju se, jak jen to je možné. Aspoň, že spánek je po takovém sblížení s lahví bezesný. Možná je zbabělé utíkat sám před sebou k pití, ale lepší, než celou noc prochodit nebo prozírat do prázdné stěny a poslouchat, jak se po střeše posunuje sníh. Když mě ráno vzbudí tiché vrzání prken pod chodidly příchozího, ani se nehnu, jen dál předstírám spánek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kroky se po chvíli zastavili, onen člověk naslouchal "Vím, že nespíš." ozval se tobě dobře známí hlas. "Když doopravdy spíš tiše odfukuješ." pronesla Ema pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Usměju se, když se ozve, že návštěvník ví o tom, že spánek jenom předstírám. Ten úsměv je šťastný a nejvíc proto, že to řekla Ema. Otevřu oči a najdu ji pohledem. Jestli se za tu dobu moc nezměnila a jestli je to pořád moje milovaná Ema. Posadím se na posteli a natáhnu k ní ruce, skoro jako když se tonoucí stébla chytá. Pořád ale s tím šťastným výrazem v obličeji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema stála ve stínu, tak jsi ji neviděl do tváře, ale jen co jsi k ní natáhl ruce vložila dlaně do tvých "No to je dost, že jsi se vrátil." kárala tě, ale pak tě objala a dlouze políbila "Fuj... ty jsi pil!" postěžovala si hned jak hlavu odtáhla. Byla pořád stejná, stejná jak sis ji pamatoval. Stejné vlasy, stejná tvář i když její spálenina na tváři se zahojila, potáhla novou kůží a vypadalo to celkem dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Stáhnu si ji k sobě na postel, tak, aby mi seděla na kolenou, a pevně ji obejmu. "Promiň." Pronesu mírně na omluvu, že mi ten návrat tak trval a že jsem ještě ke všemu ještě i opilec. To je ale jedna z mála věcí, co řeknu. Skoro jako bych při pohledu na ni zapomněl mluvit. Mlčky a s naprostým soustředěním ji přejedu prsty po tváři, shrnu vlasy za uši a pak ji ještě jednou obejmu. Hlavu přitom zabořím do jejích vlasů. "Stýskalo se mi." Přiznám se tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro pevně tě sevřela v náručí "Mě také... moc se mi stýskalo." pohladila tě po tváři "Už jsem si pomalu myslela, že se tě nedočkám." vzala tvou tvář do dlaní "Jak se ti dařilo, Kiro?" líbala tě na tváře, rty, čelo, nos a oční víčka. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Raphael je mrtvý. Zabil jsem ho..." Shrnu krátce to, proč jsem na Krédu vůbec odjížděl. To, že jsem se namočil do mnohem většího problému ji raději zamlčím. Jen prozatím. Nechce se mi ji vysvětlovat, že budu muset zase odplout pryč a bude to tentokrát ještě mnohem nebezpečnější a šance na přežití jsou menší než obvykle. "Hned druhý den, co jsme byli na Krédě. Jenže jsme nemohli zpátky kvůli těm vírům." Doplním se zavřenýma očima a něžně chytnu Emu za zápěstí. "Celou dobu jsme bydleli u Šivy. Má úžasnou rodinu." Rozvyprávím se a pak se podívám Emě do oka. "Chci taky takovou." Bleskne mi hlavou, ale nahlas nic neřeknu. "Cos dělala ty, celou tu dobu, co jsem tady nebyl?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nejspíš už ne...začíná být trochu pozdě a já bych se měla pomalu vrátit domů..." S díky odmítnu další čaj, protože se mi zdá, že poslední dny Hanse prakticky nevidím. A přestože mám kromě něj i Baryho, nebrání mi to v tom, aby mi taky chyběl. I když to zní docela podivně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jsem ráda, že jsi to úspěšně vyřídil. Teď už můžeme být spolu a nebudou nás trápit nevyřízené záležitosti."pustila tě a vstala. Začala se převlékat "No.. já lítala po celém Marakeši a snažila se vyřídit některé ze svých záležitostí, které jsem příliš dlouho odkládala. A také jsem pomáhala Jakešovi zařizovat svatbu. Proto jsem tak dlouho nebyla doma." převlékla se do noční košile a vrátila se k tobě "Ale jsem unavená. Pojďme spát. Všechno si povyprávíme ráno ano?" pohlédla k oknu "I když ono už je ráno.. tak dopoledne." opravila se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rozloučili jste se a vyrazili jste k tobě domů, tedy jen ty. Bary tě doprovodil. "Tak jsme tady. Já půjdu ještě se podívat na svého pacienta a pak půjdu domů. Brzy se zase uvidíme." políbil tě na hřbet ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Poslouchám Emu a hned při její druhé větě mě bodne. Na zlomek vteřiny se mi v očích zaleskne lítost, že nemá tak úplně pravdu, ale docela rychle to skryju. Vysvětlím ti to, až si domyslíš, co znamenají ty mapy a knihy na mém stole. Nebo ne, řeknu ti to hned... Zkusím se odhodlat, zatímco mluví, ale když řekne, že je unavená, rozmyslím si to. I když je možné, že toho později budu litovat. Takhle jen kývnu hlavou s oddaným úsměvem. Sám vstanu a vyhrabu ručník. Docela nerad si připadám jako sud a ještě mnohem míň se mi líbilo to Emino fuj. "Jen se dojdu umýt." Hlesnu trochu unaveně a na pět minut se vytratím, abych se pak vrátil zpátky už naprosto čistý. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vrátil jsi se už čistý a voňavý a tak si rozhodně Ema nemohla na nic stěžovat. Ještě nespala. Rozhodla se že se také půjde umýt. Nebyla tam o nic déle než ty a už ležela v posteli vedle tebe. Zachumlala se do peřiny a přitiskla se k tobě. "Jsem tak ráda, že jsi zase doma." políbila tě na bradu a opřela si hlavu o tvé rameno. Zívla a zavřela oči. Ani jsi nestačil nic odpovědět a už tiše oddychovala. Další den, tedy spíš už odpoledne jsi se probudil a spokojeně jsi shledal, že Ema je stále v posteli z pod přikrývky vykukovala její noha, kterou měla přehozenou přes tebe a jednou rukou tě objímala kolem pasu. Tiskla se k tobě jako by se i ve spánku bála, že zase někam zmizíš. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nechám ho políbit mi ruku a usmívám se. Nedá mi a tak ho krátce obejmu. "Uvidíme se...budeš mi chybět..." Zašeptám mu do ucha a pak se odtáhnu, usměji se. "Měj se hezky, zatím ahoj." Rozloučím se i s ním a vejdu do domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Máma byla pryč, vzpomněla jsi si že ráno říkala, že půjde navštívit jednu svou přítelkyni. Jakeš.... ten kdesi bloudil a po tom co jsi vešla do svého pokoje jsi zjistila, že jediný kdo je doma je Hans. Ale ten spal v tvé posteli a ani se nesvlékl. Musel být hodně unavený. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Neusnu stejně rychle jako ona a tak ji ještě nějakou dobu šťastně sleduju a rovnám mokré pramínky vlasů, než mě i tahle tak málo náročná činnost naprosto zbaví energie a já usnu taky. Když se o pár hodin později vzbudím, je Ema pořád se mnou, takže svět se začíná zdát být v rovnováze. Chvíli zůstanu jen tak ležet a vychutnávám si teplo, co mi ho předává Ema. Pak se nepatrně pohnu, tak abych ji nevzbudil a nanejvýš opatrně se natáhnu na noční stolek pro ten černý váček s prstýnkem. Ani si ho moc dlouho neprohlížím, jen vezmu svoji přítelkyni opatrně za ruku a navléknu jí ho na prst, dřív než se vzbudí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema pokojně spala i když jsi ji navlékl prsten na ruku. Byl jsi zvědaví jestli si ho všimne až se probudí. Na její probuzení jsi, ale nemusel čekat moc dlouho. Zívla, podívala se na tebe a více se k tobě přitulila "Dobré ráno."políbila tě, zívla znovu a začala si protírat oči. Zatím prsten nepostřehla, tak taky se právě probudila. Pravděpodobně si ho všimne až se úplně probudí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Mám v úmyslu sejít zase zpátky do kuchyně a dát si něco k jídlu, protože mám hlad. Jenom pohled na něj ve mě probouzí vinu, že to, co dělám, není správné, a to tak že hodně. Zvednu se z postele, ale se ve vině nekoupala dobrovolně příliš dlouho a často a zamířím ke dveřím z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dobré odpoledne." Popřeju Emě, abych ji informoval o tom, jaká denní doba je, když to má nějaké posunuté. Trochu se protáhnu a, když si přestane protírat oči, a nehrozí, že dostanu omylem nějakou ránu, dlouze ji políbím na rty. Rukou ji vjedu do vlasů, sklouznu jí dlaní až dozadu na krk a trochu si ji tak přidržím, aby se mi nemohla odtáhnout. Teď je řada na mě, abych ji líbal, když ona si to vybrala ráno. Spalas dobře? Zeptám se v pauze mezi polibky a volnou rukou ji pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hmmm..." bručela spokojeně, když jsi ji líbal a hladil. "Ano. Spala jsem skvěle. Bezesná noc, přitisknutá k tobě." odpověděla a pohladila tě po tváři. Pak si všimla prstenu, překvapeně se na něj zadívala. Přitáhla si ruku před obličej a dívala se na něj značnou chvíli než pohlédla na tebe. "Ten je od tebe?" zeptala se "Je moc krásný. Děkuji." znovu se na něj zadívala "To je pak vidět, že jsi na mě na Krédě myslel. Jsem moc ráda."řekla dojatě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sic to bylo všechno důležité, ale děsně nudné. Konečně jsi slyšela jak se Hans pohnul a když jsi se ohlédla zrovna se posadil. Promnul si oči "Ahoj." pozdravil tě, když postřehl tvou přítomnost. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ahoj." Pozdravím ho a políbím ho na tvář. "Byl jsi hodně unavený, viď?" Zeptám se spíš jenom tak informačně, i když to moc dobře vím. "Neměl by jsi se tak přepínat..." Sednu si na postel a pohladím ho po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hezký řetízek." poznamenal, když si všiml dárku od Baryho "Proč zrovna lední medvěd?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jenom kývnu hlavou, že jsem ten prstýnek doopravdy koupil já, a nadšeně se usměju, když řekne, že se ji líbí. "Já jsem na Krédě myslel jenom na tebe." Ujistím Emu a znovu ji políbím. Pohladím ji po tváři a protáhnu se. "Nepůjdeme se najíst?" Zeptám se trochu hladově, když mi zakručí v břiše. "Jinak budu muset ohlodat tebe." Kousnu ji něžně do krku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Už se nemůžu dočkat toho vynahrazování." Usměji se a zabočím nos do jeho hrudi. Cítím z něj klid. "Lední medvěd je moje oblíbené zvíře už od dětství..." Zazubím se a rukama ho obejmu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To zní dobře to okusování.... ale ano. Půjdeme se najíst. Jsem zvědavá co dobrého nám vaše kuchařka připravila." ale ještě nějakou dobu se tě nepouštěla a co chvíli se dívala na ten prsten. Ale nakonec vstala a protáhla se "Ah... bez tebe se mi mizerně spalo." usmála se na tebe a začala se oblékat. Vzala si přiléhavé tepláky a rozevlátou košili, prostě oblečení na doma. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To víš, že ti to vynahradím. Na dobu co jsem se ti nevěnoval budu tvůj pokorný otrok." zamrkal na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Chvíli ji ještě vleže pozoruji a pak se taky protáhnu a vstanu. Jen provizorně za sebou ustelu, aby to tady nebylo definitivně jako v noře, obleču se a chytnu Emy za ruku. Ne že bych ji do kuchyně odvlekl, ale nějak zvlášť tu cestu taky neprotahuju. V kuchyni se docela rychle rozhlédnu, co bylo dnes k obědu a co na nás určitě zbylo, abychom se tím zasytili. Občas sice myslím na ty lívance, co tenkrát dělala Ema, když jsem ještě byl u ní, ale nějak ji s tím nechci otravovat, aby mi vyvařovala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kuchařka seděla u stolu a škrábala brambory, popřála vám přátelsky dobré odpoledne. K obědu byli zapečené těstoviny se sýrem a zůstával vám i sladký dezert. Celá půlka jahodového dortu. Sedli jste se se svými porcemi blízko k tobě. Při jídle se tě Ema stále dotýkala ať už rukou na stehně nebo tě hladila chodidlem a dívala se na tebe s něhou v očích/oku. "Co budeme dnes dělat? Musíme si nějak vynahradit všechen ten ztracený čas." řekla když dojedla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nakonec se i se židlí a talířem posunu rovnou vedle ní, obejmu ji v pase a s jídlem si poradím jen za pomocí vidličky. Trvá to sice o to déle, ale dvakrát mi to nevadí. Jakmile Ema dojí a zeptá se, co budeme dnes dělat, na chvíli se zarazím. Možná bych si s ní měl doopravdy promluvit hned, než na to bude příliš pozdě. Chvilku zůstanu mlčet, jako bych o tom hluboce přemýšlel, napiju se, a pak k Emě skloním hlavu. "Hm..." Protáhnu a políbím ji na krk pod vlasy. "Já bych možná věděl... ale v kuchyni se to moc nehodí..." Pousměju se pro sebe mírně, pustím se příboru, ruku sundám ze stolu a pohladím Emu po stejně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No... hodilo by se to, kdyby jsme byli v domě sami." odpověděla lišácky. Položila svou ruku na tvou, kterou jsi měl na jejím stehně "Bohužel tu, ale nejsme sami. Tak budeme muset jít nahoru. Tak jdeme?" zajímala se. Zřejmě po tobě toužila stejně dlouho jako ty po ní. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dostala jsem ho od Baryho...dárek za všechny zmeškané narozeniny..." Řeknu upřímně. Kdybych lhala a Hans se potom dozvěděl pravdu, bylo by to mnohem horší, než když mu pravdu řeknu rovnou. Kdyby nic jiného, měl by ocenit moji upřímnost. Přesto doufám, že se nebude zlobit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak to si s tou přestavbou musím pospíšit..." Zamumlám zamyšleně a vzpomenu si, kde jsem nechal ty plány. Možná bych měl jednoduše domluvit nějaké řemeslníky a ne se s tím mořit sám. A nebo taky ne. Počkám až Ema vstane ze židle, zvednu ji krátce do náruče, udělám s ní pár kroku a znovu ji políbím. A možná bych měl taky potlačit některý svoje potřeby a vyřešit to co mám. Což by bylo úplně ze všeho nejlepší. Takže když za námi zavřu dveře od pokoje, otočím se na Emu a trochu omluvně pronesu. "Ještě ti musím něco říct." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To bude těžké..." poškrábal se na hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se na tebe zmateně zadívala, ale o chvíli později se na její tváři objevil výraz pochopení. Vymanila se ti z náruče a ustoupila od tebe "Ty nezůstáváš, že?" řekla tiše a dívala se na tebe se směsicí vzteku a smutnu. Odvrátila se od tebe a přešla k oknu z kterého se zahleděla ven. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ale no tak, tohle není soutěž v popularitě..." Řeknu smířlivě a pohladím ho po tváři. "Nemusíš mi dávat nic velkého...kytičku a pusu a jsem spokojená..." Chci mu rozmluvit tu hloupost s trumfováním se ohledně dárků. Je to nesmysl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Povzdychnu si a kývnu hlavou, že má pravdu. Když odejde k oknu, zůstanu chvíli stát u dveří a pak se přesunu k ní. Chytnu ji něžně za ruku a pohladím po vlasech. "Mrzí mě to... Ale ještě tady nemůžu zůstat. Musím... znovu odplout." Přiznám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podívala se na tebe, mračila se. "Proč? Proč zase? Objevil se snad někdo další, kterému se musíš pomstít?" koutky úst se ji svěsily dolů "Neodcházej, Kiro. Nenechávej mě tu zase." objala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hmm... víš, že z tebe cítím mátu?" přičichl ti k vlasům. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "No tak...řekni mi o co jde..." Zaškemrám, i když si nejsem tak úplně jistá, že to chci opravdu vědět. "Ano, byla jsem s Barym za jeho přítelem...má velký dům, kde bydlí spousta dětí, které nemají domov...stará se o ně." Usměji se při vysvětlení, kde se u mě vzala vůně máty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V očích se mi zlobně zaleskne, když zahlédnu, jak se na mě mračí. A její slova mě urazí a zraní zároveň. "Na tu pomstu jsem měl právo." Odseknu a pohodím hlavou. Co ty vůbec víš? Pomyslím si hořce a na obličeji se mi objeví neústupný výraz. "Já musím odjet. Mrzí mě to." Zvednu ruce a položím ji je na lopatky. "Nezlob se." Poprosím ji mírně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Trochu se napnula "Promiň. To jsem říkat neměla. To s tou pomstou." omluvila se "Ale stejně...kam musíš odjet? Co je tak důležitého? Řekneš mi to?" stiskla ti ramena. "Na jak dlouho tentokrát?" chtěla znát odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hmm....." usmál se "Nemáš hlad?" zeptal se znenadání. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nemám, jedla jsem, než jsi se vzbudil...a odcházíš od tématu..." Připomenu mu a v rámci vyslýchacích metod se od něj odtáhnu, zvednu se a slezu z postele. "Jdu ti něco udělat k večeři..." Poznamenám a přejdu ke dveřím, abych zmizela v kuchyni. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Na Sopečný ostrov a pak dál. Na Ledové ostrovy..." Odpovím neochotně a ještě neochotněji se pustím do vyprávění o tom, co se stalo na Krédě. V podstatě je to jen krátké vyprávění. Nestalo se toho moc. Jak jsme na ně s Thomasem narazili, co se stalo potom, co jsem vyzvídal na Alexovi něco víc o Elietimm, ten útok... "Nevím, kdy se zvládnu vrátit." Jestli vůbec. Odpovím na její poslední otázku tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema nějakou chvíli mlčela a přemýšlela "To můžou být měsíce, Kiro." řekla tiše. Přejela si rukou přes tvář. "Nevím jestli takhle dlouho na tebe vydržím čekat, Kiro. Co když se už nevrátíš vůbec? Co budu dělat?" klopila oči k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "A já neodbíhám od tématu. Jen ti to prostě nechci říci. Chtěl bych aby to bylo pro tebe překvapení." položil ti ruce na ramena. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přikývnu, že s těmi měsící má pravdu. A z jejích dalších slov mě strašlivě bodne u srdce. Zesmutním a úplně ztichnu. Na další její otázky už odpověď nedokážu, jen skloním hlavu a svěsím ramena. To tak strašně bolí, Emo Nepodívám se na ni. "Když se nevrátím, tak si najdeš někoho jiného. Lepšího, kdo si tě víc zaslouží." Zvednu ruku a pohladím ji po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "To sice udělal, ale udělám to já." Řeknu stručně a pokračuji v přípravě večeře. "Překvapení? Tak abych z něj neměla nakonec smrt." Pootočím hlavu k Hansovi a pak zase zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedla k tobě hlavu "Problém je v tom, že já nikoho jiného nechci!"přeskočil ji hlas. "Proto půjdu s tebou. Čekat nehodlám a stejně tak tě nehodlám ztratit. Takže udělám to co je podle mě nejrozumnější. Pojedu také." řekla a upřeně se na tebe zadívala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No... hlavně aby to vyšlo. No nebudu už o tom mluvit. Abych tě zbytečně nenapínal." políbil tě na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Emo..." Hlesnu a strašně nerad zavrtím hlavou. "To nejde. Bude to nebezpečné... Já nechci, aby se ti něco stalo. Chápeš? Nikdy bych si to neodpustil..." Spustím tiše a skoro se zadrhnu. Pohledem před ní ale neuhnu. "Krom toho... Chtěl jsem tě o něco poprosit... Mého otce se snaží někdo zlikvidovat... A já to teď nedokážu vyřešit... Je toho na mě moc. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Krájím zeleninu, abych ji lehce orestovala. Krájím ji a pod vlivem Hansových slov, jsem trochu nepozorná, tak se říznu do prstu. "Sakra." Zakleju docela a pustím nůž. Strčím prst do pusy. Neřízla jsem se hluboko, ale přece jenom to krvácí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Položila ti ruce na ramena "A kdo říká, že se tě ptám? Prostě to bude tak jak jsem řekla. Půjdu s tebou. Ať se ti to líbí nebo ne. Zakázat mi to nemůžeš." založila si ruce na prsou. Odmlčela se a mračila, začala přecházet sem a tam Tvého otce? Kiro... není to tak že bych tvému otci nechtěla pomoci... sakra! Kiro! To děláš schválně, že?!" rozčilovala se "Když to odmítnu mohla bych mít pak tvého otce na svědomí. To není od tebe fér!" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vlastně bych měl být rád, že chce jet se mnou, ale není to tak úplně pravda. Máš pravdu. Dělám to schválně. Copak to nechápeš? Byl bych rád,kdyby jsi plula se mnou,ale ty by jsi byla důvod, proč bych se pořád ohlížel přes rameno. Jeslti jsi pořád za mnou nebo tě dostali. A co bych dělal, kdyby tě použili jako páku proti mě? Emo, já bych tě musel obětovat. A s tím bych pak dál nedokázal žít. To se radši vrátím za půl roku a zjistím, že jsi šťastná s někým jiným, než že jsi mrtvá. Sleduju, jak v rozčilení přechází po pokoji a je mi mizerně, že jsem ji postavil před takovou volbu, ale abych ji ochránil, musel jsem to udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema ještě chvíli pochodovala sem a tam, dokud se nezastavila u dveří a zadívala se na tebe. Musela teď svádět silný vnitřní boj. Mračila se na tebe, oči lesknoucí se od slz "Nesnáším tě!" vykřikla najednou vztekle i když možná to bylo zoufalství. Otevřela dveře a práskla za sebou dveře. Nejspíš šla do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Promnu si unaveně oči, s naprosto vyčerpaným výrazem v obličeji. I v mém držení těla je cosi, co působí nalomeným dojmem. Když se na mě rozkřikne, zvednu pohled od podlahy a podívám se na ni. Smutně, jako bych zrovna teď něco hodně důležitého ztratil. "Emo..." Hlesnu tiše ještě než za sebou práskne dveřmi, až se tou ranou začne sesouvat sníh ze střechy. Nějakou dobu zůstanu stát, ale pak se za ní vydám. Proč se to takhle všechno zkomplikovalo? Proč to láska vždycky zkomplikuje? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odešel jsi k jejímu pokoji. Zaklepal jsi, ale Ema ti neodpověděla a tak jsi šel dál. Ema ležela na posteli s hlavou zabořenou do polštáře. Ať už uměla střílet a bez milosti zabíjet. Stále to byla žena s city, které se ti podařilo zasáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Shrnu vlasy z očí a podívám se na Emu. Přejdu až k její posteli a kleknu si vedle ní. Natáhnu ruku a dotknu se lehce jejích vlasů, jako bych se bál, že se po mě ožene. "Emo..." Zkusím to znova. "Miluju tě. Tak strašně moc, že kdybych tě ztratil, všechno to pro mě přestane mít smysl. Bojím se o tebe. Elietimm jsou ti nejhorší nepřátelé, proti kterým jsem kdy stál a nezastaví se před ničím. Nechci, aby ti kvůli mě ublížili. Já tě toho chci uchránit." Pohladím ji po tváři. "Prosím, nezlob se na mě." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otočila k tobě hlavu "Ale já nechci aby jsi mi zase odjel. Proč to nemůže vyřídit někdo jiný? Proč musíš zachraňovat svět zrovna ty?" otřela si oči. "Jak se nemám zlobit? Konečně se mi vrátíš... po takové době... a hned chceš zase zmizet. Chápu, že se mě snažíš chránit ale já nechci přijít zase o tebe..." z hrdla ji unikl vzlyk. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "JNechci zmizet, já nestojím o to být hrdina... Byl jsem prostě v nesprávný čas na nesprávném místě... Ale teď, když vím, co hrozí, přece nemůžu dělat, že o tom nemám tušení." Pokusím se nějak ospravedlnit, ale dojdou mi slova. O co by to bylo snažší, kdyby mi nadávala, vyhrožovala, křičela nebo snad mi nafackovala, ale slzy v očích, tak na to v posledních dnech doopravdy nemám silové rezervy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Posadila se. Otřela si oči "Chápu..." řekla tiše "Asi mi nezbývá nic jiného... než se s tím prostě smířit." vzdychla odevzdaně a podívala se stranou. "Takže zase zůstanu doma... a budu se modlit aby jsi se vrátil. Skvělé..." chvíli mlčela, pak se ale natáhla. Vzala tě za ruku a přitáhla si tě k sobě "To znamená, že máme málo času. Prosím.... zůstaň se mnou aspoň ten krátký čas." objala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Máme málo času... Tak strašně málo, až mě to děsí. Já vím, že musím spěchat, ten klid, co nastal, je jen klid před bouří, co přijde." Nechám se od ní obejmout a na pár chvíl se mi trochu uleví, než se všechny ty starosti znovu vrátí. "Budu s tebou." Slíbím a opřu si hlavu o její rameno. "A až se vrátím, budu s tebou už pořád..." Šeptnu a pohladím ji dlaní po zádech. Hřeje. A bude mi chybět. Moc. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To doufám.... budeš mi chybět, Kiro." se zavřenýma očima našla tvá ústa a začala tě líbat. Pevně tě k sobě přitiskla a až po značné chvíli tě pustila ze sevření svých rtů "O tvého otce se postarám. Nemusíš se bát." ujistila tě a začala si rozepínat košili. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Prsty ji vjedu do vlasů, zavřu oči a polibek ji oplatím. Sklouznu ji dlaněmi po krku, pohladím ji po ramenech. Když si rozepne košili tak, že odhalí šíji, skloním k ní hlavu a začnu ji líbat. Jednu ruku nechám na jejím rameni a druhou spustím níž, k jejím ňadrům. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Milovali jste se spolu jak se jen milenci milovat mohou po dlouhé době odloučení. Těla zapletená do sebe, smyslné vzdechy, doteky. Leželi jste v posteli už asi hodinu po milování, tiskli jste k sobě, když jsi uslyšel jak dole někdo zaklepal na dveře. Hned tě napadlo, že to bude otcův doktor. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Protože ticho v pokoji ruší jenom moje a Emino tiché oddechování, zaslechnu to klepání docela jasně. Nadzvednu se na lokti a pootočím hlavu k Emě. Než odjedu, musím ji stihnout nakreslit. Políbím ji krátce na rty a pak se posadím. "Půjdu se podívat, kdo to je..." Natáhnu se pro kalhoty a košili a začnu se oblékat. Jestli to je doktor, rád bych si s ním promluvil. "Hned se vrátím." Ujistím ji, že se nechystám zmizet hned teď, a pohladím ji po stehně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se usmála, protáhla se a rozvalila se na posteli. Když jsi sešel dolů hned ti do oka padl mladík, možná tvého věku jak si zouvá boty zatím co u něj stojí kuchařka, která mu nejspíš otevřela. Byl to pohledný mladík, černé dlouhé vlasy, vysoký, široká ramena. Postavu měl podobnou tvé i když jsi měl pocit že má více vystouplé prsní svaly. Podíval se na tebe "Dobrý den." přišel k tobě a nabídl tu ruku "Vy jste jistě Kira, že? Váš otec o vás mluvil. Já se jmenuji Bary. Jsem jeho doktor." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Rychle si ho prohlédnu a s trochou nelibosti zkonstatuju, že je mi až nebezpečně podobný, což by za jiných okolností znamenalo komplikace v jistých polech působnosti. Docela rychle to ovšem pustím z hlavy a nasadím tón jakou se obvykle vede zdvořilá konverzace. "Dobrý den." Stisknu kráce nabízenou dlaň a přikývnu, že má pravdu s tím, kdo jsem. Podívám se na kuchařku, že je největší čas, aby vyklidila pole a znovu se vrátím pohledem k doktorovi. "Už mi o Vás také říkal." Odpovím mu a pokynu, ať jde dál do domu. "Rád bych si s vámi později promluvil, kdyby vás to nezdržovalo." Doprovodím ho k místu, kde se nachází otec. A kde je Amanda? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Doktor Bary přikývl "Jistě. Je pravda že i já s vámi chtěl mluvit. Ale první se půjdu podívat na vašeho otce." vzal si svou brašnu ze země. "Chcete být u toho?" zeptal se a jako kdyby jsi ji zavolal objevila se Amanda. "Doktore.. ráda vás zase vidím. Sice jste tu byl včera, ale od té doby se manželovi udělalo lépe." pak se podívala na tebe a usmála se "Vítám tě zpět. Jsem ráda, že jsi v pořádku. Už jsi mluvil s otcem?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To bude dobré... Počkej..." došel pro čistý ručník do kterého ti prst zabalil.. tedy spíš celou ruku, ale držel ho v místě kde jsi se řízla. "Kde tu máte lékárničku?" když jsi mu řekla kde je, našel obvaz a dezinfekci a pečlivě ti prst ošetřil. Když jsi ho měla obvázaný, lehce tě na něj políbil " Nemám tě nosit na rukou? Teď když jsi zraněná?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nebylo to nic vážného, jenom to docela krvácelo. Nicméně brzy je po všem, když se mě Hans zeptá na tu naprosto hloupou a zbytečnou věc. "Hansi, řízla jsem se do prstu...nemám zraněnou nohu. Kromě toho, musím dodělat tu večeři. Děkuji za ošetření." Políbím ho na rty a vrátím se zpátky k zelenině. Tentokrát jsem pozornější, takže se mi už nic nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi před něj postavila připravené jídlo hned se do něj s chutí pustil. Když skončil poplácal se spokojeně po břiše "Děkuji, drahá." řekl vesele, vyskočil na nohy a objal tě. "Nezatančíme si?" vzal tě za ruku a druhou tě objímal kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na Baryho, když řekne, že by si se mnou taky potřeboval promluvit, a přikývnu. Skoro bych se vsadil, že vím o čem... "Ano, půjdu s vámi." Odpovím ještě doktorovi, než se na místo přihrně Amanda. Jsi ráda, že jsem v pořádku? Budeš si přát, abych tam radši zkapal, jestli přijdu na to, že otce trávíš ty... Jsem zpátky už druhý den, jen jsem se ti do teď úspěšně vyhýbal. Takže... "Ano, už jsem s ním mluvil." Odpovím ji obvyklým neutrálním tónem, vyhrazeným speciálně pro ženy, které se snaží zaplnit místo po mé matce. "Vypadal unaveně, ale pevně věřím, že tady doktor Evonson ho vyléčí." Prohlásím a podívám se s přátelským úsměvem na Baryho, což je zároveň i pobídka, aby se vydal za otcem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nevím proč, ale mám z něj nějaký divný pocit. Chová se zvláštně. "Hansi...právě jsi večeřel a navíc...nemáme hudbu." Zadívám se na něj. "Mám pocit, že se chováš jinak...přesto všechno zařizování a shon a taky skoro smrtelnou únavu jsi najednou čilý jako rybka." Řeknu nahlas, co jsem si myslela. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary se na tebe usmál a šli jste nahoru za tvým otcem. "Dobrý den, pane L’acapone. Jak je vám dnes?" zeptal se a otevřel kufřík. Vytáhl si stetoskop. Pomohl tvému otci se posadit a ten si začal rozepínat košili aby si ho mohl doktor poslechnout. "Je mi dobře. Mnohem lépe než včera." odpověděl a zatím co si ho doktor poslouchal díval se na tebe. "Hmm... hm... srdce je v pořádku. To je moc dobře. Obával jsem se trochu aby jed nezasáhl i srdce." dal mu změřit teplotu. "Co léky? Máte jich ještě dost?" Tvůj otec přikývl "Brzy vám bude lépe, pane L’acapone." vytáhl z tašky také dvě velké obložené bagety a podal mu je. Doktor se pak otočil na tebe "Otec vás jistě už informoval o tom, že mu někdo, sice po malých dávkách, ale častých, podíval jed?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Mám prostě jen radost, že jsi se mnou." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jistě že můžeš." Usměji se, než mě vysadí na stůl. "Já jsem taky moc ráda, že pro sebe konečně máme chvilku...poslední dny se skoro nevidíme." Zalituji a ovinu ruce kolem jeho krku, abych si ho přitáhla a byl mi ještě blíž. "A jak jdou přípravy?" Zeptám se se zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Miluji tě, Lily. Jsi to nejlepší co mě v životě potkalo." vzdychl šťastně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Moc se na mě neusmívej, chlapče, nejsi můj typ. Oplatím doktorovi přátelský úsměv a vyjdu za ním nahoru do otcovi ložnice. Opřu se zády o dveře a zatímco otce vyšetřuje, docela bedlivě ho sleduju. Dobře, takže nosíš mu jídlo. Chcete eliminovat šanci, že mu ten jed podávají v něm. K tomu se dostane tak kuchařka. A Amanda, jestli mu ho nosí. To mi moc podezřelých nevylučuje. "Zmínil se mi o tom." Přikývnu a probodnu Baryho pohledem. "Dokážete odhadnout, jak dlouho ho mohli trávit a čím? Popřípadě v čem mu ten jed byl podáván? Zeptám se a založím ruce na hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary se na tebe zadíval "Odhadem bych řekl, že už několik měsíců... určitě nejméně tři." odpověděl. "A byl podáván především v jídle. Možná i občas ve víně. Ale tenhle jed se podává spíš v jídle, protože jeho chuť se tam snadno ztratí." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju Baryho a usilovně přemýšlím nad tím, co mi zrovna teď vykládá. Tři měsíce? Tři měsíce... Před třemi měsící umřela Minerva... A přišla sem ta nová kuchařka... Amandu zná už rok ... Kdyby ho chtěla trávit ona, proč by s tím čekala celých devět měsíců. Klidně už mohl být půl roku mrtvý. Do prdele, že ona to doopravdy bude ta Španělka... Jenže kdyby to dávala do jídla, jak by se to dostalo jen k otci? Rovnou mu to míchala do talíře? Jinak by Amanda i Lana na tom teď byly úplně stejně nebo podobně. Oči se mi na moment rozšíří, než se zase ovládnu. "Otče... Na čí doporučení jsi sem vzal tu novou kuchařku?" Zeptám se a shrnu vlasy z očí. Jsem docela jistě paranoidní, ale tohle by do sebe mohlo zapadat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvůj otec se na tebe překvapeně zadíval, možná ho také napadlo to co tebe. "No.... byl to Mistr Odula. Říkal jsem mu, že nemáme kuchařku tak nám poslal naší Isabelu. A od té doby tu je. A dobře se osvědčila. Aspoň jsem si to myslel."mračil se a zase si zapnul košili. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Protože si nejsem tak úplně jistý, co všechno doktor Evonson ví o naší rodině, ještě před tím, než odpovím otci, podívám se na něj. "Doktore, mohl by jste nás na chvíli omluvit?" Zeptám se v celku zdvořile a uhnu se ode dveří, abych mu naznačil, že by měl vyklidit pole. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl "Ale jistě. Stejně už jsem skončil. Půjdu mezitím říci novinky vaší matce. Pak, jestli vám to nebude vadit bych si tedy rád promluvil." sbalil si zase věci do kufříku "Zítra se na vás přijdu zase podívat. Hodně pijte, často se vyprazdňujte a hodně spěte." rozloučil se a pak odešel z pokoje. "Příjemný člověk." poznamenal tvůj otec a zadíval se na tebe "Co myslíš?" zeptal se na tvůj názor. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Mojí matce? Omyl doktore, ona není moje matka. Ale do našich rodinných záležitostí vás zasvěcovat nehodlám, takže ten váš omyl překousnu. "Ne, nebude mi to vadit." Odmávnu ho rukou a počkám až zmizí, abych za ním zavřel dveře a přešel blíž k otci. "Myslím, že jsi udělal zatracenou chybu, že sis nechal doporučit kuchařku od Mistra Oduly." Prohlásím narovinu. "Zina už do vašich obchodů moc nemluví, jestli se nepletu. V podstatě svoje postavení ztratila, takže ty jsi jediná překážka v tom, aby Odula začal vést Svědky sám. Shrnu vlasy z očí. A já zatracenou chybu, že jsem se tak upnul na Amandu jako na vražedkyni... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Vždy jsem byl s Mistrem Odulou za dobře. Nemívali jsme rozepře. Ale mohlo mě to napadnout. Tohle je jeho styl. Zákeřný útok zezadu." promnul si spánky. "Vyměkl jsem. Od té doby co jsi tenkrát zmizel jsem se přestal starat o ostatní. Situace se nejspíš změnila." podíval se na tebe "Postaráš se o ní, Kiro? Udělal bych to sám, ale nejsem ve stavu, kdy bych mohl někoho vyslýchat." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju otce a v duchu přemýšlím o tom, jestli je dobře, že já nevěřím téměř nikomu, když jeho tahle neopatrnost mohla zabít. "Postaráme se o ní s Emou. Požádal jsem ji, aby tě hlídala. Řeknu ji všechno a ona to s Odulou vyřídí. Udělal bych to sám, ale znovu odjíždím." Odpovím otci a shrnu vlasy z očí. "Až bude vhodný čas, vyslechneme ji. Ty zatím odpočívej. Co se dozvíme ti přijdu říct." Otočím se a rychlým krokem přejdu ke dveřím, abych se vydal promluvit si s doktůrkem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobře, synku." odpověděl tvůj otec unaveně. Sešel jsi se s doktorem, který na tebe čekal "Je tu někdo místo, kde si budeme moci promluvit v soukromí?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Aspoň že otec to vzal klidně, že zase někam zmizím. Sejdu po schodech dolů a poslechnu si doktora. "Pojďte za mnou." Vybídnu ho a zamířím směrem k otcově pracovně. Předpokládám, že bude zamčená, ale já vím, kam dává klíč, takže odemčít pro mě není zas tak velký problém. Když už se ocitneme uvnitř, zavřu za námi a podívám se na něj. "O čem se mnou chcete mluvit?" Zeptám se klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary se nadechl a zamyslel se "Nevím přesně kde začít." poškrábal se na nose "Povězte mi, pane Kiro. Slyšel jste někdy o Elietimm?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už se skoro chystám utrousit nějakou cynickou poznámku, že by si měl rychle vybrat, protože já zrovna moc času nemám, když se konečně rozhoupe a skočí do tématu rovnýma nohama. Jen co vysloví slovo Elietimm, sotva neznatelně se napnu a ještě jednou si ho pořádně prohlédnu, jako bych uvažoval nad tím, co od nich je to zase za boudu. "Bohužel slyšel." Kývnu hlavou. "Ale co vy s nimi máte společného?" Zeptám se s hlavou mírně nakloněnou a podezřívavým pohledem v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já vlastně nic. Ale má kamarádka Lily a její přítel." odpověděl ti. "Je to celkem složité. Vypadá to tak, že Hansův meč v sobě nosí podstatu kdysi ztraceného kolonistu, kteří založili kolonii blízko domovského ostrova Elietim."začal vysvětlovat "Vím. Zní to divně, ale je to pravda.. nejspíš."položil si brašnu "Je to tak, že ten duch nebo co.. tvrdí že se zbylými kolonisty se ukryl do jeskyně a aby přežili uložili své duše do nějakých předmětů. No prostě je to složité, ale ty jejich těla tam stále někde jsou a čekají na své duše." odkašlal si. "A ten nakreslil mapu na ten ztracený ostrov, který je skoro k Elietimm co by kamenem dohodil. No a jde o to, že ti dva hodlají vyrazit na ten ostrov, osvobodit kolonisty, zničit Elietimm a tak. No a zvou tě, doufají že by jsi se k nim přidal. Lily říkala, že jsi dobrý bojovník a takový se bude jistě hodit. Už mají skoro vše připravené. Za čtyři dny odplouvají." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Lily... Lily...? Pokusím se zavzpomínat o kom to doktor mluví, protože mám pocit, že bych to jméno měl znát. Na tváři se mi promítne soustředěný výraz a teprve, když si konečně vzpomenu, že je to ta malá holka, co se tenkrát při pirátském útoku snažila nacpat svému příteli Hansovi hlavu do oprátky, když se vztekala, že by byl víc platný s námi než v Marakéši. Když jsem se jí tenkrát smál, tvářila se, že by mě nejradši rozřezala na malé kousíčky a teď si vzpomene, že bych možná byl co platný? Oni se mi chtějí plést do záchrany světa... Ušklíbnu se pro sebe v duchu, ale radši všech vnitřních úvah nechám, abych vůbec stačil pochopit, co mi to tady doktor vysvětluje. "Hm..." Odpovím a shrnu vlasy z očí. Ta holka si tedy troufá... Moment, proto tedy se Šivovi ztrácely ty starožitnosti? Elietimm chtěli eliminovat šanci, že se kolonisti vrátí? Copak ti znají způsob, jak je zlikvidovat? "Tak úplně se to neslučuje s mými plány, ale promluvím si s nimi o tom." Mě nějaká plavba k nějakému ztracenému ostrovu přece nezajímá. Nebo by možná měla. Každopádně... "Neví...š" Zaleskne se mi na chvilku v očích, "Kde ty dva najdu?" Zeptám se, ruce složené na hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl a podal ti papírek s adresou "Myslím, že by nebylo od věci, kdyby jsi si promluvil přímo s Temarem. To je ten co je uvězněn ve starém meči. Občas mu Hans půjčí tělo." zatvářil se trochu skepticky. Asi sám tomuhle moc nevěřil, ale pak pokrčil rameny "Tak.. to je myslím vše. Zase půjdu. Pokud tedy se nechceš ještě na něco zeptat?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Díky Vezmu si od něj papírek a jen v rychlosti přečtu adresu. Když ale řekne, že Hans občas Temarovi půjčí tělo, překvapeně vzhlédnu a podívám se na Baryho. On je asi v tomhle skeptik, ale když člověk ví, jak snadné je něčí tělo ovládnout, přestane se divit. "Dobře." Přikývnu a pokusím si nepředstavit, jak tam napochoduju a spustím: Ahoj, Hansi, je tam někde Temar? Když se ale Bary začne sbírat k odchodu, ještě ho na chvíli zastavím. "Počkej, na něco se tě přece jen zeptám. Když mého otce tráví už tři měsíce, jak moc ten jed poškodil jeho tělo? Vzpamatuje se z toho?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary se na chvíli zarazil "Podle všeho by měl být v pořádku." odpověděl. "Jak jsem říkal. Jed byl podáván po malých dávkách. Ten někdo zřejmě počítal s tím že se na to nepřijde. Takže ještě další dva měsíce a vašemu otci by už nebylo pomoci. Jenom mám trochu obavy o jeho játra. Aby mu neselhala. Ale všechny výsledky vypadají pozitivně. Přišlo se na to včas."povzbudivě se usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju ho a moc si přeju, aby mi nelhal. "Budeš ho dál léčit?" Zeptám se bez ohledu na ten jeho povzbudivý úsměv. Chci mít jistotu, že kdyby se otci přitížilo, někdo kvalifikovaný se o něj postará. I když selhání jater by pro něj znamenalo jen jedinou věc. Zarazím se při té myšlence a v duchu se otřepu. Můj otec má stejně tuhý kořínek jako já, takže až se vrátím zpátky, bude živý a znovu Svědkům šéfovat pevnou rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dokud neodplujeme. Po pravdě, já také jedu. Jako lodní lékař. Ale nemusíte se bát. Našel jsem už za sebe náhradu. Je to velice schopný a zkušený lékař. Pokud bych někomu svěřil svůj život tak jedině jemu." ujistil tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tyhle změny v personálním obsazení mě přestávají bavit a začínají znervózňovat. "Jeho jméno, prosím." Požádám Baryho zdvořile ale poměrně rezolutně. Jakmile mi ho nadiktuje, napíšu si ho na druhou stranu papírku, který mi předal. "Díky." Kývnu hlavou a pak ho doprovodím až ke dveřím. Čas běží dost neúprosně a tohle odpoledne budu muset ještě něco zařidit. Rozloučím se s doktorem a pak se vrátím zpátky do otcovy pracovny. Na speciální papír, podle kterého se ověřuje platnost příkazů napsaných na něm, napíšu vzkaz pro Izmaela do cechovního domu, že chci, aby mi co nejdřív zjistil informace o jméně doktora, co mi ho Bary nadiktoval, a pošlu to potrubní poštou. Pak se vrátím zpátky za Emou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema byla stále v posteli, ležela na břiše. Jednou rukou si podpírala bradu a druhou měla před obličejem a prohlížela si prsten co jsi ji dal. Ještě se neuráčila obléknout, peřina ji zakrývala jen od pasu dolů a tak jsi pěkně viděl křivku jejích zad. Podívala se na tebe "Kde jsi byl tak dlouho?" ptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na ní a tiše si povzdychnu. Bude zatraceně těžké, vydržet bez ní znovu tak dlouho, ale není cesta zpátky. "Otce se už tři měsíce pokouší otrávit. Mluvil jsem s doktorem, co ho teď právě léčí." Odpovím a posadím se na pelest vedle ní. Tohle jsou informace, které se jí budou týkat, takže se je musí dozvědět, co nejdřív. "Nejdřív jsem myslel, že je to Amanda, ale nejspíš jsem se spletl. Všechno ukazuje na kuchařku." Pokrčím rameny. "S největší pravděpodobností je to Mistr Odula, kdo to zařídil." Prozradím ji jméno člověka, na kterého si bude muset dát největší pozor. "Musím tu kuchařku vyslechnout. Na druhou stranu, když to udělám teď a rovnou se jí zbavím, Odulovi bude jasné, že už víme nebo aspoň tušíme, kdo za tím stojí a o to nebezpečnější to bude... Později" Dokončím a nespustím z ní pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přitiskla si přikrývku k hrudi a otočila se na záda, posadila se "Chápu. A ty chceš abych ji pohlídala, dokud nebude tvůj otec zase v pořádku, že?"zeptala se. "Což mi připomíná. Měl by jsi se zastavit za svou matkou. Nedávno jsem s ní mluvila a stěžovala si na to, že ji vůbec nenavštěvuješ." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Přesně tak." Kývnu hlavou a políbím ji na rty. "Zvládneš to? Mám strach, že to může být nebezpečné až moc." Pronesu trochu omluvně a pak se zarazím, když řekne, že mluvila s mojí matkou. "Jsem strašně špatnej syn..." Povzdychnu si ztěžka. "Stavím se za ní hned zítra ráno." Slíbím si a tentokrát to snad splním dřív než přijde sama. Podívám se na Emu a ta už klidně může tušit, že když to odkládám na zítra, musím dneska ještě jinam. "Ten doktor mi řekl, že Lily a Hans... Trčí v tom samém v čem já. Chtějí odplout do čtyř dnů." Podívám se na Emu opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pohladila tě po tváři "Nejsi špatný syn. Jen máš prostě příliš mnoho práce. Však ty ji to vynahradíš."opřela se o tebe "O mě se neboj. Postarám se o sebe. I o tvého otce."políbila tě a těžce si povzdychla "Tak za čtyři dny? To není moc dlouho. ani týden." objala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Hansi, ještě jsme jim ani neřekli, že odplouváme..." Připomenu tiše. Jeho další slova se ovšem znovu začnou hrabat v mém svědomí. Vím, že bych neměla, ale Baryho neopustím. Vlastně ani nevím, jaký vztah spolu máme. Mám je ráda oba. Stejně. A i když to přinese spoustu problémů, nenechám ani jednoho z nich. Nevěděla bych kterého. "Já tebe taky..." Přiznám tiše a políbím ho lehce na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Trochu k ní pootočím hlavu a mírně se usměju. "Půjdu za nimi už teď..." Podívám se zase zpátky ke dveřím, trochu s odporem, jak se mi od Emy nechce. "Čím dřív to vyřídím, tím dřív se ti budu moct věnovat." Pronesu, pohladím ji po tváři a začnu se zvedat z postele. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobře. Tak já si asi zajdu pro něco dobrého a trochu si popovídám s tvou macechou." vstala a šla se obléknout. Ohlédla se na tebe "Brzy se mi vrať. Ještě jsem s tebou neskončila." usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Oproti Krédě je Marakéš hotové ledové peklo. Takže se teple obléknu, nasoukám se do kabátu, omotám šálou a teprve pak si přijdu dostatečně připravený na to, abych se prodíral závějemi. Jen upravím katanu na zádech, navleču rukavice a vyrazím z domu. Jestli si to všechno dobře pamatuju, tak Jakeš žije s Liliinou maminkou a chystají svatbu, takže tam na něj velmi pravděpodobně narazím. Ne že bych se ho bál, ale mám z něj tak trochu špatný pocit. Jestli si něco dost dobře pamatuju, tak to, jak mi pod nosem mával sekáčkem a chtěl mě zabít. I když možná to chce pořád, jen čeká na vhodnou příležitost... Zamířím směrem, kterým by měl podle té adresy stát ten dům a tiše nadávám na tu strašnou zimu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ještě se myslím nevrátili...tedy do doby, než než šla za tebou jsem je neviděla..." Pokrčím lehce rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyrazil jsi za Lily a Hansem. Nebyl to problém najít. Byl to obyčejný dvou patrový dům, ale prostorný. No i když nebyl Jakeš už nejmladší nejspíš počítal aspoň se dvěma dětmi, když si pořídil takový dům. Zaklepal jsi na dveře a čekal až ti někdo otevře. (piš Lily) |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Už teď? Je ještě brzy, ale můžeme jenom tak polehávat...jestli tu není nic jiného co dělat." Usměji se a seskočím ze stolu na zem, Hansovu ruku nepustím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ale ozvalo se zaklepání a jeho radost byla pryč "Achjo... kdo to může být?" zamručel. A šli jste k hlavnímu vchodu. (Piš Kirovi) |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Překvapeně se otočím za zvukem. "Netuším." Pokrčím rameny. "Už jdu-u." Zavolám ke dveřím, než k nim společně přejdeme. Sáhnu na kliku a otevřu dveře. Jsem docela zvědavá kdo tam bude, protože máma i Jakeš mají určitě klíče, neklepali by, tedy to oni nebudou. "Ano?" Zeptám se ještě dřív, než se podívám na toho, kdo tam stojí. Překvapeně zamrkám. "Kiro?" Zarazím se trochu. Nevěděla jsem, že už je v Marakéši a že ví, kde bydlím. Nejspíš půjde o jeho otce, tudíž už mluvil s Barym. Kromě toho to znamená, že je tady už i Lana. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už jdu-u? A nemohla by jsi třeba popoběhnout? Napadne mě jen v rychlosti, když zaklepu na dveře a ozve se dívčí hlas. Slušně ale počkám, než doopravdy dojde a otevře dveře. Odpustím si cynicky nadšené: "Překvapení!" a podívám se na Lily. "Ahoj." Pozdravím ji místo toho s úsměvem a zatěkám pohledem i k Hansovi. Tak co? Pořád pod pantoflem...? Překonám chvilku trapného ticha, které nastane, a shrnu vlasy z očí. "Potřebuju s vámi dvěma mluvit. Můžu dál? " Zeptám se a přešlápnu, abych náhodou nepřimrznul k zemi. |
| |
| U Lily Hans překvapeně zamrkal, když Kiru poznal. "Ale... to je.. překvapení. Tedy... nečekali jsme že dnes přijdeš... tedy spíš ještě dnes." usmál se "Mi s tebou také potřebujeme mluvit. Tak pojď dál." uhnul ti Hans z cesty, protože jeho postava vyplňovala většinu vchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ahoj..." Řeknu, když se trochu vzpamatuju a ustoupím ze dveří a rukou ho lehce pozvu dovnitř. "Jistě, pojď dál." Dodám krátce poté, co promluví Hans. To, co řekl, mě dokonale překvapí. Jak to myslel, ještě dnes...on snad věděl, že se už vrátili? Kdyby to nevěděl, neřekl by to...ale proč mi to neřekl? Co Hans ví o trávení jeho otce, aby o tom s ním chtěl mluvit...vždyť jsem mu o tom neřekla...takže Kira mluvil s Barym, řekl mu, kvůli čemu odplouváme? Proč by to dělal...a jak do toho zapadá Hans? Zamaskuji zmateně myšlenky a usměji se na Kiru, aby mě následoval. Hm...on se usmál úplně normálně...žádný ironický úšklebek s jakým si ho pamatuji...skoro se mi nechce věřit, že je toho schopný...no, možná mu dost prospěla ta doba, kdy tu teď nebyl...vlastně ani nevím, jak dlouho to bylo... Nechám Hanse, aby za námi zavřel dveře, protože se vydám do útrob domu, abych Kiru uvedla do obývacího pokoje. Kabát od něj prozatímně nevezmu, protože si nejsem jistá, že by mi ho dal. V případě, že k tomu dojde později, nebude to problém. "Tak o co jde?" Zeptám se ho přímo, když ho pohledem vyzvu, aby se posadil, a pak se posadím sama. |
| |
| U Lily Když už mám to pozvání do domu potvrzené od obou dvou a Hans se konečně o kus uhne, oklepu si boty od sněhu a vejdu dál. Následuju Lily až do obývacího pokoje a zcela nepokrytě se přitom rozhlížím, jak si to tady Jakeš zařídil. Cestou sundám ze zad katanu a opřu ji o křeslo. Kabátu se ale zatím vzdát nehodlám. Minimálně ne do doby, než trochu rozmrznu. A přestěhuju se na Krédu, až to skončí. Do tepla... Žádná zima, žádný sníh... "Jde o Elietimm." Odpovím přímo a zatím se neposadím, spíš si stoupnu blíž ke krbu. "Mluvil jsem s Barym. Prý se vy tři chystáte zachránit před nimi svět... Pravda je taková, že já měl v plánu něco podobného. Ušklíbnu se mírně sám pro sebe, zatěkám pohledem z Lily na Hanse a odmotám z krku jedovatě zelenou šálu. "V podstatě jsem vám přišel nabídnout spolupráci." Dokončím s mírně pozvednutým obočím, jak se na to zatváří. |
| |
| Doma Když se mu chce stát, tak ať si stojí. Já se raději posadím, dám nohu přes nohu, aby se mi líp sedělo a sleduji ho očima. Ovšem už jenom ta jeho poznámka, že se chystáme zachránit svět, no, nelíbí se mi. Buď má nějaké milné informace nebo si z nás utahuje. Nezměnil se...já to věděla... Nabídnout spolupráci? Sice jsem ho zmínila, ale nemyslela se, že by se to vůbec mohlo stát...co z toho bude mít? Není to typ na nezištné zachraňování světa... Přivřu oči, jak o tom všem přemýšlím. Ať už sleduje cokoli, nebude to na škodu, mít ho s sebou... Koutkem oka mrknu k Hansovi, abych věděl, jak se na to tváří, ale sám mi tenkrát řekl, že Kira by se rozhodně hodil. "Spolupráci..." zopakuji docela zamyšleně, ale dál se na Kiru dívám. "Nemuselo by to být na škodu..." Poznamenám s úsměvem a počkám, co na to Hans, protože tohle je vlastně jeho výprava. |
| |
| U Lily Hans se posadil vedle Lily a zamyšleně se na Kiru díval. "Jistě. To je dobrý nápad. Tedy... doufali jsme, že na naší výpravu najdeme nějaké ochotné lidi. A ty jsi dobrý bojovník a takový jako ty by se opravdu hodil." odpověděl. Protáhl si prsty "Rádi, ale tvou nabídku přijímáme. Vše na odplutí už máme skoro vše připravené. A pokud víš ještě o někom o kom myslíš, že by byl užitečný... budeme jen rádi." |
| |
| U Lily doma Z toho jak mě Lily sleduje bych si skoro až myslel, že snad z mé strany čeká nějakou všivárnu. Když ovšem tak zamyšleně zopakuje slovo "spolupráce" musím se v duchu rozesmát. Z tebe tedy vyrostla pěkná malá mafiánka. Klidně by sis mohla jít sednout na místo mého otce. Možná by ti to za tím stolem i slušelo. Ale ano, nemuselo by to být na škodu. Vy máte loď a mě se nechce hledat nějakého jiného bláznivého kapitána, který je ochotný vyplout v tomhle počasí. Nemluvě o tom všem zařizování, které mi s tímhle odpadne. Když promluví Hans, přestanu Lily sledovat a podívám se na něj. Zůstanu mlčet a jen kývnu hlavou, že jsme tedy dohodnuti, jakmile prohlásí, že moji nabídku přijímá. Konečně sundám kabát, přehodím ho přes opěradlo křesla a taky se posadím. "Zkusím ještě někoho sehnat." Slíbím a opřu se lokty o kolena. "Dobře, ale..." Promluvím po chvilce ticha, kdy si je jen prohlížím. "Bary se mi snažil podat nějaké zmatené informace o tom, co máte v plánu. Měl jsem z toho tak trochu pocit, že vám jde ještě o něco jiného, než jen zničit Elietimm nejkratší cestou jaká existuje... Docela rád bych věděl, o co?" Zeptám se klidně. |
| |
| Doma Jak se zdá, nejenom já skenuju Kiru, protože mám pocit, že i on skenuje mě. Možná jsem se stihla trochu změnit od té doby, kdy mě viděl. Možná taky ne, jenom o tom všem prostě přemýšlím. Posadí se, takže se zdá, že jsme opravdu domluveni, kromě toho možná doplní naše stavy. Ovšem to další mi tak skvěle už nezní, protože to znamená, že se v tom bude šťourat. A já si nejsem jistá, jestli mu máme říct o Temarovi nebo ne. Jestli to vážně má vědět. Nebo jestli už o něm ví. Ani se na Hanse neotočím a nahnu se trochu dopředu, jakobych kopírovala Kirovy pohyby. "Co přesně ti Bary řekl?" Zeptám se stejně klidně jako on a dál se na něj dívám. Možná se zbytečně hrabu v maličkostech, ale pro mě je to důležité. Chviličku nechám Kirovi, aby si nějakým způsobem rozmyslel odpověď, a ten čas využiji k tomu, abych se podívala na Hanse přesně tím pohledem "co myslíš, má o něm vědět?". Dovětek "pokud už o něm tedy neví" si raději nechám pro sebe. Nevím, co všechno mu Bary řekl. |
| |
| Doma Mladou evidentně tahle hra na mafii začla bavit, ale mě se ani v nejmenším nelíbil ten pohled, jaký vrhla na Hanse. Takže na chvíli přivřu oči a rysy v obličeji mi na zlomek vteřiny ztvrdnou do poměrně nepřátelské masky. Karty se neukazují při hře, ale v téhle situaci je to tak akorát ztráta času. Místo toho, aby to prostě a jednoduše vysypali a já k tomu mohl přisypat to svoje, budeme si hrát na schovávanou. "Zmiňoval se mi o nějakém ztraceném ostrově, kolonistech, kteří ukryli svoje těla do nějaké jeskyně a duše do starých předmětů. Opřu se v křesle a shrnu vlasy z očí. "Co vím i bez Baryho je, že Elietimm se tyhle předměty snaží získat. Z čehož mi vyplývá, že nemají zájem na tom, aby se ti kolonisté vrátili. Ještě mi ale není tak úplně jasné, jestli je to z principu nebo protože ti věděli, jak je vyřídit." Odmlčím se na chvíli a zatěkám pohledem mezi těmi dvěma. "Pokud je za bé správně, docela rád bych si z někým z nich promluvil..." Pokrčím rameny s výrazem, že je strašná škoda, že to nejde. "Jedno bych ale rád věděl, jak jste se k tomu dostali vy dva?" Karty na stůl děti... |
| |
| Doma Pozorně Kiru poslouchám. Jak se zdá, ví toho dost, ale to nejpodstatnější zřejmě ne. Pokud nás nevodí za nos a nechce si nás otestovat, jak moc mu věříme. Fajn...stejně by se o něm dozvěděl... Ovšem ta jeho poslední otázka. "Za to, že jsem se k tomu připletla, vděčím Laně...to ona..." Spolknu honem slovo "koupila", "...přivedla Hanse ke mě..." Dodám. "A pak to byl ten meč, který blonďáci tolik hledali...Temarův meč...vlastně meč s Temarem uvnitř." Řeknu poprvé jeho jméno nahlas v Kirově přítomnosti. Zadívám se na Hanse a natáhnu ruku, abych lehce stiskla jeho dlaň. "Hansi, měl bys ho zavolat..." Požádám ho měkce, tedy pokud nebude Temar proti. To by mělo uspokojit tvoji zvědavost...a vlastně i tu naši... |
| |
| U Lily Hans se na Lily usmál a stiskl ji ruku "Jistě... zkusím to. Ale nejsem si jistý. Je to šlechtic. Je občas trochu náladový." nadechl se a na okamžik se zadíval Kirovi do očí než se mu oči protočili do hlavy a když se znovu objevili byli namísto hnědých ledově modré stejně jako je mívají Elietimm. Usmál se na Lily a pak se tázavě zadíval na Kiru "Chtěl jste... se mnou... mluvit." mluvil s těžkým přízvukem. |
| |
| U Lily Dám si dobrý pozor, aby se mi v očích vítězoslavně nezalesklo a jen kývnu hlavou, že už to začínám chápat. Takže meč... Budu si muset promluvit s Thomasem o té starožitnosti, co mu visí nad krbem. Když se po něm už taky ptali, nemusí to být jen náhoda. Stejně mě ale trochu překvapí sled událostí, jak se odehraje v několika dalších chvílích. Když se mu oči protočí a já zůstanu zírat do ledově modrých duhovek, nepatrně sebou trhnu a levou rukou sevřu jílec katany. Tuhle modrou barvu nemám rád. Trvá to ale jen chvilku, než se zase ovládnu. Narovnám se v křesle a překonám ten zatraceně zvláštní pocit, že je to vlastně pořád Hans a přitom vlastně není. "To ano, chtěl." Potvrdím a zamyslím se o čem vůbec. "Docela by mě zajímalo, jak vůbec hodláte tu záchranu provést... A taky kvůli čemu jste pro Elietimm taková hrozba? Vy víte, jak je zničit?" Zeptám se a neuhnu pohledem. |
| |
| U Lily Hans alias Temar přikývl "Znám zaříkadlo.. kouzlo.... kterým dokáži probudit kolonisty." odpověděl a zamyšleně si poposedl trochu blíže k Lily "Za mé doby... mého času. Mi ovládali sílu... jako teď Elietimm. Známe jejich kouzla." odpověděl zamyšleně. "Teď už lidé neznají... naše kouzla. Zapomněli. Ztratili. Kolonisté... přes tři sta kolonistů. Všichni znají stará kouzla." snažil se vysvětlit. |
| |
| U Lily Dobře, takže ty předměty se hledat nemusí. Naštěstí... Oddychnu si v duchu. Takže nebezpečí pro ně jste kvůli tomu, že ovládáte jejich magii. Jakmile ale dojde až k tomu, že dnes už lidé jejich kouzla zapomněli, zatvářím se jen na zlomek vteřiny zamyšleně. Nejsem si jistý, že by to k něčemu bylo, kdybych teď začal vyprávět o Septinovi a Meg. Kréda je odsud stejně daleko a na naší situaci to nic nezmění. A mít jedno eso v rukávu se vždycky hodí. "Tři sta..." Zamumlám si pro sebe a znovu se podívám na, právě teď, Temara. První tajná válka trvala patnáct let... A Stará říše se po ní rozpadla... Konstatuju pro sebe dost neochotně. Šance na to, že uspějeme i s pomocí kolonistů mi přijde pořád dost malá. Na druhou stranu informace o přesném počtu nepřátel nám chybí. "A co odpověď na moji druhou otázku? " Dají se zničit skrze tu magii? Musíme je zabít jednoho po druhém? Nebo existuje nějaká účinná zkratka jako třeba zničit jejich krále, aby se rozpadli...? |
| |
| U Lily Temar si odkašlal "Elitimm... jsou velice hloupí. Myslí si, že magii... mohou umět jen ti, kteří mají vyšší... postavení, nejvíc moci. Nemají moc čarodějů." přemýšlel nad slovy které dál pronese. "Pokud zničíme královnu. Elietimm upadnou v chaos. Pak bude snadné je porazit." usmál se. "Není královna. Není víra a ani moc." |
| |
| U Lily Jak tak poslouchám Temara, napadá mě, že zřejmě nebudu tak úplně zabedněnec. A to mi o maličko zvedne náladu. Jenže jestli je královna jejich nejslabší místo, tak o tom dost pravděpodobně vědí a budou ji velmi dobře hlídat. Takže zničit královnu je sice dobrý nápad ale praxe bude zřejmě dost pokulhávat za teorií a nebude to nic lehkého. Jakmile se tohle dozvím, moje posedlost zničením plavovlasých se na chvilku spokojeně uklidní. "Dobře, děkuju za odpovědi." Kývnu s mírným úsměvem hlavou a zamyslím se, jestli potřebuju vědět od Temara ještě něco jiného. Nejspíš ne. Takže zatěkám pohledem k Lily, jestli ona k tomu chce něco dodat. Na dotazy jak se dostat k té královně ještě bude čas. |
| |
| U Lily Temar přikývl a rozhlédl se, pak jeho modré oči zase spočinul na Kirovi a pečlivě si ho prohlížel. Pak ale zavřel oči a když je znovu otevřel měl je zase hnědé. Promnul si oči "Takže dobrý?" zeptal se. "Nemám tohle přeskakování rád. Vždycky mě pak bolí oči." |
| |
| Doma Celou dobu poslouchám a nijak nezasahuji, protože není potřeba. Buď jsem to už věděla nebo jsem neměla, co bych dodala. Ať tak či tak držím jazyk za zuby, dokud zase není u vesla Hans. Stisknu znovu jeho dlaň. "Naštěstí Temara nevoláme tak často." Usměji se. Dovedu si představit, že je to velmi nepříjemné. Několikrát jsem to s očima už viděla a musím říct, že v určitých chvílích se to opravdu nehodí. Pak se podívám na Kiru. "Ani jsem ti nic nenabídla, nedáš si kávu nebo čaj?" Zeptám se lehce opožděně a zatvářím se při tom maličko omluvně. "Lana už je doma taky?" Zeptám se ještě a úsměv mi z tváře zmizí. Zůstane relativně lhostejná maska. |
| |
| U Lily doma Podívám se na Hanse soustrastným pohledem, že tomu tedy vážně nezávidím. Jestli mu ovšem doopravdy vadí jen tohle, tak mu moc nerozumím. Mě by vadil už samotný fakt, že v mém těle překáží někdo navíc. Nemluvě o tom, že při některých činnostech je přítomnost někoho cizího třetího většinou nežádoucí. "Nechci, děkuju." Odpovím Lily s mírným úsměvem. A když se zeptá na Lanu přikývnu. "Vrátila se spolu se mnou." Prohlédnu si dívku před sebou pořádně. Měl jsem pocit, že jsou kamarádky, ale tenhle relativně lhostený výraz mi k tomu moc nesedí. Ale šťourat se mi v tom taky nechce, takže se vrátím zpátky k tomu, kvůli čemu jsem přišel. "Máte nějakou přesnou trasu, kterou chcete plout k tomu ostrovu?" Zeptám se, abych si postavil nějaký oslí můstek k tomu, co by se hodilo mě. |
| |
| Doma Všimnu si toho jeho pátravého pohledu a trochu se usměju, aby neměl pocit, že ji nemám ráda. To ne, jenom jsem na ni naštvaná. A to by se dalo vyřešit, jenom ne hned. Naštvala mě a hodně...objetí a ahoj tohle opravdu nespraví... "Mapu...ano, Temar jednu nakreslil...zřejmě nebude naprosto přesná, ale co nejpřibližnější směr by měl mít." Otočím se na Hanse. "Zajdu pro ni." Usměji se, pustím Hansovu ruku a zvednu se z pohovky, abych pro ni zašla do pokoje. |
| |
| U Lily "Dobře. Nechal jsem ji na stole." řekl Hans a podíval se na Kiru. "Jak říkala, Lily. Bohužel to není přesná mapa. Temar se snažil, ale přece jen je to už dlouho a od té doby se moře změnilo, nějaké ostrovy se potopili a tak dále." pokrčil rameny. |
| |
| Doma Zajdu do pokoje a zastavím se tam jenom na chviličku, než vezmu mapu a zamířím zase zpátky do obývacího pokoje. Ani se na ni nepodívám, protože stejně nejsem dobrá ve čtení map. Tedy ne že bych to někdy výrazně zkoušela. Vrátím se zpátky a podám ji rovnou Kirovi. Hans se na ni nakoukal už dost. "Tady." Řeknu úplně stručně při podávání. Zase si sednu na pohovku vedle Hanse. Krátce se na něj usměji, a pak se zadívám na Kiru. Není to podezřívavý pohled jako předtím. Spíš jenom zvědavý, co přesně hodlá z mapy vyčíst. Zdálo se mi, jakoby měl nějaký vedlejší plán než jenom pomoct vyhladit tu blonďatou árijskou rasu. I když je pravdu, že my máme taky vedlejší úkol. |
| |
| Doma u Lily "Díky." Vezmu od Lily mapu a podívám se na ní. V hlavě si ji srovnám s mapami, co jsem viděl do teď a pokusím se se doplnit o ty případné chybějící body. Jeden tam ale stejně budu muset přidat sám. "Než jsem se dozvěděl, že se chystáte na tuhle cestu, měl jsem v plánu vyrazit ještě na Sopečný ostrov." Prohlásím, zatímco pořád studuju Temarův výtvor. "Měl by tam žít někdo, kdo má mapu Ledových ostrovů, těch, co na nich žijí Elietimm." Doplním, aby si nemysleli, že s nimi nejednám narovinu. "Ta by se taky mohla hodit." Podotknu a podívám se na oba dva. |
| |
| U Lily "Sopečný ostrov?" zeptal se Hans a trochu se nadzvedl z pohovky "Ano. Mapa jejich domova by se opravdu hodila." naklonil se nad mapou "Jediný problém je v tom, že Sopečný ostrov je celkem vzdálený od kolonistu." podíval se na Kiru "Rozhodně by nám to cestu prodloužilo nejméně o půl měsíce." |
| |
| Doma Tak tohle...Sopečný ostrov... Napadne mě, když Kira dokonale odkryje svoje karty. Stejně jako my. Zůstanu sedět, pohodlně opřená na pohovce a k mapě se nehrnu. Nevím k tomu ani ten nejmenší důvod, kvůli kterému bych to měla udělat. A pak se Hans zmíní o polovině měsíce navíc a to jenom při těch nejpříhodnějších podmínkách, které nás můžou potkat. Nechci tu nechat mámu v takovém stavu, ale Jakeš tu bude s ní. Postará se o ni. Zůstanu koukat někam do prostoru. "Pokud by to byla jenom polovina měsíce navíc, bylo ty to to nejmenší, co bychom museli udělat, aby jsme pak nebyli na jejich území jako se zavázanýma očima..." Ozvu se, i když je to spíš jenom myšlenka vyslovená nahlas. Nic jiného. Teprve pak zvednu oči k těm dvěma. |
| |
| U Lily Sleduju Hanse, chvílemi i Lily a k tomu mapu a tvářím se zamyšleně. I když vlastně moc o čem přemýšlet není. Tahle výprava, minimálně pro mě, nikdy nebyla záležitost na pár dní. Takže čtrnáct dnů navíc už mě nemůže vytrhnout. "Myslím, že tahle doba na lodi navíc bude nakonec náš nejmenší problém." Pokrčím rameny. Pokud se nezačneme tak nenávidět, že se zabijeme navzájem. "Takže s tou plavbou tam souhlasíte?" Zeptám se jen pro jistotu a na chvíli skloním hlavu, jak přemýšlím, jestli s nimi potřebuju probrat ještě něco. |
| |
| U Lily Hans se podíval na Lily a když vlastně souhlasila zase si sedl a přikývl "Jistě. Když Lily říká že to není problém tak mě to také nevadí a klidně si tam zajdeme." odpověděl. Hans zřejmě myslel na to, že by chtěla být Lily doma s matkou co nejdříve když teď je těhotná. |
| |
| U Lily "Dobře." Kývnu hlavou. "To je asi všechno, o čem jsem s vámi chtěl mluvit..." Začnu se zvedat z křesla a omotávat si kolem krku svoji šálu. Jen na chvilku zatěkám pohledem z okna a na tváři se mi na chvíli objeví nespokojenost, že zase musím do té zimy. "Kdyby bylo potřeba, tak mě najděte... Nebo já vás." Pokrčím rameny a natáhnu se pro svůj kabát. "Vlastně... kdy přesně se vyplouvá?" Zeptám se s úsměvem, že bych hlupák odešel bez té nejpodstatější informace. |
| |
| U Lily Hans se zvedl, nejspíš aby tě šel vyprovodit ke dveřím. "Za tři dny. Přesně ve dvanáct odpoledne." odpověděl. "Samozřejmě, že pokud by měl někdo zpoždění tak počkáme. Ale ne déle jak hodinu." vysvětlil ti. "A pokud najdeš někoho kdo by chtěl jet s námi pošli ho prosím za mnou. Rád bych si s nimi promluvil." |
| |
| U Lily Tři dny... Zopakuju si v duchu a ani se nějak zvlášť nemusím snažit zapamatovat si tu hodinu, protože se mi sama vryla do paměti. A budete čekat jen tak krátce? Tak to si budu muset dát pozor, abych nepřišel pozdě... Ušklíbnu se pro sebe a pozapínám kabát. "Jasně. Jsme domluvení." Potvrdím ještě, vezmu svoji katanu a vyrazím ke dveřím. "Zatím." Rozloučím se s těmi dvěma, přitáhnu si límec kabátu blíž ke krku a zmizím do tmy. Zatracená zima. Doufám, že se to tam jmenuje jen kvůli přílišné originalitě toho, kdo je pojmenovával, a ne pro mrazivé podnebí... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans šel Kiru doprovodit a pak se vrátil k tobě "Co si o tom všem myslíš?" chtěl vědět tvůj názor a sroloval mapu co zůstala na stole. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro K večeru byla ještě větší zima než přes den, pochopitelně a ty jsi měl pocit, že ti asi upadne nos. Už jsi se těšil domů, do postele a přitisknout se k Emě, která ti jistě velice ráda zahřeje. I když možná by jsi se mohl také vykoupat. Doma, byl vcelku klid až na to že si zase Lana pustila muziku. A kromě kuchyně, kde Isabela něco kuchtila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zuju si tak akorát boty a vyjdu po schodech rovnou nahoru do pokoje. Plán pro nejbližší chvíle je velmi jednoduchý, rozmrznout, a pokud možno tak v příjemné Emině společnosti. Lézt teď do teplé vody by mě taky mohlo zabít. Studená krev by se prudkou změnou začla srážet a dostal by mě infarkt ve věku těsně nedožitých dvaceti čtyř let. ... Zde leží mladík, jež miloval svět, za jehož pravdu chtěl se bít. Však dřív než stačil srdce k boji vytasit, zemřel mlád, dvacet čtyři let. Jednou trumfnu i Alexe. Možná. Najdu Emu, abych ji trochu postudil, aby z té zimy venku taky něco měla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Emu jsi našel ve svém pokoji, jak při svíčce čte knížku a na nočním stolku má chutně vyhlížející koláčky. Podívala se na tebe "Ahoj.... tak jak bylo?" zeptala se a odložila knížku. Ty jsi na ní, ale skočil, vlezl pod peřinu, přitiskl se k ní a Ema začala polekaně ječet "Ty blázne! Chceš mě zabít?! Fuj.. jdi ode mě ty nanuku!" jen tak aby se neřeklo se tě snažila odstrčit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vlastně se ani moc nedivím, že začne tak ječet. Skoro cítím, jak ze mě ta zima táhne. Ale nezabrání mi to v tom, abych ji nepřitiskl dlaně na lopatky a těsně ji obejmul. Docela tiše se přitom rozesměju. Trochu se škodolibým zadostiučiněním, že nebude zima jen mě. "Uhm... Ty tak krásně hřeješ." Zamumlám spokojeně, jak začínám tát a o chvilku později ji pustím, jen abych si vzal kus toho koláče, co je na stole. "Co to čteš?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jistě, že hřeji! Taky jsem zahřátá od peřiny... ah.. asi mě trefí šlak z tebe." a uštědřila ti políček za ucho. Vzala knížku a ukázala ti ji "Román. O ženě a muži a neskonalé lásce a tak dále. Četba určena spíš pro ženy." odpověděla ti a zase ji odložila. "Tak jak jsi dopadl?" zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zatvářím se ublíženě, když mi střelí jednu za ucho, protože mi nepřijde, že bych si to zasloužil. O to víc se k ní, jakmile dožvýkám přitisknu a ještě trochu studenými dlaněmi ji přejedu po těle. "A budou žít šťastně až do smrti?" Zeptám se a podívám na Emu. Ani se nestarám o název té knihy, jen by mě zajímalo, jestli to skončí dobře. "S aspoň jedním capartem?" Doplním otázku a políbím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Už jenom vzdychla, když jsi se začal zase ohřívat na jejím těle. Otočila se na bok a přitulila se "To nevím... ještě jsem nedočetla do konce." odpověděla ti a usmála se "Ale takovéhle příběhy většinou končí dobře. Přinejmenším se třemi dětmi, protože byli do sebe vášnivě zamilováni a tak dále..." otřela se tváří o tvou. "A pořád jsi mi ještě neodpověděl." připomněla ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak to máme třeba taky šanci..." Zamumlám s hlavou skloněnou k jejímu rameni, spokojeně zapředu jako kočka a zavřu oči. "Popluju s nimi." Odpovím, když mi připomene, že jsem ji zapomněl odpovědět. "Za tři dny, přesně v pravé poledne, vyplouváme." Pohladím ji po rameni a spíš naž na odpovědi se soustředím na to, abych si zapamatoval její vůni. "Dáš mi s sebou něco svého na cestu, viď." Zeptám se docela neškodně. Abych tě aspoň čas od času mohl vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Půjdu tě vyprovodit." přehodila ti přes bok nohu. Začala tě hladit ve vlasech "Jistě. Něco ti dám... jen budu muset vymyslet co to bude... co ti mě bude připomínat nejvíc."políbila tě na tváři a políbila na ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vyprovodit snad ani nemusíš, bude to o to víc bolet... Nechceš si to ještě rozmyslet? Napadne mě, ale nahlas nic neřeknu. "Stačí něco úplně malého..." Brouknu a dlaní ji přejedu po stehně a dál. A taky aby se to nerozmočilo..." Pohladím ji po zadečku a víc si ji k sobě přitisknu. "Hm... Můžeš v tom dál pokračovat?" Zeptám se s dechem trochu zrychleným, když mě políbí na ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se "Jasně. Něco vymyslíme." odpověděla zamyšleně. "Tobě se to líbí?" zeptala se zvědavě, ale znovu se sklonila k tvému uchu na který tě začala pomalu líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Některé věci v jistý moment prostě ztratí prioritu... "...lí...bí." Potvrdím, přivřu oči a je mi jasné, že tohle je ten nejlepší způsob, jak se zahřát. Ještě ji chvíli nechám pokračovat, ale pak ji přejedu rukama po celém těle až k zápěstí a pevně ji chytnu. Pohnu se, abych se ocitl nad ní a ruce jí držel za hlavou. Kde máš svoje stuhy do vlasů? Volnou rukou ji přejedu po krku, maličko ji nadzvednu bradu a pak ji začnu líbat. Vášnivě, na rty. A dlaní ji přitom hladím po bocích. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema zavzdychala, přivřela oči a polibky ti oplácela. Ema měla ráda, když jsi nad ní takhle získal moc, trochu se prohnula v zdech. "Myslím, že se budu tvým uším věnovat častěji." zašeptala a chvěla se. Pohledem tě vybízela aby jsi pokračoval. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nějak zvlášť mě vybízet nemusí. Já si ty chvíle, kdy ji mám jako hračku taky užívám. Volnou rukou zatápu někde po nočním stolku, abych se dopátral té stuhy. Jazykem ji přejedu po rtech a pak ji znovu políbím. Když se konečně dopátrám, zaleskne se mi vítězoslavně v očích. Nezabere mi to moc dlouho, než Emu za obě zápěstí přivážu k čelu postele, aby se mi nemohla bránit, a já měl obě ruce volné. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema měla v očích překvapení. Svazování jste tedy ještě nikdy nezkoušeli. Zatahala za stužku, ale ta ji držela pevně. Podívala se znovu na tebe "Tedy, Kiro." vydechla a čekala čím ji překvapíš teď a těšila se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nahnu se nad ní a podívám se na ni, jestli se ji v oku neleskne třeba i nesouhlas s tím, co jsem zrovna udělal. Jakmile mě ale to její vydechnutí přesvědčí, že ji to není proti mysli, už mě nic zastavit nemůže. Jazykem ji vklouznu mezi rty, dlaní ji začnu hladit po krku, ramenech a pak ruku spustím níž a začnu ji vyhrnovat košilku. Pomalu. I šustění látky po jejím těle mě vzrušuje a soudě podle toho jak zrychleně dýchá, ji ten dotek rozpaluje. Jednu ruku ji podsunu pod záda, začnu ji líbat na krk a šíji a prsty se přitom dotýkám jejich ňader. Nikam přitom nespěchám a o dost později se o kus pohnu, a začnu ji jazykem a prsty laskat bradavky. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zůstanu sedět na pohovce a Kirovi kývnu na rozloučenou. Však se brzy budeme vidět až příliš často. Pak se Hans vrátí a jeho otázka se dala docela čekat. "No, každopádně se mu ta naše cesta hodí více než dost...odpadne mu tím spousta zařizování a starostí...ale protože on nám bude taky dost platný a možná ještě někoho přivede...za to to rozhodně stojí." Usměji se na Hanse a zadívám se na něj. "Je to výhodné pro všechny strany." Dodám docela spokojeně. Jediné, co mi tedy zůstává vyřešit je Jakeš a máma. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans přikývl "To určitě. Takže se zdá, že vše máme vyřešené.. tedy až na tvé rodiče. Zítra jim to musíme říci. Nemůžeme to nadále odkládat." řekl trochu bezradně protože se mu do toho chtělo asi jako tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bradavky ji skoro ihned ztvrdly vzrušením, znovu zatahala za stuhu, jak na chvíli zapomněla že má ruce svázané a chtěla se tě dotknout. Znovu se propnula a sledovala tě z pod přivřených víček doprovázené občasným vzdychnutím a zasténáním. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu. "Škoda že se to nedá nějak přeskočit...víš, jakože by to už bylo za námi." Vzdychnu a myšlenku, že bychom jim to raději ani neřekli, nechám pěkně u ledu. Vstanu a přejdu až k němu. Přitisknu se k němu a obejmu ho kolem pasu. "Musíme to konečně vyřešit." Špitnu a zavřu oči. Jeho teplo mě uklidňovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Také tě objal a lehce pohladil po vlasech "Mi to zvládneme... musíme." políbil tě na tvář a pak tě po ní pohladil "Nenapijeme se?" navrhl. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dávám si dost na čas, přestože to jak vzdychá a sténá, mi odhodlání nespěchat dost stěžuje. Rty ji přejedu po bříšku, několikrát ji mírně kousnu, prsty ji vsunu do klína a začnu ji laskat. Pokaždé, když už se celá napne a téměř vyvrcholí, přestanu. Trochu se od ní odtáhnu a jen ji zůstanu lehce hladit. Několikrát to zopakuju. Zatímco ji saju bradavky, dvěma prsty ji zkoumám. Dech mám přitom jako po prudkém běhu, ale nenechám toho, dokud nezačne hlasitě sténat a prosit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Polibek mě zahřeje stejně jako jeho objetí, takže k němu zvednu oči, ale to už se ptá. "Ano, jistě." Usměji se a pustím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se někdy úplně zalykala, jak nemohla popadnout dech. Tělo se ji orosilo potem a tiskla stehna k sobě. Už několikrát se snažila osvobodit, ale ty jsi ji v tom dalším laskáním zabránil. Házela hlavo ze strany na stranu, prohýbala se, vzdychala a sténala, odtahovala se od tebe nebo se proti tobě propínala. Chtěla víc a zároveň chtěla aby byl konec. Ale toho na co jsi čekal jsi se dočkal "Kiro.... Kiro... už mě netrap." řekla zadýchaně "Kiro, prosím." šeptala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzal tě za ruku a vylovili jste z baru láhev vína. Vzal skleničky a oběma nalil "Připijeme si na něco?" zeptal se Hans a přejel ti dlaní lehce po zadečku. "Co třeba na to abychom zítřek přežili?" mrkl na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už se v duchu taky prosím, abych toho nechal, protože sám už mám docela namále. Když zaprosí, už to dál nevydržím. I když to dá zabrat, jednou rukou rozepnu kalhoty a druhou ji zatím hladím v podbříšku. Přinutím ji odtáhnout nohy od sebe, zadeček ji podložím polštářkem, a pevně ji chytnu za boky. Vezmu si ji prudce a vášnivě. Okolí se rozmázne a zůstane jen Ema a její tělo. Proniknu do ní a dnešní večer dostane své první korunovace. Emo... Zalapu po dechu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema vyjekla, pevně stiskla oči a zvrátila hlavu dozadu. Sevřela tě silně stehny, jak ji projely tělem slastné záchvěvy a stejně tak tě uvěznila ve svém těle. "Ah...." vydechla a otevřela zase oči, které upřela na tebe. Stále je měla lehce zamlžené, ale dívala se na tebe s láskou, touhou a vášní. "Kiro... miluji tě..." šeptala ochraptěle. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sleduji, jak nalévá víno, a usmívám se. Laškovně se zaculí, když ucítím jeho ruku jinde než poslední dobou a stejně jako on pozvednu skleničku. "Ano, to je to nejlepší, co teď budeme potřebovat." Přikývnu a na okamžik si uvědomím, že od začátku vztahu s Barym jsem s Hansem vlastně nespala. Trochu mám pocit, že by to mohlo být zvláštní, ale zatím není proč to nějak řešit. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pevně zatnu čelisti, abych se vyvaroval veškerých hlasitých projevů, a když vyvrcholím, slastí se mi na chvíli zatmí před očima. Prudce vydechnu, nahnu se nad Emou a jednou dlaní se opřu vedle ní o postel. Druhou rukou ji sklouznu po zpocených bocích,pohladím ji po stehně a pak ji znovu začnu hladit v pase. Zůstanu ji sledovat s pootevřenými rty a v tom pohledu se leskne chtíč. Osvobodím se z ní, jazykem ji přejedu po klíční kosti a rozvážu ji. Začnu ji ty zápěstí masírovat a přitom je na ně dychtivě líbám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema tě zadýchaně pozorovala. Když se ji dech trochu zklidnil, přitiskla se k tobě a pevně tě objala. Obličej zabořila do tvé hrudi, na kterou tě lehce líbala a rukama tě hladila po zádech a hýždích. "Slib mi, že se mi vrátíš." špitla tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "A také ještě na tvého nového sourozence." usmál se, přiťukli jste si a napili. Hans mlaskl "Moc dobré." zamyslel se "Budeme si muset něco zjistit o Sopečném ostrově. A také sehnat mapu." usmál se na tebe "Ale to je ten nejmenší problém." vzal tě za volnou ruku, kterou jemně držel ve své. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Posadím se a Emu zvednu k sobě, na krátko se jí podívám do očí a přikývnu. "Přísahám." Pohladím ji po tváři, shrnu ji nežně zvlhlé vlasy z obličeji a políbím ji na rty. Přitisknu ji k sobě, rukou ji znovu přejedu po stehnech, až si ji posadím tak, aby měla nohy okolo mých boků. "Vrátím se, nikdy tě neopustím, rozumíš?" Vjedu ji rukou do vlasů a přiblížím se k ní tak, až se čelem dotknu jejího. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vzala tvůj obličej do dlaní "Rozumím. A věřím ti." odpověděla "Budu na tebe čekat, Kiro." jemně tě kousla do rtů a smyslně ti začala sát spodní ret. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Až kolem mě bude mít příště projít Lana, velmi pravděpodobně se bude neuvěřitelně červenat. Pokud nás s Emou alespoň trochu nekryje ta hudba. Chytnu Emu v pase a začnu ruce posouvat výš. Znovu ji políbím na ústa, krk, šíji a útlá ramena. Zabloudím rty do dekoltu, dlaněmi její ňadra a, když už jsme oba dost vzrušení, podsunu ji ruce pod zadeček, a mírně ji nadzvednu a posadím na sebe, abych ji mohl znovu pomilovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Znovu jste se milovali o nic méně vášnivě a dychtivě, jako předtím. Ale ani po druhé vám to nestačilo a tak jste se milovali znovu až jste ulehli v pevném obětí pro tuto chvíli uspokojeni. "Čím jsem si tě zasloužila, Kiro?" zeptala se a dívala se na tebe, prohlížela si tě jako kdyby si chtěla do paměti vrýt všechny detaily tvé tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Napiji se taky, nechám Hanse, aby mi držel dlaň a opřu se o něj. "Hm, ale kde by se o něm dalo něco sehnat...to netuším..." Ozvu se a zvednu k Hansovi oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Možná v knihovně... doufám." zavrtěl hlavou "Ale teď to nechme být." pustil tvou ruku a místo toho tě intimně objal kolem pasu. Znovu se napil a pak tě drsně políbil na rty. "Nepůjdeme si lehnout?" zeptal se hned po tom co odtáhl rty a políbil tě na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu s trochu vyčerpaným ale šťastným výrazem sledovat stíny na stěnách a čas od času Emu pohladím. "To bych se spíš měl ptát já, čím sem si tě zasloužil." Zamumlám a na chvilku zavřu oči, otřu se tváří o Emu a políbím ji. "Ty mě máš spíš za trest..." Napadne mě a trochu se tomu usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Políbila tě na nahá prsa a objala tě kolem pasu "Víš, že ani nevím? Prostě jsem se do tebe zamilovala. Ani nevím jak." tiše se zasmála. Lehla si na břicho a podepřela si rukou bradu "Proč miluješ ty mě, Kiro? Já jen... čím jsem tak výjimečná, že jsi se mnou?" ptala se "Vím jaký jsi... nebo možná byl. Střídal jsi holky, stejně rychle jako ponožky. U žádné jsi nevydržel dlouho. A po tom co se mi stalo..." dotkla se své zjizvené tváře "Stejně jsi zůstal." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Po tom ostřejším polibku se zaculím a jeho nabídka je mi skoro jasná. Nemyslí, že by si chtěl jenom tak lehnout na záda a usnout. "Hm..." Zamručím tiše. "Můžeme..." Dodám a usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Moje sebevědomá polovina konstatuje, že zamilovat se do mě není nic těžkého. Když chci, umím se tvářit doopravdy neškodně a k pomilování. Mírně se usměju a pootočím k ní hlavu. Jen líně pootevřu oči, abych se na ni podíval. Jakmile se ale zeptá, proč miluju zrovna ji, zahledím se do stropu a nějakou dobu zůstanu zamyšleně mlčet. "Emo... Já ti to asi nedokážu vysvětlit." Zatěkám k ní trochu bezradně pohledem. "Prostě..." vezmu ji za ruku a položím si její dlaň na srdce. "Prostě js moje Ema... Vím, že ti můžu věřit, nemusím ti lhát o tom, kdo jsem... Zkusím se trochu nemotorně vyjádřit. Povzdychnu si, že jsem se nenarodil jako básník a pohladím ji po tváři. "A máš ty nejhezčí chodidla..." Zamumlám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se usmála a vzala tvou tvář do dlaní "Myslím, že lepší odpověď jsi mi dát nemohl. Přece jen láska se nedá popsat slovy." políbila tě na čelo. Ale když jsi se zmínil o jejích chodidlech, překvapeně se posadila a podívala se na svá chodidla. "Chodidla? Co se ti může líbit na mích chodidlech? Vždyť jsou jako každé jiné." zamyšleně si ho prohlížela a snažila se nejspíš najít to něco výjimečného co na nich vidíš ty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jsou výjimečná..." Zamumlám a kdybych byl o něco slabší povaha, zřejmě bych se začal červenat, že jsem to na sebe takhle neopatrně napráskal. Zakryju si oči dlaní a koutky úst mi zacukají v úsměvu. Druhou rukou ji přejedu po chodidle, až ke kotníku. "Kdybych uměl skládat básně, složím jednu o tvých chodidlech." Rozesměju se. "Ale umím jen kreslit, takže... Nenajdeš si zítra čas, abys mi seděla modelem?" Zeptám se a škvírou mezi prsty se na ni podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odnesl tě nahoru do tvého pokoje a hned tě položil na postel. "Jsem ti přece říkal, že tě klidně budu na rukou nosit." mrkl na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Začala se smát "Modelem? Jistě. Klidně... a budeš mě kreslit celou nebo chceš jenom chodidla?" smála se tiše a sundala ti ruku z tváře. "Jsi tak milí. Vážně roztomilí." políbila tě lehce na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tiše si odfrknu, když se mi začne smát. Nemůžu za to. Nevybral jsem si to. Stejně jako to, že panikařím v prostoru menším než metr krát metr. "Nakreslím si tě celou i po částech." Vypláznu na ni krátce jazyk, ale čertit se přestanu, hned jak mě políbí. I když vykládat mi, že jsem roztomilý by mi vážně nemusela. Není to tak úplně ten pravý balzám na moje ego. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Najednou už nemám v ruce skleničku a Hans mě drží v náručí. Zaculím se, ale to už jsem nahoře v pokoji a ležím na své posteli. "To já přece vím..." Mrknu na něj zpátky a dám si ruce pod hlavu. "Ale víš, že jsem samostatná..." Dodám a uculím se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ještě několikrát tě políbila a pak se po tobě mazlivě rozvalila. "Tak celou i po částech..." řekla spokojeně. Vzala tě za ruku a stáhla si ji před obličej. Přitiskla svou dlaň na tvou a propletla s tebou prsty "Mě se na tobě asi nejvíce líbí tvoje ruce. Ne, že by zbytek neměla také ráda."políbila tě na hřbet ruky "Tvé ruce jsou drsné, vědí co je to práce, ale když se mě dotýkáš... je to jiné." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sundal si košili a lehl si vedle tebe na bok, podepřel si rukou a druhou tě pomalu svlékal. Když tě zbavil košile sundal ti kalhoty. Pak si lehl zase vedle tebe a jeho drsná ruka tě začala jezdit jemně po těle. Hladil tě po krku, ramenou, mezi prsy, dolů po bříšku. Hladil tě dlouze a smyslně po obnaženém těle. "Vím... jsi silná a samostatná..." začal tě i lehce líbat na krk a ramena "Jsi tak krásná.... čím jsem si tě zasloužil?" šeptal se rty přitisknutými k tvé horké kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na Emu a pak na svoji ruku, když mě za ni vezme. Než jsem si zvyknul, přestal to řešit, měl jsem dost problém s tím, že mám na rukách krev. Občas se mi i zdálo, že nejde smýt. Byly to dost hnusné noční můry. Zvednu oči k Emě a pak se usměju. Pohladím ji po tváři a zajedu prsty do vlasů. Na chvíli otevřu pusu, jako bych se chystal něco říct, ale pak si to rozmyslím. Jen zavřu oči a spokojeně zamručím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema zřejmě řekla co chtěla a už mlčela, položila hlavu na tvá prsa a poslouchala jak ti tluče srdce. Nakonec ale ještě řekla "Je mi s tebou krásně. Hřeješ. A tvé srdce bije tak hlasitě." zavřela oči, uspávalo ji to a ona se tomu nijak nebránila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nechám oči zavřené, něžně Emu pohladím po vlasech, a pak se propadnu do ticha. Poslední, co vnímám ještě před tím, než usnu, je její klidný dech, a teplo, které vyzařuje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usnul jsi bezesným spánkem. Probudil jsi se na chvíli ještě v noci, kdy jsi viděl Emu, jak si znovu lehá do postele. Pak jsi se probudil až ráno, kdy tě Ema omylem ve spánku plácla rukou přes obličej. Venku už bylo světlo a zase sněžilo. Ema ze spánku vzdychla a tentokrát tě kolenem praštila bolestivě do stehna. Neměla asi hezké sny, když sebou pořád tak mlela. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když mě Ema ze spánku profackuje, nedokážu si okamžitě přesně vzpomenout, kvůli čemu by to měla udělat. Ospale nesouhlasně zamručím a úplně se proberu ve chvíli, kdy mě kopne. Pootočím hlavu, abych na Emu viděl, něžně ji obejmu a přitáhnu k sobě, aby neměla šanci ubližovat mi dál. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Znovu vzdychla a objala tě kolem pasu a vtiskla ti tvář do hrudi, ale přesto nebyla klidná a pořád se vrtěla a vzdychala. Nakonec se probudila "Hmmm...." zamručela nešťastně a více se k tobě přitiskla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju ji a v očích se mi pomalu začíná lesknout nejistota, jestli bych ji radši neměl vzbudit. Když se k tomu už skoro odhodlám, probere se sama. Jakmile se ozve to nešťastné zamrčení, pohladím ji po vlasech a po tváři. "Copak?" Zeptám se, protože pro mě byl jediný důvod k rozmrzelosti, jak mě "ztloukla". "Zlý sen?" Doplním svoji otázku tiše a políbím ji na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla "Jo... zlý sen.. ale to je spíš tím, že mi není nějak dobře." políbila tě na rty a vyklouzla ti z náruče "Musím si odskočit." řekla omluvně a vstala. Přetáhla si přes hlavu noční košili a vyklouzla ven z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Posadím se na posteli, trochu nechápavě shrnu vlasy z očí a pak se podívám za Emou, jak mizí z pokoje. Protáhnu se, najdu kalhoty a i když bych možná mohl počkat tady, vyrazím opatrně směrem, kterým zmizela Ema. Počkám na ni opřený o stěnu a přímo cítím, jak ve mě roste nejistota. "Je ti zle?" Zeptám se opatrně, jakmile se zase objeví a podívám se na ni zkoumavě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla "Ano. Není mi dobře od žaludku. Asi jsem neměla včera před spaním jíst ty košíčky." povzdychla si. "Dneska asi zůstanu jen na pečivu a čaji." uhladila si rozcuchané vlasy. Ema vypadala normálně, tedy až na to že neměla růžové tváře, které normálně po probuzení má. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "A jsi si jistá, že je to z jídla...?" Zeptám se opatrně a nejistě přešlápnu. I když to ona by přece měla vědět líp jak já, jestli ano nebo ne. Jenže když to vezmu kolem a kolem, tak... Natáhnu k ní ruku a chytnu se jí. "Mám se o tebe starat?" Zeptám se s úsměvem a udělám k ní krok blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zadívala se na tebe "A z čeho jiného by to mělo být?" ztišila hlas "Jestli myslíš, že by třeba Isabela začala trávit i zbytek rodiny tak o tom celkem pochybuji." stiskla tvou ruku. "Starat se o mě? A jak by jsi se o mě staral?"zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Myslel jsem sice úplně něco jiného, ale to by mi přece řekla... Takže k ní udělám krok, vezmu ji do náruče a odnesu si ji k sobě do pokoje. U ní totiž bude potřeba minimálně vyvětrat. "Myslel jsem na takové ty drobné pozornosti jako vaření čaje, nošení jídla, zahřívání, masáž chodidel..." Začnu vyjmenovávat, položím ji na postel a posadím se na pelest vedle ní. "A když už se tady budeš rozvalovat, najdu si čas, jak si tě nakreslit..." Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se a složila si ruce pod hlavu "To zní dobře. Takhle mě rozmazloval naposledy Jakeš, když jsem byla malá a měla zápal plic." pohladila tě po ruce "No jestli nemáš něco jiného na práci a chce se ti, tak já rozhodně souhlasím. Všemi deseti." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dopoledne mám celé pro tebe. Po obědě bych chtěl jít alespoň na chvíli navštívit maminku." Políbím Emu na rty a pak se narovnám. "Teď nám půjdu najít něco k snídani a pak najdu svoje věci na kreslení..." Vysvětlím ji v krátkosti svůj plán a zvednu se z postele. Jen si počkám, než mi to odsouhlasí, a pak vyrazím dolů do kuchyně, abych zpátky dobalancoval s tácem, na kterém je konvice s čajem, hrnečky, suché pečivo pro ni a aspoň máslo pro mě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V kuchyni tě pozdravila Isabela, stále netušila že o ní už víte. Odešel jsi zpět nahoru za Emou, která stále ležela na posteli a čekala na tebe. "Díky." poděkovala ti a začala pomalu uždibovat rohlík a upíjela čaj. "A jak bys mě chtěl nakreslit?" zeptala se když už měla v sobě půlku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No..." Zamyslím se s plnou pusou a sleduju ji. "Záleží na tom, jestli se necháš nakreslit nahá hned, nebo k tomu dojdeme postupně..." Zazubím se vesele a napiju čaje. Nasoukám do sebe ještě druhý rohlík a pak vyhrabu desky se starými kresbami a tužky a uhly. "Ta druhá verze je zábavnější..." Doplním ještě a jen koutkem oka se na ni podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se "Ale ne, že to budeš někomu ukazovat." varovala tě. Dopila čaj a tác odložila stranou "Takže... co mám udělat?" zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ukazovat?" Zeptám se a nakloním hlavu na stranu. "Aby mi tě někdo okukoval? V žádném případě." Odpovím, odložím desky i s papíry na židli a kleknu si naproti ní. "Stačí, když vydržíš sedět v klidu a nebudeš si na nic hrát... Buď prostě ty." Usměju se a nechám ji, aby si vybrala jak si sedne. "A klidně mi můžeš něco povídat." Vezmu svoje tužky a pustím se do díla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedla si trochu polštář a opřela se o něj, ruce si složila do klína. "Prostě já... jasně." souhlasila. Začal jsi malovat. Ema mezitím ti povídala... kde co. I když někdy delší dobu mlčela. Dokončil jsi první kresbu, pustil jsi se do druhého kdy k tobě seděla zády, košili měla shrnutou z ramen a přes rameno na tebe svůdně mrkala. Když jsi dokončil i ten a Ema se svlékala neustále se culila "Zamkl jsi? Nechtěla bych aby nás tu takhle někdo nachytal." smála se. Sedla si čelem k tobě, kolena přitáhla k tělu a zkřížila v kotníkách, takže její intimní partie byli zakryté. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jde to docela rychle, takže najednou na sobě nemám nic. Jenom přivřu oči a vychutnávám si jeho doteky. Komplimenty v takových chvílích potěší ještě víc než obvykle, takže jenom potěšeně zavrním. "Čím?" Zopakuji trochu roztržitě a usměji se. "Nejspíš tím, že jsi prostě byl se mnou a měl mě rád..." Pohladím ho po nahém rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nezamkl jsem... Ty se stydíš?" Zeptám se s hlavou nakloněnou na stranu, ale pak se zvednu a doopravdy otočím klíčem v zámku. "To trochu nechápu..." Rozesměju se tiše. "Když se milujeme, tak se nikdy nezeptáš, jestli je zamčeno." Pustím se do kreslení a ani při téhle třetí kresbě mě to nebaví o nic míň než při první. Opravím tah, jakým jsem ji nakreslil rameno a vzhlédnu k ní, jestli se na to dočkám nějaké odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ne... já tě nemám rád. Já tě miluji. Ne-li přímo zbožňuji." odpověděl a dál tě laskal po těle. Nakonec tě ještě nějakou dobu hladil než tě vzrušil natolik aby si tě mohl vzít a pomilovat tě. Přesto, že asi prospal většinu dne tak po tom usnul jako když ho do vody hodí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Hned po našem milování si poznamenám další velký rozdíl mezi Hansem a Barym. Bary po tom neusíná, Hans hned. Maličko to zraní moji hrdost, ale docela jsem si zvykla, jak to s ním je. Možná proto tolik času trávím s Barym. Je to totiž něco úplně jiného. Vylezu tiše z postele. Obleču se a sejdu dolů do kuchyně. Mám žízeň, tak zamířím ke skříňce se skleničkami a napustím do ní vodu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To je jiné. To jsme většinou pod peřinou." zamrkala na tebe "A navíc... v té chvíli jsem zaměstnána úplně něčím jiným."usmála se a rychle se poškrábala na lýtku "Navíc jsem žena. Mám práv na trochu zdrženlivosti." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zrovna jsi po sobě umývala sklenici, když se vrátila tvá matka a Jakeš. "Ahoj, Lily. Jaký jsi měla den?" políbila tě na tvář a sedla si unaveně na židli. Jakešovi to trvalo trochu déle, protože něco táhl do domu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Slova jako zdrženlivost a Ema mi k sobě moc dobře nejdou. Takže se rozesměju, div že nespadnu ze židle. "Vždyť tohle kreslení je zatím na nejnevinnější věc, jakou jsme do teď dělali. Pak se ale vrátím ke kreslení. "Tebe by nelákalo nějaké místo, kde by nás mohli načapat? Chceš se schovávat?" Zeptám se s hlavou schovanou za deskami s papírem, jak se usilovně snažím zachytit její podobu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro V očích se ji objevil šibalský ohníček "No.... rozhodně by to bylo zajimavé."dívala se na tebe "Ty by jsi si to chtěl zkusit?" zeptala se zvědavě a poslala ti vzdušný polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na ní a zamyslím se. I tak se bude Lana strašně červenat až kolem mě bude mít projít, potom co Ema dnes večer tak hlasitě projevovala svůj postoj k tomu, co s ní zrovna provádím. Natož aby nás třeba nedej bože načapala v kuchyni. I když pro ni by to byl možná menší problím než pro Amandu. To už bych nálepku, kterou od ní mám teď, nikdy neslepil, ale komu na tom záleží... Nijak konkrétně ji neodpovím, jen pokrčím rameny. "Nevrť se pořád." Napomenu ji místo toho se smíchem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já se nevrtím." ohradila se a nijak po tobě nevyžadovala odpověď. Dokreslil jsi a Ema znovu změnila polohu. Tentokrát si lehla na bok, rukou si podepřela hlavu, druhou si položila na nahý bok. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když dokreslím i ten poslední obrázek, rozložím je všechny na podlahu, aby si je mohla prohlédnout. "Hm...?" Zabručím tázavě, co tomu říká a obejmu ji, zatímco nad nimi stojí a prohlíží si je. "Vezmu si je s sebou..." Usměju se a políbím ji na tvář. "Dovolíš mi to?" Zeptám se tiše se smíchem a pohladím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Moc krásné. Jsi opravdový umělec." pochválila a přestala si je prohlížet a zvedla k tobě hlavu "Jistě. Dovolím." objala tě kolem krku "Vždyť také proto jsem ti byla modelem. Aby jsi si mě mohl nakreslit a odnést sebou. Aby jsi na mě nikdy nezapomněl." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Opřu se o kuchyňskou linku a usmívám se. "Vlastně docela dobrý...byla jsem na procházce s Barym a nakonec jsem potkala i Kiru..už vrátil do Marakéše, tak jsme spolu krátce mluvili." Usměji se. "Kde jste vlastně byli? Celý den jsem vás dva neviděla..." Zeptám se docela zvědavě. Taky mě zajímá, co to Jakeš vleče do domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvá matka se měkce usmála "Šli jsme s Jakešem pro dětskou postýlku. Jakeš se na to malé tak těší... chce mít všechno do jeho narození připravená. A tak mě dneska ráno přemluvil abychom zašli nějakou koupit." mrkla směrem do chodby kde se Jakeš plahočil s postýlkou, kterou byla potřeba ještě složit. "Trvalo nám to tak dlouho... protože Jakeš se nemohl rozmyslet, kterou koupit. Říkal, že vědět jak tak nějakou postaví sám, ale bojí se, aby se pak dítě nějak nezranilo, kdyby to zkazil." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nakouknu do chodby a usměji se. "Jakeš bude skvělý otec." Poznamenám a zadívám se na mámu. "Měla bys víc odpočívat...vidím na tobě únavu." Přejdu k ní a lehce stisknu rameno. "Hans už zase spí..." Našpulím trochu nespokojeně rty. Skoro jako by mi vadilo, že se mi pořádně nevěnuje. Ano, vím, že má teď moc starostí s tou plavbou a já si tak mužskou pozornost nahrazuji u Baryho. Ale ne že by mi to nějak vadilo. U Baryho mám totiž to, co mi Hans prostě dát nedokáže. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To ano... bude." souhlasila "No ano.. jsem unavená, ale šťastná. A zatím tolik odpočívat nepotřebuji. To až později." pohladila tě po tváři a tvému výrazu se zasměje "Ale.. no tak.. netvař se tak. Nebo ti to zůstane. Takhle jsi se naposledy tvářila, když ti bylo patnáct a pohádala jsi se s Lanou. Vůbec se ti to nelíbilo."políbila tě na tvář. "Nezlob se na něj. Jestli takhle pořád pospává, tak má určitě nějaké starosti. Nebo moc práce. Jistě se to brzy spraví." ujišťovala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Díky. Ale to je hlavně i tím, že jsem kreslil tebe." Usměju se a políbím ji na rty. Pak se vyprostím z jejího objetí a sroluju papíry do úzko ruličky, kterou schovám do tubusu, aby byly alespoň v relativním bezpečí. "Půjdeš se mnou za moji maminkou? Jestli ti už tedy je líp..." Zeptám se, zatímco pokládám svůj dnešní výtvarný úlovek na stůl a uklízím tužky a uhly. Trochu se protáhnu, znovu se vrátím k Emě a pohladím ji po ramenech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla "Ráda s tebou půjdu. Už mi je dobře. A tvou mámu mám ráda." odpověděla. Políbila tě do dlaně a pak se šla obléknout. Když na sebe navlékla teplé oblečení, kývla hlavou "Tak fajn. Můžeme jít, jestli chceš." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Začnu se oblékat a jako obvykle to stihnu dřív než ona. "Tak pojďme." Usměju se na ni, obejmu ji v pase, jen se v rychlosti natáhnu pro katanu a pak s ní vyrazím k botníku a potom ven do zimy. "Strašná zima." Zadrkotám zuby a přitáhnu si límec blíž ke krku. "Na Krédě bylo pěkně teplo..." Postěžuju si a zapřemýšlím, že k dnešním narozeninám bych se vůbec nezlobil, kdyby si někdo vzpomněl a nadělil mi nějakou zimní čepici. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu nepřítomně přikývnu. Kdybys tak věděla, z čeho je tak utahaný... Napadne mě jenom a na jméno Lana se trochu ušklíbnu. "Nevím, jestli zmínka o Laně je to nejlepší..." Poznamenám trochu nevrle. "Jsem zvědavá, jestli se tu vůbec ukáže..." Dodám a znovu napustím do skleničky vodu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se a zahákla se do tebe "Jsi na Krédě vymněkl lásko. Předtím než jsi tam odjel jsi si nestěžoval na zimu." políbila tě na tvář. "Matka tě ráda uvidí. Ale měl bys ji říci, že zase odjíždíš. Aby nepřišla na návštěvu s tím, že tě chce vidět a při tom bys byl už pryč." pohladila tě po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvá matka se shovívavě usmála "To se na ní stále zlobíš?" dívala se na tebe "Je to tvá nejlepší přítelkyně. Už od dětství. Jestli zmizela aniž by ti něco řekla, jistě k tomu měla důvod. Normálně si říkáte přeci vše, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kdyby Ema věděla, jak jsem na Krédě vyměkl, asi by se doopravdy divila. A nějaké stěžování si na zimu je asi to nejmenší. "Taky se na ni těším... Jen nevím, co na mě řekne ten její nový mažel... " Pokrčím rameny a upravím popruh od katany, aby mě neřezal do ramene. "No jo..." Zabručím, že ji to určitě nezapomenu říct, i když zase budu muset lhát a ujišťovat ji, že se vrátím a spoustu dalších věcí, které mi přijdou spíš jako nepravděpodobné dobré konce, než realita. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No to já také nevím. Už jsem ho viděla. Přišel mi trochu upjatý a mám pocit, že tvou matku drží celkem zkrátka." Po nějaké době jste došli k domu kde teď žila tvá matka s novým manželem. Byl to normální dům, stejně jako ostatní okolo. Ema se na tebe usmála a zaklepala. Po chvíli se dveře otevřeli. Stál v nich vysoký muž, držený těla měl jakoby přesně podle pravítka. "Emo... rád tě vidím." pozdravil tě trochu ochraptělým hlasem. Zadíval se na tebe, očima blízko u sebe, panenky se mu z užili do úzkých štěrbin "A ty musíš být Kira, že? Pojďte dál. Tvá matka tě ráda uvidí. Pořád o tobě mluví." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zlostně přivřu oči. "Důvod? Jela tam honem kvůli Kirovi. Nechápu, proč by ji tak strašně zdrželo napsání lísku s krátkým vzkazem, když Kira je ten typ, který jenom stěží bude potřebovat pomoc tak slabé holky jako je Lana." Neudržím se a trochu vyjedu. Dopiju vodu a odložím skleničku. "Jdu nahoru." Řeknu jenom a zmizím z kuchyně. Ano, říkali jsme si všechno a Lana s tím skončila. Vlastně je to dobře. Stejně bych jí nikdy neřekla o Barym, takže mi to nikdy nemůže vyčítat. A kdyby, jenom ať to zkusí. Vyjdu po chodech nahoru do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Rysy v obličeji mi na chvíli ztuhnou v nepřátelském šklebu, když Ema řekne, že moji matku snad někdo drží zkrátka. "Jestli na ni křivě vztáhne ruku, tak mu ji useknu..." Zabručím a smetu sněhové vločky z ramene. Počkám až Ema zaklepe a když se mezi dveřmi objeví vysoký muž, co vypadá, že legrace je mu ještě vzdálenější ještě víc než mému otci, v duchu mě to docela překvapí. Ale třeba se pletu a ten nepřátelský pohled patří spíš jílci katany než mě, protože je chlápek pacifista. Natáhnu ruku a zkusím se usmát. "Rád vás poznávám." Zalžu přesvědčivě, protože místo mojí matky vidím pořád vedle otce, a vstoupím dál do domu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Na okamžik jsi myslel, že tvou ruku nepřijme, ale nakonec ji stiskl "Já vás také." pustil vás dál. Pomohl Emě z kabátu "Matka je v jídelně." ukázal na dveře. "Jen běžte. Jako doma." ale neříkal to moc přesvědčivě. "Děkuji." řekla Ema, vzala tě za ruku a raději odvedla do jídelny, kde u stolu stála tvá matka a snažila se nějak upravit chlebíčky. Vzhlédla a tvář ji hned rozzářil radostný úsměv "Emo! Kiro! Oh synáčku! Moc ráda tě vidím." otřela si ruce. Na stole byl talíř se sladkými zákusky, další talíř s koláči a dva talíře s chlebíčky. Zdá se, že tě snad čekala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Uf.." pozdravil tě Jakeš na chodbě. "Lily. Když už máme stejnou cestu. Myslíš, že bys mi s tím pomohla do schodů?" ukázal na dětskou postýlku která teď víc než postýlku připomínala jenom prkna. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměji se. "Jistě." Řeknu jenom a začnu mu pomáhat s jednotlivými částmi nahoru do patra. To, co unesu, začnu nosit nahoru, abych tedy pomohla, když už mě o to Jakeš požádal. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Díky. Jsi moc hodná." odnesli jste nahoru části postýlky do volného pokoje. Když bylo hotovo usmál se na tebe "Ještě jednou díky." vyhrnul si rukávy. "Nechtěla bys mi asistovat při sestavovaní?" nabídl ti ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Seč mi síly stačí se snažím sám sebe přesvědčit, že, když už ho nemůžu mít rád, můžu se ho naučit tolerovat, ale svou ochotou akceptovat mě v tomhle domě, mě doopravdy vytáčí. Když říká, jako doma, nevěřím mu ani slovo. Ale Ema se celkem rychle chopí role někoho, kdo bude tišit vlny a odvede mě pryč, takže třecí plochy se od sebe na chvíli oddálí. "Maminko... Ozvu se jako vždycky mírně jako beránek, rychle dojdu až k ní a obejmu ji. Přitisknu ji k sobě v synovském objetí, trochu jako bych ji chtěl samou láskou umačkat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Kiro. Jsem tak ráda, že jsi přišel, chlapečku můj." několikrát tě políbila na tvář a pohladila po tvářích. Nakonec tě přece pustila "Pojďte. Sedněte si." pobídla tebe i Emu. Ukázala ke stolu "A vezměte si na co máte chuť. Dělala jsem to sama." oči se ji rozzářili pýchou. Přece jen tvá matka co jsi pamatoval nikdy nevařila na tož pekla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V očích se mi leskne nadšením, že ji zase vidím, a jen nerad ji pustím. Nenechám se ale pobízet a posadím se ke stolu. "Tedy... to vypadá perfektně. Vážně..." Natáhnu se hladově pro jeden z chlebíčků a jen co ho dožvýkám pro další. Byl to dobrý tah neobědvat před tím, než jsme sem šli. "To je výborný..." Zamumlám trochu nezdvořile s plnou pusou a usměju se. "Tos chystala jen kvůli nám?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka byla moc ráda, že ti chutná "Jen si vezmi dítě." pobídla Emu, která se trochu zdráhala. "Děkuji." vzala si koláč. Maminka si ti stoupla za záda a položila ti ruce na ramena "Jistě, že. Navíc... hlavně pro tebe. Myslíš si snad, že jsem zapomněla na tvé narozeniny?" políbila tě na tvář. "Jsem přece tvoje máma. Vždy si budu pamatovat den, kdy jsem tě porodila." projela ti rukou vlasy. "Chvíli počkej..." odběhla a když se vrátila s podnosem na kterém nesla čokoládový dort se zapálenýma svíčkami "Všechno nejlepší k narozeninám, Kiro." postavila dort před tebe. Byl trochu křiví, ale jak se zdálo dělala ho tvá matka také sama a byla na něj patřičně hrdá, že se ji podařil, relativně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Prohrábnu si rukou vlasy a usměji se. "Moc ráda." Přikývnu docela vesele a nechám ze sebe úplně spadnout tu nazlobenou náladu na Lanu. Ale že se to vrátí hned, jak ji uvidím, tím jsem si jistá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Výborně. Tak jdeme na to." zarazil se a rozhlédl. Poškrábal se na hlavě "Hm.. ale kde začít?" začal probírat prkna "Zkus najít podstavec.. měl by být označen."chvíli se prkny prohraboval "Ah... tady to je... mohla by jsi to rozložit po podlaze já zatím zajdu pro nářadí." poklepal tě po rameni a odběhl pro nářadí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Volnou rukou sevřu maminčinu dlaň, polknu a zvrátím hlavu dozadu, abych na ni viděl. Podobně šťastný jsem si přišel málokdy, takže v obličeji jen zářím. "Nezapomněla...." Zakroutím hlavou s výrazem malého kluka, a když odtančí pryč a vrátí se zpátky s dortem, málem mi spadne čelist na stůl. "Čokoládový dort!" Praští mě všechny vzpomínky z dětství. Jak jsem Joshovi vždycky záviděl, že má narozeniny dřív než já, že jsem mu chtěl pomáhat sfoukávat svíčky a on mi to nechtěl dovolit, že jsme se jednou i poprali, ale podařilo se mi sobecky udržet největší kus narozeninového koláče, co tenkrát ještě pekla Minerva. Vlastně to strašně zabolí. Ještě jsem ho nenechal tak úplně odejít... Bylo by mu šestadvacet... A mohl bych se spolehnout, že mi pomůže. Zůstanu civět na plamínky těch svíček, a pak vstanu a matku pevně obejmu. "Děkuju." Hlesnu tiše a nechci ji pustit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro I matka tě pevně objala, byla menší jak ty, tak ti mohla položit hlavu na rameno. "Prosím. Jsem moc ráda, že ti to udělalo radost." pohladila tě po tváři. Zvedla hlavu, vzala tvou tvář do dlaní a zadívala se ti do očí. "Jsi moje dítě. Nikoho na světe nemiluji více, jak tebe, Kiro." v očích se ji objevili slzy "Mrzí mě, že jsem tebe a Josha opustila, když jste byli malí. Nikdy si to nepřestanu vyčítat. Byla to ta největší chyba mého života."otřela si oči "Tak si sfoukni svíčky a něco si přej ne?" usmála se. Ema seděla tiše ani nedutala, tvářila se rozpačitě a dívala se jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se sama zmíní o Joshovi a tom, že nás opustila, objeví se mi na tváři docela bolestný výraz, který se ale po chvíli změní už v docela vyrovnaný. Pak ale řekne, že mám sfouknout svíčky, takže ji pustím a otočím se zpátky k dortu. Shrnu vlasy z tváře a nadechnu se, abych mohl fouknout. Dobře... tak já si přeju, ať to všechno dobře dopadne... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi sfoukl svíčky, tvá matka zatleskala stejně jako Ema a obě ti popřáli k narozeninám. "Tak a teď dárky." řekla matka a kývla na Emu. Ta přikývla a na chvíli se vytratila z kuchyně. Tvá matka se na tebe usmála "Musím říci, že je velice těžké pro tebe vymyslet nějaký praktický dárek." políbila tě do vlasů. A pak ti podala malou krabičku "Musím říci... nic lepšího mě nenapadlo." řekla omluvně. Když jsi krabičku otevřel bylo v ní v sametu uložených několik ampulí. "Třeba se ti to někdy bude hodit." pokrčila rozpačitě rameny. "Je to sada omamných látek. Vyrobené na zakázku. Žádná není smrtelná. Ale třeba tahle když ji hodíš na zem tak lidé v místnosti upadnou do bezvědomí na několik hodin. Tahle zase způsobí halucinace, tohle dezorientaci a tohle se dává do vody, po vypití na člověk ně několik dní trpí silným průjmem.. takový vtípek." Ema se vrátila "A tohle je ode mě." položila na stůl další krabičku. Když tu jsi otevřel, tak to byla kapesní souprava na čistění a ostření sečných zbraní. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš se vrátil s nářadím a pustili jste se do sestavování. Objevila se i máma, která podívala aspoň nářadí, když ji Jakeš nedovolil cokoliv dělat, aby se nenamáhala. Trvalo to nějakou dobu a noc se protáhla do brzkých ranních hodin, ale postýlku jste úspěšně sestavili. Byla moc pěkná. Dřevěná, lesklá s bílým povlečením a matrací, takže vlastně byla jak pro kluka tak pro dívku. Možná se to změní až se dítě narodí. Jakeš tebe a tvou matku objal kolem ramen a díval se spokojeně na postýlku "Jsme šikovní. Co myslíte?" zeptal se. "Je moc krásná." řekla tvá matka dojatě a s Jakešem se políbili. "A co ty?" zeptal se tě Jakeš. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Je to jako vrátit se o deset let zpátky, ale vůbec mi to nevadí. Dort, dárky... chlebíčky, cukroví. Jediné, co k té idylce chybí je uzdravený otec a živý Josh. Dychtivě rozbalím oba dárky a v očích se mi nadšeně zaleskne. Sice bych nečekal, že matka, která s tím, co dělám nikdy nesouhlasila, mi dá zrovna takový dárek, ale o to víc si ho cením. Hlavně kvůli tomu, co mě čeká dál. Oběma jim poděkuju a obě ode mně dostanou pusu. Matka na tvář, Ema na rty, abych ji vynahradil, jaké scény musela být svědek. "Děkuju. Moc. A ten se spráskáme tím dortem." Začnu se rozhlížet po noži. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom se zasměju a přikývnu. "Já byla u zrodu..." Zasměju se a přejedu prsty po hraně. "Líbí se mi." Řeknu, ovšem něco jako že bych takovou chtěla mít taky jednou pro svoje dítě, raději vynechám. Mohlo by dojít k nějakému informačnímu šumu, což by mělo za následek představu, že se chystám nějakou rodinu zakládat. A to se opravdu nechystám. Na hromadu dětí jsem ještě moc mladá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka ti podala dlouhý nůž aby jsi mohl nakrojit dort. Nakrájel jsi dorty a každý si vzal kousek. Pustil jsi se do dortu. Byl moc dobrý. Prostě čokoládoví. Nebyl suchý, ale byl takový vláčný přesně jak to máš rád. Ema dort tvé mámě pochválil a ta mohla odletět hrdostí až ke stropu. Zachytil jsi pohled Emy, která kývla nenápadně na tvou matku, aby ti naznačila aby jsi nezapomněl se ji zmínit, že zase odjíždíš. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To jsem moc rád." pohladil tě po rameni a pak se podíval na hodiny "No... už je, ale celkem pozdě. Nepůjdeme spát?" zeptal se matky, ale i tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jako by nic, přehlédnu Emino nenápadné kývnutí hlavy, a začnu rozpřádat rozhovor na úplně jiné téma. Směrem ke Krédě, kterou jsem si tak oblíbil. O lidech, jací na ní žijí a jak, o krajině, architektuře, zvycích a místních plážích. Nebudu ji to přece říkat, když jsem zrovna přišel. Chci s matkou mluvit bez stínu toho, že mi to zkusí vymluvit, zakázat nebo že uvidím, jak ji je to líto a bojí se. Za oběť mému vyprávění padne pořádný kus dortu a dost chlebíčku, a trochu se usmívám, jak ja maminka hrdá, že se ji to všechno podařilo. K tématu mého dalšího odchodu se nehodlám přiblížit dřív než bude čas vrátit se k nám domů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Naštěstí, její noví manžel se v jídelně ani jednou nezjevil a ty jsi byl rád. Ema tě už nijak nepobízela a prostě jste se bavili. Ale nemohl jsi si nevšimnout, že si tvá matka a Ema vyměnili záhadné pohledy. "Promiň, Kiro. Omluv mě na chvíli. Emo.. mohla bys mi jít pomoci do kuchyně?" ozvala se najednou matka a vstala. Ema na okamžik zaváhala, ale také vstala a odebrali se do kuchyně, která byla hned vedle. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Střelím po dvou nejdůležitějších ženách svého života podezíravým pohledem, co se na sebe tak záhadně dívají, ale ani neceknu. Jen kývnu hlavou, že si tady zatím popovídám s nějakým dalším chlebíčkem, a nechám je obě odejít. Jen z toho jejich spiklenectví nemám dobrý pocit. Jsem rád, že si matka Emu tak oblíbila, ale nějaké tajné rozhovory v kuchyni mě trochu znervózňují, když ještě navíc nevím, co z nich vyplyne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvá matka zřejmě pořádně nezavřela dveře a tak zůstali pootevřené. V náhlé samotě v které jsi se ocitl jsi slyšel jejích tlumený rozhovor, ale slovům jsi nerozuměl. To by jsi se musel asi přesunout ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pootočím hlavu ke dveřím a našpicuju uši. Možná se i trochu na židli nahnu, ale zvedat se mi nechce. V hlavě mám totiž docela jasně zřetelnou vzpomínku, jak jsem ještě byl u Emy a ona byla schopná jít odpověď na klepání dveří, když já jsem ho vůbec neslyšel. Takže kdybych teď šoupnul židlí, určitě si toho všimne. Nemluvě o tom, že vlastně ani nevím, jestli chci slyšet, co si ty dvě vykládají a jestli je to pro mě tak nezbytně nutné znát. A poslouchat za dveřmi není slušné. Jen se i s židlí tiše posunu kus od stolu, ale nezvednu se, abych je šel odposlouchávat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zaslechl jsi pár slov z jejich rozhovoru, jen díky tvému vytrénovanému sluchu. "... říct. Měl by... vědět." zaslechl jsi hlas tvé matky. Ema chvíli mlčela, jasně jsi ji v duchu viděl, jak vrtí hlavou "... nejde. Teď ne. Jenom by si...starosti." "Tak kdy....chceš říci?" "Sám se to.... Až se vrátí." "Vrátí odkud?" nechápala tvá matka. "To ti řekne sám."s tím jejich rozhovor asi skončil a vrátili se zpět do jídelny. "Tak.. kde jsme to skončili?" zeptala se tvá matka. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Usměju se na ně obě, jako by mi hlavu nevrtalo, co jsem slyšel, ale nahlas se k tomu nevracím. Místo toho spustím o tom, jak vypadá rok na Krédě, co mi tenkrát Alex zjistil z těch knížek. A v mluvení se nezastavím dřív než padne tma a já podvědomě vycítím, že je čas odejít, aby matčin nový manžel nebyl nervózní, že se tady zdržuju nějak moc dlouho. "Už bychom měli s Emou jít..." Spustím nakonec a neochotně se začnu zvedat. "Přijdu tě zase navštívit.... až se vrátím." Chytnu matku za ruku a podívám se na ni. "Musím ještě odplout na Sopečný ostrov, ale pak už se snad v Marakéši zdržím déle než pět dnů." Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvá matka k tobě zvedla oči "Takže zase odjíždíš...." vzdychla smutně. "Mohla jsem to tušit. Tvářil jsi se pěkně provinile." krátce se zasmála "Hlavně dávej na sebe pozor a vrať se. A hned, jak se vrátíš se za mnou zastav. Ano?" stiskla ti pevně ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jasně, až se vrátím, objevím se tady." Přisvědčím matku a políbím ji na tvář. "Měj se hezky." Rozloučím se s ním, usměju se na Emu, jestli je připravená odejít a vyrazím ke dveřím. Obout boty, navléct do kabátu a pak znovu vyrazit do zimy. Čepici jsem sice nedostal, ale ty dva dárky jsou vlastně mnohem lepší. "O čem jste s matkou mluvily?" Zeptám se zvědavě a chytnu se Emy za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka vás šla doprovodit a ještě chvíli vás pozorovala ve dveřích. Kdyby jsi se ohlédl viděl by jsi, jak tiskne k sobě oči, jako by se modlila. Ema se do tebe zavěsila a zavrtěla hlavou "O ničem důležitém. Jenom jsem měla takové problémy v intimních partiích a tak se mě ptala jestli je to už v pořádku." odpověděla bez zaváhání. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom Jakešovi přikývnu. Má pravdu, už je dost pozdě a já jsem za celý den utahaná. "Tak dobrou noc." Popřeju těm dvěma a vydám se do svého pokoje. Vklouznu dovnitř a převleču se do krátké noční košile. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na Emu a vlastně docela nerad si uvědomím, že mi lže. Nebo možná nelže, ale pravdu mi taky neříká. Výraz v obličeji se mi nepatrně změní ze spokojeného na přestíraně spokojený a mlčky upřu pohled před sebe. "Aha." Odpovím jenom, což je v podstatě i adekvátní reakce na tuhle odpověď. "A už je to v pořáku?" Zeptám se, protože i kdyby si to vymyslela, měl bych o ní strach. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka a Jakeš ti popřáli dobrou noc a pak se sami odebrali do ložnice. Hans stále spal. Těžko k uvěření, že ještě před chvílí měl dost energie k tomu s tebou tancovat a milovat se a najednou zase vytuhnul. Lehla jsi si k němu a brzy usnula. Když jsi se ráno probudila, Hans byl už pryč a na stolku jsi od něj měla vzkaz že šel ještě něco vyřídit s kapitánem, ale že se brzy vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se na tebe podívala a usmála se "Ano.. už ano. Nemusíš se bát." trochu silněji ti stiskla ruku. Věděl jsi, že lže, viděl jsi to na ní a ona nejspíš viděla na tobě, že ji nevěříš. Ale nic neřekla, dál dělala, že to co řekla je pravda. Dorazili jste domů "Páni.. jsem plná... asi se půjdu umýt a pak rovnou lehnout."usmála se na tebe "A co ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pomůžu ji z kabátu a pověsím ji ho na věšák. Sám ale oděv odkládat nezačnu. "Musím ještě za Thomasem a Alexem." Usměju se omluvně, že ji tady nechám samotnou. "Domluvit se s nimi, jestli poplují s námi." Pokrčím rameny. "Asi se vrátím pozdě. Tak dobrou noc." Popřeju ji, krátce ji políbím na rty a přejdu zpátky ke dveřím. Na co si to hrajeme? Proč mi to nechceš říct? Kvůli čemu bych si dělal starosti? Vyjdu zpátky do zimy, risknout, že oba zastihnu in flagranty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odešel jsi první za Alexem u kterého jsi měl skoro jisté, že bude doma. Byl doma a dokonce už v oblečení na spaní "Kiro? Ahoj... co tu děláš?" zeptal se a tvářil se, jako kdyby jsi ho vyrušil z něčeho velice důležitého. "Pojď dál." pozval tě když viděl, jak se klepeš zimou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Dobře, měl jsem si líp vymyslet, kdy se stavím, když shlédnu Alexe v oblečení na spaní. "Ne, díky. Už je dost pozdě. Asi..." Shrnu vlasy z očí a odmítnu jít dál. "Za dva dny v poledne vyplouvá loď směrem k Sopečnému ostrovu a dál... kvůli Elietimm." Sdělím mu v rychlosti, co chci. "Rozmysli si do zítra, jestli popluješ, nebo ne... A dej mi vědět." Dokončím a podívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se zatvářil udiveně "No... já myslel, že to je jasné, že jedu s vámi.... nic si rozmýšlet nemusím. Jistě, že pojedu." usmál se. "Alexi? Co tam děláš tak dlouho?" ozval se hlas Kate. "Hned jsem u tebe srdíčko." houkl Alex zamilovaně. "Takže domluveno? Jo.. a jak je Emě?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Možná jsem mu měl říct, že by taky nemusel stihnout svoji vlastní svatbu, ale protože jsem stará krysa, zamlčím to. A budu se tvářit, že jsem to sám nečekal. "Dobře. Domluveno." Kývnu hlavou a pousměju se, když se ozve Kate. "Emě je fajn. Ale už tě nebudu dál zdržovat. Dlouhou noc." Popřeju mu nezištně a vyrazím ještě k Thomasovu domu, v duchu sám se sebou uzavírám sázky, jestli a jak ho zastihnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se s tebou rozloučil a pak zavřel se slovy "Už běžím, můj anděli!" Pře sladké. Thomase jsi také zastihl, byl ještě oblečený a spíš vypadal, že je na odchodu "Ahoj, Kiro..." pozdravil tě "Nemám na tebe čas. Promiň. Jdeme s mou milou Kréďanou do divadla. K mé smůle má ráda kultůru a tyhle ty věci..." protočil oči. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro V posteli je chladno a nakonec i pohled na místo vedle mě, které je prázdné, mě ujistí o tom, že už tady Hans zase není. Buď ho nevidím anebo spí. Začíná mě to opravdu rozčilovat. Docela vztekle se obleču a vyrazím do kuchyně, abych ulovila něco k snídani. A pak se chystám jednoduše jít ven. Stejně tu už nemám co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zaberu prostor před ním tak, aby si na mě ten čas musel doopravdy udělat a zopakuju mu to samé, co Alexovi. Jen s jeho účastí počítám snad ještě méně, když si uvědomím, že si sem vlastně dotáhl ženskou. "Smůla, brácho, budeš si s tím muset nějak poradit..." Doplním ještě na jeho stesky ohledně návštěvy divadla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Moc daleko jsi, protože jsi narazila na Lanu. Když tě uviděla usmála se "Lily! Ahoj! Máš čas? Musím ti toho hodně vyprávět!"přicupitala k tobě a objala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ušklíbl se "Však ono ji to přejde." řekl a uhladil si vlasy. "Pokud jde o cestu na ten ostrov.. samozřejmě, že pojedu... a ona si zatím může chodit za kulturou dokud ji to nepřestane bavit." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu mi zmrzne výraz v obličeji, když ji uvidím. Narozdíl od Lany objetí neopětuji. Nemám na to náladu ani myšlenky. "Ahoj..." Řeknu konečně a trochu od ní odstoupím. "A čím začneš? Žes tam jela kvůli Kirovi a neměla jsi deset vteřin na naškrábání vzkazu?" Neodpustím si rýpnutí. "Nebo tím, že tě tam Kira vůbec nepotřeboval, protože vypadá líp než jenom v pořádku?" Dodám a založím si ruce na prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se na tebe zadívala a pak se zatvářila provinile "Promiň. Vůbec mě to nenapadlo. Myslela jsem, že ti to moje máma řekne a no.. no prostě..." začala šoupat novou. "Ale kvůli tomu jsem za ním nejela abych se ujistila jestli je v pořádku. Jela jsem tam protože neznal tu kratší cestu. Je to tak, že tam jdou dva přístavy. On tam plul tou dlouhou cestou. Tou kterou jsem plula já je o hodně kratší a bezpečnější. A když jsem zjistila, že Ema je těhotná... neváhala jsem a plula za ním abych ho co nejdříve dovedla domů. Nepřiplout tam.. tak tam ještě dneska trčí."zadívala se na tebe "Promiň. Nechtěla jsem aby sis dělala starosti." vzala tě za ruku a stiskla, vypadalo to že ji to opravdu mrzí "Odpustíš mi to prosím?" prosila. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Divil bych se, kdyby mu třeba do té doby nedala košem, ale poměrně rád se usměju, že tam s Lily, Hansem a Barym nebudu sám. Alespoň nějakou oporu v Alexovi s Thomasem budu mít. "Tak fajn." Poplácám ho po rameni. "Užij si to divadlo." Popřeju mu škodolibě a dřív než se mi dostane pohlavku, zmizím. Zpátky domů. Udělat si teplej čaj, trochu rozmrznout u krbu a pak zalehnout. A co když to všechno s Emou... Co kdyby byla těhotná? Ale to by mi snad řekla... Tedy, kdyby to bylo moje dítě... To bych snad měl právo vědět... |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom stěží potlačím nutkání se ušklíbnout a když řekne, že je Ema těhotná, slabě strnu. Kira i tom včera určitě ještě nevěděl... “Ano, mluvila jsem s tvojí matkou, ale o něčem úplně jiném...a Kira by se vrátil tak jako tak. Měla jsem pocit, že máš o svého otčíma starost a klidně ho tady necháš...ještě, že se Bary vrátil a začal se o něj starat. Jinak tady už nemusel být.“ Udržím se, abych nevytrhla svoji ruku z jejího sevření. “Nedělala jsem si starosti, protože jsem jednoduše nevěděla, že tady nejsi.“ Odseknu. Stres z toho všeho se jednoduše hromadí, z plánované plavby, z Hansovi nepřítomnosti, z poměru s Barym, z Jakešova dítěte, z toho všeho. “To si ještě rozmyslím.“ Přivřu oči. Je toho na mě poslední dobou moc. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Laně se svěsili koutky a pustila tvou ruku "Jistě.. vrátil by se. Ale kdo ví kdy... bylo by lepší.. kdyby nám s otcem pomohl.... problém byl v tom, že jsem nevěděla jak to jeho trávení dokázat... Kira v tom umí chodit..." vzdychla "Mrzí mě to..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když už jsi neschytal pohlavek tak tě aspoň sejmul sněhovou koulí. Vrátil jsi se domů, potkal jsi se k Amandou, která ti popřála dobrou noc a šla nahoru do ložnice. Kuchařka byla stále v kuchyni. Vešel jsi do svého pokoje ve kterém byla tma a Ema ležela v posteli. Ale nespala. Stejně jako ty jsi to na ní poznal, když nespala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Umí chodit? On snad ví, jak dokázat otravu? to by musel být lékař a to není, pokud vím." Řeknu. "Bary už dokázal, že je to otrava a zahájil nějakou protiléčbu..." Dodám. "Mě to mrzí taky, že jsem ti nestála ani za lístek nebo vzkaz po někom..dozvím se to až po tolika dnech, když jsem za tebou šla domů a kuchařka mi řekla, že jsi dávno odplula za Kirou." Řeknu pořád ještě rozčileně. Bolelo mě, že na mě tak snadno zapomněla. Výborný předpoklad pro přátele. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ale Lily! Tak to není." vyjekla a znovu tě vzala za ruku "Jsi má nejlepší kamarádka. Jsi pro mě jako sestra." zadívala se ti do očí "Ano.. Kira se nevyzná v lékařství.. ale ví jak se vypořádat s tím co ho tráví... jak ho odhalit.. nebo ji... stále doufám, že to není matka."zadívala se ti do očí "Mám tě moc ráda, Lily. Opravdu. A omlouvám se... že jsem to takhle zkazila..." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Po tmě odložím všechny svoje věci na jejich místo, úplně potichu, i když vím, že Ema nespí. Dokážu ji snadno odhalit, stejně jako ona mě. Chvíli ještě tiše štrachám po pokoji, ale nakonec se posadím na pelest a skloním k ní hlavu. "Ještě nespíš?" Zeptám se a strčím zmrzlou ruku k ní pod peřinu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyjekla a trhla sebou, ale neodtáhla se, stejně by jsi ji svýma ledovýma rukama pronásledoval. Otočila se na tebe "No.. teď už určitě ne...." vzdychla "Ne ještě ne... nějak bez tebe nemůžu usnout."natáhla se a rozsvítila olejovou lampu, nemusela ji znovu zapalovat, plamen byl jenom utlumen na minimum. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pobaveně se usměju, když vyjekne, počkám až zařídí v pokoji trochu světla a pak se nasoukám pod peřinu za ní. Přitisknu se k ní, ruce ji položím na zadeček a jenom se potutelně usmívám, jak ji naskakuje husí kůže. "Tak už jsem tady, už můžeš spát." Políbím ji něžně na rty a otřu se tváří o její. Ať mi neříká cokoliv, miluju ji a nic se na tom nezmění. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi ji položil ruce na teplý zadeček, cítil jsi, jak ji naskočila husí kůže a stáhla půlky k sobě. "Dobře... jen mi řekni jak jsi pořídil?" zeptala se a když si zvykla na chlad, který z tebe táhl přitulila se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zabořím obličej do jejích vlasů a chvíli jenom nasávám její vůni, než se konečně rozhodnu odpovědět. "Zastihl jsem je oba... Alex se zrovna chystal jít spát, s Kate, a Thomas do divadla..." spustím oklikou. "Oba souhlasili, že poplují." Dokončím a pohladím ji po zádech. "Takže si konečně můžu být jistý, že mě bude mít kdo bránit před Lily. Nevím proč, ale mám pocit, že ta holka mě nemá ráda." Svěřím se s tichým smíchem Emě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se, pohladila tě po tváři "Tak to nechápu... i když... třeba tě musí jen lépe poznat. S Lanou jste se přece také nesnášeli a teď jsi její velký vzor." políbila tě a zase utlumila světlo. "Jsem ráda, že ti bude někdo krát záda." zavrtala se ti do náruče. "Dobrou noc." popřála. Ale nemlčela dlouho, cítil jsi jak se vrtěla. Nakonec vzdychla "Kiro..." zašeptala a ty jsi cítil v jejím hlase obavy "Jsem těhotná." pípla že jsi to zaslechl jen zázrakem. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dobrou noc" Popřeju ji a zavřu oči. Jen trochu nespokojeně zamručím, že se pořád tak vrtí a dloube mě lokty do žeber. Našpicuju uši, když mě osloví, i když je to spíš jen takový pozvzdech, po kterém čekám, že řekne, abych neodplouval, ale dočkám se něčeho úplně jiného. Pravdy. Chtěl jsem se ji dozvědět, tak teď ji mám. "Tě...hotná? Zopakuju a posadím se na posteli. Překvapeně zamrkám a rychle si uvědomím, že přání, co mi vlezlo do hlavy na Krédě, se splnilo rychleji, než bych čekal. Trochu mimo obraz, využiju ukazováčku jako prostředku, jak ukázat na sebe, v očích pitomou otázku: Otec jsem já? |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi se posadil, Ema se zase natáhla a rozsvítila. Také se posadila a dívala se na tebe, čekaje co přijde. Vztek, radost, strach. Když jsi se mlčky zeptal přikývla "Ano.... ty. Nikdo jiný otec být nemůže. Neměla jsem nějakou dobu před tebou a nikdy jsem tě nepodvedla a ani o tom neuvažovala." odpověděla a stále tě pozorovala, kousaje si při tom ret. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Ano, zkazila, to je to správný slovo..." Poznamenám a zadívám se kamsi do prázdna. "Stejně se tu zdržím už jenom dva dny...pak odplouváme." Podívám se konečně na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Doufám, že jste si dali pozor. Nechci, aby tady za tři roky běhalo něco s očima po tobě... Přehrají se mi v hlavě Jakešovy slova a několikrát naprázdno otevřu a zavřu pusu. A dejte si záležet, už se těším na vnoučata... Ozve se pro jistotu i maminka, aby vzpomínání nebyl konec. Rukou vjedu trochu bezradně do vlasu a podívám se na Emu. Já...? Já budu otec...? Ale vždyť to jsem přece chtěl... Rodinu, fungující rodinu. Jen ne zrovna když musím odplout někam ke všem čertům. Uvědomím si, že na mě Ema trochu s obavami kouká. "Těhotná." Zopakuju ještě jednou, zvednu se z postele, ale pak se zase posadím. "Takže já budu táta?" Zeptám se nejistě, jako bych nevěděl, jestli na něco takového mám oprávnění, ale pak ji obejmu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Laně se v očích objevili slzy. Muselo ji to hodně mrzet. "Odplouváš? Kam? A.... na jak dlouho?" ptala se a hlas se ji lehce chvěl potlačovaným pláčem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu stáhnu obočí a uhnu očima. "Na několik měsíců...nevím, jak dlouho to bude trvat...prostě než se to vyřeší..." Řeknu neurčitě, protože sama to nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pevně tě stiskla a vzdychla, úlevně vzdychla. "Ano... budeš otec. Teď už snad chápeš, proč jsem ti nic neřekla a lhala ti. Nechtěla jsem aby sis myslel, že to proti tobě používám jako... závazek k tomu aby jsi tady zůstal. Aby jsi si nemyslel, že tě vydírám." podívala se na tebe. "A.... co... co si o tom myslíš? Jsi rád? Já jen...že jestli ne... nechci aby jsi se k dítěti hlásil jen z povinnosti. Chápeš, jak to myslím?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nejsem si jistý, jestli by mě napadlo, že by mě svým těhotenstvím chtěla vydírat, ale co si budu nalhávat, závazek to je. Tím spíš, že si teď doopravdy nejsem jistý, jestli ji tu můžu nechat samotnou. Jenže neodplout nejde. To je mi nad slunce jasné. Vezmu její obličej do dlaní a políbím ji. "Jsem rád." Potvrdím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Radostně se usmála "Ah Kiro..." pevně tě objala a dlouze políbila "Jsem tak ráda.. bála jsem se... že nebudeš rád." pevně tě držela v náručí "Jsem tak šťastná.... jsem v pátém týdnu. Doufám... že se domů vrátíš předtím než se narodí." přitulila se. "Miluji tě Kiro." šeptla dojatě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V duchu bych si musel nafackovat, takže to ani nezkusím spočítat. Čeká dítě... A já budu otec... Opakuje se mi to v hlavě ještě nějakou dobu, co mě objímá, ale část ve mě se bojí, aby mi tu idylku něco nepokazilo. "To taky doufám. Chci vidět, jak ti bude slušet bříško." Ale u porodu se mnou nepočítej... Otřepu se v duchu a vzpomenu si na rozhovor s Liou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otřela se tváří o tvé rameno "To určitě stihneš.. přece jen těhotenství nějakou dobu trvá..." začala tě jemně obsypávat polibky. "Ani nevíš, jak se mi ulevilo když jsem ti to konečně mohla říci.. hned se cítím lépe." lehce ti olízla ucho a políbila tě na něj. "Jen ještě jedna věc... mohu se s tím chlubit a nebo bys raději, kdybych si to těhotenství nechávala prozatím pro sebe?" zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se na tebe chvíli mlčky dívala "Bude se mi stýskat. Dávej tam na sebe pozor... "popotáhla. "Nepůjdeme se projít, Lily?"navrhla ti "Chtěla bych ti všechno vyprávět. Jestli tedy chceš." skoro kňučela. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nakonec mi té blonďaté potvory bylo trochu líto. Ale mohla si za to všechno sama. "Budu tam mít víc ochránců než dost." Trochu se konečně pousměju a přikývnu. "No tak dobře, a jestli něco vynecháš, tak si mě nepřej." Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Děvět měsíců, jestli se nepletu... do té doby se vrátím. Určitě... Přestavím ten koupený dům a odstěhujeme se tam. Kreslím si v duchu naivní vize své budoucnosti a jen okrajově poslouchám, co mi říká. Chlubit? Přiložím ji prst na rty, aby si to zatím nechala pro sebe. Alespoň než se vrátím, pokud to tedy bude v době, kdy to na ní ještě nebude poznat. Rukou ji vjedu do vlasů, pohladím ji po tváři a něžně políbím na rty. Ale v očích němou otázku, jestli už bychom mohli jít spát. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se radostně usmála, zahákla se do tebe a vydali jste se na pochod Marakešem "Kréda je fakt úžasná. Všichni chlapy tam mají vousy... tedy až na ty co jsou na kluky. Ženy tam beze studu chodí spoře oděné.. ale mají suprové oblečení.. takové.. jiné... a šperky a kde co.. jo... taky jsem ti něco přivezla." sáhla do kapsy a podala ti menší balíček "Když už jsem tam byla... jo a ti chlapy.. jsou moc pěkní. Fakt." začala ti vyprávět "Bydlela jsem u Šivy a jeho ženy Lii. Představ si to.. mají pět dětí.. a pak další dítě na cestě. Nechápu to jak to ta ženská může zvládat. Ale jsou to milé děti. A s Kirou se ta nejmenší myslím že čtyřletá Ariana se spolu hodně sblížili. Měla jsi vidět jak plakala, když Kira odcházel a Kira byl pak nějakou dobu pěkně nasupený." zavrtěla hlavou. "Ale Elietimm.... už byli i tam. Na Krédě. A dělali tam pěkný bordel. Pořád vykrádali Šivovi sklad se starožitnostmi. A nemohli je chytit." informovala tě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi ji mlčky požádal, aby si to zatím nechala pro sebe, přikývla. "Pojďme spát." souhlasila s tvým stejně němým návrhem. Políbila tě, zase zhasla a vzájemném obětí jste si lehli. Ema se k tobě tiskla pevně, aspoň do doby než začala usínat a její stisk ochabl. Teď když věděla, že jsi rád za dítě se ji nejspíš usínalo mnohem snáz. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nedokážu zabrat ještě hodnou chvíli po tom, co Ema usne. Jak se mi v hlavě neustále dokola motá všechno, co se teď událo. A taky všechny ty úvahy o tom, jak moc jsem se změnil, když jsem rád, že budu mít rodinu. Ještě před rokem... Zavrtím hlavou, abych na to raději zapomněl, a schovám obličej Emě do vlasů. Třeba mám taky právo na trochu toho štěstí. Až to všechno skončí, začnu od začátku. "Dobrou noc" Šeptnu, přestože už spí, a zavřu oči, abych zítra ráno dokázal vůbec vstát a začít se připravovat na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usnul jsi. Ale nespal jsi klidně. Ve spánku tě stále pronásledovala otázka tvého budoucího otcovství. Ráno jsi se probudil zase dřív než Ema, která ležela vedle tebe na boku a stále spala. Venku už bylo světlo a zase hnusně sněžilo a vypadalo to na pěkný vichr. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Docela pozorně Lanu sleduji a zasměji se hned při zmínce o vousatých mužích. "Pochybuju, že by si Kira nechal narůst plnovous." Rozesměji se srdečně při vzpomínce na Kiru, že včera měl tvářičku hladkou jako dětská prdelka. Vezmu si od ní balíček a zvědavě se na něj podívám. Zatím nic neřeknu, protože Lana pokračuje ve vyprávění. Na zmínku o blonďácích se ušklíbnu. Vážně je nesnáším. Ale pak svoji pozornost dokonale přesunu k balíčku. "Co je to?" Zeptám se, ale prsty začnou nedočkavě rozevírat papír. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak jsi úplně vedle... nechal si vous narůst... vypadal fakt hustě." zachichotala se. "To? suvenýr." odpověděla. Otevřela jsi balíček. V něm byl krásný, zdobený šátek s orientálními ornamenty. Měl od každé barvy trochu, takže se hodil asi ke všemu. Pak ještě malá krabička ve které byli zlaté náušnice v podobě lastur se zelenými kameny. "Doufám.. že se ti líbí..." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se vzbudím, připadám si, jako by mě Raphael pořádně zlámal, a tak se vstáváním nijak nespěchám a jen se zůstanu spokojeně rozvalovat na posteli. Emu nechám spát a jen si tak šťastně zamilovaně užívám možná předposlední chvíle, kdy vedle ní budu moct takhle ležet. Protože nic netrvá nikdy věčně, natož taková milenecká idylka. S dítětem na cestě a budoucím otcem taky. Jenže na rozdíl k životu někam pěkně do krajů smrti. Ale třeba to nakonec nedopadne zle. Přeci jen... naděje umírá poslední, že? Pohladím Emu něžně po vlasech a pak se přeci jen tiše zvednu. Obleču se, zajdu do koupelny a pak po schodech do kuchyně, kde už určitě bude Amanda, abych se ji krátce zeptal, jak se daří otci a pokud nebyla nějaká společná snídaně, nachystal pro mě i pro Emu jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobré ráno, Kiro." pozdravila tě Amanda a hne jsi na ní viděl, že byla tak nějak veselejší. "Otec se má dobře. Dnes už vstal z postele... jsem moc ráda, že se uzdravuje." Isabela stála kuchyňské linky a krájela zeleninu a bylo ti jasné, že hltá každé slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ona věděla, že dárkem si mě usmíří už docela. Nikdy jim nedokážu odolat. "Jsou krásné...díky..." Obejmu ji konečně srdečně a usměji se. Pak balíček znovu složím a pomalu se rozejdu dál, abychom tam jenom tak hloupě nestály. "Co tu teď budeš dělat?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Proti svému obvyklému přesvědčení se na Amandu pousměju, když řekne, že se otci daří líp. Na Isabelino špicování uší nehnu ani brvou, jen přikývnu. "To jsem rád." Řeknu spíš pro sebe a nachystám pečivo a něco k němu. "Půjdu se na něj po snídani podívat." Zamumlám a naliju čaj do hrnečků. Pak se vydám zase po schodech nahoru i s tácem, opečovávat Emu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana měla moc velkou radost, že si tě nakonec usmířila a tak ti obejmutí oplatila. "Já? Co budu dělat? Bez tebe? Bude tu děsná nuda. Ale však já si snad něco najdu.. asi se budu hodně motat kolem, Emy. To víš... těhotenství." pokrčila rameny. "Pokud Kira něco neudělá s tím trávením jeho otce, tak se o to postarám sama. I když asi za pomocí, Emy. No a tak různě... nic záživného." krčila rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jasně. Otec bude rád." houkla za tebou Amanda. Vyšel jsi nahoru do pokoje, kde stále spokojeně spala tvoje těhotná přítelkyně. Jemně jsi ji probudil "Hmm.." bručela a vrtěla se v přikrývce "Dobré ráno..." zabručela a zahrabala se více do peřiny. Ale nakonec zvedla hlavu s rozčepýřenými vlasy "Kolik je hodin?" chtěla vědět? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odložím tác s jídlem na stolek u postele a posadím se na pelest vedle Emy, která je vlastně taky takový medvěd jako já, protože by celou zimu docela nejraději zaspala. "Hmmm" Zabručím na ni taky a sehnu se k ní, abych ji políbil na dobré ráno. "Je něco po deváté." Odpovím ji a prsty ji lehce zčesám rozcuchané vlasy. "Donesl jsem ti snídani." Usměju se neškodně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikyvuji na její plány. To já budu mít starosti úplně jiné. První problém jsou dva muži, se kterými jsem, na jedné palubě. To bude stát samo za sebe. Další bude Kira. Nepochybuji, že si něčeho všimne a pak mi to dá dokonale "sežrat". A pak samotný účel plavby. No, není toho málo. Ale určitě Laně neřeknu o poměru s Barym. Nikdo to nesmí vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hmmm.... ty jsi zlato." zívla. Přetočila se na záda, zvedla ruce nad hlavu a prohnula se v zádech "Díky, Kiro." posadí se. Vzala tvou tvář do dlaní, políbila tě a vrhla se na snídani. "Dnes.... co plánuješ na dnešek?" zeptala se tě zatím co se pouštěla do druhého chlebu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana najednou přestala blafat a na chvíli zmlkla. Nakonec si povzdychla "Tak strašně bych chtěla jet s tebou." zalomila dramaticky rukama. "Jak to tu bez tebe vydržím? To nepřežiji." ramena ji klesla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Skoro bych na tu snídani mohl začít žárlit, že se na ni Ema tak vrhne. Na mě se sice čas od času, taky vrhá, ale nejsem si jistý, že je to přeci jen tak intenzivně. Na druhou stranu snězený bych skončit nechtěl. Ani kdyby to mělo být samou láskou. Namažu si chleba a posolím a začnu kousat o něco rozvážněji než moje přítelkyně. Polknu, shrnu vlasy z očí a po chvilce ji odpovím na otázku. "Musím se nachystat. Sbalit všechny věci, vyčistit zbraně... Abych pak ve spěchu něco nezapomněl." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Chápavě přikývla a pustila se do dalšího, když dojedla teprve pak se vyjádřila "Chceš pomoct?" zeptala se a smetla z přikrývky drobky. "S čímkoliv?" olízla si rty a opřela se o tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jen trochu pobaveně sleduju, jaký má apetit, tedy spíš, kolik se toho do ní vejde. Ale vlastně, když teď jí za dva, tak je to pochopitelné. Jen by mi nemusela drobit do postele. Dokoušu svůj druhý krajíc, shrnu vlasy z očí a odpovím. "No, nevím, kolik bych si musel brát zavazadel, kdyby jsi mi pomáhala se sbalit, ale mohla bys mi pomoct s tou berettou. Vyčistit a tak... A nebo prostě buď jen se mnou. Usměju se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla a otřela se tváří o tvé rameno "Jasně. Pomůžu ti. Budu s tebou. A taky ti pomůžu zabalit oblečení. Aby jsi měl toho co nejméně a od každého trochu." natáhla se, lehce tě políbila na krk a následně tě do něj jemně kousla až ti vyskočila husí kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odložím hrneček s čajem na stůl a jednou rukou chytnu Emu kolem pasu. Přejedu jí dlaní po tváři, zajedu prsty do vlasů. Když mě políbí, vydechnu, ale jakmile mě kousne podívám se na ní a v očích mi zahoří. "Už zase, ty malá upírko? Zeptám se a nahnu se nad ní. Zvednu ji bradu, palcem ji přejedu po rtech a pak ji políbím. Vybavíme se mi vzpomínky na okamžiky na lodi a dech se mi přitom nepatrně zrychlí. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom zavrtím hlavou. "Bude to nebezpečné a já nechci, aby se ti něco stalo...kromě toho jsi doma jenom krátce." Odmítnu její účast na téhle plavbě. Nechci to komplikovat a přidělávám problémy. Stačí, že tam budu já, kdo neumí pořádně bojovat. "Vydržíš to, máš tu dost věcí k řešení." Usměji se na ni docela povzbudivě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se na tebe "Musím si tě užít co nejvíc... navíc... copak můžu za to, že jsi k nakousnutí?" zeptala se. znovu tě políbila na krk a pak ti udělala pěkný cucflek, když odtáhla rty tiše se zachichotala. "Ale jestli nemáš sílu..." protáhla provokativně a začala se zvedat z postele. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana smutně vzdychla "Nojo no.. ale třeba bych se vám hodila. Přece jen jsem přírodní blondýna. Bych se mohla hodit na špiclování. Elietim nepoznají, že k nim nepatřím." zkoušela to ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zatvářím se vážně. "Lano...to že jsi blondýna by bylo k ničemu, když spolu mluví jazykem, který určitě neznáš...kromě toho nemyslím, že by tě Kira pustil." Řeknu tónem, že další debata na tohle téma je úplně zbytečná. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana chtěla ještě něco namítnout, ale pak bezradně rozpřáhla ruce "No jo.... škoda, že mě teď zrovna nenapadají žádné další argumenty." zastavila se "Nezajdeme si do cukrárny na něco dobrého?" ukázala prstem na malou cukrárnu na konci ulice. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak za to můžou rodiče..." Zasměju se tiše, ale její následující počínájí už mi tak sympatické není. Respektivě důsledky jejího počínání. A ještě se chichotá. "Tsss." Ozvu se, chytnu ji za ruku a stáhnu si ji na klín. Obejmu ji v pase a dlaní přejedu po stehně. "Víš, že s tebou si poradím vždycky." Vycením zuby v dravčím úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No... musím přiznat, že tu pár případů bylo. Ale že by vždycky?" zavrtěla hlavou a položila ti ruce na ramena "Určitě mi máš ještě co ukázat."mrkla na tebe a v očích ji planuli veselé plamínky. "Tak co bude?" zeptala se a netrpělivě se ti zavrtěla na klíně. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No to mi vysvětli, jak tohle myslíš." Zareaguju mírně pobouřeně, že tak vrtí hlavou. "Jak, co bude?" Zeptám se a v očích se mi zaleskne. Zvednu se, čímž ji shodím ze svých kolen a pak ji starým osvědčeným chvatem zatlačím na zem, až se ocitnu v kleče nad ní. "Děvče... Nepokoušej osud." Varuju ji a chytnu ji za ruce. Políbím ji, nejdřív měkce, ale pak důrazněji. Přivřu oči a jazykem ji zabloudím mezi rty. "Co kdybys taky překvapila ty mě?" Zeptám se spíš laškovně, když se od ní na chvíli odtáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zasmála se "Slyšel jsi. Nevím co bych ti na tom měla vysvětlovat." mrkla na tebe. "Tak počkej počkej... ty chceš abych ti ve svém požehnaném stavu předváděla nějakou bohyni smyslnosti? No to bych ráda... jenže ty se na mě vždycky tak vrhneš, že nemám šanci." vymlouvala se a vyplazovala na tebe svůj růžový jazýček. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No jistě. Až do teď ti v tom tvůj požehnaný stav nepřekážel, tak co tak najednou?" Zeptám se a políbím ji na rameno. Pak se ale zarazím, pustím ji a sednu si na zem na proti ní. "Já, že se na tebe vrhnu? Hm... možná..." Shrnu vlasy z očí a podívám se na ní. "Teď máš šanci." Usměju se neškodně a pohladím ji po noze. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jsem moc ráda, že se vzdala toho šíleného nápadu, a raději navrhla něco mnohem příjemnějšího. "Dobrý nápad, mám chuť na něco sladkého." Usměji se a společně s Lanou vyrazím směrem, který naznačila rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Mlaskla jazykem o patro a posadila se. "Co tak najednou? Na něco se vymlouvat musím." zasmála se. "Takže mám šanci? Jenže... čím bych tě tak mohla překvapit?" přemýšlela a po kolenou přicupitala vedle tebe. "Víš jak je těžké něco vymyslet, když jsme se milovali už tolika způsoby?" mrkla na tebe. "Na to budu potřebovat trochu času..." a oči se ji rozzářili, jak ji něco napadlo. "Co kdybychom to nechali na večer?" navrhla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak fajn..." vzala tě zase za ruku a odešli jste do malé cukrárny. Nebyla moc velká, ale na tom nezáleželo, protože měli velký výběr dobrůtek div jste neslintali. Lana si koupila tvarohový dortík a kremroli, ty jsi si také vybrala a sedli jste si k malému stolku u výlohy. "Mňam... kdybych po tom netloustla, tak bych si zákusky dopřávala každý den." vzala lžičku a pustila se do svého dortíku. "Takže.. co ty a Hans?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sama se pustím do koňakové špičky a přikývnu. "No...poslední dny se vidíme jenom hrozně málo. A když už ho vidím, tak spí..." Maličko se zaškaredím nespokojeností. Ta maličká chvilka denně mi opravdu nestačí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju ji a usmívám se. Když mě ale odkáže čekat až k večeru, zatvářím se maličko překvapeně a drobet nesouhlasně. "Myslíš, že vydržím tak dlouho čekat?" Zeptám se a alespoň ji políbím, když už nic jiného. "Přeci jenom, já si tě chci taky užít..." Dopovím. To, že jsem se chtěl stavit za otcem teď na chvíli pustím z hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana skryla úsměv za kremlolí "No víš... můžeš to brát tak.. že až budete na lodi budeš ho mít zase až moc." ušklíbla se. "Užívej si ten klid dokud můžeš. Po dvou týdnech na lodi ho budeš mít plné zuby. Tam se nikam neuliješ. Furt ho budeš mít za zadkem." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se "Noooo...." protáhla, ale pak tě objala kolem krku "No když tak naléháš..." prudce ti roztrhla košili, že dva knoflíčky odletěli kdo ví kam. "Máš jediné štěstí, že jsi tak neodolatelný." vzdychla "Hlavně, když se tváříš, takhle." zasmála se, když viděla tvůj výraz. Přesunula se ti za záda, sundala ti košili a začala ti masírovat ramena. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Polknu dost nejistě. Tak tohle bude šílený problém, zvlášť když bude na lodi taky Bary. A já ho nechci trápit tím, že by se musel dívat na Hanse, jak cukruje. Prostě budu muset Hanse držet zkrátka. "To jsi mi neměla říkat..." Svěsím trochu ramena., protože blbý mi to bude hlavě kvůli Barymu. Zbytek ať se dívá, jak chce, ale Bary nemusí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zatvářila zmateně "Proč?" nechápala a snědla zbytek kremlole. "Hmm... řekla jsem.. snad něco špatně?" chtěla vědět. Stále si ještě dobře pamatovala tvůj hněv. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zavrtím hlavou a vyloudím na rtech úsměv. I když je trochu slabší než obvykle. "Ne, to nic....jenom jsem si uvědomila, že tam bude i Bary a já s ním chtěl trávit mnohem víc času...máme si hodně co povídat." Vymyslím z fleku výmluvu, i když je napůl pravdivá. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Skoro se už chystám říct, že na ni přece nenaléhám, když zase pošle dva knoflíky u mé košile někam do nenávratna. Překvapeně zamrkám a hlavou mi probleskne, že budu muset dohlédnout na to, aby mi je zase přišila zpátky. Jakmile mě ale začne masírovat, polknu všechny komentáře, povolím ramena a zavřu oči. Hm... Zamumlám spokojeně a trochu svěsím hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema ti horce dýchla na zátylek a dál ti masírovala ramena a krk, občas se naklonila a přejela ti jazýčkem po klíční kosti, krku a uchu. "Páni... ty jsi musel být opravdu ve velkém stresu.. jsi úplně ztuhlý." Na chvíli stáhla ruce, ale hned se její ruce zase objevili na tvých ramenou a přitiskla se k tobě. Cítil jsi teplo jejího těla, svlékla se z noční košile. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hmm..."řekla jen Lana zvedla se a došla si pro další kousek tvarohového zákusku, když si sedla řekla "Tak přece si nemyslíš, že by ti Hans zakazoval povídat si s ním ne?" zeptala se a pustila se do zákusku. "Nebo na Baryho žárlí?" usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pokývu hlavou. "Žárlí...a hodně...tvrdí, že po mě Bary jede... podle toho, jak se na mě dívá...je to nesmysl..." Zavrtím rozhodně hlavou, že jsme jenom přátelé. "Sice se snaží tvářit se přátelsky, ale vidím to na něm, že mu to není po chuti..." Dodám a dojím koňakovou špičku a pustím se lžičkou pomalu do punčového řezu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To věřím, že se ti to moc nelíbí. Ale ber to z té druhé stránky. Je aspoň, jasné jak moc o tebe stojí. Kdyby nežárlil nebylo by to podle mě moc dobré znamení. Hlavně by to znamenalo, že k tobě zase tak silné city nechová." podívala se na prodavače "Nedáme si taky kávu?" zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pustím z hlavy všechno okolo a jediné, na co se soustředím, jsou dotyky Eminých dlaní, její dech, popřípadě i jazyk. Uvolním se úplně a nechám ji, ať si se mnou v podstatě dělá, co chce. Když se ke mně přitiskne, už docela nahá, což neomylně vycítím, projede mi po páteři příjemné mravenčení. "Ještě pořád jsem..." Zamumlám tak, aby mě neslyšela. "Ale s tebou na něj zapomínám." Odpovím už víc nahlas ohledně toho, že jsem byl ve stresu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já zařídím aby jsi na něj zapomněl na hodně dlouho."houkla ti do ucha. Opřela si hlavu o tvé rameno, přejela dlaněmi přes tvou obnaženou hruď dolů na bříško až k tvým kalhotám, které ti začala rozepínat. "Myslím, že večer si tě vezmu pořádně do parády. Hezky tě namasíruji, že se budeš skoro vznášet." líbala tě na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na kávu přikývnu. "Neříkám, že je to špatně, jenom...někdy je to docela omezující...jsem ráda, že mi dává najevo, že o mě stojí, ale někdy prostě...je to moc..." Pokrčím rameny a znovu lžičkou zlikviduji kousek řezu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zvrátím hlavu dozadu a trochu ji pootočím, abych mohl Emu políbit. Jednou rukou se opřu o zem a volnou dlaní ji pohladím po zápěstí. "To už se těším... na večer." Odpovím, dost těžko potlačujíc vzrušení z jejích dotyků a polibků. Vlastně se těším už teď, ale to může sama poznat z toho, z tónu hlasu a zrychleného dechu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana objednala pro vás kávu, za chvíli jste ji měli na stole. "Chápu, jak to myslíš." usmála se na tebe"To je ten problém... když se nám muži věnují máme pocit, že je to přehnané. Když se nám nevěnují tak máme pocit, že jsme zanedbávané. Všimla sis, že mi, ženské nejsme nikdy spokojené?" zasmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jestli všechno vyjde.... tak se máš na co těšit." konečně ti rozepnula kalhoty "Pomoz mi s nimi dolů..." zašeptala ti do ucha a za tvé pomoci ti sundala kalhoty. Seděl jsi na posteli nahý, Ema se tiskla stejně nahá k tvým zádům. Znovu ti začala masírovat ramena, ale teď přejížděla prsty i dolů po prsou a bříšku "Jsi tak krásný..." zašeptala spíš sama sobě než tobě. Objala tě kolem pasu a pak dlaněmi dolů k podbřišku a ještě o kousek níž, kde tě začala laskat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zavrtím hlavou a začnu míchat kávu. "Ale tak to přece není...jsem ráda, když se mi věnuje, ale nemusí to být 24 hodin denně...a na druhou stranu těch pár minut denně je prostě málo..." Lehce upiju, abych si nespálila jazyk. Pak se znovu začnu věnovat řezu a lžičkou ho pečlivě "ukrojím", abych si kousek dala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana si do kávy nasypala trochu cukru "Vím, jak to myslíš. Jenom jsem se snažila to trochu odlehčit." napila se a spokojeně přikývla. "No tak uvidíš jak to bude. Jestli nemá Baryho rád, tak začne. Budete přece spolu dlouho na jedné lodi. A když už ne rád, tak aspoň tolerovat. Bude to v pořádku." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Skoro cítím, jak se její rty dotknout mého ucha, a její horký dech mi zrychlí tep. Opřu se o ni a to ,jak její kůže pálí, tak i její doteky mi dopřávají spoustu rozkoše. Ztěžka vydechnu, když mi začne prsty a dlaní přejíždět po penisu. Úměrně tomu, jak se mě dotýká, roste moje vzrušení. Zavřu oči a skrz pootevřené rty mi čas od času projde slastný vzdech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro I Emě se zrychlil dech, cítil jsi, jak ti do zad tluče její srdce, hebkost a měkkost jejích prsou, kterými se o tebe smyslně otírala. Stiskla mezi rty tvůj ušní lalůček a jemně si s ním hrála, dokonce i vsunula jazýček dál do tvého ucha, věděla že to máš rád. Pevně ti v dlani tiskla tvé mužství, připojila i druhou ruku a vystupňovala tvé vzrušení. Když už věděla, že nemáš daleko k vrcholu, přestala. Naklonila se ti přes rameno, dlouze tě políbila. Jazyk nekompromisně vsunula do tvých úst a zatančila si tango s tvým jazykem. Odtáhla se od tebe, slezla na zem a přesunula se k tvým nohám. Věděl jsi co bude následovat. Sklonila hlavu k tvému klínu a dokončila ústy to co rukama započala. Proto, že je to příjemnější a možná také proto aby jsi nenadělal moc nepořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro ---Cenzurováno--- Když se v několika vteřinách dotknu hvězd, za což vděčím hlavně Emě, jejím dlaním, jazyku a rtům, stáhnu ruku z jejích vlasů a zadýchaně se opřu lokty o postel a hlavou o stěnu. Oči mi na chvilku zmatní a na prázdno pohnu rty. Polknu a podívám se na Emu. Znovu se posadím, pohladím ji po tváři a políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema ti polibek oplatila, když jsi se znovu svalil na postel, lehla si na tebe a položila hlavu na tvé rameno. Kromě hlazení po paži a předávání si navzájem tělesné teplo nic nedělala. Když se tvůj tep trochu uklidnil, sklouzla vedle tebe "Nechtěl jsi jít navštívit otce?" zeptala se tě, zatím co prstíkem rejdila po tvých prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Na víc, než abych ji jednu ruku položil na lopatky a druhou ještě o kousek níž na záda, a trochu ji tak k sobě přitisknul, se ale nezmůžu. Srdce mi ještě hodně dlouho tluče jako po dlouhém běhu a jen pomalu se mi tep vrací do normálu. Když už se Ema položí vedle mě, otočím k ní hlavu a na chvilku zavřu oči. "Hm... To chtěl, jenže když ty mě umíš tak příjemně zdržovat." Zamumlám a trochu se k ní pohnu pro polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Položila ti dlaň na tvář a věnovali si několik polibků, které si umí dát jen lidé co se mají rádi. "A to bych dokázala ještě lépe zdržovat." olízla si rty. Přitiskla se k tobě, aby se zahřála, protože pot na vašich tělech už chlad a začínalo vám být zima. Blaženě přivřela oči "Ale nemysli si, že tě někam honím." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Tak to se těším, až mi to předvedeš." Protáhnu se a obejmu ji kolem ramen. Kus se přes ni nahnu pro deku, abych nás mohl přikrýt, když už tedy začínáme vychládat. "Vždyť víš, že bych z donucení nic nedělal. Odpovím a otočím se k ní bokem, abych ji mohl k sobě víc přitisknout. Na chvíli zavřu oči a schovám obličej do jejích vlasů. Možná tak na čtvrt hodiny usnu, ale když už se probudím, přece jen se definitivně rozhodnu umýt se a navštívit otce, pokud tedy koupelnu neblokuje Ema. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema nebyla v koupelně, stále byla v posteli, ale vyšívala, vypadalo to jako dětský bryndáček i když klidně by to mohl být i kapesník. Pozorovala tě, jak jsi se oblékal, potulně se při tom usmívala a než jsi odešel ukradla ti další dlouhý polibek. Odešel jsi za otcem do pokoje, zaklepal jsi a když tě otec vyzval aby jsi šel dál překvapilo tě, že neleží ba nebyl ani v posteli. Ale seděl v houpacím křesle, nohy přikryté dekou a četl si. Připomínal ti nějakého pohádkového dědečka jen scházela fajfka. "Zdravím tě, Kiro. Jak se máš?" zeptal se tě a odložil knížku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Hrábnu rukou do vlasů a na chvilku se na otce zadívám. Jako bych hodnotil, jak mu je, ještě dřív, než se ho na to sám zeptám. "Nemůžu si stěžovat." Odpovím otci s úsměvem a oči se mi na chvíli zamlží. "Jak je tobě? Doufám, že už líp." Opřu se dlaní o postel. "Musel jsem tě ještě zkontrolovat, než zítra odpluju. Ema tady zůstane, aby se postarala o ten problém s Is a Odulou." Promluvím tišeji a upřu pohled na otce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Je mi dobře. Ještě sice nemohu pracovat, ale to se tak za dva dny změní. Ten mladík co sem Amanda přizvala je opravdu dobrý." přestal se houpat a napřímil se v zádech. "Ema tu zůstává?" vypadal na okamžik překvapeně "Dobrá. Je fajn, že tu budu mít... dozor." nevesele se usmál. "A to mi připomíná..." sáhl si do náprsní kapsy a vytáhl obálku, kterou ti podal "K tvým narozeninám. Včera jsem tě nezastihl. Tak lepší pozdě než-li vůbec." usmál se "A chci tě požádat. Aby jsi to otevřel až budeš na lodi a vyplujete z přístavu. Můžeš mi to slíbit, Kiro?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, že ano, Ema tady doopravdy zůstává, a na chvíli se zamračím, když řekne, a ještě tak nevesele, že tady bude mít dozor."Byl bych rád, kdybys dělal dozor i ty jí."Odpovím a pak se zamyslím nad tím, co je to krucifix za asociaci. Stejně ale k němu přejdu, abych si od něj vzal s tázavým pohledem tu obálku. Díky Poděkuju, ale zarazí mě dřív, než ji stačím otevřít, takže ji jen protočím v prstech, a podívám se na otce. Na dost dlouho se zamyslím, jestli mu tu můžu doopravdy slíbit, že to neotevřu dřív než lodi. Taková překvapení já doopravdy nemám rád. Může tam být napsané něco, co se mi nebude líbit, ale kvůli vzdálenosti lodě od pevniny už to nebudu moct změnit. "Dobře, slibuju." Odpovím nakonec trochu neochotně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zase se uvolnil, když jsi mu to slíbil "Děkuji." zase se začal houpat v křesle. "Jistě. Na Emu dohlédnu. A rád. Je to milé děvče." pokýval hlavou. "Doufám, že se přijdeš rozloučit než odejdeš." díval se na tebe "A pokud to bude trochu možné. Zkus nám o sobě občas poslat správu." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Já doufám, že to půjde bez problémů..." Řeknu a znovu pomalu upiju kávy. Najednou si uvědomím, že poslední dny piji jenom kávu. Možná bych si to měla hlídat a ředit to aspoň čajem, abych brzy neměla místo krve kávu. "Lano...já Hanse miluji...opravdu...jenže...prostě se to přihodilo..." Polknu docela pomaleji a skloním pohled k řezu, abych ho posledními dvěma sousty zlikvidovala docela. "Jsem i s Barym...tajně...on byl moje první láska a když zmizel před lety, strašně mě tím ranil...a najednou se tady zase objevil...a stále mě miluje...celou tu dobu...stejně jako já jeho..." Zvednu konečně pohled k Laně, co mi na to řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana na tebe zírala se lžičkou zmrazenou napůl cesty k ústům, které měla otevřená úžasem. Po chvíli se vzpamatovala, opatrně odložila lžičku a zamyšleně krčila čelo. "Nojo... stará láska nerezaví, jak se zdá." pousmála se. "No víš... jsi v nezávidění hodné situaci. Já ti nic vyčítat nebudu, jestli jsi čekala něco takového. Vím, jaké to je být poblázněná více kluky najednou."zadívala se na tebe "Ale ty máš opravdový problém. Ty prostě ty dva miluješ. Ale oba najednou je mít nemůžeš." napila si kávy "Ráda, bych ti něco poradila. Ale nemohu. Možná jedině... počkat. Třeba si časem uvědomíš koho máš raději a rozhodneš se." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Jistě, milé, smrtelně nebezpečné a se mnou těhotné děvče. To je trochu děsivá kombinace. Ušklíbnu se pro sebe v duchu a pak se podívám na otce, když řekne, že se mám přijít rozloučit. "Víš, jak to nemám rád..." Zamumlám. Citové výlevy, které člověka ještě víc ničí. Pak ale na konec stejně přikývnu, že se neztratím jako pára nad hrncem. "Nespoléhal bych na to, že budu moct psát nebo odněkud posílat zprávy. Odpovím mu. "Nic neslibuju |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Starý pán se usmál "Ano.. vím, že to nemáš rád. Děkuji, že se řpemůžeš a rozloučíš se." přikývl a dál se houpal v křesle. Vrrrz... vrrrz... vrrrz... proč vlastně starší lidé se musí houpat v takových židlích? "Jistě. To si uvědomuji. Ale třeba se cestou zastavíte na nějakém obydleném ostrově a budou tam mít poštovní loď. Jen kdyby náhodou." díval se na tebe. "A když už by jsi byl u toho. Napiš i své matce. Bude ráda. Jak se má?"zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu a znovu se napiju kávy. "Ano...já vím a vlastně čekám, až poznám, který z nich to je...prozatím mám oba...teď si nedokážu vybrat..." Pokrčím rameny a dojím řez. "Hans se mnou vidí svoji budoucnost...Bary na druhou stranu ví, že mu ji nemůžu zaručit...nic mi nevyčítá, nic po mě nechce..." Řeknu spíš jenom tak pro sebe. Vlastně docela smutně a bezradně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana dojedla svůj zákusek a už jen dopíjela kávu "Tyjo... jako tohle ti vůbec nezávidím."natáhla se přes stul a položila svou ruku na tvou. "To bude dobré." chlácholila tě. "Takže... tím mi vlastně chceš říci, že Hans a Bary jsou zcela odlišní. Ano?" ptala se "Hele, ale Bary.. on ví, že jsi s Hansem. Kdo ví, jak by to bylo kdyby jsi chodila s ním a ne s Hansem. Ale teď s nimi budeš trávit hodně času. Pořád a pořád... myslím, že teprve poznáš co jsou zač. Oba." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Znovu jen přikývnu, než promluvím. "Ano...tak jiní...Hans mi dává neustále najevo, že patřím k němu...Bary to nedělá, o to je to intenzivnější, když jsme spolu sami..." Povzdechnu si. "No uvidíme...jednou se to vyřeší, jenom ještě nevím kdy..." Pokrčím rameny a už dopiju kávu. "Odplouvá se brzy, tak nebudu dlouho čekat, než se něco projeví..." Dodám a pohodlněji se opřu o opěradlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana dopila "Však nějak uvidíš. To nějak dopadne. I když... Barymu nevadí, že jsi s Hansem. A jestli Hans zjistí, že jsi i s Barym... no... myslím, že jemu se to líbit nebude ani trochu. Musíš dávat pozor. Já měla vždycky dojem, že Hans je tak trochu citlivý."vytáhla peníze "Půjdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jistě..." vytáhnu zase svoje peníze a zaplatím svoji útratu. Vyjdeme ven z cukrárny a já se na Lanu zadívám. "Nemyslím, že nevadí...jen prostě...nechává mě, abych se rozhodla sama a mezitím pracuje na tom, abych se rozhodla v jeho prospěch." Zasměji se konečně a pomalu se vydáme na cestu. "Mám z toho obavy...ale co, nějak to dopadne." Usměji se znovu s nadějí, že se ti dva možná nepozabíjí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se zasmála "Jo. Zdá se, že Bary se hodně snaží. Je vychytralej. Není divu, že je z něj doktor." zadívala se na tebe. "Takže ty ho miluješ už od dětství? Jak se to stalo? Nikdy jsi o něm nemluvila. Povídej. Jsem zvědavá. Je to hrozně romantické." vyzvídala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasměji se. "No...byli jsme děti a hrávali si spolu...byl o čtyři roky starší, ale pořád za mnou běhal...až si naše matky dělaly legraci, že je jako můj ocásek...a pak...bylo mi asi třináct a on najednou zmizel...žádný dopis, žádný vzkaz...prostě byl pryč a já se na něj snažila zapomenou...a pak jsi tady byla najednou ty a pak najednou taky Zap..." Posmutním při jeho jménu zvlášť ve vzpomínce na jeho tělo v tratolišti krve. "A pak se objevil Hans...a zničeho nic...matka přinesla vzkaz, že je Bary zpátky a moc mě chce vidět...a tak druhý den zaklepal na dveře a objal mě...a pak už to šlo rychle..." Řeknu ve stručnosti celou tuhle historii. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana obdivně pískla "No... zdá se, že ty nemáš vážně o zábavu nouzi."zachumlala se do kabátu "Je to, ale zvláštní. Zap... tvůj první kluk.. byl bez urážky.. hajzl. ne moc dobrá zkušenost. A pak najednou Hans a následně Bary." zavrtěla hlavou. Podívala se na tebe "No... a ty a Bary v dětství. Chodili jste spolu než zmizel? Nebo dala jsi mu najevo, že se ti líbí?"usmívala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom zavrtím hlavou a zůstanu mlčky. Chvíli to trvá, než se zase vrátím ze vzpomínek na dětství zpátky do současnosti. "Nikdy jsme spolu nebyli...byl starší a já nikdy nic neřekla...víš, že jsem taková...a než jsem si to uvědomila, byl pryč...a on...on si to uvědomil, až byl pryč, že mu prostě chybím...že ta hra na staršího bráchu měla trhlinu..." Usměji se a pokrčím rameny. "Možná proto, že to tak dlouho trvalo, tak to mělo sílu, aby se to znovu probudilo..." Dodám celkem vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana vzdychla "Páni.. víš, že já ti i celkem závidím?"zavrtěla hlavou "Ale vydrželo to vážně dlouho. Celé roky.. není možné, že by to byla ta pravá... ta pravá láska?" zvědavě se na tebe dívala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pokrčím rameny. "Tak to nevím, ale snažím se to zjistit..." Zasměji se. "Ale závidět mi nemáš co...kdyby to byl jenom jeden z nich, pak možná ano, ale oba naráz...no, uvidím. Zavrtím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Za chvilku takhle bude číst vnoučatům pohádku... Nebo jim bude vyprávět výchoné příběhy o chlapci, co svoje rodiče neustále zlobil, až ho zajali a dva roky týrali. A já budu otec nejhodnějších dětí v celé Marakéši, protože je to strašně vystraší a budou sekat jenom dobrotu. Honí se mi hlavou, zatímco přejdu k oknu a podívám se z něj ven. "Vypadala šťastná. Spokojená." Odpovím po chvilce. Jednoduše a krátce. A zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otec chvíli mlčel "To jsem rád."zase se na chvíli odmlčel. "Nad čím přemýšlíš, synu?"zajímal se, hlavně aby přerušil to trochu tíživé ticho. "Máš snad nějaké starosti?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No aspoň nebudeš mít potíže s nadržeností." zasmála se. "Tak... kam půjdeme teď?"zajímala se a občas se uchechtla svému vtípku |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, když řekne, že je rád, a ať se snažím jakkoliv nezabřednout do úvah o tom, co všechno mohlo být jinak v mém životě, kdyby matka neodešla, nedaří se mi to. "Jestli ho má doopravdy tak ráda, jako měla tebe." Odpovím. "A jestli on je na ní hodný. Nebo jestli ji utiskuje a jestli bych na to vůbec přišel, kdyby to tak bylo... Zarazím se a pak pokrčím rameny. "Nejradši bych nikam neplul. Ale už z toho nemůžu couvnout." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Kdyby ho tvá matka neměla ráda, tak s ním není. Kdyby neměla ráda mě, tak jsme se nikdy nevzali a neměli děti."díval se na tebe "Chápu. Ale už jsi se k tomu zavázal. A naše rodina vždy plnila sliby. Nebo aspoň když to bylo možné." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Já svoje sliby nikdy neplnil. Takže je nejvyšší čas s tím začít. Třeba hned s tím slibem, že se vrátím živý. Opřu se dlaní o studenou okenní tabulku, dýchnu na sklo a ruku odtáhnu, takže tam zůstane jen můj otisk. "Já vím. Nezkazím nám reputaci víc, než jsem to stačil do teď" Odpovím a znovu se otočím na otce. "Půjdu si zabalit. A pak se přijdu rozloučit..." Dokončím a vyrazím znove ke dveřím, abych spakoval svoje zavazadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Mě jsi nikdy nezklamal, Kiro." řekl ještě tvůj otec "I když to někdy vypadalo naopak." dodal než jsi vyšel z jeho ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu zrudnu, když ji uslyším říct to slovo. "Ne, tak s tím opravdu problém mít nebudu." Zazubím se nakonec, že souhlasím, ale vzápětí musím pokrčit rameny. "Nevím...co třeba jenom tak se projít a já tě pak doprovodím domů?" Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím se za ním, ale jen krátce, než za sebou zavřu dveře, o které se na moment opřu. Takže to znamená, že... Zatřesu hlavou a vyrazím do pokoje, nachystat a sbalit svoje věci. A jak je mi podobné, začnu nejdřív se zbraněmi, potom neužitečnými maličkostmi jako jsou kresby Emy ve voděodolném pouzdře, tužky a nějaké papíry k tomu, a teprve potom nahážu nějaké oblečení do vaku, které by se podle mé skromné úvahy mohlo hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usměje se "Tak dobře... a zdržíš se umě? Na chvíli?" zeptá se. "Ukáži ti co jsem si z Krédy přivezla, co říkáš?" skoro nadšením vyskočila do vzduchu. Dneska byla nějak rozjařená. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jak se na chlapa sluší a patří, tak jsi oblečení neuložil nijak zvlášť úhledně. Kdyby to viděla Ema... a taky viděla. Vešla dovnitř "Teda... Kiro..." vrtěla hned hlavou, jak to uviděla. "Proč jsi mi neřekl? Bych ti s tím pomohla." něco ti vložila do ruky a šla se ti hned postarat o to oblečení. Podíval jsi se na kapesník, který ti dala. Byl to ten, který předtím vyšívala. Uprostřed měl nějaký složitý ornament, ale nepoznal jsi z toho co to má být. "No co se tak tváříš? Chtěl jsi něco mého sebou.. tak jsem ti udělala kapesník. Vložila jsem do něj všechnu svou zručnost a lásku k tobě." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu, protože se nezdá, že bych Laně mohla v tomto jejím stavu nějakým způsobem odporovat. "No jistě...hlavně u vás není zima." Zasměji se a společně s Lanou se vydáme k domu, kde bydlí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zamumlám něco o tom, že už nejsem malý, aby mi balila věci na cestu, ale pak mi v rukou přistane ten kapesník. Takže to nebyl cintáček? Zvednu ho před oči a začnu obracet v rukou, abych si ho pořádně prohlédnul. "Jak se nemám tvářit? Vždyť si ho jen prohlížím." Odpovím a podívám se na ní. Vyšilas to moc pěkně. Co to je?" Zeptám se a ukážu prsten na ornament ve středu kapesníku. Stejně ti ukradnu aspoň jendu sponu do vlasů |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já vím, že nejsi malý." odpověděla na tvé mumlání "Jenže, nechci aby jsi sebou tahal zbytečně moc věcí. Bereš si i tu soupravu omamných látek co ti dala máma?" zajímala se zatím co se dívala co ses rozhodl vzít sebou. Na chvíli se zarazila "Ty nevíš?"ohlédla se a tajemné se usmála "No...třeba časem poznáš." mrkla na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To je fakt. Tak honem, než mi zimou upadne zadek." zasmála se. Dorazili jste do jejich domu, hned na vás dýchlo příjemné teplo vyhřátého domova. "Uff... konečně teplo. Mám udělat čaj?" zeptala se, zatím co pověsila kabát a zula si boty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Protočím oči v sloup a plácnu sebou na postel, jednu ruku svěšenou k zemi, druhou s kapesníkem hozenou přes obličej. "Emóóó. Protáhnu se smíchem. "Je mi dvacet čtyři. Na cesty jsem vyrážel už mockrát." Dopovím, že vážně není třeba, aby se mi snažila pomoct s balením, i když jsem v podstatě rád, že o mě má starost. "A kdy časem?" Zvednu kapesník znovu před oči. "Proč všichni chcete, abych na něco čekal... Zabručím nespokojeně, že se to nedozvím hned. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No dobře. Tak jinak... já ti chce pomoci zabalit. Spokojený?" usmála se na tebe rošťácky. Schovala ti do skříně zpět jednu košili a vytáhla jedny z tvých zimních kalhot. "A co je čekání špatného?" zeptala se a na chvíli ti přestala balit. Přišla k tobě a sedla si na kraj postele "Kvůli některým věcem stojí za to čekat." usmála se na tebe. "Dobrá.. řeknu ti to takhle... je to takový test. Na to aby jsi sám poznal jestli jsi připravený na to nést tak velké břemeno, jako je otcovství. Výchova dítěte... prostě rodinný život." pohladila tě po tváři a zase vstala. "Dokud tam nic nevidíš... nejsi ještě připravený. Myslím, že jsi se s tou myšlenkou, že budeš otec, tak ještě úplně nesmířil." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nespokojeně sleduju, jak se mi vrtá ve věcech a myslím si něco o tom, že už si můžu rovnou začít připadat jako malej spratek. "Čekáním se ztrácí čas. A já ztratil už dva roky." Odseknu tiše a v očích se mi vzpurně zaleskne. Jakmile ale spustí o tom, že je to taková zkouška, stisknu čelisti k sobě a skoro se zvendu, že odejdu. "Emo, nejednej tak se mnou." Varuju ji, protože její slova se mě doopravdy dotknout. "Z hlouby duše pochybuju o tom, že to, jestli poznám nebo nepoznám, co je na tom kapesníku za ornament, svědčí něco o tom, jestli jsem připravený být otec nebo ne." Odpovím a v očích se mi zableskne. "Jestli mi to nevěříš, že budu mít pořád rád tebe i to dítě... Nemá ani cenu, aby jsi mě testovala nějakým kapesníkem." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema si k tobě zase sedla "Ale, Kiro. Lásko moje." usměje se na tebe. Pohladila tě po tváři "To není kvůli mě. Ale kvůli tobě."jemně tě políbila na rty. "Viděla jsem ten tvůj vyděšený výraz když jsem ti řekla o mém těhotenství." zadívala se ti do očí. "Já jen nechci aby jsi jednou litoval, že jsi se kvůli mě a našemu dítěti vzdal své mládenecké svobody."něžně se na tebe usmála "A já věřím.. že tohle ti pomůže." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nepřestanu se mračit. Její utěšující slova tentokrát rozhodně nepadnou na úrodnou půdu. Spíš mi to přijde, jako by se mnou mluvila jak s malým dítětem. A to mě doopravdy vytáčí. "Něco ti povím. Ještě před dvěma lety jsem byl odhodlaný, že se mnou tahle krevní linie rodiny L´acapone vymře. Jenže jsem narazil na tebe a už na Krédě, jsem Šivovi záviděl, že má tak šťastnou rodinu a říkal si, proč bych ji taky nemohl mít? Ženu, kterou miluju, jsem našel a mám jak se o ní postarat... Jediné, kvůli čemu jsem vyděšený je, že musím odjet a tebe nechávám tady, aby ti nehrozilo ještě nějaké větší nebezpečí." Zarazím se na chvíli. "Já přece nebudu litovat něčeho, co udělám dobrovolně a rád." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se na tebe chvíli mlčky dívala, sklopila pak oči k zemi. "To jsem... nevěděla. Myslela jsem, že je to kvůli našemu dítěti." vzala kapesník, který ti dala, chvíli se na něj dívala a povzdychla si "Promiň. Jsem hloupá. Měla jsem to poznat." vstala. Nevesele se zasmála "Teď jsem ze sebe udělala pěkného hlupáka, co?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Jo, čaj bude dobrý...díky." Přikývnu s úsměvem a sundám kabát, pověsím ho na věšák, následně zuju boty a vydám se za Lanou do kuchyně, abych jí pomohla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Zdravíčko slečny!" pozdravila vás Isabela, kuchařka. "Ahoj, Is." oplatila ji pozdrav Lana, naplnila konvičku a strčila ji na kamna. "Chceš si vlézt do mého pokoje? Nebo si sedneme tady?" zeptala se a hledala nějaký vhodný čaj. Občas ti nějaký ukázala aby sis vybrala. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměji se na kuchařku, kývnutím vyberu jeden z čajů a opřu se bokem o stůl. "Půjdeme k tobě do pokoje...přece jenom jsi mi chtěla ukázat, co všechno jsi přivezla..." Připomenu jí a jenom tak očima přejíždím po kuchyni. Za dobu, co jsem v ní nebyla, nic se v ní nezměnilo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jasně... Tak momentík počkej."trvalo to jen chvíli než byl čaj hotový a odnesli jste si ho nahoru k Laně do pokoje, kde bylo pro jednou uklizeno. To se u ní často nevidí "Musím ti také říci jednu věc." přešla k magnetofonu a pustila na něm desku s muzikou. Nejspíš ho šlohla matce ze salonku. "Nakonec se zjistilo, že má matka fotra netráví... ale naše kuchařka." prozradila ti. "Ale ještě ji to nikdo nedokázal." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se na Emu, lesk v očích mi pohasne a zarazím se, jestli jsem ji svoji prudkostí nezranil. Takže vlastně ani moc nevnímám, že mi ten kapesník sebrala. Jenom ji sleduju a když vstane, natáhnu se a chytnu ji za ruku. "Emo... Zvednu k ní hlavu a pak ji stáhnu zpátky k sobě a něžně ji obejmu. Aby mi ji nikdo nemohl vzít, ani ji ublížit. Pohladím ji po tváři a políbím do vlasů a ten kapesník si zase vezmu zpátky. "Měl jsem ti to říct... Jenže to je to, co neumím... Mluvit o citech." Šeptnu omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Posadím se na její postel a na okamžik se jenom zaposlouchám do hudby. Jenomže její slova mě dokonale vytrhnou z harmonie. "Hm, ale jak jste mohli zjistit, že je to ona, když jí to nelze dokázat?" Zeptám se trochu zmateně, protože přece bez důkazu není viny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou "Ty se nemáš za co omlouvat. Je to moje chyba. Myslela jsem, že ti tak pomůžu. A namísto toho jako kdybych ti říkala, že ti nevěřím."objala tě. "Nechme to být... bylo to prostě jen nedorozumění." pousmála se a něžně tě políbila na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Foukla do čaje aby si ho ochladila "Říkal to Bary. Tedy... on říkal, že jed je podáván v jídle. A vidět moji matku v kuchyni jinak než že by dohlížela na Isabelu není možné. A pak... Isabela je v kuchyni skoro furt.. vidím ji tam když jdu spát, vidím ji tam když se ráno probudím. Musí to být Isabela. A Kira si to také myslí." svěřila se ti. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Slabě přikývnu a trošku upiju čaje, abych se nespálila. "Hm, to potom jo..." Řeknu jenom a jenom se tak na okamžik zamyslím. Mám pocit, že cokoli si Kira myslí, musí být automaticky pravda. No, jenom by mě opravdu zajímalo, jestli už se ptal těch svých kamarádů, jestli poplují taky. Lidi potřebujeme. No, sice budu jediná holka na palubě, ale nakonec to nebude tak zlé. Pevně věřím. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ten kapesník si jednoduše vezmu s sebou a budu ho brát jako zkoušku svého důvtipu. A to, že mít strach z otcovství a mít strach, jestli budu dobrý otec, je pro mě něco jiného. Přesně jak chce, už se v tom přestanu vrtat. Usměju se a polibek ji oplatím. O něco dychtivěji a hned několikrát po sobě. "Miluju tě, víš to, viď?" Zeptám se neškodně a pohladím ji po ramenou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To víš, že to vím. A já miluji tebe. To přece také víš, že?"pevně tě objala a následoval další polibek "Hmm... musím ti zabalit to oblečení." vzdychla, ale vůbec se ji z tvého náručí nechtělo. "A taky připravit ti to překvapení na večer."brblala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To jo.. celkem se mi ulevilo že to není máma." usmála se "Škoda, že ji nestihne Kira usvědčit.Takže to zůstane na mě a na Emě." usmála se. Napila se "Hmm... tak já ti ukáži co jsem přivezla jo?" vyskočila na nohy a otevřela skříň. "Podívej na tohle.. je to skoro průhledné.. a to tam normálně nosí." ukázala ti lehké, průhledné kalhoty, tedy skoro. Jen klín byl z jiné látky aby nebyl průhledný a triko, nebo košile nebo co to bylo. To bylo průhledné úplně. "Co říkáš?" ptala se nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zadívám se na ten "model" a zakuckám se čajem, vyvalím oči a chvilku mi trvá, než se srovnám. "Co říkám? No že bych si to neoblíkla ani do postele...to radši zůstat nahá..." Poznamenám a radši se napiju před tím, než zase vytáhne něco podobně nebezpečného. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se začala smát "Já myslím, že je to hustý.... jako normálně bych to nenosila, ale na večírky a třeba maškarní by se to hodilo."uculovala se jako sluníčko. Zase ty lehké kousky oblečení schovala. "A pak hele.. tohle.. moc pěkné korále. Jsou sestavené z bobulí a mušlí." vytáhla náhrdelník z krabičky a podala ti ho. Byl bílo, červeno, žlutý. Hezká kombinace a docela by se hodil k tomu odhalujícímu oblečku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Naštěstí je další věc už mnohem míň nebezpečná, což mě vlastně vnitřně hodně potěší. Aspoň mi nehrozí smrt udušením nebo spíš utopením se v šálku čaje. Zadívám se na korále a pokývu. "Moc hezké...co ještě máš?" Zeptám se, protože je mi jasné, že Lana přivezla snad polovinu lodě plnou nějakých věcí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, že vím, a na chvilu zavřu oči. Spokojeně něco zamumlám a pohladím ji po zádech. Při slovech o překvapení z té své zasněnosti trochu zbystřím a nakonec se přeci jen neochotně pohnu, abychom to balení dotáhli do úplněho konce. Nenechám ji to dělat samotnou, takže mi to zavdá dost příčin k tomu, abych si z ní chvílemi dělal legraci, škádlil ji lechtáním nebo ji jen roptyloval neškodným ošmatáváním. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jasně.... taky jsem si koupila šátek... to na jaro... je podobný, jako tvůj." vytáhla šátek a hodila ti ho. "A pak ještě zdobenou sponku... taky z mušlí..."taky ji po tobě hodila. Šátek byl dost podobný tvému, jen měl jiné ornamenty a spona, byla palec široká, zdobena mušlemi, lasturami a pozlacená. "A pak nakonec tohle..."přišla k tobě a otevřela dlaň. V ní držela něco chlupatého s korálkovýma očkama a malými oušky. "No není to milé? Říkám mu Vdolek." věcička začala šmejdit Laně v dlani a mrkalo to na tebe svýma očkama. "Je to nějaký druh hlodavce."pohladila potvůrku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nakonec jste úspěšně dobalili a Ema byla po tom celá rozesmátá. "Tak fajn... tohle bychom měli... myslím, že ať už se dostaneš do jakéhokoliv podnebí budeš mít na to oblečení. Do zimy, na léto, jaro... podzim... a samozřejmě boty." rozvalila se na posteli a podložila si ruce pod hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Usměju se a odstrčím vak s věcmi ke stěně pokoje, aby nepřekážel rovnou uprostřed. Dřív než se ale stačím vzpamatovat a zabrat svoji postel, rozvalí se tam Ema. Uhm... Zamručím nespokojeně, že na mě buď zbude podlaha nebo si svoje místo budu muset vybojovat. Došourám se po kolenou až k ní a nakonec si nad ní kleknu, s rukama opřenýma těsně vedle její hlavy. "Dík" Políbím ji na rty, "že jsi mi pomohla" Dokončím a znovu k ní skloním hlavu. "Ale na posteli by ses mi tak rozvalovat nemusela." Upozorním ji s tichým smíchem a znovu líbnu na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Všechno si to pozorně prohlížím a občasně poznamenám, že je to opravdu nádhera, jenomže to co přijde potom mě dokonale překvapí. Zadívám se na hlodavce a potom na Lanu. Ona je vážně jako dítě. Co chce, to si prostě vezme a nikdo jí v tom nezabrání. "Ale Lano...jak jsi ho sem jen tak mohla vzít? Vždyť...tohle prostředí je naprosto odlišný od toho na Krédě...kromě toho...ví o něm už někdo jiný než já?" Zeptám se rovnou, protože je mi jasný, že tohle je pod přísným utajení. A taky jde o to, jak dlouho ji bude ta potvůrka zajímat, aby jí tady nepošla hlady a steskem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla hlavou "Neví. Jen já... a teď ty." řekla a hladila tvorečka, který pískal blahem. "Ale když on je tak slaďoučký.. a není vůbec plachý. A navíc.. ven ho neberu... nejsem hloupá. Je hezky zalezlej doma a ven ho vezmu až bude zase teplo."pokrčila rameny. "Nemůžu za to, že mám pro takové rozkošné potvůrky slabost. Jen co jsem ho zahlédla, jsem věděla že musí být prostě můj."rozplývala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zavrtěla se "Hmm... když se, ale spolu milujeme, tak ti moje rozvalování nevadí, co?" usmála se "Ale tak, že jsi to ty tak se trochu stáhnu aby jsi si mohl taky lehnout... pokud ze mě tedy slezeš?" objala tě v pase. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Když se spolu milujeme, tak se nerozvaluješ. Až potom." Nedám se tak snadno uzemnit a pohladím ji palcem po tváři. "Ale to ti rád odpouštím." Políbím ji, ale k tomu, abych z ní, jak říká, slezl, se nějak nemám. "A nechceš se jít třeba projít?" Zeptám se. "Co kdybych tě pozval třeba někam na oběd? Hm...? A pak na vycházku? " Zeptám se, ať se pořád jen neválíme doma, i když venku je zima, musím si zvykat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak odpouštíš, jo? Ty jeden!" zasmála se a začala tě šťouchat do žeber. "Že se nestydíš."sevřela tvé nohy mezi svými. "Ale ráda si s tebou vyjdu. Můžu to tedy brát, jako rande?"zeptala se, po tom co tě přestala trápit dloubáním do boků a žeber. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "No jasně. Rande." Přisvědčím a trochu se kroutím, jak do mě rýpe. "A až padne tma, tak tě vezmu někam si zatancovat." Navrhnu, že ji trochu proženu po parketu, aby se pořád jen neválela doma. Opřu se o lokty, takže se ocitnu tváří těsně naproti té její, a políbím ji na rty. "Pokud se to tedy nějak příliš nekříží s tvými plány." Připomenu si, že vlastně chtěla pro mě chystat nějaké překvapení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zamyslela na nad tím "Jenom trošku. Ale to se dá stihnout. Pokud mě moc neutaháš." pohladila tě po tvářích "Takže... vstaneš, abych se mohla jít obléknout do něčeho vhodnějšího?" zajímala se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vstát?" Zopakuju zamyšleně. "No to bych možná mohl..." Potvrdím, políbím ji o něco důrazněji na rty a pak se přece jen zvednu, abych ji dal šanci odejít se převléknout. Sám se pokusím taky převléknout do něčeho solidnějšího, abych nevypadal jako odraná troska, a protože to zase stihnu dřív než ona, zůstanu netrpělivě stepovat u dveří jejího pokoje. V ruce už zase katanu, protože si nedokážu představit, že bych někam odešel beze zbraně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom si povzdechnu. Tohle je přesně Lanin styl, prostě si koupí nebo vezme, co zrovna chce. Je tak zvyklá a já mám pocit, že to není zrovna dobrý. Snad jenom kvůli tomu, že "ne" nebere jako odpověď. Rozhodnu se raději změnit téma našeho hovoru. "Kira je doma?" Zeptám se vlastně jenom tak, aby řeč nestála. Kromě toho bychom potřebovali vědět, jestli ti jeho přátelé souhlasí s plavbou. Stejně mám ale pocit, že mě vztah s Hansem změnil, už nemám dětinské nápady, které neustále vidím u Lany. Možná by jí prospěl vztah s někým starším, aby jí pomohl dospět. I když otázkou je, jestli by jí to pomohlo dostatečně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nečekal jsi dlouho. Ema se zrovna v nějakém přehnaném zkrášlováním nevyžívala. Otevřela ven a předvedla se ti v modrých šatech, které ti tolik připomněli ty, které měla na sobě, když ti pomohla ven z chladného moře a vzala tě k sobě domů. Ale přesto byli odlišné, ale jen střihem. "Takže.. můžeme jít. Jen si vezmu kabát a můžeme jít." usmála se na tebe. Vlasy měla stažené dozadu. Slušelo ji to. Jak jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se mazlila s tvořeníčkem, když jsi se zeptala zaváhala. "Ano.. je. Poslední dobou je doma pořád. A vynahrazuje si čas odloučení od Emy. Někdy je to fakt hrozný rachot. Proto jsem si vzala ten přehrávač sem. Kdo má to jejích dovádění pořád poslouchat?" protočila zoufale oči. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro V očích se mi zaleskne, když ji uvidím zase v modrých šatech. Tenkrát stála na molu v podobných a vypadl ji z ruky krajíc chleba. Moc dobře si to pamatuju i to, jak se první den tvářila jako naivka a naprosto mě tím zmátla. Usměju se a chytnu se ji za ruku. "Sluší ti to." Následuju ji po chodbě dolů k botníku a pomůžu ji do kabátu. Obleču se hned po ní a šálu tentokrát nechám doma, když už mám kolem krku omotaný šátek, abych zamaskoval jisté skutečnosti o tom, jak vášnivá a vtipná umí Ema být. Protože už se blíží poledne, vyšťourám v hlavě vzpomínku na nějakou pěknou hospůdku a vyrazím tam s Emou ruku v ruce. Úplně jako bych už zítra neměl odplout někam do nenávratna a ji nechat tady. Jako by to byla jen jedna ze schůzek, na které se lidi poznávají. A co je nejspíš pravda, že znám možná lépe její tělo než ji samotnou, a tak tuhle příležitost využiju k tomu, abych se dozvěděl něco víc o jejích snech, starostech a radostech. Za celou dobu jídla i procházky po zasněžené Marakéši, která už se stačila vzpamatovat z pirátského útoku, na to mám času dost a dost. A tancovat s ní je radost, když hudbu slyší i cítí. Všichni mi ji můžou jenom závidět. Takže když se vracíme, jsem docela šťastný, i když někde ve mně už hoří lítost z toho, že odpluju. Obejmu ji rukou kolem pasu a čas od času políbím na tvář, než se vrátíme až domů. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Oba jste se skvěle bavili. Ema ti prozradila několik vtipných historek z dětství a nejvíce jsi se pobavil u toho, kde měl jednu z hlavních rolí Jakeš. Jistě. Vždyť ji skoro vychoval. Večer, oba v dobré náladě, doma ještě všichni nespali. Isabela byla samozřejmě v kuchyni, ještě tam dodělávala dort na snídani. Odešli jste nahoru do tvého pokoje, kde jsi měl připravené zavazadlo. Trochu napěchované, ale bylo jen jedno. Ema se pustila do nočního programu. Vzala si své nejvyzývavější prádlo, svlékla tě a pořádně tě namasírovala, že jsi skoro usnul. Ona ti to, ale nedovolila a štípnutím do zadku tě dokonale probudila. Následovně tě upozornila ať si to užíváš dokud můžeš, protože až se vrátíš bude z Emy valící se meloun. Což byla nejspíš pravda. Předvedla ti hříšný tanec a vůbec jsi netušil, že se umí Ema takhle prohnout, což by se dalo v budoucnosti zajímavě využít. Prožili jste spolu další z vášnivých nocí, jako kdyby měla být poslední. A možná že byla. Přesto jsi byl při usínání spokojený. Druhý den, den odjezdu Druhý den jsi se probudil celkem brzy. Odpočatý, ale hned jsi si vzpomněl že musíš odjet a dobrá nálada tě opustila. Zjistil jsi, že Ema byla už vzhůru. Podpírala si rukou bradu a prohlížela si tě, tvářila se smutně. Ale když postřehla, že se na ní díváš chmury zmizeli a usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu nějakou chvíli ležet se zavřenýma očima a jen si spokojeně užívám toho, že je Ema tady se mnou. Tedy... Že já jsem tady s ní. Když konečně otevřu oči a potočím hlavou, abych na ni viděl, trochu zesmutním, ale jen na vteřinu nebo dvě, než se protáhnu, shrnu vlasy z očí a usměju se. "Dobré ráno." Ozvu se ještě trochu ospale a zívnu, div že mi neupadne spodní čelist. Na nějakou větší konverzaci mě ale takhle brzo moc neužije, takže se k ní přitulím se spokojeným předením, skoro jako kočka, a znovu zavřu oči. Ruku ji majetnicky přehodím kolem pasu a prsty ji lehce šimrám po páteři. Jen tak aby to ode mně samotného nevyžadovalo moc námahy. "Jak jsi se vyspala? Zdálo se ti něco? Zeptám se po chvilce, když už uznám zavhodné, že se probraly i moje hlasivky a já můžu začít mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom se uchechtnu nad její stížností. "Tak je nech, však on to musí dohnat...byli od sebe hooodně dlouho..." Zastanu se ho zvlášť když vím, že ještě od ní bude dlouho, protože pluje pryč. "Máš si taky někoho najít...pak ti to bude jedno..." Dodám, protože mi přijde, že za tím je taky žárlivost smíšená se závistí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pokrčila rameny "Tak ať si dělají co chtějí. Ale já bych ráda občas v klidu spala." vstala a zase zvířátko schovala. Chvíli na něj ještě cukrovala než se vrátila k tobě. "Jo.... najít si někoho. Když já nemám stejný odhad jako ty. Já mám krátkodobé vztahy. Chlapci se mnou prostě nevydrží. Buďto, že jsem moc divoká, nebo cokoliv jiného." vzdychla. "Taky bych chtěla nějakou opravdovou lásku." napila se čaje. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hmmm..." zabručela a také tě objala "Ne... beze snů. Byla jsem jak špalek. Tak jsi mě vyčerpal."políbila tě na ucho a na chvíli se odvrátila aby zívla a neovanula tě ranním dechem. Na to si vždycky dávala pozor. "Ale jinak se mi spalo krásně..." sundala ti z čela pramen vlasů. "A co ty?" zeptala se zatím co tě hladila po boku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už se skoro chystám říct ji, co se mi zdálo, když si uvědomím, že jsem to zapomněl. Zůstane mi jenom takový zvláštní pocit, že ještě před chvílí jsem to věděl, ale teď už se ten sen odebral na hřbitov snů, aby se mi vybavil, až to budu nejmíň potřebovat. "Já to zapomněl..." Ozvu se nespokojeně a trochu nevěřícně, že je to vůbec možné. "Ale víš co? Od té doby, co jsem s tebou... Nemám už noční můry." Usměju se trochu vděčně a trochu spokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmála se "To jsem moc ráda. Snad ti zase nezačnou."políbila tě na obnažené rameno. "Tak co? Nepůjdeme se spolu umýt?" navrhla zatím co se k tobě dál tulila a zahřívala si o tebe nohy, které měla trochu chladné. Asi zase měla v noci nohy venku. "Nebo se budeme ještě chvíli válet?" ptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom si povzdechnu. Vlastně se ani nedivím, že s ní kluci nedokáží vydržet. Je jako smršť, vezme si všechno, co chce. I to co jí někdo nechce dát. "To není o odhadu ale o štěstí a náhodě...nic jiného..." Řeknu a znovu se napiju čaje. "Možná prostě jenom nebuď tak hrrr...trochu klidu a trpělivosti..." Dodám a pokrčím rameny. Víc jí neporadím. Sama jsem do toho spadla, ani nevím jak. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro To bych byl taky doopravdy rád, kdyby se mi nevrátily. Už nikdy. Užil jsem si jich dost. "Ty by ses měla spíš jít rozmrazit. Máš nohy jak led." Rozesměju se a mám takové tušení, že mi takhle oplácí moje návraty ze zimy, kdy jsem ji docela škodolibě studil. Posadím se na posteli a znovu se protáhnu, až mi křupne v zádech. Pak se o kus posunu a rukou zalovím pod peřinou, než se dotknu Emina chodidla. Celkem spokojeně, i když ona může trochu protestovat, ji z něj odrhnu peřinu a se zaujatým výrazem ji po něm pohladím. "I když to bych možná zvládnul, zahřát tě." Usměju se, opřu si její nohu o hrudník a začnu ji chodidlo docela zlehka třít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se usmála a zahýbala prstíčky "Nemůžu za to, že se mi špatně prokrvují nohy." bránila se a dívala se, jak ji hladíš nohy na které jsi byl tak vysazený. "No.. ty mě zaručeně umíš zahřát. Už jsi to mnohokrát dokázal." složila si ruce pod hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana chvíli zamyšleně mlčela "Asi ano... možná by bylo načase začít chodit do práce abych trochu dospěla..." souhlasila "Nějaká zodpovědnost mi prospěje.."ještě nějakou dobu jste si povídali, venku se začínalo šeřit i když byli asi jen tak tři hodiny odpoledne. Vyrazila jsi domů, Lana tě doprovodila. Moc ráda, že jste si tak hezky popovídali a navíc i usmířili. Před tvým domem jste se rozloučili. Když jsi vešla do domu, slyšela jsi z patra bouchání kladiva. Jakeš nejspíš zase něco kutil v dětským pokojíku. Tvá matka byla jak tradičně v kuchyni a zrovna kontrolovala, jak se ji peče bochník chleba. Byl tam s ní i Hans, který ji držel vlnu na háčkování a čekal, že se tvá matka zase chopí pletení. Tvářil se celkem zaujatě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Já jsem si zrovna chodidla nevybral. To nějaká úplně ta nejmenší a nejtišší myšlenka, která je paradoxně o to silnější, mě ponouká k takovým činům, jako je třeba políbit Emu na kotník. "Nemáš je strkat ven pod peřinu." Přejedu ji dlaní po nártu a lýtku a dlaň zastavím někde v půlce jejího stehna. Jakmile se ale pustí do pokračování, zaplanou mi v očích zelené ohníčky. Pustím její nohu, znovu si lehnu vedle ní, jen se tentokrát opřu o loket, abych měl trochu navrch. "Jenže ty jsi vždycky ta, co rozkřeše ohýnek, víš?" Upozorním ji a políbím na rty. Prsty ruky, o kterou se zrovna neopírám, ji kreslím nějaké ornamenty na břiše, ale postupně a docela nenápadně svoji pozornost přesunu až k jejímu klínu, kde ji začnu laskat. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vysvobodila jsi Hanse z utrpení háčkování a šli jste nahoru do tvého pokoje, kde jste si sdělili novinky. "Takže... loď už je připravena k odplutí. Hmm... máš už zabaleno?" ptal se tě a ty jsi si uvědomila, že tenhle drobný detail jsi úplně zapomněla. Proto jsi se pustila do balení do nejpotřebnějších věcí, které na cestu budeš potřebovat. Hans si s tebou celou dobu povídal, pomohl ti s balením a dokonce řekl, že se na tohle společné dobrodružství těší. Musela jsi také myslet na to, že ráno už musíš matce a Jakešovi říci, že odjíždíte. Na poslední chvíli, ale co. Zabránit ti v tom nemohou, jsi už dospělá i když matku to bude hodně mrzet. Možná, ale by bylo dobré vynechat to, že je to životu nebezpečná cesta. Tak či onak, jste pak hned po tvém balení šli spát, aby jste byli na druhý den svěží a odpočatý. Druhý den, den odjezdu, ráno Moc jsi se nevyspala, chvílemi jsi spala chvílemi se budila a tak jsi byla celá polámaná a nevrlá. Starosti ti nedali klidně spát. A asi ani Hans nespal moc dobře, protože hned jak jsi se posadila, posadil se i on a mumlal si něco pod vousy o tom, že nesnáší tuňáka. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já? Vždyť nic nedělám... ah..."vyjekla tiše, oči se ji mírně rozšířili a upřeně se na tebe zadívala. Lehce se pod tvým laskáním vrtěla "Takhle po ránu... tak aktivní... ty divochu." zamumlala rozechvěle. Chytla tě za ramena a stáhla k sobě aby tě mohla dlouze políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Probudím se docela brzo ráno a začnu se protahovat, protože jsem celá polámaná. Na přivítanou ho políbím, aby měl docela příjemný start do tohohle dne. Mám poct, že to bude docela děsivé. Hodně děsivá debata s matkou a Jakešem. "Dobré ráno..." Zašeptám docela tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobréééé ráno." zívl a promnul si krk. Políbil tě na tvář, vylezl z postele a znovu se protáhl "Dnes máme velký den." podíval se na tebe. "Beš se umýt a připravit. Půjdu po tobě.. a pak společně... si promluvíme s tvou matkou a Jakešem. Dobře?" vzal tě jemně za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ty nemusíš nic dělat... Stačí, že jsi. Tvoje vůně, tvoje vlasy, kůže..." Odpovím ji a prsty se ji stále intenzivně věnuju. "Ale kdyby se ti to ne..." Nestihnu dokončit, když si mě stáhne k sobě, takže jen zavřu oči a nechám se unést do někam do nenávratna chutí jejích rtů. Jen mě tak přesvědčí, že ačkoliv její věta začínala: takhle po ránu, nemá proti tomu nic osobního a já klidně můžu ve své libé činnosti pokračovat. Dokud mě to samotného nesebere tak, že si ji i její tělo vezmu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nakonec tě její tiché vzdechy vzrušili tak, že jsi si ji vzal a ona se ti ráda nabídla. Ranní milování vás úplně probudilo, potěšilo ale také vám to připomnělo, že brzy se na dlouho rozdělíte. Přesto vám to nezkazilo dobrou náladu po vašem milování. "Miluji tě, Kiro. A počkám tu na tebe dokud se nevrátíš. I kdyby to mělo trvat věky." řekla tiše zatím co jste k sobě tiskli vzájemném objetí zpocená těla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Vlastně se trochu zarazím, protože její slova mi připomenou jednu důležitou otázku. Jak dlouho trvají věky a kdy se začínají prolínat s pojmem nikdy. A taky, jestli chci, aby ji už nikdo jiný neměl, nebo ji říct, že kdybych se doopravdy dlouho nevracel, ať na mě zapomene a najde si někoho, kdo ji bude milovat i s dítětem. K čertu s celou cestou... Zakleju, zavřu oči, pohladím Emu po zádech a pak se posadím. "Vrátím se, neboj." Pronesu tiše, i když nevím, jestli o tom chci přesvědčit jen ji nebo i sebe, a pak se zvednu, abych se vyrazil umýt. Čas, kdy se budu muset vydat do přístavu se totiž povážlivě zkrátil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobré ráno." pozdravila tě Lana se kterou jsi se střetl ve dveřích koupelny. Usmála se na tebe úsměvem dítěte než skoro dospělé ženy, obešla tě a zapadla do svého pokoje. Vešel jsi do koupelny a vykonal jsi veškerou hygienu, kterou jsi potřeboval. Když jsi se vrátil do pokoje, Ema už byla oblečená a zrovna si česala vlasy. Dívala se soustředěně do zrcadla a mračila se na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro A teď to půjde vážně rychle. Musí, protože jinak se odtud nedostaneme. Přikývnu a vyrazím do koupelny. Nic si s sebou neberu, protože stejně se budu převlékat v pokoji. A vzhledem k tomu, že Hans mě už dávno viděl nahou, tak se před ním nestydím. Bylo by to hloupé a naprosto zbytečné. Vrátím se brzy a převleču se do běžného oblečení, a pak počkám na Hanse, abychom to šli oznámit společně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se také vrátil brzy, už oblečený, mokré vlasy uhlazené dozadu. "Tak pojďme..." pobídl tě, objal kolem ramen a vyšli jste spolu ven z pokoje. Sešli jste dolů do kuchyně, kde seděla tvá matka a Jakeš u stolu a díval se do nějakých papírů "Áááh... dobré ráno." pozdravil vás Jakeš "Hele Lily... co myslíš. Chtěl bych vzadu na zahradě postavit houpačku a pískoviště. Co myslíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dobré. " Pozdravím Lanu a docela nesobecky si uvědomím, že si posledních pár dnů musela docela protrpět. Jestli nebyla někde venku a musela nás s Emou poslouchat... Skoro ji v jednu chvíli začnu podezírat, že i její poslední kamarádka bude vědět téměř všechno, co se tady dělo. Pokud bude mít odvahu to někde publikovat. Když se vrátím z koupelny, oholený a ještě s mokrými vlasy, zatěkám pohledem k Emě a na chvíli se mi úsměv z tváře vytratí. Pak se k ní ale přitočím, pohladím ji po rameni a políbím na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zvedla k tobě oči a lehce se usmála, znovu se zadívala na sebe do zrcadla. Nakonec, ale oči odvrátila a vstala, zřejmě se ještě stále nesmířila s tím jak teď vypadá. "Můžu tě doprovodit k lodi?" zeptala se tě a sepnula si ofinu na straně hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Chceš jít se mnou do přístavu?" Zeptám se a pohladím ji po tváři. Možná bych byl radši, abychom si loučení odbyli tady a poslední místo, kde se otočím, byla branka, ale něco mě nutí, chtít s ní zůstat co nejdéle. Takže to v podstatě nechám na ni. Jestli chce sebe i mě trápit tím, že bude sledovat loď vzdalující se od mola a já její malou postavičku, jak mi mizí z dohledu. I tak musím aspoň říct ahoj Laně a napomenout ji, že jestli zjistím, že udělal nějaký průšvih, roztrhnu ji, a slíbil jsem otci, že se za ním ještě zastavím, takže loučení mě čeká až dost. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přitiskla si tvou ruku k tváři a přikývla "Chtěla bych. Ale jestli ty nechceš, tak to pochopím. Vím, jak nemáš rád loučení." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Dobře." Kývnu hlavou a na chvíli se k ní přiblížím tak blízko, až se čelem opřu o to její. "Jen mi musíš slíbit, že neuvidím ani slzu." Pokusím se pojistit proti tomu, že to loučení nebude podobně srdceryvná scéna, jako to bylo s malou Arien, i když k té mě poutá něco docela jiného než k Emě. Jen krátce pohledem z okna zkontroluju, kolik je hodin, a pak si uvědomím, že ani jeden z nás ještě nesnídal. A cestovat na lačno se nevyplácí. "Pojďme se dolů najíst." Vybídnu ji s mírným úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pak jste spolu sešli dolů do kuchyně, kde vás už čekala bohatá snídaně od Isabely. Vařila skvěle to se muselo nechat uznat. I nad to trávení tvého otce. "Dobré ráno, pane. Paní." pozdravila vás a uhnula na stranu, aby jste si mohli vybrat co si vezmete. Věděla, že vy se o své jídlo raději staráte sami. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vážně jsem se bála. Hodně. A ta radostná nálada v kuchyni mi to neulehčovala ani trochu. "Je to výborný nápad..." Přikývnu s úsměvem, když zvážním. "Musíme s vámi mluvit...chceme najít Hansovu rodinu...odplouváme dnes v poledne..." Prostě jim to oznámím, protože kdybych se ptala, jistě by to odmítli připustit. Tahle jsem jim nedala na výběr. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Oba dva se zarazili, Hans tam byl podle všeho navíc, ale také zkusil přidat něco do mlýnku "Jen se nemusíte bát. Já na ní dám pozor." Tvá matka se zamračila, ale tak hrozivě jak jsi to u ní už hodně dlouho neviděla. Věděla jsi, že budou problémy. "Na jak dlouho?" chtěla vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sice se zarazím, ale neustoupím ani o krok. "Několik měsíců..." Řeknu jenom a zadívám se na mámu. "Než se malej Jakeš narodí, budeme zpátky..." Dodám, snad abych ji maličko uklidnila, ale nic slibovat nebudu. Kdo ví, jestli se vůbec vrátím. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nebýt toho, že je Isabela v oboru trávení nejspíš hodně dobrá, byla by i skvělá kuchařka. I když trochu nechápu, proč se pořád tvářím, že nevím nic o tom, co dělá, velebně ji mávnu na pozdrav a stejně dravě jako smečka vlků se vrhnu na dnešní snídani. A nacpu se opravdu pořádně, protože hádám, tohle je moje poslední jídlo na pevnině. Stejně ale ty potraviny nekombinuju tak bezhlavě jako Ema. A kakao na konec si taky odpustím. Místo toho si do hrnku zaleju kafe a pořádně si ho osladím. Aby ten život nebyl pořád jen hořký. Skoro si po té snídani musím povolit pásek u kalhot. Naštěstí, mořskou nemocí netrpím, takže nehrozí, že bych o něco později nakrmil i rybičky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvá matka praštila dlaněmi do stolu, že sebou Jakeš překvapeně trhl. Nejspíš by rád něco řekl, ale tvá matka ho nepustila ke slovu. "Ty jsi se snad zbláznila, ne!? Na několik měsíců?! Ani náhodou. Nikam nepojedeš. Já ti to zakazuji."řekla rozhodně a nesmlouvavě se na tebe mračila. "Prosím. Uklidněte se. Vím, že máte o Lanu strach. Ale mohu vás ujistit, že se vrátí v pořádku." snažil se Hans trochu bezradně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Uff... jsem nacpaná." pohladila se po břiše. Jak by ne. Teď musela jíst za dva. "Ty jsi vážně ta nejlepší kuchařka, Is." pochválila Isabelu, jako kdyby opravdu o ničem nevěděla. "Můžeš se hýbat?" zajímala se Ema se smíchem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Netrhnu sebou stejně jako Jakeš, ale zůstanu stát. Pevně a navenek klidně. Sevřu čelisti a nadechnu se. "Nežádám tě o svolení. Tohle je oznámení." Řeknu stejně tvrdě, jako mluvila ona sama. Evidentně jsem její dcera. "Jakeši, prosím, postarej se o oba..." Usměji se měkce na jmenovaného, a pak se podívám na Hanse. Slabě se usměji a vyjdu z kuchyně, abych si vzala věci. Klidně budu na lodi o několik hodin dřív. Jenom posbírám ještě pár drobností a jsem plně připravená. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvá matka obešla rychle stůl a chytla tě za paži dřív než jsi vyšla nahoru po schodech. "Stále jsem tvá matka! Co si myslíš? Že mi jen tak řekneš, že si na několik měsíců odjedeš kdo ví kam a já že ti to s úsměvem odsouhlasím?!" pevně tě držela za paži. "Prosím... uklidni se drahá..." přišel k ní Jakeš a položil ji ruce na ramena. "Nechci se uklidnit!" okřikla ho tvá matka. "Ty, mladá slečno prostě nikam nepůjdeš! Jedině přes mou mrtvolu!"tvá matka je bledá a rty má tak pevně stisknuté, že z nich měla jen tenkou čárku. Hans postával za vámi a skákal očima z jedné na druhé. Do tohohle se už raději nepletl. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro To sevření mě překvapí a tak se ostře otočím. Vyslechnu si celou tu tirádu a nakonec ruku vytrhnu, i když na ní budu mít nejspíš modřinu. "Mysli na vaše dítě a mě nech vyřešit si svoje věci..." Řeknu jí a znovu se podívám na Jakeše, aby taky něco udělal. "Nezastavíš mě...jsou věci, které musím vyřešit hned a ne až se ty rozhodneš, že je můžu vyřešit...dneska odplouváme. Můžeš mi popřát štěstí a rozloučit se s námi v klidu anebo pokračovat v tomhle a nikam to nepovede. Tohle totiž musím udělat." Řeknu jí jenom a vydám se po schodech nahoru, abych si konečně vzala věci. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Kývnu hlavou, že má Ema pravdu a pak se opřu dozadu o opěradlo židle. "Nejsem si jistý." Odpovím Emě s naprosto vážnou tváří, jako bych o tom doopravdy pochyboval. "Asi budu muset chvíli počkat, než mi slehne, jinak mě odsud budeš muset odkutálet." Dokončím a tentokrát už se doopravdy směju. "Jen nevím, jestli to zvládneme přes ty schody." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Jakeš bezradně pokrčil rameny aby ti řekl, že teď nic nezmůže. Tvá matka se za tebou dívala se slzami v očích, jak jdeš po schodech. Hans se vydal za tebou. Jakeš položil tvé matce znovu ruce na ramena, aby ji ukonejšil. "Takže tohle musíš udělat.... dobrá. Jsi už dospělá." řekla jak jsi byla v polovině schodiště. Otočila se a vydala se do kuchyně. Ještě se zarazila "Možná už je načase, aby sis zařídila vlastí život." dodala. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema se zasmála "Myslím, že do schodů se moc dobře kutálet nedá." plácla se do stehen. "Prostě budeme muset počkat." Do kuchyně vešla Amanda "Ah... zdravím. Jak se máte vy dva?" zeptala se a požádala Isabelu o kávu. Přisedla si k vám "Celou věčnost jsem vás neviděla. Pořád jste byli někde zalezlí." usmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zůstanu stát k ní zády a ani se neotočím. "Tak dobře...sbalím si všechny svoje věci..." Řeknu pouze s rukama sevřenýma v pěst podél těla a spěšně odejdu do svého pokoje. Naštěstí tu mám ještě nějaké krabice a na to, co jsem si nechtěla brát s sebou na loď, to stačí. Myslím, že si je nechám prozatím u Lany a teprve pak si je vezmu. Pokud se vůbec vrátím. Hned začnu balit ten zbytek, co tu ještě mám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans vešel za tebou do pokoje "Lily... co to děláš?" zeptal se překvapeně. Chvíli se díval, jak si balíš "Lily, počkej. Je to tvoje matka. Ona to jistě nemyslela vážně. Viděla jsi přece, jak ji to naštvalo. Dej ji chvíli na uklidnění." přišel k tobě a dřepl si před tebe. "Lily no tak...." povzbudivě se na tebe usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Chviličku nechám balení a pohladím Hanse po tváři, když uvidím ten jeho úsměv. Sama se slabě usměji, takže to vypadá, že souhlasím. "Možná máš pravdu...možná to nemyslela vážně, ale řekla to a jedině na tom záleží..." Stáhnu ruku a dál pokračuji v balení. "Nechám si to u Lany...až se vrátíme, zase si to vezmu k sobě." Dodám po chvíli, když dozabalím jednu krabici. Ještě jednu a bude to všechno. Opravdu mi tady už skoro nic nezůstalo. "Stejně jsme chtěli jednou bydlet jenom spolu a konečně o tom můžeme začít uvažovat reálně." Usměji se, když zavřu i druhou krabici, tentokrát s drobnostmi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Políbil tě do dlaně "Jestli jsem nějakou věc za tu dobu pochopil. Tak to, že tě tvá matka velice miluje."pomohl ti s čím může. "Ano... společné bydlení." lehce se usmál "Jen jsem si nemyslel, že to bude za takových okolností." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Už se zrovna chystám Emě něco odpovědět, když se ve dveřích objeví Amanda. Moje dobrá nálada klesne někam k bodě nula, ale protože jsem slušně vychovaný, nezvednu se a raději se pokusím chovat neutrálně, když už ne nadšeně, že ji vidím. Celé čtyři dny se mi jí víceméně dařilo vyhýbat a zrovna když mám odplout, tak na ni musím narazit při snídani. Odpovídat se mi jí nechce a velmi rychle se přinutím vyhnout větě, že: Zalezlí jsme byli schválně, abychom se ti vyhli. Nebyla by to totiž tak úplně pravda, protože zalezlí jsme byli ze zcela jiného důvodu. Takže jen shrnu vlasy z očí a zhoupnu se na židli. "Tak normálně." Shrnu, jak se mám já, a to že odplouvám pryč ji zamlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Narovnám se a očima přejedu dvě krabice a stěny pokoje. Naštěstí sem se tady moc nezabydlela, tak mi to chybět nebude. "Taky jsem si nemyslela, že to bude takhle, ale už se stalo." Usměji se. "Vezmeš tu jednu? Nechám si to prozatím u Lany..." Zeptám se, když vezmu jednu z krabic. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans přikývl a vzal krabici "Klidně mi dej i tu druhou. Já je unesu."když jsi mu předala i druhou ještě jednou jsi zkontrolovala jestli máš vše a pak sešla s Hansem dolů. Nahlédla jsi do kuchyně, tvá matka seděla u stolu a tvář skrývala v dlaních. Jakeš seděl u ni a něco ji tiše říkal. "Nechceš si s ní ještě promluvit?" zeptal se tě Hans. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Kira byl dlouho pryč. Chtěli jsme nějakou dobu strávit spolu v soukromí." řekla Ema o něco vstřícněji. "Jistě. To je pochopitelné." přikývla Amanda a vzala si kávu co před ní postavila Is. "Mimochodem, Kiro. Tvůj otec už se cítí dobře. Kdyby jsi ho hledal je buďto ve své pracovně nebo odpočívá v ložnici." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na vteřinu se zamyslí a pak zavrtím hlavou. "Ne, nechci...to ona chtěla, abych odešla...a pokud to tak chce, nebudu se tady už zdržovat..." Obuju boty a vezmu si kabát. Počkám, až se Hans taky obleče a vyrazíme k Laně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyšli jste ven z domu. Ale nedošli jste daleko. "Lily!" ohlédla jsi se. Tvá matka vyběhla z domu a cupitala ve sněhu, bez kabátu k tobě. "Lily..." řekla znovu, když k tobě došla a pevně tě objala "Promiň mi to, dítě moje. Já to tak nemyslela."vzala tvou tvář do dlaní "Odpusť mi to. Jsi moje dítě. Jsi ta nejdůležitější osoba v mém životě." v očích slzy "Prosím... Lily... Hlavně se mi vrať."prosila tě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Docela mě překvapí, že nakonec vyjde ven. Evidentně jí to je líto. Mě o trochu míň než by zřejmě mělo. Už jenom kvůli tomu, že mi to otevřelo oči. Už jsem dost stará na to, abych se postavila na vlastní nohy a nedržela se stále máminy sukně. Pohladím mámu po tváři. "Jistě že se vrátím..." Slíbím, i když vím, že bych neměla, protože to vůbec není jisté. "Starej se teď o to malé...potřebuje tě mnohem víc než já..." Dodám. Nemyslela jsem, že už ji nepotřebuji, ale to malé ji vážně potřebovalo mnohem víc než já. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tak aspoň, že to chápeš, ty stará čarodějnice... Vlastně sakra lituju, že to nejsi ty, kdo otce tráví, protože by to byl dobrý důvod se tě zbavit. Usměju se sotva nepatrně směrem na Amandu a přikývnu na její slova, kde otce najdu. "Ještě dnes za ním zajdu." Odpovím a Is si nevšímám, přestože je mi jasné, že špicuje uši, jestli už otec podlehl jejímu snažení. A to, že zřejmě ne, ji myslím musí dost znervózňovat. Přestanu se houpat na židli, zamíchám s lógrem, co zbyl na dně hrnku, a začnu se zvedat od stolu. "Půjdu si ještě dobalit..." Usměju se na Emu, protože jsem si při pobytu v koupelně uvědomil, že jestli si s sebu nevezmu břitvu, tak se vrátím zarostlý jako pračlověk a to se mi nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ale já potřebuji tebe. Vždycky budeš mí milovaná dcera."dala ti pusu na čelo. "Dávej na sebe pozor. Nechci přijít i o tebe."ještě jednou tě pevně objala než tě konečně pustila "Šťastnou cestu." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odešel jsi do koupelny, kde jsi si sebral břitvu a šel si ji dát k tvým věcem. Následně jsi šel navštívit svého otce, který byl opravdu v pracovně. Sic stále trochu pobledlý, ale už vypadal jinak dobře. "Ahoj, Kiro. Přišel jsi se rozloučit?" zeptal se a vstal od stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pohledem otce zkontroluju ale neposadím se na svoje obvyklé místo na okně. Ema už bude vědět, jak a co udělat s Is a Odulou. Jen mi pořád leží v hlavě ten dopis a proč ho můžu otevřít až na lodi. "Dobré ráno." Pozdravím a pak přikývnu na jeho dotaz, proč jsem tady. "Tak nějak..." Přisvědčím a v duchu tápu, proč vstává. "Odplouvám za pár hodin. Nechtěl jsem pak hm... odbýt to loučení ve spěchu." Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl "Jistě. Dobře děláš. Lepší než se pak honit." přišel k tobě. Tvůj otec byl jen nepatrně vyšší než ty, takže jste se mohli dívat navzájem do očí. "Dávej na sebe pozor, synu." nabídl ti ruku k potřesení. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměji se a přikývnu. "Neboj se, všechno bude v pořádku..." Rozloučím se s ní i s Jakešem, kterého obejmu. sice raději krátce, ale přesto. Je členem rodiny. Pak kývnu na Hanse a vydáme se k Laně, abych si u ní nechala ty věci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Matka se za tebou dívala dokud ji, nevzal Jakeš kolem ramen a neodvedl zpět domů. Chvíli jste šli mlčky "Stejně se, ale od matky hodláš odstěhovat, že?"zeptal se Hans, který šel vedle tebe směrem k domu Lany. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Podívám se otci zpříma do očí a zapřemýšlím, jestli teď, po takové době, můžu říct, že všechny naše neshody byly smazány a on mi odpustil všechno, co jsem kdy provedl. "Vždyť víš, že já na sebe pozor dávat neumím." Odpovím a zatěkám pohledem k jeho napřažené ruce. "Ale ty, prosím, dohlédni na Lanu. Nějak nenápadně..." Požádám ho a dlaň mu stisknu. Na chvíli, protože pak ho krátce obejmu, jako jsem to za celý svůj život neudělal. "Ať se do ničeho nenamočí." Dokončím a zase ho pustím. O tom, aby hlídal Emu nic neřeknu. Ona se pohlídá sama, navíc to po ní chci, aby chránila otce. Couvnu o krok zpátky a tak nějak si nejsem jistý, co s očima. Takže zatěkám pohledem po pokoji, než se znovu podívám na otce. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Tvůj otec, tě trochu překvapeně poklepal při objetí po zádech. Zřejmě to nečekal. "Jistě. Vím to. A proto ti to říkám, aby jsi to stejně zkoušel." pousmál se. A když jsi se na něj znovu povídal stále se lehce usmíval. "O Lanu neměj obavy. Bude ji dobře." přikývl. "Nečekal jsem, že se s ní tak rychle sblížíš, ale jsem rád." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny, že mě to taky není tak úplně jasné, i když největší zlom byl asi v tom, když jsem bláznil a ona se z nějakého důvodu rozhodla o mě po mé krátké debatě s Joshem postarat. "Je mi hodně podobná..." Odpovím a shrnu vlasy z očí. "Půjdu se s ní taky rozloučit." Rozhodnu se vyklidit pole dřív, než se zkusím za něco omluvit. "Nenech se někým zlikvidovat. Chci svoji rodinu najít celou, až se vrátím." Dopovím už s rukou na klice a o chvilku později vyjdu ven z pracovny. Najít Lanu, jestli teda zrovna bude mít chvíli čas na nějaké to loučení. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom mlčky přikývnu. "Chtěla, abych se vrátila, až skončí ta naše plavba. Ne abych se vrátila teď. Kromě toho mi to prospěje. Měla bych být samostatnější a ne jenom záviset na tom, co od ní dostanu. Budu tak moct být jednou stejně dobrá matka jako ona. Silná, co bude oporou svým dětem i manželovi." Řeknu nakonec a usměji se na Hanse. Brzy dojdeme až k Lanině domu, takže zaťukám na dveře, protože Hans má plné ruce krabic. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana ti skoro ihned otevřela, musela být někde blízko. "Ahoj Lily.... jééé... Hansi... co tu děláte?" pozvala vás dál a koukla na krabice. "Děje se něco? Myslela jsem, že se už neuvidíme. Ale jsem ráda, že jsi se přišla rozloučit." hodila hlavou ke krabicím. "A asi ještě něco, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přivítám se s Lanou a usměju se. "Neděje se nic...jenom bych potřebovala, abys mi to schovala tyhle krabice..." Kývnu k nim. "Až se vrátíme, zase si je vezmu zpátky..." Dodám a tentokrát se usměju na Hanse. "Můžu si je tady nechat, viď?" Zeptám se jenom tak pro jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nestačil ti nic odpovědět. Tak rychle jsi zmizel z pracovny. Vydal jsi se do pokoje Lany ale brzy jsi zjistil, že tam není. Našel jsi jenom bordel a nějaké malé, chlupaté zvířátko, které hopsalo na polštáři. Netušil jsi, že má mazlíčka. Ale zaslechl jsi ze zdola hlasy. Poznal jsi Lanu a pak ještě někoho. Netrvalo to dlouho a poznal jsi hlas Lily. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zakroutím hlavou nad tím borčusem, co má Lana v pokojíku a pak mi málem vypadnou oči, když uvidím to malé chlupaté cosi, co ji houpe po polštáři. "Co to sakra je?" Zakleju chytnu tu potvoru za kůži a zvednu ji před oči. "Seš ve špatným domě. My tady krysy netrpíme." Informuju to zvíře a s rukou mírně nataženou před sebou, se vydám vyhodit to ven. Že by to mohl být Lanin mazlíček mě ani nenapadne. Jen to, že by taky mohla pěkně jančit, kdyby to tam našla. Sejdu dolů po schodech a na chvíli se zastavím, abych obhlédl celou situaci. Mávnutím volné ruky a krátkým "Ahoj" pozdravím Hanse i Lily a v několika vteřinách zapřemýšlím, proč má Hans ty krabice, když je to na cestování tak nepraktické. Pištění zvířátka přitom ignoruju, místo toho se otočím na Lanu. "Našel jsem nějakou krysu v tvém pokoji. Možná jich bude po domě víc. Řeknu otci, ať sežene nějaký jed." Pohnu potvorou a pootočím se směrem ke dveřím, že pošlu zvíře na sníh, abych mu dal šanci utéct, nebo se později vrátit na slibovanou jedovatou dobrůtku. "A... Můžu s tebou pak mluvit?" Zeptám se ještě Lany, když už skoro otvírám dveře. |
| |
| "Jasně, že můžeš, ale..." odpovídala Lana Lily, ale pak se zarazila a podívala se na Kiru. "Nééééééééééééééééééé!!!!!!!" zaječela Lana vylekaně a vrhla se ke Kirovi a pověsila se na něj. "Proboha! Nech ho! To je můj mazlíček! Ihned zavři dveře! Je citliví na chlad." mluvila Lana rozrušeně. "Ah chudáčku chlupáčku..." skuhrala. |
| |
| Doma Ještě mi v uších zvoní její jekot, když se na mě pověsí. Podívám se na Lanu dost překvapeně, co to sakra blbne. Na chvíli se mi v obličeji objeví nechápavý výraz, když se začne té krysy zastávat a ještě si na mě vyskakovat, abych zavřel dveře. Jakmile začne vyvádět, že je to její mazlíček, pokusím se Lanu setřást, zvíře pořád ještě v ruce, ale tak, aby na něj nedosáhla. Možná to není fér, trápit sestru před její kamarádkou, ale v jednu chvíli si prostě nemůžu pomoct. "Tohle ty máš jako mazlíčka?" Zopakuju a pak ji tu potvoru po další chvilce jejího skuhrání vrátím. "Tak promiň... No..." Pokrčím rameny a zavřu dveře, aby chudáček chlupáček nenastydnul. |
| |
| Lana si k sobě přitiskla to malé chlupaté zvířátko. "Ah... maličký.. jsi v pořádku?" cukrovala na stvořeníčko a jemně ho k sobě tiskla. "Tohle mi už nedělej..." zamračila se na tebe a špulila při tom rty. "Ale dobrý... nemohl jsi to vědět... přivezla jsem si ho z Krédy. Je velice citliví na změnu teploty. Venku by ihned umřel." vysvětlila ti, proč tolik vyváděla. "No.. za chvíli si promluvíme. Pojď Lily, Hansi.. ukáži vám, kam si ty věci můžeš dát." |
| |
| Doma Sleduju Lanu s pozdviženým obočím, a když řekne, že už něco podobného nemám nikdy dělat, dostanu sto chutí to zvíře sebrat a poslat ho expres minimálně patnáct metrů do zahrady, aby poznalo všechny krásy zimní Marakéše. Bez ohledu na to, že by ho to zabilo. Projeví se to tak, že se mi zlobně zaleskne v očích a vcelku se zatvářím celkem vražedně. A ještě má ta cácorka tu drzost mě poučovat. Nemluvě o tom, že nechápu, jak se jí to zvíře mohlo podařit propašovat na loď a do Marakéše bez toho, abych o té potvoře věděl. Trčel jsem v její kajutě dost dlouho, když jsem se o ní ty čtyři dny staral, když ležela v horečkách. Ta krysa asi vydrží dlouho nežrat... "Mož...by.. o.. ěl... lepš ..ak..le r..hle... ež... ít... s... t..ou..." Zamumlám, aby mi bylo rozumět jen velmi málo, obhlédnu Hansův náklad, ale zhodnotím, že si s tím poradí sám a vyrazím po schodech nahoru do pokoje. |
| |
| U Lany Sleduju tohle divadlo docela v němém údivu, ale nakonec alespoň vnitřně souhlasím s Kirou. To zvíře tu nemá být. Nahlas to však neřeknu už jenom proto, že potřebuju, aby mi tu Lana ti věci nechala. Jenom slabě přikývnu na Kirův vražedný výraz. Tomuhle dokážu rozumět. Ale povídat si nemusíme, na to bude příležitostí na lodi až moc. Tak nějak vnitřně počítám s pořádnou ponorkou. A s Kirou nebude první, minimálně až druhá. Vteřinku koukám za Kirou, jak mizí po schodech nahoru a teprve pak se otočím na Lanu. "Jistě...díky moc..." Usměji se na ni docela vděčně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odešel jsi do pokoje, kde už byla Ema. Nejspíš se vytratila z kuchyně aby tam nemusela být z Amandou. Moc ji také nemusela. Možná že se tvou nechutí k Amandě nakazila. "Co to bylo za jekot? Jsem si myslela, že u snad někoho vraždí." zeptala se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana si zvířátko dál hýčkala "To je v přoádku. Co bych pro tebe neudělala." usmála se. Odvedla vás nahoru a odvedla vás do svého pokoje "Omlouvám se za ten nepořádek. Zrovna jsem si začala uklízet ve skříni. To víte... vyhodit nepotřebné šaty a uvolnit místo na nové." otevřela skříň a pak spodní velký šuplík "Tady se to vejde akorát." vzala si krabice od Hanse a složila je do šuplíku. "Tak.. hotovo..." položila zvířátko na polštář. "Takže.. se rozloučíme?" podívala se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na zmínku o nepořádku se jenom usměju. Sama vím, jak to vždycky vypadalo u mě, když jsem nečekala návštěvu. Teď už to nemá kde tak vypadat. Přikývnu. "Rozloučíme..." Obejmu Lanu. "Opatruj se, Lano..." Zašeptám v objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Pevně tě sevřela v náručí "Ta taky, Lily. Dávej na sebe pozor. Mám tě moc ráda."dala ti pusu na tvář. Oči se ji leskly od slz. Usmála se na Hanse "A ty taky! Dávejte na sebe oba pozor." také ho objala. Hans se zatvářil rozpačitě a opatrně ji poklepal po zádech, jako kdyby se bál, že ji snad silnějším pohybem přepůlí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ema zdá se, taky vyklidila pole z kuchyně, takže se na ni jen pousměju a posadím se na židli ke svému stolu. "Našel jsem místo Lany v jejím pokojíku nějakou krysu, tak jsem ji chytil, že ji půjdu vyhodit ven... No a ona to nebyla krysa, ale Lanin nový mazlíček, takže začla strašně ječet, že ho tak zabiju, že je to citlivý na mráz.... Takže jsem to nakonec do zahrady nevyhodil..." Vypovím, co se dělo dole v chodbě a ještě ji sdělím, že přišla Lily s Hansem. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasměji se a pohladím Lanu po vlasech. "Měli bychom jít." Usměji se na ni. "Tak se měj..." Dodám a kývnu na Hanse, že je čas jít. Vydáme se ke dveřím, abychom si jenom vzali věci na cestu a vyrazili k lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Krysu? Fuj... jak si může něco takového chovat? Copak neví, že může přenášet nemoci?" oklepala se. "Někdy si říkám, jestli tvá nevlastní sestřička má všech pět po hromadě. Ne nemysli si.. mám ji ráda. Ale někdy je trochu divná." zaťukala si na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans si odkašlal "Tak se měj, Lano." rozloučil se a vydal se za tebou. "Ahoj vy dva..." fňukla. Brzy jste vyšli ven z domu "Lana je někdy trochu divná.. milá... ale divná." řekl a ohlédl se. Lana vám mávala ještě z okna. "Jak jste se skamarádili? Já jen.. jste úplně rozdílné." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pokrčím rameny, protože vlastně ani nevím, jestli to byla doopravdy krysa, ale protože to bylo chlupaté, pojmenoval jsem to právě takhle. "Jo, tak to nevím, jestli je normální." Odpovém Emě a mírně se pousměju. "Pravda ale je, že v jejím věku jsem dělal větší divnosti, než chov nějakýho zvířátka." Zhoupnu se na židli a na chvíli zazírám na strop. "Takže já jsem ten poslední, kdo by ji měl soudit." Usměju se a kouknu na Emu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ještě Laně zamávám a na Hansovu poznámku se zasměji naprosto upřímně. "Hm...ono je to asi způsobeno tím, že naše matky se také znají...a my jsme se pak prostě potkaly...a já žádnou kamarádku neměla a ona taky ne, tak bylo docela přirozené, že to skončilo takhle...i když se někdy divím, že jsem ji už nezabila." Zasměji se a zavěsím se do Hanse. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Vážně?" zeptala se se zájmem "Jaké divnosti jsi dělal? Povídej. To mě zajímá." narovnala se a přitáhla si nohy pod bradu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "A teď jste nejlepší přítelkyně." usmál se. "Má tě hodně ráda."šli jste zpět domů, aby jste si vyzvedli věci na cestu. Došli jste k vašemu domu "Mám pro ně zajít?" zeptal se, jestli se třeba už nechceš znovu střetnout s matkou. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Ten zájem v jejím hlase mě oprávněně znepokojí, protože moje divnosti není něco, čím by se bylo třeba chlubit. "Mnohem víc životu nebezpečné." Pokrčím rameny . "Lezl jsem po střechách, vybíral výpalné, kradl, zabil svého prvního člověka..." Nastíním ji slabě svoje mladická léta. Ale ještě dost si toho nechám pro sebe. Nepřestanu se přitom houpat na židli a civět na strop. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu. "Jenom pro ty věci zajdi...počkám tady..." Řeknu a uvědomím si, že v tom domě nemám už vůbec nic. Zůstanu stát na ulici a čekat na Hanse, až se vrátí s vakem, do kterého jsem si naskládala svoje věci. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tebe za mlada bavili opravdu zajimavé věci." vstala, přešla k tobě a sedla se ti na klín "Nad čím uvažuješ?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Netrvalo to dlouho a Hans zase vyšel ven z domu v ruce tvou tašku a na zádech svůj batoh a také u boku připnutý tobě dobře známí meč. "Tak pojďme."pobídl tě "Ponesu ti to." na chvíli se odmlčel "Tvá matka odpočívá. Jakeš je u ní." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pokývu hlavou a vydám se Hansovi po boku do přístavu. "Hm...." Zabručím docela. "Jak se vlastně jmenuje ta loď, na které poplujeme?" Zeptám se. "A co kapitán?" Dodám další otázku, i když vím, že brzy uvidím na vlastní oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Loď se jmenuje "Zlatá bříza" je to moc hezká loď. Budeš mít vlastní kajutu. A kapitán se jmenuje Jim. Je to veterán, na moři se vyzná a je dost blázen na to aby se na takovou výpravu vydal. Dalo by se říci, že vyhledává svou poslední plavbu. Je trochu staromódní. Pokud má někdy umřít, tak jedině na moři. Jen doufám, že to nebude při téhle plavbě." zavtipkoval. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Celou dobu občas přikývnu a ke konci do Hanse slabě dloubnu loktem. "No já doufám, že to nebude tahle plavba...to by bylo hodně nemilé." Poznamenám s úsměvem, a přestože je tahle plavba pravděpodobně sebevražedná, těším se. Vážně se těším. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No víc než hodně nemilé." zasmál se a rozverně tě poplácal po zadečku. Došli jste do přístavu, v tuhle dobu tam moc lidí není a ani na lodích ne. Chvíli jste museli jít podél přístavu než jste narazili na Zlatou kůru. Na ní jako jediné se něco dělo. Námořníci kontrolovali lana a na stěžni upevňovali plachty. Všimla sis že na tebe ze přídi někdo mává, byl to Bary, ve větru mu vlály jeho dlouhé vlasy a tvářil se opravdu spokojeně že tě... vás vidí. Vedle něj stál nějaký další muž, tenhle měl krátké, černé vlasy, hranatou pohlednou tvář, byl o něco vyšší než Hans a taky vypadal na pěkného sukničkáře. Loď byla postavená z tmavého dřeva, vypadalo to na mahagon. Slyšela jsi, že lodě z tohoto dřeva se nikdy nepotopí. Ale to byla pověst asi stejně jako Kraken. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Spíš to mělo co dělat s tím, k jaké organizaci jsem už od malička patřil." Pousměju se na ni a přestanu se houpat, abychom nezkončili na zemi. Ruku ji položím kolem pasu a pak ji krátce políbím na rty. "Jak bych se choval, kdyby takhle vyváděl můj vlastní syn." Rozesměju se na chvilku a pak se o ni opřu čelem. "Vlastně se divím, že mě otec nepřerazil. I když to zkoušel..." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No.... myslím, že chovat se tak tak oba zešílíme." usmívala se. "Já myslím, že tě má otec rád. Jenom to neumí dávat zrovna dvakrát najevo. I když... myslím že to jak umíral... že trochu pookřál. Vycházíte spolu lépe, ne?"projela ti rukou vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Hned Barymu zamávám na zpátky, protože ho taky moc ráda vidím. Teď jsme se několik dní neviděli a upřímně mi dost chyběl. Zvlášť když Hans vůbec nebyl doma. Spořádaně přejdu s Hansem až k lodi a očima si pořádně a pozorně prohlédnu muže, který stál vedle něj, a teprve pak zrychlím a dojdu až k Barymu. "Tak už jsi tady..." Usměji se na Baryho a obejmu ho. "Moc ráda tě zase vidím..." Zašeptám jenom pro něj a během chvilky ho zase pustím. Pak se zadívám na muže vedle něj. "Jsi od Kiry, že?" Zeptám se přímo, protože je mi jasné, že od Hanse není. "Ještě se neznáme, Lily." Dodám a s úsměvem k němu natáhnu ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Můj vztah s otcem, je dost komplikovaný." Přestanu se usmívat, protože o tomhle se mi ani trochu mluvit nechce. "Vycházíme spolu lépe, to máš pravdu. Ale od té chvíle, co jsem zpátky." Pokrčím rameny. "Až se vrátím, tak všechny ty střepy z minulosti poslepuju. Spoustu jsme si toho s otcem neřekli." Dopovím a začnu se zvedat, čímž Emu sice shodím, ale protože ji pořád držím kolem pasu, nemůže ji to nijak ublížit. "Už bych se měl začít chystat." Políbím ji a pustím, abych už dál neprotahoval čas odchodu na loď. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Já tě taky moc rád vidím..."zašeptal ti v odpověď. A zatím co jsi se seznamovala s mužem pozdravil se s Hansem. Muž vzal tvou ruku lehce do své a políbil tě na její hřbet... jasný sukničkář. "Moc mě těší, Lily. Mé jméno je Thomas. Kdybych věděl, že s námi popluje tak okouzlující mladá dáma přinesl bych aspoň nějaký malí dárek na přivítání." řekl s rošťáckým leskem v očích. Slyšela jsi, jak si Hans za tebou pohrdavě odfrkl. Thomas se na něj podíval "A ty musíš být jistě Hans. Ten co tuhle výpravu zorganizoval. Těší mě." "Je pravda, že Lily v tomhle všem měla také svou podstatnou roli." ale neřekl nic ve smyslu, že by ho také těšilo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla že chápe "Dobrá. A mluvil jsi s Lanou, jak jsi chtěl."zeptal se a obouvala si boty, do teď měla na nohou jen ponožky. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ano, Thomas se mi líbil. Velmi, je pohledný a taky to osobě ví. A už v tom je ten problém. Bude mít spousty holek a já nemám nejmenší důvod přidat mu další zářez do pelesti postele. "Ale to by přece nebylo potřeba. Moc mě nepřekvapuje, že se o mě Kira nezmínil. Těší mě, Thomasi." Přikývnu a lehce vytáhnu svoji ruku z jeho. Ovšem Hansova reakce se dala očekávat. Jako obvykle, ochranářská, až příliš. Usměji se na Hanse a přejdu k němu. Vypustím nějaká zamilovaná gesta už kvůli Barymu, protože je mi to vůči němu nepříjemné. "Podstatnou možná, ale organizoval jsi to ty..." Připomenu mu s úsměvem. "Jak dlouho tu jste?" Zeptám se Thomase a Baryho zároveň. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas pokrčil "Já tu byl už asi před dvěma hodinami. Chtěl jsem si to tu pořádně prohlédnou." "Já jsem dorazil asi před půl hodinou." oznámil a uhýbal očima, nechtěl aby si někdo myslel, že se na tebe dívá příliš dlouho a tak vždycky koukl a pak uhnul očima jinam. Hans se na tebe usmál, ale neodporoval ti, možná kdyby jste byli v soukromí. "Brzy by měl dorazit Alex. To je další od Kiry. Ale musím vás před ním varovat. Je to trochu magor. Ne v tom špatném slova smyslu. Ale je pořád myslí někde úplně jinde, je to básník a zamilovaný blázen." zaťukal si na čelo. "Šel jsem kolem jeho domu.. velice dojemně se loučil se svou láskou. To se trochu protáhne." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Nemluvil. Řešila nějaké krabice s Lily." Odpovím Emě a převléknu se do věcí do zimy. Kabát mi ještě visí dole na věšáku, ale vyhrabu ze skříně nějakou hučku, aby mi nenachladl mozek. Jen se ujistím, že mám všechno, co chci, abych měl, seberu dopis od otce a ujistím se, že je Ema taky oblečená. Rozhlédnu se ještě jednou po pokoji a pak přejdu chodbu, abych zaťukal u Lany v pokojíku, jestli už se mnou může mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Všimnu si vyhýbavého a nestálého Baryho pohledu a vím proč to dělá. Kdyby si někdo myslel, že na mě zírá, byl by to nejspíš problém. Tedy ne nejspíš ale naprosto určitě. Minimálně pro Hanse. A to by znamenalo hodně velký problém pro loď jako celek. Na Thomasovo vyprávění o další posile zvednu trochu obočí. "Nevěřila bych, že má Kira takového přítele..." Poznamenám a trochu pokrčím rameny. "Ale no tak...je to hezké, že se s ní chce rozloučit...chápu ho..." Dodám s úsměvem a zadívám se na moře. Vlasy mi poletují kolem obličeje, tak je jednou rukou pochytám. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dál... dál!" zavolala "Já na tebe počkám dole." řekla Ema a odešla chodbou ke schodišti. Vešel jsi, bordel byl už menší, ale stále tam byl "Ahoj... jasně.. si se mnou chtěl mluvit... o čem?" ptala se a přestala se prodírat oblečením. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas vyprskl smíchy "Jo... to ano. Klečel před ní ve sněhu a vyléval si srdíčko. Ale to nemění nic na tom, že je v boji fakt dobrej. Hlavně ve střelbě."podíval se na přístav. "Hele.. támhle je... a jistě... má mokrý kalhoty." od srdce se zasmál. Podívala jsi se, kam ukazuje. K lodi se blížil útlí mladík, přesný opak Thomase, světle hnědé vlasy, zasněný výraz, mladistvá tvář ale tak nějak vypadal vyspěle. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Odplouvám pryč. Takže mám pro tebe pár přikázání, jak se chovat, zatímco tady tvůj starší, spolehlivější a zodpovědnější bratr nebude, aby tě hlídal." Spustím a spravím si popruh od vaku na rameni, aby mě nedřel. "To hlavní je: Dávej na sebe pozor." Pousměju se na sestru a pohledem zatěkám, jestli tady někde běhá i ta její krysa, abych na ni nešlápl. "To druhé, do ničeho se prosím nenamoč." Shrnu vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Lana se na tebe dívala "Tak ty taky? To tu budu sama?" řekla smutně. Tu krysu si nikde neviděl. Lana vstala, přišla k tobě "A zase se vytahuješ... nech si toho."šťouchla do tebe prstem, ale pak tě prudce objala. "Dávej na sebe pozor, bráško." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Chystám se něco namítnout, když Thomas řekne, v čem Alex vyniká. Zazáří mi oči. "Ve střelbě?" Zopakuji s nadšením v hlase a zadívám se na přístav, kudy se k lodi blíží Alex. Ve střelbě...možná...možná by mi s tím mohl pomoct...vychytat mouchy a tak... Zdálky si ho prohlédnu. Ano, je mi sympatický. Vypadá přátelsky a mile, přesný opak agresivního Thomase. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ano.. ve střelbě. By jsi se divila co on se zbraní nedokáže." vychvaloval jeho schopnosti. Alex se zastavil, chvíli se rozhlížel a pak pomalu vystoupil na palubu "Dobrý den. Jsem Alex." pozdravil a představil se. Hans a Bary se s ním pozdravili, Thomas na něj jen nezúčastněně mávl, měla jsi pocit, že mezi nimi je asi nějaký spor. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přešlápnu, abych neztratil rovnováhu, a taky ji obejmu. "Nebudeš tu sama. Ema tady zůstává... Tak se tak nějak hlídejte navzájem." Usměju se a chytnu ji za ramena, abych ji od sebo odtáhl a viděl ji do očí. "Jasně, že dám." Potvrdím a pak ji dám docela krátkou pusu na tvář. "Opatruj se. Hm?" Pustím ji a couvnu ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Moje zvědavost tím ještě vzroste, takže se na Alexe vážně těším. Navíc s vážnou známostí nebude Hansovi vadit, kdyby se mnou trochu cvičil. Tedy pokud to půjde a Alex bude souhlasit, ale jsem rozhodnutá to aspoň zkusit. "Já jsem Lily." Rozhodnu se s ním seznámit přímo, když už po něm později budu chtít hromadu trpělivosti a ochoty. Podám mu ruku stejně jako Thomasovi a usměji se na něj. Nijak zvlášť nadšeně, ale docela srdečně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývla, oči se ji leskly "Jasně... bude to fajn... tak padej." odvrátila se od tebe. Nejspíš ji budeš opravdu hodně chybět. A tak jsi sešel dolů, kde už na tebe čekala Ema "V pořádku?" zeptala se "Jak to vzala?" |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se na tebe podíval a potřásl ti rukou "A svět zatajil dech, když zaslechl jméno té nejpůvabnější." zarecitoval a pustil tvou ruku. "Těší mě slečno Lily." řekl už normálně, nepřišlo ti, že by se ti snad nějak dvořil, spíš bys řekla že se snaží být zdvořilí. "Tak teď už jenom počkat na Kiru a můžeme vyplout." řekl Hans který se opíral o zábradlí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Možná by ses ji na to měla zeptat sama... Nejsem si jistý, ale možná zrovna teď fňuká." Obuju si boty a navleču do kabátu. "Nějak si na mě zvykla." Zamumlám a přehodím vak na záda. Do ruky vezmu katanu a druhou se chytnu Emy. Vyjdu ze dveří a už se ani neotočím. Místo toho zamířím spolu s Emou k přístavu. Jen se ještě zastavím v jednom obchodě, a i když se to Emě nemusí líbit, nakoupím si poměrně značnou zásobu cigaret. Srovnat je nechám do papírové krabice i se sirkami a pak už jsem definitivně připravený dorazit až k lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Mě taky, Alexi." Usměji se a přikývnu. Ano, v Hansově chování je rozdíl. U Alexe necítí ohrožení, takže je to všechno v pořádku. Ano, Alex je milý a vlastně úplně neškodný v tomto ohledu. A to je dobře. Hansovým slovům přikývnu. "Však on přijde..." Prohlásím docela jistě. Přece jenom se ráno nezdálo, že by tenhle výlet zavrhnul |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "A kdo by si na tebe nezvykl, co?" smála se "Takový sympaťák."vzala tě za ruku. Opravdu nebyla ráda za ty cigarety "Myslela jsem, že jsi přestal."řekla, když jste vyrazili zase k přístavu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To doufám. Je skoro poledne." narovnal se Hans "Zajdu za kapitánem." řekl. Otočil se a vydal se na záď. Bary se ti postavil po boku "Chceš ukázat tvou kajutu?" zeptal se tě zdvořile. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Už se chystám něco namítnout, že Kira jistojistě přijde, když Hans odejde. Tak to nechám na později a to už je u mě Bary. "Jistě." Přikývnu s úsměvem a vezmu si svoji tašku. Je mi jasné, že tak úplně tady o tu kajutu nepůjde, ale mě to ani v nejmenším nevadí. Taky chci být s Barym aspoň na chvilku sama. Políbit ho a pořádně obejmout. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Počkej.. vezmu ti to." vzal od tebe tašku a vedl tě do podpalubí. Musela jsi prolézt otvorem v podlaze. Dostali jste se do místnosti, která byla spojená s jídelnou a noclehárnou. Všude byli houpací sítě v kterých námořníci spali. Vedl tě k dalším dveřím, těmi jste prošli a objevili se v krátké chodbě "Ty dveře na konci vedou do skladu. Tady jsou záchody. Jsou tři. A jsou suché... a tamhle máš pokoj. Kajuta kapitána je nahoře na palubě."vysvětloval ti a odvedl tě do tvé kajuty. Nechal vejít první tebe a pak vešel za tebou. Kajuta nebyla nijak zvlášť velká, ale lepší než nic a měla jsi tu soukromí. Bary za vámi zavřel dveře, odložil tašku a hned tě sevřel v náručí "Chyběla jsi mi." vášnivě tě políbil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ty mi lichotíš." Rozesměju se, když řekne, že jsem sympaťák. "Nepřestal. Jen nekouřím před tebou." Vysvětlím ji, jaká je pravda a srovnám si krabici tak, aby se mi pohodlněji nesla. Což vyžaduje i to, že katanu připnu tentokrát skoro jako klasický meč k pasu. Trochu přidám do kroku, abych nakonec celé to odplouvání nezmeškal a Emu nepatrně vláčím za sebou. Když už skoro vidím plachty stěžně lodě, zarazím se a podívám na Emu. Jako bych prosil o dovolení, jestli můžu jít dál sám. Shrnu vlasy z očí a pak ji krátce a pevně obejmu. Políbím ji na rty a protože na to loučení jsem nikdy nebyl, krok od ní odstoupím a ještě ji pohladím po tváři. "Nenech si ublížit... Ani tomu malému." Pousměju se a začnu couvat. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Cestu pozorně sleduji, abych se neztratila, až sem někdy půjdu sama. Ani mě nepřekvapí, když mě hned obejme a políbí. Já totiž udělám to samé. Ovinu mu ruce kolem krku a přitisknu se k němu. Trvá to dlouho, než ho pustím, tváře mám zrůžovělé, jak ve mě probouzí touhu. "Ty mě taky..." Zašeptám a pohladím ho po tváři. "Nevím, jak to vydržím...tady na lodi...a nebýt s tebou..." Dodám a přitisknu tvář k jeho hrudi, zatímco ruce ovinu tentokrát kolem jeho pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ema zůstala stát na místě "Neboj se. Postarám se o nás. A ty se hlavně postarej o sebe, Kiro... budeš mi chybět." pousmála se. Dívala se, jak couváš, nepohnula se ani o píď zpět ani k tobě. Prostě jen stála vyprovázela tě aspoň pohledem. Netvářila se smutně, ani se ji neleskly slzy v očích, ale tušil jsi, že smutek nějak projeví až ji neuvidíš. "Na shledanou." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Políbil tě do vlasů "Nějak to vymyslíme... určitě se najdou příležitosti, kdy budeme moci být spolu." ujišťoval tě a zdálo se, že je o tom přesvědčený "A když ne, tak si nějaké uděláme." hladil tě po zádech a s láskou tě k sobě tiskl, jak se nemohl nabažit tvé blízkosti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Ty mě taky." Přiznám se, zvednu volnou ruku na pozdrav, pak se definitvně otočím. A už se neohlédnu. Sice ještě cuknu hlavou, ale rychle se zastavím, a natáhnu krok. Zalovím do krabice pro cigarety a rovnou si zapálím. Zahnu k molu, kde by měla kotvit loď, na které máme plout. V té chvíli, kdy definitvně přestanu cítít Emin pohled v zádech, si najednou přijdu strašně prázdný. Takže odhodím neodpalek do sněhu a rovnou si zapálím další cigaretu, abych měl v sobě aspoň něco. Trochu dehtu v plicích. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu a ještě víc se přitisknu, jakobych ho nedokázala mít dost. "Tak dobře, ale i tak...je tady až moc očí a uší...ale stejně se tě nevzdám..." Zvednu k němu oči a vytáhnu se na špičky. Rukama vyjedu zase nahoru a jazykem mu přejedu po rtech, jestli mi dá ještě pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro A já se nevzdám tebe..." zamumlal a znovu tě políbil ne o nic dychtivěji než předtím. Srdce se mu rozbušilo, to jsi cítila jak jste byli k sobě přitisknutí. Sjel ti dlaněmi po zádech a stiskl ti zadeček, věděla jsi, že by se s tebou strašně rád pomiloval, ale stejně dobře věděl že je to teď nebezpečné a nemůžete. "Se z tebe asi zblázním..." zaúpěl nešťastně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Došel jsi do přístavu, kde jsi chvíli hledal loď. Ale našel jsi ji celkem snadno, Thomas na tebe vesele mával a vedle něj stál Alex který se zdál uražen. Nejspíš se zase nepohodli. Loď se jmenovala "Zlatá kůra" byla postavené z pěkného a pevného mahagonu o kterým se říkalo, že loď z takového dřeva se nikdy nepotopí. "Ahoj Kiro. Tak jsi tady... a můžeme vyrazit. Už jsme tu všichni."potřásl ti rukou na přivítanou. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ucítím jeho srdce a taky touhu, kterou mám úplně stejně jako on. Chci ho a nejlíp hned, ale oba moc dobře víme, že to momentálně není nejlepší nápad. Později. Později už určitě. "To nesmíš...až příliš by jsi mi chyběl..." Zašeptám. "Pojď, musíme nahoru..." Dodám, než mu dám ještě jednu pusu, a pak ho pustím. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Docela překvapeně pro sebe v duchu konstatuju, že ani jeden z nich neměl nějakou vtipnou poznámku na můj pozdní příchod, ale pak se usměju. Je třeba tvářit se jako by se nic nedělo, a třeba tomu časem začnu i věřit. Možná to bude jako před pár lety, když jsme vyplouvali na akci mimo Marakéš. "No výborně, takže jsem to nejlepší na konec." Zazubím se sebevědomě. "Jen by jste mi ještě mohli odnést věci do kajuty." Nenechám si ujít poznámku, ale jsem přitom připravený odskočit dřív, než mě shodí přes zábradlí do moře. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Baryho ruce klesly neškodně podél těla, přejel si rukou přes hlavu "Ah... tohle bude těžké.. moc těžké..." zavrtěl hlavou. "Tak jdeme." souhlasil a otevřel ti dveře. Oba jste vyšli zpět na palubu "Běž napřed... já se musím trochu provětrat..." řekl a usmál se na tebe. Všimla jsi si, že Kira je už na palubě a mluví s Thomasem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se škodolibě uculil "Jo... tvou kajutu ti ukáži moc rád..." Alex se opřel zábradlí "Já počkám tady." Thomas tě pomalu vedl dál po lodi, uviděl jsi, že z podpalubí vylezla Lily s doktorem Barym. "Budeš z ní naprosto nadšen... máš ji hned vedla latrín." od srdce se zachechtal. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vyjdu nahoru a nechám Baryho, ať jde, kam potřebuje. Taky myslím, že se budu potřebovat trochu provětrat, takže to docela chápu. Ještě teď mám trochu růžové tváře. Všimnu si Kiry, že mluví s Thomasem, takže na něj kývnu, pokud si mě všimne. A když ne, tak nic. Rozhlédnu se, jestli někde blízko neuvidím samotného Alexe. Chtěla bych ho požádat o jeho pomoc a odborný dohled, když už ho Thomas tak moc vychválil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zvednu ruku oběma na pozdrav a sleduju Thomase, který mi docela nadšeně vykládá o tom, kde mám kajutu. "Konečně budu spát někde, kde nebudeš smrdět jenom ty." Odpovím mu docela klidně, protože jestli na téhle lodi nevymysleli nějaký zázračný způsob, jak likvidovat výkaly, které by se takhle hromadili v lodi a tím pádem nám zadělaly na solidní mor nebo choleru, je to od něj strašně trapnej vtip, protože na stěžňových a všech lodích, které v naší době plují, se potřeba činí přes zábradlí, na zádi, nebo do nočníků, které se pak vynáši. Takže s těmahle řečma si tak akorát může vytřít zadek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Hohoho... moc vtipné." ušklíbl se Thomas. Všiml jsi si, že Lily ti na pozdrav kývla. Došli jste až k padacím dveřím do podpalubí odkud před chvíli Lily vylezla. Zadíval jsi se na záď, kde jsi zahlédl Hanse, který se bavil se starším mužem, určitě kapitán. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když se Kira a Thomas odšpendlili od zábradlí uviděla jsi Alexe, jak se opírá o zábradlí a dívá se se skelným výrazem na město. Zase byl nejspíš mimo své tělo. Kira a Thomas šli tvým směrem, Thomas se právě něčemu škodolibě smál. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přejdu kolem těch dvou a ani v nejmenších nepochybuji, že se Thomas směje Alexovi. Tomu, že se mu z Marakéše nechce, protože tu má někoho, koho miluje. Já mám oba s sebou, proto nemám problém odplout na tak dlouhou dobu. Dokážu ho pochopit. Ale nechápu, jak je možné, že se přátelí právě s Thomasem a Kirou. I když s Kirou možná ještě, ale s Thomasem to očividně tak přátelské a idylické není. Přejdu tedy kolem Kiry a Thomase s úsměvem a zamířím rovnou k Alexovi. Stoupnu si vedle něj a trochu se k němu nahnu, abych upoutala jeho pozornost. Snad aby byla v jeho zorném poli. "Alexi...vím, že se vlastně vůbec neznáme, ale chtěla bych tě o něco poprosit..." Počkám chviličku, jestli mě vnímá. "Thomas říkal, že to skvěle umíš s pistolí...chtěla bych tě poprosit, jestli bys mi nepomohl se zlepšit...docela mi to jde, ale nepochybuji o tom, že to může být mnohem lepší..." Dostanu se konečně k jádru pudla, když ho s úsměvem požádám o pomoc. Kromě toho si myslím, že by mu to pomohlo trochu rozptýlit myšlenky, aby se netrápil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se na tebe podíval. Lehce se usmál "Ale jistě. To bych mohl. Rád vám s tím pomohu, slečno Lily." souhlasil. Znovu se zadíval na Marakeš a vzdychl "Srdce mi to trhá, když musím svou milovanou nechat zde samotnou. Také zde zanecháváte někoho, koho milujete?" zeptal se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Potěšeně se usměji, když souhlasí, přesto je mi i za něj docela smutno, když se znovu zadívá na Marakéš. "Ano i ne, Alexi..." Řeknu naprosto upřímně. Mám pocit, že jemu mohu naprosto důvěřovat. "Nechávám tu pouze maminku, ale ta je v dobrých rukách, takže se o ni nebojím...ti, které miluji, jsou na téhle lodi...možná i proto jsem tady..." Dodám na vysvětlenou a jenom očima zabloudím po palubě, jestli neuvidím některého z nich. "Ona počká...určitě...a my se vrátíme domů..." Řeknu povzbudivě a usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se na tebe usmál "Tím bych si tak jist nebyl, slečno Lily." narovnal se "Tak dost špatných myšlenek. Doprovodila by jste mě na prohlídce lodí?" zeptal se tě. Ani Baryho a ani Hanse jsi neviděla. Nejspíš byli někde ve předu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ano, Alex věděl, stejně dobře jako já, že se vůbec nemusíme vrátit domů. Oběma nám to bylo jasné, jenom on to řekl nahlas. Přesto tohle téma raději opustíme, což je mi docela příjemné. "Ale jistě, moc ráda..." Přikývnu s úsměvem, abychom loď tedy prošli sami. Ano, Alex bude velmi dobrým společníkem. Teď jsem si tím naprosto jistá. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex si chytl ruce za zády a šel vedle tebe "Říká se, že mahagon je to nejlepší dřevo na lodě. Proto je tak hrozně drahé. Tenhle kapitán si na ní musel velice dlouho vydělávat. Pokud ji tedy nepodědil. To by měla ještě větší cenu. Slyšel jsem ještě o jedné Zlaté kůře, která se potopila, když vezla citróny a lilky. Myslím, že to je celkem ironie osudu, že to byli zrovna lilkya citrony." začal mluvit o úplně nepodstatné věci. Zřejmě rád povídal. "Je to stejně zvláštní jako to, že se po takové době vracím zpět do nenáviděného domova." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Poslouchám Alexe a opravdu, moc rád mluví. Je to milejší, než mlčet. To ticho by bylo velmi zvláštní a nepříjemné. Ovšem docela ztuhnu při jeho poslední větě. "Marakéš není tvůj domov?" Zeptám se docela překvapeně. "Pocházíš odtamtud, kam míříme?" Zeptám se na další věc, tentokrát mi to v hlavě šrotuje až neuvěřitelně rychle. Znamená to, že je Alex Elietim? To snad ne... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex přikývl "Ano. Jsem tím, kým si myslíš, že jsem." potvrdil tvou domněnku. "Ale Ledové ostrovy jsou jen mé rodiště. Moc si z něho nepamatuji. Vyrůstal jsem a žil v Marakeši." podíval se na tebe. "Bojíte se mě, když víte jaký mám původ?" zeptal se. Měl modré oči, stejné jaké mívá Hans když se chopí vesla Temar. Ale Alex měl hnědé vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Viditelně se zarazím, když mi to potvrdí. Ztuhnu a nevím, co teď udělat. Zadívám se do modrých očí a strašně moc mi připomenou Temara. A Temar není špatný člověk. "Abych pravdu řekla, není to zrovna nejpříjemnější pocit, když jsem už dvakrát měla velmi nepříjemnou zkušenost se stejným národem..." Upřeně se na něj zadívám, jak se mi před očima znovu objeví jejich loď a ponížení, kterému vystavili mě i moji matku. "Ale na druhou stranu...pokud ti věří Kira, pak já můžu taky..." Dodám a konečně se usměji. "Nemyslím, že jsi stejný jako oni...znám stejně modré oči, jako máš ty, a jejich majitel je dobrý člověk..." Dodám ještě jednu poznámku a znovu se usměji. Nevyřčenou poznámku o tom, že kdyby to ale bylo nutné, zabila bych ho. Stejně jako ostatní. Jistě by mě to stálo hodně odvahy, ale pak by to bylo kdo s koho. A já nechci umřít. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To naprosto chápu. Můj národ je děsná svině. Omlouvám se za tu hrubost."uviděla jsi Hanse a Baryho jak mluví se starším mužem, nejspíš kapitán. "Je mi líto, že vás to zjištění polekalo." zase měl ten zasněný výraz. "Věřte, že nemám Elietimm rád o nic více než vy." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pousměji se nad jeho omluvou a lehce mávnu rukou. "V pořádku...myslím, že ten výraz byl naprosto na místě." Zasměji se a zadívám se na Hanse a Baryho. Na okamžik se mi v očích objeví nejistota a strach. Tohle bude mnohem horší, než jsem si vůbec mohla myslet. Nechci ztratit ani jednoho z nich a přesto jsem si jistá, že přijde den, kdy se budu muset rozhodnout. A já nevím, jak to dopadne. Ale to už se raději otočím na Alexe. "Tak pokud máme stejný pohled na věc, tím líp." Zasměji se a raději nasměruji myšlenky jiným směrem, než mě nutí pohled na dva, které tolik miluji. "Alexi...jakou máš pistoli? Vím, že jsem strašně zvědavá, ale nemůžu si pomoct..." Omluvně se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Mám nejraději Baretty. Jsou rychlé a snadno se nabíjejí. Ale to jsou zbraně na blízko. Na dálku používám opakovací kulovnici. A občas využívám i kuši."řekl jaké zbraně vlastní. "Jakou používáte vy?" zeptal se na oplátku. Zastavil se u zábradlí a díval se do vody. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Hltám každé jeho slovo. "Já mám jenom SigSauer Allround...je relativně lehká, 17 nábojů v zásobníku plus jeden v hlavni...mám jenom ji, teprve se učím." Pokrčím rameny, ale jsem se svojí pistolí spokojená. "Ale většinou použila samu sebe, když už přišlo na věc...kolikrát je to mnohem účinnější..." Zasměji se, jak snadné je udělat na chlápka oči a on se tolik necuká a nechá mě jít. Bez problémů, bez krve. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Znovu se usmál "Není hroznější zbraně než úsměv krásné ženy."podíval se na tebe. "SigSauer je dobrá zbraň. Ale při delším používání má tendence vybuchovat v ruce. Raději vám dám nějakou ze svých. Nikdo si nepřeje a už vůbec ne já, aby vám to utrhlo ruku." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jeho tvrzení mě dokonale překvapí, ale každopádně ani neceknu a jenom přikývnu. "Ani já bych o to nestála." Přikývnu ještě jednou. "Alexi...strašně mě překvapuje, že jste vy tři přátelé...ty, Kira a Thomas...ti dva možná ano, ale ty se mi k nim vlastně tak moc nehodíš...ke Kirovi snad, ale k Thomasovi vůbec..." Zavrtím trochu hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jsme přátele už od dětství. Thomas je fajn. Je to přítel. Možná, že někdy se hašteříme a děláme naschváli, ale můžeme se jeden na druhého spolehnout."odpověděl ti bez zaváhání. "Každý je nějaký. Thomas se tváří jako velký drsňák, ale ve skutečnosti je velice dobrosrdečný. Ale nesmíte mu říci, že jsem vám o tom povídal. Naštval by se. Jako každý chlap nemá rád své slabosti." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Vůbec ne, ale ty sis s tím začal." Odpovím mu na ten jeho úšklebek a zjistím, že začínám zabředat do svého velmi cynického a sarkastického humoru a to nejsem bez Emy ještě ani čtvrt hodiny. Jen pohledem zatěkám směrem k Hansovi, který už určitě domlouvá vyplutí a pak se otočím zpátky k Thomasovi. "Jdeš, nebo ti mám pomoct?" Naznačím, že ho tam klidně i kopnu, kdyby se zdráhal. Jen si na posledních dvou schodech dám dobrý pozor a pro jistotu je přeskočím. I když by bylo velmi nepravděpodobné, že by tady měli stejnou past jako na pirátské lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Pomoc? Od tebe? Ještě bys mi zlomil ruku."odfrkl si a slezl za tebou. Objevili jste se v podpalubí. Místnost byla velká, byla to spojená jídelna a noclehárna. Všude tam viseli houpací sítě. Hans tě vedl ale dál, k jediným dveřím. Ocitli jste se v úzké krátké chodbě. "Tamty dveře vedou do skladových prostorů." ukázal na dveře na konci chodby. "Tady tyhle troje dveře jsou toalety. Tamhle ty dveře jsou Lily. A ty dveře hned naproti to je tvůj pokoj."odvedl tě k nim a otevřel. Byla to malá místnost. Sotva se ti tam vešla postel a maličký pracovní stůl. A u stropu nad stolkem máš malý úložný prostor. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasměji se a zavrtím hlavou. "Tohle mu určitě povídat nebudu." Podotknu s úsměvem. "Budeš mít vlastní kajutu nebo s někým?" Zeptám se, protože by mě to docela zajímalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex zavrtěl hlavou "Já budu spát v síti, jako ostatní. Thomas si to vyžádal a myslel si, jaká to nebude legrace když já si v síti také budu ničit záda." odpověděl. Zvedl hlavu "Zdá se, že brzy vyplujeme." kývl hlavou ke kapitánovi, který se oddělil od Baryho a Hanse a šel dát rozkazy své posádce. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Nějak mě to u Thomase nepřekvapuje." Zasměji se docela upřímně, i když je mi Alexe líto. Podívám se směrem, kterým kývl hlavou, a sama přikývnu. "Ano, vypadá to tak." Přisvědčím. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Bez dalších vtipných poznámek sleduju Thomase lodí a mít volné ruce, doopravdy bych se pokřižoval, že jsou ty toalety v podpalubí. Ebolu na stavitele téhle lodi. Vypadá to, že se budu zdržovat většinu času na palubě. I kdybych měl umrznout. Navíc dveře naproti kajutě Lily dozajista znamená utrpení, protože budu přímo v doslechu její komunikace s Hansem. Pravděpodobně i té fyzické. Jenže z dalších neveselých myšlenek mě vytrhne zjistění, že moje kajuta odpovídá velikostí zhruba tomu kurníku, kam mě Thomas zavřel na Krédě a moje radost z toho, že budu spát sám, se trochu umenší. Tady totiž začnu možná velmi rychle a hodně bláznit. Skloním hlavu, abych vůbec prošel a potlačím v sobě ten velmi nepříjemný pocit, že jsem v rakvi. Ale dokud jsou otevřené dveře, ještě to jde. Složím věci na postel a čas na definitivné ubytování nechám až na někdy jindy. Teď se mi tu moc zdržovat nechce. "Dobrá... Díky." Obrátím se na Thomase, že mě sem dovedl a otočím se, abych vyrazil pryč, zpátky na palubu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Už aby to bylo. Stále musím myslet na svou milou. to, že ještě můžu odejít a jít za ní. A pomalu mě ta touha jít za ní stahuje."pustil se zábradlí. "Ale ano... už odplouváme..." námořníci začali pobíhat sem a tam a vykonávali vše potřebné k odplutí. Museli jste se přišpendlit k zábradlí jak běhali těsně kolem vás. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Za nic. Já s Alexem budeme spát s ostatními v síti. Už jsem to domluvil. Jsem teda zvědavej, jak si Alex se sítí poradí."ušklíbl se. "Vidím, ale že nejsi z tady toho příliš nadšenej." vyrazili jste spolu zpět na palubu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sleduji celé to hemžení a snažím se nikomu nepřekážet v cestě za plněním kapitánových příkazů. "To ano." Řeknu jenom, protože víc jaksi ani není potřeba. Raději se podívám, jestli na palubě taky najdu někoho, koho znám. Zdálo se mi, jakoby všichni někam zmizeli. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Alex si poradil s horšími věcmi, než je houpací síť. Odseknu, protože už ve mně zase roste pocit, že Thomas proti Romeovi nějak příliš zbrojí. Pak se na něj ale podívám, když začne hodnotit moje nadšení. "Ale naopak. Vážím si toho, že nebudu muset poslouchat vaše chrápání, jen se budu muset nějak vnitřně vypořádat s tím, že je tam zatraceně málo místa." Odpovím a tím málem místa nemám na mysli to, že by se mi tam snad nevešly všechny věci, ale svoji velmi vyvinutou klaustrofobii. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se na tebe zadíval, zamračil se, ale nic neříkal. "Ty to zvládneš." ujistil tě Thomas ohledně tvého problému. Vylezli jste zase na palubu, kde se to hemžilo "ale.. asi už vyplujeme... ještě se jdu naposledy podívat na město. Dlouho ho neuvidíme." a šel na záď. Viděl Jsi Hanse a Baryho, jak se o něčem baví a snaží se vyhýbat námořníkům. Lily se opírala o zábradlí a bavila se s Alexem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Kira s Thomasem zase vylezli z podpalubí, Thomas se hned vydal na záď asi se podívat naposledy na město. Přece jen měl asi Alex pravdu "Nepůjdeme za těmi dvěma?" zeptal se a kývl na Hanse a Baryho, jak spolu o něčem diskutují. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jenom tak očima přejedu Thomase i Kiru, když vyjdou z podpalubí. Na Alexovu poznámku přikývnu, protože když ti dva o něčem diskutují, tak to není zrovna nejlepší věc. Může se to zvrhnout v hádku nebo minimálně dohadování. A to tak brzy po odplutí není nejlepší start. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Došli jste k těm dvěma, slyšela jsi zrovna Baryho jak se ptá Hanse "A ukážeš mi ty mapy?" "Jistě. Má je u sebe kapitán. Až vyplujeme tak tam zajdeme." přikývl Hans. Pak se oba na tebe současně otočili "Tak co? Jak se ti líbí tvůj noví pokojík?" zeptal se tě Hans. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměji se na oba dva a okamžitě Hansovi přikývnu. "Jistě, je perfektní." Usměji se znovu na Hanse. Očima zabloudím i k Barymu, protože nejsilnější vzpomínka na tu kajutu je právě s ním. Několik minut s ním, o samotě. Chci toho víc, mnohem víc. Připadám si v tomto směru taková zanedbaná, protože Hans na mě poslední dny neměl čas vůbec a ani s Barym jsem se neviděla. Je mi smutno, i když mám kolem sebe spoustu lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak to je fajn. Trochu jsem se obával, že ti ta malá místnost nebude stačit." objal tě. Bary ti pohled krátce oplatil, pousmál se, ten úsměv byl jako by slib. Slib, že to co se stalo v kajutě byl jen začátek. Pak pohled odvrátil. "Chceš poznat kapitána?" zeptal se Hans, když tě pustil. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Tobě se to kecá... Napadne mě v duchu, ale mlčím, místo toho vylezu na palubu a kouknu na to hemžení. Kývnu hlavou, že Thomasův odchod beru na vědomí, ale sám se nevydám týrat pohledem na vzdalující se Marakéš. Místo toho se posadím na jednu z beden, co jsou připevněné na palubě a pro sám pro sebe si v duchu provedu typologii námořníků a osob na téhle lodi. Co se od nich už od pohledu dá čekat a co bych čekat neměl. Stejně je pro mě ale největším oříškem Lily. Tak úplně nechápu, proč pluje také. A nejsem si jistý, jestli ji brát jako výhodu nebo spíš přítěž. Takže většinu času sleduju ji, jak se baví s Alexem, a hádám se sám se sebou, jestli ví alespoň jak se drží zbraň. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zavrtím hlavou. "Ne, v pořádku...nepotřebuju nic velkého...klidně mohla bý i mnohem menší..." Usměji a vzápětí si pořádně zapíšu do paměti Baryho slib. Protože jestli ho nesplní sám, budu vyžadovat splnění sama. "Jistě...ráda ho poznám." Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ohlédla jsi se na Alexe a viděla jsi ho, jak jde za Kirou co seděl na bedně. Kira se nezdál zrovna nadšen. "Tak fajn... pojď taky Bary. Ukáži ti ty mapy." Bary přikývl a šel za vámi. Hans tě držel lehce za ruku a na sobě jsi cítila Baryho pohled až ti to příjemně ježilo chloupky na krku. Dovedl tě do kormidelny, kde se kapitán skláněl nad stolem plných map. "Kapitáne?" oslovil ho Hans. Ten zvedl hlavu. Byl to starší člověk. Možná padesát let. Možná o trochu víc. Vousy měl krátce zastřižené a měl je napůl šedivé. Stejně tak vlasy a vypadal trochu jako hodný strýček co vypráví strašidelné historky. "Chtěl bych vám představit, svou přítelkyni Lily a tohle je nás doktor Bary." představil vás. Kapitán na vás kývl "Těší mě. Vítejte na Zlaté kůře." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Baryho pohled je něco, na co si člověk nikdy nezvykne tolik, aby mu potom neježil chloupky na krku vzrušením. "Těší mě, kapitáne." Přikývnu s úsměvem, když si staršího muže prohlédnu. Vypadá docela příjemně, takže to bude zřejmě dobrá cesta. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Kapitáne, mohl by jste tady Barymu ukázat mapy?" požádal ho Hans. "Ale jo... tak pojď doktůrku."pobídl Baryho, ten prošel kolem tebe a přistoupil k mapám nad kterými se naklonil. Hans se na tebe otočil "No.. nic moc představení, ale po tom co vyplujeme tak bude ukecanej až běda."usmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Viděl jsi jak se Alex se odpojil od Lily, která se vydala s Hansem a Barym za kapitánem. Alex se chvíli rozhlížel, než si všiml tebe. Alex si k tobě přisedl "Ahoj. Tak tě vítám na plovoucí rakvi." trochu zavtipkoval Alex. "Tohle bude vzrušující cesta nemyslíš?" mluvil dál. "Jsem tedy na Ledové ostrovy zvědavý. Je to tak dlouho a já byl malí... nepamatuji si je. Moc. Jsem zvědavý jak to tam vypadá."podíval se na tebe. "No tak... hlavu vzhůru... budeme zpět dřív než se naděješ." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Otočím se na Alexe a podívám se na něj, jako bych hodnotil, jestli se třeba nezbláznil. "Vzrušující cesta?" Zopakuju po něm, jak se mi nechce věřit, že to myslí vážně. "Tahle plavba bude peklo." Odpovím, jen co mě pustí ke slovu. "A na ty Ledové ostrovy bych se tak netřásl. Neplujeme tam na výlet." Podívám se na věc čistě racionálně a trochu se naježím, když se mě pokusí povzbuzovat. Ale zůstanu mlčet, jen po něm střelím pohledem a přitom mě napadne, že budu muset najít někoho, kdo nebude mít tendence mě utěšovat, s kým bych mohl při plavbě zabíjet čas. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se na tebe podíval "Ano... vzrušující... přece jenom... uvidíme nové země, kde jsme ještě nebyli. Potkáme nové lidi. Myslím, že to je celkem vzrušující." usmál se. "A já vím, že to není výlet. Divil by jsi se, jak já to beru vážně. Ale snažím se na to dívat z té lepší stránky. Nemám rád, když mám špatnou náladu. Myslím pak na špatné věci." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Bary se dostane k mapám, přesně jak chtěl. Jenom se usměji na něj a pak na Hanse. "Ale to přece nevadí...však budeme mít až příliš mnoho času, abychom se poznali..." Přikývnu a nakloním hlavu ke straně. "Tak co budeme dělat? Jo a domluvila jsem se s Alexem, že mi pomůže s tréninkem střelby..." Řeknu hned, aby o tom věděl a moc ho to nepřekvapilo. "Chtěla jsem se zeptat...kde budeš spát?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro S Alexem? To je dobře, že na to myslíš a že sis to s ním domluvila." souhlasil s tím. Když jsi se zeptala kde bude spát, pokrčil rameny "No... pokud mě nebudeš chtít u sebe, tak budu spát v síti, jako ostatní." usmál se. Viděla jsi, jak Barymu strnuly ramena, věděla jsi že poslouchá. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vnitřně pořádně zalituji, že jsem se zeptala tak brzy. Měla jsem to nechat na později. Až u toho nebude Bary. Takhle se budu muset nějak vykecat. Na vteřinu se zamyslím, ale pak se usměji. "Zlato...několik dní v síti si můžeš zkusit...já si to potom zkusím taky, abych správně docenila pohodlí postele..." Zazubím se. Takhle bychom s Barym měli mít možnost se občas sejít. Ve dny, kdy Hans v mojí kajutě nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Sleduju Alexe a myslím si něco o tom, že se dočista zbláznil. Nové země, noví lidé... No paráda... Ušklíbám se v duchu a je mi jasné, že bych zasloužil pověsit na ráhno. "Koukám role optimisty už je na téhle výpravě obsazená..." Shrnu vlasy z očí. "Co nadělám, budu hrát toho pesimistu." Ušklíbnu se tentokrát doopravdy. Myslet ve špatné náladě na špatné věci je celkem přirozené, ne? Pokud to "špatné" nemyslí jinak než "neveselé". Špatná věc může být teoreticky přefiknout Lily Hansovi za zády, i když jinak by to mohl být vcelku dobrý zážitek. Zatřepu hlavou, abych se zbavil všech svých špatných příkladů, nápadů a myšlenek, které sice nikdy neuvedu do praxe, zato ale ohrožují moji morálku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Barymu se zřejmě tvoje odpověď zamlouvala, protože se zase uvolnil a dál zíral do mapy i když jsi věděla, že stále napůl poslouchá. Bary sice nic neříkal, ale díky držení těla jsi dobře poznala, když mu něco vadí nebo dráždí. Hans se pousmál "Jak si přeješ má paní." políbil tě na ruku. "Za pět minut odplouváme." zvolal kapitán nahlas aby to slyšeli všichni na palubě. "Tak.. už jenom pět minut.. a není možnost návratu." poznamenal Hans. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex do tebe drkl "Jsi někdy vážně děsnej.. fajn.. buď pesimista. Já budu optimista."souhlasil s tebou. "Pět minut do odplutí!" ozvalo se volání kapitána. "Tak.. je to tu. Hlavu vzhůru, pesimisto."vstal. "Nechám tě spolu se svými myšlenkami samotného."vydal se k zádi. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu, když kapitán ohlásí posledních pět minut. "Nemám se proč vracet...všechno, co potřebuji, je tady se mnou...na lodi..." Usměji se. Chci, aby Bary věděl, že ho počítám mezi to nejdůležitější, co mám. "Ale stejně by mě zajímalo, co tu budu celou dobu na palubě dělat..." Zamyslím se docela nahlas a poškrábu se lehce ve vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Něco vymyslíme. A taky se ti budu moci konečně věnovat a nahradit ti to, jak jsem tě zanedbával."vzal tě kolem pasu "Nepůjdeme ven? Stejně tu těm dvěma překážíme." kývl hlavou k Barymu a kapitánovi. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Jsem děsnej celej svůj život, jen jsem měl nějakou světlou chvilku a vy nějak rychle odvykli." Zamumlám a otočím se směrem ke kapitánovi, který zrovna hlásí odplutí. Takže to začíná... Podívám se po Alexovi, a když mi uštědří tu dobrou radu o hlavách vzhůru, jen tak přátelsky se po něm oženu, aby mi s nějakýma světlýma myšlenkama dal pokoj. Nechám ho odejít a zůstanu sedět na svém místě dál, než se loď skutečně pohne směrem k širému moři. Ani potom se nezvednu, jen sleduju mizející molo a celou Marakéš a už zase si přijdu naprosto vyhořelý. Prázdná skořápka, která se pluje nechat rozdrtit někam daleko. Vstanu, zatřepu hlavou a vyrazím raději někoho otravovat, než abych se užíral. Nejlíp Hanse, který teď určitě kouká do map a já chci vědět, kudy poplujeme. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu a ještě se přes rameno usměji na Baryho, než se chytím Hanse a pomalu ho odvedu dál. "To pevně doufám, že mi to vynahradíš...." Zašeptám, když už jsme od těch dvou dostatečně daleko. Nechtěla bych, aby tohle Bary slyšel. Jenom by mu to ublížilo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Nemusíš doufat. Tak se stane." vzal tvou tvář do dlaní a políbil tě. Cítili jste, jak sebou loď trhla, plachty spadly dolů a hned se napnuly pod náporem větru. Polo se začalo pomalu vzdalovat a stejně tak i tvůj domov, kde jsi zanechávala svou matku, vlastně ta jediná tě stále spojovala s tímhle městem. "Nedovolím aby se ti na téhle výpravě cokoliv stalo. I za cenu vlastního života."vzal tě za ruce a zadíval se ti do očí. "Má lásko." KONEC |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vydal jsi se za Hansem, ale ten se zrovna muckal s Lily. Tak jsi šel za kapitánem, kde byl Bary a začal si prohlížet mapy stejně jako on. "Myslím, že téhle cesty budu litovat." řekl Bary zachmuřeně. Asi se mu z Marakeše nechtělo stejně, jako tobě. "Ale musíme to přežít."podíval se na tebe, pak zvedl hlavu a díval se na obzor. Netušil jsi na co myslí, ale ty jsi myslel na Emu, na svou rodinu, na své nenarozené dítě a na to jestli se vůbec vrátíš. KONEC |
| |
| Konec první části! Zálohujte si to. A až budete mít jeskyni zálohovanou dejte mi vědět a budeme pokračovat. :) |
| |
| LEDOVÉ OSTROVY druhá část Vapor pressure - re-creation  |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Otevřela jsi oči, když jsi ucítila jak vedle tebe se pohnul Bary a tebe zasáhl chlad, jak tě přestalo zahřívat jeho teplé tělo. Otevřela jsi oči a dívala se, jak se protahuje a obléká. Bylo brzy ráno, kdy ještě hodně členů posádky spalo. Nechtěl aby sem třeba vpadl Hans a nachytal vás i když jsi měla zamčeno. Bary měl vousy, sice jen čtyřdenní, ale přece. Nelíbili se mu stejně jako tobě, ale museli jste šetřit vodou a tak se mohl holit jen občas. Už jste pluli na palubě Zlaté kůry skoro celý měsíc a stále nikde žádná zemně. Nikdo si zatím, ale nedělal starosti, zatím jste měli dost vody a potravin. Důležité je, ale to „Zatím“. Za tu dobu co jste byli na lodi se ti dařilo tajit před Hansem, že Bary je tvůj milenec. Ale občas to bylo divné, když jsi třeba spala jeden den jak s Barym tak s Hansem. Pokud šlo o Kiru tak s ním jsi si nerozuměla. Sice jste spolu občas mluvili, ale Kira byl po většinu cesty docela nerudný a vznětliví. Alex tě na zádi učil střílet a hodně jsi se vylepšila a Thomas? Ten byl… celkem milí a flirtoval s tebou, ale to spíš jen tak ze zvyku než že by proto, že by si s tebou chtěl něco začít. Navíc jsi měla pocit, že tuší, že máš něco s Barym. Bary si natáhl kalhoty a otočil se k tobě, usmál se na tebe, když si všiml že jsi vzhůru “Dobré ráno.“klekl si vedle postele, opřel se lokty o pelest a naklonil se k tobě. Políbil tě na dobré ráno “Jen klidně ještě spi. Je ještě brzy.“pohladil tě lehce po rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Ležel jsi ve své kajutě a díval jsi se na obraz Emy. Už to byl měsíc co jste odjeli z Marakeše, dlouhý celý měsíc. Dveře tvé kajuty byli pootevřené, abys ses trochu zbavil toho klaustrofobického pocitu. Bylo brzy ráno, kdy většina námořníků spalo, ale věděl jsi, že se to brzy změní a začne se posádka probouzet. Kuchař už nejspíš byl vzhůru, cítil jsi jak se podpalubím line vůně smažené cibulky. Prohlížel jsi si kresbu, kterou jsi nakreslil den před odjezdem a stále více se ti zdálo, že je Ema krásnější a krásnější. Občas jsi se na ní podíval Náhledem a díval se do vody na Emu, co dělá, ale zatím na ní těhotenství nešlo vidět. Mučil jsi sám sebe, ale při tom jsi nemohl jinak, musel ses na ní dívat a kontrolovat ji. Často jsi ji viděl s tvým otcem, také s Lanou a tvou matkou. Pokud šlo o Lily s tou jsi stále ještě nenašel společnou řeč. Ale byl to přece zatím jen měsíc, kdo ví, jak dlouho ještě poplujete. Alex si s Lily rozuměl a na zádi ji učil střílet, všiml jsi si že střílet ji opravdu šlo. Thomas ten byl stále stejný. Bezstarostný a občas s Lily flirtoval, ale dělal to spíš jen proto aby nevyšel ze cviku. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Vlastně mi vlasy zase o kus vyrostly, takže jsem je měla už dost dlouhé. Taky jsem už uměla líp střílet a vůbec mi každá chvilka s Alexem přinášela klid do duše. A to jsem potřebovala úplně nejvíc. Čím delší dobu to takhle trvalo, tím hůř mi z toho bylo. Být nevěrná oběma s tím druhým a zároveň je oba milovat. Teprve tady jsem si uvědomila, jak zhoubné to je. Dokonale zničující. A bude mnohem hůř. Nespokojeně zamručím, když ke mě najednou dosáhne chlad. To se mi vážně nelíbí. Převalím se na posteli a všimnu si, že se Bary už zase má k odchodu. Skoro jakoby si šel sem jenom tak vrznout a hned potom šel pryč. A ta myšlenka se mi líbí ještě mnohem míň než ta zima. "Ty už jdeš pryč?" Spíš jenom tak dotčeně poznamenám. Najednou to na mě všechno dolehne. Ti dva, ta loď, tohle všechno. Země v nedohlednu, zásoby sice jsou ale taky tenčí a tenčí, Bary zase odchází a já tu budu muset zůstat sama. Anebo přijde Hans a já zase budu mít pocit, že si oba ke mě chodí akorát tak ulevit od napětí. Ještě by mohl přijít Kira a Alex. Posadím se na posteli, jakmile se trochu odtáhne po ranním polibku, a veškerá ospalost je rázem pryč, jak se to všechno najednou na mě navalí v tak strašném množství. "Už mám dost toho schovávání...už mám dost toho, že pokaždé jdeš hned pryč...už toho mám dost." Vyleze ze mě trpce a prudce ze sebe stáhnu pokrývku. Slezu z postele a začnu na sebe natahovat nějaké svršky, aby mi nebyla zima, když se chystám na vzduch na palubu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Celý zatraceně dlouhý měsíc. Třicet dnů na téhle lodi. Sedm set dvacet hodin uprostřed pusté mořské hladiny. Čtyřicet tři tisíc dvěstě minut chycený docela sám se svými vlastními myšlenkami. Dva milióny a pětset devadesát dva tisíc vteřin, kdy nedokážu utéct sám před sebou. Na zádi, v kajutě, v lanoví nebo na přídi, pořád je tahle loď past, ze které se nedá dostat. Tolik času k přemýšlení jsem měl naposledy u Raphaela. A ty samé černé myšlenky na mě útočí pořád dokola. A já přitom život vždycky žil a prožíval, než abych o něm přemýšlel. Nikdy jsem se neptal, co bude v budoucnu, tak proč teď? Co bude se mnou? Co se děje a bude dít s moji rodinou? A všechny ty obavy s tím spojené? Že zatímco nebudu v Marakéši, přihodí se jim něco zlého. Jako by mě pomalu nahlodávaly, začínaly trávit zevnitř, užíraly jako rakovina. Východisko, jak z tohodle prokletého stavu, kdy začínám být spíš jen vrčící stín, než člověk, nedokážu najít. A přitom musím. Pustím papír s kresbou Emy na zem a prázdným pohledem se zadívám na strop. "K čertu s tím vším. S celou touhle lodí, s Elietimm, s celým světem." Zakleju tiše, ale o to zoufaleji, posadím se a několikrát praštím sevřenou pěstí do stěny kajuty, dokud si neodřu klouby a nazačne mi téct krev. Pak zůstanu zničeně s hlavou svěšenou pozorovat vzor na vlastní přikrývce. Musím něco udělat. Nějak se zbavit těch všech negativních emocí. Jinak se dočista zblázním. Zmagořím, zešílím, zcvoknu. Vyskočím z postele, obleču se a jako smršť se prořítím podpalubím i s katanou, nahoru na palubu. Zničit se ještě před snídaní usilovným stínovým tréninkem, tak abych se mohl stěží pohnout, natož pak přemýšlet. Nemůžu tady shnít. Nechci! |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary mlčky přijímal tvá slova, vstal a čekal až se oblékneš. Pak k tobě přišel, položil ti ruce na ramena a jemně tě otočil čelem k sobě. "Já vím, že tě to štve, Lily. Ani já z toho nejsem nadšený. Chtěl bych tu s tebou zůstat. Dívat se, jak spíš, jak se probouzíš. Na tvoje krásné ospalé oči."položil dlaň na tvou tvář. "Ale to nejde. Hans... mohl by přijít. A asi by mu bylo hodně divné, proč tu jsme tak brzy ráno spolu a ještě zamčení. S jeho žárlivostí... mohlo by mu to dojít. A nejspíš by mě po tom zjištění zabil... nebo hůře...mohl by ve vzteku vztáhnout ruku na tebe."lehce ti zvedl hlavu za bradu a zadíval se ti do očí. "Mě to také není příjemné... je pro mě těžké celé dny dělat, že tě nemiluji. Tak těžké. Ale nic jiného nám nezbývá."políbil tě na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Tak dlouho stál bokem, až jsem si myslela, že snad vůbec nic neřekne a tímhle to jednoduše skončíme. Jenomže to už cítím jeho ruce na sobě. Bez přemýšlení tíhnu k jeho ruce na své tváři, abych ho cítila víc a víc. Zvedne mi tvář, aby mi viděl do očí, které se mi zalily slzami. Já už prostě nemůžu. Je toho moc. "Nikdy by mi neublížil..." Zašeptám docela tiše a oči přivřu, čímž se slzy rozlijí po tvářích. Po polibku na čelo se k němu přitisknu. Pevně ho obejmu a začnu se třást. Tiché vzlyky tlumí jeho hruď, obličej schovaný, aby ho neviděl. "Já...prostě už...nemůžu...trápím tím tebe i sebe..." Zašeptám zničeně a ještě pevněji se k němu přitisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Paluba byla skoro prázdná, jen tam ospale postávala hlídka, nejspíš byl někdo i u kormidla a další námořník znuděně seděl v hlídkovém koši. Nikdo si tě nevšímal, hlídka napůl spala, kormidelník na tebe neviděl a muž v koši nejspíš vyhlížel a nebo snil s otevřenýma očima. Foukal chladný větřík, který byl osvěžující. Věděl jsi, že než bude devátá hodina dopoledne, tak bude už sluníčko pěkně hřát. Zima Marakeše jste nechali asi už dva týdny za sebou a stále se jen oteplovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary tě pevně sevřel v objetí a lehce se s tebou kolébal, aby tě tím trochu uklidnil, hladil tě po vlasech a líbal tě na čelo. Nic neřekl na to, že by ti Hans neublížil, snažil se tě uklidnit. "Co uděláme?" zeptal se po chvíli "Chceš to Hansovi říci?" jemně tě odvedl k posteli na kterou jste se spolu posadili. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Na jeho uklidňování reaguji jenom slabě. Nechám se odvést k posteli a posadím se. Teprve až když to vysloví, strnu. S hrůzou v očích se na něj podívám. "Já...nechci mu ublížit...nikoho nemá a proto jsem taky tady...abych při něm stála..." Přiznám, i když tímhle krokem ublížím nám dvěma. Ani jedna volba není dobrá. Ani jedna se mi nelíbí. "Mrzí mě to..." Postavím se, políbím Baryho na rty a pak vyjdu z kajuty. Nechám ho za sebou, potřebuji se provětrat na palubě. Trocha čerstvého vzduchu by mi mohla udělat dobře. |
| |
| Loď Celkem vzato, je mi úplně jedno, kdo všechno na palubě je. Za ten měsíc už většina posádky stačila pochopit, co jsem zač a že pokud jim zrovna s něčím nepomáhám, je lepší se mi vyhnout. Možná pro ten pološílený lesk v očích nebo kvůli tomu, že s sebou neustále nosím zbraň. Dnes ráno si speciálně nikoho nevšímám a zřejmě ani nebudu, pokud se mi nepřiplete do cesty či do rány. Uzavřený do své vlastní skořápky, přetáhnu přes hlavu košili, abych ji nepropotil, a pustím se do tréninku. Nebo spíš do boje se sebou samým. Jako by ten neviditelný nepřítel, proti kterému s ledovou zuřivostí provádím všechny výpady, byla ta část mně, která mi tuhle cestu tak stěžuje. Na malé ploše jakou si kolem sebe určím pohledem se pustím do tance, který by jinak patřil smrti. Výpad, kryt, výpad, paráda, úskok. V neustále se zrychlujícím tempu, kdy rytmus kroků udává zběsilý tep srdce. Než zmizí všechny myšlenky, loď, moře i obloha, a zůstane jen odlesk slunečních paprsků na ostří katany. Nemám tušení, jak dlouho se mi podařilo udržet vlastní šílené tempo, ale skončím v kleče na kolenou, hrot meče zaražený do prken paluby. Splavený, strhaný, ale s hlavou aspoň částečně prázdnou, jako by se mi konečně podařilo nad něčím vyhrát. I když kdo ví, na jak dlouho. Shrnu vlasy z očí, opřu se o katanu a začnu se pomalu zvedat. |
| |
| Loď Dostanu se na palubu vlastně spíš silou podvědomí než silou vůle. Trochu přerostlá ofina napůl schová zarudlé oči a o zbytek se postará pohled zabodnutý do podlahy. Hlava svěšená, stejně jako ramena. A vůbec, ta veselá holka je prostě pryč. Námořníků si nevšímám. Naštěstí si na mě zvykli, takže na moji adresu přestaly přicházet poznámky a jiné řeči. Taky dobře. Už mě to unavovalo. Stejně tak naštěstí si mě takhle brzy poránu nevšímají vůbec. I přes šplouchání vln ke mě dolehnou nějaké zvuky. Na okamžik zvednu pohled od podlahy a všimnu si Kiry. Jeho trénink se v mých očích mění na jakousi podivnou formu očisty duše. Pravděpodobně mu tahle plavba nepřináší ani kapku dobrého. Stejně jako ani mě ne. I jemu se námořníci vyhýbají, i když u něj je to docela programově. u mě jenom dnes ráno. Přece jenom ho není moc vidět, aby se bavil s někým z posádky. Ani nevím proč, ale přejdu trochu blíž. Právě skončil. Ani nevím, jestli chci jeho pozornost, ale jak se mi zdá, tak i on tu něčím trpí, tak snad by mi dokázal alespoň minimálně porozumět. I když je mi jasné, že naše potíže budou diametrálně odlišné. Zůstanu koukat na moře, opřená o zábradlí a pečlivý kryt v podobě ofiny mi okamžitě zlikviduje vítr. Ale je příjemný, protože dokáže usušit slzy. Tohle už začíná být moc. Prostě příliš. Hřbetem ruky otřu tvář, aby to nebylo příliš nápadné. Nechci pohledy plné lítosti, že chudák holka to na lodi nezvládá. Tohle totiž nemá s lodí co dělat. Jenom to všechno urychlila, abych si to dřív uvědomila. S úmyslem se svézt na zadek, jenom se opřít a nechat na sebe svítit slunce se otočím a krátce zadívám na Kiru. |
| |
| Loď V podivném vakuu, kam jen velmi tlumeně doléhají zvuky z okolí, možná i proto, jak mi hučí krev v uších, zaregistruju nového příchozího na palubu dost pozdě. Vlastně novou příchozí. Jakmile se Lily ocitne v mém zorném poli, podívám se po ní napůl prázdným pohledem. V té druhé polovině se leskne otázka, kam se poděla její veselost a možná i odhodlání. Zřejmě na hřbitov těch lepších emocí. Jako by tahle loď nejen pro mě byla skládka toho nejmizernějšího, co člověka pohltí, zasype a za čas udusí. Dojdu si pro odloženou košili a z náprsní kapsy vytáhnu pomačkanou krabičku cigaret. Pohled z Lily ovšem nespustím, jako bych se snažil najít a pochopit důvod, proč i pro ni je tahle loď očistec. Posadím se na prkna, zády opřu o jednu z beden a bez zaváhání zapálím cigaretu. I když je naivní myslet si, že se zbytek toho, co mě užírá, rozplyne spolu s kouřem. Ale aspoň se to v něm na pár okamžiků schová. Zakloním na chvíli hlavu, abych se podíval na oblohu, a pak pošlu po prknech krabičku i se sirkami k Lily. Bez ohledu na to, že je to na téhle palubě nejspíš jen můj zlozvyk. Spíš jako náznak, že je mi jasné, že jsme v téhle mizérii oba, i když každý nejspíš z různých důvodů. |
| |
| Loď Kolena povolí přesně ve chvíli, kdy se Kira zvedne a přejde ke své košili. Nijak zvlášť se nad tím nepozastavím a svezu se na zadek, přesně jak bylo i mým plánem. Rudá v očích zvolna zbledne na podezřelou růžovou. Kolena přitáhnu k hrudi, rukama je obejmu a jenom mezi prameny vlasů v očích se dívám na Kiru. Ještě zahlédnu plamínek, ale kouř z cigarety už je jenom v mých představách, protože si o kolena opřu čelo. Tiše vydechnu se snahou se s tím vším nějak vyrovnat nebo alespoň srovnat. První pokus se ovšem nějak nezdaří, tak to zkusím znovu. Zase nic. Ale to už něco zašustí jenom kousek ode mě. V očích se mi zaleskne zájem a trocha zvědavosti, když se zadívám tím správným směrem. Krabička cigaret a sirky. Znovu se skrz vlasy podívám na Kiru. I když spolu vycházíme docela dobře, tohle bych nečekala. Anebo možná vypadám opravdu politováníhodně. Ať tak nebo tak, darovanému koni na zuby nekoukej, sáhnu po nich. Štíhlé prsty vytáhnou jednu cigaretu a překvapivě šikovně ji strčí mezi rty. Jediným škrtnutím zapálím sirku a následně i cigaretu. Ani ne za vteřinu se ze rtů líně vyvalí obláček kouře. Ještě jednou provedu osamělou intoxikaci krve a zvednu se z podlahy. Přejdu ke Kirovi a posadím se hned vedle něj tak, že bychom se dotýkali rameny, kdybych byla stejně vysoká. Což samozřejmě nejsem. Ale stejně je to dost blízko. Snad proto že mi jeho přítomnost přináší stejný klid do duše jako ta Alexova. Snad proto že nemusím koukat, jestli tu není jeden z nich. Anebo oba. Stejně jako on se opřu o bednu. "Díky." Poděkuji a natáhnu k němu ruku, ve které držím cigarety a sirky. Další dávka nikotinu a najednou docela neodbytný pocit, že strašně moc stojím o to, abych si opřela hlavu o jeho rameno. Ani v nejmenším nejde o podezřelý podtext. Prostě jenom snaha cítit nějakou oporu, která si neslibuje manželství a horu dětí do budoucna. Čistě přátelskou oporu. To že má akorát po ranním tréninku mi nevadí ani v nejmenším, protože si toho vlastně vůbec nevšímám. Zvednu k němu ještě trochu růžové oči s poměrně zřejmou otázkou. Jestli můžu. V případě jakékoli pozitivní odezvy si hlavu prostě složím na jeho rameno. Když ne, tak se o to jednoduše postarám sama. Stejně jako do teď. |
| |
| Loď Nepohnu hlavou a nepřestanu sledovat mraky, jak táhnou po obloze někam daleko do neznáma. Prsty přejíždím po jílci katany a jen podle zvuků si v hlavě kreslím obrázek toho, co zrovna dělá Lily. Zašustění, škrtnutí a dlouhý nádech. Možná, že jindy bych se i pousmál, ale dneska ráno ne. Dneska mi na to chybí síla i vůle. Ztěžka vydechnu a na chvíli zavřu oči. Není co není jak není proč není kam Ztratím se na chvíli ve slovech čísi písně, která se mi slovy zarývá do duše, a tak sebou nepatrně trhnu, když se Lily posadí vedle mně. Nečekal bych to. Trochu tázavě se po ní podívám a rovnou si vezmu zpátky sirky i cigarety, když ji v očích, pořád jsou v nich stopy po slzách, zahlédnu otázku. Neodpovím, místo toho zvednu ruku a obejmu ji kolem ramen. Nejspíš proto, že mám pocit, že by ji to mohlo pomoct, možná proto, že si myslím, že by to mohlo podepřít mně. Věci co nechceš ať se stanou ty se stejně stanou... Zůstanu ale i dál sedět mlčky protože slova jsou někdy zbytečná. |
| |
| Loď Kira mě překvapí už podruhé během zhruba dvou minut. Tentokrát mnohem víc než předtím. Snad jsem čekala slabé, téměř neznatelné, přikývnutí. A to ještě maximálně. Zmučený výraz se ve zlomku vteřiny změní na překvapený, když se mi kolem ramen ovine jeho paže. Jednou překvapeně mrknu a potom mi maličko povyjedou koutky. Znovu posmutním, ale už ne tak moc. Ještě se kousek posunu k němu, dotýkám se ho bokem a jednoduše ke Kirovi přilnu. Kdybychom to nebyli my dva, dalo by se říct, že jsem se přitulila. Nemám strach to udělat už jenom kvůli tomu, že kdyby mu to mělo moc vadit, pak by mě neobjal. A možná že mu moje přítomnost pomůže, stejně jako ta jeho mně. Vím, že ho něco trápí a trápí ho to moc, ale nechci se vyptávat. Přece jenom, takhle to možná bude stačit. Aspoň na chvíli to zacelí rány minulosti a současnosti. Přivřu oči a ruku z cigaretou zvednu ke rtům. Je poznat cvik, když natáhnu kouř do plic. A přesto jsem nikdy nebyla náruživý kuřák. Matka by se velmi zlobila, kdyby mě teď viděla. Trpce se pousměji nad tou představou. Zvlášť když jsem ten dům opustila za takových okolností. Snad, když se vrátím do Marakéše, snad najdu něco malého k bydlení. Možná sama, možná s někým. Možná. Přitisknu tvář k jeho rameni. Oči nechám klidně zavřít. Snažím se vrýt si do paměti tyhle chvíle klidu, abych si je pak mohla kdykoli připomenout. A nemusela běhat za Kirou pro přátelské objetí. I když...možná by mu to zase tolik nevadilo. Možná. Jenom po paměti zvedám pravidelně ruku s cigaretou. Ani jeden z nás za celou dobu nepromluví. Snad proto, že takhle si rozumíme. Teprve až když oba dokouříme, zvednu k němu oči, ale jinak se ani nepohnu. Růžová z nich už naštěstí zmizela docela. "Kiro..." Zašeptám a počkám, než se na mě podívá. "Nauč mě zacházet s mečem..." Poprosím ho naprosto vážně, protože to chci alespoň zkusit. Protože mi to docela šlo s pistolí, nikdo se mnou meč nikdy nezkusil. A tady máme moře času. Doslova. Navíc to bude příležitost, jak být v jeho přítomnosti. Je to stejné jako s Alexem. A Kira tím třeba zabije dostatek času, který by jinak strávil sám s myšlenkami, které ho očividně ničí. |
| |
| Loď Aspoň na chvíli si přestanu připadat jako ztroskotanec, když si o mě opře hlavu, a pád do temnoty se zpomalí a nakonec zastaví úplně. Alespoň pro tenhle den, pro tohle ráno. Než přijde něco nebo někdo, kdo by mi tenhle pocit aspoň částečného klidu zbořil a sebral. Zatlačil zase o něco hloub ke dnu a odsoudil k utonutí. Zůstanu poslouchat ticho, které ruší jen pleskání plachet a vlny narážející do boku lodi. Vydechnu, zabiju v sobě všechny živé vzpomínky a na pár minut zapomenu na život a roli, jakou mi napsal. Kouř v plicích a Lily dočasně vyplní to děsivé prázdno ve mně a já se nepatrně pousměju. Vděčně. Když moje cigareta dohoří až k filtru, vytáhnu z krabičky další, ale k tomu, abych ji zapálil, se nedostanu. "Hm... ?" Pootočím pomalu hlavu k Lily a podívám se na ní. Překvapeně zamrkám, když mě požádá, abych ji naučil zacházet s mečem. “Chceš, abych tě naučil…" Zopakuju i když její tón byl dostatečně vážný na to, abych pochopil, že doopravdy chce. Sundám ruku z jejích ramen, zachrastím krabičkou sirek a zapálím si druhou cigaretu. Katanu nechám ležet na kolenou, aby mi v tom nepřekážela. Zaváhám a volnou rukou shrnu vlasy z očí. Ne proto, že bych si myslel, že to jako dívka nezvládne, ale protože si nejsem jistý,že ji chci učit zabíjet. Nic jiného bych totiž nedělal. I když s pistolí to zvládá, řekl ji Alex jaké to je doopravdy někoho zastřelit? Zabila už někoho? “Ale připrav se na to, že to bude dřina a bude to bolet…“ Odpovím po chvilce ticha naprosto vážně. Dodatek o tom, že ji nebudu šetřit, nechám volně viset ve vzduchu. Úkosem se po ní podívám, jestli je s tím srozuměná a krátce zapřemýšlím, proč o to nepožádala Hanse. Možná proto, proč teď sedí na palubě se mnou. Nevím. Měsíc jsem měl zavřené oči, ale ptát nahlas se nebudu. |
| |
| Loď Sice zopakuje celou moji prosbu, ale vlastně to nebyla otázka. A já to vím. Stáhne ruku, což bych už mohla označit jako nesouhlas, ale ani se nehnu a jenom sleduji, jak si zapálí druhou cigaretu. Očima následuji její cestu k jeho rtům. Váhá. Přivřu trochu oči, když se snažím přijít na to, v čem vidí ten problém, že neodpoví hned. Jedním jsem si docela jistá. Není to v tom, že jsem holka. To by se tvářil jinak. A navíc si nemyslím, že by tohle u něj hrálo nějakou zásadní roli. Sice jsou holky od přírody fyzicky trochu slabší, ale není to nic, co by se tvrdým tréninkem nedalo alespoň částečně vylepšit. Stále ještě mlčí. Když už to trvá celou věčnost, zapřemýšlím, jestli se mám sama zeptat, v čem vidí problém, když konečně zareaguje sám. Nakonec jsem ráda, že jsem vydržela a neřekla ani slovo a prostě počkala. Zdá se, že se trochu vyjasnilo. Tedy čistě vnitřně, protože slunce svítí už nějakou dobu. Souhlasí. A mě se pomalu ale jistě vrací moje odhodlání. Když něco chci, taky to dostanu. "Zklamal bys mě, kdybys mi něco odpouštěl jenom kvůli tomu, že jsem holka." Řeknu mu a koutek úst povyjede. Je to výzva. "Proto jsem taky řekla tobě." Přiznám narovinu a přikývnu, protože je mi jasné, že kdokoli jiný by na to bral až příliš velký ohled. Kira ne. Tím jsem si jistá. Půjde tak daleko, dokud nebudu potit krev. Disciplína a dril. To je ono. Nebude to na škodu. Zabijeme tím oba dost času a ve chvíli, když se něco semele a já nebudu mít svoji pistoli, budu schopná reagovat jinak. Jeden z důvodů, proč to chci. Věřím, že tomuhle porozumí. Další z důvodů si už ale nechám pro sebe. Opřu se tentokrát o bednu a ne o něj. Jak se zdá kouzelný okamžik už pominul. Ale nevadí. Pomohlo to. Nám oběma. Aspoň na chvíli. Krátce se podívám na něj a slabě se usměji. Je mi mnohem líp. Zvednu pohled k obloze a po chvíli přivřu oči. Počkám na něj, jak dál rozhodne. |
| |
| Loď Střelím po ní pohledem, jestli to doopravdy myslí vážně, že bych ji tím zklamal a pak se ušklíbnu. "Chyba... O to víc tě budu dřít, abys vůbec uzvedla a udržela meč, děvče." Vrátím se ke svému ryze provokatérskému tónu a tiše se po své větě uchechtnu. Vypadá to, že se všechno zase na chvíli srovnalo. Ten trénink zabere spoustu času. Nebude kdy přemýšlet o budoucnosti a minulosti. Vymyslet plán, jak ji naučit co nejvíc a nejlíp, mě taky zaměstná na dost dlouho. Začnu se pomalu ale jistě zvedat z prken, abych se dopravil ke snídani. "Začneme, až seženeš dvě násady od košťat a ostříháš si tu ofinu, abys vůbec něco viděla." Usměju se široce, shrnu vlastní vlasy z očí a natáhnu k Lily ruku, abych ji pomohl vstát. "Pojď na snídani." Vybídnu ji nakonec a ohlédnu se po posádce, která se, zatímco jsme tady vypalovali, částečně vyrojila na palubu. |
| |
| Loď Za jiných okolností by mě ten jeho tón docela zvedl krevní tlak. A ještě důraz na to slovo "děvče". Sama se na něj ušklíbnu za takovou poznámku. Přesto slabě přikývnu, že rozumím. Já se nevzdám. Takové potěšení mu nedopřeju. Vybrala jsem si dobře... Ale to už zvednu oči ke Kirovi, protože se postavil. "Tss a to mi budeš říkat právě ty..." Odfrknu si tentokrát doopravdy, když začne rozumovat o vhodné délce ofiny, když má sám tak dlouhé vlasy, že mu zjevně padají do očí. A ještě si je bude provokativně odhrnovat s tím svým ultra širokým úsměvem, když mě upozorní na "správnou" délku. Přece jenom přijmu nabízenou ruku a napůl se nechám vytáhnout na nohy. O tu druhou půlku se postarám sama. "Snídani?" Zopakuju možná trochu neinteligentně , ale přesně v té chvíli si uvědomím, že jsem skoro celou noc zase nespala a přitom se nenajedla. "Jasně." Usměji se jako obvykle. Docela vesele. Skoro jakoby se vůbec nic stalo. Sama se rozhlídnu kolem, jestli už většina vstala, aby se dalo něco ulovit v kuchyni. |
| |
| Loď Dohodli jste se, že se půjdete najíst. A tak jste sestoupili zpět do podpalubí, kde bylo nejvíce námořníků, kteří do sebe narychlo házeli polévku s chlebem, která byla nejspíš i vaše snídaně. Byl tam už i Alex a Thomas, kteří dojídali, Thomas na vás vesele zamával, jako vždy veselá nálada a zdálo se, že i po ránu. Naproti nim seděl Hans, který vypadal spíš ospale nebo dokonce ještě pořád napůl spal. Pokud šlo o Baryho, tak toho jste zatím nikde neviděli. |
| |
| Loď "Jo, snídani... Takový to jídlo po ránu." Odpovím na ten její méně inteligentní dotaz, ale v duchu ji omluvím. Každý máme někdy nějakou tu slabou chvilku. A Lily se z ní dostane ještě poměrně rychle. Sejdu po schodech do podpalubí, poslední dva čistě ze zvyku přeskočím a zaberu místo naproti Thomasovi. Jeho je lepší mít na očích. Ne po straně a už vůbec ne v zádech. Zvlášt v jeho veselých náladách. To dokáže být stejně nebezpečný jako já. "´Bré" Pozdravím krátce a opřu katanu o lavici. Co by mělo být dobré raději nespecifikuju. Hans vypadá, že má ještě noc a přát mu dobré ráno by se mohlo minout účinkem. "Polívka?" Přesvědčím se pohledem do Alexovy misky, že mě nešálí zrak, a trochu nevěřícně zakroutím hlavou. "Ten kuchař má vážně smysl pro humor. K obědu budou suchary." Neodpustím si tichý proslov nad vlastní miskou, ale pak se bez dalšího odmlouvání pustím do jídla. |
| |
| Loď Ještě trochu podrážděně zasyčím na tu jeho poznámku. Nojo nojo, nemohl si pomoct. Jsem prostě snadný terč v takových chvílích. Sejdeme do podpalubí a narozdíl od Kiry, schody sejdu úplně normálně, jak se dá čekat od člověka. Na Thomase se usměji, když zamává, na Alexe hned po něm a lehce přikývnu. Očima přejedu místnost, ale Baryho neuvidím. Přejdu k Hansovi, i když vypadá, že je ještě docela mimo. Obejmu ho volně kolem krku a z boku se k němu nahnu. "Dobré ráno, Hansi." Popřeju mu a přidám pusu na tvář. Třeba ho to trochu probere. Sklouznu na místo vedle něj a zaměřím se na svoji snídani. Trochu překvapeně zamrkám, ale nakonec neřeknu nic. Řekne to za mě Kira. Dost trefně. Zacukají mi koutky úst, ale sáhnu po lžíci a pustím se do jídla. Už mám hlad. |
| |
| Podpalubí Alex pokrčil rameny "Hele.. je to lepší než včera. Včera nám k snídani dali rybu. Ale lepší něco než nic. Kuchař musí už trochu bláznit."poklepal si na čelo, ale polévku jedl. Hans se po polibku na tvář narovnal, zřejmě na něj polibek měl zázračné účinky. Usmál se na tebe "Dobré ráno, Lily. Vyspala jsi se dobře?"zeptal se a popřál dobré ráno i Kirovi. "Mám pro vás dobrou zprávu."řekl najednou a získal si tak vaší pozornost. "Podle mapy to vypadá, že máme v cestě ostrov. Dohodli jsme se s kapitánem, že pár dní na pevnině nám všem jen prospěje. Po tom incidentu co se ten jeden námořník málem oběsil, uznal, že by to bylo dobré rozptýlení."usmál se. |
| |
| Podpalubí Protočím oči o třista šedesát stupňů, když Alex připomene včerejší rybu ke snídani a pak pootočím hlavu na Hanse. "No dobré ráno, Šípková Růženko..." Zazubím se řádně provokatérsky, když se mladej probral až po polibku. Už se skoro zase chystám začít věnovat konzumaci své polévky, když se hodí do placu informace o potencionální dobré zprávě. Pevnina, ostrov... pevná půda pod nohama. Doplnění zásob, zotavení posádky... Zašrotuje mi v hlavě, co všechno to bude a může znamenat, včetně toho, že Lily pozná jaký je rozdíl mezi šermem na pohupující se lodi a zemi. "No bezva." Zareaguju doopravdy nadšeně, bez náznaku jakéhokoliv sarkasmu v hlase. "Za jak dlouho tam máme dorazit?" Zeptám se mezi sousty. |
| |
| Podpalubí Na zmínku o rybě jenom našpulím rty ve vzpomínce, ale nijak zvlášť to nerozvádím, protože moje kouzlo zabralo. Ááááno, Hans se probudil. Měla jsem být princ... Napadne mě a musím se uculit, když i Kira dojde k podobnému závěru. "Docela dobře...to houpání mi už několik týdnů ani nepřijde." Usměji se na Hanse a zaměřím se na svoji polévku. Jenomže ta musí zase chvíli ještě počkat, když uslyším o návštěvě pevniny. Zazubím se naprosto spokojeně. Brzy dojím svoji polévku, počkám si ještě na odpověď na Kirovu otázku, kdy nás čeká to potěšení znovu vkročit na pevnou zem, a pak se zvednu. "Tak já půjdu sehnat ty násady." Nechám v obličeji zasvítit nadšení z nové činnosti, i když nepochybně budu brzy litovat. Ale nahlas ani neceknu. Ani sobě samé to nedovolím. Chci to sama. Brzy zmizím, abych se zase objevila se dvěma násadami. |
| |
| Podpalubí Hans pokrčil rameny "No... podle všeho do tří dnů."odpověděl "Jen ještě nevíme jestli to bude spíš dopoledne nebo večer. Ale to je myslím už jedno."odpověděl ti. Otočil se na Lily "Násady... na co?"trochu nechápal. Alex dojedl a odsunul prázdnou misku "Jdu nahoru. Kdyby něco tak jsem u kotvy."řekl a vstal. Lehce se uklonil Lily, která se vrátila s násadami od koštěte a odešel. Thomas tak dojedl, ale on se rozvalil na lavici, teď, když mu Alex uvolnil místo. "To je dobře. Myslím, že jsem na moři už tak dlouho, že budu mít pak pevninovou nemoc." Hans na něj mlčky hleděl "Ale no tak.. však víte. Než si zase zvyknete na pevnou zem. Je to to samé co na lodi. Zvyknout si na houpání a tak dále."vysvětlil. |
| |
| Podpalubí Když se Lily tak nadšeně rozběhne pro ty násady, nakloním hlavu nechápavě na stranu, že na to, abych ji zlikvidoval, tak spěchá, ale všechny komentáře si odpustím. A vysvětlovat Hansovi, že ty násady chce proto, abych ji s tím mohl ztlouct při tréninku, se mi taky nechce. Ještě by mi to zkusil zakázat. Takže s klidem pokračuju ve své snídani a jen tak na půl dávám pozor na to, co se děje kolem. Tiše se Thomasovi zasměju kvůli té jeho "pevninské nemoci." Velmi živě si pamatuju, jak si na něco podobného stěžoval po týdenní plavbě na Krédu. A teď na téhle lodi trčíme už měsíc. Jenže Hans mě tím svým přísně racionálním přístupem a snahou poučovat pořádně popíchne. "Hansi..." Zasyčím od své misky s polívkou varovně. "Nepoučuj... Neprovokuj... " Šlehnu po něm očima a odložím lžíci. Zvednu hlavu a podívám se po Lily. Takže násady sehnala. Ale k tomu, abych vstal se ještě nějak nemám. Místo toho se trochu zlověstně pousměju, pohnu levou rukou a gestem naznačím šmiknutí nůžek ve výšce očí. "Počkám na tebe na palubě." Prohodím po tom, seberu svoji katanu a začnu se sbírat k odchodu. |
| |
| Podpalubí Dorazím ke stolu zhruba ve chvíli, kdy už jenom zachytím zbytky konverzace. Pokud se to tak dá nazvat. Udělám relativně nespokojený obličej, ale tak nějak mě opustí, když Kira "objeví" ty násady. Ovšem brzy se výraz zase změní a tentokrát je to úšklebek. "Tak na to zapomeň." Utrousím tak, aby mě slyšel, otočím se na podpatku a vyrazím do své kajuty. I s násadami. Chvíli se probírám svými věcmi, ale nakonec najdu to, co jsem potřebovala. Nějaké sponky a taky gumičku do vlasů. Vlasy pevně svážu do uzlu, aby mi nepřekážely při žádném pohybu. Je mi jasné, že by mi to Kira dal pořádně "sežrat", kdyby byl jenom náznak, že by mohly překážet. Ještě by vzal tu svoji katanu a měla bych po vlasech. Sponky pochytají všechny zbytky, které mi padaly do očí. Tohle potěšení mu nedopřeju... Napadne mě s tím, že mě bude kibicovat kvůli spoustě jiných věcí a vlasy k nim přidávat nemusím, když se o ně můžu postarat sama. Nakonec zhodnotím misi "vlasy" jako úspěšně dokončenou, takže znovu vezmu násady a vydám se na palubu. Kira by tam už měl být. |
| |
| Paluba Bez ohledu na to, že se na mě ta žába tak šklebí, vyjdu po schůdkách na palubu a velmi přísným pohledem ji celou přejedu. V momentě, kdy očima konečně najdu nejlepší místo pro to, kde bychom mohli začít s jejím tréninkem, vytáhnu další cigaretu, opřu se o zábradlí a počkám až dorazí Lily. Jakmile zaslechnu její kroky, pootočím hlavou a na obličeji mi na chvíli probleskne nespokojený výraz, že si tu ofinu neostříhala, ale obešla mě se sponkami. Ve vtipných poznámkách, že už konečně nevypadá jako hafuša, mi ale zabrání krátký záchvat kašle. "Eh." Cvrnknu nedopalek přes zábradlí do moře a natáhnu ruku pro ty násady, abych je seseknutím ve správné délce znehodnotil a přeměnil na cvičební pomůcku. Na rozdíl od Krédy, kdy jsem ji Ryšadovi zkracoval podle jeho výšky, a přestože je Lily o dost menší než já, délku nechám tak jako by to byla katana. "Chm..." Odfrknu si, protože učitelství rozhodně v krvi nemám, a na chvíli zaváhám. "Nepočítej s tím, že to bude jen o naučení se kroků a seků... Potřebuješ rovnováhu, postřeh, obratnost, fyzičku a mozek." Kriste... učím tu holku šermovat... A přitom k tomu, abych někoho učil nemám vůbec vlohy... Zůstanu na chvíli mlčet, s docela soustředěným výrazem v obličeji. "Trénovat budeme dvakrát denně. Dopoledne, odpoledne. Když to zvládneš, můžeme i večer." Shrnu vlasy z očí. "Nejdřív ze všeho se musíš rozcvičit... Natažené svaly dost bolí. Před každým tréninkem se pořádně protáhneš. Druhá fáze... Musíš mít sílu udržet meč." Podám ji katanu, ať si ji potěžká. "Takže to budou silové cviky. Říkali jsme tomu "sada" " Prohlédnu si Lily, jako bych hodnotil, kolik toho vydrží. "Pak budeš cvičit ty kroky a údery. Nejdřív sama, pak proti mně." Zmlknu. "Skončíme to znovu sadou. Jsem zvědavý, co vydržíš." Dám ji konečně prostor k nějaké reakci a vezmu si zpátky svoji katanu. |
| |
| Paluba Vážně mi to nedá, abych se docela vítězně neusmála, když uvidím ten jeho nespokojený výraz. Vyhrála jsem. Vlasy jsem ubránila. Výborně. Jakmile natáhne ruku pro násady, podám mu je. Jenom sleduji, jak je zakrátí na tu správnou délku. Očima si tak nějak čistě pro sebe vyhodnotím, jak zvládnu takovou délku. Jenom abych si tím klackem ještě neublížila... Našpulím rty v zamyšlení, přesto přikývnu, že rozumím, když konečně promluví. Tohle mi je jasné. Znovu přikývnu, když prozradí četnost tréninků. I když by mi ego radilo říct, že i večer to nebude problém, nějaká racionální část mozku tiše promlouvá, že budu ráda, když přežiju jednu. Ta odpolední už bude na hranici mých fyzických možností. Pravděpodobně budu ráda, když se dovleču do kajuty, abych se mohla složit na postel. Po sdělení obsahu první fáze znovu přikývnu a mám pocit, že se pomalu ale jistě přeměňuju na panáka s podivně nezpevněným krkem, takže mi ta hlava pořád klimbá. Je to divné. Jenomže pak ani přikývnout nestihnu, protože už mám v ruce katanu. Oči se mi trochu rozšíří překvapením, když mi na zlomek vteřiny cukne ruka pod vahou katany. Reflexy mám docela dobré, takže to nebylo zase tak moc vidět, ale překvapilo mě to. "Těžší než vypadá..." Zamumlám si spíš jenom sama pro sebe, ale Kiru dál poslouchám. Oběma rukama ji zkouším držet, těžkám, tak vůbec zjišťuji kolik síly to vyžaduje a vnitřně si poznamenám, že hodně. Nechápu, jak s tím můžou mávat, jako kdyby to dřevěnej klacek, když je mnohem a mnohem těžší...ale je nádherná... Maličko mi zacukají koutky. Ale jenom na chvilku. Znovu přikývnu a když mu katanu vracím, zadívám se mu do obličeje docela vážně. "To já taky..." Zareaguji na jeho poznámku o tom, kolik toho vydržím. Skoro bych se uchechtla, že mi možná ty sexuální maratony ještě přijdou k dobru. Člověk potřebuje dobrou fyzičku, aby to vydržel a nezanechalo to na něm viditelné stopy, kterých by si mohl všimnout ten druhý. Na vteřinu mě přepadnou pochybnosti, jestli se tohle všechno nerovná sebevraždě, ale mírným zavrtěním hlavou si zakážu jakékoli pochybnosti. Chtěla jsem to a pořád chci. Žádné pochybnosti, ani otázky. Nebudu si stěžovat ani fňukat, že něco bolí. Nebudu. To si raději ukousnu jazyk. Na chvilku se zamyslím, jestli mám nějaké dotazy, ale nakonec zjistím, že ne. "Tak...začneme?" Zeptám se jenom a vlastně ani nepočkám na jeho odpověď, udělám několik kroků směrem od něj a rovnou se začnu protahovat. Dělám to pečlivě a pořádně, aby neměl důvod mi říct, že se nesnažím nebo že to dělám jenom napůl a proto že musím. |
| |
| Paluba Ta holka je vážně strašně zbrklá. A já bych přitom radši dotrávil tu polívku, co byla místo snídaně. Jen kývnu hlavou, že začít můžeme a tiše si odfrknu. Položím katanu i ten kus dřeva na jednu z beden a shrnu vlasy z očí. Hlavně proto, že sám jsem rozhýbaný už od raního vyšilování, dávám spíš pozor, aby to neflákala. Pro jistotu ji ukážu i pár spolehlivých cviků na protažení všech potřebných svalů, aby později kulhala o něco míň. Po prvním tréninku se člověk většinou dozví o svalech, o kterých si myslel, že snad ani neexistují. "Dobrý..." Ozvu se možná po půl hodině. "Začneme s tou druhou fází." Zamrkám. "Abys neřekla, že jsem zmetek, budu cvičit s tebou." Posadím se na palubu a naposledy prokřupám krk. "Začneš na patnácti. Pak to zvednem." Rozhodnu rychle hned potom i o pořadí. "Sedy - lehy, kliky, sklapovačky. Až vymyslím kde, dojde i na shyby." Zapřu se nohama o zábradlí a otočím hlavu k Lily, jestli je připravená. "Pojď." Zavelím a začnu. Svým vlastním tempem a svůj vlastní počet, jednou takový jako byl ten pro LIly. |
| |
| Paluba Ta rozcvička mě pořádně zahřeje. Přesně jak je jejím účelem. Po ní jsem víc protažená než po kvalitní chvilce v náručí některého z mých mužů. A to už je co říct. Ale zatím je mi dobře, příjemně dobře. Trochu se usměju, když se zmíní o tom, jak bych mu spílala, a taky že bych spílala i když jenom vnitřně, ale neřeknu nic. Následuju jeho příkladu, zapřu si nohy o zábradlí a slovo shyby mě trochu vyděsí. To všechno bych měla zvládnout ale ty shyby...no řekněme, že tady už si budu věřit o dost míň. Přikývnu a začnu. Moje tempo je zhruba asi tak 1,5krát pomalejší, ale jde o to, že se nechci uhnat hned na začátku. Dělal by si ze mě srandu a to nechci. Na to bude ještě příležitostí víc než jenom dost. Snažím se nic nešidit, je to jenom pro moje dobro, ale už se začínám zahřívat víc, než by bylo úplně příjemný. Ale co, to bude to nejmenší, co mě bude trápit. Ulepený tričko. Dokončím sedy - lehy a na vteřinu vydechnu. Nejsem ani z poloviny tak zadýchaná, jak bych původně čekala, takže to beru jako dobré znamení, že na tom možná nebudu tak zle. Mrknu ke Kirovi, jestli mám pokračovat nebo přejít dál. |
| |
| Paluba Možná bych ji příště mohl přinutit udržet moje tempo. Ušklíbnu se v jednu chvíli, jak se ve mně ozve něco velmi sadistického, ale tuhle srandu si schovám na později. Co chvíli na ni otočím hlavu, abych ji mohl případně řádně zbuzerovat, ale co se musí nechat, nějak k tomu nedostanu příležitost. Snaží se. Zastavím se po posledním cviku, shrnu vlasy z očí a sundám košili, abych ji nepropotil dočista. "No jedem. Ty kliky." Zareaguju na Lilin kontrolní pohled, ať se moc nezdržuje. Překleknu a vlastně jsem docela zvědavý, jestli se hecne a dá normální klik, nebo skončí u dívčích. "Nevyraž si zuby o prkna." Dám ji ještě dobrou radu, abych ji trochu popíchnul, odklikuju si to svoje a rovnou se pustím do těch sklapovaček. A dávám si přitom dobrý pozor na třísky. Tak jako tak, skončím poměrně splavený. K té formě před Raphaelem mi pořád ještě kus chybí, ale aspoň už si nepřijdu jako troska, jako tenkrát, když přepadli piráti Marakéš. Znovu se postavím na nohy a řádně se protáhnu. Jen Lily zkontroluju, jak se s tím vším dokázala srovnat, dám ji tak minutu, a pak si dojdu pro tu násadu. Teď přijde na to opravdové učení. |
| |
| Paluba Trochu se zaksichtím, když mě začne komandovat, abych se náhodou nezastavila. Jo holka, dala ses na boj, tak musíš bojovat... Krátce zhodnotím, jaké šance na přežití bych měla, kdybych to vzala v holčičím stylu. Těch keců...to bych nepřežila... Vyhodnotím si sama pro sebe a v tom zaslechnu tu poznámku. Zavrčím tak, že by to odehnalo většinou zdivočelých psů v Marakéši, změním polohu a začnu. A chlapsky. Sice mi to jde pomaleji, ale udělám patnáct, jak mám. V téhle chvíli je mi už vážně vedro a tričko mám k tělu přilepené mnohem víc, než by mi bylo příjemné. Na vteřinu mě napadne, jestli bych nemohla cvičit jenom ve spodním prádle, že by to bylo mnohem praktičtější, ale nakonec to zavrhnu. Loď plná námořníků, kteří si už celý měsíc ani nevrzli. No, nejsem si jistá, že to chci riskovat hned teď. Tentokrát na kontrolní pohled rovnou zapomenu a přejdu ke sklapovačkám. Nerada to přiznávám, ale to tempo začíná být smrtící. A to je teprve začátek...stáhne z tebe kůži... Vstanu a trochu se srovnám. Dostanu chviličku, abych se vydýchala, ale to už vidím, že jde pro ty násady. A teď ti natluče... Ozve se vnitřní pozorovatel a já se slabě oklepu. Ale to by se dalo připsat i kombinaci větříku a potu. |
| |
| Paluba "Chytej." Hodím Lily, možná po Lily, jednu těch tyčí a dojdu až těsně k ní. "A ještě s tím chvíli nemávej..." Požádám ji a zůstanu k ní stát čelem. "Nejdřív základní postoj... Nehrb se, mírně se rozkroč, tak na šířku ramen, a jednu nohu dopředu." Klepnu ji párkrát, aby zůstala stát tak jak by měla. "Důležitá je rovnováha. Vřele ti nedoporučuju skončit na zemi, pokud bude tvůj soupeř ještě na nohách." Pronesu docela zamyšleně a žďuchnu do ní koncem násady, abych se přesvědčil o tom, jak moc vážně si bere moje rady k srdci a jestli tu rovnováhu doopravdy udrží, nebo ne. Při tom, jak se loď houpe a se silou, jakou na ni uplatním ji sice dávám maximálně pětatřicet procent, ale dneska už mě párkrát překvapila... |
| |
| Paluba I když mám spíš pocit, že tu tyč hodil po mně, než mně, tak ji chytím. Trochu se zašklebím, když mi řekne, ať s ní chvíli nemávám. Jako kdybych věděla jak, chytráku... Ale pak už jenom rovnám postoj, schytám několik šťouchanců, abych stála, tak jak si představuje, a nakonec se mi to podaří. Jenomže ten další útok jsem nečekala. Nepředcházel mu totiž ani úšklebek ani nějaká poznámka. Zmetek... "Uáááááá..." Ozve se ode mě překvapeně a pod dojmem síly strku a houpání lodi se pořádně zaklátím s mávajícíma rukama, které se marně snaží něčeho chytit. Po snad třech vteřinách boje s gravitací, která se na mě snaží uplatnit svoje zákony, ale zvítězím a znovu se narovnám. Oči jako knedle se nepříjemně přivřou. Škaredě se po Kirovi podívám. "Blbej test..." Procedím mezi zuby a pevně rukou sevřu dřevěnou tyč. Škoda, že nejsem vysokej chlap, co to s tím klackem umí...natloukla bych ti... Napadne mě a v té chvíli si uvědomím, že vražedné myšlenky mě napadají nějak brzy. I když on má mnohem větší šanci, že mě zabije, než já jeho. Je to ale smůla. |
| |
| Paluba Zůstanu s docela ledovým klidem sledovat její pokus o vzlétnutí a proti všem předpokladům, předpovědím a předsudkům se neušklíbnu. Jakmile se ale začne tvářit, jako by mě chtěla zabít, a sekne po mně pohledem, zamračím se a v očích se mi na vteřinu zeleně zableskne. Zlobně. Ruka s násadou mi cukne, než se ovládnu a rozhodnu se, že ji neseřežu hned na začátku. "Máš pocit, že to co dělám je blbé? V tom případě nemá vůbec žádnou cenu, abych se tě snažil něco naučit." Prohlásím klidně. "Můžeš si jít najít jinačího učitele." Povolím stisk a natáhnu k ní ruku s násadou, aby si ji mohla vzít a jít hledat jinde. |
| |
| Paluba Tohle neskončí dobře... Neovládnu se a tentokrát se přestanu tvářit mimořádně vražedně. Zůstane jenom vážný výraz. "Když jsi věděl, že nedokážeš zvládnout holku, měl jsi to říct hned. Nemuseli jsme ztrácet čas tímhle pokusem." Zareaguji, ale ruku k němu nenatáhnu. Chtěla jsem to zkusit, vážně chtěla, ale jestli hodlá vycouvat pokaždé, když nebudu reagovat podle něj uspokojivým způsobem, pak to nemá cenu. Nechápu, co čekal. Že se ukloním a ještě poděkuju, že do mě žďuchá? To určitě. "Ale myslela jsem si, že ty s tím problém mít nebudeš." Dodám a tyč mu nechám. Tón držím vážný, nic nevyčítám, ani nerejpu. Nebudu hledat jinde, pokud se dokážeme domluvit. Když ne, klidně to zkusím jinde. |
| |
| Paluba Nejspíš doopravdy zkouší, co vydržím. Možná si moji dosavadní rezignovanost na dění okolo spletla s nějakým rysem flegmatismu a myslí si, že je to část mojí povahy. Ale už ji chybí asi jen tři podobně připitomělé věty a pozná, jak se spletla. "Jsi naprosto vedle." Konstatuju. Střílí ostrýma, ale cíl minula asi o padesát stop. Kdy já jsem řekl, že vím, že ji nedokážu zvládnout? "Nesnaž se mě přesvědčit o tom, že řešíme můj problém. Ten problém máš totiž ty. Buď se smiř s tím, že tě budu testovat těmi nejhoršími způsoby a že těmi testy nebudeš ještě nějakou dobu procházet, nebo si najdi někoho, kdo s tebou bude jednat v rukavičkách a věčně tě chválit." Nehnu se ani o krok a docela krátce nadechnu k pokračování. "Jestli si myslíš, že jsem to udělal jen proto, abych mohl poslouchat tvoje syčení a štěkání, nebo se radovat z toho, jak jsem tě ponížil, tak jsi zapomněla hned na jednu z prvních věcí, co jsem ti řekl. Že budeš potřebovat i mozek, aby sis uvědomila, kde máš těžiště, že máš být pružnější v kolenou a že ti nikdy neřeknu, že tě zrovna teď hodlám testovat." Skončím, ruku, kterou jsem až do teď měl nataženou, stáhnu zpátky i s násadou a shrnu vlasy z očí. |
| |
| Paluba Všimli jste si, že jste začínali mít diváky. Ne jen námořníky, kteří zrovna neměli do čeho píchnout, ale díval se i Alex, Thomas, který si to očividně užíval a Bary, který se tvářil nezúčastněně. Cítili jste, jak zafoukal silnější vítr, který se opřel do plachet a zrychlili jste. Vítr byl příjemně chladiví v tomhle teplém dopoledni. |
| |
| Paluba Nechám Kiru, ať si vyleje tu svoji možná uraženou učitelskou hrdost, že jeho metody se mi prostě nelíbí. Komu by se líbilo šťouchání klackem na vratké palubě lodi. Nahlas ovšem nic neřeknu a jenom přikývnu, když tedy skončí s tím proslovem. "Dobře." Řeknu a krátce se rozhlédnu po všech, kteří se přišli podívat na ten nářez, který mě v nejbližších chvílích čeká. Je mi jasné, že minimálně Thomase a námořníky to pobaví. Ostatně Thomas se baví už teď. Trochu delší dobu se očima zastavím na Barym. Ten jeho nezúčastněný výraz se mi vůbec nelíbí. Možná jsem neměla říkat nic...ale když...já už prostě nemohla... Teď to ale nechám být, protože na no není vhodná doba. Nemám čas. Podívám se zpátky na Kiru, co teda teď. |
| |
| Paluba Sice bych si klidně vsadil, že to "dobře" řekla jen kvůli tomu, abych už zmlknul, ale raději se odhodlám považovat to za uzavřené. Takže první střet jsme oba přežili bez škrábance. Hodila by se menší gratulace. A jestli to přežijeme až do konce, minimálně menší oslava. Jenže ačkoliv jsme na sebe hlas nezvýšili, stejně se nám dostane pozornosti. Přejedu velmi vražedným pohledem, ať se klidí po svém, po námořnících, ale u Thomase se o to jednoduše nepokouším. Toho bych musel hodit přes palubu. Podívám se zpátky na Lily, zachytím její pohled a nadechnu se k odpovědi. "Srovnej se v tom postoji." Zavelím poměrně stroze. "Měj pružná kolena a nehrb se." "Jsi pravák, že?" Ujistím se, v hlavě nepříjemný pocit, že už jsem se na to jednou ptal a zase to zapomněl. Postavím se vedle ní, násadu neochotně v pravé ruce. "Začneme tím nejjednoduším. Úder, kryt. Na krytí nikdy nesmíš zapomenout." Předvedu ji, co a jak, a potom ji dám prostor pro její vlastní akci. |
| |
| Paluba Srovnám se tak, jak zavelí. Bez připomínek, docela krotce a poslušně. Vzpurnou povahu budu muset v těchhle chvílích uklidit někam hodně daleko. Vždycky. Na otázku ohledně praváctví nebo leváctví přikývnu, že pravačka. V té chvíli si uvědomím, že Kira je levák. Už jenom výraz v obličeji by mi to prozradil. To mu nezávidím, když mi to musí ukazovat pravou rukou. Znovu přikývnu, když se zmíní o krytí. Tuhle poznámku si vypálím do paměti, protože je mi jasné, že kdykoli udělám při tréninku chybu, seřeže mě. A já bych se tomu chtěla vyhnout co nejvíc. Co mi to půjde. Pozorně se dívám, když mi ukazuje jak na to, abych to potom zkusila zopakovat co nejpřesněji. I když už docela čekám klepnutí přes prsty, šťouchanec nebo přinejmenším poznámku o tom, že ho vůbec neposlouchám. Ale já se vážně snažím. |
| |
| Paluba Bude to dřina. Nadechnu se zhluboka při pohledu na to, jak vypada nemotorně, stejně jako Ryšad, ale ušetřím si všechny poznámky. Spíš si připomenu, že já jsem začínal taky tak. A to se mi pod nohama nehoupala paluba lodi. "Drž rovná záda, dotáhni ten sek, pozor na postoj... Neodpustím ji doopravdy ani ten sebemenší špatný pohyb, aby se za krátkou chvíli naučila ty základy co nejpodstivěji. Což znamená, že ji nepřestanu dřít ani ve chvíli, kdy už z ní leje pot. U námořníků za to určitě budu mít body k dobru, protože se jí triko už doopravdy začne lepit na tělo. A já taky nejsem slepý, abych si nevšiml, že křivky má doopravdy ladné. Hans si v podstatě uměl vybrat. Přestanu ji týrat neustálým opakováním až ve chvíli, kdy máme slunce přímo nad hlavou. V největším horku by to bylo tak akorát na úžeh a úpal. A já jsem sice vrah, ale rozhodně né sebevrah. "Končíme." Zavelím a potom, co konečně předvede kryt s větší suverenitou než do teď, ji násadu seberu. "Pokračovat budeme odpoledne." Vynechám slovo odpočinout, aby se nevztekala, že ji podezírám z toho, že nic nevydrží a sám se trochu protáhnu. Jen očima naznačím, aby udělala to samé, jestli nechce, aby ji všechno bolelo ještě víc, než je nutné. |
| |
| Paluba ...záda... Srovnám záda. ...sek... Dotáhnu sek, jak jenom dovedu. ...postoj... Srovnám tentokrát postoj, snažím se přitom udržet rovná záda a dotahovat seky. A hlavně kryt. To nesmím nikdy zapomenout. V hlavě mi to začíná drnčet takovou razancí, že pochybuji, že bych si vzpomněla na vlastní jméno, kdyby se mě teď Kira zeptal. Dost pravděpodobně bych se na něj zadívala jako na blázna, protože nic jako moje jméno předtím nezmínil. Což jednoduše znamená, že to není podstatné. Najednou mi násadu sebere, a i když bych to nikdy nepřiznala, jsem docela ráda. Teprve teď si uvědomím, že tričko už není jako tričko ale spíš jako druhá kůže. Jenom zběžně se podívám, jestli pořád ještě máme nějaké obecenstvo, protože jsem případným divákům nevěnovala nejmenší pozornost. "Tak jo." Řeknu jenom s mírným úsměvem. Následuju Kirova příkladu a taky se protáhnu. Pomalu ale jistě začínám cítit nezvyklou námahu. A já se chci vyhnout bolesti, co nejvíc to půjde. Hned po tom závěrečném protažení přejdu k zábradlí. Hřbetem dlaně otřu pot z čela a sáhnu do vlasů. Trochu mi to povolilo, takže je poměrně snadné vlasy rozpustit. Větřík je příjemný, takže mě to jedině osvěží. Mírně se usměju. Je mi docela dobře. |
| |
| Paluba Schovám ty násady za jednu z beden, aby se nekutálely po palubě a aby je nenašel někdo, komu by se mohlo zdát nevhodné, že jsme takhle znehodnotili dva z nejdůležitějších předmětů pro úklid paluby, a chtěl nás kvůli tomu otravovat. Pak si dojdu pro košili a krátce potom, co si ji obleču už začnu lovit v kapse pro krabičku cigaret a sirky. Lily prozatím nechám jejímu vlastnímu osudu. Odpoledne, až žár poleví, si ji zase najdu, nebo ona mě, a přistoupíme k té druhé fázi. Sám vyrazím hledat to nejvýhodnější místo pro přečkání doby do oběda. A jestli budou suchary, tak toho kuchaře přivážu na lano a protáhnu pod kýlem lodi. Nejlíp, kdybychom už byli na tom ostrově. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přistoupil k tobě Hans "Vedla sis dobře." pochválil tě "Pěkně tě, ale proháněl."zvedl ruku a vložil ti pramen vlasů za ucho. "Za chvíli budeš ještě lepší bojovnice než já. A to pak před tebou budu muset smeknout."vzal tě za ruku. "Nemluvě o tom, že aspoň chlapy měli takhle trochu rozptýlení. Dívat se na tebe, jak se potíš to je opravdu radost." vtipkoval. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Našel jsi si, kde jsi se uvelebil a schovával se tak před horkým sluncem, které odpoledne opravdu hodně hřálo. Thomas si tě za chvíli našel "Tady... víš, že jsi dobrý učitel? Ale pěkně jsi ji proháněl." chválil tě "Myslíš, že na to má? Být opravdu dobrá?" trochu zvážněl. |
| |
| Paluba Po tom co jste přestali cvičit se hlouček přihlížejících začal rozcházet a hodnotili výkon Kiry a Lily buďto pochvalně nebo kriticky. Vždy se najde nějaký ten co si myslí, že by to udělal lépe. Bary už dávno mezi přihlížejícími nějakou dobu nebyl. Toho si Lily během výcviku všimla. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Natáhnu nohy před sebe a pustím se do pozorování blankytně modré oblohy, když už mi to tedy kouř z cigarety dovolí. Když se přišourá Thomas, podívám se na něj skrz obláček dýmu a počkám, až si sedne. Zatímco mi maže med kolem huby, típnu cigaretu o palubu a pak shrnu vlasy z očí. "Nemá." Odpovím docela stručně. "Aby byla dobrá, potřebovala by trénovat roky." Hodím nedopalek přes palubu. "Ne pár dnů na houpající se palubě lodi. Ať ji naučím cokoliv, pořád ji budou chybět zkušenosti. Vytáhnu ještě jednu cigaretu a znovu si zapálím. "A ty zkušenosti nikdy nebude mít příležitost získat, protože zkušenosti získáváš v opravdovém boji. A tam by zařvala velmi rychle. Ani já, ani Hans ji tam nikdy nepustíme. Ne do první linie. Je to holka, Thomasi, ať se bude snažit jakkoliv, vždycky bude každý její protivník rychlejší a silnější než ona." Zavrtím hlavou. "Nepodceňuju ji, doopravdy se snaží, ale nejlepší bude, když ji Alex naučí dobře střílet, aby se nikdy nemusela přiblížit k nepříteli na délku meče." Zmlknu na chvíli. "Ušetříme ji tím spoustu nočních můr, když nebude vědět, jak vypadají oči někoho, komu jsi zrovna rozpáral břicho, přeseknul tepnu nebo ho probodnul." Dodám docela tiše, ale pak se mírně pousměju, abych ty přicházející chmury rozehnal. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Díky." Usměji se na Hanse a přikývnu že ano, opravdu mi dal co proto. Ale stěžovat si nebudu. Jednak by to byla voda na jeho mlýn a taky jsem to byla já, kdo s tím začal. Takže žádné stížnosti, to si nedovolím. Jeho dlaň stisknu, když mě vezme za ruku, a lehce se o něj opřu bokem. Ale ta další poznámka mě popíchne. Trochu do něj šťouchnu loktem a nakrčím čelo. "No a tys byl rád, když se na mě všichni tak dívali? Že si mě tolik prohlíželi?" Nakloním hlavu trochu ke straně, když se ho vyptávám. "Já jsem si jich stejně moc nevšímala." Připustím, i když jsem si moc dobře všimla, že Bary už zmizel. A to mě poměrně znepokojilo. Měla bych ho brzy najít a zeptat se, co se děje. I když mám pocit, že ta to může ta ranní, ani nevím, co to přesně bylo. Ale evidentně se ho to nějak dotklo. Znamená to snad, že je to konec? Tak jsem to přece nemyslela...ani v nejmenším... |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Rád? To není zrovna to slovo, které bych použil. Na dívání není nic špatného, ale jen dívání."upřesnil. "Nemůžu za to, že je na tebe radost pohledět."mrkl na tebe vesele. Zdá se, že od té doby co vám ráno oznámil, že brzy stanete na pevné půdě se ho držela dobrá nálada. "Ale měla by jsi jít z toho sluníčka. Pěkně to praží a nikdo nechce, aby jsi měla úpal. Nemám ti přinést vodu?" staral se o tvé potřeby. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas přikývl, že to chápe "Tak nějak jsem si to myslel. Navíc... je už trochu stará na to se učit se šermovat. Opravdovým mistrem by se stala leda tak ve čtyřiceti a to jenom v tom případě pokud by neměla děti. A navíc ji to i tak k ničemu nebude, protože bude mít v tom věku pěkně zmrvené klouby."založil si ruce za hlavu. "To střílení je pro ní nejlepší. A kdyby bylo nejhůře. Já na ní dám bacha." uculil se. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Maličko zavrtím hlavou, ale nechám to u toho. "To by bylo dobré." Přikývnu na nabídku trochy vody. Přece jenom, měl pravdu. "Tak já zatím zajdu do stínu, aby mě to tady neupeklo." Usměji se a zvednu se na špičky, abych Hanse políbila na rty. Krátce ho obejmu. "Líbí se mi, když se o mě tak staráš, ale...nezdržuji tě od něčeho?" Zeptám se nakonec se starostí v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se, když jsi ho políbila "Kupodivu... ani ne. Ono tady toho po tak dlouhé době není zrovna moc co na práci. Vše běží, jako dobře namazaný stroj. A já jsem rád za ten klid. Aspoň se ti mohu věnovat." pohladil tě po tváři "Tak já ti jdu pro tu vodu." otočil se a šel na příď, kde byl sud s pitnou vodou dostupný všem co by se potřebovali napít. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Souhlasně zabručím, že s tím šermem začla trochu pozdě. Já začal s tréninkem hned jak jsem udržel meč v ruce, nepočítám-li půtky s dřevěnými hračkami, jaké jsme vedli s Joshem ještě předtím. Tak jako tak do akce mě pustili až po šesti letech tvrdého tréninku. A i po těch šesti letech jsem udělal chybu a málem na to dojel. Její šance, že by po pár dnech zvládla čelit nepříteli a přežila to, je jednoduše nulová. "Byl bych radši, kdyby ji to začlo být k ničemu hned jak se vrátíme z téhle akce." Odpovím Thomasovi a dlouze potáhnu. "A jestli na ni chceš dávat bacha, dohlídni na to, aby měla vždycky dost zásobníků. To bude úplně stačit. Ochránců na téhle lodi už pár má." Poušklíbnu se maličko. Zas tak hluchý nejsem a kajutu mám hned naproti té její, abych si doopravdy ničeho nevšiml. Zůstanu mlčet hodnou chvíli, než se na Thomase znovu podívám. "Večer zatrénujeme, co říkáš? Hans je ztracenec, toho porazím v pěti úderech... S tebou by to mohla být větší zábava." Zazubím se provokatérsky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se k tomu s Lily už nevracel. Usmál se na tebe "Jasně. Zatrénujeme. Ale aby jsi pak nelitoval toho, jak tě rozdrtím." řekl sebevědomě. To je ten starý, dobrý Thomas s kolosálním sebevědomím, které nemizí ani po tom, že pokud jde o vaše souboje je to 123 pro tebe ku 119 pro něj. "Hele.... "vytáhl malou placatku "Šlohl jsem ze skladu trochu té lepší kořalky co si kapitán ulejvá pro sebe. Dáš si?" nabídl ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zakývám hlavou s výrazem: "No jasně, jasně, už vidím, jak dostanu natlučeno." Tvářím se přitom na výsost ironicky, protože skóre jasně hovoří v můj prospěch. I když poslední bod jsem si připsal před dvěma roky, těsně předtím než mě chytil Raphael. Ale ten už se teď smaží v pekle. Doufám. A jestli tam přijdu já a nebude tam už nějaký ten pátek trpět, pravděpodobně se budu velmi vztekat. Ačkoliv už jsem Emě řekl, že je to uzavřená kapitola, pořád jsem to tomu parchantovi neodpustil. "Hm...? Podívám se na placatku, jakou vytáhl Thomas a v očích se mi zaleskne zájmem. "Že váháš." Odpovím a počkám až ji ke mně přihraje. Trochu mi to protáhne krk a nebýt toho, že jsem zkušený pijan, možná bych se z toho i rozkašlal. "To není správný kapitán, nedělit se s posádkou o poklad." Ohodnotím kvalitu tohohle pití a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To si piš, že dostaneš." souhlasil a tvou ironii přehlížel. Také se zasmál, vzal si od tebe placatku a také si lokl. Trochu se ošil, protože tohle byla opravdu kvalita. "No to tedy máš recht. Ale ať si dělá jak myslí. Pochybuji, že si všimne, že mu trochu ubude." zašklebil se "Třeba se plánuje v tomhle pitíčku na smrtelné posteli utopit. Myslím, že to je celkem pěkná smrt." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměji se a jenom lehce přejedu prsty po jeho paži, když odchází. Pak se rozhlédnu, jestli někde kolem neuvidím Baryho. Potřebujeme si evidentně promluvit. Během té krátkém obhlídky se vydám do stínu, jak jsem slíbila Hansovi. "Uhm, věci se komplikují víc, než by bylo zdravé..." Zamumlám si pro sebe, když si sednu do stínu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Baryho jsi neviděla. Takže byl buďto v podpalubí nebo na přídi. Docela by tě zajímalo na co myslí, třeba jen hrál, že ho nezajímáš, někdy to umí hrát obzvlášť dobře, jako třeba když se nepohodnete. Ale většinou pak měla vaše neshoda za následek velice vášnivé usmiřování. Hans se k tobě vrátil "Tak tady." sedl si vedle tebe a podal ti dřevěný korbel plným pitné vody. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nespokojeně našpulím rty, ale brzy se zase usměji, když se vrátí Hans. Určitě by ho zajímalo, proč jsem se tak tvářila, takže od toho raději upustím. "Ah, díky." Usměji se víc a korbel si vezmu. Je docela velký a tím pádem, když je plný, i docela těžký, ale udržím ho. I když se mi ruce trochu třesou vyčerpáním, které mi s takovou pečlivostí připravil Kira. Napiju se pořádně a zhluboka, složím korbel do klína a znovu si hřbetem ruky otřu čelo od potu. Ještě pořád jsem zahřátá z tréninku a kromě toho je pořádné vedro. A to jsem si toho ani nevšimla. Možná je to dobře, aspoň jsem se plně soustředila jenom na trénink. A Kira neměl důvod mě peskovat ještě za to, že nedávám pozor. Složím hlavu na Hansovo rameno a vydechnu. "Je to hezké, když jsi takhle vedle mě." Řeknu polohlasem a mírně se pousměju. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans ti položil svou velkou ruku na tvou, kterou úplně zakryl. "Vždy tu jsem pro tebe. I když to tak někdy nevypadá. Vždy kdy by jsi mě potřebovala.. všeho bych nechal jen abych ti s čímkoliv pomohl."políbil tě do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zvednu k Hansovi oči a najednou mě zamrzí, po celé té době lhaní a podvádění, že mu lžu a podvádím ho. A zamrzí mě to pořádně. Ani nevím, proč tak najednou. Po takové době. "Já vím že ano, i když to někdy může vypadat, že o to nestojím." Pootočím ruku, abych ji měla dlaní nahoru a prsty tak ohnul kolem jeho velké dlaně. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To nevadí. Já vím, že se občas nepohodneme. Ale to neznamená, že se nemáme stále rádi. A i když občas se zdá, že o to nestojíš.... mě se tím stejně nezbavíš." mrkl na tebe vesele. Objal tě druhou rukou kolem ramen a přivinul tě jemně k sobě, těžko věřit, že tak velký muž dokáže být i tak něžný. "Miluji tě, Lily. Ty jsi ta žena mého života."pohladil tě po tváři. "Já vím, že jsem to už říkal. Jen nechci aby jsi si někdy myslela, že se něco změnilo." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Když nebudeme krást moc nápadně, tak si toho nevšine." Zůstanu se smát a v duchu už tak trochu plánuju, že se podívám, co všechno tahle loď veze na palubě kromě téhle dobré kořalky, abych měl přehled a mohl si v případě nouze něco půjčit. Pochopitelně že né ukrást. Jen s tím vrácením to možná bude trochu komplikované. "Tfuj!" Zakleju ovšem vzápětí. "Seš na lodi, troubo, nemluv o utopení" Zatvářím se smrtelně vážně, ale moc dlouho mi to nevydrží, než se začnu znovu smát. "Pro mrtvolu je toho pití stejně škoda. Ale to mu, až na to dojde, ochotně vysvětlím." Porozhlédnu se okolo sebe, kdo se nachází nejblíž, čistě ze zvyku, abych věděl, kdo nás může slyšet, a znovu si půjčím od Thomase placatku. "Stejně to zatím vypadá na solidní volno na cestě kolem světa." Zašklebím se na chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas si nad tvým imaginárním odplivnutím ušklíbl a snažil se tvářit nevinně, ale to mu nikdy nešlo. Skoro mu byli ty parohy vidět. "No to ano... žádné bouřky, žádné mořské příšery ani vodní víry... svým způsobem si klidně můžeme lehnout na palubu a celé dny se jen opalovat dokud z té nudy všichni nezešílíme."počkal až se napiješ a zase si placatku vzal a napil se. Věděl, že nechat ti ji moc dlouho v rukou tak mu za chvíli nic nezůstane. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Thomas je prostě beznadějnej případ. Tvářit se nevinně mu jde ještě míň než mě. Ale jestli mu ta jeho Roxana v Marakéši nasazuje parohy, se asi hned tak nedozvíme. "Nuda, nuda, šeď, šeď... Pokývám hlavou. "Tak ať to vydrží co nejdýl." Seberu mu ještě jednou tu placatku, loknu si a pak mu ji vrátím. "Čím dřív budem šílený, tím dřív za sebou budeme mít ten přechodnej stav." Začnu se sbírat ze země, abych protáhnul kosti. "Dík za pití." Zívnu, seberu katanu, shrnu vlasy z očí a vyrazím zpátky do kajuty. Nechal jsem tam na zemi bordel a mám trochu provinilý pocit, že jsem obrázky Emy nechal ležet na zemi, když jsem ráno tak rychle vypálil. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nechám se přivinout a tiše zavrním. Takhle je mi dobře. "Já vím, že se nic nezměnilo. Ještě než bys mi to řekl, tak by mi to prozradily tvoje oči." Usměji se a zadívám se na Hanse. "A co Temar? Dlouho jsem s ním nemluvila." Vzpomenu si na třetího v téhle dvojici. "Má se docela fajn, viď?" Zeptám se jenom tak pro jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Temar? No... je poměrně klidný. I když občas je neklidný. Myslí si, že ta cesta trvá moc dlouho. Občas z toho mám migrénu." vzdychl a protočil oči "Ale aspoň se nesnaží se násilně protlačit dopředu. Už toleruje, že tohle je moje tělo."usmál se na tebe. Vzal tvou tvář do dlaně "Už aby byl pryč. Já se nerad dělím. Ale to jsi už sama poznala... ta moje žárlivost." |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jo.. jen abychom v tom šílenství neskočili přes palubu."odpověděl a pak mávl placatkou na pozdrav "Kdykoliv."rozloučil se. Slezl jsi dolů do podpalubí, kde si muži co zrovna neměli co na práci užívali volno, tak jak jen uměli. Tedy pili i když s mírou nebo házeli noži na terč. Mezi pijáky byl i Bary, který vypadal... doslova nešťastně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usmívám se celou dobu, sem tam se docela i zasměji, podle toho, o čem Hans právě mluví. Ovšem, u zmínky o žárlivosti a speciálně o neochotě se dělit, jenom pomalu polknu. Na obličeji udržím úsměv, i když vím, že jenom kryji nevěru. Což je svým způsobem dělení se o mě. "To já vím." Přiznám a tváří se trochu otřu o jeho dlaň. "Pokud ale nepůsobí potíže, tak to jde." Dodám s mírným úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Vím, že tě to štve. Ale snažím se krotit. A myslím.. že mi to začíná celkem jít."usmál se. Pak změnil téma. "No nepůsobí. Já jen čekám až začne vyvádět kvůli tomu volnu na pevnině. Nepoznal jsem ještě nikoho kdo by byl tak netrpěliví."přejel ti palcem lehce po líčku a políbil tě. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Seskáču po schodech do podpalubí a jen krátkým hodnotícím pohledem přejedu po všech námořnících. Jsou to sebranka, mezi kterou ani já, Thomas nebo Alex s Hansem, natož pak Lily, nezapadneme. O to překvapující je vidět mezi nimi Baryho, jak popíjí, evidentně na žal. Mohlo by to sice způsobit jisté problémy, kdyby se náš jediný doktor na palubě sťal pod obraz, ale nějak zvlášť se mi to nechce řešit. Plést se mu do života nemám zájem, ani pokud jde o přidělávání mu práce, takže ho minu s lehce pozvednutým obočím, ale jinak s docela lhostejným výrazem. Zapadnu do své kajuty a s tichým klením se pustím do sbírání těch obrázků. Vrátím je do pouzdra a rovnou i přerovnám věci na poličce, aby při větším zhoupnutí nepadaly na zem. Kabát, který se už od doby počínajícího oteplování válí v rohu kajuty zvednu a vytřepu. S trochou překvapení zůstanu zírat na obálku, která v ten moment přistane na podlaze. Já pitomec na ten dopis od otce zapomněl. Ležel mi v kapse celý dlouhý měsíc bez toho, abych si ho přečetl. Špatný pocit, který se ozval, hned jak se mi ten dopis dostal do rukou se znovu připomene, ale tentokrát to čtení už neodložím. Zvednu list, posadím se na postel a dýkou rozříznu obálku, abych zjistil, co v něm je. A taky, proč jsem ho měl otevřít až na palubě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zasměji se, když se zmíní o Temarově netrpělivosti. Takových lidí je hodně, ale jenom Hans to musí neustále poslouchat, protože Temara se jaksi nezbaví. Tedy zatím. Ještě chvíli s ním zůstanu, než se narovnám. "Hansi, půjdu najít Baryho. Trochu jsme se nepohodli a já bych to chtěla urovnat. Půjdu se po něm podívat." Usměji a zvednu se z podlahy, abych vyrazila. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Sedl jsi si na postel a pustil jsi se do čtení. Kiro, drahý synu. Vím, že nás vztah nebyl nikdy zrovna ideální, ale myslím, že po tvém návratu se to zlepšilo. Uvědomil jsem si, že tě skoro vůbec neznám. Vím že po tvém návratu jsi byl zklamán a rozhněván z toho, že místo matky jsi doma našel Amandu a nevlastní sestru. Sice jsem ti to neřekl, ale... tvá matka nebyla se mnou šťastná. Chtěla odejít a já nechtěl v tom velkém domě zůstat sám. Myslel jsem si, že jsem o oba syny přišel. Tvá matka mi chybí. Amanda je, ale hodná a dobrá žena. Doufám, že jednou najdete společnou řeč. Škoda, že jsme neměli více času, abych ti vše mohl říci osobně. Ale teď k důvodu proč ti píšu tento dopis. Obávám se toho, že až se vrátíš nemusel bych být už mezi živými. Vím o tom, že svým společníkům začínám být na obtíž a snaží se mě zbavit. Proto jsem se rozhodl udělat pro případ mého náhlého skonu opatrní, abych svou rodinu zaopatřil. Ty jako můj syn a jediný další muž v rodině. Proto jsem tě určil dědicem našeho majetku. Vím, že ty budeš vědět jak s majetkem naložit a jak ho rozdělit. Vím, že je tu ještě Lana a i když je to hodná holka, tak je to ještě dítě a takovou zodpovědnost bych ji nemohl svěřit. Nemluvě o to, že je to má nevlastní dcera. Plně ti důvěřuji, synu. V obálce je jediný klíč od trezoru, kde jsou uloženy všechny dokumenty o našem majetku a také má závěť, kde je vše potvrzeno. Pokud nebudu naživu až se vrátíš. Chci aby jsi věděl, že mi na tobě vždy záleželo i když jsem to nedával zrovna najevo. Přeji ti hodně štěstí v životě. Když jsi obrátil obálku vzhůru nohama do dlaně ti vypadl malí kovový klíč. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Dobře. Ale až bude oběd poobědváme spolu, ano?" přikývl. Po tvé odpovědi jsi odešla na příď, kde jsi se rozhlédla po Barym. Neviděla jsi ho, tak jsi se šla podívat do podpalubí, kde si muži co zrovna neměli co na práci užívali volno, tak jak jen uměli. Tedy pili i když s mírou nebo házeli noži na terč. Mezi pijáky byl i Bary, který vypadal... doslova nešťastně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Projdu snad celou loď, než je konečně najdu. A to, co vidím, je příšerné. Obočí se mi stáhne kombinací smutku a starosti. Takhle jsem ho nikdy vidět nechtěla. A s největší pravděpodobností je tohle moje vina. Ale takhle jsem to přece nemyslela. Nemá k tomu důvod. Přejdu mezi pijáky a stoupnu si k Barymu. "Bary..." Oslovím ho tiše a mírně. Lehce mu položím ruku na rameno, kdyby mě neslyšel, anebo si mě jednoduše všímat nechtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary k tobě zvedl hlavu "Ahoj, Lily." pozdravil tě. Nebyl opilí, možná se snažil pít, ale ty jsi věděla, že Bary není žádný náruživí piják. "Tak jak ti šel tréning?" zeptal se tě "Promiň, že jsem nezůstal až do konce. Ale začínalo tam být poněkud moc horko." omluvil se ti. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Chviličku na něj zůstanu jenom tak koukat. "Prý mi to docela šlo." Mírně se usměji a ruku z ramene stáhnu a chytím jeho dlaň. "Za to se mi omlouvat určitě nemusíš." Dodám, aby věděl, že o to přece nejde. Nahnu se k němu trochu blíž, ve tváři starost. "Bary, co se děje?" Zeptám se tentokrát já a daň mu stisknu. Opravdu nerada ho takhle vidím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak to je dobře. Jsem rád, že ti to jde." zadíval se ti do očí "Lily." položil ruku na tvou "Děje se toho hodně, drahá Lily. Musíme si promluvit. Můžeme jít někam do soukromí?"zeptal se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Už při tom pohledu se lehce zachvěji. Tohle se mi nelíbí. A to vím jistě ještě předtím, než pokračuje dál. Slabě přikývnu, ale až po tom, co hledám v jeho tváři. Co tím chce říct, že se toho děje moc? Vždycky to takhle bylo. Celou dobu, co jsme spolu. Vždycky. A ještě si musíme promluvit? Tohle přece vždycky říkají ženy, které se chtějí rozejít. To ne...to ne... "Jistě." Vytlačím ze sebe přes stažené hrdlo. Jde to ztěžka, ale přece jenom se mi to podaří. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Přikývl a vstal "Tak pojďme." vzal tě za ruku a šli jste k tobě do kajuty, kde bylo vlastně jediné místo, kde jste měli opravdové soukromí. Zavřeli jste se ve tvé kajutě. Bary chvíli stál v tom malém pokojíku a pak vzdychl a zadíval se na tebe "Přemýšlel jsem nad tím co jsi mi ráno řekla."začal. Přišel k tobě a vzal tvé ruce do svých "Že už nemůžeš. Že tím trápíš sebe i mě."zadíval se ti do očí "Přemýšlel jsem o tom. A já nechci, aby jsi se dál trápila. Takže myslím, že bude lepší když se rozejdeme." stiskl tvou ruku o něco pevněji. "Takhle to prostě... nemůže fungovat věčně, Lily. Miluji tě. Tohle je pro mě hrozně těžké. Ale vím, že ty Hanse neopustíš. A on neopustí tebe. To já tu jsem navíc. Takhle to bude lepší." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Postupně, jak mluví dál a dál, moje oči se rozšiřují, až jsou snad velikosti podšálku. S postupným rozšiřováním očí se začínám třást. Nevím, jestli to je vztekem, lítostí, smutkem nebo pocitem zrady. Dost možná tím vším dohromady. A ještě něčím navíc. Když skončí, svoje ruce vyvleču. Po tom, co řekl, jak to skončil, už nemá právo mě za ně držet. "Ovšem, že mě neopustí. On totiž mluví o budoucnosti, o svatbě, o dětech. Znamená to, že jsme nikdy žádnou budoucnost neměli?" Zeptám se a hlas se mi pořádně třese. Někde v průběhu toho všeho se mi oči zalijí slzami. Ani nevím, kde přesně se vzaly, ale najednou tam byly. "Vidím, že jsi se už rozhodnul. Nebudu tě prosit, aby sis to rozmyslel." Dodám a při mrknutí se mi slzy rozlijí po tvářích. "Hádám, že si za to můžu sama." Poznamenám a odvrátím pohled. "Půjdu, brzy bude oběd." Řeknu jenom a vydám se ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Lily... ne takhle. Musíme si to vyříkat. Nechci aby někdy... jsme si něco vyčítali." řekl tiše "To jsem neřekl. Ty za to nemůžeš. Ne úplně. I já mám na tom svůj podíl."zadržel tě tím že ti položil ruku na rameno a stoupl si těsně za tebe, ale nedotýkal se tě, jenom na rameni. "Věřil jsem v naší budoucnost. Ale sama jsi to teď řekla, Lily. Chce si tě vzít, mít děti.... a kde ve vašem společném životě je pro mě místo? Jako milenec?"jemně tě k sobě otočil a otřel něžně slzy z tváří "Copak ty si myslíš, že náš vztah má budoucnost?"viděla jsi mu na očích, že je to pro něj těžké. Ale on už byl takový, myslel si, že je to nejlepší řešení, aby jsi byla šťastná. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Sice se mu podaří mi slzy otřít, ale stejně mu uhnu. "Ještě před minutou jsem věřila, že máme budoucnost." Řeknu pevně a tvrdě se mu zadívám do očí. "Kdybys mě poslouchal, věděl bys, že jsem nikdy neřekla, že to chci." Vrátím se k jeho místu v tomhle podivném trojúhelníku. "Nikdy jsem se tě nesnažila odsunout na vedlejší kolej. Nikdy. Dával jsi mému životu to, co mi chybělo. Jiskra. Zřejmě věříš, že bez tebe budu šťastnější, a ve vztahu se nedá pokračovat, když jedna strana přestala chtít. Případ je uzavřen." Pokrčím rameny. To on to skončil. Ne já. I když kvůli tomu ránu mu to začalo vrtat v hlavě. "Nic ti vyčítat nebudu. Stejně nemám co." Naštěstí mi slzy už přestaly téct. Zůstalo jenom zarůžovělé bělmo, nic víc. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary zavrtěl hlavu "Já nepřestal chtít, Lily. Stále tě moc miluji a chci být s tebou. Ale když jsem tě dnes ráno viděl. Jak jsi vypadala nešťastně." sklopil oči "A mě vždy nejvíce záleželo na tom jestli jsi šťastná." znovu se ti zadíval do očí. Zvedl znovu ruce a vzal tvou tvář do dlaní i přes to, že jsi předtím před jeho dotekem uhnula. "Jestli mi řekneš, že se mílím. Že jsi takto šťastná. Nemusí to takhle skončit, Lily." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu zírat na dopis a klíček ve své ruce a nějak tomu nemůžu uvěřit. Přesně patnáct dlouhých vteřin, než vyskočím rovnou na nohy a začnu zběsile klít. "Ke všem čertům s tebou, ty jeden starej blázne." Praštím pěstí do první věci, která se mi namane. "To si piš, že mě neznáš a že jsem byl rozhněnavý! Začnu pomalu cupovat dopis na stovky malých kousíčků. "Seš starej senilní dědek! Co se sakra stalo? Místo abys ses jednoduše zbavil těch, kterým překážíš, tak mi píšeš tenhle pitomej dopis!" Praštím do stolku, ale nějaké uklidnění nepřijde. "Od čeho máš tu celou tu svoji zkurvenou ogranizaci? Prásknu dveřmi od kajuty a to je první chvíle, kdy jsou od mé přítomnosti tady, zavřené. "Tak se nech zabít! Ale počítej s tím, že žádnej majetek se dělit nebude! Amandu vyrazím na ulici a Lanu prodám do nějakýho bordelů! Zůstanu křičet, jako by mě snad přes ty stovky mil mohl slyšet. "A tvoje vrahy hledat nebudu a jestli, tak jen abych jim poděkoval, že už nikdy nebudu muset číst tyhle sentimentální kecy!" Pokusím se zadupat ty papírky víc do podlahy v příšerném záchvatu vzteku. "Měla tě ta mrtvice zabít, abych se nedožil toho, že takhle vyměkneš. Ale ne, to se teda sakra pleteš! Ty totiž neumřeš a já si to s tebou vyřídím. Všechno, do posledního slova. A srovnám celé Stíny i Svědky do latě." Sesunu se na postel, hlavu v dlaních, jak mě ten záchvat šíleného vzteku přejde a zůstane už tak akorát pocit neštěstí. "Bože, tati..." Zůstanu sledovat klíček ve své dlani. "Tohle si nikdy neměl napsat." Šeptnu zničeně a doopravdy začnu uvažovat o tom, že jestli Bary pořád ještě chlastá, půjdu se k němu připojit. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Seděl jsi na posteli a pozoroval zničeně klíček ve své dlani. Nemohl jsi pochopit proč ti otec něco takového napsal. Tvůj otec byl přece vždy silný a nezlomný. Co se za tu dobu co jsi byl pryč změnilo? Ale věděl jsi, že až se vrátíš domů, tak si s ním promluvíš. Ema se postará, aby se během tvé nepřítomnosti nikomu nic nestalo. Ozvalo se zaklepání na dveře a pak dovnitř nahlédl Alex "Kiro.... děje se něco?" zeptal se. Nejspíš slyšel to tvoje běsnění. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se ozve zaklepání a pár let tréninku mi napoví, že přišel Alex, ani neotočím hlavu. Sevřu ruku s klíčkem v pěst a zhluboka se nadechnu. Stejně mám ale pocit, že bych někoho zabil. "Ale nic... Jen mě dohnaly nějaký rodinný záležitosti... Nevyřízený věci a spousta emotivních keců." Pokusím se odpovědět normálně, ale ve finále spíš zavrčím, jak se mnou pořád ještě lomcuje vztek smíšený s bolestným nesouhlasem, že se otec takhle snadno vzdal. "Nevěnuj tomu pozornost." Pokusím se zbavit jeho starosti, protože s tímhle mi stejně nedokáže pomoct. Budu se s tím muset, jako obvykle, srovnat docela sám. S věcmi naší drahé rodiny. Všichni ode zdi ke zdi. Jediný, kdo takový nebyl byl Josh. A zrovna ten musel umřít. Zavrtím krátce hlavou. Jestli mě dožene i stesk po starším bratrovi, můžu se jít zkusit oběsit, jako ten námořník. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Tak dobře."souhlasil Alex a chvíli stál ve dveřích "Nechtěl bys jít se mnou chytat ryby? Z paluby? Našel jsem pruty." navrhl ti. Snad doufaje, že ti to třeba pomůže se uklidnit "Mohlo by to být fajn." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se nevypoklonkuje, jako bych předpokládal a možná i ocenil, otočím na něj hlavu a podívám se na něj. Jako bych se ptal, co chce dál. "Ryby?" Zopakuju, ale pak heknu a začnu se zvedat. "No dobře." Pousměju se mírně, aby si nemyslel, že to dělám z donucení. Prokletý klíček schovám do obálky a tu schovám do pouzdra k Eminým kresbám, abych to někde neztratil. Což by byla velmi pravděpodobně větší katastrofa, než že se mi dostal do rukou. Musel bych ten trezor otvírat po našem a bylo by to sakra těžké, když ho zabezpečoval Matt. Docela jistě by se mohlo stát, že by mi to useklo ruce nebo nějakou podobnou vychytávku. "Na co je budem chytat, jakou návnadu?" Zeptám se pro jistotu. Pruty jsou jedna věc, návnada druhá. Seberu se definitivně k odchodu z kajuty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Vyšli jste z tvé kajuty a vylezli jste na palubu "Maso samozřejmě. Červy tu nemají tak jsem sehnal kus čerstvého masa od kuchaře. Třeba chytíme žraloka."usmál se a přešel k zábradlí kde na zemi byli položené dva pruty. Byli tam připravené i sudy na sezení, Alex myslel asi na všechno. "bude to fajn."podal ti jeden z prutů a přisunul k tobě kyblík ve kterém byl onen kus flákoty. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Pojmenoval bych to spíš jako kus filety, než flákoty, protože hovězí čerstvé maso jsme neviděli od doby, co jsme vypluli, ale třeba se i na to něco chytne. "Tak žraloka bych přes palubu rozhodně tahat nechtěl." Rozesměju se vezmu od něj jeden z prutů. Pohodlně se posadím na jeden z těch sudů a nakouknu přes zábradlí, jak to dneska moře vypadá. Jako obvykle mě nezklame tím, že je modré. A vlastně je to jen dobře, kdyby bylo třeba rudé, černé nebo fialové, asi bych začal tušit nějaké drobné problémy na naší poklidné výletní plavbě. Využiju kusu té filety a háček i s návnadou pustím do vody. "No to jsem zvědavej, co kromě úpalu chytnem." Zasýčkuju, ale pak zmlknu, a jednoduše se pustím do čekání. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Možná, že jen ten úpal. Ale je to pěkný relax." řekl Alex s úsměvem a něco po tobě hodil. Zachytil jsi to jednou rukou a překvapeně zjistil, že je to slaměný klobouk. Podobný si Alex nasadil na hlavu a upřímně... vypadal legračně. I když k jeho povaze se možná i vlastně hodí. Kde ty věci vůbec sebral? |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Je to rychlým reflexům, díky kterým chytnu ten slamák. Alespoň vím, že jsem o ně ještě nepřišel, což se dá považovat za celkem pozitivní zjistění. Trochu nechápavě se na klobouk podívám a pak zatěkám očima k Alexovi. "Kdes to sakra sebral?" Zeptám se, ale vzápětí zamítavě zamávám rukou. "Ne, neříkej mi to. Nechci to vědět, že jses zbalil až takhle pečlivě." Zamudruju, ale už s úsměvem si ten klobouk narazím na hlavu. Aspoň nebude Alex vypadat jako šašek sám. Můžu mu takhle docela zdatně konkurovat. Pokusím se o něco pohodlněji uvelebit na sudu a pak zůstanu civět přes zábradlí někam k horizontu a čekat, jestli se vlasec začne napínat. A třeba se mi podaří ulovit nějakou mořskou panu. I když... Hádám, že kvůli tomu ocasu by s ní asi moc co nebylo. Nejspíš by se tomu úlovku ani nedalo říkat výhra. Na druhou stranu taková zlatá rybka... Přivřu na chvíli oči, co bych si tak asi přál, kdybych měl tři přání, ale pak si uvědomím, že nejspíš nic, protože kdybych na to nedosáhl sám, ale vzal to takhle zkratkou, asi bych z toho neměl tak velkou radost. "Hm...." Zabručím a posunu si klobouk na hlavě, abych pak zase zůstal docela potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Zůstanu stát na místě. Mám svoji hrdost a nejsem tak slabá a křehká, jak mě všichni vidí. Někteří měli možnost to poznat na vlastní oči při dnešním tréninku, že nejsem z cukru. "Bary, už jsem řekla, že tě nebudu prosit, aby sis to rozmyslel. A taky nebudu. Miluji tě už doby, kdy jsme byli děti, ale teď už nejsme. Dnes ráno jsem jenom dala najevo, jak moc mě trápí, když spolu strávíme noc a ty potom při první příležitosti odejdeš. Budí to ve mě dojem, že si za mnou chodíš jenom ulevit od stresu, nic jiného. Chci s tebou trávit mnohem víc času, ale tady není kdy a kde, kromě nocí, kdy tu není Hans..." Poslední věta vyjde s velmi patrnou hořkostí v hlase, že se u mě střídají jako u nějaké profesionální fuchtle. Natáhnu se na špičky a lehce ho políbím na rty. Záleží jenom na něm, jestli tenhle polibek bude poslední. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se na tebe uculil, ale neodpověděl, jak jsi chtěl. Chytali jste ryby a odpočívali, Alexovi po půl hodině zabralo a vytáhl pěkného tuňáka. Tobě zatím nic, Alex znovu nahodil a čekal. Tobě nakonec také zabralo, vytáhl jsi malou sepii, která se ti lepila přísavkami na ruku. "Pěkný. Dáme to kuchařovi?"zeptal se Alex, ale to už kuchař mlátil na hrnec, aby vás upozornil na oběd. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Bary tě objal a polibek oplatil, když se vaše rty zase oddělili, vzal tvou tvář do dlaní a zadíval se ti do tváře "Chci být s tebou, Lily. Jako s nikým jiným. Mrzí mě, že máš pocit... že si k tobě chodím jen ulevit. Tak to rozhodně není, strašně toužím po tom se probudit a dívat se, jak spíš a čekat než se probudíš sama."pustil tvou tvář a vzal tě za ruce "Musíme si víc povídat." zadíval se ti zase do očí a pousmál se "Polepším se." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Jsem ráda, že jsme to urovnali. Vlastně opravdu hodně moc. Chyběl by mi. "Tak dobře." Přitulím se k němu a pevně ho obejmu kolem pasu. "Tohle už mi nedělej..." Zašeptám a jenom natočím obličej, abych ho lehce políbila na krk. "Měli bychom jít, brzy bude oběd." Usměji se, pohladím ho po paži a vydám se ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Promiň."omluvil se a viditelně se mu ulevilo, že to takto dopadlo. Jako kdyby jsi to zakřikla, tak jsi zaslechla, jak kuchař mlátí do hrnce což bylo jeho svolávání k jídlu. Vyšla jsi ven ze své kajuty a Bary tě následoval. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro To určitě, že Alex vytáhl pěkného tuňáka. Ta šupinatá mrcha by nás stáhla oba přes palubu, kdyby se na palubě nenašlo pár ochotných a zrovna zevlujících námořníků, kteří nám s ní pomohli. A z čeho byl ten vlasec, tak to už vůbec nechci vědět. Jen pustím tu potvoru, co jsem ji chytil, zase zpátky do moře. Vlastně spíš ji pěkně rychle setřepu z ruky přes zábradlí, se vskutku hlasitým a doopravdy sprostým klením. "Kurva, svině mořská..." Zanadávám při pohledu na požahané předloktí, zápěstí a část prstů. No alespoň bude moct Bary předvést, jestli se mu doktor neříká jen tak ze zdvořilosti. Taková popálenina se musí určitě ošetřit. Ušklíbnu se pobaveně a podívám na Alexe. "Jo, ten bude nadšenej z čerstvýho rybího masa." Odpovím a silou svého jedovatě zeleného pohledu, o kterém všichni na palubě ví, že je vražedný, zjednám lidi na to, aby toho tuňáka dopravili k rychlému zpracování, ať tady ta ryba nesmrdí. Sám se, pořád s tím slamákem na hlavě vydám a Alexem po boku, vydám k obědu. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex šel vedle tebe zpět do podpalubí "Příště to třeba půjde lépe. Slyšel jsem, že Sépie jsou pochoutka i když já bych se nikdy neodvážil sníst."koukl na tvou ruku. "Au... bolí to? Možná bys měl jít před jídlem za Barym, aby se ti na to podíval."podíval se na tebe a usmál se. "Ten klobouk ti sedí." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ještě jednou se na Baryho otočím a usměji se. Zase je mi dobře. Že se to urovnalo, že si budeme víc povídat a tak vůbec. Prostě že je to jako dřív. Zajdeme do míst, kde jako obvykle dostane posádka něco k jídlu, abychom naplnili prázdné žaludky. Aspoň mě pořádně vyhládlo, zvlášť s takovým tréninkem, co mi vyplnil celé dopoledne. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Odešli jste do místnosti, kde většinou spí ostatní, ale přes den se měnila v jídelnu. Koukla jsi co podávají, byla to vařená rýže s obalenými kousky rybího masa a houbová omáčka. No.... aspoň, že k obědu kuchař věděl co dělat, když nedělá rozumné snídaně. Oba jste si nechala nandat a šli si sednout na volná místa. "Dobrou chuť."popřál ti Bary a začal omáčky vybírat houby. Asi je neměl rád. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Sépie chutná divně... " Zašklebím se, ale za to, jak mě mrcha popálila, bych ji docela přál pánvičku a trochu tepelných úprav nad ohněm. "Zajdu za ním po obědě, teď to ještě vydržím." Mávnu zdravou rukou. I když to pálí jako čert, chvíli to vydržím. Nejsem baba a v životě mě spousta věcí bolelo mnohem víc. "No jasný, asi ti ho nějakou dobu nevrátím a zkusím na něj sbalit nějakou mořskou pannu." Rozesměju se ohledně toho klobouku na hlavě a posunu si ho víc do čela, takže začnu ještě mnohem víc vypadat jako šéf mafie. Což já vlastně jsem, když se to tak vezme. Nebo spíš budu, když se toho dožiju. Parádní vyhlídky. Sejdu tentokrát spořádaně do podpalubí, aby mi tu moji hru na mafiána nezkazilo to, že obvykle ze schodů skáču a zaberu to nejlepší místo. Teprve, když se mi dostane přídělu jídla, vychovaně ten klobouk z hlavy zase sundám. Jen krátce zaháknu Baryho očima, jestli tady někde je, a pak se pustím do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro "Dobrou chuť." Popřeji Barymu taky a docela se zájmem sleduji, že vybírá houby z omáčky. "Pořád ještě nesnášíš houby?" Zeptám se s úsměvem. Moc dobře si pamatuji, jak už jako malý kluk houby nesnášel. Nikdy jsem tomu nerozuměla, už jenom proto že já je mám dost ráda. Přistrčím svůj talíř blíž Baryho talíři. "Nastrkej je ke mně." Vyzvu ho s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Alex se zasmál "Tak snad se ti to podaří. Kdyby se ti poštěstilo, nakreslil bys mi ji? Mé milované by se to určitě líbilo." zjistili jste, že dnes o obědu máte vařenou rýži s obaleným kusem smažené ryby a houbovou omáčku. "Páni.. houby. Konečně něco nového. I když ty ryby mi už začínají lézt krkem."řekl Alex zatím co jste si sedali. Viděl jsi Baryho, jak sedí vedle Lily a zrovna ji s úšklebkem dával své houby. Zdál se, že deprese ho přešla. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "No ano... sice vím, že bych se té vybíravosti měl zbavit, ale když já ty houby opravdu nesnesu."zabručel. Když jsi mu nabídla, že si od něj houby vděčně se na tebe usměje "Díky... jsi má zachránkyně." a přendal houby na tvůj talíř. "Celkem bych se styděl, ten talíř odevzdat i s těmi houbami. Ostatní to jedí... a já jediný ne."pokrčil rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Ujistím Baryho úsměvem, že se nic neděje. "To není o vybíravosti. Já třeba nedokážu pozřít rajče. Nikdy bych to nemohla udělat." Zatřesu hlavou, že každý má pravděpodobně něco. Přitáhnu si talíř zpátky a usmívám se. Docela spokojeně se pustím do jídla a bz problémů jít i houby. Narozdíl od Baryho, já je mám velmi ráda. "Vlastně jsem se tě nikdy nezeptala, jak se tvářila tvoje matka na to, že zase tak brzy odplouváš..." Vzpomenu si na tu svoji a na tu obrovskou scénu, kterou sehrála. Výsledkem byl odchod z domu. I se všemi věcmi. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Usmál se a také se pustil do jídla, když jsi se, ale zeptala na jeho rodiče otřel si ústa a zadíval se na tebe "No. Nadšení dvakrát nebyli. Ale uznali, že jsem již dospělí a nebudou mi v tom bránit. Doba, kdy mi mohli říkat co smím a co nesmím je už dávno pryč."usmál se. "Mám celkem chápavé rodiče." |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Docela se usměji, i když je v tom patrná známka smutku. "V tom případě máš velké štěstí, já ho takové neměla." Našpulím trochu nespokojeně rty ve vzpomínce na to, že v tom domě, který Jakeš koupil, už nemám ani jedinou věc a ani místo. No co, život jde dál. Kdoví jestli se z téhle výpravy vrátím, tak se zatím nemám nad čím stresovat. Usměji se víc, aby to nepůsobilo, že jsem smutná nebo tak. Jenom se trochu rozhlédnu, kdo se přišel najíst taky. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Ano. To ano."řekl "A bylo to u vás hodně špatné?"zeptal se a dal si do pusy další lžíci rýže. "Hmm.... i když, jak znám tvou matku. Asi docela dost špatné."zadíval se znovu na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Přikývnu, že se dokonale trefil. "Ano a možná ještě horší, než jenom hodně špatné." Sama si naberu další sousto a pokračuji až po chvilce. "Vlastně to skončilo tím, že jsem si musela sbalit věci a nechat je u kamarádky v úschově. Teď už nemám kde bydlet." Pokrčím rameny, že jsem se s tím smířila a už mě to vlastně ani netrápí. Proč by taky mělo, když je tady spousta věcí, které jsou mnohem zásadnější. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Aj.. to je opravdu hodně špatné. Ale to se určitě za tu dobu co budeme pryč zase zlepší. Vždyť jsi její jediné dítě a to, že na tobě visí je zcela zřejmé."zase zmlkl a začal jíst. "Hmm... a když se to stejně nezlepší... to nevadí. Najdeš si něco vlastního. Nebo.. vlastně je pořád volný váš starý dům. Mohla by jsi se nastěhovat tam. A to budeme skoro sousedé."usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Odpustím si všechny nemístně poznámky na účet sušených hub, které spatřím ve své misce, a místo toho popřeju Alexovi dobrou chuť. "Seš na moři, nemůžeš čekat nic jinýho." Odpovím mu s krátkým pokrčením ramen a raději si zacpu pusu rýží. Jinak bych si zase začal stěžovat. Po měsíci plavby je mi tahle loď doopravdy malá, lidi mi tu lezou krkem a tak vůbec. Čas se vleče pořád stejně pomalu, odměřovaný snídaní obědem a večeří. A jediná možná změna v denním rytmu právě koketuje s Barym, ačkoliv se tady někde určitě pohybuje Hans. I když možná se pletu a není to koketování. "Hm... Doktore?" Nahnu se tak, abych viděl na Baryho a přes stůl na něj houknu. Ovšem lhal bych, kdybych tvrdil, že je ruším nerad. "Můžeš mi pak věnovat pět minut svého času?" Pronesu tázavým tónem, i když je pravda, že kdyby nesouhlasil, tak mu těch pět minut v nabitém rozvrhu, aby se mi věnoval, najdu sám. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Usměji se, že na tom Bary hledá nějaká pozitiva. "Ano, to by bylo docela fajn, i když nevím, jak to s tím domem dopadlo. Nikdy jsem se ani nezeptala." Pokrčím rameny a dál jím. "Nechtěla po tobě máma, abys zůstal a našel si nějakou manželku?" Zeptám se zvědavě, protože vím, jaká jeho matka dokáže být. |
| |
| Podpalubí Lily "No ano. O něčem takovém se zmiňovala. Ale hnát se mi do manželství... se mi zrovna nechce. Aspoň zatím. Mám ještě dost času."odpověděl. Uslyšela jsi, jak na Baryho někdo volá, skoro hned jsi poznala Kiru. Bary zvedl hlavu a našel ho pohledem "Jistě. Hned po jídle za tebou zajdu!"slíbil a zase se podíval na tebe. "Aspoň jsem k užitku. Poslední dobou toho nemám moc co dělat. Což jsem samozřejmě rád, že nikomu nic není, ale chtěl jsem tím říct, že jako doktor jsem tu tak nějak k ničemu." Kira "Jistě. Hned po jídle za tebou zajdu!" odpověděl ti Bary a zase se věnoval Lily vedle sebe, zdálo se že spolu prostě jen tak plkají. "No já vím... už se těším na ostrov. Koupím si tam kus pěkného masa, ne rybího a pěkně si ho opeču."snil zase Alex, ale tentokrát o jídle. Což bylo u něj nezvyklé, možná, že mu tahle loď už také leze na mozek. |
| |
| Podpalubí "Díky. Zazubím se a zamávám Barymu lžící, ať si může lámat hlavu, jestli to budou psychické problémy nebo nějaké zranění. Jen krátce zatěkám pohledem z doktora na Lily a pak se zase začnu věnovat obědu. A Alexovi. Když začne vykládat o pečeném masu, jiném než rybím, překvapeně se na něj podívám. "Alexi... Nechtěl by jsi zase začít snít o modrých dálkách, žlutých narcisech a tak vůbec, jako obvykle?" Zeptám se mezi sousty. "Tvoje gurmánský představy mě trochu děsí, víš... Jako aby ta tvoje touha po mase neskončila tím, že někomu okoušeš nohu... nebo tak..." Zůstanu vesele vykládat dál i přes pár pohoršených pohledů od okolosedících námořníků. "Jo a ten ostrov je obydlenej? Zeptám se, když mi dojde, že Alex si tam to maso chce kupovat. "Tak jako tak musíme sehnat zásoby... |
| |
| Podpalubí Rozhlédnu se ve chvíli, kdy naši konverzaci někdo přeruší. Trochu stáhnu obočí, kdo ruší můj drahocenný čas s lodním doktorem, když poznám Kiru. A toho není nikdy dobré mít na špatné straně. Takže schovám škaredý pohled na jinou dobu, která jistojistě přijde. Až jindy ho zkusím zpražit pohledem, ale teď mám společnost. Natáhnu volnou ruku a lehce sevřu tu jeho. "Nejsi k ničemu. Jsi tady se mnou..." Ztiším ještě víc hlas. "Vím, že jsem sobecká, ale nejraději bych tě měla jenom pro sebe...žádná budoucí manželka na obzoru..." Zašeptám docela a koutky úst se zvednou v úsměvu. Po chvilce ruku zase stáhnu, ať nebudíme moc velkou pozornost. I když ostatní ví, že jsme přátelé, nebudu dráždit jejich představivost po víc než měsíci na moři. Takže svoji pozornost na chvíli zase věnuji obědu. |
| |
| Podpalubí Kira Alex se zasmál "To ne. Sice je můj rod děsní parchanti, ale nikdy jsme se ke kanibalismu nesnížili."odsunul talíř. "Jestli je obydlený? To opravdu nevím. Jen tak hádám. A když nebude tak si prostě něco ulovíme. Ne?"napil se vody. "A jen neměj obavy. Jen co budeme zase na pevnině tak se zase ponořím do svého snového světa."ujistil tě. Lily Bary se na tebe mile usmál "Klidně buď sobecká. Já si stejně nemyslím na jinou než na tebe."řekl tiše a když jste se drželi za ruce trochu silněji ti ji stiskl. Pak se ale pustil zase do jídla, když dojedl odstrčil talíř stranou a otočil se k tobě. "Takže... zase máš v plánu jít pak cvičit s Kirou? Měla by jsi, ale první chvíli počkat. Mohlo by ti být zle."varoval tě. "Kdysi na škole jsem se najedl a pak nás vyhnali na tělocvik a řeknu ti, že mi bylo pěkně zle. Nechtěj to zažít." |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Naštěstí zrovna nic nekoušu, jinak bych se tím asi udusil. Alex doopravdy použil spojení "můj rod" a "jsme". A moje paranoia je po měsíci tady doopravdy připravena chytit se jakékoliv šance pořádně si zařádit a čekat podraz ze všech světových stran. Copak se k nim pořád počítá? Zatřesu raději hlavou, abych se zbavil všech zavádějících myšlenek a pokusím se soustředit na to, co vykládá dál. Tiše se tomu zasměju, tím člověk většinou nic nezkazí, pokud to není třeba pohřeb nebo nějaká jiná tragická událost a dorazím svoje jídlo. "To jsem teda zvědavej, jak zasněnej něco ulovíš." Nedá mi to, abych neodešel bez poznámky, ale s úsměvem. Vezmu s sebou i svůj nový slamák a houpavým krokem vyrazím do kajuty, abych dal Barymu tak pět minut na odpočinek a pak ho začal otravovat. Když už u toho nebude Lily. |
| |
| Podpalubí Lily "No. Já budu muset na chvíli jít. Kira chce, abych za ním zašel. Později si promluvíme. I když to bude asi až po tvém dalším tréningu, co?"vzal svůj talíř a naklonil se k tobě. Ale zavčas se vzpamatoval a narovnal se. Málem ti přede všemi dal pusu "Tak zatím."řekl trochu strnule a odešel. Ty jsi pak mohla aspoň v klidu dojíst. Kira "To zvládnu! Uvidíš."odpověděl ti Alex, ale to jsi už byl napůl pryč. Odešel jsi do své kajuty, kde jsi si si na chvíli lehl na postel, aby jsi tvůj žaludek odpočinul od vydatného oběda. Než jsi, ale mohl jít pro Baryho, tak přišel sám. Zaklepal na dveře a nakoukl dovnitř "Zdravím, Kiro. Tak jsem zde. Jaký máš problém."vešel. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zase se na posteli posadím, když doktor strčí hlavu dovnitř. "Nemusel jsi za mnou, našel bych si tě." Pousměju se. "Ale jasný, kdo ví při čem bych tě načapal." Zamumlám už jen docela velmi potichu, ale nepřestanu se zubit. Vstanu a přejdu kus k němu. "Nemáš něco na požahání? Byla to nějaká mořská potvora..." Ohrnu rukáv u košile, abych předvedl stopy po souboji s tou vodní mrchou. "Nevím, co byla zač, ale hádám, že trochu jedovatá, nemůžu pořádně ohnout prsty." Svěřím se, aby se mohl Bary taky zabývat něčím důležitým a ne se nesouhlasně mračit, když s Lily trénujeme. Naštěstí je to druhá ruka, než potřebuju držet meč, což ale znamená, že v druhém kole dostane Lily řádně natlučeno. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Akorát tak přikývnu, že má pravdu, protože v té době zřejmě budu mít až po druhém tréninkovém kole s Kirou. Ale to nevadí. Všechno se zdá být v pořádku, možná až příliš, protože se stejně jako on naprosto instinktivně nahnu k němu, abych se s ním prozatím patřičně rozloučila, než se oba zarazíme a uvědomíme si místo. A k tomu došlo až docela na poslední chvíli. "Zatím..." Rozloučím se s ním a pak se rozhodnu, až se po pár vteřinách srovnám a očima zkontroluji, jestli to někdo neviděl, že dojím oběd a nechám si chvilku na strávení. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To je v pořádku. Přijít za tebou není přece žádný problém."řekl a prohlížel si tvou požahanou ruku. "To bude dobré. Asi budeš mít chvíli puchýře, ale to bude do dvou dnů dobré."řekl a pustil tvou ruku. Sklonil se ke své brašně a vytáhl malou lahvičku "Tady máš mast. Každé ráno a večer před spaním ti ji namaž."podal ti lahvičku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Rozhlédla jsi se, nikdo si toho nevšiml. Tedy... až na Thomase, který byl samozřejmě že v obraze a vědoucně se uculoval od ucha k uchu. Když postřehl, že se na něj díváš, významně na tebe mrkl. Vstal, šel k tobě a přisedl si "Ty jsi mi, ale nezbedná holka."řekl pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Tak tohle byl ten nejhorší možný scénář, který se mohl stát. Kdyby to byl jenom nějaký námořník, nesešlo by na tom. Kdyby to byl Alex, mohla bych si být jistá, že tohle tajemství zůstane jenom mezi námi. Kdyby to byl Kira, vyslechla bych si nějaké poznámky, na které bych mohla pořádně zavrčet, párkrát mu vyhrožovat fyzickým násilím a bylo by to problému, ale u Thomase to je problém. A velký. Měsíc a kousek je dost dlouhá doba na to, abych si ho mohla trochu občíhnout a poznat, jaký vlastně je. Takže když si nakonec přisedne, nedám na sobě nic znát a jenom krátce zapřemýšlím, jak moc platné by mi bylo hrát si na nevědomou. Hm, platné by mi to nebylo. On to viděl moc dobře a nepochybuji o tom, že viděl i to držení za ruku. "Myslím, že je docela zbytečné si hrát na to, že nevím o čem mluvíš, Thomasi." Poznamenám s lehce staženým obočím, když se na něj dívám. "Takže přejdu k věci...chceš mi jenom říct, že něco víš a zbytek tušíš, nebo má tvoje návštěva ještě jiný důvod?" Zeptám se k věci a mírně se pousměji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Thomas se usmál od ucha k uchu "Já vím. A ano. Má návštěva má důvod."přiznal ti. "nemusíš se bát. Já nic neřeknu. Až příliš dobře vím, jaké to je mít víc.. známostí."mrkl na tebe. "Nene... jen jsem tě přišel přátelsky pokárat a možná si i trochu rýpnout."řekl přátelsky. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Obočí se mi nebezpečně stáhne, když vysloví slovo "známosti". Tohle nejsou žádné známosti, není to založené na nedostatku sexu, který si tak musím kompenzovat jinde. Je to o dost složitejší, než jenom snaha zabít nudu a vyplnit noci, kdy mám prázdnou postel. Pro jistotu skloním pohled, abych neměla tendence ho spálit očima na popel za takové poznámky. Pokračuji v jídle, než ho budu mít studené docela. "To mě ani nepřekvapuje, že máš takové zkušenosti." Pousměju se nad vlastním rejpnutím, protože s jeho obličejem a povahou by bylo docela divné, kdyby takové zkušenosti neměl. Pravděpodobně bych ho považovala za minimálně impotenta. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "To víš. Já jsem věčný záletník."řekl s úsměvem a tvé rýpnutí s ním ani nehnulo. No... taky je to kamarád Kiry asi už musí být zvyklý na horší věci. "No nechám tě dojíst. Vidím, že ti asi kazím chuť."znovu na tebe mrkl, pak vstal a šel si poklábosit s partičkou námořníků. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Nepříjemně se ušklíbnu. Tohle může přinést jenom komplikace a to nemusí vůbec nic říct. Stačí pár nevinných poznámek a kdokoli, kdo nemá v hlavě slámu, si domyslí. A to je ten problém. Ještě chvíli se potom vrtám v obědu, než ho nakonec dojím, a půjdu vrátit talíř. Vydám se na chvilku do své kajuty, abych se natáhla a trochu si odpočinula, než se vrátím na palubu a třeba tam narazím na Kiru. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Nechám ho, ať si moji ruku prohlíží jak chce, relativně ochotně ho s ní nechám i otáčet. Skoro bych tomu jeho "bude dobré" začal i věřit, když to zopakuje hned dvakrát za sebou. Pokud se mě tedy nechystá obalamutit, protože lež míň bolí, a mě se teď krví šíří nějaký nemilý jed, takže stačí jen Alexovi oznámit, aby začal chystat pohřeb. Uchechtnu se sarkasticky při té představě, počkám až se znovu narovná a vezmu si od něj tu lahvičku. Opatrně ji rozdělám a ještě opatrněji k ní přičichnu, jestli a jak páchne, nebo jestli se mě doktor nesnaží ošálit nějakou kafrovou mastí. "Jasný." Přisvědčím, že jeho jednoduchým pokynům rozumím a vynasnažím se je plnit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. "Díky." Usměju se tentokrát upřímně a počkám, jestli mi nebude chtít říct ještě něco, nebo jestli se rovnou zdekuje, abych se potom natáhl k odpolední siestě. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Opatrně jsi si přičichl k lahvičce. Děsně to páchlo, ale cítil jsi v tom bylinky. Kdyby Bary věděl, že si o něm myslíš, že je šarlatán nejspíš bys ho smrtelně urazil. Bary zase vzal svou brašnu "Za dva dny se ti na ní znovu podívám, abych zjistil, jak se ti hojí. Ale ještě dnes si ji určitě šetři."řekl ti ještě. "Tak ahoj."rozloučil se Bary a vyšel ven z tvé kajuty. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Když jsi šla do své kajuty, uviděla jsi Baryho, jak vychází z Kirovi kajuty. Když tě uviděl, usmál se na tebe. I když se Bary uměl přetvařovat teď dal do toho úsměvu, všechny své city a lásku co k tobě choval. "Kira má poraněnou ruku. Možná s tebou už dnes nebude moci cvičit. Ale jak už ho znám. Tak se tak nejspíš nestane."řekl ti a pak se rozhlédl. Pak se k tobě naklonil a vtiskl ti rychle ti vtiskl polibek na čelo. "Mám ještě práci. Uvidíme se později dobře?" |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Trochu se zamračím, když mi řekne o Kirově zranění. To by mě zajímalo, co prováděl, že se mu při tom něco stalo. "Jistě, uvidíme se." Přikývnu s úsměvem a nechám ho jít po svém. Přece ho nebudu zbytečně zdržovat. Takže se spíš rozhodnu trochu otravovat Kiru. Tedy abych byla přesnější, tak chci zjistit, kterou ruku má zraněnou a jak moc. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Přístup Baryho je vyhovující, za dva dny už bude vidět, jestli ta ruka třeba nezačala uhnívat. Do té doby se budu zaklínat všemi svatými, aby se mi ty prsty podařilo narovnat a ohnout bez toho, abych se na to musel pekelně soustředit, a to ještě s nejistým výsledkem. Chudák Lily. Ale hádám, že jestli ji natluču moc, ráda se nechá u doktora ošetřit. "Nazdar." Rozloučím se s Barym a jen za ním přivřu dveře. Stísněný pocit z toho, že je to tady jako v rakvi mě ani za měsíc nepřešel. Natáhnu se ve svém poledním klidu na postel s jasným úmyslem dát si dvacet až čtyřicet a zpátky na palubu vylézt až slunko přestane tak pražit. Čas se tady táhne jako med a jedna z šancí jak ho zabít, je spát. |
| |
| Podpalubí Lily Chtěla jsi zjisti, jak moc vážné to je s tou jeho rukou. Ušla jsi těch pár kroků k jeho kajutě a zaklepala. Kira Pomalu jsi začínal upadat do spánku, kde se ti v mysli začínali promítat vzpomínky toho, jak ti bylo s Emou dobře. Ale moc ti to nevydrželo. Někdo zaklepal na dveře. |
| |
| Podpalubí Už lehce v polospánku se jako obvykle převalím nebezpečně blízko k okraji postele, jednu ruku spuštěnou k zemi, i když to mě ani v nejmenším neznepokojuje, a jen matně si uvědomím, že bych neměl spát s otevřenou pusou, protože tak si slintám na polštář. Ten problém se ale jedna z posledních bdělých částí mého mozku rozhodne řešit až později. Jsou totiž příjemnější věci, jakými se dá zaobírat těsně před usnutím. Houpání lodi už mě skoro definitivně uspí, když se ozve to prokleté klepání na dveře. V tu chvíli, kdy se mi to ťukání zabodne do vědomí, bych jeho původce nejraději zabil. A v případě několika osob bych si dal i tu práci, aby ten odchod na onen svět nebyl tak rychlý a snadný. "Nnnn....? Co je?" Ozvu se lehce, ale jen opravdu lehce, podrážděně nakřáplým hlasem. Posadím se na posteli, pořád ještě trochu mimo, prohrábnu rozcuchané vlasy a pokusím se uvést do provozu tím, že si protřu oči. "Potápíme se, nebo co je tak strašně důležitýho?" že mě budíte? Zamumlám a zauvažuju, jestli bude lepší po vetřelci hodit polštář, nebo něco ostřejšího. |
| |
| Podpalubí Vlastně jsem přímo na Kiru klepat nechtěla, ale nějak se to semlelo a já se našla s rukou zvednutou, když mi v hlavě doznělo zaklepání na dveře jeho kajuty. Kruci... Zakleju docela interně, když se ozve docela podrážděně. Vzbudila sem ho...sakra.. Dodám si pořád stejně interně a udělám bolestivý obličej. Asi jako když tě někdo praští pěstí do žaludku. Pootevřu dveře a škvírou se podívám, jestli se po mě nechystá vrhnout nějakej předmět. Ať už tupej nebo ostrej. Když neuvidím nic, strčím dovnitř hlavu. Najdu ho dokonale rozcuchanýho a tak vůbec. Hlavou mi proletí něco jako mimo provoz nebo tak, ale to už se dovnitř prothnu celá. "To seš takovej na všechny, co mají starost?" Zeptám se rovnou a skloním hlavu lehce k jedné straně, jak ho přejíždím očima, aby omrkla tu jeho zraněnou ruku. "Bary mi řekl o tvé ruce, tak jsem se chtěla zeptat, jak je to vážný." Strčím ruku v bok, aby věděl, že si nedělám srandu a myslím to docela vážně. |
| |
| Podpalubí Lily? Zaleskne se mi v očích překvapeně a trochu nechápavě. Proč zrovna ona mi leze do kajuty? Nedokážu si nějak zvlášť rychle spočítat, co ji k tomu asi motivuje. Nebýt rozespalý, pár věcí by mě možná napadlo, ale ty se v záblesku racionálního myšlení zdají stejně nereálné, jako že slunce vyjde jinde než na Východě. Když konečně promluví, zůstanu na ni zírat s výrazem „neumím do pěti počítat.“ Tvářit se jako idiot mi vždycky šlo. Některé výmluvy pak bývají ještě úspěšnější. Starost? To jako o co? A proč na mě tak koukáš? Zvednu trochu nechápavě jedno obočí, které ale zase rychle klesne spolu se spodní čelistí, když z dalších jejích slov pochopím, že nejspíš o mě. Do tří vteřin ale zase scvaknu zuby k sobě a jen zamrkám. “V pohodě…“ Odpovím, když už se aspoň částečně srovnám s tím, že se, soudě podle výrazu, doopravdy stará. Zvednu pravou ruku, zápěstí ovšem nechám viset. “Prej když ty prsty do pár dnů nenarovnám ani neohnu, bude stačit uříznout tu ruku kus nad zápěstím.“ Pronesu a nechám jí pár vteřin, než se zarazím. “Do dvou dnů to má být dobré.“ Přehodnotím svůj vtip na pravou mírů a podívám se na ni pohledem, jasně vyjadřujícím otázku, proč se vlastně stará? |
| |
| Podpalubí Vážně se tváří jako idiot. Zvednu jedno obočí a raději ho přejedu očima ještě jednou, jestli náhodou nemá zraněnou hlavu místo ruky. Třeba se pořádně praštil, takže by to mohlo vysvětlit tenhle obličej. Anebo bych ho mohla praštit znovu a ono by se to vrátilo do normálu. Anebo taky zhoršilo, ale možná bych to riziko podstoupila. Horší to totiž už být nemůže. Jenomže pak přijde ten "vtip". Dvakrát mrknu, než stáhnu obočí a přijdu až k němu. Dlaní ho dostatečně silně plácnu do ramene. "To jsou ale vtipy." Okomentuju. "Ale pokud ji budeš chtít stejně uříznout, stav se. Nemůže to bejt o moc horší než porcování kuřat. Jen půjčím pilku." Vrátím mu to bez zaváhání a lehce zavrtím hlavou. "Bary mi neřekl, kterou ruku a jak moc vážný to je. Proto jsem přišla." Vysvětlím mu, když jeho tupý výraz pokračuje. "Cos vůbec prováděl?" Zeptám se už bez dodatku "že ses u toho musel takhle zřídit". |
| |
| Podpalubí Co ta holka sakr...?! Nestačím ani domyslet, když přikráčí až ke mně a dostane se mi plácance. "Moucha?" Zamumlám a zkontroluju vlastní rameno, co byl důvod, když se mi dostane vysvětlení a zřejmě i varování, že bych neměl zkoušet vtipkovat. "Jo, jasný. Dík za nabídku. Až budu chtít přeříznout, stavím se." Nenechám se tak snadno a přestanu se tvářit nechápavě. Ta holka dokáže bejt ostrá jako žiletka. Ale co má pořád s tou kuchyní? Už kdysi se tvářila, že by mě nejraději zabila třeba i škrabkou na brambory. "Aha." Dostane se mi přeci jen vysvětlení, proč tu je. Bary jednoduše moc kecal. "Lovil jsem s Alexem ryby." Vysvětlím, jak jsem k tomu přišel. "V důsledku požahání nějakou potvorou neudržím v pravé ruce lžíci, natož meč... Seznámím ji s problémem. "Odpolední trénink... Hm... Nebudu ti moct seky ukázat tak, jak bys potřebovala." Poptám se, jak moc světle to vidí, a ve vzduchu nechám viset dodatek, že když budu v další slíbené fázi šermovat levou, dostane natlučeno víc, než by dostala jinak. |
| |
| Podpalubí Mám velmi neodbytný pocit, že se mi vlastně posmívá. A mě se to ani trochu nelíbí. Navenek to nechám být a raději poslouchám, co z něj zase vyleze. A jak tak pokračuje, zvedá se mi jedno obočí, jak sleduju, kam tím vším míří. Neudrží meč v pravý ruce...kruci... Trochu se zaksichtím a poškrábu ve vlasech. Snažím se naprosto chladně promyslet svoje možnosti v takový chvíli. Schytám to o dost víc...o tom nemůžu ani na vteřinu pochybovat... Zadívám se na Kiru, jakobych hodnotila, jestli by mi byl vůbec schopen ukázat nějakou milost. Ne...nebuď tak naivní... Docela smířeně si odfrknu. "No...vím, že to na mě budeš ještě mnohem ostřejší než ráno, ale já bych do toho šla. Jednou bys stejně přehodil tu tyč do levý ruky a dostala bych natlučeno pak. Jenom bych si to oddálila. Takže pokud ti to nebude dělat problém, budu s tím dneska ještě počítat." Promluvím nakonec po dlouhý chvíli, když se začnu vnitřně připravovat na pořádnou nakládačku. |
| |
| Podpalubí Když se začne tvářit, jako by kousla do citrónu, napadne mě, že z toho zkusí vycouvat. To smířené odfrknutí mě ovšem částečně připraví na to, že tohle odpoledne nebude další, které bych mohl prospat úplně celé. Ale dohoda je dohoda, takže si jen velmi pozorně poslechnu všechna slova a po těch posledních přikývnu. Její vize budoucnosti není daleko od pravdy. Kdyby se mnou vydržela trénovat dost dlouho, jednou bych na ni doopavdy zaútočil zostra. Takhle se jen zkrátí doba, jakou ji nebude nic tak nesnesitelně bolet. "Dobře, počítej s tím." Přisvědčím téměř okamžitě. "Někde tě pak najdu." Pokusím si zajistit, že sem zase nevpadne a nevyruší mě z nějaké, když už ne bohu, tak alespoň libé činnosti. "Bereš?" Otážu se, jestli ji to vyhovuje, na chvíli pootočím hlavu zpátky k polštáři a trochu si ho naklepu. Všichni rozumní lidé vědí, že po obědě se má odpočívat. I když jsi sem jistý, že kdybych ji to zkusil připomenout, budu to já, kdo dostane, tudíž se rozhodnu nechat ji, aby na to přišla sama. Ale co nejrychleji. Takže se tak akorát znovu natáhnu, jen se opřu o lokty, abych na ni viděl, jestli se mi chystá říct ještě něco, a potlačím ospalé zívnutí. |
| |
| Podpalubí Tak nějak mám pocit, že tak rychle souhlasil jenom proto, aby mohl zase spát. Ať už je to tak anebo ještě nějak jinak, nechám to být a přikývnu. Postel, jediný místo, kam to chlapy vážně táhne. Ať už se jenom válet nebo provádět ještě jiný činnosti. "Beru, tak zatím." Přisvědčím, abych ho tedy neokrádala o drahocenný čas, a docela svižně zacouvu ke dveřím. Ještě kývnu, než jimi proklouznu a docela tiše zavřu za sebou. Tak to bych měla. Teď bych potřebovala nějakou psychickou podporu, která by mě dokázala připrravit na malé odpolední peklo. I když možná tak malé zase nebude. Lehce zavrtím hlavou, do čeho jsem se to zase namočila. Ale už jsem v tom až po pas a není cesty zpátky. Ne že bych vycouvala. To si radši nechám něco zpřerážet, než abych chtěla utéct. |
| |
| Podpalubí Když tak ohleduplně zavře za sebou dveře, křečovitě zavřu oči a v duchu zakleju. Vstanu a vrátím se je znovu pootevřít. Já ten pocit plovoucí rakve prostě nemám rád. Teprve pak už celkem v klidu zalehnu a usnu. A to i přes to, že poslední měsíc jsem v podstatě nedělal nic jiného než spal. Vzbudím se po přiměřené době, abych se po krátké etapě probírání přeci jen vyšoural z kajuty, protáhl se a dorazil na palubu. S jediným cílem najít Lily, nebo se nechat najít Lily, abychom splnili i druhou část tréninku. Vyptávání, jestli někdo náhodou neviděl na palubě pohlednou tmavovlásku mě ale po chvíli přestane bavit, takže se usadím na bednu, za kterou jsem schoval násady a pustím se do čekání. |
| |
| Lily Odešla jsi z Kirovy kajuty, ušla jsi pár kroků a uslyšela jsi, jak se dveře otevřeli. Ohlédla jsi se a viděla jsi dveře od jeho kajuty pootevřené. Vyšla jsi na palubu a nějakou dobu jsi strávila poflakováním se po palubě, pozorováním námořníků co se věnovali svým věcem, tedy tomu, aby loď byla v pořádku. Nějakou chvíli jsi strávila i v Hansem, který měl poslední dobou proměnlivou náladu. Chvíli byl veselý, jindy zase ustaraný a někdy dokonce skoro až chladný. Naštěstí dnes byl jeden z těch lepších dnů a tak měl lepší náladu. Nejspíš se těšil na souš stejně jako všichni ostatní. Barryho jsi po celou dobu nikde neviděla a ani ve své kajutě nebyl. Navíc jsi se začínala nudit. Pořád jsi pochodovala po palubě a přemýšlela čím by jsi se mohla zbavit, když Kira konečně vylezl ze své kajuty a vyšel ven na palubu. Kira Vyšle jsi ze své kajuty, prošel jídelnou a vystoupil na palubu. Nadechl jsi se zhluboka mořského vzduchu a hned jsi postřehl, že se schyluje k dešti. Bylo to cítit ve vzduchu. Ohlédl jsi se na záď a uviděl v dálce temná mračna, která vaší loď pronásledovala. Sice to ještě potrvá, ale mohla by vás dostihnout tak někdy v noci. Znovu jsi se otočil a uviděl Lily, která stála nedaleko tebe a také tě zaregistrovala. Tak jste se, asi našli navzájem. |
| |
| Na palubě Vědomost o tom, že Kira velmi pravděpodobně nesnáší uzavřené prostory, si uložím nějak do paměti, abych nezapomněla, a nechám ho být docela. Však až bude potřeba, nějak se najdeme. Loď není tak velká, abychom se nepotkali vůbec. Během toho svého poflakování po lodi a krátké chvilce s Hansem si stihnu docela odpočinout. Ale jenom fyzicky. Mysl mi tíží ta Hansova proměnlivost nálad. Nevím, do jaké míry za to může Temar a jeho nedočkavost a do jaké míry je to Hansova vina. Krátce zavrtím hlavou. Nechci se tím trápit. Je tu spousta věcí, kterými bych se měla zaobírat a nepřemýšlet o možnostech, když je jedna horší než druhá. Mračna v dálce nevypadala příliš přátelsky a přesto se zdá, že nás poctí svojí návštěvou. Snad ne moc brzy. Po další chvíli, když už jsem jenom koukala na moře, se otočím, abych si všimla, že Kira už je zase vzhůru. Jak může pořád jenom spát, nikdy nepochopím. Sice si ráda pospím, ale nikdy až tak moc. Pohled na jeho ruku mi připomene, že tentokrát to bude bolet o dost víc než dopoledne. Polknu, ale srovnám ramena a záda a vydám se k němu a násadám, který už jenom čekají na vytažení zpoza bedny. Mírně se usměju a přikývnu, že může začít, když bude chtít. |
| |
| Paluba "Kuuurva..." Zívnu ještě při pohledu na bouřkové mraky na obzoru a jsem jen rád, že ještě nemám revma a nebolí mě klouby pokaždé, když má pršet. A jestli nás ta bouřka chytne, tak na týhle kocábce to bude stát za to. Vsadím se sám se sebou, za jak dlouho se nám do plachet opře pořádný vítr, který k nám tu bouřku přivane ještě rychleji, ale to už přede mnou stojí Lily. Mírný úsměv mě ovšem nezmate, abych si myslel, že si jde nechat nařezat ráda. Hodím ji jednu z násad a "Rozcvičit." je úplně první slovo, kterým ji přivítám. "Připravená? Nejdřív ty budeš útočit. Okamžitě potom se kryj." Připomenu ji a sám se nachystám. Kývnutím hlavy naznačím, ať se začne snažit, sám naprosto koncentrovaný, na každý její pohyb, abych mohl opravit i tu nejmenší chybu, kterou udělá. I když ji to bude docela určitě připadat jako buzerace, přinutím ji to zopakovat mnohokrát za sebou, než se zastavim, skloním násadu a ozvu se znovu. "Dobře. Teď já. Kryj se pořádně a za žádnou cenu si nenech vyrazit tu násadu z ruky, jasné?" Počkám až potvrdí, že dočista chápe, zaujme postoj a kývne, že můžu potrénovat její schopnost obrany. V ten moment zaútočím tím stejným krokem a sekem, jaký jsem ji učil. Pomaleji, než bych mohl, ale protože v budoucnu na ni nikdo jako na dívku ohled brát nebude, s nezmenšenou silou. |
| |
| Paluba Ani nemrknu, když na mě vyštěkne "rozcvičit". Násadu chytím docela obratně, i když je to dost možná způsobený tím, že mi ji taky docela slušně hodil. Slabě přikývnu a nakonec udělám přesně to, co po mě chce. Ukážu, jak si to pamatuju, snažím se vyvarovat chyb a na upozornění vylepším místo, kde předtím byla chyba. Ale stejně ho nezklamu, tohle byla sakra buzerace. Skončím se staženým obočím, ale nahlas neřeknu nic. To bych si radši ukousla jazyk. "Jasně." Přisvědčím, když se slova usadí v hlavě a já poznám, co přesně tím myslel. Sakra...hlavně klacek nepustit a nekňučet! Přikážu sama sobě docela interně, ještě pevněji sevřu násadu a připravím se. Tak nějak na poslední chvíli si všimnu, že by určitě mohl zaútočit rychleji, ale já ten útok taky potřebuju vidět. Na sílu, jakou použije, ale stejně kratičce vykulím oči a ostře se nadechnu. Sem v řiti... Zabliká varovná kontrolka v hlavě, ale to už se bráním jak jenom dokážu. Vím, že docela jistě couvám pod silou, jakou používá, ale násadu držím. Dlaně začínají pod sérií bloků pálit a násada pomalu ale jistě klouže. Čím klouže si můžu všimnout za nějakou dobu, když se posune viditelněji. Ta šmouha je zatraceně červená. Ale v té chvíli už vím, že jedna z dlaní skoro hoří. Někde to už kůže nevydržela. To, že budu mít ruce do krve sedřené, jsem věděla už předtím. Jenom jsem nečekala, že to bude tak bolet. Pevněji sevřu čelisti, abych ani nekníkla a zároveň násadu nepustila. Druhá dlaň je ještě dobrá, aspoň že tak. |
| |
| Paluba Spotřebuju vcelku dva seky na to, abych odhalil, kde dělá chybu. Třetí na to, abych si to ověřil. Při čtvrtém ji dám šanci uvědomit si, že nedokáže udržet postoj a násadu tak, aby se její kryt příliš neotevřel a ona nezůstala nechráněná. Varovně ji v ten moment zasáhnu do paže. Možná se tak ještě zamyslím nad tím, jestli to není proto, že je děvče a já jsem si zapomněl brát servítky. Krátce na to se mi v očích se zaleskne, jak se ve mně pomalu ale jistě začne spoustět jiný mód, než je ten věčně netečný a ospalý Kira. V pátém seku ještě přitvrdím, ačkoliv velmi dobře zaregistruju, že už to jedna z jejích dlaní odnesla. Sek na klíční kost stejně zmírním, abych jí ji nezlomil a nezmrzačil ji. Jenže já nejsem učitel šermu. Ani nic jiného, za co jsem se kdy vydával, ale zabiják a vrah. A nějaká malá holka chce, abych ji něco ze svého řemesla naučil. Tohle je možná poslední šance, jak ji od toho odradit. Zřezat ji tak, že tu násadu neudrží, uvědomí si, že v souboji se s ní nikdo mazat nebude a zařve při první srážce s nepřítelem. Změním krok a zaútočím protí ní doopravdy tvrdě a rychle. Prsty od rány silně zabrní a já bez nejmenšího problému ten kryt prolomím. To že Lily dostane zásah do žeber je velmi bolestivý důsledek. Zkrátím vzdálenost mezi námi na minimum, chytnu její násadu, pravá ruka sice zaprotestuje proti tomu počínání, ale s trochou bolesti na oplátku poslechne. Silou proti ní zatlačím, dokud si Lily nekecne na zadek. Je to docela bláhové myslet si, že čím víc ji budu buzerovat a trestat každou její chybu tak tvrdě, vzdá to a vycouve, ale je to potřeba. Jestli to vydrží, o to větší šanci pak bude mít přežít. O pár vteřin později zacouvu a shrnu vlasy z očí. "Děláš chyby v postoji i jak se kryješ. Moc jsi ten kryt otevřela." Upozorním ji bez náznaku jakéhokoliv výsměchu v hlase docela vážně. "Tři další kroky a lovil bych tě z moře. Každý centimetr, co pustíš, hraje pro tvého soupeře." Doplním krátce. |
| |
| Paluba Tak tohle přestává být sranda, pánové. Ta rána do klíční kosti parádně prostřelí bolestí celou paži až k předloktí a já mám co dělat, aby mi to nevrhlo slzy do očí. Vážně to bolí. Takže si dám tu práci, abych slzy zahnala a pevně sevřela čelisti. Přesto mě tahle rána rozhodí docela. Jakou do té doby dělám chybu si nestihnu uvědomit. Útok s mnohem větší rychlostí a silou už snad ani nepotřehnu a jenom mi hlavou proletí myšlenka, že tohle je konec. Což vzápětí potvrdí i mozek a jeho informace o další z luxusních ran, které doopravdy bolí. A přesně v té chvíli už ani nemrknu, když mi násadu chytí. Hlava se v té chvíli věnuje pouze tomu, že nevím, jestli mám přeražená žebra nebo vydržela. O klíční kosti jsem usoudila někde uprostřed nářezu, že drží, o žebrech si zatím nejsem jistá. "Proberu" se až na zemi, aniž bych věděla, jak přesně jsem se tam ocitla, v očích mi stojí slzy bolesti. Krvavou dlaní pořád ještě pevně svírám násadu, snad jakobych ji nedokázala pustit, a když si stále ještě zdravou dlaní sáhnu na žebra a zavřu oči, stečou po tvářích dolů. Kurva, to bolí! Ruka držící násadu se začne chvět, než sevření povolím, a konečně dám ruku dolů. Chvění nezmizí, když si dlaň krátce prohlédnu, možná je to o něco horší. Několikrát ji rozevřu a zase sevřu, abych usoudila, jak moc to bude bolet, když budu chtít pokračovat. Žebra se zdají být na svém místě, takže je pustím, možná s nadějí, že nebudou bolet tolik. Zvednu ke Kirovi oči a poslechnu si, v čem jsem chybovala. Sakra... Naprosto jasně přikývnu, že rozumím, což potvrdím vzápětí. "Dobře, budu se víc snažit." Dostanu ze sebe a sáhnu si ještě na klíční kost. Ale jak jsem si myslela, vypadá to ještě docela dobře. Pořád to může být mnohem horší. Pak se přes koleno zvednu na nohy, trochu shrbená, jak si instinktivně chráním žebra. Znovu se sevřenými čelistmi se narovnám, i když žebrům se to nelíbí ani trochu. Otřu si u toho oči a tváře, abych dobře viděla, a zvednu jednu z rukou, aby mi zpátky podal moji násadu. Která to je, není problém poznat podle krvavého fleku. Lepší jak podpis. Sedřená ruka se chvěje bolestí, když vítr a mořský vzduch působí jako malé jehličky zabodávající se do živého, ale snažím se tomu nevěnovat pozornost. Vidět tě matka, tak ji raní mrtvice...ale Jakeš by možná byl hrdý...než by Kiru zabil... Kratičce si vzpomenu na domov a trochu mě to zahřeje a vlastně i povzbudí. Vydržím, protože moje hrdost je příliš velká na to, abych z toho mohla vycouvat jentak po naražených žebrech a odřené ruce. "Ještě jednou." Požádám Kiru vážně, protože stejně vážně to taky myslím. Není to pro mě jenom způsob, jak zabít nekonečně dlouhé hodiny na palubě lodi, chci to umět. |
| |
| Paluba Docela krátce se rozhlédnu po palubě, odkud kdo kouká a jestli náhodou neciví i někdo z tria Hans, Bary či Alex, aby se na mou hlavu v dohledné době snesla buď sprška výčitek a nebo rovnou ran, že jsem Lily tak bezcitně a chladnokrevně ublížil. Skloním hlavu, abych se pohledem ujistil, že ještě dýchá, potažmo v jakém stavu se právě teď nachází. Bez jediného komentáře sleduju proces jejího dávaní se dohromady, abych pak nakonec stejně musel ocenit, že odvaha ji rozhodně nechybí. A odhodlání už vůbec ne. To klobouk dolů. A body plus za to, že se nerozfňukala, že to bolí. I když si dokážu představit, jak sprostě zrovna v duchu kleje. Žádný slušňák by si to nejspíš za rámeček nedal a já možná taky ne, kdybych byl náhodou v centru těch nadávek. Nechám Lily přesně tolik času, kolik potřebuje na to, aby ohmatem zkontrolovala stav všech zasažených částí těla, a ještě o krok couvnu, aby měla prostor, když se začne tak ztěžka zvedat. Na pár vteřin moje lepší desetina zapochybuje, jestli jsem přeci jen nepřestřelil. "Ukaž tu ruku." Zavelím v momentě, kdy požádá o další kolo nářezu, chytnu ji za dlaň a zkontroluju. "Zavaž si to. Nevrátím ji ještě nějakou dobu tu násadu, vylovím z kapsy čistý kapesník a podám ji ho. "Dál to bude bolet ještě mnohem víc." Varuju ji tiše, kdyby si to snad ještě nestačila spočítat. Počkám, jestli si poradí, nebo bude potřebovat moji asistenci a teprve potom ji vrátím ten kus dřeva. Vrátím se na původní místo a očima zkontroluju, jestli je doopravdy připravená pokračovat. Nezačnu stejně zostra jako poprvé, abych měl lepší šanci opravovat ji rovnou za běhu v jejích chybách, ale stejně dost tvrdě, aby dostala ještě pár dalších ran do paží a při opravdu velké chybě i do žeber. Po dalších několika sériích útoků, zůstanu nakonec stát a znovu shrnu vlasy z očí. "Pro dnešek to stačí." Uzavřu její snažení, opřený o to, co kdysi mohlo být koště. "Zítra budem pokračovat. Zadívám se na Lily a počkám si na reakci. |
| |
| Paluba Jen překvapeně zamrkám, když mě chytí za odřenou ruku, aby ji prohlédl. Nečekala bych to od někoho, kdo mi právě solidně natloukl. Je to o to horší, že jsem se nikdy neprala a tak ani nevím, jaké to je, když mě někdo pořádně sejme klackem. Dvakrát silně. Nakonec si nechám s dlaní pomoct, protože s jednou rukou se to docela obtížně zavazuje. Pevné stažení by mělo pomoct držet část bolesti mimo moji hlavu, aby mě to zbytečně nerozptylovalo. Během té chvilky trochu rozdýchám ty žebra i klíční kost, snažím se odsunout tupou bolest někam do pozadí, i když to zrovna moc nejde. Pravděpodobně jenom otázka cviku, než se to naučím. Znovu přikývnu na tiché varování, které jsem chvilku nechala jenom tak viset ve vzduchu. Ale to jsem už věděla a tohle byla perfektní ukázka. Není nic lepšího než názorný příklad. Nejprve radši jenom zdravou rukou vezmu násadu, kterou mi Kira potom podá, a stejně jako on se postavím na svoje místo. Cvičně sevřu i teď už ovázanou ruku kolem krvavého fleku na jedno konci násady. Tvář mi skřiví ostrá bolest, ale nedovolím, aby se to ozvalo přes sevřené čelisti. Sevřu násadu pevněji i přes nepříjemné bodání v dlani a vydám se vstříc dalšímu kolu se vztyčenou hlavou. Aspoň to tentokrát není tak rychle, ale síly je v jeho útocích dost, což pocítím jak v žebrech tak hlavně na pažích. Nakonec, když ukončí tuhle naši seanci, si přijdu jako kus masa vhodného na řízky. Naklepaný ze všech stran. "Výborně." Zareaguju se zřetelnou úlevou. Konečně čas umřít. S jedním zvednutým obočím se na Kiru zadívám po té jeho poznámce o zítřku. "Jestli se ráno probudím..." Poznamenám neobvykle chladně, jak na mě začne doléhat vyčerpání dneška, hromada modřin, které se stačily už vybarvit, a zbytek, na který dojde už brzo. Podám mu násadu, aby ji společně s tou druhou uklidil na místo, kde je nechává. "Uvidíme se u večeře." Kývnu, abych se mohla odvléct do své kajuty a...v tichosti umřít nejspíš ne. Jsem až moc tvrdohlavá na to, aby mě tohle zabilo. Mávnu mu ještě rukou se zarudlým kapesníkem, což mi připomene, že to budu potřebovat vyčistit. A k tomu potřebuju sehnat Baryho. Anebo jednoduše někoho, kdo bude vědět, kde najdu cokoli, co mi to vyčistí. Teprve, až když se otočím k odchodu doprovázeném tím mávnutím, i když bych se mnohem radši svezla na podlahu a počkala, než mě někdo najde, tak se podívám, jestli i odpoledne provázelo naše "cvičení" sledování obecenstvem. Nějak jsem během nakládačky nestihla sledovat ještě okolí. |
| |
| Paluba Vášemu treningu tentokrát nikdo nevěnoval moc velkou pozornost. Posádka spíš pozorovala blížící se bouři, která se pro vás už stávala otevřenou hrozbou. Námořníci spěšně kráčeli po balubě, kontrolovali lana a upevňovali vše co by mohla smést z paluby případná vlna. Lily Když jste skončili všimla jsi si hned Baryho, který se k tobě vydal. On to nejspíš pozoroval "Vedla sis dobře."pochválil tě "Ale teď bych se měl podívat na tvá zranění, co říkáš?"vzal tě patrně za tvou zraněnou ruku "Pojďme do tvé kajuty. Ošetřím tě tam a pak by sis mohla odpočinout."pomalu tvou ruku pustil. Kira Viděl jsi, jak Bary se hned začal starat o zdraví Lily. Ale ty jsi také nezůstal nepovšimnut, přišel k tobě Alex, který se nedaleko opíral o zábradlí. "Bouře se rychle blíží. Kapitán říkal, že všichni co nemají na palubě co dělat mají jít do podpalubí a zůstat tam dokud bouře nepřejde. Do hodiny nás zastihne. Zvedl se vítr a tak přijde rychleji než se čekalo."informoval tě. |
| |
| Paluba Zatvářím se na chviličku docela překvapeně, že na Baryho narazím tak brzy. Tedy spíš mě sám vyhledá. Je to milé, a tak ho nechám, aby vzal ruku ovázanou nasáknutým kapesníkem do svých. "Jistě." Odpovím stručně. Jsem už dost unavená, tak ani nemám moc síly odpovídat nějak souvisleji. Do paměti si uložím, že nesmím zapomenout ten kapesník vyprat, protože čerstvá krev jde vyprat mnohem snadněji než zaschlá. A hlavně ho potom vrátit Kirovi, když mě jeho půjčením tak překvapil. Nutno podotknout že velmi mile. Ještě si všimnu Alexe, že přišel ke Kirovi, ale to už zmizím s Barym v podpalubí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zůstanu nějakou dobu, ještě i potom, co přijde Alex, pozorovat Lily a Baryho, než zmizí v podpalubí, a v očích se mi přitom odráží docela zaujatý výraz. Jako bych zrovna nad něčím obzvlášť zajímavým přemýšlel, co by si ovšem ani trochu nelíbilo Hansovi. "Hmmm...." Zabručím trochu nerudně na sdělní o blížící se bouři a kapitánovo přání, aby si všichni nepovolaní zalezli do podbalubí. "Tohle bude velký... Pěkně to s náma zahoupá." Ohodnotím temná mračna, která už jsou naneštěstí mnohem blíž než jen na obzoru. Vylovím z věčně přítomné krabičky cigaretu a i přes vítr se mi podaří zapálit si. Potáhnu kouř a když vydechnu, podívám se zpátky na Alexe. "Pojďme dolů." Trhnu hlavou směrem ke vstupu do podpalubí, a tentokrát i s oběma násadami, aby nám je moře nesmetlo, vyrazím. Pojistit si věci, že se mi nebudou kutálet po podlaze. "Co takhle sehnat Thomase s Hansem a Barym a zahrát karty?" Navrhnu ještě než se od Alexe odpojím, abych vyrazil do své kajuty. Bouří na lodi jsme už zažili při cestách hotové moře. Proto ten zdánlivý klid, i když někde hluboko v hlavě každému z nás stejně hlodá otázka, jestli to vyjde i tentokrát. |
| |
| Podpalubí - Lily S Barym jsi odešla do podpalubí a do svého pokoje, kde tě Bary posadil na tvou postel. S ujištěním, že se hned vrátí odešel, trvalo mu to jen pár minut než se vrátil se svým kufříkem a miskou s vodou. Přitáhl si k tvé posteli stoličku na kterou se usadil a opatrně ti sundal kapesník z rány. První ji ruku omyl vodou krev z tuky a pak ti kouskem vaty namočenou v dezinfekci začal ránu čistit. "Dnes ti to šlo o hodně lépe."pochválil tě Bary při práci. "Vyvolávala jsi ve mě dojem profesionála." Podpalubí - Kira "Karty? Jasně. Proč ne. Půjdu sehnat kluky."řekl Alex a zatím co ty jsi zapadl do svého pokoje. Nechal jsi pootevřené dveře, jako vždy a začal jsi schovávat vše co by se mohlo rozbít i když toho nebylo moc. Už jsi byl hotový, když někdo zaklepal na dveře a dovnitř vešel Hans "Ahoj. Alex mi řekl o partičce karet."řekl a ukázal svazek karet stáhnutých kusem řemene. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Zrovna tak akorát chystám nejnutnější věci, aby byly pěkně po ruce, kdybychom měli jít náhodou ke dnu, což z devadesáti procent zahrnuje zbraně, když se mi do kajuty vhrne Hans. Docela krátce ho pozdravím a mávnu rukou kamsi do prostoru, ať si najde místo. "Jo, to vyjímečně jenom tak nebásnil." Přikývnu, že plánovaný hazard není jen nějaký Romeův výmysl, ale realita, při které někdo rozhodně přijde o pěkných pár peněz. "Alex ještě hledá Thomase?" Dotážu se zběžně a natáhnu ruku pro karty, jestli mi je půjčí, abych si je mohl ošmatat. A prohlédnout obrázky, jestli se náhodou nejedná o nějaké výtvarnické skvosty. Teprve, když ti dva dorazí, s Barym tak nějak instinktivně nepočítám, jak tuším, že se zrovna teď intenzivně věnuje Lily, jejím zraněním pochopitelně, nechám Hanse jako majitele rozdat karty. "Thomasi, chraň tě ruka páně zkoušet fixlovat jak minule. Jestli tě to jen napadne, useknu ti ruku." Zazubím se na jmenovaného, který je sice dobrý v předvádění triků s kartami dětem, ale mě ještě nikdy nepřešvindloval. Posunu do středu vlastní sázku a ponořím se do hry, což s Alexem a Thomasem znamená skoro zkoušku pozornosti. Pořád tak ale vnitřně čekám, kdy to s námi začne houpat, jak se do nás doopravdy pustí bouřka. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Pěkně, poslušně na Baryho počkám na posteli. Je to příjemné, zase se jenom tak posadit a nic nedělat. Každopádně to míň bolí. I když naražená žebra a klíční kost bolí i jenom při dýchaní, přesto se to dá. Kira byl přísný, ale v trestech mírnější, než by mohl být, kdyby měl třeba špatnou náladu. Trochu se zašklebím, když se kapesník začne odlepovat se zaschlou krví z dlaně. Není to příjemné, ale vydržela jsem dneska i horší věci. I při tom čištění se šklebím, přesto se při jeho slovech usměju a volnou dlaň mu přitisknu ke tváři. "Jsi hodný, že to říkáš, ale oba víme, že mě čeká ještě hodně dlouhá doba plná potu a krve, než to bude k něčemu vypadat." Poznamenám na to sama. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Hans se posadil na kraj postele a míchal karty, když jsi se na ně chtěl podívat podal ti je. "Jo. A taky Baryho i když bych řekl, že ten je teď u Lily a stará se o její odřeniny. Třeba se dostaví později."řekl bez jakýkoliv pochybách, že to tak je. Prohlédl jsi si karty, nevěděl jsi kde je Hans sebral, ale obrázky na kartách byli mírně erotické. Nakonec přišel Alex s Thomasem. Thomas se zasmál "Dobře... budu hodný. Mám svou ruku rád."řekl krotce a zamnul si ruce a přidal k tvé sázce vlastní. Přidal se Alex s Hansem, který pak karty zamíchal, nechal je zamíchat i Alexe aby ukázal že nepodvádí a rozdal karty. Po nějaké době, kdy jsi dvakrát vyhrál a jednou prohrál skočil Thomas najít nějaký alkohol, aby jste se lépe pobavili. Zrovna jsi vyhrával svou třetí hru, když jsi uslyšel hřmění a o chvíli později se loď o něco více zhoupla až se ti z toho mírně nadzvedl žaludek. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podíval se na tebe a usmál se "No já vím. Jen jsem se tě snažil povzbudit. Ale s to, že jsi se zlepšila jsem myslel upřímně."ujistil tě, že to neříkal jen ze slušnosti. "Tak... je to. Jestli máš ještě nějaké zranění, které bys chtěla pofoukat tak řekni."začal schovávat své doktorské nádobíčko. Uslyšela jsi tlumené zahřmění. Bouře byla blízko, někdo zaklepal na dveře. Ohlédli jste se a dovnitř vsunul hlavu Alex "Ahoj. Hele... Bary. S klukama naproti hrajeme karty o peníze. Kdyby jsi se chtěl přidat tak přijď."pak pohlédl na tebe, usmál se "A myslím, že kdyby jsi chtěla i ty tak by kluci nic nenamítali."pak zase rychle zmizel, nejspíš aby na něj kluci nečekali nebo mu v době jeho nepřítomnosti nekoukali do karet. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Lehce přikývnu, když se následně ozve hřmění a taky klepání na dveře. Na Alexe se usměju a nechám Baryho, ať se spolu domluví, jak sám chce. Tiše se zasměju, když Alex tak rychle zmizí, a podívám se na Baryho. "Umíš skvěle pofoukat kterékoli místo..." Poznamenám dvojsmyslně, ale zvážním. "...ale podívej se mi na ta žebra." Požádám naprosto seriózně a stáhnu košili. Rukou přejedu po klíční kosti a zkusím se podívat, jestli se mi už dělá modřina nebo ne. Stejně to udělám se žebry a i tady syknu, když se jich dotknu. Bolí to a nebudu hrát hrdinu, že nebolí ani trochu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Plácnul bych se do čela, kdybych zrovna nedržel v ruce ty karty. Co s ním Lily sakra drží, nebo spíš drželo, když je takovej trouba, že ani nepozná, že mu na hlavě rostou parohy jako dvanácterákovi. Nebo to je možná tohle? Ale mě do toho vlastně nic není, takže nad tím jen imaginárně mávnu rukou a s uznalým hmm... si prohlédnu obrázek srdcové královny. Zrovna bych si chystal zamnout ruce, jak se mi to daří, když se ta loď tak parádně zhoupne. Vlastní hrdost mi sice nedovolí přiznat, že by se mi z toho mohl zvednout žaludek, ale je pravda, že ačkoliv jsem poslední dobou trávil hodně času na lodi, za bouřky to nebylo. Takhle akorát shrábnu, co jsem vyhrál, aby se mi výhra náhodou nechtěla rozkutálet po prkenech podlahy, až to houpání ještě ze sílí. Pokusím se neslyšet skřípání prken, abych nezačal přemýšlet nad tím, jestli se tahle skořápka třeba nechystá rozpadnout. "Pokračujem, pokračujem." Zazubím se v tom správném gamblerském rozpoložení podpořeném ještě trochou toho alkoholu, o kterém jsem si jistý, že ho Thomas šlohnul kapitánovi ze soudku, a znovu posunu do středu svoji vlastní sázku. Naštěstí krizovou dobu, kdy jsem byl schopný prohrát i košili a boty mám už za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jistě. Hned se ti na to podívám."řekl "Necukej se moc."řekl a začal se opatrně dotýkat tvých žeber a i když to bolelo, tak se nezdálo, že by byl nějak znepokojen. "Bude to dobré. Máš je jenom naražené. To namažeme. Dáme obklad, lehneš si a bude zase dobře."řekl a narovnal se. "Hezky se polož."pobídl tě a zase se sklonil ke své brašně a vytáhl lahvičku s mazáním. Potřel ti tím žebra "Teď jenom ty obklady a je to dobrý. Do zítřka budeš jako rybička."znovu se k tobě sklonil, ale tentokrát tě krátce políbil. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Zábava se rozběhla. Thomas odněkud vyhrabal harmoniku a než jste mu ji sebrali tak vám trýznil sluch. Díky alkoholu jste se dostali do nálady a tak ani to houpání a skřípání prken nevnímali. Tedy až do doby než přímo nad vámi zahřměl hrom a loď se povážlivě naklonila na stranu, že jste se trochu sklouzli po podlaze, ale kapitán to rychle zase vyrovnal. "Tyjo... už jsem se myslel, že budeme plavat břichem nahoru."postěžoval si Hans a zvedal se na nohy, jeho to srazilo na zem. "Nedalo by se sehnat ještě kapka alkoholu? Zdá se že jsme to už vypili."řekl pak a zvedl prázdnou láhev. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Když se klukům nakonec podaří sebrat Thomasovi harmoniku, docela ochotně nahradím jeho mizernou hudební produkci spolu s Alexem svým vlastním vyzpěvováním námořnických odrhovaček. Vzhůru na palubu, dálky volají Jestli se to s námi má potopit, tak ať je to zvesela. A popravdě, přes ten alkohol v krvi mi to začíná být vcelku jedno, jen někde vzadu v hlavě sedí ostražitost, abych v případě nutnosti zase rychle vystřízlivěl. Jakmile to s námi tak zahoupá, přestanu vyzpěvovat další pirátskou odrhovačku, někde u slov "Hóóóóóďte ho přes palubu, hóóóóóóóďte ho přes palubu." a máchnu rukou do prostoru, abych narozdíl od Hanse dokázal udržet rovnováhu a nezkulil se na podlahu. "Hansi, Hansi... takhle se tady válet." Zavrtím hlavou už s trochu přiopilým tónem a dokud sedí, poplácám ho přátelsky po hlavě. Pomoct mu nezkusím, kdyby měl náhodou nějakej hloupej nápad, a místo toho se poškrábu na hlavě, když poukáže na fakt, že ačkoliv na moři, jsme vlastně na suchu. "Dobře, dobře, dojdu najít další, zatímco náš kapitáááán" Protáhnu při dalším, tentokrát menším zhoupnutí, "Tak hrdině zápasí s bouří." Vstanu, přiměju podlahu, aby se houpala míň, a za menšího rachotu způsobeného přelézáním Thomase, co se rozhodl rozvalit na tom nejnevhodnějším místě, vyrazím ke dveřím a s cigaretou v koutku se vydám prohledat jestli ve skladu není nějaká opuštěná láhev, co by se dalo vypít. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Udělám, co řekne, a snažím se moc necukat. Jenomže ta žebra nepříjemně bolí a tak se mi to nepovede docela dobře. Tedy tak dobře, jak by to šlo za jiných okolností. "Uh, díky." Počkám, než to všechno dodělá. Ta pusa byla příjemná. Jenom mě zamrzí, že nějak nemám dost sil na kvalitní pokračování, kterému bych se za jiných okolností nebránila. Jenom ten řev, co by akréři označili za zpěv, mi kazí náladu. Mám pocit, že hoši u hraní karet nějak oslavovali a dostali se do stavu, že zazpívají docela všechno a ještě falešněji než za střízliva. Takže by se v kvalitní chvilce taky mohly rozrazit dveře a v nich by mohl stát třeba Thomas. V tom lepším případě. A to není zrovna nejlepší. "Přidáš se k nim?" Kývnu s úsměvem hlavou ke dveřím, když uslyším obzvlášť táhlé kňučení. Nebudu odhadovat, od koho to šlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jasně! A až se vrátíš... tak na jeho... boj s bouří musíme připít!"zavolal za tebou Hans se smíchem. Vydal jsi se najít další pití, slyšel jsi jak tví spolupijáci zase začali něco zpívat a až po chvíli jsi zjistil, že je to nějaká klasická, oplzlá odrhovačka. Proklopýtal jsi se noclehárnou, kde se muži co nebyli potřeba na palubě snažili nějak zabavit a nemyslet na hrozbu v podobě bouře. Bavili se podobně jako ty s kluky. Jen nebyli tak opilí. Našel jsi sklad, kde po pár zakopnutí a bouchnutí se do nohy nebo boku jsi našel skrýš s alkoholem. Ze sudu co už byl naražený jsi si odpustil alkohol do prázdných láhví co jsi si přinesl a šel jsi zpět, kde jste pokračovali v blbnutí dokud jste únavou a díky alkoholu neusnuli. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Podíval se na tebe a pak na dveře, zavrtěl hlavou "Zdá se, že už jsou ve stavu, kterému se neříká v náladě. Ale to po tom. Ne... přinesu tu obklady a jestli mě nebudeš vyhazovat, tak bych tu s tebou zůstal než usneš."jemně ti stiskl ruku ve své a vstal "Za chvíli jsem zpět."odešel pro obklady. Když otevřel dveře viděla jsi jak naproti vypuká veselí, Thomas tam hrál na harmoniku a ostatní se mu ji snažili sebrat. A kdyby tě všechno nebolelo nejspíš bys jim šla pomoci, protože Thomasovi to vážně nešlo. Bary se brzy vrátil a dal ti na bolestivá žebra obklady "Tak... je to. A rozmyslela jsi si to? Můžu tu s tebou zůstat a být tvůj strážce snů?"opatrně tě přikryl. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jistě. Rád."řekl a sundaval si boty. Pak zaváhal a přešel ke dveřím, které zamkl "Pro jistotu. Kdyby sem náhodou chtěl přijít Hans můžeme říci, že jsem zamkl, aby nikdo neviděl svlečenou."řekl ti a pak se k tobě vrátil. Chvíli se váhavě díval a hledal kam si lehnout "Mrzí mě to, ale budeš se muset posunout. Nerad bych tě pak nedopatřením zalehl a způsobil ti bolesti."počkal jen co se trochu posuneš a lehl si vedle tebe. Vzal tě za ruku, políbil tě do dlaně a pak si s tebou propletl prsty. "Teď můžeš klidně spát. Já tě pohlídám."slíbil ti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro Takže tentokrát stačím usnout dřív, než se propiju do své agresivní fáze ožralosti. Tím hůř, protože se to nutně projeví, až vstanu. Tím spíš, že ti zmetci si troufnou usnout rovnou v mé kajutě, takže jestli bude nějaké ráno, budu mít tisíc a jeden důvod všechny je řádně nakopat a nezdvořile vyprovodit. Co se týče Alexe, tak to bude minimálně tisíc a tři důvody, když se vzbudím s děsivou bolestí hlavy a s jeho vlasy v obličeji, jak se sketa rozhodl využít mou postel ke spaní, bez ohledu na to, že už na ní ležím já. Že si bude svůj žal z alkoholu léčit tím, že se ke mně bude tulit, bych nikdy nehádal. Vědět to, spím na zemi. Fyzický kontakt mi sice chybí, ale když už něco blonďatého v posteli, tak ženskou a ne chlapa. Zavrčím nevrle, když si uvědomím, jaká nastala situace a jen se v duchu pomodlím, aby Thomas ještě chrápal, protože tohle by mi předhazoval do konce mého života. "Alexi..." Využiju volné ruky, na které mi neleží a zatřesu s ním. "Zlatíčko, vstávej a vypadni." Pokusím se zbavit jeho přítomnosti, co nejrychleji. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Naštěstí, Thomas stále chrápal a dosti hlasitě. Takže tohle aspoň neuvidí a nebude ti to do konce života předhazovat. Už jsi si i představil, jak jako staříci sedíte v křeslech a on se ti stále kvůli tomu posmívá. Začal jsi budit Alexe, který jen zamručel tak jsi s ním musel znovu zatřepat a až pak konečně rozlepil jedno oko a pohlédl na tebe. Hned ho zase zavřel, ale nakonec jeho mozku to trvalo jen pár sekund než mu došlo co vidí. Znovu oči otevřel a pohlédl na tebe, první zaostřil a pak vykulil oči. Rozhlédl se "Sakra..."rychle se od tebe štítivě odstrčil až spadl z postele. První dopadl na zadek a nohy mu trčeli nahoru než se odplazil dál od tvé postele. "Fuj... fuj..."pohlédl na tebe "Tohle zůstane jenom mezi námi. Nikdy se to nestalo. Ano?"a promnul si bolavé spánky. "Ježiš... kolik je hodin?"zeptal se. Vyhlédl jsi z malého, kulatého okna, ale kromě mlhy husté jako mléko jsi neviděl vůbec nic. Netušil jsi kolik tak může být hodin. Ani přibližně. Jen že je den. Postřehl jsi, že Thomas už nechrápe. Nejspíš jste ho svým tlacháním probudili, ale ještě se neměl k tomu aby se nějak zvedl nebo dal najevo vědomí. Nejspíš by si právě přál být zase v nevědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro To sakra, možná ještě i to štítivé odsrčení bych pochopil, ale v momentě, kdy spadne dolů z postele a ozve se to jeho fuj, spustím nohy z postele a řádně ho přišlápnu, aby si podobná citoslovce odpustil. Na to jsem moc ješita, abych si to od něj nechal líbit. "To si piš, že se vo tom nebudu nikde šířit, hade." Zavrčím a přestanu po něm šlapat, ne proto, že bych ho chtěl ušetřit, ale protože mě odrovná moje vlastní kocovina a já se musím opřít o stěnu kajuty. "Sakra." Zakleju a schovám hlavu do dlaní. "Nevím." Odpovím na dotaz ohledně hodin a vyhlédnu okýnkem ven, jen abych zhodnotil, že je tam zatraceně hustá mlha. A mlha na lodi nikdy neznamená nic dobrého. Šlehnu očima k Thomasovi, když tak podezřele přestane chrápat, ale po bližších okolnostech nepátrám. Jestli něco viděl a zkusí o tom ceknout, postarám se o to, aby si ta jeho Roxana už nikdy neužila ani jeho jazyka ani jiných částí těla. Ačkoliv se mi ani v nejmenším nechce a tenhle stav by bylo nejlepší zaspat, nutnost je nutnost, a tak přeci jen trochu nejistě vstanu a ještě méně jistě a s klením vyrazím na palubu. Obhlédnout škody na posádce a lodi a provětrat si hlavu z toho zkaženého vzduchu, jaký vládle tady v tomle camrlíku. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro "Jistě. Rád."řekl a sundaval si boty. Pak zaváhal a přešel ke dveřím, které zamkl "Pro jistotu. Kdyby sem náhodou chtěl přijít Hans můžeme říci, že jsem zamkl, aby nikdo neviděl svlečenou."řekl ti a pak se k tobě vrátil. Chvíli se váhavě díval a hledal kam si lehnout "Mrzí mě to, ale budeš se muset posunout. Nerad bych tě pak nedopatřením zalehl a způsobil ti bolesti."počkal jen co se trochu posuneš a lehl si vedle tebe. Vzal tě za ruku, políbil tě do dlaně a pak si s tebou propletl prsty. "Teď můžeš klidně spát. Já tě pohlídám."slíbil ti. Leželi jste vedle sebe až jsi usnula. Další den Když jsi se probudila, zjistila jsi, že Bary stále leží vedle tebe a spí. Zaposlouchala jsi se, ale kromě občasného zaskřípání dřeva jsi neslyšela nic. Bouře asi už skončila. Rozhlédla jsi se, několik tvých věci spadlo na zem jak se asi loď při bouři houpala, ale to se dalo přežít. Opatrně jsi přelezla Baryho, sice tě tělo stále bolelo, ale byla to taková ta tupá bolest, kterou vnímáš jen okrajově. Vyhlédla jsi z kulatého okénka a zjistila jsi že venku je mlha. Mlha hustá jako mléko, viděla jsi moře asi tak metr před tebou, ale dál už byla jen mlha. |
| |
| soukromá zpráva od Oceána pro Nakonec jsi první vyrazil na latrínu, to bylo nutnější. Pak jsi teprve šel podívat se na posádku a trochu se nadýchat "čerstvého" vzduchu. Vešel jsi do části lodi sloužící jako noclehárna a jídelna zároveň. Námořníci spali ve svých sítích, že ti div z toho chrápání nezalehly uši. Užívali si svůj zasloužený spánek, kdo ví jak dlouho bojovali s lodí. Na zemi bylo spousta rozházených věcí, misky, měděné číše, oblečení, převrhnutý sud a další drobnosti. Vylezl jsi na palubu, která byla zalitá mlhou, zhluboka jsi se nadechl vzduchu. Byl chladný a cítil jsi v něm vlhkost s takovou tou měděnou příchutí. Rozhlédl jsi se, ale zde jsi nikoho neviděl. Plachty byli schované a paluba ještě vlhká. Šel jsi dál na příď, kde byl jeden námořník co vytíral ty největší louže na palubě. Šel jsi rovnou do té budky, kde bylo schované kormidlo. Jediný kdo tam byl byl kapitán. Podíval se na tebe a kývl hlavou na pozdrav. "Zatracená mlha. Objevila se hned, jak bouře zmizela. Nemůžeme se ani hnout."řekl a vstal poklepal prstem na kompas "Nemluvě o tom, že nefunguje ani jeden kompas. Ta bouře musela být magnetická."viděl jsi, že kapitán má starosti. |
| |
| soukromá zpráva od Kira pro "Zkurvený počasí...." Zasyčím poměrně vztekle do nepříjemné mlhy a na svůj stav se poměrně opatrně vydám směrem, kde tuším kormidlo. Nejspíš budu starej paranoik, ale stejně z té mlhy nemám ani trochu dobrej pocit. Slova kapitána o nefungujícím kompasu mi pak přijdou jako poslední hřebíček do téhle plovoucí rakve. "Hm.... to se ale stává málokdy, ne?" Zeptám se a mrknu na ten kompas. Magnetická bouře... To smrdí. A já si po těch pár měsících na lodi začínám připadat, že návštěva za kterou plujeme o nás ví a nechce, abychom dopluli a tohle klidně může být jeden z pokusů, jak nás zastavit. "Uvidíme, co uvidíme, až ta mlha přejde..." Zabručím a zdekuju se ještě kus dál na záď. Někde si tam sedat do toho mokra nemá smysl a tak se jen opřu o zábradlí a zůstanu poslouchat mlhu a líné šplouchání vln o loď, než se ujistím, že jsem mimo centrum pozornosti a budu se moct pokusit s tou mlhou něco udělat. A to i přes to, že magie vzduchu, nebo jak tomu Septim říkal, tak nějak není můj hrnek kafe. Ale na rozfoukání trochu silnějšího větříku, aby se ty šedé chuchvalce roztrhaly a zmizely, by to stačit mohlo. Pokusím se aplikovat to Septimem naučené zaklínadlo i přes všechny ty nepříjemné následky, jaké to na mě bude mít. Ale nějaká oběť je vždycky nutná a jestli to pomůže, tak to případné zvracení a únavu třeba i přežiju. |
| |
| soukromá zpráva od Lily pro Naprosto poslušně jsem se posunula, i když jsem to musela doprovodit nějakým tím hekáním a funěním, jak jsem měla potřeba chránit potlučená místa. Spánek ke mě přišel mnohem rychleji, než jsem si pamatovala, že se mi kdy stalo i po velkým kvalitním milování. Dost možná k tomu přispěla i Baryho velká dlaň přitisknutá k té mojí. Vždycky jsem měla slabost pro tyhle něžné dotyky. Probuzení provází to měkké houpání lodi, na které jsem si za tu dobu na moři zvykla. Že vedle mě Bary stále ještě spí, ocením neuvěřitelně něžným pohledem. Zvednu ruku a prsty mu lehce projedu vlasy. Teprve potom se zvednu z postele, opatrně ho přelezu, abych ho neprobudila, a vykouknu z okénka. Trochu se poškrábu ve vlasech noční košili vyměním za něco trochu teplejšího. Vlasy nechám rozpuštěné, když vyklouznu z pokoje, abych se podívala na palubu. "To by mě zajímalo, jak teď poznáme správnej směr..." Zamumlám si víceméně jenom pro sebe, když vylezu na palubu se rozlédnu se. Všude mlha. Pořád se ještě maličko krčím, jak mám potřebu si chránit potlučená žebra a klíční kost. Přesto to už nebolí tolik jako včera, takže budu muset Barymu nepochybně poděkovat za ty obklady. |
| |
| Paluba - Kira Začal jsi zkoušet svou sílu aby jsi rozehnal tu protivnou mlhu. Po chvíli jsi cítil jak začíná proudit energie, o další chvíli jsi cítil jak začíná foukat jemný vítr, který pomalu sílil, naštěstí jsi ho dokázal ovládat natolik aby jsi mohl usměrňovat jeho intenzitu. Oblaky mlhy se začali převalovat, pohybovat. Pokračoval jsi a mlha začala opravdu řídnout, už jsi začínal vidět vodu a i slunce začalo pronikat skrz mlhu. Paluba lodi již byla také dobře viditelná když tu se ozval zvuk jakoby se trup lodi začal dřít o mělčinu, pak celá loď nadskočila a ozvala se rána jako když se láme dřevo a nakonec se loď celá nepatrně nahnula na stranu a už tak zůstala. Kapitán vykřikl rozkazy, někdo běžel probudit posádku, na lodi začínalo být živo. Muži vylézali z podpalubí a jali se zjišťovat co se děje. Mlha se ještě trochu rozptýlila a ty jsi začínal vidět co způsobilo tenhle povyk. Přistáli jste u nějakého ostrova, nebo spíš jste uvízli na mělčině blízko bílé pláže. odkaz Paluba - Lily Prošla jsi podpalubím, kde byla většina posádky a spokojeně spali. Vyšla jsi na palubu, bylo celkem chladno, ve vzduchu byl cítit cín a cítila jsi jak vdechuješ vlhkost. Vydala jsi se na průzkum lodi, moc lidí zde nebylo, jak jinak. Po probděné noci kdy zápasili s mořem, což ty jsi zaspala, si dopřávali odpočinek. Jen pár mužů bylo stále na nohou a vytírali vodu z paluby. Ani jeden tě nepozdravil, nemohla jsi jim to mít za zlé, jistě by raději už také spali. Nahlédla jsi na kapitánský můstek, kde samozřejmě nebyl nikdo jiný než kapitán. Najednou jsi cítila vítr, jemný a později silnější, mlha se začala trhat, paluba začínala být zřetelnější, už jsi viděla její začátek i její konec. Mlhou začalo pronikat slunce a na zádi jsi uviděla stát Kiru. Po chvíli váhání jsi se vydala k němu, ale v tu chvíli se ozval skřípot jak trup lodi narazil na mělčinu, loď poskočila div tě to nesrazilo na zem, ozvalo se praskání dřeva a nakonec se loď naklonila na stranu a už se nenarovnala. Vypukl zmatek, muži začali vylézat z podpalubí jako mravenci z mraveniště a jali se zjišťovat co se děje. Objevil se i Bary, ještě s ospalým výrazem. Hned vyrazil k tobě, vzal tě lehce za ruku, jako kdyby ti chtěl pomoci udržet rovnováhu což byla na nakloněné podlaze celkem legrace. "Ahoj. Jsi v pořádku? Co se děje?"ptal se zmateně a rozhlížel se. Než jsi stačila něco namítnout, mlha ještě více prořídla a uviděli jste, ostrov. Krásný, zelený ostrov který se jakoby odnikud objevil. A nejspíš jste uvízli právě díky němu. odkaz |
| |
| Loď Být to voda, asi je pro mě celá ta manipulace o něco lehčí. Takhle mi po chvíli začne po spáncích téct pot a prsty se začnou třást vysílením. Čerpat z vlastních zdrojů víry, když jsem takový bezvěrec, je vážně namáhavé. Ale stačí to. Minimálně na to, aby byla zase vidět hladina moře a slunce na obloze. Jenže jak se zdá, přišel jsem se svým geniálním zásahem příliš pozdě. Když mě náraz lodi na mělčinu málem shodí do vody, zvolím jediný možný způsob, jak to celé překonat. Není to příliš důstojné, ale jednoduše si sednu na prkna paluby, zády se opřu o zábradlí a potlačím slabost, co se zákeřně dostaví vzápětí po mém kouzelnickém vystoupení. Lily s Hansem, kteří mi už bůh ví jak dlouhou dobu, snad ne příliš, straší v zádech, si ani nevšimnu. Místo toho zalovím v kapse košile pro krabičku cigaret a jednu vylovím zuby. První dvě sirky mi vypadnou z prstů, než se mi konečně podaří zapálit si. O hemžení na palubě se nějak zvlášť nestarám, přednostně se pokusím dostat do plic trochu nikotinu. Teprve až se to hemžení trochu uklidní, kapitán nebo Hans s Alexem nařídí průzkumnou výpravu po ostrově, a až se nebudu cítít jak vymačkaný citrón, možná pak se zvednu a přidám k ostatním. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR