Andor.cz - online Dračí doupě

Skullkeeper - 19. května 2006 21:41
	Kazda cesta ma svuj zacatek a tak samozrejme i ta nase. A prave o nem je tohle dobrodruz stvi. Chteli jste nekdy vedet jak se setkali Pistec, Neratin a sestry Ys a Viridiana? Ted mate moznost nejen to zjistit, ale dokonce ovlivnit. Takze vzhuru do dobrodruzstvi jeste nez prisla temnota.

Skullkeeper - 23. května 2006 13:31

soukromá zpráva od Skullkeeper pro Poslednich nekolik dni bylo opravdu zvlastnich. Ani ve snu by te nenapadlo, ze jeste nekdy uvidis svoji sestricku - Ys. A pak najednou... Musela to byt vule Pramene, ze ji zranenou prinesli zrovna sem. Chudinka, kdo ji jenom mohl udelat neco tak oskliveho? Neco se v ni zmenilo, citis to z ni, je to neco.... ... neco spatneho, ale je to tvoje sestra. Musi to byt tim.... ....urcite mela tezky zivot, nic jineho, proste to jen nemela lehke. Hlavni je, ze je tady, jsme zase spolu, to je dulezite. Tohle vsechno se ti honi hlavou kdyz neses veceri do jejiho pokoje. Ale vis ze jeji usmev a jeji pohled te uklidni a zaplasi vsechny pochybnosti. Potichu oteviras dvere, aby jsi ji nevzbudila kdyby nahodou spala. Je porad jeste moc unavena, i kdyz uz se zotavuje skvele. Vstoupis dopokoje a.... .... nad Ys se nekdo sklani. Mozna ji prisla nektera ze sester zkontolovat. Uz uz se chystas neco rict kdyz si vsimnes zablesku ostri. Ne moje sestra, to ne. Ted neni cas na myslenky, ted neni cas na strach. Hlavou ti projede pocit zloby, nenavisti. Nenavisti k tomu odpornemu cloveku ktery ti chce vzit tvoji sestricku. Ten pocit te zaplavi, je uplne novy a je tak silny, takova sila takova moc. Vzdycky vas ucili ze to neni spravne, ze to jsou spatne pocity ale Ys... Ne nesmi to udelat, musis ho zastavit. Temer si ani neuvedomujes kdyz v mysli natahnes svoji duchovni ruku a sevres ji kolem jeho srdce a sviras stale silneji a silneji a pak.... ...Je to jako probuzeni. Stojis tam jen tak a ziras na to telo, na telo muze ktereho jsi prave zabila. Jsi unavena, srdce ti bije divoce, jako kdyby jsi bezela po schodech do veze, ale v hlave je najednou uplne prazdno, tak prazdno..........

Skullkeeper - 23. května 2006 13:42

soukromá zpráva od Skullkeeper pro Spis, spis a vis o tom. Ve snu proletas udalostmi poslednich dnu. Pronasledovani, zbesily utek, pak schovavani se. Kolikaty to byl? Tezko rict. Kolik uz jich neuspelo a zustali lezet nekde v kaluzi krve nebo zirajic na vnitrnosti, ktere se jen marne snazi udrzet uvnitr rukama zatimco jim s nimi utika i zivot z tela. Ty prekvapene pohledy kdyz jejich obet se stala jejich zkazou. Pak ale zmenili pristup, vetsi skupiny, valecnici a ne zabijaci, stopari, psi. Vyzkouseli skoro vsechno, ale zatim zijes. Posledne to ale bylo o fous. Ten posledni jen tak tak minul neco duleziteho. I tak to bylo vazne zraneni. Uz jsi myslela ze je po vsem. A pak? Nekdo ti pomol - jen tak, dokonce te ani neokradl a zavezl te do klastera Pramene. A tam? Viridiana, krasna mala Viridiana. Tvoje sestricka. No dobre mozna uz neni tak mala. Boze, jak dlouho si ji nevidela. Ale co, co ji mas rict. jenom ji zbytecne vystavuujes nebezpeci. Najednou se v tvych sneh zatahne, jako by slunce zakryl nejaky mrak. Ale on to neni mrak. ruce vraha se pomalu priblizuji. Vis ze se musis probudit, musis se probudit, musis se probudit.... Procitnes. Ticho, jen preryvany dech tam u dveri. Viridiana, sestricka. Chces se zvednout, ale nemuzes, neco ti brani. Telo. Mrtve telo. Znovu se otocis pohledem k Viridiane a pohlednes ji do oci, pak pochopis.......

Ys - 23. května 2006 14:16

soukromá zpráva od Ys pro Na posteli se nadzvednu na loktech, oči jen chvíli ještě zastřené spánkem, situace v místnosti mě ale rychle probere. Jen přelétnu pohledem to zhroucené tělo a v očích není nic než uspokojení a jistý nezájem - teď už nebezpečný není ... Pak pohlédnu na tebe. Nyní se v mých očích zračí něha a láska a vděk. A taky obavy, obavy o tebe. Zůstala jsi tady v klášteře. Tobě se tady, narozdíl ode mě, líbilo. Zasvětila jsi svůj život službě lidem. Vím, viděla jsem ti to na očích, zůstala jsi čistá ... laskavá, milující ... A ... a teď jsi zabila ... kvůli mě. Sakra, to mě museli přinést zrovna sem?! Převrátila jsem ti život naruby a teď z něj musím zase zmizet ... Než o svůj život kvůli mě přijdeš ... Vstanu z postele, trochu ztěžka, tělo a svaly po dlouhém pobytu na lůžku neposlouchají tak, jak by měly. Dojdu k tobě, vezmu tvé ruce do svých dlaní. "Di ..." hlas mám zastřený a slova jen neochotně opouští mé rty. "Je mi to líto ..." pohlédnu na nezvaného návštevníka zhrouceného na podlaze. "Děkuji ti ..." zamračím se, neumím vyjádřit lépe, jak moc jsem ti vděčná, jak moc si vážím toho, že jsi mě takto zachránila. A možná se mračím i kvůli tomu, co říkám vzápětí. "Musím zmizet ... Kde mám věci?" poslední slova skoro šeptám, pohled upřený na zem, nedokáži se ti teď podívat do očí.

Viridiana - 23. května 2006 14:45

soukromá zpráva od Viridiana pro Cesty Pramene jsou nevyzpytatelne, a kdo vi, kam se zkrouti a zatoci... kdo z lidi se muze odvazovat tvrdi, ze je zna... Urcite, kdyz jsi odsud utikala, Ys, jsi netusila, ze se sem vratis... a urcite ne takhle... Co se s tebou stalo, sestricko? Co se to s tebou prihodilo? Nemela jsi tezky zivot... nemohlo to byt nic snadneho, byt tam venku, zit tam venku... tim spise sama... Ted uz se nemusis bat, ted jsi tady, a v klastere je klid a bezpeci, uvidis... Treba... treba tady ted uz zustanes, treba pochopis... ... treba je tvoje cesta se sem vratit, vule Pramene, ktery te sem privedl, ktery te zavedl znova sem... mohli te prece zanest kamkoli, mohlo se to prihodit kdekoli, svet je velky... Co se ti stalo? Kdo a proc ti ublizil, sestricko? Ted uz je to jedno, dulezite je, ze jsi tady, a ze jsme spolu. Nic dalsiho ted dulezite neni, je to minulost, a minulost je za nami... ----- Co?! Kdo to je?? ... To prece... to ne...!! !!... to ne...!! ... sestricko!... Ys! ----- To ne... Co se to... ne, co se to - co jsem to... ne to, ne co se to, nic se nestalo, ja jsem udelala, ja, ne to... ja to udelala, ja ho - zabila !?!?... ... zabila... ... skutecne... ... nikdy se to nemelo stat... nikdy... ... ne to - ty... nikdy jsi to nemela udelat, nikdy... nemela jsi zabit... to prece... nejde, zabit, nesmis zabit... ... ale - nemohla si ho nechat zabit Ys... ... co je spravne? ve jmenu Pramene, u Pramene, co ted je spravne? co bylo spravne?... ... nemela jsi zabit, nikdy, ale nemohla jsi nechat zabit Ys... ... co ted je vlastne spravne?... .... zmizet?... chce zmizet?... nemohu tady zustat... ne ted, ne takhle... nemohu tady zustat po tom, co se stalo - ne po tom, co se stalo, po tom, co jsem udelala... nemohu zustat v klastere po tom, co jsem udelala...

Viridiana - 23. května 2006 15:58

soukromá zpráva od Viridiana pro Stojim v mistnosti, u dveri, ty jsou pootevrene, a u nohou se mi vali tac s jidlem... zrejme jsem ho upustila. Ale vypada to, ze to mne ted absolutne nezajima, ze vecere, kterou jsem ti zrejme nesla je ted to posledni, co by melo moji pozornost a cemu bych prikladala dulezitost... i kdyz je ted na zemi, kde se zmenila v abstraktni hromadku neceho zaliteho necim, lemovanou strepy. Divam se na tebe a na to telo u postele. No, vice na to telo u postele. Tvar mam bilou, bilou stejne jako zed, pred kterou stojim, a oci velke a vytrestene. Vypadam dost mimo, ponorena nekam, kam za mnou nikdo nemuze... Jednou rukou si pridrzuji sukni, druhou mam sevrenou v pesticku, zvednutou u obliceje, a zmoulam a okousavam si klouby na prstech, jako bych se pokousela potlacit vykrik nebo si pokousela zpusobit si bolest, nebo se pokousela se tak vzpamatovat a pochopit, co se stalo a co se deje - a co mam delat... Udelam krok zpatky, narazim do dveri, a ty se s neprilis hlasitym tresknutim zavrou. Zustam o ne oprena, vypada to, ze kdyz bych se o ne neopirala, ze se zhroutim, da se rict, ze na tech dverich tak trochu castecne lezim, a kolena mam ponekud vratka. Necham se od tebe vzit za ruce, naprosto bez odporu, a podivam se na tebe tema vytrestenyma ocima, ze kterych ted cisi zoufalstvi. Nejakou dobu jsem tise, mozna uz zacnes premyslet nad tim, jestli te vubec vnimam. "Ja ho... ja ho zabila..." oznamim ti. Septam, jako bych se to bala vyslovit nahlas, jako bych neverila, ze je to pravda, natoz, ze to dokazu vyslovit - ze se vubec neco takoveho mohlo prihodit, ze se neco takoveho vubec mohlo stat, ze jsem neco takoveho ja skutecne udelala. "On... je mrtvy..." dodam stejnym hlasem a zavrtim hlavou, divoce a zoufale. A pak se podivam nekam za tebe, zrejme na to telo u postele.

Ys - 23. května 2006 16:08

soukromá zpráva od Ys pro Jo zabila jsi ho ... Holka ... sakriš, no tak ... Neudělat to, jsem mrtvá já ... Já vím, chápu, tvůj první zabitý ... Taky mi nebylo dvakrát, když mou rukou vyhasl první život ... Pak už to šlo samo ... No, ale to nebude tvůj případ, vsadím se, že u tebe žádný další nebude ... Musím zmizet ... Ale co ty? To tělo tady ... jestli zjistí, že jsi ho zabila ty ... Mohla bych mu ještě probodnout srdce dýkou a svést tak stopu k sobě ...

Skullkeeper - 23. května 2006 16:09

soukromá zpráva od Skullkeeper pro Sedis v zatuchle putice a rozhlizis se po lokalale. Misto bylo zvoleno peclive tak, aby ti, co u nej sedi nebudili prilis pozornosti. At uz je ten clovek kdokoliv, tak vi dobre co dela. Pohledem znovu prejedes listek. "Slysel jsem ze mate zajem o praci. Zitra v deset vecer U Sudu. Hostinsky bude vedet." Pomalu dopijes pohar vina a pri objednavani nezapomenes mrknout na obsluhujici devce, jeden nikdy nevi. Ponocny prave obchazi a vyhlasuje desatou hodinu kdyz dovnitr vstoupi. Poznas ho na prvni pohled - nebezpecny clovek. Vypada az prilis nenapadne, prilis obycejne. Tvar, kterou si nikdo nezapamatuje. Tvari ti preletne lehky usmev kdyz se odhad potvrdi a muz zamiri ke tvemu stolu. Pozdarvis ho, ale on jen kyvne a posadi se. Jeho tvar je naprosto bez vyrazu. Sotva dosedne tak zacne mluvit. "Budete pracovat ve skupine. Jmeno je Ys, ale muze pouzivat jine. Pet stop sedum palcu, kolem sto liber. Tady je podobenka." S tim vytahne maly obrazek ktery ti podava. Je namalovany jen tuzkou a je na nem zachycena mlada divka. Nemuze mit moc prez dvacet. Jenom mrtva, zadni svedci. Naposledi ji videli kousek od Chydenhalu. Bude zranena, v blizkosti je klaster. Nepodcenujte ji. S ostatnimi se setkate rano tady. Po tom proslovu se mu v ocich objevi otazka a ceka. Tu otazku sice nepolozil, ale je jasne citit.

Ys - 23. května 2006 16:18

soukromá zpráva od Ys pro Pustím tvé ruce a chytnu tě za ramena. Trochu s tebou zatřesu, ne moc a ne bolestivě, jen chci, aby jsi se vzpamatovala. Aby jsi se podívala na mě. "Di ... no tak Di! Ano, zabila jsi ho - ale pamatuješ? Kdybys to neudělala, zabil by on mě ..." V očích bolest a lítost, lítost z toho, že jsi to musela udělat, že jsi tohle musela zažít. Mou tváří přelétne hněv. Vztekám se sama na sebe. "To já za to můžu, sakra!!! Nebýt mě ... Nechtěla jsem to, tohle ne ..." Povzdechnu si. "Di .., potřebuju své věci a musím odsud vypadnout ... Musím, i kvůli tobě, nechci, aby jsi měla ještě větší problémy." Tohle se mi neříká snadno a já rychle zase odvrátím pohled. Tak snadno je v něm vidět, jak mě bolí to, že sotva jsem tě našla, tak tě musím opustit. To, že tě mám zase ztratit. To, že jsem ti způsobila potíže. "Doneseš mi moje věci prosím?"

Neratin Ceka - 23. května 2006 16:19

soukromá zpráva od Neratin Ceka pro Trochu se protahnu a znovu se na mluvciho usmeju. Myslim ze by to slo, ale ta prace ve skupine? No nevim, uvidime co budou zac. Myslim ze jsem ale preslech to co me dost zajima a to je samozrejme cena. Apropo co to devce provedlo tak strasneho? Nevypada tak desive. Vezmu si od servirky novou sklenici a znovu na ni mrknu. Preci jen se zda ze tady budu nocovat a se spolecnosti vecer lip ubiha cas.

Skullkeeper - 23. května 2006 16:26

soukromá zpráva od Skullkeeper pro Pri zmince o penezich se prozmenu usmeje on, ale ten usmev zmizi pri tvych poslednich slovech. "Budme pokud mozno diskretni. Z doporuceni jste se mi libil a nerad menim sve postoje. Jedine co potrebujete vedet ze nekoho zabit dokaze bez problemu. Co se tyce penez tak tady je zaloha." S tim praskne na stul mescem. "Pokud ukol splnite, pak odmena bude stonasobna, ten koho zastupuji nerad utraci za neschopne. Myslim ze vite vsechno, Naschledanou." S tim se zvedne a odchazi, ale nakonec se preci jen jednou usmeje a doda "A preji prijemnou noc."

Neratin Ceka - 23. května 2006 16:38

soukromá zpráva od Neratin Ceka pro Pozoruju reakce mluvciho a ukladam si poznatky, jeden nikdy nevi, co se mu kdy jeste muze hodit. Kdyz prede mne mrskne vacek tak jej s klidem seberu a prejedu po nem rukou. Na to abych spocital obsah jej otevirat nemusim, ale stejne to udelam. Jen stezi zamaskuju prekvapeni, kdyz si zpocitam kolik cini stonasobek sumy kterou ted drzim v ruce. Holka holka, ty jsi musela vazne nekoho nastvat, pomyslim si ale tentokrat uz nereknu nic nahlas. Pak uz se mluvci zvedne a odchazi, ale jeho poznamka me znovu prinuti ulozit si jistou informaci do pameti. Navenek se vsak jen opet usmeju a take mu popreji dobrou noc. Kdyz uz je pryc tak znovu dopiju pohar a privolam si znovu obsluhujici divku. Jakmile mi ho prinese tak ji chytim za ruku a pritahnu ji bliz nez stihne zase odbehnout obsluhovat dalsi. Polozim na stul pred ni zlatou minci. "Zarid mi prosim u hostinskeho na dnesek nocleh." Usmeju se a vedle te prvni polozim jeste jednu. "A mozna ze bychom si pak mohli i popovidat az skoncis tady dole, nemam rad ticho a spatne usinam." Polibim ji na ruku a podivam se ji do oci. Nez ji pustim tak polozim na stul treti minci.

Skullkeeper - 23. května 2006 16:41
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro DIvka nevi jestli se ma divat na tebe, nebo na mince ktere se ve svetle lampy matne lesknou kousek od ni. Kdyz ji polibis ruku tak se zacervena a chvili jen tak stoji. Nakonec na ni zacne volat nektery z nedockavych hosti a tak rychle sebere mince a jenom kyvne hlavou nez zmizi.

Neratin Ceka - 23. května 2006 16:55

soukromá zpráva od Neratin Ceka pro Pohodlne se usadim a pozoruju deni v hostinci. jenom pomalu upijim ze sklenice s vinem. Nechavam myslenky jen tak volne plynout a obcas si nechavam dolit sklenici. Kdyz uz je vina tolik, ze povazuji tu zplacenou divenku za skutecnou krasavici ale porad jeste jsem schopen alespon trochu premyslet, tak si vyzadam klic a odejdu na pokoj, ktery jsem si zaplatil. Natahnu se na kavalec a tak jak jsem a chvili jen tak lezim. Nakonec se preci jen vysecu, ulozim zbrane a najdu vhodny ukryt pro penize co mam u sebe. Kdyz se nekdy po pulnoci ozve zaklepani na dvere tak uz skoro spim. "Je odemceno," reknu tak aby to divka slysela a znovu se usmeju. Trochu zabavy a zitra do prace. S tema penezma si budu moct dovolit lepsi servis,alle clovek nema pohrdnout tim co je. Zvednu se na loktech a pokynu divce ktera nesmele stoji ve dverich aby si lehla za mnou. A nakonec clovek nikdy nevi kdy se docka prijemneho prekvapeni.

Viridiana - 23. května 2006 17:04

soukromá zpráva od Viridiana pro Kdyz se mnou zatreses, je to totez, jako bys trasla hadrovou panenkou. Proste ti tak nejak zustavam v rukou, a hlava se mi kymaci dopredu dozadu, az kdyz jak jsem tesne u dveri do nich trochu uderi to vypada, ze to vnimam a cuknu hlavou, aby se to nezopakovalo. Ale svuj ucel to zrejme splnilo, zaostrim sve oci na tebe. Ty velke oci, ted vytrestene, plne smutku a zoufastvi, bolesti a soku a naprosteho nepochopeni. "... ja vim..." odpovim ti. Zjevne jsem tedy vnimala, co mi rikas. "Ja vim, ze ano... a... nemohla jsem te nechat zabit... ale... zabila jsem jeho..." Zase zvednu ruku, prejedu si ji pres oblicej, v unavenem gestu, tak unavenem, ze by spise prisluselo starence nad hrobem, kterou zivot uz proste opousti, nez mlade divce. A oci mam ted vlhke a jasne. "Nemuzes za to... udelala jsem to ja, je to moje vina, a mohu za to ja, jedine ja..." Je to stale sepot, znel by klidne, kdyz by neznel spise naprosto rezignovane a zlomene a plose. "Nemohu a nebudu se vymlouvat na nikoho nebo na nic. Zabila jsem ho ja. Ja... jsem vrah..." dodam, a to posledni je uz zase zaseptani, zoufale zaseptani, a v hlase se odrazi sok z vedomi tohoto. Chvili se na tebe divam, a pak prikyvnu. "Prinesu ti tvoje veci..." zopakuji tvoje slova, jako by to byla vec, ktere se muzu pridrzet v tomhle naprostem silenstvi.

Ys - 23. května 2006 17:47
	soukromá zpráva od Ys pro Vrah ... co ty víš o vrazích, holka ... To já bych ti mohla vyprávět ... Ale nebudu, ne, nemusíš vědět, že vrah je tvoje milovaná sestra ... No tak, seber se ... Nechce se mi tě opouštět, když si v tomhle stavu ... No tak, to bude dobré, to přebolí a tady za zdmi kláštera jsi v bezpečí ... Doufám ...

Ys - 23. května 2006 17:51

soukromá zpráva od Ys pro Potřesu nesouhlasně hlavou, rty přísně semknuté, než promluvím. "Tohle neříkej, Di. Ano, zabila jsi, ale vrah nejsi ... Vrah není ten, kdo brání sebe nebo někoho sobě blízkého. Vrah je ... někdo úplně jiný." zarazím se trochu, jako bych chtěla původně říct něco jiného. Pustím tvá ramena a zlehka tě pohladím po tváři. Usměji se na tebe. "Ty se z toho vzpamatuješ ... Jsi silná holka. A teď mi skoč pro ty věci, jo? Nemám moc času ..." zachmuřím se.

Viridiana - 24. května 2006 10:44

soukromá zpráva od Viridiana pro Podivam se na tebe tema smutnyma ocima, tema k uzoufani smutnyma ocima v bile tvari s nahle strhanymi rysy, jako maska, tak trochu jako posmrtna maska. "Kdo zabije, je vrah..." odpovim ti tise a zavrtim hlavou. "A ja jsem... zabila..." zase se pred tim slovem zajiknu, a dela mi problem ho vubec vyslovit. Zase zavrtim hlavou a zase si pretru rukou tvar. Oci jsou stale vlhke a ted uz nejen oci, jedna mokra stopa zacina stekat po tvari. "Nikdy jsem nic takoveho nemela udelat... mam ruce od krve, a to uz nikdy nesmyju..." zaseptam, a pak se odlepim od tech dveri, nohy se mi zcela zretelne klepou, stejne jako ruka, kterou saham po klice dveri. "...Hned je prinesu..." zamumlam a oteviram dvere, a vychazim ven z pokoje.

Ys - 24. května 2006 10:48
	soukromá zpráva od Ys pro Teď už ti neodporoju, alespoň ne slovně, jen nesouhlasně zavrtím hlavou. Když vycházíš z pokoje, vracím se k posteli.

Skullkeeper - 24. května 2006 10:57

soukromá zpráva od Skullkeeper pro Probudis se s lehkym bolenim hlavy. Vino nebylo prilis kvalitni a bylo trochu moc sladke ale preci jen uz sis navykl. V noci se zadne prekvapeni nekonalo. Divka byla tak vydesena, ze ti ji bylo skoro az lito a tak sis to zrovna prilis neuzil. Protahnes se, trochu umyjes v pripravenem umyvadle, obleces a vystojis a zamiris do lokalu. Hospoda je po ranu docela prazdna, jen u stolu kde jsi vcera sedel postava a poposedava skupinka muzu. takovych uz jsi videl mnoho, i kdyz po vcerejsim setkani ti jejich vyber prijde trochu zvlastni. Jsou to vetsinou rvaci, ale takovi ti, co radeji sahaji pro nuz nez. Moc se ti nelibi. Vudce poznas na prvni pohled. Je to vysoky a mohutne staveny chlapik s bradkou a jizvou na lici. V jeho pohledu vidis skryte silenstvi. tenhle chlapik nejspis miluje bolest - cizi bolest. Kdyz te uvidi vstupovat tak zamiri k tobe s naprazenou rukou. "Zdravim , ja jsem Lars. Dostal jsem pokyny ze mame pracovat spolu. Nelibi se mi to, mam rad svy chlapy, protoze o nich vim ze zvladnou co se jim rekne, ale za ty prachy sem ochotnej udelat vyjimku. Budes ale delat presne co ti reknu a kdy ti to reknu." Dokonci a zasklebi se pri tom.

Ys - 24. května 2006 10:58

soukromá zpráva od Ys pro Sotva se za Di zavřou dveře, rychle se přesunu k mrtvému útočníkovi a začnu jej systematicky prohledávat. Všechno, co by mohlo napovědět, kdo byl, kdo jej poslal, všechno, co by se mi mohlo hodit. Jestli je to profesionál, tak stejně moc stop nenajdu. A pak ještě tu kudlu do srdce, a» to není na Di ... Sakriš, jestli mě tady budou hledat a ví, že ona je moje sestra ... komu všemu řekla, že jsme sestry?! Budu se jí muset hned zeptat. Nemusela by tady být v bezpečí ... nechci, aby se jí něco stalo. Ale se mnou nemůže, to nebude v bezpečí určitě ... Vždy» já sama mám co dělat, abych pořád unikala, co teprve ona ... Nebojuje - musela bych dávat pozor ještě i na ni ... Ale zase - hledají jednu ženskou ...a ne dvě a ještě k tomu jednu kněžku ... No, uvidí se, podle toho, komu všemu o nás řekla ...

Neratin Ceka - 24. května 2006 11:03

soukromá zpráva od Neratin Ceka pro Prejedu pohledem vsechny sedici a pokyvu pri tom hlavou. pak soustredim pohled na prichazejiciho Larse. "Hezkej proslov," prohodim s usmevem a slozim si ruce zazady, "ale myslim ze se mi nelibis ani ty, ani tvi chlapi. A bohuzel nemuzu delat s nikym kdo se mi nelibi." S tim se k Larsovi otocim zady, i kdyz ruka nenapadne sjede k jedne z mych savli a povoli ji v pochve, abych ji mohl snadno vytasit. S timhle typem lidi mam svy zkusenosti a vim presne jak na tohle bude reagovat. Neni nad to, poridit si hned poranu spoustu nepratel. Navenek vsak delam, ze jsem si ho prestal vsimat a zamirim k hostinskemu ktery to cele sleduje. "Hej senkyri, potreboval bych si najmout nejakyho dobryho stopare, nevis o nekom?" Chvili cekam a kdyz se k nicemu nema tak polozim na vycep minci.

Skullkeeper - 24. května 2006 11:06
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro Skutecne toho neni prilis k nalezeni. Tmavy odev, maly mesec s nekolika zlataky, dyka ktera evidentne prodelala jedovou pojistku a za opaskem celkem dobre vyderena mala podobizna - tvoje.

Skullkeeper - 24. května 2006 11:25

soukromá zpráva od Skullkeeper pro Temer ani nestihnes polozit minci na vycep, kdyz ucitis Larse za svymi zady.... A Lars prozmenu temer nestihne zastavit, kdyz se tvoje savle jakoby zazrakem presune z pozice visici u pasu do pozice opirajici se hrotem o jeho hrud. Pomalu zavrtis hlavou. Lars se ohlidne po svych kumpanech a se zavrcenim vrati dyku, kterou drzel v ruce, zpet do pochvy a zacne pomalu couvat. "Dobra, jak myslis skrcku, ale pamatu si, ze si jeste zatancuju na tvy mrtvole." Hostinsky mezitim spusti ruku z obusku, ktery drzel pod pultem a sebere minci. "Vlastne zrovna nahodou jeden prespava u me ve staji. Je to takovy divny individuum, ale pokud je zrovna pri smyslech, tak je to prej skvelej stopar. No vsak uvidite." S tim ti pokyne abys ho nasledoval a provede te zadem kuchyni az ven a pak do staje. Zamiri k jednomu slamniku, na kterem se povaluje nejaky chlapik, ktery ovsem sam pripomina spis otep slamy, ktera ovsem jeste zazila velmi bourlivou noc. Hostinsky po ceste sebere vedro s vodou a ted ho bez nejakych velkych rozpaku vychrstne dotycnemu primo do mist, kde by se dal ocekavat oblicej.

Skullkeeper - 24. května 2006 11:37

soukromá zpráva od Skullkeeper pro Rozbehnes se po louce, zvlastni pocit, nervozita. Jsi nervozni z otevreneho prostoru. Rychle prebehnes k nejblizsimu stromu a obratne se vysplhas do koruny. Tohle je lepsi, mnohem lepsi. Zavrtis ocasem a packama si ocistis cumacek. Prebehnes po vetvi az na konecek a obratne otrhnes orisek... ... jsi veverka, zretelne si uvedomujes ze jsi veverka. Najednou strom zmizi. Roztahnes kridla a vyhledas stoupavy proud. Svym bystrym zrakem zahlednes veverku v korune stromu jak pojida nejaky orisek. Tise a zlovestne se vrhnes stremhalv dolu. jen nekolik okamziku a zatnes drapy do sve koristi.... .... jsi jestrab Zvednes chobot a zatroubis. Zakyvas usima a ocasem zazenes neprijemny hmyz. Pak sklonis chobot a otrhnes trs stavnate travy. .... jsi slon.... .... ruzovy .... vodopad Co tady dela vodopad? Probere te proud studene vody. Jen pomalu se zacinas vracet do reality. Kde? Aha hostinec, staj uz vim. Vcera te hostinsky U Sudu nechal prespat. Pozvolna zaostris. Pred tebou stoji hostinsky s prazdnym vedrem v rukou. Vedle nej stoji nejaky mensi cernovlasy chlapik a neduverive si te prohlizi.

Ys - 24. května 2006 11:56
	soukromá zpráva od Ys pro Jistě, to se dalo čekat ... Prostě zabiják ... Jediné, co si vezmu, tak je má podobizna. Pak chvíli přemýšlím, jakk tedy zamaskovat jeho nepřirozenou smrt. Pokrčím rameny a vezmu židli. Pořádně se napřáhnu a uhodím - tak, aby rána na hlavě vypadala jako příčina jeho smrti. Di se tohle líbit nebude ... Vezmu z postele deku a přehodím jej pře horní část mrtvého.

Skullkeeper - 24. května 2006 12:27
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro Zabehnes dolu, kde se uklada majetek tech, jez jsou v peci klastera a najdes Ysiny veci. Je to jen opasek se dvema dykama, maly mesec, vysoke boty a plast. Saty byly prilis ponicene a tak je sestry spalily. Zbytek vybaveni nejspise zustal na bojisti.

Viridiana - 24. května 2006 12:37

soukromá zpráva od Viridiana pro Opasek s dykami zabalim do plaste, stejne jako mesec a boty, a udelam z toho vicemene uhledny nenapadny balicek. Stale se pohybuji tak trochu jako ve snach nebo v mrakotach. Zabila jsi, zni mi v hlave neodbytne. Zabila jsi... ty jsi zabila... Dalsi slzy mi ted netecou, jsem v prilis velkem soku i na to, abych mohla nebo dokazala skutecne brecet. Nemohu tady zustat... nemuzu tady zustat, ne po tomhle... po tomhle nemohu zustat se svymi sestrami tady v klastere... a nemuzu ani nechat Ys samotnou, ted ji nemohu nechat samotnou, neni jeste uplne v poradku... co kdyz by se ji neco stalo? Nevim, kdo to byl a proc tady byl, proc ji chtel zabit. Ale malem se mu to povedlo. Nemuzu nechat svoji sestru jit samotnou ted, a nechat ji v nebezpeci... Nemohu tady zustat, po tom, co jsem zabila, a nemohu nechat Ys samotnou... Snad najdu tam venku odpusteni, snad se mi povede ziskat odpusteni, a snad pochopim, proc... S tim uhlednym balickem Ysinych veci zamirim do sve cely. Pro sve veci. Nemam toho moc, co bych si mohla brat sebou, nemam toho moc, co by mi patrilo... Plast, nahradni saty, a par osobnich drobnosti jako hreben a takove, a bylinky... Naskladam to vsechno (nebo spise tech par drobnosti) do torny, plast si prehodim pres ruku, a vracim se k pokoji, kde je Ys.

Pištec - 24. května 2006 13:33

soukromá zpráva od Pištec pro Spím. Pololežím, polosedím v rozhrabané kupce sena, zády opřený o trám. Ruce založené na hrudi pravidelně se zvedající dechem, na hlavě naraženou a přes oči staženou neforemnou chlupatou hučku z bobří kůže s huňatým pruhovaným mývalím ocasem. V klíně mi leží dávno vyhaslá dýmka na předlouhé troubeli ... a v obličeji mám neskutečně blažený výraz. Tedy alespoň na pravé tváři. Levá, rozbrázděná strašlivou jizvou je nehybná jako maska. Když mě s mocným šplouchnutím zlije proud vody z vědra hostinského, trhnu sebou, až mi bobří čepice sletí z hlavy a blažený výraz vystřídá rozmrzele znechucený, ještě podtržený vaším výhledem na nyní ničím nezakrytý prázdný oční důlek. Dlaní si důkladně promnu obličej, otřu si jej do rukávu a když dám ruku dolů, zírá na vás tmavě modré, krví podlité oko. Na okamžik vypadám dost dezorientovaně, jako bych vůbec netušil, kde jsem. Potom mým obličejem probleskne náhlé poznání a nakonec podezřívavě přimhouřím oko. "Co je, do hajzlu?"optám se hostinského nakvašeně a můj hlas skřípe jako špatně promazané soukolí. Naučeným pohybem ruky zasunu dýmku za opasek vedle několika narvaných váčků a mošniček, narazím si do týla hučku a začnu se zvedat. Mé pohyby jsou jaksi opatrné, jako u někoho, koho velmi bolí hlava. Ze sena, které jsem měl pod sebou vytáhnu dlouhý, nebezpečně vyhlížející lovecký tesák a potom se konečně narovnám. Tyčím se nad tebou o dobrou hlavu a půl, celý zmačkaný a oválený, vestu sešitou ze spousty různorodých látek, kůží a kožešin plnou slámy a na kdysi bílé košili pod tím je vidět na boku velká skvrna od krve. Věnuji ještě jeden nasupený pohled na vědro v krčmářově ruce a pak se zaměřím na tebe. Nezdám se být v právě přátělském rozpoložení. "Co chceš?" zavrčím a přimhouřeným okem si tě podezřívavě prohlížím.

Viridiana - 25. května 2006 10:56

soukromá zpráva od Viridiana pro Ozve se cvaknuti kliky a pak tiche zaskripeni dveri, a dvere se otevrou. V nich stojim ja. Vejdu dovnitr, a zase za sebou zavru... mozna nechci, aby tohle nekdo videl, mozna mi skutecne zalezi na tom, aby tohle ted nikdo nevidel... Klopim oci, hlavu mam sklonenou a tvar stale stejne bilou jako predtim. Pres ruku mam prehozeny plast, pres rameno tornu. V rukou mam balicek umotany z tveho plaste. Podivam se rychle na tebe, zase sklonim hlavu, a udelam par kroku k tobe a ten balicek z tveho plaste ti podavam. "Tohle je vsechno..." oznamim ti. Mluvim tise, plochym bezvyraznym hlasem. "Saty byly prilis ponicene, a sestry je spalily..." dodam, a zni to omluvne.

Ys - 25. května 2006 14:19

soukromá zpráva od Ys pro Přijmu od tebe balíček z mého pláště, pokleknu a rozvážu jej. Chvíli koukám na svůj opasek, s váčkem na peníze a dvěma dýkama a na boty. Povzdechnu si. "Moc mi toho teda nezbylo ... V čem já teď ..." starost o odění je pochopitelná, když mám na sobě jen košili. Zarazím se a pohlédnu na tebe. Něco mě asi napadlo. Malinko se ale zamračím, když si uvědomím, že držíš tornu a pláš». "A ty se chystáš kam?" zeptám se trochu hloupě.

Viridiana - 25. května 2006 14:24

soukromá zpráva od Viridiana pro Zustavam stat u dveri, a jsem tise. Vypadam tak trochu schoulena a zhroucena do sebe. "Ys, sestry zde v klastere ti rozhodne nic nevzaly," opacim tim svym tichym hlasem. Nezni to karave, spise tak nejak jako pripominka. "Az na ty saty, to jsem ti vysvetlovala..." dodam. Stale je to ponekud plochy hlas. "Pujcim ti svoje nahradni saty," navrhnu, velmi rychle mi dojde, proc mas takovou starost. Kdyz se mne otazes, konecne se na tebe podivam. Krome toho vseho, co jsi v tech mych oci pred mym odchodem videla je v nich ted odhodlani. "S tebou," opacim proste a jednoduse.

Ys - 25. května 2006 14:27
	soukromá zpráva od Ys pro Jistě, to je přesně to, co potřebuji, šaty kněžky ... Nikdo nebude hledat pod kněžským hábitem nájemnou vražedkyni ... když budu mít štěstí, dostanu se takhle hodně daleko ... COŽE?! Se mnou ....?! Hmmmm .... hledají jednu nájemnou vražedkyni ... Ne dvě kněžky ... hmmm ... Ale, zvládnu Di ochránit? Já ... nepřežila bych, kdyby se jí něco stalo.

Ys - 25. května 2006 14:41
	soukromá zpráva od Ys pro Koukám na tebe, celkem dlouho, vážně, zkoumavě. No jistě, že nevzaly, co by taky dělaly s mým rapírem a ..." potřesu hlavou a klidně pokračuji: "Poslouchej Di, proč chceš jít pryč? Tady jsi v bezpečí, pokud ... Komu všemu jsi řekla, že jsem tvá sestra?" poslední otázka je pronesena dost naléhavě.

Viridiana - 25. května 2006 14:46

soukromá zpráva od Viridiana pro Stojim a divam se na tebe. Pak otevru tornu, a vyndam z ni slozene nahradni saty, dlouhe jednoduche saty modre barvy, jake nosi knezky. A podavam ti je. Kdyz se na mne podivas, schoulim se jeste vice do sebe, tak trochu jako zranene zvire, a zavrtim hlavou. "Nemohu tady zustat... a nemohu te nechat jit samotnou, navic jeste nejsi uplne zdrava..." odpovim ti. "Obleknes se a pujdeme?" navrhnu.

Ys - 25. května 2006 14:50
	soukromá zpráva od Ys pro Vstanu od svých věcí a vezmu od tebe šaty. Při tom se dotknu tvé ruky, chvíli ji držím. "Poslouchej Di ... Jít se mnou ale není nejlepší nápad. Sama vidíš, že mám problémy. Jestli půjdeš se mnou, budeš mít taky problémy ... Můžou tě zabít ..." Můj hlas je nyní měkký, starostlivý. Zdá se, že na jednu stranu bych ráda zůstala s tebou, ale strach o tvé bezpečí je patrný.

Viridiana - 25. května 2006 14:52
	soukromá zpráva od Viridiana pro Kdyz mne chytnes za ruku, necuknu, ale druhou rukou uchopim tvoji ruku a usmeji se. I kdyz je to dost bolestivy a nejisty usmev, usmev nekoho, komu se rozbil svet na male stripky a ty mu lezi pod nohama. "Prave proto, ze mas problemy te v nich nemohu nechat," opacim zase tim tichym plochym hlasem. Ale rozhodnuti je z nej jasne patrne.

Ys - 25. května 2006 15:02

soukromá zpráva od Ys pro Povzdechnu si. S těmi mi holka moc nepomůžeš ... Pak se pousměji. "Víš, na jednu stranu jsem ráda, že budeme zase spolu. Jen kdyby to neproběhlo takhle ..." pokrčím rameny. Položím kněžské šaty na postel, a nazujo si své vysoké boty. Pak kolem košile zapnu opasek, dýky z něj ale zasunu do bot, do každé jednu. Pak pohlédnu na mrtvého, přikleknu k němu a vezmu jeho dýku, kterou taky zasunu do boty, teď ale tek nějak opatrněji. "On už ji potřebovat nebude ..." řeknu k tobě omluvně. Teprve teď na sebe navléknu kněžské šaty. Zamračím se, když vidím, jak dole čouhají mé boty. "To je jako pěst na oko ..." zavrčím. Podívám se na tebe. "Nejsou tady nějaké hadry, kterými bych je mohla zakrýt?" zeptám se tě.

Neratin Ceka - 25. května 2006 15:03
	soukromá zpráva od Neratin Ceka pro Chvili te jen tak prejizdim hodnoticim pohledem a tvoji otazku ktera visi ve vzduchu ignoruju. Nakonec se trochu rezignovane pousmeju. "Potrebuju stopare. Dobryho. Tadyhle hostinskej rika ze bys to moh bejt ty ale...." Trochu nakrcim nos a vetu nedokoncim, predpokladam ze to gesto bylo jasne a nepotrebuje dodatek

Viridiana - 25. května 2006 15:11

soukromá zpráva od Viridiana pro Divam se na tebe, a zase se na me tvari objevi ten smutny a bolestivy usmev. "Clovek si nevybira, co se prihodi..." opacim tichym hlasem. "Tohle je v moci Pramene, a my ji muzeme jen prijmout..." Zamrkam, kdyz mu beres dyku, ale po tvem vysvetleni se k tomu nijak nevyjadruji. Jen se odvratim... pohled na toho mrtveho mi zjevne dobre nedela, a brada se mi zacne ponekud klepat. Myslenky, proc je mrtvy, nebo spise kvuli komu je mrtvy, ze jsem to byla ja, kdo ho zabil, jsou neodbytne. Az kdyz znova promluvis, otocim se na tebe. "V kuchyni... ale tam se nam nepovede dostat, aniz by nas nejaka ze sester zahledla..."

Ys - 25. května 2006 15:21

soukromá zpráva od Ys pro O přijímání moci Pramene, nebo co že to, se asi raději bavit nehodlaám. Po tvém prohlášení o kuchyni jen kývnu, zamyšleně si mnu bradu a rozhlížím se po pokoji. Pohled mi padne na postel a já se spokojeně usměji. Sehnu se zvednu lem šatů a vytáhnu z boty jednu ze svých dýk. "No potěš ... To teda bude při boji bleskové tasení zbraně ..." zavrtím hlavou. Pak bez váhání zabodnu dýku do slamníku. Z látky slamníku urvu dva delší pruhy a ty pak vzápětí omotám kolem bot, aby nebyly vidět. Zálibně si prohlédnu své dílo a vrátím dýku do boty. "No, ještě trochu bláta a bude to ono." Podívám se na tebe a zase zvážním. "Takže půjdem? Jsi si jistá, že chceš jít?"

Pištec - 25. května 2006 16:10

soukromá zpráva od Pištec pro Prohlížím si tě stejně, jako ty mě. Když dlouhou dobu nic neříkáš, zasunu tesák do pochvy u pasu, založím si ruce na hrudi a opřu se ramenem o sloupek. "Jestlis na mě přišel jenom čumět, tak ste mě nemuseli budit,"řeknu otráveně. Po tvých slovech se jenom ušklíbnu. "Sem ten nejlepší stopař, jakýho si v týhle špinavý díře můžeš najmout, hošánku,"prohlásím sebejistě a zabodnu oko do hostinského. "A vůbec - nemam pocit, že bysme si včera domluvili něco takovýho, krčmáři,"pronesu rozladěně a vypadá to, že mě jeho vědro s vodou popudilo víc, než tvoje pochybování o mých schopnostech.

Viridiana - 25. května 2006 16:40

soukromá zpráva od Viridiana pro Nijak nekomentuji to, ze se ti nelibi taseni zbrane z boty. Koneckoncu, ja o tom moc nevim - ale divam se na tebe ponekud nejiste a prekvapene. At jsem si myslela cokoli, tak jsem si zjevne moc nemyslela, ze budes mit takovehle starosti a tyhle starosti... Kdyz zabodnes dyku do slamniku, s tim zvukem sebou skubnu. Ale stale nic nerikam, jen se divam. Ja sama mam na nohou obycejne nizke strevice bez podpatku, z mekke kuze, a snerovanim pres kotniky a lytka. Po tve otazce jen prikyvnu na souhlas a otocim se ke dverim.

Ys - 25. května 2006 17:31
	soukromá zpráva od Ys pro Popadnu ještě svůj pláš», zatím jej nesu přes ruku. A jdu za tebou. "Kolik je vlastně hodin? A Di, já vím, že nejsem jedna z vás ... Vy se oslovujete sestro? Budeš mi tak říkat, ano?"

Viridiana - 25. května 2006 18:28
	soukromá zpráva od Viridiana pro "Neco k devate hodine," odpovim ti a otevru dvere. Pak se k tobe otocim a prikyvnu na souhlas. "Ano, oslovujeme se sestro," prisvedcim ti. Kdyz pak pokracujes, zase se na moji tvari objevi ten smutny usmev. "Vzdyt jsi moje sestra," odpovim ti a pokrcim rameny, jako bych nechapala, proc se na tohle ptas.

Ys - 25. května 2006 18:31
	soukromá zpráva od Ys pro Povzdechnu si. "Já vím, že jsem tovoje sestra ..." Mluvím teď tiše, přece jen nechci, aby nás při našem tajném odchodu načapala nějaká sestra. "Já to myslela tak, aby jsi se ke mě chovala, jako bych byla taky kněžka, ano?" Jdu za tebou a obezřetně se rozhlížím.

Viridiana - 25. května 2006 20:53

soukromá zpráva od Viridiana pro Podivam se na tebe ponekud vahave a prekvapene. Tohle je zrejme vec, ktera mne skutecne nenapadla, a ze ktere jsem ponekud rozpacita. Jsou veci, kterym zrejme prikladam velkou vahu a ktere pro mne maji velky vyznam. Nejakou dobu nerikam nic. Pak zamirim chodbou, vypada to jako postranni chodba nebo chodba k zadnimu vchodu. "Tady nikdo nebyva... rozhodne ne vecer..." prohlasim tise, a vypada to, ze vim, kam mirim a kudy jdu. A skutecne se za chvili cesty chodbami a schodistem dostaneme k nezamcenym dverim, ktere ja otevru a vychazim jimi ven - pred nami je klasterni zahrada.

Ys - 25. května 2006 21:00

soukromá zpráva od Ys pro Jen trochu překvapeně pokrčím rameny, když mi neodpovíš. Když otevřeš dveře na zahradu, zhluboka se nadechnu večerního vduchu. "Zahrada ..." řeknu s úsměvem. "Na tu si pamazuji ... ta se mi líbíla ..." Přátelsky do tebe žduchnu loktem. "Vzpomínáš, jak jsme su tady hrávaly na schovávanou?" Rozhlédnu se a je vidět, že si opravdu některé věci vybavuji. "Bude některá z těch dvou branek otevřená? Nebo chce jít hlavní bránou?"

Viridiana - 25. května 2006 21:06

soukromá zpráva od Viridiana pro Prikyvnu. Zahrada je dost podobna takove, jako ji znas - upravena, opecovana, a nejvice na ni rostou bylinky. Kdyz das najevo, ze si prinejmensim neco pamatujes a vybavujes, otocim se k tobe a usmeji se, uz o neco uprimneji, i kdyz je tam stale ten podton smutku a zoufalstvi. "Ano..." prisvedcim. "... a kdyz jsem se ja chtela schovat nahore na strisce kulny a zahucela jsem do sudu s destovou vodou..." zavrtim hlavou a usmev ktery ted mam je ponekud nostalgicky. "Zadni branka. Ta leva nejde poradne zamknout, zamek bude potreba opravit..."

Ys - 25. května 2006 21:12
	soukromá zpráva od Ys pro Tiše se zasměji, když vzpomeneš svou nedobrovolnou koupel. Moc světla tady sice není, ale i tak můžeš vidět, že mé oči se smějí taky a na chvíli jako by z nich zmizelo to, co se tam uložilo v průběhu let, kdy jsem tuto poklidnou zahradu opustila. To cizí, to zlé ...? Obejmu tě jednou rukou kolem ramen a najisto vykročím k brance, o které jsi mluvila.

Neratin Ceka - 26. května 2006 11:39
	soukromá zpráva od Neratin Ceka pro "No pokud bys mel zajem vydelat si nejaky prachy tak se dej trochu dokupy", mavnu rukou v nejakem neurcitem gestu, "a prijd za mnou dovnitr abychom se domluvili." Potom se otocim a zamirim zpatky do vycepu, kde se usadim opodal od skupinky zoldneru a objednam si pohar vina. Pak cekam.

Skullkeeper - 26. května 2006 11:42
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro Ted navecer je vsude prazdno. Vetsina sester je na vecernich modlitbach a tak neni priliz tezke dostat se vcelku nenapadne do zahrady. Branka jde skutecne otevrit snadno, a tak uz za chvili vyklouznete do noci.

Skullkeeper - 26. května 2006 11:42
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro Ted navecer je vsude prazdno. Vetsina sester je na vecernich modlitbach a tak neni priliz tezke dostat se vcelku nenapadne do zahrady. Branka jde skutecne otevrit snadno, a tak uz za chvili vyklouznete do noci.

Skullkeeper - 26. května 2006 13:59
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro "Nedomlovali jsme si neic," zabruci hostinsky kdyz odejde ten zvlastni muz, "ale ma prachy a ty se dycky hodi. Priste bys pak mohl treba zaplatit. Mel bys mi bejt spis vdecnej ze jsem ti sehnal nakej kseft."

Pištec - 26. května 2006 15:18

soukromá zpráva od Pištec pro Když ten divný chlápek vypadne, trochu rozpačitě se podrbu na hlavě po bobří čepicí. Slova hostinského mi trochu srazí hřebínek. "Hmm, no jo,"ozvu se poté rozmrzele. "Měl sem sekeru jinde.. no... taky sem musel koupit zásoby..." povídám a zběžně ze sebe obírám slámu. No tak dík, čéče, máš to u mě. Víš přece, že sem svý dluhy dycky splatil,"prohlásím pak a bodře plácnu krčmáře do ramene. A vydám se do šenku.

Pištec - 26. května 2006 17:34

soukromá zpráva od Pištec pro Za nějakou dobu vrazím do dveří nálevny, kde se zastavím a rozhlížím se. Nezdá se, že bych se nějak výrazně dal "do kupy", jak jsi mi řekl, snad jen už nejsem tolik obalený slámou. Když můj pohled padne na tebe, roztáhne se pravá půlka mých úst do něčeho, o čem si zřejmě myslím, že je vstřícný úsměv. Dlouhými kroky překonám vzdálenost, jež nás dělí a bez okolků zasednu hlučně ke stolu naproti tobě. Rozvalím se na židli a zahalekám: "Hej hospodo! Korbel piva a kus žvance k tomuhle stolu!" Potom se už moje pozornost upře na tebe. "Tak vo co de? Potřebuješ vlčí kožich na zimu nebo snad medvědí kůži před krb? Na tý to prej žencký děsně rajcuje,"řeknu jen o málo tišším hlasem, než jsem si předtím objednal a hned se tomu bujaře zachechtám, jako by to byl ten nejlepší vtip.

Viridiana - 26. května 2006 21:05

soukromá zpráva od Viridiana pro Usmeji se na tebe, ted uz o neco jisteji a uprimneji a s mensi bolesti, nejspise za to muze ta zmena v tvych oci, ta promena, kdy z nich zmizi to znepokojive a cizi... Otevru branku, a projdu ji ven. Zase ji za tebou zavru, a pak zustanu stat a divam se na tebe, trochu tazave. Nejspise chci nechat na tobe, kam jit - predpokladam, ze kdyz jsi chtela jit, tak vis kam.

Ys - 26. května 2006 21:19

soukromá zpráva od Ys pro Jen chvíli postávám před brankou a pak vyrazím, směr město, směr Chydenhal. Tak do města trefím i se zavázanýma očima. Na tu noc, když jsem utekla z kláštera a vyrazila do Chydenhalu, nikdy nezapomenu. Cesta ke svobodě ... "Potřebuji sehnat nějaké věci, víš?" vysvětluji ti, podívám se na tebe. "Snad se ve městě ztratíme. Nejdřív se do něj ale musíme dostat. Pokud bude brána zavřená, necháš se strážnými mluvit mě, ano?" navrhuji. No, navrhuji, nemá to daleko do konstatování.

Viridiana - 26. května 2006 21:31

soukromá zpráva od Viridiana pro Bez vahani vyrazim za tebou. A bez vyptavani -budto vim, kam jdeme, nebo tedy mam predstavu a predpokladam, ze vim, kam jdeme, a nebo spoleham na tebe a necitim potrebu se ptat a proste se drzim s tebou. Jen prikyvnu na souhlas. Je mi jasne, ze se ti nebude chtit cestovat v knezskych satech, a ze zrejme budes chtit sehnat saty podobne tomu, v cem ses k nam dostala. Sice se zatvarim lehce prekvapene, kdyz navrhnes, nebo spise zkonstatujes to o straznych a brane, ale nevypada to, ze bych chtela protestovat.

Ys - 26. května 2006 21:58

soukromá zpráva od Ys pro Chvíli jdu mlčky, celkem svižně, asi chci být ve městě co nejdříve. Sem tam na tebe pohlédnu. Když neříkáš nic ty, začnu já. "Jak jsi se vlastně měla, celou tu dobu? Já ... víš, musela jsem trnkrát utéct ... Pro mě by takový život nebyl. Byla jsem smutná z toho, že jsme se rozdělily, ale musela jsem ..." Opět letmý pohled na tebe, snad zkoumám, jestli jsi mi odpustila nebo jestli se na mě za to zlobíš.

Viridiana - 27. května 2006 22:04

soukromá zpráva od Viridiana pro Nevypada to, ze by mi bylo do reci. Koneckocnu, se mi ani nejde moc divit. Jdu se sklonenou hlavou, a zrejme jsou moje myslenky nekde jinde, za zdmi toho klastera, ktery mame za zady... zrejme, i kdyz jsme klaster nechaly za zady, ja se od nej odpoutat tak snadno nedokazala a moje myslenky tam zustaly... je to pochopitelne, zila jsem tam dlouho... a nebo zustaly u toho mrtveho, u toho tela leziciho na podlaze tveho pokoje... Az kdyz na mne promluvis, zvednu hlavu a podivam se na tebe. Prikyvnu na souhlas. Nevypada to, ze bych se na tebe zlobila - nejspise se ani zlobit neumim, tim spise na tebe. "Ja to chapu, Ys, odpovim ti tise. Zni to tak nejak smirene, zrejme to je vec, kterou jsem proste prijala, at mi tenkrat bylo jakkoli. "Kazdy mame svou cestu, a tys svoji cestu videla jinde... clovek by mel dela to, co citi, ze je spravne a co ma..."

Ys - 28. května 2006 09:59
	soukromá zpráva od Ys pro Přikývnu a usměji se. Je znát, že mi hodně záleží na tvém názoru, na tom, jestli se na mě pro můj útěk před lety zlobíš nebo ne, a že jsem opravdu ráda, že nezlobíš. Po tvé poslední Se ale trochu zarazím. "Jistě ... To, co cítí, že je správné ..." zamumlám. Pak jdu mlčky, ponořená do svých myšlenek, trochu zamračená.

Viridiana - 28. května 2006 11:39

soukromá zpráva od Viridiana pro Kdyz se tak zarazis, podivam se na tebe s lehce povytazenym obocim a tazave. Kdyz zopakujes moje slova, jen prikyvnu na souhlas. "Ano. To, co clovek citi ze je spravne a svedomi by melo byt nejvyssi instanci, Pramen a Rad davaji kazdemu moznost vedet a poznat, co je spravne a jak by se mel chovat a delat... pronesu tise a klidne. Aspon na chvili jsem se zrejme dokazala oprostit od tech svych myslenek, co mne ted pronasleduji.

Ys - 28. května 2006 15:56

soukromá zpráva od Ys pro Ona fakt zůstala pořád tak čistá a nevinná ... No, zůstala, možná to ani není tím, že vyrůstala v klášteře, možná je to tím, že je prostě taková ... Jak můžem být každá tak jiná? Co je správné ... Hmmm, zabíjení není správné, co? Já na to ale kašlu. Něčím se živit musím a kecala bych, kdybych řekla, že mě to nebaví ... Bavilo, teď mám utrum, teď je obě» ze mě ... Kdo čím zachází ... bla bla bla ... No jo no, nebudu ti asi moct říct: "Jistě, Di, ale pro každého je správné něco jiného. A mě přišlo správné zabíjet lidi za prachy ..." Nebudeš moct, nebo nechceš? Nechceš, protože máš strach, že by jsi v těch jejích mírných očích uviděla zděšení a odsouzení a že by tě při nejbližší příležitosti opustila?

Ys - 28. května 2006 20:30
	soukromá zpráva od Ys pro "Jo jo ... jistě ..." přisvědčuji ti neurčitě, ale jak se zdá, debatu natohle téma rozvádět nechci. Mračím se ještě víc, než předchvílí a i když jsem do teď šla už celkem svižně, teď ještě přidám do kroku. Skoro se zdá, jako bych chtěla být o krok před tebou a podkytnout ti jen pohled na má záda a ne do tváře.

Neratin Ceka - 30. května 2006 11:31

soukromá zpráva od Neratin Ceka pro Zakroutim hlavou, kdyz prijdes do senku a vidim co si predstavujes pod pojmem dat se doporadku. Pak pockam az se usadis a mlcky pritom usrkavam vino z poharu."Ne diky, kozesinu momentalne opravdu nepotrebuju, " zasmeju se kdyz mi polozis svou otazku. "Hledam jednoho cloveka a pokud se bude pohybovat nekde mimo civilizaci, tak se mi bude mozna hodit stopar. Mozna ze te ani nebudu potrebovat, nicmene i tak jsem ochoten ti zaplatit."

Skullkeeper - 30. května 2006 11:40
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro Hostinsky mezitim prinese korbel piva a na taliri nejaky syr, vejce a chleba k vasemu stolu. Pri tom je z jeho chovani jasna otazka kdo o jako bude platit ale neodvazi se ji pred Neratinem polozit takto primo a neohrabane. Az kdyz Neratin polozi na stul minci, ktera bohate pokryje tuto snidani tak se odpoklonkuje pryc.

Skullkeeper - 30. května 2006 11:40
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro Hostinsky mezitim prinese korbel piva a na taliri nejaky syr, vejce a chleba k vasemu stolu. Pri tom je z jeho chovani jasna otazka kdo o jako bude platit ale neodvazi se ji pred Neratinem polozit takto primo a neohrabane. Az kdyz Neratin polozi na stul minci, ktera bohate pokryje tuto snidani tak se odpoklonkuje pryc.

Pištec - 30. května 2006 13:11

soukromá zpráva od Pištec pro Když se dosyta vynasměji svému vtipu, opřu se lokty o stůl a spiklenecky se k tobě nakloním. "Dobrejch hustejch kožešin nejni nikdy dost,"prohlásím na tvoje odmítnutí a mrknu okem. Potom se zase odtáhnu, protože přijde hostinský a položí na stůl talíř a korbel. "Ááá, to je nádhera," zamlaskám radostně s pohledem upřeným na jídlo. Bez váhání se na to vrhnu, jako bych týden nejedl, cpu se a drobím všude okolo a zapíjím plnými doušky piva. Významně vyčkávajícího hostinského zdá se nevnímám. Teprv když k němu černovlasý muž přisune po stole minci, odthnu oko od zázračně rychle se vyprazdňujícího talíře a pozorněji si svého potencionálního zákazníka prohlédnu. Polknu, co mám v ústech, zapiju, s prásknutím položím prázdný korbel na desku stolu a utřu si pivní pěnu do rukávu. "Tvý hledání můžu značně ulehčit, když si mě najmeš.Vidim, že si to můžeš dovolit. Jak sem říkal - široko daleko bys těžko pohledal lepšího stopaře, než sem já," řeknu a nezní to jenom jako plané vychloubání. Odsunu od sebe prázdný talíř, smetu na zem drobky a vytáhnu objemný kožený váček. Vyndám z něj nějaké listy, hbitě nadrtím a nacpávám svou zvláštně vyhlížející dýmku. "Tak vo co pude?"

Skullkeeper - 30. května 2006 13:50

soukromá zpráva od Skullkeeper pro V rozhovoru, i zamyslenem mlceni ubiha cesta celkem rychle. Klaster navic neni prilis daleko za mestem, aby to potrebni nemeli daleko. Okolo vas uz je tma, ale mesic je blizko uplnku, a tak poskytuje sice blede svetlo, ale dostacujici na to, aby jste videli na cestu. Cesta je navic docela slusna a tak se jde celkem bez problemu. Po nejake dobe pred sebou uvidite hradby mesta. Jestli se to tedy vubec da nazvat hradbami, protoze nejsou nijak prilis vysoke a pevne a jestli by vydrzely skutecny boj je otazkou. Cesta po ktere jdete vede primo jedne ze tri bran, ktere jsou prez noc uzavrene a hlidane. U brany sedi dva vojaci, halapartny oprene o zed a upijeji neco z plechovych hrnku. Kdyz vidi, ze se nekdo blizi po ceste, tak nejdrive zamiri k odlozenym zbranim, ale pak uz vidi vase habity a zase se uklidni. Jeden zamiri k vam, a druhy zatim jde otevrit branu. "Dobry vecir sestry," pozdravi vcelku uctive, "copak takhle pozde. Spravne uz bych vas nemel pustit dovnitr, ale pocitam ze to bude neco nalehavyho." Druhy strazny uz sice mezitim otevrel branu aby jste mohly dovnitr, nicmene odpoved na otazku se nejspis ocekava.

Skullkeeper - 30. května 2006 13:50

soukromá zpráva od Skullkeeper pro V rozhovoru, i zamyslenem mlceni ubiha cesta celkem rychle. Klaster navic neni prilis daleko za mestem, aby to potrebni nemeli daleko. Okolo vas uz je tma, ale mesic je blizko uplnku, a tak poskytuje sice blede svetlo, ale dostacujici na to, aby jste videli na cestu. Cesta je navic docela slusna a tak se jde celkem bez problemu. Po nejake dobe pred sebou uvidite hradby mesta. Jestli se to tedy vubec da nazvat hradbami, protoze nejsou nijak prilis vysoke a pevne a jestli by vydrzely skutecny boj je otazkou. Cesta po ktere jdete vede primo jedne ze tri bran, ktere jsou prez noc uzavrene a hlidane. U brany sedi dva vojaci, halapartny oprene o zed a upijeji neco z plechovych hrnku. Kdyz vidi, ze se nekdo blizi po ceste, tak nejdrive zamiri k odlozenym zbranim, ale pak uz vidi vase habity a zase se uklidni. Jeden zamiri k vam, a druhy zatim jde otevrit branu. "Dobry vecir sestry," pozdravi vcelku uctive, "copak takhle pozde. Spravne uz bych vas nemel pustit dovnitr, ale pocitam ze to bude neco nalehavyho." Druhy strazny uz sice mezitim otevrel branu aby jste mohly dovnitr, nicmene odpoved na otazku se nejspis ocekava.

Neratin Ceka - 30. května 2006 13:56

soukromá zpráva od Neratin Ceka pro "Jak rikam, neni mnoho co by se dalo rict. Proste jeste dnes vyrazime do Chydenhalu a pokud budu potrebovat tvych stoparskych dovednosti tak budes poruce. Vic vedet nepotrebujes, nebo alespon prozatim ne. Vlastne bych rad vyrazil hned jak dosnidas, pokud zde nemas nejake nutne zavazky k vyrizovani." Behem rozhovoru si muzes vsimnout, ze obcas pohledem kontroluju skupinku ktera se tise o necem dohaduje na opacne strane hostince.

Ys - 30. května 2006 16:40

soukromá zpráva od Ys pro Už když přicházíme k bráně a k vojákům, skloním hlavu, jako by v pokorném gestu - pravý důvod je ten, že chci, aby mé dlouhé vlasy co nejvíc skryly tvář. "Síla Pramene s vámi, vojáci. Ano, ano, naléhavé ... Jdeme navštívit několik nemocných. Vím, je už pozdě, ale v nočních hodinách nemoci nabírají na síle, bude nás potřeba ..." vysvětluji klidně a přesvědčivě. Trochu natočím hlavu k tobě, jako bych čekala na potvrzení mých slov, ale stále tak, a» mi vlasy pokud možno co nejvíc halí tvář.

Viridiana - 30. května 2006 16:45

soukromá zpráva od Viridiana pro Narozdil od tebe se divam na ty vojaky, a tvarim se klidne. Zrejme si nedelam tezkou hlavu s tim, ze by nas nepustili dovnitr - zrejme jsem zvykla, ze vetsinou projdu jednoduse, jen s potvrzenim jejich nazoru, proc jdu do mesta... no, koneckoncu, ja v noci zrejme skutecne do mesta chodim a chodila jsem hlavne a jedine za timhle ucelem... "Sila Pramene s vami," pozdravim je tise s pokornou uklonou hlavy. Mlcim, a jak jsme se dohodly - nebo spise jak ty jsi zadala - nechavam te mluvit. Zamrkam, kdyz reknes, co reknes, a nejakou dobu mlcim, ale nevypada to, ze bych to chtela poprit, podivam se po tobe. Vojakovi prikyvnu na souhlas. "A... ano, je to skutecne nalehave..." opacim pak v odpoved.

Pištec - 30. května 2006 20:45

soukromá zpráva od Pištec pro Mírně pokyvuji hlavou na to, co mi říkáš a systematicky pěchuji dýmku řádnou dávkou zeleného listí. Zvednu k tobě oči, když řekneš, kdy chceš vyrazit a řeknu: "Můžem vyrazit hned, jen co si po dobrým jídle eště dobře pokouřím." Založím si vrchovatě necpanou dýmku do povadlého koutku zjizvených úst a začnu se šacovat. Nezřetelně si přitom mumlám cosi o hnusném vlhku... V jedné z naditých kapes vytáhnu křesadlo a obratně vykřešu jasnou jiskru, která se zasyčeným dopadne přesně do dýmky. Důkladně potáhnu a na tváři se mi rozlije š»astný úsměv. Pohodlně se rozvalím na židli a sleduji tvůj pohled k skupince mužů na druhé straně lokálu. Vyfouknu nazelenalý dým. "A tamhlety maníky si chceš taky najmout, nebo co? Ty nevypadaj moc důvěryhodně..."řeknu, jako bych sám vypadal jako ta nejdůvěryhodnější osoba. "Kromě toho, já raději dělám v co nejmenším počtu lidí. Čím větší dav, tím menší šance na úspěšný lov... nebo stopování, chceš-li."

Skullkeeper - 01. června 2006 10:25
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro "V tom pripade vas uz nebudeme dele zdrzovat sestry," odpovi s mirnou uklonou vojak a ustoupi tak aby jste mohly projit jiz otevrenou branou do mesta.

Skullkeeper - 01. června 2006 10:25
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro "V tom pripade vas uz nebudeme dele zdrzovat sestry," odpovi s mirnou uklonou vojak a ustoupi tak aby jste mohly projit jiz otevrenou branou do mesta.

Skullkeeper - 01. června 2006 10:27
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro Ta skupina v koute skutecne nevypada moc duveryhodne. Jsou to drsni muzi, zvykli ublizovat ostatnim. Jejich vudce jde poznat dobre, je to vysoky muz s jizvou. Na jeho ocich se ti neco nelibi.

Neratin Ceka - 01. června 2006 10:29
	soukromá zpráva od Neratin Ceka pro "Ne, ty si urcite najmout nechci. Ale neco mi rika, ze se s nima jeste behem nasi cesty potkame. Ale nechme prozatim budoucnost budoucnosti. Vlastne me napada jeste jedna vec - mas vubec kone?"

Skullkeeper - 01. června 2006 10:31
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro Skupinka muzu se mezitim zvedne a zamiri ke stajim. Vudce probodne tveho noveho zamestnavatele pohledem, ktereho se neda nevsimnout a je ti jasne ze k tomu setkani dojde temer urcite a urcite z nej bude odchazet o neco mene lidi nez kolik jich prijde.

Skullkeeper - 01. června 2006 10:32
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro Skupinka muzu se mezitim zvedne a zamiri ke stajim. Vudce te probodne pohledem, ktery mluvi jasne a jenom podporuje to, co jsi prave rekl stopari.

Ys - 01. června 2006 12:47

soukromá zpráva od Ys pro Opětuji úklonu hlavy a vcházím do města. Jdu kousek dál ulidí, jen se pootočím, abych viděla. jestli jdeš taky. Těžko říct, jestli jsem si všimla, jak jsi se tvářila, když jsem odpovídala vojákovi, nezdá se ale, že bych to chtěla nějak rozebírat. Zastavím se, až když jsme z dohledu a doslechu stráží u brány. "Měly bychom si najít nějaké místo, kde přespíme. Nemyslím hospodu, v žádné se raději ukazovat nebudem. Ráno potřebuji koupit pár věcí a pak odsud vypadnem. Není tady bzepečno, podle mě." Rozhlédnu se zamyšleně kolem sebe. "Dlouho jsem tady nebyla ... Ale některé věci se snad nezměnily ..." a pak vykročím.

Viridiana - 01. června 2006 13:08

soukromá zpráva od Viridiana pro Pozdravim ho uklonou hlavy, a vchazim za Ys. "Dekujeme... budte pozehnani..." opacim jeste vojakum a prochazim branou. Jdu za tebou a tvarim se jeste vazneji a jeste smutneji a zamysleneji a zamlkleji nez predtim. "Vis o nejakem takovem miste? Ja zde byla vzdycky jen za nemocnymi nebo zranenymi... Ale urcite se najde nejaky pruchod nebo vyklenek, kde bychom mohly prenocovat..." navrhuji tichym a bezbarvym hlasem.

Ys - 01. června 2006 13:21

soukromá zpráva od Ys pro Jistě, některé věci by se měnit nemusely ... Ulice tohoto města byly mými prvními ulicemi, můj první svět a život. Tady jsem se naučila přežít - a k tomu spoustu jiných věcí. A taky jsem tady měla spoustu schovávaček. Některé snad zůstaly ... Kam ale jít? Někam, kde nás pokud možno nikdo neuvidí. Čím míň lidí o nás bude vědět, tím líp ... Takže opuštěné sklady u zrušené tržnice ... Hmmm, když na to přijde, mohla nakoupit už teď. Věřím, že někteří z těch, z kterými jsem se učila uzavírat obchody tenkrát ještě žijí. Ale ne, kašlu na to, nevěřím jim, nevěřím nikomu. Mohli se tady po mě už ptát, ptát právě u nich. Mohli na mě vypsat odměnu. Ne, tak hloupá, abych vlezla do pasti, nebudu ... Nakoupím pěkně ráno u normálního obchodníčka ... Hmmm, to ale znamená žádné jedy ... Nu což, hlavně dýky, hvězdice, rapír a něco na sebe ... Pak se uvidí ...

Ys - 01. června 2006 13:23
	soukromá zpráva od Ys pro Kývnu, když se mě ptáš, jestli o něčem takovém vím. "Jo, bývaly tu opuštěné sklady u zrušené tržnice v západní čtvrti. Nevíš, jsou tam ještě?" zeptám se tě. Je zřejmé, že jdu právě tím směrem.

Viridiana - 01. června 2006 13:30
	soukromá zpráva od Viridiana pro Kdyz se mne otazes, na chvili se zarazim a zamyslim. Pak zavrtim hlavou a pokrcim neurcite rameny. "To nevim," odpovim ti jen kratce.

Ys - 02. června 2006 09:25
	soukromá zpráva od Ys pro Taky pokrčím rameny. "To brzo zjistíme ..." Jdu rychle za naším cílem, ne ale tak rychle, abychom budily nežádoucí pozornost nebo podezdření. Na první pohled vypadám uvolněně a klidně, ale ty jsi natolik blízko, že můžeš vycítit, jak jsem napjatá a jak bedlivě dávám pozor na cokoliv, co se šustne v našem okolí.

Viridiana - 02. června 2006 09:35
	soukromá zpráva od Viridiana pro Prisvedcim ti na souhlas, a nasleduji te. Nemohu si nevsimnout, jak jsi napjata a ostrazita, a drzim se tesne u tebe. Pak te vezmu za pazi v uklidnujicim gestu, jako bych te chtela tak nejak podeprit a vest te a uklidnit a rict ti, ze vsechno bude v poradku.

Ys - 02. června 2006 09:44

soukromá zpráva od Ys pro Má první reakce, když se odtkneš mé paže, je že ucuknu a jako bych se chtěla odtáhnout. Reakce člověka, který není zvyklý se někoho dotýkat a pro kterého dotyk druhé osoby asociuje především ohrožení - a ne přátelství nebo náklonost. Rychle si ale uvědomím, co se děje, podívám se na tebe a usměji se. Teď už nemám problém s tím, že mě držíš. Přes to ale okamžitě zase začínám dávat pozor na okolí.

Viridiana - 02. června 2006 16:37
	pro YS Kdyz sebou cuknes, zatvarim se prekvapene a omluvne. Skutecne jsem te nechtela vydesit, a omlouvam se za to. Ale kdyz uz se pak nechas, ruku nestahnu, drzim te a podpiram a nasleduji te kam nas vedes.

Pištec - 03. června 2006 14:28

pro Neratina Nenuceně přejedu okem sem a tam po lokále, a při tom si skupinku mužů důkladně prohlédnu. Pozvednu obočí, když tě jejich vůdce probodne pohledem a vyfouknu další dávku kouře nosem. "Whuu... to je ale bandička drsnejch chlapiků,"zkonstatuji, když vypadnou a dodám: "Nech mě hádat: hledaj toho samýho člověka?" Krátce se uchechtnu, zřejmě své důvtipnosti, a znovu si pořádně potáhnu z dýmky. "Koně?"řeknu pak takovým zvláštně přiškrceným hlasem, jak se při tom snažím zadržet kouř v plicích. Vydechnu, vytáhnu troubel dýmku z úst a ukážu jí na tebe. "Žádnýho nepotřebuju... Jestli se chceš dostat rychle do Chydehalu, znám zkratku." Usměju se jedním koutkem a zhoupnu se na židli.

Neratin Ceka - 03. června 2006 20:45
	pro Pistce Tvoje vyjadrovani k te skupince vubec nekomentuju ale kdyz se zminis o zkratce tak mi v ocich trochu svitne. "Vyborne, myslim ze nase spoluprace se mi zacina pomalu libit." Pak uz jen cekam az dokouris svou dymku a popijim pri tom vino.

Skullkeeper - 03. června 2006 20:49
	pro Viridianu a Ys Za chvili dorazite k onem skladum. Vypadaji porad velmi zchatrale, a nezda se ze by byly nejak vyuzivany k obchodnim ucelum. Nicmene na dverich preci jen je jakysi zamek, coz by svedcilo o tom, ze preci jen nezustaly uplne zapomenuty.

Ys - 03. června 2006 21:18

pro Di "Tak jsme tady." pronesu celkem zbytečně, snad jen pro to, abych něco řekla. U vchodu zabezpečeného zámkem se zřejmě zdržovat nemíním. "Pojď." pobídnutě a zamířím dozadu kolem stěny. Pochvíli zpomalím, je vidět, že něco hledám. Zastavím se, odhrnu šlahouny nějaké kytky a odstraním uvolněné prkno. "Půjdu první." Nato vytáhnu z boty jednu z dýk, sehnu se a lezu dovnitř. Celou dobu jsem mluvila potichu, teď už jen šeptem. Jak jsem tak sehnutá, chvíli tak zůstanu a poslouchám. Pokud neslyším nic, teprve pak lezu dovnitř.

Viridiana - 04. června 2006 17:58

pro Ys Nerikam nic. Koneckoncu to vypada, ze mi neni do reci - ze mi stale neni moc do reci, takze to te neni nic noveho, jen to pokracuje. Kdyz reknes, ze jsme tady, jen prikyvnu na souhlas. Sice se tvarim trochu prekvapene, kdyz miris kolem steny do zadu, ale nasleduji te bez protestu a bez vahani. Kdyz uvolnis prkno, kdo vi, co si myslim, jen sklonim hlavu, takze mi kape ted zakryva tvar a mam oblicej ve stinu a cekam, az vlezes dovnitr.

Skullkeeper - 05. června 2006 13:28
	pro Viridianu a Ys Sklad je sice zchatraly, ale prece jen jej evidentne nekdo cas odcasu pouziva. Krom par baliku poloschnile slamy je tu i par pytlu nejspise s obilim, nejaky satry pluh a par dalsich veci.

Ys - 05. června 2006 14:38

pro Di Prolezu tedy dírou dovnitř a rozhlédnu se po skladu. "Hmmm, snad sem teď v noci nikdo nepokleze. Ráno musíme ale brzy vypadnout." konstatuji a schovávám dýku zpět do boty. A pak už zamířím k jednomu z rohů, pokud možno na místo, aby na nás nebylo od vchodu hned vidět a aby to nebylo ani daleko k díře, kterou jsme se sem dostaly. Tam pak rozprostřu svůj pláš» a usadím se na něj. "Nevzala jsi asi nic k jídlu, že?" zeptám se tě. Hlad asi mám, ale netvářím se, že bych nevydržela do rána.

Viridiana - 05. června 2006 15:54

pro Ys Chvilicku cekam, a pak prolezu na tebou. Stale neni videt, jak se tvarim, po tvem konstatovani jen prikyvnu na souhlas. Mozna mam sto chuti se na neco zeptat, ale nakonec to neudelam. Mozna jsem se rozhodla, ze je lepsi nektere veci nevedet. Nasleduji te, a drepnu si vedle tebe a zachumlam se do plaste. Kdyz se mne otazes na jidlo, zavrtim hlavou. "Ne..." opacim tise. "Omlouvam se, Ys... ja... nepomyslela jsem na jidlo..."

Ys - 05. června 2006 20:53

pro Di Podívám se na tebe a potřesu hlavou. "Jejda, neomlouvej se. Do rána určitě hlady neumřeme a ráno něco koupíme." Doprovodím svá slova úsměvem. Vědět, že zareaguješ takto, tak se asi raději neptám. "No nic, jdeme spát, ne? Ráno musíme vypadnout dřív, než nás tady někdo vyhmátne." Sáhnu opět do boty pro dýku, jak se zdá, budu spát s ní v ruce. Člověk nikdy neví. Položím se na pláš» a jeho částí se přikryji. Ještě zvednu hlavu: "Dobrou noc, sestřičko."

Viridiana - 05. června 2006 21:41

pro Ys "Nevzpomnela jsem si, ze ta vecere skoncila na zemi..." tak nejak spise zamumlam. To neni vzpominka, kterou bych si v hlave promitala rada. "Mohu zajit neco nakoupit ted, hospody budou mit rozhodne otevreno," navrhnu a vypada to ze jsem ochotna a schopna rychle vstat a skutecne to splnit. Divam se trochu prekvapene, kdyz beres na spanek dyku do ruky - ale nekomentuji to, nevyjadruji se k tomu.

Ys - 06. června 2006 07:48
	pro Di Nadzvednu se na lokti a podívám se na tebe. "Ne, však do rána hlady neumřeme. Nechci, aby jsi někam chodila, není to bezpečné." dodám ještě vysvětlení.

Pištec - 06. června 2006 10:18

pro Neratina Když prohlásíš, že se ti naše spolupráce začíná líbit, zachechtám se. "No jo... taky mám ten pocit... kerej eště určitě zesílí, až budu mít aspoň matnou představu o počtu těch malejch kulatejch lesklejch věcí, kerý se přestěhujou z tvýho měšce do mýho,"řeknu s dýmkou zavěšenou v povadlém koutku úst a znovu se zhoupnu na židli, ještě vehementněji, než prve. Ozve se prasknutí, a ty zahlédneš v mém oku překvapení - pouze na okamžik, nebo» vzápětí se s rachotem zřítím na zem. "Ty vole..."ozvu se zpoze stolu rozladěně. Překulím se na kolena a pokusím se ulomenou nohu připevnit zpátky na své místo. Marně. "Ehm..."odkašlu si lehce rozpačitě s pohledem upřeným k baru, kde stojí hostinský. "Si řikám, že možná nebude od věci, probrat ty únavný vobchodní záležitosti až po cestě,"navrhnu, narazím si zpátky na hlavu bobří čepici s mývalím ocasem, která mi při tom pádu sletěla a zkontroluji, jestli se nic nestalo dýmce. Postavím se a přešlápnu... a zatvářím se nepohodlně. Začnu si sundavat botu, legračně balancujíc na jedné noze, a chci z ní vyklepat to, co mě tam tlačí. O zem cinkne mince, kterou pohotově přišlápnu bosou nohou a náhle vypadám, jako bych objevil ztracený poklad. "A hele! Skrytý fondy," uchechtnu se, zvednu minci a položím ji na pult před hostinského. "Tady máš, krčmáři, abys neřek´, že sem ti zůstal dlužnej,"řeknu bodře a dodám:"Ale bejt tebou, nezkoušel bych její ryzost zubama..." Zasměju se a vyrazím ke dveřím, odkud na tebe zavolám: "Tak deme?"

Neratin Ceka - 06. června 2006 10:40

pro Pistce Kdyz se neprilis elegantne sesunes se zidle a vyzkousis si silu zemske pritazlivosti tak se jen uchechtnu a zakroutim hlavou. Skutecne zvlastni individuum, v tom mel hostinsky rozhodne pravdu. Mozna ze spoluprace bude nejen uzitecna, ale i zabavna. Jakmile se zvednes a mas se odchodu tak zamirim do staje. Pohledem jeste naposledy preletnu lokal a servirka ktera utira stoly pri tom sklopi oci. Pak uz se otocim zady a zmizim v pruchodu kterym jsi predchvili prisel. Po par minutach jsem pred hostincem i s konem. ten evidentne nepochazi z techto kraju. Je ponekud mensi a slachovity az vypada trochu legracne.

Viridiana - 06. června 2006 13:47
	pro Ys Usedam zpatky, kdyz rikas, co rikas. Pak prikyvnu na souhlas, nebo aspon s tou prvni casti, rpotoze na tu druhou se na tebe divam trochu prekvapene. "Ys, co by mi kdo proc mel udelat?" otazi se te mirnym a tichym hlasem. "Nemusis mit o mne strach..." opacim, a zachumlavam se do plaste a uleham vedle tebe.

Ys - 06. června 2006 13:52
	pro Di Povzdechnu si: "Vždycky se najde dost parchantů, ketří chtěj ubližvat druhým. Věř své starší sestře." pousměji se na tebe, spokojená s tím, že nakonec nikam nejdeš. Taky si opět lehám. "Dobrou noc."

Viridiana - 06. června 2006 13:54

pro Ys Usmeji se na tebe, takovym smutnym usmevem. "Mela bys vic verit lidem, Ys," upozornim te zase tise a mekce. Vypada to, ze ja skutecne nemam zadne obavy o to tady byt a nebo jit ven. "Hodne lidi si to zaslouzi, abys jim verila... dobrou noc, sestricko..." usmeji se na tebe uz mene smutne, a je jasne, ze jsem rada, ze jsi se mnou, ze jsme spolu. Uleham celem k tobe, tak, abych na tebe videla, az otevru oci.

Ys - 06. června 2006 14:04
	pro Di "Věřím tobě - a to myslím stačí." zamumlám ještě, už skoro z polospánku. Ještě na tebe zamžourám a vrátím ti úsměv. Pak už neříkám nic - polospánek se přehoupl do spánku.

Ys - 07. června 2006 09:05

pro Skullkeeper Sen ... tady v kapli při modlitbách se v hávu kněžky ztratím - mezi ostatními kněžkami. Jsem jedna z nich, nikdo mě tady nebude hledat, jsem schovaná mezi nimi, jsou všude kolem mě. Hlavu pokorně skloněnou, ruce sepjaté, zdařile předstírám rozjímání. Ehm, to už je konec? Jak to, že jsem si nevšimla, že většina kněžek z kaple už odešla? Zbylo jich tady jen pět. Stojí kolem mě, já v jejich středu - otáčí se na mě. Zajímavé ... svíce planou a stejně je tady najednou nějak temno, ta temnota jako by obklokovala mě. To není dobré, není, musím se dostat na světlo. Nesnáším tmu, musím vidět a tedy vědět, co se děje kolem mě, musím mít věci pod kontrolou. Udělám pár kroků, někdo stojí přede mnou. Sestra. "Dovolíš?" zamumlám a pozvedám zrak. Kněžský hábit ... v ruce tesák ... ? ... Mužský rozšklebený obličej ... !!! Sakra, našli mě! Prudce se zohnu, abych se vyhnula ráně tesákem, pohyb ale nesměřuji jen dolů, ale i vpřed, mé rameno naráží do žaludku útočníka. Horečně se snažím vyhrnout kněžský hábit, abych se dostala k dýce v botě. Vyhrnuji a vyhrnuji a pořád nic, sakra, vždy» už byto mělo být, ten hábit není tak dlouhý. Přivírám oči v očekávání rány a následné bolesti a stále se ne a ne dostat pod hábit k botám ... Konečně má dlaň sevře jílec dýky! Rychle se narovnávám ... rychle?! Chci rychle, ale nejde to, pohyb je pomalý a vláčný, jako bych byla pod vodou, jako by mě brzdila obrovská tíže. Rozhlížím se kolem sebe - ti chlapi jsou tak rychlí, už se ženou ke mě. Chci něco udělat, chci bojovat, ale nejde to, nemám šanci. Pozvedám dýku, ale je to pomalé, je pozdě, příliš pozdě. Vzduchem zasviští meč jednoho z nich a v mém boku se rozlije palčivá nesnesitelná bolest ... ... hlava pootočená na bok, pozoruji kaluž, ve které zpola spočívá, jak na ní deš»ové kapky dělají malé krátery. Vydechnu a jak jsou má ústa zpola ve vodě, udělá se na kaluži bublina. A ta bolest v tom boku ... Věděla jsem to, věděla, že jednou chcípnu jako prašivej pes v temný uličce ... Tak tohle je konec? Na dešti, kdy se kaluž barví mou krví? Světlo ... blíží se nějaké světlo ... to ale není lucerna, lucerna nezáří modře. Di ... ani nejde, spíš plyne směrem ke mě, kolem ní aura namodralého světla. Dívá se na mě vážně těma laskavýma očima. "Měla by jsi víc věřit lidem, Ys, někteří si to zaslouží ..." Jo, no, to je fakt pěkné, teď v tuhle chvíli fakt potřebuju slyšet tohle. Vedle Di se zjeví stín, lidská postava, prototyp zabijáka. Celý v černém, černou masku přes horní polovinu tváře, černý pláš», v ruce dýku. "Jo, měla by jsi víc věřit lidem, Ys .." opakuje ironicky po Di. Ta na něj pohlédne, s úsměvem přikývne, je ráda, že s ní souhlasí. Copak nevidíš, kdo to je?! Copak nevidíš, co chce udělat? - hrozím se. "A ty lidem věříš, že Di?" ptá se jí zabiják a usmívá se na ni křivým úsměvem. Di jenom kývne, pořád ten její něžný úsměv. Zabiják také přikývne, spokojeně, poodejde a teď stojí za mou sestrou. Ta se po něm ani neohlédne, dívá se na mě, těma svýma upřímnýma a bezelstnýma očima. Zabiják pozvedá dýku. Chci vykřiknout, chci sestru varovat, ale míst výkřiku jen další bubliny v kaluži, stoupají z vody vzhůru, jako mýdlové bubliny a poletují kolem ...

Skullkeeper - 07. června 2006 14:17
	soukromá zpráva od Skullkeeper pro pro Ys Dneska mas nezvykle tvrde spani, mozna je to tim snem po kterem jsi stale jeste polita studenym potem. Probiras se nejak podivne dlouho a az druhe cvaknuti zamku te skutecne dostane do reality. To uz se ale oteviraji dvere a v nich stoji nejaky muz........

Skullkeeper - 07. června 2006 14:19
	pro Viridianu Spis neklidne, i ve snech se ti vraci udalosti posledniho vecera. Nekolikrat se behem noci vzbudis s leknutim, ale nakonec az nad ranem usnes klidnejsim a hlubsim spankem. Probudi te az to, jak ssebou Ys zprudka trhne. Chvili ti trva nez si uvedomis kde vlastne si a taky to, ze na tebe otevrenymi dvermi dopada svetlo. to je vsak tlumene muzskou postavou stojici ve dverich.

Ys - 07. června 2006 14:40

pro Di Už už se nadechuji, už vím, že zvládnu zakřičet a varovat tak sestru ... ... odemykání, muž ve dveřích. Jak jsi mohla spát tak tvrdě? To je neodpustitelné!!! Zabij ho, rychle, než vás uvidí a ztropí poplach! Nemůžu ... ne před Di ... sakra, musíme zmizet! Zdá se, že přechod mezi sny a realitou je u mě velmi rychlý. Bleskově zhodnotím situaci, muž ve dveřích, ty vzhůru. Ruka, v které stále svírám dýku sebou cukne, jako bych ji chtěla po muži hodit. Neudělám to. "Rychle, mizíme!!!" syknu na tebe. V těch několika málo slovech, v mém pohledu na tebe je tolik naléhavosti, prosba, a» uděláš, co říkám. Já sama bleskurychle vstávám a beru pláš». Pokud se ty k činu nemáš, skláním se k tobě, abych tě dostala na nohy.

Viridiana - 07. června 2006 14:45

pro Skullkeeper a Ys Jen zavrtim hlavou, ale uz nic nenamitam na slova Ys. Usmeji se, protoze jeji slova mne potesila - kdyz vyjadrila duveru ve mne... je mi sice trochu lito, ze se s takovou neduverou stavi k ostatnim lidem, ale je mi jasne, ze ted by nebylo vhodne ji o tom presvedcovat... a ze o tom je zbytecne presvedcovat, ze to musi clovek zazit... a Ys toho zjevne zazila hodne spatneho, je to mozne cist v tech jejich ocich... z toho, jak spi s dykou v ruce... Zavru oci. Po chvili je zase otevru, jako bych se potrebovala ujistit o tom, ze tam vedle mne Ys stale je, ze tam skutecne je, ze se mi to nezda... i kdyz mi to pripomina to, kde jsem, kde jsme... a co se stalo, proc tady jsem a jsme... a to nejsou uz moc prijemne vzpominky. Pak konecne usnu. Trhane, neklidne... pred ocima mam telo toho muze... to, jak se sklani nad Ys... jeho oci, kdyz zemrel... jak lezi n azemi, jako hadrova panenka, pohozena a zahozena ditetem, ktere omrzela nebo se rozzlobilo... a moje ruce, mam pocit, ze je na nich krev, jeho krev, i kdyz jsem se ho ani nedotkla... ale clovek se nemusi toho druheho dotknout, aby mel na rukou krev... krev, ktera nejde smyt, pronika kuzi a vpiji se do pokozky a zustava za nehty... Probudim se, kdyz sebou Ys tak skubne, a otevru oci a zmatene zamrkam... chvili trva, nez se zorientuji, nez mi vsechno dojde... Podivam se po tobe, pak po tom muzi ve dverich, a sedam si. Nevypada to, ze bych mela strach. Vypadam ponekud rozespale a prekvapene, ale to je asi tak vsechno, kdyz mne zvedas a pomahas mi na nohy, vstavam a necham si od tebe pomoci. "Dobre rano," pozdravim toho muze dostatecne nahlas, aby mne slysel. Zni to trochu rozespale, ale vicemene klidne. "... omlouvam se, ze jsme sem v noci tak vpadly..." pokracuji dal a zni to skutecne omluvne. "... hned pujdeme..." pokracuji omluvnym hlasem a sbiram svou tornu ze zeme.

Ys - 07. června 2006 18:51

pro Di Když vidím, že si se vstáváním nemíníš pohnout a že nedbáš na mou nevyslovenou prosbu o rychlost, popotáhnu tě netrpělivě za ruku. Ty ale pak pozdravíš toho muže, klidně, jako by se nic nedělo. Spadne mi brada, pustím tvou ruku a nevěřícně na tebe zírám. To se mi snad jenom zdá, já se z té noční můry snad ještě neprobudila ... A ty se mu omlouváš a vysvětluješ. Polknu na prázdno, potřesu hlavou, pohlédnu na toho muže, co on na to. Je mi jasné, že je po rychlém a nečekaném útěku. Nemá smysl zdrhat teď, když jsme nevyužily okamžik překvapení - určitě by dostal alespoň tu druhou, která by dírou ve stěně prolézala. V očích mám nevěřícný, užaslý a nechápavý výraz. Je jasné, že se s nastalou situací nejsem schopná vyrovnat, že jsem asi počítala se vším možným, jen s tímhle ne. Znovu upřu pohled na tebe, pohled, který jasně říká - holka, ty se mi snad jenom zdáš! A pak se rozesměji. Není to veselý smích, spíš hořký.

Pištec - 07. června 2006 22:15

pro Neratina Když se se svým exotickým koněm objevíš před hospodou, najdeš mě na zápraží, kde sedím s rukama opřenýma o kolena a nezůčasněně hledím na ruch ulice. Vstanu hned, jak si tě všimnu a jdu k tobě. Kritickým okem si prohlédnu tvého oře - je tak malý, že i když na něm sedíš, nepřevyšuješ mě o mnoho. "Vodkuď máš takovýho koně?"zeptám se hned. "Vypadá jako ty kousavý bestie, co na nich jezděj ty drsný hoši z východních stepí,"poznamenám s úšklebkem. "Moje zkratka se mu asi moc líbit nebude, na to vem jed,"říkám dál a krátce štěkavě se zasměju, zřejmě při představě, jak se tvůj kůň sápe krkolomným svahem a prodírá křovím. "Heh. Neřikám, že to nezvládne, ale... nechceš ho tady rači nechat?"

Skullkeeper - 08. června 2006 11:22

pro Ys a Viridianu Muz ve dverich se zda v prvni chvili stejne prekvapeny jako vy, ale zorientuje se o neco rychleji. "Hele Kurte, podivej se co sem tady nasel." Otoci se k nekomu za sebou, kdo predtim nebyl videt. Zaroven s tim postoupi vic dovnitr a vpusti onoho osloveneho. Ted uz vidite oba celkem dobre. Oba muzi jsou tak kolem ctyricitky a vypadaji dost podobne. Hole hlavy a ruce jako sunky. Jenom trochu moc vypasena bricha napovidaji ze pokud byli zapasnici tak uz je tomu nejaka chvile. "Zda se, ze jsme chytili zlodejky," pokracuje prvni z nich. "Myslim ze mame dneska stastnej den," doda ten co byl osloveny jako Kurt, "copak s nima asi udelame," doda jeste a hodi vserikajici pohled na sveho kumpana pricemz uz si zacne pomalu rozepinat opasek. Oba dva se k vam stale blizi.

Neratin Ceka - 08. června 2006 11:28

pro Pistce Kun si te prohlizi vylozene nepratelskym pohledem jako by ti snad rozumel a pri zmince o kousavy bestii se te skutecne pokusi kousnout a to tak necekane ze se mu to malem povede. Pri tom se nahlas zasmeju a jen tak tak uhnu chnapnuti ktere bylo pro zmenu urceno me. "Jo mas pravdu, je trochu temperamentni," prohodim, i kdyz to slovo neni prvni ktere te pri pohledu na nej napadne, "ale nemusis se o nej bat tu cestu zvladne. " Pomalu zamirim smerem k brane z mesta.

Viridiana - 08. června 2006 11:36

pro Ys Oplatim pohled Ys, kdyz se na mne tak diva, neprilis chapavy, ale klidny, jen tazavy. Kdyz se tak horce rozesmeje, zatvarim se jeste tazeveji, a zaroven zmateneji a s obavami. "Pojd, Ys, pujdeme..." vezmu Ys jemne za pazi, abych ji primela se pohnout. Az kdyz se muz o nas vyjadri jako o zlodejkach, podivam se na nej. Vypadam ponekud prekvapene, skutecne jsem necekala, ze by mne mohl nekdo oznacit za zlodejku a povazovat za zlodejku. Nevypadam ale dotcene, zlobit se zrejme neumim. Zavrtim hlavou a divam se na toho muze se svrastelym celem. "Obavam se, ze to bude nedorozumeni," prohlasuji k nim oboum. "Rekla jsem, ze jsem omlouvam. Nejsme zlodejky - jen jsme se snazily prespat pod strechou. Jsem knezka," dodam. "Ale chapu, ze jsme vas zaskocily, ihned pujdeme, jak jsem rekla... ale pokud byste potrebovali pomoc knezky, oplatim vam za ten nocleh..." nabizim. Vserikajiciho pohledu a rozepinaneho opasku si budto nevsimam, nebo si to proste nedokazu vylozit a je to neco, co mi unika. Tvarim se stale stejne, omluvne a klidne.

Ys - 08. června 2006 12:45

pro Di Můj smích jako když utne, když už vidím pořádně oba chlápky a hlavně když slyším, co říkají a jak se chovají. Nechávám Di vypovídat a já zatím jednám. Přesunu se mezi ni a ty dva, jen si poupravím pláš», který mám hozený přes ruce a který tak zakrývá dýku v mé pravačce. Pláš» nachystám tak, abych s ním mohla případně po jednom z nich švihnout tak, aby ho to překvapilo, aby mi ale nevyletěl z ruky. Při tom kontroluji, jestli ti dva mají nějaké zbraně. Na muže upírám chladný pohled, tvář nic neříkající maska se rty semknutými do úzké čárky. "Nechte nás projít a nic se vám nestane!" štěknu na ně. Řešit to, jestli jsme nebo nejsme zlodějky s nimi opravdu nemíním. Jo jo, tady není čas na to hrát si na kněžku a zkoušet to ukecat ... To by nepomohlo, podle toho, jak se chovají ... Zvládnu je ... určitě je zvládnu, ale bude to muset být rychlé. Protože jestli mě jeden z nich čapne ... Zvládnu to, i když nejsem ještě úplně v pořádku ... Hmmm, ale Di musí pryč! "Ty jdi a HNED!!!" nepodívám se na sestru, jen nenápadně naznačím ramenem, že má zmizet tou dírou, co jsme sem přišly. Tentokrát to není prosba, ale nekompromisní rozkaz. Rozkaz, který by měl být splněn. I když u tebe si nejsem tak jistá, po té, co jsi tady předvedla chování, které vede ke všemu možnému jen ne k přežití bez úhony ... A já teď opravdu nemám čas ti vysvětlovat, že by si tihle dva rádi nechali za nocleh zaplatit, ale jinak, než ty si myslíš a jak si představuješ ... A i kdyby ten čas byl, stejně by si mi nevěřila ... "Měla bys lidem víc věřit, Ys ... Stojím a čekám, jestli má slova muže zastaví. Na první pohled klidná, pláš» přehozený přes ruce, ve skutečnosti celá napružená a připravená okamžitě jednat. Zabiju vás, zabiju ... Nic jiného mi ani nezbývá. No, už se vidím, v tom kněžském hábitu - ale co, to může být moje výhoda, snad nebudete čekat, že tahle kněžka je až tak drsná ...

Pištec - 08. června 2006 21:51

pro Neratina "Hou, hou," zvolám, když se po mě kůň ožene , uhnu o krok stranou a s povytaženým obočím a svřaštěným čelem se na tebe podívám, když se zasměješ. "Bát se o něj?"řeknu ironicky. "Spíš přemejšlim, jestli bude bezpečnější jít před nim a riskovat, že mi ukousne hlavu, nebo za nim a nechat se nakopnout..." Zaháknu si palce za opasek a nakloním hlavu na stranu, jakobych se nemohl rozhodnout, a ty mezi tím odjíždíš. Pospíším si za tebou, a pak jdu tak, že tě mám po své pravé straně a v dostečné vzdálenosti od zažloutlých zubů té tvé bestie. Cestou přes město si bezstarostně pohvizduji a když procházíme branou, zamávám strážnému. Chvíli se držím prašné cesty vedoucí na Chydehal, a pak náhle zabočím stranou. "Teď tudy,"mávnu na tebe rukou. "Já pudu první a ty si tu herku drž pěkně zkrátka. Jestli mě hryzne, tak přísaham, že dneska k večeři bude pečená konina."

Skullkeeper - 14. června 2006 10:09
	pro viridianu a Ys "To vis ze nam to oplatis holubicko," usmeje se chlipne jeden z muzu na Viridianu a pak pokracuje smerem ke svemu kumpanovi, "hele Kurte knezku jsem jeste nemel, ty si vem tu druhou, stejne si dycky rikal ze mas rad vostry holky ktery se trochu branej a tahle na to vypada. " Kurtovi se napad evidentne zamlouva a rozprahne se, aby Ys srazil pesti k zemi.

Neratin Ceka - 14. června 2006 11:15

pro pistce Na kone ani nenasedam. ve meste to nema cenu a predpokladam, ze po te ceste tak jak jsi ji popsal bude stejne lepsi kdyz pujdu po svejch. S tim drzenim zkratka je jasny ze tu uplne nepujde, protoze si hned vsimnez ze kun ma jenom sedlo a trmeny - zadnou ohlavku ani nic podobneho a i sedlo je velmi jdenoduche. Za sedlem je v pokryvce zamotanych par dulezitych veci a take je u nej pouzdro se dvema ponekud zvlastnimi luky a nekolik toulcu se sipy. Jdu za tebou celkem zamyslene a jenom sleduju cestu abych neslap nekam kam nemam. Kun jde za mnou uplne sam, nijak ho nevedu. Po chvili jako bych si na neco vzpomel. "Tak me napada, ze vlastne ani nevim jak se menujes stopari."

Viridiana - 14. června 2006 11:19

pro Ys Vrastim celo a vypadam ponekud prekvapene. Tohle jsem necekala a tak nejak nemam predstavu, jak si to vylozit. "Prosim?" otazi se. Zni to sice ponekud prekvapene a nejiste, ale zaroven vazne a trosku ostreji. Tohle se mi zjevne prestava libit, tak nejak je mi jasne, ze neni vsechno v poradku - ze vubec neni vsechno v poradku. Ale tak nejak nechapu proc a co. Stavim se vedle Ys. Nevypada to, ze bych ji tady chtela nechat samotnou.

Ys - 14. června 2006 14:31

pro Di Končí čas slov a nastává doba činů. Registruji, že se stavíš vedle mě. Nemám čas být naštvaná, že jsi mě neposlechla, spíš se mi hodí, že tím pádem i ti dva burani jsou vedle sebe a relativně blízko u sebe. Nemíním čekat, až dopadne Kurtova pěst, uhnout jeho velkému nápřahu je to nejednoduší. Další akce už je ale složitější. Hošánku, ty máš rád vostrý holky? No prosím, tak si to užij ... A to už se pozvedají mé ruce, levačka švihne prudce z prava do leva v oblouku tak, aby cíp pláště přejel oběma přes obličej - a pokud možno přes oči, napřed Kurtovi, stojícímu přede mnou, a pak i tomu druhému vedle něj. Pravačka se pohne zároveň s levačkou, také z prava do leva s jasným úmyslem - aby dýka, držená čepelí dolů, v čistém řezu otevřela Kurtův krk. Pokud se povede tohle, je ruka s dýkou už na straně druhého chlápka a já zastavím její pohyb a pak bodnu - pokud možno také do krku.

Pištec - 14. června 2006 20:05

pro Neratina Když i poslední náznak civilizace, jakým je cesta, zmizí za našimi zády, zaznamenáš u mě drobnou proměnu. Ta tam je ledabylá bezstarostnost, s níž jsem si vykračoval v ulicích města, a už si také nepískám. Vlastně se pohybuji velmi tiše, ani větévka nezapraská pod mou nohou, obratně se proplétám mlázím a mé oko jakoby vidělo nějakou tajnou stezku, jíž tebe i tvého koně najistotu vedu. Občas se ti ztratím z dohledu někde vepředu za stromy, a pak se zas objevím o kus stranou a mávnu na tebe, ukazujíc cestu. Po chvíli se začne terén prudce svažovat a je slyšet šumění vody. Mlčky ti ukážu sotva znatelnou, kamenitou stezku vyšlapanou zvěří, vedoucí dolů k potoku a sám po ní seběhnu. Stojím na břehu a pozoruji vás sestup, a potom se sehnu a seberu několik hladkých, kulatých kamenů. Narovnám se zas, když promluvíš. "Říkaj mi Pištec," odpovím prostě a nacpávám oblázky do kapes vesty.

Skullkeeper - 16. června 2006 13:33

pro Ys a Viridianu Pokud rvaci cekali nejaky odpor, tak urcite ne takovy jakeho se jim dostalo. Kurtova ruka nikdy nedopadne a chtivy pohled v jeho ocich se vmziku zmeni na vydeseny kdyz mu Ys otevre hrdlo a rychle z nej zacne unikat zivot. Jeho spolecnik sotva mrkne prekvapenim, a uz mu trci dyka z hrdla a porouci se k zemi za svym kumpanem. Krev je vsude okolo a diky pretate kurtove tepne jste od ni doslova od hlavy k pate. Kraticke zavahani vas ale stoji mnoho, protoze v tom jak se vsechno rychle sebehne uplne prehlednete dalsi postavu, ktera dovnitr nahlizela dverma. Ta prozmenu vubec nevaha a da se na utek. Horsi ovsem je ze slysite vykriky "Vrahove!! Straze!! Pomooc!!"

Ys - 16. června 2006 13:52

pro Di Jen chvíli je mi dopřán pocit radosti z toho, že vše, co jsem chtěla provést, jsem provedla, že vše vyšlo, tak jak mělo. Až na toho třetího, který teď tropí povyk ... Nemám ani čas přemýšlet, co pohled na to, co jsem právě provedla, udělá s tebou. "Sakra, do prdele s tím, sakra!!!" ulevím si vztekle. Pohlédnu na svou dýku, která trčí z krku toho křupana a zavrhnu možnost, že bych se pro ní sehnula a vzala si ji. Teď musím jednat rychle! Tedy musíme ... Popadnu tě za ruku, rozhodnutá táhnout tě k díře, kterou jsme sem večer vlezly. "Di, prosím tě, pojď, rychle!!!" pobízím tě naléhavě a tah za tvou ruku tě nenechává na pochybách, že situace je vážná a že by bylo radno zmizet.

Viridiana - 21. června 2006 09:43

pro Ys Rvaci nejsou jedini, kdo tenhle vyvoj situace nepredpokladal a necekal. Je otazka, co jsem cekala, ale je jasne, ze tohle to rozhodne nebylo. Ze ani v nejdivocejsich predstavach by mne tohle nenapadlo. Z toho, jak se tvarim to spise vypada, ze jsem ocekavala odpoved na svou otazku od tech dvou - ze mi nedoslo, ze konci cas slov a zacina cas cinu. Tim spise, aby mi doslo, jake ciny by to mely byt. Vyjeknu, prekvapene a zdesene a ucouvnu a divam se vytrestene na ty dva, co jeste pred chvili byli zivi, a na Ys se zakrvacenou dykou v ruce. Oblicej mam zase bledy a stazeny hruzou a oci zdesene a vytrestene a naprosto nechapave. Zustavam stat jak solny sloup, a nevypada to, ze bych byla schopna nejakeho souvisleho uvazovani, natoz akce. Vykrik zvenku jako by se mne netykal, jen se otocim tim smerem, ale zustavam stat. Tohle zrejme je na pochopeni pro mne prilis, proted... dva dny, tri mrtvi... stacil vecer a rano a za tu dobu jsou tri mrtvi... Az to, ze mne Ys zacne tahnout mne primeje k tomu se pohnout. Udelam prvni krok, ponekud toporny, a necham se od Ys tahnout a nasleduji ji, tak nejak jako slepec nebo mala holcicka, bez vule a predstav, co ted a bez pochopeni, co se stalo...

Skullkeeper - 22. června 2006 10:14

pro Ys (Viridiana toho asi prilis nevnima) Tahnes Di co nejrychleji zase ven a pryc od skladiste, ale uz kdyz s tim zacinas citis marnost sve snahy. Mesto je prilis male a v tech zakrvacenych satech jste prilis napadne. Lide se sice klidi pryc, ale vidis sem tam nejakou tvar za oknem nebo za rohem a je ti jasne ze nebudou vahat na vas upozornit. Rychle zabocis do dalsi ulicky ve snaze se ztratit. Kdyz uslysis "tamhle jsou". Nemusis se ani otacet abz ti bylo jasne, ze za tebou uz bezi muzi s halapartnami a ti co nevidis se ti snazi odriznout cestu.

Neratin Ceka - 22. června 2006 10:20

pro sebe V duchu se mi promitne podobizna, ktera odpociva v naprsni kapse. Zvlastni, je nani cosi co me nuti na ten oblicej myslet, ale kdyz nad tim tak premitam tak nejsem schopen urcit co. Zvedavost, urcite to bude zvedavost. Ano, to je ono. Zajima me co mohla takova divenka provest, ze ji nahaneji zrovna tihle. V duchu se nad tim usmeju. Nepochybne nejakou uplnou volovinu a ani netusi jak si tim zvarila. Z myslenek me vytrhne az kdyz se stopar odhodla predstavit.

Ys - 22. června 2006 10:46

pro Di Zdá se, že vím, co dělám a proč to dělám. I když situace vypadá tak beznadějně, i když v šatech od krve přitahujeme pozornost, nemíním to vzdát. Stisk mé ruky je pevný, ale ne bolestivý. Stále ještě působím klidně a rohodně. Stále ještě věřím, že to zvládneme, že se nám podaří zmizet. Až do okamžiku, kdy zaslechnu ozbrojence. Bez tebe by se mi podařilo zmizet ... Cítíš, jak jsem tvou ruku stiskla silněji, cítíš, jak se má ruka začíná potit. Má tvář pobledla a odhodlaný výraz přešel v udivený, nechápavý a ... zahanbený. Jak můžeš být tak sobecká?! Jak jak ... Vždycky jsi taková byla, a při téhle práci to ani jinak nejde ... Díky tomu, že jsi taková, jsi přežila ... Až do teď ... Vidíš, co stojí porušení pravidel? Stojí život ... Hmmm a co její život?! Nebýt tebe, není teď v téhle šlamastice ... Nebýt tebe, je v klidu v klášteře ... A ... podívej se na ni ... Stejně tě nenávidí ... a jestli ne, tak brzo bude ... Za to, co jsi udělala v tom skladišti ... Za to, že díky tobě zemře ... NE!!! Musíš je přesvědčit, že je to všechno tvá práce, musíš ji z toho dostat!!! Ještě udělám pár rychlých kroků, jako by naděje na únik mizela jen velmi neochotně a pomalu. Pak se zastavím, pouštím tvou ruku, shýbám se - k botě, pro další dýku. Pohyb ale nedokončím, zase se narovnám. Pohlédnu na tebe. V mých očích nevěřícná panika a prosba o to, abys mi odpustila. Tak takhle to končí ... ? Kvůli dvoum mrtvým buranům ... ? To je k smíchu ... Kolik důležitých lidí mým přičiněním vydechlo naposledy ... a chytnou mě kvůli těm dvoum ...?! Já ... já nechci do vězení ... Já ... já nechci umřít ... Bojovat, budu bojovat! Raději zemřít takhle než ... A co Di? Taky ji zabijí, když ty budeš klást odpor ... Nechci do vězení, nechci umřít na popravišti ... Pořád se dívám na tebe. Panika mizí z mých očí a spolu s ní jako by mizela i má vitalita a život. To, víc než přibíhající stráže, ti říká, že je konec. Skloním hlavu a čekám ...

Pištec - 22. června 2006 14:20

pro Neratina Opírám se zády o kmen stromu, jehož kořeny se koupou v chladné vodě potoka a pohazuji si s jedním z oblázků. Ostatní jsem nacpal do kapes vesty, takže jsou ještě víc vyboulené, než předtím. A mlčím. Nezdá se, že bych hodlal nějak vysvětlovat, proč se mi tak říká, nebo se tě ptát na tvoje jméno. Možná čekám, že se sám představíš, anebo je mi to lhostejné, těžko říct. Vyhazuji kulatý kámen do výšky a zase do obratně chytám do dlaně, dokonce se na něj ani nedívám, pozoruji okolní les. A mlčím.

Skullkeeper - 04. července 2006 18:16

pro Ys a Viridianu Obe dve jste ztracene, kazda ve svych vlastnich myslenkach, kdyz vas obklici strazni s halapartnami. Straze ktere je drzi jsou ponekud nesvi a moc se nemaji k tomu, aby se zbytecne priblizovali. Takhle kolem vas chvili jen udrzuji kruh zbrani a kolem se zacinaji srocovat cumilove. Nakonec se mezi strazemi pdodere vysoky valecnik v dustojnicke uniforme. Odstrci pryc dva strazne kteri mu zavazeji a vstoupi do kruhu, ktery je kolem vas. Za nim se krci ten muz ktery vas videl ve skladisti a neco mu septa. Velitel si to poslechne a nakonec ho umlci pohybem ruky. Pak se otoci zpatky k vam. " Pujdete se mnou hrdlicky," pronese chraplavym hlasem, " po dobrym nebo po zlym, je mi to fuk jestli se budete branit. Viset budete tak jak tak."

Neratin Ceka - 04. července 2006 18:21

pro Pistce To jak na me promluvis me probere ze zamysleni. Zakopnu o kamen a jen tak tak chytim balanc abych sebou nesvihnul na zem. "Doprdele, zkurvenej kamen, " zakleju a vztekle do nej kopnu. Pak znovu obratim pozornost na tebe. "Promin, nejak sem se zamyslel," pokracuju uz smerem k tobe, " Pistec jsi rikal? Zajimavy jmeno. Muzes mi rikat hmmm...... Neratin dodam, jako bych na to jmeno musel nejak dlouho vzpominat." Nezda se, ze bych mel nejak chut se prilis dal vyptavat.

Ys - 04. července 2006 20:10

pro Di Hlavu zvednu zase až když promluví ten důstojník. Dívám se na něj, odevzdanost je pryč, jeho slova u mě vyvolají nový příval paniky. Tvář bledá jako stěna, zorničky se rozšíří, začnu dýchat prudčeji, v očích výraz zvířete zahnaného do kouta. A takové zvíře má jen jeden zájem - z toho kouta se dostat. Zdá se, že přestávám uvažovat racionálně, že snad ani nevnímám lidi kolem sebe, ani tebe ne, zbyla jen hrůza a děs. I když teď vypadám jako kamenný sloup, najednou se prudce otočím a ještě prudčeji rozběhnu - ve snaze prorazit mezi vojáky a zmizet.

Viridiana - 05. července 2006 11:33

pro Ys Divam se na tebe. Vypada to, ze se pomalu vynoruji z tech svych myslenek. Zustavam stat. Zustavam stat, a nevypada to, ze by mne byt jen napadlo utikat. Spise premyslim, jak tohle vysvetlit, a predpokladam, ze se mi to povede vysvetlit. Divam se na toho muze, co k nam mluvi a oteviratm pusu, ze mu neco povim. Nevypada to, ze bych se chtela branit, aspon prozatim, aspon mne to nenapadlo. Kdyz poustis mou ruku a rozebehnes se, jen zamrkam, ale neudelam to, nenasleduji te. Pak sevru rty, jako bych se k necemu rozhodla, a pohnu se - opacnym smerem jako Ys, opacnym smerem nez Ys. A vykriknu, coz je ponekud prekvapive. Je naprosto jasne, ze chci jedno - upoutat pozornost, upoutat pozornost na sebe,aby ona mohla prorazit a utect.

Pištec - 05. července 2006 12:18

pro Neratina "Fajn,"zabručím s pohledem upřeným někam mezi stromy, když také doklopýtáš a dobalancuješ na břeh potoka a prozradíš mi své jméno. Naposled vyhodím kámen do výšky, a pak jej náhle odmrštím daleko od sebe, kde se tupým »uknutím odrazí od silného kmene stromu s odranou kůrou. Konečně se podívám na tebe, a pak na tvého koně. Chrchlavě si odkašlu, odplivnu si do vody a odlepím se od stromu, o nějž jsem se opíral. "Tady můžeš tu svou herku napojit,"řeknu zvolna, "páč potom bude další voda až ve městě, a tam si za to u naapjedla řikaj čtvr»ák..." Nečekám, jestli mé rady uposlechneš, nebo ne, přeskočím z bahnitého břehu na kámen v prostředku potoka, pak na druhý a pak už stojím na druhé straně. Skloním se nad trouchnivým vykotlaným pařezem, něco odtamtud seberu, rozemnu na dlani a přičichnu. Opět se narovnám a pustím ten nadrcený prášek z dlaně po větru. Poškrábu se na hlavě pod bobří čepicí a znovu se zahledím na kmen stromu, do něhož jsem se strefil kamenem. Jeho kůra je jakoby oloupaná, do přítmí lesa svítí světlé dřevo. Řek bych, že bysme si měli drobátko pospíšit, pokaď bys ovšem nechtěl tu rajcovní chlupatinu před krb," řeknu a obrátím se k tobě, abych zjistil, jak na tom jste.

Skullkeeper - 05. července 2006 23:29

Pro Ys Je ti jasne, ze sance na utek jsou naprosto mizive. Vojaku se za tu chvili seslo vic nez dost a dalsi se prodiraji mezi lidma kteri se zde shromazdili. Navic v tomhle odevu a cela od krve jsi prilis napadna. Presto to zkusis. Vojaci jsou preci jen trochu prekvapeni, i kdyz se snazili byt ostraziti. Skoro se ti podari mezi dvema z nich protahnout, kdyz te najednou neco zezadu uderi a ty se propadnes do temnoty. Pro Viridianu Kdyz vidis o co se Ys v zoufalstvi pokousi, tak zareagujes prekvapive rychle a pokusis se ji pomoci. Ve stejnem okamziku se vsak pohne j dustojnik. Tvuj pokus z nejakeho duvodu uplne ignoruje, vytasi kratky mec ktery se mu houpe u pasu priskoci k Ys ktera se snazi protahnout mezi prekvapenymi vojjaky a hlavici mece ji uderi ze zadu do zatylku. Bezvedoma Ys se pomalu skaci k zemi. To vse se odehraje tak rychle, ze stihnes udelat sotva par kroku. "Jetse jeden krok a tva kamoska je mrtva a ty ji budes brzo nasledovat," pronese chladne a pohybem zastavi strazne, kteri si teprve ted uvedomili co se deje a pokousi se te zastavit.

Viridiana - 06. července 2006 08:09

pro Skullkeeper Nemam sanci zastavit pocinani dustojnika. Nemam sanci, ani kdyz by mi vcas doslo, co chce udelat. Coz mi nedoslo. Spolehala jsem na svuj zoufaly plan, jak Ys pomoci - i kdyz jediny, co zrejme v dane chvili byl mozny. Aspon z meho hlediska. V prvni chvili se chci dostat k bezvedome Ys, abych se mohla podivat, jak je na tom, abych ji mohla osetrit - ale zastavi mne dustojnikuv hlas. Nema smysl se uz dal o cokoli pokouset. Ys uz ted neutece. A ja bez ni ani uteci nechci, nechci a nehodlam ji nechat samotnou. Zastavim se. Zastavim se, svesim ruce a zustavam stat, sledujic stridave Ys a vojaka tema velkyma, ted smutnyma a nechapavyma ocima.

Skullkeeper - 15. července 2006 14:58

pro Viridianu Dustojnik se na tebe krive usmeje a kyvne na strazne aby zvedli bezvedomou Ys. K tobe pristoupi z kazde strany jeden strazny, spoutaji ti ruce a vedou te smerem k vezeni. Ys tahnou dalsi dva mezi sebou. Ostatni vyklizeji cestu davem. Dustojnik uzavira pruvod. Z davu se ozyvaji nadavky a vyhrozovani a semtam je doprovodi nejaky plivanec tvojim a Ysinym smerem ale vic se v pritomnosti strazi nikdo neodvazi.

Neratin Ceka - 15. července 2006 15:00
	pro Pistce Kdyz se ke mne obratis, tak pochopis, ze se posledni vete moc nesmeju. Pomalu se presunuju k sedlovemu pouzdru s kratkym lukem a pohled upiram nekam trochu stranou od smeru ze ktereho jsme prisli.

Viridiana - 15. července 2006 15:01

pro Skullkeeper Nijak neodporuji. Sice se zase tvarim ponekud prekvapene, kdyz mi spoutavaji ruce, a je jasne, ze na neco takoveho nejsem zvykla, a ze se mi neco takoveho prihodilo poprve, ale nijak neodporuji a stojim klidne. "Nechte mi zkontrolovat moji sestru, jestli je v poradku, prosim," pozadam toho dustojnika. Zni to nalehave. A zase ponekud mrtve, jako by ze mne vyprchala jiskra zivota. Nechavam se vest, a ponekud zmatene se rozhlizim, dalsi vec, na kterou nejsem zvykla je takovahle reakce davu na mne...

Skullkeeper - 15. července 2006 15:02
	pro Pistce a Neratina Ze smeru, kterym se upira Neratinuv pohled se zacne ozyvat neco mezi vrcenim a brucenim. Zacne se hybat krovi a za nekolik okamziku se z nej zatim jeste docela pomalu vybatoli statny medved. V boku ma nezhojenou a zhnisanou ranu a vypada, ze diky ni uz nejakou dobu prilis nejedl.

Pištec - 15. července 2006 18:04
	pro Neratina Jen letmý pohled na tebe mi stačí ke zjištění, že něco není v pořádku. A já vím, co to je, ještě než okem zatěkám k tomu křoví.... "A do hajzlu, už je tady," ucedím přes zuby a ve zjizvené půlce obličeje mi zacuká. Zůstanu stát nehybně na místě, upřeně pozorujíc mohutnou šelmu.

Skullkeeper - 18. července 2006 11:17

pro Viridianu a Ys Straze vas provedou davem az k vezeni. Ted uz je na nohou skoro cele mesto, preci jen mesto neni uplne nejvetsi a zpravy ktere se siri a ktere je obcas mozno zaslechnout mezi lidmi vypraveji uz o nekolika desitkach mrtvych ktere vam davaji za vinu a nikoho prilis nezajima, ze jste ve meste teprve jeden vecer. Navic je slyset suskanda o vyvolavani demonu a nejakem ritualu a vase krvave saty podnecuji predstavivost vice nez co jineho. Kdyz vas nakonec straze hodi do cel, je to spise uleva nez co jineho. Po par minutach se Ys probere s osklivou bouli.

Skullkeeper - 18. července 2006 11:21

pro Pistce a Neratina Medved uz vas nepochybne ucitil, protoze jste po vetru a to ho sem privedlo. Jen okamzik se rozhlizi a to si muzete vsimnout, ze jedno oko ma kalne a nejspis slepe. Vubec nevypada nejlip jednak kvuli zraneni a navic uz neni nejmladsi. Kdysi to musel byt postrach, protoze porad je obrovsky. Ovsem i stary a zraneny medved neni zdaleka neskodny- spise naopak. Kdyz se zorientuje tak zamiri k Neratinovi a jeho koni.

Ys - 18. července 2006 12:29

pro Di Se slabým zasténáním se pohnu. Až po chvíli otevřu oči a zmateně koukám do stropu. Nadzvihnu se na loktech, ale hlava bolí jako střep a tak se jen překulím na bok a ruka se dotkne té příšerné boule vzadu na hlavě. "Kurva ..." ulevím si. Znovu se pokusím rozhlédnout. Bezútěšná místnost, shnilá sláma, mříže ... "Kurva ..." Tentokrát to zní beznadějně a vystrašeně. Jen pomalu si uvědomuji, co se stalo a kde to jsem. Najednou se prudce posadím, jen syknu, jak boule na hlavě protestuje bolestí proti takovému zacházení. "Di!!!" vykřiknu vyděšeně. Opravdu se mi uleví, když tě vidím ve vedlejší cele. "Jsi v pořádku?"

Viridiana - 18. července 2006 19:28

pro Ys Dal uz jsem ticho... cim dal tim vice mne znervoznuje ten dav, choulim se do sebe a radeji se uz ani nerozhlizim, ale klopim hlavu. Neprotestuji nijak proti ne zrovna jemnemu zachazeni, kdyz nas hazi do cel - tedy, neprotestuji proti takovemu zachazeni se mnou, kdyz chteji totez provest z Ys, ozvu se a pokusim se ji aspon nejak pridrzet, aby ji proste nehodili na zem. A jestli je mozne prostrcit aspon ruku skrz mrize cely a dosahnu na Ys, pokusim se ji tam procpat svuj plast a aspon nejak ji svym plastem prikryt, aby ji v chladne a vlhke cele nebyla zima. A pak zustavam sedet, schoulena, rukama obejmu kolena a jsem tise a divam se na zem. Tak uplne mi jeste nedochazi, co se deje a co se stalo a proc. Kdyz se Ys probouzi, zvednu hlavu. A usmeji se na ni smutnym bezutesnym usmevem, ktery se pokousi zbytecne a marne byt uklidnujicim usmevem. "Jsem v poradku... mela by jsi jeste zustat lezet... Jak je ti? Neboli te moc hlava? Nemota se ti hlava? Vidis a slysis dobre?" tazi se starostlive.

Ys - 18. července 2006 20:19

pro Di Složím hlavu do dlaní, stále sedím. Po úlevě, že jsi tady a že jsi snad v pořádku, přichází opět beznaděj. "Jo bolí ..." hlesnu jen v odpověď na tvou první otázku, další jsou už na mě moc. Co to mele? Jak jestli vidím a slyším dobře? Nedochází mi, že se prostě staráš, jak moc velká byla ta rána a jaké zanechala následky. Ostatně, nechce se mi přemýšlet, jak moc mě ta hlava bolí. Pomalu ji zvednu z dlaní a opět se podívám na tebe. "Fakt jsi v pořádku? Fakt ti nikdo nic ..." odmlčím se. Strážní se stahují kolem nás, pak ten důstojník a já se otáčím a ... utíkám ... Chtěla jsem ji tam sprostě nechat, chtěla jsem sprostě zdrhnout, bez ohledu na to, co bude s ní ... "Di ..." vydechnu neš»astně. "Di ... já ... nechtěla jsem ... Neměla jsem utíkat ... a nechat tě tam ... Já ... já měla strašný strach a ... ani jsem nepřemýšlela ... Di ... odpustíš mi to?" Vzhledem k tomu, že ke konci zněl můj hlas už tak nějak plačtivě, pro jistotu složím opět hlavu do dlaní.

Pištec - 18. července 2006 21:15

V lese S kamennou tváří hledím na medvěda. Prohlížím si jej, jak větří, jak jistí, způsob, jakým natáčí hlavu i jak opatrně našlapuje na zadní tlapu na straně, kde má otevřenou ránu. Tenhle medvěd lidi zná, to vím stejně jistě, jako je slunce nademnou, zná a nenávidí je, pokud je zvíře takového pocitu schopno. Není to poprvé, co vidím takové zranění, je to rána od naostřeného kůlu v padací jámě, oblíbené to pytlácké pasti. Je starý, hladový a plný vzteku. Uviděl nás, navětřil nás a rozhodl se. Ani my jinou volbu nemáme, pokud chceme být těmi, kdo mají žít. Využiju toho, že se zvíře zaměřilo na Neratina, a bez jediného slůvka tiše zmizím v hustém podrostu, který lemuje svažitý břeh potoka.

Skullkeeper - 20. července 2006 16:20
	pro Pistce a Neratina Neratin tedy placne kobylu a ta se rozbehne pryc dale po stezce pak natahne luk a vyckava a v okamziku, kdy uz je medved docela blizko a kdy se diva primo na nej vypusti svou strelu. Ta je presna a zajede hluboko do medvedova zdraveho oka. Presto ale ne dostatecne hluboko, aby medveda okamzite usmrtila

Neratin Ceka - 20. července 2006 21:09

pro Pistce Kdyz vidim, ze sip nepronikl az do mozku zvirete tak zakleju. Nicmene jsem si vedom toho, ze je ted zvire slepe a tak prilis dlouho nevaham a rychle se klidim co nejdal z dosahu medvede, pricemz zakladam dalsi sip. Zvire ted nepochybne bude zurit, coz je na jednu stranu nebezpecne, ale nebude pri tom mit nastesti prilis cas na pouzivani jibych smyslu nez je zrak a tak bude doufam bit kolem sebe ve snaze zasahnout cokoliv. pro Pistce

Viridiana - 22. července 2006 11:06

pro Ys Divam se na tebe a cekam, co mi odpovis. Na tvari se mi zraci starost a obava a soucit, kdyz vyckavam, co mi odpovis, co reknes. "Pojd sem prosim bliz ke mne, prisun se prosim kousek bliz ke mne, at se ti na to muzu podivat... opatrne a pomalu, prosim..." navrhnu ti tise a presunu se tesne k mrizim. To ne... u Pramene, to ne... rana do hlavy muze byt nebezpecna... hodne nebezpecna... snad ji neuderili moc... snad ji neuderili az tak moc... jen to ne, prosim... rika se, ze to je tim, ze se mozek otrese a narazi do kosti a muze se tak poskodit... nekdy jen na chvili... ale nekdy... prosim, jen to ne... prosim, at je v poradku... Prikyvnu na souhlas. "Jsem v poradku, jiste, ze jsem v poradku," ujistuji te. Ujistuji te o tom prilis chvatne na to, aby to tak uplne byla pravda - ale nevypadam zranena, ze by mi nekdo nejak ublizil, takze aspon po tehle strance v poradku zrejme jsem a nelzu. Kdyz pak zacnes mluvit, podivam se po tobe prekvapene. Pak zavrtim hlavou. "Ys, co bych ti mela odpoustet?" otazi se te. Zni to skutecne uprimne prekvapene. Zrejme mne ani nenapadlo, ze bych se na tebe mela zlobit a odpoustet ti a ted kdyz o tom mluvis, neni mi zcela jasne proc, proc si to myslis, ze bych se na tebe mela zlobit. "Mrzi mne, ze se ti nepovedlo utect," povzdechnu si a prejedu si dlani tvar ve velmi unavenem a zahanbenem gestu. "Chtela jsem... chtela jsem je odlakat, ale nepovedlo se mi to... to mne mrzi... beze mne by jsi utekla a dokazala utect, ty mi to odpust, ze jsem te do tohodle dostala..."

Ys - 22. července 2006 12:40

pro Di Nevypadá to, že bych chtěla popolézt blíž k tobě, jak jsi si přála. Mnohem víc než bolavá hlava mě trápí nyní mé svědomí. Když promluvíš, zvednu opět hlavu a překvapeně se na tebe dívám očima vlhkýma od slz. Překvapeně vlastně není to správné slovo, koukám na tebe spíš jako na zjevení. "Mrzí tě, že se mi nepodařilo utéct? Chtěla jsi je odlákat? Ty jsi mě do toho dostala?" opakuji nechápavě tvá slova. Nyní to vypadá, že nevím, jestli se mám začít smát nebo brečet. "No, podle mě jsem tě do toho všeho dostala já ..." pronesu rozhodně, přesvědčená o své pravdě. "A teď nás popraví ..." pronesu temně. Ne, nechci tě strašit, ani si snad neuvědomuji, že bych tě tímhle mohla vyděsit, prostě jen konstatuji holý fakt. "Kvůli dvěma buranům, které jsem podřízla ..." Rozesměji se hořce, těžko říct, co vyvolalo ten smích. A ten najednou jako když utne. Vytřeštím oči, má ruka zajede k botě a poté se na mé tváři rozlije blažený úsměv. Popolezu po čtyřech k tobě, jen syknutí dosvědčí to, že hlava ještě bolí. Přes mříže ti pak šeptám, oči horečně zářící: "Mám ještě jeden nůž, Di! Nevzali mi ho, je v botě!!! Musím vymyslet, jak nás odsud dostat, musím!!!"

Viridiana - 22. července 2006 12:55

pro Ys "Ys, prosim..." zkusim to znova, kdyz to nevypada, ze by ses chtela presouvat k mrizim. Kleknu si k nim a jednou rukou se za ne pridrzim. "Jen se ti na to podivam... neublizim ti a nebude te to bolet, slibuji..." pokousim se te presvedcit. "Ano," prisvedcim vazne na tve prvni tri otazky. Zjevne je to pravda a myslim to vazne. A divam se na tebe, ze nechapu, co na tom nechapes, proc ti to pripada tak divne. "Beze mne by jsi utekla," zopakuji, "dostala jsem te do toho..." Zavrtim hlavou. Tahle skutecnost mne zrejme skutecne velmi mrzi a trapi. Zvednu oci a divam se na tebe, kdyz reknes, ze nas popravi... nevypada to, ze bych mela strach, nevypadam vydesene. Spise tak nejak smirene, smirene a smutne. Slovo strach pro mne zrejme ted ztratilo mnoho ze sveho vyznamu, za tu posledni dobu, za ty posledni hodiny, kdy se stalo to, proc jsem utekla z klastera... Nevypadam vydesene, jen zarmoucene a rozbolavele a nechapave. A zahanbene. A zoufale, ale nevypada to, ze by to byl proto, co se se mnou stane. Povzdechnu si a podivam se ti do oci. "Proc jsi je... podrizla?" otazi se te pak tise. Pred tim poslednim slovem se zarazim, jako by mi delalo potize, jako by mi nechtelo jit pres rty. Na tvoje prohlaseni o nozi a ze musis vymyslet, jak nas odsud dostat nereaguji. Jako by pro mne mnohem dulezitejsi bylo vedet proc, odpoved na to, na co se ptam, nez tohle.

Ys - 22. července 2006 13:06

pro Di Tvá poslední otázka zcela zchladí mé nadšení nad objevením zbraně. Klečím proti tobě, také se rukama držím mříží. A stejně tak jako ty jsi nechápala, co já jsem nepochopila na tom, že jsi chtěla, abych utekla, tak já jsem na tom teď stejně - nechápu, proč se ptáš, proč ti to není jasné. "Nooo ... chtěli nám ublížit, přece ..." vypravím nakonec ze sebe. "Bylo to jediné možné, co jsem mohla udělat, zabít je. Rvačka s nimi by byla nebezpečná, byli moc velcí a já bych to nemusela zvládnout ... To jsem si nemohla dovolit." To, co říkám, říkám a myslím zcela vážně a pořád mám v očích mírně udivený výraz, co na tom není jasného. Chci potřást hlavou, rychle toho ale nechám, proti takovým pohybům má hlava důrazně protestuje. "Di, my se odsud musíme nějak dostat ... Nechci umřít a nechci, abys umřela ty ... Musíme! říkám důrazně a pak, stále se přidržujíc mříží, vstávám.

Viridiana - 22. července 2006 16:07

pro Ys Skutecne to nevypada, ze bych sdilela tvoje nadseni ohledne objeveni zbrane. Kdyz reknes, ze nam chteli ublizit, zarazim se a vypadam ponekud prekvapene a nejiste. Na jednu stranu ti chci verit. Na jednu stranu ti verim natolik, abych si nemyslela, ze bys mi lhala, a ze bys mi nerikala neco, o cem nejsi presvedcena, nebo ze bys nevedela o cem mluvis. Na druhou stranu je velmi tezke pro mne neco takoveho prijmout a pochopit. Tvarim se nejiste, ale to nijak nevymaze z me tvare tem smutek a zoufalstvi, ani tem temny mrak a smutek, co se mi usadil v sedivych ocich. "Mozna to slo jinak..." navrhnu ponekud nejiste. "... zranit je, treba... kdyz to bylo nutne... zabit je... velmi konecne reseni," rozhodnu se po chvili vahani pro takovahle slova, "zivot uz nikdy nedokazes vratit, kdyz ho jednou vezmes..." Otresu se. Zrejme jsem si vzpomnela na toho chlapika, co zustal lezet na podlaze tveho pokoje v klastere. Ty jeho oci... ty rozhozene ruce a zkroucene nohy, jako pohozena hadrova panenka, jako loutka, co ji odstrihli provazky... jako hracka, co ji vztekle dite odhodilo... ten oblicej, vytresteny a bily, s pootevrenymi usty, a nechapavy, nejpise ani nestihl zjistit, co se mu stalo a kdo mu to udelal... kdo mu to udelal? Rekni to narovinu, priznej si to - kdo ho zabil. Kdo mu to udelal... to zni, jako ktere z neposlusnych decek lezlo na strom... ale to neni to, to neni tohle... to je nekde jinde... tys zabila... a to uz nikdy neodestanes... to uz nezmenis... budes s tim zit... mozna ne dlouho, mozna s tim nebudes muset zit dlouho... a pred chvili zemreli dalsi dva lide... proto, ze jsi nezacala utikat... Ys rikala, ze mas... a ted nejpise zemre i Ys, kvuli tomu, ze byla s tebou a ze jsi ji nedokazala nechat utect, ani jsi ji nedokazala pomoct utect... mozna s tim nebudes muset zit dlouho... mozna to tak ma byt, mozna to tak ma skoncit, mozna je to odplata za to, ze jsi zabila... zjistis, jake to je, kdyz zabijeji tebe, je to asi jedine spravedlive... nejspise si to zaslouzis... vsechno, co udelas, se ti vrati, nikdy nic nezustane bez odezvy, po kazde akci nasleduje reakci... jsi navzdy zodpovedny za to, co udelas... vsechno, co udelas zmeni to, co se stane, nic nikdy nezapadne a jen tak se neprejde... ale Ys? proc Ys, proc moje sestricka? Podivam se na teba a na mrize a pak pokrcim rameny. Skoro odevzdane a bez zivota. "Jak to chces udelat? Chces je zase... zabit?" otazi se. Zase se pred tim slovem zajiknu. "I kdyz bys to udelala, zabila toho, kdo prijde, je jich hodne... nemuzes prece zabit vsechny... a ani to nejde... a i kdyz bys to udelala, nedostali bychom se z mesta..." Potresu hlavou. "Uz takhle teklo vic krve nez melo," povzdechnu si. Zase si prejedu rukou pres tvar. "Mozna mam umrit. Jestli mam umrit, umru. Nevymenim svuj zivot za zivot kohokoli, ani kohokoli z tech vojaku... oni jen delaji svoji povinnost..."

Ys - 22. července 2006 16:44

pro Di V očích se mi mihne vztek, když slyším: "Možná to šlo jinak ... zranit je třeba ..." Ty jsi fakt dobrá, zranit je ... Víš, jak by to dopadlo?! Podali by si nás, nepěkně podali ... Sakriš, já jsem sice hodně dobrá, ale ne tak dobrá, abych po té ráně v boku přeprala dva velký chlapy ... a možná ani bez toho zranení ne ... Ach jo ... bojíš se, že? Já taky ... a moc ... Taky nechci umřít ... Tvá dlaší slova mě ale vyvvedou z omylu. Dojde mi, že tvůj smutek a zoufalství se netýká toho, že brzo zemřeš. Čeho ale pak? Klesnu zase na kolena, držím se mříží tak křečovitě, až mi bělají klouby na prstech. "Cože?! Co to meleš? Jak máš umřít? To je nesmysl!" mluvím důrazně, ale stále tiše. "Já prostě nedokážu jen tak sedět a čekat na konec, rozumíš? Musím něco udělat!!! Musím! A hlavně - tebe z toho musím dostat!" a zase vstávám.

Viridiana - 22. července 2006 16:55

pro Ys Nemuzu si nevsimnout toho zablesku vzteku v tvych ocich. Zatvarim se omluvne a jeste vic znejistim. To posledni, co jsem chtela je te nastvat... a nechapu, nevim, co te tak nastvalo... cim jsem te tak nastvala... Kdyz sviras mriz rukama, zvednu jednu ruku a polozim ji na tvou a stisknu tvou ruku v jemnem a uklidnujicim gestu. Zavrtim hlavou a divam se na tebe s horkym smirenym usmevem na tvari a tim temnym mrakem zoufastvim v ocich. "Nerekla jsem, ze mam umrit... mozna mam... neznam cesty Pramene, nejsem tak moudra, abych se mohla odvazit soudit a predvidat cesty Sily..." odpovim ti tise. "Ale myslela jsem to vazne v tom, ze nevymenim svuj zivot za zivot kohokoli. Jestli bude treba a nepujde to jinak, pomohu ti utect a ponesu nasledky, ale kvuli mne uz nikdo nikdy nesmi zemrit. Chapes?" Zrejme je pro mne velmi dulezite, abys tohle chapala, abys tohle prijala. Zase potresu hlavou a druhou rukou si otru oci. "Uz jednou jsem zabila... ja... uz se to nesmi opakovat, uz kvuli mne nesmi zemrit nikdo dalsi... i tahle krev je vic nez dost, i tenhle jeden zivot je prilis..." Odmlcim se zvednu k tobe leskle oci. "Co chces udelat?" otazi se te skoro vecne. Skoro - slova jsou vecna, ten tichy hlas plny bezbreheho smutku uz ne.

Ys - 22. července 2006 17:22

pro Di Poslouchám tvá slova a ta na mě doléhají čím dál víc společně s poznáním, že je myslíš vážně. "Nikdo už nikdy kvůli mě nesmí zemřít ..." A po MĚ cheš, abych to přijala?! Po mě, po nájemné vražedkyni? To je konec ... konec ... I kdyby byl způsob, jak se odsud dostat, bez zabíjení to nepůjde nikdy ... Tvá slova chápu a nakonc je i přijmu. V té chvíli vyhasne ta záře v mých očích, spolu s poslední špetkou naděje, že máme šanci se odsud dostat. Opět jsem na kolenou - a to jak obrazně, tak doslova. Dosednu na paty, hlava svěšená mezi rameny, tvář zakrývají vlasy, ruce vztažené vzhůru a stále svírající mříže. Takže poslední možnost ... musíš to vzít na sebe, musíš je přesvědčit, že to ty jsi zabíjela, musíš je přesvědčit, a» Di pustí ... Budu se před nimi plazit a škemrat, cokoliv, jen a» ji pustí ... Je jedno, jak moc se ponížím, stejně umřu ...

Viridiana - 22. července 2006 17:42
	pro Ys Nemuze mi uniknout, ze neco neni v poradku. Nemuze mi uniknout, jak se tak nahle tvaris. Divam se na tebe a mlcim. Mlcim, a jen se divam. Nejakou dobu nerikam nic, a pak zavrtim hlavou. "Ys?" otazi se te tise. "Ys, co chces tedy udelat? Jak se odsud chces dostat?" pripomenu ti, co jsi rikala a mou otazku.

Ys - 22. července 2006 19:26
	pro Di Teprve po chvíli zvednu hlavu a zadívám se ti do očí. I když mé už nezáří a jsou tak nějak smířeně vyděšené, je v nich i odhodlání. "Jak nás odsud chci dostat?" zopakji a ušklíbnu se. "Nevím, ještě nevím ... Jedno vím ale jistě, nemůžu ti slíbit, že při tom nikdo nezemře ..."

Viridiana - 22. července 2006 19:54

pro Ys Kdyz se na mne podivas, pokusim se na tebe zase usmat. A stejne jako predtim mi to nevyjde. Neumim se pretvarovat. Jedna z veci, kterou k uzoufani neumim je se pretvarovat. Kdyz mluvis jak mluvis, tvarim se smutne a zamyslene. Nemuzu ti slibit, ze pritom nikdo nezemre... Nevymenim svuj zivot za zivot kohokoli jineho!! A zivot Ys? ?! Ys? Uz jsi to udelala... uz jsi ho vymenila. Zabila jsi. Zabila jsi proto, ze on chtel zabit ji... Neni to omluvitelne, ale udelala jsi to... Bude mit smysl, kdyz zemre ted, o par hodin pozdeji? Jaky to melo smysl, kdyz zemre ted? Proc jsi to tedy udelala, kdyz ji ted nechas zemrit? Je v tom kvuli tobe... neutekla, i kdyz mohla utect, sama by utekla... Zabijes jeste ji? Proc? U Pramene, proc? Tohle se nikdy nemelo stat... nikdy jsem nemela byt pred tuhle zkousku postavena... nikdy... vzdyt vis, ze ji nezvladnu... nevim, co mam delat... nevim, co je spravne... co je ted vlastne spravne?... jak mam zvladnout tuhle zkousku, kdyz nevim co je spravne, kdyz nevim, co mam delat, aby to bylo spravne? Az dosud to bylo jednoduche... vzdycky slo vybrat si, bylo jasne, co je spravne a co ne, bylo videt, co jak ma byt, a vsechno melo smysl a rad... A ted? U Sily, ja skutecne nevim... Prosim, porad mi, co mam delat... Prameni, prosim, ukaz mi svoji cestu, ukaz mi cestu, prosim... co je spravne?... Zustavam klecet naproti tobe a mlcim, a jen se divam. Pak sklopim oci, jako bych se ti nedokazala podivat do oci, a zustavam schoulena do sebe, bojujici jakysi vnitrni boj, zmatena a nejista, rozpacita a bezradna a zahanbena.

Skullkeeper - 22. července 2006 21:07
	pro Ys a Viridianu Obvykle zvuky, ktere se linou z venku malym zamrizovanym okynkem jsou po nejake dobe prehluseny bouchanim kladivy do dreva ozyvajicim se blizko vezeni. Ani nemusite videt ven, aby bylo jasne co tam venku stloukaji dohromady. Zda se ye se nikdo nehodla prilis obtezovat se soudem a hodlaji prejit rovnou k veci.

Ys - 22. července 2006 21:21

pro Di Koukám na tebe a to tvoje mlčení se mi nelíbí. Mám strach, ano, ten je ale nyní přebit strachem a starostí o tebe. Nyní se má ruka dotkne tvé, sevřené kolem prutu mříže. A pak se ozvou ty zvuky. Vytřeštím oči a pohlédnu k okénku, nechci věřit, že slyším, to co slyším, nechci si uvědomit, co to znamená, ale realita je neúprosná. Vyskočím na nohy a rozběhnu se k dveřím. "Heeej!!! Je tady někdo? Potřebuji mluvit ... s někým, kdo to tady má na starost!!! Heeej!!" křiknu.

Viridiana - 22. července 2006 21:28

pro Ys Nic nedelam, jen tak klecim, schoulena a zhroucena do sebe a bojuji ten svuj vnitrni boj a vypadam stale stejne. Moje vlastni myslenky se mi zrejme navysost nelibi. ... ty vis, jak by jsi volila... vis to... udelala by jsi to znova... ... znova by jsi vymenila zivot nekoho za zivot Ys... ... vis to... a vis i to, ze stejne jako predtim bys nad tim nepremyslela... ... co je spravne? u Pramene, co je spravne?... dej mi prosim silu udelat spravne rozhodnuti, dospet ke spravnemu reseni... vedet a pochopit, co je spravne, zjistit, co je spravne... jak mam projit touhle zkouskou? Zrejme jsem natolik pohrouzena do svych myslenek, ze rany venku budto nevnimam, a nebo proste prechazim bez povsimnuti. Az kdyz vyskocis, zvednu hlavu a podivam se na tebe. A sleduji te prekvapene, kdyz bezis ke dverim a kricis.

Pištec - 23. července 2006 14:21

V lese Stejně znenadání, jako jsem se před chvílí ztratil v mlází, se vynořím z houštiny na protější straně potoka, necelé dva metry za rozzuřeným medvědem, který bolestí bez sebe vydává ohlušující řev, bije kolem sebe tlapami a zběsile komíhá hlavou, kde mu z očního důlku trčí opeřený šíp. Za zvířetem stojím jen tak krátkou chvílí, než navážu oční kontakt s Neratinem, ujistím se, že o mě ví, abych se nestal jeho dalším, by» nechtěným, cílem. V další chvíli jsem u kmene stromu, kde se odrazím od země, chytím oběma rukama silnou převislou větev a vytáhnu se nahoru. Obratně jako veverka přeběhnu po haluzi, napolo skryt listovím, až se dostanu nad medvěda. Teprve nyní vytáhnu z pochvy u pasu lovecký tesák, jehož čepel se zlověstně zaleskne v paprscích slunce, jež pronikají hustou spletí korun prastarých stromů. Není moc času otálet, medvěd se šine kupředu, kde Neratin byl to poslední, co ve svém životě viděl. Zhluboka se nadechnu s okem upřeným na široký hřbet porostlý hnědočernými chlupy. Pustím se kmene, jehož jsem se levičkou přidržoval a přes prsty vyrazím ostrý hvizd, který přehluší dokonce i řev bolestí šíleného zvířete a hned na to skočím. Těžko říct, zda-li medvěd slyšel mé hvízdnutí, avšak to, že jsem mu vzápětí dopadl za záda za lopatky si uvědomil záhy. Pod mojí vahou a silou dopadu na okamžik poklesne a já mám co dělat, abych nepřepadl. Volnou rukou se pevně chytím jeho kůže a chlupů na krku a koleny sevřu jeho mohutný trup, jako by to nebyla lítá šelma, ale nějaký přerostlý kůň a napřáhnu tesák v širokém rozmachu. Vší silou bodnu medvěda do šíje, mezi krční obratle. Nevšímám si jasně rudé krve, která na mne vystříkne, když zbraň vytrhnu z rány, a bodnu znovu, do stejného místa.

Skullkeeper - 31. července 2006 10:56

pro Ys a Viridianu Straze evidentne ignoruji veskere snahy, prosby i hrozby. Jen obcas se uchechtavaji, jako by se bavili na vas ucet. Rozhodne ale nemaji v umyslu nekoho volat nebo se treba i jen zvednout a jit zjistit jestli neco nepotrebujete. Pak se ozve klic v zamku u vchodovych dveri a ty se se zaskripanim otevrou. Ve dverich stoji dustojnik, ktery ma na svedomi vase zatceni. Prejede vas podmracenym pohledem a pak se podiva na dva strazne. "Vypadnete odsad," pronese smerem k nim a podpori to gestem palce ukazujicim ke dverim. Straze si potichu vymeni neco, cemu se oba smeji jeste celou cestu ven z vezeni. Jakmile jsou venku tak dustojnik zamiri k vasim celam, pricemz si pohrava s necim co ma v kapse.

Neratin Ceka - 31. července 2006 10:59
	pro Pistce Kdyz vidim Pistcuv sileny, nicmene velmi odvazny utok tak uz prilis nevaham a zacnu do medveda sazet jeden sip za druhym, davaje si pri tom pozor abych pistce nezasahnul.

Skullkeeper - 31. července 2006 11:02

pro Pistce a Neratina Pri prvni Pistcove rane medved zurive zarve a spusti silene rodeo, pri kterem se snazi setrast toho hrozneho cloveka ktery mu zpusobil takovou bolest. Pistec se vsak drzi pevne a neprestava bodat. Zatimco se do medveda zabodavaji dalsi a dalsi sipy. Jeste skoro dalsi minutu, ktera vam vsak pripada mnohem delsi bojuje bolesti a bezmoci sileny medved se svymi dvema trapiteli ale nakonec naposledy zarve a pomalu se skaci k zemi.

Ys - 31. července 2006 11:29

pro Di Když vejde do vězení důstojník, měla bych být vlastně ráda, protože jestli jsem chtěla s někým mluvit, měl by být on ta správná osoba. Přesto se na mé tváři objěví napětí a nedůvěra. Svírám rukama mříže a podmračeně a ostražitě sleduji odcházející stráže, které se něčemu smějí a pak přicházejícícho důstojníka. Proč je posílá pryč? Chce s námi mluvit o něčem, co nemají slyšet? Mluvit? Nebuď naivka ...

Viridiana - 31. července 2006 11:57

pro Ys Straznych si nevsimam. Nebo aspon nedavam na jevo, ze bych si jich vsimala. Nevypadaji na to, ze by s nami chteli mluvit a byli ochotni se s nami bavit a ja to prijala. Sleduji te, jak kricis, a nic nedelam. Jen zustavam na zemi a divam se, s ted bezvyraznou mrtvou tvari. A se stejnou tvari sleduji toho dustojnika, co posila strazne pryc. Mozna se ve mne neco zlomilo. A mozna jsem proted uznala za lepsi proste mlcet a cekat, co se bude dit. A mozna jsem to proste vzdala.

Pištec - 31. července 2006 20:45

pro Neratina Marně se mne snaží medvěd setřást. K zuřivému burácení zvířete se přidá i můj křik, s neartikulovaným řevem jej bodám tesákem do stále se rozšiřující rány vzadu na krku, krev stříká. Šípy, které sviští kolem mě a s jistotou se zabodávají do huňatého těla, jako bych nevnímal. Konečně se mi podaří zasáhnout míchu, tesák zaskřípe o obratle a medvědovi poklesne nejdřív mohutná hlava, pak se zhroutí celý, na kraji svažujícího se břehu. Nyní uchopím rukoje» zbraně obouruč a celou svou vahou nalehnu dopředu, čepel zajede až po jílec do rány. Teprve nyní jsem si jist, že zvíře již nežije. Můj řev odumřel spolu s řevem medvěda. Zvednu hlavu, tvář mám zbrocenou krví, pohlédnu na tebe, hlasitě přerývaně oddechujíc. Přehodím nohu přes huňatý hřbet a sklouznu z medvěda na zem, kde zůstanu klečet vedle jeho pomalu chladnoucího těla. Chvíli neříkám nic, jenom se dívám na krev, která barví vodu potoka. Potom zvednu ruku a poplácám zvíře po hlavě. "No jo, starej brachu,“ prohodím. “Vybral sis blbě svojí kořist, to teda jo…“ Znovu se podívám na tebe a řeknu: “Ale měl tuhej kořínek, co?“ S heknutím vstanu, zapřu se nohou o trup medvěda a vyprostím svůj tesák z hluboké rány. Pečlivě čepel otřu o trávu a pak sejdu k potoku, o kousek dál proti proudu, naberu vodu do dlaní a opláchnu se. Potom zase vylezu nahoru, posadím se na pařez, vytáhnu zpoza opasku naditý váček a začnu si klidně nacpávat dýmku.

Neratin Ceka - 03. srpna 2006 14:05

pro Pistce Chvili jen tak stojim a divam se aniz bych cokoliv reknul, nebo se jen pohnul jen te sleduju ocima. Pak se pohnu smerem k medvedovi a zacnu z nej vytahovat ty sipy, ktere nejsou poskozene. Kazdemu peclive prohlednu letky a semtam nejakou urovnam pak vzdy ocistim hrot a vratim sip zpet do toulce. Celou dobu co tohle delam tak mlcim. Nakonec trikrat dlouze hvizdnu. Chvilku nato se ozve sramoceni v housti a vyleze odsud meje kobylka. Vypada nastvane a nespokojene frka. Kdyz na ni zpet ukladam luk i sipy tak se me nekolikrat neuspesne pokusi kousnout. Nakonec se ma pozornost obrati zpatky k tobe. "Rozhodne mas odvahu...... ...... Pistci." Zda se, ze to je vsechno co jsem chtel k tomu rict.

Skullkeeper - 03. srpna 2006 14:26

pro Ys a Viridianu Dustojnik se na chvili zastavi kousek od cel a obe si vas prohlizi. Pak se zasmeje nejakemu nevyslovenemu vtipu a zakrouti hlavou. Nakonec zamiri k cele, ve ktere je zavrena Ys. Uz kdyz se tam presouva tak zacina mluvit ale porad mu na tvari pohrava neco jako usmev, mozna malinko skodoliby. "Za dve hodiny budete viset, sibenice uz je skoro nachystana. Pokud jste cekaly soud tak jste cekaly marne, takovymi jasnymi pripady se soudce nehodla vubec zabyvat. A to jsem mu ani nemusel rikat ze dostal do sparu slavnou Vranu." Znovu se uchechtne jako by rekl neco velmi vtipneho. "Udelala jsi mi tady peknej rozruch a to jsem si myslel ze jsi profesional, " mluvi ted uz primo s Ys a Viridiana jako by ho prestala zajimat. "Ale na druhou stranu, mozna je to dobre.... .... pro tebe. Uz se vam chystaj hroby venku na severnim hrbitove, ale jeste predtim si pobudete nejakou tu hodinku v marnici." Cele to rika zovialnim tonem, jako by vykladal o pocasi a pozoruje pri tom kazdy Ysin pohyb. "No to je asi tak vsechno co jsem chtel rict, " poskrabe se na brade a otoci se k odchodu stale s jednou rukou v kapse. Udela nekolik kroku a pak jako by si na neco vzpomel, sahne do kapsy a vytahne nejaky vacek ktery hodi na zem do cely pred Ys. "Malem bych zapomel," usmeje se znovu a pokusi se o potouchle mrknuti, ktere mu ale prilis nejde, " ne driv nez pro vas pujdou at nam tu nechodi mrtvoly a myslim ze nemusim dodavat ze uz se NIKDY neuvidime." Zasmeje se ale pri poslednich slovech se zatvari vazne. Pak uz ale zamiri po schodech nahoru a s piskanim zmizi za dverma.

Ys - 03. srpna 2006 14:59

Pro Di Sleduji důstojníka, jak se blíží k mé cele, ruce stále sevřené kolem mříží. Napřed ho nechávám mluvit, protože by nebylo moc slušné skočit mu hned do řeči, to by mi nepřipravilo dobrou pozici pro vyjednávání. Tedy ne, že by bylo příjemné, co říká, to jeho: Za dvě hodiny budete viset ... šibenice už je skoro nachystaná ... se neposlouchá moc dobře. To, že poté vysloví mé "pracovní" jméno, mě naprosto zbaví slov. Vyvede mě to z rovnováhy natolik, že se ani nestihnu naštvat, když prohlásí, že si myslel, že jsem profesionál. Takže ví, kdo jsem ... No to je konec ... Co se pořád tak culí?! Bych mu ten ciferník nejraději ... Počkat, proč mi to všechno povídá? "Za dvě hodiny poprava ... pak nějaký čas v márnici ... severní hřbitov ..." To snad ... proč by to dělal? Zorničky v mých očích se rozšíří a objeví se v nich nevěřícný údiv. Pohledem pak sleduji váček dopadající k mým nohám. Pak zase pohlédnu na důstojníka, vrátím mu nejistý úsměv a jen kývnu hlavou, když prohládí, že se už NIKDY neuvidíme. Stále nehnutě pozoruji, jak odchází a když se za ním zavřou dveře, okamžitě se vrhnu na zem pro váček a dívám se, co v něm je. Napětím pomalu ani nedýchám.

Skullkeeper - 03. srpna 2006 15:05
	pro Ys Kdzy se ti tresoucima rukama podari konecne rozvazat tkanici uzavirajici vacek, tak se na svetle obevi dve tenke kovove trubicky a mala lahvicka s hrdlem zakapnutym voskem.

Viridiana - 03. srpna 2006 15:09

pro Ys Posloucham toho dustojnika, a nevypada to, ze bych byla moudra ze vseho, co rika. Ano, je to jasne... budeme viset... budeme viset bez soudu, za dve hodiny... To chapu... na tom neni co k nechapani... Ale proc o tom mluvi? A jak mluvi... A jak se u toho tvari... Dela mu to dobre, dela mu dobre o tom mluvit. Proc? Jak muze nekomu delat dobre o tom mluvit? O kom to mluvi? Koho nazyva Vranou? Ys? Profesional? Hloupost, moje sestricka... ma nas za nekoho jineho... Jenze to je vec, ktera nam nepomuze. Zustavam sedet, tise, divam se na nej, posloucham ho, a tvar mam smutnou a klidnou. Zrejme jsem se smirila s tim, co prijde, a nehodlam se ani od neho nechat nijak z toho klidu a smireni nechat vyvest. To, ze neco hodi do cely Ys mne sice zaujme, ale nevypada to, ze by mi to bylo jasne.

Pištec - 03. srpna 2006 15:40

pro Neratina Pohodlně usazený na pařezu bafám z dýmky a dívám se, jak sbíráš své šípy a jak vše nakládáš zpátky na koňský hřbet. Tlumeně, přes troubel dýmky, se uchechtnu marným pokusům koně tě kousnout. Když na mě promluvíš, skromně pokrčím rameny. "Bejval by dostal von nás... zabij, nebo budeš zabit... tak to chodí... a nejen v přírodě..."řeknu a vyfouknu šedozelený kouř. Dokouřím, vyklepnu popel z hlavičky dýmky o pařez a vstanu. Zakloním hlavu a podívám se na slunce probleskující mezi listy stromů, a potom pohlédnu na huňaté tělo mrtvého zvířete. "No tak jo... deme na to..."pronesu do větru, nezdá se, že by ta slova byla určena tobě, spíš jako bych mluvil sám se sebou. Svléknu si vestu a přetáhnu košili přes hlavu a takto vysvlečený do půl těla přistoupím k medvědovi. Hruď mám chlupatou skoro jako on... Pokleknu u zvířete, vytáhnu nedlouhý nůž, ostrý pouze z jedné strany a přesnými, zkušenými tahy naříznu jeho kůži - kolem tlap, na krku a kolem dokola podél břicha těsně u země. Medvěd je přiliš těžký, ani s tvou pomocí by se nám jej nepodařilo převalit... Začnu stahovat kůži. Postupně od zadních tlap a odspodu, je vidět, že v tom mám zkušenosti, opatrně, abych kůži neprorízl, ji odděluji od těla, nejsnadněji to jde na trupu - rukou sevřenou v pěst zajíždím paží až po rameno mezi kůži a maso. Je to krvavá práce, teď je ti jasné, proč jsem se svlékl, i když košili i vestu mám potřísněnou... Celou dobu nic neříkám. Netrvá zas tak dlouho a medvěd je stažený, vypadá tak nějak menší, nahý, tělo se vlhce červeně leskne a začínají se rojit mouchy. S heknutím rozhodím těžkou kožešinu na zemi a hřbetem ruky si setřu pot - na čele mi zůstane rudá šmouha. Zašklebím se na tebe: Za tuhle kůži v Chydenhalu nedostanem moc peněz, páč je celá děravá vod tvejch šípů a taky vod tý starý rány. Ale bylo by škoda to tu nechat. Vezmem i hlavu - možná, že na něj byla vypsaná vodměna..." Vezmu tesák a prudkými ranami přesekám krk medvěda, jako by to byl nějaký kmen. Když se hlava oddělí, popadnu ji za uši a hodím doprostřed kůže. Celé to sbalím do pořádného balíku a opět vzhlédnu k tobě: "Myslíš, že bysme to mohli naložit na tvýho koně?"

Ys - 03. srpna 2006 16:47

pro Di Koukám na obsah váčku ve svých rukou, dost dlouhou dobu, jako bych nevěřila, že vidím, to co vidím. Pak se mi na tváři rozlije š»astný úsměv. "Di ..." hlesnu, je to spíš zachraptění. Odkašlu si. "Di!" teď už to zní jistěji. Rychle se i s váčkem přesunu k mřížím, dělícím naše cely. "Jsme zachráněné! Podívej!" šeptám horečně a ukazuji ti rozevřený váček. Ale proč? Proč to ten důstojník udělal? nejde mi do hlavy.

Viridiana - 03. srpna 2006 17:06

pro Ys Divam se za tim odchazejicim dustojnikem a pak na zavrene dvere, kterymi odesel. Beze slova, bez pohybu, smirene. Stejne tak smirene se otocim k tobe, kdyz oteviras vacek a rikas co rikas. Pak si uvedomim, co rikas. Podivam se po tobe trochu nejiste, jako bych tak nejak premyslela, jestli ti rozumim spravne, kdyz septas, a neverila tomu, ze ti rozumim spravne. Ale na moji tvari se objevi prekvapeni a stopa zivota v tom smireni. Presouvam se bliz k mrizim, delici nase cely a nahlizim do vacku, ktery mi ukazujes. Pak se podivam na tebe, pak zase na vacek, pak zase ne tabe, zase na vacek, a v ocich mam otazku. Zrejme skutecne nevim a nechapu, k cemu by nam mohla pomoci lahvicka a dve kovove trubicky...

Ys - 03. srpna 2006 17:22

pro Di Přes své nadšení si ani v první chvíli neuvědomím, že ty jej nesdílíš. Zírám do váčku na jeho obsah jako na nějakou posvátnou relikvii a oči mi září. Až když pohlédnu na tebe, vidím v tvých očích otázky. "Podívej Di ... Ty trubičky si strčíme do krku, takže se neudusíme, až nás budou věšet ..." ... tedy pokud nás při tom neshodí tak prudce, že si zlomíme vaz ... "A tohle ... tohle ..." ukazuji lahvičku, "je určitě na to, abychom vypadaly jako mrtvé. Chápeš? Pak se probereme v márnici a utečeme!" ... tedy pokud to nebude účinkovat dýl a neprobereme se v hrobě, z kama nemáme šanci se pak dostat ... Ze svých pochyb ale nedávám nic najevo, jen chci, aby jsi viděla, že jsme z toho venku. A ty věci, které mě napadají? Raději riskovat tohle všechno, ale mít naději, než skončit na šibenici ...

Viridiana - 03. srpna 2006 17:40

pro Ys Tve nadseni skutecne nesdilim. Koneckoncu, nesdilela jsem tve nadseni pro utek ani predtim... pravda, predtim jsem namitala neco o tom, ze tam budou mrtvi a ze nevykoupim svuj zivot jinymi... Ale ted?... Ale ty pochopis vcas, proc nejsem nadsena tak jako ty. Je tezke byt nadseny z neceho, co nechapeme. Kdyz pak vysvetlujes, ty otazky v ocich se meni v zajem. Tohle by mne skutecne nenapadlo ani ve snu. Zase se podivam na tebe a na ty trubicky. Pak nasucho polknu. Zrejme je mi vice nez jasne, ze tohle nebude prijemna procedura. Ale stale lepsi nez skutecne viset... Mnohem lepsi. Prikyvnu. "... chapu..." opacim. Uz to zni ziveji, i kdyz na ty trubicky ziram spise s neduverou. Neco tu nehraje... neco se mi tady nezda, je to cele takove neskutecne a divne... Pak zvednu oci k tobe a zase se podivam na ty zavirajici se dvere. "Byl to dustojnik straze?" otazi se pak. "Jestli ano... proc nam to prinesl?" vznesu pak otazku.

Ys - 03. srpna 2006 17:52

pro Di Mé nadšení je sice velké, ale jak vidím, tak ne nakažlivé. Tvá otázka me zaskočí, znejistím a uhnu pohledem. "Já ... já nevím, Di ... Fakt nevím, proč to udělal ..." pokrčím rameny. Jedno vím ale jistě, nic není zadarmo. A on nevypadal na lidumila, který by chtěl jen tak zachránit dvě holky z pod šibenice. Zvláš», když ví, kdo jsem ... Když ví, že je na mě vypsaná odměna ... Takže mu asi někdo zaplatil víc. Proč? Potřebuje někdo snad mé služby? No, uvidí se ... Mám takové tušení, že až se proberm v márnici, někdo na nás bude venku čekat ...

Viridiana - 03. srpna 2006 17:59

pro Ys Posloucham, co mi rikas. Skutecne posloucham. I kdyz ty toho moc nereknes. Na moji tvari se zase objevi nejistota, kdyz rikas co rikas, a pak vypadam zamyslene. A jen se divam na ten vacek. Chvili se nic nedeje, jsem tise, ponorena do sebe. Pak si povzdechnu a podivam se zase na tebe. Pak zase na ty dvere, kudy odesel dustojnik a pak zase na tebe. Vubec to vypada, ze mam posledni dobou problem tak nejak se vklidu na neco divat, ale to je asi tak jedine, co mne prozrazuje, protoze tvar mam stale tak nejak zahalenou do smutne klidne masky. "Nazval te Vranou," prohlasim pak. Je to tiche, tiche a unavene konstatovani, neni to otazka. "S nekym jsi te spletl... Myslim, ze chtel dostat ven nekoho jineho..." pronesu svuj usudek a divam se na tebe, tak trochu tazave, co ty na to.

Ys - 03. srpna 2006 18:06
	pro Di Vytřeštěně na tebe pohlédnu. Polknu. Odkašlu si. To, že nevím, co říct, je zřejmé. "Nooo ... Di ... víš ... ehm ... no ... nespletl ..." vyleze nakonec ze mě.

Viridiana - 03. srpna 2006 19:33

pro Ys Divam se na tebe tema velkyma sedyma ted smutnyma ocima. Kdyz reknes, co reknes, na moji tvari se objevi prekvapeni. Prekvapeni, ne odsouzeni. Mozna bych te proste nedokazala odsuzovat. Mozna nevim a nechapu, co vlastne dustojnik rekl, ze jsi. Mozna si to jen nedokazu predstavit. Nedavam to najevo. Jen ty oci jsou zase o neco hlubsi a temnejsi, a pak prikyvnu na souhlas, ze jsem te slysela a ze to akceptuji.

Ys - 04. srpna 2006 15:29
	pro Di Tvůj pohled dlouho nevydržím a sklopím oči. "Sem, kdo sem ..." zavrčím, jako by jsi mě snad z něčeho obviňovala. Ale spíš jsem naštvaná na sebe, vadí mi, že mě tvůj pohled tak rozhodil. A to si nejsem vůbec jistá, že víš, co jsem já jako Vrána vůbec dělala ...

Viridiana - 04. srpna 2006 15:52
	pro Ys Podivam se po tobe ponekud prekvapene, kdyz na mne tak zavrcis. Pak zavrtim hlavou a usmeji se na tebe tim svym ted smutnym, ale presto zase uklidnujicim usmevem. Rozhode to nevypada, ze bych te z neceho obvinovala. Neni jiste, co vim a co nevim a co si umim a co si neumim predstavit. "Vzdyt je to v poradku, kazdy je, kdo je..." odpovim tim svym tichym hlasem.

Neratin Ceka - 04. srpna 2006 16:21

pro Pistce Kdyz vidim, ze se chystas stahovat tu bestii tak to nejdriv vypada, ze hodlam neco namitat ale nakonec se jen podivam na oblohu a pak se usadim o kousek dal vedle potoka do tureckeho sedu a pozoruju te pri praci. Kdyz jsi konecne hotov tak se zvednu a chystam se na dalsi cestu. Pri posledni vete se ale zastavim na miste a nevericne se na tebe podivam. "Hele odvaha je odvaha a ze se vrhnes na rozzurenyho medveda to beru, ale to co jsi prave navrhl uz hranici s cirym silenstvim. Pokud si to chces risknout tak ti branit nebudu, ale tady uz de vo zivot," dokoncim nezvykle dlouhy proslov a jako by nasemu rozhovoru rozumela. Moje kobylka se otoci tvym smerem a vrha na tebe pohledy, ktere by se daly nazvat vrazedne. Nikdy by te nejspis nenapadlo ze tohle kun dokaze.

Pištec - 04. srpna 2006 21:51

pro Neratina Trochu mi povadne úsměv, když slyším tvou reakci, a hlavně když vidím, jak tvůj kůň na mě dívá. "Hm," zahučím krátce a vrnu pohled na veliký huňatý ranec. Znovu se podívám na koně poněkud rozmrzele... jak na mě cení zažloutlé zuby, skoro jako by se vysmíval. "Hmm,"zopakuji a odeberu se k potoku se opět trochu opláchnout. Hnedle jsem zpátky, svou košili a vestu si provléknu za opasek, bobří hučku si narazím na hlavu a rozkročím se nad rancem. Otřu si vlhké ruce do kalhot, popadnu silné cípy kůže a naložím si náklad na záda, přes rameno. "Tak deme. Do Chydehalu je to ještě kus cesty,"řeknu a ihned vyrazím. Pravidelnými kroky si to i se svým břemenem rázuji lesem, občas si ho nadhodím na ramenou a něco si zavrčím, ale zatím se zdá, že to zvládám.

Neratin Ceka - 06. srpna 2006 10:37
	pro Pistce Uchechtnu se, kdyz vidim ze tva odvaha se sebevrazednymi sklony ma take sve meze. Kyvnu kdyz zavelis k odchodu a pomalu se vydam za sebou. Jeste pohlednu na slunce, abych odhadl o kolik nas zdrzel tento stret a pak uz pridam do kroku abych ti stacil.

Skullkeeper - 06. srpna 2006 10:39
	pro Ys a Viridianu Cas neuprosne utika a tak vam to ani neprijde tak dlouho, kdyz se za dverma ozve dupani a chvili na to rachoceni klice v zamku. Zda se, ze uz jdou provas.

Ys - 06. srpna 2006 12:25

pro Di Opravdu se mi nechce řešit otázka toho, kdo jsem a co jsem dřív dělala, nehledě na to se mi stejně hlavou honí důležitější myšlenky - na to, co bude dál, jak to zvládnem a jestli to všechno dobře dopadne. Naděje je krásná věc, to ale neznamená, že má víra ve š»astný konec je pevná. A je mi jasné, že i když vše vyjde jak má, nebude to rozhodně žádná příjemná zkušenost. Můžu se snažit tvářit sebestatečněji, můžu zkoušet myslet na všechno možné, ale strach mám. A to velký, takový, jaký jsem snad ještě neměla. A pak se ozve zarachocení klíčů v zámku. Konečně nastal čas činů, konečně není čas na přemýšlení. Rychle odšpuntuji lahvičku, půlku z jejího obsahu vypiji a podávám jí tobě. "Rychle!" pobízím tě. A pak přistupuji k nepříjemné akci, strčit si tu trubičku do krku. Přes to, že tato činnost vyvolává dávení, nakonec to zvládnu. Druhou trubičku podávám tobě a natáhnu k tobě ruku pro prázdnou lahvičku. Pokud mi ji podáš, dávám ji zpět do váčku, ten zavazuji a přivazuji na opasek pod hábitem kněžek.

Viridiana - 06. srpna 2006 13:19

pro Ys Neptam se dal. Neptam se, ani to nekomentuji. Koneckoncu - mame ted jine veci na premysleni a na starosti... Je otazka, nakolik ja to vidim jako nadeji, protoze se ted tvarim stale stejne. Ne statecne - jen odevzdane. Jako bych tak nejak usoudila, ze to je v rukou neceho ci nekoho nad nami, a my se muzeme jen pokusit... a jestli v neco mam viru, tak v to, ze to neco nad nami je a ze je rozhodnuto, ne v to, ze se to podari. Nevypada to, ze bych mela moc velky strach. Spise vypadam tak nejak stale smutne a smirene. Kdyz se ozve rachoceni klicu v zamku, otocim se tim smerem. Kdyz mne zacnes pobizet, nenecham se pobizet dvakrat - ale asi jedinkrat za posledni dobu udelam to, co rikas a udelam to bez vahani. Vezmu od tebe lahvicku a dopiji zbytek, na jeden rychly lok... je mi jedno, jak to chutna... a budto doufam, ze ty vis, co v tom je, a nebo to neresim... Pak si od tebe beru trubicku a podavam ti lahvicku. Trubicka do krku mi zabere trochu delsi cas, preci jen prekonat davivy reflex neni vubec snadne, a ze vseho nejvic to vypada jako kdyz se krmi husa, jak se ji laduji sisky primo do krku... Ale i mne se to povede zvladnout, i kdyz mam v ocich slzy bolesti. Ale slzy zrejme v tehle situace nebudou napadne.

Skullkeeper - 10. srpna 2006 17:30

pro Ys a Viridianu Zrovna kdyz se vam podari pripravit se otevrou dvere a dovnitr vstoupi strazni. tentokrate je jich vice ale ti dva kteri u vas byli prve zrovna opet vypravi ostatnim nejake vtipy protoze se vsichni rozesmejou. Nejaky tlusty muz v uniforme je ale okrikne. Pomalu tedy dojdou k celam a ten tloustik je postupne odemkne. Spoutaji vam ruce za zady a vyvedou vas ven. Venku uz se shromazdil docela slusny dav a tak si strazni musi k sibenici cestu doslova razit. U sibenice ktera je vyvysena uz ceka muz v katovske masce a nejaky vyzably muzik v drahych satech. Straze vas dostrkaji ke dvema opratkam ktere uz jsou nachystane a nechaji vas postavit na drevenou lavici. Kat vam je nasadi kolem krku a upravi delku. Pak poodstoupi a maly muzik vytahne nejaky papir. Kdyz cte, ze jste za dvojnasobnou vrazdu odsouzeny k trestu smrti oesenim tak uz zacina pomalu pusobit latka z lahvicky a vy se citite malatne. Muzik dokonci tim jestli chcete neco rici , ale to uz skoro nevnimate a tak da pokyn katovi, ktery podrazi lavici. Opratky se vam zakousnou do hrdel a stahuji se, nicmene kovove trubicky vam zajisti alespon omezeny prisun vzduchu. Nad tim ale nemate moc cas premyslet protoze po chvili se odeberete do rise snu. Posledni co slysite je jasot shromazdenych lidi.

Ys - 10. srpna 2006 20:01

pro Di Upřeně koukám na tu skupinku, která kráčí k našim celám, oči doširoka rozevřené. Poslušně a bez odporu si nechám svázat ruce za zády, poslušně a bez odporu se nechám vést k šibenici. Hlavu hrdě vztyčenou (zčásti kvůli trubičce v krku) se snažím nedívat do tváří lidí, kteří se tu shromáždili, aby shlédli to morbidní divadlo. Bohové, ta nenávist z vás přímo čiší, je všude kolem. Za co mě tak nenávidíte? Za to, že já měla odvahu udělat to, co vás občas jen letmo napadne? Za to, že jsem se stala paní nad životy, že jsem neměla strach je brát? Nechávám tyto myšlenky plynout mou myslí, jen abych nemyslela na to, jak strašný mám strach. nechci myslet na to, že tohle může být konec, úplný konec. Je tolik věcí, které nemusí vyjít. Ale strach je vytrvalý, zatíná drápky čím dál hlouběji a vytěsňuje ostatní myšlenky. Kolikrát jsem mohla takhle skončit ... A bez možnosti záchrany, jen s jediným jasně daným výsledkem. Tolik lidí si přeje vidět Vránu, tu jejich noční můru, houpat se na oprátce. Ano, vždycky jsem věděla, že může přijít konec a že může mít tuhle podobu ... Přes to nelituji, ničeho ... Neměnila bych. Ale je to strašné, tak strašné ... Všichni tady se těší na to, až zemřu. To už stojím na lavici a kat nasazuje oprátku. Cítím, jak zabírá lektvar, ale jde to pomalu, příliš pomalu. Kdybych teď o sobě nevěděla, bylo by pozdě. Mám pocit, že zemřu ještě dřív, než kat podkopne lavici, strach, ten příšerný strach donutí srdce, aby přestalo tlouct, sevře plíce ledovou rukou a přestanu dýchat. Pootočím hlavu a pohlédnu na Di. Snad si ani neuvědomuji, že mi po tváři stéká slza. Rychle se zahledím před sebe, nechci, aby má setřička viděla v mých očích, jak jsem na tom zle. A pak jsou mé nohy ve vzduchu a oprátka se stahuje. Teď už se doopravdy plicím nedostává vzduch a ke strachu se přidá ještě panika. Umírám, umřu ... doopravdy umřu!!! Naštěstí v zápětí přichází milosrdné bezvědomí ...

Viridiana - 10. srpna 2006 20:28

pro Ys Divam se na tu skupinku, stejne jako Ys. Neda se nedivat. Vstavam, i kdyz trochu ztezka jeste driv, nez dojdou k nasim celam. Chci stat, az prijdou. Ne z nejake hrdosti, hrdost je jen slovo, zbytecne slovo, pro ktere toho bylo tolik napachano - a v moji situaci je hrdost zbytecna. Ale stejne budu muset vstat. Jestli neco nechci, tak to, aby na mne sahali, aby mne chteli zvedat... Dokazu jit sama. At to dopadne jak chce, dopadne to tak, jak ma. Dopadne to tak, jak bylo urceno. A at to dopadne jak chce, chci jit sama, tuhle svoji cestu chci dojit po svych. Je tolik veci, za ktere bych se mela stydet, je tolik veci, v poslednich par dnech, za ktere bych se mela stydet a stydim... nechci se stydet jeste za tohle, sama pred sebou... ... tolik veci jsem nezvladla, hlavne v poslednich par dnech, tohle chci zvladnout... Mam strach. Zjistuji, ze mam strach. Ale to odevzdani a vira v to, ze veci vzdycky konci tak jak maji koncit je silnejsi. Kazda cesta jednou skonci, kazdy zivot nekdy skonci... ... sice nevim, proc ma ten muj skoncit prave ted a takhle, ale kdo jsem ja, abych rozhodovala o takovychto vecech, abych urcovala takoveho veci nebo se je pokousela rozresit... Sice bych je chtela presvedcit, aby mi nesvazovali ruce, ale oni nevypadaji, ze by se nechali presvedcit, a tak to vzdam a poslusne dam ruce za zada a necham si je zadrhnout provazem. Stejne tak se necham vest. Jak se ted mohou smat? Jak to, ze jsou schopni se smat, kdyz vedou dva lidi na smrt? Pramen vam odpust, Sila vas provazej a Pramen vam odpust... Nenavist davu mne zasahne jak rana kladivem. Na neco takoveho jsem nebyla pripravena, na neco takoveho jsem ani nemohla byt pripravena... neco takoveho neznam... ... proc? co se deje, proc?... kde se v nich bere ta nenavist a krvelacnost?... kde se muze v lidech vzit takova touha po krvi a chut videt smrt? Pramen vam odpust, Sila vas provazej a Pramen vam odpust... Jdu se sklonenou hlavou, nerozumim tomu a nechapu to a stydim se. Co jsem udelala tak hrozneho, ze si zaslouzim az takove ponizeni? Co jsem udelala, co bylo az takhle spatne? Cim tak hroznym jsem vinna? Tim spise, ze nevim cim, tim spise, ze to nechapu a nemohu na to prijit.. Clovek by mel pred smrti vedet, co udelal a smirit se a vyporadat se a pochopit... ja mohu zemrit... ale nevim, nechapu, nevim, s cim a jak se vyporadat a pochopit... Nedokazala jsem zachranit Ys, to je moje vina... zabila jsem toho muze v pokoji... a moji vinou ted vedou k opratce i moji sestru... Je to snad malo, aby sis zaslouzila takove pohrdani? Je to snad malo, s cim se mas smirit a vyporadat a pochopit? Udelala jsi toho snad malo? Vystoupam na sibenici, po davu se nerozhlizim, stojim s hlavou sklonenou. Smrt by mela byt soukroma vec... nikdy by se nemela takhle ukazovat... neni na ni co k videni... uz jsem videla par smrti, ale zadna nebyla hezka... zadna nebyla za ukazovani... Co lidi tak fascinuje na smrti? Proc jsou tak fascinovani smrti? Pramen vam odpust, Sila vas provazej a Pramen vam odpust... Mozna proto, ze to nejsou oni... mozna je to ujisteni o tom, ze oni jeste ziji... ze tentokrate to je nekdo jiny... Pramen vam odpust, Sila vas provazej a Pramen vam odpust... Jen zamrkam, kdyz mi pretahne ten muz opratku kolem krku. Snazim se nedat na sobe znat strach... a snazim se primet k te odevzdanosti... ... stane se to, co se stat ma... vzdycky se stane to, co se stat ma... Zvednu oci k nebi. Jestli neco nechci videt, tak je to ten sroceny nenavistny dav, cekajici na smrt jak krvelacna selma... na nasi smrt... Jestli mam zemrit, chci videt oblohu... to posledni, co chci videt nejsou ty nenavisti sesklebene tvare, ale cista a jasna obloha... ... stejne tak cista a jasna by mela byt duse... ... a ty jsi to nezvladla, ty jsi to nezvladla si tu cistotu a jasnost uchovat... Toho maleho muzika posloucham jen tak napul. Nechci ho poslouchat. Nerikas to, proc mam skutecne zemrit, nerikas moji skutecnou vinu... jsou to jen slova... slova, ktera nic neznamenaji, slova, ktera musi byt recena... ... proc se rikaji slova, ktera nic neznamenaji? Pramen ti odpust, Sila te provazej a Pramen ti odpust... Ani nevim a neposloucham ho, ze by asi chtel, abychom neco rekli... A pak najednou ztratim pudu pod nohama... snazim se zustat v klidu, divat se na oblohu a ani sebou neskubnout... tak preci jen dustojnost a hrdost, preci jen se pokousis byt dustojna a hrda a nechces se tady zmitat na provaze, jsi posetila, do posledni chvile jsi posetila... ... a castecne nechci udelat chybu, ta trubicka je jen velmi tenke pouto mezi zivotem, a jestli to ma vyjit, nesmim sebou moc skubnout a nesmi mi srazit vaz... A pak s pohledem na oblohu moje vedomi zahaluje milosrdna tma a temnota a ja se nevznasim ve vzduchu na sibenici, ale propadam se do milosrdneho nevedomi a bezvedomi... Jak muzou nad necim takovym jasat? Pramen vam odpust, Sila vas provazej a Pramen vam odpust...

Skullkeeper - 26. září 2006 21:00

Pro Pistce a Neratina Kdyz konecne dorazite k Chydehallu, slunce uz je za nejvyssim bodem a pomalu zacina sestupovat k zapadu. Do vecera je sice daleko, ale diky zdrzeni po ceste vam to, ze jste sli zkratkou prilis nepomohlo. Zda se, ze ve meste je nejaky rozruch. Nevidite sice co ho zpusobilo, ale vsude postavaji hloucky lidi a o necem si vzrusene povidaji. Branou projdete v podstate bez povsimnuti.

Pištec - 27. září 2006 09:55

Pro Neratina Nyní, s ohromným neforemným huňatým balíkem naloženým na zádech, je snadné mne následovat. Už nikam neodbíhám a neztácím se mezi stromy, kráčím dlouhými kroky po sotva patrné stezce vyšlapané zvěří a pot ze mně jen lije. Občas si nadhodím těžký náklad na ramenou a občas prudce trhnu hlavou, abych odehnal dotěrné mouchy, které se kolem mě s bzučením rojí. Naštěstí už na nás po zbytek cesty nečeká žádné překvapení. Ještě v lese se napojíme na hlavní stezku, širokou cestu s hluboko vyježděnými kolejemi od formanských vozů, a pak, se sluncem nad hlavou, staneme před branou Chydehallu. Protože jdeš za mnou, nemůžeš vidět úlevu, která se rozlije mým obličejem, zato však zaznamenáš jisté zrychlení mé chůze. Poslední míli bylo totiž mé rázování poněkud pomalejšího charakteru a začínalo být zřejmé, že mě můj medvědí náklad zmáhá. Zastavím se až za branou, na dlouhé ulici směřující k náměstí a shodím chlupatý balík z ramen. Na kamenné kočïčí hlavy městské dlažby pomalu vyteče loužička tmavé sražené krve. Ďábelsky se zašklebím na jednoho pohoršeně zírajícího měš»ana, až tento poplašeně odvrátí zrak a přidá do kroku. Chrchlavě zakašlu a odplivnu si do odpadní strouhy, vedoucí podél řady domů. "Tak sme tady,"poukáži na zcela zřejmý fakt. "Co teď?" Založím si ruce na holé, potem a krví zbrocené hrudi, a přimhouřeným okem se rozhlédnu po hloučcích lidí. Po chvíli, kdy mi dojde, že zíráním na obyvatele Chydehallu toho moc nezjistím, udělám krok do středu ulice a odchytím náhodného kolemjdoucího. "Nazdar sousede,"začnu bez okolků, nedbaje jeho výrazu, který vypovídá o tom, že jsem ten poslední člověk, se kterým by právě měl chu» mluvit. "Vidim, že je tady ňák živo. Já a můj kámoš sme zrovínka dorazili, můžeš nám prozradit, co se tady bude dít?"

Neratin Ceka - 27. září 2006 12:40

Pro Pistce Chvili se rozhlizim po hlavni ulici a premyslim. Jakesi neblahe tuseni mi napovida co zpusobilo tenhle shon. Stejne to ale potrebuju vedet jiste. Jen nevericne zakroutim hlavou, pri tvem pokusu o zjisteni informaci a vysvobodim neboheho obcana z tvych sparu. "Myslim ze tohle nechej radeji na me Pistci", dodam kdyz je dostatecne daleko, "radsi tady na me pockej, za chvilku jsem zpet. A davej pozor na myho kone." S tim se otocim, vrazim ti do rukou oprate a vyrazim smerem k namesti.

Pištec - 27. září 2006 13:33

pro Neratina Dívám se za rychle mizejícím občanem, který (místo odpovědi na můj slušný dotaz) vypadal, že začne nejspíš volat o pomoc, než jsi se mu za mě omluvil a nechal ho jít. "Chtěl sem se ho zeptat, jestli nechce medvědí kůži,"pronesu poněkud zklamaně a pak přikývnu a posadím se na balík. "No dobře, ale pospěš si. Musim to vodnýst ke koželuhovi, než to zasmrádne,"zahučím a vhrnu rozmrzelý pohled na tvého koně. "Chceš říct, abych dával pozor, aby ta herka někomu neuhryzla hlavu... nejlíp mojí..."zaslechneš mě ještě mudrovat, než se ztratíš v davu.

Pištec - 27. září 2006 13:53

pro Skullkeeper "Tak fajn, kobylo,"oslovím koně, když jeho majitel odejde zjistit, co se děje. "Já mám zvířata rád, ale nic se nesmí přehánět. Tak koukej klidně stát, esli nechceš dopadnout jako tadyhle huňáč,"pronesu přátelským tónem a popleskám ze strany chlupatý balík. Nevšímám si udiveného pohledu kolemjdoucích, kteří si musí myslet, že trpím samomluvou a začnu si nacpávat svou věrnou dýmku. Zapálím si, mohutně potáhnu a potom vyfouknu oblak nazelenalého kouře přímo koni na hlavu. Zachechtám se, když vidím jak frká a pak uhnu před zažloutlými zuby, kterými se po mě ožene. "Vedle, ty vole... ty koni. Příště musíš bejt rychlejší." Prohlížím si nerudnou kobylu a bafám z dýmky, když tu dostanu nápad. Sáhnu do váčku, ze kterého jsem si předtím nacpal dýmku a vytáhnu pořádný smotek zeleného listí. Přičichnu, labužnicky mlasknu a pak na natažené dlani nabídnu koni. "Tumáš, taky si dej, aby se neřeklo, že sem škrt.... No jen žer, žer...."

Skullkeeper - 02. října 2006 17:19
	pro Neratina Rychle zapadnes do davu a neda ti prilis prace zjistit co se stalo. Tvoje obava se celkem naplnila. Zrovna dnes doslo k poprave dvou zen a jedna z nich je evidentne ta, kterou hledas. Doprejes si kratke zakleni, ale porad jeste se tohle nemusi vvinout uplne spatne. Dulezita je ted rychlost.

Skullkeeper - 02. října 2006 17:24

pro Pistce Kun se na tebe chvili podezrivave kouka, jako by cekal nejakou certovinu a pak ti prudkym pohybem sebere nabizenou pochoutku malem i s rukou. Skodolibe se na tebe zasklebi, kdz musis rychle ucuknout, jako by to delal schvalne. Chvili jen tak zvyka a pozoruje te. Pak vidis, jak se mu malinko rozsiri panenky a zafrka a zakrouti hlavou, jako kdyby odhanel mouchu. Po dalsich asi peti minutach dorazi Neratin. Zhruba ve stejnou chvili si kun sedne na zem skoro jako to delaji psi a otaci hlavou jak pozoruje neco, co tam evidentne neni.

Neratin Ceka - 02. října 2006 17:30
	pro Pistce Vidis, jak se vracim chvatnym tempem a vypadam hodne zachmurene. "Jdeme, hned." Zahucim nastvane a chytnu kone za uzdu. Zrovna v te chvili se kun posadi a zacne sledovat neviditelne cmelacky. Vytrestim prekvapene a nechapave oci a pak se otocim k tobe. "Co jsi ji sakra proved?"

Pištec - 02. října 2006 19:05

pro Neratina Najdeš mne ležérně rozvaleného na lehce zkrvaveném balíku medvědí kůže, jednou rukou se nepřítomně drbajícího na chlupaté hrudi a s dýmkou, zavěšenou v povadlém koutku úst. Dívám se na tvého koně a tlumeně se pochechtávám. Všimnu si tě, až když jsi u mě a bereš zmatenou kobylu za uzdu, a otočím k tobě hlavu. Spatříš náramné veselí v mém oku, které však poněkud ochabne, když vidím, jak nasupeně se tváříš. Rázem poznám, že něco není v pořádku. "Co je?" Zasměju se nahlas, když spatřím, jak si kůn kecne na zadek, a pak se ten smích pokusím zadusit, když se otočíš na mě se svým dotazem. He, heh, he - e ehm, hmm ... nic. Nic sem jí neudělal. To samo ... heh." Pokrčím rameny a vstanu z balíku. "Možná je trochu unavená...společensky..."pronesu vážně.

Neratin Ceka - 02. října 2006 19:10
	pro Pistce Kdyz reknes, ze se to udelalo samo tak se zachmurim snad jeste vic a uz uz se chystam rict asi neco poradne od plic ale pak jako bych si to rozmyslel. Obejdu kone a vezmu si od sedla Luk a sipy. Pak uz se bez dalsiho slova nebo pohledu otocim na pate a poklusem vyrazim ven z mesta. Kone, kozesinu i tebe ponechavajic vlastnimu osudu.

Pištec - 03. října 2006 10:44
	pro Neratina Chvíli jen tak bezradně stojím s vědomím, že tohle jsem asi neměl dělat. Podívám se na koně, na balík, na tvoje záda, rychle se vzdalující a znovu na koně. "Hlídej,"přikážu mu, jako by to byl nějaký přerostlý pes, a rozběhnu se za tebou. Doběhnu tě u brány. "Počkej, co je? Co se stalo?"ptám se, zatímco klušu vedle tebe.

Neratin Ceka - 01. prosince 2006 11:36
	Pro Pistce Zda se, ze pro tuto chvili sem se te rohodl ignorovat. Nasadil jsem dosti solidni tempo a mirim za mesto. Jelikoz okoli znas asi lip nez ja, tak ti nejspise doslo ze mirim rovnou k mistnimu hrbitovu. Po ceste si jenom brumlam neco o podelanem medvedovi a podelanym stopari.

Skullkeeper - 01. prosince 2006 12:09

Pro Ys a Viridianu Pomalu se probiras k vedomi. Nejdrive se vraci cit. Citis rakev pod sebou. Tvrde hrube drevo. Pak cich. Ta zvlastni vune smuly a cerstve vykopane hliny. Tve myslenky jsou malatne a otupene, ale pak jedna pronikne skrz, cely svet se pohybuje. Vlastne ne, ne cely svet jen rakev, ano rakev ve ktere lezis se pohybuje. Chvili na to se vrati sluch. Slysis muzske hlasy. "Hej sefe, je to vona?" "Ne tohle bude vona, zda se ze sme vyhrali Jackpot a celkem bez namahy. A to kolem toho bylo takovejch kecu." "Sefe. .......... hej Larsi. Mozna, ze to nebude uplne bez namahy. Pamatujes si na toho frajera z hospody." "Jo toho si kurva pamatuju." Dalsi rec prerusi zvuk tasenych zbrani.

Ys - 11. prosince 2006 19:43

První, čeho je mé tělo, které se probouzí k vědomí schopno, je úleva. Žiji, zvládla jsem to, jsem na živu! Brzy mi ale dochází, že něco není v pořádku - hlasy? Kdo je vona? Já, Di? Di! Je v pořádku? Snad ano, snad se už taky probouzí, ale ty hlasy ... Lars ... Lars ... co vyhráli? Holka, mysli, mysli!!! To je důležité, no tak, snaž se, musíš myslet, jde o hodně, jde o život! Zbraně, boj? Tady ... Hlína, dřevo, rakev ... tady na hřbitově? Sakra!!!! Odměna! No ale fuj, jsou jako supi, jako hyeny!!! Přišli si vykopat mrtvou Vránu? No to je teda úroveň ... Jen ať se bijí, ať se jich co nejvíc navzájem pozabíjí! Ty se zatím dej do kupy a pak vyřídíš ty, co zbyli! S jedním nožem? Jo, s jedním nožem!!! No tak, zkus to, no, pohnout rukou, nohou, půjde to, půjde!

Viridiana - 11. prosince 2006 21:32

Ze všeho nejvíc pocítím překvapení. Překvapení nad tím, že vůbec něco cítím. Kde jsem? Žiju?... Skutečně žiju?... Tvrdé dřevo... máry? podlaha? rakev? Vzápětí pocítím vděk. Přežila jsem to. Přežila jsem vlastní smrt... vyšlo to... Ještě na tomhle světě mám něco vykonat, ještě tu mám něco udělat, Pramen si mne nevzal k sobě... ... co to je?... co vlastně mi tohle sděluje, co mám pochopit?... co mám vykonat? něco většího? nebo žít tak, jak bych měla žít? Největší čin je nakonec stejně žít tak, jak by člověk měl, život je jednoduchý a obyčejný, tohle je to, co by měl člověk dělat, neexistují velké činy, jen správný život. Máš možnost zkusit to znova, máš možnost to napravit. Ys, přežila to taky? Tahle myšlenka mnou projede jako blesk a vděk vystřídají obavy. Pokouším se přimět myšlenky, aby se tak neloudaly, aby se zaostřily... přimět svoje tělo se pohnout... Nejdříve ucítím hlínu. Pohřbívají mne? Jsem pohřbená?!?! - ta myšlenka mne vyděsí. A na okamžik ochromí. Mám zemřít zaživa pohřbená!?!? Pak uslyším ty hlasy - kupodivu si oddechnu. I mému malátnému mozku dojde, že nemohu být pod zemí, když ty vlasy takhle slyším... a navíc, to, kde jsem se hýbe...! Nesou mne pohřbít? Ale pak mi dojde, co říkají. To nezní jako řeči těch, kdo by pohřbívali. Nerozumím jim, nechápu, co chtějí. Hledají nás? Hledají mne nebo Ys? A s někým se budou bít? Pokouším se přimět otevřít oči, pokouším se přimět moje tělo poslechnout a pohnout se. Musím zjistit, co se děje... kde jsem... a co je s Ys, jestli je moje sestřička tady se mnou - a jestli je taky v pořádku.

Pištec - 12. prosince 2006 10:04

pro Neratina Dusám po tvém boku, zdá se, že ostré tempo mi zatím nedělá vůbec žádný problém. Ještě se při tom stihnu s tebou vybavovat. Tedy... kdybys mi odpovídal, takhle je to spíš jakýsi monolog. "Hej, tak vo co de? Neřikej mi, že ses najednou rozhod se trošku proběhnout. Kam běžíme? Co se stalo?"dotírám na tebe mezi odfukováním. Když je mi jednou odpovědí tvoje klení, zaškaredím se a ohradím: "Hele, to nejni moje vina, že tam ten chlupáč zrovínka pobejval. Stejně, kdys to vzal po cestě, taky bys dorazil až teď někdy, a takhle eště možná vyděláme na tý kůži." Už z dálky rozpoznám hřbitovní zeď a podivím se: "Přepadla tě náhlá touha uctít svý předky nebo co?" A když jsme ještě blíž, překvapeně zafuním: "A hele, tou sou ty drsný hošani z toho pajzlu! Museli uštvat koně, když sou tady před náma...Ty vole, co to tam dělaj s těma rakvema?" Domnělí zneuctívači hrobů mě opravdu rozčílí, mrtví si zaslouží svůj pokoj. Neznám nic hnusnějšího, než hrobařské hyeny.... Všimli si nás. A tasili. I já tasím svůj tesák a přes prsty vyrazím pronikavý hvizd.

Skullkeeper - 23. prosince 2006 18:19

pro Pistce a Neratina Rychlym tempem ukrajujete vzdalenost smerem ke hrbitovu za doprovodu Pistcovych otazek a Neratinova mlceni. Uz jste docela blizko, kdyz zahlednete nekolik muzu. Dva z nich prave otviraji rakev, jeden se diva smerem k mestu - tedy vasim smerem. Zbytek neni videt. Muz ktery mel evidentne hlidat si vas vsimnul temer ve stejnem okamziku, kdy jste zahledli vy je a i kdyz neslysite co rika, je jasne ze upozornuje ostatni na vasi pritomnost. Mezitim uz jste dost blizko na to, aby jste videli ze jsou to muzi, ktere jste potkali v hostinci. Stejne jako vidite, ze vsichni tasili zbrane a cekaji na vas. Jako posledni se blizi jejich vudce. "Vidim ze jste se dostavili kaspari, tak pod ukazat jestli s tou savli umis i neco jineho nez par hospodskejch triku hosiku," zakrici smerem k vam.

Neratin Ceka - 23. prosince 2006 18:21
	pro Pistce "Kurva", zakleju kdyz vidim pohyb na hrbitove. "Kurva", zakleju znova kdyz jsem dost blizko, abych videl kdo jsou oni muzi. Dal uz nic nerikam a vytahnu z toulce sip. Porad jeste za behu, natahnu luk a zalozim sip do tetivy. Pak se najednou zastavim, kratce zamirim a vypustim strelu na nejblizsiho muze.

Pištec - 31. prosince 2006 12:09
	pro Neratina Zamračím se, když nás vůdce té skupiny označí za kašpary, přehodím si tesák do levé ruky a pravičkou vytáhnu z kapsy vesty oblý kámen. "Dávej si pozor na hubu, panáčku, aby ti někdo nevyrazil zuby,"křiknu v odpověď, rozpřáhnu se, s přimhouřeným okem zamířím, a prudce mrštím kamenem po vůdci.

Ys - 08. ledna 2007 20:52

A tak zatím co se na hřbitově vyhrožuje, kurvuje a zase vyhrožuje, já stále přesvědčuji své tělo, aby mě opět poslouchalo. A ono to postupně jde. Pohne se ruka, noha, nadechnu se, vydechnu. Vím, že se musím dostat k noži schovaném v mé botě. Na to, abych se v rakvi nějak kroutila a snažila se ke své botě dostat, ale opravdu nemám. Jsem ráda, že se vůbec hýbu. A tak se jednoduše posadím. Můj trup se vyhoupne z rakve a já krhavým pohledem obhlížím situaci, trochu se kývám dopředu a dozadu, jak se snažím udržet rovnováhu. Pak se předkloním a doluji nůž ze své boty.

Skullkeeper - 09. ledna 2007 18:00

Skupinka u rakvi cekala lecos, ale to co se nakonec stalo urcite ne. Neratinuv sip skonci v hrudi muze, kteremu se ve tvari pouze stihne objevit prekvapeny vyraz. Pistcuv kamen sice nedosahne ke svemu cili, protoye vudce skupiny se drzi az vzadu, ale jeden z muzu mu doslova vbehne do cesty a kamen ho zasahne do spanku, takze se v bezvedomi skaci k zemi. Tou dobou uz se dalsi muz riti k zemi s sipem v krku. Pak se stane neco co asi necekal vubec nikdo. Jedna z mrtvol v rakvi se posadi. To samo o sobe se zda byt na ctvrici muzu dost a daji se na bezhlavy utek. Jediny, kdo si zachova chladnou hlavu a rychle zhodnoti novou situaci je vudce skupiny. V prvni chvili je sice stejne zarazen jako ostatni, ale z tehle docasne indispozice se zbrcha nejrychleji. Popadne jeste stale malatnou Ys a vtahne ji z rakve. Nastavi ji pred sebe a cepel sveho tesaku ji opre o hrdlo. "Jeste jeden krok a ta devka chcipne, a tentokrat uz doopravdy." Tu vetu pronasi dost nervoynim tonem, tenhle vyvoj situace skutecne necekal.

Neratin Ceka - 09. ledna 2007 18:08

Tohle jsem take zrovna necekal a tak nez stihnu vytahnout treti sip, prezivsi bandite jsou uz na uteku a ja ziram na otevrenou rakev. Z letargie me vytrhne az prudky pohyb, tedy okamzik, kdy Lars vytahne Ys z rakve. Pomalu dokoncim pohyb, ve kterem jsem byl vyrusen a zalozim sip na tetivu. Zkusenym pohybem natahnu kratky rohovinovy luk a zamirim. S nataenym lukem se pomalu pribliuji. "Larsi, Larsi, Larsi, nechapu jak jsi se mohl udrzet nazivu tak dlouho?" Pomalu avrtim hlavou abych dal najevo ze tomu opravdu skoro nemuzu uverit. "Znovu se podivej koho sis to vybral za zivy stit a poprve v zivote se zkus zamyslet."

Ys - 09. ledna 2007 22:23

Už když jsem neurvale vytahována z rakve, dochází mi, jakou blbost jsem udělala. No, ten, kdo by tady měl začít přemýšlet, není ani tak Lars - ostatně těší mě, Larsi, já jsem Ys alias Vrána, promiň, ruku ti nepodám, to se těžko, když mi držíš u krku tesák - ale spíš já. No ano, pěkně jsi pochopila, že se tady sešli dvě skupinky těch, co po tobě jdu, pěkně jsi si naplánovala, jak je necháš se mezi sebou co nejvíc pozabíjet a pak? Pak se posadíš, chytré, opravdu chytré!!! To ten dryák, ještě ti zastírá rozum, ten dryák, který ti zachránil krk a kvůli kterému teď o něj přijdeš ... Sotva se držím na nohou, pro zúčastněné to může vypadat, že se mi podlamují kolena strachem z nadcházejícího konce. Pokud mi tedy nepohlédnou do očí. Ty jsou klidné a vyrovnané, smířené, ale i drzé a neústupné. V krátké době hledím podruhé do tváře smrti. Jedna její tvář je tváří mladíka, který si přišel pro svou odměnu a nebude váhat vypustit šíp. Proč taky, že? Posměšně se na něj ušklíbnu, pokrčím nepatrně rameny - no, tak jsem to zvorala, a nakonec na něj mrknu - fajn, vyhráls, jsem zcela tvá. Utahuji si z něj, ze sebe, ze svého brzkého konce. Ostatně, dnes už podruhé hledím do tváře smrti. A nejsem ještě zcela při smyslech. Druhou tvář, Larsovu, nevidím a vpravdě se k ní ani otáčet nebudu. A pak je tady ještě ten zjizvený - no, to je alespoň tvář smrti! Teda pánové, dva proti přesile, klobouk dolů, když už má mít někdo užitek z mé mrtvoly, tak vy. A asi to budete vy, Lars je fakt hlupák, už teď je mrtvý ... No ale já taky ... Sakra ... Takhle to zvorat ... A co Di? To jsem ji dostala do pěkné kaše ... Mlčím. Snad nemám co říct (spíš nemůžu, trubička stále vězí v krku). Začnu podupávat malinko nohou, jako by mi s vámi docházela trpělivost - nemusíte vědět, že zkouším, jak moc mě mé tělo poslouchá a jestli budu mít šanci k nějakému neuváženému činu, který by mi zachránil kůži - spíš činu poslednímu, ale kdo ví, bláznům prý přeje štěstí.

Pištec - 11. ledna 2007 13:38

Sotva kámen opustí moji ruku, přehodím si do ní zpátky tesák a pak se s jistým uspokojením dívám, jak muži před námi padají k zemi. Obezřetným krokem se k nim obloukem vydám s hlavou natočenou do strany, abych svým jediným okem viděl pokud možno všechny nepřátele. Pak se ovšem stane něco, co bych nečekal ani ve snu. Když se tělo, ležící v rakvi, posadí, ztuhle se zarazím a vytřeštím na ten výjev oko. "Do prdele, co to má bejt?"zahučím nevěřícně a ve zjizvené půlce obličeje mi zaškube. Za jiných okolností by mne jistě neskonale potěšilo, že zbývající protivníci se dali na útěk, avšak náhlé obživnutí té ženy mě natolik ochromilo, že nejsem schopen ničeho jiného, než na ni zírat. Stále jaksi nevěřícně potom hledím, jak ji hlavní padouch vytáhne z rakve a zaštítí se jejím tělem. Vypadám opravdu zaskočeně a nezdá se, že bych hodlal něco dělat. Místo toho se podívám po Neratinovi, když se k tomu chlápkovi blíží s nataženým lukem. Ani mě moc nepřekvapí, že se ti dva znají. Po jeho slovech se znovu zaměřím na ženu. S přimhouřeným okem si prohlížím její tvář, její oči a to, co má na sobě... a když najednou na Neratina mrkne, povytáhnu obočí. Pak se ušklíbnu a když domluví mlj společník, dodám: "To teda jo, dyť je to kněžka, koukej jí pustit a bojuj jako chlap, ty pse!" Znechuceně si odplivnu na zem, zřejmě pobouřen zbabělostí toho muže, a pak znovu sjedu ženu pohledem.

Skullkeeper - 11. ledna 2007 17:16

Lars se nervozne posune o par kroku dal od Neratina s natayenzm lukem a prejede pohldem okoli, jako bz hledal jeste nekoho dalsiho. Do toho promluvi Neratin. Lars se skutecne zamysli jak se zda, a je skoro videt jak se mu v hlave otaceji kolecka. Pak temer slysite jak zapadnou na spravne misto a Lars se zatvari naprosto vydesene. V tu chvili promluvi i Pistec a po te pro zmenu Lars vypada hodne zmatene. Teka pohledem z jednoho nadruheho, jako by vahal nebo nevedel co ma v tehle chvili udelat, jeho pozornost ted o neco mene soustredena na Ys a tesak na jejim krku.

Neratin Ceka - 11. ledna 2007 17:24

Kdyz domluvim, take si prohlizim se zajmem zenu pred sebou. Hmm, teda vypada rozhodne lip nez na tom obrazku. Je ji skoda, copak asi provedla ze ji chteji zlikvidovat tak moc. Mozna by mohla jeste zustat na zivu, ostatne na radikalni rezy je vzdycky casu dost. Prejedu ji od hlavy az k pate a zpet a nemuzu se nusmat kdyz si vsimnu dyky obratne skryte v bote a jeji soucasne snahy. Holka se teda rozhodne nevzdava snadno, tohle by skutecne jeste mohla byt legrace. Vratim divce jeji mrknuti kdyz je zrovna Lars zaujat Pistcovym proslovem, pri kterem se skoro rozesmeju, ale preci jen to potlacim. Momentalne se musim soustredit na neco jineho. Ano, ted povolil svou pozornost a ostri tesaku se malinko vzdalilo od divcina krku. Presne v tentyz okamzik opusti sip tetivu luku.

Skullkeeper - 11. ledna 2007 17:28
	Jen o zlomek vteriny pozdeji prorizne letici sip vzduch a zabodne se Larsovi do oka. Lars jeste stihne vytrestit to druhe, ale v ten okamzik uz nema vladu nad svym telem. Tesak mu vypadne z ochablych prstu a ruka ktera drzela Ys se pomalu sveze dolu. Pak Lars prepadne na zada a zustane nehybne lezet.

Viridiana - 11. ledna 2007 20:53

Otevřu oči. To se mi ještě podaří, to se ještě daří. I když víčka mám jako z olova a rozlepuji je těžko. Pokusím se vědomě nadechnout, jako bych měla pocit, že ani tohle nedokážu, že to bude bolet... jako bych skutečně chtěla vyzkoušet, jestli jsem živá. Hlasy ke mne doléhají jakoby zdálky a přes zeď. Co chtějí? Proč? Nedokážu si to srovnat v hlavě, nedokážu si vyložit jejich slova. Ale něco v nich mně burcuje, nejspíše tón, jakým jsou pronášena... Nevidím, co se děje, ze své pozice to nevidím. Ale něco z jejich slov pochopím. Jsou věci, které nejde nepochopit - živý štít... chcípne... To jsou slova, která burcují, která mne spolehlivě vyburcují. Chci vykřiknout, ale to se nedaří, z hrdla mi vyjde jen tichoučké zasténání, nutím se posadit... trvá to k uzoufání dlouho, tělo neposlouchá. Musím se posadit, musím vědět, co se děje, musím vidět, co se děje. Musím pomoci Ys... za každou cenu musím pomoci Ys... Nakonec se mi to podaří, a i já se posadím v rakvi. Zamrkám, poněkud vyplašeně a překvapeně a zezačátku se docela obtížně orientuji v tom, co se děje... Vidím, jak ten muž drží Ys a všímám si jeho dýky... vidím, jak ten druhý muž natahuje luk... Chtěla bych něco udělat, ale nejsem dost rychlá, nemohu být dost rychlá a tak v první chvíli jen sleduji a jen mohu sledovat, jak ten muž vypouští šíp... Neubráním se vyjeknutí, ale nemám sílu na to, abych vylezla tak rychle z rakve a zaštítila Ys, pro nejbližší dobu ne... to pomyšlení, že nemohu zasáhnout je ze všeho nejhorší...

Ys - 11. ledna 2007 21:31

I když jsem zjizvenému věnovala jen letmý pohled, přece jen muž s lukem mířícím na mě je pochopitelně hoden větší pozornosti, nyní, po jeho slovech, na něj pohlédnu. Mé oči byly do teď celkem klidné, v tuhle chvíli se v nich ale objeví nefalšovaný údiv. Zdá se, že jeho slova nevyvedla z rovnováhy jen Larse. Ale pořád je tu ten černovlasý mladík, pobavený, usmívá se. Pěkné, nebýt toho luku a v něm založeném šípu. Dokonce mi oplatí mrknutí. Nemám čas přemýšlet nad tou absurditou, nad tím, jestli tady flirtujem nebo jestli mi jde o život, protože hned vypouští šíp. Nestačím se ani leknout, nestačím ani mrknout a už je jasné, jaký byl jeho cíl. Tak nějak nepředpokládám, že by mladík střílel tak špatně, že by nechtěně místo mě trefil Larse. Trochu se zapotácím, když se Larsovo tělo sveze k zemi a já ztratím jeho oporu. Je to jen chvíle a už zase stojím jistě. Pohled upřený do očí mladíka, překvapený, zkoumavý, zamyšlený. Stále nic neříkám, jen se pousměji. Zadívám se do oka i druhému muži, stejně zkoumavě. Přemýšlím proč a co bude dál. Pak si ale uvědomám, že jsem v druhé rakvi zaregistrovala pohyb a okamžitě se obrátím k ní, k Di. V očích radost, chci něco říct, ale ozve se jen zasýpání a tváří projede záchvěv bolesti. Pootočím se tak, abych byla k vám všem víceméně zády, zakloním hlavu, sáhnu si do úst a po chvíli z nich vytahuji trubičku, která mi na šibenici zachránila život. Stále ji svírám v dlani a konečně se ozve můj hlas. Chraplavě a nakřáple. "Žiješ! Jsem tak ráda! Zvládly jsme to!" To už poklekám k rakvi, abych Di pohladila po vlasech. Ve stejném okamžiku druhou rukou pokládám trubičku na zem a co nejnenápádněji vytahuji z boty dýku. Klekla jsem si samozřejmě tak, abych k oběma mužům byla natočená tím způsobem, aby si toho nevšimli, pokud budu šikovná. "Teda skoro zvládly ..." Můj hlas je už o něco jasnější a já opět pohlédnu na oba muže. Zvědavě a tázavě. Nezabil mě hned, takže v nejbližší době se k tomu asi nechystá. Kdyby mě chtěl zabít, udělal by to. Ale proč to neudělal? Chce mě dostat živou? Zbytečné a komplikované ... Leda že by si myslel, že to teď, v mém stavu, nebude problém ... No, šel po mě, to je jisté ... Takže už odměnu za mě nechce? Proč? Bacha, musím si dát bacha ... A co Jednoočko a ta jeho "kněžka"? Si dělal srandu? Vždyť musí vědět, kdo jsem a proč jsou oni tady ...

Pištec - 12. ledna 2007 09:41

Další věci se seběhnou rychle. Ani se nenaděju a Lars se válí v krvi na zemi. Se zájmem pohlédnu na šíp, trčící z jeho oka, a pak uznale hvízdnu. "Dobrá trefa, kámo,"prohodím směrem k Neratinovi a pak, poněkud zklamaně, dodám: "A já sem sundal jenom jednoho... seš nechutně rychlej s tim svym lukem." Zachytím zkoumavý pohled černovlasé ženy, který jí oplatím širokým úšklebkem, který by dost možná mohl působit jako úsměv, nebýt strašlivé jizvy, která ponechává levý koutek mých úst nehybně směřující dolů. Pak sleduji, kam se otáčí - sám se musím natočit a teprve pak se i druhá rakev ocitne v mém zorném poli. Druhá rakev a dívka v ní. Škleb se z mé tváře vytratí stejně rychle, jako se objevil, a já polknua a dlaní si promnu oko, jako bych snad špatně viděl. Pak zamrkám a znovu zaostřím, ale ve výhledu nyní mám záda černovlásky, která tam cosi kutí. Zmateně se obrátím na Neratina: "Další kněžka! Vo co tady de, do hajzlu?" Pak udělám pár kroků a špičkou boty ne zrovna něžně převrátím na záda bezvládné tělo chlápka, který to koupil mým kamenem. Pokleknu u něj a zběžně prošacuji. Vzhlédnu, když černovláska promluví a zatvářím se nechápavě, když dá v poslední větě důraz na slůvko skoro.

Viridiana - 12. ledna 2007 10:13

... a pak šíp doletí a najde svůj cíl. Oko toho muže, co drží Ys, co ohrožuje Ys dýkou. Muž jde k zemi. Úleva, kámen spadlý ze srdce. Úleva nad tím, že je te muž mrtvý? Tak by to ale nemělo být, to je přece špatně... Úleva nad tím, že je Ys živá... měla jsem strach, nejsem si jistá, kdo původně měl být cílem, slova živý štít a chcípne jsou slova, co se tak snadno nezapomínají... měla jsem obavy jak z toho muže s dýkou, tak z muže s lukem... Raději nepřemýšlet, raději o tomhle nepřemýšlet, teď ne. Ys je živá, to je důležité, to je teď důležitá. Je živá nejspíše kvůli těmhle dvoum mužům, mužem s lukem a mužem s tesákem... Když ke mne Ys přiklekne, obejmu ji a přitisknu k sobě, jako bych jí chtěla chránit. Usmívám se, skutečně úlevně. "Měly jsme štěstí, Ys," prohlásím tiše, poněkud přiškrceným hlasem. "Pramen a Síla stály při nás, ještě tu máme na světě co udělat," pokračuji stále poněkud tiše a přiškrceně, ale hlas mi zní už víceméně klidně. Klidně a úlevně. Ale zjevně si myslím své o tom "jsme zvládly". Pohladím Ys ukliňujícím a něžným gestem po vlasech, pak ji pustím a vstávám a vylézám z rakve. Poněkud pomalu a opatrně, nejspíše ještě stále nevěřím svému tělu, že bude poslouchat a pokouším se ho opatrně přesvědčit, aby poslouchalo a zjišťuji, jestli bude ochotné. Pak se usměji na oba muže, velmi děkovně, a dívám se na ně, poněkud zvědavě, nikoli podezřívavě, vyčkávavě ani bojácně. "Já..." začnu poněkud nejistě a svolávám slova. Pak v poněkud bezbranném a odevzdaném gestu pokrčím rameny, tak nějak mne nenapadá v téhle pro mne naprosto absurdní a cizí situaci, co dělat a co říct. Usměji se, poněkud omluvně a nejistě. "Děkuji vám. Velice vám děkuji," najdu pak slova, z toho, jak je říkám je mi jasné, že nevím, jestli jsou správná, ale rozhodně je chci říct a myslím je skutečně vážně, upřímně a přesně tak, jak je říkám. "Jsem vám vděčná a dlužná za život mojí sestry a můj, bez vás by..." odmlčím se, nějak je mi zatěžko vyslovit to, i když vím, co "bez vás by" a tak nějak očekávám, že oba muži pochopí, podívám se po tom tělu na zemi - které není jedno - a pak zavrtím hlavou, zvednu ruku a v unaveném gestu si otřu tvář a skloním hlavu. "Dej Pramen a Síla pokoj jejich duším," pronesu ještě tišeji, upřímná a skutečná modlitba a přání. Pak zase zvednu hlavu a podívám se na ty dva muže před námi.

Neratin Ceka - 25. ledna 2007 10:32

Chvili upiram svuj pohled na Ys, luk drzic volne v ruce, na tvari stale ten pokriveny usmev. Zda se, ze me tahle situace z nejakeho duvodu pobavila. Pak se otocim a zamirim k muzi, ktereho prohledava Pistec. Take se u nej sehnu, nicmene narozdil od Pistece z jineho duvodu. Uchopim jeho hlavu do rukou a prudce ji trhnu az se ozve neprijemne ostre krupnuti naznacujici ze pokud byl jeste pred chvili zivy, ted uz urcite neni. Pote se zvednu a zamirim k Larsovi. Vytahnu nuz a obratne mu odriznu prst na kterem ma prsten. Zabalim ho do kusu latky z jeho kosile a strcim nekam do kapsy. Kdyz je hotovo, znovu se zvednu a upru svou pozornost na divky. "Ctene sestry, omlouvam se za tuto neprijemnost, chapu ze videt tento druh smrti pro vas bylo velmi neprijemne, ale verte mi ze tech padouchu nemusite vubec litovat. Coz me ovsem nutne vede k jiste otazce, proc jste lezely v rakvich?" Behem celeho toho projevu se drzim, aby mi prilis necukaly koutky a doufam ze si toho nevsimnete.

Pištec - 25. ledna 2007 21:15

Zdá se, že omráčený muž u sebe nemá nic, co by mě zaujalo. Pokrčím nad tím rameny a začnu mu z nějakého neznámého důvodu sundavat opasek, když tu u něj poklekne i Neratin a udělá s ním rychlý proces. Cosi si pro sebe zavrčím, ustanu s vyvlékáním řemene z kalhot mrtvoly a narovnám se. Kopnutím převalím tělo muže zpátky tváří k zemi, jeho hlava se na zlomeném krku nepěkně zhoupne. Jaksi nevesele tomu výjevu uchechtnu, chrchlavě si odkašlu a odplivnu si. Podívám se, jak Neratin odřezává prsten z Larsovi ruky a potom svou pozornost opět zaměřím na kněžky. Zadívám se na rusovlásku, opatrně vylézající z rakve, důkladně si ji prohlížím, a pravým koutkem úst mi cukne cosi jako úsměv, když vidím, jak jsou její pohyby poněkud neohrabané. Když vzhlédne k nám, uhnu pohledem k druhé ženě a pak k zemi, k mrtvole. Vypadám zasmušile. Zvednu zase oko, když promluví a upírám na ni pohled, když loví a hledá vhodná slova, pohledem se doslova vpíjím do její tváře. Poněkud nepřítomně zasunu svůj tesák do pochvy a zaháknu si palec za opasek, pak potřesu hlavou a přinutím se tak hloupe necivět a něco odpovědět. "Hmm, to byla maličkost,"zahučím a potom, když rusovlasá kněžka požehná duším mrtvých padouchů, ušklíbnu se. "Za to, co vám uďáli, si to nezasloužej, sviňáci..." Založím si ruce na hrudi a když Neratin vznese svou otázku, je poznat, že tohle by mě také zajímalo. "To jo teda," přisadím si. "A ste celý vod krve, nejste zraněný?"

Ys - 26. ledna 2007 08:08

Pomůžu Di z rakve, nad jejími slovy se ani moc nepodivuji, rozhodně ale, jako druhá "kněžka" nehodlám následovat jejího příkladu a děkovat naším zachráncům ani žehnat mrtvým. Místo toho věnuji bedlivou pozornost oběma mužům, ruku s dýkou schovanou za záhybem kněžského roucha. Jen se ušklíbnu, když jednooký šacuje mrtvolu, úšklebek z mé tváře nezmizí ani když mrtvému druhý muž zlomí vaz ani když řeže Larsovi prst. Tohle mě opravdu nerozhodí. To, co mi nejde do hlavy, je tahle komedie. Na co si tady skra hrajeme? Nejméně ten černovlasý ví ... Nebo ne? Blbost, vím, co jsem slyšela, když jsem se tady probrala - tedy doufám ... A je vidět, jak se tím vším baví ... Lars šel po mě, říkal, to je ona ... a tyhle dva znal, říkal to, když přicházeli ... A proč by sem jinak chodili? hřbitov nepatří k běžným místům na procházky ... Jednoočko možná fakt nic neví ... divný ... No, tak si budem hrát ... ale jaký to má důvod? Nasadím úsměv a nevinný kukuč, takový, jaký by asi měla kněžka mít. "Nelehké a spletité jsou cesty osudu, pánové ..." spustím. "A to, co potkalo nás, je vskutku k neuvěření ... Na pochůzkách za nemocnými ve městě nás zastihla noc. Na návrat do kláštera bylo pozdě, rozhodly jsme se tedy přespat v jednom opuštěném skladišti. Chápejte, raději osamocené místo, než nějaký pochybný hostinec, kde na sestry číhá kdovíjaké nebezpečí ..." mluvím dost vážně na to, aby to vypadalo, že to vše myslím vážně, i když chvílemi malinko přehrávám. "Ostatně, stejně jsme neměly prostředky k tomu, abychom nějaký hostinec využily ... Jak bláhové bylo myslet si, že v tom skladišti budeme v bezpečí! Ráno nás překvapila dvojice mužů, jejich úmysly byly nečestné a špinavé. Musely jsme se bránit ... Musela jsem bránit svou rodnou sestru ... Musela jsem zabít ..." vžívám se do svého vyprávění, smutně skloním hlavu, nevěřícně zíraje na krev na svém šatě, na krev padouchů.. "Jenže osud tomu chtěl a my byly dopadeny. Dopadeny a odsouzeny k smrti. Ale stejný osud nám poslal do cesty strážného anděla, který nám pomohl přežít popravu ... A osud chtěl i tomu, aby jste vy nyní šli NÁHODOU kolem, když naše nesnáze pokračovaly ..." Poslední věta už není řečena s pohnutím nevinné kněžky, ale trochu tvrdě a snádechem ironie. Nevinný kukuč je ten tam a já opět pozorně zkoumám tváře černovlasého muže a jednočka, zvědavá na jejich reakci. No, pěkně jsi se do toho položila, jen co je pravda ... Jak je to nesmyslné ... No, stejně tak jako to, že oni šli náhodou kolem ... Tak teď jsem na vás zvědavá, pánové ... Hmmm, stejně mi to asi Di pokazí tou svou upřímností, ale co, když se baví on, proč ne já ... Já vím, jak to s něma je a on určitě ví, jak je to se mnou ... Ale když si chce hrát ...

Viridiana - 26. ledna 2007 11:36

Oplácím Pištcovi pohled, stále poněkud nejistý a tak nějak tázavý a vyčkávavý. Z toho mne vytrhne, to, co dělá a říká Neratin. Ať jsem si všimla nebo ne, že Neratinovi cukají koutky úst, a ať si uvědomuji ironii v jeho hlase nebo ne, když Neratin zlomi vaz tomu muži, škubnu sebou, zamrkám, a pak vytřeštím oči, jako by mi poněkud opožděně došlo, co vlastně se stalo, co vlastně Neratin udělal, a poblednu ještě víc, i když by se zdálo, že to už víc není možné. Vypadá to velice upřímně. Upřu ty šedivé, teď poněkud smutné a nechápavé oči na Neratina a zavrtím hlavou. "Proč?" otáži se ho tiše a naprosto nechápavě a konsternovaně. Když usekává prst s prstenem, opřu se o rakev za sebou, jako bych měla poněkud potíže stát a nějakou dobu mlčím, neschopná zřejmě cokoli říct. "... a neměl by jsi mu brát jeho věci, i když je mrtvý..." pokusím se stále poněkud tiše argumentovat. A zjevně si skutečně myslím, co říkám. Možná naštěstí promluví Pištec a já se otočím k němu. Usměji se na něj, i když to je spíše velmi smutný náznak úsměvu, něco, co by v jiné situaci úsměvem být mohlo, něžným a uklidňujícím, ale teď v téhle situaci mám nejspíše dělat sama co se sebou na to, abych se dokázala skutečně usmát. "Kdo jsme my, abychom mohli soudit jiné lidi, co si zaslouží a co ne? Nikdo z lidí nemůže vědět, a tak nikomu nepřísluší soudit," odpovím na jeho slova. "Ne... aspoň tedy... Ys, jsi zraněná?" otíži se starostlivě sestry a rychle prohlížím, jestli jsem něco předtím nepřehlídla... Do vysvětlování a odpovědi na Neratinovu otázku se pak pustí Ys. Poslouchám Ys a tvářím se nejdříve poněkud překvapeně, potom poněkud nesouhlasně. Nad jejími slovy se rozhodně podivuji. Vypadá to, jako bych s jejími slovy nesouhlasila a tak nějak se od nich chtěla distancovat, ale nemíním a nechci Ys nijak plísnit nebo ji něco vyčítat. "Ys," podotknu akorát sice stále tiše, ale poněkud nesouhlasně, když domluví a dívám se na ni, naléhavě. "Když se budeš chtít vrátit do kláštera, dveře ti budou otevřené a když budeš skutečně chtít, jistě se budeš moci časem stát kněžkou," pokračuji a namítnu akorát něco, k čemu zřejmě nedokážu a nemohu mlčet, tahle slova si zřejmě v mých představách reakci vyžadují a drobné vyplísněni vyžadují, ač k ostatním se vyjadřovat nejspíše nechci a jen jsem se tvářila.

Pištec - 03. března 2007 20:06
	no.. škoda, že tohle se odehrává ještě šeptaně, ale myslím, že je to celkem jasné, o co jde a nevíc jste si to stejně všichni přeposílali ;-) První setkání Pištce a Neratina :-D :-D :-D

Pištec - 07. března 2007 20:52
	První setkání Pištce a Neratina, stránka 2 :-D

Neratin Ceka - 20. dubna 2007 12:57

Vyslechnu si co rikaji obe dve zeny, ale navenek nedavam nijak najevo ze bych si vsimnul toho drobneho rozporu ktery vyvstane po slovech Viridiany. Muj usmev se navic zmeni v lehce ucastny vyraz, jako by mi bylo skutecne lito takoveho bezpravi. Zda se, ze si s vami osud krute zahral. Stejne ale nechapu co tady chtela ta banda hrdlorezu. Pocitam, ze vam nemeli co ukrast. Je to skutecne zvlastni co by od vas mohli chtit. Kazdopadne bude bezpecnejsi, kdyz vas zpet do klastera doprovodime, cestu znam pokud jste nahodou ztratily orientaci. Hned po te se ja a tadyhle pritel stopar vydame za zbytkem tech nicemu nez je ztratime nadobro.

Pištec - 22. dubna 2007 21:37

"Když je mrtvej, nebude to už potřebovat,"nechám se slyšet, když rusovlasá kněžka tvrdí, že by Neratin neměl mrtvému brát jeho věci. Zatvářím se zmateně, když se na mě usměje, jako by úsměv dívky byl to poslední, co bych při pohledu na mě očekával, a potom přemýšlivě svraštím obočí nad zdravým okem, jak se zamyslím nad tím, co říká dál. "No, je fakt, že nikdo nemůže vědět,"odtuším zamyšleně, pak se ale ušklíbnu a přesvědčeně dodám: "Ale tohle byli jasný padouši, šli po vás a teď to maj! Můžou si za to vlastně sami..." Spokojen sám se sebou a svým logickým zdůvodněním usednu na nejbližší náhrobek a zaměřím pozornost na vyprávění druhé dívky, té černovlásky. Zatímco mluví, nacpávám si dýmku na dlouhatánské troubeli nějakým listím z koženého váčku, a tiše si pohvizduji. Když se tmavovlasá kněžka odlmčí, už si klidně pokuřuji. Vyfouknu nosem oblak nazelenalého dýmu a se smíchem řeknu: "Tak to je ta nejblbější historka, jakou sem kdy slyšel!" A pobaveně ukážu na dívku troubelí dýmky, zatímco jí její sestra tiše plísní. Potom jaksi udiveně pohlédnu na svého společníka: "Ale kámo, dyť s to slyšel, tuhle Ys neni kněžka, já sem si to hnedle myslel, páč ctihodná sestra z kláštera Pramene by nikoho nezabila ... a nebo když už, tak ne takhle krvavě, ale těma ... no, kouzlama,"vysvětluji mu horlivě, doprovazejíc svá slova mohutnou gestikulací, významně třepotajíc prsty v nemotorném náznaku čarodějných gest. Popotáhnu opět z dýmky a dodám: "Ale jinak z toho teda vůbec nejsem moudrej, vo co tady vlastně de."

Ys - 11. června 2007 21:22

Jen nepatrně si povzdechnu, když Di nezklame a není ochotná hrát se mnou mou hru, vybalí natvrdo, že žádná kněžka nejsem. Ani se za to na ni nedokážu zlobit, vím, že mi to nedělá naschvál, že prostě taková je. Ale černovlasý ve hře pokračuje a já jsem odhodlaná hrát dál, i když je to možná hra o život. Na tváři pořád ten nevinný a lehce zmatený výraz, hlavu trochu nakloněnou na stranu a pozorně poslouchám jeho slova. Jen zadržený dech a zorničky očí rozšířené, jen tolik dovolím panice, aby se projevila, když prohlásí, že nás vezme zpět do kláštera. To a ruka svírající jílec dýky, ukreté v záhybu roucha, až klouby prstů bělají. Víc si ani dovolit nemůžu, musím honem vymyslet důvod, proč prostě do kláštera nepůjdeme. To už ale promluví jednoočko a paniku vystřídá naprostý ůžas. No, já mám Di a černovlasej má jednoočka. To je nekutečný, ten by si s Di fakt mohl podat ruku. To je materiál, ti dva, to se pak těžko blafuje a vymejšlí ... Chvíli ještě na jednočka zírám, pak mi zacukají koutky úst a já se rozesměji. Sice ne moc nahlas, ale uvolněně a od srdce. "Tak nejblbější historka?" říkám a smích pomalu ustává. "By mě fakt zajímalo, co bys na mém místě vymyslel ty!" zatvářím se dotčeně. "No, ještě že máš takový povědomí, jak zabíjej ctihodný sestry, to ano." koutky úst mi zase zacukají. "Ale jinak nemáš ani šajn, o co tu de, co?" potřesu hlavou a zadívám se na černovlasého. Pokrčím téměř omluvně rameny, že už nemůžem pokračovat v té taškařici a pousměji se na něj. "Heleď, moje sestra neví, která bije a tvůj stopař očividně taky ne. Tak co kdybychom je tady na chvíli zanechali v jejich sladké nevědomosti a šli se kousek stranou nějak rozumně domluvit?" navrhuji a k návrhu přidám jeden opravdu milý, trochu nejistý a ostýchavý úsměv.

Neratin Ceka - 11. července 2007 10:28

Koutek ust mi jen slabe cukne, kdyz zachytim onu temer neznatelnou reakci na zminku o navratu. Pak spusti Pistec svoji kanonadu a prestoye navenek si stale yachovavam neutralni vyraz, uvnitr si predstavuju bohy, kteri sedi nekde nad nama a nelidsky se bavi az se za bricha popadaji. To co nakonec rekne Ys me malinko prekvapi a skoro vyvede z rovnovahy, ale nakonec je odezvou navenek preci jenom usmev. "Ani netusite draha Ys? Jestli jsem tedy spravne zachytil osloveni, jak strasne rad bych stravil snad i vic nez nekolik chvil ve vasi ..... hmmm.... spolecnosti. " Pri tech slovech se uz usmeju naplno a znovu prejedu pohledem jeji postavu tak nejak od hlavy az k pate. "Nicmene pokud chcete jenom mluvit," vypadam pri tom trochu zklamane, "tak myslim, ze neni vubec zapotrebi odchazet stranou. Clovek by nemel mit pred prateli tajnosti", mrknu spiklenecky, " I kdyz tady pritele stopare znam teprve od dnesniho rana abych tak rekl." Pak jako bych si na neco vzpomel. "Malem bch uplne yapomel na vzchovani. Ja ynam vase jmeno a pritom jsem se sam jeste nepredstavil. Me jmeno je Neratin a tadzhle priteli stopari pry rikaji Pistec."

Pištec - 17. července 2007 22:16

"He, heh,"uchechtnu se pobaveně na Ys, když se zatváří dotčeně a odtuším: "No... mě by se celkem dost blbě vymejšlela historka, proč sem vylezl z rakve navlečenej v šatech kněžky." Té představě se hlasitě zasměji a znovu mohutně potáhnu z dýmky. Při jejím návrhu odebrat se kousek stranou se zatvářím ukřivděně a pak jednoznačně souhlasně pokývu hlavou na slova Neratina. "Jo, to jo teda. To, že nevim vo co de, ještě neznamená, že bych to nechtěl vědět. Náhodou mě to docela zajímá..."prohlásím a zahledím se na Ysinu sestru, jako bych u ní hledal souhlas, že určitě chce taky slyšet vysvětlení. Potom, když nás Neratin představí, vyskočím z náhrobku a s upřímným, vstřícným šklebem ve zjizvené tváří napřáhnu ruku k Ys. "To je fakt, tak mi říkaj. Těší mě!" prohlásím nadšeně a přitom můj pohled padne na tu ruku. Je celá zamazaná a jaksi ulepená zaschlou krví medvěda, ty skvrny mám také na ramenou a na hrudi... Sáhnu ruku zpět a rozpačitě si začnu dlaň otírat vzadu o kalhoty.

Viridiana - 18. července 2007 10:00

Když Pištec mluví o tom, že si rovnou myslel, že Ys není kněžka a dodává to, co dodává o zabíjení, vypadám poněkud ztuhle a ještě více bledě. "Ctihodná sestra z kláštera Pramene by nikoho nezabila," zopakuji jeho slova, ale narozdíl od jeho dovětku je za těmihle mými slovy zřetelná a jasná tečka. Jako bych tak nějak chtěla uvést na pravou míru jeho slova. Zní to ploše, tak nějak bez života. Po slovech Neratina pokrčím rameny. "Já také nevím, co po nás mohli chtít nebo co se stalo," opáčím mu. Podívám se po Pištci, a vypadám zase tak nějak smutně a schlíple. "Protože to všechno bylo velké nedorozumění... chtěli nás popravit bez jakéhokoli vyslechnutí nebo soudu..." mluvím dál, je jasné, že tomu, proč a co se stalo skutečně příliš nerozumím, ale to, co říkám zní upřímně. "Viridiana," představím se, když zazněla jména ostatních. Místo toho, abych Pištce podpořila v jeho prohlášení, že ho také zajímá - a mně určitě taky - "co vo de" se zadívám na jeho zraněný a nedbale ošetřený bok. "Ta rána je třeba vyčistit a pořádně ošetřit," prohlásím místo oné podpory. "Jestli dovolíš, udělám to," nabídnu ochotně a mírně.

Pištec - 18. července 2007 10:21

Další pohled na mé špinavé ruce mě ujistí v tom, že otírání o kalhoty mi asi moc nepomůže, a tak jen pokrčím rameny a nechám to být. Raději místo toho pořádně zabafám z dýmky, která mi při tom čistotném úsilí málem vyhasla. Zadívám se pak zas na Viridianu, když se představí, a když mi nabízí ošetření čtyři dny staré, zanedbané rány, zející na mém boku, zatvářím se překvapeně. "Ale.... ehm... to nic neni, to už je dobrý, to je jenom takový škrábnutí,"zamumlám rozpačitě.

Ys - 19. července 2007 08:13

Jen na okamžik s mou tváří mihne nevole, když vidím, že věci nejdou tak, jak chci já. No ostatně je to skoro setrvalý stav. Těžko říct, jestli tak přestaly jít v okamžiku, kdy nás zatkli, když jsem zabila ty muže ve skladišti nebo už ve chvíli, když jsme odešly z kláštera. Je mi jasné, co by si asi tak Neratin představoval, že bychom v soukromí dělali, pokud bychom jenom nemluvili. Jindy bych se po takové nabídce asi zatvářila odtažitě a nepřístupně, v téhle situaci si to ale nemohu dovolit, teď to nejsem já, kdo drží trumfy v rukou. A tak jen překvapeně povytáhnu obočí a opět jej obdaruji úsměvem, polichoceným a naznačujícím, že mi představa nás dvou v soukromí není úplně proti mysli. Úklonou hlavy vezmu na vědomí jeho představení se, stejně tak se ukloním i Pištci, když je mi Neratinem představován. Sama se nepředstavuji, zdá se, že zde není nikdo, kdo by už nevěděl, že jsem Ys. Pištcova nabízená ruka je problém, celkem velký problém vzhledem k tomu, že ve své držím nůž. Horečně začínám vymýšlet, co udělám, naštěstí ale Pištec uzná za vhodné, že svou špinavou pazouru dámě podávat nebude. To ale neznamená, že mé trable skončily. Pořád ještě musím vynyslet, jak ven z téhle situace, jak vycouvat z toho, že ten hajzlík Neratin chce o mé záležitosti mluvit jak před Pištcem, který se vehementně domáhá vysvětlení, tak před Di. Naštěstí Di ve své dobrotě nabízí Pištcovi ošetření jeho zranění, čímž zaujme zcela jeho pozornost a já se tedy mohu věnovat Neratinovi. "Škoda ..." pokrčím rameny, když odmítne mou nabídku hovoru někde stranou. Zní to upřímně a trochu zklamaně. Dívám se na něj a z mých očích lze jasně vyčíst, že jsme opravdu nemuseli jen mluvit. No to nemuseli, mohli jsme si zašpásovat, jak by se ti líbila třeba kudla pod žebry? Víc do extrému to hnát nechci, ano, mohla bych mu slíbit, že nezůstane jen u rozpravy, ale děvku tady ze sebe dělat nechci. I když je na ně Neratin možná zvyklý - no tím spíš ji ze sebe dělat nebudu. "No, pokud si máme společně někde popovídat, bylo by asi lepší vybrat vhodnější místo, než je hřbitov ... Jenže takhle nikam nemůžu ..." Opět pokrčím rameny a pohlédnu na svůj oděv - zakrvácený kněžský hábit, z pod něhož vykukují kožené boty. Opět pozvednu zrak k Neratinovi. "Pro vás asi nebude problém sehnat nějaké vhodné oblečení, že?" a zase úsměv. Těžko říct, jestli jsem přešla k vykání a nebo myslím je oba, Neratina i Pištce. Jistě, mohla bych poděkovat za záchranu a zkusit se s Di prostě vypařit. Jenže s těmi šaty je to fakt problém, to za prvé. Za druhé je mi jasné, že by nás Neratin jen tak jít nenechal. A za třetí - ani já si nechci nechat ty dva někde za zády, dokud nebudu vědět, která bije. To je raději mít na očích.

Viridiana - 19. července 2007 16:30

Tvářím se stále stejně, ochotně a mírně, a dál se dívám na Pištce po své nabídce. Nechávám Ys mluvit a nijak její slova nekomentuji ani k nim nic nedodávám. Buďto nemám co, a nebo je teď pro mne mnohem důležitější Pištec se svojím zraněním. Zavrtím hlavou a usměji se, i když je to trochu smutný úsměv. "Nebude," namítnu. Je to stálé mírné a trochu omluvné, že s ním nesouhlasím. "Není to jen škrábnutí a když se to neošetří pořádně, nejspíše se to zanítí nebo zhnisá." Zvednu oči, přestanu pozorovat jeho zranění a podívám se Pištci zpříma do tváře. "Nemusíš mít obavy. Umím to," ubezpečím ho. Další smutný úsměv a poněkud plochý hlas. "Já jsem kněžka Pramene," dodám s povzdechem.

Pištec - 20. července 2007 09:52

Pod upřeným pohledem Viridianiným, zkoumajícím mou ránu, ještě víc zrozpačitím. Okem nejistě zašilhám po Neratinovi. Dívka se nedá odbýt, zdá se, že mi chce opravdu pomoci, a to mne dost zřetelně mate. Asi nejsem zvyklý, že by mi ženy věnovaly víc, než jeden znechucený pohled. "Usmála se, opravdu se usmála, to předtím se mi nezdálo, usmála se, na mě..." Zjizveným koutkem úst mi cukne nekontrolovatelný tik. Skloním hlavu a podívám se na tu ránu, jako bych ji viděl poprvé v životě, to když Viridiana tvrdí, že to není jen škrábnutí, že to nebude dobré. "Vyčistil sem si to žitnou pálenkou..." namítnu chabě. Také k ní vzhlédnu, když mne ubezpečuje o svém umění, a naše pohledy se setkají. Instinktivně natáčím hlavu tak, abych na ni dobře viděl a zároveň tak odvracím tu polovinu tváře, zbrázděnou strašlivými jizvami a prázdným očním důlkem. Pokusím se opětovat úsměv, vypadá to podivně, když levý koutek úst stále nehybně směřuje dolů. "Já ... ti věřím," hlesnu. "Kněžky Pramene sou ty nejlepší léčitelky na celým světě," dodám pak přesvědčeně a jaksi mimoděk si prsty přejedu po zjizveném obličeji. Zjevně jsem Viridianou zcela fascinován a nějakou dobu vůbec neodtrhnu oko od její tváře. Zpozorním při posledních slovech Ys, zamrkám a s chraplavým odkašláním se obrátím k ní. "Errh ... no já nevim, ve městě by se určitě něco dalo koupit, snad..." řeknu, ale evidentně to nevím jistě. Pohlédnu na Neratina. "Ale co ty parchanti, co vodsaď zdrhli? Mohli by se vrátit a přivíst si kámoše, to tyhle zbabělý krysy dělaj. Nerad bych, aby na nás někde v nestřežený chvíli zaútočili, takový překvápka nemám rád. Šel bych po nich, dokaď je stopa čerstvá..." prohlásím. "Kvůli nim sis mě najmul, nebo snad né?"

Pištec - 20. července 2007 10:21

soukromá zpráva od Pištec pro Ta rána na mém pravém boku není nijak hluboká, zato však dlouhá nejméně deset centimetrů. Je to řezná rána, vedená nožem nebo něčím podobným, pravděpodobně ne příliš ostrým. Nikde nic nekrvácí, rána je stažená, ale okraje jsou zarudlé. Protože jsem do půl těla, vidíš, že to není zdaleka jediné zranění, které jsem kdy utrpěl, na mém trupu a zarostlé hrudi je několik dalších podobných jizev, a ovšem - všemu vévodí má tvář, rozrytá s nějvětší pravděpodobností drápy nějaké velké šelmy, tyto hluboké šrámy se táhnou po krku až na rameno. Způsob, jakým byly ošetřeny je ti velice povědomý, poznáváš práci sester, k jejichž řádu také náležíš. I přes veškeré umění a obratnost, jakou kněžky Pramene oplývají, je to opravdu hrozná jizva, a je skoro až s podivem, že jsem tak těžké zranění přežil. Poznáš, že to je už několik let, co se to stalo.

Neratin Ceka - 26. července 2007 14:24

Po slovech 'Skoda' pronesenych z ust Ys se opet trochu pousmeju a ukazu pri tom zuby. "Jo je to velka skoda, ale myslim, ze bych nechtel aby me polechtala ta vec co mas v ruce. Jestli vis jak to myslim." Nasledne pobavene mrknu. "Ale vazne, pokud nam to nechcete rict, je to vase vec. Tahle bandicka kterou jsem mel v merku, " ukazu na mrtvoly okolo, "byli sice mozna pekna sebranka, ale pracovali jako lovci lidi a kdyz sli po vas tak museli vedet proc. Pochybuju, ze by sli po obycejne knezce a jeji sestre ktere nahodou vykuchaly nejakyho pobudu. Za takove by nikdo nic nezaplatil. A pokud po vas sli oni, pak bych sazel na to ze nejsou jedini, takze pokud chcete pokracovat s nama tak vam nehodlam nijak branit. Obleceni je tady vsude kolem dost, jen z nej takrikajic dostat byvale majitele nez uplne ztuhnou. My ale musime kazdopadne dostat ten zbytek driv, nez provedou nejakou neplechu." Jo dobry, ksakru jenom se do tyhle hry moc nezamotej. Mozna ze je to ted zabavny, ale s tema lidma neni radno si moc zahravat. Jestli se tamti dostanou k tomu parchantovi driv nez je sejmem tak je zadelano na poradnej prusvih a mozna ze za to nestoji. Jasne jenze mozna ze jo, zacinas starnout a meknout hochu, kdy naposledy ses ohlizel na nejaky riziko kdyz slo o peknou prdelku? A tahle je vane moc pekna.

Ys - 26. července 2007 21:31

Po dalších slovech Neratina znejistím a už se to ani nesnaším skrývat. Stejně tak jako ruku s dýkou v záhybech roucha. Kupodivu se nezdá, že by mě štvalo, že ji Neratin odhalil - nebo možná spíš o ni celou dobu věděl. Přemýšlím, hodnotím a pořád se nemůžu ničeho dobrat. V duchu si přehrávám vše co proběhlo od okamžiku, kdy jsem se probudila v rakvi. A pak mi to docvakne a tentokrát pohlédnu na Neratina bez úsměvu a celkem odměřeně. No jistě, že nejsou jediní, kdo po mě šli a ty to víš moc dobře, parchante. Vždyť si to byl ty, kdo říkal Larsovi: "Znovu se podívej, koho sis to vybral za živý štít a poprvé v životě se zkus zamyslet", když mi držel kudlu pod krkem. No dobře, nebudem teď řešit, proč jsi po mě šel a najednou nejdeš ... Na to bude možná ještě čas. "Jo, musíme je dostat ..." odsouhlasím mu jen, bez ohledu na to, že tím nemyslel mě a Di. Sehnu se, popadnu okraj zakrváceného kněžského roucha a spolu s tím, jak se narovnávám, si ho jediným plynulým pohybem přetáhnu přes hlavu a hodím na zem. Stojím tu teď jen v košili přepásané opaskam s prázdným závěsem na rapír a ve vysokých botách. Do pravé zastrčím nůž, který jsem celou dobu třímala v ruce a rozhlédnu se po mrtvé části Larsovi bandy. Vykročím k tomu nejmenšímu a začnu mu stahovat kalhoty. "Sakra ... Kruci ..." ozvývám se naštvaně, opravdu to není jen tak, vyvslékat mrtvolu. Konečně jsou ale kalhoty dole a já nelením a natahuji si je. Odepnu a pak znova zapnu opasek, tak aby kalhoty nepadaly, nohavice zastrčím do bot. Z mrtvého stáhnu ještě vestu a také si ji obléknu. Pak popjdu, zvednu ze země Larsův tesák, který jsem už měla možnost poznat blíže a pokud měl někdo z mrtvých nějakou lehčí zbraň, šavli nebo tesák, beru ji taky, obé zastrčím za opasek. "Jsem připravená, jdeme?" prohodím s pohledem na vás.

Pištec - 25. září 2007 20:00

Když na popud Neratinových slov Ys přestane skrývat dýku, povytáhnu obočí nad okem, uznale hvízdnu a opět na dívku ukážu troubelí dýmky, nyní již definitivně vyhaslé. "Páni, vůbec sem si nevšim, kdy´s jí sebrala! Vypadá to, že to se zbraněma umíš, Ys, to je dobrý... Docela bezelstně potom dodám: "Ale kvůli nám´s jí nemusela brát, dyť my sme vás zachránili...před nima..." Potom ale Neratin pokračuje ve své řeči. Poslouchám ho s hlavou nakloněnou na stranu, pohledem těkám z Ys na Viridianu. Dle mého překvapeného výrazu lze soudit, že si nedovedu představit, proč by lovci lidí šli po dvou dívkách, ať už jsou to kněžky, nebo ne. "Myslel sem, že lovci vodměn pasou po velkejch zlodějích, vrazích a jinejch živlech," vyslovím nahlas svou domněnku a poškrábu se na hlavě. "A nebo taky po ztracenejch lidech!" vyhrknu vzápětí se vztyčeným prstem, přesvědčený, a náležitě hrdý na to, co mě právě napadlo. "Když se někdo ztratí, tak se taky vypisuje vodměna a tydle lovci ho pak hledaj ... " Podívám se na Viridianu, jako bych čekal, že potvrdí, že jsou ztracené, když tu mi zas dojde jiná věc: "Jenže to nevysvětluje, proč vás chtěli voddělat..." zabručím a posmutním, protože se stále nějak nemohu dobrat toho, jak to tedy s Ys a Viridianou je. "Sem z toho jelen,"zkonstatuji potřásajíc hlavou. Očividně mě však potěší fakt, že se společně vydáme po stopě těch zbylých lumpů. Přikývnu, když to Ys úsečně odsouhlasí a potom vytřeštím oko, když se tak najednou, bez varování, vysvlékne ze zničeného roucha. "Ty vole..." hlesnu jenom a zase si dřepnu na náhrobek. "Pěkný nohy,"prohodím tiše směrem k Neratinovi a pak se podívám na Viridianu. V té chvíli z nějakého neznámého důvodu zrozpačitím a nejistě zašoupu botami na udusané hlíně hrobu, zatímco nohatá Ys vztekle láteří a zápasí s kalhotami mrtvého muže. Konečně některé věci změní svého majitele, Ys je oblečená a také já vytáhnu zpoza opasku svou kdysi bílou, nyní notně zašlou a opomačkanou halenu a přetáhnu si ji přes hlavu. "To vošetření bych si kdyžtak vybral později, jestli sis to teda eště nerozmyslela, Viridiano," řeknu rusovlasé kněžce, s jistou lítostí, že k tomu nedojde nyní a s jistou nadějí, že se to později opravdu stane. "Nevidim důvod, proč tu eště stojíme..." opáčím s pokrčením ramen na slova Ys a vydám se směrem, kterým prchal zbytek Larsovy tlupy.

Viridiana - 27. září 2007 08:33

"Žitnou pálenkou...." zopakuji po Pištci poněkud ploše a tiše. Pak přikývnu a zase se na něj usměji, tím poněkud smutným, ale upřímným úsměvem. "Ano, to je dobrý začátek - když není po ruce nic jiného," odsouhlasím mu. "Ale na takovouhle ránu to nestačí," trvám na svém sice mírně, ale přesvědčeně a sebejistě. Usmějí se na něj, vděčně, když říká, že mi věří, že jsem kněžka - nejspíše je pro mne v téhle situaci důležité, že mi věří a hodně pro mne znamená, že mým slovům věří. A povzbuzuje mne to. Když mluví Neratin, jen ho poslouchám. Beze slova. Částečně to vypadá, že mně jeho slova šokují, částečně překvapují. A nevypadá to, že bych s nimi souhlasila. Ale každopádně se k nim nechci nijak vyjadřovat - nebo nemám jak se vyjadřovat. Vypadám poněkud posmutněle, když říká, že po kněžce a její sestře by nikdo nešel, ale přesvědčovat ho o tom, že skutečně jsme "kněžka a její sestra" zřejmě nemíním. Když vidím, co dělá Ys, zatvářím se poněkud šokovaně, a pak se otočím. Ale zřejmě ani ji teď nemíním nijak napomínat nebo se k jejímu počínání vyjadřovat. Pak zase promluví Pištec. Otočím se zas k němu, po jeho slovech o "ztracenejch lidech" přikývnu. Sice poněkud nejistě, ale vypadá, že spíše o tom přemýšlím jako o faktu, než že bych vymýšlela výmluvu nebo lež. "Myslím že... ano," přisvědčím. "Mohli by nás považovat za ztracené," odsouhlasím a potvrdím tak jeho slova. Sice poněkud nejistě, ale zjevně se s těmihle slovy jsem schopná ztotožnit a došla jsem k tomuto závěru. Jen si nejsem jistá, jestli je skutečně správný... koneckonců to vypadá, že teď si vůbec nejsem jistá, co je správně a co se vlastně děje. Druhou část prohlášení, o tom "oddělání" přecházím - nejspíše si stejně jako on jsem neschopná nejen si představit, proč by nás chtěl někdo oddělat, ale i že by to vůbec měl dělat. Jeho další slova o ošetření vypadají pro mne jako vysvobození - jako věc, které rozumím. Jako věc, která dává smysl v tomhle panoptiku a naprosto nesrozumitelném kaleidoskopu. "Jistě, že nerozmyslela," prohlásím ihned bez zaváhání v odpověď, zní to poněkud překvapeně - jako bych nechápala, proč se na to vůbec ptá, jak bych si to mohla rozmyslet, jak ho to vůbec mohlo napadnout. "Akorát by se to mělo udělat co nejdříve to bude možné, čím později, tím to může být horší," dodám, ale nevypadá to, že bych chtěla Pištce přesvědčovat nebo na něj naléhat, je to jen tiché připomenutí.

Neratin Ceka - 14. listopadu 2007 09:02

Sleduji reakci Ys a kdyz zustane stat jenom v kosili tak si pochvalne zamrucim. Sakra uz zacni taky trochu premyslet blazne. Tohle te jenom dostane do potizi. Mel jsi ji proste sejmout, je to jenom zenska jako kazda jina. Za ty prachy si jih moh mit kolik bys chtel a rozhodne by byly pritulnejsi. Jenomze ty si musis hrat na velkeho hrdinu co? Pak se ale odvratim od Ys a prekontroluju pohledem Pistce a Viridianu. Zamirim k Pistci a prekontroluji jeho ranu, kolem ktere se vede tolik reci. "Jo to dobry, budes v pohode. Ted te budu jeste mozna potrebovat. Musime vyrazit." S tim se znovu otocim k Ys, ktera vypada ze je pripravena na cestu a tak zamirim smerem, kterym prchali prezivsi a rychlym krokem vyrazim.

Pištec - 23. listopadu 2007 17:48

Když se i Neratin začne zabývat tou ránou na mém boku, ušklíbnu se a řeknu: "Já sem v pohodě! Dyť řikám, že je to jenom škrábnutí..." Mé oko však zazáří nadšením, když Viridiana prohlásí, že si ošetření nerozmyslela. V ěnuji jí dle mého názoru zářivý úsměv, působící díky zjizvenému koutku poněkud pokřiveným dojmem, a pak již bez otálení vyrazím na cestu. Ženu se po stopě jako lovecký pes, v mírném předklonu pozorně sleduji zem i okolí, s tesákem v ruce.

Ys - 23. ledna 2008 20:22

Zdá se, že pohledy pánů a jejich doprovodné zvukové projevy při mém převlékání - tedy spíš při vysvlékání - mi celkem zvedly náladu. "Jo, jsme úplně ztracený, úplně v pr... no totálně ztracený ..." přisvědčím jen Pištci s pobaveným úšklebkem, když jeho teorii potvrdí i Di. Pak už se ale, po kontrole Pištcovi rány, vydáváme na cestu. Nezdá se, že by mi rychlejší tempo vadilo, narozdíl od Pištce sleduji jen okolí, ale vzhledem k tomu, že mou pozornost upoutá kdejaký běžný zvuk, je jasné, že doma jsem víc ve městě než ve volné přírodě. Sem tam se poohlédnu - kontroluji, jestli nám Di stačí.

Viridiana - 11. března 2008 14:29
	Nemíním Neratina nijak napomínat, ale z mého pohledu je tak nějak jasné, že s jeho banalizováním a jednoduchým hodnocením nesouhlasím. Ale svoje jsem řekla. Stejně tak nesouhlasím s Pištcem - ale vymlouvat mu to zřejmě aspoň proteď nehodlám. Koneckonců slíbil, že se ošetřit nechá, a já s tím počítám. Beze slova se vydávám na cestu s ostatními, a držím se vedle Ys.

Údržbář (administrátor) - 03. června 2008 20:53
	Opravdu to má při takovém tempu smysl? Teď se neptám jen PJe, ale i hráčů. Zkuste mi do týdne někdo dát vědět. ;-)

Skullkeeper - 04. června 2008 09:40

.... a tak se vsichni brzy vydaji na hon a z radoby lovcu se stava korist. Pranasledovane uz sice nevidite, protoze vase zdrzeni jim dalo slusny naskok, nicmene stopa je natolik cerstva, ze k jejimu sledovani neni vubec zapotrebi Pistcovych dovednosti. Pokracujete nasazenym tempem asi pul hodiny, kdyz se Neratin a Pistec zastavi. V tu chvili totiz dorazite ke skupince stromu. Puda je zde zdupana konskymi podkovami. .... a sance dohonit korist je tak razem pryc

Skullkeeper - 04. června 2008 09:41
	MH pro Udrzbare: Priznavam ze tohle uz opravdu hranici s definici hrani/nehrani. nicmene zastavil jsem vsechno ostatni takze snad preci jenom to jeste zkusme.

Ys - 05. června 2008 17:38

Zdá se, že mi ne hned dojde, proč jsme zastavili. Ale pohledy Neratina a hlavně Pištce, upřené k zemi, mě přinutí se také na ni zadívat. Nejsem nijak zvlášť skvělá stopařka, tedy spíš nejsem žádná stopařka, ale tyhle stopy nemůžu nevidět. "Zdrhli ... srabi ..." odfrknu si opovrživě a založím ruce na hrudi. Přejedu vás pohledem, který se zastaví na Neratinovi. "Tak ... co teď? Víš, kam mají namířeno? Mohl bys, když je znáš ..." ušklíbnu se.

Neratin Ceka - 09. června 2008 16:25
	"Parchanti zasrany," odplivnu si kdyz vidim jak jednoduse jsem se nechal dobehnout. Jeste chvilku si podobnym zpusobem ulevuju a v duchu pritom nadavam sam sobe jaky jsem pitomec. Kdyz promluvi Ys, tak se trochu zklidnim a usklibnu si na ni. "Mozna to vis ty, kdyz se snazili dostat vas," odpovim ji protiutokem.

Ys - 09. června 2008 21:06

Po slovech Neratina mé obočí vyletí tázavě vzhůru. "Ach tak ..." pronesu ironicky. "Jistě, to je přece logické, že já o těch, co se nás snažili dostat, vím víc, než ty, který jsi je očividně tam na hřbitově neviděl poprvé." ušklíbnu se. "Jo, máš úplnou pravdu, vím všechno o všech, kteří po mě jdou. Dej mi chvíli a vyjmenuju ti je, řeknu ti, kde bydlí, co mají rádi a podobně." Zavrtím znechuceně hlavou, ve tváři výraz: >Tak to jsem tedy od tebe čekala víc ... Při svém spravedlivém rozhořčení jsem si ani neuvědomila, že jsem nyní jasně řekla, že nejdou po nás obou, ale jen po mě. "Tak co teď?" zopakuji důrazně svou věcnou otázku.

Viridiana - 10. června 2008 15:42

Jdu s vámi, a jsem u toho tiše a tvářím se zamyšleně. Snažím se s vámi držet krok, i když je jasné, že nejsem žádný trénovaný chodec. V první chvíli jsem také poněkud zmatená, když se zastavíme, ale pak svým pohledem následuji pohledy ostatních k zemi - a pak to dojde i mne. Tohle mi nemůže nedojít, toho se nedá nevšimnout. Zvednu hlavu a sleduji a poslouchám Ys a Neratina a jejich dohadování. Nevypadá to, že bych z toho byla nějak moc moudrá - a tak mlčím a poslouchám a doufám, že z toho něco pochopím.

Pištec - 28. června 2008 22:55

"A sakra," zahučím, když dorazíme na místo rozryté koňskými kopyty. "Tak ty už nedohoníme," podotknu poněkud zbytečně a zasunu tesák do závěsu na opasku. S pozvednutým obočím nad okem a rukama založenýma na hrudi pak pozoruji výměnu názorů Ys a Neratina. Potom se poškrábu na hlavě pod hučku s mývalím ocasem a řeknu: "No, nepřepokládám, že by měli namířeno někam do divočiny, kde bych je moh vystopovat. Tydle hejsci působili spíš jako ňáký městský krysy. Za koněma pěšky nemá cenu jít, páč na první větší cestě se stopa ztratí mezi jinejma. Takže bysme se spíš měli vrátit do města a možná vobstarat tudle dámám nějaký čistý hadry." Pohlédnu na Viridianu a pak na Ys. "Teda jako ne že by vám to neslušelo, nebo tak, ale šecka ta krev je docela nápadná, a lidi sou podezřívaví. Počítám, že taková káď horký vody by celkem bodla, ne?" Věnuji dívkám svůj jednokoutkový škleboúsměv.

Neratin Ceka - 03. července 2008 16:20

Ignoruju Ysin ironicky podtext v hlase a usmeju se na ni, prestoze uvnitr se jeste porad zlobim sam na sebe, ze jsem takhle hloupe podcenil situaci i to ze jsem se do ni vubec dostal. "No nevim jak ty, ale ja vetsinou vim kdo by po me mohl jit," dodam nahlas. Oproti tomu jak vypadam a chovam se na venek, uvnitr myslenky bezi mnohem rychleji. Je mi jasne ze bych se porad jeste dokazal z toho vseho vylhat, pokud bych prinesl jeji hlavu a verim si i v tom, ze bych ji dokazal dostat. Jenze taky vim ze to udelat nechci. Nevim co to je, ale ta holka se mi libi cim dal vic. Necim mi trochu pripomina me samotneho a necim...... Ale co, na to ted nema cenu myslet, pokud to udelat nechci tak je treba vymyslet to co udelat muzu. Zastavit ty pobudy uz se mi nepodari driv nez donesou svou informaci, ale stejne jako ja znaji jenom prostrednika a nikoliv zadvatele. Ksakru, kdyby ta holka vazne vedela kdo po ni jde..... Jenze i pokud to vi, tak to tezko rekne

Ys - 07. září 2008 16:08

"Ty možná ..." odseknu Neratinovi. Pak si povzdechnu. "Vím, že sem spoustě lidem šlápla na kuří oko a možná bych i dokázala odhadnout, kdo z nich by mě nejraději viděl pod drnem. Co už ale neodhadnu, je to, jakou všemožnou pakáž si na to najal." neodpustím si rýpnutí. No jo, tak si dál budem hrát na kočku a na myš. Sakra, vždyť ty víš, kdo si tě najal a vzhledem k tomu, co se stalo na tom krchově je to ten samej, co si najal ty chlápky. Takže víš, kam a ke komu mají namířeno ... "Jo ... koupel by bodla ..." pronesu trochu nepřítomně na Pištcova slova. Na mém oblečení, i když bylo staženo z mrtvoly, se mi ale nezdá nic špatného. "Obstarat - to jako myslíš, že do nás vrazíte pár drobnejch a něco koupíte, nebo se bude obstarávat jinak?" ušklíbnu se pobaveně.

Neratin Ceka - 08. prosince 2008 11:47

Ysinu odpoved jsem vicemene ocekaval, takze ji ani presprilis nevenuji pozornost a mysl uz pracuje na plne obratky nad resenim. "Nevadi, budeme to muset zvladnout tim horsim zpusobem. Maji sice kone a naskok, ale neni prilis mnoho mist, kam by se odsud mohli vydat. Urcite nebyli pripraveni na takovyto konec sveho vyletu, budou se muset vratit odkud vysli a pobliz jsou jenom dve mesta - Cheydhalu pochybuju." A hlavne budou potrebovat predat zpravy. Jestli toho nevi vic nez ja, o cemz dost pochybuju, maji jenom jeden jediny kontakt, a pokud ta holka vazne nevi kdo po ni jde tak je to taky jediny dostupny clovek, ktery to vedet muze. Tentokrat uz se znovu usmeju a obratim se na Pistce: Hele Pistci, jak rychle nas dokazes dostat zpatky do Brumy, myslim ze podobnou zkratkou jako jsme sli dnes rano, by to netrvalo o mnoho dyl nez jezdcum?

Pištec - 19. prosince 2008 07:59

Podle toho, jak se tvářím, to vypadá, že mi stále není zcela jasné, proč by někdo měl mít Ys a Vi mrtvé. Nebo tedy spíš Ys, podle těch řečí. Potřesu hlavou. "Když ti někdo šlápne na kuří voko, je to dost nepříjemný, ale zabíjel by kvůlivá tomu jenom magor." Podrbu se v té své zacuchané čupřině a po chvíli zamyšleného mlčení dodám: "Pokavaď to kuří voko teda nejni myšlený vobrazně..." Spokojen sám se sebou, jak jsem to bystře odhalil, se ušklíbnu, a pak, když Ys potvrdí, že by koupel bodla, se zakřením znovu a z té nezjizvené strany obličeje to skoro vypadá jako úsměv. "No, já vim, že ty už sis tuhle od našich tuhejch sousedů nový hadry vobstarala, ale furt to neni vono. Ta krvavá díra po šípu v hrudi je celkem nápadná, řekl bych. Navíc tudle Viridiana," pohlédnu na rusovlásku a v zjizvené půlce tváře mi cukne, "má na sobě furt to samý, v čem vylezla z rakve. Ni c proti, teda jako..." Zatahám se za mývalí ocas na své hučce a povídám dál: Ve městě bysme určitě ňáký slušný voblečení sehnali, i když teda já sem švorc a navíc bych asi nevěděl... ehm tentonoc..." neohrabaně naznačuji rukama obrysy ženského těla, " ty... rozměry." Když se na mě obrátí Neratin se svým dotazem, poněkud se uvolním, protože stopování a hledání cesty je, narozdíl od nákupu dámské garderoby, zjevně moje parketa. "Jo, počitám, že by se to dalo zmáknout. Pokavaď teda zasejc nenarazíme na ňáký chlupatý překvápko," uchechtnu se. Pak se ale zarazím a zatvářím se maličko provinile. "Což mi ale připomíná, že sme v Cheydhalu nechali tu kůži a hlavně tvýho koně..."

Údržbář (administrátor) - 08. února 2009 14:00
	vytaženo z odpadu

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR