Andor.cz - online Dračí doupě

Mizutoshi - 20. dubna 2010 16:58

Yaoi/shounen-ai z Japonska z období Sengoku. Co předcházelo hrací době: Meió 1495:Sóun Hódžó se zmocnil hradu Odawara v provincii Sagami. 1497:Narodil se sjednotitel západních provincií, velký generál a moudrý vládce Motonari Móri. 1500:Go-Kašiwabara se stává císařem Japonska. 1501:Klan Ótomo rozdrtil klan Óuči v bitvě o Umagatake, v provincii Bizen. Čeká nás období: Bunki 1502:Umírá Šuko Murata, známý jako zakladatel čajového obřadu.

Mizutoshi - 20. dubna 2010 17:00
	Děj se též odehrává ve vymyšleném zapadlém lázeňském městečku Mizutoshi, kde si čas plyne vlastním tempem.

Kurai Hideaki - 20. dubna 2010 20:57

Seskočím z koně a unaveně vydechnu. Mírně zavrávorám a zadívám se na vysoké hory před sebou. Nic, co bych nezvládl, ale jsem přece jen už trochu unavený. Vezmu si své věci a vyjdu směrem do příkrého kopce. Na zádech mám luk se šípy a za pasem katanu a wakizashi. Jsem samuraj. Z klanu Otomo. Klan s velikou tradicí a do vodního městečka jdu proto, protože chci vidět, kde žila má matka. Dostanu se tam až když se setmí. Zastavím se před penzionem. Opatrně vejdu. Dole je krčma. Hodím věci k jednomu stolku a posadím se za něj. poručím si čaj a pečenou kachnu.

Mamoua - 20. dubna 2010 21:26
	Procházím se po lázenské zahradě plné květin. Všichni se ke mně chovají s úctou, proč také ne jsem syn majitele lázní. usedám do trávy a hledím na nebe posypané hvězdami (kurna je jak.....) přichází ke mě služebná a odvádí mě dovnitř.

Minamoto Renzo - 20. dubna 2010 21:42

Dorazil jsem do lázní už během dne a do večera jsem byl ve svém pronajatém pokoji. Jak jsem byl sám spokojený s mým vlastním uspořádáním věcí, oblékl jsem si mojí vycházkovou výstroj, která i přes absenci ochraných štítů určené pro boj, je i tak skvostná a jasně naznačuje moje vysoké postavení mezi samuraji. Přes to přehodím kabátek s volnými otevřenými rukávy hitatare. Upevním tachi a wakazashi, na druhou stranu saihai a vějíř. Rovným krokem vykročím dolů do krčmy, abych si objednal večeři. Přijel jsem sem rekreovat a užít si chvilku volna, než budu muset nastoupit znova do války. Posadím se a čekám, až příjde obsluha.

Kurai Hideaki - 20. dubna 2010 21:57

Konečně mi donesou kachnu na bambusových výhoncích. Hladově to do sebe začnu cpát. Páni - tak dlouho jsem neměl takhle dobré maso nebo maso celkově. Pak se ale zakuckám, když uvidím, kdo vejde. V rychlosti zapiji sousto a utřu si rty od omáčky. Rychle vylezu před stolek, až se málem přerazím a mé čelo padne až na zem, jak se mu pokloním v neskrývané ústě a pokoře. Mé vlasy ve vyčesaném culíku padnou se mnou na zem. Vlastně bych se správně nesměl tak cpát a mít spíš víc rýže než-li masa. Na druhou stranu on by se zase neměl takhle strojit. "Konbanwa, Minaroto-sama!" pronesu nahlas s vojenskou poslušností.

Minamoto Renzo - 20. dubna 2010 22:12

Jen co vejdu do krčmy, nejspíš svým postavením nebo zevřením vyruším pár lidí od jídla a jeden se přede mnou poklekne a osloví. Změřím si ho pohledem, určitě ho znám. Zastavím a hlavou mu naznačím, že o něm vím. " Konban wa. " řeknu a jdu dál, abych se posadil na volné místo. Jak se posadím, může se posadit i voják a pokračovat v jídle. Počkám, až ke mě příjde obsluha a objednám si večeři. Přece jen jsem tu jen na rekreaci a doufám, že se nebude takto klanět pokaždé, kdy mě uvídí. Ale asi jo. Přinesou mi jídlo a pustím se do jídla, aniž bych se ani jednou na přítomného samuraie podíval.

Kurai Hideaki - 21. dubna 2010 04:04

Pozdraví mě. Ani jsem nečekal, že se tu někdo jako on tady objeví. Vrátím se zpět na své místo a rozhlédnu se. Vypadá to, že mě docela ignoruje. Ještě chvilku moje hůlky krouží nad pečenou kachnou v omáčce, než se přesvědčím, že mu jsem ukradený, a začnu se znovu hladově cpát. Koneckonců mé provinění je menší než-li jeho. Dojím a zaplatím. Ještě se zeptám na pokoj. Dívka, co tu pracuje, přikývne a zavede mě do skromného pokoje s futonem a tatami. S úklonou ji poděkuji a vděčně ze sebe shodím svoje zbroje. Samozřejmě až když je pryč. Vezmu si jen yukatu a vydám se k lázním. Tam se svléknu, rozpustím vlasy, které jsou nyní dlouhé do půlky stehen. "Nemám rodiče, činím nebe a zemi svými rodiči," začnu je vyčesávat a rozčesávat. "Nemám domov, činím saika tanden (oblast břicha) svým domovem," naplním nádobu vodou a začnu dle zvyklostí své tělo oplachovat, "Nemám zázračnou sílu, činím čest svou zázračnou silou." Naplním nádobu vodou. "Nemám prostředků, činím povolnost svými prostředky," začnu se polévat vodou. Odříkávám si velice tiše kréda samuraje, jako bych byl jen divadelní nápověda, našeptávač. Jsou to známá pravidla. Ale málokdo se jimi řídí. V téhle době. "Nemám ani život ani smrt, činím umění regulace dechu svým životem a smrtí," neřeším, že je někdo v lázni. Je lepší tu být v tuhle dobu, moc mužů zde evidentně není. "Nemám tělo, činím stoismus svým tělem," zakloním hlavu a zavřu oči, "Nemám oči, činím šlehnutí blesku svýma očima." Voda z nádoby začne dopadat na mé vlasy. "Nemám uši, činím citlivost svýma ušima. Nemám končetiny, činím pohotovost svými končetinami," začnu své tělo čistit mydlinami, "Nemám zákonů, činím sebeochranu svými zákony." Začnu si mydlit i vlasy, oči jen mírně přivřené. "Nemám strategii, činím sakkacu jizai (volnost k zabíjení a obnovováni ) svou strategií. Nemám záměrů, činím kisan (chopení se vhodné příležitosti) svým záměrem," prsty vlasy prohrábnu. "Nemám zázraků, činím správné zákony svými zázraky. Nemám principů, činím rinki ohen (přizpůsobení se všem okolnostem) svým principem. Nemám tatiku, činím kyojitsu (faleš a upřímnost) svou taktikou," vymývám mydliny z vlasů,"Nemám talent, činím toi sokumyo (pohotovost, důmysl, vynalézavost) svým talentem." Stojím nad lázní a omývám se, jak je zvykem. "Nemám přátel, činím svou mysl svým přítelem. Nemám nepřátel, činím neobezřetnost svým nepřítelem," opláchnu své tělo a vejdu do lázně. " Nemám zbroje, činím jingi (dobročinnost a spravedlivost) svojí zbrojí," řeknu zase tichounce a ponořím hlavu pod hladinu, pak ji ale vynořím,"Nemám hrad, činím fudoshin (chladnokrevntost) svým hradem." Pokračuji. Skoro si nedopřeji kyslíku a znovu se ponořím pod hladinu. Jsem tam o poznání déle. Nakonec se ale vynořím. "Nemám meče, činím mushin (chladnokrevnost) svým mečem," pronesu o něco málo hlasitěji. Až nyní více otevřu oči. Je v nich vyrovnanost, klid. Ale taky chlad. Jsem rád, když mohu provést takovou očistu. Očistu těla i duše. A tohle místo je pro to jak stvořené. Rozhlédnu se okolo, abych zjistil, kdo tu dnes večer sedí se mnou v těchto veřejných lázních.

Minamoto Renzo - 21. dubna 2010 06:46

Jen při jídle se podívám na samuraje, jak jí. Jestli proto jsem tu.....ne....jsem tu přece na odpočinku...musím tak vypadat, nikdo nesmí mít podezření, ani tento válečník z našich řad. a pokračuji v jídle, už se na něj nepodívám. Dojím a ještě si objednám saké. Po vypití saké vstanu a opustím již skoro prázdnou krčmu. Nejdu hned do lázní, ale vydám se do zahrad a procházím se. Nasávám zde čerství vzduch, klid a energii, která zde proudí. Vytáhnu během procházky vějíř a ovívám se, zatímco mé myšlenky bloudí po minulosti i přítomnosti. Nechám na sebe působit okolí a krásu této zahrady.

Mamoua - 21. dubna 2010 10:07

Jakmile mne služebná zavede dovnitř a odejde ihned se vracím znovu do zahrady. Upravím si kimono, které mám na sobě jako vždy perfektně upravené. Procházím se a prohlížím si mnou tolik milované květy v zahradě, znenadání uslyším kroky, že by návštěvník? V tuto dobu? Otočím se a uvidím neznámého muže s vějířem. Nikdy v životě jsem o něm neslyšel, připadne mi velmi důležitý. Selský rozum mi praví odejít ale něco ve mně křičí jdi dál... "Konbanwa" pronesu tichounce jen pro jeho uši a sleduji jej.

Minamoto Renzo - 21. dubna 2010 11:47

Klid zahrady naruší chůze ještě někoho. Jak to, že nejsou všichni v lázni a nebo už nespí? Sem přece smí jen návštěvníci a ti většinou jdou po jídle do lázní.... Vím o něm, o jeho pozici, kde se nachází. Jak se k němu zezadu přiblížím, jen krátce se na něj podívám, ale nevyčtu z něj žádné nebezpečí a tak se dále soustředím na zahradu kolem nás. Otočí se a pozdraví mě. Podruhé mě přeruší z mého rozjímání. Přestanu se ovívat a vějíř zaklapnu. Přesto ho stále držím v ruce. Mírně pokloním hlavou na znamení příjmu jeho pozdravu a akceptace jeho přítomnosti. "Konban wa." a osobu, mladíčka, si před sebou pořádně prohlídnu. Znova rozevřu vějíř a pokračuji jak v ovívání, tak v chůzi. Po dvou krocích se zastavím a přece jen si očima znova vyhledám mladíka a přilákám tím jeho pozornost. " Krásná zahrada.....taky si vás získala?" zeptám se a v hlase je znát mé vzorné chování. Nní to voják a tak jak respektuje on mě, respektuji i já jeho.

Mamoua - 21. dubna 2010 13:03
	Prohlédnu si muže a jeho hodnocení mé zahrady mně nadchne, v očích se mi leskne radost a vyrovnanost. "Ano pane...od té doby co se oní starám mne každý den znovu a znovu okouzluje" prohlédnu si jeho mohutnou postavu. Začnu jej skoumat hlouběji. "Vy jste voják pane? Čast je potkávám v lázních ale do mé zahrady nechodí..."

Katsu Susugi - 21. dubna 2010 15:19

Po dlouhých několika hodinách cesty konečně dorazím do lázeňského městečka. Znaveně najdu nějáký středně drahý nocleh a nechám si ustájit koně. Mám na sobě jenom lehkou zbroj co mám na cesty a tak se v ní usadím za stůl. Mám hrozný hlad. Objednám si tedy miso polévku, pořádnou opečenou rybu, dango a k tomu zelený čaj. Když po nějáé době dojím, nechám se odvést do pokoje, kde se převléknu do Yukaty se vzorkem bambusových listů. U se těším až se konečně umyju. Nechám si tedy doporučit nejlepší venkovní lázně a vydám se tam. Pořádně se opláchnu a hned se cítím líp, jak se ze mě smývá pot a prach z cesty. Teď se ještě natáhnu do lázně a zmizí i unava.

Mitako - 21. dubna 2010 15:29
	Po dlouhém tréninku jsem se rozhodl si zajít do lázní. Právě vycházím z domu, na sobě mám yukatu a jdu přímo do lázní. Cestou potkám pár kamarádů a na chvíli se zapovídám. Když po nějaké chvíli dojdu do lázní, sundám si yukatu a přehodím přes sebe ručník. Vydávám se do pramenů.

Kurai Hideaki - 21. dubna 2010 15:31

Nakonec začnu zase dobře ignorovat okolí. Zakloním hlavu a chvilku relaxuji. Ale ne moc dlouho. Sám pak z lázně vylezu, mírně se osuším a zabalím se do yukaty. Odejdu zpět do penzionu a převléknu se do kimona a hakamy. Vše je z plátna, žádné drahé látky, i když bych si to mohl dovolit. Ale nechci být jako generál. Tak rozmarný že bych utrácel za látky. Má-li být má mysl čistá, nesmím se přehlcovat rozmarnostmi. Ovšem ta kachna byla výtečná. Sám pro sebe se zasměji. Upravím si vlasy, které jsou ještě napůl mokré. Má síla není v bojových technikách, i když zvládám více boj s tyčí a na tělo, nežli meč. Ale mou oporou je vůle a výdrž. Jdu městem ponořen ve svých myšlenkách. Pak se zastavím nejhonosnějším domem v celém Vodním městě. Zřejmě majitele tohoto lázeňského městečka. Zaklepu na dveře a ještě zkontoroluji své oblečení. Přijde mi otevřít služebná. Mírně se pokloním a sdělím jí, proč jsem přišel a za kým jdu a kdo jsem. Na chvilku odběhne a pak se vrátí a zavede mne do veliké místnosti se stolkem uprostřed. Náhle přede mnou stojí postarší muž. Mile mne přivítá. S úctou se mu pokloním. Služebná rozevře dveře a nám se naskytne nádherný pohled do večerní, lampiony osvětlené zahrady. “Znal jsem vaši matku,“ pronese a mé oči se odtrhnou od zahrady zrovna v okamžiku, kdy začnu rozpoznávat dvě postavy, co tam stojí. “Udělala pro mne mnoho. Dovol, abych to tvé rodině oplatil a ty ses stal mým hostem v mém domě,“ zadívám se na něj a vstřebávám jeho slova. S díky se mu pokloním a pak řeknu, kde mám věci. Muž jen přikývne s tím, že je sem nechá přinést. Pak nám oběma nalije saké. “Dnes se mám chuť jen bavit,“ zasměje se chraplavým smíchem, “Sumire! Přiveď mého syna. Ať nám zahraje!“ Přikáže jedné služebné a pak se nakloní ke mně: “Můj syn, Mamo-kun, je výborný hudebník.“ Jen pokývnu hlavou. Nevypadám tak bujarý jako právě tento muž. Zadívám se do zahrady, jak služebná přiběhne k jedné z těch postav. Je zřejmě ve drahém kimonu, ale rozpoznám postavu vedle něj. Svraštím obočí. Je to blázen, takhle se tu po lázeňském městečku producírovat ve zbroji. Je hned jasné, že tu není jen tak pro nic za nic. Všichni tu nosí jednoduchá kimona a yukaty. “Kampai!“ připijeme si saké. Do místnosti vejde mladík. Krve by se ve mně nedořezal. Je ... půvabný. Stejně jako ta zahrada za ním. Chvilku z něj nemohu spustit oči. Pak ale odložím kalíšek se saké, vstanu a pokloním se mu na pozdrav. "Konban wa. Kurai Hideaki de su," představím se v předklonu. Hned jak se narovnám, zadívám se mu hluboko do očí. "Hide-san tu bude s námi chvíli pobývat. Je nyní naším ctěným hostem," ozve se hlas mého hostitele. "Netušil jsem, že tu je tak půvabn~á zahrada," pronesu a mé oči z těch jeho neuhýbají. Pak ale hostitel řekne svému synovi, aby usedl za koto a něco hezkého nám pro zábavu zahrál. Ohlédnu se do zahrady, zda tam uvidím generála. Pak se ale znovu posadím ke svému saké a pozoruji jeho ladné pohyby a ruce, když se dotýkají strun kota. Napiji se raději saké a zadívám se znovu na hostitele, který mi okamžitě onu tekutinu opět doleje do kalíšku.

Mizutoshi - 21. dubna 2010 16:59
	U pramenů, v lázni Mitako opláchne své tělo dle zvyklostí a nakonec vstoupí do lázně. Ručník je vedle něj složený. Prameny jsou příjemně horké a uvolňující. V lázni sedí Mitako, Katsu a ještě jeden muž. Ten ale nakonec vyjde ven. Takže tam zůstanou ti dva sami.

Mitako - 21. dubna 2010 17:04
	Kouknu na odcházejícího muže a pak přejedu pohledem na muže, který zůstal v lázni se mnou. Chvíli váhám, zda-li se ho mám zeptat na jeho jméno, pak otázku raději spolknu. Chvíli jen tak sedím a užívám si toho příjemného tepla co se mi rozlívá tělem. Po několika chvílích se nakonec přece jen rozhodnu zeptat. ,,Konichiwa. Já jsem Mitako. Vy jste?´´ pokloním hlavou.

Minamoto Renzo - 21. dubna 2010 17:30

Mladík se přizná, že péče o zahradu je jeho starost, nejspíš i záliba. Odhaduji podle jeho reakce. " Tak teda věz, že je to dobrá práce. Je ze zahrady cítit cit, ale také píle a pečlivost." řeknu a musím v duchu uznat, že si těchto vlastností u lidí vážím. Zkoumavě se na mě dívá, nechám ho a mé pohledy brouzdají zahradou. Opravdu je to výborná práce. pomyslím si, když uslyším jeho otázku, která mě vrátí hladce do reality. " Ano, jsem voják a už delší dobu. Proto si už vážím míst jako jsou tato, než ostatní ještě zbrklý a nebo horkokrevní mladíci." odpovím mu více než vstřícně. Pak pro něj ale někdo příjde a já uvidím vojáka z krčmy. Jen se zase jako nic otočím a nechám mladíka věnovat se jeho povinnostem, jako já dál procházím zahradou a zpátky získávám klid, co jsem měl před tímto setkáním.

Mamoua - 21. dubna 2010 20:20

Jakmile pro mě příde služebná zdvořile se omluvím s pozdraven na odchod a pronesu díky... Přicházím ke svému otci a neznámému muži s kterým mne seznámí ...dnešek je zajímavý... prolétné mne hlavou myšlenka...usedám ke kotu a hraji uklidnují melodii, každé struny se dotýkám ladně a s láskou. S nástrojem splynu v jedno tělo. Jakmile skladba skončí pokloním se otci i hostu. "Zdržíte se dlouho pane? Pokudli zde budete chtít provést budu vám k dispozici" Zadívám se do jeho očí...usoudím že mne zaujal ale v hlavě se snažím sklidnit...

Kurai Hideaki - 21. dubna 2010 20:42

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Sedím s hostitelem u stolku a popíjím s ním saké. Mé oči jsou skoro nalepené na Mamo-kunovi. Nic půvabnějšího jsem neviděl. Přivřu oči a cítím, jak mi saké leze do hlavy. Nechávám se unášet melodií. Je stejně krásná, jako on. A mám chuť ho na sebe strhnou a lačně si vzít jeho rty svými, ale vím, že takto myslím i díky saké. Pak na mě promluví. Zadívám se na něj. Skoro jsem ani nepostřehl, že přestal hrát, jak jsem byl zahloubaný do svých myšlenek. "Ještě netuším jak dlouho. Ale snad vás nebudu moc zatěžovat a využívat příliš pohostinnosti tvého otce," odpovím mu na první otázku a poděkuji mu za jeho nabídku. Mírně se pousměji. Hostitel ho pobídne, aby se posadil k nám a též mu nalije trochu saké. Ale méně než nalévá nám.

Mamoua - 21. dubna 2010 20:59
	soukromá zpráva od Mamoua pro přisedám si ke stolu z jedné strany otec z druhé host. "Děkuji otče ale já moc nepiji, znáš mne" pozvednu šálek a trošku upiji...pohlédnu na hosta a usměji se. "Otče v kterém pokoji jej hostíš? Přeci jen né ve všech je teplo..." Rozpačitě popíjím saké, ale rychle přestanu nedělá mne dobře. (nevím co jsme měla napsat)

Kurai Hideaki - 21. dubna 2010 21:36

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Mamo-kunův otec se zasměje. "Hned vedle tvého, synu. Je vyhřátý od tvých kamínek," odpoví mu a napije se. Nalije mi, ale já kalíšek se saké odsunu. "Děkuji za tvou starostlivost," pokloním se Mano-kunovi mírně. Vidím, jak mu saké nedělá dobře. A já bych měl také přestat pít. Protože mou mysl zahlcují už myšlenky, které by tam být neměly. Ne v čisté mysli samuraje. Zlehka zavadím jeho jemnou ruku. Mé ruce jsou o něco hrubější od války a bojů. Pak se zadívám na jeho otce, zda to viděl, ale vypadá to, že nikoliv. "Lepší bude, když nebudu pít. Muž pak ztrácí své hodnoty," pronesu.

Mamoua - 21. dubna 2010 21:45

soukromá zpráva od Mamoua pro "přesně tak...zcela s vámi souhlasím, myslím že bych měl jít již spát" Pokloním se otci i kurai a rozloučím se s nimi...cítím že m étělo ztěžklo, jdu do svého pokoje a ladně vyklouznu z kimona, v pokoji svítí jen jedien jediný lampion který na mé tělo vrhá rudé světlo...cítím se volný obléknu si "pyžamo" a usedám do postele začnu si číst. V pokoji je nádherný klid přerušovaný jen zvukem cvrčků a sem tam ptáčka.

Katsu Susugi - 21. dubna 2010 22:00
	Mám zavřené oči a bohémsky se rozvaluju ve vodě. Je to tak příjemné, cítím jak se moje tělo vzpamatovává. Když se ten kluk zeptá na moje jméno otevřu oči a zadívám se na nebe. Potom se ale dlouze zadívám na něj. "Susugi. Katsu Susugi." Řeknu poměrně tiše. "Dáte si se mnou sake?" Zeptám se ho a pousměju se.

Kurai Hideaki - 21. dubna 2010 22:10

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Chci s ním ještě vést konverzaci ale on odejde. Jen nadzvednu obočí a pak se pokloním svému hostiteli. Poté vstanu a nechám se služebnou odvést do svého pokoje. Zastavím se ale před pokojem Mamo-kuna. Na moji žádost mi Sumire přinese shamizen. Vejdu opatrně do jeho pokoje s nástrojem v ruce. "Promiň, zda jsem příliš smělý, ale tvá hudba se mi opravdu líbí. Zahraješ mi, aby se mi pak lépe usínalo?" zeptám se a s mírnou poklonou mu podám shamizen.

Mitako - 21. dubna 2010 22:18
	"Ano.Saké bych si dal, jestli vám to nebude vadit" odpověděl jsem s úsměvem na rtech a po očku pozoruji, jak se Katsu natahuje pro saké.

Mamoua - 21. dubna 2010 22:22
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Jistě" Převezmu si nástroj, neopomenu se dotknout jeho rukypřipravím si jej a začnu zlehka hrát uklidnující melodii, jeho přítomnost ve mne vyvolává rozpaky. Sedím před ním jen v "pyžamu" takto mne ještě nikdo neviděl, jsem vděčný za červené světlo v kterém se dokonale zakryje zčervenání mých tváří. "Omlouvám se za svůj oděv netušil jsem že přídete"

Katsu Susugi - 21. dubna 2010 22:27
	Na sake mi odpoví kladně. Otočím se tedy za sebe a podám si tác i karafu se sake. Položím tác na hladinu a naliju nám každému po kalíšku. Přistrčím mu svůj a nechám ho ať si vybere. "Tak na co si připijeme? Co takhle na krásné nebe a teplé lázně." Usměju se na něj.

Mitako - 21. dubna 2010 22:36

Ochotně se natáhnu pro kalíšek. je mi jedno, po nějakém z těch dvou sáhnu. Nemůžu od toho muže odtáhnout oči...je tajemný. když se mě zeptal, na co si připijeme, tak jsem se probral ze zkoumání toho člověka poklidně čekajícího vedle mě a jeho návrh připít si na krásné nebe a teplé lázně jsem odsouhlasil pouhým kývnutím. Po chvíli jsem dodal:"tak teda na krásné nebe a teplé lázně" odpovím a mírně pozvednu kalíšek.

Kurai Hideaki - 21. dubna 2010 22:38

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Mírně se pousměji a též trochu zrudnu, když se dotkne mé ruky. "Tykej mi," řeknu tiše a posadím se k němu tak, abych mu viděl do tváře. Červený lampion v pokoji vytváři až děsivě intimní atmosféru. Jen se na něj pousměji, když mluví o tom, že je jen yukatě. Nechodí se snad mýt do lázní? Muži tam jsou před sebou i nazí. To dle mého názoru znamená jediné. Že se mu líbí muži. Je skoro jako žena. Jako rozkvetlý sakurový strom. Zavřu oči a vychutnávám si jeho skladbu. Pak ale náhle natáhnu ruku a sevřu zápěstí jeho ruky. Oči neotevírám. Oddělám jeho ruku ze strun a trhnu s ní k sobě, takže se Mamo-kun na mě natiskne. Otevřu oči a zhluboka dýchám. Pozoruji jeho oči a jeho krásnou tvář. Jen na chvilku. Protože hned na to vášnivě přitisknu své rty na jeho a lačně ho políbím.

Katsu Susugi - 21. dubna 2010 22:47
	Pozoruje mě a tak se na něj zadívám a usměju. Potom to vypadá, že se trochu probral. Souhlasí s mojí připitkem a tak se jenom usměju a pozvednu kalíšek. "Kampai." Pousměju se a napiju se. Trochu sake ochutnám a potom vypiju celý kalíšek. "Vynikající sake." Pochválím si a zadívám se na to, jak chutná mému partnerovi.

Mamoua - 21. dubna 2010 22:49

soukromá zpráva od Mamoua pro V jediném okamžiku kdy se mne dotkne dostane mé tělo ránu 3 0000 voltů...a v momentě kdy mne políbí jsem tělem i duší mimo. Cítím se zmateně na chvíli se nechám strhnout vášní obsaženou v jeho polibku, cítím že jsme jen mi dva žádný boj, lázně, cvrčci, nic jen my dva a neše rty. Z mé slabosti mne vytrhne hlodajívcí červík v mém srdci. Odtrhávám se jen nerad od jeho rtů, které na mne působí podivným kouzlem. "Myslmím že jsi nelhal s tím že muž při větším požití saké ztrácí své hodnoty" Zhluboka se nadechuji a upravuji své pomačkané yukata, nevím co si mám myslet ale jsme potěšen až štasten. V očím mne zazáří dosud nepoznaný plamínek, začnu se stydět a panikařit.

Mitako - 21. dubna 2010 22:58
	"Kampai" zašeptám se rty na kalíšku a pomalu spíše ucucávám lahodné saké. Na jeho chválu na saké odpovím kývnutím a dodám "ano. opravdu výborné" Oddálím kalíšek od rtů a přestože jsem jindy celý hrr do konverzace, čekám, jak bude náš rozhovor pokračovat.

Kurai Hideaki - 21. dubna 2010 23:04

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Polibek je to nadherny. Stále svírám jeho zápěstí, ale o něco jemněji a když se ode mě začne odtrhávat, pohladím ho ještě po ruce. Po polibku tiše vydechnu. Jeho věta mě uzemní. Vidím, jak jsem ho dostal do rozpaků a překvapeně pootevřu rty. Pak se mu hluboce v kleče pokloním. "Omlouvám se, nechal jsem se příliš unést," omluvím se mu a pak se na něj zadívám. "Možná bude lepší, když půjdu," mírně uhnu pohledem. Má pravdu. Vlastně sám nevím, zda je to tím saké... Ne... není to jen tím. "Omlouvám se za svou smělost. Ale tvá krása mne skoro omračuje,"řeknu mu upřímně.

Katsu Susugi - 21. dubna 2010 23:07
	Podle jeho slov to vypadá, že mu sake chutná. Chvíli je mezi námi ticho a já ho jenom pozoruju. "Mitako-kun, ano?" Zeptám se pro jistotu na jeho jméno. "Jestli se smím zeptat, co tady děláš? Tedy pro jsi v tomto nádherném městě, které bohové stvořili pro dokonalý odpočinek těla i ducha." Zeptám se ho a naliju si další kalíšek a pomalu ho upíjím.

Mitako - 21. dubna 2010 23:18
	"Ano.Minato-kun. V okolí tohoto města jsou výborná místa na trénovaní mečových umění. Vylepšuji se v práci s katanou a po náročném tréninku jsem se rozhodl si zajít do lázní. Přece jenom jsem unaven a trocha odpočinku tréninku jen prospěje." Odpovím mu na dvě otázky naráz. "A proč jsi zde ty Katsu-kun, smím-li se zeptat?" poptám se obratem stejnou otázkou a vyčkávám odpovědi.

Katsu Susugi - 21. dubna 2010 23:29
	Pousměju se. "Takže chceš být samuraj?" Zeptám se ho se zájmem. "Mohl bych ti pomáhat, nebo tě cvičit v boji. Tedy pod podmínkou, že vynecháš to "kun" u mého jména." Naznačím mu nevhodnost jeho oslovení k mému vku, ale nevypadá to, že bych se na něj zlobil. "Popravdě si tak trochu potřebuju odpočinout od všeho toho válčení." Usměju se na něj a vyprázním další kalíšek.

Mitako - 21. dubna 2010 23:39
	"Gomen Katsu-san. Vypadáte velice mladý." na chvíli se zahledím do vody, ale poté vzhlédnu zpět do jeho tváře."Hai. Chci být samurajem. V poslední době jsem v mém tréninku celkem pokročil a bylo by mi ctí, kdybyste mi vypomohl, Katsu-san"tentokrát si už dávám pozor na oslovení, přestože vypadá mladě, a zářivě se usměju.

Katsu Susugi - 21. dubna 2010 23:43

Omluví se mi a potom se rozpačitě pousměje a přizná, že by mu bylo ctí, kdybych ho trénoval. "Nic se nastalo, jenom kdyby to někdo slyšel snad by si mohl myslet, že mezi sebou máme něco intomního, něco hlubšího." Pronesu tak trochu tajemně. Vlastně není jisté, co přesně jsem tím myslel. "Ale jestli by ti oprvdu bylo tak moc ctí, rád ti s tréninkem pomůžu. Alespoň si budeš moct na někom vyzkoušet, co ses prozatím naučil a třeba příjdeš na to, že vlastně nic neumím a že už teď jsi lepší než já." Usměju se a znovu si doleju sake. Myslím, že při mé spotřebě nám zachvíli dojde.

Mitako - 21. dubna 2010 23:57

Na jeho poznámkou intimnějšího vztahu jsem se začal červenat. Ale když pronesl, že bych mohl být lepší než on, jen jsem se začal smát."To bych si nikdy netroufl říci. Vždyť vy jste přijel z bojů a já teprve trénuji."zovu se musím zasmát. "Ale vaši nabídku s radostí přijímám, Katsu-san. Bude to pro mě jistě výborná zkušenost." všimnu si, že si Katsu-sna nalévá snad už po desáté kalíšek saké...přestal jsem to počítat. Ale myšlenka na větu, že by mezi námi mohlo být snad něco hlubšího, kdyby nás někdo slyšel, mě neopustila.

Katsu Susugi - 22. dubna 2010 00:09

Zčervená, ale tak trochu to připisuju alkoholu. Pousměju se, když se začne smát. "Dobrá, tak to tedy zkusíme s tréninkem. Třeba nakonec opravdu budeš lepší než já a bude to dobrá zkušenost i pro mne." Pousměju se a vyprázním poslední kalíšek. "Myslím, že jsme na suchu. Možná bycho i my mohli vylézt, než nám narostou ploutve." Usměju se, vytáhnu tác a potom se postavím ve vodě. Takže je mi asi po pás. Potom ale vylezu z vody a omotám kolem sebe ručník. "Jestli máš zájem, rád tě pozvu na něco malého k zakousnutí." Usměju se a otočím se na Mitaka, který je zřejmě ještě v lázni.

Mitako - 22. dubna 2010 00:15

Po očku pozoruji vylézajícího Katsua a neubráním se pohledu na jeho nahé tělo, které během chvíle obmotá ručník. Nasucho polknu a rozhodnu se vylézt také ven. Nejdříve si stoupnu a protáhnu si horké tělo, poté pomalu vylezu ven. Chvíli jen tak stojím a pak sáhnu po ručníku, který kolem sebe obmotám. Najednou mi zakručí v břiše a já Katsuovi odpovím: "Arigatou Katsu-san. Rád přijmu vaši nabídku, ovšem mám jednu podmínku. Příště pozvu já vás."Doširoka se usměju a pozoruji Katsua

Katsu Susugi - 22. dubna 2010 00:21
	Protáhnu se na čerstvém, už trochu chladivém vzduchu. Jen letmo zahlédnu Mitakovo nahé tělo, když vylézá z vody. Zakručí mu v břiše a já se pousměju a přikývnu. "Dobře. Příjmám. Ale vypadá to, že už máš hlad, tak bychom měli vyrazit." Navrhnu, ale včes se zarazím, protože málem výjdu na ulici v ručníku. Odejdu se tedy opět převléknout do své Yukaty a potom čekám na Mitaka a tiše ho pozoruju.

Mitako - 22. dubna 2010 00:37
	V duchu se zasměju nad přiopilostí Katsuyi a rychle na sebe hodím Yukatu. Dnešek je opravdu vydařený den. Navíc nemůžu dočkat něčeho k zakousnutí, protože můj žaludek už volá o pomoc. Ještě si upravím rukáv, a můžeme vyrazit.

Katsu Susugi - 22. dubna 2010 00:53
	Když už je hotový, vyraíme spolu na ulici. "Tak co máš rád? Sladké nebo něco jiného? Sushi nebo polívku? Je jedno co si vybereš." Usměju se na něj a jsem chotto v náladě. Docela rozverně ho obejmu kolem ramen.

Minamoto Renzo - 22. dubna 2010 07:49

Projdu zahradu a vrátím se zpátky do svého pokoje. Převléknu se na cestu do lázní. Svléknu ze sebe mojí zbroj na domácí nošení a přejedu po ní prsty. Navléknu na své tělo yukatu a přejdu ke skříni. Je tam vystavená má přilbice, mé vlastní vlasy zdobí její vrchol. Ano, vlasy, jen jsem si před lety dal ostříhat, když jsem povýšil. Prsty pro ní přejedu. Vždy mám dobrý pocit z toho, co jsem a co jsem vykonal. Snad tě jednou bude nosit následovník mé krve. promluvím k ní s úctou. Moc bych si to přál. Pohledem se rozloučím s pokojem a pečlivě vše zamknu. I přes vše si sebou beru i do lázní katanu, jeden musí být pořád ve střehu. V lázních už nikdo není , což uvítám. Omyji své tělo, pustím vlasy a odložím jak yukatu, tak katanu, kterou mám však blízko sebe. Ponořím se do vody a zavřu oči. Ačkoliv mé ostatní smysly jsou vestřehu. Určitě jsem tu už někdy byl.......ne.....tady ne......ale tou vesnicí, co jsem projížděl....no jistě....před čtyřmi lety jsem tam potkal tu krásnou dívku.....že bych jí znova navštívil...né, ta už bude mít manžela. ....no...podívat bych se tam mohl.....potřebuji nového hoko (služebníka)....ztráta mého věrného při poslední bitvě byla.....znatelná....ano..nejdříve hoko a pak....můžu myslet na můj rod....nechci, aby má čest a láska skončili v prachu zapomnění, ale aby byla dál....s láskou a hrdostí nesena....tak, jak si zaslouží. Rozhodnutí ke mě připlulo jako vánek noční oblohy a já otevřu oči, vstanu a zabalený v yukatě, s katanou u pasu se vrátím do pokoje, abych se připravil na noc a dal tělu odpočinek v podobě spánku.

Mamoua - 22. dubna 2010 09:29

soukromá zpráva od Mamoua pro "Děkuji...nemusíte se omlouvat, bylo to...." Zadívám se na něj uhne pohledem, ztratím veškerou jiskřičku smělosti kterou jsem v sobě měl. "Jistě chápu, jste po dlouhé cestě...měl by jste si odpočinout," Nesměle jej chytnu za ruku a pomohu mu vstát. Neumím si ani představit covše mohl zažít, ....je to jen voják který se více napil saké a spletl si mne s dívkou...ano tak to musí být, jinak by mne neříkal tolik komplimentů, určitě to je tak že za normálních okolností by to neudělal.... prolétne mne hlavou jedna myšlenka za druhou. "Mnohokrát vám děkuji, dovolte abych vám pomohl do pokoje." Aniž by mne odpověděl jej vedu do pokoje

Kurai Hideaki - 22. dubna 2010 10:54

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro I když se mi snaží pomoct vstát, zvednu se ze země sám. Zadívám se na Mamoua. Můj pohled ho skoro probodne. "Nejsem tak opilý," řeknu mu přesto skoro s ledovým klidem. Nesmí se mě teď dotýkat. Nemuselo by to dopadnout dobře. Pokloním se mu. "Oyasumi nasai," popřeji mu dobrou a poklidnou noc, "snad budete mít hezké sny." A přívětivě se na něj usměji. Ne. Nedokáži vedle něj ctít fudoshin. A tak se vydám do svého pokoje, abych se převlékl. Již tam nanosili moje věci. Vlasy si rozpustím ještě u něj v pokoji. S tou únavou měl pravdu.

Mamoua - 22. dubna 2010 10:57
	soukromá zpráva od Mamoua pro Pohled odvrátím k zemi cítím jak mne jeho zrak probodává pokloním se a popřeji dobrou noc nevěnuji mu již žádný pohled. Otočím se k němu zády a uklízím nástroj který mne donesl. Usednu do postele a znovu si začnu číst, ikdyž text nevnímám jen stále myslím na to co se právě odehrálo v mém pokoji.

Kurai Hideaki - 22. dubna 2010 11:13

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zamrzí mě, že se na mě už neotočí. Natáhnu k němu ruku, ale nakonec si jen tiše povzdechnu a vyjdu z jeho pokoje. Svléknu ze sebe hakamu a svršek a navléknu čistě bílou yukatu. Služebná mi už rozložila futon a nechala topit kamínka. Tak uhasím. Jsem zvyklý na těžší podmínky, špatně by se mi spalo. I když u mě to je jedno. Chvilku jen tak na futonu sedím a skoro se rozmýšlím, zda mám jít spát. Nakonec se ale zahrabu do futonu a usnu velice rychle. Můj spánek je ale... jako můj spánek. Neklidný, jako bych nikdy neodešel z bojiště, jako když sním o válkách, kterými jsem prošel a o svých přátelích co padli čestně v boji. Přesto je to pohled plný hrůzy a kdo nemá odvahu se podívat smrti do očí, nesmí na bojiště. Jenže moje první bitvy pro mě byly peklem. A tak se stane, že občas ze spaní kříčím, mluvím, a hlas je plný hrůzy.

Mamoua - 22. dubna 2010 11:19
	soukromá zpráva od Mamoua pro Je již pozdě dávno už spím lampion je uhašen, na město padne klid a mír. Z nádherného snu mě brobudí neznámý křik, probudím se a běžím za ním. Ozývá se z vedlejšího pokoje. Jsem vystrašený a zmatený, třesu s ní aby se probudil. "Co se děje....vstávej...vstávej...byl to jen sen..." nechápu proč s ním třesu, ale vím že se má probudit. mám v očích strach a děs....

Kurai Hideaki - 22. dubna 2010 11:33

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Mé tělo se začne třást jinak než předtím. Nedobrovolně. Prudce otevřu oči a stejně tak prudce se posadím. Než se Mamo-kun naděje, leží pode mnou a já nad ním sedím. Moje ruka napřáhnutá k úderu, jako bych si myslel, že je to nepřítel. V očích mi hraje až děsivý chlad a krutost. Pak ale tento výraz opadne a já si úlevně vydechnu. Objemu ho se starostí o něj v očích. Pevně. Jedinou svou ranou do krku bych zastavil jeho dech. Navždy. Pak objetí povolím. "Gomen nasai," řeknu tiše. Odhrnu si vlasy z obličeje a dám je na stranu, abych na ně nestoupl, když slezu z Mamo-kuna a pokleknu vedle něj znovu s velkou omluvou. Pokloním se mu. "Omlouvám se. Jsem zvyklý, že narušit mé spaní může někdo, kdo mě chce zbavit života," řeknu a tím mu sdělím, že jsem si ho spletl s nepřítelem. Musel jsem... zase neklidně spát... "Omlouvám se též za svůj spánek. Možná nebylo moudré, když mne otec dal vedle vás. Spím... hlasitě,"

Mamoua - 22. dubna 2010 11:39

soukromá zpráva od Mamoua pro Vyděšeně si jej prohlédnu jakmile napřahne ruku k úderu zakryju si oči. Jeho obětí mne mile zaskočí... pomalu se uklidnuji, chytám se za hrud, mé srdce tluče jako o závod. "Ne-ne-musíte se o-omlouvat...není to vaše chyba nevěděl jsem to a mohu si za to sám..." vyplašeně hledím do jeho očí. Pohlédnu na jeho vlasy, odhrnuje si je, několik neposedných pramunů mu stále spadá do obličeje. Natáhnu ruku a neposendé prameny mu odhrnu z obličeje.

Kurai Hideaki - 22. dubna 2010 11:49

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Jen zavrtím hlavou. Nemůže si za to sám právě proto, že nevěděl. Je stále trochu vyplašený. Odhrne mi jeden pramen z obličeje. Ucítím, jak se mi rozbuší srdce a tak přivřu oči. Sevřu zlehka jeho ruku, co odhrnovala pramínek a políbím ho do dlaně. "Mamo-san," řeknu tiše a zadívám se mu do očí, "zůstaň tu se mnou." Můj hlas je tichý a zní jako prosba. Natáhnu se vedle něj a jen mu obtočím ruku kolem pasu. Nevypadá to, že bych si dovolil něco víc. A ani to nemám v plánu. Chci jen cítit jeho krásu vedle sebe, jeho smyslnou vůni.

Mamoua - 22. dubna 2010 12:04

soukromá zpráva od Mamoua pro Pohlédnu na něj, je na něm vidět že chce jeho přítomnost. Důvěřuje mu. Projede mne mráz po zádech když mne políbí. "Dobrá...zůstanu zde" Špitnu potichounku a pohlédnu na něj "A nezabijete mne ve spánku?" zlehka se usměji a hledím mu vzpříma do očí. V tuto noc jsem poprvé poznal nebezpečí, strach ten mne pohltil dnes již po třetí v životě. Jsem rád že jsem v jeho přítomnosti.

Kurai Hideaki - 22. dubna 2010 12:11

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Více ho k sobě přivinu. Mé oči jsou už zavřené. Jen vnímám jeho vůni a teplo jeho těla. Přikreji nás. Sebe tak z poloviny. Pro mě je místnost vyhřátá až až. "Stejný sen se dvakrát za jednu noc nezdá,"odpovím mu na jeho otázku. Přesto můj spánek bývá neklidný i tak. Ale to raději nebudu spát než abych ublížil něčemu tak krásnému jako je on. Zlehka mu dýchám na krk a pomalu usínám. Nedovolím si však usnout hlubokým spánkem. Moc mi to nevadí. Jsem voják. Někdy nemusím spát.

Mamoua - 22. dubna 2010 12:17
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Dobrá tedy dobrou noc" cítím jehodech na svém krku a každý jeho výdech ve mne vyvolává vulkán emocí. Pomulu upadám do spánku. Přitulím se blíž k nemu, spím hlubokým spánkem. Zdá se mi o němvše co jsme dosud zažili sem i znovu a znovu přehrává. Usmívám se je to nádherný sen.

Mitako - 22. dubna 2010 13:36
	Když mě chytl kolem ramen, trošku se mi rozšířili zorničky, ale okamžitě jsem se začal zvesela usmívat. Na jeho otázku ohledně jídla jsem odpověděl téměř okamžitě. Už celé dny mám chuť dát si bakudan nebo dango."Myslím, že bych si dal bakudan nebo dango."Nechám se dál objímat.

Mizutoshi - 22. dubna 2010 13:55
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Už pište šeptaně.

Mizutoshi - 22. dubna 2010 13:56
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Už piště šeptaně. To znamená, že než příspěvek odešleš zadáš, komu to posíláš.

Mizutoshi - 22. dubna 2010 14:11

Nikko: Je už prakticky tma, když kolem tebe projde na lázeňský charakter až moc nastrojený muž. Minaroto Renzo. Jeho jméno ale zatím neznáš. Hned tě praští do očí jeho drahé oblečení, co vypovídá o jeho šlechtickém původu. Ale něco ještě krásnějšího a dražšího. Katana. Pokud se rozhodneš toho muže sledovat, zjistíš, kde pobývá a že odchází v yukatě zřejmě do lázně. Ale pokud se chceš k němu vloupat, musíš ještě chvilku počkat. Okolo totiž chodí poměrně velká spousta lidí. Udělat to můžeš, až už kol kolem nikoho nevidíš.

Katsu Susugi - 22. dubna 2010 14:25
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Usmívá se a hned si řekne, co by si dal. "Dango...taky bych si dal. Takže máš rád sladké?" Usměju se na něj. "Jenom mě tu budeš muset zavést, protože jsem tu prvně a teprvé pár hodin." Zasměju se a přitisknu ho k sobě kousek blíže. Když dojdeme ke správnému krámku nechám ho ať vybere co chce. "Vyber i něco pro mě, Mitako-chan." Pobídnu ho rozverně.

Nikko - 22. dubna 2010 14:30

Znuděně se opírám o stěnu za sebou a bystrým zrakem pozoruju svoje okolí. Dobře, že jsem si pro dnešek vybral tyhle lázně, hodně hostů bude jistě v koupeli a jejich oblečení a cennosti budou ležet nehlídané v pokojích. A i kdybych dneska nic neukradl, určitě tu najdu nějaký kout, kde budu moct přespat. Zatímco uvažuju nad podobnými věcmi, zaregistruju muže procházejícího okolo. Okamžitě mě upoutá aura, kterou kolem sebe šíří, sebevědomí a váženost z něj přímo čiší. Dojem ještě umocňuje neskutečně nazdobené kimono, které určitě stálo víc peněz, než jsem kdy viděl pohromadě. Rozzáří se mi oči, když spatřím katanu, houpající se u jeho boku. Za takovou bych dostal tolik peněz, že bych si snad i mohl koupit menší byt. Podrbu se ve vlasech a rozhodnu se, že ho budu sledovat. Vidina zisku je příliš lákavá.

Mizutoshi - 22. dubna 2010 14:37
	Nikko Stojiš před budovou, kde nyní tvůj objekt pobývá. Nevypadá to, ze by někde byly pasti nebo něco zamčené a lidé okolo přestali chodit. Je pozdě. A tak můžeš nepozorovaně vklouznout dovnitř.

Nikko - 22. dubna 2010 14:47

Chvíli čekám venku na stromě, jehož větev míří přímo k jeho pokoji. A když zaslechnu zvuk zavírajících se dveří, ladně přeskočím na balkon, odkud už se v klidu dostanu do pokoje. Jsem trochu nervózní - přeci jen, takový boháč si určitě nenechá své věci jen tak ležet v pokoji, když jde do lázně. Ovšem vypadá to, že dnes se na mě usmálo štěstí. Všechny jeho věci leží v pokoji, úhledně složené na hromádce. Katana ale chybí. Trochu mě to zamrzí, ale i za to kimono dostanu slušně zaplaceno. Natáhnu po něm ruku.

Minamoto Renzo - 22. dubna 2010 14:54

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Koupel byla skvělá a já se narovnám. Nechám vlasy volně a vracím se do svého pokoje. Rozhodnutí je krásné a jednoduché a takové je nejlepší....hm...zítra se podívám po městě, třeba by se tu nějaký mladík na post hoke hodil.... pomyslím, když se vracím z lázní. Nikdy se tam nezdržím moc dlouho. Ještě pár lidí potkám, zavřu se do pokoje a připravím si věci na spánek. Měl jsem chvilku pocit, že mě někdo sleduje a to se mi nelíbí. A tak se držím od oken a jsem ve stínu. Už se chystám odepnout katanu, když soused bouchne silně dveřma a následně někdo skočí na balkon. Zpozorním a ruku připravím k mému chladnému společníkovi. Ani se nehnu a využívám šera noci a stínu pokoje. Vejde mladík a jen se zběžně rozhlídne a už mi šahá na mé kimono. Vypadá to, že je to začátečník, a nebo neznalec, protože kousek od kimona je mnohem cennější brnění. Beze slova tasím katanu a přiložím mu jí na rameno. "Za krádež je smrt. " řeknu chladně a stačí jediný ladný pohyb, aby mu katana projela krkem. Ani nevím, proč ho hned nezabiji. Snad proto, že se ničeho ještě nedotknul, nebo chci vidět, co bude dělat, aby si ten mizerný život zachránil.

Mitako - 22. dubna 2010 18:09
	soukromá zpráva od Mitako pro "Ano, sladké miluji.Samozřejmě vás zavedu." Když mě Katsu k sobě přitiskne, rozechvěji se. Když dojdeme ke stánku, pozdravím ženu kývnutím hlavy a objednám. " Jedno dango a pro přítele miso ramen." objednám a vyčkám společně s Katsu-san na objednávku.

Nikko - 22. dubna 2010 20:56

soukromá zpráva od Nikko pro Polknu, když ucítím tíži meče na svém rameni a chladný hlas vlastníka věcí za sebou. "Ehm... Omlouvám se," pronesu tiše a ani se nehnu, ale v duchu zakleju. Že jsem si nedal pozor! Když je ticho, pochopím, že očekává nějaké vysvětlení. "Jen... Jen potřebuju peníze. Nemám ani co do žaludku, ani kde spát. Ještě jednou se omlouvám," skloním pokorně hlavu a tiše doufám, že mě v příštích dvou vteřinách neprobodne. Má na to plné právo, ale přeci jen nechci umřít tak mladý. "Tak mě, prosím, nechte jít..."

Minamoto Renzo - 22. dubna 2010 21:15

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Zarazí se a omluví se. Nastražím uši a zaposlouchám se do toho, cochce říct. Nechám katanu na jeho rameni a dívám se na něj. " Otoč se na mě." vyzvu ho, abych viděl jeho oči. Jeho hlava je pokorně skloněná a snad by se dalo říct, že mluví pravdu. Jak se otočí, katanou mu zvednu hlavu tak, že pocítí její ostří na bradě a já si prohlídnu jeho obličej. " Když tě pustím, co uděláš? Půjdeš a okradeš jiného. Nemáš kde spát?Co jíst?" a katanou sjedu po jeho těle a vyrhnu mu svršek, abych viděl jeho břicho. Pak dám katanu od něj dál, ale stále je blízko jeho břicha a on je tím pádem stále v nebezpečí. " Co umíš, že musíš krást?" hovořím chladně a mé otázky jsou pokládané s vojenským důrazem. Je znát, že mě se odmlouvat nevyplácí a očekávám střelhbité odpovědi.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 00:23
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Přizná, že má rád sladké. "To se ani nedivím...sám jsi takový..." Zasměju se. Objedná mi miso polívku. Zatahám ho za rukáv. "Mitako-chan...já chcu taky i něco sladkého." Zažadoním a nahodím smutný pohled.

Nikko - 23. dubna 2010 11:26

soukromá zpráva od Nikko pro Břicho mi ovívá chladný noční vzduch z otevřeného okna, ale spíš mě znepokojuje nabroušené ostří, které se od něj pohybuje jen pár centimetrů. Pohlédnu mu do očí, jestli v nich snad nenajdu kapku slitování, ale nacházím jen chlad. "Trochu číst, trochu psátt, zacházet s dýkou. Jinak asi nic," odpovím nervózně. Pokud se se mnou zahazuje tak dlouho, tak mě snad nezabije. Alespoň ne hned. Proč by chtěl vědět něco o někom, koho by vzápětí zabil? Nejspíš mi jen nechá dát řádně na pamětnou. Ale lepší mít pár zlomených kostí než čichat kytky zespoda. Zhluboka se nadechnu a zatáhnu břicho, aby špička jeho meče nebyla tak blízko. Nemám rád, když se ostré věci pohybují v mé blízkosti.

Minamoto Renzo - 23. dubna 2010 11:59

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Odpoví a jeho odpověď mě nepotěší. Složím katanu a schovám jí zpátky do pouzdra, které mám ještě u pasu. "To jsem si fandil, že jsem chytil většího ptáčka a ono je to ještě neopeřené, ani páčit zámky to neumí a hádám, že tu tvojí dýku bych ti během první vteřiny tvého souboje sebral." a přejdu k mladíkovi blíž. Natáhnu před něj ruku. "dej mi tu tvojí dýku." mé oči se do těch jeho zabodávají. Trpělivě stojím a věřím tomu, že mi tu svojí dýku dá. Za sebou má stále volný balkon, kam by mohl případně utéct. Měl by se rozhodnout, zda spolupracovat a nebo utéct s nejistou budoucností.

Nikko - 23. dubna 2010 12:31

soukromá zpráva od Nikko pro Když si vyžádá mou dýku, na chvíli se zarazím. Přece jen, je to krásná dýka, má rukojeť vykládanou pár drahokamy, byla to jedna z prvních věci, jaké jsem kdy ukradl. Jestli mi ji nevrátí... bleskne mi hlavou. Ještě mě napadne, že bych mohl utéct, ale vsadím se, že bych nepřežil moc dlouho. Vypadá jako někdo, kdo má chlapíky v každém městě v okruhu několika set kilometrů. Alespoň konečně schoval katanu a mně už nehrozí bezprostřední nebezpečí. S velmi tichým povzdechem ji vytáhnu a pomalu mu ji podám. Nechce se mi ji dávat z ruky, ale pokud mi to zachrání kůži...

Mitako - 23. dubna 2010 13:06

soukromá zpráva od Mitako pro Když mi řekne, že jsem taky takový, začnu se červenat. Zatáhá mě za rukáv a já zvědavýma očkama kouknu do těch jeho s otázkou, co by chtěl. Když odpoví, že by chtěl také něco sladkého, vybaví se mi v hlavě dvě varianty, sám nad sebou se musím zasmát, jak jsem hloupý a radši zvolím tu morálnější variantu."Tak ještě sumito, prosím." Povím poslední objednávku a předám jí Katsuovi.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 13:12
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Podívá se na mě a potom mi objedná ješě něco sladkého. Usměju se a mazlivě se k němu přitulím. "Zaplatím..." Oznámím slečně a vytáhnu několik mincí. Potom dostaneme jídlo a posadíme se k venkovním stolkům. "Ty tady bydlíš Mitako-chan?" Zajímám se při jídle.

Mitako - 23. dubna 2010 13:36

soukromá zpráva od Mitako pro Přitulí se ke mě, přitom se známe teprve pár hodin. Asi je ještě přiopilý, ale stejně mám pořád oči otevřené víc než normálně. Dalo by se říct, že se začínám i trochu bát. Když zaplatí naše jídlo, sedneme si a on se mě zeptá, zda-li tu bydlím, odpovím mu. "Nebydlím zde, ale slyšel jsem, jak je to tu krásné, tak jsem se sem vydal. Popravdě tu pobívám již půl roku, je tu opravdu hezky."

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 13:44
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Docela rychle shltnu ramen. "Oishii...to byl opravdu dobrý výběr Mitako-kun." Usměju se na něj. "A odkud pocházíš?" Zajímám se dál a s úsměvem ho pozoruju. Je to milý kluk.

Mitako - 23. dubna 2010 13:56
	soukromá zpráva od Mitako pro Když pochválí můj výběr, uculím se jak nejroztomileji to jde. Zeptá se mě kde bydlím. "Já pocházím z Tondabayshi. Není to odsud moc daleko.A vy jste přijel odkaď?" Nesměle se ho zeptám a začnu kousat tyčku od danga.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 14:15
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Moc to tu v okolí neznám. "Je to velké město? V těchhle končínách jsem předtím nebyl." Zeptám se ho pro upřesnění a pustím se do sumita. "Má rodina pochází z Wakayamy." Usměju se na něj mile.

Minamoto Renzo - 23. dubna 2010 14:18

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vyndá krásnou dýku vykládanou drahokamy a dobře se drží. Podívám se na ní a ušklíbnu se. " Teda, takový pěkný kousek a ty nemáš co jíst? Začínám o tvých slovech pochybovat." řeknu narovinu a dýku si u sebe prozatím nechám. Nehodlám připustit, že by jí otočil proti mě. Prohlížím si dýku a pak se podívám na mladíka. " Máš neskutečné štěstí...rozhodl jsem se, že jsi najdu nového služebníka......a tak ti dám vyjimečně dneska nabídku. Bud vypadneš, a dál budeš krást. Ale v jiném městě, protože tady si už neškrtneš a věř, že do večera budou tvůj obličej znát v každém domě a nebo tu zůstaneš a nastoupíš u mě do služby. Dostal by jsi najíst, měl by jsi kde spát a něco by jsi se i přiučil. Volba je na tobě." řeknu a s jeho dýkou jdu na balkon. dám jí na balkon na zem a odejdu od ní. Začnu si skládat věci naparavan a do skříně tak, aby se mic nezmačkalo a já měl volnou postel. Je to ted na něm, ale jestli tu dýku veme a půjde proti mě, už ho nic neušetří.

Mitako - 23. dubna 2010 14:27
	soukromá zpráva od Mitako pro "Je to spíš něco mezi vesnicí a městem...je to poklidné místo, mám to tam rád, ale naprosto měto okouzlilo zde. nejspíš tu ještě na chvíli pobydu." Sleduji jak s chutí ukusuje sumito a usměji se na něj jako na malé vyhladovělé děcko. Pověděl mi, že jeho rodina pochází z Wakayamy. "Wakayama...hodně jsem o tomto městě slyšel. Musí tam být krásně."

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 14:55
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Vidím jeho pohled a tak mu nabídnu sumito. "A jestli se můžu zeptat kolik ti je let, Mitako-chan? Že tu tak žiješ sám." Zeptám se poněkud zvědavě. "Hai...je to krásné město." Přisvědčím a potom vstanu. "Mitako-chan...mohl bych vidět, kde žiješ?" Požádám ho protože nevím co bychom asi mohli dělat.

Mitako - 23. dubna 2010 15:03

soukromá zpráva od Mitako pro forumikonka1731.jpg Nabídne mi sumito."Oh...děkuju, já mám tohle."uazuju na tyčku v puse a začnu se smát. "Teprve nedávno mi bylo šestnáct let."odpovím na jeho další otázku. Když se mě zeptá na to kde žiju, pohotově mu odpovím. "Je to tady kousek. Můžu vám to tam ukázat, moc tam toho zatím nemám, ale jsem s tím spokojený. Kolik je vám, mohu-li se zeptat"Optám se na oplátku trochu stydlivě.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 15:14
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Nenechám se odbýt a nabídnu mu znova. Přizná, že mu bylo teprve šesnáct. "To je přece krásný věk." Usměju se na něj a zlehka ho pohladím po vlasech. Zeptá se mě na můj věk. Na moment zse zamyslím. "Dobrá, že jsi to ty...dvacetosm." Odpovím a zadívám se na něj.

Mitako - 23. dubna 2010 15:27
	soukromá zpráva od Mitako pro Když mi nabídne znova, přijmu abych neurazil. "Arigatou, Katsu-san. Ano. Věk je to krásný" Zamýšlí se a já čekám na jeho odpověď. Odpoví, že je mu 28. "Dvacetosm.5ekl bych vám nanejvýše dvacet. To jistě máte ženu, že?" Zeptám se ho. Jsem zvědavý, jestli má ženu a jak vypadá.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 15:39
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Odhadne mě na míň. "Děkuji. Ale přece jen tak mladě určitě vypadat nemůžu." Usměju e a pohladím ho po tvlasech. Když se zeptá na ženu, zakroutím hlavou a na moment se snad na mé tváři objeví smutný výraz, ale potom se na něj zase usměju. "Možná by si mě tu mohl trochu provést, když už tu jsi déle." Požádám ho.

Mitako - 23. dubna 2010 15:44
	soukromá zpráva od Mitako pro O své ženě zřejmě mluvit nechce, má k tomu jistě své důvody a nutit ho k tomu nechci. Když se usměje, hned je i mě zase lépe. Když mi nabídne, že bych ho mohl provést, okamžitě to odsouhlasím. "Rád vás tu provedu. Jistě se vám tu bude líbit."ujistím ho a zvedám se.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 15:48
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro "Yosh!" Postavím se. "Pojď mi ukázat, kde je tu nejlepší sake...." Zasměju se rozvezně a znova ho vezmu kolem ramen.

Mitako - 23. dubna 2010 15:50
	soukromá zpráva od Mitako pro Docela se začínám o Katsua bát, proto mu raději navrhnu, aby už moc nepil. "Katsu-san. Neměl byste tolik pít, ale pokud trváte na svém, zavedu Vás."kouknu se mu hluboko do očí snažíc vypadat výchovně.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 16:06
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Žádá mě abych tolik nepil. "Dobrého sake, není nikdy dost. Ale dobrá tedy." Usměju se na něj. "Koupím si ho a vypiju ho u tebe aby si na mě dával pozor." Zasměju se. Snad si nemyslel, že bych si nedal sake.

Mitako - 23. dubna 2010 16:17
	soukromá zpráva od Mitako pro s jeho návrhem souhlasím. Nechci ho další den najít někde naa kraji vesnice na cestě. Vydáme se tedy pro saké. Cestou nechám Katsua, aby se mě raději držel, přitom ho celou dobu po očku pozoruji. je jak malé děcko usměju se pro sebe.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 16:24
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Vypadá to, že Mitako-chan souhlasí. Dovede mě k obchodu a já si koupím nějáké dobré sake. "Aw...Mita-chan..máš ještě na něco chuť, než půjdeme k tobě?" Usměju se na něj.

Mitako - 23. dubna 2010 16:29
	soukromá zpráva od Mitako pro Zepptá se mě, jestli nemám ještě na něco chuť, než půjdeme k nám. "Ne ne. Arigatou, já sem nějaký plný." Usměju se na oplátku. "Půjdeme tedy?"zeptám se a čekám na odpověď.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 16:36
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Přikývnu a znova ho rozverně obejmu. Dojdeme tam kde bydlí už bez jakékoliv zastávky.

Mitako - 23. dubna 2010 16:38
	soukromá zpráva od Mitako pro Došli jsme ke mě. "Tak jsem tu Katsu-san. Vítejte u mě doma."rozsunu dveře a uvítám Katsua u mě doma. "Chovejte se zde jako doma a můžete si vypít to saké"při zmínce na saé na něj mrknu okem a usměji se. Mezitím odejdu na toaletu.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 16:47
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Pozve mě k sobě s tím, že si tu můžu dát své sake. "Myslel jsem, že si dáš se mnou....Mitsu-chan." Zasměju se a potom najdu dva kališky naliju nám sake. Počkám na něj až se vrátí. Po chvíli už se mi ale čekat nechce a tak se napiju. Polžím se na tatami a zavřu oči.

Mitako - 23. dubna 2010 16:54

soukromá zpráva od Mitako pro slyším jak na mě volá, že si myslel, že si dám saké s ním. "Dám si, za chvíli jsem zpět." odpovím mu a vydám se na záchod........................................................ Vracím se zpět a vidím, že Katsu leží na tatami a má zavřené oči. Chvíli ho tak pozoruji a pak kouknu na kalíšky, které jsou...samozejmě prázdné. Že by tak rychle usnul? pomyslím si. Sehnu se k němu a poslouchám jeho pravidelný dech. Asi opravdu usnul.Pokrčím ramena. a pomalu se narovnávám.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 17:00
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Mitako se vrátí a kontroluje jestli spím. Zvedá se. Otevřu oči a vybafnu ho. Potom ho chytnu za ruku a přitáhnu blíže. "A teď budeme pít." Usměju se na něj a posadím se.

Mitako - 23. dubna 2010 17:06
	soukromá zpráva od Mitako pro vybafne na mě "AAA!!! Baka!"Zařvu na něj a mám co dělat, aby mi leknutím nepuklo srdce. Pomalu se uklidňuju. Katsu mě přitáhne blíž a zvolá, že budeme pít. Nezbývá mi než souhlasit. "Tak dobrá." Usadím se a čekám, až mi Katsu nalije.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 17:10
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Vyleká se a nadá mi. Zasměju se. Nakonec souhlasí. Usměju se a naliju nám pití. Asi po třičtvrtě hodině pití... "Mitako...chaaa~n....pojď blíž..." Usměju se na něj a poplácám na místo vedle sebe.

Mitako - 23. dubna 2010 17:13
	soukromá zpráva od Mitako pro Nalije nám....uběhne třičtvrtě hodina............. Pbídne mě, abych si sednul blíže. Zarazím se, ale jsem v dobré náladě. Poposednu si na místo, na které ukazoval a uvelebím se. Kouknu se na něj a zasměju se.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 17:19
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Posadí se vedle mě. "Mitako-chaaaa~n....to je takové hezké jméno...Mitako-chan....Hezké jméno pro hezkého kluka." Zasměju se a znova se napiju.

Mitako - 23. dubna 2010 17:21
	soukromá zpráva od Mitako pro Začnu se červenat a rolovat do kluvíčka. "ŠKYT!...Ups..."škytnu si a dál se červenám, zda-li vinou alkoholu nebo Katsua ani nevím.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 17:28
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zasměju se a pohladím ho po vlasech. "Mitako-chaa~n..." Usměju se znova a sjedu na jeho krk. Potom ho pokusím otočit k sobě. "Jsi...krásný..." Vydechnu tiše a potom se k němu skloním níž.

Mitako - 23. dubna 2010 22:14
	soukromá zpráva od Mitako pro Pohladí mě po vlasech a já se přiopile usměju, poté mi sjede na krk. Pokusíí se mě otočit k sobě a poví mi, že jsem krásný. Zčervenám a zároveň vinou alkoholu teďka připomínám spíše přezrálé jablko než člověka. Skloní se ke mě blíž.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 22:38
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Červená a já se usměju. Chvíli to vypadá, že ho chci políbit, ale potom jenom spadnu hlavou na jeho rameno. Alkohol mě tak tak zmohl, že jsme usnul.

Mitako - 23. dubna 2010 22:46
	soukromá zpráva od Mitako pro forumikonka1731.jpg Přibližoval se ke mě a já jenom tupým výrazem pozoroval, co bude dělat. Vypadalo to, jako by mě chtěl políbit, ale nakonec mi usnul na rameni. "Katsu-san???Spíte,???? Huuuu...brm...asi spí...ššššš.."plácám přiopile a položím Katsua na tatami a sám si du lehnout.

Katsu Susugi - 23. dubna 2010 22:53
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Plácá do mě, ale neprobudím se.Probudím se až za pár hodin a dívám se po Mitaka-chanovi. Potom ho začnu hledat.Jak ho najdu, nacpu se k němu do futonu a obejmu ho.Ale bůh ví, co se mi zdá.

Mamoua - 23. dubna 2010 23:04
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jakmile se ráno probudím spatřím Hide-sama, snažím se co nejtišeji a nejjemněji vyklouznout z jeho náruče. Uchopím jeho ruku abych jí nadzevdl a odešel....

Kurai Hideaki - 23. dubna 2010 23:16

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vlastně celou noc moc nespím. Vnímám jeho pohyby, jeho dech pode mnou. Pak ucítím jak se začne hýbat víc a pak začne oddělávat mou ruku. Chytím jeho dlaň do své a tím ho víc otočím k sobě. Podpírám své tělo loktem a ležím na boku. mé oči jsou otevřené. "Ohayo," řeknu tiše do ouška a dýchnu mu na krk, takže jsem nad ním skloněný. Ale nevydá to, že bych chtěl udělat něco víc.

Mamoua - 23. dubna 2010 23:24
	soukromá zpráva od Mamoua pro Celý se zechvěji když chytne mou dlan. Projede mnou mráz a každý chloupek na měm těle se napruží jakmile ucítím jeho dech na svém krku...rychle se vzpamatuji. "Ohayo... jakou jste měl noc?"

Mitako - 25. dubna 2010 22:34
	soukromá zpráva od Mitako pro Probudím se, ale mám stále zavřené oči. Venku už je nejspíš den. Odlepím oči a..."AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!! Katsu-saaaaaan!!! Co tu děláte?!" polekaně sebou trhnu, když asi dva centimetry před sebou uvidím obličej Katsua. Tan jenom něco zažvatlá a obejme mě.

Katsu Susugi - 25. dubna 2010 22:36
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zakřičí. Zamračím se, ale oči neotevírám. "Mitako-chan...nekřič tak...včera jsem pil..." Zašeptám tiše a vůbec neřším, že ho objímám. Chci ještě chvíli odpočívat.

Mitako - 25. dubna 2010 22:40
	soukromá zpráva od Mitako pro Odpoví mi, že včera pil, tak abych nekřičel. Já vím, že pil, ale nemusí mě tak srdceryvně objímat. Dobrá, nechám ho odpočívat. Pomalu sundavám jeho ruce ze sebe a vysoukávám se z futonu. Odejdu ven na čerstvý vzduch a protáhnu se.

Katsu Susugi - 25. dubna 2010 22:44
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Vysouká se z mojeho objetí a já znovu usnu. Probudím se až za hodinu. Zvednu se, uklidím futon a najdu Mitaka. "Gomen ne, Mitako-chan...doufám, že jsem tě moc nevylekal." Omluvím se mu poněkud rozpačitě a patrně se pokloním.

Mitako - 25. dubna 2010 22:47
	Slyším, jak jde někdo směrem ke mě. Otočím se a stojí tam Katsu. Omluví se mi a pokloní se. "To je v pořádku Katsu-san, nemusíte se omlouvat. Jenom jsem nečekal po ránu obličej dva centimetry před sebou." odpovím a zasměji se.

Katsu Susugi - 25. dubna 2010 22:50
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Trochu rozpačitě se zasměju, ale chytnu se za hlavu. "To je mi líto. Co kdybych tě místo toho pozval někde na snídani?" Nabídnu mu jisté "odškodné".

Mitako - 25. dubna 2010 22:56
	soukromá zpráva od Mitako pro forumikonka1731.jpg Když mi nabídne snídani, v tu ránu dostanu hlad. "Rád půjdu, ale slíbil jste mi, že příště platím já, takže žádné řeči, platím." Povím mu a můžeme vyrazit na snídani.

Katsu Susugi - 25. dubna 2010 22:58
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Poškrábu se na zátylku. "Ale to tě potom nebudu moct pozvat, nebudu to moct zaplatit a nebude to omluva.." Řeknu poněkud sklesle.

Mitako - 25. dubna 2010 23:03
	soukromá zpráva od Mitako pro "Jak jsem již řekl, omlouvat se nemusíte, konečně jsem byl hned po ránu čilý" odpovím mu a zasměji sse, až se za břicho popadám. "A teď už opravdu jdeme. Mám hlad" povím a už se nemůžu dočkat jídla.

Katsu Susugi - 25. dubna 2010 23:06
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Přikývnu, když mi znovu řekne, že se nemusím omlouvat. A potom přikývnu znovu, že už půjdeme. Venku si trochu stíním oči. Přece jen to slunce mi příjde docela ostré...nepříjemné. Počkám kam mě zavede.

Mitako - 25. dubna 2010 23:11
	Vykročím vpřed a snažím se vymyslet, kam nás zavedu. Mám mnoho nápadů, ale nakonec vyberu volbu Tsuto kasu kasu, prodávají zde výborné Mitaie. Dojdeme k obchodu a já se zeptám Katsua, co by si dal. "Co byste si dal katsu-san?"

Katsu Susugi - 26. dubna 2010 12:04
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Jakmile výjdeme ven, zakrývám si přimhouřené oči. Včera to nebylo zase tak hrozné, ale slunce je už vysoko a je ostré. Dovede nás k jednomu krámku, sesunu se na lavičku a mžourám na něj. "Cokoliv mi vybereš Mitako-chan..." Zaúpím tiše.

Mitako - 26. dubna 2010 22:08
	soukromá zpráva od Mitako pro Řekne mi, ať mu vyberu cokoliv mě napadne. "Katsu-san, radši si vyberte sám, ať si zpravíte chuť." povím mu, protože sám nejsem moc dobrý ve vybírání jídel. Sobě si objednám svoje oblíbené tofu dango.

Katsu Susugi - 26. dubna 2010 22:38
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Něco zabrblu a nevypadá to na to, že bych měl vůli něco si vybrat a že to opravdu zřejmě nechám na něm. Ležím na stolku a zoufale čekám na jídlo.

Kurai Hideaki - 27. dubna 2010 15:30
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Mírně se pousměji. Cítím napětí v jeho těle. Jeho reakce. Pustím ruku a jen zlehka se dotknu rty jeho krku, takže to vypadá jako náhoda. Poté se vyhrabu z futonu a postavím se a protáhnu se. "No vlastně jsem nespal,"řeknu tiše. Pak se k němu s úsměvem skloním. "Arigatou gozai masu," poděkuji mu za to, že spal s emnou.

Mamoua - 27. dubna 2010 15:38
	soukromá zpráva od Mamoua pro Pohlédnu do jeho tváře, pustí mou ruku a dotkne se mého krku, zachvěji se. "Jakto hide-sama? Byl jsem moc hlučný? kopal jsem?" "To já děkuji" pokloním se a sleduji jej...

Kurai Hideaki - 27. dubna 2010 16:26
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Líbí s emi, jak na mě reaguje, ale nechci na něj spěchat. Jen se pousměji. "Ne to ne. Nechtěl jsem svým spánkem rušit ten tvůj," pokloním se mu mírně a začnu se převlékat. Před ním. ALe tak, že nepsatří ani moje pozadí, ani rozkrok.

Mamoua - 27. dubna 2010 16:59
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Děkuji to je od vás šlechetné" pokloním se mu, začne se převlékat. Poočku si jej prohlédnu, zastydím se. "Nebudu nadále zdržovat na shledanou u snídaně Hide-sama" znovu se ukloním a odejdu do svého pokoje, očistím své tělo, obléknu a jdu na snídani.

Nikko - 27. dubna 2010 18:29

Zapřemýšlím nad tím. Nebylo by špatné mít kde složit hlavu a ještě k tomu pána, který se o mě bude starat... Ale skončila by tím má svoboda. Dilema. Ten divný bohatý chlapík si skládá věci a já vrhnu letmý pohled na dýku ležící opodál. Na chvíli se zamyslím nad svými možnostmi, pak vstanu a zvednu svou dýku. Něžně přejedu prsty po jejím ostří. "Pane, ehm... Vaši nabídku přijímám a velmi vám za ni děkuji," pronesu tiše, když přejdu k onomu pánovi, pokleknu a skloním hlavu. Třeba na mě s ním čeká lepší život...

Minamoto Renzo - 27. dubna 2010 19:40

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Přemýšlí a tak nejspíš je tu něco, co se mu na jeho životě líbí. Co se mu na tom může líbit...hlad...nejsitota...a nebo nezávilost? mladická nerozvážnost je to. a dál si skládám věci. Přejde k dýce a veme jí do ruky. Pak místo útoku se rozhovoří a řekne, že mojí nabídku bere. Otočím se na něj a on ke mě příjde a poklekne se skloněnou hlavou. Přejdu kolem něj a pak vemu jeho dýku a schovám jí u sebe. Dobře...beru tě a přijímám tě do svých služeb. Zatím na zkoušku a když budeš chtít odejít a nebo já nebudu spokojený, svojí dýku dostaneš. V opačném případě, to je k naší společné spokojenosti, dostaneš místo dýky vlastní katanu." řeknu a pak se dotknu jeho ramene. Jak se na mě podívá, ukáži mu rukou, aby se postavil. " A ted se půjdeš najíst." řeknu a nasadím si aspon své kimono tak, abych mohl s ním na večeři a nešel tam jen tak v mém spacím oblečení.

Nikko - 27. dubna 2010 20:25

soukromá zpráva od Nikko pro Při doteku jeho ruky sebou lehce trhnu. Katanu? Vážně řekl katanu? Odmalička jsem toužil jednu vlastnit... Nemluvě o nabídce jídla, pořádně jsem se nenajedl ani nepamatuju. Postavím se a taktně se obrátím, aby se mohl převléct. "Ještě jednou děkuji," řeknu tiše. Pohlédnu na něj, zatímco stojíme před restaurací, do které se půjdeme najíst. Pořád z něj vyzařuje taková vznešenost... Zajímalo by mě, jestli je nějaký šlechtic. V tom případě, proč by se ale zahazoval se mnou? Na post služebníka by si mohl vybrat někoho mnohem lepšího, chytřejšího, obratnějšího... V tu chvíli mi zakručí v břiše.

Minamoto Renzo - 27. dubna 2010 20:44

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Poděkuje mi, jen se na něj krátce podívám a zase pokračuji v oblíkání. Jak jsem oblečený, Připevním si katanu a naznačím, že můžeme vyrazit. Jdeme do města a najdeme restauraci, kde je ještě otevřeno. Dívá se na mě, cítím jeho pohled. Slyším jeho břicho a tak vejdeme. " Pojd, nebo všichni budou slyšet, jak jsi hladový." řeknu a posadím se ke stolu. Jak se mladík posadí, objednám mu pořádnou porci jídla, rybu s omáčkou a rýží. Také saké k pití pro nás oba. Jak přinesou jídlo, nechám ho jíst a já sám si vemu jen něco malého jako zákusek. " Jak se jmenuješ?" zeptám se a naleji si saké.

Kurai Hideaki - 27. dubna 2010 21:24
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Převléknu se a vydám se na snídani. Není na mně znát únava. Pozdravím se s hostitelem. Poděkuji za misku rýže a zeleninu a s tichým přáním "Itadakimasu" se pustím do jídla. Nejím až tak slušně jsem zvyklý z bojiště jíst rychle. Ale i tak se snažím. Nechci před Mamouem vypadat jako buran.

Mamoua - 27. dubna 2010 21:33

soukromá zpráva od Mamoua pro POhlédnu na nově příchozího Hide-sama a usměji se, pokračuji ve své snídani. Jen tak poočku sleduju jeho snahu. Přide mne rozkošný. Po chvíli odejde můj otec rozloučm se s ním a věnuji se snídani. Pohlédnu na Hide-sama a usměji se, svýma hůlkama neberu několik kousků rýže které zůstali na jeho kimonu a nakrmím jej. Po chvilce dojím. "otec vám vzkazuje aby jste si dnes odpočinul v lázních, pokud chcete. Může se jít také ale i projít po okolí rozhodnutí nechává na vás" usměji se .

Nikko - 28. dubna 2010 09:32

soukromá zpráva od Nikko pro Přijmu podávané saké. "Nikko," odpovím a řádně si přihnu. Nejsem v pití žádný začátečník, jak jinak zapomenout na hlad, než si ukradnout pár lahví alkoholu? Když nám donesou jídlo, sáhnu po hůlkách, popřeji si dobrou chuť a okamžitě se pustím do jídla. Nedivil bych se, kdyby kousky ryby a rýže létaly do třímetrového okolí, ryba je opečena dokonale a omáčka je tak vynikající, jak jen může být. Už je to tak dlouho, co jsem se naposledy pořádně najedl... Skoro jsem zapomněl, jaká slast je jíst něco teplého a chutného.

Minamoto Renzo - 28. dubna 2010 09:55

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Dívám se, jak se napije saké. Pije jako starý ochlasta, jen nesouhlasně zakroutím hlavou. Jak přinesou jídlo, pustí se do něj a já jen kradmo sleduji, že to do něj všechno padá. Usměji se a sám s ním tu trochu, co spíš mám jen jako zákusek. Jím pomalu a dojím zároven s ním. Znova mu naleji saké a zadržím jeho ruku. " Dobře Nikko, začneme tě učit. Nebudeš vedle mě chlastat jako starý ochmelka, co jen vysedává a nasává. Nauč se saké vychutnávat. Každé má jinou příchut, každé je jedinečné a tak si ho važ." a pak mu předvedu, jak se saké pije. Dám druhou ruku stranu a tak i on už může ke svému panáku. " Tak to zkus." a dívám se, jak mu to jde. Jak dostane první lekci a aspon slušně jí zvládne, zaplatím a vydáme se zpátky. " Dneska budeš spát vedle v pokoji, pokud bude volný nějaký pokoj, pokud ne, spíš se mnou a nechám si přinést přistýlku." řeknu a dole se zeptám na volný pokoj. Nemají, je už dost pozdě a tak po chvili přinesou přistýlku na můj pokoj. " Tak a ted se jde spát....zítra tě začnu seznamovat s tím, co tě čeká."a svléknu si kimono, abych mohl jít spát.

Nikko - 30. dubna 2010 15:44

soukromá zpráva od Nikko pro Polknu, když si začne sundávat oblečení. Se zčervenalými tvářemi se k němu otočím zády, aby se mohl nerušeně převléct, ale stejně se kradmo dívám. Člověk by řekl, že to bude nějaký jemný panáček, ale svaly se mu rýsují více než jasně. Taky se začnu vysvlékat, ovšem zalezu si do rohu a snažím se, aby ze mě bylo vidět co nejmíň. Nerad se někomu vystavuju. Zalezu si pod pokrývku a pokusím se usnout. Dneska se toho stalo hodně.

Mitako - 02. května 2010 13:51
	soukromá zpráva od Mitako pro Stojím tam a přemýšlím, co bych mu tak vybral. Nakonec přece jenom. "Tak bych prosil dvakrát Yaki." požádám a po chvilce převezmu jídlo. Odejdu ke stolu a podám je Katsuovi. "Tak tady něco máte Katsu-san."

Katsu Susugi - 02. května 2010 14:14
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Po chvíli dostanu jídlo a hladově se do něj pustím. "Gomen ne, Mitako-chan..." Omluvím se mu v polovině jídla a opět začnu jíst. Jenom doufám, že se mi neudělá špatně.

Mitako - 02. května 2010 14:16
	soukromá zpráva od Mitako pro Posadím se a začnu jíst. Po chvíli se mi Katsu omluví, já jen přikývnu hlavou a usměju se. Jím dál, dalo by se říct, že to do sebe spíše hážu, pravda, že jsem měl taky velký hlad. Když dojím, počkám na Katsua.

Minamoto Renzo - 02. května 2010 18:22

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Nestydím se za své tělo jak vypracované bojem a tréninkem, tak i poznamenané jizvami ze zranění. Některé jizvy jsou hlubší a viditelnější, hlavně na hrudi a zádech, další jsou menší jako na rukách a nohách. Zaleze si do své přistýlky a ani nedutá. Pousměji se, vypadá to, že pochopil a bude dobrý žák. Zalehnu do své postele a zadívám se na něj. " Tak se pořádně vyspi a naber sílu." řeknu a zavřu oči. Cítím se dobře, i když je tu se mnou kluk, co mě chtěl okrást. Ano, je to zlodějíček, ale né vrah. Usnu lehkým spánkem. Ráno se probudím velmi brzo a hned vstávám. Jdu se obléknout a jen po očku přitom sleduji mladíka, co tam spí vedle. Tak čím dneska začneme? No myslím, že bude potřeba trochu posílit, vyzkoušíme ho v boji, třeba s tou jeho dýkou a uvidíme, co dál. a připevním katanu. Pak k němu příjdu a jemně s ním zatřesu. " Vstávej Nikko, je ráno." a mám pravdu, svítá.

Kurai Hideaki - 04. května 2010 18:57
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Trochu mne znervózňují pohledy Mamoua. Nabere hůlkami trochu rýže a nakrmí mě. Trochu zrudnu nad tím, že jsem tak nešikovný. Ale jsem prostě zvyklý tak jíst. "Rád bych, kdyby jsi mi ukázal zahradu a provedl městečkem," pokloním se mu s úctou.

Mamoua - 04. května 2010 19:05
	soukromá zpráva od Mamoua pro Pokloní se mi a já se nad tím musím usmát... "Moc rád Hide-sama" usměji se, jakmile skončí snídaně vezmu jej do své zahrady. "Ty máš rád zahrady?" Začínám být nervozní, cítím se trapně když mne někdo hodnotí zahradu, zvláště on. Pohledm zkoumám květiny zda se všem daří dobře...vezmu si konev a začnu je s láskou zalévat všechny jsou tak strašně křehké.

Kurai Hideaki - 04. května 2010 19:12

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Skončí snídaně a ocitneme se v zahradě. Pousměji se a rozhlédnu se. Pak se mne zeptá, zda mám rád zahrady. "Když jsem byl malý, měli jsme doma krásnou velkou zahradu. Starala se o ni matka a lpěla na ní. Pak ...," mírně se odmlčím a pozoruji Mamoua, jak se stará o květiny, "pak ale umřela a o zahradu se neměl kdo starat." Dopovím to tiše. Sehnu se k Mamo-chanovi a dýchnu mu na krk a pak ho pohladím po ruce, ve které nese konvičku. "Tahle zahrada je půvabná. Stejně jako ty," zašeptám do jeho ouška a zlehka jej políbím.

Mamoua - 04. května 2010 19:18

soukromá zpráva od Mamoua pro Jakmile se přiblíží k mému krku zdřevění mne nohy. "To...je mne líto....Hide-sama" stěží ze sebe vysoukám. Dotkne se mé ruky a mne se začne točit hlava... "Mnohokrát ti děkuji" Vasoukám ze sebe jeho těsná blízkost a následný polibek mne zcela ochromí a obsah konvičky skončí na mém kimonu. Odtáhnu se o několik centimetrů a prozkoumám škody na svém kimonu. "Omluvte mě, já...budu se jít....muset převléct" Odpovím se zmatkem v očích a pohlédnu Hide-sama do očí. Jsem jenom rád že jsem svou nešikovností nepolil i jeho.

Mizutoshi - 04. května 2010 19:31
	Pozor! Pozor! Zavádí se nové pravidlo: Cokoliv se bude odehrávat na veřejných prostranstvích (kde by mohl kdokoliv cokoliv vidět) se píše veřejně (kromě erotických scén, kdyby náhodou byly na veřejnosti - to se musí psát šeptaně, jinak by nám hrozilo zrušení jeskyně XD)

Katsu Susugi - 04. května 2010 23:02
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Dojím a potom poděkuju Mitakovi za jídlo. "Tak...kdy začneme s tvou první lekcí...tedy pod mým velením?" Usměju se na něj.

Mitako - 05. května 2010 22:35
	Když katsu dojí, zeptá se mě na trénink. Mé oči začnou zářit a pusa se mi roztáhne do zářivého úsměvu. "Kdy budete chtít Katsu-san! Můžeme klidně ještě před obědem, ale pokud si chcete odpočinout, klidně až po obědě." vyhrknu ze sebe a představuji si, jak asi bude trénink probíhat.

Kurai Hideaki - 06. května 2010 02:59
	Vnímám, jak ho moje přítomnost skoro paralyzuje. Nakonec se polije vodou z konvičky a s omluvou chce odejít. Převléknout se. Přikývnu. "Hai." odpovím a přikývnu, "Počkám tu." Rozhlédnu se po zahradě a nakonec se zadívám na konvičku. Než přijde, zaliji záhon, který zaléval původně Mamo-kun.

Mamoua - 06. května 2010 12:04
	Dojdu do svého pokoje a převléknu se z mokrého kimona o které se postará služebná. Vrátím se do zahrady a zastihnu jej při zalévání záhonu...je to pro mne paralizující vidět vojáka u spíše ženské práce. Dojdu k němu, jsem trošku nervozní... "Děkuji ti, je nepřirozené vidět tě u této práce..."

Katsu Susugi - 06. května 2010 12:09
	Podrbu se na hlavě. "No...klidně můžeme s lehčím tréninkem začít i teď." Napadne mě nakonec co bych ho mohl naučit i ve svém současném stavu. I když ho tím asi alespoň pro teď teď zklamu.

Kurai Hideaki - 06. května 2010 14:19
	Pousměji se. Zůstávám klidný i když mě přistihne při zalevání. "Práce uklidňuje ducha a posiluje vůli. A nezáleží na tom, co to je za práci," pronesu klidným hlasem a podám mu konvičku. Opatrně. Nerad bych ho polil pro změnu já.

Mamoua - 06. května 2010 14:29
	"Děkuji" převezmu si koncičku a přecházím od záhonu k záhonu. "Rád bojujete?" optám se jej při zalévání, rád poslouchám příběhy lidí. Přecházíme hlouběji do zahrady, a zastavím se deset metrů před jedným záhonem, kytky v záhoně jsou odrbané a zničeně. Nahrnou se mi slzy do očí, přiběhnu k nim a začnu o ně pečovat...moc dobře vím ja kdětinsky vapdám ale je mi to jedno...

Kurai Hideaki - 06. května 2010 14:36

Jdu za ním v závěsu. Zeptá se mě na to, zda bojuji rád. Zastavím se. Vlastně ani sám nevím. "Bylo mi to dáno už při mém narození. SLužba je hora a život pírko," pronesu na závěr známé Japonské pořekadlo. Jestli jsem rád, zda na mě prší krev mých nepřátel? Ne. Vlastně příliš ne. Ale bylo to tak dáno. Zadívám se, jak běží k poničenému záhonku a já si tak trochu připadám, jako bych jej zničil já, ačkoliv to není pravda. Sehnu se a pomohu mu.

Mitako - 06. května 2010 15:21
	Nabídne mi, že bychom mohli jít cvičit už teď. Natočím hlavu doleva, pak doprava. Zaostřím a ruce si složím pod bradu. Beru si Katsua docela pod drobnohled. "Jak tak na vás koukám, myslím, že to odložíme." mrknu na něj a usměju se.

Katsu Susugi - 06. května 2010 15:22
	katsuiii18.jpg Řekne, že to odložíme. Zadívám se na něj přimhouřenýma očima. Potom se poškrábu na hlavě. "Tak dobrá...pojďme alespoň někam na louku. Chci si odpočinout." Navrhnu.

Mitako - 06. května 2010 15:25
	Řekne, že půjdem alespoň někam na louku. "OK. Tak jdeme." vykročíme a dovedu ho na louku. Přivřu oči a zhluboka se nadechnu. Miluju tohle místo. Pohlédnu na Katsua.

Katsu Susugi - 06. května 2010 15:28
	Dojdeme na louku. Je to tu krásné. "Dobrá volba Mitako-chan." Pochválím ho a pohladím. Potom dojdu k jedinému stomu co na louce stojí. Posadím se pod něj, opřu se a zavřu oči. Zhluboka se nadechnu. "Nádhera...to jsem potřeboval.." Pousměju se a zůstanu tak.

Mitako - 06. května 2010 15:36
	Pochválí mě a pohladí. To mě potěší a odejde ke stromu, který na louce stojí. Když si sedne, přistoupím ke stromu též a lehnu si na zem, ruce složím za hlavu a vdechuji čerstvý vzduch. Strom krásně stíní a já začínám pomalu usínat. Když už skoro spím, můj spánek přeruší hrom. Zvednu se, bojím se bouřek už od dětství.

Mamoua - 06. května 2010 16:05
	Se slzama v očích se o ně starám, během chvilky je vše jak má být a j áan ně spokojeně hledím. Pohlédnu na Hide-kuna. "Aha, já nenávidím války." Oznámím svůj odpor k válce a všemu boji kolem toho, nikdy to nesmím říkat, ale věřím že jemu to říct můžu. Cítím se podivně jako kdybych jej urazil nebo jej hodil přes palubu. Vím že jsme to tak lae nemyslel proti němu.

Katsu Susugi - 06. května 2010 16:48
	Usnu a probudí mě až hrom. Otevřu oči a zadívám se na Mitaka. Najednou se zvedne vít a děsivě rozprší. Prudce vstanu a za ruku ho vytáhnu na nohy.

Mizutoshi - 06. května 2010 17:15

Zlobíte. Změny počasí tu mám na starosti já. Ke všemu je jednu dvojice docela pozadu, takže ta dvojice by měla napsat. Koukejte napsat nebo na vás pošlu Kuchisake! Tak. To by bylo. Nemůže se hát, dokud nás časově nedoženou, což bude asi problém. Takže řešení? Minaroto a Nikko píší spolu neustále šeptaně, dokud neřeknu a budu speciálně připravovat podmínky pro ně. Howk! Náhle se zatáhne obloha Začne bez varování pršet. Bouřka je daleko, ale je slyšet. Užijte si to, budeme všichni zmooklí...!! (Neplatí pro Nikka a Minarota, ti si zmoknou možná později)

Mitako - 06. května 2010 17:25
	po chvilce se vzbudí i Katsu, chytne mě a vytáhne mě na nohy. Ve svém stavu bych se nemohl ani hýbat. Koukám na blesky, které protrhávají potemnělou oblohu a nejsem schopný vydat zee sebe ani hlásku. Když oblohou projede další blesk a ozve se hrom, chytnu Katsua pevně za ruku. "Katsu-saaaaaan! Já...já se bojím"

Kurai Hideaki - 06. května 2010 17:40

Jako by mnou proletěl oštěp, když to řekne. Zrovna si myji ruce od hlíny, jak jsem mu pomáhal. Zadívám se na něj trochu zlostně, trochu překvapeně. Vlastně mě tím uzemní. Hodí do reality. J emi jasné, že o vojáka stát nebude... ale co když... "Přesto se mnou trávíš chvíle," řeknu tiše a nechápavě se na něj podívám. Pak odvrátím zrak. Ani jsem si nevšiml, že se zvedl vítr. Na mou tvář dopadne pár kapek deště a pak se rozprší naprosto.

Mamoua - 06. května 2010 18:04
	Pohlédnu mu do tváře, vidím v ní zmatek. "Nevím...mlj názor mne dosti ničíš na válku...ty mne nevadíš" usměji se sladce a začne pršet, docela rychle promoknu až na kost. Pohlédnu na něj. "Měli by jsme se vrátit dovnitř at nenastydnete"

Nikko - 06. května 2010 18:34

soukromá zpráva od Nikko pro Zlostně se otočím a něco nesrozumitelně zamumlám, když se mnou kdosi začne třást. Po chvíli si uvědomím s kým a kde jsem, takže se radši rychle proberu a posadím se. Zívnu a protáhnu se. Pak vstanu a obléknu se. Vrtá mi hlavou, co se mnou chce dělat. Sice už jsem párkrát viděl lidi, kteří měli vlastního služebníka, ale nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, co takový služebník dělá. Ani pořádně nic neumím.. Zajímalo by mě, jak dlouho bude trvat, než mě vyhodí s tím, že jsem na nic. "Ehm... Co se dnes bude dít?" zeptám se ho, zatímco sedím na zemi a rovnám po sobě přistýlku, na které jsem spal. Jen doufám, že po mně nebude chtít nic moc náročného... a že se zajdeme někam najíst. Zvláštní, normálně mi nevadí celý den nejíst, ale jak se jednou najím, jedl bych celý den. Budu se muset trochu hlídat, jinak ztratím svou kostnatost. A to bych nerad, docela mi vyhovuje. Jen bych chtěl trochu větší svaly... Trochu, jako má on.

Minamoto Renzo - 06. května 2010 19:35

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Probere se s nechutí, asi není zvyklý brzo vstávat. Nechám ho se připravit. Zajímá se , co budeme dělat. Usměji se. "Být tebou, tak se připravím na to, že budeš vstávat takto brzo...takže né, že mě někdy pošleš do temných míst." upozorním ho a jdu se učesat. Rozpustím dlouhé vlasy, které šahají přes půl zad, i přesto, že kus mých vlasů mám na přilbici, co visí na skříni. "Tak nejdříve zajdeme nějak stranou a ty mi ukážeš, co umíš s tou tvojí dýkou. Po ukázce se půjdeme najíst a já ti rozrvrhu a ukáži cvičení, co odted budeš dělat každý den. Pak tě seznámím s tvými povinnostmi, jako je starání se mi o věci, o koně a budu tě učit bojovat, protože půjdeš se mnou zpátky, do mého domu a pokud bude válka, tak i do války. Ale budeš v táboře, né na bojišti. Přesto základy budeš muset už umět jako mít vlastní brzoj a katanu." odpovím mu a otočím se na něj, zatímco si vlasy dávám zpátky do mého účesu a v něm schovám polovinu délky vlasů. " Nějaké otázky?" zeptám se krátce, protože si myslím, že má odpověd byla vyčerpávající.

Katsu Susugi - 06. května 2010 22:35

Mitako vypadá jako paralyzovaný. Po chvíli mě ale pevně chytne za ruku, když znovu udeří blesk. A potom přizná, že se bojí. Rozhlížím se kolem sebe. Tady zůstat nemůžeme. Po chvíli ho chytnu za ruku a táhnu ho výše do hor. "Neboj se a drž se u mě. Určitě něco najdeme." Řeknu docela hlasitě aby mě přes nápor deště vůbec slyšel. Po chvíli se mi zdá, že nahoře vidím nějájou chatrč nebo něco podobného. Vydám se tím směrem a po chvíli uvidím, že jsem měl pravdu. Rychle ho vtáhnu dovnitř. Na některých místech je poničená střecha, ale dovnitř neprší, jenom možná bude trochu foukat. Rozhlídnu se kolem. Nevypadá to, že by tu někdo bydlel.

Mitako - 06. května 2010 22:47
	Táhne mě výš do hor. Po chvíli uvidím nějakou chatrč, Katsu už ji nejspíš taky zbystřil a zavede nás dovnitř. Dřepnu si do rohu, a objímám si tělo, které je na kost mokré. Je mi velká zima a do toho ty hromy. Kouknu na střechu, kterou profukuje vítr, na některých místech je děravá. Pak pohlédnu na Katsua. Můj obličej má skoro mrtvý výraz nejenom od strachu, ale i deště.

Katsu Susugi - 07. května 2010 15:46

Jedinný pohled na Mitaka mi dá najevo, že mrzne. Upřímně já taky, ale navzdory tomu ze sebe sundám mokré hadry až na spodní prádlo. Ihned mi naskočí husí kůže a já se oklepu zimou. "Sevleč se." Řeknu skoro příkazem. V těch mokrých hadrech jenom nastydne. Začnu prohledávat dům. Nejdříve najdu nějákou hadru. Hodím mu jí aby se trochu otřel. Potom se mi ale pod jákousi neurčitou hroudou dřeva povede vytahat nějáký kus hadru. Vypadá to na zbytek futonu. Je do něj zamotané dámské kimono. Ale jen nějáké jednoduché. "Obleč si to..." Řeknu rychle a nosím dřevo k dávno vyhaslému ohništi. Nakonec se mi povede najít i křesadlo. Teď jen rychle rozdělat oheň ať nenachladne. Zapomínám, že tam sám běhám jen ve spodním prádle. Po několika dlouhých minutách se rozhoří zatím malý plamínek, ale udržuju ho a živím a tak se za chvíli snad rozhoří a Mitakovi už bude teplo.

Mitako - 07. května 2010 17:10

Když po chvíli vzhlédnu, uvidím, jak se Katsu svléká. Když mi řekne, abych se svlékl, poslechnu ho a sundám ze sebe co nejrychleji to mokré oblečení. Běhá po domě sem a tam a snaží se něco najít. když najde hadr, hodí ho po mě, a já se s ním otřu, teda spíš nemotorně s ním po sobě jezdím. Po několika minutách vyhrabe zbytek futonu, ve kterém je dámské kimono, to po mě hodí a řekne, abych si to oblékl. Udělám to. Snaží se rozdělat oheň, povede se mu to a neustále ho udržuje. Je pouze ve spodním prádle. Nemůžu ho takhle nechat. Přesunu se k malému ohýnku a roztáhnu ruce. "Katsu-san. Obejměte mě. Zahřejeme se navzájem." povím mu a pohledem mu jasně dávám najevo, aby to udělal. Každou chvilku venku bouchne hrom, ale snažím se ovládat.

Katsu Susugi - 07. května 2010 17:54

Mitako udělá všechno co mu řeknu. Potom mi však sám navrhne, abych ho objal, že mě zahřeje. Uvědomím si, že je mi zima. "Za chíli, teď se pořádě přikryj." Usměju se na něj a dojdu k našemu oblečení. Pořádně ho vyždímu a potom ho pověsím něják tak aby uschlo. Alespoň trochu. Navěky tu přece nebudeme. Potom o něcoo zavadím nohou a upadnu. Další oblečení...i když mi bude chotto malé. Otřu se a přehodím přes sebe onu docela krátkou yukatu. Potom se posadím k Mitakovi. "Nejlepší bude, když tě vezmu do náruče a přikryjeme se futonem...pořádně se tak zahřejeme oba." Navrhnu a usměju se na něj.

Mitako - 07. května 2010 18:19
	Řekne, že za chvíli, ať se pořádně přikryju. Udělám to. Vyždíme naše oblečení, aby aspoň trochu uschlo. Zavadí o nějaké oblečení, obleče se do krátké yukaty, poté se ke mě posadí. Řekne, že mě vezme do náruče a zabalíme se futonem. Pokývnu hlavou a natáhnu před sebe ruce, počkám, až se ho budu moct chytnout.

Katsu Susugi - 07. května 2010 20:29
	Přitáhnu si ho k sobě a přitisknu ho do své náruče. Necám ho ať si sedne co nejohodlněji a potom ho přikryju futonem. Nechám volné konce za svými zády, které jsou trochu odkryté, ale on je přikrytý celý. "Doufám, že alespoň trochu zařeju tvoje skřehlé tělo." Řeknu mu tiše a zlehka třu jeho ruce.

Mitako - 07. května 2010 21:28
	Přitáhne si mě k sobě a já ho pevně obejmu. Přikryje nás futonem a řekne, že doufá, že mě zahřeje. "Arigatou gozaimasu...Katsu-san." odpovím mu a ještě víc ho stisknu, snažím se aby se zahřál i on. Nechci, aby mu byla zima a mě teplo. Přece jenom pro mě dělá dost.

Katsu Susugi - 07. května 2010 23:53
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zakroutím hlavou. "Nemusíš mi děkovat, dostal jsem nás do toho. Možná jsme měli zůstat ve městě...tedy zcela jistě." Řeknu tiše a pousměju se. Oheň začíná více hořet a více vydávat teplo. Začnu třít jeho záda abych ho více zahřál. "Je to trochu hloupé...ale nemáš mokré i spodní prádlo? To by ti moc nepomohlo." Zeptám se ho pro jistotu a zadívám se na něj.

Mitako - 08. května 2010 00:00
	soukromá zpráva od Mitako pro Řekne, že to byla jeho vina, že nás do toho dostal a pousměje se. Oheň se rozhořel ještě více. Začal mi třít záda a hned mi bylo tepleji. Poté se mě zeptá, jestli nemám mokré i spodní prádlo. Zrudnu a poplašeně vyvalím oči. "H-ha-hai. To mám." odpovím mu. Snad si nemyslí, že bych se tu svlékal, i když mi je zapeklitá zima.

Katsu Susugi - 08. května 2010 00:02
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Přizná že má. "Tak honem s ním dolů. Bude ti hned líp. Klidně se zabal do futoku, jestli se bojíš, že bych tě očumoval." Usměju se na něj a podám mu futon. Vypadá to, že ne není odpověď.

Mitako - 08. května 2010 00:04
	soukromá zpráva od Mitako pro Řekne, ať ho dám dolů, že mi bude líp a že se mám zabalit do futonu, pokud se bojím, že by mě očumoval. "Ne!!! to se nebojím Katsu-san!" odpovím mu, nechci aby si myslel, že ho podezřívám z toho, že by mě očumoval. Stáhnu si spodní prádlo a oklepu se zimou.

Katsu Susugi - 08. května 2010 00:09
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Sevleče si prádlo a já si ho mezitím stáhnu taky. Přikryju se yukatou, ale je chotto malá. "Tak pojď, zpátky...klidně se opři a odpočiň si. Ta bouřka si jen tak nepřestane." Otevřu mu svou náruč a jen co se vrátí znova ho přikryju. Venku udeří blesk docela blízko a ozvese se hlasitě hrom. Poznám, že bouře už není daleko.

Mitako - 08. května 2010 00:13

soukromá zpráva od Mitako pro Stáhne si prádlo taky, přikryje se yukatou, je mu trošku malá. Nabídne mi, abych šel zpt a klidně se opřel. větou bouřka jen tak nepřestane mi nahnal husí kůži. Otevře svou náruč a já přicupitám a přikryje nás. V tu chvíli udeří zatím nejsilnější hrom a já se začnu klepat, úplně vibruji. Vypadá to, že každou chvíli mi začnou téct slzy. Stisknu Katsua jak nejpevněji to jde a hlavu si opřu o jeho rameno. Jeho blízkost mi pomáhá.

Katsu Susugi - 08. května 2010 00:23
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Znova je v mém náručí. Jak udeří hrom, přitiskne se ke mě. Začne se klepat a vypadá to, že se dost bojí. Tiskne se ke mě docela pevně a opře si hlavu o mé rameno. "Neboj se. Nic se ti nestane. Ochráním tě." Pohladím ho po vlasech a políbím ho do nich.

Mitako - 08. května 2010 00:25
	soukromá zpráva od Mitako pro Řekne ať se nebojím, že se mi nic nestane, že mě ochrání. Pohladí mě po vlasech a políbí mě do nich. Vzhlédnu skleněnýma očima na Katsua. V tom udeří další hrom a já znova stisknu Katsua. Musím ho tisknout dost silně. proto okamžitě i přes svůj strach povolím stisk a omluvím se. "G-go-omen..." odpovím a snažím se ovládat.

Katsu Susugi - 08. května 2010 00:58
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zadívá se na mě a potom blesk udeří znovu a ozve se hrom. Natiskne se na mě ještě více. Potom se mi ještě omluví. "Nemusíš se omlouvat." Usměju se na něj a pohladím ho po vlasech. "Klidně mě tiskni jak chceš, když ti to pomůže." Zadívám se mu do očí a potom ho něžně pohladím po zádech. "Je ti už tepleji?" Zeptám se tiše.

Mitako - 08. května 2010 01:05
	soukromá zpráva od Mitako pro Řekne, že se nemusím omlouvat a usměje se. Pohladí mě ve ve vlasech. Klidně se můžu přitisknout, jestli chci, tak neváhám a obejmu ho. Zadívá se mi do očí a pohladí mě po zádech. Trošku mé napětí povolí. Zeptá se, jestli je mi už tepleji. Hai...je...arigatou gozaimasu. poděkuji a obličejem jsem vedle Katsuova. Cítím jeho již teplý dech na svém obličeji.

Katsu Susugi - 08. května 2010 01:21
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Obejme mě, zřejmě využil mojí nabídky. Potom přikývne, že už mu je tepleji. "To jsem rád." Usměju se na něj a přitisknu si ho blíže k sobě aby se mohl opřít. Takže teď může cítit můj teplý dech na svém krku.

Mitako - 08. května 2010 01:24
	soukromá zpráva od Mitako pro Další hrom. Bouřka už se jistě blíží, možná už i začla. To nevím, jsem vyplašený a bojím se. Kddykoliv se ozve hrom, rozklepu se. Snažím se co nejvíce tisknout na Katsua, jsem klidnější, když cítím, že je někdo se mnou. Přitisknu se natolik, že se rty dotýkám jeho již teplého krku. Zrychleně vydechuji.

Kurai Hideaki - 08. května 2010 01:30
	Mlčím, když mluví o válce. Válka bere životy... ale... Chytím ho mlčky za ruku a jdu s ním k němu domů. "Ani jeden z nás by neměl nestydnout," podotknu.

Katsu Susugi - 08. května 2010 01:33
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Klepe se mi v náruči a tiskne se ke mě. Něžně ho hladím. Ucítím, jak se jeho rty dotýkají mojeho krku. Je to příjemné. Tiše vydechnu. Dýchnu mu na krk a pozoruju jeho reakci.

Mitako - 08. května 2010 01:36
	soukromá zpráva od Mitako pro Kdxž se mé rty dotknou jeho krku, vydechne. Sic tiše, já to slyším. Nejspíše čeká, jak budu reagovat. Pomalu přejedu rty po jeho krku, když zvedám hlavu, abych se mu podíval do obbličeje.

Katsu Susugi - 08. května 2010 01:46
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Přejede po mojem krku rty. Zavzdychám trochu hlasitěji. Cítím jak vedne hlavu a odívám se na něj. Pohladím ho po tváři a skloním se k němu blíž.

Mitako - 08. května 2010 01:47
	soukromá zpráva od Mitako pro Slyším, jak zavzdychá, pohlédne na mě a pohladí mě po tváři, sklání se ke mě a já vyčkávám, co se stane, s každým dalším hromem, které neustávají se klepu, ale díky jeho blízkosti nemám až tak velký strach, jako obvykle.

Katsu Susugi - 08. května 2010 01:58
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zadívá se na mě a já cítím, jak se pořád třese. Znova ho něžně pohladím a potom se skloním ještě níže a zlehka ho políbím na tvář. Polibky se přibližuju k jeho rtům. Pozoruju jeho reakce...kdyby se mu to nelíbilo ihned přestanu a už to nezkusím.

Mamoua - 08. května 2010 08:54

usměji se a pohlédnu na místo kde mne chytnul, celého mne polije horko. "Vy a pan Minaroto Renzo mne měníte celý pohledna válku...pořád jí nenávidím, ale jinak než ted...to díky vám" Dojdeme do domu, kde k nám okamžitě příde služebnictvo. Odmítnu jejich pomoc a děkovně se na ně usměji. Opustí nás. "Myslím že se prohlídka odkládá...měl by jste ze sebe sundat šaty, jste promočený" až po tom co jsem to řekl si uvědomím jak dvojsmyslně to zní, sám moc dobře vím že na tom nejsem o nic lépe.

Mitako - 08. května 2010 10:08
	soukromá zpráva od Mitako pro Pohledí mě a skloní se blíže, políbí mě na tvář a své polibky přesouvá blíže mým rtům. Jsem jako zhypnotizovaný. Nechávám ho, ať dělá, co chce. Další rána a já se znovu zaklepám, tantokrát už mé skleněné oči propustí jednu slzu.

Katsu Susugi - 08. května 2010 18:23
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Nechava me at ho libam. Znova zazni hrom. Zadivam se na nej a uvidim slzu. Setru mu ji a polibim ho na celo. Potom ho k sobe pritisknu vice a pohladim ho. "Jsem tu s tebou, neboj se..." Zaseptam tise. Tisknu ho k sobe,ale uz ho nelibam. Nechci toho zneuzivat. Jeho strachu.

Mitako - 08. května 2010 19:01
	soukromá zpráva od Mitako pro Setře mi slzu a políbí mě na čelo. Přitiskne mě k sobě a pohladí. Uklidňuje mě. Stiskne mě a a já se rukama oddálím, Pohlédnu Katsuovi do očí a políbím ho. "Arigatou gozaimasu.."Zašeptám a chytnu Katsua okolo krku.

Nikko - 08. května 2010 21:06
	soukromá zpráva od Nikko pro Překvapí mě svou dlouhou odpovědí, myslel jsem, že je malomluvnější. Na jeho otázku, zda ještě potřebuju něco vědět, jen zavrtím hlavou. V tu chvíli mě ale napadne, že mou dýku má u sebe vlastně ještě pořád on, tak k němu natáhnu ruku s prosbou o ni. Nemůžu si pomoct, ale trochu se stydím žádat ho o ni, i když je vlastně moje...

Minamoto Renzo - 08. května 2010 21:38

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Příjde ke mě a natáhne ruku pro dýku. Zadívám se na ruku a pak se usměji. " Ale Nikko, copak ty mi to chceš ukázat už ted? Dočkáš se, nejdřív se půjde ven." a ukáži mu ven z balkonu, kde je místo a zatím je tam klid, protože je velmi brzo ráno. Vemu si jeho dýku, chránič na ruce a vyrazíme ven. Nechám ho pěkně napnutého, dokud nejsme na klidném místě zahrady a tam mu dýku podám. Sám si navlíknu chrániče a postavím se proti němu. "Tak a ted mi ukaž, jak s tou dýkou bojuješ. Budu se ti chránit rukama a zezačátku jet pomalu a postupně zrychluj tak, jak by jsi nakonec zápasil ve skutečnosti." dám mu instrukce a připravím se na obranu.

Nikko - 08. května 2010 21:53

soukromá zpráva od Nikko pro Přijmu podávanou dýku a polaskám ji v ruce. Zavřu oči a připomenu si veškeré chvaty, které mě naučil ten starý potulný obchodník, co mě na čas přijal za svého, ale pak ho trefil šlak. Pousměju se při vzpomínce na něj - byl to dobrej chlap, téměř jako otec. Zaujmu základní postoj a začnu pomalu útočit. Tělem mi projede příjemné vzrušení, boj mě vždycky bavil - což je zásadní plus, díky kterému jsem ještě tady. Přidám na rychlosti úderů. Doufám, že ho nezasáhnu, ale on je přeci jen asi zkušenější než já, nenechal by se zranit takovým mladým floutkem. Nakonec se vybičuju až na maximum. Dýka se míhá, až chvílemi není ani vidět a po obličeji i zádech mi stéká pot.

Katsu Susugi - 08. května 2010 22:19
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Překvapí mě, když od něj dostanu polibek. Trochu zčervenám. "Doitashimashite." Odpovím tiše. Potom ho ale pohladím po tváři a něžně ho políbím na rty.

Mitako - 08. května 2010 22:22
	soukromá zpráva od Mitako pro Když mě něžně políbí na rty, nechám se. Uklidňuje mě to. Mám přivřené oči a poslouchám kaapky bubnující všude okolo. Kapky mě uklidňují, ale hromy ne.

Katsu Susugi - 08. května 2010 22:24
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Nechá se políbit. Dokonce i přivře oči. Pohladím ho po tváři a zadívám se na něj. Potom se k němu sehnu znova a políbím ho ještě procítěněji.

Mitako - 08. května 2010 22:34
	soukromá zpráva od Mitako pro pohladí mě po tváři a zadívá se na mě. Sehne se ke mě znovu a políbí mě, ale jinak než normálně. Jinak, více procítěně. Přestanu skoro dýchat. Ani nevím, jaký mám pocit, ale nechám ho.

Katsu Susugi - 08. května 2010 23:21
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Nebrání se ani tentokrát. Spíše vypadá, že se mu to líbí. Ukončím polibek a usměju se na něj. Pohladím ho po vlasech, políbím na čelo a více ho k sobě přitisknu.

Mitako - 08. května 2010 23:33
	soukromá zpráva od Mitako pro polibek nemilosrdně ukončí a usměje se na mě. Pohladí mě ve vlasech a přitiskne mě k sobě. Trošku se musím pohnout, protože už jsem celý dřevěný. Poté si opřu hlavu o jeho hruď a zavřu oči. V tom udeří další silný hrom...už zase a opět se rozklepu. Už se to nedá snášet. Rozbrečíím se, slzy se mi kutálejí po celém obličeji.

Katsu Susugi - 09. května 2010 00:01
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Znova se rozezní silná rána. Mitako se opět roztřese a tentokrát se i rozpláče. Pevně ho k sobě přitisknu. Netuším co dělat. Přiložím do ohně a potom mu nadzvednu tvář. Otřu mu slzy a opět ho políbím. Nesmí myselt na to, že je bouřka. Nemyslet na to, že se bojí. Zlehka ho hladím po zádech a líbám ho, dokud se nepotřebuje nadechnout.

Mitako - 09. května 2010 00:19
	soukromá zpráva od Mitako pro Přiloží do ohně a nadzvedne mi tvář. Otře mi slzy a políbí mě. Pohladí mě po zádech a líbá mě dál. Jsem moc nesmělý na to, abbych mu polibky oplácel, proto se jen nechávám líbat a snažímmse vyčíst mu myšlenky z očí.

Katsu Susugi - 09. května 2010 00:38
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Neoplácí mi polibek. Ale to nevadí. Dokud se nebrání, je to snad v pořádku. Něžně ho hladím po těle, ale jen po vrchní části. "Mitako-chan..." Zašeptám mu do ouška. "Co kdybychom si lehli? Potřebuješ si trochu odpočinout. A když ti to nebude vadit, klidně tě budu líbat dál, ano?" Zeptám se ho tiše a políbím ho zlehka na krk.

Mitako - 09. května 2010 00:44
	soukromá zpráva od Mitako pro Osloví mě a nabídne, jestli bychom si nelehli, že si potřebuji odpočinout a že mě pak bude klidně líbat dál. Pokývám hlavou a trochu se křečovitě usměji. Déšť venku neustále bubnuje, ještě že jsme schovaní a navíc Katsu zahřál mé zkřehlé tělo.

Minamoto Renzo - 09. května 2010 00:50

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vypadá to, že ho to baví a já jeho pomalou rychlost zvládám. Díky té pomalosti zjistím jeho základní postoj, taky způsob boje a dokázal jsem za chvili rozeznat, kam půjde jeho rána, i když byl rychlejší a rychlejší. Bylo to jako trénink a Nikko vypadá, že ho to baví. Jak se dostal do velmi slušné rychlosti, přípomínal mi mladé vojáky, kteří ještě nepoznali pravý boj, ale těšili se na něj. Uhnu před jeho dýkou, kterou spatřím kolikrát jen kousek ode mě. Párkrát se netrefím do chráničů, ale nezraní mě vážně, jen pár škrábanců na ruce. Ukončím to tak, že mu při jednom jeho výpadu zkroutím ruku a dýku mu seberu. Zadívám se na ní a Nikka pohladím po vlasech. "Výborně....tak ted to jídlo." a otočím se k němu zudy, přitom vykročím do našeho hotelu, abychom si tam dali snídani. Cestou si sundavám chrániče.

Katsu Susugi - 09. května 2010 02:22
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Na mou otázku opět přikývne. Usměji se a opatrně ho položím. Pod hlavu mu dám nějáké menčí hadry, co jsem našep už předtím a pořádně ho přikryju futonem. Přidám ještě do ohně. Obejmu ho i když vedle něj ležím. "Mám pokračovat?" Zeptám se tiše a pohladím ho po tváři. Konečně je chvíli klid.

Kurai Hideaki - 09. května 2010 02:35

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Promluví a já zastavím. Jsme už uvnitř domu. "Minaroto-sama?" zeptám se a je vidět, jak ve mně zatrne. Odmítne pomoc služebnictva, ale nijak to nevnímám. Minaroto. Ten co miluje krásné zahrady a chce krásné trofeje. I když je jím třeba člověk. Nedívám se na Mamoua. Nepotřebuji jeho odpověď. Začnu ze sebe svlékat oblečení. "Ty by jsi měl ale také. Nabídl bych ti, že ti s kimonem pomohu, ale jsem jen voják a navíc nechci, aby sis o mně myslel cokoliv špatného," zadívám se mu konečně do očí. Jsem vysvlečený do hakamy, takže může vidět mou vypracovanou hruď posetou různými jizvami.

Nikko - 09. května 2010 09:41

soukromá zpráva od Nikko pro Třu si ruku, kterou mi zkroutil a následuji ho. Usadíme se v salonku, kam nám pohledná žena v yukatě přinese jídlo. Trochu zaváhám, jestli to sníst, můj žaludek na takovou přemíru jídla není zvyklý, takže by mi mohlo být dost špatně. Ovšem po mém výkonu mi vyhládlo, takže se do něj přeci jen pustím. "A teď budeme dělat co?" zeptám se jen tak jakoby mimochodem, ale ve skutečnosti jsem celý natěšený. Život s tímhle chlapíkem mě vážně baví. Je to skoro i lepší, než ta svoboda předtím.

Mitako - 09. května 2010 11:28
	soukromá zpráva od Mitako pro Usměje se a položí mě, hlavu mi podloží a přidá do ohně. lehne si vedle mě a obejme mě. Když se zeptá, jestli má ještě pokračovat, chvíli váhám. Kouknu na něj a pokývám hlavou.

Minamoto Renzo - 09. května 2010 14:19

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Usadíme se a objednám bohatou snídani. Vidím, jak Nikko váhá, ale ještě ho pobídnu gestem, aby se do toho dal. Pustí se do toho a já ho pozoruji. " Nehltej....hladovka tě se mnou nečeká. Vychutnej si to a nabírej z jídla sílu." upozorním ho a sám se pustím do jídla. Zeptá se mě, co budeme dělat. " Viděl jsem tě v praxi a musím uznat, že kondičku máš dobrou a tak ti ukáži pak jen pár cviků, které budeš trénovat a taky tě seznámím s mým koněm a s tvými povinnostmi. Ted ale jez." a sám pokračuji v jídle. Dneska ho čeká náročný den.

Mamoua - 09. května 2010 15:30
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Ano, pana Minarota jsem potkal ve své zahradě, líbila se mu." pohlédnu na něj jak se začne svlékat, nabídne mne pomoc. "Nebojím a nemyslím si o vás nic zlého. To že jste voják z vás nedělá špatného člověka přeci." odpovím mu, hledím na jeho hrud, zcela mne pohlcuje, přistoupím k něm a pohladím jej po jedné jizvě na břiše. "Kde jste k ní přišel?"

Kurai Hideaki - 09. května 2010 15:50

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Minaroto-sama je můj velitel, generál,"pronesu ještě tiše. Pak si všimnu, jak sleduje mou hruď. Přejede po mé jizvě a já vydechnu a pootevřu rty. "Ta jediná není z boje. Je nejstarší. Z bod, kdy mne otec cvičil v boji. Je od jeho meče, který vedl on sám," ano. Otec se se mnou nepáral a tenkrát jsme to málem ani nepřežil. Zadívám se mu do očí. "Není zdravé mít na sobě mokré oblečení," řeknu tiše a začnu ho opatrně a něžně vyvlékat z kimona. Pak to ale nevydržím a přitisknu své rty na jeho.

Mamoua - 09. května 2010 16:04

soukromá zpráva od Mamoua pro "To je příšerné, váš otec byl tvrdý" odpovím mu, je to pro mě příšerné vědět že si toto zažil. Začne mne svlékat, ale políbí mne. Neodtrhnu jej naopak ručkama mu vjedu do mokrých vlasů, má je seplé, rozepnu je a jeho vlasy spadají kolem jeho obličeje. Je stále krásnější a krásnější. Odtáhnu se od jeho rtů a pozorně si jej prohlídnu, usměji se. "Já....je to pro mne nové" odpovím mu a zrudnu u toho, něco ve mě jej chce, tak strašně moc. Zakousnu se do rtu, stydím se.

Kurai Hideaki - 09. května 2010 16:14

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Mluví, že byl můj otec tvrdý. "Ne. Jen chtěl vychovat samuraje. Svého nástupce," pronesu trochu tvrdě. Nebral jsem to jako trest nebo týrání. Prostě to patřilo k výcviku a byla to moje chyba, že jsem to nestihl vykrýt. Vjede mi do vlasů a rozpustí je. Odtáhne se od mých rtů a pozoruje mne. Já pozoruji jeho tvář. Pronese svou obavu. Jen zakroutím hlavou. "Nechci na tebe spěchat. Zastavit mne můžeš kdykoliv,"řeknu mu, aby z toho neměl strach. Je tak krásný, když je v rozpacích. Pohladím ho po tváři. Znovu ho políbím a poté sjedu polibky na jeho krk. Něžně a pomalu. A stejně tak pomalu z něj sundavám mokré kimono.

Mamoua - 09. května 2010 16:22
	soukromá zpráva od Mamoua pro ročku zvážní, chápu jej. "Dobrá, gomen..." řeknu mu a vychutnávám si jeho polibky, kteými zahrnuje mé tělo. "Já si řeknu až budu chtít přestat" usměji se a ručkou pátrám po jeho těle, pomalu se přestávám ovládat, nevadí mne to...Je krásné cítit jeho horké rty na mé chladné prokřehlé a vlhké kůži, naskakuje mi husí kůže.

Kurai Hideaki - 09. května 2010 16:37

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Usměje se na mě a já cítím, jak bojuji se svou přirozenou pudovou divokostí a vášnivostí. Nechci ho ale vyděsit. Položím se s ním na futon a nechám ho na zádech pod sebou. Svlékám mu stále kimono a nakonec se dostanu k poslední vrstvě kimona. Položím mokré oblečení stranou. Pomalu rozevírám jeho kimona a ruka se mi skoro chvěje. Jeho krk zahrnuji polibky a pak sjedu na jeho klíční kosti.

Mamoua - 09. května 2010 16:43
	soukromá zpráva od Mamoua pro položí mne na futon a já cítím že se chvěje, jsem rád, nebot jsme se dost bál. olíznu si rty, a sleduji jej jak si poíná s mým kimonem, už ted jsou vidět obrysi mého tělo dost zřetelně. hledím na jeho poslední vrstvu šactva a nemohu si pomoct, natáhnu se k němu a chci jej sundat ale bojím se.

Kurai Hideaki - 09. května 2010 17:31

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vyedchnu trochu úžasem, když vidím obrysy jeho těla. Přejedu dlaní po jeho bokách ještě přes látku. Nechám mu chvilku tu poslední vrstvu. Je taky trochu mokrá. A mně to... dělá chutě. "Jsi nádherný,"zašeptám do jeho ouška a políbím jej. Všimnu si, že by se ze mě chtě sundat hakamu. Vezmu jeho ruce do svých a položím jeho dlaně na uzel pásku, popruhu od mojí hakamy.

Mamoua - 09. května 2010 21:03
	soukromá zpráva od Mamoua pro Hledím na něj, pohladí mne po bok ua mne to vzruší...snaží mse to vydržet, políbí mne a já se ocitám v jiném vesmíru, je tak úžasný. zašeptá mne do ucha já se málem zblázním štěstím. "Ty přeci také" Pohlédnu mu do očí a začnu jeho pásek rozvazovat.

Katsu Susugi - 10. května 2010 00:44
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Pozoruju Mitaka. Vypadá to, že chvíli váhá, ale potom přikývne. Skloním se tedy k němu a Pohladím ho po tváři. Potom zavřu oči a znova ho začnu něžně líbat a hladit. Sjedu na jeho ruce a přejíždím mu po paži. Vypadá to, že bouřka pomaličku odchází.

Kurai Hideaki - 10. května 2010 11:14

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Řekne mi, že jsem taky krásný a začne mi rozvazovat hakamu. Zalapu po dechu. Je vzušující vědět, jaký má o mě zájem. Pomalými pohyby odhalím jeho nahé tělo a přejedu prsty zlehka po jeho bříšku. Sjedu polibky přes hruď na jeho bříško a poté se dostanu k jeho rtům a vášnivě ho políbím. Prsty zlehka přejíždím po jeho bradavkách. Pokud se mu podaří svléknout ze mě hakamu, může zjisti, že z jsem napůl v pozoru. Nejen že je nádherný, ale také přitažlivý.

Mamoua - 10. května 2010 11:24

soukromá zpráva od Mamoua pro podaří se mne rozvázat hakamu a pohlédnu na jeho penis, celý zrudnu a dostan use do rozpaků, odkryje mé tělo, a začna laskat mé bradavky zažne mne to vzrušovat, což je dost vidět. Přitáhnu si jeho krásné a přitažlivé tlo. Začnu jej líbat na krku, mou důstojnost nahradil zvířecí pud. vím že je tak blízko ale pořád mi příde příšerně daloko, chci blíž , tisknuse k němu ale to nestačí...

Mitako - 10. května 2010 16:34
	soukromá zpráva od Mitako pro Skloní se ke mně a pohladí mě po tváři. Zavře oči a znova mě začne líbat a hladit. Sjede na mé ruce a přejíždí po nich. Nechávám se líbat a se zavřenýma očima vnímám Katsuův dech. Nesměle mu začnu polibky oplácet.

Kurai Hideaki - 10. května 2010 16:51

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Uvidím jeho rozpačitou reakci na mou erekci. Jen se pousměji. "Jsi prostě příliš přitažlivý,"zašeptám do jeho ouška. Přitáhne si mě a začne mne líbat na krku. Pohladím jeho tělo, které zbavím veškerého oblečení. Měl ve spodním kimonu ještě provlečené ruce. Na chvilku se oddálím a zadívám se pootevřenými rty a úžasem ve tváři na jeho tělo. Je to jen mžik. Ale ten pohled s emi už vryje do paměti. "Jsi krásný. Jako rozkvetlá sakury,"zašeptá do jeho ouška a políbím jej. Pak se věnuji jeho krku. Tisknu své tělo na jeho a prsty přejíždím po jeho stehně a podbříšku. Rozkroku s ezatím obezřetně vyhýbám.

Nikko - 10. května 2010 18:22

soukromá zpráva od Nikko pro Začervenám se, když mě pochválí. Radši skloním hlavu a tiše pokračuji v jídle. Jen doufám, že mě moc nepředře... Snad si uvědomuje, že je to vlastně má první pořádná práce a že bych si měl spíš pomalu zvykat. Ovšem ještě jsem pro něj vlastně vůbec nic neudělal a za to, jak se o mě stará, bych mu měl snad i lízat podrážky, aby to bylo vyrovnané. Když oba dojíme, zvednu se od stolu a čekám, než mě odvede.

Mamoua - 10. května 2010 18:25
	soukromá zpráva od Mamoua pro jeho lichotky mě dostávájí do rozpaku, celý se chvěji pod jeho doteky, a cítímpříjemný pocit v rozkroku, pohlédnu do svého rozkroku, celý zrudnu schovám si hlavičku pod jeden kus látky je mi příšerně trapně.

Minamoto Renzo - 10. května 2010 18:51

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Dojíme a Nikko vstane. Zavrtím hlavou a v klidu dopiji, nechám si to připsat na účet a vydáme se zpátky do zahrady, kde předtím trénoval s dýkou. Postavím se proti němu a rozhlídnu se, zda je to dost místa. " Takže ted budeš opakovat, co ti předvedu. A budeš to dělat dokola dokud neřeknu stop. Začneme jednoduchou sestavou, aby jsi protáhnul tělo a to budeš dělat každé ráno." řeknu mu, co ho ted čeká. Začnu předcvičovat a moje cviky jsou vážně jednoduché na zapamatování, ale protáhne se tělé tělo a Nikko může už během cvičení citit svaly, o kterých ani nevěděl. Jak si to zapamatuje, přestanu, a přistoupím k němu. Sleduji ho a upravuji ho, aby to cvičil pořádně.

Kurai Hideaki - 12. května 2010 10:48
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Sleduji pozorně jeho reakci. Nechci dělat něco, co by se mu nelíbilo nebo čím bych mu ublížil. Všimnu si, jak se zadívá do svého rozkroku a schová tvář pod kus látky. Povzbudivě se usměji a odkryji látku z jeho tváře. "Nic, za co by ses měl stydět," zašeptám do jeho ouška a olíznu jej. Zlehka přejedu prsty po jeho ztopořeném údu.

Mamoua - 12. května 2010 11:10
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jsem rudý jako ředkvička, odkryje mne látku z obličeje a zašeptá do auška. Zachvěji se když mne šádne do rozkroku. políbím jej, cítím se jako malé dítě, když si jde pro vysvědčení v první třídě. Napětím skoro nedýchám.

Katsu Susugi - 13. května 2010 00:17
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Mitako zavře oči a nechává se líbat. Nevadí mi to, něžně se mu věnuju a stále ho hladím. Po chvíli se mi začne polibky oplácet. Ještě více zjemním ty své abych ho nepolekal a on nepřestal.

Mitako - 14. května 2010 15:37
	soukromá zpráva od Mitako pro Své polibky ještě zjemní. Chci aby přidal...aspoň trošku. Obejmu ho svýma rukama a přitlačím si ho více na sebe. Chci, aby pochopil, že má dovoleno si se mnou dělat co chce.

Nikko - 19. května 2010 15:02
	soukromá zpráva od Nikko pro "Jak dlouho ještě?" zakňučím, když cvičíme už alespoň hodinu. Mám pocit, že všechny moje svaly popraskaly a odešly na výlet. Sice bych se na to nejradši vykašlal, ale se zatnutými zuby pokračuju dál. Jestli budu muset tohle dělat každý ráno, tak to asi dlouho nevydržím.

Katsu Susugi - 19. května 2010 22:26
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Docela mě překvapí, kdyřž se na mě Mitako natiskne. Překvapením dokonce otevřu oči. Ale jak vidím, jak mě líbá, zase je zavřu a líbám ho dále. Přitisknu svoje tělo ještě více na jeho. Začnu ho líbat vášnivěji a trochu nejistě přejedu po jeho boku.

Mitako - 19. května 2010 22:29
	soukromá zpráva od Mitako pro Přitiskne na mě své tělo ještě více a přejede mi rukou po boku... Zamrazí mě po zádech, lechtá to. Začíná mi být v tom futonu trochu horko, proto se trochu odkryji.

Katsu Susugi - 19. května 2010 22:32
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Cítím, jak se odkryje. Není mi zima, spíše mám starost o něj. Přeruším polibek. "Nachladneš..." Zašeptám tiše a políbím ho na krk a potom na ouško. Pohladím ho po tváři a potom se na něj zadívám. "Jsi nádherný..." Zašeptám tiše a začnu ho něžně líbat na krku.

Mitako - 19. května 2010 22:38

soukromá zpráva od Mitako pro Přeruší to a řekne mi, že nachladnu. "Je mi horko..." pípnu a sleduju ho. Políbí mě na krk a druhý polibek směřuje k mému uchu. Pohladí mě po tváři a zadívá se na mě. Řekne mi, že jsem nádherný. Začnu se červenat a uhýbám pohledem...dokonce dovedu vykouzlit malý plachý úsměv. "Arigatou..." Kouknu na něj rychle, a pak zavřu oči. Snažím se vnímat horkost jeho těla pouze pocitem.

Katsu Susugi - 19. května 2010 22:51
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Řekne mi, že mu je horko. "Dobrá, ale stejně budu dávat pozor ať nenachladneš." Usměju se na něj tiše. Zčervená a uhne pohledem, dokonce se pousměje. Je tak ještě nádhernější. Zavře oči. Zlehka ho na ně políbím. Potom moje ruka opatrně přejede po jeho hrudi a zlehka tak odhalí kimono co má na sobě. Znova ho začnu líbat na krku a lehce sjedu na kliční kost.

Mitako - 19. května 2010 22:56
	soukromá zpráva od Mitako pro Když zavřu oči, zlehka mě na ně políbí. Zlehka přejede rukou po mé hrudi a trochu odhalí to kimono co mám na sobě. Líbá mě na krku a sjede níž.

Katsu Susugi - 19. května 2010 23:08
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Znova ho začnu líbat na rty. A znova je to vášnivější. Omylem se rozkrokem ootřu o jeho nohu a on může cítí, jak se vzrušuju. Zajedu rukou kousek pod jeho kimono a tentokrát ho pohladím po hrudi a zlehka přejedu přes levou bradavku.

Mitako - 19. května 2010 23:12
	soukromá zpráva od Mitako pro Znova mě začne líbat na rty, tentokrát vášnivěji. Když se svým rozkrokem otře o mou nohu, cítím, že je trochu vzrušený. zajede rukou kousek pod kimono a když se dotkne bradavky na mém rozpáleném těle, intenzivněji vydechnu a je mi ještě větší horko.

Katsu Susugi - 19. května 2010 23:17
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Uslyším jeho vydechnutí a zní to naprosto nádherně. Rozzvážu jeho kimono a sjíždím rukou níž. Přes hruď na bok a stehna. Nakonec ale vjedu zpátky na vnitří stranu jeho stehen a na třísla. Něžně ho tam chvíli hladím než přejedu přes jeho rozkrok . Pozoruju a vnímám jeho reakce a přitomho dál něžně líbám aby se mu to co nejvíce líbilo.

Mitako - 19. května 2010 23:26
	soukromá zpráva od Mitako pro Rozváže mi kimono a sjede rukou níž. Přejede přes hruď a stehna. Když vjede rukou na vnitřní stranu stehen a třísla, začínám být pomalu vzrušený. Chvíli mě tam hladí a pak přejede rukou přes rozkrok. Znovu vydechnu, tentokrát ovšem více nahlas. Když mě začne Katsu znovu něžně líbat, rukou ho chytím ve vlasech.

Katsu Susugi - 19. května 2010 23:34
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Lehce hladím jeho penis a jeho stehna. Moc dobře jsem slyšel jeho vydechnutí a dost mě potěšilo. Vjede mi prsty do vlasů a tak vniknu jazykem trochu hlouběji do jeho úst.

Mitako - 19. května 2010 23:41

soukromá zpráva od Mitako pro Lehce hladí můj penis a stehna. Chvěji se a rychle oddechuji. Katsu zajede svým jazykem hlouběji do mých úst a mě už dochází dech. Na chvíli se odtáhnu pro kyslík a v tu ránu vydechnu nahlas několikrát za sebou. Přitáhnu se zpátky ke Katsuovi a oplácím mu vášnivě jeho polibky, které mi předtím věnoval. Rukou ho trochu zatahám za vlasy a stále ho líbám. Chvilkami trošku více nahlas vydechnu.

Katsu Susugi - 19. května 2010 23:48

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Cítím, jak se chvěje,ale vím že tentokrát to není strachem z bouřky. A to mě těsí. Po chvíli se odtáhne. Nedostával se mu vzduch. Skloním se tedy a líbám ho tu chvíli na krk a přiotom poslouchám, jak vzdychá. Už jeho hlas samotný mě dost vzrušuje. Potom si mě ale přitáhne zpátky a sám mě začne líbat. Sám , byť tiše, dávám najevo jak se mi taková jeho přitomnost líbí. Moje prsty zlehka obejmou jeho penis a ačnu ho pomalu honit.

Mitako - 19. května 2010 23:54
	soukromá zpráva od Mitako pro Jeho prsty zlehka obemknou můj penis a začne mě honit. Lehce kousnu do jeho rtu a při každém jeho pohybu rukou trošku víc stisknu, ruce mám povně zakleslé v jeho vllasech a moje hruď se rychle zvedá a zase klesá.

Katsu Susugi - 20. května 2010 00:05
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Ucítím, jak zkousne můj ret a tahá mě za vlasy. Ale jenom lehce. Tiše zavzdychám. Myslím, že to zabolí trochu více až vyvrcholí. Začnu rukou pomalu zrychlot a rty sjedu na jeho krk, kde ho líbám, dokud si mě sám zase nepřitáhne Ale pro teď chci chvíli slyšet jeho hlas.

Mitako - 20. května 2010 00:10

soukromá zpráva od Mitako pro Pomalu zrychluje a jeho rty se přesunou na můj krk. Vím, žee vyvrcholení příde, ale budu se snažit tuhle chvíli co nejdál oddálit. To co tď prožívám je dokonalé a nechci, aby to tak rychle skončilo. Přece jenom při tempu, kterým přejíždí po mém penisu vzdychám každou chvíli a křečovitě svírám jednu ruku v pěst, druhou si přitáhnu Katsua zpátky k sébě a začnu ho znova divoce líbat, přitom skoro do každého polibku vzdychám.

Katsu Susugi - 20. května 2010 00:20
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Poslouchám jeho nádherné vzdychy a vnímám, jak se jeho tělo napíná, když se snaží svůj vrchol oddálit. Po chvíli si mě přitáhne znovu k sobě a opět mu oplácím polibek. Stejně divoce jako líbá on mě. Moje prsty vyjedou na špičku jeho penisu a začnu ho chvíli dráždit tam, než ho znova začnu honit.

Mitako - 20. května 2010 00:28
	soukromá zpráva od Mitako pro Přejede palcem na špičku penisu. Chvíli mě dráždí a pak znova sjede na celý. Myslím, že už to dlouho nevydržím. Jestli začne ještě zrychlovat, nestihnu ani mrknout. Jak se postupně čím dál více blížím k vrcholu, zakláním hlavu a kapičky potu mi stékají za krk.

Katsu Susugi - 20. května 2010 00:33

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zaklání hlavu, z jeho pohybů cítím, jak je blízko vrcholu. Začnuho líbat znova na krk a potom se nakloním k jeho oušku. "Klidně si zavzdychej..." Zašeptám tiše a zlehka zkousnu jeho lalůček. Chci ho nechat ať si svůj vrchol prožije naplno...hlasitě. Ale jestli chce, začít líbat mě může kdykoliv. Potom si ještě chvíli znova hraju s jeho špičkou, než ho začnu docela rychle honit.

Mitako - 20. května 2010 00:50

soukromá zpráva od Mitako pro ZAšeptá mi do ucha, ať si klidně zavzdychám a zkousne mi lalůček. Písknu ve vzdychu. Po chvilce si znovu hraje se špičkou mého penisu a cítím, že každou chvíli to příde. Zatínám prsty v pěst a hlasitě vzdychám, nechávám svým emocím volný průběh. Začne mě honit rychlím tempem, který mě přivádí k vrcholu. Lehce se prohnu v zádech a siln zakloním hlavu. Zavzdychám, tedy vlastně zakřičím a slast se mi rozlévá v celém těle. Dolehnu zády zpátky na zem a rychle oddechuji. Po nějaké době vzhlédnu okem ke Katsuovi a přitáhnu si ho k sobě. Nechci, aby to tak rychle vyprchalo, proto ho začnu znovu líbat, tentokrát si chci pohrát s jeho jazykem. Po chvíli ale přestanu a uvědomím si, že jsem při svém vyvrcholení musel obšťastnit nejedno místo v mé blízkosti

Katsu Susugi - 20. května 2010 00:50

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Už na moje zašeptání zareaguje. Pousměju se. Potom sevře moje vlasy a začne vzdychat. Nechává se unášet pocity a to mě neobyčejně vzrušuje. Prohne se a zakloní hlavu.Zlehka přisaju rty na jeho krk. Z jeho úst se line hlasitý sten a já ho vnímám jako rajskou hudbu. Úžasné. Oddechuje a já ho chvíli jen hladím po vlasech a pozoruju ho. Podívá se na mě a přitáhne si mě aby mě znova začal líbat. "Očistím tě. Jenom moment." Usměju se na něj, když mě přestane líbat a potom ho začnu čistit cípem své yukaty. Pro jistotu ještě přiložím do ohně. Potom se k němu nakloním a znova ho něžně políbím a pohladím po vlasech.

Mitako - 20. května 2010 00:56
	soukromá zpráva od Mitako pro Očistí mě cípem yukaty a přiloží do ohně. Poté se ke mě přikloní a políbí mě. Pohladí po vlasech. "Arigatou gozaimasu. Tohle vám oplatím Katsu-san. Kdykoliv budete chtít." řeknu a obejmu ho silným stiskem.

Katsu Susugi - 20. května 2010 01:00
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Obejme mě a poděkuje. Zakroutím hlavou, pohladím ho po tváři a usměju se. "Za tohle se něděkuje. A sám jsem už dost velkou odměnu dostal, takže mi nic oplácet nemusíš. Stačí mi ještě polibek na dobrou noc, kdybych mohl dostat." Usměju se na něj a zavážu mu kimono. Zřejmě tu už dneska přespíme, protože ačkoliv bouřka přestala, venku stále ještě prší.

Mitako - 20. května 2010 01:02
	soukromá zpráva od Mitako pro Věnuji mu jemný polibek na dobrou noc. "Oyasumi" řeknu a usměju se na něj. Zavřu oči a začnu přemítat nad tím vším, co se tu dnes odehrálo. Mám pro to několiv slov. Bylo to to nejlepší, co jsem kdy doposud zažil.

Katsu Susugi - 20. května 2010 01:08
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Dostanu polibek, který mu jmně oplácím. "Oyasumi." Popřeju mustejně jako on mí a něžně ho obejmu. Pořádně nás přikryju a ještě naposledy zkontroluju oheň. Leží k němu blíže, takže vím, že mu bude teplo. Potom se položím vedle něj a pomalu usínám s nádhernýma vzpomínkama na krásný večer s překrásným klukem...s ním.

Minamoto Renzo - 20. května 2010 07:09

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Cvičí a knučí, že chce skončit. Upravím mu ruku, aby jí držel pořádně. " Ještě třikrát dokola a máš konec. Tak se snaž." a jak udělá tři sestavy zasebou, dám mu to udělat ještě jednou a pak ho zastavím. Přistoupím k němu. " Máš cvičit tak, aby to bylo pořádně a zapamatuj si, že nikdo nebude milostivý, i když budeš prosit. Naopak plno lidí přtvrdí. A tak prošení o skončení vypust, protože to nepomůže a jen ti to zhorší. Lepší je zatnou zuby a pokračovat. S každým cvikem může přijít mé dost." upozorním ho a pak se otočím. " Jdeme se opláchnout, tvé svaly potřebuji regeneraci a na to je tady ta lázen skvělá." a odvádím ho do lázní, aby si tam mohl odpočinout po tréninku. Nyní tam bude i klid na promluvu a seznámení ho s úkoly ústně.

Kurai Hideaki - 20. května 2010 20:06

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Políbí mě. Je nádherný, když se takhle červená. Začnu zlehka hladit jeho penis a stiskávat jeho žalud. Pak jej vezmu do dlaně a stáhnu mu z žaludu kůžičku. Začnu hladit místo pod jeho špičkou v místě, kde byla kůžička nahrnutá. Nejcitlivější oblast na celém údu. Mezitím lačně líbám jeho rty. Mé polibky jsou vášnivější a vášnivější. Nakonec vezmu jeho penis do dlaně a začnu ho zlehka honit a mnout v ruce. Najdu si znovu jeho rty a chtivě jazykem prozkoumávám jeho ústa.

Mamoua - 20. května 2010 21:35

soukromá zpráva od Mamoua pro Celý se prohýbám, jeho dráždění mne přemistuje úplně do jiného vesmíru. polibky mu chtivě oplácím. Tohoto muže mám vryté už pěkně hluboko pod kůží, hned tak se jej nehodlám vzdát ikdyž vím že budu muset. Ale pro tudle chvíli je jenom můj. Přisunu se k blíže k jeho tělu a ručkou po přejedu po vnitřní straně stehen, která vždy po pár centimetrech zlehka zmáčknu. Nedoknu se jeho penisu ovšem, vždy kroužím kolem něj nebo jedu zpátky ke kolenům.

Kurai Hideaki - 20. května 2010 23:20

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vzrušeně vydechnu, když přejede rukou po vnitřní straně mého stehna. Dráždí mě a nedotýká se mého údu. Nepřestávám ho ale lačně líbat. Je nádherný. A mám pocit, jako by v tuto chvíli bušilo mé srdce jen pro něj. Zároveň ale nevím, co si mohu dovolit a co ne. Sjedu opatrně k jeho otvoru a začnu kolem něj kroužit. Občas na dírku zatlačím. Sleduji pozorně jeho reakci a vnímám jeho tělo, abych mohl kdykoliv přestat, bude-li si to přát nebo mu to bude nepříjemné. Sjedu polibky na jeho krk a bradavky.

Mamoua - 21. května 2010 20:10
	soukromá zpráva od Mamoua pro Vzrušeně oddechuji do jeho auška, jakmile se doktne prstem mého otvoru uleknu se. "Hide-sama, já....mám strach trošku."šeptnu mu do auška potichounku. znovu přitlačí a já se prohnu návalem rozkoší. Ve vzduchu je cítit vůně sexu, jeho rozpálené tělo mě šíleně přitahuje a jí nechci nic jiného než jej.

Kurai Hideaki - 21. května 2010 20:16
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Uvidím, jak se lekne a přizná, že má strach. Zadívám se do jeho tváře. Zhluboka oddechuji vzrušením. Políbím ho na rty. Ne. Nemá cenu to lámat přes koleno. "Nechci, aby ti něco takového ublížilo," zašeptám do jeho ouška a olíznu jej. Hladím ho kolem otvoru a mačkám, ale nevnikám. Jen se ho snažím uvolnit. Polibky sjedu níž a začnu jazykem olizovat jeho penis.

Mamoua - 21. května 2010 21:06
	soukromá zpráva od Mamoua pro Zajedu mu ručkou do vlasů. "Věřím ti" šeptnu mu do auška, olízne mne špičku penisu a já jej chci stále víc a víc. Cítím jeho doteky, jeho vůni, jeho vzrušení a působí to na mne jako droga. Zkousnu si dolní ret a sténám, zkousnutím rtu se to snažím utlumit.

Kurai Hideaki - 22. května 2010 15:39

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Když mi řekne, že mi věří, jen přikývnu. Naberu na své prsty co nejvíce slin, aby ho to příliš nebolelo, a vniknu do něj jedním prstem. Hned na to ho uvnitř jeho těla krčím. Olíznu jeho baradavku a zlehka se do ní zakousnu. Lačně ho políbím na rty. Je nádherný a chci ho. Ale... poprvé krvácejí i muži. Svalstvo okolo otvoru na něco takového není zvyklé. Někteří krvácejí méně, někteří více. Proto ho musím pro sebe dobře připravit. Přisknu se na něj více svým tělem. Líbám jeho krk a nepřestávám se věnovat jeho tělu. Vracím se rty na místa, která s emu líbila. Během toho přidám druhý prst. Dlouho si harji s jeho tělem a roztahuji jeho dírku, aby pro něj můj vstup nebyl nepříjemný. Intenzivně zasypávám polibky jeho tělo a nenechávám ho vychladnout. A tak je čím dál tím víc rozdrážděnější. Nakonec si nadzvednu jeho pánev a zadívám se na něj. Lačně ho políbím na rty a začnu do něj pronikat. V polovině své délky mu dám malou pauzu na to, aby to mohl prodýchat a pak pokračuji. Zavzdychám do jeho ouška, jak jsem v něm celý.

Mamoua - 22. května 2010 16:48
	soukromá zpráva od Mamoua pro Heaje si s mým tělem a pro mě je to neprosto úžasný zážitek, když pro mne proniká stéče mi několik slz po tváři. Vnímám jej je to úžasné, ale i bolestivé. Vzdychá mne do auška, mám z toho husí kůži. Sténám mu do auška a užívám si jej, deru ze sebe jeho jméno a chci jej stále víc a víc...

Kurai Hideaki - 23. května 2010 14:47

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Setřu mu slzy, které vytečou z jeho očí. Snažím se, aby to pro něj nebylo nepříjemné. Políbím ho na tvář, na koutek úst a nakonec na samotné rty. Nadzvednu si jeho pánev více a vnikám do něj o něco hlouběji. Sténá mé jméno a mě to poměrně dost vzrušuje. Vezmu do ruky jeho penis a zčnu jej honit. Skláním se k němu. Kolem nás je vodopád mých opravdu dlouhých havraních vlasů. "Mamo-kun," zašeptám vzrušeně do jeho ouška.

Mamoua - 23. května 2010 16:09
	soukromá zpráva od Mamoua pro Vniká do mne stále hloub a hloub, je to pro mne vrchol blaha. Ale jakmile se dotkne mého penisu a zašeptá mi mé jméno do ucha cítím že to již moc dlouho nevydržím. Hladím jej ve vlasech a divoce jej líbám. Stála rychleji a prudčeji přirážím proti jeho telů.

Kurai Hideaki - 23. května 2010 16:23

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Divoce mne líbá a hladí. Vzrušeně vydechnu. Držím se, abych nevyvrcholil dřív než on. O to více ho drráždím. Naráží se na mě sám a na to, že je to jeho poprvé je... skvělý. Zavzdychám do jeho ouška. Sjedu polibky na jeho krk a líbám jej. Mé přírazy jsou už poměrně rychlé, ale to, jak ho honím je rychlejší. Vnímám jeho vůni. TO ak se naše těla harmonicky proplétají. Vnímám to spojení, pouto mezi námi, co začíná být pevnější. Zrychleně dýchám a vnímám Mamo-kunův hlas, pohyby jeho těla... Je to nádherné.

Mamoua - 23. května 2010 16:28

soukromá zpráva od Mamoua pro Vnímám to sam jako on a je to úžasné, přiznám si že jsem do něj asi blázen. přidává na intenzivitě a já vím že už to dlouho nevydržím, naposledy se na něj divoce přirazím, je ve mne celý a já cítím škubání ve svém penise, což je pro mne něco naprosto nového, je to úžasný pocit když vyvrcholím. chvíli trvá než se dostanu předcházející extáze. Když se vzpamatuji a pohlédnu na paseku, na jeho hrudi způsobenou mnou, zastydím se.

Kurai Hideaki - 23. května 2010 18:00

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Ucítím, jak se na ně více naráží. Zavzdychám a skoro zasténám a jen tak tak se udržím. K mému štěstí vyvrcholí. Lačně ho políbím a ještě několikrát do něj vniknu, než vyvrcholím sám do něj. Tlumeně mu zasténám do ouška. Jeho pánev je nadzvednutá tak, že mě svým spermatem při svém vrcholu zasáhl minimálně. Za to ne docela poškrábal. Pod tou změtí krásných pocitů jsem to ale nepostřehl. Mám jako voják vyšší práh bolesti. Udýchaně se zadívám na Mamo-kuna a pomalu z něj vysunu svůj penis. Položím se vedle něj a dostanu se k jeho oušku. "Aishiteru,"zašeptám, "od první chvíle, co jsem tě spatřil."

Mamoua - 23. května 2010 18:05
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Já tebe taky Hide-san...až se toho bojím"políbím jej a hladím jej po škrábancích, abych mu to vynahradil. políbím jej na jednotlivá místečka kam jsem jej škrábnul, ošetřuji jej jako květinu ve své zahradě.

Kurai Hideaki - 23. května 2010 19:03
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Řekne, že mě taky miluje... a ten přídavek chápu. Cítím to stejně. Protože vím, že jednou se naše cesty budou muset rozejít. Sevře se mi z toho mírně hruď. Pohladím ho po vlasech a přivírám oči. Užívám si jeho péči, jako bych byl jeho zahradou. Když políbí každé poškrábané místo, zvednu si k osbě jeho tvář a políbím ho.

Mamoua - 23. května 2010 19:25
	soukromá zpráva od Mamoua pro Políbím jej. "Jsi nádherný" pohladím jej po tváři a nespustím z něj zrak. přitulím se k němu a slyším bít jeho srdce, hraju si s pramenem jeho vlasů. je to úžasný pocit.

Kurai Hideaki - 23. května 2010 19:47
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Oplácím mu polibek. Přivřu oči, jak mne pohladí po tváři a chytím ho za ruku a políbím do dlaně. "Ty ještě nádhernější a krásnější," odpovím mu směle. Pohladím ho po zádech a nechám ho hrát si s mým pramenem vlasů. Užívám si chvíle s ním.

Mamoua - 23. května 2010 19:56
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Děkuju, chci aby se zastavil čas" šeptnu, schoulím se mu do náruče a hledím mu do očí. "Bojím se že bude válka, že se něco stane a ty mi odejdeš, jednou se tak stane a já nechci abys mi odešel" povím mu co mnetrápí a v očímch se mi leskne slza.

Kurai Hideaki - 23. května 2010 21:09
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Nemysli na to," zašeptám a pohladím ho konejšivě po zádech. Ona je válka. A toto je jediné místo v naší zemi, kde se neválčí. Políbím ho do vlasů. "Půjdeme si dát v dešti lázeň? Mám chuť dělat šílené věci," zasměji se.

Mamoua - 23. května 2010 21:59
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Moc rád, chci s tebou dělat šílené věci Hide-san" odpovím tiše a políbím jej. Zamručím když musím vstát. Nechci se od něj hnout. Políbím jej na tvář a pomaloučku se oblékám. Několik pramenů mu dám za ucho a usměji se. Jeho rty me lákají k polibku.

Kurai Hideaki - 23. května 2010 22:29
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zasměji se, když odpoví, že chce se mnou dělat šíleníé věci. Hodím na sebe yukatu a pomůžu s tou jeho. Chytím ho pak za ruku a vyběhnu s ním k lázni. Cítím se.. volně.. svobodně. Usmívám se.

Mamoua - 23. května 2010 22:55
	soukromá zpráva od Mamoua pro Doběhneme do lázní usměji se a přitáhnu si jej, políbím jej. Je to vzrušující, být tu s ním. Je naprosto dokonalí. "Jsi úžasný, Nevím co bych bez tebe dělal" Šeptnu mu do auška a sundám ze sebe yukatu, vlezu si do lázně a čekám kdy přijde ke mě.

Kurai Hideaki - 23. května 2010 23:22
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Nikdo venku není a na nás padá sytý déšť a občas se objeví blesk nebo zahřmí hrom, ale už docela daleko. Vlezu si za ním do lázně. "Nejsem úžasný. To ty," oplatím mu zašeptání a políbím ho na krk.

Mamoua - 23. května 2010 23:40
	soukromá zpráva od Mamoua pro sednu si mu na klín a políbím jej na bradu. Nechci aby tato noc sončila..jenže nam ne padá únava. Nedám to na sobě znát. Přitulím se k němu a hladím jej po hrudi. Jeho jizvy me pořád fascinují, kolik bolesti vytrpěl aby žil. Stále nenávidím válku ale tohoto vojáka miluji více než-li jakoukoliv květinu z mé zahrady.

Kurai Hideaki - 29. května 2010 12:15
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Políbí mě na bradu. Přivřu oči a vnímám déšť, který pomalu přestává. Hladím celou dobu jeho záda. Pak ho políbím ho vlasů, vstanu a zabalím ho i mě do yukat. "Čas na jídlo a na spánek," pronesu a pousměji se. A tak se vydám s Mamo-kunem v náručí k němu domů.

Mamoua - 29. května 2010 12:36
	soukromá zpráva od Mamoua pro Políbí mne do vlasů a obleče. Nese mne do domu, usměji se a přitisknu k jeho tělu. "Budeš spát semnou....prosím?" zašeptám svojí prosbu směrem k Hidemu... Dojdeme na pokoj a stále čekám na odpověd přitahuji si jej k sobě a přitisknu své rty na jeho.

Nikko - 01. června 2010 13:12

soukromá zpráva od Nikko pro Jdu za ním, sotva se vleču. Ale když se na mě otočí, tak samozřejmě dělám, jak báječně jsem se to protáhl a že už se těším na zítřek, až si to sjedu znova. Rozkošnicky se protáhnu v horké vodě - přesně tohle jsem potřeboval! Skoro i cítím, jak se mi svaly uvolňují. Blaženě si zívnu. Nejradši bych tady strávil celý den. Už je to hrozně, hrozně dlouho, co jsem byl naposledy v lázni. Trochu znervózním, když se rozhlédnu a zjistím, že jsme tady sami. Myslím, že bych byl raději, kdyby tu bylo ještě pár lidí, ale takhle je tu hrozné ticho a ticho já nemám rád. Zahledím se na Renza, který si lázeň nejspíš taky vychutnává. Doufám, že něco řekne, jinak se z toho ticha asi zblázním. Nejradši bych ho porušil sám, ale nenapadá mě nic, co bych mohl říct a taky si nejsem jistý, jestli by bylo vhodné, abych konverzaci započal já.

Minamoto Renzo - 02. června 2010 11:18

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vidím moc dobře, jak ho to dostalo a cítí se asi po výprasku nejméně dvou chlapů, ale jeho tělo si za pár měsíců zvykne a příjde mu to pak úplně jednoduché. Vím, že jsem byl sice mladší, ale podobný stavy jako on. Vlastně tímto si musí projít každý voják. Dojdeme do lázní, kde jsme sami. Jsem rád, svléknu se a položím se do lázně. Katanu si dám k ruce a pak zakloním hlavu a odpočívám. Nechám své dlouhé vlasy plavat po hladině. Jen krátce se podívám na Nikka, ale ten si to užívá a nejspíše by ted tady i usnul, aby si odpočinul. Po chvili prolomím ticho. " Tak jsi si prošel rozcvičkou, později se k tobě přidám taky. Po rozcvičce by měla být lázen, pak si dáme jídlo a vydáme se vždy ven. Tam ti ukáži, jak se starat o mého koně, ale musí si na tebe zvyknout. A až se vrátíme, v pokoji ti ukáži, jak se starat o zbran a to můžeš dělat i s tou tvojí dýkou. Je to čepel podobná, i když mé čepele jsou kvalitnější. Oboje však potřebují údržbu a péči. ...tak ted si odpočin, pak si vememe jídlo a vyrazíme...snad nebude pršet. Máš nějaké otázky?" zeptám se a dívám se na něj, vlastně ho pozoruji. Ted má možnost se mě ptát na co chce a bez ostychu, jsme tu sami a tak mu můžu říct víc, než kdyby tu byl ještě někdo.

Kurai Hideaki - 02. června 2010 19:12
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Přitiskne se ke mně a položí miotázku, zda s ním budu spát. Pousměji se a přikývnu. "Ale je na spánek ještě brzy, nemyslíš?" usměji se na něj a cítím, že mám hlad. Pohladím ho po vlasech a podám mu jeho suché oblečení. Sám se vyvléknu z yukaty. Pohlédnu ven. Déšť pomalinku ustává, je večer.

Mamoua - 22. června 2010 10:19
	soukromá zpráva od Mamoua pro zčervenám a pohlédnu mu do očí,celý se třesu nadcházejícím vzrušením. "Plně souhlasím" Přemýšlím a hledím na ustávající déšt, jo až děsivé.

Mizutoshi - 22. června 2010 18:14
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Máte další den, chlapi. Předpověď počasí: Slunečno, sem tam duha. Have a nice day a užijte si dovolenou XD *zhráblo mu*

Mizutoshi - 22. června 2010 18:14
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Máte další den, chlapi. Předpověď počasí: Slunečno, sem tam duha. Have a nice day a užijte si dovolenou XD *zhráblo mu*

Mitako - 22. července 2010 00:41
	soukromá zpráva od Mitako pro Přikryje nás, to už ale moc nevnímám, citím jenom teplo sálající z jedné strany od ohně a z druhé od Katsua...pomalu usínám s příjemným pocitem

Katsu Susugi - 22. července 2010 00:49

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zlehka ho hladím po tváři. Tedy ještě než usnu. Potom ho už jenom něžně objímám a zahřívám. Když se ráno vzbudím, oheň už je až na řeřavé uhlíky uprostřed, vyhaslý. Opatrně, baych ho neprobudil, vstanu a přiložím. Potom zkontroluju naše oblečení, které už naštěstí stihlo jakž takž proschnout. To jeho více, dal jsem ho blíže k ohništi. Obleču se do svého oblečení a potom se k němu zase položím. Raději už ho neobjímám, jenom zlehka hladím. Netuším jaká bude teď ráno jeho reakce.

Mitako - 22. července 2010 00:53
	soukromá zpráva od Mitako pro Tule noc se mi asi nic nezdá. Když se ráno probudím, ucítím něčí ruku. Pomalu rozmžourám oči a kouknu před sebe. Během chvilky si vybavím, co se včera dělo. Hned zrudnu..."Ohayo..." šeptnu, ale kdybych se mu kouknul do očí, nejspíš bych puknul...

Katsu Susugi - 22. července 2010 00:57

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Probudí se a na krátko se na mě zadívá než zrudne. Tiše mi popřeje dobré ráno. "Ohayo." Popřeju mu nazpátek a zářivě se usměju. "Potěším tě...máš suché oblečení, klidně se můžeš obléct." Pousměju se a ukážu mu směrem k ohni, který už zase plane v ohništi. Potom to nevydržím, protože to že mi popřál dobré ráno a jak zčervenal, beru jako dobré znamení, sehnu se a políbím ho na čelo.

Mitako - 22. července 2010 01:01
	soukromá zpráva od Mitako pro Když řekne, že mám suché oblečení, usměju se, konečně se budu moct oblíct. Sehne se ke mě a políbí mě na čelo. chytnu se za své zrudlé tváře, které jsou od toho zrudnutí horké...nejradši bych se propadl do země...přikryju si oči a koukám na něj skrz škvírky mezi prsty...

Katsu Susugi - 22. července 2010 01:03
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Usměju se na něj. Jeho reakce je děsně roztomilá. "Tak se převleč, nebudu se koukat." Pobídnu ho a otočím se k němu zády.

Mitako - 22. července 2010 01:18
	soukromá zpráva od Mitako pro usmějje se a řekne, abych se převlékl, že se nebude koukat...otočí se zády, vstanu a odcupkám k mému oblečení. občas se juknu, jestli se nekouká. všechno to na sebe rychle navlíknu, pak se posadím vedle něho zpátky

Katsu Susugi - 22. července 2010 01:20
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Po celou dobu co se převlíká se opravdu ani jedno nekouknu. ale nebudu zapírat a říkáat, že mě to nelákalo. To zase jo. Ale ovládl jsem se. Nakonec se posadil tam kde předtím a to byl signál pro mě. Otočil jsme se a usmál se na něj. "Tak co? Nejspíše chceš co nejdříve do města, že?" Pronesu s vlídným úsměvem.

Mitako - 22. července 2010 01:23
	soukromá zpráva od Mitako pro Usměje se na mě a řekne, že chci nejspíše do města... To je na vás, nevadí mi být ani tady ani tam. úsměv mu oplatím, naštěstí červenání už trochu mizí...

Katsu Susugi - 22. července 2010 01:25
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Řekne mi, ž emu nevadí být tady a že je mu to vlastně jedno. "Teda...copak ty nemáš hlad? A tady toho moc není, co bychom tu mohli dělat." Usměju se na něj, aleže bych tou větou na něco narážel jasné není.

Mitako - 22. července 2010 01:28
	soukromá zpráva od Mitako pro "Hlad nemám, ale vy asi ano...je to na vás, kam chcete jít, rád sse přizpůsobím." řeknu a usměju se.

Katsu Susugi - 22. července 2010 01:31
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro "Jsem samurai...malý hlad ještě nikdy nikoho nezabil. Takže to nechám na tobě. Klidně tu můžeme ještě chvíli lenošit než půjdeme do města." Navrhnu mu a zlehk aho pohladím po vlasech. Zadívám se do jeho roztomilé mladičké tváře. Připadám si jako úchyl.

Mitako - 22. července 2010 01:33
	soukromá zpráva od Mitako pro Navrhne, že bychom tu mohli ještě chvíli zůstat. Pohladí mě po vlasech a podívá se na mě...znova zrudnu...iieeee...připadám si jak medůza... znovu si chytnu tváře do dlaní a snad věřím, že tím dotykem je znovu zbarvím do přirozené barvy."Tak...můžeme tu ještě chvíli být."

Katsu Susugi - 22. července 2010 01:36
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Znova zčervená a schovává si tváře. Je to vskutku roztomilé. Zlehka si ho přitáhnu blíže a potom se sám položím na podlahu. Jeho sebou netáhnu. "Mitako-chan....copak se děje?" Zeptám se ho tiše.

Mitako - 22. července 2010 01:41
	soukromá zpráva od Mitako pro přitáhne si mě blíž, pak se položí na podlahu. Zeptá se, co se stalo... "Nic se nestalo..." jenom se červenám, protože se cejtim trapně, nic víc...

Katsu Susugi - 22. července 2010 01:43

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Řekne, že se nic nestalo. Upřímně jsem ani nic nečekal. Po chvíli otevřu oči a zadívám se na něj. Trochu se k němu nakloním a potom natáhnu prst a dotknu se jeho krku. Několikrát po něm přejedu. A potom znovu. Se soustředěnějším výrazem a rychleji. "Máš tu nějáký flíček...ups...asi jsem to v noci přehnal...." Nejdřív ho upozorním,a le nakonec vyhodnotím situaci jinak a rozpačitě se na něj zadívám. Nejhorší je to, že to nemá jak zakrýt.

Mitako - 22. července 2010 01:46
	soukromá zpráva od Mitako pro Nakloní se ke mě a prstem přejede několikrát po mém krku. Pak mi řekne, že mám na krku flíček, že to v noci přehnal, tak te´d musim vypadat jak červená sasanka...usměje se na mě a já mu svůj zářivě rudý usměvavý obličej oplatím. Potřeboval bych najít nějaký špuntík, kterým bych to vypustil a dostal normální barvu...rukou si přejedu na to místo

Katsu Susugi - 22. července 2010 01:52
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Usměje se a zrudně téměř do červena. Trochu mě překvapí, když nezačne vyvádět, ale beru to jako dobré znamení. Dotkne se toho míst a já ho zlehka pohladím po tváři a přitáhnu si jí trochu blíž. Ale kontroluju jeho reakce.

Mitako - 22. července 2010 01:54
	soukromá zpráva od Mitako pro pohladí mě po tváři a přitáhne si ji blíž...kouknu sena něj a jenom čekám, co bude dělat, třeba nechce dělat věci, co mě hned napadnou, jelikož já na nic jiného sám vlastně ani nemyslím... bože a zase na to myslim, asi si dám facku.

Katsu Susugi - 22. července 2010 01:57
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Usměju se na něj a potom už přivřu oči a zlehka ho políbím. Ale jen krátce a odtáhnu se. Včera večer se bál...takže potřebuju zjistit, jestli nebyl povolný jenom kvůli tomu.

Mitako - 22. července 2010 02:02
	soukromá zpráva od Mitako pro Usměje se a s přivřenýma očima mě zlehka políbí...aha, takže to co sem si myslel udělal. Aha...nějak nvim, jak mám teď reagovat, ani co mám dělat. jenom sedím a koukám před sebe...chtěl bych něco říct, ale ani nevím co, takže pusu radši neotvírám.

Katsu Susugi - 22. července 2010 02:05
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Když ho políbím a následně se potom odtáhnu, jenom na mě kouká a neví, jak reagovat. Rozpačitě se pusměju a podrbu se na zátylku. "Myslím, že bychom měli jít." Řeknu tiše a pomalu začnu vstávat abych uhasil oheň.

Mitako - 22. července 2010 02:07
	soukromá zpráva od Mitako pro řekne, že bychom měli jít... vstane a chystá se uhast oheň. "Tak hlad vás už dohnal?" rychle něco plácnu a usměju se...je mi tu dobře, ta rozpadlá barabizna má zvláštní atmosféru...

Katsu Susugi - 22. července 2010 02:11
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Trochu smutně se usměju. "Ani ne." Odpovím mu vlídně. A co jsem měl čekat...byl včera jen vylekaný, nic víc. "Jenom...přece už není důvod tu zůstávat." Dodám tiše, jako bych si chtěl své zahašení ohně ospravedlnit.

Mitako - 22. července 2010 02:13
	soukromá zpráva od Mitako pro Usměje se, ale z jeho úsměvu už nevyzařuje ta jistota, kterou dával skoro neustále najevo, je to spíš smutný úsměv. Řkne, že ani ne, ale že už není důvod tu zůstávat. "Někdy je dobré jen tak sedět vlastně nikde a povídat si s člověkem...navíc je to hezky...opravdu tu nechcete ještě zůstat?" zeptám se.

Katsu Susugi - 22. července 2010 02:17
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zarazím se a zadívám se na něj. "Povídat si? A o čem?" Zeptám se ho trochu překvapeně. Nakonec odložím misku z vodou a posadím se k němu. Je vidět, že mě zaujal. Tedy to co říká.

Mitako - 22. července 2010 02:19
	soukromá zpráva od Mitako pro Zeptá se o čem..."Třeba o životě, o minulosti a tak. Vlastně o vás nic nevím."řeknu, docela rád bych se dozvěděl, co je s jeho rodinou. Vím, že je nevhodné to sem tahat, ale na to je moje zvědavost větší než zdravý úsudek.

Katsu Susugi - 22. července 2010 02:29
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Trochu se zarazím, když navrhne, že by o mě chtěl něco vědět a ještě samostatně řekne život a minulost. "A co...by jsi chtěl vědět?" Zeptám se ho tiše.

Mitako - 22. července 2010 02:31
	soukromá zpráva od Mitako pro Zepptá se, co bych chtěl vědět. Nebudu to nějak rozpitvávat, prostě se na to zeptám rovnou. "Třeba něco o vaší rodině, nebo minulosti, kde ste se narodil a tak." dodám ještě pár otázek, aby to nevypadalo, že se zajímám jen o jeho rodinu, já sám jí nemám.

Katsu Susugi - 22. července 2010 02:45

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro trochu se zamračím, když slyším co chce vědět, ale nakonec si jenom povzdychnu a položím se na staré tatami. "Není toho moc co říct. Oženil jsem se, když mi bylo dvacet. Moje žena byla nádherná, nejkrásnější šlechtická cera na míle od Yakayay, kdy jsem se narodil a kde sídlil náš rod. Miloval jsem jí a i ona měla ráda mě. Bylo to nádherné a šťastné manželství. Brzy mi porodila syna. Vlastně jsem ani nemohl být šťastnější. Ale jak už to bylo je a bude zřejmně na vždy. vždy je někdo, kdo ti tvé štěstí závidí. Tehdy jsem ještě nebyl samurai, ale po vzoru svého otce jsem se připravovalna vyšší místo v radě města, dokonce se proslýchalo, že by mě vzali k císařskému dvoru. Jednou jsem šel z práce domů a uslyšel bít poplašné zvony. Byl jsem už blízko našeho domu a vyděšeně jsem tam doběhnul. Část domu už byla v plamenech a já i přes to vběhnul dovnitř. Věděl jsem, že je Chisako s Shunsukem ještě uvnitř a chtěl jsem je zachránit.Vstanul jsem u ženina pokoje a prudce otevřel dveře. Něco dopadlo na zem a já se jen zděšeně díval do očí svého syna. Nevnímal jsem nic jineho a vrah mezitím unikl. Uviděl jsme pohyb a rychle doběhl k Chisako, vzal jí do náruče a ona mi v rukách naposledy vydechla s těžkým úsměvem na rtech..." Řeknu tiše a otočím se k němu zády. Už mě to tolik nezraňuje. Prakticky jsem v sobě zabil tu část mě, to já které jsem byl předtím. Otočil jsem se spíše aby se na mě nemusel rozpačitě dívat. Byl lastně jedinný důvod proč jsem mu to řekl. Vyptával by se tak dlouo dokud by se to nedozvěděl.

Mitako - 22. července 2010 02:53

soukromá zpráva od Mitako pro to co mi řekne...jenom koukám, v týhle situaci nejde nic říct, jen to pouhé je mi to líto to nedokáže vyplnit. Chytnu jeho rameno a kouknu mu do očí, snad z nich sám dokáže vyčíst, co teď cítím, věřím v to, protože teď opravdu nedokážu nic říct. Také jsem přišel o rodinu, ale už je to dávno. Konečně zase začnu dýchat, uteče mi slza, kterou hned v zápětí setřu a tu další, která jí následuje takky.

Katsu Susugi - 22. července 2010 22:29
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Chytne mě za rameno a otočí k sobě. Podívá se mu do očí a já mu pohled opětuju a on se po chvíli rozpláče. Posadím se a obejmu ho. "Pšt...to nic...už se s tím nic dělat nedá...jsou to čtyři léta..." Řeknu tiše a zlehka ho hladím po zádech.

Mitako - 22. července 2010 22:32
	soukromá zpráva od Mitako pro Posadí se a obejme mne. Prý se s tím nic už dělat nedá, když to jsou už čtyři roky, podle mě je to ale krátká doba. Jemně mě hladí po zádech.

Katsu Susugi - 22. července 2010 22:46
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Ještě chvíli ho pevně tisknu a potom ho políbím do vlasů. "Raději už se na to příště neptej, ano? Myslím, že jednou to dostatečně stačilo..." Řeknu tiše a zlehka se od něj odtáhnu.

Mitako - 22. července 2010 22:52
	soukromá zpráva od Mitako pro Dá mi malou pusu do vlasů a řekne, abych se na to příště už neptal a odtáhne se ode mě. Přikývnu a rychle si setřu slzy, nemůžu tu přece brečet jak malý děcko, takhle ze mě nikdy samurai nebude...

Katsu Susugi - 22. července 2010 22:57
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Utřu mu slzičky a potom se na něj zadívám a vezmu jeho tvář do dlaní. "Takhle z tebe samurai nebude....pojď, raději ti udělám trénink." Navrhnu mu a vstanu. Zahasím oheň a vydám se ke dveřím.

Mitako - 22. července 2010 22:59
	soukromá zpráva od Mitako pro Utře mi slzy a pak vezme mou tvář do dlaní. Když řekne, že takhle ze mě samurai nikdy nebude, musím s ním jenom souhlasit, řekne,, že mi radši udělá trénink, v mých očích se hned objeví nadšení. Vstane a zhasí oheň, vyškrábu se na nohy a vyběhnu z domu, zastavím se až předním.

Katsu Susugi - 22. července 2010 23:16
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Vydám se s ním do města. Jak tam dojdeme, koupím snídani a vezmu jí s sebou. Zase jdeme na louku. Posadím se opět pod strom. "Máš hlad?" Zeptám se ho s úsměvem.

Mitako - 22. července 2010 23:18
	soukromá zpráva od Mitako pro Když dojddem do města, Katsu si koupí snídani, ani nemám hlad. Když pak dojdeme na louku, posadí se znovu pod ten strom a zeptá se, jestli nemám hlad. Jenom zavrtím hlavou a úsměv mu oplatím. Posadí se taky a čekám, až Katsu sní snídani.

Katsu Susugi - 22. července 2010 23:23
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zavrtí hlavou a já se jenom mile usměju. "To je dobře...stejně by si nedostal. Tebe čeká trénink. Takže první úkol. Seběhni támhle dolů k lesu, je tam hromada dřeva z jednoho špalku udělej asi metr vysoký kůl a nesmí být moc široký. Jo a pospěš si. Potom ho samozřejmně přines." Usměju se na něj opět mile a začnu jíst.

Mitako - 22. července 2010 23:31

soukromá zpráva od Mitako pro Prej bych stejně nedostal, že mě čeká trénink. Chtěl sem udělat dotčený obličej, ale odpusil sem si to. Když mi zadá úkol, seběhnu dolů a najdu nějakej špalek, chytnu sekeru a začnu pracovat na úkolu. Když sem hotov, zaseknu sekeru do vedlejšího špalku a kůl si přehodim na záda, aby se líp nesl, vyjdu zpátky nahoru a hodim ho na zem. usměju se a udýchaně oznámím, že sem hotov.

Katsu Susugi - 22. července 2010 23:36

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro chvíli mu to trvá ale vím,ž e to není hned než se mu povede osekat špalek. Nakonec příjde a hlásí, že je hotov. "Dobrá...takže ho zabodni tak 5 metrů odsud a opravdu pevně." Dám mu ještě úkol. Jakmile to udělá, má si na něj vylézt. Nechám ho roztáhnut ruce do úrovně hrudi a na každou dlaň mu dám kalíšek s vodou a to samé na vršek hlavy. "Takže...teď se postav a vydrž tak dvě hodiny. Po každé co ti kalíšek spadne, čtvrt hodina navíc." Usměju se na něj a odejdu se znova posadit pod strom.

Mitako - 22. července 2010 23:39

soukromá zpráva od Mitako pro Řekne, abych špalek zabodl tak pět metrů odsud. Když to udělám, vylezu na něj a rozpažím ruce, přesně jak mi řekne, pak mi položí na každou dlaň kalíšek s vodou a pak na hlavu. Když mi řekne, že tak mám vydržet dvě hodiny a kdykoliv mi nějakej spadne, bude to čtvrt hodina navíc, málem mi spadne čelist až dolů, ale udělám to. Během toho mi spadne třikrát vždycky z hlavy. super tak třičtvrtě hodiny navíc. Ruce už skoro nedokážu držet, to snad neni možný.

Katsu Susugi - 22. července 2010 23:45

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Pozoruju ho a po chvíli i tiše podřimuju. Když přejde poledne a slunce už pálí a je vysoko, začnu jíst. Mitakovi zalíšek třikrát spadne, takže si tu ještě chvíli posedíme. Všímám si, jak ke konci už skoro nedokáže udržet ruce, ale nechávám ho projít si tím vším až dokud jeho úkol neskončí. Potom k němu dojdu a zlehka vezmu oba kalíšky z eho rukou a nakonec i z hlavy. "Můžeš skončit." Řeknu tiše s vlídným úsměvem.

Mitako - 22. července 2010 23:47
	soukromá zpráva od Mitako pro Když už si myslím, že umřu, přijde ke mě a sundá mi kalíšky z dlaní a hlavy, řekne, že můžu skončit. Zavřu oči a spadnu z kůlu. Přece jenom slunce je zase silné. Zvednu se a snažim se stát rovně. Pokusim se o slabý úsměv. Pak pohledem sklouznu na moje ruce, docela se klepou. Zasměju se tomu.

Katsu Susugi - 22. července 2010 23:53
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Když mu sundám kalíšky, vidím jak zavře oči. Okamžitě je pustím a chytnu ho do náruče. Zlehka ho donesu až do stínu pod strom a posadím di ho na klín. Všimnu si, jak se mu třesou ruce a tak mu přiložím svůj vlastní kalíšek s vodou ke rtům aby se napil. "Už máš hlad?" Usměju se tiše.

Mitako - 22. července 2010 23:58
	soukromá zpráva od Mitako pro Cítím, jak mě jeho silné paže odnesli až pod strom do stínu, je tu mnohem líp. Posadí si mě na klín a Přiloží mi kalíšek ke rtům, chytnu jeho ruku a kalíšek do sebe vyklopím. "Hai, to mám..." usměju se a na chvíli zavřu oči...

Katsu Susugi - 23. července 2010 00:01
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Vypije vodu a naliju mu další. Skoro tři hodiny stál na poledním slunci, musí mít žízeň. Řekne že má hlad a zavře oči. "Neboj, mám tu pro tebe něco." Usměju se a pohladím ho po tváři. "Ale klidně si předtím odpočiň. Zítra tě to čeká znovu." Znova se na něj usměju a podám mu další kalíšek.

Mitako - 23. července 2010 00:04
	soukromá zpráva od Mitako pro Nalije mi další, hned to vypiju, fakt mám žízeň. Nějaký jídlo tu prý pro mě má. Pohotově otevřu oči a už už to jídlo hledám, pak řekne, abych si předtím odpočinul, že mě to zítra čeká znovu. Jak jsem se posadil, tak si zase pomalu luhnu a plácnu se rukou do čela, tak ale co, trénink je trénink... Znovu se posadím a s milým úsměvem žádostivě natahuju ruce pro jídlo.

Katsu Susugi - 23. července 2010 00:09
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Tiše se zasměju jeho reakcím. "No jestli se ti to nelíbí...je tu ještě jedna možnost." Usměju se chotto tajemně. Natahuje se pro jídlo a já do jeho klína položím druhé patro svého bento. "Nemám tě raději nakrmit.?" Zeptám se ho s úsměvem.

Mitako - 23. července 2010 00:11
	soukromá zpráva od Mitako pro Nabídne mi ještě jednu možnost tréninku a tajemně se usměje. Nne, líbí...jaká je ta druhá věc? čistě jen ze zvědavosti.optám se, nabídne mě, že mě může nakrmit. Zasměju se. To je dobrý, to snnad ještě zvládnu sám.

Katsu Susugi - 23. července 2010 00:13
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Řekne že se mu to líbí ale stejně se zeptá na tu druhou věc. "To je prosté...nebýt samuraiem..." Zasměju se. Odmítne možnost, že bych ho nakrmil. "Škoda." Řeknu tiše, ale s úsměvem.

Mitako - 23. července 2010 00:15
	soukromá zpráva od Mitako pro Když mi ekne tu druhou možnost, zaskočeně se na něj kouknu, ale dál to nerozebírám. Když řekne, že je škoda, že mě nemůže nakrmit, zasměju se. Podám mu hůlky do ruky a otevřu pusu. čekám na první sousto...

Katsu Susugi - 23. července 2010 00:21
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Všimnu si, jak druhou možnost nerozebírá. Tohle jsem chtěl vědět...to že je opravdu rozhodnutý být samuraiem. Nakonec mi podá hůlky a čeká na první sousto s oevřenou tlamičkou. Ušklíbnu se a nedolám. Skloním se k němu a políbím ho. Ale jen co polibek ukončím, podám mu k ústům kousek lososa.

Mitako - 23. července 2010 00:30
	soukromá zpráva od Mitako pro Skloní se ke mě a políbí mě, než ze mě stačí něco vypadnout, už mám před pusou kousek lososa. Stejně nevim, co říct a tak si ho rychle vezmu. Během chvilky už může pavčit v mym žaludku.

Katsu Susugi - 23. července 2010 00:33
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Krmím ho dokud nesní úplně všechno a zároveň dávám pozor aby vypil dost vody. "Takže teď když jsi najezený...co takhle se na chvíli natáhnout...s dezertem." Usměju se a bůhví odkud vytáhnu dvoje dango a jedno mu podám. Sám se rozvalím pod strom.

Mitako - 23. července 2010 00:34
	soukromá zpráva od Mitako pro Když všechno sní, navrhne něco, co se mi ohromně zamlouvá...hlavně slovo dezert. Přikývnu a podá mi ty šupl bílý knedlíšky Dango...šišly mišly a už sou ve mě. Natáhnu se a přivřu oči. vnímám jenom slabej vánek.

Katsu Susugi - 23. července 2010 00:54
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Usměju se, jak to do sebe hned na háže. Sám ukusuju pomalu a tak mu potom jeden položím mezi rty. Nakonec dojím i svoje a spokojeně zavřu oči.

Mitako - 23. července 2010 00:59
	soukromá zpráva od Mitako pro položí mi ještě jeden mezi rty.Sním ho a mlsně se olíznu. Zavřu oči, docela se mi chce spát a tak po chvíli začnu . Vzpomenu si, že sem mu chtěl poděkovat, ale teď už to nechám na později.

Katsu Susugi - 23. července 2010 01:01
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Po chvíli ho zlehka obejmu a přitáhnu se k němu blíže. Sám už pomalu usínám.

Mitako - 23. července 2010 01:04
	soukromá zpráva od Mitako pro V počátečním spánku jen letmo zaregistruji něčí paže na svém těle, ale spím dál... Když se probudím, kouknu vedle sebe. Katsu spí a jeho ruce mě zlehka objímají. Usměju se. Nemohlo uběhout tak dlouho od tý doby, co seem usnul. Všimnu si pramenu jeho vlasů, který se odpojil od ostatních. Uchopím ho mezi prsty a jen tak si s ním hraju.

Katsu Susugi - 23. července 2010 01:07
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Po chvíli ucítím nepatrné šimrání, jak si Mitako hraje s mými vlasy. Pomalu otevřu oči a usměju se na něj. "Ty už nespíš?" Zeptám se ho tiše.

Mitako - 23. července 2010 01:09
	soukromá zpráva od Mitako pro Z mého zkoumání nové hračky mě vyruší hlas otázkou známý hlas. "iie..." úsměv mu oplatím a pramen jeho vlasů pustím.

Katsu Susugi - 23. července 2010 01:11
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Přestane si hrát s mými vlasy a usměje se na mě. "Myslel jsem, že jsi byl unavený." Usměju se a zlehka ho pohladím po paži. "A nemusel jsi přestat...bylo to příjemné." Přiznám tiše.

Mitako - 23. července 2010 01:13
	soukromá zpráva od Mitako pro "Jo byl, ale po tom jídle se mi už ani tak moc nechtělo spát, ale stejně sem usnul." řeknu když mě hladí po paži. Řekne, že jsem nemusel přestat,protože to bylo přjemný. Znovu uchopím pramen a začnu ho žmoulat mezi prsty. Pohledem sklouznu na oblohu, je čistá po včerejší bouřce a díky silnému slunci zem rychle vyschla.

Katsu Susugi - 23. července 2010 01:18
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Usměju se na něj a on si znova začne hrát s mojimi vlasy. Trochu více se k namu přitisknu a přitulímm se k jeho hrudi. Znova zavřu oči a tiše odpočívám.

Mitako - 23. července 2010 01:21
	soukromá zpráva od Mitako pro Více se ke mě natiskne a přitulí.Po chvilce zavřu oči a jenom vnímám okolní zvuky. Budu si muset zvyknout na to, že trénink od Katsua neni žáná pohádka, s čímž sem taky počítal

Katsu Susugi - 23. července 2010 01:25
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Po chvíli opět usnu. Tentokrát já v jeho náruči. Ze spánku se klidně usmívám.

Mitako - 23. července 2010 01:27
	soukromá zpráva od Mitako pro na strom usedne nějaký pták, protože jeho cvrlikání je velice blízko. Usměju se, během chvíle se jeho kolébající tónům poddám a znovu usínám

Katsu Susugi - 23. července 2010 01:30
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Vzbudím se a může být asi tak okolo třetí. Probudím Mitaka. "Mitako-chan...vstávej...trénink pokračuje." Usměju se a zlehka s ním třesu. Potom ho políbím do vlasů.

Mitako - 23. července 2010 01:38
	soukromá zpráva od Mitako pro Zdálky slyším slova, něco jako, že trénink pokračuje. pak se mnou někdo zlehka zatřese. zamžourám očima a vnímám jenom malý polibek do vlasů. Trénink...Trénink? ah...jasný. Otevřu naplno oči a pomalu se posadím, pak vyskočím na nohy a se slovy můžeme začít, se protáhnu.

Katsu Susugi - 23. července 2010 01:39
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Po chvíli se probere a vyskočí na nohy. ačne s eprotahovat s tím, e můžeme začít. Usměju se a jenom mlčky ukážu na kůl.

Mitako - 23. července 2010 01:41
	soukromá zpráva od Mitako pro Usměje se a ukáže prstem na kůl. Kouknu se na kůl, na Katsua na kůl, na Katsua a pak zůstanu pohledem na kůlu. Vyměnim si s nim několik nenávistných pohledů, soupeřím s ním, kdo koho dřív zabije pohledem, nakonec se na to vykašlu a jistými krroky dojdu až k němu. Vypláznu na něj jazyk a stoupnu si na něj. Rozpažim ruce a čekám.

Katsu Susugi - 23. července 2010 01:44

soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Pobaveně ho pozoruju, jak si vyměňuje pohled s kůlem jako by ho chtěl pohledem zabít. nakonec to ale vzdá a odejde se na něj postavit. Usměju se a přikývnu. Zvednu kalíšky. "Postav se levou nohou více doprostřed. Tentokrát budeš stát jenom na levé noze." Usměju se na něj a jenom co to udělá, dám mu na ruce i hlavu kalíšky s vodou. "Tentokrát stačí když budeš stát čtvrt hodina, ale anižby si jakýkoliv kalíšek vylil. Když se ti to povede, dostaneš odměnu." Usměju se.

Mitako - 23. července 2010 01:51

Když mi řekne, abych se postavil levou nohou víc doprostřed, že budu stát na jedný noze, nejspíš mi vypadnou oči z důlků, to teď ale neřešim, pak dodá, že budu stát jen čtvrt hodiny, nějakým zázrakem zase vidím a při slově odměna se mi blejskne v očích. Dostanu kalíšky na své míst a zvednu pravou nohu. Chvíli srovnávám rovnováhu a pak zavřu oči. Vnímám jenom prostor okolo sebe a to, co dělám. stojím tam nehnutě v soustředění, hlavně ať mě nic nevyruší, jinak to podělám.

Katsu Susugi - 23. července 2010 01:54
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Sleduju jeho reakce na moje jednotlivé slova a opravdu se bavím. Potom ho jenom tiše pozoruju. Potichu k němu dojdu a hlasitě mu tlesknu kousek od obličeje.

Mitako - 23. července 2010 22:50
	soukromá zpráva od Mitako pro Uslyším ránu blízko mého obličeje. Oči neotevírám,snažímse zpátky získat jistootu v rovnováce. Trochu se mi zaklepou ruce, ale kalíšky sou stále na svém místě. Zkusím se dostat ještě hloubš do podvědomí, aby mě už nic nevyrušilo.

Katsu Susugi - 23. července 2010 23:01
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Můj čin ho trochu vyvede z míry, ale povede se mu to ustát. Zlehka vezmu kalíšky z jeho rukou, čímž mu naznačím, že může skončit.

Mitako - 23. července 2010 23:03
	soukromá zpráva od Mitako pro Moje ruce sou lehčí. Otevřu oko,abych se kouknul na ruku. kalíšek zmiel. Otevřu i druhý,tam taky. Odychnu si a sundám si kelímek z hlavy, seskočím ze špalku. Divně se mi stojí, když sem čtvrt hodiny stál na jedný noze.

Katsu Susugi - 23. července 2010 23:05
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Sundá si kalíšek z hlavy a seskočí. Usměju se na něj. "Takže...teď bychom měli jít do města. Čeká tě ještě nějáké studium." Usmívám se na něj a dojdu si pro věci, které jsem nechal pod stromem.

Mitako - 23. července 2010 23:06
	soukromá zpráva od Mitako pro Usměje se a řekne, že bychom měli jít do města,protože mě čeká nějaké studium. Nechápavě povytáhnu obočí. Dojde pro věci pod strom. "A, coo by to mělo být...za studium?" zeptám se a nijak nezakrývám svoji zvědavost.

Katsu Susugi - 23. července 2010 23:09
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Zasměju se a vezmu ho kolem ramen. "Kolik toho znáš? Myslím z obyčejných věcí...číst psát asi ani...a historii? Samurai by se neměl umět jenom ohánět mečem." Podotknu a jdu s ním zase do města.

Mitako - 23. července 2010 23:14
	soukromá zpráva od Mitako pro Když se zeptá, kolik toho znám,moc se mi odpovídat nechce. No...z historie...moc toho neni. řeknu a cejtim se blbě, měl bych něco trochu znát, alee to co znám já, je opravdu jen málo.

Katsu Susugi - 23. července 2010 23:17
	soukromá zpráva od Katsu Susugi pro Vlídně se na něj usměju a pohladím ho po vlasech, bohužel mu tak nedopatřením odhalím značku, co jsem omylem nechal minulou noc a nevšinu si toho. "To nic...proto ti s tím pomůžu." Uklidním ho a amíříme k mému hotelu. "Jenom si vezmu pár věcí a půjdeme." Vysvětlím a odejdu do svého pokoje, ze kterého se vrátím s několika knihami.

Mitako - 23. července 2010 23:20
	soukromá zpráva od Mitako pro Pohladí mě po vlasech a řekne, že mi s tíím pomůže. vděčně se na něj usměju. dojdeme k jeho hotelu, oznámí, že si dojde pro něco do pokoje. Vyčkávám před hotelem a prohlížím si nápisi okolních budov, pak vyjde ven s několika knihami. Kouknu se na ně,jsou docela tlusté. Knihy mám rád, takže kdybych je měl náhodou přečíst, bude to za chvilku.

Kurai Hideaki - 25. srpna 2010 18:43

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Obléknu se do kimona a yukaty a nakonec pomohu s obléknutím i Mamo-kunovi. Nakonec obtočím ruce kolem jeho pasu. "Co kdybychom se šli někam navečeřet?" zeptám se ho tiše. Než ale stačí odpovědět, otevřou se dveře. Rychle Mamo-kuna pustím. Je tam jeho otec. Vypadá to, že nic neviděl - byl jsem pohotový. Navíc vypadá docela zamyšleně. Vím, že pokud bych měl jít někam s Mamo-kunem, potřebuji svolení jeho otce. Hýčká si tu svého syna jako slavíčka ve zlaté klícce. "Promiňte mi pane, zda budu příliš smělý, ale rád bych oplatil pohostiství vašeho syna svým pozváním ke stolu," otec se na mne zadívá zvláštním pohledem. Můj pohled je chladný a nic neříkající jako pravého samuraje. Přikývne. Opětuji mu přikývnutí a pokloním se mu. "Hlídejte mého syna jako oko v hlavě - věřím vám," pronese už možná skoro, aby se nás zbavil a něco hledá. Nejvyšší čas odejít než si to rozmyslí.

Mamoua - 25. srpna 2010 21:00

soukromá zpráva od Mamoua pro Začne men oblékat je mi to velmi příjemné zlehka jej chci líbnout do vlasů při jeho pozvání na večeři ale otevřou se dveře a v nich stojí můj otec. Ničeho si nevšiml naštěstí, něco hledá. Hide-san požádá o svolení jít na večeři cítím se jen jako obyčejný přihlížející divák. Otec schválí, pokloním se a vyrazím ke dveřím. Co to asi otec hledá? napadá mne otázka, raději to nebudu prozkoumávat.

Kurai Hideaki - 13. září 2010 12:59
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Mamo-kun vyrazí ke dveřím a tak jdu za ním. "Vyber si, kam chceš jít. Určitě to tu znáš lépe," pousměji se a jdu těsně vedle něj. Tedy nemačkám se přímo na něj, ale letmými a náhodnými doteky mu dávám najevo, že jsem tu s ním, jako jeho milenec. Pro okolí náhodnými doteky. Nechci se ho dotýkat jinak. Třeba bych mu tu zničil reputaci.

Mamoua - 16. září 2010 23:16
	soukromá zpráva od Mamoua pro letmo se mne dotýká, kousnu se do dolního rtu. Dojdeme do jedné čajovny a tam se usadíme do polštářu, je zde šero, osvětlené jen svíčkami donesou nám čaj který vyberu a zatáhnou nám závěsi abychom měli soukromí myslí si že jdeme uzavírat obchody, které tu běžněě řeším. Pohlédnu na něj něžně.

Kurai Hideaki - 27. října 2010 21:47
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vypadá to, že ho v čajovně znají. No jakpak by ne. Usměji se na něj a napiji se čaje. Nemůžu se nabažit jeho krásy. Natáhnu k němu ruku a pohladím ho po vlasech. Jeden z jeho pramínků vezmu do dlaně a lehce se dotknu rty jeho vlasů. Pak ho s nimi pošimrám na tváři a na krku a usmívám se.

Mamoua - 12. listopadu 2010 22:32
	soukromá zpráva od Mamoua pro pohlédnu mu do očí cítím jeho něžné pohledy, je to úžasné. vezme do rukou můj pramen vlasů znejistím, políbí jej a začne mne jimi lechtat, usměji se a kouknu mu něžně do očí. Přisunu se blíže k němu.

Kurai Hideaki - 27. listopadu 2010 15:55

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Přisune se ke mně. Políbím ho do vlasů a zlehka dýchnu na jeho krk. Je mi jasné, že to není navěky. My spolu nebudeme moct být. Jednou mě generál odvolá... a pak... Bodne mě z toho u srdce až vydechnu. Vím, že tím porušuji určitá pravidla. Jenomže Mamo-kun není má autorita. Tou je generál. On mi vládne. Napiji se čaje. Vlastně to trochu bylo i štěstí, protože nám obsluha přinese jídlo. Poděkuji. Jen... nějak nemám chuť. Jendou to skončí...

Mamoua - 27. listopadu 2010 23:13

soukromá zpráva od Mamoua pro Pohlédnu mu do obličeje vytuším z jeho výrazu nad čím přemýšlím pohlédnu jinam, přinesou nám jídlo usměji se na číšníka a poděkuji mu hledím na jídlo a přemýšlím...Proč jsme se jen nechal zlomit jím, proč jsem tak neuvěřitelně hloupý...je absudní myslet si že by to myslel vážně nebo že bych jej přitahoval..je to voják má rád ženy nikoli muže... pohlédnu jeho směrem. "Omluvte mne ale budu muset jít mám ještě jisté povinnosti..." Prohlásím narovinu a vstanu, dojdu k obsluze zaplatím za něj a odejdu..nechám jej tam.

Tokutaro - 27. listopadu 2010 23:30

Lezl jsem po střechách. Opatrně a obratně. Tiše jako stín. Nikdo si mě nevšiml. Nikdo nezaznamenal muže, v černém, běžícího velkou rychlostí. Sotva mě stihnul někdo spatřit, bul jsem pryč. Napnu svůj luk. Slyším, jak se tětiva i dřevo napne. Ležím na střeše z jedné z lázeňských budov. Generál... Už bude jeho konec. Konec této Éry. Pustím tětivu a šíp se zavrtá do generálova ramene těsně vedle srdce. Ale nejde mi o to, aby umřel. Uspí ho to. Na šípu bylo sérum, co ho omráčí. Hned na to vyletí druhý šíp a zabije jeho učedníka jasně mířenou střelou do srdce. Seskočím ze střechy a vezmu bezvládné generálovo tělo. Ten se vážně pronese. Ještě že mám za branami kumpány. Vyběhnu z města a zmizíme spolu s ostatními za horami. Sám pak o svázaého generála pečuji, aby se uzdravil.

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 00:03

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Očekávám od Nikka odpovědi na mé otázky, nebo spíš nějaké otázky k programu na další den. Narovnám se ve vodě a pohodlněji se posadím, přitom se dívám na Nikka. Polevím díky tomu v ostražitosti a tak mi unikne nebezpečí, které je tak blízko. šíp narazí do mého těla tak prudce, že narazím zády na okraj a unikne mi překvapený výdech. Očima sjedu k rameni a spatřím šíp. Ihned se zadívám odkud přiletěl a spatřím místo, protože odtamtud letí druhý šíp na Nikka. Ten nestihne uniknout a spadne mrtvý do vody. Nevidím to však, protože se mi zatmívá před očima. Z posledních sil se natahuju pro svojí katanu. Nedošáhnu na ní, ztratím vědomí dřív, než se jí moje prsty dotknou a to mi zbývalo jen článek prstu a měl bych jí. Zůstanu nahý ležet na okraji lázní a rána krvácí do vody, kde se mísí s krví Nikkiho.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 00:10

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Sotva vyběhneš z restaurace, uvidíš, jak nějaký muž táhne tělo ... generála. Je nahý a zraněný. Hned na to ucítíš palčivou bolest na zátylku a zatmí se ti před očima. Jak se probudíš, ležíš připoutaný řetězy za ruce i nohy ke stěnám. Pod sebou máš futon. Venku silně prší, ale v místnosti je teplo. Když se rozhlédneš kolem, leží na druhé straně místnosti muž. Rozpoznáš v něm generála. Je už oděný a přikrytý dekou. To ty ostatně taky. Uprostřed místnosti plápolá oheň. Nad generálem se sklání muž a ošetřuje ho.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 00:15

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Ležíš spoutaný provazy tak, aby ses nemohl hnout. Ruce podél těla a nohy u sebe. Pod sebou máš futon a jsi přikrytý. Venku silně prší, ale v místnosti je teplo. Uprostřed místnosti plápolá oheň. Tokutaro se nad tebou sklání a pečlivě a až překvapivě něžně, tě ošetřuje. Když se rozhlédneš kolem, leží na druhé straně místnosti muž. Rozpoznáš v něm Mamoua. Je jako ty na futonu a přikrytý dekou, ale ruce i nohy má řetězy připevněné ke stěnám.

Mamoua - 28. listopadu 2010 00:17
	Vyběhnu z čajovny a uvidím generála chci vykřiknout lae ucítím palčivou, bodající boest na zátylku a zatmi se mi před očima, když oči znovu otevřu jsem v nějáké místnosti, chci se hnout ale zjistím že to je nemožné...jsem připoután. Hledím kolem sebe, na druhé straně místnosti uvidím generála oblečeného, pod dekou a opečovávaného mužem, kterého jsem ještě nikdy neviděl.

Kurai Hideaki - 28. listopadu 2010 00:18

Najednou vyběhne pryč. Zničehonic. Jsme jak praštěný palicí. Co se stalo? Vyběhnu za ním, ale už ho nikde nevidím. Zasyčím. Že já vůl byl jak vopařenej. Chci ho najít. Procházím celým městem. Dívám se do zahrady, potají i u něj doma, ale nikde není. Začnu pátrat i v okolních lesích. Spustí se déšť a já jsem zoufalý, že už Mamoua nenajdu, že se mu něco přihodilo... Tak málo jsme mu řekl... že ho miluji. Vezmu si svou výzbroj a kopí a vytratím se do lesů hledat Mamoua.

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 00:24

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Proberu se a poznám, že je mé tělo svázané. Nemá cenu ted zkoušet, zda se uvolním či ne, jen bych na sebe připoutal pozornost. Nepatrně se rozhlídnu a všimnu si mladíka ze zahrady. Co ten tu dělá? Proč zabil Nikka a mě ne? zajímá mě, protože já na sobě v lázních neměl zbroj a nic, co by mě od Nikka odlišovalo. Jen co mám oči otevřený, pocítím dotek na ránu a cuknu s sebou, čímž prozradím, že jsem vzhůru. Zadívám se do tváře toho, kdo mě skoro zabil, svázal a ted o mě pečuje. Nelogický pro mě. Stisknu rty k sobě do tenké čárky, jak v sobě dusím vztek a hněv. V očích je vidět, jak bych ho nejradši na místě zabil, mít jedinou malou příležitost.

Tokutaro - 28. listopadu 2010 00:38

soukromá zpráva od Tokutaro pro Zrovna jsem generála ošetřoval, když se probudí. Mé liščí, skoro dívčí oči se rozšíří a hledí na něj. Ještě neměl být vzůru. Mírně sebou trhne, ale to já už ukousnu nit od toho, jak jsem mu ránu zašíval. Začnu ji tiše mazat hojivou mastí. Pak přijde naše vůdkyně. Mého klanu. Hluboce se jí pokloním. Položi mi ruku na rameno a pochválí práci. Pokorně poděkuji. Skloním se, až políbím čelem zemi. Spokojeně se usměje. Popojde k nechtěnému svědkovi. Pohladí ho dlouhými nehtami po tváři. Pak odejde. Až nyní se narovnám a pokračuji v léčbě. "Vzek vám nyní ublíží," pronesu aniž bych s emu zadíval do tváře.

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 00:51

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Moc dobře vidím, jak na mě hledí překvapený, že jsem vzhůru. Můj pohled se nezmění ani když ránu maže. Už se s sebou ani necuknu. Tvrdý výcvik i boj udělali svoje a tak něco vydržím. Naučil jsem se bolest dávat na druhou kolej. Příjde někdo další, žena. Otočím se na ní a prohlížím si jí stejně jako toho, co mě ošetřuje. Mírně se sebou škubnu, když se přiblíží. Pouta mě drží a tak nemám moc šancí. Více stisknu rty, když pohladí mladíka ze zahrady. Odejde a já stále nechápu, co tohle má být. Tu ženu neznám, a to znám všechny vysoko postavené jak přátele, tak nepřátele. Někdo nový? Pocítím, jak pokračuje v léčení a zkouší mi dávat rady. Neodpovím na jeho slova, ale výraz se nezmění a tak je znát, že hněv i vztek je ve mě pořád. Trhnu s sebou, jak znova zkousím pouta. Na svojí ránu nehledím. Vím, že jestli ví, kdo jsem, můžou toho zneužít. A to já nedovolím, i kdyby mě to stálo život.

Mamoua - 28. listopadu 2010 00:53
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jsem zmatený, nestíhám všechny události které se zde dějí. Přijde vůdkyně a dotkne se m tváře, naskočí mne husí kůže a odvrátím od ní svůj zrak. Je mi jasné že zde budu muset zemřít...Snažím se uklidnit zavřu oči a představuji si místo které mne vždy uklidní, má zahrada.

Tokutaro - 28. listopadu 2010 01:06

soukromá zpráva od Tokutaro pro Neřeším moc to, že ani necekne. Kdyby nebyl generál, moohl by. Pak se ale začal nějak moc cukat a vrtět a ještě ne zcela zhojená rána se začala znovu natrhávat. Povzdechnu si. Chytím ho pod krkem a přidusím ho. Přestanu ve chvíli, kdy by hrozilo omdlení. Jen jsme mu ubral síly. V klidu ho došetřím. Mé liščí, dívčí oči se zadívají na toho krásného mladíka. "Měl jsi smůlu, žes byl ve špatnou chvíli na špatném místě. Ale máš štěstí, že si tě Matka vybrala jako bishounena," relativně mile se usměji. "Nemáte náhodou v bushidu, že vztek zakaluje mysl?" naznačím mu, že my rozhodně nejsme samurajové. Bojovníkova mysl by měla zůstat čistí a jasná, aby dokázal dobře bojovat. Zadívám se na něj smutným pohledem. Začnu obvyzovat ránu.

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 01:18

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Hledám unik, ale on mi ho nedovolí. Dovoluje si na mě díky tomu, že jsem svázaný a přidusí mě. Přestanu s sebou házet a nechám se doošetřit. Slyším, jak hovoří na mladíka, jak bude sloužit té ženě. Nechává mě to chladným, nelituju ho ani mu to nezávidím. Ovšem pak se otočí na mě a řekne mi, jak bych se měl chovat. Odmítám s ním mluvit a stejně se sebou trhnu. Ovšem už jen jednou. Stále se dívám na svého věznitele nepřístupně a nebezpečně. I když jsem svázaný, nehodlám se vzdát. Rozhodně se mnou nebude žádný pokec.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 19:17
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Autor Tokutara se spletl - nastal malý error - příspěvěk nebyl pro tebe. >.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 19:18

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Autor Tokutara se spletl. Před Minarotovou odpovědí mělo být toto: "soukromá zpráva od Tokutaro Neřeším moc to, že ani necekne. Kdyby nebyl generál, moohl by. Pak se ale začal nějak moc cukat a vrtět a ještě ne zcela zhojená rána se začala znovu natrhávat. Povzdechnu si. Chytím ho pod krkem a přidusím ho. Přestanu ve chvíli, kdy by hrozilo omdlení. Jen jsme mu ubral síly. V klidu ho došetřím. Mé liščí, dívčí oči se zadívají na toho krásného mladíka. "Měl jsi smůlu, žes byl ve špatnou chvíli na špatném místě. Ale máš štěstí, že si tě Matka vybrala jako bishounena," relativně mile se usměji. "Nemáte náhodou v bushidu, že vztek zakaluje mysl?" naznačím mu, že my rozhodně nejsme samurajové. Bojovníkova mysl by měla zůstat čistí a jasná, aby dokázal dobře bojovat. Zadívám se na něj smutným pohledem. Začnu obvyzovat ránu."

Mamoua - 28. listopadu 2010 19:26

soukromá zpráva od Mamoua pro Vlasy mne spadali do obličeje, Náš věznitel mne oznamuje co smenou hodlají udělat. Pohlédnu na něj vyděšeně. "Vaše královna? Nebudu ničí bishounen...a už vůbec né vaší královny" Řeknu stroze, nehodlám být ničí majetek, ničí hračka...Ano musím říct že jejich královna není zas tak hrozná očekával bych někoho horšího, ale představa že budu její majetek se mne příčí... Proč tu vlastně jsme? Já jsme tu omylem ale proč je zde on?"

Tokutaro - 28. listopadu 2010 20:02

soukromá zpráva od Tokutaro pro Generál není příliš hovorný. Sklopil jsem oči. Byl jsem to já, kdo znal jeho tvář. Občas jsme se minuli na tržišti v Edu. Ale on si mě nepamatoval. Sklopil jsem zrak. Moje oči nabyly netypického, smutného a zasněného pohledu. Pak promluví do ticha ten chlapec. Trhnu sebou jeho směrem. Ozve se můj tichý smích. "Není to královna. Je to Matka," odpovím mu, "Ale pokud ji tak budeš říkat, zajisté se neurazí." Dál už jsem nic neříkal. Nic o Renzovi, nic o Mamouovi. Přikryl jsem Renzovo rameno vrchní částí kimona zahalil tak trochu jeho hruď. Vstal jsem a pomalu odczázel, když se v tom ještě otočím. Jen se na oba zadívám a zhluboka nadechnu.

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 20:45

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Sklopí oči, ovšem i tak se na něj dál dívám a hledám jakoukoliv chybu v jeho činnech. Vypadá to, že se zasnil, ale na to neberu ohled. Promluví chlapec ze zahrady a je znát, jak se mu jeho postavení nelíbí, ovšem věznitel ho ještě potěší s tím, že skládá věznitelce poklonu. Zakryje mě kimonem a odejde. Ještě se otočí a nadechne. Dívám se na něj a jak zmizí, znova se sebou začnu šít a trhat. Rána bolí i přes ošetření a je jasné, že to dlouho nevydrží a všechna práce ošetřovatele bude k ničemu, ale to je mi jedno. Nemohu se z toho dostat a tak přestanu a zadívám se na mladíka. " Pomož mi a já pomůžu tobě. Ani jeden nechceme úděl, co oni pro nás mají." zadívám se na něj a čekám jakýkoliv tichý souhlas. I můj hlas je tichý, aby to případně neslyšeli. na to se začnu k němu sunout. Cítím, jak rána začíná zase krvácet a čím dál víc, ale na to nehledím. Zatnu zuby a pomalu se sunu k chlapci. Jde to pomalu, pořád naslouchám a otáčím se, zda nikdo nejde. Moc si přeju se dostat k chlapci tak, aby mě mohl rozvázat a já pak jeho.

Mamoua - 28. listopadu 2010 21:14
	soukromá zpráva od Mamoua pro Pomalu se ke mě sune a já se snažím co nejvíce natáhnout k němu. "musíte být opatrný zranění se může ještě více zhoršit generále" kontroluji zda se někdo neblíží zatím ne. Přiblíží se dostatečně blízko pomůžu mu s rozvázáním, vidím jeho krvavé rány. "Generále..ošetřím vám potom ty rány...musíte nabrat síly"

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 21:24

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Podaří se mi k němu dostat k němu a vyhnout se i ohni. Chlapec se ke mě natahuje a přitom šeptá, že bych si měl na sebe dávat pozor. Zakroutím hlavou, ted musíme být potichu. Jak mi rozváře provazy, postupně se uvolním z provazů a zadívám se na rány. " Na rány kašli...ted musíme pryč." řeknu a rozhlídnu se. Stáhnu si obvaz tak, aby to co nejméně krvácelo, ale krev to nezastaví. Na to na sebe navlíknu kimono a zadívám se na futon. Rozhlídnu se, co by se dalo využít a oči mi padnou na stolek a ohen. Usměju se a rozbiju stolek. Zapálím jeho nožky nad ohněm a přejdu ke stěně. Než stěny zapálím, přiložím deku chlapci k tváři. " Dýchej přes tohle. Průběžně to zkoušej a jak to půjde, utečeme. " na to nechám ohen olizovat stěny. Vždy co nejblíž místům, kde drží pouto. Jak je volný řetěz, za který i já průběžně tahám, postupuju k další. Musím jednat rychle, ohen můžou zahlídnout kdykoliv. Naštěstí pro nás venku prší atak z venku nemusí být tolik vidět.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 21:28
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Pouta nakonec povolí a Mamo-kun je volný. Štiplavý dým vás štípe do očí a dráždi sliznici. Máte co dělat, abyste se neudusili a dosti vás to oslabí. I tak ale máte stále dost sil na to, abyste našli východ.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 21:29
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Šel jsi jenom pro jídlo. Ale to ještě není. A tak jsi zmizel do deště za svým kamarádem, Seijim. Zrovna hlídkuje. Celé sídlo je poměrně živé. Pak ale ukáže k domky, kde jsou zajatci. "Není tam nějak moc světla?" A pak si všimneš kouře.

Mamoua - 28. listopadu 2010 21:37
	soukromá zpráva od Mamoua pro POmáhá mi dostat se z pout cokoli řekne já plním, ten dým mne opravdu velmi štípe do očí, snaží mse to ignorovat lae cítím jak mne to obírá o sílu. I přes to se snažím najít východ, a přitom podpírám generála musí si šetřit síli co nejvíce uvědomu ji si že on e z nás ten silnější, najdu východ, pohlédnu na generála. "Našel jsme to generále..." zašeptám a zakuckám se.

Tokutaro - 28. listopadu 2010 21:40

soukromá zpráva od Tokutaro pro Šel jsem těm dvoum pro jídlo, ale ještě nebylo připraveno. A tak jsem se rozhodl přinést svačinu Seijimu, co má zrovna hlídku na opevnění. Na sobě široký klobouk, aby na mě tolik nepršelo. "Zdravím, bráško." věnoval jsem mu úsměv a podal mu misku s rýží. Ten se ale díval jinam. Zadívám se směrem, kudy on. Pak Seiji promluvil: "Není tam nějak moc světla?" Hned na to si zacpe pusu rýží. Popoběhl jsem k zábradlí a opřel se o něj. V očích děs, když spařím, jak se valí z domečku kouř a boční stěnu olizují plameny. "POPLACH! POPLACH! POŽÁŘ DOMU S VĚZNI!!" zakřičím, až Seijimu vypadne miska z rukou a hned začne dávat znamení na veliký a hlasitý gong. Sručkuji dolů z opevnění a rychle běžím tím směrem. V rukách svírám svůj natažený luk, na boky dvě dýky.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 21:45
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Dým Renza opravdu oslabil. Nakonec najdete východ, ale uvidíte, jak se k vám řítí s lukem Tokutaro. Váš věznitel s roztaženým lukem.

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 22:00

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Ohen má dvě strany a já si je obě uvědomuju. Naštěstí chlapec má deku a kryje se s ní a tak to určitě dole vydrží. Já si držím před obličejem rukáv kimona a daří se nám to. Konečně je volný a tak se vydáme hledat východ. Kouř zaplnil místnost, ale to může být i pro náš prospěch, protože budou mít problémy nás najít. Ovšem pokud nás neuvidí předtím utíkat, že. Chlapec najde východ a ihned k němu zamíříme. Zastavím se těsně před ním. Všimnu si, jak už vyhlásili poplach a věznitel se blíží s lukem připravený střílet. Taky moc dobře cítím, jak mě dým a zranění oslabili a jsem ted já ten slabý článek. Nakloním se k uchu mladíka " Tak a ted běž jako o život...běžíš o život...neohlížej se na mě...na nic...jen běž a zachran si kůži. Já zneškodním věznitele. Nečekaj na mě....jen běž. ..hodně štěstí, chlapče.." řeknu mu tiše do ucha. Očima sleduju, oba ukrytý u východu, jak se blíží Tokutaro. Počkám na chvili, kdy bude co nejblíž, abych na něj mohl zaútočit zblízka a on neměl pořádně čas mířit. Pevně doufám v štěstěnu překvapení. Jak je věznitel tam, kde ho potřebuju, vyrazím proti němu a přitom vyzvu kluka, aby taky běžel." Běž!!!!!" vyzvu ho a sám se vrhnu na věznitele tak, že se ho snažím vahou těla strhnou k zemi tak, aby nemohl použít luk.

Mamoua - 28. listopadu 2010 22:06

soukromá zpráva od Mamoua pro Jsem zmatený nevím jetli mu pomoc nebo ne, říká běž lae můj mozek říká pomož mu. Když ale uteču tak mu mohu víc pomoci a dojít pro pomoc, je to tak složité rozhodování, vystrčí mě ze dveří a řve at běžím, poslechnu jej ikdyž se mi to příčí. Vím že m umusím pomoct.MUSÍM HO OD TAMTAD DOSTAT! Musím najít hideakiho a pomoc generálovi, Doufám jen že mu neublíží muž který nás tu uvěznil. Běžím jak nejrychlejí to jde, snažím se uprchnout nezávidí na mě jen můj život ale i život generála. Když nad tím tak přemýšlím tak mu ten muž vlastně nechce ublížit, zranil jej ale nezabil a přitom by to zvládl raz dva...vrtá mi hto hlavou. Rozebírám všechny možnosti útěku za běhu, uvidím skulinku která mě dělí od tohoto místa a od bezpečí, vrhám se k ní...

Tokutaro - 28. listopadu 2010 22:14

soukromá zpráva od Tokutaro pro Neustále jsem popocházel blíž a blíž. Netušil jsem, jestli ten požár založili a jen an mě čekají nebo jestli tam jsou oba připoutaní a právě je spaluje oheň. Vše mi ale bylo vzápětí osvětleno. Viděl jsem, jak vyběhl nejdřív chlapec. Jen tak tak jsem na něj vystřelil, ale koutkem oka jsem zahlédl generála a otočil se tím směrem. Šíp vyletěl. Zasáhl generála do stehna. Hned na to jsme se ocitl na zem. Zamží se mi před očima. Jsou to zlomky sekunmd, kdy se mé oči pootevřou. Jsou zvláštně smutné. Ty dívčí, liščí oči. A když mi do nich prší, jako bych plakal. Upoutám generála na zlomek sekundy pohledem. Je chvilička. Jen malý a nepatrný okamžik. Pokud nestihne chytit moje ruce, bolestivě zmáčknu jeho zranění a hned na to ho praštím do spánku a tím ho pošlu do bezvědomí. Zadívám se směrem k tomu chlapci, co utíká.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 22:19

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Tokutarovi se zadaří zmáčknout bolestivě ránu. Jen když se trefí do spánku, je Renzo napůl vzhůru a napůl mimo. Ohromuje ho palčivá bolest hlavy a zatmívá se mu před očima takže je jakoby vyřazený z provozu. Nemá dost sil, i když je jeho ruka na Tokutarově dýce. Mamo-kun vyběhne z opevnění, ale hned za ním běží skupinka mužů. Mamo-kun nemá šanci je setřást. "Stůj, nebo tě provrtáme šípy!" slyší za sebou.

Mamoua - 28. listopadu 2010 22:31
	soukromá zpráva od Mamoua pro Vyběhne za mnou skupinka mužů..Nemohu je setříst vím to. Naděje ale umírá poslendí. Musím pomoci generálovi musím, ignruji jejich výstrahu a stále běžím dál musím najít hideakiho on jediný mi ted může pomoct né kvůl imě ale kvůli generálovi...Má jej v úctě on mě pomůže já to vím. Stále běžím dál a dál pomalu mi dochází síla i dech, nevzdám se musím mu pomoct...

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 22:37

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Běží za tebou. Kolem tebe proletí hned několik šípů. Můžeš mluvit o štěstí, že tě trefil jen jeden a to do lýtka. Jsi chytrý v tom, že kličkuješ. Jsou čtyři. Musíš zpomalit. Bolest je palčivá, skoro nesnesitelná. Slyšíš kroky, jak tě dohánějí. A nakonec se ti zatmí před očima a padneš už do jejich rukou. Když se probereš, ležíš v krásně posteli s nebesy z drahých látek. Noha je ošetřená a obvázaná. V místnosti je sucho a teplo. Zdravá noha je za kotník připoutaná k řetězu, kretý je ve zdi u postele. Ale je dlouhý, takže můžeš chodit po místnosti. Jsi tam sám.

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 22:43

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Podaří se mi odvrátit útok od chlapce a zasáhne šíp mě do stehna. Ale ani nová bolest mě nevzpomalí a vrhnu se celým tělem na mladíka, abych dal chlapci šanci. Podaří se mi věznitele strhnout k zemi a tak nemůže použít svojí zbran na chlapce. Ihned se snažím využít své silové převahy a chytit mu ruce. Všimnu si jeho pohledu, třebas jen krátkého. Mé oči jsou zarudlé od kouře a vlhké od zadržování bolesti. Jeho oči jsou jiné než co jsem kdy viděl, ale nad tím nemám čas jakkoliv přemýšlet. Snažím se držet jeho ruce, které jsou po mém zranění. Tuším to, a snažím se to odvrátit. Ale jsem vyčerpaný a nenabral jsem ještě dost sil na to, abych tento souboj vyhrál. Podaří se mu zajet do rány, kdy vše, co ještě jakžtak drželo, nejspíše povolí. Zavřu bolestí a přivřu oči, jak se snažím zredukovat zbylou sílu a dát jeho ruku od mé rány. Druhou rukou se blížím k jeho dýkám. Podaří se mi jí chytit, ale než jí stačím vytáhnout a zabodnout do jeho těla, zatmí se mi před očima pod ranou do spánku. Bolest ochromí všechny moje smysly, ale stále vnímám. Vzpomenu si na mladíka a pevněji sevřu dýku. Stále držím jeho ruku a tak se zapřu co to jen jde a snažím se udržet věznitele co nejvíce pod sebou. Bolest se stupnuje, ale na to nehledím. Zavřu oči a pot se míchá s deštěm, jak se přemáhám. Pod bolestí a napětím se tělo mírně chvěje, ale odmítám věznitele pustit, aby se pustil do pronásledování chlapce. Stále se snažím využívat svojí tělesnou váhu jako závaží, aby věznitel zůstal na zemi. Stále svírám dýku a pomalu jí zkouším vytáhnout. I když jsem prakticky slepý, nehodlám se jentak vzdát.

Mamoua - 28. listopadu 2010 22:45

soukromá zpráva od Mamoua pro kličkuji před nimi ale jeden z mužů mne trefí do kotníku, zatmí se mi před očima a proberu se až v postely s nebesy.Pohlédnu kolem sebe kotník mám ošetřený, zdá se mi to nebo je to sen?...Zkusím pohnout kotníkem a ucítím bodavou bolest, takže se mi to nezdá. Nechápu co tu dělám, vůbec nevím kde to jsem. pohlédnu na řetěz, vstanu a procházím sep o pokoji. Noha začne víc a víc bolet. Dojdu ke stěně a snažím se uvolnit řetěz...nejde to je moc silný. Hledám něco čím bych se z toho dostal ale bolest se rychle stupnuje. Sesunu se k zemi bolestí, nahání mne to slzy do očí...Nechápu jak sem se sem dostal. Musím se odsad dostat a pomoci generálovi, musím....

Tokutaro - 28. listopadu 2010 22:55

soukromá zpráva od Tokutaro pro Snažil jsem se udržet. Je to těžko. Váží mnohem víc, a tak je mi moje hbitost k ničemu. Pak jsem uviděl Seijiho. Zdálo se mi to jako celá hodina, ale bylo to jen pár okamžiků. Věděl jsem, že má mou dýku a brzy mne bude držet za ruce. Také jsem věděl, že bolest hlavy ho po chvilce přejde. Nakonec ale přiběhne Seiji a omráčí ho. Zavřu oči. Je to zvláštní, ale je mi to... líto?

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 23:01

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Renzo cítí, jak bolest povoluje. Vtáhne dýku z pouzdra ale pak se mu zatmí před očima naprosto. Renzo: Probereš se v kamenné kobce. Ruce i nohy spoutané řetězy ke zdi, ale můžeš se volně pohybovat. Zrovna ve chvíli kdy se probereš, je u tebe Tokutaro a zrovna tě přikrývá dekou. Hned vedle tebe je rýže a čaj na malé tatami podložce. Zem je studená, ale musíš ležet nejmíň na dvou futonech. Jsou tam mříže. Za nimi plápolá oheň. Máš šanci Tokutara omráčit. Nebo zabít.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 23:05
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Zjistíš, že tvoje šance na útěk je mizivá. Noha bolí a řetez drží proklatě pevně. Do místnosti vejde krásný chlapec s černými vlasy. Pokloní se ti. "Nebojte se mne. Jdu vám převázat zranění," vypadá to, že má ale spíš strach z tebe. Nese vodu, obvazy a nějakou mast. Klekne si k tvým nohám a začne odvazovat fáč.

Mamoua - 28. listopadu 2010 23:09
	soukromá zpráva od Mamoua pro Do místnoti vejde krásný černovlasý chlapec. Pohlédnu na něj, vypadá to že má ze mě snad strach. "Kdo jsi a kde to jsem?" zeptam se jej ustaraně, začne mne ošetřovat nohu. Sleduji jeho a záoven i dveře ze kterých vyšel. Marně naně hledím, vím že nedokážu utéct. Znovu pohlédnu na chlapce a čekám na jeho odpověd. "Ty sem ne bojíš? Jsi od matky že mám pravdu?"

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 23:09

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Cítím, jak bolest postupně ustupuje a podaří se mi vytáhnout dýku. Už se rozpřáhnu, že jí do věznitele zabodnu, když se mi zatmí před očima pod další ranou a já se svalím v bezvědomí na věznitelovo tělo. Proberu se v kamenné hrobce. Cítím kov, jak jsem spoutaný řetězy tentokrát už i já, ale s volnou možností se hýbat. A opět je tu on a přikrývá mě dekou. Čaje s rýží si nevšímám, můj pohled padne na něj, který je tu sám a očividně nečeká, že jsem se probral.Mám šanci ho zabít, ale já ho budu potřebovat. Sám se z těchou pout nedostanu. Vyčkám na vhodný okamžik a přivřu oči. Jak můžu, chytnu ho pod krkem a druhou slabší rukou za jeho ruku. Přitisknu ho ke stěně a tentokrát přidusím já jeho. " Co po mě chcete?" vyslovím otázku, co mi vrtá hlavou, protože mě už mohli dvakrát zabít.

Tokutaro - 28. listopadu 2010 23:25

soukromá zpráva od Tokutaro pro Probral se. Vůbec jsem to nečekal. Vrhne se na mě. Svírá mou ruku. Cítím jeho chladné ruce. Zadívám se na ruku a pak na něj. Zachrčím, jak mě dusí. Ruku mám na jedné ze svých dýk. Jenomže já ho nesmím zabít. Nesmím. Zadívám se na něj svým typicky smutným pohledem. Cítil jsem, jak mě bolí hlava, když jsem se praštil o zeď. Zamotá se mi. Neudělá se mi nejlíp. Navíc nejlepší bude když to udělám. Zavřu oči a v tom momentě omdlím. Všechny moje svaly povolí, vypne i mozek. Učil mne to můj učitel. Klíče u sebe nemám. Nic, co by mu pomohlo. Vždycky je nechávám v zámku a tam on už nedostane.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 23:30
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro "Ano, pane. Jste u Matky a já jsem... otrok,"odpoví ti. Začne oplachovat ránu příjemně teplou vodou. "Teď to bude štípat," upozorní tě tiše a nanese mast. Pálí to jako čert. Je to hojivá a desinfekční mast zároveň. Začne ti znovu obvazovat nohu.

Mamoua - 28. listopadu 2010 23:37
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jak jsi se sem dostal?" Upozorní mne, že to bude štípat a také že štípe. Vyhrknou mne slzy a já se zakousnu do dolního rtu tak silně, že se mne uběví první kapky krve. Snažím se to vydržet a štiplavá bolest pomalu ustupuje a j áse uvonuji. "Děkuji za varování" poděkuji mu, přemýšlím jak se sem mohl tento chlapec dostat.

Mizutoshi - 28. listopadu 2010 23:45
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro "Matka si mě sem přivedla. Byl jsem tu jako ty, ale odmítl jsem být její bishounen," odpoví ti chlapec tiše. Skoro jako by se bál dál, že ho někdo uslyší. Jenom se pousměje na tvé poděkování a znovu se hluboce pokloní. Pak na chvilku odejde a přinese ti jídlo. "Ale nemusíte se ničeho bát, pane. Dokud jste zraněný, neobjeví se zde," špitne tichounce.

Minamoto Renzo - 28. listopadu 2010 23:45

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Jen něco zachrčí a všimnu si, jak má ruku na své dýce, ale nepoužije. Místo toho se na mě podívá a omdlí, přitom jsem ho nedržel tak moc. Svráštím obočí a je znát, jak se mi to nelíbí. Pustím ho a jeho tělo nechám dopadnout na futon. Podívám sen a něj a pak na pouta. Vemu si jeho dýku a taky projedu jeho kimono, zda tam má ještě něco. Najdu destičku s jménem, nejspíše jeho. Strhnu jí z jeho těla a vemu si jí k sobě. Jak ho prohledávám, nenajdu nic víc. Jen krátce si prohlídnu jeho tetování, ale více se o jeho tělo nezajímám. Nejsem ted v situaci, kdy bych si mohl něco prohlížet. Sevřu v ruce jeho dýku, či víc, podle toho, kolik jich měl. Posadím se na futony a dívám se pouta. Zkontroluju svoje zranění, vypadá to, že je zase ošetřený a já tuším, že to bude práce toho přede mnou. Povzdychnu si a jen přiložím špičku dýky k poutům, ale je moc velká. Vztek je ve mě, ale zaženu ho. Posadím se a opřu se o zed. Zírám na tělo před sebou a v ruce držím jeho zbraně. Jak se začne probírat, přiložím dýku k jeho hrdlu a čekám na svojí odpověd. Tentokrát omdlít nemůže a jestli se pohne, jsem připravený ho poranit, né hned zabít. I když nejspíš na tom bude jako já. Nic nevyzradit. Tokutaro.....mělo by mi to jméno něco říkat...kdo vůbec jsou? Kdo je taj ejich matka?

Tokutaro - 29. listopadu 2010 00:29

soukromá zpráva od Tokutaro pro Probudil jsem se s chladnou čepelí své dýky na mém hrdle. Pootevřu oči. Jsou mírně zasněné. Zadívám se na Renza. Začnu pomalu zvedat ruku. Ale velice, velice pomalinku a soustředěně. Trvalo to dlouho, ale celou dobu jsem mlčel a díval se mu do tváře. Dýka mne škrábala do krku a bylo vidět i trochu mé krve. Dotknu se jeho tváře. Zlehka přejedu po ní svými prsty. mé ruce krásně hřejí. Usmál jsem se. Málo, ale přece. Narazil jsem se víc na svou dýku, když jsem ruku položil podél těla. Dívám se mu smutným, magickým pohledem do očí. POkud na dýku víc přitlačí, zavřu oči připraven zemřít. "Jsem jen jeden z mnoha. Jesli mne zabiješ, nikdo nade mnou plakat nebude. Jsem nahraditelný. Ale nezískáš tím nic. Ani svobodu. Naopak," promluvím opět po dlouhé době. Nikdy jsem pořádně nemluvil. Prostě jsem konal.

Minamoto Renzo - 29. listopadu 2010 07:46

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Probere se a pootevře oči. Zadívá se na mě a zvedá se mu ruka. Více přitlačím na dýku, protože netuším, co chce dělat Přimouřím oči a dívám se na něj, chci od něj odpovědi. Místo toho na mě kouká jak zamilovaná holka a pohladí mě po tváři. Zarazím se a krátce se zadívám na jeho ruku a pak na něj. Usměje se a více se nabodne na dýku a tím se sám zranuje. Ihned dám dýku dál, aby se víc nezranoval. Co je tohle zač? Stačilo zaútočit a zabil bych ho. Tak proč se směje a dotýká se mě?Proč po mě tak kouká? Dívá se na mě tim svým pohledem a promluví.Je mi jasný, že tenhle mi nic neřekne a radši zemře. Dám pryč dýku a odkopnu ho ze svého futonu tak, aby byl ode mě co nejdál. Trefím se mu přitom do boku a to dost silně. Posadím se na futony a zase se opřu o zed. Vyndám destičku s jeho jménem. " Proto máte tohle, Tokutaro? Aby vás Matka poznala." ušklíbnu se a mrštím po něm destičku. Opřu se hlavou o zed a v ruce držím dýku tak, abych se s ní mohl kdykoliv bránit. Nespouštím z něj oči. Jsem zvědav, co provede ted. Jsou vycvičený jako my a přece jinak. Proč hází ty pohledy. Snaží se mě odměkčit? Ne, to bude taktika. Smůla, ale hovořil jsi pravdu. Tvoje smrt by mi byla k ničemu.

Tokutaro - 29. listopadu 2010 10:41

soukromá zpráva od Tokutaro pro Více jem se natiskl hrdlem na dýku. Ale on ji dal dál a nepřitlačil, jak jsem zprvu myslel. Pak byla dýka pryč a já pocítil prudkou bolest v boku. Dřepl jsem si na paty a držel za bok. Tiskl jsem k sobě zuby. Ne však dlouho. Hodil po mně mou destičku. Je keramická - nesmí se rozbít. Takže když vyletí z generálovy ruky, udělám hbitý kotoul v před a v sedě ji chytím. Moje oči byly přkvapené. Jak jsem mohl být tak neopatrný. To mě šacoval až na nahé tělo? .. U nás se říká, že jakmile zná nepřítel vaše jméno, má nad vámi moc. To dělá i matka. Zabila naše rodiny a unesla nás. Nakonec vychovala a starala se o nás. Ona a učitelé. Jenomže teď zná mé jméno i Renzo... Jako odpověď na jeho otázku se pousměji. Natáhl jsem seměrem k němu ruku. "Dýky," sdělím mu, "vrať mi dýky. Nebudu s tebou zápasit. Přinesu sem kadidlo, které tě uspí a já si je pak vezmu, takže mi je můžeš dát rovnou." Mám pocit, že s ním poslední dobou nějak moc mluvím.

Minamoto Renzo - 29. listopadu 2010 11:45

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Kopnutí ho určitě bolelo, ale i tak bolest překoná, aby chytil tu pitomou destičku. Jen se usměje a natáhne ke mě drze ruku, jakoby čekal ode mě nějakou poslušnost. Více přimouřím oči a koutky se roztáhnou do zvláštního úsměvu. "To aby jsi už pro něj běžel, Tokutaro." a jasně mu tím řeknu, že mu jeho dýky nedám. držím dýky u sebe a jen se podívám na jejich ostří a pak zpátky na věznitele Tokutara. Tak běž....držíte mě při životě jako rybu v kádi.Potřebujete mě živého? K čemu? Díky tomu, co jsem. Ne....to vám nedopřeju. Nebudu sloužit žádnému vašemu podlému účelu. A když nemůžu ven živý..... má tvář je vážná a bez výrazu, jen oči ho sledujou, zda odejde pro kadidlo a nebo přece jen bude bojovat.

Tokutaro - 29. listopadu 2010 20:56

soukromá zpráva od Tokutaro pro Generál se nakonec vybarvil. Je na něm vidět, že je samuraj. Odejít a nechat ho s dýkami? Když ví, že ho potřebujeme? No - alespoň jsem to zkusil... Seděl jsem chvilku na místě a držel se za bok. Jak se mi udělalo lépe, vstal jsem. Udělal pár kroků k němu a znovu se posadil. Do tureckého sedu. Zadíval jsem se mu přímo do očí. Můj pohled je jasný a bdělý. Mlčím. Jen čekám. Až začne první. S čímkoliv. Vždy připravený pohotově zasáhnout. A budu takto čekat, dokud to neudělá nebo dokud někdo nepřijde.

Minamoto Renzo - 29. listopadu 2010 21:32

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro S kadidlem nejspíš jen vyhrožoval, protože zůstane. Vůbec mě to nepotěší, ale nedám to znát. Drží se za bok a pak udělá pár kroků ke mě. Připravím dýky k obraně a on se jen posadí do tureckého sedu. Dívá se mi do očí a já do jeho. Čekáme, tichá výzva koluje mezi námi. Přitáhnu si blíž i druhou dýku a dál sedím. Nemám moc času..kdykoliv sem může ještě někdo přijít....měl jsi odejít Tokutaro. narovnám se více v posezení a mírně skloním hlavu a zavřu na moment oči. Je to jen jeden nádech a oči zase otevřu. Dívám se na něj, je blízko a dost na to, abych se trefil. Můj dech je vyrovnaný a klidný. Má ruka přesune jednu dýku do klína a druhou sevřu ve zdravé ruce. Nedovolí mi to. A já jim nedovolím potupit mě ještě víc. Můj oční kontakt s Tokutarou nepřerušený. Stále sedím a bez známky varování se pustím do svého plánu. Dýka, co jsem držel v ruce, vyletí z ruky a plnou rychlostí zasáhne Tokutara do těla. Miříl jsem na tělo, které mi díky jeho sedu mi bylo krásně vystavené. A pak jen rychle dovedu chytnu druhou připravenou dýku a zabodnu jí i přes kimono do svého břicha plnou silou. Dál chci i přes bolest dýkou trhnout k sobě a tím si i s kimonem břicho rozpárat. Dříve, než se Tokutaro vzpamatuje z útoku na něj jeho vlastní dýkou.

Tokutaro - 29. listopadu 2010 21:45

soukromá zpráva od Tokutaro pro Pohled z očí do očí mi hodně pomohl analyzovat situaci. Sledoval jsem každý jeho mírný pohyb. I to, jak vypnul hruď. Sledovla jsem polohu dýk a jaké ruce k nim jsou blíže. A pak začal. Vyletěla má dýka na vlastní tělo. Tu jsem se pokusil hbitě chytit. Moje noha vstřelí. Kopnul jsem ho do břicha, takže jsem ho donutil se skrčit a trup oddálit. Hned na to jsem se mu zahákl nohou o ruku a trhnutím oddálil dýku z/od jeho břicha. Pokud se mi to zadařilo, reaguji pohotově dál a bolestivě mu zvrátím ruku tak, abych získal i druhou dýku.

Mizutoshi - 29. listopadu 2010 21:59

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Tokutarovi se podaří chytit dýku, ale jinak než za čepel to nepůjde, takže se pořeže. Renzo do sebe zarazí dýku maximálně do půlky její třetiny, což projde jen svalovinou a nepoškodí žádný orgán. Toku zkroutí Renzovi ruku za zády, ale Renzo využije své druhé ruky a jediným východiskem je stáhnout Tokua pod sebe. Ten se ale stihne zmocnit své dýky zmáčknutím bolestivého bodu na ruce. Dýky přiloží na Renzův krk.

Mamoua - 29. listopadu 2010 22:08

soukromá zpráva od Mamoua pro "Aha...to chápu, musí to být děsné...nebojím se když jste tu."uvědomím si jak dvojsmyslně to musel ozaznít laej epozdě to vzít zpět. "Protože oni by mě nechali umřít určitě někde...nevíš proč tu jsme?" Optám se chlapce apřemýšlím co udělat dál, možná když vyhovím královně tka si jí přikloním na strnau a naskytne se m imožnost úniku , ale to může trvat dlouho, třeba můžu odmítnout stát se jejím sluhou a uprchnout až bude příležitost, to je také na dlouho. Můžu se nechat využít a oklamat jí...což je asi nejpřijatlenější ale pro mou pověst ot nejhorší..no co kdyby na mne přišli když o mne stál hideaki byl oby to horší..ach jo hideaki, měl jsme vědět že mě využívá...povzdechnu si ale na to ted není čas musím pomoci generálovi.

Minamoto Renzo - 29. listopadu 2010 22:17

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vrhnul se na mě rychle a já cítím jen jak dýka do mě zajela a dostanu kopnutí do břicha a vyheknu. Jak jsem předpokládal, nechce mě nechat umřit. Nedovolí mi ani důstojně odejít. Vyrve dýku z břicha a kroutí mi ruku za zády. Využiju své druhé ruky a stáhnu ho pod sebe. Jsem raněný a ted už bojuji jen proto, aby mě zabil. Ovšem jen mi způsobuje bolest, ale bez ohrožení života. Přiloží dýky na můj krk. Zadívám se na něj a více se na něj položím a tím taky na dýky. Tentokrát se naše role obrátili, jen já ted využívám svojí tělesnou váhu na to, aby šlo ostří proti mě. dívám se mu do očí, neuhnu. Rána na břiše i přes poranění orgánů krvácí a oslabuje mě. I další rány se probrali díky tomuto boji. vím, že dřív či později sám se na jeho dýky nabodnu plnou vahou svého těla, protože se neudržím. A já se už ani nesnažím držet. Je mi jasné, že takto blízko zbraním se už po dnešku nedostanu.

Tokutaro - 29. listopadu 2010 22:26

soukromá zpráva od Tokutaro pro Rychle jsem otočil dýky v obraném gestu. Ale sám se na ně začal narážet. Proč to bereš jako takovou prohru? Jsi se mnou... Oči se mi zaplnily slzami. Odělal jsem dýky a jemně ho přitom škrábnul. Pak jsem se mu zadíval znovu do očí. Můj dech i srdce se zrychlily. Tep. Cítím ho až v hlavě. Buší mi srdce. Dívám se mu do očí, ale ako bych se díval hluboko, hluboko do jeho duše.

Minamoto Renzo - 29. listopadu 2010 22:47

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Dá dýky pryč, přesto mě s nima škrábne. Dívá se mi do očí a cítím, jak se mu zrychlil dech a tep srdce. Dívá se mi do očí a já do jeho. Ležím na něj a dochází mi síly. " Proč...jsi mi to ..nedovolil? " zeptám se než ztratím sílu a naplno na něj padnu. Zavřu oči a oddechuju. Tepe mi ve spáncích krev jako uniká z mého těla síla. Nedává mi to smysl. Proč mě chtějí živého? Musí vědět, co pro mě tohle znamená. Musí vědět, co budu chtít. A je od nich nejméně proradné mi to nedovolit.

Tokutaro - 29. listopadu 2010 22:57

soukromá zpráva od Tokutaro pro Mlčel jsem a jen se na něj díval. V očích ten zvláštní smutek, husté černé vlasy rozprostřené pod mou hlavou jako měkký polštář. Pak na mě naplno padl a já jako bych přestal dýchat. Phladil jsem ho po vlasech. Skoro to nemohl ucítit. Pak se ozvaly kroky. Přišel sem jeden z mých bratrů. Promluvil na mě. Korejsky. Já mu Korejsky odpověděl. Hned na to zmizel. Pomalu jsem přetočil Renza ze sebe. Snažil jsem se mu co nejméně ublížit. Postavil jsem se a jeho položil lépe na futon. Obkročmo se na něj posadím a dýky připevním a schovám lépe. Začnu ho ošetřovat. Jemně a s péčí. Mlčky a se smutkem v očích.

Minamoto Renzo - 29. listopadu 2010 23:07

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Pohlazení po vlasech necítím. Jen slyším kroky a poznám korejský jazyk. To mi už vůbec nedává smysl. přetočil mě a já jen padl zpátky na futon na záda a zůstal ležet, jen nepatrně jsem dýchal. Oči zavřený a rty stisknutý od bolesti. Obkročmo se na mě posadí, což vyvolá nepokoj v ráně v dutině břišní. Mlčky mě ošetřuje a mě stále ty jeho dýky lákají. Ale vím, že nemám sílu se jich ted zmocnit tak, abych to mohl sám ukončit. Cítím pouta na rukách a ted tak nějak podivně chlácholivě chladí. Už se na něj nepodívám, ani jednou. Moje vlasy jsou u obličeje sestřihnuté a nechané dlouhé jen vzadu. I když už nejsou tak dlouho, jak by byly, protože s povýšením kus mých vlasů skončil na přilbici.Ted jsou jen do půl zad. Jsou poznamené stejně jako moje tělo, které prošlo jak tvrdým výcvikem, tak i plno bitvami. a dávno to není tělo mladíčka.

Tokutaro - 29. listopadu 2010 23:27

soukromá zpráva od Tokutaro pro Mlčel jsem a čekal, až přijde společník. Přišel a přinesl mi mastičky a věci na ošetření. Něco začal žbleptat o tom, že jsem ho skoro zabil. Korejsky. "Geuneun sal-aissda," odpovím mu tiše, že žije. Ale on nepřestal. "Dagchyeo!!!" rozlítil jsem se. Sesedl jsem z Renza. Bratr ze mne dostal opravdu strach. Hluboce se uklonil a zmizel. Zhluboka jsem se nadechl. Rozhalil jsem víc Renzovo kimono a pustil se do ošetřování. Sledoval jsem jeho tělo klidným pohledem. Nakonec jsem ho doošetřil. Odešel jsem. Vrátil jsme se až po třech hodinách. S jídlem a tatami, které položím na zem. Na to hned jídlo. Je to jedna větší mísa rýže a trochu masa a zeleniny. Misky pro něj a i pro mě. Zadívám se na něj, zda mne zaregistroval a ukáži na jídlo.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 06:57

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Je tu ticho. Jediný, kdo to ticho naruší, je další věznitel, který nese věci na ošetření. Dokonce se pohádají, ale mě je to jedno. Nemám možnost to ani důstojně ukončit. Každý by na to měl mít právo. Slyším, jak se Tokutaro rozčiluje a nejspíše je to kvůli mě. Ani se nedivím, s každým setkáním jsem více a více raněný. Cítím, jak se vrátil na místo a odhalí moje tělo, aby ho mohl ošetřit. Příjde mi to jako zbytečná práce. Zůstávám ležet a oči zavřené a nějak se nehýbu. Až na dýchání snad vůbec. Přesto díky bolestné grimasy je znát, jak mě ošetřování bolí. Ovšem hlasově nedám najevo vůbec nic. Odejde a nechá mě samotnýho. Přehrávám si vše od začátku a stále na nic nemůžu přijít. Nechápu, co po mě tihle můžou chtít. Jsem sice vysoko postavený voják, ale jsem stále voják. Nakonec tu dobu využiju na nabrání sil, protože je budu potřebovat. Zaregistruju jeho příchod a jen se krátce na něj podívám, ale než mu do obličeje, tak na ruce. Všimnu si jídla a zase oči zavřu. Slyším, jak to položí a naskládá misky na tatami. Nejedl jsem od doby, co mě postřelil v lázních. Přesto se ani tak nehýbu a jen dál ležím s tichým dechem a odmítám brát na vědomí, že je tady se mnou i s jídlem. Urazili mě tím, že mi nedovolili ani spáchat seppuku. I když mě nějakou dobu udrží na životě, tak či tak jsem mrtvý muž. Ztratil jsem čest.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 10:32

soukromá zpráva od Tokutaro pro Seděl jsem proti němu. Nic nedělal. Skoro se ani nepohnul. Mlčky jsem ho tak sledoval více jak půl hodiny. "Je to náš oběd. Když nebudeš jíst, nenajím se ani já," promluvím. Nakonec jsem si povzdychl. "Jako by ti na mně záleželo, že? Tak se alespoň napij, ať nejsi vysušený," nečekal jsem ale, že si to vezme sám. Napil jsem se ale čaj jsem nechal v ústech. Vstal jsem a šel k němu. Násilím mu zvednu hlavu. Přitisknu své rty na jeho a zmáčknu bod na čelisti tak, že ji musí rozevřít. Není to bolestivé, je to otázka mechaniky lidského těla. Jakmile má čaj v ústech, hlava zakloněná, donutím ho polknout tím, že mu zmáčknu bod na krku. Další mechanická záležitost.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 11:18

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Nehnul jsem se a on taky nezačal jíst. Dlouho jsme tu jen tak byli bez jediného slova, bez zbytečného pohybu navíc. Ležel jsem celou dobu se zavřenýma očima. Promluví s tím, že já nebudu jíst a on taky ne. To mě zkouší vydírat? napadne mě a v duchu se usměju, ale navenek nereaguju ani pohnutím svalu. Dojde mu, že mě na něm nezáleží a zkusí aspon pití. Ani na to se nehnu. Slyším, jak si nalije čaj a nejspíš se napije. Pak kroky ke mě. Zpozorním a mé tělo se napne, jak jsem v očekávání, co bude. Příjde a přitiskne mi rty na moje s tím, že mi otevře ústa násilím. Rozevřu oči a jen co cítím čaj v ústech, proberu se naplno. Ruce vystřelí k jeho tělu a silou se ho snažím od sebe odstrčit. tělo protestuje a rány zase začínají více bolet, po chvili klidu. Přesto se snažím Tokutara dostat od sebe a to dost daleko. Díky tomu, že jsem svázaný jen na volných řetězech, mohu použít jak ruce, tak i nohy. Jen co ho dostanu od sebe, krátce zakašlu, jak se čaj dostal i do dýchací trubice a snažím se posadit. Začíná mi být jasný, že tenhle Tokutaro je pěkně záškodnický a neváhá pro udržení mého života udělat snad cokoliv. Zády se zase opřu o zed a zrychleně dýchám. Tentokrát si ho zase už hlídám pohledem. Nechci mu už dovolit, aby se ke mě přibližil tak blízko, jako to udělal s čajem.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 11:42

soukromá zpráva od Tokutaro pro Strhl mě ze sebe. Nechal jsem se hned po tom, co jsme věděl, že jsem do něj dostal tekutiny. Praštím se o dlažbu do ramene. Trpělivě jsem ale vstal a posadil se k jídlu. Chci mu dokázat, že pokud nebude jíst, nebudu jíst já. Že jsem to myslel vážně. Ale jemu to je asi jedno... Ta myšlenka docela zabolela. Seděl jsme a díval se na něj. Byl jsem skoro jako socha. Možná kdyby se mi podařilo ochromit tinkturou jeho svalstvo, nacpal bych to jídlo do něj. Sedím i něj celé hodiny.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 12:06

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Už se nesnaží ke mě znova jít a posadí se k jídlu. Sedím a dívám se na něj. A on sedí naproti mě a též se na mě dívá. Jsme tam jako dvě sochy, kdy jeden zkouší, co vydrží ten druhý. Nepočítám čas, svým způsobem odpočívám a soustředím se. Trvá to dlouho, opravdu dlouho. Skoro se divím, že ještě někdo nepřišel se podívat, co s tu děje. Znova zavřu oči, ale jak zaslechnu nějaký pohyb, oči zase otevřu. Vnímám, jak mi tuhnou svaly, a rány se uvnitř mě ozývají. Stejně jako slabost ze ztráty krve, nedostatku tekutin i potravy. Je to pro mě jako další zkouška toho, co mé tělo a má mysl vydrží. Po nějaké době, kdy vypadá, že jsem usnul, otevřu oči a dám tak najevo, že stále vnímám. Divím se, proč dodržuje svojí výzvu, ale stejně tak vím, že jak odtud odejde, může se najíst dosytosti. Matka ho donutila mě hlídat...můj život...za jeho....je to možné...tak potom jeden dělá to, co on. je u mě jen on a stará se o mě jen on. Má mě na starosti za cenu jeho života....docela těžká zkouška pro mladíka...ta jejich Matka by ho pak měla pořádně odměnit. ...i když to třeba nesplní. Mám čas si ho aspon prohlídnout, ale pořád si nemůžu vybavit možnost, že bych ho někde viděl. V mysli probírám tváře více a více v minulosti.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 13:12

soukromá zpráva od Tokutaro pro Dlouho tam jsme takto. Vlastně tak polovinu dne. Pak přijde Seiji. Promluví na mě korejsky. Ptá se, co se děje. "Meoggo sip-eun," odpovím mu, že nechce jíst. Seiji nafoukl tváře a vešel ke mně. Zadíval se zkoumavě na něj, pak na mě. "Dangsin-i meog-eoya." řekl mi, že jíst musím. Jenom jsem vyfoukl tváře. Seiji nabral rýži ze své svačiny, se kterou tam přišel do svých hůlek a přisunul je k mým ústům. Oddálil jsem se. Shodil mě na zem na narval mi rýži do pusy. Začal jsem se smát. "Babo!" řekl jsem mu korejsky, že je idiot a rozesmál jsem se ještě víc. Polkl jsem. Musel jsem hned několikrát. Seiji se smál taky. "Vidíš? - Takhle se to musí," pronese japonsky a směje se, "donesu ti futony, ať nesedíš na chladné zemi, když ses rozhodl tu s ním zůstat." Přikývl jsem. Seiji pak ukáže hůlkami na generála. "Běda, jestli kvůli tobě bráška bude strádat nebo umře," zadívá se výhružně. Pak kolem mě projde a rozčepýří mi vlasy. Něco zabručím a hned si je uhladím. Pak přijde s futony a i s jídlem. Novým. Ale já se ho netknu, pokud se ho netkne i generál. Jen se posadím na futony a otevřu si listy poezie. Přesto ho stále koutkem oka sleduji.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 14:00

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Sedíme v cele dlouho, když tam přijde někdo další. Zase spolu hovoří korejsky a dokonce se přede mnou začnou prát. Jen je pozoruju bez hnutí těla. I když mi příjdou jako komedianti a nechápu, co tím chtějí dokázat. Ale aspon vidím, že mladík přece jen jí. Na vyhrožování se na něj jen zadívám, ale nic neřeknu ani se nepohnu. Jen oči jakoby se usmály nad tou směšnou výhružkou. Znova se podívám na Toku, který si začne číst. Zavřu oči a soustředím se jen na dech, nevnímám bolest, hlad, žízen ani únavu. Jen dech a tlukot srdce se stává mojí hudbou.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 14:18
	soukromá zpráva od Tokutaro pro Seiji je můj bráška. Měli jsme stejného učitele. Jeden by bez druhého nebyl. Ne ne... ale jsme spolu spojeni. A někdy v noci i naše těla... Zadíval jsem se na jídlo. Pak na generála. Povzdechl jsem si. Zadíval jsem se znovu do listů s poezií a nakonec ji začal číst. Nahlas.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 15:00

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Začne číst nahlas poté, co si nahlas povzdychne. Zůstávám stále na stejným místě, ve stejné poloze a jakobych ani nevnímal. Znova otevřu oči a zadívám se na pouta, která mě tu drží. Zadívám se na mříže a zase oči zavřu. Zkouším najít nějakou cestu, jak se odtud dostat, ale nic mě nenapadá. Musí mi dovolit seppuku. Musí....ale musím o to požádat jejich Matku. A co když je to stejný ....ne, oni plní její rozkazy, ..ta to taky nedovolí. Co se mnou chtějí jen dělat? K čemu jim jsem? vrtá mi hlavou a dál se zkouším vzpomenout, zda jsem jejich Matku a nebo taky Toku někde neviděl. Krátce mi zakručí v břiše, ale já na to nijak nereaguju. Je to jen krátké a hned je zase ticho. To jsem si vzpomněl na večeři při mém povýšení.

Mizutoshi - 30. listopadu 2010 15:28

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Mladík se na tebe dívá. Pak se rozhlédne. "Nechci, abyste měl stejný osud jako já. Pomohu vám v útěku. Ale nejprve se musíte uzdravit. A generál také. Hlavně neodporujte. Nebo vaše šance na útěk vymizí a to naprosto. Až utečete, můžete v Mizutoshi požádat několik lidí o pomoc a osvobodit generála. Napíšeme mu vzkaz. Zajetí je pro samuraje nejhorším trestem. Generál zajisté bude chtít spáchat Harakiri. Umřít. Musíte mu napsat vzkaz takový, aby se nasytil a nabral síly k budoucímu boji." Vypadá zapáleně a dalo by se říct, že je to jediný člověk, kterému tu můžeš věřit. Jak je dopis napsán, schová si jej otrok k sobě. "Ať se vám bude dít cokoliv, myslete na to, že nesmíte odporovat, abyste mohl utéct a zachránit generála." Špitne a lítostivě se na tebe zadívá. Pak přitáhne kadidlo. Je v něm omamná vůně. čím víc ji dýcháš, tím víc se tělo rozpaluje a tobě začíná docházet, že je to afrodiziakum. A velmi silné. Dech se ti zrychlí a tělo je na dotek mnohem citlivější. Cítíš i vzrušující mravenčení v rozkroku. Otrok mezitím zmizí. Vejde tam Matka. Posadí se na sofa a dívá se na velikou postel na které si. Jen luskne prsty a objeví se tam dva muži. Vypadají asijsky ale asi to Japonci nebudou. Jejich pleť je tmavší než tvoje. Oba jsou krásní a hlavně stejní. Dvojčata. Mají dlouhé, havraní vlasy a vypracované postavy. Jeden se posadí za tebe a začne hladit tvou hruď, krk i tvář. Druhý si k tobě klekne a hladí nožky a stehna. Občas vyjede i k rozkroku.

Mizutoshi - 30. listopadu 2010 15:49

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Najednou se z venčí ozve poplach. Seiji za Tokutarem přiběhne, že je ho třeba. Tokutarovi nezbyde nic jiného, než uposlechnout a vyběhnout ven. Zamkne tě v kobce a vytáhne dýky. Pak uslyšíš nad hlavou mírné kroky. Cosi tě lehce cvrnkne do hlavy. Je to kamínek omotaný papírem. Na papíře je písmo... vzkaz. Nepodařilo se mi uniknout, ale našel jsem spojence. Pomůže mi v útěku až se uzdravím. Byl jsem svědkem vašeho únosu. Hned na to kontaktuji vašeho muže, co se zdržoval v Mizutoshi, Hideakiho. Jistě Vás osvobodí. Musíme jen čekat a nabírat síly. Hlavně vy, až se budete bít o vlastní život. Naberte sílu a chuť bojovat, ať není má snaha marná. Mamoua, mladík ze zahrady. Nemohli to napsat oni. Nevěděli, kde jsi se s tím mladíkem potkal. Prostě to byl nechtěný svědek. Nezajímali se o něj. Nicméně by teď bylo dobré se vzkazu zbavit. A najíst se.

Mizutoshi - 30. listopadu 2010 15:53
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Najednou se z venčí ozve poplach. Seiji za Tokutarem přiběhne, že je ho třeba. Tokutarovi nezbyde nic jiného, než uposlechnout a vyběhnout ven. Zamkne Renza v kobce a vytáhne dýky.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 16:00

soukromá zpráva od Tokutaro pro Ozve se poplach a Seiji za mnou přiběhne. Trhnu sebou. Vyběhnu ven. Do deště. Abych zjistil, že to jsou jen hloupí a neschopní banditi, jenž se domnívali, že nás vykradou. Chladnokrevně jsem jich pár zabil. Nakonec jsem ale musel jít do svého příbytku, abych se převlékl do suchého a čistého a taky se trochu ohřál. I tak jsem se jídla ani netkl. Přišel za mnou Seiji, ale já jeho přítomnost decentně odmítl s tím, že mám práci. Dojdu do kobky za Renzem spolu s mastičkami a horkou vodou na ošetření.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 18:20

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vypukne poplach, ani neotevřu oči. Ovšem můj věznitel Tokutaro je povolaný a tak odejde. Otevřu oči a povolím bolesti, aby propukla a v tichosti zasípu bolestí, jak se upravuju v sedě. Po upravě se podívám na jídlo a zase odvrátím pohled. Opřu se a zavřu oči. Dál jen tak sedím a tak jak Tokutaro příjde, jsem skoro ve stejné pozici jako předtím a jídlo ani pití není dotknuté. Ovšem jak vejde, otevřu oči a zadívám se na věci, co nese. Je vidět napětí, jak jsem probudil svaly a přivřu oči. Skoro to vypadá jako tichá hrozba, že ho u sebe nechci.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 18:25

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Zatímco je venku poplach, zrovna se protahuju a zkoumám moje řetězy, když mě něco cvrkne do nosu. Zadívám se nahoru,, ale nikoho nevidím. Rozpalím vzkaz a očima ho přelítnu. Takže mladík našel spojence.....mladík jméno Mamoua..to by bylo dobré..rád bych si to s nimi vyřídil...za nepovedenou seppuku, za to hnusné zabití mého učně....za všechno.a vložím papírek do úst a bez rozmyslu sním. Opřu se a je rozhodnuto. Naberu síly, chut bojovat mám až kam. Mé tělo potřebuje sílu. Jen musím na Tokutara pomalu, protože je to šibal všímavá a nechci prozradit našeho spojence.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 18:47

soukromá zpráva od Tokutaro pro Vejdu dovnitř a on se na mě podívá poměrně výstražným pohledem. Překvapeně jsem na něj zadíval. Pak jsem svraštil obočí a klekl si před něj a položil tam i mísu s vodou. Proč jdeš tak moc proti mně? Tímhle jdeš i proti sobě. Zanítí se ti to a umřeš tou nejhorší smrtí, kterou může samuraj zemřít. Zadívám se mu opatrně do očí. Těma svýma, liščíma, jako bych se ho ptal, jestli ho smím ošetřit. Otevřu mastičky a připravím si suknové obvazy.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 18:57

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Přijde a poklekne přede mnou. Položí přede mě misku s vodou a jeho oči jakoby žádali svolení, zda mě může ošetřit. Otevře mastičky a připraví obvazy. Dál se na něj nepřístupně dívám a trhnu řetězem, který jen zachrastí. Povzdychnu si a uhnu hlavou nastranu. Zadívám se do hořejšího levého roku, čímž mu mlčky naznačím, že může ,ale není mi to vůbec příjemný a je to pro mě potupný. Jak přistoupí a začne mě ošetřovat, neotočím hlavu k němu, jen zavřu oči a držím. I když v sedě se mu nejspíš bude špatně ošetřovat jak rána na stehně, tak i rána v břiše.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 20:09

soukromá zpráva od Tokutaro pro V okamžiku, kdy trhl s řetězy, zadívám se na ně. Pak jsem pohlédl na Renza a sklopil oči. Místo toho, abych se pustil do ošetřování, vtanu. Zamknu celu a ze svazku klíčů, vyndám čtyři. Svazek pak odhodím do chdby tak, aby na ně nedsáhl. Zamkl jsem se s ním v cele. Došel jsem k němu a odpoutal od všech řetězů. Zadívám se mu do očí. Jako bych mu říkal, že mu věřím. "Polož se prosím. Takto tě neošetřím," řeknu tiše a rukou mu zlehka naznačím, aby se natáhl.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 20:32

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro uhnu pohledem a čekám, až mě začne ošetřovat. Místo toho slyším, jak vyndal klíče. Otočím pohled na něj a sleduju, jak vyndá čtyři klíče a pak svazek vyhodí z cely, která je zamčená. Svráštím obočí, protože tohle jednání nechápu. Co tím chce dokázat..stejně jsem pořád zamčený.....nebo....si chce získat mojí důvěru....tímto? Přejde ke mě, sleduju každý jeho pohyb a to, jak mi odemyká pouta. Promnu si ruce a podívám se mu do těch jeho liščích očí. Jeho hlas je tichý a příjde mi i prosebný, když pominu to slůvko prosím. Zůstanu sedět a je znát, jak si to rozmýšlím. Ještě jednou se podívám ke dveřím cely, pak na svoje volné ruce. Položím se a zavřu oči. Tím mu naznačím, že mu svoluju ošetřit moje tělo. Moje ustoupení za to, že mi povolil pouta.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 20:40

soukromá zpráva od Tokutaro pro Sledooval mě. Chápu to. Také bych tkahle někoho sledoval v jeho situaci. Položí se. Vím, že je to proto, že jsem mu dal větší volnost. Začal jsem ho ošetřovat. Má pravá ruka je stále zraněná od té doby, co jsem chytil svou dýku za čepel. Je na ní obvaz. Skláněl jsem se nad ním. Oči smutně přivřené, jako vždy. Vymyl jsem mu rány a namazal tou mastí. "Bude to štípat," špitnu. Vlastně to pálí jak čert, protože má desinfekční i hojivé účinky. Pak začnu rány obvazovat. Jsem smutný, když vidím jeho tělo. Je mi jasné, že nikdy jej nebudu moct pohladit, jak bych chtěl.

Mamoua - 30. listopadu 2010 20:52

soukromá zpráva od Mamoua pro "Věřím ti" řeknu mu tiše, sepíšeme spolu dopis. Jsem tak štastný že zde je někdo komu můžu věřit...Nechá men nadýchat se kadidal a já cítím jak jsem citlivější a přestávám se pořádně ovládat. Odejde, po chvilce ale příe matka a zaní jsou dva maldící tmaví. Vypadá to na dvojčata. Matka si usedne na sofa a nechá mladíky aby si semnou začli hrát, pamatuji na sluhovy rady, je to příšerné být něčí hračka ale musím to vydržet prostě musím. Jeden z nich se za men podasí a hladí mne na hrudi druhý se věnuje mým noháým a semtam zajede do rozkroku, nechávám se. Musím, ale jejich doteky mne toli kpřipomínají hideakiho...

Mizutoshi - 30. listopadu 2010 21:21
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Hladí tvé tělo a laskají jej. Ten, co je u tvých nohou tě začne kouřit. Olizovat i varlata a dírku. Druhý mačká tvé bradavky a líbá tě na krku. Matka něco řekne, ale t yjí nerozumíš. Jsi na to moc mimo. Pak v sobě ucítíš prsty. Ale netrvá to dlouho a jeden z nich do tebe vniká, přitom tě líbá na rty. Druhý tě honí a laská tělo.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 21:25

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Jak se položím, začne mě ošetřovat. I on je zraněný, jak se snažil zachránit sebe i mě. I když pro mě je to ted nepodstatné. Pořád je to ten, co mě tu drží. Zašeptá, že mě to bude štípat, ale pálí to však pořádně, žádné štípání. Více stisknu víčka u zavřených očí a mé ruce se zatnou jako svaly v těle, ale neceknu a ležím, aby mě mohl dál ošetřit. Uvolním se až když mi je obvazuje. Zůstávám ležet a oddechuju, jak prodýchávám ošetření ran. Vždy se více díky masti více probudí, ale tentokrát vím, že e to dobře, protože mi to pomůže.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 21:38

soukromá zpráva od Tokutaro pro Mlčel jsem. Posadil jsme se na futony. Jeho futony a k jeho stehnám. Odmotal jsem si obvz z ruky. Jsou na ranách vidět stehy. Trochu jsem rukou zahýbal a svraštil jsem obočí. Opláchl jsem ránu a namazal si ji stejně jako jeho rány a pak zavázal. Nejdřív jsme ošetřil jeho a pak sebe. Zadívám se na něj. Začíná mi být zima a tak se natáhnu pro dvě deky. Jednou Renza přikryji, do druhé se zahumlám. Díval jsem se dlouho do prázdna než jsem promluvil: "Ukoušeme se tu nudou."

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 22:08

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Jak se přesune, pomalu otevřu očiDíval jsem se, jak si ošetřuje ruku a sám jsem si přejel po . obvazech na mém těle. Určitě udělal dobrou práci, protože to po chvili přestane pálit a je mi o trošku líp. Ošetří se a pak dokonce přes mě hodí deku, aniž by mě znova svazoval do pout. Přitáhnu si jí a přetočím se k němu zády. Přikreju se pořádně dekou a jsem ticho. Zavřu oči a oddechuju. Po dlouhé době promluví s tím, že se ukoušeme nudou. Usměju se pro sebe, ale tak, aby to on neviděl. "Jestli máš hlad, máš tu jídlo." odpovím mu stroze a rukou si jedu po jeho prvním zranění. Do rány u srdce. Vím, že mě tam trefil schválně. Ale stále netuším, proč tu vůbec jsem .a A začínám mít dojem, že se to nedovím.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 22:15
	soukromá zpráva od Tokutaro pro Otočil se. Trochu jsem se zamračil. Pak promluvil o jídle. "Nebudu jíst, pokud nezačneš jíst i ty. Což je bezva, protože tu umřu na hlad a ne na to, že bys na mě zaútočil... vlastně ani jedna verze se mi nelíbí...," ďoubnul jsem hůlkami do rýže. Zadívám se na něj, ale moc na něj nevidím. Povzdechnu si a smutně se zadívám stranou.

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 22:44

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Slyším jeho kecání zase o tom, že nebude jíst a že umře tím, že ho vyhladovým. Pak si povzdychne. Zavrčím nevolí a pomalu se začnu otáčet k čelem k němu. " Jsi otravnej, Tokutaro." utrousím zkrz zuby. Pomalu se posadím a vemu si pomalu misku a hůlky. Pomalu naberu trochu rýže a sním malý sousto. Očima se zadívám na něj, zda mu to bude stačit na to, aby přestal pořád kecat o tom, že ho zabíjím.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 23:03

soukromá zpráva od Tokutaro pro Pozoroval jsem ho a hlídal si ho. Neměl jsem ani tušení, co chce udělat a pak. Zarazil jsem se. Co tak najednou? Pousmál jsem se a vzal si misku rýže i dušené zeleniny. Mám opravdu hlad, ale i přesto jím pomalu a spořádaně. Celou dobu ho sleduji. Bylo to proto, že jsem moc mluvil? Je vidět, že mi to vrtá hlavou. Většinou jsem ten málo ukecaný typ. Jen jsem měl už opravdu hlad. Pozoroval jsme ho. Pak jsem jen hůlkami šťouchal do jídla. Proč mi nikdy nevyjde to, oc bych si přál?

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 23:09

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Viditelně mu to stačí, protože začne taky jíst a je vidět, že měl hlad. Já jím pomalu, beze spěchu a vypadá to, jakobych předtím měl tři chody. Nedávám najevo, jak velký hlad mám či jsem měl. Cítím, jak mě pozoruje a jak do jídla jen štouchá hůlkama. Přejedu ho pohledem, který je známkou nepochopení a snad i odtažení od druhého. " Co zase?Jím." řeknu hlasem ledovým, bez nějakého zájmu. Dám si do úst poslední sousto a odložím nedojedenou misku. Když se v tom rýpe, tak už nemusím jíst. Znova se položím a přikreju dekou. Jen se ted položím na záda, na boku mě bolelo poraněné rameno, protože jsem na něm ležel.

Tokutaro - 30. listopadu 2010 23:33

soukromá zpráva od Tokutaro pro Odtáhnul se ode mne. Posmutnil jsem a zadíval se stranou. Neodpověděl jsem. Pak přestane jíst. Prostě odložil misku. Vstanu a své jídlo nechám být. "Přestaň s tím divadle a pořádně se najez," pronesl jsem a posadím se na své futony. Zabalil jsem se víc do deky a pozoroval, jak oheň v chodbě pohasíná. Divně se mi začala svírat hruď. Tak trochu bolestivě, až mě přešla chuť na jídlo. Možná bych byl radši, kdyby na mě zaútočil... Nebolelo by to... takhle divně...

Minamoto Renzo - 30. listopadu 2010 23:48

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Neodpoví, a nejí. Jak já přestanu jíst, a položím se. Zase se mu to nezdá a pronese, abych se pořádně najedl. Jen se na něj podívám, jak se klepe zimou a dívá se do chodby. Zadívám se do chodby a pak zase na něj. " Nebudu jíst, když ty ne. Stejná taktika......a jestli chceš jít, tak jdi. Ty odejít můžeš, nemusíš tu mrznout. " řeknu jasně a dívám se na něj. Vypadá jako by tu byl za trest. I přes bolest se otočím na bok zády k němu. " Nedovolíš mi důstojný odchod, neřekneš, proč jsem tu, snažíš s mě udržet na živu, ale šíp do mě bez váhání střelíš. Kdo tu hraje divadlo? Nemysli si, že nevím, že jsi za mě odpovědný vlastním životem. Proto se tak snažíš. Jenže já za tebe odpovědný nejsem....chtěl jsem ti to ulehčit, ale byla to chyba." hovořím k němu a zavřu oči, abych vydechnul. Bud mě zase spoutej a vypadni a nebo mi dej dýku a ukončíme to.....

Tokutaro - 30. listopadu 2010 23:53

soukromá zpráva od Tokutaro pro Poslouchal jsem ho. Každé jeho slovo. Popošel jsem k němu. Bez deky. Posadil jsem se na jeho futon. "Já... za tebe ... nejsem zodpovědný životem," přiznám upřímně. Opět se na něj upřeně dívají ty smutné liščí oči. Matka by tohle nejlepšímu neudělala. "A dokud někdo nepřijde, tak se odsud nedostanu. Jenomže jinak bych tě nezbavil pout," mluvím potichu a pomalu. Položím mu louhnce ruku na rameno, aby to nebral jako útok. "Nelež na tom zranění. Dalo mi to práci to sešít. Pojď jíst," můj hlas je mírný.

Minamoto Renzo - 01. prosince 2010 00:02

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Čekal jsem, že začne křičet a přivolá si pomoc, aby odtud mohl. Ale místo toho se posadí ke mě na futon a začne hovořit, konečně i odpovídat. Poslouchám ho se zavřenýma očima. "A proč to teda děláš?" zeptám se, protože jiný důvod nevidím. Pokud ho nikdo nenutí za jeho život, proč by se o mě tak staral a hlídal. Přizná, že odtud nemůže a položí ruku na rameno. " Můžeš zavolat, určitě někdo příjde, aby ti odemknul." odmítnu to, že tu musí zůstat, at chce či ne. Cítím v hlase mírnost a nejspíše i obavu o to, že jeho práce bude zase k ničemu. Už po několikátý. Otočím se teda na záda, ale k jídlu se nemám. Otevřu oči a podívám se do těch jeho. " Máme jednoduchou taktiku. Začni ty a já se přidám. Bud oba a nebo žádný. Jíme stejně dlouho, pokud máš hlad, mám ho taky. ...pokud jedeš vážně tak, jak jsi řekl a necpeš se stranou....ale to bych ti nevyčítal. ...jsi svobodný." hovořím tiše a zase oči zavřu s výdechem. Bolí mě rameno, jak jsem na tom ležel, ale jeho práce nazmar ještě nepřišla. Jen to bolí.

Tokutaro - 01. prosince 2010 00:08

soukromá zpráva od Tokutaro pro Zeptal se mě, proč to dělám. Mám dohlédnout na to, aby jsi zůstal naživu. Ale nejsem za tebe zodpovědný životem vlastním. Mlčky a smutně hledím na misky před sebou. Jako by se mé oči leskly slzami. Ale tak to není. Nechal jsem ho mluvit. Nemá cenu moc mluvit, nerad mluvím. Zadívám se znovu na něj svým typickým pohledem. Pak se natáhnu pro misku a začnu pomalu jíst. Mám stažený žaludek od toho, jak jsem dlouho nic nejedl.

Minamoto Renzo - 01. prosince 2010 06:53

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Mlčí a zase hledí do misky. Nedokáže odpovědět a nebo nemůže. Přece jen jsem měl pravdu....jsi za mě odpovědný, proto mě držíš na živu, třeba pro tu tvojí Matku. a dál to neřeším, protože je jasný, že on je ten, kdo mi nedovolí zemřít. Podívá se na mě a pak se natáhne pro misku a začne jíst. Počkám, až s ní alespon jedno sousto a sám si vemu znova misku a pomalu stejným tempem jako předtím pokračuju. Jím tak dlouho, co to Tokutaro vydrží jíst. Jak přestane, či dojde jídlo, odložím misku a jen se na něj podívám. Povzdychnu si a zase se položím.Zavřu oči a jsem rád, že nejsem v poutech.

Tokutaro - 01. prosince 2010 08:10

soukromá zpráva od Tokutaro pro Jedl jsem pomalu a dělal občasné přestávky. Jsem rád, že Renzo začal jíst a nakonec jsem nechal trochu na dně. Pak jsem objal své nohy a zahleděl jsem se do prázdna. Položil jsem hlavu na kolena. Zadívám se na svou ruku a znovu s ní zahýbu. Donutí mě to svraštit obočí. Nakonec od něj vstanu a jdu na své futony. Zadívám se na oheň a víc se zabalím. Jsem unavený. Je tak k ránu. Zavřu oči a odpočívám.

Minamoto Renzo - 01. prosince 2010 08:42

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Chvili u mě sedí a pak vstane a jde na svoje místo a zabalí se do deky. Jen se na něj podívám a jak vidím, že se snaží odpočívat, jen zase zavřu oči. Musím nabrat sílu....budu jí potřebovat...určitě mě jednou vemou ven....a pak...já budu silný a postavím se jim...umřu v boji...i kdybych měl bojovat s tou jejich matkou. pomyslím a přejedu si rukou po rameni, po zranění. Pak mi ruka sjede pod deku a přejede po břiše, kde mám další zranění. Na krku mám jen lehké škrábance, že je ani nevnímám. Znova si tiše povzdychnu a otočím se na zdravou stranu těla. Udělám si trošku pohodlí, přikreju se dekou a zkouším aspon trošku spát lehkým spánkem. Svým způsobem tu ted mám strážce, aniž bych o něj žádal.

Mamoua - 01. prosince 2010 18:10
	soukromá zpráva od Mamoua pro Snažím se to pořádně nevnímat ale jde to těžce, oba sem i velmi věnují a já se dostávám do stavu kdy je nechám dělat si co chtějí, OBa toho ihned zneužívají. Jsemn jako nevinný přihlížející jako někdo kdo tu vlastně není, mé tělo je zde ale můj duch je někde pryč a nevnímá to co se děje s telesnou schránkou.

Tokutaro - 01. prosince 2010 22:21

soukromá zpráva od Tokutaro pro Otočil jsem se na futonu a zadíval se na něj. Pousmál jsem se a pak jsem spokojeně oddychoval. Chvilkami jsem usnul. Probudil jsem se dřív než on. Posadil jsem se k němu a pozoroval jeho odpočinek. Pak přišel Seiji, ža mám jít cvičit malý prťata. Byl docela mimo, že jsem zamčený s Renzem v cele. Ale nakonec s tím souhlasí. Dá nám snídani a že se pro mě staví za pár minut. Zadívám se, zda to Renza vzbudilo. Pokud ano, začnu jíst, abych šel hned trénovat ty malý. Celou dobu jsme se Seijim mluvili mezi sebou korejsky.

Minamoto Renzo - 01. prosince 2010 22:42

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Usnul jsem lehkým spánkem a kolikrát jsem vnímal Tokutara. Vnímám ho i ráno, kdy si ke mě přisedne a pozoruje mě. Cítím jeho pohled, ale nezmění se na mě nic, klidně jakobych dál spál. Svým způsobem to tak je, jen o něm vím. Zaslechnu korejštinu a nechám je být. Vypadá to, že nám přinesou snídani. Taky jo a hezky si spolu hovoří korejsky. Otevřu oči a chvili je sleduju. Tokutaro si toho všimne a pustí se do jídla. Zůstavám ležet a jen se převrátím na záda. Chytnu se za ránu na břiše a zavřu oči. Pomalu dýchám a probouzím k životu tělo, které by chtělo ještě chvilku odpočívat. Zhluboka se nadechnu a posadím se. Pomalu, ale přece. Je znát, že je ve mě hodně nejen fyzické síly, ale i duševní a mého přesvědčení. Podle dohody vemu i já snídani a pomaleji než Tokutaro začnu jíst. Jím opět do doby, co on a jak skončí a odejde pryč, i já přestanu jíst a jen sedím a pozoruju, co bude dál. Rány se rozležely a mám dojem, že prožívám kritickou část léčby.

Tokutaro - 02. prosince 2010 00:03

soukromá zpráva od Tokutaro pro Zpozoroval jsem, jak pomalu jí. Moje tvář je naprsto chladná. A z ní koukají dvě liščí smutné oči. Zpomalil jsem v jídle. A pak naprosto, aby to mohl sníst celé. Nevypadá to, že bych spěchal za svými žáky. Přišel Seiji a chystal se odemknout. Ale já ho zastavil a řekl jsem mu japonsky, že se najíme. Ani jsem se na něj neotočil. Jakmile dojíme, svižně vstanu, seberu misky a nádobí. Podám to Seijimu a vyjdu z cely. Ještě než odejdu za žáky, stihnu na Reiza promluvit: "Odpočívej. Uvidíme se při obědě."

Minamoto Renzo - 02. prosince 2010 09:23

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Jím pomalu, protože můj organismus dostal zabrat a kdybych jedl rychle, stejně bych to vrátil. Tokutaro to zjistí a taky zpomalí. Nehledím na to a jen udržuju svoje tempo a jím. Dojím a on taky. Sebere nádobí a podá to dalšímu. Pak odchází s tím, že se uvidíme při obědě a že mám odpočívat. Jen se na něj dívám, ale nic neřeknu. Jak odejde, zase se pomalu položím a odpočívám. Jsem rád, že mě zase nedali na pouta a vypadá to, že jim asi zatím k potřebě moc nejsem, když je u mě jen tenhle mladičký strážce a vůdkyně sem nedorazila ani jednou. Jen kvůli novému bishounovi. Vypadá to, že na to, at je to cokoliv, nechvátají. Rozhodně né s mojí osobou. Jak naberu trochu síly, znova se posadím a pak se pokusím pomalu vstát. Bolí to, ale zatnu zuby a pokusím se znova. Podaří se mi postavit na nohy a udělám pár kroků. Na to si aspon rukama procvičuju výpady a seky, jako kdybych měl katanu. Zavřu oči a jen se soustředím, abych se udržel na nohou a mé tělo bylo připravené bojovat. Nevydržím to ale dlouho a tak se pak zase přesunu na futon a položím se. Zpocený a udýchaný odpočívám dokud zase někdo nepříjde.

Tokutaro - 04. prosince 2010 01:06

soukromá zpráva od Tokutaro pro Trénuji prťata chvilku. Měl jsem na práci i jiné, důležitější věci, takže se oběd poněkud zpozdí. Na sobě mám zvláštní nákrčník. Když jsem servíroval u tebe oběd, mohl sis vzpomenout na to, kde jsme se viděli. Jak my, tak i ty. Cela je provoněná jídlem. Jsou v něm i kousky masa. Kočičího. Je to delikatesa. Bylo to před rokem. Náměstí v Edu, tržiště před císařským palácem. Matka, v krásném, rudém kimonu byla na nosítkách hned za vozem šóguna. Já jel hned za ní. Na koni. Na sobě jsem měl ten nákrčník.... Pak jsem ho párkrát sledoval. Vždycky ho mé liščí oči pronásledovaly. Ale až nyní si to může spojit. Podám mu misku s rýží, masem a dušenou zeleninou.

Minamoto Renzo - 04. prosince 2010 01:24

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Ležím a odpočívám, tělo dostalo zabrat cvičením. Připravuju se na boj, který stejně jednou musí přijít. Příjde s jídlem a já se na něj otočím. Na krku má nákrčník, který mě upoutá. Dívám se na něj a v mysli mi vyběhne vzpomínka asi rok stará. Já ho znám....no jasně..sledoval mě....byli tam....v Edu...tak blízko...tak proto...jen čekali na příležitost...aby mě dostali...určitě nejsem jediný, na koho mají spadeno. Tak tohle se vám nepovede. Náš rod je silný a zdatný. V očích se objeví poznaní, ale nic neřeknu. Stejně mu muselo být jasný, že si jednou vzpomenu. Pomalu se posadím a opřu se o zed. Oddechnu si a přivřu oči spokojený s ochlazením mého horkého těla. Otřu si čelo a převezmu misku. Nejím, čekám, až začne on. Jím zase pomalu a nabírám síly. Přitom ho očima sleduju, zda něco nechystá. Tak proč když je to taková doba...proč mě tu nechávají hnít? Počítají s tím, že se zhroutím....ale kdepak. Já budu vždy připraven. vložím si do úst trochu rýže.

Tokutaro - 05. prosince 2010 21:41

soukromá zpráva od Tokutaro pro Renzo vypadal poměrně vyčerpaně. Seděl jsem a užíval si výbornou chuť masa. Nabral jsem si do mističek a od každého ochutnal. Až pak sjem se pustil do jídla a vychutnával si tu úžasnou chuť masa. Náš kuchař je dost dobrý ve svém oboru. Přinesl jsem hru. Mahjong. Můžeme se oba zabavit. I kdž pak mám opět pár povinností. Ukáži na hru. "Umíš to hrát? Zahraješ si? zeptám se ho.

Mizutoshi - 05. prosince 2010 22:18

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Nevnímáš čas. Ani to, co s tebou často dělají. Jsi vždycky omámenný z různých kadidel a jedinou záchranou je pro tebe vždy otrok, který tě chodí ošetřovat a utěšovat. Jednou využije toho, že Matka není ve svém nynějším domově a tak nejsi omámený. Cítíš i mírný třas, jako bys na těch kadidlech byl už závislý... "Mamo-kun. Je čas," špitne a podá ti ošacení prostého člověka, otroka. Řekne ti, aby si se olékl a vysvětlí ti, jak se odsud dostaneš. Hlavně nesmíš příliš kulhat, což díky otrokově péči nebude takový problém. Jak se oblékneš, chvilku počkáš. Pak vyjdeš ven. Většina lidí kolem tebe mluví korejsky. Jeden dokonce do tebe strčí. Ale klopíš oči i tvář, aby ti do ní nebylo vidět. Táhneš vědro. Otrok ti řekl, že Matka má velice nemocnou dceru. Každý týden musí chodit k pramenu blízko Mizutoshi, který dívku udržuje při zdraví. Jak se dostaneš k pramenu, čeká tam otrok na tebe i s koněm. Nabere vodu do vědra, popřeje ti šťastnou cestu a odchází. Jako by tě ani neznal. Ale ty víš, že ho nesmíš zastavit. Vydáš se na cestu do Mizutoshi, která trvá den a půl.

Minamoto Renzo - 05. prosince 2010 22:38

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vypadá to, že si to Tokutaro užívá a vychutnává si jídlo jako by bylo výborné. Není špatné, opravdu to né, ale já nevnímám ted jídlo jako chut, ale jako zdroj energie a síly. A tak jím s tím, že potom získám zpátky svojí formu a bojem s nimi i svou čest. Přinese hru Mahjong.Ukáže na ní a ptá se, zda si chci zahrát. Zadívám se na hru a zavřu oči. " To tu budu asi hodně dlouho, když už pro mě chystáte takovouto zábavu." podotknu a povzdychnu si. "Možná jí i zvládnu." řeknu nakonec tiše a souhlasím s hrou. Na zrkácení času je to dobrý, a na mojí mysl určitě.

Mamoua - 09. prosince 2010 23:41

soukromá zpráva od Mamoua pro příde ke mne otrok a pomůže mne utéct, chvílema se klepu jak jsme byl pořád pod vlivem kadidel, otrok mě opouští a já se vracím do mizutoshi. V hlavě mám jedinou myšlenku najít hideakiho a osvobodit generála. Cesta trvá den a půl, jakmile dorazím do města hledám hideakiho prohledávám snad každý kout každý dům každý se diví že jsem zpátky ale to mě nezajímá musím jej najít...

Kurai Hideaki - 10. prosince 2010 00:35

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Půl týdne jsem lítal po lesích a horách okolo Mizutoshi, ale nenašel jsem ho. Řekl jsem to jeho otci a ten mě informoval i o tom, že je nezvěstný i můj generál. Uschoval jsem u Mamo-kunova otce zbroj a zbraně Renza-samy. Seděl jsem v zahradě a přemýšlel, kam dál se vydám hledat ho. Bojím se ale, že již není mezi živými, nebo že ho Renzo unesl... nebo s ním utekl.... sakra... zrovna jsme se tenkrát pohádali... Zadívám se na mladíka. Divoce se rozhlíží po zahradě, jako by někoho... "Mamo-kun...," vydechnu a zalapu po dechu. Ano - je to určitě on. Přijdu k němu. Zadívám se mu do tváře. A než začne jeden z nás mluvit, pevně, strastně a šťastně ho obejmu.

Mamoua - 20. prosince 2010 16:49
	soukromá zpráva od Mamoua pro Přijde ke mne hide-san a já jsem najendou omámen štěstím celý se v jeho obětí klepu, kadidla na mne zanechala stopu. "Hide? Jsem tak rád že jsem tě našel" Začnou mne stékat slzy po tvářích. "Ge...generál...je tam musíme mu pomoci..." zalapu po dechu po cestě jsem velmi unavený a ušpiněný. Přesto nezapomínám na to co tu dělám.

Kurai Hideaki - 24. prosince 2010 23:11

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro necítím z něj vůni olejíčků a květin, jako vždycky ale pichlavou, těžkou vůni. Afrodiziační kadidla? Bodne mě u srdce. Celý se třese. Poslouchám jeho slova. "Mamo-chan... už tě nikdy nenechám nikam odejít...," obejmu ho o něco pevněji. Mluví o generálovi a já nevím, co přesně má na mysli. "Dobře. Pomohu ti s koupelí a najíme se. Řekneš mi, co se stalo tobě a generálovi. Pošlu pro nějakou posilu, bude-li to třeba. Dobrý plán je promyšlený plán," Políbím ho do vlasů a pohladím je. To, že jsem ho neuchránil beru skoro za své selhání.

Mamoua - 24. prosince 2010 23:17
	soukromá zpráva od Mamoua pro Pevně mne obejme a ujistí mne že vše bude v pořádku, zaplaví mne pocit bezpečí a tepla. "Děkuji..." Vydechnu tiše a omdlím vyčerpáním ani jsme netušil že mne cesta natolik vyčerpala. Konečně ale vím že jsem v bezpečí a mohu si bezpečně odpočinout.

Kurai Hideaki - 24. prosince 2010 23:29

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Podlomí se mu kolena a ztratí vědomí. Držím ho pevně a tak jej vezmu do náruče. Donesu ho domů Jeho otec je nadšený a s jeho svolením se o Mamo-kuna postarám. Spolu se služebnými. Vykoupeme ho, učešeme. Jeho tělo je vyčerpané. Ale v bylinné lázni nabírá trochu víc síly a možná i trochu i vědomí, ale je zvláštně... oblbnutý... Položím ho na futon a přikryji. Jeho tělo je... poněkud použíté... Vyčítám si to. Sedím u něj a svírám jeho ruku. Na stolku u nás voní rýže a kachna.

Mamoua - 24. prosince 2010 23:36

soukromá zpráva od Mamoua pro Cítím bylinou lázen, jsem ale moc vyčerpaný na jakékoli reakce. Ucítím že mne někdo zvedá, obléká mne, češe a pokládá na futom. Pomalu otevřu oči a hledím kolem sebe, dlouho jsme tu nebyl ale vím přesně kde jsem. Cítím že se někdo dotýká mé ruky, roztřesu se strachy, nejprve si myslím že to je někdo z místa kde jsem byl předtím. Když ale pohlédn una osobu držící mne za ruku uklidním se. "Neměl bys mne takto vidět" Pohlédnu do koutu místnosti, v očích se mi nahromaí slzy, cítím se špinavý, poskvrněný a vím že mne nic od té špíny neočistí.

Kurai Hideaki - 24. prosince 2010 23:45

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Probere se. Úlevně se usměji. Roztřese se. Trochu evím, co mám dělat, ale pak se uklidní a mně dojde, že je to ... trauma. Všimnu si, jak se mu na čele mírně vyrojil studený pot, jak zažívá něco jako abstinenční příznaky z kadidel. Ale podle toho, co řekne a jak se zatváří, mi dojde s čím si láme hlavu. Starostlivě se na něj zadívám a pohladím ho po tváři. Všimnu si jeho slz. Políbím ho zlehka na rty, abych ho nevyděsil. "Iie.... Mamo-kun .... pro mě jsi...,"zarazím se a tak trochu si řeknu, že má pravdu. Ani jako samuraj mu nemůžu říct, že je pro mě vším. "Pro mě jsi stále můj milovaný," řeknu to, v čem jsem si naprosto jistý. Usměji se na něj a pohladím po tváři.

Mamoua - 24. prosince 2010 23:53

soukromá zpráva od Mamoua pro Políbí mne zlehka na rty a ještě více se rozbrečím, Následně mne ovšem řekne něco co jsem vůbec nečekal zarazím se, jako by mne ze srdce spadl obrovský kámen, jako bych dostal svolení žít, a být tu s ním. na nic nečekám a velmi pevně se mu vrhnu kolem pasu a obejmu jej. vím že to je to jediné co mohu od něj čekat. "Víš jak jsme byli v té čajovně a já vyběhl uviděl jsem jak někdo napadl generála chtěl jsme mu pomoct ale někdo mne praštil po hlavě a probrla jsme se v cele kde byl i generál a ten muž co mu ublížil, ale byl k němu milí a laskavý, potom přišla jejich Matka a řekla že budu..." Nechci to říct a tak se odmlčím byli jsme tam nějákou chvíli a nakonec jsme se pokusili o útěk jenže nás chytili, nevím co je s generálem ale vím že tam je a je zraněný, a já...já...skončil jsme v jednom pokoji a pak jsem utekl a jsem tady" konec rychle schru bojím se mu to říct bojím se že by smenou už nechtěl mít nic společného.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 00:01
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vrhne se mi kolem pasu. Pevně ho na oplátku obejmu a políbím znovu do vlasů. Začne mi vyprávět, co se stalo. Přikyvuji. Všímám si, jak obezřetně vynechává místa o sobě. "Mamo-chan. Musíš se najíst. Já už dám něco dohromady," pohladím ho znovu po tváři. Posunu k němu jídlo. V hlavě si přemítám ke komu pošlu posla.

Mamoua - 25. prosince 2010 00:08

soukromá zpráva od Mamoua pro Pohlédnu na něj a potom na jídlo. "Děkuji ale raději ne." prohlédnu si místnost a nakonec si prohlédnu hideakiho, od té chvíle kdy jsme jej neviděl vypadá trošku jinak. Vypadá ustaraně, jako by dlouho nespal dokonce se mi zdá že má na čele vrásku. Je mi tak líto že jsem s ním nebyl, nechápu proč jsme vlastně z té čajovny odcházel, ale myslí mže to je dobře, kdo ví co by se stalo s generálem kdybych tam nebyl. Proč jsi tak ustaraný? Bojíš se hodně o generála?

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 00:12

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vlastně jsem si ani nevšiml, že jsem se změnil. POloží mi otázku, která mě zarazí. "Také," odpovím a ustaraně si povzdechnu, "jenomže generál je válečník. Vím, že to zvládne, i kdyby měl skončit svůj život. Jenomže... ty nejsi. A já... měl starost o tebe." Odpovím popravdě. "Trochu se najíst musíš. Alespoň rýže," zamračím se. Přisunu k němu misku s rýží. Ale je pravda, že ani já nemám příliš chuť.

Mamoua - 25. prosince 2010 00:18

soukromá zpráva od Mamoua pro jeho slova mne velmi potěší, obejmu jej a políbím jej zlehka na rty. Děkuji, že jsi to řekl...Nechápu jak se mne vůbec můžeš dotknout po tom všem.." pohlédnu na misku s rýží... Generál je uprostřed lesů za městem, je to opevněné dřevěnými hradbami lae na pravo od brány na jihu je díra. Je to dva dny odsud. Pohlédnu mu do tváře a následně zrak odvrátím cítím ještě malé pozůstatky po kadidlech ale dokonale s tím bojuji.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 00:56

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Nechápeš?" trochu mě to uráží, prtoože tím degraduje moje city. Ano - ta představa, že se ho dotýká někdo jiný mě zahrnuje vztekem. Ale vím, že Mamo-chan za to nemůže. Popíše mi, kde generál je. Přikývnu. Ještě se zeptám kolik tam je asi bojovníků. To, že celé opevnění mě zrovna nepotěší. "Dám vědět svým přátelům. A ti vezmou své. Ale až sníš tuto misku rýže," dám mu ultimátum. Musí se najíst.

Mamoua - 25. prosince 2010 16:40

soukromá zpráva od Mamoua pro Když vidím že jsme se jej dotkl začnu toho litova. "Omlouvám se, to jsem nechtěl" pohlédnu mu do očí, oznámí miže musím sníst misku rýže jinak nikoho nezavolá vezmu tedy misku rýže a začnu jíst snažím se co nejrychleji. Můj žaludek ale každé sousto razantně odmítá, sním poslední kousek a snažím se nezvracet. Asi 10 minut se nemůžu ani hnout, po těchto 10 minutách mne jídlo přestane zlobit a já se můžu znovu hýbat.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 20:16

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Omluví se mi. Jenom se usměji a zavrtím hlavou. Pozoruji ho, jak jí a jsem za to rád. I když se mu dělá špatně a jí na sebe... poněkud ... nekultivovaně. Nicméně se ho snažím brzdit, aby mu nebylo i hůř. Když dojí, chvilku počkám, abych věděl jak mu je a pak se vydám hledat nějakého posla, co doručí vzkaz posile. Ale chvilku to potrvá, než sem z Eda přiběhnou. Nebo spíš přijedou. Vrátím se a zkontroluji Mamo-chana. Políbím ho na rty a pak zmizím s naginatou do doja, kde začnu trénovat.

Mamoua - 25. prosince 2010 21:24

soukromá zpráva od Mamoua pro Odejde odemě a nechá mě tu koukám se po místnosti a přemýšlím o všem. Vrátí se políbí mne a odejde zase prč, zaplaví mne samota. Vím ale že musí cvičit pro nadcházející souboj lehnu si tedy a pomalu se mi do mysli vkrádá sen, není to ovšem sen ale noční můra. Znovu jsem v podivné cele ale tentokrát sám a připoután ke stěně, jsem zbičován všechno mě bolí, přichází ke mě muž s plápolající pohodní a začne mne líbat. Nenechám se. Naštve se a stráže přivedou nějákého muže v poutech, nejprve jej nepoznávám. Můj trýznitel mi ukáže jeho tvář je to Hide-san, pohrozí abych držel. Začne mne líbat a ukájet se mém těle, je mne strašně, stráže donutí aby se Hide-san díval. Má potupa se ještě více prohloubí. Hide-san ale začne sebou trhat a napadne stráže. Ti v bezvědomí upadnou k zemi. Můj trýznitel se poleká koukne na něj a začne mu vyhrožovat. Hide-san na to nebere ohledy a můj trýznitel mne začne nažhavovat okovy. Dům začne hořet a já kvýlím bolestí. Začnu křičet prudce vstanu a zrychleně dýchám, koukám se po pokoji zmateně nikde nikdo, snažím se uklidnit. jde to pomalu.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 21:38

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Dotrénuji. Se závěrem., že jako smauraj začínám selhávat. Hlavně se nemůžu soustředit a ... mít čistou mysl. Musím pořád myslet na Mamo-chana a na to, co mu museli dělat a jak se asi cítí. Prásknu naginatou o zem a zavrčím. Jsem na sebe naštvaný. Jdu zpátky. Všimnu si pootevřených dveří jeho pokoje. "Mamo-chan?" špitnu tiše a pozoruji ho, jak se prudce posadí se studeným potem na čele. Jsem ještě ve zbroji a mám naginatu. Vejdu do jeho pokoje, opřu zbraň u dveří a obejmu ho. Přilbici, kteoru jsem držel v ruce, položím hned vedle sebe.

Mamoua - 25. prosince 2010 21:42
	soukromá zpráva od Mamoua pro Někdo příde a obejme mne. Trošku se polekám, otočím se zjistím že je to Hide-san a uklidním se, obejmu jej. Najednou jako by všechny zlé sny zmizely. Jsem rád že je zde. Když mu pohlédnu do očí zjistím že se v nich cosi blýsknem stalo se snad něco na tréninku? Bojím se jej zeptat a tak jej jen stále objímám a snažím se vyhnat špatné sny ze své hlavy.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 21:49
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Obejme mě zpátky. Držím ho, dokud se sám nepustí. Pak ze sebe sundám zbroj a na chvilku zmizím, abych ji ukryl u sebe v pokoji. Hned jsem ale u něj zpátky. Dýchnu mu jemně na krk. "Pojď si dát lázeň," špitnu do jeho ouška.

Mamoua - 25. prosince 2010 21:54
	soukromá zpráva od Mamoua pro Odejde a vrátí se ji bez zbroje, obejme mne, jsem rád. Dýchne mne na krk a já se roztřesu, je to příjemný pocit když se ke mne takto chová. Dobrápohlédnu mu do očí a odebereme se do lzáně, pomalu se svlékám, stydím se za své zubožené tělo, neodvážím se mu ani podívat do očí. ponožím se do horké lázně.

Mizutoshi - 25. prosince 2010 21:55
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Uplyne deset dní. Za celou dobu za Renzem Matka. Vidí jen Tokutara a čas si krátí Mahjongem. Když najednou se k vám dostane zpráva, že druhý vězeň zmizel. Zřejmě uprchl. Sedíte zrovna u jídla, když vám to Seiji sdělí. S tím, že je vyhlášený poplach a že si to Tokutaro asi pěkně slízne. To vždycky, když je Matka rozzuřená.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 21:58

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Dojdeme k lázni. Svléknu se a opláchnu tělo od potu a namydlím jej. Hned jak splácu mydliny, vstoupím do lázně. Vypadá to, jako by se styděl za své tělo. Ale není na něm až tolik vidět změn. Je to nejspíš jeho pocit. Povzdechnu se. Usměji se na něj a posadím si Mamoua na klín. Obejmu ho a políbím na krk. Není na mně ani trochu znát, že bych se ho hnusil. Možná proto, že se mi opravdu nehnusí.

Mamoua - 25. prosince 2010 22:08
	soukromá zpráva od Mamoua pro Posadí si mne na klín, pohlédnu mu do očí a usměji se. Jsem rád že mu nevadí můj zjev. Děkuji ti. špitnu mu do auška, začnu něžně opečovávat každou jeho jizvičku na těle, miliji je totiž, ale nejvíce stejně miluju jeho samotného. Je mne příjemně když vím že se mu nehnusím.

Tokutaro - 25. prosince 2010 22:09

soukromá zpráva od Tokutaro pro Mahjong není těžká hra. A hlavně nehrajeme proti sobě. Spíš jde o práci a snaze obou. Bavil jsem se tím. V obličji mohl vidět, jak zapomínám na to, kdo je a kdo jsem já. Kouzelně jsem se smál a vždycky těkal po něm liščíma očima, když mu to nešlo. Radil jsem mu a... bylo to jiné. Dočista jiné. Přál jsem si zapomenout na to, kdo jsme a na jakých stranách, na to, jaký je můj úděl. Navždycky. Ale nešlo to. A bojím se, že nikdy nepůjde a pokaždé, kdy jsem chodil spát, umíral jsem bolestí, kterou mi způsobova tlak na hrudním koši a vháněl slzy do očí. Jenomže čím více jsem byl s ním, tím více jsem ho ... měl radši. Zrovna jíme. Vychutnávám si maso a vypadám docela zamyšleně. Uslyším venku rozruch. Najednou do cely vběhne Seiji. "Museun il-ieyo?" zeptám se ho, co se stalo. Seiji ale odpověděl japonsky a já se na něj zle zadíval. Nechám jídlo jídlem a vyběhnu ven.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 22:25
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Usměje se. Pohladím ho po tváři a jak promluví, položím mu prst na rty a políbím ho na ně. Nechci, aby mi za něco takového děkoval. "Mamo-chan - úsměv ti moc sluší. Nenech si ho vzít," řeknu u tiše a spokojeně přivírám oči nad tím, jak pečuje o mé jizvy. Hlavou mi probleskne myšlenka, že až budu bojovat, nemusím se sem už za ním vrátit.

Mamoua - 25. prosince 2010 22:28
	soukromá zpráva od Mamoua pro Políbí mne a složí mne kompliment usměji se, všimnu si jak přivírá oči když jej líbám na jizvách, jsem rád že se m uto líbí. PO chvilce ale ztuhne nechápu co se stalo. "Hideaki? Stal ose něco? Provedl jsem něco? zeptám se jej vystrašeně.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 22:31
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Co?" pronesu zcela automaticky a zadívám se na něj překvapeně vytržen ze svých myšlenek. Pak se jen pousměji. "TO nic. Jen... přeýšlím, že se na tu bitvu musím opravdu dobře připravit," odpovím mu a políbím ho lehce na rty.

Mamoua - 25. prosince 2010 22:38

soukromá zpráva od Mamoua pro všimnu si že jsme jej vythnul z myšlenek, zadívá se na mne a řekne mi že se musí připravit na boj. "A..aha, chápu." pohlédnu na hladinu vody a odsednu si od něj, pochopím to jako odmítnutí, opláchnu se vylezu z lázně, obléknu se a jdu do pokoje. Kde se namaži olejem obléknu yukatu a rozčesávám si své vlasy. V pkoji svítí jen pár svíček, češu se a u toho pozoruji plápolající plamínek, přemýšlím nad tím co se stalo v lázni.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 22:48

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Pochopí to naprosto jinak a než stihnu cokoliv říct, zmizí. Zalapu po dechu a povzdechnu si. Zhluboka se nadechnu a za vřu oči. Opakuji si dokola bushido, dokud se necítím vyrovnaný. Pak vstanu a z mých očí čiší vnitřní klid. Vejdu do Mamo-kunova pokoje. Zrovna se češe. "Mohl jsi tam zůstat.... ale děkuji," přiznám, že mi to vlastně docela pomohlo. Kleknu si k němu. Vezmu do dlaně pramen jeho vlasů a přivoním k nim. Políbím ho na ně a líbám je, dokud polibky nevyjedu i na jeho krček. "Krásně voníš," zašeptám.

Mamoua - 25. prosince 2010 22:54

soukromá zpráva od Mamoua pro Někdo vejde do mého pokoje, je mi jasné kdo to je. Neotočím se k němu. Slovy mne ještě více utvrdí v tom co si mylsím, začne líbat pramen mých vlasů. Postupuje až k měmu krku. POlíbí mne na krk, Nezlobím se na něj jen jsem zklamaný, polichotí mne, ale j áse neotočím, vezmu všechny své vlasy i pramen který drží v ruce a dám si je na jednu stranu, znovu je začnu česat. To je jasmín. Pronesu chladně.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 22:57
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro To, co udělá, mne zarazí. Zadívám se na něj. Koukám, že se vzpamatoval rychle. Začínám mít pocit, jako by si mě nevážil... Svěsím hlavu a povzdechnu si. Mírně se od něj odtáhnu. "Co jsem udělal špatně?" zeptám se odtažitým tónem. Je hloupé nevážit si samuraje - i když je to jenom skoro pěšák.

Mamoua - 25. prosince 2010 23:11
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jeho dlova jsou pro mě jako studená sprcha, otočím se a obejmu jej pevně. "Omlovám se to jsem nechtěl, moc mne to mrzí" pohédnu mu do tváře je skleslý, je mi hloupě neměl jsem vůbec odcházet, ale když... Odpust mi mou smělost, nechtěl jsem to udělat." pokloním se před ním a zůstanu tak.

Minamoto Renzo - 25. prosince 2010 23:14

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Chodí za mnou jen strážce a to vždy s hrou. Když tam není, poctivě trénuju své tělo a připravuju se na budoucnost a mojí chvíli. Hru používám k tomu, abych ze sebe udělal hloupějšího a nechávám si od něj radit. Rány se hojí a musím říct, že díky jeho péči a stravě, kterou mi přináší skoro pravidelně ve stejný čas. Občas se na něj i usměju. Držím se od něj dál, ale tak občas i něco řeknu. Nic osobního, spíš neutrální věci, přesto už nemlčím tak jako na začátku. Máme oběd, když přiběhne další strážce a hovoří o tom, že druhý vězen utekl. Vypadá to, že Tokutaro bude mít průšvih. Jen se na oba podívám a jakobych na slova nijak nereagoval. Sedím vzpřímený a pokračuju v jídle ještě chvili potom, co odejde. Postavím se a odložím misky s nedojedeným jídlem. Přimouřím oči. To je správně...jen utíkej....necht máš dost sil. popřeju štěstí utečenci a pustím se do cvičení, které provozuji též pravidelně, když jsem tu sám. Rány se zocelili a já přestal cítit bolest tak citlivě. Vím, že každým dnem tu jsem připravenější.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 23:16
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Najendou naprosto otočí. Začne se chovat jinak a překvapí mne znovu. Pohladím ho po vlasech. Jen zavrtím hlavou. "Jsi můj milenec, nemusíš se mi tolik klanět," řeknu tiše. Chytím ho za bradu na narovnám ho. Vezmu si jeho hřeben a začnu ho opatrně česat a tisknout se k němu.

Mamoua - 25. prosince 2010 23:19

soukromá zpráva od Mamoua pro Vezme men za bradu a začne česat hledím do země. Řekne mi že jsem jeho milenec, vzpomenu si na "Matku" a začnou mi téct po tvářích obrovské slzy, chytnu jej za uku v které má kartáč, stále hledím do země. "Prosím nedělej to, pokud jsem jen tvůj milenec tak chci raději zemřít" Oznámím mu hlasem v kterém se snažím potlačit beznaděj, strach a brek. Popravdě moc mne to nejde.

Tokutaro - 25. prosince 2010 23:26

soukromá zpráva od Tokutaro pro Uběhnou čtyři dny a já jsem za celou dobu nepřišel. Seiji mu dával vše potřebné skrz mříže. Když přijdu pátý den, je už docela pozdě večer. Nesl jsem večeři. Tvář utahaná, pobledlá. Jsem mírně proznutý v páteři, jako bych potlačoval silnou bolest. Jen mírně se na něj pousměji. Ale spíš trpce. Začal jsem nám dělit jídlo, jako jsem to poslední dobou dělal vždy. I přes nemocný vzhled, se mé ruce netřesou.

Kurai Hideaki - 25. prosince 2010 23:34
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Povzdechnu si a usměji se. Špatně mě pochopil. "Mamo-chan...," pohladím ho po tváři a setřu slzy, "milencem myslím milovanou osobu. Mám tím ny mysli hlavně cit, ne fyzickou lásku." Svraštím obočí a pohladím ho po ruce, která svírá kartáč. Jsem trpělivý. Vezmu si znovu hřeben a dál ho češu.

Mamoua - 25. prosince 2010 23:41
	soukromá zpráva od Mamoua pro Uklidní mne to, nepochopil jsme to když mne brali dlouho spíš za milence jen pro fyzický kontakt. "Omlouvám se" řeknu tiše a nechám jej tedy at mne češe. "Já jen dlouho mne brali spíš za něco jiného nepochopil jsme to..." hledím na své ruce s kterými si hraji.

Minamoto Renzo - 25. prosince 2010 23:43

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Ubíhají dny a Tokutara nepříjde. Nosí mi jídlo přes mříže a až pátý den příjde. No spíš se přibelhá a já jsem proti němu i přes zranění v lepší kondici než je on. Počkám, až rozdělí jídlo a já se posadím naproti němu. " Vypadáš hůř než já. Takto dost riskuješ, vejít k němu silnějšímu. " promluvím a tím mu nepřímo naznačím, že je na něm jeho slabost vidět. " Máte jí dost přísnou." a vemu si svůj díl oběda. Ovšem jako je naše domluva, čekám, až začne jíst i on.

Tokutaro - 26. prosince 2010 00:01

soukromá zpráva od Tokutaro pro Posadil se naproti. Promluvil a já se na něj nepodíval. Vlastně mi tím řekl, že je to na mně dost vidět. Všichni ostatní kromě ní mi říkají pane... Zasměji se jeho poslední větě. Hned na to jem ale zasípal a zatřásl se. Hned na to se prakticky zadávím a ani nevím čím. Můj žaludek už je nějakou dobu prázdný. Na čele mi naskočil pot. "Stále bude lepší umřít tvou rukou než jejím jedem," odpovím jasně, "ale pokud mne necháš žít, uzdravím se za dva dny." Na čele se objevil studený pot. Odpotácím se na svůj futon, kde si lehnu a jídlo zůstává netknuté.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 00:05
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Já vím," odpovím mu tiše a znovu ho políbím do vlasů. "Nechci po tobě fyzickou lásku dokud sám nebudeš chtít," sdělím mu. Dočešu jeho vlasy a zezadu ho obejmu. "Krásně voníš," špitnu do jeho ouška.

Mamoua - 26. prosince 2010 00:10
	soukromá zpráva od Mamoua pro chytnu jej za ruce kterýma mne objímá a tisknu jej k sobě, je to příjemný a hřejivý pocit. Děkuji ti, to je jasmínový olej" špitnu potichu a nechám se unášet příjemným fyzickým teplem jeho těla, hřeje mne to jak na těle tak na duši.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 00:10

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Zasměje se a hned na to sípe a třese se. Dáví se a přitom nic nevyzvrátí. Promluví o tom, že ho otráví. Vidím pot a jak mu není vůbec dobře. " Nejsi pro mě nebezpečí, a já stejně odtud nemohu, jak sám moc dobře víš." a tím mu řeknu, že mu nic neudělám. Jídlo nechá netknuté a odejde si lehnout. No spíš se jen odpotácí. Sleduju ho a svou misku odložím taky. Přejdu k němu a přikreju ho. " Dobrou, Tokutaro." řeknu tiše a vrátím se na místo. Položím se a očima zabloudím k jídlu. vzpomenu si na jeho dávení a nejspíš by ted všechno vyzvrátil. Nechám ho spát a později do něj zkusím něco dostat. Zavřu oči a odpočívám s poslechem okolí. Poslední dny naslouchám opravdu hodně často.

Tokutaro - 26. prosince 2010 00:24

soukromá zpráva od Tokutaro pro Seiji mi říkal, že jsem ještě měl zůstat v pokoji, ale tak nějak jsem nemohl. Cítím stále, jak její jed... ta tekutina z bylin... propaluje moje vnitřnosti. Je to pro mě ponižující před ním vypadat takto. Vytrhl mne z myšlenek. On mne přikryl. Vděčně se usměji. "Dobrou noc - najez se i za mě. Neměl jsem moc dobrý den," mluvím tiše, "posledních pár dní." Usnu. Hned druhý den, co se probudím, je mi lépe. Mnohem lépe. I když křeče a bolesti jsem cítil ve svých útrobách stále. Nechám donést malou lázeň do vězení napuštěnou horkou vodou. "Dobré ráno," pozdravil jsem ho s mírným úsměvem, "tak mě napadlo, že lázeň bude příjmeným rozptýlením..."

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 00:26
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Jasmín mám rád," usměji se a dýchnu mu znovu na krk. "Uděláme si zítra krásný den. Pak ale musím trénovat. Abych se i vrátil živý," políbím ho na ouško a položím si hlavu na jeho rameno.

Mamoua - 26. prosince 2010 00:29
	soukromá zpráva od Mamoua pro Dýchne mne na krk, nažene mne husí kůži. Dobrá tedy...musíš poctivě cvičit nechci aby se ti cokoli stalo,kdyby ano....neodpustil bych si to.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 00:38

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Usměje se,ale na to já nereaguju. "Dobrou noc." řeknu a nechám jídlo být, protože jsme domluvený a já to nehodlám měnit. Ráno se probudím a on ještě spí. A tak se pustím do cvičení, abych nezahálel. Probere se a tak přestanu a jen se posadím zpátky na můj futon. " Dobré ráno. " adívám se, jak nechává přinést lázen. Vzpomenu si, že tam mě dostal, v nestřeženém okamžiku a pozorněji si ho prohlídnu. " Než lázen, tak by jsi se měl nejdřív najíst. A pak si dát lázen." navrhnu mu mírně opačné pořadí. Ovšem rozhodnutí je na něm, já jsem tu jen vězen.

Tokutaro - 26. prosince 2010 00:46

soukromá zpráva od Tokutaro pro Promluvil o jídle. Došlo mi, že nejedl. "Já... do sebe jídlo ještě nedostanu...," odpověděl jsem mu tiše. Moje vynitřnosti jsou stále v jendom ohni. "Dáme si lázeň," pronesu. Svléknu se. Před ním. Bez studu. Mé tělo zdobí tetování. Had, jehož ocas začíná mezi lopatkami a jde přes bok na stehno, na podbřišek a hlavu má nad pupíkem. Zadíval jsem se na Renza. Mé menší, hubené, zato vypracované tělo zdobí několik jizev. Ale žádná nevypadá příliš vážně. Pohledem jsme ho popohnal, aby se také svlékl a vstoupím do příjemně horké vody.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 00:58
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Zraněním se člověk málokdy vyhne... Ale vrátím se - to slibuji," pohladím ho po vlasech a tulím se k němu. Zavřu oči a jsem spokojený, že mohu být opět s ním. Ty dny byly jako celá věčnost.

Mamoua - 26. prosince 2010 01:03
	soukromá zpráva od Mamoua pro Dobrá věřím ti když to slibuješ, ale prosím nedělej tam ze sebe hrdinu není to hrdinství je to hloupé, víš co si mylsím o bojích, nežen se prosím do první řady hned mysli že jsem tu já a chci tě mít živého. přitulím se k němu a spokojeně usínám v jeho náruči. je to úžasný pocit být opět s ním.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 01:09
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro To. co řekne je v rozporu s bushido. To já nesmím porušit. Ale nic neříkám. Jen se k němu dál lísám. Myslím, že on to ví. Že se samurajem se hnout nedá. Je to něco, k čemu jsem byl byl chovávaný. Držet se zpátky kvůli lásce se bohužel nemohu. Políbím ho jen n rameno. "Pojďme spát. Ať si odpočineš," pousměji se a pohladím ho po paži.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 01:11

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Přizná, že by ještě nic nesnědl a tak přikývnu. Pronese, že bude lázen a sleduju, jak se přede mnou svléká do naha. Vidím jeho tetování a očima sjedu celé jeho tělo. Zadívá se na mě jakoby mě popoháněl. Jeho tělo i přes mladistvost už poznamenáno bojem. Vstoupí do vody a já vstanu. Sundám ze sebe oblečení, nahého mě stejně mě už viděl a já nevím, proč bych se před mužem styděl. Mé rány se celkem dobře zahojili a je vidět, že opět začínám být v kondičce. Bez větších potíží vlezu do našich improvizovaných lázní. " Jak jsi dostal nápad dát si lázen?" a ponořím své tělo do teplé vody.

Mamoua - 26. prosince 2010 01:15
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Já věděl že to řekneš...chápu...oyasumi" políbím jej a pomalu usínám v jeho náruči, zdají se mi ale zase příšerné sny, každou chvíli se budím s oroseným čelem rozhodnu se tedy nespat chci aby se alespon on pořádně vyspal, tulím se k němu a přemýšlím o všem možném.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 11:23

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vypadá to, že bezvědomí byl jeho jediný opravdový odpočinek. Spíme spolu na futonu. V náručí. Vnímám, jak sebou trhá a jak se probouzí. Pak přestane a já usnu. Ráno se probudím. Vypadá to, že se Mamo-kunovi podařilo na chvilku klidně usnout. Políbím ho na tvář a jdu hledat bylinný čaj pro klidnější spánek. Jak přijdu zpět, učešu se a převléknu do kimona a hakamy a vejdu za Mamo-chanem. "Ohayo," řeknu tiše. Vlasy mám dané volně. Jenom stužkou sepnuté do volného copu, dlouhé po zadek, takže tak jako tak obklopují moji tvář, což nebývá zvykem.

Tokutaro - 26. prosince 2010 15:38

soukromá zpráva od Tokutaro pro Neuniklo mi, jak se na mne díval. Nebo spíše prohlížel. Jak jsem vešel do vody, zvedl se, svlékl a posadil se ke mně. Jinam než ke mně se posadit ani nemohl. Není do velká vana jako horké jezero v Mizutoshi. Občas jsem odvrátil zrak od jeho nahého, přitažlivého těla. "Je to zábava, zvrátí to nudu." Odpověděl jsem mu jednoduše pokrčiv rameny. Zakloním hlavu a opřu si ji o okraj vany. Vystavil jsem mu tak svů j krk a vlastně i tělo. Ruce položené na okrajích vany. Moje pleť není příliš světlá. Prostě taková ta typicky asijská, korejská.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 18:11

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Povytáhnu obočí. " Zvrátí to nudu? Jak?" a nijak na jeho občasné pohledy nereaguju. Položí se a zakloní hlavu, a nejspíše si užívá vody, i když mu není dobře. Jen se zadívám na jeho tělo a vzpomenu si na můj poslední zážitek s lázní, kdy jsem ztratil svého sluhu a mojí čest. Nechám vlasy namáčet se ve vodě, kde pozvolna plují po hladině. Občas očima sjedu na to, jak se vystavuje. "Vypadá to, že je ti už líp." poznamenám a sám se taky opřu.

Tokutaro - 26. prosince 2010 18:21
	soukromá zpráva od Tokutaro pro Pokrčíl jsem rameny a neotevíral oči. "Copak ses nikdy neradoval z maličkostí? Z toho, že kvetou třešně, nebo z toho, že si můžeš dát lázeň?" Zeptal jsem se ho. Dla jsem ruce podél těla. "Lépe. Můžu alespoň z části normálně fungovat." Zasměji se a hned na to jsme ponořil ramena mírně pod vodu.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 18:38

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Zůstává se zavřenými víčky a hovoří o maličkostech, které mu nejspíše dělají radost. " Ano...ale za jiných situacích, než je tato. " odpovím mu a jasně dám najevo, žeto mám taky rád, ale ted se na to nesoustředím. Znova se zaposlouchám. Šplíchne voda, jak dá ruce podél těla. Přizná, že je mu už lépe a ponočí se do vody. Také zavřu oči a jen vnímám tlukot vlastního srdce. " Většinou jsem se z tohoto těšil po bitvě, kterou jsem přežil. " prozradím tiše.

Mamoua - 26. prosince 2010 18:40

soukromá zpráva od Mamoua pro K ránu konečně na chvilku usnu, ucítim že mne odchází, ale nemám dost sil jej zastavit. Zachvíli se vrací s pozdravem dobrého rána, usměji se a pohlédnu na něj. Nemohu uvěřit svým očím, zamžourám párkrát a pořádně si jej prohlédnu, vypadá naprosto dokonale, je nádherný a ten účes mu strašně moc sluší, nádherou skoro zapomenu dýchat. Pohladím jej po tváři něžně, jako bych se potřeboval ujistit že to není jen sen. Je kouzelný, neposedné pramínky vlasů mu dám za auško a usměji se na něj neschopen slova.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 19:04
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zamžourá na mě a prohlíží si mě. Nechápavě nakloním hlavu na stranu a posadím se k němu. Pohladí mě po tváři. Chytím jeho ruku a políbím ji do dlaně. Usměje se a vypadá poněkud mimo. "Mamo-chan? Stalo se něco?" zeptám se starosltivě.

Tokutaro - 26. prosince 2010 19:13

soukromá zpráva od Tokutaro pro Zadíval jsem se na něj, když přiznal, že vždycky po bitvě. "Nebojíš se, že potom se dalších malých radostí nemusíš dožít. Vím, že se smrti nebojíš... ale ... já se z toho těším celý život ..." Zkoumavě jsem ho pozoroval. Přemýšlel jsem, zda muž jako on, z tak čestné rodiny, dokázal někdy zažít takovou chudobu jako jsem jako malý zažil já. Jestli vůbec ví, co jsou strasti života a nemyslím zrovna teď bitvy. To možná každý, nebo ne? Zasípu a chytím se za bok, pak ale bolest pomine stejně rychle, jako se objevila.

Mamoua - 26. prosince 2010 19:24
	soukromá zpráva od Mamoua pro Je roztomilé když vůbec neví o co jde, usměji se na něj a pohladím jej po tváři. "Jsi nádherný...naprosto nádherný to se stalo" odpovím tiše a políbím jej zlehka na rty.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 19:40

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Usměje se. Jsem za to rád. Mám rád jeho úsměv. Oplatím mu polibek a pak se zasměji tomu, co řekl. Nikdy jsem si nepřipadal příliš krásný. Když jsme se spolu milovali, měl jsem rozpuštěné vlasy. Ale ... rozpustil je on. Jen je nemůžu mít pořád sepnuté. "Tvůj otec odjel včera na cestu do Eda," informuji ho jenom. "Copak budeš chtít ke snídani?" zašeptám mu do ouška.

Mamoua - 26. prosince 2010 19:49
	soukromá zpráva od Mamoua pro Usměji se, oznámí mne že otec jel do Eda a poto mco si dám k snídani. Zapřemýšlím a pohlédnu mu do očí. "Tvé polibky, nasití mne vždy nejlépe..." špitnu potichounku a hledím mu do tváře jako malé štěně skemrající o lásku.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 20:00
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Nasytí nejlépe? skoro laškovně se usměji a políbím h na rty. Obejmu ho. Sjedu polibky na jeho krk a trochu se bojím, abych ho nevyděsil. Aby si nevzpomněl na to, co mu prováděli. Chci, aby se se mnou cítil v bezpečí.

Mamoua - 26. prosince 2010 20:16
	soukromá zpráva od Mamoua pro usměji se sladce, u něj se cítím v bezpečí, je úžasný. nechám se od něj líbat, dokonce zakláním hlavu pro jeho lepší přístup. je to kouzelný pocit být znvu s ním. cyhtne se jej.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 20:23

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Zůstávám opřený a zamyslím se. "ne....pokaždé po bitvě ...je to zvláštní radost.....a vím, že pokud přežiju další bitvu, budu moct se z nich znova těšit. ......rodinu nemám, a tak se těším na toto." řeknu mu tak nějak popravdě. Je ticho, jen si užívám vody a mám zavřený oči. Najednou začne sípat a tak otevřu oči. Ale nejspíš mu jen není dobře a už to přešlo. " Jestli tu omdlíš, tak tu tvojí záchranu si rozmyslím. Neměl by jsi jen spoléhat na zajatce." připomenu mu naše postavení.

Tokutaro - 26. prosince 2010 21:03

soukromá zpráva od Tokutaro pro "Jsi šógun. Máš žít pro císaře." Řeknu mu. Pak jsem se ale usmál. "Žít pro malá štěstí je... ale krásné." řekl jsem to zasněně. Jen nevím, jak moc se to schoduje s jejich bushido. Samuraj přeci hlavně slouží svému pánu. Po tom, co jsme azsípal, mne překvapily jeho slova. Zadíval jsem se na něj a pak jsem musel sklopit zrak. "Tak bych umřel no..." Zadíval jsem se stranou a sledoval velice zajímavou obyčejnou kamennou zeď.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 21:12
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zaklání hlavu a vypadá to, že si to vychutnává. Překvapeně vydechnu. Usměji se a dál ho líbám. Toužím po něm. Svírám ho ve svém náručí. Mírně stáhnu yukatu z jeho ramen a začnu zahrnovat polibky jeho ramena a klíční kost.

Mamoua - 26. prosince 2010 21:17
	soukromá zpráva od Mamoua pro Začne zemne sundávat yukatu, zlapu po dechu. Zajede k místu kde mám ještě poměrně čertovu ránu, zasyčím bolestí, jeho polibky jsou příjemně chlácholivé. Natisknu se k jeho tělu a začnu mu oplácet polibky tam kam došáhnu, je to úchvatný pocit. Ani si nevzpomínám kd yjsme se takto cítil naposledy.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 21:45

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Oplácí mi polibky a já jsem za to rád. Pohladím ho po tváři a lačně ho políbím na rty. Vezmu jeho dlaň a položím si ji na hruď, abych mu ukázal, jak moc mi buší srdce v jeho přítomnosti. Sjede mi stužka z vlasů. Položím ho na futon. Zadívám se mu do tváře. Mé vlasy obklopily naše tváře. Znovu ho políbím a více rozevřu jeho yukatu. Sjedu z jeho krku víc na hruď, kde ho líbám a laskám. Pak znovu vajedu po krku k jeho oušku. POlibky. "Zastav mne, pakliže se budeš cítit nesvůj," zašeptám mu do ouška.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 21:47

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Připomene mi, co jsem a že bych měl žít pro císaře. Cítím, že by chtěl spojit dvě věci a neví, zda to jde. Jen mírně zakroutím hlavou. " Kdo řekl, že nežiju pro císaře? Jen se na tyto věci těším po bitvě. Císaře mám v úctě, ale nemusí být můj jediný důvod ke štěstí." řeknu klidně, třeba to pochopí. Sklopí zrak a připustí, že by umřel. Odvrátí zrak stranou. " Asi ne...ještě tě potřebuju." a na tváři se mi objevi nezvykle úsměv, ovšem hned zase zmizí. " Nejsem plně zdráv. " připomenu mu, že je tu jediný, kdo se stará o mé zranění.

Mamoua - 26. prosince 2010 21:50

soukromá zpráva od Mamoua pro políbí mne a dá mnou ruku na jeho hrud je to nádhenrý pocit cítit jeho bijící srdce. Položí mne na futon a začnem ne laskat na hrudi, vydechnu vzrušením, zašetpá mi moje možnosti, usměji se. Chytnu jej za ručku, tím automaticky přivolám jeho pozornost. Pohlédnu mu do očí a lačně se usměji. "U tebe se cítím vždy svůj...miluju tě hideaki" zašeptám bez dechu v obavách jak zareaguje. jsem jím zcela obklopený a čekám na jeho reakci.

Kurai Hideaki - 26. prosince 2010 21:56
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Pousměji se a zadívám se na něj. "Aishiteru," zašeptám mu do ouška a políbím jej. Rozváži mu obi a zlehka rozevírám jeho yukatu, zatímco zasypávám jeho tělo polibky. Jsem na druhou stranu rád, že jsem sním spal ještě před tím únosem. Nebylo to pro něj už tak bolestivé. Laskám jeho bradavky a pak jdu níž a níž.

Mamoua - 26. prosince 2010 22:05
	soukromá zpráva od Mamoua pro Začne mé tělo zasypávat polibky, a sjiždět s nimi stále níž a níž, vydechnu vzrušeně a zakousnu se do svého prstu, jsem zvyklý že když mne věznili nechtěli moc slyšet mé vzdechy. Pohlédnu na nej jeho vlasy mě lechce šimrají po celém těle.

Tokutaro - 26. prosince 2010 22:08
	soukromá zpráva od Tokutaro pro Zadíval jsem se na něj nechápavě. Pak jsem sklopil zrak do vody a snažil se to dát dohromady a nakonec jsem se pousmál. Ale překvapil mne víc tím, co řekl potom. Zadíval jsem se na něj jako vyvoraná myš. A pak jsem naprosto a neskrytě zrudl. Pootevřel jsem rty a zazmatkoval. Odkašlal jsem si. "No jo. Asi to tak bude." Roztěkaně a rozpačitě se na něj zadívám.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 22:28

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Jak mu řeknu,že ho nezabiju, zadívá se na mě jako vyvoraná myš. Na to zrudne jako rajče. Pozoruju jeho výrazy, které se mění. Pootevře rty a odkašle si. Souhlasí, a roztěkaně se dívá na mě. Spokojeně se usměju a zase ted já zavřu oči. Opřu se a vychutnávám si postupně chladnoucí vodu. " Ta voda bude za chvili studená. " řeknu absolutně a schválně nesouvisle. Vypadá roztomile, když je červený. A já ho vážně ještě potřebuju...nesmí mi ho zabít....přece pokud mě potřebujou, nezabijou ho.

Tokutaro - 26. prosince 2010 22:46

soukromá zpráva od Tokutaro pro Vadilo mi, že jsem mu ukázal tolik emocí. Ale už to zpátky nevezmu. Díval jsem se přivřenýma očima do zdi a občas sjel pohledem na Renza. Vždycky jsem ale uhnul, když hrozilo, že by se na mě podíval. Pak upozornil, že voda bude brzy studená. Zadívám se na něj překvapeně. Ani jsem si nevšiml... "Ah... tak... asi půjdeme ven." Chytím se za hlavu. Stále mi není dobře. Můj obličej zůstává od včerejška pobledlý. Vyšel jsem z lázně a oblékl se do čisté yukaty, druhou jsem podal Renzovi.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 22:53

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Souhlasí s tím, že vylezeme. Otevřu oči a všimnu si, jak si drží hlavu. Je pořád bledý. Počkám, až vyleze a oblíkne se. Sám vyjdu z lázně po tom, a otřu se. Vemu si čistou Yukatu a posadím se na futon. "Jsi bledý..měl by jsi něco sníst, nebo tu omdlíš vyčerpáním. Přede mnou si na silného hrát nemusíš. Já už pochopil, že se odtud nedostanu." a nandám mu trochu jídla do misky, a podávám mu jí. Dívám se na něj, zda si to veme či ne. Schválně mu tam dám spíš dietnější část toho, co tam máme připraveného.

Tokutaro - 26. prosince 2010 23:24

soukromá zpráva od Tokutaro pro Poslouchal jsem ho a s údivem se díval, jak nandavá jídlo. Sklopím pohled. "Arigatou. Ale bohužel." Svraštil jsem obočí. Klekl jsem si před něj a zadíval se na jídlo. "Najez se za mě. Ten jed... Mé vnitřnosti svírá a zapaluje. Když se najím, dostanu bolestivé křeče a nakonec všechno vydávím." Už jsem jednou tento jed musel vypít. A Seiji také. Když nás nachytali, jak spolu spíme. "Zítra. Až zítra." zadívám se stranou a opravdu začínám mít pocit, jako bych omdléval. Nakonec jsem se ale sebral. Vzal si mastičky a svlékl Renza z yukaty. Začal jsem ho ošetřovat.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 23:34

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Odmítne jídlo, opět. Chce počkat až do zítra, ale mě se ta jeho barva nelíbí. Vrátím misku tedy na místo a podíval se, jak sbírá síly. Chci už něco říct, ale přistoupí s mastičkama a začne mě svlékat. Pomůžu mu a jen ho pozoruju, jak mi ošetřuje rány. Beze slova, sám nejím. Dali jsme si slib....ty i já...jinak ne. ....nebudu tu jíst před tebou a tobě budeblbě. Ty jsi to taky neudělal. .....začínám mít pocit, že toho kluka začínám litovat....neměl bych. ..je to můj věznitel. ..Snad dorazí brzo, když si sama oslabuje své vojáky. Mé oči sledují každý Tokutarův pohyb.

Tokutaro - 26. prosince 2010 23:44
	soukromá zpráva od Tokutaro pro Také jsem už jen mlčel. Ošetřoval jsem ho. Když jsem dodělal poslední ránu, zadíval jsem se na něj a chvilku jsem ho pozoroval. Pak jsem zatřásl hlaovu a omluvně jsem se usmál. Navlékl jsem na něj vrch yukaty, kteoru jsem celou dobu svíral. Usměji se. "Slibuji, že večer to už zkusím. Aby ses najedl." Zkusím ho ujistit. "Dáme Mahjong?" Usměji se o něco víc.

Minamoto Renzo - 26. prosince 2010 23:55

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Pozoruju ho a tak jak dodělá jednu ránu, dívá se na mě a já na něj. Po chvili jen zavřu oči a nechám ho mě klidně pozorovat celou věčnost, když mu to udělá dobře. Zatřese hlavou a já se na něj podívám. Omluvně se omlouvá a navlíkne na mě yukatu. Slíbí mi, že večer zkusí jíst. Usměju se na něj. " Dobrá...to beru. " souhlasím s tím. Navrhne si zahrát hru. Nejdřív nevěřícně a pak přísně se na něj podívám. " Ne....jsi bledší než sníh. Jdi si lehnout a hru dáme zítra. Až budeš mít zdravější barvu...nehledě na to, že ted bych byl ve velké výhodě." a i můj hlas zní přísněji. Možná proto, že na něm je hodně vidět, že mu není nejlíp.

Tokutaro - 27. prosince 2010 00:20

soukromá zpráva od Tokutaro pro Usmál se, když jsem promluvil o jídle. Bázlivě jsem se na něj zadíval. Sluší mu... úsměv. Pak mi vyčinil, že s ním chci hrát. "Tato hra přece nemá vítěze ani poraženého, když hrají dva." Připomenu mu. Buď vyhraje hra nad námi, nebo my nad ní. Smutně jsem se zadíval svýma liščíma očkama do těch jeho. Přesto jsem vstal a pomalým krokem došel ke svému futonu. Položil jsem se do něj a přikryl. Hned na to jsem začal usínat. Nevím, zda je to správné. Snad neztrácím vědomí vyčerpáním. Snad mě přemáhá jenom spánek.

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 12:40

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Oponuje mi, že hra nemá vítěze ani poražený. Stejně mu na to zamítavě zakroutím hlavou. " I tak by jsi se nesoustředil." řeknu jasně. Vidím, jak vstane a jde k futonu. Dívám se na něj, jak se přikreje. Vidím, jak padá do spánku. Jak leží, pomalu k němu přejdu a zkontroluju ho, zda vážně spí. Na to ho pohladím a přikreju. Bude tě škoda..jsi vážně dobrý...a oddaný. a vrátím se na svůj futon. Zaposlouchám se a pak v sedě zůstanu na futonu, zavřu oči a soustředím se na sílu, která v mém těle roste.

Tokutaro - 27. prosince 2010 12:56

soukromá zpráva od Tokutaro pro Probudil jsem se až pozdě v noci. Můj dech ztěžkl. Jsem dehydratovaný a hladový. Třesu se. Došel jsem, vlastně se skoro doplazil, k už studenému čaji a napil se. Nejdřív jsem pil pomalu, ale nakonec se napiji víc. Zaúpím, protože se mé vnitřnosti ozvou. Posadil jsem se k jídlu. Snažil jsem se rozdýchat to, co dělal čaj v mém žaludku a trávicí soustavě vůbec, a lapal jsem po dechu. Zadíval jsem se na Renza. Určitě jsem ho musel probudit. "Jdeme jíst," špitnu. Chci, aby se najedl.

Kurai Hideaki - 27. prosince 2010 13:11
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Dá si prst mezi rty a kousne do něj. Pohladím jeho ruku a prst zlehka oddělám. "Jsi půvabný, když vzdycháš," zašeptám do jeho ouška. Pak znovu sjedu polibky níž až se dostanu k jeho rozkroku. Zlehka políbím jeho penis. Jsem něžný a ohleduplný. Chovám se k němu jako ke křehké květině.

Mamoua - 27. prosince 2010 13:25
	soukromá zpráva od Mamoua pro Zašeptá mne do ouška, vydechnu vzrušeně. Sjíždí polibky až k mému penisu, začnu zrychleně dýchat vzrušením. je ke mě tak něžnýmám pocit že žijeme jenom my dva. Pohlédnu na něj, je stále ještě oblečené, začnu jej tedy pomalu svlékat. Miluji jeho nahé tělo, jeho vlasy, miluju na něm vše.

Kurai Hideaki - 27. prosince 2010 14:20
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zadívá se na mne a začne mne svlékat. Pomohu mu s tím. Nakonec jsme oba nazí, zamilovaní. Laskám jeho tělo a užívám si dlouhé předehra a něžného dráždění. Letmých pohledů, tichých vzechů a rozpačitých úsměvů. Jeho vůně. Pak polibky znovu sjedu do jeho rozkroku a začnu olizovt jeho penis. Prsty sjedu na jeho dírku a začnu kolem ní dráždivě kroužit.

Mamoua - 27. prosince 2010 14:26
	soukromá zpráva od Mamoua pro začne mne olizovat penis cítím jak se mi do něj hrne krev. Jako automaticky se roztáhnu a zaujmu polohu pro lepší přístup, jeho dráždění na mě působí velmi kladně. Přitisknu se k němu a nechávám se od něj dráždit. snažím se nevnímat vzpomínky co se mi chtějí vedrat do hlavy. Mezi vzdechy se mi dere z úst jeho jméno.

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 14:45

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Nevím, kdy jsem šel spát, ale Tokutaro ještě spal. Zkontroloval jsem ho a vážně spal. Pak jsem si šel lehnout. Nespím hlubokým spánkem, když se probere. uslyším zasípání a posadím se prudce, abych byl připravený se bránit. Ale vidím, jak se plazí k čaji. Nevykřikl jsem a tak v tichosti sleduju, jak pije studený čaj. Ovšem na to zaupí, protože mu i čaj působí bolest. zadívá se na mě a já mu dál klidně hledím do tváře. " To jídlo nedáš....sotva vypiješ čaj...jdi si ještě lehnout. Ráno ti přece má být ještě líp." hovořím klidně a smířlivě. Nechci, aby se kvůli mě přemáhal, když vidím, co mu dělá jen čaj. Vemu si šálek a naleju si čaj. Napiju se a pak pohledem sjedu na jeho futon. " Jdi...potřebuješ odpočívat." řeknu mu, ale už nerozkazuju.

Tokutaro - 27. prosince 2010 15:19

soukromá zpráva od Tokutaro pro Hovoří klidně. Sklopil jsem hlavu. "Vím, že jeden z nás umře." Promluvil jsem na něj potichu. "Proto chci, aby ses najedl." Naznačil jsem mu, že to budu já, kdo prohraje souboj, pakliže k nějakému dojde. A vzhledem k tomu, že toho kluka nenašli, je jasné, že bude chtít generála osvobodit. Nejsem hloupý. A tak chci, aby měl dostatek síly na útěk. Zadíval jsem se mu znova do očí. Natáhl jsem se pro misku a začal jsem jíst. Do očí se mi začnou hrnout slzy bolestí. Ale jakou přesně...

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 16:14

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Sklopí hlavu a přizná, že ví, že jeden z nás umře. Zadívám se na něj, ale jsem ticho. A tím tichem souhlasím. I když cítím, že on chce, abych přežil já. Po chvili se mi znova zadívá do očí a natáhne se. Začne jíst a vidím, jak má slzy v očích, jak ho to nejspíš bolí. Vemu i svou misku a začnu jíst. Jsem hladový a tak jím rychleji než on, přesto jen o trochu rychleji. Vím, že on toho moc nesní a čekám, že to vrátí zpátky. " Budoucnost ukáže, kdo kolik sil bude mít." řeknu neurčitě. I když je to jasné, nechci mít jasný osud. Né ve výběru mezi námi dvěma. Začínám toho kluka mít tak nějak asi rád.

Kurai Hideaki - 27. prosince 2010 16:20

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Více se mi nabídne. Jak je dostatečně rozdrážděný, natáhnu se pro mast a za její pomocí do něj prsty vniknu. Snažím se, aby to měl co nejpříjemnější. Abych mu ukázal, že je rozdíl mezi sexem a milováním. Políbím ho na rty a přidávám další prsty. alčím na jeho prostatu a hraji si s ním. Nemůžu se nabažit jeho vzdechů. líbám jeho tělo a hraji si s bradavkami. Pečuji o něj.

Tokutaro - 27. prosince 2010 16:28

soukromá zpráva od Tokutaro pro Jeho ticho mi potvrdilo souhlas. Oba to víme. Ale já nechci, aby přišel o život. Nebyl to příkaz, mohl se klidně zabít. Ale já nechtěl. Nechtěl jsem ho připravit o život. Sám jsem navrhl ho věznit, než ho zabít na místě. Vlastně si Matka ve skutečnosti myslí, že ho tu mučím. Přitahuje mne od první chvíle, co jsem ho spatřil v Edu, co jsem ho pak celou tu dobu sledoval. Věnoval jsem mu smutný pohled. Pak jsem se zadíval do jídla. Jenom jsem se pousmál. Nebudu bojovat. Začnu se dávit, ale jídlo v sobě udržím. Znovu se na něj zadívám svýma uhrančivýma liščíma očima, ve kterých se zalesknou slzy.

Mamoua - 27. prosince 2010 16:48
	soukromá zpráva od Mamoua pro Začne mne stále více a více dráždit, proniká do mne několika prsty a já se svíjím v nádherné křeči slasti. Políbím jej nádherně, přidá dlaší prst, sem tam se mi z úst vydere výkřik. Vzdychám pod každým pohybem jeho prstů.

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 16:55

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Věnoval mi smutný pohled a zadívá se do jídla. Znova se zahledím do jídla. Necháš mě...že jo....necháš mě vyhrát....jako jsi mi zabránil v sepuce. a dál pokračuju v jídle. Náhle se začne dávit. Zadívám se na něj a čekám. Udrží to a pak se na mě zase podívá s očima plný slz. " Dobře...pochopil jsem...to stačí...já teda ještě budu jíst, ale ty už ne. Myslím, že víc už neudržíš." svolím k tomu, že už nemusí jíst, ale já jíst budu dál.

Tokutaro - 27. prosince 2010 17:18

soukromá zpráva od Tokutaro pro Pokračuje v jídle. Pak, hned po tom, co jsem se na něj podíval bolestným pohledem, promluvil a mně se ulevilo. Děkovně jsem se usmál: "Arigatou." Nechce se mi ale odejít z jeho blízkosti. Přemýšlel jsem, zda si mám sednout k němu na futon. A tak jsem chvilku pozoroval prázdné místo vedle něj. Nakonec jsem se tam posadil. Natáhnu se ještě pro čaj a napiji se. Jsem dehydratovaný. Moje zuby skřípou bolestí.

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 17:49

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Poděkuje mi a já jen přikývnu a dál pokračuju v jídle. Jím a ani nevím, kdy se rozhodnul, ale sedí vedle mě. Podívám se na něj a dál pokračuju v jídle. Napije se čaje a slyším skřípění zubů. Otočím se na něj a vemu mu čaj. " Lehni si, až trochu strávíš to jídlo, dám ti napít. " řeknu a posunu se tak, aby si tam mohl lehnout. Nandám si další porci jídla a pokračuju. Chci, abych měl sílu se postavit všem, kdo mi bude chtít zabránit mému odchodu z tohoto místa.

Tokutaro - 27. prosince 2010 18:09

soukromá zpráva od Tokutaro pro Jenom se na něj podíval, co jsem vzal jako kladnou reakci. Pak mi ale vytrhl z ruky čaj. Jsem příliš slabý na to, abych se bránil. Udělal mi místo a já se tedy za ně natáhl. Chvilku jsem pozoroval vlasy na jeho zádech. Pak jsem to nevydržel a fascinovaně jsem je pohladil. "Moje vlasy nejsou tak dlouhé." Ospravedlním svůj čin. Zato jsou husté. Vlastně mám nejdelší vlasy ze všech bratří a sester...

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 18:27

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Natáhne se za mě a tak ho nechám a klidně dál jím. Pocítím, jak mě pohladil po vlasech. Promluví a já se na něj otočím. " Taky nemám dlouhé, o kus jsem přišel při povýšení a skončili na mé přilbě." řeknu a zase se otočím. "Ale jestli se ti tak líbí, ...." nedopovím a dál jím. Rozmýšlím, zda bych byl ochotný mu dát pramen vlasů, ale nejspíše ano. Ovšem né ted. " Ovšem ted by jsi měl spát." řeknu mu, aniž bych se otočil. Je znát,že mi pohlazení vlasů nevadí. Skoro jakobych mu svolil, aby to udělal znova.

Kurai Hideaki - 27. prosince 2010 18:29

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zbožňuji jeho půvabné reakce. Líbám ho na rty i na tělo. Když je pak dostatečně uvolněný, začnu do něj pomalu vnikat zatímco ho strastně líbám. Párkrát přirazím, ale nakonec Mamo-chana obejmu a posadím se s ním. Dosedne na mě a já se tak dostanu opravdu hluboko. Chci, aby se na mě vyřádil. Aby si sám udával tempo a vlnil se tak, jak se to líbí jemu. Začnu dráždit špičku jeho penisu a líbat ho.

Tokutaro - 27. prosince 2010 18:38
	soukromá zpráva od Tokutaro pro Otočil se na mě. Bál jsem se, že se za to bude hněvat. Ale vyprávěl mi o tom, že o kus přišel při povýšení. "Páni, ty musely být..." odpovím mu. Mírně se rozkašlu a pak sám zavřu oči. "Hn." Souhlasím se spánkem. Pohladil jsem ho ještě asi dvakrát nebo třikrát. Už nevím. Nakonec jsem usnul s jednou rukou přes břicho a s druhou pokrčenou opírajíc zápěstí o jeho záda.

Mamoua - 27. prosince 2010 18:53

soukromá zpráva od Mamoua pro Začne mne líbat a nakonec se semnou posadí a já na něj dosednu pořádně, vydechnu nádherou. Aby toho nebylo málo začne mne dráždit špičku penisu. Neudržím se a začnu na něj pomalu nasedat cítím jak do mne docela hluboko proniká. políbím jej nádherně a začnu u toho pořádně kroutit boky. cítím se s ním naprosto spokojený je tp úplně něco jiného než to co jsem doted zažíval.

Kurai Hideaki - 27. prosince 2010 19:05
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Začne si to užívat. "Jsi úžasný, Mamo-chan. Aishiteru," vyznám mu lásku a pak mu pomáhám s tempem. Líbám ho a laskám. Hladím ve vlasech. Nakonec najdeme společné tempo, které se zrychjule. Splyneme v jedno. Začnu ho honit. Chci ho dovést k vrcholu, protože cítím, že to dlouho nevydržím. Vyvrcholím hned po tom, co on.

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 19:05

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Poznamená něco o tom, že musely být a pak už kašle. Otočím se, ale vidím, jak se přemáhá a snaží se usnout. Pokračuju v jídle a až dojím, zjistím, že spí a má ruku opřenou o moje záda. Přitáhnu si deku a přikreju ho. Zůstanu sedět a jen zavřu oči. Nechám ho, aby se o mě opíral. Jak jsem moc unavený, položím se vedle něj a nechám ho, aby se mě dotýkal. Zavřu oči a spím velmi zlehka, přitom vnímám, zda je v pořádku či ne. K ránu se zase posadím, aby mohl spát a odpočívat. Připravím mu čaj, aby až se probudí, mohl se napít. Občas se na něj podívám, zda ještě spí či ne.

Tokutaro - 27. prosince 2010 19:26

soukromá zpráva od Tokutaro pro Probudil jsem se až k poledni. Ale má barva je lepší a vypadá to, že se mi ulevilo. Usmál jsem se. Otevřel jsem oči a rozhlédl jsem se. Pak jsem nechápavě zamrkal na Renza, protože mi nedocházelo, jak jsem se octnul v jeho posteli. "Promiň... asi jsem tě obíral o místo." Promnul jsem si oči a posadil se. Ani nevím, že jsem se k němu ve spánku tulil. To ví jen on. "Čaj." Usměji se. Ale pořád jsem trochu mimo.

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 19:50

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Probudí se a rozhlídne se. Otočím se a vidím, jak nechápe, kde se tu octnul. Promluví s omluvou a přitom nejspíše ani netuší, že jsem spal vedle něj. Podám mu čaj, i když mi o to ani říkat nemusí. Nechám ho pořádně se napít. " O nic jsi mě neobíral. Vedle tebe bych se vešel dvakrát." řeknu a znova mu naleju další čaj. " Dáš si jídlo. Jak se cítíš?" zeptám se, ale jeho barva pleti se mi líbí víc.Už není tak bledý.

Tokutaro - 27. prosince 2010 20:24
	soukromá zpráva od Tokutaro pro Podal mi čaj a já poděkoval. Upiji a jenom se rozkašlu. Ale už e nedávím. Pousmál jsem se. "Doufám, že tak zesláblý nejsem." Podotkl jsem. Zeptal se na jídlo. Přikývl jsem. "Hai. Najíme se. Cítím se lépe. Já říkal, že to dneska už bude dobré." Vzpomenu si na vlasy a na to, jak jsem tu usnul. A jak jsem se v noci k němu přitulil. Zrudnu.

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 20:58

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Podotkne, že zeslábý už není tolik není. " Vypadáš rozhodně líp než předtím.....už máš trošku barvy." řeknu a přikývne na jídlo. Nandavám mu jídlo a tak nevidím hned, že rudne. Nandám mu do misky jídlo, a sám si vemu zbytek. Podám mu misku a všimnu si zrudnutí. " Je to jen jídlo." poznamenám, že u toho rudnou nemusí a sám si vemu misku. I ted opět čekám, až začne jíst první.

Tokutaro - 27. prosince 2010 21:05

soukromá zpráva od Tokutaro pro Poděkoval jsem mu, jak řekl, že vypadám lépe. Sledoval jsem jak nandavá jídlo a vzpomínal na to, co se dělo. Zrudl jsem a jak na mě promluvil, zarazil jsem se: "He?" Přijal jsem misku s jídlem a začal se roztomile smát. "Ne to není tím." zavrtím hlavou. Popřál jsem si k jídlu a začal jíst. Poočku ho pozoruji a pak hned uhybám pohledem. Přemýšlím, zda uhnul, když jsem se k němu přitulil, či nikoliv.

Mamoua - 27. prosince 2010 21:22
	soukromá zpráva od Mamoua pro je to jako by jsme splynuli v jedno tělo, jedem ve stejném rytmu který se stále zrychluje do našeho vrcholu, přitisknu se k němu pevně. Jakmile jsme oba po vyvrcholení pomalu se sklidnuji a nějákou chvilku mi trvá se znovu naberu normální tep i dech.

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 21:24

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Slyším, jak se zarazil a jeho otázku, ale pak mojí misku s jídlem příjme a roztomile se usměje. Dívám se na něj chvili a pokrčím rameny. " A copak to je, když né jen jídlo?" zeptám se a i jemu popřeju k jídlu. Jak začne jíst, pustím se do jídla taky. Otočím se ale před sebe a už se na něj nedívám. Hledím na jídlo a rozmýšlím nad tím, co mi říkal včera a zda by vážně radši zemřel on, kdyby jsme spolu bojovali. A na noc, jak se ke mě přitulil, nevím kolikrát, ale nechal jsem ho. Neuhybal jsem a bral jsem to tak, že jde tam, kde je teplo. Bylo mu zle a v teple je vždy lépe.

Tokutaro - 27. prosince 2010 21:32
	soukromá zpráva od Tokutaro pro "Nic...nic..." Odpověděl jsem mu ještě rudší, protože jsem si vzpomněl, že jsem necítil, že by se odtahoval. Zakašlu a pak zasípu. "Dneska dáme Mahjong." Sdělil jsem mu nesmlouvavě. "A omlouvám se, jestli jsem dělal něco v noci, co ti bylo nepříjemné." Těkavě na něj sjedu očima. Pak odložím misku. Pro dnešek to stačilo. Přejedl jsem se.

Kurai Hideaki - 27. prosince 2010 21:42
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Uklidňuje se. Jen ho líbámna krčku a pak z něj pomalu vyjedu. Neodpověděl mi na vyznání, ale to nevadí. Cítím, že mu nejsem lhostejný. Pohladím ho po vlasech a spokojeně se usmívám.

Mamoua - 27. prosince 2010 21:53
	soukromá zpráva od Mamoua pro přitahnu si jej něžnounce k sobě a políbím jej láskyplně. "Aishiteru, ale já tebe mnohem více." Zašeptám mu něžně do auška a přitulím se k němu, hraju si s jeho nádhernými vlasy a něžně si je namotávám na prsty.

Kurai Hideaki - 27. prosince 2010 21:58
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Usmívám se spokojeně. POlíbím ho. pak ho jen hladím po těle a relaxuji. Je mi s ním dobře. Cítím se teď tak vyrovnaný. Jako bych z našich citů čerpal sílu. Nechám ho si hrát s mými vlasy a laskám jeho tělo jemně bříšky prstů. "Copak si přeje můj kvítek ke snídani?" zeptám se ho.

Minamoto Renzo - 27. prosince 2010 22:02

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Zakašle a já se otočím. Chvili sípe, ale pak nesmlouvě řekne, že si zahrajeme. Přikývnu, vypadá líp a tak protestovat nebudu. Najednou se mi začne omlouvt za noc, což nechápu. Těká po mě očima a odloží misku. I já jí odložím a vstanu. " Kdybych jsi mi dělal něco nepříjemného, věděl by jsi o tom hned. " řeknu a je tím jasný, že kdyby udělal něco špatně, klidně bych ho v noci i vzbudil, jak bych mu ukázal, co se mi líbí a co ne.Začnu se protahovat po jídle a potom, co jsem vstal.

Mamoua - 27. prosince 2010 22:02
	soukromá zpráva od Mamoua pro Usměji se jeho líbeznému oslovení mé osoby. Nebyla snad toto snídaně? Pokud ale na tom trváš výběr snídaně nechám na tobě" usměji se a políbím jej na tvář, je příjemné byt tu s ním, sdílet s ním své lože. Stále si hraji s jeho vlásky, jsou jako hedvábí.

Kurai Hideaki - 27. prosince 2010 22:49
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Políbím ho a pak zmizím pro snídani. Pět dní uběhne jako voda. V Mizutoshi se začnou hromadit přátelé. Naposledy sladce políbím Mamo-chana. Pevně ho obejmu a přivoním k němu. "Vrátím se ti, slibuji," zašeptám a usměji se na něj. Pak se vyhoupnu na koně. Mám u sebe své meče, na zádech yari i naginatu. Vyjedeme.

Mizutoshi - 27. prosince 2010 22:53
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Uběhly ještě čtyři dny, které jste spolu strávili. Těšili jste se ze svých přítomností čím dál tím více a přirůstali si k srdci. Je večer. Hrajete jako vždy mahjong, když v tom se Tokutarova ruka zastaví nad kostkou a zadívá se směrem ke mřížím. Pak to uslyšíi Renzo. Venku je rozruch. Renzo ví, že je to Hideaki. Cítí to v kostech.

Mamoua - 27. prosince 2010 22:56
	soukromá zpráva od Mamoua pro Po pěti dnech odjíždí při rozloučneí mne slíbí že se vrátí, věřím mu. Vypadá nádherně, když odjíždí hrnou se mi do očí slzy, snažím se to nedat najevo, sleduji jej dokud mne plně nezmizí z očí.

Tokutaro - 27. prosince 2010 23:03

soukromá zpráva od Tokutaro pro Ty dny jsem si vychutnával. Každý jako ten poslední. Zrovna hrajeme mahjong, když to uslyším. Trhl jsem sebou a zadíval jsem se na mříže. Zatím tu nejsou. Řekni mu to. Zadíval jsem se na Renza a pootevřel jsem rty. Mé liščí oči byly smutnější než kdykoliv předtím. A pak jsem se rozhodl zradit. "Syn... bývalého šóguna... přál si tvou smrt." Dostal jsem ze sebe pomalu. Pak jsem vstal a zadíval se ke stropu. Šel jsem k němu a lítostivým výrazem ve tváři. Vím, co na něj chystají. Vím, kam se strefují. On si toho nevšimne ale já ano. V malých okýnkách na dýchání se objeví šípy. "Tahle hra nemá vítěze, ani poraženého." řekl jsem a objal Renza. V tom okamžiku jsem veškeré šípy schytal za něj. Stihnu se s ním ještě otočit. Někteří lučišníci byli naštěstí zneškodněni. Druhá vlna šípů měla přijít. Ale slyšel jsem, jak se blíží výtržníci včetně našich k mřížím. Uslyším odemknutí a Seijiho hlas, co volal mé jméno. Ztrácel jsem vědomí, ale bolest jsem nevnímal. Plánoval jsem to. Usmál jsem se. "Pod... kimonem .... dýky... bra...ň .... se...." A zavřu oči.

Kurai Hideaki - 27. prosince 2010 23:16

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Cesta tam nám trvala dva dny. Bylo nás třicet. Docela málo na celé opevnění, na základnu. Ale i málo zmůže mnoho. Zaútočili jsme pozdě večer. Moji spolubojovníci začali získávat rány. A někteří i umírat. Tak jsem zahodil yari a vytáhl naginatu. Na pravém boku generálovy zbraně, na zádech důležité části zbroje. Nakonec se nám podařilo probojovat se přes ty skrčky korejský až k vězení, kde je šógun. Přikázal jsem sesadit hned pár lučišníků. Vběhl jsem do cely, kteoru sami otevřeli, idioti. A hned jsem obral o život nějakého muže co volal na generála. Nebo spíš na toho klika u něj. Nemohl jsem moc sledovat okolí. Stihl jsem se v zápalu boje uklonit a když to za mě vzali spolubojovníci, podal jsem šógunovi důležité části jeho zbroje a meče.

Minamoto Renzo - 28. prosince 2010 00:36

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Dny plynou a my spolu hrajeme. Uběhnou čtyři dny, když při další naší hře uslyšíme rámus. Vím, co to znamená a Tokutaro taky. Zadívá se na mě a já stále sedím naproti němu. Je smutný a já vím proč. Promluví a tím zradí všechny, co tu jsou. Vstane a zadívá se ke stropu. Ihned se taky podívám a spatřím průchody. Znám to a vím, že nejspíš oba padneme. Promluví o hře a obejme mě. na to se do něj zabodne několik šípů. Dokonce se se mnou i otočí. a tak to schytá všechno on. Odemknou se mříže a zaslechnu jak ho volají. Držím ho stále u mě a všimnu si, že se usmívá a prozradí mi, že má u sebe dýky. Na to zavře oči. Rozhlídnu se a vytáhnu dýky z jeho kimona. Na to ho položím na futon, aby neležel na šípech. Vypadá skoro jakoby spal, nebýt šípů. Rozběhnu se k východu ozbrojený s tím, že každého, kdo mi bude bránit v odchodu, porazím. Tam narazím na mé zachránce. Poklekne a předá mi moje části výzbroje a zbraně. Převezmu si je a rychle se do nich nasoukám, vemu své zbraně a vyběhnu do boje. Chci zabít Matku.

Mizutoshi - 28. prosince 2010 01:56

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Za Hideho pomoci se vysekáte úzkou uličkou z cely. Hned jak jste na svobodě, proletí Hidemu šíp paží. Renzo má po sobě pár škrábanců, ale nijak vážných. Najdete hlavní budovu, kde sídlí matka. Není to tak těžké. Prohledáte dům, ale je prázdný. Dala se na útěk. Vyběhnete druhým vchodem ven a uvidíte ji, jak spolu se svou ochrankou a bishouneny pobízí koně, aby co nejrychleji zmizela.

Kurai Hideaki - 28. prosince 2010 01:57

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Generál se oblékne. Je skvělou posilou. Takové lidi jaou na záchranu nejlepší. Moje naginata krvelačně zajíždí do masa těch bojovníků. Přeřezává jim tepny a usekává končetiny. Nevnímám ani, že jsem celý od krve a že jsou tohle jatka. Můj adrenalin je na maximum. Jak se dostaneme ven, zasáhne mě šíp do levé paže. Zařvu a zakleju. Takovej blbej úhel, co se mi dostal pod zbroj. Ohlédnu se, ale Bylinkář ho zneškodní. Hned na to doženu generála. Nechali jsme se rozptýlit, což není dobré. Dostaneme se do hlavního jakéhosi paláce. Nikdo tam už ale není. Vyběhneme ven druhým vchodem. Vidím, jak se snaží ujet. Prostě neváhám a běžím za nimi, abych je sesadil z koně.

Minamoto Renzo - 28. prosince 2010 10:40

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Bojujeme a jde nám to dobře. I když já jsem odhodlaný klidně zemřít, ale jí chci zabít. Nejen za to ponížení, ale tak nějak za vše. Jde přece proti našemu císaři a to jí nemůžu odpustit. Probojujeme se do jejího paláce, ale ten je prázdný. Ovšem není daleko, protože jí vidíme, jak pobízí koně, aby co nejdříve ujela. Vytáhnu Tokutarovi dýky a rozběhnu se za ní. Hodím po ní i po jejím koni jejich ostří, abych jí zpomalil a nebo při nejlepším shodil a já si to s ní mohl vyřídit. Moje tělo je na tom dobře, díky péči mého věznitele a mému cvičení. Plně se soustředím na svůj úkol, a tím je její smrt.

Mizutoshi - 28. prosince 2010 12:32
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Renzo se dýkami trefí do koně. Ten se splaší a shodí Matku ze svého hřbetu. Než stihnou její ochránci zastavit, otočit se a obklopit Matku, je u nich Hide. Bishouneni vezmou nohy na ramena.

Kurai Hideaki - 28. prosince 2010 12:42

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Generál má u sebe dýky, což je v tuto chvíli skvělé. Doběhnu k nim o něco dřív než on. Udělám na í pár výpadů, ale šikovně se mé naginatě vyhne. Hlavně si všimnu, že někteří její ochránci mají kuše. A tak jdu nejdříve po nich. Na blízko je jim na nic. Jsou dva. Oba sedí na koni. Jeden po mě už vystřelí. Trefí se mi znovu do levé paže. Zaryčím a dostanu se druhému pod zbroj, aby už nemohl vystřelit. Hned na to se otočím k prvnímu a projde mi i druhý, stejný výpad. Nemám šanci přemýšlet. Snažím se její ochránce zabavit natolik, aby nešli po generálovi. Zocním se nabité kuše a vystřelím po jednom, který by se generálovi dostal do zad. Matka jako by nejdříve váhala, pak začne ustupovat a bránit se obratně Renzovým ústokům. Mají zvláštní způsob boje. Řekl bych, že by ho nikdo v celém Japonsku nepoznal. Zato oni znají náš.

Minamoto Renzo - 28. prosince 2010 13:56

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Podaří se mi strefit jejího koně a mě se na tváři objeví úsměv, když vidím, že padá z koně na zem. Ihned je u jejích strážců moji zachránci a bojují. Můj pohled je upřený na matku, která se sbírá a snaží se uniknout. Odstraním jednoho ze strážců, co mi zkřížil cestu a vrhnu se na matku. Nutím jí se mnou bojovat. Vím, že znají náš styl boje a mají rychlost. To jsem se naučil od Tokutara a tak si všímám jejích pohybů a snažím se je předvídat. Plně se soustředím na boj s matkou a vím, že jsem v našem umění velmi dobrý. Proto jsem přežil plno bitev a dosáhl svého postavení. A nejen díky našemu boji, ale i tomu, že se umím dobře přizpůsobit. A to ted aplikuju i na matku. Zkouším její styl boje a útočím, abych jí nutil bránit a pak jí chvili nechám útočit. Ale jen chvili, než to zase otočím a útočím jinak, jakobych se přizpůsoboval jejímu stylu. Mé zbraně v mých rukách jsou opravdu smrtící a já s nimi jsem dokonale zžitý.

Mizutoshi - 30. prosince 2010 11:15

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Bojuješ s ní dlouho. Vlastně tě dokonce trochu vyčerpá. Ale čím déle spolu bojujete tím lépe se ti daří pochopit jejich styl a místa kam míří. Zjistíš, že ačkoliv mění prvky různých bojových umění a střídá je, prohazuje je relativně pravidelně. Nakonec se jí tvůj meč zarazí do krku. Jenom zarazí, protože tvou ránu ještě trochu zbrzdila. V ten moment padne poslední z jejích ochránců k vašim nohám. Matka vykřikne a zachroptí. Uvidí to jeden klučina a vběhne mezi bojovníky křičíc, že je Matka mrtvá. Najednou všichni začnou dělat chyby a dobrovolně se narážejí na zbraně nepřátel. Klučina vběhne do cely, kde zůstal Tokutaro. Začne s ním mírně třást a oplakávat ho. Je ještě malý. Ale Tokutara bral jako svého otce. On jediný se k němu tady choval hezky, když Matka zabila jeho rodiče a unesla ho před týdnem sem. Když projeví známky života, začne ho chlapec ošetřovat. Šípy neláme ani nevytahuje. Na to má málo síly a zkušeností. Ošetří ho tím, co zůstalo v cele.

Minamoto Renzo - 30. prosince 2010 11:44

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Bojuji s matkou a musím uznat, že mi dává zabrat. Ovšem můj stav je mnohem lepší, než čekala a to díky mému vězniteli, který mě ošetřoval. Podaří se mi rozeznat její styl a zarazím jí mež do krku. Zachroptí, ale mrtvá není. Ovšem její lidé rozhlásí, že je. Zadívám se jí do očí a usměju se. " Vím, kdo chtěl mojí smrt a i on zemře." řeknu jí do oči tak, aby mi rozuměla jen ona a její život rychle ukončím. Jak je mrtvá, odseknu jí hlavu a nadzvednu jí do vzduchu. Chytnu si jednoho z konů, co tu měli a posadím se na něj. Rozhlídnu se z konského hřbetu, jak to vypadá. Její lidi dobrovolně umírají. " Zabte je." řeknu jasně a rozkazem. Chci, aby její ochránci a přívrženci zemřeli. Bodnu koně do slabin a uháním zpátky k vězení. Ten, komu vděčím za život, je nejspíš už mrtvý. Stejně se chci aspon přesvědčit. Zastavím před vězením a cestou ještě zabíjím okolní nepřátele, pokud nějaké potkám. Díky koni mám rychlost, díky hlavě matky budím strach. Seskočím z koně a uvážu ho tam, aby mi neutekl. Dojdu do vězení a vidím chlapce, jak tam Tokutara ošetřuje. " Žije?" zeptám se kluka a dojdu k němu. Hlavu matky odhodím stranou a skloním se nad tělem mladíka, který má v sobě šípy. " To stačí....to přežije." řeknu a otočím se na kluka. Chytnu ho za ruku a přitáhnu si ho blíž. " Budeš mi ručit vlastním životem, že to přežije." řeknu jasně a díky krvi nevypadám zrovna mírumilovně. Na to kluka pustím. skloním se nad tělem a šípy zlámu. Ještě doupravím jeho pomoc a více zabezpečím tak, aby přežil cestu. To, co zvládám z mých znalostí. Potřebuje pomoc, ale tady mu lepší dát nemůžeme. Vemu ho do náruče a otočím se na kluka. " Vem tu hlavu, jdeme pryč." a vyrazím i s Tokutarem z cely.

Mizutoshi - 30. prosince 2010 12:47

soukromá zpráva od Mizutoshi pro Matka se jenom usměje. "Takže to nakonec udělal.... můj Tokutaro...," vykašle trochu krve. Je skoro s podivem, že ještě dokáže mluvit, "tušila jsem, že tě tam nemučí... jak jsem mu.... přikázala ...." Pak její život Renzo ukončí. Když vběhne do cely, má chlapec neústupný pohled a pěstičkami na Renza míří, jak chce Tokutara bránit. Když se ho ale zeptá na to, zda žije, nechápavě se na Renza zadívá a přikývne. Ale nevypadá to, že by rozuměl příliš dobře japonsky. I přesto se snaží porozumět jeho dalším slovům, i když se vyděsí. Pak vezme hlavu Matky až s děsivým chladem. Neměl ji rád. Nenáviděl ji. Možná že díky tomuto chlapci si Tokutaro uvědomil, jak je hloupé a skoro bestiální milovat, a být oddaný vrahovi svých rodičů jenom za jídlo a pohodlí. Když vyjdou ven, stojí před celou Hideaki a sedm mužů. Zbytek z těch třiceti, co sehnal. Pobrali co mohli. Jídlo, látky, šperky, koně a ovce. Jako se to dělá vždycky. Nakonec vyjedete na cestu domů. Trvá dva a půl dne. Tokutaro je na nosítkách, která jsou přidělaná ke koni.

Kurai Hideaki - 30. prosince 2010 13:05

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Boj utichne. Vytáhnu šípy z paže. Musím si pak vylepšit zbroj. Takový hloupý úhel... Sundám si z paže zbroj, vydezinfikuji alkoholem a pevně ji obvážu. Najdu svoje Yari. Posbíráme, co se dá a čekáme na generála. Jsem poměrně překvapený nad tím, že... chtěl všechny zabít, ale toho kluka drží v náručí. Vedle něj jde chlapec a svírá hlavu jejich vůdkyně. Tašku přes rameno a něco v ní. Mlčím a neptám se. Mám k šógunovi zaslouženou úctu. Sklonil jsem se a podal mu dýky, které hodil po jejich vůdkyni. Tomu klukovi uděláme provizorní saně. Leží u něj chlapec a stará se o něj celou cestu. Občas zaregistruji, že nemocný otevře oči anebo se nějak pohne, ale víc nic. Začneme někdy zpívat. Na počest šóguna a padlých. Všichni jsme po boji unavení a tak musíme v lese přenocovat. Hned z rána opět osedláme koně a vyjedeme k Mizutoshi. Doženu se svým koněm šóguna a i tak se držím trošku vzadu. "Minamoto-sama," oslovím ho uctivě, "možná byste měl vědět, že když jsem sbíral muže na vaši záchranu, mnozí mi poslali toto...Přečtěte si to až dorazíme do Mizutoshi, prosím." Podám mu dopisy a znovu se zařadím. Písmo je u všech stejné a obsah velice podobný. Prý již věří, že generál nezůstal zajatcem a že nevěří, že ho věznitelé nezabili nebo nenechali umřít. Jak uvidím první domy městečka, srdce mi zaplesá. Už se těším na Mamo-chana.

Kurai Hideaki - 30. prosince 2010 23:50

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Ještě před branou do města řeknu generálovi, že zbytek zbroje má u majitele lázní a že je tam vítaným hostem a může se ubytovat právě zde. Ostatní mu již určitě pomohou. Já se těším už na něco, ne - na někoho jiného. "Mamo-kun?!" vběhnu do chodby a proběhnu pár místností. Tolik se těším, až ho obejmu a pořádně políbím. Ani si neuvědomím, že je na mé zbroji i zbraních zaschlá krev. Ze tváře jsem ji už opláchl. Levou paži mám obvázanou a zbroj na ni spoštěnou na zádech.

Mamoua - 31. prosince 2010 00:06

soukromá zpráva od Mamoua pro Spím ve svém pokoji když slyším známý hlas volající mé jméno, pomalu se my vtírá do snu a mé myšlenky se stáčí k hideakimu. Je to tak dávno kdy se mne dotkl, kdy mne políbil, kdy jsem jej viděl naposled. Ani si raději nepředstavuji co všechno se mu mohlo stát, moje mysl si to nechce připustit. Modlím se každým dnem aby se vrátil a večer smutně ulehám když vidím že má modlidba se opět nevyplnila.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 00:13
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Určitě bude spát. Otevřel jsem prudce dveře a sundal si přilbici. "Mamo-kun," uculím se a popojdu k němu. Kleknu si k němu a políbím ho na tvář. Neviděl jsem ho pět dní. Ale i tak s emi to zdálo jako věčnost.

Mamoua - 31. prosince 2010 00:19

soukromá zpráva od Mamoua pro vzbudí mne prudeké otevření dveří, někdo mne objímá, cítím i vidím krev, nevím kdo to je nedokázal jsem včas zaostřit vykřiknu vyděšeně a napřahuji se abych danou osobu udeřil pěstí, zachytí jí a já si prohlédnu neznámou osobu. Je to Hideaki. Ruka mne povolí a jáj obejmu, dávajíc pozor na jeho mzzačenou ruku. "Omlouvám se nevěděl jsem kdo to je, co se ti stalo s rukou ja kse ti to stalo? Je generál v bezpečí" Chrlím na něj jednu otázku za druhou šíleně mne chyběl. Zápach a pohled na krev mne leze do nosu a zvedá se mne žaludek.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 00:32

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro No alespoň vidím, že se Mamo-chan umí alepsoň trošku bránit. Políbím ho víc na rty a pevně ho objímám. "To nic. Ah - povím ti to. Dáš si se mnou lázeň? A vezmi sebou lékárničku a hřeben - potřebuji tvou péči," hned na to vstanu, vezmu si přilbici a odejdu to shodit do pokoje. Zbroj a to všechno od krve. Věděl jsem, že mu z toho nebylo nejlíp. Pak se objevím u lázně. Svléknu se z yukaty a začnu se před vstupem do ní mydlit a oplachovat. Vlasy rozputěné. Myji i ty. Levá paže má na sobě znaky toho, jak mi ji dva šípy provrtaly. Na některých místech se rány potrhaly a teče z nich krev.

Mamoua - 31. prosince 2010 00:36
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jak řekne poslušně udělám jdu do lázne svléknu se a čekám na něj, hrůzou se mi zastaví dech dyž vitím jak mu z rak teče krev. Bojím se o něj, bojím se toho jeslti se změnil, bojím se toho jak se ke mně bude chovat. zároven se ale nemůžu nabažit pocitu že se mi vrátil, že ho mám u sebe. čekám až vejde do lázně.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 00:46

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vejdu do lázně tak, abych si nemáčel rány, takže mám ruku zapřenou lektem o zem. Natáhnu k němu pěst. Pak ji otočím a rozevřu. Je tam náramek z bílého zlata posetý květinami a v nich drahé kameny. "Když jsem ho viděl .... vzpomněl jsem si na tebe. Pomstil jsem tě, Mamo-kun. Za to, co ti provedli zaplatili vlastním životem. Myslel jsem na tebe ale... často...," mluvím tiše. Přesto pokud ho odmítne, pochopím to.

Mamoua - 31. prosince 2010 00:52

soukromá zpráva od Mamoua pro hned se k němu sunu a chci jej začít ošetřovat on ale nátáhne ke mne pěst a já se polekám, rozevře jí, je v ní náramek. Řekne že mne pomstil, když lsyším co provedl nabíhá mi husí kůže, jsem ale také rád, nevím co si mám myslet pořádně, přijmu jej. "Děkuji ti, často? Opravdu?" Sám jsme na něj myslíval každou vteřinu od té chvíle co odjel, ráramek položím do trávy a přisunu se k jeho ruce. "Jak se to stalo?"

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 01:01
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Poleká se. Vidím, jak náramek odloží do trávy. Trochu mě to zamrzí, že si jej hned nevzal. Zadívám se stranou a tiše si povzechnu. Cítím z něj zvláštní napětí. "Čeho se bojíš?" svraštím obočí. Skoro se ho teď bojím dotknout. Bojí se mě. "Ošetříš mě, až se vykoupeme," řeknu tiše.

Mamoua - 31. prosince 2010 01:08
	soukromá zpráva od Mamoua pro cítím z něj nevraživost, vezmu náramek a nasadím si jej. Chová se ke mě chladně, mrzí mě to, pohlédnu do vody. "Ničeho se nebojím, omlouvám se" zadržuji slzy a odsunu se, raději se na chvilku potopím abych zakryl slzy které mi začnou ztékatp o tvářích.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 01:18

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Povzdechnu si. Počkám až se vynoří. "Pojď sem...," řeknu tiše a vysadím si ho na klín. Mírně se pousměju a položím si hlavu na jeho rameno. "Tolik jsem se na tebe těšil... a teď jsme oba smutní. Běhal jsem po domě a hledal jsem tě. Myslel jsem, že budeš u kota. Ani jsem si neuvědomil, kolik je hodin," pohladím ho po zádech a políbím něžně na krk. "A ten náramek klidně zahoď, jestli se ti nelíbí. Ale mrzelo by mě to. Protože jsem ti ho dal hlavně z lásky," řeknu mu tiše do ouška a pak si znovu položím hlavu na jeho rameno.

Mamoua - 31. prosince 2010 01:27

soukromá zpráva od Mamoua pro vysadí si mne na klín a hlavu si opře o mé rameno. řekne mi jak mne hledal, uvědomím si že je to stále můj Hideaki, kterého tolik miluji. Řekne že mi jej dal z lásky a já jej něžně ale přitom pevně obejmu. "Nezahodím jej, je od tebe nikdy bych něco od tebe nezahodil, miluju tě" zašeptám mu a pohlédnu na jeho ručku. "Jak se to stalo?" zeptám se jej tiše a něžně jej začnu ošetřovat, vypadá to zle, ale není to nic co bych netpravil.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 01:37
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Začne mě ošetřovat. Pevně k sobě stisknu zuby. "Dva šípy. Dostaly se mi pod zbroj. Byl to hloupý úhel," odpovím mu bez emocí. "Nejdřív to pořádně prolij dezinfekcí. Přežiju to...," pohladím ho po tváři.

Mamoua - 31. prosince 2010 01:43
	soukromá zpráva od Mamoua pro Pohladí mne po tváři, usměji se. "Dobrá" vezmu dezinfekci, mezi zuby mu dám raději ručník a začnu mu rány pořádně dezinfikovat. Omlouvám se za bolest co ti způsobuji." omuvím se mu u toho a dokončím dezinzekci, ruku nechám následně trošku vydýchat po takovém šoku, v ráně zahlédnu ošklivou třísku, povdechnu si nežně a zároven nenápadně jí vytáhnu.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 01:47
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Dá mi mezi zuby ručníík. Jsem mu za to vděčný. Protožýe i přes silácké řeči vím, jaké to bude. Zavřu oči a pevně kousnu do ručníku (pozn. autora: au - zuby autorky - tohle nesnášíím T^T kousání do látky... au...fuj) Pak prodýchám tu bolest a trochu se i zatřesu. "To je dobrý - neomlouvej se," pronesu a pak se pousměji.

Mamoua - 31. prosince 2010 01:58
	soukromá zpráva od Mamoua pro Políbí jej něžně na rty. "Ale ano měl bych,"Pohladím jej po tváři je vidět že si tam dosti prožil, jsem ale rád že se vrátil. "Měl by se na to podívat doktor musí se to zašít a já to nechci pokazit. oznámím mu něžně a šetrně.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 02:02
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Na šití není co pokazit," pousměji se a pohladím ho po tváři. "Ale jestli se bojíš, zašiju si to sám," zadívám se do lékárničky a jakoby nic hledám jehlu a nit a dezinfekci.

Mamoua - 31. prosince 2010 02:06

soukromá zpráva od Mamoua pro "Ne to ne to to raději zašiji sám" šeptnu klepou se mi ruce nechci mu ublížit, vezmu tedy jehlu a nit navlíknu. Pohlédnu mu do očí. Jsi si jistý? Nechci aby se něco stalo, abych to pokazil." šeptnu a hledím střídavě na jehlu a jeho obličej. Vím že mne řekne ano ale chci slyšet jeho hlas když mne říká ano, chci slyšet jak mne ujištujě a jak mne věří. Opatrně mu začnu rány zašívat snažím se být co nejlepší a nejněžnější. Ujištuji se že mu nezpůsobuji sebemenší bolest.

Mizutoshi - 31. prosince 2010 02:09
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Když přijede do Mizutoshi, je tma. Majitel lázní se Renzovi pokloní s tím, že mu bude ctí, pokud se u něj na chvíli zabydlí a že vyhradil nejlepší pokoj ve svém domě. Hned jak uvidí Tokutara, pošle pro doktora. Dá Renzovi k dispozici dvě služebné a uctivě ho uvedl do svého domu. Začal nabízet pohoštění a vše jak se sluší a patří.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 02:12
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Dva ,tři stehy na každou ránu," řeknu a přikývnu. Jenomže ty rány jsou čtyři a to docela bolí. Nic jsem ale neříkal a jen tisknul k sobě zuby. Pak jsem ho požádal, aby to znovu vydezinfikoval. Jak to udělá, trochu se třesu. Ale hlavní je, že je to ošetřené a horkost, kteou sjem v tom měl, opadává.

Mamoua - 31. prosince 2010 02:16
	soukromá zpráva od Mamoua pro Když to doošetřím pohlédnu mu do očí, vidím jak začíná být uvolněný a jsem rád. "Bolelo to že ano? zeptám se je znaje odpověd. Usměji se a políbím je něžně uklidím vše do lékárničky vstanu a vylezu z lázně obléknu si otořený zády k němu yukatu a odcházím uklidit lékárničku vrátím se a sleduji jej v lázni usměji se. "Jak se cítíš?"

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 02:31
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Ptá se, jestli to bolelo. Jenom se pousměji a zarputile zakroutím hlavou, že ne. Odejde a pak znovu přijde. Ptá se mě na to, jak se cítím. "No - popravdě mi tu někdo v lázni chybí....," usměji se a otočím se na Mamo-kuna.

Mamoua - 31. prosince 2010 02:35
	soukromá zpráva od Mamoua pro sednu si do trávy za něj a políbím jej na krk, ručkama jej hladím po hrudníku, potom jimi zajedu na krk a začnu mu dělat masáž. "Jsi velmi stuhlý, neměl by jsi ted náhodou odpočívat, třeba v mém pokoji v mém loži...vedle mě?" šeptnu mu něžně do auška a políbím jej na něj.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 02:53

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Začne mě masírovat a já přivírám oči. Líbí se mi to. "Taková péče," vydechnu, "jenom si dojdu pro hojivou mast a obváži si paži... Učešeš mne pak?" Otočím se k němu a pohladím ho po tváři. Pak vstanu a vyjdu z lázně. Yukatu si navléknu jen na jedno rameno kvůli zranění a políbím Mamo-kuna na čelo. "Hned budu u tebe v pokoji," špitnu a vejdu do domu. Namažu si zranění a obváži. Hned na to hodím yukatu. Vezmu hřeben a dojdu za Mamo-kunem do pokoje.

Mamoua - 31. prosince 2010 02:58
	soukromá zpráva od Mamoua pro Usměji se a užívám si doteků jeho těla. "Jistě že ano" usměji se nádherně a jdu do svého pokoje vejde, yukatu má na jednom rameni takže je jeho hrud velmi odhalená, zhluboka se nadechnu. ukáži mu na lůžko aby se posadil, když tak učiní začnu jej něžně česat, hraji si s jeho vlasy a phorávám si s jednotlivými prameny.

Kurai Hideaki - 31. prosince 2010 03:00
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Věděl jsem, že mu tím česáním udělám radost. Má mé vlasy rád. Jak mě dočeše, položím se na záda a tím si dám hlavu krásně do jeho klína. Pohladím ho něžně po bradě a i na krku. Prvou rukou se mírně nadzvednu a jeho si skloním k sobě. Políbím ho takto "obráceně" na rty.

Tokutaro - 31. prosince 2010 03:04

soukromá zpráva od Tokutaro pro Uslyšel jsem Yoonův hlas a cítil jsem, že se mnou někdo třese. Zamžoural jsem na svého žáka a decentně se pousmál. Doufal jsem, že jsem umřel, ale nestalo se tak. Pak uslyším jiný hlas. Mluvil na Yoona japonsky. "Ren - zo ... " vydechl jsem tiše. Zřejmě když jsem byl v jeho náručí a měl už olámané šípy. Cesta byla děsivá. Ochromovala mě bolest, únava, zimnice a myšlenka na smrt. Věděl jsem, že umřu a tak jsem je všechyn zradil. Mělo to tak skončit. Ne takto. Jenomže osud mi přál něco jiného. Nechtěl jsem prosit, aby mě zabili. Možná by to ani Renzo nedovolil. Nejhorší byl čas, kdy spali. Bolelo to víc a tělo se třáslo. Zbytek cesty jsem promžoural. Mlčel jsem. Stejně bych se vysílil. Chtěl jsem, ale zároveň nechtěl umřít. Když jsme vjeli do Mizutoshi, přestával jsem vnímat a šla na mě horečka.

Mamoua - 31. prosince 2010 03:16
	soukromá zpráva od Mamoua pro Skloní si mne k sobě a políbí, je to nádherné. pohladím jej po tváři. "Měl by jsi odpočívat, musíš nabrat síly" Lehnu si s ním do svého lože a hladím jej na hrdi, nevydržím to a začnu jej zaspávat polibky, nic jiného si ovšem nedovolím, tu hranici nepřekročím, musí odpočívat, nesmí si potrhat stehy.

Minamoto Renzo - 31. prosince 2010 16:48

Vyrazíme, jedu na koni, co jsem si vzal po boji. Za mnou si vedu koně, na kterém jsou nosítka s Tokutarou a tím malým chlapcem. Toho nechám sedět na koni a má za úkol ho hlídat. Hlavu mám uvazanou u sedla a jedu. Vedu zbytek a zpíváme si. Cesta probíhá klidně a já si znova užívám čerstvý vzduch. Převezmu si dopisy a jen naznačím něco málo o zradě v našich řadách.Sám nezvykle jedu s rozpuštěnými dlouhými vlasy, které za mnou vlajou. Dorazíme do města, kde mě už vítají. Řeknu jim, aby mojí kořist a oba koně přidali k mému, který je tam ubytováný už před mým uvězněním. Na to se odeberu do pokoje. Ještě řeknu, aby mi přenesli do mých pokojů jak zajatce, tak toho malýho kluka. Hlavu Matky pošlu přes posla k císaři spolu s dopisem, kdo to byl a tím i vystrašil toho, kdo si to objednal. Muže ted jen tušit, co vše vím. V pokoji nechám chlapce s doktorem a já se jdu opláchnout , přece jen jsem po cestě a boji unavený.

Tokutaro - 11. ledna 2011 15:02

soukromá zpráva od Tokutaro pro Už jsem nevnímal, když jsem se objevil v jiné budově a v jiné místnosti. Ani to, jak mě lékař ošetřoval. Ale asi tak po dvanácti hodinách jsem se probudil. Otevřel jsem pomalinku zalepené oči. Nadechl jsem se, ale projela mým tělem bolest. Příští můj nádech nebyl tak silný. Vím, že se mi něco zdálo, ale už jsem si nepamatoval co. Znovu jsem zavřel oči. Vnímal jsem zvuky okolo sebe jak pod vodou. Vlastně první zvuky, které se ke mně dostaly bylo právě šumění vody. Pousměji se a zvuky se začínají víc rýsovat a já je rozeznávám. Stejně tak i zrak hned po tom, co otevřu znovu oči. Uslyším Yoona, jak někam odběhne s japonskými slovy, že "se probral".

Minamoto Renzo - 11. ledna 2011 20:08

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Jsem v pokoji a doktor mi dal něco na léčení Tokutara a Yoon ho hlídá. Já se probírám poštou, kterou jsem dostal. Moc se mi jejich obsah nelíbí, ale aspon si udělám obrázek. Za chvili nám mají přinést jídlo. Jsem po koupeli, odpočinutý a na sobě mám jen yukatu. Najednou přilítne chlapec s tím, že se probral. Zvednu pohled a nechám dopisy být. Vyzvu gestem chlapce, aby se vrátil a já jdu za ním. Yoon je u Tokatura jako první a je na něm vidět, jak mu na Tokutarovi záleží. Posadím se vedle zraněného a zadívám se mu do očí. Počkám, až mě pozná. "Zachránil jsi mi život, a já zachránil tvůj. Ovšem ty jsi mi zabil mého hoko, takže jím budeš ted spolu s tímto Yoonem." řeknu vážně, ale tiše a potom se usměju. Chlapec se mi už představil cestou a tak nějak zjistil, že nejsem tak zlý, jak třeba vypadám.

Tokutaro - 11. ledna 2011 21:34

soukromá zpráva od Tokutaro pro Uviděl jsem obličej Yoona. Jemně jsem se na něj usmál. Pak jsem za ním ale uviděl i někoho jiného. Renzo... Pootevřel jsem rty a zadíval jsem se na něj. Promluvil. Poslouchal jsem ho a docházelo mi, že mě zachránil. Řekl mi svůj poslední verdikt. "Hoko..." Řeknu tiše a s mírnou námahou. "Asi nemá na výběr, že?" Mluvím trochu chraplavě. Nejdřív jsem vypadla jako by se mi to nelíbilo. Ale je mi jasné, že teď už nemám k žití nic. Kromě něj. "Rád."

Minamoto Renzo - 11. ledna 2011 22:17

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro pozná mě a nejspíš mu zmrznul úsměv, když neuviděl jen Yoona. Přesto na sobě nedám znát svojí reakci, co mám uvnitř. Mrzí tě..že žiju...že jsem tě zachránil? řeknu mu svoje a on promluví tiše a s námahou. Jeho hlas je chraplavý a skoro to vypadá, že se mu to nelíbí. Zaslechnu jeho slůvko rád, ale nějak mu ted ještě nevěřím. " Vždy máš na výběr, já ti tu volbu dám. Najdi mi za sebe náhradu a můžeš jít kam chceš..ale já bych chtěl tebe." Mé oči se dívají do jeho, zatímco ruce přisunou blíž misku s vodou. Namočím látku a svlažím mu rty. Opatrně přiložím čistou mistu k jeho rtům a nechám ho napít, pokud má žízen. Ale stejně jsi jediný s Yoonem, kdo přežil a až se to doví ten, co si vás objednal, budeš terč. Jestli chceš zemřít, bránit ti nebudu...ale v tom nechápu, proč jsi šel proti příkazům tam.

Tokutaro - 11. ledna 2011 22:34

soukromá zpráva od Tokutaro pro Všímal jsem si jeho grimas a cítil jsem se unavený a ospalý. "Opravdu budu rád... teď mám jenom tebe a Yoona." Přiznal jsem a posumál jsem se. Trvalo mi, než jsem se trochu probral. "Nečekal jsem, že přežiju..." Řekl jsem pak ještě tiše, když byl u mě. Otřel mi rty. Sám jsem olizoval namočenou látku. Hned na to mi dal napít. Vděčně jsem se napil. Chytil jsem si jeho ruku a držel ji tak, abych s emohl napít. Nakonec mu naznačím, že mám dost.

Minamoto Renzo - 11. ledna 2011 22:49

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Pousměje se a zopakuje svá slova. Jen přikývnu. Jak mu dám napít, chytne mě za ruku a jak má dost, dám misku pryč. Opatrně dám misku pryč a pohladím ho po vlasech. "Tak nabírej síly, žiješ, ale vyhráno ještě nemáš. " a pomalu se postavím. " Yo-chan, hlídej ho. Jdu pro jeho léky." řeknu chlapci a na moment odejdu. vrátím se s masti, co mi dal lékař a dám je k němu. Zkontroluju jeho rány a kde mast už byla vpita do obvazů či je jí málo, a doplním jí či rány převážu. Vše dělám ještě s pomocí Yoona tak, aby to Tokutara moc nebolelo. Děláme to rychle, ale pečlivě. Chci, aby si mohl zase brzo odpočinout.

Tokutaro - 12. ledna 2011 03:47

soukromá zpráva od Tokutaro pro Sotva co jsem dopil, dal misku pryč a pohladil mě po vlasech. Zrudl jsem. I když mírně. A moje rty zůstaly pootevřené. Mám vyhráno. Jsem alespoň ještě chvíli s tebou... i kdyby to měla být ta poslední... Renzo odejde pro léky a zůstanu s Yoonem, se kterým se bavím v našem mateřském jazyce. Objeví se tam znovu šógun a začne mě ošetřovat i s Yoonem. Často syčím bolestí a někdy k sobě pevně stisknu zuby a zaryčím, když to opravdu dost bolí. Jak mě doošetří, udýchaně se položím na záda. Až teď jsem zjistil, že jsem se celou dobu držel Renzovy yukaty. "Arigato... Renzo... snad budu... dobrým hoko..." Zašpital jsem a stále svíral jeho yukatu. Chci, aby tu byl se mnou.

Minamoto Renzo - 12. ledna 2011 12:41

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Ačkoliv se snažíme oba s Yoonem být co nejrychlejší a nejšetrnější, Tokutaro má bolestnou grimasu a syčí bolestí. Přesto nepolevíme, dokud není ošetřený. Vnímám, jak se mě drží a to přisuzuju bolestí, kterou ted musí podstupovat při ošetření. Jak je hotov, úleví se mu a položí se naplno. Chci vstát, ale drží mě a já slyším jeho slova. Zavrtím hlavou. "Nedovolím, aby jsi byl špatný hoko." řeknu vážně a nekompromisně. Pak se usměju a zakroutím hlavou. "Už jsem tě poznal a vím, co dovedeš. Budeš skvělý hoko." a podám Yoonovi věci, aby je zase odnesl. Znova mu jemně potřu rty vodou. "A ted si odpočin. Jsi v bezpečí." řeknu jakobych se loučil, ale neodcházím. Pořád mě drží a tak u něj zůstávám, dokud případně neusne.

Tokutaro - 12. ledna 2011 13:11

soukromá zpráva od Tokutaro pro Mluvil přísně a disciplinovaně. A já se jen pousmál. Pak jsem uviděl jeho úsměv a jeho tón byl náhle jiný. Usmál jsem se víc. Pustil jsem jeho yukatu v místě, kde je jeho paže a má ruka sjela volně, bez zatnutých svalů, k jeho zápěstí. Zavřel jsem oči a spokojeně se usmíval. Vnímal jsem, že mi vlhčí rty. Tentokrát jsem hadřík neolizoval. Před chvílí jsem pil. Mělce jsem dýchal. "Mizutoshi, že?" Optal jsem se tiše a pak jsem pokračoval: "Slyším šplouchání vody... uklidňuje to ... až mi bude líp ... dáme si lázeň?"

Minamoto Renzo - 12. ledna 2011 19:59

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Pustí se mě a sjede k mému zápěstí. Ovšem zůstávám na místě a dívám se, jak si nechá navlhčit rty. Po chvili promluví a vysloví jméno města, kde jsme. " Ano, správně. Měl jsem tu své věci, jsou mi drahocenné." řeknu potichu. přizná, že ho udklidnuje voda a chce si dát později lázen. Přikývnu. " Ano dáme, ale jen za předpokladu, že budeš už fit. " řeknu jako motivaci a doufám, že to tak i on veme. Dál u něj sedím a očima kontroluju jeho stav. Probral se, dobré znamení, ale měl by odpočívat.

Tokutaro - 24. ledna 2011 17:01

soukromá zpráva od Tokutaro pro Přikývl jsem v momentě, kdy mi sdělil, ž jsem to uhodl. "Mohl jsi mě zabít... byl jsem tvůj věznitel." Můj hlas byl tichý. Oči zavřené. Těžko říct, zda ještě vnímám. Cítil jsem se vyčerpaně. Pohladil jsem jeho zápěstí a má ruka nakonec klesla na zem. Pootevřel jsem rty. Musel jsem se o něco více nadechnout, abych překonal další příval bolesti a poté jsem se lehce usmál. Usínal jsem.

Minamoto Renzo - 24. ledna 2011 22:56

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Přikývne a připomene mi, kdo byl. " No myslím, že ke konci jsi věznitel nebyl. I ta vaše vůdkyně mi to potvrdila před svou smrtí, že jsi neplnil její příkazy." řeknu a nechám ho, aby odpočíval. Vnímám, jak mu klesne ruka. Pootevře rty a nadechne se. Nejspíše má velké bolesti, pohladím ho po vlasech. Usíná a já zůstávám s ním do doby, než usne. Má ruka nezvykle hladí jeho vlasy. Na tohle nejsem vůbec zvyklý a tak nějak nevím, zda je to dobře. Ale cítím, že on si to zaslouží za to, s jakou péčí se o mě staral. Teprve až když spí, pohladím ho po ruce a vstanu. Jdu spolu s Yoonem na jídlo a necháme Tokutaru odpočívat.

Tokutaro - 25. ledna 2011 01:03

soukromá zpráva od Tokutaro pro "Takžte je mrtvá." Špitnuj ještě a pak se usměji. "Byl jsem odhalen." Normálně bych se zasmál. Nyní ale nemám na smích sílu. Usínal jsem a on mne... konejšil, ukolébával. Příjemné. Nakonec jsem spal tvrdým spánkem. Celý týden jsem zůstával vyčerpaný a unavený. Sotva do mě dostali jídlo. Probudím se. Slyším zpěv ptáků za doprodu šumění vody. Pousmál jsem se. Pootevřel jsem oči a posadil jsem se. Dotknul jsem se čela. Horečka zmizela. Dnes se cítím obzvláště svěží a hladový. Rozhlédnu se.

Minamoto Renzo - 25. ledna 2011 20:32

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Je to s ním zlé, ale bojuje. Celý týden je to s ním špatné a sotva do něj narveme jídlo. Pravidelně čistíme rány, chodí sem doktor. Až po týdnu horečka opadne. Vypadá to líp. Jsem zrovna s Yoonem na jídle, a tak je Tokutaro sám v mém pokoji, který je ted propojený ještě s jedním, kde je on a jeho "lůžko" s věcmi na jeho uzdravení a taky futon pro Yoona. Moc toho není, co se zachránilo z jeho domova. Vlastně skoro nic. Co jsme neukořistili, zničil ohen.

Tokutaro - 25. ledna 2011 20:43

soukromá zpráva od Tokutaro pro Nikdo tam se mnou nebyl. Povzdechl jsem si. Cítil jsem, jak rány táhnou. Ale už jsou relativně zacelené. Pak jsem ale ucítil i něco jiného. Vůni jídla. Postavil jsem se na nohy a vydal se vrávoravým krokem za tou vůní. Vešel jsem do místnosti a uviděl jak Renza tak Yoona, který mne spatřil jako první. "Sensei!" Vykřikl a hned se mi poklonil. Držel jsem se za rám dveří. Opřel tam i hlavu. Zadíval jsem se na Renza a něžně se usmál. "Jsem... hladový." Přiznám tichým hlasem.

Minamoto Renzo - 25. ledna 2011 21:07

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Zrovna si nabírám sousto, když Yoon vykřikne a pokloní se. Usměju se a dojím sousto. Otočím se a vidím, že tam stojí a opírá se o dveře. Ukáži na místo mezi námi. Přidám ke stolu misku, do které si může nandat jídlo. " Tak si pojd nandat, je tady toho dost. Cítíš se na to dost silný?" ale myslím, že když zvládl dojít sem, dojde i ke stolu, aby se najedl. Jakobynic pokračuji v jídle a praštím hůlkama Yoona po prstech, protože jeho chování zaznamenov prvek neslušného chování a toho, že se neovládá. Yoon pochopí, jen krátce sykne a už běží pomoci Tokutarovi ke stolu.

Tokutaro - 25. ledna 2011 21:20

soukromá zpráva od Tokutaro pro Viděl jsem jeho úsměv a vskutku mne ot potěšilo. Má radost. Usmál jsem se více. Přikývl jsem, když se mne zeptal, zda jsem schopný se najíst. Přikývl bych i kdybych nebyl. Poděkoval jsem a za pomoci Yoona si přisedl. Už není mým žákem, přesto se ke mně stále chová jako k učiteli. Nabral jsem si jídlo. Tolik, abych to snědl a začnu pomalu jíst. "Oishi~" Řeknu tichým hlasem. Byl jsem v ti chvíli šTastný. Napil jsem se a svými liščími očky jsem se zadíval na Renza. Zlehka jsme zrudl a uhnul pohledem. A když Yoon zmizel odnést svoje misky, protože dojedl a byl jako první, nahnu se k Renzovi a zlehka ho políbím na tvář. "Arigatou gozai-masu." Poděkoval jsem mu.

Minamoto Renzo - 25. ledna 2011 21:35

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Yoon pomůže Tokutarovi ke stolu a posadit se. Na to se Yoon zase posadí, ale čeká, až si Tokutaro nandá a začne jíst, teprve potom Yoon taky pokračuje. Já však jím dál aniž bych přestal. Najíme se a napijeme, Yoon odnese misty. Zatímco je pryč, přisune se Tokutaro a dostanu od něj pusu na tvář. Otočím se na něj přísně a pak zakroutím hlavou. Na to souhlasně mrknu s víčky. " Domo." naznačím, že nemusí děkovat. Ještě, než se Yoon vrátí, natáhnu k němu a stisknu mu ruku. Usměju se a stáhnu se. Yoon vejde, a já zrovna vstávám. " Jdeme si dát koupel...přidáš se?" zeptám se a Yoon znova běží a pomáhá Tokutarovi vstát. Ted je Yoon štastný, že může zase svému učiteli pomáhat.

Tokutaro - 25. ledna 2011 21:54

soukromá zpráva od Tokutaro pro Poněkud jsem se polekal, když se na mě zadíval přísně. Bylo to.. špatně? Dát mu pusu? Ale jeho reakce pro mě byly dosti rozporuplné. Poté jsem pocítil sevření ruky a on se ke mně natáhl. Pootevřel jsem rty a moje tváře silně zrudly. Jako by se mé srdce i dech na chvíli zastavily. Rozpačitě jsem se usmál. Navíc se tam poté objevil Yoon a tak jsem zatřepal hlavou, abych nevypadal jako rajče. Pak se ale najednou objevím na nohách. Yoon koupel odmítne s tím, že mi dá čistý futon. Zamrkal jsem nechápavě Renza a pak jsem se jenom usmál. Opřel jsem se o Yoona a šel do lázně. Nikdo tam nebyl. Jsou soukromé. Majitele domu. Prý. Pak mi tam Yoon nechal yukatu s tím, že stačí zavolat a přijde. Přikývl jsem.

Minamoto Renzo - 25. ledna 2011 23:04

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vůbec netuším, co si o tomto klukovi pomyslet. Ale chová se jako dívka, které se líbí chlapec. Pomalu mi dochází, jak to s Tokutarou je. Jeho náznaky, jeho chování ve vězení i ted. Přitom s těmito myšlenkami dojdu k lázni. Yoon tam už dovedl Tokutaru a nechal ho tam osamotě. Já dojdu chvili po něm. Sundám si yukatu a mám u sebe opět mojí tachi. Položím si jí blízko yukaty, přesto skrytou. Rozhlídnu se a vstoupím do lázně. Ponořím se do vody a zavřu oči. "Tokutaro.....ted, svým způsobem svobodný...stále zůstáváš u svého rozhodnutí se mnou zůstat?" zeptám se ho a zadívám se mu do tváře. Nehovořím jakobych ho vyháněl, spíš jakobych si ověřoval, zda to během horeček a oslabení správně pochopil.

Tokutaro - 26. ledna 2011 00:05

soukromá zpráva od Tokutaro pro Svlékl jsem se z yukaty a opláchl své tělo před lázní. Pak do ní vejdu. K Renzovi. STyděl jsem před ním. Hlavně proto, že nyní... mi nebrání nic, abych ho políbil, miloval. Už nejsme nepřátelé. Povzdecl jsem si. Přejel jsem prsty po svém tetování. Nemohl jsem se podívat na jeho krásné tělo. Seděl jsem vedle něj a vyslechl jsem jeho otázku. "Hai. Chci," zadívám se mu do očí. Pak se nesměle pousměji. Já vlastně nemám kam jít. Renzo je teď jediný člověk, kterého mám.

Minamoto Renzo - 26. ledna 2011 08:51

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vnímám ho vedle sebe. Je ticho, jakoby se styděl. Vím, že on mi naznačil dost a ted bych měl začít já, pokud o něj mám zájem. Přizná, že si to s tou službou nerozmyslel a zůstane u mě. Otevřu oči a podívám se na něj. Nesměle se usměje a já ho s vážným pohledem sjedu. Celé jeho tělo, tetování, jakobych se rozhodoval, zda jeho nabídku příjmu nebo ne. I když tato nabídka se už netýká jeho služby. Můj pohled skončí v těch jeho liščích očí. No...musím získat zpět svou čest..do té doby rodinu mít nebudu....a on je...pěkný. dojde mi, že se mi líbí nejen jeho tělo, ale i ty zvláštní oči. Bez varování či náznaku se skloním a mé rty se dotknou jeho. Klidně, nechvátám, a naopak se snažím pouhou pusu dostat do polibku, jakobych si ověřoval své teorie. Nějaké hrozby či rány se ted rozhodně nebojím.

Tokutaro - 26. ledna 2011 12:02

soukromá zpráva od Tokutaro pro Otevřel oči a zadíval se na mě. Podíval jsem se do jeho očí odhodlaně. Zhluboka jsem se nadechl, abych nezrudl. Vypadalo to, že si mne prohlíží jako nějaké zboží. Svraštil jsem obočí a neměl ani tušení o tom, co měl v pllánu udělat. Než jsem se nadál, byly jeho rty na mých. A vypadalo to, že chce víc. A já mu to víc umožnil a sám jsem ho začla líbat. Zlehka přejedu rukou po jeho paži. Přesto mám stále nutkání si říkat, jak je to, co se právě děje špatně a že nám dvěma budoucnost nepatří.

Minamoto Renzo - 26. ledna 2011 12:32

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Jak jsem čekal, nebrání se. Naopak se připojí a dovolí mi zajít dál, přejede mi po paži a já ho rukou obejmu a přitáhnu k sobě.nedržím ho, místo toho rukou jedu po jeho tělu a zkoumám ho. Opatrně, protože je stále raněný a tak mu nechci nic zhoršit, přesto moje ruce jezdí po jeho těle všude, neváhám zajet ani mezi jeho nohy a dlaní si pohrát s jeho penisem i varlaty. V hlavě si přitom dělám obrázek, co se mi to tu nabízí. ukončím polibek a stáhnu se. Opřu se o okraj a zadívám se před sebe. "Délku tvé služby u mě nezaručím, ale hodlám jí využít naplno." řeknu vážně a tím mu dám najevo, že nebude jen pomocník, ale i milenec.

Tokutaro - 26. ledna 2011 13:08

soukromá zpráva od Tokutaro pro Objal mne. Překvapilo mne to. Poté začla přejíždět po mém těle. V momentě, kdy zajel do mého rozkroku, rozpojil jsem polibek a vzrušeně se nadechl. I přirození se začalo probouzet. Nečekal jsem to. Nebyl jsem na něco takového připravený. Padlo to jak z čistého nebe. "Hai." Odpověděl jsem mu pohotově a pomalu mi docházelo, že si mne opravdu prohlížel jako zboží. Jako konkubínu. Ale jestli se ožení budu něco jako jeho konkubína. Nebo mne jako milence zavrhne naprosto. Sevře se mi hrdlo. Zatím ovšem ta situace nenastala. Jsem rudý až za ušima a snažím se uklidnit z jeho doteků.

Minamoto Renzo - 27. ledna 2011 14:45

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Jak mu zajedu mezi nohy, přeruší polibek a nadechne se. Opřu se a po mé větě jen odpoví souhlas.Ovšem dál zůstává dál ode mě a ticho. A tak to proříznu já. " Kdy budeš chtít nastoupit do služby.....jak se cítíš?" a otočím se na něj. Můj pohled je vážný, jako kdybych rozebíral válečnou taktiku, přitom ale sjíždím jeho rány a je jasné, že jak řekne, kdy nastoupí službu, příjme tou dobou i svou roli milence.

Tokutaro - 28. ledna 2011 02:26

soukromá zpráva od Tokutaro pro Dlouho mezi námi bylo ticho. Takové tísnivé a hloupé. I když já se vzpamatovával z jeho doteků. Promluvil prvé on. Zadíval jsem se na něj a nadzvedl obočí. "Domníval jsem se, že jsem ve tvých službách už od doby, co jsem souhlasil, že v nich budu." Odpovím mu. Ale možná by se hodilo být naplno ve tvých službách až budu zdráv." Přisunul jsem se k němu a mé ruce ho objaly. Přitulil jsem se. "Cítím se unavený." Řekl jsem popravdě. A rána děsivě bolí, jen to nechci Renzovi přiznat. Výhoda této přírodní lázně je, že nikdy nevychladne.

Minamoto Renzo - 28. ledna 2011 09:19

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Přizná, že se službou už počítal, ovšem netušil, že já to tak neberu. " Dobře, tak až budeš zdráv." ukončím to a zavřu. Přitulí se a přizná únavu. Nechám ho tulit a jen ho jednou rukou obejmu. "Jestli je to na tebe hodně, můžeš jít si lehnout. Já za chvili stejně půjdu ven." naznačím mu a zavřu oči. Opřu se a užívám si tepla lázně. Nechám mezi nás opět vstoupit ticho, ovšem ted už ho nepřerušuji.

Tokutaro - 28. ledna 2011 19:54
	soukromá zpráva od Tokutaro pro Ucítil jsem jeho objetí. Bylo to příjemné. Jenomže jsem se cítil hůř a hůř. Po nějaké době jsem se od něj mírně odtáhl. Rozhlédl jsem se, zda-li není poblíž Yoon. Ale nevypadalo to. Sklonil jsem hlavu. Připadal jsem si hloupě. "Pomohl bys mi, prosím, z lázně?" Zeptal jsem se tiše. Motala se mi hlava a necítil jsem se vůbec dobře.

Kurai Hideaki - 29. ledna 2011 19:57
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Užívám si jeho doteků. Hlazení po tváři. Hýčkám si nejen Mamo-kuna, ale i chvíle strávené s ním. Ležím na posteli a přivírám spokojeně oči. Hladím ho po zádech a spokojeně oddechuji.

Minamoto Renzo - 30. ledna 2011 11:01

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Nebrání se, ovšem po chvili se odtáhne. Otevřu oči a vídím, jak sklání hlavu a po chvili mě poprosí o pomoc. Nic neřeknu a jen ho opřu o okraj lázně. Sám se postavím a jeho vemu do náruče. Vyjdu z lázně a odnesu ho do jeho pokoje. položím ho na futon a zavolám Yoona. Dám mu zaúkol Tokutara osušit a připravit věci na jeho ošetření. Sám se vrátím do lázně a vemu si zde své věci. Podívám se okolo sebe, stále nějak okolí nevěřím a zajdu dovnitř. Osuším se a jdu za Yoonem, abychom Tokutara ošetřili a dali mu napít, aby si odpočinul.

Mamoua - 13. února 2011 17:42

soukromá zpráva od Mamoua pro Zasypávám jej polibky a hladím jej dokud spokojeně neusne, sleduji jeho spokojený výraz když spí a usměji se, jak rád bych s ním strávil právě ted intimní chvilky, ale nemohu si to dovolit. Pohlédnu na náramek který mne donesl a přemýšlím kolik bolesti se tam stalo, děsí mne to. Musím říct že se trošku toho náramku bojím. Ale je to dar od něj a já jej miluju cením si toho daru. Políbí spícího Hideakiho a odejdu do zahrady do které vedou jedny dveře tohoto pokoje. Musím jim vynahradit svojí nepřítomnost....

Kurai Hideaki - 17. února 2011 23:18

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Spím dlouho. Ale mé tělo odpočívá a uzdravuji se. Jak na tělu, tak na duši. Když se probudím, není v pokoji a je poměrně tma. Zřejmě jsem prospal celý den. Sejdu dolů. K večeři. Potkám pána domu a uctivě se mu pokloním. Ale on je nadšen, že může poskytnou díky mně pohostinství šógunovi. Znovu se mu pokloním. Pozve mě na společnou večeři. Po večeři nám má ke psolečenské hře hrát Mamo-kun na koto. Poděkuji a posadím se za stůl. Mamo-chan má jíst s námi.

Mamoua - 17. února 2011 23:25
	soukromá zpráva od Mamoua pro celý den se věnuji svým koníčkům a zájmům hlavně zahradničině a hraním na koto, večer jsme přiván ke společné večeři po které mám pro pobavení zahrát. Přijmu otcovu žádost a přisadím se ke stolu. Vždy když se otec nedívá poukuji po Hide-kunovi. Přemýšlím o tom zda se cítí už lépe, mám oněj veliký strach.

Tokutaro - 21. února 2011 16:45

soukromá zpráva od Tokutaro pro Pomohl mi se dostat z lázně a dokonce mne vezme do náruče. Narudly mi líčka. Položil mě na futon a za chvíli se u mě objevil Yoon. Osušil mne a šel pro věci na ošetření. Zavřel jsem na chvíli oči a usmál jsem se. Když jsem je znovu otevřel, viděl jsem Renza a i cítil, jak mě ošetřuje. Nemohu se dočkat, až budu zdravý. Až budu s ním. Sleduji ho svýma liščíma očima. Dá mi napít. Zlehka jsem chytil jeho ruku, co svírá misku s vodou, a pomalu jsem začal upíjet. Pak se znovu natáhnu a zavřu oči.

Minamoto Renzo - 21. února 2011 20:34
	soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Sleduje mě při jeho ošetřování a pak mě chytí přitom, když mu dávám napít. Jen se usměju a nechávám ho. Zavře oči a vypadá unaveně. "Odpočívej...my jdeme pokračovat ....pojd." vemu malého Yoona a necháme Tokutaru odpočívat. Vrátím se asi po hodině a jen ho potichu kontroluju, jak na tom je.

Tokutaro - 23. února 2011 13:01
	soukromá zpráva od Tokutaro pro Usměje se. Je krásnější, když se usmívá. Ale já jsem byl už příliš unavený. Zavřem jsem oči a podřimoval jsem. Poté jsem se ale porbouzel. Cítil jsem na sobě něčí pohled a vzbouzelo to ve mně nejistotu. Otevřel jsem pomalu oči, ale hned je zavřel. Pak jsem je otevřel znovu a zadíval se na toho, kdo mě sledoval. Pootevřel jsem rty, ale pak jsem se usmál. Je mi lépe.

Minamoto Renzo - 01. března 2011 19:01
	soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Otevře oči a zase je zavře. To udělá několikrát, než je otevře a usměje se. Dám mu napít a pohladím ho. Jsem rád, že se usmívá, protože je mu tak líp. Posadím se k němu a zadívám se na něj. " Tak jak se cítíš..lepší? Máš hlad? Bolí tě něco nějak víc? " a přitom se pustím do jeho ošetřování, abych zkontroloval zranění.

Tokutaro - 07. března 2011 23:48

soukromá zpráva od Tokutaro pro Vděčně jsem přijal kalíšek, ze kterého mi dal pít. Jeho pohlazení mne povzbudilo. Zavřel jsem oči a vnímal, jak se vyschlé hrdlo probouzelo k životu. Když jsem je otevřel, seděl u mě a pozoroval mne. Položil mi otázky a já na ně začal odpovídat: "Cítím se lépe. Odpočatě. Nic nebolí. Tedy spíš už ne tolik. A hlad? Možná trochu ano." Nejistě se usměji. Zadívám se na jeho záda a pohladím jej po nich.

Minamoto Renzo - 17. března 2011 21:55

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Napije se a zavře oči. Nechám ho odpočívat, má toho za sebou dost a tělo ještě není plně fit. Položím mu otázky a on pomalu odpovídá. Přitom ošetřuju jeho tělo a jak se zmíní o hladu, zadívám se a zarazím se. " Dobře.....Yoon ti něco donese. Hned mu řeknu." a poodejdu na moment do vedlejší místnosti. Za chvilku je slyšet hlásek, jak Yoon odpovídá a za chvili jeho boské nožky běží z pokoje pro jídlo. Vrátím se k Tokutarovi a pokračuju v jeho ošetřování. " Za moment tu budeš mít něco k jídlu. Ted tě musím ještě doošetřit. Je to viditelně lepší. Uzdravuješ se rychle." a mé ruce obratrně postupují po jeho těle. Sem tam občas ale zajedou i do míst, kde není zranění.

Kurai Hideaki - 18. března 2011 16:16

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Popíjím čaj a sleduji Mamo-kuna. Když se na mne podívá, usměji se na něj. Pak se ale jeho otec začne s emnou bavit. Vyptává se mne na Renza a mne to začíná být trochu podezřelé. Neodpovídám mu. Vždy mu se vší úctou sdělím, že to nemohu prozradit. Byť sebemenší maličkost. Tak náš hovor skončí a já sleduji znovu Mamo-kuna. Nakonec zábava skončí. Otec mu dovolí odpočinout si a odejde. Já se s úsměvem zadívám na Mamo-kuna. Možná bych měl Renzovi dát vědět až o našem hostiteli vypátrám něco víc.

Mamoua - 19. března 2011 00:06

soukromá zpráva od Mamoua pro Jdu do svého pokoje, osvětluje jej jen pár svíček na stolku ke kterému usedám. nátáhnu se po kartáči a začnu si česat vlasy. V hlavě se mi znovu vrací nepříjemné vzpomínky na mé věznění, následně jsou zahnány příjemnými vzpomínkami na hieakiho. Přemýšlím nad věcmi které se za posledních několik dní udály, nikdy v životě jsem necítil tolik strachu jako ted, nikdy v životě bych si nepomyslel že sezamiluji do muže...páni opravdu jsem to řeklo že jej miluji... a ještě kevšemu je to voják, jak se to stalo nesnáším vojáky ale když se podívám na hideakiho...začne mi šíleně tlouct srdce, je to jako by mi div nechtělo bouchnout. Uslyším skřípaní několika postarších prken na chodbě. Urychleně zhasnu svíčky a lehám si do postele kartáč položím vedle ní. Snaží mse být co nejtišeji, kroky rychle ustanou, pomalu se uklidním. Ucítím překrásnou vůni, rychle si uvědomím že je to hideakiho vůně kterou cítím. začnu si vzpomínat na všechny podrobnosti z nocí kdy jsme se milovali, každý detail či okamžik. Vzpomínky se mne dostávají stále více a více do hlavy, pomalu se přestávám ovládat a začnu se pomalu ukájet, vůbec nevnímám okolí, cítím se příšerně z teho co právě dělám ale chtíč je silnější nežli zdravý rozum.

Kurai Hideaki - 19. března 2011 00:31

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Mamo-chan odejde. A tak ještě nějakou chvilku pátrám po městě, abych zjistil, proč se mne hostitel na Renza tak vyptával. Ale lidé nejsou příliš sdílní. Pak ale jdu do svého pokoje. Kolem Mamo-chanova. Jsem z toho trochu rozladěný. Opravdu nera dpodezírám Mamo-chanova otce.. ať je to z čehokoliv. Dojdu do svého pokoje, kde se vyvléknu z oblečení a roztuštím si vlasy. Učešu si je. Chci se připravit na spánek ,ale cítím se... prázdný. Jako bych nedokázal spát jinde než v náručí Mmao-chana. Hodím na své nahé tělo yukatu a pomalu vyjdu ze svého pokoje. Dojdu k jeho a otevřu pomalinku a tiše dveře. Pohled, který se mi naskytne, je nádherný. Zalapu po dechu. Tiše k němu popojdu a kochám se pohledem na jeho obnažené tělo rozpálené chtíčem. Zavřu za sebou dveře. Nakloním se nad něj a začnu líbat jeho hruď.

Mamoua - 19. března 2011 00:38

soukromá zpráva od Mamoua pro Snažím se být co nejtiššeji, Ani si nevšimnu příchodu někoho do svého pokoje, dále se ukájím, představuji si hideakiho nádherné tělo jak mne tiskne v náruři a líbá mne po hrudi, je to jako by se to opravdu dělo, je to stále silnější a silnější pocit skutečnosti. Zalapu dychtivě po dechu a otevřu mírně oči, spatřím hideakiho jek mne líbá na hrudi. Uvědomím si že mne viděl jak jsem se ukájel, přijdu si jako nemožný úchyl , cítím se tak hloupě před ním, stále ale pořád cítím chtíč který mne z jisté části stále ovládám sesunu se pod hideakiho. Něžně se přitisknu k jeho tělu a zahrnuji jej polibky. Mezi rty mne unikají něžné vzdechy mého chtíče který každým okamžikem v hideakiho přítomnosti roste.

Kurai Hideaki - 19. března 2011 00:51
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zapojí se hned a naprosto nádherně. "Mamo-kun," vydechnu tiše do jeho ouška. Tiše a vzrušeně. Svléknu ze sebe yukatu a tak jsem nad ním naprosto nahý. Pohladím jeho penis a sjedu od špičky k jeho varlatům, která zlehka masíruji. Můj úd se pomalu probouzí k životu. Nahnu se k jeho oušku znovu. Políbím jej. "Aishiteru," špitnu.

Mamoua - 19. března 2011 01:01

soukromá zpráva od Mamoua pro osloví mne a mne zamrazí, když men masíruje varlata začnu se vrnět a sklouzávat rukama k jeho údu, řekne mne že mě miluje, pohlédnu mu do tváře, cítím že to myslí vážně, srdce mne začne bít jako na poplach. Políbím jej co nejjemněji dovedu a špitnu mu: Aishiteru hideaki...neodcházej odemne prosím dnes večer. zaškemrám a převalím se na něj, zahrnuji jeho hrud i bríško polibky, dostávám se až k jeho údu zlehka jej olíznu na špičce a polibky sjíždím až k jeho varlatům znvu stoupám k jeho hrudi a rukou jej začnu ukájet, stydím se protože se chovám nedůstojně, protože vím že mě viděl, vypadám ted před ním jako úchyl jem i z toho mizerně....

Kurai Hideaki - 19. března 2011 01:11

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zadívá se mi do tváře. Můj pohled sklouzne do jeho očí a odhodlaně se do očí. Něžně mě políbí. Oplácím mu polibek a nakonec přejdu do vášnivější verze. Otočíme se a on se objeví nade mnou. Pohladím jeho krásné tělo. Přivírám oči spokojeností a vzrušením. Hladím jeho dělo. Všude kam dosáhnu. A hladím ho ve vlasech. "Jsi neuvěřitelně smyslný a nádherný, když si hraješ sám se sebou," špitnu. Hned na to najdu jeho rty a lačně ho na ně políbím. Můj penis se mezitím krásně staví.

Mamoua - 19. března 2011 01:19

soukromá zpráva od Mamoua pro začne mne hladit ve vlasech je t překrásný pocit který si snažím co nejvíce užít. Přidá kompliment k události která předcházela před tuto chvíli, řekne že se mu to líbilo, zčervenám, políbí mne následně na rty, cítím jak se mu zcela podvoluji. Cítím jak se jeho úd poalu staví je to nádherný pocit, přejíždím po něm, snažím se na něj zapůsobit. políbím jej smysluplně a své polibky přesunu na jeho hrudník, vyznačuji si po jeho těle různé cestičky zamířím k jeho údy, začnu se mu plně věnovat, jakýkoli kontak s ním je pro mne vzrušující nemohu se jej pořádně nabažit.

Kurai Hideaki - 19. března 2011 01:29

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Jeho péče je naprosto úžasná. Onikne mi sem tam nějaký vzdech. Hladím jeho boky. A nakonec se posadím, abych měj víc přístup k jeho tělu. Hladím ho po zádech a pak sejdu na jeho zadeček. Můj penis je už tvrdý. Jeho doteky na mne působí přímo magicky. Hladím a mačkám chtivě jeho zadeček a nakonec zajedu prsty mezi jeho půlky. Mačkám prst na jeho dírku a hladím ji. Dlouho ho takto dráždím než do něj vniknu prstem.

Mamoua - 19. března 2011 01:43

soukromá zpráva od Mamoua pro Sedne si a zane mne dráždit anální otvor, velmi vášnivě jej políbím, stále v ruce držím jeho úd masíruji jej něžně asanžím se mu věnovat jak nejlépe dovedu. Něžně zmářknu jeho varlata, snažím se je něžnounce mnout. Mírně vrním zadečkem proti jeho prstu, vášnivě jej líbám na rty, něžně mu vzdychám do úst. Slastí přivýrám oči a věnuji se pouze nám dvoum, Snažím se co nejvíce uvolnit, vzrušuje mne každinký jeho pohyb prstu, cítím jak se rozevírám nedočkavě. Tisknu se k jeho nádhernému mírně propocenému tělu. "jsi úžasný má lásko..." špitnu mu mezi vzdychy do auška.

Kurai Hideaki - 19. března 2011 01:49

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Pozoruji ho a vnímám jeho touhu. Hned po jendom prstu do něj vniknu druhým a začnu si ho nedočkavě roztahovat. Ale tak, abych mu neublížil. Pochválí mne. Pohladím ho po vlasech a lačne políbím na rty a narazím dráždivě prsty na jeho prostatu. "To ne já, ale ty," zašpitám do jeho ouška a olíznu ho. Cítím, jak jsem naprosto tvrdý a nadržený. Jak po něm toužím. "Tak pojď, lásko, ukoj na mně svoji vášeň," zašpitám mu do ouška a mezitím z něj vysunu svoje prsty. Chytím jeho pánev a nasměruji ji nad svůj penis.

Mamoua - 19. března 2011 02:00

soukromá zpráva od Mamoua pro Když cítím že jsem dostatečně roztažený vytáhne ze mne prsty, chce abych na něm ukojil svou touhu, ale to nejde je tak obrovská. nasměřuje mne nad svůj úd, špičku jeho údu si přiložím k dírce a něžně poní přejíždím, mírně jej nechám do mne proniknout. Zakousnu se do rtů a usedám si na jeho úd pořádně, chce se mi pomalu křičet rozkoší, vím však ale že to nesmím přehánět. chytím se kolem jeho ramen a začnu na něj lehka dosedat, je tak úžasný.

Kurai Hideaki - 19. března 2011 02:06

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Spokojeně přivírám oči, jak na mě pomalu dosedá. Chtím jeho zadeček asevř ujeho půlky. Zalapu po dechu, jak jsem v něm až po kořen. Zlehka skousnu jeho úžansou, jemnou kůži na krku. Hned na to ho tam líbám a olizuji kousnutí. Sám mu pomáhám se na mě narážet. Naznačuji mu, jak má vlnit pánví, aby si to také užil. Sám do něj vnikám tím, že vlním pánví. Líbám jeho ústa, čelist, krk, ramena, klíční kosti. Jednu ruku sundám z jeho půlky a hladím jeho hruď, mačkám bradavky a dráždím ho. Tiše mu vzdychám do ouška. Sjedu na jeho penis a začnu si hrát vzrušivě s jeho žaludem.

Mamoua - 19. března 2011 02:11
	soukromá zpráva od Mamoua pro manipuluje semnou a mé vzrušení narůstá začnu vrtět pánví a cítím jak mne pollévá horko, divoce na něj dosedám, ručkou zajedu na jeho bradavky a snažím se jej vzrušit, objímám jej a tisknu se k němu jako kdyby to mělo bejt naposledy, tohoto člověka nechci nikdy ztratit miluji jej. Oba dvap řidáváme na rychlosti a cítíme jak se nám blíží společné vyvrcholení...

Kurai Hideaki - 19. března 2011 02:18

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vrtí naprosto úžasně pánví a mě to až příliš dráždí. Zasténám tiše u jeho ouška. Prakticky zanaříkám vzrušením. Všechno na něm je tak dokonalé a elegantní. Naše vzrušení stoupá a mě už nestačí toto tempo. Navíc nenechám ho přece dělat všechn práci. Chytím ho kolem pasu a otočím se s ním tak, že leží na boku a já držím jeho nožku. Aniž bych vyklouznul. Divoce do něj zarážím svůj penis pod jiným, nezvyklým a dráždivějším úhlem. Honím jeho penis a vzrušeně oddechuji a lapám po dechu.

Mamoua - 19. března 2011 02:24

soukromá zpráva od Mamoua pro dám si k ústům polštář a tlumím tak své výkřiky. Divoce do mne přiráží pod novým úhlem a mne to působí nevídanou rozkoš, přirážím prti němu. Chytím jeho ručku kterou mne honí a a pomáhám mu v tom. Cítím jako by tato chvíleměla být navždy, po několika dlaších divokých přírazech dosáhneme společného vyvrcholení je ot překrásný pocit jeho sperma mne pumpuje přím odo střev, nedokážu pořádně vnímat okolí jen jeh krásné tělesné teplo které cítím jak na duši tak i na těle.

Kurai Hideaki - 19. března 2011 02:31

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Ke konci přirážím poměrně mocně. Je to neskutečné. Jeho reakce. To, jak tlumí projevy své rozkoše. Kousnu se do spodního rtu. Netrvá to dlouho a cítím, obrovské napětí. Mé přírazy jsou silnější a honím ho o dost rychleji. Moje svaly se napínají a naše zpocená těla vlní. Zlehka se mu zakousnu do stehna a propnu se. Naplno do něj vyvrcholím a ještě prárkrát přirazím a tiše zasténám. I jeho nepřestanu honit po vrcholu, aby si ještě užil slasti orgasmu. Zadívám se na něj udýchaně a usměji se. Nakloním se nad něj, takže s eobjevíme v záplavě mých vlasů. Lačně ho políbím na rty. "Jsi nádherný, Mamo-chan," špitnu u jeho ouška a olíznu ho.

Mamoua - 19. března 2011 02:36
	soukromá zpráva od Mamoua pro Užívám si nádherný orgasmus, předkloní se nademne, všude kolem men jsou jeho nádherné vlasy, pohladím jej po nich. Zašeptá mne lichotivou pznámku a já se začervenám. Políbím jej vášnivě na rty. "Proč jsi vlastně přišel do mého pokoje lásko?" zeptám se jej zvídaně a usměji se, přiichnu si k vůni jeho vlasů a políbím jej na pramen jeho kedeře.

Kurai Hideaki - 19. března 2011 16:51
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zčervená a políbí mne. Polibek mu oplácím tisknouc se na jeho nádherné, hebké tělo. Pak mi položí otázku. "Protože... je můj pokoje bez tebe prázdný," přiznám a položím se vedle něj na bok. Hladím prsty jeho úžasnou pleť.

Mamoua - 19. března 2011 17:05

soukromá zpráva od Mamoua pro Položí se vedle mne na bok a já se cítím jako v sedmém nebi prsty hladí mou kůži, proplétám s ní své prsty, uchopím zlehka jeho ruku a políbím jej do dlaně. "Jak se cítíš nebolí tě to zranění?" Zeptám se jej a pohlédnu mu do očí, začnu se v nich topit ale rozhodně nechci být zachráněn jedině snad polibkem od něj. hladím jej po tváři a stále mu hledím do očí čekám na jeho odpověd.

Kurai Hideaki - 19. března 2011 18:21
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Políbí mne do dlaně. Pohladím ho po tváři a usměji se. Ptá se na mé zranění. Zavrtím hlavou. "Není to nic hrozného," odpovím mu. Jistěže to bolí a často se to ozývá. Ale mohlo to být horší.

Mamoua - 19. března 2011 18:27
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jeho odpověd mne potěší z poloviny usměji a políbím jej něžně na rty. "Jaká byla večeře ve přítomnosti mého otce? Poslední dobou semi zdá poněkud...divný..." přiznám mu tiše své poznatky a prohlížím si jeho tělo které je osvětleno pouze měsíčním svitem který nám proniká do pokoje, hladím jej po hrudi a sleduji jeho tvář.

Kurai Hideaki - 20. března 2011 01:20

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Něžně mě políbí. Pohladím ho po vlasech a sleduji ho. Pak se ptá na svého otce. Jako by to tušil. Zamyslím se. "Byl jiný, přiznávám. Ptal se na věci, na které mu nesmím odpovědět a ani neodpověděl," přiznám mu a svraštím obočí. Vlastně jsme se chtěl Mamo-chana zepta, ale přišlo mi to nevhodné vzhledem k faktu, že jsme se před chvilkou pomilovali a tak sjem rád, že o tom začal. Je vidět, že mi to hodně vrtá hlavou.

Mamoua - 20. března 2011 01:27

soukromá zpráva od Mamoua pro Políbím jej na každičký kousek těla který je osvětlej měsíčním svitem nakonec se nad něj nakloním. "Prosím neboj se mi říkat o těchto věcexh nechci aby jsme se báli toho druhého na něco zeptat..." přiznám tiše a políbím jej na tvář, šeptám mu to jako nějáké tajemství které smí slyšet jen a pouze on. Je krásné být v jeho blízkosti a vědět že je tu pro mnea já pro něj. "Víš nemám s otcem tak dobrý vztah, dělám co mi řekne a to je vše...nevadí mi když se na něco zeptáš..já bavím se sním jím s ním ale máme jisté problémy o kterých se prostě nemluví a tak velde sebe žijeme a snažíme se co nejméně se dostávat do jakýchkoli konfliktů" přiznám mu a přitulím se k němu...

Kurai Hideaki - 20. března 2011 01:37

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Rozumím," položím se na záda a přitulím si ho víc k sobě. Hladím ho zdravou rukou, kteoru mám pod ním, po paži. "Mamo-chan ... přemýšlel jsem o nás... totiž jednou budu muset jet za šógunem a s ním... a často jsem pryč. já bych chtěl Mizutoshi jako svůj domov. Ale někdy budu muset odjet. Tam, kam pojede šógun, generál. Vždycky se na chvíli usídlí ve městě, který je pro něj domovem... Jel bys...až to nastane... se mnou?" zeptám s eho tiše, opatrně.

Mamoua - 20. března 2011 01:50

soukromá zpráva od Mamoua pro "Tím myslíš do bitvy? Pryč z Mizutoshi? Do války...každý den se potýkat s bolestí a bojem? Vystavovat se tomu co zevšeho nejvíce nenávidím?...Já...musím si to rozmyslet Hideaki...to není lehké rozhodnutí. Odsunu se trošku dál a začnu nad tím hloubavě přemýšlet Vím že zaním pojedu kamkoli, ale nevím jestl ito zvládnu. přikryji se a schoulím se do klubíčka, není to pro mne lehké ikdyž vím že to udělám, vím že kdyby mne řekl skoč kvůli mne z mostu skočil bych...spíše se ale bojím následků...kéž bych byl víc muž jsem příšerný, chovám se jako hlupák co se bojí i sebemenšího zafoukání, jak vůbec dokážu s hideakim udržet krok...co když se mu zprotivím a nebude mne už nikdy chtít vidět, co když zjistí že jsem úplný mamlas...Nevím jak to všechno zvládnu.

Kurai Hideaki - 20. března 2011 01:58
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Ne... nemyslím do bitvy. To bych se neodvážil. Jen... By stačilo vždy ve městě poblíž," hraji si s jeho vlasy. Jsme smutný. Odtáhl se ode mě. Hnusím se mu. Jako voják. Zadívám se stranou a povzdechnu si.

Mamoua - 20. března 2011 02:06

soukromá zpráva od Mamoua pro Otočím se k němu zády a přemýšlím přeci jen není to jen tak, uslyším jeho povzdechnutí trápí mne to, ale opravdu si to musím nechat projít hlavou. Jsem takto asi tak hodinu, otočím se zpátky na stranu kde leží jeho tělo, je smutný, vidím to na něm. Dotknu se jej zlehka je chladný ostatně tkaj kao já když jsme oba nazí a od sebe. Hide? Víš...já...." snažím se zformuovat svojí větu co nejlépe ale nejde mi to, mám zásek, dkyž vidím jak jsem jej ranil jak tam jen tak leží tak nevím co mám říct...

Kurai Hideaki - 20. března 2011 02:10
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Snaží se zformovat větu. Posaídm se. Otočil se ke mně zády. Neměl jsem s tím začínat. "Ty víš, že jednou odjedu. Začíná tu být nepřátelské pole. A možná v tom má prsty i tvůj otec," přiznám na rovinu, "jsem voják. Tvé květiny zaliji krví." Vstanu. Bolí to. Děsně to bolí. A sám se proklínám, že jsem mu tak lehce propadl. Začnu na sebe navlékat yukatu.

Mamoua - 20. března 2011 02:26

soukromá zpráva od Mamoua pro Jeho slava mne velmi raní, bolestně svraštím obočí a zakousnu se do rtu, otevřu oči a vidím jak se obléká z očí mi uteče několik slz, strašně moc si přeji aby tu zůstal, slíbil mi že zůstane a odchází, mělo mi to být jasné. Užije si semnou a jde dál, jistě mne chce sebou jen abych mu dělal rádoby ženu, s tím rozdílem že jakmile ho omrzím vymění mne za opravdovou ženu. Snažím se udržet si svou důstojnost. "Dobrá zalij...ale ta krev bude má, klidně si počkám na tvé přátele nebo rovnou na tebe ve své zahradě až mne přijdete chladnokrevně zabít, pochop to, já nejsem tvoje žena, jsem muž a miluju tě, šel bych za tebou i na ta nejhorší místa, klidně bych i pro tebe zemřel ale pokud nechápeš jak velké to je pro mne rozhodnutí nechat tu vše a odejít s tebou přičemž ani nevím jastli tě náhodou neomrzím tak nevím proč jsi mě už neopustil, todle pro mne není lehké nejsem voják který udělá cokoliv mu řekeneš, ikdyž to tak bývá." řeknu mu odhodlaně když skončím zalapu po dechu a snažím se nerozbrečet jako malé dítě nad rozlitým mlékem jde to docela špatně, brečím, ale nepropukám v histerický pláč, protože předním nechci ztratit soudnost.

Kurai Hideaki - 20. března 2011 02:29

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zarazím se. Na yukatě nemám obi. Je jen rozevřená. Z jednoho oka mi vykápne slza, ale to on nemůže vidět, protože jsem k němu zády. Jen tam stojím a poslouchám ho. Jak domluví, dlouho tam stojím. Dochází mi, že asi došlo k nedorozumění. Utřu slzu a otočím se k němu. Oči jsou skoro děsivé. Chladné a odhodlané. Kleknu si ale k němu a pevně ho obejmu. Svírám ho ve svém náručí. Pevně. Ne. Nemluvím. Mylsím, že toto hovoří za vše.

Mamoua - 20. března 2011 02:34
	soukromá zpráva od Mamoua pro jeho reakce men překvapí, když men obejme začnu brečet. Obejmu jej pevně. jsem tak rád že neodešel nevím co bych udělal kdyby mne opustil, to bych nezvládl. "Neopouštěj mne prosím, nemůžu být bez tebe"

Kurai Hideaki - 20. března 2011 02:40
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro "Neopustím tě. A jestlůi budu muset do boje, budu s tebou svou duší. Vždycky. A jeslti mne někdy zabijí, budu každou květinou, kteoru vypěstuješ," špitám mu do ouška, že i když nebudu fyzicky s ním, když mé tělo bude v boje, moje duše a srdce zůstane u něj. Pebně ho objímám a pak se a ním položím an futon.

Mamoua - 20. března 2011 02:45
	soukromá zpráva od Mamoua pro Objímám jej pevně, položí se semnou na futon. "Půjdu s tebou kamkoliv je mi to jedno kam a jak hrozně na tom budu ke štěstí mi stačí jediný tvůj pohled, a všechny nesnáze rozmete jediný tvůj polibek...neopustím tě....aishiteru" políbím jej něžně a tulím se k jeho nádhernému tělu.

Kurai Hideaki - 20. března 2011 03:12
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Hladím ho po tváři a dívám se mu do tváře. Líbám ho nazpět. "Jendou jsem ti už řekl, že tě miluji a nebudu a ani nehodlám na tom nic měnit," políbím ho na rty. "Pojď už spinkat," špitnu a svírám ho dál v náručí.

Mamoua - 20. března 2011 03:16
	soukromá zpráva od Mamoua pro tisknu se k jeho tělu spokojeně. "Ani nevíš jak moc rád..." pronesu tiše a políbím jej na krku. Přemýšlím nad tím co se stalo a pomalu usínám, tyto okamžiky jsou mi velice drahé, chvíle sním mne posilují a dávají mi pocit žetí. Nikdy bych nechtěl o něj přijít, něco tka krásného jsem nikdy necítil.

Kurai Hideaki - 20. března 2011 03:24
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Dlouho nemohu usnout. jKoa bych strážil spánek Mamo-chana. Usnu až pozdě v noci, takže spím i ráno, když se Mamo-chan vzbudí.

Mamoua - 20. března 2011 03:29

soukromá zpráva od Mamoua pro Konečně jej vidím poránu spát je to nádherný pohled. Připravím snídani a odnesu mu ji k futonu. Nehodlám jej budit chci aby si pořádně odpočinul, mezitím odcházím za otcem a diskutujeme o jeho chování, nehodlá mne nic říct naopak jej jen rozzuřím a schytám od něj nakonec i pořádnou facku. Raději odcházím do své zahrady a schovávám se v ní nějákou dobu. Ostatně tka jako vždy když jsou v naší rodině problémy. otírám se ze rtu krev a přemýšlím o tom proč je otec takový.

Kurai Hideaki - 20. března 2011 23:38

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Probudím se. POmalinku. Chci k sobě přitulit Mamo-chana, ale neleží vedle mě. Naopak. ANi tam není. Posadím se a více se rozkoukám. Je tam snídaně. Usměji se a pohladím tác na kterém je. Nenasnídám se. Vstanu a opláchnu si obličej, učešu se, sepnu si vlasy a vezmu si čistou yukatu. Pka se znovu vrátím do jeho pokoje a vezmu snídani. Jdu do zahrady. Chci si jí sníst tam. Třeba tu potkám Mamo-chana. Uvidím ho tam. Dojdu k němu. "Ohayo," pozdravím ho s úsměvem. Položím snídani na odpočívadlo. Všimnu si jeho rtu. Ndzvednu překvapeně obočí. "Copak se ti stalo?" zeptám se tiše.

Mamoua - 20. března 2011 23:46
	soukromá zpráva od Mamoua pro Do zahrady příde hideaki, jsem rád že je to on, všimne si mne a mého rtu. "Nic to není, udělal jsme ti snídani potřebuješ energii"pronesu tiše a pohladím jej po tváři. "Jak jsi se vyspal? Včerejší noc se mi velmi líbila.." zčervenám a skolopím zrak.

Kurai Hideaki - 21. března 2011 00:10
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Řekne, že to nic není a hned odvádí od tématu. Povzdechnu si. "Oba víme, že to nic není," pronesu a je vidět, že nejsme hlupák, kterému může nakukat, kde co. Poasadím se a začnu snídat. Měl jsme už poměrně dost hlad.

Mamoua - 21. března 2011 00:14
	soukromá zpráva od Mamoua pro Hledím na něj a přemýšlím o tom. "Nepohodl jsme se s otcem...Začal se vztekat."přiznám a ulehnu do trávy, jsem tak spokojený když od otce mohu utéct do své zahrady. A jsme velmi rád že je tu hideaki semnou

Kurai Hideaki - 21. března 2011 00:17
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Jsem nakonec rád, že mi řekne pravdu. Posaídm se k němu do trávy a začnu mu dávat kousky své snídaně. Po pár lehce přitisknu své rty na jeho. Nechci, aby ho ten polibek bolel. "Proti autoritám nezmůžeme nic," povzdechnu si a pohladím ho po tváři.

Mamoua - 21. března 2011 00:21
	soukromá zpráva od Mamoua pro Políbím jej jemně a usměji se. ""Šlo o jeho zvídavé chování c posledních dnech, nikdy by mne nebil né potom co provedl v této zahradě proto mne to tak vzalo, myslím že je vyděšený...Kdy mám s tebou odjet?" zeptám se jej a usměji se sladce. Nemohu uvěřit že se m idostavil otakové cti jako je láska kteoru ke mne chová.

Kurai Hideaki - 21. března 2011 00:39
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Mluví o zvídavém chování otce a já nad tím trochu přemýšlím. "Až si řekne můj pán, šógun," odpovím Mamo-chanovi. Jsme samurai. Vězí ve mně zakódovaná úcta k mému pánovi. Pohladím ho po tváři.

Mamoua - 21. března 2011 00:45
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Dobrá" odpovím, prohlížím si jej a poprvé v něm vidím toho samuraje kterým je, nikdy dřív jsme si toho nevšiml. Nahání mne to husí kůži. nehnusí se mi ale. "K...kolik jsi jich už zabil? Bylo jich hodně?" zeptám se jej a uchopím jeho ruce, jsou obrovské a silné. Najednou si uvědomím kolik životů museli vzít ale já žiji a to díky nim. Pohlédnu mu do očí.

Kurai Hideaki - 21. března 2011 01:03
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Položí mi zvláštní otázku. Zadívám se na něj. "Na to by ses mě neměl ptát, Mamo-kun," špitnu a pohladím ho znovu po tváři. "Jsme plně oddaný svému pánovi. Bráním ho vlastním tělem. Spousty jich padlo. A paldi s hrdostí a důstojně," odpovím mu.

Mamoua - 21. března 2011 01:09

soukromá zpráva od Mamoua pro Pohlédnu mu do očí a usměji se zlehka,pevně stisknu jeho ruku. "Myslím to jinak, víš poprvé ve svém životě jsem právě pocítil úctu k samurajovi, k tobě...opravdovou úctu. Doufám že chápeš jak je to vzácné v mém případě." šeptnu tiš a políbím jej do dlně ke které tisknu svoí tvář, poprvé si uvědomuji že to co dělá dělá z lásky ke své zemi a k úctě ke dvému generálovi. Cítím ale také mírný záchvěv strachu. A ten strach mi způsobuje nevýslovnou bolest na hrudi.

Tokutaro - 22. března 2011 16:22

soukromá zpráva od Tokutaro pro Promluvil jsem o hladu a on se zarazil. Zadíval jsem se na něj a přemýšlel, zda to, co jsem řekl, bylo správné. Japonsky jsem se učil od svých pěti, šesti let a někdy si jsem nejistý v této mluvě. I když možná už zbytečně. Pak promluvil a já se pousmál. Rozuměl mi. Sledoval jsem Renza a slyšel Yoonův hlas. Jak přišel zpět, zadíval jsem se na něj a poděkoval. Jeho hlas byl příjemný. Jeho přítomnost je příjemná. Ošetřuje mé tělo, ale po malé chvilce zjistím, že nejen. Mé rty se od sebe trošku odtáhly a z nich vyšel překvapený výdech. Tváře narudly a já Renzovi věnoval rozpačitý pohled. "Dnes už nechci jenom ležet... Až se najím, projdeš se se mnou po zahradě. Yoon mi říkal, že je tu nádherná zahrada." Promluvím a elegantně se usměji.

Minamoto Renzo - 22. března 2011 22:08

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Poděkuje mi, jak se zmíním o jídle a že ho za chvili bude mít. Na Yoona je v tomto dost spolehnutí, udělá pro Tokutara skoro všechno. Jak ho ošetřeju a přitom nenápadně zkoumám to jeho tělo blíž, příjde na to. Nejspíše moc dobře ví, kde všude má zranění a že mé doteky nejsou zas tak nevinné. Vydechne a zrudne. Rozpačitě se na mě podívá a promluví o tom, že by se rád po jídle prošel. Zadívám se do předu a vzpomenu si na chlapce, kterého jsem v této zahradě potkal. " Ano, zahrada je tu krásná. Je v ní znát péče a láska toho, kdo se o ní stará." a přitom si vzpomenu na to, jak asi dopadnul, protože jsme krátkou chvili byli spolu. Ani si ted nevybavím, zda jsem ho potom viděl či nikoliv. Ale na jeho vzkaz si pamatuju do ted. Vrátím se pohledem zpátky k Tokutarovi. "Na léčebnou procházku je to výborný nápad." a dál pokračuju v ošetřování. Má ruka přejede přes jeho prsní sval a bříškem prostředníčku schválně zavadím o bradavku. "Čerstvý vzduch tě posilní." a nejspíše bych pokračoval rukou dál, postupně níž, kdyby do místnosti nevešel Yoon s jídlem. Odklidím věci na ošetření a nechám ty dva společně tak, aby si mohli povídat. Sám jdu vedle, abych mohl být se svýma myšlenkama.

Tokutaro - 23. března 2011 02:51

soukromá zpráva od Tokutaro pro Jeho doteky byly příjemné. Dokonce se mé tělo začalo zlehka vlnit a šlo jim vstříc. Mluvil o zahradě. Potvrdil to, co říkal Yoon. Pak se ale jeho oči zadívaly do prázdna a vypadal, že ho něco trápí. Pohladil jsem ho zlehka po ruce. Pak se ale na mne znovu zadívá a promluví o léčebné procházce. Nestihl jsem ale zareagovat. Přejel po mém prsním svalu a já se neubránil tichému a vzrušenému zalapání po dechu. Hned na to jsem se raději kousl do spodního rtu. Mé tváře byly rudé a dech se zrychlil. Jel níž a níž. Cítil jsem motýly v podbřišku a to na něm ještě nebyl. Skoro mne trýznila ta představa, jak krásné by to bylo, kdyby zajel ještě níž, do mého rozkroku. Už chci nad tou představou slastně vzdechnout, když mne polekal Yoon, který vešel dovnitř. Snažil jsem se zakrýt tváře. Poléval mne stud a horkost. Brzy jsem se ale uklidnil díky chladné reakci Renza. Zachoval se tak, jak by se měl zachovat. Jako by se nic nedělo. Yoon ke mně přišel a podal mi misku s jídlem. Posadil jsem a začal jíst. Yoon chvilku mlčel a pak na mne promluvil v naší mateřštině. Možná proto, že nás Renzo slyší i když je ve vedlejší místnosti. "Eotteohge jinae?" Zeptal se tiše, pokorně. Má ke mně stále jistou úctu. "Gibun-i joh-a. geuleom dangsin eun-yo?" usmál jsem se na něj mile a dojídal jsem svou porci. "Jeon gwaenchanh-ayo.Junim-eun joh-eun geos-ibnida. Geuneun dangsin-i jug-eul kkabwa dulyeowossseubnida." Po jeho poslední větě jsem se trošku zarazil. Ano. Renzo mne zachránil. Ale nevím, zda by skutečně ukazoval strach. "Jeongmal?" Zeptal jsem se pro jistotu. "Jeongmallo. Nan geuui nun-eseo geugeol bwass-eoyo." Zalapal jsem po dechu. Odložil jsem misku stranou a sklopil tvář, protože má líčka začala silně rudnout. Yoon je nějaký všímavý. "Naega geuleul bosang-eulhago sipseubnida. Dangsin-eun sunjonghaeyahabnida. Nado." Odpověděl jsem mu a lehce mu naznačil, jak se nyní věci mají. Nevím, jestli mu Renzo říkal, že jsem nyní jeho hoko... ale podle jeho reakce zřejmě nikoliv. Nebo tomu Yoon prostě nerozuměl. "Hajiman dangsin-eun seonsaengnim-iya. dangsin-eun myeong-yeleul ilhgedoebnida! Dangsin-i geuleul seomgigehaji anh-eul su issseubnida! Geuneun yuilhan joesuhaessda!!" Jeho hlas kolísal a někdy skoro křičel. Oči s emu plnily slzami a nakonec i vypadly z očí. Natáhl jsem k Yoonovi ruku a i pře bolet jsem si ho k sobě přitulil. Pohladil jsem ho po vlasech. "Ulji mala. Geugeos-eun nae uijiibnida. Geuga ulileul guwon. Geuneun nae insaeng-eul boyuhago issseubnida. Nae yeonghongwa nae yugsin. Geuneun gwandaehabnida." Konejšil jsme ho a snažil jsme se mu vysvětlit, jak se věci nyní mají. Snad pochopil, že tu jsme my ti poražení, ale zároveň vítězové. "Nan dangsin-ui jejagadoego sip-eoyo." Pronesl plačky. Zvedl jsem mu tvář a utřel slzy. Usmál jsem se na něj: "Dangsin-eun yeojeonhi nae hagsaeng-iya." Yoonova tvář se usmála a zlehka mne objal. Tiše jsem se zasmál a poplácal ho zlehka po zádech. On vzal prázdnou misku a nadšeně odešel. Já jsem se sesbíral z futonu a oblékl si yukatu. Zaklepal jsem na dveře pokoje, kde by měl být Renzo a pomalu je otevřel. Podíval jsem se dovnitř a pousmál se na Renza. "Půjdeme?" zeptám se tiše.

Minamoto Renzo - 28. března 2011 21:31

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Nechám je o samotě a sám jdu vedle. Nemám v úmyslu je špehovat či odposlouchávat, přesto nějaké útržky slyším. Moc dobře vím, co Tokutara znamená pro Yoona a rozhodně to není nic, co bych já z něj mohl jakkoliv dostat. A to se mi líbí. Taková oddanost, kterou bych já vyžadoval od svého šogůna. Sedím a moje mysl si přehrává skoro vše, co se stalo od mé procházky zde v zahradě. Slyším odpověd Tokutara a rozumím jí jen částečně, přesto se pro sebe usměji. Je příjemné slyšet taková slova, i když nejsou v mém rodném jazyce a hovoře s úctou přede mnou. Spíše za mými zády. Přesto si jich vážím. Dojedli a já zůstával na místě, mé oči jsou zavřené. Slyším Yoona, jak jde kolem mě po tichu a odnáší nádobí. Nechávám ho, přesto vnímám smysly každý jeho pohyb. Po nějaké době uslyším zaklepání a Tokutara vstal, oblíknul se. Otevřu oči a on stojí ve dveřích. Vypadá to, že tu procházku myslel vážně. Přikývnu na souhlas a pomalu se zvednu. Dojdu k němu a přejedu po jeho oblečení. Upravím mu vázání. " Zvládneš to sám či se chceš opřít?" zeptám se klidně, laskavě.

Kurai Hideaki - 28. března 2011 21:48

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Jeho slova mne překvapí. Těší mne to... jenomže... Lehce odvrátím hlavu. "Vím, co chceš říct... Ale už to prosím neříkej," pohladím ho po vlasech, "jako samuraj bych tě měl zabít za to, žes neměl vůči mně úctu." Pronesu krutou pravdu. Ale ano. Stačilo, aby se mi někdo na ulici nezdál, aby mi připadalo, že mě nemá v úctě, mohu ho za urážku cti zabít přímo na ulici. Ale já to nedělám. Hraničí to s nabubřelostí.

Mamoua - 28. března 2011 21:57
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jeho slova se mne velmi dotknou, on by mne zabil...šíleně mne to rozhodí. Vstanu a pořádně se obléknu, zastavím se u dveří a pohlédnu mu do tváře todle tu už jednou bylo kdy jsme od něj odešel a unesli mne, ale potřebuji si pročistit hlavu. "Potřebuji na vzduch...je tu něják...mrtvo" pronesu tiše a vyjdu z pokoje. Běhá mi mráz po zádech. Musím odsud nachvíli pryč...

Tokutaro - 28. března 2011 22:11

soukromá zpráva od Tokutaro pro Vypadá to, že Renzo odpočíval. Otevřel oči a zadíval se na mě. Viděl mu to na očích. Jako bych se v nich ztratil. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že náhle stojí u mě. Přejel mi po yukatě a mé těllo se okamžitě zachvělo. Moje tváře získaly nádech červeně a já se na něj zadívám rozpačitým pohledem. Natáhl jsem k němu ruku a chytil se jeho paže. Nevěděl jsem, jeslti bych zvládl, ale věděl jsem jistě, že chci cítit teplo jeho těla. Jeho kůži. Vzpomenu si na to, jak se mne dotýkal než vešel Yoon. "Možná bude lepší, když mi trochu pomůžeš." Zašpital jsem.

Kurai Hideaki - 28. března 2011 22:20
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Nenechám ho odejít. Vstanu a chytím ho. Zadívám se mu do očí. Pevně svírám jeho ruku. Můj pohled je snad poprvé opravdu přísný a pevný jako pohled samuraje, vraha. Přesto je v mých očích otázka. Kam mi utíká.

Mamoua - 28. března 2011 22:32

soukromá zpráva od Mamoua pro Bojím sem jeho pohledu do tváře, jde z něj strach."Pust mne...prosím pust" začnu naříkat. "proč chceš abych s tebou žil když mne nutíš se tě pořád bát, to s tebou mám žít v neustálém strachu že se ti něco nebude líbit a zabiješ mne?" utírám si surově oči a snažím se zadržet slzy. Neváží si mne a toho co jsme řekl, ani neví jakou m idalo práci to překonat, ten fakt že je to samuraj a ted mne tu drží a já nevím co semnou chce dělat.

Kurai Hideaki - 28. března 2011 22:37
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Nemohu tomu uvěřit. On mi prostě nevěří. Bojí se mě. Mé oči se na něj nevěřícně zadívaly. "Ty mi nevěříš," vydechl jsem překvapeně.

Mamoua - 28. března 2011 22:44

soukromá zpráva od Mamoua pro "Ted ne..ted se tě bojím...ty neocenuješ mou snahu proč máš pořád potřebu mi dokazovat svou možnost, dit já oní vím a cítím jí ale proč mne říkáš že bys mě zabil já vím co dákážou samurajové klidně di a na všechny bud nemilosrdný krutý a zlý ale proč bys měl být takový i u mne když říkáš že mne miluješ..." šeptnu tiše nechci zvyšovat jakkoli hlas aby se nenaštval, skoro ani nedýchám, nevím jak zareaguje...

Kurai Hideaki - 28. března 2011 23:22
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Ale on by mi měl být vděčný a ne mi to vyčítat. Copak netuší, jak to v Japonsku běží? Jenomže jeho slova mne burcovala. Podal mi je takovým způsobem, že jsem nemohl ukázat, že nejsem zlý a krutý. Protože já s nesmím smilovat. Nad nikým. Pustím ho a otočím se k němu zády. Nakonec vyjdu ven dveřmi do zahrady.

Mamoua - 28. března 2011 23:32

soukromá zpráva od Mamoua pro pohlédnu na něj jak odchází, nechce mne tu on mne tu nechce, odešel. Nechám mu zde lísteček se vzkazem že jej miluji a odcházím jdu se projít do města musím si to promyslet cchci aby také trpěl aby také pocítil alespon zlokmek bolesti jakou mne způsobil. Toulám se po městě, nevím co mám dělat, nakonec zapadnu do jendoho "baru" a nechám si nalévat alkohol, po pár skleničkách jsem docela opilý, cítím jak se smenou svět motá a já nejsem schopen normálních rozhodnutí. Přijde ke mne jedna slečna a pomůže mne na nohy. Odvádí mne někam. Brzy poznávám svůj dům děláme docela rámus, dojdeme k lázním, v alkoholovém opojení si neuvědomuji kolik rámusu jsme nadělal ale skvěle se s dívkou bavím, ani men nevadí že mne svádí, je mi s ní fajn a to mi ted stačí. Vím že o bude mít příšerné následky ale nehleím na to, ublížil mi první.

Kurai Hideaki - 28. března 2011 23:47

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Nepřečetl jsem si ani vzkaz. Relaxuji cvičením kenda. Musel jsem trénovat. A vyšistit hlavu. Opakuji si stále zásady samuraje. Pak očistím své tělo a nakonec zalezu do lázně. Pak ale uslyším hlasy. Mamo-kuna a... otočím se směrem k nim... konkubíny. Jistě. Je to ještě mladík. Se mnou jen zkoumal, jestli by mohl být s mužem, ale nakonec zavítal k ženám. Bolelo to, ale bolest jsem ignoroval a jen jsem zavřel oči a dál jsem relaxoval.

Mamoua - 28. března 2011 23:52
	soukromá zpráva od Mamoua pro Je mi dost nevolno a tak mne společnice radši dá do postele a odejde, pozoruji svůj pokoj všude tu cítím jeho vůni, vadí mi to, vezmu všechnyn polštáře a deky a dám je před svůj pokoje aby se vyvětrali nechci ho tu cítit nechci cítit pach člověka co mne bral jako hračku. Lehnu si do lože a usnu jeho vůně je tu stále ale nyní není tak silná.

Kurai Hideaki - 28. března 2011 23:57

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Jdu poté spát. Ale je mi divně, když usínám. Nemohu usnout, jak se snažím ovládnout bolest. Mamo-kun se nedokázal smířit s tím, že jsme samuraj. Podle toho by měl se mnou jednat. A když jsem ho v dobré víře varoval, aby mi to raději ani neříkal, urazil se. Ano. Povinnosti jsou přednější než on a než láska. Ale byl jsem tak vychován. Vstanu a učešu své vlasy. Zapletu si je. Hned na to si obléknu vrchní část kimona a hakamu. Vezmu si naginatu a jdu trénovat do malého doja.

Mamoua - 29. března 2011 00:10

soukromá zpráva od Mamoua pro když se ráno vzbudím bolí mne hlava, vzpomínm si matně na předešlou nost. Není tu jak by mohl je mi to jasné. užil si semnou jakožto s hračkou a odešel vím kde ted je, ale nemůžu zaním. nebere mne v potoz ani jako muže a už vůbec ne jako člověka. Vstanu a jdu na snídani. Raději ani na otce nemluvím, dost kázání mám i bez něj. kdyby jsme se nepohádali jistě by tu seděl s námi a vyměnovali bychom si letmé pohledy a láskyplné utajené doteky, nyní tu jsem pouze já a otec. Jakmile se nasnídám odejdu do své zahrady. Je to jakoby mne objala matka znovu a znovu se zde cítím jako v náručí mé milované matky. Byl jsem pro ně spíše jen jejich holčička kteoru neměli, měl bych se stát víc mužem aby si mne více vážil jenže zde není místo. přemýšlím jak to zde rozmístnit aby se sem vešla i tělocvična pro něj, pokud tu bude není možné tu mít zahradu. Uzamknu se zde a veškeré své květiny začnu vykopávat zezemě nechám je odvést za dom do lesa kde budou růst dle libosti zůstane zde pouze nejmilovanější keř mé matky a s pomocníky tu začnu stavět tělocvičnu pro něj. když je vše hotovo nechám všechny východy do dělocvičny uzamknout cítím se silnější a sebejistější byl to můj největší krok v životě. ovšem nechci mu to zatím ukázat. sedím zde v mé bývalé zahradě a ležím pod matčiným keřem.

Minamoto Renzo - 29. března 2011 18:09

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Přejedu po jeho těle přes yukatu a cítím zachvění těla. Jemné, sotva znatelné, přesto tam bylo. Nebo se mi to zdálo? Zadívám se do jeho tváře a vidím nádech červené, sám se na něj usměji. Na mojí otázku se mě chytne a já vím, že to bude po dlouhé době příjemná procházka. "Rád." a sám si ho paží mírně přidržuji, abychom mohli vyrazit na procházku. Jak jsme oba připravený, vyrazím. Přizpůsobím se jeho tempu a pomalu vejdeme do nádherné a udržované zahrady. Jdu potichu a jen si vychutnávám tu krásu pečlivosti a lásky, kterou do toho dal zahradník a odráží se na každé květince.

Mizutoshi - 29. března 2011 20:33
	soukromá zpráva od Mizutoshi pro Všimnete si, že v jednom z koutů v zahradě stojí malé dojo. Ale Renzo si je jistý, že když tu potkal Mamoua, ještě tu nestálo.

Tokutaro - 29. března 2011 20:52

soukromá zpráva od Tokutaro pro Usmál se na mne. Řekl, že rád a mne to zhřálo u srdce Já se k němu ale přitulil. Vyrazili jsme. Šli jsme pomalým tempem. Venku jsem se příjemně usmíval. Bylo krásně. Na chvilku jsem se zastavil a zaposlouchal jsem se do šumění vody tohoto lázeňského městečka. Pozoroval jsem květiny a krása zahrady mi brala dech. Pak jsem se zadíval na dojo, které spíš vypadalo jako zenový dóm. Bylo to zvláštní, vidět něco takového v tak krásné zahradě.

Kurai Hideaki - 29. března 2011 23:24

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Trénuji dlouho od večera. Hlad mne netrápí. Jak dotrénuji, uklidím svou zbraň a jdu se projít po zahradě. Ani mi nedochází, že jdu do té části, kterou měl Mamo-kun nejradši. Vlasy jsou spletené do copu a po mé kůži místy ještě teče pot. Když ale dojsu na místo, div mi nespadne čelist. Zadívám se kolem. Uvidím Mamo-chana. Promluvím k němu ještě stále paralyzovaně. "Kde jsou květiny?"

Mamoua - 29. března 2011 23:29
	soukromá zpráva od Mamoua pro Dlouhou dobu zde sedím a přemýšlím nad tím co jsem mu provedl, najednou zasebou uslyším jeho hlas, otočím se. Ptá se mne kde jsou květiny, nevím přesně co mu říct nejradši bych mu řekl všechno a zároven nic. když si vzpomenu na květiny chce se mne plakat ale vím že jsem udělal dobře tak své slzy potlačím. "Jsou...ony jsou pryč." pronesu tiše a kouknu se kolem sebe.

Kurai Hideaki - 29. března 2011 23:32
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Jsme překvapený. V hlavě mám z toho rozporuplné pocity. Nicméně překvapení převládá. Dřepnu si k němu. "Proč? Otec tu chtěl tu budovu?" zeptám se.

Mamoua - 29. března 2011 23:38

soukromá zpráva od Mamoua pro Kouknu na něj. "Popravdě ano ale vždy jsem odporoval miluji svou zahradu skoro jako tebe ale nyní jsme přistoupil a postavil tu toto, já chtěl bych aby jsi si mě trochu více vážil a nemusel se bát i jen když jdu na toaletu jestli se mi něco nestane měl bych se umět trochu více bránit abych pro tebe byl...přitažlivější pro otce více mužný a já abych si sám sebe víc vážil a tak jsem se vzdal oblíbené části své zahrady kromě matčinýho keře aby kdyb ses někdy vrátil měl místo kde být a kde se bude cvičit a nemusel jít tak daleko. řeknu pomalu a klidně. "Provedl jsem hroznou věc předešlou noc a já vím že to víš ale věř že se nic nestalo, miluji tě a chápu že smenou nehodláš už mluvit ale snažím se zlepšit abych byl pro tebe lepší ale nejde to ty jsi prostě pro mne muž kterým se nikdy nestanu a já se ti nemohu v ničem rovnat. povzdechnu si

Kurai Hideaki - 29. března 2011 23:49

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Svraštím obočí. Připadám si, jako bych mu nyní zničil zahradu. Povzdechnu si. Zadívám se Mamo-kunovi do očí. "Ale ty mne přitahuješ," řeknu. Svraštím obočí. Pak ho obejmu. "Mamo-kun... nikdy nejde o to, co si myslí okolí, ale co si o sobě myslíš ty," pohladím ho po vlasech, "miluješ květiny. Nenič si zahradu, ano? Máš ještě zbytek zahrady. Je obrovská. Tak do ní vlož svou péči a lásku." Hladím ho stále po vlasech. "Jdu si dát koupel. Až se vrátím, zvu tě na večeři. Ještě jsme dnes nejedl," na to ho pohladím po tváři a vstanu.

Mamoua - 29. března 2011 23:54

soukromá zpráva od Mamoua pro pohlédnu na něj, je ke mne nádherně ohleduplný, chytím jej za ruku když chce odejít. "já...chtěl bych jí dát tobě...pokud bys chtěl. Nemysli si že jsi mi něják zničil zahradu udělal jsem to sám dobrovolně, nechci aby až budeš v bitvě tě cokoli jakkoli rozrušovalo aby ses bál že se mi něco stáně já vím ted řekneš že bys to nedovolil ale i tak kdyby se cokoli stalo mohl bych pak zato já. zlehka se usměji a vstanu *omlouvám se že jsme tě zdržel do koupele" pokloním se a připravuji se.

Kurai Hideaki - 29. března 2011 23:59

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro J emi jasné, kam tím míří. Ale trénink je hodně tvrdý. Přesto... "Naučím tě sebeobranu a boj s naginatou," přikývnu. Naginatu používaly a používají ženy samurajů na obranou svou i svého majetku. Je to nejúčinnější zbraň. "Dobrá, večeři přijímám," můj klid a vyváženost tváře prolomí mírný úsměv, "a jestli chceš, můžeš se přidat k mé lázni. Alespoň mi někdo učeše vlasy."

Mamoua - 30. března 2011 00:04
	soukromá zpráva od Mamoua pro na tváři se mi oběví štastný úsměv miluji když se o něj mohu starat hlavně kdž jej mohu česat. Vejdu s ním tedy do lázně a přemýšlím o tom že men naučí sebeobranu a boj s naginatou. "Nemusíš mne učit sám musíš cvičit mohu někoho najít ve městě" pronesu tiše. Vezmu jeho vlasy a velmi něžně je začnu prozčesávat pramíne po pramínku.

Kurai Hideaki - 30. března 2011 00:08

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vejde se mnou do lázně a začne mne česat. Jedná se mnou s úctou a mne to ironicky obměkčuje. Ano - pokud se ke mně budu chovat s úctou, budu se k němu mile, skoro nesamurajsky, chovat. "Ne. Mou hlavní zbraní je naginata. Budeš něco jako můj hoko, žák a pomocník. Jen s tím rozdílem, že si tě nebudu brát do boje, jako ostatní berou své žáky," pronesu. Přivírám oči. Líbí se mi, když mne češe. Za chvilku se usmívám.

Mamoua - 30. března 2011 00:13
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jeho úsměv mne přímo omráčí je to vzácné vidt jeho úsměv, velmi men to potěší. Dále se věnuji péči o jeho vlasy. "Dobrá" Neodporuji jeho rozhodnutí jsme rád žem en bude učit on, jen nechci aby té přítěže na sebe vzal moc.

Kurai Hideaki - 30. března 2011 00:17
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Naučím ho to, co umí ženy samurajů. Jak se bránit. Jak mne dočeše, řeknu si o to, aby mi vlasy zapletl a aby se mi tak nezacuchaly. Jak vyjdeme z lázně, začnu si ošetřovat ránu. Dostala zabrat po dnešním tréninku. Pokud bude jevit zájem o to mi to ošetřit, nechám ho. Obléknu na sebe yukatu a zadívám se, zda je Mamo-kun připravený. Vyjdeme k hostinci.

Mamoua - 30. března 2011 00:20
	soukromá zpráva od Mamoua pro Když jej dočesu požádá mne o zapletení s radostí souhlasím a zapletumu vlasy tak aby se nezacuchaly. Vidím jak si chce ošetřit ránu, obléknu se a chytnu jej za ruku s tí mže mu to ošetřím, nechá mne, ošetřím mu to co nejméně bolestivě a připravím se na cestu k hostinci, vyjdeme spolu.

Kurai Hideaki - 30. března 2011 00:24

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Jak vejdeme dovnitř, vyberu stůl někde hodně stranou, kde budeme mít separé. Objednám si saké a k tomu ramen. Pořádný kus. Mám hlad. I když bych podle bushida takto jíst neměl. Přesto na to nehledím. Však jistě i generál nedokáže splnit všechny body. Sedím vedle Mamo-chana a opírám se o zeď. Cítím se trochu unavený. "Tebe...," promluvím pak po chvilce, "tebe ta konkubína nevzrušovala?"

Mamoua - 30. března 2011 00:29
	soukromá zpráva od Mamoua pro obědnám si jen něco lehkého, položí mne otázku která mne odzbrojí, pohlédnu mu do očí. "Ale ano byla přitažlivá" zčervenám až za ušima "Ale...nebyl jsi to ty...nevyhovovala mi ani ta představa jak by to bylo kdybychom spolu byli o samotě.zašeptám cítím se velmi hloupě jako kdybych stál nahý uprostřed davu.

Kurai Hideaki - 30. března 2011 00:36
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vím, že moje otázka byla odzbrojující. Trochu se zamračím po jeho první větě. Pak ale pokračuje dál. Jak to dobpoví, přinesou nám saké. Naliji nám oběma a se slovy: "Kampai" se napiji. "Kdybyste byli o samotě?" pokračuji.

Mamoua - 30. března 2011 00:42
	soukromá zpráva od Mamoua pro Donesou nám saké, nechci se nzovu opít tkže raději jen mírně usrknu. Pokračuje v otázkách, nemohu odporovat má nato právo. "nemohl bych se s ní milovat, nedokážu být tím ... moc se men nelíbí představa milování se se ženou." žiznám tiše, stydím se při tomto tématu nebot se mne vybavuje mnoho vzpomínek z naši společných nocí hlavně z té poslední.

Kurai Hideaki - 30. března 2011 00:49
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zadíval jsem se po jeho odpovědi na něj. Jako bych se chtěl zeptat proč, ale nakonec jsem neřekl ani slovo. Napil jsem se více saké. Ano - byl jsme z toho zdrcený a možná mi to docházelo až nyní. Jako bych si myslel, že mu to prominout bude hračka a nyní zjistil, že možná ne tak moc. Přitáhnu si ho víc k sobě a natisknu ho na své tělo.

Mamoua - 30. března 2011 06:53
	soukromá zpráva od Mamoua pro pohlédnu na něj je vidět že to přehnal vezmu mu saké. "Jsi v pořádku? Neměl by jsi to s tím pitím přehánět." pohlédnu mu do tváře ptisikne mne k sobě usměji se, prohlednu okolí. "Někdo nás uvidí" nechci aby měl problémy a nechci aby se zamě styděl.

Kurai Hideaki - 30. března 2011 11:54
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vezme mi saké. Nelíbí se mi to. Ani jeho pokárání. "Nejsi můj otec ani učitel, abys mě poučoval," pronesu a jasně mu tím ukáži, kde má svoje místo. Vadí mi to. Nejsem opilý. Řekne, že nás někdo uvidí. Pokrčím rameny. A když přijde obsluha s jídlem, jen natáhnu ruce pro ramen a pak začnu jíst.

Mamoua - 31. března 2011 00:13
	soukromá zpráva od Mamoua pro naznačí men kde je mé místo v jeho životě, pohlédnu do země a raději tedy mlčím. "Dobrou chut" pronesu tiše. pozbytek večeře jen přmeýšlím nad ním a jestli to má vůbec cenu když pro něj nejsem ani důležitej.

Minamoto Renzo - 31. března 2011 20:06

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Jdeme pomalým tempem. Nijak nechvátáme, nemáme proč a sám bych to neudělala nehledě na krásu zahrady a na Tokutara a jeho stav. Šli jsme zahradou mlčky.Jak procházíme, všimnu si dojo a zarazím se. " Docela to tu ruší. " řeknu potichu, abych nenarušil atmosféru.Zastavím ses a přitáhnu si Tokutara blíž. Tohle tu určitě nebylo a co tu nebylo a je nyní, začínám podezřívat.

Kurai Hideaki - 31. března 2011 22:20
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Popřeje mi dobrou chuť a vypadá zamyšleně. Já mezitím jím a zapíjím to čajem a saké. Mám trochu po náladě. Nevím proč, ale mám pocit, že ať dělám, co dělám, Mamo-chan si vždycky o mně myslí to nejhorší. Dojím a nechám trochu na dně, jak je zvykem. Povzdechnu si. "Nad čím přemýšlíš?" zeptám se.

Mamoua - 31. března 2011 22:24
	soukromá zpráva od Mamoua pro Promluví na mne, pohlédnu na něj a usměji se. "To je jedno" mile se usměji a přisunu se blíž k němu. usměji se a setřu trochu špíny z jeho koutku úst. "Aishiteru"pronesu skoro neslyšně.

Kurai Hideaki - 31. března 2011 22:49
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Mile se usměje a řekne, že je to jedno. Trošku se zamračím, ale on mi otře koutek úst. zatěkám očima a sám si ještě přijedu prsty po koutky s omluvou na rtech. A pak mi řekne, že mě miluje. Usměji se na něj. No vlastně to jen špitl. Objemu ho, natisknu na sebe a políbím.

Mamoua - 31. března 2011 22:54
	soukromá zpráva od Mamoua pro Schoulím se do jeho náruče a láskyplně mu oplácím polibky. pohlédnu mu do očí a usměji se. "Dnes mám na sobě i náramek co jsi mi dal" usměji se a ukážu mu náramek který ne dal když se vrátil, moc často si jej neberu ale od dneška jsme začal. Usměji se spokojeně.

Kurai Hideaki - 31. března 2011 22:59
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Usměji se, když promluví o náramku. Dopiji saké a zapiji to čajem. Smyslně prsty jedu z jeho čela, nosu, rtů, na bradu a na krk. Vychutnávám si ho. Jeho hebkou kůži. Políbím ho na ouško a znovu prsty přejedu po jeho rtíkách.

Mamoua - 31. března 2011 23:19
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jemně mezi zoubky zkousnu dolní ret a zatajím dech. vydechnu užasle po chvilce, přejíždí mne po rtech bříšky prstů a já jej na ně něžně líbnu. vezmu jeho ruku do té své a začnu ji hladit. "Nepůjdeme zpátky domů ?" zeptám se tiše. Jsem totiž velmi unavený po cleodení práci v zahradě a je příjemnou představou lehnout si k hideakimu a spát.

Kurai Hideaki - 01. dubna 2011 23:33
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Usměji se na něj, když mě políbí na prsty. Zlehka přitisknu své rty na jeho. "Půjdeme. A hned zítra budeme trénovat v tom doju. Dám ti přičichnout k základům bojového umění, filozofie," pronesu tajemně. Usmívám se. Pohladím ho po vlasech. Pak se zvednu a dojdu zaplatit. Pak se s Mamo-chanem vydáme domů.

Mamoua - 01. dubna 2011 23:40
	soukromá zpráva od Mamoua pro Mluví tajuplně, vyvolává to ve mne podivné pocity, těším se. Jdeme domů kde zajdeme do mého pokoje nastěhuji tam vechny přikrývky a polštáře. přmeýšlím o zítřku, pohlédnu na hideakiho a sladce se usmívám je nádherný a opravdu jej miluji. Ani si neuvědomím jak dlouho na něj tak hledím.

Kurai Hideaki - 02. dubna 2011 00:23
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Udělá nám u sebe v pokoji krásný pelíšek. Pohladím jeho hruď. Tisknu si ho k sobě . "Musíme se na zítřek vyspat. Byl to namáhavý den," špitnu a políbím ho zlehka na rty.

Mamoua - 02. dubna 2011 00:33
	soukromá zpráva od Mamoua pro "Také si myslím," usměji se a nasaji jeho nádhernou vůni. políbí mne a mne přejede mráz po zádech. Lehnu si a pozoruji jej jak si ulehá ke mne čekám zdali mne dovolí se k němu přitulit.

Kurai Hideaki - 02. dubna 2011 20:03
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Přisunu si Mamo-chana k sobě a zavřu oči. Jsem opravdu unavený. Ráno se ovšem probudím brzy. Zadívám se na spícího Mamo-chana a usměji se. Něžně ho políbím na rty. Ale neodtáhnu je.

Mamoua - 02. dubna 2011 20:28
	soukromá zpráva od Mamoua pro spím docela dlouho, včerejšek byl namáhavý. Ucítím nádherný pocit na rtech usměji se ale nedonutím se probudit. přitulím se ke zdroji tepla a dále vyspávám v jeho náruči. Je to krásný pocit.

Kurai Hideaki - 02. dubna 2011 21:10
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Usmívám se nad jeho reakcí. "Ale ale... Tady se někomu nechce vstávat," zašpitám u jeho ouška a zlehka jej olíznu. Přejedu mu bříšky prstů po hrudi včetně bradavek.

Mamoua - 02. dubna 2011 21:50
	soukromá zpráva od Mamoua pro Zamručím když mne začne slovy budit. Začne mne hladit a já spokojeně vydechnu. Jsme již plně funkční ale hodlám ještě chvilku hrát svojí ospalost líbí se mi totič jeho způsob buzení.

Kurai Hideaki - 06. dubna 2011 16:28
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Spokojeně vydechne a já se pousměji. Začnu líbat jeho krček. Pak se zarazím a uculím se. "Jestli se nevzbudíš, nebudu pokračovat," zašpitám mu do ouška.

Mamoua - 06. dubna 2011 16:46
	soukromá zpráva od Mamoua pro Usměji se a otevřu oči, dostaví se mi tak krásný pohled do těch jeho, usměji se nádherně. "Dobré ráno...vidíš? Vzbudil jsem se" špitnu a hledím mu do očí. pohladím jej po tváři a usmívám se.

Kurai Hideaki - 06. dubna 2011 17:32
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Uculím se na něj a políbím ho do dlaně. Pak na rty a prsty a dlaněmi bloudím po jeho těle. Mé ruce jsou rozpalené. Sjedu na jeho krček a začnu jej olizovat a líbat.

Mamoua - 06. dubna 2011 17:52
	soukromá zpráva od Mamoua pro Začnu spokojeně vrnět, vjedu mu ručkou do vlasů. Jeho ruce jsou rozpálené a půdobí velmi vzrušujícím dojmem. Když mne líbá na krku zakloním hlavičku a z úst se mi derou jne vzdechy.

Kurai Hideaki - 06. dubna 2011 22:45
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zakloní hlavu ajeho krk se nádherně natáhne. Pohladím ho něžně po stehne a zajedu mu rukou do rozkroku. Dráždivě ho tam masíruji. Sjedu polibky níže. na jeho hruď. Mé rty se boří do jeho měkké kůže a pomalu rozhaluji jeho yukatu. Jazýčkem olíznu jeho bradavku a nasaji ji.

Mamoua - 06. dubna 2011 22:50
	soukromá zpráva od Mamoua pro Začne mne masírovat na mém nejintimnějším místě, přitom mne rozhaluje yukatu, jeho polibky se přesunou na mojí bradavku. cítím jak se mne nahrnuje krev do rozkroku který mne začne tuhnou. zakousnu se do rtu a snažím se být co nejtižší. ručkama se chytím prostěradla a zarývám se do něj sem tam mne mezi rty unikne vzdech.

Kurai Hideaki - 06. dubna 2011 23:06
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Usmívám se, když vidím jeho reakce. Sjedu polibky z jeho bradavky níž a níž a nakonec začnu olizovat jeho penis. Zasunu si ho do úst. Sjedu prsty přes jeho varlata až k dírce. Vniknu do něj prstem a hned přidám druhý. Jazýčkem opečovávám jeho penis.

Mamoua - 06. dubna 2011 23:12

soukromá zpráva od Mamoua pro Je to poprvé co men dráždí jinak než rukou a mne ot dostává přímo do ráje. Sám mu začnu roztatahovat své nohy aby měl co nejlepší přístup. Jakýkoli jeho dotyk ve mne vyvolává extázi vzrušujících pocitů, které mne dostávájí až na vrchol blaha. Vezmu polštář a dám si jej přes ústa abych svým vzrušeným křikem nezavolal všechny z domu a neukončil tak tuto krásnou chvilku. vykřiknu vzrušením do polštáře mé vyvrcholení se rychle blíží a vím že on by nikdy nechtěl aby dosáhl vyvrcholení do jeho úst odtáhnu něžně jeho hlavu od svého penisu.

Kurai Hideaki - 06. dubna 2011 23:32
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Užívá si to a já ho dráždím, jak nejlépe dovedu. Vnikám do něj prsty a roztahuji jej. Pak ale odtáhne mou hlavu. Zadívám se na něj a pousměji se. Okamžitě sjedu duhou rukou na jeho penis a stahuji mu kůžičku tím, jak ho honím. Nechám ho vyvrcholit, ale jeho sten utlumím svým lačným polibkem, když přitisknu své rty na jeho.

Mamoua - 07. dubna 2011 05:35
	soukromá zpráva od Mamoua pro Dovede mne k vyvrcholení a zamě se dere sténání, které je však utlumeno jeho lačným polibkem. Rukama jej hladím po hrudi a tisknu se k jeho tělu. Užívám si kakždý okamžik s ním. Můj srdeční tep se pomaloučku vrací do normálu. Políbím jej hladově.

Kurai Hideaki - 08. dubna 2011 02:49
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Políbí mne a docela mne překvapí s jakou lačností. Oplatím mu polibek stejnou mincí a pohladím ho po vláskách. "Tak... je čas na trénink," špitnu mu krutou pravdu u ouška a olíznu jej. Na to vstanu a začnu se oblékat.

Mamoua - 08. dubna 2011 06:22

soukromá zpráva od Mamoua pro Pohladí mne po vlasech a líbá mne, je to nádherný moment. Špitne mne že ej čas na trénink, nejraději bych sním byl celý den v postely, sleduji jak se obléká chvilku a potom se přidám, rychle se oblékám abych jej dohnal. Vím že nesmím zklamat, musím zmužnět aby mne měl radši a abych se nebál zůstávat sám když mne opustí, nechci aby se bál co se mi stane a to jej oslabilo třeba. Jak bláhově uvažuji mnou by se nenechal jakkoli zatížit v boji. Čekám na další bod v našem cvičení. Vůbec netuším co mám dělat.

Kurai Hideaki - 08. dubna 2011 18:45
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Zadívám se na něj, zda si na cvičení nevzal yukatu, ale něco pratického. Vjedu mu prsty do vlasů a lačně ho políbím. "Tak jdeme. Nejdřív ale do zahrady. Musíme nejdřív uvolnit tvé bojové chi a posílit jej," políbím ho do dlaně a vyjdu.

Mamoua - 08. dubna 2011 18:52
	soukromá zpráva od Mamoua pro Vůbec nevím jak to hodlá udělat ale poslechnu jej, jdu za ním a usmívám se. přemýšlím co tím asi myslel. Vejdeme do zahrady, a já si stoupnu do trávy, hledím na něj a přemýšlím co bude následovat. Usmívám se na něj ale snažím se být ostražitý u něj nikdo nikdy neví

Kurai Hideaki - 08. dubna 2011 19:26
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Jak se postaví na trávu v zahradě, naznačím mu, aby roztáhl nohy. "Zavři oči a plně se soustřeď," špitnu u jeho ouška. Natisknu se na něj zezadu a položím ruku na jeho břicho. Do míst, kam se při sepukku zabodává wakizashi. "Tady je tvá síla, tvé chi, tvůj život," pronesu tiše, "otevři své chi a nech proudit tuto energii po celém svém těle."

Mamoua - 08. dubna 2011 19:36
	soukromá zpráva od Mamoua pro 3pitne men to auška dělám přestě to co říká, snažím se uklidnit, pomalu cítím jak mne po celém těle prochází podivné teplo, soustředím se nato. Je to velmi příjemný pocit, cítí mjako bych létal.

Tokutaro - 18. dubna 2011 23:42

soukromá zpráva od Tokutaro pro Sdělil mi potichu, že se to sem nehodí. Tiše jsem přikývl. Poté mne ale k sobě víc přitiskne. Trochu mi narudla líčka, ale pak jsem si uvědomil, že by mohl to dojo vidět jako nebezpečí. Já jsem ale žádné nebezpečí necítil. Vlastně mi přišlo docela prázdné. "Půjdeme se tam podívat?" Zeptal jsem se potichu. Přitulil jsem se k němu více nenápadně. Pak jsem vyrazil k doju pomalým krokem. Nebál jsem se. "Rád bych si trošku odpočinul." Což byla pravda.

Minamoto Renzo - 19. dubna 2011 07:23

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Já cítím nebezpečí a tak nějak jsem na pozoru, zvláště nyní, když mám vedle sebe raněného a sám jsem nejspíše někoho proti sobě poštval. Ovšem Tokutaro nebezpečí v novém dojo nevidí,naopak tam chce jít a odpočinout si tam. Rozhlídnu se kolem nás. " Vážně chceš odpočívat tam? No tak jdeme." svolím, i když se mi nechce věřit, že by chtěl tam.Pevně ho držím, aby neupadl. Zvláště ted, když přiznal menší únavu. Přece jen ta procházka je jeho první a tak asi ještě nemá dost sil. Nechám ho najít si místo a posadím se vedle něj. "Měli bychom se vrátit...jsi ještě sláb." řeknu potichu a rozhlížím se.

Tokutaro - 21. dubna 2011 18:04

soukromá zpráva od Tokutaro pro Až překavpivě silně jsem cítil Renzův neklid. A když jsem se posadil na schůdek, už mě skoro hnal hned pryč. Zlehka jsem pohladil obvazy přes látku. Není mi nejlépe. "Je mi tu dobře než mezi čtyřmi stěnami. Ale pokud si to přeješ..." Tiše jsem povzdechl. Ale chápal jsem to. Otočil jsem se a posunul dveře. Dojo bylo prázdné. Jen pár dřevěných zbraní připomínající naginatu. Ale vypadá to, že sem někdo chodí. Udělal jsem to proto, abych Renzovi přinesl klid. Pak se na něj zadívám a položím svá záda na dřevěnou podlahu. Přimhouřím oči.

Minamoto Renzo - 01. května 2011 10:49

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vnímám, jak si přejel po zraněních a to ani na něj nemusím koukat. Přizná, že je mu tady líp, ale přizpůsobí se. Tiše si povzdychne a posune dveře. Dojo je prázdné, ale vypadá to, že sem ěnkdo chodí. Zbystřím, protože tady nikdo předtím necvičil. Položí se na záda a odpočívá. přivřený oči vypadají svůdně. Posadím se k němu a pozoruju ho. "Ty máš tohle rád, co? Nebude se ti po tomto stýskat? Přece jen služba u mě bude jiná, než na co jsi byl do ted zvyklý." hovořím potichu a pozoruju ho. Líbí se mi, i když se mi to nechce přiznat.

Tokutaro - 09. května 2011 02:53

soukromá zpráva od Tokutaro pro Posadil se ke mně a já na chvilku zavřel oči. Vnímal jsem jeho přítomnost, která mi dávala pocit bezpečí a při níž se mi vždy rozlévá takový krásný, skoro až hřejivě-bolestivý pocit po hrudi. Po chvíli jsem je znovu otevřel. Oči. Jeho otázku jsem zcela nepochopil: "Rád? Myslíš procházky?" Můj hlas byl tlumený a oči na něj zvědavě pohlédly. Pak jsem se jen usmál. Pokud mi odpověděl že ano, jen jsem přikývl. Moje rty se zatočily do elegantního úsměvu. Zlehka jsem ho pohladil po paži se zasněným pohledem. Poté jsem natáhl svůj elegantní krk a zvrátil hlavu dozadu. Pozoruji tak dojo. Vzhůru nohama. "Bude jiná, přesto lepší. Budu se o tebe moct starat a všem to bude jedno. Totiž... matka mne odtrhla od mé pokrevní rodiny. Zabila je. Do jednoho. Včetně mých starších bratrů a sester. A ze mě, z malého pomocníka, rolníka, udělala válečníka. Celou tu dobu jsem musel hrát, jak moc ji miluji. Přesto tu bylo stále něco, díky čemu jsem ji nemohl zabít. Naučila mne válečnému řemeslu a boje... Ale když... Tenkrát v Edu jsem tě viděl, jako jeden z mála, zapamatoval jsem si tě jako jediný. Na tvé krásné rysy v obličeji se nedá zapomenout. Proto, když mi Matka řekla, že tě musím zabít, věděl jsem, že to nedokáži. Bylo to, jako bych měl to být já, kdo zabije svou rodinu... Sledoval jsem tě a každným dnem bylo mé rozhodnutí těžší a těžší... Renzo.... já ale svou rodinu zabil. Zradou. A zabil jsem je pro tebe. Jsem zrádce. Umřeli za tebe lidi, které jsem vycvičil..." Oči se mi zaplnily slzami a tak jsem je zavřel. "Přesto, že to byla zrada... Já nedokáži poslechnout své svědomí. Přesto, že za ně truchlím, nemohu se neradovat, že jsem jen s tebou a ona je mrtvá. Je špatné takto myslet? Tys mě vlastně zachránil dvakrát... Takže mi je jedno, jaká je u tebe služba. Ty a Yoon jste moje jediná rodina. Ti, co mi podali ruku, když jsem to nejvíce potřeboval. Služba je maličkost. Služba někomu, kdo mě pomstil a díky komu žiji, koho mám rád...Sami to tak říkáte.... jak jen... život je peříčko, služba je hora?" Nevím proč, ale možná jsem to prostě potřeboval říct. Konečně to někomu říct. Dusil jsem to v sobě celá léta. Zadívám se na Renza. V mých očích se ještě blýští slzy, ale nepláči.

Minamoto Renzo - 13. května 2011 13:26

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Nejspíše mě nepochopil. Přesto přikývnu."Ano, procházky, zahrady, dojo." a on se na mě usměje. Neoplácím mu úsměv. Spíše čekám, zda mi odpoví i na to důležitější pro mě. pohladí mě po paži a zvrátí hlavu dozadu. Povytáhnu obočí a chci se ho už zeptat znova, jinak, když začne mluvit. Pozoruju ho a jeho slova se mi v hlavě znova přehrávají. On se chce o mě starat?...Zabila jeho rodinu a on jí musel milovat....to...je zvrhlé...ale on to dělal...a...nyní...zradil...nechal zabít svojí náhradní rodinu...pro mě? ...To mě tak....má rád?Tak si mě váží? Zadívám se na něj pozorněji. On..chce u mě sloužit..je rád, že u mě bude sloužit..i s Yoonem....to...neuvěřitelné....čekal bych nenávist...a nebo jedobrý herec zadívá se na mě a já vidím v jeho očích slzy. "Řekl jsi to správně....tak to říkáme...snad pro tebe služba u mě nebude strmou a vysokou horou a bude jen kopcem." pousměju se na něj a natáhnu ruku, abych ho pohladil po vlasech.

Tokutaro - 14. května 2011 01:42

soukromá zpráva od Tokutaro pro Natáhl ruku, aby mne pohladil po vlasech. Přivřel jsem oči spokojeností. Ale tím se z nich vydraly slzy. Zlehka jsem se rozechvěl a posadil se. Zadíval jsem se uplakaně na něj. Připadalo mi, že se neléčím. Že nejsem v pořádku. Z očí vypadly další slzy. Připadal jsem si tak slabý. Potřebuji jeho náklonnost. Více než kdykoliv předtím. Natiskl jsem se na jeho tělo, objal ho a položil si hlavu na jeho hruď, kde jsem nechal slzy vpíjet do jeho yukaty. "Jsem jen rolnický syn bez původu, kteý má zázračný talent pro bojová umění. Který měl žáky... byly to jen děti... děti ... a já měl umřít s nimi. Měl jsem umřít s nimi. Jste jediní... jediní..." Křečovitě ho objímám a držím se jeho yukaty. Jsem roztřesený. Jako bych ho už nechtěl nikdy pustit. Jsem pokořený a moje srdce škrtí žal a zahřívá láska. "Děkuji, že jsi se mnou."

Minamoto Renzo - 14. května 2011 22:57

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Natáhnu k němu ruku a pohladím ho. Přivře oči a já vidím, jak začne plakat. Nejspíše to nezamýšlel, protože se rozechvěje a zadívá se na mě. Opětoval jsem jeho pohled, ale nic jsem neříkal. Natisknul se na mě a položí si hlavu na mojí hrud. Obejmu ho a pevně ho k sobě přivinu. Potřebuje oporu, protože mi příjde, že teprve ted mu dochází, co se stalo. A to bych měl být na jeho straně. Hovoří znova o dětech a mě dochází, proč ho matka tak u sebe držela a byla si tak jistá. Hladím ho po vlasech a nechám ho u sebe. " Neměl jsi zemřít...protože já jsem tě chtěl....a chci..nemohl jsi je zachránit....část tebe tam s nimi zemřela, část tam s nimi krvácela. ....ona ti nedala možnost je varovat....sama Matka je zabila." nenápadně přehodím vinu z něj na ní. Ona to unese, přece jen je mrtvá. Dál ho hladím a čekám, dokud se trošku neuklidní.

Tokutaro - 15. května 2011 02:24

soukromá zpráva od Tokutaro pro Bylo to neuvěřitelné. Najednou nebyl z Renza jen ten, kdo se mi líbil, kterého jsem věznil, o kterého jsem se staral, ale i ten, který o mně věděl vše. Jako jediný. Ke kterému jsem mohl být upřímný. Řekne, že chtěl a chce, abych žil. Ne jinak - že mě chce. Můj pláč pomalu ustával. Jeho slova mne utěšovala a konejšila. I jeho objetí, které jsem nyní tolik potřeboval. Jeho hlazení bylo příjemné. Uklidnil mne. Naprosto a dokonale. Zvednu hlavu a dívám se do jeho očí. Ty moje byly jen lehce zarudnlé od pláče. Natáhnu krk a přimhouřím oči. Přitisknu své rty na jeho. Něžně a elegantně. Dovolil jsem si to, protože jsem necítil přítomnost nikoho jiného. Jen my dva. Jsme tu jen my dva. V objetí a naše rty spojené.

Minamoto Renzo - 22. května 2011 21:35

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Uklidnuje se. Cítím, jak se jeho tělo přestává třást a jeho seřvení už není tak křečovité. Někdy je potřeba to říct tak, aby druhý pochopil, aby prozřel a uviděl pravdu. A pravdou je, že Ona uměla s lidma manipulovat tak, že to kolikrát některým ani nedošlo. Ovšem mě to je jasný a prohlídnul jsem jí. Možná proto souhlasila s mým odstraněním. Zvedne hlavu a já se na něj podívám. Má oči plné slz, které už tam nejsou. Zůstavám na něj hledět a on se natáhne a naše rty se setkají. Mé ruce ho pevněji obejmou a na to se více sehnu a tím mé rty se více zaboří do jeho. Zavřu oči a mé srdce se rozbuší. Opatrně se s ním pokládám k zemi, mé tělo ho chrání, mé ruce ho objímají a mé rty líbají. Na drahocenný moment zapomenu, kde jsme. Jak ležíme, si to opět uvědomím a tak oddělím naše rty a rozhlídnu se. "Měli bychom se vrátit....jsi unavený. Uložím tě." hovořím potichu, nehovořím napřímo, přesto je znát, že tentorkát je v tom krytý záměr.

Tokutaro - 22. května 2011 21:56

soukromá zpráva od Tokutaro pro Objal mě pevněji a jeho rty se natiskly více na mé. Pojela mnou vlna vzrušení. Tiskl jsem se k němu a rozechvěl se. Kami-sama - cítil jsem, jak moc ho chci, jak moc po něm toužím, když zlehka zaléhával mé tělo a chránil mne. A přesto mi přivodil pocit dokonalého okamžiku. Vychutnával jsem si polibek a má ruka vjela něžně do jeho vlasů. Pak se mírně odtáhl a já se na něj zadíval zasněně. Promluvil o mé únavě a že mne uloží. Pousměji se. "A budeš mne kolébat?" Zeptám se tiše a natáhnul jsem se k němu, jako bych chtěl další polibek. Místo toho jsem mu dýchl na krk a s mírnou námahou jsem se posadil. Byl jsem připravený vyrazit. A jak šel Renzo, šeljsem s ním držíc se jeho paže.

Minamoto Renzo - 22. května 2011 22:16

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro ¨Jeho ruka vjede do mých vlasů a já přeruším polibek. Pousměje se na mě a poznamená něco o kolébaní. " Ne, ale budu s tebou, dokud klidně neusneš." odpovím a nechám ho, aby se natáhnul. Čekám polibek, ale on se jen posadí a já cítím, že je toho opravdu na něj nejspíš dost. pomůžu mu vstát a nabídnu mu moje rámě. Jak se ho chytnul, pomalu jsme vyrazili zpátky. Po chvili jsem cítil, že takto nemá dostatečnou podporu a kdyby spadnul, nechytnu ho. Má ruka ho obejme kolem pasu a přitisknu ho k sobě. Nechám ho se mě chytnou a vracíme se zahradou pomalu zpátky. Ovšem jen ted potichu, očima se na něj dívám a je v nich vidět chtíč a radost, že ho mám. Pousměju se a dlaní ho pohladím po boku. Míříme rovnou k němu do místnosti, kde se léčí a má svůj klid.

Tokutaro - 22. května 2011 22:34

soukromá zpráva od Tokutaro pro Když jsme šli zpět, objal mne majetnicky kolem pasu a natiskl více na sebe. Vydechl jsem po záchvěvem zvláštního vzrušení. Šli jsme oba jako myšky. Bylo to proto, aby nás Yoon nebo kdokoliv jiný nezpozoroval? Pohladil mne po boku, který se zlehka zavlnil a já tiše zalapal podechu. A když jsme se objevili u mě v pokoji, zastavil jsem se u dveří a zavřel je. Zadívám se zpříma Renzovi do očí. Můj pohled říká vše. Patřím ti. Toužím být s tebou. Pořád a ve všem. Miluji tě. Oddávám se ti. Udělal jsem krok k němu nespouštíc z něj své žensky elegantní, liščí oči.

Kurai Hideaki - 22. května 2011 23:16
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Musím uznat, že je Mamo-kun hodný žák. Pozoruji ho a kontroluji. Zlehka se ho dotýkám a upravuji jeho základní postoj. Ale tak, abych ho zbytečně nerozptyloval. "Správný bojovník nemá vybranou zbraň. Správný bojovník je zbraní sám. Je to jeho energie. Kterou je schopný přenést do meče či kopí," vysvětlím mu.

Minamoto Renzo - 23. května 2011 00:26

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Vešli jsme k němu do pokoje, a on sám zavřel dveře. Zadívá se na mě a jeho pohled říká, vem si mě. Udělá ke mě krok a já k němu. sejdeme se uprostřed a já ho pevně obejmu. Sehnu se a políbím ho, přitom rukama začnu z něj sundavat opatrně prádlo, abych nepoškodil ošetření. Kleknu si k němu a mé rty jdou pomalu po jeho krku na jeho tělo. Sundám z něj oblečení. Všechno a zadívám se na jeho tělo. Rukama ho pohladím a sjedu rovnou mezi jeho nohy. Chci ho, a chci ho hned.Zadívám se na něj, zda ted nezačne protestovat. Už je dost jasné, co chci.

Tokutaro - 23. května 2011 21:27

soukromá zpráva od Tokutaro pro Popošel ke mně také. Hleděl jsem mu do očí, pak jsem je ale zavřel. Objal mne. Rozbušilo se mi silně srdce a já se musel zhluboka nadechnout. Jeho vůně se mi dostala do chřípí a málem se mi podlomila kolena. Objal jsem ho a chytil se jeho pasu. Sehnul se a naše rty se spojily do vášnivého polibku. Cítil jsem žár pohlcující mé racionální myšlení. Mírně se mi podlomila kolena a tak jsme šli k zemi spolu. Ne. Nevadilo mi, že jsem před ním nahý. Navíc jsem už byl tolikrát. Začal mé tělo líbat a z pod mách rtů se zlehka linuly tiché vzdechy a přerývavý dech. Toužil jsem po něm. Strašně moc. Pokud mé poloviční vzrušení nesspatřil, mohl ho jisto jistě cítit, když mi zajel rukou mezi nohy. Zlehka jsem je od sebe odtáhl, zaklonil hlavu a sladce, tiše zasténal. Mé ruce také začnou bloudit po jeho těle a svlékat ho.

Minamoto Renzo - 24. května 2011 10:44

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Políbení je vášnivé, elektrizující, oba moc dobře víme, co bude a toužíme potom. Tak dlouho to mezi námi bylo a nyní to vrcholí. Kleknul jsem si a on provedl to samé. Líbám jeho krček, klíční kosti i mezírku mezi nimi, ochutnávám jeho kůži. Jak je nahý, prohlídnu si ho a pousměji se. Rukou sjedu do jeho rozkroku a on se jen mírně odtáhne, ovšem jeho hlas říká, že to chce a souhlasí. Přisunu se k němu po kolenou blíž a má ruka v jeho rozkroku zajede na varlata, která prsty mírně sevřu a promasíruju. Dlaní vyjedu po jeho údu a zase dolů, je vzrušený a tak moc dlouho nečekám a můj prsty zakrouží kolem jeho dírky než do ní na jeden článek zajede a podráždí. Mé rty mezitím znova líbají jeho ramena, sjíždí na hrud a vrací se na krček. Můj dech je zrychlený a můj úd se staví. Druhou rukou mu mu pomáhám, aby ze mě mohl oblečení sundat. Jak se to povede, zajedu rukou na jeho hrud a jemně stisknu bradavku, prstem pomalu vjíždím více do něj.

Mamoua - 07. června 2011 20:16
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jsem rád že neřve nevím jak bych to potom zvládal, sám vím jak jsme nešikovný. Vysvětlije mi že bych se měl stát sám svou zbraní, pohlédnu na zbran ve svých rukou a přemýšlím o tom. Snažím se jak jen to jde, ale je znatelné že to bude vyžadovat ještě nějáké to trénování.

Tokutaro - 10. června 2011 14:46

soukromá zpráva od Tokutaro pro Tělo se začalo rozechvěle třást. Pociťoval jsem, jak se po mém těle rozlévá vzrušení a horkost. Možná to velké toužebné prahnutí po tom, aby byl se mnou. Takto. Jako milenec. Zajel hlouběji do mého rozkroku, na genitálie. Zaklonil jsem elegantně hlavu a zakousl se do spodního rtu. Zakroužil jsem trochu pánví. Stále jsem klečel a tiskl své tělo na jeho. Užíval si jeho péče. I když nebyla nijak dlouhá. Byl jsem mu vděčný za pomoc s jeho svlékáním. Náhle jsem sebou mírně trhl, když do mě zaplul prstem. Vzdechl jsem a o něco víc se na něj narazil, ale dřelo to. Natáhl jsem a popostrčil k nám kalíšek s mastí. Je to jako vazelína. Neštiplavé a mastné. A lubrikační.

Minamoto Renzo - 11. června 2011 21:18

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Třese se, cítím vzrušení stoupající se z jeho těla. Zajedu mu do rozkroku a on se zakloní a krásně zavzdychá. Chce to a já taky. I kdyby ted byl můj věznitel, stejně bych ho chtěl. Přejedu rukama po jeho těle, opatrně se vyhýbám jeho zranění. rád bych..si tě vzal...tak moc. naše těla se tisknou k sobě. Zajedu do něj prstem, ale on s sebou cukne.Najednou přede mě přisune kalíšek s vazelínou. " Bolí tě to?" zeptám se narovinu a prstem z něj vyjedu. Zadívám se na něj do očí a znova ho políbím. Rukou začínám otvírat kalíšek.

Tokutaro - 12. června 2011 00:12

soukromá zpráva od Tokutaro pro Ptal se mě na bolest. Pousmál jsem se. Políbil mne. Tiskl jsem se k němu a polibek mu oplácel s nádhernou vášní a chtíčem, který se hromadil v celém mém těle a hlavně rozkroku. "Trochu ano." Přiznal jsem se. "Takto to bude příjemnější." Nyní nejsme v boji. Tak proč si působit zbytečnou bolest navíc? Přesto, že není tak silná. Začal otevírat kalíšek. Pohladil jsem ho po ruce, ramenech, mužných a vypracované hrudi. Až se má dlaň objevila na jeho břiše a než se nadál, hladil jsem v rozkroku jeho chloubu. Pečlivě a až překvapivě znale. Znám skvělé fígle.

Minamoto Renzo - 12. června 2011 23:41

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Otevřu krabičku s vazelínou, protože mi přizná, že ho to bolí a chtěl by to příjemnější. Nanesu trochu na prsty a opět do něj opatrně zajedu. Snažím se tak, aby ho to nebolelo. " Dobře....je to lepší?" zeptám se a dívám se na něj. Vnímám jeho doteky a otevřu rty, tiše vydechnu. Hladí moje tělo a mě to vzrušuje čím dál více. Netrvá to dlouho a už mě hladí po rozkroku. Více zrychlím pohyby do něj a podráždím jeho prostatu. Taky není můj první a tak už něco znám. A díky té vazelíně to jde líp i pro mě. Zajedu do něj druhým prstem a podráždím ho. "chci tě, Tokutaro." zašeptám a pak se sehnu a políbím ho.

Tokutaro - 12. června 2011 23:45

soukromá zpráva od Tokutaro pro Pronikl do mě prsty a já se napnul. Bylo to příjemné. O dost příjemnější. "Hai." Odpověděl jsem mu mezi mým přerývavým dechem. Jak jsem si s ním šikovně hrál, pronikal do mě silněji, rychleji. Rozvzdychalo mě to. Jeho slova mne vzrušily. Opravdu. Chtěl jsem mu odpovědět, ale nedokázal jsem najít ta správná slova. Ale políbil mne. Oplácel jsem mu políbení a jazykem jsem si hrál s tím jeho. Pomalu jsem se položil na futon spolu s Renzem nade mnou. Nechtěl jsem přestat ho dráždit. Ležel jsem pod ním, elegantně přivíral. Mé husté vlasy se kásně pode mnou rozprostřely. I když nejsou dlouhé jako jeho.

Minamoto Renzo - 13. června 2011 22:24

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Souhlasí, že je to příjemnější a já to také tak cítím. Zajíždím do něj rychleji a on si se mnou šikovně hraje. Jak vyslovím své přání, neodpoví, ale nejspíš to ani nestačí. políbím ho a on mi to oplácí a jeho jazyk si hraje s mým. Položíme se společně na futon a já zůstanu nad ním. Stále mě dráždí jeho vlasy jsou všude kolem. Chytnu jeho ruku a dám mu jí nastranu. Jsem dost vzrušený a dám pryč mé prsty. Sjedu z jeho rtů na krček a vlasy mu tak zabrání ve výhledu. Přesto pocítí, jak prsty přejedu po jeho penise a sjedu k jeho dírce. chytnu svůj penis a zamířím špičkou do jeho dírky a pak pomalu do něj začnu zajíždět, ačkoliv není naplno připravený a já taky ne. Ale to, jak je úzků a je pode mnou mě vzruší během chvilky natolik, že budu tvrdý než do něj zajedu naplno.

Tokutaro - 14. června 2011 08:37

soukromá zpráva od Tokutaro pro Líbali jsme se a já jsem si ten polibek opravdi užíval. Pak mi ale dal ruku stranou a naše rty se rozpojily. Silně jsem se nadechl vzduchu v místnosti, ve kterém byla cítit naše intimita. Můj krk se natáhl, aby mě tam mohl víc líbat. Ruce nezahálely a já pohladil Renza po vlasech a prsty jsem se skrz ně dostal na jeho šíji, tam jsem ho hladil a sjel i na jeho záda. Mírně jsem se napnul, co jsem ucítil jeho prsty na mém přirození. Pak se ale snažím uvolnit protože tuším, vím, co přijde. Zanaříkal jsem, jak se ve mně objevila jeho špička. Můj dech se splašil. Zabořil jsem mé prsty do jeho kůže na zádech a více jsem pro něj roztáhl nohy. Nechtěl jsem, aby přestal, i když to trochu bolelo. Ale oba jsme naučeni bolest snášet a tak mi starosti dělaly více mé rány než jeho průnik. Kousl jsem se do spodního rtu, protože se asi budeme muset trochu ztišit. Hlavně já. Zhoupl jsem pánví tak, abych se na něj co nejvíce narazil a učinil se pro něj přístupnějším.

Minamoto Renzo - 14. června 2011 21:05

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Natáhne krk a já ho začal víc líbat, Hladíme se a on mě pohladí po vlasech a sjede na šíji, a já se na něj více přitisknu. Cítím jeho napnutí a vypadá to, že se trošku zarazil. No tak......přece ted neucukneš. pomyslím si, ale vím, že neucukne. Jak jsem do něj začal pronikat, můj úd se dostává do plné velikosti a já tiše sténám, jak je tak krásně úzký.Zabořil do mě nehty, vůbec jsem si toho nevšímal. Všimnu si, jak si zkousnul ret a tak ho políbím a rukou sjedu na jeho pánev a více si ho na sebe přisunu. Sám mi jde naproti a tak se mi povede do něj i na poprvé vjet naplno. Propnu se a zasténám. Tiše, jak se držím, přesto to on může slyšet. Zadívám se na něj a znova se vrhnu na jeho kůži na ramenou , na hrudi, má pánev začne přirážet, jak chci pronikat do něj znova a znova. Rukama ho hladím a přitom si ho držím a pomáhám tak, aby se naše pohyby staly vzájemné.

Tokutaro - 14. června 2011 21:30

soukromá zpráva od Tokutaro pro Více se na men přitiskl a vtlačil do mě svůj pyj. Bylo to milé, poslouchat jeho rpojevy spokojenosti. Chce to taky... chce se mnou milovat ... touží po mně... je to oboustranné... Políbil mne a já mu nadrženě odpovídal v polibku. Pak přestal. Zadíval se na mne a já na něj. Hluboko do očí. Vypadal jsem možná trochu překvapeně, ale rozhodně spokojeně. Snil jsem o nás dvou, takto, již dlouho. Držel mne a já začal pociťovat pohyby. Jehop doteky, polibky, bylo to tak dokonalé, nepopsatelné vášnívé. Snažil jsem se být potichu, ale dalo mi to zabrat. V šeptu mohl ale slyšet, jak moc se mi to líbí. A nejen tím. I můj pyj naplno stál a cukalo v něm, jak toužil po větším vzrušení. Objímal jsem Renza a přizpůsoboval se mu. Každý můj pohyb byl odezvou na jeho. Nemusí mne ani příliš vézt. Hladil jsem vášnivě jeho tělo a kousal se do rtů, abych nevzdychal nahlas.

Minamoto Renzo - 15. června 2011 07:18

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Naše pohledy se setkaly a zajiskřilo to mezi nima. Sám jsem ho pak přerušil, abych ochutnával opět jeho kůži. Tiše vzdychám a on se drží taky potichu.Vypadá to, že si taky uvědomuje, že tohle musí zůstat jen mezi námi a NIKDO jiný. Líbí se mu to a naše pohyby se stávají souhranými, jako kdybychom to dělali skoro denně a né naše poprvé. Jeho vlastní úd se stavěl a jak já narážel na něj, cítil jsem ho na své kůži. Sjedu rukou k němu a začnu si s ním hrát a honit v pohybech, kdy do něj zajíždím. Sjedu polibky zpět na čelist a znova jej políbím, abych aspon trochu tlumil naše steny. Cítím, že se blíží můj vrchol a tak zrychlím a mé přírazy jsou s větší razancí.

Tokutaro - 15. června 2011 07:47

soukromá zpráva od Tokutaro pro Poslouchal jsem jeho tiché vzdechy a sám jsem se k nim přidával. Občas jsem to nevydržel a projevil se hlasitěji, ale nekřičel jsem, jen tichá, nadržená, toužebná zanaříkání. Bylo to nádherné. Naše pohyby sehrané, jako pohyby jednoho těla. Sjel na můj penis. Napnul jsem se a kousl se zuby štiplavě do rtu. Tiše, tichounce jsem zanaříkal a sám jsem šel naproti jeho silným, rychlejším průnikům. Až jsem cítil, jak rány víc bolí. Políbil mne. Vděčně jsem mu polibek oplácel. Hladil jsem ho, kde se dalo. Nakonec jsem ho nehladil, ale spíš škrábal nehty, po kterých zůstávaly růžové rýhy. Cítil jsem, že to brzy... nevydržím. Jeho péče a průniky... jeho tělo a jeho přítomnost... pozornost... touha... a možná i... láska? Stáhl jsem jsem dírku a moje nehty se do jeho zad zaryly o hodně silněji. Dírka se stáhla, jak jsem se snažil si to užít víc a oddálit svůj vrchol. Ale už se tomu nedalo předejít. Rozpojil jsem polibek a zhluboka jsem se nadechl. Napnul jsem se a divoce, nekotrolovaně se narážel na jeho přirození. Bylo mi jedno, že rány víc bolí a že si po tomhle výkonu nejspíše den poležím. Cítil jsem naprostou, dokonalou extázi, která počala proplouvat mým tělem. Kousl jsem se až sadisticky do rtu, až unikla kapka krve. Elegantně jsem zaklonil hlavu a špičku svého penisu skryl do dlaně, abych nezašpinil obvazy, sebe, tak i jeho. V ten moment se ze mě začalo drát semeno a já se o to víc narážel do jeho pánve.

Minamoto Renzo - 23. června 2011 16:09

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro kousne se do rtu, když jsem se dotknul jeho penisu, ale to mě nezastavilo. Pokračoval jsem a políbíl ho. Oplácel mi polibek a snad byl za něj i rád.Jeho ruce jsem cítil všude, nebo spíše jeho nehty.Cítil jsem, jak se mi to líbí a tak jsem v pohybech rukou na jeho penise neustával, naopak jsem zrychloval a snad i mírně stisknul víc jeho úd, jakobych se sám chtěl držet a oddálit to, co se blížilo. Rozpojí polibek a sám se napne, zuřivě se na mě přiráží a jeho tělo samo sebe týrá v extázi, kterou proživá. Pozoruju ho jen krátce, protože sám mám co dělat s vlastním tělem. Jeho přírazy jen více umocnují mojí touhu vyvrcholit. Zakloní hlavu a sám dá ruku přes svůj penis. Já přirozeně ruku stáhnu, aby do jeho ruky šlo jeho sémě. Sám chytnu jeho boky a narovnám se. Přitáhnu si ho a zavřu oči. S tichými vzrušenými výdechy do něj jen párkrát přirazím, než sám vyvrcholím. Tlumeně zasténám přes stisknuté zuby a povolím sevření. Nechám jeho tělo položit se na podložku a sám vděčně z něj vyjedu. Zůstanu sedět na zemi a jen ho pozoruju, přitom oddechuju. Na tváři se mi objeví malý úsměv skrývající mojí radost s našeho společného tajemství.

Kurai Hideaki - 01. července 2011 17:09
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Dotýkám se ho a vedu jeho pohyby. Občas mu říkám, aby se pořádně nadechl a nechával svou sílu proplouvat tělem. Tot je základ. Pak už je to dřina. Ale učím ho přecejen základy a tak to nehodlám nijak hrotit. Jen, aby se ubránil.Aby mohl být... se mnou.

Mamoua - 07. července 2011 15:39

soukromá zpráva od Mamoua pro Snažím se být klidným a učenlivým žákem, jeho vřelé učemí mne uklidnuje v mé nešikovnosti. stojí zamnou a já znervozním, nachvilku přestanu. "Nebude ti vadit že bojuji, vím že máš na mne rád mé jemné ruce a takhle o ně přijdu...nejsi zklamaný? Já jen chci být u tebe za jakoukoli cenu..." vzdělím mu své obavy a podívám se mu do obličeje, je vidět že mne to trápí, nechci aby toho litoval, abych byl břemeno.

Kurai Hideaki - 10. července 2011 11:53
	soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Jeho slova mě zarazí. Zavrtím hlavou. "Učiním tě svým pomocníkem, abys mohl být se mnou. Tvůj otec bude možná i rád, že se budeš chovat jako muž," pronesu tvrdě a nesmlouvavě. Pak se ale má tvář usměje a já ho pohladím po vlasech. "Vždy budeš pro mne ten něžný, ať budeš mít ruce jakékoliv," povzbudím ho.

Mamoua - 02. srpna 2011 22:59
	soukromá zpráva od Mamoua pro Jeho slova men povzbudí a rozveselí, jsem neskonale štastný když se na mne takto usměje, výcvik je velmi unavující, ale nechci se hned tak vzdát. Vezmu do ruky znovu zbran pevně a začnu dál cvičit, musím se stát silnějším.

Kurai Hideaki - 07. září 2011 20:36

soukromá zpráva od Kurai Hideaki pro Vypadá to, že mu moje slova udělala radost. Políbím ho ještě do vlasů než začne znovu trénovat. Sleduji ho a opravuji. Uteče nějaký čas a on se stane silnějším. Netuším, co generála zdržuje, abych se hnuli z místa, ale trochu se obávám, že to tu začíná být nebezpečné a tak jsem poslendí dobou podrážděný a nevrlý. Hůř se mě dá uklidnit. A tak si hned po večeři zalezu do lázně a opakuji bushido, jak jsem často míval ve zvyku (viz jeden z prvních příspěvků). Po každé větě ponořím hlavu do vody, takže to vypadá, že ani nemám čas se nadechovat.

Tokutaro - 07. září 2011 20:45

soukromá zpráva od Tokutaro pro Jeho vrchol jsem i přes ten svůj vnímal naprosto jasně. Celé mé tělo pokrýval mírný pot a já se rozechvěle na Renza zadíval. Seděl a díval se na mě. Nejdřív byla má tvář nic neříkající. Potom jsem se mírně pousmál. Donutil jsem se i přes stupňující se a hůře snesitelnou bolest posadit u něj na paty a něžně ho políbit na rty. Hned na to jsem jsem se natáhl k míse s vodou a očistil. Moje zuby se k sobě tiskly a já nic neříkal. Jen proto, aby nezjistil, jak moc mne bolí ty rány. Ale mé tajemství bylo prozrazeno s prvními kapkami krve, které prosakovaly skrz mé obvazy. Tiše zasípu.

Mamoua - 20. září 2011 11:29
	soukromá zpráva od Mamoua pro PO několika týdnech se stanu silnějším. Všímám si že je hideaki dost nervozní. Nedokážu jej ani pořádně uklidnit. Odpočívá v lázni a opakuje si bushido, zatímco já stojím opřený o dveře do domu a sleduji jej z povzdálí. Přemýšlím o tom jak jej odreagovat, jak mu pomoci. Nechci jej dále rušit a tak se přesunu do domu, kde připravím čaj.

Minamoto Renzo - 20. listopadu 2011 19:40

soukromá zpráva od Minamoto Renzo pro Sám se pousměje, sice po chvíli, ale já ten úsměv spatřím. Políbí mě na rty, jen krátce mu oplácím tento letmý dotek. Nechám ho očistit se a sám ho pozoruju. Jeho tělo, které jsem měl a jeho rány, které jsou kryté obvazy. Spatřím krev a tiché zasípání, které nyní zní tak hlasitě, jak by si to nejspíš ani nepřál. Natáhnu se po své yukatě a postavím se. oblíknu si yukatu a shlédnu dolů na klečícího a krvácejícího Tokutara. " Příjdu s Yoonem a ošetříme tě. Zůstaň tu, moc se nehýbej." na to se otočím a odejdu. Jen cestou ke dveřím rukama chytnu vlasy a upravím tak, aby nelítali. Část jich schovám pod yukatu. Zavřu za sebou dveře a vydám se hledat Yoona, což by neměl být takový problém. Drží se vždy poblíž, aby mohl pomoci Tokutarovi v každém okamžiku.

Drag Oncave - 15. ledna 2012 21:38

Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave

Drag Oncave - 30. ledna 2012 21:51

Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště nemuselo opakovat, přečti si Pravidla pro dobrodružství. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se zeptej. Drag Oncave