Andor.cz - online Dračí doupě

824.M41 Segmentum Ultrima, Centaurus Arm. Imperiální průzkumný křižník Mrtvý Jestřáb pomalu proplouvá nekončícími vlnami temného vesmíru. Kapitán lodi Venom Hagga se momentálně nachází ve své malé kanceláři a pročítá zprávy za posledních několik dní. Venom Hagga. Původně pochází z Cadie, kde původně patřil k 39. Cadijskému regimentu. Je to mohutný statný, 194 cm vysoký muž. Na tomhle muži by jste se velice těžko dopátrali něčeho, co je jeho původní tělo. Jeho pravou ruku a stějně tak i levou nohu nahradily ruce i nohy mechanické. Jeho prsty na levé ruce zcela nahradily mechanické. Veškeré životně důležité orgány, kromě mozku, drží při normálu akorát už jen implantáty. Ovšem je jen jediná část těla, kam si nedá vůbec šáhnout a tou je hlava, kde si pěstuje svůj mohutný knír, na který je hrdý. Ovšem to jsme odběhli od tématu.
Momentálně pročítá zprávu za několik posledních dní. Čím níže se se zprávou dostává, tím více vráští obočí. Nakonec vztekle odhodí datapad z rukou a mechanickou rukou udeří do stolu. Po chvíli se nakonec uklidní a svůj pohled stočí k seržantu Kowaltzkemu, který celou tu dobu stojí po jeho levici.,,Jak dlouho potrvá opravit warpové motory seržante?'' Zeptá se ho po chvíli tichého mlčení.
,,Zhruba ještě tři dny pane.'' Odpoví mu seržant, přičemž neuhne pohledem jinam. Mezi seržantem a Haggou je to taková minihra, kdo uhne pohledem dřív. Chvíli se na sebe takhle dívají, když v tu je najednou vyruší červeně blikající kontrolka a následně poté se lodí ozve siréna. ,,To jsme potřebovali.'' Řekne sarkasticky Venom a odplivne si na podlahu, přičemž se s těmito slovy otočí a rozejde se na můstek, kde to má momentálně na povel poručík Felmhin.
Ještě než Venom dorazí na můstek, všichni na můstku vědí, že přichází. Jedině Venomovi boty dělají takový specificky zvuk, jaký dělají a ještě mírně otřásají podlahou pod jeho váhou. Ve chvíli, kdy vstoupí na můstek, už u dveří stojí dvojice gardistů vybaveni dvěmi laspuškami. Oba mu zasalutují, ovšem tomu Venom nevěnuje pozornost a jednoho z nich, co mu zavazí, odstrčí od sebe a okamžitě si pohledem vyhledá Felmhina. ,,Felmhine...krucinál, co se to tu děje za ramcajz?'' Zařve na něj a rychlým krokem si to k němu začne mašírovat. Teprve jakmile dojde za Felhimem, tak ten se otočí. V očích má takový pohled, který naznačuje bezradnost. ,,Pane...něco...něco jsme objevili. Senzory ukazují něco hodně velkého, ovšem než tam loď dorazí, tak to potrvá hodinu.'' Zároveň zlehka polkne knedlík, co se mu vytvořil v ústech.
,,Nějaká Imperiální loď poblíž, kterou bychom mohli zkontaktovat?'' Zmírní svůj hlas a podívá se očkem na senzory a velikost té věci ho překvapí.
,,Nikoliv pane...ovšem senzory i na takovou dálku zachycují, že tam není stopa po lidských ani jiných životech.'' Řekne Felmhin už méně vystrašeně. ,,Ovšem kompletní přesnou zprávu budu mít teprve, až budeme tam.''
,,Zadejte kurz tam...a jestli nás to přivítá střelbou...tak tě zabiju.''S těmito slovy se ještě naposledy zadívá na senzory a teprve pak svižným krokem zamíří z můstku do svých kajut.

O hodinu později

Lodí se opět ozve siréna ohlašující poplach. Tento poplach Venoma probudí ze spánku a ti, co jsou poblíž jeho kajuty, mohou slyšet opravý ostrý slovník, který si za ta léta vytvořil. Venom se pomalu vypotácí ze své kajuty, jakoby byl zrovna pod účinkem alkoholu. Nakonec se musí opřít o zeď a zvednout hlavu ke stropu a chvíli čeká, než je opět všechno v pořádku. ,,Technika zasraná...prej že nebudu mít problémy...leda hovno!'' zakleje a praští do zdi. Teprve pak se od ní odlepí, přičemž opět je všechno jak má být. Opět se vydá na můstek.
Na můstku se opakujě opět ta samé situace, s tím, že tentokrát odstrčí druhého gardistu a místo Felheimova jména ho nazve kreténem.
,,Pane...pravděpodobně jsme narazili na opuštěný Eldarský Craftworld.'' řekne Felheim beze stopy humoru upřeně Venomovi do očí. Venom se jen na něj podívá a pak mu dá takovou facku, že Felheim padne na zem. ,,Nedělej si ze mě srandu chlapče...obzvláště né tak blbou.'' Rozeřve se na něj. Felheim se jenom chytne za tvář. Naštěstí to bylo nemechanickou rukou, takže to až tolik nebolelo, ačkoliv čočka to byla pořádná.
,,Pane...beze srandy...'' Chytne se za tvář, kde ho kapitán uhodil. ,,Narazili jsme na Eldarský Craftworld. Jenže jeho znaky se neshodují s žádným známým. Pravděpodobně nějaký ztracený.'' Zároveň se zlehka natočí, aby další facka tolik nebolela, ovšem žádná nepřilétá. Už jen z toho důvodu, že na obrazovce se objeví veliká ale opravdu veliká loď. Craftworld.
Venom na to jenom zírá, stejně jako ostatní muži na můstku. ,,Říkáš opuštěný Craftworld?'' Zeptá se Felhaima.
,,Opuštěný, beze štítů, bez známek života a hlavně...nepoškozený pane.''
,,Řekněte někdo astropatovi, ať pošle zprávu Inkvizici. Myslím že tenhle objev je bude zajímat.''

A tak se i stane. Tato zpráva, včetně souřadnic Craftworldu, dorazí Inkvizici na Svaté Teřře o tři dny později, ovšem také jediná a poslední a následné zareagování už nikdo neodpovídal. Ovšem Inkvizice tento nález nenechá jen tak být. Proto posílá Vás...aby jste odhalili tajemství tohoto Craftoworldu.

Loď, kterou jeden z gardistů nazval 'Křáp u kterého je neuvěřitelné, že se pohybuje' se opět vynoří z warpu. Je to dokolečka dokola ta samá věc. Loď vletí do warpu, tam nějakou tobu pobyde a pak opět vyletí, kvůli rychle se přehřívajícím se warpovým motorům. Cestování warpem je normálně pohoda, ovšem cestovat tímto křápem je skutečný dobrodružný zážitek. Většinu letu ve warpu se totiž loď šeredně otřásá, až to v některých případech vypadá, že se rozpadne. A čím to je? Vy se totiž nenacházíte na klasické Černé lodi, které slouží zájmum Inkvizice. Tohle je pravděpodobně loď, kterou někdo zachránil ze šrotu, pokusil se ji opravit, a pak ji daroval Inkvizici. Důvody, proč jste na téhle lodi nejsou zřejmé. Jestli je to za trest, za odměnu, či prostě nebyl dostatek Černých lodí. To je teď ale jedno.
Pro některé možná není naprosto cestování warpem v téhle lodi to nejhorší. Pro někoho je hrůza, že zdejší chlast stojí za prd. Pro některé je hrůza, že strava zde je ještě horší než obvykle. Inkvizitor třeba furt remcá, když není po jeho, což není po jeho téměř vždycky. Ale teď vlastně k tomu, kdo je na lodi. Na lodi se nachází nepříliš početná posádka. Již zmíněný Inkvizitor, který se považuje za nejdůležitějšího, je jedním z nich. Dále to následuje přes Vás, Císařovi Anděli Smrti...jak Vy se budete nesnášet, kvůli kapitulám, ke kterým náležíte. Dále hodně důležitá a podstatná část této skupinky jsou navigátoři, u kterých to vypadá, že místo navigování warpem většinu času hrají hru podobnou piškvorkám. A v neposlední řadě váš živí štít. Ano, je to tak. Doprovází vás gardisté, těšící se, že udělaj něco pro Impérium, zároveň netěšíc se na svou smrt.
K misi. Nebylo vám toho příliš sděleno. Jen to, že někam letíte a že Inkvizici to ohromně zajímá. Teprve jakmile se z warpu vynoříte podesáte, tak už vám je docela jasné, proč se tak stalo.
Loď se vynoří z warpu a navigátoři si přestanou předstírat, že dělají podstatnou práci, připraveni pokračovat ve své obdobné hře piškvorek, ovšem to co zahlédnou je donutí se zastavit. ,,Tohle je špatné.'' Řekne po chvíli jeden z nich, když spatří mohutnou loď. Eldarský Craftworld. Upřimně, nikdo na lodi, kromě Inkvizitora nevěděl, o co na téhle misi půjde. Jeden z navigátorů, proto okamžitě zapne alarm, ačkoliv ví, že tím ničeho nedosáhne, jestli Craftworld pokusí zaútočit. Jenže kdyby věděl, o co jde, zbytečně by se tolik nestresoval.
Alarm. Červeně blikající kontrolka a siréna skučící po celé lodi. Ať už jste dělali cokoliv, spali, jedli, měřili síly...vyruší vás právě tato siréna. Včetně Inkvizitora, který vyběhne nedočkavě ze své kajuty. V očích mu jde vidět jeho dychtivost po tom, proč sem vlastně cestovali. ,,Konečně. Konečně jsme tady.'' Přičemž nedívajíc se doprava, či doleva se rozejde na místek. Po cestě odhodí každého gardistu, který mu zbytečně zavazí. Zároveň vás zburcuje, ať jdete s ním.
Dorazíte na můstek a už od vstupní části jde velice jasně spatřit to, proč je stav pohotovosti. Mohutný...přímo obrovský Eldarský Craftworld. Bystrému oku určitě neuteče to, že znaky označující každý Craftworld jsou na tomto naprosto neznámé. Takhle na můstku stojí překvapených několik desítek gardistů, sledujíc tu podívanou, neuvědomujíc si, že kdyby nebyl opuštěný, což nevědí, tak by byli v mižku mrtvý.
Inkvizitora už začne siréna velice...otravovat. Několika kroky přejde k palubní desce a tu otravnou sirénu vypne, přičemž si vyslouží mnoho zvědavých i podezdřelých objevů. Jenom se na všechny přítomné otočí a spustí svoji řeč.
,,Prosím uklidněte se. Nedávno Inkvizice dostala zprávu, že tento Craftworld je opuštěný. Nehrozí zde žádné nebezpečí, tedy žádné ze strany Eldarů.'' Dodá rychle. Být připravený nikdy není na škodu a kdo ví, kdo dokázal vyřadit Eldarský Craftworld a všechny v něm. ,,Pokuste se spojit s lodí Mrtvý Jestřáb, který tento Craftworld objevil. Měli by tu být a měli zajistit Craftworld nejlépe, jak mohli.''
Loď se rozletí ke Craftworldu. Spojení navázat bohužel nejde, čímž je jasné, že zde něco nehraje. Ovšem to je Inkvizitorovi úplně šumák, ostatně jako všechno ostatní, kromě jeho samotného. Vy už mezitím čekáte v hangáru, čekající na transport, společně s tuctem gardistů, s úkolem to tam prozkoumat a najít lidi z Mrtvého Jestřába. Inkvizitor chtěl jít původně taktéž, ovšem jakmile zaslechl, že se nedá spojit s lodí, velice rychle od tohoto nápadu opustil.
Loď zastaví v blízkosti Craftworldu. Na rozkaz Inkvizitora si má držet od lodi držet určitý odstup a za žádnou cenu nemá přistávat. Asi z toho důvodu, že by pak opět nevzlétla. V tu chvíli už ale transportér, včetně vás , opustí loď a zamíří na opuštěný, eldarský craftworld.

Sběř. Je to sběř.

Popravdě jsem tak trochu doufal, že každá z těch zatracených translací z warpu bude už konečně poslední - ale jak se zdálo, zatím jsme se na místo nedotrmáceli. Popravdě to nechápu. Nechápu, proč nám přidělili zrovna takovou nespolehlivou techniku. Předpokládám také, že ve své vlastní systematičnosti to vzali tou nejhorší a nejsložitější možnou cestou. Tohle by se u nás nemohlo stát. Tohle by se nemělo stávat ani v Impériu a já se divím, že tohle Císař vůbec dopustí. Vlastně se divím poměrně často a nejspíše z údivu nepřestanu vycházet. A nemá to nic společného s tím, že na konci cesty nás evidentně čeká cizácký craftworld neznámé značky.

Posádku i techniky v hangáru míjím beze slova. Případné spolubojovníky, které, kromě Astellana, s nímž nebojuji poprvé, poznávám jen podle zbrojí a přiřazuji je tedy automaticky k naší skupině, míjím taktéž. Co bych taky měl říci? Dobrý den, rád vás poznávám a doufám, že naše spolupráce bude bezproblémová, efektivní, rychlá a jasná a ku prospěchu všem? Rád bych, ale naivita je něco, čím jsem nikdy přílišně neoplýval.

Poté, co se zapásám a klidně usadím si je nicméně skrze hledí přilby, kterou už mám na hlavě, prohlédnu. Velmi dopodrobna. Zdá se, že zaměřením se skupinka příliš neliší; což o to, na craftworldu se budou bojovníci nablízku hodit víc, než cokoli jiného. Pokud tam tedy bude něco, proti čemu budeme bojovat - a já jsem přesvědčen, že bude. Tam, kde problémy mohou být, tam ostatně vždycky nakonec také jsou.

Například tady, uvnitř transportéru. Opravdu je tady tohle Carcharodon? Jako jedna z těch Císařem kdovíproč ještě nezatracených zrůd, o které kolují zvěsti, že požírá nejen lidské, ale také rozličné pošpiněné cizácké maso? Strašili mě jimi bratři v kapitule, když jsem byl ještě dítě-čekatel. Teď už mě jimi zrovna nevyděsí, protože po přijetí genštěpu je pro mne strach velkou neznámou. To ale neznamená, že se neděsím spolupráce s něčím tak od pohledu nedůvěryhodným.
Dva templáři, jeden Raptor, o jejichž kapitule jsem toho prozatím příliš neslyšel. Je to poslední Blood Raven? Další kapitula, které nelze věřit ani nos mezi očima? No výborně. Výborně...

Další pohled raději věnuji své zbroji. MK IV., dokonale naleštěná a udržovaná v nejlepším možném stavu. Mí bratři velitelé mi prokázali velkou čest tím, že mi takovýto čestný kousek dali - a já jej udržuji v perfektním stavu. Dost možná až příliš úzkostlivě - alespoň mi to několik tupějších bratří z Death Watch na některých předchozích misích neomaleně naznačilo.

Povzdech.
Císaři, už aby to bylo za námi. A pokud možno dej, aby ten hnusný mutant v boji padl.

zase práce? No tak ja jdu ...

Další translace z warpu, desátá? Stá? Mohl by počítat, ale jednotvárnost otupuje mysl. Takže radši zvičil v posilovně svaly. Teď právě dělal další klik. V plné zbroji a s výstrojí. A pak se ozval alarm. A vypukl zmatek. Tehdy si pomyslel, že už bylo načase, takže když ho přišel nějaký námořník upozornit, poslal ho pryč. Nebyl jsem nepříjemný? Bratr Helsius se rozhlédl po ztemnělém modulu, kde je možné spatřit ostatní bratry, astarty vybrané pro službu v deadwatchi. Anonymní a mlčící ve svých zbrojích. A přece každý jiný... Znovu se ponořil do minulosti, nedávné a přece lepší, než to čekání.
Pak šel rovnou do hangáru, kde čekal, až se objeví i ostatní. A oni se objevili. Některé z nich viděl poprvé. Některé viděl v jídelně, jiné v tělocvičně. Různé kapituly, různé nátury: třeba ten škorpión nosem div neodíral strop...
Chtě nechtě se té myšlence musel zasmát, takže se vnitřkem modulu rozlehl helmou zesílený smích. Pitomý power armor. Měl by být zvyklý, ale asi už odvykl. Ošil se v prastaré zbroji mk.VI corvus se zobákovou helmou, ze které měl už jako mladý scaut legraci. A teď ji musel nosit.
Alespoň mu nechali jeho bolter a plášť. Kousek domova chtělo by se říct. Rozhlédl se po ostatních v modulu. Škorpión se leskne tak, že by ho uviděl i slepý, dva templářové, blood raven, bratr knihovník, jestoipak mu teď nečte myšlenky. Pousměje se. A támhle, vrátili jsme se warpem do hereze? Takhle nějak si představoval werld eatery, v jiné barvě.
Zase se ošil. Už tam brzo budeme...

Jako doma...

Udělám nožem další zářez do zdi ve své kajutě, když naše loď opět opustí warp. Rýh ve zdi už je pěkná řádka, ale nemůžu se ubránit úsměvu. Přináší to vzpomínky na domovskou flotilu, stroje starší, než celý ten bordel s Chaosem, ale stále funkční, spolehlivé a odhodlané bojovat do té doby, než je někdo totálně zničí. Zachránili jsme větší šrot, než je tento, ale taky jsme ho pořádně dali do kupy. To se o těch, co to tu měli na starost, říci nedá. Půlka věcí sotva jede, druhá se rozpadá a ty zbytky mezi nimi prostě nejdou. Sám jsem pomáhal ledacos opravit, ale přiznejme si to... jeden muž neudělá práci desítek.
Chystám se zase spát, když se rozezní alarm a spolu s ním ten strašně příjemný inkvizitor. Už nás vyhání ven, do boje. To je to jediné, za co bych mu neurval hlavu. Díky němu se zřejmě dostanu do těch nejhlubších sraček, co jsem kdy viděl, ale bude to zatraceně stát za to! Death Watch... kdejaký Astartes by mi mohl závidět a nesnášet mě za to. Ještěže nám takové vlastnosti byli do jisté míry odstraněny, že ano?

Vezmu svou Chainaxe a plasma pistoli a zamířím na můstek. Minimálně si chci vyslechnou kvůli čemu všemu je ten rozruch a proč je z toho šéfik tak nadšený. Chlape, já tě žeru! probleskne mi hlavou, když nám objasní, že jsme narazili na opuštěný a neznámý Crafworld. To je prostě paráda! Teda jako to, že je opuštěný a tak, protože jinak bychom si tu asi nepovídali a neplánovali se na něj vysadit. S největší pravděpodobností by z nás byl vesmírný prach nebo tak něco.
Loď, se kterou jsme se měli spojit, neodpovídá. Ať už kvůli čemukoliv, přidává to na atmosféře naprosté hrůzy a strachu z neznámého. Čím dál tím lepší! Ať je to plné Gene-stealerů nebo čehokoli, doufám, že toho bude hodně a že se to bude chtít bít. Jen ne obrovské mrtvé létající město... prosím!
Jsme odkázání do hangáru, takže odlet bude vcelku brzký. Dneska se zřejmě nic nemůže pokazit! zubím se jak pravý žralok. Posádka je z toho nervózní, když kolem nich dlouhým a rychlým krokem procházím.

Rampu do transportéru prakticky vyběhnu, už se nemůžu dočkat akce. Po té době strávené jen čekáním bude krev, maso a pot příjemnou změnou. Trochu mě mrzí, že je naše jednotka složená tak, jak je. Máme velkou sílu na blízku, o nepřátelé se doslova budeme rvát. Což o to, zuřivý boj doplněný zdravou soutěživostí. Jako doma, jako doma...
Ale co do kapitul! Raptor, zřejmě příbuzný, co se linii gene-seedu týče, dva Templáři a hned k nim jeden knihovník, o spor bude postaráno. Blood raven, s tím mám taky ledacos společného. A pak tu máme Škorpiona. V nádherně vyleštěné zbroji, jak kdyby zrovna vyjel z linky na ForgeWorldu.

Raptor se zasměje. To mě donutí k úsměvu, sice netuším důvod jeho veselí a můžu se jen domnívat, že je stejného ražení jako já a už se nemůže dočkat boje. Ne bude to jinak, ale využiji toho.
„Veselý do boje, veselý z boje, co, Raptore?“ zazubím se na něj. Pak ale stočím pohled na fanatika, co se týče čistoty genetického fondu.
„Tu zbroj si leštíš sám, Škorpione, nebo sis ji nechal vyrobit, že ti tak září?“ Moje zbroj, otlučená, prastará MK V. by vedle něj vypadala jako šrot. Ale na rozdíl od něj já sázím na funkčnost. On pohrdá tím, čím jsem, já jeho schopnostmi a samostatností kapituly. Až si projdou tím, čím my, budeme si rovni.

Jestli černí sedí vzadu, tak si mě nepřejte!

Začínám ztrácet přehled, po kolikáté modlitbou děkuji císaři za vynoření se z warpu. Je to zvyk a osobně věřím, že i slušnost s puncem pokory. Taky, ač bych to raději nevyslovil nahlas, to už začíná být pro mě samého docela otravné. Samozřejmě nejde o modlitby, ale o ty věčné skoky warpem! Co si sakra myslí zdejší navigátor? Jestli se ten ohavný skoro kacířský zmutovaný hajzl tolik touží setkat s tím, co je ve warpu, s radostí bych jej tam poslal první třídou na ostří svého rotomeče! Kdyby tedy byla nějaká jiná možnost, jak se dostat k našemu cíli.

Ostatně mutanti nikdy nepřinesli nic dobrého, vyjma topiva pro očistný oheň. Jako by nestačila nečistá přítomnost toho knihovníka od Temných Andělů z něhož mě svrbí prsty v blízkosti pistole i meče pokaždé, co o něj jen zavadím pohledem. Ani nespočítám, kolikrát jsem s bratry skládal předbitevní přísahy o tom, že nenecháme žít žádnou čarodějnici nebo čarodějníka, jehož jen spatříme.

Jen doufám, že důležitost téhle mise vykoupí tu pohanu a pak, kdyby třeba schytal nějakou střelu místo kohokoliv jiného, snad s výjimkou toho Blood Ravena, možná bych i na něj změnil názor. In memoriam samozřejmě. S výjimkou Taranise ostatní vidím poprvé a nevím moc, co si myslet. Tedy až na onoho Blood Ravena, o jehož kapitule jsem slyšel o jakožto líhni psykerů, věřím, že dostojí cti astartů jak se sluší a patří. No a protože jsem skromný choch a skromnost velebí císaře, tak mi i to málo stačí k tomu, abych jej preventivně v duchu odsoudil.

Vlastně se najde ještě jedna výjimka. Carcharodon. Kdykoliv vykouzlí ten usměvavý ksicht, mám sto chutí mu se slovy "toho už bylo dost" podat ruku. Do obličeje. A mlátit ho tak dlouho, dokud mu z něj nezbude jen krvavá kaše. Mám pocit, že jsem viděl i chaosmaríny, co vypadali lidštěji! Nebo jsem se na ně nemusel dívat tak dlouho.

„Tu zbroj si leštíš sám, Škorpione, nebo sis ji nechal vyrobit, že ti tak září?“

Kdyby se takhle zeptal mě, odpověděl bych otázkou "A tobě ten ksicht dal do vínku vadný genoštěp, nebo sis ho zařídil sám při narození?" No, ale to není můj boj, takže si pořádek musí škorpion udělat sám.

"Bratře Taranisi, jaké jsou priority? Nejdříve očistit xenoss, poté mutanty?" Zeptám se znechuceně. Tohle bude opravdu odporný den! Ne, ani nezkouším maskovat to, jak některé zdejší opravdu nemám rád. Císař chraň, vše zlé pryč. Nebo alespoň přímo ke mě a na dosah meče!

Černí nesedí, uvolnili totiž místo bílým, Albericu!

Ono to mluví. Jako by nestačilo, že se to tady producírovalo a dávalo všem na obdiv svoje zmutované, odporné a nelidské zuby. Hnus.
„Tu zbroj si leštíš sám, Škorpione, nebo sis ji nechal vyrobit, že ti tak září?“
Ještě horší je fakt, že ono to mluví na mě. Co si budeme povídat, na žebříčku věcí, které chci dělat je "přátelský pokec s potenciálně zrádným mutantem" až někde za položkou "vyčistit kapitulní záchody vlastním kartáčkem na zuby" a "mít zrovna službu u přebalování malých Škorpionků."

Prostě ne. Ne a ne. Dobírat si mě za zbroj? Co si ten hajzl myslí, že dělá? Mimoděk sevřu pěst okolo rukojeti svého deaktivovaného powerswordu. Nebudu tady rozmatlávat fakt, že on se o tu svou stará asi tak, jak se celá ta jeho zdegenreovaná a vyhlazeníhodná kapitula starala o zachování čistoty genoštěpů.
"Má zbroj je dědictví předků a připomínka toho, že mí předchůdci, narozdíl od některých jiných, vypadali stejně, jako já," ozve se úsečně z helmy.
LIDSKY!

Císařova vůle budiž vykonána

Cestu tímto rozvrzaným křápem, za který by se styděli snad i Zelenokožci, což už je opravdu co říct, trávím ve své kajutě, modlitbami a rozjímáním nad následujícím úkolem, o kterém, jako se vším, co zahrnuje Císařovu Svatou Inkvizici, nic nevíme. Shledávám poměrně znepokojivým fakt, že Inkvizice do jisté míry požaduje přístup i k nejstřeženějším tajemstvím kapitul Císařových Andělů Smrti, ale sama sebe zahaluje tajemstvím, které u jiných nestrpí.
Službu v Deathwatch nevnímám jako službu Inkvizici, ale jako jinou formu služby Císaři a jeho Impériu.

Z rozjímání mne vytrhla až siréna, která zněla lodí. Vydal jsem se za vším tím povykem, který působil náš inkvizitor.
"Ať je to důležité!" pomyslím si a ruku položím na jílec svého meče.
K mému údivu se povyk ukázal být oprávněný, Eldarské plavidlo, podle všeho opuštěné. Už jen pohled na cokoliv spjatého s Eldary ve mně vyvolávalo nenávist vůči těmto cizákům.
Aniž bych vyčkal Inkvizitorova projevu, odebral jsem se do hangáru.
"Při Dornovi, ať to není naprostá ztráta času!" pomyslím si a zkontroluji pevnost Řetězů oddanosti pojících Bolter a energomeč k mé zbroji, která musela projít patřičnou úpravou dle požadavků Deathwatch.
Dobarvení, nahrazení hrudního plátu se symbolem Imperiální orlice za ten se znakem Deathwatch, levá ruka nyní zářila stříbrnou zbrojí a ornamenty Deathwatch. V podstatě jediné co zůstalo z mé zbroje byl pravý nárameník se symbolem kapituly a křižácké pečeti.

V transportéru jsem zaujal místo vedle bratra templáře, opřel se o meč a sklonil hlavu k tiché modlitbě k Císaři. Ostatním jsem se, po slovech svého kastelána, snažil nedávat důvod konfrontaci. Neměl jsem v plánu udělat nic, čím bych poskvrnil čest své kapituly a svého primarchy. S takovou potupou bych se nikdy nesmířil.
Z modlitby mne vytrhnou slova bratra Alberica.
"Očištění všech, jež se postaví vůli Císaře. Ať už mutant nebo xenos." odpovím Albericovi na otázku věnuji krátký pohled ostatním přítomným bratrům.
"Nechť mi Císař a Dorn dají sílu!" pomyslím si a povzdychnu si.

Začínám být oblíbený!

„Bratře Taranisi, jaké jsou priority? Nejdříve očistit xenoss, poté mutanty?“ zazní znechucený hlas Templáře.
Ale co to? To tu bude nepřátelství hned z více stran? Rychle jsem si v hlavě udělal nějaké ty počty a došlo mi, že je tu polovina osazenstva, co se týče fanatického vymýtání nečistých, mutantů, psykerů a dalších věcí. Aneb, jsou tu tři Astrati, kteří mě velice rádi uvidí mrtvého a rozhodně se mi nebudou vrhat na pomoc. Tohle bude super parta! zaraduji se v duchu. Budeme do sebe rýpat před bojem, tak tak se vzájemně nepozabíjíme, po misi skončíme v tělocvičně a dáme si do huby! Nudit se nebudu, dál se zubím, jen ať se kochají.

Stejně tak mi neujde to, jak se Škorpion snaží ovládnout. Roztomilé.
„Má zbroj je dědictví předků a připomínka toho, že mí předchůdci, narozdíl od některých jiných, vypadali stejně, jako já.“
Další velice milý tón. Není nad to, když si můžete dobírat někoho, koho štve vaše pouhá existence. Kdybych měl ještě lépe vyvinutý nos, třeba jako Space Wolf, tak bych i cítil to, jak je mu ze mě špatně. Takhle mi tu radost dopřávají jenom uši.
„Jo, předci... Jsme synové našich primarchů a ti jsou synové samotného Císaře... Jedna velká rodina plná rozmanitostí.“ Ne, zuby neschovám, pokud čekáš tohle.

Ale potěší mě to, že druhý Templář není tak nerudný, jako jeho bratr. Všichni nejsou stejní, jak vidím. Služba Císaři nás pojí v jedno, v jeho nástroj. Ať už je to meč, bolter, nebo desítky rozlišných kapitul.

nepotřebujeme eldary, vystačíme si sami....

Helsius si právě sundal helmu, aby se mohl poškrábat ve vlasech.
„Veselý do boje, veselý z boje, co, Raptore?“ ozve se charkarodon.
Je to práce a poslání, bratře, a mám svou práci rád. usměje se. Chvíli si prohlížím jeho vzhled.
A jsem Helsius, pro přátele Dorge, pro nepřátele smrt. Zase se zasměje.
Pak si sundá rukavici a začne si šťourat na předloktí. Po chvíli má co dělat, aby nevyprskl smíchy, po poznámce o leštěné zbroji. Ale charcarodon má vlastně pravdu, zbroj může být čistá a nemusí se lesknout jako psí kulky. Jiná kapitula jiný mrav, a nebo žádný, podívá se na charkarodona.
No jo a templáři se snaží domluvit, jestli první půjde pod kudlu charkarodon nebo eldaři. Nevěřícně zakroutí hlavou.

Bratři, což všichni nesloužíme stejnému Císaři? Což každý nejsme obrazem jeho moci a slávy? Vždyť on dal každému z našich otců-primarchů část svého já a každému jinou. Což nejsme jeho zbraně, které jsou odlišné jako naše zbraně? promluví nahlas a pohlédne na ostatní.
jako skauti, a to jsou to veteráni...

Temně černý dopředu, světle černý z okna. Ach jo.

Další translace z Warpu do reality a já si oddychnu. Pro psykery není pobyt v Warpu příliš zdraví prospěšný a já pociťuji jakkékoliv jemné zachvění Gellarova pole.

Otevřu oči a vzduch okolo mne se trošku zatetelí a jemná námrazka na zbroji zmizí. Čas na poslední brífing, než nás hodí zase do nějakého Císařem zapomenutého pekla s vágními rozkazy, jako vždy.

A zklamán nejsem.

,,Prosím uklidněte se. Nedávno Inkvizice dostala zprávu, že tento Craftworld je opuštěný. Nehrozí zde žádné nebezpečí, tedy žádné ze strany Eldarů.„“
"Jasně. Nehrozí nebezpečí z strany Eldarů, o kterých nevíme, kde vlastně jsou. Jako vždy."

,,Pokuste se spojit s lodí Mrtvý Jestřáb, který tento Craftworld objevil. Měli by tu být a měli zajistit Craftworld nejlépe, jak mohli.„“

„Ale zmizel a neodpovídá. Hlavně v klidu a žádné nebezpečí nehrozí. Pff..My jsme Astartes a my neznáme strachu. No nic. Čas se nalodit...“

V transportéru mlčky sedím, bez helmy a svýma modrýma očima sleduji své bratry. Ne Bratry, ale jen bratry. Boj s xenos sice stmeluje, ale ne tak moc jako sdílení stejné krve a stejného osudu, stejné historie a stejné budoucnosti.
Mé zbraně jsou...ne tak zajímavé, jako zbraně ostatních. Boltpistole a plasmapistole, Knihovnický meč, který jsem dostal na rozloučenou na skále mile chladí po boku a spokojeně si velebí...Má síla leží jinde,že.

V kabině to začíná nevinným pošťuchováním mezi bratrem Liochelem a Sarutiem.

„Ach jo. Carcharodoni. A jisté kapituly, pocházející z Krvavých Andělů by měli exkomunikovat. Stejně prohnilá jako jejich Primarchové. Cvok a Mutant. Ale což. Nedá se nic dělat...“ pomyslím si trošku nabručeně, ale nezasahuju do toho. Nejsem ničí fotr.

Ale odkašlu si, když se Templáři začnou bavit. Evidentně neposlouchali. V kabině se trošku ochladí..

„Cíl mise je průzkum a lokalizace průzkumného letadla. Zatím nic víc, bratři templáři...“ řeknu klidně, ačkoliv v onom „bratři templáři“ je trošku sarkasmu.

Poté jen zavřu oči a po "chladiči“ na psykerské kápi se rozprostře jinovatka a já se zhluboka nadýchnu.

Čas dát se do práce...

Wááárp. Wáááárp.

S nádechem otevřu svou mysl a pomalu, ale jistě začnu pátrat po okolí, hledat psychické stopy dalších jiných bytostí, života na Craftworldu. Na Mrtvém Orlu. Kdekoliv v okolí.

V případě jakkéhokoliv nebezpečí se stáhnu zpět, jedná se jen o jemný psykerský průzkum okolí...

Rád si osahám a zvyknu si na místní pozadí či texturu toho, kde budu muset jednou nohou existovat...

Deathmatch!

"Očištění všech, jež se postaví vůli Císaře. Ať už mutant nebo xenos."

Musím obdivovat Taranisův klid. Mě tyhle urážky lidství velmi znepokojují a on, to bere docela v klidu. Možná, kdyby nebyl zkušenější a zasloužilejší bratr, možná bych jej podezříval z toho, že nenese ideály lidství a jeho čistoty tak, jak se sluší na naši kapitulu. Jenže takhle mohu akorát kývnout na srozuměnou. Přitom nelituji svých slov a nevzal bych je zpátky, kdybych měl možnost. Raději umřu s čistým svědomím za císaře, než abych vděčil za život něčemu takovému.

"...zatím nic víc, bratři templáři."

Je to ohavné, že nám tak může říkat. Ani nevím, co je horší, jestli bratrství se Zubatkou, nebo s tímhle magnetem na problémy. A problémy budou, určitě. Kde jsou mutanti, tam přijdou i všechny tyhle další věci.

"Díky za připomenutí, psykere." Ne, nezní to ani trochu vlídně. Kdyby mělo, asi bych mu řekl bratře s nádechem ironie, zavrčel bych to či tak, ale prostě ne. Dokonce navzdory tomu, co za řeč pronesl Helsius. Proto se k němu otočím a na jeho otázku odpovím jednou svou vlastní.

"A není náhodou mutace metla lidstva?" Některé věci jsou silnější než já a obvykle mezi ně patří mé názory. "S hrdostí obětuji vše, pro dobro císaře. Jen mám pochyby, zda můžu od každého čekat totéž." Jen císař ví, jaké pakty a úmluvy máš, čarodějníku! Nic méně musím uznat, že mě trochu uklidní. Jsme tady zabíjet cizáky a kdo ví, třeba si na to ani nevzpomenu, až budeme hnát eldary těmito chodbami. Nebo to, co je hnalo před námi.

Slovní sparring s zdí? Proč ne.

Klidně vydechnu a můj dech udělá trošku páry od pusy, jako v prostředí, kde je skutečně zima..
Aniž bych otevřel oči, jen klidně odpovím Albericovi...

"Cítím a jsem si vědom tvého opovržení, templáři. Sálá z tebe a oslabuje tě.."

Pomalý nádech, pomalý výdech.

"..ale vzal jsi někdy v potaz, že Císař sám je psyker? A jeden z nejsilnějších a nejlepších?"

Jsou to jen slova, ale pro mě je rétorika cosi jiného. I když nejsem vyloženě ukecaný či chorobně mluvný jako někteří, představuje pro mne rétorika stále jistou moc. Moc slov a nebudeme si nic nalhávat.
Mnoho bitev bylo vyhráno jedním dvěma slovy.

"..i když ta slova často byla "Exterminatus Povolen." "

Nevraživost narůstá

Můj pohled se zabodne do knihovníka jako meč do těla cizáka.
"Při vší úctě bratře knihovníku, naše nedůvěra vůči psykerům má své opodstatnění." řeknu zdvořile, zatímco jednou rukou slabě udeřím Alberica do hrudního plátu, naznačujíc mu, že se nemá nechat vyprovokovat.
Druhá polovina knihovníkových slov mi na tváři vytvoří mírně nucený úsměv, i když skrytý pod helmou.
"Císař je ale nedotknutelný silami Warpu. Což se o ostatních psykerech nedá říct, že bratře knihovníku?" předložím svůj argument na knihovníkova slova.
"Není-li též pravda, bratře knihovníku, že psyker je daleko více náchylný vůči poskvrně Warpu než ostatní?" položím další otázku a stáhnu ruku z Albericova hrudního plátu a položím jí na jílec meče.

Dlouhá cesta

"-slyším tvůj hlas, jenž vede mou duši v nekonečných temnotách mé cesty. Mocný Císaři, dnes, jako vždy, děkuju tvé nekonečné láskyplnosti za svůj život. Císaři, všemocný pane, dej mi sílu k tomu, bojovat za tebe do svého posledního dechu. Ať už bude nepřítelem kacíř, mutant, zrádce či démon, vše se předemnou rozpadne, když budu v boji volat tvé jméno. Jsem jeho ostřím, jsem jeho prodlouženou vůlí, jsem zbraní. Čistou a neposkvrněnou. Císaři, otče lidstva, stůj při mě v těchto temných dnech."

Dokončím litanii vděku, kterou skládám každý den, ať už na bojišti nebo mimo něj. Věnuji se modlitbám tak urputně, až si vůbec nepovšimnu toho, že jste opustili temnou říši Warpu bez těžkých ztrát nebo poškozeních.

"Císař nad námi držel svou ochrannou ruku. Díky jemu."

Mé servomotory zavrní, když se v pokleku začnu stavět. Znovu, jako vždy, si opráším svůj levý chránič předloktí od krve a prachu, který tam není. Stále se mi občas zdá o nepřátelích, kteří mne přivedli téměř ke zlatému trůnu. Eldarská špína. Nejhorší ze všech nepřátel impéria. Tajemní, mystičtí, mocní, vymírající nomádové...nic víc než tlející mrtvola.

Jsou pouze odpadem v očích věrných.

Takové myšlenky mi probíhají skrze můj vylepšený mozek, když ozbrojen a s přilbicí na hlavě probíhám skrze chodby našeho plavidla na můstek. S inkvizitorem a některými ze svých bratrů se setkám v půli cesty. Jako vždy, se zařadím do pozadí ostatních bratrů a jejich hašteření si nevšímám. Přesto mou mysl naplňuje zájem. Jaká strašlivá nebezpečí nás sem mohl Císař poslat odstranit ? Opuštěný vrak plný démonů ? Artefakt nevyčíslitelné hodnoty, pro věrné císaře ?

Když dorazíme na můstek, jsem mírně překvapen. Eldarský Craftworld ?! Opuštěný ? Nejsou tyto cizácké stroje bez duše něco jako domovy pro eldarské obyvatelstvo ? Oči se mi přimouří, když mě těsně po otázkách naplní vlna spravedlivého hněvu. Před sebou již nevidím vrak, ale trosky. Každý z bratrů, který by mě lépe znal ví o mé historii s eldarskými cizáky. A o mé touze a vášni zničit kteréhokoliv z jejich odporné rasy.

Na slova svých bratrů reaguji mlčením do doby, než budu přímo jmenován. Nejsem mezi nimi tak dlouho, abych mohl cokoliv namítat, či na něco poukazovat. Již nejsem ctěný seržant vně řad Blood Ravens, jsem věrný bojovník Deathwatch.

Ještěže máme Icemana, zchladí nám naše hlavy

„A jsem Helsius, pro přátele Dorge, pro nepřátele smrt.“ Přidám se k jeho smíchu. Takováhle nátura se mi líbí! To už je dva proti dvěma, co mě nesnáší a co mě přinejmenším tolerují. Od Raptora... teda Helia jsem to čekal, ale bratr Tanaris mě opravdu překvapil. Čekal jsem problémy, už vůbec to, že si mě Inkvizitor vybral, bylo nečekané.

Knihovník se ujme slova odkašláním. A zatraceným snížením teploty! Na kůži mi vyrazí hrbolky, které se objeví jen v ledové vodě a při nečekané změně prostředí. Obranný mechanismus vylepšeného těla, chrání jak před okolními vlivy, tak před fyzickým poškozením. Mohl bych teď jít brousit dřevo nebo dělat podobnou práci.
Přesně jak jsem si myslel, Knihovník nemá templáře v lásce. Jde to vycítit z jeho hlasu, ale dál se touto situací ani vztahy moc nezabývá. Se zavřenýma očima se položí do své ochranné kápě a nechá ji namrznout. Upřímně, těším se na jeho schopnosti v boji. Neviděl jsem psykera bojovat snad tři desetiletí a už si to ani nevybavuji. Pouze vím, že to byla neskutečná podívaná.

„Jen mám pochyby, zda můžu od každého čekat totéž.“
Rukou praštím do zámku pásu, které mě do teď drželi v sedadle.
„Chceš tím naznačit, že nesloužím Císaři stejně dobře jako ty, Templáři?!“ Kdybychom nebyli na stejné straně bojiště, vrhl bych se po něm a zabil bych ho. Takhle se bohužel musím ovládnout, i když mi každá buňka v těle velí, abych mu urval hlavu a udělal si z ní ovar.
„Všichni jsme Císařovi věrní, jeho Andělé Smrti, pouhý nástroj, tak se smiř s tím, že jedním z nich sem já. Nebo v momentě, kdy budeš potřebovat pomoc ostatních, stejně jako celá tvoje kapitula, nikdo nepřijde.“
Jediný, kdo může vědět, jak to myslím, je Helios. Jeho kapitula na tom byla stejně, jako naše. Tolikrát na ostří nože, na okraji propasti, aby byla celá vyhlazena a ztracena, ale pokaždé se otřepali. Sami. Nikdo jim nepomáhal. Oni ale naštěstí mají domovský svět, na rozdíl od nás.

Krátký štěk za mě... ok, po editu není vůbec krátký.

„Jo, předci... Jsme synové našich primarchů a ti jsou synové samotného Císaře... Jedna velká rodina plná rozmanitostí.“
Nadechnu se, abych odpověděl, že s NÍM tedy rozhodně rodina nejsem - a ani s nikým jiným, vyjma mých původních kapitulních bratří. Vím, že bych to takto vnímat neměl a v duchu se za to kárám, ale kořeny mé výchovy, která, narozdíl od jiných kapitul, u nás začíná v kojeneckém věku, jsou až příliš hluboko. Je to v zásadě účel - důvod, proč si od divošských kmenů bereme novorozeňata, namísto chlapců, kteří sotva dosáhli dospělosti. Jenže neschopnost odprostit se od "rodiny" je momentálně velkou překážkou a znemožňuje mi pokusy o spolupráci s těmito... těmito... no, možná to není mou výchovou, ale prostě tím faktem, že mi mnoho z mých bývalých spolubojovníků přišlo absolutně nehodných svého statusu.

Než však stihnu té věci odpovědět, rozproudí se hovor kousek dál. Mezi templářem a knihovníkem. A pak i druhým templářem. Takže ignoruji fakt, že jsem se hodlal pustit do nízké přenice, kterou se mutant snažil evidentně vyprovokovat (a ještě s tím svým hnusným úsměvem) a poslouchám, jak to dopadne.

Zdá se, že jeden templář uklidňuje toho druhého, který je v hovoru agresivnější. A pak se sám pouští do... polemiky?
Nejsem si jist, zda to chlapcům došlo, ale ten knihovník, byť naše vztahy nejsou nijak žhavé, nám velí.
A co se týče poskvrny warpu, Templáři - pro mě jste všichni potenciální zrádci. A Bůh-Císař je mi svědkem, že si na vás dám pozor.

A pak se do všeho vkládá zrůda. To asi, aby toho nebylo málo.
„Všichni jsme Císařovi věrní, jeho Andělé Smrti, pouhý nástroj, tak se smiř s tím, že jedním z nich sem já. Nebo v momentě, kdy budeš potřebovat pomoc ostatních, stejně jako celá tvoje kapitula, nikdo nepřijde.“
Skoro nemám to srdce mu oznámit tu pravdu, že od někoho, jako jsou ONI naše kapitula rozhodně pomoci nepotřebuje. Možná potřebujeme maximálně pomoci "od nich" ve smyslu, jako že by někdo měl galaxii těhle monster zbavit. Jenže inkvizitoři měli nejspíše důvod, proč tu věc přijali a ještě jí provokativně nechali ukazovat tvář i původní insignie kapituly, místo toho, aby celou zbroj přebarvili na černo a donutili jej doživotně nosit helmu.
Inkvizitoři jsou tím pádem také dost možná podezřelí...

Ne, už to nemůžu poslouchat. Načase změnit téma.
"Nahlašte mi jména, ať vím, jak na vás ve voxu volat, až budeme na místě."
Protože ano - budeme spolu bojovat. Proti xenosu.
Hurá...

Doufám, že na konci budeme všichni BFF!

Opovržení mě oslabuje? Co to je za blbost? Opovržení a nenávist jsou dary císaře, díky nímž nad námi nemá chaos, ani cokoliv jiného žádnou moc. Oslabují nás úplně jiné věci, které si zjevně ostatní neuvědomují. Nakonec se můžeme jen modlit, že na to taky přijdou. Každý zkrátka neměl Sigismundovu moudrost a odhodlání.

„Chceš tím naznačit, že nesloužím Císaři stejně dobře jako ty, Templáři?!“
"Hádej."

Vyštěknu automaticky. Já si myslím, že to naznačovat nemusím, že to sakra je poznat dost, ne? Tohle bude velmi, velmi dlouhý a nepříjemný den. Docela mi to kazí náladu z faktu, že Taranis tak hezky argumentoval knihovníkovi. Ještě něco chystám říct Zubatce, když mou snahu přetne praktický dotaz Liochela.

"Alberic, bratře."

Odpovím s klidem, jenž je oproti hovoru s mutanty o dost klidnější. Když už mám dost toho klidu, tak si začnu kontrolovat plasmovou pistoli a chainsword, na které se budu spoléhat tisíckrát raději, než na cokoliv jiného.

From Ancient Terra, the Emperor commands his proud sons

Následujícího rozhovoru se již neúčastním, případně že by mě někdo adresoval přímo, což pochybuji. Opět jsem se rozhodl věnovat Císaři a primarchovi modlitbu, aby při mně stáli v nadcházejících hodinách, možná i dnech. Craftworld je přeci jen veliký na to, abychom jej prozkoumali během jednoho planetárního odpoledne. Tak naivní tu snad nikdo není...tedy možná až na knihovníka, jež, jak se zdá, věří, že nás čeká pouze průzkum. Vůbec bych nebyl překvapen, kdyby to nebyla Eldarská past a sotva co dosedneme na palubu jejich plavidla vrhnou se na nás se vším, co mají k dispozici.

"Bratr meče Taranis." odpovím zářivé zbroji Škorpionů aniž bych zvedl hlavu. I když naše kapitulní hodnosti zde neplatí, není zakázáno se jimi prokazovat. Je čest být jedním z Bratrů meče a žádný Imperiální, natož Inkviziční, verdikt mně nepřiměje ohlašovat se pouze jménem. Svou službou Deathwatch nemám v plánu zatratit svou kapitulu, její tradice, zvyky a hlavně naši bojovou doktrínu. A klidně ať se přítomní bratři dovolávají k Ordo Hereticus, hanobení našich tradic nebudu tolerovat a diktát stylu boje jsem ochoten tam zařadit.
"Císař mně ochraňuj." řeknu si v duchu a pevně sevřu jílec meče.

Hle ho, humora.

Nádech. Výdech. Jdeme se bavit o nepříjemných věcech.

„Císař je v tomto ohledu jedinečný. Krom něj nikdy není v bezpečí. Ani ty, ani já. Z deseti Zrádců byl psyker jen jeden a někteří mezi nimi psykery pohrdali a nenáviděli je..A někteří z nich byli prý velmi “jednoduší, což ovšem nebránilo v zradě Císaře, že“.

Nádech. Výdech.

„Dá se říci, že tím, že jsem si nebezpečí vědom, tak jsem schopen proti němu lépe bojovat a mnohem dříve poznat okamžik, kdy se odevzdám sám do Císařovi milosti, než vy dva...Chaos má mnoho nástrah a otevřená mysl je tou největší zhoubou, společně s jednoduchou, nepřemýšlející myslí....“ usměji se trošku smutně a poté už opustím toto téma.

„Císař ochraňuj. Ale dnes na nás čekají proradní a zrádní Eldaři. Nějak se mi nechce věřit tomu, že by byl Craftworld opuštěň “jen tak„. Stále v střehu, bratři.“

Nádech. Výdech.

Vox.

„Můžeš mi říkat klidně Susan, pokud ti to udělá radost, bratře....“ poznamenám značně suše. Dataslate s informacemi, v kterém byla mimo jiné i jména zbytku týmu, jsme všichni četli.

Alespoň doufám.

Nádech. Výdech.

Operátor Warpmobilu, přejete si?

Tvá mysl se pomaličku otevře svému okolí. Zprvu nic moc necítíš, co by vydávalo nějaké psychické ozvěny, ovšem čím déle je tvá mysl otevřená, tím více začneš něco pociťovat. Zprvu začneš 'cítit' warpové motory lodí, kterou jste sem přicestovali. Ovšem to je asi tak důležité, jako vědět že jablko je ovoce.
Jakmile se ale tvá mysl zaměří na Craftworld, tak začneš konečně něco pořádného pociťovat. Zprvu jsou to jenom lehké 'doteky', brzy ale velice jasně zjístíš, že se zde jedná o synaptickou mysl. Pravděpodobně gen-stealeři, kteří většinou na opuštěných lodí bývají.
Jenže pak tvá mysl na něco narazí....skutečně silná energie pulzující zhruba zespoda lodi, kam odsud není vidět. Je těžké říct, co to je, ovšem tato energie není eldarská. A kupodivu to ani není energie žádné jiné rasy, které znáš. Otázkou je, kdo mohl něco takového sestrojit?
Pak už je jenom...ticho...nic víc nejde slyšet, nic víc nejde cítit.

To víš že jo, a budeme si dávat sliby s malíčkem a tak!

„Hádej.“
Začnu se smát. Spíše vysmívat. „Nemáš ani koule na to, aby jsi to řekl na rovinu, bratře.“ Ne, neříkám to s opovržením, s odporem, nebo jakoukoliv jinou emocí, kterou by si ten Templář mohl vyložit špatně. Říkám to s důrazem na to, aby si uvědomil, že ať už chce nebo ne, ať jeho kapitula má jakákoliv pravidla a pohledy na jiné, tak jsme z jedné krve, pouze vzdálené.
Překvapeně se otočím na Škorpiona, který po nás chce jména. Čekal bych, že spíše zrovna s ním se pobiji o to, kdo koná službu Impériu lépe, ale jak to tak vypadá, možná má více rozumu
než tenhle – znova hledím na Templáře, jak zjišťuji, Alberica.

Vrátím se zpátky na své místo a znova upevním pásy.
„Sarutius,“ řeknu prostě a protentokrát nepočastuji Škorpiona úsměvem. Ať mě třeba nesnáší, možná překoná odpor k tomu, že jsem mutant a bude schopný se mnou spolupracovat. Ale to ukážou nadcházející dny, které strávíme v nepřátelském prostředí.

Druhý Templář je Tanaris. Budu si ty jména muset někam zapsat, nikdy jsem na ně nebyl dobrý. Helsius, Alberic, Taranis... říkám si v duchu. Knihovník je značně nepříjemný, co se týče informací. I přitom jeho objasňování naši mise se netvářil nadšeně. Snažím si vzpomenout na jméno. Sakra, až ho nebudu potřebovat, tak si vzpomenu...

Budeme spolupracovat jako tým. Banda individuí, které se mezi sebou navzájem nesnášejí nebo sebou opovrhují. Buď to bude fungovat dokonale, protože se budeme chtít překonávat navzájem, nebo to skončí hodně rychle. Co si ten Inkvizitor myslel, když nás dával dohromady?!

Předběžný průzkum. Check.

Otevřu oči a jinovatka trošku roztaje. Klídek a pohodička.Výdech.

„Špatné zprávy. Craftworld je všechno, jen ne opuštěný...“ povzdychnu si trošku smutně. Ale moc mě to nepřekvapuje.

„Synaptická mysl, s největší pravděpodobností menší skupinka tyranidských genolupíčů...Zdá se, že tenhle craftworld už nějakou dobu driftuje vesmírem....A pak je tam, ještě něco.“ řeknu a pokrčím rameny. Nasadím si černou helmu a spoje pěkně cvaknou.
Údaje na displeji mě moc nezajímají, vím, že vše funguje tak, jak má a že duch stroje mé zbroje si spokojeně hoví.

„Astellan kapitánovi transportéru, zbytku teamu a Inkvizitorovi. Na spodku lodi identifikována neznámý présens. Požaduji změnu kurzu a průzkumný přelet nad bodem A....“ ozvu se do voxu a na malé mapce označím ono místo.

„Astellan konec.“

Knihovníkovo ego baví Templáře

"Bratr knihovník si neuvědomuje že ti největší a nejhorší zrádci jsou právě psykeři." řeknu polohlasně Albericovi a musím se usmát nad sebejistotou knihovníka.
"Při vší úctě bratře knihovníku, Templáři dříve padnou v boji, než se o ně vůbec může pokusit Chaos. Naše víra a věrnost Císaři je neotřesitelná, ať už se mnou souhlasíš, či ne." odpovím na knihovníkovo chvástání a popravdě cítím šimrání v prstech, abych knihovníka na místě nesetnul za to, že se vůbec opovažuje si myslet, že je schopen vzdorovat lépe než Dornovi synové.
"Nehledě na to, spousta knihovníků si myslela, jak jsou odolní, mocní a schopni vzdorovat Chaosu, jen aby nakonec upsali svou duši Zkázonosným silám warpu." řeknu opět polohlasně bratru templáři.
I když mi kastelán kladl na vědomí, abych se snažil být tolerantní vůči ostatním, už teď vím, že s bratrem knihovníkem můžeme stát bok po boku v boji, ovšem to je tak vše.

Následné hlášení knihovníka o přítomnosti cizáků, v tomto případě Tyranidů mi aspoň dá důvod upnout svou mysl k něčemu jinému, než aroganci psykera, jež nám má koneckonců velet.
"Dorn nám pomáhej." pomyslím si a překontroluji si munici v Bolteru.
"Odporní cizáci dnes pocítí spravedlivý Císařův hněv. Jeho vůle budiž vykonána." řeknu po žádosti na změnu kurzu. Nakonec to přeci jen vypadá, že tento "výlet" bude i něco zajímavého a ne jen naprostá ztráta drahocenného času.

bude to.. .pohromazajímavé

Bratři se stále chtějí hádat a pošťuchovat se, krátkozrací templáři se snaží mermomocí zabít velitele a librariana v jedné osobě. Helsius se snaží poslouchat pošťuchování, sarkazmy a urážky, ale nakonec se v těch všech malých konfliktech. A zbytečných. Nakonec si znovu nasadí helmu a hlaba u spadne na nárameník a začne podřimovat...
Z chvilkového limbu ho probere až hlášení Mistra librariana o genolupičích.
No společný nepřítel nás ztmelí, alespoň by měl, protože jinak nás zabije. Helsius se průzory helmy podívá na ostatní bratry mariňáky, s lehkou výtkou si vybaví jejich jména, která kdysi před odletem prohlásil inquizitor, který si teď sedí pěkně v bezpečí lodě, ale je to jenom člověk, takže je jeho slabost pochopitelná, těžko však omluvitelná.
Genolupiči... jsou mazaní, a rychlí... Podívá se na oba templáře, bratry Taranise a Alberica, jestlipak jsou ze stejné roty? A jestlipak jsou dost rychlí. A potom Sarutius, zvládne to? Pak ten škorpion, Liochenes a ten mlčenlivý chlapík Ronka, budou se držet vzadu a krýt palbou, nebo se taky vrhnou dopředu? A umřou... Jediný, o koho se není nutné bát je bratr librarian Astellan, ten bude o nebezpečí vědět dřív, než kdokoliv z nás... dokonce i průzkumník... Takže budu "jen" krýt ostatní, průzkum je za těchto okolností zbytežný, pokud nebude bratr Knihovník chtít šetřit síly...
Zase upadne do lehké dřímoty, ne, proto, že by to jeho upravený organismus potřeboval, ale proto, že zvyk je železná košile a potom jak jinak ztrávit chvíli před akcí. Bolter... Poslepu aniž by se díval rozloží bolter překontroluje a zase jej složí. Jistě všechno jak má být, jak také jinak. Opět otevře oči a zvedne hlavu: na stěně modulu je šmouha sazí, možná od jump packu. natáhne se a nabere si trochu sazí na prst rukavice a pak začne systematicky nanášet na všechny ty pitomé lesklé ozdoby inkvizičního předního plátu a projistotu i nárameníku.
Jistota, je jistota...

Možné nebezpečí

Když poslouchám konverzaci svých bratří, je má mysl v rozporu s tím co slyším. Jak se zdá, berou někteří z bratrů službu v Deathwatch jako osobní arénu. To je chování hodné hvězdných vlků, né křižáků, škorpiónů...nebo odpadlíků. Nejsem si jist, co přesně zosobňuje bratr Sarutius, ovšem jeho kapitula nemá v řadách Blood Ravens dobrou pověst. Jak se zdá, celá hádka se stupňuje, čím dál více pryč od našich povinností směrem k osobní cti.

Když promluví knihovník o eldarech a nevíře o možném opuštění, zapojí se konečně do hovoru i moje maličkost.

"Co se týká, těch proradných zmijí, souhlasím s Vámi, bratře knihovníku. Je to až podezřelé, jak obyčejně ta loď vyhlíží. Nevěřím tomu, že by takoví uskočliví psi jako eldaři zanechali tak mocné plavidlo jen tak bez ochrany. Ale opravdu uvažujete o tom, že by se v nitru té lodě mohl nacházet tyranid ? Jak by se na takovou loď dostali ?"

"Mimo to bratře knihovníku, má kapitula má v boji s těmito proměnlivými cizáky své zkušenosti. Knihovníci mé kapituly se proti těmto nepřátelům osvědčili jako nedocenitelní. Věřím, že stejně tak budete nedocenitelný i vy, pro naši jednotku."

Shrnu to vše do jednoho chumlu. Bratři vědí, že můj hlas opouští má ústa jen vzácně, ale tohle je něco co je potřeba vzít v potaz.

Když příjde první rozkaz od bratra Liochelese, spustím svůj vox a odpovím.

"Bratr Ronka, bratře."

Eldaři jsou fuč...ostatně jako vždycky

Transportér opustí 'pohodlí' hangáru a vydá se na cestu ke Craftworldu. Pilot, co ho řídí, vás celou dobu poslouchá, a kdyby jste mu viděli do tváře, tak by jste jasně viděli, jak se chce zastřelit. Koneckonců, proč by se měl zabývat hašteřením nějakých mariňáků, zatímco on by se v klidu mohl věnovat řizení. Ovšem klid je to poslední, co mu dáte.
Na palubě se vás nachází celkem sedm společně ještě s pilotem. Vzájemná nevraživost mezi vámi vypukne téměř okamžitě, kvůli kapitulám, ke kterým náležité. Zmutovaný žralok se pustí do křížku zároveň hned se dvěma kapitulama. Jedna z nich je....Ale to už všechno víte, tak co to budu vypisovat.
Při cestě ke Craftworldu to s vámi někdy nadhodí, protože nakonec úplně všechny jeho obrany vyplé nejsou, ale zase nějak extra neškodí. Ačkoliv je dost možné, že to dělá pilot sám, aby jste už alespoň na minutu sklapli. Ať už je to tak, či onak, tak s otřásáním transportéru nic neuděláte a vlastně ani nemůžete.
Mezitím váš vůdce z kapituly Dark Angels, který je zároveň knihovníkem vycítí tyranidí synapsy na Craftworldu. Čert ví, může to být jak klasický 'tým' geno-lupičů, nebo i zbytek nějaké nepovedené Tyranidí invaze. Na druhou stranu, zezdola lodi vycítí....cosi divného.
Jakmile požádá Astellan o přesměrování transportéru, tak pilot ani nečeká na odpověď inkvizitora, což jasně dává najevo, že zdejšího inkvizitora nikdo nebere vážně, a už jste na cestě.

,,Tohle by jste měli vidět pánové.'' Chvíli poté, co se transportér dostane ke spodní straně Craftworldu, tak tohle vám řekne pilot. V tom okamžiku se vám tam zapne obrazovka, která začne ukazovat ten skutečně zajímavý úkaz. Tam, kde původně bývalo jedno z eldařích 'hnízd'...skutečně velikých, zbyl nyní jen kráter. Ovšem není obyčejný, jakoby kráter od asteroidu. Celý kráter je mnohnásobně větší, než kráter, co může vytvoři asteroid. Jak dlouho už tam je, se může jen odhadovat, ovšem pořád se v kráteru nachází hořící ohně a stále se spalují další části 'těla' Craftworldu, ačkoliv je to velice pomalý proces. Otázkou je ale, co a kdo to mohl udělat? A hlavně čím. Impérium má sice...řekněme obstojné technologie, ovšem aby udělali něco takového....
Jde z toho kráteru zároveň cítit, pro psychicky nadané, spousta energie, jako kdyby to byla díra po výstřelu z plasmové pušky...ehm, mnohonásobně větší.
A teď otázka, jestli přistát, nebo se na to podívat z jiné strany a přistát tam.

Při všem, co je svaté...

Z hašteření nakonec sešlo, když se ozval pilot, že je zde něco, co máme vidět. Display v nákladním prostoru ukázal kráter v trupu eldarské lodi, kterou nadále zvětšovala pokračující koroze okrajů kráteru.
"Bio-plasma?" zeptám se spíše pro sebe a začínám uvažovat o spojitosti s ohlášenými tyranidy. Nebudeme si nic nalhávat, tyranidské lodě jsou schopné snadno zničit Imperiální bitevní lodě, Craftworld pro ně nebude problém. Ovšem vzhledem k počtu tyranidů je nepravděpodobné, že by v nejbližších sektorech byla jakákoliv loď úlu. Nesmíme vyloučit ani fakt, že je to hlídka, kdyby se Eldaři náhodou pokusili vzít si svůj Craftworld zpět. Zkušenosti s Eldary jasně říkají, že jsou schopni pro jakýkoliv Craftworld zdecimovat celé sluneční soustavy.
"Myslím že by bylo příhodnější nalézt jiné místo výsadku, tato část lodi nebude stabilní natolik aby zvládla výsadek." navrhnu ostatním a každému věnuji krátký pohled.
Zemřít jen díky nestabilitě poškozených sekcí Craftworldu by bylo opravdu potupné pro každého z nás. I když si dokážu představit příběhy o takové smrti.
"Členové Deathwatch zahynuli jen díky katastrofálnímu rozhodnutí, jež pohřbilo jejich transportér pod tunami sutin z právě se bortící sekce eldarského Craftworldu. Tito stateční bratři zemřeli zcela zbytečně, potupnou smrtí!" převyprávím si jeden ze smyšlených příběhů o naší smrti, pokud se bratr-knihovník a pilot rozhodnou přistát zde, kde by nepřistál nikdo alespoň se špetkou zdravého rozumu.
"Císař nás ochraňuj jestli se rozhodnou přistát zde!" pomyslím si a bleskově si odrecituji litanii Císařovy ochrany.

Let`s make some fun...

Tyranidi? Genolupiči? Jo... ukápne mi imaginární slina. Snažím se zůstat v klidu, nedat najevo to, že mi právě takhle zpráva vcelku zvedla náladu a přiměla mě myslet na jiné věci, než nevraživost mezi námi. I když, doufám, že nás trocha potu a krve stmelí a pomůže rozehnat ty naše potyčky. Nebo je to naopak eskaluje a my se budeme nesnášet o to více. Nic nesežer! nabádám se, aby si mi o nejmenovaní nemysleli víc zrůdností, než už si myslí.

Sleduji, jak skoro spící Helsius rozebírá a skládá bolter. Je potichu, do našich hádek a půtek si nijak nezapojil, tak mě napadá, zda to dělá pro uklidnění sebe sama, aby něco nedodal, nebo jen aby zaměstnal svou mysl. Pravda, to, co tu předvádíme není zrovna ukázkové chování, ale já si prostě na hlavu srát nenechám. Ať už od Škorpiona – který mě překvapil – nebo od Templáře. Ale to, jak si začne zamazávat ozdoby zbroje, mě donutí usmát se. Průzkumník! dojde mi. Složky ostatních členů jsem nečetl, chtěl jsem vsadit na první dojem, což byla asi možná chyba, ale takhle nemám vůči nim žádné předsudky.
Ronka má očividně pifku na Eldary. Ne, že bych se mu divil, nesnáším je jako každý jiný druh xenos, ale jeho zášť se zdá být hlubší. Určitě to bude mít své příčiny...

„Tohle by jste měli vidět pánové.“
Zvednu oči od bratrů a podívám se na obrazovku. V ten moment, kdy ožije, nevím, na co přesně se to dívám. Až během chvilky si uvědomím, že je to kráter, který stále hoří a stravuje tak kousek po kousku Eldarskou loď.
„Bio-plasma?“ zeptá se Taranis, je to ale spíše otázka sama pro sebe nebo pro někoho blízkého. Jeho domněnku bych podpořil, ale zasloužil bych si tím akorát příjemné řeči a další věci. Ne díky, radši pomlčím. Můj názor na místo výsadku se sice liší, ale to bude čistě tím, že mám krapet sebevražedné sklony... stejně jako polovina mé kapituly. Nicméně ano, je rozumné se vysadit jinde a neriskovat životy jen proto, aby to bylo napínavější.
„Zábavy si tady užijeme dost,“ řeknu polohlasně svou poslední myšlenku. Ani si neuvědomím, že jsem to vyslovil nahlas.

alalala ekšn!

a ostatní se stále hádají... a možná nepřestanou... Pomyslí si Helsius a ještě jednou prohlédne bolter. Ještě kontrola maskování a je možno vyrazit. Trochu vyjeveně, což pod helmou stejně není vidět si vyslechne monolog bratra Ronky. Do deadwatch se chodí i za trest? ten astertes je naivní a ještě nadutý, škorpion je najednou miláček podniku.
Když se ozve pilot, Helsius se se zájmem podívá na obrazovku, dokoce sundá helmu, jako by dokonalé optice věřil méně než svým očím. Bio-plasma? Prohlíží si kráter a chtě nechtě hvízdne obdivem.
Jeden se těm broukům musí obdivovat, co? zasměje se a klepne Charkarodona do nárameníku. Pak se zamyslí a zapne interkom do kabiny. Pilote, máte kontakt s tou lodí, co objevila craftworld?

alala.... problem?

"Myslím že by bylo příhodnější nalézt jiné místo výsadku, tato část lodi nebude stabilní natolik aby zvládla výsadek."
Povytáhnu pod přilbou obočí, což nikdo samozřejmě nemůže vidět. Zamyšleně se podívám na díru na vraku. Mohla to být bio plasma, mohlo to být stejně dobře i cokoli jiného. Vlastně tady asi ani nejsem od toho, abych to posoudil. Pro mě je důležité, že uvnitř jsou genolupiči - a že se nezdá, že by se nám loď, kterou hledáme a která to tady objevila, ozývala zpátky.

Bojíš se, templáři?
Pomyslím si. Řekl bych to nahlas, ale nehodlám tady vyvolávat další zbytečný, dětinský spor. Nejsem, jako oni. Rozhodně ne. Mám ostatně s dětmi příliš mnoho zkušeností, abych věděl, jak se takovýmhle zbytečným, pubescentním konfliktům vyhnout.
Věřte mi.
I přes to, že Sarutis to vše evidentně považuje "za zábavu." Jeden by řekl, že některé kapituly vážně mšěli dávno zrušit, pro dobro nás všech.

"Jeden se těm broukům musí obdivovat, co?"
Omyl - VĚTŠINU kapitul by měli zrušit. Císaři, kam až sahá tvá dobrota a pochopení? Proč mě nutíš pohledět do tváře takovýchto vyvrhelů s vědomím, že i oni jsou z nějakého důvodu tví synové? Tento... bratr... hvízdáním obdivuje xenos!
K herezi má jen krůček, cožpak to nevidíš?

"Nejsme zde, abychom obdivovali díla cizácké technologie," zavrčím popuzeně.
Toliko k tomu, jak si dokáži nechat věci pro sebe...

Rozhodnutí

Poslouchám slova svých bratrů a jediná má reakce je, že zkontroluji pomocí prstů jištění své přilbice a její bezchybné umístění na mé hlavě. Má mysl je čistá a prázdná, naplněná touhou ničit a zabíjet nepřátele. Nepřátele lidstva, kteří se opovážili znečistit Císařovo území svou existencí. Fakt, že bojujeme proti eldarům můj vztek jen stupňuje. Ovšem mysl musí být čistá, aby mohla vést ostří meče nejhlouběji.

Otočím se na Bratra Liocholese a promluvím.
"Bratře Liocholesi, myslíte, že stojí za zvážení vyhledat jinou pozici pro vniknutí, nebo budeme následovat řádky Codexu a vtrhneme do oka hrůzy skrze plameny a trosky plavidla nepřítele ? Obě akce jsou kritické., můj hlas není arogantní, vyzývavý, ani přehnaně vychytralý. S neutrálním tónem navrhuji a ujišťuji našeho velitele o možných cestách akce. Jediné co udělám je, že z poutka u opasku uvolním svou energosekeru a připravím se na rozkazy velitele.

Tak se na to podíváme...

Nové zprávy mě nepotěší, stejně jako hádající se bratři...

„Ne, toto nebude jen bioplasma, bratři. To bude něco jiného. Nesklouzával bych k ukvapeným závěrům.“ řeknu klidným, autoritatním hlasem..Je mi víceméně jedno, co si bratři domluví mezi sebou, avšak rozkazy zde dávám já.

„Bezúčelnou smrtí, způsobenou zbrklostí, Císaři neposloužíme. Stejně jako mrháním času prázdnými a místy nesmyslnými slovy, bratři. Zůstaňte ale v střehu...“ řeknu klidně a poté se přepnu na voxový kanál pilota.

„Bratr Astellan na pilota. Žádám nízký přelet na kráterem, přes epicentrum a plný auspexový scan místa. Pokud tam je cokoliv, chci to vědět před dosednutím na povrch. Také chci kompletní rozbor hostility prostředí – teplotu, radiace, množství onoho ohně.. Po dalším průzkumném průletu určím bod kontaktu. Astellan konec.“ řeknu a poté opět zavřu oči a po mé psionické kápi se opět rozprostře jinovatka...

Nádech, výdech.

Jdeme ochutnávat.

...a oko do Warpu se otevře. Jemně se pokusím zjistit, copak to je za redundatní sílu urpostřed kráteru, odhadnout původ, "čistotu", záměr, způsob použití a tak dále...

Vše opět opatrně.

...

Pilot se od vás poté odvrátí...stačí mu, že to hašteření mezi Vámi musí poslouchat, vidět to nemusí. Tedy jenom do té doby, než po něm opět začnete něco chtít. Začne to Helsiem. Pilot krátce pohlédne na Helsia a chvilku vybírá slova, než je konečně řekne.

,,Jestliže se s nimi nešlo spojit na lodi, tak pochybuji že by to šlo teď. Plus, jsme ještě v blízkosti Craftworldu a ten komunikaci ve voxu zrovna dvakrát taktéž neprospívá.'' Ještě chvilku se dívá na Helsia a ostatní, jestli rozuměli a jestli se nebudou znovu ptát. Pak se transport mírně otřese a on svou hlavu vrátí k řízení, přičemž tak tak mine úlomek 'čehosi' pravděpodobně z Craftworldu.

Pilot na rozkaz Knihovníka stočí loď trošku blíže ke Craftworldu. No...čím blíže se dostáváte, tím více se transport začne otřásat. A najednou Vám začne být skrze ty zbroje začne proudit trošku větší teplo, než na které jste normálně zvyklý. Ale dá se to vydržet.
Sken je zapnut a pilot provádí přelet nad tím kráterem. I přes jeho umění se mu nedaří urovnat transport do klidu.
Po kratší chvilce je skan hotov a pilot to bez otázek a rozkazů zvedne. Možná že má úctu k Astaratům, ovšem on je obyčejný člověk a vedro, které na něj tlačilo pro něj bylo nehorázné. No a tehdy začne hlásit.

,,Teplota povrchu se rovná vystřelné hodně silně nabitého výstřelu z plasmové pušky. Radiace se tam téměř nevyskytuje, ovšem ty ohně...Povrch kráteru je pokryt téměř 70% právě tímto ohněm. Ovšem sken odhalil i něco jiného. Tři Imperiální Valkýry v téměř zachovaném stavu. Ovšem bez známek života v blízkém okolí.'' Dokončí svůj proslov pilot. ,,Rozkazy?''

Tvé schopnosti již toho příliš neodhalí. Ale nakonec přeci jen něco. Tento kráter způsobila pravděpodobně nějaká hodně silná zbraň obřího rozměru, která střílí pravděpodobně nějaké silné energitické paprsky, protože je z toho kráteru cítit čistá energie. Ovšem kdo má takovou technologii, tak nikoho takového neznáš, aspoň z těch známých ras. Čistota je absolutní. Nemá to vůbec nic společného s warpem. A co se týká toho, jak dlouho je to asi staré....zhruba tři týdny, takže Craftworld je zničený aspoň dle předsudků teprve krátkou dobu.

Ne, prostě se neusměju...

Teplota v kabině se zvýší, avšak já na to nijak nereaguji.A tak jen otevřu očí a nespokojeně zamručím. Vypadá to, že to, co jsem zjistil, mi radost zrovna nedělá.

„Nenávidím tajemství a neznámo. Pochopit znamená ovládnout...“ pomyslím si a pak se jen otočím na pilota.

„Cíl přistání – vraky imperiální techniky. Zanést do mapy jako kóta 1. Poté kruž nad oblastí a čekej na rozkazy.“

A potom si nacvaknu helmu. Dole bude možná trošku tepleji, než by mi bylo příjemno. A už zbývá vydat jen základní rozkazy zbytku týmu.

„Standartní postup, bratři. Bratr Helsius provede průzkum imperiální techniky, bratři Alberic a Taranis provedou průzkum perimetru bojem, zbytek počká v formaci Diamant na zprávy průzkumníků a poté uvidíme....Buďte v střehu, bratři. Císař ochraňuj. Nejsem si zcela jist, co nás tam dole čeká.“

Pak už jen klidně vyčkávám na přistání letadla.

Jde se pařit!

„Jediné, co si zaslouží všichni xenos,“ reaguji na Helsius obdiv vůči zkáze, kterou zde Tyranidi způsobili. „Je očištění plamenem, ne obdiv, bratře.“ Nezní to naštvaně, ani pohoršeně, je to tón, který svou konečností dává najevo, že nic jiného není připuštěno a ani by se o tom nemělo přemýšlet. Možné to bude, až jim Císař odpustí to, čím jsou. A to On neudělá.
S úsměvem zvedám obočí a jsem rád, že stojím za bratrem Ronkou. Řídit se kodexem málokdy přineslo nějaké ovoce, co se jeho slepého následování týče. Tak, jako voda nemá žádnou stálou podobu, tak podmínky ve vodě se stále mění a přetváří. Kniha, kterou napsal Guilliman, je skvělá co se týče naučení se základů, pak už ale musíme všichni myslet za sebe. Na druhou stranu, těší se do boje, už dokonce bere do ruky zbraň. O bod přišel, bod získal, uvidíme, co si o tobě budu myslet až dojde na nejhorší.

Následuje přelet na kráterem. Je tam pěkná spoušť. Teda ne, že by něco takového nebylo jasné na první pohled, ale když pilot letí přímo nad ním, začne mi být zatracené vedro. Jo, jsem paryba, mám radši chládek. Turbulence vem čert, na droppod to nemá. Pak mi dojde jedna věc. Možná je tohle Thundehawk, obvyklé vybavení Mariny, ale pilot, který nám byl přidělen je pouhý člověk. Pokud to nám nebylo příjemné, jak se cítil on?

Jo! Jo! Jo!
Jde se na věc! Prakticky se jen otočím na patě, stojím vzadu, takže jako jeden z prvních, kdo bude venku, budu zkrátka já. Formaci beru v potaz, i fakt toho, kdo tam se mnou bude. Doufám, že Škorpiho moje přítomnost nebude nijak vyrušovat. V duchu se tomu směji.
Aktivuji symbol na rotosekyře a ta se probudí k životu. Zakucká si a pak už jen spokojeně vrní. Stejně tak otestuji trysky na jumppacku. Obě jsou funkční a připravené mě vznést klidně až do nebes.

„Služba končí jedině smrtí,“ řeknu polohlasně staré krédo a políbím přívěšek Aquily vyřezaný z kosti, který doteď klidně ležel na zbroji, zasunu ho ke krku a nasadím si helmu. Knihovník má pravdu v tom, co dělá, může tam být k nesnesení a kdoví jaký další sajrajt.

Go, go, go!

Mlčím, je to paradox, zázrak, cokoliv co chcete a je to prostě tak! Ono vědomí, že jsem tady patrně jedním ze služebně nejmladších mi tak nějak napovídá, že bych se do těchto záležitostí neměl plést. Beztak jediné, co bych mohl mít na jazyku, by bylo "Co řekne Taranis, je pravda" a proložit to "Smrt čarodějníkům, mutantům a jo a taky těm cizákům, co tu možná jsou!". Ono slůvko "možná" je dostává v téhle větě nakonec jen proto, že čarodějník a mutant mají přítomnost jistou.

"Jeden se těm broukům musí obdivovat."

Znechucené syknutí, takové to oduševnělé "tse" vyjde z mých úst. Nepřítel není hodný obdivu, nepřítel si zasluhuje jen a pouze pohrdání, smrt a nenávist. Tohle celé začíná vypadat jako dost blbý vtip stylu "vejde templář do hawku, kde sedí mutant, čarodějník a kacíř" vtip, který by měl mít smrtelně vážnou pointu, kdyby nebylo těchto okolností!

"Provedu!"

Odseknu chladně a chvatně na své instrukce. To nejslušnější, co můžu pro nemilého knihovníka udělat, je totální vynechání oslovení. On pro mě nebude bratr. Nikdy a za žádnou cenu.

Ani bratrancem a to bez ohledu na genetickou spřízněnost primarchů! S tím odrecituji příslušné modlitby, aby mě duch stroje nezradil a já mohl splnit svou průzkumnou povinnost. Jednu výhodu tahle společnost má a to, že jestli se tam na nás něco vyrojí, tak se mi po jejich pobití bude stýskat po nepříteli víc, než po spojencích.

We are instruments of His will

Rozhovor mezi bratry jen poslouchám a nezapojuji se. I když v okamžiku obdivného hvízdnutí vůči Xenos mám co dělat, abych nestiskl aktivační runu na meči a nevrazil ho do hrudi bratra Helsia. Naštěstí nejsem jediný pobouřený obdivem vůči něčemu tak odpornému jako jsou Tyranidé.
Bratr Liocheles vyjádří mé myšlenky a jsem za to rád, protože i přes vyrovnanost, kterou možná vyzařuji i přes zbroj, uvnitř mám pocit, že obdiv nepřátel Impéria je urážkou Císaře a tím pádem i mne. Urážku své osoby jsem schopen, i přes velkou ránu do své hrdosti, unést. Ale nikdo nebude urážet Císaře!
Slova bratra Sarutia se mi poslouchají daleko snáz, i navzdory jeho mutantímu vzhledu.

Následné rozdávání příkazů od bratra knihovníka, jsem překvapen, že posílá na průzkum bojem Black Templars, i navzdory tomu, že ho bytostně nesnášíme a jeho přítomnost je nám proti srsti, i když z bratra Templáře tyto emoce vysloveně sálají.
Nemusím být psyker abych věděl, s čím se potýká Alberic. Každý Templář tímto stádiem prochází a jen ti nejtolerantnější jsou vysláni k Deathwatch. Alberic se sice ještě musí naučit toleranci vůči jedincům jako jsou Sarutius a knihovník Astellan, ale myslím si, pro čest kapituly v očích Deathwatch udělá vše.
"Císařova vůle bude vykonána!" odpovím knihovníkovi na slova a elegantním švihem otočím meč hrotem ke stropu přepravního prostoru a přitisknu ruku třímající meč ke svému hrudnímu plátu.
Žádný soucit! Žádné slitování! Beze strachu!" odrecituji válečný pokřik Black Templars a vyčkám, než transportér přistane.

Klapka a akce!

,,Provedu pane!'' Ozve se pilot ze svého kokpitu a začne transportér stáčet k místu přistání.
Po celou cestu je klid...tedy s dvěmi vyjímkami. Tou první vyjímkou je moment, kdy bratr Sarutius vyzkouší svoje skokové trysky, tak se zároveň ozve jakési...prasknutí. Kdo ví, jestli je to čístě jen souhra okolností, nebo jestli za to může Sarutius skutečně, ovšem to nezabrání pilotovi se ozvat.
,,Pánové, chápu. Jste elita mezi elitou...ovšem tenhle transport je vrak vytaženou kdoví odkud, a proto prosím...opatrně...byl bych skutečně nerad, kdyby to přestalo fungovat v nevhodnou chvíli. Děkuji.''
Tím druhým momentem je, když transport vnikne do kupodivu stále fungující gravitace Craftworldu. V tu chvíli se transportér nakrátko zatřese a pilot zařve pár nadávek ve Vám neznámém jazyce, pravděpodobně jeho rodný jazyk, ovšem má to pravděpodobně co dočinění s kelímkem s vylitou černou tekutinou, která by se dala označit jako dnešní káva.

Transportér konečně dosedne na zem a vrata transportéru se před vámi otevřou. I pod helmou jde značně cítit veliký žár, od kterého vás zřejmě vaše vybavení nějak neochránilo. Jenže to není jediná věc, která udeří do vašich těl. Dále jde cítit i skutečně prapodivný smrad, před kterým vás neuchránili ani vaše filtry, jenže ten velice rychle začne 'mizet'. Lépe řečeno si na něj velice rychle zvykáte.
Jste poblíž tří Valkýr. No...Valkýr. Valkýry jsou zde dvě. To třetí, mylně považováno za Valkýru, byla ve skutečnosti Vendetta. Valkýry jak to tak vypadá přistály v pořádku, ovšem Vendetta se čumákem mírně zabořila přímo do Craftworldu. Vendetta je prakticky téměř celá...rozcupovaná nepřátelským střelivem. Ani nemusíte zkoumat vnitřek, aby jste zjístili, že jsou všichni mrtvý.
V blízkosti Vendetty se zároveň nachází celkem dost mrtvol. Pět z nich patří mrtvým Elysiánským výsadkářům. I po takové dlouhé době jde v jejich očích spatřit naprostou hrůzu.
Jenže Elysiánci nejsou jediní, kdo zde zemřeli. K mrtvým se zde přidávají i Tyranidi, kteří zřejmě zaútočili právě na Elysiánce. Není jich příliš, ovšem i tak jich je kupodivu moc na pět Elysiánců. Jenže po chvilce se to osvětlí. Trošku dál od mrtvol Tyranidů a Elysiánců leží jedna jediná mrtvola. Mrtvola warpového pavouka a dle vybavení to vypadá na jejich exarchu. Zřejmě všichni Eldaři jen tak nezmizeli...

U Valkýr se nějaké závažné škody na stroji nedají téměř spatřit. Jenže to samé se nedá říct o jejich výsadku...Z dvaceti čtyř možných gardistů zde jich umřelo sedm. Je vidět, že výprava nebyla čistě jenom jeden regiment, ale směsice různých členů z různých regimentů. Mrtvoly se totiž skládají jak z Kriegovců, tak Tallaránců, Cadianců, Catachanců a tak dále...
Každý má naprosto jinou zbroj, jiné vybavení a všechno má naprosto rozdílné od ostatních, takže zřejmě tuhle výpravu měl každý u prdele, dokud se neobjevil Craftworld.
Zpět k valkýrám. Valkýra je celá ale naprosto celá vyprázdněná a když myslím celá, tak myslím naprosto celá. Včetně jejich zbraní, které jaksi už nejsou na svém místě a vlastně ani nikde v okolí. Je dost možné, že přeživší gardisté si je vzali...

Claim it in the name of the Emperor!

"Raději si dejte pozor, aby jste ho nezničil tím, že se budete věnovat něčemu jinému, než je pilotování!" oznámím pilotovi, který má očividně pocit, že na nás může štěkat jako bychom byli prostí příslušníci Gardy a ne Císařovi Vyvolení. Popravdě řečeno, jeho neustálé žvanění ohrožuje transport víc, než kdokoliv z nás.

Když transport dosedne, vstanu a ještě než se otevřou dveře přepravního prostoru, stojím u nich a překontroluji si Bolter a stisknu aktivační runu na meči, jež se probudí k životu.
"Dorn a Císař nás ochraňuj!" hlesnu pro sebe a dívám se na otevírající se dveře.
Žár a zápach v místě přistaní jsou nepříjemné, ovšem nic, co by se nedalo vydržet a přizpůsobit se.

Vyšel jsem ven a zahlédl tři transportní lodi patřící Gardě, ovšem ty mě nezajímali, můj rozkaz se jich netýkal.
"Dej pozor bratře!" oznámím Albericovi při pohledu na těla všude okolo a zamířil jsem dál od místa přistání.
Krom těl Gardistů jsem viděl i spoustu Tyranidských válečníků.
"Císař chraň!" pomyslím si nakopnu jednoho z nich s odporem. Zvláštní bylo, že je zde tolik Tyranidů a jen hrstka Gardistů. Taková malá skupina Gardistů zaručeně odrazit tolik cizáků.
Na tuto otázku jsem spatřil odpověď krátce na to. Na okamžik jsem si myslel, že se mi to jen zdá, ovšem po několika dalších krocích jsem si byl jist tím, co vidím.
"Eldar!" zavrčím s neskrývanou nenávistí v hlase a s nejvyšší obezřetností se k němu přibližuji, meč připraven na krytí výpadu a Bolter namířený na hlavu pavoučího Exarchy.
V okamžiku, kdy jsem byl dost blízko, švihl jsem mečem a vrazil ho do hrudi Exarchy a celou vahou se o meč opřel.
"Mějte se na pozoru bratři! Zdá se, že Eldaři tento Craftworld zcela neopustili!" oznámím zbytku přes vox a vytáhnu z těla Eldara meč.
"Doposud několik těl Gardistů, Tyranidů a jeden Eldar." dodám a rozhlédnu se po okolí.
"Pokračuji v průzkumu!", pevně sevřu meč a pokračuji dál v průzkumu místa přistání, lepší neriskovat a zajistit výchozí bod.

Jako doma...

Zvednu hlavu ke stropu transportéru, když se ozve prasknutí. Byla to silná, dutá rána, pochybuji, že bych za to mohl já, ale když se podívám na to, jak to tady vypadá...
„Pánové, chápu. Jste elita mezi elitou...ovšem tenhle transport je vrak vytaženou kdoví odkud, a proto prosím...opatrně...byl bych skutečně nerad, kdyby to přestalo fungovat v nevhodnou chvíli. Děkuji.“
Zasměji se. Tohle je pouze a jedině k smíchu. „Elitní jednotka Inkvizice... vědět v čem budeme létat, vzal bych z flotily jeden ThunderHawk a měli bychom se luxusně.“
Dál se zubím, když slyším pilota nadávat. Očividně ví, jak si svou práci pořádně užít a nenudit se u ní. Nebo to pouze schytává za nás a my jsme ti, kteří se baví. Na jeho účet.

Jakmile plošina dopadne na zem, poklusem vyběhnu ven a rozhlédnu se. Hrnout se ven nebyl možná tak dobrý nápad. Vedro, které na nás udeřilo předtím, tu je stále a ne, že by mi to bylo příjemné. Nemluvě o tom smradu, ale jak se říká: Smrádeček a teplíčko. Aspoň ten puch po pár nadechnutí přestávám vnímat.
Okolí nese stopy po boji. Mrtví gardisté různých regimentů, tyranidi, jak vidno, na party jsme přišli pozdě. Škoda...
Popojdu blíže k tělu jednoho ze xenos a a mám chuť mu zkontrolovat tep plasmou. Ale vím, že si určitě zastřílím více, než jen takhle cvičně, takže proč si kazit radost z prvního výstřelu?

„Eldar! Mějte se na pozoru bratři! Zdá se, že Eldaři tento Craftworld zcela neopustili!“
„Řekl bych, že zatím jen samé dobré zprávy!“ zvesela odpovím na hlášení. „Nevím, co by znělo hůř, prázdný Craftworld nebo pouze vyvražděný.“
Štve mě, že po nás ještě nic neskočilo. Potom, co knihovník oznámil přítomnost Tyrinadů jsem čekal, že se na nás jejich horda vrhne prakticky okamžitě, co dosedneme na zem. To, že se tak nestalo mě rmoutí, ale také žene dál. Nemít rozkaz držet formaci, neztrácel bych čas průzkumem mrtvých trosek a vrhl se do nitra plavidla. Ale já tady tomu nevelím.

Výsadek

"Nechť Císař vede naše duše ! Vědění je moc, střež jej dobře !", zvolám svým mocným hlasem ze své přilbice bojový pokřik krvavých havranů a vrhnu se ven z našeho transportéru, těsně následující své bratry ve formaci. Stisknutím spouště aktivuji energo-ostří své sekery a připravím se k zuřivému boji. Své bolterové pistole nechám v pochvách a uchopím svou energo-sekeru obouruč.

Když se vyřítíme ven do útrob Craftworldu pozorně pohledem zhodnotím naše okolí a můj zastavěný senzor udá několik možných cílů, do jednoho mrtvé. Gardisté, špinaví tyranidé a nenáviděný eldarský pavoučí bojovník, o kterého se nelítostně postará bratr Taranis.

"Tvá chuť po krvi nepřítele, tě šlechtí, bratře.", ovpodím bratru Sarutiusovi a vrátím energo-sekeru zpět k opasku, zatímco rychlým pohybem vytáhnu z pouzder dvojici bolterových pistolí. Oboje vybaveny svatou pečetí a přísahou. Pohledem přejíždím blízké okolí a stíny, které jsou nejblíže. Eldaři se nepotřebují ukrýt, vím že jejich černá magie je dokáže ukrýt před zrakem požehnaných, ale stačí jeden podezřelý pohyb a můj bolter začne zpívat svou vlastní litanii hněvu.

"Rozumím bratře Taranisi, budu tě krýt.", odpovím chrabrému templáři a s pozvednutými boltery jej následuji, připraven okamžitě spustit podpůrnou palbu. Někde v hloubi své mysli zalituji toho, že jsem se nevyzbrojil střelnou zbraní s větším kalibrem, ovšem zde, kde těsné prostory halí stíny a plameny je má sekera tou nejlepší zbraní jakou bych si mohl přát.

V mysli se rovněž pozastavím nad stavem valkýr. Je to logické, aby gardisté sundali zbraně ze svého letounu pro vlastní bezpečí, ale kam mohli mířit ? K únikovým modulům ? Portálu černokněžníků ? Jdu lehce přikrčen, připraven k záchrannému kotoulu. Bratra Taranise následuji rychlou chůzí a mlčky se připravuji k neodvratnému střetu.

"Nechť chrání císař mou duši."

Výsadek. Hmm.

Na rozdíl od děsně taktických bratří a nadšených průzkumníků z řady Černých templářů, já vyjdu na planetu pozvolným, klidným krokem a s zbraněmi v pouzdrech.

Ne, necítím se ohroženě. Pokud tedy vezmete v potaz to, že jsme na hořícím Craftworldu, zničeného neznámou zbraní.
Rychle si vyslechnu hlášení a sám provedu rychlou rekognoskaci terénu.

„Hmmm...“

Celá situace se začíná jemně komplikovat a jak se zdá, tak nám někdo něco tají. Je čas si trošku zavoxovat.

++Od : Bratr Knihovník Astellan Merir++
++Pro : Niveus Cognoscence++
Žádám o KOMPLETNÍ, opakuji KOMPLETNÍ údaje o imperiálním výsadku na tomto craftworldu.
++

To máme tohle. Nyní je čas trošku rozdělit role. Hlavně důležitá a zajímavá je jedna věc..
„Bratře Liochele, mohl bys prosím...“
Čvach čvach čvach, střeva z warpové pavouka lítají ven a bratr Taranius má jistě radost, jak šetří munici...„..určit příčinu úmrtí elitního eldarského bojovníka, děkuji.“ dokončím větu a smutně si povzdechnu.
„Ach ti, templáři a jejich zápal pro věc...“

Sám přijdu k mrtvole Sborů Smrti z Kriegu a pokleknu vedle něj.
„Toto je každopádně neobvyklé. Příliš ad hoc. Regimenty gardy, které by společně nikdy nespolupracovali a ani velení by je nedalo dohromady. Na to má moc pouze Inkvizice....“ pomyslím si a pak jen štěknu pár rozkazů.

„Bratře Helsie, pokus se vystopovat přeživší gardisty, jistě tu bude dostatek stop pro někoho tvého talentu...“
Ne, není v tom sarkasmus. Myslím to vážně.

„Bratři templáři, prozkoumejte Valkýry. Zajímají nás jakákoliv záznamová zařízení, datatablety, psané rozkazy a jakékoliv označení regimentu, k kterému stroje náležely. Bratr Sarutis provede to samé s Vendettou a pokusí se určit příčinu sestřelení...“ vydám další rozkazy a pak pro jistotu dodám „Zajímá nás to, zdali to sestřelili Nidi nebo Eldaři. Nebo něco jiného.“

„Bratr Ronka bude krýt perimetr a v rámci volné chvíle může shromáždit mrtvé gardisty na jedno místo. Ani na ně Císař nezapomene...“

A poté se jen mlčky a tiše vydám k mrtvému warpovému pavoukovi, poslechnout si, co náš Apatykář našel.

Leontýna jde pitvat, uhněte, uhněte!

"Mějte se na pozoru bratři! Zdá se, že Eldaři tento Craftworld zcela neopustili!"
Thank you, captain Obvious!
Mlčky se, dodržujíc formaci a v duchu proklínajíc jejich nepřesnost a laxní přístup, když na dodržování takovýchto věcí přijde, se přesunuji do centra scenérie bývalého masakru.
Kontroluji systémy zbroje a data o okolním prostředí, která mi vyjíždějí v zorném poli v hledí přilby.
A taky tak nějak po očku sleduji masakraci mrtvoly Taranisovým mečem.

Tohle by se u nás v kapitule nestalo. Taková absolutní deklarace nedostatku disciplíny by pro mě byla asi pořádný šok, kdybych byl u Deathwatch prvním rokem. Takhle už jen v duchu vzdychnu a snažím se uklidnit nějakým z těch mentálních cvičení, které jsem si tady v průběhu let vypěstoval zrovinka pro tyto situace.

"Pokračuji v průzkumu!"
"Rozumím bratře Taranisi, budu tě krýt."
No, jen běžte - běžte oba a hezky napřed. S trochou štěstí se za pár minut setkáte osobně s Císařem, aby jste se mu zpovídali ze všech těch chyb, které tady, vy hajzlové nevycválaní...
Samozřejmě, že to nemyslím úplně vážně. Je to jedna z těch věcí, které vás napadnou v afektu a kterými se utěšujete, jako mantrou. Vlastně už jsem klidnější. Nádech, výdech. Znovu si zopakuji větu o zpovídání se Císaři ze svých chyb a špatného výcviku. Nádech, výdech.
Zvyknu si na ně. Třeba se s nimi časem naučím existovat, i přes to, že mám pocit, že většina těchto kapitul by si zasloužila minimálně generální přestavbu a změnu celého systému, výcviku a všeho.
Podívejte na Astellana. Taky jsem se s ním naučil žít. Vlastně ho mám docela...

„Bratře Liochele, mohl bys prosím určit příčinu úmrtí elitního eldarského bojovníka, děkuji.“
...NE, NEMÁM!
"Provedu," odseknu a zní to dost úsečně.
+Jestli si myslíš, že v něm najdu poklad, tak tě asi předem zklamu, Susan.+ Zamručím na soukromém voxovém kanále, přímo Astellanovi.

"Ustup, bratře," popoženu Taranise, a to i v případě, že už by se od mrtvoly dávno otáčel pryč a šel "pokračovat v průzkumu." Fakt, že to zní trošku jako "uhni mi, ty kreténe nevycvičenej, děláš tady akorát bordel, podívej se na ty sračky okolo, je tohle vůbec možný?" ponechme nyní stranou.

Pak se pustím do průzkumu mrtvoly.
Císaři, za co mne trestáš!

Zklamání

"Dej pozor, bratře."
"Víra je mým štítem."

Odpovím automaticky na důkaz, že poslouchám. Aktivovaná plasmová pistole vrhá odlesky kolem a dává tak najevo, že je ochotná pozdravit kohokoliv, kdo by nám chtěl popřát příjemný den. Chtě nechtě se pod helmou uchechtnu. Vzpomněl jsem si na termín "sluníčkový člověk" a fakt, že je to každý humanoidní tvor po kontaktu se střelou z téhle zbraně.

"Eldar"

Ta nenávist v jeho hlase je... více než příkladná. Takhle se válčí za císaře! Jen je škoda, že naše pověstná horlivost se nemůže dočkat odměny. Každý cizák si zaslouží alespoň stovku smrtí a jak dokazuje i gesto Taranise, dopřát mu můžeme jen jednu jedinou.

Pokračujeme do letounu a myšlenky se mi zatoulají kamsi k osudu jeho posádky. Závidím jim. Všichni ti muži ve zbrani si zajisté zasloužili tu čest stanout na věčnosti, při obraně císařova jména i říše. Může být něco lepšího? Může někdo chtít od svého osudu víc? Žijeme pro smrt, zabíjíme pro život a tak je to správné. V uších mi šumí hlasy bratrů a já se přistihuji při tom, že v podobný osud sám doufám.

Zatraceně, proto jsem byl vyvolen, abych někde v koutu vesmíru obětoval život a zahnal nějaké velké nebezpečí! Zapsal se do historie kapituly a pokud bych měl možnost vidět, jak přede mnou ještě umře Sauritus, Astellan a Ronka tak by to bylo dokonalé! Už proto, že císař má zajisté pro mutanty a sympatizanty s mutanty úplně jiné místo než pro opravdové křižáky!

"Potvrzuji."

Než se tak ale stane, musím plnit rozkaz. Přesně dle slov toho psykera hledám jakékoliv nosiče dat, co by mohli přinést užitečné informace. Přijde mi to jako ztráta času, protože kdyby tušili cokoliv o rozsahu nebezpečí, bylo by tu buď mnohem víc vojáků, nebo by to rovnou nechali na nás.

„Nevím, co by znělo hůř, prázdný Craftworld nebo pouze vyvražděný.“

Dá se říct, že zavrčím a není to zrovna potichu. Přitom přepnu na soukromí kanál.

+"Taranisi, tou trpělivostí tě obdařil císař, nebo sis ji vypěstoval službou?" Neodolám téhle otázce stejně, jako možnosti vypustit trochu páry bez toho, abych neohrožoval naše hledání. +Mě, bratře, totiž ta zubatá deviace každou vteřinou víc vytáčí!

Pochování mrtvých

Když příjde rozkaz od bratra knihovníka sklopím jeden bolter a navrátím jej zpět do pouzdra, zatímco druhý stále držím vztyčený. Aniž bych odpověděl, jelikož knihovníkovi musí být jasné, že jeho rozkaz uposlechnu zacouvám zpět a potom co se otočím navrátím svou bolterovou pistoli do druhého pouzdra. Stejně jako u první tak i u druhé pistole nechám jištění odjištěné, jelikož tuším, že útok nepřítele příjde co nevidět.

Když vidím uboze vypadající gardisty, na jeden úder srdce zalituji jejich životů. Ovšem slabost rychle zmizí když s hučením servomotorů pokleknu u prvního z mrtvých a pomalu jej uctivě zvednu tak jak si mrtvola válečníka císaře zaslouží.

"Celá akce bude trvat zrhuba minutu a dvacet čtyři vteřin, bratře knihovníku. Bratře Taranisi, přenechávám perimetr v tvých rukou."

Mluvím zatímco skládám gardisty jednoho vedle druhého na zem s rukama sepjatýma na hrudi. V mém mozku se nevyskytuje podobný úkon příliš často. Ve vzpomínkách, které jsou zakalené násilím a krví nepřátel si jen sotva vzpomínám na chvíle, kdy jsem uctíval mrtvé našich spolubojovníků. Krvaví Havrani měli vždycky pro gardisty dobré využití a dokázali ocenit jejich odvahu v boji. Stejně tak uctívám památku i těchto bojovníků, očima neustále přejíždím temný prostor okolo nás připraven okamžitě tasit pistole a spustit podpůrnou palbu.

Když vyskládám mrtvoly gardistů u jedné z valkýr, při pokládání každé z mrtvol krátce pronesu, "Zlatý trůn, nechť tě přijme jako hrdinu." Jakmile jsem hotov a pokud se za celou dobu nic nestalo, vytasím své pistole a připravený opět zaujmu pozici na pět metrů vzdálených od bratra Taranise, pokud se on sám přesunul jinam, zaujímám svojí starou pozici.

Vendetta

Nutnost potvrzovat rozkaz je zřejmě zbytečná, řekl bych. Zkrátka to, co mi knihovník řekne jakožto nás velitel, tak to udělám i kdyby se mi to příčilo. Hledání informací sice není moje oblíbená práce, já většinou seděl v droppodu, který mířil nepřátelům na hlavu, ale zatím tu nic zajímavějšího asi nenajdu. Navíc, kdo ví, co všechno se bude skrývat uvnitř. Jelikož je dále, než její sestry, rozhodnu se si zkrátit trochu cestu.

Aktivuji trysky a prakticky dvěma velkýma skoky se dostanu k vraku. Je prostřílený jak řešeto, jestli v něm něco bylo, jak se dostal pod palbu, nemělo to nejmenší šanci přežít. I tak radši tasím obě své zbraně, připravený na cokoliv.
Dírami v trupu prakticky vidím dovnitř. Všude kolem jsou známky boje, Elysiánci, kteří zde padli, se očividně bránili ze všech sil. Výraz zděšení ovšem mluví o tom, že nebojovali za Císaře nebo Impérium, tihle muži se v moment jejich smrti snažili zachránit své holé životy.
Snad k vám bude Císař milostivý. Sloužili jak nejlépe mohli, ale v nejtemnější moment, kdy jejich víra měla být nejsilnější, polevili. A možná přesně proto zaplatili svým životem.

Jedno střelecké okno je pohřbeno v Craftworldu, tím se dovnitř určitě nedostanu, a to druhé blokuje prohnutý pancíř. Hlavně se podívám, co sakra tento stroj sestřelilo. Jestli to byly eldarské zbraně nebo ten hnus, co používají Tyranidi. Horší bude, jestli to nebude ani jedno z toho...

„Vstupuji do Vendetty, jen si budu muset udělat vlastní dveře.“ Zamířím na nejvíce zdevastovanou oblast pancíře a začnu žhavit plasmovou pistoli. Vím, kdy začne být přehřáta a mám dostatečný odstup na to, aby se mi nic nestalo, takže hurá na věc! První koule se chytne, prožere kus kovu a poté exploduje. Žhavá plasma víceméně udělala to, co jsem chtěl – další a větší díru. Budu potřebovat ještě jednu, pak se prorvu dovnitř.

„Hotovo, jdu dovnitř.“ Veselost v mém hlase se dá jen těžko skrýt nebo přeslechnout. Ničit věci je prostě část toho, co na svém posláni miluji. Tenhle klid mě dohání k šílenství. Na nepřátelském území, jako je tohle, má být staccato palby a ne... tohle.

Kde máš bílej klobouček Leontýnko?

Poté, co Bratr Taranis se skončí svoji menší pitvičku za použití svého power swordu, se k tělu dostáváš ty. No...pořád by bylo lepší, kdyby Taranis trošičku mírnil svoji agresivitu vůči mrtvým cizákům, ačkoliv tělo víceméně nijak vážně nepoškodil...až napůl vylejzající strašně divný orgán, čumící na tebe, z probodnutého místa. Každopádně, pouštíš se do prozkoumávání mrtvoly.
Zbroj Exarchy je víceméně vpořádku...vyjímku tvoří akorát džuznu, kterou vytvořil Taranis a ta druhé vyjímka je pár slabších škrábanců. Jeho zbroj je žluto-oranžová a uprostřed hrudi má značku (prosím, nesměje se moc...bolelo by mě to u srdíčka) onoho neznámého Craftworldu. Jinak na jeho hrudi nenajdeš nic spešl.
Tvé pátrání tě dostane k rukám. Ke každé ruce nazbroji má připojené dvě spinneret rifle a u obou je teď již nefunkční powerblada, která je od červené krve. Takže tyranida si asi předtím nepodal....
No a dostáváš se k hlavě. Na hlavě má stále nasazenou svojí přilbu exarchy warpových pavouků a přesně mezi očima je zvláštní malá dírka nepocházející ani od laspušky, ani od bolteru a už vůbec od ničeho tyranidského. Pokud se odvážíš to sundat, jakože odvážíš, protože jsi SM, tak to co uvidíš, tě naprosto...znechutí a překvapí. Celá hlava totiž již není...no, pevná. Jakmile sundáš helmu, tak se na tebe a do okolí vyvalí proud rudo-šedo-béžovo-bílé hmoty, kterou předtím byla s největší pravděpodobností hlava Exarchy...Přeji dobrou chuť...

Vendetta

Pancíř z Vendetty se rozjebe na spousta malých částí a tak se stane, to co ty potřebuješ. Máš vstup přímo do zadního prostoru Vendetty. To co spatříš vevnitř není zrovna to nejhezčí, co bys dnes viděl, ale není to nic úplně spešl. Na stěnách je hodně, ale hodně krve. Zřejmě to bude mít něco společného s komisařem, který leží bezvládne a bez hlavy v rohu Vendetty. Hlavu také najdeš....ale ta je úplně, ale úplně na sračky.
Celý vnitřní prostor je jinak prázdný. Sice nevíš, jak by se sem někdo mohl dostat, ale autokanón, který normálně ve Vendettach bývá je pryč a muniční boxy jsou taky ta tam. Další zastávka je kokpit pilotů.
Když se po použití hrubé síly dostaneš do kokpitu, spatříš tam dvě mrtvá těla pilotů, která jsou ale v mnohem lepším stavu než předchozí komisař. Bude to asi mít něco společného s tím, že jsou připoutání. Taky v rukou jednoho z nich spatříš laspistoly....zřejmě než Vendetta přistála, tak se zastřelil. Pravda....kdo by chtěl umírat pomalu, když může rychle. OVšem ten největší poklad, co zde najdeš je funkční servolebka. Tedy....je vypnutá, ovšem nevypadá že by byla poškozená, takže zřejmě funkční je. Třeba v tom jsou nějaké informace.

Knihovník, jež si neumí vybrat

Průzkum místa přistání netrval dlouho, už jen z důvodu, že jsem byl odvolán k prohledání Valkýr.
"Neměl toto vykonat bratr Helsius?" pomyslím si, protože úvodní rozkaz zněl tak, že průzkum techniky, kam spadají letouny, měl na starost bratr Helsius.
"Kéž by si bratr knihovník uměl vybrat, co vlastně chce!" pomyslím si s povzdechem a víceméně se otočím na patě a zamířím k jedné z Valkýr. Popravdě je mi ukradené, co si ostatní myslí o zvycích a činech Templářů, dokud to nevyřknou, jejich hlava jim zůstane na krku, kde patří.

Bratru Ronkovi jsem chtěl odpovědět, ale místo toho jsem jen uctivě kývl a několik vteřin pozoroval jeho počínání. I přesto že Templáři považují za vhodné spolubojovníky jen pár uskupení, hrdinné oběti ostatních kapitul či prostých smrtelníků jsme schopni patřičně uctít.
Ovšem má otázka zní, nakolik toto byla hrdinná oběť. Místo filozofických úvah jsem zamířil k Valkýře, která zbyla na mně.

Na soukromém kanálu se ozval bratr templář a já se musel pousmát nad jeho slovy.
"Trochu od obojího, bratře. Služba Císaři tuto vlastnost pouze dohnala do stádia, kdy jsem schopen tolerovat ostatní dlouho, i přes otevřené snahy nás urazit." odpovím stejnou cestou a prohlédnu si vnitřek Valkýry, jeden Astartes by neměl mít problém se tam vejít a s minimem problémů se tam pohybovat. Jelikož si bratr knihovník přeje, abych potupně hledal zbytečnosti v transportéru, vrhnu se do hledání co nejrychleji, abych tuhle potupnost měl za sebou.
"Více než zubatá deviace mi víc starostí dělá nerozhodnost bratra knihovníka, nejdřív nás vyšle na průzkum bojem a teď tu máme hledat něco, co tu možná ani není, či nikdy nebylo! Zavání mi to snahou o urážku naší důstojnosti." pokračuji v soukromé komunikaci s Albericem a přehrabuji se v tom, co zbylo ve Valkýře. Osobně pochybuji, že naleznu něco, co by mohlo zajímat knihovníka, ale rozkaz je rozkaz, i když dle mého soudu, zbytečný a potupný.

Ty vole, to byla party...

„Pěkné,“ zubím se od ucha k uchu, když lezu do trupu Vendetty. Interiér je hojně pokryt krví a obecně scéna je vskutku malebná. Mrtvý komisař složený v rohu a ještě k tomu bez hlavy. Jestli za tenhle odstín vymalování nemůže on, tak nevím, kde jinde by se to vzalo. Žádné další těla už tu nejsou, ani jejich kusy, když nepočítám zbytky hlavy, které doposud obývala tamten krk. Nicméně ten, který mu tu hlavu takhle zřídil ho buď musel opravdu nesnášet nebo to bylo zběsilé zvíře. Takže netuším, jestli za to můžou gardisté nebo tyranidi. Kdo ví, třeba nám ti naši drobci zběhli na druhou stranu a komisař to jako jediný takhle odnesl.
Absence autokanónu, který by měl být součásti výbavy, mě sice překvapí, ale když vezmu v potaz okolní jejich ztroskotání... pokud žijí a nemají se jak dostat pryč, umí i pouzí gardisté projevit neuvěřitelnou houževnatost a odhodlání přežít, kterým by se mohli rovnat Andělům Smrti. Tihle zřejmě odmítají umřít tak lehce a berou si vše, co mohou.

Rozkopnu dveře kokpitu, protože mě odmítá dobrovolně pustit dovnitř. Ke vší smůle jsou oba piloti mrtví. Jak nečekané, pomyslím si chmurně. Jejich stav se ale velice liší od komisařova. Otázkou je, jestli za to může to, že jsou připoutaní nebo to, že se velice pravděpodobně zabili před dopadem. Důkazem mi je laspistole, ale těžko říct, jak to ve skutečnosti bylo.
Už se otáčím a chystám se odejít, když si všimnu servolebky. Natáhnu se pro ní a zjišťuji, že je vypnutá. Automatická deaktivace při dlouhodobé neaktivitě nebo ji někdo úmysl deaktivoval? Uvidíme...
Zmáčknu runu na spodní straně mechanického špeha a doufám, že mi řekne vše, co bude vědět. A že toho bude dost na to, aby nám to pomohlo objasnit, co se zde stalo. Co přesně se stalo.

Audionahrávka

Aktivuješ runu na servolebce. Chvilku je ticho a nic se neděje, ovšem nakonec se dočkáš. Sice to není nic audioizuální, ale né vše musí být dokonalé.
,,Venom Hagga. Kapitán lodi Mrtvého Jestřába. Už jsou to dva dny, co jsme objevili tenhle eldarskej blábol, na kterém eldaři žijí. Za tu dobu jsem stihl udělat pár zajímavých poznatků. Ten první...Ten debil, co mi řekl, že je to opuštěné půjde před popravčí četu...kvůli němu jsem ztratil tři muže. Naštěstí to byli Kriegovci, takže to ztráta nebyla až tak hrozná. Druhým poznatkem je, že nám nejde už jeden den poslat zprávu skze warp. Buď nás něco ruší, nebo místo dělání práce opět hrajou piškvorky. A ten třetí poznatek...na tom craftworldu jsme narazili na člověka. Co bylo zvláštní, tak nepatřil k Imperiální gardě, k Inkvizici, Marině...prostě ničemu, co bych znal. Taky mluvil divnou hatmatilkou, což znamená dvě věci. Buď patří do nějakého regimentu, který žije na kraji galaxie, což pochybuji, vzhledem k tomu, že jeho zbraň nebyla standartní laspuška, ale něco...vskutku zajímavého a zadruhé neměl imperiální orlici. Samozřejmě jsme ho zajali a nyní se nachází v ostře hlídané cele. O postupu vyšetřování budu informovat v dalších servolebkách. Hagga končí.''
A přesně jak to Hagga řekl, tak to i skončilo...

comeback

Bratr helsius se postaví stranou rampy za rám, připravený na cokoliv, například na salvu bioprojektilů, nebo hromadu eldarských projektilů, které by mohly provrtat bratry seřazené jako na přehlídce. Ve chvíli dosednutí a po hrdinském útoku ostatních se prosmýkne ven a stínem se vydá k vendetám. Poslední úprava chameleoního pláště, přetažení kapuce přez helmu a voila. Téměř neviděn se zastaví, když uslyší množství hluku, které vydávají ostatní bratři. Kdyby to byli moji skauti, do jednoho bych je vyházel...
Zastaví se u obou vendet, které jsou prosřílené, jako řešeto, když dostane další rozkaz od bratra knihovníka.
+tsss+ +tss+ dvakrát aktivuje kanál s bratrem knihovníkem, načež se vydá po stopách přeživších gardistů...

now the sneaky part...

Helsius si pozorně prohlédne stopy gardistů, přičemž hledá prázdné baterie od lasgunů, kapky krve, stopy gardistických bot a podobné znaky. Až najde cokoliv relevantního vydá se jim po stopách stranou chodby, kde jsou nejhustší stíny, vždy co chvíli zastavuje a nechává svůj chameleoní plášť přizpůsobit se okolí. Zhruba co minutu vytahuje svůj auspex a pozoruje pohyb v okolí. Tahto pokračuje, dokud nenarazí na známky nepřítele a nebo gardistů.

That's nasty!

Rozhodnu se zprvu se vykašlat na problémy s rozřezaným hrudníkem toho cizáka. Už proto, že mne na první pohled zaujme jedna věc, které si asi zatím nikdo nevšiml. Malá, malinkatá věcička na jeho helmě, která by tam neměla být. Tedy, pokud jde o mě, já bych ji tam nechtěl. Tedy krom těch chvil, kdy toužím si ji tam udělat sám. Když usoudím, že ostatní jsou příliš velcí idioti, než abych je mohl dále snášet.

+Bratře, má značku craftworldu, kterou jsem ještě nikdy neviděl. Inkvizitora by tohle možná mohlo zajímat...+
Zamumlám do soukromého kanálu veliteli a přilbu sundám. Což jsem asi neměl dělat, protože se na hrudník mrtvého pavouka vyvalí... vyteče... to je asi jedno - vnitřek jeho hlavy. Jakože kompletní vnitřek jeho hlavy. Na kaši. Teče mi na botu, takže bez větších emocí ucouvnu nohou, abych si zbroj nezašpinil víc a dříve, než je nutné.

+... a nakonec jsem ten poklad přecijen našel. Tohle by mohlo zajímat i tebe.+
Přilbu exarchy mám stále v rukou a zaujatě pozoruji odpornou kašovitou hmotu, která vznikla z jeho hlavy poté, co mu něco udělalo na čelo malinkatou dírku do přilby...
Hm...

Tak jsem nedodržel svůj vlastní deadline...

Venom Hagga? Nope, to nic neříká. Rozebírám jednotlivé detaily zprávy už v jejím průběhu. Může to být vcelku užitečné to řešit teď a říct knihovníkovi jen to potřebné, než ho zatěžovat zbytečným poslechem celé zprávy.
Fajn, zpráva stará dva dny od kontaktu. Došlo k vylodění a prvnímu boji, který zřejmě nedopadl úplně podle představ. Taky měli stejnou informaci jako my, že je Craftworld opuštěný, ale ve skutečnosti je tomu naopak. Je obydlený možná až příliš.
Nefungovala jim komunikace. Důvod neznámý, ale očividně to spíše sváděl na plavidlo, u kterého byli, než aby si skutečně myslel, že za to mohou jeho muži.
Ale nejzajímavější je třetí část zprávy. Našli tam člověka? Oni si ho odvedli na vlastní loď? Idioti.
Dobrá zpráva, bude více servolebek a tudíž i více informací, aspoň se z toho bude pak dát něco vyčíst.

++

„Něco jsem našel. Servolebku s audiozáznamem Kapitána Mrtvého Jestřába. Očividně měli tolik informací, jako my, když tady přistáli, došlo k boji a přišli o pár mužů.
Dále jim nefungovala komunikace skrze warp. Důvod neznámý.
Nejzajímavější je ale to, že prý tady našli nějakého člověka. Nevypadal jako nikdo z Imperiálních jednotek, neměl laspušku, ale podle slov kapitána něco vskutku zajímavého a mluvil nějakou neznámou řečí. Zajali ho a hodili do cely na jejich lodi.
Někde by tu měly být další servolebky, ale tohle je bohužel jediná, kterou jsem našel. Jinak nic zajímavého, když nepočítám bezhlavého komisaře, dva mrtvé piloty a očesanou Vendettu.“

++

Valkýra a její blízké okolí

Rozkaz, který měl původně vykonat bratr Helsius, kterým bylo prohledat tři Imperiální Valkýry, nakonec připadlo na Vás. Důvod? Pravděpodobně knihvník zapomíná na své původní rozkazy, ale to je teďka zcela irelevantní. Tak čí tak, je to vůdce této skupiny, i když to je knihovník, a rozkazy se poslouchat musí....většinou.
Tak či tak, pustíte se do průzkumu Valkýr a hledáte cokoliv, co by Vám mohlo pomoci objasnit situaci, co se tady mohlo stát. Otázkou je, co v nich najdete.
V první Valkýře toho moc není. S vyjímkou několika mrtvol gardistů, kteří se pravděpodobně nestihli ani dostat ven. Taktéž jim chybí laspušky a munice. Pravděpodobně přeživší gardisté zabalili všechno, co by se jim tu mohlo hodit. Což taktéž souvisí s tím, že Valkýra je kompletně 'odzbrojená'. Dále, až na mrtvolu pilota, který má prostřelenou hlavu pravděpodobně od laspistole, zde není nic k nalezení.
V druhé Valkýře se situace opakuje, s vyjímkou pilota, který tam pro změnu není.
Ovšem třetí Valkýra je velikou změnou, co se týče průzkumu. Ačkoliv se zde opět opakuje situace, zde je navíc ještě i servolebka...a vypadá to že je funkční! Informace v ní by určitě mohli vrhnout na zdejší situaci úplně jiný pohled.

Průzkum

Ačkoliv tvé prvotní rozkazy byli takové, že si měl prozkoumat Valkýry, tak díky knihovníkovi, který zřejmě rád mění rozkazy, si dostal za úkol hledat stopy po přeživších gardistech. Úkol zcela vhodný pro tak zkušeného průzkumníka, jako jsi ty. Proto dlouho neváháš a vydáš se po stopách gardistů.
A není to až tak těžká práce. Vyhozené zásobníky od laspušek...dokonce i náboje z heavy bolteru či autokanonu, ti udávají jasný směr kudy šli. Nehledě na občasné množství jejich krve.
Jdeš nějakou delší dobu a po gardistech jako takový pořád žádné památky. Jediná věc, na co jsi narazil a dalo by se považovat za zajímavost, byl akorát tak mrtvý gardista, do kterého se zřejmě pustili tyranidy, páč jeho hruď byla úplně vyžraná.
Už se chystáš pokračovat dál po stopách gardistů, když v tom tě zarazí zvláštní zvuky...které mohou na tomto Craftworldu vydávat jen jediné věci. Genestealeři. Ani ne chvilku poté, co je zaslechneš, se objeví zhruba padesát metrů před tebou. Jenom díky chameleonímu plášti tě ještě nezaznamenali, to ovšem neznamená, že tě nemohou zavětřit...

Na lodi je fajn...

Už je to nějaká delší chvíle, co se členové DeathWatch vypravili na povrch Craftworldu. Ty jsi zůstal tady. Jestli to byl prostě strach tvé první osobnosti, nebo se ti prostě jenom nechtělo lézt na Craftworld, toť otázka. Každopádně teď tvrdneš na tomto křápu, ve kterém tě sem poslala Inkvizice. Zajímavá otázka by taky byla, proč ti dali tuhle loď a nedali ti nějakou Černou loď. Buď tě prostě nemají rádi, nebo je jich nedostatek. Každopádně to nic nemění na tom, že jste sem dorazili bezpečně.
Momentálně se nacházíš ve své kajutě, která je celkem bohatě vyzdobena. Jojo, být Inkvizitor má své výhody a tohle je jedna z nich. Jednou z nich je třeba ta, že máš mnohem, ale mnohem měkčí postel, než ostatní členové této výpravy. Je fakt, že mariňákům to je jedno a garda je prostě moc nízko, aby taky měli takové postele, ale výhoda to je. Obzvláště při cestování lodí, jako je tahle.
Ovšem postel je pravděpodobně až to poslední co tě zajímá. Celé místnosti dominuje 'postarší' viktoriánský stůl, na kterém je naházena hromada datatabletů. Některé s informacemi o výpravě na tuto planetu, některé z předchozích výprav a další materiály Inkvizice. Také na něm leží tvůj power meč a tvá inferno pistole...jakobys tušil, že je velice brzo budeš potřebovat.
No a v neposlední řadě v jedné stěně máš zabudováno něco ve smyslu automatu na pití, který ti může vyprodukovat jak vodu, tak třeba obdobu dnešní kávy. Je to taková maličkost, ale aspoň se nemusíš trmácet někam kamsi, když dostaneš žízeň.
Zrovna si užíváš trochu klidu po delší době, páč cestováním warpem s touto lodí není zrovna klidná záležitost, když v tom ti dorazí zpráva od Knihovníka Astellana.
++Od : Bratr Knihovník Astellan Merir++
++Pro : Niveus Cognoscence++
Žádám o KOMPLETNÍ, opakuji KOMPLETNÍ údaje o imperiálním výsadku na tomto craftworldu.

Tak abych už nezdržoval

V prvních chvílích se zdá, že hledání nemá význam. Bez ohledu na na vynaloženou snahu se všude kolem nás rozprostírá ten a samý obrázek opuštěných strojů a pozůstatků posádky. Dokonce i vznešenost smrti za impérium se během vteřin mění v něco, co je jen další nepodstatnou dekorací, další shlukem smetí, který jen ztěžuje naše pátrání. Celé se to jeví marné až do momentu, kdy se na mě usměje štěstí a podaří se mi najít servolebku.

"Knihovníku, nalezl jsem záznamové zařízení. Vypadá funkčně."

Dodám dosti neochotně do veřejného komunikačního kanálu naší skupiny. Pokud náš mutantní velitel umí číst myšlenky, pak může snadno postřehnout, že kanál mi přijde jako vhodné přirovnání nejen v souvislosti s domluvou v rámci čety. Taky, což by se mi líbilo mnohem méně, by mohl zjistit, že mou radost z nálezu trochu čeří fakt, že jsem tu servolebku málem v prvním okamžiku rozšlápl. Inu je mnohem snazší věci ve jménu císaře ničit, než s nimi dělat cokoliv jiného.

++ Od: Inkvizitor Niveus Cognoscence ++
++ Pro: Bratr Knihovník Astellan Merir ++

- Mise Warhawk -

Prioritní cíle:

- Průzkum Impériem nedotčených oblastí.
- Zajistit mobilní artefakty.
- Po skončení mise zavézt artefakty Inkvizici.

Vedlejší cíle:

- Zajistit imobilní artefakty, vyčkat do příjezdu Inkvizice.
- Nalézt lidskou rasu, schopnou se přidat pod Impérium.

***

Loď: Dauntless-class Light Cruiser Black Hawk

***

Posádka: 1180 členů Imperiální gardy - různé regimenty
Výbava: 25 plně vybavených transportérů a přesně neurčité množství gardistické výbavy

***

Současné nálezy:

- Nalezen neznámý Craftworld.
- Podle všech zpráv má být opuštěný.
- Vyslán tým Deathwatch.

***

Co jste zatím objevili?

Servocranium

Nic, nic a zase nic. Z frustrace pramenící z plýtvání silami na hledání něčeho, co tu ani nemuselo být, jsem chtěl utrousit nějakou poznámku o našem vůdci, který díky své mutaci ani neví, co vlastně má dělat a co máme dělat my. Tyhle všivé popelnice měl prohledávat bratr Helsius a my měli prozkoumat okolí, ale pak zničehonic mu ruplo v jeho psykerské makovici a role se obrátili.
"Svou" Valkýru jsem převrátil vzhůru nohama (obrazně), ale nic jsem nenašel. Hromada běžných věcí, které lze čekat ve Valkýře. Mrtvoly, trocha toho nářadí a trosek.

Bratr templář měl větší štěstí než já, protože nalezl Servolebku. Popravdě jsem si říkal, že bude až moc velké štěstí, pokud je lebka, či její obsah, nedotčený. Jaké jsou naše šance, že záznam v lebce bude neporušený? Nízké, vzhledem k tomu, v jakém prostředí se nachází.
Vyvstává otázka, zda na ní vůbec něco je.
S pocitem splněné mise, koneckonců, letouny byly prozkoumány, jsem zamířil za bratrem Albericem.
"Dobré oko bratře." pochválím jeho nález. Je mi jasné, že být pochválen za nalezení "mizerné" servolebky není nic, co by templáře potěšilo. Být to pochvala za udatnost v boji, mělo by to větší význam, než nalezení krámu, který ani nemusí fungovat, i když se tak tváří.
Spolu s Albericem vyčkám na další rozkazy, přičemž nemusím být psyker, abych věděl, že bude třeba lebku doručit bratru knihovníkovi. Ovšem to co mně zajímalo bylo to, co nás čeká po předání nálezu.

Muheheh

Být inkvizitor má samozřejmě v této společnosti spousty výhod. Děláte si většinou, co uznáte za vhodné a podáváte výsledky. Dobré výsledky. A zbytek si necháváte pro sebe. Ano ano, my máme spousty tajemství, tajemství, která ostatní nesmí vědět, to mi hlídáme jejich bezpečný spánek a my k tomu máme své prstíčky. Dlouhé prstíčky.
Většina inkvizitorů je měla, různé pomocníčky, vyšetřovatele a žáky, my je nechtěli, mohli by na nás přijít. Mohli by to zpozorovat, že je nás víc, že něco není, tak, jak by mělo být. Pak by mohli pokládat otázky, co se tam tenkrát stalo. Ano, my se chtěli zabít, ale viděli jsme světlo a tmu a ... Nemohli jsme, nejsme zbabělci, nechceme zemřít.

Rozladěně jsme se dívali na zprávu.
'Co si asi o sobě myslí, že nám můžou říkat něco jiného, než prosím? Nemůžeme na něj být tak přísní, je to obyčejná mutace ke Slávě Císaře. Je to nástroj pro boj a jako s takovým se s ním musí zacházet, je to hlupák. Je to nástroj, ale není to hlupák.'
Povídali jsme si takhle sami ze sebou. Nikdy nebýváme sami. No, vždy je tu ještě lebka. Takže, co že to ten knihovník chtěl? Ano, ty informace. Jaké, že byly? Díval jsem se na spousty písmen a uvažoval, kolik by mu toho mohlo stačit, kolik toho chce.
" ... A kolik mu bude muset stačit."
Zavrčeli jsme a začali vybírat, co je důležité a co nepotřebuje.

Takže víme, pro změnu, nic. Jako vždy.

Trošku se podmračím a teplota v mém okolí trošku klesne. Zprávy, které mám od svých bratří, jsou. To je asi tak vše, co se o nich dá říct. Nejsou dobré, nejsou špatné, nejsou vypovídající a moc nevedou dál. Prostě a jen - jsou.

A tak je na čase to tady zabalit a přesunout se o kousek dál. Zatím není DW team za co chválit. Ale...Vox na všech frekvencích.
++Dobrá práce, bratři. Zpět, přeskupit a postupovat dále podle stop. Zprávy od Inkvizitora jsou značně mlhavé a hovoří o pluku zhruba o 1200 gardistech, zhruba 25 kusů techniky a křižníku třídy Dauntless...Jinak nic neví.++ vydám jeden menší rozkazík a potom na personálních frekvencích.

Brácha Liocheles
++Dobrá práce, velmi zajímavé. Inkvizitora to bude zajímat. Jsi schopen najít projektil, který prorazil onu helmu a napáchal tu škodu?++ odešlu zprávu a výmluvně se podívám na louži sraček, kterou má náš Apatykář u bot.

Brácha Zubatec
++Dobrá práce. Záznam tedy hovoří o nějakém zajatci. Lodí je myšlena Valkýra nebo loď na orbitě? Ano, ta co tuším také nemůžeme najít...Jinak přeskupit a prosím tě o tu servolebku, děkuji++

Bráchové Templáři. Trošku povzdech
++Dobrá práce, děkuji bratři. Je dobré, že jste našli záznamové zařízení, ještě by jste mi mohli sdělit, co obsahuje.++

Pak si smutně povzdechnu, protože zřejmě zaskakuji za komunikačního důstojníka a odešlu všechny nasbíraná data panu Inkvizitorovi. Není toho moc, ale zatím lepší než nic.

typický apotykářský hejt

No abys je nepřechválil, bratře Astellane. Ta banda budižkničemů ze zdegenerovaných kapitul neudělala nic. Nic. A o tom, že inkvizitor ZASE nic pořádného neřekl, o tom se snad ani nebudeme bavit. Císař vidí, jaký je to podezřelý všivák, tomu bratře věř.

++Dobrá práce, velmi zajímavé. Inkvizitora to bude zajímat. Jsi schopen najít projektil, který prorazil onu helmu a napáchal tu škodu?++ 
No samozřejmě, že se ochotně začnu hrabat v tom hnusu a hledat nějaký záhadný projektil, který rozšlehal mozek toho xenose na kaši. Nikdy jsem si nic jiného nepřál, přebírat se v kaši z eldařího mozku je vrchol mého působení, jakožto apotykáře!
++ Samozřejmě, bratře. Provedu. ++
A abych kopal latrýnu, to bys po mně náhodou třeba nechtěl?

Jak se říká - s chutí do toho a půl je hotovo. Ono by se to momentálně dalo opravit "s nechutí do toho a je to hotovo celé" - ale to je vlastně úplně jedno. Nejprve do toho, co vyteklo na zem, šťouchnu podrážkou. Zcela bez efektu. S tichým, znechuceným odfrknutím se tedy dotknu rukou tam, kde předpokládám nějakou větší hrudku a nános zkusmo rozhrnu... no a následně rezignuji a s tichým klením začnu vše prohrabávat pořádně a hezky všemi prsty.

Tenhle nápad, prohrabat to, mi byl čert dlužen. Stejně nic nenajdu, protože tady prostě nic ne- co je u Císaře tohle?
O rukavici mi cinkne malá kulička. Opravdu, opravdu prťavá, vlastně ji mám problém do rukavice chytit, má jen pár milimetrů, takže si ji musím sundat a hrábnout do toho balastu HOLOU. RUKOU.
Což o to - když už to musím udělat, tak si ji zapatlám řádně a naberu tu kuličku hezky i s kusem kaše. Je tmavomodrá... a vlastně to vůbec nemusí být projektil, třeba je to... já nevím, kus ložiska.

Vracím se k Astellanovi.
"Něco mám - natáhni ruku, bratře."

Návrat

++„Mluví o ostře sledované cele, zřejmě bude myšlena cela na lodi, pochybuji, že by čemukoliv na Vendetě nebo Valkyře takhle říkali.“++
Ale já tu nejsem od toho, abych o něčem pochyboval, že ano? Pouze plním to, co je mi přikázáno.

Ještě naposled se podívám po interiéru vozidla, jestli jsem náhodou něco nepřehlédl a vydám se zpátky. Hezky dírou v pancíři, zpět po povrchu Eldarského plavidla k místu, kde je Knihovník.
Za klusu si všimnu, jak se k němu blíží Škorpy a cosi mu předává. Zajímalo by mě, co to je, ale to se určitě dřív nebo později dozvíme. Pozvednu obočí nad tím, že apatykář má sundanou rukavici. Co by mohlo být tak drobného a přitom tak důležitého? Obvykle se o drobnosti nestarám, ale protentokrát cítím jistou zvědavost.

Zaujmu svou původní pozici ve formaci a otočím se směrem ven, abych kontroloval perimetr.
„Lebka zajištěna,“ oznámím přes reproduktory helmy, aby náš velitel věděl, že nechci zbytečně rušit jejich momentální jednání s Liochelem, ale že vím o tom, že bych mu měl předat získaný předmět.

Kill the mutant!

Slova knihovníka mně v pravdě trochu překvapila. Takže místo aportování servocrania si máme obsah poslechnout a poté mu ho převyprávět. Podíval jsem se na Alberica, vypnul veškeré kanály a přes vox-speaker helmy jsem na bratra promluvil:
"Idiot. Kdybychom si tu zprávu poslechli, tak bude vztekle krákat tím svým mutantím hláskem, že jsme porušili několik set rozkazů, jež zatím nevydal.", můj hlas je, i navzdory rozhořčení, poměrně klidný. Jsem schopen tolerovat ostatní bratry, jejich zvyky a dokonce i to, že Templáře zrovna nemusí, ale bratra knihovníka, jež pořádně ani neví, co po nás vlastně chce, to jde jen horko těžko.

"Ale rozkaz je rozkaz." řeknu a kývnutím hlavy Alberica pobídnu aby tu zatracenou věc aktivoval.
"Při Dornovi, proč musíme mít za velitele zrovna jeho? Kdokoliv jiný by mi byl milejší, než nerozhodný knihovník. Dokonce i bratr Sarutius by mi byl milejší jakožto velitel!" pomyslím si a zatímco Alberic pracuje s lebkou, já bedlivě sleduji okolí. Poslední co bych si přál by byl přepad, který jsem neočekával. I když na Eldarském Craftworldu očekávám vše možné.

Profesionálová

"Máš pravdu, bratře. Jako by bylo taktické si pouštět videa v bojové zóně a vystavovat se přepadu."

Zavrtím hlavou. Nic naplat, bratr má pravdu a naším velitelem je někdo jiný. Tentokrát se nezdržuji ani v duchu nějakým lamentováním. Beztak jediné, co by mi spravilo chuť, by byl pořádný boj. Přejdu případně do části letounu, kde budeme nejvíce kryti jeho stěnami a provedu to, co si přeje.

Audiozáznam

Inu...rozkazy jsou jasné. Proto aktivujete nahrávku...a nic. Chvilku ticho, tak to zkusíte ještě něco...Tentokrát se pro změnu ozve prapodivnej šum. Nakonec to ale výjde až na potřetí...

Zprvu slyšíte prvně jenom střelbu. Standartní laspušky, občas jde zaslechnout i boltpistole, plasma zbraně...a do toho všeho ještě nějaká jiná zbraň, kterou jste nikdy předtím neslyšeli, ale vypadá to na nějakou energetickou zbraň.
Občas jdou slyšet i hlasy sténajících a umírajících gardistů. A do toho hlas jednoho komisaře, který se snaží dodávat odvahu svým mužům vírou v Císaře.
V pozadí toho zároveň jde pěkně i slyšet střelba právě onoho křižníku Dauntless na 'něco'. Otázkou je na co?
Po delší chvíli ticha se konečně ozve hlas.
,,Tady seržant Horacius, 107. Cadijský regiment. Podpalubí zajištěno od cizáků. Hlášená hromadná evakuace z lodi z důvodu kritické úrovně poškození křižníku Dauntless neznámou cizáckou lodí. Na rozkaz kapitána Haggy hromadný ústup na Craftworld, kam nás snad už nebudou následovat. Císař nás chraň v této nejtemnější hodině.''
Zde záznám končí. O moc moudřejší z toho nejste, snad kromě toho, že v tom figuruje neznámá rasa a že Dauntless jen tak nenajdete, pokud je zničený.

Nom...

Nedlouho poté, co ty pošleš nějaké ty informace Knihovníkovi Astellanovi...tak dostaneš nějaké dosavadní získané informace ty od něj. Takový výměný obchod, až na to, že on dodal vše.
Už se na to chystáš vrhnout, když v tom se někdo odváží zaklepat ti v tuto chvíli na dveře tvých soukromých komnat. Je to takové to naléhavé zaklepání, které zní většinou, když je průser. Sakra veliký. Ten průser potvrdí ještě naléhavější hlas jednoho z důstojníků této lodi a pohotovostní alarm, který do toho začne hrát. Jak skvělé.
,,Nejsvětější Inkvizitore, hluboce se Vám omlouvám za to, že Vás vyrušuji, ale...naše senzory něco zachytili, problém je v tom, že...no, to se blbě vysvětluje. Rád bych Vás požádal o to, aby jste se šel se mnou podívat na můstek a viděl ten skutečný problém.''

Bratr helsius se plíží tunely a pozoruje všechny možné směry, zpoza kadého rohu vykoukne, než se za něj vydá. celou dobu si zapamatovává cestu. U mrtvého gardisty se na chvíli zastaví, aby ho prohlédl.
když uslyší genestealery, velmi pomalu a potichu se stáhne za roh a opatrně pozoruje genestealery. Pak, když se ujistí, že o něm zatím neví, velmi pomalu a potichu vytáhne auspex scanner a spočítá jejich přesný počet genestealerů a porovná ho s počtem, který vyhodnotil zrakem.

Krátké hlášení

"Zajistil jsem záznam." Jen těžko se tomu dá věřit. "Křižník Dauntles podlehl v boji plavidlu neidentifikovaného cizáckého původu. Posádka se poté evakuovala na cratworld." V mém hlase jsou cítit pochybnosti. Nějak si neumím představit plavidlo, které by samotné dovedlo ohrozit i craftworld, nebo nepřítele, co by jej zanechal tak pustý bez přílišných stop. Začínám se vskutku těšit, až dostanu možnost se střetnout s těmi tajemnými cizáky. Pro slávu císaře, astartes i lidstva.

Genestealeři

Inu, genestealeři zatím o tobě nevidí, i když se snaží větřit. Akorát v jednu chvíli tvým směrem pohledne jeden z nich a jakoby se díval přímo na tebe...ale pak jen zavrtí hlavou a opět se věnuje svému...
Svým bystrým okem napočítáš něco kolem 30 genestealerů. Auspex ti to potvrdí tím, že přesný počet je 32, což je celkem...celkem dost. Minimálně sám bys to nedal a i tvůj tým by s tím měl potíže...
Moc dalších věcí, co tu dál dělat není. Cesta dopředu je blokována, cesta vlevo je až moc na očích a tyranidi by tě mohli odhalit...a to co je nalevo...Inu, obrovská krvavá skrvna táhnoucí se od tam není zrovna příjemná na pohled a ani pro nos to není nic úžasného. Pak už se zde nabízí jen cesta zpět...

Well...načase zvednout kotvy

Jak krátkou dobu jste teprve na Craftworldu a kolik jste se toho už dozvěděli...Zničení Imperiálního křižníku neznámou lodí, vymazání života z Craftworldu, ačkoliv to není plně potvrzeno, opět neznámou lodí neznámé rasy a taky utěšující zpráva, že se stále někde zde mohou nacházet přeživší Imperiální gardy...
Jakmile se Templáři a Sarutius vrátí od prozkoumaných vraků, přičemž každý objevil nějakou tu zajímavost, tak opět proběhne seskupení. Bratr Ronka opustí gardisty, které tak pečlivě naskládal, bratr Liocheles předá kuličku, přičemž očekávajíc další rozkazy...a to je víceméně všechno, protože Helsius je někde napřed a Inkvizitor si ještě hoví na lodi...
Vše, co jste mohli najít jste našli, tady už nic zajímavého není...čas vyrazit. Nebo snad ne?

Ksakru! zašeptá si pro sebe a stáhne se za roh.
Je jich moc na jeden zásobník a přebít pravděpodobně nestihnu.
Pohlédne na cestu vpřed a na cestu zpět. Pak zapne vysílačku na frekvenci knihovníka.
Kontakt. 32 genestealerů. Přímá cesta za přeživšími gardisty blokována. Existuje možnost pokračovat oklikou. Zasílám mou pozici. Přepínám.
Hm vždycky se dá čekat...

Díra. Nejděrovatější díra v Vesmíru aneb proč já vlastně nezůstal v knihovně...

Bratr apatykář mě podaruje malou kuličkou, s mírně červeným obalem. Ten na mé ruce zmrzne a odpadne, zůstane jen kulička.
„Hmmm....“ poznamenám moudře. „Rychlost tohoto jednoduchého projektilu musela být nesmírná, když prorazil brnění eldarů..Inkvizitora to bude jistě zajímat.“ konstatuje a kuličku uložím do nějaké z kapes, které mám u opasku.

A z dalších novinek mi také není veselo. Něco, a nevíme co, zničilo cratfworld, k tomu nějaké tyranidy a to jediné, co jsme našli, je stará servolebka, která „snad“ bude fungovat a kulička.

„Další skvělý den u Hlídky smrti....“ pomyslím si kysele. Dá se říct, že voxová zpráva bratra Helsia mi skoro i udělá radost.

A tak se podívám na bratry Templáře a mile se pousměji..

„Bratři, vaše modlitby byly vyslyšeny. Bratr Helsius našel něco, co jde rozstřílet a zabít. Je to jen pár genestealerů, ale tuším, že vám udělají radost a uvolní to šílené napětí, pramenící z nedostatku akce a jisté tělesné závislosti, kterou jsou Templáři proslulý. Pozice bratra Helsia je zde...“ prohlásím a na mapě se objeví bod, označený průzkumníkem.
„Do vašeho bojového postupu nebudu zasahovat, budu krýt záda a boky. Za Císaře!“ poznamenám také trošku nadšeněji...
„Škoda, že Tyranidé nejdou výslýchat.....“ pomyslím si smutně

Emperor, fuck yeah!

Slova knihovníka, kde se nás nepřímo snažil urazit, jsem přešel beze poznámek. Ano, mohl bych mu do té jeho psykerské lebky vmlátit trochu reskpektu vůči Dornovým synům, ale stále se držím myšlenky, že změní názor poté, co uvidí Templáře v boji. Přeci jen skutky jsou více než pouhá slova, či násilná indoktrinace v podobě mé pěsti na knihovníkově obličeji.
"Pouze vykonáváme Císařovu vůli, bratře knihovníku." prohlásím poté, co knihovník přestane štěbetat.
"Obávám se, že to byla marná snaha." odvětím pobaveně na slova, že nám nebude zasahovat do našeho bojového postupu. Já jsem ve spolupráci s ostatními kapitulami též nevnucoval náš způsob boje ostatním, sám si jej tudíž nenechám diktovat jakbysmet.
"Císař tě provázej, bratře knihovníku." dodám s mírným pokynutím hlavy a vydám se na souřadnice, jež nám byly poskytnuty.

No...nemůže být vše dokonalé

Ve stručnosti...co jste našli a vypadalo alespoň trošičku důležitě, to jste vzali a vyrážíte na cestu po stopách bratra Helsia. A nejenom bratra Helsia. Celou cestu Vám totiž pěkně dláždí i vyhozené zásobníky od laspušek, nábojnice heavybolterů a autokanónů a hlavně veliké míry krve.
Po kratší době narazíte dokonce i na tělo jednoho z gardistů, na které zřejmě hodoval tyranid, protože jeho hruď je naprosto, ale naprosto vyžraná, s vyjímkou páteře a hrudního koše...a nějaké te šmatlavé věci na podlaze, co zbylo po jeho orgánech. Ani se nedá přesně určit, ke kterému regimenu patřil...Toť otázka, jestli byl rozežrán poté, co byl zabit, nebo ještě žil...

Random událost
(Hod kostkou 67)
Těsně před tím, než se konečně dostanete na místo určení...najednou dostanete sakra divnej pocit. Všichni z Vás. Skoro jako by Vás někdo sledoval. Na moment to všechny z Vás zarazí...nicméně po chvilce se rozejdete dál. A tehdy se to stane...Najednou ze stropu vyletí víko od jakéhosi druhu ventilace a udeří bratra Taranise do helmy. Sice to nespáchá nic závažného, ale dotyčný zavrávorá na moment a je pro tento krátký moment vyřazen. A přesně v tu samou chvíli z té ventilace vyskočí Tyranidí liktor a skočí mezi Vás. Naneštěstí nasměruje svůj dopad na bratra Ronku, takže bratr Ronka se pod onou váhou zřítí k zemi. Bratr Ronka se sice ještě pokusí vytáhnout svojí energo-sekeru, nicméně není dostatečně rychlý a následně ty dvě píčoviny, co má, se zabodnout do hrudi bratra Ronky a prošpikují ho tak efektivně, že by byl z bratra Ronky velicé skvělý příklad pro nabodávání špejlí do špízu. Nutno dodat, že bratr Ronka toto nepřežil...A ta veliká obluda je stále mezi Vámi...

Veni, vidi, ventilace

Po nepřímém naznačení, že by Templáři měli jít v čele, díky naší "závislosti", jsem se jal role předvoje. Stiskl jsem aktivační runu na jílci meče, jež se probudil k životu a jeho čepel obklopilo energetické pole.
Následky boje, ať už ústupu, či pronásledování, jsem nekomentoval, od toho tu jsou jiní. Bolter jsem držel nahoře, v případě že by se zjevilo něco, co by si žádalo dávku Císařovi spravedlnosti.
Bedlivě jsem skenoval okolí a stálým tempem jsem pokračoval vpřed.

Na moment jsem se zastavil, měl jsem pocit, že jsem něco slyšel a chtěl jsem mít jistotu.
Stačil jsem udělat několik kroků, než jsem za zvuku řinčení dostal ránu krytem ventilace. Nestihl jsem ani zvednout meč v úmyslu kryt rozseknout.
Vizor helmy se na několik vteřin rozostřil, takže jsem na několik úderů srdce zůstal jako opařený. Naštěstí se duch mé zbroje rozhodl takovou urážku netolerovat a vizor opět fungoval tak jak má. Otočil jsem se za zvukem a viděl liktora, jež zabil bratra Ronku.
Instinktivně jsem zvedal ruku s Bolterem v úmyslu tu bestii pokropit dávkou Císařova hněvu, ovšem riziko, že bych trefil někoho z bratrů, je vyšší, než bych byl schopný tolerovat, liktor by mohl být rychlejší než střely a stačil by uhnout. Nakonec jsem stáhl ruku s Bolterem a vrhl se na cizáka pouze s mečem. Ani jsem nevykřikoval žádné pokřiky, jen by bestii více upozornili na můj útok.

Masooooo!!!!

Opět se dáváme do pohybu. O všem, co se našlo, Bratr Knihovník ví, a díky Bratru Helsiovi máme i příslib toho, že se bude bojovat. Jeho značka se objeví na mapě a během okamžiků vyrážíme.
Aktivuji runu na sekyře a ta se s krátkým zavytím probere k životu. Poté si jen nedočkavě funí a čeká, až nadejde chvíle jejího útoku. Mám chuť přidat do kroku, nebo možná i do skoku, ale nemyslím si, že by to bylo něco, co by si Knihovník nechal líbit. Na pravidla si určitě potrpí, řeknu si v duchu.

Okolí začíná vypadat každým metrem zajímavěji. Nejdřív to vypadalo, že tu nebude nikdo. Že tu nebudou ani stopy po nikom, ale opak je pravdou. Stop je tu fakt dost. Jakože hromady. Vystřílená munice, kaluže krve. Ale chybí tu něco, co je dalším tichým svědkem takových masakrů. Těla, ani garda, ani eldaři nebo genestealeři, prostě kdokoliv tu bojoval, nenechal po sobě těla.
Předčasný závěr, uvědomím si, když spatřím tělo ležící na zemi za nějakými troskami z bitvy. Vypadá to, že ho někdo začal požírat, ale své dílo nedokončil. To by vysvětlilo absenci těl. Takže zde asi zvítězili brouci...

Genestealeři... radši bych něco odolného, než tak podělaně rychlého, jako jsou tihle xenos. Nemám rád, když něco umře moc rychle. Na okamžik se zastavím. Jakoby mě svědily šupiny na krku, vsadil bych si na to, že tu je někdo další. Jenže sotva se opět dám do pohybu, ozve se nad námi rachot a začne se konečně něco dít.
To, co se dělo, bylo tyranidský Liktor. Krytem ventilace se mu podařilo odstranit ze své cesty bratra Tanarise a díky tomu se mu povedlo vrhnout se přímo na bratra Ronku. Událo se to v jediném momentu, něčemu takovému jsme neměli téměř jak zabránit.
Ale to, že ten tvor je stále mezi námi a je naživu, je něco, co se velice rychle změnit může. Na střelbu nesázím, jeden zásah plasmy ho nemusí vyřadit a tak přišel čas na požehnanou ocel. Vidím pohyb bratra Templáře a rozhodnu se tu bestii znehybnit, aby jeho útok měl co nejdrtivější účinek.
Aktivuji trysky, aby mi dodaly dostatečnou rychlost na to, abych v okamžiku stál u Liktora. Sekyra začne zpívat svou píseň smrti, když sekám cizákovi do vrchní kolenní jamky.

Ó můj Císaři....Bubák!

Postupujeme neohroženě dál a inu, možná trošku více neohroženě, než bylo záhodno, jak velmi rychle ukáže smrt bratra Ronky.

Lictoři...jsou nepříjemní. Většinou bych je alespoň trošku cítil, vypátral jejich vědomí, avšak zde, na craftworldu doslova a do písmene plném smrti a dalších psykerských rušivých elementů...bez šance.

„Zhyň, bestie!“ vykřiknu a udělám jeden či dva kroky nazad tak, aby ostatní bratři měli dost prostoru k manévrování a zároveň tasím.

A nejen to.

Na kondenzátorech psycherské kápě se opět usadí jinovatka a v tomto ošklivém prostředí klesne teplota na bod mrazu. Po lictorově slizkém a odporném těle se pomalu, ale jistě začne rozlévat vrstva jinovatky..

Pokud mu to nezmrazí srdce a nezabije, tak ho to alespoň slušně zpomalí.

Liktor

Po prvotním objevením se liktora, který bez problému dočasně vyřadil z boje bratra Taranise a zároveň zabil bratra Ronku, se už zaměřuje na další oběť. Nicméně dlouhé rozhlížení stojí cenné vteřiny, které stihnete využít. První započne bratr Astellan, který ačkoliv se pokusí zabít liktora zmražením...tak se mu to skoro nepovede. Jediné, co se mu povede, tak jen liktora zpomalit dostatečně na to, aby jste měli jednu, dvě vteřiny náskok.
V tu dobu se již bratr Taranis dostatečně zorientuje a vrhá se mečem na liktora. Přesně v tu samou chvíli reaguje bratr Sarutius, který zaktivuje své skokové trysky a vrhá se na liktora plnou sílou trysek. A to se mu plně vydaří. Nejenom, že liktora povalí na zem, ale taktéž liktora dostatečně zraní...což může do budoucna znamenat problém. Liktorův řev, který na půl vteřiny všechny z Vás vyřadí z boje, se roznese do okolí...
Nicméně ani to mu nikterak nepomůže...protože v příštích několika vteřinách zemře na dopad Templářova meče, který se teprve až teď dostal k liktorovi...

O několik desítek metrů dále...

Bratr Helsius pozorujíc genestealery najednou uslyší šílený řev...dle předchozích zkušeností to vypadá na liktora. Zřejmě bratři jsou na cestě trošku víc nahlas, jak bývá u assault maríny zvykem. Což je trošku problém. Genolupiči následně pohlédnou tím směrem, podívají se na sebe a následně celá skupina 32 genolupičů se rozeběhne tím směrem. Asi by bylo fajn je varovat...

zatracený hluk...

Bratr Helsius se přitiskne ještě víc ke stěně a aktivuje vox.
Pozor! Genesteeleři vaším směrem. Připravte se. vyštěkne do mikrofonu, teď není čas se vykecávat. Ve chvíli, kdy většina Genesteelerů zmizí, zahájí palbu na poslední z nich. Snad to ty zvířata zmate dostatečně na to, aby se rozdělili...

Foul xenos

Tyranidská bestie umírá v řevu, jež je sice nervy drásající, ale zaniká po dopadu mého meče. Nebýt Sarutiova útoku, boj mohl trvat déle a stát více sil, takto bylo jeho řádění ukončeno rychle.
Své zásluhy měl i bratr knihovník, ale nebýt toho, že Sarutius srazil liktora k zemi, bojovalo se dál.
"Odporná bestie.", kdybych neměl helmu, opovržením bych si odplivl.

Ovšem hlášení bratra Helsia nedalo prostor uctít památku bratra Ronky. Genestealeři jsou na cestě k nám.
"Ať přijdou!" pomyslím si a otočím se směrem, odkud má hrozba přijít.
"Bylo by moudré extrahovat gene seed bratra Ronky." navrhnu, i když by to mělo být samozřejmostí a mělo by to napadnout každého, pokud možno hned. Uchopím Bolter a namířím ho do chodby před nás a začnu odříkávat litanii žádajíc Císaře, aby mi propůjčil sílu zničit cizáky Jeho jménem.

Let them come

Zbroj mi zavibruje nárazem do těla liktora. Xenos se mnou pokračuje v pohybu, nesen silou kterou jsem do něj vrazil a já využívám jeho dezorientace k tomu, abych mu uštědřil silný úder sekyrou. Nezabije ho to, k naší smůle, díky tomu se mu povede vydat nestvůrný řev. A to znamená jenom jedno. Více cílů. Na jeden úder srdce mě to rozhodí z mé snahy tuto zrůdu zabít, než ale mohu pokračovat, práci dokoná Templářův meč. S uchu lahodícím zvukem prorazí chitin na jehož povrchu jde vidět námraza a jedinou ranou ho sprovodí ze světa.

Neuběhne moc času a ozve se bratr Helsius. Náš zvěd je kus cesty před námi, zajišťoval okolí a nyní nám přináší dobré zprávy o tom, jak se k nám blíží tlupa Genesteelerů. Nejdřív liktor, teď tihle. Bude to ještě zajímavé.
S tichosti přejdu zmínku o genetickém štěpu z našeho padlého bratra. Všichni známe naše povinnosti a pochybuji, že je zde někdo, kdo by na ně zapomněl. Nejdříve jedny problémy, pak ty druhé. Myslím, že bratr Ronka nikam neuteče.
Stejně jako Templář namířím plazmovou pistoli do chodby a vyčkávám. V momentě, kdy uslyším první cvakání jejich pařátů, začnu shromažďovat energii své zbraně, aby jim pořádně pocuchala šupiny. Naše skupina neoplývá největší palebnou silou, ale o boj na kontaktní vzdálenost se dokážeme postarat perfektně.

well sry děcka. na mou obranu... tu zkoušku jsem stejně ani nedal -.-

"Bylo by moudré extrahovat gene seed bratra Ronky."
"Samozřejmě."
Jistě, že ne. Je pošpiněný, zcela zbytečný. Zdegenerovaný, zmutovaný a měl by být vyňat snad jen proto, aby mohlo dojít k jeho eliminaci, protože tady očištění snad ani nebude možné. Co je vůbec zač, tenhle Blood Raven? A jak moc zdegenerovaný jejich genoštěp je?
Navzdory mým myšlenkám, snad i tichému brblání občasného "mutanti zdegenerovaní" je samozřejmě vynětí genoštěpu padlého bratra rutinou. Jsem dost dobrý a zkušený apatykář, abych takovou věc zvládl i poslepu a rozespalý. A to možná, i kdyby šlo o nějakého z mých kapitulních bratrů, jejichž genoštěp je samozřejmě o dost vzácnější, cennější a dokonalejší. Jenže já se vstupem do Hlídky upsal k tomu, že tady budu "kuchat" tyhlety zmetky.

Nádech výdech.

Ano, tak. Upsal. Byl to slib, přísaha Císaři a Inkvizici, která ctí Jeho jméno. Musím jej dodržet, abych pak jednoho dne před Zlatým trůnem mohl stát hrdě a s hlavou vztyčenou.... a říct Císaři o tom, že většina jeho vyvolených Astartes jsou prostě zdegenerovaní zmetkové a požádat jej, aby s tím něco učinil.

Když genoštěp zajistím, obrátím svou pozornost k přicházejícím nepřátelům. Téměř až líným pohybem pozvednu svou prastarou bolt pistoli.

+++ "Bratr Sarutis se pokusí nenechat se zabít, až do nich naběhne, aby je pokousal a sežral. Jeden zmršený genoštěp mi dnes stačil."+++
Někdy... si to prostě neodpustíte.

Fakt. Spousta. Džínystýlerz.

Varování bratra Helsia neberu na lehkou váhu. To, že se blíží Genolupiči z nějakého směru stále neznamená to, že odtamtu přijdou. Proto si smutně povzdechnu a můj meč zaplane modrým, studeným plamenem.

„Konejte, co umíte nejlépe, bratři....“ poznamenám po voxu. Nemá cenu jim dávat rozkazy, příkazy či rozdělovat sektory a palebná pole.

Nejsme žádná Imperiální Garda.

Já sám dávám pozor na dva klasické příchodné způsoby Genolupičů a to na ventilaci z stropu a na záda. Kdo ví, kudy to ty mrchy vezmou.

„Až se zbavíme této hrozby, rozkazem je postup vpřed a sjednocení s bratrem Helsiem....“

Tak pojďme spustit shitfest

Sotva se bratr Helsius ozve, tak se vysílačka naprosto odmlčí...zlověstné ticho vyplní prostory Craftworldu kolem Vás. Jediné, co toto hrobové ticho prolomí na krátký moment, je vzdálený výstřel, které zní jako z odstřelovací pušky. Pak se vaše okolí opět propadne do podezdřelé tichosti.
Netrvá to dlouho a ze všech stran se začnou ozývat zvláštní zlověsnté klepetavé zvuky, sotva lidským uchem postřehnutelné, ale uchem Astartes naprosto jasná známka toho, že ty potvory už jsou tady. A zvuky brzy následují jejích majitelé. Objeví se s typickou tyranidí rychlostí ze všech tří možných stran...tam, odkud jste přišli, z šachty a z cesty před vámi. Ještě než se pořádně zvládnout dostat k vám, tak jich pomře slušná desítka, ovšem i tak jich zůstává celkem slušný počet, který nepůjde jen tak lehce zredukovat. Čehož si hlavně je vědom jeden z vašich černých bratrů, Alberic. Proto není vůbec zvláštní, že když je po chvíli boje ze všech stran obklopen genestealeři, kteří se mu prakticky sápou po nohách, zádech a hrudi, tak naběhne přímo vstříc další tlupě genolupičů, načež s Císařovým jménem na rtech odpálí několik granátů na sobě, které měl. Smutný to konec dalšího z bratrů, jenže tenhle alespoň pobral slušnej počet se sebou dolů. I přes hrdinskou smrt bratra Alberica jich pro Vás zůstává +/- 20 a ti se nyní blíží k Vám.

Genolupiči a garda

Ačkoliv tvůj výstřel směřuje na posledního z genolupičů, který jej úspěšně zasáhne, tak se po chvíli najednou otočí až tři genestealeři a začnou nasávat pachy...netrvá to dlouho a všichni tři upnou pohled k tobě, načež se k tobě rozběhnou. Dva z nich stihneš sejmout ještě po cestě k tobě, nicméně ten třetí už je natolik blízko, že nestihneš znovu přebít a vystřelit. Už to vypadá, že zřejmě budeš nucen se opět stáhnout, nebo bojovat na vlastní pěst, když v uslyšíš, jak pár metrů za tebou, jak někdo mačká spoušť. Genstealer už se na tebe sice vrhá, ale v tom je jeho tělo zaplaveno několika lasery a ačkoliv to tyranida nezabije, tak ti to dává prostor zareagovat...Teprve až nyní odhalíš, že to, co ti možná zachránilo život, je skupina šesti gardistů, kteří jsou na tvůj vkus až moc promíchaní, co se týče regimentů.

Albericu, neztrácej hlavu! Ups...

++ „Budu spoléhat na to, že se mě budeš snažit udržet naživu, bratře Apatykáři. Nerad bych ti přidělal práci.“ ++
Tvůj názor na „nečisté“ kapituly je známý a určitě by ti nevadilo, kdybych mi na konci dnešního dne něco chybělo, že, Škorpióne?
Pár okamžiků vyčkáváme, než se naší hostitelé dostaví nás konečně přivítat. Jeden uvítací výbor tu již byl a svou práci odvedl vskutku dobře. Skřípu zuby o sebe, až začnu cítit krev v ústech, momentální statistika je něco, s čím se nehodlám srovnat. Takže doufám, že těch zmetků je tam dost na to, aby to vyrovnalo smrt jednoho z bratrů.
Klepání se ozývá ze všech směrů, přesně podle tyranidích zvyků se na nás hodlají vrhnout ze všech stran. A tak se i začne dít. Přicházejí jak z týla, tak ze stropní šachty a ze směru, který nám ohlásil bratr Helsius. Spustíme palbu, genolupiči umírají pod našimi ranami, ale jejich taktika hordy se nedá tak jednoduše zastavit. Když už nezbývá čas na přehřátí plasmy, aktivuji trysky jetpacku.
Cítím, jak ramenem prorazím první řadu. Libozvučné mlaskavé zvuky lámajícího se chitinu doprovázím řevem rotosekery, která se každým sekem prožírá masou nepřátel. Jeden z tyranidů se mi pokusí skočit do úsměvu, jeho plány pozmění plasma, která mu upálí značnou část hlavy. I přes naše snažení ale nepřátel neubývá tak, jak bychom si přáli. Řešení na tuto krizi se rozhodl vyřešit Alberic.
Jménem Císaře zmizí v řadě výbuchů granátů, které roztrhají jak jeho, tak všechny nepřátelé Impéria, kteří se po něm zrovna sápali. Vztekle zařvu, protože tímto krokem se skóre prakticky nijak nezměnilo. Vrhnu se proti hrstce tyranidů, která je poblíž a se sbírají po výbuchu, s cílem ukončit jejich mizernou existenci.

No Mercy!

Cizáci padají po tuctech, ale nikde jim není konec. Vzduch se plní krví cizáků a pachem spálených cizáckých těl. Munici do Bolteru jsem šetřil co nejvíc to šlo, proto převážně promlouval meč. Vyhřezlé orgány, odseknuté končetiny a hlavy se válely všude kolem a i navzdory beznadějné situaci jsem si bitvu poměrně užíval. Vyhlazovat cizáky je vždy balzám na duši.

V jeden okamžik jsem si dovolil luxus toho, abych se otočil, jak si vede bratr Alberic. Jediné, co jsem viděl je, jak odjišťuje granáty a vrhá se mezi cizáky. Než jsem stačil cokoliv říct či udělat, granáty vybuchly a z bratra templáře nezbylo nic, co by se dalo považovat za ostatky.
Nenávist vůči cizákům a hněv přešli na zcela novou úroveň.
S řevem jsem vrhl na nejbližší cizáky.
Jednoho jsem přišpendlil ke zdi mečem, nově uvolněnou rukou jsem dalšího chytil za hlavu a vší silou stiskl, dokud se neozvalo křupnutí a mezi prsty rukavice mi neprotekla krev a ostatky lebky. Tělo mrtvého tyranida jsem mrštil proti dalšímu z jeho zparchantělého druhu, popadl meč a máchl jím kolem sebe. Konečně na řadu přišel Bolter, který štěkal a chrlil Císařův hněv všude, kde se ještě pohyboval nějaký náznak cizáka.
"Chcípněte! Všichni! Chcípněte!" zařval jsem jako smyslů zbavený.

Nigga back in town

Odlepím oči od datatabletu a začnu směřovat moji pozornost střídavě mezi sirény a důstojníka, který se objevil ve dveřích mého pokoje.

"Klid důstojníku, klid. Pravověrní synové Císaře se nemusejí bát ničeho zlého, neb Jeho spravedlivá ruka nad námi bdí." Odvětím důstojníkovi a usměji se na něj nejvíce uklidnujícím způsobem, který může smrtelník od inkvizitora dostat. Když i důstojníci ztrácejí hlavu, nemůže to věstit nic dobrého. "Nebojte, dostavím se na můstek hned jak to bude možné, jen se trochu lépe ustrojím k situaci. Ale mám mezitím pro vás úkol inkviziční důležitosti. Připravte všechny volné transporty k přepravě na Craftworld. K přepravě s vojáky uvnitř. A ať sebou vezmou co nejvíce granátů, auspexů, plamenometů a brokovnic co unesou. Cítím v kostech, že Císařovi Andělé smrti, budou potřebovat trochu pomoci od Jeho kladiva. Připojím se pak k vám na můstku, trefím tam. Rozchod." Dám důstojníkovi rozchod a začnu se připravovat na výsadek. Pokud se něco dříve nepokazí na lodi a vůbec se uskuteční.

Začnu se přehrabovat ve věcech ve své kajutě. Obleču si svoji starou zbroj, k boku si připnu svoji věrnou bolt pistoli a meč. Ať žije víra v Císaře, ale víra ve svoji výzbroj nikoho ještě také nezradila. Zkontroluji kapsy svého kabátu jestli se v něm ukrývá dostatečná zásoba munice, granátů, baterií a spolu se svoji věrnou servolebkou vykročím ze své kajuty směrem k můstku lodi.

A do nadpisu něco originálního, co nikoho přede mnou určitě ještě nenapadlo :P

„Až se zbavíme této hrozby, rozkazem je postup vpřed a sjednocení s bratrem Helsiem....“
Pokrčil bych rameny, kdyby to šlo. Pokud mi je někdo z téhle skupiny za trest extrémně volný, je to zrovna bratr Helsius. Celkově jsem nikdy nebyl zrovna nikterak nadšen scouty, kteří jsou posbíraní z nějakých nedávných rekrutů. Každé pětileté dítě u nás by... to je vlastně jedno.
Podle následného ticha po jeho výstřelu je stejně tak nějak jasné, že jediné, k čemu tady byl, bylo aby mi přidal práci. Pokud ho hned něco nespořádalo na posezení. To by mi sice trochu ulehčilo, ale zase bych měl pocit, že jsem jako apatykář jednotky selhal.

Škorpion, ten tvrdej chleba má.

++ „Budu spoléhat na to, že se mě budeš snažit udržet naživu, bratře Apatykáři. Nerad bych ti přidělal práci.“ ++
Prásk. Alberic se... odpálil? To jako doopravdy? Doufám, že mu k tomu Císař řekne svoje. Takové plýtvání. A tadyhle žraločí muž mi "nechce přidávat práci" a pak se, místo aby CI-VI-LI-ZO-VA-NĚ vytáhl bolter, vrhne do vřavy.
No, mladej, nezapomeň se taky odbouchnout. To mi totiž moji práci ulehčí nejvíc.

Bez řevu nebo jakýchkoli jiných emocí vytáhnu svou boltpistoli a pošlu do nepřátel několik boltů. Zatím chci mít přehled o tom, co se kde děje a být připravený, kdyby někdo potřeboval mou pomoc. To se tak nějak s mečem v největším chumlu těch xenosáků dělat nedá. Možná jsem si mohl vzít lepší palnou zbraň.

"Chcípněte! Všichni! Chcípněte!"
"To si, bratře, místy přeji od začátku téhle mise," utrousím si sám pro sebe otráveně s vědomím, že se to velmi pravděpodobně i brzy splní.

A sračky začnou nabírat tvar

Ačkoliv se důstojník zatváří poněkud skepticky, tak jakmile zmíníš ochranu z rukou Císaře, už vážně skutečně vypadá o něco klidněji, i když se snaží zachovat si víceméně kamennou masku. Teprve až na pokyn tak se mírně ukloní a s uctivým Sire tě zanechá ve tvé kajutě.

Tvá příprava se obešla bez jakýchkoliv potíží, ačkoliv když si oblékáš zbroj, máš takový zvláštní pocit, že se celá loď zlehka otřásla. V ten samý moment na krátký moment vypne alarm, jen aby vteřinku nato začal znít odznovu a tentokrát hlasitěji.
Při tvé cestě na můstek si všimneš jedné věci. Ačkoliv už si mnohokrát zažil, že se při alarmech většinou koná neorganizovaný chaos, zde na inkvizičním plavidle to je vše jinak. Chodby jsou víceméně prázdné, až na Inkviziční stormtroopery, kteří směřují k hangáru, a několik techniků/servitorů, kteří dál pokračují ve své práci, jako kdyby se nic nedělo.
Ten pravý chaos ovšem nastává při tvém vstupu na můstek, kde se veškerý klid vytratil. Kafe rozlité na zemi, karty jakbysmet. Navigátoři nevěřícně koukají na radar a u toho se ochomejtaj kolem palubní desky a snaží se vyřešit nějaký 'problém'. V tu samou chvíli se tě ujme důstojník.
,,Sire, pár minut zpátky naše radary zachytili signál neznáme lodi. V tu dobu ještě nebyla tak blízko, nicméně jsme spustili pohotovost. No a nyní ten signál bliká na radaru ze všech stran, jako kdyby nás ta loď obklopovala. Zvláštní je to...že když se podíváme 'z okna', tak nikde nic. Zkoušeli jsme několik testů a radar bez problému funguje. Můj tip? Narazili jsme na loď nám ještě neznámého s druhu s velice silně vyvinutou technologií, jež dokáže blokovat naše radary. A pokud...'' A jako na zavolání, tak se stane něco neuvěřitelného. Radar náhle jako kdyby započal fungovat a ukázal na jeden jediný jasný bod...a v tom stejném bodu se náhle objevila tobě neznámá vesmírná loď. A z její přední zbraně, jež ti připomíná zbraň z titána, která jako kdyby procházela celou délkou lodi, se začne až moc dramaticky svítit.

LOL, Nope

Císař nás ochraňuj.
"Ústup! Okamžitě zahajte úhybné manévry! Odpojte se z boje pryč!" Zakřičím do prostoru a obrátím se na kapitána. "Rozkažte všem transportům až na jeden, ať zahájí sestup z lodě na craftworld. Poslední ať počká na mě." Zhluboka se nadechnu a položím kapitánovi ruku na rameno. "Inkvizice se musí dozvědět co se stalo. Pošlete na velitelství sektoru zprávu co jsme našli, či spíše jak dnes nestála Císařova přízeň při nás. Musí sem poslat příště větší flotilu. A pokud to půjde, pokuste se kontaktovat team Deathwatch na povrchu, že k nim míříme. Císař nás všechny ochraňuj."

A začnu mířit rázným krokem z můstku směrem k hangáru, abych se připojil ke stormtrooperům na pravděpodobně jednosměrný let. Při dveřích z můstku se ještě naposled otočím k námořníkům na jeho palubě a možná naposled k nim pronesu slova útěchy. "Pamatujte, že váš život vám byl dán Císařem na dluh. Nepromrhejte svůj dar od Císaře lacino, neboť není větším hříchem, než promarnit Jeho dar."

You will not fear...

Situace začíná vypadat beznadějně. Ačkoliv bratr Alberic spáchal masivní oběť, aby sejmul co nejvíce tyranidích genolupičů, jejich počty stále byly až moc vysoké a vy jste postupně začali pociťovat, že tohle bude velice těžce vyhraný boj, pokud vůbec. I když bojujete s veškerou zuřivostí, jakou byli někteří z vás pohlceni, a i když se knihovník snaží sebevíc, tyranidi postupně na vás začínají dorážet. A někteří už ten nápor nezvládli udržet.
Ačkoliv bratr Sarutius cílevědomě vlétl do skupiny genestealerů s tím, aby jich co nejvíce pozabíjel, bohužel při nedostatečném krytí ze strany ostatních bratrů, kteří měli své vlastní problémy, byl během krátké chvíle obklopen ze všech stran a následně povalen na zem. Genestealer, který byl trošičku větší, mnohem silnější a měl trošku jiné zbarvení, se usadil na jeho hrudi, aby zajistil, že se jen tak nezvedne, a následně sekl....Když bratr Sarutius opět otevřel oči, cítil čurek krve z mělce podrápané tváře. Nebýt té helmy, docela dost dobře by byl Sarutius mrtvý.
O moc lépe se nedařilo Taranisovi, na kterého zpoza šachty, ze které nějakou chvíli zpátky vyskočil liktor, vylétl další genestealer, který se na něj zavěsil a snažil se mu probít skrze zbroj. Což se mu téměř povedlo. Stačil by poslední zásek a Taranis by pravděpodobně skončil s rozbitou zbrojí, nicméně včasný Astellanův zásah, který zmrazil tyranida, této nešťastné události zabránil.
O to lépe se ale dařilo samotnému knihovníkovi a apatykáři, kteří i přes početné obklopení ze všech stran, z toho vyvázli víceméně bez jakéhokoliv hlubokého průseru.
Blik blik. Rudé laserové paprsky zničehonic udeří do zad tyranidů. Už podle zvuku jde poznat, že se jedná o gardistické laspušky a hellguny, nicméně v současnou chvíli nemáte výhled na útočníky z druhé strany. Teprve až o chvíli později spatříte skupinu 14 gardistů....vedenou bratrem Helsiem.

Order is retreat!

A jak si řekl, tak se i stalo. Okamžik na to se začalo celou lodí ozývat jiný druh alarmu. Alarm, který značí, že je všechno v prdeli a že se bude umírat. Když proneseš svůj poslední rozkaz, spatříš v očích kapitána strach, nicméně ten jenom kývne a hrdě vystrčí bradu. ,,Jak si přejete, můj pane.'' Když zemřít, tak za Císaře. ,,Nechť Vás Císař chrání na vašich cestách, můj pane.'' odpoví bez jakékoliv známky paniky a krátce zasalutuje, než se vrhne k ovládacímu panelu lodi. Jenže v tu chvíli, když se tvé rozkazy dávají do pohybu, už jsi dávno na cestě do hangáru.
Těsně před hangárem se celá loď hrozivě zatřesea ty zaslechneš hrozivé třesknutí, až si dokonce málem upadl na zem. Jen díky boční stěně si se dokázal udržet na nohou. ,,Varování! Trup lodi byl protržen, trup lodi byl protržen! Na palubách 3,4,7,9,11 a 6 došlo ke ztrátě vzduchu. Žádní přeživší. Nouzové uzamknutí těchto místností.'' Už jenom při zaslechnutí těchto špatných zpráv si jseš jedné věci jist. Ta obrovská věc vystřelila a udělala do lodi obrovskou díru. Čas se dostat do hangáru.
Když do něho dorazíš, všimneš si, že zde skutečně zbyl již poslední transportér, který čekal s několika inkvizičními stormtroopery akorát jen již na tebe. A po tvém slavném speechy nakonec transportér vyletěl.
Po krátké chvíly, kdy je transportér dostatečně daleko, konečně spatříš svou loď, jejímž celým středem prochází obrovská díra, jejíž okraje oranžově žhnou. Ačkoliv loď stále ještě přežívá a snaží se pokoušet ještě nějaké úhybné manévry, nepřátelská loď se opět zjevila, aby dokončila to, co začala. S hlavní zbraní opět zářící. Opět třeskavý zvuk a ty konečně spatříš to, co se stalo posledně. Obrovský modrý paprsek, který projel lodí tak hladce, jako nůž máslem. A tehdy tvá loď vybouchne....

Emperor must have a jesting mood!

Z čistky kolem mě vytrhl až náraz do zad, že jsem zavrávoral. Otočil jsem hlavu a podíval se, co to bylo. Na zádech mi vysel genestealer a snažil se mě rozpárat jako konzervu.
"Odporná špíno!" zavrčím, pustím Bolter a snažím se chytnout tu bestii, ale daří se jí unikat. Vztekle zavrčím a kopnutím zastavím jinou zrůdu snažící se využít toho, že mě zaměstnává její příbuzný usazený na mých zádech.
Na hledí mi začali problikávat varovné runy, jak se pařáty tyranida zasekávaly do různých částí zbroje.
Než jsem se stihl zbavit run, tak se bestie na mých zádech přestala vzpouzet a spadla na zem, zmrzlá na kost. Věnoval jsem jí krátký pohled a poté jsem pokynul knihovníkovi.
"Máš mé díky, bratře." odvětil jsem a pro jistotu jsem botou rozdrtil hlavu bestie, která se na mě ještě před chvílí sápala.
Poté jsem se vrhl zpět do boje a našel si i setinu vteřiny na to, abych vypnul všechny ty runy blikající na mém hledí.

Nevím jak dlouho bitva pokračovala, než se chodbou prohnaly rudé paprsky a začaly kosit týl tyranidů. Zvuk typický pro zbraně gardy opravdu nešlo přeslechnout, i přes vřavu kolem.
Když řady cizáků prořídly, zahlédl jsem našeho skauta a čtrnáct gardistů.
"Hleďme, koho nám to Císař přivedl." ušklíbl jsem se při pohledu na četu.

A to jsem si tu helmu zrovna opravil!

Každý šermíř na hovno... prolétne mi hlavou staré úsloví, které jsem kdysi dávno slyšel od některého z mých bratrů. Nepamatuji si, jak přesně to pokračovalo, ale naprosto vím, jakou to mělo pointu. Tu, do které se každým okamžikem dostávám.
I přes všechny rány, které rozdávám, to nevypadá, že by Tyranidy měli někdy zmizet. Jednoho mrtvého nahradí dva a to se neustále opakuje. Ať už plazmou nebo sekyrou, očistil jsem toto místo a nespočet odporných stvoření, ale zkrátka to nestačí.
Moje pohyby se začínají zpomalovat, ale není to ani tím, že bych ztrácel energii nebo chuť do boje, je to prostě a jednoduše způsobeno tím, že nejsem schopen pokračovat dál v pohybu. Jednotlivá těla tvořící celistvou masu mi pomalu ukrádají místa k manévrování, znehybňují mě a já vím, co přesně má následovat.
Jak může slabý tvor porazit něco nepředstavitelně silnějšího? Přijde s dost velkou partou kamarádů, kteří mu pomůžou. Bohužel teď jsem to něco velkého já. A těm zmetkům se právě podařilo to, o co se celou dobu snažili. Jakmile jsem se zastavil, masa mě donutila klesnou na koleno. Pak už to šlo ráz naráz. Nějaký šmejd, který měl to štěstí a podědil trochu nečistého genomu navíc, mě srazí nazad a zbytek zajišťuje to, abych se nemohl nijak efektivně bránit.
Genolupič zvedá svůj pařát a já z nějakého mně nepochopitelného důvodu mrknu, když udeří. To, že nejsem mrtvý, si uvědomím o úder srdce později. Stejně jako v ten moment, kdy pod helmou ucítím svou vlastní krev a jeho pařát v mé hubě.

Kdyby při nás nestál samotný Císař a nerozhodl se, že nám v tento moment pomůže, zřejmě bych nedostal šanci to tomu zmetkovi vrátit, ale On to chtěl jinak. Vidím, jak nad hlavami nepřátel začnou létat lasery a poznám zbraně gardy. To je přesně ten moment, kdy rojová mysl na okamžik zaváhá o nové hrozbě. Moment, kdy ti, kteří mě drží, povolí své sevření.
Osvobodím se i s Tyranidem stále zaseknutým v mé helmě. S řevem mu chytnu jeho pařát oběma rukama a vyrvu mu jej z těla. Xenos přestane řvát bolestí, když mu oplatím jeho ráno jeho vlastní zbraní. Skupina gardistů s bratrem Helsiem v čele si vyměňuje argumenty s nepřáteli a vypadá to na rychlou debatu. S novou zbraní a sekyrou se pouštím do těch zbývajících nepřátel, kteří ještě nepadli pod křížovou palbou.
Plazmu v tom bordelu někde najdu až bude po zábavě. Jazykem si olíznu vlastní krev, která mi stéká po tváři a užívám si Císařovy milosti, že mi dal šanci pokračovat v boji.