Andor.cz - online Dračí doupě

Tkáč osudu - 19. prosince 2007 05:23

World in darkness Svět se skutečně změnil. Pryč jsou časy spokojenosti a blahobytu, ty skončili během velkých guildovních válek, které zachvátily téměř celý svět. Celá království lehla popelem, rody byly vyvražděny a ani jedna osoba nebyla ušetřena ztráty někoho blízkého. Nad kontinentem se začaly vznášet oblaka nemocí, chudoby a smrti. Nakonec se vše uklidnilo, mocné guildy se dohodly na míru a začaly si opět hledět svých věcí, naprosto ignorujíc zničené země okolo. Zahleděny do svých problémů si nevšímaly utrpení a ztrát, které jejich malicherné bojování přineslo obyčejným lidem. Ubíhala léta a lidé se jen pomalu vzpamatovávali z ran, které jim jejich Pánové ušetřili. Ti mezitím šli dále, co je pro ně lidský život? Co je pro ně generace, nic, jen malá troška písku v přesýpacích hodinách věčnosti. Zpohodlněli, pokud dříve alespoń trochu dbali o své země přestaly je tyto nyní zdevastované kraje úplně zajímat. Z vládců se časem staly pouhé ikony, či děsivé bytosti, které obča vyjížděly do okolí aby ukojily své letité zvrácené choutky. Upíří aristokracie noci zpohodlněla, začala pořádat velké bály na kterých po desítkách umíraly mladé ženy a muži jen pro potěšení svých Pánů. Lykantropové zdivočeli, přestali téměř ovládat své schopnosti a postupem času se z velké většiny staly jen nemyslící bestie lačnící po krvi. A Draci? Šlechetní a moudří draci se stáhly do ústraní a začaly řešit své vlastní problémy, své vlastní rozbroje a zapoměli tak na povinnosti, které je vázaly k životu. Všichni ztratili tvář, pryč odešly ty časy, kdy se dokázali postavit do bojové linie, buť jeden proti druhému, kdy byli schopní vládnout a zajímali se o to co se děje se světem. A svět se změnil. Neboť svět neustále potřebuje nějaké ohrožení, aby zastavil stagnaci která nastala. svět nemůže dovolit, aby se vše zastavilo a nepokračovalo to k cestě kupředu. K čemu by pak byly statisíce mrtvých v jeho minulosti, kdyby byla budoucnost tak snadná? A opravdu se tak stalo. Z jihu se přiblížila nová hrozba. Časem si snad i někteří z Vládců všimli, že v jejich zemích přibývá cizinců, kteří se sem stěhují s veškerým svým majetkem, ustaly dodávky vzácného koření, které se nyní vyvažovalo ne zlatem, nýbrž drahokamy. Co však stojí za touto změnou ví jen málokdo.

Tkáč osudu - 30. prosince 2007 13:38

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Utečenecký tábor (Šíšar Trenanor, Pavettka, Draco from North, Anduer Nazaretský) Léto skončilo a začal podzim. Krajinu zahalil silný příkrov mlhy, cesty jsou nyní spíše bahnitými stružkami, než suchými a prašnými úseky krajiny jako byly dříve. Utíkali jste, za patami vám šla smrt, viděli jste mnoho hrůz, či jste o nich alespoň zaslechli. Nohy máte unavené neustálým chozením, překonávání překážek, padlých mostů, hlubokých lesů a dalších jevů krajiny, které by byly za normálních okolností příjemným spestřením a které se vám nyní zpětně jeví jako noční můry. Konečně jste dorazili do míst, kde je relativní klid. Uprchlický tábor zřízený poblíž města Wiltremeth je plný dalších uprchlíků. Stojí zde stovky stanů, mezi nimi se pohybují tisíce lidí a vy vůbec nechápete, jak se na jednom místě mohlo nashromáždit tolik osob. Snad tomu chtěl osud, abyste se právě vy sešli u jednoho ohně, na jižní straně tábora, té straně, která je nejvíce opatřena ochrannými valy, které, jak naivně věří místní obyvatelé zabrání nepřátelům zdecimovat uprchlíky.

Tkáč osudu - 30. prosince 2007 13:38

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Utečenecký tábor (Šíšar Trenanor, Pavettka, Draco from North, Anduer Nazaretský) Léto skončilo a začal podzim. Krajinu zahalil silný příkrov mlhy, cesty jsou nyní spíše bahnitými stružkami, než suchými a prašnými úseky krajiny jako byly dříve. Utíkali jste, za patami vám šla smrt, viděli jste mnoho hrůz, či jste o nich alespoň zaslechli. Nohy máte unavené neustálým chozením, překonávání překážek, padlých mostů, hlubokých lesů a dalších jevů krajiny, které by byly za normálních okolností příjemným spestřením a které se vám nyní zpětně jeví jako noční můry. Konečně jste dorazili do míst, kde je relativní klid. Uprchlický tábor zřízený poblíž města Wiltremeth je plný dalších uprchlíků. Stojí zde stovky stanů, mezi nimi se pohybují tisíce lidí a vy vůbec nechápete, jak se na jednom místě mohlo nashromáždit tolik osob. Snad tomu chtěl osud, abyste se právě vy sešli u jednoho ohně, na jižní straně tábora, té straně, která je nejvíce opatřena ochrannými valy, které, jak naivně věří místní obyvatelé zabrání nepřátelům zdecimovat uprchlíky.

Tkáč osudu - 30. prosince 2007 13:38

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Utečenecký tábor (Šíšar Trenanor, Pavettka, Draco from North, Anduer Nazaretský) Léto skončilo a začal podzim. Krajinu zahalil silný příkrov mlhy, cesty jsou nyní spíše bahnitými stružkami, než suchými a prašnými úseky krajiny jako byly dříve. Utíkali jste, za patami vám šla smrt, viděli jste mnoho hrůz, či jste o nich alespoň zaslechli. Nohy máte unavené neustálým chozením, překonávání překážek, padlých mostů, hlubokých lesů a dalších jevů krajiny, které by byly za normálních okolností příjemným spestřením a které se vám nyní zpětně jeví jako noční můry. Konečně jste dorazili do míst, kde je relativní klid. Uprchlický tábor zřízený poblíž města Wiltremeth je plný dalších uprchlíků. Stojí zde stovky stanů, mezi nimi se pohybují tisíce lidí a vy vůbec nechápete, jak se na jednom místě mohlo nashromáždit tolik osob. Snad tomu chtěl osud, abyste se právě vy sešli u jednoho ohně, na jižní straně tábora, té straně, která je nejvíce opatřena ochrannými valy, které, jak naivně věří místní obyvatelé zabrání nepřátelům zdecimovat uprchlíky.

Tkáč osudu - 30. prosince 2007 13:38

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Utečenecký tábor (Šíšar Trenanor, Pavettka, Draco from North, Anduer Nazaretský) Léto skončilo a začal podzim. Krajinu zahalil silný příkrov mlhy, cesty jsou nyní spíše bahnitými stružkami, než suchými a prašnými úseky krajiny jako byly dříve. Utíkali jste, za patami vám šla smrt, viděli jste mnoho hrůz, či jste o nich alespoň zaslechli. Nohy máte unavené neustálým chozením, překonávání překážek, padlých mostů, hlubokých lesů a dalších jevů krajiny, které by byly za normálních okolností příjemným spestřením a které se vám nyní zpětně jeví jako noční můry. Konečně jste dorazili do míst, kde je relativní klid. Uprchlický tábor zřízený poblíž města Wiltremeth je plný dalších uprchlíků. Stojí zde stovky stanů, mezi nimi se pohybují tisíce lidí a vy vůbec nechápete, jak se na jednom místě mohlo nashromáždit tolik osob. Snad tomu chtěl osud, abyste se právě vy sešli u jednoho ohně, na jižní straně tábora, té straně, která je nejvíce opatřena ochrannými valy, které, jak naivně věří místní obyvatelé zabrání nepřátelům zdecimovat uprchlíky.

Draco from North - 30. prosince 2007 21:33

soukromá zpráva od Draco from North pro Táborák, jižní stana tábora Sedím u ohně a sleduji ruch kolem. Hlavou si přebírám události poslední doby. JÁ, Draco ze severu, sem musel utíkat jako zbabělý pes!! Poprvé...a naposledy v životě jsem utíkal. Nezbyla jiná možnost...pche. A to mě má uklidnit? Prý utíkej na jih, tam budou bojovníci s nimiž se tomu můžeš postavit bok po boku. Zatím jen banda apatyckých uprchlíků a poserů. A já tady sedím v jejich táboře. Jsem pohroužen do svých myšlenek. Myšlenek plných neoprávněné zlosti sám na sebe a především na to zlo, jež se nezadržitelně blíží. Sezení na zadku není pro bojovníka dobré. Odplivnu si na zem vedle sebe a postavím se. Jakmile tak učiním, uvidíte barbara střední postavy, jež je oděn do kroužkové zbroje, na které má kožich, pravděpodobně z nějakého severského zvířete, kalhoty z kůže a pevné, kožené boty. U pasu se mu houpe válečné kladivo a na zádech má připevněný štít. V pravé ruce drží oštěp, pomalovaný runami. Díky delším vlasům a kratšímu plnovousu se zdá být starším, než doopravdy je. Rozejdu se k ochrannému valu a sleduji krajinu kolem. Skoro, jakobych vyhlížel protivníky.

Draco from North - 30. prosince 2007 21:33

soukromá zpráva od Draco from North pro Táborák, jižní stana tábora Sedím u ohně a sleduji ruch kolem. Hlavou si přebírám události poslední doby. JÁ, Draco ze severu, sem musel utíkat jako zbabělý pes!! Poprvé...a naposledy v životě jsem utíkal. Nezbyla jiná možnost...pche. A to mě má uklidnit? Prý utíkej na jih, tam budou bojovníci s nimiž se tomu můžeš postavit bok po boku. Zatím jen banda apatyckých uprchlíků a poserů. A já tady sedím v jejich táboře. Jsem pohroužen do svých myšlenek. Myšlenek plných neoprávněné zlosti sám na sebe a především na to zlo, jež se nezadržitelně blíží. Sezení na zadku není pro bojovníka dobré. Odplivnu si na zem vedle sebe a postavím se. Jakmile tak učiním, uvidíte barbara střední postavy, jež je oděn do kroužkové zbroje, na které má kožich, pravděpodobně z nějakého severského zvířete, kalhoty z kůže a pevné, kožené boty. U pasu se mu houpe válečné kladivo a na zádech má připevněný štít. V pravé ruce drží oštěp, pomalovaný runami. Díky delším vlasům a kratšímu plnovousu se zdá být starším, než doopravdy je. Rozejdu se k ochrannému valu a sleduji krajinu kolem. Skoro, jakobych vyhlížel protivníky.

Draco from North - 30. prosince 2007 21:33

soukromá zpráva od Draco from North pro Táborák, jižní stana tábora Sedím u ohně a sleduji ruch kolem. Hlavou si přebírám události poslední doby. JÁ, Draco ze severu, sem musel utíkat jako zbabělý pes!! Poprvé...a naposledy v životě jsem utíkal. Nezbyla jiná možnost...pche. A to mě má uklidnit? Prý utíkej na jih, tam budou bojovníci s nimiž se tomu můžeš postavit bok po boku. Zatím jen banda apatyckých uprchlíků a poserů. A já tady sedím v jejich táboře. Jsem pohroužen do svých myšlenek. Myšlenek plných neoprávněné zlosti sám na sebe a především na to zlo, jež se nezadržitelně blíží. Sezení na zadku není pro bojovníka dobré. Odplivnu si na zem vedle sebe a postavím se. Jakmile tak učiním, uvidíte barbara střední postavy, jež je oděn do kroužkové zbroje, na které má kožich, pravděpodobně z nějakého severského zvířete, kalhoty z kůže a pevné, kožené boty. U pasu se mu houpe válečné kladivo a na zádech má připevněný štít. V pravé ruce drží oštěp, pomalovaný runami. Díky delším vlasům a kratšímu plnovousu se zdá být starším, než doopravdy je. Rozejdu se k ochrannému valu a sleduji krajinu kolem. Skoro, jakobych vyhlížel protivníky.

Pavettka - 30. prosince 2007 21:57

soukromá zpráva od Pavettka pro Táborák, jižní strana tábora Jak tam tak stojí barbar, uvidí, že přes val přeskočí mohutný černý huňatý stín. Doprovází jej temné vrčení. Bestie je slabé slovo, které by sotva vystihly zvíře, které jen matně osvětlilo světlo táboráku. Na něm sedí malá holčička s červenou kápí přehozenou přes hlavu… “Jestli tohle ještě jednou uděláš, tak budeme mít průser, Šmudlo!“ podrbu ho na hlavě, zatímco on se svým krhavým zrakem rozhlíží okolo. Dýchá zrychleně jako po dlouhém běhu, “kdybys nevrčel, třeba by se ty zvuky tam vůůůbec neozvaly! Já z tebe jednou vomdlim, úplně celá,“ ani mi nepřipadá, jak komicky může vypadat to, že malá asi tak devítiletá holčička seřvává mohutnou obludu, která se jen na základě pár detailů podobá vlkovi. Zaposlouchám se a rozhlédnu se po lidech. Když uvidím barbara, tak se zajíknu. “Já to věděla, běželi sme určo na blbou stranu!“ křičím směrem na barbara a mohutný vrrk se podívá stejným směrem… “M-m-m-můžu o-o-o-tázku?“ zamrkám, “jste zlej nebo hodnej?“ jsem připravená křičet a.. křičet. To, na co je připravený Šmudla raději vůbec neřeším. Ani si nevzpomenu na své poklady, které si po každé takhle zbrklé jízdě překontrolovávám.

Pavettka - 30. prosince 2007 21:57

soukromá zpráva od Pavettka pro Táborák, jižní strana tábora Jak tam tak stojí barbar, uvidí, že přes val přeskočí mohutný černý huňatý stín. Doprovází jej temné vrčení. Bestie je slabé slovo, které by sotva vystihly zvíře, které jen matně osvětlilo světlo táboráku. Na něm sedí malá holčička s červenou kápí přehozenou přes hlavu… “Jestli tohle ještě jednou uděláš, tak budeme mít průser, Šmudlo!“ podrbu ho na hlavě, zatímco on se svým krhavým zrakem rozhlíží okolo. Dýchá zrychleně jako po dlouhém běhu, “kdybys nevrčel, třeba by se ty zvuky tam vůůůbec neozvaly! Já z tebe jednou vomdlim, úplně celá,“ ani mi nepřipadá, jak komicky může vypadat to, že malá asi tak devítiletá holčička seřvává mohutnou obludu, která se jen na základě pár detailů podobá vlkovi. Zaposlouchám se a rozhlédnu se po lidech. Když uvidím barbara, tak se zajíknu. “Já to věděla, běželi sme určo na blbou stranu!“ křičím směrem na barbara a mohutný vrrk se podívá stejným směrem… “M-m-m-můžu o-o-o-tázku?“ zamrkám, “jste zlej nebo hodnej?“ jsem připravená křičet a.. křičet. To, na co je připravený Šmudla raději vůbec neřeším. Ani si nevzpomenu na své poklady, které si po každé takhle zbrklé jízdě překontrolovávám.

Pavettka - 30. prosince 2007 21:57

soukromá zpráva od Pavettka pro Táborák, jižní strana tábora Jak tam tak stojí barbar, uvidí, že přes val přeskočí mohutný černý huňatý stín. Doprovází jej temné vrčení. Bestie je slabé slovo, které by sotva vystihly zvíře, které jen matně osvětlilo světlo táboráku. Na něm sedí malá holčička s červenou kápí přehozenou přes hlavu… “Jestli tohle ještě jednou uděláš, tak budeme mít průser, Šmudlo!“ podrbu ho na hlavě, zatímco on se svým krhavým zrakem rozhlíží okolo. Dýchá zrychleně jako po dlouhém běhu, “kdybys nevrčel, třeba by se ty zvuky tam vůůůbec neozvaly! Já z tebe jednou vomdlim, úplně celá,“ ani mi nepřipadá, jak komicky může vypadat to, že malá asi tak devítiletá holčička seřvává mohutnou obludu, která se jen na základě pár detailů podobá vlkovi. Zaposlouchám se a rozhlédnu se po lidech. Když uvidím barbara, tak se zajíknu. “Já to věděla, běželi sme určo na blbou stranu!“ křičím směrem na barbara a mohutný vrrk se podívá stejným směrem… “M-m-m-můžu o-o-o-tázku?“ zamrkám, “jste zlej nebo hodnej?“ jsem připravená křičet a.. křičet. To, na co je připravený Šmudla raději vůbec neřeším. Ani si nevzpomenu na své poklady, které si po každé takhle zbrklé jízdě překontrolovávám.

Draco from North - 31. prosince 2007 08:47

soukromá zpráva od Draco from North pro Táborák, jižní strana tábora Jakmile postřehnu stín, okamžitě mi nacvičeným pohybem vklouzne do ruky štít a pozvednu kopí hrotem před sebe. Ve stejné chvíli ukročím dozadu. Stojím tak a zírám na místo, kam TO dopadlo. I poté, co z vlčí bestie sleze malá holčička nepřestávám být ostražitý. Poté malá holčička k mému překvapení k bestii promluví a pokárá ji. Viděl sem hodně, hada chcát, trolla se třema rukama, vlkodlaka srát, ale tohle? Usměju se v duchu nad tím co vidím. Štít i kopí klesnou a bojový postoj vystřídá normální, v ostražitosti ale nepolevuju. Při slovech holčičky se usměju podruhé. Cože?...Jooo, takhle. Ty si myslíš, že sme ti zlí? To záleží na tom, čemu říkáš zlá, nebo hodná. Ale řekl bych, že tady ti nikdo neublíží. Pobaveně odpovím načež se podívám na vrkka. Esli na mě budeš ještě chvíli takhle civět, tak si z tebe udělám nový kožich. Zamračím se a vrátím se pohledem zpět na malé stvoření. Pak si znovu sednu k táboráku.

Šíšar Trenanor - 31. prosince 2007 12:15

soukromá zpráva od Šíšar Trenanor pro Táborák, jih tábora Sedím schoulený u kamene a do noci šlehají plameny, které prozařují plášť noci. Jedním okem sleduju barbara a tu zvláštní dívku, která přijela na odporné bestii jako na kolotočce, i když, jak si uvědomím, tak na tomhle světě o ní ještě nejspíš neslyšeli. Potom se v duchu vrátím k tématu, které mě tíží již mnoho dní. Co bude dál? Co když neuteču? Co když nevyhraje? Nemůžou mě zabít... Nežiju. Ale to se vrátím? Budu odsouzen opět přežívat v... Po zádech mi přejde mráz a já se otřesu strachem. Snažím se pevně sevřít ústa, nemyluvit a raději ani nemyslet. ...podzemní rozměr ne... jen né zpátky... cokoliv... Mezi rty se mi proderou tyto slova a hrdlo se mi stáhne hrůzou. Vstanu a přejdu blíže k ohni, tak, že mě můžou všichni vídět. A co vlastně uvidí ti, kteří se mím směrem podívají? Malá, postavička, která je veliká asi jako rak vysoký dvacet centimetrů. Na zádech se mi houpe malá kulatá tyčka a také jakýsi baťůžek. Dobrej. Pozdravím všechny kdo o to stojí a posadím se tak blízko ohně, že mne ovívá vařící vzduch, na kterém by se dalo vařit.

Šíšar Trenanor - 31. prosince 2007 12:15

soukromá zpráva od Šíšar Trenanor pro Táborák, jih tábora Sedím schoulený u kamene a do noci šlehají plameny, které prozařují plášť noci. Jedním okem sleduju barbara a tu zvláštní dívku, která přijela na odporné bestii jako na kolotočce, i když, jak si uvědomím, tak na tomhle světě o ní ještě nejspíš neslyšeli. Potom se v duchu vrátím k tématu, které mě tíží již mnoho dní. Co bude dál? Co když neuteču? Co když nevyhraje? Nemůžou mě zabít... Nežiju. Ale to se vrátím? Budu odsouzen opět přežívat v... Po zádech mi přejde mráz a já se otřesu strachem. Snažím se pevně sevřít ústa, nemyluvit a raději ani nemyslet. ...podzemní rozměr ne... jen né zpátky... cokoliv... Mezi rty se mi proderou tyto slova a hrdlo se mi stáhne hrůzou. Vstanu a přejdu blíže k ohni, tak, že mě můžou všichni vídět. A co vlastně uvidí ti, kteří se mím směrem podívají? Malá, postavička, která je veliká asi jako rak vysoký dvacet centimetrů. Na zádech se mi houpe malá kulatá tyčka a také jakýsi baťůžek. Dobrej. Pozdravím všechny kdo o to stojí a posadím se tak blízko ohně, že mne ovívá vařící vzduch, na kterém by se dalo vařit.

Šíšar Trenanor - 31. prosince 2007 12:15

soukromá zpráva od Šíšar Trenanor pro Táborák, jih tábora Sedím schoulený u kamene a do noci šlehají plameny, které prozařují plášť noci. Jedním okem sleduju barbara a tu zvláštní dívku, která přijela na odporné bestii jako na kolotočce, i když, jak si uvědomím, tak na tomhle světě o ní ještě nejspíš neslyšeli. Potom se v duchu vrátím k tématu, které mě tíží již mnoho dní. Co bude dál? Co když neuteču? Co když nevyhraje? Nemůžou mě zabít... Nežiju. Ale to se vrátím? Budu odsouzen opět přežívat v... Po zádech mi přejde mráz a já se otřesu strachem. Snažím se pevně sevřít ústa, nemyluvit a raději ani nemyslet. ...podzemní rozměr ne... jen né zpátky... cokoliv... Mezi rty se mi proderou tyto slova a hrdlo se mi stáhne hrůzou. Vstanu a přejdu blíže k ohni, tak, že mě můžou všichni vídět. A co vlastně uvidí ti, kteří se mím směrem podívají? Malá, postavička, která je veliká asi jako rak vysoký dvacet centimetrů. Na zádech se mi houpe malá kulatá tyčka a také jakýsi baťůžek. Dobrej. Pozdravím všechny kdo o to stojí a posadím se tak blízko ohně, že mne ovívá vařící vzduch, na kterém by se dalo vařit.

Pavettka - 31. prosince 2007 13:07

soukromá zpráva od Pavettka pro Táborák, jižní strana tábora Ušklíbnu se na něj, Šmudla mu evidentně není ani trochu nakloněn. Pravou nožku pak přehodím přes vrrkův hřbet a sklouznu se dolů. Najednou už nevypadám tak vysoká, plášť se zlatým lemem, na kterém jsou vyobrazeni potkani, zakrývá většinu mé postavy. Na jednom místě je mírně vyboulený. Při kroku je vidět má červená sukýnka i s bílou zástěrkou. Nakrčím nos, páchne to tu hůř, než Šmudlova mokrá srst a to už je co říct. “No, pokavaď ste ty hodný, tak… se k nám blíží ty zlý,“poškrábu se na hlavě, “což mi přijde docela dost smutný,“ pronesu jaksi odevzdaně, neboť takový je život. Vrrrk mezitím přistoupí k nějaké kaluži a začne z ní chlemtat cosi, co se už dávno nedá nazvat vodou. Na zádech mám drobnou tornu a zdá se, že mám i něco přes rameno. Nic z toho nevypadá na něco velkého. Ani já ne. Přeměřím si všechny pohledem a zastavím se na Šíšarovi, který chabě pozdraví a.. vypadá podivně. “No jo,“ plácnu se do čelíčka, “zapomněla jsem pozdravit. Dobrý večer…“ hlesnu a otočím se směrem k valu. Naslouchám, zda to ještě uslyším. Něco mi říká, že to chce jen trošku déle poslouchat a účinek, že se pak dostaví sám. Rozhlédnu se okolo sebe. Je tu dost lidí na to, aby je zadrželi, jenže, kam utíkat? Kam se schovat? Do očí mi vyhrknou slzičky a vrrk opět zbystří, nemá rád, když pláču, ale na druhou stranu, já si mohu plakat, kdy chci! Pomalu ke mně se zakňučením přistoupí, tlama mu páchne po všem možném a proto se od něj odvrátím. Znovu tiše zakňučí a zkouší ty svoje vrrčí oči. Mně to připadá roztomilé, ale ostatní se většinou bojí, že ihned poté zaútočí, protože kdo kdy viděl hodného vrrka, že?

Pavettka - 31. prosince 2007 13:07

soukromá zpráva od Pavettka pro Táborák, jižní strana tábora Ušklíbnu se na něj, Šmudla mu evidentně není ani trochu nakloněn. Pravou nožku pak přehodím přes vrrkův hřbet a sklouznu se dolů. Najednou už nevypadám tak vysoká, plášť se zlatým lemem, na kterém jsou vyobrazeni potkani, zakrývá většinu mé postavy. Na jednom místě je mírně vyboulený. Při kroku je vidět má červená sukýnka i s bílou zástěrkou. Nakrčím nos, páchne to tu hůř, než Šmudlova mokrá srst a to už je co říct. “No, pokavaď ste ty hodný, tak… se k nám blíží ty zlý,“poškrábu se na hlavě, “což mi přijde docela dost smutný,“ pronesu jaksi odevzdaně, neboť takový je život. Vrrrk mezitím přistoupí k nějaké kaluži a začne z ní chlemtat cosi, co se už dávno nedá nazvat vodou. Na zádech mám drobnou tornu a zdá se, že mám i něco přes rameno. Nic z toho nevypadá na něco velkého. Ani já ne. Přeměřím si všechny pohledem a zastavím se na Šíšarovi, který chabě pozdraví a.. vypadá podivně. “No jo,“ plácnu se do čelíčka, “zapomněla jsem pozdravit. Dobrý večer…“ hlesnu a otočím se směrem k valu. Naslouchám, zda to ještě uslyším. Něco mi říká, že to chce jen trošku déle poslouchat a účinek, že se pak dostaví sám. Rozhlédnu se okolo sebe. Je tu dost lidí na to, aby je zadrželi, jenže, kam utíkat? Kam se schovat? Do očí mi vyhrknou slzičky a vrrk opět zbystří, nemá rád, když pláču, ale na druhou stranu, já si mohu plakat, kdy chci! Pomalu ke mně se zakňučením přistoupí, tlama mu páchne po všem možném a proto se od něj odvrátím. Znovu tiše zakňučí a zkouší ty svoje vrrčí oči. Mně to připadá roztomilé, ale ostatní se většinou bojí, že ihned poté zaútočí, protože kdo kdy viděl hodného vrrka, že?

Pavettka - 31. prosince 2007 13:07

soukromá zpráva od Pavettka pro Táborák, jižní strana tábora Ušklíbnu se na něj, Šmudla mu evidentně není ani trochu nakloněn. Pravou nožku pak přehodím přes vrrkův hřbet a sklouznu se dolů. Najednou už nevypadám tak vysoká, plášť se zlatým lemem, na kterém jsou vyobrazeni potkani, zakrývá většinu mé postavy. Na jednom místě je mírně vyboulený. Při kroku je vidět má červená sukýnka i s bílou zástěrkou. Nakrčím nos, páchne to tu hůř, než Šmudlova mokrá srst a to už je co říct. “No, pokavaď ste ty hodný, tak… se k nám blíží ty zlý,“poškrábu se na hlavě, “což mi přijde docela dost smutný,“ pronesu jaksi odevzdaně, neboť takový je život. Vrrrk mezitím přistoupí k nějaké kaluži a začne z ní chlemtat cosi, co se už dávno nedá nazvat vodou. Na zádech mám drobnou tornu a zdá se, že mám i něco přes rameno. Nic z toho nevypadá na něco velkého. Ani já ne. Přeměřím si všechny pohledem a zastavím se na Šíšarovi, který chabě pozdraví a.. vypadá podivně. “No jo,“ plácnu se do čelíčka, “zapomněla jsem pozdravit. Dobrý večer…“ hlesnu a otočím se směrem k valu. Naslouchám, zda to ještě uslyším. Něco mi říká, že to chce jen trošku déle poslouchat a účinek, že se pak dostaví sám. Rozhlédnu se okolo sebe. Je tu dost lidí na to, aby je zadrželi, jenže, kam utíkat? Kam se schovat? Do očí mi vyhrknou slzičky a vrrk opět zbystří, nemá rád, když pláču, ale na druhou stranu, já si mohu plakat, kdy chci! Pomalu ke mně se zakňučením přistoupí, tlama mu páchne po všem možném a proto se od něj odvrátím. Znovu tiše zakňučí a zkouší ty svoje vrrčí oči. Mně to připadá roztomilé, ale ostatní se většinou bojí, že ihned poté zaútočí, protože kdo kdy viděl hodného vrrka, že?

Draco from North - 31. prosince 2007 14:11

soukromá zpráva od Draco from North pro Táborák, jižní strana tábora Zpozorním. Ti zlí? Zopakuji, co řekla malá holka. Oči se mi zalesknou a mírně se pousměji. Čas odplaty se pomalu blíží, hajzlové. Otočím hlavu k nově příchozímu zelenému tvorečkovi. Prohlídnu si ho. Hm...to sem to vyhrál. Jestli přijdou, tak budu bojovat po boku malého zeleného...něčeho... a malé holky. Podívám se do plamenů táboráku a ušklíbnu se sám pro sebe. Esli to, co říkáš, je pravda... Začnu pomalu mluvit, pohled stále upřený do ohně. ...pak budeme muset bojovat. Není kam utéct.

Draco from North - 31. prosince 2007 14:11

soukromá zpráva od Draco from North pro Táborák, jižní strana tábora Zpozorním. Ti zlí? Zopakuji, co řekla malá holka. Oči se mi zalesknou a mírně se pousměji. Čas odplaty se pomalu blíží, hajzlové. Otočím hlavu k nově příchozímu zelenému tvorečkovi. Prohlídnu si ho. Hm...to sem to vyhrál. Jestli přijdou, tak budu bojovat po boku malého zeleného...něčeho... a malé holky. Podívám se do plamenů táboráku a ušklíbnu se sám pro sebe. Esli to, co říkáš, je pravda... Začnu pomalu mluvit, pohled stále upřený do ohně. ...pak budeme muset bojovat. Není kam utéct.

Pavettka - 02. ledna 2008 09:20

soukromá zpráva od Pavettka pro Táborák, jižní strana tábora Ty řeči toho přerostlého pána se mi vůbec nelíbí. Otřu si slzičky a pohladím Šmudlu po čumáčku o rozměrech pštrosího vejce. Podívám se na něj svýma tmavýma vykulenýma očima. “Bojovat… no, tak to se tu asi mějte docela pěkně, já nebojuju,“ když už krev tak jedině ze zálohy, ze zadu na nepřipraveného. Třeba si počkat, když jde na záchod, ale na někoho, kdo je připravený útočit? Nikdy! To by vůbec nebylo férové! Vrrrk začíná budit pozornost. Takovou tu, kdy pomyslní strážci netuší, zda mířit za valík nebo na něj. A přitom je tááák hodnej… Pro jistotu si čupnu k ohni a nenápadně otevřu brašničku s poklady. Všechny si je řádně prokontroluji. Lesklý kamínek, duhový kamínek, krásně zelený kamínek, modrý kamínek, červená pastelka, blejskavej kamínek, kousek pergamenu, rozbitý, ale stále pěkný přívěšek, kančí jekták, nožička káněte... jééé sušenkám vytáhnu sušenku, opráším ji od jednoho moučného červa, kterého položím na poleno, odkud ho slízne Šmudla, a pak ji začnu kousat. Je div, že se nerozdrtila. Jak tak sedím, je vidět, že za pasem mám nějakou zbraň je to menší než tesák, ale větší než dýka, moc dobrý výhled na ni není, tak je to složité určit. Šmudla si lehnul za mě, tváří se jako hodný přerostlý nažraný pes. Koukám i po ostatních… ještě tu přeci jen sedí jeden…

Pavettka - 02. ledna 2008 09:20

soukromá zpráva od Pavettka pro Táborák, jižní strana tábora Ty řeči toho přerostlého pána se mi vůbec nelíbí. Otřu si slzičky a pohladím Šmudlu po čumáčku o rozměrech pštrosího vejce. Podívám se na něj svýma tmavýma vykulenýma očima. “Bojovat… no, tak to se tu asi mějte docela pěkně, já nebojuju,“ když už krev tak jedině ze zálohy, ze zadu na nepřipraveného. Třeba si počkat, když jde na záchod, ale na někoho, kdo je připravený útočit? Nikdy! To by vůbec nebylo férové! Vrrrk začíná budit pozornost. Takovou tu, kdy pomyslní strážci netuší, zda mířit za valík nebo na něj. A přitom je tááák hodnej… Pro jistotu si čupnu k ohni a nenápadně otevřu brašničku s poklady. Všechny si je řádně prokontroluji. Lesklý kamínek, duhový kamínek, krásně zelený kamínek, modrý kamínek, červená pastelka, blejskavej kamínek, kousek pergamenu, rozbitý, ale stále pěkný přívěšek, kančí jekták, nožička káněte... jééé sušenkám vytáhnu sušenku, opráším ji od jednoho moučného červa, kterého položím na poleno, odkud ho slízne Šmudla, a pak ji začnu kousat. Je div, že se nerozdrtila. Jak tak sedím, je vidět, že za pasem mám nějakou zbraň je to menší než tesák, ale větší než dýka, moc dobrý výhled na ni není, tak je to složité určit. Šmudla si lehnul za mě, tváří se jako hodný přerostlý nažraný pes. Koukám i po ostatních… ještě tu přeci jen sedí jeden…

Pavettka - 02. ledna 2008 09:20

soukromá zpráva od Pavettka pro Táborák, jižní strana tábora Ty řeči toho přerostlého pána se mi vůbec nelíbí. Otřu si slzičky a pohladím Šmudlu po čumáčku o rozměrech pštrosího vejce. Podívám se na něj svýma tmavýma vykulenýma očima. “Bojovat… no, tak to se tu asi mějte docela pěkně, já nebojuju,“ když už krev tak jedině ze zálohy, ze zadu na nepřipraveného. Třeba si počkat, když jde na záchod, ale na někoho, kdo je připravený útočit? Nikdy! To by vůbec nebylo férové! Vrrrk začíná budit pozornost. Takovou tu, kdy pomyslní strážci netuší, zda mířit za valík nebo na něj. A přitom je tááák hodnej… Pro jistotu si čupnu k ohni a nenápadně otevřu brašničku s poklady. Všechny si je řádně prokontroluji. Lesklý kamínek, duhový kamínek, krásně zelený kamínek, modrý kamínek, červená pastelka, blejskavej kamínek, kousek pergamenu, rozbitý, ale stále pěkný přívěšek, kančí jekták, nožička káněte... jééé sušenkám vytáhnu sušenku, opráším ji od jednoho moučného červa, kterého položím na poleno, odkud ho slízne Šmudla, a pak ji začnu kousat. Je div, že se nerozdrtila. Jak tak sedím, je vidět, že za pasem mám nějakou zbraň je to menší než tesák, ale větší než dýka, moc dobrý výhled na ni není, tak je to složité určit. Šmudla si lehnul za mě, tváří se jako hodný přerostlý nažraný pes. Koukám i po ostatních… ještě tu přeci jen sedí jeden…

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Natus Cainum - Hrad Wendern (Marius, Damian, Cor Na, Lady Licee) Den skončil, nastala noc. Zářivý měsíc na obloze ozářil krajinu a vytvořil tak předádhernou scenérii, při které se lidem tají dech. Vám se dech netají, vy nedýcháte, jdete staletími bez jediného tepu srdce, bez jediného nadechnutí. Aristokracie noci. Hrdí, vznečení, elegantní a přesto bestiální. Vaším sídlem je velký hrad Wendern, prastaré sídlo, mnohokráte přebudované, zničené a opět postavené je osledních čtyřicet let vaším domovem v té podobě v jaké jej vydíme nyní. Osm mohutných věží rozestavěné v pravidelném oktaedru se vypínají hrdě k nebesům propojené mohutnou zdí. Uvnitř se nachází velká palácová budova s množstvím dalších domů, které dříve sloužily pro služebnictvo. Ale zaměřme se na hlavní sál, Mohutné sloupoví podepírá vysoký klenutý strop, z něhož na řetězech zavěšeny vysí pětice velkých kovaných lustrů se stovkami svíček. Další nositelé světla jsou umístěni na vysokých černých svícnech u pat sloupů. Oproti zanedbanému zevnějšku je vnitřní prostora překrásně vyzdobena a pečlivě uklizena. Dlouhý červený koberec se od velkých dvoukřídlých dveří line po zemi až k trojschodému stupínku, na kterém stojí hodovní stůl s několika židlemi. Další dva dlouhé stolu stojí po obou stranách koberce a tvoří tak s hlavním stolem pomyslné, nenapojované U. Dva méně důležité stoly jsou obsazeny, na některých židlí posedávají bledí mužové a ženy, evidentně též příslušníci aristokratického rodu, na některých se rozvalují lidští hosté, kteří ani netuší co bude hlavním chodem u této večeře. MEzi stoly se pohybují mlčenliví sluhové se zapadlýma očima a ačkoliv rychlými, přesto poněkud strojovitými pohyby. Nosí na stoly jídlo a pití podle přání hostů. I přes to ,že je v hodovní síni čilý ruch, je cítit ve vzduchu napětí. Na někoho se čeká. Právě procházíte dlouhou chodbou, Dlouhé svíce zasunuté do svícnů osvětlují vaši cestu mdlým světlem. Slyšíte šum hovoru, který sílí, jak se blížíte k velkým dveřím. Ty se před vámi pomalu otevřou, když jejich křídly pohnou dva z vašich sluhů a vy vstoupíte.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Natus Cainum - Hrad Wendern (Marius, Damian, Cor Na, Lady Licee) Den skončil, nastala noc. Zářivý měsíc na obloze ozářil krajinu a vytvořil tak předádhernou scenérii, při které se lidem tají dech. Vám se dech netají, vy nedýcháte, jdete staletími bez jediného tepu srdce, bez jediného nadechnutí. Aristokracie noci. Hrdí, vznečení, elegantní a přesto bestiální. Vaším sídlem je velký hrad Wendern, prastaré sídlo, mnohokráte přebudované, zničené a opět postavené je osledních čtyřicet let vaším domovem v té podobě v jaké jej vydíme nyní. Osm mohutných věží rozestavěné v pravidelném oktaedru se vypínají hrdě k nebesům propojené mohutnou zdí. Uvnitř se nachází velká palácová budova s množstvím dalších domů, které dříve sloužily pro služebnictvo. Ale zaměřme se na hlavní sál, Mohutné sloupoví podepírá vysoký klenutý strop, z něhož na řetězech zavěšeny vysí pětice velkých kovaných lustrů se stovkami svíček. Další nositelé světla jsou umístěni na vysokých černých svícnech u pat sloupů. Oproti zanedbanému zevnějšku je vnitřní prostora překrásně vyzdobena a pečlivě uklizena. Dlouhý červený koberec se od velkých dvoukřídlých dveří line po zemi až k trojschodému stupínku, na kterém stojí hodovní stůl s několika židlemi. Další dva dlouhé stolu stojí po obou stranách koberce a tvoří tak s hlavním stolem pomyslné, nenapojované U. Dva méně důležité stoly jsou obsazeny, na některých židlí posedávají bledí mužové a ženy, evidentně též příslušníci aristokratického rodu, na některých se rozvalují lidští hosté, kteří ani netuší co bude hlavním chodem u této večeře. MEzi stoly se pohybují mlčenliví sluhové se zapadlýma očima a ačkoliv rychlými, přesto poněkud strojovitými pohyby. Nosí na stoly jídlo a pití podle přání hostů. I přes to ,že je v hodovní síni čilý ruch, je cítit ve vzduchu napětí. Na někoho se čeká. Právě procházíte dlouhou chodbou, Dlouhé svíce zasunuté do svícnů osvětlují vaši cestu mdlým světlem. Slyšíte šum hovoru, který sílí, jak se blížíte k velkým dveřím. Ty se před vámi pomalu otevřou, když jejich křídly pohnou dva z vašich sluhů a vy vstoupíte.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Natus Cainum - Hrad Wendern (Marius, Damian, Cor Na, Lady Licee) Den skončil, nastala noc. Zářivý měsíc na obloze ozářil krajinu a vytvořil tak předádhernou scenérii, při které se lidem tají dech. Vám se dech netají, vy nedýcháte, jdete staletími bez jediného tepu srdce, bez jediného nadechnutí. Aristokracie noci. Hrdí, vznečení, elegantní a přesto bestiální. Vaším sídlem je velký hrad Wendern, prastaré sídlo, mnohokráte přebudované, zničené a opět postavené je osledních čtyřicet let vaším domovem v té podobě v jaké jej vydíme nyní. Osm mohutných věží rozestavěné v pravidelném oktaedru se vypínají hrdě k nebesům propojené mohutnou zdí. Uvnitř se nachází velká palácová budova s množstvím dalších domů, které dříve sloužily pro služebnictvo. Ale zaměřme se na hlavní sál, Mohutné sloupoví podepírá vysoký klenutý strop, z něhož na řetězech zavěšeny vysí pětice velkých kovaných lustrů se stovkami svíček. Další nositelé světla jsou umístěni na vysokých černých svícnech u pat sloupů. Oproti zanedbanému zevnějšku je vnitřní prostora překrásně vyzdobena a pečlivě uklizena. Dlouhý červený koberec se od velkých dvoukřídlých dveří line po zemi až k trojschodému stupínku, na kterém stojí hodovní stůl s několika židlemi. Další dva dlouhé stolu stojí po obou stranách koberce a tvoří tak s hlavním stolem pomyslné, nenapojované U. Dva méně důležité stoly jsou obsazeny, na některých židlí posedávají bledí mužové a ženy, evidentně též příslušníci aristokratického rodu, na některých se rozvalují lidští hosté, kteří ani netuší co bude hlavním chodem u této večeře. MEzi stoly se pohybují mlčenliví sluhové se zapadlýma očima a ačkoliv rychlými, přesto poněkud strojovitými pohyby. Nosí na stoly jídlo a pití podle přání hostů. I přes to ,že je v hodovní síni čilý ruch, je cítit ve vzduchu napětí. Na někoho se čeká. Právě procházíte dlouhou chodbou, Dlouhé svíce zasunuté do svícnů osvětlují vaši cestu mdlým světlem. Slyšíte šum hovoru, který sílí, jak se blížíte k velkým dveřím. Ty se před vámi pomalu otevřou, když jejich křídly pohnou dva z vašich sluhů a vy vstoupíte.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Natus Cainum - Hrad Wendern (Marius, Damian, Cor Na, Lady Licee) Den skončil, nastala noc. Zářivý měsíc na obloze ozářil krajinu a vytvořil tak předádhernou scenérii, při které se lidem tají dech. Vám se dech netají, vy nedýcháte, jdete staletími bez jediného tepu srdce, bez jediného nadechnutí. Aristokracie noci. Hrdí, vznečení, elegantní a přesto bestiální. Vaším sídlem je velký hrad Wendern, prastaré sídlo, mnohokráte přebudované, zničené a opět postavené je osledních čtyřicet let vaším domovem v té podobě v jaké jej vydíme nyní. Osm mohutných věží rozestavěné v pravidelném oktaedru se vypínají hrdě k nebesům propojené mohutnou zdí. Uvnitř se nachází velká palácová budova s množstvím dalších domů, které dříve sloužily pro služebnictvo. Ale zaměřme se na hlavní sál, Mohutné sloupoví podepírá vysoký klenutý strop, z něhož na řetězech zavěšeny vysí pětice velkých kovaných lustrů se stovkami svíček. Další nositelé světla jsou umístěni na vysokých černých svícnech u pat sloupů. Oproti zanedbanému zevnějšku je vnitřní prostora překrásně vyzdobena a pečlivě uklizena. Dlouhý červený koberec se od velkých dvoukřídlých dveří line po zemi až k trojschodému stupínku, na kterém stojí hodovní stůl s několika židlemi. Další dva dlouhé stolu stojí po obou stranách koberce a tvoří tak s hlavním stolem pomyslné, nenapojované U. Dva méně důležité stoly jsou obsazeny, na některých židlí posedávají bledí mužové a ženy, evidentně též příslušníci aristokratického rodu, na některých se rozvalují lidští hosté, kteří ani netuší co bude hlavním chodem u této večeře. MEzi stoly se pohybují mlčenliví sluhové se zapadlýma očima a ačkoliv rychlými, přesto poněkud strojovitými pohyby. Nosí na stoly jídlo a pití podle přání hostů. I přes to ,že je v hodovní síni čilý ruch, je cítit ve vzduchu napětí. Na někoho se čeká. Právě procházíte dlouhou chodbou, Dlouhé svíce zasunuté do svícnů osvětlují vaši cestu mdlým světlem. Slyšíte šum hovoru, který sílí, jak se blížíte k velkým dveřím. Ty se před vámi pomalu otevřou, když jejich křídly pohnou dva z vašich sluhů a vy vstoupíte.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 15:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Jeskyně Dračího kultu (Adomes Mernië et Dragonis, Awasai Silmelóme, Cherian Redo Umarin Moond, Yui, Jackie Decker) Vysoký klenutý strop jeskyně je ozářen stovkami malých drahokamů, ty prosvěcují celý prostor, jako by se jeskyně koupala v dením světle. Tisíce rubínů, krvavě žhnoucích ve stěnách sluje vytváří nespočet výjevů z bitev, kterými prošel dračí rod po dlouhá tisíciletí svého trvání. Uprostřed prostory se už po desítky let nachází malé jezírko, uprostřed kterého je nevelký ostrůvek se stromem, jehož kmen a větve se belostně lesknou, zatímco listy odrážejí dopadající světla zlatu září. V koruně stromu se prohání desítky nalých barevných ptáčků a jejich zpěv prochází celou místností jako uklidňující melodie, ez ohledu na to co se děje okolo. Nedaleko břehu se nachází obrovitánský kamenný stůl, po létech hádek se na jeho povrchu dají stále najít stopy drápů , které v rozhořčení vyrily své podpisy. Toto je hodovní stůl Dračího kultu. Mlčenliví sluhové před vás staví Jídla a pití dle vašeho přání, hotovi posloužit vám svým pánům. Sluhové jsou do jednoho mladí, krásné divky a mladíci, které jste na svých lovech zotročili aby vám sloužili a uléhali s vámi do lože jsou vám plně oddáni, vaše magie na ně mimovolně působí a oni téměř nestárnou. Uvědomijí si nucenost svého postavení ale přesto jsou vděční, vždyť venku nikým nebyli, obyčejní sedláci, pradleny, ševci či hospodská vděvčata se tu teď díky vám mohou procházet oděni do hedvábí a ověšeni zlatem, pojídat a popíjet vzácné pochutiny a jediné co za to dávají je naprostá poslušnost. Ubíhaly léta od dob, kdy jste naposledy vyšli do boje, hájit svá teritoria a životy lidí. Mnoho vás padlo, mnoho vás odešlo v nastalém rozbroji a usadilo se kdesi daleko na východě. Někteří z vás odešli a již se nevrátili, a někteří na chvíli zatoužili po toulání se a nakonec se vrátili zpět, do místa, které vám jako jediné kdy bylo domovem. Některé tváře se vám již téměř vymazaly z paměti, dávno odešli staří draci, kteří založili tento kult. Wizard, šedý drak, který vždy stál po boku svému bratru Singollovi, zakladateli kultu, jedinému zlatému draku své doby. Odešel Nathien, malý moudrý Pseudodrak, který vždy udivoval svým pohotovým úsudkem a mnoho dalších. A však oběvily se i nové tváře. Rozhlížíte se kolem sebe. Vaše malá rodina se drží pohromadě, majíc nového vůdce, nové složení. Nové zvyky,tak odlišné od prastarého dračího chování, které nikdo z vás již nepamatuje. Pryč jsou časy slávy Dračího kultu. JSte již jen ikony zobrazované v kostelích lidí tam dole, uctívají vás jako nižší bohy a už ani nevěří, že existujete... taková je aše existence. tajná a ukrytá. Bez budoucnosti...

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 15:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Jeskyně Dračího kultu (Adomes Mernië et Dragonis, Awasai Silmelóme, Cherian Redo Umarin Moond, Yui, Jackie Decker) Vysoký klenutý strop jeskyně je ozářen stovkami malých drahokamů, ty prosvěcují celý prostor, jako by se jeskyně koupala v dením světle. Tisíce rubínů, krvavě žhnoucích ve stěnách sluje vytváří nespočet výjevů z bitev, kterými prošel dračí rod po dlouhá tisíciletí svého trvání. Uprostřed prostory se už po desítky let nachází malé jezírko, uprostřed kterého je nevelký ostrůvek se stromem, jehož kmen a větve se belostně lesknou, zatímco listy odrážejí dopadající světla zlatu září. V koruně stromu se prohání desítky nalých barevných ptáčků a jejich zpěv prochází celou místností jako uklidňující melodie, ez ohledu na to co se děje okolo. Nedaleko břehu se nachází obrovitánský kamenný stůl, po létech hádek se na jeho povrchu dají stále najít stopy drápů , které v rozhořčení vyrily své podpisy. Toto je hodovní stůl Dračího kultu. Mlčenliví sluhové před vás staví Jídla a pití dle vašeho přání, hotovi posloužit vám svým pánům. Sluhové jsou do jednoho mladí, krásné divky a mladíci, které jste na svých lovech zotročili aby vám sloužili a uléhali s vámi do lože jsou vám plně oddáni, vaše magie na ně mimovolně působí a oni téměř nestárnou. Uvědomijí si nucenost svého postavení ale přesto jsou vděční, vždyť venku nikým nebyli, obyčejní sedláci, pradleny, ševci či hospodská vděvčata se tu teď díky vám mohou procházet oděni do hedvábí a ověšeni zlatem, pojídat a popíjet vzácné pochutiny a jediné co za to dávají je naprostá poslušnost. Ubíhaly léta od dob, kdy jste naposledy vyšli do boje, hájit svá teritoria a životy lidí. Mnoho vás padlo, mnoho vás odešlo v nastalém rozbroji a usadilo se kdesi daleko na východě. Někteří z vás odešli a již se nevrátili, a někteří na chvíli zatoužili po toulání se a nakonec se vrátili zpět, do místa, které vám jako jediné kdy bylo domovem. Některé tváře se vám již téměř vymazaly z paměti, dávno odešli staří draci, kteří založili tento kult. Wizard, šedý drak, který vždy stál po boku svému bratru Singollovi, zakladateli kultu, jedinému zlatému draku své doby. Odešel Nathien, malý moudrý Pseudodrak, který vždy udivoval svým pohotovým úsudkem a mnoho dalších. A však oběvily se i nové tváře. Rozhlížíte se kolem sebe. Vaše malá rodina se drží pohromadě, majíc nového vůdce, nové složení. Nové zvyky,tak odlišné od prastarého dračího chování, které nikdo z vás již nepamatuje. Pryč jsou časy slávy Dračího kultu. JSte již jen ikony zobrazované v kostelích lidí tam dole, uctívají vás jako nižší bohy a už ani nevěří, že existujete... taková je aše existence. tajná a ukrytá. Bez budoucnosti...

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 15:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Jeskyně Dračího kultu (Adomes Mernië et Dragonis, Awasai Silmelóme, Cherian Redo Umarin Moond, Yui, Jackie Decker) Vysoký klenutý strop jeskyně je ozářen stovkami malých drahokamů, ty prosvěcují celý prostor, jako by se jeskyně koupala v dením světle. Tisíce rubínů, krvavě žhnoucích ve stěnách sluje vytváří nespočet výjevů z bitev, kterými prošel dračí rod po dlouhá tisíciletí svého trvání. Uprostřed prostory se už po desítky let nachází malé jezírko, uprostřed kterého je nevelký ostrůvek se stromem, jehož kmen a větve se belostně lesknou, zatímco listy odrážejí dopadající světla zlatu září. V koruně stromu se prohání desítky nalých barevných ptáčků a jejich zpěv prochází celou místností jako uklidňující melodie, ez ohledu na to co se děje okolo. Nedaleko břehu se nachází obrovitánský kamenný stůl, po létech hádek se na jeho povrchu dají stále najít stopy drápů , které v rozhořčení vyrily své podpisy. Toto je hodovní stůl Dračího kultu. Mlčenliví sluhové před vás staví Jídla a pití dle vašeho přání, hotovi posloužit vám svým pánům. Sluhové jsou do jednoho mladí, krásné divky a mladíci, které jste na svých lovech zotročili aby vám sloužili a uléhali s vámi do lože jsou vám plně oddáni, vaše magie na ně mimovolně působí a oni téměř nestárnou. Uvědomijí si nucenost svého postavení ale přesto jsou vděční, vždyť venku nikým nebyli, obyčejní sedláci, pradleny, ševci či hospodská vděvčata se tu teď díky vám mohou procházet oděni do hedvábí a ověšeni zlatem, pojídat a popíjet vzácné pochutiny a jediné co za to dávají je naprostá poslušnost. Ubíhaly léta od dob, kdy jste naposledy vyšli do boje, hájit svá teritoria a životy lidí. Mnoho vás padlo, mnoho vás odešlo v nastalém rozbroji a usadilo se kdesi daleko na východě. Někteří z vás odešli a již se nevrátili, a někteří na chvíli zatoužili po toulání se a nakonec se vrátili zpět, do místa, které vám jako jediné kdy bylo domovem. Některé tváře se vám již téměř vymazaly z paměti, dávno odešli staří draci, kteří založili tento kult. Wizard, šedý drak, který vždy stál po boku svému bratru Singollovi, zakladateli kultu, jedinému zlatému draku své doby. Odešel Nathien, malý moudrý Pseudodrak, který vždy udivoval svým pohotovým úsudkem a mnoho dalších. A však oběvily se i nové tváře. Rozhlížíte se kolem sebe. Vaše malá rodina se drží pohromadě, majíc nového vůdce, nové složení. Nové zvyky,tak odlišné od prastarého dračího chování, které nikdo z vás již nepamatuje. Pryč jsou časy slávy Dračího kultu. JSte již jen ikony zobrazované v kostelích lidí tam dole, uctívají vás jako nižší bohy a už ani nevěří, že existujete... taková je aše existence. tajná a ukrytá. Bez budoucnosti...

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 15:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Jeskyně Dračího kultu (Adomes Mernië et Dragonis, Awasai Silmelóme, Cherian Redo Umarin Moond, Yui, Jackie Decker) Vysoký klenutý strop jeskyně je ozářen stovkami malých drahokamů, ty prosvěcují celý prostor, jako by se jeskyně koupala v dením světle. Tisíce rubínů, krvavě žhnoucích ve stěnách sluje vytváří nespočet výjevů z bitev, kterými prošel dračí rod po dlouhá tisíciletí svého trvání. Uprostřed prostory se už po desítky let nachází malé jezírko, uprostřed kterého je nevelký ostrůvek se stromem, jehož kmen a větve se belostně lesknou, zatímco listy odrážejí dopadající světla zlatu září. V koruně stromu se prohání desítky nalých barevných ptáčků a jejich zpěv prochází celou místností jako uklidňující melodie, ez ohledu na to co se děje okolo. Nedaleko břehu se nachází obrovitánský kamenný stůl, po létech hádek se na jeho povrchu dají stále najít stopy drápů , které v rozhořčení vyrily své podpisy. Toto je hodovní stůl Dračího kultu. Mlčenliví sluhové před vás staví Jídla a pití dle vašeho přání, hotovi posloužit vám svým pánům. Sluhové jsou do jednoho mladí, krásné divky a mladíci, které jste na svých lovech zotročili aby vám sloužili a uléhali s vámi do lože jsou vám plně oddáni, vaše magie na ně mimovolně působí a oni téměř nestárnou. Uvědomijí si nucenost svého postavení ale přesto jsou vděční, vždyť venku nikým nebyli, obyčejní sedláci, pradleny, ševci či hospodská vděvčata se tu teď díky vám mohou procházet oděni do hedvábí a ověšeni zlatem, pojídat a popíjet vzácné pochutiny a jediné co za to dávají je naprostá poslušnost. Ubíhaly léta od dob, kdy jste naposledy vyšli do boje, hájit svá teritoria a životy lidí. Mnoho vás padlo, mnoho vás odešlo v nastalém rozbroji a usadilo se kdesi daleko na východě. Někteří z vás odešli a již se nevrátili, a někteří na chvíli zatoužili po toulání se a nakonec se vrátili zpět, do místa, které vám jako jediné kdy bylo domovem. Některé tváře se vám již téměř vymazaly z paměti, dávno odešli staří draci, kteří založili tento kult. Wizard, šedý drak, který vždy stál po boku svému bratru Singollovi, zakladateli kultu, jedinému zlatému draku své doby. Odešel Nathien, malý moudrý Pseudodrak, který vždy udivoval svým pohotovým úsudkem a mnoho dalších. A však oběvily se i nové tváře. Rozhlížíte se kolem sebe. Vaše malá rodina se drží pohromadě, majíc nového vůdce, nové složení. Nové zvyky,tak odlišné od prastarého dračího chování, které nikdo z vás již nepamatuje. Pryč jsou časy slávy Dračího kultu. JSte již jen ikony zobrazované v kostelích lidí tam dole, uctívají vás jako nižší bohy a už ani nevěří, že existujete... taková je aše existence. tajná a ukrytá. Bez budoucnosti...

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 15:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Jeskyně Dračího kultu (Adomes Mernië et Dragonis, Awasai Silmelóme, Cherian Redo Umarin Moond, Yui, Jackie Decker) Vysoký klenutý strop jeskyně je ozářen stovkami malých drahokamů, ty prosvěcují celý prostor, jako by se jeskyně koupala v dením světle. Tisíce rubínů, krvavě žhnoucích ve stěnách sluje vytváří nespočet výjevů z bitev, kterými prošel dračí rod po dlouhá tisíciletí svého trvání. Uprostřed prostory se už po desítky let nachází malé jezírko, uprostřed kterého je nevelký ostrůvek se stromem, jehož kmen a větve se belostně lesknou, zatímco listy odrážejí dopadající světla zlatu září. V koruně stromu se prohání desítky nalých barevných ptáčků a jejich zpěv prochází celou místností jako uklidňující melodie, ez ohledu na to co se děje okolo. Nedaleko břehu se nachází obrovitánský kamenný stůl, po létech hádek se na jeho povrchu dají stále najít stopy drápů , které v rozhořčení vyrily své podpisy. Toto je hodovní stůl Dračího kultu. Mlčenliví sluhové před vás staví Jídla a pití dle vašeho přání, hotovi posloužit vám svým pánům. Sluhové jsou do jednoho mladí, krásné divky a mladíci, které jste na svých lovech zotročili aby vám sloužili a uléhali s vámi do lože jsou vám plně oddáni, vaše magie na ně mimovolně působí a oni téměř nestárnou. Uvědomijí si nucenost svého postavení ale přesto jsou vděční, vždyť venku nikým nebyli, obyčejní sedláci, pradleny, ševci či hospodská vděvčata se tu teď díky vám mohou procházet oděni do hedvábí a ověšeni zlatem, pojídat a popíjet vzácné pochutiny a jediné co za to dávají je naprostá poslušnost. Ubíhaly léta od dob, kdy jste naposledy vyšli do boje, hájit svá teritoria a životy lidí. Mnoho vás padlo, mnoho vás odešlo v nastalém rozbroji a usadilo se kdesi daleko na východě. Někteří z vás odešli a již se nevrátili, a někteří na chvíli zatoužili po toulání se a nakonec se vrátili zpět, do místa, které vám jako jediné kdy bylo domovem. Některé tváře se vám již téměř vymazaly z paměti, dávno odešli staří draci, kteří založili tento kult. Wizard, šedý drak, který vždy stál po boku svému bratru Singollovi, zakladateli kultu, jedinému zlatému draku své doby. Odešel Nathien, malý moudrý Pseudodrak, který vždy udivoval svým pohotovým úsudkem a mnoho dalších. A však oběvily se i nové tváře. Rozhlížíte se kolem sebe. Vaše malá rodina se drží pohromadě, majíc nového vůdce, nové složení. Nové zvyky,tak odlišné od prastarého dračího chování, které nikdo z vás již nepamatuje. Pryč jsou časy slávy Dračího kultu. JSte již jen ikony zobrazované v kostelích lidí tam dole, uctívají vás jako nižší bohy a už ani nevěří, že existujete... taková je aše existence. tajná a ukrytá. Bez budoucnosti...

Jackie Decker - 08. ledna 2008 16:05

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Nešla jsem ke stolu jako všichni ostatní. Sedím v malé temné komůrce. Kolem mě je jen ta tma a nic víc. Temné nekonečno, dokud něčí ruka neotevře dveře za nimiž se ukrývám. "Co jsme? Nic! Nejsme už nic! Co je tohle za život? Ani nevíme jak se žije lidem v našich krajích. Copak tohle je psrávné mistře? Copak tohle je správné?" pravím té tmě smutným naléhavým hlasem. Hlasem, který nikdy můj mistr neuslyší, protože se mu to bojím říct. Ano. Už jsme s ním zkušela na toto téma hovořit ale mluvit do zdi by bylo účinější. Jediný z draků kdo mě poslouchal byla ona. Stříbrná... Tak se jí mezi námi říká. Awasai... "Jsi příliš ukvapená. Samozřejmě že o tom s ostatními mistry uvažujeme..." odpovídám sama sobě o něco hrubším hlasem, jako by odpovídal můj mistr Cherian Redo Umarin Moond. Odfrknu si nyní. Slzy mi tečou z očí, ale proč vlastně ani neumím říct. Nyní nemám svu dračí podobu. Nezdobí mě zlaté šupiny ale coby mladou dívku, mě ani nehalí krásné šaty. Mám na sobě jen prosté plátěné kalhoty a hlaenu, jako ten nejprostší člověk, jako který nyní vypadám. "Neudělat nic, pokud můžeme... K čemu to je? Někdo zřejmě musí začít. Vyzdvihnout dračí kult zpět ke slávě našeho rodu. Copak toho chci moc? Chci pomoci lidem. Ať i ti, kteří tu s námi žijí se sami rozhodnou zda chtějí..." říkám si a setřu si slzy z očí. "Někdo musí začít. Proč se stále haštrkujeme mezi sebou? Proč máme velmistra, dkyž nám nedá nějakou činnost, kterou bychom měli dělat? Proč se máme skrývat? To není správně..." říkám své myšlenky nahlas. Nikdo je však neslyší... Vstanu z chladné kamené podlahy. Hnědé vlasysi svážu do culíku, aniž bych je česala. Nedbám na sebe a ostatní to zde vědí. Už si na to zřejmě zvykly. Nu což... postesknu si. Když jsem přišla do Dračího kultu doufala jsme v moudrost a spolupráci. Našla jsme však jen hádky a nešvary. Upadající komunitu draků, kteří už ani nevěří v ideály psané nad branou našeho sídla. Vezmu za kliku u dveří. Do místnosti vpustím několik paprsků denního světla, ale zastavím se. Ještě na chvíli bych chtěla dlít sama v temnotě. Být sama a neotravována pachem zdejšího vzduchu, který vadne stejně jako i ti, kteří jej dýchají. Mocně se nadechnu a nakonec dveře otevřu. Na chodbě spatřím jednoho ze sluhů, jak zrovna kamsi kráčí. Ihned se mi ukloní a uctivě pozdraví. Mě však jen z očí vyteče další z mnoha slz. Tohle už déle nevydržím. Musím něco udělat když to neudělají jiní. Prostě musím! Na tváři se mi objeví úsměv, ale když se usmívám vypadá to jako kdyby úsměv na mou jinak stále zamračenou a pochmurnou tvář jaksi nepatří. Udělám několik kroků k tomu mladíkvi ale jen tolik abych jej neuvedla do rozpaků. "Pověz mi prosím, líbí se ti zde? Odpověz ale popravdě, prosím, lž mi nyní nepomůže. Pověz mi, jsi zde s námi spokojen, jako se svými pány?" položím jednu z tíživých otázek. Kdyby mě nyní viděl jiný z draků asi by se mi smál, nevím. Možná bych sklidila i pohrdání, ale na to teď nemyslím. Kromě nás dvou na téhle chodbě nikdo není. Ráda se toulám uličkami pro sluýžebnictvo, protože si zde připadám o něco blíže pravdě, protože sem jen málo kdy chodí někdo jiný z Dračího kultu. Nyní čekám na mladíkovu odpověď s očima, které vypadají, že nemají daleko ke skutečnému pláči.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 16:17

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Dračí kult - chodba pro služebnictvo Mladík se nejprve ukloní a uctivě tě pozdraví, na jeho tváři spatříš rozpaky, možná strach, a ještě něco dalšího, co nedokážeš nijak pojmenovat. "Ano má paní, samozřejmě paní, jsme všichni spokojení, je nám ctí vám sloužit." Mluví překotně, a podivně nepřesvědčivě hlasitě, jako by o těch slovech chtěl přesvědčit sám sebe. Uvědomíš si, že jsi jej tu snad ještě nikdy neviděla. "Zřejmě někdo nový." Proběhne ti hlavou, když domluví a sklopí hlavu k zemi, oči upřené na tvrdou kamennou podlahu, jako by se bál vzhlédnout, ramena svěšená, celkově se ti zdá přikrčený, jako by se tě bál.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 16:36

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Utečenecký tábor (Šíšar Trenanor, Pavettka, Draco from North, Anduer Nazaretský) Neuběne ani pět minut a pozornost, kterou vzbudila malá Pavettka, nebo lépe řečeno velký Vrrk na kterém seděla, se vytratí do nenávratna. Vojáci, kteří si uvědomí, že jim ze strany monstra nehrozí nebezpečí se pomalu začnou rozcházet, přeci jenom uprchlíků je tu spousta, a to nejrůznějších. Od Elfů, trpaslíků až po nejrůznější malé démonky. Přesto však neztratí pozornost a proto si všimnou velmi záhy dvou velký siluet, které se přiblžují ze směru odkud prchala Pavettka. Neuplyne ani půlminuta a vy zaslechnete monotóní zvuk. Dum...dum... Dusot nohou sílí. "Obříííí !" Zavolá vysoký půlelf, ve vojenské zbroji, upírající pohled do temnoty jako první. A následně se ozve příšerný hluk, jednak řvaní dvou příšer, a jednak napůl zmatené pokyny vojáků. "Popláááách, útoook, připravte balistu !" Ozve se hlas velitele a nedaleko stojící balista se těžkopádně otočí směrem k monstrům. Je připravena těžká železná střela namočená do hořlavé látky, která je v zápětí zapálena. "Pal !" Zvolá velitel a střela mohutným obloukem vyrazí vstříc nestvůrám. Plameny ozáří plocy před barikádama a ti z vás kteří mají výhled spatří dvě obrovitá monstra, vysoká přibližně sedm metrů, ohyzdná ve své monstróznosti, mávající obrovskými kyji. A před nima ještě něco. je to jen okamžik, veškerou pozornost jste věnovali obrům, ale přesto spatříte, utíkající postavu, padající a opět se zvedající ze země.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 16:36

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Utečenecký tábor (Šíšar Trenanor, Pavettka, Draco from North, Anduer Nazaretský) Neuběne ani pět minut a pozornost, kterou vzbudila malá Pavettka, nebo lépe řečeno velký Vrrk na kterém seděla, se vytratí do nenávratna. Vojáci, kteří si uvědomí, že jim ze strany monstra nehrozí nebezpečí se pomalu začnou rozcházet, přeci jenom uprchlíků je tu spousta, a to nejrůznějších. Od Elfů, trpaslíků až po nejrůznější malé démonky. Přesto však neztratí pozornost a proto si všimnou velmi záhy dvou velký siluet, které se přiblžují ze směru odkud prchala Pavettka. Neuplyne ani půlminuta a vy zaslechnete monotóní zvuk. Dum...dum... Dusot nohou sílí. "Obříííí !" Zavolá vysoký půlelf, ve vojenské zbroji, upírající pohled do temnoty jako první. A následně se ozve příšerný hluk, jednak řvaní dvou příšer, a jednak napůl zmatené pokyny vojáků. "Popláááách, útoook, připravte balistu !" Ozve se hlas velitele a nedaleko stojící balista se těžkopádně otočí směrem k monstrům. Je připravena těžká železná střela namočená do hořlavé látky, která je v zápětí zapálena. "Pal !" Zvolá velitel a střela mohutným obloukem vyrazí vstříc nestvůrám. Plameny ozáří plocy před barikádama a ti z vás kteří mají výhled spatří dvě obrovitá monstra, vysoká přibližně sedm metrů, ohyzdná ve své monstróznosti, mávající obrovskými kyji. A před nima ještě něco. je to jen okamžik, veškerou pozornost jste věnovali obrům, ale přesto spatříte, utíkající postavu, padající a opět se zvedající ze země.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 16:36

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Utečenecký tábor (Šíšar Trenanor, Pavettka, Draco from North, Anduer Nazaretský) Neuběne ani pět minut a pozornost, kterou vzbudila malá Pavettka, nebo lépe řečeno velký Vrrk na kterém seděla, se vytratí do nenávratna. Vojáci, kteří si uvědomí, že jim ze strany monstra nehrozí nebezpečí se pomalu začnou rozcházet, přeci jenom uprchlíků je tu spousta, a to nejrůznějších. Od Elfů, trpaslíků až po nejrůznější malé démonky. Přesto však neztratí pozornost a proto si všimnou velmi záhy dvou velký siluet, které se přiblžují ze směru odkud prchala Pavettka. Neuplyne ani půlminuta a vy zaslechnete monotóní zvuk. Dum...dum... Dusot nohou sílí. "Obříííí !" Zavolá vysoký půlelf, ve vojenské zbroji, upírající pohled do temnoty jako první. A následně se ozve příšerný hluk, jednak řvaní dvou příšer, a jednak napůl zmatené pokyny vojáků. "Popláááách, útoook, připravte balistu !" Ozve se hlas velitele a nedaleko stojící balista se těžkopádně otočí směrem k monstrům. Je připravena těžká železná střela namočená do hořlavé látky, která je v zápětí zapálena. "Pal !" Zvolá velitel a střela mohutným obloukem vyrazí vstříc nestvůrám. Plameny ozáří plocy před barikádama a ti z vás kteří mají výhled spatří dvě obrovitá monstra, vysoká přibližně sedm metrů, ohyzdná ve své monstróznosti, mávající obrovskými kyji. A před nima ještě něco. je to jen okamžik, veškerou pozornost jste věnovali obrům, ale přesto spatříte, utíkající postavu, padající a opět se zvedající ze země.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 16:36

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Utečenecký tábor (Šíšar Trenanor, Pavettka, Draco from North, Anduer Nazaretský) Neuběne ani pět minut a pozornost, kterou vzbudila malá Pavettka, nebo lépe řečeno velký Vrrk na kterém seděla, se vytratí do nenávratna. Vojáci, kteří si uvědomí, že jim ze strany monstra nehrozí nebezpečí se pomalu začnou rozcházet, přeci jenom uprchlíků je tu spousta, a to nejrůznějších. Od Elfů, trpaslíků až po nejrůznější malé démonky. Přesto však neztratí pozornost a proto si všimnou velmi záhy dvou velký siluet, které se přiblžují ze směru odkud prchala Pavettka. Neuplyne ani půlminuta a vy zaslechnete monotóní zvuk. Dum...dum... Dusot nohou sílí. "Obříííí !" Zavolá vysoký půlelf, ve vojenské zbroji, upírající pohled do temnoty jako první. A následně se ozve příšerný hluk, jednak řvaní dvou příšer, a jednak napůl zmatené pokyny vojáků. "Popláááách, útoook, připravte balistu !" Ozve se hlas velitele a nedaleko stojící balista se těžkopádně otočí směrem k monstrům. Je připravena těžká železná střela namočená do hořlavé látky, která je v zápětí zapálena. "Pal !" Zvolá velitel a střela mohutným obloukem vyrazí vstříc nestvůrám. Plameny ozáří plocy před barikádama a ti z vás kteří mají výhled spatří dvě obrovitá monstra, vysoká přibližně sedm metrů, ohyzdná ve své monstróznosti, mávající obrovskými kyji. A před nima ještě něco. je to jen okamžik, veškerou pozornost jste věnovali obrům, ale přesto spatříte, utíkající postavu, padající a opět se zvedající ze země.

Jackie Decker - 08. ledna 2008 17:24

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Bojí se mě... On se mě bojí... Posteksnu si když ho vidím. Cítím k němu lítost. "Pochop mě, prosím. Mi draci... Nechováme se k vám správně. Mrzí mě že mi to došlo až nyní. Opravdu se za sebe nyní stydím. Pokdu se ti zde nelíbí, propustím tě. Každý má míti právo volby. Nemusíš se mě bát, nikdy jsem netoužila po smrti kohokoliv a nevyžívám se v bolesti, kterou působíme. Už rozumíš, proč se tě ptám? Chci napravit naše chyby. Ještě jsme tě zde neviděla, jsi zde nový? Pokud ano... Věz že nám nemusíš sloužit, pokud mi nyní a teĎ povíš, že nechceš." mluvím k němu taktéž hledíc na kamenou podlahu před sebou. Chvěji se. Přemýšlím jestli jsem neřekla příliš. Jestli to co dělám je skutečně tak správné jako si myslím, že je. Je na mě vidět, že jsem nervózní, ale také, že mluvím upřímně. Je mi smutno. Kámen svědomí mě tíží na srdci už sdost dlouho na to, aby nyní projevil celou svou tíhu. Bojím se svého rozhodnutí ale jsem připravená si za ním stát.

Tkáč osudu - 08. ledna 2008 18:24

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Mladík pomalu zakroutí hlavou, oči stále upřené na podlahu. "Nemůžeme odejít Paní, nikdo z nás nemůže, zde přežijeme věky, ale tam venku, vyjdeme a magie která zde na nás ulpěla nás zničí, vysaje nás, rozpadneme se v prach. Já to viděl. Nost upustil u vchodu podnos s jablky pro Slovutného Velmistra, jedno se vykutálelo ven. Rozběhl se za ním, ne aby ho vrátil zpět, přeci bychom vám nemohli dát poškozená jablka, ale aby zakryl svůj prohřešek, který je zde tak tvrdě trestán, a stal se z něj popel, který v zápění rozvál vítr. Ne my nemůžeme odejít, a proč bychom také chodili. Tam venku se schyluje k temnotě. Zde jsme v bezpečí. Zatím." Praví ztěžka a přerovná si v náručí knihy které nese , tak aby nespadly.

Awasai Silmelóme - 08. ledna 2008 18:24

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Jeskyně Dračího Kultu Do jeskyně vstoupí mladá dívka. Dle vzhledu ji může být sotva sedmnáct, avšak ve skutečnosti je vám jasné, že jí mohou být i tři stovky let. Dlouhé havraní vlasy volně rozpuštěné a dosahující až do půli zad. Celá oblečena v bílém, jen přes ramena přehozený plášť temně modré barvy, pod bradou sepnutý stříbrnou sponou ve tvaru draka. V ruce drží hůl z bílého dřeva. Kupodivu vám to připomíná dřevo, z nějž je urostlý zdejší strom. Pomalu prochází jeskyní a věnuje svou pozornost nádherným drahokamům a obrazcům na zdech. Zastaví se před jedním z nich. Je zde vyobrazen snad jeden z nejkrásnějších draků a zároveň bývalý velmistr. Pomalu zvedne ruku a pohladí obraz. V jejích očích se něco zaleskne a zároveň tam zajiskří. Nakonec nechá obraz obrazem a zamíří k malému jezírku. Skoro s posvátnou úctou vzhlédne ke koruně stromu a přemýšlí. ..za co tohle všechno…stále a dokola se snažím všechny podpořit..co z toho mám? Klacky a rány lítají ze všech stran..proč? Před očima mi vyvstane vzpomínka na bývalého velmistra. Už nikdy. V očích se znovu zaleskne a teprve poté věnuji pozornost i ostatním drakům. Uklidním své nitro a teprve potom promluvím. “zdravím vás..kde jsou ostatní?

Awasai Silmelóme - 08. ledna 2008 18:24

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Jeskyně Dračího Kultu Do jeskyně vstoupí mladá dívka. Dle vzhledu ji může být sotva sedmnáct, avšak ve skutečnosti je vám jasné, že jí mohou být i tři stovky let. Dlouhé havraní vlasy volně rozpuštěné a dosahující až do půli zad. Celá oblečena v bílém, jen přes ramena přehozený plášť temně modré barvy, pod bradou sepnutý stříbrnou sponou ve tvaru draka. V ruce drží hůl z bílého dřeva. Kupodivu vám to připomíná dřevo, z nějž je urostlý zdejší strom. Pomalu prochází jeskyní a věnuje svou pozornost nádherným drahokamům a obrazcům na zdech. Zastaví se před jedním z nich. Je zde vyobrazen snad jeden z nejkrásnějších draků a zároveň bývalý velmistr. Pomalu zvedne ruku a pohladí obraz. V jejích očích se něco zaleskne a zároveň tam zajiskří. Nakonec nechá obraz obrazem a zamíří k malému jezírku. Skoro s posvátnou úctou vzhlédne ke koruně stromu a přemýšlí. ..za co tohle všechno…stále a dokola se snažím všechny podpořit..co z toho mám? Klacky a rány lítají ze všech stran..proč? Před očima mi vyvstane vzpomínka na bývalého velmistra. Už nikdy. V očích se znovu zaleskne a teprve poté věnuji pozornost i ostatním drakům. Uklidním své nitro a teprve potom promluvím. “zdravím vás..kde jsou ostatní?

Pavettka - 08. ledna 2008 18:26

soukromá zpráva od Pavettka pro V tom, co bylo táborem Já to říkala povzdychnu si tak nějak pro sebe a koukám na obří kolosy proti nimž je i Šmudla zakrslíček. Jen pokrčím rameny, vyjednávání asi nebude na místě. Já bych to jako to… se klidně pokusila nějak usmlouvat, ukecat, ale oni by mi to asi moc neulehčovali, pokud by mě rovnou omylem nezašlápli. V cuku letu jsem na hřbetě vrrrka, který vypadá, že ho právě opustily veškeré emoce. Pohled věnuje jak možné únikové cestě, tak obrům. Propočítává, chladně kalkuluje, co je bezpečnější nebo rozumnější. Jako každý živý tvor i on má snahu přežít a jeho pud sebezáchovy je o dost silnější, než ten můj. Asi… Všimnu si toho pomalíka, co utíká těsně před těmi obludami, trochu se přikrčím a slabé vrrkovo zakňučení mě informuje o tom, že si všimnul, že chci asi udělat něco, co se mu nebude líbit a vůbec to nebude nic, co by se dalo nazvat „nejbezpečnější možností“. “Ale no tááák, Šmudlounéé, bojovat nemůžem, tak pomůžem, néé?“ prosím ho a on jen odevzdaně zakroutí svou obrovitou mohutnou hlavou. Nu a pak se rozeběhneme. Je to zajímavá dráha Podlez-uskoč-uhni-zahni-brzda-běh-o chlup-uááá. Já se, samozřejmě, náramně bavím, zatímco Šmudla balancuje. Směřujeme k tomu muži, sice nevím, co s tím chci tam dělat, ale co, že? To je vedlejší… to se domyslí.. eee.. na místě.

Pavettka - 08. ledna 2008 18:26

soukromá zpráva od Pavettka pro V tom, co bylo táborem Já to říkala povzdychnu si tak nějak pro sebe a koukám na obří kolosy proti nimž je i Šmudla zakrslíček. Jen pokrčím rameny, vyjednávání asi nebude na místě. Já bych to jako to… se klidně pokusila nějak usmlouvat, ukecat, ale oni by mi to asi moc neulehčovali, pokud by mě rovnou omylem nezašlápli. V cuku letu jsem na hřbetě vrrrka, který vypadá, že ho právě opustily veškeré emoce. Pohled věnuje jak možné únikové cestě, tak obrům. Propočítává, chladně kalkuluje, co je bezpečnější nebo rozumnější. Jako každý živý tvor i on má snahu přežít a jeho pud sebezáchovy je o dost silnější, než ten můj. Asi… Všimnu si toho pomalíka, co utíká těsně před těmi obludami, trochu se přikrčím a slabé vrrkovo zakňučení mě informuje o tom, že si všimnul, že chci asi udělat něco, co se mu nebude líbit a vůbec to nebude nic, co by se dalo nazvat „nejbezpečnější možností“. “Ale no tááák, Šmudlounéé, bojovat nemůžem, tak pomůžem, néé?“ prosím ho a on jen odevzdaně zakroutí svou obrovitou mohutnou hlavou. Nu a pak se rozeběhneme. Je to zajímavá dráha Podlez-uskoč-uhni-zahni-brzda-běh-o chlup-uááá. Já se, samozřejmě, náramně bavím, zatímco Šmudla balancuje. Směřujeme k tomu muži, sice nevím, co s tím chci tam dělat, ale co, že? To je vedlejší… to se domyslí.. eee.. na místě.

Pavettka - 08. ledna 2008 18:26

soukromá zpráva od Pavettka pro V tom, co bylo táborem Já to říkala povzdychnu si tak nějak pro sebe a koukám na obří kolosy proti nimž je i Šmudla zakrslíček. Jen pokrčím rameny, vyjednávání asi nebude na místě. Já bych to jako to… se klidně pokusila nějak usmlouvat, ukecat, ale oni by mi to asi moc neulehčovali, pokud by mě rovnou omylem nezašlápli. V cuku letu jsem na hřbetě vrrrka, který vypadá, že ho právě opustily veškeré emoce. Pohled věnuje jak možné únikové cestě, tak obrům. Propočítává, chladně kalkuluje, co je bezpečnější nebo rozumnější. Jako každý živý tvor i on má snahu přežít a jeho pud sebezáchovy je o dost silnější, než ten můj. Asi… Všimnu si toho pomalíka, co utíká těsně před těmi obludami, trochu se přikrčím a slabé vrrkovo zakňučení mě informuje o tom, že si všimnul, že chci asi udělat něco, co se mu nebude líbit a vůbec to nebude nic, co by se dalo nazvat „nejbezpečnější možností“. “Ale no tááák, Šmudlounéé, bojovat nemůžem, tak pomůžem, néé?“ prosím ho a on jen odevzdaně zakroutí svou obrovitou mohutnou hlavou. Nu a pak se rozeběhneme. Je to zajímavá dráha Podlez-uskoč-uhni-zahni-brzda-běh-o chlup-uááá. Já se, samozřejmě, náramně bavím, zatímco Šmudla balancuje. Směřujeme k tomu muži, sice nevím, co s tím chci tam dělat, ale co, že? To je vedlejší… to se domyslí.. eee.. na místě.

Jackie Decker - 08. ledna 2008 18:30

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Jeho ztěžklá slova mi ulpí na srdci jako šrám. Zvednu oči od podlahy a a pokusím se na mladíka usmát. "Rozumím ti a děkuji za poučení. Nemyslím, ale že by bylo třeba aby sjte nadále byli tolik trestáni a pokud jde o temnotu venku... Nemám v plánu nechat k ní dojít. Děkuji ti, jsi velmy laskva že jsi mi odpověděl, mohu pro tebe já naoplátku něco udělat?" zeptám se jej. Je mi smutno a drásá mě to na kusy, ale cítím že má v něčem pravdu. Magie je mocná věc a pokud je zde uržuje naživu. Mylsím si sice že tento muž by ještě odejít moh, neboť je zde krátce, ale... Nutit ho nemohu. Je to zvrácené zlé... Mi jsme zlí... Jak mohu mít zlaté šupiny, když jsem tohle dokázala přehlížet? Ale dobře, nenechám to tak. Všechno zde se musí změnit. Tedy dost z toho... Čekám až mi mladý muž odpoví. Můj pohled padne na malé okno za kterým vidím nebe. Připadám si jako bych se do něj mohla propadnout a navěky zmizet i když vím že to nejde. Že to není správné.

Draco from North - 09. ledna 2008 12:16

soukromá zpráva od Draco from North pro U hrazení na jižní straně Otočím se za monotónním dusotem. Co mi to jenom připo... Přemítám, když se ozve hlas půlelfa. No jasně, obři. Vyskočím na nohy s kopím v jedné a štítem v druhé ruce. Než stačím domyslet, že u nás na severu jich je požehnaně, vyletí směrem k obrům střela z balisty, jenž osvítí postavu a hned za ní Pavettka na svém Vrrkovi. Hahá...konečně vzrůšo. Zakřičím do nastálého zmatku a s napřaženým kopím se vrhnu za Vrrkem. Kožešináč a malá holka jdou do boje? Tak já nebudu pozadu. Usměju se sám k sobě v běhu. Neběžím ale daleko, zastavím se na palisádě, když si uvědomím, že je tma a dále už prostranství neosvětlují ohně. Tak poďte smradi. Odplivnu si a zavrčím směrem k útočníkům. Ze skušenosti vím, že když je po ruce kopí, je lepší jej na obra použít jako oštěp. Jejich nemotornost jim málokdy dovolí uhnout. Proto počkám, až budou co nejblíže palisády a mrštím kopím po nejbližším, načež uskočím dozadu a vytáhnu kladivo, štít pro jistotu zvednu na úroveň hlavy.

Draco from North - 09. ledna 2008 12:16

soukromá zpráva od Draco from North pro U hrazení na jižní straně Otočím se za monotónním dusotem. Co mi to jenom připo... Přemítám, když se ozve hlas půlelfa. No jasně, obři. Vyskočím na nohy s kopím v jedné a štítem v druhé ruce. Než stačím domyslet, že u nás na severu jich je požehnaně, vyletí směrem k obrům střela z balisty, jenž osvítí postavu a hned za ní Pavettka na svém Vrrkovi. Hahá...konečně vzrůšo. Zakřičím do nastálého zmatku a s napřaženým kopím se vrhnu za Vrrkem. Kožešináč a malá holka jdou do boje? Tak já nebudu pozadu. Usměju se sám k sobě v běhu. Neběžím ale daleko, zastavím se na palisádě, když si uvědomím, že je tma a dále už prostranství neosvětlují ohně. Tak poďte smradi. Odplivnu si a zavrčím směrem k útočníkům. Ze skušenosti vím, že když je po ruce kopí, je lepší jej na obra použít jako oštěp. Jejich nemotornost jim málokdy dovolí uhnout. Proto počkám, až budou co nejblíže palisády a mrštím kopím po nejbližším, načež uskočím dozadu a vytáhnu kladivo, štít pro jistotu zvednu na úroveň hlavy.

Draco from North - 09. ledna 2008 12:16

soukromá zpráva od Draco from North pro U hrazení na jižní straně Otočím se za monotónním dusotem. Co mi to jenom připo... Přemítám, když se ozve hlas půlelfa. No jasně, obři. Vyskočím na nohy s kopím v jedné a štítem v druhé ruce. Než stačím domyslet, že u nás na severu jich je požehnaně, vyletí směrem k obrům střela z balisty, jenž osvítí postavu a hned za ní Pavettka na svém Vrrkovi. Hahá...konečně vzrůšo. Zakřičím do nastálého zmatku a s napřaženým kopím se vrhnu za Vrrkem. Kožešináč a malá holka jdou do boje? Tak já nebudu pozadu. Usměju se sám k sobě v běhu. Neběžím ale daleko, zastavím se na palisádě, když si uvědomím, že je tma a dále už prostranství neosvětlují ohně. Tak poďte smradi. Odplivnu si a zavrčím směrem k útočníkům. Ze skušenosti vím, že když je po ruce kopí, je lepší jej na obra použít jako oštěp. Jejich nemotornost jim málokdy dovolí uhnout. Proto počkám, až budou co nejblíže palisády a mrštím kopím po nejbližším, načež uskočím dozadu a vytáhnu kladivo, štít pro jistotu zvednu na úroveň hlavy.

Tkáč osudu - 09. ledna 2008 14:19

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Jeskyně Dračího kultu (Adomes Mernië et Dragonis, Awasai Silmelóme, Cherian Redo Umarin Moond, Yui, Jackie Decker) Vysoký klenutý strop jeskyně je ozářen stovkami malých drahokamů, ty prosvěcují celý prostor, jako by se jeskyně koupala v dením světle. Tisíce rubínů, krvavě žhnoucích ve stěnách sluje vytváří nespočet výjevů z bitev, kterými prošel dračí rod po dlouhá tisíciletí svého trvání. Uprostřed prostory se už po desítky let nachází malé jezírko, uprostřed kterého je nevelký ostrůvek se stromem, jehož kmen a větve se belostně lesknou, zatímco listy odrážejí dopadající světla zlatu září. V koruně stromu se prohání desítky nalých barevných ptáčků a jejich zpěv prochází celou místností jako uklidňující melodie, ez ohledu na to co se děje okolo. Nedaleko břehu se nachází obrovitánský kamenný stůl, po létech hádek se na jeho povrchu dají stále najít stopy drápů , které v rozhořčení vyrily své podpisy. Toto je hodovní stůl Dračího kultu. Mlčenliví sluhové před vás staví Jídla a pití dle vašeho přání, hotovi posloužit vám svým pánům. Sluhové jsou do jednoho mladí, krásné divky a mladíci, které jste na svých lovech zotročili aby vám sloužili a uléhali s vámi do lože jsou vám plně oddáni, vaše magie na ně mimovolně působí a oni téměř nestárnou. Uvědomijí si nucenost svého postavení ale přesto jsou vděční, vždyť venku nikým nebyli, obyčejní sedláci, pradleny, ševci či hospodská vděvčata se tu teď díky vám mohou procházet oděni do hedvábí a ověšeni zlatem, pojídat a popíjet vzácné pochutiny a jediné co za to dávají je naprostá poslušnost. Ubíhaly léta od dob, kdy jste naposledy vyšli do boje, hájit svá teritoria a životy lidí. Mnoho vás padlo, mnoho vás odešlo v nastalém rozbroji a usadilo se kdesi daleko na východě. Někteří z vás odešli a již se nevrátili, a někteří na chvíli zatoužili po toulání se a nakonec se vrátili zpět, do místa, které vám jako jediné kdy bylo domovem. Některé tváře se vám již téměř vymazaly z paměti, dávno odešli staří draci, kteří založili tento kult. Wizard, šedý drak, který vždy stál po boku svému bratru Singollovi, zakladateli kultu, jedinému zlatému draku své doby. Odešel Nathien, malý moudrý Pseudodrak, který vždy udivoval svým pohotovým úsudkem a mnoho dalších. A však oběvily se i nové tváře. Rozhlížíte se kolem sebe. Vaše malá rodina se drží pohromadě, majíc nového vůdce, nové složení. Nové zvyky,tak odlišné od prastarého dračího chování, které nikdo z vás již nepamatuje. Pryč jsou časy slávy Dračího kultu. JSte již jen ikony zobrazované v kostelích lidí tam dole, uctívají vás jako nižší bohy a už ani nevěří, že existujete... taková je aše existence. tajná a ukrytá. Bez budoucnosti...

Tkáč osudu - 09. ledna 2008 16:39

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Jeskyně Dračího kultu (Adomes Mernië et Dragonis, Aeriqiell the Crystalsoul, Awasai Silmelóme, Cherian Redo Umarin Moond, Yui, Jackie Decker, Washar Isharius) Vysoký klenutý strop jeskyně je ozářen stovkami malých drahokamů, ty prosvěcují celý prostor, jako by se jeskyně koupala v dením světle. Tisíce rubínů, krvavě žhnoucích ve stěnách sluje vytváří nespočet výjevů z bitev, kterými prošel dračí rod po dlouhá tisíciletí svého trvání. Uprostřed prostory se už po desítky let nachází malé jezírko, uprostřed kterého je nevelký ostrůvek se stromem, jehož kmen a větve se belostně lesknou, zatímco listy odrážejí dopadající světla zlatu září. V koruně stromu se prohání desítky nalých barevných ptáčků a jejich zpěv prochází celou místností jako uklidňující melodie, ez ohledu na to co se děje okolo. Nedaleko břehu se nachází obrovitánský kamenný stůl, po létech hádek se na jeho povrchu dají stále najít stopy drápů , které v rozhořčení vyrily své podpisy. Toto je hodovní stůl Dračího kultu. Mlčenliví sluhové před vás staví Jídla a pití dle vašeho přání, hotovi posloužit vám svým pánům. Sluhové jsou do jednoho mladí, krásné divky a mladíci, které jste na svých lovech zotročili aby vám sloužili a uléhali s vámi do lože jsou vám plně oddáni, vaše magie na ně mimovolně působí a oni téměř nestárnou. Uvědomijí si nucenost svého postavení ale přesto jsou vděční, vždyť venku nikým nebyli, obyčejní sedláci, pradleny, ševci či hospodská vděvčata se tu teď díky vám mohou procházet oděni do hedvábí a ověšeni zlatem, pojídat a popíjet vzácné pochutiny a jediné co za to dávají je naprostá poslušnost. Ubíhaly léta od dob, kdy jste naposledy vyšli do boje, hájit svá teritoria a životy lidí. Mnoho vás padlo, mnoho vás odešlo v nastalém rozbroji a usadilo se kdesi daleko na východě. Někteří z vás odešli a již se nevrátili, a někteří na chvíli zatoužili po toulání se a nakonec se vrátili zpět, do místa, které vám jako jediné kdy bylo domovem. Některé tváře se vám již téměř vymazaly z paměti, dávno odešli staří draci, kteří založili tento kult. Wizard, šedý drak, který vždy stál po boku svému bratru Singollovi, zakladateli kultu, jedinému zlatému draku své doby. Odešel Nathien, malý moudrý Pseudodrak, který vždy udivoval svým pohotovým úsudkem a mnoho dalších. A však oběvily se i nové tváře. Rozhlížíte se kolem sebe. Vaše malá rodina se drží pohromadě, majíc nového vůdce, nové složení. Nové zvyky,tak odlišné od prastarého dračího chování, které nikdo z vás již nepamatuje. Pryč jsou časy slávy Dračího kultu. JSte již jen ikony zobrazované v kostelích lidí tam dole, uctívají vás jako nižší bohy a už ani nevěří, že existujete... taková je aše existence. tajná a ukrytá. Bez budoucnosti...

Tkáč osudu - 09. ledna 2008 16:41

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Awasai Silmelóme - dodatečně odeslaný přízpěvek: Jeskyně Dračího Kultu Do jeskyně vstoupí mladá dívka. Dle vzhledu ji může být sotva sedmnáct, avšak ve skutečnosti je vám jasné, že jí mohou být i tři stovky let. Dlouhé havraní vlasy volně rozpuštěné a dosahující až do půli zad. Celá oblečena v bílém, jen přes ramena přehozený plášť temně modré barvy, pod bradou sepnutý stříbrnou sponou ve tvaru draka. V ruce drží hůl z bílého dřeva. Kupodivu vám to připomíná dřevo, z nějž je urostlý zdejší strom. Pomalu prochází jeskyní a věnuje svou pozornost nádherným drahokamům a obrazcům na zdech. Zastaví se před jedním z nich. Je zde vyobrazen snad jeden z nejkrásnějších draků a zároveň bývalý velmistr. Pomalu zvedne ruku a pohladí obraz. V jejích očích se něco zaleskne a zároveň tam zajiskří. Nakonec nechá obraz obrazem a zamíří k malému jezírku. Skoro s posvátnou úctou vzhlédne ke koruně stromu a přemýšlí. ..za co tohle všechno…stále a dokola se snažím všechny podpořit..co z toho mám? Klacky a rány lítají ze všech stran..proč? Před očima mi vyvstane vzpomínka na bývalého velmistra. Už nikdy. V očích se znovu zaleskne a teprve poté věnuji pozornost i ostatním drakům. Uklidním své nitro a teprve potom promluvím. “Zdravím vás..kde jsou ostatní?''

Tkáč osudu - 09. ledna 2008 16:41

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Awasai Silmelóme - dodatečně odeslaný přízpěvek: Jeskyně Dračího Kultu Do jeskyně vstoupí mladá dívka. Dle vzhledu ji může být sotva sedmnáct, avšak ve skutečnosti je vám jasné, že jí mohou být i tři stovky let. Dlouhé havraní vlasy volně rozpuštěné a dosahující až do půli zad. Celá oblečena v bílém, jen přes ramena přehozený plášť temně modré barvy, pod bradou sepnutý stříbrnou sponou ve tvaru draka. V ruce drží hůl z bílého dřeva. Kupodivu vám to připomíná dřevo, z nějž je urostlý zdejší strom. Pomalu prochází jeskyní a věnuje svou pozornost nádherným drahokamům a obrazcům na zdech. Zastaví se před jedním z nich. Je zde vyobrazen snad jeden z nejkrásnějších draků a zároveň bývalý velmistr. Pomalu zvedne ruku a pohladí obraz. V jejích očích se něco zaleskne a zároveň tam zajiskří. Nakonec nechá obraz obrazem a zamíří k malému jezírku. Skoro s posvátnou úctou vzhlédne ke koruně stromu a přemýšlí. ..za co tohle všechno…stále a dokola se snažím všechny podpořit..co z toho mám? Klacky a rány lítají ze všech stran..proč? Před očima mi vyvstane vzpomínka na bývalého velmistra. Už nikdy. V očích se znovu zaleskne a teprve poté věnuji pozornost i ostatním drakům. Uklidním své nitro a teprve potom promluvím. “Zdravím vás..kde jsou ostatní?''

Tkáč osudu - 09. ledna 2008 16:41

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Awasai Silmelóme - dodatečně odeslaný přízpěvek: Jeskyně Dračího Kultu Do jeskyně vstoupí mladá dívka. Dle vzhledu ji může být sotva sedmnáct, avšak ve skutečnosti je vám jasné, že jí mohou být i tři stovky let. Dlouhé havraní vlasy volně rozpuštěné a dosahující až do půli zad. Celá oblečena v bílém, jen přes ramena přehozený plášť temně modré barvy, pod bradou sepnutý stříbrnou sponou ve tvaru draka. V ruce drží hůl z bílého dřeva. Kupodivu vám to připomíná dřevo, z nějž je urostlý zdejší strom. Pomalu prochází jeskyní a věnuje svou pozornost nádherným drahokamům a obrazcům na zdech. Zastaví se před jedním z nich. Je zde vyobrazen snad jeden z nejkrásnějších draků a zároveň bývalý velmistr. Pomalu zvedne ruku a pohladí obraz. V jejích očích se něco zaleskne a zároveň tam zajiskří. Nakonec nechá obraz obrazem a zamíří k malému jezírku. Skoro s posvátnou úctou vzhlédne ke koruně stromu a přemýšlí. ..za co tohle všechno…stále a dokola se snažím všechny podpořit..co z toho mám? Klacky a rány lítají ze všech stran..proč? Před očima mi vyvstane vzpomínka na bývalého velmistra. Už nikdy. V očích se znovu zaleskne a teprve poté věnuji pozornost i ostatním drakům. Uklidním své nitro a teprve potom promluvím. “Zdravím vás..kde jsou ostatní?''

Cor Na - 09. ledna 2008 16:57

soukromá zpráva od Cor Na pro Hrad Wendern - Sál Nevnímám to ticho, jež nastalo ihned poté, co se rozevřela obě křídla pevných sálových dveří. Ba naopak, vnímám vše ostatní, každičký šepot, každé cinknutí, ba téměř každé mrknutí oka... Snad nikdy nepochopím pointu tohoto, kdy vcházíme všichni ve stejný okamžik, bok po boku "nejbližších"... ... Dnešní noc oděn jako téměř vždy do tmavých barev. Karmínově rudá, saténová košile s elegantními, však jednoduchými krajkami, na ní vesta nijak výrazného střihu, s pár zdobeními. Volnější kalhoty lesknoucí se kůže jsou šity na míru, celý oděn do černého kabátce, který je posyt měsíční stříbřicí, spadajícího až k lýtkům... Azurové oči se rozhlíží snad všude, kde jen můj pohled upadne. Dnešní noc bych mohl všem připadat lehce unavený, jakýmsi způsobem otupělý, byť je to vše téměř nemožné. Ne, tento můj stav je možná obvyklý. Pomalými kroky, byť to možná nemám zapotřebí, jdu po pravém boku Mariova k čelnímu stolu, kde se máme všichni usadit. Dlouhé, na první pohled temně uhlové vlasy, však při bližším pohledu podivně propleteny páru bílých pramenů, povlávají volně na záda, při mé lehké chůzi. Snad není nikoho, kdo by si nevšimnul až neskutečně mladistvé tváře, tak bledé... Úzké, téměř dětsky roztomilé rty, ty jemné rysy... Když se všichni dostaneme tam, kde jsou naše místa, usadím se až jako poslední, nejprve se vška rozhlédnu po celé místnosti, snad jakobych hledal známé tváře, nebo spíše někoho, koho bych dnešní noc pozval k sobě, zabít tak chvíli nudy, však to není nikomu známo. Ani těm nejlepším telepatům.

Cor Na - 09. ledna 2008 16:57

soukromá zpráva od Cor Na pro Hrad Wendern - Sál Nevnímám to ticho, jež nastalo ihned poté, co se rozevřela obě křídla pevných sálových dveří. Ba naopak, vnímám vše ostatní, každičký šepot, každé cinknutí, ba téměř každé mrknutí oka... Snad nikdy nepochopím pointu tohoto, kdy vcházíme všichni ve stejný okamžik, bok po boku "nejbližších"... ... Dnešní noc oděn jako téměř vždy do tmavých barev. Karmínově rudá, saténová košile s elegantními, však jednoduchými krajkami, na ní vesta nijak výrazného střihu, s pár zdobeními. Volnější kalhoty lesknoucí se kůže jsou šity na míru, celý oděn do černého kabátce, který je posyt měsíční stříbřicí, spadajícího až k lýtkům... Azurové oči se rozhlíží snad všude, kde jen můj pohled upadne. Dnešní noc bych mohl všem připadat lehce unavený, jakýmsi způsobem otupělý, byť je to vše téměř nemožné. Ne, tento můj stav je možná obvyklý. Pomalými kroky, byť to možná nemám zapotřebí, jdu po pravém boku Mariova k čelnímu stolu, kde se máme všichni usadit. Dlouhé, na první pohled temně uhlové vlasy, však při bližším pohledu podivně propleteny páru bílých pramenů, povlávají volně na záda, při mé lehké chůzi. Snad není nikoho, kdo by si nevšimnul až neskutečně mladistvé tváře, tak bledé... Úzké, téměř dětsky roztomilé rty, ty jemné rysy... Když se všichni dostaneme tam, kde jsou naše místa, usadím se až jako poslední, nejprve se vška rozhlédnu po celé místnosti, snad jakobych hledal známé tváře, nebo spíše někoho, koho bych dnešní noc pozval k sobě, zabít tak chvíli nudy, však to není nikomu známo. Ani těm nejlepším telepatům.

Cor Na - 09. ledna 2008 16:57

soukromá zpráva od Cor Na pro Hrad Wendern - Sál Nevnímám to ticho, jež nastalo ihned poté, co se rozevřela obě křídla pevných sálových dveří. Ba naopak, vnímám vše ostatní, každičký šepot, každé cinknutí, ba téměř každé mrknutí oka... Snad nikdy nepochopím pointu tohoto, kdy vcházíme všichni ve stejný okamžik, bok po boku "nejbližších"... ... Dnešní noc oděn jako téměř vždy do tmavých barev. Karmínově rudá, saténová košile s elegantními, však jednoduchými krajkami, na ní vesta nijak výrazného střihu, s pár zdobeními. Volnější kalhoty lesknoucí se kůže jsou šity na míru, celý oděn do černého kabátce, který je posyt měsíční stříbřicí, spadajícího až k lýtkům... Azurové oči se rozhlíží snad všude, kde jen můj pohled upadne. Dnešní noc bych mohl všem připadat lehce unavený, jakýmsi způsobem otupělý, byť je to vše téměř nemožné. Ne, tento můj stav je možná obvyklý. Pomalými kroky, byť to možná nemám zapotřebí, jdu po pravém boku Mariova k čelnímu stolu, kde se máme všichni usadit. Dlouhé, na první pohled temně uhlové vlasy, však při bližším pohledu podivně propleteny páru bílých pramenů, povlávají volně na záda, při mé lehké chůzi. Snad není nikoho, kdo by si nevšimnul až neskutečně mladistvé tváře, tak bledé... Úzké, téměř dětsky roztomilé rty, ty jemné rysy... Když se všichni dostaneme tam, kde jsou naše místa, usadím se až jako poslední, nejprve se vška rozhlédnu po celé místnosti, snad jakobych hledal známé tváře, nebo spíše někoho, koho bych dnešní noc pozval k sobě, zabít tak chvíli nudy, však to není nikomu známo. Ani těm nejlepším telepatům.

Washar Ishtarius - 09. ledna 2008 19:30

soukromá zpráva od Washar Ishtarius pro Ve stínech se cosi modře zaleskne. Dva modře svítíci body se náhle vyloupnou ven a za nimi celé obrovité dračí tělo. Podle hlavy je vidět poměrná mladost tohoto draka. I pružná síla v těle naznačuje mladistvému věku. Však pohled očí dokazuje tisíciletí dračí moudrosti předávané z matky do vajec stále dokola. Někteří přišli, jiní ne, stříbrná, nezapomeň, že jeden o druhém máme málo zpráv... Jen náhodou jsi mne zde zastihla. Již většinu svého času trávím o samotě, ale vždy se tu občas zastavím. Tentokráte mi cosi říkalo, ať zde počkám delší čas... Drak líně vyleze ze stinné hloubky jeskyně a svími temně modrými šupinami odrazí světlo naplňující jeskyni, čímž změní tón barvy. Vítám tě tu... Skloní hlavu, až se čenichem dotkne země. Poté se odplazí ke stolci, kde si utrhne pořádnou porci z uzeného masa, ležícího zde již týdny a přitom chutnajícího stále čerstvě... Nikde v jeskyni není žádný zápach, žádný hmyz, dokonce možná ani plísně či houby, jako by byla zbavena života...

Washar Ishtarius - 09. ledna 2008 19:30

soukromá zpráva od Washar Ishtarius pro Ve stínech se cosi modře zaleskne. Dva modře svítíci body se náhle vyloupnou ven a za nimi celé obrovité dračí tělo. Podle hlavy je vidět poměrná mladost tohoto draka. I pružná síla v těle naznačuje mladistvému věku. Však pohled očí dokazuje tisíciletí dračí moudrosti předávané z matky do vajec stále dokola. Někteří přišli, jiní ne, stříbrná, nezapomeň, že jeden o druhém máme málo zpráv... Jen náhodou jsi mne zde zastihla. Již většinu svého času trávím o samotě, ale vždy se tu občas zastavím. Tentokráte mi cosi říkalo, ať zde počkám delší čas... Drak líně vyleze ze stinné hloubky jeskyně a svími temně modrými šupinami odrazí světlo naplňující jeskyni, čímž změní tón barvy. Vítám tě tu... Skloní hlavu, až se čenichem dotkne země. Poté se odplazí ke stolci, kde si utrhne pořádnou porci z uzeného masa, ležícího zde již týdny a přitom chutnajícího stále čerstvě... Nikde v jeskyni není žádný zápach, žádný hmyz, dokonce možná ani plísně či houby, jako by byla zbavena života...

Washar Ishtarius - 09. ledna 2008 19:30

soukromá zpráva od Washar Ishtarius pro Ve stínech se cosi modře zaleskne. Dva modře svítíci body se náhle vyloupnou ven a za nimi celé obrovité dračí tělo. Podle hlavy je vidět poměrná mladost tohoto draka. I pružná síla v těle naznačuje mladistvému věku. Však pohled očí dokazuje tisíciletí dračí moudrosti předávané z matky do vajec stále dokola. Někteří přišli, jiní ne, stříbrná, nezapomeň, že jeden o druhém máme málo zpráv... Jen náhodou jsi mne zde zastihla. Již většinu svého času trávím o samotě, ale vždy se tu občas zastavím. Tentokráte mi cosi říkalo, ať zde počkám delší čas... Drak líně vyleze ze stinné hloubky jeskyně a svími temně modrými šupinami odrazí světlo naplňující jeskyni, čímž změní tón barvy. Vítám tě tu... Skloní hlavu, až se čenichem dotkne země. Poté se odplazí ke stolci, kde si utrhne pořádnou porci z uzeného masa, ležícího zde již týdny a přitom chutnajícího stále čerstvě... Nikde v jeskyni není žádný zápach, žádný hmyz, dokonce možná ani plísně či houby, jako by byla zbavena života...

Washar Ishtarius - 09. ledna 2008 19:31

soukromá zpráva od Washar Ishtarius pro Ve stínech se cosi modře zaleskne. Dva modře svítíci body se náhle vyloupnou ven a za nimi celé obrovité dračí tělo. Podle hlavy je vidět poměrná mladost tohoto draka. I pružná síla v těle naznačuje mladistvému věku. Však pohled očí dokazuje tisíciletí dračí moudrosti předávané z matky do vajec stále dokola. Někteří přišli, jiní ne, stříbrná, nezapomeň, že jeden o druhém máme málo zpráv... Jen náhodou jsi mne zde zastihla. Již většinu svého času trávím o samotě, ale vždy se tu občas zastavím. Tentokráte mi cosi říkalo, ať zde počkám delší čas... Drak líně vyleze ze stinné hloubky jeskyně a svími temně modrými šupinami odrazí světlo naplňující jeskyni, čímž změní tón barvy. Vítám tě tu... Skloní hlavu, až se čenichem dotkne země. Poté se odplazí ke stolci, kde si utrhne pořádnou porci z uzeného masa, ležícího zde již týdny a přitom chutnajícího stále čerstvě... Nikde v jeskyni není žádný zápach, žádný hmyz, dokonce možná ani plísně či houby, jako by byla zbavena života...

Gabriel Core - 09. ledna 2008 19:32

soukromá zpráva od Gabriel Core pro Pláň před táborem "Sakra, sakra, sakra...- Běží mi hlavou , zatímco mé nohy zvedají ze země stále větší oblaka prachu. Dunění za mnou je děsivé, čím dál tím víc se blíží. Nervózně tisknu k hrudi velkou, v kovaných deskách krytou knihu, která je téměř jediným z mého vybavení. Z barikády naproti mě vystřelí balista a já se ve chvíli, kdy mi proletí nad hlavou otočím. "Vedle." Konstatuji v duchu, zatímco se snažím z hlavy dostat podoby tvorů, kteří jsou za mnou, vždyť nejsou zase tak děsiví. Zaledím se před sebe. Baikádu v tu chvíli přeskočí nějaký temný stín a rychle se blíží ke mě. *Proboha, neblázni..." Už jsem snad jen pouhých třicet metrů od barikády, když zaslechnu takové vysokofrekvenční nepříjemné svištění a následný tupý, tvrdý úder do mého těla. "Kam se poděla zem?" Pomyslím si vcelku nesmyslně, když se pod nárazem velkého kyje zvednu do vzduchu a v porovnání s rychlostí, kterou jsem se pohyboval předtím přímo letím dopředu. Mishne se podemnou tmavý stín a já až nyní spatřím maličkou postavičku sedící na zádech velkého Vrrka, i barikáda, která se najednou nachází hluboko pode mnou je plná ruchu, rozeznám elfího velitele, muže , kteří znovu připravují balistu, a dokonce i ... "Ught..." Tvrdý náraz na zem přeruší jak mé myšlenky tak mi i na chvíli vyrazí dech. "Tak tomu se říká zážitek."

Gabriel Core - 09. ledna 2008 19:32

soukromá zpráva od Gabriel Core pro Pláň před táborem "Sakra, sakra, sakra...- Běží mi hlavou , zatímco mé nohy zvedají ze země stále větší oblaka prachu. Dunění za mnou je děsivé, čím dál tím víc se blíží. Nervózně tisknu k hrudi velkou, v kovaných deskách krytou knihu, která je téměř jediným z mého vybavení. Z barikády naproti mě vystřelí balista a já se ve chvíli, kdy mi proletí nad hlavou otočím. "Vedle." Konstatuji v duchu, zatímco se snažím z hlavy dostat podoby tvorů, kteří jsou za mnou, vždyť nejsou zase tak děsiví. Zaledím se před sebe. Baikádu v tu chvíli přeskočí nějaký temný stín a rychle se blíží ke mě. *Proboha, neblázni..." Už jsem snad jen pouhých třicet metrů od barikády, když zaslechnu takové vysokofrekvenční nepříjemné svištění a následný tupý, tvrdý úder do mého těla. "Kam se poděla zem?" Pomyslím si vcelku nesmyslně, když se pod nárazem velkého kyje zvednu do vzduchu a v porovnání s rychlostí, kterou jsem se pohyboval předtím přímo letím dopředu. Mishne se podemnou tmavý stín a já až nyní spatřím maličkou postavičku sedící na zádech velkého Vrrka, i barikáda, která se najednou nachází hluboko pode mnou je plná ruchu, rozeznám elfího velitele, muže , kteří znovu připravují balistu, a dokonce i ... "Ught..." Tvrdý náraz na zem přeruší jak mé myšlenky tak mi i na chvíli vyrazí dech. "Tak tomu se říká zážitek."

Gabriel Core - 09. ledna 2008 19:32

soukromá zpráva od Gabriel Core pro Pláň před táborem "Sakra, sakra, sakra...- Běží mi hlavou , zatímco mé nohy zvedají ze země stále větší oblaka prachu. Dunění za mnou je děsivé, čím dál tím víc se blíží. Nervózně tisknu k hrudi velkou, v kovaných deskách krytou knihu, která je téměř jediným z mého vybavení. Z barikády naproti mě vystřelí balista a já se ve chvíli, kdy mi proletí nad hlavou otočím. "Vedle." Konstatuji v duchu, zatímco se snažím z hlavy dostat podoby tvorů, kteří jsou za mnou, vždyť nejsou zase tak děsiví. Zaledím se před sebe. Baikádu v tu chvíli přeskočí nějaký temný stín a rychle se blíží ke mě. *Proboha, neblázni..." Už jsem snad jen pouhých třicet metrů od barikády, když zaslechnu takové vysokofrekvenční nepříjemné svištění a následný tupý, tvrdý úder do mého těla. "Kam se poděla zem?" Pomyslím si vcelku nesmyslně, když se pod nárazem velkého kyje zvednu do vzduchu a v porovnání s rychlostí, kterou jsem se pohyboval předtím přímo letím dopředu. Mishne se podemnou tmavý stín a já až nyní spatřím maličkou postavičku sedící na zádech velkého Vrrka, i barikáda, která se najednou nachází hluboko pode mnou je plná ruchu, rozeznám elfího velitele, muže , kteří znovu připravují balistu, a dokonce i ... "Ught..." Tvrdý náraz na zem přeruší jak mé myšlenky tak mi i na chvíli vyrazí dech. "Tak tomu se říká zážitek."

Gabriel Core - 09. ledna 2008 19:32

soukromá zpráva od Gabriel Core pro Pláň před táborem "Sakra, sakra, sakra...- Běží mi hlavou , zatímco mé nohy zvedají ze země stále větší oblaka prachu. Dunění za mnou je děsivé, čím dál tím víc se blíží. Nervózně tisknu k hrudi velkou, v kovaných deskách krytou knihu, která je téměř jediným z mého vybavení. Z barikády naproti mě vystřelí balista a já se ve chvíli, kdy mi proletí nad hlavou otočím. "Vedle." Konstatuji v duchu, zatímco se snažím z hlavy dostat podoby tvorů, kteří jsou za mnou, vždyť nejsou zase tak děsiví. Zaledím se před sebe. Baikádu v tu chvíli přeskočí nějaký temný stín a rychle se blíží ke mě. *Proboha, neblázni..." Už jsem snad jen pouhých třicet metrů od barikády, když zaslechnu takové vysokofrekvenční nepříjemné svištění a následný tupý, tvrdý úder do mého těla. "Kam se poděla zem?" Pomyslím si vcelku nesmyslně, když se pod nárazem velkého kyje zvednu do vzduchu a v porovnání s rychlostí, kterou jsem se pohyboval předtím přímo letím dopředu. Mishne se podemnou tmavý stín a já až nyní spatřím maličkou postavičku sedící na zádech velkého Vrrka, i barikáda, která se najednou nachází hluboko pode mnou je plná ruchu, rozeznám elfího velitele, muže , kteří znovu připravují balistu, a dokonce i ... "Ught..." Tvrdý náraz na zem přeruší jak mé myšlenky tak mi i na chvíli vyrazí dech. "Tak tomu se říká zážitek."

Tkáč osudu - 10. ledna 2008 12:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro JIžní palisáda uprchlického tábora Vojá ci chvilku s napětím sledují střelu, která přeletí nad plání a bohužel mine oba dva obry, aby se s protivným prskáním zabodla do země daleko za nima. Seschlá tráva, která je na pláni za chvíli vzplane a uzáří tak oba dva obry zezadu. "Na co čekáte? Střílejteee!" Zařve velitel na lukostřelce, od nichž se okamžitě vznese k nebi množství šípů. Ohrožení je tak velké, že ignoruje možnost, že zraní jak karkulku tak mladíka, který před obry utíká. Obsluha balisty pracuje rychlostí blesku a tak je připravena jen chviličku poté, co do mladíka uhodí kyj a ten překoná palisádu v elegantním oblouku zakončeným tvrdým dopadem na stanovou plachtu poblíž vašeho ohniště. "Do nich." Zařve velitel a balista spustí. Není však sama, na druhé straně, té, které jste nevěnovali pozornost se také obsluha balisty činila. Obě dvě střely zasáhnou se zničujícím učinkem prvního z obrů, který už i tak připomíná spíše jehelníček, než cokoliv dalšího. Prvá se mu zaboří hluboko do břicha, špice projede zády, táhnoucí za sebou dlouhá klubka slizkých střev, zatímco druhá mu narazí do hlavy a s odporným zvukem drcených kostí vezme s sebou v pouti k plamenůmi téměř polovinu jeho tváře. Obr se zapotácí, udělá několik posledních kroků a zhroutí se dopředu, Země zaduní, jak ta hora kostí, svalů a tuku narazí na zem, následovaná svým mohutným kyjem. Ten dopadne těsně vedle zadních nohou karkulčina Vrrka a drobké ostré kamínky, které vymrští obrovskou rychlostí při svém dopadu se zaryjí hluboko do vrrčích zadních partií. Druhý obr, již také zasažený množstvím šípů, spatřiv smrt svého druha obrátí se na rychlý úprk. V polovině palisády se utvoří otvor a za obrem vyrazí skupina asi dvaceti kopiníků, s dlouhými kopími....

Tkáč osudu - 10. ledna 2008 12:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro JIžní palisáda uprchlického tábora Vojá ci chvilku s napětím sledují střelu, která přeletí nad plání a bohužel mine oba dva obry, aby se s protivným prskáním zabodla do země daleko za nima. Seschlá tráva, která je na pláni za chvíli vzplane a uzáří tak oba dva obry zezadu. "Na co čekáte? Střílejteee!" Zařve velitel na lukostřelce, od nichž se okamžitě vznese k nebi množství šípů. Ohrožení je tak velké, že ignoruje možnost, že zraní jak karkulku tak mladíka, který před obry utíká. Obsluha balisty pracuje rychlostí blesku a tak je připravena jen chviličku poté, co do mladíka uhodí kyj a ten překoná palisádu v elegantním oblouku zakončeným tvrdým dopadem na stanovou plachtu poblíž vašeho ohniště. "Do nich." Zařve velitel a balista spustí. Není však sama, na druhé straně, té, které jste nevěnovali pozornost se také obsluha balisty činila. Obě dvě střely zasáhnou se zničujícím učinkem prvního z obrů, který už i tak připomíná spíše jehelníček, než cokoliv dalšího. Prvá se mu zaboří hluboko do břicha, špice projede zády, táhnoucí za sebou dlouhá klubka slizkých střev, zatímco druhá mu narazí do hlavy a s odporným zvukem drcených kostí vezme s sebou v pouti k plamenůmi téměř polovinu jeho tváře. Obr se zapotácí, udělá několik posledních kroků a zhroutí se dopředu, Země zaduní, jak ta hora kostí, svalů a tuku narazí na zem, následovaná svým mohutným kyjem. Ten dopadne těsně vedle zadních nohou karkulčina Vrrka a drobké ostré kamínky, které vymrští obrovskou rychlostí při svém dopadu se zaryjí hluboko do vrrčích zadních partií. Druhý obr, již také zasažený množstvím šípů, spatřiv smrt svého druha obrátí se na rychlý úprk. V polovině palisády se utvoří otvor a za obrem vyrazí skupina asi dvaceti kopiníků, s dlouhými kopími....

Tkáč osudu - 10. ledna 2008 12:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro JIžní palisáda uprchlického tábora Vojá ci chvilku s napětím sledují střelu, která přeletí nad plání a bohužel mine oba dva obry, aby se s protivným prskáním zabodla do země daleko za nima. Seschlá tráva, která je na pláni za chvíli vzplane a uzáří tak oba dva obry zezadu. "Na co čekáte? Střílejteee!" Zařve velitel na lukostřelce, od nichž se okamžitě vznese k nebi množství šípů. Ohrožení je tak velké, že ignoruje možnost, že zraní jak karkulku tak mladíka, který před obry utíká. Obsluha balisty pracuje rychlostí blesku a tak je připravena jen chviličku poté, co do mladíka uhodí kyj a ten překoná palisádu v elegantním oblouku zakončeným tvrdým dopadem na stanovou plachtu poblíž vašeho ohniště. "Do nich." Zařve velitel a balista spustí. Není však sama, na druhé straně, té, které jste nevěnovali pozornost se také obsluha balisty činila. Obě dvě střely zasáhnou se zničujícím učinkem prvního z obrů, který už i tak připomíná spíše jehelníček, než cokoliv dalšího. Prvá se mu zaboří hluboko do břicha, špice projede zády, táhnoucí za sebou dlouhá klubka slizkých střev, zatímco druhá mu narazí do hlavy a s odporným zvukem drcených kostí vezme s sebou v pouti k plamenůmi téměř polovinu jeho tváře. Obr se zapotácí, udělá několik posledních kroků a zhroutí se dopředu, Země zaduní, jak ta hora kostí, svalů a tuku narazí na zem, následovaná svým mohutným kyjem. Ten dopadne těsně vedle zadních nohou karkulčina Vrrka a drobké ostré kamínky, které vymrští obrovskou rychlostí při svém dopadu se zaryjí hluboko do vrrčích zadních partií. Druhý obr, již také zasažený množstvím šípů, spatřiv smrt svého druha obrátí se na rychlý úprk. V polovině palisády se utvoří otvor a za obrem vyrazí skupina asi dvaceti kopiníků, s dlouhými kopími....

Tkáč osudu - 10. ledna 2008 12:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro JIžní palisáda uprchlického tábora Vojá ci chvilku s napětím sledují střelu, která přeletí nad plání a bohužel mine oba dva obry, aby se s protivným prskáním zabodla do země daleko za nima. Seschlá tráva, která je na pláni za chvíli vzplane a uzáří tak oba dva obry zezadu. "Na co čekáte? Střílejteee!" Zařve velitel na lukostřelce, od nichž se okamžitě vznese k nebi množství šípů. Ohrožení je tak velké, že ignoruje možnost, že zraní jak karkulku tak mladíka, který před obry utíká. Obsluha balisty pracuje rychlostí blesku a tak je připravena jen chviličku poté, co do mladíka uhodí kyj a ten překoná palisádu v elegantním oblouku zakončeným tvrdým dopadem na stanovou plachtu poblíž vašeho ohniště. "Do nich." Zařve velitel a balista spustí. Není však sama, na druhé straně, té, které jste nevěnovali pozornost se také obsluha balisty činila. Obě dvě střely zasáhnou se zničujícím učinkem prvního z obrů, který už i tak připomíná spíše jehelníček, než cokoliv dalšího. Prvá se mu zaboří hluboko do břicha, špice projede zády, táhnoucí za sebou dlouhá klubka slizkých střev, zatímco druhá mu narazí do hlavy a s odporným zvukem drcených kostí vezme s sebou v pouti k plamenůmi téměř polovinu jeho tváře. Obr se zapotácí, udělá několik posledních kroků a zhroutí se dopředu, Země zaduní, jak ta hora kostí, svalů a tuku narazí na zem, následovaná svým mohutným kyjem. Ten dopadne těsně vedle zadních nohou karkulčina Vrrka a drobké ostré kamínky, které vymrští obrovskou rychlostí při svém dopadu se zaryjí hluboko do vrrčích zadních partií. Druhý obr, již také zasažený množstvím šípů, spatřiv smrt svého druha obrátí se na rychlý úprk. V polovině palisády se utvoří otvor a za obrem vyrazí skupina asi dvaceti kopiníků, s dlouhými kopími....

Tkáč osudu - 10. ledna 2008 12:22

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro JIžní palisáda uprchlického tábora Vojá ci chvilku s napětím sledují střelu, která přeletí nad plání a bohužel mine oba dva obry, aby se s protivným prskáním zabodla do země daleko za nima. Seschlá tráva, která je na pláni za chvíli vzplane a uzáří tak oba dva obry zezadu. "Na co čekáte? Střílejteee!" Zařve velitel na lukostřelce, od nichž se okamžitě vznese k nebi množství šípů. Ohrožení je tak velké, že ignoruje možnost, že zraní jak karkulku tak mladíka, který před obry utíká. Obsluha balisty pracuje rychlostí blesku a tak je připravena jen chviličku poté, co do mladíka uhodí kyj a ten překoná palisádu v elegantním oblouku zakončeným tvrdým dopadem na stanovou plachtu poblíž vašeho ohniště. "Do nich." Zařve velitel a balista spustí. Není však sama, na druhé straně, té, které jste nevěnovali pozornost se také obsluha balisty činila. Obě dvě střely zasáhnou se zničujícím učinkem prvního z obrů, který už i tak připomíná spíše jehelníček, než cokoliv dalšího. Prvá se mu zaboří hluboko do břicha, špice projede zády, táhnoucí za sebou dlouhá klubka slizkých střev, zatímco druhá mu narazí do hlavy a s odporným zvukem drcených kostí vezme s sebou v pouti k plamenůmi téměř polovinu jeho tváře. Obr se zapotácí, udělá několik posledních kroků a zhroutí se dopředu, Země zaduní, jak ta hora kostí, svalů a tuku narazí na zem, následovaná svým mohutným kyjem. Ten dopadne těsně vedle zadních nohou karkulčina Vrrka a drobké ostré kamínky, které vymrští obrovskou rychlostí při svém dopadu se zaryjí hluboko do vrrčích zadních partií. Druhý obr, již také zasažený množstvím šípů, spatřiv smrt svého druha obrátí se na rychlý úprk. V polovině palisády se utvoří otvor a za obrem vyrazí skupina asi dvaceti kopiníků, s dlouhými kopími....

Tkáč osudu - 10. ledna 2008 15:56

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro Úvodní přízpěvek Jeskyně Dračího kultu (Adomes Mernië et Dragonis, Awasai Silmelóme, Cherian Redo Umarin Moond, Yui, Jackie Decker) Vysoký klenutý strop jeskyně je ozářen stovkami malých drahokamů, ty prosvěcují celý prostor, jako by se jeskyně koupala v dením světle. Tisíce rubínů, krvavě žhnoucích ve stěnách sluje vytváří nespočet výjevů z bitev, kterými prošel dračí rod po dlouhá tisíciletí svého trvání. Uprostřed prostory se už po desítky let nachází malé jezírko, uprostřed kterého je nevelký ostrůvek se stromem, jehož kmen a větve se belostně lesknou, zatímco listy odrážejí dopadající světla zlatu září. V koruně stromu se prohání desítky nalých barevných ptáčků a jejich zpěv prochází celou místností jako uklidňující melodie, ez ohledu na to co se děje okolo. Nedaleko břehu se nachází obrovitánský kamenný stůl, po létech hádek se na jeho povrchu dají stále najít stopy drápů , které v rozhořčení vyrily své podpisy. Toto je hodovní stůl Dračího kultu. Mlčenliví sluhové před vás staví Jídla a pití dle vašeho přání, hotovi posloužit vám svým pánům. Sluhové jsou do jednoho mladí, krásné divky a mladíci, které jste na svých lovech zotročili aby vám sloužili a uléhali s vámi do lože jsou vám plně oddáni, vaše magie na ně mimovolně působí a oni téměř nestárnou. Uvědomijí si nucenost svého postavení ale přesto jsou vděční, vždyť venku nikým nebyli, obyčejní sedláci, pradleny, ševci či hospodská vděvčata se tu teď díky vám mohou procházet oděni do hedvábí a ověšeni zlatem, pojídat a popíjet vzácné pochutiny a jediné co za to dávají je naprostá poslušnost. Ubíhaly léta od dob, kdy jste naposledy vyšli do boje, hájit svá teritoria a životy lidí. Mnoho vás padlo, mnoho vás odešlo v nastalém rozbroji a usadilo se kdesi daleko na východě. Někteří z vás odešli a již se nevrátili, a někteří na chvíli zatoužili po toulání se a nakonec se vrátili zpět, do místa, které vám jako jediné kdy bylo domovem. Některé tváře se vám již téměř vymazaly z paměti, dávno odešli staří draci, kteří založili tento kult. Wizard, šedý drak, který vždy stál po boku svému bratru Singollovi, zakladateli kultu, jedinému zlatému draku své doby. Odešel Nathien, malý moudrý Pseudodrak, který vždy udivoval svým pohotovým úsudkem a mnoho dalších. A však oběvily se i nové tváře. Rozhlížíte se kolem sebe. Vaše malá rodina se drží pohromadě, majíc nového vůdce, nové složení. Nové zvyky,tak odlišné od prastarého dračího chování, které nikdo z vás již nepamatuje. Pryč jsou časy slávy Dračího kultu. JSte již jen ikony zobrazované v kostelích lidí tam dole, uctívají vás jako nižší bohy a už ani nevěří, že existujete... taková je aše existence. tajná a ukrytá. Bez budoucnosti... Draco from North - 09.Ledna 2008 12:16

Tkáč osudu - 10. ledna 2008 16:01

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro soukromá zpráva od Awasai Silmelóme Jeskyně Dračího Kultu Do jeskyně vstoupí mladá dívka. Dle vzhledu ji může být sotva sedmnáct, avšak ve skutečnosti je vám jasné, že jí mohou být i tři stovky let. Dlouhé havraní vlasy volně rozpuštěné a dosahující až do půli zad. Celá oblečena v bílém, jen přes ramena přehozený plášť temně modré barvy, pod bradou sepnutý stříbrnou sponou ve tvaru draka. V ruce drží hůl z bílého dřeva. Kupodivu vám to připomíná dřevo, z nějž je urostlý zdejší strom. Pomalu prochází jeskyní a věnuje svou pozornost nádherným drahokamům a obrazcům na zdech. Zastaví se před jedním z nich. Je zde vyobrazen snad jeden z nejkrásnějších draků a zároveň bývalý velmistr. Pomalu zvedne ruku a pohladí obraz. V jejích očích se něco zaleskne a zároveň tam zajiskří. Nakonec nechá obraz obrazem a zamíří k malému jezírku. Skoro s posvátnou úctou vzhlédne ke koruně stromu a přemýšlí. ..za co tohle všechno…stále a dokola se snažím všechny podpořit..co z toho mám? Klacky a rány lítají ze všech stran..proč? Před očima mi vyvstane vzpomínka na bývalého velmistra. Už nikdy. V očích se znovu zaleskne a teprve poté věnuji pozornost i ostatním drakům. Uklidním své nitro a teprve potom promluvím. “zdravím vás..kde jsou ostatní?

Tkáč osudu - 10. ledna 2008 16:03

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro soukromá zpráva od Washar Ishtarius Ve stínech se cosi modře zaleskne. Dva modře svítíci body se náhle vyloupnou ven a za nimi celé obrovité dračí tělo. Podle hlavy je vidět poměrná mladost tohoto draka. I pružná síla v těle naznačuje mladistvému věku. Však pohled očí dokazuje tisíciletí dračí moudrosti předávané z matky do vajec stále dokola. Někteří přišli, jiní ne, stříbrná, nezapomeň, že jeden o druhém máme málo zpráv... Jen náhodou jsi mne zde zastihla. Již většinu svého času trávím o samotě, ale vždy se tu občas zastavím. Tentokráte mi cosi říkalo, ať zde počkám delší čas... Drak líně vyleze ze stinné hloubky jeskyně a svími temně modrými šupinami odrazí světlo naplňující jeskyni, čímž změní tón barvy. Vítám tě tu... Skloní hlavu, až se čenichem dotkne země. Poté se odplazí ke stolci, kde si utrhne pořádnou porci z uzeného masa, ležícího zde již týdny a přitom chutnajícího stále čerstvě... Nikde v jeskyni není žádný zápach, žádný hmyz, dokonce možná ani plísně či houby, jako by byla zbavena života...

Tkáč osudu - 10. ledna 2008 16:03

soukromá zpráva od Tkáč osudu pro soukromá zpráva od Washar Ishtarius Ve stínech se cosi modře zaleskne. Dva modře svítíci body se náhle vyloupnou ven a za nimi celé obrovité dračí tělo. Podle hlavy je vidět poměrná mladost tohoto draka. I pružná síla v těle naznačuje mladistvému věku. Však pohled očí dokazuje tisíciletí dračí moudrosti předávané z matky do vajec stále dokola. Někteří přišli, jiní ne, stříbrná, nezapomeň, že jeden o druhém máme málo zpráv... Jen náhodou jsi mne zde zastihla. Již většinu svého času trávím o samotě, ale vždy se tu občas zastavím. Tentokráte mi cosi říkalo, ať zde počkám delší čas... Drak líně vyleze ze stinné hloubky jeskyně a svími temně modrými šupinami odrazí světlo naplňující jeskyni, čímž změní tón barvy. Vítám tě tu... Skloní hlavu, až se čenichem dotkne země. Poté se odplazí ke stolci, kde si utrhne pořádnou porci z uzeného masa, ležícího zde již týdny a přitom chutnajícího stále čerstvě... Nikde v jeskyni není žádný zápach, žádný hmyz, dokonce možná ani plísně či houby, jako by byla zbavena života...

Natali - 10. ledna 2008 17:55

soukromá zpráva od Natali pro Prodírá se lesním porostem,modrá kůže občas probleskne skrz křoví,je to dračice která hledá jeskyni,bylo ji řečeno že tam na ní čekají. Konečně,výjde z lesa a stojí přímo před vstupem do jeskyně,vše kolem jakoby stichlo,ani lístek se nepohne. Vkročí dovnitř,udělá pár kroků zůstane s údivem stát,vnímá tu atmosféru a rozhlíží se kolem,pomalu jde dál,prohlíží si krásné nástěnné malby které zachycují dračí pokolení,tak jak je namalovali jiní draci obdařeni nadáním. Postupuje hlouběji do jeskyně až zahlédne jezýrko s nebesky modrou vodou a košatý strom s kmenem tak nádherné bílé barvy až oči přecházejí. Dračice postoupí dál,až tam kde je obrovský stůl,už na první pohled je vydět že se tam psaly dračí dějiny. Znavena se posadí,složí křídla vedle sebe,a položí hlavu na stůl,myslí ji letí myšlenky na život co vedla,nic krásného,jen úkoří,samota a zmar.Snad už našla nový domov. Najednou zaslechne šramot,instinkt ji napoví že už není sama,a opravdu ze všech koutů vycházejí draci,nádherní,pyšní a hrdí.Pomalu kráčejí do středu jeskyně,prohlíží si modrou dračici,zkoumavě,ale přívětivě. Modrá se narovná v celé své kráse,aby viděli že má před nima respek,ale nebojí se. Kouká jak se blíží,pokyvují hlavami a zdraví.Modrá dračice se nadechne a je rozhodnuta přerušit ticho. ,,Zdravím Vás,hrdé dračí plémě,byla jsem pozvána stát se jednou z vás,velice si toho vážím a důvěru která mě byla dána nezklamu,, Pak skromně poodstoupí a nechá svá slova účinkovat na jednotlivé draky,vidí jak se pohledem domlouvají a modrá dračice už ví-je doma.

Natali - 10. ledna 2008 17:55

soukromá zpráva od Natali pro Prodírá se lesním porostem,modrá kůže občas probleskne skrz křoví,je to dračice která hledá jeskyni,bylo ji řečeno že tam na ní čekají. Konečně,výjde z lesa a stojí přímo před vstupem do jeskyně,vše kolem jakoby stichlo,ani lístek se nepohne. Vkročí dovnitř,udělá pár kroků zůstane s údivem stát,vnímá tu atmosféru a rozhlíží se kolem,pomalu jde dál,prohlíží si krásné nástěnné malby které zachycují dračí pokolení,tak jak je namalovali jiní draci obdařeni nadáním. Postupuje hlouběji do jeskyně až zahlédne jezýrko s nebesky modrou vodou a košatý strom s kmenem tak nádherné bílé barvy až oči přecházejí. Dračice postoupí dál,až tam kde je obrovský stůl,už na první pohled je vydět že se tam psaly dračí dějiny. Znavena se posadí,složí křídla vedle sebe,a položí hlavu na stůl,myslí ji letí myšlenky na život co vedla,nic krásného,jen úkoří,samota a zmar.Snad už našla nový domov. Najednou zaslechne šramot,instinkt ji napoví že už není sama,a opravdu ze všech koutů vycházejí draci,nádherní,pyšní a hrdí.Pomalu kráčejí do středu jeskyně,prohlíží si modrou dračici,zkoumavě,ale přívětivě. Modrá se narovná v celé své kráse,aby viděli že má před nima respek,ale nebojí se. Kouká jak se blíží,pokyvují hlavami a zdraví.Modrá dračice se nadechne a je rozhodnuta přerušit ticho. ,,Zdravím Vás,hrdé dračí plémě,byla jsem pozvána stát se jednou z vás,velice si toho vážím a důvěru která mě byla dána nezklamu,, Pak skromně poodstoupí a nechá svá slova účinkovat na jednotlivé draky,vidí jak se pohledem domlouvají a modrá dračice už ví-je doma.

Natali - 10. ledna 2008 17:55

soukromá zpráva od Natali pro Prodírá se lesním porostem,modrá kůže občas probleskne skrz křoví,je to dračice která hledá jeskyni,bylo ji řečeno že tam na ní čekají. Konečně,výjde z lesa a stojí přímo před vstupem do jeskyně,vše kolem jakoby stichlo,ani lístek se nepohne. Vkročí dovnitř,udělá pár kroků zůstane s údivem stát,vnímá tu atmosféru a rozhlíží se kolem,pomalu jde dál,prohlíží si krásné nástěnné malby které zachycují dračí pokolení,tak jak je namalovali jiní draci obdařeni nadáním. Postupuje hlouběji do jeskyně až zahlédne jezýrko s nebesky modrou vodou a košatý strom s kmenem tak nádherné bílé barvy až oči přecházejí. Dračice postoupí dál,až tam kde je obrovský stůl,už na první pohled je vydět že se tam psaly dračí dějiny. Znavena se posadí,složí křídla vedle sebe,a položí hlavu na stůl,myslí ji letí myšlenky na život co vedla,nic krásného,jen úkoří,samota a zmar.Snad už našla nový domov. Najednou zaslechne šramot,instinkt ji napoví že už není sama,a opravdu ze všech koutů vycházejí draci,nádherní,pyšní a hrdí.Pomalu kráčejí do středu jeskyně,prohlíží si modrou dračici,zkoumavě,ale přívětivě. Modrá se narovná v celé své kráse,aby viděli že má před nima respek,ale nebojí se. Kouká jak se blíží,pokyvují hlavami a zdraví.Modrá dračice se nadechne a je rozhodnuta přerušit ticho. ,,Zdravím Vás,hrdé dračí plémě,byla jsem pozvána stát se jednou z vás,velice si toho vážím a důvěru která mě byla dána nezklamu,, Pak skromně poodstoupí a nechá svá slova účinkovat na jednotlivé draky,vidí jak se pohledem domlouvají a modrá dračice už ví-je doma.

Natali - 10. ledna 2008 17:55

soukromá zpráva od Natali pro Prodírá se lesním porostem,modrá kůže občas probleskne skrz křoví,je to dračice která hledá jeskyni,bylo ji řečeno že tam na ní čekají. Konečně,výjde z lesa a stojí přímo před vstupem do jeskyně,vše kolem jakoby stichlo,ani lístek se nepohne. Vkročí dovnitř,udělá pár kroků zůstane s údivem stát,vnímá tu atmosféru a rozhlíží se kolem,pomalu jde dál,prohlíží si krásné nástěnné malby které zachycují dračí pokolení,tak jak je namalovali jiní draci obdařeni nadáním. Postupuje hlouběji do jeskyně až zahlédne jezýrko s nebesky modrou vodou a košatý strom s kmenem tak nádherné bílé barvy až oči přecházejí. Dračice postoupí dál,až tam kde je obrovský stůl,už na první pohled je vydět že se tam psaly dračí dějiny. Znavena se posadí,složí křídla vedle sebe,a položí hlavu na stůl,myslí ji letí myšlenky na život co vedla,nic krásného,jen úkoří,samota a zmar.Snad už našla nový domov. Najednou zaslechne šramot,instinkt ji napoví že už není sama,a opravdu ze všech koutů vycházejí draci,nádherní,pyšní a hrdí.Pomalu kráčejí do středu jeskyně,prohlíží si modrou dračici,zkoumavě,ale přívětivě. Modrá se narovná v celé své kráse,aby viděli že má před nima respek,ale nebojí se. Kouká jak se blíží,pokyvují hlavami a zdraví.Modrá dračice se nadechne a je rozhodnuta přerušit ticho. ,,Zdravím Vás,hrdé dračí plémě,byla jsem pozvána stát se jednou z vás,velice si toho vážím a důvěru která mě byla dána nezklamu,, Pak skromně poodstoupí a nechá svá slova účinkovat na jednotlivé draky,vidí jak se pohledem domlouvají a modrá dračice už ví-je doma.

Natali - 10. ledna 2008 17:55

soukromá zpráva od Natali pro Prodírá se lesním porostem,modrá kůže občas probleskne skrz křoví,je to dračice která hledá jeskyni,bylo ji řečeno že tam na ní čekají. Konečně,výjde z lesa a stojí přímo před vstupem do jeskyně,vše kolem jakoby stichlo,ani lístek se nepohne. Vkročí dovnitř,udělá pár kroků zůstane s údivem stát,vnímá tu atmosféru a rozhlíží se kolem,pomalu jde dál,prohlíží si krásné nástěnné malby které zachycují dračí pokolení,tak jak je namalovali jiní draci obdařeni nadáním. Postupuje hlouběji do jeskyně až zahlédne jezýrko s nebesky modrou vodou a košatý strom s kmenem tak nádherné bílé barvy až oči přecházejí. Dračice postoupí dál,až tam kde je obrovský stůl,už na první pohled je vydět že se tam psaly dračí dějiny. Znavena se posadí,složí křídla vedle sebe,a položí hlavu na stůl,myslí ji letí myšlenky na život co vedla,nic krásného,jen úkoří,samota a zmar.Snad už našla nový domov. Najednou zaslechne šramot,instinkt ji napoví že už není sama,a opravdu ze všech koutů vycházejí draci,nádherní,pyšní a hrdí.Pomalu kráčejí do středu jeskyně,prohlíží si modrou dračici,zkoumavě,ale přívětivě. Modrá se narovná v celé své kráse,aby viděli že má před nima respek,ale nebojí se. Kouká jak se blíží,pokyvují hlavami a zdraví.Modrá dračice se nadechne a je rozhodnuta přerušit ticho. ,,Zdravím Vás,hrdé dračí plémě,byla jsem pozvána stát se jednou z vás,velice si toho vážím a důvěru která mě byla dána nezklamu,, Pak skromně poodstoupí a nechá svá slova účinkovat na jednotlivé draky,vidí jak se pohledem domlouvají a modrá dračice už ví-je doma.

Natali - 10. ledna 2008 17:55

soukromá zpráva od Natali pro Prodírá se lesním porostem,modrá kůže občas probleskne skrz křoví,je to dračice která hledá jeskyni,bylo ji řečeno že tam na ní čekají. Konečně,výjde z lesa a stojí přímo před vstupem do jeskyně,vše kolem jakoby stichlo,ani lístek se nepohne. Vkročí dovnitř,udělá pár kroků zůstane s údivem stát,vnímá tu atmosféru a rozhlíží se kolem,pomalu jde dál,prohlíží si krásné nástěnné malby které zachycují dračí pokolení,tak jak je namalovali jiní draci obdařeni nadáním. Postupuje hlouběji do jeskyně až zahlédne jezýrko s nebesky modrou vodou a košatý strom s kmenem tak nádherné bílé barvy až oči přecházejí. Dračice postoupí dál,až tam kde je obrovský stůl,už na první pohled je vydět že se tam psaly dračí dějiny. Znavena se posadí,složí křídla vedle sebe,a položí hlavu na stůl,myslí ji letí myšlenky na život co vedla,nic krásného,jen úkoří,samota a zmar.Snad už našla nový domov. Najednou zaslechne šramot,instinkt ji napoví že už není sama,a opravdu ze všech koutů vycházejí draci,nádherní,pyšní a hrdí.Pomalu kráčejí do středu jeskyně,prohlíží si modrou dračici,zkoumavě,ale přívětivě. Modrá se narovná v celé své kráse,aby viděli že má před nima respek,ale nebojí se. Kouká jak se blíží,pokyvují hlavami a zdraví.Modrá dračice se nadechne a je rozhodnuta přerušit ticho. ,,Zdravím Vás,hrdé dračí plémě,byla jsem pozvána stát se jednou z vás,velice si toho vážím a důvěru která mě byla dána nezklamu,, Pak skromně poodstoupí a nechá svá slova účinkovat na jednotlivé draky,vidí jak se pohledem domlouvají a modrá dračice už ví-je doma.

Natali - 10. ledna 2008 17:56

soukromá zpráva od Natali pro Prodírá se lesním porostem,modrá kůže občas probleskne skrz křoví,je to dračice která hledá jeskyni,bylo ji řečeno že tam na ní čekají. Konečně,výjde z lesa a stojí přímo před vstupem do jeskyně,vše kolem jakoby stichlo,ani lístek se nepohne. Vkročí dovnitř,udělá pár kroků zůstane s údivem stát,vnímá tu atmosféru a rozhlíží se kolem,pomalu jde dál,prohlíží si krásné nástěnné malby které zachycují dračí pokolení,tak jak je namalovali jiní draci obdařeni nadáním. Postupuje hlouběji do jeskyně až zahlédne jezýrko s nebesky modrou vodou a košatý strom s kmenem tak nádherné bílé barvy až oči přecházejí. Dračice postoupí dál,až tam kde je obrovský stůl,už na první pohled je vydět že se tam psaly dračí dějiny. Znavena se posadí,složí křídla vedle sebe,a položí hlavu na stůl,myslí ji letí myšlenky na život co vedla,nic krásného,jen úkoří,samota a zmar.Snad už našla nový domov. Najednou zaslechne šramot,instinkt ji napoví že už není sama,a opravdu ze všech koutů vycházejí draci,nádherní,pyšní a hrdí.Pomalu kráčejí do středu jeskyně,prohlíží si modrou dračici,zkoumavě,ale přívětivě. Modrá se narovná v celé své kráse,aby viděli že má před nima respek,ale nebojí se. Kouká jak se blíží,pokyvují hlavami a zdraví.Modrá dračice se nadechne a je rozhodnuta přerušit ticho. ,,Zdravím Vás,hrdé dračí plémě,byla jsem pozvána stát se jednou z vás,velice si toho vážím a důvěru která mě byla dána nezklamu,, Pak skromně poodstoupí a nechá svá slova účinkovat na jednotlivé draky,vidí jak se pohledem domlouvají a modrá dračice už ví-je doma.

Šíšar Trenanor - 10. ledna 2008 19:44

soukromá zpráva od Šíšar Trenanor pro Jižní palisáda - ohniště Poklidně sedím a vychutnávám si teplo plamenů a zrovna když se rozhodnu, že hladu už je dost a na jídlo je čas tak akorát, najednou zazní výkřik. Po něm následuje šílený zmatek, který se kolem mne rozproudí. Já v poklidu sedím u ohniště a z příjemného tepla pozoruji snažení o zabití velikých bestií, které jde mimo mne. Tento útok není nejinteligentnější, protžože ve dvou zaůtočit na nejsilnější místo barykády... Ale snaha se cení, pomyslím si. Potom si všimnu stínu který se s pomocí kyje rychle dostane přes barikádu a zůstane ležet. Po chvíli si všimnu že není v bezvědomí a tak se začnu zajímat o to kdo to je. Co tam mohl probůh dělat? Proč asi nebyl někde v bezpečí? Zrádce? Špeh? Blbej hrdina? Uvažuji, ale potom opustím místo u ohně. Začnu se pomalým tempem blížit k ležící postavě, která už stihla světu oznámit že něco zažila. Přiblížím se k němu loudavím krokem a on si mě ve svém stavu nevšimne dokud ho neoslovím. Najednou si všimneš jak se ti vedle hlavy objeví malá postavička, asi jako rak stojící na zadních veliká, barvi brčálově zelené. Zdravíčko, žiješ? Zeptám se příjemným společenským hlasem, který by se hodil spíše do nějakého hostince, než na takřka bojiště. Co tam asi dělal? Proč byl tak blízko druhé straně? Ale všechny odpovědi mají svůj čas...

Šíšar Trenanor - 10. ledna 2008 19:44

soukromá zpráva od Šíšar Trenanor pro Jižní palisáda - ohniště Poklidně sedím a vychutnávám si teplo plamenů a zrovna když se rozhodnu, že hladu už je dost a na jídlo je čas tak akorát, najednou zazní výkřik. Po něm následuje šílený zmatek, který se kolem mne rozproudí. Já v poklidu sedím u ohniště a z příjemného tepla pozoruji snažení o zabití velikých bestií, které jde mimo mne. Tento útok není nejinteligentnější, protžože ve dvou zaůtočit na nejsilnější místo barykády... Ale snaha se cení, pomyslím si. Potom si všimnu stínu který se s pomocí kyje rychle dostane přes barikádu a zůstane ležet. Po chvíli si všimnu že není v bezvědomí a tak se začnu zajímat o to kdo to je. Co tam mohl probůh dělat? Proč asi nebyl někde v bezpečí? Zrádce? Špeh? Blbej hrdina? Uvažuji, ale potom opustím místo u ohně. Začnu se pomalým tempem blížit k ležící postavě, která už stihla světu oznámit že něco zažila. Přiblížím se k němu loudavím krokem a on si mě ve svém stavu nevšimne dokud ho neoslovím. Najednou si všimneš jak se ti vedle hlavy objeví malá postavička, asi jako rak stojící na zadních veliká, barvi brčálově zelené. Zdravíčko, žiješ? Zeptám se příjemným společenským hlasem, který by se hodil spíše do nějakého hostince, než na takřka bojiště. Co tam asi dělal? Proč byl tak blízko druhé straně? Ale všechny odpovědi mají svůj čas...

Šíšar Trenanor - 10. ledna 2008 19:44

soukromá zpráva od Šíšar Trenanor pro Jižní palisáda - ohniště Poklidně sedím a vychutnávám si teplo plamenů a zrovna když se rozhodnu, že hladu už je dost a na jídlo je čas tak akorát, najednou zazní výkřik. Po něm následuje šílený zmatek, který se kolem mne rozproudí. Já v poklidu sedím u ohniště a z příjemného tepla pozoruji snažení o zabití velikých bestií, které jde mimo mne. Tento útok není nejinteligentnější, protžože ve dvou zaůtočit na nejsilnější místo barykády... Ale snaha se cení, pomyslím si. Potom si všimnu stínu který se s pomocí kyje rychle dostane přes barikádu a zůstane ležet. Po chvíli si všimnu že není v bezvědomí a tak se začnu zajímat o to kdo to je. Co tam mohl probůh dělat? Proč asi nebyl někde v bezpečí? Zrádce? Špeh? Blbej hrdina? Uvažuji, ale potom opustím místo u ohně. Začnu se pomalým tempem blížit k ležící postavě, která už stihla světu oznámit že něco zažila. Přiblížím se k němu loudavím krokem a on si mě ve svém stavu nevšimne dokud ho neoslovím. Najednou si všimneš jak se ti vedle hlavy objeví malá postavička, asi jako rak stojící na zadních veliká, barvi brčálově zelené. Zdravíčko, žiješ? Zeptám se příjemným společenským hlasem, který by se hodil spíše do nějakého hostince, než na takřka bojiště. Co tam asi dělal? Proč byl tak blízko druhé straně? Ale všechny odpovědi mají svůj čas...

Pavettka - 10. ledna 2008 21:11

soukromá zpráva od Pavettka pro Jižní palisáda uprchlického tábora : ve stylu před pikolou za pikolou Záchranná akce se nakonec plynule přerodila na hru o přežití. Je to dost nudná hra, zvláště, když beru v potaz to, jak často ji poslední dobou se Šmudlou hrajeme. Postava před námi nás přeletí a jedinými živými bytostmi mezi obry a palisádou jsme my dva. Ještě štěstí, že vrrrk neumí mluvit, protože to by byl hodně dlouhý proslov, který by všechna kázání světa. Je tu spousta světel a dělobuchů. Osvětlují trávu, oslepují nebe. Do nosu mě lechtá spálenina. Nevím proč, ale vyvrhnutá střeva ve mně nebudí nic hrůzostrašného nebo znechuťujícího. Prostě změť červů a nic víc. Horší je, když se začne řítit. Na nás. Jejky.. vrrrk náhle udělá excelentní kličku doprovázenou úskokem, díky čemuž se dostaneme zpod zvětšujícího se stínu mrtvého. Těsně kolem mě proletí sprška kamínku, pár z nich mě udeří do zad. Budou z toho modřiny, ale co, hlavní je, že žiji. Šmudla pode mnou klesne s hlasitým zakňučením a na zlomek okamžiku ztratí balanc dopadne na zem. Zděsím se a mé zděšení neuklidní ani to, když si lehne tak nějak normálně a olízne mi obličej. Pak si začne lízat stovky drobných oděrek bitevní pole ne pole. Zaposlouchám se do šelestu v okolí, které pomalu utichá, někde v dáli slyším řev raněného obra, ale to už mě moc nezajímá. Jak tak stojím, pokrčím ramínky a vydám se k mrtvému obrovi, k jeho pasu, abych ukořistila nějaké poklady. Vrrrk varovně zavrčí. “Ale no ta, budu jen tadýýý… kousínečínečíííneček… támhle,“ ukážu pět až deset sáhů před sebe. I Šmudla tam pohlédne. Vzal si za úkol, že mě bude chránit, já si to aspoň myslím. Zhodnotí situaci, nasaje vzduch a pak si začne zase lízat rány. Občas mu zasvítí bělmo, když se podívá směrem ke mně. Je tolik milý… v duchu se nad ním rozplývám a vydávám se na svou výpravu za poklady.

Pavettka - 10. ledna 2008 21:11

soukromá zpráva od Pavettka pro Jižní palisáda uprchlického tábora : ve stylu před pikolou za pikolou Záchranná akce se nakonec plynule přerodila na hru o přežití. Je to dost nudná hra, zvláště, když beru v potaz to, jak často ji poslední dobou se Šmudlou hrajeme. Postava před námi nás přeletí a jedinými živými bytostmi mezi obry a palisádou jsme my dva. Ještě štěstí, že vrrrk neumí mluvit, protože to by byl hodně dlouhý proslov, který by všechna kázání světa. Je tu spousta světel a dělobuchů. Osvětlují trávu, oslepují nebe. Do nosu mě lechtá spálenina. Nevím proč, ale vyvrhnutá střeva ve mně nebudí nic hrůzostrašného nebo znechuťujícího. Prostě změť červů a nic víc. Horší je, když se začne řítit. Na nás. Jejky.. vrrrk náhle udělá excelentní kličku doprovázenou úskokem, díky čemuž se dostaneme zpod zvětšujícího se stínu mrtvého. Těsně kolem mě proletí sprška kamínku, pár z nich mě udeří do zad. Budou z toho modřiny, ale co, hlavní je, že žiji. Šmudla pode mnou klesne s hlasitým zakňučením a na zlomek okamžiku ztratí balanc dopadne na zem. Zděsím se a mé zděšení neuklidní ani to, když si lehne tak nějak normálně a olízne mi obličej. Pak si začne lízat stovky drobných oděrek bitevní pole ne pole. Zaposlouchám se do šelestu v okolí, které pomalu utichá, někde v dáli slyším řev raněného obra, ale to už mě moc nezajímá. Jak tak stojím, pokrčím ramínky a vydám se k mrtvému obrovi, k jeho pasu, abych ukořistila nějaké poklady. Vrrrk varovně zavrčí. “Ale no ta, budu jen tadýýý… kousínečínečíííneček… támhle,“ ukážu pět až deset sáhů před sebe. I Šmudla tam pohlédne. Vzal si za úkol, že mě bude chránit, já si to aspoň myslím. Zhodnotí situaci, nasaje vzduch a pak si začne zase lízat rány. Občas mu zasvítí bělmo, když se podívá směrem ke mně. Je tolik milý… v duchu se nad ním rozplývám a vydávám se na svou výpravu za poklady.

Pavettka - 10. ledna 2008 21:11

soukromá zpráva od Pavettka pro Jižní palisáda uprchlického tábora : ve stylu před pikolou za pikolou Záchranná akce se nakonec plynule přerodila na hru o přežití. Je to dost nudná hra, zvláště, když beru v potaz to, jak často ji poslední dobou se Šmudlou hrajeme. Postava před námi nás přeletí a jedinými živými bytostmi mezi obry a palisádou jsme my dva. Ještě štěstí, že vrrrk neumí mluvit, protože to by byl hodně dlouhý proslov, který by všechna kázání světa. Je tu spousta světel a dělobuchů. Osvětlují trávu, oslepují nebe. Do nosu mě lechtá spálenina. Nevím proč, ale vyvrhnutá střeva ve mně nebudí nic hrůzostrašného nebo znechuťujícího. Prostě změť červů a nic víc. Horší je, když se začne řítit. Na nás. Jejky.. vrrrk náhle udělá excelentní kličku doprovázenou úskokem, díky čemuž se dostaneme zpod zvětšujícího se stínu mrtvého. Těsně kolem mě proletí sprška kamínku, pár z nich mě udeří do zad. Budou z toho modřiny, ale co, hlavní je, že žiji. Šmudla pode mnou klesne s hlasitým zakňučením a na zlomek okamžiku ztratí balanc dopadne na zem. Zděsím se a mé zděšení neuklidní ani to, když si lehne tak nějak normálně a olízne mi obličej. Pak si začne lízat stovky drobných oděrek bitevní pole ne pole. Zaposlouchám se do šelestu v okolí, které pomalu utichá, někde v dáli slyším řev raněného obra, ale to už mě moc nezajímá. Jak tak stojím, pokrčím ramínky a vydám se k mrtvému obrovi, k jeho pasu, abych ukořistila nějaké poklady. Vrrrk varovně zavrčí. “Ale no ta, budu jen tadýýý… kousínečínečíííneček… támhle,“ ukážu pět až deset sáhů před sebe. I Šmudla tam pohlédne. Vzal si za úkol, že mě bude chránit, já si to aspoň myslím. Zhodnotí situaci, nasaje vzduch a pak si začne zase lízat rány. Občas mu zasvítí bělmo, když se podívá směrem ke mně. Je tolik milý… v duchu se nad ním rozplývám a vydávám se na svou výpravu za poklady.

Awasai Silmelóme - 11. ledna 2008 18:52

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Můj přimhouřený a zamyšlený pohled padne na mocného modrého draka…Washeeka..Na tváři najednou vykouzlím úsměv. “Ano vím a děkuji ti za to,ž e jsi zůstal. Poté trochu zesmutním a usadím se nedaleko tebe. “Musíme nás znovu sjednotit. Je třeba, abychom se začali vídat a znovu vytvořili to společenství, které bývalo kdysi. Plné síly a energie.“ Můj pohled sklouzne k rýhám po něčích drápech. V tu chvíli do jeskyně vkročí nováček. Zářivě modrá dračice. S trochou naděje k ní vzhlédnu a usměji se. Postavím se a podám ji ruku. “Vítám tě mezi námi, jmenuji se Awasai. Přátelé mi říkají stříbrná. Jsem mile překvapena a zároveň potěšena. Nechám dračici se usadit a znovu vzhlédnu k Washeekovi. “Kdo tu ještě zůstal? Kdo ještě přijde?

Awasai Silmelóme - 11. ledna 2008 18:52

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Můj přimhouřený a zamyšlený pohled padne na mocného modrého draka…Washeeka..Na tváři najednou vykouzlím úsměv. “Ano vím a děkuji ti za to,ž e jsi zůstal. Poté trochu zesmutním a usadím se nedaleko tebe. “Musíme nás znovu sjednotit. Je třeba, abychom se začali vídat a znovu vytvořili to společenství, které bývalo kdysi. Plné síly a energie.“ Můj pohled sklouzne k rýhám po něčích drápech. V tu chvíli do jeskyně vkročí nováček. Zářivě modrá dračice. S trochou naděje k ní vzhlédnu a usměji se. Postavím se a podám ji ruku. “Vítám tě mezi námi, jmenuji se Awasai. Přátelé mi říkají stříbrná. Jsem mile překvapena a zároveň potěšena. Nechám dračici se usadit a znovu vzhlédnu k Washeekovi. “Kdo tu ještě zůstal? Kdo ještě přijde?

Awasai Silmelóme - 11. ledna 2008 18:52

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Můj přimhouřený a zamyšlený pohled padne na mocného modrého draka…Washeeka..Na tváři najednou vykouzlím úsměv. “Ano vím a děkuji ti za to,ž e jsi zůstal. Poté trochu zesmutním a usadím se nedaleko tebe. “Musíme nás znovu sjednotit. Je třeba, abychom se začali vídat a znovu vytvořili to společenství, které bývalo kdysi. Plné síly a energie.“ Můj pohled sklouzne k rýhám po něčích drápech. V tu chvíli do jeskyně vkročí nováček. Zářivě modrá dračice. S trochou naděje k ní vzhlédnu a usměji se. Postavím se a podám ji ruku. “Vítám tě mezi námi, jmenuji se Awasai. Přátelé mi říkají stříbrná. Jsem mile překvapena a zároveň potěšena. Nechám dračici se usadit a znovu vzhlédnu k Washeekovi. “Kdo tu ještě zůstal? Kdo ještě přijde?

Awasai Silmelóme - 11. ledna 2008 18:52

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Můj přimhouřený a zamyšlený pohled padne na mocného modrého draka…Washeeka..Na tváři najednou vykouzlím úsměv. “Ano vím a děkuji ti za to,ž e jsi zůstal. Poté trochu zesmutním a usadím se nedaleko tebe. “Musíme nás znovu sjednotit. Je třeba, abychom se začali vídat a znovu vytvořili to společenství, které bývalo kdysi. Plné síly a energie.“ Můj pohled sklouzne k rýhám po něčích drápech. V tu chvíli do jeskyně vkročí nováček. Zářivě modrá dračice. S trochou naděje k ní vzhlédnu a usměji se. Postavím se a podám ji ruku. “Vítám tě mezi námi, jmenuji se Awasai. Přátelé mi říkají stříbrná. Jsem mile překvapena a zároveň potěšena. Nechám dračici se usadit a znovu vzhlédnu k Washeekovi. “Kdo tu ještě zůstal? Kdo ještě přijde?

Awasai Silmelóme - 11. ledna 2008 18:52

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Můj přimhouřený a zamyšlený pohled padne na mocného modrého draka…Washeeka..Na tváři najednou vykouzlím úsměv. “Ano vím a děkuji ti za to,ž e jsi zůstal. Poté trochu zesmutním a usadím se nedaleko tebe. “Musíme nás znovu sjednotit. Je třeba, abychom se začali vídat a znovu vytvořili to společenství, které bývalo kdysi. Plné síly a energie.“ Můj pohled sklouzne k rýhám po něčích drápech. V tu chvíli do jeskyně vkročí nováček. Zářivě modrá dračice. S trochou naděje k ní vzhlédnu a usměji se. Postavím se a podám ji ruku. “Vítám tě mezi námi, jmenuji se Awasai. Přátelé mi říkají stříbrná. Jsem mile překvapena a zároveň potěšena. Nechám dračici se usadit a znovu vzhlédnu k Washeekovi. “Kdo tu ještě zůstal? Kdo ještě přijde?

Awasai Silmelóme - 11. ledna 2008 18:52

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Můj přimhouřený a zamyšlený pohled padne na mocného modrého draka…Washeeka..Na tváři najednou vykouzlím úsměv. “Ano vím a děkuji ti za to,ž e jsi zůstal. Poté trochu zesmutním a usadím se nedaleko tebe. “Musíme nás znovu sjednotit. Je třeba, abychom se začali vídat a znovu vytvořili to společenství, které bývalo kdysi. Plné síly a energie.“ Můj pohled sklouzne k rýhám po něčích drápech. V tu chvíli do jeskyně vkročí nováček. Zářivě modrá dračice. S trochou naděje k ní vzhlédnu a usměji se. Postavím se a podám ji ruku. “Vítám tě mezi námi, jmenuji se Awasai. Přátelé mi říkají stříbrná. Jsem mile překvapena a zároveň potěšena. Nechám dračici se usadit a znovu vzhlédnu k Washeekovi. “Kdo tu ještě zůstal? Kdo ještě přijde?

Cherian Redo Umarin Moond - 11. ledna 2008 21:51

soukromá zpráva od Cherian Redo Umarin Moond pro Jeskyně dračího kultu Jeskyní tiše jako stín kráčím ve své černé kutně, splývajíc s každým drobným temným místem ozařován jen drobnými plamínky přebíhajícími po celém mém těle. Kožené boty kloužou po kamenech s jistou děsivou elegancí, táhnouc za sebou po zemi kus mé róby. Obličej zahalen pod kapucí jen zřídka kdy osvětlen dobným rudým světlem plamínku, vstoupím do síně s rukama složenýma v dlouhých rukávech. ,, Zdržel jsem se´´ Pronesu tiše s nasládlostí tónů omluvy a ostrosi strohého oznámení.... Zastavím se kus od nich... ,, Awasai... Washeeku ... Dáááčku..´´ Naznačím mírnou úklonu a ruce vyklouznou z rukávců a sejmou kapuci a odhalí tak rozverně rozcuchané černé vlasy a oči hnědé, občas ozářené drobným ohnivým vlněním jaké působí kapka padající do louže... Opět složím ruce a zadívám se na ně ... Dráááček se zdá být mírně nervózní, Washeek jako vždy působil jak měl ve zvyku a Awasai... můj pohled se zabořil do jejích očí. Rád tě vidím Vyšlu k ní myšlenku. Posadím se a odkryji háv z něhož vyklouzne s chřestěním řetěz... za ním s hlasitým žďuchnutím dopadne ocelová bodci se ježící hlavice, jež je zalitá plameny. Řemdih Dregh- nor zapříčiní, že jeskyní projde ozvěna jeho chřestění. Jednu ruku položím na solec... zadívám se na místa pro sezení a pak na ostatní ... hlavně stříbrnou. Můj obličej se zdá být strohý, ale vykouzlím na něm drobný úsměv... myslela sis, že nepřijdu co... nenechám tě utéct bez boje ... má otázka stále platí... Prohodím k ní v myšlenkách. prsty mírně začnu klepat o desku stolu. jsem nervózní, ale snažím se to na sobě nedát znát... ,, Washeeku ... máš špatný zvyk s těmi krápníky´´Dodám svým hořlavým humorem v pokusu o pozvednutí nálady.

Cherian Redo Umarin Moond - 11. ledna 2008 21:51

soukromá zpráva od Cherian Redo Umarin Moond pro Jeskyně dračího kultu Jeskyní tiše jako stín kráčím ve své černé kutně, splývajíc s každým drobným temným místem ozařován jen drobnými plamínky přebíhajícími po celém mém těle. Kožené boty kloužou po kamenech s jistou děsivou elegancí, táhnouc za sebou po zemi kus mé róby. Obličej zahalen pod kapucí jen zřídka kdy osvětlen dobným rudým světlem plamínku, vstoupím do síně s rukama složenýma v dlouhých rukávech. ,, Zdržel jsem se´´ Pronesu tiše s nasládlostí tónů omluvy a ostrosi strohého oznámení.... Zastavím se kus od nich... ,, Awasai... Washeeku ... Dáááčku..´´ Naznačím mírnou úklonu a ruce vyklouznou z rukávců a sejmou kapuci a odhalí tak rozverně rozcuchané černé vlasy a oči hnědé, občas ozářené drobným ohnivým vlněním jaké působí kapka padající do louže... Opět složím ruce a zadívám se na ně ... Dráááček se zdá být mírně nervózní, Washeek jako vždy působil jak měl ve zvyku a Awasai... můj pohled se zabořil do jejích očí. Rád tě vidím Vyšlu k ní myšlenku. Posadím se a odkryji háv z něhož vyklouzne s chřestěním řetěz... za ním s hlasitým žďuchnutím dopadne ocelová bodci se ježící hlavice, jež je zalitá plameny. Řemdih Dregh- nor zapříčiní, že jeskyní projde ozvěna jeho chřestění. Jednu ruku položím na solec... zadívám se na místa pro sezení a pak na ostatní ... hlavně stříbrnou. Můj obličej se zdá být strohý, ale vykouzlím na něm drobný úsměv... myslela sis, že nepřijdu co... nenechám tě utéct bez boje ... má otázka stále platí... Prohodím k ní v myšlenkách. prsty mírně začnu klepat o desku stolu. jsem nervózní, ale snažím se to na sobě nedát znát... ,, Washeeku ... máš špatný zvyk s těmi krápníky´´Dodám svým hořlavým humorem v pokusu o pozvednutí nálady.

Cherian Redo Umarin Moond - 11. ledna 2008 21:52

soukromá zpráva od Cherian Redo Umarin Moond pro Jeskyně dračího kultu Jeskyní tiše jako stín kráčím ve své černé kutně, splývajíc s každým drobným temným místem ozařován jen drobnými plamínky přebíhajícími po celém mém těle. Kožené boty kloužou po kamenech s jistou děsivou elegancí, táhnouc za sebou po zemi kus mé róby. Obličej zahalen pod kapucí jen zřídka kdy osvětlen dobným rudým světlem plamínku, vstoupím do síně s rukama složenýma v dlouhých rukávech. ,, Zdržel jsem se´´ Pronesu tiše s nasládlostí tónů omluvy a ostrosi strohého oznámení.... Zastavím se kus od nich... ,, Awasai... Washeeku ... Dáááčku..´´ Naznačím mírnou úklonu a ruce vyklouznou z rukávců a sejmou kapuci a odhalí tak rozverně rozcuchané černé vlasy a oči hnědé, občas ozářené drobným ohnivým vlněním jaké působí kapka padající do louže... Opět složím ruce a zadívám se na ně ... Dráááček se zdá být mírně nervózní, Washeek jako vždy působil jak měl ve zvyku a Awasai... můj pohled se zabořil do jejích očí. Rád tě vidím Vyšlu k ní myšlenku. Posadím se a odkryji háv z něhož vyklouzne s chřestěním řetěz... za ním s hlasitým žďuchnutím dopadne ocelová bodci se ježící hlavice, jež je zalitá plameny. Řemdih Dregh- nor zapříčiní, že jeskyní projde ozvěna jeho chřestění. Jednu ruku položím na solec... zadívám se na místa pro sezení a pak na ostatní ... hlavně stříbrnou. Můj obličej se zdá být strohý, ale vykouzlím na něm drobný úsměv... myslela sis, že nepřijdu co... nenechám tě utéct bez boje ... má otázka stále platí... Prohodím k ní v myšlenkách. prsty mírně začnu klepat o desku stolu. jsem nervózní, ale snažím se to na sobě nedát znát... ,, Washeeku ... máš špatný zvyk s těmi krápníky´´Dodám svým hořlavým humorem v pokusu o pozvednutí nálady.

Cherian Redo Umarin Moond - 11. ledna 2008 21:52

soukromá zpráva od Cherian Redo Umarin Moond pro Jeskyně dračího kultu Jeskyní tiše jako stín kráčím ve své černé kutně, splývajíc s každým drobným temným místem ozařován jen drobnými plamínky přebíhajícími po celém mém těle. Kožené boty kloužou po kamenech s jistou děsivou elegancí, táhnouc za sebou po zemi kus mé róby. Obličej zahalen pod kapucí jen zřídka kdy osvětlen dobným rudým světlem plamínku, vstoupím do síně s rukama složenýma v dlouhých rukávech. ,, Zdržel jsem se´´ Pronesu tiše s nasládlostí tónů omluvy a ostrosi strohého oznámení.... Zastavím se kus od nich... ,, Awasai... Washeeku ... Dáááčku..´´ Naznačím mírnou úklonu a ruce vyklouznou z rukávců a sejmou kapuci a odhalí tak rozverně rozcuchané černé vlasy a oči hnědé, občas ozářené drobným ohnivým vlněním jaké působí kapka padající do louže... Opět složím ruce a zadívám se na ně ... Dráááček se zdá být mírně nervózní, Washeek jako vždy působil jak měl ve zvyku a Awasai... můj pohled se zabořil do jejích očí. Rád tě vidím Vyšlu k ní myšlenku. Posadím se a odkryji háv z něhož vyklouzne s chřestěním řetěz... za ním s hlasitým žďuchnutím dopadne ocelová bodci se ježící hlavice, jež je zalitá plameny. Řemdih Dregh- nor zapříčiní, že jeskyní projde ozvěna jeho chřestění. Jednu ruku položím na solec... zadívám se na místa pro sezení a pak na ostatní ... hlavně stříbrnou. Můj obličej se zdá být strohý, ale vykouzlím na něm drobný úsměv... myslela sis, že nepřijdu co... nenechám tě utéct bez boje ... má otázka stále platí... Prohodím k ní v myšlenkách. prsty mírně začnu klepat o desku stolu. jsem nervózní, ale snažím se to na sobě nedát znát... ,, Washeeku ... máš špatný zvyk s těmi krápníky´´Dodám svým hořlavým humorem v pokusu o pozvednutí nálady.

Cherian Redo Umarin Moond - 11. ledna 2008 21:52

soukromá zpráva od Cherian Redo Umarin Moond pro Jeskyně dračího kultu Jeskyní tiše jako stín kráčím ve své černé kutně, splývajíc s každým drobným temným místem ozařován jen drobnými plamínky přebíhajícími po celém mém těle. Kožené boty kloužou po kamenech s jistou děsivou elegancí, táhnouc za sebou po zemi kus mé róby. Obličej zahalen pod kapucí jen zřídka kdy osvětlen dobným rudým světlem plamínku, vstoupím do síně s rukama složenýma v dlouhých rukávech. ,, Zdržel jsem se´´ Pronesu tiše s nasládlostí tónů omluvy a ostrosi strohého oznámení.... Zastavím se kus od nich... ,, Awasai... Washeeku ... Dáááčku..´´ Naznačím mírnou úklonu a ruce vyklouznou z rukávců a sejmou kapuci a odhalí tak rozverně rozcuchané černé vlasy a oči hnědé, občas ozářené drobným ohnivým vlněním jaké působí kapka padající do louže... Opět složím ruce a zadívám se na ně ... Dráááček se zdá být mírně nervózní, Washeek jako vždy působil jak měl ve zvyku a Awasai... můj pohled se zabořil do jejích očí. Rád tě vidím Vyšlu k ní myšlenku. Posadím se a odkryji háv z něhož vyklouzne s chřestěním řetěz... za ním s hlasitým žďuchnutím dopadne ocelová bodci se ježící hlavice, jež je zalitá plameny. Řemdih Dregh- nor zapříčiní, že jeskyní projde ozvěna jeho chřestění. Jednu ruku položím na solec... zadívám se na místa pro sezení a pak na ostatní ... hlavně stříbrnou. Můj obličej se zdá být strohý, ale vykouzlím na něm drobný úsměv... myslela sis, že nepřijdu co... nenechám tě utéct bez boje ... má otázka stále platí... Prohodím k ní v myšlenkách. prsty mírně začnu klepat o desku stolu. jsem nervózní, ale snažím se to na sobě nedát znát... ,, Washeeku ... máš špatný zvyk s těmi krápníky´´Dodám svým hořlavým humorem v pokusu o pozvednutí nálady.

Cherian Redo Umarin Moond - 11. ledna 2008 21:52

soukromá zpráva od Cherian Redo Umarin Moond pro Jeskyně dračího kultu Jeskyní tiše jako stín kráčím ve své černé kutně, splývajíc s každým drobným temným místem ozařován jen drobnými plamínky přebíhajícími po celém mém těle. Kožené boty kloužou po kamenech s jistou děsivou elegancí, táhnouc za sebou po zemi kus mé róby. Obličej zahalen pod kapucí jen zřídka kdy osvětlen dobným rudým světlem plamínku, vstoupím do síně s rukama složenýma v dlouhých rukávech. ,, Zdržel jsem se´´ Pronesu tiše s nasládlostí tónů omluvy a ostrosi strohého oznámení.... Zastavím se kus od nich... ,, Awasai... Washeeku ... Dáááčku..´´ Naznačím mírnou úklonu a ruce vyklouznou z rukávců a sejmou kapuci a odhalí tak rozverně rozcuchané černé vlasy a oči hnědé, občas ozářené drobným ohnivým vlněním jaké působí kapka padající do louže... Opět složím ruce a zadívám se na ně ... Dráááček se zdá být mírně nervózní, Washeek jako vždy působil jak měl ve zvyku a Awasai... můj pohled se zabořil do jejích očí. Rád tě vidím Vyšlu k ní myšlenku. Posadím se a odkryji háv z něhož vyklouzne s chřestěním řetěz... za ním s hlasitým žďuchnutím dopadne ocelová bodci se ježící hlavice, jež je zalitá plameny. Řemdih Dregh- nor zapříčiní, že jeskyní projde ozvěna jeho chřestění. Jednu ruku položím na solec... zadívám se na místa pro sezení a pak na ostatní ... hlavně stříbrnou. Můj obličej se zdá být strohý, ale vykouzlím na něm drobný úsměv... myslela sis, že nepřijdu co... nenechám tě utéct bez boje ... má otázka stále platí... Prohodím k ní v myšlenkách. prsty mírně začnu klepat o desku stolu. jsem nervózní, ale snažím se to na sobě nedát znát... ,, Washeeku ... máš špatný zvyk s těmi krápníky´´Dodám svým hořlavým humorem v pokusu o pozvednutí nálady.

Cherian Redo Umarin Moond - 11. ledna 2008 21:52

soukromá zpráva od Cherian Redo Umarin Moond pro Jeskyně dračího kultu Jeskyní tiše jako stín kráčím ve své černé kutně, splývajíc s každým drobným temným místem ozařován jen drobnými plamínky přebíhajícími po celém mém těle. Kožené boty kloužou po kamenech s jistou děsivou elegancí, táhnouc za sebou po zemi kus mé róby. Obličej zahalen pod kapucí jen zřídka kdy osvětlen dobným rudým světlem plamínku, vstoupím do síně s rukama složenýma v dlouhých rukávech. ,, Zdržel jsem se´´ Pronesu tiše s nasládlostí tónů omluvy a ostrosi strohého oznámení.... Zastavím se kus od nich... ,, Awasai... Washeeku ... Dáááčku..´´ Naznačím mírnou úklonu a ruce vyklouznou z rukávců a sejmou kapuci a odhalí tak rozverně rozcuchané černé vlasy a oči hnědé, občas ozářené drobným ohnivým vlněním jaké působí kapka padající do louže... Opět složím ruce a zadívám se na ně ... Dráááček se zdá být mírně nervózní, Washeek jako vždy působil jak měl ve zvyku a Awasai... můj pohled se zabořil do jejích očí. Rád tě vidím Vyšlu k ní myšlenku. Posadím se a odkryji háv z něhož vyklouzne s chřestěním řetěz... za ním s hlasitým žďuchnutím dopadne ocelová bodci se ježící hlavice, jež je zalitá plameny. Řemdih Dregh- nor zapříčiní, že jeskyní projde ozvěna jeho chřestění. Jednu ruku položím na solec... zadívám se na místa pro sezení a pak na ostatní ... hlavně stříbrnou. Můj obličej se zdá být strohý, ale vykouzlím na něm drobný úsměv... myslela sis, že nepřijdu co... nenechám tě utéct bez boje ... má otázka stále platí... Prohodím k ní v myšlenkách. prsty mírně začnu klepat o desku stolu. jsem nervózní, ale snažím se to na sobě nedát znát... ,, Washeeku ... máš špatný zvyk s těmi krápníky´´Dodám svým hořlavým humorem v pokusu o pozvednutí nálady.

Yui - 12. ledna 2008 09:57

soukromá zpráva od Yui pro Do jaskyne vbehne dračica. Je to očividne ešte mláďa. Má modré šupiny, z ktorých akoby vyžarovala jej vnútorná energia. Hneď, ako zbadá, že niekto sedí pri stole, rozbehne sa k vám. Prepletá nohami tak rýchlo, až sa jej zamotajú a ona s buchotom padne na zem. Pomaly vstane a zdá sa, že má v očiach slzičky, no nezačne plakať. Opäť sa usmeje a vo chvíli, keď sa chce znova rozbehnúť, zbadá pri stole niekoho nového. Som tu ešte len krátko a tak by sa dalo vysvetliť, že si nejakého draka ešte nepamätám, ale tú modrú dračicu som buď to ešte nevidela alebo som si ju nevšimla. Každopádne sme sa ešte nezoznámili... Musím urobiť dojem... Nezačala som teda veľmi dobre. Trochu zahanbene sa zadívam do zeme pri spomienke na môj predchádzajúci pád a potom vykročím. Kráčam ladne a hrdo, ako pravý drak. To je ale otrava... Takýmto tempom sa ku tomu stolu nedostanem ani za hodinu... Nechápem, ako môžu tí draci stále tak vznešene a pomaly ísť... Kašlem ja na to... Prestanem sa tváriť, že som vznešený drak, ktorý si zaslúži obdiv a rešpekt a pomaly začnem klusať k stolu. Keď k nemu prídem, podídem priamo k modrej dračici. Počula som, ako ju Rum oslovil Dráááček. Zvedavo si ju obzerám. Je tiež modrá ako ja... To je super! Budem mať kamarátku svojej farby! Pri tejto myšlienke sa na dračicu žiarivo usmejem Ahooooooooj... Ja som Yui. Ty si Dráááček, však? Uvedomím si, že som ešte nepozdravila ostatných a tak sa odvrátim od modrej dračice a hlboko sa ukloním. Klaniam sa im vždy, pretože sa im tak snažím dať najavo, že ich rešpektujem a ctím. Pohľad mi zatiaľ padne na jedného zo sluhov. Je to mladý chlapec. Ostatne, všetci sú tam mladí. Ale tento sa mi strašne páči. Vždy, keď ho vidím, červenám sa. On o mňa však nejaví nijaký záujem. Trochu ma to trápi a mrzí, ale snažím sa to nedať najavo. Veľa veci ma trápi, no napriek tomu sa vždy smejem. Rozdávam tak dobrú náladu vôkol seba a potom sa teším aj ja. Chvíľu hľadím na chlapca a potom sa opäť obrátim k dračici, s ktorou sa chcem rýchlo zoznámiť a spriateliť.

Yui - 12. ledna 2008 09:57

soukromá zpráva od Yui pro Do jaskyne vbehne dračica. Je to očividne ešte mláďa. Má modré šupiny, z ktorých akoby vyžarovala jej vnútorná energia. Hneď, ako zbadá, že niekto sedí pri stole, rozbehne sa k vám. Prepletá nohami tak rýchlo, až sa jej zamotajú a ona s buchotom padne na zem. Pomaly vstane a zdá sa, že má v očiach slzičky, no nezačne plakať. Opäť sa usmeje a vo chvíli, keď sa chce znova rozbehnúť, zbadá pri stole niekoho nového. Som tu ešte len krátko a tak by sa dalo vysvetliť, že si nejakého draka ešte nepamätám, ale tú modrú dračicu som buď to ešte nevidela alebo som si ju nevšimla. Každopádne sme sa ešte nezoznámili... Musím urobiť dojem... Nezačala som teda veľmi dobre. Trochu zahanbene sa zadívam do zeme pri spomienke na môj predchádzajúci pád a potom vykročím. Kráčam ladne a hrdo, ako pravý drak. To je ale otrava... Takýmto tempom sa ku tomu stolu nedostanem ani za hodinu... Nechápem, ako môžu tí draci stále tak vznešene a pomaly ísť... Kašlem ja na to... Prestanem sa tváriť, že som vznešený drak, ktorý si zaslúži obdiv a rešpekt a pomaly začnem klusať k stolu. Keď k nemu prídem, podídem priamo k modrej dračici. Počula som, ako ju Rum oslovil Dráááček. Zvedavo si ju obzerám. Je tiež modrá ako ja... To je super! Budem mať kamarátku svojej farby! Pri tejto myšlienke sa na dračicu žiarivo usmejem Ahooooooooj... Ja som Yui. Ty si Dráááček, však? Uvedomím si, že som ešte nepozdravila ostatných a tak sa odvrátim od modrej dračice a hlboko sa ukloním. Klaniam sa im vždy, pretože sa im tak snažím dať najavo, že ich rešpektujem a ctím. Pohľad mi zatiaľ padne na jedného zo sluhov. Je to mladý chlapec. Ostatne, všetci sú tam mladí. Ale tento sa mi strašne páči. Vždy, keď ho vidím, červenám sa. On o mňa však nejaví nijaký záujem. Trochu ma to trápi a mrzí, ale snažím sa to nedať najavo. Veľa veci ma trápi, no napriek tomu sa vždy smejem. Rozdávam tak dobrú náladu vôkol seba a potom sa teším aj ja. Chvíľu hľadím na chlapca a potom sa opäť obrátim k dračici, s ktorou sa chcem rýchlo zoznámiť a spriateliť.

Yui - 12. ledna 2008 09:57

soukromá zpráva od Yui pro Do jaskyne vbehne dračica. Je to očividne ešte mláďa. Má modré šupiny, z ktorých akoby vyžarovala jej vnútorná energia. Hneď, ako zbadá, že niekto sedí pri stole, rozbehne sa k vám. Prepletá nohami tak rýchlo, až sa jej zamotajú a ona s buchotom padne na zem. Pomaly vstane a zdá sa, že má v očiach slzičky, no nezačne plakať. Opäť sa usmeje a vo chvíli, keď sa chce znova rozbehnúť, zbadá pri stole niekoho nového. Som tu ešte len krátko a tak by sa dalo vysvetliť, že si nejakého draka ešte nepamätám, ale tú modrú dračicu som buď to ešte nevidela alebo som si ju nevšimla. Každopádne sme sa ešte nezoznámili... Musím urobiť dojem... Nezačala som teda veľmi dobre. Trochu zahanbene sa zadívam do zeme pri spomienke na môj predchádzajúci pád a potom vykročím. Kráčam ladne a hrdo, ako pravý drak. To je ale otrava... Takýmto tempom sa ku tomu stolu nedostanem ani za hodinu... Nechápem, ako môžu tí draci stále tak vznešene a pomaly ísť... Kašlem ja na to... Prestanem sa tváriť, že som vznešený drak, ktorý si zaslúži obdiv a rešpekt a pomaly začnem klusať k stolu. Keď k nemu prídem, podídem priamo k modrej dračici. Počula som, ako ju Rum oslovil Dráááček. Zvedavo si ju obzerám. Je tiež modrá ako ja... To je super! Budem mať kamarátku svojej farby! Pri tejto myšlienke sa na dračicu žiarivo usmejem Ahooooooooj... Ja som Yui. Ty si Dráááček, však? Uvedomím si, že som ešte nepozdravila ostatných a tak sa odvrátim od modrej dračice a hlboko sa ukloním. Klaniam sa im vždy, pretože sa im tak snažím dať najavo, že ich rešpektujem a ctím. Pohľad mi zatiaľ padne na jedného zo sluhov. Je to mladý chlapec. Ostatne, všetci sú tam mladí. Ale tento sa mi strašne páči. Vždy, keď ho vidím, červenám sa. On o mňa však nejaví nijaký záujem. Trochu ma to trápi a mrzí, ale snažím sa to nedať najavo. Veľa veci ma trápi, no napriek tomu sa vždy smejem. Rozdávam tak dobrú náladu vôkol seba a potom sa teším aj ja. Chvíľu hľadím na chlapca a potom sa opäť obrátim k dračici, s ktorou sa chcem rýchlo zoznámiť a spriateliť.

Yui - 12. ledna 2008 09:57

soukromá zpráva od Yui pro Do jaskyne vbehne dračica. Je to očividne ešte mláďa. Má modré šupiny, z ktorých akoby vyžarovala jej vnútorná energia. Hneď, ako zbadá, že niekto sedí pri stole, rozbehne sa k vám. Prepletá nohami tak rýchlo, až sa jej zamotajú a ona s buchotom padne na zem. Pomaly vstane a zdá sa, že má v očiach slzičky, no nezačne plakať. Opäť sa usmeje a vo chvíli, keď sa chce znova rozbehnúť, zbadá pri stole niekoho nového. Som tu ešte len krátko a tak by sa dalo vysvetliť, že si nejakého draka ešte nepamätám, ale tú modrú dračicu som buď to ešte nevidela alebo som si ju nevšimla. Každopádne sme sa ešte nezoznámili... Musím urobiť dojem... Nezačala som teda veľmi dobre. Trochu zahanbene sa zadívam do zeme pri spomienke na môj predchádzajúci pád a potom vykročím. Kráčam ladne a hrdo, ako pravý drak. To je ale otrava... Takýmto tempom sa ku tomu stolu nedostanem ani za hodinu... Nechápem, ako môžu tí draci stále tak vznešene a pomaly ísť... Kašlem ja na to... Prestanem sa tváriť, že som vznešený drak, ktorý si zaslúži obdiv a rešpekt a pomaly začnem klusať k stolu. Keď k nemu prídem, podídem priamo k modrej dračici. Počula som, ako ju Rum oslovil Dráááček. Zvedavo si ju obzerám. Je tiež modrá ako ja... To je super! Budem mať kamarátku svojej farby! Pri tejto myšlienke sa na dračicu žiarivo usmejem Ahooooooooj... Ja som Yui. Ty si Dráááček, však? Uvedomím si, že som ešte nepozdravila ostatných a tak sa odvrátim od modrej dračice a hlboko sa ukloním. Klaniam sa im vždy, pretože sa im tak snažím dať najavo, že ich rešpektujem a ctím. Pohľad mi zatiaľ padne na jedného zo sluhov. Je to mladý chlapec. Ostatne, všetci sú tam mladí. Ale tento sa mi strašne páči. Vždy, keď ho vidím, červenám sa. On o mňa však nejaví nijaký záujem. Trochu ma to trápi a mrzí, ale snažím sa to nedať najavo. Veľa veci ma trápi, no napriek tomu sa vždy smejem. Rozdávam tak dobrú náladu vôkol seba a potom sa teším aj ja. Chvíľu hľadím na chlapca a potom sa opäť obrátim k dračici, s ktorou sa chcem rýchlo zoznámiť a spriateliť.

Yui - 12. ledna 2008 09:57

soukromá zpráva od Yui pro Do jaskyne vbehne dračica. Je to očividne ešte mláďa. Má modré šupiny, z ktorých akoby vyžarovala jej vnútorná energia. Hneď, ako zbadá, že niekto sedí pri stole, rozbehne sa k vám. Prepletá nohami tak rýchlo, až sa jej zamotajú a ona s buchotom padne na zem. Pomaly vstane a zdá sa, že má v očiach slzičky, no nezačne plakať. Opäť sa usmeje a vo chvíli, keď sa chce znova rozbehnúť, zbadá pri stole niekoho nového. Som tu ešte len krátko a tak by sa dalo vysvetliť, že si nejakého draka ešte nepamätám, ale tú modrú dračicu som buď to ešte nevidela alebo som si ju nevšimla. Každopádne sme sa ešte nezoznámili... Musím urobiť dojem... Nezačala som teda veľmi dobre. Trochu zahanbene sa zadívam do zeme pri spomienke na môj predchádzajúci pád a potom vykročím. Kráčam ladne a hrdo, ako pravý drak. To je ale otrava... Takýmto tempom sa ku tomu stolu nedostanem ani za hodinu... Nechápem, ako môžu tí draci stále tak vznešene a pomaly ísť... Kašlem ja na to... Prestanem sa tváriť, že som vznešený drak, ktorý si zaslúži obdiv a rešpekt a pomaly začnem klusať k stolu. Keď k nemu prídem, podídem priamo k modrej dračici. Počula som, ako ju Rum oslovil Dráááček. Zvedavo si ju obzerám. Je tiež modrá ako ja... To je super! Budem mať kamarátku svojej farby! Pri tejto myšlienke sa na dračicu žiarivo usmejem Ahooooooooj... Ja som Yui. Ty si Dráááček, však? Uvedomím si, že som ešte nepozdravila ostatných a tak sa odvrátim od modrej dračice a hlboko sa ukloním. Klaniam sa im vždy, pretože sa im tak snažím dať najavo, že ich rešpektujem a ctím. Pohľad mi zatiaľ padne na jedného zo sluhov. Je to mladý chlapec. Ostatne, všetci sú tam mladí. Ale tento sa mi strašne páči. Vždy, keď ho vidím, červenám sa. On o mňa však nejaví nijaký záujem. Trochu ma to trápi a mrzí, ale snažím sa to nedať najavo. Veľa veci ma trápi, no napriek tomu sa vždy smejem. Rozdávam tak dobrú náladu vôkol seba a potom sa teším aj ja. Chvíľu hľadím na chlapca a potom sa opäť obrátim k dračici, s ktorou sa chcem rýchlo zoznámiť a spriateliť.

Yui - 12. ledna 2008 09:57

soukromá zpráva od Yui pro Do jaskyne vbehne dračica. Je to očividne ešte mláďa. Má modré šupiny, z ktorých akoby vyžarovala jej vnútorná energia. Hneď, ako zbadá, že niekto sedí pri stole, rozbehne sa k vám. Prepletá nohami tak rýchlo, až sa jej zamotajú a ona s buchotom padne na zem. Pomaly vstane a zdá sa, že má v očiach slzičky, no nezačne plakať. Opäť sa usmeje a vo chvíli, keď sa chce znova rozbehnúť, zbadá pri stole niekoho nového. Som tu ešte len krátko a tak by sa dalo vysvetliť, že si nejakého draka ešte nepamätám, ale tú modrú dračicu som buď to ešte nevidela alebo som si ju nevšimla. Každopádne sme sa ešte nezoznámili... Musím urobiť dojem... Nezačala som teda veľmi dobre. Trochu zahanbene sa zadívam do zeme pri spomienke na môj predchádzajúci pád a potom vykročím. Kráčam ladne a hrdo, ako pravý drak. To je ale otrava... Takýmto tempom sa ku tomu stolu nedostanem ani za hodinu... Nechápem, ako môžu tí draci stále tak vznešene a pomaly ísť... Kašlem ja na to... Prestanem sa tváriť, že som vznešený drak, ktorý si zaslúži obdiv a rešpekt a pomaly začnem klusať k stolu. Keď k nemu prídem, podídem priamo k modrej dračici. Počula som, ako ju Rum oslovil Dráááček. Zvedavo si ju obzerám. Je tiež modrá ako ja... To je super! Budem mať kamarátku svojej farby! Pri tejto myšlienke sa na dračicu žiarivo usmejem Ahooooooooj... Ja som Yui. Ty si Dráááček, však? Uvedomím si, že som ešte nepozdravila ostatných a tak sa odvrátim od modrej dračice a hlboko sa ukloním. Klaniam sa im vždy, pretože sa im tak snažím dať najavo, že ich rešpektujem a ctím. Pohľad mi zatiaľ padne na jedného zo sluhov. Je to mladý chlapec. Ostatne, všetci sú tam mladí. Ale tento sa mi strašne páči. Vždy, keď ho vidím, červenám sa. On o mňa však nejaví nijaký záujem. Trochu ma to trápi a mrzí, ale snažím sa to nedať najavo. Veľa veci ma trápi, no napriek tomu sa vždy smejem. Rozdávam tak dobrú náladu vôkol seba a potom sa teším aj ja. Chvíľu hľadím na chlapca a potom sa opäť obrátim k dračici, s ktorou sa chcem rýchlo zoznámiť a spriateliť.

Jackie Decker - 12. ledna 2008 11:13

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Čekám na odpověď od sluhy v jedné s chodeb našeho sídla. Cítím jak jsem smutná a jak mě to pnutí už téměř rve na kusy. Přesto jsem se ale rozhodla. Čekám zda mu skutečně nemohu nějak pomoci, zda se rozhodne mi to povědět. Proč nemohu být taky jen pouhým člověkem? ALe ne... to by nebylo správné... Všechno je tak já být... Narodila jsme se jako drak a musím se naučit svůj úděl přijímat. Mám své poslání... V mysli se mi zvjeví vidina věčného míru a blahobytu pro všechny... áhle jeskyni rozezní zvuk mistrova řemdichu. Stále si nemohu zvyknout, že už vlastně nejsem jeho učedník. Ačkoliv byl mistr sdost často mrzout, tak jsme byla ráda že mě učí zrovna on. I když on a Awasai jsou v mém srdci na stejném místě. Jistě se po mě budou shánět... Určitě budou... prolétně mi hlavou a očividně znervózním čehož si může mladý sluha snadno všimnout. "Odpusť mi, prosím... Musím teď na čas odejít... Udělám co půjde aby temnota o níž jsi mluvil nenastala ve vnějším světě. Slibuji..." lehce se mu ukloním i když je mi jasné že ho tím přivádím do rozpaků. Pak se vydám dále chodbou. Nejraději bych se vrátila do své skrýše. Temné komůrky, kde bývám když je mi úzko a smutno a to je poslední dobou dost často. Obzvlášť když vidím jak se Rum a Awasai stále hledají, přesto, že jsou hned vedle sebe, jak se hádají a ubližují jeden druhému. Dám se do běhu. Potřebuji aby mi vítr vál kolem obličeje. Pomáhá to se uklidnit. Vyběhnu z část, kde žijí a pracují sluhové do části mnohem větší, pro nás draky... Pak, že nejsme pyšní... pomyslím si s odporem a zastavím se. Stojím ve stínu jedné z chodeb a hledím do země. Mé hnědé vlay mi spadají až po lopatky, obyčejné plátěné oblečení těch nejchudších lidí se lehce třepotá jak jsme se prudce zastavila. Chvíli jen tak stojím a pak se zadívám směrem k hlavnímu sálu, odkud jsem zaslechla velmistrům řemdich. Co teď? Bylo by slušené jíti alespoň pozdravit. Odejít mohu i v noci... Vykročím tedy k hlavnímu sálu. Jdu z počátku lehce a smutně. Ale no tak... Beztak nebudopu poslouchat. Musím se tvářit trochu jinak... Nejsem přeci jen tak slabé dráče, ne? otřepu se a mé kroky nabírají na intenzitě. Má tvář ztvrdne do grimasy chladu a netečnosti, pod kterou se rozhoduji skrývat své emoce. Lhát jim ale nebudu... Vejdu do sálu. Je trochu bizardní vidět někoho z dračího rodu oblečeného do zcela prostých šatů, ale já tak nyní jsem oblečena ve své lidské podobě.Vlasy mám rozpuštěné, ale stova vejdu už je spínám kusem látky do culíku, aby mi nepadali do tváře. Nemám ráda, když mi vlasy spadají do tváře. Má tvář je chladná a můj pohled tvrdý, když se na všechny dívám. "Buďte pozdraveni, bratři a sestry," pohlédnu na učně i tovaryše, mého postavení, "mistři," podívám se na všechny mistry, kteří jsou přítomni, " Velmitře," pozdravím i Ruma, načež přistoupím ke stolu. Nemám chuť zde vysedávat, ale přesto se posadím.

Jackie Decker - 12. ledna 2008 11:13

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Čekám na odpověď od sluhy v jedné s chodeb našeho sídla. Cítím jak jsem smutná a jak mě to pnutí už téměř rve na kusy. Přesto jsem se ale rozhodla. Čekám zda mu skutečně nemohu nějak pomoci, zda se rozhodne mi to povědět. Proč nemohu být taky jen pouhým člověkem? ALe ne... to by nebylo správné... Všechno je tak já být... Narodila jsme se jako drak a musím se naučit svůj úděl přijímat. Mám své poslání... V mysli se mi zvjeví vidina věčného míru a blahobytu pro všechny... áhle jeskyni rozezní zvuk mistrova řemdichu. Stále si nemohu zvyknout, že už vlastně nejsem jeho učedník. Ačkoliv byl mistr sdost často mrzout, tak jsme byla ráda že mě učí zrovna on. I když on a Awasai jsou v mém srdci na stejném místě. Jistě se po mě budou shánět... Určitě budou... prolétně mi hlavou a očividně znervózním čehož si může mladý sluha snadno všimnout. "Odpusť mi, prosím... Musím teď na čas odejít... Udělám co půjde aby temnota o níž jsi mluvil nenastala ve vnějším světě. Slibuji..." lehce se mu ukloním i když je mi jasné že ho tím přivádím do rozpaků. Pak se vydám dále chodbou. Nejraději bych se vrátila do své skrýše. Temné komůrky, kde bývám když je mi úzko a smutno a to je poslední dobou dost často. Obzvlášť když vidím jak se Rum a Awasai stále hledají, přesto, že jsou hned vedle sebe, jak se hádají a ubližují jeden druhému. Dám se do běhu. Potřebuji aby mi vítr vál kolem obličeje. Pomáhá to se uklidnit. Vyběhnu z část, kde žijí a pracují sluhové do části mnohem větší, pro nás draky... Pak, že nejsme pyšní... pomyslím si s odporem a zastavím se. Stojím ve stínu jedné z chodeb a hledím do země. Mé hnědé vlay mi spadají až po lopatky, obyčejné plátěné oblečení těch nejchudších lidí se lehce třepotá jak jsme se prudce zastavila. Chvíli jen tak stojím a pak se zadívám směrem k hlavnímu sálu, odkud jsem zaslechla velmistrům řemdich. Co teď? Bylo by slušené jíti alespoň pozdravit. Odejít mohu i v noci... Vykročím tedy k hlavnímu sálu. Jdu z počátku lehce a smutně. Ale no tak... Beztak nebudopu poslouchat. Musím se tvářit trochu jinak... Nejsem přeci jen tak slabé dráče, ne? otřepu se a mé kroky nabírají na intenzitě. Má tvář ztvrdne do grimasy chladu a netečnosti, pod kterou se rozhoduji skrývat své emoce. Lhát jim ale nebudu... Vejdu do sálu. Je trochu bizardní vidět někoho z dračího rodu oblečeného do zcela prostých šatů, ale já tak nyní jsem oblečena ve své lidské podobě.Vlasy mám rozpuštěné, ale stova vejdu už je spínám kusem látky do culíku, aby mi nepadali do tváře. Nemám ráda, když mi vlasy spadají do tváře. Má tvář je chladná a můj pohled tvrdý, když se na všechny dívám. "Buďte pozdraveni, bratři a sestry," pohlédnu na učně i tovaryše, mého postavení, "mistři," podívám se na všechny mistry, kteří jsou přítomni, " Velmitře," pozdravím i Ruma, načež přistoupím ke stolu. Nemám chuť zde vysedávat, ale přesto se posadím.

Jackie Decker - 12. ledna 2008 11:13

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Čekám na odpověď od sluhy v jedné s chodeb našeho sídla. Cítím jak jsem smutná a jak mě to pnutí už téměř rve na kusy. Přesto jsem se ale rozhodla. Čekám zda mu skutečně nemohu nějak pomoci, zda se rozhodne mi to povědět. Proč nemohu být taky jen pouhým člověkem? ALe ne... to by nebylo správné... Všechno je tak já být... Narodila jsme se jako drak a musím se naučit svůj úděl přijímat. Mám své poslání... V mysli se mi zvjeví vidina věčného míru a blahobytu pro všechny... áhle jeskyni rozezní zvuk mistrova řemdichu. Stále si nemohu zvyknout, že už vlastně nejsem jeho učedník. Ačkoliv byl mistr sdost často mrzout, tak jsme byla ráda že mě učí zrovna on. I když on a Awasai jsou v mém srdci na stejném místě. Jistě se po mě budou shánět... Určitě budou... prolétně mi hlavou a očividně znervózním čehož si může mladý sluha snadno všimnout. "Odpusť mi, prosím... Musím teď na čas odejít... Udělám co půjde aby temnota o níž jsi mluvil nenastala ve vnějším světě. Slibuji..." lehce se mu ukloním i když je mi jasné že ho tím přivádím do rozpaků. Pak se vydám dále chodbou. Nejraději bych se vrátila do své skrýše. Temné komůrky, kde bývám když je mi úzko a smutno a to je poslední dobou dost často. Obzvlášť když vidím jak se Rum a Awasai stále hledají, přesto, že jsou hned vedle sebe, jak se hádají a ubližují jeden druhému. Dám se do běhu. Potřebuji aby mi vítr vál kolem obličeje. Pomáhá to se uklidnit. Vyběhnu z část, kde žijí a pracují sluhové do části mnohem větší, pro nás draky... Pak, že nejsme pyšní... pomyslím si s odporem a zastavím se. Stojím ve stínu jedné z chodeb a hledím do země. Mé hnědé vlay mi spadají až po lopatky, obyčejné plátěné oblečení těch nejchudších lidí se lehce třepotá jak jsme se prudce zastavila. Chvíli jen tak stojím a pak se zadívám směrem k hlavnímu sálu, odkud jsem zaslechla velmistrům řemdich. Co teď? Bylo by slušené jíti alespoň pozdravit. Odejít mohu i v noci... Vykročím tedy k hlavnímu sálu. Jdu z počátku lehce a smutně. Ale no tak... Beztak nebudopu poslouchat. Musím se tvářit trochu jinak... Nejsem přeci jen tak slabé dráče, ne? otřepu se a mé kroky nabírají na intenzitě. Má tvář ztvrdne do grimasy chladu a netečnosti, pod kterou se rozhoduji skrývat své emoce. Lhát jim ale nebudu... Vejdu do sálu. Je trochu bizardní vidět někoho z dračího rodu oblečeného do zcela prostých šatů, ale já tak nyní jsem oblečena ve své lidské podobě.Vlasy mám rozpuštěné, ale stova vejdu už je spínám kusem látky do culíku, aby mi nepadali do tváře. Nemám ráda, když mi vlasy spadají do tváře. Má tvář je chladná a můj pohled tvrdý, když se na všechny dívám. "Buďte pozdraveni, bratři a sestry," pohlédnu na učně i tovaryše, mého postavení, "mistři," podívám se na všechny mistry, kteří jsou přítomni, " Velmitře," pozdravím i Ruma, načež přistoupím ke stolu. Nemám chuť zde vysedávat, ale přesto se posadím.

Jackie Decker - 12. ledna 2008 11:13

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Čekám na odpověď od sluhy v jedné s chodeb našeho sídla. Cítím jak jsem smutná a jak mě to pnutí už téměř rve na kusy. Přesto jsem se ale rozhodla. Čekám zda mu skutečně nemohu nějak pomoci, zda se rozhodne mi to povědět. Proč nemohu být taky jen pouhým člověkem? ALe ne... to by nebylo správné... Všechno je tak já být... Narodila jsme se jako drak a musím se naučit svůj úděl přijímat. Mám své poslání... V mysli se mi zvjeví vidina věčného míru a blahobytu pro všechny... áhle jeskyni rozezní zvuk mistrova řemdichu. Stále si nemohu zvyknout, že už vlastně nejsem jeho učedník. Ačkoliv byl mistr sdost často mrzout, tak jsme byla ráda že mě učí zrovna on. I když on a Awasai jsou v mém srdci na stejném místě. Jistě se po mě budou shánět... Určitě budou... prolétně mi hlavou a očividně znervózním čehož si může mladý sluha snadno všimnout. "Odpusť mi, prosím... Musím teď na čas odejít... Udělám co půjde aby temnota o níž jsi mluvil nenastala ve vnějším světě. Slibuji..." lehce se mu ukloním i když je mi jasné že ho tím přivádím do rozpaků. Pak se vydám dále chodbou. Nejraději bych se vrátila do své skrýše. Temné komůrky, kde bývám když je mi úzko a smutno a to je poslední dobou dost často. Obzvlášť když vidím jak se Rum a Awasai stále hledají, přesto, že jsou hned vedle sebe, jak se hádají a ubližují jeden druhému. Dám se do běhu. Potřebuji aby mi vítr vál kolem obličeje. Pomáhá to se uklidnit. Vyběhnu z část, kde žijí a pracují sluhové do části mnohem větší, pro nás draky... Pak, že nejsme pyšní... pomyslím si s odporem a zastavím se. Stojím ve stínu jedné z chodeb a hledím do země. Mé hnědé vlay mi spadají až po lopatky, obyčejné plátěné oblečení těch nejchudších lidí se lehce třepotá jak jsme se prudce zastavila. Chvíli jen tak stojím a pak se zadívám směrem k hlavnímu sálu, odkud jsem zaslechla velmistrům řemdich. Co teď? Bylo by slušené jíti alespoň pozdravit. Odejít mohu i v noci... Vykročím tedy k hlavnímu sálu. Jdu z počátku lehce a smutně. Ale no tak... Beztak nebudopu poslouchat. Musím se tvářit trochu jinak... Nejsem přeci jen tak slabé dráče, ne? otřepu se a mé kroky nabírají na intenzitě. Má tvář ztvrdne do grimasy chladu a netečnosti, pod kterou se rozhoduji skrývat své emoce. Lhát jim ale nebudu... Vejdu do sálu. Je trochu bizardní vidět někoho z dračího rodu oblečeného do zcela prostých šatů, ale já tak nyní jsem oblečena ve své lidské podobě.Vlasy mám rozpuštěné, ale stova vejdu už je spínám kusem látky do culíku, aby mi nepadali do tváře. Nemám ráda, když mi vlasy spadají do tváře. Má tvář je chladná a můj pohled tvrdý, když se na všechny dívám. "Buďte pozdraveni, bratři a sestry," pohlédnu na učně i tovaryše, mého postavení, "mistři," podívám se na všechny mistry, kteří jsou přítomni, " Velmitře," pozdravím i Ruma, načež přistoupím ke stolu. Nemám chuť zde vysedávat, ale přesto se posadím.

Jackie Decker - 12. ledna 2008 11:13

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Čekám na odpověď od sluhy v jedné s chodeb našeho sídla. Cítím jak jsem smutná a jak mě to pnutí už téměř rve na kusy. Přesto jsem se ale rozhodla. Čekám zda mu skutečně nemohu nějak pomoci, zda se rozhodne mi to povědět. Proč nemohu být taky jen pouhým člověkem? ALe ne... to by nebylo správné... Všechno je tak já být... Narodila jsme se jako drak a musím se naučit svůj úděl přijímat. Mám své poslání... V mysli se mi zvjeví vidina věčného míru a blahobytu pro všechny... áhle jeskyni rozezní zvuk mistrova řemdichu. Stále si nemohu zvyknout, že už vlastně nejsem jeho učedník. Ačkoliv byl mistr sdost často mrzout, tak jsme byla ráda že mě učí zrovna on. I když on a Awasai jsou v mém srdci na stejném místě. Jistě se po mě budou shánět... Určitě budou... prolétně mi hlavou a očividně znervózním čehož si může mladý sluha snadno všimnout. "Odpusť mi, prosím... Musím teď na čas odejít... Udělám co půjde aby temnota o níž jsi mluvil nenastala ve vnějším světě. Slibuji..." lehce se mu ukloním i když je mi jasné že ho tím přivádím do rozpaků. Pak se vydám dále chodbou. Nejraději bych se vrátila do své skrýše. Temné komůrky, kde bývám když je mi úzko a smutno a to je poslední dobou dost často. Obzvlášť když vidím jak se Rum a Awasai stále hledají, přesto, že jsou hned vedle sebe, jak se hádají a ubližují jeden druhému. Dám se do běhu. Potřebuji aby mi vítr vál kolem obličeje. Pomáhá to se uklidnit. Vyběhnu z část, kde žijí a pracují sluhové do části mnohem větší, pro nás draky... Pak, že nejsme pyšní... pomyslím si s odporem a zastavím se. Stojím ve stínu jedné z chodeb a hledím do země. Mé hnědé vlay mi spadají až po lopatky, obyčejné plátěné oblečení těch nejchudších lidí se lehce třepotá jak jsme se prudce zastavila. Chvíli jen tak stojím a pak se zadívám směrem k hlavnímu sálu, odkud jsem zaslechla velmistrům řemdich. Co teď? Bylo by slušené jíti alespoň pozdravit. Odejít mohu i v noci... Vykročím tedy k hlavnímu sálu. Jdu z počátku lehce a smutně. Ale no tak... Beztak nebudopu poslouchat. Musím se tvářit trochu jinak... Nejsem přeci jen tak slabé dráče, ne? otřepu se a mé kroky nabírají na intenzitě. Má tvář ztvrdne do grimasy chladu a netečnosti, pod kterou se rozhoduji skrývat své emoce. Lhát jim ale nebudu... Vejdu do sálu. Je trochu bizardní vidět někoho z dračího rodu oblečeného do zcela prostých šatů, ale já tak nyní jsem oblečena ve své lidské podobě.Vlasy mám rozpuštěné, ale stova vejdu už je spínám kusem látky do culíku, aby mi nepadali do tváře. Nemám ráda, když mi vlasy spadají do tváře. Má tvář je chladná a můj pohled tvrdý, když se na všechny dívám. "Buďte pozdraveni, bratři a sestry," pohlédnu na učně i tovaryše, mého postavení, "mistři," podívám se na všechny mistry, kteří jsou přítomni, " Velmitře," pozdravím i Ruma, načež přistoupím ke stolu. Nemám chuť zde vysedávat, ale přesto se posadím.

Jackie Decker - 12. ledna 2008 11:13

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Čekám na odpověď od sluhy v jedné s chodeb našeho sídla. Cítím jak jsem smutná a jak mě to pnutí už téměř rve na kusy. Přesto jsem se ale rozhodla. Čekám zda mu skutečně nemohu nějak pomoci, zda se rozhodne mi to povědět. Proč nemohu být taky jen pouhým člověkem? ALe ne... to by nebylo správné... Všechno je tak já být... Narodila jsme se jako drak a musím se naučit svůj úděl přijímat. Mám své poslání... V mysli se mi zvjeví vidina věčného míru a blahobytu pro všechny... áhle jeskyni rozezní zvuk mistrova řemdichu. Stále si nemohu zvyknout, že už vlastně nejsem jeho učedník. Ačkoliv byl mistr sdost často mrzout, tak jsme byla ráda že mě učí zrovna on. I když on a Awasai jsou v mém srdci na stejném místě. Jistě se po mě budou shánět... Určitě budou... prolétně mi hlavou a očividně znervózním čehož si může mladý sluha snadno všimnout. "Odpusť mi, prosím... Musím teď na čas odejít... Udělám co půjde aby temnota o níž jsi mluvil nenastala ve vnějším světě. Slibuji..." lehce se mu ukloním i když je mi jasné že ho tím přivádím do rozpaků. Pak se vydám dále chodbou. Nejraději bych se vrátila do své skrýše. Temné komůrky, kde bývám když je mi úzko a smutno a to je poslední dobou dost často. Obzvlášť když vidím jak se Rum a Awasai stále hledají, přesto, že jsou hned vedle sebe, jak se hádají a ubližují jeden druhému. Dám se do běhu. Potřebuji aby mi vítr vál kolem obličeje. Pomáhá to se uklidnit. Vyběhnu z část, kde žijí a pracují sluhové do části mnohem větší, pro nás draky... Pak, že nejsme pyšní... pomyslím si s odporem a zastavím se. Stojím ve stínu jedné z chodeb a hledím do země. Mé hnědé vlay mi spadají až po lopatky, obyčejné plátěné oblečení těch nejchudších lidí se lehce třepotá jak jsme se prudce zastavila. Chvíli jen tak stojím a pak se zadívám směrem k hlavnímu sálu, odkud jsem zaslechla velmistrům řemdich. Co teď? Bylo by slušené jíti alespoň pozdravit. Odejít mohu i v noci... Vykročím tedy k hlavnímu sálu. Jdu z počátku lehce a smutně. Ale no tak... Beztak nebudopu poslouchat. Musím se tvářit trochu jinak... Nejsem přeci jen tak slabé dráče, ne? otřepu se a mé kroky nabírají na intenzitě. Má tvář ztvrdne do grimasy chladu a netečnosti, pod kterou se rozhoduji skrývat své emoce. Lhát jim ale nebudu... Vejdu do sálu. Je trochu bizardní vidět někoho z dračího rodu oblečeného do zcela prostých šatů, ale já tak nyní jsem oblečena ve své lidské podobě.Vlasy mám rozpuštěné, ale stova vejdu už je spínám kusem látky do culíku, aby mi nepadali do tváře. Nemám ráda, když mi vlasy spadají do tváře. Má tvář je chladná a můj pohled tvrdý, když se na všechny dívám. "Buďte pozdraveni, bratři a sestry," pohlédnu na učně i tovaryše, mého postavení, "mistři," podívám se na všechny mistry, kteří jsou přítomni, " Velmitře," pozdravím i Ruma, načež přistoupím ke stolu. Nemám chuť zde vysedávat, ale přesto se posadím.

Natali - 13. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Natali pro Sedím tam v té jeskyni a nemohu se vynadívat,prohlížím si ty hrdé draky jednoho po druhém,je tu Yui stejně modrá jako já,krásné mladé dráče které má smutek v očích a snaží se to utajit,pak Jackie která přišla v lidské podobě a snaží se věčně lidem pomáhat,znám takové kdysi dávno v minulosti jsem byla jednou z nich,rozhlédnu se dál a můj zrak se zastaví na temném mohutném drakovi,je temný jako sama temnota,při jeho pohledu se přikrčím a vím i bez toho aby to někdo řekl že s tímhle drake není radno si zahrávat,pozoruji ho a zahlédnu v jeho očích jiskřičku humoru,to když mluví na Washeeka dalšího draka tak přece jenom není tak nepřístupný jak vypadá,ale budu si muset dát pozor,alespoň zatím než se poznáme,, pomyslím si. Přikývnu na pozdrav a dál tiše pozoruju,neunikne mě ani hra očí mezi temným drakem,Rum se nazývá,a krásnou dračicí Awasai které vděčím za to že mě našla v mé samotě. Vnímám to napětí,a vím že je pro ně naděje,vždyť jsem modrá -dračice naděje,ale taky vím že je pto mě příliš brzo vměšovat se do jejich věcí,možná snad později až budou vědět že mě mohou věřit. Vezmu pohár zhluboka se napiju a dál pozoruji svoji novou rodinu.

Natali - 13. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Natali pro Sedím tam v té jeskyni a nemohu se vynadívat,prohlížím si ty hrdé draky jednoho po druhém,je tu Yui stejně modrá jako já,krásné mladé dráče které má smutek v očích a snaží se to utajit,pak Jackie která přišla v lidské podobě a snaží se věčně lidem pomáhat,znám takové kdysi dávno v minulosti jsem byla jednou z nich,rozhlédnu se dál a můj zrak se zastaví na temném mohutném drakovi,je temný jako sama temnota,při jeho pohledu se přikrčím a vím i bez toho aby to někdo řekl že s tímhle drake není radno si zahrávat,pozoruji ho a zahlédnu v jeho očích jiskřičku humoru,to když mluví na Washeeka dalšího draka tak přece jenom není tak nepřístupný jak vypadá,ale budu si muset dát pozor,alespoň zatím než se poznáme,, pomyslím si. Přikývnu na pozdrav a dál tiše pozoruju,neunikne mě ani hra očí mezi temným drakem,Rum se nazývá,a krásnou dračicí Awasai které vděčím za to že mě našla v mé samotě. Vnímám to napětí,a vím že je pro ně naděje,vždyť jsem modrá -dračice naděje,ale taky vím že je pto mě příliš brzo vměšovat se do jejich věcí,možná snad později až budou vědět že mě mohou věřit. Vezmu pohár zhluboka se napiju a dál pozoruji svoji novou rodinu.

Natali - 13. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Natali pro Sedím tam v té jeskyni a nemohu se vynadívat,prohlížím si ty hrdé draky jednoho po druhém,je tu Yui stejně modrá jako já,krásné mladé dráče které má smutek v očích a snaží se to utajit,pak Jackie která přišla v lidské podobě a snaží se věčně lidem pomáhat,znám takové kdysi dávno v minulosti jsem byla jednou z nich,rozhlédnu se dál a můj zrak se zastaví na temném mohutném drakovi,je temný jako sama temnota,při jeho pohledu se přikrčím a vím i bez toho aby to někdo řekl že s tímhle drake není radno si zahrávat,pozoruji ho a zahlédnu v jeho očích jiskřičku humoru,to když mluví na Washeeka dalšího draka tak přece jenom není tak nepřístupný jak vypadá,ale budu si muset dát pozor,alespoň zatím než se poznáme,, pomyslím si. Přikývnu na pozdrav a dál tiše pozoruju,neunikne mě ani hra očí mezi temným drakem,Rum se nazývá,a krásnou dračicí Awasai které vděčím za to že mě našla v mé samotě. Vnímám to napětí,a vím že je pro ně naděje,vždyť jsem modrá -dračice naděje,ale taky vím že je pto mě příliš brzo vměšovat se do jejich věcí,možná snad později až budou vědět že mě mohou věřit. Vezmu pohár zhluboka se napiju a dál pozoruji svoji novou rodinu.

Natali - 13. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Natali pro Sedím tam v té jeskyni a nemohu se vynadívat,prohlížím si ty hrdé draky jednoho po druhém,je tu Yui stejně modrá jako já,krásné mladé dráče které má smutek v očích a snaží se to utajit,pak Jackie která přišla v lidské podobě a snaží se věčně lidem pomáhat,znám takové kdysi dávno v minulosti jsem byla jednou z nich,rozhlédnu se dál a můj zrak se zastaví na temném mohutném drakovi,je temný jako sama temnota,při jeho pohledu se přikrčím a vím i bez toho aby to někdo řekl že s tímhle drake není radno si zahrávat,pozoruji ho a zahlédnu v jeho očích jiskřičku humoru,to když mluví na Washeeka dalšího draka tak přece jenom není tak nepřístupný jak vypadá,ale budu si muset dát pozor,alespoň zatím než se poznáme,, pomyslím si. Přikývnu na pozdrav a dál tiše pozoruju,neunikne mě ani hra očí mezi temným drakem,Rum se nazývá,a krásnou dračicí Awasai které vděčím za to že mě našla v mé samotě. Vnímám to napětí,a vím že je pro ně naděje,vždyť jsem modrá -dračice naděje,ale taky vím že je pto mě příliš brzo vměšovat se do jejich věcí,možná snad později až budou vědět že mě mohou věřit. Vezmu pohár zhluboka se napiju a dál pozoruji svoji novou rodinu.

Natali - 13. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Natali pro Sedím tam v té jeskyni a nemohu se vynadívat,prohlížím si ty hrdé draky jednoho po druhém,je tu Yui stejně modrá jako já,krásné mladé dráče které má smutek v očích a snaží se to utajit,pak Jackie která přišla v lidské podobě a snaží se věčně lidem pomáhat,znám takové kdysi dávno v minulosti jsem byla jednou z nich,rozhlédnu se dál a můj zrak se zastaví na temném mohutném drakovi,je temný jako sama temnota,při jeho pohledu se přikrčím a vím i bez toho aby to někdo řekl že s tímhle drake není radno si zahrávat,pozoruji ho a zahlédnu v jeho očích jiskřičku humoru,to když mluví na Washeeka dalšího draka tak přece jenom není tak nepřístupný jak vypadá,ale budu si muset dát pozor,alespoň zatím než se poznáme,, pomyslím si. Přikývnu na pozdrav a dál tiše pozoruju,neunikne mě ani hra očí mezi temným drakem,Rum se nazývá,a krásnou dračicí Awasai které vděčím za to že mě našla v mé samotě. Vnímám to napětí,a vím že je pro ně naděje,vždyť jsem modrá -dračice naděje,ale taky vím že je pto mě příliš brzo vměšovat se do jejich věcí,možná snad později až budou vědět že mě mohou věřit. Vezmu pohár zhluboka se napiju a dál pozoruji svoji novou rodinu.

Natali - 13. ledna 2008 14:23

soukromá zpráva od Natali pro Sedím tam v té jeskyni a nemohu se vynadívat,prohlížím si ty hrdé draky jednoho po druhém,je tu Yui stejně modrá jako já,krásné mladé dráče které má smutek v očích a snaží se to utajit,pak Jackie která přišla v lidské podobě a snaží se věčně lidem pomáhat,znám takové kdysi dávno v minulosti jsem byla jednou z nich,rozhlédnu se dál a můj zrak se zastaví na temném mohutném drakovi,je temný jako sama temnota,při jeho pohledu se přikrčím a vím i bez toho aby to někdo řekl že s tímhle drake není radno si zahrávat,pozoruji ho a zahlédnu v jeho očích jiskřičku humoru,to když mluví na Washeeka dalšího draka tak přece jenom není tak nepřístupný jak vypadá,ale budu si muset dát pozor,alespoň zatím než se poznáme,, pomyslím si. Přikývnu na pozdrav a dál tiše pozoruju,neunikne mě ani hra očí mezi temným drakem,Rum se nazývá,a krásnou dračicí Awasai které vděčím za to že mě našla v mé samotě. Vnímám to napětí,a vím že je pro ně naděje,vždyť jsem modrá -dračice naděje,ale taky vím že je pto mě příliš brzo vměšovat se do jejich věcí,možná snad později až budou vědět že mě mohou věřit. Vezmu pohár zhluboka se napiju a dál pozoruji svoji novou rodinu.

Awasai Silmelóme - 13. ledna 2008 20:58

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Obdařím úsměvem všechny nově příchozí. Poté se ukáže i Jackie. Neádm se odradit jejím výrazem a přijdu ji přivítat. Pevně ji obejmu. "Vítám tě tu zlatá. Jsem ráda, že tě mohu po takové době vidět. Udržím na tváři úsměv a doprovodím ji ke stolu. Všimnu si pohledu od ostatních a přivítám i Yui. Ruma také uctivě pozdravím a teprve když se usadím, odpovím na jeho slova. "Ano vím..neboj...postarám se o odpověď, ale nyní není vhodná doba, musíme se soustředit na Kult." Odpovím mu a snažím se o klidný a neutrální tón. Je vidět, že se můj hlas lehce třese. Stále nemohu dostat z hlavy vzpomínku na minulá léta strávená zde. Léta plna bolesti a utrpení, alespoň pro mě. "Jako velmistr, by si měl začít, jistě je zajímá, proč jsme je všechny po tolika letech svolali. Jsi velmistr, ujmi se svého postu." Vyšlu k velmistrovi další myšlenku a dále již odmítám jakoukoliv neverbální komunikaci. Uzavřu sovu mysl a významně se na něj podívám.

Awasai Silmelóme - 13. ledna 2008 20:58

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Obdařím úsměvem všechny nově příchozí. Poté se ukáže i Jackie. Neádm se odradit jejím výrazem a přijdu ji přivítat. Pevně ji obejmu. "Vítám tě tu zlatá. Jsem ráda, že tě mohu po takové době vidět. Udržím na tváři úsměv a doprovodím ji ke stolu. Všimnu si pohledu od ostatních a přivítám i Yui. Ruma také uctivě pozdravím a teprve když se usadím, odpovím na jeho slova. "Ano vím..neboj...postarám se o odpověď, ale nyní není vhodná doba, musíme se soustředit na Kult." Odpovím mu a snažím se o klidný a neutrální tón. Je vidět, že se můj hlas lehce třese. Stále nemohu dostat z hlavy vzpomínku na minulá léta strávená zde. Léta plna bolesti a utrpení, alespoň pro mě. "Jako velmistr, by si měl začít, jistě je zajímá, proč jsme je všechny po tolika letech svolali. Jsi velmistr, ujmi se svého postu." Vyšlu k velmistrovi další myšlenku a dále již odmítám jakoukoliv neverbální komunikaci. Uzavřu sovu mysl a významně se na něj podívám.

Awasai Silmelóme - 13. ledna 2008 20:58

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Obdařím úsměvem všechny nově příchozí. Poté se ukáže i Jackie. Neádm se odradit jejím výrazem a přijdu ji přivítat. Pevně ji obejmu. "Vítám tě tu zlatá. Jsem ráda, že tě mohu po takové době vidět. Udržím na tváři úsměv a doprovodím ji ke stolu. Všimnu si pohledu od ostatních a přivítám i Yui. Ruma také uctivě pozdravím a teprve když se usadím, odpovím na jeho slova. "Ano vím..neboj...postarám se o odpověď, ale nyní není vhodná doba, musíme se soustředit na Kult." Odpovím mu a snažím se o klidný a neutrální tón. Je vidět, že se můj hlas lehce třese. Stále nemohu dostat z hlavy vzpomínku na minulá léta strávená zde. Léta plna bolesti a utrpení, alespoň pro mě. "Jako velmistr, by si měl začít, jistě je zajímá, proč jsme je všechny po tolika letech svolali. Jsi velmistr, ujmi se svého postu." Vyšlu k velmistrovi další myšlenku a dále již odmítám jakoukoliv neverbální komunikaci. Uzavřu sovu mysl a významně se na něj podívám.

Awasai Silmelóme - 13. ledna 2008 20:58

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Obdařím úsměvem všechny nově příchozí. Poté se ukáže i Jackie. Neádm se odradit jejím výrazem a přijdu ji přivítat. Pevně ji obejmu. "Vítám tě tu zlatá. Jsem ráda, že tě mohu po takové době vidět. Udržím na tváři úsměv a doprovodím ji ke stolu. Všimnu si pohledu od ostatních a přivítám i Yui. Ruma také uctivě pozdravím a teprve když se usadím, odpovím na jeho slova. "Ano vím..neboj...postarám se o odpověď, ale nyní není vhodná doba, musíme se soustředit na Kult." Odpovím mu a snažím se o klidný a neutrální tón. Je vidět, že se můj hlas lehce třese. Stále nemohu dostat z hlavy vzpomínku na minulá léta strávená zde. Léta plna bolesti a utrpení, alespoň pro mě. "Jako velmistr, by si měl začít, jistě je zajímá, proč jsme je všechny po tolika letech svolali. Jsi velmistr, ujmi se svého postu." Vyšlu k velmistrovi další myšlenku a dále již odmítám jakoukoliv neverbální komunikaci. Uzavřu sovu mysl a významně se na něj podívám.

Awasai Silmelóme - 13. ledna 2008 20:58

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Obdařím úsměvem všechny nově příchozí. Poté se ukáže i Jackie. Neádm se odradit jejím výrazem a přijdu ji přivítat. Pevně ji obejmu. "Vítám tě tu zlatá. Jsem ráda, že tě mohu po takové době vidět. Udržím na tváři úsměv a doprovodím ji ke stolu. Všimnu si pohledu od ostatních a přivítám i Yui. Ruma také uctivě pozdravím a teprve když se usadím, odpovím na jeho slova. "Ano vím..neboj...postarám se o odpověď, ale nyní není vhodná doba, musíme se soustředit na Kult." Odpovím mu a snažím se o klidný a neutrální tón. Je vidět, že se můj hlas lehce třese. Stále nemohu dostat z hlavy vzpomínku na minulá léta strávená zde. Léta plna bolesti a utrpení, alespoň pro mě. "Jako velmistr, by si měl začít, jistě je zajímá, proč jsme je všechny po tolika letech svolali. Jsi velmistr, ujmi se svého postu." Vyšlu k velmistrovi další myšlenku a dále již odmítám jakoukoliv neverbální komunikaci. Uzavřu sovu mysl a významně se na něj podívám.

Awasai Silmelóme - 13. ledna 2008 20:58

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Obdařím úsměvem všechny nově příchozí. Poté se ukáže i Jackie. Neádm se odradit jejím výrazem a přijdu ji přivítat. Pevně ji obejmu. "Vítám tě tu zlatá. Jsem ráda, že tě mohu po takové době vidět. Udržím na tváři úsměv a doprovodím ji ke stolu. Všimnu si pohledu od ostatních a přivítám i Yui. Ruma také uctivě pozdravím a teprve když se usadím, odpovím na jeho slova. "Ano vím..neboj...postarám se o odpověď, ale nyní není vhodná doba, musíme se soustředit na Kult." Odpovím mu a snažím se o klidný a neutrální tón. Je vidět, že se můj hlas lehce třese. Stále nemohu dostat z hlavy vzpomínku na minulá léta strávená zde. Léta plna bolesti a utrpení, alespoň pro mě. "Jako velmistr, by si měl začít, jistě je zajímá, proč jsme je všechny po tolika letech svolali. Jsi velmistr, ujmi se svého postu." Vyšlu k velmistrovi další myšlenku a dále již odmítám jakoukoliv neverbální komunikaci. Uzavřu sovu mysl a významně se na něj podívám.

Awasai Silmelóme - 13. ledna 2008 20:58

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Obdařím úsměvem všechny nově příchozí. Poté se ukáže i Jackie. Neádm se odradit jejím výrazem a přijdu ji přivítat. Pevně ji obejmu. "Vítám tě tu zlatá. Jsem ráda, že tě mohu po takové době vidět. Udržím na tváři úsměv a doprovodím ji ke stolu. Všimnu si pohledu od ostatních a přivítám i Yui. Ruma také uctivě pozdravím a teprve když se usadím, odpovím na jeho slova. "Ano vím..neboj...postarám se o odpověď, ale nyní není vhodná doba, musíme se soustředit na Kult." Odpovím mu a snažím se o klidný a neutrální tón. Je vidět, že se můj hlas lehce třese. Stále nemohu dostat z hlavy vzpomínku na minulá léta strávená zde. Léta plna bolesti a utrpení, alespoň pro mě. "Jako velmistr, by si měl začít, jistě je zajímá, proč jsme je všechny po tolika letech svolali. Jsi velmistr, ujmi se svého postu." Vyšlu k velmistrovi další myšlenku a dále již odmítám jakoukoliv neverbální komunikaci. Uzavřu sovu mysl a významně se na něj podívám.

Jackie Decker - 10. února 2008 21:01

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai mne uvítá. a žádá si abych se usadila. "Děkuji, Stříbrná, leč mé kroky vedla bych raději ven. V hlavě mé a v srdci mém nyní vře zmatek a chaos. Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..." Jak hloupě to asi zní? Jak dlouho už jsem sama? Jak dlouho už se vlastně všem téměř vyhýbám? A proč vlastně? Pro špatný pocit? Ano... Je to tak. Cosi ulpělo na mé duši a já se toho ne a ne zbavit. Vzpomenu si na rozhovor s jedním z těch mladých služebníků co nám dze slouží. Chce se mi brečet, ale nechci se rozplakat před ostatními a tak je má tvář sice zachmuřená, ale bez slaných slz. "Pokud mne zde samozřejmě, nebude zapotřebí..." dodám ještě ke svým dřívějším slovům. Je pro mne obtížně takto mluvit. Obzvlášť když je tu tolik jiných draků.

Jackie Decker - 10. února 2008 21:01

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai mne uvítá. a žádá si abych se usadila. "Děkuji, Stříbrná, leč mé kroky vedla bych raději ven. V hlavě mé a v srdci mém nyní vře zmatek a chaos. Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..." Jak hloupě to asi zní? Jak dlouho už jsem sama? Jak dlouho už se vlastně všem téměř vyhýbám? A proč vlastně? Pro špatný pocit? Ano... Je to tak. Cosi ulpělo na mé duši a já se toho ne a ne zbavit. Vzpomenu si na rozhovor s jedním z těch mladých služebníků co nám dze slouží. Chce se mi brečet, ale nechci se rozplakat před ostatními a tak je má tvář sice zachmuřená, ale bez slaných slz. "Pokud mne zde samozřejmě, nebude zapotřebí..." dodám ještě ke svým dřívějším slovům. Je pro mne obtížně takto mluvit. Obzvlášť když je tu tolik jiných draků.

Jackie Decker - 10. února 2008 21:01

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai mne uvítá. a žádá si abych se usadila. "Děkuji, Stříbrná, leč mé kroky vedla bych raději ven. V hlavě mé a v srdci mém nyní vře zmatek a chaos. Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..." Jak hloupě to asi zní? Jak dlouho už jsem sama? Jak dlouho už se vlastně všem téměř vyhýbám? A proč vlastně? Pro špatný pocit? Ano... Je to tak. Cosi ulpělo na mé duši a já se toho ne a ne zbavit. Vzpomenu si na rozhovor s jedním z těch mladých služebníků co nám dze slouží. Chce se mi brečet, ale nechci se rozplakat před ostatními a tak je má tvář sice zachmuřená, ale bez slaných slz. "Pokud mne zde samozřejmě, nebude zapotřebí..." dodám ještě ke svým dřívějším slovům. Je pro mne obtížně takto mluvit. Obzvlášť když je tu tolik jiných draků.

Jackie Decker - 10. února 2008 21:01

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai mne uvítá. a žádá si abych se usadila. "Děkuji, Stříbrná, leč mé kroky vedla bych raději ven. V hlavě mé a v srdci mém nyní vře zmatek a chaos. Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..." Jak hloupě to asi zní? Jak dlouho už jsem sama? Jak dlouho už se vlastně všem téměř vyhýbám? A proč vlastně? Pro špatný pocit? Ano... Je to tak. Cosi ulpělo na mé duši a já se toho ne a ne zbavit. Vzpomenu si na rozhovor s jedním z těch mladých služebníků co nám dze slouží. Chce se mi brečet, ale nechci se rozplakat před ostatními a tak je má tvář sice zachmuřená, ale bez slaných slz. "Pokud mne zde samozřejmě, nebude zapotřebí..." dodám ještě ke svým dřívějším slovům. Je pro mne obtížně takto mluvit. Obzvlášť když je tu tolik jiných draků.

Jackie Decker - 10. února 2008 21:01

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai mne uvítá. a žádá si abych se usadila. "Děkuji, Stříbrná, leč mé kroky vedla bych raději ven. V hlavě mé a v srdci mém nyní vře zmatek a chaos. Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..." Jak hloupě to asi zní? Jak dlouho už jsem sama? Jak dlouho už se vlastně všem téměř vyhýbám? A proč vlastně? Pro špatný pocit? Ano... Je to tak. Cosi ulpělo na mé duši a já se toho ne a ne zbavit. Vzpomenu si na rozhovor s jedním z těch mladých služebníků co nám dze slouží. Chce se mi brečet, ale nechci se rozplakat před ostatními a tak je má tvář sice zachmuřená, ale bez slaných slz. "Pokud mne zde samozřejmě, nebude zapotřebí..." dodám ještě ke svým dřívějším slovům. Je pro mne obtížně takto mluvit. Obzvlášť když je tu tolik jiných draků.

Awasai Silmelóme - 15. února 2008 22:34

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Překvapeně pohlédnu na zlatou dračici. Můj zkoumavý pohled, by ji nemusel být vůbec příjemný. Něco se zase děje. CO ji asi krouží hlavou? měla bych ji pomoci, alespoň se o to pokusit. Pohlédnu směrem k ostatním a přejedu je krátkým pohledem. Nakonec si ponechám Ruma, na něm se můj pohled opět pozastaví. Myslím, že má krátká nepřítomnost nebude na škodu. Usměji se a přistoupím blíže ke zlaté. "Nemáš chuť si jít protáhnout trochu křídla?"

Awasai Silmelóme - 15. února 2008 22:34

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Překvapeně pohlédnu na zlatou dračici. Můj zkoumavý pohled, by ji nemusel být vůbec příjemný. Něco se zase děje. CO ji asi krouží hlavou? měla bych ji pomoci, alespoň se o to pokusit. Pohlédnu směrem k ostatním a přejedu je krátkým pohledem. Nakonec si ponechám Ruma, na něm se můj pohled opět pozastaví. Myslím, že má krátká nepřítomnost nebude na škodu. Usměji se a přistoupím blíže ke zlaté. "Nemáš chuť si jít protáhnout trochu křídla?"

Awasai Silmelóme - 15. února 2008 22:34

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Překvapeně pohlédnu na zlatou dračici. Můj zkoumavý pohled, by ji nemusel být vůbec příjemný. Něco se zase děje. CO ji asi krouží hlavou? měla bych ji pomoci, alespoň se o to pokusit. Pohlédnu směrem k ostatním a přejedu je krátkým pohledem. Nakonec si ponechám Ruma, na něm se můj pohled opět pozastaví. Myslím, že má krátká nepřítomnost nebude na škodu. Usměji se a přistoupím blíže ke zlaté. "Nemáš chuť si jít protáhnout trochu křídla?"

Awasai Silmelóme - 15. února 2008 22:34

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Překvapeně pohlédnu na zlatou dračici. Můj zkoumavý pohled, by ji nemusel být vůbec příjemný. Něco se zase děje. CO ji asi krouží hlavou? měla bych ji pomoci, alespoň se o to pokusit. Pohlédnu směrem k ostatním a přejedu je krátkým pohledem. Nakonec si ponechám Ruma, na něm se můj pohled opět pozastaví. Myslím, že má krátká nepřítomnost nebude na škodu. Usměji se a přistoupím blíže ke zlaté. "Nemáš chuť si jít protáhnout trochu křídla?"

Awasai Silmelóme - 15. února 2008 22:34

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Překvapeně pohlédnu na zlatou dračici. Můj zkoumavý pohled, by ji nemusel být vůbec příjemný. Něco se zase děje. CO ji asi krouží hlavou? měla bych ji pomoci, alespoň se o to pokusit. Pohlédnu směrem k ostatním a přejedu je krátkým pohledem. Nakonec si ponechám Ruma, na něm se můj pohled opět pozastaví. Myslím, že má krátká nepřítomnost nebude na škodu. Usměji se a přistoupím blíže ke zlaté. "Nemáš chuť si jít protáhnout trochu křídla?"

Awasai Silmelóme - 15. února 2008 22:34

soukromá zpráva od Awasai Silmelóme pro Překvapeně pohlédnu na zlatou dračici. Můj zkoumavý pohled, by ji nemusel být vůbec příjemný. Něco se zase děje. CO ji asi krouží hlavou? měla bych ji pomoci, alespoň se o to pokusit. Pohlédnu směrem k ostatním a přejedu je krátkým pohledem. Nakonec si ponechám Ruma, na něm se můj pohled opět pozastaví. Myslím, že má krátká nepřítomnost nebude na škodu. Usměji se a přistoupím blíže ke zlaté. "Nemáš chuť si jít protáhnout trochu křídla?"

Jackie Decker - 15. února 2008 22:48

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai ke mě přistoupí a navrhne mi společný let. Copak jsem neřekla dost jasně? ...Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..."? No ale... copak mohu říct ne? Třeba... Třeba bych jí mohla povědět co mne trápí... Ale ne... To by nebylo správné... sama nevím jestli by něco změnial... u srdce mne zabolí... "Měla jsem to v plánu...," pokusím se usmát, ale mé oči zůstávají smutné. "Tedy... Poleťme..." řeknu ještě neutrálně a usměji se na všechny přítomné, přičemž zamířím k východu. A co bude dál? Kam poletíme? Kam bych letěla, kdybch šla ven sama? A není to jendo? Beztak poletíme a... Hlavní je se neunáhlit a najít... Najít lidi... pomylsím si a čekám až se mnou Awasai vyjde ven... Ještě koutkem oka zahlédnu nedaleko tohousloužícího s kterým jsme mluvila v chodbě pro služebnistvo. Viděl mne plakat a slyšel říkat věci, která od draků jistě nečekal. Nečetla jsem v jeho mysli abych nenarušila jeho soukromí. Dívá se na mě a já na něj a přesto ej ten pohled tak krátký... Nakonec společně se stříbrnou dračicí zamíříme k východu z jeskyně.

Jackie Decker - 15. února 2008 22:48

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai ke mě přistoupí a navrhne mi společný let. Copak jsem neřekla dost jasně? ...Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..."? No ale... copak mohu říct ne? Třeba... Třeba bych jí mohla povědět co mne trápí... Ale ne... To by nebylo správné... sama nevím jestli by něco změnial... u srdce mne zabolí... "Měla jsem to v plánu...," pokusím se usmát, ale mé oči zůstávají smutné. "Tedy... Poleťme..." řeknu ještě neutrálně a usměji se na všechny přítomné, přičemž zamířím k východu. A co bude dál? Kam poletíme? Kam bych letěla, kdybch šla ven sama? A není to jendo? Beztak poletíme a... Hlavní je se neunáhlit a najít... Najít lidi... pomylsím si a čekám až se mnou Awasai vyjde ven... Ještě koutkem oka zahlédnu nedaleko tohousloužícího s kterým jsme mluvila v chodbě pro služebnistvo. Viděl mne plakat a slyšel říkat věci, která od draků jistě nečekal. Nečetla jsem v jeho mysli abych nenarušila jeho soukromí. Dívá se na mě a já na něj a přesto ej ten pohled tak krátký... Nakonec společně se stříbrnou dračicí zamíříme k východu z jeskyně.

Jackie Decker - 15. února 2008 22:48

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai ke mě přistoupí a navrhne mi společný let. Copak jsem neřekla dost jasně? ...Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..."? No ale... copak mohu říct ne? Třeba... Třeba bych jí mohla povědět co mne trápí... Ale ne... To by nebylo správné... sama nevím jestli by něco změnial... u srdce mne zabolí... "Měla jsem to v plánu...," pokusím se usmát, ale mé oči zůstávají smutné. "Tedy... Poleťme..." řeknu ještě neutrálně a usměji se na všechny přítomné, přičemž zamířím k východu. A co bude dál? Kam poletíme? Kam bych letěla, kdybch šla ven sama? A není to jendo? Beztak poletíme a... Hlavní je se neunáhlit a najít... Najít lidi... pomylsím si a čekám až se mnou Awasai vyjde ven... Ještě koutkem oka zahlédnu nedaleko tohousloužícího s kterým jsme mluvila v chodbě pro služebnistvo. Viděl mne plakat a slyšel říkat věci, která od draků jistě nečekal. Nečetla jsem v jeho mysli abych nenarušila jeho soukromí. Dívá se na mě a já na něj a přesto ej ten pohled tak krátký... Nakonec společně se stříbrnou dračicí zamíříme k východu z jeskyně.

Jackie Decker - 15. února 2008 22:48

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai ke mě přistoupí a navrhne mi společný let. Copak jsem neřekla dost jasně? ...Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..."? No ale... copak mohu říct ne? Třeba... Třeba bych jí mohla povědět co mne trápí... Ale ne... To by nebylo správné... sama nevím jestli by něco změnial... u srdce mne zabolí... "Měla jsem to v plánu...," pokusím se usmát, ale mé oči zůstávají smutné. "Tedy... Poleťme..." řeknu ještě neutrálně a usměji se na všechny přítomné, přičemž zamířím k východu. A co bude dál? Kam poletíme? Kam bych letěla, kdybch šla ven sama? A není to jendo? Beztak poletíme a... Hlavní je se neunáhlit a najít... Najít lidi... pomylsím si a čekám až se mnou Awasai vyjde ven... Ještě koutkem oka zahlédnu nedaleko tohousloužícího s kterým jsme mluvila v chodbě pro služebnistvo. Viděl mne plakat a slyšel říkat věci, která od draků jistě nečekal. Nečetla jsem v jeho mysli abych nenarušila jeho soukromí. Dívá se na mě a já na něj a přesto ej ten pohled tak krátký... Nakonec společně se stříbrnou dračicí zamíříme k východu z jeskyně.

Jackie Decker - 15. února 2008 22:48

soukromá zpráva od Jackie Decker pro Awasai ke mě přistoupí a navrhne mi společný let. Copak jsem neřekla dost jasně? ...Odpusťte přátelé. Ráda bych byla chvíli sama..."? No ale... copak mohu říct ne? Třeba... Třeba bych jí mohla povědět co mne trápí... Ale ne... To by nebylo správné... sama nevím jestli by něco změnial... u srdce mne zabolí... "Měla jsem to v plánu...," pokusím se usmát, ale mé oči zůstávají smutné. "Tedy... Poleťme..." řeknu ještě neutrálně a usměji se na všechny přítomné, přičemž zamířím k východu. A co bude dál? Kam poletíme? Kam bych letěla, kdybch šla ven sama? A není to jendo? Beztak poletíme a... Hlavní je se neunáhlit a najít... Najít lidi... pomylsím si a čekám až se mnou Awasai vyjde ven... Ještě koutkem oka zahlédnu nedaleko tohousloužícího s kterým jsme mluvila v chodbě pro služebnistvo. Viděl mne plakat a slyšel říkat věci, která od draků jistě nečekal. Nečetla jsem v jeho mysli abych nenarušila jeho soukromí. Dívá se na mě a já na něj a přesto ej ten pohled tak krátký... Nakonec společně se stříbrnou dračicí zamíříme k východu z jeskyně.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR