X-men Comeback
hrálo se Denně
od: 18. ledna 2013 21:19 do: 05. července 2013 16:53
Dobrodružství vedl(a) Briny
| |
 | Děj X-MEN – COMEBACK začíná asi tři měsíce po skončení X-MEN III – POSLEDNÍ VZDOR. To znamená: Profesor Charles Xavier je mrtvý, Cyklops a Jean Grey též. Storm se stala ředitelkou Institutu pro zvláště nadanou mládež. Na škole jí pomáhá Wolverine, Colosus, dále zůstávají také Kitty, Rouge (která sice zůstává na akademi, ale bez svých schopností), Iceman a Nightcrawler. Beast získal místo v radě OSN. Magneto a Mystique ztrácejí své schopnosti. Vše probíhá poměrně v klidu. Je mír. Přicházejí nový studenti... ALE! Vše není vždy takové jaké se zdá být. Jak už napovídá název našeho nového dílu COMEBACK = NÁVRAT. Můžeme očekávat návrat některých starých známých a snad i opětovnou hrozbu války. ÚKOL Strana X-menů se snaží zabránit válce a udržet mír mezi mutanty a lidmi... Bratrstvo chce vládu mutantů nad lidmi... Samozřejmě rozvíjíme vztahy mezi jednotlivými postavami... ...blízká budoucnost (o 3 měsíce později)...květen... Scott Summers Nacházíš se v bílém nic. Je ti jako by jsi neexistoval a při tom jako bys stále byl. Uvědomuješ si, že jsi někdo...ale nevíš kdo. V hlavě slyšíš tobě tak blízký hlas, známí a vzdálený, bojíš se ho a miluješ ho... Nevíš jestli máš tělo nebo si jen pár vznášejících se myšlenek... Snažíš se rozpoznat co ti říká, ale čím víc se snažíš zachytit zvuk, tím méně toho slyšíš. Připadáš si naprosto ztracen... Najdnou spatříš obličej ženy. Je překrásná. Vypadá šíleně, nezkrotně, usmívá se...ale tak ďábelsky.. Znáš ji. Ale kdo je to...? Jean Grey Zemřela jsi. Ano, zabil tě on, Wolverine. Tvá duše Phoenixe je, ale téměř nesmrtelná, ale to oni nevědí. Profesor neměl čas jim to říct...nebo to sám nevěděl. Opět jsi se ocitla v té žhavé bílé prázdnotě...i když tentokrát ne sama. Udivilo tě to... Zapoměla jsi, že když si zabila svou lásku bylo v tobě ještě tolik lidskosti, žes ho poslala, tam odkud ty opět můžeš oživnout. Sama zatím chceš zůstat zde. Přeci jen, čím déle budou myslet, že jsi mrtvá, tím větší to bude překvapení. Ale co sním...? Zajímá tě jestli má šanci to přežít. Snažíš se s ním komunikovat pomocí telepatie, vnímá tě...vidí tě...ale co s ním...? Jedno tvé já moc touží nechat ho jít...asi by bylo nejlepší nechat ho žít... Ale co to druhé...? Zkusíš mu darovat život, jsi si téměř jistá... Rogue a Iceman Jste u Rogue v pokoji. Díváte se spolu na film a jen tak si užíváte života. Občas se políbíte. Avšak když se políbíte tentokrát, něco se děje...Rogue se opět vrací její schopnost, i když zatím jen tak způlky...bude ještě chvíli trvat než se jí vrátí úplně... Wolverine Jsi u Ororo v kanceláři, tedy v ředitelně. Probíráte spolu různé věci, které se týkají školy a studentů. Občas zavzpomínáte na staré časy... Mystique Sedíš v kavárně a najednou si všimneš, že tvá kůže dostává lehce modrý nádech...zvedneš se a odejdeš, někam kde tě nikdo nemůže vidět... Zkusíš se proměnit, i když to trvá trošku déle a není to úplně dokonalé tvé schponosti se navracejí pomalu, ale jistě zpět. Stále myslíš na Magneta... Magneto Neustále jsi zkoušel jestli se tvé schponosti nevracejí a jednoho dne úspěšně...ale zatím velmi, velmi pomalu... Pyro Poté co Magneto přišel o svou moc jsi se ujal „vlády“ nad mutanty, kteří stále bojují za věc Bratrstva. Snažíš se naschromáždit co nejvíce mutantů a znepříjemňovat X-menům život... Tyto postavy bych měla ráda přednostně...dalo by se říci, že je nutně potřebuji. Dále neopovrhnu členy Bratrstva, studenty či jinými postavami, klidně mi napiště,budu ráda. |
| |
| NÁVRH Toto dobrodružství už jednou běželo (sic jen měsíc), postavy neudělali většinou nic zásadního, ale myslím, že měli správně nakročeno... Navrhuji, že bych shrnula co se stalo – bude to otázka max. několika dní – a postavy, kterých by se děj týkal by se vyjádřili zda jim tento děj nevadí... Myslím, že třeba Jean a Scottovi by to mohlo vyhovovat, jelikož vznášet se v „ničem“ asi moc sranda nebude... V každém případě je to návrh...čekám od každého uchazeče vyjádření...abych věděla zda má vůbec cenu zkoušet to sem psát... |
| |
| INFORMACE 1. Omlouvám se, ale až do 31.1. mám zkoušky - tudíž budu do té doby k dispozici pouze když budu relaxovat mezi učením 2. Postavu Storm jsem si vytvořila pro "ošahání" systému, měl ji po mě vzít někdo jiný, to se bohužel nestane, takže by mě zajímalo zda by Vám vadila kdybych si postavu ponechala - hrála jsem za Ororo i posledně a myslím, že hru to žádným způsobem nepoškozovalo - ale zajímá mě Váš názor 3. Ráda bych, aby hra opět po měsíci neskončila - tedy mám na hráče několik požadavků - zájem o hru, který přetrvá déle než 2 týdny - příspěvky o délce, alespoň 5ti řádků (myslím, že to není moc), pochopím, když to někdy nepůjde, ale nerada bych, aby se mi tu objevovaly 2-řádkové příspěvky běžně - pokud bude někdo vědět, že bude delší dobu nepřítomen, ráda bych to věděla - pokud hra někoho nebude bavit či by z jiných důvodů rád skončil, ráda bych se to dozvěděla (a to jinak než 2-měsíční neaktivitou, abych si mohla sehnat náhradního hráče) 4. Zajímal by mě styl hry, který by většina z Vás preferovala - tajné příspěvky nebo hra veřejná (což vyžaduje to, že to co Vás netýká, děláte, že nevíte) - minule fungovala druhá možnost a myslím, že s tím nebyly větší problémy, ale opět mě zajímá Váš názor - na druhém stylu je fajn, že i Vy máte šanci vidět příběh, o který se snažím, v kontextu 5. Vyčejte prosím než sem dodám shrnutí děje - mám hotovou polovinu, tedy doufám, že to zvládnu co nejdříve Děkuji Briny |
| |
| INFORMACE Tak pomalu, ale jistě se blížím k cíli... tedy doufám, že během pár dní bychom mohli začít hru (sic mi ještě stále chybí pár důležitých postav)... POŽADAVEK Vymyslela jsem si pro Vás něco speciálního (inspiraci jsem čerpala z DrD live, které jsme hráli) - pokud by se většině nápad nelíbil, není problém dohodneme se Chtěla bych, aby mi ideálně asi do pošty poslala každá postava nějaký svůj individuální cíl, něco čeho daná postava chce dosáhnout... Je samozřejmě na Vás co všechno budete ochotni pro splnění Vašeho cíle udělat... Individuální cíle mohou být v souladu s cíli skupiny, ke které postava patří (např. X-meni, Bratrstvo), ale samozřejmě také v rozporu a pak je volba jak se zachováte jen na Vás... Každá postava může mít podobných cílů více... Také se mohou měnit, pokud se stane něco co k tomu postavě dá důvod... Za splnění nějakého z Vašich individuálních cílů Vám budě přidělen RP-Bod... Tyto body (jeden či několik najednou), pak můžete využít na nějakou speciální službu, věc (prostě na něco, na čem se spolu individuálně dohodneme) Dále jsou skupinové cíle - např. Bratrstvo chce ovládnout svět (opravdu jen příklad)... Zde může být za cíl označeno, tam kam by dle strany měla hra dojít, ale může se jednat i o menší cíle (měla by se na nich dohodnout skupina)... Za splnění těchto cílů dostanete skupinové RP-Body, které poskytnou nějakou specialitku celé skupině... Přijímám kritiku, vyjádření, chválu, souhlas či nesouhlas... Briny |
| |
| INFORMACE Prosím o Vaši trpělivost, mám do konce příštího týdne zkoušky, tudíž mi to trošku déle trvá. Jsem si toho vědoma, ale o LS bude času mnohem víc. Ty, kterým už jsem poslala jakýsi úvod do hry, žádám, aby vyčkali na mé svolení začít na něj reagovat (ať v tom nemám bordel). - Můžete zatím zvažovat a vymýšlet své osobní cíle. - Pokud budete mít nějaké dotazy, připomínky či cokoli - pište prosím do zpráv. Děkuji Briny |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je páteční odpoledne. Výuka skončila a tudíž na nás všechny čeká vysněný víkend. Storm sedí ve svém novém pracovním křesle a sleduje Logana sedícího v křesle přede ní. Sice je stále ještě bolí ztráta jejich přátel...jejich rodiny...profesora, Scotta, Jean... Ale musí žít dál pro to, aby pokračovali v tom co jiní začali. Storm se tváří stejně jako vždy (díky svým schopnostem se musela naučit dokonale ovládat emoce). „Moc pro mě znamená, že jsi tu zůstal a pomáháš nám tu. Nejsem si jistá jak bych to tu jinak zvládla.“ Zvedne se a na chvilku Loganovi položí ruku na rameno, tváří se vděčně. Wolverinovi hlavou víří kupa myšlenek, přičemž jedna je silnější než ostatní. Já ji zabil! Zabil jsem tu, jenž jsem miloval. Jak jsem jen mohl... Popravdě často uvažuji o tom, že odejdu, být v Institutu je těžké, zároveň ale nechci přijít o to, co jsem nabyl.. O rodinu... O domov... Když na něj promluví Ororo, poznamená: „Zvládla by si to i sama. Jde Ti to skvěle.“ „Myslí, že nezvládla,“ zavrtí hlavou. Do jejích očí se na chvilku vkrade únava, smutek, lítost, ale jen na tu chvilku když se dívá z okna... Jakmile opět pohlédne na Logana, tak v nich není naprosto nic – snad jen povinnost a vděk. „Měl bys ne ní zapomenout...je pryč...nechtěla by, aby ses trápil...“ Logan sleduje Storm když stojí u okna a dívá se ven. V oné chvíli je podobna laskavé bohyni, neohrožená, přesto citlivá vládkyně počasí. Její slova ho však pobouří: „To nejde...zatím ne...tys ji nezabila, já.. ano.“ „Promiň nechtěla jsem ti ublížit...já...zabila bych jí také...už to nebyla naše Jean...chtěla bych ti pomoc, ale nejsem Profesor...“ Snad poprvé za poslední tři měsíce se ve Storminých očích objeví smutek, lítost, stesk, které byli tak dlouho skrývané, najednou působí zranitelně... Nemusím být telepatem, abych věděl, že toho má dost. Wolverine přistoupí k Ororo a obejme ji, poté klidným hlasem pronese: „Neomlouvej se. Nemyslela si to zle. Naopak, udělala si pro mě v poslední době dost. No tak, ´Ro, kam se ztratila ta kráska, která si ví vždycky rady a nikdy se nevzdává?“ Když ji drží v objetí, uvědomí si, že se v něm probouzí podivné city, city, které jsem k ní nikdy necítil. Pomalu od ní odstoupí a váhavě dojde ke dveřím ředitelny. „Půjdu. Potřebuji být chvíli sám. Oba to potřebujeme.“ Odejde, tedy spíše uteče, z ředitelny. Zadumán prochází chodbami, aniž by vnímal, kam vlastně kráčí a dojde ke svému pokoji. Vejde tedy dovnitř a snaží se chvíli odpočívat. Snaží se přestat myslet na věci, na které myslí už tři měsíce. Přistihne se, že tentokrát opravdu nepřemýšlí o Jean, ale o jiné dámě...o Ororo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak nesmírně milý stařík je ten pan Eisenhardt (krycí jméno), říkají děti běhající kolem jeho zahrady. Když je náhodou venku, vždycky jim odpovídá na pozdrav měkkým slovem a úsměvem. Milý, ačkoliv trochu podivínský a nedůtklivý, dodávají jeho sousedé. Nedává se s nimi do řeči, žije si sám pro sebe. Co si s nimi také povídat? Ještě nedávno je měl stejně jako celý zbytek rasy Homo Sapiens za nepřátele. A svůj postoj nemá v plánu měnit. Blázni! Ve své naivní zaslepenosti se domnívají, že "lék" je stoprocentně účinný, že potlačí mutageny jednou provždy bez možnosti recidivy. Nevěřím v dokonalost takové látky. Lidem se ještě nepodařilo vyrobit zbraň proti mutantům, která by byla bez chyb. Mé tělo se s následkem té otravy srovná, jed vyloučí a uzdraví se. Možná se však mýlím a proces je nezvratný. A já strávím zbytek života jako stín toho, co jsem býval, s vědomím, že všechny plány, které jsem mohl uskutečnit, tak přišly v niveč. Náhle si vzpomene na Mystique, která se pro něj obětovala a on ji za to opustil. Odehrávalo se v jejím srdci něco podobného? Myslela na totéž? Dobrý bože, jak ta mě musí nenávidět! A přitom byla její snaha zbytečná, Magnetův osud pouze odložila. Magnetův nový příbytek je zařízen ve vší skromnosti. Žádné sentimentální zbytečnosti, nic co by přísně nepodléhalo svému účelu. Samé solidní materiály, dřevo, plast, sklo. Tentokrát ho z jeho vlastní vůle neobklopuje ani kousek kovu. Až na jednu malou výjimku...na malou ocelová kuličku o průměru necelých pěti centimetrů. Každý den vztahuje k této malé kuličce ruce s touhou ji ovládnout. I teď byl jeho cíl stejný. Pohnout tímto malým kouskem kovu. Z usilovného soustředění mu za chvíli stéká z čela po tvářích pot a hučení uších sílí. A pak najednou... Je to jako elektrický výboj uprostřed bezhvězdné noci, modravé zajiskření, které proběhne v obloucích kolem kuličky a mezi jeho prsty. Radostně se usměje, je mu jasné, že nejhorší už by mělo být za ním. S pečlivým tréninkem se vzpamatuje během pár měsíců, týdnů nebo snad i dnů. A pak...pomsta. Dnes poprvé po třech měsících bude Magneto opět usínat klidně a spokojeně. Protože se opět vrátil do hry. A dokončí, co začal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Otevřou se dveře Institutu a dovnitř nevchází nikdo jiný než rozmrzelý Beast. Rozhlédne se po prázdné hale a zamíří přímo k Ororo do ředitelny. Zaklepe na dveře, počká na pozvání a vejde dovnitř. „Ahoj Ororo, ta dnešní politika, to je hrůza!“ Storm se usměje, „Myslím, že vím a upřímně můžeme být rádi, že tam sedíš zrovna ty. Řekl jsi jim, že nemůžeme neustále...“ „Snažil jsem se...“ „Máš v plánu se tu chvíli zdržet, že?“ Hank přikývne, „Ano, to mám. Rád bych ještě udělal nějaké testy toho léku.“ Když vidí její tázavý pohled, tak dodá, „Jen by mě něco zajímalo, nic zvláštního,“ s těmi slovy odchází. Ororo ještě nějakou dobu sedí ve své kanceláři, poté se vydá zkontrolovat školu. Ve společenské místnosti je trošku rušno, ale to není nic neobvyklého. V kuchyni na stole najde ležet dopis, otevře ho a čte: Šel jsem na další průzkum, snad budu mít tentokrát větší úspěch Jen doufám, že bude opatrný a neudělá žádnou hloupost. Má trošku obavy. Vždy se bála o své lidi. Faktem však zůstává, že kdyby uspěl, mohlo by to přinést zajímavé informace či zvrat. Jelikož je všude klid, tak se Ororo vrací zpět do své kanceláře, kde poslední tři měsíce tráví největší množství času. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Wolverine leží na posteli se svými myšlenkami. Najednou má zvláštní pocit a rozbolí ho hlava. Jeho myšlenky přejdou od Ororo opět k Jean, jako by je k sobě přitáhla, jako by něco chtěla. Wolverine, poslouchej. Přišla jsem si vybrat něco, co mi, řekněme dlužíš. A já přišla splatit to, co jsem omylem učinila. Běž na břeh jezera Alkali a tam najdeš Scotta. Živého a zdravého. Spěchej, neboť čas je stejně nemilosrdný jako mohu být já. Moc dobře víš, kdo jsem, a proto neváhej a jdi. Slyší ve své hlavě její hlas? Nebo už blázní? Může to být skutečné a opravdu ho slyší? To, co jsem slyšel nedává smysl, vždyť bych měl jet za někým, kdo byl stejně mrtvý jako ona. I přes to jak bláznivě to vypadala se Wolverine náhle rozhodl. O chvíli později již byl na cestě jezeru Alkali, i když příliš nevěřil slovům, která ho tam poslaly. Zastavil se až u jezera. Rozhlédl se, nejdříve nic, najednou však ucítil starý známý a ne moc oblíbený pach...Scott...evidentně živý, ale v bezvědomí Zamířil i se Scottem zpět do Institutu. Rozhodne se přemístit ho přímo na ošetřovnu. Snad, aby učinil povinnosti zadost, zavolá na ostatní, že někoho našel. Nevypadá to, ale, že by nějak umírali touho uvidět nezvaného návštěvníka. Když se zbaví svého zavazadla, pokračuje k ředitelně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Iceman vešel k Rogue do pokoje, „Dnes se budeme dívat na horor.“ Poté co zapne film, tak se k němu Rogue přitiskne, aby se méně bála. Večer pokračuje poměrně v příjemné režii. Nevypadá, že by tu idylku mohlo něco narušit. Čeká je příjemný romantický večer. Při jednom z mnoha vášnivých polibků se stane něco nečekaného... Rougue vydechne ledový „obláček“... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mystique sedí v kavárně, před sebou šálek kávy. Když se opět napije, hořké presso najednou začne chutnat podivně sladce. Z civění do prázdnoty jí probere podezřelé mravenčení na ruce. Podívá se, copak se to děje a div nevypískne. Radostí, překvapením a vzrušením. Spěšně opustí kavárnu a během několika mála okamžiků mizí za rohem. Zapadne do první opuštěné uličky. Veškerou svou pozornost nyní soustřeďuje na to, že se jí vrací její schopnosti...její identita...její život... Pro tuto chvíli by, ale nebylo dobré se zbytečně před světem odhalovat. Zkontroluje, že její podoba je opět stoprocentně lidská. Vím co teď udělat...musím zjistit, kde je Magneto a to co nejrychleji. Vzhledem k tomu, že co byla pouze člověk, nesledovala příliš dění ve světě. Vlastně téměř vůbec. Tak se rozhodla si u prvního novinového stánku koupit hned několikatery noviny. Mutant vykradl obchod... Mutant napadl člověka... Magneto je sice nezvěstný, ale je jen člověk, tak proč se ho bojíme?... Jen člověk? Zná Magneta dost dlouho na to, aby věděla, že pokud je něco takového opravdu pravda, tak by neriskoval a v Bratrstvu nezůstal. Samo by se nakonec mohlo obrátit proti němu. Tím, se mi to o něco zjednodušilo a o něco zkomplikovalo... Za Magnetem nepůjdu, ještě stále je z něj jen Erik, obyčejný člověk... On by jistě udělal to samé mě, kdybych byla v jeho situaci... Pokud se mu schopnosti samovolně nevrátí jako mě, nemá cenu ho kontaktovat Mávnutím ruky zastavila taxi, které zrovna projíždělo okolo ní. Nastoupila. Auto řídí obyčejný, tak třicetiletý muž. „Kampak tu bude, slečno?“ zeptá se. Mystique chvíli přemýšlí, a pak ho poprosí, aby to vzal do jedné z okrajových čtvrtí New Yorku. Taxi tam nebude budit nechtěnou pozornost a ona ho tak může v klidu zneškodnit rychlým zlomením vazu... Dlouho už něco podobného neprováděla, ale prý je to ale jako jízda na kole...na to se nezapomíná. „Tady vlevo a už jen kousek,“ ukazováčkem nalepeným na sklo ukazuje správný směr. Zastavili. Než si taxikář stačil říct o peníze, bleskurychle se proměnila, chodidly jej chytla za krk a prudce trhla. Křuplo to. Bylo to lehčí, než si pamatuji. Poté co se sama chopí řízení, je místem její první návštěvy bývalý tábor Bratrstva kousek za městem. Místo něj však najde jen zbytky něčeho, co tábor už jen vzdáleně připomíná. Nepřekvapuje jí to, ale přišlo ji logické to alespoň zkusit. Chce si to pořádně promyslet... Aby měla klid na přemýšlení. Nechala taxi stát i s klíčem několik ulic od hospody, kterou si cestou stihla vyhlédnout. Dovnitř vchází v podobě motorkářky, ideálně se hodící na podobné místo. „Pivo,“ poručí barmanovi a sedne si k baru. Po chvíli vchází do hospody další muž, mutant, Quicksilver. Nepozná ji, ale posadí se vedle ní a objedná si pivo. Napije se a vyprskne, „Sakra co to je? To je pivo?“ věnuje barmanovi fakt ošklivý pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Remmy LeBeau už několik hodin prochází ulicemi New Yorku. Kdyby byla nuda kapalného skupenství, musel by si touto dobou pořídit motorový člun. Tohle město možná nikdy nespí, ale nespat nutně neznamená žít. Jeho cesta vlastně nemá ani žádný cíl. Žádný cíl, žádný směr, jen neustálé proplétání se proudy lidí. Potřebuji jen nějak zabít chvíle, které ve Velkém jablku ještě strávím. Přišel čas zase se pohnout o kus dál. Další slušná zakázka za mnou, pár starých střepů změnilo majitele, pár milionů jakbysmet... Tak proč nejsem spokojený? Trocha společnosti na dnešní večer by ale bylo něco jiného... Na dohled se mu rýsuje podnik, se kterým má z předešlých návštěv New Yorku dobré zkušenosti. Bar pro horních dvacet tisíc. Prvotřídní drinky, prvotřídní klientela. Bez dlouhého přemýšlení zamíří ke známým dveřím. Kolem sebe se rozhlíží spíše jen ze zvyku, díky němuž si však všimne neopatrné účastnice silničního provozu. Do háje, vždyť mu nakráčí přímo pod kola! Zděšená myšlenka se okamžitě mění v impulz hlasivkám, „Holka, dívej se, kam 'deš!“ Žádná reakce. Sakra! Řvát na téhle ulici, kde člověk neslyší pomalu sám sebe myslet...nápad za všechny prachy! Rozběhne se k ní. Na poslední chvíli ji chytí za paži a strhne k sobě, hlavně dál od blížícího se nebezpečí. „Petite, Bůh nám dal oči a uši proto, abysme je používali, než vlezeme do silnice,“ pokárá ji lehce konverzačním tónem. „Maminka ti nikdy neříkala, že se máš pořádně rozhlídnout na obě strany, a teprve potom jít?“ pustí ji a poodstoupí. Dívka si vytáhne z uší sluchátka. Ještě může slyšet z dálky troubení auta. „Prosím?“ Remmy si nedokáže odpustit protočení očí v sloup. Pak měla něco slyšet. „Ale nic. Dávej si příště trochu pozor, na ozdobu chladiče by tě byla škoda.“ Věnuje jí krátký úsměv a odchází. „Ale díky, statečný zachránče," vysekne mu poklon a ušklíbne se, „Neměla bych ti za mojí záchranu dát nějaké peníze nebo tak něco?“ dětsky se na něj culí. „To nemyslíš vážně, že ne?! Pardon moi mademoiselle? Já si zachraňování dam v nesnázích neúčtuju!“ odfrkne v jeho hlase je patrné, že se ho dotkla. „Takže vy jste něco jako superhrdina!“ vypískne děvče dětsky naivně. „Zachraňujete lidi a pak nechcete ani odměnu! Já jsem Kim. A vy?“ Zvedne hlavu a lehounce se odlehčí, aby mu viděla do očí. S úsměvem ke svému zachránci natáhne ruku. Toho že se vznáší asi stopu nad zemí si vůbec nevšimla. „Jsem hodně věcí, ma petite, ale ne hrdina. Prostě ses mi jen tak připletla do cesty, c'est tout. Jmenuju se Remy.“ Nabízenou ruku přijme, ne však stiskem, nýbrž ji lehce políbí. Přece jen ta dívka už není děcko natolik, aby se s ní nemohlo zacházet jako s dámou. Že něco nehraje si uvědomí až ve chvíli, kdy si najednou hledí do očí, aniž by musel shýbat hlavu. „A hele. Že by byla slečna mutant?“ Položí jí ruce na ramena a stlačí ji lehce dolů. „Měla by ses naučit držet trochu víc při zemi,“ mračí se na ni. „Je tu spousta lidí, co by ti mohli dát najevo, jak moc se jim nelíbí někdo jako ty.“ „Jako třeba oni?“ praví dívka poněkud rozpačitě s pohledem upřeným Remmymu za záda. „Tohle...tohle asi není dobrý...že ne?" "Non, tohle asi vážně není dobrý...pro ně...“ Oběma jim dochází, že jsou pouze dvě možnosti a to boj nebo útěk. „Navrhuji útěk, co říkáš“ vyjádří se Kim jako první a už při tom pomaličku couvá. Když vidí, že ji Gambit následuje, tak zrychlí. Chlápci ale nevypadají, že by měli chuť svůj lov vzdát. Alespoň ne v nejbližší době. Kdo by nechal utéct jelena i s laní? Jeden popadne kovovou tyč ležící na zemi a pevně jí uchopí. Nejspíše vůdce. Podívá se na své dva kumpány, „Nejdříve vyřídíme jeho,“ ukáže na Remmyho. „Pak chytíme támhle slečinku, trošku si s ní doma užijeme a vyřídíme jí pak.“ Všichni tři se šíleně rozesmějou. Jeden ze dvou zbývajících vytáhne zavírací nůž...jdou rychle už jsou téměř u nich.. „Zmiz odsud!“ sykne Gambit ostře hlasem, který nepřipouští odmlouvání, když zpozoruje, že útěk nemá smysl. „Já se o ně postarám.“ „Nikam nejdu,“ zavrtí Kim vzpurně hlavou. I přes její slova ji však jakýsi pud sebezáchovy přeci jen donutí zacouvat za roh ulice. Kim, ty jsi takový zbabělec, hned se tam vrať. Někdo, kdo mi zachránil život, mi ho přece nebude zachraňovat dvakrát. Ukážu mu, že se o sebe taky umím postarat. To je přece jednoduché, ne? Gambit pomalými kroky couvá do pozice, v níž si je jistý, že má krytá záda. Muž s tyčí jde přímo, zatímco zbylí dva se mu strategicky snaží dostat do boku a obklíčit ho. Ačkoli spravedlivě dělí pozornost mezi všechny, soustředí se hlavně na kápa skupinky, který je nejblíže. Nápřah tyčí na jeho hlavu, jen potvrzuje jeho správný postup. Útok je však ve srovnání s jeho reflexy zoufale pomalý. Dávno předtím, než rána dopadne, chytí rváče za zápěstí a zkroutí mu ruku za záda. Podle skřeku, který při tom vydá, ne právě něžně. Útočník tyč pustí, načež putuje povzbuzený pořádným kopancem do náruče toho s nožem. Ten se mu však stihne vyhnout a zaútočí, zatímco třetí se blíží ke Kim. Dá se soudit, že ohánět nožem se ten chlap rozhodně umí. Rychle a přesně. Remmyho trochu přejde humor. Při jedné z mála chyb útočníka mu obratně podkopne mu nohy. Teprve teď si všimne, že třetí muž se blíží ke Kim, a aby toho nebylo málo v ruce se mu mezitím objevil teleskop. „Já ji přerazím!“ zaskřípe zuby. Vzhledem k tomu, že momentálně hodnotí Kiminu situaci, postřehne útok na poslední chvíli a nestačí úplně uhnout, nůž jde skrz rukáv a do svalu paže. Zabolelo to. Rukáv je od krve. To už by stačilo. Strávil jsem hrou s tímhle šermířem moc dlouho. Teleskopické zbraně jsou svinstvo, o tom bych měl něco vědět. Potřebuji se současného protivníka zbavit co nejdříve, jinak to pro tu holčinu nemusí dopadnou dobře. Při dalším útoku nožem se Gambitovi podaří využít útočníkovi vlastní hybnosti a ten skončí hlavou ve zdi. Sebere jeho nůž a hodí ho s ušlechtilým cílem trefit se mezi lopatky muži kousek od Kim. Nůž, který Gambit hodil najednou ve vzduchu srazila ocelová tyč a obě zbraně dopadli někam mezi útočníka s teleskopem a Remmyho stojícího zády k muži, který předtím kovovou tyč vlastnil. Ten nyní místo zahozené tyče má v ruce nůž. To už se pomalu pokouší postavit i muž, který před chvílí naboural hlavou do zdi a po obličeji mu stéká krev. Vypadá to však, že ten bude ještě hezkých pár okamžiků mimo. „Zatraceně!“ Pohled za záda napoví, že měl šéfovi přepadového komanda ještě jednu vrazit, aby přestal otravovat. To napravíme...jen co vyřídím toho s teleskopem... „Myslíš si, že jsi frajer, když jdeš s obuškem proti neozbrojený malý holce?!“ vře v něm vztek. Myslel jsem, že je zvládnu rychle. Chybička se vloudila. Budu je muset přestat šetřit. Zbývá sotva zlomek vteřiny na přehodnocení situace. Jeden je na chvíli z boje, s trochou štěstí už dá pokoj. Zbylí dva jsou stále aktivní hrozba. A oba v postavení, kdy si obvykle člověk přeje, aby se uměl rozdvojit. Ta rozumnější část mu napovídá, ať si pomůže kartami, ale kde by pak byla veškerá radost z (ne)poctivého boje? Nůž trochu mění priority cílů. Kápo půjde první. Vysoký kop z otočky směřuje na jeho ruku. V první řadě je třeba ho odzbrojit. Energie z rotace a ještě jednoho kroku postačí k odrazu ke skoku s překrutem, jež ho lehce přenese přes hlavu třetího otrapy. Přistane mezi Kim a mužem, ve tváři výraz napovídající, že tady padla kosa na kámen. Levačkou mu srazí ruku s obuškem, zatímco jeho obličej má blízké setkání s jeho pěstí. Při úderu kolem jeho ruky krátce zablesknou purpurové plamínky napovídající, že obdržel něco víc, než jen pořádnou bombu čenichovku. Energií obohacená rána ho pošle vzdušným obloučkem pěkných pár stop nazad a zlomený nos, popřípadě nějaké vymlácené zuby je to nejmenší, co si z toho může odnést. Stále se sice nemůže prohlásit za pána bojiště, ale je o jeden problém méně. „Udělej mi laskavost a okamžitě vypadni!“ štěkne vztekle na Kim přes rameno. „Nezlob se..." Kim klopí oči k zemi způsobem roztomilého štěňátka po výprasku. Muž, jež utrpěl náraz do zdi, už opět vypadá připravený na boj. Gambit je stále napůl otočený, aby neztrácel rváče z očí. Tohle přestává být legrace, pro ni rozhodně. „Holka, neblbni, za chvíli to tady může bejt dost horký." Poněkud eufemistický popis situace, ale pokud má jen trochu rozumu, vycouvá, aby nebyla přímo na ráně. Odolnost těch chlapů je fascinující. Po boku mu stojí kápo skupiny. Kápo útočí jako první. Gambit ho obratně chytne za ruku, kterou se mu podaří nejspíše zlomit. Kop na krk končí pravděpodobně rozdrceným ohryzkem. Dva vyřízeni, zbývá jeden. Ten však když vidí jak dopadli jeho dva kolegové, dojde k závěru, že by přeci jen bylo lepší rezignovat. Ještě chvíli zkoumá pohledem zda-li jim může nějak pomoc a zda-li to má vůbec cenu. Nakonec se otočí na podpatku těžké boty a až moc v klidu odchází. Něco jsem propásl, nebo najednou velký zlý vytáhl na stožár bílou vlajku a dal se na ústup? Ne že bych mu to vyčítal, ale...to sakra nemůže mít aspoň tolik slušnosti, aby utíkal?! Ta lhostejnost ho přivede opět do varu. Proč, sakra? Proč s tím vůbec začínali? Naštvaně skočí po odcházejícím ničemovi. Doslova. Srazí ho k zemi a otočí, aby na něj viděl a neztrácel při tom neustálý přehled o něm, jeho kamarádech i holce. „Co tohle mělo k čertu znamenat?!“ vyštěkne mu do tváře. Chlap se najednou rozesměje. Po chvíli se smát přestane. "No...copak bys mi za tu informaci nabidla," podívá se na Kim a mrkne na ní. To už se, ale Kim naštvala. Rozmáchla se a pak dala tomu muži takovou ránu až ji rozbolela ruka. „Tak povídej. Nebo chceš dostat další? Myslím, že bolela, ale kdyby málo, pořád tu stojí tady kamarád...“ Vím, že nemůžu označovat Remyho jako kamaráda, ale prostě jsem mu nechtěla říkat: Pořád tu stojí tady ten člověk, co mě zachránil před koly auta a ubránil před třemi chlapíky. Chlapovi ležícímu na zemi se na chvíli zatmělo před očima. Ano, opravdu to bolelo. Něco takového nečekal, i když to na sobě nedal znát. „Holčička si chce hrát,“ zazubil se a mrkl na Remmyho, který ho drží na zemi. Pak se šíleně rozesměje. Nepůsobí jako člověk, který to má v hlavě v pořádku. Ačkoliv se Gambitovi úplně nezamlouvá pasování na gorilu, nakonec si řekne, že jen pro tu legraci by mohl ještě chvíli zůstat v roli. „Slyšel's dámu, mon ami. Měl by sis rozmyslet odpověď, protože mi něco říká, že ta hra rozhodně nebude pěkná...nemluvě o tom, co ti můžu udělat já, pokud se nebudeš chovat jako gentleman." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je brzy ráno, když se Crystalie vrací z práce na ubytovnu, aby se vyspala a načerpala síly na další únavnou noc. Tentokrát pracuje v jednom baru jako servírka. Nejspíše únava může za to, že zahne o jednu ulici dřív, unaveně si povzdechne, když až za dalším rohem zjistí, že ulice je slepá. Otočí se, nejjednodušší bude se vrátit stejnou cestou. Cestu jí však zastoupí dva velcí chlapi. Nijak zvlášť je neřeší, v klidu je obejde. Když k nim stojí zády, tak ji jeden chytne za rameno. Čekala to, aby taky ne. Instinkty má tak ostré, že jí jen málo co jí překvapí. Pevně sevřela ruku muže, který ji chytl a přehodila za sebe. Dneska to jde nějak hůř, oni jsou nějak...silnější. Až pak jí dojde, že jsou také mutanti. Chvíli probíhá boj. Oběma dokonale roztrhá šaty. Sama schytá také pár ran, ale nic si z toho nedělá, jen co se rána objeví, hned se sama zacelí a zmizí. Nakonec je však dívka přeci jen přemožena a končí svázaná v autě. SÍDLO BRATRSTVA MUTANTŮ Magneto je nyní jen člověk, zbytečný, postradatelný. Stal se tím, co ztratilo své místo v evoluci. Stal se tím, co Bratrstvo smete jako parazity, kterými lidé jsou. A všechna práce zbyla samozřejmě na mě...X-meny nevyjímaje. Pyro si hraje se zapalovačem a leží rozvalen v Magnetově bývalém křesle. Jeden mutant, nebo spíše hora svalů, pevně stojí za jeho trůnem. Pár mutantů nižší kategorie se baví podél stěn sálu u stolů. V hlavním sále Bratrstva je vcelku klid. Nikdo nevyrušuje. Jen laškovný smích několika slečen a rázná metalová hudba ozývající se sálem, vyluzovaná jedním mutantem (sám zvládá všechny nástroje najednou). Nikdo ze zdejších není schopen podrýt Pyrovu autoritu, kterou svým způsobem zdědil po Magnetovi. V podstatě je zde nyní nejmocnější mutant a svých současných výsad si vcelku užívá. Rozhodl se pokračovat v náboru mutantů, kteří souhlasí s filosofií Bratrstva. Nyní má Bratrstvo tucty příznivců, kteří ovládají schopnosti, o kterým se obyčejným lidem může jen zdát, mnozí z nich by dokázali mávnutím ruky vyhladit lidskou hospodu a víc. Přesto všechno je jich stále málo. Jeden z důvodů proč Pyro i nadále vysílá své soukmenovce, prohledávat svět a získávat zbylé mutanty na svou stranu. Kdosi rozrazí dveře sálu, „Pyro, našli jsme další,“ hlásí jeden muž, zatímco druhý nakráčí před Pyrovo křeslo s dívkou přes rameno. Postaví ji a rozváže ruce. Crystalie vzhlédne, na křesle sedí poměrně mladý muž, který se tváří jako by mu všechno patřilo. Její pohled je plný vzteku, divokosti a nesouhlasu. Pyro věnuje rádoby zdvořilý pohled dívce před sebou, „Odpusť prosím tě jejich nezdvořilost. Já jsem Pyro, a vítám tě v enklávě Bratrstva mutantů. Měla by jsi vědět, že nejsi mým vězněm, můžeš kdykoliv odejít...“ nestihne ani dokončit myšlenku a dívka už je na odchodu. „Skvěle, v tom případě odcházím,“ dívka se otočí na podpatku a zamíří k obrovským dveřím připomínajícím bránu. „Juggernaute...“ chlap jako hora se postaví mezi dveře. „Jistě, můžeš jít, ale předtím si trochu promluvíme. A věř mi, že pak už nebudeš chtít odejít.“ „Jestli mi něco chceš, tak to řekni a nezdržuj mě,“ rozhlédne se po místnosti a pohledem si mutanty přepočítá, je jich hodně. „Dobře tedy, k věci. Řekněme, že vím, že jsi mutant. Nás všechny tady v sále spojuje právě toto. Dosáhli jsme vyššího stupně evoluce. Nuže proč se před lidmi skrývat? A nebo jim dokonce sloužit? My jsme víc než oni. Oni zotročují zvířata, protože si myslí, že jsou v evoluci výš, podle tohoto jejich práva máme možnost podmanit si je. Proč by měla planeta patřit jim? My jsme vyspělejší. My jsme mutanti.“ Na moment se odmlčí. „Zamysli se nad tím. Jak se rozhodneš? Budeš lidem sloužit nebo vládnout?“ Zatímco dívka přemýšlí, kývne na černovlásku, jež sedí u stolu nejblíže trůnu. Její jméno je Psychonic. Je němá, ale to jí nebrání v komunikaci. Nepotřebuje slova. Dokáže se nabourat do mozku každého jako virus v počítači. Psychonic ihned ví, o co mu jde. Chceš-li jí získat k nám, tak to zkus přes jejího fotříka. Nejen tahle kočička má ostrý drápky. Její tatík též a vcelku jí pije krev. Pyrovi chvíli trvá než mu to dojde, pak se usměje. Crystalie na něj chvíli zírá, pak se začne smát, „Jsi blázen.“ „A co tvůj otec? Víš, že ten parchant se staví proti nám, a chrání lidi. Podřadný formy života. Co kdybychom ho společně dostali na kolena?“ Chvíli mlčí. „Vím kde ho hledat. Dokonce je jeden z mých lidí právě teď tam, kde je on.“ Pyro se šíleně rozesměje. „Ty víš, kdo je můj otec? Jak to můžeš vědět, když to nevím ani já? Pyro sejde ze svého trůnu a podá dívce ruku jakožto symbol usmíření. Snaží se přitom vypadat důvěryhodně. Tak moc, jak to jen u psychicky labilního jedince je možné. Nu tenhle příspěvek Bratrstvu se mi zatím líbí nejvíc a to tu máme koček spoustu, jenže tahle je něčím výjimečná... Tím, že je to Loganova dcerka? Sám nevim... Crystalie chvíli váhá a nakonec ruku také natáhne a jemně mu ji stiskne. Vejtaha... Ale tohle bude nejlepší. On mi řekne, kdo je můj otec a já si ho pak sama najdu. Hned jak mi to řekne, nic mě tady neudrží. Právě když se Pyro raduje ze svého nového úlovku, opět se rozrazí dveře. Automaticky pomalým krokem dojde zpět k trůnu a mocensky do něj usedne s rukama pevně svírající madla. Dovnitř vejde Shade. Pyro poslouchá nové zprávy ze světa, které pro něj přinesl. Nic zajímavého. Jen Storm nejspíše stále nepřešel zájem o to najít ho. A to nejlepší nakonec, úspěch malého Johnyho. Tohle ho velice potěšilo, věděl že X-meni neodepřou pohoštění napadenému dítěti, a že je ani nenapadne Johnyho z ničeho podezřívat. „Nuže dobrá. Storm necháme sledovat, už jsem tam sice poslal Johnyho, ale myslím, že bude potřebovat pomoc. Přeci jen je to ještě dítě. Shade vezmi k Institutu tuhle kočku,“ kývne hlavou směrem k Crystalii, „ať se nechá naverbovat do Xavierovi školy. Ale dávej na ní pozor.“ Crystalie se naježí, „Tak to prr...já nikam nejdu, dokud mi neřekneš kdo je můj otec. Tvářil ses, že to víš, nebo to aspoň můžeš zjistit. Tak ven s tím!“ „Ale no tak, kotě. Vážně jsem doufal, že se o svém otci ráda něco dozvíš. Lepší bude když si sama uděláš obrázek. Proto tě posílám přímo k němu... Shade ti všechno potřebné cestou vysvětlí. A aby si mě špatně nepochopila, má drahá. Ten pozor na tebe je sice ochrana, ale naše. Přeci sis naivně nemyslela, že budu bezmezně důvěřovat někomu koho sotva znám. Pokud se nás pokusíš zradit, bude to pro tebe nemilé.“ Přímo k němu. Výborně. „Skvěle,“ usmívá se, v očích jí nedočkavě jiskří. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Scott Summers se nachází v bílém nic. Necítí své tělo, téměř jako by vůbec neexistoval a při tom jako by stále byl. Neví jak je zde dlouho, připadá mu to jako věčnost, i když má pocit, že vnímá jen poslední část této věčnosti. Před sebou vidí tvář ženy. Je překrásná, kolem ní je jakási ohnivá aura. Vypadá téměř ďábelsky. Má pocit jakoby ji znal a přitom vůbec neznal. Je zmatený je snad v kómatu? Nebo mrtvý? Může to být nebe? Phoenix svým ohnivým pohledem sleduje muže před sebou. Ani neví, zda cítí radost, že ho nezabila, ale je tu, tak co teď s ním. Nějakou dobu jakoby sváděla vnitřní boj. Jedno její já křičí, abych ho nechala na pospas věčnému nic, ale její druhé já, snad to lidské, volá nech ho jít. Nakolik toužíš zase žít? Nakolik si vážíš života? Pověz... Dej mi důvod nenechat tě tu navěky vznášet se v nekonečné prázdnotě... Jsem tu...ale umřít nechci... I když ani nevím kdo jsem...a kdo jsi ty... Myslím však, že jsem nebyl špatným člověkem... Cyclops se pokusí promluvit, ale slova jakoby v tomto prostoru nebyla vůbec možná. Přesto mu ta žena rozuměla. Znali jsme se Scotte. Phoenix nebo snad Jean trošku zamrzel fakt, že ten, kterého tolik milovala vůbec netuší kým je. Ta lítost přivodila pocit jako by byla opět člověkem nebo aspoň tím, co se mu velice podobá. Ještě nějakou dobu jakoby sváděla vnitřní boj, nakonec však jedno její já přeci jen zvítězilo. Ty i já jsme zde z nějakého důvodu, tedy buď živ. Všechnu svou moc a sílu teď Jean soustředila jen k jednomu úkolu a to k tomu, aby ten muž měl zase skutečné tělo z masa a kostí, to tělo, po kterém toužil. Ještě jeho paměť, mohla by mu ji vrátit, ale to už ji Phoenix nedovolila. INFORMACE - momentálně jsi v bezvědomí (neboj, to nebude trvat věčně) - až se probereš, tak jak jsi mohl postřehnou již výše, tvá paměť nebude úplně v pořádku... Rozhovor z prázdnoty se Ti vybavuje pouze ve snech |
| |
 | soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Vše se událo tak nějak rychle. Chvilka volna u Storm v kanceláři kterou vlastnil Profesor a chvilka odpočinku ve svém pokoji. Jen se mi znovu začali vracet sny z dob než jsem vůbec poznal tyhle lidi - mutanty. Začalo se mi zdát o válce vlastně hned o několika. Do toho se připletl i jistý chlapík. Podle výkřiků ve snu jsem zjistil, že se jedná a takzvaného Victora. Nebyl jsem si ale plně jistý tím kdo to opravdu je. Sen se ale změnil ve známí hlas který mi zněl hlavou naposledy když byla živá Jean. Probudilo mě to a s postele se svalím na zem. Držím se za hlavu protože je to nesnesitelné. Pak to náhle ustálo a něco mě nutilo si vyjet k jezeru Alkali. Když jsem tam dorazil podle toho jak mě navedl hlas Jean tak jsem opravdu našel Scotta. Byl zarostlí ale byl to vážně on. Chyběli mu brýle které jsem našel v den kdy jsme se Storm našli Jean. Hodil jsem si ho přes záda a dotáhnul ho do auta. Odvezl jsem ho zpět do školy a odnesl do lékařského centra. Nikdo ale nebral ohled na to co se tu děje protože tu byli všichni téměř noví. Vyhledal jsem Strom abych ji zdělil to co se stalo v posledních pár hodinách. Když najdu konečně Storm tak ji začnu vše vysvětlovat. " Storm. Myslím že tu máme problém. Nebo vlastně ani nevím. Hned by si měla jít se mnou na ošetřovnu." Nakloním se k ní a tichým hlasem ji zdělím o co jde. " Našel jsem Scotta. Na stejném místě jako my tenkrát Jean." Pak už jen čekám zda se rozhodne se mnou jít nebo ne. Jestli jde tak jdu sní abych se ujistil že se ji nic nestane pokud by chtěl Scott vyvádět podobně jako Jean... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem k tomu, že je páteční odpoledne tak si užíváte volna ve společenské místnosti. Je to jedno z těch dlouhých a nudných dní, kdy se neděje nic zajímavého. Víte, že Storm bude s největší pravděpodobností u sebe v kanceláři, kde teď tráví většinu svého času. Víte také, že před několika hodinami do Institutu dorazil Beast a zavřel se ve své malé laboratoři. Logan se nejspíše někam vytratil, jak už bývá jeho zvykem. Právě jste uprostřed nějaké šílené hry, kterou jste si vymysleli pro zkrácení chvíle, když si pootevřenými dveřmi všimnete, že někdo vešel do Instutu. Dle hlasu Logan, něco na Vás zavolal, ale nevěnovali jste tomu příliš velkou pozornost, takže netušíte, co se Vám snažil oznámit. Minul společenskou místnost a šel dál... |
| |
 | soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Pročítám zrovna nějaké věci, které mi ležely na stole k vyřízení, když se ozve další zaklepání na dveře (dnes už po několikáté). "Ano?" Pozvu toho za dveřmi dál a sleduji dveře, dokud se neotevřou. Logan. "Děje se něco, Logane?" Pomalu ani nestihnu dokončit větu a Wolverine na mě chrlí informace. "Storm. Myslím že tu máme problém. Nebo vlastně ani nevím. Hned by si měla jít se mnou na ošetřovnu." Nakloní se ke mě a tichým hlasem dodává, "Našel jsem Scotta. Na stejném místě jako my tenkrát Jean." "To nedává smysl..." nechápu jak je to možné. Ihned pokládám papíry, které mám stále v ruce, na stůl a rychlými kroky mířím rovnou na ošetřovnu. "Jsi si jistý, že je to opravdu on? Jak si věděl kde ho hledat?" kladu otázky cestou. Otevřu dveře ošetřovny a tam spatřím ležet Scotta, jakoby spal... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když muž stále mlčí, Kim se opět napřáhne, než však rána stačí dopadnout, "Dobře, to stačí..." Najednou mu do smíchu moc není. Naopak konečně začíná vypadat, že má opravdu dost. Po ráně, kterou dostal od Kim posledně mu z nosu začala kapat krev. Rezignovaně kývne hlavou směrem ke Gambitovi, „Tady ten špinavej zloděj nám něco dluží...měli jsme mu vysvětlit, že na cizí věci se nesahá...a to tak, by si to pamatoval...“ pak otočí zrak od Kim ke Remymu, „Nebo si snad nevzpomínáš?" |
| |
 | soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'No vida, tak přece nám panáček obrátil... copak se od něj dozvíme pěknýho?' věnuji tomu zmetkovi milý úsměv naznačující, že se nemůžu dočkat, až uslyším odpověď. Na závěr jeho vysvětlení se neubráním ušklíbnutí a pozvednutí očí v sloup. "Poslyš, homme, kdybych si měl pamatovat každýho, co kdy měl důvod na mě nahnat gorily, aby mi přerovnaly fasádu, nemám v tý hlavě místo na nic jinýho. Zvlášť u takovejch, co se ani nezmůžou na to, aby poslali gorily, co za něco stojej," neodpustím si jízlivě poukázat na skutečnost, že se on a jeho kumpáni zas tak moc nepředvedli. "Tvůj šéf je mi srdečně ukradenej. I to, že sem se ho evidentně ňák strašlivě neodpustitelně dotknul. Vážně, láme mi to srdce. Spíš přemejšlim, co zlomim tobě," znatelně mi ochladne hlas i výraz tváře, "za to, že ste nejen zatracený fušeři, ale eště k tomu takový hovada, že ste schopný sápat se i po holce, kerá s tím ani neměla nic společnýho," mám v hodně živé paměti, že si domlouvali, jak nejdřív oddělají mě, a pak si podají Kim. "Nejspíš všecko kromě noh," zahraji několikavteřinové hluboké zamyšlení, "aby ses měl na čem doplazit zpátky k šéfovi a mým ménem mu vyřídit, že kdyby nešetřil na zabezpečení i na lidech, nesplakal by nad vejdělkem." A přestože během řeči věnuji většinu pozornosti vyslýchanému chlapovi, pořád si udržuji přehled o okolí. Jakkoliv klidná může tahle ulička být, vždycky se v davu může najít nějaký svědomitý občan, který zavolá policajty, a po těch vážně netoužím. Ani po tom, aby se po nás znovu začal sápat některý z kamarádů tohohle šmejda, co zatím tak vzorně dělají mrtvé brouky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kim je také poněkud překvapená, když v polovině nápřahu slyší, "Dobře, to stačí..." rána opravdu nepadne, tam kam původně měla. Sama téměř netuší, jak se jí ránu podařilo, tak rychle zastavit. Se zájmem poslouchá a když muž na zemi domluví zkoumavě si prohlíží Remyho, "Že by to přeci jen nebyl hrdina? Možná právě naopak..." Faktem zůstává, že narozdíl od těchto tří týpků, působí alespoň z části jako slušnej člověk. "Co tím myslel?" ptá se, zvědavá jako malý dítě. Téměř ani neočekává, že by ji její nový ´přítel´něco pověděl, ale proč to alespoň nezkusit. Zpozoruješ, že zbylá dva nejsou v bezvědomí, ale spíše v opravdu špatném stavu, Nejspíš zrovna přemýšlejí nad tím, jak by se z tohle místa mohli zdejchnout. Faktem zůstává, že ve stavu v jakém se nacházejí, by utíkat (pokud by toho byli schopni) ani nemělo smysl. Takže dál zůstávají při hře na mrtvé brouky, i když ta hra se od reality příliš neliší. "Opravdu si nevzpomínáš? Zlatý prsten před několika dny..." Otře si rukávem krev nosu. "Můj šéf nešetří ani na lidech, ani na zabezpečí...i když to jsi mohl sám posoudit..." vyplivne trochu krve. "Dám ti dobrou radu, až tě tvůj zákazník kontaktuje znova, radši odmítni, můžeš krást spoustu méně nebezpečných věcí..." Vzhledem k tomu, že se mu příliš nechce čekat až mu opravdu něco zlomíš, nabízí dohodu, "Nech nás odejít a řekni si co chceš...nebo kolik chceš..." |
| |
 | soukromá zpráva od Mystique pro Bílá... Rozhlédnu se po bílé krajině s bílou oblohou a jezerem běloby. Bílá... Vše tohle se může skrývat v mém okolí a já se to nikdy nedozvím. Nemám paži kterou bych natáhl a dotkl se, nemám nohy nimiž bych cítil zemi a mohl udělat krok. Když se pokusím pohnout nic se nezmnění. Bílá... Možná se nemůžu pohnout. Možná nevím, že se pohybuju. Všude je jen Bílá. Po chvíli ... nebo jen části věčnosti se ozve hlas. Zázrak v krajině jediné barvy, jsem si jistý že mi něco říká, ale nerozumím jedinému slovu. Jak bych mu mohl rozumět, když nevím nic. Jednou věcí jsem si ale jistý, ten hlas zbožňuju. Snad ke mě mluvil anděl, snad to byl bůh ... kdybych měl jak, mé slzy by vyplnily můj bílý svět. Jen ve smutku kanou slzy ... můžu plakat štěstím? Tváře přede mnou si všimnu až po chvíli ... nebo jen další části věčnosti. Mít kolena padnu na ně. Jsem si jistý že hlas patří této tváři, středobodu mého prázdného vesmíru. Jediné na co dovedu myslet je jak bych se mohl této tváře dotknout. I kdybych byl zničen za svou drzost, jsem si jistý, že by to za to stálo. "Nakolik toužíš zase žít? Nakolik si vážíš života? Pověz... Dej mi důvod nenechat tě tu navěky vznášet se v nekonečné prázdnotě..." "......" Jsem tu...ale zmizet nechci... I když ani nevím kdo jsem...a kdo jsi ty... Myslím však, že jsem nebyl špatným člověkem... jsem já vůbec člověkem? Můj hlas jako by v tomto světě neměl právo existovat, přesto je mi rozuměno. Je ale jedna věta kterou toužím říct víc než cokoliv jiného, dvě slova, která teď vystihují celý smysl mé existence. "...." Miluju tě. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Bílou vystřídala černota. Přechod byl tak plynulý, že mi chvíli trvalo uvědomit si co se děje. Pak si se zděšením uvědomím že už nevidím .... "NE!" Co jsem to ...? Byl jsem ... Ať napínám paměť sebevíc nemohu si vzpomenout co jsem to vlastně dělal nebo proč jsem volal. Můj hlas mi zní cize. Končetiny, které pohly s mým výkřikem, jakoby neměly existovat a přesto tu jsou. Pomalu zvednu ruce před tvář a opatrně si jej jimi ohmatám. Čelo ... oči ... nos ... ústa .... brada... Každý dotyk cítím. Ale proč? Přejedu, tentokrát dlaněmi po své tváři ve skoro samozřejmém pohybu a pomalu otevřu oči abych si prohlédl ruce, které mi zřejmě patří. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Jo tendle?" dám najevo, že spíš než že bych si nepamatoval je mi to opravdu srdečně jedno. A že bez ohledu na to, co se mi tu snaží nakecat, mi přesvědčení o péči, kterou jeho nadřízený věnuje zabezpečení svého majetku, nevymluví. Začíná mě bolet noha, na které momentálně spočívá zásadní podíl mé váhy. Trochu se zavrtím, což pro toho chlápka nebude příliš příjemné, jelikož mu kromě jiného klečím na hrudníku. Pak se na něj s pobavením zadívám. "Na někoho, kdo se mě před pár minutama chystal chladnokrevně vodkrouhnout, o mě máš dost velkou starost. Na tvým místě bych si ji klidně odpustil. Už sem si za život vyslech dost varování a výhružek a, strašně nerad ti to řikám, ta tvoje to nedotáhne ani do první pětistovky těch nejděsivějších." Jeho náhlá ochota ke spolupráci mi vyloudí na rtech slabý úsměv, který má ale do vlídné uklidňující grimasy daleko. Tohle je s nimi pokaždé: napřed mají plnou hubu keců, jak mi zatnou tipec a kdesi cosi, ale jakmile jim dojde, že si ukousli trochu velké sousto a začínají se jím dusit, jsou samá vstřícnost. "Nevypadáš jako někdo, kdo by mi moh nabídnout něco, co by mě zaujalo, mon ami," ušklíbnu se. "Máš u sebe mobil?" Tahle otázka už platí Kim, jejíž zvědavý dotaz před malou chvilkou jsem si dovolil ignorovat. Docela se divím, že ještě nevyužila příležitosti a raději neutekla; musí už jí docházet, že tohle není situace, ve které by bylo moudré setrvávat. 'Jenže to není ani ona,' připomenu si její předchozí chování. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Vejdu do místnosti a přiblížím se k lůžku, na kterém muž leží. Pozoruji ležícího Scotta... Najednou si pomalu zvedne ruce před tvář a opatrně si ho ohmatá... čelo... oči... nos... ústa.... brada... Vzhledem k tomu, že netoužím ke všem problémům, co momentálně musím řešit ještě po díře ve stropu, tak mu pro jistotu položím ruku na rameno, "Scotte, nech prosím oči zavřené. Jsi na Institutu, všechno bude v pořádku..." Otočím se na Wolverina, "Logane, můžeš sehnat jeho brýle, prosím?" |
| |
 | soukromá zpráva od Abigail McKane pro Když už jsem se blýskla jako dítě štěstěny a vrátily se mi mé schopnosti, rozhodla jsem se Quicksilvera trošku potrápit. Naštěstí patřil k těm, kteří mezi mutanty Bratrstva patřili mezi ty pohlednější. “Říkají tomu tak,“ nasadím britský roztomilý přízvuk. Typická Londýňanka. Mile se na něj usměji. “Nicméně si nejsem jistá. Piju už třetí a je to čím dál horší.“ Otočím se k Pietrovi čelem tak, abych si mohla laškovně přehodit nožku přes nožku a dát mu najevo svůj zájem v konverzaci pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Dovedu Storm na ošetřovnu a chvilku sleduju jak reaguje. Když se ale začne hýbat Scott mé ruce založené na hrudi se srovnají podél pasu a obezřetně sleduju jeho reakci. Storm na něj začne mluvit a chvilku na to promluví i na mě abych sehnal jeho brejle. " Jo jasně. Kouknu do jeho pokoje." Otočím se k odchodu ale ještě než vyjdu ze dveří otočím se z pět na Strom a Scotta se slovy. " Buď opatrná. Výš jak to bylo z Jean." Vyjdu ze dveří a výtahem vyjedu do druhého patra kde jsou pokoje. Najdu ten Scottův a po chvilce slídění, tam najdu i jeho náhradní brýle. Vezmu je a vydám se z pět na ošetřovnu. Jako by nestačilo že jsem tu začal dělat chůvu teď ještě poslíčka. Dones, přines. Jak nějakej pes. Začne se mi honit hlavou pár myšlenek při cestě z pět. Když jsem došel znovu na ošetřovnu tak tam stála Storm vedle Scotta který byl na lůžku. Podám ji brýle a opřu se kousek dál o zeď. Ruce si založím na prsa a jen čekám než se ten svinák bude moct postavit. Jsem připravenej i na tu horší variantu, že by chtěl třeba zaútočit nebo tak něco... |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Než stihnu otevřít oči ucítím na rameni dotyk ruky. Když s ní nemůžu pohnout usoudím že není moje. Institutu? "Institutu?" Pronesu nahlas svou myšlenku. Jakého institutu? To mi moc pocitu bezpečí nedává. A proč bych neměl otevírat oči? To ví že špatně vidím, nebo to moje oči nezvládnou a poškodím si je, když nebudu mít brýle? Cvíli ležím bez hnutí a čekám na odpověď, protože se zdá, že mě ta žena zná. Položím si ruku přes oči, když si je dobře zakryju a opatrně jedno pootevřu, tak bych ho měl stihnout zavřít dřív než se mi stane něco vážného. A když budu dost opatrný tak by si toho neměla všimnout. S rukou bezpečně zakrývající oči začnu svůj plán převádět ve skutečnost ve chvíli kdy uslyším kroky vracejícího se Logana. |
| |
 | soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro 1. Přehnaně teatrální, vím že to zminuješ ale já to tak cítím, můj plán počítal s tím že mé Bratrstvo bude Šedá Eminence a bude sbírat síly. 2. Návrat schopností je příliš rychlý, představuji si postupné znovuobjevování. navíc mi to nesedí k úvodnímu příspěvku: Schpnosti se ti navracejí velmi, velmi pomalu. A vzápětí vytvořím obrovský monement? Místo a plány: Napadá mě polozničená přehrada pana plk. Williema Strykera. Ale mezitím budu muset získat peníze v čemž by také neměl být problém a už mám hrubý plán. Celkově chci vybudovat šedou eminenci se kterou je nutno počítat. Až se to bude nejvhodnější zasáhne do děje. Celkově si to představuji jako partyzánskou válku. Zabíjení vysokých pohlavarů, veřejné promluvy. Tvorba církve. Sen: -Celosvětové uznání mutantů -Být nesmrtelný (to ještě vysvětlím) -Dojít ke klidu -Vědět že jsem neprožil život zbytečně -Respket X-Menů (vysvtělím) Omluva: Mejdlo... A opilý na Andor nechodím. |
| |
 | soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Prásk! V poslednej chvíli si všimnem malého červeného prskajúceho ohňostroja, ktorý by mi pokojne spravil na tričku čiernu dieru, keby som sa nezvrtla a nestihla prejsť cez sedačku, takže ohňostroj neškodne vybuchol vo vzduchu. Pravda je, že už mám oškvrčaný koniec rukávu a kraj ostrapkaných kraťasov. Tie rukávy budem musieť ostrihnúť...spravím z toho tielko. To bola tesnotka. Vydýchnem si a zazubím sa na Jubilee. Hra "vybuchujúca Kitty" ma celkom baví, nakoniec poletujúce miniatúrne ohňostroje vedia byť parádne krásne. A keď vybuchnú uprostred mňa, keď sa stihnem znehmotniť, vyzerá to akoby som zvnútra žiarila. Vtom začujem hlas. To bol Logan? Aj keď napínam uši, nerozumiem mu. Gestom ruky teda naznačím Jubilee nech na chvíľu preruší hru, podídem k dverám a vystrčím medzerou hlavu. Čo si hovoril? Zakričím do chodby. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když ses zavrtěl, tak muž poněkud zaskučel. "To ani neměla být výhružka. Spíše rada... Nemáš nejmenší tušení..." Předtím než požádáš Kim o telefon ještě dodá: "Člověče, nebylo v tom nic osobního...vždyť to znáš...člověk jen dělá svou práci...a dělá ji nejlépe co umí..." Kim ani nepřekvapilo, žes její otázku ignoroval. "Co? Mobil? Jo, jasně..." Sáhne do kapsy a po chvíli vyndá telefon, starším model, v opravdu žalostném stavu. Téměř div, že ta věc stále ještě funguje. Podá ti ho, "Tady..." Zbylý dva muži, se pokusí využít příležitosti, kdy většinu pozornosti věnuješ tomu pod Tebou a telefonu, který si bereš od Kim, a vzít nohy na ramena. Optimálně se dostat co nejdál od Tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Logan vchází do místnosti a podává Ororo brýle. Pak se opře o zeď a založí ruce na hrudi. Ororo natáhne ruku blíže ke Scottovi, aby mu brýle mohla předat, když se nejednou objeví úzký červený parsek. Projde mezi Cyclopsovými prsty aniž by je poškodil či aniž by cítil nějakou bolest. Naštěstí cílem se stává pouze část zdi před ním, z té s rachotem odpadne kus omítky. Naštěství zatím žádné závažnější škody, ani zranění lidé. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Když Logan odejde pro brýle, o které jsem ho požádala. Položí mi Scott otázku, "Institutu?" V tom okamžiku mám pocit, že je něco špatně. Stále ještě nevím, co si o tom všem mám myslet. "Nevzpomínáš si? Institut pro nadanou mládež. Je to škola pro mutanty. Založil je Profesor Xavier, s úmyslem pomáhat dětem rozvíjet a ovládat jejich schopnosti. Už tady žiješ dlouho. Je to náš domov. Slyším kroky. Otočím se. Je to Logan, v ruce má brýle, které mi podává. Usměji se, "Moc děkuji." Natáhnu ruku, abych Scottovi mohla brýle nandat, když se objeví červený paprsek, proletí mi kus od ruky. Instinktivně ji o kus vzdálím a o krok ustoupím. Paprsek naštěstí nezasáhne nic než na zeď, ze které opadá kus omítky. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Tak nemám, hein? V tom případě, co kdybys mě poučil? Co má váš šéf v záloze tak strašně strašnýho, že už bych se k jeho baráku neměl přiblížit na sto mil? A když už seš tak hezky vstřícnej, tak bys mi moh taky prozradit sladký tajemství, jak ste mě tu vůbec našli." Tohle je totiž věc, která mě tak trochu žere od chvíle, kdy přiznal, že nejsou jen další z milionů rasistických blbečků, co se rozhodli zpestřit si den nějakou tou vraždou náhodného mutanta. Tohle město je obrovské a najít v něm jednoho konkrétního zloděje je jako hledat jehlu ve stodole našlapané senem až po půdu, tím spíš, že do akce nikdy nevyrážím jinak než přiměřeně zamaskovaný. Ale hádám, že to nejspíš bude daň popularitě. Vždycky se najdou lidé, kteří případné zájemce za přiměřený poplatek s radostí odkážou na místa, kde mám ve zvyku se vyskytovat pokaždé, když jsem zrovna ve městě. "A ty kecy, jak každej akorát dělá, co umí, si nech laskavě od cesty," vrhnu po chlápkovi ošklivý škleb, ovšem současně ho ušetřím dalšího upozornění ve smyslu, že v jejich případě je to spíš co neumí. Pak se znovu obrátím pozornost ke Kim a naznačím jí, ať si tu věc nechá u sebe. Já bych měl raději obě ruce volné, než to tady vyřídíme. "Přichystej si číslo na policajty. Uvidíme, jesi bude potřeba jim i volat." Přece jen jsme tady s mým novým známým ještě nedomluvili, ale jako záloha (a výhružka) se to hodí. Pohyb na okraji mého zorného pole mě přinutí vzhlédnout. Odfrknu. To je solidarita s kamarádem. "Nepamatuju si, že bych někerýmu z vás dával povolení k odchodu!" štěknu na ty dvě hromádky neštěstí. A jelikož je silně nepravděpodobné, že by jim to zabránilo v pokusu odplazit se pryč, rukou, kterou svého stávajícího zákazníka nedržím pod krkem, zajedu do pouzdra na opasku hostícího sadu vrhacích čepelí. Dvě vytáhnu a nabité je švihnu po ustupujících ničemech. Nechci je přímo zabít, takže mířím na nohy. Vzhledem k jejich stavu a mé rychlosti bych měl stihnout obsloužit je oba dříve, než stačí uděat tři kroky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Quicksilver si Tě chvilku prohlíží, nepoznává Tě. Jak by také mohl. Tvé laškování ho opravdu nenechá chladným. Usměje se, "A co si dát něco drobet lepšího na spravení chuti?" Nabídne a naznačí, aby sis vybrala mezi lahvemi vystavenými za hospodského hlavou. "Nebo by slečna ráda změnila podnik?" |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Dopiji pivo, jakožto řádný štamgast jej do sebe naklopím. Některé chlapi tím dokážu i okouzlit. A rozhodně tím dávám najevo, že nejsem křehká květinka. “Změníme lokál, kovboji.“ jemně se ho dotknu na stehně a mrknu na něj. Nechám na pultě pár bankovek, které jsem vzala taxikáři z jeho nadité šrajtofle, sklouznu z barové stoličky a houpavým krokem odcházím z hospody pryč. Ve dveřích se ohlédnu, zda tam Pietro pořád nesedí, omámen mým rychlým odchodem. Vybídnu ho, aby mne následoval, a pak na něj počkám na rohu budovy. Nalákám ho někam stranou, od lidí, kde budeme mít soukromí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kurt prochází ulicemi New Yorku, rozhlíží se kolem, ale bohužel zatím nenarazil na nic co by hledal – tedy na nikoho, kdo by se choval nějak agresivně vůči obyčejným lidem a i kdyby se někdo takový objevil nemuselo by to nutně znamenat, že ho to zavede k tomu, co doopravdy hledá. Ororo ho požádala, zda by nebyl tak hodný a neporozhlédl se po někom kdo by mohl vědět kde najít útočiště Bratrstva a s ním Vašeho starého známého Pyra. Kurtův první lov však nebyl příliš úspěšný. Teleportuje se tedy zpět do Institutu, aby zde načerpal nové síly. Druhý den se rozhodne ve svém pátrání pokračovat, nejdříve však navštíví kuchyni, kde něco sní a mezitím na kus papíru napíše vzkaz pro Ororo: Šel jsem na další průzkum, snad budu mít tentokrát větší úspěch. Odchází zahalen ve svém dlouhém kabátu se slunečními brýlemi a kloboukem na hlavě. Po chvíli bloumání v ulicích New Yorku, nakonec skončí v metru, kde je poměrně klid. Nic horšího než obvykle. Všimne si ne zrovna milého plakátu, který hlásí: Beast nepatří do politiky! Zvířata tu nechceme! Poněkud rozezleně ho strhne ze zdi. Zajímalo by ho zda to viděl Beast. Vystoupí z metra a vyleze zpět na povrch. Když jde kolem opuštěné uličky, uvidí dva lidi, kteří se právě vrhli na nějakého chlapce, může mu být tak 12 let, víc ne, ještě dítě. Chlapec se dá na útěk a běží rovnou směrem k Tobě. Chvíli ho pronásledují, ale když začíná mít velký náskok, jejich zájem upadá. Chůapec zastaví kousek od Tebe, evidentně je docela vyplašený. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co si zřízení muži všimnou, že sis všiml jejich pokusu o útěk, pokusí se své úsilí ještě o kus zvýšit. Marně. Tvé zacházení s nožem je stejně bravurní jako vždy. Nejdříve zasáhneš jednoho, ten vyjekne a skácí se k zemi. Drží se při tom za nohu a mezi bolestnými skřeky a zazní i několik ne zrovna lichotivých poznámek na Tvé jméno. Dřív než jeho „kolega“ stihne postřehnou, co se vůbec děje. I on se stane terčem pro vržený nůž. Zásah. Pokusí se udělat ještě pár kroků, ale nakonec i on své úsilí vzdává končí složený na zemi. “Tohle je sakra mizerně zaplacená práce.“ Utrousí si spíše pro sebe. Muž ležící na zemi přímo pod Tebou, to celé sleduje a tváří se ještě o něco zničeněji než předtím. „Nejde, tak úplně o mého šéfa. Jde o Faraonovu kletbu. Tři prsteny fungující jako klíč k vypuštění Apokalypsy. Když to říká působí trošku jako blázen, opět. Kouká na Tebe a čeká na Tvou reakci, “Nic Ti to neříká?“ Věnuje ještě jeden pohled na zbylé dva muže, a pak pokračuje. “Slavný Remy LeBeau. Předchází Tě pověst. Budeš jedním z lidí kvůli, kterým si boháči kupují trezory... Dejme tomu, že jedna velice pěkná slečna, náhodou velice často navštěvuje stejný podnik jako Ty. Myslím, že gentleman jako ty se určitě nebude chtít mstít, slečně, která pouze splácela své dluhy, takže jméno si nechám pro sebe. Myslím, že nic osobního, co by tě mělo trápit. Dala nám typ a trefila se, celé kouzlo.“ Kim vyťuká něco na mobilu. A se zájmem sleduje vše co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co do sebe naklopíš pivo se Quicksilver uznale usměje. Když se otáčíš, aby ses ujistila, že tě Pietro následuje, sedí ještě na barové židličce a pozoruje Tě. Když však dojdeš ke dveřím, drží je již otevřené, abys mohl pohodlně projít. Mrkne na Tebe. Poté Tě následuje za roh budovy. “Nějaké přání, krásko? Gestem naznačí, že je jen na Tobě, kde bys ráda zakotvila. Hned další ulice je ještě opuštěnější a ubožejší než ta předchozí. Tady už nikdo nebyl hodně dlouho. Je to jedna z těch ulic, kterým se většina lidí radši vyhne a to hodně velkým obloukem. Černá, prázdná a opuštěná. “Co tady, kotě?“ Ovine ti ruku kolem ramene. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Začínám s těmi třemi chudáky soucítit. Jejich nadřízený je podle všeho nemá moc rád, jinak by je na mě neposlal s tak mizerným vybavením a tak nezdravým optimismem. Ale brečet pro ně nebudu. Však je ve vězeňské nemocnici zase dají dohromady. Při zmínce o kletbě se v první řadě znuděným tónem zeptám "A kerá z těch mnoha?" V tomhle oboru se člověk s nějakou kletbou setkává každou chvíli a co jsem se zatím přesvědčil, naprostá většina z nich jsou akorát povídačky určené k tomu, aby takové, jako jsem já, držely od dotyčného místa či předmětu co možná nejdál. A těch pár, co nejsou... no, řekněme, že mě samotného občas překvapuje, že jsem vůbec ještě naživu a se všemi končetinami. "Zajímavý, já dycky myslel, že pro rozpoutání Apokalypsy je potřeba sedm pečetí a ne hrst šmuků," dám najevo, že mi zrovna tahle konkrétní historka neříká nic, ale že pokud k tomu má ještě co říci, rád si to poslechnu. Rozhodně s větším zájmem než tu ódu na moji maličkost, jakkoliv sarkasticky je podaná. Ale zbytek celkem potvrzuje moji předchozí teorii. 'Já na ty ženský fakt jednou dojedu,' konstatuji pro sebe se směsicí pobavení a rozmrzení. 'V každým případě budu muset změnit rozvrhy a trasy, než ňákýmu dalšímu ublíženýmu chudinkovi dojde, že se mu daleko víc vyplatí najmout si snajpra.' "Tak ji ode mě pozdravujte, až ji zas příště potkáte," ušklíbnu se jen. V tuhle chvíli už pouze čekám, zda z toho syčáka nevypadne ještě něco zajímavého, protože pomalu přišel čas tuhle frašku ukončit. Začíná se to zbytečně protahovat a že na nás zatím nikdo nenaběhl je možné jen díky legendární schopnosti lidí předpokládat, že ať se děje cokoliv, určitě s tím něco udělají ti ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlap vypadá chvíli zaraženě, “Nevím přesně...Ale tři staré Egyptské prsteny mají dohromady fungovat jako klíč...klíč, který rozpoutá peklo na zemi... Vypadá, že opravdu neví, co víc by Ti k tomu řekl. “Můj šéf jeden z těchto prstenů vlastnil...a je trochu pověrčivej, takže chtěl, abychom se ujistili, že zbylé dva – které nevím, kdo vlastní,“ pro jistotu Tě upozorní, “neskončí u stejného majitele. A v lepším případě by ho rád dostal zpět.“ Opravdu si Vás moc lidí nevšímá. Jedna část proto, protože věří, že pokud se tu děje něco, co by se dít nemělo, tak zasáhne někdo jiný. Druhá část, proto, že považuje za lepší nepřidělávat si problémy. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Zarazím si ruce do kapes kožených kalhot a svůdně se Pietrovi vlním po jeho boku. “Mám. A doufám, že mi ho splníš, krasavče.“ okatě ho sjedu pohledem, aby dobře věděl, že si ho prohlížím. Když se okolí kolem nás změní do staré, zaplivané uličky, která přímo vybízí ke smilnostem toho nejnižšího charakteru, musím se pousmát. “Tady by to šlo.“ laškovně pohodím hřívou blond vlasů a ústupem vzad lákám Pietra za jednu z těch velkých kovových popelnic. Zastavím se, až když za zády ucítím zeď. Jakmile ke mně dojde, chytím ho za límec bundy a pomalu naznačím polibek. Ještě než k němu ale dojde, tak zašeptám: “Chci zpátky k Bratrstvu a ty mě tam dovedeš.“ Přejedu mu jazykem přes ústa, ale polibek se neuskuteční. Namísto toho se začnu měnit do své pravé mutantí podoby. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Tak o tomhle vážně slyším poprvé. Měl bych po návratu domů trochu rozhodit sítě do vod svých kontaktů a informačních zdrojů. Navenek se ale dál tvářím, jako že nic mi nemůže být víc ukradené než nějaká historka o kletbě, která zní jako hodně zoufalý pokus dostat zpět zcizený majetek. Uchechtnu se. "Je od něj hezký, že se stará, ale bojím se, že má peška. Moc bych se divil, kdyby ten prsten eště vůbec někdy někdo viděl, tim míň von. A já sám těžko mužu zajistit, že se všecky nesejdou u novýho majitele." Hádám, že už jsem se dozvěděl všechno, co jsem tu dozvědět mohl. Pustím ho a pomalu se zvednu na nohy, ale současně se mi v ruce objeví další vrhací nůž. Nechci riskovat, že mi ještě na poslední chvíli přichystá nějaké nepříjemné překvapení. Ustoupím o pár kroků dozadu a Kim případně stáhnu za sebou, pokud jí samotné nedojde, že by to měla udělat. Rozhlédnu se po uzemněných ničemech a zašklebím se. "Fajn, messieurs, abych nebyl až taková svině... tady slečna teď zavolá chlupatý a nasměruje je do týhle uličky. Pak vypadnem oba a vy si tu dělejte co chcete. Než se sem dokope hlídka, budete mít dost velkej náskok. Řek bych, že to je celkem fér. A na vašem místě bych dělal tak, abych toho nemusel někdy v budoucnu litovat." Počkám, až Kim vyřídí telefonát, načež ji nasměruji ven z uličky, kterou pak (se zamáváním potlučené trojici) opustím i já sám. Dávám si přitom pozor, abych se k nim ani na okamžik neotočil zády, a i po zamíchání se mezi proud lidí na chodníku se ještě nějakou chvíli ohlížím. Vzhledem k jejímu předchozímu chování asi nemohu doufat, že by se moje společnice hned po odchodu z místa rvačky rozběhla pryč, aby se uchránila dalších vzrušujích zážitků, i když by to byla možnost, které bych dal přednost. Pokud mi stále dělá ocásek, jen jejím směrem poznamenám: "Utíkej domů. A zapomeň, cos viděla a slyšela, a koho's potkala. Ve svým vlastním zájmu." Dál si jí nevšímám. Po nějakých dvou stech krocích od ústí uličky, kde zůstali ti tři, zapluju do nejbližšího zastrčeného koutka, o němž se přesvědčím, že je prázdný, krytý před zraky kolemjdoucích a průchozí pro případ dalších problémů. Důvodem je rozseknutá paže, která začíná vážně bolet. Opřu se o zeď a vyklouznu levou rukou z rukávu kabátu. 'Skvělý!' zasyčím v duchu při pohledu na proříznutý rukáv trika nasáklý krví. Druhé takové už asi neseženu. Naštěstí rána pod ním zřejmě vypadá hůř než ve skutečnosti je. Prozatím ji stáhnu čistým kapesníkem, ale budu muset pozměnit svoje původní plány na dnešní den - a místo baru navštívit někoho, kdo mi to zaštupuje. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Mé oči i při jen malém pootevření přivítá ostrá červená záře, která se rychle postará o to, abych je zase velmi rychle zavřel. Podivný zvuk nárazu mě skoro donutí se podívat co se stalo, ale stihnu se zadržet, protože bych stejně byl slepý v tak silné záři. Škola pro mutanty a žiju zde dlouho. Takže nejpravděpodobněji budu mutant.... ať už to znamená cokoliv. Natáhnu ruku směrem odkud jsem slyšel ženu s dlaní nastavenou pro brýle, které mi mají pomoci. "Brýle prosím .... Náš domov." Poslední slova pronesu nezúčastněným hlasem, jakoby se mě ten výraz netýkal. Pomalu se snažím poskládat myšlenky dohromady, aby věci aspoň trochu dávaly smysl. Jsem mutant, v institutu pro mutanty. Žiju zde dlouho s ostatními. Logan neví jak se budu chovat. Možná jako ta Jean ... zpanikařila? Možná se zranila, probrat se bez vzpomínek je docela děsivé, nemluvě o tom rudém světle. Zapřu mozek ještě víc ve snaze vzpomenout si co říct. "Jak je Jean?" Snad se z toho dozvím jaké věci nedělat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kim na tvou žádost vytočí číslo Policie, “Dobrý den, ráda bych nahlásila násilné přepadení.“ udá polohu ulice. “Jedná se o tři muže.“ Urychleně muže ještě popíše než hovor skončí. Poslušně jde směrem kam si jí nasměroval. Neustále se drží pár kroků za Tebou. Otočíš se na ní se slovy, "Utíkej domů. A zapomeň, cos viděla a slyšela, a koho's potkala. Ve svým vlastním zájmu." Vzhledem k tomu, že si ji dál nevšímáš, opravdu to vypadá, že se dá svou vlastní cestou. Když zacházíš do uličky s temným koutem, už je někde mimo. Zrovna si prohlížíš svou ruku, když za sebou slyšíš nejsříve kroky a pak také známý hlas, “Nechci Tě otravovat...Jen mě napadlo jestli Ti třeba nemůžu nějak pomoc?“ Je to opět Kim a evidentně naráží na Tvou zraněnou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro se na Tebe usmívá. Rukou Ti při chůzi laškovně přejíždí po zádech. Při Tvé větě: “Tady by to šlo,“ uznale kývne hlavou. “Ty si asi pěkná divoška, co?“ Když ho k sobě táhneš vůbec se nebrání, naopak sám se k Tobě přitiskne ještě o kus blíž. Už čeká ten sladký polibek, zavřené očí, ale místo příjemného pocitu ho zamrazí v zádech... “Co...?“ Urychleně otevře oči. Kouká na modrou tvář před sebou, kterou velice dobře poznává, a naprázdno polkne,“Dneska nemám dobrý den.“ “Jak je tohle možný? Vždyť ty bys měla být jen člověk? Zasáhla Tě ta šipka na potlačení mutantského genu...“ Pokusí se vymanit ze Tvého objetí, které najednou není příjemným, spíše lehce děsivým. “Vím, kde bratrstvo sídlí, to je pravda. Můžu Tě tam odvést, to je také pravda. Ale mám pocit, že se Ti, to co uvidíš moc líbit nebude...“ Mávne rukou směrem ven z uličky, “Pokud na tom trváš...“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Hádám, že mi dnes nikdo dost dobře nemůže vyčítat zbytečnou paranoiu (koneckonců, to, že jsi paranoidní, neznamená, že po tobě nejdou), tedy ani fakt, že jsem se k blížícím se krokům otočil se zbraní opět v ruce. Při spatření Kim nicméně zmizí jak ta, tak můj výraz dávající najevo, že pokud si sem dotyčný přišel koledovat o průšvih, je na správné adrese. "To seš furt ty?" zeptám se a z mého hlasu je zřetelně znát, že z té skutečnosti nejsem dvakrát nadšen. Pak mi ale pohled o něco změkne a vyloudím slabý úsměv. Zavrtím hlavou. "Merci, mais non. Nic to nejni. I když... zrovna teď by se mi hodila ruka navíc." Mezitím vylovím z kapsy šátek a seskládám ho do provizorního obvazu. Zvládl bych si to sice zavázat sám, ovšem při ráně na takhle pitomém místě se asistence hodí vždycky, dotahovat to zuby není úplně to pravé ořechové. "Měla's vypadnout už dávno," poznamenám jen konverzačním tónem. "Sice tě šlechtí, že se staráš, ale já tě nechci mít na svědomí, takže mi slib, že se hnedka po tomdle sebereš a zmizíš." Naprostá většina lidí by to udělala už dávno. Těžko říct, co ji to popadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se ke Kim otočíš s nožem v ruce, s respektem o krok ustoupí. Poté co zmizí tvůj ne příliš milý výraz ze tváře, se opatrně se přiblíží. Dívka si od Tebe vezme šátek. Utrousí sice, že to moc jako škrábnutí nevypadá, ale v podstatě se s Tebou nepře. Během chvilky Ti velice obratně ránu obváže, “Mělo by se to vydezinfikovat...možná dokonce zašít...“ upozorní Tě když je dílo hotovo. Sám bys to neudělal lépe. "A určitě pak převázat." Dívka trošku zesmutní a přikývne, „Je-li to tvé přání, půjdu.“ Vysekne ti poklonu, “Bylo mi ctí a díky za záchranu života...nebo možná dvě...“ Už je pomalu na odchodu, sluchátka si dávajíc do uší, když se otočí a ještě se k Tobě vrátí, “Kdyby ses chtěl někdy třeba potkat,“ vrazí Ti do ruky kus papíru s telefonním číslem. Poté již se sluchátky v uších opravdu opouští uličku... |
| |
 | soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Drzosť. Čistá drzosť, ktorú si nedovolia ani tí najoplzjejší chlapíci v zafajčenej putike na výpadovke z mesta. "Ja nikomu neslúžim. Oni slúžia mne. Čiže ma ospravedlň, ale ja si svoje ego už viac vybíjať nemusím. Keď niečo chcem, vezmem si to od nich. No problémo. V tomto žiadneho učiteľa nepotrebujem. A ani žiadnych spoločníkov. Som v tom sama. A tak je to skvelé. Nedelím sa, nehádam sa, zabavím sa. Pohode." Deliť som sa delila, s mojou mamou, ktorá mnou " poctivo" zarobené peniaze naozaj potrebovali. Aj keď skončili v rukách toho príživníckeho hajzla. Na mňa jeho vyhrážky neplatili, čo zlámal by mi kosti? Niekto asi zabúda, že moja regenerácia, by v tomto bola problém. No niečo v jeho pohľade mi vravelo, že to nemilé by sa nedotýkalo tak mňa ako mojej matky, ktorú som mala stále potrebu ochraňovať. Špina. " Vieš, minule som videla tvoju babku, predala mi desať rožkov ale výdavok som jej nenechala." Potrebovala som si nejako rypnúť. Veď ako som mohla vedieť, že poznajú toho hajzla čo nechal mamu tak, po tom čo si na nej spravil svoje? Vymýšľa si, tak ako som ja " poznala" jeho starkú, tak on poznal môjho pádreho. Nepoznal, vymýšľa si ! Aspoň nejako prejaviť vzdor, že ma zatiahli do niečoho, do vojny, o ktorú som sa nezaujímala a išla úplne mimo mňa. " Tak ma tam zavezte, nech to mám čo najrýchlejšie z krku. A neviem čo za školu to je, ale nikdy som nebola študijný typ, tak aby ma nevyrazili ešte skôr, než vôbec stihnem niečo pre vás urobiť. Takže čo mám robiť? Sledovať nejakú Storm? A fotrík bude len bonus? " Začala som strácať trpezlivosť. " Ale to my môže povedať niekto aj cestou. Tak si pohnime, lebo ešte chvíľku to budete preťahovať ako lačné sranie, tak stratím záujem. Možno by si mal tým svojím zapaľovačom pripáliť niekomu pod zadkom, nech sa konečne rozhýbu." Nepotrebovala som sa už viacej vykecávať. Chcela sa mať toto stretnutie za sebou. Chcela som aby sa všetko vrátila pár hodín dozadu, kedy som so žila svoj nepodarený život spokojne a bez záväzkov, ktoré mohli ohroziť moju matku. Na druhej strane ak neklamali ich príbeh zahŕňal papíčka, a tým si získali aspoň časť môjho záujmu. No ak tak nikto taký nie je... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pyro se na Tebe usměje, “Nerozčiluj se drahoušku. Jak jsem řekl prve, klidně můžeš jít.“ Ukáže na dveře, na druhém konci sálu. Dříve než stačíš cokoli udělat Ti však připomene. “Na druhou stranu pokud bys sis to se tvým otcem ráda vyřídila, bude možná nejjednodušší když spolu prostě uzavřeme obchod... Zamyšleně si pohrává s plamínkem ohně, který se najednou změní v něco co připomíná draka, který obletí sál a pak zmizí. “Nasměroval jsem Tě, na místo, kde najdeš svého otce...věřím, že tam už ho nemineš. Máte nejspíše dost společného...“ Zlověstně se usměje, ale máš pocit, že ten úsměv nepatří Tobě.“Od Tebe chci pouze maličkost, zbav mě Storm. Pro někoho jako si ty by to neměl být takový problém. Věřím, že si poradíš.“ “Pokud si myslíš, že se tento obchod může uskutečnit, tak Tě Shade doprovodí do školy,“ na tvůj nechápavý pohled dodá, “...je to škola pro mutanty. Storm je momentálně ředitelka Institutu.“ S úsměvem dodá, "Nechci, aby sis myslela, že jsem Tě k tomu donutil...lepší by byl názor, že jsme se dohodli..." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Přiznám se, že jsem byl docela zvědavý, jak se zachová, protože něco jiného je sledovat rvačku a něco jiného je ošetřovat krvácejícího člověka. Možná to ode mě bylo trochu zlomyslné, tím spíš že se Kim ukázala jako charakter. Nu což, tak mi prostě v pekle přihodí jedno polínko navíc. Beztak už se to ani nepozná. "Jasně, mami," zašklebím se v odpověď na upozornění nutnosti pečlivějšího zásahu. "Dík." Navléknu si zpět kabát. Rozseknutý rukáv naštěstí není příliš nápadný a na tmavé kůži se nějaký ten krvavý flek snadno ztratí. A i když ne... beztak už teď vypadám jako chuligán, před kterým slušní občané přecházejí na druhý chodník, zvlášť od doby, co je na mně vidět, že jsem mutant. Co sakra může mít za život, že se jí nechce se mnou loučit, přestože vyslechla, co jsem zač, navíc kvůli tomu málem přišla k úrazu a to, co jsem udělal s těmi třemi, mi také nemohlo vynést moc dobrou viziku? 'Možná se akorát kouše nudou a todle jí připadalo jako zajímavý dobrodružství.' Jedna možnost, stejně pravděpodobná jako jakákoliv jiná. Jakkoliv ve mně hlodá zájem, v tuhle chvíli se moc necítím na filosofickou debatu o jejích vnitřních pohnutkách, už vůbec ne v téhle díře. "Věř mi, že čím dál ode mě budeš, tím menší bude šance, že se tě někdo omylem pokusí zabít," věnuji ji smířlivý úsměv. "A tamto nech plavat. Beztak to byla hlavně moje vina." Přece jen se cítím trochu provinile, když se s ní loučím. Bůh ví, co čekala. Nebo já. V každém případě sotva to, že mi vrazí svoje telefonní číslo. Ne že bych na něco podobného nebyl zvyklý, ale určitě ne u holek, které jsou o polovinu mladší než já. "Doufám, že sis to aspoň ztlumila, protože zpod žádnýho dalšího auta už tě netahám!" houknu za ní ještě na adresu těch sluchátek. Papírek bezmyšlenkovitě strčím do kapsy s přesvědčením, že to číslo stejně nikdy nevytočím. Počkám, než zmizí, pak si opět nasadím tmavé brýle, projdu uličkou na druhou stranu a po krátkém zorientování se vyrazím hledat taxík, který by mě svezl o pár čtvrtí dál ke skromnému příbytku jednoho starého známého. Ten si v jistých kruzích získal proslulost a hojnou klientelu svou ochotou do své samaritánské péče zahrnout i takové, co z mnoha různých důvodů v případě úrazu nemohou jen tak strčit čumák na veřejnou pohotovost. Jedno malé řezné zranění by pro něho nemělo představovat problém a budu-li dost opatrný, mohl bych se na místo dostat bez dalších obtíží. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Ten snáď nikdy neskončí. Holt raz keď má človek debilných rečí jak koza bobkov, tak skoro sa toho nezbaví. Ale čo ma po nejakej Storm. Serem na ňu. " Ty asi nebudeš najbystrejším obchodníkom, že?" Jednoducho taká dohoda bola len čisto jednosmerná a ja som z toho nijaký profit nemala. Veď ani neviem kto tá ženská je. A čo zlé spravila. Z niekým sa porátať len tak v slepej uličke a dať mu na hubu je jedna vec, ale niekoho zabiť? Ja si nebudem špiniť ruky sračkami iných. Možno som bola hulvát a primitív ale žiaden vrah. " Ak ti dala kopačky a ty sa cez to nevieš preniesť. Tak sa ožer a zabudneš na to. Kto si sakra myslíš, že som? Deratizér? Aby som ťa len tak na povel zbavila škodnej? A ešte za takú almužnu?" Fakt som nechápala, čo si to sebavedomé hovado myslelo, že zareagujem? Môžu byť tí chlapi takí sprostí? Mala som ale na výber? Už len samotný fakt ako mi naložili pred tým, než ma sem doviezli.. Čo by asi tak spravili mame? Ako by ju doriadili? Bola človek...a bohvie..hovno..zabili by ju. Nepáčilo sa mi to. Naozaj ale naozaj sa mi to nepáčilo. Musela som súhlasiť, zo strachu čo by tej chudine spravili. Prišla sem za lepším životom, a miesto toho sa jej po kúsočkoch len rozpadal. A nech už mala život akokoľvek mizerný, život bol život a byť príčinou jej smrti.... " Fajn platí." Povedala som nezaujato akoby sa ma to ani nedotýkalo a brala som to všetko len ako dáku otravnú maličkosť." Ale budeš si musieť priplatiť, niečím lepším než je rodinné stretnutie po rokoch. Plus mi nebude nikto z tvojich poskokov hodiť za riťou, nebudem sa nikomu pravidelne spovedať a hlavne ma nebudeš náhliť. Sorry ale nikdy pred tým som nikoho neodkráglovala. " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zorientovat se netrvalo příliš dlouho. Ani najít taxi nezabralo příliš mnoho času. Jedno starší auto se svítícím nápisem TAXI bylo zrovna přistavěno u chodníku, asi padesátiletý muž seděl za volantem a četl noviny. Když si všiml blížícího se zákazníka, noviny složil a položil na sedadlo vedle sebe. Počkal až za sebou zavřeš dveře. “Kam to bude, mladý pane?“ Počká na odpověď, poté nastartuje motor. A rozjede se směrem k určenému cíli. Vše je v pořádku. Řidič dodržuje předpisy. Nikdo Vás nepronásleduje. Když zastaví na místě určení, podívá se na tachometr, přičte si něco navíc a požádá Tě o částku, za využití jeho služeb |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pyro přejde všechny Tvé řeči jako bys ani nic neřekla. Neustále si hraje se svým plamínkem. Jediná věta, která ho opravdu zajímá je, Fajn, platí.“ poznáš to, tak že oheň zmizí a jeho pozornost opět patří pouze Tobě. Teď už Tě poslouchá s o něco větším zájmem, nakonec přikývne, „Dobře, ať je po tvém...“ Kývne na nějakého mutanta, přičemž řekne pár slov. Mutant odejde a když se vrátí něco po Tobě hodí. To pro Tvé reflexy není žádný problém. Rozhodněš-li se danou věc chytiti, opravdu se Ti to povede. „To červený, zaparkovaný naproti přes ulici.“ okomentuje to ještě než si zase začne hledět toho, co dělal předtím. Pyro gestem naznačí, že máš naprosto volnou cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Pokoušel jsem se v autě moc nevrtět a nerozhlížet, přinejmenším tak, aby to postřehl řidič. Po chvíli se ale uklidním a jen klidně sleduji ulice metropole míhající se za okénkem taxíku. V cílové ulici se s taxikářem zdvořile rozloučím a k platbě mu přidám extra dýško - narazit v tomhle městě na taxi s přiměřeně slušnou osádkou je skoro umění. Pak ho vypustím zpět do provozu a sám se loudavým krokem vydám ke svému cíli, od něhož mě dělí ještě dvě ulice. Skrytý za tmavými skly brýlí střílím už ze zvyku očima na všechny strany, zda o mě někdo nejeví nezdravý zájem, ale číhat před dveřmi doktora by bylo trochu velké svinstvo i na většinu příslušníků podsvětí. Vystoupám po několika schodech ke dveřím, kde jen malá mosazná tabulka oznamuje světu, že zde bydlí vážený diplomovaný lékař, poskytující své služby po předchozím telefonickém sjednání. Alespoň pokud jde o normální klientelu. Té speciální stačí znát kód zahraný na tlačítko zvonku, aby se mu otevřely dveře v kteroukoliv denní i noční hodinu. Návštěvníky obyčejně vpouští asistentka - půvabné stvoření s jazykem jako břitva, která umí dát bez mrknutí oka košem i těm největším vlezlíkům mezi klientelou a případně jim zlomit pár prstů, pokud si nedají říct. Přivítám se s ní jako už se starou známou a bez velkých okolků se zeptám, jestli má její zaměstnavatel momentálně někoho pod kudlou, nebo ho můžu obtěžovat dle libosti. Střetu s nějakým bezúhonným občanem se neobávám, ti sem totiž navzdory nabídce služeb zavítají jen velmi zřídka a to ještě díky blízké osobní známosti. Právě díky tomu tu mají ničemové téměř neustále otevřené dveře. Samozřejmě pokud si to mohou dovolit. P.S.:  |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Dívám se a poslouchám co dělá Scott. Když vytvoří ve zdi menší díru, tak udělám dva kroky od zdi stranou blíž ke Scottovi a ke Storm. Ruce mám v pohotovosti. Nebudu tentokrát riskovat tak aby to odnesl někdo jiný. Jen co udělá něco co se mi nebude líbit zabořím mu drápy do hrudi. PO chvilce si ale nasadí brejle a pronese jen pár slov. Necelé věty ale taky se zmíní o Jean. Kouknu se na Storm a se sklopenou hlavou zírajíc do země sní zavrtím. Znovu ji zvednu a zahanbeným hlasem pronesu jen pár slov. " Jean je mrtvá. Stejně tak i Profesor Xavier. Nešlo to jinak. Měli jsme zato, že jsi taky mrtví. Omlouvám se." PO těchto slovech se jen otočím a odejdu z ošetřovny. Vyjdu za dveře a pomalými kroky dojdu až k výtahu a tam se opřu zády o zeď a pomalu sjedu dolů dokud nesedím na zemi zdrcený vzpomínkou na to co jsem musel udělat.... |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Kľúče som chytila v momente. Nemusela som sa o to ani poriadne snažiť. Jednoducho mi ruka vystrelila vpred a bolo to. V celku sa podobné veci hodili, pri kartách, pri šípkach, pri biliarde, bowlingu. Pri všetkom kde sa dalo na niečo staviť alebo vyhrať prachy od spomalených retardov, čo si mysleli, že majú v niečom navrch. "Na príplatku sa dohodneme niekedy na budúce." Otočila som sa na opätku a začala som odchádzať z miestnosti von." Dúfam aspoň, že máš v tej kraksni navigáciu. Lebo pokiaľ viem, nie som jak tá tvoja černovlasá pipka, aby som si cestu vyveštila. " Pozrela som sa na ženskú čo sa mi pred tým rýpala v hlave. To už som ale odišla, teda ak ma nikto nezastavil, a vyšla som na ulicu, kde som nasadla do auta, zapla som rádio a prv som sa zastavila u seba v byte ( skôr hnusnej garzonke s plesnivou kúpeľnou, v zlej ale lacnej štvrti), kde som si zbalila nejaké handry a až potom som sa nejakým spôsobom dopravila k tej prekliatej škole. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nikdo Ti víc nevěnoval pozornost a tedy jsi opravdu mohla v klidu odejít. Červené auto stálo opravdu zaparkované, tam naproti přes ulici. Ne zrovna nové, ne příliš staré, optimální pokud člověk potřebuje působit ne příliš nápadně. Rádio, funguje, ale za celou cestu se z něj nedozvíš nic zajímavého, alespoň si cestu můžeš zpříjemnit hudbou. Doma to vypadá, tak jak jsi to tam nechala. V téhle čtvrti by většina lidí bydlet nechtěla, ale poté co sis to vyřídila s posledním , kdo se Tě pokusil vykrást, už jsi nikdy podobný problém neměla. Institut nebyl takový problém najít. Přijíždíš k velké budově. Venkovní brána je zamčená, musíš tedy stáhnout okénko a zazvonit...pak nezbývá než jen čekat, zda někdo otevře... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Než stihnete přerušit Vaší poměrně hlasitou hru, Logan už je dávno pryč. Když Kitty vystrčí hlavu ze dveří, vidí už pouze prázdnou chodbu. Neozve se ani žádná odpověď, takže otázku buď neslyšel a nebo se ji rozhodl ignorovat. Uplynula asi čtvrt hodinka od doby se Logan vrátil. Vzhledem k tomu, že již neděláte takový bordel jako posledně. Můžete slyšet ránu, ne moc hlasitou. Pokud si troufáte odhadovat znělo by to jako by něco nabouralo do zdi, ve chvilce je zase klid. Během dalších pár minut se ozve zvonek Vašich venkovních vrat, které jste si zvykli zamykat. Crrrrrr...... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můžete předpokládat, že zvonek uslyší i ve společenské místnosti... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Taxikář s díky přijme peníze, na nic nečeká a odjede. Kód ke vstupu je stále stejný jako si ho pamatuješ. U asistentky to však není pravda, ta je ještě krásnější než si ji pamatuješ. “Pan doktor u sebe momentálně nikoho nemá, půjdu a ohlásím mu, že má návštěvu,“ zaklepe na dveře a pak vejde. Zavře za sebou dveře. Po několika minutách se vrátí, “V pořádku, můžete jít.“ Ordinace je poměrně malá, je tu však spousta vybavení, nechybí ani operační stůl. Jsou tu všemožná lékařská nářadíčka a podobně. Lékař sedí za svým pracovním stolem, na něm mu leží kniha a ještě teplá káva. Když vejdeš knihu zavře a zvedne k tobě zrak, “Dobrý den, Vás už jsem tu nějakou dobu neviděl...“ zvedne se, aby ti podal ruku. “Tak copak máte na srdci?“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Doktůrkovu vstupní halu musí člověk milovat. Je na ní poznat, že ten, kdo ji zařizoval, má prachů jako šlupek a vybraný vkus... a pevnou jistotu, že ať mu sem vleze kdokoliv, nedovolí si na nic šáhnout, protože nikdy neví, kdy by mohl potřebovat služby majitele. Navíc by byl hřích připravit nás o možnost věšet si svršky na věšák původem z viktoriánskýho šlechnickýho sídla. Při návratu asistentky přestanu zaujatě očumovat starožitné hodiny, které tu posledně nebyly, a mladé dámě vystřihnu děkovnou úklonu a úsměv, za jaký by mě v některých státech mohli zavřít. "Merci, ma chére," a bleskově se kolem ní protáhnu do ordinace, než si rozmyslí, zdali mi tu facku má vlepit, ano nebo jo. "Zdravíčko, stejskalo se vám?" zašklebím se na doktora. Narozdíl od své zaměstnankyně sice není kdovíjaký fešák, ale stále skýtá příjemnější pohled než interiér ordinace. Na všech těch prapodivných udělátkách je něco, co mi ježí všechny na krku. Možná je to skutečnost, že jediný reálný rozdíl mezi lékařským a mučícím nástrojem je osoba, která je má zrovna v ruce. Trochu přerývaně do sebe vtáhnu vzduch a neznatelně nakrčím nos. Ten pach dezinfekce a dalších chemikálií tomu fakt moc nepomáhá. Udělám pár kroků ke stolu. Tam je alespoň ze všeho nejvíc cítit káva. Na položenou otázku bych podle etikety lékařských anekdot měl odpovědět, že šelest, ale od někoho s mou fyzickou kondicí to tak nevyzní. Pokrčím tedy rameny. "Na srdci akorát kupu smrtelnejch hříchů, doktore, ale v kůži díru, kerá brečí po ňáký hezký výšivce," dotknu se zavázané paže, stále ještě počmárané zaschlými stružkami krve, místy rozmazané oděrem o rukáv. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro “Tady...“ podám mu brýle, takovým způsobem, abych se ujistila, že je opravdu drží v ruce. Prohlížím si, ho působí dost zmateně... Ve chvíli, kdy položí otázku týkající se Jean jsem ráda, že to nejsem já, kdo mu na ni odpovídá. Když se na mě Logan dívá, uvědomuji si jeho bolest. Když po své odpovědi opustí místnost nejradši bych šla za ním poskytnout mu alespoň trochu útěchy. Za to co se stalo, ho tu nikdo neviní. To je on viní sám sebe. “Scotte, je mi to moc líto. Ale měl bys vědět, že to co se stalo Jean nebyla Loganova chyba...“ začnu vysvětlovat. Přitom sleduji jeho reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jistě," usměje se, "Vy jste ještě mladý, problémy se srdcem se Vás týkat nebudou... Leda by v tom byla nějaká pěkná slečna..." nejspíše pokus o konverzaci doktor a a pacienta. Věnuje pohled Tvé ruce, “Podíváme se na to... nejspíše ke tvému zklamání ti naznačí, aby ses přesunul k operačnímu stolu, kousíček od něj je i židle, do které se můžeš pohodlně usadit. “Trošičku se nám zvýšili ceny,“ informuje Tě, zatímco si u umyvadla myje ruce a nandavá bílé lékařské rukavice, “doufám, že to nebude problém.“ Za předpokladu, že odpovíš něco ve smyslu, že to problém není, tak pokračuje ve své práci. Ránu rozváže a prohlédne si ji. “Bude to chtít vyčistit, vydezinfikovat a nakonec pár stehů,“ oznámí Ti suše. “Je libo lokální anestezie?“ zeptá se. Je Ti jasné, že samozřejmě za další drobný příplatek. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Odfrknu. "Bůh mě rač chránit před ženskejma, kůli jedný takový sem k tomu přišel," upřesním lehce otráveným tónem, protože neohlížet se po té zatracené holce, stačím uhnout. Poslušně se přesunu na židli. Na operační stůl vrhnu jeden kosý, ne právě hezký pohled naznačující jakési nepříjemné předchozí zkušenosti a sleduji doktorovo hemžení po ordinaci. Na upozornění o navýšení cen jen něco nezaujatě zabručím. Oba dobře víme, že kdybych na to neměl, tak sem nelezu, a to je při mém průměrném příjmu vyhlídka značně nepravděpodobná. Tohle jsou alespoň rozumně investované peníze. Než skončí rituál sterilizace, uvolním několika škubnutími uzel na provizorním obvazu, ať se s tím nemusí zdržovat. Sundávání už nechám na něm, tím spíš že látka stačila přischnout k ráně a mohlo by to po odtržení zase začít krvácet. V tom případě bych byl rád, aby to bylo na něj. Je morbidní sledovat někoho, jak se se zaujetím rýpe ve vaší vlastní rozchlípené tkáni? Asi jo, ale zároveň je také těžké nesledovat, co tam vlastně dělá. Zvlášť když už jsem odrostl z těch pohádek, že "když se nebudeš koukat, bude to míň bolet". Hrubě načrtnutý postup odkývu a zamyslím se až nad nabídkou znecitlivění. "Ale jo, jen to tam píchněte," souhlasím nakonec. Chlapáctví si mohu dokazovat jindy, zašívání zas tak příjemný zážitek není, abych ho musel absolvovat za plného vnímání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Jak si ráčíte přát,“ lékař poodejde k jedné ze zasklených skříněk. Vytáhne injekci, zabalenou v obalu. Vybalí ji a nasaje do ní jakousi látku z jedné z nadepsaných lahviček. Poté se vrátí zpátky k Tobě. Trošku látky z injekce vystříkne ven, aby se ujistil, že tam nezůstal žádný vzduch. “Trošku to zabolí,“ upozorní Tě. Pak injekce skončí v ruce kousek od rány (nebo v ráně – nejsem doktor) Chviličku počká než anestetikum začne působit, mezitím se připraví dezinfekci a jehlu s nití. Poté se můžeš kochat pohledem na to jak ránu pečlivě omývá vodou, poté ji vydezinfikuje a nakonec pečlivě sešije. Na stehy ještě přidá, vrstvu zelené desinfekce. “Vidíte, ani to nebolelo. Bylo by fajn, kdyby se ty stehy nevytrhaly a za pár dní je vyndat a zkontrolovat ránu, zda se nazanítila. Můžeme se dohodnout pokud máte zájem.“ Informuje Tě, zatím co ránu převazuje obvazem. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Když mi injekční jehla zajede do kůže, neubráním se napnutí celého těla a krátkému zamrkání. Odvrátím pohled stranou. Tak tady můj zájem končí. Otupení bolesti je ovšem příjemné plus, kvůli kterému jsem ochoten smířit se i s tím, že mě nejspíš ještě pár hodin bude brnět paže od ramene k lokti. Po celou dobu šití trpělivě držím s výrazem, že to nic není, přestože tentokrát se většinou snažím dívat kamkoliv, jen ne na ránu. Musím se docela snažit, abych vydržel sedět v klidu. Je to něco podobného jako zubařský zákrok - přestože je to umrtvené a nemělo by to bolet, sedíte jako na trní připravení na to, že každou vteřinou to naopak bolet začne. Uvolním se, až když doktor odloží šití. To se začnu pro změnu ušklebovat jeho starostlivému proslovu. Nebylo by to tak vtipné, kdybych nevěděl, že podobnou přednášku přesně stejným tónem dokáže dát i dvoumetrové, stopadesátikilové hromadě svalů, z níž právě vytahal deset deka olova po zuřivé přestřelce se zástupci konkurenčního gangu. Objednání na odstranění stehů odmítnu. "Pokud to bude dělat neplechu, stavím se, ale jinak si to zvládnu vytahat sám. Nemám páru, jesi tou dobou budu eště vůbec tady ve městě." Zkusmo trochu pocvičím paží, aby si obvaz sedl a já se ujistil, že dobře drží. Pak se s poděkováním nechám zkasírovat, rozloučím se a vypadnu. Do mého bytu to není právě kousek, tím spíš, že si budu muset hlídat záda víc než obvykle, a pokud se hodně nepletu, čeká mě pěkných pár hodin na spřátelených linkách. Tu kletbu totiž asi nenajdu po prvním nacvakáním dotazu do googlu... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Je-li to Vaše přání...“ doktor se s Tebou nepře. Sundá si bílé rukavice a hodí je do koše pod umyvadlem. Umyje si ruce a posadí se zpět za svůj stůl, upije z vychladlé kávy, něco chvíli kalkuluje, poté vynese verdikt s možností platit hotově, pro stálého zákazníka, se kterým nikdy neměl problém nabízí i možnost poslat částku na účet. Tyhle formality už znáš. Necháš mu na stole požadovanou částku, plus možná něco málo na víc. Doktor se s Tebou rozloučí s přáním ať dnešek pokračuje lépe než začal. Když odcházíš mile se s Tebou rozloučí i asistentka a zavře za Tebou venkovní dveře. Do Tvého bytu je to kus cesty, takže opět využiješ TAXI služby. Cesta probíhá tiše, jen za hlasité hudby rádia. Taxikáři je absolutně lhostejné koho veze a kam jede. Není to jeden z těch typů, který by se cestou pokoušel konverzovat. Zastaví tam kde sis přál. Zaplatíš. Žádný problém. Taxi ihned odjíždí. Zbytek cesty absolvuješ bez větších obtíží pěšky. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Přiložím mu ukazováček na ústa, aby přestal mluvit. “Šššt, nic není trvalé, jak vidíš.“ chytím ho pod sanicí a pevně stisknu. Neoplývám nadlidskou silou, ale gesto je to jednoznačné. „Dělej co máš a nic se ti nestane“. Respekt je něco, čeho se mi jako člověku nedostávalo. Chci si ho získat zpátky. “Trvám,“ pustím jeho tvář. Krátce ho políbím na rty, aby nepřišel zkrátka. “Dlouho jsme se neviděli.“ spokojeně se pousměji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro počká až se tvá modrá kůže opět promění na něco trošku méně nápadného. Pak vyjde z uličky. Než cokoli postřehneš je pryč... Po chvíli před Tebou zastaví auto, otevřou se dveře, “Přeci nepůjdeme tu dálku pěšky.“ Máš pocit, že další co tím chtěl naznačit bylo kdybych tu být nechtěl, tak bych tu nebyl a ty by si s tím neudělala vůbec nic. Za předpokladu, že nasedneš do auta, tak se rozjede. Pustí v autě rádio, čímž chce buď trošku přerušit nepříjemné ticho nebo se možná konverzaci s Tebou vyhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Hudební vkus někerejch lidí by měl bejt trestnej,' potřesu hlavou, konečně osvobozen od masáže hip-hopu, který byl hodně špatný i na běžný průměr tohoto žánru. Krátký pěší přesun tudíž vítám jako vhodnou záminku k malému pročištění mozku. Můj lokální útulek se nachází v nejvyšším patře jednoho z nesčetných brooklynských bytových domů, obývaném zhusta těmi zástupci vyšší vyšší střední třídy, kteří měli tu smůlu, že z toho či onoho důvodu nesehnali samostatné bydlení. Má to své výhody - dům je čistý a minimálně zdemolovaný a člověk se nemusí bát, že se mu v jeho nepřítomnosti nastěhuje do bytu nějaký nevítaný návštěvník. Dám si malý výběh po schodech, už proto, že je to rychlejší než výtah. Přes chodbu ke svým dveřím v dobrém rozmaru div neprotančím a když z vedlejšího bytu vykoukne ta nevrlá stará harpyje zastávající názor, že lidé jako já tomuhle domu výrazně snižují úroveň a měli by mě zavřít už za to, jak vypadám, pozdravím ji s úsměvem toho nejzdvořilejšího a nejmilejšího mladého muže pod sluncem. V momentě, kdy zuřivě naprázdno skousne protézou, zafuní a práskne za sebou dveřmi, se mi na tváři objeví široký spokojený ďábelský škleb. Tu ženskou vážně miluju. 'Jo, domov, sladkej domov,' opřu se o zavřené dveře s úlevou, že teď už mě čeká jen klid. Jako první číslo zamířím k minibaru a dopřeji si štědrou dávku bourbonu bez ledu. Další zastávkou je koupelna. Oválené a zakrvácené oblečení letí k pračce a já do sprchy. Po půl hodině se už čistý jako slovo Boží s vodou kapající z ocásků mokrých vlasů, dvojitým sendvičem, na jehož výrobu padla polovina obsahu lednice, a velkých hrnkem čerstvé kávy přesunu na rozměrnou pohodlnou pohovku a nastartuji svůj věrný notebook. 'Tak se ukaž, blamáž.' Po krátké kontrole přijaté elektronické pošty a zjištění, že spammeři mají poměrně nelichotivé domněnky o rozměrech některých částí mého těla a sexuální výkonnosti, doopravdy napřed prohledám standardními prostředky internet, jestli nenarazím někde na nějakou zmínku o té kletbě. Teprve potom se pustím do otravování dlouhého seznamu svých kontaktů, informátorů a kolegů z branže. |
| |
 | soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro "Teď tě dostanu!" vykřikla jsem a natáhla ruce směrem ke Kitty, ta jen s chechotem pobíhala kolem a rány jí míjeli, prolétali jí nebo se v ní prostě ztratily. Poslední rána proletěla těsně kolem paže, na rukávu to bylo znát. "Ouch, omlouvám se," zazubila jsem se a prohrábla si vlasy. Kit na mě mávla a popošla ke dveřím, něco zakřičela do chodby a nehybně stála u dveří, s hlavou vystrčenou. Chtěla jsem využít situace, proto jsem se k ní pomalu připlížila a chtěla do ní strčit, má ruka ale jen projela skrz její rameno. "Tohle není fér!" zamračila jsem se na Kit, když jsem ale viděla její pohled ve tváři musela jsem se zasmát, skočila jsem do sedačky a popřepínala televizi na něco záživnějšího. "Kit!" zavolala jsem na ní, zírajíc do televize a rukou naznačujíc, aby šla ke mě. "Pojď se dívat, honem, tohle musíš vidět!" Obíjmajíce polštářek sleduji z nadšením reprízu Twilight. "Achh, přála bych si být upírkou," zasnila jsem se a zdálo se mi, že slyším, jak se Kit chychotá. "A ty snad ne? Vždyť to musí být tak," hledala jsem to správné slovo, které použít. "Tak.." tápala jsem v mysli, však z přemýšlení mě vytrhl zvuk zvonku u dveří. "Co to sakra bylo?!" Trhla jsem hlavou ke Kitty s otázkou v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na internetu toho na toto téma moc nevyhrabeš, problém tak trochu je v tom, že pořádně nevíš, co hledat. Máš za sebou několik ne zrovna úspěšných telefonátů, přičemž víc jak polovina dotazovaných Ti naznačila, že pokud věříš na podobné věci, tak jsi blázen. Dostal jsi také doporučení ať si na večer najdeš lepší zábavu, třeba nějakou pěknou společnost a zapomeneš na blbosti. Nejlépe si pochodil u jednoho historika zabývajícího se Egyptskou mytologií. Doporučil Ti ho někdo spíše, abys mu dal pokoj. K vypuštění Apokalypsy je nutné otevřít tři brány, k čemuž potřebuješ tři klíče. Tři prsteny (s modrým, červeným a zeleným kamenem) navlečené na zlaté „madlo“ tvoří první klíč, který by měl otevřít 1. bránu. O dalších dvou klíčích se nic nedozvíš. Také Ti vyprávěl příběh o původu Apokalypsy. Asi před 5000 lety (3000 př.n.l.) žil faraon jménem Rama-Tut, jenž zdánlivě sestoupil z hvězd a přinesl sebou jakousi technologii, kterou využil jako zdroj moci, aby ovládl zemi - Gízu. V té samé době bylo v poušti zanecháno dítě s šedivou kůží, aby zde zahynulo. Jeho křik byl však vyslyšen, když ho nelezl klan lupičů, ovládaný válečníkem Baalem, který si uvědomil jaká moc v dítěti třímá a pojal je za vlastní. S jeho výcvikem z něj vyrostl obávaný bojovník, který neměl sobě rovného - jak v rychlosti, síle, tak v inteligenci. Zvěsti o tomto chlapci se donesli až k faraonovi, který pochopil, že ho ohrožuje a nařídil jeho likvidaci. Faraonovi vojáci ho nedokázali porazit, dokázali však pobít ostatní členy klanu. Protože nic nedokázalo odolat jeho hněvu. En Sabah Nur přijal pak jméno Apokalypsa. Apokalypsa pronásledoval faraonas s úmyslem zabít ho, ten však uprchl. Sám se potom stal faraonem. Našel zdroj moci svého předchůdce, vynález s názvem Oko věčnosti. Naučil se ho ovládat, aby přetvořil svět k obrazu svému. Ze starchu, co se stane, byl však zrazen a v Oku uzavřen. Pohřben i s Okem na věčnost ve své hrobce, která je neznámo kde. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď ma chce Jubilee strčiť do ramena, automaticky sa moje telo bráni tým, že jej ruka mnou preletí. Keďže na chodbe nevidím Logana, prestanem tam civieť, obrátim sa a vyplazím jej jazyk. Škodoradosť je najlepšia radosť, však? Zachichocem sa. Asi to nebolo nič dôležitého, keď tak rýchlo zmizol, možno len zdravil. Myknem plecom, no to už na mňa Jubilee volá. Zvrtnem sa a pribehnem k telke. Čo sa deje? Spýtam sa skôr rečnícku otázku, keďže vzápätí to uvidím sama. Pretočím oči a znova sa rozchichocem. Och, novodobí ligotajúci sa upíry. Viacej sa mi zahovárajú tí, čo pijú krv a slnko ich spáli na popol. Natiahnem ruku a postrapatím Jubi vo vlasoch. Ak by si si skrotila to svoje háro a nasadila si čočky, s prižmúrenými, veeeľmi prižmúrenými očami by si sa podobala na Alice. Zazubím sa na ňu a sledujem dianie v telke. Čakám, aké prídavné meno zo seba kamarátka vymačkne, keď vtom ju aj mňa zo sústredenia vytrhne rada a nasledovný zvonček. Eh...kedy naposledy tu niekto zvonil? Ten rachot predtým by ma ani netrápil, ono keď žijete v sídle plnom mutantov, na také niečo si väčšinou zvyknete. Ale zvonček? Nechápavo sa pozerám na stenu približne tam, kde sú za ňou dvere a pokrčím ramenami. Netuším. Poďme sa pozrieť. Navrhnem jediné možné riešenie, ako ukojiť zvedavosť a už ťahám Jubilee hore z kresla a smerom von k vrátam. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když otevřete vchodové dveře do Institutu vidíte před bránou do "Areálu" stát červené auto, v něm sedí jedna osoba a čeká zda bude vpuštěna dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Opatrně si nasadím brýle. Jean a Xavier jsou mrtvi? Proč tu ještě jsem, když zakladatel zemřel? Najednou mi připadá, že jsem nejklidnější osoba v místnosti. Pomalu otevřu oči a můj neostrý pohled přivítá červeně zbarvená místnost se snědou ženou a mužskými zády mizícími ve dveřích. "To bude v pořádku." Zkusím mírným hlasem, který stále ještě zní spíš nezaujatě, uklidnit tu ženu. "Profesor Xavier a Jean je mrtvá. Co se stalo?" Zvednu opět jednu ruku před oči a prohlédnu si ji s klidnou fasciancí, otevírajce ruku. Zajímavé, teď se můžu věcí dotýkat. Chvíli se nad tou myšlenkou pozastavím protože mám pocit, že jsem se něčeho dotýkat chtěl. Pak se pozastavím nad jednou zvláštností. Ta žena nemá nic podobného brýlím jako já. "Jsi v pořádku?" Klepnu ze strany na brýle, na znamení očí. V tak jasném světle, jaké jsem viděl bez ochrany by mohla také oslepnout. Zazvonění mě vyruší z dalších myšlenek, proto se zadívám na bělovlásku co se v takové situaci má dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Jeho naprosto klidný hlas mě zaráží, “Tohle není ten Scott, kterého jsem znala.“ Dřív než začnu vysvětlovat složité události, které se odehrály před třemi měsíci. Se rozhodnu ujasnit si pár věcí. Upřímně mě trošku fascinuje, jak někoho, kdo se právě dozvěděl, že jemu nejbližší osoba je mrtvá, může být, tak zaujat vlastní rukou. “Zvláštní." Se zamyšlení mě vytrhne jeho další otázka, “Jsi v pořádku?“ vzhledem k tomu, že se při té otázce dotýká brýlí předpokládám, že otázka se týká jich. Jen si nejsem jistá zda jsem ji správně pochopila...trošku zmateně na něj koukám. “Má na mysli zda mě nezranil když otevřel oči nebo je tu něco špatně?“ Zazvoní zvonek. “Zvláštní“ Víc se tím, ale nezabývám. “Někdo to vyřídí,“ ujistím zmateného Scotta. Pak mu položím naprosto triviální otázku. “Dobře...víš kdo jsem?“ |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Chvíli nad její poslední otázkou přemýšlím. Podle toho, jak se chová by bylo lepší říct, že ji znám. Na druhou stranu se mi lhát nechce, protože si nejsem jistý, jestli bych to dokázal uhájit. "Ne. Nevzpomíná...." Zoufale prohledávám paměť po správném tvaru toho slova, protože jsem si jistý, že jsem ho znal by němělo znít. Bohužel neúspěšně, tak to vzdám. "Je mi to líto." Upřu pohled na snědou ženu a očekávám verdikt. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro To něco vysvětluje, chápavě přikývnu, “Dobře... Jsem Ororo Munroe nebo také Strom - dokáži manipulovat s počasím." Ihned vysvětlím "Storm". ,"On,“ kývnu směrem ke dveřím, ve kterých zahlédl odcházejícího Wolverina, „je Logan. Našel Tě asi před hodinou či dvěma...do té doby jsme tě měli za mrtvého.“ Posadím se na židli u lůžka, jelikož předpokládám, že tohle bude asi na hodně dlouho. „Nacházíš se v Institut pro nadanou mládež. Je to škola pro mutanty – výjimečně nadané jedince, kterým se zde snažíme pomoc naučit se ovládat své schopnosti. Většina z nich je bez domova, takže nalezli domov zde. I ty jsi zde našel svůj domov, kdysi. Pak jsi zde vyučoval mladší studenty... Vlastně bys měl být ředitelem Ty...ne já...ale Ty jsi tu nebyl když Profesor...“ tu větu nedokážu doříct. "Kéž by tu teď byl." O Jean se záměrně nezmiňuji. “Co si pamatuješ?“ Zeptám se a doufám, že řekne, že si pamatuje, alespoň něco. Kdo je on. Či tak něco... "Přeci nemohl zapomenout vše...“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Se svým odhadem jsem se příliš nemýlil, jak tak koukám, zatímco se snažím vyhledávač krmit nejrůznějšími frázemi a současně rozesílám pár otravných zpráv vybraným jedincům, o nichž jsem si celkem jist, že je nezastihnu na telefonu. Na ty ostatní dojde vzápětí... Když po víc jak hodině odhazuji utržené sluchátko a mnu si oči pálící po soutředěném zírání do obrazovky, napadá mě, že už to je celkem slušná doba, co jsem během tak krátkého času rozdal tolik verbálních vztyčených prostředníčků a poslání tam, kam slunce nesvítí. Blbečci, myslí si, kdovíjak nejsou vtipní. Jakous takous omluvu mají jen ti, které jsem vytáhl z postele uprostřed noci. Odfrknu. Spolupráce v oboru jak noha, ale tím spíš mě to utvrzuje v tom, že mě ta gorila akorát tahala za nohu. 'Fajn, zkusím eště tohodle a konec,' objedu párkrát tužkou telefonní číslo, jež mi nadiktoval můj někdejší společník a učitel. Trochu se protáhnu, hodím do sebe poslední lok vystydlého kafe a vymačkám číslice, zatímco mi v hlavě plachtí jen jedna myšlenka: 'To je hovadina...' Sdílnost a hlavně výřečnost dotyčného odborníka mě trochu překvapí, ale pak jen poslouchám, dělám si poznámky a občas se zeptám na nějakou zvlášť ujetou část. Skončím s papírem popsaným odshora až dolů (a několika egyptskými symboly načmáranými kolem jen tak pro efekt), a pocitem, že si tady někdo z několika lidí celkem ošklivě vystřelil. Opřu se o polštář a celý soubor poznámek si přečtu ještě jednou. I s mými značně diskutabilními odbornými znalostmi mám s každým řádkem čím dál víc přesvědčen, že to nedává v kontextu reálií moc smysl. Po konzultaci s tetičkou Wikipedií a několika jejími důvěryhodnějšími příbuznými si tím jsem celkem jistý. Je to hovadina. Vyvolám si v paměti podobu toho prstenu s rudým kamenem. Dá se předpokládat, že ty další dva vypadají dost podobně (pokud vůbec existují). Rozhodně to nebyla ukázka stylu, na jaký je člověk zvyklý u egypských šperků. 'Možná ňáká novodobá splácanina, kerý se autor pokusil dodat větší hodnotu a vzbudit dojem, že sou ty prsteny daleko starší. Je to dost běžnej postup a kletby a podobný kraviny bejvaj mezi zákazníkama dost populární. Leckdo je ochotnej solit extra za šmuk s temnou pohnutou historií... i když zrovna todle je tak přitažený za vlasy, že bych hrozně rád poznal toho dovedu, co to vymyslel.' Už z čisté zvědavosti se pustím do dalšího hledání, tentokrát směrovaného na samotné prsteny. Ty by mohly mít lépe sledovatelný profil než historka s nimi svázaná. Záznamy z aukčních síní, postřehy sběratelů, seznamy expozic, výkazy činnosti mých kolegů... uvidíme, jestli má ten červený krasavec vůbec nějaké bratříčky a když, tak kde se momentálně nacházejí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Není to sice jednoduché hledání, ale jde o to něco málo snáz než předchozí získávání informací – minimálně Ti každou chvíli někdo netvrdí, že jsi blázen že nemáš otravovat uprostřed noci, a že je smutné že člověk jako ty si neumí na večer obstarat lepší zábavu než otravovat lidi absolutními nesmysly. Asi po půl hodině hledání slavíš první úspěch – podařilo se Ti vypátrat alespoň zmínku o Tobě již známém zlatým krasavci s rudým kamenem. Vydražil ho, ten člověk, kterému si ho zcizil asi před 5ti lety na jedné aukci. Stál nechutnou sumu peněz. Nejspíše máš pocit, že i když Tvé služby nebyly zaplaceny vůbec špatně, mohly být zaplaceny o dost lépe. Když máš červený jako vodítko je mnohem snazší dostat se k informacím o zbylých dvou. Ke Tvému překvapení – náhody se dějí – bude prsten se zeleným kamenem vystavován za několik dní v muzeu ve Washington D.C. Jedná se o muzeum zabývající se především Egyptskou a podobnou tematikou. Dostat se k informacím o posledním prstenu trvá nejdéle. Pravděpodobně ho vlastní jakási bohatá žena, pravděpodobně původem pocházející z jihozápadní části Egypta, ale většinu života strávila v New Yorku. Byla před časem oslovena s žádostí zda by prsten neprodala nějakému muzeu, ale odmítla. Uložen neznámo kde. Můžeš to odhadovat na domácí trezor či banku. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Hm.' Přiznám se, že jsem nečekal, že vážně najdu víc než jeden prsten. Vážně to vypadá na dost horké zboží, alespoň co mohu usuzovat z vydražené částky. Při takových akcích jdou ovšem sumy hodně rychle nahoru, mnohdy aniž by za to ta věc stála. Nemám tudíž pocit, že by byly mé služby nedoceněné. U krádeží na objednávku se ceny půl napůl odvozují z hodnoty předmětu a obtížnosti provedení. A prestiže zloděje samozřejmě. Tohle byla skoro akce pro začátečníka. A kromě toho tuhle práci už nějakou dobu nedělám kvůli prachům - mám nahrabáno tolik, že i kdybych až do konce života nehnul prstem, netrpěl bych sebemenší nouzí. Zato bych se užral nudou. Vážně to vypadá jako sada. A spíš jako něco, co vyplodila secese poblázněná romantikou starověku než egyptská říše ve třetím tisíciletí před Kristem, kdyby jste se zeptali mě. Odpovídala by tomu i ta "kletba". Zavrtím hlavou. Za co všechno jsou lidé schopni vyhodit prachy... Notebook zaklapávám už docela groggy. Projdu se k oknu a zahledím se do temnoty v ulicích, prosvětlené pouličními lampami a obdélníky oken bytů. Po zářící obrazovce je to pro mé utahané zrakové orgány, které po své mutaci nesnášejí dlouhodobou práci u počítače právě dobře, jako hojivý balzám. Ale co s načatým večerem? Noc je ještě celkem mladá... 'Jo, ale já už mám po dnešku celkem dost.' A to jsem se ještě odpoledne nudil. Trochu se protáhnu, abych uvolnil ztuhlé svaly, a nakonec zalezu do postele. S doprovodem tlumené hudby z přehrávače provedu rekapitulaci událostí a přijatých informací. Samozřejmě, že většina myšlenek se mi točí kolem těch zatracených prstenů. Správně by to vůbec neměla být moje věc, moje účast skončila předáním zboží a převzetím platby. Ale ta washingtonská expozice zní zajímavě... ani ne kvůli zelenému prstenu, jako spíš zbytkem vystavených předmětů. Pro profesionálního zloděje jsou podobné akce něco jako pro dítě výlet do továrny na sladkosti. Kolem podobných výstav se většinou točí nějaká ta prácička a i kdyby ne, vždycky v naší branži existuje seznam lukrativních předmětů a lidí, kteří by o ně projevili zájem. Do spánku se propadám s přesvědčením, že na pár příštích dnů mám tedy o program postaráno. Jen vážně doufám, že mě mé podvědomí ušetří divokých snů s účastí faraonů, mumií a prokletých předmětů. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro DLouho sedím bez hnutí, oči zavřené jak se snažím vstřebat slova Ororo. S většinou nemám problém, ale u některých výrazů mám jen hrubý odhad co znamenají. Jsem si jistý, že Ředitel je označení pro někoho důležitého, a že zakladatel je ještě významější. O to víc mi uniká smysl toho, že bych jednou z těch významných osob byl já. "Jsem Scott ..." Chvíli se probírám svou pamětí po něčem dalším co bych mohl říct, ale nic jiného tam není a falešnou naději jsem se už rozhodl ji nedávat. Jen kývnu na znamení, že to je vše. Zatím se zdá, že s tím nemá problém. Nechám Storm ať si s mou odpovědí zatím nějak poradí a věnuju se rozšíření svých poznatků. Institut pro nadanou mládež založený Profesorem Xavierem. On a Jean jsou mrtvi a já zřejmě byl také. Nadaní jsou mutanti a pravděpodobně ovládají počasí. Sice mám problémy pochopit k čemu je škola na ovládání počasí, nemluvě o tom, že mimo prázdné hlavy necítím jedinou špetku moci nad elementy přírody. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Usnout Ti netrvá příliš dlouho, byl to poměrně náročný den...náročnější než si ráno očekával. Celou noc prospíš sladkým spánkem malého dítěte, naštěstí Tě nevyrušují žádné sny ani nic podobného. Vzbudí až první paprsky vstávajícího slunce. Je poměrně brzy, ale tím, že jsi šel brzy spát nepociťuješ žádnou únavu. Uvědomíš si, že Tě trochu bolí zraněná ruka, což se dalo očekávat. Pro jistotu navštívíš koupelnu a ránu převážeš, při té příležitosti máš šanci zjistit, že to vypadá mnohem lépe než včera. Otázkou zůstává co s novým dnem... |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Poté co se dozvím, že jedinou informací, kterou zná, je jeho jméno – kterým jsem ho už nespočetkrát oslovila, takže by bylo divné kdyby ho neznal – mám pocit, že jsem ho možná zahrnula příliš přebytečnými informaci. Zpomalíme, “Víš proč máš ty brýle,“ už jsem rezignovala na kladné odpovědi, tudíž mu ani nedám moc času odpovědět a sama si odpovím. “Tvou mutací jsou...optické paprsky...ale nejspíše díky úrazu, který si prodělal v dětství je nemůžeš plně ovládat. Proto musíš neustále mýt ty brýle.“ Je mi jasné, že já tady toho moc nezmůžu a bohužel na škole teď není žádný telepat. “Nejsem si jistá jestli Ti můžu pomoci, ale můžu Ti zodpovědět na tvé otázky." Nabídnu alespoň to minimum, které pro něj mohu udělat. "Pokud by se nám podařilo najít vhodného telepata, možná by Ti dokázal paměť vrátit...“ |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Optické paprsky? Ať se snažím jakkoliv nedokážu si představit co něco takového dělá, špatnou zprávou je, že tu zvláštní mutaci prý nedovedu ovládat. Toliko k učení ovládání schopností. Pravěpodobně jsem nebyl zrovna hvězdným studentem. Jak jen mě mohla označit za právoplatného ředitele mi zůstává záhadou. Promnu si spánky a znovu se zaměřím na důležité věci. Vhodný telepat ... To bude asi také nějaka varianta mutanta, takže škola ovládání počasí odpadá. ... k dispozici není, tak si musím vystačit s tím co mám k dispozici. Pokoj s postelema, snědá žena a já. "Mám otázky. Kdo jsem? Co o mě víš?" Třeba si vzpomenu, jako na slova. Pohodlněji se usadím na lůžku. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Uznávám, něco v tom stylu jsem očekávala. Snažím se vybrat jen ty nejdůležitější fakta, abych ho příliš nezahltila informacemi. “Jmenuješ se Scott Summers mezi X-meny jsi znám jako Cyclops. Když jsi byl malý, tvoji rodiče zemřeli při letecké nehodě. Máš mladšího bratra Alexe, ale dlouho spolu nejste v kontaktu. Charles Xavier Tě sem přivedl mezi svými prvními studenty. Zde jsi se učil využívat své schopnosti pro dobro lidstva.“ Opatrně zkusím zamířit do trošku jiných vod, “Zde jsi se seznámil s Jean,“ zkoumám jeho reakci při vyslovení tohoto jména. “Asi před třemi měsíci si beze stopy zmizel, zůstaly po Tobě jen tvé brýle. Tázavě se na něj podívám, “Víš kde jsi byl?“ Také čekám, zda má nějaké jiné přání či další otázky. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro X-meni? Cyclops? Charles Xavier má podivný náhled na vytvoření domova. "Scott Summers." Zopakuji nahlas to jméno, abych si ho lépe zapamatoval, než se začnu probírat zbytkem informací. Rodiče mrtví, Profesor Xavier mrtvý, Jean mrtvá, bratr Alex mimo kontakt, já mrtvý ... Zatřesu hlavou, ta poslední myšlenka byl nesmysl. Nevypadá to na moc úspěšný život. Jestli vyjmenovala všechny důležité osoby v mém životě, tak mi nikdo nezbyl. Sice to nevypadá, že jsem je přímo zabil, ale rozhodně mě blízcí lidé umírají. Tím by se vysvětloval vztah s bratrem. Chvíli zkoumám ten zvláštní pocit, kdy jsem přišel o něco co ani nevím, že jsem měl. Víc než cokoliv jiného si připadám hloupě že cítím nanejvýš nejistotu z toho co ještě vyleze z pod kamene mého života. Na otázku Ororo jen zavrtím hlavou. "Ne." "Co víš o ..." Zase marně hledám správná slova bez výsledku. "...letecké nehodě, Jean a co Profesor?" |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Nejsem si úplně jistá, jak mu tyto informace můžou momentálně pomoc, ale nakonec mu odpovím. "Upřímně o té letecké nehodě toho moc nevím. Jen to, že tvoji rodiče zemřeli na místě. Ty jsi byl 2 roky v kómatu. Zatímco tvého bratra adoptovali. Chvíli přemýšlím nakolik ho zatěžovat událostmi, které se dějí venku, usoudím, že pokud možno, co nejméně to půjde. "Jean byla ovládnuta Phoenix, stala se zlou a nebezpečnou. Poté, co zabila Profesora a ohrozila moc lidí bohužel nebyla jiná možnost..." nějak mám pocit, že tomuto tématu je lepší se vyhnout. Nemůžu si pomoc. "Nechceš se podívat do svého pokoje?" navrhnu. "Nebo pokud máš hlad, můžeme zkusit jídelnu. Pokud nebude chtít zůstat zde, třeba mi tu osvěžil paměť více než pár slov. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zazvoní Tvůj telefon, číslo je skryté, tudíž na první pohled nemůžeš usoudit, kdo Ti volá. Hlas v telefonu však rozpoznáváš, minimálně z prvního dojmu můžeš usoudit, že jsi s tímto člověkem již měl tu čest hovořit. Oznámení je sice stručné, ale jasné. Rád by si Tě najal na drobnou službu. Zajímá se po prstenu, který má být za několik dní vystavován v muzeu. Žádá naprostou diskrétnost. Výměnou nabízí poměrnou slušnou sumičku. Nakonec dodá, že pokud by jsi ve své branži narazil na podobný prsten, měl by o něj zájem – čistě sběratelský – samozřejmě zaplatí více než slušně. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro "Tohle je divný, nezdá se ti?" řekla jsem směrem ke Kit když jsme šli ke dveřím. Nebylo tu moc ve zvyku, že by někdo zvonil. Studenti si stejně, jako mi, otvírali sami a pokud měla Ro návštěvu, byla vždy předem ohlášena a nikdo tak nebyl nucen zvonit. "Už vím!" Zatáhla jsem Kit za popálený rukáv. "Možná Logan přeci jen něco volal, mohl volat něco ve stylu 'Hej, kočky! Dáte si taky pizzu?'," v obličeji jsem se pokusila o stejně drsný pohled, který dělá Logen, zašklebila jsem se a zahla ke dveřím. Prošli jsme honosnými dveřmi a u brány stálo auto. "Ouch, auto to sice je, ale na pizzu to nevypadá," zavtipkovala jsem a koukla na Kit. "Jdeme zjistit, kdo to je?" |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro "Nebyla jiná možnost než a...by se stala zlou a zabila Profesora?" Konečně se mi podařilo najít aspoň jedno vhodné slovo aniž bych ho musel napřed slyšet, ale radost z toho moc nemám, kvůli podivné otázce, kterou jsem položil. Používal jsem optické paprsky pro dobro lidstva ... Ať se snažím jakkoliv tak mě stále nenapadá, jakým způsobem je možné používat něco tak abstraktního. ...a nechal jsem někoho známého stát se zlým a zabít někoho kdo mi dal domov. Co jsem to byl za mutanta? "Nejsem někdo kdo měl pomáhat rozvíjet schopnosti pro dobro lidstva?" |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Tomuhle tématu jsem se chtěla vyhnout, "Nebyla jiná možnost, než, aby ji Logan...zabil." Poslední slovo je řečeno téměř neslyšitelně. S takovým tím pocitem, čím tišeji to řeknu, tím menší váhu to bude mít. Přikývnu, "To...by tak nějak sedělo...byl jsi tady, aby jsi učil mladé mutanty používat a ovládat jejich jedinečné schopnosti pro dobro lidstva. Což znamená, že lidé jsou naši přátele a ne nepřátele." Doufám, že se v tom nemotám více než musím. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Pri slove "Pizza" sa mi na tvári zjaví blažený výraz. Och, pizzu som nemala riadne dlho. Ak objednal pizzu, asi mu prestanem ničiť cigarety. Hrozne smrdia. Usmejem sa, akoby to, že objednal pizzu, nebol ina Jubin dohad, ale holý fakt. To sa však už dostávame k bráne. Podozrievavo si auto premeriam. Má tu vôbec dohodnuté stretnutie? Možno je to nový študent...alebo nie? Prekrížim si ruky na hrudi a a hryznem si do pery. Ešte tú bránu neotvárajme. Idem zistiť kto to je a potom uvidíme. Možno je to dovážka pizze.... v červenom prevedení. Nadýchnem sa. Hneď som tu. Zazubím sa a trochu bokom nenápadne prejdem cez vonkajšie múry. Nato si to vychádzkovým krokom šiniem priamo k autu a zastavím sa pri ňom. Čakám či sa odtiahne aspoň okienko, ak nie tak naň rovno zaťukám hánkami a spýtavo sa na osobu pozriem v štýle-"potrebujete niečo?". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vidíš z Institutu vycházet dvě osoby. Za chvíli stojí dívka vedle okénka, do kterého zaťuká, aby na sebe upoutala pozornost. Dívá se na Tebe takovým tím tázavým style "potřebujete něco?" => příspěvky Kitty a Jubilee |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Tak proto se Logan omlouval. Asi pro něj byla také důležitá. Ten zvláštní pocit mě neopouští, nevzpomínám si na jejich tváře ani si nedovedu představit kdo ti lidé byli. Jedině smutek nad smrtí lidí, kteří jsou důležití proněkoho jiného. Co by se v takové situaci asi mělo dělat? "Všechno bude v pořádku." Zkusím říct uklidňujícím tónem, zatímco neobratně manipuluji svou rukou ve snaze položit jí Ororo na správné místo. Nakonec ji podivně potlapkám po ruce, než to vzdám. "Můžeme zkusit tu jídelnu? Hlad by byl." Nadhodím ve snaze usměrnit myšlenky Storm k méně nebezpečným vodám, než do kterých jsem zabrousil. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Může mi někdo vysvětlit, jak je možné, že ať už závěsy na oknech zatáhnu sebepečlivěji, vždycky zůstane jedna malá škvírka, kterou mi ráno slunce svítí přímo do ksichtu? Vztekle zavrčím a připlácnu si obličej polštářem v naději, že znovu usnu. Marně. Po pěti minutách to nakonec vzdám a odšourám se do koupelny udělat úlitbu ranní očistě. Cukání v ráně se mi nelíbí a obvaz odmotávám s tichou modlitbou, ať to není zanícené. Nechci procesem hojení trávit víc času, než je nezbytně nutné. Ale zdá se, že mám štěstí. Nejspíš jsem si to jen v noci přilehl nebo nějak natáhl. Přesto ránu pečlivě očistím a zamáznu novou vrstvou dezinfekce. A namísto bandáže před ni jen přetáhnu elastickou obvazovou manžetu, se kterou se snadněji manipuluje. O jednu rychlou sprchu později už se mi povede jakž takž prozívat ke smyslům. Raketový metabolismus je sice úžasný, ale někdy trvá věčnost ho po ránu nastartovat. Nejspíš začínám lenivět. Nebo už uplynulo příliš mnoho času od chvíle, kdy mě někdo pravidelně budil šokem. Bez toho se vyměkne dost brzy. Se snídaní se stulím do křesla a zapnu televizi, spíš abych se udržel v obraze než ze skutečného zájmu o světové dění. Zase co kdyby náhodou začala nová lovná sezóna na mutanty... lépe vědět to včas. Nakonec stejně skončím u tupého zírání skrz obrazovku, zatímco v hlavě už zase brousím okolo Washingtonu. Pokud se tam chci vypravit, měl bych si pomalu zajistit dopravu u nějaké spřízněné soukromé letecké společnosti. Tahat pracovní náčiní normální linkou je trochu riskantní a letadlo je nejrychlejší prostředek... 'Uvidíme, kdo bude mít v tomdle termínu volnej spoj,' natáhnu se po telefonu. Nebudu lhát, že když mi začal v ruce zvonit, div jsem nevyskočil z kůže a leknutím jsem ho opět pustil. Perfektní načasování. S výživným klením se vrhnu pod křeslo, abych ho vylovil, než to ten na druhém konci položí, připravený dát mu to sežrat v domnění, že jde o někoho z mých známých. Skryté číslo mi poněkud sebere vítr z plachet. Asi bych měl raději zjistit, o koho se jedná, než na něj začnu být sprostý. Chápu, že někteří lidé se neradi představují do telefonu, když hovoří s profesionálními zločinci, ale mohl mi dát alespoň nápovědu. Nesnáším, když musím identitu volajícího odhadovat na základě hlasu a narážek na naši předchozí spolupráci. Záhy si nicméně spojím hovor s osobou a jen poslouchám, o co mu jde. 'Proč mě ten požadavek ani nepřekvapuje?' pomyslím si, zatímco dotyčného seznamuji s podmínkami, za jakých jsem ochoten se o tom bavit. Nejspíš jeden z těch nadšenců, co mu jeden kousek ze série nikdy nestačí a dělá všechno pro to, aby dostal zbylé. Jeho pohnutky mi jsou ovšem celkem lhostejné. Předtím se projevil jako solidní zákazník, takže nevidím důvod, proč na výslednou dohodu nekývnout. 'To bylo rychlý... ale taky se moh už předtím zmínit, že by rád navázal trvalejší spolupráci.' Telefon letí na pohovku. Tak zpátky k myslící mašině. Pokud chce všechny tři, může je mít, a pro mě bude nejrychlejší podívat se nejprve po tom, který by měl být u té ženské. Do zahájení výstavy je ještě čas, do té doby bych měl ten modrý mít v kapse. Je tedy čas blíže si proklepnout jeho současnou majitelku a především její společenské aktivity... |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Dávali si teda na čas A čím dlhšie ma tu nechávali stáť, tým horšie...pre nich. Čas som si skrátila žuvačkou, ktorú som nekultivovane žváchala a nafukovala som bubliny. Ak by so bola chlap už by mi to dávno odmrzli gule. Keď sa v okienku zjavila tvár dievčiny, z nechuťou a otrávením som skovala žuvačku späť do úst. Čo asi tak môžem chcieť? "Prišla som si s vami pohovoriť o Bohu." Povedala som arogantne. Vyzerám snáď ako nejaký mormon na misii? Čo tak asi môžem chcieť? " No tak sorry, že vás otravujem. Myslela som si, že tu dávate azyl zrúdam jak som ja s otvorenou náručou. Ale fajn, ja sa vám do zadku strkať nebudem, v cirkuse už mi držia miesto. " Zakusla som do žuvačky, zazrela som na tú v okne. Všetko nasvedčovalo tomu, že sa otočím a odídem, miesto toho som sa ale oprela ľavou rukou o dvere a ležérne som čakala a vyklepkávala som si melódiu, ktorá mi ešte pred chvíľkou hrala v aute. Výzor: Žena malého vzrastu, kostnatej postavy, oblečená v natrhnutých džínsov, oblečenú má flanelovú košeľu a na zahriatie niečo čo vyzeralo ako obnosená vojenská bunda, ktorá jej bola o pár čísel väčšia. Na hlave mala obmotanú červenú šatku a na nohách obuté pracovné topánky . |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď začujem tie nafúkané reči, iba pretočím oči. Ježiši, exotka. Nasadím však výraz ála panenka mária a s milým úsmevom odpoviem. Zrúdam tu azyl poskytujeme, idiotom ale nie. Ale keď už tak "pekne prosíš", spravíme výnimku. V istom momente naberie môj hlas na irónii, ale aj tak sa naďalej tvárim ako ochotný uvítací výbor. Zamávam na Jubilee, že môže otvoriť, načo sa poberiem späť. Kým sa brána otvorí, už som na druhej. Ale to dievča sa tu zabaví. Už to vidím, že dneska budú niekde lietať kusy nábytku. Ale nemusela som až tak vyletieť. Keď ona bola hneď taká odporná. Keď podídem až k Jubi, precedím pomedzi zuby. Máme tu pseudorebelku. Oboznámim ju a sledujem auto. Som zvedavá čo je zač. Otočím hlavu na kamarátku. Nepôjdem to radšej hneď oznámiť Storm? |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Kyž vyjdeme ven z ošetřovny uvítá nás kovová chodba bez nábytku nebo zdobení, proto můj pohled ihned zaujme sedící postava Logana. Nevypadá zrovna dobře, možná bych pro něj mohl něco udělat. Klidným krokem dojdu až před jeho zhroucenou osobu a sbírám myšlenky. Nakonec si povzdechnu. "Logane .... Děkuji." Začnu svůj zvláštní proslov. "Snažil jsi se Jean pomoci jak jen bylo možné a za to ti děkuji. Poté co byla ovládnuta Phoenix ... a já tu nebyl ... nevím co bych dokázal na Tvém místě. Moc to pro mě znamená." Pokračuji ve vážném tónu. Pochybuji, že zrovna tohle chce, ať už ode měm nebo od někoho jiného slyšet, ale tohle je to nejlepší co teď dovedu. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Ako by sa ma jej narážky nejako dotýkali. Bolo mi ukradnuté, čo si tak o mne nejaká slečinka myslí. Veď keby len vedela.. keby vedela. Keď sa otvorila brána, auto som bez ďalších rečí zaparkovala auto v areáli a vystúpila som. Zo sedadla spolujazdca som si vzala vak plný handier. " Prijímacie konanie už máme za sebou, aj uvítací výbor. Teraz by som sa docela rada vybalila" Zvolala som na dievčiny, ktoré sa spolu zrejme o niečom dohadovali. A nebolo ťažké uhádnuť o čom. "Sorry ak som vás urazila." Zvolala som, akože ospravedlňujúco. Niečo som povedať predsa musela. " Sedela som v tom prekliatom aute pekne dlho, ide mi roztrhať mechúr , som hladná a ešte viac unavená. Okrem toho podobné "školy" mi vedia parádne zkypeť žlč. Šak to poznáte, ne? " Hovorila som k nim, ale môj postoj a pohľad smeroval do vetra. Bola som len rada, že môj silný južanský prízvuk podporí moje tvrdenie, že som na ceste už zasrane dlhú dobu, a trocha nevrlosti je teda na mieste. Bože, jak já by som sa najradšej videla v prdeli. Robíš, to ale pre mamu. Robíš to pre mamu. Dodatok k vzhľadu: Na prvý pohľad vyzerá docela staro a zosušene. Mohli by ste ju tipnúť tak na 27-29 rokov. A podľa tej pleti vyzerala ako prefajčená, bohvie čím nakazená narkomanka. Ešte aj smrdela cigaretami a lacným chľastom. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zapneš svůj věrný notebook. Vzhledem k tomu, že ze včerejší noci znáš jméno majitelky prstenu. Máš práci o dost snadnější. Stačí pár šikovných zadání do přítele googlu a máš o ní pár bližších informací. Její věk je asi 25 let, dokonce se ti podaří najít fotku příjemně vypadající ženy. Je provdaná za nechutně bohatého, avšak o dost staršího, majitele firmy vyvíjející nové informační technologie. Její otec žije v Gíze a je to majitel továrny na cigarety. Takže slečinka je za vodou a zajištěna hned ze dvou směrů. Bydlí ve svém obrovské baráku na Manhattanu. Čím se živí netušíš, nadruhou stranu nejspíše nemá potřebu se sama živit, peněz má, že nejspíše neví co s nimi. Dokonce se Ti někde podaří vyhrabat emailovou adresu. Po další chvilce pátrání narazíš na akci, která se koná dnes večer. Jedná se o čistě soukromou akci, na které má být mimo jiné dražen obraz - nic, co by Tě zaujalo. Pozvaná je samá bohatá smetánka mezi nimiž i daná žena - jmenuje se Geela Gásim (i její muž je Egyptského původu). |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Není to zlý...' zhodnotím znalecky fotografii. Podle životopisu tipuji, že její rodina se svědomitě drží starých zvyků, tudíž že si asi manžela sama nevybírala. Hmmm... povinně provdaná za bohatého bambulu, daleko od své vlasti... možná by nepohrdla menším povyražením. Určitě se v té haciendě někdy cítí opuštěná... Nějaká vhodná příležitost, kdy se s ní setkat? Stačí pár kliknutí a na tváři se mi objeví široký ničemný úsměv. Že by? Zabrousím pohledem k šatní skříni. Už nějakou dobu jsem neměl příležitost oprášit svůj společenský oděv a chování. Za zkoušku by to stálo. Přece jen se mi také takováhle příležitost nenaskytne každý druhý den... Problém bude nicméně s pozvánkami. Bylo by snadné si jednu zfalšovat, ovšem pokud jsou na jméno a na počet, bude mi to k ničemu. Další varianta je "vypůjčit" si cizí, ale to znamená celkem slušné riziko zvolení nevhodné osoby a trapné prozrazení. Zvrátím se na opěradlo a zahledím se ke stropu, jako bych tam mohl vyčíst nejvhodnější řešení. Pak se vrátím k podrobnému studování seznamu hostů a jejich prověřování. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby tam byl pozvaný nějaký cizozemský zazobaný mecenáš umění, který si zakládá na tom, že se prakticky neukazuje na veřejnosti, tudíž ho tu nikdo podle vidění ani podle fotografií nezná. Přisvojit si jeho identitu nebo vydávat se za jeho asistenta, protože se dotyčnému XY udělalo nevolno a přitom nechtěl propásnout dražbu, by nemuselo být tak složité... A nebo další varianta. Vytvořit si sám identitu zazobaného soukromého sběratele, který má zájem se účastnit. Když zahraju dostatečně věrohodnou historku o tom, jak nade vše zbožňuji draženého umělce a nelituji žádných prostředků pro rozšíření své sbírky, mohl bych mít šanci. Šustění bankovek dělá divy a lidem, kteří dávají okázale najevo, že nemají hluboko do kapsy, se odpustí nejeden projev excentrického chování... včetně cpaní se na soukromou akci na poslední chvíli. Za zkoušku to rozhodně stojí. Skočím si do ložnice pro nepracovní mobil a rovnou vytočím kontakt na pořadatele. Osobní setkání by sice bylo lepší, ale i po drátě dokážu se svojí ukecaností a hereckým uměním divy. Teď si musím jen držet palce... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sedneš si na svou postel a vytočíš číslo. Telefon poměrně dlouho vyzvání...už máš pocit, že budeš mít smůlu, když Ti ho opravdu někdo zvedne. Představí se ti jakási mladá žena dělající asistentku pořadateli akce, s tím, že ten má momentálně plné ruce práce s přípravami na večer. Pokud to nespěchá máš zavolat později, optimálně zítra. Zítra je pro Tebe pozdě. Nadruhou stranu se můžeš pokusit využít svého šarmu a francouzského přízvuku. Ujistíš ji, že zítra je pro Tebe pozdě. Naštěstí pro Tebe se poměrně orientuješ v drahých věcičkách (jak by také ne) a tudíž ji není příliš těžké přesvědčit, že Tvůj zájem účastnit se aukce je opravdu obrovský. Nakonec přislíbí, že Tvé jméno přidá na seznam hostů, jelikož věří, že pořadatel nebude mít nic proti. Sdělí Ti, že akce začíná kolem čtvrté odpoledne, ale aukce bude probíhat až o několik hodin později, nejspíše v sedm. Také Ti upřesní adresu, i když předpokládá, že ji znáš. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Hrábla jsem si do vlasů a sundala tak z hlavy růžové brýle, které jsem si nasadila. Ruce jsem složila na prsou a s kamenným obličejem čekala, kdo nebo co to sakra je. Po chvíli mě to čekání přestalo bavit, když se na mě Kit otočila, pokrčila jsem rameny, zamávala rukou a koukla se po ní pohledem "Tak co, sakra?". Kitty se netváří zrovna radostně a zamává na mě, že bránu můžu otevřít, pousmála jsem se, mrkla na ni a přistoupila k ovládání brány. "Pitomej krám!" naštvaně jsem do ovládání lehce bouchla rukou, jednou, dvakrát - a brána se otevřela. Když auto projelo, Kit se pomalu blížila ke mě a brána se zavírala. "Jako by jich tu bylo málo," lehce jsem zakroutila hlavou a odfrkla si. Koukala jsem na auto projíždějící kolem nás a ve vzduchu jsem cítila potíže. Nádhera vystoupila z auta s brašnou v ruce a při pohledu do nebe k nám mluvila. V podstatě se mi hrozně líbí, že hledá institut jako své útočiště, však mluví jako by tu byla za trest a zároveň snad prezidentkou zeměkoule. "Nás také těší," odpověděla jsem kysele s úšklebkem. Kit navrhla, že by jsme měli příchod téhle nové rebelky radši říct Storm. "Jo, to by jsme možná měli," koukla jsem na Kit, poté na tu novou. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Eh. Vytisnem zo seba skleslo, keď sa tá nová začne rozprávať so vzdušným priestorom. Tak fajn, to jej asi má jedna z nás ukázať izbu keď sa chce vybaliť, čo? Ale aj tak s ňou pôjdeme najskôr za Storm. Pošúcham sa na čele. Na jej poslednú rečnícku školu neodpoviem. Máme tu voľné izby, ale najskôr ťa vezmeme za Storm. Ona ti už nejakú priradí. Ak chceš nechaj si kufre tu a potom si po ne príď, nebudeš ich musieť ťahať hore dole. Poviem jej mechanicky a s istou porazenosťou sa pozriem na Jubilee. No, teraz nám zostáva už len dúfať že je takáto fakt len hladom... haha, naivná predstava. Teraz bude ešte viac naštvaná že musí chodiť ešte za niekým, a nie rovno do izby. Keďže nám očividne nič iné nezostáva, vykročím smerom k inštitútu a Storminej kancelárii. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zamíříte rovnou k ředitelské kanceláři, kterou Storm momentálně obývá. Ťuk, ťuk, ťuk.. jemně, přesto hlasitě zaboucháte na dveře. Když se nikdo neozve, rozhodnete se nakouknout dovnitř, je možná, že Vás prostě neslyšela. Kancelář je však naprosto opuštěná. Poněkud podivné, jelikož tu Ororo tráví v poslední době víc času než je zdrávo. Odcházet z budovy jste ji, ale neviděli. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Aké kufre? Čo si myslí, že som sem prišla z jedným kufrom na každý deň? Nič som nepovedala len som si prehodila vak cez rameno, na znak toho, že som zo svojimi vecami v pohode a nikde ich nechávať nebudem. Spravila som ešte pár bublín zo žuvačky, ktorá sa medzičasom zmenila na malý kamienok a bez slova som nasledovala svoje garde, teda bez slova ako bez slova. Pod nosom som si šomrala niečo, čo mohlo znieť ako " Pre mňa za mňa ma vezmite aj za Tornádom, len nech to mám už z krku. Zasrané formality " Pre dnešok som už mala plné zuby socializácie a síce som zďaleka rozhodne neprišla, tak ako som to tvrdila, unavená som bola teda statočne, a aj ten močák mi išlo rozdrapiť . A potrebovala som sa troška v kľude zamyslieť. Boha, ale nad čím? Dá sa nad tým vôbec niečo zamýšľať? "Šéfová nie je doma? " Začala som sa docela dobre zabávať. Konečne som prejavila záujem, ktorý by som asi prejavovať mala. V očiach sa mi zjavila malá iskrička škodoradosti a pozrela som sa na svoj veľmi šarmantný pubertálny doprovod. "Myslela som si, že to tu bude na úrovni. Mala som radšej rovno ísť do toho obludária, z toho by mi aspoň tiekli prachy. A aspoň ten hajzlík by ste mi mohli ukázať. Nemajte strach, nepadá zo mňa plastická trhavina, aspoň zatiaľ." Rozhliadla som sa okolo seba a zívla som si. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Hodila si brašnu přes rameno a koukala na nás pohledem, jako by nás chtěla snad sníst ? Práskla bublinu, párkrát přežvýkla a otočila se na podpatku. "Tahle se mi teda vůbec nelíbí," řekla jsem tiše jen tak mimoděk Kit a šla společně s ní a tou novou ke kanceláři Storm. Když jsme došli ke dveřím, pohledem jsem si změřila nově příchozí a prošla kolem ní ke dveřím. "Myslím, že první ze všeho by jste měla použít sprchu," ironicky se pousměji a brýle posadím do vlasů, vidět je tak možné mé růžové oči, včetně zorniček. Zhluboka vydechnu a párkrát z lehka zaťukám na dveře. Storm se neozývá, tak zkusím zaťukat znova. Otočila jsem se na Kit a nadzvedla obočí. Lehce jsem vzala za kliku a pootevřela dveře. "Storm?" řekla jsem a nakoukla dovnitř. "Storm!" zavolala jsem do kanceláře, ta byla ale prázdná. 'Paráda..' protočila jsem panenky ve sloup a otočila se, zavřela za sebou dveře a koukla se na Kit, následně na tu druhou. Ta hned spustila o tom, že sem vlastně vůbec nemusela chodit. Chtěla jsem jí odpovědět, že taky nemusela, přece ji nikdo nezval. Ne jo? Ví o ní snad někdo? Pochybuju, jinak by tu určitě někdo seděl. "Prostě..na chvíli přestaň mluvit," znova jsem se ironicky pousmála "Prosím," dodala jsem a kousla se do spodního rtu. Když dodala, že potřebuje na záchod, koukla jsem za její záda, jestli třeba neuvidím Storm, nikde nikdo. Dobrá tedy, snad to ve společnosti buranky co smrdí jako pes ještě chvíli vydržím. "Záchody jsou za rohem," ukazováčkem jsem naznačila směr. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Á, dáma, tím lépe...' zapředu pro sebe, když zaslechnu ve sluchátku dívčí hlas. Měl bych se skoro stydět, že kvůli mně bude možná mít problémy, ale účel světí prostředky... a pokud je její nadřízený jen trochu fér, sotva jí bude mít co vyčítat. Tak do toho... Nasadím svůj nejuhlazenější a nejčistší francouzský akcent a představím se jako Benjamin Laroque, milovník umění a vášnivý sběratel, který své nemalé jmění ukládá do ušlechtilejších a trvalejších hodnot, než jsou anonymní čísla na bankovních účtech. K tomu na posílení dojmu přimíchat pár galantních poznámek a kudrlinek a pár jakoby omylem uklouzlých slov naznačujících, že kromě jiného jsem i anonymním mecenášem několika nadějných mladých umělců ze své vlasti a vybraných stánků kultury... O hlase tekoucím jako nejjemnější med ani nemluvím; to už je jen třešnička na dortu a moje záruka, že i kdyby to byla ta nejprotivnější stará panna pod sluncem, rozhodně ten hovor předčasně neukončí, jen aby mě mohla poslouchat co nejdéle. Stačí tři minuty vybraného oblbování a... 'Mám ji!' Tvář mi roztáhne bezmála démonický škleb od ucha k ucha, ale dál vrkám jako holoubek, abych té líbezné dámě vyjádřil svůj nejhlubší a nejupřímnější dík a naznačil, že její laskavost bude bezpochyby k nemalému užitku nám oběma. Ještě si pozorně vyposlechnu a poznamenám dodatečné informace, načež jí opětovně poděkuji a rozloučím se s ní. No, dnes večer se asi rozhodně nudit nebudu. Se zachechtáním odložím telefon a pohlédnu na budík. Ta trachtace začíná ve čtyři, k tomu připočítat nějakou rezervu na dopravu... abych se začal pomalu vypravovat, pokud tam chci být od začátku. Ne, od začátku ne, mírné bohémské zpoždění bude lépe ladit s mou falešnou osobností. Ale zase bych tam byl rád ještě před začátkem dražby, abych stačil rozhodit háčky. Později za ně bude stačit už jen tahat. Jako první číslo podniknu další hovor, tentokrát do agentury zprostředkovávající pronájem luxusních vozů. Mám štěstí, zbyla jim ještě jedna volná limuzína Rolls-Royce. Stylový příjezd je polovina image. Nadiktuji si čas a místo vyzvednutí i dobu, po kterou budu chtít mít vůz i šoféra k dispozici, načež obrátím pozornost k přípravě vybavení. Nemohu vědět s určitostí, co se dnes večer stane, a stejně toho s sebou nemohu brát moc. Hlavně proto, že množství i rozměry předmětů, jež je možno ukrýt pod dokonale padnoucím drahým večerním oblekem, je dosti omezené. Důkladně prohrabu svoji tašku se zlodějským vybavením a postupně vyskládám na postel všechno potřebné: ploché pouzdro s několika soupravami paklíčů a sadou jemných nástrojů z čistého adamantia (odporně drahá hračka, ale zatím se mi vyplatil každý cent, který jsem do ní investoval), vystřelovací bojový nůž a pět vrhacích čepelí pro případ krajní nouze, malou plynovou zbraň vzhledu i rozměrů klasického dlaňového revolveru nabitou desítkou šipek s velmi účinnou a okamžitě působící uspávací látkou a nesmírně šikovné technické udělátko vypadající na první pohled jako obyčejná propiska, ale ukrývající v sobě jednak generátor laserového paprsku speciálně kalibrovaného k rušení videosignálů a tudíž schopného na několik vteřin vyřadit z provozu bezpečnostní kameru, jednak miniaturní sken oční rohovky. Tohle by mi mělo stačit. Přinejhorším budu improvizovat. Pečlivě zkontroluji, že veškeré nástroje jsou v dokonalém pořádku a všechna elektronická má plně nabité baterie, než přikročím k finální a nejzábavnější fázi: nutnosti vytvořit z produktu těch nejhorších neworleanských slumů dokonalého francouzského aristokrata gentlemana. Jelikož nebudu mít žádnou masku kryjící obličej, musím si trochu pohrát s tím. Naštěstí jsem v tom získal celkem bohatou praxi z jiných podobných eskapád, čemuž odpovídá i množství kosmetiky, kterou odtáhnu do koupelny. Mít tu v tuhle chvíli dámskou návštěvu, sotva by mi uvěřila, že nejsem ani fanatický metrosexuál, ani crossdresser. Jako první jsou na řadě vlasy. Paruka je riskantní a je v ní horko, takže na svoji hřívu nakydám přeliv, který jí propůjčí do příštího pořádného umytí o několik řádů světlejší odstín blížící se spíš hnědozlaté. Než to uschne, pustím se do drobné úpravy tvaru nosu prostetickou hmotou. Mejkap pomůže opticky pozměnit celkový tvar obličeje a především obočí. Ještě na hladce oholenou tvář připlácnout uzoučký špičatý knírek a bradku a pokusit se nebrečet smíchy při pohledu do zrcadla. Vypadám jako naprostý debil. Co víc, jako naprostý debil, který je tutově teplej jak kamna. Tomu říkám dobře odvedená práce. Ze skříně vytáhnu černý smoking a veškeré náležitosti k němu příslušející. Dokonce mám i podvazky na ponožky a rubínové manžetové knoflíčky s vyrytým monogramem. Ujistím se, že oděv za dobu skladování neutrpěl nějaké nedostatky a začnu se do něj soukat s pravidelnými pauzami na upevňování veškerého vybavení, aby bylo sice pohodlně dosažitelné, ale přitom na pohled i na pohnat zcela nezjistitelné. Další pohled na hodiny mi řekne, že limuzína tu bude zhruba za patnáct minut. Výborně. Čas vážně utíká rychle, když se člověk dobře baví. Mohu se pustit do závěrečných detailů. Ty zahrnují především nelidské množství pomády vetřené do vlasů a jejich ulíznutí do dokonale hladkého ohonu staženého sametovou stuhou a nasazení speciálních kontaktních čoček pokrývajících celou polovinu oční koule, čímž zamaskují skutečnost, že jsem mutant. Zítra budu tutově slzet jako profesionální plačka, takže vážně doufám, že tohle martyrium nebudu podstupovat nadarmo. Podle zahučení motoru zvenčí mi právě dorazil dorazil odvoz. Bílé rukavice, cibule, cylindr, operní plášť podšitý temně rudým hedvábím a hůlka se zdobeným stříbrným knoflíkem dotvoří perfektní ukázku francouzské dekadence. Naposledy se překontroluji v zrcadle a na okamžik zapřemýšlím, jestli jsem si neměl ještě namalovat pihu krásy. Ne, to už by bylo moc. Na mě určitě. Takže se na sebe jen zašklebím, než nasadím osobnost ladící k převleku a téměř tanečním krokem vyrazím ze svého bytu k výtahu. Ještě štěstí, že v tuhle hodinu je tady všude pusto prázdno a nikdo mě neuvidí. Musel bych se přestěhovat. Venku nastoupím do limuzíny a předám řidiči instrukce. Pak se pohodlně rozvalím na sedačce a vychutnávám si jízdu, zatímco si v duchu připravuji různé scénáře, témata hovoru, lživé konstrukty a neexistující životní dráhu. Nejdůležitější je působit naprosto přirozeně, nepřeřeknout se, nezaplést do vlastních výmyslů, prostě to nepodělat. Nemůžu se dočkat, až budeme na místě a ta šaráda začne naplno. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro To jej šomranie si celkom úspešne nevšímam, iba venujem Jubilee súhlasný pohľad a vzdychnem si. Aj tak s tým nič nespravíme. Večne s niečím nespokojná, akoby bola ona sama dokonalá. Hovno hovno zlatá rybka. Keď ju Jubi dá dole so sprchou, tlmene sa zachichocem. Konečne sa dostavíme až pred kanceláriu Storm a Jubi sa natiahne, aby zaklopala. Vydýchenm si, že to dievča budeme mať z krku. Zaklopala raz, dva razy a stále nič. Otvorila dvere a ja som jej nakukla cez plece. To snáď nie. Zaúpem, keď zbadám, že kancel je prázdny. To si samozrejme miss sunshine nemôže odpustiť nejaký ten komentár. Kým jej stihnem odseknúť nejaký štipľavý komentár, Jubilee jej odporučí držať ústa a pošle ju na vécka. Bezradne sa na ňu otočím. Odmietam tu s ňou čakať kým sa Storm vráti. Poobzerám sa z jedného konca chodby na druhý. Musí byť le niekde tu, keby išla preč stretli by sme ju. Idem ju nájsť. Nebude mi to trvať dlho, proste sa prebehnem krížom cez inštitút. Vydržíš to tu zatiaľ? Spýtam sa, aby som prejavila účasť nad tým, že tu bude musieť chvíľu čakať s tou novotinou. Ale Jubi si vie dať rady, nevybuchne tak ľahko ako ja...väčšinou. Uškrniem sa ešte, načo to zbytočne nepredlžujem a zmiznem v stene. Naozaj postupujem tak ako som povedala- prebieham rad za radom všetkými priestormi budovy, a počúvam, či niekde v chodbe nezačujem Stormin hlas. Dávam si pritom pozor, aby som nikdy neprebehla cez stenu, pri ktorej je elektronika. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Probíháš křížem krážem Institutem. Úspěch slavíš až ve chvíli, kdy se dostaneš do chodby vedoucí na ošetřovnu. Slyšíš známý hlas, který jsi už dlouhou dobu neslyšela. Nemohla jsi ho slyšet, jelikož člověk, kterému hlas patřil je mrtvý...nebo by alespoň mrtvý být měl... Vzhledem k Tomu, že slyšíš pouze konec věty, tak nemáš šanci příliš porozumět kontextu, „...Tvém místě. Moc to pro mě znamená.“ Otočíš se směrem k výtahu. Před výtahem na zemi vidíš sedět Logana, nejspíše má zase jednu z Těch svých slabých chvilek, kdy lituje událostí, jež se staly před třemi měsíci. Před ním stojí Scott – z masa a kostí – mluví k němu. Kousek za Scottem, z jistým odstupem vidíš stát i Storm. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ze zdi se vynoří Kitty přesně ve chvíli, aby slyšela poslední Scottova slova: " ...Tvém místě. Moc to pro mě znamená.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď konečne začujem nejaké hlasy, priam si v duchu sama sebe gratulujem. Okamžite vyjdem zo steny na chodbu, ktorú identifikujem ako veedúcu na ošetrovňu, vyjdem tam skôr ako si uvedomím, koho je to hlas. Neverím, že som konečne niekoho objavila, kde je nejaká skupinka ľudí, tam bude aj Storm, a aha, nemám pravdu, Logan, Scott a Sto...SCOTT? Zaseknem sa, keď si uvedomím, koho vidím. Zabrzdím z rozbehu, v ktorom som bola a zamrznem na mieste, iba kúsok od tých troch. Sco....Scott? Vyjachtám, v očiach viac-menej výraz čistého zdesenia. Scott...scott je mŕtvy. Bola som tu, keď...keď sme stavali jeho náhrobný kameň. Bola som tu, keď nám oznámili že zomrel...Čo to má znamenať? Je to...je to nejaká halucinácia? Niekto sa mi hrá s mysľou? Je tu niekde telepat? Začnem zmätene spätkovať a pootvorenými ústami a úplne zabudnem na to, čo som chcela povedať Storm. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Na poznámku o sprche som si privoňala k rukávu vojenskej vojny. Smrdela, to poprieť nemôžem. Ale kvôli cigaretovému smradu, sa predsa ešte svet nezrútil. Mne to nevadilo, dokonca som to ani necítila, veď som v tom bola každý deň. A môj nosík fajnový teda rozhodne nie je. Len som sa pozrela na okuliarnatú dievčinu, pokrčila som ramenami, že je mi to u prdeli, či je j môj odór prekáža ale nie. A nech sa tá druhá smeje, som rozhodne ten najposlednejší človek, ktorý by chcel behom prvých pár minút vzbudiť v druhých dobrý dojem. Na vyzvanie aby som bola ticho som reagovala...prekvapivo tichom. Len som sa usmiala, dva prsty ľavej ruky som si v paródii na rýchle zasalutovanie priložila k spánku a pomaly. Otočila som sa na opätku a vykročila ukázaným smerom. Ľadviny nepočkajú. Keď som mala svoje družky chrbtom, nenápadne som sa pozerala okolo. Toľký prepych som vživote nevidela, vlastne som nikdy nevidela ani také veľké a dlhé chodby..ak teda nepočítam chodby bývalej strednej. Ale ani tie neboli také. Ak ma náhodou jedna z nich sledovala až na záchod, bolo mi to jedno. Urobila som čo mi bolo treba, vyšla som z kabínky a zapla umývadlo. Bože. Opláchla som si ruky, a potom som si začala dlho dlho umývať tvár. Bože. Som dosť skorá. Niektoré veci mi dochádzajú až neskoršie. Bože, toto je sen. Bože, zobuď sa. Nech to je len delírium. Kurva! " Kurva, kurva, kurva, kurva. " popritom ako som si utierala tvár papierovým obrúskom, som agresívne začala dupať nohou. Nezvládnem to, toto je sakra zlý sen. Rukami som sa mierne prefackala po lícach, aby som sa troška ukľudnila. Bolo to šialené, do akých sračiek som sa nechala namotať, len kvôli svojej matke. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Když začne Scott mluvit na Logana, nejsem si úplně jistá, o co přesně mu jde. Jistě, když Wolverine opouštěl ošetřovnu napadlo mě něco dost podobného, ale... Přemýšlím jaké by asi měli být mé další kroky, než se však doberu nějakého závěru, uslyším za sebou kroky. Otočím se, Kitty. Stojí pár kroků od nás a sleduje nás. Uvědomím si jak zmatený a vyděšený výraz má ve tváři. Otevřu pusu s touhou jí to vysvětli, ale naprázdno ji zase zavřu. Vlastně si sama nejsem jistá, co se tady děje...nebo spíše jak je to možné, že se To děje... Nakonec to prostě přejdu mlčením. Ponechám ty dva - Scotta a Logana - „osamotě“ a udělám pár kroků směrem ke Kitty, “Můžu Ti nějak pomoc?“ nejsem si jistá, zda ta otázka nezněla až moc formálně, ale momentálně mám mozek zaměstnaný jinými věcmi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vycházíš z domu, šofér, samozřejmě velmi slušně oblečen, již stojí připraven u auta otevřít Ti dveře. Než dojdeš elegantní chůzí k černé limuzíně, přeměří si Tě ještě zkoumavým pohledem. Když si u auta, neváhá a otevře Ti dveře, “Prosím, Pane.“ Počká až nastoupíš a dveře za Tebou zavře. Poté nastoupí a čeká na instrukce, které od Tebe vzápětí dostane. Limuzína se rozjede. Máš příležitost zpříjemnit si cestu lahví velice drahého značkového šampaňského. Také je Ti nabídnuta poměrně široká škála hudebních žánrů a interpretů. Auto dojede na místo určení, zlatá brána se automaticky otevře. Kdo jiný by sem také dnes jel a v limuzíně než nějaký vážený host. Pokud jsi dával pozor měl jsi možnost zpozorovat malou černou kameru díky, které může majitel sídla monitorovat veškeré své návštěvy – ať zvané či nezvané. Můžeš usuzovat, že takových hračiček tu možná bude víc. Když dojedete přímo před schodiště tohoto malého „paláce“, šofér zastaví limuzínu s brilantní přesností. Vystoupí z auta a jde Ti otevřít dveře, “Pane... abys mohl pohodlně vystoupit, samozřejmě rovnou na červený koberec, v tom spočívala jeho brilantnost. “Přeji příjemnou zábavu, Pane,“ popřeje Ti ještě šofér a dál se řídí Tvými pokyny. Vystoupáš po červeném koberci až k majestátním dveřím, tady mají nejspíše i zlaté kliky. Dveře jsou otevřeny, ale stojí v nich dva muži v oblecích. Vysocí, ramenatí, můžeš soudit, že ozbrojení. “Dobrý večer, pane...Vaši pozvánku...“ Tak takovouhle věcičku nevlastníš. Vysvětluješ to tím, že jsi pozvání obdržel na poslední chvíli. Ve dveřích se objeví blondýna v černých dlouhých šatech, “Spíše si ho na poslední chvíli zajistil... Pan Benjamin Laroque...předpokládám.“ Vyhazovač si jméno zaškrtne na seznamu hostů a ustoupí Ti z cesty. Slečna se Ti ještě stihne představit – asistentka pořadatele – a omluvit za vzniklou nepříjemnost. Ukáži Ti místnost, kde se bude pořádat aukce. Poté Tě zavede do sálu, kde hraje živá hudba, která umožňuje tanec. Bar. Připadáš si jako na plese. Omluví se, že má ještě povinnosti a odchází. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Mávla jsem rukou směrem do chodby. "Jen běž, ale pospěš si, ať neprošvihnu konec," lehce jsem se pousmála a popošla směrem k záchodům. Postavila jsem se naproti dveřím, opřela se o zeď a ruce složila na prsou. Tiše jsem si pobrukovala melodii písničky od Davida Guetty a čekala, až miss sympatie vyleze ze záchodků. Konečky prstů jsem o svou paži bubnovala melodii a čekání si zkrátila pozpěvováním. "Střelil jsi mě, ale já nepadám, jsem z titán-," mé tiché zpívání vyruší výkřiky nádhery, která je zašitá na záchodcích. "Co to, sakra?" Popošla jsem ke dveřím a pootevřela dveře. "Jsi, houkla jsem do místnosti, dveře otevřela do plna a podívala se na ni "Jsi v pořádku?" nadzvedla jsem obočí a prohlédla si ji. Stála opřená o umyvadlo, ruce a obličej měla pokropené vodou a nervózně klepala nohou o zem. "Ty máš absťák?" zírala jsem na ni a nechápala jsem, co se s ní děje. Koukla jsem za svá záda, Storm a Kit jsem ale neviděla. 'Tohle je absolutně perfektní, nejspíš jsem právě propásla nejlepší scénu z celého filmu.' zhluboka jsem vydechla a znova jsem ji sjela pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro "Šibe ti? Absťák? Za koho ma máš?" Zazrela som po dievčine.Krava, keby len vedela. Teda nie, žeby som podobné veci neskúšala. Ale mať absťák z mojím metabolizmom, či jak sa to volá, bolo asi také nepravdepodobné že...no proste to nebolo možné. A presne pre podobné závery, ktoré si utvárali ľudia som sa ich spoločnosti stránila, vyhľadávala som len tých, ktorý nesúdili, teda nie príliš, a ktorých som následne mohla obrať o posledné gate keď mali na moju osobu nejaké nemiestne pindy. Zahodila som papierový obrúsok do koša a stále vlhké ruky som si utrela do nohavíc. " Sorry, som v pohode." Nie, nie som v pohode. Kurňa, kurňa! Ale hej som. Šak pohoda klídek a tabáček. " Sorry.Ako, proste...teda...no vlastne. Sorry." To jej muselo ako vysvetlenie stačiť. Prečo práve ja? Prečo práve ja? Zrejme nikdy pred tým som nebola vystavenému takému stresu, ktorý na mňa doľahol práve tu, na hajzli, naozaj poetické. Úprimne som čakala, že vydržím viac. Ale to je len ten nezvyk. Pár dní bude pokoj. Uistím sa, že všetko OK, a bude to fajn. " Počuj, môžem si tu odniekiaľ zatelefonovať? " Niečo v tej malej aziatke vo mne vyvolala nutkanie zavolať domov a mobil som nemala. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Todle bych měl dělat častějc,' ušklebuji se v duchu, zatímco po jazyku válím doušek šampaňského za poslechu Beethovenovy Třetí symfonie (protože Iron Maiden by byly vážně hodně mimo charakter). Málokdy mám skutečný důvod dopřát si trochu nefalšovaného luxusu. Nejsem dost snob na to, abych takhle žil den co den, ale jednou za čas, proč si to neužít. Samozřejmě v mezích. Přestože je víno výborné, skončím u jedné malé sklenky jen tak na ochutnání. Bez ohledu na to, jak vysokou toleranci k alkoholu mám, se budu muset držet dost zkrátka, abych si zachoval čistou hlavu. Zpomalení vozu mi po nějaké chvíli napoví, že se blížíme k cíli. Vyhlédnu z okénka. Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená... '... tak hlavně aby nedošlo i na to pokračování.' Postřehnu kamery; tenhle doplněk je na podobných budouvách čím dál populárnější. Dobrá. Infiltrace hnízda, klapka jedna, pokus první... S tím červeným kobercem si vážně málem připadám jako filmová hvězda. A přiměřeným způsobem i vystoupím, nebo přesněji spíš vypluji z limuzíny. Řidiči polohlasem a s patřičnou škrobeností předám pokyny, ať zaparkuje a čeká, až si ho opět zavolám, a vykročím ke vchodu. Tomuhle našinci říkají "země zaslíbená". Hádám, že i kdybych jen bleskově proběhl skrz a chňapl prvních pár cetek, které mi padnou pod ruku, mám pokrytý rozpočet na příští rok. Měl bych si to poznamenat do deníčku a někdy si tu návštěvu zopakovat. Samozřejmě už ne ve smokingu. Zdravíme opičky. Jestli mi budou dělat potíže, utluču je uraženou arogancí. Na žádost o pozvánku jen zvednu frňák a povýšeně jim sdělím, že tu jsem neobdržel, ale moje jméno najdou v seznamu hostů. Což mi vzápětí potvrdí zjevivší se dívka. S mírným úsměvem se k ní otočím a lehce kývnu hlavou. "En personne," odpovím. Po gorilách střelím postranním pohledem ve smyslu, ať zkusí jen pípnout, a znovu se věnuji blondýnce. Chopím se její ruky, abych ji mohl políbit. "A já přředpokládám, že to vy jste ta okouzlující mademoiselle, kterré za to vděčím, n'est ce pas?" Nad omluvou jen mávnu rukou, že jsem si tím vlastně vinen sám, když jsem projevil zájem až tak pozdě, a nechám se odnavigovat dovnitř s malou zastávkou v šatně, kde odložím veškeré nadbytečné části kostýmu. Když se ode mě odpojí, galantně jí poděkuji a pustím se do opatrného průzkumu terénu. Ostatní hosty znám vlastně jen ze seznamu účastníků a nebude od věci trochu se mezi ně vetřít a chovat se přiměřeně společensky. Mým primárním cílem je samozřejmě paní Gásim. Dříve nebo později ji musím zastihnout v situaci, která umožní přirozené navázání hovoru, který se takovým či onakým způsobem stočí na její umělecké sbírky... |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro "Tak promiň, vypadala jsi tak," pokrčila jsem rameny a lehce zavrtěla hlavou. Sledovala jsem ji, jak se celá klepe, je mokrá a ruce si utírá do kalhot. Vážně jsem měla strach, jestli se jí něco nestalo, ale taky jestli to není blázen. Pane bože, jsem sama s bláznem v jedné místnosti! Když mě ujistí, ač tak nevypadá, že je v pohodě, přikývnu hlavou. "Fajn," řekla jsem jen suše a pousmála se. Vlastně jsem netušila, kdo to proti mě vůbec stojí, kolik jí asi tak může být a z čeho je tak špatná. Však kamarádky na smrt z nás asi nebudou a podobné informace z ní nedostanu. "Zavolat?" nadzvedla jsem obočí a sáhla do kapsy od kalhot. "Mohla bych ti půjčit svůj telefon," vytáhla jsem z kapsy starší, ošoupaný telefon polepený hvězdičky a srdíčky. 'A je to vůbec dobrý nápad?' zeptala jsem se sama sebe a kousla se do spodního rtu. "Nechceš se ale prvně ohlásit a ubytovat?" usmála jsem se na ni, trošku uměle a "americky". "Ale pokud je to tak súrne" pokrčila jsem rameny a natáhla ruku s telefonem k ní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Porozhlédneš-li se po místnosti, tak úplně vepředu naproti dveřím, kterými jste s asistentkou vešli je malé osvětlené pódium. Živá kapela se skládá z několika hráčů na různé hudební nástroje. Nejvíce pozornosti budí nejspíše velice starý a drahý klavír a okouzlující zpěvačka tmavých vlasů, oděna v rudých šatech Okna jsou zdobeny rudými závěsy. Parket se leskne, momentálně na něm spatříš tančit asi tři dvojice většinou již mírně pokročilého věku. Z místnosti vedou ještě jedny dveře, vypadá to, že na rozlehlou terasu, což může být v pozdějších hodinách příjemné místo na provětrání hlavy. Okolo oken je rozestavěno několik „stolečků“ s drahými židlemi. Celkový dojem nepůsobí vůbec zle, někdo tu má styl. Kousíček od baru je také dlouhý stůl s občerstvením. Slečnu...vlastně mladou paní Geelu Gásim zahlédneš hovořit s nějakou asi třicetiletou ženou a pravděpodobně jejím přítelem. Typický cizí vzhled jí sluší. Černé dlouhé vlasy, samozřejmě dokonale učesané. Dlouhé bílé šaty, jež decentně odhalují záda. Vysoké podpatky. Drahý šperk na krku i v uších. Na levé ruce zlatý prsten na znamení jejího „stavu“. Zatím jsi neměl vhodnou příležitost navázat s ní řeč, což neznamená, že ses nemohl nenápadně dívat. Všude kam se hne, je vždy kousek od ní muž – černý oblek, velice krátké vlasy, nepije alkohol, téměř s nikým nemluví. Potkáváš několik osob, které pro Tebe nejsou jen jménem na papíře, ale znáš také jejich tvář – i když většinou jen z internetu. Jeden z takových lidí je vášnivým sběratelem vybraných uměleckých děl. Vypadá to, že zde moc známých nemá. Stojí osamocen u baru se sklenkou drahé whisky v ruce. Budeš-li se snažit zavést s ním hovor, nebude zase tak těžké. Konverzace se od obrazů stojí ke zpěvačce...pak k ženám...to by mohla být příležitost nechat se seznámit... |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Jak tak sedím na zemi z rukama lokty opřenýma o kolena a dlaně mi zakrývají obličej slyším jak se ke mě blíží kroky. Náhle i hlas a ano je to Scott. Vyslechnu si jeho slova ale nijak mě neutěšují a moc ani nezajímají. Pohlédnu na něj a postavím se na nohy. Stojím přímo před ním a dívám se mu do očí. " To já jsem musel zabít Jean. Ne ty, ty jsi byl nebo měl si být mrtvej. Já musel udělat to rozhodnutí abych všechny zachránil. Ale pak se něco stalo.... nějakej hlas mi řekl že tě najdu u jezera Alkali. Byl to hlas Jean ale ta je mrtvá. Nebo ne. Já nevím ale nestojím o tvoje díky. To si nech pro někoho jiného." Otočím se k odchodu a všimnu si Kitty a Storm jak se spolu baví. " Doufám že šel někdo otevřít nevim jestli jste to slyšeli ale já jo. Tak se du podívat kdo to zvonil..." Díky svému dobrému sluchu jsem zvonek slyšel (pokud šel slyšet jen nahoře v domě a ne pod nim) Projdu kolem Storm a Kitty až k výtahu a dojedu nahoru. Zatím to nevypadá že by šel někdo otevřít tak to udělám já. Dojdu ke dveřím a otevřu je. Zajímá mě kdo to tam je.... |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Aj keď sa ma to Storm normálne spýta, ešte stále som v miernom šoku, a preto hneď neodpoviem iba ticho otváram ústa a skáčem pohľadom z Logana na Scotta a na ňu. Prepočuť Logana však nedokážem. Jej hlas? Jeanin hlas mu povedal, kde je Scott? Takže Jean...žije? Nejako...ale ona zomrela. Ako to že žije aj ona aj Scott? Čo to má znamenať? Zalesknú sa mi oči, no to sa Logan vyberie preč. Jeho pohyb akoby mi pomohol spamätať sa. Nie, počkaj...ja...vlastne preto som tu. Prišlo nejaké nové dievča, chce sa ubytovať, a nie je dva krát príjemná. Vysypem zo seba rýchlo, div sa mi nezaplietol jazyk. Čaká s Jubilee pri tvojom kancli. Oboznámim ešte Storm a neisto sa začnem poťahovať za rukáv, periférne ešte stále zaznamenávajúc Scotta. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Než jsem se stačil dostat do výtahu tak mě nebo spíš všechny oslovila Kitty. zastavil jsem se u výtahu a otočil se na Storm. " Tak to by jsi měla asi jít zjistit kdo ta nová je." Dořeknu to a i přesto vyjedu výtahem nahoru a dojdu do kuchyně kde si dám limonádu protože pivo tu na škole není. Po dopití limči se otočím a dojdu do garáže kde si vezmu motorku se kterou vyjedu z pozemku Školy a dojedu si do nejbližšího baru kde si můžu dát něco tvrdého k pití... |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro ´Nemám to tu zrovna lehké...´ pomyslím si, zatímco mě Logan poučuje o tom, co mám udělat. ´Skvělé.´ Sleduji ho dokud se za ním nezavřou dveře výtahu. Chvíli cítím zlost, že jen tak odejde, ale vzápětí mě to zase přejde. Kouknu na Scotta, pak na Kitty, znova na Scotta. Mám pocit, že schopnost ovládat počasí je mi v této funkci absolutně na nic. A že jsem si na ni nikdy nestěžovala, spíše naopak...´Ale být tak telepat, nebo ze sebe umět udělat alespoň tři, to by byla schopnost.“ Nakonec se rozhodnu pro kompromis. “Dobře, zajdu se podívat kdopak je náš nový host. A ty prosím ukaž Scottovi jídelnu a jeho pokoj. Řeknu směrem ke Kitty. Není to ideální, ale lépe to teď nejspíše nezvládnu. Pak ještě věnuji pohled Scottovi, “Kitty, bude tak laskavá a doprovodí Tě. Když bys mi něco potřeboval, ví kde mě hledat.“ Ještě kouknu na Kitty, jestli je to tak v pořádku, pokud ano vydám se k ředitelně. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Loganovu odpověď příjmám s nečitelným výrazem vzdorujícím jeho pohledu. Nic jiného, ale neřeknu a nechám jej, ať vyrazí kam se mu zlíbí. Když nastoupí do výtahu a zmizí unaveně si povzdychnu. To dopadlo líp než jsem čekal. Teď tu máme ale jiný problém. Obrátím svou pozornost ke Kitty a lehce přikývnu na pozdrav. "Storm. Budu už v pořádku. Můžeš to jít vyřídit." Znovu se rozhlédnu po chodbě. "Já se jdu podívat na školu a do svého pokoje." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Musím přiznat, že i kdyby nic jiného, kouká z toho celkem příjemný večer. Byl by příjemnější, kdybych ze sebe nemusel dělat blbečka, ale nic není dokonalé, mám pravdu? 'Á, kohopak to tu máme?' Nakloním hlavu ke straně a chvíli si svůj cíl prohlížím. Spíš než vzhledu věnuji pozornost gestům, výrazu, projevům emocí... něco bude samozřejmě zkreslené nuceným podřízení se etiketě, ale i tak mi to pomůže udělat si o ní obrázek jako o osobě. O jejím nepřítomném manželovi pro změnu něco vypovídá ta gorila, co se jí drží v patách. Otrávený úšklebek utopím ve sklenici, z níž čas od času usrknu. Ochranka by mohla představovat nepříjemnou komplikaci. Zatím je však příliš brzy na vyvozování závěrů, takže se tím zas tak netrápím. Ještě jsem se koneckonců ani nedostal k ní. Možná bych to měl pomalu začít napravovat. A když ne přímo... proč bych nemohl trochu rozjasnit odpoledne tomu osamělému chudákovi? K baru se přitočím pod záminkou doplnění sklenice. Whisky vypadá lákavě, škoda, že se musím držet vína. To mi nebrání dotyčnému pochválit vkus - nejen v nápojích, ale i ostatních předmětech jeho zájmu. Připouštím, že rozměr i obsah jeho sbírky, s nímž se neváhá pochlubit, je skutečně působivý. Složím mu upřímný kompliment. Po dvou artefaktech, o nichž se zmiňoval, už nějakou dobu neúspěšně pasou tipaři černého trhu s tímhle zbožím. K půvabům pro změnu zástupců živočišné říše nakonec stočím řeč sám. Víno, ženy, zpěv... ach ty zatracené národní stereotypy. Pokud ovšem člověk ví, jak s nimi hrát... a kromě toho je ta zpěvačka vážně dobrá. Pochopitelně, jinak by tu ani nemohla být. "Neměl jsem ponětí, že tu narrazím na tak úchvatnou ukázku la beauté exotique," poznameném po chvíli přetřásaní půvabů ostatních dam a decentním pohybem hlavy (gentleman neukazuje prstem) k Egypťance. "Madame Gásim, nemýlím-li se? Zaslechl jsem, že je to dáma s excelentním vkusem, ale bohužel jsem nikdy neměl to potěšení s ní hovořit. Neznáte ji snad blíže, mon cher ami? Nehodí se přříliš, abych ji jako vdanou ženu bez doprrovdu jejího manžela oslovil přřímo..." přihodím narážku na její potenciálně problematickou etnickou příslušnost. Nerespektovat příslušné kulturní normy by bylo nejen trapné faux-pas, ale mohlo by to vést k přímému konfliktu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Společenská konverzace mladé dámě nedělá velké problémy, dle toho co vidíš můžeš soudit, že zná nadpoloviční většinu této šarády, minimálně natolik, aby s nimi prohodila několik konverzačních vět. Nikdo u ní však dlouhou dobu stát nevydrží, jelikož v tu chvíli je provrtáván pohledem muže v obleku. Sic neustále se držícího úctyhodný kus od ní, avšak stále a všude přítomného. V pravé ruce má sklenici červeného vína, ze které příležitostně upijeme. Ale je vidět, že pije střídmě. Gesta jsou tlumená, ale to se dá převážně přičíst prostředí. Tváří se vcelku mile, při konverzaci úsměvy nešetří. Chvíli ji vidíš, jak sleduje taneční parket. Když ji pohledem vyhledáš znova, stojí u okna a prohlíží si rozlehlou zahradu. Mají tu překrásný anglický parčík s jezírkem a několika lavičkami. Nechybí ani fontánka. “Ano, úžasná žena,“ konstatuje muž když stočíš řeč k mladé ženě, “Nutno podotknout, že na její věk je neuvěřitelně inteligentní a má naprosto vybraný vkus.“ Muž si tě změří zkoumavým pohledem, od hlavy až k patě. Nakonec Tě s mírným varováním, že by bylo opravdu vhodné držet se spíše umění než jakýchkoli pokusů...však víš o co...vyzve ať ho následuješ. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro K nejbližšímu baru, o kterém víš, že alespoň za něco stojí je to asi čtvrt hodinka cesty trošičku rychlejší jízdou. Motorku máš šanci nechat stát na malém parkovišti naproti podniku. Když vejdeš do lokálu, zjišťuješ, že je poměrně prázdný, což Tě nepřekvapuje jelikož podobné podniky se většinou plní až v pozdějších hodinách. V celém baru je asi jedna skupinka puberťáků hrající nějakou hru na téma, kdo vydrží víc. Máš šanci vybrat si pití, dle tvého přání, poměrně ze slušného výběru alkoholu. Barman Ti nalije. Je to starší muž, v podniku je pravděpodobně sám. Je tu i biliardový stůl, ale není zde nejspíše nikdo, kdo by si s Tebou mohl zahrát. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro " Som čistá, dobre? " Povedala som mierne nahnevane, lebo sa mi zdalo, že mi slečna neverí. Šľachetnosť akou mi podala svoj telefón ma dojala. Teda nie doslova, ale vzhľadom na okolnosti to bolo šokujúce. A vzhľadom na ešte ďalšie, by použitie jej telefónu vôbec nebolo vhodné. " Diki, ale kašli na to. Teda myslela skôr nejakú telefónnu búdku na štvťáky alebo také niečo. V pohode. Ale fakt diky. " Nakoniec som odmietla, aj keď napätie vo mne stále rástlo. Oh snáď sa nič nestane, možno som len zbytočne paranoidná. Keď v tom.. Si robíš prdel, hej? Ako keby som to sprosté ubytovanie navrhla ako prvá. Toto je snáď sen, úplný sen.Treba ísť prv za Storm, až potom sa môžeš ubytovať. Blablablabla Nemusím povedať, že ma to vytočilo , ale dokázala som sa ovládať dokonca som ani nič nepovedala. Jo jasné, stačí jeden malý emočný kolaps a už sú všetci samé ťuťu a samé muťu. Bozajte ma všetci. Pozrela som sa na spoločníčku zo strojeným úsmevom a len som prikývla. Ako by som ti to už nevravela. Dokonca sa mi podaril nekrútiť očami, celkovo začala som strácať záujem, proste to bolo tak ako to je a zmeniť to nemôžem. Žiadne rozčúlenie mi od toho nepomôže. Som tu a musím to ostať. Musím sa trocha prispôsobiť a čím skôr s tým začnem tým lepšie aj keď sa budem musieť veľmi premáhať . Priateľskosť a spoločenskosť je proste...niečo úplne neprirodzené. Hubu som držala až do kým som sa nerozhodla, že hajzel je naozaj nevhodné miesto na diskusie, len čo som podišla k dverám a keď som ich otvorila zašomrala som. " Som Crysta." Do boha, už nie je cesty späť. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Pokrčila jsem rameny a telefon jsem dala zpátky do kalhot. "Fajn, v pohodě. Vlastně to ani není moje věc," jako by na tom snad záleželo. Vážně by jsi Kit ve hledání Storm měla pospíšit, protože mám pocit, že samou falešností miss sunshine za chvíli exploduje. Setřepe ze sebe poslední kapky vody a otevře dveře, pochopila jsem to tak, že už je čas na tlachání na dámských záchodcích a proto jdeme najít někoho, kdo ji ubytuje a já budu mít konečně čas pokračovat ve sledování Twilight. Docela mě překvapilo, že se sama od sebe překvapila, vůbec jsem to nečekala. 'Ona se vážně nejmenuje Grace lu Freebushová?' proběhla mi hlavou myšlenka, ale nechala jsem to plavat. "Jo, já jsem Jubilee," prošla jsem dveřmi a porozhlédla se po chodbě. "Kde sakra vězí?" zeptala jsem se sama sebe nahlas a pořádně se rozhlédla po chodbě. 'Tohle je zlej sen..' "Vážně nevím, kde jsou a co jim trvá tak dlouho," ze samotného zoufalství jsem z hluboka vydechla a podívala se na Crystu, necítila jsem se v její společnosti moc dobře, ona nená žádná ma kamarádka a je dost divná, hlavně přicházím o drahocené minuty filmu. Otočila jsem se zády k ní a houkla do chodby "Storm? Kitty!" s nadějí, že se alespoň jedna z nich objeví. |
| |
 | soukromá zpráva od Robert „Bobby“ Louis Drake pro |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Ja už som si svoje povedala, viac ako meno zo mňa táto sopliačka nedostane. Myslím si však, že by bolo naozaj lepšie pre nás obe aby sa konečne vrátila tá druhá spolu s madam nedochvíľnou, na ktorú tu čakáme. Keď mi strážná osina v zadku prezradila svoje meno, ktoré bolo na môj v kus až príliš, ja ani neviem. Čudné? Pubertálne? Sladké? Len som kývla a nič nehovorila. Neviem aké má táto malá schopnosti, ale kurva ma pekne vyčerpáva tu s ňou čakať. Stojíme tu jak takí debili. Vyciciaviačka. Začala som si čosi hundrať popod nos. Najradšej by som vytiahla svoje čierne Djarumky a trocha si pofajčila. Zabilo by to čas, čert to ber, že mi ten zlozvyk ale nikdy nezabije mňa. Občas som sa pozrela na Jubilee a venovala som jej neurčitý pohľad. Lebo momentálne ma začalo baviť sledovať každý jej pohyb a prípadne ju privádzať do rozpakov mojím nepríčetným čumením. Z ničoho nič som sa oprela chrbtom o stenu, vak z handrami som hodila o zem, a pomaly som sa začala spúšťať na zadok. Lepšie sedieť jak debil, než stáť. Zasraní zazobanci, dúfam, že nebudú chcieť odo mňa žiadne prachy ako zápisné. Nakoniec som to nevydržala a vytiahla si krabičku cigariet a jednu ledabolo zasunula do kútika úst, lepšie ocucávať ten ochutený papierik, jak nič. Pre istotu som strelila pohľad na aziatku, ktorý vravel: " Len nezačni hysterčiť, nezapálim si ju. " Sa čudujem, že vám to tu ešte nikto nevyhodil do luftu, ak sa vždy musí takto dlho čakať." Ak by si tá ich Storm dovolila sa takto šuchtať u nás v bare, zrejme by dostala pekne po papuli, to by ju naučilo, dámičku. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Pořád se nikdo neobjevil, nikdo nepromluvil a bylo tu trapné ticho. Ale nemohla jsem ji tu jen tak nechat a odejít. Vlastně mohla, udělala bych to hrozně ráda, ale Storm by nadšená nebyla. Sedla jsem si na zem, do tureckého sedu, zády a hlavou se opřela o zeď a dívala se do stropu. Nejspíš jsem chtěla pohledem vypálit díru a modlit se k bohu, protože tohle vážně nebralo konce. Když jsem srovnala hlavu viděla jsem, jak vytahuje z krabičky jednu cigaretu. "Nechceš si ji," větu jsem nedokončila, pohledem naznačila že ne, nechce se ji zapálit uvnitř budovy, tenhle kvítek se někomu vyvedl, otec by na mě byl určitě pyšný dvakrát tolik, kdybych se chovala jako tady madam dokonalá. 'Jsem neprůstřelná, nemám co ztratit, střílej, jen střílej' pobrukovala jsem si v hlavě a konečky prstů vyťukávala melodii. Když narazí na to, že musí tak dlouho čekat, jen jsem protočila panenky. "Věř mi, že občas bych byla ráda, aby to do vzduchu vyletělo," 'Třeba jako zrovna teď,'. Její pohledy zrovna sympatické nebyli, doslova z nich chrlilo nepřátelství. Docela se divím, že s takovým životním stylem a při tolika mračení nemá vrásky. Nedalo mi to, podívala jsem se na ni a nepochopeně zakroutila hlavou. "Proč jsi vlastně tady?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem k tomu, že se žádné námitky neobjevili, Storm odchází. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Rychlo chůzí projdu chodby Institutu až k mé kanceláři. Už z dálky vidím dvě postavy sedět na zemi. Jsem zvědavá kdopak je ta nová. Zastavím se kousek od děvčat. Nejprve se podívám se na dívku opřenou o zeď s cigaretou v ústech, není zapálená, nadechnu se, abych něco řekla, ale nakonec si prozatím odpustím poznámku typu ´V budově se nekouří.´ “Omlouvám se, měla jsem na práci něco moc důležitého,“ pravím k oběma, z mého hlasu je znít, že si srandu nedělám. Trošku tajemně se podívám na Jubillee, “Kitty ti to pak určitě poví.“ Tím dám Jubilee najevo, že pokud mi nic nepotřebuje, může jít. Pokud ano, má šanci povědět mi, co má na srdci. Pak dojdu až ke dveřím ředitelny. Otevřu dveře kanceláře, počkám až se náš návštěvník sesbírá ze země i se svými věcmi a zavřu za námi dveře. Natáhnu k ní ruku, “Ahoj, jmenuji se Ororo, ale říkají mi také Storm.“ Ukážu na prázdnou židli u stolu, "Neposadíš se?" Sama se pouze opřu o stůl. “Jakpak se jmenuješ? Copak Tě k nám přivádí?“ Mile se na ní usmívám a čekám co má dívka na srdci. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Storm prikývnem a sledujem ju, ako kráča preč. Nato sa otočím na Scotta a nervozita pomaly prejde do zvedavosti. Ukáž mu jedáleň a jeho izbu? On...si tu na to nespomína? Alebo je iba dezorientovaný? Jemne sa pousmejem. Vitaj späť. Poviem prvé, čo ma napadne, ale stále tomu trochu nemôžem uveriť. Uvedomím si, že stojím na mieste, a tak ukážem rukou smer, ktorým sa následne vydám. Najskôr ťa zavediem do izby, a potom do jedálne, môže byť? Navrhnem a počkám, kým prídeš na moju úroveň, potom sa rozídem. Tak by som chcela vedieť čo sa stalo...ale asi o tom nebude chcieť rozprávať. Radšej sa ho nebudem pýtať. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Ororo se vydá za svými povinostmi ředitelky a nechá mě ve společnosti hnědovlásky, která si mě prohlíží, jako by mi vypučela druhá hlava. "Děkuji." Odpovím na přivítání. Tady to nevypadá, že budeme mít moc o čem povídat. Nakonec přikývnu na souhlas s jejím návrhem. "Děkuji Kitty. To je od tebe laskavé ..." A tímto byly moje možnosti vyčerpány. Opět si povzdychnu, dodju na její úroveň a nechám ji vést kamkoliv uzná za vhodné. "Omlouvám se, že jsem tak zmizel." Zkusím říct první co mě napadne. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro V ústach som mala príjemnú klinčekovú chuť. Človek si na to ani nemusel cigaretu pripaľovať. Bolo to naozaj príjemné, v celku ukľudňujúce. Na zemi sa mi sedelo pohodlne a dalo by sa povedať, že som uvoľnila natoľko aby som sa tu cítila celkom pohodlne. Dokonca ma aj úprimne prekvapilo, že sa Jubilee chytila môjho drdlania , a celkom vtipne mi odpovedala. Neostávalo mi nič iné než sa uchechtnúť. Bolo to také nestrojené uznanie. A síce som k tomu už viac nedodala, ostala som príjemne pobavená. Škoda len, že si to musela kočka hneď posrať. Na čo tu asi tak môžem byť? Pozrela som sa aziatku, ktorá zrejme moc rozumu nepobrala keď sa ma spýtala takú kravinu. Okrem toho čo sa potrebujú všetci tak vyzvedať? A na čo si tu ty? Zrejme ťa sem šupli ako do decáka, lebo nikto nechcel doma vychovávať zrúdu. Nepotrebujem to vedieť. Len som na Jubilee nepekne zazerala a pane bože vďaka za to, že sa zjavila tá, na ktorú sme čakali. Postavila som. Veľmi obratne, pružne a pritom pomaly. Keď mi Storm otvorila vošla som dnu, bez toho aby som sa obzrela. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Posadila som sa. Ale tá krava ostala stáť, a nemusím ani podotýkať, že ma toto je gesto, ktoré som si vysvetľovala ako symbol, že má na mňa navrch, pekne vytáčalo. Škaredo som na ňu pozerala, olej do ohňa pridávala aj jej prílišná zdvorilosť, ktorá ma naozaj vytáčala, ale zdalo sa mi, že je úprimná. Ale nech už iritovala, predstava, že sa pozerám na človeka, ktorého mi nakázali zlikvidovať bola hrozná. Ak som sa náhodou pohrávala s myšlienkou, že by som čosi také aj mohla dokázať, teraz keď stála pri mne a videla som ju, všetká moja hraná odvaha, že by som bola niečoho takého schopná, zmizla. Možno sa to bude dať spraviť nejako inak. Do boha! Do riti. Toto je sen. Kurva. Už aj tak som si dávala s odpoveďou na čas, nechcelo som svojim mlčaním vzbudiť podozrenie. Ale čo poviem? Som tu, lebo som ťa prišla zabiť. Som tu lebo čo? Mám tu braranca? Jak sa do riti volá ten mladý, čo ho tu majú ako špióna? Kebyže som si to meno chlapca zapamätala zrejme by som použila túto lož, no s mojou pamäťou na mená čo stála za hovno mi nezostávalo nič lepšie než povedať. " Prišla som navštíviť svojho fotra a volám sa Crystalie Howlet" V mojom hlase nebola žiadna láska, alebo túžba po šťastnom rodinnom stretnutí. Nebolo v ňom nič, len pasívnosť a istá nevrlosť. No aspoň, že som neklamala. |
| |
 | soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Pomalu se zvedám k odchodu, když ucítím Bobbyho ruku. Aniž bych nad tím příliš přemýšlela, setřesu ji a jdu ke dveřím. Až tam mi dojde, že za mnou Bobby nejde. Otočím se na něj a chvilku mi trvá, než mi dojde, co se právě stalo. "Promiň, já nechtěla, ale... to víš, radši nebudeme pokoušet mé schopnosti," zkusím to s první omluvou, která mi přijde na jazyk. "Půjdeš se mnou?" |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Chvilku čekám než mi dívka odpoví, dávám ji čas, povzbudivě se na ní usmívám. Když konečně odpoví poněkud mi to vezme vítr z plachet, ´Cože?´ Ještě jednou si pro jistotu v duchu přehraju, to co mi řekla. "...Crystalie Howlet..." spíše říkám potichu pro sebe než, že bych mluvila k ní. Přitom hledám nějakou fyzickou podobnost, něco...nikdy se nezmínil, že by měl dceru...nadruhou stranu, nevím proč by si zrovna tohle někdo vymýšlel. "Logan...James Howlet...je Tvůj otec?" snažím nepůsobit, tak v šoku, "Nikdy se nezmínil, že by měl dceru." Mám pocit, že po našem posledním rozhovoru opustil budovu, i když jistě to nevím. "Je mi líto, před chvílí odešel... Stejně ses tu asi měla v plánu zdržet,že?" kývnu hlavou směrem k jejím věcím. "Věřím, že se brzy vrátí. Zatím Tě ubytujeme. Co ty na to?" Na žádné další formality, momentálně nemám hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Počuť meno tej svine, čo ma splodila bolo čudné, mama o ňom nikdy nehovorila. Čo na mňa tak čumíš, Ororo? Dokonca som ani netušila, že jeho priezvisko je naozaj Howlet. Očividne som žila v klamstve, pretože mi mama celý život vravela, že priezvisko Howlet zapísala sebe a mne na matrike po svojej obľúbenej americkej herečke,country speváčke alebo kom to. Vraj bez poriadneho amerického priezviska by som to mala v živote ťažké. Mala pravdu, byť len Nghuen Crystalie asi by som sa na mieste zabila. Zamýšľať sa nad tým, že tu naozaj ten človek je bolo už o niečom inom. Nevedela som čo povedať. Po toľkých rokoch čo som sa ho snažila vypátrať a dať mu po hube...teraz to bolo reálne. Existoval, to po ňom som tým kým som ( ak mi matka neklamala aj o tom kým naozaj je ). Bola som dosť zmätená, hlavne preto, že Pyro bol zrejme jediný, kto mi zatiaľ neklamal. A foter je hajzel, že sa ku mne nepriznáva. Ani nevie kto som. Ale ako keby mi záležalo na jeho uznaní. Chcem len aby videl, čo urobil s tým, že si nedával pozor kam strkal ten svoj.... chobot. " No plán odchádzať som teda nemala." Až teraz som si uvedomila, že cigaretu som mala stále prilepenú k spodnej pere preto som ju vzala do rúk a zastrčila si ju za ucho. " Dúfam, že ma teraz neopriete o stenu a neurobíte mi prehliadku." Povedala som nevraživo. Aspoň niečo, nebola som rečník a vonkoncom som nevedela ako sa správne prihlásiť do "školy", a ako sa nezblázniť dokým konečne uvidím toho, kvôli ktorému som tu. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Na větu oznamující mi, že v plánu odcházet neměla, chápavě přikývnu. Tu další větu úspěšně ignoruji. Její vzpurné chování mi vykouzlí nečekaný úsměv na tváři, ´Holčička bude asi po tátovi.´ A to ji tu nic zlého neděláme. Položím ji ruku na rameno, "Myslím, že je na čase Tě ubytovat." Otevřu dveře,pomalu ji vedu do obytné zóny. Cestou ji ukážu, kde se nachází společenské místnost, nastíním, kde je kuchyně a jídelna. Vystoupáme po schodech do dalšího patra a automaticky dojdu k jednomu z volných pokojů v dívčí části budovy a otevřu dveře, "Co myslíš...?" Klasický pokoj, postel, nějaké skříně...podle mě docela útulné. |
| |
| soukromá zpráva od Robert „Bobby“ Louis Drake pro //Promiň, nevěděl jsem jestli bych měl rovnou mluvit na Storm. Když tak začni prosím ty :) :) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Ruka na ramene vyslovene vadila, preto som jej dala názorne najavo, že mňa sa nechytá a ruku som znechutene striasla. Možno až príliš agresívne ale tak čo. Čo si moja matka aby si sa ma dotýkala? Neznášam ľudí, čo sa druchých musia v kuse chytať. Mali by sa dať liečiť úchyláci. Ale aspoň, že sa táto nesťažuje na smrad a nezazerá po mne jak po feťákovi. Zato sa mi zdala až moc dôverčivá. Boha, že by som vyzerala úplne jak foter, alebo čo? Keď sa ma na nič nepýta a rovno ma vezie do izby. Boha, dúfam, že budem aspoň sama. Nemôžem povedať, že by som sa zvedavo nerozhliadal okolo. Predsa len tie zazobané svine žili v zasranom naškrobenom panstve. Spoločenská miestnosť, dúfam, že tam je aspoň billiard alebo tu má niekto karty. Ale ako keby som mala záujem hrať s nejakými faganmi, jedine tak pexeso. Serem im na to. Kuchyňa ma tiež zaujala, keďže môj metabolizmus spaľoval rýchlejšie bola som dosť hladná. Serem im aj na žrádlo. Radšej skapem, aj tak pivo určite nedržia. No a dievčenská časť ubikácii ma trocha vydesila. Kriste pane, dúfam, že tu nebudem počúvať ich priblblé blekotania a pišťania a somariny. Pubertiačky sprosté, nebudú nič iné len kecať o ich poďobaných platonických láskach. Zabite ma! Krista nech m teraz trafí šľak. Izba však bola pekná. Asi jediný vec, na ktorú som sa nemohla sťažovať. Žila som predsa celý život v prívese na prívesovom parkovisku alebo v byte kde by normálny človek dostal smrteľnú chorobu do piatich minút." Ale hej fajn! V pohode. " A teraz už mi daj sviatok a vypadni. " Ešte niečo?" Povedala som akoby mi to tu patrilo a to ona bola votrelec, dokonca som si vzala cigaretu zastrčenú za uchom a znova som si ju zastrčila ležérne do úst. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro To, že tak agresivně setřásla mou ruku se mě lehce dotklo...jen jsem se snažila být milá. Čehož by si mohla vážit, kdyby tušila, že celé odpoledně běhám z místa na místo a řeším problémy, které se všechny nějakým prapodivným zázrakem objevili právě dnes a právě teď. ´Alespoň, že s pokojem je spokojená, když nic jiného.´ Když se povýšeně zeptá zda ještě něco potřebuji odpovím jen, "Ne..." Už jsem téměř na odchodu když se ještě zeptám... "Nechceš se třeba pochlubit s tím co umíš?..." je to ode mě spíše řečnická otázka, úspěch ani moc neočekávám, ale nevidím důvod proč se s tím trápit. Upřímně doufám, že trápit se s tím bude někdo jiný...Logan... "Abych nezapomněla...v budově se nekouří..." ale klidně bych se vsadila, že tuhle cigaretu s zapálí na truc... ´Skvělé...´ Ještě se však na ni otočím a pravím, "Kdybych vidělal Logana, pošlu ho za Tebou..." Pak odcházím... |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Stále ještě lehce rozhořčena přicházím ke své kanceláři. Upřímně se těším až se tam zavřu a budu mít alespoň malou chvilku klid. ´To snad není pravda,´ pomyslím si když před ní vidím stát Bobbyho s Rogue... ´Se na mě dneska snad domluvili.´ Pomalu si začínám pohrávat s myšlenkou, že si na dveře snad vyvěsím ´úřední´ hodiny. Když k nim však dojdu, usměji se na ně... Plus přidám takový ten výraz, ´Co máte na srdci?´ Otevřu dveře kanceláře a gestem jim naznačím, že můžou dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Jej otázka v čom spočívajú moje schopnosti ma neprekvapila. Očakávala som ju už skôr, a práve mi napadol skvelý spôsob ako ich demonštrovať. Som fakt, chorá, že mi napadlo práve toto. " Mám brutálne reflexy a .." odmlčala som sa a z ničoho nič som narovnaným malíčkom na pravej ruke celou silou vrazila do steny. Ozvalo sa hlasné prasknutie ako sa prst zlomil alebo vykĺbil. Cez bolesť som si nebola príliš istá. " Do riti. Au kurva!" Tvár sa mi celá skrútila bolesťou, chvejúcu sa ruku s pokrúteným malíčkom som natiahla k Storm a divadlo sa začalo. Prs sa mi začal sám naprávať, dorastajúca kosť praskla, vykĺbenina sa sama napravila a bolesť pominula, teda aspoň jej väčšia jej časť. Usmiala som sa a ani som nemusela viac dodávať. Dúfam, že toto ich presvedčí, že som totálne mimo a dajú mi aspoň dnes večer pokoj. "Stačilo? " Asi jej to stačilo, keď povedala, že ak uvidí muža , ktorý má byť môj otec len som čosi zadrdlala, nebolo to však nič spokojné, možno by urobila lepšie ak by ho neposiela do tejto izby. Koniec koncov od tejto chvíle to bolo moje teritórium. Moja skrýš, moje územie. Zabuchla som za Storm dvere, z batohu vytiahla zápalky a pripálila som si cigaretu. Vôňa tabaku, škorice, klinčekov a korenia, ktorými bola cigareta dochutená prevoňala izbu. Tak až teraz je to moje..tak ako to mám rada. Aj s topánkami som sa zvalila na posteľ , jednu ruku som si dala za hlavu a pomaly a pôžitkársky som vypúšťala obláčiky dymu. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Příchod Storm, která má k dobrému rozpoložení evidentně stejně daleko jako já, mou náladu ani v nejmenším nezlepší, ale na strategický ústup je pozdě. A tak poslušně nakráčím do kanceláře. "Storm, omlouvám se, že otravujeme takhle večer, ale," rychle spustím, co mám na srdci a bez dalších okolků jdu přímo k věci, "mám pocit, jakoby se mi pomalu vracely schopnosti." |
| |
| soukromá zpráva od Robert „Bobby“ Louis Drake pro |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Dojel jsem do menšího baru kde byla jen menší partička mladejch smradů. A jen barman. Došel jsem k baru kde jsem si sedl na barovou židli a pozdravem kývnutím hlavy jsem promluvil na Barmana. " Zdravim, dám si skotskou. A ať je ta sklenka furt plna díky." Dořeknu to a kouknu se přes rameno na ty mladý. " o co se to snažej?" Dořeknu to a vytáhnu z náprsní kapsy doutník kterej si zapálím a kopnu do sebe první sklenku. Jen je škoda že kvůli mé regeneraci se nemůžu ani opit... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jedete do momentálního úkrytu Bratrstva, přesně jak sis přála. Rádio hraje v autě celou cestu, Pietro si pobrukuje známé melodie a poklepává rukou na volant. V jednu chvíli se na Tebe podívá a položí Ti otázku, kterou jsi mohla očekávat, “A...jak je možné, že jsi zase...mutant?“ položí Ti ji váhavě, nejdříve jako by si ji několikrát přehrál v duchu a teprve pak ji vyslovil. Když zastavíte, ještě jednou Tě varuje, “Nemyslím si, že budeš s tím co se tu děje spokojená, ale bylo to tvé přání.“ Minete „stráž“ na kterou Pietro kývne a oni ustoupí a nechají Vás vejít do momentálně hlavního sídla Bratrstva. Pohled, který se Ti naskytne je minimálně zajímavý. Velký sál, kolem stěn jsou stoly, u kterých sedí různí mutanti, baví se laškují, předvádí své schopnosti. Uprostřed sálu stojí velký „trůn“ na kterém spokojeně sedí Pyro. Když Tě vidí, stále ještě ne-modrou, nepozná Tě. “Koho pak nám to vedeš Quicksilvere?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Vejdu do své kanceláře a zavřu za námi dveře. Rozhlédnu se, ´měla bych si sem pořídit další židle,´ napadne mě. Pak věnuji svou pozornost mým dalším návštěvníkům, vyslechnu Rogue. Jsem mírně překvapená, ale zase ne tolik, dnes už mě nepřekvapí vůbec nic. “Když tu za mnou byl posledně Beast zmínil se, že ještě dělá nějaký testy ohledně toho...léku na potlačení mutantských genů. Ujišťoval mě, ale že jde jen o planou domněnku. Nejspíše se u Tebe projevil návrat dřív než na to přišel. Osobně bych to nevnímala jako problém, pokud se to pouze vrátí do původního stavu. Kdybys pozorovala něco divného či neobvyklého, tak mě vyhledej a nebo Beasta... Zkusím si s ním o tom promluvit, snad už bude vědět víc.“ Povzbudivě se na ní usměji. ´Pokud se schopnosti vrátili Rogue, je dost možné, že se vrátí i...Magnetovi.´ Zajímalo by mě zda někoho z nich napadlo něco podobného jako mě. Místo zmínce o Pánu kovu, však dodám, “Kdyby jste pak někde viděli Logana, že s ním chci mluvit...hned...“ Nejsem si jistá, zda je to úplně rozumný nápad, ale “Co kdybychom se zítra ráno všichni sešli v...ve společenské místnosti...dejme tomu kolem deváté.“ Upřímně, jsem zvědavá jestli něco jako společná schůzka může vyjít... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když skleničku vyprázdníš, barman Ti ihned nalije automaticky další. "Doufám, že máte čím platit," poznamená jakoby mimochodem, jelikož jak zná své hosty, čím rychleji dolévá, tím méně peněz mají. Pak se podívá směrem k mládeži, přibližně ve chvíli kdy jeden z nich spadne pod stůj. Jen pokrčí rameny, "Mám takovej pocit, že ten kdo odejde po svých vyhrál." Tušíš, že tady se za celý večer nic zajímavého nestane. Na to je tu až moc mrtvo. Čas se táhne pomalu a ty tu sedíš jen se svými myšlenkami, doutníkem a skleničkou whisky. Matně si vybavuješ, že se Ti Storm před několika dny zmínila, že by se všemi chtěla v sobotu ráno kolem deváté mluvit - to je zítra. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Vida ho, hajzla, jak si ji hlídá.' Ta gorila mě irituje víc a víc. Uvidíme, jak dlouho proti ní vydržím já, když prakticky všechny ostatní uchaceče o společnost paní Gásim během několika minut prakticky odzírala z dosahu, ale troufám si tvrdit, že jsem v tomhle ohledu těžší kalibr než všichni přítomní dohromady. "Vy mě zrraňujete, mon ami," odpovím žalostným hlasem na varování svého nového známého. "Nikdy bych si nedovolil ani pomyslet na něco nepřřístojného." Zblbnout ji, svést, infiltrovat její sídlo a odnést si odtamtud malý suvenýr v mém případě není nepřístojnost... to je pracovní rutina. Odložím sklenici na bar a poslušně se vydám za mužem ke svému cíli. Při konečném setkání s egyptskou dámou počkám, až mě dotyčný představí, a teprve potom se s ní přivítám sám. Políbení ruky, pokud mi to dovolí, několik třepaných konverzačních frází, než přejdu k nějakému dalšímu tématu... V žádném případě na ni nehodlám spěchat, napřed je záhodno nechat proběhnout lehké společenské oťukávání a zdvořilostní výměny, než bude přípustné navrhnout takovou troufalost, jako že bychom mohli spojit dvě příjemné věci do jedné a důkladněji probrat své společené zájmy při tanci. Samozřejmě za předpokladu, že s tím bude svolná... a její opička už mě v téhle chvíli nebude v zubech vynášet přede dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Na jeho poznámku o tom zda mám peníze na zaplacení se na něho jen podívám a trochu nadzvednu obočí. Vytáhnu z kapsy 100 dolarů a hodím mu bankovku na pult. " Stačí bych asi řek ne." On to vezme a něco začne mumlat o tom jak je tu mrtvo. Během chvilky se skácí jeden z těch mladejch pod stůl a už má asi dost. K tomu pronese vtipnou poznámku a na to bych se podíval. " Kdo odejde po svejch jo. Že bych si zahrál s nima." Pousměju se nad tou představou a všimnu si kulábru. Během pár vteřin mi ale do cvakne, že Storm chtěla mít jakou si poradu. rozhodnu se tu zůstat pár hodin a pak se vrátím z pět do Školy.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po ujištění, že opravdu nemáš v plánu žádné nepřístojnosti se muž vydá tam kam Ty potřebuješ. Když za sebou mladá paní Gásim slyší kroky automaticky se otočí od okna k Vám a usměje se na Vás. “Dobrý večer, madam, dnes Vám to opravdu ohromně sluší...“ začne Tvůj nový známý. Poté ji ještě zběžně pochválí její nový příspěvek ve sbírce a přijde řada na Tebe, “Pokud budete, tak laskavá a dovolíte, rád bych Vám představil svého přítele...“ Egypťanka natáhne ruku, aby Ti s ní mohla potřást, namísto toho přijde polibek na hřbet ruky. “Je mi ctí Vás poznat,pane Laroque“ když se na Tebe usmívá vyzařuje z ní takové zvláštní kouzlo. Téměř vzápětí po políbení ruky cítíš v zádech něčí pohled. Konverzaci nechává spíše na Tobě a starším muži, chvíli se bavíte u umění. “Doufám, že Vám nebude vadit když se na okamžik vzdálím,“ praví muž, který Vás seznámil. Jde se přivítat s mužem jeho věku, který právě přišel. Vypadá to na starého dobrého přítele. Nyní ji máš jen pro sebe. Navrhneš tanec, dívka souhlasí s poznámkou, “Jestli si troufnete...“ tušíš, že to bylo mířené k muži, jehož pohled máš neustále v zádech. Její další větou, už při tanci, pokud sis troufl, je,“Příliš toho o Vás nevím, nikdy jsem neměla tu čest...Řekněte mi o sobě něco...není-li tá žádost příliš troufalá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Nerada bych zapříčinila, že se na nás budou lidi dívat a zbytečně nechci ani lákat nechtěnou pozornost. Ze své mutantské podoby jsem se přeměnila zpátky na „motorkářku“. “Netuším, jak je to možné.“ odtuším odpověď, kterou chce Pietro slyšet. “Hádám, že nic není trvalé. A když se vrátily schopnosti mě, tak Erik…“ nechám to viset ve vzduchu. Každému inteligentovi dojde, že i Erikovi by se mohly vrátit jeho schopnosti. Na jednu stranu doufám, že ho v Bratrstvu najdu a na druhou stranu ho nechci vidět. Ohledně našeho posledního setkání mám vůči němu pořád dosti smíšené pocity. Když jsme dorazili do úkrytu Bratrstva, Pietrovo upozornění, že se mi to nebude líbit, mi začalo pomalu ale jistě dávat smysl. Mladý a horlivý Pyro u kormidla… působivé Věnuji Pyrovi milý úsměv. “Že prý bych sem mohla zapadnout.“ řeknu a pokračuji dál k němu. Prohlížím si sál i trůn, na kterém předtím sedával jedině Magneto. “Uvidíme, jestli se mi to ještě povede.“ potutelně se pousměji a během pár kroků se změním zpátky do své mutantí podoby. “Ahoj Johny.“ mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se změníš do své pravé – modré – podoby, Pyrovi na malou chviličku zmizí úsměv ze rtů, jeho povýšený výraz však nezmizí. Kývne na dva mutanty, kteří se výhružně postaví vedle jeho trůnu. “To je, ale překvapení...“ praví Pyro, otázky typu: Jak? Proč? jsou pod jeho úroveň. “Jak sis už ráčila všimnout Bratrstvu teď velím já. A troufám si tvrdit, že to zvládám lépe než Magneto. Chceš-li zpátky k Bratrstvu, nemám s tím problém – otázkou je, zda-li jsi ochotna akceptovat mé postavení...“ Pietro vedle Tebe poněkud znuděně stojí. “Tak já snad, abych zase šel...“ otočí se k východu... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čas Ti samotné v pokoji, jen s Tvými myšlenkami, plyne poměrně pomalu, máš zběžnou představu o tom, kde se nacházejí nejdůležitější části Institutu – kuchyně, jídelna, společenská místnost, ředitelna, toalety a koupelny – ale jinak o novém terénu nevíš nic. Když jsi přijížděla, nemohla sis nevšimnout, že i venkovní prostory budou nejspíše nabízet zajímavé možnosti. Venku se pomalu začíná stmívat, buď můžeš jít spát...nebo se zkusit někam podívat...nebo cokoli budeš chtít... |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro To, jak se k Pyrovi nahrnuli další dva mutanti, mi přišlo směšné. Musela jsem se nad tím prostě pousmát. Očividně jeho postavení není o tom, že by ho ostatní respektovali, ale že se ho bojí. V tomhle jsou za jedno s Magnetem. Ale tahle malá demonstrace síly mne přesvědčila, že on si není jistý sám sebou. A může se tvářit sebearogantněji. “Měla jsem dvě možnosti. Buď se přidat do školy Nadaných u Xaviera a nebo vyhledat Bratrstvo. Hádej, která z těch dvou možností je bližší mému srdci.“ Ano, skutečně mám srdce. Otočím se na Pietra a nechápavě nakloním hlavu do strany. “Proč bys odcházel?“ chytím ho za předloktí. Ne moc silně, ale natolik důrazně, aby ho to donutilo přemýšlet. “Chci zpátky k Bratrstvu.“ významně se na Pyra podívám. Chci, aby věděl, že to myslím vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro se zastaví, když ucítí Tvůj stisk, a místo odpovědi jen něco nesrozumitelně zamumlá, spíše sám pro sebe než-li pro Tebe. Otočí se však zase zpět čelem k Pyrovi a dál Ti stojí po boku. Po Tvém ujištění, že chceš zpět k Bratrstvu si tě Pyro přeměří zkoumavým pohledem a chápavě přikývne, "Dobře... na chvíli se odmlčí. Zbývá ještěvyřešit jeden malý detail... Na čí stranu se postavíš pokud by se schopnosti vrátili i...Magnetovi," velice rychle si spočítal, že by mohlo být nepříjemné, mít blízko u těla přívržence někoho, kdo by se časem mohl snažit převzít zpět své původní postavení a tím zničit to jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Pyro mne svou otázkou nepřekvapil. Potřebuje si ujasnit, kdo bude jediný kohout v aréně, jestli se Magneto vrátí zpátky. “Já?“ hlasitě se rozesměji. “Drahý Pyro. Já budu na své straně. Jako vždy. Jsem loajální vůči boji za nadvládu mutantů nad lidmi. Taškařice kolem toho, kdo bude vládnout komu a podobně, mne nezajímají. Mám společný cíl. Toho bychom se měli držet.“ kladu vysoký důraz na poslední větu. “Takže,“ zvážním a probodnu Pyra pohledem. “Co pro tebe můžu udělat?“ opět nasadím svůj potutelný výraz – jsem pro každou špatnost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pyro chvíli mlčí, vypadá jako by přemýšlel nad tím co jsi řekla. Nakonec s úsměvem přikývne, "Dobře tedy, vítej zpět u Bratrstva." Na tvou otázku, co pro něj můžeš udělat spustí: Překvapujeme mě, že vláda během posledních tří měsíců vypadá, že proti mutantům nic nechystá, naopak se tváří, že spolupracuje s X-meny. Minimálně Beast je teď ve vládě a udržují kontakty i se Strom." na tváři se mu objeví ďábelský úsměv, "Ta nám, ale snad už během několika dní nebude dělat problémy." Spokojeně se usmívá. Na tváři má takový ten výraz typu ´Já jsem Bůh. Co jsi ty?´ "Zajímalo by mě jestli vláda něco chystá, dokážeš to zjistit?" |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Či tu boha robím? Prečo práve ja? Nemám život už dosť tak nahovno? Nemáš život vôbec nahovno. Máš kde bývať, máš prachy a nikdy sa nič nestane. Nič čo by ťa odrovnalo na dlho. A čo si vlastne sťažuješ, kebyže si chcela mohla si dopadnúť lepšie, tebe toto vyhovuje. Kurva ale čo tu budem robiť? Aspoň, že nepištia žiadne sprosté baby na chodbe. Byť sama v tomto novom prostredí mi teda nesedelo. Vstalo sa toho príliš veľa a ja keďže som nebola mysliteľ som začala pomaly šalieť. Najradšej by som sa dakam zašila a ostala tam, v nejakom pajzly. Je naozaj smutné ak sa môže niekto cítiť lepšie v nebezpečnej putike ako v príjemnom tichu čistej izby. Cigaretu som nemala kde zahasiť, preto som jej plamienok jemne naslinila a špak položila na nočný stolík. Kurva, zbláznim sa tu sama. No ísť niekam do spoločenskej miestnosti sa mi priečilo. Určite to bude všade samí zvedaví smrad, nič o čom by som mala záujem. Kebyže som bola jedna z tých čo pestujú športy asi by som si išla zabehať, nanešťastie ma to nikdy nebavilo. Otvorila som si okno, vyzula topánky a len tak som leňošila na posteli. Pozerala som sa na strop, žuvala som žuvačku a snažila som sa na nič nemyslieť. Kurva ale niečo také proste nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Mne to nevadí, veď to nie je nič náročné. Odpoviem mu pokojne a odvážim sa naňho aj trochu usmiať. Ak...ak naozaj nejako obživol, musí to byť preňho teraz ťažké. Asi sa z jeho pohľadu správam teraz dosť čudne. Ale keď ono to aj je celé čudné. Na jeho ospravedlnenie akosi neviem čo povedať. On predsa nezmizol....bol zabitý. Či? Pokrčím teda pleciami a uhnem pohľadom. Naozaj sa cítim vcelku neisto. Po chvílke ticha to však nevydržím. Ako...čo sa vslatne stalo? Teda, že si späť tu, chápeš... pamätáš si niečo? Vyhrnú sa zo mňa slová, keď sa trochu zarazím a zahanbím. Prepáč, ak o tom nechceš hovoriť, nemusíš. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Mezitím, co poslouchám, založím si ruce křížem na prsou a udělám si pohodlí. I když ve stoje. “To nebude problém.“ pousměji se. “Řekni mi, co čeká Storm?“ zeptám se a neskrývám svou zvědavost. Tohle mne rozhodně zajímá. Pak se otočím k Pietrovi a řeknu: “Budu potřebovat řidiče. Hlásíš se k tomu dobrovolně?“ v očekávání zvednu tázavě obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Otázky Kitty zhruba vystihují co jsem čekal, i když je mi záhadou proč mě považovali za mrtvého. Z toho co vím se našly jen brýle. "Je mi líto, ale moc toho nevím. Moje paměť není moc v pořádku." Zvednu ruku k brýlím, ale na okamžik se zastavím, když si uvědomím co dělám. Raději je nechám tam kde jsou. Ale možná bude mít Ororo nějaké záznamy co by mi mohly pomoct. Lehce se pousměju při vzpomínce na snědou ženu, má toho na starosti víc než kdy chtěla. "Co se stalo tady co jsem zmizel? Jean a Profesor zemřeli ..." Až příliš pozdě se zastavím, když zase narazím na tak citlivé téma. Připadá mi že se poslední dobou nebavím o ničem jiném. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pyro přikývne, v tomhle ohledu Ti věří. Kdo jiný by se dokázal zamaskovat, tak dokonale jako ty? "Skvěle. Nevěřím tomu, že by najednou věřili v to, že lidé a mutanti spolu můžou žít v klidu a míru. Myslím, že prostě čekají na vhodnou chvíli..." Po Tvé otázce se mu na tváři objeví ďábelský škleb, jemně si v náznaku přejedu prstem po krku... "Dejme tomu,že mám v Institut někoho, kdo to udělá..." Spokojeně se usmívá. "Věřím tomu, že bez Profesora, Cyclopse a Storm budou X-meni dezorganizovaní." Pietro svolně pokrčí rameny na znamení souhlasu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lidé z party mladých lidí postupně jeden po druhém odpadají, pro nezúčastněné to může být poměrně vtipný pohled. Po svých nakonec nejspíše neodejde ani jeden. Uběhla hodina, dvě, tři... Po třech hodinách máš v sobě tolik alkoholu, že by to běžný člověk neustál - jelikož barman opravdu poctivě dolévá, jak sis přál. Za celou tu dobu se nestalo nic moc zajímavého. Stejně nezajímavá byla i cesta zpět do Institut. PS: Kdybys chtěl nastínit, kam by mohli vést Tvé kroky, stačí napsat...nvm jak moc Tě můžu směrovat... |
| |
 | soukromá zpráva od Kurt Wagner "Nightcrawler" pro New York - setkání s mladíkem Už druhý den se snažím najít Pyrovu základnu nebo alespoň stopu, kde by se mohla nacházet. Nejenom, že by se tam měl nacházet zbytek bývalé magnetovy "armády", ale tak nějak jsem doufal, že bych u nich mohl najít něco o svojí matce. Štěstí mi zatím nepřeje, minimálně mi neulehčilo práci. Zítra to zkusím trochu jinak. Menší rozruch v nějaké pochybnější hospodě a mohli by se ke mně dostavit sami. Z mého zamyšlení mě vytrhne pohled na plakát v metru. Při shlédnutí poutavého titulku se musím smát. Štěstí, že o mně svět neví. Přitom si letmo sáhnu pod kabát zdali mi na krku stále visí holografický projektor. Právě díky němu se tu můžu nerušeně procházet mezi davem, který by se buď strachem rozutekl nebo by mě ti roztomilý homo sapiens sapiens ukamenovali. Nepochopen, přesto jeden z nich, občas Pyra chápu. Hned po této zlověstné myšlence jen pohodím hlavou pokračuji v cestě. Pátrání probíhá vcelku nezajímavě, do doby dokud proti mně nevystartuje mladý chlapec. Sleduji ho s lehce překvapeným dojmem. Skupina mužů jenž se dala do jeho pronásledování vypadal vcelku nebezpečně a dosti pochybně. Další dítě na ulici, co dělá neplechu? Asi bych se měl na toho chlapce podívat. Přece jenom by mi mohl pomoci a já nemám co dělat. Nechám rádoby chlapce být, přece jenom dát se s ním do řeči by bylo přes příliš úchylné a bránit ho by bylo také zbytečné když už ho nikdo nehoní. Když se ovšem chlapec dá znovu do pohybu, tak ho začnu sledovat. Pokud by mě měl odhalit jsem ochoten použít i své "nadpřirozené schopnosti". |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Jednou rukou si chytím druhú pažu. Takže predsa si to nepamätá poriadne... Takže preto bol Logan taký nervózny. Možno ho napadla zúfalá myšlienka, že by to mohlo mať nejakú spojitosť s Jean. Keď zablúdiš do témy, ktorej sa väčšinu času vyhýbam, viditeľne posmutniem. Jean mala spojitosť so všetkým. Aj s profesorom. Hlavne s profesorom. Objímem si trup rukami a s hmkaním pritakám. Hej... Ako si už asi zistil, Storm sa postavil na čelo školy. Magneto stratil svoje schopnosti, keď doňho narvali ihly s protimutantským sérom. Čo je ešte také vážne... no, Pyro sa pasoval za vodcu tých zvyškov bratstva, ktorý prežil. Snažím sa vychytiť najhlavnejšie body ktoré sa stali za posledné hektické mesiace. Musí to byť zvláštne, po viac ako troch mesiacoch sa vrátiť do sveta, ktorý sa tak zmenil... teda, pre nás. Akoby na začiatku vojny upadol do kómy a po nej sa prebral. Chvíľku po tom, čo dohovorím, zastavím pred jednými dverami. Tak, tu je tvoja izba. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvíli se chlapce držíš, jen tak bloumá ulicemi, pak se Ti ztratí v davu a jakoby zmizel. Už se Ti ho nepodaří znovu vypátrat. Potkáš ještě pár plakátů, které hlásají stejný odpor k mutantům ve vládě jako ostatní jinak nic moc zajímavého. Pomalu se začíná stmívat. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Magneto nemá sílu, Pyro je dalším vůdcem bratrstva a je tu sérum proti mutantům. Další dílky skládačky mi spadly do klína, bohužel si je ještě nedovedu moc usadit na správné místo, ale to prozatím bude muset stačit. Tohle není téma, o kterém je dobré se bavit. Vážně přikývnu a s o něco větší jistotou jí položím ruku na rameno. "Děkuji." Chtěl bych jí říct, že všechno bude v pořádku, ale jak řekl Logan není. Každá další zpráva, kterou se dozvídám je horší než ta předešlá. "A co ty?" Zkusím trochu bezpečnější pole. Otočím se k naznačeným dveřím a otevřu je dokořán, abych se podíval do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Někdy bych si hrozně přál mít na zádech takovou tu elektronickou tabuli, na níž se zobrazují světelné reklamy, abych na ní v případě potřeby mohl nechat vyskočit symbol zdviženého prostředníčku nebo některý z jeho slovních ekvivalentů pro všechny, co mi takhle urputně zírají na zátylek. Chtě nechtě tak musím dělit pozornost mezi Gásim a gorilu, samozřejmě pokud možno co nejnenápadněji. Je milé, že se počet křenů plynule snižuje, ačkoliv si sotva mohu přát úplné soukromí se svou kořistí, alespoň prozatím. Noc je ještě mladá a plná možností... zvlášť když svolí k tanci. Vykouzlím jeden ze svých nejparádnějších úsměvů. "Madame, i kdybych kvůli tomu měl zápasit s drrakem, trroufl bych si," ukloním se a nabídnu jí rámě, abych ji odvedl na parket. Přesně kvůli těmhle případům jsem bezmezně vděčný svému učiteli, že mě protáhl peklem tanečních lekcí. Tehdy se mi to zdálo dost zbytečné, koneckonců na muziku umí hopsat a natřásat se každý, ne? Celkem záhy jsem ale zjistil, jak je tohle ve spojení s dokonalou znalostí etikety úžasné plus při mapování terénu. Žádost, která záhy přijde, jsem očekával, tudíž mě nezastihla nepřipraveného. Spustím svou vymyšlenou pohádku o rodině trávící větší část mého života cestováním po bývalých francouzských koloniích, která se vrátila do své vlasti před necelými sedmi lety, kde se usadila na venkovském sídle vybudovaném nějakým mizivě známým předkem, bla bla bla... Důsledně se vyhýbám jakýmkoliv odkazům a narážkám na mediálně známá jména, protože bych snadno mohl narazit. Přece jen nebyl čas na vybudování dostatečné podpory téhle falešné identity. Přidám ještě srceryvnou historku o otci zemřelém v poměrně nízkém věku, po němž jsem převzal jeho sbírku, kterou na jeho památku udržuji a rozšiřuji. Ani v jednom případě nezabíhám do velkých detailů, snad kdyby se přímo ptala. Nakonec obrátím téma hovoru zpět k ní - k jejímu životu v tomto městě, aktivitám, zajímavým úlovkům... |
| |
| "Díky," poděkuji s více - méně nuceným úsměvem Storm a mám se k odchodu, když zaslechnu poznámku o Loganovi, na kterou zareaguji slovy "Kdybych na něj narazila, vyřidím mu to." Jde ale spíš jen o zdvořilou odpověď, ve skutečnosti jsem přesvědčená o tom, že na dotyčného nenarazím. A nejspíš to ví i Storm. Než definitivně opustíme kancelář, navrhne Storm společnou schůzku. "Jasně, proč ne?" Ignoruji tichý hlas, který mi našeptává zhruba tisíc důvodů, proč se schůzkou nesouhlasit a pokračuji: "Budu tam. Vlastně mi oba." Kdyby nic jiného, aspoň bude sranda... Zlomek vteřiny počkám, zda - li Storm nemá na srdci ještě něco dalšího a pak konečně odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Vrátil jsem se do školy neboli do institutu a první mé kroky vedou do koupelny kde se osprchuju a poté vyrazím z pět na pokoj. Tam si lehnu na postel a přemýšlím o tom co se asi bude dít. Nedaří se mi ale usnout a proto vyrazím dolů do společenské místnosti se koukat na obří Tv. Tam si pustím zprávy a sleduju co se kolem nás děje. Někdo tu hraje společenské hry někdo dělá zase něco jiného ja jsem jen rozvalený na gauči a po ruce mám limonádu. Přece jen tu nic jiného není... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž v obleku Tě celou dobu sleduje, což není zrovna příjemné, ale jinak nedělá absolutně nic, co by Ti momentálně muselo dělat vrásky...alespoň zatím. Hláška týkající se zápasení s drakem vykouzlí paní Gásim na tváři kouzelný úsměv, “Vy jste blázen...“ Nechá se od Tebe odvést na parket. Tančí stejně dobře, možná ještě o kousíček lépe než Ty. Po prvním tanci Ti složi upřímnou poklonu, “Netančíte zle.“ Při Tvém povídání Tě příliš nepřerušuje. Občas se sice na něco doptá, ale jsou to spíše drobnosti. Nic co by Tě nějak vyvedlo z míry. “V tomto městě žiji už sedm let. Přestěhovali jsme se sem s manželem ještě před svatbou....“ Poví Ti, že má ráda umění, už od malička, jelikož Egypt, kde vyrůstala je plný zvláštního umění. Třeba takové tajemství a velkolepost pyramid. Už když byla malá, tak jí její otec nikdy nedokázal odepřít, co chtěla, takže pár cenných kousků získala už ve velmi útlém věku. Její muž sice umění naprosto nerozumí, ale to, že ona je vášnivým sběratelem ho vůbec netrápí... Mezi její nejoblíbenější kousek patří starý zlatý prsten s kamenem, jelikož to byl její první úlovek – dostala ho od otce k dvanáctým narozeninám... Také Ti poví o svém nejcennějším... Dále Ti poví, že pravidelně přispívají na různé charitativní akce... |
| |
| soukromá zpráva od Robert „Bobby“ Louis Drake pro |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Strávím ještě asi hodinku ve své kancelář a přemýšlím nad vším co se stalo. Na jeden toho bylo hodně...Cyclops, Loganova dcera, Rogue... Nakonec už mi čtyči stěny mé kanceláře lezou na mozek. Urovnám tedy rozházené papíry na stole, a pak se vydám přímo do Společenké místnost. Za prvé mě zajímá co se tam děje, za druhé by třeba v televizi mohl běžet nějaký zajímavý uvolňující film. Televize běží a u ní vidím sedět Logana s limonádou v ruce, "skvělé," v to sem ani nedoufala. Posadím se vedle něj. Trošku tlumím zvuk u televize. Za prvé tím na sebe upoutám větší pozornost, za druhé bude vědět, že s ním chci mluvit. Chvíli mlčím a přemýšlím kde začít, nakonec však opravdu začnu, "Logane, měl bys vědět, že ten nový příchozí dnes odpoledne byla - údajně - tvá dcera. Přišla tě sem hledat. Prozatím se tady ubytovala, neřekla na jak dlouho, ale myslím že by sis s ní měl promluvit... Buď teď pokud ještě nesmí a nebo to klidně nech na zítra...ale udělat by si to měl..." Pak se mi na tváři objeví zvláštní úsměv, "Myslím, že mimo schopnosti máte i společnou povahu..." |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Když mi Strom ztlumí televizi tak se na ni jen otočím a čekám co chce. Nemám na ní a ani na nikoho tady zrovna náladu. Pak najednou začne mluvit tak si ji vyslechnu aby neřekla že jsem třeba necitelnej hajzl. Když se zmíní o někom kdo by měl být má dcera tak se skoro zaduím limonádou. " Co to je jako za blbost? Já nemám dceru a i když jsem přišel o část svejch vzpomínek, tak tohle bych nedokázal zapomenout. Já dceru nemám a jestli někdo tvrdí že jo. Je blázen nebo jen něco chce. Nic nemám, jen kostru za kterou bych ve sběrně dostal asi balík. Ale ujištuju tě. Já nemám dceru..." Hned na to položím lahev s limonádou na stůl zvednu se a odejdu na vzduch... |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Jeho reakce mě moc nepřekvapila, nečekala jsem zrovna nic pozitivního. Nadruhou stranu proč bych tady všechny problémy měla řešit já? Sleduji kam odchází. Počkám asi pět minut, a pak následuji Logana na vzduch. Teď to zkusím trošku opatrněji, "Z ničeho Tě neobviňuji, jen si myslím, že by ses s ní měl alespoň potkat. Nevěřím tomu, že shoda Vašich schopností byla jen náhoda... Spousta Tvých vzpomínek..." hledám správné slovo "...není úplně v pořádku." Chvilku mlčím, aby měl čas přemýšlet nad mými slovy... |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Když se zamnou zase vetře Strom tak jen zavrtím hlavou. Než stačím něco říct tak začne mluvit. Otočím na ní pohled a řeknu teď něco já. " Dceru si nepamatuju ale syna Dakena z Japonska jo. Není to divný a hodně mutantů má podobnou schopnost jako já například šavlozubí nebo ten Victor o kterém se mi zdá měl stejnou schopnost. Drápy místo nehtů a stejnou regeneraci. Nevím jak to vím ale pamatuju si to. Jen utržky. Ale dceru si nepamatuju. Ale jak chceš. Pokud mi tak dáte pokoj promluvím si sní. Ale nevidím k tomu důvod. Taky začínám mít pocit že mě tu už nic nedrží..." Dořeknu to a vrátím pohled na nebe ale ten se vrátá zase z pět na cestu před domem.... |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Pozorně si vyslechnu, co má na srdci. Nakonec přikývnu, "Fajn, je možné, že to není Tvá dcera, ale stejně by bylo fajn si to ověřit, nemyslíš?" řečnická otázka, na odpověď nečekám a pokračuji. Vzhledem k jeho rozpoložení a vzhledem k jejímu rozpoložení, však dodám, Promluv si s ní, ale nech to až na později. Počekj až oba trochu vychladnete." K jeho zbylé části proslovu jen dodám, "Nikdo Tě tu nedrží..." Otočím se a vrátím se zpět do Institutu... |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro V názoru na egypské skvosty se rozhodně shodneme. Občas mám pocit, že už samotná nálepka Made in Země faraonů automaticky několikanásobně zvyšuje hodnotu daného předmětu, i kdyby to měl být jen střep z nočníku. Vyslovím rovněž lítost, jaká je škoda, že si velkou spoustu těchto pokladů nepříliš legálním způsobem rozebrali Britové a moji předstíraní krajané. "Možná, že kdyby je kletby vašich prrapřředků kosily čatěji, dali by si pokoj," prohlásím zdánlivě v žertu, avšak ve skutečnosti zvědavý, jestli se toho chytne v souvislosti se svým prstenem. Pravděpodobněji sice dojde k závěru, že narážím na vůbec nejslavnější příklad údajné "kletby faranóna", tedy Tutanchamonovy hrobky, ale co kdyby. Manžela šlechtí, že toleruje koníčka své ženy, ačkoliv ho nesdílí. Zrovna tenhle musí lézt docela slušně do peněz, zvlášť když vezmu v úvahu, že ty peníze budou primárně jeho a jeho tchána. Ale zase dokud na to mají... a ve vyšších kruzích je vždycky výhoda mít pro reprezentativní účely manželku s podobnou společensky hodnotnou zálibou. "Vy jste vskutku neobyčejně merveilleux femme, madame Gásim," složím poklonu pro změnu já jí. "Slyšel jsem, že o některré vaše úlovky prrojevila i světově prroslulá muzea. Přřiznám se, že bych je velice rrád spatřřil," dodám tónem naznačujícím, že jsem si současně s pronesením této poznámky uvědomil, jak nesmírné a dost možná i nemístné troufalosti se dopouštím. "Omluvte prrosím mou neomalenost," usměji se vzápětí kajícně. "Někdy je můj vnitřřní nadšenec až přříliš horrlivý než aby se to slušelo." |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Sedenie na prdeli a čumenie na plafón človeka veľmi rýchlo prestane baviť. Ešte rýchlejšie ma prestalo baviť žuvanie jednej žuvačky za druhou, len čo som z toho bola hladná. V bruchu mi škvŕkalo ako psovi a začala som byť z toho pekne nervózna, pretože sa mi čumák teda nechcelo strkať zasa von. Veď bohvie koho by som stretla a kto by sa chcel baviť a zoznamovať. Boha, ale som strašne hladná. Boha, na čo ešte čakám, šak to mám zadarmo. Náhle osvietenie, že síce som tu asi len hodinu no všetko jedlo mám prístupné a to grátis ma veľmi rýchlo presvedčilo aby som sa obula a vyšla na chodbu. Pre istotu som si zbalila do vrecka cigarety a oheň, priložila som ucho na dvere aby som sa uistila, že tam nie je žiaden fagan čo by mi skrížil cestu a až potom som vykĺzla von a najrýchlejšie ako som vedela som si to štrádovala rovno do kuchyne. Boha dúfam, že tam nikto nebude a že tam kurva budú mať žranice jak nasranej. Holt hladná som bola naozaj poriadne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když začneš o kledbách jen se na Tebe, tak zvláštně podívá. "Věříte na podobné věci, monsieur?" Z její otázky nelze vyčíst její názor. Tvá poklona ji pro změnu vykouzlí na tváři dokonalý úsměv, "Bohužel pro ně se nerada vzdávám cenných kousků ze své sbírky." Poté co vyslovíš svou troufalou žádost jen dodá, "Věřím, že by to někdy v budoucnu mohlo být možné, ale nejsem si jistá zda v nejbližších dnech. Můj muž odjel pracovně do Egypta a..." chvíli váhá, nakonec větu dokončí slovy, "...myslím, že by to nebylo vhodné." I přes to, se však netváří, že by měla v plánu se Tvé společnosti v nejbližší době vzdát. Váš hovor plyne dál. Pochlubí se ti, že asi před několika týdny dokončila pětileté studium literaury. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Moi?" pousměji se a zavrtím hlavou. "Non, kdepak. Jsou to jen rromantické pohádky pro strrašení nenechavců, nic víc. Ještě jsem se nesetkal s ničím, co by mě přřinutilo věřřit, že nějaký přředmět dokáže přřivolat neštěstí nebo smrrt." 'Pitomej přízvuk, zejtra budu chrastit jak plechovka štěrku!' To s tou nechutí ke vzdávání se cenných kousků jí celkem věřím. Přece jen je risk jakékoliv vzácné předměty na muzejní expozice jen zapůjčovat, zejména díky takovým, jako jsem já. "Je sais, excusez-moi s'il vous plaît," vyseknu omluvnou poklonu. "Jsem si toho zcela vědom, nechal jsem se unést..." Její vzdělání a rozhled jsou skutečně obdivuhodné, což nezapomenu zmínit, přestože si v duchu myslím něco o tom, že pokud si žije jako královna a nemá nic jiného na práci, futrují se vědomosti skoro samy. V každém případě má ale velké štěstí, že tyhle možnosti má. Taky ji mohli provdat za nějakého magora, který by ji držel zavřenou doma pod závojem a Koránem jako jedinou literaturou. Po nějaké době navrhnu přestávku na občerstvení. Na zametání tanečního parketu máme koneckonců celý den a při tomhle tempu to nějaké doplnění tekutin bude chtít. A terasa přímo vybízí k pokračování rozhovoru na nějakém příjemné klidném místě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Egypťanka nad tvou lehkovážností jen zakroutí hlavou, "Jistě...některé ano. Ale jsou i takové, u kterých bych si, tím že se jedná pouze o pohádky pro malé děti a nenechavce nebyla, tak jistá." Chápavě přikývne, "Naproto Vás chápu, občas je snadné nechat se unést, nemohu Vám to zazlívat... Jen pro zajímavost, co by vás z mé sbírky lákalo spatřit nejvíce?" Když dotančítě a vypáte se směrem k baru, nemůžeš přehlédnout, že muž v obleku zaujal výhodnější pozici, aby Vás měl neustále na očích. Všiml sis, že si toho všimla i paní Gásim. A není jí to zrovna milé. Objednání pití nechá na Tobě...(takže co to bude?) Na terase je překrásný výhled do zahrady. Je poměrně teplý večer. Nikdo jiný tuto terase momentálně nevyužívá, ale pod dohledem jste stále...čehož jste si oba vědomi. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Odstúpim ti z cesty aby si mohol pokojne vojsť do svojej izby a prekvapene zahmkám. Čo ja? Myslí to tak ako sa mám, či...kto som? Mhh, v podstate keď zom...zmizol, ešte som netrénovala so Storm či Loganom, takže je možné že keĎ má ešte aj...niečo s pamäťou, v podstate ani nevie kto som. Ošijem sa a prehrabnem sa vo vlasoch. No, ja v kocke...som Kitty, prechádzam cez steny a momentálne tu viac menej nemám čo robiť. Zhrniem to rýchlo. Nemala by som byť asi taká odťaitá, veď sa asi ešte sám nespamätal. Takže mám kopu voľného času. Ak budeš niekedy niečo potrebovať, kludne sa spýtaj. Nechám ťa, nech sa riadne poobzeráš. Možno si rozpomenie, na niečo. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Netušil jsem, že tak vzdělaná žena věřří něčemu takovému. Rrád si o nějaké takové... 'skutečné' kletbě poslechnu, pokud mi prrokážete tu laskavost." V žádném případě to nezní výsměšně a pochybovačně. Spíš jako že mě opravdu zaujala. Pokud jde o můj zájem o její sbírku, zmíním především egyptské artefakty. Odůvodním to skutečností, že jako někdo, kdo z této kultury pochází, má v tomto směru neocenitelný náhled, tudíž se nebude sápat po kdejaké laciné napodobenině, která se objeví na aukci s padělaným původem. Nehledě na to, že bezpochyby disponuje i některými zcela výjimečnými raritami, na jaké mimo Egypt samotný není možno narazit. 'Jakýpak má asi opička pokyny?' "Váš... společník? Doprrovod?" zeptám se pouze, protože přehlédnout toho supa je dost dobře nemožné. Kombinace pohledu a tónu vypovídá o mé obavě, že bych ji velmi nerad uzurpoval na úkor jiného. To by bylo nezdvořilé. S vědomím, že alkohol je v tomto případě poměrně ožehavý problém, objednám dva toniky. Na popíjení je beztak stále ještě celkem brzy. Podám paní Gásim její sklenici a nabídnu jí rámě. "Úchvatné místo," poznamenám při překročení prahu na terasu. "Velmi... féerique." Takovéhle místo uprostřed smogem věčně zamořeného New Yorku je skutečný poklad. Namísto pachu automobilových zplodin vůně květin, namísto hušení provozu šumění stromů a zpěv ptactva... Bylo by velké barbarství utrhnout květ, který by mohl krásou soupeřit s mou společnicí a podarovat ji jím? Koneckonců, viděl jsem už hodně, ale ještě ne vazouna v obleku pouštějícího z uší páru. Myslím, že jsem si právě našel sekundární zdroj zábavy... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když projevíš zájem o její názor na Egyptské kletby odmítavě zavrtí hlavou, "To ne...vy byste se mi smál..." Vypadá o tom opravdu přesvědčeně. "Ale existuje jedna, která mě...dejme tomu zaujala...zvláštní je, že se nejedná o kletbu typu -sebereš a zemřeš - ale o trošičku něco jiného..." S díky od tebe přijme nealkoholické pití. "Tak bych to nenazvala..." odpoví poměrně vyhýbavě na Tvou otázku týkající se doprovodu. Evidentně ji toto téma není příliš příjemné. Snad se na kratičký okamžik, opravdu jen na okamžuk, zdá i lehce posmutnělá. "Ale Vy jste příjemný...doprovod...mohu -li si troufnout Vás, tak nazvat." Rozhlédne se po zahradě, "Opravdu překrásné." skoro to láká opustit prostory vily a vydat se prozkoumat venkovní prostory. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Slibuji na svou čest, že se vám nebudu posmívat," prohlásím slavnostně. "Prrosím, vyprrávějte mi o tom. Znám mnoho přříběhů o kletbách, kterré měly přřivodit smrrt tomu, kdo se opovážil narrušit klid hrrobky, nebo na něho poštvat ducha pohřřbeného," (hlavně proto, že jsme s nimi měl jistou osobní zkušenost), "a myslel jsem, že snad ani jiné typy neexistují." Je dobré vědět, že ani dáma sama není příliš nadšená ze svého steroidového ocásku. Těžko bych jí to mohl vyčítat. Takovýhle hlídací ohař dokáže pořádně zkazit i jinak velice příjemnou akci. Vzhledem k její reakci se nicméně dál nevyptávám. Proč zbytečně ještě více kazit hezkou chvilku. Kompliment přijmu s děkovným úsměvem. "Merci, madame. Je prro mě nesmírrným potěšením být ve společenosti tak okouzlující mladé dámy." Zahrada láká nejen skoro, takže navrhnu menší procházku. Do hlavního večerního programu jistě ještě zbývá nějaká doba a tady je příjemně snobuprázdno. V tak krásný večer jako je tento je beztak skoro hřích zavírat se někam dovnitř, zvláště když se před námi rozprostírá takové umělecké dílo. Kdo říká, že galerie musí být zastřešená? Dobrý zahradní architekt umí koneckonců to samé a mnohdy ještě víc než mistr malíř se svým štětcem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Geela souhlasila s návrhem jít se podívat jaké krásy tato úžasná zahrada skrývá. Aby jste se dostali z terasy do zahrady, museli jste se vrátit zpět do hlavního sálu, což vyžadovalo projít velice blízko jejího hlídacího psa, který po tobě střelil velice nehezkým pohledem. Naskytla se ještě jedna možnost zastavit se u baru, pokud jste o to měli zájem. A po absolvování setkání s gorilami u vchodu jste se ocitli konečně venku. Nejjednodušší bylo, alespoň pro začátek jít po hlavní cestě vedoucí do zahrady, čímž jste se přemístili dál od hlavního vchodu. Váš ´přítel´ zaujal výhodou pozici na terase. “Z tohoto budu mít problémy,“ spíše než výčitku na Tvou adresu se jedná o konstatování faktu. Když už jste o trochu dál, tak se konečně rozpovídá o kletbě, předtím Tě však ještě varuje, “Pokud se mi budete smát, už s Vámi dokonce večera nepromluvím.“ Pak začne, “V Egyptě existuje taková...pověst... Je to příběh o malém chlapci, který byl odsouzen k záhubě, ale přežil. Když vyrostl, vládl neuvěřitelnou silou a stal se faraonem. Protože ho nikdo nedokázal přemoci, a protože měl ohromnou ničivou sílu přijal jméno Apokalypso. Aby nezničil svět byl uvězněn a jeho duši střeží tři brány. A pokud budou otevřeny nastane konec světa...temnota...či tak něco.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Správně jsi odhadla, že na chodbě zrovna nikdo není, v podstatě jsi proběhla chodbami až do kuchyně. V kuchyni opravdu nikoho nepotkáš, je tam tma - vypínač je vedle dveří - a prázdno. Na lednici je magnetem přidělaný vzkaz, který hlásá: "Prosím dostavte se zítra v 9 do společenské místnosti. Díky. Storm" V lednici je jídla poměrně dost, takové ty klasické věci - sýry, salámy, jugurty... V chlebníku najdeš čerstvý chléb... A ve špajzu různé druhy pití od minerálky až po různé druhy limonád, avšak žádný alkohol. Máš také možnost využít svých kuchařských dovedností a něco si sama uvařit pokud máš zájem. |
| |
| soukromá zpráva od Robert „Bobby“ Louis Drake pro |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Ten pohled bych mu vrátil, ale to bych jednak nesměl mít ty proklaté kontaktní čočky, jednak identitu někoho, komu podobné typy nestojí ani za otření bot, natož za pohled. Doufám, že se nesníží k takovým věcem, jako jsou vypuštěné pneumatiky u limuzíny. Odjíždět taxíkem by bylo poněkud... nedůstojné. Někdo by měl majiteli navrhnout, že by mohl investovat do schodiště spojujícího terasu se zahradou. Tohle řešení je zbytečně zdlouhavé. Alespoň že opička se drží dál. Letmo se po vazounovi ohlédnu. Kdyby se tam usadil se snajperkou a dalekohledem, snad by mě to ani nepřekvapilo. "Neděláte přřece nic špatného," nabídnu jí uklidnění. "Máte jako každý host plné prrávo pohybovat se, kde se vám zlíbí. Ale můžeme se vrrátit..." dodám poněkud váhavě, jako bych doufal, že k této alternativě snad nedojde dřív, než bude nutné. Ještě jednou se zapřísáhnu, že se nebudu smát, ač už mám dopředu jisté podezření, co vlastně uslyším. Ale dělat si legraci z dámy je nezdvořilé, tudíž se prozatím zdržím komentářů a jen poslouchám. No, přinejmenším musím uznat, že její verze je o něco méně přiblblá než ta, kterou jsem slyšel já. "To je velmi... particulier... neobvyklé," pronesu po chvilce zamyšlení, když skončí. "Vskutku jsem netušil, že Egypťané mají nějaké legendy tohoto typu. Zní to jako přříběh o mesiáši obrrácený narruby... Přředpokládám, že šlo původně o nějakého velmi neoblíbeného neschopného farraona, kterrý udělal něco, co jeho poddaným zavdalo důvod myslet si, že se spřřáhl s temnými silami a rraději se ho zbavili. V jejich očích nejspíš zničení řříše bylo totéž co zničení světa. Uvěznění duše je každopádně velmi tvrrdý trrest. Obávám se nicméně, že kdo by otevřřel ty trois portes by nejspíš nalezl jen zohavenou mumii beze jména," míním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V odpověď na Tvé uklidnění jen dodá, “To je poněkud komplikovanější... více se k Tomu však nevyjádří. Porozhlédne se překrásné zahradě, “To není nutné, líbí se mi tu...“ Přikývne, “Je možné, že v tomto máte pravdu. Zajímavé, ale je, že minimálně dva z těch klíčů...nebo pokud chcete, dva z těchto artefaktů za klíče označovaných...opravdu existují. A jsem ochotna se vsadit, že když jsou dva bude někde i ten třetí.“ Dostali jste se k záhonu rudých a bílých růží. Před ním je lavička, pokud by si nějaký obdivovatel zahrady chtěl před touto krásou chvilku posedět. Před Vámi se rýsuje zajímavé živé bludiště. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Zdá se že si nerozumíme. Nesouhlasně zavrtím hlavou, když projdu okolo Kitty. "Tvé jméno znám." Rozměrná místnost s dřevěným obložením do výše půli hrudi doslova vyzařuje pocit klidného domova. Měkký koberec tlumí mé kroky, až jsou neslyšné. "Vím že to bylo náročné. Ale jak se máš ty?" Zastavím se u menší skříňky z masivního tmavého dřeva na jejímž vršku stojí fotografie šťastného páru. "Jean." Zašeptám vzáleným hlasem zatímco si prohlížím fotku. Těžko uvěřit, že jsem byl tak blízko tak líbezné bytosti. Vrátím obrázek na jeho původní místo a pokračuju v prohlídce místnosti. Velká postel nad kterou se skví obraz několika kreslených postaviček hrajících karty, jednou z nich je bílý pes s černýma ušima, vypadající nanejvýš znuděně. Velké skříně v nichž se ukrývá přehršel ženského oblečení a jen v několika poličkách bylo militaristicky přesně poskládané mužské oblečení. Nic nového. A nakonec menší knihovna nabitá k prasknutí svazky všemožných názvů a určení. Chvíli zvažuji otevření fotoalba, ale prozatím z něj nechám ruku sklouznout. Nakonec náhodně vytáhnu jednu knihu a otevřu ji na náhodném místě. Abecedně poskádané výrazy vyplňují její stránky. Anglicko-zrancouzský slovník? Uvidíme. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Skutečně?" Překvapení nemusím ani předstírat, jelikož až dosud jsem věděl pouze o prvním, sestávajícím ze tří prstenů. "Čím se dá uzamknout takový strrůjce zkázy, priez répètent?" Pokud ta legenda skutečně popisuje vzestup a pád nějakého zapomenutého egyptského faraona, bylo by třeba možné vypátrat nejen klíče, ale i celou hrobku, do níž byl uložen. I když by místo posledního odpočinku takového vyvrhela asi příliš neoplývalo pohřební výbavou, nějaká keramika by se nejspíš našla, snad i pár šmuků... a především by měla obrovskou cenu ta informace jako taková. Sice by to sotva z nějakého výzkumníka udělalo druhého Howarda Cartera, ale objev neznámé královské hrobky by i tak znamenal pro dotyčného šťastlivce slušný kariérní posun. Možná že bych se měl o celou tuhle věc vážně začít zajímat trochu víc... Zadívám se na bludiště. "Slyšel jsem, že dáte-li se v těchto věcech pokaždé doprrava, dojdete k východu, aniž by se vám podařřilo jedinkrrát zabloudit. Nebo narrazit na Minotaurra," poznamenám, ale chráním se udělat jakoukoliv narážku, že bychom to mohli vyzkoušet. Přece jen tahat vdanou ženu do zahradního bludiště může působit velmi... nepřístojně. Ovšem pokud by iniciativa vyšla od ní, bylo by samozřejmě mou povinností ji doprovodit, abych ji ochránil před jakoukoliv havětí, která by ji tam mohla obtěžovat. Přizpůsobím se však, i když se bude chtít na chvíli posadit, přestože zírání do květinového záhonu je něco, co vážně může bavit jen ženskou. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Och. Ťapnem sa rukou po čele. Tak to je trapas. Až tak mu pamäť asi nevypadla. Zasmejem sa. Jasné, prepáč, len som...nevedela, odkade začať. Snažím sa nejako vykoktať z toho omylu a zastavím sa vod verách, do izby za tebou nejdem. Ako sa mám. Mhh, no, teraz keď je pokoj... je asi správna odpove´d fajn. Mohlo by to byť lepšie, ale ja omnoho horšie. No, celkom to ujde... Môj hlas zanikne keď sa dostaneš k fotke. Síce až tak presne neviem čo sa medzi kým dialo ale... teraz bude asi lepšie mlčať. Chvíľu. Mlčky ťa teda pozorujem, ale potom sa začnem obzerať po izbe, akoby som ti chcela dopriať trochu pokoja bez toho aby som ťa sondovala. Po pár minútach, keď sa už začneš hrabať v knihách, sa nepokojne zamrvím a zahmkám. No, keď chceš, zavediem ťa ešte do tej jedálne, možno si hladný, a potom budeš mať čas pre seba aby si sa...poobzeral. Nahradím rýchlo slovo "spamätal", ktoré som pôvodne chcela povedať. Ak súhlasíš, vyjdem z tvojej izby a vyberiem sa na krátku prechádzku do jedálne, ktorá nie je až tak ďaleko. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Také se zadívala do hloubky bludiště. “Tak když už jsme tady, byla by škoda Vaši teorii nevyzkoušet.“ Vydá se do živého labyrintu. Bohužel toto se nejspíše nelíbí jejímu ´doprovodu´ jelikož zmizí z terasy... Jsou dvě možnosti...ta první buď se vzdal a tuto ženu už dnešní večer hlídat nebude...druhá když na Vás není vidět seshora jeho povinností je Vás následovat... Zatímco cestujete bludištěm povídá: “Tak...prvním klíčem jsou tři prsteny... Musím se pochlubit, tím že jeden z nich vlastním, je to můj první úlovek, už jsem Vám o něm dnes říkala... Druhý by měl být k vidění za týden v muzeu ve Washingtonu. A třetí nevím kde je.“ Zahnete doprava a narazíte na slepou uličku. Tázavě se na Tebe podívá, kam dál. “Druhým klíčem je jakýsi artefakt,“ zhruba Ti ho popíše. “Je rozdělen na dvě poloviny. Jednu vlastní pan Warren, druhou Londýnské muzeum. O třetím bohužel nic nevím.“ Na chvíli se odmlčí. “Vlastně mě překvapuje, že tu dnes pan Warren není, je to také vášnivý sběratel umění. Snažila jse mse ho přesvědčit ať mi ten artefakt prodá – myslím, že má nabídka byla více než štědrá – bohužel odmítl.“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Možná se také nerrad vzdává vzácných úlovků?" navrhnu s mírným úsměvem, zatímco listuji v paměti, jestli o tom panákovi něco vím. No, co nevím, to si zjistím, a muzejní expozice jsou pro zloděje svým způsobem něco jako samoobsluha. V Londýně už jsem nějakou dobu nebyl... "Musím řříct, že jsem se sem vydával s vyhlídkou přříjemně strráveného večerra, ale rrozhodně jsem netušil, že si tak, jak se to řříká.... rrozšířřím obzorry." 'Kerý dřevo ďálo plány tomu bludišti? Pravidlo pravý ruky je něco jako zákon, žádnej slušnej zahradní architekt by si to nedovolil takle vyčubit!' zuřím v duchu a navrhnu operativně druhou cestu. Jestli se tady ztratíme, nejen že prošvihneme dražbu, která je pro moji postavu vlastně důvodem celé návštěvy a musel bych tam předvést hysterický záchvat, což je poněkud trapné vystoupení, ale ta její gorila se vztekne. A já bych si odsud velmi nerad odnášel vlastní zuby v pytlíčku, protože vysvětlujte někomu takovému, že jste cíl jeho dohledu nezatáhl do křovíček, abyste ho zneuctil, nedej bože že jsme nezabloudili úmyslně. Možná by bylo lepší otočit to dřív, než se stihneme zamotat úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Geela namítne, že do začátku aukce zbývá ještě téměř hodina – a že jak zná podobné akce, určitě nezačne včas – tudíž se vydává druhou cestou a pak se opět snaží aplikovat pravidlo pravé ruky. I kdyby si chtěl, bylo by minimálně neslušné neposkytnout jí doprovod. Vyjdete uprostřed bludiště, a mladá paní zůstane překvapením a možná také okouzlením stát. Můžete zde místo velkého Minotaura vidět něco naprosto oslnivého – tady si někdo vyhrál. Malé jezírko, které by se dalo během pár minut obejít. Vy stojíte u jednoho konce dřevěného mostu. Kdyby jste šli asi do čtvrtiny jezírka - kterýmkoli směrem - dostali by jste se k druhému dřevěnému mostu. Tyto dva mosty jsou uprostřed jezírka spojeny a tvoří základ pro jakýsi altánek. Je zastřešený, zdobený živými překrásnými květinami. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Chvíľku som poslepiačky šmátrala po vypínači až sa mi ho podarilo nahmatať a rozsvietila som. Ocitla som sa v raji. Všetko zadarmo, všetkého kopec možno len to pivo na spláchnutie jedla mi chýbalo ale nejaký ten sladký bublinkový patok ala Sprite alebo podobná nechutnosť mi bude musieť vystačiť. Oznam od Storm na chladničke som odignorovala, šak aj tak nebol pre mňa, ale pre skalných čo už tu žijú bohvie jak dlho a týkajú sa ich byrokratické somariny, stretnutia a spol. Ja som mala šťastie, že som sa rozhodne za obyvateľa inštitútu nepovažovala. Bola som tu skôr len na " obchodnej ceste" aj keď som sa jej splnenia naozaj štítila, ale každopádne som plánovala využívať aspoň tie benefity. Otvorila som si litrovku Spritu, to len tak aby som rýchlo niečím naplnila žalúdok dokým si nespravím opečený syrový toast. Vlastne opečené syrové toasty. Šak čo, dávajú tak ber a žer kým je ešte čo. Malinovku som do seba naliala tak rýchlo až mi zaskočili bublinky, trocha mi vyprsklo nosom. " Kurva sa tu ešte utopím v detskom pitíčku." A potom som polohlasne odgrgla. Šak,čo nebol tu nikto a aj keby bol. Telu nerozkážeš. Potom som sa pustila do prípravy. Na kuchynskú linku som položila 8 krajcov chleba ktoré som omaslovala a naskladala na nich peknú kopu syra. Dosť na to aby ho pre ostatných dostatok nezvýšilo. Zapla som toaster a zatiaľ čo sa mi piekla prvá várka chlebov, sadla som si na prdel a tenkou dezertnou vidličkou, ktorú som vytiahla zo šuplíka som si začala čistiť nechty. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro No dobrá... možná to s tím dřevem vezmu zpět. Matně si vybavím nějakou stařičkou detektivku, kde si podivínský stařík vybudoval obrovské přírodní bludiště a v jeho středu skrytý kouzelný altánek, kde mohl nikým nerušen trávit čas. Bylo by fajn, kdybych si u toho nevybavil i tu bezhlavou mrtvolu, která k tomu tenkrát patřila, ale tady snad něco podobného nenajdeme. "C'est magnifique," prohlásím po chvilce ticha ohromeným tónem. "Velmi... půvabné přřekvapení." Altánek přímo svádí k prohlídce, ať by byla jen kratičká. Pán domu rozhodně nebude mít problém s děláním dojmu na ženské. Tohle místo div neřve "romantika" ze všech dostupných koutů. "Na podobném místě musel Monet namalovat svůj úchvatný Japonský most," poznamenám a natáhnu k paní Gásim ruku ve výzvě, aby se mnou přešla most do středu jezírka. Tam sáhnu do vodopádu nádherných květů padajících podél stěny altánku a jeden utrhnu. "Smím vám nabídnout malou pozorrnost jako poděkování, že jste mi zabrránila odsud přředčasně prrchnout?" nasadím tak rozpustilý úsměv, jak mi to jen moje hra a etiketa dovolí a podám mladé dámě květinu. Jediné, na co přitom dokážu myslet, je skutečnost, že podle zákona dramatu přesně v tuhle chvíli ze křoví vyrazí vzteky nepříčetný bodyguard a já skončím ve vodě. V tom lepším případě... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Budu tak troufalá, že si s Vámi bohužel dovolím nesouhlasit, myslím, že toto místo je ještě o něco krásnější než to, které muselo inspirovat Moneta.“ Vypadá to, že chviličku váhá, ale nakonec Tě doprovod do středu altánku. “To je od Vás velice milé,monsieur“ květinu přijme a ozdobí si s ní už tak dokonalý účes, “Co myslíte?“ otázka patří k jejímu naložení s květinou. Bohužel tato idylická chvilka opravdu netrvá příliš dlouho. U mostu se objeví váš drahý přítel v obleku. “Jen jsem se chtěl přesvědčit, že je vše v pořádku.“ dodá sice jakoby na adresu mladé dámy, ale ve skutečnosti to spíše patří Tobě. “Pokud Vás obtěžuje...“ Ani nestačí domluvit, jelikož je přerušen, “Vše je v pořádku, tady pan Laroque byl, tak laskavý, že vyhověl mé žádosti, a doprovodil mě na toto místo, aby se mi cestou nic nestalo.“ Hlídací pes už chce něco dodat, ona však pokračuje, “Bylo by ode mne minimálně neslušné neposkytnout mu příjemnou společnost na zpáteční cestu.“ Jaksi mu sebrala vítr z plachet, to mu však nebrání tvářit se, že Tě sežere... Geela se na Tebe podívá, v očekávání, že podpoříš to co právě řekla, možná dodáš něco navíc, aby jste se nezvaného hosta zbavili. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Celkem to ujde? Kitty je z tvrdšího materiálu než jsem si myslel. Zavrtím hlavou, zaklapnu knihu a s ní pod paží se vrátím zpět ke vchodu. "Můžem do jídelny." Zavřu za sebou dveře. "A nemusíš být tak opatrná." Začínám sám být nervózní z toho, jak tu našlapuje na špičkách. "Nejsem na tom tak zle." Zkusím ji uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Poslechnu si co mi říká Storm ale stále mi to nejde do hlavy. " Proč se vůbec zajímáš o to, jestli mám dceru nebo ne? Přijde mi to divný ale fajn promluvím si sni. A copak já potřebuju vychladnout?" Dořeknu to a na její poslední větu jen přikývnu se slovy směřující spíš pro mě. " Jo já vim že mě nikdo nedrží..." Poté se vrátím z pět do domu a jdu se na chvilku natáhnout. Pro dnešek toho bylo na mě opravdu moc... |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Rozkaz, pane. Zasalutujem zo žartu a pokračujem chodbami. Asi som eše stále trocha v šoku z toho, že...proste je to po chvíľke kľudu znova nejaké akčné. Vysvetlím. Po chvíľke kľudu...nemysli na to Kit, čo sa stalo, stalo sa, už sa to nikdy nevráti. Otvorím dvere do jedálne a poobzerám sa, či tam okrem nás ešte niekto je. Si hladný? Spýtam sa. Neviem, či niečo jedol, po tom čo bol...mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Nemohla se ocitnout na krrásnějším místě, než kde je teď," odpovím a myslím to i upřímně. A tady už máme naši opičku. Docela mě mrzí, že jsem nebyl u toho, když se motal bludištěm. Mohl to být zábavný pohled, zvláště pokud zvolil klasický postup většiny lidí, tedy náhodné vybírání cest bez jakéhokoliv systému. Pokud si dobře vzpomínám, v tom čínském bludišti byli tehdy i pavouci velcí jako mužská ruka... K vetřelci se obrátím s přívětivým úsměvem. "Velmi si vážíme vaší starrosti, monsieur, ale mohu vás ubezpečit, že vše je v naprrostém pořřádku." Pche. On tady kření, ale já jsem ten, kdo někoho potenciálně obtěžuje. Nasadím výraz dávající jasně najevo, jak se gentlemana mého původu a postavení takové obvinění dotklo. Nebudu lhát, že mi Geela svým rozhodným výstupem udělala radost. Na její slova plynule navážu: "A ode mne by bylo vrrcholně nezdvořřilé opustit dámu, kterré jsem nabídl doprrovod. Nemusíte mít obavy, monsieur, vaše paní je se mnou v naprrostém bezpečí. Můžete se vrrátit do domu a bavit se," dám mu lehkým tónem najevo, že sice beru v úvahu jeho pozici, ovšem měl by si rovněž uvědomit, kde je jeho místo. Jinými slovy: Huš, hajzle! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž v obleku chvíli váhá. Viditelně zuří, ale i přes to se mu daří mlčet. Nakonec Ti pouze věnuje pohled říkající: "Dávej si na mě pozor." Poté ještě obdaruje mladou paní pohledem: "Jen počkej." Otočí se a opravdu odejde zpět do bludiště, takže se Vám během chviličky ztratí z dohledu. Přes to máš pocit, že se dnes nevidíte naposledy a každé setkání se zdá býti horší než to předchozí. Na ostrůvku chvíli vládne nepříjemné ticho, které po sobě nezvaný host zanechal. Geela se na Tebe omluvně podívá, "Velice se Vám omlouvám, monsieur, za vzniklé nepříjemnosti. Jeho chování mě opravdu mrzí. Pokud pro Vás budu někdy moci něco udělat, abych to odčinila, rozhodně neváhejte..." Máte ještě příjemnou půl hodinu do začátku aukce... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Projdete Institutem až se dostanete z ubytovací části ke kuchyni. V kuchyni se svítí a line se z ní vůně sýrových toastů. V kuchyni sedí Crystalie, která při čekání až se jídlo ´uvaří´ tráví čas tím, že si čistí nehty dezertovou vidličkou. Na lednici je magnetem přidělaný vzkaz, který hlásá: "Prosím dostavte se zítra v 9 do společenské místnosti. Díky. Storm" Je pravděpodobné, že buď Vám chce něco důležitého oznámit nebo si pro Vás přichystala překvapení v podobě nějakého cvičení v Nebezpečné místnost. Těžko říct jaké má důvody k tomu svolávat vás v sobotu v 9 ráno. V lednici je jídla poměrně dost, to už zde bývá zvykem. Můžete najít takové ty klasické věci - máslo, salámy, jugurty...sýr bohužel už není. V chlebníku najdete čerstvý chléb... A ve špajzu různé druhy pití od minerálky až po různé druhy limonád, avšak žádný alkohol. Na stole leží mísa s ovocem. Máte také možnost využít svých kuchařských dovedností a něco si sama uvařit pokud máte zájem, ingredience by jste našli jako vždy ve skříňkách. Máte možnost všimnout si hodin nad lednicí. Večer se pomalu, ale jistě začíná měnit v noc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stejně jako předtím i teď při polibku cítíš, že můžeš vydechnout malý ledový obláček, jelikož při kontaktu s Bobbym ´čerpáš´jeho životní energii i s mutantskými schopnostmi. Uvědomuješ si, že Tvá schopnost není, tak silná jako předtím, ale je tu...a je možné, že časem opět nabere na původní intenzitě. Když se dveře Tvého pokoje zavřeli, mohla jsi z chodby ještě chvíli slyšet vzdalující se kroky Tvého přítele. Pak jsi zůstala sama jen se svými myšlenky. Hodiny ukazují čas lehce před desátou. Venku už je tma. |
| |
| soukromá zpráva od Kurt Wagner "Nightcrawler" pro Vzhůru domů! Bohužel chlapeček byl na mě příliš aktivní a po chvíli mi zmizel. Ty dnešní děti, jsou nějaké hyperaktivní ani mé schopnosti nestačí k tomu, abych ho sledoval. Nu což jeho smůla... mohl jsem ho pozvat na čekoládu. S tím se seberu a zamířím si to zpátky do institutu. Přesněji, jakmile budu tak 3,5 km od něho, tak se teleportuji do svého pokoje. Takže započneme plán na zítřejší den. Otevřu si svůj pracovní notebook a sundám si holografické zařízení. Pak si zapnu internet a začnu hledat obrázky nějakých reptile typů. Důvod je jasný, pokusím se pomocí počítače vymodelovat si novou podobu do holografického projektoru a to přesněji podobu ještěřího mutanta. Díky tomu bych měl být schopen používat i ocas a nemusel bych si dávat takový pozor. Do toho takový ještěr budí hrůzu a zájem mutantů jenž by chtěli naverbovat nějaké nové pro nekalé činnosti. Nakonec se mi podaří vytvořit něco co vypadá Dr.Lizard ze Spidermana. Podobu pak přetáhnu do holografického projektoru a vyzkouším, jak vypadá. Muhehe, mohl bych si z někoho udělat srandu. S tím si projektor vypnu a jdu se podívat po institutu, kdo tu je a kdo je venku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vymodelovat podobu velkého zeleného ještěra zabralo více času než si předpokládal. Když jsi se svým projektem úplně hotov, všimneš si, že slunce mezitím úplně zapadlo, venku je večer pomalu přecházející v noc. Hodiny na zdi ukazují asi půl 11. Venku vzhledem k tomu kolik je hodin není nikdo - můžeš si však všimnout, že v areálu parkuje auto, které jsi nikdy předtím neviděl. V prostorách Institutu již je poměrně mrtvo. Ve společenské místnosti místo dovádějících studentů leží Storm u zapnuté televize a spí. Když se přiblížíš ke kuchyni praští Tě do nosu vůně sýrových toastů. Přeci jen tu je ještě někdo vzhůru. V kuchyni se svítí. Když vejdeš dovnitř. Můžeš vidět tři osoby. Dívku - Crystalie, kterou jsi nikdy přestím neviděl. Při čekání až se toasty´uvaří´ tráví čas tím, že si čistí nehty dezertovou vidličkou. Dále vidíš Kitty a Scotta, kteří sem dorazili nejspíše jen chviličku před Tebou. Na lednici je magnetem přidělaný vzkaz, který hlásá: "Prosím dostavte se zítra v 9 do společenské místnosti. Díky. Storm" Je pravděpodobné, že buď Vám chce něco důležitého oznámit nebo si pro Vás přichystala překvapení v podobě nějakého cvičení v Nebezpečné místnost. Těžko říct jaké má důvody k tomu svolávat vás v sobotu v 9 ráno. V lednici je jídla poměrně dost, to už zde bývá zvykem. Můžete najít takové ty klasické věci - máslo, salámy, jugurty...sýr bohužel už není. V chlebníku najdete čerstvý chléb... A ve špajzu různé druhy pití od minerálky až po různé druhy limonád, avšak žádný alkohol. Na stole leží mísa s ovocem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ani ne minutku po Kitty se Scottem do kuchyně přichází (teleportuje se) také Kurt. Vůně prozrazuje, že toasty jsou už jistě hotové, pomalu se začínají připalovat. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Moje najhoršie obavy sa splnili. Kurva, zariekla si si to! Vidíš aká si sprostá? Zo znechutením som pustila vidličku, z ktorou som si robila manikúru, na stôl. A síce som prv tie osiny v zadku, ktoré narušili môj priestor, prebodla pohľadom, ďalej som sa tvárila, že sú úplne pod moju úroveň. Veď aj boli. Tá mladá, čo sa tvárila jak keby zožrala Šalamúna. Bohvie kde má tú kamošku, s ňou by sa hádam aj dalo. Dáky slepec, čo sa vyžíval v modernostiach a vyzeral, jak keby ho na pol ceste zabudla nejaká pošahaná sci-fi skupina ujetých looserov. ale aspoň, že zatiaľ neotravujú a zrejme čítajú ten trápny odkaz na chladničke. Postavila som, že si vezmem svoje toastíky. Hmmm troška spálené, tak to je najlepšie. Urobila som krok ku kuchynskej linke, ústa plné slín, žalúdok v jednom hladnom kŕči. Avšak v tú istú chvíľu čo som vykročila sa mi rovno pred nosom sformovalo ľudské telo hovno človek, dáka opica zasraná, do ktorého som plnou parou narazila."Hej, krista čo robíš? " Teda nie žeby ma nezaujalo jeho antré, ale bola som hladná. A nanešťastie bol jediná prekážka medzi mnou a mojími syrovými topinkami , ktoré ak ostanú v toasteri o sekundu dlhšie budú úplne napiču. |
| |
| soukromá zpráva od Kurt Wagner "Nightcrawler" pro Muhehe Storm spinká.... XD Když sestoupím do obývacího pokoje, tak si všimnu Storm. Ihned přejdu ze své obyčejné chůze na chůzi tichého záškodníka a přiblížím se ke Storm. Storm spinká! Tady na gauči se jen rozláme. Je na čase, aby paní ředitelka šla do ložnice. Chytnu Storm a pokusím se jí opatrně donést do její ložnice. Samozřejmě si dávám pozor, abych jí neprobudil a hlavně si nechci cestu urychlit přenosem. Asi by jí to vzbudilo a nejspíše bych v tu chvíli viděl co měla Storm k večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Kurt Wagner "Nightcrawler" pro V Kuchyni! Útok na toustíky! Po kontaktu se spícími členy institutu jsem se vypravil do kuchyně odkud se ozývali hlasy a minimálně příjemná vůně jídla. Rozhodnu se teleportovat a překvapit, jak je mým ošklivým zvykem. Guten Abend! Pozdravím zbytek a rozhlédnu se okolo... tedy pokouším se, jelikož do mě někdo vrazí. Kristus? Neber jméno božího syna nadarmo! Otočím se na hříšnici a pak se ihned otočím zpátky po vůni připečených toustíků. Jůůů večeře! Super já mám takový hlad! S tím ihned hmátnu po jednom a zakousnu se do něj. Ty budeš asi nová, že slečno? Začnu přežvykovat toust a přitom se zadívám na Crystalie. Já jsem Kurt. Těší mě! Věnuji jí široký úsměv. Pak ovšem musím slastně zamručet. Hmmm sýrové toustíky. Někdo vím, jak je mám rád! |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Nemala som silu odpovedať niečo na poznámku o tom ako brať či nebrať meno pána na dobro. Bolo mi to u riti. Bohovať a kristovať si budem, nech to aj pánbičkárov roztrhne od jedu. No hneď ako spomenul večeru, veci sa začali uberať veľmi zlým smerom. Všetko som videla akosi spomalene, a vlastne aj ohľad na mňa musel byť spomalený. Keď tá namodralá vec siahla po MOJOM toaste, len som neveriaco pomaly vypleštila oči, a otvorila ústa v nefalšovanom šoku. A ten hnev, ten strašný hnev čo ma zrazu premohol bol nekontrolovatelný. On mi zožral môj toast. Môj toast. Môj toast. " Daj tie hnusné klepetá preč z mojej večere, ty posraná gorila." Ak bolo niečo čo som naozaj nenávidela, bolo to deliť o jedlo. Deliť sa moje posrané žrádlo keď mi hladina cukru kresla na mínusové hodnoty. Skočila som po dojčáckom hajzlovi a išla som mu po krku. " Zabijem ťa. Zabijem ťa. To bola moja večera." Išla som po svojom toaste. Čo na tom, že na stole ležal ešte jeden a ďalšie dva čakali na to kedy sa upečú. Rýchlo a prudko som sa načiahla pravou rukou po nakusnutom chlebe a druhá debilovi smerovala na žalúdok, pekne zovrená v päsť. To aby si to vyblval aj to málo čo si z mojho chlepa zožral. " Zdochni ty parchant. Boha, kurva, piče, krista" Cerila som zuby, bola som celá červená, triasla som sa a čím viac som sa namáhala tým viac mi klesala hladina cukru a tým viac vo mne rástla agresivita. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Musím přiznat, že nevrhnout po gorile vítězoslavný škleb mě stojí určité úsilí, nicméně se domnívám, že jsem zcela v právu. Proč mám jisté podezření, že sotva nám zmizí z očí, okamžitě bude volat panu manžílkovi a žalovat? 'Aby tu ubohou holku todle malý povyražení nevyšlo dráž než za co opravdu stojí.' "Doufám, že kvůli tomuto malému nedorrozumnění nebudete mít prroblémy, madame," obrátím se na svou společnici s nevyřčeným otazníkem na konci věty a výrazem obav. Dám jemně najevo, že se nemusí omlouvat, zvlášť když očividným zdrojem potíží jsem já. Ovšem pokud bude moc toužit po nějakém odčinění, zopakuji jí s úsměvem své přání shlédnout její soukromou sbírku. Zkontroluji čas. "Přřiznám se, že bych rraději strrávil celý večerr v tak milém prrostřředí a společnosti, než se handrrkoval s dalšími nešťastníky o kus pomalovaného hadrru," poznamenám s lehkým nádechem ukřivděnosti někoho, komu chca nechca velí jeho vášeň a závazky. V každém případě se mi tohle místo ještě nechce opouštět. Scenérie i atmosféra je úchvatná a jako stvořená k dalšímu kolu nezávazného rozhovoru, jehož cílem je v optimálním případě nenápadně přesvědčit paní Gásim, že by se naše cesty po skončení tohoto večírku ještě nemusely rozcházet, opice neopice. Navrhnout to ovšem musí ona. Ne že by to bylo nezbytnou nutností; pokud se mi nepodaří vnutit se tam v oné lhůtě několika dnů, než budu nucen přesídlit do Washingtonu, abych ten třetí prsten sebral dřív, než začne expozice, prostě se tam vypravím tradiční cestou, ačkoliv je samozřejmě vždycky lepší, když vás někdo neznámým terénem provede až k žádanému cíli... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poskytnu však inspiraci: snaží-li se dva lidé dostat na stejné místo není lepší využít jednoho vozu? - a to už radím moc "Nemusíte se obávat, monsieur, myslím, že to bude v pořádku," odpoví na Tvé vyjádření obav. Nezní to příliš přesvědčeně, ale v hlasu ani nezaznamenáš přílišné obavy, spíše lhostejnost. Na Tvou opětovnou žádost přikývne, "Napadlo mě, že by to mohlo být Vaše přání. Upřímně by mě těšilo mít příležitost pochlubit se svými poklady někomu jako jste Vy. Ale...nejsem si jistá zda by to bylo bezpečné pro Vaše zdraví. Až opustíme tento...areál...ani jeden z lidí mého muže by ani vteřinu neváhal a chladnokrevně Vás zabil. Nemyslím si, že by jste to chtěl riskovat..." Lehce se začervená když prohlásíš, že bys radši zůstal po zbytek večera na tomto místě, i když ví, že tato varianta nebude možná. "Pojďme se projít okolo jezera..." navrhuje procházku. Kolem jezírka vede ´přírodní´ cesta lemovaná stromy a květinami. Občas na Vás odněkud kouká napodobenina nějakého zvířátka, umístěná tak rafinovaně, že to ani nepůsobí jako příliš velký kýč. V jedné části ke, které se blížíte je cesta poněkud navlhlá a bahnitá. Geela si lehce vykasá bílé šaty, aby si je při přechodu místa neušpinila. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Při vstupu do jídelny mě přivítala lákavá vůně jídla. Popravdě řečeno jsem ani hlad neměl, ale nabídka vhodného místa a něčeho na odpoutání pozornosti byla příliš lákavá na to abyh ji pominul. A moje přání bylo splněno. Dívka ... nebo mladá žena čistící si nehty vidličkou mne ani tolik nepřekvapila. I když pohled, jež na mne vrhla nebyl nic hezkého. Ten pro Kitty by vydal za celou knihu ... kterou bych raději nečetl. Pak se věci začnou dít ve rychlém sledu. Dívka se rozhodla opustit pole, ale v tom jí zabránil modrý mužík, který se tu zjevil v obáčku dýmu. Slova byla vyměněna, toust by uzmut a ukousnut. Pak se strhla mela. Tak to tu snad vždy nebylo? Rychle se vydám ke dvojici, než někdo z nich sáhne po poblž ležícím příboru a postará se o další návštěvu ošetřovny. Jakmile se k nim dostanu obejmu dívku v pase a zvednu ji z modrého muže, aby měl čas se dostat z dosahu její pomsty. "Počkej prosím." Bohužel její paže nic nedrží, tak zavřu oči a připravím se na případné rány lokty. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď vojdem do kuchyne a zistím, že tam nie sme samé, zvädne mi úsmev. Ale nie, zase ty? Povzdychnem si. Zacítim toasty. Takže už sa stihla ubytovať. Dúfam že nebude mať izbu pri tej mojej. Momentálne som rada, že mojou schopnosťou nie je čítanie myšlienok. Našťastie ju jedlo odtiahne od nás preč, kým sa stihne však vôbec zahryznúť, z ničoho nič sa objaví Kurt. Opriem sa o kuchynskú linku a pozorujem, ako jej uchmatne toastík. Uškrniem sa. Pochybujem že toto sa jej bude páčiť. Ako som čakala, vrhne sa naňho ako divé zviera. Nad jej slovníkom iba zakrútim hlavou. Toľko kriku pre kúsok toastu. Akoby tu toho nemala dosť. Hmm, čo by robila keby vezmem tie ostatné a ona by sa mňa ani tých toastov nemohla ani dotknúť... asi by zošalela. Ak neprestane vyvádzať, možno to aj spravím. Akonáhle sa vrhne na Kurta, spravím krok vpred, že ho aspoň ušetrím od jej dotykov, Scott je však rýchlejší a chytí ju. Otočím hlavu na Kurta. Radím ti, odteleportuj sa kým nevychladne, lebo ti odkusne prsty. Je ešte cholerickejšia ako Logan. Pokrútim nad ňou hlavou, ale keďže sú pri nej dvaja dospelí chlapi, nezapájam sa..bolo by tam už moc tesno. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Přikývnu. “Taky si myslím, že jen udržují klidnou hladinu před bouří. Nebo možná se jen drží hesla, kdo nic nedělá, nic nezkazí.“ ušklíbnu se. Tohle by X-menům šlo dokonale. Většinou, když už se do něčeho zapletou, je z toho ve finále jedna velká tragédie. Pyrova poznámka o infiltrátorovi institutu mne zajímá. “Tobě se tam povedlo dostat někoho, kdo unikne profesorovu mentálnímu skenu a Wolverinově čumáku? Zajímavé.“ zapochybuji nad jeho slovy, ale budiž. “Takže na ministerstvo vnitra.“ dívám se na Pyra a pak se otočím k Pietrovi. Je čas odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pyro se na Tebe chvíli zmateně kouká, pak jako by si něco uvědomil, "Jistě...asi nejsi úplně v obraze... Když jsi byla...člověk...tak Jean Grey se vrátila jako Phoenix a přidala se na stranu Bratrstva v konečné bitvě...v Té jak Magneto přišel o své schopnosti..." konečný výsledky raději nezmiňuje. "Ještě předtím však Grey zabila profesora, takže tímto problémem jsem se zabývat nemusel. Ředitelkou Institutu se stala Storm. A X-meni by přeci nikdy neodmítli poskytnout svou pohostinnost mutantovi žádajícímu o azyl nebo potencionálnímu novému studentovi." Šíleně se rozesměje, nejspíše pobaven svou vlastní geniálností. Když se otočíš odchodu vyprovodí Tě slovy: "Hodně štěstí, brzy nashledanou..." Pietro neváhá a zamíří rovnou k ´bráně´, ale svojí rychlostí. Pokud se ještě rozhodneš zdržet, tak ho najdeš čekajícího u auta, kterým jste přijeli. Pokud odcházíš ihned najdeš ho na stejném místě. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro “Nevypadáš, že by se ti líbilo, jakým způsobem to tu Pyro vede.“ neodpustím si svou poznámku, když dojdu k autu, kde Pietro čeká. Obejdu kapotu, přičemž na sebe vezmu podobu nějaké stážistky, která dokonale zapadne mezi návštěvníky ministerstva. Mladá, hezká a taková naivní tvářička, šedá myška, která by ani mouše neublížila. Pohodlně se usadím a upravím si šedou sukni ke kolenům. Občas sama sebe překvapím, jaké všechny převleky si moje DNA pamatuje. “Takže Phoenix… Jean, se přidala k Bratrstvu?“ vyzvídám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro vleze do auta a nastartuje. Podívá se na Tebe otráveným pohledem. "Přiznávám, leze mi na nervy. Neustále se tváří jako by sežral veškerou moudrost světa a když se směje působí...lehce...psychoticky." chvíli hledá to správné slovo. "Nadruhou stranu má zajímavé přesvědčovací metody. Myslím, že se jmenuje Psychonic...nebo tak nějak, teď si nejsem jistý...holka, která jeho novým adeptům vleze do hlavy zjistí co chtějí a on jim velkoryse nabídne pomoc toho dosáhnout za drobnou protislužbu - tedy přidání se na naší stranu. Stejně to bylo i s tou holkou co mu přislíbila zabití Strom... Nevím proč, ale nějak je mi to proti srsti..." Pustí rádio ve snaze vyhnout se vysvětlování mnoha věcí, které by Ti nemuseli být jasné. Když se zeptáš, trošku rádio ztlumí. "Tak nějak. Profesor i Magneto se vydali hledat Phoenix. Profesora ta snaha stála život a Phoenix se opravdu přidala k nám, ale...mno nedopadlo to úplně dle Magnetovým představ..." o tomhle už jsi mohla něco slyšet v jakýchkoli zprávách. "To co víme je, že X-meni spolupracují s vládou a všichni se tváří budeme žít šťastně v klidu a míru. Do čela X-menů se postavila Storm." Tázavě se na tebe podívá s nevyřčenou otázkou ´Co tě zajímá ještě?´ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro A ne že by mě nenapadalo hned několik způsobů, jak se jí vnutit, ale stejně jako pro upíry je pro mě daleko snazší, když mě pozve sama Začínám mít vážně dojem, že by si někdo měl s jejím manželem, navzdory jeho několika celkem chvályhodným vlastnostem, důrazně promluvit. Ručně. Tak teď rychle - jak se normální lidi tváří, když jim někdo vyhrožuje smrtí? Vyberu si výraz nevěřícného šoku a nervózně se zasměji: "Vy jistě žerrtujete, madame. Jsme snad civilizovaní lidé, kteřří své rrozdílnosti řřeší jinými způsoby než vrraždou..." A kromě toho, oč může být tlupa goril horší než ten drak, soubojem s nímž jsme se předtím holedbal? Je ovšem dobré vědět, že hoši svoji práci berou vážně. A nejspíš nebudou mít ani potíže zařídit, aby to vypadalo jako nehoda. O důvod víc, proč tenhle převlek i identitu po skončení akce beze zbytku zlikvidovat a držet se od Velkého jablka tak měsíc dva v přiměřené vzdálenosti. A doufat, že se mi ty zmetci nepokusí pověsit na paty. No dobrá, tak se budeme procházet. Budu se tvářit, že jsem z těch vycpanin celý paf, ačkoliv mě napadá jen jediné slušné použití pro takovouhle dekoraci, a to je cvičný terč. Majitel tohohle baráku má rozhodně zajímavý... vkus. Místo aby si pořídil labutě, pávy a králíčky, nebo přinejmenším voliéry s živými ptáky, jako většina jemu podobných. 'Celkem pěkný nohy,' ocením poodhalené kotníky. Gorila už by střílela. Zvlášť po té, co se na svou společnici obrátím a nabídnu jí: "Mohu vás přřenést, madame. Byla by hřříšná škoda, kdyby se ty půvabné střřevíčky zašpinily od bláta." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bojím se, že to nebyl žert." Pro odlehčení atmosféry navrhuje, zda bys ji nechtěl povyprávět něco o sobě, Tvých sbírkách, Tvé oblíbené literatuře či jiných zajímavých kletbách S přenesením přes bahnité území souhlasí. Když ji pokládáš na zem na znamení svého díku Tě velice rychle a téměř nenápadně políbí na Tvář na znamení svého díku. "Velice Vám děkuji, monsieur." Máš štěstí žádný výstřel se neozve a Ty jsi stále naživu. Upozorní Tě, že čas se pomalu krátí. Je na čase pomalu dokončit procházku kolem jezera a opět se vrátit do bludiště, které bude nejspíše jedinou cestu z tohoto úchvatného místa. Cesta zpět Vám jde o něco rychleji, jelikož pro Vás již není těžké odvodit si z předchozí zkušenosti správnou cestu. Ještě projít záhonem růží, pal kolem fontány. Zvláštní je, že Vás hlídací pes nevyhlíží z terasy. Ještě pár kroků a nacházíte se u schodiště vedoucího do obrovské vily. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Hovno vedia, musím sa najesť doprdele, musím jesť. " Zadrhni sa, za drhni sa." Kričala som po modrej opici, keď ma nejaké ruky chytili za pás. Na podobné zaobchádzanie som bola zvyknutá. Chlapi v baroch dievčatá chytali hoci kde. " Kurňa Stewie Wonder, daj tie slizké úchylné paprče doriti, dobre? a ty husička radšej drž hubu a ťahaj mi z očí, dobre?" Začala som chŕliť okolo seba novú dávku nadávok, lietali aj údery dokonca aj kopance, snažila som sa tomu okuliarnatému volovi skočiť na nohy. Ako ma držal mohol cítiť, že sa naozaj trasiem, ale naozaj seriózne. Bola som tak strašne hladná. Ale tak strašne moc, že ma začali opúšťať sily a prestala som zo sebou metať zo strany na stranu. " Boha tak ma pusti, musím sa najesť!" zaúpela som. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro To já se bojím také. I když... bojím? Za dobu mého života se mě pokoušelo nebo přinejmenším chtělo zabít tolik lidí, že se z toho stalo spíše obzvláštnění běžného dne než skutečná hrozba. Pokud si nebudu dávat pozor, mohl bych na to jednou dojet... "Bylo mi potěšením," uculím se jen. 'Hergot, to se nám holka pěkně vybarvuje,' pomyslím si pobaveně při obdržení malé sladké odměny za to, že jediné zahnojené boty jsou tu ty moje. Tohle nevypadá na někoho, kdo je ve svém manželství skutečně na sto procent spokojený. Je mi jí na jednu stranu docela líto. Co mě mrzí ještě víc, tak skutečně nutnost vracet se do domu. Nebudu tvrdit, že bych na zpáteční cestě nenápadně nepokukoval po naší vtíravé stráži. Mít toho chlapa mimo dohled není úplně nejpříjemnější pocit, zvlášť když by tu měl někde být, už jen proto, aby se mohl tvářit jako kakabus. Bylo by fajn uklidňovat se, že ho to třeba přestalo bavit, ale takhle jednoduché to asi nebude... Na požádání se rozkecám ochotně. Koneckonců, mými pařáty prošlo už mnoho hodnotných předmětů a netvrdím, že všechny našly nový domov u nějakého zájemce. Vždycky se hodí mít nějakou tu zálohu na stáří. Dávám si ovšem dobrý pozor, abych nezmínil nějaký artefakt, u něhož by bylo jednoznačně jasné, že jsem k němu musel přijít nelegální cestou. V každém případě se nejedná o nic převratného... kromě obrazů jsou to spíše šperky, drobnější plastiky různého původu, rituální předměty, nádoby... zacházet do přílišných podrobností není nutné, snad jen u vybraných kousků. S o to větší chutí se pustím do vyprávění strašidelných historek. Přece jen jsem jich ve svém oboru nasbíral celkem požehnaně a některé jsou vážně hodně divoké. Takový perlový náhrdelník jedné rakouské císařovny, který měl uškrtit každou neurozenou ženu, na jejímž hrdle se ocitl, nebo nabalzamovaná hlava domorodého čaroděje z Amazonie, co si ji přivezl jeden známý sběratel, která měla na svého nového majitele přitahovat takovou smůlu, že ji nakonec raději odvezl zpět do pralesa a tam ji zahrabal, aby měl klid... a než se z toho zeleného pekla vymotal, zabil ho jedovatý had... popřípadě můj oblíbený příběh o starobylé sošce nějakého boha temnoty, v jejíž blízkosti se mají údajně probouzet mrtví a dožadovat se lidské krve... rozhodně je těch báchorek, šílených i méně šílených, dost na to, aby vystačily jako náplň celého zbytku procházky. Všechno příjemné však jednou končí a nakonec stejně budeme muset vyrazit zpět do vily. Já sám mám v plánu zamířit přímo k baru, protože při takovém hlasovém výkonu jednomu docela vyschne v krku. Dovolím si k paní Gásim ještě v žertu poznamenat, že pevně doufám, že se z nás po tak milém seznámení nestanou v průběhu dražby zuřiví nepřátelé. Nefandím si nicméně natolik, abych mohl předpokládat, že s ní budu moci strávit i další část programu. Nejspíš tu budou další, kdo si budou chtít uzurpovat její pozornost, zvlášť když gorila zůstane v nedohlednu. I když by mě nepřekvapilo, kdyby teď svoji svěřenkyni nechala bavit se, s kým bude chtít, jen když to nebudu já. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Se zájmem poslouchá s jakými poklady si měl tu čest se setkat. S ještě větším zaujetím však naslouchá Tvým ´strašidelným´ historkám, kterých znáš opravdu úctyhodné množství. Občas se na něco doptá, občas se spolu zasmějete těm obzvláště absurdním, ale jinak Tě při hovoru víceméně nevyrušuje. Nakonec si, ale dovolí podotknout, že ta o faraonovi, který žil kdysi dávno, a třech branách, které stráží jeho zlou duši, zní proti některým z těch Tvých vlastně téměř normálně. Za předpokladu, že Ti to nevadí, tak Tě doprovodí k baru, kde si poručí červené víno. Vašeho hlídače můžete spatřit kousek od terasy, stojí a kouká. Na Tvé vyjádření obav zda se z Vás během dražby nestanou nepřátelé s úsměvem zavrtí hlavou, "To si nemyslím, monsieur." Nakloní se k Tobě a dodá něco ve smyslu, že tuto akci navštívila spíše se záměrem společensky se odreagovat, jelikož zrovna tenhle ´kousek´ nesahá některým z Těch jejích ani ´po kotníky´. Ve chvíli kdy se k Tobě Geela nakloní asi nechybí mnoho, aby mu z nosu a uší šla pára jak drakovi. Nakonec se rozhodne využít zbývajících deset minut hovorem s nějakou starou známou. Opravdu se jedná o straší přes to však elegantní ženu. Rozloučí se s Tebou slovy: "Upřímně Vaše společnost mi byla velice příjemná. Budu doufat, že se dnes ještě potkáme. Pokud máte v plánu se zde po dražbě ještě chvíli zdržet, možná by jste mě pak rád ještě jednou vyzval k tanci." Dá Ti najevo, že podobné variantě by se rozhodně nebránila. Asi po čtvrt hodince se objeví Pán domu a vyzve Vás ať ho následujete. Zavede Vás do místnosti určené k aukci. Místnost se příliš neliší od Těch, které si už měl čest potkat. Vepředu malé pódium s vystaveným předmětem. Žádná okna. Jedny dveře. Pohodlná místa k sezení. Byla oznámena nejnižší možná cena a pak už se jen můžeš bavit pohledem jak se s lidí na úrovni stávají zvířata peroucí se o svou kořist - samozřejmě zbraní jsou zde peníze. Paní Gásim je ochotna jít k určité sumě, pak však její zájem opadá a zbytek času se spíše baví se starší paní, která boj vzdá pár čísel po ní. |
| |
| soukromá zpráva od Kurt Wagner "Nightcrawler" pro Souboj v kuchyni! Stále ve vedení! Rozpoutal jsem válku! Minimálně mi to připomínají následky toho, když jsem se zakousl do toustu. Neznámá dívka po mně vystartovala, jako bych právě snědl jejího sourozence. S překvapením sobě vlastním jsem se ihned přenesl dříve než se mě dívka chytla a to do rohu. Přesněji do horního rohu kuchyně, kde jsem se přidržoval nohama. Neměla by jsi být tak zbytečně vystresovaná. Měla by jsi se najíst to pomáhá. Pronesu s lehkým nepochopením a dojím toust. Naštěstí pro mě dívku držel muž, který se do kuchyně dostal přede mnou a tak jsem si mohl v klidu vyposlechnout Kitty. Ahoj Kitty, sprostší než Logan? Tu sem dotáhl jezevec? Prohlédnu si dívku a přitom slezu ze stropu a přejdu ke Kitty. Sprostá, potetovaná možná i špinavá... přesně Loganův typ. Lehce se nahnu ke Kitty a začnu jí šeptat. Nechceš mi říct, že si sem dovedl prostitutku, že ne? V hlase je cítit jisté zděšení. Pak se podívám na pána, který slečnu drží a s úsměvem povídám. Dobrý Scotte můžeš jí pustit. Pak se podívám na Kitty než mi dojde, koho jsem to oslovil. Ihned pohledem vyhledám muže znovu. Scotte!? Neměl jsi být mrtvej?! V obličeji jde vidět značná nejistota a možná i strach. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Ochotně jí tanec slíbím. Odmítnout něco takovým očím je ostatně prakticky nemožné, jakkoliv to znamená přilévání oleje do ohně. Bylo by zajímavé (a nesmírně vtipné), kdyby gorile po překročení určité míry frustrace vybuchla hlava. Dražby mě asi nikdy nepřestanou bavit. Ani ne tak kvůli adrenalinu z honby za vytouženou kořistí, protože se na takových akcí jako vážný účastník nikdy nepodílím, jako spíš díky pozorování těch, jimž skutečně o něco jde. Samozřejmě že se vše odehrává v iluzi dokonalé zdvořilosti, takže žádné zlostné výkřiky, vulgarity ani podobné průvodní jevy handrkování se o pitomost, jak je obvyklé u nižších společenských vrstev. O to je to ovšem vtipnější. Atmosféra zuřivého napětí, která velice brzy začíná div ne jiskřit, kradmé pohledy sršící blesky na protivníky, temné kletby cezené pod pěstěnými kníry nebo do hedvábných kapesníčků, je-li dotyčná dáma, pleše rosící se potem, zhrzení účastníci po dosažení svého penežního limitu opouštějící chvatně sál s pracně zadržovanými slzami... kam se hrabou adrenalinové sporty. Pohodlně usazený ve svém křesle poctivě předstírám stejné napětí, jaké projevují ostatní vážní zájemci o malbu, zatímco se v duchu královsky bavím a pozorně hlídám, kdy vyvolávaná částka dosáhne výšin, při nichž většina ostatních odpadá a dochází k boji mezi posledními třemi soupeři. V tu chvíli to vzdávám, naoko se zuřivým zoufalstvím. A kdyby se někdo podivoval, že jsem si nechal svůj vytoužený kousek uniknout, přestože jsem o něj tak moc stál, vymluvím se pohotově na nějakou nešťastnou událost, o níž jsem byl v průběhu večera informován, která mi zabránila investovat do obrazu takovou částku, jakou bych byl jindy schopen obětovat bez mrknutí oka. A jelikož pravý gentleman nedává ve společnosti své chmury příliš najevo, opustím po skončení dražby místnost tváře se jakoby nic. Vyhlídka na pokračování zábavy se zdá být dostatečná náplast na fakt, že jsem musel utřít hubu. Takže se vrátím k lehkému popíjení a lehké konverzaci a číhám na vhodnou chvíli, kdy budu moci paní Gásim opětovně vytáhnout na taneční parket. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se vrátíš zpět do hlavního sálu, spatříš půvabnou Egypťanku stále ještě v hovoru se starší paní. Váš přítel - opička - opět zaujal hlídající postoj. Když se od jeho paní držíš dál tváří se o něco málo spokojeněji. Během té doby, co konverzuješ někde jinde a lehce popíjíš se staré dámy ve společnosti Geely poněkud ´rozmnoží´. Dopije své červené víno, pokud možno nenápadně Tě vyhledá pohledem a beze slov požádá o záchranu z obležení. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Smát se cizímu neštěstí je sice ošklivé, ale zoufalá paní Gásim uvězněná ve slepičím hejnu vypadá celkem roztomile. Podaří se mi nicméně svůj výraz zkrotit do takového, který se dá přeložit zhruba tak, že ji rád znovu vidím. Vlastní prázdnou sklenici odložím na podnos kolemjdoucího číšníka a vyrazím k dámské skupince. Všem zúčastněným vyseknu kavalírskou poklonu. "Bonsoir, mes dames," obdařím stařenky okouzlujícím úsměvem a jdu rovnou k věci: "Dovolíte mi uloupit z vašeho střředu tuto půvabnou květinu?" natáhnu ke Geele ruku a vážně doufám, že se budeme moci vytratit na parket, aniž by se babky vrhly i na mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gella přijme Tvou nabízenou ruku a než kdokoli stačí cokoli namítnout, máte pár sekund, kterých bez váhání využijete k ´útěku´na taneční parket. "Velice Vám děkuji za záchranu,monsieur. Jsem Vám velice vděčná...dalo by se říci, že jste mě zachránil z velice...nudné situace." Hudba hraje, tmavovláska zpívá - poměrně příjemná situace. Umožňující například další dávku konverzace ať společenské či informativní. Nakonec se mladá dáma odhodlá, nasadí napůl nevinný, napůl rozpustilý výraz, ve snaze zabránit nepříjemnému nedorozumění. "Nechtěl by jste mě odtud únést? Myslím, že minimálně mě už tady drží jen Vaše příjemná společnost..." Pokud má pocit, že se Tě tím nějak nedotkla pokračuje, "Jediným problémem by mohl být náš přítel..." lehce kývne hlavou ke svému hlídacímu psovi. Nejspíše napůl očekává, že ji odtud dostaneš se stejnou elegantností jako jsi ji dostal z nepříjemného obležení starých dam. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Na dievčinino "ťahaj mi z oči" nereagujem, iba prevrátim oči a zameriam sa na Kurta, usadeného na strope v rohu. Uškrniem sa. Myslím, že ešte aj Logan má lepší vkus ako toto... Kývnem hlavou k dievčine a naďalej sa nehnem zo svojho miesta. Hmm, tá to tu moc rada asi mať nebude. Ale môže si za to sama. Keď Kurt zažije menší šok, placnem sa do čela. Jasné, on to ešte nevie... Podídem pár krokov k nemu a zahabkám. Kurt, predstavujem ti zmŕtvych vstaného Scotta. Poviem s náznakom humoru, ale dôjde mi že pri ňom asi momentálne nie sú náboženské žartíky na mieste. Neboj sa, nehalucinuješ, Scott sa jednoducho...našiel. Vrátil. Také niečo. Neisto pokrčím ramenami a pozerám sa na zápasiacu dvojicu a všimnem si, že dievčaťu akosi dochádza elán. Podídem teda k toustom, jden vezmem a podám jej ho na dosah ruky, pripravená brániť sa svojim spôsobom keby mi chce s toustom odkusnúť aj ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Ha! A žmolíte, baby!' A ne, nejsem nemístně hnusný. Když jsem se jednou potřeboval vnutit do přízně jedné podobné staré dámy, neobešlo se to bez toho, aby mě seznámila se všemi svými přítomnými přítelkyněmi, které mě přinutily strávit s nimi několik hodin a poslouchat drby, přičemž si zákeřnými otázkami ověřovaly, jestli dávám pozor. Proto pobaveně přikývnu a poznamenám: "Nemáte vůbec zač, madame. Bylo by ode mě velmi krruté nevyslyšet vaši prrosbu." Nebudu tvrdit, že si tuhle prozatímní pohodu neužívám. Jen mimoděk mě napadne, že začínám trávit více času na podobných snobských plesech než na pořádné tancovačce u nás doma. Trochu mi to chybí... hlavně proto, že tam se mohu obvázat a neohlížet se přitom na pečlivé udržování role, protože tam jsem jen sám za sebe. Myslím, že až skončím s touhle zakázkou, udělám si výlet na jih. Jean-Luc bude určitě rád, že mě zase vidí, aniž bych od něho něco zrovna chtěl... Z roztěkaných myšlenek mě zpět do reality vrhne nečekaná Geelina žádost. Na několik vteřin je ten výraz překvapení na mé tváři dokonale autentický. "Unést?" ujistím se, že jsem slyšel dobře. Zjevně slyšel. Nakloním zamyšleně hlavu ke straně a na rtech mi začne pomalounku hrát podobný rozpustilý úsměv, jaký nasadila sama moje společnice. Napovídá, že ten nápad mi rozhodně není proti mysli. "Mohlo by to být zajímavé... dobrrodrružství..." protáhnu. "Ale nebojíte se, že by to prro nás mohlo být poněkud nebezpečné?" Narážím samozřejmě na její dřívější upozornění, že mi její gorily můžou jít po krku, sotva se hnu z vily. Už teď mi ovšem začínají šrotovat v hlavě různé plány, jak se odsud nenápadně vytratit a případně se zbavit nevítaného slídila za našimi patami. To by mohl být problém, na druhou stranu tu přinejhorším mám ty uspávací šipky... |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Modrý Kurt bleskově zmizel z dosahu, bohužel ne z dohledu, protože jako ozdoba rohu místnosti moc na útulnosti jídelně nepřidal. Pak začaly dopadat rány, zvláště několik dupnutí na mé nárty byly obzvlášť bolestivé, ale se zatnutými zuby jsem jednostraný boj přečkal. Když dívce konečně dojdou síly, pomalu ji spustím u židle, kde před tím seděla. V podstatě jsem ji mohl pustit hned jakmile se Kurt přesunul, ale při jejích divokých pohybech by to nebo ona nemuselo dopadnout dobře. "Olouvám se." Odstoupím o krok od brunetky a převezmu talíř z ruky Kitty a položím ho na stůl před ní. Zmínku o mém zmrtvývstání přejdu jen s povzdychnutím a přikývnutím ke Kurtovi. Měl bych požádat Ororo, aby nějak dala všem vědět, že žiju. Nebude nic příjemného, když budu děsit všechny na potkání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak bez trochy nebezpečí by to nebylo dobrodružství. Nemám pravdu, monsieur?" Aby Tě však uklidnila dodá, "Ze své dřívější zkušenosti se domnívám, že naším jediným problémem je náš ´přítel´, jelikož pokud nekontaktuje ostatní lidi mého muže, měli by jsme mít o klid postaráno." Obdaruje Tě jedním ze svým krásných úsměvů, "Bylo by mi ctí Vám pak ukázat svou sbírku." Zatím co Ty máš čas střádat plány jak unést Tvou spanilou společnici, Geela se snaží o příjemnou společenskou konverzaci. Nakonec se dostane i k dříve zmíněnému panu Warrenovi, který vlastní polovinu druhého klíče. "Slyšela jsem, že prý sponzoroval vědce, kteří vyvíjeli lék proti mutantskému genu. Říká se, že to dělal pro to, že jeho syn je také mutant a jemu to vadí...ale to může být jen pomluva. S jeho synem jsem nikdy neměla tu čes se setkat. A pan Warren působil jako...seriózní muž. Co si myslíte o mutantech Vy?" Je jí jasné, že je to minimálně odvážná otázka, ale Váš hovor je víceméně soukromý, a poté co navrhla svůj vlastní únos působí o něco více uvolněně. S obavou dodá, "Kdybych Vás nudila, tak mě musíte zarazit,monsieur, občas moc mluvím." |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Takže niekto tu údajne natrčil kopytá? Celkom zaujímavé, aj keď ma to nijako extra nezaujímalo. Kebyže mám vymenovať na rukách koľko našich susedou bolo kedy na karavanovom parkovisku nezvestných a potom sa ukázali, nedorátala by som sa. Hlad ma naozaj vyčerpal ale zato hnev ma neopúšťal. Keď tá modrá sviňa čo by mala byť radšej v zoo než medzi ľuďmi, začala provokovať a potom ešte šepkať čosi tej mladej čajine začala mi kypieť žlč. Nač ma sem poslali? To musí byť naozaj fakt fór. Alebo vedeli, že ma všetcia tak vynervujú, že stratím zábrany? Zatiaľ sa im darilo. Stevie Wonder trpezlivo znášal moje kopance, čo ma dokonca aj mierne ukľudnilo, že sa nebránil a nakoniec ma ešte aj spustil rovno na stoličku. Takýto servis nie je zlý! Nechala by som si povedať aj na budúce, ale až potom čo rozbijem hubu tomu, kto sa ešte raz opováži mi užrať niečo z večere. Bola som rada, aj keď som to nedávala najavo, že mi nakoniec moje " po vojne" chutiace toasty prisunul na stôl Stevie Wonder a nie tá pubertálna horenoska, pretože, keď som videla ako sa ku mne naťahuje mala som sto chutí jej napľuť do ksichtu a chleby jej z trucu vyraziť z rúk. Celkom ďakovne, ak sa čosi také dalo predstaviť, som pozrela na zmŕtvychvstaného a potom som sa bez ďalšieho slova pustila nekultivovane do večere. Kurva už sú studené, už sú kurva úplne stvrdnuté a syr sa nerozteká. Zabijem ich prisahám zabijem ich. Vrčala som hnevom popri tom ako som do seba tlačila jeden chleba za druhým a voľnú ruku som kŕčovito zovierala hnevom.Môže byť boha niečo horšie ako keď vám dojebú večeru, na ktorú ste sa tešili?. Hlasno som mľaskala a ruky sa mi pomaly začali triasť. Hajzel špinavý, teraz nemám dosť. Ešte šťastie, že pri mne ležala tá prekliata sladká bublinková gebuzina, čo som ňou opovrhovala..Ale tak cukor ako cukor a ten som potrebovala. Naliala som do seba zbytok litrového Spritu, ticho, no viditeľne, som si odgrgla a nakoniec som hlasno zafunela. Boha,hádam na dve hodinky mám pokoj. A síce som sa tvárila, že som už na spor z opičiakom zabudla..nezabudla, teraz som pri plnej sile a stačila by jedna nemiestna poznámka, že by debil ani nevedel ako a vybila by som mu zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Náš jediný problém by byl menší, kdyby ten chlap neměl oči jak sup. A z toho, co říkala jeho svěřeňkyně, bude skutečně nejlepší ho natvrdo vyřídit, protože v momentě, kdybychom mu zmizeli z dohledu, svoje kolegy by s největší pravděpodobností skutečně vzburcoval. A my bychom měli po žížalkách. 'No jasně... a nejspíš by to neskončilo jen u tý sbírky,' pomyslím si s pousmáním maskujícím škleb. To abych toho opičáka nacpal nejmíň do sklepa... "Přředpokládám, že se nenechá jen tak přřesvědčit, aby si udělal volný večerr," poznamenám tónem nasvědčujícím, že to opravdu nemyslím vážně. Geelino žvatlání pouštím jedním uchem tam a druhým ven a jen sem tam odpovím něco vhodného. Plnou pozornost jí začnu věnovat až ve chvíli, kdy zazní jméno dalšího potenciálního cíle, tím spíše když padne slovo "mutant". A co hůř, "lék proti mutantům". Mimoděk mi po zádech přejde mráz. Na tohle jsem ještě nezapomněl a nejspíš ani nikdy nezapomenu. Už od doby, co se mi změnily oči, jsem dostával leckdy pěkně zabrat, ale těch několik měsíců mi nezbylo než málem chodit kanálama. Poznamenám, že právě ti seriózní mívají největší problémy s jakoukoliv "nevhodnou" odlišností svých dětí, ale nad přímou otázkou ohledně mutantů lehce zaváhám. Je to koneckonců v současné době dost... ožehavé téma. "Nepotkal jsem jich sám tolik, abych mohl soudit," řeknu nakonec. "Vím, že média je nevykrreslují v prrávě... přřívětivém světle, ale lidé jsou jen zřřídka přříznivě nakloněni něčemu nezvyklému." 'Což v našem případě obvykle znamená, že se nás pokoušej vzít něčim po palici,' pomyslím si kysele, ovšem dávám si pozor, abych žádnou z těchto emocí a myšlenek nedal znát. Raději ji přívětivě ujistím, že mě rozhodně nenudí, naopak. "Váš... společník vás nedoprrovází na... všechna místa, n'est ce pas?" zeptám se po chvíli. Kdyby se vytratila pod záminkou, že si chce jen odskočit, mohlo by se jí podařit proklouznout nepozorovaně z domu. To ovšem neřeší, jak gorilu odstranit úplně. Dokonalé místo by bylo parkoviště. Když si ho napřed prohlédnu... "Pokud mě na moment omluvíte, madame, půjdu se podívat, kudy by bylo možno zarručit nám nerrušený odchod," prohlásím po skončení dalšího hudebního kusu a vyvinu se paní Gásim z objetí. Bez dalšího zamířím přímo ke dveřím ven a zdržím se jen na krátký okamžik věnovaný vrhnutí nesmírně ošklivého pohledu po gorile - a tentokrát si dám záležet, aby ho viděl. Kdyby mě následoval s cílem vyřídit si se mnou účty, jen by mi nahrál do ruky. Kdyby se někdo ptal, kam jsem se vypravil, potřebuji si soukromě promluvit se svým řidičem čekajícím v autě. Na parkovišti mě pochopitelně zajímá především přítomnost a úhly kamer a jeho okolí. Husté nízké keře by byly fajn. Být to moje auto a můj řidič, prostě toho šmejda našlapu do kufru a s řidičem se domluvím, ať ho vyveze někam za město a vyklopí do pangejta, jenže tahat do něčeho takového najatého šoféra by bylo nebezpečné. |
| |
| soukromá zpráva od Kurt Wagner "Nightcrawler" pro V kuchyni se Scottem, Kitty a uzlíčkem nervů Když mi Kitty objasní situaci stále lehce překvapeně sleduji Scotta a nevědomky se chytnu křížku, který mi visí na krku. Tak nějak už jsem si ani nevšímám slečny, která se uklidnila a konečně se vrhla na jídlo. Dneska se dějí opravdu zvláštní věci. Co jsem to vlastně chtěl? Už vím.... jídlo. Zamířím si to k plotně. Ten toust byl dobrý, ale akorát mi vyhládlo... dá si někdo vajíčka? S tím začnu vytahovat z ledničky vajíčka, slaninu a přitom ocasem zamířím ke skříňkám odkud vytáhnu pánev. Položím si suroviny na stůl a vytáhnu mísu, kam začnu klepat vajíčka a pánev vložím na sporák. A kdepak na slečnu Logan narazil? Nebo spíše... copak, že jí přivedl sem? Ptám se tak nějak všech. O Crystalie ve třetí osobě mluvím jen proto, že se mi ještě nepředstavila. Tak nějak nevím pohledem, kam jí zařadit. Že by nějaká známá či vzdálená příbuzná? To je snad poprvé co sem Logan někoho přivedl kromě Rogue, jak jsem se doslechl. Mezitím co přemýšlím tak nakrájím slaninu přičemž oddělím tučnější část od masa a sádlo hodím na pánev načež se začne škvařit a kuchyní se rozléhá libá vůně. Pak tam vhodím i maso a dále vajíčka. Vytáhnu vařečku a začnu to všechno míchat. Až vajíčka naberou správnou barvu tak t vyklepnu na talíře podle toho, kdo chtěl. Sice se to večer nemá, ale já se celý den coural po městě, tak mi trochu vyhládlo. Vytáhnu si vidličku... jinou než používala Crystalie a pustím se do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vypadá to, že Tvá diplomatická odpověď ji vcelku uspokojila. Dovolila si také upozornit na fakt, že veškerá média velice ráda využívají známé vlastnosti negativních zpráv a to té, že upoutají pozornost, spíše než zprávy pozitivní. Tedy pokud sto mutantů žije v klidu a míru a jeden vyloupí banku, dozvíme se právě o tom jednom. Souhlasí s tím, že zmizet na okamžik není zase takový problém kor pokud nebude mizet ve Tvé společnosti, ale delší nepřítomnost by její osobní stráži byla zajisté podezřelá, což by mohlo vyvolat přesně o čemu by jste se rádi vyhnuli - tedy zburcování mnoha nepříjemných, ozbrojených, velkých a zlých goril, které nejspíše nebudou nakloněni filosofické debatě o tom zda je dobré či zlé zabíjet lidi. Když vrhneš po Vašem ´příteli´ ne zrovna přátelský pohled, ba dokonce spíše pohled výzvy na souboj. Geela pochopí, že Tvým záměrem bude nejspíše, donutit ho Tě následovat. Poskytne Ti tedy několika minutový náskok, a pak několika slovy naznačí své stráži, že jsi právě ztratil její ochranou ruku kvůli něčemu nevhodnému co jsi řekl a pošle Ti ho přímo do náruče. Během několika minutového náskoku máš čas se bez problému dostat až ke garážím. Vidíš tři kamery - dvě neustále sledují vrata garáže, třetí se hýbe a snaží se zachytit hlavně vstup do garáže z vily (s trochou štěstí a šikovnosti by se jí dalo vyhnout). Větší problém by mohli představovat šoféři několika limuzín. Jediná bílá limuzína je bez šoféra, dále tu jsou asi čtyři černé z čehož jedna je Tvoje. Šoféři momentálně vypadají zaměstnáni nějakým hovorem, ale zabitého chlapa by si asi všimli. Zaparkovaná sportovní auta také řidiče nemají. Ke garážím ses dostal po úzkém schodišti, které pravděpodobně není určené pro obyvatele vily a už vůbec ne pro hosty. Po bližším ohledání tohoto místa máš to štěstí zjistit, že jediná kamera střežící toto místo je ta hýbající se v garáži a ta samozřejmě hlídá pouze vchod do garáže. Pokud víš vše co jsi vědět chtěl, tak nejjednodušší cesta zpět je opět po schodišti pro personál. Když otevřeš dveře vedoucí zpět do vily máš to štěstí spatřit Tvého ´oblíbence´, který se právě rozhlíží a nejspíše Tě hledá. Když Tě spatří věnuje Ti ně zrovna milý pohled, rozhlédne se a jelikož Vás nikdo nesleduje, následuje Tě. Geela po opuštění její osobní stráže ještě chvíli konverzuje s několika známými, po několika minutách se omluví a opustí místnost. První místo, které navštíví po opuštění sálu je šatna, kde si vyzvedne svůj dlouhý černý avšak lehký kabát. Pokud se někdo táže na její odchod vysvětluje ho, tím, že by si ještě jednou ráda prohlédla krásu zahrady, ale venku se již ochladilo. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Žádný místo na skování těla?' nakrčím čelo. 'Blbý. Na frajplace ho nechávat nemužu, hned by ho našli a uďáli bugr jak blázen. Chtělo by to plán B...' Na mysli mi vytane bludiště v zahradě. Kdyby se mi ho povedlo vylákat tam, mohl bych ho šoupnout do některé ze slepých uliček a měl celkem slušnou jistotu, že minimálně do rána na něj nikdo nepřijde. A ráno bych už byl v ideálním případě na cestě do Washingtonu s druhým prstenem v kapse. Abych učinil svému krytí zadost, skutečně zajdu za svým šoférem a požádám ho, aby se během pěti minut dostavil s vozem k hlavnímu vchodu, že jsem se rozhodl k odjezdu (mobil, který jsem měl původně použít k domluvě, se neočekávaně porouchal, proto jsem se obtěžoval osobně, a co je vám vlastně do toho, rypáci?!). Přitom mi neuteče neobsazený vůz. Můžu se mýlit, ale zdá se, že gorila paní Gásim funguje současně jako její řidič. Nenápadným dotazem si tuto teorii ověřím; nerad bych, aby se tu najednou objevil další vazoun, který se bude shánět po své pasažérce a kolegovi. Pak zamířím zpět do domu s hlavou plnou převalujících se nápadů a útržků plánů na další postup, který se bude odvíjet z aktuálního stavu věcí. 'A kdopak nám to tady de jak nazavolanou?' ušklíbnu se v hloubi své černé duše při pohledu na blížící se gorilu. K čertu s bludištěm a k čertu se schováváním, jeden dobrý herecký výstup vydá za milión důmyslných úkrytů. Takže svému "příteli" vykročím přímo vstříc s jednou rukou ležárně zaháknutou za kapsu saka. Aniž by to opička tušila, ze skryté kapsy všité pod podšívku si nechám vklouznout do dlaně pistoli s šipkami. "Hledáte mě, monsieur?" oslovím ho zdvořile a spoléhám na to, že uvnitř domu se mě nepokusí otevřeně napadnout. Zároveň číhám na okamžik, kdy se přiblíží na kontaktní vzdálenost, na niž mu mohu bez potíží přiložit k tělu hlaveň skrytou mezi sevřenými prsty a stisknout spoušť. Ozve se nanejvýš tiché syknutí plynové kapsle v náboji, která prudce vystřelí jehlu skrz košili pod kůži (má-li na sobě zjevně neprůstřelnou vestu, vyberu si vhodnější místo než trup, například ruku nebo krk) a vytlačí jí směs narkotik. Zpětná akce zasune jehlu zpět, otočí zásobníkem a připravý nový náboj. Pistole vzápětí nenápadně mizí zpět v kapse, jako by nikdy neexistovala. Bodnutí vlasově tenké jehly běžný člověk téměř nepocítí a co je důležitější, vpich je tak drobný, že nekrvácí a odhalit ho dokáže jen velmi pečlivá cílená prohlídka. Účinek sedativa nastupuje během necelé vteřiny a oběť okamžitě ztrácí vědomí dříve než jí dojde, co se vlastně přihodilo. Tento bohulibý stav jí vydrží celých dvanáct hodin a dalších čtyřiadvacet jí bude blbě jak psovi, aniž by si pamatovala cokoliv z událostí předcházejících útoku, v tomto případě možná z celého večera. Otravný koktejl se velice rychle rozpadá na látky, které při krevním rozboru nebudí podezření - podobají se reziduům volně prodejných léků, alkoholu a lehčích drog. Vždycky je totiž lepší, když to opravdu vypadá jako nehoda. Půjde-li vše podle plánu, opička se mi zhroutí do náruče, jako by ji postihl náhlý kolaps organismu. Možná srdeční záchvat nebo mozková mrtvice - tohle byla pro toho chlapíka přece jen značně stresová akce a kdo ví, jestli netrpěl nějakými skrytými zdravotními problémy. A jak se zachová správný svědomitý gentleman? Začne se v úleku shánět po lékaři a ještě lépe po okamžitém zavolání záchranné služby, vždyť ten nebožák zde může být ve vážném ohrožení života a měl by být co nejdříve předán do péče odborníkům! A jelikož jistá dáma tímto tak nešťastně přišla o doprovod a o odvoz, je přímo jeho svatou povinností postarat se o ni, uchlácholit ji a nabídnout své služby a svůj vůz... pokud se samozřejmě necourá někde v zahradě a nemá vůbec představu, co tady kvůli ní musím podstupovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá teorie týkající se šoféra bílé limuzíny byla zcela správná. Tedy problém se nezdvojnásobil nýbrž zůstal stále stejně veliký a otravný. Tvůj šofér se podívá na hodinky na levé ruce a samozřejmě přislíbí, že přesně za pět minut budeš mít svou limuzínu přímo u vchodu. Poté co se k Tobě Geelin strážce přiblíží, stihne pouze zavrčet něco v tom smyslu, že by Ti byl neskonale vděčný, kdyby jsi buď opustil toto místo nebo ho doprovodil ven. Nestihne ani dokončit větu a už se Ti hroutí do náruče. Několik kolemjdoucích na Vás poněkud vyděšeně zírá ve snaze zjistit co se děje. Typické hromadění přebytečných lidí na malém místě, kde jde někomu o život, je naprosto zbytečnou avšak nepostradatelnou nutností. Takže kolem Vás během několika vteřin stojí celý hlouček zbohatlíků. Nakonec Ti sám majitel tohoto domu oznámí, že Ti děkuje za Tvou péči, a že doktor je na cestě. Zatímco několik jeho lidí od Tebe gorilu převezme, on sám věnuje svou pozornost mladé paní Gásim, která právě přišla v dlouhém elegantním kabátu. Z toho co zaslechneš můžeš odvodit, že jí slibuje pro zkolabovaného muže tu nejlepší péči a pokud by ona něco potřebovala od odvozu po cokoli jiného jeho lidé jí jsou k dispozici. Mladá paní mu samozřejmě vděčně poděkuje, poté naznačí, že toto shromáždění považuje za zbytečné. Přičemž majitel domu vyzve hosty ať se vrátí zpět k zábavě a lidé začínají z Vašeho dosahu mizet. Poté co zde vyřídíš vše, co potřebuješ už Vám nic nebrání v odchodu. Limuzína opravdu stojí přistavěná tam, kde by měla být. Stačí vydat šoférovi pokyn kam to bude a Vaše cesta za dobrodružstvím může začít, stejně jako příjemná konverzace, získávání dalších informací či něco jiného... |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'No, rozhodně bych měl doufat, že si nebude nic pamatovat, protože jinak by chtěl pořádně zmáčknout něčí krk, až se z toho vykřeše.' O důvod víc, proč nelituji obětování času a námahy na pozměnění svých rysů do takové míry, že je jen velmi malá pravděpodobnost, aby si kdo spojil tenhle ksicht s mým skutečným. Ach, lidstvo. Tak naivní a tak předvídatelné. Poctivě učiním své povinnosti zadost a s nepozorovatelným vnitřním ulehčením opičku předám dál. Ať se teď zase chvilku snaží doktoři. Tenhle případ by jim mohl trochu zpestřit večer. Nasadím svůj třetí nejlepší soustrastný výraz, s nímž se obrátím k nebohé osiřelé Geele a začnu jí mnohomluvně vykládat, jak mě mrzí, že ji potkala taková nehoda. Samozřejmě je to spíš divadlo pro okolí, neboť mám své pochybnosti o tom, že by ji to skutečně nějak rozrušilo, nedej bože zarmoutilo. Společný odchod je pak otázka několika minut, sotva si vyzveznu vlastní věci. Řidiči limuzíny se omluvím za zdržení, které tato "neočekávaná" komplikace způsobila, a oznámím mu, že v první řadě povezeme dámu do jejího sídla. Správný směr jistě udá sama. Další konverzaci se bránit nebudu, ale o nic troufalejšího se nepokusím, dokonce to ani nenaznačím. Přece jen je stále třeba zachovávat jisté dekorum a hrdinný rytíř se také nevrhá princezně do výstřihu, sotva ji vyrve ze spárů obludy. No, alespoň veškeré příběhy v tomto ohledu cudně mlčí... Krom toho je noc ještě mladá a není třeba se přetrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladá paní Gásim s Tebou ochotně sehraje divadýlko pro publikum. "Děkuji Vám, monsieur, je to od Vás velice laskavé," dodá na Tvé nabídnutí odvozu. Poté udá šoférovi limuzíny správný směr vedoucí k Vašemu cíli. Stejně jako při cestě za zábavou je Vám i teď nabídnut poměrně široký sortiment hudby a kvalitní značkové šampaňské. Je pouze na Vás zda se těchto služeb rozhodnete využít. Zbytek čase se řidič věnuje už pouze cestě do rezidence paní Gásim. Pokud sám nenavrhneš nějaké zajímavé téma k hovoru, tak už se nedozvíš nic, co by stálo za řeč. Konverzace sice není nudná a dokonale poslouží ke ztrátě vědomí o čase. Ale je poněkud chudá na informace, které by si nějak mohl využít při své ´profesi´. Rezidence paní Gásim se příliš neliší od místa, ze kterého jste prchli. Jedná se o velké sídlo s rozlehlou zahradou. Celý areál je samozřejmě oplocen a střežen kamerovým systémem. Místo živého bludiště s kouzelným jezírkem a pohádkovým altánkem uprostřed, zde však můžete najít pouze něco připomínající anglický park, přizpůsoben pro jízdu na koni. Stáje - o kterých ses během cesty dozvěděl - Vám však při příjezdu zůstávají skryty. "Pokud Váš zájem stále přetrvává, myslím, že by jste mě mohl doprovodit do mého domu," vzhledem k tomu, co bylo nutné udělat pro to, aby jsi toto pozvání obdržel, zápornou odpověď neočekává. Počká až vydáš potřebné rozkazy svému šoférovi, a poté Ti nabídne malou prohlídku. Zahrada přizpůsobena pro jízdu na koni...stáje, které jsou kousek za domem i s výběhem pro koně...malý venkovní bazén s vířivkou... Můžeš si všimnout, že veškeré potencionální únikové cesty jsou střeženy kamerami. Když vejdete do domu, ochotně přijde mladý muž a pomůže Geele z kabátu, od Tebe si převezme pro Tebe přebytečné věci. Prohlídka pokračuje hlavním sálem, který slouží k podobným šarádám jako byla ta dnešní... Obrovská knihovna s koženými křesílky... Naznačí směr, kde uchovává svou soukromou sbírku... |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Když se situace trochu uklidní vrátím se pro svou vytroušenou knihu a odložím ji na volný stůl. "Kitty můžeš se s námi najíst, nebo jestli nechceš, už tu se mnou nemusíš být." Dám své průvodkyni volnost výběru. Mezitím se přesunu ke Kurtovi a nechám si naložit jídlo na dva talíře. Podle toho jak se tu konverzace vyvíjí se raději zaměstnávám čiností než mluvením. Jeden talíř odložím před Crystaline, jako obětinu k smíru bohům krve, kteří podle jejího pohledu stále požadují některé části Kurtova modrého těla. Sice po spořádání toustů už nevypadá tak rozzuřeně, ale raději nenechávám nic náhodě. Se svým talířem se usadím k dalšímu stolu a zatímco po velmi malých soustech ujídám otevřu knihu na první stránce a nechám pohled klouzat po slovech. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Sám momentálně po dalším šampaňském netoužím, ale v případě potřeby budu hrát číšníka své spolucestující. Jen tak okrajově ji ujistím, že její opička by měla být během dvou dnů zase celkem fit. "Možná bych mu měl nechat poslat nějaké květiny a přřání brrzkého uzdrravení," zauvažuji nahlas kajícně. Ten nápad vlastně má něco do sebe, pouze s tou nevýhodou, že bych asi nemohl být u toho, až dotyčný tenhle dárek obdrží. V každém případě toho chlapa asi vážně nemá moc ráda, jelikož nevypadá, že by si o něho dělala velké starosti (nebo z toho, že vlastně svým způsobem přemluvila víceméně cizího člověka ke zločinu). Manžílek bude mít nejspíš jemu podobných v zásobě celou baterii. Docela nepříjemná představa něčeho podobného za zadkem. Snad si je neschovává někde doma jako zálohu pro situace, kdy vytáhne paty ze dveří... 'Taky pěknej palác,' ocením luxusní sídlo. 'Že by si drahej pan choť něco kompenzoval?' "Myslím, že by ode mě bylo hloupé odmítnout," přikývnu ochotně na pozvání. Řidiče pouze požádám, aby na mě počkal, s dobrozdáním, že se snad nezdržím déle než hodinu dvě. Pro něho to pochopitelně znamená tučný bonus ke konečnému účtu a pro mě jistotu, že si nebudu muset v téhle maškarádě shánět taxíka. Pak už poslušně vykročím na vyhlídkovou cestu po pozemcích. Přesněji řečeno po velkoryse pojaté dostihové dráze. Jízda na koni je jedna z těch několika věcí, které jsem při své přípravce na falešného aristokrata odmítl podstoupit. Ne že bych proti těm zvířatům něco měl, dokud se drží v přiměřené vzdálenosti, ale do sedla si sedám nerad. Nikdy si totiž nejsem jistý, jestli mohu té poťouchlé čtyřnohé věci pod sebou věřit, že nezačne vyhazovat a provádět další pokusy jak mě shodit, aby mě mohla následně zadupat do země. Když koně, tak pěkně zavřené pod kapotou. Proti takovým nebudu protestovat nikdy. Abych nicméně dostál určitým společenským závazkům, podrbu několik zvědavých sametových tlam vykukujících ze stání a svou nechuť blíže se s nimi seznamovat svedu na ošklivý zážitek z dětství. Něco v duchu "když jsem byl maličký pacholíček, stoupnul mi koníček na malíček". Dámy to obyčejně poněkud rozněžní. Daleko víc než všechno ostatní mě samozřejmě zajímá celkové rozložení pozemků a zabezpečovací zařízení. Přestože mám v plánu nakonec odejít hlavní branou, jako by se nechumelilo, vždycky se hodí prozkoumat alternativní ústupové cesty. A přes park je jich, zdá se, požehnaně. Kamery ani plot nepředstavují až takový problém a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by tu někde drželi smečku velkých zuřivých psů. Interiér domu je, jak vidím, stejně ohromující jako jeho okolí. Nešetřím komplimenty, a že je skutečně co chválit. Navzdory vší té parádě se ale třesu jako malý harant na cukrovou štangli, až konečně spatřím důvod svého dnešního snažení, ačkoliv to nedávám najevo. "Nepřřipadáte se si zde poněkud... osamělá?" neodpustím si nakonec otázku. Přece jen je to velký dům jen pro manželský pár a služebnictvo, které bude ve styku s majiteli dost limitováno konvencemi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá společnice šampaňské s díky odmítne stejně jako hudbu, které jste měli příležitost si dostatečně užít na konající se akci. Geela Ti o každém z koní stihne něco povědět, většinou je to něco na způsob ´tenhle má rád tohle a tamten tamto´. Dokonce vlastní koně, který se účastní dostihových závodů, i když nekončí jako první má podle ní ďábla v těle. Tvůj strach z koní jí zrovna nerozněžní, ale chápavě přikývne a tudíž Tě ani nenutí k nějaké projížďce či něčemu podobnému. Na Tvou otázkou se zamyslí, "Upřímně...jen občas. Většinu času si vystačím se svými knihami a svými mazlíčky," dá se předpokládat, že těmi mazlíčky myslela své koně. "Když se začnu cítit osaměle, nejjednodušší je vyhledat akci podobnou té dnešní." Než Tě dovede na Tvé vytoužené místečko, zastaví se u baru, "Co si se mnou dáte?" máš na výběr ze štědrého množství alkoholu. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro No dobrá, asi nebude úplně vhodné ptát se, jestli se chystá pořídit si děti, i když je lehce překvapující, že žádné ještě nemá. Pouze chápavě přikývnu. Lidé mají různé úchylky a pokud jí vyhovuje tohle téměř poustevničení, kdo jsem, abych jí ho rozmlouval? "Vy jste skutečně velmi výjimečná mladá žena, madame Gásim," poznamenám jen. 'Nejspíš mnohem zajímavější, než sem si původně myslel...' dodám pro sebe. Takový ten typ, kdy je vždycky lepší si jedním okem hlídat záda. Dobře si prohlédnu obsah baru. Na pití snad ani chuť nemám, ale zcela odmítnout by bylo nezdvořilé. Nakonec si vyberu whisky se sodou a pozvednu sklenici. "Smím snad přřipít na budoucí přřátelství, nezkalené dnešními nepřříliš... veselými událostmi?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro A ne, že se mi budeš smát Mission impossible se mi teprve stahuje XD Nalije dvě sklenice dle Tvého přání a ochotně si s Tebou přiťukne, "Osobně se domnívám, že ty události nebyly zase, tak zlé, jak si myslíte." V klidu sklenici dopije a počká až ty uděláš totéž. Poté Tě vyzve ať ji následuješ. V baráku se pohybuje služebnictvo, ale příliš pozornosti Ti nevěnuje. Paní domu Tě zavede ke dveřím, které jak můžeš správně hádat vedou přesně k tomu po čem, tak toužíš. Nejdříve je nutná identifikace pomocí otisku prstu. Dále pak hlasová identifikace, která vyžaduje jak správné slovo, tak správný hlas. Geela se na Tebe nejdříve podívá poněkud váhavě, pak však přeci jen slovo vysloví "Nightmare." Toto odblokuje dveře, takže je možné je otevřít. Vejdete. Dveře se zavřou a zablokují. Místo pohledu jakýsi nejspíše očekával máš před sebou asi metr bílého prostoru a další dveře, tentokrát vyžadující číselnou kombinaci, ta zaprvé otevře dveře vedoucí k expozici za druhé vypne připravené laserové pole (fakt netuším jak to jinak nazvat, ale snad je to vystihující). Po zadání šesti číslic můžete vejít. Dveře se za vámi opět zavřou a zablokují. Nacházíte se ve velké místnosti bez oken s jedinými únikovými dveřmi - těmi zablokovanými a nejspíše i nerozbitnými. Geela Ti udělá malou přednášku o svých artefaktech - tedy hlavně o Těch, které za něco stojí, a o kterých jste se bavili již na akci. Nakonec Tě dovede i k prstenu, který je samozřejmě ukryt ještě za sklem, jehož poškození by pravděpodobně spustilo alarm, což by vzburcovalo ´kamarády´muže v nemocnici. Ještě Tě stihne varovat, ať pro své vlastní bezpečí na nic nesaháš. Působí sice stále mile, avšak více ostražitě a pokud uděláš něco, co by se jí nelíbilo, něco se stane... |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Velice... pozorruhodné..." je to jediné, na co se v první chvíli zmůžu. Vzhledem k majetnosti majitelky bych neměl být překvapený, naprostá většina boháčů tohohle zaměření má zálibu v podobných hračkách okoukaných z dobrodružných filmů. No dobrá... tady přinejmenším nebude podezřelé, že si přístupové prostory zvědavě prohlížím, podle všeho neuvyklý na to, s čím jsem se právě setkal. Získat otisk prstu nebude těžké, ne s rukavicemi, které jsem za celou dobu nesundal. Dost možná už na nich něco použitelného bude. Zajedu rukou do kapsy, kde mám uložený telefon s upraveným mikrofonem umožňující nahrání zvukového záznamu v kvalitě profesionálního diktafonu, a spustím předvolenou aplikaci. Tímto máme ošetřený druhý level ochrany. "Zajímavá volba hesla," neodpustím si poněkud pobavený komentář. 'Minimálně třílevelovej systém v soukromým sídle? To sem dlouho neviděl,' pomyslím si ne bez určitého obdivu a nahlas se zeptám, jakoby žertem: "Řřekněte, madame, míváte tu často potíže se zloději?" Používaná tlačítka se dají odhalit snadno, proto se nesnažím zapamatovat konkrétní stisknuté číslice, ale pořadí použitých číselných řad. Je to snazší a jistější. Když za námi zapadnou poslední dveře, s viditelnými obavami se ohlédnu. "Dostaneme se zase ven?" otáži se tónem, z něhož čiší násilné veselí snažící se potlačit nervozitu. Roztomilý trezor. Pěkná, solidní práce. Uvidíme, jak se to vyvine dál, ale možná by nebylo od věci to dnes večer odpískat a vrátit se s odpovídajícím vybavením. Zajímavá je ta změna v Geelině chování. Nevydržím se nezeptat, co by se stalo, kdybych o něco nešťastnou náhodou skutečně zavadil. Samozřejmě nešetřím hlasitým obdivem vystavených kousků. Přece jen, každá takováhle sbírka je unikát a stojí za to si ji projít. A při práci se na to čas najde málokdy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Původně měla v plánu Tvou poznámku k hlasovému heslu přejít, ale to by nesměla znít, tak pobaveně. Mile se na Tebe usměje a naprosto klidně Ti odpoví, Monsieur, věřte mi, že budete radši když nebude znát důvod mé volby." "Potíže se zloději? Už ne..." pokud hádáš, že kvůli zabezpečovacímu systému, hádáš správně. "Ale přiznávám, že se už pár odvážlivců pokusilo dostat k mým pokladům. K jejich smůle neuspěli. Předpokládám, že toho posledního by jste je stále ještě našel..." udá nějaký blázinec či dům pro choromyslné. Dveře zapadnou, "Omlouvám se, monsieur, doufám že netrpíte klaustrofobií či něčím podobným, měla jsem Vás upozornit. Ale ujišťuji Vás, že se nemusíte bát, dokud jste se mnou jste v naprostém bezpečí. " Na Tvou další otázku neodpoví přímo, "Potkalo by Vás nemilé překvapení," řekne jakoby to byla samozřejmost. Viditelně ji Tvá chvála těší. A i když Ti ke kouskům stále vypráví zajímavosti, nechává Tě ať si sám jdeš za tím, co Tě více zaujme. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Škemrať o praženicu od toho modrého debila bolo pod moju úroveň. Tak som tam len sedela tvárila som sa nezaujato, a síce to nebol môj štýl, vyhľadávať spoločnosť ľudí, ktorých som nepoznal prebudila sa vo mne istá zvedavosť, preto som zatiaľ neodchádzala. Ale choď už do prdele, s tými pribrzdenými otázkami. Si jak pokazený verklík a je mi z teba na grcanie. Vlastne nebolo mi nagrcanie len sa pekne nahlas štiklo. Hovno na mňa narazil Logan, a bude rád ak mi nikdy cestu ani neskríži. Prečo sú tu všetci tak zvedaví jak staré oprdené baby. Neunúvala som sa odpovedať na hlas. Len nech si myslí, že som nejaká potulná nakazená šľapka čo si ju fotrík stopol niekde v motoreste. Škaredo som na modrého zazerala a bola som rada, že sa horenoska, čo si určite libovala v klebetách, ešte nepustila hubu na špacír. Storm jej už určite všetko povedala a bola len otázka času kedy ma všetcia zasypú otázkami, z ktorých sa vykrútiť už nebudem môcť. Prekvapene som vzhliadla na Stevieho Wondera keď mi pred nos položiť tanier s praženicou. Aký galantný! Tento druh pomsty sa mi páči ešte viac, než nakopanie prdele. Usmiala som sa na neho a potom na "darovaný" lup a lačne, akoby som pred tým nezožrala kopec toastov som sa pustila do nového chodu. Občas som hodila očkom po zmŕtvychvztanom Steviem ako si tak číta, zrejme knihu písanú v tej snobskej morzeovke slepých. Aspoň sa zbytočne na nič nepýta, a zrejme toho príliš nenahovorí a nie je zvedaví. Jednoducho sa mi začínal pozdávať, čo sa o druhých povedať nedalo. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Blázinec? "Ztrratil rrozum ze zoufalství, že si nebude moci odnést ani jeden z těchto úžasných pokladů?" Takováhle poslední destinace totiž rozhodně není obvyklá. Nemocnice, vězení možná, ale cvokhauz? "Nebo tu hlídá ještě ke všemu nějaké strrašidlo?" zasměji se poněkud přiškrceně. Uklidňující vysvětlení sice přijmu, ale stále nejevím známky naprostého uklidnění. Čas od času se rozhlížím kolem sebe a dávám si velice dobrý pozor, abych se k vitrínám nepřiblížil na menší vzdálenost než je deset centimentrů. Ani jeden ze skvostů neodbudu jen jedinou návštěvou, naopak, k některým se vracím opakovaně a s uchváceným výrazem je obcházím znovu a znovu, zvláště ten prsten. Se zájmem poslouchám výklad a sám se vyptávám na spoustu dalších věcí, nejen ohledně vystavených předmětů, ale i na celý zabezpečovací systém. Nic konkrétního, jsou to spíš otázky někoho, kdo se ještě nikdy neoctl zavřený v naddimenzované bezpečnostní schránce a je jen tak obyčejně zvědavý - nervózní. Uvidíme, co si se svými znalostmi dokážu z jejích odpovědí vybrat a odvodit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ztratil rozum..." je to spíše tiché zopakování faktu než-li odpověď na Tvou otázku. Pak se, ale mladá dáma se upřímně rozesměje, "Snad nevěříte na strašidla, monsieur?" Nezní to jako by se Ti vysmívala, spíše že by ji to od Tebe překvapilo. Ještě jednou Ti popíše příběh o faraonovi a třech branách, které mají strážit jeho zlou duši. Pak se ale nerozpovídá o branách, ale spíše se drží prstenů. Popíše Ti zbylé dva. Madlo, které by mělo tři prsteny spojit v klíč se, pokud ví, nikdy nenašlo, ale někde slyšela variantu, že je ukryto přímo v místě první brány a ten kdo ví, kde ho tam najde, ho opravdu najde. Pokud se zeptáš jestli ví, kde se to místo nachází, odpoví, že bohužel ne. Během výkladu se Tě otáže zda je vše v pořádku, "Kdyby se Vám udělalo zle či tak něco,monsieur,musíte mi to říct." Ujišťuje Tě s buď opravdovým nebo předstíraným zájmem o Tvé zdraví. "Nabídla bych Vám projížďku na koni, ale to by jste odmítl, takže už jen zbývá nabídnout Vám svou snad milou společnost." Pro Tebe zajímavá informace co se týká prostoru by mohla být akorát ta, že pokud by jste zde zůstali moc dlouho - ujistí Tě, že vzhledem k velikosti místnosti a výšce stropu máte opravdu spoustu času - by se mohlo stát, že Vám dojde kyslík, jelikož tento obrovský trezor není opatřen žádnými větracími šachtami ani ničím podobným. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Madame, až dodnes jsem věřřil, že něco takového," opíšu rukou kruh kolem místnosti, "se dá vidět jen ve filmech. Strrašidlo by mě snad už ani nepřřekvapilo." Zeptám. Ta hrobka mě opravdu celkem zajímá. Přece jen, člověk se každý den nedostane na stopu takhle tučnému úlovku. A pokud jsou ty tři zámky skutečně autentické, byla by to zajímavá novinka v oblasti egyptských bezpečnostních systémů. Ne, zle se mi nedělá, ačkoliv připustím, že si tu nepřipadám navzdory všem těm udělátkům bezpečně - jako bych byl v pasti. Něco, na co nejsem právě zvyklý. Život strávený v otevřených prostorech, na pastvinách, bla, bla, bla. Ale fakt by mě zajímalo, proč ten můj nešťastný předchůdce skončil v blázinci. Ujistím ji, že její milá společnost mi stačí. Noční projížďka neznámým terénem - pěkně děkuju. Tenhle oblek sice půjde po dnešku do popelnice, ale do té doby by mohl zůstat v přijatelném stavu. 'Takže žádnej východ... no, ten bych si zvládnul udělat sám, kdyby došlo na lámání chleba. Ta se o ty poklady fakt hodně bojí.' To mimo jiné znamená opakovanou návštěvu. Kdyby nic jiného, potřebuji se seznámit s postupem opouštění téhle kobky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Musím Vás zklamat, strašidla zde opravdu nemáme. Ujišťuji Vás, že to nejhorší co Vás zde může potkat, jsem já a možná několik lidí mého muže." Zamíří zpět ke dveřím, kterými jste přišli. "Trochu mi při tom výkladu vyschlo v krku, navrhuji dát si teď skleničku něčeho dobrého. Pokud byste pak měl zájem se sem vrátit, ráda Vás ještě jednou doprovodím. Ale určitě by se s časem dalo naložit i příjemněji..." obdaruje Tě zářivým úsměvem. Cesta zpět vyžaduje další zadání kódu, samozřejmě jiného, který otevře první dveře, čímž Vám umožní vstup do bílé místnosti. Když se dveře zavřou, aktivuje se s nimi i laserové pole. Teď přichází na řadu otisk prstu a hlasové heslo, tentokrát zazní slovo "Dream." a jste venku. Pokud se nebráníš, tak si zaveden do menší místnosti s pohodlnými sedačkami a barem. Namíchá to co posledně. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro No, dokud na nějakou obludu nenarazím osobně, budu jí to věřit, byť přinejmenším opičky by nejspíš dohromady jednu kvalitní příšeru daly. Nebo jedna jejich máti. Usnesu se, že prohlídka stačila. Pro tuto chvíli. Jistě, mohl bych ji uspat také, rozbít schránku s prstenem, odpálit všechny dveře na cestě ven a zdrhnout dřív, než se stačí vzpamatovat ochranka, ale to by bylo řešení jednak neelegantní, jednak zbytečně hlučné. Docela si zakládám na tom, že pokud se někam vloupu, pozná se to pouze podle chybějícího předmětu. Další kód? Ale no tak... tohle už je paranoia. Přinejmenším vím, proč jsem se raději zdržel alkoholu. Alespoň že záznamník funguje bez ohledu na to, v jaké duševní kondici se nachází jeho majitel. Po opuštění zabezpečeného prostoru si viditelně oddechnu. Kdepak, žádná klaustrofobie, jen jsem rád, že mám kolem sebe zase volný prostor a čerstvý vzduch. Něco na povzbuzení proto neodmítnu, přestože dám decentně najevo, že to považuji spíše za akt rozloučení a pomalu pomýšlím na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladá dáma se tváří poněkud zklamaně, že se chystáš opustit její dům. Vyjádří nad, tím svou lítost, ale rozhodně Tě nepřemlouvá, aby ses zdržoval déle než sám chceš. Nakonec Ti podá ruku se slovy, "Upřímně doufám, že se naše kroky ještě střetnou. Byl jste neskonale příjemnou společností." Poté pokud Tvůj zájem odejít přetrvává Tě odvede k hlavnímu vchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Chvilku odcházejícího Bobbyho sleduji pohledem, načež vejdu do vlastního pokoje a hlasitě za sebou zaklapnu dveře. Tak to by bylo... Konečně jsem sama. I když mám Bobbyho ráda, cítím, že dnes bych jeho přítomnost déle nevydržela. Hlavou se mi honí tisíce myšlenek... Vrátí se mi jednoho dne mé schopnosti v plné síle? A mám za to být ráda nebo nikoliv? Vlastně mě nijak nepřekvapí, že mi trvá několik dlouhých minut, než konečně usnu. Vzbudí mě až hlasité protesty mého prázdného žaludku. Stačí mi krátký pohled na levé zápěstí, abych si uvědomila, že vlastní hodinky mi informaci o tom, kolik je vlastně hodin, neposkytnou. Vypověděli mi totiž službu. Skvělé... Nezbývá než opustit vyhřátou postel, jít si ulovit něco k snědku a zjistit, zda jsem náhodou neprospala něco důležitého. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Ochotne odovzdám tanier Scottovi, zatiaľ čo Kurt sa podujme robiť vajíčka. Pokrútim hlavou a zívnem. Vtom mi padne pohľad na chladničku. So záujmom prídem bližšie a prečítam si odkaz od Storm. O deviatej? Prečo tak skoro? Počúcham si dlaňou pažu a otočím sa na Kurta, aby som mu odpovedala. Vďaka, ja idem zaľahnúť. Dobrú, aj tebe Scott. Neplánujem zostať v kuchyni spolu s tou blbkou, a tak poprajem tým dvom dobrú noc a vyberiem sa von z kuchyne, pričom sa neomylne cez spleť chodieb dostávam do postele. Umhh, konečne, dnešný deň sa celkom pretiahol... zajtra musím zájsť za Jubilee a povedať jej všetko o Scottovi...ak už o tom nevie.Možno to nám chce zajtra Storm nejako ozrejmiť. V každom prípade, pôjdem za ňou. Šla by som aj teraz ale nechcem ju budiť. Pred spánkom si doprajem ešte rýchlu sprchu a skôr než sa mi hlava dotkne vankúša, od únavy zaspávam. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Uvelebený na sedačce pomalu upíjím zlatavou tekutinu ze sklenice, zatímco mi mozek šrotuje na plné obrátky. Uvažuji především o tom, jestli je vážně důvod brát to tu na dvě návštěvy. Momentálně se to zdá spíš jako ztráta času - vše, nebo téměř vše, co potřebuji na odnesení toho prstenu, mám s sebou, bezpečnostní kódy mi ještě čerstvě visí v paměti... proč nevyužít příležitosti? Snazší příchod a odchod než teď, půjde-li všechno podle plánu, už beztoho mít nebudu. 'Tak fajn. Dáma se aspoň naučí, že neni bezpečný tahat si domů kdejakou havěť,' usnesu se a špičkou prstu v kapse pootočím kolečkem nastavení množství vystřelené uspávací směsi. Poloviční dávka bude bohatě stačit. Účinek bude stejný, jen kratší, a efekt po odeznění ne tak drastický. Žádný personál v dohledu, tohle by mohla být hračka. "Jsem rrád, že jsem vám mohl zpřříjemnit večerr," vykouzlím úsměv, kterým se současně i loučím. Stisknu podanou dlaň, zároveň Geelu lehce obejmu kolem těla a stlačím spoušť. Píchne to opravdu jen docela malinko... Omráčenou ženu uložím na sedačku, takže si náhodný kolemjdoucí pomyslí, že prostě jen usnula. Pečlivě otřu čistým kapesníkem povrch rukavic, abych je zbavil veškerých neúplných a rozmazaných otisků, pak zvednu ruku své hostitelky a přitisknu její dlaň ke své. Když následně zopakuji tento postup se svou vlastní druhou rukou, měl bych díky zvláštní struktuře materiálu použitého na rukavice získat kompletní otisk Geeliny dlaně vystupující v drobounkém reliéfu jako pravé papilární linie. S trochou opatrnosti to přečká i nějaký ten lehčí kontakt. Tím by měla být moje výbava kompletní. Opětovně se ujistím, že mi tahle ničemnost prošla beze svědků, a opatrně vyrazím ke dveřím uzavírajícím vstup do klenotnice. Střežím se potkat kohokoliv ze služebnictva, které by mohlo mít nemístné připomínky, že si tam jen tak courám bez doprovodu, a kdyby k takovému nemilému střetu přece jen došlo, vždycky se mohu vymluvit, že jsem zbloudil při hledání toalety. V tomhle paláci je to celkem uvěřitelná výmluva. Podaří-li se mi dostat bez vyrušení na místo, připravím si záznamník, z něhož přehraji vstupní heslo hned po té, co přiložím ruku na snímač otisků. Předtím se mi nepodařilo pohledem odhalit žádné kamery, přesto se nepřestávám rozhlížet, zda nepostřehnu něco, co jsem při předchozí návštěvě minul. Klávesnice pro zadání kódu představuje celkem šťavnatý problém. Prášek, který by se zachytil na používaných klávesách, jsem si totiž nezabalil, ale naštěstí mě matka příroda vybavila jistými... výhodami oproti mým zcela lidským kolegům. Špičkami prstů lehounce přejedu po panelu a uvolním nepatrnou dávku náboje. Tlačítka se rozzáří drobnými výboji energie - tedy až na ta, která před jejím průnikem ochránila slaboučká vrstva mastnoty, částeček kůže a dalších látek, které se na ně přenesly z rukou, které vyťukávaly heslo. Momentálně je to spíše pomůcka, protože velkou část číslic z obou kódů se mi stále ještě daří držet v paměti, ale lepší být si jistý než spustit alarm. Tohle by měla být tedy poslední otravnost dělící mě od cíle, což ovšem neznamená, že bych měl vyhráno. Vitrína s prstenem je napojená na alarm a bude zapotřebí důkladná prohlídka, pokud mám mít vůbec šanci přijít na to, jak ho bezpečně obejít nebo deaktivovat. Nemohu si dovolit chybu, tedy ani nedbalý postup, ani třeba chvějící se ruce. Samozřejmě nejsem zdaleka tak klidný jak se tvářím, není to dost dobře možné. Tohle je adrenalinová situace jako každá jiná, byť stojím oběma nohama na pevné zemi a kolem se nepohybuje žádná odpudivá žoužel. Nikdy však nevím, kdy se zjeví nečekaná komplikace a bude třeba probudit klasickou reakci "bojuj nebo zdrhej", proto neustále udržuji všechny smysly v nejvyšší pohotovosti a neustále slídím po sebemenší známce potíží. Koneckonců, doteď nevím, co tady může člověka připravit o rozum, jedině že by ho tu nechali moc dlouho a on se přidusil. Ale je to vážně tak jednoduché? P.S. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladá dáma klidně spinká, snad hlubokým, spánkem. A vypadá to, že i většina personálu a obyvatel této vily, jelikož na své cestě k velkému trezoru nikoho nepotkáš. Zařízení chvilku trvá správně sejmout otisk prstu z rukavice, ale nakonec se přeci jen rozhodne s Tebou spolupracovat a otisk prstu přijme, poté si po Tobě vyžádá hlasový kód. Ocitneš se v bílé místnosti a dveře se za Tebou zablokují. Zadáš číselný kód a můžeš vejít. I tyto dveře se za Tebou automaticky zablokují. Vítej v trezoru, doslova v trezoru. Nejspíše Tě potěší fakt, že kamerový systém tu byl považován, vzhledem ke všem ostatním zabezpečovacím systémům, za zbytečný, takže s tímhle si lámat hlavu nemusíš - na první, druhý ani třetí pohled jsi žádné kamery nezaznamenal. Mnohem zajímavější úkol bude jak se dostat přes sklo. Na první pohled nejspíše nezpozoruješ nic, co by Tě na skle překvapilo, vypadá dost podobně těm, se kterými jsi již měl tu čest se setkat. Tak co zkoumáš, co tě zajímá, povídej...tak přeně na tohle je lepší živej DrD... |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Hmh... takže ty se tváříš, že budeš tvrdej oříšek, co?' změřím si vitrínu ostrým pohledem. 'Jen počkej, až s tebou budu hotovej.' Já věděl, že mi ty brýle budou chybět, když jsem je po dlouhém přemýšlení zavrhl jako příliš neskladné. Vážně musím investovat do nenápadnějšího modelu, protože napojení na alarm se odhaluje daleko snáz se zařízením, které je schopné zachytit a promítnout mapu energetických vodičů pod povrchem. Takže ano, bude se trochu improvizovat. Začnu s podrobným vizuálním průzkumem skla a podstavce - použité materiály, předpokládaná vnitřní struktura, způsob spojení jednotlivých částí, drobné detaily, které nejsou běžnou součástí obyčejné vitríny, jako připojená elektronická zařízení, ale třeba i tenké dráty zapuštěné do skla. Předpokládám, že existuje způsob, jak manuálně nebo nějakým ovladačem deaktivovat ochranu kolem každého jednotlivého úložného místa pro případy, kdy je třeba manipulovat jednotlivými artefakty, aniž by se vypojoval systém trezoru jako celku, a jsem rozhodnutý na něj přijít. Zatím jen koukám, pamětliv upozornění, že se ta věc spouští už při doteku. 'Fakt by to bylo snazší, kdybych se moh mrknout, jak je to zapojený do proudu.' I když... jedna možnost by tu možná byla, ale nejsem si tak docela jistý, jestli je to úplně bezpečné. 'Zas když sem to zkoušel naposled, už mi ani nebylo tak blbě... a nic jinýho beztak v ruce nemám.' O krok ustoupím od vitríny a ujistím se, že v dostatečné vzdálenosti ode mě není nic, o co bych mohl nechtěně zavadit, kdyby se mi zamotala hlava. Trochu se rozkročím a pevně se zapřu nohama o zem. Čím stabilnější postoj, tím lépe. Párkrát se hluboka nadechnu, upřeně se zadívám na vitrínu a s pekelným sousředěním změním rovinu vnímání. Celé okolí na pár vteřin ztratí svou normální podobu a změní se ve zvláštní duchovitý obraz protkaný zářícími mapami molekulových struktur pevných předmětů. Každý objekt, každý materiál má svůj zvláštní vzorec mřížky a já v nich umím číst jako programátor v moři nul a jedniček. Ve změti ploch plastů, dřeva, skla a kovu by se měl jasně zobrazit proud elektricky nabitých částic v jakýchkoliv drátech nebo elektronickém zařízení. Tohle je vlastně pracovní prostředí mých mutantských sil. Za normálních okolností ho vnímám jen podvědomě skrz přímý fyzický kontakt s konkrétním předmětem. Že si ho dokážu cíleně vyvolat před očima, je jeden z těch pozitivnějších vedlejších účinků narůstajících a nejspíš i rozvíjejících se schopností. Když se mi to náhodně povedlo poprvé, vyděsil jsem se k smrti. Od té doby si s tím čas od času zkouším hrát, ale žádá si to velké psychické vypětí a následkem bývá několikaminutová nevolnost a závrať. Ty jsem však ochoten přetrpět, pokud mi to pomůže přijít na to, s čím přesně tu mám co do činění. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Se zájmem zvednu pohled od knihy když Kitty zmizí z místnosti. Tím mi tam zůstává Kurt se svými otázkami a brunetku, pro níž je samotná jeho přítomnost urážkou. Je až s podivem, že se zatím nic nestalo. Unaveně si povzdychnu a zamyslím se nad tím co mám po ruce. "Logan mě našel u jezera Alkali a přivedl sem. Ji ... " Kývnu hlavou ke Crystaline právě decimující vajíčka. "... proto asi nemohl." Je to jen odhad, ale co vím tak od chvíle kdy mě sem dovlekl tak se nehnul z místa. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uznávám mít den na získání informací o zabezpečovacích systémech je málo, takže doufám, že mě nesežereš, ale ručím za to, že to existuje - jen o zapojování toho moc nevím Jedná se o typ stojanové zasklené vitríny. Na první pohled nepozoruješ na skle nic zvláštního. Běžný pozorovatel by řekl, že se jedná pravděpodobně o poměrně běžné tvrzené sklo, které se na podobná zařízení používá. Totéž by se dalo říct i podstavci, který je z lamina. Ty však nejsi běžný pozorovatel, takže poznáš, že se jedná pravděpodobně o atypické provedení, které se vyrábí dle přání a finančních možností zákazníka. Vrchní část je z čirého skla o síle asi 8 mm - v muzeích se většinou používá síla asi 6 mm. Můžeš rozpoznat část, jednu celou stěnu vitríny, která by nejspíše měla fungovat jako dvířka, tato část je také ze skla o stejné síle, tedy 8 mm. Zvláštností je zde, že dvířka neobsahují nic jako zámek ani nic podobného jako tomu bývá u vitrín v muzeu. Podstavec vitríny je z lamina v bukovém provedení. Stojíš v bezpečné vzdálenosti od všech ostatních vitrín, tak aby si měl co nejlepší výhled na Tvůj cíl. Tvá rovina vnímání se změní. Podaří se ti zpozorovat, že vitrína disponuje magnetickými detektory, které reagují po přerušení smyčky odesláním signálu do ústředny, která pravděpodobně spustí alarm či něco jiného. S tímto jsi měl už tu čest se setkat, podobné věci se běžně montují na dveře, okna či garážová vrata. Při dostatečném soustředění a malé troše štěstí by nemusel být takový problém tento ochranný systém správně přerušit. Další ochranu této vitríny tvoří infra závora a něco podobného hlásiči požáru, který obvykle reaguje na změnu teploty, kouř či podobné změny ovzduší - pokud by tento typ ochrany byl dostatečně citlivý mohl by pravděpodobně detekovat změnu teploty, která by ve vitríně mohla nastat při jejím narušení či při nechtěném otevření. Problémem je, že tento systém není zabudován do skla ani podstavce vitríny, nýbrž je ukryt přímo v ´držáku´ na prsten uprostřed vitríny. Tvé vnímání se vrátí opět do normální roviny. Lehce se ti motá hlava, je ti poněkud divně od žaludku, lehce se ti třesou ruce - stav přibližně jako když ti rána vezmou příliš velké množství krve. Tento stav přetrvává několik minut. Urychlení odeznění Tvého momentálního stavu by nejspíše pomohla trocha čerstvého vzduchu, když se ale rozhlédneš po místnosti, opravdu nikde nezaznamenáš žádné ventilační otvory či šachty, jediné co je na zdech viditelné je pravidelná dekorace u stropu. Ostatní vitríny působí na první pohled podobně jako ta, která je tvým cílem. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Horenosku som nepozdravila a ďalej som sa cpala a mľaskala. Sklamal ma aj Stievie Wonder, ktorý sa začal "aktívne" debatovať s modrou opicou, no aspoň som sa čosi dozvedela. Tak Logan je taký dobrodinec? Som "dojatá". A zrejme je to aj nejaký buzerant, že sa radšej zaujíma o chlapov. Táto domnienka ma dosť popudila a rozhodla som sa, že odídem radšej skôr, než sa dozvedieť niečo horšie. Postavila som sa a taniere s príbor a prázdnu fľašu som nechala na stole." Tie vajcia stáli za prd!" Čo nebola tak úplne pravda lebo tanier som vylízala dočista, no lichotiť nikomu nemienim. S týmito slovami a neslušným gestom venovaným modrému som odišla z kuchyne do izby. Čakala ma tam cigaretka a možno aj spánok. |
| |
| soukromá zpráva od Kurt Wagner "Nightcrawler" pro V kuchyni Docela mě zamrzrelo,že Kitty odešla. Byla asi jediná kdo nebyl podezřelý z nekalých činností. Nakonec se ovšem prolomila vlna ticha, když mi Scotty vysvětlil, jak se sem dostal. Aha, takže o téhle chuligánce něco bude vědět si Storm... v nejhorším jí vyprovodím někam hodně daleko nebo vysoko. Když dojím tak s úsměvem hledím na Scotta. Jsem rád, že jsi zpátky. Škola tě potřebuje... přece jenom když už tu musím učit i já. Ušklíbnu se a sleduji chuligánku, která dojedla a s velice špatnou lží na jazyku začla odcházet. Děkuji... taky jen prd z toho zbude. Vypláznu na ní jazyk a potom se zvednu i já. Doufám, že je tu pouze dočasně... byl bych nerad, kdyby tohle její chování museli vidět děti. Dost na tom, že tu máme Logana. Znovu se uchechtnu a potom s pufnutím zmizím do pokoje, kde si ulehnu do postele a dám si dvacet. Nezapomenu si ovšem nastavit budík na 8:00, abych nezaspal to překvapení od Storm. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Se zalapáním po dechu, jako bych se vynořil z hluboké vody, přepnu zpět do běžné reality. Opřu se rukama o kolena a se zavřenýma očima chvilku čekám, než pomine nejhorší. 'Asi bych měl častějc cvičit, jesi mám podobný kraviny dělat dál,' zatřepu hlavou, narovnám se a párkrát si přejedu rukou po tváři. Vydechnu. Dobrá. To by stačilo. Na hypochondra si mohu hrát doma. Teď mám před sebou zajímavější problém. Nikde žádné ovládací panely, takže všechny ty hračky budou na dálkové ovládání... otrava. Rovněž žádné dráty. To je celkem pochopitelné, tahle místnost by si při své velikosti vyžádala několik mil kabeláže. V každém případě... taky otrava. Budu si muset poradit s oběma přístroji přímo. A začít s tím vevnitř. Ta kombinace je chytrá. Magnetický snímač by se dal snadno obejít vyříznutím díry do skla, ale nemám s sebou ani teplotní měřič, ani plynové kapsle, abych zjistil, jaké podmínky panují uvnitř vitríny. Mohl bych sáhnout do pavučiny paprsků, nebo nakopnout tepelné detektory když ne závanem odlišně temperovaného vzduchu zvenčí, tak prostým tělesným teplem, které je u mě poněkud větší problém než u běžného člověka. 'Hm...' Upřu na stojánek pohled skoro stejně hnusný jako předtím na opičku. Žádné dráty, jež by stačilo přerušit, aby ten malý hajzlík nemohl kontaktovat ústřednu, žádné ovládání, jímž by se vypnul... vypadá to, kamaráde, že tě budu muset zkusit zničit fyzicky. Těžko bude vysílat signály, když nebude mít čím... pokud to samozřejmě nefunguje naopak a poplach nespustí přerušení signálu. To by mohlo věci trochu zkomplikovat. Ale kdo říkal, že život je peříčko? Když jsem dost velký magor na pokus o vyloupení trezoru zabezpečeného elektronikou horem dolem s nedostatečným vybavením (budu si muset opatřit i kapesní EMP vysílač), jsem dost velký magor i na vrhnutí se po téhle padesátiprocentní šanci. Odfouknu. Tak uvidíme. Nádech, výdech. Znovu posbírat soustředění... teď mě nezklamte, mé milované superschopnosti... I přes kontaktní čočky je rozeznatelný slabý záblesk v mých očích, které zabodnu do zařízení ve stojánku pod prstenem. Sklo si vyžádá dávku soustředění navíc, kdy budu současně pracovat na cíli i na potlačování náboje ve skle. Nechci, aby se začalo zahřívat a eventuelně tak spustilo čidla, která budou ještě v provozu. Vzadu v hlavě se mi rýsuje spíš tušené než vědomě viděné schéma stojánku, pod jehož tenkou slupkou se třpytí plastová struktura zařízení a spletitá pavučina vnitřních obvodů. Silou vůle protlačím náboj skrz do pláště snímače a nechám ho vtrhnout přímo do jeho citlivých vnitřností. Snažím se přitom nevnímat kapky potu šimrajících na kůži ani vědomí, že zítra z toho bude pořádná migréna jako daň za psychické vypětí. Musím pracovat přesně, ale zároveň velice rychle, aby náboj roztrhal a zdeformoval k nepotřebě vnitřní obvody dříve, než snímače vůbec zaregistrují nějaké změny podmínek. Dokonalá dezintegrace celého přístroje by byla nejlepší, ale spokojím se i se spečenou hroudou čpící spáleninou. Hlavně když nevzburcuje ochranku. Pak už se můžu úplně klidně vykašlat na magnetickou závoru a vypálit nebo vyříznout díru do skla a sebrat prsten. Na druhou stranu... raději se neukvapovat a ugrilovat ji také. Kdyby nic jiného, bude to mnohem snazší, protože mám zcela volný výhled a nemusím okolní materiály používat jako vodiče energie. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Unaveně si povzdychnu, když Kurt zmizí jídelny. Začíná to tu na mě být příliš náročné. Odložím knihu na stůl a hmátnu rukou, abych si promnul oči, bohužel ta narazí na brýle. Má rodina je mrtvá, můj učitel je mrtvý a jestli se nepletu tak žena kterou jsem miloval žena je také mrtvá. S bratrem si asi nerozumím a díky úrazu v dětství jsem chodící nebezpečí pro všechny na které pohlédnu. Nemluvě o tom že nemám ani vzpomínky na to abych cítil z toho všeho víc než zmatení. Když to vezmu kolem a kolem, tak si ani nevzpomínám jak mluvit. Jakkoliv si nad tím lámu hlavu nemůžu přijít na to co teď. Storm by chtěla abych nabyl vzpomínek a pomohl v učení ovládat schopnosti, přičemž já sám jsem ukázkou naprostho selhání. Logan asi bude chtít abych mu šel z cesty. Ostatní ... svěsím hlavu mezi ramena. Znám tu pravděpodobně hodně lidí, ale nic z toho zatím nevypadá na víc než známosti. Čím víc nad tím uvažuji tím méně se mi tu chce zůstávat. Lidé na kterých mi záleželo, jsou po smrti nebo se ke mě neznají a s trochou neopatrnosti můžu ještě někoho zabít. Možná bych měl vypadnout, s tím jak na tom jsem tu budu spíš další problém, kterých tu mají víc než dost. Počkám tu pár dní jestli se věci nesrovnají a když ne tak odsud vypadnu. Zaklapnu knihu úplně a pustím se do sklízení špinavého nádobí. Týden bude stačit. Sice se to některým líbit nebude, ale možná změna smeru mi pomůže nepobít všechny na kterých mi ... bude záležet. Vezmu si svou do půli přečtenou knihu a vyrazím vstříc mému-cizímu , pro kousek blaženého bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je mi líto hodila jsem víc, mnohem víc... Ve chvíli když spustíš svůj riskantní plán, tak se nic neděje, chvíli máš možná dokonce pocit, že jsi geniální a přišel jsi na to jak ochranný systém prolomit a malý vytoužený suvenýr si odnést. Právě soustředíš své speciální schopnosti na na to, aby náboj roztrhal a zdeformoval vnitřní obvody zabudované do stojánku pod prstenem. Sice se snažíš, aby teplota neovlivnila venkovní sklo, což by mohlo mít za následek katastrofu, ale teplota uvnitř vitríny přeci jen o kousíček stoupne a to chvilku předtím než je vnitřní ochrana zneškodněna. K tomu, přerušení signálu, který stojánek vysílal by stejně vedlo k zapnutí obranných systému místnost či alarmu, i kdyby se sklo nezahřálo, takže výsledek tvé snahy by byl stejný. Těžko určit zda se to stalo přesně ve chvíli, kdy se zvýšila teplota skla či ve chvíli kdy ochranné zařízení přestalo vysílat signál do centrály. Místnost se automaticky začala celá plnit uspávacími plyny, které vzhledem k tomu, že jsou těžší než vzduch velmi rychle klesaly k zemi z míst, které by se na první pohled daly identifikovat jako ozdobné ornamenty u stropu. Stačíš si všimnou, toho co děje, avšak je ti jasné, že za posledních pár sekund, co ti zbývají určitě opustit místnost nestihneš. Nakonec padáš omámen k zemi. Netušíš jak dlouho jsi mohl být v bezvědomí. Když se probereš, je ti jako by ses probudil z narkózy – lehká nevolnost, bolest hlavy, stav lehce připomínající kocovinu. Tvým očím však nevadí, žádné světlo, jelikož ležíš ve velice tmavé místnosti. Nacházíš se v malém pokoji, který je až na postel z cela prázdný. Opravdu nepůsobí jako pokoj pro hosty, pokud ano, tak spíše pro ty nezvané. Pár minut poté co jsi nabyl zpět vědomí se otevřou dveře a do místnosti vchází Geela, tentokrát místo v bílých šatech oděna v jezdeckém, ozbrojena něčím, co by jsi pravděpodobně mohl identifikovat jako zbraň s uspávadly a evidentně je ve velmi špatné náladě. "Jakpak se Vám spalo, Pane..." nekončí větu v náznaku, že chceš-li se ji představit ještě jednou a lépe dává Ti příležitost. Vzhledem k tomu, že nejspíše neočekává, že bys odtud ještě někdy odešel po svých, vede k tobě tichý monolog: "Víte proč můj manžel tráví většinu času mino tento dům? Proč můj otec provdal svou jedinou milovanou dceru a donutil ji i s jejím manželem odcestovat hodně daleko? Ukážu Vám to..." S těmi slovy - ani nečeká na záminku, kterou by byl například nějaký Tvůj nevhodný pohyb - se propadáš do temnoty, kterou vzápětí vystřídají Tvé nejhorší noční můry, které ožívají ve Tvé hlavě a zabraňují Ti, tak kontaktu s realitou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Svůj pokoj najdeš bez větších obtíží, je stejný jako byl při tvé poslední návštěvě, jen teď máš více času si ho pořádně prohlédnout, máš-li zájem. Z menší masivní skříňky z tmavého dřeva na tebe kouká fotografie, kterou sis prohlížel už předtím. Jakoby jsi tu ženu neznal, přesto máš pocit jakoby jsi si ji viděl, nedávno. Do spánku se propadneš chvíli po tom co ulehneš do velké teplé postele. Najednou se vznášíš v bílém nic, které tě naprosto obklopuje. Neexistuje nic jiného než bílá prázdnota. Nemůžeš se hýbat. Nemůžeš mluvit. Nemůžeš dělat vůbec nic jakoby jsi vůbec nebyl. Před tebou se objeví žena, přívětivě se na Tebe usmívá, natáhne k Tobě ruku. Pak však jako by to nebyla ona, ale někdo jiný, její výraz se změní a ona vzplane. S trhnutím se probudíš, už tě neobklopuje bílé nic, ale tmavá místnost. Budík na nočním stolku ukazuje kolem šesté hodiny ráno. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve Tvém pokoji nalezneš hledaný klid. Za zavřenými dveřmi máš zde naprosté soukromí. Zalehneš do své postele. Chvíli Ti trvá než usneš, za jeden den se toho dost stalo. Scotta a ta dívka, o které Storm tvrdí, že by mohla být Tvou dcerou... Nakonec se přeci jen propadneš do spánku. Zdá se Ti podivný sen o válčení. Hlavními postavami ve snu jsi ty a ještě jeden muž, něco se ti snaží říct, ale neslyšíš ho, slyšíš jen rámus války, která zuří okolo Vás. Pak se ten muž promění v někoho jiného, v mutanta, který je ti povědomý. Ano, už jsi toho mutanta viděl, s Magnetem, je to Sabertooth. Pak se probudíš... Hodiny ukazují teprve dvě hodiny ráno. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Jediný vjem mi řekne, že jsem si tentokrát skutečně ukousl trochu větší sousto. Měl jsem počkat... Se škubnutím přeruším přenos náboje. Pozdě, příliš pozdě. Používání schopností tímhle způsobem si vybírá daň na koordinaci a postřehu a těch pár drahocenných vteřin, které jsem mohl mít na pokus o útěk, potřebuji jen k vzpamatovaní se natolik, abych byl vůbec schopen efektivního pohybu. Jenže to už je mi k ničemu. Poslední věc, která se mi vynoří v mysli, než ji zahalí temnota, je jedno neobyčejně sprosté slovo... ... 'Ou! Boha, co sem zas chlastal...' Procítěně zaskučím, než se mi s trochou námahy podaří odlepit roztřesenou ruku od podkladu a promnout si oči. Podruhé ou! Co to... proč jsem probůh usínal s těma zatracenýma čočkama? Co jsem vůbec dělal včera... večer? Rozlepit víčka stojí trochu úsilí a když se mi to konečně podaří, namísto důvěrně známé praskliny v malbě zírám nechápavě na temný strop. 'Kde to sakra...' Zatnu zuby a zvednu se nejprve na lokti, pak do sedu a zamžourám kolem sebe. Ne že bych si pomohl. Potřesu hlavou, abych si ji vyčistil a začnu v paměti procházet poslední události, které si ještě zvládnu vybavit. Co si začnu dávat dohromady, není ani příliš povzbudivé, ani příliš lichotivé vůči mé pýše. Zamumlám cosi o lehkých ženách. No, za blbost se platí. Kdyby to aspoň nebylo za blbost hodnou amatéra... Zamrkám a tiše syknu bolestí. No dobrá. Veškeré krytí je v háji, tak není důvod ještě trvat na tomhle rafinovaném mučícím zařízení. V rychlosti se zbavím kontaktních čoček, což má za následek kouzelný vodopád slz. Otřu je do rukávu a vzdychnu. Pomalu vstanu a pustím se do prohlídky místnosti za pečlivého šacování se. Sice si nedělám velké naděje, že mě neprohledali, ale naděje umírá poslední, ne? 'Náramně pohostinný,' ušklíbnu se pro sebe a přejedu rukou po zdi. Na druhou stranu, je tady postel a nenasadili mi pouta. Odchod by měl být víceméně formalita... Otočím se ke dveřím ve chvíli, kdy se otevřou. Couvnu zpět k lůžku, zvědavý, kdo mě přišel navštívit. Při spatření paní Gásim vykouzlím úsměv dost podobný těm, jakými jsem ji zahrnoval po celý předchozí večer. Tentokrát do něj však nechám prosáknout něco z mé skutečné osobnosti, drzost a vyzývavost hodnou samotného Satana. Ale hádám, že ji neoslní ani to, ani moje zářící oči. I poloviční dávka udělá s organismem slušnou paseku. Divím se, že mě rovnou nepředhodila gorilám. Zaculím se a aniž bych se hodlal chopit narážky, odpovím: "Stejně dobře jako vám, madame." Udělám krok zpět a pohodlně se usadím zpět na lůžko. "Přišla ste se mrknout, jesi mě ubytovali, jak se patří? Vzkažte majordomoj, že bych ocenil ňákej výhled..." mávnu rukou k prázdným stěnám. Přiznám se, že jsem čekal spíš facku nebo ránu jezdeckým bičíkem. Rozhodně ne tuhle zvláštní výhrůžku... a už vůbec ne to, co následuje vzápětí. Stačím se sotva vzepřít o postel v úmyslu po ní skočit, abych se vzápětí zhroutil zpátky stočený do klubíčka a hlavou sevřenou v dlaních. Pojetí o čase a prostoru se roztříštilo jako křišťálová koule, aby ho nahradil vír obrazů, zvuků, pachů, strachu a bolesti. Plameny stravující kůži i maso. Vyzáblé mrtvolné ruce nořící se z vlhké hlíny se stiskem tak pevným, že mi nedovolují sebeméně se pohnout, bránit se - stahující mě pod zem, do objetí lepkavé dusivé půdy zavírající se kolem. Prudké světlo bodající do očí, proudící z lampy nad pitevním stolem, kterou zastiňují obličeje bez rysů skryté za chirurgickými rouškami a hned na to jejich ruce držící nejrůznější ostré nástroje zarývající se mi do kůže. Přibližující se kamenné stěny už tak těsné kobky, řetězy obtáčející končetiny, samota, bezmoc, hrůza příliš skutečná než aby to mohl být sen... Zpoza zaťatých zubů se mi vydere nelidské zachrčení. Mozek i kůže hoří v záplavě rudých a purpurových plamenů, které začínají vyskakovat i na prstech, jak se moje tělo i mysl snaží vymanit z mučivého teroru, jež nekončí... a má vůbec někdy skončit? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou do pokoje, již nikoho nepotkáš, všude je ticho a klid. Čeká Tě rychlá sprcha a pak postel. Během chviličky se propadneš do klidného bezesného spánku, který trvá celou noc. Probudíš se odpočatá a svěží, spalo se Ti dobře. Sluneční paprsky již osvětlují tvůj útulný pokoj. Venku dnes bude krásný květnový den, minimálně to tak na první pohled působí. Budík na nočním stolku ukazuje něco málo před osmou hodinou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když prohledáš své sako, zjistíš, že je zcela prázdné. Všechny Tvé krásné hračičky jsou pryč, nejspíše uloženy na nějakém bezpečném místě v dostatečné vzdálenosti od Tebe. Tvá mysl byla propuštěna z děsivé noční můry, tak náhle jako do ní byla uvrhnuta, chvíli Ti však trvá se vzpamatovat. Než dokážeš plně vnímat reálný svět okolo sebe, slyšíš jen hlas ženy v místnosti, “Na výhled můžete rovnou zapomenout, tyhle čtyři zdi budou kromě Vašich nejčernější myšlenek to jediné v co můžete doufat. Minimálně do té doby než se rozhodnu, co s Vámi...mám pocit, že Vás prostě nechat zabít by bylo příliš...nudné.“ Žena se na Tebe usmívá stejně půvabně jako včera večer, “Mrzí mě, že naše přátelství skončilo, tak rychle...ale musíte připustit, že poté co jste se mě pokusil okrást to nemůže být jinak.“ Když si všimne, že ji konečně sleduješ, dostane se Ti strohého varování, "Čím méně problémů budete dělat, tím snesitelnější pro Vás bude moje společnost. A žádné mutantské triky," varuje Tě když se Vaše oči střetnou. "Vaše schopnost...?" položí otázku, chvíli čeká zda odpovíš, poté se vrací zpět k původnímu tématu. "Upřímně však stále musím přemýšlet nad tím proč tento prsten,“ zvedne ruku do úrovně Tvých očích, vyložená provokace. Na druhou stranu je vyzbrojena uspávací zbraní a schopností udělat Ti ze života peklo, kterou v případě nutnosti, nebo jen sebemenšího náznaku nutnosti, neváhá použít. Za dveřmi stráž. Usměje se na Tebe jak nejmileji dokáže, "Říkala jsem Vám, že to nejhorší, co Vás zde můžete potkat jsem já..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou do pokoje, již nikoho nepotkáš, všude je ticho a klid. Při zapalování cigarety se Ti vybaví slova Storm, ´V budově se nekouří.´ To však Tvůj prožitek nijak nesníží. Poté co ulehneš do teplé a pohodlné postele máš ještě chvíli možnost přemítat nad událostmi posledních dní. Pak se propadneš do klidného bezesného spánku, který trvá celou noc. Probudíš se odpočatá a svěží, spalo se Ti dobře. Sluneční paprsky již osvětlují tvůj útulný pokoj. V ranním světle působí ještě o něco lépe než za umělého osvětlení. Venku dnes bude krásný květnový den, minimálně to tak na první pohled působí. Hodiny na zdi ukazují něco málo před osmou hodinou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S obláčkem dýmu se zjevíš u sebe v pokoji. Stále je zapnutý tvůj pracovní počítač, na kterém si projektoval svou novou podobu zeleného ještěra. Poté co ulehneš do teplé a pohodlné postele se propadneš do klidného bezesného spánku, který trvá celou noc. Probudíš se odpočatý a svěží, spalo se Ti dobře. Probudily Tě sluneční paprsky, které již osvětlují tvůj útulný pokoj. Venku dnes bude krásný květnový den, minimálně to tak na první pohled působí. Budík na nočním stolku ukazuje chvilku před osmou hodinou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když otevřeš okno, zjišťuješ, že venku je příjemně a na takto pozdní hodinu i poměrně teplo. Čerstvý vzduch plní tvůj pokoj. Poté co ulehneš do teplé a pohodlné postele ještě chvíli přemítáš nad posledními událostmi týkající se Tebe a Rogue. Návrat jejích schopností nikdo neočekával, jistě bylo tu pár takových, co tvrdili, že to je možné, ale nikdo k tomu až dosud neměl důkazy. Pak se pomalu propadneš do klidného bezesného spánku, který trvá celou noc. Probudíš se odpočatý a svěží, spalo se Ti dobře. Probudily Tě sluneční paprsky, které již osvětlují tvůj útulný pokoj. Venku dnes bude krásný květnový den, minimálně to tak na první pohled působí. Budík na nočním stolku ukazuje chvilku před osmou hodinou. |
| |
| soukromá zpráva od Robert „Bobby“ Louis Drake pro |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Zprvu nevěřím, že je vážně konec, a čekám, že náhlá temnota a ticho znovu vybuchne v nervy a příčetnost drásající výlet do pekel. Ale čas, odměřovaný mým zběsile tlukoucím srdcem, stále běží a další noční můry se nehlásí. Přijmu to s povděkem, i kdyby to mělo znamenat jen přestávku před další dávkou teroru. Křeč svalů pozvolna opadá, takže se mohu rozvinout a natáhnout se na posteli jako bezvládná třesoucí se hromádka neštěstí zalitá ledovým potem. Mozek, přijímající znovu signály z reality, si pokouší nějak srovnat, co se vlastně stalo. Trochu mi v tom pomůže Geelin hlas, přestože poněkud zkreslený hučením v uších. Prvních několik vět dokonce ani nevnímám, zachytím až něco o zabíjení. S určitým úsilím se vytáhnu do sedu a opřu zády o zeď. Na ženu proti sobě vrhnu co nejneurčitější pohled a na úsměv jí odpovím křivým úšklebkem. "Jo... to už je tak ňák... riziko povolání," podaří se mi vypravit ze suchého hrdla navzdory těžkému oddechování. Vyposlechnu si klasické formality pronášené v podobné situaci. Kdybych měl dostat dolar pokaždé, když mi někdo něco podobného vykládá... Na poslední otázku se jen uchechtnu. Možná jsem blbej, ale ne až tak. Nemusí vědět hned všechno. Trochu se povytáhnu do vzpřímenější pozice, zapřu se rukou a skloním hlavu ke straně, jako bych si chtěl šperk prohlédnout co nejpozorněji. Jo. Na lidské ruce vypadá ještě příšernějc než ve vitríně. Pokrčím rameny. "Protože se mi chtělo." Nejsem blázen, abych zbytečně provokoval, i když podruhé už by mě takhle nezřídila. Větší respekt mám, možná trochu paradoxně, z té uspávací drogy. Ta by mě totiž vyřadila na mnohem delší dobu a daleko efektivněji. Jen se zašklebím. "No, pokud to je pravda, tak se nemám moc čeho bát. Dejte mi vědět, až se rozhodnete, co se mnou bude. Doufám, že tu je aspoň slušná strava." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladé ženě zmizí úsměv ze tváře a poněkud zklamaně zavrtí hlavou, “Měl by jste se naučit větší uctivosti a...možná být malinko vstřícnější? Když se dáma na něco ptá obvykle očekává odpovědi.“ Nakonec lehce zvýší své soustředění a ty se opět propadáš do pekla na zemi. Tvůj pobyt mimo realitu je asi stejně dlouhý jako ten poslední a stejně vyčerpávající. Stejně jako posledně vnímáš v tu dobu čas poměrně zkresleně takže se Ti jen stěží určuje zda daná situace trvá pár minut či desítky...nebo snad hodiny. Nakonec se opět vrátíš do reality, i když Tvým smyslům chvilku trvá tu změnu zpracovat. “Mé poslední oběti těchto ´výletů do pekla´ stačilo pouze deset. Pak přišel o rozum. Myslím, že by jste z něj nedostal ani jak se jmenuje, natož cokoli jiného. Upřímně by mě zajímalo kolik jich vydržíte vy než se mi podaří rozbít Vaši mysl a budete se k němu moci připojit.“ Nespouští z Tebe oči, hlídá každý Tvůj pohyb. “Nebo máte lepší návrh co s Vámi?“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Dámo," položím na to slovo poněkud ironický nádech, "věci, kerý bych se měl naučit, by vydaly na několik bichlí. A krom toho," ušklíbnu se, "je rozdíl mezi otázkou a výslechem. V něm už ňáký už dámy a nedámy nehrajou takovou roli." Bingo. Tentokrát jsem měl alespoň možnost trochu se připravit na to, co přijde. Zajímalo by mě, jestli se mi podaří trochu zmírnit efekt, když si budu urputně opakovat, že to není skutečné...? 'No... nic moc,' pomyslím si, zatímco se rozpálený jak kamna probírám zpět k příčetnosti, opět slabý jako kotě. S tímhle druhem psychického útoku nemám zkušenosti a nejsem si jistý, jestli mu vůbec mohu nějak efektivně vzdorovat. Aktivně možná ne, můj organismus se o to však zřejmě snaží pasivně, ovšem způsobem, o němž se nedá než prohlásit, že je to vyhánění čerta ďáblem. Extrémní stresové situace u mně vedou k rapidnímu nárůstu náboje v těle a kromě jiného moji mysl mění v pálící ohňostroj, který je pro psychika něco jako mentální ekvivalent vidličky vražené do zásuvky. Může mě tedy přinejmenším těšit, že ještě jeden takovýhle kousek, a dáma se také může pěkně spálit. "Tomu bych... i celkem... věřil," zachrčím po získání informace, bez níž bych se klidně i obešel. 'Deset... to neni zas tolik.' Zvlášť když já sám už mám za sebou dvě taková "sezení". Na druhou stranu mě noční můry a různá traumata pronásledují celý život, takže bych mohl mít nějakou přirozenou odolnost do začátku... A kdyby se mi podařilo udržet si povědomí o realitě a tu hrůzu přetavit v užitečnější emoci... se vším se přece dá bojovat. Zvlášť když je někdo tak trochu chodící lidská bomba... Ať si hlídá. S výrazem naprostého vyčerpání se položím na záda a rukávem košile se pokusím otřít tvář zalitou potůčky potu. Kdyby mi teď někdo změřil teplotu, nejspíš by se hodně divil. Netěším se na chvíli, kdy to odezní, ale do té doby mi energetické přetížení pomáhá vzpamatovávat se daleko rychleji, než bych asi měl. Pochopitelně není třeba dávat to najevo... Bez velkého zájmu si vyposlechnu zbytek ódy na téma "jsi ztracen, ničemný padouchu". Jen se zakřením. Kdybych měl být upřímný, přiznal bych, že nemám zájem to zkoumat. Uvidíme, zda se mi podaří vyhandlovat něco lepšího... S úsměvem roztomilého rozpustilého kluka se otočím na Geelu. "Já bych jich měl..." zaculím se. "Mohli bysme začít tim, že mě vocaď pustíte, já vás vytáhnu do ňákýho fajnovýho podniku na něco k zakousnutí, užijem si příjemnej večír... vy zapomenete, že sem vám tak trochu narušil rodinnej sejf, já zapomenu, že ste se mi pokusila vyždímat mozek ušima a rozejdem se jako kamarádi." Současně s rozvíjením tohoto návrhu sbírám veškeré duševní síly na pokus o vzdor vůči dalšímu útoku. Nenechám se přivádět s šílenství, aniž bych se s tím nepokusil něco udělat, i kdyby to mělo znamenat proměnu téhle špeluňky v kůlničku na dříví. |
| |
 | soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Vždycky jsem měl jistou výhodu než většina mutantů. Vypadám jako normální člověk bez jakékoliv zvlášnosti. Je pravda, že Scott měl téměř stejné štěstí, ale ty brýle v někom mohly vyvolat pochybnosti. Při vzpomínce na Scotta je mi těžko. Nevím proč jsem se s Lornou rozhodl jít každý svojí cestou. Jsou věci, které bychom měli vyřešit, i když je to tak těžké. Hlavu mám opřenou o skleněné okýnko a koukám ven na ubíhající krajinu. Moc toho vidět není, protože dávno padla tma. Taxikář se sice z počátku snažil o rozhovor, ale neměl jsem na to náladu. Nebaví mě věčně řešit počasí a nenávist k mutantům. Od toho útoku na Alcatraz jsme lovnou zvěří. Lidé nás nenávidí ještě víc a to jenom kvůli otci Lorny. V ruce držím mobil a koukám na jeho temný display. Mám nutkání ho zvednout a zavolat, ale nakonec to neudělám. Blížící světla mezi stromy naznačují, že jsme skoro na místě. Připravím si peněženku, abych o pět minut později mohl zaplatit taxikáři za dlouhou cestu. "To je dobrý." Kývnu na něj a rozloučím se s ním. Auto zmizí a já stojím před bránou do institutu. Úmyslně jsem se mu vyhýbal. Po krátkém zaváhání vyrazím skrz bránu do zahrady a dále do školy. Už je poměrně pozdě na to, aby po chodbách pobíhali studenti. Cestou doředitelny kupodivu nepotkám vůbec nikoho. Být tu Xavier tak o mě ví už několik minut. Zaťukám na dveře ředitelny a vejdu do místnosti. "Zdravím tě Storm." Dojdu k ní a krátce jí obejmu. Dlouho jsme se neviděli a za jiných okolností by to bylo veselé přivítání. Zeptal bych se na to, jak se vede, ale nějak mě to přešlo. "Koukám, že škola funguje bez problémů." Docela by mě zajímalo, kdo tu teď učí, protože téměř všichni zmizeli. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Unaveně otevřu oči a zjistím, že spím ve své vlastní posteli. ´Zvláštní,´ ať se snažím sebevíc nemohu si vzpomenout jak jsem se do postele dostala, ale ´nejspíše jsem musela usnout dole ve společenské místnosti po mém hovoru s Loganem.´ Ještě chvíli si užívám posledních pár minut klidu, přemítám o předešlých událostech. Byl to dnes poměrně náročný den, na páteční odpoledne tu bylo celkem rušno a stala se spousta divných a neočekávaných věcí... ´Logan našel Scotta u jezera Alkali, sic bez paměti, ale živého... Objevila se tu dívka, která minimálně tvrdí, že je Loganova dcera... Rogue se pomalu vrací schopnosti... Příliš mnoho náhod najednou, zdá se mi...´ Unaveně se podívám na hodiny na zdi, právě ukazují kolem jedenácté hodiny v noci. Trochu mě trápí vědomí, že mi na stole zůstala rozdělaná práce, ´Zabere to maximálně hodinku,´ přesvědčuji se zatímco vylézám z postele. Projdu tichým Institutem, svítí se v kuchyni, ale to ignoruji. Zavřu se ve své kanceláři a snažím se práci dokončit. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Bílá... Rozhlédnu se po podivně známé bílé krajině. Bílá... Dokonce i nemožnost pohybu nemožnost mluvit je mi důvěrně známá. Pocit nebytí je takřka uklidňující. Pak se zjeví postava anděla, stvoření po němž marně toužím bytost vyplňující celý můj prázdný svět. Natáhne ke mě ruku a já mám jediné hloupé přání, abych měl podobnou a její se mohl dotknout. Najednou se výraz v její tváři změní a její oči jakoby pohlcovaly samo světlo. Plameny vzkvetou a já mám pro změnu sklonit se strachem a úctou, k tomu strašlivému stvoření zkázy.... Thnutí mého těla mě probere ze snu o .... na nic si nevzpomínám. Je to jako moje první vzpomínka. Jsem si jistý, že se mi něco zdálo a že tam někdo byl, ale nic jiného. Obě ruce si položím na obličej abych si vytřel spánek z očí, ale narazím na podivný kovový tvar, který mi je zakrývá. Ah ano už si vzpomínám. Zavřu oči, na chvíli sundám brýle a dopřeju si ten kousek luxusu, kterým je dotyk prstů na mém soukromém prokletí. S brýlemi opět nasazenými zaměřím svůj, o mnoho ostřejší pohled na budík. 6 hodin? Do devíti je času dost ale znovu usnout nezvládnu. Třeba bych se mohl porozhlédnout po škole. S tím vylezu z postele a vydám se k malé koupelně, kterou oplývá cize-mé obydlí. O půl hodiny později a sprše poslepu později se vybavím mužským oblečením, jež mi celkem nepřekvapivě padne a vydám se do jídelny pro něco k jídlu. Tak trochu doufám v klidnější den, proto se držím mimo dohled případných ranních ptáčat, pokud je to možné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na podruhé se Ti příliš nepodařilo zmírnit účinky psychického teroru, i když jsi útok očekával. Mohl sis předtím než si upadl do agónie však všimnout, že tato reálná noční můra, kterou na Tebe seslala s viditelnou lehkostí, vyžaduje část její pozornosti. Musí se soustředit k tomu, aby pekelný záchvat vyvolala a udržovat svou pozornost i po dobu působení, ale evidentně k tomu nepotřebuje příliš energie, takže pro Tebe zůstává záhadou zda je tato její schopnost nějak limitována. Na Tvá poslední slova s lítostí odpoví, "Je mi líto...škoda, že jste tuto variantu nenavrhl dřív než jste si za mě udělal nepřítele. Musíte, ale pochopit, že nechat Vás teď odejít je pro mě příliš riskantní." Evidentně se baví, tím jak se připravuješ na další ´dávku´ psychického teroru. Když se tentokrát objevíš mimo realitu nezaplní Tě hrůza a strach, ale chviličku si připadáš jako v ráji, žádné noční můry...u toho však nezůstane na dlouho...a ty se opět propadáš do děsivé hrůzy... Z dálky snad můžeš vnímat smích, když se mladá paní baví tvým přechodem z ráje do pekla, což Tě vyvede z domněnky, že změna noční můry na sen byla Tvoje zásluha. Vzhledem k tomu, že si úpěnlivě snažíš udržet myšlenku, že to není skutečné, tak pro Tebe tento zážitek však není, tak zničující jako dva předešlé. Je děsivý, neustále působí velmi reálně a pravá realita pro Tebe zůstává nedostupná. Objevují se v něm Tvé nejhorší noční můry, objevují se v něm tvoji přátelé, tak jak bys je nejradši nikdy neviděl. Ale konečný stav při navrácení do reality je o něco málo lepší. Geela evidentně ztratila zájem o konverzaci s Tebou. Jen Tě sleduje, několik sekund, a čeká až se vzpamatuješ natolik, aby bylo zábavné poslat Tě do pekla znova. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Když slyším klepání na dveře zmateně se podívám na hodiny na zdi je lehce po jedenácté hodině, "Ano?" pozvu nečekaného hosta dovnitř a přemýšlím, co se může dít, tak důležitého, že to nepočká na nějakou příjemnější denní dobu. Když do pokoje vejde Alex, jsem opravdu překvapená. Dlouho jsme se neviděli, velmi dlouho. Přijmu jeho milé gesto na přivítání a objetí opětuji, "Vítej, ráda Tě vidím," přivítání je sice upřímné, ale to mi nebrání v přemýšlení co zavedlo jeho kroky k nám. Přeci jen až do teď se držel stranou, nehledě na jeho soužití s Magnetovou dcerou. Jeho druhá věta mé myšlenky přeruší. "Bez problémů bych to nenazvala...občas...mám pocit, že mi to tu padá na hlavu." Gestem mu naznačím, aby se posadil na židli u mého pracovního stolu, mám pocit, že náš rozhovor bude trvat o něco déle než čeká, ale když už je tady byla by škoda nevyužít příležitosti. Také se posadím. Nadruhou stranu nejspíše není kam spěchat, takže náš rozhovor začínám otázkou, "Copak tě k nám přivádí?" I přes pozdní hodinu se snažím, aby to vyznělo co nejvřeleji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ranní sprcha tě příjemně probere. Vzhledem k tomu, že je sobota ráno, tak je zde podivně mrtvo, všichni ještě spí. Dokonce ani ve společenské místnosti nikdo není. V kuchyni máš možnost ulovit ke snídani spoustu věcí, stačí jen vybrat si na co máš chuť. Na lednici můžeš stále potkat vzkaz od Storm, který dosud nikdo nesundal. I se snídaní se přesuneš do velké, avšak ne-neútulné jídelny, což Ti dá možnost strategicky ustoupit pokud se budou chtít nasnídat i jiní obyvatelé Institutu, jelikož budou pravděpodobně nejdříve muset navštívit kuchyni, čehož máš šanci si všimnout. První kroky však v kuchyni uslyšíš až lehce před osmou hodinou. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Dáma je nějaká náročná. Myslím, že příští návrhy poněkud... podmáznu. Pokud si tedy udržím zdravý rozum dost dlouho na to, abych se dokázal soustředit na vlastní psychické triky. Skoro by mě zajímalo, zda ty přeludy vytváří ona sama za pomoci toho, co nachází v mé paměti, nebo prostě jen vytahuje na světlo něco, co už tam bylo, krčilo se to v koutku a doufalo, že si toho nikdy nevšimnu. Bojím se však, že správná je ta druhá možnost. Některé z těch vidin mě budou pronásledovat ve skutečných snech ještě hodně dlouho, obávám se... "Poprvé to možná bylo vtipný... teď už začíná bejt docela nuda..." zabručím z polovičních mrákot, víc předstíraných než skutečných. A nemyslím to ani jako vtip. Hrůzu a odpor jsem schopen ještě skousnout, obrovské fyzické i psychické vypětí je v daný okamžik daleko horší a netuším, jak dlouho vydržím to. Musím nějak zváhnout štěstí zase na svou stranu. Taktika mrtvého brouka by mohla zabrat. Už jen proto, že mě nebaví dělat té fůrii hračku. Své v imaginárním pekle si odtrpím, načež se zhroutím zpět na lůžko s chrčením a lapáním po dechu a prsty na rukou zkroucených jako v křeči. A to jsou veškeré projevy života, které jsme ochoten projevit, možná včetně nějakého toho zmítání, svíjení se a bolestných stonů končících v mrtvolné nehybnosti. Celým cílem toho divadla je přilákat ji podívat se, jak na tom jsem. Možná v tuhle chvíli nemám právě nejlepší formu, ale stále jsem rychlejší než kterýkoliv běžný člověk a dokážu dát ránu. S mírou energie kolující v mých žilách se v případě trefy dáma pěkně proletí. A pokud sem potom vletí stráž, tím lépe. Mám docela chuť schladit si žáhu na někom, kdo snese nějakou tu bombu čenichovku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zarážející je ta lehkost, se kterou dokáže Tvé noční můry vyvolat. Je Ti jasné, že o iluze se nejedná, to by nemělo takovou sílu a hlavně by jsi neztrácel kontakt s realitou, ale spíše realitu vnímal pokřiveným způsobem. Kdyby využívala čistě telepatické schopnosti, nejspíše by ji trvalo déle vyhledat Tvé noční můry a promítat Ti je uvnitř Tvé hlavy. Nejpravděpodobnější se Ti může jevit to, že nějakým způsobem prostě sepne něco ve Tvé hlavě a nechá to pracovat, nemusí znát Tvé noční můry ani Tvé sny, je důležité, že existují. A ona tu existenci cítí, jak můžeš vytušit z její další věty. Ke Tvé smůle si stále drží odstup, přesněji zvolila pozici na druhém konci místnosti. Tvé divadlo pozoruje s úsměvem, opravdu netuší do jaké míry svou agónii hraješ a do jaké míry ji opravdu prožíváš. Když se však pokoušíš vypadat mrtvě natolik, aby se k tobě přiblížila blíže, prostě zavrtí hlavou, "Prozradím Vám tajemství...mrtví nemají ani sny, ani noční můry." |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro V kuchyni se zaměřím na jednoduché věci, u kterých tuším, že nepotřebují žádnou úpravu. Proto se má snídaně skládá z dvou krajíců chleba s kusem sýra a páru jablek. Větší část sním v jídelně příliš velké pro jednoho člověka. Samota je vcelku příjemná záležitost, a i když je místnost prázdná stále mi připadá nezvykle plná i když nedovedu říct jak nebo proč. Když sklidím svůj nepořádek adoleštím zbývající jablko vrhnu pohled k hodinám nad vstupními dveřmi. Čtvrt na osm, vypadá to že mám ještě dost času. Zakousnu se do jablka a vydám se za hlavní neznámou mého pobytu zde. Jak vypadá venek mám sice jasnou představu z všudypřítomných oken, neomezený výhled mne však láká jako nikdy předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Jo, tohle je vysloveně sdělení, po jakém jsem toužil. A vzhledem ke všemu, co z ní vypadlo už předtím, poněkud zbytečné. Schoulím se do klubíčka zády do místnosti, víčka i zuby stisknuté bolestí. Jako by mi pod kůží pochodovaly miliony doběla rozžhavených kovových mravenců. Mám plné zuby téhle cimry, tohohle baráku a především té ženské. A když nechce hrát podle pravidel, budu si muset najít jinou cestu. Stíněný vlastní pozicí nahmátnu jeden a záhy i druhý knoflík na saku. Nití, jimiž jsou přišité, se stačí lehce dotknout, aby se změnily v prach, a já držím v ruce dva kotoučky z tvrdého plastu. Jedním plynulým pohybem se přetočím na druhý bok a současně nabité knoflíky švihnu po Geele. Nemusím se ani přesně trefit, své odvede i tlaková vlna, která je dost silná na to, aby srazila k zemi každého, kdo jí stojí v cestě. Mělo by ji to vyvést z míry natolik, že nebude schopná zkoncentrovat se na úder, což mi poskytne šanci a čas dostat se k ní, omráčit ji, sebrat zbraň i prsten a pustit se do prokopávání si cesty ven. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ale tak jo...tohle nebyl špatný hod... Tvůj hod nabitými knoflíky je dost přesný natolik, aby tlaková vlna odmrštila Geelu ke stěně, o kterou schytá další ne zrovna jemnou ránu. Ve chvíli, kdy zvedá ruku se zbraní s uspávadly, už je však pozdě. Normální člověk by byl po tom, co zažil horším stavu, ani ty se necítíš nejlépe, ale stále jsi rychlejší než mohla očekávat. Omráčit ji, pro Tebe již není těžký úkol. Prsten, kterým Tě před...kolik času od začátku Vašeho rozhovoru uplynulo si díky Tvým výletům mimo realitu nejsi jistý...provokovala, ji bez větších obtíží stáhneš z prstu. Zbraň s uspávadly obsahuje šest ran. Ve chvíli, kdy stojíš u zhroucené ženy se otevřou...spíše rozletí dveře...a dovnitř vběhne jeden ze strážných, kteří měli za úkol Tě hlídat. Zmateně se rozhlíží, poté na Tebe zamíří svou zbraní. Druhý zůstává stát na chodbě, též ozbrojen. Vyřídíš-li tyto strážné ocitneš se v temné chodbě, cestou ke schodišti na konci chodby mineš ještě další dvě místnosti. Za dveřmi Tě čekají další dva hlídači. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Z přetočení dopadám rovnou na nohy vedle lůžka. Automaticky zvednu paži, abych se kryl před případnými odletujícími úlomky a sotva přese mě přeletí závan zvířeného vzduchu, skočím. Úder ani nedržím příliš zpátky. Jasně, začal jsem si vlastně já a tohle je její nejoblíbenější kousek a kdoví co dalšího, jenže to, co mi provedla na oplátku, bych přiměřenou pomstou zrovna nenazval. Takže mi za obětování ještě jedné šipky stojí. A tentokrát žádné krácení dávek. "Bylo mi potěšením, madame, ale doufám, že už se nesetkáme," zabručím polohlasně a zlatý kroužek schovám do kapsy. A tady už máme uvítací výbor. No, tak se podíváme, jak dokážou opičky přijmout hozenou rukavici. Jindy bych s kůží nepořídil, ale momentálně jsem natlakovaný tak, že chytne stejně snadno jako ocelový nůž. Rána to bude celkem slabá, organické materiály nedrží náboj zrovna nejlépe, já ho však nepozřebuji nezbytně prorazit stěnou ani ho zabít, takže se spokojím s tím, že ho zásah do hrudníku pošle o pěkných pár kroků vzad a vyrazí mu pistoli z ruky. Tu si s dovolením přivlastním. V tomhle stavu bych asi nebyl nejlepší rváč a krom toho mají ti chlapi paži jako já stehno. Díky, nemám zájem ještě ke všemu o masáž žeber. Pořádný kopanec pod ucho by měl prvního chlápka přesvědčit, že pokoušet se zvedat a sápat se po mně je špatný nápad. Prostřelené koleno je spíše formalita. Ještě je tu jeden zájemce. To je v pořádku, já mám ještě druhou rukavici. Z té už tuplem vykřešu houby, ale na podražení nohou to stále bude stačit. Nejsem takový cvok, abych mu lezl přímo do rány. Jakmile ztratí pevnou půdu pod nohama a jistou mušku, můžu směle nastoupit, vykopnout mu zbraň z ruky, trochu si ještě dupnout na prstní kůstky a uspat ho rovněž. Tímto by mělo skóre činit 3:0 pro mě a obohatit mě o dvě pistole. A jelikož nejsem hamoun a jedna mi stačí, z druhé vyhodím zásobník i náboj z komory a připravím si ji k ruce. Pak vyrazím ke dveřím, které, jak doufám, vedou ven. Co je v dalších místnostech mě nezajímá, pokud se tam nezačne něco hýbat. Chci pryč a chci pryč hned! 'Jeden po druhým, pánové, jeden po druhým...' Vybitou pistoli bleskovým přenosem energie změním v kvalitní ruční granát, který záhy letí směrem ke dveřím. Plast a kov. Oboje výborné vodiče, do kterých se té síly dá našlapat hodně. Tahle rána by měla stát za to a s trochou štěstí zaručit, že ti druzí dva se k žádné akci ani nedostanou. A pokud přece, neprůstřelní budou sotva. Pokusím se mířit na končetiny, ale vzhledem k tomu, že musím držet zbraň oběma rukama, aby mi přestala tancovat muška, možná dojedou na to, že trup představuje daleko větší plochu pro zásah. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeden ze dvou mužů padá omráčen k zemi hned po zásahu nabitou zbraní, která jim tak nějak vybuchne přímo pod nosem. Druhému je třeba trošku pomoc, trefíš se do nohy a on padá k zemi, pak už není takový problém uvést ho do stavu blaženého bezvědomí. Čekají Tě ještě jedny schody, evidentně si své nezvané hosty doslova pohřbívá pod zem, pak se konečně dostaneš na vzduch. Už se stmívá, oblohu ještě lehce osvětluje rudý svit právě zapadajícího slunce. Nacházíš se mimo dům, úplně mimo, v části areálu, ke kterému jste se během prohlídky nestihli dostat. Vzhledem k tomu, že Ti paní domu předtím velkoryse poskytla prohlídku areálu, dokážeš odhadnout, kde se nachází stáje, pravděpodobně garáž a samozřejmě brána, kterou se dostaneš pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro U druhé dvojice se zdržím jen na tak dlouho, abych je prošacoval pro případ, že by u sebe měli něco zajímavého. Další zbraně, mobily, peněženky... a v mém případě jsou zajímavý objekt i sluneční brýle. Pak už mohu bez další prodlevy vyrazit vzhůru po schodech. 'Co to je? Protiatomovej kryt? Nebo má nezvaný hosty tak často, že se jí vyplatilo postavit pro ně zvláštní křídlo?' Ne, nechci to vědět. Důležité teď je, že jsem venku. S potěšením se zhluboka nadechnu čerstvého vzduchu. Světlo, prostor... přistavte mi tu někdo moji limuzínu a budu naprosto spokojen. 'Jenže tý se asi nedočkám,' usoudím při pohledu na nebe. To jsem tam trčel skoro celý den? Snad jen ten jeden... Nic to samozřejmě nemění na faktu, že řidič už před mnoha hodinami opustil své stanoviště a s nejspíš dost mizernou náladou se vrátil na ústředí. A i kdyby ne, jako jeho předcházející pasažér už bych se mu nevnutil. Přejedu smutným pohledem zničený uválený oblek. Jak to sakra dělá James Bond, že i když se zrovna vyrval ze spárů hlavního padoucha, vypadá furt jako ze žurnálu?! O mně se to říct nedá. A k mému bytu je to slušný kus cesty. Cesty, kterou bych už měl nejraději odbytou. Bohužel, teleportace mezi mé mnohé talenty vážně nepatří, ačkoliv po ní dost často toužím. Pokud jsem u strážných nenašel nic, co by mi umožňovalo zavolat si a zaplatit taxíka, budu se muset pohlédnout po náhradním dopravním prostředku. V místních garážích bych měl najít něco použitelného, třebaže si to možná vyžádá nutnost vyhodit do povětří i bránu. Maličkost... V první řadě musím ty garáže vůbec najít. Naštěstí mi trochu nahrává řešení parku, který poskytuje slušné množství úkrytů. Nejsem si jistý, jak velkou pozornost ve zbytku objektu vzbudil můj "nenápadný" odchod, tak budu raději předpokládat, že mi tu jde momentálně po krku každý, kdo má dvě nohy. Na ty potenciální čtyřnohé raději nemyslím... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba dva muži u sebe mají střelné zbraně, jeden z nich dokonce disponuje teleskopem, který má upevněn u opasku. Další věci, které by se Ti mohlo podařit najít je baterka a poměrně pěkný mobilní telefon. Máš tedy čím si zavolat taxi, ale musel by ses potýkat s problémem nedostatku peněz na zaplacení cesty. Musíš se rozhodnout buď se dostat z Areálu a zavolat si taxi, přičemž problém se zaplacením budeš řešit až bude aktuální. Nebo je tu možnost najít si vlastní odvoz. Pokud se rozhodneš pro variantu vyhledat garáže, tak cestou nikoho nepotkáš. Areál přizpůsobený k jízdě na koni Ti poskytuje dostatečné množství úkrytů. Takže sice mineš cestou dva jednotlivce, oni si Tě však nevšimnout. Další gorily potkáš až u garáží. Jsou dva, opět ozbrojeni a hlídají jedinou výjezdovou cestu z garáži. Vypadají poněkud znuděně a nepůsobí jako by čekali nezvaného hosta. V garáži je ještě jeden muž, spíše než na hlídače a zabijáka vypadá prostě jako automechanik. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Posadím se na místo, které mi Storm ukázala a usměju se na ní. Vůbec se jí nedivím, že jí to tu padá na hlavu. Vždyť, kdo jí tu zůstal? Skoro nikdo. Doufám, že nebude později rozebírat moje soužití s Lornou, nehodilo by se to. "Na rovinu, přišel jsem ti pomoci se školou, pokud o to stojíš. Vím, že to musí být teď těžké." Doufám, že mi teď Storm nepředhodí, že jsem se měl starat dřív. Beru to spíše jako závazek vůči Scottovi a Jean. Teď mě mrzí, že jsem neměl zájem trochu dřív. "Situace po Alcatrazu není pro mutanty zrovna dvakrát dobrá." Kývnu ramenama a podívám se Storm do očí. Divím se, že sem ještě někdo neposlal vojáky a všechny nepozavíral. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Vyslechnu si, co má Alex na srdci. "To je skvělé. Budu opravdu ráda když tu zůstaneš." To, že by mi tu chtěl pomoc mě upřímně těší, a i kdyby netěšilo, odmítnout nabízenou pomocnou ruku by v mé situaci mohl jen blázen. Na to co mi řekl, chápavě přikývnu. Nadruhou stranu by bylo fér vyložit karty na stůl dříve než rozdáme další hru. "Měl bys, ale vědět pár věcí, než se definitivně rozhodneš se tu s námi zabydlet." Chvíli přemýšlím čím začít. "Vzhledem k tomu, že Beast má, poté co jsme pomohli lidem proti Magnetovi, poměrně stabilní a důležité místo ve vládě, dokázal s ostatními členy vlády dospět k dohodě. My jim pomůžeme uklidnit případné mutantské výtržníky či Magnetovi nástupce." Na mysli mi vytane náš milovaný Pyro. "A oni nám dají pokoj." Což bude mimo jiné jeden z důvodů proč tato budova stojí. Zarážející však je jejich nová filosofie: ´Budeme žít v klidu a míru.´ Moc tomu nevěřím, nadruhou stranu dokud je klid... |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Takže taxi škrtám. Do téhle lokality bude jezdit někdo, kdo má úroveň, a potřeboval bych dost slušný obnos v hotovosti, aby mě vůbec vzal do auta, nedej bože svezl. Jasně, také bych mu mohl strčit pistoli pod nos a vypakovat ho zpoza volantu, ale tak hluboko klesnout odmítám. Do téhle kaše jsem se dostal sám a čím méně nezúčastněných osob přijde k úhoně, až se z ní budu dostávat ven, tím lépe. Dobrá zpráva je, že bojová pohotovost zřejmě nevypukla. Měl bych sebou hodit a využít klidu, dokud trvá, protože pak se nejspíš rozpoutá peklo. A tomu bych se z pochopitelných důvodů docela rád vyhnul. Se zatajeným dechem vyhlédnu zpoza krytu stromů a keřů a zhodnotím situaci. Dvojka je zřejmě dnes mé šťastné číslo. Budu je muset nějak odlákat a s tím třetím chlápkem si pak poradit sólo. 'Jak moc jste paranoidní vy, pánové?' Vytáhnu zcizenou baterku a v hlavě se mi rozběhnou kalkulace. Pár záblesků světla ve křoví a žádná další odezva by měly být dobrý důvod, aby se vydali na obhlídku. Jeden bude krýt druhého, tak čeho se bát... Vstupují z osvětlené zóny do zatemněné, to znamená zrakové znevýhodnění, i když budou mít baterky, tím spíš pokud jim někdo v pravou chvíli nečekaně posvítí do očí. Dobře načasovaný útok ze zálohy, rána teleskopem, možná včelička, a zase budu mít o dvě starosti méně. Musím si ovšem vybrat dobré krytí, aby mě v počínající noci neprozradily odlesky bílé košile a především vlastní zářící oči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeden muž padá omráčen k zemi, ten druhý stačí do vysílačky říct možná, tak "Poplach! Máme..." a pak svého kolegu následuje. Vysílačka chvíli chrčí, někdo se snaží informovat o situaci. Nadruhou stranu než sem někdo doběhne máš šanci zmizet. Pokud muže prohledáš najdeš totéž, co posledně, tedy nic extrémně zajímavého - 2 zbraně, baterka. V cestě Ti stojí akorát vrata garáže a v ní zmatený automechanik, který když Tě spatří zvedne ruce nahoru se slovy, "Prosím nezabíjejte mě." V garáži stojí čtyři auta: nablýskaná bílá limuzína, černá limuzína, velice sympaticky vypadající stříbrný sporťák Porsche 911 Carrera Cabrio se skládací plátěnou střechou a poměrně nenápadně vypadající černá Ford. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro To byl blbej vtip, Vám sem pak ty mapy co mám nahraju pro přesnost XD Když vyjdeš hlavními dveřmi ven z Institutu, tak se nacházíš na malém nádvoří. Z nádvoří vedou tři cesty. Jedna je hlavní příjezdová, druhá vede ke stájím a třetí ke garážím. Pokud chceš vědět, kde se venku co nachází je pro Tebe nejjednodušší se strategicky vydat na jednu stranu, zahneš tedy do leva. Když pokračuješ vlevo dostaneš se až k velkému živému labyrintu. Dál potkáš basketbalové hřiště a kousek od něj bazén. Za normální okolností by zrovna v těchto místech bylo nejspíše živo, ale vzhledem k ranní hodině jsi tu sám. Pokračuješ-li ještě kousek dál za bazén dostaneš se až na okraj jezera Breakstone, bohužel jméno jezera si vzhledem ke stavu Tvé paměti prostě nevybavíš. Když obcházíš budovu z druhé strany, aby ses opět dostal k malému nádvoří, mineš vzpomínkový parčík. Zde je vystavěn pomník Profesorovi X, Jean a i Tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Máte, pánové, máte. A já už také. Budu sebou muset hodit. Ještě že automechanik nevypadá na tvrďáka, co by chtěl dělat problémy. "Klídek, nezabiju tě, když nebudu muset." To by mu mělo dodat patřičnou motivaci. Zatímco ho držím na mušce, přejedu pohledem garáž a ohlédnu se k cestě ven, kde očekávám zavřenou bránu. "Takže ve tvým vlastním zájmu doufám, že budeš tak hodnej a věnuješ mi klíčky k týdle nádheře," kývnu směrem k fordu, "a otevřeš bránu." Ačkoliv je to formulováno jako přátelská žádost, můj hlas dává jednoznačně najevo, že pokud si vybere tu špatnou možnost, bude to mít následky. No, s bránou bych si poradil, ale rád bych minimalizoval míru hluku i svinčíku. sousedé by si mohli stěžovat. Jakmile se jednou dostanu za bránu, bude mi hej, ztratím se v provozu, který bývá v tuhle hodinu celkem hustý. Nějaké to kličkování městem pro případ sledování, pečlivé dodržování předpisů, protože policejní hlídka je to poslední, co mi schází... Nakonec tohohle drobečka nechám i s veškerými ukradenými věcmi (kromě prstenu samozřejmě), z nichž setřu otisky, stát u chodníku s klíčky v zapalování tak deset ulic od mého bytu. Tam už se o něj někdo velice rychle postará. Nechám si jen jednu pistoli pro případ problémů. I v téhle čtvrti jsou místa, kde je noční procházka koledování si o malér a někomu se prostě nemusí líbit už jen to, že si jako mutant dovolím chodit po světě. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Začne se mi zdát hodně zlej sen válka. Jsou to snad všechny. Vybavuje se mi jeden obličej na kterej nemohu zapomenout. V tom sebou ve spánku ale cuknu a vykřiknu. Jak otevřu oči a uvědomím si kde to jsem mám zase rozpárané prostěradlo, deku i polštář. " Do háje." Vstanu a celý zpocený se otřu do ručníku kterej poté hodím na podlahu. Je dost brzo na to bejt vzhuru ale jinak to nejde dojdu si do kuchyně pro něco k pití doufám že nepotkám někoho koho by mohlo zajímat co to bylo za rámus.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pár kolemjdoucích lidí po Tobě vrhne ne zrovna lichotivý pohled, ale cestou domu Ti nikdo nedělá větší problémy. Vyběhneš schody až ke Tvému útulnému bytečku, naštěstí nepotkáš ani žádného ze sousedů. Vítej doma. Byt je ve stejném stavu jako jsi ho nechal před párty, na kterou ses vydal. Zkontroluješ-li čas a datum, tak zjistíš, že je kolem sedmé hodiny, naštěstí pro Tebe pouhý den po akci. Vypadáš dost zuboženě. Klid, který Tvůj domov poskytuje Ti dá šanci uvědomit si, že jsi hladový a žíznivý, přeci jen už je to nějaká doba, co jsi měl naposledy příležitost se občerstvit. Tvé oči jsou ještě bolavé, po dlouhém času stráveném ve Tvých krycích čočkách. Také si uvědomuješ, že mimo jiné Tě bolí levá ruka. Ne, že by ses jinak cítil jako rybička. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Zavřu dveře bytu a zajistím soustravu zámků a západek. Padne na to ten poslední zbytek sil, který mi ještě zůstal, vzápětí se mi podlomí nohy a já se podél vyztužené desky svezu na zem. Ani se nesnažím znovu vstávat, jen zavřu oči, zvrátím hlavu dozadu a opřu ji o postrování dveří. Teprve teď si dovolím začít znovu klidně dýchat. Všechno ostatní se zdá pro tuto chvíli neúměrné namáhavé. V hlavě mi hučí a na tmavém pozadí pálících víček občas prokmitne narudlý záblesk nebo nějaká momentka z mého soukromého inferna, s nímž mě paní Gásim tak laskavě seznámila. Vnímám je, ale spíš jen jako otravnosti, které momentálně nevyvolávají naprosto žádné emoce. Vlastně je docela div, že jsem to vydržel až sem. Energetické přetížení začalo opadat spolu s adrenalinem už při cestě autem a závěrečná procházka byla tím příslovečným posledním hřebíčkem do rakve. Schody jsem málem nevylezl. Ten zatracený výtah si také umí vybrat, kdy se zaseknout... zrovna když by se pro jednou opravdu hodil. Nemám ponětí, jak dlouho jsem tam takhle seděl jako robot, kterému dojde šťáva, než jsem dokázal sebrat dost síly alespoň na rozlepení očí. Zamrkáním vyženu slzný závoj měnící okolí v rozmazanou skrnu a bez zájmu se rozhlédnu kolem. Má vůbec cenu se hýbat? Kdybych se tady natáhl a usnul, taky se houby stane... Ten, kdo proti této možnosti protestuje nejurputněji, je můj žaludek. Právem. Musím do sebe dostat alespoň nějaké sacharidy, nebo mi bude zítra blbě jak psovi. Znechuceně se zašklebím. Nemohl bych radši umřít? Bylo by to jednodušší... Hm. Nemohl. S procítěným vzdychnutím a pomocí zdi se mi nakonec povede vyškrábat se na nohy a vydat se šouravě směrem ke kuchyni. 'Mooooooooooozzzkyyyyyyyyy...' Nakonec se spokojím s čokoládovými cereáliemi, které si ještě bohatě zasypu cukrem. Diabetik by dostal záchvat už jen při pouhém pohledu na ten sajrajt, já se jím však prožírám s nasazením termita, sotva se mi podaří přimět čelisti ke spolupráci. Po dopracování se ke dnu misky a vyprázdnění dvou sklenic džusu už se cítím trochu lépe. Přinejmenším dost na to, abych se zvládl naložit do vany. Horká voda příjemně rozpouští ztuhlost přetaženého organismu a odplavuje bolest. Já se jen musím snažit neusnout. Bylo by poněkud trapné se po tomhle všem nakonec utopit. 'Jo. Miss Zombie 2013 jak vyšitá,' potřesu hlavou později při pohledu do zrcadla. Nejstrašnější na tom jsou ty pohaslé oči. Fungují totiž nejen jako úžasný prostředek ke strašení malých dětí, ale především jako indikátor emocí a množství náboje v těle. Ještě před několika hodinami zářily celé, nejen duhovky, teď se podobají odrazkám zapuštěným do koulí černého plastu. Sáhnu po zklidňujících kapkách. Jestli jsem doteď neronil slzy proudem, tohle to napraví. 'Ach, Otče náš, jenž jsi na nebesích, to zoufale lkám nad strašlivou tíží svých hanebných hříchů...' Jasně, jen do toho, ten vydrancovaný kardinálský palác určitě není promlčený... ačkoliv úder blesku by byl taková pěkná stylová tečka za dnešním dnem. Cukání v poraněné paži ve mně vyvolává oprávněné obavy, že jsem si při tom rodeu vytrhal stehy. Vyčistit a znovu vydezinfikovat to bude chtít v každém případě, pokud se to opět otevřelo, tak i pořádně zavázat... Napadne mě, že bych si měl najít ženskou, co by mě po takovýhle akcích láskyplně opečovávala. Přinejmenším teď bych ji opravdu ocenil. Převléknu se do něčeho čistého a konečně z kapsy saka vysvobodím prsten. Prozatím ho uložím do malé polstrované krabičky, které používám k transportu podobných předmětů, a tu do skryté zásuvky ve skříni. Tam by měl být v bezpečí, i kdyby to tu někdo pročesal. Teprve potom si mohu dovolit zhroutit se do postele. Veškeré další činnosti a plány počkají do rána, primárně proto, že už na nic dalšího nemám elán. Přes noc se mi dobijou baterky a budu schopen jakž takž fungovat, i když na velké vyskakování to nebude. Zachumlám se do peřiny a pokusím se ignorovat tupé bušení v hlavě, škubání pod kůží i střídavé návaly horka a zimy, což jsou běžné doprovodné jevy naprostého energetického útlumu. Naštěstí pro mě jsem tak utahaný, že nezvládám ani myslet, takže během pár minut už spím jak zabitý. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Precitnem po tak výdatnom spánku, že by som ani neverila že som zaliezla do postele okolo polnoci. Ponaťahujem sa na posteli ako mačka a lenivo sa odšuchnem do kúpeľne, kde si ošpliecham tvár studenou vodou. Rozlepia sa mi tým oči. Mhhh, dnes bude krásny deň, vonku je super počasie. A nepokazí mi ho nikto, keď už som takto dobre vstala. Vrátim sa do izby a prehrabnem si vlasy prstami. Keďže sa mi nechce si s nimi nič moc robiť, vypnem si ich do drdola a myknutím hlavy odhodím neposlušnú ofinu spred očí. Oblečiem si obyčajné tmavozelené tielko, naňho rozopnutú sivú mikinu s kapucňou a tenšie rifle. Nazujem si tenisky a mrknem na budík. Ešte mám času a času..hmm, ktovie či Jubi ešte spí. Idem za ňou, aj tak nemám čo robiť... a ak bude spať, môžem sa jej postarať o budíka. Uškrniem sa a vyberiem sa k Jubinej izbe. Najskôr jemne zaklopem, aby som jej tam náhodou nevbehla keby sa prezlieka alebo tak... proste v nevhodnej chvíli a čakám, či zareaguje alebo či môžem potichučky vkĺznuť dnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá ruka naštěstí vypadá lépe něž jsi očekával, žádné vytrhané stehy, nejspíše bolí z toho vypětí, kterým si během několika posledních hodin prošel. Usneš hned, poté co se zhroutíš do postele o klidném spánku beze snů se však mluvit nedá. Na Tvou milou společnici nejspíše ještě nějakou dobu nezapomeneš. V noci Tě pronásledují zlé sny, většinu toho už jsi viděl za bdělého stavu když si s Tebou hrála jako kočka s myší. Dvakrát se dokonce s trhnutím probudíš. Ale stále jsi u sebe doma, ve své posteli a jsi sám. Takže vzhledem ke Tvé vyčerpanosti vždy zavřeš oči a během několika minut se opět propadneš do neklidného spánku. Když se konečně probudíš, alespoň trošku použitelný, avšak určitě ne v ideálním stavu je už lehce po poledni. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Musel jsem si oddechnout, když Storm projevila nadšení pro mojí přítomnost. To bychom měli. Usměju se a dál poslouchám její slova. Zmínka o vyložení karet mě opět znejistí. To, že se Beast dostal na vysoká místa jsem viděl v televizi. Dokonce jsem mu chtěl zatelefonovat a pogratulovat mu. "Dají pokoj?" Ten spor trvá tak dlouho a oni se po tom všem rozhou, že nám dají pokoj? Nechce se mi tomu věřit. Musí v tom být zřejmě něco víc. "Nechce se mi věřit, že by po tom všem přivřeli oči a přešli to." Měl bych se radovat, ale jsem k tomu všemu trochu skeptický. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Pokrčím rameny, "Mám-li být upřímná, také nevěřím tomu, že tato mírumilovná situaci bude trvat věčně, nadruhou stranu za poslední tři měsíce nepodnikli proti nám nic, takže škola stále stojí. To že si z nás příležitostně," zatím k tomu nedošlo vícekrát než třikrát, "udělají zásahové komando proti zbytku Bratrstva je za ignoraci toho, že se jedná o školu pro mutanty poměrně přijatelná cena." Dám Alexovi možnost se k tomu vyjádřit má-li tu potřebu. Ne každý s tímto výměnným obchodem souhlasí, bohužel jsem zatím nenašla jinou cestu. Pak pokračuji k dalšímu z témat, které by asi bylo vhodné probrat, "Mám ověřenou informaci, že lék proti mutanskému genu je pouze dočasný. Je tedy pravděpodobné, že se schopnosti čase," pokud už se, tak nestalo, "vrátí i Magnetovi." Informaci o tom, jak to vím si nechám pro sebe. Upřímně doufám, že se po této informaci nerozhodne změnit stranu, nevím jak na tom s Lornou a jejím otcem je či není, ale pokud o tom nezačne sám, nechám to plavat, alespoň prozatím. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Jak se zdá, dnes se mi podařilo sluneční paprsek tančící po mém nose úspěšně prospat. Jupí. Neochotně proloupnu oči a zamžourám na strop, tentokrát naštěstí na vlastní. I když ten pavouk tam včera nebyl... Asi je zbytečné říkat, že si připadám jako po výprasku, ovšem spíš mentálním než fyzickém. Kdesi v týlním laloku tepe protivná tupá bolest jen dokreslující nepřirozenou skleslost a otupělost. Z nočních vidin si toho moc nevybavuji, spíš jen vím, že byly a že zanechaly následky. Znovu zavřu oči a začnu pomalu revidovat události předchozích dvou dnů. K ostatním nepříjemným pocitům se brzy přidá i zahanbení nad sebou samým. Mohla to být jednoduchá akce, kdybych nebyl zbrklý idiot a nechtěl to za každou cenu uspěchat. Vlastně jsem měl zatraceně velké štěstí, že jsem nejen naživu, ale nakonec se mi povedlo odnést si i ten prsten. Jenže za jakou cenu? Mám ošklivý pocit, že si to Geela nenechá jen tak líbit - má prostředky i motivaci k tomu, aby převrátila tohle město vzhůru nohama s cílem najít mě. Což je o to větší problém, že ví jak vypadám. Měl bych co nejdříve vypadnout. Ten den ve sklepě mi trochu naboural časový rozvrh a bude chvíli trvat, než se seberu natolik, abych si mohl troufnout na to muzeum. Zatnu zuby a vykulím se z postele. Au. Hlava si všimla. AU! Aspirin. Hned. Hodím do sebe rovnou dva a pustím na sebe sprchu. Po té už by mohly pustit i zbytky té barvy na vlasy. A pocit, že jsem si na sebe navlékl o číslo menší kůži. Sotva se nakrmím, rozhýbu a rozehřeju, dá se zase mluvit o nějaké výkonnosti, přestože se hýbu i reaguji trochu jako zpomalený film. Je to nesmírně nepříjemné, třebaže vím, že to do večera přejde. Budu muset doufat, že se toho dožiju... Jako první číslo přichází likvidace zničeného večerního obleku. Dezintegrace je trochu náročná, zvlášť v tomhle stavu, ale jako způsob zbavování se možných usvědčujících předmětů je dokonalá. A já nechci riskovat víc, než je nezbytně nutné. Další je na řadě balení. Ze skříně vytáhnu velkou sportovní tašku a vyskládám do ní veškerý svůj pracovní arzenál, kompletním úborem počínaje a poslední sadou paklíčů konče. Nikdy v bytě nenechávám nic, co by mohlo vzbudit nějaké pochybnosti o mé dokonalé počestnosti. Nosit to na delší vzdálenosti není sice žádný med, ovšem zase mám všechno vždy pěkně po ruce. Trochu mě mrzí ztráta těch několika hraček, co mi sebraly Geeliny opičky. I když mám od všech těch udělátek obvykle nejméně dva kusy, nahrazovat je není vždy snadné. Připravený kdykoliv opustit bojiště si konečně zjistím ty možnosti leteckých spojů do Washingtonu. Dneska vážně řídit odmítám a nemohu si dovolit ztratit moc času. Přinejhorším si znovu najmu auto se šoférem, byť tentokrát už ne limuzínu a rozhodně ne od stejné agentury. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem k tomu, že je sobota ráno, tak je zde podivně mrtvo, všichni ještě spí. Dokonce ani ve společenské místnosti nikdo není. V kuchyni máš možnost ulovit ke snídani spoustu věcí, stačí jen vybrat si na co máš chuť. Na lednici můžeš potkat vzkaz od Storm, který dosud nikdo nesundal. Je na něm: ´Prosím dostavte se zítra v 9 do společenské místnosti. Díky. Storm´ Asi deset minut po Tobě vchází do kuchyně také Rogue. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem k tomu, že je sobota ráno, tak je zde podivně mrtvo, všichni ještě spí. Dokonce ani ve společenské místnosti nikdo není. V kuchyni potkáš Bobbyho, který nejspíše dorazil jen chvilku před Tebou. Máš možnost ulovit ke snídani spoustu věcí, stačí jen vybrat si na co máš chuť. Na lednici můžeš potkat vzkaz od Storm, který dosud nikdo nesundal. Je na něm: ´Prosím dostavte se zítra v 9 do společenské místnosti. Díky. Storm´ |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Otvorila som oči. Prekvapivo odpočinutá a ešte prekvapivejšie v docela dobrej nálade. Aj keď tá zo mňa takmer okamžite vyprchala keď som sa pozrela na hodiny. Si robíš prdel, hej? Osem hodín a ty už si hore? Blázniš Krysta? Bola to jednoducho hodina, ktorá bývala pre mňa hlboká noc. A teraz? Teraz som hore, plná energie dokonca som nebola ani hladná. Zatvorila som oči a pokúšala som sa ešte zaspať, nešlo mi to však. Preto som sa dobrých 15 min len prehadzovala a každým novým prehodením sa vytrácala aj moja pozitívna energia. Na koniec som si sadla a zapálila si cigaretu rovno v posteli. Mala by som zavolať mame. Napadlo mi, že som už včera som mala ten plán. Zavolať jej a nejako ju varovať, nenápadné a pre istotu. Poslať jej všetky peniaze, ktoré mi ostávali na účte poprípade jej kúpiť letenku aby mohla navštíviť rodinu vo Vietname. Tam by za ňou nikto nešiel. Hádam ani Pyro a tá jeho skurvená banda by svoj hnev nesmerovali tak ďaleko, a odniesla by som si svoj neúspech sama. Asi minútu na to, čo som dofajčila sa ozvali moje črevá a odskočila som si na záchod a hneď po tom mi zaškvŕkalo v bruchu. Nebolo to však také akútne aby som riskovala stretnutie z niekým od nich. Aj keď tá mama mi vŕtla v hlave. To bolo to jediné čo ma donútilo sa prezliecť do tielka s vyšúchaným obrázkom, staré nohavice, ktoré mali imidžovú trhlinu na jednej strane pod zadkom a bula som si tentokrát cowboyské čižmy a vyšla som nenápadne na chodbu. Hľadať telefón, najlepšie telefónnu búdku a ešte lepšie mimo inštitútu. Zabijem sa ak niekoho stretnem a donútia ma ísť na tú ich sešlosť. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Využití klasické letecké linky je pro Tebe nepraktické, jiný letecký spoj by se Ti sice podařilo dohodnout, ale až na zítřejší dopoledne, záleží na tom jak rychle chceš svůj sladký domov opustit. Pokud chceš zmizet dřív budeš muset využít nějaké auto služby, což si domluvit není zase takový problém. Muzeum, do kterého se chystáš už znáš - v minulosti jsi už měl tu čest, tudíž nejspíše není nutné dohledávat si moc informací. Pravděpodobně by si z toho nemusel mít, tak strašný zážitek jako z poslední akce. Snad si pro případ nutnosti zkontrolovat otevírací dobu muzea a to zda se zahájení výstavy s prstenem neposunulo - ano, neposunulo. Už je pozdní odpoledne když uslyšíš klepání na dveře. Nejspíše Tě to poněkud vyděsí. Ale rozhodneš-li se otevřít zjistíš, že se jedná jen o několik skautů prodávajících sušenky. Když si všimnout Tvých očí - tedy toho, že jsi mutant - poněkud jim zmizí úsměv z tváře, ale přeci jen se Ti pokusí alespoň něco prodat s tím, že se jedná o nějakou charitu. K večeru se cítíš už o něco lépe, stále bys sice nemohl skákat deset metrů do výšky, ale minimálně Tě přestane bolet hlava, ani Tvá ruka už se netváří, tak zle jako když jsi vstával z postele. To ti dává taky mnohem lepší možnost čistě a jasně přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Promiň já na Tebe nějak zapomněla, stydím se Sejdeš po schodech dolů. Telefon se Ti podaří najít hned vedle společenské místnosti, která je zatím stále ještě prázdná. Můžeš slyšet zvuky z kuchyně, kde si právě někdo připravuje snídani. Buď můžeš využít telefon, který si našla v Institutu a nebo se jít provětrat cestou k telefonní budce. Venku je opravdu krásné počasí. Sice nevíš, kde telefonní budka venku je, ale dřív nebo později nějakou určitě potkáš, sic to bude znamenat opustit areál školy a může to zabrat o něco více času. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro V pohode to sa stáva :) Zvuky z kuchyne ma naozaj trocha vydesili. Teda nie úplne, ale predsa len. Síce by mi docela bodlo utíšiť svoj hlad ešte v zárodku a nenechať do dôjsť do krajností ako včera v noci, no radšej som len čušala jak pena. Dokonca som si netrúfala ani využiť telefón pri spoločenskej miestnosti. určite je tu niekde nejaká zvedavá sviňa, čo bude načúvať. Určite by som mala smolu a niekoho stretla, určite by ma niekam zavolali, musela by som sa predstavovať jak debilka. Krysta ale skôr či neskôr na to príde. Čo si myslíš, že tu budeš bývať ako vo svojom byte? Tu taká vec ako nikto ťa nikdy nevidel a nikto o tebe nikdy nepočul, okrem správcu, neplatí. Kurva! Jak ja nenávidím svoju smolu a to do čoho ma stiahli. Pre istotu a pre svoj vlastný pocit, že sa nachvíľku vytratím z tohto otrasného miesta, som sa vybrala von. Fajn síce ma búdka bude stáť zasraných pár centov, zatiaľ čo volať z inštitútu bolo zadarmo. Ale radšej prevolám posledné gate, než sa nejako zapojiť do ich trápnych kolektív posilňujúcich seansí. Aspoň sa prevetrám a zabijem čas. A možno si kúpim niečo v potravinách, ak tu niečo také je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hlavním vchodem vyjdeš z Institut a dostaneš se na malé nádvoří, kousek od něj směrem k bráně jsi včera nechala zaparkované své auto, které zde stojí přesně, tak jak jsi ho opustila. Bude pro Tebe mnohem jednodušší použít ho, jelikož opravdu netušíš jak daleko to je, mohla by z toho být nepříjemně dlouhá procházka. Tohle by ti mělo usnadnit i tvou případnou návštěvu obchodu s potravinami, pokud by ses nechtěla spokojit jen s malým krámkem. Autem cesta k první telefonní budce netrvá moc dlouho, pár set metrů od ní je i malý obchod s nápisem ´Potraviny´ otázkou je zda bude mít v sobotu takhle po ránu otevřeno. Telefonní budka funguje stačí do ní hodit pár mincí a vytočit číslo. Pokud se rozhodneš vydat ke krámku s potravinami zjistíš, že otevírají v devět, což je asi za deset minut. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Zítřejší dopoledne není nakonec tak špatný termín. Hlavně proto, že se mi vážně nechce táhnout se autem. Nezískal bych až tolik času a letadlo je nesrovnatelně pohodlnější. Navíc mít celý zbytek dne jen pro sebe... Zamluvím si ten let. 'A do tý doby co?' položím si zásadní otázku, zatímco odkládám telefon a protahuji se na pohovce. Vůbec nejraději bych nedělal nic, to si však nemohu dovolit. Sotva mohu také prohlásit, že ani není co dělat. Prověrka materiálu a informací se sama neodbude a vyřídím-li ji teď, nebude třeba se tím zdržovat později. Bez ohledu na to, jak dobře jsem obeznámen s cílem, si příslušná data projedu velmi pozorně. Jedna blamáž za týden stačila a našinec nikdy neví, kdy se majitel objektu jeho zájmu rozhodne instalovat nový bezpečnostní systém nebo pořídit ochranku. Ještěže mezi zloději existuje pokud ne čest, tak přinejmenším nesmírně výkonná a sdílná informační síť. Budu do ní muset později přispět také nějakými postřehy. 'Ale jo, zatim to furt vypadá schůdně... uvidíme, jak rychle se komplet seberu, každopádně zejtřejší noc by předběžně šla...' S tímto usnesením se přesunu ke krámování ve výbavě. I s šikovným vnitřním uspořádáním zavazadla to chvíli zabere, zvlášť když si netroufám vyházet všechno na hromadu a znovu to skládat. Po nějaké době se do své činnosti zaberu tak kvalitně, že při zvuku klepání bez nadsázky nadskočím. Nervózní, nejsme náhodou? Tohle nezní jako klepání někoho, kdo by mi chtěl prohnat kulku hlavou. Přesto ke kukátku ve dveřích přistupuji s nemalou obezřetností a bušícím srdcem. 'Začíná to se mnou bejt fakt zlý, když mě vyděsí hejno skautíků,' ušklíbnu se pro sebe. Smůla, děcka, žádné otvírání nebude. Nejsem doma. Dnes nějak nemám na dobré skutky náladu. A mám ještě práci. Ta se docela protáhne, možná proto, že se neustále snažím oddalovat chvíli, kdy budu moci kontrolu prohlásit za hotovou. S výjimkou nějakého toho lehkého cvičení dříve odpoledne se mi do žádné aktivity nechce, ale na druhou stranu se nevydržím jen tak povalovat. Stačí mi něco, co zaměstná prsty a mozek uvolní pro regeneraci. Nakonec mi dojdou i všechny ostatní výmluvy, včetně přípravy večeře. Po chvíli klackování se kolem se stáhnu s počítačem do postele. Zlepšení psychické kondice využiji k opětovnému projití plánů na příští den, dokud si nejsem jistý, že si dokážu celou akci živě představit do nejmenších podrobností. Později asi bude ještě následovat nějaké dolaďování, ale prozatím to stačí. S pevným rozhodnutím tento zátah provést na jedničku odložím notebook na podlahu vedle postele, nařídím si budíka, abych se včas vykopal na letiště, a zalehnu. Je to spíše nutnost - potřebuji se pořádně vyspat, tím spíš že zítra se do postele hned tak nedostanu - než skutečné chtění. Ne když tuším, co na mě opět pravděpodobně čeká. Na druhou stranu mě temná zákoutí mé mysli už asi ničím novým nepřekvapí a repríza poněkud ztrácí na původním efektu... |
| |
| soukromá zpráva od Robert „Bobby“ Louis Drake pro |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Prvních několik minut před hlavním vchodem strávím s očima dokořán. Samozřejmě, že jsem venkovní prostory mohl vidět ze všudypřítomných oken budovy, ale zde je to něco úplně jiného. Obloha sahající dál než si dovedu představit, syrová vůně vzduchu a rozlehlý prostor až z něho jde strach. Dlouhou dobu mi trvá toto vše pojmout a zpracovat. Moje mysl jakoby spíš jen zařazovala objekty k jejich správnému jménu a odhadu k čemu náleží. Pomalu se vydám na cestu okolo budovy nechtě se příliš vzdálit od podivného bezpečí stěny, přesto mám příležitost shlédnout podivné bludiště ze zeleně, přesně ohraničenou plochu se značícíma čárama a dokonce svůj vlastní náhrobek. U pomníků se zastavím a důkladně si přečtu vytesaná jména. Charles Xavier Jean Grey Scott Summmers Chvíli leštěné kamenné desky sleduji se známým pocitem, že zde je památka lidem, kteří mi byli velice drazí a jediný pocit smutku je ten, že jsem je nepoznal. Posadím se před kámen ženy, u níž nikdy nebuduvědět proč jsem ji miloval. Omlouvám se. Připadám si jako bych všechny na nich mi v životě záleželo zklamal a pak zapoměl, jakoby nic neznamenali. A čím víc se o sobě dozvídám, tím větší mám strach abych to nezopakoval. Možná by bylo lepší netahat další lidi do života Scotta Summerse. Možná právě proto sis mě vybrala. Stejně ztracená existence která nemá vládu nad svými vlastními schopnostmi. Jen doufám žes neměla tak strašné skóre jako já v případě svých blízkých, ať už jsi byla kdokoliv zasloužila sis něco lepšího než muže, který tu nebyl když jsi ho potřebovala. Můj pohled se přesune k dalšímu pomníku jemuž pokývnu na pozdrav a vydám se na zbytek cesty okolo budovy a zpět dovnitř. Pak se vydám najít společenskou místnost, snad nakonec nejdu na svolané sezení Storm pozdě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chceš-li po mě nějaké konkrétní informace, tak je pls specifikuj, jinak beru, že po Tvém studování víš (ale odpovím na co chceš) Let je domluven společně s cenou. Výhodou je, že se Tě nikdo na nic neptá. To znamená žádné důvody návštěvy Washingtonu, žádné povinné odbavení, při kterém by mohli Tvé hračky vyvolat v lepším případě mnoho otázek a v horším případě, což je pravděpodobnější, velice nepříjemnou situaci. Odlet v 9:00 z nejbližšího letiště. Dlouhou dobu věnuješ studování nastávající akce. Obvoláš pár ´známých´, kteří Ti poskytnou i nějaké informace o zabezpečovacím systému a pár dobrých rad do života. Usínáš s pocitem, že tentokrát bys měl být připraven lépe než posledně. Tvůj spánek není klidný ani dnes. V noci se sice nebudíš, tak často a s takovou hrůzou jako noc minulou, ale stejně Tě jeden zvlášť ošklivý kousek probere. Ráno Tě vzbudí budík, který sis v noci nastavil. A je nutné podotknout, že po všech nočních snech je první na co si ráno vzpomeneš Geela. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Že si z nás udělají komando proti Magnetovi? To je sice hezké, ale co se stane potom co ho najdeme. Budeme se vzájemně vraždit, pokusíme se o nějakou dohodu? Nevěřím tomu, že by to vyšlo. "A co máte v plánu potom co se X-meni setkají s Magnetem? Chcete mu domluvit?" Zeptám se Storm se zájmem. Vypadá to skoro jako bych vyzvídal, ale opravdu mě to zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Chápu kam tím Alex míří. Naprosto upřímně a bezradně pokrčím rameny. "Mám-li být absolutně upřímná...zatím jsem nad tím nepřemýšlela." ´Ono ani nebylo kdy, vzhledem k tomu, co se za posledních několik hodin stalo.´ "Tu informaci o tom, že lék má pravděpodobně pomíjivé účinky mám pár hodin. Až to bude aktuální, určitě to budu řešit." Zní to upřímně, je to myšleno opravdu vážně, Ale je vidět, že toto téma mi není příliš příjemné. "Máš-li lepší nápad, sem s ním, ale pokud ne..." lehce mu naznačím, že jsem návrhům na řešení otevřena, pokud nějaké návrhy má. Pokud ne naznačím, že je tu ještě něco, co by měl vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Zhyň, pekelná mašino,' zaplácnu budík a zívnu. 'Jesli tu ženskou eště někdy potkám, tak ji zaškrtím...' pomyslím s láskou na svou novou známou. 'Doufám, že to nevydrží věčně.' Navzdory nočním zážitkům jsem se ale vyspal celkem slušně a po sérii běžných ranních rituálů jsem už zase jako rybička. Poněkud frustrovaná a mírně zesláblá rybička... Soukromé lety mají tu výhodu navíc, že se nemusím nijak zvlášť starat o oblečení, které je běžnou společností považováno za slušné minimum. Vjedu do rozdrbaných džín, trička s obrázkem pohoršujícím jedenáct z deseti úctyhodných starých dam a vysokých kožených bot. Trochu poklidím, naposledy zkontroluji, že tu nezůstal žádný usvědčující materiál ani nic, co by mi ve Washingtonu chybělo, a že lednice neobsahuje potraviny, jež by mohly po dobu mé nepřítomnosti evolvovat v inteligentní živočišný druh. Ještě ze skrýše vyzvednu prsten a uložím ho do jedné z kapes na opasku (ty zbylé obsahují doklady, peněženku a vybrané zbraně) a mohu vyrazit. Taxi objednané záhy po probuzení dorazilo překvapivě načas. Milé. Postávat na ulici s taškou plnou věcí, které by mě spolehlivě přivedly do kriminálu, nepatří mezi mé oblíbené záliby. Tak vzhůru směrem Kennedyho letiště. Nechám se odvézt k jednomu postrannímu terminálu, kde u brány stačí sdělit jméno a číslo letu a bez dalšího nepatřičného zájmu budu vpuštěn skrz. Mohu se těšit na zhruba hodinový let a dosednutí na washingtonském Reaganově letišti, odkud mi nezbude než dokodrcat se opět taxíkem do oblasti Columbia Hill, kde mám zařízený svůj místní úkryt. Nijak zvlášť se neliší od toho newyorského - situovaný v obyčejném bytovém domě v obyčejné ulici, kde je dostatečná anonymita na to, aby jeden nepravidelný obyvatel nevzbuzoval zájem. V garáži patřící k domu navíc odpočívá mé oblíbené zvířátko, Harley-Davidson Fat Boy, vynikající mašinka pro zajištění rychlé a nenápadné dopravy k cíli. Dnes v noci se bude hodit. Zabydlet znovu několik měsíců prázdný byt je dílem sotva půlhodiny. Vyvětrat, zbavit se nejhorších nánosů prachu, uložit vybavení, sehnat něco k jídlu... a po krátkém odpočinku mohu vyrazit provětrat mašinu. Tu stačí vysvobodit zpod plachty a doplnit provozní kapaliny, případně přihustit gumy. A pak se vypravím na prohlídku muzea, zatím jako spořádaný návštěvník. Hodina H nastane stejně až po půlnoci a projít si předběžně terén, nebo alespoň jeho část, nikdy neuškodí. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Pre auto som sa rozhodla hlavne preto, že som si v ňom mohla pustiť rádio. A to poriadne nahlas. Aj keď nebola som si dvakrát istá. Auto nebolo moje, bolo jeho...alebo niekoho iného z jeho nohsledov a možno ma vďaka nemu môžu sledovať. Zahodila som však obavy, otočila kľúčom, zapla ohlušujúcu hudbu a dupla na plyn. Z vrecka som vytiahla niekoľko centov a naládovala som ním búdku. Boha, dúfam, že mi to nezožere tie peniaze. Dúfam, že mi to zdvihne. Zdvihla to. Ak by ma počul niekto z inštitútu asi by sa veľmi prekvapil. S matkou som hovorila s láskou, po nadávkach nebola ani stopa. Bola som úplne iný človek, starostlivý, milý a zhovorčivý. " Ahoj. Ako sa máš mami? To je super. Ďakujem aj ja sa mám fajn. " To, že som na inštitúte a v blízkej dobe sa stretnem s otcom som radšej nespomenula. No mama niečo musela vycítiť a len neurčito povedala, aby som sa kontrolovala a nejednala príliš zbrklo. Radšej som to nekomentovala a pokračovala som. " Čo by si povedala na malý výlet? Našetrila som dosť peňazí aby som ti kúpila letenku do Vietnamu." Nasledovala reakcia, ktorá ma sklamala ale nemôžem povedať, žeby som ju nečakala. Odmietla to. Nie preto, žeby nechcela ale preto, že jej Roger by nemohol ísť s ňou." Ako chceš mama, ale dávaj si na seba pozor." Položila som slúchadlo a kopla do búdky. Kurva. Prijebaný Roger. Ako moc som toho chlapa nenávidela. Sklamaná som prešla k potravinám, ktoré boli ešte stále zatvorené. Kopla som do výkladu , vychrstla pár nadávok , no z rastúcim hladom som ostala čakať do otvorenia. Malo o aj výhodu, aspoň ma v čase schôdze nikto nenájde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta k muzeu proběhne naprosto klidně, nikde Tě nečekají žádné nečekané problémy. Parkoviště u muzea je však bohužel beznadějně plné, takže je pro Tebe jednodušší nechat Tvého ´miláčka´ stát trošku bokem, i když stále ne v příliš velké vzdálenosti od muzea. Vzhledem k tomu, že výstava začíná dnes, tak je zde o něco víc lidí než za běžného provozu. Z toho vyplývá, že strávíš čtvrt hodinku čekáním u pokladny, aby sis jako spořádaný občan mohl koupit vstupenku na výstavu. Nakonec se přeci jen dočkáš a přijdeš na řadu. Starý nevrlý zaměstnanec prodávající lístky, má sice jakési námitky, když si všimne, že jsi mutant - samozřejmě ho na to upozorní Tvé oči - ale když se ohradíš - samozřejmě slušně - nakonec Ti lístek přeci jen prodá. Nemůžeš však přeslechnout několik ne zrovna lichotivých poznámek na Tvou adresu od dalších lidí ve frontě. Člen ochranky, jež pečlivě znehodnocuje vstupenky u vchodu, který Tě vpustí přímo do muzea, si Tě změří ne zrovna milým pohledem a upozorní Tě ať si dáš pozor. Jsi však vevnitř a prohlídka může začít. Muzeum již náš, už jsi měl tu čest. Jedná se o dvoupatrovou budovu. Menší předměty obvykle bývají vystavovány v přízemí, zatímco ty větší bys mohl hledat v 1. a 2. patře. To, že budova je dvoupatrová by Ti večer mohlo dost usnadnit práci, protože všechny - s přízemím - tři patra hlídá pouze jeden hlídač, pokud tedy nepočítáme systém kamer. Výtah pro návštěvníky zde není, pouze jedno velké schodiště a jedno menší schodiště, které sice není uzamčené, ale většinou ho využívá jen personál. Prsten najdeš v jedné z vitrínek v přízemí. Celou místnost, ve které se nachází hlídají dvě kamery. Jinak tam není nic extra. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V devět a pět minut stará paní odemkla dveře malého obchůdku a pověsila na dveře nápis hlásající ´otevřeno´. Vzhledem k tomu, že se v Tobě čekání na otevření nikdo nepřipojil, tak jsi v obchůdku momentálně jediný zákazník. Obchůdek je uvnitř situován takovým způsobem, že pečivo a cigarety jsou za prodejním pultem, který je hned u vchodu. Ostatní zboží je vystaveno ve dvou úzkých uličkách. Můžeš zde najít v podstatě vše od hygienických potřeb po kancelářské potřeby, různé druhy sušenek, chipsů, limonád a alkoholu - samozřejmě vše v omezeném výběru, většinou jedné z levnějších variant produktu. Je zde také lednice se salámy a podobnými věcmi a dokonce mrazák se zmrzlinou. Prodavačka Tě celou dobu zkoumavě sleduje, ne zrovna důvěřivým pohledem. Avšak nic neříká. Jen Ti po Tvém nákupu suše oznámí konečnou cenu Tvého nákupu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V Institut je ticho, nejspíše už všichni spí. Na lednici je stále vzkaz od Storm, který dosud nikdo nesundal "Prosím dostavte se zítra v 9 do společenské místnosti. Díky. Storm" V lednici bohužel žádnou limonádu nenajdeš, najdeš tam pouze mléko. Větší úspěch máš ve špajzu. Najdeš různé druhy limonád stačí si pouze vybrat, teď by se ti tu hodil Iceman, jelikož limonáda je, jak už je zvykem, teplá. V kuchyni sedíš naprosto sám v naprostém tichu, takže máš čas přemýšlet nad svým snem, či nad událostmi dne předchozího či plánování dne následovného. Když dopiješ limonádu opět na Tebe pomalu začíná podat únava. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro "Vzhledem k tomu, že se všechno dozvídám až teď. Budu se nad tím muset zamyslet." Je mi jasný, že to však Storm vymyslí mnohem dřív. Chvíli jí mlčky pozoruju a čekám jestli mi ještě něco řekne. Nemusím mít schopnost jako Xavier, abych viděl, že má něco na srdci. "Děje se něco?" Zeptám se jí a čekám jestli to bylo pouze moje zdání nebo mi opravdu chce něco říct. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Chápavě přikývnu a opět zopakuji: "Pokud přijdeš na nějaké lepší řešení, ráda si ho vyslechnu." MYslím to vážně. Ani mě se příliš nelíbí situace, do které jsme se dostali. To znamená někam mezi vládu a Bratrstvo. Na jeho otázku zda se něco děje, jen přikývnu a dodám, "Scott je naživu." |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Mohla som sa na jej podozrievavý pohľad vysrať. Určite by som chcela kradnúť minútu po otvorení za bieleho dňa. Miesto toho som si vzala košík a napratala ho až do prasknutia čokoládovými tyčinkami, krekrami, čipsami, sušienkami a podobnými výrobkami, ktoré rýchlo zahnali hlad a obsahovali nebezpečné množstvo cukrov a soli. Vzala som si aj 6 pív. Nezáležalo mi na značke, jediná značková vec, na ktorú som si potrpela boli cigarety, ktoré som sa ani nepokúšala pýtať, pretože mi bolo jansé že tu ich predávať nebudú. Chvala pánu bohu, že som mala ešte na izby jednu neotvorenú škatuľku. Hodila som predavačke na pult pokrčené bankovky a drobáky a vyšla som von. Všetko som hodila na sedadlo spolujazdca zatiaľ čo som sa ja usadila za volantom. Chvíľku som musela bojovať s pocitom otočiť auto a utiecť niekam do Mexika, nevrátiť sa do inštitútu, zašiť sa v nejakej diere. A veď som doteraz chodila po dierach a našli si ma. Povzdychla som si, zaškrípala som zubami a šľapla na plyn. Kurva dúfam, že už majú po tom ich stretnutiu. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Bože, ušetři mě debilů, co by sami potřebovali na ksicht zbrojní průkaz,' protočím (v duchu) v sloup zmíněné problematické zrakové orgány. Klasické sluneční brýle mají jednu protivnou nevýhodu - je jistá šance, že z některých úhlů probleskne to, co pod nimi mělo zůstat skryto. Jistě, mohl bych to řešit uzavřenými outdoorovými, jenže u těch mám problém s omezeným zorným polem a kromě toho, co si budeme nalhávat, vypadají v kombinaci s mým obvyklým úborem pěkně blbě. Spolknu jedovatou odpověď, že on si asi také neměl možnost vybrat, zda se chce narodit s ušima zvíci průměrných plácaček na mouchy, a místo toho se bráním argumentem, že jen proto, že jsem mutant, nemusí to nutně také znamenat, že jsem špatný nebo nekulturní člověk. Pravda, od pohledu bych se mohl zařadit mezi individua, jež si pojem "kultura" spojují maximálně tak s odpolednem stráveným v hospodě při sledování fotbalu, ale i tak by si ty pitomé předsudky mohl laskavě strčit za klobouk. Komentáře za svými zády nechám bez povšimnutí úplně. Není to nic, co bych si za dobu uplynuvší od své proměny opakovaně nevyslechl od spousty jim podobných, a už jsem se tak nějak naučil podobné výroky ignorovat, nebo si je přinejmenším tolik nebrat. Ne že by čas od času nějaká věta neťala do živého a nezabolela, jenže stejně, co mohu dělat? Vyrazit zuby každému, kdo si myslí, kdovíjak není vtipný a originální, když mi nadává do démonů, do zrůd a podobných věcí? To by chodila s protézama polovina New Orleans, o dalších lokalitách nemluvě. Druhému hlídači jeho milý pohled vrátím i s úroky. Minimálně tohle je totiž něco, k čemu jsou mé oči naprosto dokonalé. Krátce se zamyslím nad tím, že pokud na něj narazím při své druhé návštěvě, schválně si ho podám, ale vzápětí se za ten nápad zastydím. Odmítám se snížit na úroveň těch vylízaných militantních magorů hlásajících nadřazenost našeho druhu a vyhledávajících každou příležitost, aby to dali lidem najevo. Se vstupem do klimatizované haly nechám veškeré starosti za dveřmi, kromě těch spojených s chystanou akcí, pochopitelně. Přece jen do muzeí chodím celkem rád, a to nejen po zavíračce. Projdu si ze zájmem celý objekt, všechna tři patra, jednak abych si osvěžil paměť, jednak abych zjistil, jestli se tam někde nenachází další zajímavé, mně neznámé předměty. Při prohlídce se ovšem chovám jako obyčejný návštěvník - courám od vitríny k vitríně, čtu si popisky a okolí skenuji jen tak mimochodem. Snažím se u prstenu neotálet příliš dlouho, přestože jemu a jeho okolí věnuji největší pozornost. 'Stejnak je to šílený... klíč ze tří prstenů navlečenejch na madle... na tu hrobku bych se vážně rád mrknul, už jen abych viděl, jak něco takovýho může fungovat,' zavrtím hlavou se slabým úsměvem. S prohlídkou nespěchám a když ji nakonec přece jen ukončím, ještě před návratem do doupěte obejdu celou budovu a prohlédnu si ji zvnějšku. Musím si vybrat vhodný bod průniku a odchodu. Těžko tam mohu vejít hlavním vchodem a cesta z některého z vyšších pater by jen zbytečně zvyšovala riziko. S kompletní prověrkou se mohu vrátit k sobě a v klidu čtyř stěn s plány budovy po ruce mohu dopilovat plán na večer. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když obejdeš ne moc velkou budovu, tak si zpřesníš Tvé informace o nejbližším okolí muzea. Před hlavním vchodem je rozlehlé parkoviště, které je momentálně plně zaplněné. Jdeš-li od hlavního vchodu doleva, dostaneš se k menšímu parkovišti, kde si nechal stát tvou milovanou hračku. Zadní část budovy obklopuje pár stromů a trocha zeleně, které ve městě jinak příliš není. Poslední část muzea je hned vedle silnice. Prsten se nachází v místnosti, která se nachází v odvrácené části od parkoviště. Okna v přízemí jsou dostatečně nízko na to, aby se v případě nutnosti daly použít pro vnik do budovy či rychlý únik. Jediný problém by představovalo ´otevřít´ okno takovým způsobem, aby nebyl spuštěn alarm. Z boku budovy, z té strany kde se nachází menší parkoviště, si můžeš všimnout zamčených dveří. Přijdeš-li k nim blíže, spatříš cedulku hlásající ´Vchod pro personál´ a pod ní ještě jednu s nápisem ´Pro vstup do muzea využijte prosím hlavního vchodu´. Zámek na dveřích je naprostá klasika, nic atypického. Můžeš soudit, že nedaleko od těchto dveří bude také schodiště, které nebývá využíváno běžnými návštěvníky muzea. Do večera zbývá ještě pár hodin, které máš šanci využít k doplánování večerní akce. Zbylí čas můžeš využít jak je ti milé. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Promiň vím, že je to dost stručný a asi neohrabaný, ale momentálně nic lepšího nesvedu - další příspěvek Kitty Poté co Storm odvedla Crystu k tobě do kanceláře si na chodbě zůstala stát sama. Kitty se se Storm nevrátila, zkusíš-li ji hledat ve společenské místnosti, tak se Ti to nepovede, máš však příležitost nerušeně dokoukat konec filmu, jelikož ve společenské místnosti jsi momentálně úplně sama. Nakonec Tě kroky zavedou do kuchyně, kde si můžeš přečíst vzkaze přidělaný na ledničce: ´Prosím dostavte se zítra v 9 do společenské místnosti. Díky. Storm´ Ve chvíli, kdy jsi v kuchyni ty, tak tam není nikdo jiný. S přibývajícími hodinami Tě přemůže únava a skončíš u sebe v pokoji. Nakonec usneš. Ze spánku Tě probudí klepot na dveře. Pokoj je již zalitý ranním sluncem. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Veškerý uvažování ohledně plánu na chycení Magneta, případně dalších věcí jde teď stranou. Storm mi oznámí, že je Scott naživu a mě poskočí srdce. To je nějaký vtip? Chvíli mi trvá než se vůbec zmůžu na nějaká slova. "Jak? Kde je? Proč se mi neozval?" Dívám se na Storm a čekám co mi k tomu řekne. Nechápu proč se mi neozval sám. Proč se to musím dozvídat až od ní. Jistě, Storm a většina X-menů je naše rodina, ale tohle ještě dlouho nepochopím. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Pod Alexovým pohledem se cítím poněkud provinile. Jistě, vím, že jsem měla začít náš hovor Scottem, ale nebyla jsem si jistá zda by pak udržel svou pozornost u mě, tak dlouho abych ho seznámila a ostatními informacemi, které jsem chtěla, aby měl. "Je tady," odpovím ve snaze Alexe uklidnit a pak pokračuji, "Logan ho našel dnes odpoledne u jezera Alkali. Jak je možné, že je naživu bohužel stále ještě nevíme,. Nemůžu se zbavit pocitu, že to trošku připomíná z mrtvýchvstání Jean." I když jsme se s Alexem dlouho neviděli, věřím tomu, že o téhle věci ví, nebo třeba alespoň tuší. "Scott se Ti neozval, protože si nic nepamatuje. Nepamatuje si kdo je, nepamatuje si Jean, nepamatuje si nás, ani Tebe. Kontaktovala bych Tě, bohužel nejsem Profesor, není pro mě, tak snadné najít někoho, o kom nevím kde je." Chvíli mlčím, aby měl čas si to všechno nějak přebrat a urovnat si myšlenky. Pak ještě dodám, "Nebudu popírat, že by se mi tu další pomocná ruka hodila a tudíž bych byla ráda, kdybys tu s námi zůstal. Pokud by se Ti tu nechtělo zůstávat kvůli škole, možná bys mohl kvůli Scottovi. Třeba by mu to pomohlo si vzpomenout." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Vchod pro personál by mohla být optimální volba, pokud od něho existuje slušný přístup do vnitřních prostor. I kdyby kolem byly kamery, dvouvteřinové vyrušení signálu je dost na to, abych se dokázal protáhnout kolem a zmizet ze snímané oblasti. A nejspíš se nemusím bát ani zvlášť dramatického zabezpečení. Se spokojeným úsměvem zaklapnu notebook. Vše zatím vypadá příznivě... na druhou stranu, to jsem si říkal i při svém předchozím výletu, a jak to dopadlo. Není tedy žádný důvod být přehnaně optimistický a především lehkovážný. Což je důvod, proč se k plánům a rozložení kamerového systému vrátím ještě po večeři, dokud si nejsem jistý, že mám oboje bezpečně vryto do paměti. Pro všechny případy si však stejně schémata stáhnu ještě do minipočítače, který nosím s sebou. Zbylý čas zabiju víceméně lelkováním a v deset začnu se samotnými přípravami. Tentokrát žádné čarování s kosmetikou. Naopak. Po rychlé sprše si zapletu vlasy do pevného copu, který omotám černou stuhou, nasoukám se do tenké spodní kombinézy plnící úlohu funkčních spodků a přes tu obléknu dvoudílný přiléhavý oděv vyrobený z pružného a zároveň odolného materiálu, podobajícího se na pohled i na omak matné syntetické kůži. Povrch pokrývá kamufláž mísící v sobě prvky urban digitalu a vzoru taktických uniforem amerických speciálních jednotek v tmavých odstínech široké škály šedé, zelené, hnědé, béžové a modré, umožňující maximálně efektivní splynutí se stíny v mnoha různých terénech a na mnoha různých podkladech. Základní materiál obsahuje čtyřicetiprocentní podíl kevlaru a riziková místa jsou navíc vybavena všitými chrániči z tvrzeného plastu uspořádanými tak, aby co nejméně omezovaly rozsah pohybu těla. Kryty jsou především klouby, páteř a oblasti životně důležitých orgánů. Není to samozřejmě dokonale neprůstřelné, ale samotná tkanina dokáže zastavit až střelu z běžné malorážky a chrániče odrazí nebo přinejmenším významně zpomalí rány z většiny krátkých ručních zbraní až do ráže .50. Ochrana proti rozedření, roztržení nebo proseknutí ostrými předměty je téměř stoprocentní. Zatáhnu zip, kterým se dá připojit blůza ke kalhotám a vytvořit tak z kompletu overal, a přehodím přes sebe opasek a řemení, na něž a do něhož začnu postupně upínat nástroje. Kromě předmětů určených k otvírání, páčení, přeštipování a řezání a nutného minima zbraní mezi ně patří opět rušička kamerového signálu a pistole s uspávacími šipkami, spektrální a teplotní smínač, pár plynových kapslí, minipočítač, laserová řezačka (šikovnější a univerzálnější varianta klasického diamantu), tenké pevné lano schopné unést dvojnásobek mé vlastní váhy a různé další drobnosti, jako například spojovací kabely, svorky a kapesní generátor elektrického proudu, který je možné zapojit do obvodu namísto odstraněného přstroje a tím zabránit předčasnému spuštění alarmu. Nevydrží dlouho, maximálně půl hodiny, ale půlhodina je v určitých situacích opravdu hodně. Mám toho přece jen dost, i když plná polní je ještě obsáhlejší, takže je třeba věnovat péči správnému rozložení a upevnění veškerého vybavení. Musí být dobře vyvážené, dokonale zajištěné, aby při pohybu nevydalo sebemenší zvuk a všechny ty kapsy a kapsičky co nejlépe kopírovaly tvar těla, zbytečně nezvětšovaly profil a nikde se nehoupaly. Nic nesmí překážet nebo omezovat v pohybu. Důležitou podmínkou je rovněž maximální přehlednost a snadná dosažitelnost. Veškerá elektronika a další choulostivé předměty jsou navíc uloženy v polstrovaných a vodotěsných ochranných pouzdrech pohlcujících nárazy. 'To bysme měli,' pomyslím si a provedu poslední kontrolu. Vjedu do vysokých vyztužených bot, natáhnu si rukavice a na předloktí přicvaknu chrániče. Hotovo, alespoň prozatím. Ochrannou kuklu, masku a vizor s funkcí nočního vidění a pár dalšími vychytávkami zatím hodím do transportního pytle, protože ty si budu nasazovat až těsně před akcí. Stejně tak odložím některé nápadnější části řemení, protože ani můj dlouhý kabát nezakryje úplně všechno a já bych rád udržel vnější image obyčejného motorkáře ve fajnovém ohozu. Tak je totiž celý svrchní oděv i s částí doplňků stylizován a v noci a za umělého osvětlení kamuflovací vzor splývá do neutrální tmavé černohnědé. Bude půlnoc. Hodina duchů a nečistých sil. Seberu ze země helmu (bezpečnost především) a vydám se do garáže. Ve městě téhle velikost bude i v tuhle hodinu dostatečný provoz na to, aby jeden osamělý jezdec nepůsobil příliš podezřele. A kdyby přece jen něco, doklady mám v pořádku a není jediný reálný důvod, proč by mě měli otravovat policajti (pomineme-li samozřejmě rasistické motivy). Co potřebuji, je najít vhodnou tmavou uličku nepříliš vzdálenou od cíle, kde mohu nechat motorku bez rizika, že mi ji mezitím někdo stačí šlohnout. I když ten elektrický oblouk namontovaný do řidítek už odradil slušné množství nenechavců... Nakonec se s vakem v ruce vydám opatrně směrem k muzeu. Ten koutek zeleně bude dokonalé místo, kam se dají ulít přebytečné věci a doustrojit se. Pak už se stačí jen jako stín mezi stíny dostat k vchodu pro personál, ujistit se, že ho nechrání nic jiného než zámek a pustit se do práce... |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro “Aby mu ty jeho veliké ambice ale nepřerostly přes hlavu.“ pronesu poněkud vážnějším tónem. Poslední dobou bylo těch změn mnoho, ale to, že Pyro vede Bratrstvo, je snad asi ta nejhorší. Měla bych se pokusit najít Erika, zjistit, jestli se jemu schopnosti taky nevrátily Zamyšleně hledím z okna auta ven. Příliš nevnímám míhající se okolí, když přemýšlím nad Magnetem. Přeladím rádio na nějakou zpravodajskou stanici. Není od věci být trochu v obraze, co se týče dění „tam venku“. “On nikdo jiný v Institutu stejně nebyl, kdo by to převzal. A Wolverine?“ zeptám se s nehraným zájmem o tohohle chlapa. Jak se tomu říká… guilty pleasure? |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Aha tak to je ten důvod Zamyslím se a podívám se na Storm. Myslel jsem, že už je dlouho na škole, ale jestli ho našel teprve dnes. Storm říká, že neví, kde kdo je. Myslel jsem, že jsem nechal svoje číslo profesorovi a ten ho jistě musí mít ve svém seznamu. To je teď už stejně jedno, když jsem v institutu. "Můžu ho vidět?" Ta poslední poznámka je skoro zbytečná. Samozřejmě, že zůstanu a pokusím se pomoc jak to jen půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V rádiu zrovna hrají hity 80. let, pak mladý dámský hlas oznámí, že se blíží odpolední předpověď počasí a poté budou následovat zprávy. Předpověď počasí slibuje v nejbližších květnových dnech krásné, teplé a sluneční počasí. Ve zprávách nejdříve zmiňují dopravní situaci, nic zajímavého. Poté, že mutant zvaný Magneto stále nebyl nalezen, což však neznamená, že by lidé měli důvod k obavám, jelikož jak je známo, byl zasažen lékem proti mutantskému genu X, který je absolutně účinný. Hlavní sídlo Bratrstva je stále hledáno, aby tato skupinka mutantů, která se stále staví proti zákonu mohla být rozehnána. Vláda si však uvědomuje, že ne všichni mutanti se staví proti zákonu. Zprávy jsou zakončovány krátkým shrnutím politické situace. kde vede předseda vlády rozhovor s Henrym McCoyem, který se stal váženým politikem. "To je pravda." přikývne na Tvou poznámku, že kromě Storm to nejspíše neměl, kdo jiný převzít. "Nadruhou stranu, ne že bych věřil, že to potrvá věčně, ale vláda proti mutantům v poslední době opravdu nic nepodniká. Pomineme-li že pasou po sídle Bratrstva. Mám pocit, že Storm tak nějak doufá, že Pyrovi by se mohlo dá domluvit." ušklíbne se, ve snaze dát najevo, co si o tom myslí. "Nevím na kolik za ten klid může Storm a Beast. Může to nýt také jen ticho před bouří." Na Tvou otázku ohledně Wolverina jen pokrčí rameny. "Nevím, mám pocit, že zůstal pomáhat v Institutu. I když nepůsobí jako rodinný typ. Rozesměje se, "Upřímně bych chtěl vidět jeho reakci až se potká se svou dcerkou, kterou mu tam Pyro potkal." Cesta pomalu utíkala, pokud jsi měla ještě nějaké otázky a Pietro na ně znal odpovědi, poskytl Ti je - pokud tedy chtěl. Jinak jste strávili cestu u puštěného rádia, kde už jsi se nic zajímavého nedozvěděla. (Klidně se ještě ptej) Poté zastaví před budovou ministerstva, "Jsme tady," oznámí Ti naprosto zbytečně. "Kde na Tebe mám počkat?" Čeká na Tvé další pokyny. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Ororo kývne hlavou směrem k hodinám na zdi. Ručička se pomalu blíží ke dvanácté hodině, "Myslím, že by možná bylo lepší počkat až na zítra," je to opravdu míněno jako návrh, ale s očekáváním, že bude respektován. Strom srovná rozházené papíry na stolem zvedne se ze své židle a se slovy, "Pokud tu s námi máš v plánu zůstat, alespoň nějaký čas, tak by jsme Tě měli ubytovat." zamíří ven z kanceláře. Když vyjdeš, zhasne světlo, zavře a zamkne dveře. Zatímco tě vede do horního patra k pokoji, seznamuje Tě se situací. "Ráno v 9 máme menší sraz ve společenské místnosti. Sice se asi budou řešit spíše věci, které ty už víš," myslí tím hlavně neúplnou účinnost léku a nalezením Scotta, "ale většina nic z toho ještě neví a asi by vědět měla." Jako vysvětlení dodá, "Když Scotta potkala Kitty na chodbě, vypadala jako by viděla ducha." Nakonec dodá, "Ale možná by ses toho taky rád zúčastnil." Stojíte před pokojem, který jsi obýval při své poslední dlouhodobější návštěvě Institutu. Strom otevře dveře pokoje, "Co myslíš?" Pokoj je čistý a uklizený, jinak však zůstal ve stejném stavu se stejným nábytkem. "Dokud je tu místa dost, nehýbeme s pokoji, jejichž ´majitelé´ by eventuálně mohli mít touhu se vrátit." Zatímco si pokoj prohlížíš, stojí mezi dveřmi, "Máš ještě nějaké otázky? Nějaké přání? Nebo je něco, co bych pro Tebe teď mohla udělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Jsem tak překvapený, že jsem si neuvědomil kolik je hodin. Je půlnoc a většina institutu už dávno spí, nejspíše i Scott. "Máš pravdu, nedošlo mi kolik je hodin" Kývnu na Storm a usměju se. Na další slova kývnu a vydám se s ní chodbou k pokojům. Koukám kolem sebe na výzdobu a podobné prvky. Zajímá mě co všechno se tu od mého odchodu změnilo. Moc toho však není. "Přijdu tam..." ...pokud se mi teda podaří vstát Nepopírám, že si rád přispím. Bude to pro ně asi dvojí rána. Scott je naživu a já se vrátil do institutu. Otázka je, jestli tu je někdo z původních X-menů. "Pořád stejný." Usměju se a posadím se na postel. Je stále stejně měkká a příjemná. Jsem poměrně unavený a uvítám, když si budu moc konečně lehnout. Když jsem odcházel z institutu nechal jsem tu poměrně bordel, ale ten je naštěstí pryč. "Díky Storm, to bude asi všechno. Jsem pěkně unavený." Tím bych ukončil naší debatu. Prozatím sedím stále na posteli a koukám na ní. Čekám až zavře dveře a pak vytáhnu mobil, abych zkontroloval zprávy. Čekal jsem, že mi Lorna napíše, ale nic tam nemám. Možná bych jí mohl napsat, že je Scott naživu. Nakonec mobil hodím do tašky, ještě je čas a stejně bude asi spát. Svlíknu se do trenek a zapluju do postele, kde téměř okamžitě usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Z rádia hrají pořád stejně špatné písničky. Jako by se snad lidi nepoučili. Ale je pravda, že 80´ jsou lepší jak 70´. Chviličku přemýšlím, že bych snad rádio vypnula. Opravdu mne nezajímá předpověď počasí, ale když pak začne moderátor probírat aktuální situaci na politické scéně atd., zbystřím. “Hmm, zajímavé.“ zamumlám si pro sebe. Chvíli si s Piotrem vyměňujeme zdvořilostní fráze. “Takže dcerunka jo? S kýmpak se pochlapil?“ ušklíbnu se. Jakmile jsme na místě, rozhlédnu se nejprve po okolí. Z auta nemám takovou možnost panoramatického pohledu, ale nikdo příliš nebude řešit očumující stážistku. Pak se otočím na Pietra a usmívám se. Poklepu mu dlaní na stehně. “Zajeď za roh, někam si zajdi. Myslím, že se ven dostanu bez problémů.“ políbím ho na tvář a pak vystoupím z auta. Venku působím jako nervózní, mladá dívka, která má veliký zájem o americkou politiku a o chod ministerstva. Zkusím najít skupinku lidí, která zajisté bude mít dneska po ministerstvu nějakou tu prohlídku. Turisti se totiž vlezou všude. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro pokrčí rameny, "Kde k ní přišel Wolverine, etuším. Ale mám pocit, že Pyro k ní přišel spíše náhodou. K tomu mu to, tak nějak zapadlo do plánu ´Jak se zbavit Strom´. Upřímně jsem zvědavý jestli to ta holka opravdu udělá." Pietro přikývne, počká až vystoupíš a i s autem odjede. Poslední co můžeš vidět je zajíždět auto kamsi za roh. Ty už můžeš pouze doufat, že ho tam až Tvá práce tady skončí opravdu najdeš někde opodál. Chvilku lelkuješ kolem, nakonec se Ti však podaří najít skupinku turistů, kterým právě začíná prohlídka i s výkladem. Nenápadně se k ní připojit pro Tebe není problém. Skupinka bez problémů projde do budovy, prohlídka může začít. Výklad pro Tebe není ničím zajímavý, takže ho můžeš pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven - je samozřejmé, že to co Tě zajímá opravdu nebude obsahem výkladu - k tomu, co chceš vědět budeš muset využít svých úžasných schopností a špionážního talentu. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Rychle zhltám několik suchých rohlíků. Jednak můj hlad roste každou minutou a já nechci ztrácet čas přípravou složitější snídaně, druhak je právě takhle mám nejradši. Oči mám ještě napůl slepené spánkem, proto není moc překvapivé, že si až po chvíli si všimnu, že v kuchyni nejsem sama. Nikdy jsem nebyla ranní ptáče a včerejší noc navíc nebyla z nejklidnějších. Přesto Bobbymu odpovím s úsměvem na rtech: "Dobré ranko. Šlo to, jen toho spánku mohlo být víc."A to je jen hodně mírná verze skutečnosti, pomyslím si v duchu. V té chvíli mou pozornost zaujme vzkaz na ledničce, proto se otáži "Nevíš náhodou, kolik je hodin?" |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Pár vteřin práce s paklíčem a tiché cvaknutí mě informuje, že první meta byla úspěšně zdolána. Výborně. Jednou rukou schovám nástroje zpět do pouzdra a druhou zapnu noční vidění na vizoru. Svět se změní ve svůj jasnější obraz v nespočetných odstínech zeleně. Pomalu stisknu kliku a začnu opatrně otevírat dveře, připravený při sebemenším zaskřípění ustat v pohybu a přetřít panty olejem. Pak už se tiše jako myška protáhnu dovnitř skulinou jen tak úzkou, abych tak tak prošel. V budově podvědomě co nejvíc zatajuji dech, který je díky průchodu maskou přece jen o malinko hlasitější než jindy. Vyvolám si v hlavě plán přízemí a pustím se do hledání spojnice mezi postranním vchodem a hlavními prostorami. Leží na stejném levelu jako přízemní výstavní sál, takže bych možná ani nemusel někde křepčit po schodišti. Měkké gumové podrážky mi pomáhají pohybovat se téměř neslyšně, přesto se co chvíli zastavuji a pozorně naslouchám, zda neuslyším blížící se kroky obcházejícího hlídače. To by znamenalo bleskově vyklidit pole a zalézt do nejbližšího úkrytu. Stejně tak bedlivě, ne-li bedlivěji si hlídám kamery. Rušičku mám sice pohotově v ruce, ale raději bych co nejvíc monitorovacích zařízení obešel než vyřadil - jednou nebo dvakrát by ostraha výpadek signálu mohla považovat za poruchu, častější už by mohly vzbudit silnější podezření a já si potřebuji něco schovat na cílovou lokaci, tím spíš že tam budu potřebovat dost času na otevření vitríny. Kdyby měly kamery příhodný úhel, mohl bych jednu vyřadit úplně a využít stín dosahu druhé, v němž bych mohl v klidu pracovat. Sice není vyloučeno, že by se některý z hlídačů mohl přijít podívat, co se stalo, ale na tu chvilku bych se prostě schoval... |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro ´Jak nesmírně milý stařík je ten pan Eisenhardt,´ říkají děti běhající kolem jeho zahrady. Když je náhodou venku, vždycky jim odpovídá na pozdrav měkkým slovem a úsměvem. Milý, ačkoliv trochu podivínský a nedůtklivý, dodávají jeho sousedé. Nedává se s nimi do řeči, žije si sám pro sebe. Co si s nimi také povídat? Ještě nedávno jsem je měl stejně jako celý zbytek rasy Homo Sapiens za nepřátele. A ještě jsem neklesl do své trudomyslnosti ze ztráty moci, celého svého dosavadního bytí, tak hluboce, abych s nimi začal navazovat přátelské vztahy. Zvednu z prahu ruličku novin a když se narovnávám, ještě kývnu na ženu procházející kolem. Pak za mými zády klapnou dveře a můj vlídný výraz se ztratí jako prásknutím bičem. Podmračeně se rozhlédnu po své, jak jinak to nazvat, skrýši. Zíral jsem do všech koutů v průběhů uplynuvších týdnů tak často, že bych rázem mohl oslepnout a nemusel bych se strachovat, že nenajdu cestu od věšáku na kabáty k umyvadlu. Skrýš. Stejně jako potrhané divoké zvíře má brloh, kam zaleze, dokud se nevzpamatuje ze svých ran, tak jsem si já našel tohle směšné malé stavení přímo pod nosem všech policistů a vojáků, kteří po mém nezdařeném útoku na Alcatraz pročesávali široké okolí, aby mě našli. Hledali však špatně... pátrali po Magnetovi ve chvíli, kdy Magneto již nebyl. I ve svém zbědovaném stavu mi bylo hračkou těm hlupákům proklouznout. Není divu, že lidé ve své strážce pořádku mají tak málo důvěry, když nedokáží dopadnout jediného slabého staříka. Opěradlo křesla, kam jsem usedl, sevřu silou napovídající, že slabost je u mě relativní pojem. Fyzickou zdatnost by mi stále mohl závidět nejeden mladík. Vychází to zevnitř, ta choroba, která mě stravuje. Pocit bezmocné zuřivosti, že proti mně obrátili ty nastokrát proklínané jehly napuštěné jedem mí vlastní bratři. Mutanti, jako jsem já. Blázni! Ve své naivní zaslepenosti se domnívají, že "lék" je stoprocentně účinný, že potlačí mutageny jednou provždy bez možnosti recidivy. Nevěřím v dokonalost takové látky. Lidem je ještě nepodařilo vyrobit zbraň proti mutantům, která by byla bez chyb. Mé tělo se s následkem té otravy srovná, jed vyloučí a uzdraví se... Pokud bych se však měl zamyslet nad svou vírou, může se lehko stát, že je jen prázdným křikem, jenž má přinést jiskérku světla do temnot beznaděje, v jaké mě X-Meni zanechali. Možná se mýlím a proces je nezvratný. A já strávím zbytek života jako stín toho, co jsem býval, s vědomím, že všechny plány, které jsem mohl uskutečnit, tak přišly v niveč. Náhle si vzpomenu na Mystique, která se pro mě obětovala a já ji za to opustil. Odehrávalo se v jejím srdci něco podobného? Myslela na totéž? Dobrý bože, jak ta mě musela nenávidět! A přitom byla její snaha zbytečná, můj osud pouze odložila. Můj příbytek je zařízen ve vší skromnosti. Žádné sentimentální zbytečnosti, nic co by přísně nepodléhalo svému účelu. Samé solidní materiály, dřevo, plast, sklo. Tentokrát mě z mé vlastní vůle neobklopuje ani kousek kovu. Až na jednu malou výjimku... Přesunu se ke kuchyňskému stolu, v jehož středu leží malý talířek a na něm ocelová kulička o průměru necelých pěti centimetrů. Je to můj soukromý oltář, k němuž se každý den uchyluji s rukama téměř se dotýkajícíma předmětu, který se snažím opět ovládnout. Se zavřenýma očima se pokouším představit si magnetické siločáry, jaké jiní znají pouze z učebnic, jaké však já dokázal vnímat stejně, jako jiní vnímají hudbu. Uchopit nehmatatelné pole kovu a zkrotit ho, upravit a použít pro svůj záměr. Z usilovného soustředění mi za chvíli stéká z čela po tvářích pot a hučení v mých uších sílí. A pak najednou... Je to jako elektrický výboj uprostřed bezhvězdné noci, modravé zajiskření, které proběhne v obloucích kolem kuličky a mezi mými prsty. A já ho cítím a v tu chvíli si uvědomuji, že jsem opět naživu. Natáhnu dlaň a nechám svou hračku vznést z talířku a přesunout se mi do ruky. Jde to jen pomalu a několikrát to musím zkoušet znovu. Nakonec se opřu do židle, těžce dýchající a zcela vyčerpaný, ale naplněný nevýslovným uspokojením a radostí, jež je jasně čitelná v mých očích, lesknoucích se horečnatým svitem šílenců. Dovolím si úsměv. Zasloužím si ho. Je to jako učit se znovu chodit, ten první krok, ten nejtěžší, už však mám za sebou. S pečlivým tréninkem se vzpamatuji v řádu týdnů, možná i dnů, podle toho, jak rychle bude ochrnutí ustupovat. A pak... pomsta. Dnes budu po třech měsících usínat spokojen. Magneto se vrátil. A dokončí, co začal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po útoku na Alcatraz, ke kterému jste se s Alexem rozhodli nepřidat a pouze nestraně přihlížet, se toho mnoho změnilo. Vláda si údajně uvědomila, že ne každý mutant se chce stavit proti lidem a zákonu, a připustila, že je nutné rozlišovat mezi takovými, kteří chtějí stát na straně lidstva a těmi, kteří chtějí lidstvu vládnout. Momentálně je mír. Prapodivný klid mezi lidmi a mutanty narušují jen občasný mutanští výtržníci, kteří jsou poté pronásledování a zatýkáni. Mohla jsi dokonce někde zaslechnout, že proti zbytku Bratrstva se s vládou spojili X-meni a snaží se najít jejich nový úkryt a donutit tuto ´oragnizaci´ se rozpustit. Nevíš však kolik je na tom pravdy, může to být pravda, ale také nemusí. Nakonec jste se přeci jen rozhodli, že zůstat ve svém úkrytu na Manhatanu nebude úplně to pravé a Vaše cesty se alespoň na čas rozešli. Slíbili jste si však, že bude-li to možné, zůstanete v kontaktu. Alex se rozhodl navštívit Institut a nabídnout Storm pomocnou ruku. Přeci jen po smrti Profesora X, Scotta a Jean musí mít práce až nad hlavu. Tobě však byla bližší varianta pokusit se vyhledat svého otce, Magneta. První koho se Ti z Tvé milované rodinky podařilo najít byl Tvůj bratr Pietro. Kontaktovat se s ním pro Tebe nebylo příliš těžké. Rozhovor s ním byl však velmi krátký a ne příliš vřelý. Dal Ti sice najevo, že není příliš nadšen, tím že se vlády na Bratrstvem ujal Pyro, ale pomoci Ti hledat Vašeho otce odmítl. Byla jsi tedy nucena následovat jediné vodítko, které jsi měla - kdysi se Tvůj otec zmínil o tom, že kdyby se něco stalo, máš odjet do malého domku v San Francisku, kde můžeš v klidu žít. Je možné, že když se něco stalo jemu, využil této varianty on. Nikomu o tom místě neřekl, jen Tobě, a vzhledem k tomu, že po něm vláda stále pátrá je možné, že se toto místo rozhodl využít pr svůj úkryt. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ta kostka Tě má dnes docela ráda Máš štěstí, ani při jedné ze Tvých krátkých, avšak častých, zastávek pro ´náslech´ a ´monitorování´ okolí nezaznamenáš hlídače. Nejspíše se Ti podařilo do muzea přijít ve chvíli, kdy se zrovna věnoval průzkumu jednoho z vyšších pater budovy. Je sice pravděpodobné, že dříve či později se klidně objevit může, ale zatím vše hraje ve Tvůj prospěch. Proklouznout od vchodu pro personál až k sálu s prstenem není zase takový problém. Při využití trochy Tvé obratnosti ses dokázal vyhnout kamerám, takovým způsobem, že jsi využil opravdu krátkodobý a velmi malý slepí bod, který vznikl při pohybu kamer. Jde v podstatě jen o správné načasování, rychlost a obratnost - ve své podstatě musíš být ve správnou dobu na správném místě. Ode dveří máš možnost ještě jednou si sál prohlédnout a zopakovat si umístění kamer. Bylo by sice možné se kamerám vyhnout stejně jako na chodbě, ale stojan ukrývající prsten se nenachází ve slepém bodě a i kdyby ano, dalo by ti to jen několik málo vteřin, které by Ti stejně pravděpodobně nestačili. Bude tedy nutné jednu kameru na čas vyřadit. Ze svých zkušeností můžeš předpokládat, že to vyvolá zájem u pozorovatelů kamer a pošlou na místo hlídače obcházejícího po muzeu. Podaří se Ti vyhlédnout v místnosti možný úkryt - jak před kamerou, tak před zrakem hlídače, pokud nebude obcházet poctivě celou místnost - ke Tvému úkrytu se však budeš muset opět dostat způsobem, který si použil na chodbě. |
| |
| soukromá zpráva od Robert „Bobby“ Louis Drake pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Téměř ihned poté, co si lehneš do teplé a pohodlné postele, tak se propadneš do klidného, hlubokého a bezesného spánku. Vzbudí Tě až dotěrné sluneční paprsky, které pronikají oknem do pokoje a celý ho osvětlují. V jejich světle vypadá mnohem útulněji než večer, ale Tvůj/Váš byt na Manhatanu to není. I když jsi spal poměrně dlouho, stále se cítíš poměrně vyčerpaný. Jen co jsi se probudil, už se Ti honili hlavou myšlenky jako včera večer...Scott...Lorna...Institut...Magneto...vláda... Je spousta věcí, o kterých můžeš, a nejspíše by o tom také měl, přemýšlet. Hodiny na zdi ukazují lehce před devátou hodinou, takže pokud chtěl a ihned vstal z postele, mohl by ses zúčastnit seance ve společenské místnosti, o které Ti večer řekla Storm. Z toho, co řekla, můžeš usuzovat, že tam bude většina momentálních členů X-menů. Určitě tam bude také Scott. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta k Institut proběhla stejně klidně jako cesta k telefonní budce a na menší nákup. Zatímco krajina kolem Tebe pomalu utíká, máš šanci přemýšlet nad tím - Proč se tam vůbec vracíš?...Co vlastně chceš po svém otci?...Co mu řekneš až ho potkáš?...Uděláš opravdu, to co po Tobě Pyro chtěl?... Abys mohla vjet do areálu je nutné vystoupit z auta a otevřít vrata, poté udělat totéž, abys je mohla zavřít - nejspíše by to šlo i nějak jednodušeji, ale bohužel zatím nevíš jak. Auto můžeš buď nechat stát na stejném místě jako předtím a nebo se rozhodnout využít garáže, které sis všimla už v noci, když ses rozhlížela po areálu z okna, zatímco jsi kouřila. Teprve když vystoupíš z auta, tak si uvědomíš, že celý areál je mnohem větší než se v noci zdálo. Na velkou část dokonce odtud nemáš výhled, vyžadovalo by to krátkou procházku. Hodinky Ti ukazují okolo půl 10. Je téměř jisté, že seance ve společenské místnosti už dávno začala, zda už také skončila však netušíš. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Večer jsem byl tak unavený, že jsem nebyl schopný si nařídit ani budíka. Převalím se na posteli a ještě na chvíli zalehnu. Uvědomím si, že bych se měl podívat na hodiny. Fascinuje mě můj přesný odhad na důležité události. Pomalu se posadím a podrbu se na hlavě. Nejradši bych si zase lehnul, ale kdybych to udělal, už nevstanu. Nohy se dotknou podlahy a nahlas si zívnu. Seberu mobil a rychle naťukám SMS Lorně. Scott žije! Mobil hodím na postel a pomalu se přesunu do koupelny. Vím, že tam přijdu později, ale chci se předtím osprchovat. Včera jsem to nestihl. Po kouknutí na hodiny zjišťju, že je přibližně deset až patnáct minut po deváté, což není tak hrozné. Ještě s mokrýma vlasama zamířím do místnosti, kde je schůze. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tenhle příspěvek není vůbec podle mých představ, ale asi je občas lepší si zbytečně nekomplikovat život - takže stručně a jasně a nedokonale Tímto se také omlouvám ´násilnému´ hýbání s Vašimi postavami Scott Do společenské místnosti dorazíš jako první, ještě zbývá chvilka času. Nezbývá Ti tedy než čekat až dorazí ostatní účastníci tohoto ranního setkání. Rogue, Iceman Iceman má pravdu, je lehce před devátou. Sklidíte tedy nádobí, které bylo použito při snídani a asi deset minut před devátou dorazíte do společenské místnosti, zatím zde není nikdo až na jednu jedinou osobu. Jedná se o osobu, kterou by jste zde nejspíše nečekali, tou osobou je Scott. Wolverine Po Tvé noční návštěvě kuchyně se Ti již spalo lépe. Když ses probudil už bylo ráno a právě nejvyšší čas vydat se do společenské místnosti. Když jsi dorazil už místnost se již pomalu začala plnit... Kitty Ještě chvíli stojíš před dveřmi do pokoje, jež patří Jubille, nic se neozve, nikdo neotevře. Zkusíš tedy zaklepat ještě jednou. Nejspíše ještě spí, je tedy zbytečné ji budit. Zbylou hodinu strávíš u sebe v pokoji, určitě tam máš nějakou rozečtenou knížku, kterou jsi měla v plánu časem dočíst. Lehce před devátou zvládneš rychlou snídaní v kuchyni, kde nikdo není – asi jste se minuli. A pak je na čase zamířit do společenské místnosti... Jubilee Klepání na dveře jsi úspěšně prospala, stejně jako čas, který bys mohla věnovat snídani. Když dorazíš do společenské místnosti, už je tam poměrně živo. Jediný, kdo ještě chybí je Strom a Kurt, který se v obláčku dýmu objevuje chviličku po Tobě. Můžeš si také všimnout, že je zde někdo navíc - Scott. Nightclawler V 8:00 ráno Ti zazvonil budík přesně, tak jak sis to než jsi šel spát naplánoval. Budík jsi vypnul se záměrem do deseti minut vstát. Tvá lenost Tě však přemohla, tudíž když ses probudil znovu s hrůzou jsi zjistil, že je víc hodin než bys chtěl, aby bylo. Teleportoval ses do společenské místnosti v obláčku namodralého dýmu. Teď tomu můžete zkusit přidat na přirozenosti, Storm Vám do toho hodím pak |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Zastavím se vmáčknutý do rámu dveří s cílem na dohled. Což rozhodně neznamená totéž co na dosah. Zaškaredím se zpod masky na jednu z kamer, jako bych ji mohl pouhým ošklivým pohledem sestřelit. Ne že bych to s trochou snahy opravdu nedokázal, ale bordel, který by to nadělalo, by přinesl víc škody než užitku. Budu na ni muset citlivěji. Několika pečlivě propočítanými skoky se přesunu do slepého bodu v samotné výstavní místnosti, abych si ještě jednou udělal představu o rozložení veškerých objektů. Perspektiva úkrytu se vždy hodí, byť zrovna tenhle je docela chatrný. Kameru budu muset deaktivovat tak jako tak, jinak se k té vitríně nedostanu. Otázkou zůstává, jak to udělat. Nápadné fyzické poškození přístroje by vyvolalo okamžitou pozornost hlídače, který by to tu přišel zkontrolovat, a já potřebuji, aby to vypadalo jako nějaká obyčejná technická závada. A hlavně si budu muset vybrat lepší schovávačku - nemohu riskovat, že se spokojí s letmým nakouknutím a kdybych ho vyřídil, vzbudí to ještě větší rozruch než nefunkční kamera. 'Rozhodování, samý rozhodování...' vzdychnu pro sebe s předstíraným zoufalstvím a pustím se k vyhlédnuté obětní kameře, tedy té, která snímá vitrínu. Hlídače budu řešit až v momentě, kdy si budu jistý, že mám z krku tohle vševidoucí oko. Přitisknutý ke zdi těsně pod zavěšeným přístrojem vzhlédnu ke kameře. Je příliš vysoko, než abych na ni dosáhl jen tak, tudíž mi nezbývá než zkusit to napřed s nějakou chytrou hračkou. Jako první číslo vytáhnu rušičku. Je sice dělaná primárně na projektování krátkodobých impulzů, ale pokud ji nastavím na maximální možný frekvenční rozsah a vypálím do kamery opakovaně, je dost slušná šance, že to přetíží vysílač a ten vypadne. Kdyby to nevyšlo, pořád mám v záloze laserový nůž. Pár drobných řezů podél spojovacích lišt si nikdo nevšimne a na to, že je vnitřek naplátkovaný jako sekaná, přijdou až ve chvíli, kdy přístroj odmontují a rozeberou. S kamerou mimo provoz je otázkou krátkého času, kdy se objeví ostraha. Času, který mohu využít k vyklizení pole a zalezení do vhodného tmavého kouta v chodbě, odkud bych viděl na vchod do místnosti. Budu tak moci sledovat pohyb hlídače a vrátit se na scénu, až odtamtud zmizí. A kdyby všechno selhalo, tak je tu samozřejmě ještě starý dobrý postup vletět tam jako tajfun, rozbít sklo, sebrat prsten a utéct dřív, než se ochranka vůbec stačí vzpamatovat, ale kde je v tom styl... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Máš dnes opravdu štěstí, po pátém vypálení do kamery rušičkou, sklízíš úspěch, což poznáš tak, že kamera se již nepřesune do své další polohy, ale zůstane mrtvě viset v jednom bodě. Plátkování kamery tedy již není nutné. Vyřazení kamery však samozřejmě znamená ztracení signálu na jednom z monitorů v místnosti, kde sedí dva znudění hlídači. Netrvá to příliš dlouho a na chodbě se objeví muž, který právě sešel ze schodů dolů. Chodbu k výstavní místnosti bere rychlejším krokem, na cestu si svítí baterkou. Dojde až do výstavní síně, kde je Tvůj vytoužený exponát, přičemž o Tebe ani nezavadí pohledem. Posvítí na kameru, která nefunguje. Poté obejde celou místnost, dokonce se poctivě podívá za dlouhé rudé závěsy u oken a za pár větších exponátů, kam na první pohled není příliš dobře vidět. “Nic tady není,“ odpoví do vysílačky jakoby to byla naprostá samozřejmost,. “Ta kamera je asi rozbitá, pokud se nevzpamatuje, tak nechte zprávu technikovi ať se na to zítra podívá.“ Z místnosti odchází již o něco pomaleji a lhostejněji. Míří do výstavní oblasti na druhém konci tohoto patra. Teď máš čas si ještě jednou pořádně prohlédnou vitrínu ukrývající malý poklad. Jak už je to známo prsten je uložen ve stojanové vitrínce. Běžné tvrzené sklo, které se na podobná zařízení používá. Vrchní část je z čirého skla o síle asi 6 mm, což se v muzeích běžně používá. V jedné části jsou dvířka o síle 4 mm a ty jsou zamčeny dvěma zámky. Alarm se spustí nejspíše přerušením nějakých drátů, pravděpodobně při otevřením bez odemknutí či při rozbití. Viděla bych to, tak že pokud odemkneš před otevřením oba dva zámky a pak dvířka otevřeš, alarm se nespustí, protože dojde k vypnutí alarmu či k vypojení drátků (nejsem odborník na alarmy, bohužel). Pokud se rozhodneš vitrínu rozbít, budeš si muset dát pozor, aby nedošlo k přerušení drátů zapuštěných do skla, což může vést ke spuštění alarmu. Místnost, ve které se nacházíš je velká asi 10x15 metrů. U oken, která jsou přímo naproti dveřím, jež do místnosti vedou jsou velké rudé závěsy, které jsou momentálně ledabyle zataženy přes okna. Jak už víš z předchozí návštěvy muzea okna jsou velmi nízko nad zemí. Větší exponáty jsou esteticky rozestavěny v prostoru, zatímco vitríny jsou poměrně pravidelně rozmístěny podél stěn. Na zdech vidí několik obrazů, nic co by jsi znal. Kamery jsou v takové výšce od země, že na ně nedosáhneš. Jedna se stále ještě hýbe a skenuje část místnosti, druhá je teď mrtvá. Vitrína s prstenem je momentálně nehlídaná, protože ji rozpětí hýbající se kamery nedokáže zachytit. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď Jubi neotvára, ani nehlási, že žije, prestrčím cez dvere hlavu a nakuknem dnu. V hlave sa mi začne rojiť zároveň asi 10 nápadov, ako ju prebudit, ale ako tak na ňu pozerám, uľútostí sa mi jej. Spí ako zabitá.... bože, mám moc mäkké srdce. Nebudem ju budiť. Potichu teda vysuniem hlavu z dverí a vrátim sa do izby. A čo teraz, s načatým ránom? Mhh, kryštáľové deti...tú knihu som chcela dočítať. Švacnem sebou o posteľ a vezmem do rúk knihu v tmavomodrom obale, načo sa stratím v jej príbehu. Spamätám sa až na hlasné škŕŕŕk, ktoré vychádza z útrob môjho brucha. Pff, ja som vlastne nebola ešte na raňajkách. A tuším som aj hladná. Uvedomím si to celkom prekvapená, keďže kniha ma natoľko pohltila, že som zabudla vnímať reálny svet. Zastoknem záložku na príslušnú stranu a odložím knihu na nočný stolík, načo sa vyberiem do kuchyne. Keďže som zrána ešte trošku lenivá si niečo extra robiť, uspokojím sa s ovsenými vločkami s medom a banánom. Umyjem po sebe misku a vyberiem sa do spoločenky. Keď tak dôjdem, pozdravím prítomných úsmevom a pohľadom vyhľadám Scotta a Kurta. To len tak náhodou, či tú včerajšiu seansu s tou divoškou vôbec prežili.... |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Mohla za to čistá zvedavosť, že som sa tam vracala. Čistá škodoradosť, že budem druhým strpčovať každodennosť, ale aj zbabelosť a sebecká viera, že tu s nimi, na mňa Pyro nedosiahne. Také niečo by som samozrejme nikdy otvorene nepriznala, pretože strach som nikdy necítila. Mohol by sa predsa človek ako ja báť, keď vie kým je? Grázli ani bitky, alkohol, cigarety. To všetko bolo pre mňa len komédiou, pretože mi nikto z nich nemohol ublížiť. Ale dostať sa do spár tých čo sú mi roveň, bolo niečo iné. Kŕčovito som zovrela prsty okolo polstrovania volantu a dupla som na plyn. Ale možno to Mexiko, to by nebolo také zlé. Vždy sa nájde miesto pre servírko v nejakej oprdenej diere Juana alebo Pedra. Možno pomáhať utečencom? šak čo, aspoň by držali zobák lebo by mi nerozumeli ani hovno. A ešte by bola aj za samaritána. Síce mimo zákon ale stále samaritána. Ale čo sa klameš Krista. Samartánom sa nestaneš. Zabiješ Storm, napľuješ fotrovi do tváre, a vrátiš sa do dieri, čo ti tak veľmi vyhovuje. Tú ich bránku by som najradšej rozbila. Ale miesto toho som ako poslušný žiak, vyšla z auta, otvorila ju, zaparkovala dnu, a zatvorila ju. Nechcelo sa mi ani rozhliadať okolo, bolo to veľké ako šľak. Ani sa mi nechcelo veriť, odkiaľ vzali toľko prachov aby si mohli postaviť takú naškrobenú parádu, pre usmrkancov a skupinku tých vyvolených. Otras. Rozhodla som sa, že auto ale nenechám vonku, že ho nechám v garáži. Len čo vyhasol motor, skontrovala som čas, ktorý síce pokročil, no stále nebol dostatočný na to aby som si trúfala obsmŕdať tam kde by si ma mohli chytiť. Veď isto sa vítajú zo Steviem Wonderom a Storm má určite rečí jak koza bobkov, plačú tam, objímajú sa tam. Idyla o ktorú som ja nestála. Načiahla som sa len po papierovej taške, nahrabala v nej pivové plechovky a jednu z nich otvorila. Dvere na aute som otvorila, aby som si mohla von vystrieť nohy a spokojne som si popíjala pivko, ktoré skôr bolo nejaká otvávený patom zo žumpy, ale pila som už horšie. |
| |
 | soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Po vzájemné dohodě s Havokem jsme se rozdělili. Řekli jsme si, že aspoň na čas. Jak jsme oba odešli jiným směrem, nějak v tu chvíli jsem toho litovala. Ale on musí vyřešit problémy se svojí rodinou nebo to co po ní zůstalo a já zase s tou svojí. Jako první se setkám se svým bratrem Pietrem. Quicksilver mi toho moc neprozradí. Dozvídám se tak akorát, jak je naštvaný, že Pyro převzal Bratrstvo, což je mi docela u zadku. Je to jeho boj, že s tím nesouhlasí. O otci, ale nemá žádné zprávy. A tak nechám Pietra Pietrem stejně odmítl hledat Erika - našeho otce a začnu uvažovat, kam dál by moje kroky mohly směřovat. Vzpomenu si na jeden ze svých rozhovorů s otcem. Mluvil o jednom domě v San Francisku. Vyprávěl mi, že se tam mohu uchýlit, kdybych měla problémy. Je to přesně na druhém pobřeží ameriky. Pro moji smůlu létání není má dovednost a tak jako způsob přepravy zvolím letadlo. Vydám se tedy na nejbližší letiště, abych mohla odcestovat. Napadne mě, že bych se mohla spojit s Havokem a říct mu kam letím, ale nakonec si to rozmyslím a telefon, který jsem instinktivně vzala do ruky zase schovám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Taxi Tě doveze na New Yorkské letiště, kde Ti nezbývá než se pokusit sehnat letenku a při tom doufat, že to bude, co nejdříve - přeci jen trávit čas na letišti není zrovna příjemná činnost. Máš štěstí nejbližší volný let je za několik hodin, jedná se o noční let, takže budeš na místě poměrně brzy ráno. Mohlo to být mnohem horší. Nezbývá Ti než projít povinným odbavením před letem a všemi ostatními předleteckými formalitami. A pak už sedíš v pohodlné sedačce v letadle. Příjemná letuška Vás seznámí se základní bezpečností, požádá Vás ať se připoutáte a nakonec Vám popřeje příjemný let. Vzlétli jste. Na letišti v San Francisku bys měla být přibližně za 6 hodin, což znamená že máš čas na přemýšlení a trochu spánku. Letadlo přistálo stejně hladce jako vzlétlo a po krátkém potlesku pro pilota letadla se můžeš vydat do letištní haly a pak ven z letiště. Před letištěm stojí přistavěných několik vozů s nápisem Taxi, je jim jasné, že zde nebudou mít o zákazníky nouzi. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Mám rád spolupracující ostrahu, přestože přítomnost hlídače ve stejném patře znamená, že si musím dávat o to větší pozor. Pokud jsem se už předtím pohyboval jako myška, teď nejsem víc než nehlučný přízrak. Konečně jsem zpět v místnosti a už jen poslední meta mi zbývá k vytouženému cíli. Najdu si takovou pozici, abych z ní viděl přes vitrínu ke dveřím, a skloním se k dvířkům. Tohle už by měla být malina. Znovu vytáhnu sadu paklíčů a pustím se do zámků. Opatrně, pozorně, nic neuspěchat, ale ani zbytečně nezdržovat. Dokonce ani nedýchám, abych eliminoval jakýkoliv pohyb, který by mohl vést k nežádoucímu zachvění ruky. Jakmile se mi podaří překonat jištění dvířek, bude hračka shrábnout prsten, vitrínu zavřít a prokličkovat ven stejnou cestou, jako jsem přišel. I kdybych nějakou nešťastnou náhodou narazil na člena ostrahy, jeho vyřazení už nebude představovat bezprostřední ohrožení akce. Přesto se snažím stále jednat tak, aby k této eventualitě pro jistotu nedošlo. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Směr jsem měla, ted bylo důležité přežít cestu. Měla jsem štěstí a na New Yorském mi letí letadlo za pár hodin. Nechám se tedy odbavit, protože mám hlad tak něco i sním a pak už nastupuji do letadla. Skoro celý let prospím a tak když přistáváme jsem celá polámaná. V tuhle chvíli tak lituji, že jsem nezůstala v Neworském bytě s Havokem, protože to by se mi tohle nestalo. Lidé kolem mě začnou tleskat. Sakra to se ještě dělá... Přidám se nakrátko k ostatním a už konečně můžu vystoupit. Protože nemám žádné zavazadlo nemusím čekat na žádný kufr a tak rovnou vyjdu z letištní haly. Rozhlížím se kolem a uvidím řadu taxiků. K jednomu tedy přistoupím. "Dobrej, potřebovala bych zavést na tuto adresu." Taxikáři popíšu, kde by se měl onen dům nalézat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Taxikář, starší muž, se podívá na adresu, přikývne, poté nastartuje a auto se rozjede. Cesta je poměrně dlouhá. Aby toho nebylo málo ještě jste chytli několik kolon, které vznikli pravděpodobně z toho důvodu, že se příliš mnoho lidí snaží dostat do práce svými auty ve stejnou dobu. Jediné co Ti cestu může trošku zpříjemnit je zapnuté rádio, kde se střídá hudba s různými zprávami a to hlavně dopravními. Taxikář není příliš výřečný, o kontakt s Tebou se sám nesnaží. Je lehce před osmou hodinou, když auto konečně zastaví. Taxikář Ti naprosto suše oznámí sumu, kterou po Tobě požaduje, poté co mu zaplatíš na nic nečeká a odjíždí pryč. Stojíš před malým domkem na předměstí San Franciska. Aby ses dostala ke vstupním dveřím, musíš otevřít malou odemčenou branku a přejít přes zahrádku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S téměř neslyšným ´cvak´ po chvilce tvého zručného čarování povolil první zámek, a ne-dlouho poté s podobným ´cvak´ se Ti podařilo odemknout i zámek druhý. Vitrínka se sama pootevřela, když dvířka nebyla držena drobnými zámky. Vše se zdá být v pořádku. Momentálně máš k prstenu volný přístup a za chvíli už nalézá své nové místo u Tebe místo ve výstavní vitrínce. Dvířka opět zavřeš, aby neupoutávala příliš pozornosti. Na chodbě stále nikdo není a tudíž se můžeš co nejnenápadněji vydat ke Tvé únikové cestě. Ve chvíli, kdy za sebou zavíráš dveře pro personál, již můžeš slyšet kroky blížícího se hlídače, který pravděpodobně jde hlídat zase do nějaké jiné části budovy. Být o chvíli pomalejší nejspíše by si Tě všiml. Opět se nacházíš před budovou muzea. Tvůj ďábelský stoj se nachází přesně tam jak si ho nechal a tak jak si ho nechal. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Tak to bylo o chlup,' zašklebím se při zaklapnutí dveří. Správně bych z této skutečnosti neměl být tak vysmátý, ale jsem venku i s prstenem a tedy už jen krůček od vyřízení celého tohohle podniku a tím i zasloužené dovolené, tak proč nebýt trochu nemístně veselý? Dokud kvůli tomu neztrácím ostražitost a opatrnost... Po jedné krátké zastávce ve křoví, kde se opět uvedu do veřejně vystupovatelného stavu, už mi nic nebrání vyrazit pryč, než ostraha při další obhlídce zjistí, že jim zmizel exponát. Rád bych byl bezpečně ve svém orlím hnízdě, až se rozezní sirény. "Čau, holka," pozdravím brouknutím svou věrnou oplechovanou krásku a prohlédnu ji, zda zase nějaký frustrovaný rádobyzloděj neventiloval svůj vztek nad bezpečnostním mechanismem nějakou sabotáží. 'Vypadá to v pohodě,' dovolím si slabý úsměv, deaktivuji ochranu, veškeré zlodějské vybavení rozdělím do tajných kapes v sedlových brašnách pro případ hyperaktivní hlídky a vyhoupnu se do sedla. Na Plzeň, Vávro, na Plzeň! Po příjezdu do úkrytu v první řadě bezpečně uložím kořist i výbavu, než se pustím do čehokoliv dalšího, tedy do nějaké té očisty, pozdní večeře a především odeslání zprávy svému zákazníkovi, že pro něho mám oba prsteny (a každý ho bude stát tolik co ten předchozí) a jako místo předání bych preferoval Washington. Teprve potom budu moci tento den prohlásit za uzavřený a odebrat se k zaslouženému, byť asi stěží klidnému odpočinku. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro K tomu, abych mohla použít své schopnosti, se potřebuji dotknout něčí DNA. Obvykle si vyhlídnu někoho z ochranky nebo třeba uklízečku, které se pak nenápadně dotknu a tím získám schopnost přeměnit se na dotyčného či dotyčnou. Ani v tomto případě nepostupuji jinak. Jakožto zvídavá studentka se tu přichomýtnu k němu, tuhle zase k onomu, kdo by odolal tak sladkému úsměvu a navíc ty zvídavé otázky! Jakmile bude možnost, odprostím se od skupinky turistů s tím, že potřebuji najít toaletu. Zamířím ale někam, kde budu mít klid, a nikdo mne nebude rušit. Prozatím stále prohlížím ministerstvo jakožto dívenka. Při první vhodné příležitosti na sebe ale vezmu novou podobu – ideálně někoho z ochranky a někoho, kdo se pohybuje na druhé straně ministerstva, aby nedošlo nedopatřením k tomu, že bychom se my dva potkali. Bylo by divné, kdyby se ochránce díval sám na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Taxikář znal místo kam potřebuji odvést. Nasednu dozadu a jsem ráda, že nechce semnou mluvit ani já nemám potřebu se nějak vybavovat. Poslouchám jediný zvuk v autě a to je rádio. Jedeme ve chvíli, kdy polovina města jede do práce a tak cesta trvá o mnoho déle než za obvyklých podmínek. Po únavně dlouhé cestě zastavíme před domkem. Vytáhnu s peněženky požadovanou sumu a taxikář mě nechává mému osudu. "Proč jsem se rozhodla tohle podstoupit." Zakňourám a vydám se k brance. Je otevřená a tak není problém dostat se na zahrádku. Mohla bych zkusit zavolat otcovo jméno, ale hned si to rozmyslím, protože mi to zní jako ten nejdebilnější nápad. Nakonec dojdu ke vstupním dveřím a zaklepu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj spánek dnes v noci byl klidný jako už dlouhou dobu ne. Jak by taky ne když se Ti konečně povedlo dosáhnout, toho o co se již dlouho dobu snažil. Tvé dlouhodobé úsilí bylo konečně odměněno - tvé schopnosti jsou zpět. Nejsou sice na takové úrovni, na které byly předtím než se stala ta nepříjemná věc, ale to by s trochou štěstí moha být jen otázka času, trpělivosti a trochy cviku. Budíš se s pocitem síly, s takovým pocitem, který si již dlouho necítil. Opět se vrátila touha měnit a přetvářet svět k obrazu svému, ale to má čas, vše má svůj čas. Je něco málo po osmé ráno, když uslyšíš klepot na dveře, nikoho jsi však nečekal. Nikdo neví, kde Tě hledat. Žádný mutant, protože mezi ně už nepatříš - tedy nepatřil jsi - a kontakty s obyčejnými lidmi jsi nevyhledával Proč taky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj útulný byteček na Tebe čeká ve stejném stavu jako jsi ho opustil. A poskytuje Ti odpovídající komfort jeho vybavení, která vytváří poměrně útulný, i když pouze přechodný domov. Vzhledem k tomu, že už je dost pozdě v noci když se konečně dostaneš k tomu napsat tvému ´klientovi´ jež si u Tebe tuto práci objednal, na odpověď čekáš marně. Strach z Toho,že by se však neozval určitě mít nemusíš, čehož jsi si vědom. Když se dostaneš do postele, konečně na Tebe padne únava. Byla to dlouhá a náročná noc. Když usínáš, můžeš jen doufat v klidný spánek, jež by Ti poskytl zasloužený odpočinek. Bohužel ani dnes se Tvé přání nesplní. Tentokrát se Ti však nezdají noční můry charakteru jako byly ty předchozí, ale sny jsou více reálné. V jednom stojíš u již prázdné vitríny s prstenem v ruce a obklíčen - tento sen Tě probudí. Zbytek noci probíhá poměrně klidně až na sen, který máš po probuzení. Probouzíš se s pocitem, že tvá drahá ´přítelkyně´ stojí vedle postele a pozoruje Tě. Zjistíš však, že tam opravdu nikdo není. Ráno máš na mobilu zprávu oznamující, že výměna peněz za prsten může proběhnout zítra v poledne. Jako místo předání zvolí malou kavárnu. Máš potvrdit zda souhlasíš se způsobem, místem a časem předání. Pokud souhlasíš, znamená to, že Ti vznikl mezi prací den volna. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Ráno jsem se probudil a díky noční návštěvě kuchyně jsem se vyspal celkem dobře. Stále mě pronásleduje ale ten jeden a ten samí sen. Obliknu se a vydám se do společenské místnosti jak to chtěl Storm. Když jsem tam došel, už tam byla Kitty a další známé tváře. Pomalu se to tady začalo plnit. Opřel jsem se o sedačku a vyčkával co se bude dít. Je to jako bych nebyl v místnosti přítomen. Stále si dokola přehrávám ten samí sen o válce. Chvilku na to párkrát rychle za sebou zamrkám abych se jakoby probral a to se v místnosti ukázali další. Pak už jen čekám kdo začne. " Tak proč tady vůbec jsme? Jakej o má důvod?" Zeptal jsem se protože mi to nedalo... |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Nečekám. Záhy po dopsání posledního písmene totiž odpadám. Aaaa... rovnou do říše nočních můr. Už si na ně začínám tak trochu zvykat a až jednou konečně vyšumí, nejspíš budu litovat, jak mám najednou nudné noci. Co však určitě nebudu postrádat, tak ten nepříjemný pocit cizí přítomnosti. Ještě ani nejsem úplně probraný a už reflexivně sahám po noži, který mám pod polštářem. 'Fujtajbl,' potřesu otráveně hlavou, když konečně začnu pořádně vnímat a strašidlo zmizí. Normálně nemám nic proti probouzení se vedle půvabné dámy, ale preferuji ji živou, hmotnou a především prostou choutek na mou kreativní fyzickou likvidaci. Někteří lidé by to asi nazvali spravedlivou odplatou za porušení sedmého (nebo osmého?) přikázání, ale kdy já si vzal z něčeho takového ponaučení? Jako první číslo zkontroluji mobilní telefon. Naděje mě nezklamala. Ten chlap (jehož jsem už v duchu překřtil na Saurona) ty prsteny vážně moc chce... no, tím lépe pro mě. Ztracené hračky rozhodně nebyly zadarmo, o dalších formách újmy nemluvě. Se spokojeným šklebem potvrdím účast. Do poledne času dost, mohu si v klidu vychutnat veškeré ranní rituály a připravit se na schůzku. Pro tyto příležitosti volím o něco formálnější úbor, než je pro mě běžný - tmavý oblek s košilí s rozhalenkou a polovysoké boty z krokodýlí kůže. Doplňky v podobě zbraní jsou samozřejmostí, protože i zákazník, který se už jednou nebo dokonce několikrát osvědčil jako spolehlivý a bezproblémový plátce, může pocítit náhlý záchvat spořivosti a rozhodne se nechat odměnit těžce pracujícího zloděje kulkou mezi oči. Brýle, rukavice, peněženku s (falešnými) doklady, chytrý telefon pro kontrolu převodu sjednané částky, samozřejmě miniaturní přepravní schránku s prsteny... Ještě než je tam zavřu, naposled se jimi pokochám na denním světle. Nemůžu přitom přestat uvažovat, jak je to asi dlouho, co naposledy někdo viděl pohromadě dva nebo dokonce všechny tři. Ale to není moje věc. Koneckonců, přestože je všechny najednou asi nikdy nespatřím, prošly přinejmenším mýma rukama, a to také jen sotva může říct každý. Připadám si, jako kdybych dával dohromady rodinné setkání bratrů, násilně odloučených po dlouhá desetiletí... Pobaveně odfrknu. Dost ironické nostalgie, čas vypravit se dělat byznys. Tentokrát opět využiji taxi a zanedlouho se již blížím k dohodnutému místu setkání se všemi smysly v maximální pohotovosti a vyhlížím kontakt. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Taxi Tě vyzvedne v domluvený čas přímo před domem, kde je Tvůj byt. Muž řídící vůz se Tě zeptá "Kam to bude?" Pak s Tebou již nemluví a zamíří přímo, k Tvému cíli, který mu stručně, ale jasně definuješ. Cestu opět doprovází již známý ceremoniál týkající se Tvého cestování - nastoupit, definovat cíl, přetrpět tichou cestu, zaplatit, vystoupit. Tvé brýle naštěstí dnes fungují lépe než v muzeu a tudíž si ušetřen rasistických poznámek týkajících se Tvé mutace. Do cíle dorazíš asi 20 minut před začátkem schůzky, což Ti dává čas seznámit se s terénem. Když vejdeš prosklenými dveřmi do kavárny, zjistíš, že se nacházíš v poměrně nóbl podniku. Jedinými přítomnými zákazníky jsou momentálně pouze dvě skupinky ´kravaťáků´ sedících u malých stolků v pohodlných křeslech či sedačkách z kůže. První skupina je tvořena pouze dvěma muži, jež o něčem poměrně zuřivě debatují, když vejdeš, na okamžik v debatě ustanou, věnují Ti zkoumavý pohled, pak si Tě však přestanou všímat a opět se vrátí k původnímu tématu hovoru. Druhou skupinu tvoří asi pět lidí na první pohled se spíše dobře bavících než pracujících. Těm nestojíš ani za pohled. Obě skupinky jsou v uctivé vzdálenosti od sebe, což jim poskytuje prostor pro soukromý hovor. Podobné stolky tu jsou ještě tři. Dva malé, stejné jako u kterého sedí debatující dvojice. Jeden větší. Každý z nich je v uctivé vzdálenosti od všech ostatních, snažící se poskytnou co největší soukromí. Naproti dveřím je bar, jež i když se jedná, dle nápisu o kavárnu, poskytuje širokou škálu všemožného alkoholu - evidentně tady občas bývá veselo. Teď je tu však klid. Obsluhu tvoří mladý muž stojící za barem a mladá žena, která právě nese k méně obsazenému stolu dvě kávy. Tvůj kontakt zde ještě není, také má ještě 10 minut čas. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Po dosažení cílové destinace obětuji několik minut obhlédnutí okolí podniku a vytipování případných vhodných únikových tras. Zatím se však nezdá, že by to bylo potřeba - podnik sám působí velmi solidním, lehce luxusním dojmem, který je sám o sobě určitou zárukou minimalizace možnosti vypuknutí nějakého násilí. A také se mohu spolehnout, že místní káva bude skutečně za něco stát. Vejdu dovnitř a pozdravím obsluhu. Ze zbylých volných míst si vyberu stolek, jehož umístění mi bude poskytovat dobrý rozhled po místnosti, dostatečně krytá záda a možnost snadného odchodu. A klidně to může být i jeden z těch menších. Tohle koneckonců není transakce, který by vyžadovala přítomnost více než dvou osob, přestože někteří paranoikové jsou schopni přitáhnout si na místo předání malou soukromou armádu. Objednám si dvojité esperesso a vyzbrojen novinami, sloužícími současně jako zdroj ukrácení dlouhé chvíle i štít, zpoza něhož mohu pohodlně a hlavně nenápadně sledovat okolí, se připravím na čekání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se odpojíš od skupiny, podaří se Ti zajít do opuštěné chodby. Vejdeš na dámskou toaletu, jež se na chodbě nachází. Na toaletě nikdo není, poskytuje Ti tedy dokonalou příležitost pro Tvou proměnu. Z toalety již nevycházíš jako mladá žena, ale jako muž ve středních letech. Nakonec jsi zvolila pro svou podobu jednoho z mladších členů ochranky, kterého jsi potkala chvíli po vstupu do budovy. To zda ho při svých cestách po budově potkáš či nepotkáš bohužel neovlivníš, nezbývá Ti tedy než být obezřetná a pokud by se k Tobě blížil, urychleně svou podobu změnit. Popřípadě ho ujistit, že se mu něco zdálo a tak podobně. Pokud by ani po tom nedal pokoj, musela bys to řešit jinak. Momentálně jsi však na chodbě sama. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podnik se nachází přímo v centru malého náměstí. Je to dokonalá ochrana pro obě strany, jelikož málokdo by dělal problémy na podobném místě, ale jistě jsou i takoví. Žádné temné uličky tedy v jeho blízkosti nenajdeš. Možná by se, ale dalo v případě nouze využít davu, jelikož se jedná o poměrně rušné místo. Usedl jsi k jednomu z menších stolků, který se nachází sice u zdi, ale blíže ke dveřím než ostatní stolky. Ze tří židlí u stolu sis vybral takovou, abys byl čelem ke dveřím. Jako bonus Ti toto místo poskytuje také rozhled po celé místnosti, takže máš neustále přehled, co se v místnosti děje a záda Ti kryje zeď. Mladá slečna Ti po pár minutách přinese horkou kávu, která příjemně voní. Samozřejmostí je cukr do kávy, ohřáté mléko a sklenice vody. Mile se na Tebe usměje a zeptá se zda-li je to vše, pokud ano odejde pracovat zase někam jinam. Pokud ne, pečlivě vyslechne Tvé další přání. Přesně v pravé poledne do podniku vchází muž, s kterým jsi již měl tu čest se setkat při předání prvního prstenu. Má na sobě klobouk, oblek, polobotky - působí jako typický kravaťák. Vyhledá Tě pohledem, i on si Tě pamatuje a zamíří tedy rovnou k Tobě. Odloží klobouk a ještě než se posadí, tak k Tobě natáhne ruku, "Dobrý den, snad jsem Vás nenechal dlouho čekat." Je sice možné, že normálně by s lidmi jako jsi ty nechtěl mít nic společného, ale pokud tomu tak je, rozhodně to na sobě nedá znát, naopak se na Tebe vřele usmívá. Posadí se naproti Tobě. Vzápětí přijde mladá slečna a počká až si objedná - také kávu. "Doufám, že jste při práci neměl příliš komplikací," spíše konstatuje než projevuje skutečný zájem, poté co slečna odejde pro kávu. Když kávu přinese, jste konečně opravdu nerušeni. "Máte je tu pro mě?" |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Vše, děkuji vám," vrátím servírce milý úsměv a když se vzdálí, sáhnu po hrnku. Mléko i cukr nechávám bez povšimnutí a jen si užívám plnou chuť kvalitní kávy, zatímco jedním okem čas od času zkontroluji hodiny na stěně. 'Akorát na čas, to ho šlechtí.' Slabý úšklebek skryji za okrajem hrnku, načež si ubrouskem otřu ústa, odložím noviny a vstanu, abych mu potřásl rukou a pozdravil se s ním. "Kdepak, to je v pořádku," ujistím ho, že dlouho opravdu nečekám, a znovu usednu. Ačkoliv to nedám sebeméně znát, od této chvíle sleduji okolí ještě o něco pozorněji. I kdyby byl jeho zájem o moje potíže upřímný, není to jeho starost, proto jen beze slova zavrtím hlavou a trpělivě čekám, než bude obsloužen, abychom mohli začít. Na dotaz ohledně zboží netřeba čekat dlouho. Kývnu a naznačím letmý pohyb k opasku, kde je bezpečně připnutá krabička s oběma šperky. "Samozřejmě," odpovím. "A vy?" Pravidla už zná a tedy ví, že předměty svého zájmu neuvidí, tím méně si nesáhne, dokud neprokáže připravenost splnit svou část kontraktu. Teprve pak položím schránku na stůl, ale nesundám z ní ruku dřív, než sjednané peníze přistanou na mém účtě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když záporně zavrtíš hlavou na jeho otázku týkající se Tvých potíží, je nezúčastněně prohlásí: "Skvěle." a dále se již tímto tématem nezabývá. Když ukážeš na krabičku u opasku skrývající vzácné prsteny, usměje se a přikývne. Tvá pravidla už opravdu zná, stejně jako číslo účtu a domluvenou částku. Chvíli se věnuje svému iPadu Mini, který byl dosud uschován v kapse jeho saka. Poté ho položí na stůl, tak aby jsi na něj viděl. Máš šanci zkontrolovat si číslo účtu, stejně jako částku - samozřejmě vše sedí. "Myslím, že by bylo fér kdyby jste mě přesvědčil, že i Vy jste připraven dokončit náš obchod. Vím, že poslední předání proběhlo bez komplikací, ale musíte uznat, že momentálně už se jedná o poměrně dost peněz." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Lehce se nakloním nad stůl a projdu pozorně obě řady čísel. Výborně. Zatím to vypadá dobře. Dovolím si lehký úsměv a přikývnu. "Vaše obavy zcela chápu," konstatuji klidně, "ale mohu vás ujistit, že jsou zbytečné." Odepnu bezpečnostní sponu a položím schránku na stůl. Palcem odblokuji uzávěr a pohledem se ujistím, že žádná z dalších přítomných osob nám nevěnuje pozornost, nemluvě o případných kamerách. V případě, že je vzduch čistý, odklopím víčko na tak dlouho, aby se mohl přesvědčit, že se ho skutečně nepokouším oblafnout. Správně bych se měl cítit uraženě, že mi nevěří navzdory mojí tvrdě vydobyté reputaci, ale v tomhle oboru většinou s důvěrou ani jedna strana moc daleko nedojde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzduch je čistý nikdo Vám nevěnuje větší pozornost, můžeš tedy s klidným svědomím otevřít schránku, jež prsteny ukrývá. Muž naproti Tobě jim věnuje krátký pohled, poté spokojeně přikývne, což můžeš mimo jiné brát jako znamení, že úložnou schránku můžeš opět zavřít. Muž ze stolu zvedne svůj iPad Mini a zadá příkaz pro dokončení transakce. Chvíli mlčí a sleduje svou sympatickou hračku, poté iPad opět uloží do kapsy saka. "Převod byl dokončen. Můžete si to zkontrolovat máte-li zájem." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Mám. Vytáhnu vlastní přístroj a otevřu si internetové bankovnictví. V případě, že na svém účtu najdu v pořádku připsanou celou částku, opět se odhlásím a telefon vrátím do kapsy na opasku. "Gratuluji k novému přírůstku do sbírky," zahraje mi na rtech slabý úšklebek a krabičku přesunu k zákazníkovi. "Bylo mi potěšením s vámi spolupracovat," dodám. Tímto by mělo celé divadlo skončit. V případě, že ode mě nebude chtít nic dalšího, rozloučím se, zaplatím a opustím kavárnu, abych si sehnal odvoz zpět ke svému bytu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Částka na Tvém účtu přistála přesně podle dohody. Obchod byl tedy úspěšně dokončen. "Také mi bylo ctí," odpoví muž naprosto upřímně. Vezme krabičku ze stolu, otevře ji, aby ještě jednou mohl zkontrolovat prsteny a pokochat se pohledem. Přes tvář mu přejede podivný úsměv. Poté krabičku uloží na bezpečné místo ve svém saku. Už se chystáš, že odejdeš a zaplatíš kávu, když Tě zarazí slovy, "Byl bych rád kdyby jste si vyslechl mou nabídku na další obchod. Zda máte zájem můžete posoudit pak," usadí Tě zpět do pohodlného křesílka. Posune před Tebe jeden obrázek. Jedná se o polovinu artefaktu, jež slouží jako druhý klíč, což Ti na první pohled nemusí dojít, protože jsi o něm pouze slyšel a nikdy jsi ho neviděl. "Poskytnu Vám vodítko, tuto cennou věc vlastní pan Worthington." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Huh?' Okamžitá nabídka další spolupráce mě lehce překvapí. I pravidelní zákazníci si většinou každou další zakázku napřed promyslí, než se s ní vytasí. Tenhle chlápek si zřejmě našel nové hobby. Ale kdo jsem, abych mu ho rozmlouval, že? Zaujmu své předchozí místo a naznačím, že bych si rád poslechl více. 'Probůh, co je zas todle?' změřím si vyobrazený objekt. Přestože jsem se už setkal s hodně podivnými artefakty, tohle jednoznačně patří k těm ujetějším. 'Jak to vůbec patří? Vypadá to jako zadeček ňákýho šerednýho brouka...' Sotva padne jméno majitele, něco v mojí hlavě cvakne. "Warren Worthington II?" ujistím se, že oba myslíme toho samého muže. A aniž bych čekal na odpověď, začnu v paměti pátrat po slovech, jakými mi Geela před několika dny popisovala druhý klíč od En Sabah Nurovy hrobky. Pokud je to on, těžko bude náhoda, že o něj projevil ten samý chlap, který právě shrábl všechny tři prsteny údajně tvořící ten první... Copak o tom asi ví? "Můžete mi k té... věci podat nějaké další informace?" zeptám se bezvýrazným hlasem a vrátím mu obrázek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po Tvém ujištění jména majitele podivného předmětu, muž naproti Tobě přikývne, aby potvrdil Tvou domněnku, tedy že oba myslíte stejného muže. "Jedná se o velmi vzácný Egyptský artefakt...dejme tomu, že jsem se zaměřil na sbírání Egyptských vzácností." Svým výrazem Ti dá najevo, že Ti do Toto nic není, a že toto téma považuje za uzavřené, pak přejde trošičku jinam. "Bohužel jiné informace Vám k pozici předmětu poskytnout nemohu, ale věřím, že si poradíte. Prokázal jste, že na Vaší pověsti je něco pravdy." Při posledních slovech lehce poklepe na kapsu, jež ukrývá prsteny. Dále nastíní otázku týkající se odměny za Tvou práci. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Pohodlně se usadím do příhodného křesla v prázdné místnosti. Jak se věci mají dorazil jsem moc brzo. Trochu jsem doufal, že tu budu poslední. S povzdechem se rozhlédnu po rozlehlé místnosti osazené množstvím pohovek, křesel a stolků nemluvě o televizi gargantuovských rozměrů. Chvíli zavžuji výběr knihy z menší knihovny, ale to už začínají vcházet první obyvatelé institutu, proto se s "velkým zaujetím" zahledím z okna ven a využiju neprůhledných brýlí k obhlédnutí nově příchozích. Na intenzivní pohledy reaguji jen přikývnutím na pozdrav, tajně doufajíc, že to Ororo nějak vyřeší. Když dorazí Kitty dokonce lehce mávnu rukou a to samé zopakuji i v případě Logana, i když vím že se přátelského pozdravu od něj nedočkám. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Jakožto člen ostrahy se odporoučím do části ministerstva, kde jsou kanceláře a další hlídané místnosti. Mám v plánu prozatím jen pozorovat. Chci si najít vhodnou oběť, která opustí kancelář a půjde na záchod. Kde bych jí/jeho zpacifikovala, ukradla klíče (bezpečnostní kartu) a posléze se v jejich opuštěné kanceláři zamkla, abych měla dost času získat nějaké informace. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvíli procházíš chodbami ministerstva, neděje se tu nic zajímavého, každý se věnuje své práci. Nakonec se dostaneš až do části kam moc lidí nemá přístup a už vůbec ne žádní turisté či něco podobného. Kývnutím hlavy Tě pozdraví nějaký ´Tvůj´ kolega hlídač. Chvíli vypadá zaraženě, ale nakonec se Tě na nic neptá a jde si po svých. Po několika minutách hledání Tvé vhodné oběti, máš úspěch. Z blízkých dveří vychází muž ve středním věku, zamkne za sebou svou kancelář a míří někam pryč od své kanceláře. ´Kolega´, který Tě před chvílí zdravil už je v nedohlednu a nikdo jiný momentálně na chodbě není. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Jasněěěě...' ušklíbnu se v duchu předloženému vysvětlení zájmu o právě tenhle střep. Cokoliv mu udělá dobře... Zápornou odpověď na svou druhou otázku jsem tak nějak čekal, byť mi neodpověděl na celý její rozsah. Zajímal mě hlavně ten předmět jako takový - název, pod kterým je znám a s jehož pomocí bych mohl zjistit další údaje, případně rozměry (nebylo-li na obrázku měřítko), což také zmíním. Materiál odhaduji na nějaký kámen. Ten normálně roli zas tolik nehraje, leda v případě, kdy se jedná o něco výjimečně křehkého nebo citlivého na podmínky přepravy a uchování. "Pořád jsem ještě neřekl, že to vezmu," upozorním svého obchodního partnera, když se zmíní o honoráři. "Dejte mi pár hodin, trochu to okouknu, zjistím si, co a jak, a pokud se rozhodnu do toho jít, ozvu se vám s návrhem ceny. Pokud ne, sdělím vám aspoň, na koho dalšího se obrátit." Tímto dám mimo jiné najevo, že naše schůzka dospěla ke svému závěru. Kdyby nic jiného, sedíme tu už docela dlouho a já mám před sebou dost práce, mám-li do večera ohledat terén a zpracovat návrh zakázky. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Můj pokoj a cesta do společenky Docela jsem si oddechla že miss sympatie se už konečně ujala Storm a já s ní nemusela trávit další čas. Když jsem procházela chodbami přišlo mi, jako by se tady zastavil čas. Skoro nikoho jsem nepotkala, skoro nikde nikdo nebyl. Nikdo, s kým bych mohla prohodit slovo. S povzdechem jsem pohodila rameny a šla k sobě do pokoje. Posadila jsem se na postel a skrz okno sledovala život venku. Vlastně jsem nic neviděla, ale hrozně ráda bych viděla. Chtěla bych opustit brány institutu bez toho, aby na mě někdo ukazoval prste a říkal, co jsem to za zrůdu. Přes dálkové ovládání jsem zapla hi-fi věž, položila sluneční brýle na noční stolek a zabořila hlavu do polštáře. ..."Jsem neprůstřelná, nemám co ztratit, jsem z Titánia," pozpěvovala jsem si tiše, dokud jsem neusnula. Vzbudila jsem se asi po půl hodině, možná po hodině, popravdě nemám vůbec tušení, každopádně jsem měla hlad, žízeň a dál jsem trávit čas v pokoji nechtěla. Vypla jsem věž, v zrcadle vedle dveří upravila vlasy a do středu hlavy zabořila růžové brýle. Zazubila jsem se na sebe, pochválila sama sebe v duchu, jak mi to sluší i chvíli po tom, co jsem vstávala a šla jsem do kuchyně. Oloupala jsem si mandarinku, vzala do ruky láhev s vodou a šla najít alespoň Kitt, abych se zbytek dne nemusela nudit. Společenka.., problesklo mi hlavou a s jedním měsíčkem mandarinky v puse jsem se vydala ke společenské místnosti. Když jsem vcházela dovnitř, kromě velkého množství ostatních studentů tu byli i profesoři. Všechny jsem si je sjela pohledem a nechápavě se zatvářila. Všimla jsem si Kitt, usmála se na ni, mávla na ni rukou, ve které jsem měla mandarinku a šla si sednout k ní. "Co se to tu děje?" zeptala jsem se jí dřív, než jsem si stihla sednout. "Chceš?" nabídla jsem jí s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž Ti v rychlosti podá informace, které mu jsou o artefaktu známé. Není jich příliš mnoho. Jak už se jednou zmínil, momentálním vlastníkem této cennosti je Warren Worthington II. Daný předmět je nejčastěji znám pod názvem Scarabeus Znovuzrození. Zajímavé je, že se dá předmět rozdělit na dvě části, tedy na ´hlavu´ nebo-li přední část brouka a ´zadeček´ nebo-li zadní část brouka. Jen tak mimochodem se zmíní, že pokud by Vaše spolupráce přetrvávala i nadále, měl by zájem i o druhou polovinu tohoto vzácného brouka, která se dle jeho informací nachází v Londýně. Materiál bude opravdu nějaký kámen černé barvy lehce zdoben zlatem. "Samozřejmě," odpoví na tvou žádost o čas, aby jsi měl možnost si obchod v klidu promyslet. Když se zvedneš, také se zvedne, aby se s Tebou mohl rozloučit podáním ruky. "Budu čekat zda se ozvete...a upřímně doufám, že ano," dovolí si vyslovit svou důvěru ve Tvé kladné rozhodnutí. Pak kývne hlavou směrem k šálku na stole, "Tohle je samozřejmě na mě." Poté se posadí, aby si v klidu dopil svůj šálek kávy. Když opustíš kavárnu, na ulici je stále rušno, stejně jako když Vaše schůzka začínala. Sluníčko svítí je krásný květnový den. Nikdo se Ti nepokusil ustřelit hlavu. Peníze jsou v bezpečí na Tvém účtu. Den začal dnes poměrně pozitivně. Když se rozhlédneš všimneš si kousek od Tebe, trošku stranou od největšího ruchu, ale ne úplně bokem, několika přistavěných taxi, které čekají na nějaký kšeft. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Prdel Znovuzrození. To mám fakt pěkný. Kdo si tydle přiblblý artefakty vymejšlí?' Neměl bych být nevděčný, koneckonců, postavil jsem si na těchto věcech kariéru i živobytí. Takže jen odkývu přijaté sdělení a po krátkém rozloučení a poděkování vypadnu ven. Po několika krocích se přistihnu, že si spokojeně pobrukuji pod fousy. Jindy bych řekl, že byl tenhle den zatím až zbytečně klidný, avšak po přemíře vzrušení posledního týdne nemám zas až tak důvod stěžovat si. A brzy už budu zase v jednom kole, tak proč si tuhle malou pauzu nevychutnat. Možná je to vina krásného počasí, že jsem poněkud přehodnotil své plány na nejbližší hodinu a namísto abych zamířil okamžitě zpět do svého kutlochu, poohlédnu se po nějaké slušnější restauraci. Přece jen jsem ještě nejedl a nějak se mi momentálně nechce křepčit kolem sporáku. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Ranní vstávání už dlouho nebylo tak příjemné, jako dnes. Konečně, konečně už nejsem ubohý člověk. Den začínám, jako každý jiný. Černý čaj, nějaké to pečivo. Když vše uklidím, položím před sebe kovovou kuličku.... Soustřeď se! Přikážu si, natáhnu ruku a zavřu oči. V mysli se snažím vidět kuličku před sebou a pohnout s ní. S výsledky však nejsem spokojen, vyskočím ze židle, až jí převrhnu. Natáhnu obě ruce. 214782 zatuhnu, v mysli mi proletí tisíce vzpomínek na tábor, rodiče, doktora! Doktor! DOKTOR!! Vystřelím pravou ruku vpřed a celý se natočím lehce bokem. Prozatím bude muset stačit zuřivost, Charlesi! Pomyslím si, když kulička zmizí ve stěně. Svěsím ruce, sednu si na shozenou židli a začnu lehce vzlykat. Ve vteřině jsem zase na nohou a otírám si slzy. Někdo totiž klepe na dveře. Kdo mě to otravuje?! Vezmu ze stolu nůž, pro případ, že by mě našli a vyrazím ke dveřím. Kdo je tam? Ptám se, když jsem tak 2 metry od dveřích. Nůž schovaný za zády. Živýho mě nedostanete! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Při Tvé procházce mineš několik podniků, které nevypadají na příliš dobré místo pro oběd - minimálně ne pro Tebe hledáš-li nějakou lepší restauraci. Vzhledem k tomu v jaké oblasti se momentálně nacházíš, však netrvá příliš dlouho a narazíš na příjemně vypadající Italskou restauraci. Před restaurací je venkovní terasa, kde je možné najíst se a užít si přitom příjemného počasí. Momentálně ji však využívá pouze pár ve středním věku, který se právě věnuje obědu. A dvě mladé slečny vychutnávající si zmrzlinový pohár. Když vcházíš do restaurace jedna z nich Ti věnuje mimořádně krásný úsměv. Jinak je terasa prázdná. Uvnitř restaurace je na zdi šipka, která navádí kuřáky do vedlejší místnosti. Místnost je od nekuřácké oddělena velkými dřevěnými dveřmi, které jsou samozřejmě zavřené. V místnosti pro nekuřáky je několik pevných dřevěných stolů s odpovídajícími židlemi a lavicemi. Zeď je ozdobena něčím, co by se dalo nazývat moderním uměním. Vzhledem k tomu, že ještě není příliš pozdě na oběd, tak zde není zrovna prázdno - a to i přes to, že ceny jsou lehce přemrštěné, jelikož se tato restauraci pyšní nejen ochotnou obsluhou, ale hlavně výborným kuchařem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Projdeš otevřenou brankou, přejdeš malou zahrádku a zaklepeš na dveře baráku, ve kterém jak tušíš, bys mohla nalézt svého otce. Stále je to však jen Tvá domněnka, jež čeká na potvrzení, jelikož od události na Alcatrazu o svém otci nemáš žádné zprávy. Chvíli stojíš přede dveřmi a nic se neděje. Když už se zdá, že se ani nic dít nebude, tak se zevnitř (dveře jsou stále zavřené) slabě ozve: "Kdo je tam?" Hlasi je přes dveře slyšet jen velmi slabě, ale i přes to poznáš, že se jedná o hlas staršího muže. Ten hlas je Ti povědomý nebo spíše velmi dobře znám. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Rozhodování, rozhodování... bylo by možná snazší, kdyby bylo alespoň z čeho vybírat. Dosavadní nabídka podniků mě dvakrát neuchvátila. Ačkoliv... 'Že by?' Na italskou kuchyni dvakrát nejsem, Taliáni nejspíš někdy neslyšeli o tom, že existuje slušné koření. Na druhou stranu, s mořskou žouželí si umí poradit skoro stejně dobře jako u nás doma a taková grilovaná chobotnice nebo talíř krevet... A když se budu držet dál od nudlí, možná to ani neskončí mezietnickým konfliktem. Zaškrundání v žaludku mi rozhodování poněkud ulehčí, tudíž bez dalšího zamířím k restauraci. Slečně na terase úsměv oplatím do takové míry, aby si to špatně nevyložila, a v příštím okamžiku už jsem uvnitř. První dojem rozhodně není zlý, na druhou stranu mě nijak nesvádí k pobytu uvnitř, i kdyby tu nebylo tolik národa. Vrátím se proto na terasu, kde je jednak větší klid, jednak nebudu muset čelit populárnímu problému "sluneční brýle v místnosti", a zaberu si tam odpovídající strategické místo. Objednávku zahájím vhodným lehčím aperitivem, s nímž se zahloubám do nabídky menu. Mám se zaměřit na chody poskládané z mořských plodů, z masa, nebo udělat kompromis? Zvolím kompromis. Sice mě sem nalákala spíše vyhlídka na vodní havěť, ale pečené srnčí vypadá příliš lákavě. Tři chody, něco sladkého na závěr, tématické víno... kávu tentokrát vynechám. I tak se ovšem natlásknu více než slušně. A vůbec se za to nemíním stydět. I kdyby mi však předložili božský nektar a ambrózii a třebaže mám v plánu si to jídlo vychutnat, neotupí to moji ostražitost. Nepříjemná daň povolání a současně jistá záruka, že se dožiju dezertu. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Ještě jsem Alexovi popřála dobrou noc a vydala jsem do svého vlastního pokoje. Po celodenní práci jsem poměrně unavená. Dopřeji si tedy rychlou sprchu a pak už se vítám se svou postelí. Než usnu stačím si ještě rychle promítnout události dnešního dne... Scott... Rogue a její schopnosti, přičemž si nemůžu nevzpomenout také na Magneta... Alex... Crystalie...Zítra budu muset donutit Logana, aby si s ní alespoň promluvil. Nevím proč, ale nějak mám pocit, že to co říkala bylo myšleno vážně...i kdyby to nebyla pravda, ona o tom byla přesvědčena – A to nejsem Profesor. Nakonec usínám klidným spánkem, který trvá až do rána. Ráno vstanu poměrně brzo a rozhodnu se posnídat ve své kanceláři, kde se ještě pověnuji nějakým papírům, které na mě čekají – včera jsem to nestihla dočíst, protože přišel Alex. Nakonec zjistím, že je pět minut po deváté – jdu pozdě. Odložím papíry na stůl, zamknu za sebou kancelář a jdu do Společenské místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Vypravě: Je devět hodin a ve společenské místnosti se pomalu objevují stálí obyvatelé Institutu. Studenti, kteří jsou zde pouze krátkodobě se podobných sešlostí většinou neúčastní, jelikož k tomu nemají důvod – většinou jim však v účasti nikdo nebrání, pokud nechce Storm řešit něco vyloženě soukromě. Tentokrát důvod tohoto setkání neznáte ani Vy. ___ Přicházím do místnosti s mírným zpožděním, “Omlouvám se, nějak jsem se ztratila v čase,“ prohlásím naprosto upřímně. Mezitím si pohledem zkontroluji místnost, zajímá mě zda už tu jsou všichni. Scottovi věnuji něco, co by měla naznačovat omluvný pohled a upřímně doufám, že se tu na něj nekoukali jako na ducha. Což asi koukali. Až na jednu výjimku jsme tu kompletní, skvělé. Zavřu za sebou dveře a najdu si nějakou výhodnou pozici – tedy aby mě všichni slyšeli, ale určitě se vyhnu tomu stoupnout si přímo doprostřed místnosti. “Určitě Vám vrtá hlavou proč jsem Vás sem svolala. Je pár věcích, který jsem se během posledních několika dnů dozvěděla a považuji za důležití, aby jste i nich věděli.“ Chvíli přemýšlím kde vlastně začít, nakonec si přeci jen vyberu. “Tak nejprve bych v Institut oficiálně ráda přivítala Scotta. Jak už jste si všimli Scott je opět mezi námi – a myslím, že by od Vás bylo netaktní klást mu všemožné otázky týkající se jeho nepřítomnosti. Věřím, že pokud si o tom bude chtít s někým promluvit, určitě si Vás vyhledá sám.“ Pokusím se minimalizovat nepříjemnosti, jež by Scotta mohli potkat, přitom se pohledem ujistím, zda je to takto v pořádku. Pokud ano, tak pokračuji dál. (Pokud ne, klidně reaguj, nějak si s tím poradíme) |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Vypravěč: Vcházíš do místnosti ve chvíli, kdy se Storm začíná věnovat problému týkajícího se léku pro mutantskému genu. Ostatní členové Institutu jsou již na místě i Scott. ___ Dalším tématem je možná neúčinnost léku proti mutantskému genu. “Beast se mi před několika dny zmínil, že dělá další testy týkající se léku proti mutantskému genu. Vyjádřil při tom svou domněnku, že účinky léku nemusejí být trvalé. V době když jsem spolu naposledy mluvili konečné testy však stále neměl hotové.“ Teď se pro změnu podívám na Rogue, “Faktem je, že jeho domněnka se potvrdila jako správná. Z čehož se dá usuzovat, že možná nebudeme mít v blízké době problémy pouze s Pyrem a jeho občasnými výlevy, ale také s Magnetem. Měli bychom se tedy rozhodnout jak budeme postupovat až se opět objeví nějaký problém a vláda bude očekávat, že se opět postavíme na jejich stranu. Vím, že Profesor by si určitě nepřál, abychom se vraždili navzájem. Nepřál by si však ani abychom mu umožnili dokončit, to co začal na Alcatrazu.“ To, že momentálně spolupracujeme s vládou víte. My jim pomáháme řešit problémy, které příležitostně dělá Bratrstvo – pokud možno, co nejmírněji a nejklidněji. A oni ignorují, že se jedná o školu pro mutanty. Věnuji úsměv Alexovi, který mezitím, co jsem mluvila přišel. A využiji ho jako konečné téma pro odlehčení. “Ráda bych zde přivítala Alexe Summerse,“ představím ho celým jménem pro případ, že by ještě někdo neměl tu čest, což je velmi pravděpodobné. “Přislíbil, že nám zde trošku vypomůže.“ Prozatím se nezmíním výuky čeho se chopí, jelikož o tom jsme spolu s Alexem ještě nemluvili. Pokud má Alex zájem dám mu také prostor pro pár slov, pokud zájem nemá, do ničeho ho nenutím. Naznačím, že minimálně prozatím je to z mé strany vše a čekám co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Místo na terase, které jsi zvolil Ti poskytuje přehled o ději na ulici i dveře do restaurace - záda Ti kryje budova. Nemusíš se tedy bát, že by Tě něco překvapilo a Ty jsi neměl šanci si toho všimnout, což znamená, že si můžeš v klidu vychutnat oběd za krásného počasí. Příjemná obsluha Ti postupně přináší vše, co sis poručil. Vždy s dotazem zda je vše v pořádku, zda Ti chutnalo či zda Ti něco nechybí. Pověst kuchaře je evidentně pravdivá, jelikož jídlo není vůbec špatné, spíše naopak. Zatímco si pochutnáváš na jídle, tak jediný, kdo nějakým způsobem projevuje zájem o Tvou osobu je mladá dáma, která se na Tebe usmála když jsi vcházel do restaurace. Chvíli se Ti snad může zdát, že o Tobě vede hovor se svou kamarádkou u stolu. Oslovit si Tě však netroufne. Vzhledem k obleku a poměrně nóbl podniku, ve kterém sedíš Tě pravděpodobně považuje za mladého, vzdělaného a kultivovaného muže, pravděpodobně podnikatele či něco podobného. Poté co se dověnuješ svému poslednímu chodu se u Tebe opět zastaví obsluha s otázkou ´Zda si budeš přát ještě něco´. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Zdá se, že první dojem nelhal. S každým dalším soustem přestávám pochybovat o výběru podniku, tím spíš že mi zjevně bude dovoleno najíst se bez jakýchkoliv obtěžujících událostí. Mohu tak nerušeně volnou část bdělé mysli zaměstnat přemítáním o dalším cíli. Jasně, počítal jsem téměř najisto s dovolenou, ale pustit takovou příležitost by byla škoda, stálých zákazníků je málo a měl bych z toho vytřískat maximum. Jinými slovy jsem už téměř rozhodnutý tu zakázku vzít a čas na rozmyšlenou jsem si vyžádal hlavně proto, abych měl dopředu představu do čeho jdu, než na to kývnu. Nehledě na to, že bez znalosti bližších podmínek mu kalkulaci vážně neudělám. Po nějaké době strávené touto příjemnou kombinovanou činností odstrčím poslední talíř a opřený v křesílku se bavím odlesky, jaké vytváří sluneční odraz ve sklenici vína. Na otázku obsluhy projevím přání zaplatit a požádám, aby ode mě vyřídili upřímný kompliment kuchaři. Kromě ceny oběda zanechám i štědré spropitné odpovídající mé spokojenosti a opustím prostor. Té holčině, co po mně zálibně pokukovala, to možná zlomí srdce, ale vzhledem k tomu, že jsem jí krom toho předchozího úsměvu příliš další pozornosti nevěnoval, si už možná domyslela, že v tomto ohledu nemá svůj šťastný den. Ovšem nemít před sebou další práci, kdo ví? Bez dalších důvodů otálet v této oblasti si to namířím rovnou ke stanovišti taxíků, které jsem zahlédl předtím, a jedno volné si odchytím na cestu do úkrytu. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro V miestnosti je v podstate také šumivé ticho, na chudáka Scotta niektorí pozerajú trochu vyjavene. Nie som tam ani príliš dlho, keď vojde Jubi. Kývnem jej aby si ma všimla a usmejem sa. Šípková ruženka sa prebudila? Spala si ako bábo, nemala som to srdce ťa zobudiť. Zazubím sa na ňu. Umh, Storm nás sem zavolala, predsa na chladničke bol odkaz...nevšimla si si ho? Spýtam sa jej. Ale je možné, že ho dal niekto dole. Tu človek niekdy nevie. A...asi si ešte nevšimla Scotta, tvári sa príliš pokojne. A toto je niečo, pri čom sa tak tváriť nedá. Na ponúkanú mandarinku vďačne prikývnem a aj keď som po raňajkách, vezmem si slušne jeden mesiačik a vhodím si ho do úst. Otočím sa k Jubilee, aby som jej povedala najžhavejšie novinky. Vieš, možno tuším sčasti prečo nás sem zavolala, stala sa taká... Zaseknem sa, keď vojde Storm a stíchnem, keď začnem hovoriť. No, uvidíš. Pošepkám Jubi ešte. Trochu sa zahanbím, keď nám Storm povie, že máme dať Scottovi priestor. A ja som sa ho hneď vypytovala... ale bol to jednoducho šok, no. Kto by sa nepýtal. Pomrvím sa na stoličke a otočím hlavu, aby som si prezrela Alexa. Počuť som už o ňom počula, ale nič príliš konkrétne. Stále však venujem pozornosť aj Storm. Zrazu mi dopne, čo hovorí a prudko sa otočím späť. Ten... "liek" je dočasný? To znamená, že všetkým sa vrátia schopnosti? Aj...Magnetovi, aj Rogue... chúďa. Vyzerala byť spokojná, že ich nemá. Teda, muselo to byť príjemné, môcť sa zase dotýkať ľudí... Pozriem sa na ňu a potom na Jubi, aby som videla, ako sa tvári. Zrovna dobré správy to dneska nie sú, čo? Prehodím k nej znova šeptom a znova si premeriam Havoka. Výpomoc...ako učiteľ? |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Přestože mám spoždění, nijak se neženu do společenské místnosti. Beztak tam probíhá schůze, jejíž tématu budu rozumět tak z poloviny. Před dveřma ještě chvíli postávám než nakonec dostanu odvahu a s krátkým ťuknutím vejdu dovnitř. Potichu zasebou zavřu dveře a postavím se ke dveřím. Ruce si založím na hrudníku a poslouchám Storm. Už mi něco málo říkala včera a v podstatě to nejsou až takové novinky. Moc starého týmu tu nezůstalo. Vlastně pořádně neznám nikoho, snad jenom Wolverina a samozřejmě Scotta. Jsem rád, že tu kousek odemě sedí. Sice vůbec neví, kdo jsem, ale je tady. Nehrnu se k němu, protože nechci, aby se vylekal a taky nechci přerušovat Storm. Škubnu sebou, když uslyším svoje jméno. Až tak jsem se zamyslel, že mě Storm musela vrátit do reality. "Ahoj." Zamumlám ihned potom co mě Storm představí a čekám jestli ještě něco řekne. Nakonec ještě zmíní, že na institutu pomůžu, přičemž mi evidentně nechává slovo. Nejsem zrovna dvakrát dobrý řečník a nechce se mi tu vést nějaký proslov. "Ještě jednou vás zdravím. Moje jméno je Alex, jak tady řekla Storm. Jsem mladším bratrem Scotta..." Podívám se na něj i když on nic netuší. "...po Alcatrazu na tom škola není dobře, proto jsem se rozhodl Storm trochu pomoc." Myslím si, že tohle na seznámení zatím stačí. Občas jste mě mohli vidět se mihnout v institutu, ale s nikým jsem se na chodbách moc nebavil. Spíše jsem byl v kanceláři Xaviera nebo pokojích vašich profesorů. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro "Perfektní, příjde mi jako bych prospala léta, cítím se jak pomačkanej pošltář," zabrblu ještě a dojím mandarinku, to už mi Kitt ani nestihne doříct, o co tu jde a Storm začne vykládat. 'Blá, blá, blá blá, genetika, blá, kecy, kecy, bláá..' Říkám si v duchu a hlavou při každém další "bla" pohodím trochu hlavou do strany. Vlastně ani moc Storm neposlouchám, skoro nikdy ji nerozumím, nevím o čem mluví a co to pro nás znamená. V duchu jsem se modlila, aby tohle povídání už skončilo, v hlavě jsem si srovnávala plán, co dnes podniknout a co nesmím zapomenout udělat. V tom přemýšlení do mě lehce loktem šťouchne Kitt, kouknu se na ni a vyvalím oči, trochu nechápu, o co jí jde. Podívám se před sebe a vidím vysokýho blonďáka, sportovní postava, no zrovna můj typ to není ale pěknej je. "Ty vado!" řeknu jen a s úsměvem a jiskřičkami v očích se kouknu na Kitt, ta ale vypadá spíš vyděšeně. "Co je, ty ho znáš? Proč se tak tváříš?!" nechápavě jsem se jí podívala do tváře, Kitt ale šeptala, že dneska to nejsou žádné dobré zprávy. Měla jsem chuť vyskočit na stůl a zakřičet "Tak řekni mi někdo sakra o co tady jde?!" ale radši jsem se zhluboka nadechla, vydechla a podívala se znova na Kitt s otázkou v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Taxikář si pozorně vyslechne adresu, na kterou chceš být zavezen, poté nastartuje vůz a vydá se směrem k cíli. Cestou nepostřehneš nic zajímavého. Když jste na místě, tak se opakuje opět ten starý známí rituál - taxikář ti oznámí sumu, ty zaplatíš a on odjede. Na ulici je klid, poměrně prázdno a těch pár kolemjdoucích Ti nevěnuje přílišnou pozornost. Když otevřeš dveře Tvého bytu, jež má sloužit jako pohodlný úkryt, tak je Ti jasné, že minimálně v jedné z Těchto dvou funkcí selhal. Všude po pokoji jsou rozházeny věci, pokoj byl pravděpodobně někým prohledával. Je pravděpodobné, že už nebude sloužit jako dokonalý úkryt a co jsi budeme povídat zrovna útulně teď také nevypadá. Na zemi leží mimo rozházených věcí také rozbitý nábytek a střepy z rozbitých věcí. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď vidím prudko chápavý výraz Jubilee, nakloním sa bližšie k nej aby som nemusela hovoriť nahlas. Zase si nedávala vôbec pozor, čo? Syknem napoly karhavo, napoly pobavene. Pri nej si človek proste na to zvykne. Taakže, krátka a polopatistická rekapitulácia... V skratke, všetci, ktorí prišli kvôli tomu antimutantskému lieku o schopnosti, ich nadobudnú späť...Magneto napríklad, jeho pravá ruka Mystique...a Rogue. Vieš ako jej to občas...prekážalo. Začnem vysvetľovať. To znamená, že obdobie pokoja je preč a určite sa zase začnú nejaké bitky. A my sa im nevyhneme. Pokračujem rýchlym šepotom. Dúfam, že zase nebudú...nebudú umierať ľudia, ktorý tak veľa znamenajú. Tentokrát by to mohla byt Storm, alebo Jubi...Nie, nesmiem tak myslieť. Nadýchnem sa aby som zmazala takéto myšlienky. Potom Scott... No vieš, mali sme ho za mŕ...nezvestného. Vrátil sa. Ktovie kto sa ešte takto...vráti. Ale čo sa týka toho Alexa, neviem o ňom moc veľa... Vtom práve menovaný povie niečo, čo ma zase prekvapí. Scott má brata? Veď sa na seba skoro vôbec nepodobajú... Skáčem pohľadom z jedného na druhého. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Dobře naladěn úspěšným jednáním a příjemným obědem jsem vážně neočekával podívanou, jaká se mi naskytla při vstupu do bytu a víceméně mě na zlomek vteřiny přimrazila na místě. Nebudu o sobě tvrdit, že jsem bůhvíjak pořádkumilovný tvor, ovšem takovéhle boží dopuštění tu při mém odchodu vážně nebylo. Kdybych byl člověk, který věří na spravedlivou odplatu za všechny podlé a nečestné skutky, jichž se jedinec za svůj život dopustil, nejspíš by mě teď napadla přehršel lidových mouder a mravních ponaučení, božími mlýny počínaje a utrženým uchem konče. Jelikož jsem však já, vyrojí se v mé hlavě zástup sprostých slov následovaný překotnými úvahami, komu vděčím za nečekanou návštěvu a hlavně za BORDEL, KTERÝ BUDU UKLÍZET NEJSPÍŠ JEŠTĚ ZA TÝDEN! Jeden z nožů se mi objevil v ruce, aniž bych si byl vědom toho, že bych po něm sahal. Letmo prohlédnu zámek. Předtím jsem žádné známky poškození nepostřehl, ale sám nejlépe vím, že to nutně nemusí nic znamenat. Pak opatrně vyrazím na prohlídku celého bytu připravený na možnost, že nezvaný host by se tu ještě někde mohl ukrývat. A že se ukrývat nejspíš bude, otevření dveří nejspíš nepřeslechl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokud Tvůj nezvaný host slyšel otevírání dveří, pravděpodobně ho to nechalo absolutně chladným - pokud ne úplně chladným, minimálně ho to nedonutilo opustit svou pozici a přijít Tě přivítat. Je tedy na Tobě, aby jsi zjistil zda je Tvůj byt momentálně prázdný či zda se s Tvou návštěvou stále ještě můžeš potkat. Při procházení jednotlivých místností, můžeš zjistit, že obývací pokoj dopadl nejhůře. Tvá taška se ´vzácným´ nářadím sice byla nalezena a leží otevřena v obýváku na zemi, ale na první pohled můžeš soudit, že nic moc nechybí ani není poškozeno. Jinak to není zase, tak zlé jak se to na první pohled jevilo, ostatní místnosti dopadly o mnoho lépe. Svou návštěvu potkáš až v ložnici. Žena, kterou pravděpodobně nevidíš zrovna rád si bez jakýchkoli výčitek udělala pohodlí - sklenice dobrého vína, které zde našla. Kniha, kterou zde někde našla (doufám, že tu máš alespoň něco kvalitního). Když slyší Tvé kroky knihu odloží, jediné čeho si stačíš všimnout je kouzelný úsměv, jež Ti věnuje. Pak se propadáš opět do temnoty nočních můr. Netrvá to příliš dlouho, jejím cílem je Tě oslabit, aby Tě mohla bezpečně odzbrojit. Když přijdeš plně k sobě, což je otázkou pár minut, dá Ti najevo ať se posadíš. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Also: mohl by laskavě někdo zavolat deratizátora? Zdá se, že mám v bytě krysy. >> Neočekávám, že by mi někdo vyběhl vstříc, spíš, pokud tu vážně ještě je, někam zalezl a čeká buď na možnost k útoku, nebo úniku. Otázka zní, čí je to vlastně dílo. Napadá mě hned několik osob, od nichž bych se podobné návštěvy mohl klidně nadít a každá z nich znamená špatné zprávy. Zvlášť když na vrcholu toho seznamu figuruje moje nová známá. 'Ale jak ta by mě mohla najít tady?' Jistě, je tady ta expozice se třetím prstenem, jenže i tahle dedukce by jí napověděla jen město - město s více než šesti sty tisíci obyvateli. To by během dvou dní nepročesala, i kdyby všechny její gorily dělaly přesčasy... byť uznávám, že má na takový podnik dobrou motivaci. 'Ten divnej sen...' připomenu si ten ošklivý pocit, s nímž jsem se vzbudil. Že by uměla noční můry nejen vyvolávat, ale současně se v nich nějak pohybovat, číst v nich? Tahle představa je dost nepříjemná a marně se ji snažím zahnat utěšováním, že je to přece blbost. Zajímavé. Nábytek a bytové doplňky na hadry, ale zlodějská výbava skoro netknutá? Ne že bych si stěžoval, přijít o tohle všechno, budu se muset na měsíc stáhnout z byznysu, nemluvě o výdajích za kompletní nový materiál. Jak milé od mého nezvaného hosta. Tím spíš mě zajímá, s kým mám tu čest. Beru zpět, byť mě nahlédnutí do ložnice jen ujistilo, že nejsem paranoidní neoprávněně. Po čepeli okamžitě přeskočí náboj. Kašlu na nějaké gentlemanství; jestli ji nesejmu první, vyřídí ona mě. Bohužel se zdá, že na naše opětovné setkání byla připravena lépe než já. Přesněji řečeno jen čekala, až jí nakráčím přímo do rány. Noční můrou přímo mezi světla... no, snad ani nechci vědět, kam odletí ten nabitý nůž, ani jakou paseku nadělá při dopadu na zem. 'Uškrtit málo, fakt že jo... Megera!' je první vědomá myšlenka, která se připlíží zpět do otřeseného mozku. Měl jsem ji zabít, když byla ta možnost, ušetřil bych si spoustu potíží. Jako třeba shánění nejméně jednoho nového úkrytu. Po Geele vrhnu přiměřeně ošklivý pohled, než se zvednu ze země a bez ohledu na její královské gesto se natáhnu na postel, na tu polovinu dále od ní. Založím si ruce za hlavou a začnu si prohlížet strop, jako by mě přítomnost vetřelce v mém hnízdě nijak nevzrušovala. "Měla ste se ozvat, že se stavíte, trochu bych poklidil," poznamenám. "I když něco mi řiká," lehce pokynu ke zničenému obýváku, "že na takový věci moc nejste." Kdepak asi nechala opičky? Je zvláštní, že by ji nechali samotnou... a na vytváření toho chlívku také spíše jen dohlížela, než že by se na něm aktivně podílela, nebo ano? "Na druhou stranu, jeden by podle tý suverenity, s jakou ste mně vyplenila špajz a knihovnu, hádal, že sme už nejmíň pár let svoji." |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Příchod Ororo konečně místnost uklidní, protože tichý šepot stihl přerůst v rušný hovor, což mi po mých klidných časech moc radosti nedělá. Její proslov sleduji se zájmem, zvlášt ve chvíli kdy zmíní o taktnosti a většina pohledů se automaticky stočí ke mě přikývnu vážně na souhlas. V podstatě si ani nejsem moc jistý, že by mě přímo vyslýchali, protože jsem nepatřil k nejpopulárnějším. Pak se vrátí k problematice léku proti mutaci, který zjevně nemá trvalé účinky a představa pohledu na svět bez brýlí a ohrožení širokého okolí je víc než lákavá. Pokud by nikdo nic nepotřeboval mohl bych Beasta navštívit ještě dneska. "Dobré" zprávy v podobě návratu Magneta vnímám jen okrajově, než mne ze zamyšlení vytrhne jméno Summers. Zvednu pohled k muži, který na výzvu pozdravil a představil se. Když jeho pohled sklouzl ke mě přikývnu na pozdrav. Už jsme se dlouho neviděli, ale prozatím ho nechám aby se tu mohl zabydlet. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Plna očekávání jsem došla k hlavním dveřím domku. Je to snad poslední možnost, kde mohu svého otce hledat nebo spíše jediná. Kdyby tu nebyl nevím kam bych jinam šla. Asi bych se vrátila za Havokem. Nebo bych mohla jít za svojí sestrou, ale u bratra jsem s moc s prosbou o pomoc nepochodila. "Kdo je tam?" Ozve se ze stále uzavřeného domu. Ve mě málem hrkne. Už jsem se chtěla otočit a odejít, ale hlas mě přibil k místu, kde stojím. Tón hlasu je mi známí, ale stále ve mě hlodá jistá nedůvěra. "Tati? Jsi to ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro K tomu, co jsem řekla se v podstatě nikdo nevyjádřil. Minimálně ne, tak jak bych si asi přála. Nadruhou stranu si uvědomuji, že nemůžu chtít zázraky, jelikož většina přítomných je složena bud ze studentů nebo z lidí, kteří mají většinou svých problémů dost. Bohužel mám pocit, že problémů budeme mít ještě mnohem víc než dosud. Teď jsou na to alespoň nějakým způsobem připraveni. Ještě jednou se otážu zda má někdo nějaké otázky, zda chce něco říci či něco podobného. Pokud ne, tak prohlásím schůzi za ukončenou, "Myslím, že by to pro teď stačilo. Venku je hezky a já nemám důvod Vás tu držet." S těmito slovy je oficiálně propustím ze schůze. Pokud k tomu někdo má co dodat, tak to nevnímám jako problém a klidně reagujte - příspěvek klidně upravím, tak aby to sedělo. Než se většina lidí z místnosti rozuteče, otočím se na Alexe, jež se po svém pozdním příchodu usídlil u dveří. "Buď tak hodný a zastav se za mnou pak," tentokrát intonace mého hlasu odpovídá prosté konverzaci s jednou osobou. Napadne mě, že by si možná rád promluvil se Scottem nebo Scott s ním, proto ještě dodám, "Nepospíchá to," což je v podstatě pravda. Mou další obětí na soukromý hovor je Logan. "Myslím, že by sis měl s někým promluvit," tím někým samozřejmě myslím jednu konkrétní osobu, o které jsem s ním mluvila už včera. Intonace hlasu a můj výraz odpovídá slovům ´Prostě to udělej a pokud možno hned´. Poté se vydám opět k sobě do kanceláře, cestou ven ze společenské místnosti se ještě otočím na Logana a povím, "Předpokládám, že ji najdeš nahoře," čím myslím pokoj, ve kterém jsem ji ubytovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když padáš k zemi, nabitý nůž odletí rovnou do vedlejšího pokoje, kde způsobí, to co způsobit měl - bohužel na špatném místě a jinak než by sis přál. Výbuch, který způsobil poměrnou likvidaci pokoje nebyl zrovna tichý, avšak naštěstí se zdá, že v tuto dobu buď nejsou sousedé doma nebo rámus z nějakého důvodu přešli, otázkou je přejdou-li ho příště znova. Geella Tě poměrně pobaveně sleduje, když se věnuješ stropu. "Omlouvám se," řekne jednoznačným ironickým hlasem, "ale nepůsobil jste jako člověk, kterému by vadilo narušování soukromí." Poznámku o několikaletém manželství přejde jako by si ji vůbec nevyslovil. Místo toho pozvedne sklenici, kterou má stále v ruce v symbolu ´na zdraví´ a upije. "Troufám si tvrdit, že Váš vkus na víno je mnohem lepší než na literaturu." Po celou dobu Tě sledovala velmi pečlivě a pokud ses pokusil udělat něco, co by brala jako ohrožující pro svou osobu, opět by Tě uvrhla do temnoty nebo by se o to alespoň pokusila. "Předpokládám, že můj prsten už nemáte," je to spíše konstatace než otázka, "a za ten, co zmizel včera z muzea můžete také Vy." Napadne Tě, že o tom se mohla dozvědět z televize či internetu, jelikož už je odpoledne a někdo si ztráty artefaktu již určitě všiml. Nakonec tě probodne fakt divným pohledem, "O co Vám jde? Chcete...?" Větu nedokončí, ale je poměrně jasné na co byla její narážka mířená. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Po tom co tu pronesla Storm jsem nijak nereagoval. Nijak mě to moc nezajímá zase se chtěj prát budiž. Já se nemám čeho bát. Oni jo. Po tom co mi řekla Storm skoro rozkazem abych se vydal nahoru tak jen zavrtím hlavou a než odejdu tak jen tak pro sebe dodám. " Jasně máti..." Nevím zda to slyšela nebo ne ale začíná mi vadit její rozkazování. Vydal jsem se nahoru ale vubec netuším ve kterém je pokoji. Proto procházím chodbou a snažím se najít správné dveře... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když sis užívala pohody v autě u piva, jako by jsi přestala vnímat čas, proto když Ti pivo dojde zjišťuješ, že je již chvíli před desátou hodinou. Zavřeš a zamkneš auto a vydáš se zpět do Institutu. Když procházíš okolo společenské místnosti jsou otevřeny dveře, a proto si můžeš všimnout několika obyvatel Institutu, jež se v ní nacházejí. Dojdeš do Tvého pokoje, osvětleného sluncem a zavřeš za sebou dveře. Netrvá dlouho a ozve se ťuky ťuky na dveře. Příspěvek můžeš poslat rovnou -> Wolverine |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vejdeš do patra s pokoji pro studenty, tak Tvé hledání je snazší než sis myslel. Vejdeš do dívčí části, kde se nacházejí pokoje pouze pro dívky. Pokoje některých studentů znáš - Kitty, Rogue, Jubille... Dalších několik má otevřené dveře, některé zejí prázdnotou. Zaklapeš na první zavřené dveře, které mineš, a o kterých nemáš tušení komu patří, pak už můžeš jen čekat, kdo Ti otevře. Pokud k tomu chceš něco dodat, můžeš. Jinak počkej na příspěvek od obyvatelky pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Předstírám těžkou uraženost. "Já vám aspoň neobrátil barák vzhůru nohama," připomenu jí jeden zásadní rozdíl. A přidám poznámku, že kdyby hledala pořádně, nějakou klasiku by vyhrabala také. Nemusela drancovat zrovna moji sbírku detektivek. Zatím neprovádím nic, co by jí zavdalo příčinu k dalšímu útoku. Napřed se podíváme, zda bychom nemohli dojít k nějakému... nenásilnému řešení. Protože si o tom však velké iluze nedělám, koutkem oka bedlivě zmonitoruji svoje nejbližší okolí a potenciálně použitelné předměty. Podaří-li se mi ji dostatečně ukonejšit k pocitu relativního bezpečí, samotná moje rychlost by mi mohla poskytnout dostatečnou výhodu. "Non," utvrdím Geelu v jejím přesvědčení o osudu druhého prstenu. Záležitost s muzeem nechám bez verbálního komentáře, pouze pokrčím rameny. Beztak by mi nesežrala, kdybych se jí pokoušel přesvědčovat o opaku, není však také důvod to nijak rozpitvávat. Přetočím se na bok a zvednu se na lokti, abych na ni viděl přímo. Vykouzlím na rtech nesmírně přívětivý úsměv a hlasem namočeným do medu odpovím: "Dámo, chtěl bych, abyste vypadla z mýho bytu a dala mi svatej pokoj. To bych chtěl." Je mi více než jasné, že na to se v žádném případě neptala, ale některým věcem je těžké odolat. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Šesť plechovíc piva s človekom narodia svoje. Šesť plechoviek piva majú ako taký účinok aj na mňa. Aspoň chvíľkový, keď už nič iné. S hlavou na vode, som sa zvalila do postele. Obutá, plne oblečená, do nosa mi razila vôňa benzínu, ktorou som musela napáchnuť v garáži a siahla som po cigaretách. Zasunula som celočierny šulček do úst pripálila a takmer okamžite sa do vzduchu začala vyparovať intenzívna vôňa škorice a klinčekov. Toto bol môj moment. Moment pokoja a harmónie. Kde ma nikto neotravoval, lebedila som si na posteli, za oknom krásny deň, matka relatívne v poriadku. Začínala som sa obávať aby som sa príliš nerozcítila, to sa však ale nekonalo. Samozrejme. Oni nedajú pokoja a nedajú! Zaklopanie na dvere, bolo v tomto okamžiku ako dostať vŕtačkou do hlavy. Zavrčala som. Vyskočila som na nohy, cigaretu v ústach a mumlavo a neochotne som zakričala. " Čo zas kurva nedáte pokoj?" V ten istý moment som otvorila dvere a prudko otvorila. Veď ak to bol nejaký z ich pubertálnych smradov dúfala som, že ich odplaším. Ak to bude niekto s kým som sa už stretla, aspoň si ich stále udržím od tela...Stál tam chlap, ktorého som ešte nevidela..ale predsa len som sa nejako napla v nervozitou a ostala stáť medzi dvermi v kŕči. Vyfúkla som mu do tváre škoricovo-klinčekový dym a striasla ma nepríjemná zima. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Nedostatek spánku si pozvolna začíná vybírat svou daň a já se tak jen stěží dokáži soustředit na další slova Storm. Zachytím na sobě pohled několika soucitných očí, ale úmyslně zachovávám naprosto kamennou tvář. I bez telepatických schopností je mi jasné, co se jim honí hlavou. Nebo alespoň části z nich. Chudák Rogue... V marné snaze udržet mozek v pochodu se napiju až příliš horké kávy a naslouchám dalším novinkám. Vypomůže nám... ale s čím? Normálně bych se snažila získat odpověď na tuto otázku co nejdříve, ale rostoucí únava mi dává jasně najevo, že zvědavost přijde na řadu později. V poslední době jsem se v odkládání nejrůznějších věcí na později stala skutečným přeborníkem. Stále pečlivě ignorujíc starostlivé pohledy některý svých přátel se hodlám co nejrychleji ztratit z místnosti, když mému unavenému mozku dojde, že některé věci přeci jen dalšího odkladu nesnesou. Bobby. Včera večer jsem se k němu skutečně nezachovala nejlépe. Se sotva slyšitelným povzdechnutím se tak otočím ke svému příteli s jemnou pobídkou "Jdeš také?" na rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Když zaklepu na dveře které jsou mi neznámé tak se po chvilce se otevřou a ve dveřích stojí dívka z cigárem v puse. Než otevřela slyšel jsem ji můj sluch je dost dobrý. Jen co na mě vydechla ten kouř tak jsem se ji ani neptal a vešel jsem dovnitř. " Co to kouříš za hnus. Doutníky jsou lepší. Poslala mě sem Storm. Nebo Ororo nevím jak jí znáš ty. Tak co tu chceš a hlavně kdo si? Já jsem Logan mimochodem. S tím zaražením si dej klidně načas. Mám dost času. A že sem ti sel vlezl bez pozvání. Já, už jsem hold takovej." Zvednu z postele plechovku piva a kouknu se na ní. " A já měl za to, že je tady na škole alkohol zakázanej." Odhodím plechovku z pět na zem a pak už jen čekám jak začne reagovat... |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Upřeně koukám na Kitt a po každé její větě kývnu hlavou. "No ty vado!" vyvalím na ni oči. "To,to..Vždyť to je horný!" stále mluvím jen ke Kitty a snažím se šeptat. Znamená to tedy, že moc se vráti i Rogue, která bude znova zabíjet jen pohledem (a jako by tomu do teď bylo jinak). Už mi došlo, proč se všichni tak koukají na Rogue. "Chudák," špitnu ke Kitt a věnuji Rogue letmý pohled, ta se na půl rozpačitě a na půl ospale kouká po místnosti. Lehce jsem zavrtěla hlavou a podívala se na Kitt "Myslíš, že tady je proto, aby náš připravil?" kouknu se na toho mladšího bratra Scotta, nejsou si moc podobní. "Myslím tím," chvíli přemýšlím a snažím se najít ta správná slova "Prostě, myslíš, že pokud je to pravda a stane se to, bude Magneto dělat problémy?" třeba by se od posledně mohl trochu ponaučit, staroušek. Celý výklad jsem byla opřená o sedačku, možná jsem sklouzla Kitt na rameno, jeden nikdy neví, občas ze spaní i chodím po pokoji. Rukou jsem si projela vlasy a upravila brýle, z kapsy vytáhla jahodovou žvýkačku a nabídla i Kitt. Ta mi vše dovyprávěla, představil se ještě Scottův bratr, lehce jsem se na něj usmála a mávla na něj "Sss!" šťouchla jsem, s úsměvem na rtech směrovaný Alexovi, Kitty do žeber. "Kolik si myslíš, že mu je?" |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Je sice hezké, že na chodbě teď nikdo není, ale to mi mou situaci moc neulehčilo. Nemám klíč od kanceláře, kam bych se potřebovala dostat. Takže budu muset muže v obleku sledovat, uvidíme, kam dojde a kde se zastaví, abych s ním mohla prohodit pár slov a odlákat ho tak. Možná bych s ním mohla jít až ke garážím, kde bych mu jednu natáhla a omráčeného ho schovala do kufru jeho auta. Pak by neměl být problém vzít na sebe jeho podobu a vrátit se zpátky nahoru do kanceláří. Mít přístupovou kartu a vše, co budu potřebovat si vezmu s jeho kufříkem (který doufám, že má). |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro To napätie vo mne sa nejako stupňovalo. Čumela som na chlapa a ťahala som cigaretu do seba z lačnosťou, aká ma prekvapila. Znova ma striaslo, keď ma doslova odtlačil z dverí a vošiel do izby. Ten krátky kontakt, vo mne vyvolal novú vlnu nervozity a hnevu. Nedôverčivo som sa na neho pozerala a nakoniec pravda vyšla najavo. To zaradenie bude veľmi, jednoduché. Pomyslela som si a zaťala som zuby hnevom. Tak dlho som na toto čakala, kurva. A teraz boha neviem čo robiť. Už mi do toho chýba len skrytá kamera, alebo povel "odtiahnime stenu" . Kurva. Kurva. Kurva. Patetické. Tak veľmi patetické. Nechala som ho nech sa si povypráva, zatvorila som dvere a oprela som sa o ne chrbtom. Zaškrípala som znova zubami, zahasila cigaretu o vlastné predlaktie a špak nechala padnúť na zem. " A ja som mala za to, že poriadny chlap, neodíde od svojej nabúchanej frajerky, TATI." To posledné slovo som povedala z nechuťou a ragonaciou, akoby som ho bola vypľula. Znelo mi tak neprirodzene a predsa to bola pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Když je konečně po všem a místnost se začne vylidňovat zapojím se do skupin odcházejících v napůl hraném zamyšlení. Přesně jak odhadla Ororo na nějaké vyptávání nemám náladu a teď mám i něco čím zaměstnat mysl. Ale prozatím se vydám do svého pokoje. To by mělo být nejklidnější místo v okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Setkání je téměř u konce a já to nejpodstatnější neslyšel. Předpokládám, že se zde probralo něco, co mi Storm řikala včera a pokud ne, zopakuje mi to. Během jejího výkladu pozoruju ostatní v místnosti. Všimnu si Jubilee, jak na mě velice často kouká a ještě něco říká té druhé holce. Máte nějaký problém? Hm? Nebude to nejspíš vůbec nic, každopádně schůze je u konce a my se můžeme rozejít. "Přijdu za chvíli." Kývnu na Storm a znovu si prohlídnu osazenstvo. Už jsem se skoro rozešel ke Scottovi, který se náhle zvedá a opouští místnost. Jsem za to docela rád, protože si aspoň můžeme promluvit v klidu a bez zraku ostatních. Je mi jasné, že se to stejně každý dozví, protože na škole věděl vždycky každý všechno, ale je to jedno. Když jsou tady všichni jedna velká rodina. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Krátce na to, co Scott opustí místnost odejdu i já. Za ty roky co jsem tu nebyl si moc dobře pamatuju, kde bych ho měl hledat. Dostihnu ho ještě předtím než stihne zavřít dveře. Obejmu Scotta dost pevně a poměrně dlouze. Pak se zase odtáhnu a podívám se na něj. "Jsem rád, že žiješ." Kývnu na něj a usměju se. Rád bych se ho vyptal na hodně věcí, ale prý si nic nepamatuje, takže by mi nějaké informace dal jenom stěží. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvé utvrzení vyřčeného předpokladu, že prsten, který patřil jí, už nemáš ji evidentně nijak nepřekvapí. Tvé pokrčení ramen, na otázku týkající se zmizení druhého prstenu, si vyloží jako tichý souhlas, "Jste docela šikovnej," složí Ti téměř poklonu. Zatím nevypadá, že by měla v plánu Tě poslat na další výlet přímo do náruče Tvých nočních můr. To, ale neznamená, že by její ostražitost nějak opadla, naopak Tě sleduje velice pozorně. Na tvou odpověď, ´co bys chtěl´ Ti věnuje dotčený pohled, který však není upřímný, "Myslím, že Vás chápu, nadruhou stranu...začal jste s tím Vy." Zkoumavě si Tě přeměří pohledem. "Co máte v plánu teď? Navštívil Londýn, pak pana Worthingtona a...?" Odmlčí se. "Myslím, že by jste si neměl hrát se starými kletbami..." ta poslední věta není výhrůžkou, spíše zní jako by věřila tomu, že se opravdu něco stane. Dopije sklenku kvalitního vína a zvedne láhev, aby si dolila. "Dáte si taky?" |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Já nezačal s osobním terorem," ohradím se. Mezi tím, co jsem provedl já, a co předvádí ona, je celkem zásadní rozdíl, ať se jakkoliv snaží předstírat opak. "Do mejch plánů vám je kulový. A i kdybych to náhodou vážně chtěl udělat, tak co? Pošlete mě taky do blázince, abyste měla pokoj?" vloudí se do mého hlasu jízlivý tón. Docela by mě zajímalo, co odpoví, případně provede. Že by si dala veškerou tu práci s hledáním jehly v kupce sena jen proto, aby na mě udělala tytyty, to se mi nezdá. "Jediná kletba, kerá se tady motá kolem, ste vy." Nebude mi snad tvrdit, že na tu kravinu vážně věří. S jejím vzdělám a inteligencí bych vážně čekal víc... Víno odmítnu. Nějak na něj teď, tady a v téhle společnosti nemám chuť. "Radši se vyžvejkněte, co chcete vy. A kerá práskačská svině vám dala typ na tenle flek." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nebudeme se hádat jako malý děti, kdo začal a kdo nezačal první. Faktem je, že jsme to vzali za špatný konec a s tím už asi ani jeden z nás nic neudělá," uzavře lhostejným tónem tématiku týkající se toho, kdo z Vás dvou může být uražen a kdo ne. "Mám-li být upřímná možná by to bylo to nejlepší a nejjednodušší řešení. Nějaké lidi prostě není vhodné nechat bez kontroly běhat po světě." Ze Tvého pohledu vytuší, že ji momentálně nejspíše považuješ za blázna či něco podobného. "Pokud na podobné věci věřím, většinou k tomu mám své důvody. A upřímně se mi nechce moc čekat, zda se mé tušení potvrdí či nepotvrdí jako pravdivé." Otázku týkající se toho, jak se k tobě dostala samozřejmě ignoruje, "Co chci já? Co když Vám nabídnu dost na to, aby jste pro mě získal zpět můj oblíbený kousek a dal mi slib, že ho ponecháte v mé sbírce? Pak se můžeme rozejít jako přátelé. Já Vám dám pokoj a Vy dáte pokoj mě? V opačném případě..." nechá Tvou kreativitu, aby si správně doplnila nedokončenou větu. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Tati? Jsi to ty? Se ozve za dveřmi. Polaris, Scarlet? Vyrazím rychle ke dveřím. Nůž! Uvědomím si. Pořád ho mám v ruce. Otočím se, že ho uklidím, NE, co když je to past?! Napadne mě. Vteřinku. Zavolám ke dveřím a vezmu si nůž do levé ruky. Dojdu ke dveřím. Pomalu nastevřu dveře, nůž schovaný za dveřmi. Polaris, vykřiknu lehce a otevřu dveře dokořán, nůž schován stále za dveřmi. Pojď dál, rád tě vidím. Když vstoupí, rozhlídnu se po okolí a zavřu dveře. Schovám nůž v ruce a jdu za Polaris dál do domu, odvedu jí do obýváku. Sedni si, chceš se napít? A odejdu do kuchyně pro vodu, přitom uklidím nůž. Vrátím se do pokoje. Rád tě vidím. Jak se máš? Co ten tvůj...... Zaseknu se, když vzpomínám na jeho jméno,Havok? Mno a co mi neseš? Konečně ses rozhodla, na čí stranu se postavíš? Vypadne ze mě podrážděně..... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž, ve středním věku chvíli kráčí po dlouhé rovné chodbě směrem k výtahu. Na sobě má oblek, brýle a v ruce drží černou koženou aktovku. Nakonec se zastaví u výtahu. Zmáčkne tlačítko a chvíli čeká až výtah vyjede do patra, ve kterém se právě nacházíte. Při čekání na výtah se rozhlíží po chodbě, přičemž si Tě všimne, "Dobrý den," pozdraví Tě dále Ti však nevěnuje větší pozornost. Dveře výtahu se otevřou a muž do nich vstoupí. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Poslechnu si co řekla a její slova mě celkem zamrazila. Hlavně to poslední. " Od koho jsem utek? Když jsem byl v Japonsku tak jsem měl jen syna. O dceři nevím nic. Kdo jsi?" Zeptám se jí a pak už jen čekám na odpověď. I když celé tohle nesu celkem špatně kvůli ztrátě paměti si nedokážu vybavit nikoho s kým bych měl mít dceru. Od doby co jsem opustil ostrov si pamatuju vše. Ale co se stalo předtím to ne... Možná že je to z doby před ztrátou paměti... zavrtím nechápavě hlavou... |
| |
 | soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Mystique před chvilkou odešla a já se jen spokojeně pošoupnu na svém trůnu. Chvilku mlčky hledím na dominantní "bránu" na druhé straně sálu a stále si hraji s ozdobeným zapalovačem v levé ruce. Všechno to do sebe pomalu začíná zapadat.. Až ta neukázněná dívka splní svůj úkol, zbytek institutu bude naprosto bez vedení.. Budou čekat, až je někdo konečně dorazí ! Tedy pokud splní svůj úkol.. Líbí se mi ten její zápal, ale motivace je špatná. Nectí naše ideály, koná jen naprosto zištně. Ale tak kdo v dnešní době nejedná.. Alespoň Mystique se dá věřit. Ta svůj úkol splní a Bratrstvo bude připravené.. Nesmí to dopadnout jako posledně.. Po chvilce přemítání trhnu hlavou a promnu si oči. Poté schovám zapalovač do kapsy kalhot a zvednu se z "trůnu". Potřebuji abys kontaktovala naši osobu v institutu a dohlédla na její postup. Případně trochu kontrolovala i její zapálení pro tak důležitou misi. To vše samozřejmě diskrétně, očekávám pravidelná hlášení. Prohlásím k Psychonic. Je mi jasné, že jsem nemusel použít vůbec žádných slov, aby mi rozuměla, ale přišlo mi to víc.. autoritativní. Poté tentokrát opravdu bez jediné hlásky kývnu na Juggernauta, aby šel za mnou a sám volným krokem zamířím do vedlejších místností. Nesmím dělat stejné chyby jako Magneto.. Klíčem k úspěchu je předcházet všem případným problémovým faktorům. Loajalita naší dívky v institutu by mohla být jedním z nich, ovšem Psychonic se o to postará.. Neznám vhodnější kandidátku.. Další Magnetovou chybou bylo zavrhnutí Mystique.. Já už v tu dobu nevěřil, že by někdo tak výjimečný mohl zůstat trvale.. průměrným.. Některé věci však chtěl udělat správně a je třeba to dokončit. Projdu několika místnostmi se samolibým možná až moc sebejistým úsměvem k pokoji Callisto. Juggernauta nechám u dveří, na které nezvykle zdvořile zaklepu, ovšem už nečekám na žádné vyzvání a sám si otevřu dveře. Callisto právě odpočívá na lůžku. Je sice už zase ve formě, ale rychle se unaví. Přeci jen jí dal souboj se Storm pořádně zabrat a kdybych jí nenašel, přišlo by Bratrstvo o hodně. Snad neruším.. Pronesu mírně ustaraným tónem ke Callisto, ovšem očividně ani nepočítám s možností, že bych skutečně rušit mohl. Posadím se do křesla a vedle ní a pokračuji. Díky tvému daru jsme našli mnoho druhů sdílejících náš společný sen.. Ovšem hrací pole je rozsáhlé a Bratrstvo musí figurovat na všech frontách, proto jsem taky zde. Slyšel jsem, že se někteří mutanti vzájemně pravidelně schází a využívají této doby.. Tohoto předválečného stavu, kdy jim nehrozí za projevení se kudla v zádech. Chci se tě tedy osobně zeptat, zda necítíš v okolí nějaké potenciální bratry.. Zvídavě si Callisto prohlédnu a opět vytáhnu z kapsy zapalovač s kterým si začnu hrát. Nemůžeme teď zasadit vládě ani institutu konečný úder.. Ne teď, když se všichni snaží tvářit tak mírumilovně. Jen by to od nás poštvalo všechny příznivce.. Ovšem je nutné stále shromažďovat síly a hlavně dokončit to, co jsme s Magnetem tu noc začali. Sic jsme všichni selhali, ale od tohoto plánu nemůžeme upustit.. Ať už je na tom vláda jakkoli, nemůže mít vždy k dispozici tak děsivou zbraň ! Zbraň, která z nás všechny udělá prosťáčky.. Počkám, až se Callisto nějak vyjádří.. Ostatně na takové informace se jí neptám poprvé.. Sám někdy chodím verbovat nové členy Bratrstva odhodlané bojovat za naši věc. Když se však vyjádří, důležitě na ní pohlédnu a opět schovám zapalovač do kapsy. A toho kluka jenž dokázal uniknout toho dne.. No však víš.. Podařilo se ti alespoň trochu zužit pátrání ? Jeho eliminace je stále klíčová.. Mnoho z nás při prvním pokusu sice zemřelo a nebo hůř.. Ale ztráty mohou být několikanásobně větší.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černovláska sedící u stolu, jež je nejblíže Tvému ´trůnu´ k Tobě obrání svou pozornost i zrak. Pozorně si Tě vyslechne, pak přikývne. Vezmu si sebou doprovod,´ oznámí Ti pomocí své telepatie, vždy ke komunikaci používá pouze svou telepatii, jelikož je už od mala němá. Podívá se na muže, který seděl u stolu vedle ní, pohled trvá jen pár sekund, přesto se však muž zvedne a odchází ze sálu. Další pohled už Ti Psychonic nevěnuje jen dodá,´Usnadní nám to komunikaci.´ Juggernaut Tě mlčky následuje, celou cestu se drží pár kroků za Tebou, to že Tě následuje je však nepřeslechnutelné. Působíte trochu jako nějaký král a jeho osobní strážce. Když dojdete k pokoji Callisto stačí jediný pohled, aby pochopil Tvé přání a zaujal hlídací pozici za dveřmi, do kterých si bez vyzvání vešel, a které jsi za sebou zavřel. Když vejdeš do Callistina pokoje, tak právě odpočívá na lůžku. Na Tvou otázku, zda nerušíš, jen tiše zavrtí hlavou, čímž dává najevo, že ne. Pozorně si vyslechne, co máš na srdci. Nejsi zde poprvé a víceméně vždy jsi měl něco na srdci. Je jedna s Těch, kterým Tvá vláda nad Bratrstvem v podstatě nevadí, snad naopak. Poté co jsi jí zachránil život po boji se Storm se stali dvě věci. První je ta, že její odpor ke Storm se proměnil v čistou nenávist, čímž se vůbec netají. Druhá je ta, že k Tobě chová jistotu vděčnost za záchranu svého života. Callisto chvíli mlčí, poté odpoví na Tvou otázku. Pošle Tě na několik málo kilometrů vzdálené místo, většinou se mutanti, za kterými Tě pošle nacházejí v jistém okruhu, jelikož její schopnost je omezena na určitou vzdálenost. Je pravda, že teď když už se cítí lépe, občas využije své rychlosti a vyjde hledat nové cíle do terénu, přesto by se dalo říci, že postupujete spíše systematicky, tedy od Vašeho nejbližšího okolí, dál a dál. Místo na, které Tě posílá je vzdálené pár kilometrů, jedná se o starou rozbořenou stavbu, ze které mělo být nějaké malé obchodní centrum, ale díky nedostatku financí nikdy nedošlo k jejímu dostavění. “Nyní je toto místo využíváno pro Mutantské hry, které se konají vždy jednou týdně. Na každý týden se přihlásí pět uchazečů a Ti poté porovnávají své schopnosti a dovednosti v různých disciplínách. Původně to byla čistě mutantská zábava, ale v poslední době už se mezi diváky občas zařadí i pár obyčejných lidí. Většina mutantů bývá pouze druhé úrovně, ale občas se her účastní i někdo vyšší. Třeba budeme mít štěstí. Na verbování nových členů by to nemuselo být úplně špatné místo.“ Zakončí podávání informací na toto téma. Zvedne se z postele a posadí se na ní,“Ráda Ti poskytnu doprovod.“ Z pohledu můžeš poznat, že to, že jsi konečně uklidil zapalovač, se kterým sis dosud hrál ji těší. Na Tvou druhou otázku, však nemá odpověď, která by Tě potěšila. “Je mi líto, ten kluk prostě zmizel.“ |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Bedlivě Callisto poslouchám. Můj prvotní úsměv pramenící z naděje v nalezení nových spojenců záhy vystřídá mírné zamračení po zjištění, že ten kluk je stále neznámo kde. Nakonec však přeci jen vyhraje úsměv a já se svižně zvednu z křesla. A já rád uvítám tvojí společnost.. Ohledně toho kluka se netrap. Věřím, že to jednou dokážeš a společně ho najdeme. Pronesu optimistickým hlasem a již s ní vyrazím volným krokem opět pryč z pokoje. Nebylo by přece moudré demotivovat tak cenného člena Bratrstva a vůbec je na mně poznat, že jsem v její přítomnosti celkem rád. Je loajální díky svému přesvědčení, nikoliv kvůli strachu a nebo povrchním důvodům. Když za dveřmi opět narazíme na čekajícího Juggernauta, zvednu k němu pravý ukazovák, abych ho snad nějak zaúkoloval. Po chvilce mlčení si to však zjevně rozmyslím a ruka opět sjede volně podél těla.. Ono dávat Juggernautovi jiné povely, než ať zničí ono a tamto je ... velmi rizikové. Půjdu s Callisto něco prověřit.. Zatím udržuj pořádek, nechceme na toto místo přitahovat pozornost. A neprodleně se mi ozvi, kdyby přišly nějaké zprávy. Oznámím nakonec Juggernautovi a poté již svižným krokem zamířím i s Callisto ven k pěknému žlutému sporťáku, nutno však dodat, že dosti používanému. Ten zatracený kluk může být opravdu problém ! Kam ho jen vláda mohla zašít ?! No, teď s tím nic nenadělám.. Snad o něm něco zjistí Mystique.. Bez něj nebude mít vláda šanci. Už žádný okázalý přístup jako předtím.. Magneto si byl svou armádou moc jistý a nepočítal padlé.. Tentokrát to uděláme hezky potichu, rychlá akce.. Ale všechno hezky postupně.. Teď je třeba se soustředit na ty mutanty. Před autem vytáhnu z kapsy klíčky a jedním zmáčknutím sporťák odemknu. Ano, být ve vedoucí pozici má své výhody.. Příjmy Bratrstva jsou sice přinejmenším pochybné, ale rozhodně ne malé. Sám si sednu na místo řidiče a když nasedne i Callisto, rozjedu se určeným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Juggernaut Ti v odpověď něco nesrozumitelně zamručí, a poté se vydá směrem, ze kterého jste spolu předtím přišli. Můžeš odhadovat, že se vrací zpět do hlavního sálu, kde se nejen probírají důležité věci, ale také tam bývá nejvíce živo. Vy volíte jinou cestu, kterou se dostanete, aniž by jste hlavním sálem museli projít, ke krásnému žlutému sporťáku. Když si sedneš na místo řidiče, tak Callisto dlouho neváhá a posadí se na místo spolujezdce, “Jedeme sami?“ otáže se z části zvědavě, z části překvapeně. “Nebo se k nám někdo připojí...?“ Cesta netrvá příliš dlouho jelikož, jak se již předtím Callisto zmínila, objekt který je vaším cílem je vzdálen pouze několik kilometrů od Vašeho úkrytu. Cestu samozřejmě urychluje i rychlost Vašeho vozu. Když dojedete na místo, Callisto to naprosto zbytečně komentuje slovy, “Jsme na místě.“ Místo je nedaleko obytné zóny, což nejspíše zajišťuje této pravidelné události dostatečné množství pozorovatelů, avšak také v dostatečné vzdálenosti, aby hluk nikoho příliš nerušil a zábava, tak nebyla rušena případnými policejními zásahy. Stojíte před napůl postavenou – napůl rozbořenou stavbou vzdáleně připomínající menší dvoupatrové obchodní centrum. Stavba je za drátěným plotem, jenž je děravý na tolika místech, že kdyby zde nebyl bylo to naprosto stejné. Na plotě je přidělán nápis ´Vstup zakázán´ a ještě jeden o něco málo novější ´Vstup pouze na vlastní nebezpečí´. Stavbě chybí okna, dveře a střecha, těmito vymoženostmi budova nikdy nedisponovala. Jsou však zde hotová schodiště a šachta na výtah (samozřejmě bez výtahu). Před budovou je plac, který měl nejspíše původně sloužit jako malé parkoviště, teď jsou na něm však rozestavěny různé překážky – působí to trochu jako ve skateparku. Je zde již poměrně živo. Několik desítek mutantů a nejspíše i několik málo lidí stojí kolem budovy. Na parkovišti vedle překážek stojí přistavěné auto s repráky, ze kterým momentálně hraje poměrně hlasitá hudba. Mladý kluk stojí na malém přistavěném pódiu a bez mikrofonu (pouze silou svého hlasu) příležitostně přerušuje zvuk hudby a vyzývá hosty, aby se zapsali do her, které se budou konat příští týden. Ty dnešní začnou dle toho, co jste slyšeli již za několik málo minut... |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Přepaden Alexem, nezbývá mi než přečkat jeho medvědí obětí a párkrát ho podivně potlapkat po zádech než je spokojený a propustí mě. "To já také Alexi." Takhle brzo jsem s ním neplánoval mluvit, proto si nejsem vůbec jistý jak se chovat. Co třeba jako lidská bytost. "Pojď prosím dál." Vyzvu bratra, aby vešel do mého pokoje a pečlivě za ním zavřu dveře. Tak začneme s nepřijemnými dotazy. "Přijel jsi protože jsi se doslechl o mém nalezení, nebo jsi opravdu přijel pomoct univerzitě?" Pronesu první z věcí, které mne pálí na jazyku. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Na jej otázku sa ošijem a pokrčím ramenami. Myslím, že schopnosti sa im nebudú vracať len tak zrazu...to by bola ako facka. Nie? V tom prípade by nám magneto mohol dať pokoj.. ale ešte stále je tam Pyro. Začnem sa hrať s rukávmi a poťahovať si ich konce. Možné to je. Ale... dúfam že to nebude tak skoro. Zľahka si zakryznem do pery. Som príliš zmätená na to, aby som sa Storm teraz niečo pýtala, potrebujem si to nechať prejsť hlavou. To už ma však Jubilee štuchne a zasská na mňa. Hm? Otočím sa na ňu a potom na Alexa. Môj typmoc nie je, ale keď to Jubi už spomenie, musím si ho prehliadnuť aj z tejto stránky. Vlastne nevyzerá zle. Dobrá stavba tela. Uškrniem sa a na žuvačku odmietavo pokrútim hlavou. nemám chuť. Dík, neprosím si. Keď sa zamyslím nad tým, koľko môže mať rokov...nevyzerá byť až taký starý. A nie je to jedno? Potichu sa uchechtnem, opätujem jej štuchanec a sledujem ako sa to tu pomaly vyprádzňuje. Bratia sa asi išli porozprávať, Rougie s Bobbym takisto odchádzajú. Všetci to potrebujú asi prebrať. Hm, a čo teraz? Spýtavo nadvihnem obočie na Jubilee. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Jeho slová, jeho nechápavosť, jeho akože nevedomosť ma urážala. A keby len urážala, ona ma priam vytáčala a ja som si len uvedomila ako nahlas škrípem zubami. Vždy som si predstavovala túto situáciu, ako sa s ním stretnem, ale niekdy naozaj nikdy som si kurva nepredstavovala, že tento človek sa bude tváriť tak ako sa tvári práve teraz. " Tak ja mám aj brata? A dokonca Japonca. Zrejme tu má niekto fetiš na aziatky. Koľko si ich opustil? Alebo lepšie povedané koľko si ich "napustil"? A potom nechal tak? " Môj hlas bol arogantný a zatrpknutý. Čo mu viac povedať? Ahoj som Crystalie Howlet a moja matka je Nghuen Li, obyčajná žena ktorú bohvie kde splašil alebo bohvie kde splašila ona jeho. Možno sa matka živila pochybnejšie než som si myslela. Možno je to celé len zlý vtip ? Ani bohovi ,nepoviem mu ani hovno nech si potrápi hlavu, keď až doteraz premýšľal niečím úplne iným? "Milé, že sa tak zaujímaš o svoje deti. " Podišla som k nemu bližšie a prepaľovala som ho pohľadom. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Vteřinku. Ozve se za zavřenými dveřmi. Už vím na stoprocent, že se jedná o mého otce. Nevím co dělá v domě, ale musím si počkat než otevře. Polaris, z jeho hlasu je znát překvapení. Cítím ten nůž, který předemnou schovává. Je tak smutné, že tak velký muž jako je můj otec se musí bránit kuchyňským nožem. Vejdu do domu a když se Erik zeptá jestli chci něco k pití tak přikývnu. Jako první se mě ptá na mého Havoka. "On musel do institutu protože jeho bratr umřel a já se rozhodla vyhledat tebe." Vezmu si do rukou skleničku a krátce se napiji. "Víš jak to vlastně vypadá s bratrstvem. Quicksilver není přímo nadšen kdo ho převzal. A co tvoje schopnosti?" Nevyjadřuji se k tomu na jakou stranu se chci přidat, sama to nevím a proto jsem ho nevyhledala abych přislíbila svoji pomoc. Přeci jen on u bratrstva taky není. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Vyslechnu si její řvaní a na to jí odpovím. " Tvůj nevlastní bratr se obrátil proti mě a tvé matce. Svou matku zabil ale u mě neuspěl. Bylo to téměř nejhorší rozhodnutí co sem musel udělat. Ale tohle všechno se stalo v době po ztrátě paměti. Ani si pořádně nepamatuju kdo jsem já! Jestli se chceš hádat fajn ale z někym jiným. Doteď jsem nevěděl že mám vůbec nějakou dceru. A jo užíval sem si. Ale tobě do toho nic není." Dořeknu to a udělám pár kroků ke dveřím. " Jestli tu chceš zůstat prosím. Já mám v plánu stejně odejít. Už mě tyhle jejich války unavujou. Mrzí mě že jsem o tobě nevěděl a nedokážu vrátit ty roky kdy si potřebovala tátu. Ale já to ani neumím. Omlouvám se." Pak sáhnu po klice a chci vyjít z pokoje. Pokud mě zastavíš aby jsi ještě něco řekla tak počkám pokud nic tak odejdu... |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Uchechtnu se a stojí mě jisté úsilí neodseknout, že s tím obviňováním začala ona, ale když jsme ti strašně vážní moudří dospělí, udržím se. 'Jo tak »nějaký lidi«...' pomyslím si pobaveně a nahlas jízlivě opáčím: "Zrovna od vás to sedí." Proti ní jsem neškodný jako čerstvě narozené kotě... kdyby se koťata rodila se zabudovanými lasery a odpalovací rampou na rakety se středním doletem. Nechám tu představu vsáknout. 'Takový bych si pořídil...' "Ta kletba je hovadina od shora dolů a ty prsteny novodobý splácaniny," zabručím. Zatím mě nic nepřesvědčilo o opaku a do té doby svůj náhled na věc nemíním měnit. "A krom toho nemám nejmenší tušení, kde zrovna ten váš skončil, takže vám ho dost dobře nemůžu přinýst, i kdybych nakrásně chtěl." Jeden by řekl, že tohle je nabídka, jaká se nedá odmítnout - dostat za jeden předmět zaplaceno dvakrát. Jenže já mám pár svých důvodů, proč na to nekývnout, přinejmenším ne okamžitě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Geela ještě jednou upije ze sklenice Tvého kvalitního vína, poté ji odloží na stolek, na kterém leží i zbytek vína v láhvi. Když dokončíš větu oznamující, že stejně nevíš, kde prsten momentálně je, tak už je jí jasné, že se nejspíše po dobrém nedomluvíte. Jen rezignovaně zavrtí hlavou, “S vámi je to těžké, pane LeBeau...“ Hned poté se propadáš do temnoty, do temných nočních můr, které skrývá Tvá vlastní mysl. Není to ani zdaleka, tak zlé jako Tvůj první ´výlet´, ale že by to byla procházka růžovou zahradou se říci také nedá. Stále nejsi schopen přes ´svět nočních můr´ vytvořený nebo možná spíše zobrazený ve Tvé mysli vnímat realitu. I když se to stále ještě zdá jako mnohem delší čas, ve skutečnosti trvá Tvůj výlet jen několik minut, o čemž Tě můžou utvrdit hodiny na zdi. Zatímco ležíš vyčerpán a snažíš se ujasnit si realitu, slyšíš jen, “Můžu říct, že mě to téměř mrzí...“ Asi za minutu míříš opět na další ´výlet´, který trvá přibližně stejný čas jako ten předchozí. Geela se ani neobtěžuje zvednout ze židle, prostě tam sedí a s milým úsměvem Tě sleduje. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Scott není až tak překvapený, což mě těší, ale zároveň udivuje. Nejspíš ho Storm na mojí návštěvu připravila. Přijmu jeho pozvání a vstoupím do pokoje. Mrzí mě, že je prázdný. Byl bych rád, kdyby tu s námi byla i Jean. "Díky." Zavřu zasebou dveře a posadím se na židli. "Přijel jsem pomoci univerzitě. O tom, že jsi živý jsem se dozvěděl až v noci po mém příjezdu od Storm." Schottova chladná otázka se mi moc nelíbila, ale vzhledem k jeho stavu se nesmím moc divit. "Pamatuješ si vůbec něco?" Dívám se mu na vizor a nespouštím z něj oči. Vždycky mě to štvalo, protože jsem neviděl jak se tváří. V mojí přítomnosti by si ho klidně mohl sundat, dokážu absorbovat jeho energii, ale pokoj by to pěkně odnesl. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Vyrazím i s Callisto určeným směrem. A dle stylu jízdy si očividně nedělám starosti s nějakými zbytečnými informacemi jako je omezení maximální rychlosti.. Stále však jedu tak, abych nenaboural a pokud možno ani nepřilákal pozornost dálniční policie. Má přítomnost ti snad nestačí ? Odvětím Callisto za jízdy mírně povýšeným tónem, který však doprovodím pobaveným úšklebkem. Poté již trochu zpomalím a začnu hledat vhodné místo na zaparkování. Ano, určitě by bylo daleko efektivnější jim podat informace o Bratrstvu s desítkou mutanty za zády.. Snadno by se potom nechali strhnout davem svých druhů, ovšem byli by si pak v krizi jistí svou volbou.. Magneto se takovými otázkami moc nezabýval a proto to po tom masakru spousta přeživších zabalila.. Magneto je totiž dokázal podnítit k okamžité akci, udělal si z nich pěšáky které potřeboval.. Ale když to všechno vybouchlo, mnozí z nich již zapomněli proč vlastně bojovali.. Kdyby tehdy víc apeloval na motivy jejich volby, pak bych tu dnes nemusel tak zoufale verbovat každého druha do zbraně. Konečně zaparkuji nedaleko oplocené stavby a vylezu z auta, které nakonec zamknu. Poté se vydám i s Callisto k děravému plotu a první ceduli.. Jen se nad varováním ušklíbnu a prolezu jednou z děr. Potřebujeme těm zmateným druhům ukázat fakta a naši vizi.. Na to nás nemusí být moc. Nemají následovat armádu buřičů, tou taky nejsme ! Pokud se mají začlenit do Bratrstva, musí následovat naše ideály světlejší budoucnosti pro všechny mutanty.. Dodám ještě ke své společnosti cestou k upravenému "parkovišti". Poněkud překvapeně letmo pohledem přeletím tu početnou skupinu mutantů. Callisto opět ukázala své kvality.. Po instrukcích od malého kluka kývnu na Callisto, že počkáme až soutěž skončí. Ono by nebylo moudré něco vykládat skupině mutantů hladových po akci a vítězi. Sám se opřu o kus stavby nedaleko parkoviště, abych mohl celou soutěž sledovat a nejlépe hned po ní se ujmout slova. Při čekání na začátek si opět začnu automaticky hrát se zapalovačem.. Hold zlozvyk. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Jo, to mi ženský řikaj často..." připustím s úšklebkem. Jestli jsem tohle nečekal. Mám čas na jeden hluboký nádech a nějakou letmou přípravu. Zatracené fůrie. Hlavně že do nás se budou navážet, že neumíme prohrávat! Zatnu prsty do pokrývky a ta začne záhy v místech, kde se jí dotýkám, zvolna doutnat a uhelnatět, zatímco před zavřenýma očima mi defiluje přehlídka přízraků vroubená ohnivým rámem. Utvrzuji se v přesvědčení, že mi vážně ani tak nevadí ten děs, fyziologické reakce hrozící směřovat k infarktu ani odhalení zákoutí mé představivosti, která mi měla zůstat navždy skryta, ale ta momentální dokonalá indispozice mě vytáčí doběla. A to v kombinaci s vysokými stresovými hodnotami není dobrá kombinace. 'Ne... ne, todle ti nedovolím, ty megero... musí bejt způsob, jak na tebe vyzrát...' opakuji si pro sebe a posměšná poznámka jen přilévá oleje do ohně. Oheň... Moment... 'Le feu d'Enfer...' vytanou mi na mysli slova jedné dámy, poněkud překvapené mým... delikátním stavem. To bylo ještě v krásných dobách fyzické normality. Jo, kde jsou ty časy... Možná je to jen výstřel naslepo, ale za zkoušku nic nedám. Místo abych se soustředil na přímé odražení útoku, zkoncentruji veškerou energii co nejblíž mozku a v něm. Krev se mi rozbouří jako horská bystřina, uši naplní tepavé hučení a z očí vytrysknou slzy. Neurony se změní ve spoje z rozžhaveného kovu a najednou není nikde nic, jen moře syčících plamenů prolínajích se jako jednolitá hmota. A teď si zkus rejpnout, uvidíme, jak se ti bude líbit! |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Hmmm, Cyclop je mrtev? Tak proto se nezúčastnil bitvy na Alkatrazu. Posadím se naproti Polaris. Jean, Charles, Cyclops, Mystique..... kolik nás už padlo v téhle nesmyslné bratrovražedné válce. Přitom bychom měli bojovat spolu!! Proti nim! Vezmu sklenici a napiju se. Cyclop zemřel? To nerad slyším. Očekávám, že institut teď vede Storm, že? Není to tak těžké uhádnout, Wolverine je přípiš nestálý a Beast nebude troufat převzít pozici po Charlesovi. Víš, že vlastně ani nevím? Neočekávám však nic dobrého. Zůstali Juggernaut a Pyro, jeden tupej a druhej agresivní. Proto se musím vrátit, co nejdřív. Co se týče mých schopností......, Odmlčím se, hledaje slova, mno, vrací se. Připadám si jako před 50 lety, když jsem se je poprvé učil ovládat. Oči se mi opět zalesknou, přitom postavím sklenici na stůl. Pořád jsi mi ale neodpověděla. Pronesu pevným hlasem, dívaje se Polaris přímo do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Geela Tě jen pobaveně sleduje, zatímco hodiny na zdi pomalu odtikávají čas ze Tvé další minuty klidu. Chvilku předtím než se Tě opět rozhodne poslat do pekel jí zmizí úsměv ze tváře. Poznala, že je něco jinak, že se něco ve Tvé mysli změnilo, nedokáže však identifikovat co. Nakonec se přeci jen rozhodne dokončit, to co začala. Stále cítí něco ze Tvých nočních můr, i když teď mnohem méně, Tvé sny už necítí vůbec. Sáhne svou myslí, po této slabé stopě v pokusu spustit další ze záchvatů. Místo, aby ses však Ty propadl do pekla, tak Geela náhle vykřikla a chytla se za hlavu. Toto minimální mentální spojení, které ke spuštění strašidelného řetězu potřebuje, samozřejmě ihned přerušila. Přesto však působí poněkud zmateně a dezorientovaně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Snad to není příliš zmatené a snad tam není příliš mnoho chyb Callisto Tvou otázku ignoruje a neodpoví na ní. Zbytek cesty pouze hledí ven a pozoruje krajinu, která se kolem Vás rychle mění. Netváří se, že by zde nebyla ráda, působí spíše dojmem odpočívajícího člověka, jež shromažďuje veškeré své síly. Když vystoupíš z auta, tak Tě Callisto následuje, o varovnou ceduli téměř nezavadí pohledem. A následuje Tě do oploceného ´areálu´. Když proneseš svou ´osvícenou´ řeč zatváří se poněkud překvapeně, nejspíše by od Tebe čekala něco podobného jako od Magneta. Možná dokonce v agresivnější verzi. Přeci jen ne u každého jsi dosud hledal tyto ideály...třeba ta dívka, cos ji poslal do Institutu, ta Tvé ideály rozhodně nesdílí. Nakonec si však rýpání do Tvé osoby rozmyslí a přikývne,“Myslím, že máš pravdu.“ Callisto následuje Tvého příkladu a též se opře o kus stavby kousek od Tebe. Když začneš se svým zlozvykem tentokrát, zcela to ignoruje. Naopak se soustředí na to, co se děje před Vámi. Pět mutantů stojí před pódiem – čtyři muži a jedna žena. Kluk, jehož hlas má sílu jakoby mluvil do mikrofonu právě vyhlašuje jména hráčů “Dnešními účastníky našich her je Domino, Vanisher, John, Skokan a Avalanche – náš vítěz minulých her, který se rozhodl dnes uhájit své první místo. Pravidla všichni znáte, ale pro jistotu je ještě zopakuji. Ten, kdo se první dostane na vrchol budovy,“ čímž evidentně myslí poslední nezastřešené patro, “a přinese vlajku, stává se vítězem. Musí však před ukořistěním vlajky vyřídit všechny ostatní soupeře. Smí se úplně vše kromě zabíjení, jelikož pak už by Vám ani naše krásná Curador nepomohla.“ Při vyslovení jména dívky, které zde zastává roli zdravotníka, mávne směrem na stan s nápisem první pomoc, v něm stojí mladá sotva dospělá dívka. “Hry můžou začít,“ odkudsi se ozval výstřel zahajující hry. Těsně předtím než zazní výstřel Ti Callisto stihne podat základní informace o hráčích a Vašem nejbližším okolí. “Možná se bude na co dívat. Ta holka...“ chvíli se zdá, že váhá, “...přitahuje štěstí. Druhá úroveň. A tamten muž,Vanisher ukáže příslušným směrem, “má schopnost teleportace. Také druhá úroveň. John a Skokan jsou oba dva první úrovně, jeden létá a druhý skáče. Ten poslední, Avalanche, dokáže vyvolat zemětřesení a je zde jediný třetí úrovně. Kromě Tebe, samozřejmě.“ Pak ukáže na dívku ve stanu, “Druhá úroveň, schopnost léčit. Všichni ostatní zde jsou první a druhé úrovně, nic moc zajímavého.“ Všech pět mutantů se rozeběhne směrem k budově. Každý využívajíc to co umí a to co má při sobě. John automaticky vzlétl, ve snaze si na střechu prostě doletě. Domino v běhu vystřelila, kulka se odrazila od překážky stojící na parkovišti a chlapce v podstatě smetla z oblohy. Poté co zůstal ležet na zemi, přišlo dva mladí muži a odnesli ho do stanu první pomoci, kde ho Curador ihned začala dávat dohromady. Skokan využil překážek doufaje, že ho tam nikdo nebude následovat. Svůj cíl si z něj udělala Avalanche, ve snaze ho shodit z konstrukce pomocí zemětřesení. Několik těchto pokusů však bylo marných a Skokan si doslova doskákal až do rozbořené budovy, čímž sklidil ohromný potlesk. To se vedle něj však zničehonic objevil Vanisher, objal ho, teleportoval se do vzduchu a nechal ho spadnout dolů, přičemž sám se teleportoval na střechu budovy, čekajíc kdo se dostaví dál. Po chvíli, co Skokan ležel na zemi byl opět odnesen do stanu první pomoci. Domino se podařilo střelit, tak že se rány odrazili a rozbourali část budovy, která zavalila Avalanche. Mezitím doběhla na střechu. Několikrát vystřelila do různých stran, jak se Vanisher přemisťoval, nakonec (i když se to zdá velmi nepravděpodobné) si jedna kulka našla cíl a jejího protivníka omráčila. Vzhledem k tomu, že Avalanche se stále ještě nedokázal zcela vyhrabat z trosek, chopila se vlajky a zdvihla ji nad hlavu. “A dnešním vítězem je jeddiná žena ve hře, Domino!“ oznamuje chlapec z pódia, zatímco si žena může užívat ne zrovna tichý projev gratulací od publika. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Má společnice je po mém vzletném proslovu poněkud překvapená a popravdě se není čemu divit. Ono praxe je někdy daleko.. složitější a nové síly jsou hold potřeba. Ovšem teď není čas zabývat se poklesy minulosti, protože soutěž pomalu začíná. Callisto mi ve zkratce povypráví o schopnostech soutěžících a okolí a já jen spokojeně přikývnu. Ať už tady budeme úspěšní jakkoli, odvedla si dobrou práci.. A pokud tě to zajímá, na Storm se už pracuje.. Nemohu ti ještě zaručit výsledek, ale určitě zaplatí...za všechno.. Pronesu tiše jen tak mimochodem ke Callisto, snad abych jí trochu zlepšil náladu a prokázal iniciativu v této věci. Pak již mlčky sleduji celý průběh soutěže. Několik impozantních skoků od Johna, byť je na první úrovni a následné vítězství "štístka". A já sázel na toho obhájce minulého vítězství.. Poznamenám ke Callisto nevzrušeným hlasem a na okamžik si konečně přestanu hrát se zapalovačem. Jen zvednu hlavu k vítězce, která má právě všechnu pozornost a pak se opět obrátím k pódiu a autu, které se stará o hudební pozadí. Volnou rukou ukážu na auto. Vypni tu hudbu a poté se přidej ke mně.. Když se Callisto vydá k autu, sám se volným krokem rozejdu k pódiu. Plamen zapalovače vyženu na nejvyšší obrátky a opět nechám oheň zformovat se do ne příliš povedeného, ovšem relativně velkého dráčka, kterého nechám obletět celý hlouček hledící na Dominu s vlajkou. Dráček od nich pak zamíří k pódiu, kde se rozplyne těsně před obličejem malého kluka. Dost daleko aby ho nepopálil, ale spíš naznačil, že by z toho pódia měl slézt. Tak.. To by snad s přerušením té hudby mělo přitáhnout jejich pozornost.. Ale co jim teď říct ?.. Byl jsem mnohokrát u toho, když si Magneto z mutantských davů dělal pěšáky aniž by si to uvědomovali.. Ale to byla jiná doba.. Každý z nich tehdy pociťoval to bezpráví.. Teď jenom ti prozíravější myslí na vrtkavou politiku tolerance. Magneto však dokázal motivovat i mě a já přece nebyl žádný pěšák ! Čím mě přesvědčil ? Ukázal mi své schopnosti dát věci do pohybu a nabídl mi být toho součástí.. To bylo ono.. Na okamžik zavzpomínám na své první střetnutí s Magnetem a pak konečně vylezu na pódium. Nemám sic onen dar tak silného hlasu, ovšem nevadí mi trochu křičet. Přeletím své nové publikum pohledem a ještě jednou tentokrát za pomocí připevněného křesadla nechám vzduchem proletět dvě ohnivé spirály. Ano, možná poněkud okázalé.. Ovšem hodlám mluvit k davu, který sem pravidelně chodí jen proto, aby viděl druhé používat a hlavně porovnávat své různorodé schopnosti. Bolí mě, když vidím jak mnozí z vás mrhají svým potenciálem ! Bojujete pro zábavu mezi sebou a již podruhé přehlížíte blížící se nebezpečí. I přesto však věřím, že se mezi vámi najdou takoví, kteří se nenechali ukolébat falešným mírem. Vzpomínejte přece ! Kolik z nás bylo pro naši výjimečnost společností znevýhodněno ! Kolik z nás bylo odsunuto na okraj společnosti jen proto, že běžní lidé nedosahují našeho potenciálu ! Ptám se vás, kolik z našich druhů bylo svým vlastním okolím donuceno vzít si ten falešný lék, aby byli zase průměrní a mohli se zařadit mezi ostatní ?! Vychrlím ze sebe se zápalem sobě vlastním. Při svém monologu občas máchnu pravačkou do davu. Poté se na chvilku odmlčím, snad aby si můj hlas mohl na okamžik odpočinout a pokračuji. Ach ano ! Ten jejich falešný lék ! Pamatujete jak dlouho jim trvalo, než z dobrovolné léčby udělali zbraň sloužící k vyhlazení našeho druhu ?! Ale my nejsme nemocní, nepotřebujeme lék ! Naopak jsme vyspělejší než oni. Již se necháme odstrkovat ! Budeme chodit s hlavou vzpřímenou a to oni budu prosit o opravdový lék ! Já osobně za to budu bojovat. A mám za sebou tucty bratrů a sester.. Mutantů jako jste vy ! Pohledem v davu vyhledám muže, který se již nejspíš vyhrabal z trosek a je tu krom mě jediný nositel třetí úrovně a pak Dominu s vlajkou. Na jejich účasti mi patrně nejvíc záleží. Ty ! Co budeš dělat, až jednou nějaký úředníček vyhodnotí tvou schopnost jako společnosti nebezpečnou a bude ti vyhrožovat smrtí, pokud si nevezmeš jejich lék ?! A naše slavná dnešní vítězka ! Co uděláš, až tvému žárlivému sousedovi bude připadat nespravedlivé, jak se ti všechno s tvým štěstím daří a opět nuceně dostaneš sérum ! Co budeme dělat mi všichni, až se nás rozhodnou začlenit a nebo zabít ?! Co budeme dělat, pokud se nepřipravíme ! Opět zakřičím, ovšem můj hlas má již zřejmě dost a tak už jenom levou ruku natáhnu směrem k plotu a již o něco tišším hlasem dokončím svůj snad podněcující monolog. Bratrstvo je rodina usilující o nadvládu mutantů.. Aby měli jisté své místo na tomto světe. Navzájem se chráníme a krok za krokem se dostáváme blíž k tomuto cíli. Média nás sice určitě pomlouvají, ale každý mutant zná naše motivy. Nabízím vám členství v Bratrstvu, výměnou za vaši loajalitu, respektování našich hodnot a nasazení pro tuto věc. Na oplátku vám mohu nabídnout podíl na něčem, co změní tento svět.. Dokončím poslední větu a rozhlédnu se po davu. Jeden delší pohled věnuji i Callisto stojící krůček za mnou a pak opět volným krokem zamířím z pódia však stále v naději, že někteří půjdou za mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Otec je překvapený, když mu prozradím, že Cyclop zemřel. I pro mě to byl šok a i pro mého Havoka, který je v tuhle chvíli v institutu a vyřizuje pozůstalost. Možná jsem měla jít s ním... "Ano, myslím že Storm převzala institut." Souhlasně přikývnu. Havok mi to říkal, ale nejsem si úplně jistá. Poslouchám další slova Magneta a je to nemilé slyšet, že jeho schopnosti jsou jako když je objevil. "Pyro převzal tvoji funkci." Věcně odpovím, já vlastně ani nevím jak to v bratrstvu přesně vypadá. Mluvila jsem jen s bratrem a ten měl zkreslený pohled na věc, hlavně byl zklamaný, že on nedostal otcovo místo. "A s těma schopnostmi mohla bych ti pomoci. Můžu s tebou cvičit..." Ono zní to komicky, trénovat někoho jako je můj otec, ale já mu doopravdy chci pomoci. Magneto se mi zahledí do očí a pevně zopakuje, že chce po mě odpovědět, na jaké straně stojím. "Nechci stát už stranou." Pohledem neuhnu, i když si nejsem jistá, že zrovna chci být s bratrstvem. Chci být s otcem a také s Havokem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Callisto viditelně potěší, že jsi s její prací spokojen. Když začneš mluvit o Storm, tak k Tobě na okamžik zvědavě obrátí veškerou svou pozornost. Stále můžeš vnímat její nenávist, jež se k této osobně zrodila. V reakci na Tvá slova chápavě přikývne, ale potichu dodá, “Byla bych radši, kdybych to mohla udělat já osobně.“ Callisto se zaujetím pozoruje hry, až do chvíle, než nová vítězka her drží nad hlavou vítěznou vlajku. Tvá sázka na vítěze ji nijak nepřekvapuje, naopak. “Upřímně také jsem sázela na Avalanche.“ Když ukážeš na auto a přikážeš Callisto ať vypne hudbu, a pak se k Tobě přidá. Obdaruje Tě ne zrovna hezkým úsměvem. Víš že nemá ráda když se chováš povýšeně k její osobě. Ten nehezký úsměv je, ale jediné upozornění na to, že se jí to nelíbilo. Pak se k autu opravdu vydá, samozřejmě k tomu využívá svou mutantskou schopnost nadpřirozené rychlosti a tudíž už když kráčíš na pódium je ti v patách. Ohnivý dráček, který oblétá publikum, opravdu upoutá pozornost přítomných mutantů i lidí. Za tento krásný efekt sklidíš ohromný potlesk a vše další, co k tomu patří. Když přestane hrát hudba několik diváků vyjádří svou nelibost, teď už se na Tebe dívají opravdu všichni. Když se dráček rozplyne kousek před chlapcem stojícím na pódiu a chlapec si všimne, že pódium je pravděpodobně Tvým cílem, lehce zmaten Ti ustoupí z cesty a z pódia sleze. Když vstoupíš na pódium, dalo by se říci, že publikum je teď úplně ticho. Pohledy, jež na Tebe směřují jsou spíše zmatené něž nadšené. Trošku to změní Tvé ohnivé spirálky, jež proletí nad jejich hlavami. Lidem stojícím pod Tebou trochu rozproudí krev, když nadšeně chválí Tvé umění. Toto davové šílenství však nesdílí žádný z pěti šampionů – dva jsou stále indisponováni, zbylí tři (Vanisher už se probral) Tě mlčky sledují, zatímco pozorně poslouchají Tvou řeč. Když dokončíš svůj proslov, areálem zavládne tichý šum, jež se nese mezi jednotlivci. Když se rozhlédneš po davu, tak někteří lidé nesouhlasně vrtí hlavou na důkaz toho, že se s Tvými názory neztotožňují, můžeš dokonce slyšet: “Slíbili, že ten lék bude zničen!“ nebo “Je mír, lidé s námi zacházejí jako nikdy dřív!“ nebo dokonce “Mutanti jsou také lidé, neměli bychom spolu bojovat, ale naučit se spolu žít!“ Jiní se naopak ztotožňují se slovy, která jsi pronesl a dávají to najevo zase jinými slovy, které zní davem: “Pryč s lidmi!“ nebo prostým “Máš pravdu!“ Také si můžeš všimnout muže, který celou dobu stál nedaleko pódia a celý Tvůj proslov nahrával na kameru, kterou má stále ještě zapnutou a stále ještě tě točí. Když se zadíváš na Callisto, obdaruje Tě úsměvem a spokojeně přikývne, čímž Ti chce dát najevo, že podle jejího skrovného názoru sis vedl dobře. Poté Tě doprovodí pryč z pódia. Zatímco postáváte mimo pódium a čekáte zda se k Vám někdo rozhodne připojit, Domino sleze z polorozpadlé budovy a zamíří ke zdravotnímu stanu, ze kterého již nevyjde. Pokud budeš na své straně mít člověka, kterého se drží štěstí asi se budeš muset o něco víc snažit. Obyčejní ´lidé´ chvíli váhají, nakonec se k Vám přiblíží dva mladí muži a jedna žena. Chvíli vypadají jakoby se chtěli na něco zeptat nebo něco říct. Nakonec se buď neodváží a nebo nevymyslí, co měli říct, a tak jen tiše stojí kousek od Tebe a Tvé společnice. Chvilku po nich dorazí i Avalanche a postaví se těsně vedle Tebe a Callisto. Zadívá se na Tebe, “To, co jsi říkal mě zaujalo. Souhlasím s mnohými Tvými slovy. Avšak otázkou je: Co z toho, že teď půjdu s Tebou, budu mít já.“ Vanisher, který se do Vaší přítomnosti teleportoval v době Avalanchova proslovu souhlasně přikývne, “To je věc, která by mě také zajímala.“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Ucítím něco jako slabé ťuknutí v hlavě, ale to je všechno. Žádná ztráta kontaktu s realitou, žádná smečka nočních můr hryzajících mě do zadku, jen pár obrázků, jež zablikaly a opět se rozplynuly. Že by to vážně zabralo? Zaječení, proniknuvší tlumeně přes šum pohlcující všechny slabší zvuky, budu brát jako podpoření kladné odpovědi. Posadím se. Připadám si tak lehký, že kdybych se odrazil, možná bych mohl i létat. Oči, podobné v tuhle chvíli planoucím koulím surové energie, otočím na Geelu a se škodolibostí rovnou mému předchozímu vzteku se zašklebím. "Už to neni taková sranda, hein?" Užil bych si její výraz víc, kdyby mi vidění v nepravidelných intervalech nepřeskakovalo do druhé roviny a okolí se neměnilo ve změť jiskřících molekulových vazeb, tak trochu podobných satelitnímu snímku nočního velkoměsta. Živá bytost v tomhle náhledu vypadá neobyčejně... zajímavě: je méně jasná než okolí a spíš než uspořádanou mnohočetnou mřížku krystalu připomíná figurínu umotanou ze zacuchaných neonových drátků. Na zlomek vteřiny mě napadne, co by se asi stalo, kdybych sáhnul do téhle struktury a pokusil se s ní pohrát. Co by to udělalo se živou tkání? A co by asi cítila? Jak moc to bolí, když se část těla ve zlomku vteřiny změní v popel? Okamžitě tu myšlenku zaženu, zděšený, jak nesmírně lákavá se zdála. Odkud se vlastně vzala? Ne, nechci to vědět a už vůbec to nechci zkoušet. "Takže, madame, dám vám dobrou radu..." nasadím přívětivý úsměv. Můj hlas zní teď zvláštně, přinejmenším mé návštěvnici. Teče jako med a jako by měl ozvěnu, ne zcela zřetelnou, ale o to vtíravější - ozvěnu, která se vlastně ozývá jen v její hlavě a jako její vlastní vnitřní hlas jí našeptává, že by si měla dobře vyposlechnout, co jí chci sdělit, a co víc, zařídit se podle toho, protože je to moc dobrý nápad. "V týdle komedii můžete daleko víc ztratit než získat, tak proč v ní pokračovat? Pořád se můžem rozejít v dobrým a přestat si ubližovat... prostě se odsud ztraťte a zapomeňte na mě, pudem si každej dál vlastní cestou a už se nikdy nemusíme střetnout... tady riskujete daleko víc, než co by za to stálo." V té poslední poznámce se skrývá malé připomenutí, že i pro mě by bylo daleko jednodušší, kdybych se jí prostě a jednodušše zbavil jednou provždy... ale k tomu přece nemusí dojít, vždyť jsme oba slušní, civilizovaní lidé... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco se Geela pomalu vzpamatovává z nepříjemného zážitku, tak pozorně poslouchá Tvé sdělení i s nepříjemně vtíravou ozvěnou. Když konečně dohovoříš je už schopna zvednout hlavu a pohlédnout na Tebe. Chvíli si se zaujetím prohlíží Tvůj, pro ni doposud neznámý, zvláštní stav – nejvíce ji fascinují ty žhnoucí oči. Stále cítí, že je něco ve Tvé mysli jinak a vzhledem k tomu, že jedna zkušenost s tímto novým faktem ji stačila, znovu už se noční můry ve Tvé hlavě vyvolat nesnaží...alespoň prozatím. Mile se na Tebe usměje. I přes její úsměv je v hlase slyšet nedůvěra, možná dokonce trocha ironie. “Chcete mi tvrdit, že si podáme ruku na znamení míru, každý se rozejdeme svým směrem a víckrát o sobě neuslyšíme? Ta představa je možná lákavá, ale podle mě lehce..." na chvíli se odmlčí, když přemýšlí jaké nejvhodnější slovo použít, nakonec zvolí: “nereálná. Uznávám možná jsem s tím začala, ale nevěřím tomu, že Vy v tom nebudete chtít pokračovat.“ Pomalu stále ještě poznamenána nepříjemnou zkušeností se zvedne a natáhne k tobě ruku, “Nebo se pletu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Pyro? Mno, za daných okolností je to ta lepší možnost..... Škoda, že Quicksilver se nepostavil do čela. Pyro, Pyro, Pyro, proč jsi ho nenechal?! Protože jsi mladej a blbej! Vrátím se do reality, když mi Polaris nabídne pomoc s tréninkem. Usměju se, díky, ale tohle je něco, čím si musím projít sám. Mnohem více mě překvapí její další prohlášení. Nechci stát už stranou. Mno, výborně. Konečně se někam dostáváme! Rád slyším. Kývnu přitom hlavou, vím, jak složitá situace to pro ní je....Havok na jedné straně, já a Quicksilver nadruhé. Nikdy bych jí nezazlíval, kdyby se postavila na jejich stranu. Víc mě vytáčela, že chtěla být neutrální, nic takového neexistuje. Tak se do toho dáme. Řeknu energicky a postavím se. Udělej si pohodlí, mě čeká trénink. Po obědě vyrazíme hledat Bratrstvo. Pokud tedy máš zájem mi pomoc, samozřejmě. Dodám rychle. Nechci jí nic nařizovat, tohle je boj, který musí vybojovat sama. Vezmu sklenice a vyrazím do kuchyně. Stoupnu si ke zdi, ve které je moje trénovací pomůcka. Natáhnu ruku a snažím se ovládnout siločáry. Po chvilce bezúspěšného snažení přestanu a otočím se, zda mě Polaris nesleduje. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Tahle se jen tak snadno ukecat nenechá. Je pravda, že je těžší zblbnout někoho, kdo už se mnou měl... řekněme tu čest, přesto to ještě nevzdávám, naopak ještě maličko navýším mentální nátlak. No tak, holka, dej si říct... vážně to bude nejlepší řešení pro nás oba... Něco v tom duchu jí také odpovím na její otázku. Byť možnost, že už o mně ani neuslyší je skutečně dost nereálná, přinejmenším do doby, než se sdělovací prostředky odnaučí dělat z každého odcizeného střepu národní aféru. "Pokud máte strach o zbytek sbírky, můžu ji propříště vyškrtnout ze seznamu svejch objektů zájmu," pokrčím rameny. Je ovšem otázkou, zda tím pokračováním myslela drancování jejího domu, nebo shromažďování údajných klíčů. Druhou možnost podporovat odmítám. Už to vidím... z nějaké hrobky se vypotácí pomstychtivá mumie a pustí se svědomitě do ničení světa... to jsem ochoten sežrat ještě tak na filmovém plátně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Promiň je to krátké. Ale co víc dodat? Tvá velkorysá nabídka, že se jejímu sídlu vyhneš ji viditelně potěší. Fakt je, že ji trápilo něco trochu jiného a to: “Vaše nabídka je opravdu velkorysá“ obdaruje Tě jedním ze svých okouzlujících úsměvů. “Opravdu mě odtud necháte odejít, s tím co o Vás vím?“ Stále čeká, jestli přijmeš její nabízenou ruku ´na uzavření míru´ a poté ji prostě necháš odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Úsměv jí vrátím. "Certes. Za předpokladu, že zapomenete na všecko, co o mě víte, a nebudete se o tom šířit." Což by jí stejně moc nepomohlo, protože i bez její přímé intervence budu muset radikálně překopat svůj systém úkrytů, míst odběru zdrojů a pro jistotu obecně omezit pohyb na veřejnosti, alespoň na nějaký čas a v některých lokalitách. Mezitím se přesunu tak, že stojím mezi ní a dveřmi, ale ponechávám dost prostoru na to, aby mohla projít kolem a zmizet. "Protože pokud si nedáte pokoj, nebude to jen hlava, co vás bude bolet," dodám mírné varování, že tuhle podmínku nepovažuji za formalitu a že podobnou nabídku už podruhé nedostane. Teprve v případě, že mi to potvrdí, jí sevřu ruku ve své, horké tak, že její dotek pálí, načež ustoupím o krok stranou a pokynu ke dveřím. Stále si však dávám pozor, aby nepřišla na poslední chvíli s nějakou levárnou a nevyčarovala odněkud horší zbraň než jen továrnu na noční můry. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvíli přemýšlí nad Tvou nabídkou, "Dobře, to bych Vám snad slíbit mohla," odpoví na Tvou podmínku týkající se veškerých informací o Tvé osobě. "Budu doufat, že dodržím-li své slovo já, tak Vy ho dodržíte také," připomene Ti nenápadně Tvůj slib týkající se pro změnu její osoby a jejích pokladů. Lehce přikývne na znamení, že Tvou výhrůžku pochopila. Její stisk je pevný, i když cítí horkost, jež přechází ze Tvé ruky do její. Dívá se Ti při tom do žhnoucích očí. "Na shledanou, pane LeBeau. Protáhne se kolem Tebe a zamíří ke vchodovým dveřím. "Věřím, že o sobě ještě minimálně uslyšíme," dodá nakonec. Nezní to jako vyhrožování, spíše jako konstatace faktu. Pokud ji nezastavíš, opustí Tvůj byt a jediné, co po ní zůstane je nedopitá láhev vína a zničený pokoj. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Izba Tápal v temnote. Nie, bol úplne slepí, úplne mimo. Totálny kretén, ešte horší než tí, s ktorými som sa stretávala v najpochybnejších miestach. " Asi ťažko moju matku. Pretože tá moja žije. Ak sa teda čosi také ako prebývanie v posranom karavane na parkovisku dá považovať za život. Fajn! Nepamätaj si nič. Je mi to u riti. Seriem na tvoje dôvody a rozprávky a blbosti. Budem srať na teba ako si ty celé tie roky sral na nás. Mne je to fuk! Ani neviem prečo som sem prišla! Prečo som sa dala nahovoriť na túto blbosť. " Bolo to jednoduché. Ja som sa nenechala nahovoriť. Donútili ma. Ale nechcela som celé tie roky práve toto? Nech si ide, len nech si ide. " Boha, tak si len zasa uteč. Akoby som o tvoju spoločnosť stála. Aby si vedel nestojím." Ale ja stojím, stojím o konfrontáciu o poriadnu hádku, kde by ukázal aký je grázal. Stále som o ostrú výmenu názov, kde by som mu napľula do tváre, vrazila mu jednu a nakoniec plná hrdosti odišla. Miesto toho sa tu tento muž prezentuje ako úplný ukrivdený chudáčik, ktorý si na nič nepamätá. Ale hlavná vec, že na to, akože ich mŕtveho kamoša, si čas našiel. Zachránil ho a dovliekol ho sem.
" Odchádzať to je tvoje! Do prdele. Ach. Kurva. Boha. " Bola som fakt mierne vykoľajená. Jednoducho na túto situáciu som nebola pripravená, aj keď som si myslela, že som. Chystal sa odísť a jedna časť môjho ja chcela aby zmizol naveky. Ďalšia ho chcela nakopať do doprdele za tie akože úprimné ospravedlnenia, no a tá tretia? Tá tretia sa zachvela pri predstave, že toto stretnutie je len veľká fraška a nevyťažila som z nej nič. Vyťažia z nej len oni. " Prečo si myslíš, že som vôbec tu?Boha, ty ani nevieš ako moc som súčasťou tej ich skurvenej vojny!" Bola som naozaj rozčúlenú a onú poslednú vetu som doslova zakričala. Ruky sa mi začali triasť a cítila som, že od toho nervového vypätia sa prestanem ovládať už úplne. Chýbalo tak málo a bola by som sa po ňom rozbehla ako včera v noci po tom náboženskom fanatikovi, čo mi zožral chleba. Miesto toho som sa doslova vrhla k poličke kde ležal balík čipsov, trasúcimi rukami som ho otvorila tak, že sa polovica jeho obsahu rozsypala po zemi a druhú som rýchlo a nekultúrne začala cpať do úst. Musela som vyzerať ako narkoman v absťáku. A zatiaľ čo som si zvyšovala hladinu cukru v krvi, ten chlap pre mňa prestal existovať, takže som nevedela, či ho môj posledný výkrik zastavil od odchodu, alebo nie. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Po mém proslovu se jednotlivci začnou k mým slovům vyjadřovat dost smíšenými názory. Již však nemá cenu něco dodávat nebo některým oponovat, bylo by to jako překřikování na burze.. Při odchodu z pódia si ještě všimnu kameramana, který celý můj proslov natáčel.. Jen se ušklíbnu a podívám se přímo jeho směrem do stále zapnuté kamery. Od tohoto dne každý týden v tuto dobu tu budu čekat já a nebo někdo z mých druhů, abychom přivítali nové bratry a sestry ve zbrani, kteří už nebudou chtít jen nečinně přihlížet. Pronesu na kameru a již konečně s Callisto slezu z pódia. Po chvilce se k nám přidají tři mutanti.. Usměju se na ně, jakoby právě oni měli být tou největší posilou Bratrstva, ač popravdě čekám hlavně na šampióny. Dva z nich se záhy objeví těsně u mě, ale oba dva mají ještě dotazy ohledně osobního prospěchu. Ach.. Teď by se mi hodila Psychonic, aby mi přesně řekla o co ti dva stojí.. Mohl bych jim nabídnout peníze, ale já nestojím o prodejné žoldáky. Navíc by mě pak mohla Callisto s celým tím proslovem o společných vizích poslat někam a já bych se jí ani nemohl divit. Ale tak třeba nechtějí jenom peníze. Jsou to hráči, kteří klidně inkasují mnoho úderů jen pro potlesk ostatních.. No.. Ač si to mnozí neuvědomují, jsme stále ve válce.. Byli jsme v ní od doby, kdy byl první mutant zkoumán a obyčejný člověk rozhodoval o jeho osudu.. Naneštěstí jsme v ní stále a musíme ji vyhrát ! Tedy vám osobně mohu nabídnout život vojáků za naše vítězství. Půjdete se mnou a dost možná nasadíte i své životy, ale odměnou vám bude věčný odkaz. Až zvítězíme, každý mutant bude pamatovat komu za to vděčí. Mutanti budou zastávat všechny vysoké funkce a to přednostně ti, kteří se o to postarali. Nebudete muset každé ráno číst noviny, zda tam není nové nařízení pro mutanty. Žádný člověk vám nebude říkat co dělat a dokonce ještě před našim vítězstvím za vámi při každém problému bude stát celé Bratrstvo. Po své odpovědi se na oba krátce podívám a sleduji jejich reakce. Poté mi pohled sklouzne ke zdravotnickému stanu v kterém je Domino, dva indisponovaní soutěžící a léčitelka.. Po chvilce přemýšlení vytáhnu z kapsy klíčky a podám je Callisto. Mohla bys je prosím odvést k nám a postarat se o jejich základní začlenění ? Já dorazím o něco později. Mé instrukce již nezní jako rozkaz, jelikož jsem si dost dobře všiml jejího nadšení z těch posledních. Avšak nezní to ani jako žádost, spíš řečnická otázka. Ještě chvilku počkám až s novými posilami vyrazí k autu, ať už za sebou má i oba dva soutěžící a nebo ne. Sic se nejspíš všichni nevejdou do mého sporťáku, ale předpokládám že nejsme jediní, kteří dorazili autem. Následně se svižným krokem vydám do stanu. Nač je ti štěstí, když ten hlavní úspěch dnešního dne v podobě získání nové rodiny přehlížíš ? Spustím dosti sebejistým hlasem k dnešní vítězce hned co vejdu do stanu. Poté s levou rukou v kapse kalhot volným krokem obejdu celý stan a prohlédnu si stav obou raněných. Máš velký dar léčit a je opravdu chválihodné, že ho používáš... Byl jsem u toho, když spousta mutantů padla na těžké rány v boji za nás všechny a ty léčíš muže, jenž si svá zranění udělali pro zábavu.. V Bratrstvu je často spousta raněných, kterým bys mohla zachránit život a kteří bojují i za tebe.. Řeknu klidným hlasem tentokrát k léčitelce, přičemž si držím mírný odstup, abych nenarušil její práci na dvou zraněných soutěžících. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Moje slovo platí," ubezpečím ji, že do jejího domu víckrát nepáchnu. Můj masochismus má přece jen jisté hranice, byť podruhé bych měl určitou představu, na co si dát pozor. 'Hlavně už vypadni, ženská!' "Radši bych 'sbohem'," zašklebím se na rozloučenou, "ale možný je všecko." Zvuk zavřených dveří uvítám s úlevou. Ještě si ověřím, že je opravdu pryč a neblíží se pro změnu jiná nezvaná návštěva, načež zamknu a o poznání méně pevným krokem se odpotácím k nebližší součásti sedací soupravy, která se dá ještě použít k původnímu účelu. Na tu se svezu, svíraje si dlaněmi spánky, v nichž tepe splašená horkost. Zavřu oči a přinutím se zklidnit dýchání na téměř meditativní frekvenci. Pak začnu s hlubokým soustředěním rozvádět nakupenou energii rovnoměrně po těle a nechávat ji zeslábnout na přijatelnou úroveň. Štípavé mravenčení pod kůží mi pomáhá držet si přehled, jak se mi vede, a za chvíli si připadám, jako by mě někdo hodil nahého do houštiny obrovských kopřiv a pořádně mě tam vyválel. Každý, kdo by se během tohoto procesu dostal s nějakými nekalými úmysly dovnitř, by se se zlou potázal, protože vybít se na nějakém konkrétním objektu je vždycky lákavější a tak nějak uspokojivější a denní míru diplomacie jsem jen teď vyplýtval. Popáleniny by byly asi ten nejmenší z možných následků a z tohohle bytu by už tuplem mnoho nezbylo. Celý proces zakončím pod ledovou sprchou. I kdybych nebyl propocený skrz naskrz, tekoucí voda pomůže organismus ještě více ochladit, aniž by bylo nutné uchylovat k nějakým destruktivním metodám. Brzy jsem zase schopen víceméně normálně fungovat, byť potrvá určitou dobu, než se mi přestane motat hlava a mžitky pobíhající před očima si konečně dají padla, o hučení v uších nemluvě. Teď jsem teprve opravdu vděčný za tu královskou hostinu, již jsem si dopřál. Přestože už mi zase kručí v žaludku, nevyčerpal jsem primárně sám sebe. To je dobré si pamatovat pro případ, kdybych chtěl něco podobného zkusit cíleně. V případě přetrvávajícího klidu se vrhnu na zjišťování škod. Zajímá mě vlastně jen vybavení a pracovní elektronika; zničené bytové zařízení stejně opustím i s celým prostorem. Nejraději bych sebou samozřejmě praštil a spal, ale na to není čas. Musím odsud zmizet co nejdříve a příštích pár dnů, možná déle, přežívat po hotelech, nejlépe každou noc v jiném. I kdyby mi Geela opravdu přestala dělat problémy, mohla při svém pátrání nepříjemně rozvířit vody a přitáhnout za sebou další zájemce o moji hlavu. A z těch se žádný k podobnému mírovému ujednání ukecat nenechá. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Díky, ale tohle je něco, čím si musím projít sám. Odbude mě otec. Nechce pomoci a snad se zdá, že to zvládá, ale já mu moc nevěřím. Ale nechci se tu s ním hádat a nějak se mu vnucovat. Že jsem řekla, že už nechci stát stranou Magneta potěší. Nechci aby se stalo co v Alkatrazu, ale nejsem si jistá, že strana s otcem je ta správná, ale ani ta kde je v tuhle chvíli Havok. Tak se do toho dáme. Vytrhne mě z myšlenek otec. Pohlédnu na něj a s úsměvem přitakám. Mám si udělat pohodlí. On se zvedne a odchází do jiné části domu. Já bezmyšlenkovitě vytáhnu mobil z kapsy a chvíli si s ním hraji. Přemýšlím nad tím, že bych se ozvala Havokovi. Nakonec se zvedám a jdu do kuchyně za Erikem, předpokládám, že šel připravit ten oběd. Velice se mýlím. Smutně pozoruji jeho snažení vyvolat svoji moc. On se otáčí a naše pohledy se střetnou. Nevím co říct. "Já... já šla jsem ti pomoci s přípravou oběda." Nervozně si prohrábnu svoje zelené vlasy. Je tak hrozné ho takhle vidět. Ale nechci se k tomu jakkoliv vyjadřovat je mi jasné, že by to pro něj nebylo příjemné téma. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro “ Dobrý den,“ opětuji pozdrav a s velice profesionálním výrazem za ním nastoupím do výtahu. Vyčkávám, až zastavíme v patře podzemních garáží a nechám ho vystoupit jako prvního. Vykročím za ním a rozhlédnu se po garážích. Zjišťuji, zda jsme tu sami a zda jsou tady dole kamery. Pár jsem jich tu objevila, ale naštěstí snímají výjezd a oblast u výtahu. Jdu tedy vedle muže ještě kousek, a když dojde ke svému autu, v momentě kdy odemkne a auto pípne, rychlým kopem do zátylku ho zpacifikuji. Ujistím se, že je v mdlobách a nastrkám ho do kufru jeho vlastního auta. Vezmu si od něj brýle, peněženku a aktovku a přeměním se na něj. Vrátila jsem se zpátky nahoru do jeho kanceláře. Pomocí karty jsem se dostala dovnitř. Dveře jsem za sebou opět zamkla, abych se vyvarovala případné nechtěné návštěvy v tu nejméně vhodnou chvíli a přesunula jsem se k počítači. Uhodnout heslo nebylo tak těžké. Poté, co jsem prolustrovala jeho peněženku, bylo heslem datum narození jeho nejmladší dcery. Jak rozkošné ušklíbnu se a prsty mi ihned začnou kmitat po klávesnici. Hledám soubory, které by mohly obsahovat důležité informace pro i proti mutantské náladě, která dnes panuje. Dalo by se totiž využít obojí. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Po jeho odpovědi jsem trochu klidnější, ale přesto mu nehodlám dělat žádné plané naděje. Proto se rozhodnu pro nejpřímější cestu. "Nejsem si jistý jestli to náhodou nemá něco společného s mým úrazem v dětství ale nepamatuju si nic. Opravdu nic Alexi. Tahle škola, lidé ani obloha mi nejsou ani povědomé." Smutně nad tím potřesu hlavou. "Kdyby tu bylo aspoň něco na co bych si vzpoměl. Byl bych ochotný říct, že se to může zlepšit, ale takhle ..." Můj hlas vyprchá do ztracena. Povzdychnu si. "Teď plánuju zastavit se u Beasta, třeba mi pomůže s tím lékem na mutace." |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro To ne! Vykřiknu v mysli, když vidím Polaris. Já... já šla jsem ti pomoci s přípravou oběda. Jo, jasně! Probleskne mi hlavou. Sevřu ruku. Najednou se otřese většina místnosti. Wir können deine Gabe also mit Wut hervorbringen. Vzpomenu si na jeho slova a vybaví se mi další vzpomínky. Natürlich Řeknu si polohlasně pro sebe se smutnou tváří. Zvednu ruku, pak jí sevřu. Přitom stále hledím vztekle Polaris do očí. Načež se opět začne třást většina kuchyně, hlavně kovové předměty a spoje v nábytku. Chvíli na to, i silně zdeformovaná kulička, vypadne ze zdi. Potom se vše zastaví. Většina spotřebičů je silně zdeformovaná a celá vypadá jak po výbuchu. Odcházíme. Vypadne ze mě po chvilce ticha. Podívám se na kuličku, natáhnu ruku. Po soustředění, delším než bych rád, se mi povedlo přitáhnout si ji. A je to. Je čas se vrátit. Přijela jsi taxi, autem, nebo jak? Zeptám se, když procházím kolem ní. Jdu do svého pokoje si zabalit. Víš kde jsou? Quicksilver, Mytique, Pyro, kdokoliv? Ptám se dál, v hlase očekávání a radost jakou jsem už dlouho necítil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Geela odejde a Ty za ní zamkneš dveře. I když se to možná zprvu zdá nepravděpodobní, tak se nikdo jiný, kdo by měl za úkol dokončit to, co ona začala, neobjeví. Když skončíš s relaxací, která má za úkol navrátit Tě do nějaké použitelné formy, a s příjemnou sprchou, která má tento úkol dokončit. Přetrvává stále stav klidu, což Ti dává prostor po zkontrolování výbavy a případnému sbalení veškerých Tvých věcí. Když projdeš celý byt, zjistíš, že nejhůře dopadl obývací pokoj, kde to vypadá jako po bitvě, a část bytu kam dopadl Tvůj nabitý nůž těsně předtím než ses poprvé propadl do řetězce nočních můr. Jinak je vše víceméně v použitelném stavu. Velká taška, která uschovávala Tvé vzácné vybavení leží otevřená v obývacím pokoji. Uplyne pěkných pár minut než se Ti konečně podaří přeházené nářadí zkontrolovat a srovnat. Ke Tvému štěstí nic nechybí. Co se týká elektroniky tak Tvůj notebook je na jiném místě než jsi ho zanechal. Evidentně byl také zapnut, ale to Tě nejspíše může nechat naprosto klidným. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co Magneto pohne několika kovovými věcmi, tak zavelí, že odcházíte. Zatímco odchází do svého pokoje, ptá se Tě zda víš, kde se momentálně nachází někdo s Bratrstva. Nevíš sice přesně, kde se nachází nový úkryt Bratrstva, ale máš telefonní číslo na Quicksilvera, takže není problém ho kontaktovat. Mezitím, co Magneto čeká na Tvou odpověď, tak odejde do svého pokoje, aby si sbalil věci. V tu chvíli ucítíš zavibrování svého telefonu ve Tvé kapse. Display mobilu Ti oznamuje, že máš 1 nepřečtenou zprávu od Havok, když zprávu otevřeš, stojí v ní pouze: Scott žije |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Projíždíš informacemi v počítači, chvíli trvá než se Ti podaří najít něco, co by byť jen trochu mohlo připomínat užitečnou informaci. Najdeš tam spoustu informací, která už Ti jsou známá jako, že: Beast je momentálně uznávaný člen vlády... Vláda spolupracuje s X-meny, kteří se snaží udržovat stav míru mezi lidmi a mutanty... Byla zastavena výroba léku proti mutantskému genu X, avšak dosavadní zásoby léku nebyly zničeny, ale uschovány... Chlapec, který byl prvotním zdrojem léku proti mutantskému genu X byl na důkaz mírů předán X-menům... Po několika minutách pátrání narazíš na něco s názvem projekt Master Mold – celá složka je samozřejmě zaheslovaná. Vzhledem ke Tvé zkušenosti s podobnými ´problémy´ Ti však netrvá příliš dlouho přijít i na toto heslo. Jména vědců podepsaných pod tímto projektem jsou Bolivar Trask, Steven Lang. Celý projekt je sponzorován vládou a to především ministerstvem obrany a člověka, jehož jméno je Warren Worthington II. Složka obsahuje technický nákres obrovského robata, který je nazýván Sentinel. Dle informací se jedná o robotického strážce lidí. Roboti jsou vyráběni za účelem lovu-mutantů, což jim usnadňují jejich taktické možnosti a jejich schopnost učit se ze svých zkušeností a rozvíjet své taktické schopnosti během boje. Cílem jednotlivých Sentinelů je najít mutanta, a poté ho chytit nebo zabít. Jsou ozbrojeni především energetickými zbraněmi a zádržnými zařízeními. Jsou schopni letu. Mají obrovskou fyzickou sílu a jejich těla jsou odolná proti poškození. Jednotlivý roboti jsou vyráběni jednotkou, jež je nazývána Master Mold. Tato jednotka byla dostavěna a spuštěna asi před týdnem v tajném vojenském úkrytu – jsou zde uvedeny souřadnice úkrytu. Jednotka Master Mold je super-počítač ve tvaru obřího robata, který má za úkol řídit a konstruovat jednotlivé Sentinely. Výhodou Master Mold je, že působí jako továrna na Sentinely, kterou je v případě potřeby možno přesunout. Celý projekt je pod záštitou skupiny, jež se nazývá MRD = Mutant Response Division. Jedná se o vyčleněnou vojenskou skupinu, která má za úkol dohlížet na projekt Master Mold. Jejich dalším úkolem bude dohlížet na registraci mutantů. Extrémně nebezpeční mutanti budou izolováni a MRD bude mít za úkol dozor nad těmito jedinci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba dva šampióni Tě pozorně poslouchají. Dokonce se k Vám přiblíží také trojice, jež k Tobě přišla jako první a jež Vás dosud pouze z zpovzdálí sledovala, aby si také poslechla Tvá další slova. Když začneš mluvit o nasazování životů trojice viditelně pobledne, avšak Avalanche se jen spokojeně usmívá, stejně jako Vanisher, který nakonec dodá “Chlapče, Tvůj styl se mi líbí,“ položí Ti při tom ruku na rameno takovým tím otcovským způsobem nebo způsobem jakým by to udělal o dost starší bratr. Callisto si od Tebe převezme klíčky od sportovního vozu. Spokojeně je vyhodí do vzduchu a pak je opět chytí. Na tvou žádost přikývne, tentokrát o něco spokojeněji než prve a odpoví, “Samozřejmě.“ Pak již na nic nečeká a pomalým krokem se vydá směrem k vozu. Po chvíli váhání ji následují oba dva šampióni, trojice se však co nejrychleji a co nejnenápadněji ztratila v davu. Než vejdeš do zdravotního stanu, můžeš si ještě všimnou jak Callisto odjíždí s Vanisherem následována velkým autem Avalanche. Domino Tě nedůvěřivě sleduje jak kroužíš po stanu, “Nepovažuji za štěstí rozpoutat válku při, které by zemřelo mnoho mutantů...a mnoho lidí,“ slovo lidí je dodáno jakoby bylo součástí celku, avšak ne zase tak podstatnou. Mladá léčitelka dokončí svou práci na pacientech a pak věnuji svou pozornost Tobě. “Možná máš pravdu...za svá zranění si můžou sami, ale nezasluhují si zemřít...“ po chvíli dodá, “...stejně jako Tví lidé... Bohužel s Tebou nemohu jít ani kdybych chtěla. Stále ještě chodím do školy a... podívá se ven ze stanu směrem k pódiu, na kterém už opět stojí chlapec se silným hlasem, “...můj bratr mě potřebuje tady. Když nebude nikdo, kdo by se staral o zraněné, hry se konat nemůžou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Poslechnu si vše co řekne a je mi to tak nějak jedno. " Tak poslouchej. Já nevěděl že vůbec existuješ! Teď když mutantům teče znova do bot, tak se tu ukážeš a začneš mě obviňovat. Proč se jako neozvala tvoje matka ať, už je to kdokoli. Nevěděl sem o tobě až do teď!" Poslední větu zařvu protože se ve mě začíná kupit dost vzteku. " Pokud mi chceš něco ještě říct flusnout mi do obličeje nebo mě zastřelit nebo co já vím. Tak to udělej. Nevím jak ti vynahradit ty roky, neumím to nikdy sem neuměl! Nevěděl sem že žiješ. Omlouvám se." Po tomhle co to dořeknu se otočím a vyjdu z pokoje ven. Dojdu si do kuchyně dát něco k pití. Poté co to dopiju se vydám hledat Storm a zbytek těch co budou potřebovat pomoct. Chtěl sem odejít ale když je tu "moje Dcera" tak nemůžu jen tak utéct. Ne teď... |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Před chvílí jsem si myslel, že by si snad něco málo mohl pamatovat. Dokonce to tak chvíli znělo, ale byl to omyl. "Nemusí to být trvalé. Doufám, že nebude." Být tady profesor nebo Jean tak je problém vyřešen. Pevně věřím, že by se s tím poprali a ani bychom nemrkli. Takhle bude muset jít všechno přirozenou cestou a bude to trvat dlouho. "Ok, snad na něco přijde." Pomalu se postavím a přejdu ke dveřím. Stejně má namířeno jinam a teď toho víc nevyřešíme. "Uvidíme se později." Mávnu na něj a opustím Scottův pokoj. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Zavřu dveře a pomalu se vydám ke Storm. Stejně semnou chtěla mluvit. Nejsem si jistý o čem, ale asi to bude něco důležitého. Cestou se zastavím u jednoho z oken a podívám se do zahrady. Vzpomínky na tohle místo jsou silné. Za ty roky se to tu docela změnilo a řekl bych, že vzhledem k posledním událostem i trochu zpustlo. Zbytek cesty jdu se sklopenou hlavou. Byl to opravdu dobrý nápad sem chodit? Nevím co jsem od toho čekal. Že mě tu všichni přivítají s otevřenou náručí a všechno bude v pohodě. Rázně zaťukám na dveře Storminy kanceláře a po chvíli vejdu dovnitř. "Chtěla jsi semnou mluvit?" Výraz co jsem měl na chodbě zmizí a už je zase ten veselý co včera večer po mém příjezdu. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Právě se dívám z okna někam do dáli když uslyším silné zaklepání na dveře mé pracovny, už víceméně instinktivně zamumlám něco ve smyslu "Dále," avšak ještě chvíli trvá než se vrátím zpět do reality. Proto se dveře otevřou ještě dříve než se stihnu otočit. Když slyším kroky přicházející osoby a zaklapnutí dveří, které mi prozradí, že dveře jsou opět zavřeny, tak se konečně otočím k příchozí osobě čelem. ´To bylo rychlé,´ pomyslím si když spatřím usmívajícího Alexe, čekala jsem, že se bude chtít v nejbližší době věnovat Scottovi. Upřímně jsem doufala, že by mu to třeba mohlo pomoci s jeho pamětí. Po Alexově vzoru i já na tváři vykouzlím úsměv. Na položenou otázku přikývnu. Posadím se do pohodlného křesla za stolem a své návštěvě naznačím, že má-li zájem může udělat totéž. "Jak už víš, předpokládáme, že Magnetovi se dříve nebo později vrátí jeho schopnosti. Nemůžeme si dovolit čelit něčemu podobnému jako na Alcatrazu...k tomu nestojím o další mrtvé mutanty a lidi..." Chvíli se odmlčím a ještě přemýšlím zda je vhodné položit tuto otázku, ale tak proč to nezkusit, "Vím, že máš...jsi měl..." ...vlastně ani nevím jak na tom teď spolu jsou... "...vztah s Lornou, Magnetovou dcerou..." nejdříve mě napadne, že by nám mohla poskytnou informace, ale to zavrhnu...nebo možná dohodu, ale s Magnetem se půjde dohodnout jen těžko, takže nakonec po chvíli ticha dokončím větu slovy, "...možná bys mi byl schopen poskytnout radu, co teď..." Při dokončení věty bezradně rozhodím rukama. Na druhou stranu, Koho mám žádat o radu? Logan si žije svými problémy a Ty společné se příliš nestará. Scott si nic nepamatuje. Beast se snaží udržet ten momentální vratký mír. Kurt je o nás něco málo přes tři měsíce. A ostatní jsou vlastně ještě děti...i když vím, že oni už se tak nejspíše nevnímají. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Očividně jsem zahrál na tu správnou strunu, protože oba šampióni se nakonec rozhodnou připojit k Bratrstvu.. Tři další mutanti sice před svou povinností utekli, ale záleží na kvalitě a ne kvantitě. Možná právě proto se při rozhovoru se dnešní vítězkou a mladou léčitelkou tvářím tak spokojeně. Můj úsměv po reakci Dominy však z tváře okamžitě zmizí. Ale my už jsme ve válce ! Mutanti i lidé budou umírat.. Ovšem stále není rozhodnuto o vítězi. Pokud budou všichni mutanti takhle pasivní.. Nezašpinit si ruce neznamená zabránit prostupování špíny.. Úsměv ovšem zmizel jenom na okamžik, pak ho s nasazením trochy vůle opět nasadím a soucitně se podívám na léčitelku. Když konečně dokončí svou léčbu, přistoupím k ní trochu blíž a rovněž se kouknu na pódium, kde stojí zase ten malý chlapec. Ach.. Nejspíš to všechno podnikají s bratrem, aby alespoň trochu vydělali.. Ovšem kolik si na této zábavě mohou tak vydělat.. Žádné vstupné, takže peníze mají nejspíš jenom ze zápisného.. To je pět lidí za týden.. A pokud je i nějaká cena pro vítěze, pak ten výdělek sám o sobě nebude stát za moc.. Něco v té dívce je.. Chce svůj život podřídit rodině, ta bude určitě úplně jiná, než šampióni podobní dnešní vítězce. Neříkám, že vaši soutěžící si zaslouží zemřít, ovšem navzájem si ubližují pro zábavu. Členové Bratrstva inkasují rány pro světlejší zítřky a v tom je právě ten rozdíl.. Chápu, že se musíš starat o svou rodinu a takhle si vyděláváte.. Ale tohle je špatná cesta. Co budeš moci udělat pro bratra, až ho ve škole budou šikanovat kvůli jeho daru ? Co uděláš pro sebe, až ti zabrání studovat ? Chápu, že jsi možná teď zmatená, ale je důležité mít ve svém životě jasný cíl. V Bratrstvu můžeš zachránit desítky životů.. A netvrď mi, že bys mohla žít sama se sebou, kdybys svůj dar omezila pouze na tuto lacinou komerci ! Pojď s námi a nech Bratrstvo postarat se na oplátku o tebe a tvého bratra. Již kvůli přežití nebudete muset pořádat takové.. tohle ! Místo toho ty budeš moci přispět k lepším zítřkům pro nás všechny a tvůj bratr bude s trochou štěstí a úsilí první generace, která ponese ovoce našeho boje. Řeknu léčitelce o dosti smířlivějším a klidnějším hlasem, než při veřejném proslovu na pódiu. Poté ji ještě chvilku pozoruji, ale následně poodstoupím a zvednu zrak k šampiónce. Milé štístko.. Mutanti umírají každý den a naše strana není ta, která by to rozpoutala. Popravdě je mi tě líto. Smysl svého života nacházíš v laciných soutěžích, ale uniká ti širší perspektiva. Ale o to víc si vážím svých druhů ve zbrani, protože i přes to bojují i za tebe a tobě podobné.. Tento krapet jízlivý proslov vedu sice k Domině, ale snažím se tím motivovat hlavně onu léčitelku, aby pochopila záslužnost a "ušlechtilost" celé naší mé organizace. Opět si začnu hrát se svým zapalovačem čekaje na její volbu. Mezitím zaregistruji i dva zbylé soutěžící a i na ně tázavě pohlédnu, zda si z mých slov něco vzali. Od Domino již očividně moc nečekám. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Nevím co se otci žene hlavou. Možná jsem ho naštvala, že jsem ho sledovala, ale já nevěděla. Prostě jsem netušila, že se pokusí použít svoji moc, která se nevrací. Natürlich Prolomí ticho Magneto. Vztekle se mi dívá do očí. I můj pohled ztvrdne. Já mu jeho moc nevzala a nemá si to na mě jakkoliv vylívat ani pohledy. Zlost v něm, ale probudí, co doposud spalo. Cítím jak se kov kolem nás deformuje a já to nedělám. Moje rty se pohnou do úsměvu. Odcházíme. Já nad tím přikývnu a nechám otce si zabalit. Když se vrací držím v ruce svůj mobil a on se mě ptá, jestli vím, jak se spojit s Bratrstvem. "Nevím, kde je nová skrýš, ale mohu zkontaktovat Quicksilvera a dohodnout se s ním na schůzce." Pak se otec ptá, jak jsem sem jela. "Taxíkem, takže já nám zavolám odvoz." Zavolám na informace a objednám nám taxíka k domu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Otci se vrací schopnosti, vracíme se do Bratrstva... chybíš mi... |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Ženská, větší bordel už v tom udělat nešel?' zaskřípu zuby. Jakkoliv to jinak s přehnaným udržováním pořádku vážně nepřeháním, ve svém pracovním náčiní vyžaduji dokonalý řád a údržbu. Ale zdá se, že mám štěstí a jen to rozkrámovala, nic nenasvědčuje poškození, přinejmenším na první pohled. Až se přesunu, provedu samozřejmě daleko důkladnější kontrolu a zkoušku funkčnosti. Při prohlídce mě kromě toho, co chybí, zajímá stejnou měrou, zda někde něco nepřibylo. Nestojím o štěnici, kterou bych si tahal všude s sebou. Když mám spakováno vše nezbytné, projdu ještě skříň a přibalím si něco na převlečení. Mezitím si opět zavolám taxi. Na motorce tenhle náklad neodstěhuji a pronájem auta si vyžádá čas, nadto možná ani nebude třeba, záleží na tom, pro jaký program příštích dnů se rozhodnu. Pro začátek opustím zničený byt s otravným vědomím, že budu muset ještě s majitelem vyřešit odstranění škod a další nezbytnosti. Odsunu to jako méně podstatný problém na později. Nechám se odvézt na opačný konec města do blízkosti několika levnějších, vcelku zastrčených a nenápadných hotelů, z nichž si namátkou jeden vyberu a dorazím k němu pěšky. Správně zvolený obnos by mi měl zajistit nejen pokoj, ale i naprosté soukromí. To je jediná nadstandardní služba, o niž opravdu stojím. Pokoj po převzetí pozorně projdu a ověřím si, že je možné ho v případě nouze opustit i jinak než dveřmi (požární schodiště, sešplhání po fasádě...). Teprve potom si dovolím trochu zvolnit a pustit se do práce, které mi Geelina návštěva přidělala víc, než by mi bylo milo. Znovu se přesvědčím, že vše, co jsem přinesl s sebou, je skutečně čisté a v pořádku. To zabere několik hodin a v žádném případě to nemíním uspěchat, i kdyby to znamenalo, že se k poohlížení kolem příštího cíle dostanu až někdy v noci. Bezpečnost především. Teprve potom (a to ještě v případě, že počítač neutrpěl žádnou úhonu) se pustím do oťukávání váženého pana Worthingtona. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Dobře, zavolej bratrovi, na chvíli se zamyslím, kam vlastně chci teď jet, řekni mu, ať na nás čeká v 16 u Washingtonova monumentu. Oblíknu si kabát a vezmu si klobouk. Když dotelefonuje, pokračuju, za jak dlouho sem ten taxi dorazí? Po tom, co jsem předvedl, už tu není bezpečno. Když zazvoní zvonek, otevřu bez jakýchkoliv obav. S Polaris za rády se hned cítím lépe. Dobrý den, jen jedno zavazadlo. A ukážu na kufr. Potom s Polaris vyrazím k autu. Letiště. Odpovím řidiči, dřív než se zeptá. Podívám se na Polaris, musíš se postarat o kamery. Nesmí nás zachytit. Řeknu jí tiše. Když vystoupíme na letišti, vezmu kufr a jdu trochu stranou. Spoléhám na Polaris, že nás udrží mimo dosah kamer. Věřím, že máš spoustu otázek. Takže spust. A poprvé za celou dobu se na ní u usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Zdá se, že toho má Storm taky hodně nad hlavu. Po chvíli se otočí a usměje se na mě. Posadím se na židli, kterou mi ukázala a nespouštím z ní oči. To co mi říká už jsme v podstatě probrali včera. Pak se, ale rozpovídá o Lorně, což se mi moc nelíbí. Je to náš soukromý život a to by se do takových záležitostí tahat nemělo. Podle toho jak mi to Storm oznamuje je dosti nervózní. Už se neusmívám jak předtím a mírně přimhouřím oči. "Ano, stále spolu máme vztah, nicméně to moje působení zde nijak neovlivní." Další otázka mi přijde mírně absurdní. Nevim v jakém jsou postavení X-meni. Byl jsem dlouhou dobu pryč na to, abych jí radil s jakýmkoliv postupem. Je mi jasné, že něco říct musím, ale moc mě toho teda nenapadá. "Jasně, nabídl jsem se, že ti pomůžu se školou, ale co s Magnetem nevím. Možná by nebylo na škodu sehnat profesory, kteří by školu dali trochu dohromady. Ve třech nebo čtyřech to těžko zvládneme." Kývnu ramenama a podívám se na ní. Pak mě přecijenom něco napadlo. "Možná by nebylo na škodu kontaktovat Mystique, přecejenom se na ní Magneto vykašlal a to se v její duši musí projevit." Kývnu na ní co ona na to. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na první pohled vypadá Tvé pracovní náčiní nepoškozené a plně funkční. Vlastně se zdá být v naprostém pořádku, což Ti potvrdí také důkladnější kontrola, kterou provedeš již ve svém novém pokoji v zapadlém hotelu. Nepodaří se Ti najít ani žádné štěnice či jiné věcičky, o které bys určitě nestál, aby cestovaly s Tebou. Než se Ti podaří sbalit všechny potřebné a pro Tebe důležité věci, taxi už stojí před domem a starý muž netrpělivě bubnuje prsty do volantu. Když nastoupíš nevrle se otáže ´Kam to bude?´ a pak s Tebou absolvuje dlouhou cestu na opačný konec města. Cesta je stejně nudná jako všechny ostatní. Když jste na místě, nechá Tě zaplatit a pak zmizí v dáli. V recepci vybraného hotelu Tě přivítá mladý usměvavý muž, zeptá se jak dlouho máš v plánu se zdržet a zda máš nějaká speciální přání. Ke Tvé smůle (nebo možná štěstí) Ti nabídne buď levnější pokoje v nižších patrech, kde Ti, ale nedokáže zaručit naprostý klid, a nebo jeden pokoj až úplně nahoře. Nakonec se dohodnete na tomto malém střešním apartmá, které Ti poskytuje jak pohodlí, tak dostatečné množství soukromí a daleký výhled. K dispozici máš koupelnu s obrovskou vanou. Dále obývací pokoj, jež má zároveň fungovat jako pracovna – jsou zde dvě křesílka, sedačka a konferenční stole, u okna je pak i pracovní stůl. Poslední pokoj obsahuje pouze šatní skříň, postel a noční stolek. Když vylezeš na malý balkónek, tak zjistíš, že pokoj se dá opustit mimo dveří také pomocí požárního schodiště. Když po několika hodinách dokončíš svou kontrolu nářadí, tak opravdu nezjišťuješ žádné škody. Když se konečně dostaneš k vyhledávání informací o panu Worthingtonovi, venku už je dávno tma. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně známou osobu, získat základní informace je pro Tebe až moc jednoduché. Warren Worthington II je velmi bohatý obchodník, za což může hlavně fakt, že je vlastníkem takzvaných Worthingtonských laboratoří, korporace, která vyvinula lék proti mutantskému genu X. Na vývinu léku spolupracoval s vládou, avšak popřel, že by dal souhlas k využití léku jako zbraně (což se nakonec stalo u Alcatrazu). Jeho momentální pracovní činnost je neznámá. Mimo vědecké zájmy má pan Worthington také zálibu ve sbírání různých starých artefaktů, svou sbírku uschovává ve svém domě v New Yorku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na Tvou otázku ´Jdeš také?´ Bobby přikývne a následuje Tě ze společenské místnosti. Společenskou místnost pomalu opouští i ostatní, takže to nevypadá jako útěk před starostlivými a lítostivými pohledy, ale obyčejný odchod. Cestou k pokoji se Tě Bobby letmo dotkne rukou, ale nijak na Tebe nenaléhá, prostě čeká zda se této výzvy chopíš a ruku mu podáš či zda to prostě přejdeš. Když se za Vámi konečně zavřou dveře Tvého pokoje, tak se na Tebe Bobby zadívá a zeptá se, "Jak se cítíš?" Pokoj je osvětlen teplým květnovým sluníčkem, které vyloženě láká k procházce. Čerstvý vzduch by Ti pak možná mohl pomoci pročistit si hlavu, pokud bys to teď nebo později během dne potřebovala. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Warren Worthington II... pro polovinu národa opěvovanej hrdina, pro polovinu hajzl, co by zasloužil vystřelit z gatí...' pousměji se pro sebe, sotva na mě z obrazovky počítače vykoukne tvář na první pohled celkem příjemného a neškodného postaršího pána. Krátce se zamyslím, do které poloviny patřím já, a usoudím, že vlastně ani do jedné. Když se to totiž vezme kolem a kolem, člověk mu to z objektivního hlediska nemůže vyčítat... vždyť to vlastně dělal z dobrého úmyslu. 'Jenže hádejte, čím je dlážděná cesta do pekel...' Je ovšem pravda, že tenhle protimutantský prostředek byl ještě poměrně civilizovaný a dostali jsme šanci si vybrat - šanci, jakou většina zuřivých obhájců lidské rasy našinci neposkytne. A abych byl úplně upřímný... ne že by mě také nenapadlo, jestli bych to neměl daleko snazší, kdybych se prostě nechal "vyléčit". Pohrávat si s myšlenkou, že stačí jedna injekce a všechno bude jako dřív, bylo nebezpečně lákavé, dokud jsem si neuvědomil, že je to lež - nebylo by to "jako dřív", ne pro mě, částečně závislého na svých schopnostech i mimo jejich aktivní používání. Jak dlouho by asi trvalo, než bych si zvykl být zase úplně "normální"? A zvykl bych si vůbec? Vážně by to za to stálo? A kdybych si zvykl... byl bych schopen vyrovnat se s recidivou? Poslední dobou kolují zmínky, že se některým mutantům, kteří prodělali vakcinaci, začínají jejich schopnosti vracet... Přistihnu se, že místo na monitor tupě zírám skrz balkónové dveře kamsi do blba a přemýšlím v souvislosti se svou budoucí obětí o ledasčem, jen ne o tom, co se jí má teď bezprostředně týkat. Zatřepu hlavou a natáhnu se po sklenici s pitím, což by mi mělo pomoci vrátit se do reality. Kde jsem to byl? 'Jasně, bejvák.' Začnu s obvyklou rutinou: dostupné plány a informace o zabezpečení, zprávy od dalších nenechavců mého formátu, kteří měli s objektem tu čest... 'Hm, dědek se ňák stáhnul...' zaznamenám mimoděk bílé místo v páně Worthingtonových současných aktivitách. 'Ne že bych se mu divil, po tom průseru v Alcatrazu... nejspíš se vrátil ke kerosinu. Ale je to zvláštní... možná by nebylo od věci mrknout se, jesi o tom někdo něco neví víc, čistě pro jistotu.' Současně s tímto pátráním v dalším okně oťukávám hledaný artefakt: původ, stáří, historii... co vlastně má ta věc za účel... a především přisuzovanou hodnotu. Teprve na základě znalosti tohoto údaje mohu vypočítat předpokládanou cenu zakázky. Podíl za provedení práce bude stejný jako u prstenů, tedy pokud na mě někde nevybafne upozornění, že stařík si svůj skarabí zadek nehýčká na ostrůvku v lávovém poli střeženém pěti typy pastí a smečkou posvátných krokodýlů; to by poněkud našroubovalo rizikovou přirážku. Ale sotva dám dohromady toto, mohu svého zákazníka informovat o svém rozhodnutí, i kolik ho to bude stát. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Ještě než domluvím je mi jasné, že jsem nejspíše šlápla poněkud vedle. Rozebírat s Alexem jeho vztah s Lornou nebylo nejspíše úplně vhodné, ale co si budeme povídat, ráda bych věděla na čem jsem. Protože pokud on je s námi...a Lorna s Magnetem...nejsem si úplně jistá tím, co může vzejít s této kombinace... Alexovo ujištění, že tento vztah jeho působení zde nijak neovlivní mě trošku uklidní. Nikdy mi nedal žádný důvod mu nevěřit a dokud to neudělá, tak k tomu ani nevidím důvod. Dám najevo, že mě to velmi těší. Vyslechnu si i jeho další slova. Na jeho návrh však rázně odmítavě zavrtím hlavou, "I kdybych věděla, kde se teď nachází, tak si sem nepozvu někoho jako je ona...to není dobrý nápad. Nevěřím tomu, že by změnila svůj postoj. Možná k Magnetovi, ano, ale Bratrstvo teď stejně vede Pyro... Mystique nikdy nebude zastávat názor, že mutanti a lidé by spolu měli žít v míru." V ten okamžik slyším zaklepání na dveře. Omluvně se na Alexe podívám a naznačím mu ať zůstane sedět, "Poslední dobou nemám chvíli klid," není to ani stížnost, spíše vysvětlení našeho náhlého vyrušení. Pozvu (ne)zvaného hosta dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V kuchyni je prázdno, takže si v naprostém klidu můžeš vypít svou limonádu (ve škole pivo není). Storm najdeš dle Tvého očekávání u ní v pracovně. Když zaklepeš na dveře, vyzve Tě ať vejdeš dovnitř. Sedí u svého pracovního stolu a naproti ní sedí Havok. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro “Ahoj, Logane,“ pozdravím ho s takovým tím výrazem typu ´Co potřebuješ? S čím Ti mohu pomoci?´ Samozřejmě mě ihned napadne, že by se jeho příchod mohl týkat Crystalie. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Promiň, nějak ze mě asi víc nedostaneš Dívka s léčitelskými schopnostmi Tě pozorně poslouchá. Na tvé řečnické otázky samozřejmě neodpovídá, ale je vidět, že ji donutili se lehce zamyslet. V přemýšlení pokračuje i zatímco mluvíš k vítězce dnešních her, pozoruje při tom svého bratra, který se evidentně velmi dobře baví. Domino Ti na Tvůj proslov k ní stroze odpoví, “Až bude potřeba, vím na čí stranu se postavit,“ ujistí Tě tónem, který Tě přesvědčí, že je to ta Tvá strana. “Bohužel stále nejsem přesvědčena, že nadešel čas konečného boje.“ Pak ve zdravotnickém stanu chvíli vládne ticho, jenž přerušuje pouze venkovní hukot a zvuk tvého zapalovače. Nakonec ho přeruší mladá ošetřovatelka. “Půjdu s Tebou a poskytnu Tvým lidem své schopnosti, ale pouze za jistých podmínek.“ Ani nečeká na nějaké slovní potvrzení toho, že ty podmínky chceš slyšet a začne Ti je jmenovat. “Chci mít možnost si ´v klidu´ dodělat zkoušky, přeci jen škola končí za měsíc a je to poslední rok mého studia. Mého bratra nebudeš tahat do svých bojů, je na podobné věci ještě příliš malý. A samozřejmě chci mít možnost kdykoli od Bratrstva odejít.“ Nakonec si neodpustí dodat, “Musíš, ale uznat, že naše hry jsou poměrně na úrovni. A lidé rádi sází...“ Dva mutanti, jenž stále ještě leží na lůžkách na Tebe koukají trošku zmateně, protože se před chvílí probrali z ne moc dobrého stavu a unikl jim začátek Tvého verbovacího proslovu. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro
"Choď do riti! Hovorím, že nepotrebujem tvoje ospravedlnenia. Zabudni na to dobre? Proste zabudni.Ach, debil. Idiot. Buzerant. " Začala som vrieskať hneď po tom, čo odišiel z mojej izby. A neostalo to len pri kričaní, ale aj pri dupaní a kopaní do nábytku. Samozrejme, že som rozdupala všetky zemiakové lupienky čo mi spadli na zem a predstava že to budem musieť upratovať ma privádzala do ešte väčšieho šialenstva. ((tento prvý odstavček mohol teoreticky počuť Wolverine keď odchádzal))
" Človek sa to snaží vziať z iného smeru! Povie, že mu je to jedno. Že serie na jeho drísty a ospravedlnenia a pičoviny. On si stále melie to svoje. Krista...a čo si čakala Crysta? Oh, debil. Debil debil debil. " Rozprávala som si pre seba a hladina cukru mi klesla znova na samé dno. Podišla som ku skrini otvorila som jej dvere a začala nimi trieskať. "AAAAAAAAGRRRRRRRRRRAAAAAUUUUUUUGRGRGRGR" sprevádzala som treskot šialeným a agresívnym zavíjaním. Čo to bolo za blba? Sedel si na ušiach? Snažila som sa s ním nadviazať kontakt inak. Snažila som sa zabudnúť na svoje plány, ktoré som mala po tie roky v predstave. Nič nešlo tak ako som si predstavila. A to ťa čo Crysta? To ťa vykoľajilo však? Život nie je tak jednoduchý tak ako v tom tvojom buranville a tak jednoduchý ako s napitými mastnými chlapmi čo ťa chytajú za zadok na nočnej šichte....Uvedomil si vôbec, čo som mu chcela povedať. Srať na to jeho otcovstvo, chcela som to chytiť za iný koniec. Nenápadne poukázať na Pyra! Veď ja som tá osoba, čo sa zapíše do dejín ako príčina vojny! Ja budem ten kto zabije Storm! Kto má zabiť Storm. Keby sa prestal ospravedlňovať a postavil sa k tomu ako chlap. Mohol to vedieť. Ani sa nečudujem, že mu mama nedala vedieť. Ako by sa zatváril. Oh čakáš dieťa? Ospravedlňujem sa. Ospravedlňujem ale ja nie som otcovský typ. Ďakujem, že si mi o tom povedala. Zbohom. Idiot. Je to Idiot.
Nechala som voľný tok svojim myšlienkam. A postupne doznievalo aj moje trieskanie skriňou. Predsa len som mala v sebe nadbytok agresie a preto hodila stoličkou cez celú izbu. Rozbila sa a ja som sa ukľudnila na toľko aby som si mohla konečne bez ujmy sadnúť na posteľ a rýchlo si zjesť nový balíček čipsov. Môj otec bol čistý debil. Ignorant a hovado. A ak by trocha počúval mohol sa dozvedieť viac. Mohla som to mať celé za sebou. Uvedomoval si, že som mu dala takmer šancu? Šancu k tomu aby sa mohol zachovať ako vzorný foter a pomôcť mi s tým s čím si neviem dať rady? Svoju šancu však premrhal. A ja som si zrazu uvedomila, že ak ma ešte niekoľkokrát ovládne takýto amok, možno sa ani nenazdám a Storm nakoniec zabijem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za několik dalších desítek minut máš vcelku obstojné informace týkající se přesného umístění a zabezpečení jeho sídla, stejně jako zabezpečení jeho cenných artefaktů. O jeho momentálních aktivitách bohužel nikdo nic neví – ani internet, ani žádný ze Tvých kontaktů, které sis v tuto dobu mohl ještě troufnout obtěžovat, a že jich vzhledem k pozdnímu času nebylo příliš mnoho. Nic však nenasvědčuje tomu, že by některý z nekontaktovaných ´známých´ mohl o aktivitách tohoto muže vědět více než momentálně víš Ty. O historii artefaktu jsi toho také moc nenašel. Údajné stáří artefaktu, které se ti nakonec podaří najít, je přibližně stejné jako bylo stáří všech tří prstenů. Tento artefakt má stejně jako prsteny původ ve starém Egyptě. Předmět pravděpodobně vznikl z nějakého okultního důvodu, jelikož scarabeus byl v Egyptě uznáván jako symbol reinkarnace. Podobné artefakty byly často kladeny mumiím přímo na srdce, což nejspíše mělo napomoci právě procesu reinkarnace. Staří Egypťané uznávali boha Cheprera, jenž byl znázorňován s hlavou právě tohoto brouka. Cheprer byl považován za boha věčného znovuzrození a zároveň symbolizoval přeměny lidských bytostí od příchodu na svět až po jejich smrt a znovuzrození v záhrobí. Zvláštností právě tohoto konkrétního brouka je, že se skládá ze dvou částí, které se dají složit v jednu. Kdysi dávno byl prý složen, ale poté byly poloviny odděleny a každá se dostala někam jinam. Najdeš také přibližné vyčíslení ceny obou polovin brouka. Zmínku, že by měl sloužit jako klíč k nějaké hrobce však nenajdeš. Když se svou prací konečně skončíš je už poměrně pozdě večer, a po Tvém setkání s Tvou milou přítelkyní už se cítíš opravdu značně unaven. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z Bratrstva plnit Pyrovi úkoly Když Psychonic vyjde z budovy poskytující momentální úkryt Bratrstvu, zvolený pomocník, již čeká v nastartovaném autě. ´Tak tedy k Institutu´ pronese pomocí své telepatie k muži za volantem. Zbytek dlouhé cesty probíhá v naprostém klidu a v naprostém tichu. ´Tady zaparkujeme,´ řekne žena telepaticky, když konečně dorazí na místo. Muž bez dalších otázek auto zastaví a zaparkuje na malém parkovišti, u malého obchůdku s občerstvením. K Institutu je to ještě kousek cesty, ten však absolvují pěšky, což znamená v naprosté tichosti. Těch pár minut navíc se vyplatí, jelikož na sebe nepřitahují žádnou nechtěnou pozornost. Když je Psychonic a její společník dostatečně blízko Institutu (stále však mimo oplocený areá)l, tak žena zkoncentruje veškeré své síly a nasměruje svou mysl k Institutu. V Institutu vládne podivný druh napětí... Zajímá jí příčina tohoto napětí, proto postupně prohledává mysl různých lidí z Institutu. Bohužel k dokonalosti to má daleko a to především díky vzdálenosti od Institutu a osob v něm. Jediné co dokázala pochytit je, že se napětí týká léku proti mutantskému genu X, Magneta a Cyclopa. ´Třeba nám ta holka poví víc,´ napadne jí. Poté zaměří veškeré své síly a veškerou svou pozornost na svůj cíl. ´Přijď před areál Institutu, měli bychom si promluvit. Pokud možno hned.´ Zatímco k ní mluvila, prohledávala její mysl a konečně vycítila její slabinu, ´Nedělej to pro nás, ale pro svou matku,´ zasáhne dívčino slabé místo, aby měla jistotu, že přijde. Pyro bude určitě spokojen. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj milovaný otec Tvá poslední slova buď neslyšel nebo jim už nevěnoval takovou pozornost, aby se vrátil a něco Ti na to řekl. Možná pro něj ta slova ani nebyla důležitá. Když se konečně uklidníš ke Tvému překvapení stále ještě nikdo nepřišel, aby zjistil proč je zde takový rámus. Buď to tedy nikdo neslyšel a nebo už si zde zvykli podobné věci ignorovat...a nebo prostě mají svých problémů dost jinde. Dalších pár hodin jsi se mohla věnovat pouze sama sobě, nikdo další k Tobě již nepřišel, a pokud ses rozhodla někam vydat, tak si na chodbách Institutu nikoho nepotkala – pokud by setkání hrozilo prostě ses dané osobě zvládla poměrně šikovně vyhnout. Zrovna jsi u sebe v pokoji a hodiny na zdi ukazují lehce po třetí hodině, když uslyšíš cizí hlas v hlavě. ´Přijď před areál Institutu, měli bychom si promluvit. Pokud možno hned.´ I přesto, že hlas doopravdy neslyšíš, ale zní pouze ve Tvé hlavě, zní naléhavě. Pak je chvíli ticho, naprosté ticho i ve Tvé hlavě. Možná máš pocit, že se ti to jen zdálo, pak se to, ale ozve znovu. ´Nedělej to pro nás, ale pro svou matku,´ hlas zasáhne Tvé slabé místo, čímž si nejspíše chce pojistit, že doopravdy přijdeš. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Trvalé? Skoro doufám, že bude. Sundám si brýle a promnu prsty zavřené oči. "Nezbývá než doufat." Odpovím s větší jistotou v hlase než doopravdy cítím. "Uvidíme se." Zorloučím se s ním a znovu si nasadím brýle. Dále už jen chvíli váhám jestli v pokoji hodlám něco dalšího dělat, ale nakonec se rozhodnu vyrazit za Beastem hned. Z pokoje se vydám zpět po známé cestě ke kuchyni a pak do nižšího patra, kde tuším že by se mohl muř se zvláštní přezdívkou nacházet. Cestou dumám jak mohl k takovému jménu přijít, protože z toho co o něm od Ororo vím se zabývá spíš jemnou prací. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Dědku, dědku, kam ses nám to zahrabal?' zakroutím hlavou. Takovéhle tajnůstkaření u veřejně činné osoby málokdy věstí něco dobrého... měl bych to mít na paměti a dávat si přece jen trochu víc pozor než jindy. 'Začínám mít dojem, že kolem těch krámů sou akorát potíže... a kdo je samozřejmě musí všechny vyžrat?' Ne že by mě tento fakt přinutil odstoupit od zakázky. Kdybych měl couvnout před každou akcí, z níž se může ve finále vyklubat průser netušených rozměrů, nevydělám si ani na slanou vodu. Alespoň mám dobrou výmluvu, proč Sauronovi trochu zvednout sazbu. Když už si navymýšlel tuhle blbost, jen ať platí... Stejně moc nechápu, proč je někdo ochoten vyhodit majlant, aby si nacpal barák od sklepa po půdu starožitnými kultovními předměty. Uchechtnu se. "Kultovní předmět". Aneb v jazyce archeologů a jim podobných, "nemáme nejmenší tušení, co je ta věc zač". Nalípnuté na tom broukovi mě to tudíž nijak nepřekvapí. 'Ta věc je stejně strašně vošklivá... hlavně vůbec nevypadá jako skarab.' A to bez ohledu na to, z jakého úhlu na ten obrázek koukám. V duchu artefaktu přičtu stejný původ, z jakého podezírám prsteny, tím spíše, že je spojuje tatáž legenda. Odfrknu. Když už ty padělky dělají, nemohou je dělat alespoň tak, aby vypadaly uvěřitelně i pro někoho, kdo se někdy setkal s originály? Ale když je to baví... Zívnu a s úvahami o úchylnosti starých Egypťanů, kteří byli schopni vytvořit božstvo s broukem místo hlavy, se pustím do rychlých počtů. Vzhledem k pokročilé hodině slíbené spojení se zákazníkem provedu prostřednictvím zprávy, obsahující pouze strohý souhlas a výsledné číslo. Teď mi nezbude než počkat na odpověď, zda i druhá strana souhlasí s podmínkami. A protože dříve s dalšími přípravami nemá smysl začínat, není ani důvod se dál oddávat bdění. Vypětí z celého dne už si začíná pomalu vybírat daň a čím dříve zalezu, tím lépe. Jen uklidím veškerý citlivý materiál, aby nebyl na očích, a pak už jen po krátké sprše zalezu do postele. Těšil bych se do ní víc, kdybych nevěděl, co mě po usnutí čeká... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Netrvá příliš dlouho a spinkáš jako miminko, přeci jen byl to poměrně dlouhý a náročný den. Bohužel ke Tvé smůle Tvé předtuchy byly správné a opět se propadneš do Tobě už známých snů. Tentokrát jsou ještě o něco málo živějších než posledně, za což nejspíše může další setkání s Tvou milou známou. Ještě když se probouzíš máš před očima několik nehezkých obrázků, se kterými ses v noci setkal, a kterým se nechce Tě opustit. Nadruhou stranu se alespoň neprobouzíš s nepříjemným pocitem, že Tě někdo sleduje. Když po probrání a návratu z říše snů do reality zkontroluješ telefon, máš tam strohou odpověď, která Ti oznamuje, že cena je vyhovující, a že se máš ozvat až pro něj předmět budeš mít a domluvíte se na předání. Také dodává, že se těší i na Vaší další budoucí spolupráci. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Ugh. Mám dojem, že bych potřeboval vykoupat mozek v kyselině. Docela by mě zajímalo, jaký verdikt by nade mnou vynesl libovolný psychopat, kdybych mu odvyprávěl byť jen zlomek z těch snů. Nejspíš by mě nechal preventivně nacpat do svěrací kazajky a zavřít do polstrované místnosti. Otřesu se. Něco podobného si z jedné noční můry vybavuji taky. Raději to nepokoušet. Místo kyseliny se prozatím spokojím s ledovou vodou. Snídani si nechám donést na pokoj a s plným talířem se uvelebím u notebooku. Jelikož mise dostala zelenou, nebude od věci zajistit si terén. Třebaže byla válečná sekera prozatím zakopána, do svého newyorského útulku se vracet neodvažuji. Namísto toho si vyberu tři hotely, v nichž si pořadě zamluvím a dopředu zaplatím pokoj postupně na tři noci, počínaje dnešní. Možná nebudu muset použít všechny alternativy, ale vždycky se hodí nějaká ta pojistka. S jistotou jakés takés základny začnu řešit dopravu. Tentokrát rezignuji na leteckou přepravu, protože bude snazší a rychlejší najmout si auto - příštích pár dnů si nemohu dovolit spoléhat na veřejné dopravní prostředky včetně taxíků, hlavně při akci samotné. Po konzultaci s přehledem hodnocení jednotlivých firem poskytujících dlouhodobější pronájem aut si vyberu jednu z těch nejsolidnějších, což bude, doufám, přiměřená záruka kvality nabízených vozů. U výčtu strojů, z nichž je možno vybírat, utřu slinu nad zánovním viperem a sáhnu raději po nenápadném, pět let starém tmavém mustangu, který nevzbudí nežádoucí podezření, ať už bude zaparkovaný kdekoliv. S manažerem firmy si domluvím pronájem na týden s tím, že auto potom nechám stát na parkovišti Kennedyho letiště v New Yorku, a doručení vozu až před hotel za malý příplatek. S těmito nezbytnostmi z krku mi zbývá dost času na sbalení. Tentokrát do zavazadla našlapu i svůj oblíbený kabát a orvané oblečení a nahradím je o něco civilnějšími džíny a košilí. Cesta to bude dlouhá a čím méně záminek k nadbytečné aktivitě dám případným policejním hlídkám, tím lépe. I když to bude znamenat učesat se zase jednou jako člověk... Nevyskytnou-li se žádné další komplikace, opustím hotel ihned po té, co převezmu pronajatý vůz, a vydám se do New Yorku. Cesta by neměla zabrat víc než pět hodin i s přestávkami na jídlo a na protažení a v mezičase mám ideální podmínky pro promýšlení plánu na zítřejší večer. Samozřejmě si dávám dobrý pozor na dodržování předpisů. Navzdory neprůstřelným falešným dokladům a milionu podobně bytelných výmluv pro to i ono bych se chlupáčům raději vyhnul úplně, než abych je musel použít. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Když mi dívka oznámí, že má nějaké podmínky, jen se ušklíbnu a gestem ruky ji pobídnu, aby je teda vyjádřila. Ach, tolik k mým instinktům.. Myslel jsem, že zrovna ona bude považovat za hlavní odměnu onen dobrý pocit z pomoci ostatním.. Ale je stejná jako většina, hledá osobní prospěch ! A to vypadáš tak nevinně.. Máš tak ušlechtilý dar.. Ono nikdy jsem se v dívkách pořádně nevyznal, Rodue je tomu důkazem.. Když však mladá léčitelka vysloví svá přání, na okamžik na ní nevěřícně vykulím oči. Hned své překvapení samozřejmě zamaskuji a nasadím opět ten sebejistý úšklebek. Ono pořád se v dívkách nejspíš nevyznám, ale u této jsem se tentokrát nespletl. Každý její požadavek jen utvrzuje onu ušlechtilou povahu, kterou jsem u této osoby čekal. Netouží po žádné slávě, nežene se za bohatstvím, chce jen ochránit svého bratra a mít někdy v budoucnu možnost vrátit se ke starému životu... Po další chvilce ticha dívku obdařím nefalšovaným úsměvem a přikývnu. Jsou splněny.. Ve studiu ti bránit nebudeme a osobně se postarám, aby tvůj bratr nebyl zatahován do žádných nebezpečných akcí. Pokud bude někdy sám cítit potřebu být Bratrstvu prospěšný, společně se domluvíme. Mohl by být hlasem Bratrstva.. Hlasem který bude znít ulicemi a povolávat mutanty k jejich povinnosti.. Organizování početnějších skupin očividně zvládá a jeho dar mu zajistí pozornost. Je třeba dávat větší zřetel na metody pro nábor nových členů.. Jak dovedli tu poslední dívku.. To bylo otřesné.. Musí se to provádět s určitým citem, ale taky neoblomností.. Z Bratrstva se nesmí stát skupina placených žoldáků ! .. No, zda se toho ten chlapec ujme a jak dobrý v tom případně může být zjistíme později, teď je důležitá jeho sestra. I já si po nějaké době uvědomím, že neustále cvakání zapalovače musí znít opravdu otravně a tak ho opět již na delší dobu (možná..) schovám do kapsy. Na Dominu po její poslední větě jen kývnu hlavou. Snad v té době již nebude pozdě.. Však ty víš, kde nás případně hledat. To samé platí i pro tvé přátelé. Při poslední větě se podívám i na lehce dezorientované zbývající dva soutěžící. Očividně jsem taky po celém tom proslovu lehce zmožen a tak následně již mlčky i se zdravotnicí vyjdu ze stanu. Poměrně na úrovni ty hry celkem jsou, pravda. Ale je na ně špatná doba, v které soutěžící jen mrhají potenciálem..Hrát se ty hry v jiné době, nejspíš se sám zúčastním. Prohodím pobaveně ke dívce a následuji ji k jejímu bratrovi. U kterého si držím mírný odstup, aby měl se svou sestrou trochu soukromí a ta mu mohla vše vysvětlit. Navíc jsme nezačali zrovna slavně, takže se tím snažím předejít i případnému strachu z jeho strany. A mimochodem.. Máte nějaký dopravní prostředek, nebo nám mám zavolat odvoz ? Záhy si uvědomím jak blbá otázka to byla. Vždyť ten chlapec jen těžko uvidí přes palubovku a jeho sestra ještě studuje. Sice mě samotného věk před řízením ani ničím podobným nezastavil, ovšem nemohu to brát jako samozřejmost. Nevěřícně nad sebou zakroutím hlavou a rovnou nečekaje na jejich odpověď začnu rovnou hledat mobil ve vnitřní kapse kožené bundy. Před zavoláním někomu poblíž z Bratrstva na jejich odpověď přece jen počkám -co kdyby náhodou. Pokud auto mají, chopím se řízení a vyrazím s nimi směr Bratrstvo a pokud nikoliv, zavolám nám odvoz a rovněž co nejrychleji vyrazím - v Bratrstvu by mě měli čekat nějaké informace od Mystique a Crystalie. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Čo zas?
Deň som presedela na prdeli, alebo prestála pri okne s cigaretou v ústach. Nevychádzala som. Mohli ma všetci bozať v riť, keď odmietali počúvať a mleli si len to svoje. Malo to však jednu nevýhodu, a tou bolo, že som za tých pár hodín zožrala všetko to čo som si kúpila v potravinách. To aby som sa zajtra zasa previezla, alebo sa zúčastniť spoločnej večere. Radšej sa hneď z fleku zabijem. Prešla som si k oknu a otvorila ho. Obkročmo som si sadla na parapet a vyložila som si nohy. Siahla som po krabičke cigariet a spokojne som si pripálila. Takmer s pôžitkom. Nie dnes sa už vytočiť nedám. Mala som ten pocit, pretože dnes som sa teda vytočila statočne.
Už mi čisto jebe na tú hlavu? Nebezpečne som sa vyklonila z okna, keď som začula čosi čudný. Myslela som si, že to bola ozvena, pomerne čudná. Až nepríjemne sa ozývala v mojej hlave a ja som to začala pripisovať k rastúcemu hladu. Kašlala som však na to. Nie na dlho. Ten dodatok mnou prešiel ako ihla. A ja som zoskočila z okna do izby. Boha, čo mi nedajú pokoj. Kurva kto sa mi tu zas rýpe v hlave. Už mám z toho pokrk. Zabite ma. Sakra ma zabite a dajte mi pokoj. Znova ma to dopálilo. A ak by neboli spomenuli matku, zrejme by som sa ani nedala nahovoriť na takúto blbosť. Možno to bol len vtip nejakých zasranov. Ale ako by vedeli o mojej matke? Zaškrípala som zubami a ako veľká voda som vyšla zo svojej izby. Dokonca som za sebou ani nezavrela dvera." Šak počkajte smradi ja vám dám. " zamumlala som si a v hlavou mi prebleskla myšlienka ako zle to dopadne ak sa jedná len o nejakú hlúposť. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zvedneš telefon, který leží na psacím stole a poručíš si snídani do pokoje. Během několika minut se ozve očekávaný klepot na dveře, a poté co převezmeš od ´poslíčka´ plný tác a odvděčíš se mu spropitným, se můžeš s horou jídla uvelebit u tvého notebooku. Po chvilce pátrání na internetu se Ti podaří vybrat tři solidně vypadající hotely, ve kterých si ještě neměl tu čest se někdy ubytovat. Nejsou sice nějak blízko u sebe, ale vzhledem k tomu, že Tvým dalším krokem je zajištění vozu, neměl by to být problém. Postupně vyřídíš tři telefonáty a zajistíš si ubytování – vzhledem k tomu, že máš štěstí mají všechny pokoje volno a tudíž Tě mohou ubytovat, což Ti ušetří hledání jiného hotelu. Pronájem vozu proběhl stejně snadno jako zamluvení hotelů. Manažer vyřizující Tvou objednávku se před ukončením hovoru ještě jednou ujistil o adrese hotelu kam má auto být posláno a samozřejmě si zkontroloval i zda má poznamenán správný čas. Vzhledem k tomu, že za týdenní pronájem vozu s dovozem před hotel a vyzvednutím auta na letišti v New Yorku nezaplatíš zrovna málo, byl dokonce svolný k tomu, že klíčky společně s doklady budou zanechány na recepci hotelu. Když dokončíš nezbytné přípravy na cestu, tak opravdu vypadáš jako slušný člověk a všechny Tvé věci jsou pečlivě sbaleny ve velké tašce. Klíčky od vozu už na Tebe čekají na recepci. Svůj nový dopravní prostředek najdeš stát na parkovišti před hotelem. Cesta může začít. Vzhledem k tomu, že se snažíš jet slušně a dodržuješ předpisy od čehož si slibuješ, že se vyhneš dopravním hlídkám, trvá tvá cesta o něco déle než by mohla. Tvá strategie se však vyplatila a do New Yorku se Ti podaří dojet bez větších komplikací. S komplikacemi se nesetkáš ani na žádné ze Tvých zastávek sloužících k občerstvení či odpočinku. První hotel, který Ti má poskytnout útočiště najdeš bez větších problémů. Na recepci si vyzvedneš klíčky od pokoje, a pak už se nalézáš v pokoji, který se poměrně podobá tomu poslednímu. Nemá sice balkón a není zde ani požární schodiště, ale budeš-li se hodně snažit v případě nutnosti se dolů dostaneš. Koupelna nepůsobí, tak luxusně jako vy předchozím hotelu a chybí velký pracovní stůl, ale jinak Ti poskytuje dostatečné soukromí a pohodlí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Projdeš Institutem a otevřeš venkovní dveře, z nich však nikoho nevidíš. Hlas říkal ´před areál´ Institutu, pokud chceš tedy původce vtíravého hlasu spatřit, musíš projít až k bráně a dnes již po druhé areál opustit. Nikdo však nestojí ani před bránou, samozřejmě, to by bylo moc nápadné. Vydáš-li se kousíček směrem jakým si jela ráno autem k obchůdku s potravinami spatříš muže opřeného o strom a ženu sedící na zemi na trávě. Pokud si muže již někdy viděla, tak si ho nevybavuješ, není Ti povědomí. Naproti tomu černovlasou ženu již znáš, seděla u jednoho ze stolů v sídle Bratrstva. ´Vítej´ usměje se na Tebe a Tobě zazní v hlavě její slova. Dřív než stihneš cokoli říct pokračuje v komunikaci ´Pyro Tě pozdravuje. Jsem zde z několika důvodů. Tím prvním je fakt, že vyřízení té záležitosti okolo Storm je poměrně neodkladné, a jistě se shodneme na tom, že bude pro všechny lepší když to provedeš co nejdříve,´ slovní spojení ´pro všechny´ zní trošku jinak než ostatní, zanechá v Tobě velmi nepříjemný pocit, možná dokonce strach a vědomí, že ta žena ví čeho nebo o koho se bojíš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zpět do Bratrstva Když je Callisto vyzvána ať odveze dva nové členy Bratrstva, tak na nic nečeká a zamíří rovnou k vozu. Když dorazí na místo, zaparkuje sporťák na malém parkovišti a Avalanche následuje jejího příkladu. “Jsme na místě,“ oznámí zbytečně když všichni stojí před bránou do skrýše, spíše proto, aby nějakým způsobem navázala kontakt a přerušila nepříjemné ticho. Její první kroky vedou do ´trůního sálu´ “Vítejte, udělejte si tu zatím pohodlí,“ počká až se Vanisher i Avalanche porozhlédnou a pak někam usadí. Teprve potom se vydá za Juggernautem, aby zjistila, co je nového. Zatím žádné nové zprávy, ani od Mystique, ani od Psychonic. Když dostane zprávu, že Pyro dorazil zpět, vydá se ke vchodu, aby ho mohla přivítat, vrátit klíčky a předat základní informace. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Domino se na Tebe usměje, “Až přijde správný čas postavím se na Tvou stranu a nepřijdu sama.“ Pak se otočí a při odchodu ze stanu ještě prohlásí, “Nevím sice kde Vás hledat, ale štěstí mě určitě zavede ve správný čas na to správné místo.“ Léčitelka se po Tvých slovech zatváří spokojeně. Nejvíce ji viditelně potěšila část týkající se jejího bratra. Ještě jednou zkontroluje stav dvou hráčů, kteří skončil v její péči, pak na Tebe kývne, že můžete jít. Když spolu opustíte stan, odpoví Ti, že pokud máte namířeno daleko, budeš si muset sehnat dopravní prostředek, jelikož žádný nevlastní a vzhledem k tomu, že bydlí nedaleko ho k cestě sem ani nikdy nepotřebovali. Pak kývne na svého bratra, aby opustil pódium a připojil se k ní. Zatímco Ty zajišťuješ odvoz, který by Vás dopravil zpět do sídla Bratrstva, rozmlouvá se svým bratrem v dostatečné vzdálenosti, abys je nemohl slyšet. Její bratr si Tě nejdříve nedůvěřivě prohlíží, pak chvíli mluví, gestikulují. Nakonec chlapec někam odběhne a dívka se vrátí zpět do Tvé společnosti, “Ještě jedna maličkost...hry budou jednou za čtrnáct dní pokračovat, což bude vyžadovat naši přítomnost...“ toto už nezní jako otázka, ale spíše jako oznámení. To už se k Vám blíží i její bratr. Mile se na Tebe usměje, “Čau,“ pozdraví Tě. Na první pohled působí mile, upovídaně a možná trošku exhibicionista, tento první dojem se Ti potvrdí už při cestě do sídla. Ještě chvíli postáváte u ´areálu´ a můžete vidět, že někdo sklízí vybavení, které je pro hry potřebné a tedy je pravděpodobně vždy dovezeno. Nakonec přijede Váš odvoz. Cestou si příliš klidu neužiješ, jelikož její bratr se evidentně touží seznamovat. Neustále se Tě na něco vyptává – Jak se jmenuješ? Kolik Ti je? Odkud Jsi? Oblíbený film? Už jsi někoho zabil?... Jeho sestra ho několikrát napomene, ale když to nezabere, tak se ti omluví pohledem a nechá Tě ať se sním vypořádáš sám. Když dorazíte na místo, přivítá Tě Callisto, “Ahoj Pyto,“ hodí po Tobě klíčky od Tvého vozu, tak abys měl šanci je chytit. “Ty dva na Tebe čekají v ´trůním sálu´, začlenění asi radši nechám na Tobě, prozatím jsem je usadila k jednomu ze stolů. Informace od Mystique ani Psychonic zatím nejsou žádné. Pokud dovolíš, tak já se jdu na chvíli natáhnout...“ poslední věta je pouze řečnická otázka, Tvou odpověď nečeká. Vypadá poměrně pobledle a vyčerpaně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uznávám, je to strohé, ale co víc dodat? Nejdříve vytočíš číslo informací a požádáš je ať Ti přepojí Taxi službu, pak nadiktuješ adresu, na které chceš být zanedlouho vyzvednuta. Jako další krok vytočíš telefonní číslo Tvého Bratra, nevypadá z hovoru nějak nadšen, ale se schůzkou nakonec souhlasí, to zda mu řekneš pravý důvod schůzky je pouze na Tobě "Budu tam," přislíbí než hovor zavěsí. Pak už nasedáte s Tvým otcem do auta a odjíždíte směr letiště... |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Dajte mi pokoj!
Toto už je moc. Zderem vás ako hada. Bola moja prvá myšlienka keď som vyšla von a nevidela som nijako. Zabijem vás. Zabijem vás! Znela druhá keď som bola nútená opustiť areál. Bola som si už takmer istá, že to bude nejaký nepodarený fór tunajších deciek. Možno Jubilee alebo tá druhá, ku ktorej som prechovávala rovnaké sympatie ako ona ku mne. Nemohla som sa hneď vrátiť späť, bola by som za hlupáčku, preto som sa radšej rozhodla prejsť kúsok smerom k obchodu. A možno by som aj ja zemi našla pár dolárov a mohla tam znova skočiť, keďže svoje peniaze som si nechala na izbe. Miesto toho som však našla nočnú moru. Slepá som nebola a postavu ženy som hneď spoznala. Striasla ma zima. Striasla ma ešte raz keď sa mi v hlave ozval jej odporný hlas, a potom zas. Cítila som sa tak veľmi naho. Veď táto osoba mi tu rozprávala do hlavy a bohvie čoho všetkého bola schopná. Zrejme mi aj čítala myšlienky! Nehľadiac na to, že si zrejme zo sebou priniesla telesného strážcu som začala kráčať za ňou. Ruky pozdĺž tela zopäté v kŕči hnevu, ústa skrivené v úškrnku a div že mi od huby netiekla pena. " Tam počúvaj ma krasotina! Povedz Pyrovi, nech ide do prdele. Čo po mne kurva chcete? Som tu len druhý posratý deň! To som ju mala zabiť včera? Udusiť ju telefónnou šnúrou alebo ako si to predstavuješ? " Možno som svoje slová preháňala ale dnes nebol môj deň. " Nechcite ma nasrať! Urobím to ale potrebujem čas.!" Ak mi žena náhodou čítala myšlienky alebo pocity určite si všimla akýchsi pochybností. Nechcela som nikoho zabíjať. Veď som ani nevedela na ktorej strane stáť! Obi dve mi mohli byť u riti. Nepatrila som k nim. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Sledovala jsem, jak jeden po druhém opouštějí místnost. Někteří jsou šokováni, jiní si něco brblají, někteří to berou jako ztracený čas. Pokrčila jsem ramena a s výdechem se sesunula a zabořila do sedačky. "Teda, dneska žádný skvělý zprávy," zakroutím hlavou a kouknu se na Kitty. Byla to jen otázka času, kdy se jedna zeptá druhé co s volným časem. "Já nevím, mohli by jsme něco podnikout," pousměji se na Kitt a podívám se po místnosti, vážně tu moc studentů nezůstalo. "A co třebaaa!!" vychrlím ze sebe rychle a napřímím se. "Mohli by jsme jít za tím, no, Alexem, ukázat mu to tady, trochu ho poznat," usmívala jsem se na Kitt, ale stačil mi jeden pohled na její znuděný obličej a výraz "to myslíš vážně?" a radost opadla, znova jsem se zabořila do sedačky a přemýšlela dál. "Ach jo," bubnovala jsem si konečky prstů o kolena a přemýšlela. No, spíš čekala, co vymyslí Kitty. "Tak co, napadlo tě něco?" pousmála jsem se a koukla na Kitty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sejdeš do nižšího patra, kde nenajdeš žádnou místnost, která by byť jen připomínala laboratoř. Proto sejdeš ještě o jedno patro níž kde - jak už víš - je také ošetřovna a chvíli lehce zmaten bloudíš po chodbách. Podaří se Ti najít bazén a tělocvičnu...ve chvíli kdy se Tvé pátrání zdá zcela zbytečné, tak konečně dojdeš ke dveřím s nápisem Biochemická a elektronická laboratoř. Když vezmeš za kliku dveře jsou zavřené a vevnitř buď nikdo není nebo Tě zcela ignoruje. Ve chvíli, kdy se rozhodneš se vrátit zpět do vyšších - obyvatelných - pater se proti Tobě vynoří modrý chlupatý muž v obleku s elegantní aktovkou s brýlemi na nose. Chvíli na Tebe poněkud zmateně kouká, začmuchá... "Scotte? Jak je to...?" Odemkne laboratoř a pozve Tě dál. Odloží si na věšáček u dveří a zavře za vámi dveře. Tázavě se na Tebe dívá. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Dle očekávání sourozenci žádné auto neměli a tak jsme chvilku museli čekat na odvoz. Jen opodál sleduji jak se sourozenci domlouvají a pak již konečně jdou ke mně. Chlapce kývnutím hlavy pozdravím a pak s vidinou již tiché cesty zamířím k většímu rodinému autu, v kterém přijel jeden člen Bratrstva. Mlčky si sednu k řidiči, počkám až nastoupí sourozenci a již řidiče pobídnu k jízdě. Má představa klidné jízdy však byla dost naivní, protože chlapec rozhodně odpočívat nepotřeboval. Jmenuji se.. jsem Pyro. Odpovím chlapci okamžitě na první otázku v naději, že tím celý náš dnešní rozhovor skončil, ale to se opět velice pletu. Měl jsem ho víc vystrašit při té cestě k pódiu.. Třeba mu podpálit boty, nebo tak něco.. Ovšem ještě není pozdě některé nedostatky napravit.. Při této myšlence se škodolibě usměji, ale záhy ji prudkým trhnutím hlavy vyženu z mysli a otočím se přes rameno k chlapci sedícímu vedle své sestry v zadní části auta. Na televizi nemám moc čas a vůbec, vždy jsem raději upřednostnil reálnou akci.. A jestli jsem někoho zabil ? Oba jsme stáli na kraji toho mostu a sledovali, jak se linie za linií bortí o obránce. Pak Magneto začal zvedat auta do vzduchu.. Většina lidí z nich utekla, ale ne všichni.. Já ta auta podpaloval a on je házel po obráncích.. Tu noc jsme s Magnetem napáchali hodně škod a ač jsme prohráli, obránců taky nezbylo moc.. A drsný na tom celém je fakt, že to ještě nestačí.. Ještě bude muset umřít spousta lidí mojí rukou.. Rukou Bratrstva, abychom mohli zvítězit. Hlavou mi proletí tato myšlenka na zlomový boj ještě vedený Magnetem. Po této kratší pomlce opět zvednu pohled k chlapci a chvilku si ho prohlížím, snad abych zjistil, kolik z těchto vzpomínek je schopen ve svém věku unést. Nezabil jsem jich ještě dost... Řeknu nakonec nevzrušeným hlasem a opět se otočím zpátky. Na další jeho otázky již neodpovídám. Když dorazíme na místo, jen kývnu na našeho "řidiče" a už se věnuji Callisto, která na nás čeká. S úsměvem se sourozenci v patách k ní přijdu blíž a převezmu klíče. Callisto mi jako vždy okamžitě podá nejdůležitější informace o dění, v době mé nepřítomnost.. Tedy v tomhle případě spíš informace o tom, že se nic nedělo. Mírně se zamračím. Alespoň od té Psychonic bych očekával nějakou důslednost ! Ale za to ty nemůžeš.. Děkuji ti za tvou dnešní práci, jdi si odpočinout a naber síly. Propustím nakonec ke Callisto a již pouze se sourozenci se vydám do útrob Bratrstva. Psychonic bývá většinou důsledná, snad nebyla i s tou dívku odhalena ! Pokud se do několika hodin nevrátí, budu muset podniknout patřičné kroky. Ale zase to nesmím uspěchat. Nějaké neopatrná konfrontace s Institutem by mohla zhatit plány na tiché odstranění Storm. Když konečně najdu volný pokoj, otevřu dveře a pustím tam oba své společníky. Ze šuplíku vytáhnu klíč, který jim podám a rukou ukážu na dvě postele vzdálené od sebe asi půl metru. Tady se můžete ubytovat.. Dám vám sice klíč, ale většina zde bydlících ho stejně nepoužívá.. Momentálně všechny operace zatím probíhají bez utržených ran a tak nemáme žádné vážně raněné.. Dejte mi své kontaktní informace. Dobrá mobilizace a flexibilita jsou klíčem k úspěchu. Máme tu ještě jednu poloprázdnou místnost, kde nechám vyklidit ty krámy a uděláme z toho tvojí pracovnu. To by k vám bylo prozatím vše. Na stěně vedle je zevrubná mapa celého komplexu, tak snad pro základní orientaci. Kývnutím se s oběma rozloučím a tentokrát svižným krokem zamířím do hlavního sálu, kde mě mají čekat dva noví členové.. Cestou ke svému trůnu ještě narazím na Juggernauta, kterého gestem ruky pobídnu, aby mne následoval. Nějaké problémy, když jsem tu nebyl ? Zeptám se ho a již za jeho doprovodu usednu do svého honosného křesla, před kterým mě čekají dva noví členové. Vítejte v Bratrstvu ! O náplni vaší práce jsme již mluvili.. Do mého obeznámení s důležitými taktickými informacemi o vládě a dalších nepřátelských institucí však můžete využít svého volného času na adaptování se zde a plného začlenění.. Buďte však ostražití, nikdy nevíte, kdy vás bude potřeba.. Snad jen, než vás nechám odvést na vaše místa... Máme pod kontrolou jak stále nebezpečnou a zbrojící vládu, tak další odpůrce našich ideálů, ovšem ne vždy máme plný přehled o menších seskupeních v našem okolí. Proto se vás ještě před odchodem chci zeptat, zda vaše sousedství nesužuje nějaká radikální skupina lidí a nebo něco podobného.. Protože i těmto věcem chceme zabránit. Pronesu k dvěma novým členům. Pokud nic nemají, nechám je odvést do jejich pokojů. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Došel jsem se něčeho napít a trošku se uklidnit. Chvilku nato jsem vyrazil za Storm se zeptat co potřebuje. Když jsem zaklepal tak jsem mohl vejít a nemohl sem si nevšimnout toho jejího výrazu. " Tak co teda všechno víš o tom co se chystá? Pokud potřebuješ pomoct... Tak pomůžu. Jestli o to stojíš." Dořeknu to a kouknu se na toho co tam sedí. " Kdo je sakra tohle?" Zeptám se jak jinak než zdvořile. Jak jen nejlépe to umím... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žena Tě v naprostém klidu sleduje a nechá Tě ať se v klidu vyvztekáš. Mezitím způsobem, kterého si prostě nemůžeš všimout prohledává Tvou mysl a hledá další slabé místo, kterým by Tě v případě nutnosti mohla přesvědčit ať uděláš to, co po Tobě chtějí. Když konečně stihneš, tak na své tváři opět vykouzlí ten svůj milej vtíravej výraz. To, že si nejsi jistá svou náležitostí k Bratrstvu je jí jasné a momentálně ji to zase, tak netrápí, ne pokud uděláš, co je třeba. To že si nejsi jistá svou náležitostí k Institutu ji upřímně těší. Cítí také Tvé obavy z provedení úkolu, ke kterému ses zavázala. Cítí i Tvůj strach o Tvou matku a také rozhořčení po dopoledním setkáním s Tvým milovaným tatínkem. ´V pořádku dostaneš svůj čas...i když čím méně budeš otálet, tím to bude pro všechny...´ nakonec zvolí slovo ´lepší. A čím dříve úkol dokončíš, tím dříve odtud samozřejmě budeš moci odejít domů za svou matkou.´ Chvíli Tě nechá přemýšlet nad slovy, které Ti znějí v hlavě. ´Jsi člověk, který je zvyklý starat se sám o sebe. Ty lidé pro Tebe nic neznamenají, stejně jako Ty neznamenáš nic pro ně. Pro nikoho z nich. Co pro Tebe někdy udělal Tvůj otec? Co řekl, že pro Tebe někdy udělá? Pyro Ti může nabídnout mnoho...stačí si říct... Na oplátku žádá jediné...´ |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Průzkum spodních pater byl o mnoho náročnější než jsem si myslel se spoustou mítností, které pro mě postrádaly význam. Je mi naprostou záhadou na co je zapotřebí bazén v podzemí, když ten na povrchu by měl bohatě stačit, ale nakonec jen odevzdaně pokrčím rameny a přestanu se tím zabývat. Do místnosti označené jako laboratoř se navíc ani nepodaří dostat, kvůli zamčeným dveřím. Ororo vlastně neříkala nic o tom, že Beast je tady. Mám chuť praštit do něčeho hlavou za to, že jsem si neuvědomil něco tak jasného, ale vyruší mne cosi modrého. I když to přes brýle vytřeštím oči na mohutnou postavu, která mne přátelsky očichá a pozdraví. Ten včera to byl ... ale jak do dneška tak narostl? Ne to musí být někdo jiný. Odkašlu si a vstoupím do místnosti. "Dobré ráno Beaste...." Na chvíli zaváhám. "Bohužel si vůbec nic nepamatuju ... mohl bys mi říct své pravé jméno? Ty přezdívky opravdu nemám rád." Hlavně ať ví co tu dělám. "Chtěl jsem si s tebou promluvit o tom léku na mutace." Vypravím ze sebe nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Soustředěně projíždím složky v počítači, několik klíčových slov, které jsem zadala do vyhledávače, mne provedlo těmi nejzajímavějšími informacemi, jaké se zde dají najít. Rozhodně na první příčce zajímavosti se umístila složka s názvem: Master Mold. Tuto složku si pročítám pečlivěji, než ostatní. Objeví se zde pro mne dobře známá jména několika vědců a jednoho extrémně bohatého mecenáše. Ale, ale… tohle vypadá, že někdo si dal sakra práci s tím, jak zabránit nám mutantům v klidném spánku ušklíbnu se a začnu složku kopírovat na flashku, kterou jsem vzala z mužovy aktovky. Zaměřím se na souřadnice továrny, kde se Sentinelové vyrábějí. Tak bychom se měli co nejdříve podívat Čelo mi svraští zamyšlené vrásky. Dovedu si představit, jakou apokalypsu by tito roboti dokázali vyvolat v řadách mutantů. Nicméně, s trochou práce a píle by se dali přestavit na hračky, které by nám mohly být nápomocny proti lidem. Lákavé… Pokud v počítači nenajdu nic dalšího, co by mne mohlo zajímat, rozhodnu se pro odchod. Na chodbě si dám pozor, aby mne vidělo co nejméně lidí. Ačkoliv mám na sobě podobu kancelářské krysy, bude se jí chtít co nejdřív zbavit a být zase tou „školačkou“ na exkurzi. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Vonku
Spôsob, ženy ako so mnou rozprávala, respektívne nerozprávala ma naozaj vytáčal. Akoby som jej ani nestála za to, aby otvorila hubu a bavila sa so mnou normálne. Začala som z toho vyšilovať. "Kurva, prestaň mi tu kecať do hlavy. A ako to mám podľa veľkého Pyra spraviť? Neviem, či ste tak sprostí, alebo ste si nevšimli..." nedokončila som to. Ale mala som na mysli, že nemám žiadnu posratú schopnosť, žiadne magické triky na to aby som boha mohla niekoho zabiť. Proste bolo to nemožné. Čo som mala prísť za ňou a udusiť ju vankúšam jak v nejakom trápnom filme? Hodiť jej do hlavy telefón, potknúť ju aby si rozbila hlavu o roh stola? " Potrebujem zbraň." Dodala som pomerne sucho, no nervozita a hnev mnou lomcovali. Stále som kráčala sem a tam okolo ženy, na muža som sa ani nepozerala. Výrazne som gestikulovala rukami a celá som sa triasla. "Čo kedy pre mňa urobil Pyro? Na fotra ti teraz seriem. Čo mi ponúkne? No hovno mi pomôže, veď prečo inak by si na tú robotu nenašiel ..ja neviem trebárs teba? Niť mi z toho nekápne. Nič. Hovno. Nič....veľké hovno, ktorý mi potom padne na hlavu. " Už som bola tak vytočená, že som sa neovládala. Ak by mi dali tú zbraň do rúk teraz, otočila by som sa na opätku a za Storm išla hneď teraz. V hlave mi svietil obraz mojej mŕtvej matky a celá moja myseľ bola úplne potrhaná. Matka alebo nejaká ženská, ktora sa o mňa nikdy nezaujímala? Voľba bola jasná....no ja som predsa nechcela. Spravím to len aby mi dali pokoj. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Nejprve jsem zavolala taxi a nadiktovala adresu, kde chci vyzvednout než dorazí mám čas na další telefonát. Otec mi schválí zavolání bratrovi a tak vytočím jeho číslo. Řeknu mu kde a kdy, ale o tom, že sebou přivedu našeho otce jsem se ani jedním slovem nezmínila. Nakonec telefon pokládám a zasunuji do kapsy. "Tak souhlasil, bude tam na nás čekat." Konstatuji a už zvoní u dveří taxikář. Otec vyřídí ty formality, kam cestujeme a já se jen uvelebím na zadním sedadle. Než vstoupíme do letištní haly otec má přání, abych se postarala o kamery. Když jsem sem cestovala tak o tohle jsem se nestarala. Ale taky moje tvář není tak známá jako ta otcova. Takže fajn, musím se dobře rozhlížet a svojí mocí otáčet kamery vždycky jinam než jdeme my. Magneto mě pobízí k tomu, abych se ho ptala, že jistě musím mít spousty otázek. Po pravdě mám jen jednu. "Tati co plánuješ? Co chystáš?" První naše cesta vede k nákupu letenky. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro "Tohle?" zopakuji Loganovu poslední otázku. Této otázce se věnuji, ze dvou důvodů. Za prvé z toho důvodu, že je slušné dva lidi, co se neznají představit. Za druhé je, to jediná otázka na kterou znám přímou odpověď. "To je Alex Summers, je to Scottův mladší bratr. Přijel včera v noci, z důvod, aby nám nabídl svou pomoc. A když už je zde, doufala jsem, že by jeho přítomnost také mohla pomoci Scottovi s pamětí." nakonec se přeci jen rozhodnu přiznat barvu, "Upřímně netuším, co se chystá...i když mi něco říká, že se nám to líbit nebude... Můžeme jen čekat až něco začne..." Otázkou je, co máme čekat. Vláda se tváří, že nic nechystá. Po Pyrovi ani stopa... Po Magnetovi ani stopa... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Je skoro poledne,“ upozorní Tě přátelsky modrý chlupatý tvor. “Mé jméno je Henry McCoy,“ představí se Ti a mávne rukou směrem k židli, aby ses mohl posadit pokud o to máš zájem. Sám se mezitím převléká do bílého pláště. Chápavě přikývne na znamení toho, že bere na vědomí proč jsi tu, ale dříve než se začne ptát na podrobnosti Tvé návštěvy, zajímá ho něco jiného. “Měl jsem se zúčastnit ranní porady, ale zdrželi mě povinnosti a se Storm jsem zatím nemluvil. Prosím omluv tedy mou možná nevhodnou otázku, ale měl měli jsme Tě za mrtvého, kde jsi byl ty tři měsíce? Vzpomínáš si alespoň na něco?“ Pokud se zamyslíš, tak se Ti vybaví tvář krásné ženy. Je ti povědomá, už jsi ji viděl na obrázku ve Tvém pokoji. Ve Tvé vzpomínce (spíše záblesku vzpomínky), však působí jinak jako by byla ověnčena plameny. Beat počká až mu odpovíš na tyto základní otázky a pak se zeptá, “Jak jsi to myslel s tím, že jsi zde kvůli léku proti mutanstskému genu? Vláda ten lék po události Alcatrazu stáhla. Mutace není nemoc.“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Moje ubohá zdřevěnělá fyzická schránka a totálně placatá p- ehm, zadnice. V téhle fázi pravidelně začínám zpochybňovat své duševní zdraví i veškeré důvody, proč jsem neletěl. Asi nakonec přece jen uvedu ve skutečnost někdejší záměr udělat si piloťák a naprosto se zruinovat koupí vlastního soukromého tryskáče. Nebo by bylo lepší najmout si vlastního pilota? Když uvážím, v jakém stavu se někdy vracím ze zátahů... S těmito myšlenkami pendluji po hotelovém pokoji a snažím se rozhýbat tělo, po dlouhé jízdě ztuhlé navzdory častým zastávkám. Ale mám čas a je tady celkem dost prostoru. Nic mi nebrání obětovat tak hodinku, hodinku a půl pořádnému protažení... které jsem poslední dobou beztak trochu flákal. Zbytek dne proběhne spíše v relaxačním duchu, kdy dobíjím baterie po únavné cestě i po včerejším střetu s Geelou. Jedna moje část je však stále poněkud našponovaná, připravená na možnost, že si mě potíže najdou i tady. Koneckonců, nepochlubila se, jak mě dokázala vypátrat, a moje představivost není právě instituce, od níž bych se nadál uklidnění. K večeru se přistihnu, že pořád tak nějak brousím kolem záhady Worthingtonova současného pracovního zaměření. Ne že bych to musel nutně vědět... jen už je tak nějak v mé povaze, že nemám příliš rád otázky bez odpovědí. Krom toho mě téměř uráží, že se ten chlap dokázal zašít před prakticky kdekým. Na druhou stranu to není nic, co by mi kazilo spánek... od toho jsou tu ostatně jiní, že milá dámo? >> V tomto hotelu se zdržím ještě příští den odpoledne a teprve navečer se odhlásím z pokoje a s veškerými věcmi zmizím. Jelikož mám v úmyslu vypravit se k cíli až kolem půl druhé ráno, kdy by měla být celá usedlost mrtvá, zbývá mi spousta času. Teoreticky. Jako první číslo se přesunu do druhého hotelu, kde odložím všechny věci, které nebudu potřebovat. Je to stále o něco méně riskantní než nechávat je v autě zaparkovaném někde na ulici. Ford není pancéřák, není nedobytný. A hotelový personál by měl být dostatečně motivovaný na to, aby nechal můj pokoj i zavazadla bez povšimnutí, dokud se nevrátím. To bude v závislosti na domluvě buď ještě v noci (jdu na důležitou obchodní večeři, která se protáhne hodně dlouho přes půlnoc), nebo až ráno. Raději bych tu první variantu... Věren předložené historce opustím před osmou budovu v dobře padnoucím obleku a s kufříkem, v němž se skrývá část vybavení pro akci; zbytek je ve vaku zahaleném převlečníkem přehozeným přes ruku. Pracovní úbor jsem si oblékl pod sako. Jen díky výborné termoregulaci se teď nevařím zaživa. I bez toho jsem jako na jehlách. Historka o prodělané operaci očí a lékařské potvrzení pro největší šťouraly ospravedlní sluneční brýle, ale musím si neustále dávat pozor na úhel natočení a sklon hlavy, aby náhodou neprosvitl odlesk oka. Zabouchnutý v autě se poněkud uvolním. Plechy a plexisklo jsou jen chabou ochranou před okolím, přesto se cítím tak nějak lépe. A to i navzdory vyhlídce na pět hodin popojíždění po městě a čekání. No, nějaká večeře by vážně neškodila a když už mám na sobě tuhle maškarádu... a včera jsem se poučil, že nějaká ta energie navíc se vždycky hodí. Tentokrát jsem pochopitelně zvolil výrazně střídmější menu. I tak mi jídlo pomohlo zabít nějaký čas a pro zbytek jsem si přibalil knížku. Škoda, že v tuhle hodinu už návštěva Central parku neznamená příjemnou procházku, ale říkání si o malér. Jindy bych si možná dal říci, dnes se to nehodí. Chvíli před dobou úderu projedu kolem pozemku Worthingtonova sídla a udělám si obrázek o cvrkotu. Pak auto opustím o několik ulic dále a už s kabátem místo obleku a vakem se zbytkem hraček zamířím zpět k cíli. Tentokrát se nemusím krčit nikde v houští, rozlehlý park kolem domu mi poskytuje veškeré krytí, které si mohu přát. Stačí minuta na závěrečné upravení se a pustím se mezi stromy a houštinami k samotné budově. Jediné, na co si musím dávat pozor, jsou suché větve a listí pod nohama a případná aktivita hlídačů. Těm však nebude těžké se vyhnout. Mřížoví ozdobného plotu oddělující park od nádvoří domu, nezadajícího si honosností se skutečným zámkem, nepředstavuje překážku. Spíše drobné zpestření večera. A dál už je cesta volná. Pustím se podél zdi k jednomu z velkých oken. Není to samozřejmě to vedoucí do místnosti, kde si stařík hýčká většinu své milované sbírky - ten pokoj je příliš dobře zabezpečený, než abych jím procházel jen tak. Objekt mého zájmu leží o patro níže, proto jsem si vybral na základě plánů místnost, ze které se jednak dá nejsnadněji a nejrychleji dostat ke spojovacímu schodišti a jednak nemá na podlaze síť senzorů. Pečlivě si ověřím, že rozložení zabezpečovacích systémů odpovídá mým informacím. Jako celek to sice není žádná sláva, ale to neznamená hození opatrnosti za hlavu, spíše naopak. Po vyřazení nebo obejití veškerých otravností se tiše protáhnu oknem dovnitř a se smysly v nejvyšší pohotovosti se podle paměti vydám do dolního sálu hostícího zbytek artefaktů... včetně skarabího zadku. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Byl to jenom návrh, který se evidentně nechytil. Každopádně jsem původně neplánoval jí hned tahat sem a to jsem chtěl Storm taky říct, ale bohužel nás překvapí ťukání na dveře. Otočím se ke dveřím, abych se podíval, kdo to je. Je to ten prcek, co postával na ranním setkání a snad i jako první odešel. Vzhledem k tomu, že nebyl schopný ani pozdravit, udělám to samé a otočím se na Storm. Ta mě představí a zmíní se ještě o jedné věci, o které jsem nevěděl. No tušit jsem to mohl. "Co jsem se bavil se Scottem, připadá mi, že si ani vzpomenout nechce." Chvíli koukám na Storm, abych zjistil její reakci a pak se otočím na toho Logana. Kdyby to Storm nezmínila tak ani nevím jak se jmenuje. "A vy jste učitel čeho?" Zeptám se se značným pochybením v hlase a nespouštím z něj oči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ta s Tebou ani jinak mluvit nemůže,“ ozve se muž, který se stále ještě nehnul od stromu, a konečně na sobe upoutá Tvou pozornost. Dosud Váš rozhovor pouze tiše sledoval a bavil se Tvým rozčilováním. “Co by sis představovala za zbraň?“ sáhne do kapsy a v ruce se mu objeví malá lahvička. Lehce s ní před Tebou zatřese, což je tichou otázkou zda sis představovala něco takového, je však dost daleko na to, aby sis ji prostě mohla vzít. ´Předpokládala bych, že si dovedeš poradit i bez toho. Přeci jen Tvůj drahý otec nikdy s podobnými věcmi problém neměl.´ Psychonic vnímá Tvé obavy i strach, stejně jako obraz Tvé mrtvé matky, ´Nic se jí stát nemusí,´ ujistí Tě, přesto to zní jaksi zlověstně a ještě to umocní Tvé obavy. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Tati co plánuješ? Co chystáš? Je jediné, co řekne. Kdy jsi naposledy slyšela o Mystique? Zeptám se jí, místo odpovědi. Dřív než stačí cokoliv říci, pokračuji, Mystique se obětovala, aby mě zachránila a já jí odkopl. Teď už vím, že to byla chyba. Chci jí najít. Vláda bude vědět, kde je. Otočím se a vydám se do letištní haly. Zatímco Polaris kupuje letenky, jdu si koupit kafe do automatu, hlavu skloněnou, aby mi přes klobouk nebylo vidět do obličeje. Proč jsi neřekla bratrovi, že tam budu taky? Zeptám se podezřívavě, když se opět sejdeme. Pojď, zvu tě na oběd. Řeknu, když odpoví a vyrazím do blízké restaurace. posadím se zády k hale, nechci riskovat, že mě nějaký hlupák u kamery pozná. Pusť ty kamery, ať to není podezřelé. Řeknu tiše, když usedáme. Objednám si pstruha s brambory. Potom pokračuju o svých plánech. Mystique mě udala, proto jsem nechal Multi-mana vzadu, aby nás kryl. Bez její pomoci by netrčel v base. Buď jí pustili, výmněnou za informace, nebo teďka nědke trčí v žaláři. Na každý pád, vláda ví, kde je. Budu potřebovat, aby ses s bratrem vloupala na ministerstvo obrany a našla Mystique. Uděláš to? Mluvím tiše a klidně. Snažím se nenaléhat, vím, že tohle rozhodnutí bude konečné.......Bratrstvo nebo X-meni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyřazení veškerých otravností, které by při Tvém příchodu mohli spustit alarm je pro Tebe spíše formalitou než-li skutečnou překážkou. Pak se již můžeš tiše jako myška vydat směrem ke Tvému cíli, který se nachází o patro níže. Už stojíš u schodiště, které by Tě dovedlo ke Tvému primárnímu cíli, když si všimneš pootevřených dveří hned na naproti schodišti. Dle toho co vidíš se jedná o draze vybavenou místnost plnící pravděpodobně účel pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro
Koho to zaujíma či môže alebo nemôže hovoriť? Tak nech nehovorí ak to nevie normálne, ako to robia normálny ľudia! Úprimne? Predstavovala som si skôr revolver? Čím mi už len pomôže nejaký posraný flakón, napustený bohvie čím? Ako jej to mám akože podať? Očividne nie som ten typ, čo by robil druhým raňajky do postele z čistej vďačnosti! " Niečo čím by som jej vystrelila mozog z hlavy?" Dodala som arogantne. Nie žeby som vedela strieľať ale na druhej strane som nikdy nebola poslušné dieťa a do mojich rúk sa mi dostalo kadečo. A taká dobre mierená strela medzi oči by to skoncovala hneď. Nemyslela som však nato, žeby to bolo humánnejšie pre Storm, ale pre mňa. Jeden výstrel, tá žena by padla na zem a ja by som mala pokoj. Od Pyra od každého! Proste Bum a môj život by sa vrátil tam kde bol. " Čo to robí?" Spýtala som sa muža, možno ma niečím prekvapí. Nebola som predsa žiaden chemik aby som spoznala čím na mňa máva. A hlavne nech to urobí rýchlo. Pretože čím dlhšie sa tu budeme zhovárať tým viac bude rásť môj hnev, no môže sa stať, že zatieni odhodlanie a nakoniec si ten hnev vybijem na nich dvoch. " Drž hubu, z tebou sa už nikto nerozpráva. Vieš hovno o tom s čím má a nemá môj "otec" problémy." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žádné další zajímavé informace už se Ti bohužel nepodaří najít, ale i to co máš, stálo za Tvou námahu. Počítač vypneš a vše uvedeš do původního stavu, poté opustíš kancelář, kterou za sebou zamkneš. Kdyby Tě někdo viděl, bude působit lépe když se budeš chovat, tak jak by se pravděpodobně choval muž, za kterého se vydáváš. Ke Tvému štěstí je však chodba zcela prázdná, v tuto odpolední hodinu tu již příliš lidí nebývá. Zpět se vydáváš stejnou cestou, kterou ses ke kanceláři dostala, takže za chvíli si již opět v místech, která jsou přístupná podobným exkurzím, ke které ses nenápadně připojila. Zde je již trochu živěji, přesto se Ti podaří najít kout, kde se nenápadně můžeš proměnit do zvídavé studentky. Pak již zbývá najít zbytek skupiny a opět se k němu připojit. Pokud Tvá práce zde skončila, tak už Ti nic nebrání počkat až exkurze skončí a pak budovu opustit. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'A hele, co to máme tady?' zaujme mě úzký světlý proužek rámující nedovřené dveře. Že by tu měl někdo naspěch? Nebo jen plné ruce? Ne že by to nebylo jedno, tam namířeno nemám a podle hrobového ticha je ta místnost prázdná, tak proč si s tím dělat starosti... Zastavím se, přikrčený ve stínu, a oči za vizorem mi pendlují od schodiště ke dveřím a zpátky jako při sledování tenisového utkání. Být tohle kreslená groteska, objevil by se mi teď nad každým ramenem jeden nadpřirozený rádce. ... Proč mám dojem, že ten ničemný by vypadal jako já a ten rozumný jako můj učitel? Tu hádku přímo slyším... 'No to snad nemyslíš vážně?! Máš jasně danej úkol, tak žádný očumování kolem, padej pro ten artefakt! - Ale no tak, jenom nakouknu, ta pracovna přece podminovaná nebude, co se může stát... - To právě nevíš! Vybouchneš celou akci kůli pitomý zvědavosti? Co sem tě učil? - Nebuď takovej, o nic nejde... jen dva prstíčky tam strčíme a hn- *facka!*' Ta představa je natolik živá (a natolik přesná), že se musím kousnout do jazyka, abych se nezačal smát. Tohle je přesně důvod, proč staříkovi nikdy nevykládám všechno, co jsem vyváděl. Napřed by se křižoval a dovolával vysvětlení nebes, jak je možné, že mohl vycvičit takového dobytka, a pak by mě něčím přetáhl. Nebo seřval do krychličky. Nebo seřval do krychličky a něčím přetáhl. Uchechtnu se pod vousy. Co Jean-Luc neví... A třeba bych tam mohl najít nějaké vodítko k té záhadné činnosti, jíž se právě věnuje pán domu. Rozhlédnu se po celém prostoru a potichoučku polehoučku se přesunu ke dveřím, se zvláštní pozorností věnovanou možnému nebezpečí vrzající podlahy. Přitisknu se vedle rámu a opatrně nahlédnu škvírou dovnitř. Hledám cokoliv, co by mohlo odhalit přítomnost kamer, alarmů nebo jiného způsobu zabezpečení, a také si chci udělat přehled o celé místnosti, než tam strčím nos. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jedná se o menší čtvercovou místnost. Když se rozhlédneš nikde nespatříš nic, co by připomínalo kameru či jiné zabezpečovací zařízení. Naproti dveřím je velké okno pravděpodobně s výhledem do zahrady. Nalevo ode dveří je knihovna sahající až do stropu a zabírající celou jednu stěnu, samozřejmě je plná nejrůznějších knih. Napravo je několik skříněk a nad nimi police se spoustou šanonů a štosy papírů. Dominantou celé místnosti je pracovní stůl hned u okna, u kterého je velké kožené křeslo. Na stole je monitor od stolního pc a také zde leží vypnutý notebook. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ´Když myslíš...´ zazní Ti v hlavě odpověď na Tvou poměrně hrubou odpověď k černovlásce. Muž si Tě mezitím změří velice pobaveným pohledem, “Je mi líto, nic takového u sebe momentálně nemám, a i kdybych měl, určitě bych to nedal do ruky Tobě. Říká se, že dětem do rukou zbraně nepatří.“ Pak opět zaklepe s lahvičkou, “Tohle? Obsahuje to opiodní prvky. Velmi nízká dávka způsobuje útlum a ospalost, silnější uvede jedince do komatu a předávkování způsobí zástavu dechu. Bohužel příčina smrti bude zjistitelná.“ Pokrčí rameny, “Také můžeš improvizovat a poradit si třeba s kuchyňským nožem.“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Čisto. Pootevřu dveře o něco víc, jen takolik, aby se tamtudy protáhl jeden malý zloděj, a zase je vrátím do stejného stavu, v jakém jsem je nalezl. Můj pohyb uvnitř místnosti závisí na tom, zda venku obchází nějaká hlídka, nebo ne. Pakliže ne, popřípadě jsou na okně zatažené závěsy, nemám se čeho bát a musím si dávat pozor jen na vyrušení zevnitř. V opačném případě se držím tmavých fleků a podlahy, aby pohybující se stín nevzbudil zájem náhodného pozorovatele. Papíry a šanony jen letmo prohlédnu s přesvědčením, že Worthington by určitě nenechával citlivé informace jen tak povalovat, navíc ve fyzické podobě. Hlavním předmětem mého zájmu tak zůstává počítač. Připlížím se ke křeslu a porozhlédnu se po zbytku stroje. Přitom mi padne pohled na notebook. Teď abych si házel korunou... 'Chlap jako on bude nejspíš dost cestovat... obchodní schůzky, jednání s partnerama a takový... a na ty bude potřebovat minimálně část elektronickejch dokumentů u sebe. Mohlo by to stačit.' Navíc je snadnější se s tím někam schovat a eliminovat tak záření produkované monitorem. Přesto bych měl ještě víc přivřít, aby světlo neproniklo ven. Teprve pak se v nějakém vhodném koutě skrčím u notebooku a zapnu ho. Uvidíme, jak na tom bude pak Worthington s heslem. První nezdařilý pokus by mohl vyhodit nápovědu. A když nezabere ani to, mám tady svůj šikovný minipočítač, jehož výbava obsahuje i šikovný hackerský prográmek, pro který by obyčejný notebook neměl představovat problém. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka si změří pokoj pohledem, který říká, že by čekala lepší ubytování, čehož si všimneš. Její bratr to příliš neřeší a ještě než s jeho sestrou domluvíš, už se chytá jít zkoumat komplex – samozřejmě mu nestačí pouhá mapa. “Hodila by se také nějaká zásoba léků. Hlavně anestetika, umím léčit, ale bohužel bolest neztlumím, takže než dám člověka dohromady může pěknou dobu trpět. Antibiotika nejsou na škodu...myslím, že si dovedeš představit, co člověk jako já potřebuje ke své práci.“ Když dořešíš vše potřebné s léčitelkou. Juggernauta Tě na Tvou žádost následuje, “Žádné problémy,“ odpoví Ti s jistou lítostí v hlase. “Za celou dobu se tu nic nedělo... Vůbec nic... Je tu nuda,“ upozorní Tě obří muž. “Chtělo by to něco pro zpestření dne. Musí Ti být jasné, že tím, že ho necháš hlídat Bratrstvo mu sice činíš čest být užitečný, ale za chvíli ho tím nejspíše unudíš k smrti. Oba dva Tví nový členové na Tvou otázku záporně zavrtá hlavou, o žádné radikální skupině lidí, která by se snažila mutantům znepříjemňovat život momentálně nic neví. Vanisher už se chytá k odchodu z místnosti, když se Avalanche zeptá, “A jaké jsou Tvé momentální plány? Budeme tu čekat...na co?“ Muže, jež vládne schopností teleportace jeho otázka zaujme a opět k tobě obrátí svou pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Okna sice nejsou zatažena závěsem, ale žádnou hlídku z okna nespatříš, můžeš si tedy dovolit se porozhlédnou po pokoji. Přesto není na škodu dát si pozor a držet se spíše v temnějších částech místnosti. V papírech a šanonech dle Tvého očekávání nenajdeš absolutně nic zajímavého. Chvíli váháš zda zapnout počítač nebo notebook, nakonec se chopíš notebooku a zašiješ se s ním někam mezi jednotlivé skříňky, čímž si zajistíš, že na Tebe nebude vidět zvenku a když budeš mít hodně velké štěstí bude chvíli trvat si Tě všimnout i při příchodu do místnosti, což Ti dá v případě potřeby pár sekund navíc. Na první pokus se Ti heslo samozřejmě zadat nepodaří, na druhý to není o moc lepší. Nakonec se přeci jen rozhodneš využít svůj minipočítač, jehož výbava obsahuje i šikovný hackerský prográmek, pro který heslo nepředstavovalo žádný problém. Chvíli projíždíš informacemi v počítači, chvíli trvá než se Ti podaří najít něco, co by alespoň trochu upoutalo Tvou pozornost. Nakonec se Ti podaří vyhrabat nějaké informace o léku proti mutantskému genu X. Dle údajů v počítači byla výroba léku zastavena, avšak dosavadní zásoby léku nebyly zničeny, nýbrž uschovány... Nejspíš už se chystáš notebook vypnout a vrátit se ke své původní práci, když Tvou pozornost upoutá něco s názvem Projekt Master Mold – celá složka je samozřejmě zaheslovaná, což vyžaduje další využití Tvého minipočítače. Jména vědců podepsaných pod tímto projektem jsou Bolivar Trask, Steven Lang. Celý projekt je sponzorován ministerstvem obrany a z větší části také Warrenem Worthingtonem II. Složka obsahuje technický nákres obrovského robata, který je nazýván Sentinel. Dle informací se jedná o robotického strážce lidí. Roboti jsou vyráběni za účelem lovu-mutantů, což jim usnadňují jejich taktické možnosti a jejich schopnost učit se ze svých zkušeností a rozvíjet své taktické schopnosti během boje. Cílem jednotlivých Sentinelů je najít mutanta, a poté ho chytit nebo zabít. Jsou ozbrojeni především energetickými zbraněmi a zádržnými zařízeními. Jsou schopni letu. Mají obrovskou fyzickou sílu a jejich těla jsou odolná proti poškození. Jednotlivý roboti jsou vyráběni jednotkou, jež je nazývána Master Mold. Tato jednotka byla dostavěna a spuštěna asi před týdnem v tajném vojenském úkrytu – jsou zde uvedeny souřadnice úkrytu. Jednotka Master Mold je super-počítač ve tvaru obřího robata, který má za úkol řídit a konstruovat jednotlivé Sentinely. Výhodou Master Mold je, že působí jako továrna na Sentinely, kterou je v případě potřeby možno přesunout. Celý projekt je pod záštitou skupiny, jež se nazývá MRD = Mutant Response Division. Jedná se o vyčleněnou vojenskou skupinu, která má za úkol dohlížet na projekt Master Mold. Jejich dalším úkolem bude dohlížet na registraci mutantů. Extrémně nebezpeční mutanti budou izolováni a MRD bude mít za úkol dozor nad těmito jedinci. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro S jedním uchem nastraženým pro případ nějakého nočního courala se ponořím do pracovního prostředí své oběti. Po chvíli dojdu k názoru, že bych to měl začít kydat vidlemi, chci-li se dobrat něčeho užitečného, než se na mě konečně usměje trochu štěstí. 'Parchanti vyčůraný,' ušklíbnu se pochmurně nad údajem o ulití antimutantského séra. Pochopitelně, kdo s trochou zdravého rozumu by to nechal zničit? Ta látka je příliš lukrativní záležitost a i kdyby ji nevyužili sami, někdo jiný jim za to ochotně vysolí desítky milionů... mohl bych se na to možná dívat jako na finanční jistotu naší milované země... Jestlipak zjistím, kde je to schované? 'A nic víc? Divný, to se mi nezdá...' zamračím se po dalších pár minutách slídění. Přece se teď Worthington nevěnuje jen ukrývání zásob toho "léku", v tom musí být něco dalšího... co je probůh Master Mold? Na složku kliknu spíš ze zvědavosti, která se však okamžitě změní v opravdový zájem. Je-li to zaheslované, jsou v tom buď velmi zajímavé materiály, nebo porno. Pokud je to to druhé a já proháněl mašinku jen kvůli prasečinám, smažu mu to... Netrvá dlouho a vážně mě začíná mrzet, že to nebylo to porno. S každým dalším přelétnutým řádkem se mi oči o něco rozšíří, spodní čelist poklesne, srdce rozbuší rychleji a hrdlo stáhne. 'Ne, to přece neni... to nemů- ... to by si sakra nedovolili! To je... to je šílený! Ujetý! Todle přece nemůžou vypustit mezi lidi, i kdyby byl mutant každej druhej!' zajíknu se. Na první pohled to vypadá jako hodně blbý vtip. Prokristaboha, jak ten chlap může sponzorovat něco takového? Jeho vlastní syn je mutant! To se bude jen tak dívat, až toho chudáka jednou sejme některý z těch robotů a buď ho rozmázne jako mouchu, nebo ho zavře do nějakého koncentráku - jen proto, že mu narostla křídla?! Zhluboka se nadechnu a dám příkaz ke kopírování složky. Současně s tím si zvlášť poznamenám souřadnice té základny pro případ, že by mě někdo vyrušil a nestihl se dokončit přenos dat. Mezitím se vší mocí pokouším uklidnit, přestože to ve mně bublá jako v přetopeném kotli. Sprostá slova mi došla už před pěti minutami, takže teď jedu ze záznamu. 'Traska si pamatuju ze zpráv... je velký zvíře v politice. To znamená, že do toho může bejt krásně zapletená celá vláda a tadle prasárna je požehnaná od prezidenta... jak - jak můžou? Jasně, mutanti dělaj potíže a asi se to v dohledný době nezlepší, jenže to, s čím přišli, je automatický odsouzení obrovskýho procenta populace k daleko většímu teroru než doteď - procenta, kerý je z naprostý většiny nevinný, jediný, co ty chudáci kdy provedli, bylo, že se narodili s jedním blbým nadstandardním genem! Dyť sme si ani nemohli vybrat, jesi chcem bejt mutanti!' Sevřu ruku v pěst a matně si uvědomím, že kolem ní tančí tmavě rudé výboje. No to mi ještě scházelo. Dýchat, dýchat! Uklidnit se! I když si nepamatuji, zda jsem kdy cítil větší touhu odhodit všechny zábrany a nechat moje schopnosti běsnit naplno, aby ti zmetci viděli, co to opravdu znamená "extrémně nebezpečný mutant", nesmím se tím nechat unést. Všechno by to jen zhoršilo. Mám tu práci a na tu potřebuji čistou hlavu, jak jen to jde. A klidné ruce. Prostě skončím stahování, vypnu notebook, vrátím ho na místo, vyzvednu si artefakt a zmizím... a teprve potom si mohu dovolit nějaký ten záchvat zuřivosti. Dříve ne. Mám tu práci. 'Doufám, že má dědek k tý věci hodně blízkej osobní vztah...' zaskřípu přejícně zuby, když opět opouštím místnost a vydávám se za svou primární kořistí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ať se snažíš sebevíc, nepodaří se Ti zjistit, kde je schovaný zbytek séra odstraňující mutantům jejich zvláštní schopnosti. Chvilku trvá než se data obsahující informace o Master Mold na disk zkopírují, takže máš zatím čas se uklidnit a dostat se opět do nějakého použitelného stavu. Když se alespoň trošičku uklidníš, tak máš ještě trochu času v klidu si srovnat v hlavě co ses dozvěděl a jaké jsou teď Tvé priority. Za novou prioritu číslo jedna sis určil opět Tvůj původní cíl. Počítač zahlásí, že kopírování dat bylo dokončeno, pak už zbývá jen uklidit všechny své věci, vrátit notebook tam kde jsi ho našel a vydat se opět směr schodiště a nižší patro. Pokud možno tiše a opatrně. Sejdeš do nižšího patra a dojdeš k místnosti ukrývající všemožné poklady mimo jiné také Tvůj cíl. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Musím si pogratulovat. Po sejití schodů už se ani netřesu vzteky, byť musím vynakládat určitou snahu na udržení mysli na aktuálním cíli, zatímco mozek se zdatně snaží odbíhat k Projektu Master Mold. Byla to blbost, měl jsem tam vlézt až na zpáteční cestě s půlkou skaraba v kapse, vypadl bych hned na čerstvý vzduch a mohl zdemolovat pár stromů... 'Jenže todle sem moh sotva čekat,' připomenu si a nejméně po padesáté obrátím veškerou pozornost opět k okolí. Rozzuřený na nejvyšší míru nebo ne, není to omluva pro nedbalost. Jistě, znamenalo by to poplach, možná nějakou ochranku, menší bitku a probití si ústupové cesty... 'NE!' Jsou dvě zóny, pracovní a osobní. Ta druhá se má od té první držet co nejdál. V tuto chvíli jsem jen zloděj, bez ohledu na to, jakou mám barvu kůže nebo genetickou anomálii. Jeden z nejlepších zlodějů na světě. A tenhle zloděj má rozdělanou zakázku. Pro nesmírně lukrativního zákazníka. Dům zničený do základů by se mi v pracovním portfoliu vyjímal špatně. 'A byla by škoda zničit takovou krásu.' Sál s vyhlédnutým artefaktem je působivý. Viděl jsem muzea s chudší expozicí. A méně pestrou. Worthingtonovými poklady se ale hodlám kochat až v případě, že se zbavím bezpečnostních kamer, bude-li to nutné. Při velikosti a členitosti místnosti bych si mohl vystačit s krátkodobou rušičkou a přeběhnout od úkrytu k úkrytu a definitivně vyřadit až tu přímo snímající vitrínu se skarabem. Tady alespoň nehrozí okamžitá kontrola noční služby, takže mohu případně použít přímější prostředky než ve washingtonském muzeu, dokud udržím hladinu hluku na minimu. 'Nic moc inovativního,' skloním se pak k zámkům napojeným na alarm. 'To je taky fajn, pro dnešní noc už mám překvapení po krk...' Pokud je odemčení zámků to jediné, co musím udělat pro bezpečné vniknutí do vitríny, mělo by jít všechno ráz na ráz. Sebrat artefakt, uložit do přepravní schránky, opustit dům, přeběhnout pozemky, vrátit se do hotelu... a tam vzteky ohryzat komodu. Nezlobil bych se, kdyby to šlo vážně takhle jednoduše... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zbavit se jedné extrémně nehodící bezpečnostní kamery (té, která snímá vitrínu s polovinou brouka) je pro Tebe hračka. Ostatním, které by se Ti cestou pletli kdyžtak stačí, aby přišli do styku s krátkodobou rušičkou, což by Tě mělo zbavit Tvého momentálního hlavního problému. Netrvá dlouho a stojíš přímo před vitrínou. Jediné co Tě dělí od Tvého cíle je zámek vitríny, pokud se Ti ho podaří otevřít, tak se můžeš sebrat a zmizet, nemělo by to být těžké, dělal jsi to před pár dny v muzeu, je to spíše formalita. Bohužel pro Tebe podmínky v muzeu byly sice o něco horší, ale Tvá soustředěnost byla mnohem vyšší. Tvá mysl stále odbíhá od práce, které by se měla věnovat k získaným informacím. Najednou přeskočí ze Tvé ruky náboj na vitrínu a Tobě již je jasné, co se stane a zrovna tiché to rozhodně nebude. Už se můžeš jen modlit, aby to artefakt přežil, když nic jiného (přežije). |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'A dopr-!' Tak tak sebou stačím praštit na zem a zakrýt si hlavu rukama, než se nade mnou ozve exploze a do všech směrů se rozletí střepy jako šrapnely. Zalapu po dechu. 'No nazdar. Tak to je v pytli.' Popravdě řečeno, víc než samotný výboj mě překvapila jeho intenzita. Normálně bych tak silnou dávku energie vůbec neměl být schopen vyvolat jinak než soustředěným mentálním příkazem. Tohle je špatné, to je HODNĚ špatné... S jistotou, že jsem musel zvednout celý dům a měl bych okamžitě vypadnout a modlit se, aby mě nepotkala žádná další "nehoda", se bleskurychle vyškrábu na nohy a vrhnu se ke zbytku podstavce. Vzalo to i brouka? 'Aspoň něco,' oddechnu si, ale jenom maličko. Smetu z něj droboučké drobky skla, z nichž některé se roztavily do malých kapiček, a přemístím ho do schránky, kterou mám vzhledem k jejím rozměrům tentokrát upevněnou ne na opasku, ale na kšírách na zádech. S kořistí se obrátím ke dveřím vedoucím ke schodišti, veden jedinou myšlenkou: pryč! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co jsi svému otci zachránil život se Váš vztah trošku změnil k lepšímu, již se tolik nezabývá tím co máš na zádech a přistupuje k Tobě o něco víc jako otec k synovi, i když je pravda, že se s faktem, že jeho syn je mutant stále nikde nechlubí. Proč by také měl, že? Před několika dny odjel Tvůj otec pryč, údajně na nějakou služební cestu a Ty jsi zůstal v domě sám, pomine-li nějaké ty členy ochranky (pokud nějakou máte). Momentálně je hluboká noc a Ty spíš ve své posteli v domě svého otce. Ze spánku Tě vytrhne rána připomínající výbuch a pak cinkání roztříštěného skla. Jde to z místnosti, ve které má Tvůj otec uschovanou svou sbírku drahých artefaktů. |
| |
| soukromá zpráva od Logan - Wolverine pro Když mi Storm řekne tak nějak co a jak tak se na mě otočí ten Scottuv brácha zeptá se mě na jednu věc. Podívám se na něj a odpovím mu. " Estetiky." Dořeknu to a na Storm jen kývnu na poděkování že mi tak nějak odpověděla a než odejdu tak ještě dodám. " Asi bych si měl ještě něco vyřešit. Tak zatím." Dořeknu to a odejdu ze dveří. Vydám se z pět za svojí dcerou nahoru do pokoju. Když dojdu nahoru tak znovu zaklepu na dveře a čekám jestli mi otevře... |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Courala jsem se po chodbě a tvářila jsem se, že mi není dobře. Domotala jsem se skupince, která právě mířila do další volně přístupné místnosti, kde prohlídka pokračovala. Rozhlédla jsem se a našla jsem nejbližšího dospěláka. “Promiňte prosím,“ upoutám na sebe pozornost jedné ženy. “Moc se omlouvám, ale potřebovala bych odejít. Udělalo se mi nevolno.“ zatvářím se bolestně a přitisknu si dlaň na břicho. Snad žena pochopí, co tím myslím. “Myslím, že prohlídku budu muset opustit.“ zhluboka se nadechnu. Ať už si pomyslí, že mi není dobře od přicházející menstruace a nebo proto, že jsem těhotná, to mi je jedno. Hlavně se musím dostat ven. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Čo iné sa dalo čakať ako estrogénom pesiaknuté prenasledovanie. Nadvihnem jedno obočie a hneď ho aj spustím dolu. Ale no taak, nechaj ho vydýchnuť si, určite si má so Scottom čo povedať. Napomeniem ju jemne. Niekedy si pri Jubi pripadám ako zabrzdená, pretože k opačného pohlaviu ma to až tak neťahá.. proste sa ešte nič také, čo by mi za to stálo, neobjavilo. Okrem toho, na to bude času dosť. A posledné dni sme len sedeli na zadku. Chcelo by to rozhýbať kosti. Keď vidím, ako si Ju turbuje mozog, pousmejem sa a nechám ju ešte chvíľu sa potrápiť. Potom sa mi úsmev ešte rozšíri. A čo tak zatrénovať si? Predhodím svoj návrh a myknem hlavou smerom k danger room. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Jak tak kráčíme k mému pokoji, najednou zaznamenám Bobbyho ruku na své vlastní. Gesto, které mi naznačí, že nejsem na své problémy sama mě v situaci, kdy si cítím zmatená... a prázdná?, potěší, proto jeho ruku podržím ve své vlastní. Chvilku váhám nad odpovědí na Bobbyho otázku. Jak se vlastně cítím? Ztraceně? Zmateně? Unaveně? Pro tentokrát se rozhodnu vsadit na upřímnost a snad poprvé za posledních 24 hodin odpovím Bobbymu naprosto otevřeně. "Nevím. Já vlastně nevím, jak se cítím. Nebo jak bych se měla cítit." Na chvíli přivřu oči a promasíruji si rukou spánky. "Asi potřebuji být chvíli o samotě, ale chtěla jsem se ujistit, že mezi námi je všechno v pořádku," pokračuji po chvíli v rozhovoru. "Je?" Najednou jsem nejistá a tak, během čekání na odpověď, věnuji krátký pohled prosvětlené zahradě, která se rýsuje za oknem. Najednou je mi zcela jasné, kde momentálně chci být. "Půjdu se na chvíli projít ven. Vyřídíš to, prosím, ostatním, kdyby mě hledali?" Vlastně nečekám na odpověď, usměji se na svého - stále ještě - přítele a znovu opouštím místnost. Když procházím kolem Bobbyho, věnuji mu rychlý polibek, a pak už zmizím v dlouhé chodbě... |
| |
 | soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Residence To byl zase den. Otec někam zmizí, prej na služební cestu.....proč nemůže být trošičku konkrétnější?! Měl jsem dneska 4 otravná jednání, která jsem musel vyřídit za něj. K tomu předejte pár jednání, které jsem měl domluvené já, pár kterých jsem musel odříct a zjistíte, jaký byl můj den. Divadlo jsem odřekl, Kristýna, myslím, že se jmenovala, z toho neměla zrovna radost. Když konečně dorazím v noci domů, první, kam zavítám, je kuchyně. Popadnu první věc k jídlu a vyrazím po schodech, do svého pokoje. Jídlo si nacpu do pusy a rychle ze sebe začnu sundávat sako a košili. Potom vyprostím svá křídla. Konečně! Pořádně je protáhnu a dlouze vydechnu. Vezmu si jídlo zase do ruky a pokračuju do postele. Sako a košili nechám ležet, tam kde spadla. Jídlo dojím než dorazím do pokoje. Dojdu k posteli a jen do ní padnu. Během chvíle spím. Uprostřed noci mě vzbudí nějaký randál. Otevřu oči a začnu se protahovat. Při druhé ráně ztuhnu. Za dvě, tři vteřiny už si plně uvědomuju, co se děje. Někdo je v tátově pracovně. V okamžiku jsem na nohou, vezmu jednu ze svých golfových holí a vyrážím do kanceláře. Na sobě mám pouze spodní část obleku. Já spal v botách? Proletí mi hlavou, když se blížím ke dveřím. Soustřeď se! Napomenu sám sebe. Otevřu prudce dveře, křídla roztažená, dost! Vykřiknu. Hůl mám připravenou, abych přetáhl z nich. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro
"Ty žiadnu zrejme nemáš, lebo si neprešiel psychotestami." Zakričala som nervózne na chlapa, ktorý si myslel aký je ktovie múdry keď tu začal hádzať poznámky o mojom veku. " Daj to sem." Priskočila som ku chlapíkovi a vytrhla som mu fľaštičku s rúk." Dajte mi pár hodín. Pár dní. Maximálne týždeň!" Pozrela som sa na ženu a napadla mi myšlienka, že predsa len by to bolo lepšie tým kuchynským nožom. A spravím to hneď. Hneď ako sa vrátim. Ani nebude musieť byť sama. Zabijem ju! Mala som sa k odchodu a k veľmi rýchlemu. Ich tváre ma vytáčali a chcelo sa mi strašne kričať. Ešte som sa otočila na ženu a vystrčila som na ňu svoj prostredný prst. " Toto odkáž Pyrovi a sama si to strč do prdele. " To už som sa poberala do Inštitútu a fľaštičku som si strčila do vrecka na zadku. Pot mi stekal po tele, celá som sa triasla, cukor som v krvi už vôbec nemala a môj hnev a strach ma viedli do kuchyne po nôž, čo najväčší a rovno do kancelárie Storm.
((Wolverine ma mohol vidieť ako sa ženiem po chodbe a nadávam si a vyzerám ako žijúca troska, ktorej ale z tváre razí deštrukcia)) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tohle bude zajímavé... Pánové, až napíšete příspěvek (opravdu až po tom, co ho napíšete) si prosím hoďte procentovkou Remy Obrátíš se ke dveřím vedoucím ke schodišti s touhou, co nejrychleji zmizet. Stačíš však udělat pouze pár kroků a zavřené dveře se prudce rozletí. "Dost!" rozlehne se sálem. Před Tebou stojí zpola oděný muž s roztaženými křídly a golfovou holí v ruce, připraven j v případě nutnosti použít. Angel Rychle seběhneš k sálu, ze kterého jsi slyšet tříštění skla, trvá ti to opravdu jen chviličku. Ve chvíli kdy otevřeš dveře do sálu, tak před Tebou stojí muž, který měl evidentně v plánu Těmi dveřmi odejít. Jedna vitrína je úplně rozbitá, pár okolních lehce poškozených. Prostor okolo poškozených vitrín pokrývá rozbité sklo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z Bratrstva plnit Pyrovi úkoly Když Crystlie odešla, tak se Psychonic i se svým společníkem vydala zpět k autu. ´Zavolej Pyrovi a vyřiď mu, že ta holka to udělá...časem,´ zatímco její společník telefonuje, tak si sedne na místo spolujezdce a čeká zda jejich cesta povede přímo do Bratrstva či zda bude ještě nějaká zastávka jinde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když držíš Bobbyho ruku lehce cítíš jak část jeho schopností – zatím naprosto minimálně – přechází do Tvého těla, totéž se děje i při Vašem polibku. “Všechno je v pořádku,“ ujistí Tě Bobby a polibek Ti oplatí. Na Tvou druhou otázku jen tiše přikývne a pak Tě trošku zklamaně sleduje, jak odcházíš. Nabídl by Ti, že půjde s Tebou, ale prohlásila si, že chceš být sama. Proto jen dodá, "Dej na sebe pozor." Cestou ven z Institutu nikoho nepotkáš, někteří obyvatelé jsou stále ještě ve společenské místnosti, jiní se už rozutekli po budově. Venku je krásné, teplé počasí, což znamená, že pokud se někdo bude nudit pravděpodobně tohoto krásného počasí využije stejně jako Ty k pobytu venku. Naprostý klid a samotu Ti tedy zaručí opuštění areálu. Otázkou je kam dál? Mohla by ses třeba vydat do města a najít si nějaký prázdnější parčík, kde by sis v klidu mohla uspořádat myšlenky. Určitě jsou, ale i jiná místa kam se můžeš vydat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě před tím než stihneš odpovědět Avalanchovi na jeho otázku. Zazvoní Ti mobilní telefon. Když ho zvedneš ihned si hlas nepřiřadíš ke správnému člověku, ale z kontextu toho, co ti říká Ti dojde, že se jedná o muže, který dělá doprovod Psychonic při jejím úkolu v Institutu. “Ta holka to udělá jakmile to bude možný, což znamená během několika hodin, dní, maximálně týden. Potřebuješ nás,“ čímž myslí spíše černovlásku než-li sebe, "ještě někde nebo se máme vrátit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Tohle ti nedaruju! Prolítne mi hlavou, když vidím jakou spoušť tu udělal. Několikrát mávnu holí. Nesnažím se ho praštit. Za použití hole a svých křídel, nenapínám je do jejich plné délky, mu ubírám manévrovací prostor a snažím se ho dostat blíž k oknům. Pokud se tak stane, odrazím se nohama a mávnu vší silou křídly. Pustím hůl, popadnu zloděje a vyletím s ním oknem ven. Rychle stoupám. Pokud se dokáže udržet dál od oken, vyčkám na moment jeho výpadu a následný pokus o útěk dveřmi. Pokusím se mu podrazit nohy křídly, které až teď napnu do jejich maximálních rozměrů. Potom se odrazím a přistanu mu buď na hrudi, nebo zádech, podle toho jak dopadl a jestli už se stihl nějak převalit. Holí mu pak přirazím hlavu k zemi, nebo ho lehce přiškrtím. Křídli jistím, aby se mě nemohl moc dotknout a něco mi udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Nenadálé otevření dveří mě zarazí na místě. Není čas skočit někam do úkrytu, takže jen o krok couvnu a poněkud se přikrčím jako zvíře před útokem. Přiznám se, že mladého Worthingtona jsem nečekal. Jeden by řekl, že potom, co se jeho otec pokusil odmutantit společnost, se bude od jeho rezidence držet dál. Asi to nebylo nic, co by narušilo dobré rodinné vztahy. Můj postoj se znatelně uvolní a napřímí, nakloním hlavu ke straně a sjedu Warrena hodnotícím pohledem od špiček zlatých vlasů až po paty obuté v plyšových bačkůrkách. Přestože mi maska a vizor kompletně zakrývá tvář, i člověk méně znalý drobných nuancí nonverbální komunikace si z mých gest může odvodit, že ochránce domu byl zvážen a shledán neškodným navzdory golfové holi. Přinejmenším navenek. "Přeju dobrý večer. Myslíš, že bych tě mohl požádal, abys kousek ustoupil, že bych prošel?" navrhnu přátelským tónem. No, tak asi ne. Couvnu ještě trochu, abych se dostal z dosahu svištící hole a rychle vyhodnotím situaci. Je to ještě kluk, necvičený, útoky postrádají slušnou koordinaci, údery perutí relativně pomalé, protože musí překonávat odpor vzduchu a omezení prostorem... spoléhá spíš na dojem, který vyvolá, než na skutečné dovednosti. Tady mu však budou široká křídla spíše překážkou. Místnost má vysoký strop a vysklení střešních oken by mu přidalo další manévrovací prostor, ale vnitřek je bludiště mezi vitrínami s poklady obrovské hodnoty, volně stojícími plastikami a dalšími objekty. Právě mezi stojany s vystavenými objekty zajedu jako had. Já mezi nimi mohu manévrovat zcela lehce, andílkovi se budou plést křídla. A dokud se budu držet nízko, nepomůže mu ani útok ze vzduchu. Pokud se tedy nerozhodne dostat mě za každou cenu a v průběhu toho rozmlátit tatínkovu uměleckou sbírku... Jelikož předpokládám první variantu, dávám si záležet, aby mezi mnou a jím vždy byl nějaký předmět, čím omšeleji působící, tím lépe. "Hele, uber páru, štěně. A přestaň tady mávat tou věcí, než si ublížíš. Nebo něčemu jinému," naznačím letmým gestem existenci spousty křehkých serepetiček, kterým by blízké setkání s golfovou holí nebo perutí rozhodně neprospělo. Nejen že se snažím držet si ho od těla; nahodile uhýbám, měním směr úniku, klamu pohyby, prostě mu nedávám příležitost odhadnout, kam se vrtnu příště. Přitom po celou dobu manévruji po místnosti tak, abych se dostal zády k otevřeným dveřím. Důležitá je vzdálenost, nesmím mu poskytnout prostor pro výpad, jímž by mě mohl srazit. V chodbách samotných už ho předběhnu a mohl bych získat dostatečný náskok na běh přes zahradu a přes park, kde už mě ochrání stromy. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Iniciativa nového člena Bratrstva je sice osvěžující, ale jeho zápal je až příliš velký. Když už otevřu ústa, abych ho uzemnil a připomněl mu jeho místo, zazvoní mi telefon. Arogantním pohledem mu naznačím, že ten telefonát bude určitě důležitější než on a ať tedy počká. Takže ta dívka je opravdu odhodlaná to udělat, výborně. Chvilku jsem se bál, že by přítomnost v institutu mohla otřást její motivací, ale to by Psychonic poznala. Týden je dost dlouhá doba, aby mohla dostat svou příležitost. Do té doby chci vidět výsledky, jinak se k ní vrátíš a... svážeš volné konce.. Zatím se můžete oba vrátit. Prohlásím nakonec do telefonu a ten následně opět schovám do vnitřní kapsy kožené bundy. Následně zvednu pohled opět k dvěma novým členům a porozhlédnu se kolem. Všichni poslouchají a chápu, že je taky vyčkávání nebaví. Je třeba jednat a ukázat, že pod mým velením nejsme pasivní. Ten mutant je celkem drzý, ale má pravdu.. I Juggernaut už ztrácí svou ostražitost. Věci se sice pomalu dávají do pohybu, ale je třeba ukázat nějaký další tah. Naštěstí máme oproti Institutu výhodu. Oni jsou teď již veřejně známi, každý ví kde je hledat. Už je jednou pár radikálních lidí vyhnalo a skoro vystřílelo. Za svou zradu vůči svému vlastnímu druhu teď mají úctu veřejnosti. Je třeba, aby o ni zase přišli. Sebejistě se usměji a vstanu ze svého honosného křesla, přičemž kývnu na Juggernauta a dalších šest již předem vybraných nižších mutantů, jenž sice nemají žádné zvláštní schopnosti (fyzická zdatnost atd.), ale taky nepatří mezi nejtupější členy Bratrstva. Poté se cestou ze sálu podívám na dva nové členy. Čekáme na taktické informace, které nám pomohou s dalšími kroky. Ale i tak jsem se rozhodl podniknout pár menších výpadů za účelem podrytí autority těch zrádců, kteří nám zabránili ve zbavení se "léku". Je třeba všechno důkladně načasovat krok za krokem. Myslel jsem si, že se budete chtít nejdřív trochu začlenit a odpočinout si, ale pokud prahnete po akci.. Rád vás začlením. Při poslední větě se kouknu na Vanishera, který již svůj nesouhlas k čekání vyjádřil. Poté i s nimi odejdu z místnosti, projdu chodbou a dojdu až k další plánovací místnosti, jenž skýtá velký stůl a mapu New Yorku. Postavím se s za stůl a nechám ostatní, aby se postavili kolem. Nejdřív jsem ten plán poslal k ledu.. Myslel jsem si, že po úmrtí Storm tahle zákopová válka nebude již nutná, ale Bratrstvo potřebuje již nějakou akci, jinak upadne jejich morálka. A ostatně se tato akce vlastně nemůže minout účinek. Tak jak jsem již říkal, jde nám o poštvání veřejnosti na Institut, aby již X-meni nemohli počítat s jejich podporou.. Je to důležitý krok před konečným úderem. Takže vy dva jste jeden tým a vy dva druhý. Ukážu postupně na čtyři "nižší" mutanty a názorně zakreslím do mapy ležící na stole dva kroužky znázorňující jejich cíle. Jedna se o dva velké podniky poblíž, kde se lidé chodí převážně bavit. Jeden z nich je spíš velkou hospodou, kde se sleduje fotbal a další sporty, zatím co druhý podnik je spíš určen pro smetánku. Ve svých pokojích máte připravené obleky skoro identické těm od X-menů. Vím, že je sice členové při normálních příležitostech nenosí, ale nad tím nikdo přemýšlet nebude. Důležitá je ta názornost. Oba týmy dorazíte ke svým cílům a budete žádat privilegia. Něco ve stylu: "Já jsem X-men, zachránil jsme vám zadek před Bratrstvem, tak mi teď posluhujte".. Poté vyvoláte rvačku. Není důležitě někoho zabít, jde o okázalé napáchání škod a nasměrování veřejnosti k Institutu. Klidně ty podniky srovnejte se zemí, je mi to fuk, jen ať si každý myslí, že jste z Institutu. Důležité je nepřeřeknout se a následně zmizet! Poté ukáži na zbývající dva nižší mutanty a opět pohlédnu do mapy. Kde červeně a modře vyznačím dvě trasy vedoucí hlavními velice rušnými ulicemi. Nezapomenu zaznačit i okolní kavárny a parky. Vy dva budete vypravěči této pohádky. Kžaýd z vás si vybere jednu z těchto tras a rovněž v převleku bude procházet záchytnými body a hlásat o tom, že Institut si za své služby lidstvu zaslouží víc a že policie je omezovala ve službách veřejnosti. Je důležité se dostat lidem s tímto do podvědomí. Poté již zabodnu prst jen do jednoho místa na mapě a pohlédnu na zbývající nezaúkolovanou skupinu, tedy na Vanishera, Juggernauta a Avalanche. My si vezmeme nejtěžší část této mise. Tohle je jedna z hlavních policejních stanic v okolí. Opět se oblečeme to těch hnusných hadrů, využijeme moment překvapení a srovnáme to tam se zemí. Ten příběh musí zaplnit všechny noviny. Krásně to do sebe zapadne. Institut si nárokuje moc, dělá rozbroje na veřejných místech a stěžuje si na místní policii, která je záhy napadena. Vláda to dost možná prokoukne, ale veřejnost si bude jistá, budou chtít vzít spravedlnost do vlastních rukou a budou vědět kde hledat.. Navíc zničení té policejní stanice by mělo ochromit policejní flexibilitu a v budoucnu nám to usnadnit další mise. Nějaké dotazy ohledně vašich úkolů ? Tázavě se podívám po všech v místnosti, případně něco zodpovím a poté ukážu na dveře ven. Tak tedy vás šest již může jít. První dva týmy očekávám tak do dvou hodin zase zde. Naši vypravěči mají ty trasy delší a je třeba nespěchat, takže vám dávám čtyři hodiny. Není prostor pro chyby ! Vyprovodím je rozhodným hlasem a následně se podívám už jenom na svůj úderný tým a sleduji jejich reakce, když už konečně znají svůj úkol. Delší pohled věnuji Vanisherov. Viděl jsem, jak si jednoho muže při té soutěži teleportoval, můžeš nás teleportovat všechny čtyři ? Nebo se spokojíme se klasickou dopravou a únikovou cestou ? Jinak se jděte připravit, za 10 minut vás očekávám již převlečené a připravené venku. Ještě jednou celou skupinu přeletím pohledem a pak sám vyrazím pro svůj "skautský úbor". |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Nemám nic co bych Wolverinovi řekl. Přijde sem, zeptá se, kdo jsem, Storm mu to řekne, pak řekne nějaký nesmysl a zase odejde. Sakra! Myslí to vážně? Co to je za idiota. Chvíli mlčky koukám na Storm a pak se začnu smát. "Co to? To myslí vážně?" Nechápavě zakývám hlavou a koukám na dveře. Proč sem vůbec lezl, když hned odešel. "Ok, kde jsme to skončili? Mystique?" Zeptám se sám sebe a pokračuju. "Nemyslel jsem, že jí budeme hned tahat do institutu, ale mohla by se nám hodit. Podívej se kolik je tu schopných X-menů. Musí se cítit ukřivděně, potom co jí Magneto odkopl, mohla by se nám velice hodit." Nechápu ten odmítavý postoj Storm. Určitě jí bude Magneto hledat, měli bychom být první. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Přímo cítím, jak mi sluneční paprsky vlévají novou dávku optimismu do žil. Ach, jak jen je tu krásně... Původně jsem sice měla v plánu usednout pod nejbližší strom a užívat si krásného dne, ale když v dáli uslyším štěbetající hlasy dalších členů Institu, rozhodnu se svůj plán přehodnotit. Umím si představit, jak rádi by mě někteří z nich zahrnuli svými otázkami. A na to skutečně nemám náladu. Přidám tedy do kroku a jen o několik okamžiků později opouštím areál školy. Chvíli váhám, jestli bych o svém odchodu neměla dát vědět i někomu dalšímu, ale pak starosti hodím za hlavu. S hlavou plnou nekonkrétních myšlenek zamířím do města, aniž bych měla nějaký konkrétnější cíl. Když už jsem ve městě, co kdybych se zastavila i v nějakém z těch obchůdků? Už dlouho odkládám nákup nového oblečení... Hodil by se třeba nějaký tenký svetřík... Opět tedy změním své plány. A tak místo do parku nejprve zamířím k jednomu z nákupních center. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Lehce zmateně sleduji Loganův rychlý odchod. Těsně předtím než stihne zavřít dveře, tak mu ještě poněkud stroze odpovím na pozdrav na rozloučenou. Alex na mě chvíli kouká, pak se rozesměje a položí mi otázku, na kterou jen pokrčím rameny, “Já nevím...chová se v poslední době strašně divně.“ Hlavou mi prolétne myšlenka, že by na tom mohla mít svůj díl naše nová obyvatelky, nadruhou stranu choval se divně už předtím a včera večer dokonce prohlásil něco v tom smyslu, že ho tu nic nedrží, ´Jakoby tu ani být nechtěl...´ Na jeho řečnickou otázku týkající se tématu našeho hovoru, souhlasně přikývnu. Stále mi však vrtí hlavou jak to Alex myslel s tím, že si Scott ani vzpomenout nechce. “Jak jsi to myslel, že si Scott ani vzpomenout nechce?“ zeptám se, zatímco přemýšlím nad jeho dalšími slovy. Kdyby si vzpomněl mohlo by nám to dost pomoc. ´Něco na tom, co Alex říká je pravda, to mu upřít nemůžu. Jen nevím, proč z toho nemám vůbec dobrý pocit.´ Nakonec rezignovaně svěsím hlavu, čímž mu dám najevo, že pravda je na jeho straně. “Dobře, možná máš pravdu, ale má to háček“ ´Kdyby jeden.´ “Víme to, že byla zbavena svých schopností, ale že se ji velice pravděpodobně někdy v blízké době vrátí, pokud už se tak nestalo. Víme to, že vláda o ní nemá žádné informace, po tom co byla zbavena svých schopností se jí podařilo zmizet a zatím se jí stejně jako Magneta nepovedlo najít. Nevíme, kde je momentální úkryt Bratrstva,“ ´Když tak nad tím přemýšlím, nevíme vůbec nic.´ |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Myslel jsem, že to Storm přejde, ale nakonec tomu tak není. "Scott mi připadal dost zmatený a nejspíše se bojí toho co přijde potom co si vzpomene." Kývnu ramenama a podívám se na Storm. V podstatě taky nechápu jak to myslel. Bude se na to muset zeptat asi hlavně jeho. "Máme dvě možnosti, buď jí půjdeme hledat nebo budeme na škole vyčkávat, dokud o sobě Magneto nedá vědět prostřednictvím medií." Pořádně ani nejde dělat nic jinýho. Je nesmírná škoda, že je Cerebro nepoužitelné bez profesora Xaviera. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Na jeho představení souhlasně přikývnu a opřu se jeden z neobsazených stolů. "Rád tě poznávám Hanku." Překrásná tvář, která se mi mihne před očima, když se zmíní o vzpomínkách mne upřímě překvapí, takže s odpovědí zaváhám. "Myslím si, že ne. Mám neklidné sny, ale z nich si ráno nic nepamatuji. První věc na kterou si vzpomínám je hlas Ororo, když jsem ležel na ošetřovně. Možná později se mi něco vybaví, přesto bych na to nesázel." Pokrčím rameny než pokračuju. "Pro někoho, kdo může pohledem zabíjet by to lék mohl být. Zvlášť když jsou účinky dočasné." Ale zdá se, že jsem na správném místě. Hank vypadá, že by o tom mohl dost vědět. "Kdybys mi o něm prozradil víc mohli bysme vymyslet jestli s tím půjde něco dělat nebo je to jen planá naděje." |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Požádat mě můžeš. Odpovím mu celkem s klidem na jeho drzou otázku. Během toho se ho snažím dostat do otevřenějšího prostoru. Není tak blbej jak vypadá. Pomyslím si, když vidím jak manévruje mezi exponáty. Proč jich tu nechal tolik? K těm dveřím nepůjdeš. Řeknu rozhodně, když mu opět křídlem zatarasím cestu. Tak lehký to mít nebudeš. Jsem možná rozmazlenej, ale ne pitomej. Rychle přejedu pohledem místnost, vzpomínám, které exponáty chybí, a přemýšlím, zda jsou to ty nejcenější, nebo jestli jsou nějak jinak důležité. Hele, uber páru, štěně. A přestaň tady mávat tou věcí, než si ublížíš. Nebo něčemu jinému. To snad nemyslí vážně! Jedno se mu musí nechat. Je to 100% flegmatik. Neboj, vím přesně, co dělám až budu chtít něco trefit, tak se trefím. Rozhodně to ale nebudou ty exponáty, odpovím mu s klidem, ale vlastně proč ne? Vypnout alarm centrálně do místnosti by ti trvalo hodiny, s tím jak to tu otec nechal zabezpečit. V tu chvíli trošku odskočím, protočím hůl do podpaždí a rozbiju sklo exponátu za sebou. Prosím, ať začne řvát alarm! Napadne mě v tu chvíli. Mno, tak to bychom měli. Řeknu v klidu, ať už alarm začal řvát nebo ne. Buď jsou policajti na cestě, nebo jsem mu právě dal prostor, aby zkusil něco on sám. Jelikož mě doteď nebral jako hrozbu, hodlám toho využít. Uvidíš, že toho umím víc, než jen uzavírat obchody za miliony dolarů. Stáhnu křídla k tělu, jak to jen jde až zmizí za mými zády a protočím golfovou hůl zpátky dopředu. Proč jsi si musel vybrat dnešní noc?! Šel jsem spát pozdě a jenom do oběda mám další 3 jednání, na kteřý bych se rád trošku vyspal. Nemůžeš dát, pokoj, nechat tady věci, cos nakrad, a vypadnout?! Byl bych ti moc vděčný. Řeknu mu unaveným tónem, |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si pozorně (tak pozorně, aby jsi stále stihl hlídat svého soupeře) prohlédneš místnost, tak zjistíš, že jedna vitrína je napadrť, pravděpodobně to bylo příčinou rány, které Tě vzbudila. Vzhledem k tomu, že to však nespustilo alarm muselo se jednat o část místnosti, kde byl zrušený. Ve vitríně byl uschován exponát, část starého Egyptského brouka, jež nese název Scarabeus Znovuzrození - toho však nikde nevidíš. Pár okolních vitrín je lehce poškozených (nejspíše od výbuchu), ale žádný jiný exponát nechybí. Dle toho, co víš o otcových exponátech se jedná o jeden z nejstarších artefaktů, ale rozhodně ne o jeden z nejcennějších. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co Angel prorazí křídlem jednu z vitrín se přes celou místnost / budovu (asi to bude slyšet i venku) rozlehne opravdu nepříjemný zvuk alarmu. Je pravděpodobné, že máte pouze několik minut, maximálně desítek minut než bude budova zcela obklíčena policií. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Jo? Vážně?" zareaguji pochybovačným tónem na jeho oznámení, že není blb. Na druhou stranu není takový zoufalec, jak jsem původně myslel, zdá se, že po dobrém to nepůjde. Začínám mít chuť mu to křídlo přerazit. 'No to si ze mě dělá srandu...' pomyslím si cosi o hovadech a trochu se naježím, jak se mi do uší zařízne ostré ječení alarmu. Jeden z mých nejméně oblíbených zvuků. Rozhodně nemám času nazbyt, ale to stále není důvod, proč mu ubližovat... nebo tady dělat ještě větší binec. Zakotvím u jedné vysoké starožitné vázy a opřu se o ní lokty. Na pohled to vypadá, že na ni opravdu přenáším váhu, ale ve skutečnosti si dávám dobrý pozor, abych se jí sotva dotýkal a jen s ní občas lehce zahoupal. Přesto stačí jeden neopatrný pohyb a střepy na zemi rozmnoží tyhle zatraceně drahé. Jinak se nehýbu, neustupuji, nesnažím se kolem něj znovu proklouznout. Krysa zahnaná do kouta skrývající strach pod maskou otrlého drsňáka. "Hele, jestli tě to utěší, tak jsem rozhodně neměl v úmyslu tě rušit ze spaní. Nebylo v tom nic osobního," ohradím se proti té výčitce. Jako bych tu vitrínu vyhazoval do luftu úmyslně... "A krom toho, nic jsem nesebral," ucedím tónem napovídajícím, že mě ta skutečnost neobyčejně žere, a kývnu ke zbytkům vitríny po skarabovi. "Špatně odhadnuté množství trhaviny... keramika na to není zrovna stavěná." V hlase mi zazní krom podráždění i jakési pokorné zahanbení. "Takže... můžu vypadnout?" To už zní skoro prosebně, naděje třepetající se kolem té otázky jako motýl je až dojemná. Nemůže postřehnout, že má slova získala zvláštní ozvěnu. Jako by vystupovala z okolí navzdory ječení alarmu a naopak všechny ostatní zvuky mizí do pozadí, tlumené vrstvou vody. A s nimi přichází ještě něco, tentokrát z jeho vlastního nitra: sílící přesvědčení, že mi opravdu o nic jiného nejde a když už jsem zvoral tenhle pokus trochu si přilepšit, chci si alespoň zachránit kůži. Proč zbytečně týrat chudáka nešikovného zloděje, když stejně oba chceme totéž... abych odsud zmizel. Nejlepší řešení pro obě strany... a tahle sbírka bude stejně pojištěná na tolik, že jeden zničený artefakt a pár rozbitých vitrín ani nebude žádná finanční újma... a on z toho vlastně ještě vyjde jako hrdina, který se statečně postavil vetřelci a zahnal ho navzdory nebezpečí, jaké určitě zločinec zahnaný do kouta mohl představovat... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čím déle stojíte naproti sobě, tím více věříš tomu, že tomuto zloději., jde opravdu už jen o to, co nejrychleji zmizet, a že Ti říká pravdu. On chce zmizet, ty chceš, aby zmizel. Je to něco strašně nutkavého, nemůžeš se toho zbavit. Proč to zbytečně komplikovat...? |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Chvíli se na něj dívám. Hůl jsem si položil na rameno a lehce s ní poklepávám. Tohle se může stát snad jen v Kalifornii. Zloděj, kterej obejde zabezpečení za milion dolarů a potom použije nadměrné množství výbušniny a svou kořist vyhodí do vzduchu. Prostě debil. Ještě chvíli na něj koukám, zatím co se mi hlavou honí další myšlenky. Popustím hůl krs prsty a chytnu jí za druhý konec, přitom lehce udeří o podlahu. Povolím křídla a nechám je v klidné a pohodlné poloze. Otočím se k němu zády a jdu ke stěně. Vypnu alarm. Tak konečně se uslyšíme. Než odejdeš, nech tady něco, "co se mi z tebe povedlo urvat,když jsi utíkal," třeba ten batoh, ve kterým jsi přinesl nálože a ve kterým bys asi dost pravděpodobně odnášel kořist. Kdybys jí nevyhodil do vzduchu. Načež se zamyslím, zda ten scarab byl opravdu keramický. Egypťani na takovýhle věci většinou používali kovy a kameny. Pak se rozhlídnu po okolí, kde je batoh, taška, cokoliv, co by takto mohlo posloužit. Golfovou hůl zatím opřu o zeď. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Tak dělej, k ďasu, nemám na tebe celou noc!' Skloním hlavu ke straně a něco z toho pohybu dává tušit, že ač to není vidět, upírám na něj zpod masky psí oči. 'A... mám to!' V nitru se zatetelím slabou úlevou. Neznatelně se o něco uvolním a zatímco Warren jde vypnout alarm, já vyklouznu zpoza té vázy. Teď mi konečně uvolnil volný průchod ke dveřím, čehož by byla škoda nevyužít. Změním pozici, abych měl vchod do místnosti přímo za zády a stačilo se jen otočit a zahnout kramle. Ruce držím dole, lehce od těla, dlaně otočené ke svému nedobrovolnému společníkovi. "Co? Jo... sice nevím, k čemu ti to bude, ale když chceš..." pokrčím rameny. Pomalu zvednu ruku k opasku ověšenému kapsami na vybavení a z jedné vyprostím chomáč látky jemné a tenké jako hedvábí, ale s naprosto matným povrchem. Při rozložení se z toho vyklube vak půl na půl metru s tenkými popruhy, který je možné použít jako lehký batoh. Hodím ho na zem a začnu couvat ven z místnosti. Na chodbě už je záhodno přidat rychlost a rozběhnout se nahoru do přízemí a vypadnout oknem, který jsem vlezl. Když si pospíším, stihnu se ztratit dříve, než se přižene policie. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Je pravda, že účinky té látky jsou dočasné. Ale netuším za jak dlouho se schopnosti mutanta opět vrátí do normálu, může to být dost...individuální.“ Beat se na Tebe obrátí a věnuje Ti svou plnou pozornost. “Co víc Tě...promiň, neuvědomil jsem si...“ vzpomene si na ztrátu Tvé paměti a dá se do vysvětlování základních informací týkající se séra. “Primární inspirací a zdrojem ´léku´ byl mutanský chlapec, v jehož přítomnosti mutanti ztráceli své zvláštní schopnosti schopnosti i mutace fyzického charakteru. Jistým způsobem se podařilo vyvinout sérum, které po aplikaci omezuje veškeré zvláštní schopnosti mutantů. Samotné sérum však schopnosti nepotlačuje, aplikace séra je pro účinnost nutná.“ Na důkaz toho, že tak snadné to nebude dojde ke skříňce, odemkne ji a vyndá jistou zkumavku. “Vidíš...“ “Scotte, jsou horší schopnosti než ty Tvoje. Podívej se třeba na Rogue, až se jí schopnosti plně vrátí opět se nebude moci nikoho dotknout... K tomu jsem si jistý, že Tvá paměť se časem vrátí. Možná by jsme se měli zkusit zabývat spíše tím, “ navrhne řešení Tvého poněkud jiného problému. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žena se na Tebe podívá s lítostivým výrazem ve tváři a chápavě přikývne. Poté kývne na jednoho z hlídačů a když k ní přijde blíž, tak ho požádá, aby Tě doprovodil ven. Za chviličku již opouštíš budovu, konečně venku. Vzhledem k tomu, že jsi poslala Pietra ´někam za roh´ nezbývá Ti než se pěšky vydat směrem, kterým odjel (máš-li v zájem opět vyhledat jeho společnost). Auto najdeš nědaleko zaparkované na malém parkovišti, kde nebudí žádnou pozornost. Po Pietrovi však není ani stopy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvíli procházíš jedním z větších obchodních center. Je tu spousta lidí, v podstatě tak jako vždy. Zalezeš dokonce do několika obchodů, kde se díváš zda-li Ti nepadne něco hezkého do oka (pokud padne, tak si klidně posluž). Jelikož čas při nakupování utíká nějak jinak – rychleji – z příjemné zábavy tě vytrhne zjištění, že máš vlastně hlad. Obstaráš si něco, co bys mohla nazývat obědem a pak si uvědomíš, že Tvůj původní plán byl poněkud jiný než zavřít se ve velkém přelidněním obchodním centru a to užít si sluníčka. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Na první pohled jsem poznala, že jedno ze zaparkovaných aut na parkovišti je to, které mne sem dovezlo. Pietrovo auto. Na druhý pohled jsem zjistila, že v autě nikdo nesedí. Zvláštní rozhlédnu se kolem sebe, jestli někde Pietra neuvidím. Chápu, že se mu nechtělo čekat v autě, protože nevěděl, jak dlouho mi to může trvat. Přijdu k autu a zkusím vzít za kliku. Dveře se otevřou a já si nasednu na místo řidiče. Prohledám přihrádku u spolujezdce a stínítka nad hlavami, kam lidé obvykle schovávají klíčky od auta. Ze stínítka na mne vypadne cinkající svazek. Rozhodnu se chvíli čekat, zda se Pietro neobjeví. Dám mu tak patnáct minut, aby se neřeklo, a pokud do té doby nedorazí, odjedu a sama přijedu zpátky k Bratrstvu. Cestu bych si snad měla pamatovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Proběhneš chodbami až k oknu, kterým jsi přišel dovnitř a vylezeš ven. Právě překonáváš vysoký plot, jehož jedním z mnoha úkolů je chránit rezidenci před podobnými jako jsi ty, když uslyšíš sirény několika blížících se policejních vozů – právě nejvyšší čas zmizet. Když se snažíš nenápadně ztratit můžeš si ještě všimnout svítících majáčků před rezidencí. Doběhneš na místo o několik ulic dál, kde jsi nechal stát svůj vůz. Pak se zvládneš v rychlosti polidštit, abys v případě zastavení policejní hlídkou nevypadal jako lupič hned na první pohled a kultivovanou jízdou se vydáš zpět do hotelu. Na recepci Tě pozdraví, zeptají se jaká byla obchodní večeře a zda něco nepotřebuješ. Pokud ano, splní Tvé přání, pokud ne, dále si Tě nevšímají. Když přijdeš do svého pokoje a zavřeš dveře, tak si uvědomíš, že se Ti klepou ruce. A hlavou Ti běží myšlenky podobné těm když ses snažil otevřít tu zatracenou vitrínu... MRD, Mastr Mold... Tvé myšlenky jsou obohaceny ještě o nepříjemný zážitek s mladým Worthingtonem a policejní hlídkou před jeho rezidencí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “To docela chápu,“ řeknu na věc týkající se Scotta. “Až si vzpomene na to, co cítil k Jean, nejspíše to pro něj bude dost...bolestivé. Stejně jako až si vzpomene na další oběti té nesmyslné ´války´...“ Vyslechnu si pozorně i Tvá další slova. Odpovím pouze, “Budu nad tím přemýšlet,“ zní to, ale jako upřímný slib. Je mi jasné, že pokud něco neuděláme my, tak máme pouze možnost čekat až něco udělají oni. Pokud mi již nic nechceš...a já už nechci nic jemu – mám chuť být pouze se svými myšlenkami a přemýšlet – tak Tě vyprovodím z kanceláře. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Pane bože, to zase byla noc.' Trapně spokojená maska člověka, který před chvílí při lahvi předraženého alkoholu ukul nějaký vynikající byznys, jímž jsem upokojil nočního repečního, mi z obličeje spadne ve stejnou chvíli, kdy za mnou zapadnou dveře. Cestou od vchodu k nejbližšímu křeslu ze sebe postupně oklepu jednotlivé části převleku a na sedadlo se sesunu už jen ve zlodějském úboru. Zbylé vybavení nechám padnout vedle na podlahu a protáhnu se, efektivně mentálně ubitý, načež zplihnu jako hadrová panenka. Zvrátím hlavu dozadu a bezvýrazně se zahledím na strop, počmáraný stíny a světelnými odlesky svítidla. Při návratu do hotelu jsem měl dost času přemýšlet nad vším, co mi tahle výprava přinesla, především o těch částech, které jsem neplánoval a ani neočekával. Nevím, co je smutnější, zda muž štědře sponzorující vývoj smrtících zbraní proti mutantům, přestože je mutant jeho vlastní syn, nebo odhodlání, s jakou je dotyčný syn ochotný bránit rezidenci svého otce proti vetřelcům. Já vím, že ten opeřenec nemůže mít nejmenší tušení o aktivitách Worthingtona staršího, ale stejně je to hnusná ironie. 'Měl sem mu to říct?' Měl, ale dřív, než ten pitomec spustil alarm. Kdybych to na něj zavolal na rozloučenou, pustí se za mnou a bude vyzvídat a na to nebyl čas ani náhodou... Zítra to asi napravím. Zítra bude vůbec nabitý den. V první řadě se potřebuji zbavit toho artefaktu, což mi uvolní ruce na jiné aktivity. Jistě, nezapomínám na jeho druhou část, ale to nehoří. Raději si dám den dva úplně padla a uvidím, jestli se nebude ten náhodný výboj opakovat. Zvednu pravou ruku nad sebe, abych na ni viděl, a promnu prsty, jako bych jimi chtěl lusknout. Na kůži vyskočí miniaturní plamínky tmavě rudé energie a vzápětí se zase rozplynou. Žádný problém, žádné nepředvídatelné výkyvy intenzity... Nechám ruku opět klesnout za hlavu. Nechce se mi to teď zkoušet na žádném pokusném objektu, nejsem úplně ve formě a nevím, co by to mohlo udělat... výbuch by se spícím domem rozlehl s neobyčejnou intenzitou a já už chci na zbytek noci klid. 'Byl sem v tu chvíli dost rozhozenej...' pokouším se uklidnit sám sebe, jenže to nezabírá. Rozhozený nebo ne, tohle nebyla osamocená slabá jiskra, to byla dávka, která rozmetala poměrně velkou vitrínu na kusy - bez vnější iniciace! Otřesu se. Podobné stavy jsem míval po tom globálním úderu proti mutantům, týdny jsem dřel jako kůň, než se mi podařilo dostat to jakž takž zpět pod kontrolu. A teď tohle. Hádám, že na tom má hlavní podíl to příšerné vypětí, kterému mě vystavily Geeliny hrátky s nočními můrami. Organismus se z těch brutálních energetických výkyvů asi ještě úplně nevzpamatoval, koneckonců, ten poslední záchvat byl před ani ne třemi dny. Když si naordinuji trochu klidu a žádné další šoky, snad se to zase srovná. 'Jenže co když ne? Co když to s každým podobným otřesem sílí?' Na druhou stranu... a proč vlastně ne? Až přijdou sentinely a vojáci, bude se ta síla jen hodit... '... a jen to celýmu světu dokáže, že to, o co se snažej, je správný!' zakřiknu ten pokušitelský hlas, ten samý, co uvažoval nad možnými následky nabití živé tkáně, hlas, který se začíná ozývat čím dál častěji. Nejraději bych si ho nechal chirurgicky odstranit. Nevím, zda mě víc děsí, nebo znechucuje. Rozhodně však nemám v úmyslu mu podlehnout. Sakra, nechce se mi hýbat, ale musím. Potřebuji se napít. Napřed něčeho na zahnání žízně, pak na povzbuzení. Nemyslím si totiž, že hned tak usnu, a rád bych se ještě pořádně podíval na obsah té složky o Projektu Master Mold. Je to sice čirý masochismus, ale čím víc toho budu vědět o této chystané hrozbě, tím lépe. Se skleničkou něčeho z té ostřejší sorty, jaká se dala objevit v pokojovém minibaru, se posadím k notebooku a zahájím kopírování dat z minipočítače. Než se to stáhne, vyťukám obligátní zprávu pro Saurona, že jeho vytouženou skarabí prdelku mám a může si ji přijít vyzvednout (ne přímo těmito slovy). Čas a místo ať si určí sám, dokud to nebude v sedm ráno a někde mimo toto město. Se sevřeným žaludkem pak otevřu překopírovanou složku a pustím se do bedlivého pročítání dokumentů uvnitř, které jsem ve Worthingtonově sídle jen zběžně prolétl. S každou další stránkou se mi dělá víc a víc fyzicky nevolno a nakonec s grimasou mísící odpor, vztek a hrůzu počítač zaklapnu a položím si na něj hlavu. 'A teď bych se moh probudit a zjistit, že to bylo celý jen další zlej sen,' vyslovím v duchu tiché přání, o němž vím, že stejně nebude vyslyšeno. Už nemám ani duševní síly na opravdový vztek, zůstala jen skleslost a hořká pachuť... zklamání? Hnusu? Ani nevím. Je pozdě a bylo toho na mě vážně dost. Měl bych jít spát. Alespoň si mohu být jistý, že tohle žádná obyčejná noční můra netrumfne. Nutím se ke zvednutí tak dlouho, až se přistihnu, že jsem na tom notebooku usnul, i když jen na půl hodiny. To mě konečně dokope k nějaké akci, spočívající především v opětovném uklizení kompromitujících materiálů. Skaraba si budu muset dát pod hlavu. A na sprchu už teď kašlu, napravím to ráno, teď chci jen spát a alespoň na chvíli zapomenout na tenhle pitomý svět, kde se člověk může ocitnout na seznamu nepřátel státu jen za to, že se narodil... V osm mě vzbudí kvílející budík. Na poslední chvíli si připomenu, že jsem v hotelu, tudíž bych ho neměl vyhodit z okna ani nabít a nechat rozprsknout. Tím spíš se z peřin vyhrabu s rozpoložením hladového rosomáka, rozlámaný a vzteklý tak, že mám chuť do něčeho kopnout. Část této ultranegativní energie se mi podaří úspěšně spálit cvičením, část odplavit dlouhou koupelí a po vydatné snídani v hotelové restauraci už se zase nacházím v celkem snesitelném stavu. Jen se pro jistotu vyhýbám konverzacím. Nerad bych na někoho vyjel kvůli naprosté blbosti jen proto, že mi po dnešní noci trochu tečou nervy. Po snídani se opět sbalím, odhlásím a přesunu do třetího zamluveného hotelu. Teprve odtamtud budu vyrážet na veškeré dnešní obchůzky počínaje předáním kořisti novému majiteli. A v mezičase si trochu oťuknu aktivity a případný rozvrh jednak nejmladšího Worthingtona, jednak jistého Henryho McCoye, někdejšího předsedu výboru pro záležitosti mutantů, dnes člena rady OSN. Kdyby se mi podařilo někde vyšťárat nějaký soukromý kontakt, bylo by to milé... |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Storm evidentně nemá zájem nebo si to bude muset opravdu promyslet. Nemá cenu jí do toho tlačit, každopádně uvažuju, že vyjedu pryč na vlastní pěst. "Dobře, tak se zatím měj." Pomalu vstanu ze židle a mávnu na ní. Pak se vydám pomalým krokem k sobě do pokoje. Tam první co udělám je, že se podívám na mobil. U toho se natáhnu na postel a zívnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se podíváš na display mobilního telefonu, svítí na něm nápis 1 nová zpráva. ´Otci se vrací schopnosti, vracíme se do Bratrstva... chybíš mi...´ Dle času zpráva přišla chvilku po tom, co jsi Lorně napsal ty - tedy v době, kdy probíhala porada. Otázkou zůstává jak s touto novou informací naložíš, jelikož na jedné straně Magneto je Lornin otec, na straně druhé Ororo by to určitě chtěla vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když ráno zkontroluješ svůj telefon, máš tam již zprávu od ´Saurona´. Pokud s tím budeš souhlasit, tak navrhuje sejít se kolem desáté hodiny dopoledne v podniku, ve kterém jsi předával jistému muži první z prstenů, v té době jsi ještě nevěděl, že se nebude jednat o jedinou akci, ale o celou sérii vedoucí k utvoření poměrně zajímavé sbírky. Pokud by Ti to nevyhovovalo, máš mu zavolat. Když vyřídíš formality ohledně předání prstenu, tak, aby jste Ty i budoucí majitel artefaktu byli oba spokojeni. Můžeš zahájit přesun do hotelu číslo tři. Na recepci se opět snaží o příjemnou konverzaci, dokonce Ti nabídnou, že ti pomohou se zavazadly do tvého pokoje. Zeptají se, zda něco potřebuješ či zda Ti nějak mohou pomoci. Pokoj je velmi podobný tomu předchozímu. Nějaký pracovní stůl, koupelna, ložnice, minibar – takový klasický trošku lepší hotelový pokoj. Který jako bonus poskytuje naprosté soukromí a klid. Co se týká aktivit mladého pana Worthingtona, tak se toho moc nedozvíš. V případě nutnosti zastupuje svého otce v obchodních záležitostech a nějaké obchodní záležitosti nechává jeho otec vyloženě na něm. Zrovna včera svého otce zastupoval hned na několika jednáních, jelikož pan Worthington straší odejel údajně na delší služební cestu, kam odjel však nezjistíš, a osobně se tedy zúčastnit nemohl. Dr. Hanry McCoy, první mutantský člen rady OSN a někdejší předseda výboru pro záležitost mutantů. Vyjede Ti obrázek modrého chlupatého muže v obleku. Mimo jiné se jedná také o člena X-menů, skupiny mutantů, která se při boji před třemi měsíci postavila proti Magnetovi na stranu lidí. Od té doby vláda s X-meny spolupracuje, komunikace související se spolupráci probíhá právě právě skrz Dr. McCoye. Co se týká aktivit tohoto mutanta, tak právě dnes dopoledne je na nějakém zasedání ve Washingtonu, nechal se však slyšet, že hned po něm míří do New Yorku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Obě dvě jste zamířili směrem k Danger room, cestou jste ještě potkali Icemana, který se k Vám na Vaši žádost připojil. Stejně neměl co lepšího na práci, jelikož Rogue si šla někam ven pročistit hlavu a o společnost samozřejmě nestála. Vaše první zastávka vede do řídící místnosti Danger room, kde je nutné nastavit simulaci, obtížnost a pro jistotu je také lepší aktivovat ovládání hlasem, aby se Vám nestalo, že Vás tu buď něco zabije a nebo znehybní a Vy budete odsouzeni počkat až Vás zde někdo najde. Když vstoupíte do simulačního sálu, který plní primárně výcvikovou funkci, automaticky se za Vámi zavřou dveře. Program je nastaven, tak že jede od jednoduššího boje až po boj náročnějšího charakteru. Místnost nespustila žádnou simulaci, která by Vás ´přenesla´ na nějaké jiné místo, zůstala stejně kovová jako při Vašem příchodu. „Simulace spuštěna,“ ozve se kovový hlas a ze zdi se vynoří hýbající se zbraně, které po Vás ihned začnou střílet. Ze země se vynořují velké kovové pláty snažící se Vám zatarasit cestu. Dalším překvapením jsou tři dlouhá kovová chapadla, která pronásledují svůj cíl – tedy každé chapadlo jednoho z Vás. Iceman ve snaze vyhnout se střelám před Vámi ihned vytvoří velkou ledovou hradbu (kryje Vás pouze z jedné strany), vzápětí však jedno chapadlo do hradby narazí a ta praskne. Chapadlo si ho vybere za svůj cíl a snaží se ho chytit. Iceman si z ledu vytvoří „rampu“ a již ve vzduchu kličkuje jak před střelami, tak před chapadly. „Bože, já tuhle místnost nenávidím! K čemu jsem se zase nechal ukecat!?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zloděj na Tebe promluví a pokrčí rameny. Pak pomalu zvedne ruku k opasku ověšenému kapsami na vybavení a z jedné vyprostí chomáč látky jemné a tenké jako hedvábí, ale s naprosto matným povrchem. Při rozložení se z toho vyklube vak půl na půl metru s tenkými popruhy, který je možné použít jako lehký batoh. Hodí ho na zem a začne couvat ven z místnosti. Pak už jen vidíš jak běží pryč, až se Ti úplně ztratí z dohledu. Pár okamžiků na to už slyšíš sirény několika blížících se policejních vozů a následně si můžeš všimnout svítících majáčků před rezidencí. Dříve než jednotka stihne vtrhnout dovnitř, tak dojdeš ke vstupním dveřím a otevřeš je. Několik baterek ti zasvítí do tváře, ale poté co Tě spatří, tak v topě poznají syna bohatého muže a baterky opět sklopí. Pomalým krokem k tobě přijde velitel malé jednotky, skládající se pouze z několika vozů. “Dobrý večer, pane Worthingtone, jste v pořádku?“ Kývne na dva muže, aby prohledali rezidenci, zda se někde neskrývá nějaký nezvaný host. Vybraní muži zamíří ke dveřím a necháš-li je projít, tak dále do domu. “Měli jsme z centrály nahlášený nějaký problém u Vás v rezidenci.“ Muž si evidentně uvědomuje, že alarm již není slyšet. „Je vše v pořádku?“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Pohled na hodiny mi řekne, že bych sebou měl hodit. Celá schůzka je docela narychlo, ale vlastně si ani moc nestěžuji. Bez bezpečnostní schránky na uložení artefaktu se nemohu dočkat, až ho předám a přestanu ho mít na odpovědnost. Na to je trochu velký a neskladný. Díky nabitému rozvrhu mi na sondování kolem mladého Worthingtona a McCoye nezbude tolik času, kolik bych rád měl, ale zatím se spokojím s tím málem, které mám. Se smartphonem můžu v této činnosti pokračovat i venku. Pouze si ještě přetáhnu na flash disk kompletní složku s Projektem Master Mold a do telefonu pár stránek výňatků z dokumentů, dostatečně přesvědčivých na to, aby to kdokoliv, kdo je obdrží, ve vlastním zájmu neodpálil jako nevkusný vtip. Obléknu si ten samý oblek, kterým jsem se maskoval v noci, a skarab putuje do kufříku. Ještě se ujistím, že jsem nikde nenechal nic válet a opustím pokoj. Mám akorát tak čas, abych dorazil na místo schůzky, byť to bude asi dost na chlup. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vejdeš s lehkým zpožděním do kavárny, kterou již znáš z předchozího setkání, vidíš stejného muže, který od Tebe tenkrát převzal první prsten. I on si Tě všimne. Pozdraví Tě, “Dobrý den,“ počká až se usadíš a přejde rovnou k věci, “Měl by jste tu pro mě něco mít,“ oznámí Ti a čeká až toto informaci potvrdíš. “Výborně. Předtím než obchod uzavřeme, tak bych rád... naznačí, že předtím než nechá poslat domluvenou částku na Tvůj účet, rád by si ověřil, zda i tentokrát je vše, tak jak má být. “Doufám, že se neurazíte, vím, že všechny naše obchody prozatím proběhly v pořádku, ale jistě mě pochopíte.“ |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro "Už jsem byl obeznámen, že se to nejspíš stane. Tady je to jinak zbitý. Taky mi chybíš..." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Kruci, dvě minuty po... ale co, dycky se můžu vymluvit na provoz,' usoudím při pohledu na hodinky, když procházím dveřmi. 'Tak kde máme toho rypáka?' Á, rypák si mě pamatuje. To je od něho milé. Opětuji pozdrav a zaujmu místo proti němu, pokud možno opět tak, abych měl dobrý přehled po okolí. Objednávku odbudu obyčejnou kávou, protože nepředpokládám, že bych se zdržel dlouho. "Taky že mám," přikývnu na jeho výzvu a výmluvným gestem položím kufřík na stůl. Odblokuji zámky a když se ujistím, že nám nikdo nevěnuje pozornost, pootevřu víko a odhrnu cíp látky, do které je zabalený sáček se skarabem. "V pořádku?" zeptám se klidně; je zřejmé, že naprosto nemám v úmyslu urážet se. Víko opět zavřu a o kufřík se opřu předloktími. Na řadě je on. Teprve tehdy, až na sjednaném účtě přistane odpovídající částka, mu balíček předám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “V pořádku,“ přikývne muž a opět Tě nechá kufřík zavřít. Pak vytáhne mininotebook zapne ho a chvíli do něj něco ťuká. “Hotovo.“ oznámí Ti s úsměvem a minipočítač opět vypne. “Prosím, zkontrolujte si to.“ vyzve Tě. Počká zda-li potvrdíš, že je vše v pořádku a předáš mu (teď už trvale) kufřík s artefaktem. “Byl jsem požádán, abych Vás ihned seznámil s další pracovní nabídkou. Pokud samozřejmě budete mít zájem.“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Přikývnu. Zkontroluji. Náhoda je přece jen blbec a nerad bych dopadl jako kolega, jehož zákazník se upsal v čísle účtu a celý zbytek platby za poměrně náročnou zakázku putoval na fond pro týrané děti. Dodnes má v našich kruzích oficiální přezdívku Matka Tereza. Kontrola údajů na účtě je uspokojivá. Dovolím si vlažné pousmání. "Nevidím žádný problém," prohlásím spokojeně, vytáhnu skaraba z kufru a přesunu ho po stole ke svému protějšku. Kufřík pak schovám pod stůl a sáhnu po svém šálku kávy. 'Další nabídka?' zarazím se trochu. 'Nová? Nebo mi jen má připomenout ten Londýn?' "Pokud mluvíte o druhé polovině téhle věci, už jsme se o tom s vaším šéfem bavili. V tom případě mu můžete říct, že to beru, ale nebude to dřív než za týden," odpovím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž uklidí artefakt do svého kufříku. “To rád uslyší,“ odpoví na Tvé ujištění, že o další zakázce už víš, a že ses rozhodl ji přijmout. “Myslím, že čas nebude problém... Tedy nebude-li to trvat extrémně dlouho...“ Ujistí Tě nakonec. Poté zaplatí za Vás oba, rozloučí se s Tebou a odejde (samozřejmě i s artefaktem) z kavárny. Máš teď chvilku klidu a soukromí, aby sis mohl dohledat informace, které by Tě ještě zajímali. Bohužel ať se snažíš sebevíc moc nových věcí se nedozvíš. Zajímá-li Tě něco konkrétního, zkus se zeptat. Počasí venku slibuje krásný den jako stvořený po procházce po parku. V tuto denní dobu by procházka po Central parku ani nemuselo být říkání si o malér, nýbrž poměrně příjemně strávená část dne na poměrně čerstvé vzduchu |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou do kuchyně nikoho nepotkáš. Chvíli Ti však trvá než najdeš to, co hledáš, a co by Ti vyhovovalo. Možná za Tvůj dlouhý výběr můžou také nějaké zbytky obav či nerozhodnosti. Nakonec však přeci jen najdeš nůž, který uznáš jako vhodný pro podobnou věc. V kanceláři Storm, momentálně není nikdo jiný než bělovlasá žena, která sedí za stolem a něco čte. Když zaregistruje otevření dveří, zvedne hlavu a zadívá se na Tebe, "Byl tady Logan, myslím, že právě šel za tebou..i když...nejsem si tím úplně jistá. Je to pár minut. Museli jste se minout." Mile se na Tebe usměje, "Jaká byla první noc v nové posteli?" |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Nejdéle čtrnáct dnů, víc rozhodně ne," ujistím muže. "Pokud by se náhodou stalo, že to nepůjde, včas se ozvu." Nechám ho vypadnout a v klidu se propracuji na dno šálku za nepříliš zaujaté detektivní práce. Vidím to tak, že u mladšího Worthingtona si budu muset vystačit s mailem a doufat, že má dost soudnosti na to, aby si ho kontroloval sám, místo aby to za něho dělala nějaká sekretářka. Bude to chtít novou jednorázovou adresu, dostatečně civilizovanou, aby ji filtr automaticky nevykopl mezi spamy. Takže nějaká rozšířenější veřejná doména (automaticky vyloučím takové, o kterých z vlastní zkušenosti vím, že z nich ty spamy chodí také) a obyčejné jméno a příjmení. Krátce se zamyslím, zda mi zůstal ještě nějaký použitelný alias, nebo mám vymýšlet nový. Nakonec do registračního formuláře naťukám robert.lord a nechám to tak. Nehodlám tvořit žádný sáhodlouhý líbesbríf v přesvědčení, že zbytečné kecy okolo nemají smysl a pouze se zvýší šance, že to během čtení odpálí jako výplod paranoidní mysli nějakého milovníka konspiračních teorií. Chvíli přemýšlím nad nejvhodnějším předmětem zprávy. "Worthington Industries se rozhodly sponzorovat posílení národní bezpečnosti?" by mohlo projít. "Vážený pane Worthingtone -" (vybavím si to kuře a dá mi trochu práce udržet vážnou tvář) "- vzhledem k Vašemu 'delikátnímu' stavu by Vás mohlo zajímat, jaké vedlejší projekty Váš otec v současnosti finančně podporuje. Považujte tyto informace za důvěrné, jak s nimi naložíte, je na Vás." Bez podpisu, pouze do přílohy přidám výňatky ze složky. Samozřejmě jsem nezapomněl vybrat takové, které přímo spojují starého Worthingtona se sentinely. 'To by ho mohlo trochu potrápit,' usoudím po opakovaném přečtení a zprávu odešlu. To bychom měli jednu záležitost. Co dál? Opřu se do židle a zahledím se oknem ven. Sluneční záře mi připomene, jakou dobu jsem strávil téměř výhradně zalezlý v brlohu nebo na nočních akcích. Měl bych to napravit. Kdyby nic jiného, potřebuji dobít baterky, po dnešní noci stále nejsem ve své kůži a tak hodinka dvě relaxace mě nezabije. Zvlášť když mám před sebou ještě pokus o zkažení dne jednoho chlupatého politika. Pokud se mi nepodařilo sehnat jiný způsob spojení než do jeho místní kanceláře, musím stejně počkat, než se vrátí z Washingtonu. A na to je asi zatím brzy. Kašlu na to. Zbytek plánů doladím někde rozvalený v trávě na sluníčku. I v Central Parku jsou stále místa, která bývají téměř nebo úplně liduprázdná a budu tam mít záruku přiměřeného klidu. Opustím proto kavárnu a zamířím ke slavné newyorské zelené nudli. Již zbytečný kufřík nechám v autě a vůz samotný na jednom z menších odlehlejších parkovišť poblíž některého z míst, která nebývají příliš frekventovaná a tudíž ideální na obyčejný špacír mezi stromy, šutry a potůčky, nerušený žvaněním ostatních návštěvníků. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro "O Mystique. No nejspíš od Alkatrazu, vlastně ani nevím jestli tam byla s vámi." Pokrčím rameny a vyslechnu si otcovi výčitky ohledně modré krásky. Nezachoval se k ní pěkně a teď toho lituje. Lítost něco co jsem u Magneta dlouho neviděla, že by se změnil? "Qucksilver nechtěl jít semnou tě hledat, tak ať je to pro něj překvapení, že jsem tě našla." Usměji se. Vážně za tím nebylo něco tak tajemného, vlastně mě i pobavilo, že se otec zeptal. Otec mě pozval na oběd a tak jsem souhlasila a na jeho přání pustila kamery. Já si objednám burger s hranolky. A otec se dostává k prvnímu mému úkolu. Mám se vloupat na ministerstvo. Než stihnu jakkoliv odpovědět zapípá mi telefon. Přečtu si smsku a ta mi vykouzlí na tváři úsměv. Bez jakékoliv odpovědi mobil uklidím. "Promyslím si to." Neřekla jsem ano, ale ani ne. "A co chceš udělat Mystique až jí najdeš?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni Tebou vybraní mutanti Tě následují až k mapě v plánovací místnosti a rozestaví se okolo stolu, tak aby každý viděl na to, co jim chceš ukázat. Tři dvojice mutantů přikývnou, že chápou, dotazy nikdo žádné nemá, proto se vydají připravit se na akci, a poté každý vyrazí svým vlastním směrem. Sleduješ je jak mizí z místnosti, nyní Ti nezbývá než čekat až podají hlášení jak mise dopadla. I když pokud dopadne, tak jak si přeješ, tak se to nejspíše brzy dozvíš z médií, reportéři snad nikdy nespí. Vanisher nesouhlasně zavrtí hlavou, “Nejspíše bych nás mohl teleportovat všechny čtyři, to by neměl být problém, ale potřebuji vidět místo kam nás teleportuji.“ Jste tedy odsouzeni k využití obyčejné dopravy, to Tvé plány však příliš nenarušuje. Jen bude doprava trvat o pár minut déle. Za dalších pár minut už jste všichni tři oděny v černé uniformě téměř naprosto shodné s tou, jež používají na svých akcích X-meni. Nasedne to do auta a vydáte se přímo směrem k jedné z hlavních policejních stanic. Všichni tři Tvoji společníci se tváří o něco spokojeněji než tomu bylo před chvíli v sále. Stojíte před větší policejní stanicí. Venku stojí několik policejních aut, většina zaměstnanců je vevnitř a dělá svou práci. Proč by taky ne, když je všude kolem klid. Nikdo Vašemu příjezdu nevěnuje větší pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Po Vanisherově odpovědi jen chápavě kývnu hlavou, ještě jednou jim připomenu za jak dlouho se střetneme venku a pak již jako poslední odcházím z místnosti ke svým věcem. Svižně ač celkem neochotně se začnu převlékat do těch známých a odpudivých hadrů. A já doufal, že už to na sobě nikdy muset mít nebudu.. Kdyby ta akce šla provést i bez toho.. Ale kýžený efekt je prioritní a já musím jít příkladem. Není prostor pro chyby. Když konečně zase vypadám jako X-men, popadnu předem připravený malý černý batoh povalující se u zdi a vydám se k autům. Tam už na mě všichni čekají. Jen pohledem zkontroluji hodinky a pak z batohu vyndám malé sluchátko s mikrofonem na jedno ucho. Podám ho Vanisherovi a následně i ostatním ze skupiny. Jednou větou ověřím kvalitu spojení a vydám se tentokrát k prostornějšímu, ale stále rychlému BMW. Budeme po celou akci ve spojení.. I tak se nikdo z vás nesmí prořeknout ! Nechci slyšet žádnou větu o Bratrstvu, udržení krytí po celou akci je absolutní prioritou. Řeknu důrazným hlasem k ostatním a pak již nastartuji naše auto a vydám se ke stanici. Když dorazíme na místo, zaparkuji auto trochu dál od policejního parkoviště blízko křižovatky, aby bylo mnoho možností kde se stáhnout. Poté opět otevřu batoh a vyndám z něj malý dalekohled a nějaký poskládaný papír. Kývnutím hlavy všechny vyzvu, aby mě následovali před auto. Na kapotu rozložím papír, na kterém je zevrubně načrtnutá policejní stanice. tedy hlavně to, co bylo možno odpozorovat zvenčí. Jak vidíte, vyjma hlavního vchodu je tam ještě jeden nouzový. Každá státní budova ho má pro případ požáru a nebo zemětřesení.. Ukážu prstem v plánku na západní stěnu a při poslední větě se s úšklebkem podívám na svého svého společníka třetí úrovně. Avalanche, díky tvému daru tohoto protokolového pravidla využijeme. Tato nosná stěna na východní straně vypadá nejodolněji. Opřeš se do ní vší silou a odstartuješ tím náš úkol. Je mi jasné, že tu stěnu nejspíš hned nerozprášíš a i kdyby, rozhodně to neshodí celou budovu.. Ale když tam vevnitř zaznamenají její narušení, nepoznají tvůj zásah a budou se bát matinky přírody.. Ty nepolevíš a budeš své údery směřovat střídavě i k hlavnímu vchodu. Prioritou však není zničit východní část budovy, ale nahnat lidi k nouzovému východu. Dokončím první část instrukcí a počkám na jeho reakci, zda rozumí. Pak se kouknu do dalekohledu a zkontroluji policisty postávající venku. Policisty, kteří by Avalancheho při jeho útoku mohli vidět. Je jich venku málo, ale nemůžeme se s nimi zdržovat a přijít o moment překvapení.. Odlákáme je bezpečnostním alarmem k nějakému jejich vozidlo a kdyby někdo zůstal, Avalanche si s ním hold bude muset poradit. Přesměruji svůj pohled opět k plánku. Tentokrát lehce "bouchnu" do ramene Juggernauta, aby věděl, že teď mu vysvětlím jeho instrukce. Milý příteli.. Sic si se zabitím toho chlapce tenkrát neuspěl, ale moc dobře si pamatuji jak si rozrážel jednu zeď za druhou.. Když se rozběhneš, jsi nezastavitelný. Několik vteřin po vlnách zemětřesení to vezmeš skrz nouzový východ přímo dovnitř. Díky jejich snaze se evakuovat by ti měli jít naproti a většinu z nich snad smeteš cestou.. Na to však nemůžeme spoléhat a proto jsem tu ještě já a Vanisher, ale k tomu později. Ve okamžiku, kdy se dostaneš skrz ten východ dovnitř, bude jim jasné, že je to útok. Využij zmatku a znič všechno a všechny, kteří se ti postaví do cesty. Ovšem akce nemůže trvat moc dlouho, rozhodně ne víc jako pět minut. Rovněž se na chvilku odmlčím a počkám jestli rozumí, poté podám dalekohled Vanisherovi a prstem mu ukážu jedno okno vedoucí do něčí kalendáře v horním patře budovy. Pořádně si tu kancelář prohlédni, tam nás dva dostaneš.. Všechna pozornost bude "věnována" Juggernautovi, využijeme toho a dostaneme se přímo do týla nepřítele. Všechny patrně v ten moment zbrojící muže chystající se na Juggernauta zneškodníme a podpálíme to tam. Naši únikovou cestu pak zajistíš ty a nebo využijeme toho zmatku. Tentokrát nečekám, zda Vanisher nemá nějaký dotaz a rovnou vytáhnu z batohu poslední věc, kterou je teleskopická tyč. A ukážu na tři auta poblíž stanice. Když se k někomu teleportuješ a praštíš ho tím po hlavě, už se nezvedne.. Ale kvůli tomu ti to nedávám. Hlavně s tím poškoď ta auta, ať rozptýlíme ty pochůzkáře venku. Pak se vrátíš sem a Avalanche jde na své místo. Když začne, do deseti vteřin vběhne Juggernaut k nouzovému východu, kde jak doufám bude natlačeno co nejvíc policistu. O dalších 5 - 10 sekund později jdeme na řadu my. Schovám plánek i dalekohled do batohu, který hodím na zadní sedadlo našeho auta. Klíčky nechám záměrně v zapalování. Poté už jen bedlivě sleduji své krásné postříbřené hodinky. Právě teď šest dalších mutantů plní plán a připravují naši pohádku. Musíme tomu dát hlavní rozuzlení.. Tohle podnítí veřejnost srovnat účty. A ještě až Avalanche připraví příchod Juggernauta, smeteš zemětřesením všechna ta policejní auta, pak se případně vypořádáš s tou hrstkou venku, ale hlavně budeš krýt únik Juggernauta, který to vezme zase skrz stěnu k tobě a pak k autu. Opět se na chvilku odmlčím, nejspíš jsem trochu nervózní, ač se to na sobě snažím nedat vůbec znát. Ještě jednou pohlédnu na celý tým a usměju se. Tak honem, ať ze sebe ty hadry můžeme zase rychle shodit ! Vanishere, teď k autům ! Počkám až se teleportuje k opuštěným automobilům, spustí za pomocí teleskopu alarm a vrátí se zase zpět. To by měla být ta lehčí část. Avalanche teď ! Řeknu rázným, ale tlumeným hlasem k dalšímu společníkovi, aby se nenápadně dostal na své místo a začal se zemětřesením. Počkám až uslyším první praskání betonu a ať už byl s nalákáním policistů uvnitř Avalanche úspěšný jakkoli, pošlu Juggernauta do akce. Hold časový plán běží. Po dalších několika vteřinách položím Vanisherovi pravačku na rameno. Teď do té kanceláře, příteli. Využij toho chaosu a bojuj, zvládneme to. Hned co se tam teleportujeme, pokusím se podpálit celou prázdnou kancelář z které vzápětí vylezu a rovnou za pomocí křesadel spustím ohnivou vlnu do zad policistům utíkajícím vstříc Juggernautovi.. a nebo prostě utíkajícím pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když sedíte v autě, tak si i všichni tři spoluúčastníci též nandají do ucha malé sluchátko s mikrofonem. Kývnutím dají najevo, že pokynům rozumí a ujistí Tě, že akce proběhne bez chyb z jejich strany. Když dojedete na místo všichni tři shromáždí okolo Tvého plánku. Avalanche si pozorně vyslechne Tvé pokyny a usměje se, “Jasný, to nebude problém.“ Juggernauta se poznámka o tom, že se nedokázal zbavit chlapce možná lehce dotkne, o to víc je teď připraven všechno zničit. “Všechno zničit,“ zopakuje si několikrát pro sebe a při tom se spokojeně usmívá. Vanisher si od Tebe převezme dalekohled a chvíli se pečlivě prohlíží místnost, zajímají ho hlavně překážky, jelikož by nebylo příliš příjemné zhmotnit se uprostřed stolu, nakonec Ti dalekohled vrátí. “To půjde,“ oznámí Ti nevzrušeně. Když se zmíníš o únikové cestě prohlásí, “Dostat nás ven bude lehčí, než dostat nás dovnitř.“ Poté si od Tebe převezme teleskopickou tyč a párkrát s ní mávne. Když zahájíš akci teleportuje se Vanisher přímo před jeden policejní vůz a hlava nehlava do něj několikrát zuřivě prašní, vypadá, že se při tom stíhá více než dobře bavit. Po první ráně se autu spustí alarm, ale to mu v zábavě nebrání, po chvilce je auto bez oken a plechy jsou zprohýbané jak po střetnutí s kamionem. To už z budovy vybíhá několik policistů, aby zjistili, co se děje. Dříve než stihnou k právě ničenému autu doběhnout Vanisher se teleportuje za ně a přetáhne je po hlavě, načež se muži postupně skácí k zemi. Když není žádný policista při vědomí, tak se Vanisher vrátí na výchozí stanoviště. Auto to sice odneslo jen jedno, ale stačilo to k pročištění cesty. Za chvíli však začne být divné i někomu v budově alarm, který stále zní na parkovišti před stanicí. Nejvyšší čas dokončit úkol a pak nenápadně zmizet. Když Avalanche vyšleš do útoku doběhne k východní stěně, zadívá se na ní a vyvolá zemětřesení dostatečně silné na to, by ty vevnitř upozornilo, že se venku něco děje. Ale ne zase, tak silné aby shodilo celou budovu. V plnění svého úkolu pokračuje, dokud není na jedné zdi dlouhá podélná prasklina, která je znamením, že bude-li v tom mutant ještě chvíli pokračovat, budova se zřítí. Celé to trvá sotva pár sekund. Jak jsi předpokládal, když zemětřesení začalo, veškerý lidé, kteří byli právě v budově se automaticky nahrnuli k únikovému východu. Příliš mnoho lidí, na příliš malé dveře. Juggernaut vyběhl s jediným cílem a to ničit. Smetl veškeré lidi, kteří stáli v blízkosti únikového vchodu, a že jich nebylo málo. Několik při tom musel určitě minimálně ošklivě zranit, pokud ne přímo zmrzačit nebo zabít. Uvnitř nastal dokonalý chaos a zmatek. Juggernaut se však i přes to držel původního plánu – tedy běžel a ničil vše, co mu přišlo do cesty. Nakonec se mu podařilo prorazit stěnu naproti únikové vchodu a vyběhl ven, přičemž zamířil zpět na stanoviště. Mezitím co Juggernaut probíhal budovou a ničil, Vanisher Vás teleportoval do pokoje, který jsi mu předtím ukázal. Přesně podle plánu se Vám podařilo zneškodnit zbrojící může, což Juggernautovi dost usnadnilo jeho práci. Zatímco ty jsi se snažil o to toto místo podpálit, Vanisher se teleportoval k mužům a likvidoval je teleskopickou tyčí. Nakonec podpálíte, vše co si přeješ a Vanisher Vás oba teleportuje opět k autu. Nemůžeš si nevšimnout schovaného muže zas stolem, který se snaží celý incident natočit na kameru – je jen na Tobě zda ho necháš, aby svou práci dokončil. V budově vládne dokonalý chaos a zmatek. Od zahájení akce opravdu uplynulo jen pár minut, výsledky však vypadají jako by útok trval několik desítek minut ne-li hodiny. Když se všichni setkáte ve výchozím bodě, budova je na spadnutí, spousta zraněných, několik mrtvých. Ti živí samozřejmě ve stavu nejvyšší paniky. Žár jdoucí z budovy zapálil několik aut na parkovišti, která vybouchla, čímž posledním odvážným policistům poněkud zkomplikovala snahu Vás pronásledovat. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro
Fakt, že som sa nevedela rozhodnúť pre nôž ma len uisťoval v tom ako veľmi to nechcem spraviť. Na druhú stranu ma ten istý fakt privádzal do zúrivosti, do tej istej zúrivosti, kvôli ktorej to nemôžem odkladať, inak by som sa k tomu nikdy nezmohla. Inak by zabili mamu, zatiaľ čo otec by sa tváril ako úplný hlupák a nepočúval by. Nôž som si zastrčila vzadu za nohavice čepeľou a rukoväť zakryla tričkom. A rýchlou chôdzou som si to namierila na Storminej kancelárie, bola som v takom stave, že som si ani neskontrolovala či je vzduch čistý a žena je v kancelárii sama. Šťastie mi ale prialo. Bola sama. Nanešťastie sedela. Tvár sa mi skrútila hnevom. Mala som v pláne k nej podísť a bodnúť ju, takto som to však nemala ako spraviť. Ale ja musím. Musím. Proste musím. Musím niečo povedať aby vstala. Na tvári mi bolo zrejme badať výrazné rozrušenie. " Už to dlhšie nevydržím. Proste nevydržím! " zaskučala som ako pes. Potrebovala som niečo povedať, aby sa postavila a podišla ku mne bližšie. " Potrebujem si dať svoju dávnu. Proste musím. Zbláznim sa!" Dostala som zo seba klamstvo, ktoré ale zrejme vyzeralo kvôli môjmu stavu dosť dôveryhodne. Už len ostávalo čakať či sa Storm postaví zo stoličky alebo nie. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Akce začne dle plánu. Vanisher svou improvizací sice poněkud pozmění můj plán s auty, ale vůbec to nevadí, ba naopak v jeho provedení funguje plán ještě lépe. Uznale na něj kývnu hlavou, když se vrátí zpět a postupně pošlu do akce ostatní. Poté se oba teleportujeme přímo do budovy. Tihle rádoby ochránci zákona.. Ještě před závěrečnou bitvou přehlíželi násilí na mutantech, obcházeli brečící děti našeho druhu a byli k nám lhostejní.. Teď alespoň z části pochopí, jaké to je, když někdo bere zákon do vlastních rukou ! Jen škoda, že se pod to Bratrstvo nemůže podepsat.. Proletí mi hlavou, ale to už švihnutím ruky za pomocí jiskry z křesadla podpálím všechno hořlavé v kanceláři. Poté svižným krokem vyrazím ven přímo do toho chaosu. Několik můžu utíká se zbraněmi nejspíš zneškodnit Juggernauta. Soustředím se na plamen, švihnu rukou a v dalším okamžiku jsou již ti policisté v plamenech. Bezmocně se válejí po zemi a snaží se uhasit jeden druhého. Nejspíš bych se měl cítit provinile, ale jen se při té podívané zvrhle usmívám. Dalších několik policistů mě po chvilce zaregistruje, ale Vanisher je rychlejší. Bránili jste X-menům plně zabránit současným konfliktům.. Nezasloužíte si dál pracovat jakožto ochránci zákona ! Institut na vaše místa dosadí spolehlivější zaměstnance, kteří budou vědět jak se k X-menům chovat ! Nezapomenu na svou pohádku, ač mi připisování této zkázy těchto zásluh neprávem Institutu skoro trhá srdce. Dále pak systematicky podpaluji vše hořlavé kolem. Vanisher mě přitom kryje a stará se o stále zmatené policisty. Občas mu pomůžu podpálením nějakého strážníka, který zrovna není v jeho zorném poli a mohl by ho zasáhnout. Je čas se stáhnout ! Pronesu ke zbytku týmu přes sluchátko s mikrofonem, když už se nám povedlo podpálit takřka celé patro a zneškodnit většinu odporu. Záhy uslyším ránu, nejspíš jak se Juggernaut stahuje skrz zeď. Oheň je úžasný živel.. Jak se krásně rozrůstá a pohlcuje vše zbytečné.. Ještě chvilku sleduji šířící se oheň a poté rychle doběhnu k Vanisherovi, který nás oba teleportuje opět k autu. Jsme tam jako první, ale zbytek týmu již běží rovněž k autu. Otočím se, abych již nastoupil na místo řidiče, ale náhle si všimnu muže s kamerou. To mě na chvilku zarazí. Udělat si na tohle památku by sice mohlo motivovat další členy Bratrstva, ale kdyby si někdo spojil naše tváře s nějakým okamžikem dosvědčující naši loajalitu k Bratrstvu.. Celá akce by byla v háji. Přeživší, kteří dosvědčí přítomnost X-menů budou stačit. Bude lepší, když si za to nikdo nedosadí žádné přesné obličeje. Po této rychlé úvaze podpálím zvědavého muže a kameru dupnutím nohou zničím. To už Avalanche i s Juggernautem doběhnou k autu. Kývnutím hlavy jim všem naznačím, aby si nasedli. Sám ještě spokojeně kouknu na hodinky, abych zkontroloval náš čas. Nezdržuji se však moc dlouho, sám nasednu a rychle se rozjedu pryč. Tohle byla skvělá akce, pánové ! Každý z vás odvedl svou část bez jediného zaváhání nebo chyby. Takhle musíme fungovat ! Vychrlím pochvalná slova ke všem zúčastněným již v autě a udělám několik zbytečných odboček, abych se ujistil, že nás opravdu někdo nesleduje. Poté se konečně již rozjedu zpět domů. Svá sluchátka vraťte zpátky do toho černého batohu. Vanishere, ty si klidně tu teleskopickou tyč nech. Očividně víš co s ní. Teď už jen doufat, že zbylí mutanti odvedli dobře svůj díl na této misi.. Ale ta nejtěžší část je hotova, tak snad se splněním toho zbytku neměli problém. Bude to chtít nějaké noviny..Tato akce by mohla ještě podtrhnout ten chaos, který v Institutu nadělá smrt Strom. A pokud se k tomu ta holka ještě neodhodlala, tak jí to může poskytnout alespoň příležitost. Psychonic by už měla být zpátky, snad má nějaké zprávy od Mystique. Již nejedu nijak zvlášť rychle, aby nás nechtěla zastavit nějaká hlídka, což by bylo v těch oblecích dosti nepříjemné. |
| |
| soukromá zpráva od Ororo Munroe *Storm* pro Chvíli poněkud zmateně hledím na dívku přede mnou, působí rozrušeně a výrazem jakoby se měla každou chvíli zhroutit. Jako první mě napadne, že za její rozrušení může Logan, což ve mě vyvolá jistou dávku vzteku. Když však promluví, je mi jasné, že vítr vane poněkud z jiného směru. Cítím jak mi úsměv poněkud zamrzne na tváři. Je mi jasné, že bych měla něco udělat. ´Nejspíše ji vzít na ošetřovnu a počkat až se vrátí Beast,´ měl by dorazit každou chvíli, pokud už tu není a nezapomněl se v laboratoři. Zvednu se a dojdu blíže k dívce. "Něco s tím provedeme," snažím se ji uklidnit. "Vezmu Tě na ošetřovnu..." navrhnu opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro
Prečo musí byť taká starostlivá, prečo sa tak stará? Pravou rukou som si siahla ku chrbtu. Vyzeralo to akoby som sa len škriabala a nervózne ošívala skrz absťáku. S rukou za chrbtom som podišla ku Storm." Prosím." V očiach sa mi zaleskli slzy. Nechcela som to spraviť. Nemala som na to silu. Miesto Storm som zrazu uvidela tvár svojej mami a hnev ma začal opúšťať. Nedokážem to! Hnev ma začal pomaly opúšťať a ja som vedela, že ak to nespravím teraz tak nikdy. Načiahla som ľavú prázdnu ruku akoby som chcela Storm objať. "Ďakujem." Takmer plačom som sa k nej nahla. Už si ani nepamätám kedy naposledy som nenadávala, kedy naposledy som bola takto tichá s očami, ktoré sa mi začali zapĺňať slzami. " Prepáč." Pozrela som sa do ženiných očí a ruku, ktorú som mala za chrbtom s nožom som vystrelila v pred. Nôž prešiel do jej brucha ako maslom. " Prepáč mi to. Prepáč mi to." V očiach som už mala slzy. Trocha som nôž povytiahla a v rane z ním zakrútila a znova trocha pritlačila. Na prstoch som cítila jej teplú krv. Z tváre mi stekali teplé slzy a moja agresivita sa rozpadla úplne na prach. " Zabili by moju matku. Pyro by zabil moju mamu. Musela som to spraviť. Musela. Robím dobrú vec. Je to pre dobrú vec!" |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď stretneme Bobyho, navrhnem mu, či nepôjde s nami. Nevyzerá, že by mal niečo na robote, a čím viac ľudí, tým lepšie. Dopracujeme sa až do riadiacej miestnosti, kde sa postavím bokom. Tak ma prekvapte vy dvaja, a navoľte tam niečo. Poviem, čím prenechám iniciatívu na nich. Akosi nemám fantáziu teraz vymýšľať nám tréning. Presuniem sa teda priamo do Danger room ako prvá a počkám na nich. Keď sa za nami zavrú dvere. dám sa do strehu a sledujem okolné steny. Čakám na nejakú džungľu, púšť, postapokaliptické mesto...hocčo. Preto ma prekvapí, keď sa bez zmeny prostredia začnú v miestnosti dávať veci do pohybu. Žiadne simulácie? Tak fajn, síce to bude menej realistické... Na viacj myšlienok mi nezostáva moc času, keďže sa vynoria zbrane. Snažím sa im uhýbať viac sama, akoby som mala použiť svoje schopnosti, pretože tak by som sa nikdy nenaučila bojovať aj bez nich, avšak keď je to už nutné, nechám guľky jednoducho preletieť mnou. Počas premiestňovania však kontrolujem, či nesotjím pred niekým, aby som buď Jubi alebo Bobymu nezacláňala výhľad a neschytali guľku nečakane. Keď ma však chápadlo len tesne minie a ja stratím trochu zo svojej rovnováhy, presuniem sa pred Jubi a vtom začujem výstrel. Rýchlo ju schmatnem za ruku, takže guľka preletí cez nás obe. Prepáč! Zakričím ešte na ňu a znova sa dám do pohybu. Pred útokom chápadla sa po druhý krát skryjem do kovového plátu a s úškrnom počúvam, ako sa dve veci, ktoré ma mali zničiť, ničia navzájom, keď sa chápadlo chce dostať za mnou a devastuje pritom kovovú stenu, v ktorej sa ukrývam. Dávam si pritom pozor, aby som sa nezhmotnila. V podstate by mi stačilo prejsť rukou cez to chápadlo a skratovalo by...ale takto je to väčšia sranda. Vykuknem z boku plátu a keď zbadám doničené chápadlo, zdvihnem zo zeme kus odlomenej steny a zaženiem sa po ňom. Popritom začujem Bobyho sťažnosti. Neremcaj, trénovať treba! Zakričím na neho a opäť sa pustím do uhýbania strelám. Svoje chápadlo som zničila, ako sú na tom tí dvaja? Očami preskenujem situáciu a aby som mala pokoj a mohla si pozrieť ako sa im darí, zostanem znehmotnená, aby mi nič neublížilo. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Vlastně ani nevím, kolik obchůdků prolezu, než konečně narazím na kousek, který by na první pohled upoutal mou pozornost. Rozkošný zelený svetřík ale za to dlouhé hledání stál. Poté, co na lačný žaludek spolykám suchý rohlík, který se dá jen těžko považovat za vhodný oběd, zamířím do parku. Proklatá nákupní horečka... Nechtěla jsem si náhodou užívat sluníčka? Ten je v tuto denní dobu překvapivě spíše prázdný než plný, ale to mi víc než vyhovuje. Ve snaze zlepšit svou fyzičku, kterou jsem v posledních dnech spíše zanedbávala, se po chvíli dám do běhu... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Běžíš parkem, na to jak je hezké počasí dnes je, je tu poměrně málo lidí. Vzduch je teplý, takže se Ti běží poměrně dobře. Sluníčko Tě hřeje do zad. Nějak se zapomeneš a zaběhneš až do části parku, kde téměř nikdo není. Když se konečně zastavíš, aby sis trochu odpočinula, všimneš si ženy, kterou obtěžuje skupinka několika mužů a nadává jí ´do špinavých mutantů ´ apod. Když jí napadnou, žena jich několik bez problémů složí, evidentně je poměrně při síle. Mezitím, co se bez problému vypořádává s muži okolo sebe, tak se k ní přikrade jeden zezadu, v podstatě neměla šanci si ho všimnout a praštil ji po hlavě, načež se žena skácí k zemi. Poté co žena chvíli nehybně leží a nehýbe se, si Tě muži všimli, otočili se a zmizeli. Když se rozhlédneš po okolí, zjistíš, že jsi jediná přihlížející osoba, která událost viděla, a která o ženě ví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se ke Storm přiblížíš a vypadáš jako bys jí chtěla obejmout, přiblíží se i ona k Tobě, pak padne Tvá první rána a po ní následují jen další. Vzhledem k tomu, že to nečekala, nebránila se. První rána ji ochromila a překvapila natolik, že jsi v bodání mohla pokračovat. “Proč?“ stihla se ještě zeptat dříve než se skácela k zemi, přičemž se nehezky praštila do hlavy o hranu stolu. Tvou odpověď na otázku Proč? už neslyšela. Tvé ruce jsou špinavé od čerstvé krve, stejně jako nůž, který stále svíráš ve své ruce. Žena leží na zemi s klidnou tváří, vypadá téměř jako mrtvá, ale podle stále se nepravidelně zdvihajícího hrudníku vidíš, že to, tak není. Její oblečení je nasáklé stále vytékající krví. Po rozseklé hlavě jí stéká pramínek krve. Krev je také na zemi a na stole, o který se praštila. Nevíš, zda někdo neslyšel, co se tady dělo, ale celé to proběhlo v tichosti. Nejhlučnější muselo být když se Storm skácela k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro "Návrat mých vzpomínek mě děsí nejvíc." Konečně přiznám svou největší obavu. "Z toho co vím byl můj život jedna katastrofa za druhou. Rodiče zemřeli při nehodě a já se zranil tak že jsem ztratil kontrolu nad svou 'schopností'." Začnu odpočítávat na prstech klidně. "Pak se mě ujal Profesor, ale přes všechnu jeho snahu se mu nepodařilo mi pomoct. Našel jsem si ženu kterou jsem miloval, jen abych si z ničeho nic zmizel, nechal ji propadnout Phoenix a zabít Profesora. Nakonec ji musel zabít Logan. Jasně jsem v jeho očích viděl, že ji miloval víc než si dovedu představit, že bych sám mohl." Odstrčím se od svého místa a přejdu k modrému muži. "Nemám nejmenší tušení, kde jsem byl ani co jsem dělal. Nepřipadá mi však, že bych to měl v hlavě v pořádku předtím." Zvednu lahvičku se sérem a podívám se na její obsah. "Jestli se mi vrátí všechny najednou, tak by to nemuselo dopadnout dobře. Příště bych si ty brýle mohl sundat v obydleném místě." Dodám poslední informaci o tom co po mě zbylo v místě zmizení. "Kdybys vyrobil injektor s dálkovým ovládáním cítil bych se o něco lépe." Vrátil jsem jsem ampuli zpátky na stůl. "Nestačila by jen přítomnost části toho chlapce? Trocha krve nebo něco podobného?" |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Potom, co nevítaný host uteče, se rozhlídnu po místnosti. Mno, moc velkou spoušť tu neudělal. Alespoň něco. Vyrazím do svýho pokoje vzít si nějaké tričko. Nestojím o to, aby mě všichni očumovali. Rychle si obléknu první tričko, které najdu, a jdu k hlavním dveřím. Když zaslechnu sirény, přidám do kroku. Dobrý, nerozmlátili vchodový dveře, stihl jsem to. Pomyslím si, když otevírám dveře. Dobrý večer, odpovím mu a zvu ho dál. Ostatní zatím k nelibosti vstupují taky. Došlo ke vloupání. Nahoře v prvním patře, a ukážu směrem k otcově sbírce, zloděje jsem vyrušil, ale utekl mi. Bezvadný....to už se dnes v noci nevyspím. Jestli mě omluvíte, musím si vyřídit nějaký telefonáty. Ráno jsem měl mít několik jednáních. Řeknu rychle na vysvětlenou a odcházím. Zavolám sekretářce. Vysvětlím jí situaci, řeknu ať mi přeloží celý zítřejší seznam schůzek. Pak se jdu věnovat policii. Zodpovím všechny dotazy a pak si půjdu lehnout. Ráno vstávám o něco později než obvykle. Řeknu služebné, ať mi udělá míchané vajíčka a jdu k počítači. Pustím si nějakou hudbu a začnu pracovat z domova. Mail, videokonference s otcem, bude chtít vědět, co se stalo. Snad si udělá pár minut čas. Pokud se s ním spojím, pokusím se bokem zjistit, kde je a co dělá. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Ach jo, zase problémy... To nikdy nedokážeme žít společně v míru? , pomyslím si při pohledu na nechutnou scénku před sebou. Než ale stihnu zasáhnout - ačkoliv mi není zcela jasné, co bych za daných okolností sama zmohla - skupina mužů zmizí. Jelikož jejich sledování by bylo při nejmenším dost zbytečné, následně věnuji celou svou pozornost oné ženě. Třeba jí budu moci nějak pomoci... a třeba zjistím, jestli tu náhodou nešlo o něco víc než jen o nenávist k mutantům... Rozhlédnu se po okolí, a když zjistím, že jsem tu jediný "náhodný kolemjdoucí", konečně přispěchám k ženě. Zdá se, že ztratila vědomí, ale při zběžné kontrole životních funkcí zjišťuji, že by nemělo jít o nic vážnějšího. Naštěstí... |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro
" Kurva.. Kurva...Kurva....Kurva." Z očí mi stekali slzy a nadávky boli skôr spojené s pocitom absolútnej beznádeje, než hnevom. Chodila som sem a tam po kancelárii, sledovala som krvácajúcu ženu a nevedela som čo robiť. Ruky sa mi triasli zakrvavené dlane som si v šoku začala utierať do nohavíc. " Ste spokojný! Dáte mi už pokoj! Počuješ ma Pyro! Počuješ? Urobila som čo som mala! " Čupla som si k zranenej žene a skúšala som či ešte žije. Bože, čo mám robiť? Čo mám robiť. Teraz sa budú myslieť, že so mnou môžu rátať stále. Nepatrím k nim. Mamu to nijako nezachráni. Nie teraz už bude všetko v poriadku. Bude všetko v poriadku! Proste všetko v poriadku! Žila ale bola to zrejme len otázka minút. Mám utiecť? Ale kam pôjdem? Nájdu ma. Zabijú ma! Kurva....kurva , kurva...kurva. Bola som v očividnom šoku. Nepremýšľala som. Nevedela som či som si týmto činom vyslúžila trest smrti alebo aspoň záchranu pre moju matku. Pretrela som si oči rukou, a trochu som sa zašpinila. Triasla som sa už celá. Kam pôjdem? Nikam.." Pomoc ...Pomoc..Niečo sa stalo! Niekto tu bol! Haló! Pomooooooc. Kurva. Tak kde ste kto! Boha. Rýchlo..No tak do prdele rýchlo. Storm je zranená." začala som kričať aby som upútala niečiu pozornosť. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkontroluješ ženiny životní funkce a cítíš jak při tom do tebe přejde část její mutantské síly – máš pocit, že jsi mnohem silnější než dosud. Ženin stav po této krátké kontrole zhodnotíš jako ne příliš vážný, bohužel však špatně, jelikož blondýna po několika dalších vteřinách viditelně přestane dýchat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvou sekretářku sice vzbudíš, ale nezlobí se na Tebe a slíbí, že všechny Tvé zítřejší schůzky přesune na jindy, pokud to bude možné. Pak policie s Tvým souhlasem prohledá celou rezidenci, zda se zloděj neukryl někde, kde by si ho nikdo nevšiml a pak se třeba nepokusil pokračovat - samozřejmě nikoho nenajdou. Dále se věnují také sálu s artefakty Tvého otce, kde se snaží najít nějaké vodítko k pachateli – otisky prstů či tak něco, ale bohužel nesklidí o moc větší úspěch. Ani Tvůj popis pachatele jim není příliš nápomocen. Nakonec po několika hodinách Ti poděkují za spolupráci a konečně opustí rezidenci. Zbytek noci strávíš klidným nerušeným spánkem, který trvá o něco déle něž obvykle, za což může hlavně Tvé noční dobrodružství. S Tvým otcem se Ti bohužel spojit nepodaří a ani Tvá sekretářka neví, kde Tvůj otec momentálně je – prý na obchodní cestě. Mezi emaily je jeden od neznámého odesílatele robert.lord v předmětu zprávy stojí: Worthington Industries se rozhodly sponzorovat posílení národní bezpečnosti? Když email otevřeš můžeš číst: Vážený pane Worthingtone, vzhledem k Vašemu 'delikátnímu' stavu by Vás mohlo zajímat, jaké vedlejší projekty Váš otec v současnosti finančně podporuje. Považujte tyto informace za důvěrné, jak s nimi naložíte, je na Vás. Email postrádá podpis, zato obsahuje přiložené soubory obsahující tyto informace... Jména vědců podepsaných pod tímto projektem jsou Bolivar Trask, Steven Lang. Celý projekt je sponzorován ministerstvem obrany a z větší části také Warrenem Worthingtonem II. Složka obsahuje technický nákres obrovského robata, který je nazýván Sentinel. Dle informací se jedná o robotického strážce lidí. Roboti jsou vyráběni za účelem lovu-mutantů, což jim usnadňují jejich taktické možnosti a jejich schopnost učit se ze svých zkušeností a rozvíjet své taktické schopnosti během boje. Cílem jednotlivých Sentinelů je najít mutanta, a poté ho chytit nebo zabít. Jsou ozbrojeni především energetickými zbraněmi a zádržnými zařízeními. Jsou schopni letu. Mají obrovskou fyzickou sílu a jejich těla jsou odolná proti poškození. Jednotlivý roboti jsou vyráběni jednotkou, jež je nazývána Master Mold. Tato jednotka byla dostavěna a spuštěna asi před týdnem v tajném vojenském úkrytu – jsou zde uvedeny souřadnice úkrytu. Jednotka Master Mold je super-počítač ve tvaru obřího robata, který má za úkol řídit a konstruovat jednotlivé Sentinely. Výhodou Master Mold je, že působí jako továrna na Sentinely, kterou je v případě potřeby možno přesunout. Celý projekt je pod záštitou skupiny, jež se nazývá MRD = Mutant Response Division. Jedná se o vyčleněnou vojenskou skupinu, která má za úkol dohlížet na projekt Master Mold. Jejich dalším úkolem bude dohlížet na registraci mutantů. Extrémně nebezpeční mutanti budou izolováni a MRD bude mít za úkol dozor nad těmito jedinci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdeš do svého pokoje, ani nezavřeš dveře a první, co uděláš je kontrola telefonu. Poté co odpovíš na zprávu, která Ti musela přijít během ranní schůze si lehneš na postel. Ta chvíle klidu je, tak příjemná, že se Ti opravdu nechce zvednout a jít zpětně dveře zavřít – necháš je tedy otevřené. Netrvá dlouho a ticho naruší rozrušený hlas, který slyšíš z přízemí (slabě, ale slyšíš). Pokud vyjdeš z pokoje a zamíříš dolů, můžeš rozlišit také slova a to, že hlas jde pravděpodobně z míst, kde je Stormina kancelář. "Pomoc... Pomoc... Něco se stalo! Někdo tu byl! Haló! Pomooooooc. Kurva. Tak kde jste kdo! Boha. Rychle... No tak do prdele rychle. Storm je zraněná." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Navazuji dějově na poslední příspěvek Tvého předchůdce Poté, co jsi opustil Storminu kancelář, Tvé další kroky vedly k pokoji Crystalie. Po zaklepání na dveře jsi chvíli vyčkal zda-li budeš vyzván ke vstupu dovnitř, bohužel se však nikdo neozval a pokud jsi zkusil dveře otevřít, našel jsi pouze prázdný pokoj. Netrvá dlouho a ticho naruší rozrušený hlas, který slyšíš z přízemí (slabě, ale slyšíš). Můžeš určit, že hlas jde pravděpodobně z míst, kde je Stormina kancelář. "Pomoc... Pomoc... Něco se stalo! Někdo tu byl! Haló! Pomooooooc. Kurva. Tak kde jste kdo! Boha. Rychle... No tak do prdele rychle. Storm je zraněná." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro se v čase, jež si mu vymezila pro návrat neobjevil, takže jsi zpět do Bratrstva zamířila sama. Cesta ve dvou by sice byla zábavnější, ale co se dá dělat. Když přijedeš k úkrytu Bratrstva, tak Tě nepřivítá ´nový král´nýbrž Callisto. Dozvíš, se od ní, že Pyra zde momentálně nenajdeš, jelikož vyjel na nějakou akci, měl by se však každou chvíli vrátit. Zbytek času do návratu Pyra stráví Callisto ve Tvé přítomnosti. Pozve Tě do svého pokoje, který patří nejspíše mezi jeden z těch útulnějších, nabídne ti kávu/čaj a odpoví Ti na Tvé případné dotazy. Je vidět, že zvědavé zda-li si na něco přišla, ale sama se na nic neptá, je jí jasné, že se vše dozví společně s Pyrem. Ozve se zaklepání na dveře, Callisto automaticky odpoví a dovnitř nevejde nikdo jiný než sám Pyro. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nikdo Vás nepronásleduje, ale až poté co jsi si stoprocentně jist, že je vše v pořádku se vydáš k sídlu Bratrstva. Tam už Tě dle informací, které hned při příjezdu získáš čeká návštěva, kterou najdeš v pokoji u Callisto. Když zaklepeš na dveře jejího pokoje, pozve Tě dál. Vevnitř už sedí u malého stolečku s kávou/časem společně s Mystique. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Je třeba pochvalou motivovat ostatní za dobře odvedenou práci, avšak je důležité to zase nepřehánět. Takže už jen naposled letmo uznale beze slov kývnu na celý svůj tým, který právě vylézá z auta a pošlu je si odpočinout. Sám si vyslechnu od Psychonic všechny důležité novinky mezi které patří, že na mě čeká návštěva. Jistě, ale nejdřív se musím zbavit těchto hadrů. Ukážu s úšklebkem na úbor X-menů, který mám ještě stále na sobě a již se svižným krokem zamířím převléknout. Rychle ze sebe doslova ztrhám ten oblek a opět na sebe hodím rudé triko a koženou bundu. Hned se mi lépe dýchá.. Ale stálo to zato ! Zbylých šest se zatím sice nevrátilo, ale věřím v jejich úspěch. Mají sice důležité dílčí úkoly, ale ty už nejsou tak složité na provedení. Navíc sám jsem je vybral. Uklidním se a tentokrát volným krokem zamířím do pokoje ke Callisto, která momentálně nejspíš hostí naši návštěvu. Cestou ještě zastavím dva mutanty a pošlu je vyklidit případně upravit tu větší místnost, z které jsem naší nové posile slíbil udělat ošetřovnu. Je třeba dbát i na detaily. Poté již konečně zaklepu na dveře pokoje od Callisto, na výzvu ke vstupu již nečekám.. Čekal jsem na tvůj návrat, Mystique... A jak tak koukám, rozhodla ses čekat ve vybrané společnosti. Již se cítíš lépe ? Poslední větu směřuji ke Callisto. Poté za sebou zavřu dveře a rozhlédnu se po celém pokoji, snad abych našel Quicksilvera. Již opět se zapalovačem v ruce si přisednu k dívkám. Doufám, že tvá cesta nebyla zbytečná a přinesla kýžené výsledky.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Modrý muž si Tě pozorně vyslechne. “Scotte, nikdo by nemohl Jean dát tolik lásky jako jsi jí dal Ty.“ ujistí Tě zcela upřímně. Pak chvíli mlčí, je na něm vidět, že přemýšlí. “Lituji, pouhá část chlapce, ať už krev či něco jiného, stačit nebude – každý mutant funguje pouze jako celek. Pravděpodobně bych, ale mohl zkusit vyrobit zařízení, do kterého bych aplikoval zbytek toho séra a nastavil ho, tak že by při spuštění do těla miniaturní jehla aplikovala naprosto minimální část této látky, takže by mutace dočasně zmizela. Pokud by přístroj nebyl deaktivován po čase by se aplikace séra opakovala, takže by schopnosti neměli možnost se vrátit. Bohužel nevím jaké množství látky by to mělo být či zda by muselo být něčím zředěné či upravené, aby mutace zmizela jen námi určený čas a ne na delší dobu. Musel bych dělat nějaké testy...a...a bez živého ´dobrovolníka´ si stejně nikdy nebudu výsledky stoprocentně jistý. Také nevíme jaké účinky by měla několikanásobná aplikace séra, nehledě na to, že aplikace způsobuje krátký šok, který zasaženého mutanta dočasně ochromí – nejspíše to bude dost nepříjemné.“ Když domluví, dojde ke stolu a z jednoho šuplíku vyjme nějakou složku. Chvíli v ní listuje. “Ještě je tu jedna možnost. Než Forge odešel pracovali jsme spolu na přístroji, který měl dokázat dočasně omezit schopnosti mutantů. Měl být využíván samozřejmě jen v případě, kdy mutanti neměli nad svými schopnostmi kontrolu a pouze dočasně dokud by se své schopnosti nenaučili pořádně zvládnout. Funguje...tedy měl by fungovat...na základě elektronických vln, které zabraňují vědomému používání schopností. Snad by to mohlo fungovat i u Tebe, ale není to hotové, musel bych se podívat zda to dokážu dokončit sám.“ |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Callisto mi nabídla kávu a příjemný dívčí rozhovor. Bylo milé zase si takhle popovídat. Ať si kdo chce, říká co chce, holčičí spolky fungovaly, fungují a fungovat budou. Pyro nás zastihl ve chvíli, kdy jsem Callisto vyprávěla, jak jsem si vychutnala Pietra v jednom zapadlém baru. Taková scéna se nikdy neomrzí. “Pyro.“ zvážním a postavím se. Jeho dotaz, zda se cítím lépe, ignoruji. Odložím hrnek s kávou na její noční stolek. “Dostala jsem se k několika citlivým informacím.“ ukážu mu flash disk, se kterým jsem si celou dobu hrála mezi prsty. Ve své přirozené podobě nemám žádné kapsy, kam bych mohla takový předmět schovat. “Tady nebo v soukromí?“ jdu rovnou na věc. Žádné otáčky kolem. Callisto to pochopí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mezi zprávy, které se dozvíš od Psychonic předtím než se dojdeš převléknout patří hlavně informace o její cestě za Wolverinovou dcerkou do Institutu. ´Je mi líto, ale ta holka by s námi nespolupracovala kdybych jí trošičku nepostrčila správným směrem. Nezáleží jí na nic a na ničem kromě její matky, takže jsem ji přesvědčila, že pokud nesplní naše přání, tak...´ vysvětlí Ti přibližně velmi rychle, co považovala za nutné. Pak Tě již nechá jít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Callisto Tě pozdraví kývnutím hlavy, “Ano, už je mi mnohem lépe, díky. Taky kávu/čaj,“ otáže se než Mystique odpoví na Tvůj dotaz. Se zájmem pozoruje flash disk, který drží modrá žena. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Mystique rovnou směřuje k tomu podstatnému, což očividně oceňuji. Po její otázce se jen pousměji a rovnou se zvednu zase k odchodu. Před členy Bratrstva nic neskrývám, ale bude lepší si promluvit nejprve v soukromí, ať zbytku podám už jen ověřené a užitečné informace. Prohodím k Mystique, ovšem spíš se to tímto snažím vysvětlil Callisto. Následně se svižným krokem opět vydám ven z pokoje očekávajíc, že mě Mystique bude následovat. Cestou si dál v levé ruce hraji se svým zapalovačem, takže jde slyšet možná krapet dotěrné cvakání. Kde máš svého společníka ? Měl bych pro něj nějakou práci.. Zeptám se ještě cestou do další místnosti na Quicksilvera a soudě dle tónu mého hlasu nemluvím o příjemné práci. Poté i s Mystique vejdu do jedné menší místnosti s velkým stolem, na kterém je ještě rozložená mapa New Yorku a v ní zakresleno několik záchytných bodů a tras. Na malý okamžik se u té mapy zastavím a prstem přejedu po jedné z těch tras. Už by se pomalu měli začít vracet. Zvednu hlavu k hodinám na stěně, ale pak mapu již sroluji a schovám do šuplíku. Místo toho ke Mystique přisunu černý notebook a sám se posadím za stůl. Tak ukaž, co ta banda politiků za oponou zase chystá.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni mutanti vybraní pro tuto akci se urychleně oblékli do kostýmu téměř totožnému s tím jaký používají X-meni, poté každý tým ukořistil jedno z aut a vydal se na své vlastní stanoviště. První dvojice zamířila k podniku číslo 1, tedy do velké hospody, která slouží především ke sledování sportů. Hospoda sice zrovna nebyla úplně plná, to většinou bývá až večer, ale přes to v ní sedělo několik mužů u sklenice piva sledující sport a bylo zde také pár studentů, jež si užívali svého mládí. Dvojice vybraná Pyrem se posadila k jednomu ze stolů a poručila si pivo. Hostinský pivo načepoval a přinesl ke stolu, jeden z mutantů ho ochutnal a vrátil u ho s tím, že: “Někdo jako my má snad právo na pořádné pivo!“ pak ne příliš zdvořile poručil ať vypne ty kecy, co běží v televizi, že když už má pomáhat obyčejným lidem, chce pak mít také chvíli klid a ať donese něco pořádného k pití. Dalších několik desítek minut probíhalo v podobném duchu... Teď budeme hrát biliard my, protože my z Institutu jsme Vás zachránili před těmi zlými... Člověče, prokaž X-menovi trochu úcty... Jste jen obyčejný lidi, tak prokažte trochu pokory, obdivu a vděčnosti... Pak už to jeden svalovec nevydýchal a ozval se, načež mu mutant rozbil půllitr o hlavu a muž se zřítil k zemi. To byla poslední kapka... Když spokojení mutanti vycházeli z hospody, vypadalo to tam jako po válce... Druhá dvojice ve stejný čas dorazila do podniku číslo 2, který je spíše než pro zábavu obyčejných lidí určen pro bavení smetánky. Sem mutanti v oblečcích ´X-menů´ zapadali ještě o něco méně než jejich kolegové v hospodě. Už při příchodu vzbudili pozornost několika slušně oděných nejspíše bohatších lidí a když se usadili ke stolečku a na celý lokál zařvali, že chtějí obsluhu a to hned, mohli zaznamenat několik pohoršených pohledů. Obsluha přišla a naznačila, že pokud zde chtějí zůstat měli by zvolit jiný druh oblečení a nebo alespoň konvenčnější chování. To samozřejmě vzbudilo u mutantů zlost a po výčitkách, že X-meni se snaží lidem pomáhat a nesklidí trochu vděku, jim to tam trochu pomlátili, a poté co byla zavolána policie, odešli dříve než se s ní stihli potkat. Zbylý dva mutanti, také v převlecích se vydali vyprávět pohádku o tom, že Institut si za své služby lidstvu zaslouží víc... Že policie je omezovala ve službách veřejnosti... Že by bylo lepší kdyby právo měl na starosti pouze Institut, protože lidé jsou k tomuto úkolu nevhodní... Pokud se někomu něco nelíbilo, bylo mu to vysvětleno ručně, a poté vypravěč pokračoval ve své cestě dál... |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Vstanu a jdu Pyrovi v patách, dojdu na jeho úroveň, když se mne zeptá na Pietra. “Netuším,“ pokrčím rameny a tvářím se, jako by se nechumelilo. “když jsme se po akci měli sejít, na smluveném místě nebyl.“ Vstoupím do místnosti, vyčkám, až Pyro vše připraví a pak vložím flashku do počítače. Rychle načtu ukradená data. Zobrazit SPOILER Trpělivě vyčkávám po jeho boku, dokud si všechno neprojde. Třeba i dvakrát, pokud bude muset. “Tak?“ zeptám se nakonec a čekám, jak bude reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Při poznámce o odchýlení se Pietra od plánu jen nevěřícně zvednu obočí, očividně mě to nenechává tak klidným jako Mystique. Dokonce otevřu ústa, abych na to něco řekl, ale na poslední chvíli jen mávnu rukou a nasadím opět svůj sebejistý výraz. Jeho chování se mi nelíbí od chvíle, kdy jsem se ujal Bratrstva. Mohl by z něj být dost nepříjemný volný konec.. Ale zase není třeba ho přeceňovat. O pěšáky se postarám později. Nechám Mystique načíst všechna nashromážděná data z flashky a následně si notebook přisunu k sobě, abych si je všechny prohlédl. Tvá cesta byla rozhodně úspěšná. S tím klukem je to relativně přijatelná zpráva. O zasazení klínu mezi X-meny a veřejnost jsme se už postarali.. Věci které nastanou by je měli na nějakou dobu zaměstnat.. Alespoň budeme vědět, kde toho kluka hledat. Poznamenám klidným hlasem stále se zrakem zabořeným v notebooku. Poté gestem pravé ruky nabídnu Mystique křeslo - tohle bude nejspíš na delší dobu. Nemusím snad zdůrazňovat, jak velkým problémem by ten jejich projekt Master Mold mohl být. Souřadnice jeho umístěni jsou velice užitečné, teoreticky bych mohl poskládat několik útočných týmů. Ale nepokládám za moc chytrý postup vzít přímým útokem vojenský úkryt plný vojáků zaměřených na boj s mutanty. Na okamžik se odmlčím. Mezi prsty levé ruky si stále hraji se svým zapalovačem. Na okamžik opět pohlédnu do notebooku a následně na kousek papíru uprostřed stolu napíšu jméno Warren Worthington II. Tento muž je dle mého klíč.. Vybavuji si ho, jak propagoval "dobrovolnou léčbu" pro mutanty. Tento muž je obecně znám veřejností, bude lehčí se k němu dostat bez plánování hromadného útoku.. Mohli bychom ho relativně snadno nahradit někým lépe smýšlejícím. Při slově "nahradit" se pobaveně ušklíbnu na Mystique. Tato práce by byla její. Poté opět na papír přidám šipku směřující k "bublině" MDR - zkrátka není nad grafické znázornění. Potom bychom využili jeho vazeb na projekt a naplánovali si tam audienci třeba za účelem seznámení s novými sponzory. Tak by se hlavní tým mohl dostat dovnitř a zaútočit přímo v týlu nepřítele.. Co myslíš ? Očividně mě zajímá její názor na můj potencionální plán postupu. Čekaje na její reakci si mezitím ještě jednou projedu všechny informace na flashce. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Usadím se na židli vedle Pyra a přehodím si nohu přes nohu. Ležérně si založím ruce křížem na prsou a poklepávám si prsty o paži. “Myslím, že se ti lepší strategické uvažování.“ pousměji se. “Wortington je miliardář, má svou vlastní budovu, ochranku… všechno. Bude těžké se k němu dostat, ale ne nemožné.“ úsměv se mi roztáhne ještě víc. “Měli bychom využít příležitosti, že Beast nyní pracuje pro vládu a sejít se s ním. Neočekávaná, leč naléhavá schůzka.“ nadhazuji možný scénář, jak se k Wortingtonovi dostat. “Odstranění bude permanentní, předpokládám.“ chci se ujistit, že si budeme rozumět až do posledního detailu plánu. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Jen se ušklíbnu a opět párkrát zacvakám mechanismem svého zapalovače. Poté chvilku zamyšleně hledím na papír, přesněji na jméno muže, který bude nejspíš základním kamenem naší akce. Ano, případná infiltrace jeho vily by byla určitě náročná. Ale pořád daleko méně, než nějaká vojenská základna.. Využít Beasta ? Mírně zvednu obočí a na okamžik si dokonce přestanu hrát se zapalovačem v levé ruce. Trochu se v křesle narovnám a důkladně si Mystique prohlédnu. Když jsem Beasta viděl naposledy, tvořil první linii X-menů a trhal mutanta za mutantem při velké bitvě o toho kluka. Byl na té špatné straně a pokud i za jeho účinkování ve vládě fungují takovéto projekty, tak je na ní rozhodně stále. Jak přesně bys ho chtěla využít pro naši věc ? Beast.. Mutant, který by měl znázorňovat první krok naší cesty za opravdovou svobodou a mocí.. Místo toho jen ukazuje, jak lehké je pro některé zradit vlastní druh. Divím se, že si jako jeden z dobrovolníků nevzal svůj vysněný "lék".. Ale i na něj dojde. Bratrstvo na jeho činy nezapomene.. Po chvilce přemýšlení se zamračeným obličejem se opět trochu pousměji. Vždyť je tady Mystique s informacemi a já konečně mohu Bratrstvo nasměrovat správným směrem. Permanentní, správně. Ale absolutní prioritou je jeho dočasné nahrazení tebou. Tedy při jeho eliminaci nesmí přežít žádný svědek. Já osobně bych to zkusil nejprve normální cestou. Zkusil si domluvit schůzku, případně bychom mohli ze sekretářky dostat kde se nachází a nebo tedy infiltrovat jeho vilu. Na úspěšnou výměnu stačí jen chvilka s ním bez hromady svědků a je jedno, zda ho navštívíme v noci u něj doma a nebo to bude pracovní schůzka. Pokud nám k tomu může nějak dopomoci Beast, prosím.. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Pomalu začínám na posteli zase zabírat, když v tom uslyším něco z chodby. Zaposlouchám se do zvuků a koukám směrem k otevřeným dveřím. Prudce se posadím a poslouchám dál. To je nějaký vtip? Nechápavě zavrtím hlavou a vyběhnu na místo, odkud je slyšet volání o pomoc. Ještě za sebou zabouchnu dveře a už utíkám. Vždyť jsem tam byl před chvílí. Po příchodu se podívám na člověka, který volal o pomoc a pak na Storm. "Co se stalo?" Zeptám se zmateně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex Když přijdeš k ředitelně dveře dovnitř jsou zavřené. Otevřeš je a vevnitř vidíš dívku, která působí poněkud v šoku a právě klečí nad Ororo. Ruce i kalhoty má špinavé od krve. Pravděpodobně to ona volala o pomoc. Ororo leží na zemi s klidnou tváří, vypadá téměř jako mrtvá, ale podle stále se nepravidelně zdvihajícího hrudníku vidíš, že to, tak není. Její oblečení je nasáklé stále vytékající krví. Po rozseknuté hlavě jí stéká pramínek krve. Krev je také na zemi a na stole. Crystalie Do ředitelny vběhne muž, “Co se stalo?“ je jeho první otázka mířená k Tobě, zatímco se ještě lehce zmaten snaží zjistit, co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Právě projednáváš věci týkající se nových informací, které Ti poskytla v Mystique. Když ve své hlavě uslyšíš...ucítíš...Tobě už známý, krátký telepatický kontakt...stejně je to pořád divné. ´Pyro, před chvílí se vrátili poslední členové té Tvé akce.´ |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Pekne povedané bola som v riadnej prdeli. Prvá pomoc nebola moja silná stránka a tým ako som pritískala Storm ruky na brucho som robila viac škody než osohu. Pri mojom dotyku diery po noži nepekne krvácali a ja som si popod fúz rapkala len tú svoju mantru. "Boha...Boha...Kurva...Bože..Piče...kurva" Zrenice som musela mať roztiahnuté ako úplný šialenec, ruky sa mi triasli a pery túžili len potom kedy sa prisajú na cigarete! Do kancelárie dobehol nejaký chlap. Nepoznala som ho, a padol mi kameň zo srdca, že to nebol Logan. Je to jeho chyba! Jeho vina! Ich vojna! " Čo tam čumíš jak taký debil! Bež po pomoc, kurva!" Zhúkla som dosť agresívne až ma to samú prekvapilo. Myslela som si, že som si zásobu hnevu na dnešný deň už vyčerpala. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Jakmile vběhnu do pracovny, namířím na tu neznámou dívku obě ruce. Kdyby nezačala mluvit, dopadla by špatně. Nikdy jsem jí v institutu neviděl a mohla to být klidně ona. Mluv sakra! Neslyším nic jiného než nadávky a pak? Taky nadávky. Zamračím se na tu dívku, ale v podstatě má pravdu. Umím ošetřit základní zranění, ale kdo ví jak na tom Storm je. On ní se evidentně nic nedozvím. Vzpomenu si na Scottova slova. Šel někam dolů za Bestem, tihle dva jsou jediný, kdo jí může pomoc. Rozeběhnu se chodbou ke schodišti a následně do spodních pater školy, kde volám Beastovo jméno... |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Nebyla s námi. Upřesním klidně. Ztratili jsme jí ještě před útokem. Poslouchám, co mi poví dál. Hmmm, tak Quicksilver mě nechtěl jít hledat? Asi si to zasloužím. Nebyl jsem mutant, tak co by se staral. V co jsme to bratrstvo proměnili? Šlo nám přece o zastavení genocidy, místo toho jsme rozpoutali další. Na chvíli se ztratím ve vzpomínkách. Aha, odpovím rychle. Považujíce věc za uzavřenou a vrátím Polaris úsměv. Havok? Zeptám se jednoduše, když čte smsku. Vlastně mi je to jedno. Víc mě zajímá, co si objednala, a hlavně její odpověď na mou poslední otázku. Jak tohle můžeš jíst? Pomyslím si, když vidím to "jídlo". Nic však neřeknu, je to její věc, už není malá. Promyslím si to. Je její odpověď. Tomu rozumím. A kývnu přitom hlavou. Co udělám, až jí najdu? Zopakuji si otázku a zamyslím se. Najdu způsob, jak z ní udělat zase tu krásnu, kterou vždy byla. Což je druhá věc, kterou od tebe asi budu potřebovat, pokud nebudu dost silný sám. Mávnu lehce rukou. Ale o tom, potom. Uzavřu téma. Dobrou chuť. Ukážu na jídlo, které nám právě přinesli a pustím se do toho. |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro COŽE?!?!?! Vykřiknu v první vteřině a vyskočím na nohy. To ne! Prosím řekni, že jsi to neudělal. Začnu rychle mluvit sám k sobě a projíždět služku. Popadnu telefon a zavolám do IT oddělení naší firmy. Vyžádám si na telefon někoho diskrétního. Robert.Lord, mailový nick name, se naboural a ukradl firemní data. Potřebuju všechny informace, které dokážete získat. Tónem hlasu dávám jasně najevo, že toto není otevřeno debatě. V případě potřeby pohrozím vyhazovem. Když zavěsím, posadím se opět k počítači. Vezmu znova telefon a zavolám Storm. Potom zavolám na letiště, ať připraví letadlo do New Yorku. Dojdu si sbalit nějaké oblečení a vyletím. |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Ahoj Storm. Neruším? Máme vážný problém. Právě ti posílám mail, který jsem dnes dostal. Vláda něco chystá a otec v tom jede. Do hodiny jsem v institutu. Musíme jednat a to rychle. V předmětu zprávy stojí: Worthington Industries se rozhodly sponzorovat posílení národní bezpečnosti? Když email otevřeš můžeš číst: Vážený pane Worthingtone, vzhledem k Vašemu 'delikátnímu' stavu by Vás mohlo zajímat, jaké vedlejší projekty Váš otec v současnosti finančně podporuje. Považujte tyto informace za důvěrné, jak s nimi naložíte, je na Vás. Email postrádá podpis, zato obsahuje přiložené soubory obsahující tyto informace... Jména vědců podepsaných pod tímto projektem jsou Bolivar Trask, Steven Lang. Celý projekt je sponzorován ministerstvem obrany a z větší části také Warrenem Worthingtonem II. Složka obsahuje technický nákres obrovského robata, který je nazýván Sentinel. Dle informací se jedná o robotického strážce lidí. Roboti jsou vyráběni za účelem lovu-mutantů, což jim usnadňují jejich taktické možnosti a jejich schopnost učit se ze svých zkušeností a rozvíjet své taktické schopnosti během boje. Cílem jednotlivých Sentinelů je najít mutanta, a poté ho chytit nebo zabít. Jsou ozbrojeni především energetickými zbraněmi a zádržnými zařízeními. Jsou schopni letu. Mají obrovskou fyzickou sílu a jejich těla jsou odolná proti poškození. Jednotlivý roboti jsou vyráběni jednotkou, jež je nazývána Master Mold. Tato jednotka byla dostavěna a spuštěna asi před týdnem v tajném vojenském úkrytu – jsou zde uvedeny souřadnice úkrytu. Jednotka Master Mold je super-počítač ve tvaru obřího robata, který má za úkol řídit a konstruovat jednotlivé Sentinely. Výhodou Master Mold je, že působí jako továrna na Sentinely, kterou je v případě potřeby možno přesunout. Celý projekt je pod záštitou skupiny, jež se nazývá MRD = Mutant Response Division. Jedná se o vyčleněnou vojenskou skupinu, která má za úkol dohlížet na projekt Master Mold. Jejich dalším úkolem bude dohlížet na registraci mutantů. Extrémně nebezpeční mutanti budou izolováni a MRD bude mít za úkol dozor nad těmito jedinci |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Sakra... sakra... SAKRA! Tohle mi nedělej, zakleju v duchu, když zjistím, jak hrubě jsem podcenila celou situaci. Bez dalšího otálení pak věnuji všechnu svou energii do poskytnutí první pomoci ženě, o níž vím jen to, že je momentálně blíže smrti než dalšímu pokračování svého mutantského života. "No tak, holka... snaž se, dýchej," povzbuzuji svou "pacientku" udýchaně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco poskytuješ své pacientce základní první pomoc, tedy dýchání z úst do úst a masáž hrudníku. Cítíš jak každým dotekem vstřebáváš část jejích sil. Nejdříve cítíš její síly jen opravdu slabě, pak čím dál tím silněji. Je to jasné, že máš asi tak dvě možnosti. Tou první je pokračovat v záchraně jejího života a doufat, že to nebude mít pro jednu z Vás katastrofální následky. Ta druhá nechat ji být, ke Tvé smůle jste stále naprosto sami, takže pomoc nemůže poskytnout někdo jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Vlna síly, která mnou prochází, mne přesvědčí o tom, že mé pomalu získané schopnosti nabývají na síle. Proč zrovna teď? Rychlý pohled, kterým přeběhnu své okolí, není ničím jiným než doufáním v zázrak. Kde jsou ostatní, když je člověk skutečně potřebuje? Je mi totiž stále jasnější, že můj vlastní pokus o záchranu cizího člověka začíná získávat tragický rozměr. Co dál? Věnuji mutance poslední pohled a pak pomalu vstanu. "Je mi to líto", pronesu do naprostého ticha, "ale nemůžu jinak." Je to jen chabý pokus o omluvu někomu, kdo ho stejně nemůže slyšet. Omluvu za čin, kterého později budu litovat, ale pud sebezáchovy převládl nad snahou o záchranu cizího života. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uděláš pár kroků od ženy, jejíž tělo leží bezvládně na zemi. Pak se otočíš a ještě jednou se na ženu podíváš, vypadá jako by spala, dlouhé blond vlasy rozhozené okolo hlavy. Tvé svědomí už pomalu, ale jistě hlodá, čím dál od ženy jsi, tím se ozývá silněji, pokud odejdeš nejspíše Tě nějakou dobu nenechá klidně spát. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Na odchodu věnuji ženě ještě jeden, tentokrát již vážně poslední, pohled. Sakra. Čert mě vem´. Otočím se jak na obrtlíku a vrátím se k ženě, abych navázala tam, kde mě jakýsi záchvat pudu sebezáchovy, přerušil. Pokračuji tedy v poskytování první pomoci. Ať to stojí, co to stojí... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco poskytuješ první pomoc, pomalu cítíš jako do Tebe přecházejí schopnosti, kterými dosud žena vládla. Celá Tvá snaha může trval maximálně několik minut, pak najednou zaznamenáš změnu, žena začne sama dýchat. Její hrudník se začne sám pravidelně zdvihat a zase klesat, tak jak žena vdechuje a vydechuje vzduch, který sama přijímá. Stále však leží jako tělo bez ducha, nepohne se, neotevře oči. Když sama dýchá konečně se jí můžeš přestat dotýkat, přesto se nemůžeš zbavit divného pocitu, který v Tobě tento zážitek zanechal. Cítíš se zvláštně. Cítíš nadlidskou sílu a chuť vzlétnout...a cítíš jakoby někdo křičel ve Tvé hlavě...cizí ženský hlas... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Telefon chvíli vyzvání, Storm se však bohužel nedovoláš. Jak víš, má teď s vedením školy spoustu práce, takže je možné, že zrovna prostě není ve své kanceláři a řeší něco někde jinde, tudíž telefon nemůže vzít. Po necelé hodince Ti zazvoní Tvůj telefon, když to zvedneš představí se ti sám vedoucí oddělení IT ve firmě Tvého otce. “Pan Worthington?“ ujistí se, než se rozhodne pokračovat v hovoru. “Dostal jsem Vaši zprávu o nabourání Roberta.Lorda do našeho systému. Volám Vám, abych Vás osobně ujistil, že k žádnému takovému nabourání u nás nedošlo. Nechal jsem vše několikrát prověřit a po Robertu.Lordovi ani po někom jinému zde není ani stopy. Je nemožné, aby odtud někdo získal nějaké informace a my to nezjistili, lituji.“ Počká zda-li k tomu chceš něco dodat. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Když žena začne sama dýchat, na okamžik se mi uleví. Začínám doufat, že co nevidět otevře oči a já tak budu moci celý nepříjemný zážitek ponechat minulosti, ale to se nestane. Čekej... hlavně zase nezačni panikařit. Splnit vlastní instrukce je ale minutu po minutě těžší a těžší. Zvlášť když se začnu cítit zvláštně... lehce... jen vzlétnout. O chvíli později mě z rozjímání přeruší ženský křik. Pátrám po jeho zdroji, přesvědčená o tom, že se má "mrtvola" konečně probrala k životu. Nezjistím u ní ale žádnou změnu, takže ona křičet nemohla. A vlastně ani nikdo jiný... Až stupňující se bolest hlavy, výsledek neustávajícího křiku, mě přivede na myšlenku, že křik vychází z hlavy samotné. Zděšeně, s rukama přitisknutými na vlastní spánky, couvám od - stále klidně dýchající - ženy. Co to se mnou je??? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Odpověď Remymu Hlas ve Tvé hlavě se stále stupňuje a dovádí Tě k šílenství. ´Co to se mnou je!?... Cos mi to provedla!?...´ Když se snažíš uniknout z tohoto abnormálního stavu zjistíš, že letíš, jakmile si to však uvědomíš s křikem se zřítíš k zemi. Už se nenacházíš na úplně opuštěném místě. Jsou zde lidi, kteří Tě zmateně sledují, avšak Ty je příliš nevnímáš. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro “Beast má přeci jen určité postavení na politické scéně. Proč nevyužít příležitosti a trochu mu pošramotit pověst. Pokud by se na veřejnost dostalo… dejme tomu, že při rozhovoru s Wortingtonem ztratí nervy a atakuje ho nebo jiné.“ rozlije se mi tváři škodolibý úsměv. “Ohrozí to pozici X-menů při vyjednávání ve vládě a my si jen potvrdíme to, že lidé nejsou schopni kompromisů. Nedokážou se přenést přes fakt, že významného člověka insultoval mutant.“ Toliko k tomu, proč bych ráda do svých plánů zahrnula Hanka McCoye. “Beast bude divadélko na odlákání pozornosti.“ upřesním, když Pyro sdělí svůj plán, jak vyměnit Wortingtona. “Nejbezpečnější to bude někde venku. Paradoxně nebude v očích veřejnosti tak hlídán, jako doma ve svém sídle nebo v práci.“ promýšlím, jak bychom mohli zosnovat výměnu. “Mohu se s Wortingtonem sejít na veřejně dostupném místě jako Beast. Řekněme, že ho pozvu na oběd a budu trvat na tom, aby neodmítl. Jedná se o naléhavou situaci,“ dokončím hlasem Beast a ušklíbnu se. “Až budeme někde venku, bude potřeba odlákat pozornost. Bratrstvo by se mělo pokusit naútočit, ale ne přímo. Odlákat tak pozornost jeho ochranky.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Odpověď Rogue Chvíli se procházíš parkem až se Ti podaří najít poměrně opuštěnou část této zelené oázy uprostřed New Yorku. Je tu jen pár lidí sedících na lavičkách. Chvíli si užíváš klid a sluníčka. Když se nedaleko od Tebe s křikem zřítí dívka přímo z oblohy. Působí lehce mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Proti danger room jsem nic neměla, pousmála jsem se a se souhlasným přikývnutím jsme šli k danger room. Cestou jsem do koše vyhodila žvýkačku, vyhrnula rukávy nad lokty a zapla je. Potkali jsme cestou Bobbyho a Kitty mu navrhla ať jde s námi. Tohle je celá ona, všichni moc dobře ví, že je do něj zblázněná. Bobby mi ale nijak nevadí, vlastně je docela v pohodě. Poousmáůa jsem se a kývla hlavou k danger room. Když jsme došli k centrálnímu počítači, Kitty řekla, ať něco navolíme a šla už dovnitř. Bobbymu bylo celkem jedno, co tam nastavíme a já nikdy těmhle věcem moc nerozuměla. Pokrčila jsem rameny, něco pomačkala a došla s Bobbym za Kitt do danger room. "Myslím, že to bude překvapení pro nás všechny," usmála jsem se a z očí si sundala růžové brýle. Stála jsem v pozoru, pravidelně oddechovala a byla celkem nervózní, vždy hrozně panikařím. Zavřeli se dveře a simulace se začala. Čekala jsem, že se kompletně změní prostředí, vše ale zůstalo tak, jak je. Párkrát jsem mrkla a z ničeho nic na nás mířily zbraně. Netrvalo dlouho a zbraně začaly střílet, lekle jsem se, uskočila a snačila se utéct, to se předemnou objevil kovový plát, tak tak jsem se mu vyhla. Sousdředila jsem se na svůj cíl, přesně, jako mi to říkal profesor. Uskočila jsem před další vlnou střeliva a ruce namířila na zbraň, pokrčila jsem konečky prstů a od dlaní vyletěly barevne energetické výboje. Celá místnost zazářila, jako by ní proletěl ohňostroj. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři a zneškodnila jsem tak první zbraň. Slyšela jsem jen hlas Kitty za sebou a cítila, jak se po mě sápe, s jekotem jsem jí rychle objala, proletěla námi kulka. "Tohle je snad noční můra!" řekla jsem naštvaně, když jsem tak stála a objímala Kitty všimla jsem si, jak k nám míří chapadlo. "Utíkej!" pustila jsem Kitty a lehce jí odstrčila, uskočila jsem bokem a zakopla o kovový plát, další proud energetických výbojů jsem směrovala na chapadlo. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Vyslechnu si další alternativy a návrhy od Mystique, které zní poměrně zajímavě. A to hlavně ta pasáž ohledně využití vlivu Hanka McCoye. A já se bál, že chceš využít jeho osoby s nějakou nepochopitelnou naivní představou, že by nám někdo jako on opravdu pomohl.. Ale díky tvému daru můžeme jeho postavení využít i bez něj.. Rovněž se škodolibě usměji a poté se na okamžik přesunu zase k notebooku, na kterém začnu horlivě něco vyhledávat. Po chvilce hledání se opět zrakem vrátím ke své společnici. Našel jsem si o našem cíli pár veřejně dostupných informací. K našemu štěstí žije tady v New Yorku a sbírá nějaké vzácné artefakty. To by mohla být taky dobrá zástěrka. Pokusit se mu prodat nějaký šutr a provést výměnu. Ale tvůj plán s Beastem je lepší. Ohledně toho provedení máš sice teoreticky pravdu, ale taková akce před veřejností by vyžadovala promyšlenou logistiku což znamená hodně prostoru pro chyby. Daleko snadnější bude, když si "Beast" sám vyžádá audienci. Pro dokončení názornosti opět na papír uprostřed stolu dokreslím bublinu v které je slovo "Beast" a od něj vedu šipku až k Wortingtonovi. Takže z mé "ilustrace" našeho plánu náhle vznikl pěkný řetězec směřující od Beasta k Wortingtonovi a od něj k vojenské základně. Tebe jako Beasta si pustí k tělu.. Na dokonalé provedení akce by ti mohlo stačit pár minut s našim cílem osamotě v jeho pracovně a nebo kanceláři. Půjdu s tebou jako tvůj asistent. Pokud bude mít nějakého dotěrného bodyguarda, postarám se o něj. Takhle bychom ten první krok mohli zvládnout klidně ve dvou a nemuseli bychom provádět složitý naoko útok Bratrstva. Pokud ho nezastihneme, tak si vyžádáš od sekretářky jeho program. A jestli to bude nutné, uděláme to tedy na veřejné akci. Ale nejdřív bych to zkusil takhle. Prohodím k Mystique spokojeným hlasem. Očividně mám pocit, že teď jsme naše myšlenky sjednotili v obstojný plán. Najednou se však zarazím. Dorazili poslední členové jedné mé mise. Musím zjistit jaký byl průběh.. Nepotrvá to však dlouho. Cestou někoho pověřím, aby nám dělal řidiče. Vyrazíme za cílem, třeba se nám ho povede zastihnout hned v jeho rezidenci. Krytí musí být dobré, takže pojedeme limuzínou. Můžeš u ní už počkat, budu tam do deseti minut. Případně tam doladíme detaily. Poslední větu prohodím ke Mystique už mezi dveřmi, očividně mi na oné misi dost záleží. Jak jsem se z této místnosti tak jistě dozvěděl, že je můj tým zpátky bez žádného normálního upozornění, to snad pro chytrou Mystique nebude až takový otazník.. Cestou opravdu zastavím jednoho z řadových mutantů a dám mu základní instrukce o tom, kde hledat nějaký oblek řidiče VIP a klíče od limuzíny. Poté již odchytnu figurky vracející se z mise. Tak pánové.. Věřím, že jste svou část odvedli bez větších problémů a neodsoudili tak práci na misi zbývajících čtyř bratrů, kteří při ní dost riskovali. Včetně mě.. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Jak je možný, že mě to nenapadlo dřív?' zapředu rozvalený na vyhřátém balvanu, užívající si sluneční lázeň. Tady bych dokázal usnout... tohle je taková pustina, že sem neproniknou ani zvuky dopravy. Jen ptačí řev, šumění nedalekého potoka a listí... 'Jo. Londýn a pak tak měsíc veget... zasloužil bych si klidně i delší. Vypadnout pryč...' Jenže to jsem si říkal i před Washingtonem a jak jsem dopadl... ale třeba mi bude tentokrát štěstí nakloněnější. Nějakou dobu jen bez hnutí relaxuji a užívám si čerstvý vzduch, který pozvolna odplavuje rušivé myšlenky i přetrvávající nevrlost. Teprve když vážně začnu usínat, usoudím, že bych se měl zase začít hýbat. Se zívnutím se protáhnu a letmo pohlédnu na hodinky. 'Ale jo, čas eště mám...' Ometu hlínu a uschlé listy nachytané na oblek a loudavým krokem zamířím jen tak nazdařbůh mezi stromy. 'Kruci, špatná odbočka...' Na další lidi momentálně vážně nemám chuť. Trochu zrychlím s úmyslem zase zmizet nějam do úplně prázdných končin, jenže to zůstane zase jen u toho úmyslu. Vážně, jednou přijde den, kdy se takovýmhle věcem přestanu divit. To toho chci vážně tolik, když si přeju jen pár zatracených hodin klidu?! Ztuhl jsem už při zaslechnutí výkřiku, dílem proto, že mě překvapil směr, odkud přicházel. V příštím okamžiku už se jeho původkyně válí po zemi, aniž by bylo zřejmé, odkud vlastně sletěla. Žádné praskání větví, nic... nemohla spadnout z nebe, nebo jo? Tuhle úvahu nechám na později a rozběhnu se k dívce. Špatný postup, měl bych se vytratit a doufat, že se o ni postará někdo z těch čumilů, co už se začínají slejzat... jenže takhle to bohužel s lidmi nefunguje. 'Živá, při vědomí, vypadá otřesená... no, to se dalo čekat,' zhodnotím první dojem, když vedle ní pokleknu. Lusknu jí prsty před očima, abych zjistil reakce, a hledám známky vnějších zranění. Přece jen žuchla hezky. "Hej, holka... slyšíš mě? Bolí tě něco? Můžeš se hejbat?" Pohled mi zabloudí vzhůru. Hledám něco, co by mi napovědělo, kde se tu zničeho nic vzala. Větev, nějaká prolejzačka, létající talíř mizící v dáli... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chapadlo, po kterém vystřelila Jubilee se pochroumané a nefunkční zřítilo k zemi. Kovové plány zmizely, zbraně ve zdech přestaly vyhledávat své cíle a střílet. Místnost zůstala tichá a klidná, skoro jako by bylo po všem. Dveře se však neodblokovaly, což byl jeden ze signálů, že po všech rozhodně není. Místnost se před Vašima očima začala měnit. Stály jste uprostřed něčeho, co by mohlo být nazýváno bludištěm. Stěny bludiště jsou z kovu a sahají až ke stropu, který se k Vaší hrůze neustále pomalu, ale jistě snižuje. Nepatrně se k sobě přibližují nebo zase se od sebe vzdalují stěny bludiště, které tak chodby neustále mění. Je Vám jasné, že úkolem nejspíše bude přežít = dostat se pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro "Ano to by mi velmi pomohlo." Přikývnu souhlasně, když mi Hank popisuje funkci aplikátoru. "Pokus nebo dva by mohly pomoct. V tomto směru vidím úspěch ve většině možných výsledků. Ať už jde o trvalé účinky nebo získání imunity. Pokud jde o dobrovolníka, jsem ti plně k dispozici. Dokud se mi paměť nevrátí, budu ostatním spíš na obtíž." I když je můj hlas pevný vedlejší účinky séra rozhodně neberu na lehkou váhu. Přesto .... bysme mohli Rouge nabídnout něco lepšího než život v izolaci. "Výrobek Forge zní mnohem lépe, i když bych se prozatím přidržel něčeho, co zaručeně funguje..." Zaklepu prstem na ampuli. "... a až budou nebezpeční jedinci zajištěni, můžeme se podívat jestli elektrické vlnění nezaznamená lepší výsledky." Usměji se na Hanka povzbudivě. Nemluvě o tom, že nic lepšího na práci nemám. "Jestli můžu pomoct i jinak než svým tělem rád ti budu k ruce." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Scott, Alex Beast Scottovi už nestačí odpovědět, jelikož ho přeruší hlasitý křik z chodby volající jeho jméno. Na chvíli se zarazí, jelikož hlas hned nepozná, pak se však urychleně vydá ke dveřím a otevře je, “Ano?“ v tu chvíli Alex probíhá okolo dveří od laboratoře. Když modrý muž v bélém plášti vidí, že za ním nový příchozí pospíchal a to nejspíše hodně, tak ještě dodá, “Děje se něco?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Otec mi vysvětlí, že s nimi Mystique vůbec při útoku u Alkatrazu nebyla. Ztratil jí už dříve. Nebo spíše ji někde zanechal jak jsem pochopila. Na to, že bratr nechtěl ho hledat nic moc neřekne a tak jen pokrčím rameny a napiji se coly, kterou jsem si objednala. Havok? Zeptá se otec. Neumí číst myšlenky, ale moje usměvavá tvář mě prozradila. Kývnu, že tomu je tak. "Je už nespokojený v institutu." Otce to nejspíš nezajímá. Ale pro mě je to docela zajímavé. Zajímalo by mě proč, jestli kvuli tomu, že nejsme spolu nebo prostě lidi tam jsou tak mimo. Vždyť je tam jeho bratr. Otec odpoví na mojí otázku, co chce udělat s Mystique. Vyjádří se, že bude mě, tedy mojí moc potřebovat ještě k navrácení jejích schopností. Nechápu jak. Ale to už nám přinesli jídlo. "Dobrou chuť." Odpovím otci a dám se do svého hamburgeru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když doobědváte, pomalu se blíží čas odletu. Dosud si nikdo nevšiml Magnetovi přítomnosti na letišti, takže pokud budete i na dále opatrní, mohli by jste si snad užít příjemný let. Nezbývá Vám než projít povinným odbavením před letem a všemi ostatními předleteckými formalitami. Starší paní za přepážkou na Vás chvilku zkoumavě kouká, ale nakonec Vám vrátí Vaše doklady a popřeje Vám příjemnou cestu. Když odcházíte můžete ještě zaslechnou ne zrovna lichotivou poznámku k Lorniným zeleným vlasům, které byly nazvány jako velice nevkusné. Nastoupíte do letadla a pak už si můžete užívat pohodlí v měkké sedačce v letadle. Příjemná letuška Vás seznámí se základní bezpečností, požádá Vás ať se připoutáte a nakonec Vám popřeje příjemný let. Vzlétli jste. Na letišti ve Washingtonu by jste měli být za necelých 5 hodin. Vzhledem k tomu, že je krásné počasí nemusíte se obávat žádných komplikací. Let uběhl rychleji než jste čekali. Když konečně vystoupíte z letadla do domluveného srazu s Pietrem už nezbývá mnoho času, když se však vydáte rovnou na místo určení, měli by jste to stihnout. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro ´Co to se mnou děje?´ Ať se snažím sebevíc, kříčící - nyní již spíše ječíčí - hlas ze své hlavy nedostanu. Mé překvapení dostoupí vrcholu, když si uvědomím, že jsem ztratila pevnou zem pod nohama. Doslova. ´Zatraceně já... letím?´ Tahle myšlenka mi ale zmatenou hlavou proběhne až v okamžiku, kdy se řítím vstříc nepřátelské matičce zemi. Na zlomek vteřiny utichne i hlas, který pomalu ale jistě začínám nenávidět. Setkání se zemí je tvrdé... Bolest celého těla ale není ničím v porovnání s palčivou bolestí, která mi tepe v obou spáncích. Ten hlas se vrátil. A v plné síle. "Vypadni z mé hlavy!", zaječím hlasem plným zoufalství. Že už nejsem sama mi dojde až v okamžiku, kdy uslyším cizí hlas. Smysl slov samotných mi ale dojde až o hodnou chvíli později. "Jsem v pořádku," odpovím a začnu se sbírat na nohy, což mě stojí nemalé úsilí. ´V pořádku? Hlavně odsud co nejdřív zmizet... Nervově zhroutit se mohu později. A bez svědků.´ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se konečně sesbíráš se země a postavíš se nohy, tak zjistíš, že Tě levá noha jaksi neunese. Nohou ti projede nepříjemná bolest vycházející z kotníku, která Tě donutí si opět sednou zase na zem. I přes nepříjemný pocit ve Tvé hlavě a neutichající křik, který se nedá přeslechnout, si všimneš hloučku zvědavých lidí, který se vytvořil kolem Tebe a kolem muže, který se Tě před chvíli ptal na to, zda Tě něco bolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všech šest mutantů Tě uctivě pozdraví a pak odpovědí něco v tom stylu, že si myslí, že akce proběhla v pořádku, bez problémů, bez komplikací a podle Tvých představ. Aby Tě ujistili o pravdivosti jejich názoru dali se do stručného, avšak výstižného popisu toho, co se dělo na jejich stanovištích, zatímco Ty jsi se účastnil akce u policejní stanice. Když jejich vyprávění skončilo věděl jsi asi toto: První dvojice zamířila k podniku číslo 1, tedy do velké hospody, která slouží především ke sledování sportů. Hospoda sice zrovna nebyla úplně plná, to většinou bývá až večer, ale přes to v ní sedělo několik mužů u sklenice piva sledující sport a bylo zde také pár studentů, jež si užívali svého mládí. Dvojice se posadila k jednomu ze stolů a poručila si pivo. Hostinský pivo načepoval a přinesl ke stolu, jeden z mutantů ho ochutnal a vrátil u ho s tím, že: “Někdo jako my má snad právo na pořádné pivo!“ pak ne příliš zdvořile poručil ať vypne ty kecy, co běží v televizi, že když už má pomáhat obyčejným lidem, chce pak mít také chvíli klid a ať donese něco pořádného k pití. Dalších několik desítek minut probíhalo v podobném duchu... Teď budeme hrát biliard my, protože my z Institutu jsme Vás zachránili před těmi zlými... Člověče, prokaž X-menovi trochu úcty... Jste jen obyčejný lidi, tak prokažte trochu pokory, obdivu a vděčnosti... Pak už to jeden svalovec nevydýchal a ozval se, načež mu mutant rozbil půllitr o hlavu a muž se zřítil k zemi. To byla poslední kapka... Když spokojení mutanti vycházeli z hospody, vypadalo to tam jako po válce... Druhá dvojice ve stejný čas dorazila do podniku číslo 2, který je spíše než pro zábavu obyčejných lidí určen pro bavení smetánky. Sem mutanti v oblečcích ´X-menů´ zapadali ještě o něco méně než jejich kolegové v hospodě. Už při příchodu vzbudili pozornost několika slušně oděných nejspíše bohatších lidí a když se usadili ke stolečku a na celý lokál zařvali, že chtějí obsluhu a to hned, mohli zaznamenat několik pohoršených pohledů. Obsluha přišla a naznačila, že pokud zde chtějí zůstat měli by zvolit jiný druh oblečení a nebo alespoň konvenčnější chování. To samozřejmě vzbudilo u mutantů zlost a po výčitkách, že X-meni se snaží lidem pomáhat a nesklidí trochu vděku, jim to tam trochu pomlátili, a poté co byla zavolána policie, odešli dříve než se s ní stihli potkat. Poslední dva mutanti, také v převlecích se vydali vyprávět pohádku o tom, že Institut si za své služby lidstvu zaslouží víc... Že policie je omezovala ve službách veřejnosti... Že by bylo lepší kdyby právo měl na starosti pouze Institut, protože lidé jsou k tomuto úkolu nevhodní... Pokud se někomu něco nelíbilo, bylo mu to vysvětleno ručně, a poté vypravěč pokračoval ve své cestě dál... Teď už stačí jen čekat, jak na podobné věci zareagují média a obyčejní lidé. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Konečně ty dva najdu. Nebyl jsem si jistý jestli tu Scott ještě bude, ale čim víc, tim líp. Podívám se rovnou na Beasta s vážnou tváří. "Někdo napadl Storm, krvácí a je v bezvědomí vě své pracovně." Neváhám ani chvíli a rozeběhnu se zpět k její pracovně. Doufám, že ty dva napadne udělat to samé. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Šmarjá, spadlá a eště trhlá,' škubnu sebou o kousek dozadu, byť je mi jasné, že ten řev není určen mně. V hlavě mi přitom něco výstražně zabliká a na zlomek vteřiny mi před očima vytane Geelin obličej. Podobné stavy jsem si užil také. 'Takže útok ňákýho psychopata? To by mohlo vysvětlit, proč spadla z nebe, telekinetik by to zvládnul...' V pořádku. Jasně. Takové známe. Ušklíbnu se. "I tak bys měla rači chvíli odpočívat, než se vzpamatuješ," doporučím dívčině. Ale jelikož si nedá říci, radši se zvednu a vezmu ji za ruku, abych jí alespoň ulehčil vstávání. Toliko k mému plánu. Vzdychnu a protočím oči v sloup, zatímco ji chytám a pomáhám jí znovu se pomalu posadit na trávu. Tenhle typ musí člověk milovat... Znovu si dřepnu vedle ní a vykouzlím přívětivý úsměv. "Ta tvá noha moc v cajku nevypadá. Seš si naprosto jistá, že ti nic dalšího neni?" Otočím se na moment na přihlížející stádo. "Náhodou si někdo z vás nevzal na piknik lékárničku?" zeptám se, načež se opět začnu věnovat dívce. "A ty vostaň sedět, než dorazí doktor. Mezitim mi mužeš povyprávět, odkaď ses tady vůbec vzala a kdo ti to udělal." Mezitím vytáhnu mobil a začnu vyťukávat číslo na pohotovost. P.S.: |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Křik z chodby zastaví naši debatu dřív než se dostaneme k něčemu konkrétnímu, ale naléhavost s jakou zní se postará o veškeré námitky, které bych proti tomu měl. Hank otevřel dveře v nichž se objevil bratr se zprávou o poranění ředitelky. "Ororo?!" Kdo by něco takového mohl udělat ....? Na to teď není čas. "Hanku rychle! Co všechno budeš potřebovat." Začnu se rychle rozhlížet po místnosti, abych našel něco vhodného na ošetření Storm. |
| |
 | soukromá zpráva od Wolverine pro ,,Co se tu zase děje'' říkám když se blížím ke kanceláři...,,Cože jak zraněná...'' ptám se, když dobíhám ke kanceláři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Beast se rychle rozhlédne po laboratoři, je tu spousta věcí a všemožných udělátek, ale není to úplně ideální pro lékařský zákrok. Sám vyběhne z místnosti a při tom Ti dává pokyny "Řekni jim ať ji rychle a hlavně OPATRNĚ," slovo opatrně pronese opravdu důrazně, tak aby jsi ho nemohl přeslechnout, "přinesou na ošetřovnu." Pak se sám rozeběhne směrem, kterým víš, že je ošetřovna, aby připravil vše potřebné. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro V klidu jsme poobědvali a pak jsme se přesunuli k odbavení. Hlídala jsem kamery jako předtím. Vypadala to, že ti co nám prohlíželi doklady budou dělat problémy, ale nakonec komentovali jen moje vlasy. Jediná mutace co je na mě viditelná a to ještě vypadá, že jsem si je takto barvím schválně. Cesta je jinak klidná. Za pět hodin jsme se ocitli v New Yorku. Koukla jsem se na mobil a hlavně na čas. "Moc času nám nezbývá. Měli bychom si pospíšit, abychom stihli Quicksilvera." Poznamenám k otci a vydáme se ven, kde je spoustu taxíků, který nás může odvést k Washingtonovu monumentu. Když jsme nasedli do taxíku cestou jsem si hrála s mobilem. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Crystalie ,,Co se tu zase děje,'' slyšíš ještě dříve než spatříš hlas Tvého milovaného otce, ,,Cože jak zraněná...'' v tu chvíli se Logan objeví mezi dveřmi. Wolverine Když přijdeš k ředitelně dveře dovnitř jsou otevřené. Vevnitř vidíš Crystalie, která působí poněkud v šoku a právě se snaží velice amatérským způsobem pomoc ženě na zemi - otázkou je zda-li jí to více pomáhá či škodí. Ruce i kalhoty má špinavé od krve. Pravděpodobně to ona volala o pomoc, teď už o pomoc nevolá. Ororo leží na zemi s klidnou tváří, vypadá téměř jako mrtvá, ale podle stále se nepravidelně zdvihajícího hrudníku vidíš, že to, tak není. Její oblečení je nasáklé stále vytékající krví. Po rozseknuté hlavě jí stéká pramínek krve. Krev je také na zemi a na stole. Alex Vnímáš, že Beast na chodbě ještě dává nějaké pokyny Scottovi, ale neslyšíš jaké. Nemůžeš si nevšimnout, že Tě modrý muž nenásleduje k ředitelně, ale rozeběhne se trochu jinam, zatímco Scott Tě nejspíše následovat bude. Když doběhneš zpět k ředitelně mezi dveřmi stojí Wolverine, který právě dorazil, aby zjistil, co se zde dělo. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Na příkazy Beasta stihnu jen souhlasně přikývnout než zmizí ve dveřích sám vyběhnu za rychle se vzdalujícím se Alexem. To snad není možné. Proč se mě jen drží to tušení, že podobné věci se tu neděly dokud jsem tu nebyl. Napínám své síly abych bratra dohnal, ale navzdory menšímu úspěchu stíhám většinu času zahlédnout jen jeho záda, jak zahybá za další roh. Když ho konečně doženu, tak do něj pro změnu málem narazím před dveřmi do kanceláře, kam právě dorazil i Logan. Stačí krátký pohled do místnosti a je jasné, že situace je tak vážná jak vypadala. "O .... Storm!" Na poslední chvíli se opravím, když si uvědomím, že tu jsou i ostatní. Protáhnu se kolem obou mužů dovnitř a do nosu mne udeří pach čerstvé krve, sice ji sotva vidím, ale rána na hlavě je pro mě víc než zřetelná. "Logane, Alexi potřebuju ty dveře, abysme ji mohli odnést." Místnost má bohaté vybavení a masivní nábytek, ale nic vhodného pro nosítka. Nezdržuji se čekáním zda začnou něco dělat nebo ne, rovnou se přesunu k dívce pečující o bezvědomou ženu. "To bude v pořádku." Pronesu mnohem klidněji než se cítím, zatímco si svlékám triko. Několikrát přeložím tělo trika dokud není stejně široké jako rukávy. Podsunu jej opatrně pod hlavu Ororo, takže látka vytváří jakýsi polštář a dlouhé rukávy převážu přes čelo, pokud možno tak, aby látka zakryla zakrvácenou ránu. Pak obrátím svou pozornost ke dveřím, zda už jsou Logan s Alexem připraveni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podařilo se Ti jakžtakž zastavit krev vytékající z rány na hlavě, to že to není úplně ideální Ti, ale během chvilky prozradí prosakující krev skrz triko. Nemůžeš také přehlédnout, že stříbrovlasá žena utrpěla několik bodných ran v oblasti břicha, což byl nejspíše hlavní důvod vší té krve okolo Vás. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro Už to nemohu vydržet, první smrt Xaviera, pak smrt Jean...pak zjevení dcery o které nic nevím, lehká vzpomínka na Japonsko, nalezení Scotta a teď tohle...už nemohu být v klidu a věřím, že to oni zvládnou. Odcházím z místnosti pryč... musím najít někoho, kdo vypadá...že tam tomu rozumí, někoho, kdo mi konečně může říci, co se tady děje. ,,Beaste'' zakřičím a sháním se po něm. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Potom, co zaplatíme, vyrazíme opět napříč halou. Sám se teď snažím vnímat pohyb kamer. Bere to hodně soustředění a energie, ale je to pro mě větší potěšení, než je sledovat přímo. Dojdeme k přepážce. Žena chvíli prohlíží naše papíry. Tak dělej, nemám na to celý den, dřív než bych však začal ztrácet trpělivost, pustí nás dál. Pořád toho v tý hlavě má víc než vy! Odpovím naštvaně, když zaslechnu její poznámku. Nevím jestli mě slyší a je mi to jedno. Let proběhne bez větších potíží. Po přistání vyzvednu svůj kufr, potom vyrazím pro taxi ven. Ano, máš pravdu, odpovím na připomínku Polaris a podívám se na čas. Dojdu k nejbližšímu taxi. Jste volný, těžko říci, jestli jsem se ptal, nebo mu to oznamoval. Nicméně nám taxíkář naloží zavazadla. Washingtonův monument, prosím. Cesta proběhne relativně rychle, na místní poměry. Vystoupíme nedaleko monumentu a zbytek rychlou chůzí dojdeme. Tak co stihli jsme to? Řeknu, když dorazíme na místo určení, a zkontroluji čas. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Kancelária
Našťastie sa všetko okolo začalo diať dosť rýchlo na to aby som otvorila ústa a zasypala niekoho výčitkami a nadávkami. Keď sa iniciatívy ujal Stevie Wonder, poodstúpila som na stranu a sledovala som prvú pomoc, vytrhnutie dverí z pántov. A v hlave som si len opakovala: To nebude v poriadku, to nebude v poriadku, to nebude v poriadku, to nebude v poriadku, proste nebude! Trasúce sa a skrvavené ruky som si začala strhať do vreciek v snahe nahmatať cigaretovú škatuľku. Nenašla som nič. Zrejme ležia niekde na zemi, v mojej čiastočne zdemolovanej izbe. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Doběhneme celkem rychle zpět. Kromě té neznáme dívky se tu ukázal ještě ten, jehož jméno si nemůžu zapamatovat. Teď to není podstatné. Scott se ihned vrhne ke Storm a začne jí ošetřovat. Nemá cenu mu moc pomáhat, protože bychom se tam akorát pletli. Stará se o ní ta dívka a Scott. Co mě však překvapí je příkaz od Scotta. Vím, že trpí ztrátou paměti, možná ztratil i jiné věci. "Nejdřív jí stabilizujte a počkejte na Beasta." Musí tu být každu chvíli, slyšel mě a ví, kde nás hledat. Co mi však přijde skoro až úsměvné je rvaní dveří. Jakmile bychom je urvali a naložili na ně Storm, rychle bychom jí museli zase sundavat. Jak bychom s ní asi prošli rámem dveří, aniž bychom jí shodili. "Uklidni se!" Zařvu na Wolverina a odtáhnu sveře kousek dál. Málem je hodil na Storm a ještě to tak. On se nakonec sebere a vyřvává Beastovo jméno po chodbě. "Co to je za magora?" Nechápavě se podívám po těch dvou a nakonec se skloním také ke Storm a opatrně jí sundavám oblečení tam, kde je zraněná, aby se k ní lépe dostali s obvazy. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Logan zuří, přesně jak jsem čekal a já si v duchu nadávám, že jsem ho nepožádal jiným způsobem. Zatímco mi tu Ororo umírá pod rukama. Pak se od věci začne distancovat neznámá dívka a k mé nemalé úlevě zapojovat Alex. Přesto mě rány na přiše přímo děsí, nemám nejmenší tušení kolik toho člověk vydrží, ale tohle vypadá že je snad už za hranicí. "Beast na nás čeká na ošetřovně Logane!" Zavolám za ním na chodbu třesoucím se hlasem. "PROSÍM! Pomoz mi ji k němu donést!" Jestli odejde nebudeme na to skoro stačit. Vrhnu pohled ke Crystalie, která se už se od věci distancuje. V nejhorším nám snad ona bude moct pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď sa všetko ukľudní, pustím kus steny na zem a obzriem sa. To je všetko? Nejaký krátky tréning... Pozriem sa na dvere a čakám, kedy sa odblokujú. Pozriem sa na Jubilee spýtavým, pohľadom, keď zrazu namiesto nej mám tesne pred nosom kovovú stenu. Zase. Otočím sa na mieste a zistím, že som v bludisku. Aby to nebolo všetko, začne sa znižovať strop. Fajn, toto začína byť už trochu extrémne, nie? Kedy sa preboha dostaneme niekam kde sa bude hýbať strop? Do egyptskej hrobky? Čo za tréningový program ste tam vy dvaja navolili? Zakričím a iba dúfam, že ma cez tie haldy kovu počujú. CHvíľu sa snažím vymotať po vlastných, približujúci strop ma však rýchlo presvedčí o tom, že na to nie je čas, a tak jednoducho začnem prechádzať cez steny. Najskôr narazím na Bobbyho, ktorého chmatnem za ruku a spolu s ním hľadám Jubi, nevnímajúc jeho námietky. Ono ak človek nie je zvyknutý prechádzať cez objekty, môže to byť celkom nepríjemné. Jubi? Jubilee? Volám na ňu, pričom si dávam pozor aby som Bobbyho nepustila a nezostal tak uveznený v stene, keď zrazu na ňu narazím, keď vybehnem zo steny a mimovoľne rovno aj cez Jubi. Poodstúpim a chytím za ruku aj ju. Tak, myslím, že je čas dostať sa odtiaľto. Usmejem sa. Ale ktorým smerom? Pôjdem jedným, až kým neprídem ku stene a popri nej nájdem dvere. Vyberiem sa teda podľa plánu spolu s tými dvoma a nakoniec naozaj narazím na dvojo dverí. Zastavím sa. Hm, čo myslíte, cez ktoré teraz? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak, od teď už bych ten hod procentovkou, ale prosila Když se konečně odvážíte na chvíli zastavit, tak je to z toho důvodu, že cesta končí a p před Vámi nacházejí dvoje totožné dveře. Strop se k Vám neustále nebezpečně přibližuje stejně jako okolní stěny, takže je Vám jasné, že si nakonec stejně budete muset jedny dveře vybrat. Aniž by jste se pohnuly otevřou se sami od sebe první dveře a chvíli po nich i druhé. Rozhodnutí je na Vás. Když se otevřou první dveře, vidíte za nimi deštný prales. Všude je spousta vysokých stromů, kapradí a jiných zelených věcí, které už na podobných místech bývají. Z toho místa sálá nepříjemný druh horka v kombinaci s vlhkým vzduchem, což je pro deštné pralesy poměrně typickým rysem. Na stromech se houpou liány a na jejich větvích sedí několik opic. Z jednoho stromu na Vás kouká velký had, který se plazí po jeho větvi. Po zemi se k Vám blíží několik větších pavouků, které z místnosti vylezli a pravděpodobně to nebudou jediní obyvatelé pralesa.  Když se otevřou druhé dveře, na chvilku Vás oslní světlo, které z místnosti vyzařuje. Na rozdíl od temného pralesa, zde je sluníčko. Za dveřmi se nachází rozlehlá poušť, což znamená, že všude je jen písek a zase jen písek. Slunce vysoko na nebi pálí a cítíte jak Vás z něj polilo horko. Zvláštní je, že občas cítíte jemný dotyk vánku v obličeji, který k Vám přinesl pár teplých zrnek písku. To místo působí oproti pralesu poměrně mrtvým dojmem, nic živého nevidíte, ale víte, že to by nemělo snížit Vaší opatrnost.  Strop už máte pouze pár centimetrů nad hlavami, a stále se nebezpečně přibližuje, takže si budete muset rychle vybrat a jeden ´svět´ navštívit. Bobby si zmateně prohlíží prales za prvními dveřmi, pak poušť za druhými dveřmi, nakonec se rozhodne být gentleman a nechat výběr na dámách. “Tak kterej?“ zeptá se naléhavě zatímco se tázavě dívá nejdříve na Kitty a pak i na Jubilee. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta proběhne relativně rychle, na místní poměry, a na štěstí pro Vás bez větších problémů. Řidič Vám zastaví nedaleko monumentu, a poté co zaplatíte si Vás dál nevšímá a odjede. Zbývající kousek cesty rychlou chůzí dojdete. Hodinky ukazují 15:55 což znamená, že do srazu s Pietrem zbývá ještě pět minut. Přesně na čas vidíte nadpřirozeně rychle se pohybující objekt, který Vás několikrát obkrouží a když zastaví před Vámi není to samozřejmě nikdo jiný než Quicksilver. “Ahoj, tati“ pronese Magnetovým směrem, nezní to úplně vřele. Pohled, který mu věnuje je navíc velmi zkoumavý. Otevře pusu, aby se na něco zeptal, nakonec si to však rozmyslí a zase ji naprázdno zavře. Pak se zadívá na svou zelenovlasou sestru a dodá, “Čekal jsem, že přijdeš sama, ale evidentně si při svém pátrání byla úspěšná.“ Chvíli nervózně postává ve Vaší přítomnosti, nakonec se posadí na lavičku, která je kousek od Vás. “Tohle rodinné setkání asi nebude jen tak,co? Takže... Co po mě chcete?“ |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Nemocnica Chicago Hope zrejme nebudete
" Tak kurva, už ju odtiaľto odneste!" Zahučala som na Stieveho, na toho ďalšieho a áno, aj na Logana, ktorý ziapal zasa vonku. Nepáčilo sa mi ako dlho im to trvalo. Prečo ju jednoducho nevezmú na ruky? Horšie jej už urobiť proste nemôžu! Boha, dajte mi niekto cigaretu, zabijem sa! Hodila som pohľad po neschopnom záchrannom týme a príliš sympatií v ňom teda nebolo. Len nervozita, napätie a neurčitá iskrička strachu, ktorá sa tam občas objavila. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Tak jsme to stihli. Řeknu, když vidím čas. To už se řítí Quicksilver. A máme to tady. Pomyslím si, když vidím množství prachu, které se za ním zvedá. Jeho pohled mě však zarazí. Ahoj, odpovím mu krátce a sleduji jeho počínání. Tak takhle jsi se cítila, Mystique? Napadá mě, když vidím jeho pohled. Tak to řekni! Zeptej se, co tu chci, když už nejsem jeden z vás. Křičím v mysli a čekám jestli získá odvahu se zeptat. Hledím na něj s odhodláním, leč smutně. Nakonec promluví, ale ne na mě. Potom si sedne na lavičku a zeptá se přímo, mno, nechodíš okolo horké kaše. Dobrá. Sevřu pěst a všechen vztek, který ve mě za tu krátkou chvíli nahromadil použiju, abych mu dokázal, že to myslím vážně. Lavička pod ním se zhroutí, chci zpátky. Řeknu a pokračuji, když se na nás překvapeně dívá. NE, nedělá to ona. Mé schopnosti se mi vracejí! Pomalu, ale vracejí. Můj hlas je pevný a přísný. Chci najít Mystique, pokračuji, potom co se postaví zpátky na nohy. Potom chci, abys mě dovedl k Pyrovi. Uděláš to? Teď už mě snad zase budeš respektovat, synu. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro ,,No dobře...pro Storm to udělám'' přijdu, odstrčím Scotta na stranu, podívám se na něj a popadnu Storm. ,,Je takový problém jí zvednout? Copak, nejsi při síle mladej?'' řeknu a arogantně se pousměji. Pak projdu dírou od vytrhnutých dveří a pokračuji na ošetřovnu. Položím na stůl a vzdálím se. Doufám, že mě Scott, Crystalie i Alex následovali... protože se pak naštvaně zeptám: ,,Kdo mi tu konečně vysvětlí jak k tomu došlo a proč u toho byla Crystalie... co se tam stalo?'' řeknu naštvaně. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro “Myslím si, že bude zajímavé vidět tě jako mého asistenta.“ potutelně se usměji. Pominula jsem fakt, že si myslel, že můj nápad je naivní. Byl to první a logický krok, jak se dostat k Wortingtonovi. Občas mne stále překvapuje, že o mne někdo jako on dokáže pochybovat. Erikova pravá ruka jsem nebyla jen tak pro nic za nic. “Nezapomeň si vzít brýle. Ty dělají vždycky lepší dojem. Dojem intelektuála.“ dovtípím se, co teď bude následovat a zvednu se ze židle téměř ve stejný okamžik jako on. Vůči jeho rozkazu… doporučení, abych počkala u auta, nic nenamítám. Krátce souhlasně přikývnu a odcházím za ním. Flashku jsem mu nechala. Já jí u sebe nepotřebuji. A půjdu vyčkávat, až Pyro vyřeší, co potřebuje, a my tak budeme moci jet na návštěvu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Storm ve Tvé náruči působí téměř mrtvým dojmem. Když s ní rychle, ale opatrně dojdeš na ošetřovnu, Beast už je připraven a očekává Vás. Ani nemusí vydat žádný pokyn a Ty mu Ororo položíš přímo na operační stůl. Jeho výraz při pohledu na zakrvácenou ženu ještě o něco zvážní. “Počkejte venku, udělám co budu moc...“ vyprovodí Vás modrý muž z místnosti a zavře za Vámi dveře, aby se ženě mohl v klidu věnovat. Teprve teď máš možnost si plně uvědomit, že Tvé ruce i oděv jsou umazané od krve. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Na moje veľké prekvapenie, pán veľký dobrodinec, bol Logan. A jeho kumpáni ho nasledovali ako poslušné husičky, bohvie kam. Ja som však ísť odmietala. To bola ich záležitosť a nemohla som viac ako pomôcť. Čo bolo v mojim silách som spravila. A teraz? Teraz to už bolo len vo hviezdach. Okrem toho už som nevládala tam stáť a prizerať sa. Už som nevládala si udržiavať kamennú tvár. Zrýchleným krokom som dobehla do svojej rozkopanej izby a zabuchla som za sebou dvere. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro V izbe
Nedbajúc krvavých rúk a oblečenia som ako prvé našla škatuľku cigariet a trasúcimi sa rukami som si pripálila. Vo mi stále strašila fľaštička s "jedom" , ktorú som nepoužila. Možno by som ju mohla použiť na seba? Boha, ale čo im poviem? Určite sa budú pýtať na to čo sa stalo! Kurva, ja nie som mysliteľ. Ona sa preberie a všetko im povie. Ako to zahovorím? Ja nie som na slová! A vlastne ani na činy. Sakra veď ja som úplne zbytočná existencia! Osoba, ktorú len využili aby započali tú svoju posratú vojnu! Mozog mi pracoval na plné obrátky vymyslieť nejakú lož. Podstatné však bolo, že s cigaretou v ústach sa mi myslelo pomerne lepšie ako bez nej. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na to jak tu bylo ráno živu je tu teď naopak úplně mrtvo, cestou jsi nikoho nepotkala, ani nikoho neslyšela. Končeně jsi za sebou zavřela dveře svého částečně zdemolovaného pokoje. Zatímco si stále ještě velmi rozrušená hledala krabičku cigaret, podařilo se ti ušpinit peřiny krví, nakonec jsi přeci jen sklidila úspěch a krabičku našla zapadlou pod postelí. Když jsi pomalu vyfukovala cigaretový dým, konečně se ti přestaly třást ruce a Tvá mysl se trochu projasnila. Nevíš za jak dlouho, ale je pravděpodobné, že nakonec se přeci jen bude někdo ptát na to, co se stalo. Bylo by vhodné vědět, co jim říkat...hlavně se v tom nezamotat. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Vyslechnu si postupné zprávy o průbězích jednotlivých akcí s úsměvem ve tváři. Pokud to skutečně probíhalo tak, jak šest mutantů vypráví, odvedli bezpochyby dobrou práci. Hold jsem skutečně zvolil správný tým. Spokojeně na všechny z nich kývnu. Odvedli jste dobrou práci. Kýžené výsledky by se již měly dostavit. Nezapomeňte se zbavit toho převleku. Je to poslední vodítko, které by mohlo narušit naše plány ohledně této mise. Ovšem pochybuju, že by někdo z vás v tom chtěl snad chodit ven pravidelně. Můžete jít. Uchechtnu se a počkám, až se všichni z nich pomalu rozejdou. Když chce však odejít i Psychonic, lehce ji chytnu za paži a požádám ji, aby ještě chvilku zůstala. Pokusím se jí říct, aby mě následovala, ale ona můj úmysl díky svému daru již zná. Dojdu s ní tedy trochu bokem od svého "trůnu" a začnu tichým hlasem. Potřeboval bych tvou pomoc ohledně Quicksilvera. Mám ten pocit, že mi Mystique o jeho zmizení neříká všechno. Když si ho osobně vyžádala jako parťáka, měla na něj očividně dost velký vliv. Nevěřím, že se bez jejího vědomí prostě vypařil. A už vůbec se mi nezdá, že by jí to nevykolejilo.. Kdyby teda nevěděla kde je. Dokončím tlumeným hlasem svou první úvahu a ohlédnu se přes rameno. Přeci jen Mystique vždy byla a stále je uznávanou členkou Bratrstva a já bych nerad šířil mezi ostatní nějaké své pochybnosti založené pouze na mém instinktu. Chci se tě zeptat, zda bys dokázala odpovědět na mé pochybnosti nakouknutím do její hlavy. Pokud potřebuješ, abych v ní vyvolal nějakou asociaci na jeho zmizení, nenápadně se jí znova zeptám a ty mi pak danou odpověď okamžitě "řekneš". Mám pocit, že by nás náš Quicksilver mohl dovést ke svému.. No, je zkrátka důležité nenechávat volné konce. Dokončím svou žádost na Psychonic a počkám, zda mě neuzemní tím, že je to nemožné a nebo že to tak vůbec nefunguje. Případně si vyslechnu její návrhy, jak by to mohlo proběhnout. Jinak Psychonic požádám, ať tu na mě čeká, abychom pak mohli jít k autu společně a ona mohla být u té mojí "nenápadné" otázky. Poté se vydám do své pracovny převléci. //Tenhle příspěvek snad z pochopitelných důvodů posílám jenom tobě. Napíšu ještě jeden i pro Mystique, aby v tom nebyla mezera. Však již vyjma tento rozhovor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Psychonic Tě následuje, aby si mohla vyslechnout Tvou žádost. Když domluvíš, přikývne na znamení toho, že chápe o co Ti jde. ´To nebude problém, stačí mi být v její přítomnosti a mít dostatek času. Pokud si však chceš být výsledkem jistější, tak se jí ještě jednou zeptej, o dost mi to usnadní zaměření na to, co chceš vědět ´ Když se vrátíš, tak na Tebe čeká přesně jak jsi ji požádal. Když vidí, že se vracíš otáže se Tě, ´Nějaké pokyny k tomu co a jak když tu nebudeš? Potřebuješ ode mě či od Callisto něco? Nebo od někoho jiného...?´ Pak Tě následuje... |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Na mojí otázku ohledně vztekajícího se a evidentně nevyrovnaného Wolverina nikdo neodpovídá. Chápu, že tu máme jiné starosti. Stav Storm se zrovna dvakrát nezlepšuje. Nechápavě se podívám na Scotta a oddechnu si. Bude to vážnější než jsem si myslel. Ten velitel X-menů co tu byl dříve se snad neztratil. Chvíli koukám nevěřícně na Scotta a pak na příchozího Wolverina. Ten herec si nemůže odpustit spoustu prupovídek, které stejně nikoho nezajímají. Otřu si ruce do zbytku čisté látky a narovnám se. Stejně tu víc nezmůžu. Ostatní kromě Crystalie vyrazí na ošetřovnu. Nemá cenu, abychom se tam mačkali, proto se vydám také svojí cestou... |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro ...samozřejmě, že byl můj jediný záměr dohnat Crystalii. Ona našla Storm a jediná může aspoň tušit co se tu stalo. Za druhé si musíme ujasnit jisté hiearchické uspořádání, protože takhle semnou už mluvit nebude. Rychle jí doběhnu a pevně chytnu za rameno, až to dívku jako je ona může bolet. Chtěl jsem jí tam vypustit i malou dávku energie, ale říkal jsem si, že by to bylo moc. "Kampak, kampak..." Zamračím se na ní a založím si ruce na hrudníku. Nevím co je zač a odkud je. Klidně to mohla udělat ona. "Za prvné mě budeš oslovovat tak jak se sluší. Na institutu jsem byl už v době, kdy ty jsi lezla po čtyřech. Za druhé mi okamžitě vysvětlíš co se tam dole stalo." Svoje slova myslím smrtelně vážně a napovídá tomu i můj výraz. Smůlu má, že nejsem jako většina místních profesorů a použít trochu energie na získání informací mi taky nedělá problém. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Máte-li proti tomu někdo něco, tak se ozvěte... Alex Dívku pronásleduješ až k jejímu pokoji, celou cestu jste nikoho nepotkali. Na rozdíl od rána je tu nějak mrtvo. Dívka si Tě celou cestu nevšimla a Tobě se Crystalie podařilo dohnat až chvíli, poté co za sebou hlasitě zabouchne dveře svého pokoje. Když vejdeš dovnitř, tak už kouří svou cigaretu, peřiny jsou špinavé od krve, stejně jako krabička ležící na nich... |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Když dokončím své záležitosti ohledně mise a vyslechnu si všechna hlášení, dojdu svižným krokem do své pracovny. Tam za sebou zavřu dveře a několika rychlými pohyby ze sebe opět sundám většinu oblečení a ledabyle ho naházím do skříně hned vedle X-men obleku, který jsem měl dneska již taky na sobě. Když jsem se rozhodl jít s Magnetem a vstoupit tedy do bratrstva, nikdy by mě nenapadlo, že mise pro Bratrstvo budou obsahovat tolik převlékání se. No, taky by mě nikdy nenapadlo jak Magneto dopadne.. Hold je třeba se rychle adaptovat na sled událostí. Převleču se do černého saka s bílou košilí. Poté se pokusím uvázat si modrou kravatu, ale po chvilce snažení to vzdám a kravatu odhodím pryč. Se stejným odporem vytáhnu i decentní černé brýle s normálními sklíčky (nejsou dioptrická) a nasadím si je na oči. Pak vezmu už jen do ruky černý kufřík, v kterém je však jen pár již starých a historicky ne příliš hodnotných článků. Je třeba to vidět optimisticky.. Pořád je tohle oblečení lepší, než ty skautské uniformy X-menů. Odepnu si knoflíček u límce, abych nevypadal až tak naškrobeně a hlavně se lépe cítil. Poté již projdu chodbou, kde na mě již čeká Psychonic. Až tu nebudu, pošli někoho pro ta anestetika, morfium a další léky mírnící bolest. Naše léčitelka si to vyžádala. Ale neúkoluj tím nikoho, kdo se účastnil dnešní mise. Ti ať si odpočinou. Budou brzo zase potřeba. Byl bych rád, kdyby tam šel někdo, kdo se v lécích trochu vyzná a vzal si sebou zálohu. Nechci kvůli doplňování zásob tahat nějaké členy Bratrstva z vazby. Dořeknu své instrukce a již s Psychonic zamířím rychlým krokem rovnou k vozu, v kterém již sedí mnou zvolený řidič v slušivé uniformě a před kterým čeká Mystique. Tak to můžeme odstartovat.. A to vše díky tvým informacím. Doufám jen, že Quicksliver svým zmizením tvou misi neohrozil. To by bylo skandální a musel bych podle toho jednat. Prohodím k Mystique. Ještě dřív než vejdeme do limuzíny podám (jakožto správný asistent) Mystique mobil s již vyťukaným číslem. Beast by se i při akutním problému nejspíš nejdřív oznámil. Tady je číslo na sekretářku našeho cíle, tak volej a ohlas se již jako Beast. Nezapomeň být neodbytná. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro To mi kurva naozaj nedáte pokoj? " Vieš čo? Mám u prdeli kde ty si bol keď ja som liezla po štyroch." Si myslí, že sa ho bohvie ako zľaknem. Ale momentálne už viac vydesená z celej udalosti v kancelárii byť nemôžem, takže jeho snaha mi môj stav ešte zhoršiť vychádza na prázdno. Pár krát si potiahnem z cigarety a s odpoveďou váham. " Proste neviem, čo sa stalo dobre? Čo keby si láskavo vypadol z tejto izby a dal mi pokoj? Boha, furt odo mňa niekto niečo chce! Stále ma otravujete. Kurva! " Zatiahnem výrazným južanským akcentom. Rozmýšľaj čo sa tam stalo? "Proste neviem. Bola som zo Storm a potom. Ja neviem! Proste, sakra, neviem. Nemám ani tušenie aké zrúdy tu chováte ale nikoho som nevidela. Proste sa tam objavila nejaká čierna hmla a zrazu Storm padla na zem." Znova som prisala pery k celočiernej cigarety ako by to bolo to jediné na svete čo som javila záujem. "Nemala som sem vôbec chodiť. Nenávidím vás. Čo ma necháte na pokoji? Si myslíte ktovie akí ste nápomocný. Ale hovno!" Šomrala som si popod fúz. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Protočím oči, protože tohle je přesně ten důvod proč jsem se na institut nechtěl vracet. "Koukám, že chovat se jako kráva ti jde velice dobře." Uznale pokývnu a opřu se o stěnu. Nechápu tohle její zbytečný vyšilování. Musí na něčem jet. "Proč jsi na týhle škole vůbec?" Odpověď by mě opravdu zajímala, protože se jí tu evidentně nelíbí a trpí tady. Bejt jí už dávno vypadnu jako já tenkrát. Jo pro mutanty je to dobré útočiště, pokud ho potřebují. Ona evidentně ne, patří k těm silnějším. Kdyby mě teť slyšel profesor tak si mě zavolá na kobereček, ale ten tu bohužel není. Vlastně na škole není už téměř nikdo, kdo by jí vedl. "Černá mlha? Zajímavé." Zamyslím se nad známými mutanty a nenapadá mě nikdo, kdo by to dokázal. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Tak nakoniec už dnes;D
Ani ma tak nenasral tou poznámkou o krave ako tým, že sa oprel o stenu, miesto toho aby vypadol preč. Typický príklad svetaználka, čo sa tvári byť nad vecou ale pritom vie veľké prd. Škaredo som na neho zazerala a doťahala som prvú cigaretu. Takmer na filter. Vyberiem si druhú a pripálim si. Tentokrát sa mi to podarí pomerne rýchlo a hlavne bez toho aby celý chutila železito po krvi čo som mala stále na rukách. Aspoň, že už zasychala. Snažila som muža nevnímať. Nepočúvať jeho stupídne otázky, na ktoré proste nedostane odpoveď ani za nič a taktiež parádnu konštatáciu, čo v sebe skrývala intelekt hodný génia. Naozaj mi dávalo zabrať aby som už viac nevybuchla. Len som na neho škaredo hľadela, v tichosti zo zamračeným obočím. " Ty nevypadneš, že? Aj totálny retard by pochopil, že ti nemám čo povedať." Nakoniec som byť ticho nevydržala. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Čekal jsem, že mi řekne aspoň něco. Je to dost dlouhá doba na to, aby mi něco řekla. Mírně se nakloním, aby si všimla, že tu jsem a stále čekám. Když nic tak nic, proč jste nás musel opustit profesore. Už jsem se měl na odchodu, když v tom přecejenom odpoví. Bohužel to není nic z toho co jsem chtěl slyšel. V duchu jsem doufal, že se třeba uklidní a budeme to spolu moc probrat. Nemůžeme. Mávnu na ní a vyrazím ke dveřím, těsně před zabouchnutím se však zastavím a otočím na vzteklou dívku. Natáhnu pravou ruku a vyšlu slabou dávku energie ve tvaru kolečka o průměru asi deset centimetrů. Ta přesekne cigaretu těsně u filtru, možná se dotkne i pár vlasů, které spálí. "Jo a ve škole se nekouří, ani na pokojích!" S těmito slovy opustím pokoj s hlučný bouchnutím dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Původně jsem chtěl proti tomu, aby Logan zraněnou Ororo bral do náručí protestovat. V hlavě stále znějící Hankovo zdůraznění na opatrnost, ale on vypadá jako by si byl jistý svým jednáním, proto raději mlčím a následuji je na ošetřovnu. Dívka, jež se o Storm starala v kanceláří se k nám nepřidala a bratr zmizel neznámo kam, takže jsem zbyl jen já a muž, který vypadá že zaútočí na nejbližší osobu při nejmenším náznaku nepříjemností. K mé veliké 'radosti' modrý kolos odebere to jediné co Loganovu pozornost nějak poutalo a vyhnal nás před dveře. Unaveně se svezu podél zdi do sedu a upřu na Logana svůj neproniknutelný pohled. "Vím jen co ty. Alex ns našel v laboratoři a řekl, že je Storm zraněná. Beast mě poslal, abych jí dostal za ním dolu na ošetřovnu." Povzdychnu si a přesměruji pohled k uzavřeným dveřím, za nimiž Hank pracuje na její záchraně. Může vůbec někdo přežít taková zranění? Snad ji dokáže zachránit. "Možná bych měl opravdu odejít." Zamumlám polohlasně a opřu hlavu o chladnou zeď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro se poněkud naštvaně začal sbírat ze země, na které se ocitl díky zhroucení lavičky. Věnoval Lorně ne zrovna milý pohled, který však při Magnetových slovech ´Chci zpátky... NE, nedělá to ona. Mé schopnosti se mi vracejí! Pomalu, ale vracejí.´ zmizel a změnil se v lehce překvapený. Nadechl se, aby mu na to něco řekl, ale když dal jeho otec najevo, že chce říci ještě něco, rozhodl se počkat a nechat ho domluvit. Vyslechl si jeho žádost týkající se Mystique, stejně jako otázku týkající se Pyra a tím i Bratrstva. “Říkal jsem si jestli se Ti tvé schopnosti už začali vracet...“ je to poznámka, kterou pronesl tiše, spíše k sobě než-li k Vám. “Dnes jsem se potkal s Mystique, její schopnosti už jsou opět v normální stavu. Chtěla ode mě odvézt k Bratrstvu, což jsem ji splnil. Pak jsem ji doprovodil do Washingotonu, měla tu...řekněme...práci.“ Zkontroluje čas, i když zbytečně, musí mu být jasné kolik je přibližně hodin. “Už bude určitě zpět na cestě do New Yorku.“ Zkonstatuje nakonec. Pak chvíli mlčí, vypadá, že přemýšlí. “Proč bych Tě měl odvézt zpět k Bratrstvu? Uznávám jsou tu tací, kteří Pyra neradi vidí ve Tvé funkci.“ tváří se, tak že patří k jedním z nich. “Na druhou spousta mutantů je na jeho straně a nejspíše bude v okamžiku Tvého návratu... Po bitvě u Alcatrazu nás zůstalo málo. Spousta mutantů padla, někteří pak odešli. Jedno mu musím nechat, postavil Bratrstvo opět na nohy. Našel nové členy, kteří mu prokazují loajalitu...“ Věnoval Magnetovi zkoumavý pohled “Co uděláš když Tě za ním odvedu? Hodíš po něm rukavičku a vyzveš ho na souboj? Necháš demokraticky rozhodnout všechny členy, kdo je má vést? Nebo...co?“ |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Skoro jsem si myslel, že vyrazí dveře a vrhne se na mě. Jsem rád, že je v klidu. Já můžu konečně vyrazit zpět na ošetřovnu za Beastem, Storm, Cyclopsem a pak tim čtvrtym co se choval jako pošuk. Cestou na ošetřovnu mě napadají růszné myšlenky, hlavně ohledně školy. "Tak co? Nějaká změna?" Otočím se na Scotta a Wolverina. Byla to krátká chvíle na to, aby něco zjistili. "Byl jsem se zeptat tý holky co jí našla. Prej se v pracovně objevil černý kouř a pak si toho moc nepamatuje, Storm ležela na zemi ve stavu v jakym jsme jí všichni viděli." Pozoruju jejich výrazy jestli jim to něco neřekne. Přiznám se, že od Scotta toho momentálně moc nečekám, protože byl nějakou dobu mimo. "Napadá vás někdo?" Je hloupé vést vyšetřování na škole, kde člověk nebyl skoro deset let. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Tak Mystique už je zpátky? O starost míň ji hledat, v duchu se usměji, když to slyším. Potom se Quicksilver začne ptát, proč by mi měl pomoc. To, že jsem tvůj otec a člověk, který bratrstvo stvořil, se zřejmě nepočítá, že? Řeknu trochu kysele, ale ne naštvaně. Dobrá, řeknu, přistoupím blíž a podívám se mu dlouze do očí. Odkdy je někomu zakázáno se k bratrstvu přidat? Řeknu rozhořčeně na úvod. I v takto zesláblém stavu jsem silnější než většina těch, kteří tam teď jsou. Nepřestávám mu hledět do očí. Navíc, pokud je pravda, co říkáš, že Pyro zvedl bratrstvo z popela, když jsem padl u Alzatrazu, tak mě to jen těší. Rázně se otočím k lavičce a soustředím se. Chvíli mi to trvá, než se dá opět dohromady, pak si sednu. Nikdy jsem nikoho nenutil, aby mě následoval. Všichni jste to dělali dobrovolně. Pokud Pyra podpoří většina vezmu své věrné a odejdu. Nechci prolévat další bratrskou krev. Můj hlas je přitom vyčítavý a dotčený, že se mu tu musím obhajovat. Na to mám jiné! Napadne mě, když dokončuju poslední větu. Přitom se zahledím do prázdna. Netrvá to ani vteřinu, po tom co jsem domluvil, se postavím. Takže? Vezmeš mě k Pyrovi! Vypadne ze mě, rozhodně se neptám. Otočím se na Polaris. Rád jsem tě zase viděl a děkuji ti, pomohla jsi mi víc než tušíš. Nebudu tě nutit jít s námi, dítě. Musíš si svou cestu najít sama. Otočím se zpátky na Quicksilvera, Říkal jsi něco o New Yorku? A rukou naznačím směr zpátky k taxíkům, od kterých jsme sem s Polaris došli. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Dorazili jsme s otcem včas a záhy dorazil i můj bratr. Jak krásné rodiné setkání. Pietro nevypadá až tak nadšeně a svými pohledy mi to dává najevo. Já se tvářim nezaujatě a ze mi je to prakticky jedno. Nechávám mluvit otce, on chtěl tuhle schůzku. Pietro usedá na lavičku, která se pod ním díky otci hroutí. Ušklíbnu se, ale jak mě brácha zpraží pohledem, zvednu v obraně ruce, že já vážně stím nic neudělala. Věří tomu a možná to je také tím, že se setkal s Mystique a ta je podle jeho slov plně v pořadku, takže otec bude taky. Chce to čas. Ale nelíbí se mi, co říká o bratrstvu, ano nesouhlasí s vůdcovstvím Pyra, ale to v tom vidím jen to, že je naštvaný, že on se nedostal otcovo místo. "Bratrstvo vybudoval náš otec. Jeho místo je být v jeho čele." Odseknu bratrovi, prostě se mi nelíbi kam se diskuze přesunula. I otec se na Pietra obořil, ale jeho dalši slova mě překvapila. On nebude nikoho nutit ani snad bojovat o své místo. Na druhou stranu to chápu, už jsme našich ztrstili dost. Otec si sedá na lavičku, kterou vrátil do původni podoby a promluvil na mě. Zní to jako kdyby se smnou loučil. "Ne chci jít s tebou.' Víc rozhodně jako teď jsem za cely den nezněla. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Takže debílek sa uchýlil k varietným číslam, ktoré ma mali asi nejako ohúriť, alebo kto vie čo so mnou spraviť. Pár spálených vlasou mi ľúto nebolo, čo ma naozaj naštvalo bola tá cigareta. Moja milovaná čierna Djarumka, ktorých som mala len obmedzený počet a tento sviniar ma teraz o jednu z nich pripravil. Moja cigareta, ku ktorému som mala aspoň intenzívny majetnícky vzťah ako k jedlu. To znamená, že ma to pekne rozčúlilo. Nehľadiac od toho, že už som od raňajok nejedla a vo mne to vrelo. Rozbehla som sa po chlapovi ako nepríčetná. Mal jediné, šťastie. A tým bolo, že skôr než som sa po ňom vrhla zatvoril dvere. Preto som len začala do dverí kopať a jačala som ako úplný blázom. Muž mohol počuť len nesúrodý zhluk nadávok a do toho príležitostné. " Všetci ste tu totálni magori! Boha! Neostanem tu! Idem odtiaľto doriti! Mali ste mi pomôcť! A miesto toho ste to celé ešte viac posrali!" Vedel si vôbec predstaviť ako mi je? V rukách som držala umierajúcu ženu! Na rukách mám ešte jej krv. Využili ma a nemám nikoho kto by mi mohol pomôcť. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro ,,Černý kouř? Není to Nightcrawler? Nebo jak se ten němec jmenuje...ten se uměl přece teleportovat a zanechal vždy jen černý kouř...ale nejspíš se mýlím'' odpovím a koukám se po místnosti. ,,Takže nikdo netuší, co se tady děje, no to je opravdu úžasné'' řeknu ještě a začnu chodit po místnosti a vyčkávat na zprávy ohledně stavu Storm. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro "Nepotřebuju doktora," procedím skrz zaťaté zuby, protože - nehledě na mé prohlášení - noha skutečně bolí. ´Super. Člověk si zmizí do parku, aby se na chvíli zbavil nežádoucí pozornosti a nakonec jen vymění soucitné pohledy přátel za dav zvědavců. No nemám já ale štěstí?´ ´Kdo mi to udělal? No, to bych teda taky ráda věděla...´ Tenhle příběh ale nikomu vyprávět nehodlám - rozhodně ne tady a teď -, to už raději budu za naprostého idiota. "Kdo mi měl udělat co?" |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Návrat Alexe mě trochu uchrání nepříjemné pozornosti Logana, ale jeho zprávy rozhodně nepotěší. Storm, dívka ze včerejška, muž, který se teleportuje v oblaku kouře .... Mé myšlenky se rozeběhnou nauvěřitelnou rychlostí ve snaze najít nějaké řešení problému a z výsledku ke kterému směřují mi běhá mráz po zádech. "Alexi, podívej se po Kitty. Jestli se nepletu měla by být ve velkých potížích." Obrátím se na bratra s ledovým klidem v hlase. "A ty ..." Ukážu prstem na Logana a přeměřím si ho pohledem ne nepodobným tomu jímž častoval doposud mne. "... si dávej pozor." Zvednu se ze země a vyrazím pryč. "Já si potřebuju ještě něco ověřit." Málo informací. Kancelář Ororo by mohla pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zpráva od Cyvlops pro Alex, Wolverine Návrat Alexe mě trochu uchrání nepříjemné pozornosti Logana, ale jeho zprávy rozhodně nepotěší. Storm, dívka ze včerejška, muž, který se teleportuje v oblaku kouře .... Mé myšlenky se rozeběhnou nauvěřitelnou rychlostí ve snaze najít nějaké řešení problému a z výsledku ke kterému směřují mi běhá mráz po zádech. "Alexi, podívej se po Kitty. Jestli se nepletu měla by být ve velkých potížích." Obrátím se na bratra s ledovým klidem v hlase. "A ty ..." Ukážu prstem na Logana a přeměřím si ho pohledem ne nepodobným tomu jímž častoval doposud mne. "... si dávej pozor." Zvednu se ze země a vyrazím pryč. "Já si potřebuju ještě něco ověřit." Málo informací. Kancelář Ororo by mohla pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Nevěděla jsem, co se to děje, chvíli jsem jen zírala na snižující se strop, chladné stěny všude kolem a klikatou cestu předemnou a zamnou. Cítila jsem prázdnotu, strach. Nevěděla jsem, kudy se mám vydat, cítila jsem, jak kolem houstne vzduch a strop se snižuje, pocítila jsem náznaky klaustrofóbie. Dlaně jsem položila na stěnu vedle mě, odrazila se od ní a lopatky tlačila o stěnu druhou. "Kitty! Bobby!" zavolala jsem jen do prázdné chodby přede mnou. Začala jsem panikařit, rozběhla jsem se a zrychloval se mi dech. Ruky jsem se odrážela od zdí a hledala Kitty nebo Bobbyho. Zaslechla jsem své jméno. "Kitty!!" zavolala jsem na zpět a utíkala za hlasem, za chvíli jsme se srazily, docela se mi ulevilo. Společně, i s Bobbym, nás Kitty dostala před dvoje dveře, jedny vedly do jungle a druhé do pouště. Obojí je nebezpečné, v poušti by jsme s největší pravděpodobností po chvíli na slunci, bez vody, odpadli. V Jungli nás čekají jistá nebezpečí, jako například.. "Had!!" zakřičela jsem při pohledu na toho slizkého hada obmotaného kolem větve stromu. Podívala jsem se na horu, strop byl pár čísel od našich hlav, co já kráva tam zas navolila za adrenalin.. "Tak už něco vyber!" prskla jsem po Kitty, jelikož Bobby se zdržoval hlasování a dal prostor nám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ´Takže? Vezmeš mě k Pyrovi!´ Pietro poznal, že to neměla být otázka, ale bylo mu to, tak nějak jedno. Zatímco váhal se svým rozhodnutím, a že si dával na čas více než bylo nutné, tak se Magneto stihl rozloučit s Lornou. Konečně se Quicksilver rozhodl, ´Proč ne...´ a nakonec souhlasně přikývl. "Zavedu Tě do Bratrstva," i když to trochu znělo jako: ´Bože, hlavně po mě už nic víc nechtěj...´ Když Pietro přikývl a Magneto poznal, že má vyhráno, položil další otázku. ´Říkal jsi něco o New Yorku?´ Následovalo další souhlasné přikývnutí, tentokrát již bez váhání. Pak rychlým krokem vykročil směrem k taxíkům, ke kterým Magneto ukázal. V tom se ozvala Lorna, ´Ne chci jít s tebou.´ znělo to rozhodnutě. Pietro se zastavil jako by ho na místě spálil blesk. Podíval se velmi udiveně na svou sestru, pak zkoumavě na Magneta... Nakonec se rozhodl to více neřešit a svou rychlostí doběhl k taxíkům, kde trpěli vyčkával. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Propleteš se – tentokrát už bez chyby – chodbami Institutu až ke kanceláři Ororo. Místnosti chybí dveře, které Wolverine na Tvůj příkaz vyrval z pantů, takže je do ní vidět už z chodby. Naštěstí je tu teď poměrně mrtvo, takže zdemolovaná místnost zatím, snad, neměla možnost nikoho překvapit ani vyděsit. Dveře leží uprostřed místnosti, přesně tak jak tam leželi když jste odcházeli na ošetřovnu. Všude na zemi je krev, které pomalu zasychá, je jí tu téměř abnormální množství. Na zemi nedaleko stolu leží velký zakrvácený nůž. Na pracovním stole leží několik papírů, složek apod. část z toho je potřísněná krví, stejně jako hrana stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Jasně že nepotřebuješ, chére," zašklebím se na ni. "A teď mi pověz eště tu o Červený Karkulce. Nerad ti beru iluze, ale po svejch asi fakt neodejdeš," přejedu jí lehce po kotníku. Nechci jí zbytečně působit bolest, hledám pouze otok, podlitiny nebo nepřirozený úhel nohy, abych si udělal obrázek, jaké zranění utrpěla a co s ním půjde udělat na místě. 'Pokud měla kliku, bude to jen vymknutý, ale při pádu z takový vejšky to klidně mohlo dopadnout i hůř...' Touhle dobou by to měl už na pohotovosti někdo zvednout. Představováním se nezdržuji, jen sdělím co nejpřesněji lokalitu, v níž se nacházíme, a nahlásím dívku s poraněním nohy po pádu ze stromu. Kdybych jim to popsal tak, jak jsem to viděl, pošlou mě maximálně tak vystřízlivět a žádného zdravotníka... 'Holka... když už hraješ blbou, hraj ji aspoň v situaci, kdy to neni tak zoufale poznat...' pomyslím si útrpně a nahlas jí odpovím: "To mi řekni ty. Kdyby byly stromy, z kerejch po uzrání padaj krásný holky, už jich mám pár na zahradě, jenže já si žádnýho takovýho nevšim," ztlumím hlas. Dovedu si představit, že se jí tuhle zvláštní nehodu nechce vysvětlovat, zvlášť s takovým publikem. A když je řeč o publiku... Znovu se ohlédnu. "Tak co bude s tou lékárničkou?" zeptám se důrazně. "Taky by bodla trocha ledu a ňáká deka. A pokud nemáte v úmyslu bejt nápomocný, laskavě se zas rozejděte, tady se žádná estráda konat nebude," upozorním je tak zdvořile, jak je to jen možné. 'Sem ochotnej vsadit padesát babek na to, že nehnou ani prstem a budou tady dál stát a tupě čumět,' zasyčím si pro sebe. Je strašný, když pomoc bližnímu zbude na někoho, jako jsem já... měl bych se toho zlozvyku vážně zbavit. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Děláte si ze mě už kurva prdel? Nevěřícně se podívám na Scotta a pak i Wolverina. Jak Scott může vědět co se děje mimo chodbu a proč tam jako nejde sám. Přestávám všemu rozumět a popravdě začínám i litovat, že jsem sem vůbec jezdil. Nechápavě zavrtím hlavou a vyrazím k dívčím pokojům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dle Scottovi žádosti projdeš Institutem zpět k dívčím pokojům, které se nacházejí ve vyšších patrech. Vzhledem k tomu, že jsi zde dlouho nebyl, nemáš nejmenší tušení kde kdo momentálně bydlí. Vyjímkou je dívka, jejíž pokoj jsi navštívil před chvílí a ta se netvářila, že by měla v plánu být Ti v něčem nápomocná. Nejspíše Ti tedy nezbývá než postupně klepat a navštěvovat různé pokoje. Potkáš pár studentek, které jsi nikdy neviděl. Ale žádnou z Těch, která by se účastnila ranní sešlosti - to znamená, že v žádném pokoji nenajdeš ani Kitty, ani Jubille, ani Rogue. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco Ty začneš nervózně pochodovat po chodbě sem a tam, přičemž vyčkáváš na zprávy ohledně stavu Ororo, tak Scott odejde pryč ´Něco si zařídit´ a po chvíli ho následuje i Alex, nejspíše, aby splnil jeho přání a podíval se po Kitty. Zůstal si před ošetřovnou sám, což zapříčilo, že se čas vlekl ještě dvojnásobně pomalu... ...Nakonec se dveře ošetřovny přeci jen otevřely a ven vyšel unaveně vypadající modrý muž, jehož bílý plášť byl potřísněn krví. Rozhlédl se po chodbě, když zjistil, že tam jsi sám, tak dveře ještě víc pootevřel na znamení, že pokud chceš můžeš ho následovat dovnitř. Ororo už nevypadala, tak strašně jako když jsi ji viděl před Beastovým zákrokem. Ležela poklidně v posteli jako by se nic nestalo a ona prostě jen spala. Bohužel jí to na živosti moc nepřidalo. Byla napojená na dvě kapačky a nosní kanylu, která měla za úkol usnadnit a zajistit dostatečný přísun kyslíku. Hlavu měla obvázanou v místě, kde se předtím nacházela krvavá rána bílým obvazem. “Utrpěla lehký otřes mozku, ale jinak by ta rána do hlavy snad neměla mít vážnější následky. Ty bodné rány byly horší. Ztratila poměrně velké množství krve a některé z nich byly hluboké a dost ošklivé, naštěstí nedošlo k poranění žádného vnitřního orgánu. Teď je stabilizovaná, víc pro ni udělat nemůžu.“ Na chvíli se odmlčel, aby zkontroloval zda všechny přístroje, na které byla napojená dělaly, to co měly. “Musíme jen čekat je-...až se probere.“ Na chvíli poodešel, kdyby si náhodou zatoužil být se spící ženou sám. Umyl si ruce, pak si sundal zakrvácený plášť a vzal na sebe jiný, čistý. Pak se k Tobě opět vrátil. “Bude třeba, aby školu někdo vedl, pokud to tu nechceme zavřít... Já mám moc povinností ve Washingtonu a podobně, nemůžu tu být pořád.“ Tázavě se na Tebe podívá. “Myslím, že jsou tak, tři možnosti a vzhledem k situaci bych v čele školy momentálně nejradši viděl Tebe.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Remy začal opatrně zkoumat kotník, což i přes jeho jemnost dívku zabolelo. Nakonec se mu však nepodařilo najít více než lehký otok v oblast kotníku a pomalu se rýsující podlitinu v oblasti zevního kotníku. Pak se konečně dovolal na číslo na pohotovost, a že to trvalo. Operátorka, která zvedla telefon si pečlivě vyslechla Remyho údaje o zranění, poté ještě jednou zopakovala lokalitu, ve které se zraněné děvče nachází, aby se ujistila, že si ji zapsala správně. Než zavěsila, tak přislíbila, že tam do pár minut dorazí sanitka. Do té doby ať dívka nikam nechodí, pokud je možnost určitě se nic nezkazí trochou ledu. Po Remyho vyzvání se několik čumilů opravdu sebralo a odešlo, ale většina přítomných zůstala na svých místech, dle počtu lidí bylo dokonce pravděpodobné, že od pádu, kdy se všichni seběhli, se jich ještě pár přidalo. Nakonec k Vám přišla poměrně malá holčička v ruce deku, kterou Remymu ochotě podávala. Když deka zmizela z jích rukou, rozeběhla se pryč, chytla se maminky a obě odešli někam za dav a nejspíše úplně pryč. To však byla jediná pomoc, které se Vám dostalo. Určitě jste v šumu davu slyšeli něco jako: “Ona letěla, viděl jsem to...“ nebo “Určitě je to mutant...“ |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď sa dvere otvoria, nakuknem do jedných aj do druhých a zvraští obočie. Tak fajn, ale kam teraz? Kitty a Bobby, ktorí na mňa zhodia rozhodovanie, ani približujúci sa strop mi moc nepmáhajú, a vidno to na mne, keď si nervóze hryziem peru. Tak fajn, púšť, púšť... málo vody, veľa stupňov, samý piesok, jašterice, pavúky, hady a škorpióny, a Bobyho ľad sa roztopí než si stihneme všimnúť. V džungli sú síce všelijaké zvery, ale s tým si hádam budeme vedieť pomôcť, nie? Je tam pevná zem pod nohami. Rozhodnem sa a za pár sekúnd ich už oboch bez slova vtiahnem do džungle, unikajúc pred stropom a stenami a dávajúc pozor, aby sme sa nevrútili priamo medzi pavúky alebo pod hada. Tak, chceli ste aby som vybrala, tak som vybrala. Teraz by ma zaujímalo, či má niektorí z vás plán čo tu asi tak urobíme. Na oboch sa pozriem a podĺa svojho záväzku v danger room používať schopnosti čo najemenej sa obhliadam aspoň po nejakej schopnej vetve na primitívnu obranu, aby mi nezostali len ruky a nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Ač nerada, musím mu dát zapravdu, s touhle nohou bych se daleko nedostala. A jelikož mě momentálně nenapadá žádná dostatečně věrohodná lež nebo nicneříkající výmluva, změním strategii a přejdu k mlčení. ´Domácí úkol č. 173: naučit se lhát náhodným kolemjdoucím.´ "Ale ne," tiše zaúpím, když se k mým uším donesou útržky vět ze - stále ještě přihlížejícího - davu, "a je to tady zase." ´Proč já vlastně opouštěla Institut? Kdybych si nechtěla jít zaběhat zrovna do parku, nic z tohohle špatného snu by se nikdy nestalo.´ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čím dříve bude reakce, tím budu radši jinak mi to zabrzdí hru Připomínám hody procentovkou - podtrhám Vám to kde se např. Vaše štěstí mohlo projevit .) Kitty chytla Bobbyho a Jubille za ruku ve chvíli kdy se strop už téměř dotýkal Vašich hlav, pak jste všichni tři urychleně opustili stále se zmenšující místnost a vběhli přímo do náruče jungle. Had se natáhl z větve Vaším směrem, výhrůžně na Vás zasyčel, ale Kitty Vás naštěstí táhla dost daleko od stromu, na kterém se nacházel, takže na Vás nemohl. To bohužel naplatilo o havěti všude kolem, pavouci se Vám motali okolo nohou, několik se jich dokonce pokusilo vylézt po Vaší botě někam výš. Bobby je ze sebe trpělivě sklepával, občas nějakého zmrazil. “Tohle mi byl čert dlužen,“ zamručel si nakonec pro sebe. Když jste se konečně na chvíli zastavili, aby jste se mohli porozhlédnout, zjistili jste, že dveře, kterými jste přišli zmizeli a zůstala pouze džungle okolo vás. Takže pokud chcete z tohohle místa ven, budete nejspíše muset pokračovat někam dál. Jednoduše řečeno: Není cesty zpět. Po tomhle zjištění se Bobby rozhlédl, “Navrhuji jít tudy, jelikož je to nejhezčí cesta a vede téměř rovně ze dveří, kterými jsme přišli,“ aniž by čekal na odpověď vydal se tím směrem. Občas na Vás odněkud vykoukl nějaký had či se Vám nad hlavami zhoupla opice. Nic zase, tak hrozného. Zastavili jste, aby jste se rozhlédli kudy dál. Něco za Vámi zašustilo...něco tam je...otočili jste se a za Vámi nestál nikdo jiný než Wolverine a evidentně pěkně naštvanej. Díval se na Vás, tak že Vás rozkouskuje a dá si Vás k večeři. Objevili se jeho adamantiové drápy a připravil se k útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Mé úmysly pro návrat do kanceláře jsou tvrdě zastaveny pachem krve a dveřmi vytrženými z pantů, které dodávají místnosti vzhled opuštěného bojiště. Ostrá jehla viny mne však rychle probere a po krátkém rozhlédnutí se rozhodnu alespoň postavit dveře před vchod, aby nebyla vidět ta spoušť uvnitř. Všichni s kým jsem se včera stýkal byli postižení něčím hrozným. Pak se věnuji prohlídce nože, z nějakého důvodu se mi nechce na něj sahat, snad aby nenapáchal ještě víc škod. Při vzpomínce na Kurta .... Nightcrawler? si jasně vybavuji jeho zvláštní ruce, jejichž prsty byly mnohem mohutnější a pouze tři. S množstvím krve, jež si sotva dovedu představit že by se do Ororo vešlo, natož aby něco zbylo, by na rukojeti mohl s trochou štěstí zůstat otisk. Pak se přesunu k papírům na stole, zase se neodvážím jediného z nich se dotknout, ale to mi nezabrání přečíst co je k vidění bez přesouvání. To snad není možné, hraju si tu na hrdinu a přitom jsem chtěl jen svojí složku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro od Remyho Operátorce poděkuji a uklidím telefon. "Kvalifikovaná pomoc tady bude za chvilku," sdělím dívce. "Počkám tu do tý doby s tebou." A ať se jí to líbí nebo ne, hodlám tomu prohlášení také dostát. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli přítomnému davu, z něhož mám čím dál horší pocit. 'A nevypadnou a nevypadnou... kam se hrabe hejno supů. Co vlastně čekaj, že uviděj? Neni tu žádná krev, žádnej důvod k dramatu... jako by jeden každej neměl nic lepšího na práci.' Soudě podle zarputilého mlčení, do něhož se ta mladá dáma zahalila, se odpovědi na svou předchozí otázku nedočkám. "No jak myslíš," poznamenám jen. Nejsem španělská inkvizice, abych to z ní tahal násilím. "Nejspíš to bude fakt jen výron," pokračuji pak, smířený s tím, že rozhovor asi musím obstarat sám. "Měla's víc štěstí jak rozumu." Nebudu lhát, že mě nečekaná asistence toho sviště překvapila. Že by stále zůstala ještě nějaká naděje pro lidstvo? Holčičce mile poděkuji a jen se v duchu podivím, že ji matka nechala jen tak jít samotnou, zvlášť pokud uvážím, co se začíná ozývat mezi přihlížejícími. A přestože bych je rád ignoroval, jakmile jsem zaslechl první poznámku, nemohu si pomoci, abych nenatahoval uši po dalších. Aniž bych na sobě dal cokoliv znát, beze slova rozložím deku na trávu a bude-li o to stát, pomohu zraněné dívce, aby se přesunula na ni. 'Tak už si taky všimla...' "Maj pravdu?" zeptám se polohlasem, takže mě může slyšet jen ona. Otázka je zcela neutrální, bez špetky zvídavosti nebo jiné emoce, kladné či záporné. Pohodlně se uvelebím na trávě vedle ní s čumily pěkně na očích. Přišel čas začít si dávat pozor... |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Nezbývá než se smířit s nežádoucí, ale nikoliv neužitečnou, společností. ´Mohlo být i hůř...´ Bez ohledu na vlastní zásadu udržovat si od cizinců odstup, o chvíli později už se sunu na rozloženou deku. "Díky," promluvím konečně tiše a jaksi neochotně. "To mají," odpovím klidně a snad úplně poprvé pohlédnu přímo na svého samozvaného společníka. ´Jako by snad mělo popírání zřejmého nějaký smysl. Nehledě na skutečnost, že už mám - minimálně pro dnešek - až po krk předstírání.´ "Ze stromu jsem skutečně nespadla." |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Akonáhle sa začnú ku mne približovať pavúky, zvraštím obočie a začnem po nich dupať podrážkami svojich tenisiek. Neznehmotňuj sa aj pri takejto banálnosti, nemôžeš to robiť stále. Môžu síce hrýzť ale...nemôžu ak ich dostanem zo seba čo najrýchlejšie. Odtrhnem z najbližšej vetvy nejaký lisť a oprašujem ich zo mňa, Jubi a Bobbyho aspoň takto, až kým im aspoň ako-tak neujdeme z dosahu. Cestou sa obzerám ostražito po džungli. Takúto simuláciu som ešte nezažila, aby to skákalo z jedného prostredia do druhého. Čo teraz? Vyskočí na nás panter? Keď zašuchoce v kríkoch, zblednem a stiahnem sa. Je možné aby to reagovalo na myšlienky? Eh decká, čo ak... Nestihnem ani dokončiť, keď sa zjaví ešte niečo horšie ako mačkovitá šelma. Nasratý Wolverin. Je ozajstný alebo je to len výtvor miestnosti? Vytiahne svoje drápy. Je to len výtvor, prečo by na nás inak útočil? Aj keď...človek nikdy nevie. Emh, Logan? Chabý pokus o konverzáciu. Niečo ako- poviem tvoje meno, ty sa prebudíš a nebudeš ma chcieť zabiť. Hovorím, že chabý pokus. Začnem od neho odstupovať. Asi by sme sa mali rozdeliť, nech nás nemá ako na striebornom podnose. Poviem a blysnem po tých dvoch pohľadom, ktorý jasne hovorí- čo to má dočerta znamenať. Bohužial som taká zaujatá Wolverinom, že si nedávam príliš pozor na to, kam ustupujem, a tak sa môžem iba modliť aby ma niečo zozadu nezožralo, aj keď som automaticky pripravená znehmotniť sa pri krajnom nebezpečenstve. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pár okamžiků po přiznání jak se věci doopravdy mají už vidíte jak na blízkém parkovišti staví sanitka, ze které vylezou dva muži. Proderou se davem čumilů až k vám, přičemž ani oni se neodpustí poměrně nepříjemné, "Lidi rozejděte se, tady není nic k vidění." To sice opět odradí pár zvědavců, kteří se seberou a odejdou, ale stále jich ve Vaší blízkosti nezůstává málo. Jeden ze zdravotníků poklekne ve Vaší blízkosti, "Podívám se na to, dovolíte?" a aniž by počkal na odpověď dotkne se nohy, u které tuší, že se hlášený problém vyskytuje. Jakmile se dotkne kůže nohy ve snaze ji zout, začne křičet, jelikož cítí, že s ním něco děje, urychleně se dívky pustí. To už se k Vám blíží i jeho kolega, "Děje se něco?" ptá se zvědavě, zatímco kouká zda je v pořádku. "Co si sakra zač!?" zeptá se první zdravotník poněkud vyveden z míry. "Říkal jsem, že je to mutant" ozve se z davu, přičemž šum se ještě zesílil. "Určitě něco udělal té ženě co byla před chvílí objevena o kus dál v parku. Ležela tam v bezvědomí a ještě se neprobrala." A něco jako "Mutanty tu nechceme." Rogue Při zmínce o ženě v parku se Ti v hlavě opět začne ozývat ten hlas, co předtím ´Co jsi mi to udělala!?´ Nedovolí ti v klidu přemýšlet, soustředit se...je velice otravný...cítíš se velmi zmatená. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Napadlo mě to," odpovím klidným pousmáním. "Snad se omezej jen na blbý kecy..." dodám ještě napůl pro sebe tónem naznačujícím, jak moc je to přání upřímné. Jelikož to na nezávazný rozhovor nevypadá, hledím si čumilů. Záhy si začínám připadat jako zvíře v ZOO. Schází už jen ty mříže... Krátkým potřesením hlavou zaženu tu více než nepříjemnou představu a s nadějí se zahledím na blížící se zdravotnický vůz. Ale pokud jsem doufal, že ze své autority rozeženou tohle srocení, zmýlil jsem se. Škoda. Vstanu, pozdravím oba muže a poodstoupím o kus stranou, aby se mohli volně realizovat, rozhodnutý vydat se vlastní cestou, sotva si budu jist, že je o tu vzduchoplavkyni postaráno. 'No nazdar,' zatrne ve mně vzápětí. Slečna má zřejmě víc schopností, než jen padání z oblohy. Extrémní teplota kůže? Probíjí? 'Blbost, to bych si všim...' Na otázku zdravotníka bude muset odpovědět sama a doufat, že ctí Hippokratovu přísahu dost na to, aby ji neodmítli ošetřit. Já budu raději hlídat ty křiklouny. Když bylo třeba pomoci, k ničemu se neměli, jenže jak se objeví možnost ublížit, najde se s ní obvykle i ochota, zvláště v davu. "A že si ste tak jistej," zašklebím se nevlídně na autora obvinění. "V tomle parku lidi kolabujou denně... třeba už se jí uďálo líp. Ale to vy budete vědět těžko." Ani se nesnažím neznít kousavě. Odsoudit druhýho je tak strašně snadný... K dalším nenávistným výkřikům se však nevyjadřuji. Ne proto, že bych nevěděl, co jim na to odseknout, jako mi spíš nepřijde moudré přilévat zbytečně olej do ohně. Snadno by se mohlo stát, že místo slov začnou létat kameny. A tak přestože si zachovávám zdánlivě uvolněný postoj, jsem ve střehu, natočený tak, abych viděl současně na přihlížejcí i zdravotníky a dívku, a čekám, jak se věci vyvinou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Každá obdržíte ještě jeden soukromý příspěvek... Když Kitty upozorní své spolutrpící, že za nimi něco je, tak se Bobby urychleně otočí. “Myslím, že...máme problém,“ pronese tiše jako by se bál, že hlasitá řeč novou společnost přiměje k útoku. Dívá se na Logana, pak i na jeho lesklé kovové drápy, pak naprázdno polkne. Pak se věci začali dít rychle... Kitty pronesla nápad o rozdělení... Wolverine vycenil zuby a udělal první krok směrem ke svým obětem...druhej...třetí... “Utíkejte!“ zařval Iceman, otočil se a vzal nohy na ramena křoví-nekřoví, strom-nestrom... |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro Dveře se otevřeli a Beast mi dal možnost vejít dovnitř. Stále jsem přemýšlel, co to všechno má společného...už dlouho jsem věděl, že kde jsem já...jsou problémy, možná kdybych tu nebyl...tak ani nic nezkazím, jenže to už je pozdě a dokud tu je znovuzrozený Scott, zvláštní má ''dcera'' a plno studentů, po kterých se teprve šel Alex podívat...musím tu zůstat, abych ochránil alespoň ty nejbližší. ,,Takže přežije?'' optal jsem se a koukal jsem na zničenou a spací Ororo. Nevypadala nejlépe, ale zase se trošku prospí. ,,Bylo by asi dobré, abych tu s ní byl že ano? Víme alespoň kdo na ní zautočil? Vypadali rány nějak povědomě...kdo jí tohle udělal? Nemohu nikomu věřit...'' dořeknu, když mě Beast přeruší. “Myslím, že jsou tak, tři možnosti a vzhledem k situaci bych v čele školy momentálně nejradši viděl Tebe.“ ,,Tři možnosti? A já?'' zeptám se udiveně, Ororo vedla školu...ehm dobře. Profesor se nikdy nevrátí a Scotta jako ředitele vidět nechci. Beast ... povinnosti ve Washingtonu, ale tomu rozumím. Jestli jsme opravdu jediný, co mají problémy a druhá strana včetně Magneta se připravuje na boj s námi, tak se začínám opravdu bát o všechny zde přítomné. ,,Já nevím, nejsem povahově nejvhodnější kandidát na ... tuto pozici'' dořeknu a podívám se na Ororo a pak na Beasta... ,,Tohle... po tom všem ... nemohu zvládnout'' dodám ještě a znovu se rozhlížím. ,,No dobrá...počítej semnou, snad to je dobrá volba. Nicméně, co s tou Storm? Víš něco? A mám tu raději s ní zůstat? Co mi radíš do začátku vedení školy?'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Snad...“odpověděl poněkud váhavě modrý muž na Tvou otázku, zda Ororo přežije. Vzápětí, ale rychle dodal, “Je to silná žena, věřím, že to zvládne. Musíme jí jen dát čas...“ Pak zasypeš Beasta dalším nemalým množstvím otázek. “Jednalo se pouze o rány bodného charakteru, nejspíše nožem. Ke zranění hlavy mohlo dojít při dopadu, osobně bych to otypoval například na náraz o stůl, skříň nebo něco podobného... Bohužel na žádnou z Tvých dalších otázek odpověď neznám... Nevím kdo jí to udělal, ani nevím jak se to stalo. Byl jsem v té době se Scottem v laborce a dozvěděl jsem se o tom, že se něco stalo až když přiběhl Alex...“ „Tři možnosti? A já?'' zeptáš se udiveně modrého muže. Ten přikývne, “Já, Scott, Alex a Ty... Sebe škrtám, příliš mnoho práce a málo času na školu. Scott má problémy s pamětí. Alex tu velmi dlouhou dobu nebyl. Takže...“ naznačí a Ty už asi víš kam tím míří. Když mu konečně kývneš na to, že se té pozice ujmeš spokojeně na Tebe kývne, “Zvládneš to, jsem si tím jistý.“ “Osobně si myslím, že není důležité tu u ní sedět 24 hodin denně. Pokud se ovšem nebude někdo snažit dokončit, co začal... Na druhou stranu ošetřovnu můžu zamknout, takže se sem nikdo nedostane a jednou za čas se sem za ní skočit podívat.“ všechno to zní spíše jako návrhy možného řešení. Nakonec se ještě zvědavě zeptá, “Víš něco víc Ty? Myslím ohledně toho, co se stalo...“ |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Izba
Našťastie chlapa moje výkriky už viac neprivolali. Na chvíľku sa posadím na posteľ, predýchať celú situáciu. Zostať tu? Nezostať tu? S otcom sa nič nevyrieši. Neverím tomu a som pekne sprostá, že som si myslela, že sa tým niečo vyrieši. Ísť k Pyrovi? A čo tam? Budem len ich skurveným poskokom, čo bude robiť špinavú prácu. A ak sa niečo zomelie, veľmi rýchlo ma nahradia. Ďalším debilom ako ja. Ísť k matke? A čo tam? Nič. Mama potrebuje peniaze. Potrebujem sa zasa vrátiť do roboty! Všetky tieto myšlienky boli pekné. Vrátiť sa do starých koľají. Ale po dnešku sa už nič nikam nevráti. Začali ma prepadávať výčitky svedomia. Zabil niekto z nich niekoho? Som tu jediný vrah? Povedala som si, že ak to žena prežije, poviem pravdu aspoň jej. Kurva, ale ako by ma mala znieť tá pravda? Pokúsila som sa ťa zabiť? Prepáč, budeme teraz kamošky? Si tak trafená Crysta, že mi je z teba zle. Pozriem sa na špinavé krvavé ruky, ktoré sa stále trocha trasú a nakoniec sa rozhodnem. Prv než niečo podniknem, utečiem, skovám sa, pôjdem k Pyrovi alebo ostanem, sa musím osprchovať. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příspěvek pošli rovnou => Scottovi Po telefonátu ze Tvé firmy bohužel nejsi o moc moudřejší. Ten, kdo email poslal rozhodně nechtěl být odhalen, na což si dal také pořádný pozor. Vzhledem k tomu, že v Institutu Ti telefon nikdo nezvedl rozhodl ses, že bude nejsnazší dojít za Ororo osobně. Ještě si vyřídila pár neodkladných hovorů a záležitostí, což Tě trochu zdrželo. A pak už ses chystal na cestu. Škola je ve stejném městě jako Vaše rezidence, takže proč se trošku neproletět. Roztáhneš křídla a letíš...Elegantně přistaneš přímo v areálu Institut. Hodinky Ti ukazují lehce před čtvrtou hodinou.. Vejdeš do budovy a projdeš kolem prázdné společenské místnosti, působí to tu lehce mrtvě. Tvé první kroky vedou do kanceláře Ororo. Když dojdeš ke dveřím, tak nejsou zavřené, nýbrž vytržené z pantu a lehce opřené o rám, aby do místnosti nebylo vidět... Odsuneš je, abys do místnosti viděl... Všude na zemi je krev, které pomalu zasychá, je jí tu téměř abnormální množství. Na zemi nedaleko stolu leží velký zakrvácený nůž. Krev je také na stole, u kterého nestojí nikdo jiný než Scott Summers. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Počkej na příspěvek od Angela Na pracovním stole neleží nic zase, tak převratně zajímavého, jedná se spíše o školní záležitosti. Nejčastěji se zde vyskytují nějaké práce studentů či papíry týkající se organizačních záležitostí. Trocha nudného čtení jako bonus ke všem povinnostem. Důležitější věci bude mít Ororo nejspíše založené buď v nějakém z šuplíků či v nějaké skříňce. Zrovna stojíš u pracovního stolu, když dveře, které kryjí místnost někdo odsune, ve dveřích stojí muž s bílými křídly na zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Máš štěstí na kostky... Poté co Iceman vydal povel si už nad ničím nepřemýšlela a prostě běžela...běžela...a běžela... Zastavila jsi až když Tě přemohlo vyčerpání a ty už si běžet nemohla... Když jsi zastavila, zjistila jsi, že Tě nikdo nepronásleduje... Chvíle klidu... Pak se opět ozvou šustivé zvuky ze křoví, ze kterého se vzápětí vynořil běžící Iceman... Zastavil uctivý kus od Tebe, “Kitty?“ opatrně Tě oslovil, zatímco na Tebe mířil rukou připraven se Tě pokusit zmrazit, jakmile by si to nebyla opravdu Ty... Pak se vydáte někam dál do džungle... Po chvíli se krajina okolo Vás začíná měnit... Stromy jsou černé jakoby ohořelé a občas z nich zbývají pouhé pahýly. Také je jich čím dál tím méně... Pomalu ustupuje nepříjemně teplé klima pralesa a Vám začíná být zima... Sněží... Jdete po závějích sněhu... Přicházíte na pustinu uprostřed džungle nad, kterou se vznáší Storm... Spatří Vás a aniž by na něco čekala sešle na Vás blesk... Zesílí vítr... |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Rychlé jednání zdravotníka se ukázalo býti chybou, protože kdyby skutečně čekal na mou odpověď, rozhodně bych proti zouvání protestovala. ´Já věděla, proč nechci žádné doktory. Rozhodně ne tady. Ale to by mě někdo musel poslouchat... Chtělo by to něco vymyslet, než mě tu zlynčují.´ "To co tvrdí - mutant," už podruhé během poslední hodinky klidně přiznám nepopiratelnou skutečnost. ´A teď se, doktůrku, ukaž.´ Jestliže jsem se dosud snažila hučení davu pokud možno nevnímat, zmínku o jisté ženě nedokážu přeslechnout. ´Hmm... takže ji našli. A ještě se neprobrala. Škoda, že se jich tu tolik nezevlovalo předtím, některý z nich by se určitě hodil na roli statečného zachránce víc než já. Rozhodně by se dočkal poděkování a ne obviňování jako já.´ Už už se nadechuji k nějaké odpovědi, když mě předejde můj samozvaný zachránce, který si nyní patrně zkouší i roli advokáta z lidu. ´Proč se vůbec namáhá? Nezná mě, neví co se stalo - a i kdyby věděl, oni stejně nechtějí poslouchat.´ Prozatím se tedy opět spokojím s rolí němého diváka, která mi dnes odpoledne tak náramně jde. ´Proč nemůžu být raději neviditelná? To by se momentálně hodilo daleko víc... " Když uslyším tiché ´Co jsi mi to udělala?´ chvíli těkám očima po nenávistném davu, abych vyhledala původce toho jemného hlasu. Bez výsledku. “Ale ne, už zase,“ zaprotestuji nešťastně a opět si začnu třít spánky, aniž by mi došlo, že jsem svá slova nevyslovila jen v duchu. ´Já se jen snažila pomoc... Co děláš ty mě? To ty jsi v mé hlavě.´ Slyšitelně si povzdechnu. ´Super tak teď se začínám hádat se svou vlastní hlavou. Prosím, ať je tohle jen zlý sen...´ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zdravotník, který se prve chtěl ujmout ošetřování se netváří zrovna šťastně a s jistým respektem od zraněné dívky ustoupí dál, s tím, že on tady skončil. Vydá se pomalu směrem k zaparkovanému vozu, když však zjistí, že ho kolega nenásleduje, jen nechápavě zavrtí hlavou a prohlásí, že bude čekat v sanitce. Cestou ho odchytí, někdo z davu s tím, že: “Kousek odtud leží žena v bezvědomí, ať jsme zkoušeli cokoli, tak se nám nepodařilo ji probrat, zdravotník nakonec přikývne a vydá se s nimi kamsi. Bohužel dívčino až moc hlasité přiznání, že je to přesně tak jak říkají čumilové v davu, na klidném ovzduší moc nepřispěje. Než, aby to dav uklidnilo, tak to spíše ještě podpořilo neustále rostoucí šum. Jeho kolega, který se evidentně více řídí novým heslem: Budeme spolu žít všichni v klidu a míru, které v posledních třech měsících hlásá vláda. Přistoupí k dívce blíž, ruce už v bílých rukavicích. Než se nohy dotkne pro jistotu se zeptá, zda-li je to, takto bezpečné. Po přikývnutí se na nohu podívá, prohmatá, zkontroluje, pevně obváže a zkonstatuje, že to sice vypadá jako výron, ale pokud si chce být stoprocentně jistá, bude muset na rentgen. Samozřejmě by nohu, pokud to nebude nutné, neměla příliš zatěžovat. To už dívka, ale nepůsobí, že by se mu věnovala, “Co už zase?“ otáže se, zatím co se Rogue chytá za hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všimneš si, že se v davu zablýskne několik zbraní. Tentokrát už z toho, že ´je mutant´ není obviňována jen dívka, ale také Ty. K tomuto závěru došli, poté co ses dívky začal, tak obětavě zastávat. Žena v bezvědomí, za což přisoudili vinu dívce a lékař, který jí začal ochotně ošetřovat jim rozhodně na sympatiích nepřidal, spíše naopak. Několik z nich se pomalu začalo přibližovat blíže Vaším směrem.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bolest hlavy se pomalu stupně, stejně jako volání, které slyšíš uvnitř své hlavy. Bere Ti možnost čistě myslet a částečně snižuje i Tvou schopnost vnímat okolí. ´Ukradla jsi mé schopnosti! Ukradla jsi můj život! Vzala jsi mi všechno, co jsem měla...´ Všechno, co jsem kdy byla! Motá se Ti hlava a dělá se Ti zle. Občas Ti před očima zableskne tvář ženy, se kterou ses před chvílí setkala. Je to naštvaná a vyčítavá tvář... |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Skvělé! Storm to nezvedá a náš nejlepší hacker nedokáže najít "kolegu". Koho to sakra zaměstnáváme? Přemýšlím, když se odrážím od země. Co to otec zase provedl?! Proč do toho projektu šel? A opouštím naše pozemky. Vznesu se do oblak a nejvyšší rychlostí, jaké jsem schopen, letím k institutu. Kde jsou všichni? Napadne mě už při sestupu, když vidím prázdné pozemky. Haló? Je tu někdo? Zavolám ne příliš nahlas potom, co přistanu. Nedostanu žádnou odpověď a tak pokračuji dál do nitra školy. Je tu ticho, velký ticho, vzpomenu si na Shreka, tak takhle se asi cítil, když přišel na hrad Dulock. Rozhlídnu se kolem a vezmu první ostrý předmět, který najdu při cestě do kanceláře Ororo. Tak tohle tomu nepřidává! Pomyslím si při pohledu na dveře kanceláře. Roztáhnu křídla a neslyšně se přiblížím ke dveřím. Do háje! Pevně sevřu předmět, který jsem si sebou vzal. Tiše se přesunu zpátky a naberu rychlost. Když proletím dveřmi, okamžitě sestřelím neznámého k zemi. Křídly mu roztáhnu ruce dále od těla. Pod krku mu pak dám svou malou zbraň. Kdo jsi, čí je to krev a kde je Ororo?! Ze svého hlasu dám jasně najevo, že jsem měl pěkně blbej den a že nebudu váhat ho zranit. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Díky, řeknu v duchu a zavřu při tom oči. Nepodívám se už na ní. Energicky zvednu ruku a zavelím, vzhůru na letiště, pak jen tiše dodám, opět. Quicksilver už na nás čeká u taxíků, a tak nastoupíme do prvního, který zastaví. Letiště, odpovím na tradiční otázku. V autě toho moc nenamluvím. Přemýšlím o Mystique. Jsem rád, že má své schopnosti, znamená to, že i mě se vrátí. Jak mě přijde? Bude mě nenávidět, nebo už na to zapomněla? Úvahami o tomto a mnohém dalším strávím celou cestu na letiště. Zkusím to tentokrát sám. Řeknu Polaris a zavřu oči. Po kratším soustředění se mi skutečně povede získat přehled o pohybu kamer. Můžeš nám zatím koupit lístky? Zeptám se jí s úsměvem. Když odejde, otočím se na Quicksilvera. Co ještě mi můžeš říci? Řekneš mi jaké má Pyro plány, nebo budeš takhle nepříjemný celou dobu? Jsem uštěpačný a už mě nebaví, jak je nepříjemný. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Usadím se na zadní sedačce (stále ve své podobě) a když mi Pyro podává telefon s instrukcemi, tázavě se na něj podívám. Zajímalo by mne, kdy mu dojde, že jsem svéprávný mutant a zvládám myslet sama za sebe… “Samozřejmě, to je pochopitelné.“ krátce se pousměji. Převezmu si od Pyra mobil, navolím číslo k hovoru a vyčkávám, jakmile se ozve sekretářka. Pak hlasem Beasta oznámím, že nutně potřebujeme sjednat schůzku s panem Wortingtonem. Ne neberu jako odpověď, takže budu do milé dívky hučet tak dlouho a tak profesionálně, až jí nezbyde nic jiného, než mi říct: Budete očekáváni. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Zrovna když jsem zahlédl pohyb za dveřmi a rozhodl se podívat kdo to je byly dveře opět vyraženy a za velikého rachotu dopadly do místnosti. No úžasné. Stihnu jen pomyslet než mne někdo nabere a ještě pro dramatičnost po dopadu do krvavé kaluže se mnou projede. Náraz do zvi do zdi a ostrý hrot na krku vše jen dovrší. Začíná toho na mě být moc. Několikrát si odkašlu, než donutím plíce ke spolupráci a upřu na útočníka nečitelný pohled mých brýlí. "Nedotýkej se mě." Pronesu smrtelně vážným hlasem. Tohle bude další problematický."Nebo ti neřeknu co se tu stalo." |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Hledím do jeho brýlí. Na to, v jaký jsi pozici, si dost věříš! Procedím kzr zaťaté zuby. Přitlačím pak svou zbraň, když uvidím první kapku povolím. Dnes jsem měl velmi špatný den. Věř mi, nechceš, abych si to na tobě vylil. Z mého hlasu je vidět, že mi dochází trpělivost. Podruhé se ptát nebudu, odpověz! Pokavaď ani na podruhé nezačneš odpovídat, přejdu k drastičtějším prostředkům. Jako lámání kostí. Mám? A čekám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Páni. Já nemám slov. Neexistuje náhodou nějaký paragraf, který zdravotníky postihuje za neposkytnutí pomoci? Pevně doufám, že tomu tak je a že tohohle zmetka jeho kolega práskne. "A nezapomeň se vydezinfikovat," zavrčím pod vousy na adresu prchajícího medika. Tohle začíná připomínat zlý sen. Že se nikdo nehnal k holce s poraněnou nohou, to jsem ještě s to jakž takž pochopit. Ale že nikdo nezavolal záchranku ženě, která je už nějakou dobu v bezvědomí? Je to ignorace? Pohodlnost? Prachobyčejná tupost? 'Jak vůbec může někdo čekat, že lidi dokážou vyjít s mutantama, když nejsou schopný starat se ani o svý bližní?' ušklíbnu se trpce pro sebe. 'My, oni... celý to je ujetý. No jasně, jen si zařvěte... teď ste ohromně statečný, když nevidíte nic, čeho byste se měli bát, co?' zaskřípu zuby. Mutantofil, mutant, zrůda... kdyby byli alespoň originální. Láká, hrozně to láká si ty brýle sundat a věnovat jim jeden nefalšovaný ošklivý mutantský pohled, ale čeho bych tím dosáhl? Začíná to vypadat bledě i bez otevřených provokací. 'Todle už asi neskončí klidným rozejitím se...' pomyslím si a pohled na nenápadné vytahování zbraní několika zvláště velkými kretény mě v tom jen utvrdí. 'K čertu, a to jsem si tu chtěl jen na chvíli odpočinout... no nic.' Couvnu blíže k medikovi a zeptám se naléhavě: "Poslyšte, můžete ji vocaď dostat? Tady se začíná schylovat k něčemu dost ošklivýmu." 'Nevypadá dobře... to nebude jen zvrtnutá noha,' zaznamenám jen tak mimoděk. Jenže to bude spíše starost zdravotníka. Já mám teď větší problém... Popojdu pár kroků vstříc blížícím se potenciálním agresorům a zkřížím paže na prsou. "To nemyslíte vážně, že ne? Vy fakt chcete napadnout zraněnou holku jen kvůli tomu, že je mutant?" Řečnická otázka, já vím. Tak trochu jsem doufal, že vyřčeno takhle nahlas je to přiměje zamyslet se nad sebou. Nejspíš jsem nemístně naivní. Na první souhlasnou odpověď se zle zašklebím. "Sakra, to musí chtít odvahu, jít po ní jen v tak malým počtu." Pokud si nedají říct a nezklidní se, skončí to špatně. S nelibostí si uvědomuji nedostatky ve své výzbroji. Chystal jsem se na riziko profesionálních zabijáků, ne na hejno rasistických šmejdů - s těmi dost dobře nemohu jednat stejně, byť je ta možnost lákavá. Tím spíš, že jich není úplně málo. 'Třeba radši sami zařaděj zpátečku, až zjistěj, že by si mohli pěkne naběhnout.' S touto nadějí jedním prstem otevřu pouzdro s noži. Zhluboka se nadechnu. Pokud přešlápnou lajnu, proletí se. Tlaková vlna samotná by jim mohla trochu schladit hlavy. A když ne, nejsem neochoten přistoupit na ruční výměnu názorů... |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Výborně, dělá si ze mě kurva prdel? Vztekle třísknu posledníma dveřma. Kde je mám asi hledat. To je nemohl jít hledat sám, beztak tam před ošetřovnou udělá hovno. Je v nebezpečí. Jak to může sakra vědět, že jsou v nebezpečí, když stál vedle mě. To mu ta nehoda přiadala schopnost? Pomalu procházím celou školu od horních pater až po přízemí a dále po podzemní patra. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Tohle už je absurdní. "Storm se mne včera dotkla a dnes jsem ji našel tady v kaluži krve." Pokusím se uvolnit v nepohodlné pozici na zemi. "Jsi si jistý, že tobě se nic podobného nepřihodí? Nebo jsi ji sem přišel přepadnout a nemáš nejmenší tušení co je to tu za institut?" Doplním Loganovo patentovaným arogantním úsměvem. Snad se na mě Ororo nebude zlobit, její kancelář vypadá hůř a hůř s každou mojí návštěvou. |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Storm? Přestanu se na něj dívat a rozhlídnu se. Co jsi jí provedl? Jeho klidnost mě začíná vytáčet. Myslíš, že nevím, kde jsem?! Dobře si mě prohlédni! A vztekle mu strhnu brýle, v další vteřině uskočím před paprskem. Co to ....? Probleskne mi, když uhýbám před paprskem. To není možné, Kyklop? Vyblekotám ze sebe, zatím co se válím po zemi pracovny. To nemůže být on, Kyklop zemřel. Byl jsem na pohřbu, jeho, Xaviera i té Gray, co padla u Alkatrazu. Kdo k čertu jsi? Zeptám se přímo, potom co se postavím na nohy. Pořád jsem v bojovém postavení, připraven uhýbat před jeho pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro To jsem čekal.Tím, že mi strhnul brýle jsem už definitivně ztratil trpělivost. "Nemám žádné odpovědi pro někoho, kdo jim nenaslouchá." Pomalu se postavím a unaveně si promnu zavřené oči. "Takže co kdyby jsi se začal chovat jako by jsi měl aspoň špetku slušného vychování. Začni tím že mi vrátíš brýle a přestaneš demolovat tuhle kancelář. Pak možná budu ochotný všechno vysvětlit, tak abys to i ty pochopil." Zkusím si urovnat poslepu své oblečení, ale teprve teď si uvědomím, že o triko jsem přišel a mám celá záda od krve. To snad není možné. |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Brýle? Rychle se rozhlédnu, když je najdu podám mu je. Potom se podívám na díru ve stropě, kterou tam díky mě vytvořil. Mno, co......kolik může stát oprava? Pár tisíc? Pokrčím nad tím rameny. Mnohem více mě zajímá on. Jestli je tím, kým myslím, že je........tak právě vstal z mrtvých. Nenaslouchá?! Vykřiknu dotčeně. Kdyby jsi mi dal nějaké kloudné...... Nechám větu viset. Co já vím, můžeš být kdokoliv. Bratrstvo, vláda, nebo další část otcova šíleného plánu... Po těch slovech se zarazím a vzpomenu si, proč jsem vlastně přiletěl. Co když už to začlo? Podívám se na Kyklopa, ve tváři jsem bledý jako stěna. Co přesně se tady teda stalo? Rozhlídnu se po místnosti. Pokud se tam někde nenachází počítač s připojením, tak použiju svůj mobil. Během toho, co poslouchám Scotta, hledám onen mail, který mě sem přivedl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak se sakra skloňuje McCoy =D I přes to, že se snažíš být opravdu neodbytná/neodbytný, tak se Ti nepodaří sekretářku přimět, aby schůze proběhla už dnes. Nedostala si z ní více než: Velice lituji, pane McCoy, ale pan Worthington je mimo New York... Chápu, že je to velmi důležité... Bohužel nevím, kde přesně je, měl nějaké neodkladné jednání kvůli, kterému musel na čas odcestovat... Můžu Vám zkusit dát telefonní číslo, ale pravděpodobně se mu nedovoláte... Nejspíše by se měl vrátit zítra, ale může se stát, že se zdrží... Až se vrátí, můžu Vám zavolat na toto číslo a nebo si zkuste zítra kolem poledne zavolat Vy... |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Chvíli poslouchám hlas v telefonu. Podle výrazu v mé tváři je něco špatně. “Poslouchejte mne, slečno. To, že je pan Worthington mimo New York, je politování hodná situace, nicméně to neřeší můj problém. Buď mne s ním spojte okamžitě, nebo mi nadiktujte adresu, kde se nachází. Nebudu to opakovat dvakrát, ale jedná se o otázku národní bezpečnosti.“ zpražím mladou dívčinu do telefonu. Fakt je, že jsem nebyla daleko od pravdy. To, co mu chceme provést je opravdu otázkou národní bezpečnosti. Jen jí nehodláme posílit, ale spíše naopak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když začneš o národní bezpečnosti mladou sekretářku to ještě o něco víc vyvede z míry, stále se však drží svého původního scénáře. "Lituji, jak už jsem řekla netuším, kam pan Worthington odjel... Můžete mu zkusit zavolat na toto číslo," nadiktuje ti telefonní číslo. "Je to jeho soukromý mobilní telefon, ale stává se, že když má nějaké důležité jednání, tak hovory nezvedá. Ale určitě to můžete zkusit." Pak se s Tebou rozloučí, "Lituji, že jsem Vám nemohla pomoci víc, opravdu mě to mrzí," a zavěsí, i přes Tvé případné námitky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Psychonic Tě následuje k autu. Když Mystique začne zařizovat schůzku s panem Worthingtonem, tak opět ulsyšíš její hlas ve své hlavě. S každým tímto spojením je to méně a méně nepříjemné, asi si začínáš zvykat. ´Pokud můžu soudit, tak Mystique neví, kde Quicksilver je a nechává jí to absolutně chladnou...´ Když Mystique zavěsí poznamená ještě, ´Mám pocit, že schůze se dnes nekoná...´ |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Přijmu vrácené brýle a když si je konečně nasadím ještě chvíli držím zavřené oči, než je pomalu otevřu. Naštěstí se mé obavy nenaplní a brýle zardží můj ničivý pohled. "Před necelou hodinou někdo napadl Storm a těžce ji zranil. Beast ji ošetřuje ..." Mávnu rukou směrem k romáznuté kaluži. "... dovedeš si představit, že nemá lehkou práci." Teď už nemá cenu odcházet a vracet se zpět. Vydám se ke skříni, kde odhaduji že budou ptřebné složky. "Vypadalo to jako by to udělal Nightcrawler, ale zatím jsem nenašel nic co by to potvrzovalo. Všichni důležití jsou na ošetřovně, ale teď na tebe asi nebudou mít moc času." |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Čekala jsem od otce víc. Místo toho se na mě ani nepodívá. Svraštím obočí, ale nic neříkám. Když zavelí, že se jede na letiště už jen pokrčím rameny a nasednu do taxíku. Zarytě mlčím. V hlavě si odůvodňuji, že dělám správně. Musím uznat, že se nám tu naskytlo takové krásné rodinné setkání, už nám chybí jen Scarlet. Než vstoupíme na letiště otec, řekne že se o kamery postará sám. "Jak chceš." Odvětím a nechám ho. Když mě pošle pro lístky, tak kývnu a nechám jeho a bratra o samotě. |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Beast je tady taky? To jsem zvědav, co na to řekne on.....neřekne nic, o tohle vědět nebude. Zaveď mě za nimi. Podívám se mu pevně do brýlí. Je to důležitý. Vláda rozjíždí nový projekt. Horší než jejich "lék". Poslední slovo řeknu se značným odporem. Jak jsi se vrátil? Byl jsi přece mrtvý. Na to teď není čas. Tak co? Zavedeš mě za ostatními? Netrpělivě čekám, co odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když skončila porada a všichni se pomalu začali ze společenské místnosti rozcházet, tak se Kurt teleportoval k sobě do pokoje. Vzal si své holografické zařízení, které mu mělo usnadňovat a hlavně zpříjemňovat pobyt mezi normálními lidmi. Po včerejší úpravě však projektor poskytoval také možnost vypadat jako Dr. Lizard, tedy velký zelený humanoidní ještěr v bílém plášti. Ještě jednou vyzkoušel zda jeho nová projekce funguje, a pak se spokojen, opět ve své modré podobě, teleportoval přímo za Ororo do kanceláře. “Kurte, kolikrát jsem Tě prosila ať chodíš dveřma,“ jemně mu vytkla Storm skrývajíc, že se toho známého * blaf * lekla a sbírajíc popadané papíry, které jí vypadly z ruky. “Promiň,“ napůl omluvně, napůl zlomyslně se na ní modrý muž zašklebil. Pak stisknutím tlačítka spustil projektátor a rázem před ní stál jako Dr. Lizard. Otočil se před ní, aby si jeho výtvor mohla pořádně prohlédnou ze všech stran, pak projekci opět vypnul. “Dobrý, ne? Říkal jsem si, že se půjdu ještě jednou porozhlédnout, zda nenajdu, kde Bratrstvo teď sídlí. Takhle by za mnou Bratrstvo třeba mohlo přijít samo. Nechápu jak se mohli, tak dobře schovat..“ Storm si projekci se zaujetím prohlédla, “Dobrá práce,“ pochválila mu jí nakonec. Vypadalo to opravdu dobře, nevědět, že to je on určitě by ho nepoznala a nejspíše by se i lekla. “Dobře, tak běž. Hlavně buď opatrnej...a zkus prosím Tě nikde nevyvolat paniku,“ jemně naznačila, co může jeho nový ´převlek´ vyvolat. Ale by si jistá, že Kurt si toho je vědom. “Neboj,“ mrkl na ní modrý muž a pak zmizel v obláčku dýmu... ... Kurt už téměř půl dne procházel ulicemi New Yorku. Za celý den nenarazil na nic co by alespoň připomínalo Bratrstvo. Jediné čeho se mu podařilo dosáhnout bylo vyvolání drobné paniky v metru když se tam zjevil jako Dr. Lizard. K jeho smůle, to však nepřitáhlo pozornost nikoho, kdo by ho nasměroval do nového sídla Bratrstva. Už byl poměrně unavený a značně otrávený, když se rozhodl odpočinout si v jedné z hospod. Našel si nějakou z těch poklidněji vypadajících a posadil se. Poručil si pivo a zatímco ho upíjel, tak sledoval puštěnou televizi. Málem se pivem udusil když na obrazovku skočili mimořádné zprávy. “Dobré odpoledne, zdravím Vás z New Yorku. Před necelou hodinou několik mutantů, patřících ke skupině zvané X-meni, napadlo zákazníky dvou New Yorkských podniků. Několik lidí bylo vážně zraněno. Svědci vypověděli, že se dovolávali větší respektu za jejich pomoc u Alcatrazu. Říkali, že zákon by měl být předán do jejich rukou, protože lidé na to sami nestačí. Svá slova doplnili napadením hlavní policejní stanice v New Yorku, kterou v podstatě srovnali se zemí, zde bylo kromě zraněných, také několik mrtvých. Pachatelé pak z místa činu zmizeli. Ptám se tedy? Opravdu stále vláda věří, že je bezpečné žít s mutanty v klidu a míru? Oni o to evidentně nestojí... Budeme Vás dále informovat o nově vzniklé situaci, proto...zůstaňte s námi.“ Kurt zaplatil a urychleně vyběhl z podniku, samozřejmě přímo do Institutu, aby zjistil, co se děje. Protože tohle nemůže být pravda... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zajímá Tě něco konkrétního? Když si otevřel první skříň našel si jen spoustu šanonů a papírů, nic co by Ti nějak pomohlo. Ve druhé skříni jsi však objevil spousty srovnaných složek. Každá z nich byla nadepsáno jménem - jednalo se o jména studentů, některé už jsi znal, jiné zatím stále ne. Dále také učitelů, našel jsi i složku s nápisem Jean Grey či dokonce Ororo Munroe. Nakonec se ti podařilo objevit složku i se Tvým jménem. Většina složek obsahovala jméno, datum a místo narození, schopnost jež jedinec měl, krátký životopis vystihující historii jedince (často i dětství pokud se v něm stalo něco pro jedince důležitého), nástup do Institut, záznamy z akcí... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S typickým * blaf * se do místnosti s šedo-modrým obláčkem dýmu teleportoval Nightclawler, “Ororo musím s Tebou...“ když si uvědomil, že místnost vypadá jinak – poněkud zdemolovaně, tak se zarazil a rozhlédl se po místnosti. Poté se podíval do kaluže krve, ve které právě stál a udělal z ní krok stranou. “...mluvit“ dodal tiše spíše ze setrvačnosti. Pak se podíval nahoru na díru ve stropě, a poté i na vás dva. Co se tady...stalo? Musím mluvit s Ororo, buď mi něco uniklo...a nebo máme docela nepříjemný problém...“ |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Přes stále sílící bolest hlavy a neodbytný ženský hlas, - který ovšem nepatří mému druhému já, ale cizí ženě - jen stěží registruji rostoucí neklid davu. ´Ukradla jsi mé schopnosti! Ukradla jsi můj můj život! Vzala jsi mi všechno!´ K bolesti se přidá závrať a já mám stále větší problém problém vnímat realitu. Tím spíš, že před sebou náhle jasně vidím bezvládné ženské tělo. Trpící ženskou tvář s blonďatými vlasy. Zdá se být blízko... jen natáhnout ruku a dotknout se jí. ´Omlouvám se. Já... chtěla jsem jen pomoct. Prosím... promiň mi to,´ hájím se neslyšně obviněním, která nemohl slyšet nikdo jiný než já sama. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro “Někdo by měl té maličké vysvětlit, jak má správně jednat s důležitými lidmi. Odpověď „ne, nejde to“ bych být na jejím místě ani nevypouštěla z úst.“ zapředu posměvačně. “Máme problém. Wortinghton není ve své kanceláři. Je mimo New York na nějaké schůzce. „ v hlavě si přehraji telefonní číslo, které mi dívka nadiktovala. Opravdu se těším, až se jednou potkáme maličká…. pousměju se a vytáčím číslo na Worthingtona. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro No, môj návrh rozdelenia nebol pochopený tak celkom ako som myslela. Skôr som chcela, aby sme sa rozdelili tak štyri metre od seba každý...nie rozdelili ako hurá, poďme sa stratiť v džungli... Zaseknem sa na chvíľu, no to Bobby vezme nohy na plecia, zakričí, a mne stačí jeden pohľad na nasratého Logana. Jubi poď! Skríknem na ňu a vyšprintuje džungľou pričom sa modlím, nech na mňa neskočí z kríka nejaký obrovský pavúk. Keď vydýchava (a zároveň zisťujem, že som Jubi niekde stratila), začujem šuchot. Stuhnem a otočím sa čleom ku zvuku, ruky v päsť obranne zovreté pred sebou. Z krovia však vychádza Bobby. Uvoľním ruky. Je to naozaj on? Keď ma osloví a ja vidím, že rozmýšľa rovnako ako ja, iba prikývnem a vydýchnem si. Už nikdy nenechám programovať Danger room nikoho ak nebude vidieť, čo tam robí. Čo ste to navolili? Spýtam sa rečnícku otázku. Ale je to naozaj on? Ani Wolverine asi nebol naozajstný prečo by po nás tak išiel... Medzi očami sa mi vytvorí malá vráska, ale idem ďalej s Bobbym, aj keď si na neho dávam pozor. N...no do..d..dokelu... Vydrkocem zubami, keď uvidím Storm. Trasiem sa, modrajú mi pery a ešte k tomu po mne lietajú blesky. Toto nie je an možné.... Storm ma donúti rýchlo sa zahriať, keď pred jej bleskami uskočím a zvalím sa do poprašku snehu na zemi. Dočerta, musíme to nejako ukončiť! SKríknem na bobyho, keď sa vyškriabem na nohy, chytím zo zeme nejaký použiteľný pevný predmet a hodím ho smerom do Storm, alebo aspoň Storm vytvorenú miestnosťou, ako sa domnievam. Chcem odpútať jej pozornosť. Zmraz ju k zemi! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oslovený medik si vyslechl Tvou tichou žádost a pak se podíval do davu před vámi, dle výrazu v jeho tváři se mu nastalá situace příliš nelíbila. Pak se zadíval na dívku, které před malou chvílí ošetřil nohu, a která je do značné míry mimo, vlastně působí jako by vůbec nevnímala realitu. "Dobře, odnesu ji odtud o kus dál, ale starat se Vám o Vaši dívku nebudu. Je to případ spíše pro cvokaře než-li pro mě." odpoví ti poněkud suše dávajíc najevo, že jeho povinnost zde před chvílí skončila a tohle je jen projev dobré vůle. Pak vzal dívku od náruče, i s dekou, a odnesl ji o úctyhodný kus dál, tak aby byla pokud možno v bezpečí od ne příliš bezpečně vypadajícího davu. Ještě chvíli stál v její blízkosti, aby se ujistil, že jí zde snad nic nehrozí (alespoň v nejbližší době) a ve chvíli kdy spatřil svého kolegu jak se odněkud navrací z blondýnou v bezvědomí ve své náruči se od ní odloučil a vydal se zpět k sanitce. Když si ti, kteří měli pouze plnou hubu keců, ale nic v plánu, všimli několika týpků se zbraněmi v ruce, poněkud s rozpaky a se strachem v očích se rozhodli opustit bojiště. To, ale útočníky absolutně vůbec nepřimělo změnit názor stejně jako je nepřimělo změnit názor Tvé elegantní a rychlé odblokování pouzdra s noži. První dva se k Tobě přiblížili, z jejich počínání a výrazu by se dalo soudit, že to berou spíše jako příjemné rozptýlení dne, hru, zábavu... Ozvalo se tiché ´cvak´ jedno z vystřelovací nožů, krátce na to kousíček od tebe (asi 20 cm) proletěl obyčejný stříbrný vrhací nůž a dopadl někam do trávy na zemi, což měl na svědomí druhý přibližující se. Ostatní, kteří se tvářili smířeni...nadšeni...bojem se dali do hlasitého povzbuzování svých kolegů. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Kdybys ji rači odvez do špitálu na pořádný vyšetření,' zasyčí to ve mně po té ukázce čiré ochoty. Chápu, že se do toho nechce míchat, ale nechat tu holku tady? Zavrtím hlavou a vzdychnu. Měl bych být rád, že ji alespoň ošetřil a odnesl o kousek dál. Obávám se, že zbytek je na mně. 'To sem fakt šťastnej...' Je dobré vědět, že ne všichni křiklouni jsou také násilníci. Nestěžoval bych si, kdyby k tomu moudrému prozření došli i ty ostatní a dali pokoj. Ušklíbnu se. No, nakonec jsou jen dva... nijak zvlášť schopní. Z téhle vzdálenosti a o tolik vedle? Ani jsem nemusel uhýbat. "To je fór, že jo?" uchechtnu se a mávnu rukou směrem k tomu noži. "Messieurs, vykašlete se na to... ve svym vlastním zájmu." Dost pochybuji, že to zabere, ale by nefér nevarovat je. Stále se nehýbu z místa, pouze bedlivě sleduji počínání obou primárních agresorů. Byl bych vážně nerad, kdyby měl ten vrhač napodruhé více štěstí. 'Jen fanděte, vážení... dokud se omezíte jen na to a nebudete se do toho nijak jinak plíst...' Jsou dva, přinejmenším než se jejich chvályhodným příkladem nechají strhnout další. Otázka času... v každém případě zatím není třeba chlubit se schopnostmi. Mohlo by to vydráždit zbytek. Proto znovu oddálím ruku od pouzdra s noži a namísto toho si promnu klouby na rukou. První cíl: chlápek s nožem. Nechat ho dojít tak blízko, že bude mít prostor pro ránu - nechat mu i první úder, krýt se nebo uhnout podle směru útoku, chytit za ruku s nožem, páka, odzbrojit, složit do limbu, pokud možno ho přitom ještě využít jako živý štít proti tomu druhému. Uvidíme, k čemu ten se odhodlá, až jeho kamarád dostane na kožich. A samozřejmě, po celou tu dobu alespoň koutkem oka sledovat okolí. Ti, co se skrývají v davu, rádi bodají do zad... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve chvíli, kdy se Ti bez větších obtíží podařilo složit útočníka s nožem, se v davu ozve "Co se to tu děje?" a "No tak lidi, rozejděte se, tady není nic zajímavého k vidění." Zatímco si věnoval většinu své pozornosti útočníkovi a dalším potencionálním agresorům, objevila se policejní hlídka. Dva policisté se prodírají davem, přičemž jeden lidi přesvědčuje ať se rozejdou, což se nakonec opravdu pomalu, ale jistě děje. Zatímco ten druhý nedůvěřivě sleduje Vás tři. "Co se to tu sakra děje!?" zeptá se spíše otráveně než zvědavě. Nemáš ani příležitost cokoli říct, protože se ozve ten na zemi, "On mě napadl," obviní Tě, přičemž velmi nenápadně schovává nůž, který pustil když ses po něm vrhl, tak aby si ho policista nemohl všimnout. Vrhač, momentálně v ruce bez nože souhlasně přikývne, "Je to pravda, viděl jsem to." Policista se na Tebe podívá, "Je to pravda?" To už se dav jaksi rozpustil a rozptýlil po okolí. Samozřejmě dívku u stromu všichni ignorovali, nečekaná pomoc se opět nekoná. Policista, který před chvílí rozpustil dav si Vás podezřívavě prohlédl. Něco svému kolegovi tiše řekl, ten pokrčil rameny a nakonec přikývl. "Mám návrh Vy dáte pokoj a my Vás necháme v klidu jít. Ušetříme si zbytečné komplikace, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bohužel mám pocit, že je zbytečné, abych k tomu dodávala více...snad nevadí Mystique vyťuká číslice ve správném pořadí do telefonu, bohužel telefon je vypnutý, což se ani po několika pokusech nezmění. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Ač by měl stařík ve svém věku již v tuto hodinu pěkně popíjet čaj u krbu, dle informací od jeho sekretářky tomu tak není. Trochu nepříjemně zvednu obočí a čekám tedy, jak dopadne telefonát samotnému Wortinghtonovi. To je už druhý projekt, který může zásadně změnit životy všech mutantů a v kterém je klíčově zainteresován. Je třeba jeho aktivitám učinit přítrž ! Jeho využití na další krok této mise je jen trošku důležitější, než jeho eliminace klidně na veřejnosti.. Po chvilce hledění na volající Mystique mi oznámí, že náš objekt zájmu má vypnutý mobil. Tedy nemusela mi to oznamovat, ten neustále jen pípající telefon a její otrávený pohled to dost přesně naznačil.. Nedovolala jsi se, že ? Prohodím k Mystique spíš řečnickou otázku dosti otráveným hlasem a můj sebejistý pohled mi z tváře taky zmizí. Ono, když všechno v jeden den vychází podle plánu, lehce se na to zvyká a nějaká náhlá komplikace pak o to víc tíží. Jak si může někdo v takové funkci dovolit vypnout svůj mobil ?! Nevadí, pořád máme nějaké alternativy. Ti vědci se taky musí eliminovat, aby tu řídící jednotku po našem zásahu nevyrobili znova.. Pokud to jsou vojenští vědci, pak se k nim nedostaneme. Ovšem možná se vláda pokusila využít nějakého génia z univerzity a díky utajení celého projektu nepokládala za nutné odsunout do pozadí jeho běžný život.. Možná.. Ale vše jedno po druhém. Takže.. Víš kde se alespoň momentálně nachází, případně kdy se má vrátit ? Můžeme s tou audiencí teoreticky počkat na jeho návrat..Mezitím bych zkusil nechat vyhledat ty vědce, i přes ně by se šlo k projektu dostat. Ale docela nerad čekám.. Můžeme mu taky vyrazit naproti.. Co myslíš ? Dám Mystique prostor se vyjádřit. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Svádí mě to zlomit tomu zmetkovi ještě zápěstí, ale to už by asi spadalo do kategorie nepřiměřené sebeobrany a u publika by mi to moc nepřidalo. Beztak bude tu ruku rozhýbávat několik příštích dnů, než zase dokáže na někoho vytáhnout nůž. Další hlasy přetékající důležitostí mě přinutí rozdělit pozornost na ještě jednu frakci. 'No vy ste mi tu chyběli...' Pohled na policejní uniformu by mě nepotěšil ani za normálních okolností a momentálně by mi mohli zavařit tuplem. Jestli je poslali ti medici s tím, že se tu nachází potenciální pachatel násilného útoku, bude to chtít hodně přesvědčování. Na druhou stranu, tihle chlapíci toho nemívají v hlavě zas tolik... Pustím svoji oběť, poodstoupím o krok dozadu a několika ledabylými pohyby si upravím oblek. Původně jsem měl připravené hezké vysvětlení, ale když už s tím začali takhle... Teatrálně si odkašlu a odvrnknu z rukávu nějaké zapomenuté smítko. Momentálně hraji tak trochu na první dojem - copak já, dobře oblečený a upravený mladý gentleman vypadám jako někdo, kdo by se sám od sebe pustil do křížku s tímhle chlapem, navíc před celým houfem přihlížejících? "Obávám se, že zde došlo k menšímu oboustrannému nedorozumnění," odpovím s vlídným úsměvem na policistovu otázku a vroucně se modlím, aby zbylí čumilové a provokatéři především zase nezačali s tou svou rasistickou tirádou. Zneužití policejní pravomoci proti mutantovi už jsem zažil, a ne jednou. A kdyby si ti ostatní byli jistí, že je jejich konání zaštítěno a posvěceno takovouhle autoritou, sesypou se na nás jako kobylky. Čekání na verdikt je nepříjemně dlouhé. Když chlupáč konečně promluví, v duchu si trochu oddechnu. Začátek je to slibný. "Souhlasím," pronesu v odpověď. "Jsem si jistý, že už tu k žádným dalším problémům nedojde. Děkuji vám, ..." doplním hodnost odpovídající jeho výložkám. 'A teď vypadněte - všici!' pobídnu shodně policisty i rozehnané členy davu v čele s tou povedenou dvojkou. Pak se pomalu vydám k mutantce, aniž bych však polevil v ostražitosti. Nepřekvapilo by mě, kdyby ti dva počkali, až se hlídka ztratí z dohledu a doslechu, a vrátili se srovnat účty. Stav, v jakém se dívka nachází, mě nepříjemně překvapí. Jako by se mentálně ocitla úplně mimo realitu nebo v nějakém vlastním světě... Může to být následek toho pádu? Vždyť předtím komunikovala možná neochotně, ale zcela normálně a příčetně. Vyšilovat začala až později... 'Jak od ní ten lempl moh jen tak odejít?' vrhnu znechucený pohled ve směru, kde se nacházela sanitka. Nečekám, že bych ji tam ještě našel; nejspíš naložili tu blondýnu a zmizeli, jak nejrychleji to šlo. Dá bůh, že se nikdy neocitnu v závislosti na veřejném zdravotnickém systému... Zamávám tomu padavčeti rukou před očima ve snaze vrátit ji do přítomnosti a v případě, že to nezabere, s ní lehce zatřesu. "Hej, někdo doma?" zeptám se důrazně. "Poslyš, nerad tě ruším od hroucení, ale teď na to neni ta nejvhodnější doba. Měli bysme vocaď zmizet a byl bych rači, kdybys byla při smyslech." Dám jí chvíli za vzpamatování, nemám však celý den na to, abych do ní zkoušel hučet jako do vrby. Čím déle tu otálíme, tím větší je šance, že se do nás zase někdo pustí. Takže pokud mi nezbude nic jiného, vezmu ji do náruče a ponesu. Nepřestávám na ni mluvit pro případ, že by přišla k sobě, a zamířím ke svému autu. Je to kousek cesty a dal bych přednost tomu, kdyby bylo možné ho absolvovat bez přítomnosti nepřátelsky naladěných ocásků a dalších scén. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Na Pyrovu otázku, jen krátce přikývnu. Vypadá to, že nám dnešek nepřeje, ale nemyslím si, že by to byla tragédie. Náhoda se asi snaží oddálit nevyhnutelné. “Jeho asistentka říkala, že je mimo New York. Neřekla mi konkrétně kde.“ obratně se prosmýknu mezi sedadly řidiče a spolujezdce dopředu, kde se usadím. Přeci jen, teď není třeba hrát si na „pana důležitého“ a jeho asistenta/řidiče. V momentě, kdy bychom se snad měli dostat až příliš blízko lidem, na sebe vezmu nějakou přijatelnou člověčí podobu. “Worthington b se měl vrátit zítra, podle toho, co říkala. A nejsem pro, abychom to otočili a počkali. Pokud si dobře pamatuji, tak trpělivost nikdy nebyla tvou silnou stránkou, Pyro.“ při poslední větě se na něj otočím a poťouchle se naň podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Konečně najdu složku, kterou jsem hledal a mé oči hladově hltají každé slovo jen abych ji odložil zpět na její místo s povzdechnutím. Nic. To by mohly být dobré zprávy, snad ten kvůli mě okřídlenec nezemře. Obrátím svou pozornost do místnosti ke zmatenému Kurtovi i druhému útočníkovi. "Pojďte za mnou, já vás k ní zavedu. Pokud bude ale beast pořád ještě pracovat, nebo řekne že nemůžete tak budete čekat." Změřím si oba pohledem, což se díky, nebo snad kvůli, brýlím povede o mnoho jiným způsobem než jsem zamýšlel. S tím projdu mezi nimi a vydám se na útrpnou cestu k ošetřovně. "A Kurte, drž se v záději. Někdo tvrdil, že za tenhle nepořádek může někdo s podobnou schopností jako ty." Ukážu palcem za svá krvavá záda zatímco pokračuju. Popravdě jsem se, teď už většiny, škod nějak účastnil já, ale prozatím to nebudu rozebírat. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Jen zakroutím hlavou a z očí si konečně sundám ty falešné brýle, které dosti nešetrně hodím někde za sebe na zadní sedadla. Na její pohled reaguji úšklebkem. Každý máme své ctnosti. Ovšem je pravda, že trpělivost mezi ty mé zrovna nepatří.. Ale mnozí si trpělivost pletou se stagnací a ta je dle mého daleko horší. Poznamenám ještě a sleduji další zatáčku, kterou se ještě více vzdalujeme od našeho sídla. Pohodlně se opřu do sedala. Ovšem i já musím uznat, že momentálně mě vyjma trpělivého čekání nic konstruktivního nenapadá.. Nevíme, kde náš cíl je.. Nemůžeme ho tedy dnes již konfrontovat. Takže Mystique, co navrhuješ ? Zeptám se s otazníkem ve tváři, který očividně nedává moc nadějí do její odpovědi. Ovšem je v ní vidět i nějaký zájem, ono opravdu nerad čekám... |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro ,,Jsem rád, že mi někdo věří...jen aby to nebylo marné'' řeknu Beastovi a poslouchám dál. ,,Myslím, že tu chvíli počkám a pak se půjdu podívat po ostatních, musím dát věci do pořádku, aby se Ororo probudila do funkční školy, ne do úplného chaosu'' “Víš něco víc Ty? Myslím ohledně toho, co se stalo...“ zeptá se mě Beast, když už jsem myslel, že je na odchodu. ,,Prosimtě, proto jsem tě chtěl zkontaktovat...vůbec nechápu, co se tu poslední dny děje. Alex říkal, že se jednalo o nějaký černý kouř, který se rychle objevil a v tom byla Storm na zemi zraněná...napadl mě ten modrej čertík s ocáskem, ale fakticky nevím, kdo tohle mohl udělat...což ani nechápu, jak se tu mohla objevit má dcera, kterou neznám...jak se mohl objevit Scott...prostě je toho moc a nezapadá to do sebe.'' dopovím a opět kouknu na Jean, snad na to Beast něco řekne...nebo už nevím, jak to všechno zvládnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co Iceman vydal povel si už nad ničím nepřemýšlela a prostě běžela...běžela...a běžela... Zastavila jsi až když se Ti noha zabořila do tekutého hnědého bahna...bažina... Noha Ti nešla vyndat ven, ale když ses ohlédla, s úlevou jsi zjistila, že Tě nikdo nepronásleduje... Sama uprostřed džungle... Když se Ti konečně podařilo nohu vytáhnout ven, přemohlo Tě vyčerpání a ty už si běžet nemohla... Na chvíli ses zastavila... Chvíle klidu... Rozhlédla ses, bažina nebyla rozlehlá, nejspíše se bude dát obejít... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex V žádném z pater nikoho nepotkáš, celá škola působí poměrně mrtvým dojmem, snad za to může fakt, že většina učitelů se nachází někde v okolí ošetřovny a většina studentů se rozhodla využít krásného slunečního počasí. Nakonec, když už nemáš kde jinde hledat, sejdeš až do podzemního patra Institutu a vydáš se na jedno z posledních možných míst, kde bys ještě mohl někoho najít, i když se Ti to nejspíše zdá nepravděpodobné – k Danger room. Odblokuješ dveře a vejdeš do řídící místnosti, odkud se dá za pravé nastavit simulace, kterou má místnost přehrát a za druhé jsou zde obrazovky, které umožňují sledovat, co se děje v ní... ...Na obrazovkách vidíš dvě odlišná prostředí. První připomíná klasický deštný prales, zatímco druhé působí spíše jako pustina uprostřed džungle, jsou tam velmi nehostinné podmínky – je tam sníh, vítr a z ohořelých stromů zbývají pouze pahýly... Jubilee ...Opět se ozvaly šustivé zvuky vycházející z blízkého křoví, vzápětí se vynořil běžící se Wolverine, který více než trochu připomínal zvíře na lovu. Zastavil, aby se mohl pořádně rozhlédnout po blízké okolí a zavětřil. Jakmile Tě zpozoroval, připravil se k útoku. Jeho lesklé drápy lehce cinkly o sebe a on se pomalou jistou chůzí vydal k Tobě. Udělala jsi první krok zpět, druhý, třetí...a najednou Ti noha uvízla v bažině... Kitty, Iceman ...Storm se velice ladně a elegantně vyhnula hozenému předmětu se šíleným smíchem na rtech, dávajíc Vám jasně najevo, že tohle asi stačit nebude. To už však Bobby začal rychle plnit Tvůj příkaz a snažil se Strom ve vzduchu zmrazit. Bohužel by se to příliš úspěšným pokusem nazvat nedalo, jeho snahu kazil jak silný vítr a sníh, jež bránil jeho snaze cíl zaměřit, tak Stormnina rychlost a obratnost. Na oplátku za Vaši snahu, Vás šílená žena obdarovala ještě dalším bleskem, který zasáhl strom jen kousíček od Vás, ten chvíli hořel a pak z něj zbyl jen černý pahýl. Vítr rychle sílil a nabíral poněkud jiného charakteru před Vámi se začalo formovat tornádo, které čím bylo silnější, tím Vás více vtahovalo dovnitř... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Wolverine Beast se zastavil, aby si Tě mohl pozorně vyslechnout. “Zajímavé...“ řekl nakonec na výčet toho, co se tu v poslední době stalo. Sám zde evidentně příliš času nestrávil. “Myslím, že Kurt s tím nemá nic společného, nevěřím tomu, že by se pokusil Ororo ublížit. V poslední době ji naopak dost pomáhal s hledáním sídla Bratrstva, bohužel neúspěšně. Ovšem to neznamená, že to nemohl udělat někdo s velmi podobnou schopností...“ Na chvíli se odmlčel jako by přemýšlel, nakonec se k tomu však již nevyjádřil. “Ostatní bych viděl pouze jako zvláštní shodu náhod, jež se udály v opravdu nevhodnou dobu...“ nejspíše chtěl ještě něco dodat, ale přerušil ho příchod ostatních osob... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cyclops, Angel, Nightclawler “Já?“ otáže se z části zmateně, z části překvapeně a z části nechápavě modrý muž a ještě jednou se ohlédne, aby zhodnotil stav zdemolované ředitelny. “Proč bych něco takového dělal?“ z jeho hlasu je poznat, že se ho to obvinění více než dotklo. Pak už jste všichni tiše a beze slov pokračovali do nižšího patra, kde se nacházela ošetřovna. Dveře do místnosti, ve které Beast ošetřoval Ororo již byly otevřené... ...Ororo ležela přikrytá na lůžku. Již nevypadala, tak strašně jako před Beastovým zákrokem. Ležela poklidně téměř jako by se nic nestalo a ona prostě jen spala. Bohužel jí to na živosti moc nepřidalo. Byla napojená na dvě kapačky a nosní kanylu, která měla za úkol usnadnit a zajistit dostatečný přísun kyslíku. Hlavu měla obvázanou v místě, kde se předtím nacházela krvavá rána bílým obvazem. U lůžka stál Wolverine, jež právě hovořil s Beastem... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ...Beast umlkl a zvedl hlavu k nově příchozím. Lehkým kývnutím hlavy jim vydal svolení, aby vešli. “Probere se, ale musíme jí dát čas...“ odpověděl na nevyřčenou otázku, kterou však vycítil z pohledu nově příchozích. Pak pokračoval aniž by komukoli dal prostor, aby cokoli dodal, “Než se Ororo probere, dohodli jsme se, že by bylo nejvhodnější kdyby se vedení školy chopil Logan...“ je to spíše oznamovací věta než-li otázka, přes to Vám modrý muž dá prostor pro vyjádření se k této nové informaci. Mezitím Kurt přistoupil k posteli Ororo, ignorujíc Beatovo oznámení-otázku, chytil svůj křížek na krku a něco tiše pronesl – německy. Pak se podíval na Beasta s Loganem. “Byl jsem opět pátrat po sídlu Bratrstva, bohužel jsem opět neuspěl, ale zjistil jsme něco jiného...a to že máme problém...měli by jsme sehnat ostatní a sejít se ve Společenské místnosti...musím Vám něco ukázat...“ oznámil nervózně jakoby pořádně nevěděl, kde začít... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po Tvém rozhodnutí, že Tvým prvním krokem bude nezbytná očista se vydáš směrem k dívčím koupelnám. Chodby zejí prázdnotou a podivným tichem, což škole dodává nepřirozeně mrtvý dojem. Studenty pravděpodobně vyhnalo krásné počasí ven a ostatní se nejspíše stále ještě starají o Storm nebo tak něco. Proud vody nejdříve smyl všechnu krev ze Tvých rukou a pak z Tebe také příjemně smýval i Tvé problémy – ne, že by zmizely, ale trochu ztratily na své tíživosti. Když jsi konečně vypnula vodu, již o něco klidnější. Uvědomila sis, že máš hlad – vzhledem k Tvému metabolismu jsi nejedla abnormálně dlouhou dobu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jean Grey / Phoenix Dívám se do Loganovi tváře. Na kratičký okamžik jsem opět sama sebou. Podívám se dolů. Vidím jak jeho drápy vyčuhují z mé hrudi a okolo nich začíná pomalu vytékat krev. Podívám se zpět na něj, usměju se. Rozhostí se mi v duši zvláštní klid a mír, natolik kontrastující s mým předchozím šílenstvím. Zavřu oči a cítím jak odplouvám kamsi daleko, zatím co se ta věc ve mě pokouší znovu převzít kontrolu. Vždy jsem si myslela že smrt je konec, že po ní už nic není. Ale co je tohle. Okolo není nic, jen bílo. Bílá mlha, která vydává oslepující bílou záři. Podívám se na své ruce, ale nevidím je. Nemám tělo. Jsem jen vědomí. Je tohle snad nebe? Ne. Nemyslím si. Čas tady plyne rychleji, nebo snad naopak běží pozpátku? Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala? A kdo vlastně jsem? Nevím. Nic nevím. Jsem zmatená. Vím jen jediné. Cítím, že tu nejsem sama. Že je tu se mnou chyceno ještě něco a... Ano, a někdo další, člověk. Znám ho. Ano, už vím. Není to člověk. Je to mutant, Scott, moje láska. Začínám si uvědomovat kdo jsem a co se stalo, i když tomu stále nerozumím. A pak je tu to něco. Další přítomnost. Mocná. Naše vědomí se protnou a podivným způsobem se propletou dohromady. "Nakolik toužíš zase žít? Nakolik si vážíš života? Pověz... Dej mi důvod nenechat tě tu navěky vznášet se v nekonečné prázdnotě..." Nejsem to ani já, ani ono. Jsme to my. Obě dohromady, neoddělitelné. "................." Jsem tu...ale zmizet nechci... I když ani nevím kdo jsem...a kdo jsi ty... Myslím však, že jsem nebyl špatným člověkem... jsem já vůbec člověkem? Nemluví, nemůže. Ale jsme schopní zachytit jeho myšlenky. "......" Miluju tě Vím co musíme udělat vrátit ho zpátky, milujeme ho, ale také ví příliš mnoho. Můžeme zachránit jen jeho tělo, nikoliv však jeho vzpomínky. Soustředíme veškerou svou sílu na tento úkol vrátit toho kdo nezemřel zpět mezi živé. Podařilo se, ale netušili jsme, jak to bude vyčerpávající. Dělají se mi mžitky před očima i když vlastně žádné nemám. Má paměť, mé uvědomění sama sebe se opět vytrácí. Ne.... Musím vzdorovat... Musím..... Okolo není nic, jen bílo. Bílá mlha, která vydává oslepující bílou záři. Nemám tělo. Jsem jen vědomí. Čas, jako by přestal existovat. Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala? A kdo vlastně jsem? Nevím. Nic nevím. Jsem zmatená. Vím jen jediné. Cítím, že tu nejsem sama. Že je tu se mnou chyceno ještě něco. Ano, něco. Ne někdo, něco. A to něco je mnohem silnější než já. V jedné bohem zapomenuté uličce se objeví mladá rudovláska v zelených jarních šatech a okamžitě se sesune k zemi. V podzemí, hluboko pod Xavierovým institutem pro nadanou mládež se na Cerebru divoce rozbliká červená kontrolka, které si ale nikdo nevšimne. ... V jedné Bohem zapomenuté uličce se objevila mladá rudovláska v zelených jarních šatech a okamžitě se sesunula k zemi. Nějakou dobu ležela na studené zemi skryta temnotou uličky před zraky běžných lidí. Snad tomu chtěla náhoda, že se do uličky zatoulal míč a za ním skupina dětí právě si užívajících slunného počasí. “Tady někdo leží!“ zavolal ten nejrychlejší z nich a pak již s míčem v ruce čekal až ho zbytek skupinky dožene. “Co budeme dělat?“ otázal se, zatímco si rudovlásku prohlížel. “Paní, slyšíte mě?“ zkusil lehce zatřást s ženou další příchozí, evidentně o dost starší než jeho kamarádi. Když to nezabralo ještě několikrát pokus opakoval. Nakonec ukázal na dva ze skupinky, “Běžte sehnat pomoc... My tu počkáme...“ Bílý prostor okolo Tebe zmizel a proměnil se v černou tmu. Kolem Tebe je černo, je to zvláštní předtím si viděla tolik světla a teď ta temnota. Cítíš chlad na svém těle a pak i něco jiného...lidský dotyk... Z velké dálky k Tobě doléhají slova, ale nejdříve jim nerozumíš..nedaří se Ti správně zachytit jejich smysl a obsah... Musíš se soustředit a nakonec se Ti to povede, “Běžte sehnat pomoc... My tu počkáme...“ Opatrně otevřeš jedno oko a oslepí Tě světlo, není to však jen bílá... |
| |
 | soukromá zpráva od Jean Grey pro Pozvolna přicházím k vědomí. V tom najednou zahlédnu svou vlastní pokřivenou tvář a opět upadám do nevědomí. To bylo těsné. Jsem tu. Konečně opět živá. Vstanu a protáhnu se. Teprve pak si všimnu dětí které na mě teď tiše a nevěřícně zírají a míče u mích nohou. Ksakru. Podívám se na děti a pokusím se dostat těm malím křehkým kopiím lidí do myslí a vymazat jejich vzpomínky na mě. Není to nic těžkého. Ubohá křehká lidská stvoření. Vyjdu z uličky, rozhlédnu se a volným krokem vyrazím po ulici dál najít si vhodné místo k přemýšlení. Když dorazí přivolaná pomoc, najde jen pár malých dětí zírajících na zeď před sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Ženin pronikavý hlas se najednou odmlčí. Náhlé ticho je ale ještě horší než dosavadní křik. ´Co... kdo... skutečně na mě mluvila ta žena? Zbláznila jsem se snad? A jsou ta obvinění pravdivá? Zabila jsem ji? Zničila jsem jí život?´ Pomalu si začínám uvědomovat realitu, ale ještě hodnou chvíli trvá, než mi dojde, kde jsem. A kdo je ten muž, který mi právě zuřivě mává rukou před obličejem. O zlomek vteřiny později si uvědomím, že se neomezil jen na mávání, ale rovněž na mě mluví. ´Soustřeď se, Rogue, soustřeď se.´ Veškerou svou pozornost věnuji svému společníkovi a z nejasného šumění se postupem času stávají vcelku srozumitelná slova. Naléhává slova, jak mi záhy dojde. "Já...", pokouším se vytvořit souvislou větu, ale slova vysvětlení mi odumřou na jazyku. Přes všechnu vděčnost, kterou bych k němu měla cítit, se stále ještě nehodlám svěřovat cizímu člověku. Pomalu se rozhlédnu kolem dokola a dojde mi, jak moc se scéna změnila. ´Jak dlouho jsem vlastně byla mimo? Půl hodiny? Hodinu? Dvě?´ "Co se tu stalo?" otáži se, spíš jen proto, abych konečně něco řekla. ´Ať tak či onak, příjemné to být nemohlo...´ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vymazat vzpomínky těch bezbranných bytostí, co se Ti snažili pomoc, je pro Tebe bylo snadnější než sis vůbec myslela, že bude. K tomu Tě to nechává absolutně chladnou, necítíš žádné výčitky svědomí, lítost...nic. Nejistým krokem se pomalu vydáš ven z postranní uličky směrem k hlavní silnici a pak dál podél ní po chodníku. Po chvíli si na chůzi opět zvykneš, je příjemné opět cítit pevnou zem pod nohama, vnímat vzduch a slyšet různé zvuky. Nakonec dojdeš do malého parčíku, posadíš se na prohřátou lavičku a snažíš si utřídit Tvé zmatené myšlenky. Vybavuješ si bitvu... Svou smrt...a ten pocit, který se Ti při tom vybavil byl více než nepříjemný... Vybavuješ si tvář muže co Tě zabil a tvář jiného muže, toho kterého si oživila... Vybavuješ si velkou budovu s rozlehlými pozemky... Starého muže, Profesora, a věci, které Tě učil...i když on je vlastně neučil Tebe... Pokoje... Danger room... Cerebro... Pomalu to do sebe začíná zapadat a dávat smysl... |
| |
| soukromá zpráva od Jean Grey pro Chvíli se ještě vyhřívám na sluníčku. Zvednu se a vrátím se o pár ulic spátky kde jsem zahlédla půjčovnu kostýmů. Myslím že by nebylo dobré kdyby zjistili že je má schránka zpět. Vejdu do obchodu a jediným pohledem dočasně vyřadím prodavačovy kognitívní funkce. Proč se obtěžovat s penězi. Stejně žádné nemám. Vyberu si karnevalovou masku na obličej, celou bledou jen s otvory pro nos oči a ústa. Pak pátrám dál. Z kostýmu na jakousi upírku si beru dlouhý plášť s kápí hluboko do obličeje. Po delším hledání najdu i poněkud neladící růžovou dámskou kabelu, kam mohu obě tyto věci pohodlně uložit. Závěrem se podívám na pokladnu. Natáhnu se kolem prodavače a chvíli přemýšlím jak se otevírá. Konečně najdu to správné tlačítko a vezmu si z pokladny nějakou hotovost.Zavřu pokladnu, políbím stále schromlého prodavače na tvář a odcházím. Jeho uvolním teprve až když jsem bezpečně za rohem. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Hurá. To to trvalo,' oddechnu si. Začínal jsem mít obavy. "Vítej zpátky na Zemi. Už seš na příjmu?" ubezpečím se pro jistotu, ať neplýtvám dechem nadarmo. 'Ale jo, vypadá to, že se vzpamatovala,' usoudím při pohledu do jejích očí, jež se zdají opět vnímat okolí. Předtím jen vytřeštěně zírala do prázdna. "Objevila se tu policejní hlídka, to srocení se jim nelíbilo, tak to rozehnali," vysvětlím dívce a pro jistotu se ohlédnu přes rameno, abych se ubezpečil, že se to nezačíná sbírat znovu. "Bude lepší, když vypadneme taky. Moc sme se jim nelíbili a neni vyloučený, že se někdo z těch pitomců vrátí a bude nám chtít ublížit. Mám kus vocaď auto. Hodím tě domů nebo do špitálu, jak se budeš cejtit. V každým případě bysme se ale měli zvednout hned. Klidně tě ponesu, ať na to nemusíš šlapat," ukážu letmo na její zafačovaný kotník. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Pozorně poslouchám popis předchozích událostí, které skutečně nevypadají jako větší než jen malá nepříjemnost. ´A kam teď? Do nemocnice? Děkuji, ale nechci. Jedna zkušenost se zdravotníkem mi pro dnešek bohatě stačila. Takže... domů? Do Institutu?´Nemusím se ani snažit zkusmo nohu zatížit, abych věděla, že má pravdu. Kotník totiž cítím i teď, a rozhodně ne málo, jen se ukázal být nejmenším z mých současných problémů. ´K čertu s vlastní nezávislostí, sama se odsud nikdy nedostanu. Rozhodně ne včas.´ "Do nemocnice nechci," oznámím konverzačním tónem a s malým pocitem déjà vu doufám, že mě pro tentokrát nebude přemlouvat. ´Víme, jak to dopadlo, když mi lékařskou pomoc vnutil naposledy.´ Bez dalšího handrkování se ale podvolím v druhé záležitosti, nabídka odnosu se totiž za daných okolností stává prakticky neodmítnutelnou: "Myslím, že odnos bude nutný. Jestli Ti to skutečně nevadí..." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "No tak ne," pokrčím rameny. "Ale stejně by se na tebe pak měl někdo radši mrknout. Ten pád byl dost ošklivej," poznamenám jen tak na okraj a budu doufat, že ví, co dělá. Byť se zdá, že začíná přicházet k rozumu. Uchechtnu se. "Kdyby mi to vadilo, nenabízím ti to," ujistím ji. "Tak poď, vylez mi na záda, to bude nejjednodušší," vybídnu slečnu a skloním se tak, aby se mě mohla pohodlně chytit bez nutnosti zatěžovat poraněnou nohu. Když si sem sem jistý, že pevně sedí a drží se, zvednu se a trochu si ji na zádech nadhodím. "Super," zašklebím se. "Vypadáme akorát jako jeden z mnoha párečků dělající kraviny v parku." Jinými slovy, nebudeme budit pozornost. A v případě něčí přílišné rejpavosti se vždycky mohu vymluvit, že je to moje mladší sestra. Svižným tempem, ale přesto dost opatrně se vydám směrem, kde jsem nechal svůj vůz. Hádám, že to může být tak míli, možná o něco málo víc. To bych měl zvládnout na jeden zátah, ačkoliv si nedělám iluze, že byť ta holka váží sotva padesát kilo i s postelí, po chvíli se asi už pěkně pronese. "Takže..." ozvu se po chvíli mlčení, "pořád eště mi nechceš vysvětlit, co se ti vlastně stalo? A vůbec, jak se menuješ? Nemůžu ti furt říkat 'ta, co mi málem spadla na hlavu'." |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro "Nechám si to prohlédnout," přislíbím neurčitě a doufám, že tím je téma lékařské pomoci definitivně uzavřeno. Záhy už se nesu. Těžko říct, komu z nás je současná situace nepříjemnější. ´Aspoň si konečně vyzkouším, jaké je to viset někomu na krku. Teda... skoro.´ Pokud jde o mě, dala bych klidně přednost delšímu mlčení, protože nemám co říct, ale můj společník má evidentně jiný názor. ´Ta co mi málem spadla na hlavu? Kdyby nic jiného, tak je pán celkem vtipnej...´ Seznamovat se sedíc někomu na zádech je sice divné, ale jelikož bych dnešek definitivně mohla přejmenovat na den divných věcí, začínám si pomaloučku zvykat. "Rogue," odpovím záhy, "ale klidně můžeš zůstat u toho původního označení. Minimálně je výstižnější." Prozradit "jméno" je jedna věc, - ostatně mu dlužím víc než jen tu maličkost -, ale pokud jde o to ostatní, stále ještě nemám svěřovací. "Tomu bys stejně nevěřil. Prostě jsem byla v špatný čas na špatném místě." ´A udělala pár chybných rozhodnutí. Ale tuhle část příběhu rozhodně přiznávat nehodlám.´ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Nevostanu. To by totiž znamenalo, že by sis z toho uďála hobby a mohla mě jednou trefit doopravdy," odmítnu zdvořile po krátkém zamyšlení. "A i moje hlava má svý limity. Tak Rogue, jo? Dost pochybuji, že to má napsané v legitimaci, ale ať je po jejím. Přesto, zvláštní přezdívka, byť k ní tak nějak sedí. Přinejmenším sabotovat dobrou vůli jí jde náramně. "Hezký méno," ušklíbnu se nakonec jen. "Já sem Remy." Chápu, že se jí v tom nechce nijak zvlášť pitvat. Nevypadá jako nejhovornější osoba a já jsem koneckonců jen divný týpek, kterého potkala teprve před chvílí za poněkud pochybných okolností - proč by se měla svěřovat zrovna mě? Přesto to zkusím ještě jednou. "Zkus mě, chére. Co s tím měla společnýho ta blondýna, kerou odnášeli?" Krátce se zamyslím a dodám: "Neboj, nenechám tě ve štychu jen proto, žes někoho omylem přizabila." |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro "Toho se ani nebojím," vypadne ze mě automaticky, dřív než se stačím uvědomit, co a komu říkám. "Blondýna?" chvíli zvažuji, jestli ještě jednou nezahrát blbou, ale pak se na to vykašlu a přemýšlím, jak co nejstručněji shrnout celý příběh, tedy jeho část. ´Stejně mě už považuje za cvoka, tak proč nepřiznat, že není jediný zachránce ztracených případů, co se dnes objevil v tomhle parku.´ "Nic. A taky všechno. Narazila jsem na ní náhodou. Byla zraněná, nikde nikdo. Chtěla jsem jí pomoct, ale... prostě se to nějak zvrtlo." ´A teď slyším její hlas ve své hlavě.´ "Konec příběhu." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Trpělivě čekám na odpověď, předem smířený s tím, že nejspíš žádná nepřijde. Opak je kupodivu pravdou. Beze slova si vyslechnu Roguinu historku a nechám si ji projít hlavou. Nevyptávám se, co se zvrtlo. Podobnými věcmi se nikdo nechlubí rád a jakmile jsou v sázce mutanti, je těch možností až nepříjemně mnoho. "Jo, jak se řiká, žádnej dobrej skutek nevostane po zásluze nepotrestanej," poznamenám s účastí. "Budu ti držet palce za šťastnej konec. Nikdo by neměl pykat za to, že se pokusil udělat něco správnýho." Vzpomenu si na pokřikující čumily. Ti by nejspíš žádné polehčující okolnosti neuznávali. Miluju přístup "Hele, mutant, určitě nás chce všechny kolem zabít prostě proto, že může." 'Ale stejně, co se mohlo stát?' Reakce zdravotníka příliš průkazná nebyla a nemám v tomhle oboru dostatečné zkušenosti pro kvalifikovaný odhad. Napadne mě nicméně, jak dalece moudré bylo vysazovat si ji za krk, když nemám tušení, co by mi mohla, byť pouze neúmyslě, udělat. Abych nakonec nepotřeboval tu sanitku také... 'No, nestalo se nic doteď...' mávnu nad tím v duchu rukou a protože mezi stromy začalo prosvítat parkoviště, ohlásím blížící se konečnou. "Takže kam to bude?" zeptám se Rogue, sotva jí pomohu na zem a do auta. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si sehnala svůj zvláštní převlek a opustila obchod, opět ses ocitla na rušné ulici. Všichni ti pospíchající lidé mají své myšlenky...své vzpomínky...své touhy...naštěstí je dokážeš zcela ignorovat jako by vůbec neexistovali a tudíž pro Tebe nepředstavují žádný problém. Vycítíš i přítomnost několika mutantů nižší kategorie, kterým vzhled nebrání se v tuto dobu potulovat po ulici. Přes ulici je malé parkoviště, na kterém stojí několik aut taxi služby, čekajíc na kšeft. |
| |
| soukromá zpráva od Jean Grey pro Přistoupím ke žlutému taxi, tomu nejblíž u mě, otevřu zadní dveře a posadím se na zadní sedačku. "Tiny Heards Farm, Salem Center, Westchester County" řeknu aniž bych se podívala na řidiče. To by mělo být dost blízko institutu. Pravda budu muset jít ne zrovna krátkou cestu přes les, ale nemůžu si dovolit aby mě někdo spatřil. Řidič je asi cizinec, protože destinaci nepochytil na první pokus. "Tiny Heards Farm, Salem Center, Westchester County" zopakuju jako reakci na jeho otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Ako môže taká maličkosť ako teplá voda pôsobiť tak magicky? Zrejme sa zo mňa stávala nejaká sentimentálna krava, ale jednoducho som sa cítila ako znovuzrodená. Strach a výčitky tu boli. Bol tu aj hnev, istá melanchólia a rozpoltenosť či s pravdou vyjsť na povrch alebo nie. No všetko toto bolo skované za závojom tej teplej sprchy a zatiaľ sa moje pocity držali v úzadí. Mohla som si len s úľavou povzdychnúť prezliecť sa do čistého oblečenia, ktoré aj tak všetko smrdelo cigaretami a ďakovať Bohu, že mi zatiaľ nikoho nepriplietol do cesty. Moju idylu však kazil hlad. Doterný, neustále o sebe dávajúci vedie, hlad. Tu sa končila moja pohoda. Mala som síce na izbe ešte nejaké čipsy a sušienky, to by ma však nezasýtilo. Pomaly a v tichosti som preto začala kráčať do kuchyne rozhodnutá, si len rýchlo vziať potrebné a nezdržiavať sa nejakým "varením." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro PJ vše ví a vše zná Když nasedneš do žlutého vozu, ani se nestačí ozvat klasická otázka, “Kam to bude?“ a Ty už muži za volantem oznamuješ cíl Tvé cesty. “Promiňte...?“ dá postarší muž najevo, že Tvému přání úplně neporozuměl, a že by potřeboval, abys svou žádost zopakovala. Zatímco odpovídáš podruhé, prohlíží si Tě ve zpětném zrcátko. Cítíš, že jsi mu povědomá, ale nevzpomněl si bitvu u Alcatrazu a na zkázu, kterou ji způsobila, nepoznal Tě... Cesta, i když nebyla zase tak dlouhá, přesto byla velmi vleklá a nepříjemná. Příčinou Tvého nepohodlí bylo především neúnosné vedro, které se uvnitř zavřeného auta stávalo ještě mnohem vlezlejší a nesnesitelnější. Auto evidentně nedisponovalo funkční klimatizaci a nebo ji muž zapomněl či odmítl zapnout. Měla jsi štěstí, že alespoň, že hrálo rádio, které se snažilo krátit pomalu ubíhající čas. Zaposlouchala ses do zvuků hudby, kterou nazývali nejlepšími kousky roku... Po několika minutách však linoucí se zvuky přerušily zprávy. Ženský hlas postupně odříkával: Nějaké autonehody... Počasí... Sport... Nic zajímavého, až na... ...“Dobré odpoledne, zdravím Vás z New Yorku. Před necelou hodinou několik mutantů, patřících ke skupině zvané X-meni, napadlo zákazníky dvou New Yorkských podniků. Několik lidí bylo vážně zraněno. Svědci vypověděli, že se dovolávali větší respektu za jejich pomoc u Alcatrazu. Říkali, že zákon by měl být předán do jejich rukou, protože lidé na to sami nestačí. Svá slova doplnili napadením hlavní policejní stanice v New Yorku, kterou v podstatě srovnali se zemí, zde bylo kromě zraněných, také několik mrtvých. Pachatelé pak z místa činu zmizeli. Ptám se tedy: Opravdu stále vláda věří, že je bezpečné žít s mutanty v klidu a míru? Oni o to evidentně nestojí... Odpověď na mou otázku se snad dozvíme až pan prezident vydá prohlášení, které se bude konat nejspíše už dnes večer... Loučí se Vámi...“ Řidič u volantu něco otráveně zamumlá a přeladí na stanici, kde zrovna hraje hudba. Auto konečně zastavilo na Tebou určené adrese. Muž se na Tebe podíval a sdělil Ti sumu, kterou za svou službu požaduje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dovolila jsem si čerpat s pošty a toho co vím – dejte vědět, že je to OK, nebo zareagujete příspěvkem a já budu pokračovat “Myslím, že bychom teď měli zjistit adresu některého z dalších vědců, kteří jsou v tom zainteresovaní. Předpokládám, že internetové kavárny budou někde ještě otevřené...“ navrhne Mystique, zatímco kontroluje čas na palubní desce. Hodiny ukazují něco málo po šesté hodině. “To můžeme udělat i v sídlu Bratrstva...“ namítne Pyro a Mystique pochopí, že dnes už nejspíše nemá náladu vyjíždět někam zbytečně. Proto na nejbližším parkovišti otočí automobil a dojede zpět na místo, odkud vyjelo a tam ho opět zaparkuje. Oba vystoupíte za auta a zamíříte zpět do hlavního sálu Bratrstva... |
| |
| soukromá zpráva od Jean Grey pro Za první řadou stromů se obléknu do pláště a navléknu si masku. Moje zorné pole je tak značně snížené, ale telepatické schopnosti Jean Grey mi to bohatě vynahradí. Díky jejím vzpomínkám bych také měla být schopná vyhnout se detekční sítí poblíž pozemků. Neustále telepaticky pátrám po okolí a zastavím se až když jsou pozemky institutu nadohled. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řidič žlutého vozu Ti poděkuje a pak odejde a nechá Tě samotnou. Po ne-krátké procházce lesem se konečně začneš přibližovat k areálu školy, potvrdí Ti to nejen oplocení pozemku a velká budova v dáli, ale také křik mnoha mladých lidí, které hřející sluníčko vyhnalo z budovy na zahradu či hřiště, jež areál poskytuje. Vzhledem ke znalostem Jean Grey je Ti jasné, že půjdeš-li hlavní bránou zachytí Tě kamera, budeš tedy muset zvolit jinou cestu... |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Jsem vděčná, že se v celé záležitosti nemusím dále pitvat, ale zároveň mě to překvapí. ´Pro jednou nemáme žádné doplňující otázky? Zajímavé...´ Poznámce o šťastném konci se musím v duchu usmát, protože tak nějak nevěřím, že by tohle mohlo dopadnout dobře. ´Ale co, budu doufat... a třeba zůstanu mile překvapena. Staly se i větší zázraky.´ "No," zaváhám, tentokrát ale hlavně proto, že si nejsem tak úplně jistá, jaký cíl cesty mám zvolit, "ráda bych na 1407 Graymalkin Lane v Salem Center, ale úplně bude stačit, když mě vyhodíš někde, odkud se tam nějak dostanu sama. Už jsem Tě stála dost času." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Takový místo existuje?" vyslovím upřímný údiv a zprovozním navigaci, protože mi ta adresa naprosto nic neříká. Nicméně zadání údajů do počítače mě ubezpečí, že dívka si nevymýšlí. 'To neni tak daleko... hodinka cesty, ani ne. Samozřejmě pokud se neztratíme.' "V tom lese někdo bydlí?" zeptám se jen, neboť s výjimkou Salem Center v rohu obrazovky se všude kolem cílové destinace rozkládá zelená plocha. Je fakt, že tam musí být svatý klid... Nahodím motor a zatímco se vymotávám z parkoviště, nezapomenu Rogue upozornit: "Doufám, že aspoň trochu znáš cestu a včas mě varuješ, když se mě ta věc pokusí navíst někam ke všem čertům. Hodím tě až tam, nechci, abys tady někde poskakovala po jedný noze a já beztak nevim, co s načatym odpolednem." |
| |
| soukromá zpráva od Warren *Angel* - NPC pro Fuj! Vyděsím se, když se v místnosti objeví Kurt. Jdi s tím do háje. Nějak moc mě netrápí Scottovo tvrzení, že tohle mohla být jeho práce. Znám Kurta, vím, že tohle by neudělal. Rád tě zase vidím Kurte. Řeknu s lehce nuceným úsměvem. Během cesty na ošetřovnu toho moc nenamluvím. Co má tak naléhavého? Může vědět o projektu a jeho spojení s Woringhton industrie? Ne, kdyby to věděl, pokusil by se nějak zakročit, nebo mi věří, že to není moje práce. Když se otevřou dveře ošetřovny, ztuhnu. Kdo tohle udělal?! Je jediná myšlenka, při pohledu na Ororo. Hanku, Logane, rád vás vidím. Řeknu a kývnu na pozdrav. Rád slyším. Odpovím a oddechnu si. První dobrá zpráva za dnešek. Logan ředitelem? To jako vážně?! V duchu se usměju nad tou představou. Logane, pokud bys potřeboval jakoukoliv pomoc s řízením institutu, jsem ti k službám. Když pak Kurt přistoupí k Ororo a začne se modlit, otočím se na Logana a Hanka. Ororo je mi líto, ale máme vážný problém a bojím se, že sami ho nevyřešíme. Dívám se na ně ztrápeně. Je možnost připojit se tady někde na net, ukážu vám, co vláda udělala. Kurt byl hledat Bratrstvo? Proč? Co se děje na pozadí? Co je to, co nevím? |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro "Samozřejmě, že neexistuje. Já si jen hrozně ráda vymýšlím nesmyslné adresy," pronesu s jemným úsměvem na tváři v slabém pokusu o vtipnou odpověď. 'A ještě raději lákám bezbranné cizince do temných a Bohem opuštěných lesů .' "Bydlí," odpovím. 'A ne jen NĚKDO. Však brzy sám uvidí...' "Ty nemáš rád lesy?" Cestu bych sice znát měla, ale zatím se neobtěžuji Remyho upozornit na skutečnost, že můj orientační smysl prakticky neexistuje. 'Tohle by ještě mohla být sranda.' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Další příspěvek => Pyro, Mystique Lorna odešla, aby zařídila nákup letenek, zatímco Magneto s Pietrem osaměli. Magneto položil svou otázku a Pietro pouze rezignovaně zavrtěl hlavou, čímž chtěl dát najevo, že asi nemá cenu být nepříjemný celou dobu. Nakonec se dokonce neochotně rozhovořil, “Je mi líto, neznám Pyrovi plány. Nesvěřuje se mi...“ odpoví s naprosto upřímnou lhostejností v hlase. “Jediné co vím, tak že chtěl po Mystique, aby zjistila co vláda chytá, jelikož hodně z nás považuje to jejich: ´Budeme spolu žít v klidu a míru.´ pouze za ticho před bouří. Měl jsem ji pak doprovodit zpět do Bratrstva, ale bohužel jsem se vypravil za vámi, takže nevím na kolik byla úspěšná...“ To už se Lorna vrací se třemi letenkami do New Yorku. Opět Vás čekalo odbavení a jiné běžné formality, jež předcházejí nástupu do letadla. Tentokrát se však obešlo bez nepříjemných pohledů a poznámek. Pak už jste si mohli užívat cestu. Let byl oproti tomu předchozímu rychlý a krátký. “Takže do Bratrstva?“ otázal se Quicksilver když jste opustili halu letiště a než jste stačili odpovědět, tak odběhl... Vrátil se asi o tři minuty později, již ve voze. Byl to starší a poměrně nenápadný typ, běžné stříbrné barvy. Počkal až nastoupíte... Pitro Vás vezl dál od hlavních čtvrtí směrem k okraji New Yorku, když vůz zastavil byly jste v opuštěnější části města (avšak ne na úplném okraji). Zajel na zapadlé parkoviště, kde již stálo několik zaparkovaných vozů a nechal Vás vystoupit. “Počkejte tady,“ požádal Vás a odjel, vrátil se již svou velmi rychlou pro něj typickou chůzí / během. Kývl na Vás ať ho následujete. To kam Vás vedl vypadalo jako opuštěná a nepoužívaná část metra, za chvilku jste se dostali do spletitého podzemního komplexu, ve kterém by se běžný člověk bez průvodce nejspíše ztratil. Nakonec dojdete až k velkým dveřím “Vítejte v novém sídle Bratrstva...“ pronese Pietro. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Co sem zatím viděl, tak seš schopná ledasčeho," opáčím s úšklebkem. 'No tak uvidíme, kdy mě to navede do nejbližší slepý uličky...' pomyslím si odevzdaně na adresu navigace, které přinejmenším nevěřím, a zařadím se do proudu vozidel. Brzké odpoledne v New Yorku naštěstí patří k těm dopravně snesitelnějším denním dobám. "Lidi sou schopný usadit se na nejrůznějších místech," konstatuji. Koneckonců, já se svým místem původu se sotva mohu navážet do něčího bydliště. "Proti lesům nic nemám. Já a lesy máme vzájemnou dohodu o neútočení," odpovím vesele. "Akorát mi to příde šílený... malý město, pak dlouho nic, jeden barák a zase nic... neni ti tam smutno?" věnuji Rogue jeden z mála letmých pohledů, které povětšinou soustředím na silnici ve snaze držet se nejkratší trasy ven z města. Za hranicemi New Yorku už to bude hračka, ale vymotat se odsud... |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro ,,Neboj, pokud budu potřebovat pomoci, ozvu se...ale spíše Beastovi'' odpovím Warrenovi a sleduji, kam Kurt odchází, modlit se za Ororo a já vůl o něm pochyboval. Nicméně v tom začne Warren mluvit: ,,Rozhodně je možnost...vidím to na společenskou místnost, ale ať tam nikdo jiný kromě nás nechodí, chci to vidět první, ať je to co je to!'' řeknu a dost mě zajímá, o co se asi jedná, jenže v tom něco nahodí Kurt. ,,I ty? No tak pojďme do té společenské místnosti, dost by mě zajímalo, co se tu děje a co oba pro nás máte.'' řeknu a podívám se neklidným pohledem na Beasta: ,,Uzamkni to tu...a pojď také, chci tam jen Warrena, Kurta, Beasta a Scotta...jdeme'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stejně jako cestou do koupelny, tak ani teď si nikoho nepotkala, z okna kuchyně můžeš zahlédnout studenty, jež hrají nějakou mutantskou verzi míčové hry. Pravidla, které panují v této kuchyni už Ti poměrně jasná, cokoli ulovíš, můžeš sníst. Minimálně na tuto verzi včera nikdo nic nenamítal. Když se vracíš, již se svým úlovkem směrem ke schodišti, tak je to asi poprvé, co procházíš kolem prázdné společenské místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro "Já?" optám se nevinně. Možná by ta nevinnost byla přesvědčivější, kdybych si nebyla až bolestně vědoma toho, co všechno se mi dneska nepodařilo. 'Útěk z domova. Špatně načasovaná procházka v parku. Nepovedená pomoc zraněnému. Let vzduchem. Blondýna v hlavě. A... moment, kde mám vlastně svůj nákup?' "Smutno? To rozhodně ne." Kdybych měla popsat své "trvalé bydliště", přídavné jméno smutné by nejspíš bylo to poslední, co by mě napadlo. "Mám lesy ráda, raději samota než přeplněná města." 'Raději nemluvme o tom, že to byla v první řadě právě touha po samotě, co mě dnes dopoledne vehnala do náruče problémů.' |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Já bych se na takovým místě asi zbláznil," zavrtím hlavou. Les je dobrá věc, pokud si chce člověk na pár hodin nebo maximálně dnů odpočinout od všeho a od všech, ale bydlet na takové výspě civilizace? Děsivá představa. A zdá se, že klidné přírodní idylky si užijeme víc než dost. Po sjezdu z hlavního tahu v necelé polovině trasy vede silnice přes několik menších měst a zbytek je zalesněná krajina. Na romantickou vyjížďku je to vlastně dokonalé místo... když zrovna nemusíte dávat pozor na směrovky a v pravidelných intervalech posílat do háje navigaci, která mi důrazně doporučuje z nějakého jen jí známého důvodu otočit to do protisměru. "Kde vůbec v takovým zapadákově chodíš do školy? Do New Yorku?" zeptám se po chvíli. Pokud si mohu tipnout podle věku, střední za sebou mít ještě nebude a v Salem Center sotva bude nějaká slušná škola. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Pohled na Ororo ležící v posteli je docela uklidňující, čisté obvazy a hadičky dávají vědět, že je o ni postaráno. I když klidný výraz v tváři je stejný, jako v okamžiku kdy jsme ji našli. Do místnosti však na rozdíl od ostatních nevkročím dál než za dveře. Jen stojím u zdi, krev na zádech schnoucí a při každém pohybu praskající nepříjemě napínající holou kůži, a nechávám ostatní v místnosti řešit co mají na srdci. Rozhodnutí aby byl Logan byl ředitelem nijak nekomentuju, jen mu věnuji další bezvýrazný pohled rudých brýlí. Přes kamenný výraz a nepřátelské jednání však věřím, že bude dělat vše potřebné aby všechny ochránil. Jakmile je rozhodnuto o přesunu do společenské místnosti okamžitě vyrazím napřed a na nikoho nečekám. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Hledání ve škole, kde jsem nebyl několik let je pěkně unívné. Škola je skoro prázdná a ty co hledám nikde nejsou. Nakonec zamířím do spodních pater. Konečně je najdu v Danger roomu. Chvíli se koukám na obrazovky a projekce, ve kterých se holky a Iceman nachází. V nebezpečí? Vždyť je to simulace. Kývnu ramenama a vypnu obě projekce. Najdu intercon a začnu do něj mluvit. "Můžete se dostavit do řídící místnosti Danger roomu?" Řeknu rázně a koukám na obrazovky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro rozrazil dveře hlavního sálu a vešel dovnitř následován zelenovlasou dívku a dále nikým jiným než Magnetem. Rozhlédl se po žijící místnosti a lehce mávl rukou v náznaku ´a jsem tady´. Jedná se o poměrně velký sál, u stěn je rozestavěných několik podlouhlých stolů, které slouží především pro to, aby se zde mohli shromažďovat členové Bratrstva a bavit se mezi sebou. I teď u nich sedí několik skupinek mutantů. V čele místnosti se vyjímá velké kovové křeslo působící jako trůn. Když se dveře rozrazili jinak hlučným sálem se rozlehlo prapodivné ticho. Všichni přítomní upírali svůj zrak střídavě ke dveřím a k Pyrovi. Černovlasá žena sedící u stolu s několika dalšími muži se tázavě podívala na Pyra. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Simulace zmizela a zůstala pouze šedivá cvičná místnost a v ní tři postavy vypadající...jako po bitvě. Unavení, otrhaní, někteří trochu zmrzlí... Hned jakmile se to stalo Iceman vyčerpaně padl k zemi se záměrem chvíli si odpočinout. “Bože za co mě trestáš!?“ položil řečnickou otázku do vzduchu ne příliš nadšeným hlasem. Jeho záměr odpočívat tam kde je, byl však velmi rychle přerušen Alexovým rázným hlasem, jež zazněl místností. "Můžete se dostavit do řídící místnosti Danger roomu?" |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Po chvilce debatování se s Mystique konečně dohodneme vrátit. Cesta trvá jen chvilku a konečně jsme zase u sídla. Vystoupím z limuzíny a počkám, až vystoupí i Mystique s naším řidičem. Tak dneska to sice již nevyšlo, ale plán je jasný. Ty si nech ten mobil a průběžně mě informuj, zda se náš cíl už nevrátil. S trochou štěstí bychom ho mohli navštívit už zítra.. Případně se přikloníme k plánu B.. Vychrlím stále trošku podrážděným, avšak stále slušným hlasem k Mystique a svižným krokem zamířím do útrob sídla.. Po pár krocích se však zastavím a ještě rukou ukážu směrem na naše řidiče, který je již taky na odchodu. Nepatrně se pousměji. Jinak konečně již oficiálně vítej zpět v Bratrstvu. Nepochybuji, že i po této misi budeš nedocenitelnou pomocí.. Quil (řidič) ti ukáže nějaký volný pokoj. Po těchto slovech již konečně zamířím do útrob sídla Bratrstva. Přesněji do svého pokoje, kde ze sebe konečně sundám ono sako a košili. Nutno však podotknout, že daleko šetrněji než nějakou hodinu zpátky onen skautský trikot. Ano.. Trpělivost sic nikdy nebyla mou předností, ale musím se jí učit.. Nemůžu dělat stejné chyby jako Magneto.. Horlivost je sice dobrá pro spontánní akce. Ale v okamžiku, kdy mé rozhodnutí neřídí jenom mne samotného, je trpělivost nutná ba dokonce klíčová. Obléknu si opět rudě červené triko a svou oblíbenou koženou bundu. Poté zasednu za svůj stůl a zkontroluji novinky, zda se již nedostavil efekt minulé mise. Poté se již klidným a volným krokem vydám k sálu. Je divné, že náš cíl není doma. Pokud se ho vláda rozhodla někam uklidit, jsou naší jednou vstupenkou ti vědci.. Dostat se k nim může být snadné, ale taky nemožné. Záleží na tom, jak moc si riziko prozrazení jejich činnosti vláda uvědomuje. No, uvidíme.. Po shlédnutí novinek na internetu ve snaze tam najít nějaké cílené informace se vydám již volným a klidným krokem do hlavního sálu. Cestou si zase hraji se svým zapalovačem. Když vejdu do sálu, narazím u jednoho ze stolů na Psychonic. Tu pouhým kývnutím hlavy odvedu kousek stranou od ostatních. Děkuji za tvou pomoc.. Měl jsme ohledně Quicksilvera určitý pocit, který by mohl hodně znamenat pro celé Bratrstvo. Ovšem nechtěl jsem tím zpochybnit ničí loajalitu.. Dále bych tě poprosil, ať si vezmeš tuto flashku. Jsou na ní jména dvou vědců. Potřebuji o nich vědět co nejvíce. Věřím, že ty najdeš nejschopnější lidi pro tuto práci. A na tu flashku dávej pozor a nepouštěj ji z dohledu. Až to někomu zadáš, dáš mi ji zpět a budeš se plně věnovat našemu plánu ohledně Storm. Ty jediná můžeš přesně posoudit, zda má náš člověk odpovídající záměry a nebo je třeba.. svázat volné konce. Dám Psychonic instrukce i s flashkou tlumeným hlasem a pak ji nechám se opět vrátit ke svému stolu. Sám konečně schovám svůj neustále cvakající zapalovač do kapsy bundy a usadím se do svého kovového křesla. Všechno se ubírá správným směrem, není třeba se znepokojovat. Psychonic věřím, určitě svou práci odvede.. Ostatně dnešek byl dlouhý, trocha odpočinku neuškodí. Pohodlně se usadím, ovšem zcela jistě předčasně. Protože hned v tom okamžiku Quicksilver otevře dveře a má sebou i nějaké "hosty".. Trhnu hlavou a promnu si oči, snad abych se ujistil, že vidím správně. Já to věděl.. Už od chvíle, kdy ten jeho povedený synáček zmizel ! Ovšem je dobré vědět, že alespoň Mystique je v tom nevinně.. Při pohledu na sebejistého Pietra sevřu pravou pěst, ovšem záhy se zase uklidním.. Všichni se přece dívají. Poté se volným pohybem zvednu, ovšem zůstávám u svého křesla. Koho nám tu vedeš, Pietro ?.. Měl jsem o tebe celkem.. emh.. starost. Když mi Mystique říkala o tvém nečekaném zmizení. Často opakuji, že dokonalá mobilita a celková logistika musí být perfektní pro celkový chod.. O tom si později promluvíme.. Pronesu k němu klidným hlasem a poté pohlédnu na stále tiché členy Bratrstva.. Následně pohledem zakotvím u Magneta.. Abych vás všechny informoval o naší nečekané návštěvě.. Magneta někteří z vás neznají.. Však je to muž, jenž jakožto jeden z prvních mutantů řekl dost k nadvládě obyčejných lidí. Hledal jsem tě, Magneto.. Volným krokem vyrazím svému starému příteli naproti. Cestou si již zase hraji se svým zapalovačem, který v tom tichu nepříjemně cvaká. Tvůj návrat nejspíš znamená, že jsi zpátky na té správné straně, nemýlím se ? A slečna dělající ti doprovod ? Rovněž jedna z nás ? Zeptám se Magneta a mezitím k němu s pravým nefalšovaným pousmáním natáhnu pravou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Mno, moc toho nevíš, pomyslím si, když mi poví o své misi v Washingtonu. A nebo nepovíš? Nebudu tě nutit mluvit, to by nikam nevedlo. Děkuji Polaris, řeknu při jejím návratu a vezmu letenky. Tak jdeme! Razantně vyrazím k odbavení. Projdeme další kontrolou, příjemnější než minulou, a nasedneme do letadla. Není si toho moc říci, a tak let probíhá celkem tiše. Naštěstí let je mnohem kratší než ten předchozí. Po přistání vyjdeme ven. Očekávám taxi, ale Quicksilver přijede s vlastním vozem. Ten je tvůj nebo sis ho narychlo vypůjčil? Řeknu trochu nedůvěřivě. Poslední, co chci je, aby mě chytli za krádež vozu. Nicméně nastoupím. Odveze nás do okrajové čtvrti, kde nás vyloží. Moc vábně to tu nevypadá, co? Zeptám se Polaris, když se na chvíli octneme sami. Cokoliv se bude dít, nezasahuj. Nevím, jak mě Pyro přijme, ale nechci krev! Rozumíš? Řeknu přísně a hledím jí do očí. To už je Quicksilver zpátky a vede nás dál. Chápu, že tohle místo je asi bezpečné, ale schovávat se jako krysy v podzemí? To nám nepřísluší! Napadá mě, když s opovržením procházím podzemním bludištěm chodeb. Tak jsme tu, pomyslím si, když zastavím před velkými dveřmi. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Quicksilver otevře a všichni tři vstoupíme. Rozhlídnu se po místnosti. Rozhodně jste si to tu dobře zařídili. Je to tu útulné. Radost mi udělá i velké křeslo v čele. Hned se tu člověk cítí bezpečněji. Můj pohled se zastaví u Pyra a především Mystique. Tak co, jak moc mě nenávidíš, za to? Napadne mě, nadzvednu si klobouk a lehce se usměji na pozdrav. To už se ale iniciativy chopil Pyro. Quicksilvera do toho nepleť, dělal, co považoval za správné, probodnu Pyra pohledem. Když začne se mnou, zarazím se. Kde ses naučil takhle mluvit? Je vidět, že můj odchod ti velice prospěl, dospěl jsi, chlapče. Jeho otázky nechám bez odpovědi, ruku mu však podám. Musíme si promluvit. O samotě. Řeknu možná i rozkazovacím tónem. Otočím se na syna, ručíš za její bezpečí. Řeknu mu přísně a vyrazím na Pyrem do jeho kanceláře. Jsme teď o samotě, takže nemusíš nic předstírat. Začnu klidně, a jestli si myslíš, že cílem bratrstva bylo povstání proti nadvládě lidí, tak se šeredně pleteš. Dodám trochu podrážděně k jeho předchozímu proslovu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro “Vítejte v novém sídle Bratrstva...“ Pronáší můj bratr a otvírá dveře do hlavního sálu. Hned se nám naskytne pohled na novou hlavu Bratrstva Pyra, jak sedí v takzvaném křesle. Zelenými oči projedu po místnosti a na tváři mi hraje pobavený úsměv. Tento nástup Magneta se mi líbí. Jak uslyším, že měl Pyro o Quicksilvera určitou starost zakašlu se a mrknu po bratrovi, jaká je jeho reakce na to. Pyro se zvedá a přistupuje k nám. Přitom si hraje se zapalovačem a mám chuť mu ho sebrat svojí mocí, protože to klapání, které vydává je nepříjemné. Ale ukazuje to, jak je nervózní, že můj tatíček dorazil. Pyro natahuje pravou ruku, aby si potřásl s Magnetem, přitom se ptá, kdo vlastně jsem a na jaké straně stojím. Mohla bych mlčet, ale představit se, to dokážu sama. "Polaris." Řeknu věcně a ušklíbnu se. I když jsme se nepotkali, nemám pochyb o tom, že by nevěděl, kdo je můj otec, když stojí naproti němu. "A na jaké straně jsem. To se ještě uvidí." Pokrčím rameny a přitom mi spadne pramen zelených vlasů do obličeje, který obratně vrátím tam kam patří. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Storm sa správa, akoby sa zbláznila a názorne nám na strome predvedie, čo nás čaká za smrť. Príjemne to teda zrovna dvakrát nevyzerá. Boby v tom vetre nemôže dobre mieriť a ja sa pomaly začínam uchyľovať k myšlienke, že to jednoducho prežijem nedotknuteľná, kým to Storm neprestane baviť a nedoletí. Dočerta, je fakt strašne silná. Bobby, poď sem! Zakričím na neho, keď začne byť tornádo príliš silné, schmatnem ho, polku svojho tela ukotvím v zemi tým že sa do nej prefázujem a som rozhodnutáprečkať to tornádo, keď tu zrazu... ...všetko zmizne. Umh, čo? Niekto nás vypol? Zmätene sa obzerám dokolečka, keď zaznie známy hlas z dneška. Niečo sa deje? Začudujem sa, avšak vytiahnem sa zo zeme a nastavím Bobbymu ruku, aby som mu pomohla vstať. Keď zbadám Jubi, vydýchnem si a pomôžem aj jej. Čo myslíš, stalo sa niečo? Spýtam sa jej potichu, ale bez remcania zamierim do riadiacej miestnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro
Šťastie bolo na mojej strane. Nikde nikoho ani v kuchyni. Rýchlo som sa napila a z chladničky doslova ulovila celú šišku salámu. Vzala som si aj plátok chleba aby sa nepovedalo, a hnedne takmer ako zviera som začala okusovať ohromný kus suchej salámy. Mohla som si len spokojne pomľaskávať. Sprcha, jedlo, na okolo nikto...aj keď dostala som istú chuť deckám dole prepichnúť tú loptu. Úprimne chcela som sa ísť prejsť von. No predstava, že by sa celým okolím ozývali šialené pišťania pubertálnych hráčov, ma dosť odrádzala. Preto doslova požierajúc salám a zakusujúc ho chlebom som vykročila na chodbu. A zamierali som si to do spoločenskej miestnosti. Možno tam príde niekto kto bude vedieť o Storm, ako na tom je. A keď nie...možno....možno nájdem niekoho kto ma presvedčí aby som neodišla, aby som sa možno priznala. Alebo ja ani sama neviem, čo chcem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kurt dokončí svou tichou modlitbu, pak si opět pověsí křížek na krk. Ještě chvíli sleduje Ororo na lůžku, zatímco Logan vydává povely, pak se k novému vůdci otočí, “Nemyslím si, že se Ti to bude líbit... Vezmu notebook a přijdu tam...“ přislíbí a s Těmi slovy zmizí v šedomodrém obláčku dýmu. Beast přikývne na Loganův první rozkaz ve funkci ředitele. Ještě jednou pečlivě zkontroluje zda všechny přístroje, na které je Ororo napojená dělají to, co by dělat měly. Když se ujistí, že tomu tak doopravdy je, tak počká až místnost všichni opustíte a nakonec se za Vámi vydá na chodbu, zavře dveře, a poté je zamkne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jako první do společenské místnosti vejde Scott a tudíž má jako první možnost zjistit, že v místnosti není sám, nýbrž se tam nachází dívka, která našla Ororo a zavolala nezbytnou pomoc. Dívka již není od krve, sedí na sedačce a stravuje se. Dalo by se říci, že vypadá o něco více v pohodě než při předchozím setkání. Vzápětí se s typickým šedomodrým obláčkem dýmu zjeví Kurt s notebookem v ruce. Položí počítač na stůl a zapne ho, pak jen nervózně čeká až systém naběhne, zatímco do stolu nervózně poklepává prstem. To už do místnosti přicházejí i ostatní... |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Slečna doprovázející Magneta mi očividně projevení "starosti" o Pietra nevěří a upřímně se není čemu divit. Sám jsem těm slovům nevěřil. Poté se představí. Řekni mi své skutečné jméno.. Zavzpomínám na jeden ze svých prvních rozhovorů s Magnetem v momentu, kdy Polaris neudělá stejnou "chybu" jako kdysi já a nezatěžuje mne svým druhým všedním jménem, na které slyší lidé. S nepatrným úsměvem na ní kývnu. Nemyslím si, že je potřeba se představovat. Poté již Magneto stiskne moji nabízenou ruku, ovšem na mé otázky neodpovídá. Pokud jsou všichni přítomní členové Bratrstva zvyklí na můj takřka věčný sebejistý výraz ve tváři, náhle je pryč. Ovšem nedám na sobě nic dalšího znát. Když mi Magneto skoro až rozkáže odebrat se do soukromí, zamračím se. Ano.. Bude lepší si promluvit o samotě.. Máš mi rozhodně co říci. Řeknu důrazným a sebejistým hlasem. Převážně proto, aby nikoho v sále nenapadlo, že má nad mojí osobou Magneto kontrolu. Jeho věta směřující k jeho synáčkovi jakožto ochránci sestry ve mě vyvolá pobavený úšklebek. Ty si snad myslíš, že jsou v nebezpečí ?! No, Pietro možná.. Nějaký nesouhlas s jeho obavami však opět nedám znát a jen se pohledem od Magneta a jeho rodinky přesunu ke stolu, u kterého sedí Psychonic a další. Vanisher a Avalanche vám v době naší nepřítomnosti budou dělat společnost. Kývnu na oba muže sedící u Psychonic a volným krokem se vydám ze sálu ven následován Magnetem. V tom okamžiku si konečně přestanu hrát se zapalovačem a schovám ho opět do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Při odchodu ze sálu se ještě na moment otočím na Psychonic. Řekni oběma, ať nenechají naše návštěvníky zde volně poletovat a dávají si pozor. Až se vrátím, chci je najít zde ! Ty jinak můžeš vyrazit za svými úkoly. To, že Psychonic zrovna čte mé myšlenky a nesoustředí se na něco jiného je takřka jisté. Vyjma onoho očního kontaktu jsem totiž společně s Erikovou rodinkou největší atrakcí v sálu. //Hlavní sál je dominantou, tudíž má jen jeden hlavní vstup a výstup. Následně je ještě na opačné straně jeden "schovanější", ale ten zná jen hrstka z těch, co tu pomáhala se zabydlováním.. Takže třeba Psychonic ano, ale Vanisher logicky ne.. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Rázným krokem vedu Magneta útrobami našeho sídla až do Taktické místnosti. Ta je velice prostorná, uprostřed je velký stůl na jehož okraji je srolováno několik map a plánů a uprostřed stolu papír s jmény, zkratkami a různými šipkami. Tak moc jsem si přál, abys byl zase v plné síle a mohl nám pomoci.. Ale na přetahování se o Bratrstvo nemám momentálně čas.. Budeš se muset podvolit. Promnu si oči a zasednu za stůl. Volným pohybem ruky nabídnu i Magnetovi jednu z protějších židlí. Magneto hned spustí. Já nic nepředstírám.. ! Vždyť to ty jsi mě nasměroval správným směrem a ukázal mi jak využít svého zápalu.. Jsem opravdu rád, že jsi tady.. Oponuji mu odhodlaným hlasem, ale když uslyším jeho narážku o smyslu Bratrstva, okamžitě skoro až vyskočím ze své židle a dlaněmi se opřu o stůl. Cílem Bratrstva JE vzepřít se lidem. Copak jsi zapomněl na ty hrůzy ! To tě opravdu to falešné příměří zviklalo ? Vláda káže o míru, ale stále schovává zásoby toho jejich "léku". Cvičí komando specializovaná na boj s mutanty.. Chtějí začít s povinnou registrací ! Vychrlím na něj, skoro až křičím. Poté se opět uklidním a sednu si zpátky za stůl. Ale mám rozjetých několik plánů.. Zastavíme tvorbu těch strojů, které nás mají pochytat. Zasadíme citelné ztráty těm speciálním jednotkám a o X-meny už je taky skoro postaráno. Tvá pomoc bude vítaná ! |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Prohlížím si Pyrovu kancelář a podvědomě hledám jakýkoliv kov, který bych mohl použít v případném střetu. To rád slyším, odpovím klidně na jeho poznámku o tom, že mě zde rád vidí. Posadím se na židli proti němu. Když pak vystřelí ze židle a začne na mě skoro křičet, sklopím oči. Nevím, zda mám mít radost, že v něm vidím opět toho horkokrevného mladíka, kterého jsem si oblíbil, nebo zda mám být zklamaný, že jediné, co jsem ho naučil, je ničit. Nakonec zvednu hlavu a opět se mu podívám zklamaně do očí. Je rozdíl mezi vzepřít se a bránit se. Nevím, jestli jsem ti to už říkal. Já už jsem si ale touhle likvidační válkou prošel před 60 lety jako dítě. Jsem žid, přežil jsem Osvětim. Zastavím se na chvíli, doufám, že víš, co to znamená, a čekám, jestli pochopí. Tenkrát jsem zjistil, kdo jsme, další stupeň evoluce. Postavím se proti němu a s pevným pohledem pokračuji. Proto jsem Bratrstvo založil! Aby se už události Osvětimi nikdy neopakovali! Ty říkáš boj proti nadvládě, ale myslíš tím zničit lidstvo. O to se už pokoušeli jiní a zaplatili za to životem. To už vidím, že Pyro chladne a sedá si zpátky za stůl. Za ta léta jsem sám zapomněl, proč to dělám. Je čas se k tomu vrátit. Věř mi, nechceš jít cestou jako já. Zakončím svá slova radou mentora. Potom si sednu taky a pokračuji ve svých myšlenkách. Snad si z nich něco vezmeš chlapče. Lék je v tuhle chvíli bezúčelný. Já i Mystique jsme zpátky. Až se to rozkřikne, každý, kdo ztratil svou moc v bitvě na Alkatrazu, se k nám vrátí. Na tobě záleží.....kam je chceš vést? Sem, řeknu opovržlivě, nebo na světlo? Je na čase se přestat skrývat. Ukázat světu, že my se vyhubit nenecháme. Zastavím se na chvíli, rozhlídnu se po papírech na stole. Institut nech na pokoji. Za svou zradu zaplatí, ale nechceš přece klesnou na jejich úroveň a pokračovat v bratrovražedné válce, že? Snažím se, aby to neznělo jako rozkaz, ale spíše jako výtka, která má popostrčit správným směrem. Jinak nevím, o jakých robotech to mluvíš....pokud bys mi dal více informací, když chceš mou pomoc, poznamenám s úsměvem. Nebudu tě nutit, abys mi předal bratrstvo.....nikoho z vás jsem nikdy nenutil, abyste mě následovali. Kdo bude chtít jít s tebou, ať jde. Já vezmu ty, kteří se chtějí přestat skrývat. Přesto rozdělovat síly, by bylo hloupé. Takže co navrhuješ? Zakončím se rozvahy o dalším pokračování Bratrstva a čekám, jak Pyro bude reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bratrstvo Psychonic nedala ani po usmáním najevo, že by Perovým příkazům rozuměla, přesto to, tak bylo. ´Vyzvěte je ať se k vám posadí. Rozhodně nenechte naše návštěvníky volně zde poletovat a dávejte si na ně pozor. Až se Pyro vrátí chce je najít zde.´ Pak se černovláska vydala skrz celý k sál k hlavní bráně a dále do chodeb, jež poskytují ubytovací prostor. Vyhledala mutanta, který je velmi dobrý přes počítače a tudíž i vyhledávání informací... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro ignoroval Pyrovu poznámku, týkající se toho, že měl o něj starost, jako by ji vůbec nevyslovil. Na Magnetův příkaz týkající se Lorniný bezpečnosti jen tiše, avšak chápavě přikývl. Černovláska sedící u stolu se dvěma muži se zvedla a odešla je malou chvíli po Pyrovi s Magnetem. “Prosím posaďte se u nás...“ pronesl jeden ze dvou mužů u stolu. Bylo to sice formulováno jako žádost, ale tónem, jež nepřipouštěl námitky. Pietro chvíli váhal nakonec se však přeci jen ke stolu, na něj nezvykle pomalu, vydal, kontrolujíc že ho jeho sestra následuje. “Vás jsem tady ještě neviděl...“ řekl a posadil se na opačnou stranu stolu než seděli oba muži. “Jsme tu nový...“ pokrčil ten větší rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Je hezké, že se otec stará o moje bezpečí. Vlastně jsem ráda, že tu semnou Pietro musel zůstat, cítila bych se tu jinak nesvá. I když tak se cítím stejně, ale není to tak hrozné. Otec odejde společně s Pyrem a za chvíli mizí i jediná dívka v místnosti. “Prosím posaďte se u nás...“ Pronese jeden z těch mutantů, co nás tu mají zabavit. Rychle se podívám po bratrovi a když se rozejde on tak i já. Posadím se vedle něj. Prohodí si mezi sebou dvě věty, ukazuje se že je Pietro nezná. Já si složím ruce na prsou. Nevím, jestli se ode mě očekává, že něco řeknu nebo mám mlčet. "A co vy dva jste? Pyrova ochranka?" S mírným úsměvem pokrčím ledabyle rameny. Tón hlasu jak jsem větu pronesla ukazuje, že mi je to vlastně jedno, jakou mají úlohu v Bratrstvu, jen sem nechtěla mlčet. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro 'Zbláznit se z tohohle místa? Co když se mi stalo přesně tohle? To by vysvětlovalo, proč mi v hlavě straší ženská, která tam nemá co dělat. Navíc blonďatá.' "Však by sis zvykl. Nakonec." prohodím a tím považuji téma život na samotě u lesa vs. život na velkoměstě za vyčerpané. Následující téma se mi ale zamlouvá o poznání méně. 'Škola? Vážně se budeme bavit o škole? To snad radši ani ne.' "Ne, máme školu přímo tady. Nejsme ani zdaleka tak nesoběstační, jak si zřejmě myslíš." |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Poslouchám Magneta a opět si v levé ruce začnu hrát se svým zapalovačem. Hold zlozvyk, kterého se asi nezbavím. Ovšem tentokrát s ním "ohleduplně" nijak hlasitě necvakám. Při poznámce o Osvětimi kývnutím hlavy Magneta ujistím, že vím oč jde.. Přeci jen v Institutu bylo mimo pobíhání v těch skautských úborech i vzdělání velkou prioritou. Když domluví o "mém plánu" ohledně zničení lidstva a taky se usadí, využiji té pauzy v jeho monologu abych zareagoval. Nehodlám zničit lidstvo.. Mou vizí je změnit poměry stran.. Momentálně zastává jeden mutant vysokou politickou funkci.. Ubohá figurka a přesto si všichni myslí jak velký akt to je ! Ano, budeme muset nejdřív bojovat, ale za cenu naší svobody. Věřím, že jednou lidé složí zbraně, protože nebudou mít jinou možnost. Pak budeme my řídit vládu. Zastávat hlavní funkce a z těchto lidí se stanou hrdinové.. Hrdinové, kteří budou moci žít ve svých domovech a nebát se, že nový prezident přehodnotí vůči mutantům politiku naší země. Náš příklad podnítí mutanty po celém světě. Lidé pak budou doufat v naši spravedlnost, ne my v jejich. A potom budeme moci společně žít. Zareaguji na Magneta klidným hlasem a dál ho již nechám odvyprávět mi další úvahy. Nutno podotknou, že ho poslouchám velice bedlivě. Mutanti z bitvy na Alkatrazu se vrátí ? .. Magneto, bojoval jsi ve stejné bitvě ? Neodpustím si nepatrný úšklebkem, opět si promnu a oči a schovám zapalovač. Většina mutantů tam s námi bojujících je mrtvá, Magneto. Když jsem se probral, už tam doktorka Greyová ničila všechno kolem sebe bez ohledu na strany ! Našel jsem polomrtvou Callisto a dostal ji pryč z toho masakru, ale většina padla. A pokud se některým opravdu podařilo utéct a vrátí se jim schopnosti.. Ty opravdu věříš, že tě zase budou následovat ? Poslal si je do přední linie a sledoval, jak se vlna po vlně rozbíjí o obranu Alkatrazu. Nechal ses ovládnout mocí vzrůstajícího Bratrstva a nepočítal ztráty na.. jak jsi to říkal.. ztráty na pěšácích.. Pokud to některý z nich přežil, určitě se nevrátí. Mluvím stále klidným však mírně vyčítajícím hlasem o poslední bitvě. Institut zaplatí, to máš pravdu.. Zareaguji na tuhle pasáž, v které mi radí od iniciativy v jejich zničení upustit. Poté, když si všimnu jak si prohlíží papíry na stole, ten uprostřed k němu přisunu trochu blíže. Vláda za pomocí dvou vědců a financí tohoto muže - názorně poklepu na jméno Worthington, ke kterému směřuje většina šipek - sestrojila jednotku již něco přes týden produkující roboty na naše pochytání. Celé se to odehrává v bunkru plného vojáků vycvičených na boj s mutanty.. Ti mají poté zahájit naší registraci. Tyto informace získala Mystique. Při vyslovení onoho jména se zarazím a Magneta si bedlivě prohlédnu.. Snad mu dám i prostor, aby něco řekl, ale nakonec se rozhodnu ho netrápit a pokračuji. Plánuji provést misi přibližně se třemi týmy. Hlavní tým se tam dostane skrze eliminaci Worthingtona, kterého Mystique nahradí.. V tom týmu jsem měl být ještě já a dva z našich nejlepších. Ale neznám lepšího adepta, než jsi ty.. Hlavní tým využije infiltrace a zničí hlavní jednotku.. Druhý tým bude krýt ústup a třetí se postará o celkový útěk z lokace.. Ale zatím se nám.. Po každé větě názorně popojedu prstem na papíře, ovšem náhle se zarazím a papír zase volně položím na stůl. Nemá cenu mu vysvětlovat nějaký plán, pokud hodlá přinejmenším zmizet se svými věrnými.. Otázkou je, kolik tu takových zbylo.. Rozdělení Bratrstva bude konec. Všechny nás to zničí. V jednotě Bratrstva je síla.. Rozkol si nemůžeme dovolit. A ano, možná teď vedu své lidi do stínu.. Ale pouze dočasně. Ostatně svou vizi jsem ti sdělil.. Pověz mi, jaká je v praxi ta tvá.. Hodláš se svou skupinou vyjít ven a dožadovat se svobody ? Když jsi naposledy veřejně vystoupil, vláda se rozhodla použít onen lék jako náboje do zbraní. Hned co zjistí o tvém působení, chytí tě jakožto nežádoucího, konec. Zbytek tvých lidí potká buďto stejný osud a nebo pod zástěrkou toho jejich míru budou ti méně zarputilí zaregistrování a pravidelně kontrolováni.. Každý den se budou otáčet přes rameno s nálepkou něčeho... špatného. To pro ně chceš ? Vyjdeš na světlo a budeš věřit v systém ? Prosím, řekni že to nevidíš tak naivně a oprav mě. Dokončím svůj monolog a počkám, až se Magneto ke své vizi vyjádří. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Trochu nervózně se poušklíbnu při vzpomínce, o jakých věcech mi jiní slibovali, že si nakonec zvyknu. Už jsem dospěl do stadia, kdy u mě tahle fráze vyvolává mrazení v zádech, přestože tuhle holku není důvod podezírat z nějaké chystané levárny. 'I když čert ví... a kam nemůže sám, nastrčí ženskou.' Během pár vteřin tuhle myšlenku ale pustím z hlavy. Tohle je stále trochu moc hezký den na to, abych hledal podraz za každým rohem... byť bych raději měl. 'Škola? Tady? Vážně?' pozvednu obočí a pohlédnu na Rogue. Přímo si to říká o otázku, jakou úroveň a náplň může takové zařízení mít na místě, kde lišky dávají dobrou noc, jenže se nemohu zbavit pocitu, že by to nebyla příliš plodná debata. Takže to nechám plavat. Koneckonců, není to moje věc. A během pár minut ji vysadím a nejspíš už ji v životě neuvidím, tak co. 'No tak to mě podrž...' rozšíří se mi oči překvapením, když se mezi stromy vyloupne průčelí velkolepé budovy obrostlé břečťanem. "Ty ses nezmínila, že bydlíš v zámku," poznamenám a ne bez zájmu si prohlížím stavbu vynořující se zpoza zákrytu lesa. Nemohu se zbavit dojmu, že je mi povědomá. Přece jen takových baráků není ve Státech dvanáct do tuctu... ale kde já už ho viděl? Zpomalím a zabočím k hlavní bráně. V tu chvíli mi také padne zrak na zdobnou tabulku na jednom ze sloupků. Už vím, odkud to znám... "Xavierova škola pro nadanou mládež? Ta Xavierova škola?" obrátím se na Rogue s tónem vyjadřujícím jakési nevěřícné pobavení. "Dobrej fór," uchechtnu se. "Předpokládám, že se umíš dostat dovnitř. Nebo aspoň zavolat někoho, kdo si tě převezme." |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Po té co vejdu do místnosti mne uvítá 'radostný' pohled Crystalie. Upřímě jsem doufal, že bude společenka prázdná a nikdo se nebude divit nad mý nevhodným vzhledem. Trochu mi to připadá, že se naše role prohodily. Holá záda pokrytá zaschlou krví, na ramenou se formující zajímavá modřina a ranka na krku od níž vede stružka krve až na hrudník .... možná vypadám hůž než na tom byla ona. Protože to u nikoho doposud nevyvolalo žádný zájem nechám otázku svého vzhledu plavat a jen přikývnu lehce na pozdrav, pak si najdu vhodné místo kde se postavím, abych neušpinil sedačky. |
| |
| soukromá zpráva od Jubilation Lee *Jubilee* pro Když jsme se rozdělili jen jsem utíkala, nevěděla jsem, kam běžím, kde jsem, co je předemnou, zamnou nebo podemnou. Pouze jsem se prodírala skrz jungli. Byla jsem už unavená, větve mě šlehali do tváře a vysoká tráva lechtala na lýtkách. Na chvíli jsme se zastavila abych vydechla. Kdybych veděla, co bude pokračovat, neastavila bych. Slyšela jsem šum, křupnutí větví a nějaké cinknutí. Zdálo se mi, že vidím kousek ode mě postavu v křoví. "Kitty? Jsi to ty?" zeptala jsem se nejistě a do křoví se zapozorovala. Vylezl z něj Logen, docela nabroušený, s vytáhnutýmy drápy. Nevypadal že by měl dobrou náladu. "Logene?" zeptala jsem se a polkla jsem. "Loge - Uáá!" Nedořekla jsem jeho jméno, zaječela jsem a chtěla se otočit a utéct. Logen se přikrčil, cinkl o sebe drápy a vypadal, že se chystá k boji, docela mě to vyděsilo. Když jsem udělala krok a chtěla udělat druhý, nemohla jsem, něco drželou mou nohu. Myslela jsem si, že je to on, začala jsem ječet. V tom sjem si všimla, že jsem se propadal do bažiny. Teď nevím co je horší, to, že se do ní můžu propadnout celá nebo to, že se nemůžu hýbat a pár metrů ode mě je naštvaný Logen. Pomalu se ke mě přibližuje, už jsem vyčerpaná, špinavá, domlácená od větví a nohu mám stále v bažině. Mám velký strach, vůbec nevím, co mám dělat. Pořád se snažím dostat nohu pryč z bažiny, ale Logen je blíž a blíž. V rychlosti, bez přemýšlení, narovnám ruce a z dlaní vyletí barevné energetické výboje připomínající ohňostroj. Na poprvé jsem tak moc neudělala, když jsem směrem k němu napřáhla dlaně podruhé a přivřela oči, intenzita výbojů byla o něco silnější, trefila jsem Logena do ramene a lehce sebou škubl. Použila jsem schopnost i na bažinu, ale nepomohlo to. Logen, už velice naštvaný, vstával a šel směrem ke mně. Zavřela jsem oči a začala hlasitě ječet. Zdálo se mi, že jsem něco slyšela. Přestala jsem ječet, otevřela oči a viděla ty kovové zdi Danger Room. Od srdce jsem si z hluboka vydechla, lehce protřebala nohou, kterou jsem měla poslední čas v bažině a setřela bahno z obličeje. "Čí byl tohle nápad zatraceně?!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Díky,“ Iceman vděčně poděkuje Kitty když mu pomůže na nohy, pak pohledem vyhledá Jubilee, aby se ujistil, že i ona to přežila bez větší újmy na zdraví. “Tak jdeme...“ řekne spíše pro sebe a vydá se za Kitty. Vypadá to, že je neuvěřitelně rád, že může místnost konečně opustit. Dveře místnosti se otevřou a lehce zdemolovaná a špinavá trojice, tak může zamířit rovnou k řídícímu centru Danger room. “Děje se něco...pane...?“ položí Bobby otázku novému profesorovi, zatím co evidentně přemýšlí jaké by mělo být správné oslovení...nakonec si však nevybere a nechá větu nedokončenou. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Čekal jsem, že bude Danger room špatně nastaven nebo cokoliv. Nevím co se Scottovi honilo zase hlavou, ale Shadowcat a ostatní jsou v pořádku. Tahle poněkud situace je poněkud trapná a nepříjemná. "Dostal jsem zprávu od Scotta, že je Kitty v nebezpečí." Kývnu ramenama a podívám se na ně. Otázka je, jestli to nebyla past a nechtěli mě odlákat od Storm a ostatních. Tahle teorie se mi zdá nepravděpodobná. "Danger room fungoval správně?" znovu si všechny přejedu pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro
Čo som vôbec čakala? Kľud? To je jedno, nech som tu bola kdekoľvek, otravovali ma. Nezostávalo mi nič iné, než sa podriadiť osudu, a príliš nevzdorovať. Už aj tak sa tu udiali veci, ktoré ma chce-nechce hodili do víru tunajšieho diania. Môj pokoj prerušil Stewie Wonder, v značne zbedačenom stave. Na nič som sa však nepýtala len som si odhryzla zo salámovej šišky a s plnými ústami som sa opýtala. " Ako jej je? " Aj napriek plným ústam to znelo prekvapivo ustarane a úprimne. Pýtala som sa na Storm. To ako vyzerá on sám som mala v paži. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Keď vojdeme do riadiacej miestnosti, naozaj je tam Scottov brat. Pri Bobbyho otázke sa rovnako spýtavo ako on zahľadím na Alexa, ale jeho odpoveď ma trochu zaskočí. Že som v nebezpečí? Teda...hej, bol to fakt čudný program, ale...ak by to zašlo do naozaj kritických medzí jednoducho by som prešla stenou sem a vypla to sama. A kritické medze veru neboli ďaleko. Ale aj tak je to čudné...skade by to Scott mal, čo sa tu deje? Na jeho otázku sa pozriem na Jubi a Bobbyho. Ja neviem, tentokrát som ju neprogramovala. Ukážem bradou na nich dvoch. Bolo tam niečo čo ste nechceli? Spýtam sa, najskôr chcem vyriešiť túto otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro Není těžké poznat, že Remy přemítá o úrovni školy ve zdejším zapadákově. Těžko mu to mít za zlé, ta otázka se totiž sama nabízí. Přesto jsem ráda, když ji nakonec nahlas položí. Při pohledu na budovu stojící na udané adrese vystřídá nedůvěru na jeho tváři údiv. 'Příště bych se asi měla o tom, že je můj domov poněkud netypický, zmínit předem. Se slabšími povahami by to totiž mohlo seknout. A to je to poslední, co bychom tu potřebovali.' Poznámku o životě na zámku nechám bez odpovědi, žádná vhodná mě ostatně ani nenapadá. "Jo, přesně ta Xavierova škola," potvrdím zcela zjevnou skutečnost. 'Dobrej fór? Pro jednou bych uvítala možnost nahlédnout do cizích hlav, protože dost dobře nechápu, o jaký fór by mělo jít. Ale to nakonec ani vědět nemusím...' "Zvládnu to sama," ujistím ho, když se pomalu začnu hrabat ven z auta. 'Těch pár metrů kotník snad přežije. Ostatně, už nějakou dobu o něm ani nevím.' Rozloučím se slovy "Děkuju za odvoz... a vůbec všechno." a pomalu jdu vstříc k bráně. Na odchodu se ale ještě jednou otočím: "Nechceš jít na chvíli dovnitř?" |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Odpoveď sa mi nečakane dostane od Logana. Avšak prosba, ktorá prichádza potom ma viditeľne rozruší. Čo to má znamenať? Prejavil mi dôveru? Čo to kurva, znamená? Zrazu som sa cítila opäť ako medzi mlynskými kameňmi. Tak dôvera...dôvera. Verí mi? Cítila som ako vo mne znova narastá hnev, a všetky tie pocity, ktoré som zo seba zmyla sprchou sa na mňa znova nalepili ako smola. Ak by sme boli sami. Čo ak by sme boli sami. Povedala by si mu to? Zavrtela som hlavou, a mierne roztrasene som sa postavila nechajúcu salám s nedojeným chlebom na stole. Vystrelila som zo spoločenskej miestnosti ako raketa, no ešte pred tým som venovala Loganovi dlhý pohľad. Pochybovala som, že si z nich niečo vyčítal, no ak predsa. Mohol vidieť strach a výčitky? Žeby? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Quil (řidič) Tě zavede do jedno z větších a pohodlnějších pokojů ve stejné části jako se nacházel pokoj Callisto. Vybídne Tě ať si tu uděláš dostatečné pohodlí a vysvětlí Ti jak se dostaneš do hlavního sálu, kdyby si o to náhodou měla zájem. Také Ti vysvětlí, kde najdeš vyvěšen plán komplexu, jež by Ti mohl usnadnit orientaci po novém sídle Bratrstva. Vzhledem k tomu, že máš za sebou dnes již cestu do Washingtonu a zpět je poměrně příjemné mít chvíli klid. Tvůj pokoj obsahuje mimo pohodlné postele, stolu a dvou křesel také televizi. Zapneš jí, jen tak aby v místnosti nebylo takové ticho, nejspíše nepředpokládáš, že by si v ní viděla něco zajímavého. Nakonec Tvou pozornost přeci jen něco upoutá... “Dobré odpoledne, zdravím Vás z New Yorku. Před necelou hodinou několik mutantů, patřících ke skupině zvané X-meni, napadlo zákazníky dvou New Yorkských podniků. Několik lidí bylo vážně zraněno. Svědci vypověděli, že se dovolávali větší respektu za jejich pomoc u Alcatrazu. Říkali, že zákon by měl být předán do jejich rukou, protože lidé na to sami nestačí. Svá slova doplnili napadením hlavní policejní stanice v New Yorku, kterou v podstatě srovnali se zemí, zde bylo kromě zraněných, také několik mrtvých. Pachatelé pak z místa činu zmizeli. Ptám se tedy? Opravdu stále vláda věří, že je bezpečné žít s mutanty v klidu a míru? Oni o to evidentně nestojí... Odpověď na mou otázku se snad dozvíme až pan prezident vydá prohlášení, které se bude konat nejspíše už dnes večer... Loučí se Vámi...“ hlas ženy zmizí a po krátké reklamě se televizní stanice vrátí opět ke svému obvyklému vysílání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba muži si Tě chvíli zkoumavě prohlížejí, “To bych ani neřekl...“ odpoví nakonec ten větší, jaká je jejich pozice v Bratrstvu Ti však neprozradí. I přes to, že stále vypadají, že by si na plnohodnotný rozhovor vystačili sami, tak když už jsi přerušila ticho, tak se rozhodli pokračovat v komunikaci s Tebou...co kdybys tu náhodou chtěla zůstat, bylo by nezdvořilé hned zkazit Tvou snahu. “Takže ty jsi Magnetova dcera...“ věta, kterou vyslovil druhý muž není otázkou, nýbrž pouhým konstatováním. “Jaké má plány...?“ provrtá Tě zkoumavým pohledem, Tvá odpověď ho evidentně opravdu upřímně zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Vystoupím, abych jí otevřel dveře a pomohl ven. Pohled mi přitom stále zalétá k budově a mozek uvnitř šrotuje na plné obrátky. O nepravděpodobné náhodě už jsem slyšel, ale co je moc... Prozatím nad tím mávnu rukou a pozoruji Rogue, jak se nepříliš elegantně hrabe z vozu. "No jesi si seš jistá..." dovolím si zpochybnit její tvrzení o nepotřebě asistence. Pokud mohu soudit z její chůze, ta noha ji stále pěkně bolí. Jen tak sám sobě věnuji slabé pousmání. Začínám chápat, jak se musí většinu času cítit můj osobní lékař... Na druhou stranu nemám v úmyslu se za každou cenu vnucovat. I když je to příležitost, jaká se jen tak nenaskytne, zůstanu u auta a opíraje se o kapotu po obligátní frázi, že nemá zač a ať na sebe dává pozor, vyprovázím dívčinu už jen pohledem. 'Měl bych jí to dát s sebou?' váhám. 'Pokud je ta škola fakt to, co se o ní tvrdí, rozhodně by je to zajímalo... a nejspíš by s tím dokázali i něco udělat. V každým případě to dostanou k McCoyovi mnohem snáz než já...' Tím je rozhodnuto. Odlepím se od fordu, abych na Rogue zavolal a ještě ji na moment zdržel, když mi sama nabídne možnost následovat ji. Trochu se zarazím. Jistě, bylo by to také řešení, jenže bych riskoval, že se do toho zapletu víc, než jsem měl kdy v úmyslu, o jiných možných komplikacích nemluvě. Vážně to za to stojí? 'Nad čím váháš? Prostě jí jen vrazíš tu flešku a vypadneš dřív, než někoho napadne zjišťovat, co seš vůbec zač...' Jenže proti hlasu ostražitosti se vzápětí postaví nezpochybnitelná zvědavost (přesně ta, co jednou zabije kočku). Přece jen, o tomhle místě se vypráví věci, zvláště po té strkanici na Alcatrazu... "To máte povolený takovýdle návštěvy?" zeptám se s nádechem překvapení. Dvakrát pobízet se však nenechám. "Ale jo, klidně..." přikývnu, pro jistotu s jakousi zdrženlivou nejistotou, aby mě nepodezírala z bůhví čeho. "Aspoň si budu jistej, že se nepřerazíš někde na schodech," zašklebím se ještě a několika kroky ji doženu a nabídnu jí oporu. Koneckonců, zdravotník říkal nezatěžovat a vím až moc dobře, jak se chovají podobná zranění, když se člověk chvíli rozsedí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco Crystalie se sbírá k odchodu ze společenské místnosti, tak Kurt něco ťuká do počítače, přičemž vypadá jakoby něco hledal. Když Crystalie odejte, tak Beast zavře dveře, pak se postaví, tak aby na počítač viděl stejně dobře jako ostatní. Kurt nakonec notebooku otočí směrem k Vám a pustí záznam toho, co před krátkou dobou viděl v televizi. Dle nápisu vlevo nahoře se jedná o mimořádné zprávy, jež přerušili odpolední vysílání. “Dobré odpoledne, zdravím Vás z New Yorku. Před necelou hodinou několik mutantů, patřících ke skupině zvané X-meni, napadlo zákazníky dvou New Yorkských podniků. Několik lidí bylo vážně zraněno. Svědci vypověděli, že se dovolávali větší respektu za jejich pomoc u Alcatrazu. Říkali, že zákon by měl být předán do jejich rukou, protože lidé na to sami nestačí. Svá slova doplnili napadením hlavní policejní stanice v New Yorku, kterou v podstatě srovnali se zemí, zde bylo kromě zraněných, také několik mrtvých. Pachatelé pak z místa činu zmizeli. Ptám se tedy? Opravdu stále vláda věří, že je bezpečné žít s mutanty v klidu a míru? Oni o to evidentně nestojí... Odpověď na mou otázku se snad dozvíme až pan prezident vydá prohlášení, které se bude konat nejspíše už dnes večer... Loučí se Vámi...“ Kurt záznam zastaví a mávne rukou v gestu ´Tak co si o tom myslíte?´. |
| |
| soukromá zpráva od Jean Grey pro |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro "Proč by ne?" prohodím lehce, ačkoliv je mi víc než jasné, že některým se tahle návštěva zamlouvat nebude. A nebude jich zrovna málo. "Nejsme přece ve vězení." 'Vlastně je to něco horšího. Škola. A domov. To vězení by občas přišlo vhod, byl by tam aspoň klid. Tedy možná.' Za nabídnutou oporu jsem vděčná, momentálně totiž toužím jen po tom, abych se co nejdříve dostala do postele. A to co nejdřív nemůže být dostatečně brzy, když má člověk jednu nohu funkční maximálně na 30 procent. Jen o chvíli později projdeme brankou na pozemek školy. 'Ticho. Konečně tu jednou panuje klid a mír, jaká změna oproti poněkud hlučnějšímu ránu. Jenže... kde jsou vlastně všichni?' Poté už nic nebrání tomu, abych sebe i Remyho navigovala na cestu k vlastnímu pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když urychleně opustíš společenskou místnost, dveře se za Tebou s tichým zaklapnutím zavřou, čímž skupince vevnitř poskytnou jistou dávku soukromí. Pomalými kroky zamíříš ke svému dalšímu cíli, když Tvou pozornost upoutá otevření venkovních dveří. Dovnitř vchází poněkud pajdající dívka, které s chůzí pomáhá o dost starší muž elegantního vzezření... Remy, Rogue Cesta k Institut není úplně tichá, ale spíše více tichá než je obvyklé. Stále by jste mohli tušit kdesi za budovou, mimo Váš dohled, studenty, jež si krátí čas nějakou nejspíše pomutantsku upravenou hrou. První obyvatel Institutu, jež Vám zkříží cestu je tmavovlasá dívka... |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Ve vězení sice ne, ale podobná zařízení mívají určité předpisy, co se návštěv týče, a u takovéhle líhně mutantů bych vůbec čekal nějakou ostrahu. 'Těžký uvěřit, že by nic takovýho nepotřebovali... i když je to prvotřídní díra po granátu, furt je to tu celkem na ráně...' Což vede vzápětí k tichému dohadu, kolik studentů tu asi může být. Podle vzdáleného ruchu bych to odhadoval na slušnou menší smečku a velikost domu také něco napoví. Nakonec se nevydržím nezeptat na alespoň přibližné číslo. Ať už je jakékoliv, poznamenám: "Skoro div, že to tu už dávno nesrovnali se zemí." Teď mám pro změnu na mysli místní dorost. Přece jen vím, co dokáže dospívající mutant v rozpuku schopností. Tím spíš mě překvapí velkolepost vnitřních prostor, sotva se po vstupu do dveří rozkoukám v mírném přítmí kontrastujícím s venkovním jasem. Zajímalo by mě, jak vysokou má tohle místo pojistku. Pokud se samozřejmě našla nějaká pojišťovna ochotná takový kontrakt riskovat. "Tak kam s tebou?" obrátím se na Rogue. "Máte tu ňákou ošetřovnu, nebo se s tim akorát někde natáhneš a budeš čekat, jesi to neupadne?" Teprve tehdy zaregistruji další dívčí postavu v jinak prázdné hale. Zdvořile dotyčnou pozdravím a obrátím se zpět ke své společnici v očekávání odpovědi. Přesto si nemohu pomoci, abych se alespoň koutkem oka nevracel k tmavovlásce. Něco v jejím postoji a výrazu budí dojem osoby, kterou člověk nechce pouštět zcela z dohledu... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem k pravděpodobně dlouhé neaktivitě Jubilee, navrhuji ať pokračujete Bobby automaticky nahodí výraz ´já nic, já mutant´. Poznámku, že by se obešel jak bez zuřivého Wolverina, tak bez šílené Storm si radši nechal pro sebe. Představoval si mírnou rozcvičku, ale tohle...to působilo trošku jako víc než jen mírná rozcvička. Nakonec jen prohlásil, “Já to neprogramoval...“ lehce kývl hlavou směrem na Jubille, aby označil pachatele, jež za spuštěný program mohl. Ta se však dle Bobbyho vzpomínek při programování netvářila, že by při příliš věděla, co dělá. "Myslím, že jsme si prostě jen zvolili jiný program než jsme chtěli... Ale myslím, že Danger room funguje, tak jak má." uzavře Bobby diskuzi na nefungující Danger room. "O jakém nebezpečí Cyclops mluvil? A proč...?" probodává mladý muž svého nového profesora tázavým pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Logan odpověděl Crystalii za mne, tak jsem dál stál v pozadí a tvářil se že tam nejsem. Doposud si nejsem jistý, jestli se změna v Loganovo jednání týká jeho nové zodpovědnosti nebo jen této dívky. Pak mou pozornost zaujme Kurt s počítačem na měnž se rozběhne podivné video. Ororo říkala, že lidem pomáhají. Proč by tedy napadali někoho v podnicích? Ten muž co o tom zpravuje vypadá velice klidně a nenapadeně čímž ve mě vzbudí podezření, že tu záležitost neviděl. Když začne mluvit o svědcích jsem si tím už jistý. "Je běžné tvrdit takto něco, aniž by jeden věděl jestli je to pravda?" Neodolám nakonec se zeptat na to co mne na tom zarazilo nejvíc. Všiml jsem si že někteří mají problémy pochopit co jim říkám, ale nemyslel jsem si že je to všeobecné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Plot přeskočíš s elegantní lehkostí, stále dokonale skryta všem obyvatelům velkolepé budovy. Aby ses vyhnula dorostu, jež si čas krátí nějakou pomutantsku upravenou hru, musíš část své pozornosti věnovat tomu, kde se mladí mutanti nachází. Naštěstí většina z nich se pohybuje okolo basketbalového hřiště a bazénu a tam Tvé kroky nevedou. K tomu kdyby se k Tobě nějaký zatoulaný jedince přeci jen začal přibližovat, telepaticky by si to vycítila. Když se přiblížíš ještě o kousek blíže k budově a o trochu víc zvýšíš své soustředění, což znamená, že se musíš o něco málo méně věnovat dorostu, zjistíš, že do budovy právě vešla mladá dívka s lehkým zraněním...Jean ji znala...Rogue, vybaví se Ti tvář mladé mutantky. Přišla společně s mužem o několik let starším, ale i když se snažíš sebevíc, nepoznáš ho. V jejich těsné blízkosti se nachází ještě jedna Tobě neznámá osoba, též žena. Když se snažíš dál, tak v místě ve kterém tušíš společenskou místnost lokalizuješ dalších pět mutantů, dva z nich dokážeš identifikovat hned, Logana a Scotta, což v Tobě zanechá zvláštní pocit. Uvědomíš si, že Tvé srdce buší o něco rychleji než dosud. Další tři osoby nakonec identifikuješ jako Beasta, Kurta a Angela. Tušíš, že další osoby, pravděpodobně čtyři, se vyskytují v nižších patrech budovy, ale prozatím nejsi schopná přesně identifikovat o jaké osoby se jedná, jelikož jsi od nich stále příliš daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Jean Grey pro Scott... Cítím jak se Jean prodírá na povrch. Měla bych se tomu brejlovcovi vyhýbat, alespoň než se naučím potlačovat její myšlenky lépe. Tolik práce a k ničemu. Scott, Logan.... Ano, takhle by to taky šlo. nechtěla sem to dělat, ale asi už není jiné možnost. Dlouho jí neudržím. Schovám se za nejbližším keřem, svléknu ze sebe svůj převlek a uložím ho do kabely. Pomocí telekineze nadzvednu kus hlíny pod keřem a do díry uložím kabelu. Ještě se bude hodit. Vrátím grassblock :-) na místo. Popojdu kousek dál. Zhluboka se nadechnu. Zformuji obraz Jean Grey ležící na školních pozemcích, soustředím se na něj a pak pužiju všechny zbývající síly (oslabené tou zatracenou Jean, která se dere na povrch) a vyšlu plošnou telepatickou správu. To by mělo udělat dostatečnej zmatek. Nakonec nás obě uvedu do bezvědomí. Uvidíme se zase v noci, Jean. Ležím na zemi. Měkké a chladné. Cítím mladou trávu dotýkající se mé holé kůže. Někdo kolem mě je. Pořád ještě nedokážu otevřít oči, ale vím to... |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Jestli si mě ty dva zkoumavě prohlíží, tak já jim moc pozornosti nevěnuji. Spíše jsem si je zběžně prohlédla a pak sleduji místnost okolo sebe. Nepotvrdí mi, že jsou ochranka Pyra a co vlastně dělají mi taky neřeknou. Tomu se jen pousměji, nečekala jsem, že by mi něco kloudného pověděli. “Takže ty jsi Magnetova dcera...“ Pohlédnu na toho kdo to řekl, ale nekývnu ani nic neřeknu. Přeci jen tohle nebyla otázka na kterou se má odpovídat. “Jaké má plány...?“ Tak tento dotaz mě pobavil. Ušklíbnu se. Vypadám snad jako hloupá husička, která tu bude vykládat na potkání plány svého otce. "Nevím jaké jsou jeho plány..." Řeknu pravdu, vlastně já to pořádně nevím, co tu zamýšlí. Tedy já to tuším, ale nebudu to tu vykládat. "A kdybych to věděla, tak vám dvěma bych to neřekla." Nasadím zářivý úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Prikyvujem na Bobbyho slová. Nakoniec, nikomu sa to nechcelo programovať, tak je možné že Jubi v tje roztržitosti proste len pomačkala čo jej došlo pod ruku. Nabudúce si budeme dávať väčší pozor. Sľúbim Alexovi. Hej, aké nebezpečenstvo? Visím SUmmersovi na perách a čakám čo odpovie. Možno Danger room varuje Storm, ak v nej niekto niečo nezvláda...dal by sa na to vytvoriť program, a ona to povedala Scottovi, a ten Alexovi. Ale prečo to išlo cez troch ľudí? Asi boli zaneprázdnení. A prečo práve ja? Boli sme tu všetci traja. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Nechápu co se tady děje. Popravdě jesm stejně zmatený jako ti tři. "To je otázka, na kterou neznám odpověď." Kývnu ramenama a zatvářím se vážně. V podstatě je to odpověď na všechny jejich otázky. Nemluvil o konkrétním nebezpečí, ani o tom proč zrovna Kitty. Každopádně by mě zajímalo jak na to přišel, protože telepatické schopnosti tu mají jiní mutanti. "Pojďte semnou, zkusíme to zjistit hned." Pomalým krokem se vydám na místo, kde jsem se předtím oddělil od Scotta a Wolverina. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Chodba
To tu len zbierajú mrzákov? Skonštatujem keď vidím chlapa s nejakou nie príliš dobre vyzerajúcou ženou. Ani jedného som nemala česť vidieť pred tým. Kráčam ďalej, aj keď úprimne. Ono sa to ľahšie povie, choď na ošetrovňu ako spraví. Neviem kde je. Nebola som tam pred tým. A vlastne neviem či tam ísť vôbec chcem. Nevšímajúc si dvojicu prepočujem ich rozhovor. Respektívne otázku o tom, kde je ošetrovňa. Zrejme sú tu tiež nový? V duchu zanadávam na Logana, že sa ma z takou ľahkosťou zbavil, vyhodil ma zo spoločenskej miestnosti ešte skôr než som sa tam stihla ohriať a ani mi nepovedal kam mám, doprdele, ísť. Kde v tomto prekliatom bludisku má byť tá ošetrovňa. Čo na tom, že mi prejavil „dôveru“. To prvotné dojatie zo mňa opadlo sekundu na to. Neznámeho so ženou neodzdravím len na pol kútika zavrčím, nahnevaná sama na seba, že tu teraz budem blúdiť ako úplná krava. „Na ošetrovňu mám ísť aj ja. Ale neviem kde to je. Kľudne poďte za mnou, ak sa teda chcete stratiť.“ Mohla som si v duchu zablahoželať, že som zo seba dostala zrejme prvú normálnu, viac menej neagresívnu vetu. Aj keď úprimne som chcela byť na ošetrovni sama. Vyliať si trocha srdce pri žene, ktorá je zrejme jednou nohou v hrobe. A čo na tom, že neviem kto sú zač, viac posrať to už ani nemôžem. Prešla som popri dvojici a dúfala som, že nejaký môj skrytý inštinkt, o ktorom neviem ma zavedie na ošetrovňu na prvý krát a ja sa zasa nervovo nezrútim, len veľmi ťažko kontrolovateľným, hnevom. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro ,,To jsou Magnetovy mutanti že? Nebo se jedná o někoho jiného...moc se v tom momentálně nevyznám. Pokud ale jde o Magnetovi lidi...musíme okamžitě zakročit a ukázat, že my jsme ta strana hodných, ty kteří chtějí lidi chránit. Jedná se teda o Magnetovi lidi že?'' zeptám se všech, ale především Beasta. Očekávám odpověď a proto zatím řeknu Angelovi: ,,Teď ty ukaž co pro nás máš a někdo mi odpovězte, o koho teda jde.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Jasně, že ne kotě...“ pokrčí ten menší lhostejně rameny. Tvá odpověď mutanty příliš nepřekvapila, ale netváří se, že by jim Tvá neochota sdílet, to co víš nějak vadila. Chvíli je u stolu nepříjemné ticho, které přerušuje pouze netrpělivý klapot Pietrových prstů o stůl a šum pocházející od ostatních obsazených stolů. I když se snažíš sebevíc, tak vzhledem k velikosti sálu nezaznamenáš nic čemu bys mohla rozumět. Nakonec ticho začne štvát i Tvou společnost, proto se jeden z mutantů (ten větší) nakloní přes stůl a vezme mezi prsty pramen Tvých zelených vlasů, “Originální...“ okomentuje zvláštní barvu, zatímco mu pramen sklouzává pryč z ruky. Druhý mezitím něco hrabe v kapse, což Pietro sleduje ne zrovna s velkou důvěrou, nakonec však vytáhne balíček karet. “Zahraješ si, kotě?“ ani nepočká na odpověď a už karty míchá a rozdává všem u stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex Vás vyzve ať ho následujete, a poté Vás zavede před dveře ošetřovny. Není zde nikdo, kdo by Vám mohl odpovědět na Vaše otázky. Bobby vezme za kliku, avšak dveře od ošetřovny jsou zamčené. Tázavě se na Alexe zahledí, “Ošetřovna se nikdy nezamykala, je tady běžné, že studenti občas potřebují...mno...trochu se dát do pucu...“ rozhodí rukama v gestu ´vždyť to znáte´ a šibalsky se zazubí. “Proč jsou...“ slovo ´zamčené´ už nevysloví, jelikož jeho pozornost upoutá trojice blížící se z druhého konce chodby též k ošetřovně... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pomalu, jelikož Rogue jít rychleji nemůže kvůli nepříjemné bolesti v noze, opouštíte chodbu, ve které se momentálně nacházíte. Jdete směrem, kterým Crystalie, jak Rogue ví, správně tuší ošetřovnu. Právě scházíte po schodišti do nižšího patra (což pro Rogue znamená využít značnou pomoc z Remyho strany) když se Vám do hlavy vetře živý obraz rusovlasé ženy ležící na trávě. Vaše zvláštní představa však trvá sotva pár sekund, a poté zmizí stejně rychle jako se objevila, téměř jakoby nikdy nebyla. Když dojedete k ošetřovně, tak nejste jediní, kteří na toto místo zamířili. Před dveřmi do ošetřovny stojí další čtyři postavy... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ...Iceman se zadívá na přibližující postavy, “Rogue...“ osloví svou dívku, která se za pomoci neznámého, o něco staršího muže belhá chodbou. “Co se stalo?“ zeptá se starostlivě. “Jsi v pořádku...?“ dodá, jelikož dívka chvíli vypadá, že první větu příliš nevnímala. Natáhne k Rogue ruku, aby jí nabídl pomoc, zatímco muži vedle ní věnuje ne příliš přívětivý pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro “Jasně, že ne kotě...“ Kotě? Sakra kdo je u tebe Kotě... Přivřu oči a střelím po tom, co to vyslovil né moc hezký pohled a doufajíc, že si to příště rozmyslí. Nastává ticho a já občas střelím oči po bratrovi. Moji pozornost upoutá až ten, co zlehka chytne jeden z mých pramenů. Moje ruka vystřelí proti té jeho a zatnu mu nehty do zápěstí a pak jí pustím. Nic neříkám, nechci tu vyprovokovat nějaký spor. Jenže ti dva blbečci se velmi snaží. “Zahraješ si, kotě?“ Takže on toho nenechá. Stáhnu si svůj masivní prsten co nosím na palci a ukážu ho položený na dlani "Ještě jednou se mě ty dotkneš nebo ty mi řekneš kotě a narvu vám tohle tak hluboko do těla, že už to nenajdete." Přidám zase jeden ze zářivých úsměvu a poté co si nasadím zpátky prsten, vezmu karty. "Takže jakou hru hrajeme?" Tak sladký tón co jsem nasadila, jako kdyby žádná výhrůžka nezazněla. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Loganovy otázky, jimiž mne opět ignoroval, mi připadají spíš jako potřeba ujištění, že nikdo z akademie v tom případu není zapletený. Přesto v tom vidím určité souvislosti. Pokud by chtěl někdo obvinit X-meny, útok na ředitelku a k tomu ještě tak, aby to vypadalo, že to byl někdo z místních by mohlo jeho situaci pomoci. Přesunu pohled na Kurta, který vypadá spíš ustaraně než že by jej trápilo svědomí. Na druhou stranu musím přiznat, že můj úsudek nepatří v tuto chvíli k nejspolehlivějším. "A nemohl by za to být zodpovědný někdo z místních? Tedy pokud Magneto nemá někoho, kdo se dovede přemněnit na jiné lidi." Pronesu svůj názor. I když se mi nelíbilo spoléhat se na informace od toho podivného hlasatele, zmiňoval vysloveně členy X-men. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Beast sleduje se zaujetím obrazovku počítače, na kterém běží podivný záznam. Většinou se však jedná o obrázky zničené policejní stanice či poraněných lidí. Během vysílání se neobjeví jediný záznam nějakého konkrétního pachatele. "Nevěřím, že by do toho byl někdo z Institutu zapleten. K tomu většina z nás byla dnes celý den tady a nevěřím tomu, že by nám nějaký student měl potřebu ničit jméno...kor když už vláda ví, že tohle místo je škola pro mutanty." Na chvíli se odmlčí, pak se podívá přímo na Wolverina. "Myslím, že bych měl urychleně odletět do Washingtonu, pokud nemáš nic proti. Ideálně ještě před tím než se k celé věci vyjádří prezident." Pohledem vyzve Angela ať řekne i on, co má na srdci. Kurt celou dobu mlčí až do doby, kdy Scott navrhne zda není možné, že za přítomné problémy v Institutu nemůže někdo, kdo by dokázal měnit svou podobu. "Mystique na sebe dokázala brát mnoho podob a je možné, že už se jí její schopnosti vrátili, to nevíme..." Podívá se na Wolverina, "Je pravděpodobné, že bys vycítil přítomnost někoho cizího na škole nebo ne?" spíše než otázka je to ujištění a samozřejmě naráží na Wolverinovi citlivé smysly především čich. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Fajn, toto je prinajmenšom čudné. Vládne tu nejaký chaos. Prikývnem, pozriem sa spýtavo na Jubilee a vyrazím za Alexom a Bobbym. Posledné týždne tu bol taký kľud, až sa prelínal do nudy a zrazu sa udialo toľko vecí. Mám nepríjemný pocit, že sa niečo začalo, len neviem ešte, čo. Zastavíme sa pri ošetrovni, ktorá je...zamknutá. Vlastne si ani nepamätám, kedy naposledy som zažila ošetrovňu zamknutú. Zamračím sa. Otvorím ústa, že sa prdám k Bobbyho nechápavému prejavu, ale vtom nás niečo preruší. Otočím hlavou na približujúcich sa mutantov. Rogue nevyzerá moc dobre. Čo sa stalo? Bol tu nejaký boj? Alebo to súvisí s návratom jej schopností? Môj pohľad sa presunie na neznámeho muža vedĺa nej a potom znova na Alexa. Čo sa tu deje? Spýtam sa dosť zmätene. Keďže Rogue sa už venuje Bobby, držím sa pozadu a čakám na vysvetlenie, pričom si obzerám neznámeho muža. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro Kouknu na Scotta, aby si uvědomil, že ho neignoruji a snažím se být ke všem v místnosti plně loajální, kór v situaci, která právě nastala. Sleduji chvíli Kurta a pak odpovídám Beastovi. ,,Právě jsem to chtěl navrhnout, odjezd do Washingtonu bude uplně nejlepší, především, aby s v Bílém domě vysvětlil, jak se věci mají a klidně i řekni, co se v poslední době zde událo a že mi s tím rozhodně nemáme nic společného.'' Vyslechnu Kurta, položím záda o zeď a ke všemu přikyvuji. Pak jen odpovím: ,,V poslední době? Tak určitě Scottovo oživení a objevení mé ''dcery'' Crystalie, kterou jsem poslal k ošetřovně. Jinak o nikom dalším nevím''. Odpovím Kurtovi a podívám se na skoro odcházejícího Beasta: ,,Ještě počkej na Angela co nám ukáže, abys to když tak obhájil všechno ve Washingtonu, jsem zvědavý, co horšího nás ještě čeká.'' dodám a podívám se na Angela. |
| |
| soukromá zpráva od Anna Marie Raven *Rogue* pro 'Zase ta žena! Ona si prostě nemůže dát pokoj. Kdybych věděla, že to své hraní si na zachránce, odnesu doživotním podnájemníkem vlastní hlavy, nechala bych tam ležet a stejně jako ostatní bych předstírala dočasné oslepnutí. Kór když jsem nakonec spíš uškodila, než pomohla. No nic... ' Potřesu hlavou, v marné snaze o to, abych nad ní znovu převzala kontrolu. Jen pomalu se vracím zpátky do reality. Když si všimnu nepřátelského pohledu, který Bobby věnoval mému doprovodu, raději rychle přijmu jeho ruku a věnuji Remymu omluvný pohled. 'Ale ne... hlavně mi tu teď neztrop žádnou scénu. To poslední, co momentálně potřebuji je žárlivý stále-ještě-přítel. A jeho tisíc otázek, na něž neexistuje jednoduchá odpověď. "Je to jen kotník, nic vážného," poznamenám v odpověď na obavy, které se ozývají v jeho otázce, "bodla by ale trocha ledu." |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Zdá se, že zázraky se dějí, jinak si nedovedu představit, jak je možné, že jsme navzdory všemu nezabloudili. Nebo že já nesletěl z těch schodů, když už jsme u toho. Jestli zjistím, že ty náhodné halucinace jsou vedlejším produktem hrátek té zatracené ženské, najdu si ji a v zubech odnesu rovnou do hnízda sentinelů. 'Ňákej nával,' prohlédnu si s trochou překvapení kvarteto před předpokládanými dveřmi ošetřovny, a jako slušně vychovaný vetřelec jim beze slova kývnu na pozdrav. Podle toho, jak ošklivě se na mě zadíval ten kluk, co vyšel Rogue naproti, hádám, že mám tu čest s jejím partnerem. "Klídek, já ti ji neukousnu," přepustím mu ji s přívětivým úsměvem a v souvislosti s dívčiným tvrzením dodám: "Nevěř ničemu, co se ti bude snažit nakecat, a strčte ji pod rentgen, pokud tu něco takovýho máte." Nechám už na Rogue, ať odpoví na zbytek otázek svých... spolužáků? Koneckonců, to, co se stalo, ví nejlépe ona sama, já ji jen sebral a přivezl. A když se mi ji konečně podařilo předat do alespoň vzdáleně kompetentních rukou... "Moh bych mluvit s někým, kdo tady celýmu tomu cirkusu velí?" zeptám se s pohledem upřeným primárně na blonďáka, zjevně o nějaký ten rok staršího než zbytek téhle mutantské školky. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Hm, a teď z nějakého neznámého důvodu zamčená je. Zamračím se a podívám se na zamčené dveře. Ještě než to stačíme nějak řešit, přichází další mutanti. Tu jednu jsem znám od vidění, jeho jsem nikdy neviděl. Nejsem si jistý jestli tady taky učí nebo se tu zjevil náhodně. Mohl by to být i někdo od Magneta. Je smutné, že se dva lidé zeptají na to co se stalo a bohužel neodpoví nikdo. Nejspíš nemá cenu ptát se potřetí, protože by stejně nikdo z nich neodpověděl. "Možná by se hodilo menší představení." Podívám se na cizince, který hledá vedení. Huba by mu taky neupadla, kdyby něco řekl. "Naposled byli za těma dveřma, naneštěstí jsou zamčené." Kývnu ramenama a podívám se na panel, který je má otevírat. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro "Sem chlápek, kerej potřebuje vodchytit místního ředitele, nebo co tu máte," odvětím a to je zhruba všechno, co jsem momentálně v oblasti představování ochoten podniknout. Nemám v úmyslu zdržovat se tak dlouho, aby to k něčemu bylo. Přesněji řečeno, chci to tu vyřídit co nejrychleji a vypadnout. Připadám si tu jako krysa v ohradě plné teriérů. "To jako že máte celý vedení na marodce?" zeptám se a koutky rtů mi nepatrně škubnou vzhůru. Zvláštní místo na konferenci... pokud, a to doufám, to prohlášení neznamená, že jsou momentálně všichni zmínění upoutáni na lůžko. "Je vás tu pět. To ani jeden nemáte schopnost kouzelnýho otvírání zámků?" položím další dotaz s výrazem dostatečně vážným na to, aby mě nemohli obvinit, že si z nich dělám srandu. Protože soudě podle jejich výrazů tu nepostávají jen tak z dlouhé chvíle, ale také by se nejspíš rádi dostali dovnitř. 'Zvláštní, že ani jeden z nich nemá oprávnění na to, aby si odemkli ošetřovnu... co dělaj v případě akutních úrazů? Musej počkat, až je sem někdo způsobilej odvede za ručičku? To teda potěš.' |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Kotník, ale z čoho? Nechce s ami veriť že by si ho vyvrtla cestou zo schodov... taká nešikovná hádam nie je. Odpoveď na to, prečo je ošetrovňa zamknutá, Rogue zranená alebo kto je ten muž sa mi nedostane. Moja pozornosť sa presunie na chlapíka s planúcimi očami a pri jeho odpovediach sa napoly zamračím, napoly uškrniem. Ten si pozor na jazyk asi nedáva, čo? Ale tie provokačné reči by si mohol odpustiť. Nedá mi to a trochu drzo, aj keď stále s mierne pobaveným výrazom poznamenám. Si to skús otvoriť sám keď si taký múdry. V jednom má ale pravdu, nemôžme mať zavretú ošetrovňu, keď ju potrebujeme. Slušnosť neslušnosť, idem dnu, ak bola naposledy storm so Scottom dnu a je zamknuté, asi sú ešte stále tam. Znova sa pozriem na Rogue a popojdem k dverám. Idem zistiť čo to má znamenať. Prehodím, načo jednoducho prejdem cez dvere do ošetrovne. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Akúsi ilúziu ryšavej ženy som zahnala pokrútením hlavy. Len ruka sa mi v nevôli zovrela do päste. Bola to určite jedna z ich ďalších hier. Taká ako dnes ráno. Nikdy mi nedajú pokoj, už nikdy ma nevymažú zo svojho zoznamu. A to ma sralo! Kurva, stojíte tu jak stádo volov. Sa nemáte kde lepšie stretávať jak pred ošetrovňou? To už na hajzloch by bolo lepšie miesto. Škaredo pozriem na všetkých, s ktorými som už mala tú česť a extrémne škaredo som sa pozrela na debila, s ktorým som mala česť nie tam dávno dozadu. Zaškrípem zubami, pretože tento tieto vykecávačky mi už fakt liezli hore krkom, mesto toho aby niekto tie blbé dvere nejako otvoril. "Musím za Storm." V hlase bolo cítiť urgentnosť a zároveň varovanie, že ak mi niekto začne rekapitolovať, čo sa zo ženou stalo tak sa neovládnem a skočím mu po krku. "Stojíte tu, banda posraných freakov, a ani jeden z vás nevie tie posraté dvere otvoriť? " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jednoduše projdeš dveřmi a zanecháš skupinku mutantů na chodbě přede dveřmi. V místnosti, ve které se rázem ocitneš pravidelně pípá nějaké lékařského zařízení. Když se pořádně rozhlédneš, zjistíš, že je na něj napojená Storm, která leží na lůžku. Kromě pípajícího zařízení je napojená také na dvě kapačky a nosní kanylu, která má za úkol usnadnit a zajistit dostatečná přísun kyslíku. Jediné zranění, které je na první pohled patrné je hlavě, kterou má pečlivě obvázanou. Nevnímá Tě, vypadá jako by byla v hlubokém spánku. Jinak je místnost zcela prázdná. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Radši se o tom přesvědčíme,“ ujistil Iceman Rogue, poté co prohlásila, že to nic není. Zatímco všichni přítomní řešili záhadu ´zamčených dveří´ tak se Bobby věnoval své drahé přítelkyni. Sundal si bundu rozložil jí na zem kousek od skupinky a pomohl své drahé polovičce se pohodlně usadit přičemž se spíše omylem než-li úmyslně dotkl její kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pietro oba muže více než zdařile ignoruje. Dostal sice za úkol Tě hlídat, ale zatím se tu dle jeho názoru neděje nic, co by vyžadovalo jeho zásah. Když proneseš svou klidnou výhrůžku, udiveně se na Tebe podívá s nevěřícným výrazem ve tváři. Vlastně si o Tobě vždycky myslel, že jsi tátova malá holčička a tato jeho domněnka nikdy nebyla příliš velké tajemství – tohle nečekal. Uznale kývne hlavou a obdaří Tě úsměvem. “Co třeba Canastu?“ navrhne muž, který Tě dosud oslovoval titulem ´kotě´ a tentokrát se tomuto oslovení opravdu vyhne. Když jsou karty rozdány, položí na stůl snímací balíček a zkoumavě se zahledí se do svých karet. Hra začala... Do místnosti mezitím přišly další skupinky mutantů a sál trošku ožil. Každá s příchozích skupinek věnovala Vašemu stolu krátký pohled a pak se usadila u jiného stolu, většinou v části dále od trůnu. Místnost ožila hudbou, smíchem, příležitostným mutantským trikem... |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Pilně poslouchám všechna Pyrova slova ba na konci trochu otráveně, vzpomenu si do konce na Mistique a skoro celí zbytek rozhovoru na ni myslím. Takže Mystique je v pořádku a do konce pracuje pro bratrstvo, nechala mě na pospas lidem, ale já se jí ani nedivím. Kdyby mne ona opustila taky bych s ní nechtěl nic mít a rozhodně bych se nesnažil o to ji vyhledat. Když Pyro domluví tak se na něj skoro nevěřícně zadívám, ale nic neřeknu, nějakou dobu sedím mlčky, čas od času mi oči těknou na plánky ležící na stole a až po té promluvím. Chápu že se x-menům chceš pomstít, po nás lidé pátrají a oni vedou normální život, institut převzala Storm, Cyclop je mrtví a profesor taky a oba je zabila Jean, s nimi zabila i tři čtvrtě bratrstva, ano taky bych chtěl pomstu, ale nejdřív musíš myslet než se rozhodneš něco podniknout. Musíme zničit nejprve základy a až poté se vrhnout do války s x-meny. Snažím se mu promluvit do duše, nevím jestli mě poslouchá, ale mě je to více méně jedno, najednou i vzpomenu že se zmínil i o nějaké akci dělanou přímo pro mne, zamyslím se jestli se k ní mám vrátit a nakonec znovu promluvím. Říkal jsi něco o nějaké akci, akci dělanou přímo pro mě. Sice se mi vracejí síly, ale ještě nejsem dost silný nato abych provedl nějakou velkou misi. Za normálních okolností bych se tvářil jako silný muž, ale Pyra jsem skoro vše naučil a před ním jsem nemusel nic skrývat. Prozatím zůstanu u bratrstva, nebo u toho co z něj zbylo, ale později... Větu nedokončím, podívám se do stropu a poté na Pyra. Já jsem ho vše naučil a on se ke mě zachová takhle, je mi jasné že se mnou bratrstvo nebude chtít nic mít, ale že dal přednost Mistique pře mnou, to mě opravdu překvapilo, doufal jsem že se změnil, ale že až takhle? Stále hledím na Pyra, čekajíc na jeho podrobnosti ohledně akce. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro S očividným zájmem si všechno od Magneta vyslechnu.. Stejně jako v hlavním sálu, ani zde neodpověděl snad na žádný z mých dotazů. Nespokojenost s vyžadováním stále nějakých informací bez podání některé z odpovědí na sobě nedám znát. Ovšem po jeho poslední větě se již nepatrně zamračím. Jak se vše může lehce zvrhnout.. Mé obavy o samostatnou iniciativu Quicksilvera byly správné. Ten od Magnetova "odchodu" nikdy pořádně nedodržoval nastolená pravidla. Ach, to mají s otcem společné. Bude někdy schopen Magneto upřímně respektovat mé vedení ? Nemohu riskovat úspěch celého Bratrstva jen proto, abych to zjistil. Ano, říkal jsem něco o akci. Ovšem nejdřív si musíme vyjasnit některá fakta. Faktem zůstává, že já vedu Bratrstvo. Pokud chceš zkusit štěstí a přesvědčit nějaké členy o opaku.. Do toho, nikdo vám nebude bránit v odchodu. I když rozdělení Bratrstva rapidně sníží šance mutantů na úspěch. Ale nemůžeš se v Bratrstvu jenom "zdržet" ! Řeknu rázným mírně vytočeným hlasem, tentokrát klidně vstanu ze židle a levou rukou švihnu volně do prostoru. Každý z těch členů zde pro Bratrstvo dýchá a tak to musí i zůstat. Tedy pokud se rozhodneš zůstat, rád tě přivítám jako cennou posilu. Stejně tak i tvé děti. Ale je to důležité rozhodnutí, žádný přechodný stav. Rád si vždy vyslechnu tvůj názor, ale pokud chceš zůstat, musíš respektovat mé vedení Bratrstva. Nestrpím žádné podrývání autority. Svižným krokem obejdu velký stůl a dojdu až ke dveřím. Dotknu se kliky, avšak na okamžik zaváhám a dveře neotevřu. Ta mise bude těžká. Už první kroky narazily na různé problémy. Pokud to budu muset vzít přímým útokem, určitě budou nějaké ztráty.. První ztráty za mého velení. Ovšem nemohu jim plně předcházet.. Ale můžu se pokusit zvýšit naše šance na úspěch.. Magneto a jeho rodinka by se nám hodila. A ať už jsou jeho vize jakkoli odlišné, tento problém zasáhne všechny mutanty stejně. Všechny tyto myšlenky mi v krátkém okamžiku proletí hlavou a já se opět otočím na Magneta. Je tu ještě jedna varianta. Zničíme náš společný problém a ty se až potom rozhodneš, zda zkusíš štěstí sám, nebo budeš respektovat současný směr Bratrstva. Jsou proti nám lidmi vyráběni roboti, kteří mají zpacifikovat všechny protestující mutanty. Úkolem mise je zničit výrobní jednotku a eliminovat vědce, kteří za návrhy stojí. Detaily ti poskytnu společně s útočnými týmy. Ale teď je důležitém jak se rozhodneš.. Jdeme do hlavního sálu, abys mohl zkusit přesvědčit členy Bratrstva, nebo ubytovat tebe a tvou rodinu ? Již konečně otevřu dveře a počkám u nich na Magnetovu reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Bez ujmy na zdraví alebo na technike prejdem cez stenu. Čakám, že u uvidím Storm a Scotta, a namiesto toho je ošetrovňa, ako po nej kĺzam zrakom, prázdna... v momente, keď si uvedomím, že počujem pípanie, sa mi zrak zastaví na lôžku. Storm? Hlesnem potichu a prikráčam k nej. Obzriem si obväz na jej hlave a opäť zaspätkujem. Čo sa jej stalo? Prečo o ničom nevieme? Prečo nám nikto nič nepovedal? A kto jej to vlastne spravil? Prišiel niekto z bratstva? Zvrtnem sa na päte. Musím im to ísť povedať. Napoly krokom, napoly behom prepadnem cez dvere na chodbu k predošlej skupinke. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Po chvíli, tkorá nie je nijako dlhá, prepadnem späť cez dvere a v tvári mám mierne zmätený, mierne vydesený výraz. Našla som Storm, ona... Zaseknem sa a pozriem sa na to drzé dievča a na chlapa s planúcimi očami. Majú aj oni vedieť že Storm je zranená a mimo? Ani jednému z nich príliš neverím. ...je momentálne indisponovaná. Nemôže s vami hovoriť. Ospravedlňte nás na chvíľu. Zakončím to, načo sa otočím k Jubilee a Alexovi a bez rečí ich odtiahnem stranou. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty Pryde - NPC pro Storm je na lôžku, vyzerá to že je v bezvedomí a má obviazanú hlavu. Tuší aspoň jeden z vás čo sa tu sakra deje? Lebo ja som, úprimne povedaná, dosť mimo obraz. Skáčem pohľadom z Jubi na Alexa a potom preskočím zrakom na Remyho a Crystalie. Nechela som to hovoriť pred nimi... Vysvetlím, preoč sme museli ísť bokom. Vôbec sa mi nepáči že je tu taký chaos. Chcelo by to nájsť Scotta, naposledy bol so Storm on, nie? |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Chtěl jsem té žížale odpovědět, že pokud chce, klidně ty dveře zkusím otevřít, ale to už prolezla deskou, jako by to byla jen mlha. Její kousek na mě udělal dojem větší, než dám najevo. 'To chci taky umět,' postýsknu si trochu závisti a čekám, s čím se vrátí. 'Aspoň že o Rogue je postaráno,' zalétnu pohledem na párek stulený opodál. 'Snad ji tam ňák dostanou.' K upřenému hypnotizování dveří se vrátím právě ve chvíli, kdy jimi zpět propadne naše neohrožená průzkumnice. Na dobré zprávy to nevypadá. Ušklíbnu se. Tu indispozici si dovedu živě představit. Jak se zdá, tady tedy nepochodím. Zavrtím hlavou a zeptám se jen tak do prostoru, neboť většina skupinky se stáhla k válečné poradě: "A je tu eště někdo, kdo neni 'momentálně indisponovanej'?" Sarkastický nádech posledních dvou slov nedokážu potlačit a vlastně se ani moc nesnažím. Spolupráce je v jejich vlastním zájmu; čím dříve se dozvím, co potřebuji, tím dříve se mě zbaví. 'Hlavně mi probůh neřikejte, že v celým tomle baráku je akorát jedna jediná odpovědná osoba, teďkonc navíc přichcíplá, a jinak hejno harantů bez dozoru.' Nedokážu nemyslet na to, jak moc je tohle zařízení vlastně zranitelné. Dostat se dovnitř je až směšně snadné a jak se zdá, nikomu tady to ani nepřijde... v tuhle chvíli už bych mohl mít pohodlně srovnanou větší část budovy se zemí, ředitelku doraženou a ani studentíci by netušili, co je vlastně trefilo... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pro dlouho ne-aktivitu a ne-komunikaci příspěvek ode mě Stejně jako ostatní v místnosti sleduji záznam, který nám pustil Kurt. Po celou dobu mlčím. Upřímně se mi vůbec nelíbí, co se tady děje. K tomu, co jsem viděl nemám co říct – prostě nevěřím, že by za to mohl kdokoli z X-menů. Znám ty lidi dlouho a dobře, vím, že by nic takového neudělali. Když mě Wolverine vyzve ať sdělím to, co vím já, tak se cítím skoro provinile. Po tom všem co se stalo...Profesorovi a Jean...Strom...teď tohle...se v roli nositele špatných zpráv necítím úplně nejlépe. Počkám až počítač načte mou flashku a poté otočím notebook především směrem na Logana, který byl pasován do pozice vůdce v době Orořiny indispozice. “Mrzí mě to...“ dodám, jelikož si uvědomuji, že má tohle na vinu má vlastní krev a to mě žere. Informace Složka Master Mold Jména vědců podepsaných pod tímto projektem jsou Bolivar Trask, Steven Lang. Celý projekt je sponzorován vládou a to především ministerstvem obrany a člověka, jehož jméno je Warren Worthington II. Složka obsahuje technický nákres obrovského robata, který je nazýván Sentinel. Dle informací se jedná o robotického strážce lidí. Roboti jsou vyráběni za účelem lovu-mutantů, což jim usnadňují jejich taktické možnosti a jejich schopnost učit se ze svých zkušeností a rozvíjet své taktické schopnosti během boje. Cílem jednotlivých Sentinelů je najít mutanta, a poté ho chytit nebo zabít. Jsou ozbrojeni především energetickými zbraněmi a zádržnými zařízeními. Jsou schopni letu. Mají obrovskou fyzickou sílu a jejich těla jsou odolná proti poškození. Jednotliví roboti jsou vyráběni jednotkou, jež je nazývána Master Mold. Tato jednotka byla dostavěna a spuštěna asi před týdnem v tajném vojenském úkrytu – jsou zde uvedeny souřadnice úkrytu. Jednotka Master Mold je super-počítač ve tvaru obřího robota, který má za úkol řídit a konstruovat jednotlivé Sentinely. Výhodou Master Mold je, že působí jako továrna na Sentinely, kterou je v případě potřeby možno přesunout. Celý projekt je pod záštitou skupiny, jež se nazývá MRD = Mutant Response Division. Jedná se o vyčleněnou vojenskou skupinu, která má za úkol dohlížet na projekt Master Mold. Jejich dalším úkolem bude dohlížet na registraci mutantů. Extrémně nebezpeční mutanti budou izolováni a MRD bude mít za úkol dozor nad těmito jedinci. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Opět si vyslechnu všechna Pyrova slova, ale moc nesouhlasím s tím. "Buď si vyber nebo jdi." Otočím se za ním když zamíří ke dveřím a jeho další návrh se mi zalíbí mnohem víc. Dobrá tedy, ať je tedy jednou po tvém. Splním misi a poté se rozhodnu jestli se k tobě přidám a nebo zůstanu "sám". Sice jsem s tím návrhem souhlasil, ale moc se mi nezamlouval už jen z toho důvodu že mi bude velet Pyro a já nejsem zvyklí na to aby mě někdo vodil za ručičku. Stejně se pokusím ovládnout bratrstvo, to budeš ještě koukat čeho já jsem schopný jen proto abych dosáhl slávy. Vstanu od stolu a rozejdu se k mladíkovi stojícím u dveří, projdu kolem něj ven z místnosti a otočím se za ním. Jdeme, nebo tady budeš jen tak stát? Možná se i malinko pousměji, ale opravdu jen nepatrně, otočím se zpět k prázdné chodbě a rozejdu se dál. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Ve světle těchto informacímají nepokoje vyvolané imitátory o mnoho odlišnější význam, přesto mi z nějakého důvodu nepřipadá možnost, že za tím je Magneto tak pravděpodobná. Pak mi to konečně dojde. On se netajil svým nepřátelstvím k lidem a sám bude jedním z hlavních cílů. "Možná nebude dobrý nápad aby Beast jel do toho Bílého domu, jestli je pod tímhle podepsaná vláda ..." nechám větu vyznít do prázdna, protože jedna zvláštní část popisku mi stále visí v hlavě. Cílem jednotlivých Sentinelů je najít mutanta, a poté ho chytit nebo zabít. Proč nenastaví ty roboty pouze na chycení? Jsou velmi odolní a v nekonečném množství. "Doufejme, že se k těmto plánům nedostal Magneto." |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Magneto zareaguje dle očekávání. Přesto bedlivě sleduji jeho tvář, když mi odpovídá a asi poprvé za dnešní večer se mnou souhlasí. Na jeho poznámku nijak nereaguji, jen se nepatrně ušklíbnu a zavřu za námi dveře. Bývali jsme přátelé a teď se bojím mít ho za zády. Nevěřil jsem, že nastane chvíle, kdy i tady v Bratrstvu budu muset spát s jedním okem otevřeným. Je to ale nezbytné. Na tu misi se hodí perfektně a snad i jeho rodinka bude nápomocná. A pokud nám pomůže vyhnout se ztrátám, pak své obavy budu muset odložit.. Ach Magneto.. Proč se prostě nepodvolíš. Mlčky ho vedu spletitými chodbami zase zpátky k hlavnímu sálu. Cestou ještě zastavím jednoho mutanta volným zdvižením levé ruky. Psychonic dávala někomu z vás flashku. Zjisti mi přesně komu a připomeň té osobě, že ty hledané informace jsou nezbytné. Ať mě vyhledá hned co to bude mít. Zaúkoluji ho a již dále s Magnetem pokračuji až do hlavního sálu. Když do něj dorazím, okamžitě pohledem vyhledám zbytek naší povedené návštěvy. Nepatrně zvednu obočí a pobaveně se usměji, když zjistím, že Polaris hraje se svými hlídači ochránci karty. Volným krokem dojdu k jejich stolu. Tak jsme se s Magnetem dohodli na spolupráci.. Tedy přesněji na spolupráci ohledně nadcházející mise. Věřím, že nám tedy pomůžete se svým otcem i vy dva. Poslední věta je sice formulována pro oba sourozence, ale směřována spíš na Polaris. Quicksilver se již mnohokrát prokázal jako poslušný následovník svého otce. To ona při svém příchodu naznačovala, že se rozhoduje sama. Ještě letmo kouknu po Magnetovi, zda nechce k naší "dohodě" něco říci. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Moje výhrůžky nesou svoje ovoce, protože nechtěné doteky se nekonají a oslovení kotě už se taky neozve. Jsem potěšena pohledem bratra, který celou situaci sledoval s jistou hrdostí, tohle odemne nečekal. Na výběr typu hry jen kývnu hlavou, že s tím souhlasím a prohlédnu si své karty. Uběhne jedna hra, pak druhá a já si znuděně podepřu hlavu. Sakra tati, co ti tak dlouho trvá. Dveře se rozevřou a v nich stojí Pyro a hlavně co je pro mě důležité Magneto. Dojdou k našemu stolu. Pyro je lehce pobaven tou vidinou, že tu mastíme karty, pravda je, že se nad tím musím taky pousmát. Pyro hned spustí. Otec se s ním dohodl, že ho podpoří. I když jsem tušila, že tohle má v plánu, stejně mě to překvapí, ale nedám to nijak na sobě znát. Měl jsi bojovat... Přikývnu, že rozumím. Dále je vyslovena žádost, pro mě a Quicksilvera, jestli se přidáme k nadcházející akci. "Dobře. Máš moji pomoc." Nenechám tu otce samotného. Jen před chvíli se mu začali vracet schopnosti. "O co jde v té nadcházející misi?" Složím karty a odhodím je na stůl, hra pro mě skončila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Tohle není možný...“ pronese tiše Beast spíše k sobě než-li k ostatním, zatímco s nevěřícným výrazem ve tváři pozorně pročítá data v počítači. Když Scott pronese svůj názor ohledně cesty do Washingtonu, tak odmítavě zavrtí hlavou, aby dal najevo, že s ním rozhodně nesouhlasí. “Myslím, že bych tam měl jet...a to hned...minimálně se jim můžu pokusit vysvětlit, že X-meni s těmi dnešními ´přepadeními´ nemají nic společného. Taky jim někdo musí říct, že pokud vypustí tohle na svět, tak křehká rovnováha, která v posledních měsících fungovala mezi mutanty a lidmi skončí...“ Když skončí s prohlížením dat, upře svůj zrak na Angela, “Warrene, jak dlouho o tom víš?“ Angel tiše stojí opodál a čeká až si všichni prostudují to, co jim přinesl. ´Přál bych si, abych sem přišel za lepších okolností s lepšími zprávami... z jeho myšlenek ho vytrhne až hlas modrého mutanta. “Pár hodin. Dostal jsem se k těm informacím dnes ráno, ale chvíli mi trvalo než se mi sem podařilo dostat. Zkoušel jsem volat Ororo, ale bohužel neúspěšně...“ Na chvíli se odmlčí. “Chci Vás ujistit, že s tím opravdu nemám nic společného...já...“ “Klid, Warrene, nikdo Tě z ničeho neviní. Oceňuji, že jsi nás přišel informovat...“ na chvíli se zatváří zmateně. Nakonec jen zavrtí hlavou jakoby se snažil zaplašit nějakou myšlenku. Ve stejné chvíli se zatváří lehce zmateně i Kurt, “Jean...“ zašeptá si neslyšně pro sebe, tak tiše, že běžný člověk by to nemohl zaslechnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve stejné chvíli se Ti v hlavě objevil obraz rusovlasé ženy oděné v zelených šatech. I když si tu osobu nepamatuješ a znáš ji jen ze snů a fotek, stejně jsi cítil, že ji velmi dobře znáš...že bys jí měl znát. Jean ve Tvé krátké, avšak dotěrné, vizi ležela na trávě v místě, kde stály tři náhrobky. To místo velmi nápadně připomínalo vzpomínkový parčík v areálu Institutu, kde si potkal pomníky při své ranní procházce. Teprve když vize odezněla, uvědomil sis, že jsi těch pár vteřin nevnímal téměř nic okolo sebe. Také si uvědomuješ, že Tvé srdce se divoce rozbušilo, lehce se Ti roztřásly ruce. Pociťuješ zvláštní touhu, i když si vlastně nejsi jistý po čem toužíš. To vidění v Tobě zanechalo nutkání se ihned na to místo vydat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve stejné chvíli se Ti v hlavě objevil obraz dobře známé rusovlasé ženy oděné v zelených šatech. Jean ve Tvé krátké, avšak dotěrné, vizi ležela na trávě v místě, kde stály tři náhrobky. To místo velmi nápadně připomínalo vzpomínkový parčík v areálu Institutu. Teprve když vize odezněla, uvědomil sis, že jsi těch pár vteřin nevnímal téměř nic okolo sebe. Kromě zvláštního a nepříjemného pocitu to v Tobě zanechalo také nutkání se ihned na to místo vydat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Quil (řidič) Tě zavede do jedno z větších a pohodlnějších pokojů ve stejné části objektu jako se nacházel pokoj Callisto. Vybídne Tě ať si tu uděláš dostatečné pohodlí a vysvětlí Ti jak se dostaneš do hlavního sálu, kdyby si o to náhodou měla zájem. Také Ti vysvětlí, kde najdeš vyvěšen plán komplexu, jež by Ti mohl usnadnit orientaci po novém sídle Bratrstva. Vzhledem k tomu, že máš za sebou dnes již cestu do Washingtonu a zpět je poměrně příjemné mít chvíli klid. Tvůj pokoj obsahuje mimo pohodlné postele, stolu a dvou křesel také televizi. Zapneš jí, jen tak aby v místnosti nebylo takové ticho, nejspíše nepředpokládáš, že by si v ní viděla něco zajímavého. Nakonec Tvou pozornost přeci jen něco upoutá... “Dobré odpoledne, zdravím Vás z New Yorku. Před necelou hodinou několik mutantů, patřících ke skupině zvané X-meni, napadlo zákazníky dvou New Yorkských podniků. Několik lidí bylo vážně zraněno. Svědci vypověděli, že se dovolávali větší respektu za jejich pomoc u Alcatrazu. Říkali, že zákon by měl být předán do jejich rukou, protože lidé na to sami nestačí. Svá slova doplnili napadením hlavní policejní stanice v New Yorku, kterou v podstatě srovnali se zemí, zde bylo kromě zraněných, také několik mrtvých. Pachatelé pak z místa činu zmizeli. Ptám se tedy? Opravdu stále vláda věří, že je bezpečné žít s mutanty v klidu a míru? Oni o to evidentně nestojí... Odpověď na mou otázku se snad dozvíme až pan prezident vydá prohlášení, které se bude konat nejspíše už zítra dopoledne... Loučí se Vámi...“ hlas ženy zmizí a po krátké reklamě se televizní stanice vrátí opět ke svému obvyklému vysílání. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Mystique si za značným zaujetím poslechla celou zprávu, poté se zvedla, televizi vypnula a opustila svůj nový pokoj. Její rychlé kroky směřovaly přímo do hlavního sálu, kde předpokládala, že potká Pyra nebo alespoň někoho, kdo bude vědět kde se právě nachází. Ušla chodbou sotva pár metrů, když ji dohonila Callisto. Stačil jeden pohled vzájemný pohled, aby se obě dámy ujistily, že ta druhá ví... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dveře hlavního sálu se rázně otevřely a do velké místnosti vešla rychlým krokem Mystique následována Callisto. Obě dámy hned při vstupu instinktivně prohlédli celý sál, nakonec se jejich pohled zastavil na Magnetovi. Již o něco pomaleji prošly sálem a připojili se ke skupince u stolu nejblíže trůnu. “Koukejme kdopak se nám vrátil,“ zapředla Mystique poměrně chladným hlasem. Její pohled nevyzařoval nic z čeho by se dalo usoudit jaký po tom všem zaujímá k Magnetovi postoj. Žádná nenávist, ani radost, ze svého starého dobrého přítele opět vidí – nic. Nakonec kývla na Callisto ať Pyra seznámí s tím, co obě před chvílí viděli v televizi. Callisto se zadívala na Pyra v nevyřčené otázce, kterou pochopil a jediným pohledem ji ujistil, že minimálně prozatím je vše, tak jak má být. Spokojeně se usmála. Když ji Mystique vyzvala ať Pyra seznámí s fakty, její úsměv se vytratil. “Měl bys vědět jak dopadla ta tvoje odpolední akce...“ Na chvíli se odmlčela. “Veřejnost viní z útoků na oba dva podniky i policejní stanici X-meny přesně, tak jak jsi předpokládal. Vláda pravděpodobně došla k závěru, že mutantům dala příliš velké množství svobody, kterou zneužili a tudíž má v plánu zasáhnout. Jak bude ten zásah vypadat by se veřejnost měla dozvědět zítra dopoledne, kdy se chystá vydat prohlášení sám prezident.“ |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Jen zakroutím hlavou a připravím se k odchodu. Pořádná sprcha a nové oblečení mi udělají dobře, zvlášť když se zaschlá krev začíná odlupovat. Najednou se však zarazím. Záplava rudé a zelené a místo které dobře znám. Touha jít tam okamžitě je takřka nepřekonatelná ... takřka. Zhluboka se nadechnu a s výdechem se uklidním. "Vypadá to že nejsem jediný, kdo se vrátil. Jean je u našich pomníků." Tím jsem si jistý. "Někdo by pro ni měl dojít." A já to nebudu. Užila si se mnou utrpení dost. Chvíli se ještě zdržím, abych měl jistotu, že pro ni někdo opravdu půjde a pak vyrazím do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Magneto zatím nic neříká, ovšem Polaris se zajímá o naší misi. Na okamžik mlčím, snad jako bych se o ty informace nechtěl podělit a zvažoval správnost svého rozhodnutí o této spolupráci. Ještě se letmo podívám na jejího bratra a nakonec tedy odpovím. Vláda poskládala elitní jednotku, která má mimo jiné sloužit k naší registraci jakožto mutantů a také zpacifikovat ty... zpacifikovat takové jako jsme my. Navíc se rozhodli své řady rozšířit o vyspělé roboty. Známe souřadnice, ale dříve než zaklepeme na dveře by bylo lepší postarat se o základní pilíře.. Tedy o dva vědce stojící za projektem a... Zarazím se v polovině věty, když do místnosti vejdou dvě dámy. Můj již od příchodu této povedené rodinky zamračený výraz se rázem změní a snad se i nepatrně pousměji. Mystique suše okomentuje Magnetovu přítomnost a Callisto se na mne nejistě podívá. Podívám se přímo do její tváře a lehce na ní kývnu na znamení, že je vše v pořádku. Nejspíš u toho nevypadám moc přesvědčivě, ale ona to určitě pochopí. Zvláštní.. Kdybych já potkal někoho, kdo se na mne takto vykašlal.. Asi bych chtěl srovnat účty hned na místě ! .. Je to projev tvého odpuštění, Mystique ? Nebo naopak lhostejnosti ? Lhostejnosti, která je horší než nenávist.. Podívám se na Mystique snad doufajíc v odpověď na tuto nevyřčenou otázku. Pak mě již Callisto okamžitě informuje o výsledcích naší poslední mise. Vypadá však, že se jí ony výsledky moc nelíbí. Ta svoboda byla stejně vždy jen divadlem. Naše anonymita teď bude naší výhodou. Pokud se prezident rozhodne udeřit, odnese to první veřejná instituce mutantů. Institut. Pokud Storm... Pokud to dopadne všechno jak má, Institut se z toho nevzpamatuje a my budeme připraveni. Vše jde podle plánu, neboj.. Ano, vše jde podle plánu.. Tato situace nám však nesmí přerůst přes hlavu. Pokud to vyústí ve omezení moci Institutu, dobře.. Ale jestli to vyústí v opětovnou šikanu mutantů na ulicích.. Neodpustil bych si to.. Tedy ano, mohl bych to použít jako motivující prostředek.. Nejspíš bych získal dost lidí na tuto nadcházející válku.. Magneto díky jejich "léku" použitému ve zbraních získal mnoho příznivců.. Příznivců, které skoro všechny poslal na smrt. Nesmím být jako on.. Musím to udržet ve správných mezích. Snažím se zachovat klidnou tvář, ale dnes je toho na mne již očividně moc.. Jen ještě jednou s nepatrným úsměvem kývnu na Callisto, abych ji ujistil, že se není čeho bát. Podobným pohledem jsem se na ni díval, když se dostávala ze svých zranění.. Podívám se na hodinky a již opět si začnu hrát se zapalovačem mezi prsty. Jak pokračuje snaha kontaktovat našeho oblíbeného sponzora, Mystique ? A ohledně těch vědců ? Máme jejich adresy ? Zeptám se po chvilce "cvakání" se zapalovačem obou dam již opět klidným a vyrovnaným hlasem. Přitom dojdu ke svému "trůnu", do kterého se usadím. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Nevím, jak se jmenuje, ale po našem malém rozhovoru mi přijde jako totální kráva. Nejenže se tak chová mezi čtyřma očima, Crystalie tu v podstatě uráží úplně všechny. Na chvíli se na ní podívám, ale pak jenom zavrtím hlavou. S takovýma lidma jsem nikdy neměl trpělivost a nebýt takové situace, nejspíš odejdu. Otočím se na Kitty, která navrhne, že se podívá dovnitř a pak tam i zmizí. Zajímavá schopnost. Uznale kývnu a koukám na dveře. Po pár vteřinách se zase objeví i s informací ohledně Storm. Tak aspoň, že ona je v pořádku, kde je Scott, Beast a ten třetí mutant? Netušil jsem, že ještě někdo neví co se tu děje. Je pravda, že do dangeroomu nechodí čerstvé novinky. "Někdo napadl Storm, našla jí tady... Ukážu na Crystalii a pak si uvědomím, že stále nevím jak se jmenuje, možná si to jenom nepamatuju. "...ta." Nemá cenu se jí dál zaobírat, protože nám k tomu nejspíš nic neřekne. Snažil jsem se z ní dostat cokoliv, ale nemělo to moc úspěch. "Než jsem šel pro vás, byl tu Scott s Beastem, nejspíš se za tu chvíli muselo něco stát." Nechápu proč by tak rychle opustili Storm. Nebyl jsem pryč tak dlouho. Nerad vám to oznamuju, ale škola se bude muset zavřít. Jediný schopný profesor je tady Beast a v takovém počtu škola fungovat nemůže, přecejenom má dost svých povinností na ministerstvu. Představuju si, jak tuto novinku oznamuju studentům. Po Alcatrazu měli naději, která se zřejmě rychle vytratí. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Nevím, jak se jmenuje, ale po našem malém rozhovoru mi přijde jako totální kráva. Nejenže se tak chová mezi čtyřma očima, Crystalie tu v podstatě uráží úplně všechny. Na chvíli se na ní podívám, ale pak jenom zavrtím hlavou. S takovýma lidma jsem nikdy neměl trpělivost a nebýt takové situace, nejspíš odejdu. Otočím se na Kitty, která navrhne, že se podívá dovnitř a pak tam i zmizí. Zajímavá schopnost. Uznale kývnu a koukám na dveře. Po pár vteřinách se zase objeví i s informací ohledně Storm. Tak aspoň, že ona je v pořádku, kde je Scott, Beast a ten třetí mutant? Netušil jsem, že ještě někdo neví co se tu děje. Je pravda, že do dangeroomu nechodí čerstvé novinky. "Někdo napadl Storm, našla jí tady... Ukážu na Crystalii a pak si uvědomím, že stále nevím jak se jmenuje, možná si to jenom nepamatuju. "...ta." Nemá cenu se jí dál zaobírat, protože nám k tomu nejspíš nic neřekne. Snažil jsem se z ní dostat cokoliv, ale nemělo to moc úspěch. "Než jsem šel pro vás, byl tu Scott s Beastem, nejspíš se za tu chvíli muselo něco stát." Nechápu proč by tak rychle opustili Storm. Nebyl jsem pryč tak dlouho. Nerad vám to oznamuju, ale škola se bude muset zavřít. Jediný schopný profesor je tady Beast a v takovém počtu škola fungovat nemůže, přecejenom má dost svých povinností na ministerstvu. Představuju si, jak tuto novinku oznamuju studentům. Po Alcatrazu měli naději, která se zřejmě rychle vytratí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Obě dámy se pohodlně usadí ke stolu. Mystique si zkoumavým pohledem prohlédne Avalanche a Vanishera, stejně jako celý sál i se všemi mutanty. “Pěkně sis to tu zařídil, Johny,“ uznale pokývá hlavou. Tvou poznámku, že vše jde podle plánu okomentuje věcným, “Jen, aby to nevzali jako záminku vypustit své nové ´zbraně´ na svět...“ “Jaké zbraně?“ otáže se ihned Callisto s pohledem upřeným na Mystique. Poslední zbraň měla podobu léku proti mutaci. Co horšího mohli vymyslet? Mystique gestem naznačila, že ona svou část informací dodala a další už je na Pyrovi. Callisto svůj tázavý pohled přesunula ke ´trůnu´. Mystique počkala až Pyro odpoví / neodpoví na Callistinu otázku, a poté sama začala odpovídat na ty jeho. “Co se týká pana Worthingtona,“ to jméno vysloví stejně chladně jako předešlé pozdravení určené Magnetovi, “tak mám pocit, že tomu se už dnes nikdo nedovolá, má vypnutý telefon. Nakonec se mi, ale podařilo dostat z jeho sekretářky informaci, že se měl vracet do New Yorku zítra dopoledne, je však velmi pravděpodobné, že se opozdí.“ Otráveně se zadívá na zapalovač ve Tvé ruce, které neustále vydává cvakavé zvuky. “Vsadím se s Tebou o co chceš, že zítra dopoledne se bude účastnit toho, co se bude dít ve Washingtonu.“ Další část odpovědí dostaneš od druhé dámy. “Máme jejich adresy plus nějaké další informace. Všechno je to tady,“ lehce zamává flashkou, kterou jsi předtím dal Psychonic. Pak ti ji lehce hodí, takovým způsobem abys ji mohl chytit. “Zajímalo mě jestli jsou ´pánové´ doma, bohužel to vypadá, že jsou stejně k nezastižení jako Worthington.“ Do místnosti vejde černovláska se zlomyslným úsměvem na tváři. Neřekne, ani slovo. Jen se posadí ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Do místnosti vejde černovláska se zlomyslným úsměvem na tváři. Už cestou sálem cítíš její hlas nebo spíše myšlenky ve své hlavě ´Gratuluji, Pyro... V Institutu vládne dokonalý chaos..ty zoufalci neví, kde jim hlava stojí... Storm je zraněná...momentálně v bezvědomí, ale není mrtvá... Bohužel nebylo koho přesvědčit, aby to dokončil...v té holce se hnulo svědomí... A pak...nevím, měla jsem pocit, že bych měla odejít nebo se něco stane...´ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Založím si paže na hrudi a s procítěným povzdechem se opřu o zeď, vyčkávaje, zda se dočkám nějaké odpovědi. Mezitím natáhnu uši jako malé slůně ve snaze zachytit něco z jejich rozhovoru, aniž bych se k nim musel přibližovat a čelit tak obvinění z nemístného vyzvídání. Naštěstí pro mě si blonďák zjevný pokus o soukromou debatu příliš k srdci nebere, takže pár slov ke mně přece jen dolehne. 'Beast je tady?' podivím se v duchu. Když jsem si říkal, že návštěvou tady si alespoň ušetřím jeho shánění, netušil jsem, že to bude až takhle snadné. O to více mi tohle čekání a ignorace začíná lézt na nervy. Po pár vteřinách moje netrpělivost dostoupí vrcholu. Odlepím se od zdi a přistoupím k těm rádobyspiklencům. "Poslyšte, fakt nerad ruším ten váš debatní kroužek, ale mohli byste to probrat někdy jindy? Třeba až konečně Rogue dostanete na tu ošetřovnu? Slítla z ňákejch třiceti metrů na hubu a i když tvrdí, že má akorát zčochněnej kotník, nebylo by od věci se o tom ujistit," poněkud zvýším hlas. Jeden by čekal, že když je řeč o nutnosti rentgenu, dojde někomu, že by nebylo marné takové vyšetření odkládat. "Dostat se dovnitř evidentně nevypadá jako až tak velkej problém." Tímto předávám prosazování této potřeby Roguinu partnerovi. Kdyby nikdo jiný, on by si to sdělení mohl vzít k srdci. Já tu nehodlám dále otálet a podílet se na tomto absurdním dramatu, jež, jak se zdá, nikam nevede. S ledabylým pozdravem párku a zavrčením "Nenechte se dál obtěžovat, du se po někom mrknout sám," směrem k ostatním se proto vzápětí otočím a vydám se pryč stejnou cestou, kterou mě sem děvčata dovedla. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Vyběhnu po schodech a a už sám na chodbě, do níž vedou, si konečně vydechnu trochu lehčeji. Ale co teď? Rozhlédnu se po dlouhé prostoře vyzdobené pestrou směsicí ozdobných váz, vcelku kvalitních malířských děl a sadami brnění, a dumám, kde začít. Budova je velká a hledat tu jednoho dospělého mutanta může být jako hledání oné příslovečné jehly v kupce sena. 'Xavier byl na vozejku, takže úřední prostory budou spíš někde tady dole, aby měl snazší přístup a rodiče harantů se tu nemuseli motat... asi ani ne moc daleko od vchodu.' V duchu si promítnu veškerý děj od mého vstupu do budovy po dosažení ošetřovny. 'Ta vzteklina říkala něco o tom, že tam má jít taky, takže ji někdo nejspíš vyslal... aniž by jí řek, kam má vlastně jít, ale nějak se tady přestávám divit čemukoliv...' S touto úvahou po paměti zamířím do té části přízemí, odkud jsem předtím zahlédl vynořit se černovlasou dívku. Podvědomě se snažím tlumit zvuk svých kroků, aniž bych budil dojem podezřelého individua plížícího se kolem jako špatné svědomí. Přitom špicuji uši po jakýchkoliv známkách aktivity. Učebna, kde zrovna probíhá výuka, nějaký student toulající se po chodbě, který by mohl být ochotnější než jeho kolegové dole a nasměrovat mě... |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Propálím Mystique pohledem, když začne mluvit o nových "zbraních" a vyděsí Callisto, která se na to začne okamžitě vyptávat. Ne, že bych byl zastáncem cenzury. Ovšem podávání informací by mělo mít určitou.. posloupnost. Jedná se o organizaci s názvem Mutant Response Division a ta už několik dní vyrábí robotické pomocníky proti boji s mutanty. Klíčem k výrobě je hlavní řídící jednotka s názvem Master Mold. Ovšem jak jsem již říkal, není se čeho bát. Protože to zastavíme ! Důvěřuj mi.. Odpovím Callisto víc otevřeně, než jsme původně zamýšlel. Možná proto, že už je třeba otevřeně tento problém řešit a možná taky proto, že je to Callisto. Poslední větu o důvěře pronesu celkem důrazným hlasem. Myslím, že jsem jí nikdy nedal důvod pochybovat nad mými schopnostmi a motivací ji společně s ostatními členy Bratrstva ochrání. Tak nakonec mi Mystique stejně na mou nevyřčenou otázku odpověděla. Pana Worthingtona bys podle naší poslední debaty zabila bez mrknutí oka.. Je to jen možná překážka v cestě. A pokud takto bereš i Magneta, o odpuštění se nejspíš nedá mluvit.. Spíš o oné lhostejnosti. Pomyslím si v momentě, kdy mi Mystique sdělí své další informace. Zejména její poznatek o působnosti Worthingtona je velice zajímavý. Vyslechnu si taky Callisto a stále pohodlně opřený ve svém "trůnu" chytím flashku, kterou schovám do kapsy bundy. Dobrá práce Callisto.. Pochybuji, že pánové doma budou. Je však třeba již uvést věci do pochybu.. Zastavíme je a to ještě dnes ! Pronesu sebejistým hlasem a opět se zvednu. Nutno podotknout, že dneska se mi moc posedávat "nedařilo", ale na to bude čas až jindy.. Když vejde do místnosti černovláska, i na mé tváři se objeví nepatrný zlomyslný úsměv. Jen na ní však kývnu a dál se jí nevěnuji. Místo toho podám Callisto dosti pokrčený papír se seznamem několika členů Bratrstva. Mohla bys je prosím co nejrychleji sehnat a dovést do Plánovací místnosti ? .. Co nejrychleji dovedeš. Byla by chyba dál váhat. Pokud prezident celý projekt zveřejní, již nebude tak lehké projekt zničit. Snad to dokážu ukočírovat.. Snad obavy, které Mystique pronesla zůstanou jenom obavami.. Promnu si oči a pohlédnu ke stolu nejblíže od "trůnu", kde sedí většina nových členů či "návštěvníků" Bratrstva. Nadechnu se, snad abych pronesl něco k Magnetově rodince, ale potom si to zřejmě rozmyslím, protože nic neřeknu. Jen pokynu rukou ke dveřím a pohlédnu na Avalanche a Vanishera. Oba jste se osvědčili v minulé misi a tak jste taky na tom seznamu. Do pár minut vás oba očekávám v Plánovací místnosti. Magneto, slečno.. Rozhodli jste se pomoci, plán probereme v místnosti. Buďto pojďte rovnou se mnou a nebo Magneto již zná cestu. Záměrně vynechám Magnetova syna.. Ne že bych s ním nepočítal, ale nejspíš jsem nenašel žádné slušné oslovení.. Sám se poté svižným krokem vydám do Plánovací místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Dane *Polaris* pro Do místnosti vešla Mystique. Samozřejmě jí znám i tu druhou dívku, i když pořádně jsem do Bratrstva nikdy nepatřila vyznám se v členech. Lhostejný tón Mystique mě takřka zamrazí, ale otec má přesně to co si sám nadrobil. Nevím jaký vztah přesně ty dva měli, ale jak otec mluvil, že mu je to líto, jak se k ní zachoval, je mi tedy teď líto, jak se k sobě chovají nebo tedy ona. Třeba se to časem změní. Kolem mě proudí spousta zajímavých informací, občas se v tom ztrácím, ale co mě vyděsí je možný útok na Institut. Ne Havok... Strach o něj mě pohltí, ale navenek nesmím nechat nic znát. Teď mu pomoci stejně nemůžu. Nechci o něj přijít, nemůžu o něj přijít. Proč jsme se sakra rozdělili... Donutím se na to přestat myslet a poslouchám dál. Pyro se zdá jako namachrovaný frajírek, který se snaží ubezpečit Callisto, jak všechno zvládá a že se nepřátel dokáže zbavit. Uvidíme jestli jsou to jen plané řeči. Celkově ten jeho trůn mě baví a rozesmává mě pohled na něj. Nakonec se zvedá a žádá mě a Magneta, abychom ho následovali do místnosti, kde se naplánuje další akce. Střihnu pohledem ke Quicksilverovi a pobaveně zvednu obočí, je patrné, že na něj se nějak zapomnělo. Pokrčím rameny na něj a pak pobaveně řeknu. "Už jdu." Zvednu se ze svého místa a vydám se za Pyrem. Tak ukaž co pro nás máš. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro Stojím v místnosti vedle Beasta a sleduji Warrena, který se omlouvá za to, co se děje a docela se u toho nervozitou třese. V tom ukáže velmi zajímavé informace o projektu Master Mold, který tvoří jeho otec a další vědci, plus samozřejmě ministerstvo obrany a určitě v tom má prsty Pentagon a Bílí Dům. Zvláštní roboti Sentinelové, kteří budou běhat za mutanty a chytat je, zabijet je a zmenšovat tak naše řady a tím i možnosti o náš svobodný život. Ve zkratce se jedná o hrozbu umělé inteligence, která se bude stavět do nekonečných řad, aby nás naprosto vyhubily a nejspíš je budou moci američané využit pro válku s jinými státy. ,,Naprosto skvělá zpráva Angele, moc děkuji že jsi nám o ní řekl, už jsem si myslel…že to bude nuda. Nemáš se čeho obávat, je od tebe velmi šlechetné, že si šel proti svému vlastnímu otci, aby si nás upozornil a pomohl nám. To z tebe dělá důležitého člena týmu.‘‘ řeknu upřímně Warrenovi, abych ho uklidnil a mohl se zaměřit na samotný případ. ,,Beaste, tyhle informace jsou velmi zajímavé a myslím, že nám tím vláda dává jasně najevo, co s námi míní do budoucna udělat. Samozřejmě se mi líbí tenhle přístup, konečně ty papaláši vědí, co dělat s penězi.‘‘ domluvím a slova se chopí Scott, který si začne hrát na ředitele a dávat zajímavé rady. ,,Ne, Beast musí jet do Bílého domu, je to jediná možnost jak ověříme informace…a zjistíme proč tohle všechno začalo. Za další bych rád vyvrátil informace o našem útoku a když tak měl někoho uvnitř toho všeho, abych viděl na průběh plánování v D.C.‘‘ Tímhle ale nekončí a dodá ještě jednu myšlenku, která mě silně zaujala. ,,Ba naopak, co mu to přímo podstrčit, je více než jisté, že tito roboti budou vytvořeny z materiálu, který bude moci Magneto ovládat a když už půjdou roboti proti nám, tak jediný kdo je může bezprostředně zastavit je Magneto, i když vím…co může dělat semnou, vím také…jak moc to bude bolet roboty. Prozatím nic nedělejte, rád bych věděl, jaký na to má názor tady Beast…‘‘ Poté začne mluvit Beast, ale ze začátku o ničem uplně jiném…začne totiž mluvit o Bílém domě a o Warrenovi…který je z toho naprosto vyklepaný. ,,Beaste…poletím s tebou já, nebo někdo jiný z institutu, chci aby tě někdo hlídal…a kdo je tu pomalu nesmrtelný více než já?‘‘ sarkasticky se pousměju a pokračuji: ,,Pokud by s tím vláda chtěla začít rovnou, tak bez boje tě nedáme…to si piš, tudíž tě někdo z nás doprovodí.‘‘ dále ale Kurt řekne potichounku slovo JEAN…které samozřejmě jako jeden z mála slyším. Vidím různé obrazy a scenérie, není to hezký pohled…je to dramatické, smutné, zničující, ale naprosto pravdivé. Scott ještě dodá něco podobného, co jsem já viděl ve vizích…tudíž nejsem sám, kdo to viděl a kdo o tom momentálně ví. ,,Někdo by pro ni měl dojít‘‘ řekne jeho hlas. Já ale čekám na odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Beast Tě celou dobu pozorně poslouchá a evidentně je rád, že souhlasíš s tím, že jeho cesta do Washingtonu je nutná. Když vidí Tvou horlivost, se kterou bys jel s ním, na tváři mu to vykouzlí úsměv. “Díky Logane, opravdu si toho vážím, ale myslím, že bys měl zůstat tady ve škole. Kdyby se to ve Washingtonu náhodou nějak zvrtlo, měl by tu být někdo kdo se postará o studenty - a vůdcem jsi teď ty. Alespoň dokud se Ororo neprobere.“ Na chvíli se odmlčí, pak dodá, “Pokud na tom budeš trvat můžeš se mnou poslat někoho jiného. Stále věřím tomu, že se to všechno nějak rozumně vysvětlí...“ Warren Tě také celou dobu pozorně sleduje a po Tvém proslovu se začal tvářit o něco klidněji. Když Beast domluví chopí se slova on. “Vzhledem k tomu, že za tím projektem stojí můj otec, rád bych tu s Vámi zůstal...alespoň dokud se to nějak nevysvětlí.“ Netváří se, že by věřil tomu, že se to nějak rozumně vysvětlí. Také se zdá, že představa, že se bude muset vrátit domů mu není příliš příjemná. “Když už tu budu, tak zařídím opravu ředitelny, myslím, že to Strom udělá radost. A rád bych také nechal nainstalovat komunikační systém, na kterém jsme se před týdnem dohodli s Ororo. Chtěla aby bylo možné zkontaktovat kohokoli odkudkoli, takže jsme se dohodli na instalaci ´rozhlasu´, který bude v obytné zóně na chodbě a pak ve všech hlavních místnostech. Pak bude stačit zmáčknou tlačítko, vyhlásit, že hledáš toho a toho, nebo že chceš vědět, co se děje tam a tam a on už Ti snad někdo odpoví. Souhlasíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Neznámý muž, který přinesl Rogue opustí chodbu. Bobby mu od té doby, co předal Rogue do jeho opatrovnictví nevěnoval příliš pozornosti, ale při jeho posledních slovech mu musel dát za pravdu. Rogue by konečně měla dostat řádné ošetření. Proto se zadívá se směrem za Alexem a Kitty, “Kitty,“ osloví svou spolužačku a když se na něj otočí, pokračuje, “mohla bys nás s Rogue dostat dovnitř? Mrknu se jí na tu nohu...to zvládnu...“ ujišťuje Rogue, sebe a nejspíše i všehny ostatní. “Sázím na to, že pokud někdo ví, co se tu děje, tak Wolverine nebo Beast.“ vydedukuje nakonec. Přeci jen nikdo jiný tu není, tak dlouho jako Ti dva, takže kdo jiný by se měl orientovat v tom, co se tu děje. “Díky. A ať nás odtud pak přijde někdo pustit, abychom tam neumřeli hlady.“ Iceman opatrně zvedne svou dívku ze země a s pomocí Kitty a její schopnosti ji přenese na ošetřovnu. Už jste zůstali na chodbě jen čtyři a vzhledem k tomu, že ani jeden z Vás pořádně netuší, co se tu děje. Možná by bylo nejlepší jít to zjistit na adresu, na kterou Vás odkázal Iceman. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Několik minut bloumáš po chodbě. Nakonec dorazíš ke dveřím ze, kterých slyšíš mužské hlasy. Přes dveře však nedokážeš rozeznat kolik osob je uvnitř ani o čem se baví. Chvíli se rozhoduješ a nakonec otevřeš dveře. Opatrně nakoukneš dovnitř. I když je to opravdu zvláštní shromáždění nejspíše je to trefa do černého. V místnosti stojí pět mužů. Modrý chlupáč v bílém plášti, kterého znáš hlavně z televizních vysílání a z novin, je nepřehlédnutelný. Stejně nepřehlédnutelný je i další modrý muž se žlutýma očima a ocasem. Dále zde stojí ten muž, kterému si včera vykradl rodinný sejf, o jeho totožnosti je přesvědčí andělská křídla na jeho zádech. Nejzdemolovanější muž je do půli těla nahý, je celý od krve a na očích má dost divný typ brýlí. Poslední muž, který stojí tak nějak uprostřed se tváří, že tomu celému velí. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Hm, že by?' Rozhodně to nezní jako hejno handrkujících se puberťáků... stojí to za vyzkoušení. Přinejhorším mě odtamtud vynesou v zubech... Zaklepu na dveře, zpoza nichž se ozývá směsice hlasů, a nahlédnu dovnitř. 'No... to už začíná vypadat jako škola pro mutanty,' prohlédnu si se zájmem osazenstvo. Na McCoye jsem zvyklý ze zpráv, ale ten druhý modrý chlupáč je teprve pohled pro bohy. Nebo možná spíš pro tu druhou stranu... a jak tak koukám, obě by si přišly na své. Worthingtona jsem tu právě nepotřeboval. Nejspíš mě připravil o roli posla špatných zpráv a navíc budu mít hodně co vysvětlovat... 'To se zvládne.' Nechci vědět, co se tu stalo. Kdybych měl ovšem hádat, tipnul bych si, že v téhle škole bude brzy zásadní nedostatek učitelů... což ve stávající situaci není pro děcka právě dobrá zpráva. S touto myšlenkou se obrátím na chlápka, co se tváří jako ta ujetá kočka, jejíž obrázek mi poslala neteř po mé důrazné žádosti, ať mi přestane mailovou schránku zasírat slaďoučkými načechranými koťátky. "Zdravím. Potřebuju mluvit se zástupcem ředitelky nebo někým podobným... je to důležitý. A s váma taky," zahrnu do svých slov i pana OSN. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Cestou ještě mlčky kývnu na Quicksilvera, aby nás taky následoval. Ač tedy pochybuji, že by nás nenásledoval "jen" proto, že bych si to nepřál. Poté už svižným krokem neohlížeje se na mutanty za sebou dojdu až do Plánovací místnosti. Ta je ve stejném stavu, v jakém jsme ji s Magnetem snad před deseti minutami zanechali. Celé místnosti dominuje velký stůl pokryt různými mapami, plánky a dalšími papíry. Kolem něj je pár židlí, ale na rozhodně ne dost vzhledem k počtu očekávaných mutantů. Zdi jsou jinak holé, jen občas je v rohu nějaký kartón papírů, nebo srolovaná mapa. Opravdu jsem se nezmýlil s tím nápadem zapojit Magnetovu rodinku ?.. Nejsem sice telepat, ale kdyby Magneto musel hned volit, jak jsme měl původně v plánu, dle mého by moc pozitivně nereagoval.. Nedávám mu tím jen prostor pro využití mých chyb ? Jeho syn se na mě už od bitvy o lék dívá, jako bych jeho tatíka tím jedem bodl sám ! .. Jeho dcera je nepředvidatelná a on ? Neúspěšně v něm hledám přítele, s kterým jsme šel do války.. Ale teď je to jedno. Nesmím pochybovat o svých rozhodnutích, nebo budou pochybovat i ostatní. Mlčky usednu za stůl a rukou pobídnu první příchozí, aby obsadili zatím volné židle. Poté vytáhnu flashku, kterou mi Callisto vrátila a zasunu ji do počítače. Chvilku na počítači zaujatě pracuji naprosto ignorujíc ostatní čekající na druhé straně stolu. Poté se ještě chvilku přehrabuji v mapám, když nakonec nad všechny ostatní jednu rozložím. Ti znalejší zeměpisu poznají Adirondacké pohoří, ke kterému směřuje můj pohled. Nakonec se zvednu ze židle a pohledem zkontroluji počet ostatních. Callisto díky svému tempu zařídila, že jsou tu zde již všichnni. Tak tedy náš úkol už je snad všem jasný. Musíme zničit hlavní výrobní a zároveň řídící jednotku všech tajně vyráběných robotu zvanou Master Mold. Tento úkol nebude lehký. Celý komplex je střežen elitními vojáky zvyklými na boj s mutanty. A vzhledem k omezeným informacím tentokrát nemůžeme naplánovat krok za krokem. Je tedy od každého z vás důležitá duchapřítomnost a pohotová improvizace. Přes všechny tyto překážky však věřím, že to společně zvládneme. Pronesu ke všem přítomným a potom prstem ukážu na mapě cílové místo. Jedná se o místo v nižších polohách celého pohoří u jednoho z jezer. I když je mapa celkem podrobná, vyjma skály, jezera a znázorněné převýšení na mapě nejde nic vidět. Nic co by tuto část zmíněného pohoří odlišovalo od ostatních. Vezmu do ruky červený fix a asi pět set metrů před cílovým místem udělám tečku (zřejmě místo přistání), poté stejným fixem udělám malý oblouk před jezerem a skálou ovšem už ve přibližné vzdálenosti (po výpočtu dle měřítka) 100 - 150 metrů. Poté přečtu pět jmen postávajících mutantů, které přivedla Callisto. Vás pět se jakožto záložní tým rozmístí po tomto oblouku na a budou krýt podpůrný tým. Byli jste vybrání pro vaše dobré střelecké schopnosti. Vezměte si ze skladu vaše pušky. Umístění nechávám na vás a vaší profesionalitě, jde však o to pokrýt co největší plochu. Střílet začnete až v případě problémů podpůrného týmu a nebo celkovém ústupu. Do té doby se o vás nesmí vědět ! Řeknu rázným hlasem ke všem pěti a poté vezmu do ruky tentokrát fix fialové barvy. A udělám s ním malou elipsu pokrývající plochu "těsně" před skálou a jezerem. Druhý a to přesně podpůrný tým bude tvořit Callisto, Quicksilver a Vanisher.. Vás jsem zvolil pro vaši rychlost přesouvání se. Řekněme, že v tomto týmu konečně nebudete muset an druhého čekat. Vašim úkolem bude sabotovat jakékoli dopravní prostředky. Stačí z nich udělat nepojízdné stroje. Tedy pokud to nebudou auta naložena nákladem. Pro takový případ si vezmete pár slabších výbušnin. Ty umístíte, ovšem neodpálíte do mého povelu. Nemohu s jistotou říci, že tam takové dopravní prostředky budou, ale logicky tam musí nějak dovážet personál a materiál. V případě, že všechna taková vozidla pro zachování kvalitního úkrytu stáhli, máte za úkol nenápadně zneškodnit případné malé jednotky, které by nepříjemně zvětšovaly hlídači pokrytou plochu. Díky vaším schopnostem vás žádná kamera nezastaví. Přesto v případě odhalení se okamžitě stáhněte k záložnímu týmu a ve stavu nouze i s ním do vrtulníku. Dokončím další instrukce a promnu si oči. Poté vezmu již poslední světle modrý fix a udělám jen jedinou šipku, která zpoza jezera směřuje ke skále. Opět zvednu hlavu a důležitě se podívám na Magneta a Polaris. Já, Mystique, Polaris a Magneto tvoříme poslední útočný tým. Vnikneme tam malým únikovým vchodem, zničíme řídící jednotku a za pomoci zbylých dvou týmů se stáhneme. Nebude to vůbec lehké, ale o tom vchodu moc lidí neví a to nám poskytuje určitou výhodu. Poskytuje nám to určitou výhodu, pokud budeme všichni spolupracovat.. Normálně jsem klidným, když mám člena Bratrstva po své pravici.. A to v jakékoli obtížné misi. Ale teď ze svého týmu mohu věřit jedině Mystique.. Její motivy jsou jasné. Ale Magneto a jeho dcera ? No, nejhorší je nevědomost. Něco mi říká, že tam poznám jejich skutečné záměry. Dlaněmi se opřu o stůl a pohlédnu na všechny v dosti přeplněné místnosti. Poté mi zrak opět sklouzne k mapě, snad jako bych opět hodnotil náš základní postup. Každý je za svůj úkol zodpovědný. Pamatujte, že za vaši chybu může zaplatit přítel vedle. Záložní tým povede jediná slečna, však asi nejlepší střelkyně Juliet. Podpůrný tým vede Vanisher a útočný já. Za členy svého týmu jste však zodpovědní všichni. Ještě než vyrazíme k vrtulníku, nějaké dotazy ? |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro
Choďte všetci do riti už. Storm a indisponová? Storm je takmer mŕtva! Keby tá blbaňa vedela, keby len vedela! Len tak bez prípadných poznámok zavrčím na najradšej vy som každého z nich nakopala do zadku. Už ma to fakt prestávalo baviť. To nie ja som bola neprispôsobivá a agresívna, to všetci naokolo boli kopa úplných kreténov a neschopným babrákov, a potom sa človek čuduje, že sa nedokážem ovládať. Škaredo pozriem na blonďatého chlapa, čo mi očividne nevie prísť na meno a zaškrípem zubami. " Keby ste na chvíľku držali huby a počúvali ma to by bolo fakt fajn..." Nie žeby ma nejako obmedzovali, alebo žeby som sa s nimi chcela extra rozprávať. No fakt, že tu má niekto schopnosť prechádzať cez steny a mohol by tie stupídne dvere otvoriť a pustiť ma dnu! " Váš zmŕtvych vstaný Scott je v spoločenskej miestnosti, aj s vaším úžasným Loganom.." To meno vyslovím s dosť veľkou nechuťou. " A mám Storm strážiť!" Aspoň to málo môžem urobiť. Dať na ňu pozor...Aspoň tú malú vec mi doprajte aby som sa cítila lepšie. Znela som naozaj dosť agresívne, no akoby ma niekto počúval. Akoby sa niekto snažil. Aj tak do nich nič nečakám. Prečo som sem vôbec išla? Pripomeňte mi prečo? "Ak ma ešte raz preženiete, tak vás všetkým zabijem..." Zo všadiaľ ma tu iba vyháňajú a teraz som sa otočila na opätku a namrzená som sa rozhodla, že vyhľadám svojho úžasného otecka, ktorý im snáď príde nakopať.... |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro Porozhlížím se po místnosti, odpoví mi okamžitě Beast s tím, že mi děkuje a váží, že stojím za ním…ale to bych asi měl, jako ředitel i jako přítel. Nicméně nějak měknu…měl bych si zase na někoho otevřít pusu, nebo mě budou mít za svatouška a to není dobré! ,,Dobrá tedy, zůstanu zde a budu plánovat co dál, nicméně pošlu s tebou Summerse, potřebuji tam někoho, kdo je dostatečně silný… a uchrání tě, kdyby na něco došlo… otázkou zní, jestli Scotta, který je Xmenům dlouhou dobu věrný a mě nebude zase muset lézt na nervy plus se vyhne setkání s onou Jean, o které asi oba víme…a nebo…jeho bratra, kterého pomalu ani neznám, abych tu měl někoho pořádně silného a někoho, komu mohu věřit…kdyby došlo na nějaký průser.‘‘ vyjádřím jasný problém v rozhodnutí… o kterém mě může přesvědčit především Scott. Začne mluvit Warren…a já na to okamžitě odpovídám: ,,Jasně, zůstaneš s námi a budeš zařizovat co je potřeba, tudíž těším se na novou ředitelnu a pohodlnou židli. Jo a super, ten komunikační systém se bude hodit, takže rovnou můžeš začít, rozhlas je také fajn…můžeme tak rovnou svolávat studenty. Jasný, zařiď to.‘‘ V tom ale vtrhne do místnosti naprosto neznámí mutant/člověk. ,,Také zdravím, kdo jste a jak jste se sem takhle dostal?‘‘…podívám se a zatnu pěsti. ,,Warrene, připiš si na seznam, že chci kompletní alarm a další speciální vychytávky na ochranu ať jsou i u hlavní brány u vchodu a klidně i na oknech, zařiď kamerový systém a další věci, co Storm nebo profesor zapoměli, chci to tu mít pro studenty bezpečné.‘‘ začne mluvit o tom, s kým chce mluvit. ,,Hlásíš se snad na pozici vrátného? To místo jsem držel Scottovi.‘‘ hodím menší vtípek, na urážku Scotta. ,,Já jsem momentálně ředitelem institutu, ale obávám se že do ředitelny je prozatím nevhodné chodit. Warrene, mohu tě poprosit o odchod, můžeš mezitím začít dělat na tom, co si sám řekl. A ty Kurte, prosím mohu tě také poprosit o odchod? Myslím, že momentálně bude lepší když se z dálky podíváš za Jean a zjistíš, jestli skutečně je venku. Scotte, věříš že tvůj bratr dokáže ochránit Beasta, nebo půjdeš raději sám…vzhledem k okolnostem, chci někoho pořádně silného i v institutu, kdyby na něco došlo a myslel jsem spíše tebe tu mít…pokud doporučuješ svého bratra a věříš mu, svolej ještě Kitty, aby šla s ním a ať počkají před místností…pokud raději chceš dohlédnout na Beasta ty, tak také sežeň Kitty počkej před místností, je to na tobě.‘‘ dořeknu a požádám ho odchod. ,,Tak pane…? Co pro nás máte?‘‘ a mám stále zatnuté pěsti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Warren si vyslechne Tvou žádost s podivným úsměvem na rtech, který vyvolala představa, že se chystá utratit poměrně slušnou sumu peněz svého otce na zdokonalení sídla pro mutanty. “Jakoby se stalo,“ odpoví s jistou škodolibostí v hlase – ta však není určená Vám. Když ho pošleš pryč, přikývne na znamení, toho že Tvé přání chápe. Poté odejde s telefonem již přitisknutým na uchu. Čím dříve budou práce na zdokonalení školy hotové, tím lépe. Pro všechny přítomné. Kurt na vydaný rozkaz přikývl a zmizel v obláčku dýmu. Po pár minutách se specifický obláček modrošedého dýmu objevil znova i s Kurtem a rusovlasou ženou bezvědomí v jeho náruči. Nightcrawler má poněkud zmatený výraz. “Zkoušel jsem ji probrat, ale zatím se mi to nepovedlo? Kam s ní? Na ošetřovnu?“ Chvíli ženu ve své náruči sleduje, “Jak je tohle možný se asi ptát nemám, co?“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Jak se zdá, jdu nevhod, přinejmenším mohu-li soudit z množství povelů létajících na všechny strany. To plánují kompletní renovaci? 'Ne že by neďáli dobře.' Vyposlechnu si ten výčet žádaných bezpečnostních prvků a mám co dělat, abych udržel neutrální výraz, přestože v duchu řvu smíchy a vší silou se snažím nedodat, ať Warren tohle vybavení opatří raději u jiné firmy, než jaká je zajištuje pro sídlo jeho otce. "Dveřma," odpovím pak na druhou část otázky směřované na mě. K obsáhlejšímu vysvětlení mě ani nepustí. "Vrátnej by se vám rozhodně šiknul, ale to rači přenechám někomu místnímu. Nejlíp takovýmu, co zvládne odrazit přímej útok vojenský jednotky, i když nikoho podobnýho sem tu zatím neviděl," vrátím svému diskuznímu protějšku s křivým úšklebkem tu jedovatost. Pak trpělivě čekám, až na mě znovu přijde řada, zatímco "ředitel" plynule pokračuje v komandování zbytku osazenstva. 'Do čeho sem jim asi vlít? Takovej frmol těžko bude normální... ani ty dva zraněný. Na druhou stranu, když uvážím, co tadle grupa dělá mimo vyučovací hodiny... nejspíš bych měl bejt rád, že sem vůbec našel školu.' O kousek ustoupím, abych uvolnil dveře, a pohledem vyprovodím odcházející mutanty. Teprve potom postoupím dále do místnosti. Letmo zhodnotím napnutý postoj hlavního mluvčího a věnuji mu slabý úsměv. "Můžete se uklidnit, nepřišel sem ve zlým, spíš naopak" ujistím ho. "Měl sem vám doručit todle," sáhnu k jednomu z pouzder na opasku a vytáhnu z něho flash disk. Mé pohyby jsou záměrně pomalé, otevřené, dávající najevo, že opravdu nesahám pro zbraň nebo něco podobného. Ten chlap je napjatý jak struna a já bych nerad, aby po mně skočil s podezřením, že mám pod sakem granát. "Přesněji řečeno vám," obrátím se na McCoye a disk podám jemu, "ale když už mě to zavedlo sem, napadlo mě, že byste to měli vidět oba." |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Vrátný? Z Loganovo hlasu slyším jasně ironii, ale při současném stavu věcí to nezní jako nejhoší nápad. Nově příchozí s dalším balíčkem špatných zpráv v elektronickém provedení tomu místu dodává určité kouzlo. "Půjdu tam kam mě pošleš 'řediteli'." Neodpustím si chladnou odpověď. "Ale s Beastem pošli raději Alexe, Storm mu plně důvěřuje a z toho co vím je na ochranu vhodnější vhodnější." Pak se objeví Kurt s Jean v náručí. Pohled na ni mi bere dech jako vždy. Přesto se na ni jen zběžně podívám, než se vydám pryč. "Kdybyste mě k něčemu ještě potřebovali půjdu se umýt a převléknout." Déle už se v místnosti nezdržuji a vydám se smýt nepříjemě svědící krustu krve ze zad. Podivnost chybějícího trika už také ztratila svou moc, proto při svém odchodu vypadám spíš unaveně, než cokoliv jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Erik „Magneto“ Lensherr pro Dveře se otevřeli a dovnitř vešli dvě ženy, jednu z nich jsem poznal hned byla to Mystique, vůbec se nezměnila, krásná jako vždycky, podívala se na mne chladným pohledem, ale nic jsem neřekl, popravdě jsem se možná i trochu bál promluvit. Poposedl jsem si na židli a vyslechl si všechny informace. Nakonec jsem vstal a jako všichni jsem se pomalým krokem přesunul zpět do místnosti ze které jsem před chvílí přišel. Ve velké místnosti jsem se usadil vedle Polaris dále od Pyra a hlavně od Mystique a vyslechl si mladíkův plán. S mým příchodem nebudou počítat takže nejspíše použijí zbraně alespoň se špetkou železa, takže mám šanci si alespoň opět prozkoušet mé schopnosti a také předpokládám že i ti roboti nebudou z plastu, ale to se všechno dozvím. Tolik jsem se ponořil do myšlenek že jsem Pyrův zbytek proslovu ani moc nevnímal, jen jsem se podíval na mapu pokreslenou barevnými fixami a odvodil jsem si co je co, přeci jen i já jsem tohle dříve dělal. Když všichni vstali tak jsem neotálel a následoval jsem je, popravdě jsem nečekal, že akce bude probíhat tak rychle a tak brzo, ale co nadělám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Beast převzal flash disk. “Děkuji, posaďte se u nás,“ vyzval nečekaného hosta a mávl rukou na sedací soupravu. Pak se objevil známý obláček dýmu, a modrý mutant obrátil svou pozornost jeho směrem. Když spatřil Jean v Kurtově náruči, jeho pohled byl zmatený a poněkud nervózní. Počkal až za sebou Scott zavře dveře. “Bohužel, opravdu netuším jak je to možné,“ odpověděl na položenou otázku. Chvíli váhal. ´Nejspíše nebude úplně dobrý nápad zavřít jí na ošetřovnu když tam leží Ororo. Posledně když se vrátila, nebylo to hezký.´ “Odnes ji do laborky a pokud možno tam počkej s ní, někdo tam za Vámi přijde.“ Po vydání rozkazu se podíval na Wolverina, zda je to, tak v pořádku, i když předpokládal, že není důvod, aby zpochybňoval jeho rozhodnutí. Pak ještě dodal, “Prosím Tě pošli jsem Havoka a Kitty. Děkuji.“ Když Kurt zmizel i s rusovláskou v náruči, Beast přistoupil k počítači na stole a nechal flash disk načít. “Zajímavé,“ prohlásil potichu, avšak ne překvapeně, když prolétl data pohledem. Pak počítač natočil na Wolverina, aby si data mohl také v klidu prostudovat. “Upřímně by mě zajímalo, kdo Vás sem poslal, pane...“ nedokončenou větou dal najevo, že nedošlo k žádnému bližšímu představení. Teď už byla Beastova pozornost plně směřována na neznámého muže. Data Master Mold Jména vědců podepsaných pod tímto projektem jsou Bolivar Trask, Steven Lang. Celý projekt je sponzorován vládou a to především ministerstvem obrany a člověka, jehož jméno je Warren Worthington II. Celý projekt je pod záštitou skupiny, jež se nazývá MRD = Mutant Response Division. Jedná se o vyčleněnou vojenskou skupinu, která má za úkol dohlížet na projekt Master Mold. Jejich dalším úkolem bude dohlížet na registraci mutantů. Extrémně nebezpeční mutanti budou izolováni a MRD bude mít za úkol dozor nad těmito jedinci Složka obsahuje technický nákres obrovského robota, který je nazýván Sentinel. Dle informací se jedná o robotického strážce lidí. Roboti jsou vyráběni za účelem lovu-mutantů, což jim usnadňují jejich taktické možnosti a jejich schopnost učit se ze svých zkušeností a rozvíjet své taktické schopnosti během boje. Cílem jednotlivých Sentinelů je najít mutanta, a poté ho chytit nebo zabít. Jsou ozbrojeni především energetickými zbraněmi a zádržnými zařízeními. Jsou schopni letu. Mají obrovskou fyzickou sílu a jejich těla jsou odolná proti poškození. Jednotliví roboti jsou vyráběni jednotkou, jež je nazývána Master Mold. Jedná se o super-počítač ve tvaru obřího robota, který má za úkol řídit a konstruovat jednotlivé Sentinely. Výhodou Master Mold je, že působí jako továrna na Sentinely, kterou je v případě potřeby možno přesunout. Také dokáže koordinovat spolupráci jednotlivých Sentinelů – kontaktovat je, poslat je někam jinak, odvolat je, změnit úkol zadání, atd. Tato jednotka byla dostavěna a spuštěna asi před týdnem v tajném vojenském úkrytu. Vojenský úkryt se nachází v Adirondackém pohoří (vzdálenost od New Yorku asi 272 mil). Adirondacké pohoří je pohoří v USA, které se rozkládá v severovýchodní části státu New York, kde vystupuje až do nadmořské výšky 1629 m horou Marcy. Tyto hory jsou častým cílem turistů, které přitahuje jedinečná krajina, snadná dostupnost a přes 200 jezer a sto vodních toků. Pramení zde také řeka Hudson. Pohoří je bohaté na nerosty. Hojně se zde vyskytují rudy železa, titanu, vanadu a také mastku. Vojenský úkryt se nachází u jednoho z jezer, které je využíváno pro přívod vody – chlazení, apod. Právě u jezera je také nenápadný únikový východ, o kterém ví jen naprosto minimální část personálu a vojáci, jež komplex hlídají. Úkryt je téměř celý ukrytý ve skále a pod zemí, takže není vidět ani ze vzduchu. Do objektu vede jeden hlavní vchod, který je zabudován v jeskyni, takže také nebudí pozornost. Celá oblast je veřejnosti uzavřena z důvodu cvičných vojenských akcí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Urychleně opustíš společenskou místnost a vydáš se po schodišti nahoru do pokoje. Naštěstí cestou nikoho nepotkáš, takže na Tebe nikdo nehází udivené ani vyděšené pohledy. Když vejde do pokoje, tak první na co Ti padne pohled je fotka Tebe a Jean, což opět způsobí další záchvat bušení srdce. Nemůžeš na tu rusovlasou ženu přestat myslet, ať se snažíš sebevíc, nejde to. Vezmeš si vše potřebné a vydáš se na místo, které Tě vzhledem ke Tvému stavu momentálně zajímá nejvíce. To místo je sprcha. Voda je příjemná a osvěžující. Krev se pomalu, ale jistě smývá a za pár minut po ní není ani památky. Ale Tvé myšlenky jsou stále stejné, stále myslíš na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Pohodlně se usadím na pohovku ve zvědavém očekávání věcí příštích. Alespoň nehrozí, že to se mnou švihne, když se uprostřed místnosti bez varování zjeví menší modrý chlupatec s tou... 'Není to ta ženská, co sem zahlíd v tý halucinaci?' podivím se. V tom případě by to znamenalo, že neměla s mými nočními můrami nic společného... což znovu vznáší otázku, co bylo zdrojem té vidiny. Vážně nestojím o další ženskou ve své hlavě. Této mezihře jinak věnuji jen málo pozornosti a zpozorním až při otevření souborů. A pozoruhodném nedostatku ohromení ze strany pana McCoye. Přiznám se, že jsem čekal více emocí. Nejspíš je vytrénovaný z politických schůzí. Já budu pro změnu předstírat napětí a mírnou úzkost jako slušný člověk, který přinesl potenciálně katastrofickou zprávu a neví, co se z toho vyvine. "Jeremy Roberts," představím se konečně. "A upřímně... zajímalo by mě to stejně jako vás." Dovolím si malou pauzu, během níž že zvednu a začnu špacírovat po místnosti, jako by mnou cloumaly pochybnosti a nejistota. "Abych pravdu řek... toho chlapa, co mi to dal, sem vlastně ani neznal... ale fest trval na tom, že to je důležitý. Myslel sem si, že přehání, že na tom sou ňáký... nevim, kompromitující fotky, důkazy o korupci někerýho z vašich kolegů..." pokrčím rameny. "Pak sem se na to podival. No a doufal sem... doufal sem, že s tím snad zvládnete něco udělat," přeskočím napjatým pohledem plným očekávání z jednoho na druhého. V poslední větě se skrývá jasná otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Horká voda a mýdlo se pomalu postarají o krev Ororo a potřeba mýt se poslepu zaměstná mou mysl. Několikrát mi sice na kluzkých dlaždičkách podklouzly nohy, ale nakonec jsem sprchový kout opustil čistý a se stejným počtem modřin s jakým jsem vstupoval. Ani jsem si neuvědomil, jak příjemné je být čistý. S už nasazenými brýlemi zhodnotím vybarvující se škody ze zápasu s Warrenem. Obzvláště se vyjímají tmavé pruhy z přechodů obložení, když se však žádná z ran a modřin neukázala být příliš rušivá přejdu k oblékání. Navíc si nejsem jistý, co udělat se špinavými kalhotami, proto je z nedostatku lepších nápadů složím a uložím na volné místo zpět do skříně. Tím pokus o odlákání pozornosti skončil a můj pohled je přímo magneticky tažen zpět k fotografii s krásnou rusovláskou. A čím déle tu zůstanu tím horší to bude. S povzdychnutím se vydám na další obhlídku areálu akademie, zvláště jezero zní jako dobré místo na uklidnění. Přesto mne však nohy neomylně zavedou ke dveřím ošetřovny, kde odpočívá Ororo … A možná i Jean. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V plánovací místnosti se rozprostřelo na chvíli dokonalé ticho. Nikdo nevyslovil žádný dotaz, plán se nejspíše zdál být většině jasný, Nebo by se, tak alespoň dalo usuzovat dle závěrečného mlčení, přikyvování, úsměvů či jiných výrazů, přičemž nic z toho nepůsobilo zmateným či nechápajícím dojmem. Nedostatek dotazů se krásně dal vyložit jako čas na přesun. Callisto se chopila iniciativy a otevřela dveře, pak se následována skupinkou mutantů vydala do části komplexu, která nebyla v podzemí, nýbrž připomínala jakési staré z části kryté parkoviště. To momentálně sloužilo jako malý hangár Bratrstva a skrývalo tři vrtulníky. Callisto vydala pár rozkazů, poté počkala až začnou přípravy nezbytné k odletu a sama se vydala směrem k Pyrovi. “Předpokládám, že pokud něco nevyjde, tak plán B se rovná pouze improvizace,“ pronesla s úsměvem na adresu mladého vůdce. Nebylo to rýpání na nějaký nedostatek v plánu, ale spíše konverzační ujištění, možná to dokonce z části připomínalo řečnickou otázku. Přípravy k odletu trvaly pouhých pár minut, Zahrnovaly především rychlou avšak pečlivou kontrolu všech tří vrtulníků Bratrstva. Určení pilotů a rozmístění jednotlivých členů. Poté už nic nebránilo vzletu. Callisto tichým nedůvěřivým pohledem sjela všechny členy Magnetovi rodinky. Ten pohled sliboval smrt za zradu. Poté kývla na Pyra, “Hodně štěstí,“ otočila se a nastoupila do jednoho z vrtulníků. Nejživěji cesta probíhala ve vrtulníku, ve kterém seděli všichni vybraní střelci kromě Juliet, která svou přítomností poctila tým číslo dva. Cesta se odehrávala v duchu lehké konverzace, vtípků, zpěvu a slibování si vítězství. Vrtulník s týmem číslo dvě na tom byl o něco málo hůře. Po vzletu zavládlo nepříjemné ticho, ale vzhledem k tomu, že Pietro se začal tvářit poněkud méně otráveně nebylo to nakonec zase tak zlé. Vrtulník s Pyrovým týmem byl naproti tomu zahalen do mnohem chladnější atmosféry. Vzduch byl dýchatelný nejspíše jen díky tomu, že Mystique byla zcela zaměstnána pilotováním a tudíž Magneta s Lornou zcela ignorovala. Cesta probíhala bez komplikací. Posledních několik minut jste se mohli kochat skalnatou krajinou s jezery v nížinách. Přesně, tak jak to bylo na mapě. Nakonec se všechny tři vrtulníky snesly na zem přesně v místě, kde to Pyro naplánoval. Ať se, kterýkoli člen snažil sebevíc nenašel jedinou známku, toho, že by se zde měl skrývat komplex na vyrábění smrtících robotů – žádný objekt, žádný vchod, žádní lidé, žádné stroje, ticho... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co Vás Kitty protáhla dveřmi ošetřovny spatřili jste Ororo ležící na jedné z postelí. V místnosti pípá nějaké lékařského zařízení, na které je Storm napojená. Kromě pípajícího zařízení je napojená také na dvě kapačky a nosní kanylu, která má za úkol usnadnit a zajistit dostatečná přísun kyslíku. Jediné zranění, které je na první pohled patrné je hlavě, kterou má pečlivě obvázanou. Nevnímá Tě, vypadá jako by byla v hlubokém spánku. Bude v pořádku,“ dodá Iceman povzbudivě směrem k Rogue a sám se chopí zkoumání zraněné nohy. Po několikaminutovém boji s rentgenem a pár poznámkách typu: “Mohli by tu nechat manuál...“ se však Bobby přeci jen mohl prohlásit za vítěze. “Troufám si tvrdit...že zlomené to není...“ prohlásil, zatímco si zkoumavě prohlížel snímky na monitoru. Nohu pečlivě obvázal a vzal svou dívku opět do náruče. Buch! Buch! ozvalo se na dveře zevnitř ošetřovny. Kitty prostrčila hlavu dveřmi a když se opět objevila na chodbě vytáhla sebou také Bobbyho s Rogue. “Díky“ prohlásil Iceman a vydal se s Rogue směrem k jejímu pokoji. Tam jí položil na postel. “Chceš abych tu s Tebou zůstal?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Buch! Buch! ozvalo se na dveře zevnitř ošetřovny. Kitty prostrčila hlavu dveřmi a když se opět objevila na chodbě vytáhla sebou také Bobbyho s Rogue. “Díky“ prohlásil Iceman a vydal se s Rogue směrem k jejímu pokoji. Chvíli po odchodu mladého páru se na chodbě objevil šedomodrý obláček dýmu, který zvěstoval příchod modrého mutanta. Tentokrát se však neobjevil sám, nýbrž s rudovlasou ženou - Jean Grey - v náruči. "Nemá cenu se mě na cokoli ptát," odpověděl na nevyřčenou otázku Kitty a Jubilee. "Mám Vás všechny tři poslat do Společenské místnost." Když skupinka stále postávala na místě dodal rázné: "Hned," což je konečně přimělo ke klusu směr Společenská místnost. Poté otevřel dveře od laboratoře a položil Jean na jeden z prázdných stolů. Chvíli se rozhlížel, nakonec sebral s věšáku jeden čistý bílý plášť a Jean přikryl. ´Uznávám není to dokonalé, ale lepší něco než nic...´ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Něco s tím uděláme,“ prohlásil modrý mutant, zatímco se pomalými kroky vydal ke dveřím, za kterými se začal ozývat šramot. “jakmile to bude možné odletím do Washingtonu a zkusíme to po dobrém...“ Když jste (Alex, Kitty, Jubilee) doběhli ke společenské místnosti, tak právě Crystalie brala za kliku. Otevřela dveře. Když jste vešli do místnosti Beast Vás všechny přivítal svým zářivým modrým úsměvem a opět za Vámi dveře zavřel. “Výborně, posaďte se tady,“ prohlásil a mávl směrem na již z části obsazenou sedačku mužem v obleku (Remy). Kitty a Jubilee se ihned posadily a zvědavě se rozhlížely po místnosti. Když Beast jako první oslovil právě je, poměrně je to překvapilo. “Tak nejprve bych rád požádal Vás dvě,“ otočil se na Kitty a Jubilee, “zda byste doprovodili Kurta do Anglie a zůstali s ním nějakou dobu u týmu Excalibur. Důvod Vaší návštěvy Vám pak Kurt vysvětlí. Pak se Beast podíval na Wolverina v náznaku, že má-li zájem může pokračovat on. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Místo ve venkovním areálu Institutu skončíš ve spodních patrech budovy přímo před dveřmi ošetřovny. Vezmeš za kliku a zjistíš, že dveře jsou zamčené, pravděpodobně někdo nechtěl, aby do místnosti měli přístup nezvaní hosté. Pohled Ti padne na otevřené dveře od laboratoře - když nakoukneš dovnitř uvidíš Jean ležet na jednom ze stolů. Přikrytá je bílým pláštěm a kousek od ní sedí Kurt a zamyšleně jí sleduje. Pohled na tu ženu vyvolá vzpomínku na prázdný bílý prostor, nedokážeš však identifikovat, zda je to jen nějaká Tvá fantasie, sen či něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po vyvolání psychické vlny, která měla upozornit obyvatele Institutu na tvou přítomnost ses skácela na chladnou zem. A Tvou mysl pohltila tentokrát ne bílá, nýbrž černá tma... Když si konečně opět začala vnímat své okolí, telepaticky si vycítila, že s Tebou v místnosti se nachází ještě jedna bytost. Mutant po chvíli rozhlížení a hledání sebral s věšáku jeden čistý bílý plášť a přikryl Tě. ´Uznávám není to dokonalé, ale lepší něco než nic...´ Poté se Kurt Wagner usadil na jednu ze židlí na druhém konci místnosti, přičemž z Tebe nespustil oči. ´Jen doufám, že to tentokrát nedopadne jako posledně...´ Proud myšlenek mu přerušil další mutant, který vešel do místnosti. Scott... |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro ,,Se vším, co Beast právě řekl souhlasím, jistě bude pro nás nejlepší, když poletíte do Anglie. Co se týče tebe Alexi, byl bych moc rád, kdybys doprovodil Beasta do Washingtonu...nevím co tam na něho chystají, musíme zkusit všechny možnosti, tudíž Beast do Washingtonu zkrátka poletí...nicméně byl bych rád, kdybys ho doprovodil a o všem mě informoval.'' dořeknu a poté se podívám na Crystalie: ,,Mohu se zeptat, proč stále nehlídáš Storm? Stalo se snad něco? Něco co bych měl vědět?'' dozeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro 'Wol-co? Boha jeho, neřikejte mi, že oni se takle vážně normálně představujou...' protočím v duchu oči v sloup, ale pak nad tím jen mávnu rukou. Víc mě zajímají podniknuté kroky. Kvůli tomuhle jsem se snažil sehnat McCoye, v naději, že by si na to hejno skunků mohl došlápnout přímo u zdroje. Zdá se, že ta naděje nebyla lichá... Sotva mi principál přestane věnovat pozornost, stáhnu se opět o kousek stranou a jen naslouchám slovní výměně mezi oběma mutanty. Své jsem si odbyl a teď by bylo záhodno chopit se první vhodné záminky k odchodu. O to víc mě zaskočí to, co následuje. "Certes. Chceš si vyjít?" ze mě vyletí v reakci na Wolverineův dotaz dřív, než se přes tu hubu stačím mentálně praštit. Ale koneckonců, jak se tak říká, na blbou otázku... Přinutím se zatvářit patřičně nervózně a zaskočeně (ne že bych se musel až tak snažit) a pár vteřin těkám očima po místnosti, než dám dohromady jakous takous odpověď. "Hele," rozhodím rukama, "ne že by mi ta nabídka nelichotila a kdeco všecko, ale... kde bereš tu jistotu, že sem zrovna ten pravej kandidát na... X-Mana, nebo jak tomu řikáte?" 'Ale vážně, jak těžký by bylo infiltrovat tenle tým? Stačí přijít, předstírat ušlechtilý záměry a bum - rovnou dostanu pozvánku?!' Nedokážu si vybrat, zda je to vtipné, nebo tragické. Já vím, všichni jsme na jedné lodi, nepřítel mého nepřítele a tak dále, ty a já jsme jedné krve a já nevím co ještě, ale tím spíš by si měli dávat bacha, kdo jim courá po baráku. Skoro mě mrzí, že mě sem skutečně nikdo neposlal jako záškodníka, byla by to ta nejsnazší práce v mém životě. 'Moh bych mu nakecat, že sem ňákej škrabák, co celej den sedí v kanclu, zadkem nehne jak je rok dlouhej a nemá žádný aktivní schopnosti... jesipak by byl furt tak žhavej, aby mě přitáh k nim?' Ten nápad svádí, ale myslím, že si nejprve počkám na odpověď a uvidím, jak se to vyvine. I když sleduji-li ten odliv členů týmu na všechny strany, docela chápu Wolvíkovu snahu urychleně doplnit počty, zvláště s vyhlídkou na sentinely houfující se někde za obzorem. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Už jsem odhodlaný odejít, když se má ruka sama chopí kliky a k mé nemalé hrůze zmáčkne ... a k mé velké úlevě jsou dveře zamčené. Rychle se pustím otevíracího mechanismu, jakoby v obavě že mne uštkne a vydám se na cestu zpět. Pootevřené dveře do laboratoře mne však zaujmou. S tím jak se veci mají mi Hank s mým problémem nepomůže a i když tomu příliš nevěřím snad mi promine, když si jednu dávku séra vezmu ssebou pro jistotu. Pomalu přejdu blíže a nahlédnu dovnitř, připravený setkat se s mohutnou modrou postavou vědce. Místo toho mne přivátá mnohem drobnější postava Kurta sedícího u bílým pláštěm zakryté ženy. Chvíli jen stojím ve dveřích a zírám na ten výjev se silným pocitem povědomosti. Stojí mne veškeré úsilí zůstat stát ve dveřích a nevrhnout se k nehybné postavě. Místo toho několikrát klepnu na vnitřek dveří. "Je v pořádku?" Zeptám se modrého muže a sám jsem překvapený, jak nezůčastněně můj hlas zní. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Riešili samé dementné keci. Ostala som stáť. Aj tak som si nemyslela, že výzva bola určená aj pre mňa. Preto som len stála pri dverách a tvárila som, že mňa sa nič netýka. Veď ono sa ani netýkalo. Bla bla bla Anglicko...Bla bla nejaké ďalšie veci. Začala vo mne rásť nový hnev. A jeho bublina doslova praskla keď sa na mňa otočil Logan, s tou primitívnou otázkou. Neveriaco som otvorila ústa v nemom úžase. Trvalo to však len sekundu. " Robíš si zo mňa srandu? Preháňate ma hore dole akoby som tu bola nejaká vaša posraná slúžka. Hovno viem, čo máte za ľubom a hovno ma to aj zaujíma ale toto už je vrchol!" Obzvlášť keď to čo Logan povedal bola očividná výčitka moju neschopnosť? " Nabudúce keď ma niekam pošleš tak mi aspoň kľúče. Neviem ako vy otvárate dvere, ale tam kde ma vychovali..." To bola zasa výčitka pre neho "...sme si civilizovane otvárali kľúčom. Ale nie vy možno tie dvere rozbíjate alebo ja neviem. Sú zamknuté. Nemôžem sa tam dostať. A tu, títo vaši sopliaci..." Ukážem na Kitty a Jubilee, ale prst nechám výnimočne dlho na Kitty.." ma ignorovali- Hlavná vec, že hentá malá krava sa tam veselo premiestnila, alebo čo to boha urobila. Ale ja na vás už serem. Chcete aby tam niekto pri Storm bol? Fajn. Ale ja tu nebudem. Ochádzam. Už ma to fakt nebaví. Ste len banda totálnych debilov. " |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro Problémy nad problémy Sleduji a argumenty Jerremyho jsou naprosto správné…:,,Jistotu? Můžeme mít dneska ještě jistotu? Skoro všichni v této budově jsou ještě děti a studenti, jakmile by začala válka proti Sentinelům a nedej bože ještě proti Magnetovým lidem… jsme u konce a všichni tihle studenti by zemřeli. A ti starší? Momentálně jsem tu já…kterému svěřily vést celou školu…nemám s tím zkušenosti a nikoho jsem o to neprosil! Snažím se jen zachránit to co jde a udělat to nejlepší pro studenty a pro tuhle školu. Ostatní? Dva letí do Washingtonu vyřizovat…další letí do Anglie…vyřizovat. Pak tu máme dva z mrtvých vstaní, u kterých ani nevím, jestli jim mohu věřit a jestli to jsou skutečně oni…jak si je pamatuji a ředitelku, která je na půl mrtvá…ano nevím, co dělám…ale dělám to jediné co mohu. Přišel si sem s tím, že máš informace o Sentinelech…řekl si, že doufáš…že víme jak na to a já ti říkám, že sám to rozhodně nezvládnu. Kdybys byl nějakej šmejd, přijal by si asi nabídku hnedka… nejspíš by si ani neměl informace, které nám už z půlky předal jeden student … velice loajální student. Musím ti tedy věřit… a ano, potřebuji kohokoliv!‘‘ řeknu hodně zdrcujícím hlasem a otočím se na Crystalie, která v tom promluví také. Už vážně nevím co mám dělat, docela se mi to tu rozpadá pod rukami…já jsem byl snad ve všech možných válkách od 20. Století a teď nezvládnu partu studentů a lidí…bože…jestli se ještě dozvím, že na nás Washington posílá všechny Sentinely…tak jediné co mi asi bude zbývat, bude utíkat jak nejdéle budu moci… ,,Crystalie…uklidni se! Nechci ti nic vyčítat… jen jsem se zeptal, či se něco nestalo a nechceš nám to říci… Bojím se o Storm…proto k ní nechci nikoho pouštět, takže promiň…ale nevím kdo za ten útok mohl a třeba je ještě stále ve škole, takže jsem chtěl, aby si hlídala ošetřovnu, ale dobrá…kašli na to, hlavní je…že se nic neděje a všichni jsou v pořádku. Omlouvám se za to jak se chovali ostatní, ale prozatím…prosím neodcházej, rád bych si stebou o všem promluvil … o samotě, mám na tebe spoustu otázek a rád bych se alespoň jednou zachoval správně…jako otec!‘‘ co to semnou je…chovám se jak Scott…jako nějakej slušňáček, mám už vážné deprese z toho všeho co se tu děje a že veškerá rozhodnutí mám dělat já…bože…chci být zase sám sebou, tohle je vážně strašné. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro "Jasné zrazu! Zrazu sa chceš zachovať ako otec? Kde si bol...Nie kde si bol pred tým. Kde si bol pred tými pár skurvenými hodinami. Kde si bol vtedy keď som sa ti snažila niečo vysvetliť. Keď som ti čosi naznačila ha? Vtedy si si sedel na ušiach, bol si len samé skurvené " prepáč" a nedal si mi priestor aby som ti povedala to čo som chcela. A teraz zrazu..zrazu veľký pán debil povie, že sa chce so mnou rozprávať? Boha...toto je snáď sen. Krista..Už je neskoro. Počuješ? Už je neskoro!" Prskala som sliny na všetky svetové strany a bolo mi to úprimne úplne jedno. Cítila som len ako mi z hnevom klesá hladina cukru, ako škrípem zubami a zatínam päste. Musela som vyzerať ako úplný šialenec. A ako inak bolo mi to jedno. Najlepšie na tom bolo, že ak sa uzavrie celá táto kapitola, v ktorej som sa nedobrovoľne ocitla, šialenec zo mňa asi naozaj bude. " Môžeš ísť do riti. Môžete ísť všetci do riti. A môžete ďakovať tuto vášmu Loganovi. Pretože nič z toho sa nemuselo vôbec stať. NIČ!" S touto vetou na perách som sa otočila a odišla som z miestnosti. Nech si to vyložia ako chcú. Ja končím. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Jeho závěr, proč nemohu být šmejd, je kouzelný. Skoro bych si přál být tu tak dlouho, abych ho mohl seznámit s realitou, ale nejsem si jist, zda to za to stojí. Zatím budu prostě pokračovat ve hře podle původního plánu. "To je všecko strašně krásný, jenže já za celej svůj život nebojoval ani se svou starou, natož s obrovskejma zabijáckejma robotama... nehledě na to, že jediný, co umim krom strašení malejch dětí, je komunikovat s akvarijníma rybičkama. Myslíš, že to ti pomůže vyhrát válku proti celýmu světu?" zeptám se, když konečně skončí, a k mému vlastnímu překvapení to nezní ani dost málo jízlivě. Na svou obranu mohu uvést pouze to, že mi ve své podstatě skutečně nabízí padnout za dobrou věc ve velkém stylu. A rozhodně se nemusím obávat, že bych to byl já, kdo je dnes na toho chudáka nejvíc hnusný. 'Ať žije šťastná disfunční rodina,' ušklíbnu se pro sebe a pro jistotu zacouvm mimo jejich dosah, kdyby náhodou došlo na nože. A když Crystalie vysoptí z místnosti, jen tiše poznamenám: "Teda jesli todle má po matce, chci tu ženskou poznat." |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro Do toho ještě spustil Jeremy, u kterého jsem opravdu na jednu věc nepomyslel…má on vlastně nějaké super schopnosti? ,, Chceš tedy říci, že nemáš žádné zvláštní schopnosti?‘‘ zeptám se ho a podívám se po celé učebně…v tom spustí Crystalie a odejde pryč. ,,Ježiši…to je den, prosimtě zdržíš se u nás? Musím si momentálně odskočit pryč. Já mám bojovat v první linii, né řešit zdejší vztahy…v tom byla dobrá Storm.‘‘ podívám se zklamaně a odejdu pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro Vyběhnu za Crystalie a běžím za ní tak daleko, kam až došla. Jakmile jí najdu, chytnu jí za rameno a řeknu: ,,Omlouvám se, tohle odemě často neuslyšíš…ale opravdu netušíš, jaké to je vést školu…a i předtím tu byli problémy…od smrti našeho profesora Xaviera tu jsou pořád problémy a myslím, že už to psychycky nevydržím a budu potřebovat co nejdříve pomoc. Ano, nechoval jsem se dobře…choval jsem se jako idiot, tvůj příchod sem… mě překvapil a budu upřímný, nevzpomínám si na tebe…prostě o tom moc nevím a jsem rád, že si vstala a řekla ve společenské místnosti svůj názor! Musíš být průbojná mám radost z toho, že jsi…to je důležité, tím se dostaneš nejdále a nebudou s tebou moci jen tak pohybovat! Chci aby si mi dala poslední šanci na to, abych mohl být tvým otcem… podělal jsem spoustu věcí a tohle je jedna z nich. Snažím se zachránit všechny a bojím se…že nezachráním nikoho…však se podívej co se děje, zemřel profesor, z mrtvých vstaní přišli Scott a Jean… Storm leží na ošetřovně, armáda vytváří roboty proti mutantům a o Magnetovi nic nevíme… už je toho moc a prosím o odpuštění…chci abychom si vše vyříkali…popovídali si jako jsme to měli udělat dříve, byl jsem a jsem idiot, neposlouchal jsem tě a vím to a uvědomuji si to…prostě mi to nedošlo…tak tě prosím o druhou šanci… o poslední šanci!‘‘ řeknu a podívám se jí do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro "Áno? A čo ako robíš teraz? Čo robíš. Počúvaš ma? Alebo sa ma snáď pýtaš čo mám na srdci? Hovno z toho robíš. Zasa len ospravedlnenia. Koľkokrát mám boha povedať, že o to nestojím. Môžeš si ich strčiť do prdele a tam aj nechať! Nikto tu nepočúvate, nie nikto tu nepočúvate. Boha! Kurva...ty nič nechceš vedieť...A keď ti to poviem tak čo? Čo sa stane. Pomôžeš? Nie nepomôžeš a prečo? Sám si si na to odpovedal. Pretože vám na hlavu padajú sračky bohvie odkiaľ. A ja som jedna z nich, chápeš to? Som, kurva, jedna z nich!" Zakričím. Boli sme v kuchyni, pretože som si potrebovala vyrovnať svoju hladinu cukru a niečoho si zajesť. A síce mnou stále lomcoval hnev bolo na mne poznať, že ma čosi ťaží. Niečo veľké, niečo s čím sa neviem vyrovnať a zároveň sa s tým priznať. Nevedela som čo mám robiť. Musela som s tým prísť von. Ak nie jemu tak už nikomu z nich. A predsa len priznanie bolo fatálne. Aj z jednej aj z druhej strany. Tvár stiahnutú v hneve preťala grimasa začínajúceho plaču. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro ,,Co?‘‘ zeptám se docela nahlas. ,,Nerozumím tomu moc, si jedna z nich dobře…ale od koho? Nevím od koho jedna z nich, ke komu patříš?‘‘ podívám se s výrazem, že moc nechápu o co tu jde a pokud je to nějaké narafičené, znamenalo by to…že měl Jeremy pravdu a my si sem vážně pouštíme každého, ale tomu se mi nechce věřit…věřím, že je to má dcera…a že s tím půjde něco udělat: ,,Prosím pověz mi, co tu tedy jde a co tě tolik trápí…to o čem si chtěla semnou mluvit?‘‘ možná by bylo lepší jít někam do pokoje, nevím jestli je to tu zrovna bezpečné…aby to někdo neslyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Po pár vteřinách váhání však nakonec přece jen zamířím zpět k pohovce a usadím se na některý volný kousek - dámy dovolí. "Takle to tu vypadá každej den?" pronesu spíše do prostoru a vyčkám, zda si to vyloží jako řečnickou otázku, nebo se někdo uvolí odpovědět. Tak jako tak se záhy otočím na děvčata, která jsem potkal u ošetřovny, a té, co prošla dveřmi, se zeptám, jak to nakonec dopadlo s Rogue. Vážně doufám ve sdělení, že ji nějak dostala dovnitř, ale po tom, co jsem slyšel od Wolveriněte, si valné naděje nedělám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kitty přikývne, “Myslím, že udělám totéž.“ Předtím než Vás opustí se však zadívá na Remyho a odpoví na jeho dotaz. “Bobby říkal, že je v pořádku. Dle rentgenu je to jen naražené, nic vážného. Opravdu o ni nemusíte mít strach,“ ujistí ho a poté též zmizí. Beast se už ani neobtěžuje se zavíráním dveří – stejně neustále někdo přichází a odchází a zavřené dveře tomu nijak nepomůžou – a posadí se na uvolněné místo vedle Remyho. “Poletíš se mnou Alexi?“ zadívá se na mladšího Summerse, stále se k této žádosti totiž nevyjádřil. “Myslím, že by to nemělo být nutné, věřím tomu, že to proběhne v klidu, ale Logan by si to stejně nenechal vymluvit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Když se Beast obrátí na blonďáka, stávám se definitivně pátým kolem u vozu. Snad mi čas ukrátí výhled do zahrady, přestože nejzajímavější věc v dohledu je vosa lezoucí po okenní tabuli. V duchu si povzdechnu. Možná jsem se měl přeci jen uchýlit k plánu A a vypadnout... V zajetí pomalu se vkrádající nudy ani nepostřehnu, že zcela podvědomě, ve snaze nějak se zaměstnat, vytáhnu z kapsy poloprázdnou krabičku cigaret a začnu si s ní hrát. Automaticky jednu cigaretu vysypu do dlaně a pomalu ji protáčím v prstech, zamyšlený pohled stále upřený ven. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Po několika minutách přemýšlení mě probere až hlas Beasta. "Letět kam?" Vyhrknu ze sebe a podívám se na Beasta. Však ono je to vlastně jedno. Stejně jsem už Scotta viděl a podívat se zase někam pryč by nebylo špatné. Vlastně by nebylo špatné se zase zdejchnout. Vracet se na institut nebylo nejlepší rozhodnutí. Už vůbec nebylo dobré něco slibovat Storm. Tenhle slib se bohužel nedá dodržet, když to tu nefunguje. "Poletím s tebou Beaste." Kývnu na něj a podívám se na cizince, který si prohlíží zahradu. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro "Donútili ma, boha, chápeš. Donútili! Ja som to vôbec nechcela. Donútili ma! " zakričala som frustrovane. Prečo mi to robil tak veľmi ťažké? Prečo bol tak blbý nevedel si spočítať dve a dve? Dych som mala zrýchlený, v tvári chaotický mix emócii, a ruky sa mi začali triasť. " Kurva! Čo som mala robiť. Boha proste čo som mala robiť? Nič neviem. Ublížili by mame! Musela som to urobiť musela! Boli tu! Pár hodín dozadu! Ty si to posral! Tak veľmi si to posral! Prečo si mi vtedy nedal slovo! Je to tvoja vina! Agrrrrrrrrrr." Trocha som po odstúpila a musela som sa oprieť. Znova som vyzerala ako narkoman bojujúci zo záchvatom. " Stále to nechápeš? Donútili ma jej ublížiť! Kvôli tebe! Kvôli skurvenému debilovi, za ktorým sa naháňam celý svoj posraný život." A možno len mojej nešikovnosti, strachu môžeme ďakovať, že Storm stále, žila. Keď som to konečne povedala ešte som tlmene zašomrala pár nadávok a pripravila som sa na najhoršie. Ak bola tá suka v mojej hlave tak ako pred pár hodinami, počula to. A vedeli to už aj oni. Ak bol Logan výbušný ako ja, vytlčie zo mňa na mieste dušu. Nevedela som čo je horšie. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Co se dá dělat, atmosféra uvnitř není zrovna z těch nejpřátelštějších. Kdo by vlastně, vzato kol a kolem, čekal něco jiného? Naštěstí - já mám pro své zaryté, až uraženecké mlčení důvod. Dobrý důvod, přesněji - musím se soustředit na pilotování vrtulníku. Má to své výhody - alespoň se nemusím dívat na jejich nenávistné obličeje. Prolétám s vrtulníkem mezi skalami a upřímně doufám, že nepřitáhneme nějakou nežádoucí pozornost. Pak, když jsme na místě, s ním opatrně dosednu na zem, nedaleko všech ostatních. Vycházím obezřetně ven, přičemž ignoruji Magnetta i jeho dcerunku a rozhlížím se po okolí. "Tak - co teď?" Zeptám se a otočím na vůdce celé operace - Johna. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro ,,Ale kdo? Magnetovi lidé? Vláda? Bratstvo? Kdo? Kdo? Kdo????‘‘ zakřičím na Crystalie. Ano neunesl jsem ty chaotické informace a už jsem musel zařvat, což mě donutilo se nad sebou zamyslet… a poté jsem jí opatrně chytl (otcovsky, aby se uklidnila a zhluboka nadechla): ,,Bude to v pořádku…rozumím, není to tvá vina, donutily tě…rozhodně s tím půjde něco udělat, jen se uklidni…nejsem na tebe naštvaný, řekni mi prosím kdo…a proč a vysvětli mi, co se tedy stalo a nemusíš být nervozní, z ničeho tě neobviňuji, si statečná že si to řekla a nebála se…a já pitomej, že jsem tě nevyslyšel dříve! Takže tedy, co se přesně stalo a kdo tě sem nasadil?‘‘ zeptám se a snažím se Crystalie uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro " Pyro! Chytili ma, zbili a zviazali! Ako som im mala vzdorovať? Čo som im mala povedať? Musela som to spraviť. Snažila som sa to oddialiť, nechcela som to spraviť. Ale potom sem prišli! Jedna od nich a nejaký chlap. Boli tu pred inštitútom. Dali mi toto." Z vrecka na nohaviciach som vytiahla to čo mi dali aby Storm zaspala navždy. Malú fľaštičku s tekutinou. " Boha a ja som miesto toho použila nôž! Som zviera! Ale musela som to urobiť. Nechcela som to. Prosím povedz, že nezomrie! Ja nie som vrah! Nie som zabiják. Ja ani nechcem byť jeden z vás! Prečo ste ma zatiahli do tých vašich sračiek? " Bol to ten výnimočný moment, kedy som nebola moc agresívna a nekričala som. Skôr som len nevedela ako naložiť zo všetkými tými emóciami, ktoré boli pre mňa inak úplne cudzie a vždy som ich potláčala. Keď sa ma Logan chytil, odskočila som od neho. " Nechytaj sa ma. Proste sa ma nechytaj!" Čo ak je tá žena v mojej hlave? Čo ak Pyro vie, že som zlyhala? Čo ak už je mama mŕtva? |
| |
| soukromá zpráva od Jean Grey pro "Kurte? Si to ty?" Otevřu pči a posadím se. Nechám laboratorní plášť sklouznout do mého klína. Rozhlížím se kolem po známém prostředí. "Jak sem se sem dostala? Co se stalo? Jak dlouho sem byla mimo? Poslední co si pamatuju... Všechno je to zamlžené..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kurt pokrčí na Scottovu otázku pokrčí rameny, "To uvidíme až se probere." Pouhých několik vteřin na to se dívka na stole pomalu pohnula a pak znovu. Na první pohled připomínala někoho, kdo se probouzí z opravdu hlubokého a dlouhého spánku. Jak už jste mohli posoudit z prvních pohybů, Jean opravdu pomalu začala přicházet k sobě. Chvíli však působí poněkud dezorientovaně, "Kurte? Si to ty?" zeptá se ještě dříve než otevře oči. Pak se opatrně posadí, což zapříčiní, že jí laboratorní plášť sklouzne do klína. Zkoumavě se rozhlédne kolem po známém prostředí. "Jak sem se sem dostala? Co se stalo? Jak dlouho sem byla mimo? Poslední co si pamatuju... Všechno je to zamlžené..." promluví a konečně si všimne i přítomnosti Scotta, na kterém skončí její pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Poletíme do Washingtonu,“ ochotně Beast zopakuje již několikrát zmíněný cíl cesty. Teprve pak si uvědomí, že Alex tady nebyl když se probíral primární cíl této ´mise´. Zvedl se z gauče, došel ke stolu o kousek dál, zvedl Kurtův notebook a položil ho před Alexe, “Projdi si to,“ požádal ho.“Naším úkolem bude: vysvětlit, že to první je omyl a to druhý blbost, která povede ke zbytečnému masakru.“ Načež klikl na play a spustil několik hodin starý televizní záznam... Z počítače se ozvalo: “Dobré odpoledne, zdravím Vás z New Yorku. Před necelou hodinou několik mutantů, patřících ke skupině zvané X-meni, napadlo zákazníky dvou New Yorkských podniků. Několik lidí bylo vážně zraněno. Svědci vypověděli, že se dovolávali větší respektu za jejich pomoc u Alcatrazu. Říkali, že zákon by měl být předán do jejich rukou, protože lidé na to sami nestačí. Svá slova doplnili napadením hlavní policejní stanice v New Yorku, kterou v podstatě srovnali se zemí, zde bylo kromě zraněných, také několik mrtvých. Pachatelé pak z místa činu zmizeli. Ptám se tedy? Opravdu stále vláda věří, že je bezpečné žít s mutanty v klidu a míru? Oni o to evidentně nestojí... Odpověď na mou otázku se snad dozvíme až pan prezident vydá prohlášení, které se bude konat nejspíše už zítra dopoledne.. Loučí se Vámi...“ záznam se zastaví. Pak Beast kývne hlavou na flashku. “To je ta druhá věc,“ přičemž se opět posadí a nechá ho ať se v tom v klidu prohrabe. Modrý muž svůj pohled teď věnuje krabičce cigaret v ruce cizince, “Promiňte, pane, ale pokud chcete kouřit budete muset jít ven. I když to tak asi nepůsobí, stále se nacházíte ve škole.“ Vzhledem k tomu, že nikdo po odchodu dívek již dveře nezavřel, tak slovo ´nepůsobí´ ještě podtrhl křik ozývající se z kuchyně. Mohli jste zaslechnou něco jako: “Ty si to posral!“ ….... “Je to Tvoje vina!“ …... Pak zakřičel Logan: “Kdo???“ a další slova, již tlumenější pro Vás opět zůstala skryta. Srozumitelná byla až dívčina odpověď “Pyro!“ pak zase chvíli nic a nakonec velmi agresivní, “Nechytaj sa ma. Proste sa ma nechytaj!“ Beast se zvedne a dveře zavře, “Snad se tam nezabijou,“ pronese, poté co usoudí, že ať už se jedná o cokoli bude lepší se do této rodinné idylky momentálně nemotat. Místo toho se otočí k ´neznámému´ “Vím, že Logan to vzal trochu moc hrr, ale vzhledem k tomu, že jste nám se ochotně zanesl takovýto materiál,“ kývne směrem ke flashce, tak byste nám opravdu mohl chtít nějak více pomoci. Nepopírám, že by se nám tu hodila každá ruka,“ přičemž slovo ´každá´ pronesl, tak že je opravdu jedno zda je dotyčný muž či žena, mutant či člověk. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Master Mold Jména vědců podepsaných pod tímto projektem jsou Bolivar Trask, Steven Lang. Celý projekt je sponzorován vládou a to především ministerstvem obrany a člověka, jehož jméno je Warren Worthington II. Celý projekt je pod záštitou skupiny, jež se nazývá MRD = Mutant Response Division. Jedná se o vyčleněnou vojenskou skupinu, která má za úkol dohlížet na projekt Master Mold. Jejich dalším úkolem bude dohlížet na registraci mutantů. Extrémně nebezpeční mutanti budou izolováni a MRD bude mít za úkol dozor nad těmito jedinci Složka obsahuje technický nákres obrovského robota, který je nazýván Sentinel. Dle informací se jedná o robotického strážce lidí. Roboti jsou vyráběni za účelem lovu-mutantů, což jim usnadňují jejich taktické možnosti a jejich schopnost učit se ze svých zkušeností a rozvíjet své taktické schopnosti během boje. Cílem jednotlivých Sentinelů je najít mutanta, a poté ho chytit nebo zabít. Jsou ozbrojeni především energetickými zbraněmi a zádržnými zařízeními. Jsou schopni letu. Mají obrovskou fyzickou sílu a jejich těla jsou odolná proti poškození. Jednotliví roboti jsou vyráběni jednotkou, jež je nazývána Master Mold. Jedná se o super-počítač ve tvaru obřího robota, který má za úkol řídit a konstruovat jednotlivé Sentinely. Výhodou Master Mold je, že působí jako továrna na Sentinely, kterou je v případě potřeby možno přesunout. Také dokáže koordinovat spolupráci jednotlivých Sentinelů – kontaktovat je, poslat je někam jinak, odvolat je, změnit úkol zadání, atd. Tato jednotka byla dostavěna a spuštěna asi před týdnem v tajném vojenském úkrytu. Vojenský úkryt se nachází v Adirondackém pohoří (vzdálenost od New Yorku asi 272 mil). Adirondacké pohoří je pohoří v USA, které se rozkládá v severovýchodní části státu New York, kde vystupuje až do nadmořské výšky 1629 m horou Marcy. Tyto hory jsou častým cílem turistů, které přitahuje jedinečná krajina, snadná dostupnost a přes 200 jezer a sto vodních toků. Pramení zde také řeka Hudson. Pohoří je bohaté na nerosty. Hojně se zde vyskytují rudy železa, titanu, vanadu a také mastku. Vojenský úkryt se nachází u jednoho z jezer, které je využíváno pro přívod vody – chlazení, apod. Právě u jezera je také nenápadný únikový východ, o kterém ví jen naprosto minimální část personálu a vojáci, jež komplex hlídají. Úkryt je téměř celý ukrytý ve skále a pod zemí, takže není vidět ani ze vzduchu. Do objektu vede jeden hlavní vchod, který je zabudován v jeskyni, takže také nebudí pozornost. Celá oblast je veřejnosti uzavřena z důvodu cvičných vojenských akcí. |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Probuzení si Jean nemohla načasovat hůř. Skoro násilně donutím nakročenou nohu aby se vrátila na svou původní pozici, nonšalantně se opřu o zárubeň ramenem a těžký úkol zakrýt můj ustaraný výraz než jej dostanu pod kontrolu přenechám brýlím. Tohle je špatné. Zavřu oči ale její braz jako by byl vypálený na vnitřní straně mých víček. Logan se o všechno postará. "Zemřela jsi." Pronesu plochým tónem nezúčastněného. "Možná před dvěma-třema měsícema?" Podívám se kurtovým směrem pro ujištění. "Podlehla jsi Phoenix a v následných bojích jsi zemřela." Možná má smrt za následek výpadky paměti. I když je v tom případě podivné, že poznala Kurta skoro okamžitě. "Já měl jiné věci na práci, proto se o pomoc tobě staral Logan." Bude lepší, když se ke mě nebude vůbec přibližovat. |
| |
| soukromá zpráva od Jean Grey pro |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Nikdo se na nic ohledně plánu již neptá. Rozdám tedy ještě každému jedno sluchátko s mikrofonem na jedno ucho. Poté volným gestem ruky všechny vyzvu k práci. Sám si jedno sluchátko nasadím do pravého ucha. Místnost se po chvilce vyprázdní. Každý jde hledat své vybavení, nebo je už na cestě k vrtulníkům. Já odejdu až poslední s mapou v ruce, ne však k vrtulníkům. Vím, že ještě Callisto nechá steně vrtulníky zkontrolovat a určí piloty. Dojdu až k hlavnímu sálu, kde vyhledám Psychonic. Tato mise je velice důležitá. Kvůli tomu sebou beru ty z nejlepších. Institut je sice oslaben, ale po dobu mise sídlo Bratrstva taky. Avalanche, Juggernaut i ostatní jsou ti k dispozici. V době mé nepřítomnosti povedeš Bratrstvo. Nerozjížděj však žádné nové akce a kontroluj dění kolem Institutu a presidenta. Až se vrátím, budu chtít všechny dostupné informace. Mluvím k ní sebejistě, což dokazuje, že nepochybuji nad jejími schopnostmi tento úkol ve vedení zvládnout. Poté se již mlčky vydám svižným krokem k vrtulníkům. Tam už jsou připravení piloti i jednotlivé týmy. Callisto čekajíc na můj příchod ještě propálí pohledem Magneta a jeho rodinku.. Nejspíš sdílí mé obavy ohledně jejich loajality. Nebuď nervózní.. To já mám většinu našich hostů v týmu.. Však ono se dnes ukáže, co z mého přítele Magneta zbytlo.. Ale jestli si Quicksilver bude dělat zase co chce a Callisto to odskáče... Upálím ho u Magnetových nohou.. Nepatrně se na dívku pousměji, jako že to zvládnu a taky ji popřeji hodně štěstí. Poté již oba nastupujeme do jiného vrtulníku. V průběhu letu nikdo nic neříká, všichni mlčí. Já jen stále hledím do mapy ve snaze nepřipustit si tu nedůvěru, která uvnitř ústředního týmu pro celou akci panuje. Poté přistaneme na určených souřadnicích, vystoupím a nejistě se rozhlédnu kolem. Očekával jsem tady už zvuk nějakých strojů.. Ale nic tu není.. Žádná auta, žádný komplex ani zjevné trasy hlídky.. Mystique se mě zeptá co bude následovat. Podívám se na ní a otevřu ústa, snad abych se na něco zeptal či odpověděl, ale zjevně si to nakonec rozmyslím, protože ústa beze slova zase zavřu.. Tyto informace jsou od tebe.. Co když ? .. Ne ! Mystique není v hledání informací žádný začátečník a vždy jsme ji mohl věřit. Musí to tady být ! Určitě to tu je ! Zatřesu hlavou a opět, tentokrát na zemi, roztáhnu mapu se svými barevnými šipkami. Chvilku bloudím prstem z místa na místo a poté se zase napřímím ke všem týmům. Všem týmům.. Nenechte se zmást krycími systémy, informace o poloze jsou více než věrohodné, jsme na správném místě. Jednejte podle toho co víme. Záložní tým se drží plánu a zaujme své pozice. Poté mi velitelka nahlásí, zda již nemáte nějaký vizuální kontakt s cílovým komplexem.. Tak či onak se držte původního plánu ! Podpůrný tým ke mně. Počkám, až se ke mně trojice dostane a opět si kleknu k mapě na zemi, kde ukáži na šipku ukazující ke skále zpoza jezera. Ano, ta šipka nemá barvu, kterou jsem snažil instrukce pro Podpůrný tým. Pomůžete nám najít ty správné dveře. Skálu ani jezero schovat nemohli. Podle získaných informací má být onen schovaný vchod blízko jezera z levé strany. Využijte svých kvalit a prozkoumejte terén v tom malém okruhu.. V případě nalezení vchodu tam nevstupujte. Nenápadnost je prioritní. Pošlu Vanishera a jeho tým do akce a pak se již konečně otočím na Mystique a ostatní ze svého útočného týmu. My budeme následovat cestu Podpůrného týmu, ten nám najde naši vstupenku na tuto párty. V případě útoku na podpůrný tým budeme muset pomoci. Držte se tedy necelých 50 metrů od něj. Dokončím všechny instrukce sebejistým hlasem, mapu hodím do vrtulníku a se svým útočným týmem se vydám po stopách podpůrného. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kurt se zkoumavě zadívá na Jean, s lehkou obavou v očích a tichým přáním: ´Snad toto zmrtvýchvstání dopadne lépe než to minulé. Posledně zemřelo příliš mnoho lidí...´ Když se rusovlasá žena vydá směrem k bývalému veliteli týmu, tak nejspíše usoudí, že je zde poněkud navíc, otočí se směrem ke Scottovi a pronese, “Jdu říct Loganovi, že se Jean probrala. Pak bych si potřeboval sbalit ještě pár věcí na cestu, takže pokud ti to nevadí, tak tu počkej s Jean ty.“ Aniž by počkal na odpověď, tak ještě dodá, “Buď opatrnej...a...dávej si na ní pozor...“ s těmi slovy zmizí v obláčku šedo-modrého dýmu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všech pět mutantů s připravenými zbraněmi, se ihned vydá k předem určené oblasti. Díky rozmarnému terénu Vám za krátkou chvíli zmizí z dohledu, takže můžete jen čekat až se ozve nějaký člen týmu s hlášením jak u nich situace vypadá. Mezitím se k Pyrovi a jeho týmu připojí podpůrný tým. Všichni tři členové si vyslechnou instrukce, poté přikývnou a svou vlastní rychlostí se vydají určeným směrem – tedy ke břehu jezera, u kterého by dle informací měl být ukryt záložní vchod. Poté co každý člen záložního týmu najde výhodnou pozici, která umožňuje jak krytí, tak dobrý výhled a pokrytí co největší oblasti. Podá velitelka týmu hlášení: “Pyto, tady Juliet. Zaujali jsme pozice vhodné k pokrytí určené oblasti, bohužel odtud není po vchodu ani památky.“ Na chvíli se odmlčí a pak dodá: “Teoreticky by, ale mohl být ukryt v jeskyni, která je na západní straně jezera – znamenalo by to, ale, že se budete muset brodit. A jakmile vejdete do jeskyně, tak nemůžete počítat s krytím z naší strany.“ Dříve než stačí kdokoli na hlášení zareagovat, ozve se další člen podílející se této akci. “Tady Callisto, souhlasím s Juliet ta jeskyně vypadá jako reálná možnost. Pokud mohu ze své pozice soudit, tak je hluboká minimálně deset metrů, možná víc. Přičemž voda bude mít minimálně půl metru spíš víc. Bohužel aniž bych se přiblížila, nedokážu určit víc...“ poslední věta je skrytá nabídka, čekající na vyšší přání. “Tady Vanisher, souhlasím se slečnami. Jiná reálná možnost zde není, pokud nemají vchod přímo pod vodu. Zvláštní je, že pokud mohu soudit, tak nikde není ani stopy po nějaké hlídce. Jestli monitorují okolí, mají veškeré kamery dokonale skryty, takže si budete muset dát pozor až při průchodu jeskyní.“ “S tím si poradí,“ dodá Pietro. Pak se mutant asi za dalších pět vteřin objeví přibližně metr od Pyra. “Pokud chceš, můžeme tu jeskyni prozkoumat, myslím, že k tomu máme lepší vlohy...“ navrhne. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Blbosť to rozhodne nebola. Veď človek ako on nemohol pochopiť, aké sú to strašné muky, mať na rukách krv niekoho, koho ani nepoznám, kto sa mi snažil pomôcť. Chcela som sa jej nejako odvďačiť a strážiť ju bolo to najmenej čo som pre ňu mohla spraviť. Ospravedlniť sa jej, využiť to, že je mimo aby som sa jej zo všetkým priznala, pretože ak bude pri zmysloch už to viac nedokážem. Nahlas som to však nepovedala a len som čudne pokrčila nosom a nekomentovala som to. " Ja ani neviem či majú mamu! Priznala som v hlase som mala hnev na samú seba. Kurva , jak fakt neviem, či ju majú. Ale nemali! Ale môžu ju mať. Je to jediné na čom ma mohli nachytať, kde je moja slabosť. Pretože niekto! Niekto, nás nechal tak!!! " Mám ich auto..." To je asi jediná vec, s ktorou som sa tak mohla priznať. " A viem kde majú sídlo, ak ho tí hajzli nepresunuli niekam inam." Ono vypustili ma odtiaľ samú bez doprovodu, dali mi ich auto a až tak blbá som nebola aby som ho druhý krát nenašla. " Ale nikto ma tam nedonúti ísť znova! Ja som všetko čo som mohla posrala! Už chcem mať od všetkého pokoj. Nechcem s tým nič mať!" Zasa som sa mierne rozčúlila, ale bolo mi jasné, že to pre mňa ešte ďaleko neskončilo. A hlavne... Šak nemám žiadnu posratú schopnosť. Nič čím by som mohla konkurovať nejakej sprostej psychickej maniačke, svalnáčom a debilnému pyromanovi. Viem sa biť tak ako sa vie biť každý druhý. A už raz ma premohli a skončila som po kolená v sračkách...nechcem ani vedieť, čo by sa stalo na druhý pokus. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Po mém odsouhlasení s letem na něj kývnu a čekám na podrobnější informace. Skvělé, to by si na sebe mohl vzít něco slušnějšího. Oblek jsem si sebou zrovna nevzal. Nečekal jsem, že dojde k něčemu takovému. Vezmu si od Beasta flashku a podívám se na informace. Nevěřícně si prohlížím složky a informace o tom tajném projektu. "Jak se k tomu náš zdroj dostal?" Krátce se podívám na cizince a pak zpět do počítače. Nechce se mi ani věřit tomu, že někdo sestrojil něco takového. Odpojím flashku a vrátim jí Beastovi. "Nesmíme dopustit, aby se ten projekt spustil." Ani si nedovedu představit jaké by to mělo následky. Pořád nechápu o co Magnetovi jde. Je jasné, že za útokem musel stát on, minimálně jeho lidé. Možná by mi mohla Lorna sdělit nějaké informace. "Měli bychom vyrazit co nejdříve." Kývnu na Beasta a cizince. Nejsem si jistý jestli má v plánu jít s námi. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Po tom všem, co jsem tu viděl a slyšel, nemám důvod věřit, že by to měli skutečně na svědomí místní (už proto, že si nedovedu představit, jak by se dokázali domluvit a něco udělat, když na ně zrovna Wolverine neřve), a kdyby šlo jen o tuhle partičku zoufalců, bylo by mi to nejspíš celkem jedno. Bohužel, lidé obyčejně nedělají rozdíl mezi tím, co je který mutant zač. A pokud už vážně existuje něco jako skupina určená k cílenému lovu mutantů, stačí i míň než pár mrtvých policajtů, aby dostala požehnání od prezidenta. McCoyovo upozornění mě vytrhne ze zamyšlení. Ohlédnu se po něm s výrazem nasvědčujícím, že jsem byl právě poněkud mimo, pak sjedu poněkud překvapeně očima na krabičku ve své ruce, o níž si nejsem tak docela vědom, jak se tam dostala, a s omluvným úsměvem ji schovám zpět do kapsy. Ne že by mi právě teď cigareta nebodla... 'A jé, je to tu zas...' povzdechnu si v duchu nad apelem na city přicházejícím tentokrát od Beasta. 'Vážení, já už pochopil, že ste až po uši ve srabu, nepotřebuju to slyšet padesátkrát...' S poněkud truchlivým výrazem zavrtím pomalu hlavou. "Pane McCoyi, obávám, že ne každej mutant je automaticky upatlanej z heroickýho materiálu. Udělal sem, co bylo v mejch silách." Fráze, že dál už se musí snažit oni, zůstane nevyřčena, přesto zjevně přítomná. V duchu mě potěší, že blonďáka jako jediného napadlo položit otázku, se kterou možná měli začít. Možná ne všichni jsou tu ztracené případy... ne úplně. Ale protože nebyl dotaz směřován přímo na mě, předstírám, že jsem ho neslyšel. A nedávám najevo, že bych měl v úmyslu přidat se k jejich výpravě do Washingtonu. "Hodně štěstí, messieurs," popřeji jim jen a v duchu se modlím, aby ta telenovela kuchyni už skončila. Rád bych se totiž s panem principálem rozloučil osobně. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro Chvíli čekám na odpověď Beasta. Bohužel se jí nedočkám, místo toho začne mluvit cizinec, který s námi evidentně nechce nikam jít. "Nebylo by na škodu, kdybyste se s námi vydal do Washingtonu, týká se to nás všech." Je pravda, že bychom tady s cizincem měli větší šanci se ukrýt mezi lidmi, stejně by si nás později sentinelové našli. Chvíli koukám na cizince, než se zase otočím na Beasta. Je těžké to říkat zrovna jemu, ale prevence je lepší, než aby tu ležela mrtvá těla. "Říkám to nerad, ale institut by se měl zavřít. Z učitelského sboru jsi tady schopný maximálně ty. Pak je tu ta věc se sentinelama. Tohle je první místo, kam poletí. Nikdo to nechce mít na triku." Je mi jasný, že to pro něj nebude šťastná zpráva, ale musí to chápat. |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Pyro vypadá, jako by mi něco chtěl říct, ale následně si to rozmyslí. Věnuji mu dlouhý, zkoumavý pohled a následně se raději podívám jinam. Nechce mi to říkat, ať už je to cokoli. Takže pokud si to rozmyslel - jeho věc. My budeme následovat cestu Podpůrného týmu, ten nám najde naši vstupenku na tuto párty. V případě útoku na podpůrný tým budeme muset pomoci. Držte se tedy necelých 50 metrů od něj. Přikývnu a pokrčím rameny. Popravdě - věřím, že to tady někde bude. Asi hezky schované, přeci jen se jedná o docela tajnou věc, tak nechápu, proč by to vystavovali na obdiv - ale bude to tady. Nakonec se navrhne průzkum jeskyně. I já si myslím, že je to v podzemí. Pietro se nabízí, jakožto průzkumník. Já bych souhlasila... nicméně mě se tady nikdo neptá. Takže se jen podívám na Pyra a povytáhnu obočí v tázavém gestu. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro ,,Tak brzy ráno vyrazím co ty na to? Vezmu ještě někoho a třeba kolem třetí hodiny vejdeme směr jejich hnízdo, přepadneme je a ukončíme to jednou pro vždy, musíme zjistit...jestli hrajou až takhle nečestně ale, pokud mají mezi sebou...neviděla si mezi nimi i jednoho stařce? Magneto mu možná říkali, nebo Erik...starší, šedivé vlasy...nic? To by mohla být naše slabina...ale jedině tak, můžeme zjistit...zda mají tvojí mámu a nebo to byla habaďůra... tak co na to říkáš? Šli by jsme se vyspat a ve tři bychom vyrazily?'' řeknu plán a podívám se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Týmy jdou na svá stanoviště. Zatím to vypadá, že je každý ochoten splnit svůj úkol. Ostatně, náš úspěch v této misi je pro mutanty klíčový a nesmí se na to zapomínat. Když podpůrný tým vyrazí, vyrazím i já se svým útočným jejich směrem. Ovšem záhy se ukáže, že plán držet se od nich padesát metrů byl celkem naivní, protože sotva se svým útočným týmem udělám pár kroků, podpůrný je již na místě a sbírá informace. Díky Juliet. Držte své pozice. Pořád nevěřím, že by tu nebyly žádné předsunuté hlídky. Mějte oči na stopkách. Je to zvláštní. Na stavbu těch strojů potřebují přece nějaký materiál, energii, personál.. Někdo si musel s tím schováváním celého projektu dát opravdu záležet. Vyslechnu si i poznatky od Callisto a Vanishera. Ti už mluví v době, kdy se mi konečně povede s útočným týmem dostat dost blízko, abychom s nimi měli alespoň nějaký vizuální kontakt. Poté se ke mně přiřítí svou typickou rychlostí Pietro. Na to vzhledem k povaze naší mise zareaguji poněkud nervózně, cuknu sebou a pomocí zapalovače už si hraji s ohnivou koulí v ruce. Když však zjistím, že je to Pietro a že má dokonce nějaký konstruktivní návrh, oheň ve své ruce udusím. Ta jeskyně je opravdu nejreálnější možnost. A pokud má Vanisher s těmi kamerami pravdu, už s tím nic nenaděláme.. Ale nelíbí se mi posílat do neznámého prostředí jiné.. I když.. Pietro má pravdu, podpůrný tým má větší šanci na úspěch. Dobře. Vanisher a jeho tým má zelenou. Vašim úkolem je jen průzkum, žádná konfrontace s případným nepřítelem. Pokud se něco stane, jsme u vás s útočným týmem do minuty. Pošlu podpůrný tým další část akce a přilepím se k jednomu ze stromů, odkud je mohu alespň trochu pozorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro A zasa si melie to svoje. Zasa ma nepočúva a neberie do úvahy to čo chcem. Respektívne to čo nechcem. NECHCEM S TÝM UŽ NIČ MAŤ! " Pre mňa za mňa tam choď. Je mi to jedno. Nakreslím ti mapku." Poviem už dosť nevrlo a netrpezlivo začnem prešľapovať. Chcelo by to jedlo. Trocha si zasa zajesť. " Žiadneho takého som sa tam nevidela." Nie som úchylák milujúcich obstarožných chlapov, okrem toho som mala vtedy iné veci na práci než si poriadne všímať členov bratstva. Videla som len z nich len pár ľudí. " Robíš si zo mňa do riti srandu? Vravím, že tam s tebou ani s iným debilom nepôjdem. Neviem čo po mne furt všetci chcete. Prečo zrovna ja? Vás to asi baví ma srať! Boha, nejdem nikam! " Zavrčala som a otočila som sa na opätku a pomaly som začala kráčať k svojej izbe. Ak bolo aspoň niečo v čom som mu dala za pravdu, tak to, že by som sa mala vyspať. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Modrý muž se právě zvedal, aby se připravil na cestu, když Alex pronesl větu týkající se Institutu. Slova, jež pronesl se Beasta viditelně dotkla, i přes to však souhlasně přikývl. “Říkám to nerad...ale...máš pravdu. Myslím, že bude nejlepší školu zavřít...doufejme, že pouze dočasně. Studenty pošleme domů, jediný kdo zde zůstane jsou aktivní členové týmu. Warren slíbil, že se postará o to, aby ochranná zařízení k obraně školy byla nainstalovaná a zprovozněná během zítřejšího dopoledne. Takže si tady z toho uděláme základnu. V případě nouze se dá budova opustit pomocí únikového tunelu.“ Teď se opravdu zvedne, “Skoč si zabalit a pak se sejdeme tady, zbytečně to neprotahuj. Já to mezitím oznámím Loganovi a vyhlásím, že se zde mají shromáždit studenti.“ Poté se otočí na cizince a natáhne ruku, “Rád jsem Vás poznal. Věřím, že se ještě potkáme než toto místo opustíte, ale kdyby náhodou ne...“ potřese mu rukou, pokud mu to bylo umožněno. Pak místnost opustí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pak Wolverinovi naznačí, aby k němu přišel blíž a tichým hlasem mu oznámí, to co se před chviličkou rozhodlo ve společenské místnosti. “Logane, říkám to nerad, ale myslíme si, že bude nejlepší školu zavřít...doufejme, že pouze dočasně. Studenty pošleme domů, jediný kdo zde zůstane jsou aktivní členové týmu. Warren slíbil, že se postará o to, aby ochranná zařízení k obraně školy byla nainstalovaná a zprovozněná během zítřejšího dopoledne. Takže si tady z toho uděláme základnu. V případě nouze se dá budova opustit pomocí únikového tunelu.“ Nakonec ještě hlasitěji dodá, “Pokud k tomu chceš něco dodat, bude na to čas za chviličku. Až si tady vyřešíte, co potřebujete, tak tam prosím dotažte,“ to, že by to mělo být co nejdříve, netřeba dodávat. Pak zmizel stejně rychle jako se objevil. |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro Vypráví něco velmi zajímavého, ale mé myšlenky se soustředí na něco naprosto odlišného. ,,Zase nějaký problém? No super, už jdu...'' řeknu Beastovi a v tom ke mě přijde a pošeptá mi velmi zajímavé informace. ,,Vážně? Myslí že by tohle Storm chtěla? Ale je pravda, že záchrana studentů je nejdůležitější... takže je to až takhle vážné? Fakt si myslíš...že půjdou lovit nás?'' zeptám se a poté jen odpoví, že na jakékoliv otázky bude čas potom a odejde. ,,Super...tak pojďte slečno nervózní'' usměji se na Crystalie a očekávám řev. Přicházím do společenské místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Remy LeBeau pro Navzdory těmto myšlenkovým pochodům se vydržím tvářit zdvořile omluvně, když blonďákovi vysvětluji, že by rozhodně ničemu nepomohlo, kdybych letěl s nimi. Koneckonců, nevím toho o problému o nic víc než teď oni. Gestem poděkuji Beastovi za jeho rozumnou intervenci a pak už jen naslouchám jejich debatě o nutnosti vymutantění školy, aniž bych do ní nějak zasahoval. Teprve když se McCoy zvedne s tím, že ještě promluví s ředitelem, vstanu také. "Moh byste ho požádat, jesli by mi přišel říct, co měl eště na srdci? Začíná na mě trochu tlačit čas a potřeboval bych vypadnout..." obrátím se k němu s žádostí a dotknu se letmo hodinek. Přijmu podanou ruku a vystřihnu přívětivý úsměv. "Nápodobně. Nemyslím, že se potkáme tu... ale pokud jo, doufám, že to bude za příjemnějších okolností." Ještě jednou jemu i jeho kolegovi popřeji štěstí v jejich podniku a vrátím se ke svému čekání na Godota. Dávám mu pět minut, pak mizím... |
| |
| soukromá zpráva od Mystique pro Kurt se mi opět postaral o zábavu. Sleduji překvapeně jak modrý mužím zmizí a nechá mne samotného v místnosti s Jean. Nikdy jsem semneměl chodit. Chvíli ještě pozoruji prázdné místo, kde se už jen rozplýná namodralý obláček kouře. Jenže jiná možnost dostat se do Hankovy laboratoře bez nutnosti vloupání. "Uvažoval jsem že odsud odejdu ... až se věci trochu uklidní." Pronesu první co mi přijde na mysl, i když asi na to není nejvhodnější chvíle. Ze svého místa ve dveřích se nehnu, ale ani nedovolím rusovlásce se mne byť jen dotkla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Rozumím, zůstaneme na přijmu.“ Ozvala se stručná odpověď od Juliet, čímž byla komunikace se záložním týmem alespoň prozatím ukončena. Skupinka mutantů zvolila takovou pozici, že ani Vy jste nebyli schopni rozeznat, kde se momentálně nachází. Po svolení bližšího průzkumu jeskyně se Vanisher zaradoval, “Skvěle, slyšeli jste šéfa, trochu se tu porozhlédneme,“ pronesl velitel podpůrného týmu pomocí vysílačky k ostatním členům jednotky. Pak už jen zahlédnete dvě rychle se pohybující postavy a jednu mizící a zase se objevující, nakonec Vám všechny tyto fleky připomínající lidi zmizeli z dohledu v hloubce jeskyně. “Myslím,že chápu proč tento vchod nikdo nevyužívá,“ ozval se z vysílačky hlas Callisto, “je tu po pás vody a řekla bych, že bude hůř...“ Celá jednotka se na chvíli odmlčela a bez reakce na jakýkoli kontakt. Nakonec se asi po dalších dvou minutách ozval Vanisher, “Situace se má takhle: Vchod do jeskyně je celý zatopený, trošku jsme si zaplavali. Naštěstí to trvá jen pár desítek metrů, pak se voda snižuje a momentálně stojíme na suchu. Cestou jsem zlikvidoval dvě kamery, jednu v jeskyni a druhou po výstupu z vody, bohužel neručím za to, že si nás předtím nikdo nevšiml nebo, že tu nejsou další, takže bych pro jistotu počítal s tou horší variantou. Před námi jsou velké kovové dveře...“ ozve se výstřel a kontakt se přeruší... |
| |
| soukromá zpráva od John "Pyro" Allerdyce pro Vanisher se i se svým týmem a elánem pro něj tak typickým vydá splnit úkol. Ze svého stanoviště mohu jen chvilku sledovat přesun těch tří. Callisto po chvilce oznámí, že je tam docela dost vody. Ne, zrovna nemám náladu na koupání. Ale nejspíš je to naše jediná možnost, jak se dostat dovnitř. Nijak to nekomentuji a nechám je pracovat. A to ty pravé problémy mají začít až uvnitř.. Snad to zvládnou.. Určitě to zvládnou, nejsou to žádní nováčci ! Ujistím sám sebe a s nepatrnou nervozitou ve tváři pohlédnu na zbytek svého týmu. Poté, asi za dvě minuty, se konečně Vanisher ozve. Sdělí mi hned několik informací. Dobrá práce. Zůstaňte u dveří. S těmi si za pomocí našich přátel nějak.. Vanishere ! Callisto ! Dialog s Vanisherem už nedokončím. Ozve se výstřel a kontakt je pryč. Prudce a dosti překvapeně sebou trhnu směrem ke svému týmu. Eliminovat hrozbu, žádní zajatci. Prioritou je však ochránit naše týmy ! Už je ani nepobízím, aby běželi za mnou.. Prostě co nejrychleji mohu, nehledě na kamery, běžím do jeskyně. Za zbytkem týmu se neohlížím. Před ponorem svůj zapalovač pevně sevřu v ruce. Je kovový, voda by se do něj neměla dostat. Jak na tom budou křesadla netuším. Tak či onak nad tím očividně nehodlám moc přemýšlet, protože už se potápím do vody a plavu na poslední známou pozici Vanishera a jeho týmu. Hned co se vynořím, rozhlédnu se připraven spálit na popel každou byť potenciální hrozbu. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro "Prosím? " Neveriaco zakričím a zovriem ruky v päsť. Len som si pretrela tvár vytriešťala som oči a snažila som sa spracovať tú strašnú blbosč, čo Logan povedal." Kurva, čo? " Stále som nenachádzala slov. " Tak ja sa ti prevelice ospravedlňujem, že nechám pána zodpovedného a momentálne aj pána ukrivdiného, čo stále všetko robí sám, na holičkách a nebudem sa s ním srať do hovien bratstva." Precedila som medzi zuby ironicky, celá červená a začala som sa mierne chvieť hnevom. " Ty chudáčik. Dovoľ mi aby som ťa poľutovala, že si všetko robíš sám. Alebo vieš. Ja viem o tom hovno aké to je robiť si niečo sama. A zasa si sa ukázal, že len kretén, čo ma nepočúva. Ľutuj sa. Mne je to u prdeli, aj tak ma nepočúvaš. Chápeš to aké to je keď ťa niekto núti do niečoho čo nechceš? Čo je tvoja nočná mora? Aké to je keď musíš niekoho zabiť len preto, že si tu ty? Áno ty! Nebyť teba! Nič z toho by sa nestalo! Ľutujem to, že som bola taká sprostá krava a nechala sa na to nahovoriť aby som ťa videla. Chápeš? Taký veľký chápeš. Boha....si debil. A serem na teba!" Už som ziapala z plných pľúc ruky sa mi chceli a myslela som len na to ako si zapálim a zajem. Môj monológ však prerušil modrý opičiak, ktorý spustil svoju debilnú pesničku, ktorá ma nezaujímala. " Zabudni na to! Odchádzam. So mnou nerátajte. " Odstrčila som Wolverina a miesto do spoločenskej miestnosti som išla do svojej izby. Nech mi dajú pokoj, nech mi dajú kurva pokoj. Ja nebudem tancovať ako oni pískajú. Aj tak nie som jeden z nich. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro "Ten problém rychle vyřešíme a škola bude jako dřív." Povzbuzování mi nikdy nešlo. Doufám, že mu to zvedne aspoň trochu náladu. Pak se zaměřím na cizince. Přistoupím k němu a podám mu ruku a pevně jí stisknu. "Hodně štěstí ve vaší další práci." Nevím co dělá, ale nějak jsem se s ním rozloučit musel. Povolím stisk a pomalým krokem se vydám ven z mínosti. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Summers *Havok* pro První co v pokoji udělám je, že zkontroluju mobil jestli mi náhodou nepsala Lorna. Neměli jsme se dělit. Zavrtím hlavou. Měli jsme se dál věnovat našemu soukromému životu a nechat tuhle válku na jiných. Není dobré takhle přemýšlet, ale co na plat. Rychle se obleču do obleku a do cestovní tašky ještě připravím uniformu. Co kdyby byla náhodou potřeba. Cizinec by měl být už dávno pryč. Proto se vydám hledat Beasta i s taškou v ruce... |
| |
| soukromá zpráva od Wolverine pro |
| |
| soukromá zpráva od Abigail McKane pro Poslouchám přenos a klidně čekám, jak se celá situace vyvrbí. Zdá se, že ač jsem zpočátku měla jisté pochyby - Pyro je poměrně zdatný vůdce. A Eric je nezvykle tichý. Opravdu nezvykle. Čekala bych, že se pokusí převzít kontrolu nad situací - což se nestalo. Časy se zjevně mění. Co se týče mě a velkých kovových dveří... no, nutno říci, že se zrovna netěším na to, až k nim případně budeme muset plavat i my, jen co je pravda. A... ach jo, vzhledem k tomu, že se Pyro rozběhl, už to bude asi brzy. Spíše mimoděk se změním na poměrně atleticky vypadající krátkovlasou blondýnu a běžím za ním. Čekat tady, až všechno udělají za mě, opravdu nebudu. Bez větších debat se i já nořím do ledové vody a plavu za Johnem. Předtím se ale, narozdíl od něj, víceméně ze zvyku rozhlédnu, zda neuvidím nějakou tu kameru, nebo jiné zařízení. Nevím, k čemu mi to je - protože stejně pak skočím do vody, kamera nekamera - ale možná je dobré to vědět. Když se vynořím, změním se zase zpět do své původní podoby, už proto, že mít na sobě mokré oblečení není to, po čem vyloženě toužím. Rozhlédnu se okolo. "Kdo všechno šel s námi?" Zeptám se tiše, spíše pro sebe. Takový Magnetto by nám totiž s dveřmi docela mohl pomoci, co si budeme povídat. |
| |
| soukromá zpráva od Crystalie Howlet pro Oh áno. Bla bla bla. Akoby ma to zaujímalo. Nejaké trápne průpovídky aby som si vstúpila do svedomia, ľutovala ho a prestala ľutovať seba. Chyba, seba som neľutovala. Jednoducho som len nedokázala znášať ten tlak, ktorému som bola vystavené posledné dva dni. " A teraz sa mám čo...Posrať?" Otvárala som ústa, že mu vykričím, že moja minulosť, vôbec nie je zaujímavá a že ňou nikoho nezaťažujem a ani zaťažovať nebudem, no v ten moment, mu z rúk vyšli nože...nože? " Ou...." Vykríkla som prekvapením a uskočila na stranu. " Boha, čo to je? Si ešte k tomu nejaký posraný robot, alebo čo?" Povedala som v prekvapení ale hneď na to pokračoval vo svojej histórii. Ten chlap sa asi zrejme rád počúval, pretože mu huba mlela v jednom kuse. " Fajn, a čo z toho teraz pre mňa vyplýva? Som hlboko dojatá z tvojej rozprávky na dobrú noc...." Poviem maximálne ironicky a opovržlivo. Síce to čo vravel bolo strašné a zrejme by sa našiel aj človek, ktorého by sa to možno výrazne citovo dotklo. No pre mňa to neznamenalo nič. Boli to len slová človeka, čo bol pre mňa úplne cudzí, ku ktorému som si od mala pestovala odpor a hnev. " Hlavná vec, že pred tým si si na nič nepamätal.." A teraz mi tu rozprávaš nejaké nekonečné histórie. Mal by si zrejme prestať klamať. Si trápny. Nekričala som, poslednú vetu som preniesla pevne a bez emócii. Skôr som len konštatovala a dala mi tým najavo, nech už konečne ťahá do riti z tejto izby. Skončila som s nimi. Alebo som to aspoň mala v pláne. Keby nepovedal tú skurvenú vec, ktorou ma zasa preniesol do toho stavu váhania, a neschopnosti sa rozhodnúť. Boha...prečo to len povedal?... "...ty na to už nemusíš být sama!" |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR