Z východu přichází bouře
hrálo se Denně
od: 08. října 2007 00:58 do: 27. července 2008 17:45
Dobrodružství vedl(a) Landstreicher
| |
 | Husté lesy jsou obývány germánskými válečníky kteří si myslí, že jsou pány tohoto světa ale z mlh Pripetských bařin se jako pára vyrojila nová síla světlovlasých brutálních válečníků kteří překvapují svým stylem boje jako i krutostí.Jsou všude od Syrských puští až po břehy dánské. Spojují se s nomády a třese se před nimi i veliká Byzanc ANO jsou to SLOVANÉ.....  |
| |
| Elkar: Touláš se daleko od svých lesů kde už tě pálila zem pod nohama. Dostal ses až do dalekých větrných pustin, do stepý kde neustále jen fouká vítr a polosuchá tráva se jen pohupuje sem a tam od věků do věků jen jednou za čas v této stepní pustině narazíč na nějakého človeka a ješte řidčeji na vesnici. Ale krom nakoupeni zásob stejně není o nic stát nebot v tomto nehostiném kraji není vůbec bezpečno už nezčetněktát se po této krví nasáké zemy prohnala kopita koní nájezdníků a po nich zůstala jen spoušt a mrtví. Je jeden ze dnů který jsou ve stepy jeden jako druhý už je tma a ty když hledáš místo k přenocování tak uvidíš malý březový háj a slyšiš od tam hudbu a vydíš nekolik planoucích ohnů. Osmělíš se a přistoupíš do hájku, nebot přece jen je lepší přenocovat s někým než sám v této pohnuté době. Prvne se ale přesvědčíš jestly jsou to lidé se kterými bys chtel posedet u ohně a pomalu se k němu blížíš. Jsi už blizkoa slyšíš tuto hudbu: odkaz kdyš se koukneš ješte dál tak vydíš asi 6 bojovníků kteří jsou vyditelně znaveni a jejich jizvy a poprohýbané brnění, oštípané štíty a meče samí zub vypovídají, že i nekeří přez svou mladost jsou již veteráni nmoha krvavích bojů všimneš si ješte jedné velmi zajímavé věci nehoří jen jeden ohen,ale jeden hlavní a kolem něj více malých pamínků. Ješte o kousíček dál je další kruh v jehož středu stojí dřvěná vyřezávaná socha  |
| |
| Ješte než se stačíš potichonku přiblížit blíž aby ses mohl představit z ničeho nic te něco chytne za krk a za nej tě vyzvedne do výšky vidíš před sebou dcela mladého bojovníka který má ale neuvěřitelnou sílu alespon se ti to zdá podle toho jak tě škrtí. Vidš, že ale vypadá uplně jinak než ti ostatní zatím co oni jsou povětšině světlovlasí a on má husté černočerné vlasy a fousy řve na tebe naprosto nesrozumitelnou řečí: Mit csinálsz? te abszolút kiradírozott kretén!!! én neked megöl!!! Pak už vidíš jen jeho pěst a zamí se te před očima..... po chvíly te probudí kopanec do žeber a jen z dálky slyšíš ébredj fel hülyécském!!! citíš, že jsi svázaný do kozelce a veškeré věci co jsi měl sou na hromádce u ohně a ten černovlasý bojovník stojí nad tebou. Přijde k němu nejstarší z válečníků a hlasem plným unavy mu říká: zaněchaj ňék stěpilovaš on nam ješjo rád pagavari pačeu tu on špicloval vid ty podivnyj a při posledních slovech se podívá na tebe a pak hrozyvě zvedne hlas i meč Pačemu ty tu se potuloval? a ty nás špionovl? když my rabotali oslavu bogovy našemu přemocnému Perunovy??? |
| |
 | Vidíte muže na barbara tak středně vysoký zato, ale poměrně rozložitý husté černé vlasy a fousy které rozhodně nejsou pěstěné spíše šlachovitý než nejaký výraznější svalovec na jeho rozcuchaných vlasech má chazarskou špičatou čapku lemovanou kožešinjou z bílé lišky na sobě orvané kožené brnění plné skvrn a ruzných šrámů za pasem se mu houpe sekera a na koni má zavěšený štít, kopí, krátký luk a toulec se šípy plus ostatní vybavení. Po té co jsem chytil toho podivného špicla nejradeji bych z něho duši vymlátil jediné co mě zastavilo byla slova Vadima Chrabrého "Igen Vadim ja puštim toho špicla" Poté jen neochotně nechám svázaného a jen si na něj nasupeně odplivnu a dodám už jen z povzdálí "takoj kako ty už mnogo nám stály válečníků špicl ty špinavy" Potom zpátky usednu vedle Konstantina k ohni a vezmu malou loutnu a dál budu vybrnkávat s polu snim písně starých bardů přičemž mého svázaného zajatce budu neustále sledovat co nám poví a čím se bude hájit než mu setnem hlavu |
| |
 | Proc bych spicloval?????? A za koho? Chtěl jsem jenom prespat u nekoho at nespim sam v te nebezpecne krajine. |
| |
| Elkar: vidíš že ti naprosto nikdo nevěří a jen se ti někteří s takovým smutným a unaveným výrazem ve tváři smějí. Ten jemuž říkají Vadim si na tebe sedne a vytáhne velkou kudlu a začne si s ní hrát před tvýma očima pak povídá "pačemu ty bys měl špiclovať??? pratože ty dten divny ušjak s špičatimi ušami a ti špiclovali pro Pečněhy paněmaješ??? a nám takovy kako ty už zabili balšoje bojovniku jestli ty nejsi špicl jak to dokažeš nam??? |
| |
| Tak to fak newim jak vám to muzu dokazat, ale jak dokazete ze ten spicl jsem? A od kdy maji spicli vlka? Reknu a pousmeju se. |
| |
| Vadim se jen usměje a pevným hlasem říká: Ha ha ha vlka kako na riti?? to máme tu všichni ze sedel koní tak pačemu net špicel??? ty možeš dokazat svoju něvinnu pakuda ty budeš pro nas pracovata pronas vyzvědiš informaciee u Pečnehu prašivych a pošlem s těbou třeba Něka što ta zajmul" A jen se hromově zasmál |
| |
| Za many pro vas klidne budu pracovat ale musite me naucit spiclovat. |
| |
| Jenom se zasměje a říká: "Ty si kladěš podminky??? ha ha ha uvědom si že tu ležiš svázanej jak podsvinjše a když budu chtit tak tě zařiznu jako tu svini. maš dvě možnosti but nám budeš sloužit nebo te proste zabijem paněmáješ? Začne se znovusmát hrubým hrdelním smíchem a tobě je jasné že to myslí smrtelně vážně "nebo ešjo jednu možnost maješ že až ja budu takto ležet pad tebou tak ti zapljatim što ty si rekneš" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ale pečnehové nomádský kmen s kterým válčíte je tvrdý soupeř dokazuje to i to, že se vás vrací tak málo. Akce byla uspěšná jako doposud všechny jenž vedl Vadim Chrabrý, ale ztráty jsou velmi bolestné. Z 13ti jezdců a 26 pěších kteří vyrazily před dvěma měsíci z vaší osady, se vrací jen vás 6 z pěších nikdo. Ješte se k vám přidal jeden mladý Chazar jehož kmenem se Vadim spojil v utoku na Pečněhy. Příliš ho neznáš jen víš ze rád hraje s Konstantinem na loutnu právě když hrály jednu velmi tasknou Jedze rycar zbrojny ( viz odkaz v druhém přízpěvku) tiše se zvedl a zmizel tak už jen vidíš jak lomcije za krk s nějakým škrčkem se špičatýma ušima... (dal je to popsané v předchozích příspěvcích) Ty tohle vše sleduješ z větší dálky, protože dohřebelcováváš posledního koně, ale drzosti toho škrčka které si dovoluje k Vadimovy tě vyloženě vytáčí..... |
| |
| hmmmmmm a spiclovat me naucis? nebo to taky neumis? |
| |
 | Přistoupím blíž k tomu ležícímu psovi a pořádně ho nakopnu do obličeje...Tady budeš mluvit s úctou, nebo ti spřerážím ty tvoje vyschlí ručičky a zakulatím ty hnusný uši rozměls...! podívám se mu z nenávistí do očí a plivnu na něj...Jestli to je Pečnehvský špicl, dej mi to potěšení se s ním utkat na ušlapené zemi.... řeknu Vadimovi a pohladím svou sekyru.... |
| |
| Kopni si ještě jednou ne? Na co vám budu zmrzačený? řeknu tomu hňupovi co mě kopl, a utřu si rukou ten kemr. Pomalu se rozhlížím po okolí, ať vím jak jsou rozmístění. |
| |
| Vadim se usměje na nově příchoziho bojovníka "Brať Zbyhněv mysliš že ted je čas na boži sud? Stačí když on narušil náš obřad djěkovaní Perunovi pokud chčeš moj mljady brať možno isť s ušjakem a s Někem na zvědy a pokud ušjak bude "zlobiť" seznam ho se svou ostrou bradaticí" Pak pohledne na Elkara "Ty že neviš kako se špicluje něnechaj se vysmjat všichni z tvojich ušjaků hnusných špiclují tak i ty buděš a to pro nás" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Tak ty mas neco proti memu narodu??Jsi asik stejne chytry jako trol ze? |
| |
| soukromá zpráva od Elkar pro |
| |
| Stojím tam v kožené zbroji, u pasu se mi houpe sekera, vlasy mám dlouho, černé jako uhel, oči hnědé, široká ramena a hrudník se zvedají s každám nádechem....Na paži mám nápažník a na krku několik vlčích zubů, na noze se mi táhne jizva z dřívejších půtek a luk na mých zádech by již potřeboval novou tětivu.. Podívám se na to jak ten zajatec mluví s Vadimem... Pse! zakřičím po tom co urazí Vadima a kopím mu udělám ošklivou jizvu na jeho obličeji...pak ho nakopnu do žebr... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro jestly se o to budeš chtít pokusit tak si hod a zachovej s podle toho |
| |
| Vadim poněkud zrudl a zablýskl se mu v očích hněv i ostatní co to slyšely zvedly oči od své činnosti tohle byla poněkud troufalost která přesahuje jisté meze i v této stepní společnosti. Vadim jednou rukou zastavil Zbyhněva "Nět Zbyhněv zanechaj djekuju že ty tak za moje jmeno se staviš ale je pad maju uvoven špinit moj meč krví tohoto ubožjaka špicla" Pak plivl na Elkara a praví "Što ja mam proti vašim nejen, že jest divní jen v lesich zalezlí a prý i našim děti unášíte a s bludičkama a jezikama se spojujete a lidem škodíte ale tak i s Pečněhy jste zpřáhnutí a množstvý lidu ušlechtilého Slavjanského jste zahubily v bojích na straně pečnehu ted ty maš posljednij možnost pakud ty pajděš snama a špiclovat budeš u pečněhu tak tebe žit něchame a ja i přejdu tvoje drzosti pakud nět budš obětován Perunovi paněmaješ?" Vidíš že ted je čas se rozhodnout buť a nebo.... |
| |
| To co řekl tomu jesem rozuměl jen špatně protože moje slovanská řeč není uplně na nejlepší urovni ale i z toho mála jsem pochopil, že asi ušoun přestřelil. v duchu si jen říkám co s toho všeho bude a dám si sekeru blíž k nohám a pak pokračuju v hraní s Konstantinem odkaz |
| |
| Posadí se k ohni a začne brousit své zbraně, rozhlíží se po okolí a vnímá hudbu..... Musíme je příště rozdrtit, nějácí Pečeněhové, nebo jak si říkají jsou proti nám krátcí... Zvedne se a jde k Vadimovi... Kdy můžeme vyrazit na zvědy, už sem dlouho nikoho nezabil...? zeptá se a prohlíží si krásně nabroučenou čepel kopí... |
| |
| Dobra tak ja pro vas budu spehovat. |
| |
| "Nu to jsem rád že jsme se domluvily podobrém i když Perun by si také zasloužil poradu obět" řekne Vadim a rozvaže těpotpm ti podásvůj picí roh z nehož se kouří a vine sladká vůně medoviny. Myslím že slovo válečníka platí a proto pij a jez tedy s námi obětuj Perunovy a poproz ho o pomoc vše se ti již zítra bude hodit" Pak se podívá na Zbyhněva " Bratře tvé kopí již zítra dostane možnost, ale pamatuj raději se jim vyhněte chcem vědet kak ta jejich pevnost je chráněná a kolik je v ní tech bastardů. Ale ted pijme a veselme se Perun si to od nás žádá Konstantin Nék zagrajtě něco poradnejuho treba arsakskaju bitvu" Pak jde a vhodi do ohně kiousek čekstve ulovené srnky a ulije medovivy .... hudba se rozezní odkaz |
| |
| Po tom co řekl Vadim vezmu místo loutny Bubíntek a Konstantin Šalmaj a zacnem hrát: Аршанская бітва 1. У нядзельку параненьку рана параненьку Ўзыйшло сонейка хмарненька сонейка хмарненька 2. Ўзыйшло сонейка над борам сонейка над борам Па-над Селецкім таборам Селецкім таборам 3. А ў таборы трубы граюць Трубы, трубы граюць Да ваярскай зазываюць Рады зазываюць 4. Сталі Раду адбываці Раду адбываці Адкуль Воршу здабываці Воршу здабываці..... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro " dávej na toho ušjaka pozora snaž se ho nnězabit drive něž vas provede ljesem stínů jenž je před taborem pečněhů tam totiž straži takovi jako je on a pro naše ljidi to nei moc bezpešné sám perun nám ho sem poslal" |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| Po noční slvavnosti vás probudilo sychravé ráno naložili jste vybavení na koně i Elkar dostal vypujčeného aby vás nezdržoval v chvatné cestě vyráží te jen Zbyhněv Nyek a Elkar naposledy vám Vadim řečený chrabrý popřeje hodně štěstí a vydáte se na cestu po unavujícím dnu se dostanete ak k vesnici ale něco je jiného než obvykle |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Jedu popředu a najdnou zvednu ruku, ostatní se taky zastaví...Něco se děje, vesnice asi hoří, vidím kouř! řeknu a otočím se na Nyéka... Okamžitě uchopím do ruky své kopí a třmeny svého koně si omotám o druhé zápěstí, jsem připraven vyrazit... |
| |
| Když uslyším co řiká Zbyhněv tak se vstyčím ve třmenech zvednu koně a nasadím mu ostruhy a jedu s vztyčeným kopím přimo k kouři |
| |
| Okamžitě se rozjedu za Nyékem a rozhlížím se kolem sebe, kopí držím připravené, a čekám co se děje, napínám uši, jestli něco nezaslechnu ... |
| |
| Vydíš jak Nyék vyrazil a řití se přimo k vesnici odkud si vás všimli jezdci jsou to stoprocentě pečnehové a někteří nasedají na koně a vyjíždějí vám v ustrety |
| |
| Spatřím jezdce a kopí připravím k útoku.... Rozjedu se rychleji a začnu zpívat bojovou píseň... Vóláme ťa sila perná, našich duší stale věrná voláme ťa sila perná volame tě Perun náš... jedu co nejrychleji a snažím se zaůtočit na nejbližšího z těch psů...ÁÁÁ Morena na vás.... |
| |
| vidíš jak se na vás říti tři těžce obrnění jezdci |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Zbyhněv zautočil na nepřítele tak šikovne ze jezdci rozrříštil štít a kopí mu prošlo až zkrze brnění v té rychlosti se ale roztříštilo na tisíc kousků a rozlétlo se po okolí jezdec se ježte staršil vrhnout z koně a skočil na Zbyhněva přčemž se mu ho podařilo strhnout na zem |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Spadnu na zem a když se začnu zvedat, vezmu si sekyru a malý štít, podívám se na toho jezdce a snažím se ho dorazit... |
| |
| jezdec se pokusil o výpad na zemi a zasaáhl jen Zbyhněva lehce do nohy ale přitom se tak nešikovně odkryl, že Zbyhněvova sekera mu rozříštila helmu i za hlavou a přitom se ozval jen poslední hrdelní výkřik hrůzy... |
| |
| Postavím se do střehu a očekávám další útok, přitom zapískám na koně a snažim se zase dostat do srdla..... |
| |
| Nyekovy se nepodařilo jezdce srazit odhodil kopí a bojuje s ním v sedle vidíte jak se jen míhá sekera v jeho ruce střídá se se šavlí nepřítela a busí do sebe až třísky lítají z štítů |
| |
| utok na Zbyhněva přijde opravdu brzy třetí jezdec si všiml osudu svého druha a vyráží s napřaženým kopím na Zbyhněva |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Rozjetý jezdec měl poměrně smůlu neboť zbyhněvova mrštnost zabránila nejhoršímu kopí jezdce se svezlo po štítu který sice praskl ale zachránil mu život. ovšem kopí mu zasáhlo nohu a to tak, že mu ji přišpendlilo k zemi.. |
| |
| Z bolestí se svezu k zemi a vytrhávám si kopí z nohy, pak se snažím jezdce zasáhnout sekyrou, nenechám tu svou kůžu lacino... |
| |
| Nyek je zásahem do hrudi sražen z koně a Pečneha se naněj vrhá skokem z kone bohužel pro nej přece jen je natatolik zkušený a mrštný že jeodrazil štítem a než re ztačil vzpamatovat zasekl mu sekeru do obličeje až mu ulítla spodní čelist pečnehův nelidský řev umlčí až další rány Nyékovy sekery... |
| |
| Jezdec který bojuje se zbyhněvem se otáčí a utočí na nej šavlí |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Když uslyším řev toho psa kterého právě Nyék poslal navěčnost, přídá mi to odvahy k dalšímu tvrdému odporu... |
| |
| poté co moje sekyra dokoná své dílo vezmu nůž a uřežu mu skalp jak krásně se bude vyjímat na mé uzdě:) |
| |
| Zbyhněv se velmi obratně vyhnul jezdcově šavli ta jen prosvištela kolem jeho hlavy a ta chvilka kdy se tak nebezpečne odkryl stačila Zbyhnevovy na to aby zasáhl jeho bradatice ze pečnehovy zasekla z boku do lavy práve tam kde něl mezeru mezy prilbou a brněním ten se svalil z koně a bolestí se válí po zemi a křičí.... |
| |
| Přistoupí k němu a kopnu ho do hlavy, pak ho seknu do krku a začnu se dívat na to jestli se neblíží další jezdci.... |
| |
| Po chvíli ještě ale rychle usekne mrtvému halvu..Perunův díl z mého boje.... pomylsím si a dívám se na jeho zbroj, bude se hodti, buď jí prodám, nebo použiju... |
| |
| Jen zachroptí a je poněm vidíte, že i ve vesnici se něco deje poté co obránci vyděli vaše vitěztví vyrazily náhle do utoku což vyvolalo zmatek v řadách pečněhu, kteří sledovaly porázku svých vybravých bojovníku, a to takový ze se daly na uprk... |
| |
| Nasednu na svého koně a snažím se dostat ještě jednoho Pečeněha co prchá, nějákého opzdilce.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Vzdám jejich pronásledování a radši pochytám koně těch dvou co sem zabil a vezmu jim všechny věci, oboum usekám hlavy a jejich věci dám na jednoho z těch koní, pak jdu za Nyékem.... Vrátíme se k Vadimovi, s tou nohou už bojovat ani na zvědu jít nemohu... ukážu mu svou ránu a kořist co sem sebral, v ruce držím jednu hlavu toho psa a pomalu se vydávám na cestu zpět do ležení... |
| |
| Po chvíli se snažím si trochu provizorně stáhnout ránu, abych už nekrvácel... |
| |
| Nyek k tobě přijde "Nem tesver nohu tvoji ve teto vsi ošetřit my musime ukolu dostat értem? pod tu ve vsi jito budu markitany jen nás ošetři dobro nobo by mohl ten ušjak ti znají jisté kejkla" |
| |
| Máš pravdu bratře... otočím sebe i ty koně jedu k vesnici... |
| |
| Když přijde te k vesnivi vidíte že nekde ješte doutnají práve uhašené požáry. Okolo vesnice leží plno mrtvích Pečněhu a mezinimu už řádí okradači mrtvol když vás vidí skupinka již odpohledu značne unavených bojuvníků jde vám naproti Sljava Svarogovi ten vás musel poslat bylo to naposlední chvíly už jsme nysleli že pohlehneme přitáhly mezi sebou i ty nejaké nové a ti z luky dobře bojují" a kukazuje na několik mrtvých elfů pak mu ustrne pohled na lekarovy "ten je tu s vámi???" |
| |
| Ten je s námi, tak klid, sláva Svadrogovi i Perunovi...potřebuji ranhojiče.... řeknu jim a pomalu sesednu z koně...Pak se rozhlédnu na okradače mrtvol..Jediná věc se mi ztratí, a dopadnete jako on... řeknu a do výšky zvednu hlavu jednoho z Pečeněhů... |
| |
| Nikdo z okradačů ani nevzhlédl od své šinosti byli natolik zaměstnatí že je nějaký vykřikující cizinec naprosto nemohl vyrušit. Jeden z vojáků jen lakonicky dodá " Ty tě okradou leda až budeš čuchat ke kytkám ze spod" a zazubí se na tebe vylámanýma zubama ten co vás vítal jen si smutně povzdechne " jen je nech každej kousek železa co seberou se jim bude hodit a ne jen na zbraně ale i na náčiní a těm všivákům co sem táhnou každej rok to už ted bude stejně naprd. Jinak jestly chceč ranhojiče tak je na návsi v hospodě, ted má ale dost práce ti psi nás tu oblíhali už týden" Zamračí se a ukáže vám cestu k hospodě |
| |
| Pomalu se vydám směrem k hostinci a dívám se na to co nájezd způsobil, obeču si kroužkovou zbroj, vezmu nápřníky a náholeníky a nasadím přilbu, abych vypadal jako pravý bojovník, pak si vezmu i ten štít co jsem uzmul .... je tu někdo kdo umí kreslit, chci na něj nakreslit kolovrat.... zeptám se někoho ve vesnici a ukážu mu štít.... |
| |
| jak jedete vesnicí vidíte nekteré vyhořené zemljanky a nekde i z jejich obyvately ruzně raněné kteři se povalují u svých chatrných domu. Mezi nimy pobáhají ženy a ošetřují raněné čim blíže jedete k hostinci tím je ruch větší Jen jeden se na tebe otočí ochraný kolovrad zkus to u Svarogova kněze |
| |
| Zajdu tedy nedříve ke knězi, hledím ho ve vesnici a ptám se lidí kde by mohl být... |
| |
| Prvního koho se zeptáš vás pošle na takové vyníšené misto blízko středu vesnice obehnané valem a uprostřed se tyčí krásně vyřezávaná jilmová socha Svaroga. vedle je je malá chtrč a před ní stojí mohutný zarostlý muž do pulyi těla nahý z obrovským válečnám kladivem a celý potetovaný |
| |
| Svarof s tebou kněže... pozdravím ho a pokleknu před ním...Potřeboval bych na štít namalovat kolovrat, a lidé říkaly že jen ty to svedeš... podám mu svůj šít a sním i 5 zlatých...To je na drahé látky, aby se našemu bohu ve svatyni líbilo... |
| |
| Změří te pohledem a pak zamjen zamručí a mrkne na tvoje dvě hlavy " hmmm dobrá práce Svarog bude jiste potěšen dám si na tvém kolovratu záležet" vezme tvuj štít a z domu vynesebarvy a šetec z vlasů poté začne malovat a to z takovu zručností že se až divíš kde se to v jeho hrubých obrovských prackách vzalo celou dobupři tom prozpěvuje modlitby a mumlá zaříkání po chvíli je hotov a odevzdá ti jej potom ješte ti podá umě udělaný obvaz z nějakých bylin To je na nohu, ale stejně si zajdi k ranhojiči Svarog s tebou" |
| |
| Děkuji ti Svarog s tebou... řeknu a vezmu si štít i obavaz a jak jen mi to ta noha dovolí tak se belhám k ranhojiči... Cestou se dívám na všechny ty věci co sem ukořistil, prodám luk a svou starou zbroj, možná ještě něco.... |
| |
| Jdete cestou k hospode cestou lemovanou pobořenými domy a vidíte, že kousek u hospody je posteven provizorní přístřešek kde je ranhojič a jeho pomocníci a oštrřují velkou spoustu raněných kteří se váli nejen v přistřešku ale i okolo něj |
| |
| Zastavím se u ranhojiče...Potřebuju jen rychle ošetřit, tak abych mohl pokračovat v cestě, kněz mi dal toto na mou ránu, můžeš mi to rychle ošetřit, nebo musím čekat? vidím že má plno práce ale já taky, musíme se dozvědět o těch psech co nejvíc a využít to k útoku... |
| |
| Ranhojič celý od krve jen zvedne zrak od svého pacienta a trošku nasupene trošku unavene procedí tvým směrem : čekat musí každý i ty cizinče vidíš že plno našich lidí je raneno vážněji než ty tak si prosim počkej! kněz ti dal dobrý obkad tak počkáš. Mužete si zatím dát medovinu v hospodě naproti stejně na tebe přijde řada tak až bude slunce těsně před západem" a dál se věnuje své práci... |
| |
| Co se dá dělat, odbelhám se tedy do hospody a počkám si na západ slunce...Nyék jde za mnou a posadíme se ke stolu....Hej hostinský, medovinu na mě všem tady... pronesu když se posadím a rozhlédnu se po hostinci... |
| |
| Vidíte takový podprůměrný hostinec se střechou ze slaměných došek a s žeidlemi rozvyklanými tak že se na nich dá sedět jen s troškou obratnosti. V lokále sedí poměrně dost válečníků a slaví odražení utoku.Někteří jsou zraneni a nekteří jen unavení.Hostinsky na tebe jen kývne a už nese v dřevěných pohárcích kouřící medovinu ješte prohodí "dáte jsi ješte neco k jídlu? máme koupy se zelím a pak boršč a soljanku bohužel ne s moc masem protože naše zásoby se vyčerpaly" |
| |
| Já si obědnám taky medovinku a ty kroupy se zelímrozhlénu se po lokále jestli jsou tam nějací známí co jsme je videly na hradbách a co nás vítali |
| |
| Podívám se na Nyéka a na hostinského...Jak sem řekl, rundu pro včechny, a zelí si dám taky, nos a neptej se, dnes to platím já... po té co každá dostane medovinu se zvednu..Slává Perunovi, Svarogovi a Moraně že tady takto stojíme, píjte bratři, je co slavit... |
| |
| " nem tesvér ja byt steščij než ty a proto druhu rundu paltim ja értem?" pozvednu číši "égesegedre" a tuknu si až vylétne trochu medoviny jak s Zbyhněvem tak i z elkarem... |
| |
| zacvíli chvatně přibehne hostinský a mrskne vám na stůl dřevěné misky s kouřícim obsahem který je i přez nedostatek masa poměrne chutný když paříte tak si vás po chvíly všimne jeden ze stráže jenž vás vítala a přidá se k vám sendne a už je viditelne dost zlinkovaný plate se mu trochu jazyk ale je velmi přjemný a rozradostněn "chlapi vy jste nám píchli cha cha cha kdyby ti psi věděli že jste jen tři tak by vás jiste zlikvidovali jak nic a pak by nás čekal stejnej osud, ale pravděpodobně si myslely že jste nějakej předvoj válečníků co jsme pro ně poslai před dvěma dny cha cha cha bohum sláva dějme si ješte medovinu a ted zase na mě" Nazdravoje! |
| |
| Mno byly sme tři, ale bojovaly jen dva...Možná že si to mysleli, kdo to ví, ale jedno je jisté, dnes je den vítězství! Nazdarovje! Přituknu si s ním i s se svýma dvěma druhy.. Tak co Elkare, jak se cítíš, nevidí tě tu sice moc rádi, kdybys nebyl s námi tak tě asi zabijou, ale řekni mi proč se vy špičatý uši spojujete s těmi psy? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Tise se zvednu a reknu kamaradum: Jdu za knezem mu nabidnout pomoc! a odejdu. po kratke prochazce tam dojdu a povidam: Mohu vam nabidnout mou pomoc? v leceni se taky vyznam. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| poté co se elkar zved a odešel pomoci ranhojiči zábava se začla rozjíždět Nyék už začíná být poněkud rozjařený a nachvíli zmizel ke koním aby se vrátil s loutnou jen si špičatou chazarskou čepici poposunul více dozadu aby mu nepřekážela vrazil svůj bubínek Zbyhněvovi do ruky "Graj tesvér " a uhodil do strun..... |
| |
| Loutna se rozezněla v mých rukou a hraji Песня а князю Вітаўце odkaz |
| |
| Začnu hrát na bubínek a dívat se kolem sebe, noha začne docela bolet, ale snažím se to přerazit medovinou... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro zazubí se na tebe i když je docela unaven... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po tydením obléhání vesnice Pečněhy konečne más klid a tak sis vyrazil vypít si mozek do místní hospody kdž tam přijdeš a dáš si horkou medovinu vidíš, že zábava je v plném proudu a nejací dva cizinci hraji u jednoho stolu nějaké písne . odkaz a ten nomád se špičatou chazarskou čapicí mlátí do loutny a je už docela líznutej mistní medovinkou... |
| |
 | Vejdu do hostince, ze kterého se linou zvuky zábavy a hudby. Vyvalí se na mne zakouřený, smradlavý, teplý a těžký vzduch. Zastavím se ve dveřích, jelikož se mi trochu pohnul žaludek. Nakonec ale vejdu dovnitř a po chvilce si zvyknu na místní vzdušnou atmosféru. Podnapilé ženy (hlavně děfky) tancují společně se svými pány (zákazníky). Hudba je opravdu příjemná, atak se posadím u barpultu. Všichni sedící tleskají a dupají do rytmu. Přidám se k všeobecnému dupání, ale jen lehce. Třesoučímu se člověku se nedobře pije pivo. Mávnu na hostinského: Pivo. Potřebuji se prostě odreagovat, odpočinout si a zapomenout na ten masakr, kdy mí kamarádi umírali. Také zahnat žízeň a hlad, hlavně žízeň. Vypiji žejdlík na ex a hned si nechám přinést další. Ano potřebuji se opít. Poslouchám hudbu, pozoruji tanečnice a přidávám se k všeobecnému veselí. Do místnosti vešel člověk s jistými drsnými rysy ve tváři. U pasu nějaký meč, na zádech křížem upevněný oštěp. Jeho tělo je pokryto jakousi zbrojí a šaty. Jeho pohled napovídal, že je unaven, ale dokázal by si poradit s lidmi, kteří by mu bránili v odpočinku. Je vcelku vysoký s hnědými vlasy po ramena. |
| |
 | Vstanem a zoberiem zo sebou 2 krčahy s medovinou a pôjdem sa predstaviť Nech bohovia požehnajú vaše deti cudzinci. Som vetroslav od západných slovanov... dajte si somnou medovinu a porozprávajte o svojich domovoch, vždy ma zaújmalo všetko cudzie. |
| |
| Jen vzhlédnu od medoviny zazubim se Jó nápot kívánok szlovan. Hogy vagy? a honan vagy??? A ukážu na volnou židli vedle mě |
| |
| skús hovoriť našou rečou priateľu, tvoj národ nepoznám a ani tvoj jazyk posadím sa a keď to dopoviem pekne od pľúc sa zasmejem |
| |
| Vetroslav : Igen tesver ja plocho gavarim slovanskim jazykom jsem Nyek z kmene Chazarů jetli máš rad zenet zpěvaj a pij s nami je třeby oddycvhať po dluhe cestě a pozvednu čiši směrem k Větroslavovi Egesegedre!!! |
| |
| HAHAHA tak tomu som rozumel priateľu NAZDRAVIE Napijem sa medoviny, vyskočím a s plných pľúc spustím nejakú slovanskú krčmovú odrhovačku |
| |
| POdívám se na příchozího a řeknu Zbyhněv Stínobor jméno mé, pocházím z Charvátského kmene, posaď se a píj, dneska máme co oslavovat, dnes sem dva jejich jezdce zkolik a tučnou kořistí se obohatil, a svému veliteli přivedu jejich koně, sem spokojen, jen noha mě trochu štve, ale co by byl boj bez krve... řeknu a udeřím do bubínku ještě hlasitěji..Slává Svarogovi.. azřvu na celou hospodu... |
| |
| preruším pieseň a odpoviem na volanie slávy Svarogovi SLÁVA SVAROGOVI posadím sa a začnem mierne pripitým tón rozprávať môj otec je Svarogovým kňazom... aj ja som mal byť ale moje to by som sa vzdal nároku na náčelníctvo a to neplánujem kým žijem... ale nechajme to teraz tak, bojovníci môjho kmeňa zajali pár miestnych kurtizán do otroctva... poďte pozývam vás na trošku iný druh zábavy. Naše stany sú chvíľu cvalom odtiaľto... máte kone dúfam poznámku o koňoch poviem ironickým tónom ako by kôň bol samozrejmosť |
| |
| SLÁVA Radegastovi. připojím se k všeobecnému veselí. Místní pivo připomíná rozředěnou kořalku a po třetím začínám být už dost podnapilý. Ten chlápek v červeném řve na celou hospodu, atak asi zve i mne. Vstanu od barpultu na kterém nechám pohozených několik mincí nejisté hodnoty a s žejdlíkem v ruce jdu k němu a podám mu ho... Na takovou cestu se musíš posílit bratře. ... a připijeme si. Korbel v něm zmizí jako nic, atak abych se nezahanbil svůj dopiji také podobně rychle. Přislib pěkné ženské a dobře užitého večera mi navozuje dobrou náladu. |
| |
| Podívá se a spozorní když slyší o kurtizánkách.. Taková nabídka to nelze odmítnout... usmeju se a rychle vstanu, při myšlnce na to že dnešní noc strvím v objetí nějáké ženštiny mě i nohy přestává bolet... |
| |
| Koně, já mám tři, ale dva dám darem... podívám se na něj..Ti dva prašivý psy je už totož nepotřebujou... rozhlédne se kolem sebe..Hej hostinský, co sem dlužen? |
| |
| Vyskočím na stůl až se zbytky medoviny rozlejí Igen!!! na baby idut ale prvna musime dobro popit Esje raz madovny Začnu divoce tancovat na stole a hrát na loutnu odkaz |
| |
| tak neváhajme a poďme vyjdem s krčmy s veľkou námahou vysadnem na koňa |
| |
| Napiji se nabízeného páku a následuji muže, který nás pozval na něco lepšího než na lahvinku. Něco mezi nohami mi říká, že už se velmi těší na následující noc. Vyjdu ven a nasednu na nabízeného koně, který určitě není můj. |
| |
| Vyjdu pomalu ven ke svým koním a nasednu na svého a ty dva zajaté vedu sebou.... Tak jak daleko to je? můj hlas je plný nedočkavosti....ale rána na noze mě donuti sestoupit z koně zpět na zem...Mám obavy že s tou nohou nedojedu, tak tedy, bavte se dobře.... koně zpět uvážu a du zase do hostince kde si sednu a čkám na ranhojiče... |
| |
| dopiji a spíš se skácím naz slezu ze slolu a vypotácím se z krčmi jěšte vyblekotám na Zbyhněva ty idut k rnahojič nebo ty problena mit pozděj pak se vyškrábu na koně a nechám se vést za našim hostitelem |
| |
| chvíľu cválame a sme v tábore... polovica tábora spí, pár mužov je na hliadke a zbytok chlastá. Zosadnem s koňa poviem tie kurvy sú majetkom môjho príbuzného, syna náčelníka... vyčkajte chvíľu. vleziem do svojho stanu a výdem s dvomi súdkami čohosi. grécke víno, nevime odkiaľ o tý Pečnehovia vzali ale má to hodnotu niekoľkých koní, bratranec nebude namietať... kurtizány sú v tom stane ktorý jediný strážia, povedzte že vás posiela Vetroslav, ja hneď prídem. a vyberiem sa zo súdkami k veliteľovmu stanu |
| |
| Přijedu ke stanu kde je stráž ani nesesednu z kone jen křiknu na srážnéhoBle ble ble ble ble Větroslav értem??? Pak zajedu do stenu a z koně spadnu na první cuchtu co mi přijde pod ruku asi se ani o nic nepokusim jen se jí přikriju a usnu.... |
| |
| Vypotácím se k danému stanu. Po té jízdě se mi trochu vyčistila hlava, a tak přestávám být tak nemístně družný. Teď jsem spíše opatrný zda to není bouda. To že nájezdníci odtáhly neznamená, že tu nemají své špehy. Jdu pomalu ke strážím a na jejich nevrlé pohledy odpovím: Posílá nás pan Vetroslav, který zachvilku přijde. Zamnou stojí Nyék a zatím mlčí, doufám, že teď moc mluvit nebude a stejně by mu ani ty stráže nerozuměli. Jeho jazyku se dá porozumět, ale né moc když je podnapilý. |
| |
| Když Nyék nakonec promluví, trochu znervózním, ale vypadá to, že mu nějak nebránili v tom padnout dovnitř a začít si užívat, atak vejdu také. |
| |
| s bratrancom z druhého kolena si vypijeme dobrého vína a nakoniec spolu zájdeme do stanu zo štetkami kde už sú nový priatelia priatelia toto je Ladovit syn náčelníka, náš dnešný hostiteľ ďalej už nerozprávam, vyberiem si kurvu s červenými vlasmi a o viac sa nestarám |
| |
| Pozdravým nově příchozýho, kterého také začaly kurtizány hned svlékat jako mne. Stan je rozdělen na několik místností, atak ve svlékání pomkračuji s dvojcí sotva dospělých slečen se kterými si následně velmi příjemě užívám, nakonec se nazí v obětí (jedna z leva druhá z prava) přikryjeme a spíme až do rána. |
| |
| Stráž jen kývla a usmály se kyž vyděly tak zlinkovaného chazara ...Když vejdete do stanu kromě Nyekova kone a jeho těla bezvládně se válícího na jedné z otrokyn vydíte na zemi ovčí houně a na nich sedící divky které se zdají být poněkud vydešeny náhlým přijezdem ožrelého spacího pytle jejich tela jsou krásná někeré jsou snědé jiné belounké jak alabastr všechny jsou natřené vonnými oleji.... |
| |
| ráno sa zobúdzam a hrozne ma bolí hlava, zobudím aj ostatných... bratrancovi pochválim korysť a poprajem mu veľa peňazí za ich predaj. priatelia, idem sa ešte raz pozrieť do mesta či neostalo niečo cenné čo by sa dalo vziať než Ladovit zavelí k pochodu inam... ak chcete poďte somnou, ak nie mate Ladovitovo zvolenie zostať v prítomnosti kurtizán ešte jeden deň a jednu noc v stane sa oblečiem do zbroje, osedlám koňa a v plnej zbroji chvíľu čakám či niekto nepôjde tiež |
| |
| Proberu se a Vetroslavova slova poslouchám tak na půl. Dlouhou chvíli mi ještě trvá, než si je v hlavě přeberu. Kurtizány, jídlo, pití nebo mizerná mzda u obchodníků, za smrtelně nebezpečnou práci. Myslím že jsem si vybral. Vetroslavova slova probudí i mé slečny... Příteli, půjdu s tvým kmenem, ...ty políbím a odměnou mi jsou krásné úsměvy a hlazení po celém těle... ,ale teď mám ještě neco na práci. ... které mě zdrží ještě tak na třičtvrtě hodiny. .................. Ach ty ženské. usměji se na slečny od vchodu do stanu a nakonec vyjdu ven. Slunce už začalo hřát a vzduch voní spáleným dřevem a rosou. Smrad z mrtvol už zmizel. Všichni jsou zalezlí a vyspávájí. Jdu pomalu k místu, kde táboří mý zaměstnavatelé. |
| |
| Zbudím se ani mi tak špatně není když jsem se tak pěkně vyspal :) Otočim se na Větroslava Köszönem szepen ale drugu noč ja nevaznožno byt s csodalatos ženščinami my poslani mame svoje a to je třeba vyplnit kgda vy by chačely s nama isto tam čekajet slava i kořist, ale nebezpečno mnogo proto pochopim když chtit vy něbudut posbírám si věci a začnu se směrovat k vsi.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro pak se chopí práce a nad ohněm hozehřeje jehlu a nit a ránů ti zašije přímo na stole v hospodě a pak se jde opít... |
| |
| Cestou přemýšlím i o tom co říkal ten východní slovan. Hlavní problém by byl v tom, že jim pořádně nerozumím. zasměji se a zaklepu na vůz vrchního obchodníka, ve kterém přepokládám, že spí. |
| |
| Petyowitcz Chrilovskij: když zaklepeš celý rozespalý vykoukne a zařve na tebeCo do toho mlátíš ty holoto kde ses kurva celou noc flákál myslíš si že ty prachy za takovýho kus tupýho masa jako ses ty vyhazuju zbytečne nebo co? |
| |
| Pane, je tu něco co jsem vám chtěl řící už dlouho. řeknu mu klidným hlasem na jeho nasopléný pohled a jeho tvář se změní na tázavé, co? Děte do hajzlu, dávám výpověď. Ty prachy co mi máte dát za tohle obléhání si klidne sežerte. otočím se a pomalu odcházím, ani nevím kam. Doufám, že potkám někoho z těch se kterými jsem včera pil. |
| |
| Přijdu zpet do dospody kde to bypadá jako po bitvě jen zařvu do prostoru rozlámaných židela stolá na ZbyhněvaHEJJJJ teso musime pokračovat értééééém??? hejjj hejj Zbyhněv |
| |
| Petyowitcz Chrilovskij: Vidís že jen debilně čumí nechápe vůbec co se děje a čelist mu málem spadla na sem .... Když deš dál vidíš toho chazara jak vyřvává u hospody na svého přitele který s vámi včera nejel .... |
| |
| Proberu se a nohu mám obvázanou tím obvazem, už to ani nebolí...Tak dem no... zvednu se a kupodivu du docela v dobrém stavu na to jak sem se tu včera ožral a pak sme se tu i hromadně pobili, ale jen lehká hospodská rvačka, rychle hodím pár zlatek hostinskému a jdu ke koním, vyšvyhnu se do sedla a podívám se na Nyéka.. Tak jedem na co čekáme... obleču si všechny ukořistěné části zbroje, nakonec nasadím i přilbu, vypadám jako strašný válečník.. |
| |
| Přijdu k němu. Ale vždyť ten jeho přítel je slovan z mého kmene. No takže pojedu s nimi. Poplácám ho po zádech, jako bychom se znali už celé věky, stejně si nepamatuje co se včera v noci dělo. Zdravím. Jak je pánové. |
| |
| otočím se na včerejšího spolupijáku Szep Petyowitcz a te? hogy vagy? teda dobro koko si ty? musime dnes vyzazit mame prd sebu dlgu cestu što ty rabotaješ? pak ješte houknu na Zbyhněve kako ty pakuda ty nevazmožno pokračovat skrze nohu raněnu pajedu sam na ty ony pečnehy što? |
| |
| Podívám se na NyékaŠto? Nie, já jím to nedaruju, za tu nohu zaplatí, už je to dobré, ošetřili mě a můžu bojovat, nikam sám nepojedeš... pak se podívám na toho co s námi včera chlastal...Dobře, líp jak včera, jedeš s námi? podívám se na oba dva, přivážu ty dva koně ke svému sedlu a vyrazím... |
| |
| Tomu východňárovi jsem rozuměl jen půlku z toho co plácal, ale tomu druhýmu rozumím zcela. Asi to bude stejný kmen jak jsem se domníval. Jo, Petyowitcz Chrilovskij jméno mé. Říkejte mi Pet. usměji se na ně a jednomu po druhém podám ruku. |
| |
| Všetci šli boh vie kam a keďže sa mi nechcelo ísť samému, predsa len niesom blázon a nakradol som si toho už dosť, šiel som na medovinu tam kde som pil včera ale k môjmu prekvapeniu tam bolo všetko rozmlátené. Našťastie som si všimol pred krčmou nových známych takže som sa k nim bez nejakého otáľania pridal... vyzeráte že sa niekam chystáte ...nadhodil som len tak do vetra s očakávaním odpovede. |
| |
| Tak trochu. odvětím nově příchozímu mezi nás, sám se posadím na zápraží hostince, který má ještě teď zavřeno. |
| |
| Igen Pet idut s nama no ty nemaš l kona hmm tu drugy moj kuň pučim tebja až budeš mit sviho tak vratiš értem? a vtisknu mu do ruky uzdu koně který před smrtí patřil pečněhovy Hola vyrazime Gyozny vagy halni!!! zakřičím na ostatní a vyhoupnu se na koně |
| |
| S tázavým výrazem v obličeji přijmu uzdu koně a chvilku přemýšlím, co ten mužík povídal. Nakonec ze sebe vysoukám nejisté: Da. Pak se vyhoupnu na koně a podívám se po svých budoucích společnících. |
| |
| Říkal že ti pučí svého a až nějákého budeš mít tak ho vrátíš...řeknu Petovi a pobídnu koně... |
| |
| trošku ironicky Petyowitcza podpichnem ale zbrane máš nie? a poriadne sa zasmejem |
| |
| Tak ješte si naberu vodu do měchů pošlu pro Elkara a vyrazím z brány ven mám rados že zase jedem do stepy vždit přeci Sztyepilovas znamená stepní jezdec. I muj kun má radost a tak jezdím a nělám s ním na něm akrobatické figury a když uvidím divoké králíky tak je lovím jak kopím tak lukem citím vitr ze stepí to je moje svoboda vítr a siroširá step.... |
| |
| Jo to jsem tak nějak pochopil ještě. usměji se na Zbyhněva. Pak už přijde Nyék a vyjedeme z města-vesnice do širého kraje. Nyék si to zřejmě užívá a na koni kolem nás jezdí sem a tam. |
| |
| Vyrazili jste z vesnice projíždíte zbytky tábora co tu zanechaly pečnehové a po prujezdu nekolika malími březovími hajky se před vámi rozprostírá obrovská rovina na kterése jen rymicky pohupuje tráva vidíte jak Nyék je ve svém živlu a přeskakuje z jedné strany koně na druhou o takovém jezdeckém uměni by se vém mohlo jen zdát když zabije králika ješte ho i zvedne za trysku ze země vidíte že je jak ke svému koni prirostlý a dokonale si rozumí za tu chvilku co jste vyjeli nahytal určite na dvě večeře... |
| |
| len si tak cválam a akoby mimochodom utrúsim dúfam že mu toho koňa nezabijú inak bude on ten králik a popoženiem koňa trošku dopredu nech som v čele skupiny |
| |
| Jedete ceý den aniž by se cokoli dvného stalo na noc se u tábořít v malém hájku a ohynek nechate jen malinko plápolat každý obětuje svému bohu za zdar výpavy a brzy ráno když je ješte mlha nad stepí opět vyrazíte dál neboť k táboru pečnehu a temnému lesu jenž je cílem vaší výpravy to už je jen dva dny cesty. když už se sklání slunce k obzoru v dálce neco podivného uvidíte je to zřejme karavana ale neco se u ní děje a i když vám ve výhledu nic nebrání na tu dálku nemužete rozpoznat co se děje.... |
| |
| Popoženu koně k místu kde je ta karavana ale držím se zpáky na dostřel dlouhách luků a snažím se zjistit co se děje... |
| |
| Vidíte to aj vy? Tá karavana by mohla vyniesť slušný obnos zlata.. samozrejme ak nepatrí nejakému spojencovi. zakričím a trošku pribrzdím koňa nech necválam príliš rýchlo pred ostatnými |
| |
| Když se Nyek dostane na dohled naskytne se mu pohlehd která je brutální vidí jak je svovanská karavanana padena a většina žen nětí i mužů je už povraždena drži se už jen poslední slovanští válečníci vidíte jak na vás mává poznal je  Avááár Aváááár!!!! kričí na vás a nasadí koni ostruhy |
| |
| Jestli je germánská, nebo římská... pohrozím do vzduchu. Na zádech nahmatám oštěp a s ním podél koně (aby nebyl vidět) vyrazím kupředu. Přecejen kdyby to byli spojenci, nebylo by dobré tahle na ne najet. Ať Radegast provází naše cesty. |
| |
| Nenávidím Avarov, napádajú západné kmene už desaťročia snímem si štít s chrbta a kopiju dám do bojovej polohy... koňa popoženiem do rýchleho cvalu a cca 200 metrov pred avarmi si vyberiem jedného pešieho a kôň pôjde do trysku.. skúsim toho pešieka nabodnúť na kopiju.... (ďalej až po vypočítaní úspechu kopije) |
| |
| Uchopím štít a kopí a vyrzím tryskem vpřed... |
| |
| Když vás zahlédnou vyrazí skupinka 6ti jezdců proti vám 2 jsou težce obrnění (jako ten na obrázku) zbytek jen v kožených zbrojích jeden v obrnení se rozjen proti větroslavovy napřažené kopí a tryskem utočí druhý si vybral Nyeka.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| dvva lehcí jezdci se drři opodál a obtežují vás přesně míženými střelami jejich reflexních luků ty poslední dva vyrazily proti Petovy a Zbyhněvovy |
| |
| Vidíte jek se větroslav srazil s Avarem ale ten byl daleko obratnější a prozazil Vetroslavovy štít který se rozlétl na kusy a kopí mu zustalo vězet v rameni vidíte jak se větroslav válí v trávě na zemi a Avar dělá kolečko aby ho dorazil palašem.... |
| |
| Nyek měl více štestí a po první srážce zustal sedet na koni a ted přišly na řadu ruční zbrane vidíte jak avara zasáhl šavlí ze spodu přez ksicht |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| nech ťa Perun prekľaje neplodnosťou nadávam Avarovi a vezmem si meč... až sa Avar priblíži, skúsim jeho koňovi seknúť do nohy |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| Nájezd avara byl zase dost prudký a sek šavlí byl přesně mířený na hlavu vidíte že jediné co zachránilo Větroslavovy život byla jeho žebrová přilbice byla to taková rána, že se celá rozesvonila a praskla je ted naprosto k nepotřebě. Pod takovou ránou Větroslav zavrávoral a složil se k zemi naštestí byl tak duchapřítomný že sekl svím saxem po jeho koni a dost těžce ho zranil proto se Avar začal vzdalovat.... |
| |
| ležím na zemi a o boj okolo sa nestarám, ošetrujem si rany a občas kontrolujem či na mňa zase niekto nechce zaútočiť |
| |
| Zbyhněv se střetl z lehce odeným tak že po něm vrhl oštep a mel štestí protože tohle jezdec nečekal Zbyhněv neměl uplne přesnou ránu ale zasáhl jezce do nohy a to tak že mu stehno přišpendlíl ke koni a jezdec zahdil zbran a snaží se vyprostit si oštep z rány... |
| |
| Vytáhnu si sekyru a jedu k tomu co sem ho trefil do nohy a zaátočím po něm... |
| |
| Kolem větroslava začínají dopadat šipi těch dvou jezdeckých lučištníků vypoští je z takovou rychlostí a přesností že je jen otázka času kdy trefí větroslava ten osudný.... |
| |
| volám k sebe svojho koňa, rozhliadam sa po teréne (hodil by sa popis) |
| |
| Zbyhněv se rozjel k raněnému jezdci ale jak to uviděly střelci začli na něj pálit měl neuvěřitelné štestí když ho ani jedna střela nezasáhla ale vyvedlo ho to z miry a ani jeho bradatice se nenapila avarské krve...... Pet se také rozjel proti svému protivníkovy ale přece jen s Bastardem se mu na koni bjuje dost špatně a avar má nad nim vrchu a boj se vyvíji v jeho neprospěch |
| |
| Vetroslav:Vidíš že tvůj kůn je odehnán dost daleko a je vyplašen hlukem řeže rozhlížíš se okolo a vidíš širou plán a bojujíci dvojce v dáli se blíží další jezdci.... |
| |
| Zopakuju ještě jednou svůj útok na Avara a už si dávám pozor na šípy co kolem mě létají... |
| |
| Vidíe že nék zasáhl jezdce znovu tentokráte přez ruku ve které jezdec kržel šavli a celou mu ji usekl jezdec řve a dostává další ránuNěkovou šavlí přez přilbu která mu zachránila život v tom je nék zasažen šípem do zad... a obrací koně na ustup po cestě zvedá raněného Vetroslava a koni nasadí ostruhy |
| |
| nejak vstanem, zasuniem si meč do pochvy a opierajúc sa o kopiju pajdám smerom k Petovi |
| |
| Zbyhněv znovu utoči na raněného a jeho utok je naprosto uspěšný sekera s avarovy zatla přimo do hlavy a jeho mozek se rozlétl do obličeje Zbyhněvovy až ho to na chvíly oslepilo v to chvilku dostal dva zásahy šipi do hrudi a zapotácel se v sedle...... V šichni vidíte jak se blíži další 5tice jedců.... |
| |
| Pet dostal zasah šavlí a také se vzdaluje z bojište...... |
| |
| Vytrhnu mu kopí z nohy a rachle se stahuju, štít si hodím na záda, sekyru za pas a kopí si vezmu do ruky a tryskem pádím pryč... |
| |
| rýchloPETE...PETE priveď mi môjho koňa alebo ma k nemu vezmi ale rýchlo pri bohoch volám s plných pľúc a bežím čo mi sily stačia |
| |
| Pádíte pryč Větroslav leži na Nyekově konni přez hřbet a crčí z neho krev ale stále svírá zbytek kopí (neboť to se mu při nájezdu zlomilo) jěšte cvili vás jizdní lučištníci pronásledují ale paj je to omrzí proč se honit když v karavaně je čeká jistá kořist zajedete až k nejbližšímu březovému háji a tam se schováte akorát začíná padat tma..... |
| |
| Větroslav: pet te neslyšel a už byl daleko musiš doufat, že tvého koně neuloví avaři musiš se spokojit s hřbetem Nyekova koně (a běžet a křičet??? na to zapomen si velmi těžce ranen sotva ss při vědomí) |
| |
| pri bohoch ošetrite mi niekto tú ruku a zahodím ten kus dreva čo bol kedysi moja kopija tý synovia súk ma už zase skúsili zabiť ale mňa nedostanú....mňa nie. Hneď ako nájdem svojho koňa vrátim sa tam a zoberiem si od nich nový štít, kopiju aj helmu... kde mám pri prašivých psoch toho koňa... meliem mierne v delíriu |
| |
| Dojedu v předkonu ke skupince, pustím kopí a svalím se do trávi...Bolí to jak ďas... procedím mezi zuby a oddechuju...Nemyslím rány na hrudi, ale to že sem musel prchnout z boje... pokusím se zavtipkovat a dívám se na to jak sou na tom ostatní... |
| |
| Vytáhnu si ze zad ten šip ješte že jsm měl tu šupinovou zbroj jinak by bylo po mě jizva tam bude, ale stejně pořádná... Pak se zeptám zbyhněva Kako si tesver moj na tom??? a začnu se věnovat Věroslavovi který má na kahánku. Pokoušim se upotřebit všechny znalosti o zraněnich co jsem naschromáždil ve stepi.... |
| |
| Vytáhnu si šípy z těla a směji se tomu... Nemít tu zbroj, už tu nejsem, Morana by mě teď objímala..řeknu Neykovi a pohladím si hrudník.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| Vidíte, že nyek jak se umí opít tak i z bylinkama to umi a byt se to zdálo nepraděpodobné Větroslavovy zachráni jako život tak i velmi škarede zranenou ruku.... |
| |
| Musíme se vrátit, nemůžeme pokračovat... řeknu ostatním ..V tom městě kde sme byly se zotavíme a pak uděláme trestnou výpravu... |
| |
| jen se posadim od náročné práce jsem k smrti unaven jen tiše řeknu Kerém razdělajte ohen nekdo ja už na to síli nemám a vytáhnu loutnu hra mě vždy uklidní hraji potichu a smutně tak jakou mám ted náladu jen procedim mezi zuby při bozich to byl mazec i to sja v bitvach stava ale my prežily chvala perunovi odkaz |
| |
| Rozdělám oheň a posadím se rány v prsou pálí.. Nemáš tam něco i pro mě co by mi ulevilo? Zeptám se Nyéka než začne hrát... |
| |
| prebudím sa z bezvedomia a malátnym hlasom prehlásim koňa... môjho koňa.... vrátime sa k bratrancovi ale bez koňa nie nadýchnem sa akoby som sa práve vynoril z vody nieje väčšej hanby v našom kmeni než byť vyhnaný otcom a strata koňa snažím sa postaviť ale omdliem |
| |
| Noc přečkáte u malého ohýnka je vám strašná zima a rány vás nelidsky bolí Větroslav sebou celou noc škube a má horečku proto i křičí z polospánku od té rány mečem má zdřejmě i otřes mozku i Pete je vážně zraněn a slyšíte jak celou noc zkřípe bolestí zuby jindy hovorný a družný Nyek celou dobu krom zpěvu nepromluvil...... ráno je opět mlha hustejši a vhčí nez kdy jindy v nedaleko slyšíte zarřáti a kroky koně.... |
| |
| Dám Zbyhněvovy bylinky a přiložim mu je na ránu |
| |
| Uchopím kopí do ruky a i přes strašnou bolest se vydám pomalu přikrčený v trávě na výzvědy... |
| |
| Vidíš koně bez jezdce je to větroslavův kůn asi zaslechl pánovo hořekování nad jeho zrátou a tak s přišoural ... |
| |
| Vezmu ho za uzdu a jdu do ležení..Tak ty uděláš svému pánu radost... poplácám ho po krku a příjdu s ním až k Vetroslavivi...Vedu ti koně brachu, vrátil se ti... řeknu a zase si sednu, pohlédnu na Nyéka...Tak co dál? |
| |
| unaveně se ohlédnu na zbyhněva a polknu hrdost Ted mi vratime sa do dědiny a pak to zkusime jinudy stejne s temi zraneny mi by jsme sa daljeko nědostali" a zamračim se pak si naložim věci na koně a nasednu na nej a začnu se pomalu šourat k vesnici.... |
| |
| Griva s veľkou úľavou sa na koňa usmejem. Pozbieram všetky sily čo mám a postavím sa... niekoľkokrát zavrávorám ale ankoniec sa chytím koňa. Griva pobozkám koňa na krk a stiahnem ho tak aby si klakol a potom na neho s obrovskou námahou vysadnem musíme ísť inak pokapeme omdliem a visím na koni ako kus hadru... kôň somnou ide niekam do stepi preč od ohňa, neovládam ho, našťastie nebeží len pomaly kráča |
| |
| Vezmu si věci a vyšvihnu se do sedla, bolí to sice jako blázen, ale radši jedu než jdu, cestou jedu vedle Vetroslavova koně a dávám na něj pozor.. |
| |
| S pomocí oštěpu se vstanu ze země a pokusím se o něco jako úsměv ikdyž mi to moc nejde. Pomalu se vyškrábu na koně a jednou rukou držím uzdu, tou druhou ránu, která dost bolí. |
| |
| Po dlouhé ceste kdy jste museli přečkat ješte jednu noc plnou bolestí ve stepi konečne máte na dohled vesnici ze které jste před několika malo dny vyjelipřijeli jste v časné dopoledne a ve vesnici se jen pozvolona začína rozbíhat všední život. Když projíždíte bránou tak na vás jen strázný co je na hlásce houkne Co se vám sakra stalo vypadáte jako by jste potkali armádu Avarů??? Vidíte, že i ve vesnici se na vás sem tam nějaká žena či muž sustrasně podívá, ale každý je tu na to zvyklý a každý má své páce dost než aby se staral o nejaké přivandrovalce..... |
| |
| Pohlédnu na strážného jež na nás huláká... A co když ano, ti psy dva dny cestu odtud přepadly karavanu našich lidí, chtěly sme jim pomoci, ale tak tak sme vyvázli.. na nic pak nečekám, uvážu své koně k hostinci a vydám se rychle k ranhojiči..Zdravím tě, nechť tě Svarog provází, už sem tu zas... sundám si zbroj a ukážu mu rány v hrudi...Doufám že si s tím poradíš, hned jak to bude možné musíme znovu vyrazit... řeknu a pohlédnu na díry vez zbroji...Musím najít kováře, zbroj chce opravit... sednu si na jdenu stoličku a čekám... |
| |
| Už ako tak dokážem chodiť takže zosadnem s koňa a jeho uzdu strčím Nyekovi do ruky. Potácam sa ako opitý a všetkého sa musím pridržiavať len aby som nespadol. Nasledujem Zbyhněva a v ranhojičovej chajde sebou plesnem o zem... zase som v bezvedomí. |
| |
| Ranhojič se na tebe podívá a pak řekne "Jestli máš dost penez vím o zpusobu ja bys mohl opravdu vyrazit dřív, ale jinak tu bude muset alespon14 dní počkata ten co tu leží na zemi minimalne měsíc. Jinak kovář ten ma dilnu u severní brány...... |
| |
| A kolik by to mělo být? zeptám se a pohldénu na něj.. |
| |
| ranhojič prohodí 35zlatek a za tři dny ses jak rybka |
| |
| Tak to beru... vytáhnu váček docela naplněný zlatkami a odpočítám 35 minci a podám mu je... |
| |
| Vidite že vytahuje z pozahrudi takový podivný flakonek položí si Zbyhněva na podlahu vyhhrne mu košily a oddělá amaterský obvaz. Hmmm rany jsou docela hluboké.... mumlá si spíš pro sebe. Když otevře flakon zacne se z nej valit dým a on to pomalu začne matevat na obě rány.... Vidíte jak se tekutina začne an rannách škvařit, bublat a vydává dopudivý zápach musí to bolet ale Zbyhněv ani necekne a obě rány se začínají zatahovat až po nich zustanou jen dva rudé fleky jako by od popáleniny a několik puchýřů... |
| |
| Po té co mě vyléčí se vydám za kovářem a ukážu mu poškozenou zbroj...Kolik za spravení? |
| |
| Kovář mohutný chlap ve svém přístřešku mlátí kladivem zřejmě do nejaké budoucí motyky či čeho když Zbyhněv přijde jen se koukne přez rameno a houkne na něj Hej holobrádku neumíš zdravit když nekam přijdeš? CO?? a vubec co si myslíš nevidíš že mám práci tak počkej až to dodělám a pak ti řeknu a ted mi to necpi houžvičko jedna... zamrači se a dál zuřivě buší do rozpáleného železa... |
| |
| Dobrý den, bohužel nemám dost času, a dám ti i 10 zlatek na ruku když mi ty kroužky zase spojíš, tak co plácnem si... řeknu s kntrolou hlasu, neboť jeho slova ve mě přivedly mou horkou krev do varu.... |
| |
| Domlátí tu motiku a je vidět, že se ve svojí práci vyzná koukne zkušeným ohem na kroužky hmm deset jo to by šlo... Vezme do ruky kleštičky až ti připadne že se v jeho kukou ztratí pak ješte kladívko a velmi rychle spojuje kroužky k sobě za pár chvil je to hotovo a je vidět že to není žádná odfláknutá práce shrábne peníze a zas nabručeně prohodíTak máš to a ted se zdekuj a neotravuj mě s takovýma pičovinama mám na práci daleko duležitejši věci... |
| |
| Dám mu peníze a poděkují a vyrazím zpět k ranhojiči zeptat se jak je na tom Vetroslav... Zdravím tě, jak to vypadá s mým druhem, nemůžeš mu taky něják rychleji pomoci? |
| |
| v momente keď ranhojič lieči Zbyhneva sa prebúdzam a vidím čo sa deje.... posadím sa do rohu chajdy a tiež odpočítam 35 zlatých... nech si mu tam nalial čokoľvek... chcem to tiež poviem unavene a čakám čo sa bude diať |
| |
| Z ran už mi neteče krev. Byli jen povrchní, atak se začínají zatahovat. Při dotyku to bude ještě dost bolet, ale při pohybu už tak ne. Následuji své spolubojovníky. |
| |
| Ranhojič kívne na Větroslava a poté se odehraje stejný orazek co s Zbyhněvem pak ješte mrkne na Peta "co ty nemáš zájem vidim že máš taky pořádná šlic? |
| |
| To je jen škrábnutí. usměji se bolestně na ranhojiče, ikdyž bych byl možná rád, kdyby se na to podíval. |
| |
| Ranhojič se zašklebí : Hele mladej to nevypadá jako škrábnutí ty nemáš prachy co??? no nic ukaž to sem! Pak se dívá na ránu vytáhne nějaké bylinkdy a ty rozemele mezi kameny a pak tu nevábně vypadající směs dá na ránu zzakrye listy a přváž líkovými provazy. To máš ode mě jako darek ale až se tu budeš vřacet příšte tak mi neco pěknýho přivez ok? Pak plácne Peteho po zádech a věnuje se dál své práci |
| |
| Placnuti po zadech vyvola docela slusnou bolest, ale po chvilku se rany zase uklidni. Dik, privezu. loucim se s ranhojicem a nasleduji nasi druzinu. |
| |
| po přichodu do dědiny proste seru na vše přijdu k hospode zařvu na podkoniho aby mi vyhřebelcoval kone a du se vodrovnat.... kopnu do dveří a hounu na hostinskýho Kerem van Sör és füstölt es palenka Chvili čumi jak z jara pak na nej zařvu Ty debil ja chaču pifo a uzeny éírtem!!!! a zapadnu do rohu přičemž kopnu do pár židlí po ceste |
| |
| od ranhojiča odchádzam ako znovuzrodený, hľadám kováča čo by mi za lacný peniaz opravil helmu a skúsim nájsť nejakých mrzákov z vojny či by nemali na predaj štít.. im už na nič nebude tak nech poslúži mne |
| |
| Vetroslav: no poté co přijdes ke kováři zas do nečeho mlátí mrkne na helmu zašklebí se Mladej kurva co mě to sem taháš? a za levnej peníz ha ha ha bud dej 10 zl nebo s dekuj a štít si mužes koupit |
| |
| Když Nyek zařval na hostinského a kopl do jednoho ze stolů zvedl se jeden ze statných chlapu co pravděpodobne délá hostinskému ochranku a zařval na Nyeka Noch einmal und ich verprüge dich. verstehst du?! |
| |
| Vím, že Nyekův čin nebyl zcela správný, ale germány přímo nesnáším. Noch einmal a nakopu ti prdel, ja? rány mě sice ještě bolí, ale pár pěstí mu dám. |
| |
| Světlovlasý germán se na tebe otočí Was du slowanische schweine? a vezme do ruky obušek |
| |
| To neměl říkat. Chudák. Šáhnu za záda a v ruce se mi objevý můj rodínný meč. Já ti dám schweine. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Vidíš že je daleko zkušenejší bitkař než ty a vrhl se na tebe ale Pet měl obrovské štěstí a vyhnul se dobře mířené ráně na hlavu a otočkou zautočil mečem na germána ten ale dost mrštně uskočil a chystá se na na další utok... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| počujem hluk s krčmy a kašlem na helmu.. bežím rýchlo k bitke, za behu tasím bradaticu... až budem v krčme nikoho nenapadnem, chcem len zastrašiť... skúsim imitovať nepríčetnosť. Ak však nikto napadne mňa alebo priateľov tak bude nasledovať protiútok |
| |
| Hospodský zařve na vběhnuvšího Větroslava Vypadni ty žebráku tady nic pro tebe neni nech je at si to vyřídí mezi sebou ty se do teho neser |
| |
| pozriem sa na neho a bradaticou rozseknem najbližší stôl na niekoľko kusov... potom sa pozriem na germána a nepríčetne sa zasmejem |
| |
| Když Větroslav rosekl stůl germán se otočil a tato chvilka stačila na to aby ho Nyek zezadu trefil germána židlí do hlavy a ten se složil jak mrtvola.... |
| |
| Když sem ho složil židlí tak se začnu smát Hej hospodo a ted nam nalij dobru medovinku. Pak se otočim na spolubojovníky To mi vždy zvedne naladu što? chlapi dame po medovice. a hodím hospodskýmu pár mincí at se zklidní. |
| |
| Když vidím nyekovu dokonalou práci, zasunu meč zase zpátky. Chvilku germána pozoruji a nakonec se jdu posadit s Nyekem a Vetroslavem. Při cestě ke stolu nezapomenu do germána pořádně kopnout, do žeber. Dobrá práce. usměji se na své druhy. |
| |
| Jo holt na čjest se v hospotskich rvačkach mnogao něgrajut cha cha cha taka židla ze zad posluži kolikrat věc než meč. Zvednu číši medoviny kterou nám přinesl hospodsky Egésegedre!!! |
| |
| Po dopití číše se jeste podívám na ležícího rváče a řeknu " Nu dragy drguja što my sejčas dělat? ja navrgujut aby my tu ostaly a tak 3dny dali sa do poradku a pak znovu vyzrazily kdo jest pro? a kdo druge navrhy? |
| |
| navrhujem trénovať ... nebudeme sa 3 dni len tak flákať, už nechcem druhý raz vysieť s koňa ako zdochnutý králik... prehlásim a vstanem od stola |
| |
| Já myslím, že jeden den by mohl stačit. dodám svůj návrh. |
| |
| Hmmm tak trenuj ja musim vydechnout ted se ubytujut v gostinici a za 3 dni se tu setkáme no sejčaj gostnski esjo raz medovinu!" a hodim si nohy na stul a zhompnu se na te rozklížené židly až v ní zapraská... |
| |
| dobre teda... za tri dni sa stretneme tu na tomto mieste... odídem a 3 dni strávim tréningom boja s mečom na koni a boja peši s bradaticou v neďalekom malom lese |
| |
| Po třech dnech ve kterých jako by se ani lístek nepohl se opět sejdete v hostinci jedné co se tam změnilo, že již germán neleží na zemi, ale stojí opět na svém míste a Nyék ten taky sedí na svém místě jakoby se ani nepohl v ruce medovinu a nohy na stole jen vedle sebe má zbaleno tech pár svích švestek a o stůl má opřenou svoji šavli.... |
| |
| tentokrát už proti Avarom nepôjdem priamo... budeme bojovať ako Slovania. Neviditeľný kým to sami nebudeme chcieť a až taká chvíľa nastane, bude pre nepriateľa neskoro. a oboma päsťami udriem do stolu aby som tej vete dodal na dôraze |
| |
| Dopiju a hodím vrchnímu pár zlatek.Na ty zloději jediný co tu stojí zato je ta tvoja medovina jinak tu to máš samý chcánky" pak se mrknu na spolubojovníky što maldci pajechajme na avara? Pak si upevním věci na koně a vyhoupnu se na něj poplácám ho po šíji pak se otočím na větroslava Nu doufám, že tentokrát se zpáky buděme vracať každý na svjom što??? a přátelsky se na něj zazubím a popoženu koně ostruhama.... |
| |
| Vyskočím na koně a dám koňákovi pár zlatek aby mi hlídal ty dva co sem ukrad Pečeněhům...Až se vrátím, ať jsou v pořádku... řeknu a skontoluju toulec a luk....Tak na co čekáme, jedem na ty psy.... |
| |
| Vyrazíte cítíte že den ode dne se ochlazuje neboť se podzim už blíží ke svému závěru. Druhý den když spíte ve stepi se spustí hustý liják a z nebe padají provazy vody. Prší i ráno a nevypadá to že by déšť měl jen tak ustat. Jste všichni dost prochladlý a je vám strašná zima. Asi k večeru se blížíte k tomu místu vašeho posledního setkání s Avary....... |
| |
| Za tmy sa tam bez pochodne vydám na prieskum. Necválam ale vediem koňa peši pekne pomaly a potichu. |
| |
| Větroslav: Plížíš se tmou a mokrou trávou, kapky dešte te bičují do zad ale bubnování dešte alespon tlumí tvoje zvuky, ovšem ani ty pořádne neslyšíš nic kromě šumu dešte... Připížíš se až ke zbytkum karavany vše je rozbité a všude se válí mrtvoly po chvíli si z hrůzou uvědomíš že stojíš jednou nohou v hrudi malého děvčátka jenž bylo rozpáráno od břicha až ke krku... Navalí se ti a máš co dělat abys nehodíl šavly... zničeho nic ucítíš kouř a ua karavanou v shluku pár stromů uvidíš ohýnek.... |
| |
| koňa uviažem u karavany... poriadne sa vyváľam v blate aby som bol maskovaný a priplazím sa bližšie k ohňu aby som videl o čo ide |
| |
| Větroslav: vyválíš se v blatě ale pravděpodobně jsi to ani dělat nemusel protože už tak si špinavej od blata jako svivě.... pížíš se dál a vidíš, že nad ohněm mezi stromi jsou rozdělané plachty a kolem ohýnku ktzerý dost kouří sedí asi čtyři avaři zabalení do houní a opíkají si pravděpodobně srnu |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| vrátim sa ku koňovi a potichu zase odýdeme k skupinke sedia tam štyria Avari a netušia že sme tu... je ideálny čas na pomstu priateľia... keď sa tam priplížime potichu tak ako som to spravil teraz, nemajú šancu. a ukazujem smerom kde sedia. masaker pomstíme masakrom poviem rozzúrene a ukážem na svoju topánku na ktorej mám nalepený kus čreva toho dievčatka |
| |
| Když Vetroslav vše řekne, potřu si obličej blátem a následně se zaprasím celý...Vydáme se tam pěšky, pak je obestoupíme ale potichu, a pak na znamení vyrazíme.. navrhnu ostatním a čekám co mi na to řeknou... |
| |
| "Igen Igen tesvér" řeknu Větroslavovy a zazubím se Pak zastrčím šavli a vezmu si do ruky sekeru ta se bude na pozemní pžekvapivý utok hodit daleko líp pomalu se plížením vydám ke karavaně a směrem k ohni těch avarů.... |
| |
| Následuju své druhy v plížení a u karavany je zastavím a šeptem řeknu..Jsme čtyři, takže každá si vezme na starost jednoho, Vetroslav nám řekne jak sedí aby sme se podle toho rozmístily a pak musíme zvolit znamení... |
| |
| tiež tasím bradaticu a plížením sa vydám vpred... dávam si bacha na vetvičky čo by mohli praskať... (musím ísť, prídem okolo 19 - 20:00, ak chcete počkajte, ak nie nech za mňa hrá PJ.. odhlasujte si to na chate) |
| |
| tak jste se připlížili k jejich ohni vubec o vás nemají tušení pravděpodobně je jim stejná zima jako vám a pro to se jen drkotají pod ovčimi houněmi a zahřívají se teplou medovinou he na nich vidět jak se teší na opečený kus masa povídají simezi sebou hrdelním jazykem možná trochu podobným kterým mluvý Nyék |
| |
| Když se ujistím že sou všichni na svých místech, pokleknu a připravým se k útoku, štít si dám na záda a do rukou uchopím kopí... Slava jeriler!!!! zařvu hrdelně což je znamení k útoku a zaútočím na jedno z těch avarů, ke kterému sem se připížil...Během toho jak zařvu vyskočím a oběma rukama se snažím vrazit kopí do toho psa... |
| |
| po té co uslyším Zbyhněva Vyskočím z mokré trávy a zařvu Gyozni vagy halni!!!! a sekerou zautočím prvnímu na hlavu |
| |
| Vidí te jak Zbyhněv se rozběhl jak na potvoru kuklouzl na mokré tráve zasáhl sice avara do zad ale jen lehce a sám se svezl přímo do ohnište zatím co Nyek bezproblémů zasáhl avara sekerou do hlavy a ten jen chvíli zachroptěl.... |
| |
| Okamžitě so odvalím trochu stanou a své kopí do něho vrhnu a tasím sekyru a vstávám... |
| |
| Ddalší utok se Zbyhněvovy povedl a jeho oštep avara zasáhl přímo do hrudí ten se svalil a mlátí kolem sebe rukama ve snaze si vytrhnout kopí z hrudi... |
| |
| Okamžitě vysočím a uchopím ratiště kopí a zatlačím na něj...Pak se rozhlédnu kolem sebe, jak to vypadá s ostatními... |
| |
| vidíš jak i ustaní oddělaly své nepřipravené cíle celkem bez problému jen se ted kolem ohnište válejí jejich nehybnáí těla. Pete ješte stihl vytáhnout pečeni z ohně jen se zašklebí "je přeci škoda aby se taková dobrota spálila no ne?".... |
| |
| Vezme se si jejich věci a kůže jimiž se charánily před bouří, těla schováme, a pak počkáme na jejich druhy, kteří se jistě vrátí, myslím že když se namaskujem jeich věcmi, budem moc zabír víc jak čtyři... řeknu když si uříznu kus pečeně a pak se porozhlédnu po tom co ukořistily, a po tom co mají u sebe... |
| |
| kořist není velká byli to všechno mladíčci tak ve vašem věku tak ano moc toho vybavení neměly sem tam jejakou tu zlatku kožené brnění, krátké luky a kopí se štíty ... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Vše co měli zozdělíme rovným dílem co říkáte, a skusil bych i tu lest co sem navrhoval, beztak se jich oběví více... teknu ostatním a posadím se k ohni a napiju se té medovinky co tam popíjely...dám si pořádného loka... Zaracená trává mokrá, málem sem si spálil tvář jak mi to podjelo... zasměju se ještě.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| ani by to nebolo poznať prehodím pobavene a odrežem si pečienky. Idem pre kone a odídem pre ne |
| |
| Jse u ohně kdy je krásné telpoučko zvlášt když jse zabyleni to ovčích houní Avari si nachystali spustu dřeva tak vým vyzbyde až do rána pečinka je taky výborná a medovinka jak by smet váš plán ale vyšel v niveč protože až do rána se vubec nikdo neoběvil... |
| |
| Kde ale mají koně? zeptám se po chvíli když se rozhlédnu kolem...Nemyslím že by putovaly pěškky, určitě se pro ně někdo vrátí, měly by sme naše koně schovat a ještě chvíli počkat... něco se mi nelíbí, radši napínám uši i zrak do dálky... |
| |
| Už se rozednilo ale stále prši a když napínáš zrak dodálky vidíš běht jednoho kone v dálce je bez sedla a jen tak si pobíhá po stepi |
| |
| idem pochovať aspoň tie deti poviem odhodlane som syn kňaza, je to moja povinnosť vyrazím k zmasakrovanej karavane. Koňa beriem zo sebou a nechám ho pásť v okolí |
| |
| když jdě jětroslav pochovat děti naskytne se mu opravdu nechutný pohled rozsekané malé děti ževy a mezi nimi i někteří válečníci kteří se pokoušely klást odpor téměř všichni svlečeni do naha a vše je rozkradeno. Vyhřezlá střeva a už pomalu zahnívající mrtvoly vidíte větroslava jak to nevládnul a zvrací háže jednu šavly za druhou a veškerá ta dobrá pečinka mizí v tráve ktrou neustále zkrápí hustý déšt.... |
| |
| Dobrá, ale mám nějákou práci.. nasednu na koně a uchopím do ruky štít a jedu do stepi |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| nenechám sa odradiť a nanosím hromadu suchého raždia a dreva z hlbších a presvetlených častí blízkeho lesa. Položím na ňu mŕtvoly a hromadu zapálim pričom spievam sväté piesne. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Zkuksím to ještě párkrát objet a zjisti kde je čtvrtý kůň a zda tem nejsou další avaři a když tam nebudou tak ty koně zkusím pochytat.. |
| |
| v dálce vidíš i čtvrtého koně v dálce snažiš se je pochytat ale hraji myslí si ze je to hra a tak se z tebou honí po steby začínáš být zas pěkně promočenej a je ti zima... |
| |
| větroslavovy se povedlo spálit těla a nebyl to zrovna přijemnej zážitek |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| na mieste pohrebného ohniska navŕšim malú mohylu z hliny a kameňov a na vrchol uložím 4 avarské hlavy ktoré utnem ich bývalým majiteľom. Potom s pocitom zadosťučinenia nasadnem na koňa a idem sa len tak prevetrať po okolí |
| |
| Vetroslav jedeš po okolí a vidíš jak se zbyhněv snaží chytit nejaké zatoulané avarské koně.... a nijak zvlášt se mu to nedaří Sledujete jak ostatní sedí pšěkne v suchu a v teple u uhně a dělají si z vás srandu... po chvilce jste zase promočení jak myši a drkotá s vámi zima... |
| |
| vrátim sa k ohňu a sarkasticky prehodím dúfam že mi s vami niekto pomôže až vás budem pochovávať keď tým deťom nepomohol nikto |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| "tem mrvom to něpomuže a až ja budu zjabit tak mě bude jedno kak budu lježet napospas vlkum eto jedno kak si mervi tak si mervi ale ja se nesma kak ty dělaš granicu ale kak se za konima honite a po stepi v djěšti honite értem?" a zazubim se na Větroslavateso kak vy tak buděte gorkost vy dostaně te a vam buděm děla granicu" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Vratím se k ohni a pořádně se napiju medoviny Jejich koně sou tam ve stepi, měly by sme je chytit, až přestane pršet... pornesu a trochu si odkašlu... |
| |
| troch najlepších predáme a 1 naporcujem a v dedine dám nasoliť... až sa kmeň pohne, dobré mäso sa zíde zasnene sa zasívam nikde do blba |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Koně nejím jen v nouzi, na to sou mi moc drazí, ale jak chceš, tedy pokud je chytíme, je mi to jedno, já mám ve vesnici dva jednoho dám svému vůdci, jestli Perun dá mi navrátit se k němu, a druhého asi prodám, nebo dám Petovi, aby mohl Nyékovi koně vrátit..řeknu a dál se zahřívám u ohně... |
| |
| utrhnu si ješte poslední zbytek pečinky a podívám se na větroslava Sejčas bych sje na to vykašlal na ty koně mame před sebou ješte pěknej kus cesty a pak ten les a pruzkum a tahat ty koně sebo??? jen by ná zdrřovaly osušil bych se a tak až bude slunce nad gavu tak bych vyrazil musime ten ukol splnit co nejdriv než aby našimogli zautočit něž budě zima što vy nato? |
| |
| tak dobreje mi to jedno, od 15stich na výpravách žeriem čo bohovia dajú a žijem a od srdca sa zasmejem |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Pravdu díš, Nyéku máme své poslání, a už tak sme se zdržely...vesnice Pečeněhů je daleko a mi musíme nasbírat informace vhodné na před, a zaútočil bych v zimě, to ti psy čekát nebudou... řeknu a znovu si loknu medoviny, už naposled, dopiju poslední trošku což me trochu zahřeje a tak už jen čekám až uschnu... |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro nedám to na sebe poznať ale urobím protiopatrenia, dobre sa zahalím do kožušín a snažím sa pred odchodom usušiť u ohňa čo to len pôjde |
| |
| Tak když jste počkaly do poledne déšt se trošku zmírnil aopět jste vyrazili na cestu puda ve stepi je už na některých místech docela promáčená a tak koně našlapují opatrněcesta je dlouhá jedete ješte dva dny za nichž se vám podařilo vyhnout jedné hlídce Pečeněhu a narazili jste na nejaké bojište kde se Avaři střetli právě z Pečeněhy je to už 5den co nepřestalo pršet máte toho už všichni uplně dost jediné štestí že jste si sebou vzaly vybavení tech avarů a aspon v noci se mužete vyspat v suchu ale máte co dělat jste všichnidocela nachcípaní .... konečně vidíte ten les který je jedním z přístupů k Pečenehské vesnici o tom druhém víte že vede přez velkou řeku nebot jejich pevnost je v zátoce jednoho ze slepích ramen dněstru.... je to dost zvláštní les je vemi hluboký a hustý vlastně je to hvozd a kolijí o nem dosti podivné zvěsti taky hlavě ty že tam vládnou takový ušáci jakého máte v družině a projít tímto lesem je opravdu jedním z nejnebezpečnějších alespon se to říká..... |
| |
| skúsim prehľadať bojisko či nenájdem helmo ale hlavne štít a kopiju |
| |
| nc si tam nenašel všechny věci jsou odtažená kdoby tam taky neco takovýho poboji nechával:) |
| |
| tak zvrtnem koníka k hvozdu ale opatrne sa rozhliadam všetkými smermi či na okolí nesliedia preživší Aavari a pečenehovia |
| |
| Rozděláme tábor kus od hvozdu a já se zkusím něco ulovit, strhnu z ramene luk a jdu do stepi.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| srnu se ti sice nepodařilo ulovit ale alespon si ulovil 3 krásný zajíčky a Nyek taky ulovil dva bažanty tak to asi dnes bude docela příjemná večeře |
| |
| Najdu pár klacká a zajíčky stáhnu a vyvrhnu, kůže si sochovám, ale pořádně z nich oškrábu maso a tuk, pak zajíce nabodnu na klacky a dám je opákat nad oheň... Mno dnes se i navečeříme, i když k masu bych si dal víno...řeknu ostatním a pak půjdu vyhřebelcovat koně a tukem ze zajíců ošetřím své zbraně a zbroj.... |
| |
| Jo jo vinko bych si taky dal a jen si labužnicky pomlasknu Tak co zítra brzo ráno vyrazíme do teho lesa? tam by nám mohl pomoci ten náš ušoun co ty na to elkare??? a houknu na elfa který se celou dobu do ničeho moc neangažuje a stále se drži se stranou asi mi nemůže zapomenou jak jsem ho vytahal za ty jeho špičatý ušiska... |
| |
| Elkar se jen zamračí a zamrmlá něco pod vousy jo furt vždit jsem vám to slíbil že vám pomůžu! |
| |
| haha zasmejem sa div sa nezadusím a priateľsky tresnem Elkara do chrbta |
| |
| v noci konečmne přestalo pršet a celoudobu jste z lesa poslochaly podivný zvuky nikdo z vás pořádně nezmhouřil oko postupně se ve vá vytvořila až posvátná hrůza z tajemného lesa brzo ráno vás Nyek vzbudil a jen poohlasem vám šeptá "tak co chlapi jdem tam???" vidíte že i on vždy si jistý svým slovem je nějak nejistý když vykouknete cítíte z hvozdu chlad a všude je docela hustá mlha která se vytvořila po dešti..... |
| |
| Opateně si vezmu své zbraně a štít a vstanu, trochu se rozhlížím kolem a poslouchám zda něco neuslyším.... |
| |
| doma máme lesy všade skonštatujem stoicky a vysadnem na koňa ktorého popoženiem smerom do hvozdu |
| |
| Jedem usměji se na něj. Nasednu na koně a s oštěpem v ruce vyjedu k hvozdu |
| |
| Koně nechám u stanu vezmu luk a a pmalinku a potichu jdu do lesa opatrne se rozpížím a smažím se naslouchat jem tiše zařvu na elkara "Kurva ušáku nečum tam a di první ty se v leese vyznáš" jak jsem ted rád že jsem mu tehdy u svatině tu jeho hnusnou palici neusekl.... |
| |
| Vyšvihnu se do sedla, štít si zapásám kolem remana a kopí vezmu do ruky, pobídnu koně smerem k hvozdu ale stále se rozhlížím a napínám uši... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| Všimnu si že s koněm bych se v lese těžce pohyboval a tak seskočím na zem a přivážu ho u táboru, pak se vydám za Nyékem a pořád pozoruju Elkara, v boji se zatím neukázal, a stále mu neodpustím urážku Vadima, nej¨radší bych mu to kopí zarazil do zad... Jj pudeš první, ty se tu vyznáš lépe... |
| |
| Les je velmi hustý a proto je v něm šero a to i za normálních okolností ted je šero ješte násobeno mlhou hustou jako mléko která se líně povaluje mezi stromi a křovinami a z vysokých listnatých stromu na vás z velké výšky padají studené kapky a v lesním tichu vydávají hluk jak rány mečem do štítu je tu takové tich takové ticho..... a ješte je tu něco divného je to listnatý les a ted je podzim ale je stále hutně zelený....... Vydíte jak jako prvni vníždí do lesa Větroslav a když se rozjede tak se asi dvacet metrů od ustí velmi hustého lesa zacčne kůn palšit a najednou začnou lítak před něj šípy bohužel nemá kam uhnout protože pěšinka v lese je tak uzká že se na ní kůn neutočí... |
| |
| zoskočím s koňa a kryjem sa za stromom... volám na Elkara a tasím bradaticu |
| |
| elkar poplašene behá a volá neco v nejaké hatmatilce snad asi v starobylém elfím blábolu za chvilku se ozve dopoved a vystoupí čtyři ušáci ze kroví by´t byli docela blízko tak jste je neviděli a ted se začli z elkarem docela ostře hádat |
| |
| Jestli ten hňup neuhádá volný průchod, zabiju ho... řeknu polohlasem Nyékovi a pohladím svou bradatici...S požehnáním Vadimovým a za tu urážku, to udělám rád, pokud nám k ničemu není, zatím to tak vypadá... pohlédnu Nyékovi do očí a on pochopí že jsem již rozhodnut... |
| |
| esjo pačejk tesvér když by nás chtely zabit tak už by to udělaly ale jestli ten kreten to posere sejmi ho. a jen spiklenecky mrknu na Zbyhněva |
| |
| vidáte že se diskuze začíná přiostřovat a ten hlavní elf co tam je tak už na něj hlasitě řve a vypadá to že Elkar asi dostane přes tlamu.... nakonec se to ale zklidní a vidíte že elkar jim dává svoje zbrane pak se otočí na vás a říká "tak nás nechají projít skoro až k pevnosti ale chcou sto zlatých a aby jsme jim dali zbraně že je dostanem až budem opoštet les docela dobře jsem to uhádal ne?" a zcela nevině se na vás usměje.... |
| |
| Tak teď ho vážně zabiju, beztak se s nima domluvil, naoka se hádali a zabijou nás, oberou, koně ukradnou a Pečeněhům naše hlavy donesou, nech mě jít a zabít ho.. řeknu zase polohlasem Nyékovi... |
| |
| Nem tesveér možná je to blb ale stejně to jinak nepujde ja si nechám aspon dýku mám ju stejně v botě usměju se na elfi i na elkara a řeku nu tak Igen ... ale v duchu bych ho taky nejrači zabil kreténa jednoho... |
| |
| skontrolujem koňa či mu nič nieje a bradaticu mám furt v ruke sto zlatých pche.... 100 zlatých ak nájdem na svojom koni ranu tak si vaše hlavy odnesiem ako trofej! vravím elfom ikeď viem že mi nerozumejú |
| |
| Sekyru nedám z ruky řekni mu to... řeknu Elkarovi když odevzdám své kopí a osště a luk... |
| |
| vidíte že ti elfové se na vás podívají a ten hlavní ukáže na Větroslava Cos říkal chceš našu hlavu tak si pro ni pod buť u naših nohou uvidím vaše zbraně a sto zlatých nebo odějdete a ješte máte jednu možnost zustat tu ale baz hlav a ty "hrdino" jestly budeš mit takový keci tak te osobmě sundám jasnačka??? |
| |
| odpľujem si a nasadnem na koňa... koňa otočím a dám si pozor aby bol zadkom čo najbližšie k elfovej hlave hrdosť mi nedovolí zohnúť sa priatelia, ten les buď obídem alebo spálim, to si rozmyslím cestou a kopnem koňa do slabín aby sa rozbehol |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Věděl sem že to tak dopadne, uchopím pevně štít a zaútočím na toho jejich kapitána, při tom se podívám na ostatní.... |
| |
| tao co udělal Větroslav je rozzuřilo do bela a na nic nečekali a začly ponem pálit z luku co děláte ostatní... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro ale konečně sem hodil docela slušně ne? |
| |
| Vidíte že kapitán vatáhl roh a ze všech syl do něho zadul ti ostatni se pred něho stouply a vytasily šavle pokus Zbyhněva nevyšel a byjeho utok byl bez problémů odražen jasne vidíte že jsou to daleko zkušenejší válečnici nez vy Elkar ješte se naží neco blakotat aby uklidnil situaci ale už je pozdě dostasl ránu jílcem do halvy a složi se k zemi Nyek se pokusil zautočit ale takybyl hravě odražen z dály sela se ozývá hluboké šumění kaj když se blíží vychřice ... tan kdo tuto melu zpusobil a to Větrosla v odjíždí na svém koni ale dva šíli ho zasahují do zad a dva zasahují jeho koně a to dot škaredě jeho kun klopítl a složil se na zem a sním i větroslav.... |
| |
| postavím sa a tasím bradaticu, bolesť je strašná ale ide o život... pobehujem medzi stromami aby som sa vyhol prípadným šípom a bežim späť k skupine. Strhnem Zbyhneva za rameno bež hlupák a volám na nyeka to isté |
| |
| Zbabělci, střílet na někoho kdo je zády... řeknu rozloběně jejich kapitánovi a pohlédnu mu do očí...Ale co čekot od někoho kdo se paktuje s Pečeněhy, ti taky neví co to je čestný souboj... dívám se mu do očí a dávám mu najevo že nemám strach, i když vím že mě možná zabijí... |
| |
| soukromá zpráva od Nyék Sztyepilovas pro |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| Uplně ignorují vaše řeči a ted postupně začinají krok po kroku postupovak kvám slyšíte že hukot se připbližuje a a postupně na vás začínají dopadat přesně mířené střely které do pulky prostřelý i vaše štíty |
| |
| Mno nic na nic nečekám vezmus si ostěp, a utíkám ke koni, krijíc se štítem... |
| |
| Zaběhnu do hustejšího lesa a kličkuju jak zajíc mezi stromy abych se dostal z toho lesa k nasším koním cítím jak mě větve mlátí přez obličej a zakopávám o kořeny ale je mi to jedno jen z plna hrdla volám Větoslave basz meg tys taká blbec belbec értem értem? já tebja prděl nakopu... |
| |
| tiež zdrhám ako sa dá, vypľujem krv a volám na nyeka aspoň predstúpime pred bohov ako muži nie ako otroci |
| |
| podařilo se vám bez větší ujmy doběhnou až k vašemu táboru vidíte že na konci lesa se zastavilo asi 50 mužu ale vidíte jen siluety tak nepoznáte jestli jich je tam i víc. jejich velitel vyjde ven a prvě plivne na ze m a pak před váš stan vystřelý jeden šíp a pak všichi zmizí zade v lese |
| |
| vytrhnite mi prosím niekto tie šípy a snažím sa na ne dosiahnuť... |
| |
| Zastavím se u koní a čekám na ostatní..... |
| |
| Jsem celej udýchanej ale i nasranej du k Větroslavovy te abszolut kiradirozott kretén ébredj fel hülyécském ébredj fel KURVA ANYÁDAT BASZ MEG!!!" Musim se trochu uklidnit abych zase zacčal mluvit slovansky Dopěrdele měli jsme ten ljes prozkoumat chapeš já bych jim ty džengy klidně dal to to to ta to stálo? co kurva podivaj se na tvýho kona je v hajzlu proste je do klobásu ja se na to fakt vyseru ted to di domluvit sá a už nemáme ani roho podělanýho elkara kurva tys mě fak nasral!!! |
| |
| ješte mu vytrhnu šípy ze zad seš debil!!! na a to si dej na ty raány kreténe!! a podám mu hojivé bylinky |
| |
| pľujem krv ale smejem sa hovoríš ako by si mal 100 zlatých stále sa snažím dosiahnuť si na šípy nezabúdaj že ja som nútočil, to oni a ako je Perun nadomnou, bránu našeho hradiska doma na severe obložím ich lebkami smutne sa pozriem na les Griva umrel v boji, to je dobrý koniec pre dobrého koňa |
| |
| Už se uklidním a řeknu fšak kdyby jsme se složiy tak by jsme ten obnos dohromady daly ted přemýšlaj jak ten les prozkoumáme protože tohle je jediná cesta jak se k té Pečenehovské pevnosti dostat nepozorovaně z ostatnich stran je voda pak se smutně podívám do lesa tak hezkýho koně jsi měl kruci.... a elkar i kdž to byl takovej nouma to ti ho neni líto? kurva ti snama vyjebali zapomez na to že by sis obložil svatyni jejich lebkama už but konečne na zemi dit nám dali kapky jak svina a ani se nezapotily jedno vojenský rčení zní dobrý bojovník má vědet kdy má bojovat a kdy vyjednávat tak si ho zapamatuj. Vím že ses ješte mladej a slašenej ale kruci pro příšte prosím zkus to!!! |
| |
| Kým sa bude dať pôjdeme okolo lesa a až to bude naozaj nutné tak do neho vkročíme. vstanem a prehodím si bradaticu cez plece nestojme tu, na tejto planine sme pre elfské luky lacný cieľ |
| |
| Po chvíli když jste ve svém táboře a balíte se tak z lesa slyšíte naprosto uděsný řev ....ano je to Elkar slyšíte jak vás volá o pomoc a šíleně řve řve bolestí.... |
| |
| synovia súk zlostne odfrknem zapálme ten les, keď bude zmätok máme väčšiu šancu na úspech |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Škoda, chtěl sem mu sám srazit hlavu... pronesu když slyším Elkara...měli by jsme vyjednávat, ty by sem měl Vetroslave omuvit, a pak zkusíme s těmi ušáky najít řešení které přijmou jak oni, tak mi... řeknu a posadím se u ohně... |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| Elkar stále řve trhávám to uši stále vás volá o pomoc..... zničehož nic vdíte jak vzduchem přilétne lidská ruka celá ohořelá a čertvě useknutá v lokti.... na cchvíli řev utichne a ale zapár okamžiku to pokračuje stálevás volá o pomoc..... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| zapáľme ten skurvený les vravím a buchnem si päsťou do dlane |
| |
| zapálime oheň pri lese a od neho odpálime viacero pochodní, tak 5 na osobu... dvaja čo majú luk budú páliť zapálené šípy na náhodné miesta v poraste a ja s jedným dobrovolníkom roznesiem pochodne, vznikne tak mnoho ložísk požiaru za relatívne krátky čas ušatci nemajú šancu v tom zmätku a elkara možno zachránime s aspoň jednou rukou |
| |
| Mlč blázne nebo ti srazím hlavu, jen co by ses přiblížil vypadal bys jako ježek, jen kvůly tobě jsme tady, a pro tvou informaci, jsem rád že trpí, urazil mého vůdce a já přísalhal že ho zabiju.. rozčílí mě Vetroslav a já rudnu vzteky...Měl bys víc myslet než mluvit...budeme jednat ahotovo, je to konec konců můj a Nyékův úkol, zjistit o Pečeněvské pevnosti co nejvíce a vrátit se podad hlášení.... |
| |
| sednu si k ohni a otočím se na větroslava tak prvne skuz zapálit tugle trávu a podne togo ti pohorý i les a ukážu na uplne promočenou trávu po týdenním lijáku |
| |
| rob ako myslíš, počkám tu na odpoveď ale nebudem sa diviť ak budem ten rev počuť dvojmo a sadnem si |
| |
| uklidni se Zbyhněve ani ten ušák si nezasloužil takovej trest ted uvědom me si jak se chovají k vlastní rase a jak by se chovaly k nám a jen si dám hlavu smutne do dlaní |
| |
| A co bojovat luky proti lukům... prohlásím a začnu se potutelně usmívat... |
| |
| že luky proti lukom... myslíš naše 2 luky proti ich štyrom? a možno ani nie možno štyridsiatm... ani len ich počet nevieme vezemem kus horiaceho drev z ohňa a vravím ten les je hustý, pod korunami bude sucho |
| |
| slyšíte ja řev na chvýli ustal a potom zv¨novu začal ale již ve vyšší tonině.... vidíte po chvíly jak vdopadne prřed vaše nohy to co býtylo Elkarováým mužstvím ta toto se stále opakuje je neuvěřitelné co se dá z těla odžezat aby človek ječšte žil.... naprosto vás udiví kyž zašnou létak kusy střev a elkar stále křičí..... pak ale najednou všechno stichne a u vašich nohou se válí elkarova hlava zkrvavená bez očí bez nosu i těch jeho špičatých uší už je jen ticho........... |
| |
| Myslím na to, že by sme to zařídily tak že by za nás nevědom bojovaly Avaři... řeknu po chvíli... |
| |
| Podívám se na tu odpornou podívanou je mi z toho nazvraceni a jen kroutím hlavou... když dopadne to co zbylo z Elkarovy hlavy dám si smutně hlavu do dlaní a povzdechnu si " alespon , že neprší..." |
| |
| to znie dobre! zbavíme sa 2 nepriateľov naraz a ja budem mať trofejí že mi na to voz nebude stačiť! ale ako donútime avarov aby s ušatými bojovali? a vrátim konár späť do ohňa |
| |
| Máme Elkarovu hlavu, sice upravenou, ale de poznat komu patřila, pak dva šípy z tvých zad a dva z tvého koně a čtyři mrvté avari ve stepi, a zatím čtyři žijící Avarské koně, elfskými šípy zabijem koně, a jeho hlavu dáme k tělům avarů.... řeknu zamyšleně..Tedy pokud tam již nějácí nebyli, a pak je jen otázkou času kdy se tu jejich hordy objeví... |
| |
| hmmm otezka je jesty ti avarští tuponi ví kde elfové žijí a aby si to daly do spojitosti kdyby jsme se domluvily z avarama tak by jsme je mohly poslat lesem a naše vojska by mohla na monoxilech po vodě hmmm??? |
| |
| môj kôň je v lese takže máme 2 šípy a kým tam a je možné že budeme na avarov čakať aj rok.. nič lepšie však nemáme... jedného koňa si ale nechám a vezmem šíp do rúk a vydám sa smerom ku koňom |
| |
| Zkusit to můžem... řeknu stále zamyšleně...A když né tak se s nima spojíme, jako už tolikrát... |
| |
| A co zkusit to po vodě? zeptám se Nyéka když už si nevím rady...Chtělo by to naše Korzáry... řeknu ...Ale jen na průzkum, bez konů by sme mohly projít... |
| |
| náš kmeň používa na boj v bažinách jednoduchý trik... odlomíte si duté steblo a pod vodou môžete voľne dýchať. Keď sa nebudete hýbať tak sa nezadýchate ale hlavne vydržíte tak aj niekoľko hodín bez toho aby ste zmrzli a nepriateľ nemá šancu objaviť vás ak na seba nahrniete trochu blata z dna usmejem sa záludne to len keby nás na tých loďkách objavili, osobne sa mi nechce namočiť ani na sekundu |
| |
| Ne nadarmo nás poslal Vadim proskoumat les protože ví že z vody je ta pevnost hlídaná až moc dobře tim lesem to mělo jit jako nečekanej vpád do zad, ale zkusit mužem všechno pak se ješte zamyslím a usměju se a třeba všechno dohromady prva třeba všechno dohromady prvně seto obhlídnout jen jako plavci po vodě v rákosí pak se dohodnout s elfama a ješte na ně poslat avary... no ale ti by zase chtely část kořisti z dobité pevnosti Pečenehu tak se rozhodni te vy dva vy jste slovani já jesem Chazar mě ta kořist až tak netočí |
| |
| Tenhle trik jak ty říkáš vašeho kmene používal i otec mého otce, všichni Slované ho znají, někteří i koně pod vodou dokážou schovat... uškíbnu se...Korzáry sem chtěl na útok, na zvědy pujdeme jak říkáš, s dutými stébly, ať nás nevidí, pak bych se i stejně vrátil, ale kam scováme koně? |
| |
| tak vyrazíte podél lesa jedete celý den a ž v noci přijedete tam kde les přetíná široká řeka v šeru vidíte ze na druhé strane je už jen řidký lesik spíš jen hákje. vidíte taky jak na hladine pluje asi 5 loděk treté mají i lucerny a bázdí vodu zřejmě hlídají řeku... |
| |
| Tak co jdeme na to? zeptám se ostatních a useknu si kus rákosové tyče... |
| |
| Ponořite se do vody a pomalu plavete naprosto ledovou temnou vodou ( ted si všichni hodte dvakrát procentovkou) |
| |
| tak plavete až ke břehu té pevnosti vidíte že je perfektně vymyšlená pze tří stran ji obklouje řeka která je velmi široká a hned kousek od vody vystupuje prvni val vidíte jak na valech je nekolik stráží a vykládají si nejakým podivným jazykem.... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| nic tuto stranu mají perfektně ošéfovanou jistě by se tu dalo vylodit ale bude to krutej boj o palisádu a stál by hodně hodně životů |
| |
| Vracím se zpět, po tom co sem viděl...něják naznačím i ostatním aby se vrátily... |
| |
| Tak propluje te celkem bez obtíží alkorát Větroslav a Nyek se dostanou docela blízko člunu ale naštestí vcas zahlédnou světlo a dopují a ž ke břehu voda byla uplně ladová a tak jste celí promodrali a zkřehlí drkotáte zuby.... |
| |
| Když se zababušim do houní tak řeknu tak jsme viděly co jsme viděly a zitra to domluvíme z tema ušákama a navrhuju aby to šel domluvit Větroslav dáme jim co budou ctít a kruci zjistíme jak vypadá ta strana za lesem |
| |
| Odejdeme dál od pbřehu a někdo rozděláme nový tábor, aby sme se zahřály....To bude těžké dobíjení... řeknu Nyékovi...Viděl bych to na noční přepad, nebo obléhání... |
| |
| a čo mor? usmejem sa podivne videl som to keď sme bojovali po boku germánov a tí to vraj odkukali od Rimanov, vyžšie po prúde zabijeme tie avarské kone a prihodíme k nim aj tých mŕtvych avarov. Až sa začnú rozkladať tak tá voda bude páchnuť horšie než tchorí moč. Do týždňa v pevnosti neostane ani noha. a čakám na odpoveď |
| |
| To není špatné, sice se to dělá při obléhaní, ale udělat to teď, nemůsely by jsme třeba ni bojovat.. řeknu a podívám se na Nyéka... |
| |
| Hmmm a pak tam vstoupíme mi když to budem chtít obsadit jako že to je dobře položená pevnost a co se stane? mrknu a udelám posunek prstem po krku |
| |
| obsadíme to zadarmo, udržať to bude problém... neviem aký je Vadim mocný kráľ ale toto nieje jeho územie, tu s pomocou počítať nemôže |
| |
| Pak těla vytáhneme, a navíc, nebude to mor, ale infkece, a když budem chvíli pít vodu z vnitrozemí, tak se nám nic nestane.. namítnu na Nyékovu reakci... |
| |
| zamyslím se trošku a pak řeknu Nu tak to mužem zkusit uvidíme jak to dopadne |
| |
| Vezmu si na sebe kůži jež sme sebraly avarům a vydám se na místo kde jsme nechali těla avarů .. Musíme si ale dát pozor ať nás nevidí, a zároveň těla umístit dost blízko pevnosti a taky riskujeme že otrávíme i naše lidi , musíme to mít na paměti... řeknu zamyšleně cestou ostatním... |
| |
| musíme sa teda vrátiť po kone poviem a krokom sa vydám tým smerom kde sme našli avarov |
| |
| Jedete tedy dva dny zpátky když vezmete těla avyru a vracíte se v dálce vidáte nějaké jezdce |
| |
| Uchopím do ruky kopí a vezmu si štít... Myslím že budou problémy jestli to sou avaři... řeknu s potutelným úsměvem ostatním...Ale aspoň bude více těl... |
| |
| Taky se připravim k boji ale prvne jedu na pruzkum co to vlastně je zač... |
| |
| len aby to neboli telá naše ukľudňujem Zbyhneva (PJ prosím popis prostredia) |
| |
| vidíte že zřejme i ti druzí jezdci si vás všimli a míří k vámodhadem jich je neco kolem 20-25 ... |
| |
| narýchlo do mŕtvol vrazím tie elfské šípy a beriem bradaticu musel som nejako uraziť bohov keď mi to furt robia poviem nie moc optimisticky a čakám čo sa bude diať |
| |
| Je jich tam dost pro každého, tak se moc neukvapujte... pokusím se o vtip a začnu se kolem sebe rozhlížet, kde bych v případě nutnsoti zdrhl...Čí koně k nám Perun žene? zavolám do dálky na jezdce a kopí si připravým.... |
| |
| jezdci cválejí v širi širé stepy kde jen v hálce se houpe pár stromů ve větru přibližují sek vám a je vám čimdál víc jasne že to jsou kočovníci a pravděpodobně i avaři vidíte také že poslední 4 koně za sebou vlečou smyk a na nich je neco naloženo.... |
| |
| Po té když Zbyhnev zavolá ozve se jja,hát jah :S és nem is naon fogunk me nem nagyon megy a monitorom állandoan elmegy a kép..de már tom mitől.. és mayd kell ujat veni szal inkabb irj --tmm mert bármikor eltünhetek a první jezci začnou mlátit kopím o štíty... je vám jasné že to jsou avaři pak si všimnou těl a první na mě ukáže a dost nasteně na vás křičí vaalki akar irni veelm it ha les valaki aki fog irni akor aval jarok a na megáj te velem akarod le hordatni a tesod? |
| |
| nič som mu nerozumel priatelia, chce nás rozsekať alebo vláčiť za koňmi? maximálne sarkasticky poviem a opriem sa o bradaticu |
| |
| Otočím se na zbyhněva a větroslava Hmmm něvipada to s náma moc dobře chtejí vysvětlení kdo jim zabil bratra a proč máme jejich těla a kam je vezem a vubec co děláme na jenich uzemi? |
| |
| Elfové vám druhy zabily, našli jsem jejich bezhlavá těla kousek od tud, a taky sme jednoho z nich chytily... řeknu když vidím že sou štonc na nás zaůtočit a zvednu Elkarovu hlavu do víš a ukážu na šípy...Uši spičatý... |
| |
| když vidí hlavu Elkara a elfí šípy tak to mezinima zahučí a začnou pokřikovat jeden přez druhýho Beüt! beüt! elfesz! beüt elfész!!! pak ale zřejmě podle Nyekova překladu i na zodpovězení tech ostatních otázek |
| |
| znamená to že môžem odložiť zbraň? s otázkou sa otočím na Nyeka |
| |
| Chtěly sme táhnout na Pečněhy, a už ve stepy jsme na ně narazily, pak u jejich hvozdu sme málem duše nechaly, a když sme se vracely a přemýšlely že se vrátíme a skusíme se proplížit, tak vaše druhy sme našli a jednoho z elfů chytli, jak vidíte, pohrály sme si s ním... začnu rychle a obratně vysvětlovat, v hlavě mi už plápolá plamínek naděja na to jak avaři útočí na elfáky mi pak projdem bez problému "mrtvým" lesem |
| |
| Hmm rači si ji naech nachystanou víš jak je to se stepní politikou ted je a zitra není.... a nervozně se usměju .... |
| |
| Vidíte že se trochu uklidily Nyék ješte něco s nima domlouvá pak se na vás otočí a zhruba vám to překládá... |
| |
| Sedíme stále všichni na koních:No tady jejich vůdce nám navrhuje že nám pomohou v utoku na Pěčeněhy a my že to už známe tak by jsme je mohly provést a pomoci proti Elfům a že kdyby jsme domluvily schuzku našeho velitele s jejich vrchním tak že by pro nás měly dost dobrou nabídku v utoku na nějaký město ale nepochopil jsm na jaký... |
| |
| Zalesknou se mi oči...Řekni že příjmáme jen v případě že první zaútočíme na Elfáky, pak na město a nakonec na Pečeněhy... |
| |
| hmmm môj bratranec sa Avarom vyhýba takže to zostane na vašom veliteľovi, ja sa k vám pridám. Sľúbil som svojej žene bohatú korysť keďsom odchádzal. poviem zosadnem s koňa a z avara vytrhnem šíp a zlomím ho nad hlavou tak aby to všetci vydeli. Otočím sa k Nyekovi prelož toto... SMRRRRRRRT zarevem na celé pľúca |
| |
| vidíte že se ješte chvilku baví s Nyékem a něk překládá prý to domlouvat s tebou nebude protože mu připadáš jako velmi malej pán tak ať dovedem svého velitele protože ten utok na to město bude na delší výpravu která začne brzo na jaře ale ty elfy by udělal hned a ty pečeněhy taky že už dlouho s nimy mají problémy... |
| |
| Když to Větroslav udělal tak se na něj okymžite namířilo asi dvacet luků Nyék se jen zasmál a pak složite vysvetloval co tím gestem Větroslav myslel... |
| |
| pché nedivím sa že ich nikto nemá rád, sú moc popudlivý a ani medovinu nevedia robiť zasmejem sa tiež |
| |
| ty nyek pošeptám nyekovi nenápadne povedz im že im pochovám tie mŕtvoly ak mi za to dajú helmu a štít poviem nesmelo |
| |
| Teso kroť svůj jazyk já jsem taky z nomádského kmene a pravda je že ty jsi taky dost popudlivý a pak to někdy zkonči nedobř jen si vzpomen ... usměju se na něho a prátelsky ho dloubnu do zad |
| |
| Nyek jim to přeloží ale vidíte že to vubec nechápou proč by ti měly neco dávat a hlavně svoje mrtvé si chtějí pohřbít po jejich zpusobu po způsobu kočovníků... |
| |
| ja ten týždeň strávim pokojným kempovaním v stepi a lovením králikov, dokonca sa skúšam od Avarov naučiť ich jazyku |
| |
| Pak si vezmou mrtvoli a dají je na smyk a vydáte se k zpet k elfímu lesu vidíte že se asi 5 jezcu odpojilo a mizí ve stepi... dorazíte na pul dne od lesa a Avaři rozdělají tábor u malého háje a postavý pohřební hranice a vidíte pak pálí zabité jejich velitel vám pak říká že vyrazíte zítra až přjdou posily.... rozdělají ohně a začiná divoká veselice vidíte jak Nyek rozprávý s ostatníma a teče do neho víno jak do sudu hraje se a zpívá v jazyce Avarů Nyek je ve svém živlu jako vždy když se pije:) pak vezme svoji loutnu a hraje jejich písne odkaz |
| |
| Sedím u ohně a pozoruju avari a Nyéka jak se baví a vytáhnu svou medovinu a začnu pít ale né moc, abych měl čistou hlavu a v připadě nenadálého boje se mi nepletly nohy.... |
| |
| ja sa snažím od Avarov vyzvedať podrobnosti o tom meste ktoré chcú napadnúť ale nerozumejú mi, je mi to jedno hlavne že ma nechcú zabiť |
| |
| Druhý den přijede k večeru posila asi 120 jezdcu a nektří jsou hodne dobře vybavení brněním i kvalitními zbraněmi všichni mají luky a kopí také přivezly sebou nejaké podivné amfory s nějakou olejnatou tekutinou.... Větroslav se dovědel že to město je přez velkou vodu a jinak nic všichni jsou k vám přátelští a rádi se sváma druží vubec je nezajímá že si nerozumíte a to že se možná za rok zase budete zabíjet? komu na tom záleží ted jste spojenci.. |
| |
| podídem ku kamarátom ak sa nemýlim tak v tých amforách naši kočovný priatelia priviezli grécky oheň ... tak predsa len ten les ľahne popolom ako som chcel s úsmevom na perách oznamujem svoju domienku |
| |
| ješte jednu noc musite počkat ale ted už se moc nepije a Avaři sou zamlklejší nez předešlou noc všichni ostří zrane a připravují se na zítřek po dlouhé noci kdy všichni již jsou připraveni na koních vás jejich velitel vyzve ať je vedete do toho prokletého lesa ... |
| |
| Vyšvihnu se na koně a nasadím si helmu, kopí zvednu nad hlavu a hrotem zakroužím ve vzduchu, pak se pomalu vydám směrem k lesu... |
| |
| lebky sú moje, prelož mu to nyek a bez čakania na odpoveď vchádzam do lesa, nejdem ale vzpriamene, som prikrčený za štítom a koňa vediem pomaly a pokojne |
| |
| přijedete k lesu a vudce se vás vyptává na co se má připravit na jaký styl boje a co navrhujete atd... |
| |
| Jediné co umí je střílet z luků, tak myslím že luky proti nim taky budou co platné, a pak v boji muže proti muži, jsou docela zkušení, tak bych navrhnul podpálit les a postřílet je jako medvíďta když je vykuřujem z nor... řeknu velitely a pohlédnu na amfory... |
| |
| Avar se zasměje je na něm vidět že je to zkušený válečník ktrému muže asi tak táhnout na 50tku Nyek ti přeloží, že si vůdce myslí že je to dobrý nápad a za cvilku už vidíte že staví primitivní katapulty a do nich připravují amfory pak je zapálí a vidíte jak létají do lesa vidíte, že byt se ohen rozstříkl po lese moc to nehoří ale alespon se valí z lesa chuchvalce dýmu.... Pak se Vudce vstyčí v sedle a vzduch rozřízne břeskný zvuk rohu který volá do utoku.... Pak se Avaři po svých rozběhnou do lesa s luky nateženými a šavlemi u pasu a za nimi za troubeni jede jako jedinný na koni jejich vůdce..... |
| |
| tupci pomyslím si a bežím tiež s kusom handry na tvrári aby som nedýchal ten dym. Sekeru mám na chrbte, v ruke štít a scramasax. Kryjem sa za avarom čo beží predomnou |
| |
| Podívám se Nyéka a naznačím mu ať ještě chvíli počká, a dělám že mému koni vyzahuju z kopita kámen..Nevím jak uspějí, nebudu se tam hned hnát, stačí když se vrátí a pak potáhnem na to město... řeknu Nyékovi a suměju se na Avary a ukážu jím kámen co sem nepozorované zvedl, spíš kamínak a zahazju ho na zem a koně poklepu po krku... |
| |
| Avari vběhnou do lesa dým je docela dobře zakryl a tak elfské střely padají jen na slepo sice se stane že nejaká zasáhne ale spíš je to jen náhoda po probehntí dýmem se střetnou s Elfi není jich moc ale přibýhají další a zatim to vypadá že máte asi tak trojnásobnou přesilu... |
| |
| Vidím Zbyhněva usměji se na něj a kívnu vždit přec víme svoje o tom lese ale po té cu vidím že tam věhl i Větroslav tak se už víc nerozmýšlím a s tasenou šavlí štítem a válečným pokřikem na rtech pádím do toho prokletého lesa.... |
| |
| Na druhou stranu, proč si taky nepodat pár elfáků... řkenu a zahalím si obličej kusem látky a vyrazím do lesa, kryju se štítem a hledám nějákého elfáka... |
| |
| Boj se rozhořel docela hrubě vidíte jak elfové pomalu krok po kroku ustupují ale brání se moc dobře. Proti přesile a divokosti utoku Avaru však nemají šanci.... Nyek a Zbyhněv narazili na jednoho osamoceného elva k terý se k nim otočil a vrhl se na ně... Věroslav nedaleko nich s jedním s Avaru (tím co se za nej kryl uvideli schovávat se jednoho z elfů z křoví když zjistil že je odhalen vyřitil se na ně z divokým řevem.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| počkám čo spraví avar a potom sa pokúsim elfovi dostať za chrbát a prebodnúť ho saxom |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| Elf se ztřetl z Avarem z takovou prudkostí že po střetu od sebe odlétly na dva metry Větroslav se toho pokusilvyužít a zazáhl elfa mečem do břicha ale ten měl tolik bystrosti že smrtelnou ránu zahytil a je jen zěžce zraněn do břicha ... ješte se stihl ohnat šavlí po věroslavovy a zasahl ho lehce do stehna na noze... |
| |
| ty trus od svine zarevem a schovám sax toto si vychutnám a vytasím sekeru s ktorou sa na ležiaceho elfa zaženiem |
| |
| Nyék napadl elfa ale ten se velmi obratně vyhnul jeho šavli a stihl ho seknout do zad jenže sám tím odkryl záda a Zbyhněv ho zasáhl ze zadu a on se složil k zemi ... ale hned se odvalil do křoví... |
| |
| Rychle ho následuju a zaútočím znova, štít držím před sebou... |
| |
| Zbyhněv Stínobor: do tvého šítu se zabodla vrhaci dýka a další utok vyšel na práudno stejne jakoutok Nyeka který jen lízl elfovu nohu |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| Větroslav: elf ješte naposlebodl mečem a větoslava zasáhl do břicha ale naštestí to brnění dost zbrzdilo ale i tak je rána docela hluboká pak ale ukončila jeho živol zároven avarova šavle a Větoslavova sekera která mu rozdrtila helmu i z hlavou... |
| |
| Podívám se na elfa zaútočím znovu... |
| |
| sviňa ušatá chytím sa za brucho a ovoniam si krvavú ruku necítim vnútornosti, chvala svarogovi a utláčam si rukou ranu. Sekerou oddelím elfovi hlavu, ktorú som si za vlasy pripútal k pásu. Z elfovho oblečenia som si natrhal obvezy a oviazal si ich okolo brucha. Avar sa pogrcal keď ma videl odchádzať s hlavou za pásom. Všimol som si zbyhneva tak idem k nim. |
| |
| Zbyhněv: elf se kroutí v kroví a snaží se odkopnout Nyeka který na něj utočí šavlí Nyekovy se mu uhnout ješte podařilo ale Zbyhněv ho dorazil a ten se tet svíji v ratolišti krve.... |
| |
| Dívám se po dalších elfácích a podívám se rychle ne Nyéka..V pořádku? |
| |
| Avaři byt nají docela zráty tak se probíjí přez elfské vojáky nejlépe jsou na tom ti z Avarů kteří mají dobré brnení kterým jen tak lehce neproniknou jejich lehké šavle a dlouhé šípi je to totální masakr ale elfové se brání do posladního muže... ustupují hloub do lesa až tam kde mají vesnici obehnanou palisádou... |
| |
| jen zpáktky mrknu na Zbyhněva Igen v pohode mrkni se jak je na tom Větroslav.. a pokračuji v utoku na vesnici... |
| |
| Najdu Vetroslava a podívám se jak na tom je.. Tak co kolik už si jich dostal? za zubím se a pak najdu nějákého avara...Grecky Ogeň řeknu a ukážu na palisádu...stále se kryju štítem, neboť poslední zbytky elfů se docela uprputně brání... |
| |
| poplácam hlavu a usmejem sa na Zbyhneva a ty? ešte odhalím krvavý oobvez trčiaci spod brnenia ktorý som doteraz kryl štítom a potom sa trošku stiahnem keď počujem spojenie palisáda, grécky oheň |
| |
| zatím jednoho no, ale doufám že jich zabiju víc... řeknu a dívám se jestli ještě nezahlédnu nějákého elfa co nestihl ukrát se za palisádu... |
| |
| Vdíte, že Avaři prorazili jednu šparně zavřenou branku a už jsou ve vsi boje ted uplně nejpručí všude je cítit kouř a slyšet sténání umírjících a jekot elfských dětí a žen které avari nemilosrdně pobíjí jak zvířata na porážce.... vidíte jak na zemi znásilnuje nejaký avar jednu z elfek blýzko od jejího mrtvého dítěte které leží s useklou hlavou v kaluži krva některé domi už hoři i s jejich obyvately.... |
| |
| Rozbehnu se dovnitř a dělám co ostatní, prostě se vyřádím na¨těch zbylích elfech a zabíjím vše co mi příjde pod ruku... |
| |
| sú to zvery poviem zbyhnevovi ale ten je ako zmyslvo zbavený. Keď to vidím je mi zle no po chvýli som tak otupený že je mi to jedno. Len chodím od jedného elfa k druhému a usekávam im hlavy, mám ich už toľko že by som ich neudvihol takže som si našiel vozík a tam ich ukladám. vyzerá to údesne, všetko horí, vraždy detí znásilnenia a medzi tým všetkým chodí človek ako by sa ho to ani netýkalo a zbiera hlavy... strašný pohľad |
| |
| Vřitím se do vesnice a zmasakruji co mi přijde pod ruku ješte se dívám co se dá kde ukrást a samozdřejmě si zajmu nejakou neporušenou mladou elfku však kdo mě bude zahrívat v noci avaři snad?:)... |
| |
| Chodím po vesnici a hledám zlato a vše co se dá prodat a zpeněžit, taky hledám pár elfek na užívání a sem tam spatřím jak avaři zabíjejí vše.. najednou přede mnou stojí malé elfské dítě, upřeně na mě vrhne vyděšený pohled plný hrůzy a očima mě prosí o milost...To víš že jo, já tě nechám jít a ty mi za pár let proženeš šíp krkem, a navíc když by ste napdly vi nás taky by tvůj otec neměl smilování.. po chvíli se rozmáchnu a sekyrou má useknu hlavu jež vyletí asi dva sáhy do vzduchu, ještě než dopadné tak jí odkopnu směrem k pár avarům, kteří se tomu začnou hlasitě smát... |
| |
| Vidíte jak si Nyek odnáši v jedné ruce nejakou truhličku a v druhé za vlasi vláčí mladou křehkou elfí divenku... vraždeni už ustalo a avaři rozkradly co se dalo pak už jen naházely mrtvé a jdnu hromadu a přinesly klestí pak zapálili celou vesnici a ta vzplála jak velká pohřební hranice... vidíte jak avari odnáší své ranené a mrtvé před les do tábora stejně tak i pomáhají dva avaři zraněnému Větroslavovy... |
| |
| Po asi hodině brakování se vydám zpět do avarského ležení... |
| |
| vozík mi zhorel ale ešte furt mám 1 hlavu takže sa za pomoci avarov pokojne odoberám do avarského tábora |
| |
| V avarském ležení se ted již bujaře slaví někter ješte stále ošetrují ranené a že jich není málo byl to dost tvrdý boj ale kořist je docela velká i mrtvích je dost ale přece jen přesila udelala svoje hudba hraje a slaví se až do rána... |
| |
| chvíli slavím s avari a pak du spát, ráno když se vzbudím najdu Nyéka ..Vstávej, musíme se s nima domluvit co a jak... řeknu a podívám se na tu elku co má u sebe, je vystrašená, a klepe se strachy, dívá se na mě jako na nějáké zjevení, vlastne se tak dívá na všechny kolem... ááááá zeřvu na ni a začnu se hlasitě smát...Měl bys jí pak taky zabít, bude to pro ni lepší... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| Usměju se na Zbyhněva Nechaj ji to je moje zivřatko na hraní a usměju se. Pak jdu s Zbyhněvem za vudcem avaru a překládám co zbyhněv chce.. |
| |
| Musíme poslat pár špehů k Pečeněvské pevnosti, zjistit slabiny a také poslat pro našeho vůdce, myslím že dva dny na zotavení se budou stačit, já mezitím půjdu s přáteli na zvědy.. říkám a Nyék překládá.... |
| |
| zbyhnev tie 2 dni tu zostanem, na chrbte mám 2 nedohojené diery od šípov a v bruchu jednu od meča... musím si oddýchnuť poviem trošku zahanbene ale potom veselo dodám ale aspoň postrážim Nyekovi tú elfku |
| |
| To je mi jasné, stejně bys jen zdržoval, musíš se vyléčit, a teplo té děvky ti možná udělá dobře, jen dej pozor ať ti nevrazí pod žebra dýku...usměju se na Vetroslava a pohlédnu na Nyéka...Tak co půjdeme na ty zvědy hned, nebo až večer? zeptám se ho a začnu si brousit sekyru... |
| |
| Avar viditelně čerstvě zanený na tváři říká Dobrá bežte na pruzkum mužu s vámi poslat 4 muže ale nevmjestli čím více mužu tim vice hluku a k tomu utoku na pevnost ?? je třeba se domluvit s vašim vudcem ohledně delaní kořisti a tak my se sem mužem vrátit tak se 100 muži jizdních a 150 pěšich tak do týdne a pul ted ale jedem pohřbít mrtvé a užít si kořisti tak za týde a pul na tomto miste a vem svého velitele Tak ti to alespon překládá Nyek i když je videt že má trošku problémy s nejakými slovy a musi se na neco ptát i nekolikrát... |
| |
| mrknu zlostně na Větroslava opatrně s tou cuchtou ješte sem ji ani já neobtáhl a chci aby to tak i zustalo dala by se prodat jako pana a mrknu na Větroslava rači se drž vína a nebo si puč nejaku co si dovedly avaři ale vyber si nejakou co má hlavu a začnu se smát ... Pak zbyhněvovy odvětím šel bych hned a počkal bych tam až do večera at vime jat to u nich chodí celej den |
| |
| Děkuji ti za ty muže, doufám že se nic nestane, chceme jen zjistit kde je pevnost zranitelná, a pak kořist děl s mím velitelem, já se do toho nemýchám, jen tolik chci říct, že tu pevnost poté zaberem, tak ať nevznikne hádka... řeknu a pak se podívám na Nyéka.. Vyrazíme hned, zítra musíme být zpět na tomto místě, jestli chceme stihnout dovést Vadima a naše lidi... |
| |
| Zvednu se, vezmu si nějáké jídlo na cestu a nasednu na koně...Tak vyrazíme, koně pak necháme v lese a půjdem kus pěšky, někde se schováme a budem je pozorovat až do noci, pak se vrátíme.. |
| |
| Vyrazíte hustým lesem kone musite nechat opravdu hned brzo u kraje lesa pakse prodíráte dál trvá vám to asi čtvrt dne nez ho celej přejdete pak zalehnete do vysoké trávy a vidíte jen chtrnou palisádu která není osazena vice než 5ti muži. Jak je pevnost výborně bránena ze tří stran od vody zde je obrana značne zanedbána zřejmě kvuli jesttě že mají záda kryty neprostupným lesem se spolehlivým spojecem. Vidíte vždy ve stejných časových intervalech se stráže střídají a před západem slunce vzdávají hold podivnému obrazu který je zdoben zlatem a chodí stále kolem něj muž v dlouké sutane a mává v ruce s podivnám křížem.... |
| |
| Zaútočit hned tak je zničíme... pronesu tiše k Nyékovi.. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| "Jen se usměju Ty už jsi stejne horkokrevný jak větroslav v pevnosti mají plno bojovnníků to by vubec nedopadlo dobře lepši se pořádně pripravit jedm co nejdřiv k Vadimovy vime co potřebujem" a pomalu se kradu spátky do lesa... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Jenže ještě netuší že elfové sou kaput, a jak se to dozví, opevní i tuto stranu, proto to říkám... řeknu Nyékovi na spáteční cestě... |
| |
| Prodereme se lesem zpět ke koním...nasenu na svého koně..Řekni těm avarům ať hlídkujou u vesnice, musíme je mít pod dohledem, kdyby sme na ně uděřili už zítra tak by to bylo nejlepší, takhle riskujeme že se opevní, ale co dělat.. rychle vyrazím zpět do ležení, kde řeknu avarskému vůdci co jsem říkal Nyékovi, ale i tak mu řkenu že jedu pro Vadima ... |
| |
| Rozjedete se zpět pro Vadima jedete všichni včetně Větroslava po ceste opěte začalo pršet i když je to zatím jen mrholení když přijedete do vaší vesnice k vadimovy tak vás Přátelsky přivítá a pouze dodá Není vás nejak málo? kde je ten ušjak? |
| |
| přivítá i Větroslava a pak jde rovnou k věci Jak to šlo? byli jstepryč dlouho už jsme mysleli že je povás práve sem chtel posat další zvědy |
| |
| Z vaku u koně vytáhnu jeho hlavu a hodím ji na zem...Tady je... pak jdu do stájí a vezmu si ty dva koně ce sem tam nechal a dovedu je k Vadimovi...Jednoho si vyber... řeknu s úsměvem..Pak mu pyšně ukazuju zbroj a věci co sem ukořistil, a vyprávím mu vše jak se událo od našeho odchodu... |
| |
| Vadim ti podekujebratře jen si je nech budou se ti hodit oba nebo jednoho prodej a kup si lepší zbroj nebo vyzbroj nějkého tvého méně majetného příbuzného to se bude kmenu hodit vic než bych ho užil já. Každopádně ti gratuluji k uspěch a kořisti a poplácá te pozádech .... |
| |
| Měly by sme vyrazit hned čím dřív tím líp, dokud neví o tom jak sme to zařídily s elfi a že na ně půjdou dvě armády... řeknu Vadimovi jako bych už byl starý veterán a mluvím i trochu rozkazovačně, pak se však uklidním a omluvím se..Omlouvám se, ale něják si začínám zvykat na to že zabíjím a přežívám, měl bych se krotit, už sem si zařínal myslet že patřím mezi otřelé válečníky, ale u pencosti se ukáže... řeknu tiše a pak se du pomodlit k Perunově modle... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| Vadim se jen zasměje je na nem videt že má rád mladé horlivé válečniky pak srozešle posly pro další muže do sousedních osad Dnes si pořádně odpočin a zítra kolem poledne vyrazíme až se shromáždí válečníci. Vidíte jak se v osadě všechno rozeběhlo a lidi behají a všichni pripravují potřebné věci na výpravu... Ráno se před vesnici shromáždilo asi 50 jlízdních a asi kolem 200 pěších jsou už i připraveny nejaké vozi na přepravu zásob a ostatních potřebností Pak dá Vadim pokyn k pochodu a za neustáleho mrholení vyráží celá kolona směrem kde je pevnost Pečenehů... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| Dojdu před Perunovu modlu, opatrně vytáhnu obě Pečeněvské hlavy a položím je k oltáři jako oběť, pak si sundám helmu a kleknu si na kolena, ruce dám před sebe a čelem se dotknu země...Perune, bože války, dej ať je naše výprava uspěšná a ať našich lidí padne co nejméně, prosím tě o to a jako oběť přináším dvě nepřátelské hlavy, pokud se vrátím, složím jich sem 10 tak přísahám... po té se znovu narovnám, přihodím jedno dubové poleno do věčného ohně a jdu na místo shormážděni, pořádně si upravím svou zbroj, utáhnu napažníky a holení chránicče, upravím krční chránič a nasadím si přilbu, kolem de vidět spousta bojovníků, ženy se loučí se svými muži, otci a bratry, volchvové provádějí rytuály a zaklínají svá požehnání, vysednu do sedla a do ruky uchopím svůj oštěp, pak zvednu svůj štít, popruh si přehodím přes hlavu a rameno a podívám se na ostatní, každý je přopraven bojovat...Když vyrazíme na pochod, zhluboka se nadechnu...Za Peruna a naše děti! vykřiknu a začnu oštěpem být do šítu, jedu tak rychle jak se pohybuje naše skupin, a hned se zařadím vedle Vadima a Nyéka, jež jedou v čele, v dály přede mnou vidím hlídku, konečně to začalo... |
| |
| Nijak extra sa na cestu nepripravuje, čas využívam na spriatelenie sa s novým koňom, brúsením zbraní a hlavne študovaním avarov. Všímam si ich zvyky, bojové stratégie a zbroje aby som, chcem odhaliť ich slabiny. Hlavne sa fyzicky šetrím aby som bol na boj zdraví. |
| |
| Čas který trávím s Avary mi moc příjemný není. Zkoumám jejich zvyklosti a slabiny. U jejich zbrojíře si nechám překovat meč, aby nebyl orezlý a tupý. |
| |
| Jedu vedle vadima a pořád si přemýtám co se viděl u pevnosti, cestou míjíme stáda prasat jež se pasou na lukách a sem tam spatčíme nějákého psáka, která nám mává a přeje zdar... Je tam víc jak 200 mužů a stejně tolik žen dětí a starců, avaři chcou vědět jak podělíme kořist, a to že pevnost poté zaberem sem jim jíž řekl, jen mě udivilo že ti psi tam uctívají tu novou víru, jeslti to bude možno, nech mě ať se vypořádám s jejich kmenem a zničit jejich svatyni... řeknu mu dychtivě a pohlédnu mu do očí, v mích očích hoří plamínky nedočkavosti a touze po krvi.... |
| |
| Vadim cválá vedle vebe a jen se usmívá když vidí tvoji horlivost "Hmm novu víru tzak to jm tu svatini vyloupíme a vyrátíme mohly bychom se s nimi ale i domluvit když je porazíme tak by jsem si z nich mohly udelat vazale" jen tak přemýšlí na hlas a celý lidský had se odvíjí dál po ceste k lesu... jdete 4 dny a vojáci stále vypadají svěže když dorazíte k lesu Avarský vudce odjel a ješte se nevrátil zustalo tu asi jen 25 Avarů kteří střeží tábor.... |
| |
| keď sa zase utáboríme podídem k Zbyhněvovi... vravel si novú vieru? Už som o tej viere počul, uctievajú ju aj Rimania... majú len jedného boha a ostatných neuznávajú... pcheee len jeden boh aká hlúposť. a pekne od srdca sa zasmejem |
| |
| To není pravda! vložím se do hovoru slyšel sem, že mají tři bohy a ješte plno menšichco se k nim taky modlí poklepu se na čelo je to chátra takový novoty a prej ten hlavní je přibitej na nejakým dřeve nechápu? krpoutím neveřícne hlavou |
| |
| nech skúsi nejaký ich duchovný kázať tieto sprostosti na našom hradisku doma, sám ho pribijem nad bránu. a pohoršene krútim hlavou |
| |
| Já jim dám novou víru, hlava toho kněze bude mezi 10 které sem slíbil Perunovi... zašklebím se na ostatní a sesednu z koně...Doufám že ještě nezjistily jak sme se vypořádaly s elfy, jinak to bude těžký boj... |
| |
| Po dvou dnech přijede I navarský vudce a přivezl zbrojného lidu tolik kolik slíbil Všude se blyští avarské brnění a cinkají meče sekery a kopí o štíty... Po příchodu šel Vadim s Avarským vůdcem do satnu a tam pooměrne dnouhou dobu probírají věci týkajíci se utoku... Slovanští i avarští válečníci zatím využívají dobu odpošinku k vzájemné směne všeho možného zboží.... Pak Vadim vyjde docela spokojene ze stanu a vyhoupne se na kone a zakřičí na všechny slovany Hej lide zbrojný válečníci slovanští muži chrabří... zautočíme zítra těsne před svítáním tak se pořádne připravte a pamatujete co pečenehové všechno zpusobily našemu národu nikoho nešetřete ale pamatujete nezabíjejte zbytečne budou nám lépe sloužit jako otroci!!!"pak projede kolem všech slovanů a pak shromáždeni rospustí aby se mohly připravovat... |
| |
| hmm otroka už vlastním ale ďalší sa bude žene páčiť pomyslím si a idem spať, chcem byť na boj čerstvý |
| |
| Pojedu za Vadimem....Když zítra zaútočíme od hvozdu, poslal bych pár mužů od řeky, tak 50 určitě se seskupí u palisády u hvozdu a mi pak můžeme jim vpadnout do zad, pokud to výjde, ale je to jen můj návrh, možné se ti ale bude zamlouvat... řeknu Vadimovi a rozhlížím se po vojácích...Den zúčtování nadejde zítra, doufám že se nás vrátí víc jak polovina... |
| |
| pak hned vyšle zvědy aby zjistily jak to vypadá před jejich pevností .... ti se vrátí ješte před setmení a tvrdí ze musí to být snad dnes a nebo včera kdy začaly opravovat zadní palisádu a proto je stále v neutěšeném stavu akorát ted je na stráži smeram k lesu mist hlášených 5ti mužů tak mužů 15-20.... Vidíte jak všude kolem vás se neco kuté svazují se žebříky a osekávají klády proste v táboře je veký shona cvrkot každý ví co má dělat..... chvilku po puli noci vyrazí všichni muži celá velká skupina jde podle značek co udělali zvědové až k pevnosti Vadim i Avar nařídily aby si všichni olalily věci co by mohly cinkat tak i přez takové mnoýství železa jdete docela potichu jsou zakázývy hovory a vudec vše co by vás mohlo prozradit.... Je taková tma, že se orientujete stále jen podle začek zvedu..... konečne jste dorazily na místo poznáte to jen podle toho že je tu konečná značka ted všichni oddychujete a je vám pěkná kosa to pozdne podzimní počasí a to neustále mrholení vám už jde na mozek.... |
| |
| Stojím v řadách svých lidí, a čekám na povel k útoku vidím že se snažili trochu opravit svou palisádu, ale stále je chatrná, sem tam se na ní oběví přilba, ale zatím o nás neví, záhy se to dozví... |
| |
| Pomalu už začíná obloha svetlat ted jde od jednoho k druhému povel k příprave všem se páří od ust a na každém je vidět nervozita nejedn muž už by to mel rád za sebou je zima taková zima..... Pak to přijde noční studený vzduch prořízne zvuk nekolika rohu ..... ozve se ohlušující křik a všichni vyráži smerem k palisáde běží jako o závod a někteří nesou své žebře a osekamé kmeny něteří strílí je to beh jako oživot o to kdo se bude moci chlubit svým prvenstvím v nepřátelské osadě... |
| |
| bežím čo mi nohy stačia, kryjem sa šítom, v ruke scramasax... Keď dobehnem k palisáde čakám čo majú pripravené moji avarský a slovanský spolubojovníci na prekonanie palisády |
| |
| S divokým řevem a štítem před sebou běžím k palisádě vedle několika avarů s žebříkem, dávám pozor na šípy a teším se až se střetnu s prvním pečeněhem... |
| |
| Vidíte jak přistavují jeden žebřík po druhém a na je nastupují jeden po druhém vojáci jste vedle sebe tak jdete postupně prvně větroslav a který priběghl první pak Zbyhnev Nyék jde u jiného žebřiku... |
| |
| hod te si pánové |
| |
| Vrvní jenž lezl na vašem žebříku skočil an obránce ale byl sražen dolů z palisády je potlučen ale nekolika dení déšt a zozmoklá puda mu zachránila život je jen potlučen a celý od bahna větroslavovy se podařilo vylést na palisádu a zaním hned se vysoukal Zbyhněv na zbyhněva se řílí mohutný válečník s plnovousem a vlasi spletenými do cupku. Jeho utok kopím nebyl schopen Zbyhněv odrazita rána která zasahla jeho štít ho povalila na zem vidíte že válečník chystá další výpad kopim an ležícího zbyhněva který leži jen na malém prostoru lávky na palisádě. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Kryju se štítem a pokusím se ho boudnout ze země.. |
| |
| Vidíte jak vetroslav při skoku saxem rosekl tvář takovému maldíčkovy co de mu postavil na odpor ješte na nej stihl zautočit koím ale to zcela minulo svůj cíl a to hlavu... Zbyhněv se prozměnu jen tak tak vyhnul utoku kopím tak že to opět zachránil štítem ve kterém lehce zapraskalo a ani jeho utok nedopadnul příliš slavne fousáč ho z přehledem pokryl štítem a jěšte ves větší divokostí se vrhá na ležícího Zbyhneva... |
| |
| Pokusím se ho odkopnout a znovu zaútočit.. |
| |
| Na jednom z ukradených koní projíždím kolem palisád a házím na vykouknuvší Pěčněhy oštěpy. Vždy když jeden hodím, dojedu si k avarským vojákům pro další. Když pak dojde k útoku řadových vojáků sesednu z koně a seberu jednomu z mrtvol Pečněha, který padl přes palisádu štít. Tasím svůj nově kutý meč bastard a ponořím se do výru boje. |
| |
| Vidíte jak se konečne podaří nohou odkopnout Zbyhněvovy svého protivníka a tuto... a kopim se mu ho podaří bodnout do boku takže ten se trochu odkolíbá... vidíte také jak se kousek od vás konečne prodral na palisádu i pete a vrhl se na statného chlapa s helmou štítem a sekerou pete divoce zautočil mečem ale pečneha tam naposlední chvíly vrazil štít ale tak že to nestihl vykrýt puklicí ale krajem a celá štít mu praskl podélne jen že drží dřevo na puklici ovšem v té praskline zustal uvěznen peteho bastard... |
| |
| Zaútočím znovu ..s větší zuřivostí.. |
| |
| všímnem si zlú pozíciu Zbyhneva a bežím mu na pomoc |
| |
| Zaseklý bastard ihned pustím, vím že nemá cenu ho zkoušet vyprostit, né teď. Zatímco pečněh očekává můj úprk a odhazuje štít, vší silou ho kopnu do hrudníku tak, že se svalí na zem a odletí mu meč. Skočím na něj a koženýma rukavicema s železným vykládáním na kloubech mu upravím obličej. |
| |
| Kdyz se Větroslav odpoutal od svého bojovníka který radeji ustoupil se zakrvácenou tváří vrhle se na obra s plnovousem ten se lekl ale presto vetroslavův utek vykril ale nestihl už vykrýt zároven vedený utok Zbyhneva a zbyhnevovo kopí se mu vnořilo do břicha jense ješte ohnal sekerou čimž zbyhnehovo kopi zlomil vejpul a spadl dolů z palisády... vidíte že palisáda už je skoro vaše a boj se ted přesouvá dolu pod ni protože stále více přibíhá nových byt rozespalých a nedostatečne ozbrojených pečnehů.... |
| |
| pete se vrhl na muže a povalil ho sice mu z ruky vypadla sekera a zatím co ho pete mlátí do obličeje povedlo se mu vytáhnout z boty dýku a vrazil mu ji přími do břicha slyšíte jak pete neliskky zařval a pečneha ho ze sebe skopl .... a připravuje se na další utok na v bolestech se svíjejícího peteho... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Ze zad strhnu oštěp a hodím ho do toho pečeněha co odkopl Peta... |
| |
| Vidíte jak kolem pečeneha prolétl zbyhněvův oštep ten se ale leknul a otočil se zato chvilka stačila na to aby se Pete odkulil z jeho dosahu a dva avaři si pečeneha podali jejich šavlemy vidíte jek ješte za běhu kopají do jeho mrtvoli a řítí se po schudcích dolu... |
| |
| hodím zbyhnevovi svoj štít nech má čím kryť seba a peta, schovám sax a s vytasenou bradaticou vlám na zbyhneva odtiahni ho niekam bokom budem váš ústup kryť |
| |
| Vytáhnu sekyru a běžím si pro svůj oštěp... |
| |
| Dík. zakřičím na svého spolubojovníka, když si vytrhnu z rány dýku. Neni moc hluboká a hlavně, šla do boku, ne do vnitřností. Utrhnu kus látky a přiložím ho na ránu. Vstanu. Trochu to bolí. Jdu ze štítu vysvobotit svůj meč. |
| |
| pokrčím ramenami a vezme si späť svoj štít zo sekerou a štítom bežím ďalej hlbšie do osady |
| |
| oštep je nekde ztracen dole ve výru boje... nemá cenu ho ted hledat a hlavne ted je třeba bojovíku... |
| |
| Vezmu sekyru a jdu se podívat k bráně, jestli ji nelze už otevřít, cestou se obořím na dalšího pečeněva... |
| |
| Po chvilce zápaseni ze štítem se podaří petemu vytrhnou meč... vidíte jak Vetroslav pádí dolu po schudkách do víru nejvetšího boje kde se avaři zastavily u skupinky dobře oděných bojovníků kteří se bijí opravdu výborně a nepropustí jen tak někoho přez sebe.... diky nim se počáteční panyka v řadých pečenehu začíná urovnávat a v uliciza nimi se začinají pomalu přezkupovat |
| |
| Zbyhněv: vidíš že uš je palisáda dobita a boj se stáhl do uliček mezi domi... |
| |
| využívam dĺžku bradatice a len tak naslepo sa snažím poza hradbu avarov čo ma delí od pečnehov nejakého pečneha trafiť do hlavy |
| |
| Zaútočím na dalšího pečeněha.... |
| |
| Projdu pomalu kolem palisády a mrtvole seberu štít, který si dám na záda. Schovám tam i meč a do rukou si vezmu oštěpy (3). Které jsem našel opřeny o palisádu z vnitřní strany. Boj v ulicích je krutý. Do válečné vřavy proudí ještě mé oštěpy. |
| |
| Boj je dost krutý ulici zcela uzamknula hdadba ze štítů co vytvořily pečenehové a jeden kryje druhého... za nimi vidíte že se formuje znovu obrana ... je před vámi taková tlařenice avarů a vašich bojovníků že se k teto hradbvě ani nedostanete ted je vám přesila na nic.... mužete tak leda dobíjet ranené pečeněhy co se válí kolem palisády |
| |
| hmm moje úsilie je márne, z bradaticou na pleci si idem odpočinúť k palisáde... cestou odseknem jednému ranenému pečnehovi ruku a nechám ho na zemi vykrvácať zo slovami to máš za urážku bohov |
| |
| vidíte že jak vrhá pete oštepy tak poze jeden zasáhl svůj cíl a toješte pouze do nohy ... pečenehové je záhy sbírají a hážou je po vás na zpet hdte si... |
| |
| Vyhnu se mím směrem letícímu oštěpu (6 1) a nakonec hodím poslední oštěp, který letí totálně někam mimo. (1) Skryji se za vchod jednoho z domů. Rozkopnu dveře a vpadnu do vnitř. |
| |
| Vidíte jak Vadim zoufale koriguje utok který nepostupuje právekdyž beži kolem vás tak na vás zařve Hej podte se mnou udeláme klín jestli neprorazíme ted tak je to všchno v prdeli Kurva všichni delejte pote sem!!!" Pak ukáže na ješte na vás ukáže No vy jsete sice mladoši ale máte docela dobrý brnení budete dělat čelo klínu všichni se zežente štíty první jde v čele to a ostatní rameno na rameno a tlačí ho děljte dělejte kdo si troufá být na špici??" |
| |
| som v čele tejto bláznivosti a krčím sa za štítom, sekera na chrbte v ruke sax pripravený bodať |
| |
| Zapadl jsem do baráku. Když slyším velitele avarů nevycházím ven. Rána trochu přestává krvácet, ale stále bolí. Na to dělat klín teď určitě nemám. Projdu rychle barák, hledám bylinky nebo místní obyvatele. |
| |
| Půjdu já nejsem zraněn a mám dobrou zbroj.. zvdnu ze země nový štít a najdu i svůj oštěp.... |
| |
| sformovali jste klínVadim je uprostřed a vše diriguje jen zařve na Větroslava Bohové ti vzdávají hod snad to přežiješ.... pak se to pomalu začíná rozbíhat Větroslav ani nemusí běžet je tlačen takovou rychlostí že se mu zdá že letí a před ním se přibližuje hradba štítů kopí a napřežených seker...... vetroslave hod si 10K Pete zapadl do baráku který je prázdný ješe ale sou snad teplé postele nejaké bylinky najde ve spíži i ze zásobami jinak nic... |
| |
| Přiložím si byliny na ránu a kusem látky si ji zavážu. Nemám sice štít, ale vezmu si stůl, který byl v místnosti. Když už se připravují naši k útoku přicházím se připojit k nim. |
| |
| Vidíte jak se celý klín srazil s řadou pečenehu a naprosto ji rozbyil na kusy a bohu žel vidíte ja Větroslav při tom třesku dostábá zsah kopím do nohy do boku a šavlí po hlavě sklídá se nazem a přez neho se hrnou vaši další bojovníci..... dál se bo opět roztrhl na malé ostrůvky soubojů kdy ze s naprostou převahou uplatnuje vaše přesila... |
| |
| neležím tam ale vytrhnem si kopiju a snažím sa odplaziť niekam do bezpečia |
| |
| Rozběhnu se a zaútočím na nejbližšího pečeněha.. |
| |
| Zbyhněv se vyřitil mezy pečeněhy mezy kterámi je ted už zase zmatek a nekteří i začínají prchat postavil se mu jeden v hemě s chocholem a v destičkové zbroji která na nem jen tak plandá protože pravdepodobne meěl dostatek času si ji upnout má leč a šttem se kryje Kdyz zbyhněv zautočí sekerou spatří ho na poslední chvily a nestihne pořáne uhnout a je zasařen do ruky ze štítem ožene se mečem a trefí zbyhněva do jeho štítu tomu ulítnou dvě spodní prkna... |
| |
| Utočím hned znova... |
| |
| plazím sa smerom preč od bitky a kryjem sa štítom, môj cieľ je veľký voz asi 5m odomňa. tam to hádam prečkám vravím si a zatínam zuby keďže mi každého pol metra plazenia spôsobuje obrovskú bolesť |
| |
| Tentokrát se to zbyhnevovy povedlo jeho sekera orazila meč kterím se kryl a zasáhla ho mezi krk a klíční kost v tom zapraskalo a vyvalil e proud krve bojovník se zapotácel a ustoupil vidíte jak se saží zdrhnou a schovat se do jednoho z baráku... |
| |
| Vidíte že i ostatni se uzavizaji po skupinkách v barácích a malí zbytek se schoval za vnitřní palisádu kterou je obehnaná nejaká podivná stavda |
| |
| Jdu se podívat tam kde sem viděl toho cizáckého kněze a ten obraz... |
| |
| spod voza volám čo mi pľúca stačia vypáľte ich.... zapáľte tie chatrče nech v nich tý bastardi zhoria a smejem sa ako bllázon |
| |
| k Větroslavovy přibíhá jeden avrar a kriči na nej něco pak vezme nůž a roizřízne mu zalhoty a kus tuniky z mechu mu na rány nalije čistou vodu a pak vytáhne z vaku nejaké obvazy a smrdutou mast z bylin kterou mu rány ováže pak ho plácen po zádech dámu napít z dzhého měchu kde má pe zmenu silné vino a pak odbezne k dalšímu... |
| |
| Z jedné zemnice stoupá dým. Tam je jistě zapálené ohniště. Vykopnu dveře a prohledám ji. Když tam nikdo nebude. Vezmu zapálená polena a začnu je hazet přes palisádu a některé i k ní, aby začala hořet. |
| |
| Zbyhnev sleduje jak cizáský knez neco vyřvává na té vnitřní palisádě a mává nejakým obrazem na nemž je nakreslená nejaká ženská v šátku a kolem hlavy má zlatý kolo... dál vidíte jak nekteří z bojovniků zapaálili ty domi v nichž se skrývali pečenehová a ti vybíhají a prosí o milost vědí že boj je ztracen.... neteří z prvních byli nemilosrdne zabiti hlavfne avary ale pak vudcové zasahly a vetšinou jsou zajímáni... |
| |
| když pete vykopl dveře vuvidel tam nachystaného maldého chlapce z kopím a ten na nej hned zautočil |
| |
| Hlavně mladé slečny. směji se na vojevůdce klidnící situaci. |
| |
| Pokusím se vykrýt kopí štítem. Něco takového jsem čekal, atak to nebude problém. |
| |
| Jdu k palisádě... Polez ven pse, tvá poslení hodina nastala.... zařvu na kněze a kriji se štítem... |
| |
| Pete vykryl s přehledem ránu malého tak 13 letého kluka ale když utočil atk přece jen byl kluk mrštnějsí a ráne sy vyhnul pak znovu a nečekane učinil výpad... |
| |
| z palidády na vás strílí a hížou oštepyje težke se přiblížit knež neuslále něco mumlá a mává obrazem.... vidíte že bojovníci z palisády na vás mávají .... je to jasné chteji se domluvit... |
| |
| Složte zbraně a polezte ven, chcete li žít... zařvu k palisádě a čekám.... |
| |
| Rozhlédnu se po nějákém oštěpu a vrhnu jej po knězi... |
| |
| vidíte že mají překladatele který docela dobře umí slovanský jazyk jaké budou vaše podminky když se vzdáme? Zbyhněvuv oštep se zabodl do palisády kousek od kěze... |
| |
| Zajmeme vás do otroctví jak jinak... |
| |
| chcem toho kňaza ako otroka volám smerom k palisáde |
| |
| jen se ozve Zak zdechni ty kurvo! a jeden z bojovníků po tobe hodí oštep... (hod si ) |
| |
| vidíte jakZbyhněva jen těsne mine oštep a na palisáde uklidnují toho horkokrevného válečnika... po slovech Větroslava se do toho vloži zrejme jejich vudce a Vadim s Avarem.... vidíte že jednání je dlouhé a jedno z podmínek je i že vráti čest starým bohům vydají majetek a budou poplatni a oddani slovanum zato si uchovají alespon omezenou osobní svobodu... poté co souhlasily tak pro ne zmena náboženství byla tim nejmenšim problémem když nás neochránil křestenský buch atak přeci musí byt slovanská božstva silneši.... jeden z tech válečníku nez okolků prořízl krdlo zděšenému knězi a jeho mrtvolu shodil přez palisádu Velká a zdobná ikona svaté bohorodičky spadla z palidády..... |
| |
| zautocim na mladika... |
| |
| Rychle se rozběhnu a useknu knězi hlavu, pak plivnu na obraz a rosekám ho... Perun je k vám milosrdný... řeknu těm na hradbách a zasměji se, hlavu vezmu do ruky a kráčím dál, postupně uskám ještě 9 hlav padlých Pečeněhu...Tak a svůj slib dodrží, ó mocný Perůne... |
| |
| Pak se dveře otevřou a oni pokládají zbrane před nohy vašich vudcu Vadim volá na Zbyhneva Běz do pevnosti a přines mi ten obras tem musíme mít. než ho nejakej pitomec rozmlátí |
| |
| to bol môj otrok!!! zakryčím a odpľuvnem si žiadam pre seba a svoj kmeň korysť volám ďalej |
| |
| Vadim pohlédne na tebe a tvé rány Nemusiš se tak hlučne dožadovat své odmeny pro toho kdo byl v čele klínu v rozhodujícim utoku bude kořisti dost |
| |
| Tvůj otrok? Já slíbil Perunovi jeho hlavu, když se vrátím z bitvi, máš smůlu, je můj a bude Perunův.. zašklebím se na Nyéka a začnu se hlasitě smát... |
| |
| Pete:Mladík ti to jen tak tak vykrije ale pod dojmem toho co se deja pak zahodí kopí a klekne si a vzdává se |
| |
| Pak ještě sám donesu tu ikonu co spadla na druhé straně palisády, cestou na ni však plivnu.. |
| |
| Pak se na hromadu sbírá vše cnné ješte najdete jednu ikonu a to sv jiří jak bojuje z drakjem ty si Vadim odloží vedle pak se kořist rozdelí mezi avyry a slovany a potom se vytáhnou nakradené jídla a pití a slavise zřit to byla dobrá bitva ..... |
| |
| Po bujaré veselici druhý den Avari odtáhnou i s kořistí Vadim určije kdo tu zustane jako prozatimí posádka... Pak si vás zavolá vidíte u neho na stole ty dve ikony "Tohle má u tech římanů velkou cennu proto bych byl rád kdyby jste to prodali a peníze z jedné z nich si mužete nechat z druhého ale mi přineste. To bude jako váš bonus ke kořisti. Proč váš nejenom že jste udatně bojovaly v rozhodujícím okamžiku v čela šiku ale i přez svou mladost jste se osvetčily jako výborní špehové a proto chci aby jste jely do mesta Chersones na jihu u moře a ta, zjistili vše co je možné o námořnictvu řimanu o jejich taktice atd protože příští jaro se asi utkáme s římskými zbranemi. Ale ztím si tohle tajemství ponechejte pro sebe. |
| |
| Když si klekne na zem skopnu ho, až na ní leží. Ukážu na pochopy a ti se ho hned chopí, svážou ho. Pak se vydám s ostatními rabovat. Beru vše, jako zdobené dýky, prsteny, peníze, dobré boty a oblečení nebo také nějakou zbroj co by se mi hodila. Při prohlížení jednoho z domů se mi podaři chytit živou holku. Odhadl bych ji tak na 20 let. Její matka byla zabita avary, když se pokusila utéct s ní. Za vlasy ji dotáhnu zpátky ke skupině s kterou drancuji. Jeden chytrý chlap už dotáhl stůl, na který jdem ji položil a dýkou ji rozpáral šaty. Pak se odehrálo to co se običejně odehrává. Brečela a smíkala se, druhové ji ale přidrželi. Panna. zasmál jsem se a všichni kolem semnou. Když jsem dokonal své dílo, vystřídali se i ostatní. Dejte jí roubík, kdo to má poslouchat. odpovím na její vzlikot a jeden z avarů použije něco jiného než roubík. To se mu stane osudným protože zapoměl na to, že i ženy dokážou kousat. Ve smršti nadávek ji chtěl uhodit, ovšem ostatní ho zadrželi. Však se ještě bude hodit. Když bylo naše dílo dokonáno. Přišli další a další... Toto schéma se odehrávalo na každém druhém rohu. Mladé starší nebo staré. My měli štěstí na pěknou mladou. Pak drancujeme dál. |
| |
| ikona bohorodičky:  |
| |
| Ikona sv jiří:  |
| |
| Ještě se chvíli procházím po pevnosti a pak si nejdu svůj oštěp, a porozhlídnu se po novém štítu.... |
| |
| s většími problémi najdeš svůj oštep a i jiné vybavení Větroslav konečne i na jde helmici která by mu seděla je klasická nomádská s chocholem z konské oháňky a lícnicemi pak dostanelte svůj díl kořisti a dostaneteteho ve zlatých mincích pro každého to činí 150zl. Pak Vadim odjede i z asi polovinou mužstva. Část tu zůstane a Konstantin se stane velitelem pečnehovské pevnosti vy si tu mále v klidu odpočinout nabrat zásoby a pak vyrazit.... |
| |
| tak ja pilne odpočívam.. celé dni nič nerobím len ležím aby som sa už zotavil. zbyhnev hodil by sa ten zázračný liečiteľ čo ma dával doporiadku naposledy, inak tu budem ležať ešte rok poviem s bolesťami jedného dňa Zbyhnevovi |
| |
| Všichni jste si vzaly od pozažených pečenehů nekteré jejich zbroje některé jejich dcery jako konkubíny vyzdarvili jsete se a asi po mesíci máte sebrané zásoby i vybavení aby jste moly vyrazit. Už začalo sněžit a pořádne přituhlo vubec se vám nechce z houní vytopené zemljanky a z obětí milenek ale nedá se nic dělat je třeba vyrazit. Z Nyékem je třeba se rozločit neboť ten se vrací do Itylu hlavního města Chazarů ve jihovýchodních stepích, protože tohle už není jeho boj pečenehy, vašeho společného nepřítele jste už porazily a tím Chazarsko slovanské spojenectví končí. strdečne se s vámi rozloéučí a s velkou kořistí a nekolika otroky se vydává do zatím jen lehce zasnežené pláně ješte naposledy na vás zamává svojí špičatou čepicí lemovanou kožešinou a zmizí v dáli...... "Tak ted už je to jen na vás!" řekne Konstantin který stojí vedle vás a ločil se také z Nyékem Bude mi chybět ským já si ted tak od plic zaspívám a zahraji a chlastačky ted už taky nebudou co dřív. Nu což Jdu po své práci a vy by jste už taky měly vyrazit at do Chersonu dorazíte než uhodí největší mrazy!.... |
| |
| Pozbírám své vybavení a obrazy zabalím do kůží, aby se jim nic moc nestalo, je mi to sice proti srsti opatrovat je ale je to Vadimovi přáni, pak se vyšvihnu na koně a podívám se na ostatní... Tak vyrazíme, cesta bude dlouhá, a navíc musíme se naučit něco o té cizí víře, viděl bych to tak že se necháme naverbovat jako vojáci na jednu z jejich lodí, tak je poznáme nejlépe, tak nemeškejte a poďte... |
| |
| Měsíc trávím spravováním jedné zbroje a sháněním zbraní. Meč bastard, nyní velmi ostrý, vypadá jako nový. Dále šupinové brnění, na zádech štít a v sedloví koně, připraveny čtyři oštěpy s barevnými látkamy, typickými pro můj rod. Dokonce jsem začal přemýšlet i nad erbem. (to vybaveni pls napsat do deniku, nebo ho mam koupit?) Od Konstantina jsme každý dostal po jednom domě a kdo chtěl i konkubínu. Já chtěl, ale tu jsem díky její kráse ušetřil. Nakonec jsme se ale zamilovali do sebe. Za měsíc žití spolu je na ní vidět, že je těhotná, s kým jiným než semnou. Nechám jí něco peněz na živobytí a příslib toho, že nikdy nebude strádat od Konstantina, je mi další zárukou. Měj se pane zdejšího města, mistře Konstantine. Postarej se o Marianu, snad se pro ni někdy vrátím. řeknu mu když nasedám na koně. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ale jinak je přispěvek dobrej:) |
| |
| Uzdravený a vyzbrojený sadám na svojho koňa. Ten kôň bol súčasťou môjho podielu, je statný a mocný, bol cvičený do vojny a on to vie... trvalo mi tri týždne než som ho presvedčil že som jeho pán ja... teraz je ešte lepším spoločníkom než bol Griva, dal som mu meno Smrtinoš. Ešte si z jeho chrbta podám ruku s nejakým chlapom, ktorému som predal svoju konkubínu za pár zlatých a môžeme vyraziť. |
| |
| Tak vyrazíte o zasnežené stepi každý má dva koně jeden je jezdecký a druhý nákladní. Z východu fouká ledový vitr který nese drobné sněhové krystalky které vás štípají do tváří jsete zachumlaní do kožešin na nohou plstené válenky každy na hlave telpou vlněnou čapku lemovanou kožešinou, každý má te na sebe tlustou vlnenou Situ taktéž podšité kožešinami.... Vašim koním se páří od nozder a vám jdou taky od ust obláčky mrznoucí páry,pomalu ale jiste jdete vstříc široširé stepi a neznámému městu... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Sněhu stále přibívá a mi pomalu postupujem dále, koně se prodírají sněhovými závějemi a zutěžka odfkují, od našich jdou v pravidelném rytmu párové kotouče, tváře máme rudé od mrazu a já žvíkám nějáká zrna co sem si vzal do váčku abych neměl hlad, krajina je bílá a sem tam po obloze přeletí pár krvestřebů nebo orlů jež se vydali na lov...Morana již přebrala vládu nad světem, dnes je slušná zima... pronesu k ostatním a dám si do pusy další hrst zrn a zapiju je medovinou....Blíží se večer, měli by sme najít nějáké obydlí nebo místo chráněné větrem aby sme přenocovali... zamyslím se nahlas a začnu se rozhlížet po okolí... |
| |
| kto je morana? opýtam sa udivene Ak sa tu práve menili vládcovia, možno je príhodný čas na útok, v ziome to čakať nebudú a kráľovná určite nemá ešte silnú pozíciu kujem pikle |
| |
| Zarazím se a podívám se na Vetroslava... Morana, bohyně zimi a smrti, cožpak jí neznáš, žena Černoboga, ostatní bohové se jí straní, prý je nesmírně spanilá a krutá, obvládá různé démony a běsy, zvláštní že jí neznáš... zakroutím zamyšleně hlavou... |
| |
| nie priateľu nepoznám ani Moranu ani Černoboga, kmene z našich krajín ich neuctievajú, tie mená počujem prvý krát krútim hlavou prekvapene |
| |
| Obořím se na Větroslava, zima mě už dost rozčiluje. Prosímtě starej se o to jak nezmrznout a pak vymejšlej blbosti, jako že tři chlápci na koních svrhnou místního panovníka. utnu tak debatu, než dojedeme k branám města. |
| |
| nemyslel som nás... myslel som Avarovov ale jeden z našich kmeňov vrátim hnusným tónom |
| |
| už se opravudu hodně zšerilo sotva vidíte na cestu když konečne dorazíte alespon k březovému háji není nijak hustý, ale musí vám to stačit. Ješte přitohne a vítr se rozfučí ješte silněji šlehají vás ty malé krystalky sněhu do obličeju jen ztěži se podařilo Petemu rozdělat ohen. Všichni drkotáte byt jste zabaleni do ovčích houní. V dáli zavije táhle vlk a další mu odpoví..... |
| |
| Poslouchám vytí vlků, než ulehnu a pak se podívám na ostatní... Musíme spát těsně při sobě, jinak zmrznem... povím a hodím svou houni hned k Petově... |
| |
| neprichádzame ako nepriatelia... nespime tu ale poďme do mesta.. v nejakom hostinci za sazhrejeme miestnou pálenkou a ľahkými ženami - nadhodím do pléna |
| |
| Podívám se na Vetroslava... Rozhlédni se kolem sebe, nic než pustina tu není, a koně sou moc unavaní, musíme se taky vyspat, tak nemel a poď spát, buď rád, aspoň za ty stromy, když sundáme sedla s koní, můžeme s nich udělat závětří a být relativně ochráněni před větrm, ale se zimou si musíme poradit takto.. řeknu mrzutě a ospale..... |
| |
| Uděláte si alespon provizorní přístřešek a pořádne ho upevníte. Do přístřešku se vší silou opírá ledoví vítr a ten se celí třese. slyšíte jek se vlčí vití přibližuje a slyšíte i nejaké roztodivné zvuky nedaleko ... Po chvíli slysíte i hlasy jak se k vám blíží noční fujavicí. vivat humanus laudo Diam!!! Venio Pax!!! |
| |
| To bol vietor alebo som počul Latinčinu?... žeby východný rimania? - veľmi flegmaticky prehodím a plášťom si pretriem ostrie sekery |
| |
| Trhnu sebou a uchopím oštěp... Te vítr nebyl, římský jazyk sem také zaslechl... pomalu vylezu ven a podívám se kdo to tam mluví... |
| |
| Ukľudni sa... keby to bola rímska armáda tak by sme mali šípy v chrbte alebo by nás rubala ich jazda... mimo to rímsku armádu neschováš, sú moc lesklí a hlučný - ukľudňujem zbyhneva a pritom sa smejem |
| |
| Vidíte první dva ozbrojence zachulané až po krk v kožešinách celí zasnežení jak každý nese kopí, na zádech šít a kuši se šípi když vás spatří tak si viditelně odechnou Venio Pax!!! quis sum? Nos sum Bucleari patriam femine Theodoi. Posum in ignis? Postupne se za nimi vynořují další postavy a v dáli vidíte i nekolik vozů |
| |
| Nerozám vám ani slovo, já sem Slovan, Slava... řeknu lidem jěž přicházeji... Rychle si je prohlédnu, a stále držím oštěp v ruce.. |
| |
| Prvni dva na sebe pohlednou a zasmějí se pak se poročí dozadu a zazvou na nekoho ze zadních řad Svijatovit !!! Sclave! za chvili přijde Vysoký světlovlasí muž s fousy oblečen ajko ostatní podívá se na vás slované??? uh to se nám oddechlo proháni se tu totiž nejaci svinští nomádi tak by jsme neradi prišly o náklad. My jsme Bucleari pani Theodory děláme doprovod jeji obchodní koloně vracíme se z kijeva do Cherconu. Je tu dost slovanů ale i jiní. Mužem se tu utábořit s vámi a ohřát se u vašeho ohně? |
| |
| Pohlédnu na něj... Jistě, jak jinak, bohové vedly vaše kroky kolem nas.. řeknu a čekám na reakci... |
| |
| Postupně se vynořují z husté vánice další a další až jich je vojáků asi 50-60 a dalšího doprovodu asi stejně plus asi 20 velkých obchodních vozu které staví do pulkruhu a taky jeden velký nobl obytný vuz. Hned se daji všichni do chvatné práce vezmou si od vás ohen, staví stany atd.... |
| |
| Zpozorním, ale konverzaci a dohady nechám na nich. Následně přijdou nějací latinští vojáci a včele je jejich překladatel. Jen se posaďte, alespoň budeme mít nějakou společnost. pobídnu je. |
| |
| Až postaví stany postaví hlídky a podobně pak si k vám někteří z římských vojaků přisednou: Jsou vděčni za peteho pobídku zjištujete, že je zde dost slovanů kteří se s vámi dají hned do hovoru přinesou i výborné řecké víno sednou si k vám i dva mohutní Langobardi, Gepid, Herul a Gót dokoce i jeden turkický Bulhar, ti se s vámi baví pomocí slovanů rukou nohou a hlavně alkoholu. Dozvídáte se plno zajímavích vecí o ostatním svěke a zjištujete, že váš rozhled byl omezen poze na vlastní vesnici a okolí zatímco svět je daleko větší. Dozvídáte se o daleké Sýrii o Persii kde nekteří bojovali i o velkém a bohatém Kartádu které je přez velké moře i o Egyptě kde jsou vetké špičaté stavby zdřejme od obru kteří tam žili dávno před lidmi. zjištuje te také to, že oni jedou do Chersonu a pak dále lodí přez černé moře až daleko do velkého města Konstantinova které je prý hlavním městem křestanů a římanů. A pak dále do sýrie kde už prý žije nekolik tisíc slovanu kteří tam byli římany přesídleni aby chránili řím před Peršany. |
| |
| Chvíli je poslouchám a pak se zamyslím.. Mi směřujeme také do římského města, někde k moři, chceme se nechat najmout na loď, jako vojáci a zkusit něco nového... řeknu opatrně a pak se zeptám.. Jsou zde nějácí obchodníci víry v jednoho boha, mám něco co by je mohlo zajímat... |
| |
| Fuj ten obrázok sme mali spáliť. Riskujeme Svarogov hnev. - otočím sa k Zbyhnevovi rimanov som videl zatiaľ len raz a vtedy neboli priatelia... radšej si dám pozor. A germáni tiež niesu zrovna kamarádsky susedia - dumám sám pre seba a hrabem sa v pahrebe ohňa |
| |
| Svjatovit se k toubě nakloni a povídá Chcete na moře ? no proč ne myslím, že paní Theodora by jiste nejaké Bucleari přijala a pokud chcete na moře tím lépe jak tu už zaznelo jedeme pak do Sýrie a budem se zastavovat práve v Konstantinopoli akorát asi se bude te muset nechat najmout až v Chersonu odkud budem tak za měsíc a pul vyplouvat zatim asi Pani Theodora nepotřebuje nic. Myslím si, že bude v pořádku když se k nám připojíte cestou do Cersonu v naší koloně budete mít vetší šanci přežít cestu nebot kousek od města jsou lapkové co čeají na osamelé jezdce. A tvá otázka ohledně Křestanů Paní Theodora je křestanka a i nekteří z nás jsou křestané copak bys pro ni měl? |
| |
| Pohlédnu na něj a naznačím mu aby šel kousek dál a řeknu mu aby zvolal i paní Theodoru... Půjdu ke svému koni a vyzmu oba obrazy zabalené do kůže, a stoupnu si na konec vozového tábora, tak aby tam bylo dost světla ale aby nás neviděli ostatní... |
| |
| Jde s tebou ale říká ti, že ted paní Theodoru hozhodne budt nebude a že je příliš vznešená aby obchodovala v takovém nedustojném prostředí. Pak se zadívá na ikony: Při perunovy vy máte svaté ikony?? to je velká svatá věc kruci vy jste křestané??" |
| |
| Odplivnu si když se zeptá jestli sme křesťané.. Nejsme, jsem bojovníci, slované ještě stále věrní staré víře...Chci za ně tisíc zlatých, vím že sou hodně cenné... pohlédnu mu lyšácky do očí a zase obrazy zahalím.. |
| |
| Nakloní se k tobe a pošeptá ti do ucha Mít svaté ikony a nebýt křestan znamená dost průser tak si dávejte bacha panií Theodora vás asi prijme ráno a ta na to nehledí ale kdyby se to domákly kněži tak ... a prstem si přejede po hrdle. Já taky jsem věren strým bohům, a proto i se svími zkušenosti jsem stále tu jen jako velitel části slovanských bucleari jinak by má kariera byla dávno nekde jinde. Hold připravte se, že jestli chcete vydelat v římském světe peníze a udělat karieru bude te si muset stoupnout do té jejich vody a nnechat na sebe navlíct tu jejich bilou košili. |
| |
| pohlédnu na něj.. Nejsem blázen, před tebou můžu říct že sem pohan, ale před ní řeknu že sme ty ikony pohanů vyrvaly po úkrutném boji... usměju se.. Myslíš že v římě budem říkat že sme pohané, ne budem hrát křesťany, najmem se na jejich lodě, jako vojáci.... |
| |
| Pošeptám mu Do té vody si nestoupnu, jedině abych z rukou smil křesťanskou krev... |
| |
| Sviatovit se jen zasměje: Před paní si na nic hrát nemusís té je to jedno ta obchoduje s pohany uplně normálne a je jí jedno kde jsi tu svatou ikonu vzal. A i v konstantinově měste se pohybuje hodne pohanů a to bez vetších problému akorát nemaji šanci na karierní postup. Jinak je videt že jsi mladý a radikál já bojiji c římském vojsku už od mala a mnohokrát mi křestan zachránil život a kryl zády jsou mezinimi dobří lidé a i špatní stejne jako mezi starověrci. |
| |
| Pak si jdete sednout k ohni a je vám nabýdbuto misto v jednou jejich stanu, aby vám nebyla taková zima venuku. |
| |
| Opatně obrazy zase schovám ke věcím u svého koně a pro jistotu sedím u ohně a dokud neusnou všichni z karavany... |
| |
| Po příjeme stráveném večeru s Bucleari paní Theodory kdy jste se dozvědeli plno novinek a zajímavostí až vám udivem padali čelisti a někdy jste i podezdřívaly vypravěče že musí být lhář byť se dušoval a zapřísahal se na všechny bohy co znal, jte se odebrali k spánku . Ráno bylo mrazivé snad mrazivější nez noc, naštestí ale nefoukalo. Přišel k vám Svjatoví " Pánové paní Theodora vás očekává." A ukazuje vám cesru ke krásnému stanu z pevné a barevné purpurové latky jnž krásně kontrastuje s okplním bílím sněhem. Když stráž (jeden z tech Langobardů co jste snimi pili v noci) odhrne silný záves udeří vás do nosu nádherná omamná vůně. Všude na zemi i po stěnách jsou koberce a ozdoby nádhera až oči přecházejí. Na zdobném křesle sedí překrásná mladá, ale zvýrazu sebejistá žena v rudých sametovách šatech vyšivanýcha zdobenách zlatem na něch ji spadají dlouhé černé lehce zvlněné vlasy. Va krku má krasný náhrdelník a malí zlatý křížek z drahokami a její krásu podbarvují zlaté naušnice s řetízky. svjatovit se k vaám přitočí a řiká Poklekněte před pani Theodorou Je to římský zvyk. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Vezmu obrazy a následuju ho až k paní, pak pokleknu na jedno koleno a podívám se na ní... Měl bych tu pro vás něco co by vás mohlo zajímat.. poté čekám jak zareáguje... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| Zbyhněv Stínobor: věnuje ti drobný usměv a podívá se na svaté ikony " Pane vaše svaté ikony jsou velmi vzácné ale já s ikonami neobchoduji ale zato vám mohu doporučit kupce v chersonu nebo v konstantinopoli podle toho jaké mám znalosti by jste za ne mohl chtít až 4500 zlatych a slyšela jsem že by jste chteli do mé posádky na moři je to tak? |
| |
| Hledím na ní a stále si jí prohlížím Děkuji vám paní, to by bylo od vás laskavé, a ano, jestli teda máte zájem, sme docela zběhlí v boji... na víc se nezmůžu...stále se mi svírá hrdlo při pohledu na ni.... |
| |
| Ukloni lehce hlavu a povídá Jiste bych byla ráda protože o statečné bojovníky je vždy nouze zvlášte v této pohnuté době. Na dalších podminkách se domluvte s mim velitelem slovanů Svjatovitem. Velmi ráda jsem vás všechny poznala. Pak se ješte jednou na vás na všechny usměje svím okouzlujícím usměvem a pokyne vám rukou že mužete jít. |
| |
| Pokloním se jí...Nebudete litovat, protože mi se v boji nebojíme ani boji... řeknu sebevedomě a odejdu, venku zastavím Svajtovita...Už se ti ani nedivím že si se přidal k její skupině... |
| |
| Svjatovit se jen usměje Pro ten její usměv by tu většina chlapů udělala cokoli. a pak že jsou nejlapší zbrani měče takový usměv je všechny složí pod nohy Co? a přátelsky te dloubne loktem do žeber. jo co se jedná platu a takových věci za měsíc na moři 50zl a jídlo a noclech z boje 5% kořisti. Ale nastoupíte až v cherconu pak se ješte domluvíme pokud budete mit ešte zájem. |
| |
| Nevím jak ostatní, ale já to beru, ale řeknu ti že vše pro ten úsměv bych asi neudělal, ale kdyby bylo třeba, položil bych pro ni život... řeknu mu a usměju se, schovám zase ikony do svých věcí... Jdeme se napít co říkáš, myslím že to zrovna teď potřebuju, protože bych pak už jen myslel na ni.... |
| |
| Pani prepáčte mi moju úprimnosť... ale ste očarujúca. Bolo by mi cťou uvýtať vás na hradisku môjho prastrýca kde žijem. - trošku zvodcovsky prehodím a dám si dole helmu |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Napije te se na dobrý zbytek cesty a Svjatovít se vydá za vlastními povinostmi a pomale celá kolona se zbírá k odjezdu. Vyrazíte s kolonou a jedete další týden kdy v dáli vidíte město a to město z kamene coco cojste ve svém dosavadním živote ješte neviděli i hradby má kamené a vysoké tak jako dvě palisády na sobě ohromuje vás to. Když se blížíte k městu vidíte jek v dáli objíždí jezdci ale nepřibližují se. Jsou to lapkové ale vaše dobře ozbrojená kolona je pro ně velké sousto to jim za takové riziko nestojí i když ví že by kořiet byla zřejmě obrovská ale to i ztráty. Dostáváte se až k branám města máte oči rozšířené udivem všude samí kámen a to i na ceste ve měste. Jak obdivuhodné. Pak se s kolonou rozloučíte Svjatovít vám řekne ať na sebe dáváte pozor a jestli budete chtít s nimi na moře tak, že ať se stavíte za měsic že budou vyrážet. A jestli budete neco potřebovat tak, že budou bydlet v domě u přístavu který má ve štítu slunce a 5 hvězd tak se mužete zastavit a když se budete ptát po něm tak určite vám pomůže. |
| |
| Když zpatřím v dáli ony lapky chytnu svůj oštěp. Jsem připraven na cokoli a nenechám se znova zranit kvůli nepozornosti. Pak už dorazíme do města, kde svůj ostěp zase vrátím na své místo. Nikdy jsem nic takového neviděl. Všechno z kamene. Je to udivující, ale slyšel jsem o městech, které bývali ještě daleko větší a majestátnější. Myslím, že mezi ně patřilo i to město Konstantinovo. Rozloučím se se Svjatovítem se zprávou, že se nejspíše ještě uvidíme. Myslím, že nejlepší bude se nejdříve ubytovat. řeknu a rozhlédnu se po obličejích svých druhů. Jestli souhlasí vyrazím ulicí hledat nějaký hostinec. |
| |
| Dělejte jak myslíte, já se podívám sám po městě... řeknu ostatním a vydám se rychle do přístavu do domu kde by měla bydelt Theodora, hledám dům se sluncem a pěti hvězdami... |
| |
| nepáči sa mi tu... nieje tu kus živej prírody, všetko akoby umrelo. A to množstvo ľudí ma znervózňuje. - hovorím sám k sebe a potom z koňa zdrapím za golier (límec) nejakého chodca čo ide okolo Hej ty! Kde tu máte svatyňu? Už dávno som neobetoval. |
| |
| Zbyhněv Po protloukání se ulicemi a míjení lidí kteří si te bubec nevšímají a sem tam do tebe narazí tak se dostaneš do přistavu. Poprvé vživotě vidíš moře obrovská vodní plocha která snad nikde nekoncí. V přístavišti je snad ješte mumraj. Všichni na sebe pořvávají a halasí jeden prřz druhého vidíš jak právě nekdo vylétl oknem hostince U smradlaviho mečouna jdeš dál apak začínají víc nobl domy a jeden z nich má na štítu slunce a 5 hvezd.. |
| |
| Větroslav Pocestný se zastaví čumí na tebe jak z jara je ti jasné, že ti vubec nerozuměl pak te rukou odstrčí a jde dal za svou praci všude kolem tebe je plno lidí a vráží do tebe . Všichni nekam spěchají. Jak stojíš na ulici tak jen tak tak že te nepřejel vůz naložený nákladem vozka na tebe něco zařval v nejaké cizí řeči práskl po tobe bičem a uhání dál. Jsi v tom shonu tak trochu celej zmatenej a cítíč se silne nervozne a znepokojeně. |
| |
| Petyowitcz Chrilovskij Vidíš jak zbyhněv odchází stam kde tuší přístavište a ty stojíš práve tak jako Větroslav na rušné ulici plné nástrah a spěchjících lidí kterí na sebe pořvávaji a strkaji do sebe i ndo tebe. Když vidíš jak se větroslav motá po cestě jako motovidlo uhneš ke kraji a sleduješ s povzdálí a s usměvem na rtech jak se Větroslav málem stal obětí rozvášněného vozky ... |
| |
| Procházím ulecime a sleduju lidi, sem tam se zatavím a pozoruju ten ruch jež sem v životě neviděl, když se dostanu do přístavu a spatřím moře zůstanu chvíli v úžasu hledět na tu vodní plochu... U Peruna tolik vody.... Pak začnu hledat dům a když ho najdu zaklepu na dveře domu, nevím kam s koněm a tak ho držím u sebe... Potřebuji mluvit s paní Theodorou... řeknu nervózně když se za dveřmi ozve hlas nevrlého muže a ptá se co chci... |
| |
| Zbyhněv Vyleze ze dveří postarší, ale statný muž Hmmmm cojí chceš maslíš si že bude mít chuť se vybavovat s takuvejma vandrákma??? co?jestli chces práci tak to viřídí Svjatovit. paní theodorta je velmi zaměstnaná žena. Tak dobře rozvažuj co chceš než te odsud vyhodím! Zamračí se na tebe a pískne na dva velké psy s ostnatými obojky ( podobni trochu dnešním rotvajlerům) kteří přiběhnou a nevrle na tebe včí. |
| |
| Jdem na nějaký trhy ne? mrknu na Větroslava a pomalu se vydám někam, kde tuším náměstí a krámy. Vedu svého koně za uzdu a je to pro mě takový klín, který rozráží dav. |
| |
| Ty Petyowitcz toto hrozné miesto... neviem ako ty ale ja pôjdem ďalej radšj na koni. ľudia sa mi buď uhnú alebo majú problém. Skoro ma zrazil voz! - rozčuľujem sa a niesom ďaleko od toho aby som niekomu dal cez držku za hocijakú blbosť, vysadám na koňa a idem smerom k petovi, ľudia šomrú a nadávajú ale mne je to fuk, hlavne že do mňa nikto nestrká |
| |
| Pohlédnu na muže a na psi... Vím že je velmi zaměstnaná, ale má mi říct o jednom obchodníkovi, zná mě, doprovázel sem jí z pustiny.. řeknu mu a podívám se znovu na psy...Pokud je to tedy možné, řekněty jí že s ni potřebuji krátce mluvit... |
| |
| Zbyhněv Stínobor stařík si te změří ješte jednou neduveřive pohledem Hmmm dobrá tak počkej a zabouchne ti dveře před nosem. za cvili se vrátí a mrzutě řekne No tak pod ale neotravuj ji moc dlouho spěcháme Pak te vede dvore a lukdusne vybavenýma komnatama až do takové střídme vybavené kanceláře kde sedí ona krásná žena za stohem papíru Dobrý den. Tak copak si přeješ? |
| |
| Pokloním se a pokleknu na jedno koleno... Slíbila ste mi paní že mi řeknete jméno kupce jaž ode mne odkoupí mé zboží... řeknu plaše s úctou...A také sem vás chtěl znovu spatřit, ale to není hlavní důvod proč sem zde, rád bych ty ikony prodal, protože peníze se střeží lépe.. řeknu popravdě a pohlédnu na ni... |
| |
| Petyowitcz Chrilovskij - a Větroslav jdete směrem ke středu města a dojde te až ke kašne fšude je strašný frmol a a vidíte na malém naměstíčku nejen ruzné stánky a kšeftíky ale i dvě hospody jedna U zlomené kliky ve vyložene spíš tak pro chudé pocestné a trhovce a ta druhá Poutníkův odpočinek je nobl knajpa která je dvou patrová a má i okenice a střechu z břidlicových tašek |
| |
| Zbyhněv Stínobor Trochu se zamyslí Och ano moc se vám omlouvám v tom shonu sem na to uplne zapomela Kupec se jmenuje Ionasis Posidis a má obchod na hlavním trhu prodává vše možné odkažte se na mě, že jsem vás doporučila. A ješte jednou se omlouvám Pak lehce ukloní hlavu na rozloučenou a znovu se ponoří do práce. |
| |
| Znovu skloním halvu na výraz úcty.. Děkuji vám paní...nidky vám to nezapomenu, mé služby vám budou jako projev úcty nebudu žádat žold.. řeknu a odejdu, venku vysednu na koně a jedu na hlavní trh, kde se ptám po Ionasisovi a jeho obchodě... |
| |
| Zbyhněv Stínobor přijdeš na náměstí je tam obrovskej mumraj vidíš viz to popsané dole. Chvilku se snažiš zorientovat a pak se zeptáš mel si štestí asi na potřetí si narazil na nekoho kdo ti rozumel a poslal te rovnou k obchodu který leži blízko hospody Poutníkův odpočinek vešel si dovnitš a vydíš ruzná umelacká díla která ti ale nic moc jako barbarovy z plání neřikají. vydíš za pultem mladého chlápla jak se na tebě s podivem a tázave dívá a zašvrdolí na tebe něco čemu vudec nerozumíš. Z tvého pohledu pochopil a pak to zkusí ješte dvakrát na podruhé se konečne trefí Budete si něco přát pane? |
| |
| Vy jste Ionasis? Chci mluvit jen s ním..posílá mě paní Theodora, mám tu něce o co prý budete mít zájem, ale je to hodně drahé... pohlédnu na muže a dál nemluvím dokud mi neřekne že je to on, s nikým jiným jednat nechci.. |
| |
| Maldik se jen na tebe zadívá Hmmm Paní theodora ??? Vás? Zavolám Pana Ionasise počkejte tu a vidíš že odcází ale neuveřive se na tebe dívá jako bys mel neco ukradnout. Za chvili prijde ionasis Postarší pán již z ponekud vypoleným bříškem přijde zapult a podívá se na tebe tak nejak z vrchu. Inu chlapče povídáš paní Theodora ano hmmm tak copak pro mě máš. |
| |
| Přejedu je oba pohledem a pak zvednu ze země obě ikony zabaleny v kůžích.... Za 5000 zlatých, dobrá koupě, už se vám nemusí nikdy vyskytnout taková koupě... řeknu a ukážu mu ikony... |
| |
| Ionasis vezme ikony a dívá se na ně a zkoumá je Hmmmm na 5000 zapomente dám vám za obe tak max 1000 a ušlíbne se na tebe pak dodá stejně to odtebe tady nikdo jiný nekoupí |
| |
| Usměju se na něj... Znám jejich cenu, ale pokud je to tak, že nemáte zájem, a ani je ode mne nikdo nekoupí, tak je radší s potěšením zničím... řeknu a sleduju jeho reakci... |
| |
| Vydíš že se ani nezašklebil a s ledově klidným hlasem ti povídá Jen si poslušte ale pokud si myslíte že znáte jejich cenu tak nikoli možná bych byl vám ochoten za ne dát tak 1200 |
| |
| Někdo mi řekl že za ně dostanu 4500 zlatých a tomu člověku já věřím, byla to paní Theodora, takže buď se dohodne na více, nebo tyto čmáranice spálím... řeknu víc ledověji než on... |
| |
| Ano Pani theodora má pravdu 4500 by jste za ně jiste dostal ale v Konstantinopoli ne takdy mmá poslední nabítka 4000 řekne a tázavě se na tebe podívá |
| |
| Podívám se na něj a usměju so.... Já věděl že se domluvíme... vybalím ikony a položím je na pult....Beru to, 4000 je dobrá cena.... možná že sem pohan, ale obchod a boj je denní chléb mého národu.... Tak tedy 4000 a ikony sou vaše pane... |
| |
| Ionasis mávne na pomocníka a ten přiběhne a odnáší ikony dozadu. pak ionasis na tebe mrkne a říká Inu jak se říká ke všeobecné spokojenosti. Jak se říká je radost obchodovat s dobrám obchodnikem když zas neco takového budete mí přidte za mnou my se dohodnem. a podává ti na pult 4 tučne nabité kožené váčky s penezi. |
| |
| To ano, ale chtěl bych to přepočítat, je to zvyk v naší zemi... řeknu suše a pohldnu na váčky... |
| |
| jen se ušklíbne Prosím prosím.Kdyby byla nejaká chyba tak mi řeknite. Zatim nashle. A odchází do zadního pokoje a v obcodě s tebou zustal jen pomocník. Když sel ionasis kolem pomocnika jen jsi zaslechl Boha jeho tobude nadlouho ten než to spošítá to tady bude smrdět dovečera až se dostane za 10 tak mu pomož at tu netvrdne tak dlouho. A posmešne se ušklibne na pomocníka. |
| |
| Začnu rychle počítat peníze a beru to po deseti, víc se mi nechce pamatovat.....Nepospíchám, nehodlám se ošidit... |
| |
| Sám stím máš problémi musis nekteré přepočítávat i víckrát nakonec ti opravdu jde pomoci ten pomocnik a s jeho pomocí to konečne spočítáš dokonce i v každém balíčku je o jednu zlatku nan víc. Pomocník jo jen okomentuje Jen tak pro sychr každý se muže zpléct a pán si potrpí na seriozní obchody. když to dopočítáte tak te slušne ale o to rychleji vypakuje z obchodu abys neodrazoval zákazníky. Neboť jak sis všiml za tu dobu cos tam seděl chodily jsem jen ty nejvybranější paničky a a společnost a pravda že se na tebe dívaly dost svrchu. |
| |
| Pousměji se a vrátím ty 4 zlaté... Mi si zase potrpíme na přeném dodržení ujednání... řeknu a zbylím peníze a výjdu před obchod, nasednu na koně a rozhlédnu se kolem sebe, spatřím hospodu Poutníkův odpočinek a zamířím tam, koně uvážu před hostincem a vejdu dovnitř..... Porozhlédnu se v kamnené krčmě sem byl jen jednou ale tahle je o dost honosnější a vypadá dost přepichově, usadím se v rohu a počkám až ke mě dokvačí obsluha.... Medovinu, víno, vařené maso a obilné placky, a pak ještě tlučenici z obilí, ořechů a medu... řeknu mlsně a pohodlně se rozvalím v lavici, váčky s penězi mám ve vaku a ten mám hned u sebe.... |
| |
| Zbyhněv Stínobor Všwchno je tam opravdu nobl a ty ram příliž nezapadáš lavice s poduškami krásné zdobné stoly a krásná obsluha v témeř orientálnich šatech vše co sis obědnal ti přinesou a ješte ti nabízí ruzné specialitky z názvi o nichž si nikdy ani neslyšel. Sedíš sám u stolu a sleduješ ruch hostince... |
| |
| Sedím si pohldlně a sem tam tiknu okem na vak.. Ne děkuji, toto mi stačí, snad pak ještě nějáké dobré víno, ale opravdu dobré... hodím na stůl svůj váček s penězi kde mám skoro dvě stě ve zlatě... |
| |
| Vinko ti samozdřejmě hned přinese jedna rozkošná servírka a postaví ti celou butilku na stůl a vidíš ž zaseladně zmizí věmova se dalším hostům |
| |
| Dojím jídlo a vypiju medovinu, s plným žaludkem se spokojeně opřu a hned se taky pustím do vínka...Hmm opravdu dobré... řeknu si když skusím první doušek, opřu se o stěnu za sebou a pozoruju lidi co se v hostinci nacházejí... |
| |
| V hospode vidíš docela plno hlavne obchodníci na cestách a ruzní patriciové kteří sou v hospodě ubytovaní a proudí po schodech na horu a dolů z pokojů ve vyšších patrech. Jinakk nic zvláštního a nikdo si te ani moc nevšímá když už tak na tbe hodí zhnusený pohled jako na žebrotu a barbara co přišel k penezum |
| |
| Sedím na svém místě a pozoruju lidi kolem sebe, jestli tam neuvidím nějákého slovana, nebo spíš slovanku... |
| |
| Slovany nevidíš žádné možná tak slovanky jsou ty co obsluhují jinak podle oblečení bys typl nejvíc na řeky a latince pak se sem tam mihne nějaký výše postavený germán v římských službách. Jsi tam už opravdi docela dlouho a začínáš být lehce přiopilý a venku už se setmělo stále nevíš kde jsou tvoji přátelé kterí ti zmizely z očí když jsi šel do doků. po chvilce přijde jedna ze slečen co te obsluhovala a ptá se tě Bude zde pán i nocovat? |
| |
| Pohlédnu na ni a usměju se... Děkuji, ale ne, jsem bojovník, a tady jsou určitě lůžka až moc měkká, já sem zvyklí spát na zemi... řeknu co nejzdvořileji a pohlédnu na ni... Zaplatím slečno... řeknu a vytáhnu svůj měšec... |
| |
| mladá servírka se na tebe mile usměje a vše zpočítá Tak pane bude to 20zl a 16st |
| |
| Odpočítám 25 a podím jí je... Děkují...to je v pořádku... řeknu a vezmu si své věci, výjdu ven a nasednu zase na koně, vydám se do ulic pozorovat zdejší mravy, všímám si kde sou rozmístění vojáci, a hledám nějáký prostější hostinec k ubytování... |
| |
| Usmeje se a lehce se pokloní pak jen tiše dodá Je škoda že tu nebude te spát takových mladých a milích mužů jako jste vy sem často nezavítá. Dufám že se ješte uvidíme. trošku posmutní a odejde když jdeš kolem ní když odcházíš ze dveří věnije ti ješte jeden usměv. Pak nasedneš na koně a proplétáš se sním mezi lidmi vidíš kousek dál na náměstí vidíš jiný hostinec daleko daleko prostější u zlomené kliky když k němu přijedeš slyšíš randál řev zpěv vše se mísí v ohromné kakofonii |
| |
| Bloudím ulicemi a pořád myslím na tu servírku...Ale no tak, kdy naposled si měl ženskou? otočím koně a vrátím se k hostinci, vejdu do vnitř a jdu rovnou k ní...Mám pocit že jsem si to rozmysel, rád bych tu přespal, ještě jsem nikdy nespal v posteli... usměju se na ni a mrknu... |
| |
| Když tě vidí tak se jí trošku rozjasní oči Dobře pane hned vás pujdu ubytovat. Jsem ráde že jste si to nrozmyslel Pak jde za chlapem který tomu šéfuje neco sním chvíly domlouvá a pak k toobe přijde a pokyne ti at jdeš s ní na horu jdeš po širokých schodech až do 2hého patra a tam tě zavede do krásne zdobeného pokoje tak pane v tomto stojí noc 20 zl ale máme i lepší za 30 tak jaký si vyberete záleží na vás.platí se ale předem a ustájení koně a vyhřebelcování je samozdřejmě zadarmo |
| |
| Nechám se vyvést až k pokojí a sleduju její postavu cestou po schodech.... Myslím že tento bude stačit.... řeknu když se rozhlédnu po pokoji tak komfortním že se mi o tom ještě ani nezdálo a podívám se jí do očí....Nebo máš jiný nápad..... letmo jí pohladím po ruce a s pohledem upřeným do jejího čekám co mi řekne... |
| |
| Když sleduješ její postavu zjištuješ, že je velmi velmi krásná a tobe zahořelo srdce po ni touhou. Když ji pohladíš po ruce viditelně se lekne a ucukne. A nesměle ze rozrušeně povídá Jiný nápad?? jiný nápad??? nevím co myslíte pane. Jestli se vám pokoj líbi tak vámpak jsem mužu přinést večeři a když budete neco potřebovat budu vám k dispozici až o noci pak budu ve své komůrce v přízemí vedle kuchyne. celá zčervená.... |
| |
| Sklopím pohled když zčervená a trochu nesměle jí políbím ruku...Nevykej mi, nejsem moc starý, je mi jen 18 zim, prosím tě o to, večeři bys mi mohla donést, ale pokud chceš, mohla by si dnes spát tady, pokud ti to nevadí... podívám se jí do očí a usměju se...Jsi krásná, mohla by ses mít lépe, než se tady od rána do večera plahočit... pustím její ruku a vejdu do pokoje..... |
| |
| Vydíš že ve dost zaskočena ale zřejmě se jí tvoje smělost líbo a ty taky. Sice zrudne ješte víc ale jen špitne Nehodí se aby divka chodila za mužem vv pokojiku jsem vnoci uplně sama.... větu nedopoví a zmizí. Pak ti ješte přinese večeři výborné jídlo a láhev dobrého červeného vína ale to puž se na tebe ani nepodívá a má celpo dobu sklopené oči a zase zmizí. |
| |
| Když mi přinese jídlo a hned zmizí tak se rychle najím a vydám se trošku pozuději večer k její komůrce...Příjdu ke dveřím, menším než ostatní a lehce třikrát zaklepu, většinu věcí sem nechal nahoře, mám tu jen svou sekyru a vak ve kterém se ukrívají peníze z ikon, ten mám stále na dosah... |
| |
| potichoukku ti otevře a pustí te do vnitř. Jen tiše kdyby se to dozvěděl hostinský tak by me jistě vyhodil stojíš ted v temné komurce a rozkoukáváš se ve tmě... |
| |
| Vejdu dovnitř a nechám oči aby si zvykly na tmu...Přistoupím k ní a pohladím jí po tváři... Postaral bych se o tebe, neboj se... řeknu tiše a posadím se s ní na její lůžko a letmo jí políbím na rty...Vak s penězi sundám a dám ho tak ať o něm pořád vím...Nezasloužíš si být tady, chtěl bych si tě odvést sebou... pronesu a začnu jí lehce hladit po zádecha líbat na krk... |
| |
| Chyvílku se brání ale pak tvé polibky opětuje a začne te hladit po tváři i po vlasech Jen nepovídej odvést mě sebou jak bys to asi udělal?? hostinský mě koupil od mího otce a ten mě jen tak nepustí odkonce se na mě ten starej hnusák dobíval ale zaději bych umřela než bych mu byla po vůli! cítíš jak nádherně voni ona i její vlasy a její usta jako by chutnala po medu seš celý opojen její krásou i šarmem |
| |
| Nevím jak to může náš lid dělat, prodávat své ženy, Slované by měli stát při sobě, pokud to bude možné, vykoupím tě.... pošaptám ji tiše a přivoním si k ní ještě více....Neboj se, dostanu tě odsud, a pokud by se tu ten starej prasžrout ukázal, Perun je mi svědkem, že mu setnu hlavu... pomalu si sundám zbroj a začnu rozšměrovávat nápažníky a náholeníky, nechám jí ať mi pomůže a sem tam se podívám ke dvěřím a na vak...Kolik za tebe tvůj otec dostal...? zeptám se jí když mi rozvazje poslední nápažník a znovu jí pohladím ve vlasech a políbím ji... |
| |
| sklopí hlavu a smutně povídá vůbec nevím kolik tehdy dostal byla jsem mladá a u nás byl hlad. apk ti pomůže se vysléct a ty vyslečeš ji je ješte nádhernější nez v šatech. Prvně se hladíte a mazlíte a až se nakonec pomilujete je to to nejkrásnější milování cos kdy zažil. Promilujete celou noc a když od ní odcházíš buší ti strdce tak že máš strach že ti pukne rozrušením a láskou. |
| |
| K ránu než od ní odejdu jí ještě nežně políbím a pak pozbírám své věci, dám si pozor aby mě nikdo neviděl a pak ještě chvíli ležím jen tak u sebe v pokoji, nakonec se ustrojím, pozbírám své věci a jdu dolů za hostinským.... Zaplatím pane, a ještě bych něco rád věděl.... řeknu mu v plné zbroji a s ohněm v očích... |
| |
| chlápek jterému muže být přez 40 s pěsteným knírem a s docea dobře vytvořeným pupkem se na tenbe mrkne a povýdá Nu to máme 20 zl pokoj a 5 večeře dohromady 25 zlatých pane a ptát se mužete jak je vám libo pane |
| |
| Vytáhnu obnos jež žádá a pak se na něj podívám..Když přidám ještě dejme tomu 400 zlatých, vezmu si to děvče co u vás pracuje co vy na to... řeknu mírně a snažím se i uctivě... |
| |
| viditelně se podiví a zamyslí se pak řekne docela rozhodně Ne v žádneém případě tu holku sem naučil co umí a já ji potřebuji v hospode a než bych si našel jinou tak to je zas na dlouho a usmolený 400 mi za to nestojí jak vás to vubec napadlo??? a kčemu by jste ji na cestách potřeboval jen pro svůj rozmar? ani náhodou! |
| |
| Pohlédnu mu do očí... Patří ke svému národu, do své vlasti a ke své rodině, a jak znám vás tady, nedal ste za ní víc jak 200 zlatých co, 500 zlatých... řeknu trochu ostřeji...A možná že jen pro můj rozmar, ale taky pro to že potřebuju ženu jež bude rodit děti, a ona se na to hodí hodně... |
| |
| Viditelne se naštve Vodivejte mladý pane nehodlám se tady s vámi tady o tom bavit proste neprodám a nzvyšujet na mě hlas!!! pak piskne a oběví se 3 urostlí muži zřejmě germáni ze severu plne ozbrojeni a je ti jesné že jsou to daleko zkušenšjčí bojovníci než ty. Je to krásná dívka a já se ji nechci zbavovat ale když vidím jak o ni stojíte měl bych pro vás návrh. Pak stiší hlas a nakloní se k tobě Vy mi dáte tech 500 zl a uděláte pro mě jednu prácičku která není zrovna znejčistejších potřeboval bych odstranit konkurenci a pak si ji mužete vzít a neřeknu ani pul slova co vy na to? |
| |
| Nakloním se k němu.... Možná ano, možná ne, podle toho o co jde, a být vámi ty tři bych si odvolal, nerad bych aby mou smrt pomstily moji druhové, a vězte že 10 tisíc bojivníku už by si z městem poradilo... skusím začít mlžit a pak se zeptám... Tak o co jde.... |
| |
| Jen se ušklíbne při tvé poznámce o 10 000 bojovnících. Ti tři tam zustanou jistota je jistora. O co jde kousek od náměstí dve ulice od zelného trhu je luxusní hospoda Propečený divočák a tam se ubytovávají ti nejlepší hosté no a mě by se hodilokdyby ta hospoda lehla popelem. Ale to vám povídam nesmí vás chytit jinak vše popřu a jestli něco prásknete ta holka to schytá. Jasny? pak se na tebe znovu zašklebí |
| |
| Podívám se mu do očí... Jestli se jí něco stane, vaši hlavu napíchnu na kopí v Perunově chrámu, nemyslete si že bych svůj slyb nesplnil, nejsem žádný žhář, ale když už to chcete, je mi to jedno... řeknu mu tiše a pohladím ostří sekyry tak aby to zahlédl jen on... |
| |
| Výjdu rychle ven a nasednu na koně, začnu hledat své druhy....Projíždím městem a znovu si důkladně prohlíížím jak chodí hlídky, jestli nějáké chodí a sem tam se dívám jak se k večeru město chová, jeslti lidé už zalézají do domů, nebo naopak se tmou začíná být větší rušno... Kdybych mu řekl že mu stejně za chvíli už sloužit nebude moct, tak by jí vyhodil sám, ale to jí neudělám, nidky.... |
| |
| patrně mladej opatrně ty výhružky si nech jestli budu chtít tak ji klidne zprzním a pak ji nechám nabodnout na kul je to ješte fzrt muj majetek!!! řekne zvýšeným hlasem a zlostně se zazubí jestli ji chceš tak udelej to co říkám jinak táhni. a ted vocud vypadni než te moji bucleari odsud vynesou v zubech a vrat se až to budeš mít hotový tim sem zkončil! pak se od tebe odvrátí a dát tě nesleduje zato te ostřížím zrakem sledují jeho seveřané |
| |
| Když projíždím městem napadne mě jedna myšlenka...Svatovít, tem by mohl pomoci.... řeknu si a jedu k domu paní Theodory, kde se zeptám kde ho najdu... |
| |
| Zaklepeš a na dveře a otevře ti zas ten stařík s tema psama když tě zmerčí vjedou mu oči sloupem Při Donarovy co zas chceš? když mu to řekneš tak ti zavolá Svjatovíta ten vyjde jen v kytlici podívá se na tebe a povídá Zdravím te bratře čeho si ode me zádáš? |
| |
| Vezmu ho trochu bokem a seznámím ho s celou věcí....Nejradší bych ho zabil, ale ty tři germánské hovada by mě asi rosekaly, poraď mi co dělat, nidko mi tu nebude věřit, kdybych ho udal, a on by jí ublížil, budu muset tu hospodu spálit, sem zoufalý, ty mě snad poradíš bratře... řeknu mu sklíčeně a udeřím pěstí do stěny.. |
| |
| Nechápave se na tebe podívá a pak se mu rozjasní a nakloní se k tobe a tichounce šeptá Co co? aha nejaká holka je v tom hmmm a ty máš spálit hospodu??? kruci to je velkej zločin za to by te mohly upálit.No ted záleží na tom co chceš udělatjestli ji miluješ budeš muset tu hospu zapálit a nenechat se chytnout nebo se ji pokusit unést a to záleží jak má silnou ochranku mohl bych ti pomoci a Wulfila jeden germán z kmene herulů mimo jiné skvělý a brutální válečníik by nám mohl pomoci ted mi ale řekni kdo to po tobe chce a jakou hospodu máš zapálit. |
| |
| Kdybys jí viděl, taky bys byl tak zoufalí jako já, chce to po mě majitel Poutníkova odpočinku, mám spálit Propečeného divočáka nebo tak něco... řeknu smutně a pak se zablískne v očích...Ale když jí unesu, budem muset odjet z města, šel by po ní... |
| |
| hmmm v tamtej putike by zo mňa za pohár medoviny asi stiahli aj gate. Ale tá cez ulicu vyzerá pre našinca lepšie poviem petrovi a usmejem sa... otočím koňa a vyberiem sa rovno k nej. Predieram sa davom a ľudia zase nadávajú... asi... nerozumiem im |
| |
| Svijatovít se zamračí Kurva já sem vždycky vědfel že je to všivej hajzl zasranej no tak to máme hochu problém on tam nemá jen tři ochránce ale asi 10-15 protože ješte obchoduje víš co mužem zkusit ji prvně unést ale možná ji budemít schovanou nekde a když ji nenejdem tak vypálíme tu hospodu ale to ti povídám jestli ti stímhle pomůžeme je to jen proto že sem ti to slíbil a já držim slovo jinak bych se ta mo vykašlal to sem nevědel k čemu se upisuji ale Wulfilovi budeš muset neco zaplatit je mi sice neco dlužnej ale tohle je opravdu trochu moc a zadarmo to po něm nemužu žádat a hostinec u pečenýho divočáka má taky docela bodrou ostrahu no to bude zajímavý a kurvy nesí nás chytit jinak nás všechny upáli vidíš že je dost našvtanej a trochu zrudl vzteky |
| |
| Zadarmo to nechi, to se neboj, 50 zlatých za tu práci dám na ruku... řeknu s nadějí a začnu se rozhlížet kolem.. Bude potřeba olej, a něco co hoří, a stejně jestli na ní šáhne, zabiju ho... |
| |
| Vetroslav Vejdeš do putiky vyvalí se dým z černé kuchyně a příjemnej smrádek všeude je veselo a plno hruku tu a tam hrají lidi kostky nebo jiné hry o peníze které právě utžily když si sedneš přibehne starej vousatej hospodskej přátelsky se na tebe zazubí a houkne na tebe Tak co maldej co si dáš? |
| |
| Varíte tu pivo?... rád by som ho ochutnal a ak nie tak medovinu.. a dones mi to rovno dva krát odvetím hostinskému a sadnem si k nejakým chlapom čo hrajú kocky, nevšímam si ich hru ale je tam tak narvané že inde si nemám kam sadnúť |
| |
| Zbyhněv Stínobor Pak se k tobe jěste nakloní apošeptá Ok tak to sežen dnes na trhu a setkáme se tak posetmení spíš přesne v polovine noci v ustí severnín ulice do zelného trhu jo? beru sebou Wulfilu a bevše potřebná taky provaz a hlavne neber zbroj a takový pičoviny jen lehký a střelný zbrane musí to probezbou naprosto nehlučně pak se pomalu otoči a na odchodu ješte řekne Hnavne nikomu ani muk a Dažbog stebou |
| |
| Vetroslav Hospodský se na tebe zazubí pak sin utře fousy předloktí Pivo maldej?? jasne už se to nese a dáš si taky nějakej chálec? |
| |
| Mrknu na něj a vyšvcihnu se na koně, zajedu na trh a nakoupím potřebné věci, pak se vydám do hostince u zlomené kliky a když spatřím Vetroslava, zavolám si ho bokem a dám mu peníze na opatrování a svou zbroj, vezmu si jen luk a sekyru, taky olej a provaz co sem koupil na trhu.. Na nic se neptej, a opatruj mé věci, pak vám dám váš díl peněz, a věz že tam není málo, asi 660 pro každého... řeknu mu a dám si nějákou medovinu, čëkám na dobu kdy bych měl vyrazit... |
| |
| jedno od smädu a jedno od chuti hostinský hehe zasmejem sa na neho a jedno pivo mu rovno vytrhnem z ruky a exnem do seba Tak takto to teda chutí... u nás sa varí len medovina a vezmem si aj druhé pivo to však už pijem pomalšie |
| |
| V hostinci se rozjede pořádná zábava pak to tam začíná bát hodne divoký sem tam se nekdo poštuchuje a nekdo na sebe řve tam se začli dva prát kvůli kostkám a tak normálne tři potulní muzikanti hrají jak ponocni ale diívoce a všem se to líbí vy si jen vzpomínáte na to jak hrál Nyek a jek se dokázal vždy rozdivočit. Pak přijde doba kdy by mel Zbyhnev vyrazit... |
| |
| Pomalu se zvednu a ještě se podívám na Vetroslava...Kdybych se nevrátil, půl z těch peněz dovez mému velitely, a můj díl, dáš servírce jež obsluhuje v poutníkově odpočinku, poznáš jí, je krásná a mladá, a je to našeho rodu... řeknu mu tiše a rychle se vydám do ulic na smluvené místo... |
| |
| počuj Zbyhnevu tak dobre ja ti to postrážim ale ak sa do rána nevrátiš tak ti nakopem prdel rozumieš? tvárim sa trošku urazene že ma neberie zo sebou ale v krčme to bvyzerá na srandu... len nech mi niekto omylom vlepí päsťou a bude pravé slovanské čóro móro |
| |
| Když tam přijdeš vidísš tam stát už dvě postavy přijdeš blíš a vidíš že je to Svjatovít a ten herul co svámi na ceste sedel u ohne Pozdraven bud kde máš kamarády? řekne svjatovit Gud dag! zahučí wulfila ve své matřeštine... |
| |
| Vetroslav Ani to nedomyslíš a už sostaneš přímou dávku medovinou i z dřevěným kalichem prímo do zátilku... spistí se hromová smích ze zadu a vidíš jak tam dva po sobe mávají židlemi |
| |
| Pohlédnu na ně... Čím míň nás bude tím budeme nenápadnější, to snad chápeš, a nechtěl sem je do toho zatahovat... řeknu a ukážu mu věci...Tak co, jdem na to... řeknu a pokynu germánovi na pozdrav a dám mu 50 zlatých.... |
| |
| Germán ti je vráti a povidá Manchmal gibst du es mir! pak Svijatovít zkontroluje co máš a vydáte se tichou setmělou ulicí k hostiinci u Pečeného kance |
| |
| Dostane te se až k němu a vidíte že svítí jen svetla dole a na vrchu už je zhasnu té a klid. Svijetovít řekne musime se tam dostat střechou vylezeš tam? |
| |
| Procházíme kolem hostince a já se dívám jestli nikoho neuvidím, když bude prázdno vytáhnu olej a podívám se na ty dva... Tak já sem připraven, jak to uděláme...hodíme tam láhev a padáme, chtělo by to zapálit sklad s alkoholem.... začnu přemýšlet a dívám se na své druhy... |
| |
| Podívám se na něj a přikývnu.... Zkusím to... řeknu a pokusím se nepozorovaně vyšplhat na střechu.... |
| |
| Ti dva te krijí ze spodu když lezeš ze zadní stravy pak leze Wulfila poslední svjatovít. Vylazete na horu a zjistíte že střecha je z Břidlicových tašek ... |
| |
| Pokusím se najít vchod ze střechy na půdu nebo do nějákého prázdného pokoje, a když ho najdu, vlezu tam ,,,,, |
| |
| Musíš rozebrat kus střechy hod si jestli ti nějaká křidlica nezpadla dule. |
| |
| Mel jsi šteští a dostal se bez problémů na dřevěnou pudu a za tebou pak i ti dva ostatní |
| |
| Vlezu na půdu a porozhlédnu se tam, chvíli tiše zbírám na hromadu nějáké haraburdí jež tam je naskládáno, staré lavice, nějáké skříňky, a vše co dobře hoří, umístím to na hromadu pod nosné trámy a poliju ji olejem, pak se podívám na ostatní...Běžte na střechu, zapálím to, když zapálíme střechu, tak zhoří celá hospoda, kdyby sme to udělaly ve sklepě, všimli by si toho brzo, ale tak si toho všimnou příliš pozdě.... řeknu a rozžehnu pochodeň, udělám si z oleje cestičku a pak jí zapálím, na nic nečekám a rychle se z tudma všichni opatrně ztratíme.... |
| |
| Svjatoslav te chcce zadržet než to zapálíš ale už to nestihl. Když slízáte po lane dolů říká ti Tos neudělal dobře takhle zhoří jen puda a zavalí to bridlice no ale už je pozdě. Když jste dole tak vám zastoupí cestu jeden ze strážcá ale než stihneš zareagovat tak mu Wulfila ušmikne hlavu a vy zdrháte pryč směrem na zelný trh. a tam se rozdelíte každý svou cestou... |
| |
| Když mi řekne svou připomínku tak se usměju... než prohoří trámy, tak už bude v plamenech i patro, a jak se sesype břidlice, propadne to vše do patra, hostinec to zničí... řeknu svou doměnku a když se rozdělíme tak jdu poklidně svou cestou k hostinci u zlomené kliky.... Už sem viděl jak se podpalují kamené stavby, a když padne střecha tak se zbortí podlahy do dalšího patra, a skáza je hotová, není střecha, není hospoda... myslím si cestou do hostince... |
| |
| Vejdeš do hostince a Větroslav stále sedí na svém místě ale už podstatně více opilý v hospodě se také viditelne dodehráli nejaké zmeny jak v mobliliáři (několik stolů a nejaké židle jsou na padrť tak i v personálním obsazení nebot nekolik hostů se nakopilo před hospodou kde leži v blátě tam byli vyhozeni.... |
| |
| Vezmu si zpět své věci a také peníze a tiše si sednu vedle něj....Vydím že tu bylo veselo.... řeknu a objednám si pivo, když se konečně zase nazbrojím do své plné zbroje tak s chutí to pivo vypiju a jen tak sedím..... |
| |
| POstupne se celá hospoda uklidní a i ti největší otrlíci se vypravily podroušení domů. Hospodský už ukízí a mrkne na vás Co chlapy budete tu spát? je mi líto ale zavírám. |
| |
| Mno docela se cítím unavený, protože sem předešlou noc vůbec nespal, tak přikývnu a pomalu se vydám cestou na pokoje, nebo někde kde se tam dá vyspat..... |
| |
| Zavede vás do malinkého pokoje který se nedá ani náhodou srovnat se včerejškem sou na zemi jen tři slamníky kam si ulehnete Zbyhněv, Pete a větroslav spíte až do ráva kdy vás zbudí randál z kuchy ne Větroslava trochu bolí hlava ze včerejšího piva ale jinak se probudíte do krásného rána. |
| |
| Vstanu a začnu se rozhlížet kolem sebe... Výdju do lokálu a poručím si pivo a něco k zakousnutí....Tak co hostinský, jak se hýbe obchod? zeptám se když dostanu pivko a nějáké maso.... |
| |
| Hostinský se na tebe mrkne a přátelsky zazubí Jo je to v pohodě i když hosti trochu někdy divočí všeks videl včera sám mladej ale mě se to líbý aspon je tu veselo ne jak naproti v tom rádoby mobl pajzlu to mi řekni co je to za hospodu kde se alespon čas od času pořádne nekdo nezerve no řekni. A prej dokonce v noci hořelo Vrej vyhořel Pečenej divočák hmmm to se ten fšivák vodnaproti bude ted mít ale kdo ví třeba i mě přibudou hosti ale o tom pochybuju tatle nobl sorta mou skromnou hospůdkou opovrhuje. Co vám jak se u mě líbylo co kluci? |
| |
| Abych řekl pravdu, strávil sem naproti noc, nic pro mě, radší spím na zemi, ještě tak hlavu opřít o mrtvého nepřítele a zakrýt se dekou, ale tohle je taky dobré, porvat se v hospodě je snad zákon... řeknu zvesela... Hořelo tu, a co se stalo? To jako úplně něco lehlo popelem nebo jak to myslíte? zeptám se nechápavě i když vím o co jde.... |
| |
| Hospodskej se zasmeje Jo když sem byl mladej rvačky to bylo moje. Co? jo hořelo no nevím nic bližšího ale prej tak celá střecha a tak pulka prvního patra no je to prej dost v riti ale prej to zřejme nekdo zapálil kousek od toho byl najitej mrtvej strážce. Toho hajzla já dostat do pracek tak už by hořel taky. Bohové at na neho kletbu sešlou a chcípne v mukách no nic už pujedete? jestli jo tak dostanu od kařdýho 5zl za pokoji a snídani. |
| |
| Trochu se zaraduju... Svarogu, pane, odpusť mi můj hřích, ale musel sem vykoupit tu květinku co se tam plahočí, a slybuju ti hodně obětí, když kledby na mě nepříjdou... pomodlím se v duchu a vypravím se naproti do hospody, kde hledám majitele... |
| |
| Přijdeš do hospody a hospodskej už tě čeká, vidíš za ním ty germány, když te hospodskej zmerčí tak ti pokyne tat jdeš za ním do zadní mistnosti ... a tam si sedne a čekána tebe |
| |
| Vstanem a obom vylepím päsťou vy potvory jedny južanské neserte chlapov zo severu inak vám Svarog s Perunom ukážu svoju moc... a teraz poďte pozývam vás na pivo, nebudeme kaziť taký pekný deň bitkou. dopoviem a zasmejem sa |
| |
| Jdu za ním do zadní místnosti a když vstoupím tak se porozhlédnu..... Svůj ůkol sem splnil, doufám tedy že i vy svou část úmluvy splníte.... řeknu a připravým si vak s 500 zlatými a pohrávám si s nimi....Mohu jí vidět? zeptám se a podívám se směrem do hostince, jestli ji uvidím jak roznáší jídlo a pití, srdce se mi rozbuší jako na poplach... |
| |
| Zbyhněv Stínobor Chlap se na tebe mračí pak nepříjemným hlasem povidá Hmmm splnil splnil no tak s polovice celý to nezhořelo ale votravovat se mi s tebou nechce dej 500 a mužeš si ji vodvést , ale toti říkám a´t tě tu už nikdy nevidím ani sní ani samotnýho mýmu kvartýru se vyhýbej nechcu aby si me s tebou spojovaly. pak ji přivedou. Když te vidí tak se ji uplně rozzáří oči a vidíš v nich blištet se slzičky ale nic neřekne. |
| |
| Vetroslav v hospodě se pak semele bitka jak svina všecho lítá vzduchem taky si řádne užiješ akce potom v noci příjde Zbyhněv a popijete spolu a i z Petem jdete spát do té komory níže popsané probudíte se do krásnýho rána a vy snídáte a Zbyhnev na chvilku zmizí s tím že si musí ješte neco zařídit. čekáte nan ho u stolu v hospode která je poněkud zdemolovaná povčerejší bitvě ale hospoédskej se jen na vás přátelsky tlemí a vykecává sváma. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro PO dlouhých peripetijích tvého osudu kdy ses protloukal životem plným utrpeni a lecos zkusil na cestách jsi dosáhl věku 18 let a dostal ses až na dalekou rovinu na východ do země kde se stýká moře se zemí na dalekou Tauridu (krym) so města Chersonu už jsi přece jen trochu ostřílenýbojovník a sem tam si te nekdo najme na ochranu majetku či nejaké osoby své volné večery trávíš v hospode U zlomené kliky kde je vždy nějaká legrace a hospotský betálnej chlap ze kterým je vždy prča. Ale spíš se po městě jen tak potuluješ Ráno po celonočni šichte kdy jsi hlídal sklad nějakého zboží přijdeš do svojí oblíbené hospy a tam vidíš nějaké nové cizince kdoví odkud ale podle vizáže a oblečení ti připadají stejne tak slované jako ty.... |
| |
| Užívám si jídla, které je dobře uvařené. Zdá se, že hospodský je rád, že jsme mu včera pomohli s výtržníky a třeba ani nebude chtít platit, ale když se podívám na tu spoušť, nápad o neplacení mne přestane trápit. Po jídle se rozloučím s přáteli a vydám se na místní trhy a pak do kovárny, kde bych si chtěl nechat trochu upravit výstroj. Také nějaká švadlena by se mi hodila. |
| |
 | soukromá zpráva od Radoslav Parajskilovič pro |
| |
| Dám mu dohodnutou částku a hned jí obejmu.... Když jí k sobě přitsknu tak jí něžně pošeptám... Říkal sem se že tě vykoupím, lásko moje, doufám že sis nemyslela že mě už nikdy neuvidíš, neplač, si svobodná... utřu jí slzy a pokynu kupci, a s radostí v očích jdu s ní do její komůrky kde si vezme pár věcí a ihned se vydáme z zohoto hostince pryč.....Když jsme u ní v komůrce tak jí co nejněžněji políbím a pohladím ve vlasech....Miluji tě víc než svůj život... pak se vydáme naproti ke zlámané klice kde se s ní posadím na lavici a začnu se s ní mazlit..... |
| |
| Po chvíli když si uvědomím že se na mě mojí druhové začnou překvapeně dívat, a já se dokážu od ní odtrhnout se jen usměju.... Toto je má milovaná, tak se k ni chovejte slušně.... chci ještě něco říct ale při řeči sem se jí zahleděl do jejich tmavě hnědých až černých očí, černé vlasy jež jí splívaly po ramenou mě zase zbavili slov, chytil sem jeji ruce do svých a políbil jí je....Půjdeme do města, koupím ti šaty, a vše co budeš potřebovat.. |
| |
| A kto to je pri bohoch? To sa teraz ideš usadiť v tomto hnusnom rímskom meste? Teda ja mám tiež ženu ale vo vojne ide všetko stranou. Inu už som ju nevidel 2 roky a aj predtým len v zime keď sme neboli na výprave a už toho začínam mať plné zuby ale kým nenahromadím slušnú korysť, domov sa nejde. - Vyvalím na zbyhneva |
| |
| Nevím co ti po tom je, budu si dělat co chci, nejsi můj vojvoda, tak se starej o sebe.... řeknu a po chvíli počítání jim dám jejich díl peněz...Já sem svobodný člověk, a můžu si dělat co chci, a usazovat se tady nebudu, vezmu jí sebou, může dělat společnost paní Theodoře, a nestarej se o to co dělám, je to jen a jen naše věc... řeknu naštvaně a přisknu jí k sobě... Nevšímej si ho miláčku, jen závidí že a smutní po ženě... pošeptám jí a políbím ji na krk a pohladím po rukou, jsem jí tak učarován že nevímám nic kolem sebe.... |
| |
| Rázne vstanem až odhodím stoličku a pri tom silno tresnem päsťou do stola tak že z korbelov na ňom vyskočí mnoho piva a to sa po stole následne rozleje. V krčme je hrobové ticho a všetci na nás čumia. Je jasné že nerozumejú ani slovu ale ot nevadí hlavne že je načo sa pozerať. Jednáš somnou ako by som ti kryvdil! Čo sme spolu neprešli bojiskami v vo veľkom lese? Rozprávaš sa somnou ako by som bol len hlava priviazaná za vlasy k sedlu koňa po vyhranej bitke alebo otrokyňa ktorá sa vzpiera tvojej vôli.... čo keď ju Teodora neprijme? Pôjde s nami do bitky? Budeš ryskovať vystavenie jej pokožky rímskym či avyrským mečom a jej ženstvo vtákmi nepriateľov ak zomrieš? HA?! |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nu a chvilku potom na sebe začli řvát a jeden z nich si zlostne stoupl |
| |
| Petyowitcz Chrilovskij Procházíš městem je tam vše v pohybu jao včera a předevčírem prostě frkot měta až se ti točí hlava najdeš kováře . satrý simpatický fusatý chlaápek s pupkem zpraví ti tvou již značne pošramocenou zbroj Pak zajdeš za švadlenkou také příjemná paní ve středních letech která ti popraví tvé věci a akorát si neodpustí poznámku o tom že by si měl také navštívit pradlenu a městské lázně za toto vše zaplatíš asi 5zl 20st |
| |
| Jen na něj pohlédnu a jdu se Světlanou ven...Pojď půjdem tedy nakupovat, a nevšímej si ho, asi opravdu zavidí že mám někoho nablízku... řeknu jí tiše a nežně a dlouze jí políbím jako bych jí chtěl tím polibkem dokázat jak moc jí miluju.... |
| |
| soukromá zpráva od Radoslav Parajskilovič pro |
| |
| Svjatlana tě pohladí po vlasech a vvyrazíte do města. |
| |
| Půjdu s ní skoro v obětí na trh....Copak si má paní přeje? zeptám se jí a pohlédnu jí do očí...zatají se mi dech a musím se ovládnout abych jí znovu nepolíbil, protože už tak se na nás upírají zvědávé pohldy měšťanů, asi si říkají jak může někdo jako mi chodit tak pyšně po městě...Náhle jí uchopím v pase a zvednu jí do výšky a zatočím se s ní dokola....Tak copak si přeješ? |
| |
| Vidíš že lehce zčervená Pust pust lidi se na nás dívají co bych chtela ??? vždať já nic nepotřebuju jsem ráda že jsem z tebou a všechno ostatní je mi jedno. a políbí te dovlasů je ti jasné že je na tobe abys sám vybral čím si ji zkrášlíš. |
| |
| Vyhledám nějákého slvanského trhovce který prodává šaty a různé doplňky slovnanského lidu, a zeptám se ho kolik by chtěl za ty šaty, na jejichž lemech jsou vyšity kolovraty a různé ornamenty...Líbili by se ti takové šaty, chtěl bych abys byla krásná, jestli si mě vezmeš... pohlédnu jí do očí usměju se... |
| |
| najdete krásné šaty moc hezky vyšité a i naušnice slovanského typu ato viš že se ji líbí je to přeci ženská jako každá jiná. Když jí nabídneš snatek nechce tomu prvně věřit vždit proč bys to delal je přeci nevolnice a tu si mužeš vzít kdykoli se ti zachce. Ale když ji ubezpešiš že to myslíš vážne a bez všech postraních umyslů moc ráda ti ke snatku svolí. |
| |
| Když vidím jeji rozpaky, pohladím jí ve tváři a políbím ji...Už nějsi nevolnice, pochop to, vykoupil sem tě, a nehodlám tě vlastnit, miluji tě, jako jen muž dokáže milovat ženu, nechci aby sis myslela že sem si tě koupil jen pro potěšení... trhovci dám kolik si řekne a ještě jí koupím nějáké barevné stuhy do vlasů.... Až bude čas, pojedeme hledat tvou rodinu, co ty na to... řeknu jí stisknu její ruku... |
| |
| přitulí se k tobe a je videt, že je štastná pak jen tichounce ti řekne Pujdu s tebou ráda kamkoli a doufám že nebudu překážet a spíš budu k užitku tvůj kamarád nebyl zrovna ze mě nadšen. A za rodinou bych se opravdu někdy ráda vypravila. Trhovci zaplatiš 20 zl a pak smeřujete spátky k hospode kde už navás čeká Pete a Vetroslav..... |
| |
| Cestou jí k sobě přivinu a políbím ve vlasech... Je to má povinost, říct tvému otci, že si má žena, a dát mu výkupné za tebe... když příjdu do hospody posadíme se a já poručím jídlo a pití, nechám ji ať si vybere, a pak společně pojíme a popijem...Vetroslave, nebojím se že by jí paní Theodora nepřijala, vím že se za ní Svjatovít přimluví... řeknu mu věnují se dále jen jí...Pak se k ní nakloním a pošeptám jí... Nepůjdeme někam do soukromí, víš strašně rád bych se s tebou pomiloval, nemůžu na to zapomenout, bylo to pro mě první milování bez násilí... opřu své čelo o její a podívám se jí do očí a ona v mích spatří veselé jiskřičky.. |
| |
| Pak te pohadí po tváři dá ti pusua zvedne se a tebe vede za ruku a odcházíte na horu do vašeho pokoje... |
| |
| Cestou se podívám na své druhy... Mám teď nějákou práci, tak prosím nerušit... když dojdeme do pokoje začnu jí něžně líbat a posadím se s ní na slamník, pomaličku jí začnu rozvazovat šněrování šatů a svléknu ji, něžně jí hladím a srdce mi při tom bije jako na poplach, nakonec když se oba vyslečeme se hodně dlouho jen mazlíme a hladíme, a pak se i vášnivě pomilujeme, když ležíme vedle sebe, nechám jí ať si opře svou hlavu o mou hruď a něžně jí hladím ve vlasech...Děkuji ti... špitnu a cítím se neskonale šťastný... |
| |
| Přisednu si ke stolu, u něhož sedí Nazdar, vy jste taky slovani? objednám si další pivo a když mi ho přinesou tak vypiju asi půlku, chvíli se na něj koukám a dopiju ho Nechystáte nějakou výpravu? Jestli chystáte rád bych se přidal. |
| |
| Slovania sme ale kam sa chystáme ti nepovieme.... ako máme vedieť že niesi špión tých banditov, ktorých sme videli pred mestom? Ha? Najprv sa predstav a povedz k akým bohom sa modlíš a možno ti odpoviem. - poviem kĺudným no nie priateľským hlasom Radoslavovi a chytím do ruky korbe piva akoby som čakal či sa napiť alebo ho rozbiť o Radoslavovu hlavu |
| |
| Jméno mé je Radoslav Parajskilovič a modlím se k Perunovi náznak úklony |
| |
| Vetroslav je moje meno... som rád že niesi jeden s tých čo sa modlia k mŕtvole na kríži. Perun je mocný boh ale nezanedbávaj ani ostatných. A neukláňaj sa mi. Kráľ niesom a slobodným sa klania len otrok a to ty dúfam tiež niesi. nakoniec sa predsa napijem z korbelu a pokojne ho položím na stôl. Prehrabnem si vlasy a krátku bradu už aby sme vypadli... toto mesto je súce tak maximálne na rabovačku prehodím len tak sucho do vetra |
| |
| Navstivim městské lázně a následně si zajdu do nějakého hostince na oběd. Odpoledne se projdu po nábřeží a do obchodů, kde doplním zásoby, jídla, pití, loučí, křesadel apd. apd. Když už je večer, začnou z uliček vylézat společně s děvami i zloději, atak rychle zapadnu do hostince kde spím. Chvilku přemýšlím, zda si nezaplatit jistou společnici na pár dní, ale nakonec mne napadne porozhlédnout se po něčem v onom hostinci. |
| |
| O pár hodin pozdějí než sem vyšel nahoru s ní opět sejdu dolu, pohlédnu na své druhy a držím Svjatlanu za ruku...Jmenuje se Svjatlana, a stane se mou ženou, chci jen ať to víte, a jestli se vám něco nezdá, tak půjdeme svou cestou, splním svůj úkol jež mi Vadim dal, a vy si můžete jít, peníze sem vám už dal, tak jestli se vám něco nelíbí, jděte si kam chcete.... když mluvím dívám se spíš na Vetroslava, hlas mám pevný a zvučný, držím jí za ruku a sem tam jí pohlédnu do očí...Jinak vás zvu na naši svatbu, pokud chcete přijít, jen nevím kdy bude, tady rozhodně ne, v městě římském, radši doma, v naší zemi... řeknu a nechám ji ať se posadí, pak zamířím k cizinci s nímž se Vetroslav baví... Jmenuji se Zbyhněv, jak sem zaslechl, chceš se k nám přidat, umíš vůbec bojovat? prohlížím si ho a pak se usměju a podám mu ruku.. |
| |
| Mne je to jedno si slobodný človek... ale úloha sa ti bude... sa nám bude plniť ťažšie keď pôjde s nami. Kúpime jej nejaký malý domček tu v meste a až splníme úlohu, vrátime sa a rád ti pôjdem na svatbu.... Dokonca ti dám aj dary a pomôžem postaviť väčší dom. - odpovedám už asi zabudol na znásilňovanie v pečenehskej dedine blbec jeden |
| |
| Pohlédnu na něj zlostně a nevraživě... Máš pravdu, sem svobodný člověk, a řeknu ti jen jedno, půjde s námi, to je mé poslední slovo, miluju ji a na žádnou jinou už nemyslím, takže půjde s námi... bouchnu pěstí do stolu... nevím o co ti jde, je to naše věc, jak chceme žít, a já bez ní nikam nepůjdu... vezmu jí za ruku a jdeme radši ven...Už mě začíná štvát, nebude mi říkat co mám dělat... |
| |
| podám Zbyhněvovi ruku Zdar Zbyhněve, jsem Radoslav a bojovat trochu umím řeknu skromně Ano, rád bych se přidal. Vidím zde slovanské lidi, soukmenovce. Jestli se někam chystáte, rád bych se přidal. Tady ve městě je už nuda. |
| |
| Ještě než vypadnu z hospody, podívám se na toho nového a jen odceknu...Někdy jindy se domluvíme, teď na to nemám náladu... výjdu ven a kleknu si před ní na kolena...Svjatlanko, miláčku můj, odpusť, nevím co to s ním je, ale neboj, neohlížím se na něj, budeme si dělat co chceme, pojď s někým tě seznámím... řeknu jí a vysadím ji na koně a sednu si za ni, pak se vydám směrem do přístavu, najít Svajtovíta... |
| |
| keď Zbyhnev opustí krčmu Až mu ju pretiahne nejaký avar alebo rímsky nadržanec tak ja budem prvý kto ho kopne do rozkroku aby si uvedomil že to bola jeho vina. kurva dúfam že sú ešte blízko púomyslím si a vybehnem na ulicu kde kryčím A kúp jej koň alebo ju nauč veľmi rýchlo behať! |
| |
| Zbyhněv Stínobor Dorazite za Svjatoslavem opět stejná perocedura s chápkem který vás nevidí příliž rád a s neho docela ostrýma psama. Po chvilce vám zavolá svjatoslava který vyleze a je celí upocený když te vidí tak jen povidá Buť zdráv ty i krásná slečna co si přeješ doufám, že tentokrát už nebudeš chtít s něčím jak posledne a vubec čas se začiná krátit budem asi odjíždět dřív tak se připravte bude potřeba naložit lode kdyby sete se tu už zitra zapsaly tak vy to bylo nejlepší. Dá si ruce v bok a pak si je opráší o tuniku... |
| |
| Pohlédnu na něj a usměji se...Ne můj bratře, nic co sem chtěl předtím, jak vidíš tak už svou milou mám u sebeč...potřebuji to tobě jen aby ses přimluvil u Theodory, aby vzala mou milou do služby, tady jií nechat nemohu, a tak bych rád aby se stala její společnicí... řeknu klindně a seskočím z koně a pomohu jí dolů, přitom jí políbím ji na čelo...Toto je důvdo proč sme riskovaly své životy, doufám že ty alespoň uznáš že stál za to, jeden z mých druhů si myslí že ne... |
| |
| Jen se trochu zamračí a zamručí Jen abych se přimluvil hmmmm ty si všechno představuješ jednoduše doufám že mi to aspon nekdy oplatíš propříšte si budu muset dávat větší pozormkomu dávám sliby s pomocí . Ješte trochu se zachmuří a pak dál ješte neradostnějším hlasem povídá. Kruci ted mám práce až nad hlavu nevibral sis zrovna dvakrát dobrej termín a taky paní Theodora jiste zájem o společnici mít nebude hmmm možná bych ji sehnal misto v kuchyni a to je tak maximum co protebe mužu udělat, ale nic neslibhuju. a doufám, že už to je poslední službička JEN... Pak se ješte na tebe podívá a paki říká a zítra by bylo vhodný se už tu hlásit brzo ráno bude se nakládat na lodě tak jesstli viíte o nekom schopným kdo má sílu a jel by pak s náma ji na moře tak ho klido vemte sebou. Pak ti zamručí na pozdrav a jde do stavení po své práci |
| |
| Pohlédnu na něj psíma očima....Je ti snad jasné že jí tu nemohu nechat, radši ji vezmu sebou, ať jí mám na očích, ten prasožrout a smrdutý pes by jí zase zajal a dovlekl k sobě, neboj se splatím ti to, o to mít strach dlužím ti víc než dost... řeknu rozvážně a otočím koně...Copak jste všichni proti mě a tomu že jí vezmu sebou? Aspoň u tebe sem doufal v to že mi požehnáš... opřu se hlavou o její rameno a rozjedu se pryč...tak z rána... křiknu ještě...pak jí pohldím po tváři a políbím do vlasů...Bez tebe na moře nepojedu... |
| |
| Rozjedu se cvalem zpět k hospodě, jedu rychle, bez zastavení a sem zamlklý, lidí mi často uskočí z cesty až na poslední cestu..Když dojedu do hostince, ani se nepodívám na Vetroslava a řeknu Radoslavovi..Jestli chceš jít s námi, tak zítra brzo ráno, pár hodin po tom co zajede sluneční vůz za obzor, buď v přístavu...Vyrazíme na moře... pak výjdu se Svajatlanou do svého pokoje..... |
| |
| No paráda... konečne niekam ideme. V tomto meste by sa dala získať nejaká korysť len armádou a tú tak nejak nemám HEHE poviem nahlas sám sebe a zasmejem sa Slovania idú za more... toto mi doma ani neuveria. |
| |
| Dobře, Zbyhněve, budu tam. odpovám a opotom se zeptám do prostoru Kam jedeme? Ano, slovani na moři, to bude podívaná, už se těším... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro kleknu si před ní a obličej zapřu o její břicho, ¨začnu plakat...Půjdeme spát, ráno brzy vsáváme... |
| |
| Probudím se ráno a otevřu okno. Smrdí to tu solí a rybinou. Všechno zbalím a připravým se na cestu. Dole zaplatím, ale neposnídám. Koupím si něco cestou. Všude tu na tržištích prodávájí syrové ale i pečené věci. Vyzvednu si koně ve stájích a dojedu do přístaviště, kde by měla čekat už naše loď. |
| |
| soukromá zpráva od Radoslav Parajskilovič pro |
| |
| Přijdete do přístavu sotva se rozednilo a už nakládají větší galéru ruzným nákladem opodál stojí Svjatoslav a když vás zmerčí tak na vás mávne at jdete blíž  |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Ráno vstanem už pred svitaním. Oblečiem si svoju šupinovú zbroj a starú koženú zabalím natriem tukom a zabalím do úhľadného balíka. Naostrím si meč aj bradaticu a ostria tiež potriem tukom. V stajni si pri česaní svojho koňa uvedomujem Veď ja som ti ešte ani nedal meno.SI samý sval a šľacha a máš peknú čiernu lesklú srsť. Budeš sa volať Pán noci. Potom na pána noci vyložím sedlo a batožinu. Vyrážam do prístavu. Je to úctyhodný pohľad - vysoký slovan zo sekerou štítom na chrbte, mečom na páse a kopiou v ruke, si to v nablískanom šupinovom brnení s helmou na hlave razí cestu na svojom veľkom čiernom koni skrz dav v prístave. |
| |
| Ráno vstanu, uhradím všechny výdaje za hostinec a jdu ke svému koni, který se jmenuje Blesk. Poplácá ho po bocích, vyhřebelcuji a snažím se o to, aby vypadal co nejlépe. Na sobě mám vycpávanou zbroj a u pasu sekyru. Když dorazím do přistavu tak první dojem z koně je, že je to prostě herka. Když přijdu ke svým přátelům, řeknu Zdar Zbyhněve, Větroslave a ... podívám se tázavě na neznámého člověka u kterého stojíte |
| |
| Ráno vstanem se Svjatlanou hodně brzy, vezmu si všechny věci a ona mi splety vlasy do tří copu, dva tenčí mi spadají koelm uší, jeden větší mám vzadu, kroužkovou zbroj upravím tak abych se cítil co nejpohodlněji, když upevním všechny věci na koně, zbraně si připásám na záda a oštěp nechám na postrojí koně, tak abych ho měl pořád na dosh, nasadím si svou přilbu jež mi kryje i obličej, a vysadím jí před sebe, pak se vydám do přístavu, když¨uvidím Svajtovíta, přijedu k němu...Tak jsem tu, co mám dělat... zeptám se když seskočím z koně a Svjatlanu nechám sedět na sedle... |
| |
| tak nkdyž výs Svjatovít uvítá tak řekl e dejte si věci do potpakubí domluvíme se na cene za kterou budete sloužit tak bojovníci za 80zl ale budou i pomáhat námořníkům a slečna bude pomáhat v kuchyni nic lepšího sem nezehnal i tak mi to dalo práce dost a ta bude dostávat 40zl samozdřejmě v tom je započtena i strava atd. Koně si ale budete muset nechat tady v Theodořiných stájích i já tam mám svojeho a je tam o ně dobře postaráno tak ted se honem dete ubytovat a s vrccholem přílivu odplouváme. Tak honem Pak vidíte jak udává riozkyzy i ostatním a vás se jeden z námořníků ujme a vede vás na lubu a a ukáže vám vaše palandy. Mimo jiné jste si všimli že očumuje Svhatlanu a to dost nepokryte s ulisným pohledem. |
| |
| Když si všimnu jak se dívá na mou ženu tak ze zad sundám svou sekyru a rozmáchnu se jako bych ho chtěl zabít, ostří zastavím těsně před jeho obličejem....Nech si na ni zajít chuť, protože je to má budoucí žena, jestli se jí kdokoliv jen dotkne, zabiju ho... sekyru schovám a pohlédnu mu do očí...Pak si odplivnu a vezmu Svjatlanu za ruku... |
| |
| Ja som to hovoril... tresnem do vzduchu keď vidím ako námorník očumuje našu novú spoločníčku ale na nikoho sa pritom nepozerám. Cudzí človek by vôbec netušil o čom je reč. |
| |
| Zbyhněva námořník jen odbije nejakou klebou které jste nerozuměli a pak ješte neco posměšne řekne a zmizí pryč. Když je tak zřejmě po poledni tak se na lodi vyvýjí velkej rachot a zvoní palubní zvon a vás taky volejí na palubu... |
| |
| Vyleziem na palubu v plnej zbroji... chcem prvý deň urobiť dojem. Dúfam že sa nepotápame keď sa tak všetci ponáhľajú hore na palubu smejem sa z plnúch pľúc a budím menšie pohoršenie medzi námorníkmi, ktorých sa mi skoro nabodli na kopiu keď zbiehali dole schodmi zrovna vo chvíli keď ja som šiel hore a držal ju pred sebou aby som prešiel úzkym prielezom |
| |
| Ustájím koně a vezmu své věci, něco vezme Svjatlana, pak se dojdeme podívat do podpalubí, vezmu si k sobě vak s penězi, Když uvidím Svjatoslava, tak ho poprosím aby mi ho schoval, že tam je hodně peněz, a pak ho poprosím, aby varoval posádku lodi, že zabiju každého kdo se na mou ženu jen úlisně podívá...Pak výjdu se Svjatlanou na palubu... |
| |
| Také se snažím zapůsobit dobrým dojmem, ale kopí nechám v kajutě. Jdu za Vetroslavem jen v brnění a se sekerou za pasem, připravenou k rychléhu použití. |
| |
| Svjatoslav tentokrát už docela naštvaně se podívá na Zbyhněva Kruci hlídej si ty paníze sám já tu mám sakra plno jinech sterostí nevidíš že budem vyplouvat a jěšte se ti budu starat o peníze a máš krásnou slečnua ale tu si taky hlídej sám ja kruci nejsem zádná kvična co hlídá kuřaka. Pak se trochu uklidní a řekne už klidněji Promin ale neni v mých možnostech abych se postaral o vše to jiste chápeš tak honem na palubu . A dál už si vás nevšímá a udílí rozkazy jinde. |
| |
| Výjdu s ní na palubu a poslouchám rozkazy... |
| |
| Všichni vyběhnete na palubu a tam už se řadí všichi do řad a vás taky šoupnou do jedné mezi vojáky ted vás přepočítávají chodí pařed vámi jeden poměrne velký zrzek pravděpodobně germán a řve na vás ve třech jazicích tomu druhýmu lehce rozumíte Vašše mjosto buduť na přidi paněmajete?? ja sem vaš vojvoda a budu vam velet nestrpím žadnou neposlušnost kdo se bude vzpírat jde do vady Menuju se Ferdbal a sem ze kmene Langobardů ale ja na to seru jasný tu german jako slovan jasny fšichni budete makat až budete potit kriv. Ted na mista vy hovada. Pak se ozývají ji jiné povely a spadnou plachty a biče se zakousnou veslařum do zad a vyplouváte za mohutného řevu drábu a místních velitelu |
| |
| Kurva velí mi germán... poviem potichu a potom nahlas Slovania! Modlime sa k našim bohom nech nás nezrazí na dno morské ich päsť Otočím kopiu bodcom dole a zabodnem ju do paluby, potom rozpažím ruky a s pohľadom do nebies začnem hulákať aby to každý na palube počul Peruuuuuun! Peruuuuun! Peruuuuuun! Ušetri nás mocný Perun svojich búrok a bleskov kým žijeme na tejto lodi... dopraj nám pokojnú plavbu lebo všetci sme deti Svarogove a ty Perun si z nás najmocnejší. Nech vlny nikdy nepresiahnu vrchol mojej kopie. potom kopiu vytrhnem a vraciam sa do podpalubia |
| |
| Všechno se sváma houpe a je to docela nepříjemnej zážitek po pul dni plavby je vám docela blbě pak ješte ke všemu se výtr utiší a plujete jen diky veslařum začíní se stmívat a vy ted plujete už uplně pomaličku máte držet stráz na přídi tak kdo si veme jakou část noci? |
| |
| Beriem si prvú stráž... plná zbroj okrem Kopie, ktorá mi je na lodi na prd. Stojím na prednej časti a rozhliadam sa okolo, už mi nieje blbo a aj na pohyb po hojdajúcom sa povrchu som si zvykol. |
| |
| Vezmu si tu druhou, pokud vám to nevadí, prsím někdo dohlédněte mi prosím vás na Svjatlanu, ať se k ní nikdo nepřibližuje... řeknu ostatním a pak se ještě rychle stavím v kuchyni...Po hlídce příjdu.. řkenu jí rychle, políbím jí na čelo a jdu na palubu.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Behem vaší služby nic zvláštního a vklidu ( teda se střevníma problémama) odpočíváte v podpalubí |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| vzbudím všechny na lodi POZÓÓÓR!!! VOJÁCI NA PALUBĚ!!!!!!! |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Když zaslechnu hluk tak vezmu své kopí a řeknu Svjatlaně...Schovej se... pak vyrazím na palubu... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro hod si dvakrát 6tistěnkou |
| |
| Okamžite zoskočím z palandy, popadnem štít a z trámo čo mám nad posteľou vytrhnem svoju bradaticu, ktorú si dám na chrbát. Zo štítom pred telom a mečom v ruke vybehnem na palubu. Tak kde sú? Dnes budú mať námorníci čo drhnúť.. |
| |
| Vybehnete na palubu a tam vidíte chlápky jak utočí na Radoslava vidíte jak radoslav kryje jen tak tek udery sekerou a v utočnících bezpečne poznáváte slovany. Všude se ozývá jejich pokřik Dažbog Dažbog!!! Vidíte vybíhat i rezka který na vás řve a sám je vrhá do davu slovanů se štítem a hlouhým obojsečným mečem... |
| |
| Svarog na vás korzáři... vykřiknu a útočím na jednoho z nich... |
| |
| na niiiiiich z revom sa vrhám do chumla nepriateľov... snažím sa v prvom rozbehu štítom zvaliť toľko nepriateľov, koľko sa mi len podarí. Ide mi o uvolnenie tlaku na Radoslava. |
| |
| Vidíte jak Radoslav jednu z ran slovanovy bradatice nevykril a dostal zásah do žeber naštestí mu to zmírnila jeho vycpávaná zbroj, ale i tak je rána docela hluboká a Radoslav lekl na kolena jěšte stihl zasáhnou vlastním kopím utočníka do břicha. |
| |
| Zbyhnev vyběhne a zautočí na prvního co se k němu připlete oštepem Slovan sice uhne a le zbyhnev ho bodne do nohy slovan zautočí sekerou a zasáhne Zbyhnevuv štít který ho tam dal na poslední chvíly tím odkryl docela brutální ránu ale ve štítu povážlive zapraskalo a kus odlítl. |
| |
| Větroslav nabehne do nepřítel štítem a prvního zrazí k zemi až odlítne kus po paluběale další na nej zautočí kopím . |
| |
| Utočím znovu, snažím se ho dostat, a kryje se zbytkem štítu... |
| |
| Já se snažím tam nepřekážet pořádně ozbrojeným přátelům, a zaůtočím na nejbližšího nepřítele |
| |
| Zbyhněv se pokusí znovu zautočit oštepem ale slovanský válečník to zřejme čekal a bradaticí u ho vyrazil z ruky a zlomil pak zautočí štítem a zbyhněv dostane ránu do hlavi naštestí to scytal do helmi takže krom otřesu a hučení v hlavě se nic nestalo. vidíte že se sekerou napřahuje k dalšímu utoku... |
| |
| Radoslav Parajskilovič Ten co ho Radoslav bodl tak ustoupil a vidíte že i radoslav se snaží ustoupit alespon z nejvetší řeže. sice se ješte pokusil o výpad ale bylo to tak mdlé že to další slovan jen bezproblémů odrazil. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Petyowitcz Chrilovskij Vidíte jak pete vybehl rozespalí z podpalubi a náhoda tomu chtěla že vběhl zrovna do nejvetší řeže pokusil se zautočit na nejbližšího a kupodivu se mu to povedlo zasekl mu meč přímo mezi klíční kost a hlavu. Vidíte že má ale problémi a než stihl vytáhnout meč z rány tak ho další ze slovanů probodl kopím vidíte jak zněho trčí kopí a on na to jen neveřícne zírá. Ješte se naposleby pokusí vymanit se z obklíčení a vy vidíte jak mu další ze slovanů zatíná svoji bradatici přímo do obličeje.a on se hroutí v ratolišti krve přez palubu..... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Když vidím jak dopadl Pete, zmocní se mě bojová zuřivost, uštědřím svému protivníkovi ránu hlavou na jeho, a pokusím se dostat k nějáké zbrani.... |
| |
| Zbyhněv Stínobor Když Zbyhnev vrazí slovanovi hlevičku helmou tak ten jen zakiolísá a kousek ustoupí to mu dá okamžíček na to aby se pokusil zvednout kopí po jednom zraneném slovanovy co ustoupil, když ho ale zvedá tak vidíte jak další na nej utočí ze zadu kopím a zbyhněv ho vubec nevidí... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Keď sa na mňa vrhne jeden s kopiou, snažím sa uhnúť a pritom si kryjem telo štítom. Až budem vo vhodnej polohe, skúsim ho prebodnúť mečom |
| |
| Vetroslav Vidíte jak větroslav jetak tak vyhne kopí kteráho jen kehce škrábne do nohy utočník se ale při utoku příliš odkryl a větroslav mu štítem vyrazil kopí z ruky a chvilu než se stačil vzpamatovat větroslav využil k tomu aby mu svůj meč vrazil do břicha. Slovan jen zařval chltl se za ránu a zkácel se na zemkde se svíjí v ralolišti krve a v bolestech meč mu ovšem lehce uvízl mezi žebry takže v vlastním pádem vytrhl Větroslavovy z ruky... |
| |
| Nohou sa mu zapriem o hrudník a skúsim vytrhnúť meč. Pritom volám na našich vojakov Tlačte ich štítmi dole z paluby do mora. |
| |
| Zbyhněv dostal zásah kopím do zad a docela hlubokej naštestí se na poslední chvíli stihl lehce vytočit tak kopí nezasáhlo naplno. to ho rouzuřilo ješte víc Začal hrozne řvát koulit oči a skřípat zubama pak se v vrhl na toho co ho bodl aniž stihl z jeho zad vytáhnout kopi čimž ho odzbrojil. Zbyhnevuv utok byl veden s takovou razancí že nepříteli roztříštil štít a on neozbrojen a bez štítu začal prchat. |
| |
| Rychle se snažím vytrhnout oštěp a stáhnout se, pokud se dostanu do bezpěčí, ještě ho vrhnu do jednoho z těch korzárů a pak někam zalezu, rána docela bolí.... |
| |
| Větroslav Meč se ti podaří vytrhnout a na tvou radu je postupne vytlačují s paluby al vidíš že slovani začínají ustupovat, ale to i s nejakým nákladem který nakládají na monoxyly a špěšne se stahují. |
| |
| Vrhnu se na nejbližšího útočníka se sekerou v ruce PERUUN, PERUUN !!! řvu co stačim, ale abych byl ještě schopen boje. |
| |
| Radoslav Parajskilovič Jeden se ti ješte postavi tvůi utok byl docela divoky slovan se to snažil vykrýt štítem ale dal ho tak nešikovně žes ten štít trefil šikmo z boku a on se rozštípl a ty jsi ho trefil sice již zbržděnou sekerou do beder. Slovan zařvala pokusil se ješte o utok jeho sekerou.... |
| |
| Zbyhněv Stínobor Kopí jsi zlostně vrhl do tmy a nevíš jestli nekoho zasáhlo či nikoliv pak ses uspěšne stáhl do bezpeči ale hodně krvácíš.... |
| |
| pokusím se té ráně uhnout a potom ho dorazit. |
| |
| Radoslav Parajskilovič Ráne sice se ti nepodaří uhnout a dostaneš zásah do ruky který docela dost krvácí a vypadá že to bude hodně hluboká rána ale ve stejné chvíli tvá svištící bradatice rozsekla slovanovy hlavu s takovou silou až se zbytky jeho mozku vlasů a střepi lebky rozlítnou na všechny strany a hodne na tebe sám si ale tak zranený že se jen zhroutíš na palubu a doběláváš z posledního.... |
| |
| Pak už jen vidíte jak slované odplouvají na svích lodích vydlabaných z jednoho kmene na kterých se potloukají po černém moři a nejen, že napadají lodě ale i utočí na malou asii. Po boji si váš rezatý velitel zavolá k sobe Větroslava Ty malej kurfa te bylo tobrý od ted budes muj zastupca dostanes veci plat a budeš velet jedne hlidce Verstehen???" |
| |
| Radoslav Parajskilovič Pak vaši vojáci odklízí palubu a hážou mrtvé slovany přez palubu adojdou i k tobe a protože vypadáš výzbrojí a podobne jako ostatní slované tak te chytnou za ruce a vláčí te k okraji paluby to jak te chytli te probudilo z tvých mdlob... |
| |
| Neshazujte mě do vody. snažím se promlunit co nejhlasitěji Jsem Radoslav, Větroslavův přítel! Snažím se vyškubnout, ale nejde to. Jestli si toho nevšimnou, snažím se je dál upozurnit na to, že nejsem mrtvý. |
| |
| Opírám se o jeden stěžeň a ztěžka oddechují, pak se vrávoravě vidám zpět kde spala má žena .. Svjatlano, vyhráli sme jis v bezpečí... řeknu trhaně a pak už se jen svalím na zem.... |
| |
| Radoslav Parajskilovič Všimnou si toho na poslední chvilku než te chteli zhodit do moře. Jeden z tech co te táhne je slovan a tak ti porozumí zastaví toho druhýho nejspíš germána pak se k tobě skloni a když zjistí že seš živej tak tak trochu s omluvou v hlase ti povídá Jaj ty seš od těch novejch co? boha jeho promin nějak jsme si toho nevšimli už jsi mohl plavat s rybkama. Trochu ironicky ze ušklíbne a pak volá něco latinsky nejspíš doktora ale ty už to nevnímáž a probudíš se až za světla v podpalubí a rány už máš ovázané... |
| |
| Zbyhněv Stínobor 6enu tam najdeš celou vydešenou a když te vidí tak se o tebe hned začne starat ováže ti rány a dá ti napít nějakého lektvaru a přiloží bylinky po lektvaru hned usneš a probudíš se ráno když nekdo mlátí do lodního zvonu na nástup... |
| |
| Protáhnu se a osahám si ránu na zádech, pak se obleču do své zbroje a rychle spěchám na nástup, předtím však políbím ženu..Děkuji... a hned se vyškrábu na palubu... |
| |
| Keď sa mi podarí vytrhnúť meč, robím to čo ostatný. tlačím štítom útočníkov von z lode. Meč držím vo výške stredu štítu používam ho ako dýku - čiže bodám, nejak extra nemierim ale hádam niečo trafím |
| |
| Vetroslav pane, bude mi cťou. utriem si krvavý meč do plášťa jedného z mŕtvych a zasuniem ho do pochvy. Pane mali by sme tie mŕtvoly prehľadať a hodiť do mora nech nám tu nehnijú |
| |
| Vetroslav uklidíte palubu a pak mužete jit spát hlídky už jsou zostřený ale je vám jasné že se už nevrátí i když škody se budou muset spočítat ráno. spíš spánkem spravedlivých až do té doby zež te vzbudí hluk lodního zvonu co svolává k nástupu |
| |
| Vstanem a rýchlo sa ustrojím do zbroje a idem na palubu. Postavím sa do čelného radu. |
| |
| Stojíte na palube včetne Radoslava který i s dalšími třemi ranenými byl bynesen na palubu na nositkách a Ferdbal (ten mohutný rezatý germán) celý rudý vzteky na vás řve Kurva co to jako včera melo být? co vy debilové kurva jak to že se dostaly až na palubu mužete me vysvětlit kterej kretén měl zrovna hídku co??? doprdele přišli jsme o zboží v hodnotě 8500 zlatých 2 muže a máme 4 raněný to není málo!!! Naštestí se vyskytli včera i světlé vyjímky jako tady ten kruci zapomel sem jak se jmenuje ... ukáže na vetroslava Vetromil? či Větrohon? top je jedno proste odednešta je to muj zástupce a bere si část paluby a když se osvědčíte taky dostanete hodnost ale stím jde kurva i odpovednost tak ješte jednou se to stane že se dostanou až na palubu tak vás kurva nechám umlátit palicema kreténi. Pak větroslavovy podá zdobenou hul a pištalku jako poddůstojnické odznaky. Tak a tvuj první ukol je zjistit kdo to včera vnoci tak posral a nechat ho umláti k smrti. a vezmi si tu chátru co stebou přišla a budeš strezit levobok na přidi dám zi ješte dva germány k ruce umíš alespon blafnout nějakám naším jazykem? |
| |
| Ani slovo pane... ale ak bude treba tak im to názorne ukážem veď loď nieje taká veľká Otočím sa ku germánom Dvaja z vás čo vedia aspoň pár slov slovansky pôjdu s týmto mužom (ukážem na zbyhneva). Zbyhnev hladkujte na ľavoboku a hlavne kurva poriadne ja idem za Radoslavom zisťovať čo sa včera v noci vlastne stalo |
| |
| Přijdou dva docela obrovští světlovlasí dlouhovlasí chapiska o pohledu docela maseři Jeden je Herul a jeden Got Herul drží v ruce obojruční sekeru danax a za pasem má ješte sax Gót má klasickej štít s puklicí a meč a na krku se mu houpe křížek.Oba mají destičkovou zbroj ale jsou prostovasí a dlouhé vlasy mají zapleteny do svébského uzlu. seberou se a jdou za Zbyhněvem a i Ferdbal odejde.... |
| |
| Podívám se na germány a pokynu hlavou, pak si nasadím přilbu a kopí zvednu z pod noh, kde sem ho při nástupu hodil a vydám se na levobok lodi.. Hlasit alles pohyb... řeknu i s pomocí gestikulace a sám se rozhlížím po obzoru... |
| |
| prídem za radoslavom do lodnej ošetrovne.. zadnem si a vľúdnym hlasom hovorím Povedz mi čo sa stalo včera v noci človeče. Musíme zisti%t príčinu a postarať sa aby sa to neopakovalo. |
| |
| Zbyhněv Stínobor Sledujete moře a germáni sem tam se snaží k tobe něco prohodit ale zjistí že jim nerozumíš tak si žvatlají mezi sebou a sledují može které nejí uplne z nekklidnejších. Herul ti podá měch s vínem a pak se taky sám napije vidíš že zrejme diskutují i o náboženstvý protože zaslechneš jména jako Donar a Wottan a herul Gotovy posměšne cvrnkne do bronzového křízku chvilku to vypadá i na bitku ale hned se to uklidni když se napijí vina služba je docela nudná nic nevidíte akorát pobýhající námořníky po vyší lodi smrad ryb a vestařů kteří upí pod ranami drábů... |
| |
| Napiju se trochu vína a pokývu na výraz díků, ani se nesnažím s nima moc mluvit, jen se stále dívám na moře a myslím na to co asi dělá Vadim, a jestli se mi podaří najít rodinu od Svjatlany, jak sem jí slíbil... |
| |
| Nooo... snažím se tvářit nevině Asi jsem trochu usnul. Ale opravdu jenom maličko. ukážu na prstech jak malinko |
| |
| Na odpoveď nijak nereagujem Ranhojič ako je na tom tento muž? - obrátim sa na chlapíka v špinavej zástere čo práve prikladá pijavice na ranu ďalšieho zraneného |
| |
| Ach jo. To je takhle člověk na první větší výpravě na moře, to kolýbání, je mi blbě, jsem utahanej a trochu spim když nemám. promlouvám směrem k prknu nad sebou To je takhle člověk zase pořádně utahanej a jako na potvoru má zrovna hlídku. No a aby tý smůly nebylo málo, tak se proberu z polospánku a jak se snaží něco potom udělat tak skoro umře. další slova pronáším stále k prknu, ale smutným hlasem Něco mi ale říká, že mi tohleto jen tak neodpustí... zmlknu pohřížen do svých představ |
| |
| hmmm nerozumie... Radoslav má smolu. 10 rán byčom... odýdem a zavolám si Zbyhneva Ten blbec Radoslav zaspal na hliadke... Veliteľ mi nariadil aby som toho čo hladkoval nechal popraviť ale to sa mi zdá prehnané... snáď mu bude 10 rán stačiť a nebude do toho viac rýpať.... serie ma na tom len to že ten hlupák hlúpy Radoslav ma bude za záchranu svojho života nenávidieť do konca života. Bohovia majú zvláštny zmysel pre humor teda hehe. |
| |
| Rozhlížím se po moři a očima pozoruju sem tam slunce a prosím Svaroga aby si pospíšil a já se mohl vydat za svou milovanou až mi ta hlídka skončí, najdenou uslyším jak mě někdo volá a říká ať se stavím u Vetroslava, pohlédnu na Germány a přes posla jim řeknu že musím odejít na chvíli, pak se bavím s Vetroslavem.... Kdyby nebyl tak mladý a bylo by to na mě, nechal bych ho zabít, ale je mladý, na moři je očividně poprvé tak jako mi a také, přece nebudeme popravoat vlastní národ, nezapomínej proč tu vlastně jsme, jednoho dne budeme mi ti co přepadnou nějákou takovouhle loď.... řeknu mu potichu tak aby to nikdo jiný neslyšel a pak se podívám na to jak otroci drhnou krev z paluby....Měli by sme se pomodlit za Peta, čest mu, padl hrdině v boji.... řeknu a pak se otočím k odchodu....Někdy se za něj pomodlíme bratře, ale teď mám práci tak někdy jinkdy... odejdu zpět na levobok za germánama a dál hlídám.... |
| |
| DESET ran bičem? Neni to trochu moc? výkřik, trochu ukřivděně Vždyť jsem se tak snažil při bitvě! A skoro jsem i umřel. Dále pokračuji rozhodným hlasem: Asi by bylo lepší, kdybych byl zabit, ne? ležím však dále na oštřovně |
| |
| zájdem za tými dvomi germánmi s ktorými bol zbyhnev. Z chvíľu vám končí služba. Ty priviaž Radoslava k stĺpu a ty mi zožeň byč. udelím rozkazy a idem za germánom Pane zistil som čia bol včerajší prepad vina... udelil som mu trest 10 rán byčom a hneď vo aj vykonám. |
| |
| Vetroslav Germán se zamračí co jen 10 ran? řakl jsem abys ho nechal umátit k smrti. co to bylo za blbca? hmm no nic příšte but, ale tvrdší. A nech to alespon udělat veřejne i ze zostuzením. Zítra budem v Konstantinopoli tak pohni otočí se a zamračene odejde. |
| |
| Germán čo privezoval Radoslava k stĺpu mi prišiel oznámiť že dokončil svoju prácu a doniesol mi aj byč. Okolo stĺpu z Radoslavom je už pomerne veľké publikum takže pristúpim k radoslavovi, chytím ho za vlasy a zdvihnem mu hlavu Tento muž zaspal na hliadke... jediné čo ho zachránilo od popravy bola statočnosť v boji ale to že nás všetkých ohrozil musí byť potrestané. Chcem aby ste si pamätali že medzi nami musí byť dôvera. Kto utečie z boja, zomrie... kto sa bude byť ako vlk v amoku... bude odmenený. začnem byčovanie |
| |
| Vetroslav-Radoslav Parajskilovič Větroslav začne mlátit Radostla va a jemu se na zádech delají jek krvavé skvrny od biče je jen slyšet jako potichu kleje a nadává Větroslavovy Pak ho odnesou do podpalubí na ošetřovnu. pak přijde rezaví Germán a za bsebou má obrovského chlápka který je větší než vetšina můžů cos kdy viděl má hodně ztvrdlou až rohovinovou kůži a naní sposustu vytetovaných ornamentu a v ruce drži obouruční sekeru Danax Budete ted oslabení když ten váš výkvět stráví chvíli na ošetřovne tohodle vám dám místo neho stejne nevíce co si s ním počit nikdo mu moc nerozumí ale je od nekud ze severovýchodu z Tajgy nebo od kud moc chytrosti nepobral ale síly má za tři dokáže i veslovat sám třeba se vám bude hodit když ho trochu pochopíte já mu nerozumím ani slovo. |
| |
 | Ahoj tak pudem něco zabít chci cejtit zasichající krev nepřátel.Mám rád ten křik protivníků když jim křupou kosti jinak Jsem Del Ativ Ydna |
| |
| Del Ativ je vysoký 2.metry 35 cm má na sobě krátké kožené kalhoty nad kolena na holeních má chrániče má chránič na krk na zádech má velký štít a čouhaj mu vo tam tad 2.oštěpy sekeru má za pasem přez rameno má opřenej Těžkej kyj v druhé ruce drží přilbu barva kůže tmavě šedá a jinak moc sympatickej není oči zelené spíš prasečí vlasy má takové zrzavé na krátko spíš srst kérky co má vidíte prvně a všechny si vás zvědavje okukuje |
| |
| hmmm ty si asi v moc bitkách nebol čo? Nevadí... hlás sa u slovana čo sa volá Zbyhnev. Pôjdete spolu a s dvomi ďalšími germáni hliadkovať na ľavoboku... a že odkazujem nech dáva bacha nielen na vodu ale aj na to čo sa deje na lodi... on to pochopí idem za Radoslavom na ošetrovňu presvedčiť sa či pochopil o čom to celé bolo |
| |
| Když Vetroslav namlátí Radoslavovi jen se podívám a zase se hlídkuju, po chvíli mi to přeci jen nedá a naznačím germánům že musím na chvíli odejít a jdu zkontrolovat svou milovanou... |
| |
| Když ke mě přijde Větroslav na ošetřovnu, podívám se na něj Dobře, už se budu snažit na hlídkách nespat. pronesu slibujícím tónem a pokračuji trochu ironickyAle mlátit si víc nemoh, co? pak ale položím normální otázku: A kam vůbec jedeme? A co tam budeme dělat? |
| |
| Popravde neviem... počul som niečo o Konštantinopole alebo nejakej zemi za morom.... je mi to jedno hlavne aby som domov doniesol bohatú korysť a ty by si sa mal tiež starať skôr o to čo si odnesieš a nie odkiaľ. keď dohovorím idem na palubu kontrolovať či je všetko v poriadku |
| |
| Čas plyne ve službe docela rychle a vy se dostáváte už docela blízko ke Konstantinopoli ale ješte nemáte vyhráno. Je ráno druhého dne a slyšíte z příde z pravobokuburcující hlas. Čtyři lode na pravoboku poplách poplach. jste vyburcováni a vidíte dvě byzantské lodě a dvě lodě nějaké cizí mezi kterýma probýhá urputný boj vidíte jek byzantinci poští na nepřátelské lodě z nějakých trub ohen který hoří i na vodě je to masakr nepřátelské lode hoří a za zoufalého křiku námořníků se v plamenech potápí je to nejvetší masakr co jste kdy videly ano viděli jste "řecký ohen" je vám jasne, že je to vše zničující zbran které neni uniknutí do boje jste se nezapojily jako lod obchodní a nakonec jste pozdě nodpoledne přistály v konstantinopolském přístavu. Když jste tam přistávaly tak vidíte , že zlatý roh je chránen velkým tlustým řetězem a přez ten se žádná lod bez povolení nedostane. Nakonec jste přistáli v přístavu a lod se vykládá pojede se dál do sýrie ale až přibližně 14 dni na tu dobu jste dostaly volno..... |
| |
| Po přistání v přístavu se zeptám ostatníchCo je teď v plánu? Máte někam namířeno nebo mám jít hledat hospodu? a začnu se po nějaké hospodě rozhlížet. Takový pívečko by bodlo. Jenom jestli ale někam nevyrazej, protože tu nechci zůstat opuštěn. Ta chuť na pivo je na mě vyloženě vidět, asi jsem se na nic netěšil víc |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Radoslav Parajskilovič pro |
| |
| Zastavím Vetroslava a dám mu jeho díl peněz, přesně 800 zlatých, neboť Pet už svůj díl nedostane a jeho ženě jež zůstala v pevnosti dovezu nějáké peníze, ale proto že si jí nevzal za ženu před bohy, nedostane jeho díl celý, jen jeho část, pak se společně se Svjatlanou vydáme podívat do města... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Ďalšie hnusné kamenné mesto rimanov... fuj. Ale keby tak raz krajania prelomili jeho hradby... mohli by sme z neho ťažiť roky ako z bane.. povzdychnem si nahlas zaôjmalo by ma ako spravili že teň oheň horel chvíľu kolmo.. idem do vojenskej časti prístavu |
| |
| Vyrazím si prohlédnout město. Procházím se po trhu, koukám po hospodách. Pozoruji také etnické složení obyvatelstva. Občas si koupím něco na zakousnutí a svlažení vyschlého hrdla. Takhle se po městě procházím asi půl dne. Okolo poledne se zase vrátím do přístavu. Jestliže tam neni nikdo od nás tak se odeberu do hospody na oběd a pokračuji v procházkách po městě. Hrozně si také užívám pocit pevné půdy pod nohama... |
| |
| Zbyhněv Stínobor Vy jste se vydali do mesta všude plno lidí, kostelů, obchodu , kšeftíků atd... nejkrásnejší mesto co jsi vydel Vetroslav jdeš do vojenského přístavu tam te saozdřejme nepustí ale z dálky vidíš na hladine krácne a obrovské galéry a galeasy a ruzné jiné obrovské válečné lodě které na sobe nesou zuzné valečné stroje včetne tech trub ze kterých jste vyděli trysket řecký ohen.... |
| |
| po ruzných prohlídkách mesta se začíná šeřit jsete unavení a máte žízen a hlad v přístavě jste vydeli výbornou palušu takovou rybárnu kde i vaří a to docela levne narozdíl od zbytku města .... |
| |
| prehovorím k vojakom čo ma zadržali Ako dokážu tie dlhé okrúhle veci tryskať oheň pred seba? Som jeden z veliteľov tamtej obchodnej lode (ukážem na našu loď a rád by som tým našu loď vybavil... hrám o čas... snažím sa vypozorovať nejakú manippuláciu s tými rúrami |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vetroslav pro |
| |
| K večeru když už jsme oba unaveni tak dojdeme do přístavu...Půjdeme se najíst, pak si najmeme pokoj a zítra uvidíme co bude dál, to asi zajdu za ranhojičem, bo ta rána se mi ještě nezacelila pořádně... vezmu ji za ruku a pomalu se vydáme do té rybárny na jídlo... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Idem to rybárne ktorú som si všimol cestou.. všímam si že tam smeruje aj zbyhnev. Prídem k nemu, chytím ho za rameno a trochu odtiahnem stranou bol som si obzrieť ten ich prístav a je nad slnko jasné že na toto Vadim nestačí ani keby bol váš kmeň 5x taký. Ten prístav môže dobiť len loďstvo minimálne tak silné ale skôr silnejšie než majú oni tu. Ale ak si si všimol ten oheň čo metali lode po nepriateľoch keď sme sem prichádzali... nebolo by márne zistiť ako to kôzlo funguje. |
| |
| vejdete do hostince vyvalí se trochu smrádek a a kouř z cčené kuchyne stejne jako všude v hospodách nižší kvality. usedne te ke stolu a tlustej hospodský se k vám došourá zkusí prvne řecky pak germánsky a nakonec se strefí do slovanského jazyka hej mládeži co si dále na jidlo mám tu výborný možsky ryby a pivo jako křen |
| |
| Všiml sem si, a proto zítra budu celý den nenápadně pozorovat jejich slabiny, lodě mají dobré to ano, ale v poli na ně máme, tím sem si jist, mají sice dobré zbroje, ale proti naším zpívajícím šípům jim budou k ničemu, a to loďstvo, to je teda něco, to není jak naše lodě vytesané z mohutného kmene... na chvíli se zamyslím...Perun by snad mohl na ně seslat bouři, aby nám pomohl... řeknu ještě a pak jdu už ke své ženě... |
| |
| Na večer jdu do té rybárny také. Vida tam ostatní přisednu si k nim a začnu jim vyprávět o krásách tohoto města. Když přijde hospodský A co mi doporučíš? potom pokračuji A pivo mi přines. |
| |
| Radoslav Parajskilovič Hospodskej na te přátelsky mnrkne co ti doporučím ryby chpča dobrý ryby |
| |
| Obědnám si pivo a nějáké jídlo pro dva, a Svjatlaně objednám víno, když začne Radoslav vychvalovat město trochu se ušklíbnu... Zlaté opevněné hradiště hochu, nesnáším tyto města, víš kolik pevných hradů bys z jejich trosek postavil, já se narodil v župě a doufám že i má popelnice bude uložena někde v nějáké župě, než v takovémto městě... pronesu trochu s pýchou ta slova a dál se rozhlížím po lidech a všech co zde sedí... |
| |
| Tak mi ňáký ryby přines. Mám hlad. A nezapomeň na pivo. řeknu a poslouchám o čem se baví osazenstvo stolu... |
| |
| Dám ti jednu radu chlapče, netykej cizím lidem, pokud si nejseš jist že je dokážeš porazit v zápase, předejdeš tak mnoha svárům, ten hostinský je asi dvakrát tak starší než ty, nesluší se abys na něj mluvil jako na sobě roného... řeknu Radosalovi po té co vidím jak mluví s hostinským...Omluvte jeho pusu pane, je ještě mladý, poprvé v cizí zemi a nezná ještě pravidla jak se chovat... řeknu pak ještě hostinskému. |
| |
| hospodský se za chvilku vrátí a prinese vše c o jste chtely není to žádnej luxus ale jíst a pít se to dá |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| po chvilce se z vervou do hospody vřítí banda námořníků a delají docela bordel začnou do sebe lámat škopky jesen za druhým a nekteří kali vinko a už se dostávají do nálady pak jeden od pultu kukáže vaším směrem a z ačne cosi vykřikovat pak čumi na Svjatlanua neco k ní mluví řecky a latinsky Svetla na se pak k Zbyhněvovy nakloní a pošeptá co říkaly ptaly se jestly až Zkončíte stou kurvoui jestli si ji taky mužou pučit že dobře zaplatí |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: tohle se stalo před tema námořníkama a ty námořnici až po té co jste se vrátily do hostince |
| |
| krčmár dones mi medovinu a dal by som si zadné zo svine zavolám na hospodského |
| |
| Pohlédnu na námořníka a rychle vstanu... Dej si pozor na hubu, to je má žena, tak si dej pozor... sednu si zpět, ale pevně sevřu svou bradatici a čekám na to jak zareáguji, jen se podívám na ostatní a řeknu...Možná bude veselo chlapi... |
| |
| Namořník na vás pohlédne a zas neco řekne Svjatla na ti to už ale nechce přeložit pak se vám smějí |
| |
| Podívám se jí do očí...Co to u všech bohů řekl? Radši mi to řekni, ať ho nezabiju pro nic za nic.. řeknu a pořád ho pozoruju... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| vyložím na stôl svoju sekeru tak aby ju bolo pekne vydieť ale nejak sa nezapojujem.. upíjam si medoviny a čakám |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Větroslav Když vyložíš sekeru na stul vydíš, že to s nima nehlo jen si vykasali rukávy a dva přibyli nekteří z nic vzaly krygle a jeden dokonce i židli |
| |
| Následuji příkladu Větroslava a na stůl položím svou sekeru. Dále však jakoby nezúčastněně popíjím to pivo. |
| |
| Podívám se na ostatní a pak na svou ženu... Mám takový pocit že dnes poteče ktev, nidko nebude urážet mou milovanou, protože tím uraží všechny slovanské ženy... taky položím svou sekyru na stůl a nasadím si přilbu jež sem před jídlem sundal.... |
| |
| Taky pokládám sekyru na stůl a všímám si co dělaj lidi kolem nás souhlasím ze Zbyhněvem nikdo by nemněl urážet jeho ženu |
| |
| objednávám si čistou vodu pořádný džbán |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| hospodský když to vidí že vytahujete sekery tak přijede ka vám a začne vám docela hlasite domlouvat Kurva schovéte ty sekery než se naseru jestli si chcete tal to tech vaši polblých tlam tak si je klidně rozmate ale ty ščagle schovéte ale rychle nehodlám tu uklizat neakýho tuháča jesnačky vy rybízci??? A provás to plati tak vy bando tupejch morálů běda esli tu uvidim nějakej mesr. Pak si ale uvedomí že nerozumí talk jim to zopakuje ješte řecky. Chlapy odloži kudle stylem zabodneme do prvního stolu co nám přinde pod ruku a pak na vás vyřvávají zřejmě nejaký sprostárny a ukazují neslušný posunky. |
| |
| ale furt sedim prohlížim objednanou vodu posléze jí vylívám na sebe říkám je tu hrozné vedrodavá si ruku na nos smrká tak aby to letělo pod stůl nechce,ale nikoho posmrkat pije vodu ze svého mněchu nevěří jim |
| |
| Dělám jako že si sedím a náhle vyskočím a uchopím toho co urazil Svajtalnu za oblečení pod krkem a dám pořádnou ránu přilbou na obličej.... U Peruna, nenechám si urážet mou ženu... zvolám ještě než ho udeřím... |
| |
| Sekeru vezme do ruky když sekera nesmnět být na stole tak být v má rukašklebí se na štangasty |
| |
| Zbyhněv Stínobor Vydíte jak Zbyhnev vyskočil a chytl námořnika pod krkem a pokusil se mu dát hlavku helmou ale ten to pravděpodobne čekal a lehce se jeho hlavičce vyhnul a dokázal ho ješte přes sebe přehodit tak že Zbyhnev jen tak tak ustál pád Pak se otočíl a chtel ho máznout kryglem po hlave ale netrefil se a zcela zbyhněva minul... |
| |
| a vstává hlída Zbyhněvovi záda |
| |
| Zbyhněve, uklidni se!!! křiknu na něj jakmile si všimnu, že se zvedá. potom taky vezmu sekeru do ruky Něco mu udělejte a pustim se do vás!!! zařvu směrem k těm chlápkum i když vim, že mi nerozuměj. Do hlasu vkládám ten nejvýhružnější tón jakého jsem schopen. |
| |
| kouká jak omráčenej na Zbyhněvato si necháš líbit od toho záprdka krpatýho |
| |
| Hospodský se viditelně nasral když videl že jste vzaly sekery Kurva vy dementi co jsem vám říkal zahodte ty ščagle a za nim se oběví asi tři nabušení kořeni a i nekteří štamgasti začinají vstávat |
| |
| Jak ležím na zemi tak se mu snažím podkopnout nohy, a jestli se mi to povede, tak ho nakopnu jak bude ležet na zemi.... |
| |
| A DOSŤ!... dávam vám rozkaz ako veliteľ... sekery schovať! Nebudeme slovanom robit hanbu kade chodíme. Ty krčmár prekladaj... schmatnem krčmára za košeľu Slovania nestrpia urážku. Von si to vybavíme ako muži... čestne a bez zbraní. |
| |
| de k baru mumlá si něco pro sebe a říká hospodskýmuhej šenkýři kde je tu kovárnaa při tom sleduje dění v krčmně |
| |
| usmněje se směrem k Větroslavovi přesně kdo chce do držky vi hadičeká na odpovět |
| |
| Vetroslav Hospodskej ti zkroutí ruku až se divíš kde vzal tolik síly. Kurva ty huzle mladé co me chytáš za košulu chyté si svoju mamu ale ne mě. Řekl sem klidně se dorvite ale bez zbraní jasný nehodlám tu uklizet tuháča stim by byli akorát problémy Rozuměls!? Pak ti vlepí facku až ti vyletí sopel z nosu Tak a to máš abys vědel jak se máš k hospodskýmu v rybárne chovat. Tak a máme to vyřízený. Ješte se ti točí hlava nechápeš kde sebral tolik síly a jen udivene na nej mžouráš. |
| |
| Zbyhněv pokus o podražení noh ti sice nevyšel ale stihl ses zpátky dostat na výchozí postaveni a poměrne blýzko k námořnikovy a uhl jsi jeho ráne která byla vedena docela z přesností |
| |
| Když vydím co hospodskej udělal s Větroslavem, tak schovám sekeru a připravím se na boj pěstma. Vyčkávám ale u kraje lokálu. Do bitky se zatím nehrnu, ale jestli mě někdo napadne budu se bránit a protiútočit |
| |
| Pokusem se ho udeřit do žaludku vší silou a zároveň si drží odstup.. |
| |
| kopu židli pod nohy tomu kořenovi pod ven |
| |
| Del Ativ Ydna Než ti stihne hostinský odpovedět skočí na tebe jeden namakanej námořnik a dá ti ze zadu po hlave židlí vubec jsicx ho nevšiml a byla to rána jako svine tak se ti jen podlomily nohy ale ustál jsi to Radoslav Parajskilovič PO tobě letí hned dva krygle i s obsahem kterým jsi jen tak tak uhl ale jsi celej nahozenej od piva |
| |
| To si od nich nenechám líbit. Vrhnu se na nejbližšího účastníka bitky a snažím se ho kopnout do břicha do břicha |
| |
| Zbyhnev zasáhl jsi ho lehce do žaludku a jeho usmev se viditelne zkřivil to ti dalo docela uspokojení ovčem chviková tvaá nepozornost zpusoibylo to že jsi dostal delo jak svina přímo do obličeje až jsi kousek couvnul Del Ativ Ydna Jak si kopnul židli bylo to s takovou prudkostí že to kořenovy podrazilo nohy a on se rozplácl jak žaba na podlahu, ale druhý hned zaujel jeho místo a jde tvrde po tobe i když je viditelne asi o metr menši než ty. |
| |
| Normálně se ho snažím vší silou něják dobře zasáhnout abych ho mohl poslat do limbu... |
| |
| Radoslav Parajskilovič Vlítneš tam jako drak přeskočíš stul a prvního co uvidíš tak ho vší silou kopneš do žalukku on se jen předkloni a rozkašla se ani znovu nezautočí jen couvne Zbyhněv Pokusí se na tebe zsutočit pěstí ale ty se mu umě vyhneš až ztratí rovnováhu a když letí kolem tebe natáhneš mu vší silou loktem přímo do nosu a on spadne na zem jak pytel brambor |
| |
| Sekuru už zastrčil chce se bít a krutně řve jak jen dokáže sliny mu lítaj spusypodte |
| |
| Rychle ho nakopnu ještě do žeber a rozhlédnu na ty ostatní ...Pomalu se sehnu a zvednu ho za vlasy a na nohy a ubalím mu ještě jednu.... Ještě někdo chce něco říct o mé ženě? řeknu nasraně ...Prosím přeložte jim to pane... řeknu s klidem hostinskému... |
| |
| chce na něj skočit povalit ho |
| |
| Zbyhněv Stínobor Když do říkáš tvá slova zanikají v hluku rvačky takže te hostinský neslyší, ale zato jsis nevšiml, Když si držel za vlasy toho námořníka, dalšího co ti dal kopačku přímo do žaludku |
| |
| Pokračuji v útoku na toho samého člověka. Snažím se ho odeslat do mdlob. Snažím se spíš kopat, ale jestli se přiblíží moc blízko, budu mlátit pěstma na obličej... |
| |
| Když mě kopne do žaludku tak přes zborj to tak neboli, ale stejně sebou šlahnu na zem, ale jen na oko, jak se přiblíží blíž tak skusím podkopnout... |
| |
| Del Ativ Ydna Vidíš, že je daleko mrštnější než ty a lehce uhýbá tvál utokům co ofšem jiste nečeka,l že na neho zkočíš dopadl jsi na nej jak hora masa a naprosto jsi ho zavalil kolem vás se rozlítli jen židle a stoly je jisto jiste ko Radoslav Parajskilovič Vles jsi ho znovu nakopnout do břicha lele uhnul vzal nejbizší židli a mrštil ji po tobe ty jsi ale nestihnul uhnout a dostal si naplno zásah do palice zamotal se ti celý svět ale kousek jsi coufnul a on se protitobe rozbíhá že ti natáhne rovnou dalši |
| |
| snažím se uskočit do strany, ale nechat tam nohu aby o ní zakop. Potom do něj zase kopnu - mířím na rozkrok |
| |
| Zbyhněv Stínobor námořnik se rozběhne a znovu do tebe kopne nestihneš zareagovat v čas a dostaneš dalši ránu do žaludku ale než stihne cokoliv dylšiho udělat podkopneš mu nody a mon spadne na zem |
| |
| Zvednu rychle nohu a prudce mu patou dopnu do žaludku, než se stihne z toho otřesu vzpamatovat... |
| |
| Radoslav Parajskilovič Sice se ti nepodaří uplne uhnout ale jeho rána se mu svezla takře tě jen štrejchl a záruven se dostal tak blýzko k tobě že jsi ho mohl naprat kolenem pořádne do kulí ten jen zapřeštel a svezl se na zem a drří se mezi nohama a kvílí |
| |
| Pořádně ho ještě nakopnu do žeber a rozhlédnu se, jak se bitka vyvíjí... |
| |
| Zbyhněv Stínobor Snažíš se rychle zvedat ale přeci jen to brněni te tíži a nejsi tak ryclej jak on pokusu dupnout mu do žaludku se zpřehledem vyhnul a on te na oplátku ze zeme nakopl pořádne do kulisek udelali se ti mžitky mezi očima a zkroutili nohy jen doufáš že si ješte nekdy štrejchneš ale tento týden to jiste nebude tohle ti prolítne hlavou když se hroutíš nazem v ohromných bolestech |
| |
| Mrštně vstává a dává pěst hned prvnímu co je po ruce řev jak prase |
| |
| Radoslav Parajskilovič Vidíš že už je tam jen ten poslední co práve složil Zbyhneva |
| |
| Tak se na něj vrhnu, kopem mířím na hlavu. Z něj přejdu do otočky a kopnu ho do žeber. |
| |
| Del Ativ Ydna Vidíš jak ten posledni se směje Zbyhnevovi jak se na zemi kroutí ty za brutálního řevu tam vlítneš a než se ti stačip lostavit na odpor dostal od tebe ránu pěstín jak když kopne bejk námořnik se vzducem přpravil dva metry a dopadl mezi stoly štamgastu a tam už nadobro zustal |
| |
| Radoslav Parajskilovič Než si ho stihl nakopnout zmizel ti z očí cestou vzduchem po Delově ráne a ty jsi jen narazil do hory masa zvané Del Ativ Ydna |
| |
| Pomalu vstanu a prokřupu si krk pohyby do stran, nasucho polknu a otřepu hlavou.... Takto by sme měli, hostinský, medovinu pro všechny, a neboj, vše ti zaplatím... řeknu pak rozhodně a jdu si sednou zpět za svou ženou, políbím ji a pošeptám ji...Nikdo tě nebude bez trestu urážet... |
| |
| Dele, promiň, já tě nechtěl kopnout. řeknu a doufám, že mi to neoplatí. |
| |
| Pomalu vstávají i námořníci ten co ho složil zbyhněv jde k vám a neco vám říká a není to nijak nasraným nebo výhružným hlasem a pak vám podává ruku. Svjatlana vám to tak zhruba překládá Jo pánové dobrá mlata nejste žáný sušinky a to se nám líbí napijete se snáma? zvem vás když jsme zustali ležet na zemi co vy na to? |
| |
| Podívám se mu do očí a pak řeknu Svjatlaně ať mu přeloží toto...Ty by si pil s někým kdo hrubě urazí tvou ženu? Nezlob se ale ne, protože v mé zemi jsou asi jiné zvyklosti, tam by to jen u pěstí neskončilo, ale už na to nebudeme myslet... potřepu mu rukou a čekám na svou medovinu... |
| |
| Podí vá se na tebe docela udivene a pak i uražene a neco zas odpovi již ne tak přátelským tounem spíš zklamene a uražene. svetlana to přeloží Nechápu čemu se divíš vubec jsme nijak tvou ženu nemely v umyslu urazit opravdu jsme si mysleli , že je to štětka a že sis ji vzal. Pravda je že jsem tu v hospodách v přistavišti nikdy žádnou slušnou ženskou nevidel jak jsme to asi meli vědet. Když je tu v hospe nejaké ženská je to kurva nebo to aspon tak do ted bývalo to, že to neznáš a taháš ji sem je tvoje chyba ne naše zeptali jsme se normálene že si ji pak zaplatíme jako vždy tak se nediv! A otočí se a nasrane odejde vyložene ti dal najevo že se proste neumíš chovat. Sedl si ke stolu a z kumpánama pije vino mezitím vám donesl hostinský medovinu... |
| |
| Pohldnu na něj a trochu se zamyslím... Dobrá tedy, uznávám sem tady cizinec, a neznám vaše mravi, můžeme se spolu napít, ale nedivte se mé reakci, hlídám si svou milou jako oko v hlavě.. řeknu mu přes hostinského a podám mu ruku.. |
| |
| Jde za hostinským davá si pivko ptá se šenkýři porad mi kde já najít kovárnudavá mu na stůl stříbrnej |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Del Ativ Ydna Hosposký ti se na tebe mrkne jasná chlape kovázna je když pujdeš kousek po teto ulici a pak do prava tam je docela dobrej kovář |
| |
| Zbyhněv Stínobor. Mrknou na sebe a přesednou si k vašemu stolu a obednajií vinečko byt si moc nerozumíte neco but přeloži svetlana a neco se domluvíte rukama nohama vešer ubíhá velmi příjemným tempem |
| |
| Moc už nepiju, přece jen jim nevěřím, a když se chílí k večeru, tak se zeptám hostinského na pokoj, nejlépe pro dva, kam bych se mohl se svou ženou uchílit a mít ji stále na očích, kdyby se ti parchanti o něco pokusily... |
| |
| vyslechnu hospodského děkuje de ke grupě říkáJá jít do kovárny .Jít někdo se mnou |
| |
| jde tam |
| |
| Vydíte jak hodina pokročila i hosti jsou dale do více opilí když se zvedáte tak se strhne zase rvanice a padaji jeden přez druhého a sem tam nejakej ožungra vlítne i za váma tak se pomalu zvedne te a jdete za hostinským u další bitky být nemusíte Hostinský vám dá beze všeho pokoj a říká že se to tu pokusí uklidnit aby jste mohly v kludu spát. Když přijdete na horu tak to za chviku ztichne |
| |
| Del Ativ Ydna jdeš tam kovárna je zavřená je noc:) |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| Dám si ještě jedno pivo a jdu se Zbyhněvem za hostinským. Našel by se pro mě pokoj? Až ten pokoj dostanu, tak se na něj odeberu a pořádně vyspim |
| |
| kouká do kapsy řve Někdo mně okrat jekej spráskanej pes mně obral!!!!!!!rozhlíží se kolem |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Radoslav Pokoj maldej pane jasne bez problémů prosím a pošle te taky navrch do pokoje |
| |
| Ptá se hospodskýho Kterej chlap vod tud si dá semnou boj pěstmi já mít zavázane oči vsadit dýku |
| |
| Del Ativ Ydna diváš se po lokálu a opilý rváči už zmizeli rváči už v hospode sedi už jen pár štamgastů a námořníci ty když videly jak si prohledáváš kapsy tak začaly delat to sami a neco hrozne nasrane vyřikovat |
| |
| Ty hostinský si mocný chlap hehe smejem sa po bitke Nechceš sa k nám pridať? Nelezie ti toto mesto už na nervy? Na našej lodi by sa odhodlaný chlap zišiel ako soľ. |
| |
| Del Ativ Ydna nikdo už dnes nemá zájem dve rvačky je za večer až dost a vetšina hostů už je pěkne slitejch a trousí se spát. Jen ti námořníci tam jsou a Nadávají jak vo život a nemají čim zaplatit. |
| |
| Vetroslav jen se na tebe přátlsky zazubí a plácen te do ramena Ale kde mám tu svou hospodu která nese sem tam se to tu aji zemele sem tam dám po čuni nějakýmo drzounovy jako seš ty a hned je o zábavu postaráno já sem už na moři byl mockrát a vim že není o co stát co jsem pořeboval to jsem si vydelal a hospoda je jisteší kšeft i když se to tu mele. Nalije medovinu Daj s semnou po kalíšku je to na mě. |
| |
| de ktěm námořníkům cosi prohledávaj kapsy Vy mi okamžitě vratit mince nebo vám uříznout uši |
| |
| Del Ativ Ydna Vubec ti nerozumí ale vydíš že když jsi přišel že se na tebe vyložene zle podívaly a hled na tebe neco vyhrkly a sou dost nasraní. |
| |
| Povídá to hostinskémuJá být okraden nemět zaplatit já odpracovat si to až vi končit já viházet hosty ven když nechtět jít |
| |
| Rád si dám. Medovinu v týchto končinách človek len tak nezoženie ale je jedno čo piješ... dôležité je s kým piješ a ty si vskutku chlap čo mi pripomína otca napijem sa medoviny a uznanlivo kývem hlavou lebo je fakt dobrá |
| |
| Když se v noci převaluju a nemůžu spát uvědomím si že nemám peníze a rychle se ukstrojím do zbroje a jdu dolů...Zavolej strážné hostinský, řadí ti tu nenechavá ruku, a obnos který se mi stratil stojí mému kmeni za krutou pomstu.. řeknu rázně a rozhlednu se po stlech a koutech jestli neuvidím svůj vak... |
| |
| Pta se hostinského kdo se nepral a byl tady když to vypuklo |
| |
| hostinskej na tebe mrkne Jo tak to su rád že to slyším chlapíku mám rád takový bodrý chlapy jako seš ty. Pak zvedne oči když řiká Del o svém okradení, zrudne vzteky a ulne narane povidá Kurva kurva kurva to me vytáčí už tu bylizase proto sem si najal ty dementy tam vzadu aby si na ně dávaly pozor zkurvená zlodejská gilda odmítl jsem jim platit a oni si to tu ted vybírají na hostech dohajzlu. Pak mrkne na Dela no tak to mě mrzí ale ty jsi toho stejne moc nemel pak když tak vyhodíž ožralce a umyješ nádobý a budem si kvit Pak se rozkřikne na ty mameluky co tam byli předtím a nadává jim uplne drsne div že je nezačne mlátit |
| |
| Del Ativ kyvá hlavouJá to udělat a nádobí co je to nějáká zbran |
| |
| Poídá hospodskémuJá chtět taky někde spát není tu někde kupka senakouká smutně |
| |
| Del Ativ Ydna Jo kubka sena je v maštali tam se klidne vyspi onic nejde Zbyhněv Stínobor vlitneš dule a vidíš jak práve dostávají kapky strážni co byly hospodskýmu k ruce a dál vidíš námořníky jak tam bezradne stojí když te uvidí hned se k tobe přiříti a řvou na tebe jeden přez druhýho až Světlana nestíhá překládat Tak to ne cizince sice jsme se dobře dobily ale pak jse spolu i popily a to u nás námořniků neco znamená a ne že nás pak vočoruješ vrat nám naše love delej to je opravdu vrchol ubožáctví okrást nekoho když sním piješ. |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Pohlédnu na ně a hned spustím svou... Tak bacha, já přišel o skoro tři tisíce ve zlatě, a z toho dva tisíce nebyly moje, takže klid, myslím že pokud tu má být někdo naštvaný, tak sem to já protože ty peníze byly pro mého vojvodu... pohlédnu na ně a jen zakroutím hlavou...Ale jestli mě nevěříte tak si mě prohledejte, já taky nemám ani měďák, a to ještě musím platit za pokoj a jídlo, jsme na tom stejně, a já peníze beru jen mrtvým, jsem bojovník, ne zloděj... řkenu vztekle... |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Děkuje hostinskému |
| |
| Jsou viditelne nasrani a melou neco c tom smyslu že až najdou ty šmejdy tak že neodejdou živí pak jeden odejde a vrátí se za určitou chvilkou a přinese penize alespon na utratu zaplatí pití na který vás pozvali a pak nasrane odejdou |
| |
| Ty hostinský neslúžil si náhodou na vojnových lodiach tohto mesta? usmejem sa lyšiacky |
| |
| Podívám se na Vetroslava... Jestli ty peníze nenajdu, nemůžu se před Vadimem ukázat, u Peruna, to je dnes den... řeknu naštvaně a podívám se na hostinského... Neboj se pane, svou útratu uhradíme, třeba i prací, ale až najdu ty šmejdy co mě obraly, donesu sem jejich hlavy... řeknu naštvaně a sednu si na židly a přemýšlím kdy mě tak přesně mohly okrást... |
| |
| Vetroslav Hostinský se trochu uklidní Co?? aha ne nesložil byl sem na obchodní galéře ale párkrát jsme meli vojenskej doprovod když jsme vezly zásoby armáde proč? a dál luxuje hospodu očima jako by se snažil vypatrt zlodeje |
| |
| No a nevšimol si si niekedy ako funguje mágia tých trubiek čo majú miestne vojenské lode? Vieš čo myslím... ten tryskajúci oheň |
| |
| Zbyhněv Stínobor: Hostinskej na tebe mrkne. Poslůchaj mladé prave sem vyhodil ty tupce co tu hlidali jestli mi budete delat hlidače tak vám ten dluh odpustima esli aj vy všiváky najdete tak vám aj neco dám co vy na to? Jidlo a ubytováni tu budete mit zadačo když tu budete hlidat ale kluci bacha na ne to só pěkni šmédi ty nehrajó na rovinu ty vás vodšmikó ze zadu v temné uličce ja jich znám tu chátru, ale pravda plati se mi nechce. |
| |
| Vetroslav Hospodskej se na tebe udivene mrkne Kruci tebe zajimajo takoví pičoviny kořeně tu vočorovali a ty s e zajimáš vo řecké ohen. Nu pravda že vim jek to funguje sero do teho neaký ta jejich sračky a pak to zapájijó a funijó ven kruci to hoří aj na vode to je neuveřitelná a jak to smrdí je to taková hnusná černá lepkavá voda která smrdí jak podebraná pata. |
| |
| Mám dva týdny volno, na tu dobu bych tu zůstat mohl...ale potřebuju ranhojiče, mám v zádech ránu po oštěpu.. řeknu zamyšleně a dívám se kolem sebe, na každého zvláště, nejvic si prohlížím ty které neznám... |
| |
| Peniaze pre mňa nič neznamenajú hostinský... som na výprave aby som domov priniesol bohatú korysť ale odkedy som videl tie rúry... to je to čo prinesiem domov lebo nič nechcem viac než aby bolo moje mesto v bezpečí pred nepriateľmi a ver že ich máme doma veľa... kde by som našiel tú čiernu vodu? |
| |
| soukromá zpráva od Radoslav Parajskilovič pro |
| |
| Zbyhněv Stínobor Tak pohoda berem vás ranhojič bude zitrta ráno ale strhnu ti ho z platu ted se ale di vyspat zitra se na to vrhnem musi se tu rano taky uklidit tak mazejte spat at jste ráno čilí pak mrkne vedle na větroslava Vetroslav Jo chlapče to nezískáš to je přísne střežený tajemstvi a kdo ví kde tu černou smradlavou vodu berou ti čerchmanti. A ty už taky di spat zitra bude pernej den |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Pohlédnu na Svjatlanu a jdu zpět na pokoj... Ani chvíli klidu nám zatím bohové nadopřáli, ale doufám že až budeme v naší vlasti, bude vše už lepší... přitisknu jí k sobě a políbím ji... pak si lehnu a pokusím se alespoň na chvíli usnout.. |
| |
| Jde ke kupce Jdu spát ráno mně zbudte |
| |
| je u kupky sena sedne si modlí se kzemi to dělá hodku pak s chová zbraně podsebe usíná stím že ráno si vidělá prachy bojem |
| |
| Ráno se vzbudím, jdu si sednout dolu do lokálu a sedim tam jako hromádka neštěstí. Až se objeví hospodskej, tak se ho zeptám Prosím, nevíte kolika lidem se včera večer ztratili prachy? Je nás víc nebo jsem sám? řeknu smutným hlasem a pokračuji podobně, jen trochu zastřeněji Bohužel nebudu mít čím zaplatit. A abych nezůstal dlužen rád bych to odpracoval. Našla by se pro mě nějaká práce? do tónu otázky vložím naději |
| |
| Radoslav Parajskilovič Hospodský je po ránu celý rozlámanej uklízi po včerejších bitkách když k němu přijdeš jen nevrle zavrčí, ale pak ti řekne Hmmm vaám tem námořníkům a ješte asi třem lidem. je to k nasrání. Práce? platí pro tebe to sami jak pro ty tvoje kamoše zatim mě ale mužeš tady pomoct uklidit pak si dáme snidani. Pak se vrátí znovu k uklízení a porovnáváni stolů. |
| |
| tak mu s tim uklízením pomůžu apořádně se snažím. Až se objeví ostatní tak se jich zeptám Co budete dělat? Prý mám pracovat stejně jako vy, tak co je na pořadu dne? |
| |
| když se ráno probudí jde z maštale oplachuje si ksicht jde dolokálu zdraví vrchního otáčí se k Radoslavovi ahoj Radoslave řekni všem že jdu do kovárny a jde do kovárny |
| |
| Když se ráno vzbudím slezu rychle dolů a pomůžu hostinskému uklidit hospodu a a urovnat stoly, přemýšlím o tom co bude když ty peníze zpět nedostanu..Vadime Vadime, vložil si do mě důveru a já ji slamal, co jen u Peruna mám dělat, když už si myslím že mi nic nechybí poznám nejkrásnější ženu světa a pro ní riskuji svůj bídný život, ale ani pak nám Radegast nedopřeje chvíli štěstí, Bohové, odpustě mi .... pak se zajdu nahoru do pokoje vyzbrojit, vezmu si vše, zbroj, nápažníky, náholeníky, chránič krku přilbu a zbraně, sekyru si nechám za pasem a kopí vezmu do ruky, pak sejdu dolů do hospody, najdu si příhodné místo tak abych viděl skoro na celou hospodu, protože celou jí stejně neuhlídám a sledují lokál od otevření ostřížím zrakem.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Copak si přeješ chápku? |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro službu povídáš??? no měchy mi pumpuje pomocník ale mohl byc nanosit dřevo uhlí a zamest dvorek. Co bys za to chtěl? |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro no proč ne, ale to tu budeš muset pamáhat tak aspon 14dní a když se na tebe dívám ty toho asi nesniš zrovna málo. |
| |
| Tak hostinský, nastal čas aby si nám povedal o tých zlodejoch niečo viac... naša loď tu nebude kotviť večne takže čím skôr im dáme cez držku tým lepšie poviem hneď ráno a opriem sa o sud s vínom |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Hospodský na tebe mrkne a usměje se. No to je alespon řeč to se mě libí zlodejskou organizaci tu řídí Alexios Orphanos samozdřejme jako počestný obchodník který každému nabízí ochranu za tučný peníz a jeho obchod s umením najdete na náměstí sv. Michala a tam je i zadní vstup a jeho pobočník řeší takové ty věci s ochranou a tak. Jak to z nic ale dostanete to jsem zvědav. Jinak vás tu chci videt před západem slunce a budu potřebovat to tu ohlídat jasný? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| de do hospody zdravví a řiká já jit do lesaa jde do lesa na lov bere si oštěpy a jde |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Všimne te si jak se vrátil Del uplne zchvácenej a vypráví vám jak se ztratil ve měste a jakej z tohomá šok. Pak se ptá hospodskýho na cestu dolesa. Hospodský se jen zasměje Co dolesa chtel jsi jit? no tak to by ses sakra prořel široko daleko tu není větší les, leda zahrady patriciů. |
| |
| Bohovia to je blbec.... ísť do lesa keď tu na dni pochodu žiadny nieje. len neveriacky vrtím hlavou Dnes večer ostaneme tu a počíhame si na tých bastardov a potom z nich osobne vymlátim priznanie. |
| |
| Podívám se na Vetroslava..Dobrá, ale chce to plán, co takhle jednoho chytit a pak bych si s ním mohl pohrát, mučení mě učil otec už od mala.. řeknu zamyšleně...Jednoho z nich musíme chytit, a donutit ho zpívat, to je jisté, a pak odtud co nejrychleji zmizet, jestli jsou to opravdu zločinci můžou nás dostat ve spánku... popojdu blíže k Vetroslavovi Budeme se muset domluvit, nemůžeme jednat bezmyšlenkovitě! |
| |
| Když vidím, že Větroslav a Zbyhněv jsou dole přijdu k nim Vás prej taky okradli... Co teď budete dělat? Počítejte se mnou. řeknu a čekám, co mi poví s tázavým výrazem v obličeji |
| |
| Menší plán by som mal. Ja a tu pán prázdna hlava Del sa budeme tváriť ako hostia pričom budeme neustále spomínať dobrú výplatu na ktorú dnes pijeme... sadneme si k tamtomu stolu vzadu v rohu. S troch strán je stena čiže zlodej môže prísť len smerom od sudov s vínom. Ty budeš stáť na mieste s dobrým výhľadom a keď uvidíš že mi ide niekto po vreckách zapískaš a to bude signál.. vytasíš sekeru a postavíš sa medzi nás a zlodeja smerom k hosťom aby sme neschytali nožom do chrbta od jeho kumpánov... ja s Delom ho čapneme a potom už niečo vymyslíme hehe pozriem po krčme či tam nieje nejaká miestnosť hneď na prízemí prinajhoršom zavrieme celú krčmu a vytrieskame to z neho priamo tu |
| |
| Podívám se na Rada...Hele, to sem rád, protože já sem stratil hodně peněz, a to ještě z toho 2000 nebyli moje, takže je potřebuju dostat zpět... řeknu nevrle, a pak vyslechnu Vetroslava...Na něco podobného sem právě myslel, jen ho potom uklidíme dozadu, a řekni hostinskému ať mi nachystá sůl, pokud ho čapnem, a nějáké kleště.. řeknu a jdu se ještě podívat za svou milovanou... |
| |
| Tak pomale se začíná stmívat a vy jste začnhou chodit ve velkém hosti.POstupně začíná být v hostinci docela rušno a hostinský nestíhá lítat s táci piva medoviny, jidla chuchtík vaří až se z nej kouří. vše frčí ja k na drátcích |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhněv Stínobor pro |
| |
| souhlasí s Větroslavemaž já ho chytit uřiznout mu uši a ukazuje všem náhrdelník se sušenejma ušima |
| |
| to sme ale dostali dobré zaplatené čo? haha toľko sme na lodi nikdá nedostali hehe... hostinský nalievaj kde toľko trčíš hrám dos´t pripitého hosťa a a dávam si bacha aby každé moje slovo o peniazoch každý počul |
| |
| přikyvuje větroslavovi Jo Jo pravda starý brachu a je ve střehu |
| |
| Když už se připozdívá postupne začíná být v hospode pořádnej šrumec a z ničeho nic se zase začnou nejací opilci postrkovat a za chviku je z toho docela bitka Větroslav ale nemá duvod zasahovat protože má te nakázáno ž e dokun na sebe nevemou zbrane máte je nechat vydivočit. Sem tam letí nejaký krygl kolem vás mrsk švih a opilec se klátí k zemi a drujej letí k vám smykne na vás a váli se chvilku pod vaším stolem pak se zvedne a zas se vrhne do bitky Vetroslave Dele hodte si procentovkou |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| bitka po chvilce utichla. A služby pokračuje pomerne monotoně dál až do doby kdy mnozí hosté začínají být pěkne nasolení a i agresivní vydíte skupinu nejakých nomádů jak se začínají poštuchovat s nejakýma žoldákama zřejme z afriky. Chvilku je to v pohodě, ale pak se začnou tahat zbrane šavle nože sekery prvne na ne zařval hospodskej, ale nic se nedelo tak vám dal pokyn at tu bitku vynesete ven před hospodu nebo uklidníte. |
| |
| kouknu se jestli nemám něco rozlitého pod nohama a skáče mezity rváče hostinskej mluv co já říkat.tady se nebudete zabíjet vy skrčci děte ven nebo vás zabít sám rukamaukáže jim ruce a dveře |
| |
| Kouknu na ty rváče. Manifestačně si připravým sekeru do střehu a zahulákám na ně: Vypadněte vy bando prašivejch psů! sekerou naznačím směr ke dveřím. Perune, prosím pomoz mi to zvládnout. Až si neco vydělám, nakoupím obětiny a najdu dub abych ti mohl obětovat... |
| |
| vstanem a idem k zbyhnevovi... nenápadne mu pošepkám zostaň tu a nezapájaj sa... sleduj mi vrecká. Potom sa pripájam k vyhadzovaniu bitkárov |
| |
| Na prosto vás ignorují a už se do sebe pustili je to řež při které začínají litak sekery, tesáky nože. Začiná tam být docela nebezpečne a hospodský vám ukáže at je vyženete. |
| |
| tak toho co mně ignoruje povalim tim stylem že vylezu na stůl a skáču na něj bere klidně dva |
| |
| Vidíte ja Del se rozzuřene postavil na stul až pod ním zapraskal zařve a z řevem se pokusí skošít na jednoho z rváčů ten ale naposlední chvíli uhne a Del se rozplácene na zemi Rváč toho využije a bodne decela brutálne tesákem Dela do zad a kopeho ješte při tom nohou do obličeje pak se chytá k dalšímu bodnutí .... |
| |
| Vyběhnu k tomu co bodne Dela a rukou jej pokusím srazit na zem...Dost! |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Tentokrát rváč znovu nezautočil na Dela , ale Zbyhněvovi se nepodařilo ho srazit. Rváč mu obratně vyhnul a pokusil se ho nakopnout do koulí tomu ale Zbyhněv poučen z včerejší bitky bezpečne uskočil... |
| |
| Pokusím se naznačit také kop a pak ho udeřím na nos... |
| |
| kurva fix... nabudúce spravím opatrenia inak mi tý bitkári zrušia všetky plány tasím sekeru a z ničím sa neserem, ráznym a rýchlim kromkom (nie behom) idem k tomu čo bodá Dela a cestou si vymeriavam úder... až som na dĺžku poriska (využívam dĺžku bradatice aby som bol mimo dosah jeho noža) tak sa zaženiem a sekám po jeho hlave |
| |
| vstává a bije pěstí toho co ho bodnul |
| |
| Větroslav nabehne do bitky jako tajfun a pokusí se rváče seknou přímo do hlavy ten ale udelá šikovnou otočku a nejen že zbaví Větroslava sekery ale ješte ho pošle cestou dál mezi stoly kde se Vetroslav rozplácne a ješte poboři pár stolů. Na co ale nečekal byl Zbyhněv jeho naznačenej kop se pokusil vykrýt Větroslavovou sekerou ale od Zbyhne va to schytal naplno přímo do nosu. Zavrávoral a začal couvat od zkrvaveného Dela |
| |
| Chytím ho pod krkem a než se vzpamatuje tak mu dám hlavičku na nos a pokusím se ho vyhodít z hospody... |
| |
| ty sukyn potrat poviem nasrane keď sa pozbieram... schmatnem menší okrúhla stôl pre dvoch a hodím ho plnou silou rovno do bijúceho sa davu (samozrejem dávam bacha na kamarátov) |
| |
| Del celý zkrvavený a řvoucí vstává a vzhá svoji zlobu na rváče který ted už začíná ustupovat. Ovšem není tak rychlí jak by se zdálo tak ho přece jen delova pěst štrejchne a on už na nic nečeká a začíná zdrhat z hospody stejen tak jako jeho kumpáni a to i z větroslavovou sekerou. |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Když vidím že vzali Vetroslavu sekyru rychle vezmu kopí a vrhnu ho do nohy utíkajícímu parchanotovi.. |
| |
| Když zbyhněv vrhne kopí málem zasáhne jednoho z hostů ale chlápci už jsou ve dveřích tak ani delova činost který se jim snažil podrazit nohy neuspěla vidíte jak poslední práve zmizel ze dveří. |
| |
| Přistoupím k hostu kterého sem málem zasáhl s omluvným výrazem Omlouvám se, ale nebylo to úmyslné.. vytrhnu kopí ze zdi a ještě výjdu ven ze dveří a zahrozím utíkajícím pěstí.. |
| |
| Hostinský takto by to nešlo... ak to tu máme strážiť musíme stanoviť pravidlá. Už sem nikto zo zbraňami nevstúpi... kto ich odmietne odovzdať, ten buď odíde alebo vyfasuje cez hubu hneď vo dverách a aj tak odíde. prehodím nasrane k hostinskému |
| |
| Otáčí se na spolu bojovníky všem vám díky hlavně tobě Zbyhněve žes mně tam nenechal zabítpak si pokouši zastavit krvácení a lamentuje Já hlupák že jsem neposlech duchy lesa a jde si k hostinskýmu pro obvaz |
| |
| Vlezu zpět do hospody a zase začnu bedlivě hlídat vše okolo.. |
| |
| Hostinsý se nasraně podívá na větroslava. Co??? a seš padlej na palicu?? ty bys sem šel kdybys musel odevzdat zbrane u vchodu do hospody v přístavu??? Nešel co? ale já musím vydělávat chlapče a od toho jste tu vy aby jste případný kořene co se tu chcou zabit vyhodily ale zbrn mi tu nikdo neodevzdá to radej pude jinam. Pak podá Delovy hadru co mu má posloužit jako obvaz. No mezi nama to nebyl zrovna excelentní vykon co jste předvedly uznávám, že to je první den, ale doufám že se to zlepší. A hlavne doufám, že me zabvite tech čorek. Ale proste musite zvládnou všechno vždit jste tu kruci čtyři a ta moja hospa není nijak vzlášt velka. Kurva chapy jste sympatičtí tak se trochu snažte a ted zas honem do práce. A pouknízí rozhozené stoly a už zas lítá mezi hosty a roznáši obědnávky. |
| |
| Dobre ale pritvrdíme... pri sebemenšom náznaku problémov dotyčný poletí rovno do mora a pozriem sa na osadenstvo Počuli ste... nikto tu nebude robiť bordel inak si dá odchod |
| |
| Behem další služby se už nic moc nestalo když nepočítáme pár ožraleckých drobných půteka a válení se po hospode, ožtaci se vykolibali ven a na zavěr služby zustaly zase zva okredení hosté kteří nepříčetností skoro neviděly jak zuřily. |
| |
| Když zjistím že další hosté byli okradeni zajdu za ostatníma a svolám je k sobě...Takže pánové, zjistil sem kdy se tady krade, není to tak těžké pochopit, vždy když se někdo pere se mu stratí věci, takže by sme měli připravit fingovanou bitku a počíhat si na ty parchanty, protože jich bude více.. řeknu chladně a pak to oznámím i hostinskému, je mi to již jasné, protože nás taky obrali když jsme se rvali a v tu dobu se v hospodě opravdu moc nehlídá, stráže maj problémi s rváči a ostatní buď pozorují bitku nebo se snaží neutržit taky nějákou ránu... |
| |
| souhlasí ze Zbyhněvem jo jo asi máš pravdu vymysli plán |
| |
| Musíme se s někým domluvit a udělat bitku naoko, no a při tom se budu pořádně dívat okolo sebe, pokud tu budou ti samý co včera vzpomenu si na ně, a i tak, kdyby někdo kradl, tak ho chytnem a jak sem říkal, pohraju si s ním.. řeknu zamyšleně, a pak se posadím na židly...Pane hostinský, slíbil ste ranhojiče, co s ním je? zeptám se a dívám se na něj.. |
| |
| Hostinský se podívá na Zbyhneva. No popravde jsem čekat že se o to budešš zajimat už ráno a ne až ted. Je to domluvený rani si tamzajdi je to tady ve vedlejší ulici to poznáš. Chlapi já vám řikal že to sou zkušení kapsáři svine Kurva já asi zaplatím to výpalný temu zlodejskýmu cechu jak se tak na vás dívám vy stim asi moc nepohnete. řekne zasmušene a začne obracet židlenahoru když už i ti poslední hosti odešli. |
| |
| kokotina... pravda je že vždy keď sa zomelie bitka tak sa niečo stratí ale nemyslím že na bitku zlodej čaká... zlodej ju sám vyvoláva. Nemusíme nič fingovať, stačí si počkať na rubanicu a zamknúť dvere... požiadame chlapov z lode o pomoc aby nám nikto nezdrhol oknom alebo aby nedajbože vyvalili hostinskému dveru a narobíme s nimi také čóro móro že to už nikdy nezažijú prekrýžim si ruky cez hruď a zasmejem sa |
| |
| Pomohu s úklidem a pomalu se vydám nahoru do svého pokoje, kde se unaveně svalím na postel a pomalu si sundávám zbroj, když si jí sundám tak si sundám i zakrvácený obvaz a chvíli jen tak sedím a nepřítomně sedím na postely...Když se mě Svajtlana zeptá co se mnou je jen jí k sobě přivinu a opřu svou tvář o její tělo a odpočívám... |
| |
| Všichni velmi unevene odejdete spát, byl to náročný den velmi, náročný den. Druhej den ráno vás zbudí kokrháni kohouta a hostinský který doel šuruje hospodu. Od moře voní krásne slaný vzduch smýšený s ravynou a vše dokresluje krik racků honicich se nad vodou. Dole již na vás čeká snídane a hospodsky.... |
| |
| Zase se ozbrojím a políbím Svjatlanu když odcházím..Běž se najíst má milá, já du za ranhojičem, schovej mi něco... řeknu jí a vydám se tam kde mi hospodský včera říkal a hledám ranhojičův dům, když jej najdu tak zabuším na dveře.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Poděkuju a jdu zpět do hostince, pojím a začnu se zase připravovat na první hosty a zkoumám místo z kterého bych měl přehled o co největším prostoru hospody... |
| |
| ráno začne meditovat pak jde na snídani podívá se jestli semu nezanítila ta rána |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| tak pak začíná regenerovat a spoju je to s meditací |
| |
| jde regenerovat na pláž všem to řiká a jde |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| jek se postarám o své rány jdu do hospody Mněli by sme něco udělat stěma zlodějema a pokračovat dál nechci tu strávit zbytek života |
| |
| Ráno si na sebe vezmu svou zbroj a jdu dolu na snídani. Potom se zeptám Zbyhněva a Větroslava Co máte dneska za plán? |
| |
| sedne si do rohu hospody a brousi si sekeru při tom si spíva bojovnické písně |
| |
| Koukne na Větroslava Přidej se jestli ty znát slova a spívá sekyře |
| |
| Jde k hostinskému a povídá Kam se mám jít optat na ty zloděje.Kdo by onich moch něco věděta koukám na hostinského |
| |
| natiahnem ruku ako by som chcel Delovi fláknuť po hube ale nakoniec len mávnem a idem ďalej. som pekne nasraný páni.. dneska si ich počíhame v plnej zbroji a prisahám pri bohoch že ak tu niekto začne bitku tak odtiaľto s celou hubou neodýde. Radoslav, zbehni na loď a skús zlanáriť pár chlapov či nám nepomôžu. My tu trošku rozostavme stoly tak aby do seba hostia nemuseli narážať... čím menej kontaktu tým menej budú chytľavý do bitky a tým menej bude mať zlodej šancí |
| |
| Hostinský se podívá udiveně na Dela Chlapče řikal jsem vám, že ty zloději patří pod mistni zlodějskou gildu a taky jsem vám říkal kde najdete jejich vudce. Pak se pobaveně usmeje na Dela Copak chlapče pujdeš gildu vymlátit??? a zas se věnuje práci ješte se zastavi při páci a mrkne na vetroslava Větroslave chlapče doufám, že je dostanete co nejdřiv nebo mi zkazí pověst. A pokračuje |
| |
| Jdu k Větroslávovi Někdo by mněl nenápadně sledovat to ho zlodějského vůdce.Sledovat jakej jeho poskok naštěvuje tenhle lokál Dopovíto sedne si vytáhne sekeru a brousek brousí ji aby byla hodně ostrá |
| |
| z chuti sa zasmejem tak teda ak sa na to cítiš... skús to. Ale pamätaj! nenápadne potľapkám Dela po pleci keby bol nejaký prúser tak bež k strážam alebo k vojakom... a keby neboli žiadny na blízku tak za žiadnu cenu nesmieš vyzradiť o čo ti išlo inak ich nechytíme a nezýskame naše prachy |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na co proboha potřebuješ lopatu??? no klidne si ji puč ale na co ji ted potřebuješ? |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Všem říkám že mám sledovací akci že se neuvidíme že bude sledovat lidi co choděj k vůdcovi cechu zlodějskéského |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Tiše je sleduju dál úkryt se chystá opustit až nad ránem snažím se yapamatovat ty lidi co tam choděj a pomyslísi až se to dozvěděj kamarádi tak je budou chtít hned zabít to,ale nesmím do pustit musíme je chytit za ruku pak dál pozoruje sídlo gildy a poslouchá dění v parku |
| |
| Doběhnu na loď a pokoušim se tam přemluvit několik chlapů k pomoci v hospodě. Sice mi asi moc nedůvěřují, ale po tý mojí hlídce se jim ani nedivim. |
| |
| Hádam sa tomu Delovi nič nestane.... nevyzerá ako niekto čo vie byť nenápadný špeh a už vôbec skúsený bojovník. meditujem v mysli nad všeličím vrátane Dela kým čakám na Radoslavov návrat. Občas si obhlidnem denných hostí ale od nich nič zlé nečakám... problémy začínajú až vždy večer keď majú námorníci spať no tý sa idú radšej poriedne ožrať a pobyť... hovadá. |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Vezmu je s sebou do hospody a promluvim si s Větroslavem: Přišlo pět chlapů. Bude to stačit? Se mnou už jich ale moc nepřijde - nemám moc dobrou reputaci řeknu a potom si sednu vedle Větroslava a očekávám odpověď... |
| |
| xicht sa mi rozžiari radosťou haha to je viac než som dúfal... samozrejme že to bude stačiť... až sa objaví zbyhnev, vymyslíme stratégiu ale jedno je už isté... dnes večer tu niekto dostane pekne po hube |
| |
| Pokývám hlavou Dnes opravdu někdo dostane po hubě. Jenom, abysme to nebyli my... řeknu a rozhlédnu se po osazenstvu hospody. Potom dojdu za hostinským Jak daleko je nejbližší strom mimo město? Nejlepší by byl dub... podívám se tázavě... |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Pohlédnu na ty co přišly z lodi a pak mrknu na Vetroslava...pomalu se k němu přitočím a pošeptám mu..Takže já teď budu co nejblíž dveřím, aby když tak nikdo neproklouzl, a jak sem řekl, stačí nám jeden a já z něho dostanu vše co chci.. pak se otočím a stoupnu se kousek od dveří, kde se opřu o zeď dívám se po lokále... |
| |
| Postupne se začíná stmivat a přichází čím dál více hostu a když se setmi prichází i Del |
| |
| Chlapy rozptýľte sa... tvárte sa ako hostia. čakáme na bitku, až dám povel tak tu spoločne nastolíme poriadok. Zbyhnev, Radoslav a Del... ste zodpovedný ta to aby počas ani po bitke nikto nevyšiel z dverí. udelím pokyny a sám si sadnem k našim námornákom a tvárim sa akoby nič |
| |
| Jdu přímo k Větroslavovi Ahoj musíme si promluvit.Jde kousek stranou aby nás neslišeli nějáký ty šmejdi a mluví Já tam být sledovat je vidět známý tváře jest-li je tam někde vidí tak mu je nenápadně ukazuje a popisuju mu je aby je poznal a dodáváNemněli by sme je vilekat my počkat aš něco ukrást pak fik a pracka fuč ukazuje při tom na sekeru |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Stojím na místě a dívám se po hospodě, snažím se sledovat každého kdo se mi nezamlouvá, a sevřu v ruce toporo mé sekyry... |
| |
| len deloví kývnem a sledujem či náhodou niečo nesygnalizuje... dnes som dobre predal starú zbroj haha pime bratia rozkrykujem sa po krčme |
| |
| Jdu ke dveřím beru si židli sedá si vedle nich a brousí sekeru,ale kouká na ty lapky né moc nápadně |
| |
| Poslechnu Větroslavův pokyn a jdu hlídat dveře a okna. Hlídám pořádně, abych ukázal, že hlídat zvládám. Sekeru mám v pohotovosti. Stojím tam mlčenlivě a nevypadám moc přívětivě. |
| |
| Tak zase začne kalba jako vždy chlapi jsou hliuční kurvy přítuln zpívaá se a přijdou ti co se vzždy ožeroujako svina a je rutika |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| jdu to říct Větroslavovi nená´padně jako by nic |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| vidíte že zase se behem chzvilky staré známé firmi ožerou jako svine a ted začnou dlat rutiku putují po hospě zpívají a sem tam padají na ostatní. |
| |
| Hej Zbyhněve, támhleten kradl - viděl jsem jak vobral jednoho týpka řeknu Zbyhněvovi, ale tak aby to neslyšel nikdo jiný. Ukazuji přitom na toho zlodějíčka... |
| |
| Podívám se na ty které už sleduji delší dobu a pohldnu na Vetroslava a kývnu, pomalu si stoupnu do dveří a dívám se co dělají ostatní... |
| |
| nenápadným pohybom ruky krotím námorníkov aby ešte nezasahovali a miernym pokyvom hlavy naznačujem Radoslavovi a Zbyhnevovi aby sa postavili pred dvere a strážili.... čakám na prvú ranu |
| |
| Mám sekeru vruce stoupám si mezi futra a nikoho nepustim hlavně né ty co dělaj ožralý |
| |
| Pamličku se vydám směrem k těm zlodějům když si Del stoupně do dveří a svým mohutným tělem je dá se říct uzavře, jako by nenápadně jdu k jednomu tomu zloději ...Hele sklidni se, nebo poletíš, žádné ožralce co se neudrží na nohách tady nechceme.. řeknu mu jako by na uklidnění ale už se dívám kolem sebe, na to jak na to zareágují jeho kumpáni.. |
| |
| Kořen se hnad jak na povel zklidní a usedne do lavice odpovi ti jen jo jo není problém sory trochu jem přebral |
| |
| Nenápadně dávám pozor na to, aby nikdo neutekl okny. Když Del zatarasí dveře, tak jdu k oknům, abych mohl případného zloděje chytit při útěku... Dávám si ale pozor na náhodné rány, abych žádnou nechytil... Když se mě bude snažit někdo napadnout, tak ho praštím naplocho sekerou... |
| |
| Podívám se na něj ...Zajímavé že z tebe nejde moc cítit chlast, asi to bude tím že potřebuješ bistrý rozum na to abys tu mohl obírat hosty co? řeknu a pokynu ostatním...Myslím že by si se s námi měl podívat dozadu.. naznačím mu hlavou k dveřím jež vedou do skladu, kde by měli být přopravené věci které sem chtěl... |
| |
| Vyděšeně se na tebe podívá a vyhrkne Co???? já no dovolte ja jsem nikdy nic neukradl co si to ke mě dovoélujete nikam s váma nepujdu a nešahej te na mě já chci ješte pivo!!! |
| |
| Když vidím, co tam Zbyhněv dělá, tak si za toho kořena stoupnu a nápadně výrazně potěžkávám sekeru a přejíždím prsty po jejím ostří... |
| |
| Koukám co si to ten lapka dovoluje co ten Zbyhněv nacvičuje že mu jí nevrazí |
| |
| Mám tě tady prošacovat, nebo radši pudeš po dobrém? řeknu mu tvrdě a pohlédnu mu do očí...Před chvílí sem tě viděl, jak si obral támhle toho chlapa... řeknu nahladsa ukážu na hosta kterého před chvílí obral tak aby to každý zaslechl... |
| |
| Chlápek na kterého Zbyhněv ukáže se najednou prohledá a vidíte jak začíná vyšilovat že opravdu nemá penize. pak ten zloděj vidí že je v koncích tak z ničeho nic vyskočí převrhne stůl a dá pěstí zbyhněvovi přímo do ksichtu až se mu zatmí pred očima a prchá ke dveřím. |
| |
| Rozmachuju se a sekám |
| |
| Když tě vidí u dveří jak se rozmachujěš tak uhne a valí k oknu.... |
| |
| Rozběhnu se a kopnu mu pod nohy jedu z židlý... |
| |
| Vyrazim nejrychleji jak to zvládám k oknu a skusim na něj skočit... |
| |
| Křikne Radoslave je tvůj |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Vidíte jak radoslav se pokoušel zasáhnou toho zloděje ale ten mrštně vytasil vrhací kudlu a mrštil ji po radoslavovy který dostal přimi zásah do ramena a zlodej zo odstrčil stihl vzít jěšte židli co mu ji přistrčil Zbyhněv a vyrazil s ní okno a ted zkouši vyskočit |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| seká |
| |
| Mrsknu po něm kopí... |
| |
| skusím ho chytit za nohu a použiju svou sekeru k seknutí... |
| |
| Vidíte jak Zbyhněv vrhá kopí po tom zloději ale ten je příliž odbatný a bezproblému se vyhýbá pakale nestihle vyhnout se ráně Radoslavově a ten svoji sekeru mu zasekne přímo do boku ješte se pokusí proskočit vyraženým oknem ale pevná ruka Radoslavova ho zachytila právě v čas a on se nabodl ješte na střepy. Radoslav ho vtáhne do vnitř. |
| |
| Pozoruje to a hlídá východy |
| |
| Přechytnu ho a zakroutím mu ruce za záda, aby na mě už nezaútočil. Potom řeknu Zbyhněvovi: Tak co, budeš ho vyslýchat? |
| |
| Dosť bolo srandy páni... postarajte sa o to aby tomu hajzlovi nikto nemohol pomáhať. dám pokyn námorníkom, upijem si z piva a s kusom dreva (noha od stola) v ruke idem ku krvácajúcem zlodejovi kurva veď skoro zdochol chlapi... berte ho dozadu do skladu.... Vydiš toto ty hovno? zaženiem sa a prerazím mu tým drevom všetky kosti na pravej ruke tak to je len začiatok ak nám nevyzradíš všetko na čo sa ťa opýtame |
| |
| Zlodej zařve a snaží se ti vykroutit ale radoslavovo sevření je pevnné pákrát mu ješte očistí hlavu botou a kdž už je na omdlení tak ho předá Zbyhněvovy. Vidíte že i námořnikům se akce líbila a hned Radoslava poplácají pozádech a pozvou na medovinu Dobrá práce chlape kdo by to do tebe řekl!!! Ty nejseš takovej luzr jak jsem si mysleli. Když pak Radek kalí s nima jak o život prtože ho odmitají pustit cokoliv delat. Vidíte že k radoslavovy přijde docela krásná buchta .... |
| |
| Del... choď na loď pre ranhojiča.... nechcem aby náš priateĺ umrel na svoje zranenia... niesme žiadny vrazi.... Ale svine sme dobré hehe a dám mu ďalšiu ranu drevom do druhej ruky Táto bola za naše prachy z minula.... ďalšia bude za každú lož ktorú povieš. Pre koho pracueš? poviem tesne pri jeho hlave pričom viditeľne mávam tým drevom |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| Po určitém čase přivede Del celý udýchyný do hospody Ranhojicče z lodi vidíte jak si nese bedničku a tam má vš potřebné vidí zlodeje a hned mu je jasné co se děj tak se dá do práce. Pánové doufám že vám je jasné že mi ale tuto práci budete muset zaplatit to není jen tak ošetřovat nejakého vašeho kamaráda. říká vám ješte celý udýchany. Jeho ruce jsou velmi šikovné a po chvilce je vám jesne že zloděj je z nejhoršího venku.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Koukne na ran hojiče pak na Radoslava a praví Já bych ho zabil dokud máme možnost zahazovat se stakovou pohanou ani nemá pořádný uší takový já zbírat a ukazuje na náhrdelník plný sušených uší |
| |
| Příjdu do skaldu kde je na židli spoutaný ten blbeček a hned pohlédnu na to jestli tam je ta sůl a kleště...Takže nám teď pěkně řekneš kdo jsou naše peníze, a prozradíš nám kolik vás je vše co víš, jínak si budeš přát aby ses nenarodil! řeknu mu a vezmu trochu sili a nasypu jí na jeho krvácející bok... |
| |
| Spoutanej zlodějíček když vidí, že se ho chystáte mučit trošku znejistí, ale pak celkem vklidu povídá. Chcete vědět kde jsou ty peníze? Ha ha ha Kde asi tak myslíte? Už je má Gilda ne já vy blázni. Každej den po šichte je tam odevzdáváme. Mužete si mě mučit jak chcete ale stejně víc nevím. Akorát jedno, že když mě nepustíte tak si pro mě přijdou naši lidi a pak Bůh s vámi i s touto hospodou. Ušklíbne se na vás a sneje se vám déo obličeje... |
| |
| No tak ten čas kým prídu vyplníme nejakou zábavou haha a narežem si z toho dreva ktorým som ho mlátil dlhé ale tenké triesky ktoré mu napchám pod nechty zo slovanmi si nikto nebude zahrávať.... teraz vyklop podrobnosti o celej organizácii.... chem mená, počty, zvyky proste všetko |
| |
| Zloděj se cuká a když mu začne dávat Větroslav třísky pod nechty začíná strašne řát. Aůůůů kurva kurva vy demeti vy si myslíte že takové malé rybe jako su já budou všechno říkat???? Jediný co vím tak že ja odevzdávám peníza a moni mě za to chrání a živí. A počty to taky neví myslíte si že jsou jména všch zodejů napsaný na dveřich gyldy i stím kdo je zrovna nemocnej??? No proste nevím blbečci namáháte se zcela zbytečne na tom je ta organizase založena že malí rybky neví a znají tak maximálne 4 lisi ve svém okoli to je vše. Sídlo vi každy kde gilda má a kdo je její vudce i když samozdřejme neofociáleně to je vš co kurva vím. Tupci !!! Toto se vám zle nevyplatí chlapečci!!! Vidíte jak jjen po vás zlostně loupá očima. |
| |
| Dobre to mi stačí... zabijeme ho a jeho hlavu necháme niekde na námestí. Podajte mi sekeru.Chlapec totiž nepochopil že nám je jedno čo bude s touto krčmou, my za týždeň odplávame a môžeme na to tak hádzať bobek a navyše ty rímsky zženštilý eunuch! Slovania sa smrti neboja. |
| |
| Jak tam za mnou přijde ta buchta, začnu se po ní tak trochu chtivě koukat. Diskrétně se jí zeptám Za kolik? |
| |
| Pohlédnu na něj a usměju se...Mno to je už vcelku jedno, aspoň ti nebude vadit když si s tebou pohrajeme, protože si nás vcelku nasral.. řeknu a vezmu kleště, do úst mu strčím nějáký hadr aby neřval a začnu mu pomalu vytrhávat nechty...Takto dopadne každý, kdo si s námi začne, to si pamatuj než zemřeš... poté mu posolím i ty rány po nechtech a pěkně pomalu vytáhnu sekyru a useknu mu palici, do které nasraně kopnu... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Svůdne na tebe mrkne mužeš mě třeba pozvat na vinko a pak si mužeme zajit spolu k toobe nahoru. a pohladí tě po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Radoslav Parajskilovič pro Když vypijeme to víno, tak se odebereme do mého pokoje a ... mírné vrzání je slyšet až dole v lokálu... |
| |
| Zbyhněv Stínobor Usekneš mu sekerou hlavu až se krev rostříkne po mistnosti sám jseš taky celej od krve hlava se kutálí pozemi a když do ní kopneš odrazí se od stěny. Přijde hostinsky a když to vidí tak jen kroutí hlavou: Kurva chlapy vy jste to tu zasraly to ale uklidíte. jinak proč myslíte, že jseem tu nechtel bitky se zbraněma co??? kurva aby se mě tu neválely tuháči. Vy jste fak vymaštění jestli na to přijde gilda že jste ho nsejmuli tak přijdem o kejháky všichni a i já a to ne jen o živobití!!! kurva ale rchle se zbavte toho těla a ať vás nikdo nevidí. Doprdele to jste mi zas nasraly do hnizda!!! Rychle zavře dveře a jde se věnovat hostům. |
| |
| Hostinský asi nechápe že sme odyšli z doomovov zo vojny... a kde nieje vojna, tam sa dá urobiť hehe zabalím hlavu do vreca Tú hlavu dáme v noci tajne pred dom kde sídli guilda ako malý pozdrav. Chcem ich šéfa aspoň trochu znervózniť... Del! Okamžite padaj sledovať ten barák, chcem vedieť aj to s kým ten ich vodca chrápe. |
| |
| Tělo dejte do sudu s kameny a hodtě do moře, ryby už si s ním pohrajou, ale zatížte i tělo, aby náhodou nevyplavalo... řeknu trochu nepřítomně a olíznu čepel své sekyry a utřu si ze sebe krev a jdu dál hlídat, ale před tím ještě skontroluju jak se v kuchyni má moje milovaná.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Nad ránem až všechny vykopem s knajpy tak plním Větroslavuv úkol a nenápadně mizím zadem půjčuju si lopatu a jdu se tam nenápadně zakopat Necht jsou duchové lesa přívětivýpomyslísi a jde šklebí se na všecny nechápe proč posílaj toho největšího a nejhloupějšího,ale lichotímu to a jde kouká jestli ho někdo nesleduje jde splnit rozkas i když neuznává žádný autoryty chce se zavděčit bere si gáblíček a jde má sekeru vruce po cestě přemejšlíJá chtít taky něco zabít pro duchy lesa,ale tady slabý lidé nejsou hodni být obětováni |
| |
| Všem to řikám jsou tu jěště dva stý gildy(neš odejde) ukáže na ně prstem a mizí někam do temnot mněsta |
| |
| Větroslave tamhle sou jěště dva ty lapkové dej pozor a ukazuje mu je pak odcházim plnit poslání |
| |
| Keď mi Del ukáže ešte ďalších dvoch zlodejov zaradujem sa o ďalších dvoch čo by boli proti nám menej prídem ku každému mužovi zvlášť a nenápadne na nich ukážem. Šeptom každému poviem Nenápadne sa k nim primocte akože o nich neviete... na signál chytiť a odvlicť dozadu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hladí tě po vlasech Odkud vlastě jsi ty i tvoji přátelé? Vy jste námořníci z jedné z těch lodí? A co tvoji přátelé mají tu nekoho blízkého? že bych jiím dohodila na noc nějaké kamarádky jeslti teda spíte tu v hospode. Kamarádkám by se jistě moc na loď nechtělo. A koketně se na tebe usměje usrkne si vínečka a dál tě hladí po těle. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Půjčuju si lopatu a jdu ven před hospodou se někde schovám aby mně nebylo vidět použiju lopatu,ale nesmím utoho bejt spozorovanej a koukám na vychody jest-li někdo nechce zdrhnout |
| |
 | Mám tmavěhnědé vlasy a vousy(jako na obrázku) tmavěhnědou tuniku,lemovanou tmavězelenými tarotkami,tmavěhnědé kalhoty a tmavězelený plášť. |
| |
| http://www.hotflick.net/movies/2006_Tristan_ _Isolde/mark_strong.html koukněte se |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Radoslav Parajskilovič pro Jsme slované. Kam jedem, to nevim - ještě mi to neřekli, ale nezazlívám jim to... Asi bych to někomu napráskal. Jako třeba teď tobě... povím a dám jí "pusinku" No, spíš než námořníci jsme cestující. Naše loď pokračuje dál do Sýrie. O přátelích vím jen to, že to jsou soukmenovci a dost dobře umí rozdávat rány... jemně naznačím, že rány umím rozdávat i já Několik přátel bydlí tady v hospodě, ale loď nesmí zůstat nehlídaná... řeknu a zamyšleně se podívám do stěny... |
| |
| Nasadim můj tmavězelenej plášť a vyjdu si do města,prolízám obchody s alkoholem a nejaký bordely. |
| |
| Wictred Oblečeš si svůj teplý plášť a vyrazíš pomerne do sychravé noci od moře od užin Zlatého rohu vane zase ledový vítr. Přitáhneš si plášť ješte těsneji ke krku a vydáš se o málo osvetlených uliček jen nekde hoří nejaká pochoden či lucerna která oznamuje unaveným pocestným a námořníkům Kde mohou svlažit hrdlo a nebo se pomilovat s nejakou lehkou holkou. I tobe se nabýzeji krásne děvčice odevšad z orientu, židovky, černošky, germánky, peršanky ale i slovanky či místní řekyně všech tvarů i barev. Když se potuluješ sám v těchto čtvrtích jsi připraven na vše neboť již víš jak to tu chodí proto tě ani moc nepřekvapí když na tebe v jedné temnější uličce z poza rohu vylítnou tři chlápci. Od pohledu je ti jasné co bude následovat otrhaní ale ne jak žebráci jeden přez tvář dlouhou škaredě rozšklebenou jizvu a když se na tebe usmějí nevíš jestli o víc zubů přišli v bitkách nebo že jim vyhnili. Je videt že se ve svém řemesle vyznají vubec neokounely ahned na tebe vytáhly zbraně zašklebí se na tebe a povídají: Nu rybýzku naval nám fšecky love nebo s tebó zameten jak z koščetem vod morgošky. Protáhnem ti trošku ten tvuj pajšl mesrem až se ty hovna co máš v sobě vavalijó na zem. Pak sejen zasmějí a zarachotí zbranemi abys věděl že to myslí vážně... |
| |
| Vycházim z hospody přes sebe mám hozenou deku na zádech mám tornu lopatu mám přivázanou přes rameno v ruce svírám sekeru v torně mám jídlo kotvičku a lano u pasu mám mněch na vodu a tesák a jdu smněrem ke gildě pozoruje dění kolem sebe nakoukává do temných uliček používá ultra sluch jestli někdo nemá trable Moch bych někoho pocestě zachránit pak bi mi moch zato dát prachy pomyslím si a ještě víc sevřu sekeru jdu dál |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zavane opět studený vitr od moře který je cítit rybinou ale tebe to nijak nezozhodí jsi na zimu zvyklí od vás ze Sibiře. Přijdeš az do toho potemělého parčíku a tak aby tge nikdo neviděl znovu tam zalezeš do své vyhrabané jámy a od tud sleduješ dění. Nic výrazného se nezměnilo jen do toho baráku proudí ruzné podivné existence a pak z neho zase ven.... |
| |
| Ale pánové.Vždyť u sbe ani nic nemám...Vše jsem prošoustal s místními děvkami. a mezitím si nenápadně tasím dýku a skryju za rukouJestli chcete pojďte se přesvědčit. |
| |
| Jen se zašklebi a pak se jeden z nich svoji křivou hubou zasmejě: Ty rybizku nedělé znás trotly jestli chceš aby jsme se přesvědčily tak zahoď ty tvoje kvéry na zem a pracky na horu ať je vidíme Pak natáhne chrchla a odflusne si na dláždění Je na nich videt že jsou to opravdu zkušení a životem protřelí lotrové a že takový srandicky asi na ně jen tak platit nebodou. |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nakloní se k tobě a když odevřou hubu tak jim z ní smrdí jak z prdele pak povídají. Te pojebane šmejde vykurvenej co za nama lezeš co??? ty pojebanče chceš tu chcípnout?? prokoho makáš ty horo hoven? |
| |
| soukromá zpráva od Del Ativ Ydna pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ty blbečku myslíš si že si z nás budeš delat prdel nebo co? Od jedný báby jo??? ty seš asi fakt trošku výmaz pěkne pudeš s náma a u nás ti už rozvážou jazyk. Pak tě jeden drží v šachu dýkou na ohryzku a druhej ti zatím koženýma provazama svazuje ruce. Cítíš že top nemohl ani udelat líp ruce ti začínají po chvilce modrat. A ješte ti dají na oči pásku abys nic nevidel Pak te vodí chvilku po městě a že do tebe kopnou a ty spadneš na židli . Sundají ti pásku přez oči a ty vidíš že jsi v jakési kobce privázanej k mučící židli a ti chlápci mají v rukou podivné do běla rozžhavené nástroje. Tak co ty pičinko? už nám vyballíš kdo tě poslal? |
| |
| Já jsem nepřijel až z Cornwalu abych byl oloupen nějakou buznou! Po těchto slovech tasím můj dlouhý meč a řeknu Tak se předveď dáme duel,ne???Jen ty a já v druhé ruce si přichystám dýku k hodu. |
| |
| Tak když mně svazujou tak kopu toho za mnou do koulí patou a zaroven se vyškubávám a beru roha do prdele do čeho sem se to dostal to snad není pravda a dál zdrhá co to dá |
| |
| Chlápci se jen široce usmějí až se jim odhalí jejich vylámané a vyhnilé zuby. Cha chá ty přizdisráču ty so myslíš že si chcem hrát na hrdiny na to zapoměn chcem jen tvoje love a je nám jedno jestli je nám dáš podobrým nebo tě sejmem. Nu co vybral sis sám Pak jeden z ničeho nic vytáhne francisku (vrhací sekera) a švihne ji po tobě s pořádnou zarancí a i s určitým mistrovstvím a pak se na tebe vrhnou... |
| |
| Del Když ses o to pokusil projela ti dýka hrdlem s určítým prasknutím ohryzku a ty se kácíš v kaluzži krve na zem pak už pomalu odchází život z tvého těla.... |
| |
| Vyhnu se sekyře a meč vystrčím do předu a vyčkám až ke mne jeden z nich dorazí.naznačím sek zvrchu na hlavu a skopnu ho směrem k jednomu z tech dalších. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Wictred pro |
| |
| soukromá zpráva od Wictred pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tvůj uder hlavicí poněkud nevyšel a on bezproblémů uhnul. Ale to už na tě utočí další chlapík...sekerou která ti míří na hlavu.... |
| |
| Snažím se stáhnout ven z uličky a poté se dám na úprk. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Při ústupu občas seknu nějakého kance,býka a různě bodám. |
| |
| A ta sekera - pokouším se ji uhnout a přitom odsekávám a sekám býčka |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Vzdávám se dám vám peníze! a hodím jim 100 zl |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Wictred pro knučím |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro To nás vubec nezajímá šmejde jediný co nás zajímá jsou tvoje love Utrhnou ti váček s penězi a zdrhnou ani neviš jak a kam tak rychle zmizely a tobe zustalo jen v kapse pár drobných |
| |
| Aspoň že mi nechali zbraně a vybavení. pomyslím si A teš si půjdu promluvit s hostinským. A postraním a temným uličkám se vyhíbám... |
| |
 | Jde tam kde se bojuje a koukám na to |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Věnceslav pro |
| |
| soukromá zpráva od Věnceslav pro |
| |
| soukromá zpráva od Wictred pro |
| |
| Dveře od hospody se náhle otevřou a do hospody vkročí muž 178cm vysoký černé vlasy s kroužkovou zbrojí širokým mečem u pasu vedle připevněné válečné kladivo.Kolem ramen drží nevábně vypadajícího Wictreda jako kdyby dostal někde řádně nasekáno a pravý potřebujeme ranhojiče či bylinkovou bábu.sem Věnceslav rozumítemi tu vůbec někdo Pokládám Wictreda na stůl |
| |
| Felčara!Potřebuju felčara ksakru!!!Ale rychle a taky kořalku na rány!!! |
| |
| Vidíte jak se rozrazí dveře a do hospody vrazí jeden s těch námořníků z vaší lodi co jste si ho pozvali na bitku s lapkama (wictred) a je celej dosekanej rozseklou helmu na zkrvavené hlavě a z mnoha ran na těle krvácí. Podpírá ho niže popsaný muž v kroužkovce Věnceslav a vidíte že je patrně také slovanského rodu jako vy. Wictred je asi hodne zmatený neboť nejen že křičí že chce felčara coz je pochopitelné ale dožaduje se i jakési kořalky na rány což slyšíte poprvé v životě zřajme nejaká bylina čí co .... |
| |
| soukromá zpráva od Věnceslav pro |
| |
| keď sa chlapi rozostavili k tým dvom čo mi ich ukázal Del, akúrát vtedy tam vrazil ten zakrvavený cudzinec.... nerozumel som mu ani slovo tak som rýchlo vydal povel k akcii. Chlapi tých dvoch schmatli a začali mlátiť aby nemali dosť síl na útek, potom ich odvliekli dozadu kde ich zviazali. Hostisnký rýchlo čistú vodu a handry... musíme toho chlapa ošetriť inak mi cestou za ranhojičom skape... |
| |
| Hostinský se podívá na Větrostlava Cos kurva říkal??? makáš ty pro mě nebo já protebe táhni si pro tu vodu sám a neser mě nevidíš, že mám plno jiné práce? Na nejakýho debila co se nechal sejmout ve mestě zhola seru jestli ho chceš ošetřit tak je to tvuj problém a ne muj a teď ho nekam vodnej at mi tu nezakrvácí hospodu. Kurva to só kšefty proč ho sem vůbec taháte. Pak zakroutí hlavou a veme další tác s pivama a roznáší hostům. Jak sjte ty chlápky svazovali nevite jak to udelali pravděpodobně diky nejakým chmatům se vyvlíkly a jeden dal Zbihněvovi ránu do slabina druhej Radoslavovi pěstí do soláru a začínají zdrhat z hospody... |
| |
| beru židli házim jí jednomu znich pod nohy stoupám si mezi dveře v plné zbroji svytaženym kladivem a křikne Stůj ani se nehni co si to dovoluješ pěnim Nikdo nebude napadat Slovanský bratry v mé přítomnosti |
| |
| Věnceslav Jen co hodíš po nich židli docela obratně ji chytne a mrskne ji po tobě zpátky a to s takovou razancí a švihem že se jen nestačíš divit. ( hod si) |
| |
| Rána židlí byla tak prudká, že Věnceslava srazila na zem ale měl to štěstí že to dostal tou širokou stranou a nijak výrazne mu to neublížilo druhej chlápek vyrazil další židlí okno a ten co odrovnal Věnceslava vytáhl nekde schovanou dýku a vrhá ji po Větroslavovy (hoď jsi normál plus dvakrát 10k) |
| |
| soukromá zpráva od Věnceslav pro |
| |
| soukromá zpráva od Věnceslav pro |
| |
| Keď vidím ako tí zlodeji už zase zdrhajú, hodím po jednom z nich malý okrúhly stolček pre dvoch ľudí.... nemierim na nohy, mierim rovno na hlavu čím dávam aj ostatným chlapom, ktorým prenechám toho druhého najavo že je mi fuk či zlodeji zhebnú alebo ich chytíme živých |
| |
| Vidíte jak Větroslav dostal zásah dýkou která ho zasáhla do krku měl jediné štestí že neprefila žílu ale i tak je to dost nepříjemné pokusil se ješte vrhnout stolek ale zamotal se sním svět a padá na zem |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Jak dostanu tu ránu, tak se snažím zvednout a některého toho zloděje chytit za nohu a znehybnět... |
| |
| Rychle vstávám a zarážím válečné kladivo co držím obouruč jednomu stěch lapků do hlavy pak už dnad nebude tropit neplecu šíleně u toho řve zemři |
| |
| Vidíte jak se Věnceslav pokusil zasáhnout zloděje kladivem zloději se ale poměrdě dobře podařilo hlavou uhnout ale byl zasažen do ramene zatím ten druhý vyrazil okno a proskočil jim a prchá do tmy.... |
| |
| Držím se za ránu do které sem dostal nepříjemný úder a pomalu se začínám smiřovat s tím že na tyhle parchanty ještě nestačíme...Tak to je na nic, jsou jako úhoři, slizcí a nebezpeční, radši si své peníze vydělám a vydobudu v zápasech jako dříve, než riskovat život sebe, své ženy a mých druhů... podívám se na ostatní a jen pronesu...Nemá to cenu, tihle jsou nad naše síly, a navíc pozítří by sme měli už odplouvat ne? řeknu a pak si sednu k Vetroslavovi a podívám se na jeho ránu...To není dobrý, musíš za felčarem, jinak je po tobě, krk je moc nebezpečný na takové rány... |
| |
| Skouším mu dát ještě jednu ránu a bych ho dorazil a to tou drtivou stranou a zase se rozmachuju obouruč křičí Nadešla tvá poslední hodinka připrav se na smrt |
| |
| Zloděj ješte vrhl nůž který se zabodl Věnceslavovy do nohy a pak dostal zásah kladivem svrchu ramene tam kde ná klíční kost pokusil se uhnout takže nedostal zásah naplno ale byla to taková rána ža se složil k zemi kde teď bezvládně leží.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Koukám na tu ránu co to u všech čertů je hrozně to pálí Pak se plazím k hostinskému požádám ho o vodu dukladně si vyplachuju tu ránu pak si nahřejvám nůž do běla a přikládám na ránu aby se mi zacelila a řvu u toho Zapráskaný hadi takle se nechat sejmout ovážu si to kusem plátna s deky a jdu za felčarem a myslím si utoho doufám že to nebude tak horký a rána se mi zacelí |
| |
| Beru kladivo du ktomu zlodějovi tahnu siho stanou vykloubím mu obě ramena dám mu roubík rozdrtím mu nárty svazuju si ho do kokonku strkám si ho do maštale pod seno a říkám toho lapku si nechám jako kořist možná nám pak zaněj někdo něco dá pak se sváma rozdělím pomyslím si ještě to je hodně špatný když jeden stěch lapků zdrhnul to by sme se mněli zdekovat pak ještě dodávám Braši měli by chom odsud rychle vypadnout než sem přiběhnou další smradi sem ještě mladej na to a bych umřel.JO jo já umřu v boji,ale ten boj si chci vybrat sám |
| |
| Jak slyším Věnceslava, tak přikyvuju Docela rozumná řeč. Jeden čorka zdrhnul a ten se určitě nebude krčit doma strachem a čekat, jestli si pro něj přijdem... pohlédnu do tváře ostatním a čekám nějaké reakce, potom pokračuju Teď by se hodil Del, ten je přece sledoval... Neřikal někomu z vás na kolik odhaduje počet těch lapků? Já vim, je to docela bláznovina, doufat v něco takovýho. Asi se chtěl potom na konci ukázat jako velmi informovaný člov... kroll. Kurva, ten nám bude eště chybět. |
| |
| Já říkám, nechme toho, jedmě, nebudu riskovat, mám tady něco co je mi drahší než ten pytel peněz, a to nehodlám vystavit nebezpečí, myslím že náš dluh je stejně splacen, a ti parchanti se tu asi moc vracet nebudou, ale kdo ví, každopádně, odplujeme, a peníze si získám jinak, to je mé poslední slovo, já už tady končím... řeknu naštvaně a jdu do kuchyně kde obejmu Svjatlanu a dlouze jí políbím... |
| |
| Ležím na stole a sleduji boj.Hekám a držím si hlavu. |
| |
| Koukám na Zbyhněva a pravým Tak dobře ,ale co mám udělat sním toho mám nechat jít za to co nám proved před hazuju toho lapku před Zbyhněvava tak snim nalož podle sebe a ještě sem ho ani neprošác co má u sebe.a zajímalo by mě čím si mažou ty dýky když to tak odporně pálí Sakra ty vypadaj jak mý bratři i stejně mluvěj pak znova povídá vypadáte jak slovanský bratři rád bych se kvám přidal můj otec byl kovář jeho otec taky já jsem taky ,ale jen tovaryš však práce se nebojim a uš iněco umím moch bych se vám hodit Mrká na Zbyhněva |
| |
| Objímám svou ženu a pohlédnu na Věnčeslava..Což o to v boji obstojíš, tak proč bys nemohl jít s námi, stejně sme jednoho ztratili tak nás neubude.. obejmu Svjatlanu zezadu kolem pasu a hlavu jí položím na rameno a sleduju ostatní, sem tam jí políbím na krk... |
| |
| Ja si len držím rukou nejakú handru na krku a nemôžem rozprávať... len kývnem hlavou čo značí odchod a pajdám k dverám krčmy. |
| |
| HOspodský když vidí že se chcete zdekovat když jste to posraly je docela nakrklej Kurva chlapy vy mě fakt serete když jsem vám říkal nikoho tu nekilujte tak ne musíte vodrovnat jednoho z tech zmrdů je vám jasný co ted bude asi s mou hospodou??? vypálí mi ji to jste mi pomohly fakt dik!!! jen nevěřícne kroutí hlavou To byli kurva sliby jak to vyřídíte a kdesi cosi jste jen ubožácká banda slibotechen a ted vodsud vypadnite než to poserete ješte víc kreténi posraní. Já jen ted musím doufat, že ješte šéf cechu zlodejů přijme moje penize a nevypálí mi to tu. |
| |
| Jsem bojovník, umím jen zabíjet, tak co chceš, ale možná že sme ti pomohli, teď se této hospodě možná radši vyhnou, když tu ztratí pár lidí..ale co naděláme mi proti takové přesile, a určitě jsou i domluvení se strážemi a podobně, u nás by sme prostě sebrali bandu a vybili je do posledního a na nějáké zákony nehleděli, žel bohům, nejsme u nás... řeknu mu bez rozmyslu a když si vezmu své věci tak mu jen pokynu na rozloučenou...Měj se, možná se tu ještě někdy objevíme... sám se usměju když si uvědomím že se mi povedl vtip a pak už jen ostražitě jdu se svou milovanou k lodi.. |
| |
| Když vycházíme z hospody tak koukne na hospodského a praví Toho omráčeného zloděje si tu můžete nechat třeba při vyjednávání se vám může hodit nebo at uklydí ten bordel je to na vás hází mu ho na zem svázanýho a ještě ho kope do držky a říká Příště si nic nezačínej se slovany ty vemeno hnusnej zvratku jěště na něj plivnu pak mávnu na pozdrav a mizim k lodi jak pára nad hrncem |
| |
| Když vidím "nadšení" hospodského a jak se ostatní rychle klidí tak je napodobím. Vezmu si svoje věci a bez pozdravu na rozloučenou se je snažím dohonit... Ten z nás asi nemá radost, co? zeptám se jen tak do placu a pokračuji rychle k lodi. Případně, kdyby někoho moje slova naštvala a chtěl mi jednu vlepit, tak se mu snažím uhnout... |
| |
| Postupně se všichni dostanete na loď přitáhne te i Vetroslava který je raněný a Wictreda a Věnceslave. Del není nikde. Svjatoslav se podiví, že nikde nemáte Dela ale přejde to s tím že se třeba ještě do odplutí oběví. Podiví se také že vedete další dva nové příustky ale bezproblémů je přijme neboť při minulé bitve o nejaké muže loď přišla a práce je tu dost. Pak raněné pošle k ranhojiči Řek si neco mumlá a pak zřejmě hrozně sprostě nadává. Když vám to jeden s germánů co umí trošku slovansky přeloží pochopíte, že Větroslav je na tom dost špatně neboť ta dýka byla otrávená stejně jako dýka co zasáhla Věnceslava. Věnceslavovy to vypálí a je to v pohodě. ale Vetroslavovi to musí vymývat smradlavími lektvary a vyřadí ho to na celý týden kdy blouzní v horečkávh nakonec má ale štěstí a přežije. Ten týden stejně ješte jste v přístavu na Lodi ale máte strach vycházet ven jednu noc ale vidíte v prístavní čtvrti požár, ano je to ta hospoda kde jsete sloužily jde tese tam ráno opatrně podívat a vidíte jen spáleničte a před ni tři podřezané postavy kuchaře, toho sympatického a bodrého hostinského a maldýho kluka co mu delal pomocníka. Jdete zpátky na loď a je vám jasné že v podstatě za to mužete vy a veškerá vina za jejich smrt je na vás. Pravěpodobně to že jste z vlastní neschopnosti a zbabelosti ponechaly, toho jež vám dal přístřesek, vlastnímu osudu bude černou skvrnou na vašem svědomí a válečnické cti. Při tomto zpytování myšlenek, ale loď již, za halasu trub a křiku povelů, pomalu vyplouvá smer Sýrie, vaše místo je opět na přídi a velení vaší skupinky převzal Zbyhněv do té doby než se Vetroslav zcela vyléčí... |
| |
| Koukám na tu svou ránu jak mi jí vypalujou abych se něco přiučil když dojde k tomu spáleništi zamyslí se To snad není možný ten cech je mocnější neš jsem si myslel no co lidi umírají jiný se zas rodí tak to na světě chodí vůbec necejtím žadnou vinu měl zaplatit než nás okradli pak jen řekne To sou svině co ještě před chvílí sme se snima viděli pak jdu spět na lod a věnuju se svým ranám mže si je blátem a omejvá sl je mořskou vodou |
| |
| Vyslechnu si co a jak a podívám se za Větroslavem...Brzy se uzdrav bratře, nebudu za tebe velet, tohle není můj styl... řeknu mu s úsměvem a dám mu medovinu a jdu za svou ženou, chvíli s ní laškuji a pak vylezu na palubu a zařvu...Tak do práce chásko líná, nemyslete si že když má velení někdo nový tak se budete flákat.. zahřímám ale sám jdu a postavím se na stráž a sem tam obcházím celou loď, abych dával mužům příklad...Perun s tebou hostinskej, ale co už, ty už se netrápíš... vzpomenu si ještě chladně na hostinského když se zadívám na slunce... |
| |
| jdo směrem ke Zbyhněvovi aš k němu dojde tak mu puvidá Co mám dělat já se moc na moři nevyznám mám koukat do vody nebo mám odpočívat před svou hlídkou je mi to trpný všichni jsou tak zaběhlí a já neumím nic moc akorát s kladivem mu to jde Sakra tady sou všichni námořníci aby se mi nesmáli že sem suchozemskej červ |
| |
| Paluba, Věnceslav Dělej co chceš, hlavně se vyspy, protože jestli usneš v noci na hlídce nechám tě protáhnout pod kýlem... povím naoko vážně a pak se usměju a tišeji tak aby nás nikdo neslyšel mu povím...Měj oči otevřené, uč se vše co tu uvidíš, jednou se stane pokud s námi vydržíš že taková loď tě nebude zajímat jako strážného, ale jako vojáka a dobyvatele... řeknu opravdu potichu a rozhlédnu se ještě před tím něž mu to pošeptám a sám se pak vydám na obchůzku lodi, která skončí po pár chvílích kde jinde než v kuchyni... |
| |
| Vyslechnu Zbyhněva a kývnu pak se projdu po lodi kouknu jaký typové sou na palubě co maj u sebe za zbraně hledám nějáký co sem ještě neviděl hrozně se o to zajímam sem přece mladej kovářskej jak má někdo u sebe zbran co sem neviděl tak jse sním dám do řeči a trošku mu pomůžu aby neřek.pak si najdu nějákou volnou houpací sít a odpočívám pomyslím si na tý lodi to je paráda zajímavý lidi některý tu mluvěj jak když sem na velkýdál odpočívá a přemejšlim co za novou zbran si vzkovu na souši |
| |
| Plavba Plavba probihá poklidně a i moře nijak zvlášť nebouří plujete s dalšíli třemi hoďmi a doprovází vás dvě Byzantské válečné Galéry protože jak jste se dozvedely vezete zásoby pro vojsko císaře Heraklea který právě válčí s persií a uspěšne válčí s persíí. V Byzantských službách je taky hodne slovanů a dokonce i v malé Asii a Sýrii jsou určitá místa které obývají Slované jakožto foederáti Byzance. Také jste slyšely že i Arabové divoké kmeny na jihu které ohrožují stabilitu Byzantské říše maji ze světlovlasích mohutnách slovanských válečníků strach a nabízí jim za změnu strany velmi výhodné podmínky. Behem poklidné cesty jste se zastavili ješte na kypru kde bylo opravdu nádhermě i t tento zimní čas. Nekteří z vás si užily s holkama které byly opravdi krásné, štíhlé snědé černovlasé a hlavně nedělali velké ciráty. Když jste zvedly kotvy z Kypru ješte celí provonění z ruzných voných látek co prodávali na tržišti a vypluli opět na volné moře vaši strážní hlásí 4 galéry na pravoboku a jiste to nejsou byzantské lodě pravděpodobně buť Perské nebo arabští piráti...... |
| |
| Rychle vylezu na palubu a podívám se směrem kde vidím lodě..spojenci to nejsou, to je jisté... Poplach chásko líná, na místa, poplách, přiipravit k boji, veslaři přídat! řvu rychle a burcuju celou loď...Vojáci do zbrojí a do zbraně, a k boji připravit, blíží se přesyla! když se dívám na dvě lodě nakloním se k velytely veslařů...Přidějte, jestli nás dostihnou, je s námi veta... |
| |
| Navlíkám na sebe kroužkovku a mizím někam na záď. |
| |
| V pohodě si ležím v houpací síti najednou uslyším Zbyhněva a vyzkakuju sté sítě málem si rozbiju hubu,ale ustojím to vytahuju válečné kladivo a běžím směrem ke Zbyhněvovi a povídá Budu bojovat po tvém boku společně vybijem tu pohanu pak si pomyslí Konečně boj nás nemůžou přemoct sme slované pak už jse jen pekelně soustředím držím kladivo obouruč aby když se do toho opřu praskali hlavy stojím vedle Zbyhněva v kroužkovce připraven na vše |
| |
| Upravím si zbroj a stisknu ratišté oštěpu a usměju se na Věnceslava...Jen si dej pozor, aby oni nesundali nás, jsou v přesile, zkusíme prchnout, možná se to povede, když bude Svarog přát a pošle nám vítr do plachet a veslaři vydají všechny své síly.. pak se podívám po lodi...Zvyšte rychlost co to dá, musíme se pokusit jim pláchnout, jinak nás čeká krutý boj... zařvu a doufám že to někdo kdo mi rozumí překládá těm co řídí tuto loď... |
| |
| Z odpočinku v kajutě mě vyruší Zbyhněvův křik. Poslechnu ho a navléknu si svou vycpávanou zbroj a připravým k boji i sekeru. Perune, buď ke mě mírný a nenech mě umřít. V jedné bitce na téhle lodi jsem už skoro umřel, tak snad se to přinejhorším zopakuje... Pomyslím si při snaze dostat se v co nejkratším čase na palubu... Tam najdu Zbyhněva a ptám se: Co se děje? Bitku na lodi bych radši nezažil podruhý. Stačí, že jsem svojí první bitku na lodi zavinil já. Kdybych to náhodou nepřežil, řekneš mi teď, kam a proč jedeme? Za celou dobu co jsem s vámi mi to ještě nikdo neřekl proč se tohle podniká. A za tu dobu také už umřeli asi 3 lidi. chci aspoň vědět, při plnění jakého úkolu... |
| |
| Vidílte jak veslaři napjaly síly a pádlují jen co to de. ale lodě se plíži čín dál rychleji neboť pirátské galéry jsou lehké a rychlé a vzdálenost mezi loďmi se zkracuje. Vidíte střet jedné byzantské galéry která vás doprpovázela s pirátskou která ji taranovala. Vidíte mohutný náraz a pak piráti jak kobilky přeskálali na palubu té lodi. Byzantinci se brání poměrne statečně ale přece jen pirátů je vís a jsou nemilosrdní pochvíli je všem jasné že jsou vojáci ztraceni. Druhá vaše ochranka vysunula tu podivnou troubu a chllí ohen na další pirátskou galéru a snaží se nebýt zahákována a z paluby na palubu lítají mrašna šípů a oštěpu. Pracují onagery balisty i šípomety a katapulty s udivem sledijete tu divokou přestřelku která zabíjí veslaře i vojáky, láme vesla a trhá plachtoví. K vám se také přibližuje jedna pirátská galéra a pokusila se i o tarana ale váš zkušený kapitán se tomu obratně vyhnul ted se vás snaži zahákovat a střílí na vás vším co mají na palube teď vaše lodě plují pomerně blýzko sebe..... |
| |
| Postavím se a kryju se za štít... Všichni střelci a ti co mají vrhací zbraně na palabu... dívám se na piráty na lodi a začnu se mračit...Je jich jako kobylek... Ostatní krýjte zatím veslaře, a nedovlte jim aby nás zahákovaly... rozdávám rozkazy a čekám až se bojovnici vyhrnou na palubu a začnou s odporem.. |
| |
| ZaTasím a pozoruji jak dobývaj bizantskou galéru.Jakmile usliším Zbyhněva vezmu si kopí a štít a kryju veslaře |
| |
| Běžím velmi opatrně k veslařům aby ho něco netrefilo kladivo si uklidí do pouzdra k pasu rychle vytáhnu š.meč kryje veslaře i sebe a když vidim letět lano s kotvičkou které se zahákne z rozmyslem ho jde přeseknout dávám si bacha a křikne na veslaře Kryjte se a hlavně plujte kdo bude chtít utíct tak možná uteče na můj mečPřitom je stále kreju i sebe nedávám najevo žadný emoce je klidnej a za svou si stojí |
| |
| Jak plují oe Galéry současně začínají na vás dopadat mračna šípů, očtepů ji střel z onagerů, balist a katapultů. Vidíte jak některé z vašich spolubojovníků zasáhly ošklivé rány. Tu má jeden proklaty krk střelou z luku a svíjí se na zemi v kaluži krve, onde jste svedky toho jak kamená střela z onageru roztříštila vašemu spolubojovníkovy hlavu a z ní jen trčí kusy rozlámaných lebečních kostí, mozku a vlasu v podivné krvevé kaši. Pálí i na vás a tak si všicni hoďte ... |
| |
| Doběhnu si do kajuty pro štít a kopí. Sekeru si připevním k pasu a kryju veslaře. Pozoruji také, co se děje okolo. Dávám také pozor na všechny předměty okolo, hlavně kotvičky nabo háky. Když se nějaký objeví poblíž, tak se pokusím přetít lano, na kterém je přivázaný. Stále však chráním veslaře. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Sleduju vše kolem sebe a jen se modlím k Svarogovi, aby jsme dnes ve zdraví přežili... Hej vy chátro, neumíte jím odpovědět, přeci nejste žádní eunuši, tak sakra, bojujte, máte luky, máté oštěpy, kríjte se a střílejte....štítaři, krýjte střelce, zbytek krýjte veslaře, pár lidí odsekávat háky.. zařvu jako smyslů zbavený a sám uchopím oštěp po jednom z padlých a vrhnu ho na útočníky... |
| |
| Vidíte ja se Zbyhnev rozmachuje a vrhá vší silou oštep tan letí v té z jedné strany na druhou se přelívající smršti střel a zasáhne palubu loďi bohužel ne žádného z nepřátel jen tak tak to totiž minulo jednoho z Arabů který se právě snažil vrhnout hákovací kotvu a vyvedlo ho to z míry až tal že se do kotvy sám zamotal... |
| |
| Na dále kryji veslaře ,ale taky sebe přesekávám lana oči se mi pomalu podlejvají krví jak uvidím padat spolubojovníky křičím Sakra krýte střelce zapalte šípy za tu pohanu vás necháme protáhnout pod kýlem pak dál kryje všechny veslaře pomyslím si to snad není možné my padáme jak švestky a oni se jen smějí sakra co je to za spravedlnost vůbec se nemodlím nebot vím že tu bůh nebydlí |
| |
| Tak tomu říkám štěstí... Děkuji, Perune... Pomyslím si a dále kryji veslaře. Ve vhodné chvíli se pokusím vrhnout svůj oštěp na nepřátelskou loď. Zakřičím na Zbyhněva: Eunuch sice nejsem, ale teď se mi nechce umřít... |
| |
| Jak uslyším Radoslava tak na něj houknu Sakra tvůj život stejně nebude mít smysl když umřem .bud tě prodaj do otroctví nebo zabijou radši se snaž bránit střelce nebo po nich hod žaludem třeba perůn dá a vyroste tam dub pak si pomyslím Sakra co to melu takové rouhání se nevypláci |
| |
| Jak uvidím že Zbyhněva nikdo neposlouchá.tak jdu plnit jeho příkaz sám.beru oštěp vrhám na toho co nabíjí balistu.pak se postavím před střelce a snažím se je krýt co to jde.Povídám jim aby mě slyšeli . Střílejte přesněji a udržujte rozestupy . dál je kreju jako by sem nic neřek . v ruce mám opět kladivo |
| |
| Vidíte jak Věnceslav vrhá oštěp a ten vytvoril křivku a zasáhl chlápka co nabíjel balistu do břicha a ten se svalil na zem. Jak se ovšem odkryl dostal hned dva zásahy šipy jeden do stehna a druhý do lítka... |
| |
| Sleduju ostatní a pak uchopím další oštěp.. Tak jo soustřeď se tamhle je tvůj cíl... Vyhlédnu si jednoho araba a pak hodím... |
| |
| Kreju se za štítem odlamuju šípy . pak si je tam nechám nechci je ted vytahovat abych nestrácel krev .Pak zařvu . Vy arabové pochcaný to vám příjde draho . sem dál schovanej za štítem .Zahrozím kladivem a dál kryji střelce. Takhle se nechat trefit mysli Věnceslave mysli |
| |
| Když vidím (spíš slyším), jakou jí Věnceslav koupil, tak se snažím ještě pečlivěji chránit veslaře a sebe. Věnceslave, seš v pohodě? křiknu jeho směrem a snažím se najít v nejbližším okolí něco, čím by se dalo vrhnout na druhou loď a někoho alespoň zranit... |
| |
| Eraia Ocitl jsi se v námořní bitvě pro tebe nic nového už jsi to párkrát zažil a nikdy to nebyla procházka růzovím sadem. Ale své paní jsi oddaný naprosto stejně jako ostatní válečníci pro které je svím způsobem takovým malím bohem nebo spíš bohyní. A tak se odhodlaně vrhneš do bitevní vřavy vyhýbáš se celkem obratně střelám a sem tam i nějaký ten oštěp vrhneš zpět po tech arabských pirátech. Pak na tebe houkne tvůj germánský velitel na přídi a zařve: Hej kurva di pomoct tem slovanům dostávaj tam pěkný kapky a nemaj teho větroslava teď kurva ten dement je zranenej. No a nečum a pohni delej!!! |
| |
| Podívám se po ostatních a strhnu luk a šípy, a začnu střílet, snažím se obstřelovat obsluhu onageru, kryjíc se při střelbě za stožár... |
| |
| Jak uslyším Radoslava že na mě mluví.tak mu odpovídám. Nic co bych nezvlád bratře.dík za optání.Soustřed se na boj .Já se osebe postarám sám. pak nadále kryji střelce.Šípy kolem mě lítají .to mě něják nevzrušuje .pak se ptám střelců . Ste v pohodě sakra sřílejte nebo vám uříznu prsty. pak si pomyslím. Doufám že jsem je moc nenaštval |
| |
 | Námořní bitka... Ocitnu se náhle uprostřed bitvy. Ještě před několika dny jsem si myslel, že tahle práce, bude bez problému. I když mě to začínalo nudit, nic podobného jsem nečekal. Vylezu z kajuty lodi a okamžitě mi přeletí šíp kolem ucha. Na zádech mám svůj jeden a půl ruční meč, a v pravé ruce kopí a v levé kulatý, dřevěný štít s klínem uprostřed. Rychle se rozkoukám a zaslechnu nadávky mého tak zvaného ,, velitele " . Poslouchám jeho vulgární rozkazy a poté poslechnu. Vyrazím přes k přídi lodi, s pokrčenými koleny a štítem vztyčeným na úrovni hlavy, pod ním mám hlavu mírně skrčenou a částečně kryté tělo. Utíkám kolem davu splašených, zmrzačených a mrtvých lidí. Panika zde je velká. Na přídi uvidím skupinu střelců a vrhačů, kteří se snaží přes odpor šípů a oštěpů zabít, co nejvíc nepřítel. Proti komu vlastně bojujeme? Seběhnu hned k nejbližšímu vojákovi. Co nejvíc podřepnu a křiknu na něj, pořád se kryjíc. ,, Hej, slyšíš? Mám Vám pomoct s odporem. Prý je tu zraněný nějaký... Vě..Větroslav. Velitel mě sem poslal... řeknu mu a kryji se dál. |
| |
| Opaluju jeden šíp za druhým a snažím se i vykrívat útoků, střílím dokud mi nedojdou šípy.. Péérune mávni sekerou silou veškerou, chraň nás a stůj při nás... zpívám během střelby.. |
| |
| Vidíte jak Zbyhněv se skrčí za sábradlí a začíná střílet ze svého luku. Vidíte, že mu to docela jde asi trénik ze stepí a z lovu vysoké. Vidíte jak zasahuje Araby s okolí onageru šije to jak o žvot toho trefí do krku toho do břicha do obličeji i do oka vystřílí všechny šípi a zasáhne asi 11 Arabu věršinou se pak válí v křečích nebo naprosto nehybní. |sám ale taky dostane pár zásahů jeden do stehna jeden do hruci a jeden do paže. Zasařen se složí na palubu v louži krve.... |
| |
| Radoslav Kolem tebe bubnují střely a jeden oštep ti dokonce projde štítem až vyleze hrot ve vnitř pal se ale vele tebe zapíchne jeden z nepřátelských oštepů. Všichni POd touhle smrtonosnou palbou, ale vidíte, že se čín dál více kotviček zahakuje do vaší lodi a teď se jejich loˇpřitahuje k vaší už už a už se snaží nekteří z arabů přeskakovat na vaši loď... |
| |
| Kouknu na tu ženskou a pravím . To bys byla hodná .připrav se na boj poteče tu krev .Jest-li nemáš strach umřít tak rád budu bojovat po tvém boku. pořád se kryji za štítem.kladivo pevně svírám v ruce.z pod přilbou mu kape studený pot pomyslím si snad se před tou ženskou nestrapním pak praví Mimo chodem sem Věnceslav,ale na seznamování bude čas později stejně jako na sex |
| |
| Pokusím se vytrhnout ten oštěp, co se poblíž mě zabodl a házím ho na nepřátelskou loď. Potom si připravím k boji sekeru. Počkám si, až bude poblíž nějaký pirát a seknu mu na krk. |
| |
| Vidíte jak radek statečne vytrhl oštěp a pokusil se ho vrhnout na nepřátele. Ale jak napotvoru když se ho pokoušel vrhnou srazilo ho jedno uvolněné lano s kladkou k zemi a oštep spadl bezděčnr do moře. Téměř by omdlel kdyby ho nezasáhl šip který se mu zabodl do zadku. Tahle bolest ho zase hned porbrala... |
| |
| Jak mě to srazilo k zemi tak se pokusím skrýt vrchní polovinu těla štítem. Potom si pokusím ten nepříjemně zabodnutý šíp vyndat. Protože to ale moc dobře nejde a strašně to bolí, tak toho nechám a pokouším se vstát. Pomáhám si opíráním se o sekeru. Když se postavím, tak se snažím zaujmout pevný postoj, aby to moc nebolelo ale já stál pevně a mohl odolávat útoku tváří v tvář. Pořád se ale snažím chránit sebe před těma strašnejma šípama, co lítaj všude kolem. Doufám jen, že ty šípy nejsou votrávený... To by nedopadlo dobře... Při tom ale netlumím výkřiky bolesti ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ Je to docela hrůzostrašný a je v tom spousta nenávisti. Týbrďo, to je zvuk... Chodit nemá cenu, to bych spadl, tak tam čekám na ňákýho toho araba a občas si ulevím nějakou tou kletbou... |
| |
| Když dostřílím všechny šípy jako smyslů zbavený, podívám se na své rány a začnu si uvědomovat bolest, ale něják to nědávám víc najevo, ještě se odpotácím dál do středu lodi, cestou sedívám na ten šíp v hrudi a pak se otočím a kryju se štítem... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Zařvu výhružně a pak se mi zatočí hlava a já se svezu opřený zády a nějákou bednu k zemi...Jen poďte, poďtě... zařvu ještě a vytáhnu si třesoucí se rukou sekyru, šíp v hrudi bolí s každým pohybem víc a víc, takže nakonec jen držím sekyru, kryju se štítem a plazím se za tu bednu... |
| |
| Už první arabští válečníci se hrnou na palubu a zdá se, že jich je opravdu hodně velké množství. Vrhají se na vás s šavlemi a sekerami. Někteří jsou zaleni jiní téměř polonazí. Oblečení a zbroje mají vesměs orientálně dobené. Divoce se na vás vrhají a řvou: Hudžůůůůůůůůůůůům!!! pak na vás utočí.     |
| |
| Běžím k Zbyhněvovy a přitom se kryju štítem. Házím kopí po nějakým arabáčovi a tasím meč jakmile doběhnu ke zbyhněvovi tak se ho ptám Kam sto schytal???a spíš se kryju než abych utočil |
| |
| Pořádně zakřičím: PERŮŮŮŮŮŮŮŮŮN a čekám až se někdo z nich přiblíží.Stále se kreji štítem, ale o sekeru se už neopírám. Ta je připravena k boji... Když se ke mně nějaký ten arab dostane, tak mu sekám po krku... |
| |
| Postavím se zády ke kajutě aby mi nikdo nemoch na záda.pak na ně řvu . Tak podte vi arbský kurvy .Pošlu vás za mím bohem. pak provokatyvně bouchám kladivem o štít. Asi zemřu,ale vezmu si jich pár sebou.Snad někdo přežije a bude vyprávět.Tam na lodi se byli slovani jako lvi.Udatný to bojovníci |
| |
| Jak se ke mně přiblíží nepřítel.Tak mu ránou kladivem podrážím nohy a na zemi mu dávám smrtící ránu do hrudi.Aby vypliv krev.Řvu u toho. Chcípni ty hajzle |
| |
| Cítím jak jde na mne strach a tak si začnu (nahlas) zpívat OOOOOOOOO PANE NÁŠ ZBRANĚ POŽEHNEJ , VÍRU V NÁS ZACHOVEJ, OOOOOOOOO PANE NÁŠ!!!! |
| |
| Věnceslav Vyřítí se na tebe arab s šavlí, nedá se naprosto rozhodit tvejma kecama. Pokusíš se ho máznout kladivem ale naprosto mineš a odkryeš se. Arab toho využije a elegantně tě sekne šavlé po ksichtě rozsekne ti nos, obličej a ze škraně ti visí kus masa tvář máš rozseknutou pořádným šlicem a pokud se to nekdy zahojí tak tam budeš mít jizvu jako svině. Arab potěšen svím uspěcem utočí znovu... |
| |
| Wictred Když vhrhneš kopí zasáhneš jednoho araba do stehna, ale částečne to zkryl ještě štítem a tak rána není vůbec hluboká. Vytáhne kopí a mrskne ho zpátky po tobě jen tak tak uhneš a kopí proléte kolem tebe a zpadne do moře. Pak se na tebe vrhne se sekerou ... |
| |
| Pohlédnu na Wictreda a jen se usměju... Kam se dalo kámaráde... řeknu téměř úsměvně a pak začnu jeden po druhém zalamovat šípy aby mi nevadily v boji, pak vstanu a pořádně chytnu štít i sekyru..... Tak jo, dem na ně, musíme je odsud vyhodit... řeknu a začnu se přesunovat směrem ke vchodu do podpalubí, cestou zaútočím na nějákého arabáče... |
| |
| Po obličeji.Teda jest-li se tomu dá tak říkat mi teče krev cítím je jí chut v ústech jen se na zasměju .z šíleným pohledem rozrážím jeho postoj štítem.Dám mu sním takového bekenda .Jak je rozhozenej tak mu jí dám kladivem ne klíční kost |
| |
| Věnceslav Podařil se ti vstát a crčí z tebe ktrev řvež jak o život to opravdu nečekal stačil ješte před sebe strčit štít ovšem jeho lehounký proutený kalkan vhodný proti sečným ranám tvoje kladivo nezastavil a zvrde jsi to zasáhl na ruku a hruď rána byla taková že až klesl k zemi ovčem přez to všechno snad díky své obratnosti tě šavlí bodnul přímo do bricha a šavle ti projela zbrojí kupodivu jak nic a je v tobě hluboko zaražená. Nevěřícne na to zíráš co se mu povedlo a začínáš ztrácet vědomí tou strašnou bolestí.... |
| |
| Zbyhněv jsi ranen ale stejně se statečne vrháš po nepříteli bohužel tvé rány zapříčinily tvoji špatnou koordinaci pohybů a snířily tvoje reakce. Proto když se vrhneš po jednom s Arabů tak s přehledem tvoji ránu vykrye a nohou tě kus odkopne pak se na tebe pokusí zaůtočit a ty tak tyk že před jeho svštísí sekeru strčíš štít. Jen gejzíz třísek při té ráně vylétne z tvého štítu..... |
| |
| Vykryju ránu a pochopím že tady už nemám šanci, radši se rychle kryjíc štítem vydám do podpalubí, kde se postavím a čekám co se bude dít, tedy spíš se opřu o jeden z trámů a svezu se do polosedu... |
| |
| Radoslav Vrhneš se s řevem na nejbliššího araba ten je ale taky dost rychlý kaj se k němu hrneš jako by to čekal a sekne po tobe šavlí ty to již nevykriješ on te zasáhne do stehna, naštestí však nijak vážne ak jek jsi v tom rozběhu sekneš a zasáhneš ho do krku. Rána sice není nijak vážná ale pořádně jsi ho nabral štítem a odrazil jsi ho pěknej kus zpet a on spadl přez palubu do moře... |
| |
| Kouknu se po nějakém dalším a povzbuzen úspěchem na něj zaútočím. Opět sekám na krk. Výkřik PERÚÚÚÚÚÚÚN se mísí s výkřiky bolesti... |
| |
| Vidíš jak jsi odrazil toho prvního je vedle tebe hned další kterej te jěšte nezahlídl švihem s otočíš a tvá bradytice se zasekne hluboko do jeho krku pokusil se ješte o protiutoka ale odrazil jsi ho přehledně štítem a to tak dobře žes mu z ruky vyrazil jeho skeru a oh teď bez zbrane klečí na kolenou a drží si krvácející ránu... |
| |
| Tak ho dorazim... Potom se otočim na dalšího. Mile se na něj usměju a seknu. Na břicho... Vykřikuju , vcelku jednotvárně, PERÚÚÚÚÚN. Pomalu se mě zmocňuje bojové nadšení, přecházející do šílenství... |
| |
| Zbyhněv zatím zkryt opodál sleduješ brutální a naprosto krvavý boj kdy Bucleari a námořníci z vaší galéry bojují opravdu jak lvi neboť moc dobře vedí že jim jde o život na palube se kupí bolestne naříkajíci ranění a mrtví. Paluba se zalila krví a bojující na ní koužou ale take klopítají přez ony ranené co nemely takové štestí jako ty a nepodařilo se jim odplazit do bezpečí boj je brutální a krutý naprosto bez slitování arabů je sise jen o málo víc ale je na nic vdet že to jsou zkušení bojovníci kteří vraždení a přepadávání lodí berou ako svůj dení chléb. Boj je zatím vyrovnyný na zádi kde jsou germáni je to více ve prospěch germánů na přídi kde jste vy zase ve prospěch arabu ale slovanští válečníci opravu neustupují a rvou se jako diví. Zvláště Radoslav tem který byl do teď tak nevýrazný je kosí jako sekačka..... |
| |
| Chvíli ještě poslouchám hluk boje, a pak se postavím a naštvu se... Tak joo, ještě přeci stojím a držím zbraň, přeci ještě pár dostanu, a pak až se stáhnu... vyjdu na palubu a zařvu Slava jeriler! Pak se kryjíc štítem pokusím zabít nejbližšího araba... |
| |
| Pak se pokusím dostat k Radosalavovi a stoupnout si k němu zady, aby ani jednomu z nás nemohly na záda... Jdem na ně hochu... řeknu s úsměvem i když mě rány bolí a vyplivnu krev... |
| |
| Jááááááuuuuuuu, Zbyhněve, bacha na ten šíp... křiknu a ukážu si na zadek... Ale dobře, mám krytý záda, to se v bitce vždy hodí... Tak zase seknu na ňákýho araba. |
| |
| soukromá zpráva od Věnceslav pro |
| |
| Radoslav Vrhenš se mocene na dalšíh o který ti stál v cestě a tentorát byl na tebe ale připraven sekl jsi mu na břicho a on to vykryl štítem ovšem ten jeho proutený štít se prohl a tys ho lehounce zasáhl do břicha ale on to snad ani nepocítil a šavlí po tobe švihl takovou ránu že ti ze štítu hned ulétl pořádný kus a tys odletel stranou... |
| |
| Zbyhněv Vyhrneš se s řevma na nejbližšího araba a ten to pravda nečekal zaůtočíš na nějs se vši vervou strčí tam štít a vykryje tnou ránu ale ješte do nej narazíš a odrazíž ho štítem pěknej kousek zpátky. jak se ho snažis pronásledovat srazíš se s radkem a stojíte teˇˇd vedle sebe,... |
| |
| Při tom pádu pořádně zavřu, abych upozornil Zbyhněva, že něco není v pořádku. Potom se zvednu a znovu na toho, co mě sejmul, seknu. Sekám mu do obličeje. Snažím se ale neublížit Zbyhněvovi. |
| |
| Stojím vedle Radka a jen se modlím abych to vydržel dlouho na to někoho z nich ještě dostat a pak se stáhnout... Musíme se navzájem krýt, navrhuju vzít jedno z těch pádel velkých jen co si uděláme místo a pokusit se ho použít je k zhození těch psů do moře... řeknu a dál se kryju za štít, a sekám na dalšího araba co se přichomítne... |
| |
| Vytahuju si šavli z břicha hodím jí na zem .pomalu padá držejíc si ránu za ní .z huby plivu krev plazím se v křečích pryč.Nechávám za sebou krvavou stopu.Jsem na tom dost špatně oči se my mlží neudržim v ruce ani kladivo .Nechávám ho na místě i ze štítem Kurva jest-li tohle přežiju tak si pořídím plátovku.Pak vyhladím ty spropadený arabáky plazim se až k té bedně tam kde ležel zbyhněv tam strácím vědomí a omdlím.v tédle bitce Věnceslav dobojoval .prskne eště trochu krve ne palubu a už se nehýbe |
| |
| Čekám na arabáče,až bude blízko ode mne,pak jen uhnu do boku a dopředu a kryju se štítem a pokusím se ho seknout mečem do břicha,využívám i síly,když jdu proti němu. |
| |
| Zobudím sa z bezvedmia a chytám si hlavu... mám pocit že sa točím rýchlejšie než vietor v horách. Pri perunovi čo do riti to somnou bolo... čo je to za hluk počujem niečo búchať do dverí kajuty takže sa dám chytro nejak do kopy a idem k dverám otvorím. Je to hrozný pohľad... nejaký mladý námorník si rukou pridržiava vlastné vnútornosti rukou. Keď ma zazrie začne hrozne vrieskať. Či už agóniou alebo strachom, to neskúmam. Rýchlo sa oblečiem do brnenia, beriem štít a meč. Som zoslabnutý takže sa cítim ako by som miesto meča držal slona ale idem. |
| |
| Zbyhněv - Radoslav Ten ci odhodil radoslavu se z řevem na vás vrhne je celý rozdivočený svím předešlím uspěcem a nabehne do vás. Brutálně nasolí ženeznou puklicí štítu do ksichtu Zbyhněvovi až mu odleté helma z hlavy a zatmí se mu před očima a Radke sekne do břicha ale naštěstí to zbrzdí jeho zbroj a je tak raněn jen lehce. Pak se ale na něho sesypete společne Radoslav ho zasáhne na krk přez klíční kost a Zbynev do břicha arabáš padá v krvi k zemi... |
| |
| Wictred Arab do tebe naběhne štítem a vytuší tvůj pokus o manévr a předbehne te a fintou te sekne přesně z té strany kam jsi chtel uhýbat takže si vlastně do té rány naběhneš. naštestí tvá zbroj zbrzdí nejdorší zranění ale máš břez řebra pořádnej krvácející šlic a pravděpodobněi nějaké zlomené žebro. Tvůj pokus o utok vyzněl zcela naprázdno a měl jsi štěstí že si nepřišel o zbraň. Arab je roozběsněn a šavlí divoce seká po tobě a ty se jen tak tak stačích vykrívat štítem ze kterého lítají jen kusi dřeva a gejzáíry třísek.... |
| |
| Vetroslav Vylezeš z podpalubí a jen co to udeláš jen tak tak uhneš vrhací sereře kterou po tobe hodil jeden z arabů a zasekla se kousek vedle tvé hlavy do dveří z kajuty. Spatříš Impozantví divadlo brutálního boje na život a na smrt, krve výkřiků i válejících se ranených a mrtvích ve své vlastní krvi i v krvi jiných. Situace je tak nějak stabilizovaná germáni z vaší lode už na své strane pomalinku vytlačují Araby a odsekávají jejich hákovaní kotvy, na vaši streně lodě stále zuří nelítostný a brutální boj. Vidíš Věnceslava jek je zchoulený za trámi drží si krvavý pajšl a z cárů ksichtu mu valí krev, Zbyhněv už je taky pořádně ranen a sotve se drží na nohou ale bojuje dál, Wictred ten anglosas co se k vám bnedávno přidal se momentálně jen kryje štítem až z neho lítají třísky a má co delat s rozběsněným arabáčem. Je zde i nový chápek zřejmě germán který jen zatím neveřícne čumí n to divadlo a nic nedělá a nakonec vidíš toho do té doby nevýrazného radoslava, toho kterého jsi nechal zbyčovat, jen lehce zraneného který ted ale bojuje jako lev a rozdává ránu za ránou a kolem něj jen slyšet křik a boles Arabu je jako mlátička.... |
| |
| kurva to si ani deň pri vedomí nemôžem oddýchnuť? pomyslím si nasrane a keď zbadám nečinného Germána čo sa od strachu nevie ani pohnúť tak sa naseriem ešte viac. Victred to už očividne dlho nevydrží takže na neho zameriam nele neodpustím si mierne vrazenie štítom do stojaceho germána zo slovami bojuj zbabelec lebo ťa zabijem ja sám! potom sa krytý štítom pred telom a mečom pripraveným bodnúť rozbehnem na wictrdovho araba tak rýchlo ako sa len dá ale nekryčím... som ticho aby som ho prekvapil. Až budem u neho tak ho zozadu prebodnem. |
| |
| Vetroslav Tvůj utok byl překvapivý ale arab stihl zareagovat a odrazil tvůj utot celkem bez problémů štítem pak po tobě šlehl šavlí a ty jsi se jen tak tak vykryl jeho utoku a štítem tě odhodil na Wictreda se kterým ses srazil. Pak ale když zjistil že jste teď proti němu dva dal se na postupný ústup .... |
| |
| Válečná vřava Podivím se vojákovým podivným způsobům a myšlení a chvíli na něj uraženě čučím. Cože! On ze mě udělal ženskou!? zamračím se pod štítem. Po chvíli se začnu starat o vlastní život, než o to, že tu skoro chcípl nějaký Ve..Vetroslva, už ne jeden šíp mi přihodil škrábanec a nechci tuto bitvu skončit předčasně. Je čas činů! Nakouknu přes štít a koutkem oka uvidím, jak se na bocích zachycují kotvičky a žene se k nám houf nepřátel. Trochu se zděsím, protože jsou v přesile. Schovám se pod štít a přichystám si kopí, které vystrčím vedle okraje štítu před sebe, že čouhá hrot a něco málo tyče. ,, Ksakru! " řeknu si pro sebe a čekám na vhodnou chvíli zaútočit. Skrčím se jak nejvíc dokážu a štít mírně sklopím, neboť šípů už nelítá takové množství, a nyní mi jde vidět kousek hlavy . Když se několik prvních arabů dostane na trup lodi, většina vojáků se je snaží okamžitě zneškodnit. Jejich zuřivost a prudké, svižné pohyby rukou, svírajíc nebezpečnou šavli, by se dala přirovnat k vikingským stylům boje. Sleduji je, sleduji mé přátele, sleduji, co se děje kolem mě. Když spozoruji prvního nepřítele, všimnu si jeho zbroje a oblečení a hlavně velkého turbanu. Zaměřím se na něj. Spevním tělo a napnu svaly. Připravím si kopí, které už čouhá. Kdžy se dostane na vzálenost dvou metrů, prudce mu ho zkusím vrazit do do krku. |
| |
| Eraia Vybehne na tebe divoký arab s tasenou šavlí a se zbobným štítem který je lehký a je s sproutí spojeného bavlnou a krásně zdobený a vystužený železnou puklicíí. Ty zaůtočíš kopím a on jen tak tak vyhne tvému prodlému výpadu pokusí se po tobě seknout šavlí ale ty tak dobře vyhněš že stihneš jěštezaůtočit štítema hranou tvého štíto ho trefíš do obličeje a tím ho srazíš na sem a z jeho obličeje se řine kkev a vyplivne taky bár zubů..... |
| |
| První arab Neváhám ani vteřinu, a po mém dobře provedeném výpadu, vrazím muži kopí do krku. Útok vedu shora šikmo dolů a mířím mu pod ohryzek a mezi klíční kost. Pokud se mi to podaří, ještě kopím trhnu do strany, abych tak zvýšil následky. Přitom se hluboce oddychnu a vytrhnu mu kopí z hrdla. Opět se skrčím a vrátím do původní polohy a štít nastavím mírně sklopený před sebou. Kopí také, nechám malou část před štítem a zbytek je skrytý a připravený k útoku. Kruci, to nebylo tak zlé. Hlavně, ať mě nepřekvapí ze zadu... pomyslím si. |
| |
| Eraia Probodl jsi ho kopím jak si chtěl protože na zemi se už nijak pořádně nedokázal bránit a hlavně byl omráčen ranou do obličeje natolik že vlastně nic ani delat nemohl. Po propíchnutí tohoto se na tebe hre dalši a v ruce trímá tentokrát štít a poměrně velké, železné bojové kladivo zakončené obodcem. Je na něm vidět že je dost rozlícen a když vytahujeě z mrtvého kopi vší silou ti kopne do štítu a nacvíli tě tak odkryje poté následuje butální utok kladivem na tvoji hlavu (Hod si) |
| |
| Když složím araba rychle se podívám kde se odcitla má helma, ale není čas na to jí zvedat, místo toho popojdu trošku dopředu a nalákám dalšího araba na sebe, pak když se proti mě rozběhne, rychle couvnu a zautočím.... |
| |
| Zařvu ODIIIIIIIIIIIIIN a znovu utočim,tentokrat ale klamne : Sekam zvrchu ale těsně před jeho krytem meč stáhnu a bodám vší silou. |
| |
| Eraia Tvůj uhyb byl fenomenální zcela si se vyhnul jeho brutálnímu utoku a on promáchl ztratil rovnováhu proletěl kolem tebe jak hadr na holi. Tvůj utok kopím ho však zasáhl jen lehce do boku .... |
| |
| Zbyhněv Vidíš, že se na tebe rozbíhá další tentokrát se sekerou. Trochu jsi ustoupil ale zaůtočit si už podle té tvojí fligny nestihl, protože jsi od něj dostal pořádný kopanec do šítu a pak následovala rána sekerou aa ti lehce lízla rameno ale vážnou škodu nenadělala, spíš te jen tak ktrochu vyvadla z míry a ty jsi si opdavdu v duchu oddechl když nezasáhla. Pak na něj zaůtočíš a sekneš ho do boku chytne se za ránu a dá se na ustup.... |
| |
| Wictred Řveš Odinn z plných plic ale Arabácovy je to naprosto jedno klamě sekneš a on tam opravdu stčí kryt pak to stáhneš a on se o to pokusí taky ale zareagovel příliž pozdě a ty ho vší silou bodneš do břicha a probodneš ho on se držíc za břicho zkládá na zem. Když je ale na zemi a ty se ho chystáš dorazit nakopne tě vší sylou do koulí a ty se složíš vedle něj v naprostých křečích. Pokusí se ješte vytáhnou dýku a na zemi te bodnout ale sekera nejakého tvého spolubojovníka ukončila jeho pokus ... |
| |
| Když začne arab ustupovat tak se na něj podívám a zaútočím znova... |
| |
| Celkově vidíte jak se arabové stahují, protože hákovací lana jsou již z většiny odsekaná a zbylá už praskají. Nakonec se stáhnou všichni a vemou sebou i pár svých lehce zranených neboť tem více raněným už nedokážou pomoci. Lodě se konečne od sebe zase odputají a oni po vás zase střílí vším co mají a na palubu dopadají všemožné střely a déšť šípů. Tato palba je už, ale míň hustá jako ta před zahákováním neboť ztratily dost mužů a je to také vidět na vaši palube zůstalo asi 30 mužů někteří jsou ranění jiní mrtví. spleteni i s vašimi raněnými kterých je tak15 a 10 mrtvích na které teď padají střely nepřátel které se zabodávají do vašich mrtvích a raněných stejně tak jako do jejich.... |
| |
| Keďže victred našeho spoločného araba už odpravil, rýchlo sa obzerám okolo seba aby som sa zorientoval...(poprosím prehľad situácie). Kúsok popodídem k miestu kde je to trošku kľudnejšie a vyleziem na bedne s niečom čo sú tam naukladané aby som lepšie videl. |
| |
| Zbyhněv poslední akce Zovu jsi na něho zautočil a on na to byl připravený čekal tvů utok Vyhnul se mu tak obratně ař si ztratil rovnováhu a vyhodil ti štítem z ruky zbraň která ti odlítla nekam daleko a pravděpodobně spadla do moře pak zautočil sekerou kteá te zasáhla o obličeje a přerazila ti čelist a tys i vyplivnul dokonce několik zubů složil ses otřesen na zem a on tě seknul znova do hrudi jen pak se na přahoval na poslední sek ale už videl jak se jeho loď odtrhávý tak se musel vrátit z tebe ale vytíká mnoho krve jsi naprosto v bezvedomí (a šípi dopadají)..... |
| |
| Vidíte jak Zbyhněv Stínobor leží bezvládně na zemi a zasahne ho jeden šíp do krku pak druhý a nakonec i střela z Onageru která mu utrhne ruku je vám jasné že zbyhněv je mrtví je po něm. Jen vás napadá kdo to půjde říci jeho žene a co s ní bude.... |
| |
| Poslední úder Když se fenomenálně vyhnu tomu arabovi, zkusím mu bodnout kopí do boku, to jej ovšem jen málo zraní a proto se trochu stáhnu. Štít nastavím před sebe, kousek dál od těla. Kopí položím na něj a začnu se lehce pohybovat kolem araba. Kopím bodám a stahuji a zase a zase, abych ho přinutil buď utéci, jak už to dělají zbylí nepřátelé a nebo, ať udělá chybu a můžu ho zabít! Dýchám zhluboka a klidně a soustřeďuji se na araba, přitom si dávám pozor, aby mě nepřekvapili zezadu. Všimnu si, že se ostatní arabové stahují. Pohlédnu na araba a věnuji mu krvežíznivý pohled. Přitom na něj zuřivě zařvu, abych ho vyděsil! |
| |
| Kryte sa!!! Všetci sa kryte volám na posádku a sám zoskakujem schovaný za štítom za krabice na ktorých som stál. Pripravte si luky! chvíľu počkám až si muži natiahnu šípy... moc ich nieje ale aspoň niečo Paľ! a šípy letia... síce ich nieje veľa ale letia naraz čo zvyšuje šancu že niekoho trafia |
| |
| Útěk Arabů Poslední arab se dá na útěk. Odplivnu si. ,, Bastardi! " zakřičím a vrhnu se vpřed. Nadstavím štít nad hlavu a skrčím se. Pokračuji pomalým krokem k boku lodi. Nad hlavou uslyším svištění šípů a střel s onagerů. Také uslyším volání jednoho vojáka, na což reaguji. Zvednu ze země nějaký oštěp. Nadhodím si ho a chytnu ho ze spodu, abych ho mohl hodit po prchajících arabech. Když se smršť šípů přežene a najde si svůj cíl, zvednu se a hodím na loď arabů. Doufám, že si najde svůj cíl, jako si našly jejich šípy na nás... |
| |
| Ujíždíte s lodí co to dá z veslařů se řine pot a dozorci na ně jen řvou, možná by ani nemusely protože veslaři moc dobře ví, že jde i o jejich život a tak makaji jak snad nikdá před tím. Začínáte se vzdalovat pirátské galéře která vás ješte chvíli pronásleduje ale pak vás nechá být a svůj zájem zamjěří na další z pbchodních lodí která už je hákovaná zu jedné strany a životy jejich námořníků i všech co jsou na palubě jsou zpečetěny. Během té krvavé námořní bitvy jste přišly o dvě lodě jednu obchodní a jednu válečnou galéru která vás doprovázela teď jiz je ale klidné moře a vy máte čas odpočívat a dát se trochu do kupy zítra ráno by jste mely přistát v Syrském přístavu Tartús.... |
| |
| Konečně klid ,, Kruci! " zakleji, když si kopí nenašlo svůj cíl a zapíchalo se lodi. Zamračím se. V duchu si oddychnu. No.. hlavně, že jsou pryč, bastardi... Otočím se a kráčím k těm, co přežili. Mířím si to k těm lidem, kteří si říkají Slované. Otřu si pot z čela a odfouknu si vlasy z očí. Dojdu k tělu neznámého člověka, který je probodaný a přišpendlený šípy k zemi a s urvanou rukou po boku, celý zkrvavený a mrtvý. Prohlédnu si ho, musel být silný bojovník, musel zabít mnoho arabů, ale draze za to zaplatil. Popojdu kousek vedle, více k přídi lodi a zkusím najít nějakého Slovana. ,, Ehm... Hledám nějaké Slovany... Prý byl zraněn jejich vůdce. Jmenoval se... Ve..Ve..Vetroslav. Poslal mě sem germánský velitel. " vysvětlím jim a čekám, kdo se chytí nebo mi porozumí. |
| |
| Keď sa všetko ukľudní, zase vyleziem na bedne a rozhliadam sa okolo. Nestojte tam ako teľatá a hádžte tých mŕtvych arabov cez palubu... našich do ppodppalubia. A zbrane na hromadu, na pobreží ich predáme... NO TAK HÝBTE SA LEMRY JEDNY!!!! UŽ SOM ZDRAVÝ TAK NECHCITE ABY SOM VÁM TO DOKÁZAL BYČOM. udelím jednoduché a zrozumiteľné rozkazy a všimnem si nejakého chlapca ako čummí na dajakú mŕtvolu a opakuje moje meno. Ja som Vetroslav čo cheš mlad.... ani to nedopoviem a všímam si Zbyhněvovo mŕtve telo.... čvachtanie padajúcich mŕtvol do vody a stonanie ranených prehluší môj výkrik, ktorý pripomína skôr zvierací rev než ľudský hlas. Bezmyšlienkovite odstrčím chlapca (Eraia) stranou a on spadne na zem... je mi to jedno, vytrhávam Zbyhněvovi šípy z tela a keď už sú všetky von tak ho odnesiem do podpalubia. Prežili sme toho toľko a zomrieš na lodi... všetci ste mi už pomreli... kamaráti z boja u Pečnehov. Zamyslím sa smutne a potom ma napadne že to nejak mmusím povedať jeho žene. Prídem do kuchyne kde sa krčí vystrašená s malýmmi chlapcami čo robia plavčíkov. Žena ja... ja.. sklopím hlavu Poď somnou... a vy chlapci zoberte nejaké handry a kýbeľ s vodou. vezmem Zbyhněvovu ženu za ruku a vediem ju k jeho telu.... |
| |
| Vetroslav Kdžy se ozve člověk, který vypadá jako Slovan, usměji se. Hmm... Vypadá divně. Skoro jako naši krajané... pomyslím si, když si ho prohlížím očima. Něco se pokouší říct, ale v tom mu sjede pohled na mrtvolu vedle mě. Přiběhne, a odstrčí mně jako nějaký kus šutru v cestě k vítězství. Jen tak tak se udržím na nohou. Začne vytrhávat šípy z těla a něco blábolit. Sakra chlap. zabručím a sleduji ho. Potom tělo odnese do podpalubí. ,, Hmm... Aspoň že vím, kdo to je a že není mrtvý. " pomyslím si cynicky a začnu sbírat zbraně po padlých, přátelích i nepřátelích. Po chvíli ho opět zahlédnu, jak vede nějakou ženu do podpalubí. Kdo to asi byl? |
| |
| Když slyším Větroslava a jeho pokyny tak je začnu plnit. Snažím se je plnit pořádně, abych nedostal bičem... Jak tak shazuji mrtvoly do moře tak mezi nimi najdu i Věnceslava. Vstááávej!!! křiknu mu do ucha a několikrát ho pořádně proplesknu... Žiješ? Řekni něco! a pořádně s ním zatřesu. Je v tom cítit trocha zoufalství... Nesmí být mrtvý... Zbyhněva, chudáka, dostali vedle mě tak ať on to přežije... Snažím se ho potom dostat do podpalubí. Okolního děje si moc nevšímám... |
| |
| Věnceslav Po chvíli sbírání zbraní a toho vercajku, už mě to přestane bavit. Dojdu doprostřed lodi a mrsknu zbraněmi pod sebe. ,, Tady naházejte ty zbraně a ten vercajk, ať to není na několika hromadách. " řeknu ostatním a odcházím směrem k hlavní kajutě. Cestou si oddychnu a prohlížím si loď. Nebýt těch zohavených těl a krvavých šmouh a kaluží, byl by to nádherný pohled. Všimnu si nějakého muže, který leží v bezvědomí za sudem a bednami, má zranění a vypadá v dost špatném stavu. Kolem něj se tvoří kaluž krve. U něho je nějaký voják, který se ho snaží vzbudit. Přiběhnu k němu. Nic s ním nenadělám, nemám zkušenosti s léčením. ,, Hej! Je tady zraněný muž! Pošlete sem někoho, potřebuje ošetřit! " zakříčím. Pak se podívám na toho vojáka. ,, Buď zdráv. Ty pocházíš z kmene Slovanů? " zeptám se ho. |
| |
| Probírám se po fackách od Radoslava A křiku Eraii.Pravím Co co je kde to sem .Aha Hned si vzpomínám jak cejtím ty hluboké rány. Vstávám na nohy držejíc si tu ošklivou ránu na břichu.Belhám se do podpalubí ze slovy Kurva tu bitku mi byl čert dlužen.Felčara!!!!,Felčara Dojdu až k nim na ošetřovnu sundavám kroužkovku vytahuju si šípy z nohy kleju u toho Kurva kde sou ti medici Lehnu si na volné lůžko a čekám |
| |
| Držím si ksicht křičím na mediki Kde ste kurva vemte jehly a nitě máte tu těžce raněného Sem dost nasranej ksicht mám na hadry.Docela mě to i mrzí,ale nevadí aspon budu dobře zastrašovat křičím znova Tak kde jste to tu mám čekat celej den.Sem Věnceslav slovanský bojovník pomozte mi někdo prosím |
| |
| Věnceslav Pohldénu na zkrvavený obličej toho muže, který teď odešel do podpalubí. Někdo by ho měl oštřit! Pohlédnu na chlapíka vedle mě. ,, Ehm.. Kdo jsi? " zeptám se ho ještě jednou a přimhouřím oči. |
| |
| Věnceslav Když přijdeš do podpalubí vidíš menšího Řeka zakrvácené kožené zástěře co ošetřuje práve nějaké raněné a asi 3 jeho pohunky ve stejních a snad ještě vís od krve zadělaných zástěrách. Jeden z nich takový rezatý hromotluk pravděpodobně germán ze severu když slyší jak vyřváváš tak na tebe zařve docela hrubým hrdelním hlasem: Drž hubu ty podělanej kreténe a nevyřvávej tu!!! Koho si myslíš, že zajímá kdo seš a vodkud seš klidně sí chcípni!!! Taková hnida jakoty me vůbec nezajímá!!! Buť si počkej až budeš na řadě nebo táhni vodsut a s tvým rozjebaným rypákem di okouzlovat nekoho jinýho!!! Pak chytne dalšího raněného a připravuje ho pro Řeka... |
| |
| Podpalubí Vyslechnu si toho hromotluka .Koukám se na něj . pohlédnu mu do očí.Zapamatovávám si jeho ksicht. Pak mu odpovídám No aby ses neposral!!!! Říkám normálně a připravuju se na to že mi jí bude chtít v lepit . Ten skurvenej rezavej ksicht si zapamatuju.Jak se s toho vylížu tak ho vyzvu na boj pak se zašklebím jak magor aby si nemyslel že se baví s nějákým kokotem |
| |
| Věnceslav Chlápek si tě dál nijak nevšímá a připravuje dalšího zraneného. Vidíš že se s tím moc nemazlí ani on a ani jeho spolupracovníci. Jeden ze zraněných když ho připravují doktorovy tak strašne řve a hrozně sebou šije. Má zraneí někde na břiše chvilku se ho snaží držet a pak se jeden z těch ohunků nasere a ubalí mu pořádnou ránu pěstí až dotyčný vyflusne dva zuby což ho na chvíly zklidní pak mu ale rvou z nohy šíp a zas začne vyvádět a zrzoun mu natáhne takovou petelicu že ho to naprosto uspí. Jeden ze zraněných co přišel až po tobě se začne cpát do předu a vyřvávat že je duležitý pro celou loď a že musí být přednostně ošetřen. Zrzek ho zpraží stejně jako předtím tebe, ale on narozdíl od tebe toho nenechal a furt se cpal do předu. Neměl to delat zrzek mu dal jasnou výstrahu že ten kdo dřív příde bude dřív ošetřen a on neuposlechl a pak jsi jen vyděl jak jeho pracky jak lopaty mlátí toho neodbytného pacienta. Když ho zřezal do bezvědomí tak ho pak vyhodíl před kajutu a víc se o něj nestaral. Pak jsi přišel na řadu ty a když tě připravoval jeden z pohunků taky sis zažil docela dost bolesti když ti čistil ránu a natahoval cáry tvojí kůže zpátky na ksicht. Pak přišel ten malí Řek již viditelne unavený a celý od krve. Ruce si jen umyl v lavoru již z hodně krvavou vodou a pak se dal do tebe. Šil tě a ty jsi myslel že se pochčiješ bolestí ale nejak výrazne cukat se a řvát sis po předchoí zkušenosti nedovolil. Řek byť již velmi unaven tak svoji práci delal opravdu dost pečlive a za chvilku která však tobě připadla nekonečná jsi byl hotov a konečne jsi mohl vyjít z té krvý páchnoucí kajuty. |
| |
| Vetroslav Svjatlana se na tebe podívá a ty vidíš v jejích očích hrůzu a děs. Stihne ze sebe jen vykoktat: Kde kde je Zbyhněv? Pak ji zavedeě k jejímu tělu a ona ho pozná padne jen k němu a pláče nad jeho mrtvolou... |
| |
| Umy ho žena a smutni... na brehu ho pochováme. Rozhodni sa či chceš ísť s ním.. Poviem Svjatlane a na odchode dodám nemám rád ten zvyk takže ti nebudem zazlievať ak.... zbytok už nedopoviem a idem na palubu... hore zjebem nejakých námorníkov že ešte neumyli z paluby krv ale bol to skôr taký ventil aby som sa vyzúril. |
| |
| Na lodi Odejdu od neznámého muže. Loď potřebuje trochu klidit a není čas se vykecávat. Pak si s ním promluvím... možná. pomyslím si s povzdychem. Najednou uvidím Větroslava jak vychází z kajuty. Nevypadá moc potěšeně. Když vyleze začne hulákat na všechny a nadávat. Co se s ním sakra děje!? zamračím se. Začnu opět sbírat zbraně. Pochoduju kolem lodi a sbírám všechno, co se dá použít, pak to naházím na hromadu, někde poblíž té, co už tam je. |
| |
| Loď se pomalu houpá na vlnách a na palube je tekový spíše velmi unavený pohyb sem tam slyšíte šplouchnout do vody nějaké tělo. Většinou Araba nekdy i nekterého z vašich válečníků který zde nemel nekoho kdo by se mu postaral o pohřeb. Svjatlana umyla tělo a proplakala nad ním celou noc. Až ráno za usvitu jste ji našli spící na palube u Zbyhněvova těla jen raní červánky ji ozářily. Nikdo si ji nijak nevšímal jen tu a tam jste slyšely poznámku nějakého námořníka či bojovníka To byl taky kurva blbé nápad brat ženskou na palubu co sňó budeme teď delat. nebo se jen tak otazal jeden druhýho Co ešte tam bulí? všichni se svojí pověrčivostí brali plačící ženu jako velmi špatné znamení které přináši jen smůlu. Konečne Vidíte Tartús velký Syrský přístav hemžící se kupeckými a válečnými loďmi. I vy přistáváte většinou však moc námořníků ani vojáků se ven z lodi nehrne jak to bývá v přístavech obvyklé neboť si každý léčí svoje utržené rány.... |
| |
| Jak si nechám zašít ksicht poděkuji tomu řekovi .Dávám mu 20 stříbrnáku. Ukloním se mu .Jdu pryč po cestě potkám toho velikého germána .Pozdravím ho a i jemu cpu 10 stříbrných.Navlíkám jsi na sebe kroužkovku a jdu na palubu.Hledám tam svůj štít a válečné kladivo. Uvidím tam Eraju .Jdu k němu a povídám mu. Nazdar hele promin že jsem tě bral jako ženu.Nevíš kde mám svůj štít a kladivo.Musím je najít nepamatuješ si kam jste dávali zbraně Koukám na něj co mi řekne se záludným úsměvem na rtech |
| |
| Věnceslav Se zbraněmi v podpaží se otočím na Věnceslava. Pozvednu obočí a podivím se. Pohlédnu na jeho čerstvě zašitý obličej. ,, Ehm... Kdo že jsi? To jsi ten chlap, co ležel támhle u sudu v bezvědomí? Ahá... Hehe. větu nedokončím a zasměju se. Hledáš zbraně? a podívám se na zbraně, co držím pod paží. Udělám pár kroků k hromadě harampádí, která je poblíž stěžně. Vysypu zbraně a proplesknu si ruce, pak se podívám na toho muže. Tady.. Nevím, sbíral jsem, co šlo, ale možná tu najdeš něco lepšího, než kladivo... Štíty jsou roztroušené po lodi nebo tady v hromadě. Zkus se v tom prohrabat a uvidíš sám. " usměji se na něj a kráčím k boku lodi. Opřu se o zábradlí. Nadechnu se slaného, mořského vánku, který proudí kolem. Vlasy mi poletují sem a tam. Užívám si pohled na moře. |
| |
| Vyslechnu si Eráju a pravim Přesně já jsem byl u toho sudu no.Dík za radu kde můžou být mé věci. Pak se taky zasměju a říkám mu Vím že stím ksichtem vypadám dost smněšně,ale žiju to je daleko důležitější Podávám mu ruku se slovy Kdykoliv se na mě můžeš obrátit .Jest-li budeš mít nějákej problém pomohu ti ho vyřešit pak už se jen hrabu v těch zbraních.Chci své věci a taky mě zajímá ta arabská šavle.Co mi uděllala ten šlinc přes ksicht.Koukám na tu šavli jak vypadá .chvíli sní mávám abych věděl jak je kvalitní,ale někde stranou aby mě neviděl Větroslav.Určitě by mě seřval že nic nedělám |
| |
| Věnceslav Pořád stojím, opřený u boku lodi a pozoruji moře... Je překrásné. Znovu se nadechnu a vnímám ten slaný svěží pocit. I za obzorem je jen voda a obloha, lemovaná hustými a bílímy mraky. Potom si vzpomenu... Co se tu vlastně děje? Kam vlastně směřujeme? A kdo jsou tihle bojovníci? Vyrojí se mi desítky otázek. Otočím se. Se skloněnou hlavou a rukou na bradě, kráčím směrem ke kajutě. Najednou si všimnu Věnceslava, jak se ohání arabskou šavlí. ,, Co to děláš? zeptám se ho udiveně. Potom pokračuji. Měl bych pár otázek. Můžem si popovídat? " zeptám se ho nahodím šibalský úsměv... |
| |
| Eraia Kouknu na něj a pravím Jen se ptej když ti dokážu odpovědět tak ti to řeknu,ale věs že toho taky moc nevím Čekám na jeho otázky |
| |
| Popojdu blíž k němu a začnu. ,, Tak například, vůbec nevím, kdo jste, ani kam vlastně směřujeme. Nějakej Germánský velitel mi řekl, že tu mám najít Větroslava a nějaké Slovany. hlas mi zní trochu hrubě. Ty jsi jeden z nich, že ano..." řeknu tišeji a jsem zvědavý, co se dozvím. |
| |
| Rozhovor s Erajou No já jsem slovan Věnceslav jsem kovář .Jako můj otec a otcův otec.Doopravdy nevím kam směřujeme nikdo mi to neřek.Ptal jsem se na to Větroslava a nic mi neříkal asi je to tajemství.Jo jsem jeden znich.Chci pomstít naší vesnici.Bojovníci z jihu jí vyhladili když jsem byl na lovu a nikoho neušetřili všechny pobili .Ženy odvlekli do otroctví i smojí sestrou Čekám jak na to zareaguje.Teče mi po tváři slza.A dál mluví Víš je to citlivá záležitost.Jizvy na duši se nezhojí jen tak.Mě žene pomsta |
| |
| Věnceslav - rozhovor ,, To jsem nevěděl. Já jsem ... vyhnanec... řeknu mu. Pak se trochu zamračím. ,, Označili mně za dezertéra, když jsem se rouhal před druidem a na to jsem zabil jeho drzého přisluhovače! Svině jedna! zakřičím a sevřu prsty v pěst. ,, Ten sviňák mi vyhrožoval, že mi zabije bratra i mně! Jestli mu nedonesu jednu věc, co měl ten druid. Neudělal jsem to a zabil jsem ho. Potom mě pronásledovali, tak jsem utíkal... O bratrovi nic nevím. dopovím mu kousek svoji historie a vztek začínám ovládat. ,, Tebe žene pomsta... Mě žene nenávist ke své vlasti a k těm, co si říkají druidové! Jsem vyhnanec! podívám se mu do očí a nevšímám si jeho zohaveného obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Věnceslav pro Vyslechnu si ho a povídám Jo to je zlé.No já stim moc nenadělám.Co chceš slyšet že je mi to líto.Nevím co ti na to mám říct je to svinárna A dál jse věnuji té arabské šavli zajímají mě její hodnoty.pak dál promluvím s Erajou. Nešel bys někam do města co sám se mi tam nechce čekám co mi řekne.Jest-li nebude chtít tak jdu sám |
| |
| Když dorazíme do přístavu, tak se jdu podívat na "ošetřovnu". Třeba mi pomůže od té zpropadené bolesti... Když vidím, že tam jsou docela zaměstnáni, vydám se na palubu a pomáhám nosit zbraně na hromady. Při tom potkám Věnceslava Zdar brachu, jak se vede? Vypadáš jako drsnej bojovník... Potom také potkám Eraiu Tys chtěl se mnou mluvit? Promiň, ňák jsem nebyl ve svý kůži. Mám v prdeli šíp a navíc vedle mě zabili jednoho mýho kámoše. Bude ho škoda... A jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Radoslav, slovan. Zeptám se a čekám na odpověď... |
| |
| V Přístavu Tartus... Otočím se směrem k boku lodi a spatřím něco, co vypadá jako pobřeží. Na něm se rozprostírá velký přístav. Pohlédnu na Věnceslava. ,, Není třeba nic dodávat. Zmýlil jsem se ve svých vlastních lidech, navíc v těch nejmocnějších. " povzdechnu si. ,, Hele, blížíme se k pevnině. řeknu a podívám se ještě jednou. V tu chvíli si všimnu muže, se kterým jsem chtěl mluvit. ,, Ano, chtěl jsem s tebou mluvit. řeknu mu s úšklebkem a podívám se na jeho řiť. Kdyby z ní netrčel šíp, vypadal by velmi důstojně. Ehm... ten kámoš se jmenoval tuším Zbyhněv. Je to ztráta a je mi to líto, jako ostatním. trochu skloním hlavu, aby to nevypadalo, že je mi to jedno. Každá mrtvá duše válečníka je velkou ztrátou. ,, Jsem Eraia... Pocházím ze severu. " řeknu mu a pohlédnu na Věnceslava, který mi nabídl cestu městem. ,, Dobře, jak se dostanem z lodi, setkáme se na okraji přístavu. " usměji se a popojdu kousek dál. Pak se ještě zarazím a otočím se. ,, Jo, Radoslave, ty se můžeš přidat. " dodám s mrknutím a odcházím k přídi. |
| |
| V prístave si od veliteľa vypítam povolenie na dočasné opustenie lode a vydám sa do mesta, kde sa snažím dojednať jednorázový kšeft na odpredaj ukorystených zbraní. Okrem toho pátram po usadených slovanoch a kňazovi našej viery na pozhreb Zbyhnéva... samozrejme aj nejaký pľac kde by sa dalo jeho telo a eventuelne aj Svjatalanino telo spáliť. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Přístav je vemi rozlehlý a je schopen pojmout tak asi 200 až 250 lodí zárověň. Je položen v zátoce takže moře je zde vždy klidné. Z pevniny vybíhaji dlouhá mola na kterých se do velké části také odehrává obchod. U jednoho třakového mola jste zakotvily i vy. Všude po molu jsou různí drobní prodejci semínek, placek, chladné vody atd... Dále na břehu až končí mola jsou velká skladište kde se prodávý zboží ve velkém také hned přiestvní čtvrť je plná vecí co námořník může potřebovat. Chlast, hodně chlastu, štětky, hodně štetek, jídlo, hodně jídla, rvačky, hodně rvaček atd o všechny tyto námořníkovy potřeby se v přístavní čtvrti postarají mnohé Knajpy, hostince, bordely i pouliční štětky. Na břeh můžete všichni bez povolení, protože máte volno z vaší lodi se vykládají zásoby a zbraně a loď odsud pojede tak za týden vy si po tu dobu můžete delat co uznáte za vhodné Vetroslav Vyrazíš do přístavní čtvrti zařídit věci co jsi chtěl po několika kšeftících kde tě skrz cenu těch zbraní chtely odrbat jako nejakýho lunta tak jsi narazil na solidního kupce který ti za ne dal dobrou cenu né nijak vysokou, ale víc bys stejně pravděpodobně nedostal. Pak šmejdíš po hospodách a narazíš na dva tři slovany kteří jsou tu trvale usazeni vyptáš se jich za kněze a oni ti poradí kam máš jít kde mají malou svatini. Přijdeš tam je to už postarší vousatý chlápak a když slyší o co ho žádáž říká že rád vyhoví ale náklady na pohřeb budou dělat asi 40zlatých. A že by to šlo udělat za mestem kdě je docela pěkný olivový háj třeba zítra když se teď dohodnete.... |
| |
| Přístav Dojdu k přídi a zkusím seberu si svůj štít. Ten štít bych neměl přehlédnout, pokud ho nějaký idiot nehodil na hromadu a teďka ho nenabízí nějakému kupci. Má specifický tvar. Kulatý, dřevěný štít se špičatým, kovovým kuželem uprostřed, pobitý hřeby o průměru půl palce a štít o průměru půl sáhu. Fakt doufám, že ho nesesbírali! pomyslím si a pochoduju sem a tam. Po chvíli ho najdu. Válí se u trochu bokem, neboť mě srazil ten šílenej arab s kladivem. Vezmu si ho, poklepu na něj, jestli je ještě pevný a přehodím si ho přes záda. Pak se pousměji a s výzbrojí odcházím přes lávku na molo. Porozhlédnu se. ,, Krucinál, to je ale přístav. To se jen tak nevidí," řeknu si a dodám. dobrá, počkám chvíli na ty chlapy a když se neobjeví, prozkoumám to tu sám. " pokračuji hlouběji do přístavu. Když dojdu zhruba před tu nejlidnatější část, zastavím se, opřu se o nějakej sloup nebo zeď a čekám. Skloním hlavu a odfouknu si vlasy z obličeje. |
| |
| Hadugot Prcháš u dva měsice před tvými byzantskými strážci. A proklínáš ten den kdy jsi byl vydán Avary jako rukojemí Byzantincům teď se má opět rozhořet válka mezi Byzancí a Avary a ty máš svůj život rád na nehodláš ho jen tak položit za cizí politické čachry Avarů a Byzantinců..... Konečne jsi přijel do přístavu Tarús okdkud máš plán vzít kramle na nějaké z mnohých lodí jenž se tu houpou na malích vlnkách v přístavní zátoce. Jsi už po ceste přišel i o vé sluhy a zbyl ti jen jediný tvůj věrný Wiching který s tebou přožil všechny tvé peripetie již od odjezdu z tvého rodného Saska.... Přijel jsi do přístavní čtvrti s cílem najít nějakou loď a i se občerstvit. Potřebuješ to ty i tvůj znavený kůň i sluha. V řístvu je plno možností k občerstvení jak i s pošpásováni si se štětkami které se bez okolků nabýzejí na ulici i v k tomu určených domech...... |
| |
| Jak připlujeme do přístavu tak se starám o své rány.Mažu jsi je a pak oplachuji vodou.Beru jsi sebou 20 stříbrnejch.Jdu za kapitánem.Zaklepu na jeho kajutu .A mluvím na něj. prominte že vás rušim pane.Chtěk jsem se jen zeptat jak dlouho se zde zdržíme rád bych si to tu trochu prošel jest-li teda máme čas Počkám na odpovjed .Pak jdu do přístavní čtvrti ptám se kolem jdoucích na kovárnu .Ten kdo mi to řekne tak mu dám deset stříbrých . pak uš vyšlapuju směrem do kovárny.Jak tam příjdu.Tak povídám Dobrej den mistře kovářskej .Já jsem Věnceslav mladý kovář rád bych jse zeptal na službu.potřebuju jsi opravit zbroj.Rád bych jse něco od vás přiučil.Na sebe si vydělám a práce jse nebojím pak opět čekám na odpověd |
| |
 | Jakmile dojedu přístavu Tarús, zajedu do přístavní hospody. Je to hlavně proto, abych nebyl zbytečně vyvstavován zvědavým pohledům. Ještě před námořní putykou se rozejdu se svým přítelem Wichingem. Sesednu z koně a povidám: " Příteli můj tady se budeme muset rozejít. Vojáci jdou jen po mě a tebe si nikdo nevšime". Během řeči začnu sundávat sedlo z mého koně: "Vezmu si toto krásné avarské sedlo, jenž je nádherně zdobeno, abych mohl zaplatit za cestu přes moře. Jeď k nám domů a řekni všem, že jsem na živu. Když se dostaneš k řece Enži, budeš už v bezpečí. K rychlejšímu utěku ti poslouží i můj kůň. Síla obou koní nestačí na to, aby ses dostal až domů, ale aspoň se přesuneš daleko - mimo byzanské hlídky." A čekám až můj nejlepší přítel odjede pryč z dohledu. Potom se otočím jdu se sedkem v podpaždí do hospody. Jsem velmi unavený a zaprášený od cesty. Skutečnost je i taková, že svým zjevem hned zaujmu, i když nerad, spoustu pohledů. Moje vyšší postava se musela trochu sehnout při vstupu. Moje světlé vlasy a vousy, které jsou svázány do copů, které se houpají na kroužkové byzanské zbroji. Samozřemě při vstupu do místnosti si sundám franskou helmu s nánosníkema a tak odhalím svoji jizvu, která se táhne od shora dolů. Za opaskem se mi také pohopují dvě franké vrhací sekerky a slovaská sekera. Když dojdu k prázdnému místu v hospodě, musím si ze zad sundat, pro lepší pohodlí, štít s puklicí, avarský luk a toulec. Sedlo si položím vedle se, tak jako i franské kopí. Uvolním si kožené chrániče na rukách a zpod nich se objeví moje tetování, které představují zvířecí motivy. Na nohách kožené chrániče nechám na pokoji. Až si takhle udělám pohodlí, tak si objednám pivo a unaveně jej popijím a přemýšlím koho oslovit, abych se dostal co nejdříve na moře. |
| |
| Po rozhovoru s Eraiou se vydám opět k ranhojiči a nechám si ošetřit sedací část těla. Potom se vydám do přístavu. Na sobě mám svou koženou zbroj, na zádech štít a u pasu sekeru. Jak tak bloumám ulicemi, náhodou potkám Eraiu: Nazdar. Někam vyrazíme, ale zjistil jsem, že nemám žádný prachy. V konstantinopoli mě okradli a já jsem švorc. Nemoh bys mě protentokrát založit? Zeptám se a přidám k tomu prosebný pohled... |
| |
| 40 zlatých je dosť teda... pomyslím si a poďakujem kňazovi. Som predsa syn Svarogovho kňaza. Videl som to mnohokrát, zvládnem to sám. Vydám sa späť na loď a cestou kúpim keramickú nádobu s poklicou. Vyberiem nejakú peknú kvalitnú ale na výzdobu kašlem, to nieje dôležité. Cestou sledujem mesto... Ja tieto kamenné mestá nemám rád... už nech sme preč |
| |
| Věnceslav Procházíš se přístavem a přijdeš ke kovárně taková menší dílnička. Clapýk vypadá jako docela zkušený kovář je mu tak kolem čtyryceti větší pupek a fousy ve své velké pracce má kladivo a zvedne oči od kovadliny když na nej promluvíš. Prohlídne si tě od hlavy až k patě a povídá: Nuž dobrá chlapě vezmi do pracek tam to kladivo a budeš me přiklepávat uvidíme co je v tobě ty vtoje věci si můžeš zpravit po pracovní době když mi teď pomůžeš. Pak ukáže na menší kladivo opřené o špalek na kterém je kovadlina.... |
| |
| Vetroslav Bez problémů se dostaneš na loď, cestou se prodíráš davy lidí a slduješ ruzné stánky a drobé prodavače a dýchá na tebe vůně moře..... |
| |
| Beru kladivo do ruky potěžkávám si ho jdu směrem k kovářskýmu a začínám sním pracovat.Dávám jsi záležet aby jsi nemyslel že slovani neuměj kovat.Přitom si sním povídám. A že jsem tak smnělej jak dlouho tady působíte.Děláte tu nějáké jiné technologie kování,jak tady kalíte ocel.Hrozně mě to zajímá.Chtěl bych pochytit hodně s umění kovu Pekelně se u toho soustředím .Vzpominám na otcovi rady co mi vykládal.Čekám co mi řekne kovářskej na moje otázky . hlédím si kovu a poslouchám údery kladiv |
| |
| Radoslav Pohlédnu na něj. ,, Aha.. To jsi ty... uasměju se. Myslel, že dorazí jen Věnceslav. Jinak něco málo mám, zhruba šedesát zlatých, ale záleží na tomn, co budeš chtít. Tvoje prasárny ti platit nebudu! " zdůrazním na možnost potěšní a uchctnu se. Odstrčím se od sloupu a popojdu kousek vedle. ,, Tak pojďme, mířím hlouběji, možná se něco bude dít. " dopovím mu trochu nadšeně a kráčím pomalinku, zvolna. |
| |
| Věnceslav Přiklepáváš mu a on sleduje tvoji práci. Doklepete jedny mříže a hodí na kovadlinu druhé. je ta ktobě prohodí: No žádnej zázrak nejseš, ale ty se zajedeš se teď přiklepávej tady. pak zas dál buší do kovadliny a sem tam prohodí: No chlape ptal ses co t deláme za veci? nu třeba klasickej damašek esli ti to neco říká? Prostě překládanej víc uhlíkatej a míň uhlíkatej kov skutej do sebe. |
| |
| Po pár pivech se rozhodnu, že rychleji odvoz najdu, když půjdu přímo do přístaviště a budu postupně oslovovat kapitány lodí. Pohlédnu na sedlo a se smutným pohledem vytáhnu z pravé vysoké boty dýku a začnu s ní páčit kousek nádherné výzdoby, která pokrývá avarské sedlo. Po chvilce se mi to povede. Sbalím si všechny věci a pomalu se chystám k odchodu. Sedlo vezmu pevně do podpaždí. Hostinskému položím kus nádherného kovu na stůl. Ten si ho vezme do svých rukou a pak pokyne, že mohu odejít. |
| |
| Hadugot Jdeš přístavem a už se ti jde tak trochu líp jseš tak trochu připitej a ovívá tě voňavý větřík od moře. Kolem jsou všude různí drobí pouliční prodejcia lidé se na sebe tlačí a každej někam spěchá. Na molu jse houpe plno ruzných lodí většinou jsou to kupecké galéry. Vidíš dva válečníky jak se spoli baví jeden z nich je viditelne Germán (Eraia)tedy krajan a ten druhýpravděpodobě Slovan (Radoslav)které taky znáš neboť bojovaly s tebou s Avary..... |
| |
| Na lodi sa dohodnem s veliteľom aby vedel kde som keby bolo treba, cez plecia si vyhodím Zbyhněvovo telo a vynesiem ho z lodi na dvojkolák, posadím k nemu aj Svjatlanu a do rúk jej strčím tú nádobu. Nepoviem ani slovo, prehodím si cez plece lano priviazané k vozíku a ťahám ho za mesto. Niekde neviem kde ais to je hlavná trieda stretávam radoslava a Eraiu. Idem pochovať drahého priateľa, ak chcete poďte somnou, ak nie, dohodol som obchod z miestnym obchodníkom. Odkúpi ukorystené zbrane. Zaneste mu ich a vezmite si pätinu utŕženej sumy ako podiel. |
| |
| Kovárna Tluču kladivem tam kde mi řekl. Dál sním mluvím. Damašek povídáte.Hmmm dva uhlíkaté kovy z kuté do hromady.To jsi nedokážu představit.Uhlíkové kovy.S toho musejí být prvotřídní meče.Ostří takového meče asi vydrži dlouho ostré že.To mě zajímá ukázal by jste pak něco mistře s toho damašku.Překládaný kov to zní zajímavě.Jde vydět že jste v tom kování o hodně dál jak mi Pak dál přiklepávám kde chtěl .Snažím se chci vidět ten damašek. Sakra stěch dvou uhlíkatejch kovů musejí být meče jedna básen.Meč co se dá zapíchnout do skály jak do másla.To je něco snad se pak sním něják domluvím a jeden kousek jsi odvezu sebou |
| |
| Větroslav Zastavím se a otočím. Podívám se do tváře Větroslava a trochu se zarazím. Přes rameno má přehozeené tělo a vedle někho pochoduje nějaká žena. ,, Zdravím tě.řeknu mu a mírně se ukloním. Vyslechnu si ho a pak zapřemýlím. Hmm...Dobrá tedy, postarám se o ty zbraně. " odpovím mu potěšeně a kráčím směrem k lodi. Pak se znovu zastavím, neboť jsem si vzpoměl, že nevím, kde ten obchodník je. ,, Jo, a kde je obchodník? " |
| |
| Jakmile uvidím tyto cizince Germána a Slovana, je mi celkem jasné, že by mi mohli lépe pomoci, než místní domorodci. Chvilku je pozoruji a soudím, že mají něco společnýho s plavidlem, u kterého se vyskytují. Začnu se rázným krokem k nim přibližovat. Pomyslím si: Ten jeden je určitě z našeho národa, možná mi bude i rozumnět a pochopí mě. Je to žena a nebo muž? Asi jsem byl moc dlouho v zajetí a na bitevním poli. Ta rána do hlavy mě zbavila všech smyslů. Avšak ten druhý může být nebezpečnější než vypadá, jelikož pochází z národa, který je proslavený svojí krutostí. Než dokončím všechny svoje myšlenky, tak se ocitám v tváří v tvář cizinců. Mám na sobě franskou helmu s nánosníkem. Z tváře vynikají především dvě světle modré oči. Z pod helmy vedou, do dvou copu svázané, světlé vousy, které dopadají až na hruď. Vzadu mám svazené vlasy do velikého copu a při chůzi se pohopuje na širokých zádech, avšak svoboda pohybu je omezena výbavou, jenž je uchycena na zádech. To tvoří především kulatý štít s železnou puklicí uprostřed, avarský luk a toulec, který je nádherně zdobený. Byzanská kroužková zbroj tvoří větší část brnění a je doplněna koženými chrániči na rukách i nohách. Za opaskem jsou viditelně dány dvě malé vrhací franské sekyrky a slovanská bojová sekera. Vysoké boty a avarské zdobené sedlo, které držím v levém podpaždí prozrazují, že jsem jezdec, avšak kůň, který by mi náležel není nikde k vidění. V pravé ruce svírám franské bojové kopí. S tímto vším se hrdě postavím dvěma cizincům: Ať Vám Ziu poskytne moudrost a Thunar sílu v boji. a mírně se při tom ukloním a pokaračuji dále a především se obracím ke Germánovi: Potřeboval bych se dostat co nejdříve z přístavu a nebo se někde schovat, jelikož nejsem právě v tomto kraji moc oblíbený a doufám, že mi můžete pomoci. Taky se za to mohu velkoryse odměnit. A hlavou ukáži na avarské sedlo. Má nádherné zdobení zlatem i stříbrem. Jsou to především zvířecí motivy různých bájných bytostí. Třmeny a tvar sedla je přizpůsoben k lepší stabilitě, která je zapotřebí při střelbě z koně. A jen dodám: Toto by mělo stačit za všechny způsobené potíže. Po delším zamyšlení se pousměji a jen dodám, jako bych už tuto věc dlouho nevyslovil: Jmenuji se Hadugot a jsem synem járla Haduloha ze saského kmene Nordalbingů, který má velké území na východ od Rýna. |
| |
| Kovárna Vidíš, že kovář je dost nemluva a jen tak přikývne vy vlastne nevíš ani na co. Mlátí do kovadliny a z kudu železa se mu postupně tvarují krásné mříže. Přihodí so výhně a zese železo ohřeje a ty mu musíš mačkat měchy. Otočí se na tebe a povídá: Jo to zas ostrý jsou a hlavně se na nich vytvoří krásná mozajka a nerezavá jsou lehké a tvrdé. Když už je železo rozžhavené do ruda zase ho hodí na kovadlinu a pokračuje: No když tu mi tu budeš pomáhat celej týden tak budu asi za dva dny dělat damaškový tesák pro jednoho místního bohatého obchodníka tak se můžeš neco přiučit. zatím ti ale sveřím kování tam tech motyk. Pak ukáže na hromadu zbytkového železa a již nekolik vytvořených motyk... |
| |
| Jdu kovat ty motyky . A ptám se kovářskýho Kolik by tak stál Meč bastard s toho damašku. Pak kovu další motyku ze zbytkového kovu. Vyprávím mu o těch pirátech co nás přepadli. A jak mi udělali znamení na ksichtě. Pak si začnu u práce pískat aby mi to uteklo. Pískám jsi nějákej slovanskej pochod. Ale až mi odpoví.Snažim se dělat co nejlíp |
| |
| Zdar Větroslave... Dobře, s Eraiou se postaráme o ty zbraně... Pomalu zamířím na loď, ale pak mě osloví nějakej cizinec. Vypadá velmi zvláštně. Odolám a nevyslovím otázku, kde nechal koně. No, s tou pomocí... Možná by ti mohl pomoci Vetroslav. Kouknu směrem, kde Větroslav stál a zjistím, že už odešel No, teď pohřbívá jednoho padlýho druha a přítele... Nevim, kdy se vrátí. Myslím ale, že dobrá posila se hodí. Usměji se na něj a opustím ho. Jdu za Eraiou na loď pro zbraně a jdeme je prodat... |
| |
| Věnceslav Kovář tě moc neposlouchá a dělá si svoji práci. když se ho zeptá kolik by tak stál meč z damašku tak se jen zasměje: Pochybuju že bys na to měl peníze měč ten stojí ta 500 zlatých a to ješte jak kterej může stát i víc. A dál si kove svoje veci |
| |
| Vyslechnu kováře dám mu za pravdu To máte pravdu mistře tolik nemám.sem však rád že vím kolik se tak damašek pohybuje cenově Pak dál vytvářím motyky.Slabě jsi u toho pískám abych nerušil mistra při práci To je na hovno tolik snad mít ani nebudu .500 zlatých sem neviděl ani pohromadě natož je vlastnit |
| |
| Prodej zbraní Uslyším nějakého muže, který se objeví se sedlem v podpaží. Moc mě nezajímá, ale slušnost je slušnost. ,, Buď zdráv, cizinče... " řeknu mu s úsměvem. Pak se otočím směrem, kde stál Větroslav, jenže už zmizel. To je fakt skvělý. Krucinál, kde teď ... No, to je jedno, někde to prodáme. zakleji a zamračím se. Potom se ušklíbnu a podívám se na Radoslava. ,, Fajn, tak pojďme, Radoslave. Co se Vás týče, jestli hledáte práci, porozhlídněte se nebo běžte támhle na tu galéru. " a ukážu k naší lodi. ,, Máme práci, bůh s vámi. " dopovím mu a ukloním se jen hlavou. Pokynu Radoslavovi a pochoduju na loď. Přejdu přes lávku na loď a dojdu ke zbraním. Naberu, co můžu, do obou paží a doufám, že si je neuříznu. Trochu si to poupravím, abych se nezranil jednou z čepelí. ,, Radoslave, vezmi ten zbytek. Pak to musíme dotáhnout k tomu obchodníkovi. " řeknu mu s povzdychem a rázně kráčím na molo. Opět přejdu lávku. |
| |
| Zdvořile odpovím: Děkuji Vám velmi moc A odebéřu se ke galéře. Podívám se na to množství věcí co ti dva mají a nabídnu jim pomoc: U psích kulek, potřebujete s tím helfnout? |
| |
| Prešiel som celým mestom zo Zbyhněvovým telom a jeho družkou na káre až som našiel ten háj o ktorom rozprával kňaz. Uprostred hája som vykopal mierne hlbokú jamu obdĺžnikového pôdorysu a od jej dne zhruba do metrovej výšky nad okrajom nakládol suché drevo všetkých rozmerov.... bola to fuška, robil som to v proporciách pre dve telá... preventívne. Keď som na hranicu položil zbyhněva, otočil som sa k Svjatlane a povedal Tak žena, večer nastane správny čas... necj už si sa rozhodla akokoľvek, máš poslednú šancu sa rozlúčiť kým je jeho duš stále v tele. Stretnete sa až na onom svete či už dnes alebo neskôr. Keď som to dopovedal chcel som ju nechať samú tak som sa pod falošnou zámienkou hľadania brezobej kôry na trúd odplížil o kus ďalej ale tak aby som ju mal na dohľad |
| |
| Jestli chceš pomoct, pojď... zvu ho gestem na loď Tady tu hromadu asi celou nevezmu... vysvěltím mu a začnu si nabírat zbraně. Samozřejmě se snažím ty zbraně urovnat tak, aby mě nezranili. Naberu si dost, ale aby tam zůstalo tak, aby se Hadugot neurazil. Nebudu ho přeci prohánět městem se třema mečema... Potom vyjdu na molo a zeptám se Eraii A ke komu máme namířeno? Máš něco vyhlídnutýho? Protože dostanu zápornou odpověď zeptám se Hadugota Nevíte o místě, kde by se dali ty zbraně prodat? Ptotm se mi po obličeji rozlije omluvný výraz Jsem já to ale nevychovanec, jmenuji se Radoslav Parajskilovič. Omlouvám se, ale nemůžu nabídnout pravici... řeknu omluvně a posuňkem hlavou ukáži na náruč plnou mečů a šavlí... |
| |
| Vetroslav Když jsi odešel pro březovou kůru sem tam si se podíval na Svhjatlanu abys ji zkontroloval co dělá.Viděl jsi jak vylezla na hranici a upravila Zbyhněvovo tělo tak jek se patří na hranici. Pak se k němu přivázala lýkovým provazem uzdibila se a upravila aby byla co nejhezčí až se shledají na onom světe a s pláčem ulehla vedle něj a hlavu si dala na jeho hruď. Teď ti je jasné co máš a musíš udělat.... |
| |
| U Thunara, jen mi řekni, kam položit své kopí a sedlo. Po odložení věcí na bezpečné místo, příjdu k hromadě a vezmu tolik věcí, kolik unesu. Při tom se zvědavě koukám na zbraně, které si skládám do svých rukou. Do města jsem přijel před pár hodinama, tak u thunarových kulek nevík kde se dají ty věci prodat. Jen bych se rád vyhnul byzanským strážím, moc spolu nevycházíme. A vodkať máte ty suvenýry? Po určité době jsem připraven s plnou náručí vyrazit. Chvíli si přemítám ve své hlavě jméno Raddoslaf Parrrajskkkaklovič. Vůbec mi to jméno nejde přes jazyk. Moc se omluvám, ale u nás nejsme zvyklí na tak složitá jména. Nemáš nějaké kratší jméno? A z jakého jseš kmene? |
| |
| Vetroslavse vrátil ki pohřební hranici a vidí že Svjatlana je přivázaná k Zbyhněvovu telu a je jasné co má v plánu. Tento její čin dodá pohrbu dustojnosti a to i přez to že Vetroslav ve snaze ušetrit pár zlatých na ukor důstojné smrti svého přítele neudělal ani větší shromáždění přátel a následnou tradiční hostinu a ani nezaplatil knězi a plačkám které by mely být na pohřbu válečníka který padl v boji za svůj kmen. Nu bohové to, ale vidí a jiste mu to připočtou k "dobru" toto u Slovanů takřka nevídané skrblictví. Pak vykřeše co troudu oheň a hranice se začne rozhořívat zachvíly vyšlehnou obrovské plamenya všude ve vzhuchu je cítit pach spáleného masa a lidských chlupů a vlasů.Svjatlana párkrát zakřičí bolestí ale jinak se drží statečně pak jí bolest zbaví vědomí a zapálená hranice stráví její tělo stejně jako telo Zbyhněvovo. Černý mastný kouř se nese vyskoko a je možné ho spatřit i ve městě a v přísstavu. Po dohoření hranice smete Vetroslav popel obou do jednoduché keramické popelnice a vykotá mělkou jámu kam ji položí a vedle ní ze čtyř stran trohu obylí, hrášku, čočky, a medu. Pak díru přikryje velkým kamenem a zapálí primitivní svíci z kůry a plyskyřice. A pak se odebere zpátky na loď..... |
| |
| Prodej zbraní Otočím se na Radoslava. ,, To je ten problém.. nemám nejmenší tušení, kde to prodat! Větroslav někam odešel s knězem a nic nám neřekl. Idiot... Jestli doneseme málo peněz, tak kdo ví, jak nás potrestá. " řeknu s povzdychem. Pak se otočím na toho muže. ,, Hmm... Vy máte nějakej problém se strážemi? Mno.. ale jestli je to tak, tak by jste měl zůstat tady. Nebudeme vám zachraňovat prdel, až po vás půjdou. Ani netoužíme po problémech! řeknu mu rázně a trochu se zamračím... !Udělám ještě pár kroků a pak si vzpomenu, že se ještě na něco ptal. ,, Aha.. Já jsem seveřan, to by vám mělo stačit! " dodám a víc se s ním už neotravuju. Nemám chuť o tom mluvit, musíme prodat ty zatracené zbraně! ,, No tak! Pohneme se trochu? Na seznamování bude čas později.. " okřiknu je ještě. Sakra chlape, začínáš se chovat jako Větroslav... Ještě si přihodím problémy. pomyslím si a kráčím do města. |
| |
| Otočím se na Hadugota, pokrčím rameny. Je vidět, že beru to, co řekl Eraia. Problémy nechci... Potom se otočím na Eraiu Tak tedy jdeme... |
| |
| Seveřan? Jo? A prohlížím si jeho postavu. A pak dodám. A z jakého kmene? Pak jen pokrčím rameny, což je gesto znamenající, že klidně zůstanu na lodi. Chvilku se dívám jak sbírají svoje hromádky a jak se později chystají k odchodu. Než však odejdou, tak zvolám. A kolik chcete za ty suvenýry? Mohl bych vám pomoc, aniž bychom se tady zdržovali moc dlouho. Nejlépe kdybychom vyrazili ještě dnes. Se zájmem se podivám na ty věcičky co mají v rukou. A odhaduji jejich přibližnou cenu. Jen řekněte kolik si tak za to představujete? |
| |
| NevnímámHadugotovy nabídky a kráčím si po svých. Jsem celkem daleko a nevím, jak by to asi chtěl zaplatit. Hmm... Možná jsme narazili na nějakého bohatšího chlapíka. pomyslím si najednou a zastavím. Obrátím se a zvednu obočí. Možná to bude lepší, než poletovat jak idiot s hromadou zbraní po městě. Otočím se a zakřičím na Hadugota. ,, Kolik by jste nabídl? " |
| |
| Tak dám 150 zlatých. Pro vás to bude znamenat pěkné bohatsví. A upřimě si myslím, že v tomto přístavu nenajdete nikoho, kdo by odkoupil vaše suvenýry. Ukážu na ty hromádky zbraní a dodám: A pěkně mi ty suvenýry naskládejte zpět do lodi, abychom mohli už vyrazit. |
| |
| Hadugot ,, Hmm.. 150 zlatých? " podivím se a zapřemýšlím. Větroslav říkal, že to máme rozdělit posádce a mezi nás dva... 150 je celkem málo. pomyslím si a dodám. ,, Zdá se mi to málo, ale díky za nabídku, i tak se podíváme po městě. " řeknu mu s úsměvem a odcházím. Pořád mě zdržuje, rači bych už šel... |
| |
| Eraia Vyrazíš do města kde je všude ruch a pokřikování obchodníků ten nabýzí to a ten zas tohle. V duchu proklínáš Větroslava za to že ti neřekl kam máš vlastně jít. Popocházíš kolem obchodníků a vyptáváš se kolik by kdo dal za zbrane. Vypadáš dost bezradně až najednou te chytí jeden z tech obchodníku a začne se te vyptávat jestli nejsi náhodou jeden z těch Slovanů z Byzantské lodi co domluvil nějaký Vetosalvus či tak nějak obchod. Pohopíš, že bohové a náhoda byla k tobě více než laskavá a podařilo se ti narazit na toho muže. Odevzdáš mu zbraně a on ti dá dva měšce se zlatými mincemi kde je asi 650zl. Pak se vrátíš na loď kde už čeká i Vetroslav a ty mu penize přdáš a on je zase předá Velitely který je rozdelí to znamená že pro každého z vás to dělá 50 zl. a Vetroslav dostane 60zl. Haguot: Veitel lodi si tě zavolá, s tím že slyšel, že se chceš nalodit. Je to velký rezavý Germán pravděpodobne Herul. Podi vá se na tebe změží si tě zkoumavím pohledem a povídá peprnou nánořnickou mluvou: Tak ty bys rád k nám co? Nu dobrá jestli se umíš ohánět pořádne mečem tak bych tě bral. Ty kurvy Arabský pár mejch chlapu sejmuly a tak potřebuju nějaký náhrady. Jestli mumíš slovanskej jazyk pudeš k tem slovanům ty teď přišly o jednoho dobrýho bojumníka tak doufám že ho nahradíš. Jedeme teď do Chersonu tak doufám že ti to vyhovuje. No a teď nečum jak právě vysraný hovno a mazej si dát věci do podpalubí a pak se hlaš u Vetroslava a seznam se z mužstve. Pak se zasměje a ukáže ti cestu do podpalubí... Věnceslav. Týden uběhne jak voda a ty koveš z kovářem něco se přiučíš a ješte když odcházíš dostaneš malej plat tak 30zl. přijdeš na loď a ta už je připravena k vyplutí. |
| |
Poděkuji kováři a jdu na lod |
| |
| Uleví se mi, když narazím na kupce, který má domluvnýprodej zbraní s Věnceslavem. Dám mu zbraně a poděkuji. Pak převezmu peníze, co mi dal a pádím na loď. Konečně to mám zkrku! Když dojdu na loď, předám Věnceslavovi peníze. Ať i s nimi dělá svoje. Jsem rád, že jsme dostali nějakej podíl a zajdu si do podpalubí. |
| |
| Následuju Eraiu i se svým nákladem. Když jsme to prodali, vrátím se na loď. Když Vetroslav dostane peníze, počkám, až Eraia odejde a promluvím k němu: Hele Vetroslave. Jsem s tebou už nějakej ten pátek na výpravě a nevim, co je cíl naší výpravy. Už jsi poslední, kdo to ví. nevypadám moc smlouvavě. chci to vědět doufám, že mi to řekne a nerozbije mi ciferník... Nerad bych byl na výpravě, u které nikdo neví cíl Počkám si na odpověď. Potom počkám, jestli dostanu nějaké rozkazy ohledně odplutí. Pokud nebudou, vychutnám si odjezd z paluby. Pokud však nějaké rozkazy budou, vyplním je hned. |
| |
| Velitel lodi: Pokrčím rameny a jen dodám: No něco málo s mečem umím.Tomu bojovnýmu nárudku - Slovani, jak si říkají - velmi dobře rozumím. Několik mejch dobrejch chlapů zemřelo pod jejich sekerama. Pak odcházím si dát věci do podpalubí a po chvíli se hlásím u Věnceslava. |
| |
| Věroslav stojí s radkem na palubě a sleduje može příliv již ziskává na intenzitě a za chvíly se již bude vyplouvat. Viditelne neví jakse vyhnout otázce kterou mu Radoslav položil Pak se k tomu tak odhodlá a říká: Nu jak ti to vysvětlit věc se má takto už seš se mnou dlouho a myslím že ti můžu veřit stejně jako to mu tvojemu kamošovy Věnceslavovy. Pravda je že se mi může cokoliv stát a naše mise nikdy nebude dokončena. Protože vy nebudete vedět o co se jedná tak vám to povím ale chce to vetší soukromí. Sejdeme se večer na zádi řekni to Věnceslavovy a myslíš, že se dá věřit aj tem dvou germánům? a tomu Wictredovy? Jestli jo tak je vem sebou taky protože ta naše palavba nebyla jen tak pro nic za nic a už vůbec ne kvůli žoldu. Tak se setkáme večer na zádi po setmení. A ted mazej něco dělat. práce je pri vyplouvání fůra pomož třeba támhle natahovat ty provazy. Pak se otočí a přijde k nemu jeden z germánů Haguot a tak se na něj ušlíbne no tys byl přidělenej k mé jednotce? dobře vypadáš v pohodě ale to ti povídám u mě se pořádně maká a pak seš v klidu. Jinak já jsem Vetroslav. A podá Haguotovy pravici: Všiml jsem si, že máš Avarský sedlo a luk byls u nich? |
| |
| Podpalubí V podpalubí si najdu svoji místnost s věcmi a sednu si na lůžko. Nemám v plánu si dát dvacet, ale chvíli si spočnout. Naberu si trochu vody s vědra a chrstnu si jí do obličeje. Povzdechnu si a prohodím vlasy. Kruci... To je den, už bay jsme vypluli. Tohle flákání mi nesvědčí! pomyslím si a protáhnu si ruce a záda. Pak odložím vědro a upaluju na palubu, kde najdu Větroslava. Přistoupím k němu a zeptám se ho na nějakou práci. ,, Zdravím, Větroslave. Je tu něco s čím je třeba pomoci? " |
| |
Jak dojdu na lod a potkám prvního Eraju Nazdar tak co už se těšíš na plavbu co Uvidím Větroslava pokynu mu hlavou a jdu pomáhat s odplutím . jen tak kecám u toho z lidma že jsem byl na brigádičce u jednoho šikovného kováře. No kurva ten uměl věci skul dva kovy do hromady .a byl stoho tesák pevnej ostrej a hlavně kurva drahej něco málo jsem se u něj přiučul,ale musim na tom eště zapracovat jinak co vy |
| |
| Nechám volně spadnout sedlo na palubu lodi. A volnou pravou rukou si potřásám s Větroslavem. Nějakou tu práci zvládnu. Chvilku jsem u Avarů pobýval. Zpočátku nedobrovolně, ale potom se to počalo i vyplácet. No, ehm, do určité doby. Musím ti také říct, že se raději vyhýbám byzanským strážím - no, nějak - no prostě spolu nevycházíme. Poté půjdu pomáhat při odplouvání a jetě později si i odpočinu v podpalubí. |
| |
| Veroslav vejde do podpaludí a vidí tam Eraiu jak se vybavuje s Věnceslavem. Kývne oboum na pozdrav a pak povídá ˇ chlapy ted jedeme na sever tak vám neco večer povykládám sejdeme se na přídi a teď mazejte na palubu neco delat potřebujou tam pomoct napnout provazy. a pak de dál po své práci |
| |
| soukromá zpráva od Hadugot pro |
| |
| Podívám se na Větroslava a kývnu na souhlas. ,, Dobrá, jdu na to. Zkusím se večer stavit! " řeknu mu a usměju se. Co nám asi chce sdělit? pomyslím si, jakoby to bylo něco fakt důležitého. Courá mi to v hlavě a celkem mě to štve, ale snažím se na tonemyslet a pádím na palubu. Vylezu ven a kráčím k těm provazům, které potřebujeme natáhnout. Dojdu k nějakému provazu a začnu... |
| |
| Chodím po palubě, kde je třeba, přiložím ruku k dílu. Pořád musim chodit, nikde se nezastavim. Prostě jsem hodně nervózní. Když potkámEraiu, Věnceslava, Hadugota nebo Wictreda, řeknu jim: Přijďte večer na záď. Vetroslav nám tam poví cíl naší výpravy, protože už je jedinej, kdo ho zná. A podle toho, jak rychle pomřeli ostatní, by si to tajemství možná vzal do hrobu... Je na mě prostě vidět, jak moc se na to těšim. Celý den se hrozně vleče. To je teprve poledne? Vždyť ten den snad ani neskončí. Slunce si asi dalo odpočinek na nebi... Když konečně nastane večer, vydám se na záď lodi, jak jsem se s Vetroslavem dohodl a čekám, až začne něco povídat. |
| |
| Večer po setmě ní jste se sešly na zádi lodi stejne tam měl vetroslav a Eraia hlídkovat tak zde nebyl nikdo jiný než vy a dalčíhlídka byla daleko na přídi. Vetroslav se posadil na jednu z beden a začne vám povídat: Tak teď plujeme na severo západ do města Chersones který je na tauridském poloostrove vetšina slovanů se na tuto loď dostala stejnou cestou jako my. Tehdy jsme vypluly já Zbyhněv a Pete jestli si ho někdo z vás pamatuje a předtím s námi byl ješte ten podivnej skrček a Nyek Sztepylovas z kmene Chazarů. Ti všichni už jsou v pánu. Když jsme tehdy dobyli a vyplenily vesnici Pečeňehu společne s Avary tak se naši vůdcové dohodly na vetším soustu a tou má být Byzanc. Avaři mají utočit ze souše a my slované z moře na Monoxylech a proto jsme meli pro našecho vůdce zjistit vše o Byzantském námořnictvu. Což se z části povedlo. Kdybych po ceste padl tak Vyhledejte Vadima zvaného chrabrý jenž nás povede. a já se vás ptám jestli se připojíte ke slovanským válečníkům v utoku na Konstantinopol protože tučná kořist nás jistě nemine. Pak vloží ruce v klín a očekává vaše reakce. |
| |
Jo já dotoho jdu Vyhrknu bez rozmyslu A Eraia jde taky dodávám a směju se na něj |
| |
| Ten večer s Větroslavem Když skončíme s pracemi, začne se stmívat. Zajdu si odpočinout do kajuty a opláchnu se vodou. Pak si vzpomenu, že se máme setkat s Větroslavem na zádi. ,, Hrome, už bych měl vyrazit, nebo se nic nedozvím! " zakleji s úsměvem a vyjdu s kajuty. Vezmu si s sebou meč, který připoutám k řemenu u pasu. Svoji černou košili s menším výstřihem do trojúhelníku s provázkem, černé, kožené, volné kalhoty a šněrovací, kožené boty. Vyjdu trochu splašeně, abych nepřišel pozdě a doklušu k zádi. Tam už všichni čekají, co vypadne s Větroslava. Opřu se o zábradlí a poslouchám celej příběh. Když Větroslav skončí, nastává chvíle, kde si budeme muset vybrat. Jak já tohle nesnáším... Cože? Oni táhnou na jedno z nejmocnějších měst? A do Byzantské říše? podivím se a zvednu obočí. ,, To znamená, že jestli se nezúčastníme, tak budem... Vyhodíš nás? " zeptám se ho klidně. Odpověď mi značně ulehčí výběr, neboť táhnout na tak silné město, je celkem šílenost, i když nás podpoří Avaři. Mrknu na Věnceslava a trošku je zasměju jeho odhodlanosti a nadšení... |
| |
| Pozorně poslouchám Věroslava. Jak pokračuje jeho povídání, tak se začínám více a více usmívat. A s úsměvem pozorují reakce ostaních. Nejvíce mě zaskočí Eraia: To si říká seveřan? Přec se nechce snad dožít klidného stáří jako zbabělec? A pak z plných plic zvolám: U Thunarových kulek, to zní zatraceně dobře. Ať chcípnou ti psi. Potom se otočím ke zmíněnému seveřanovy. To snad nemyslíš vážně co povídáš. Chováš jako pes bez kulek. Hrome chlape čeká nás Valhala a ty máš stažený ocas. Pak se pomalu s hlasitým smíchem otáčím k ostatním a nevěřícně kroutím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Hadugot pro |
| |
| Hadugot... ,, Tak PES BEZ KULEK, říkáš ? " obořím se na Hadugota a úsměv z tváře mi zcela zmizí, namísto něj se objeví krutý a opovržlivý pohled, dívám se mu do očí ze kterých jiskří pohrdání. ,, Myslíš si, že je tak lehké dobýt jednu z největších metropolí na světě? I když nás podpoří i Avaři, i přesto to bude obtížné! " odmlčím se. Ale má pravdu, říkám si seveřan a bere mi to sebevědomí. Asi bych... pokračuju nahlas klidnějším hlasem. ,, Můžeš být sebelepší válečník, ale můžeš zemřít dřív, než bitva začne, tak si dávej pozor na jazyk! Nebo odejdeš do Valhaly, ale po kouskách. zamračím se. Nejsme takoví přátelé, aby si mě mohl urážet... mám svoji čest. " dopovím a odstrčím se od opěradla. ,, Dejte mi čas na rozmyšlenou.. Větroslave? " podívám se na něj a chystám se odejít do kajuty. |
| |
| Vetroslav se jen zasměje a pak se podívá po Hadugotovi a škodolibe a souhlasně na nej mrkne. Pak zvedne hlavu k Eraiovy a povídá: Čas máš do konce plavby klidně si to rozvaž jak potřebuješ . Nkdo tě nenutí kdo vi jak tato akce dopadne každý z nás byl v Konstantinopoli a ví jak má ohhomné hradby a jaké přednoti mají jejich lodě. Pokud by to však vyšlo to bohatství ta kořist co na nás čeká ha ha ha . A jeho zrak se zdá zasněný... |
| |
| ,, Děkuji... " mírně se pokloním a odcházím do podpalubí. Ještě věnuji Hadugotovi jeden zamračený pohled a dál už si ho nevšímám. Když sejdu do kajuty, lehnu si na postel, odložím si meč a ruce položím za týl. Hrome, tak Konstantinopolis... říkám si. Nikdy jsem tam nebyl, ale jejich moc dolehla až do Britanie. I do mých rodných končin. Odměna..Pche, odměna, ale co, když zemřeme těsně před dosažením cíle, co když se ani jeden z nás neprobojuje k vítězství? Nebo nás potom zradí Avaři? pokrkoutím hlavou. a podívám se na hořící svíčku, která stojí vedle na stolíku. Vnímám houpání lodi ze strany na stranu. Bude to krutá bitva, chtělo by to na pomoc ještě někoho... Ale jak tak vidím, všichni jsou do toho celí hrr... Hlavně ten Hadugot s kmene Avarů. Zdá se mi, že jsem jediný, kdo váhá. Chtělo by si to o tom městě něco zjistit. ,, Hmm.. " pomyslím si a škrábajíc si bradku. Vyskočím z postele a kráčím zamyšleně na palubu. Pomalinku kráčím zpět k Větroslavovi. ,, Měl bych pár otázek, jestli máš čas? " řeknu mu a očekávám jeho přízeň. |
| |
| Otočí se na tobe a zvědave si tě prohlídne copak po něm asi chceš pak pokývne hlavou a povídá : Samozdřejme že mám čas klidne se ptej. A se zájmem sleduje co z tebe vypadne. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Byla jsi u vytržení když si přisla do vnitř kámen byl i na ulicích jen lidi tu byli vzláštni vubec si te nevšímaly a strkali do tebe dokonce se tě jeden lapka snažil i okrást. Jen štestí žes byla rychlejčí a bystřejší než on. To srkáni do tvé subtilní postavičky te ale vyvádělo z míry a tys toužila se někde schovat. Tak zi zamířila do jednoho vekého domu s věží kde byly otevřeny dveře dokořán jako zvoucí pocesté dovnitř. V tomto dome bylo plno prazvláštních obrazů i na stěnách a na stropě lidé s žlutými kolečkamy kolem hlavy a všemu vévodil podivný oltář s mužem přibitým nakříži. Pravda slyšela jsi o parapodivném bohovy a jeho následovnícich ale toto je poprvé cos narazila na jeho svatyni.... |
| |
| Větroslav Usměji se a spustím. ,, No.. Byl jsi někdy v Konstantinopolis? zeptám se ho se zájmem. ,, Potřebuju se o tom dozvědět víc, jelikož nehodlám jít do záhuby. " |
| |
| Vetroslav se pousměje a pak povídá: Jo to víš že sem tam byl asi měsic jsme tam čekali než nás přeloží a pak jsem jely do té Sýrie. Tam to bylo docela divoký nasraly jsme nejakou gildu zloděju a pak nám šlo docela o kejhák já sám sem tam málem zakalil když mě trefily otráveným nožem.A byl s nama jeden hromotluk ze sibiře a ten se tam chudák stratil a víc ho nebylo asi ho taky sejmuly kruci to bylo drsný. Ale jistě se spíš ptáš na hradby a přístav. No v obojím jsem byl a zkoumal sem to. No a msím říct že ty hradby jsou opravdu impozantní a přístav dobře opevněn a jejich lode jsou asi ty nejlepší co jsem kdy videl. Jenže to vše je jim teď na nic neboť jejich císař i z armádou je daleko na východě kde bojuje proti Persii a hradby budou jen slabě střeženy a proti mužům statečným a silným, jako jsou slovanští válečníci, neodolá témež nic. Ani takové hradby a lodě. Pak se usmeje a dívá se na tebe |
| |
| Věnceslav ,, Tak to máme výhodu, že je jejich král pryč. Pokud při nás bude stát Thor, bude vítězství jisté. ALe přesto ztratíme nejpíš dost mužů. " trochu si povzdychnu. ,, Taky to můžou být jedni z nás. " řeknu trochu s předtuchou, jakobych to cítil a podívám se mu očí. ,, Ale... Také ne. Jak jsem říkal, vůle bohů je nevyspitatelná. A pro každého válečníka je čest zemřít v boji, čili i pro mně." zasměju se. ,, Co o nich ještě víme? " dodám zvědavě. |
| |
| Vetroslav se jen pousměje a vykládá: Co o nich ješte víme jen to že to jsou zbabelci a místo statečnosti se odívají do železa tak moc že sotva lezou, a že jejich válečníci pokud to nejsou žoldnéři tak nestojí za nic to je vše. Pak se zvedne a pokyne ti hlavou tobě je jasné, že již rozhovor skončil. A pak odejde nejkam na záď |
| |
| Loď konečne po dlouhé cestě proplula znovu kolem Konstantinopele ale přestávka byla jen na chvíly tak jsete se ani nedostaly na břeh. A pak už si to mířila po černém moři na sever na Tauridu (Krym) do města Chersones v němž nekteří z vás už byli. Když po tak dlouhé ceste loď konečne zakotvila ve velkém přístavu který jako ostatní velké přístavy na svete plná štelek, alkoholu zlodějů a všech možných radostí života, Vetroslav požádal o sproštení služby u Svjatovíta jednoho z nejvyšších velitelů na lodi a ten mu vyplatil žold za 4. mesíce a pár dní. PAk si sebral všechny veci a šel si i pro ustájeného koně ale vrátil se pěti jeden byl Peteho, jeden dva Zbyhněvovy a dva jeho. Vrátil se k lodi a zavolal si vás aby ten kdo chce jít tak se k němu připojil..... |
| |
| Větroslav ,, Dobrá... " pokloním se mu a odcházím do kajuty, neboť rozhovor skončil a Větroslav odchází někam jinam. Sejdu dolů do podpalubí a do kajuty, odložím si věci a skočím do postele. Příjezd Vzbudím se a celý ospalý si zívnu a obleču se. Připoutám si meč k opasku a vyjdu nahoru na palubu. Objevím se na palubě a nadechnu se ranního vzdoušku. Cítím slabý, slaný závan, který je osvěžující. Uslyším hlasy, které oznamují, že jsme dorazili na pevninu. Hm...? To už jsme tady? Pane jo... pomyslím si a běžím k přídi, abych si prohlédnul náš cíl. Je to opět přístav, jaké zklamání... ,, Ach jo, zase hnusný přístav... " řeknu si s úšklebkem a odcházím na bok lodi. Uvidím Větroslava, jak odchází z lodi se všemi věcmi a podivím se. Cože? Kam má namířeno? Copak to nebude bitva i s těmihle? To bude na vlastní pěst? pomyslím si. Po nějaké době přemýšlení si nás Větroslav zavolá k sobě, vedle sebe má koně. ,, Co to má znamenat? To budeme bojovat jenom my? " zeptám se ho a zvednu obočí. |
| |
 | soukromá zpráva od Jašinka pro Cesta tam…. Jaktěživ jsem nepoznala tak úchvatný a zároveň tak hrozivý pocit! Za nejznámějším kopcem našeho kraje se rozprostíraly velké pláně a za nimi obrovské lesy, nad kterými do výše čnělo pohoří tak veliké, že jeho vrcholy se ztrácely v mracích. Na chvíli mne napadlo, zda by bylo možné odtamtud seshora pozorovat nebeské bohy, o kterých se vykládají příběhy malým dětem co svět světem stojí... A mé srdce plesalo v této ničím neporušené krajině, třebas drsné a nelítostné. Dny strávené o samotě uprostřed nezkrocené země mně umožnily poznat dosud netušené možnosti mé síly. Mé rozjařené a nezkrotné srdce zde uklidnilo svůj zběsilý tep, sic jsem věděla, že tento vyrovnaný stav nebude trvat dlouho. Velká matka byla se mnou na každém mém kroku a její přítomnost se na tomto místě zdála tak neochvějnou, že jsem velmi počala litovat svých bývalých pochyb. Jestli jsem si předtím myslela, že jsem dospěla musela jsem být velmi bláhová, protože až na své cestě, jsem si začala uvědomovat kolik se toho musím ještě naučit. Své znalosti jsem se snažila zdokonalovat a šířit pokaždé, když jsem přišla do některé vesnice, kde bylo potřeba pomocných rukou. Kde trpěli lidé zlými nemocemi, bolavými srdci nebo zatemněnou myslí. Tam kde měli problém se silami přírody a neodkázali ho sami vyřešit… Netrpěla jsem hlady a odnikud jsem neodcházela s prázdnou. Lidé ke mně byli převážně laskaví, i když jsem si jista, že by tomu takto nebylo, kdybych nevládla svými silami, a kdyby mi po boku nestála ve všem dobrém i špatném má bohyně. Svět, který se mi dřív zdával tak malý a známý přede mnou teprve teď začal rozevírat svoji ohromnou náruč, jenž se mohla stát stejně tak hřejivou, jak drtící. Cítila jsem v srdci, že jdu správnou cestou a nic mne nedokáže v tuto chvíli zastavit... Chersones Mohutné domy, přepych, různorodost lidí a oděvů ve městě mne fascinovala, ale zároveň jsem se zde cítila nesvá. Jakoby se sem To vše čím jsem byla nehodilo a i Láska, kterou jsem byla obyčejně stále doprovázená, zde o něco ochabla. Nebylo zde téměř žádného stromu a přírody. Země pod nohama lidí a koly vozů byla rozbahněna a poničena. Když jsem se někde snažila nabízet své služby zjistila jsem, že mi mnoho lidí nevěří a nebo vůbec nerozumí. Také za mnou chodili různí léčitelé a rádoby mocné ženy, které byly ověšeny drahými šperky a kamínky a s jasnou nenávistí v očích mne vyháněly, křičíce něco, čemu jsem pranic nerozuměla zase já. Styk s lidmi mne však už po cestě donutil naučit se alespoň základ tohoto cizího jazyka, a musím říci, že jak čas postupoval naučila jsem se základy nejen této, ale i pár jiných řečí. I přes veškerou moji fascinaci tímhle městem. Jsem kdesi v skrytu tušila, že se stane něco co mne donutí odejít. Bylo to takovéto bodání kdesi v hlavě. Jistota na místě, kde by jinak žádná být neměla. Cítila jsem, že můj příběh, ať už má být jakýkoliv se pomalu začíná psát.... Chrám A tak mne osud, bohové, či samotná Velká matka zavály na toto prapodivné místo s téměř hmatatelnou magickou esencí ve vzduchu. Velmi pozorně jsem si prohlížela malby, které byly vyobrazeny na stěnách této obrovské svatyně, nevšímaje si roje poutníků a všemožného lidu tlačícího se dopředu a nebo vycházejícího ven. Pokud jsem se ve městě předtím cítila ztracena a bezbranná, tohle bylo to pravé místo, kam jsem měla přijít. I přes všechen ten lid…Cítila jsem zde prazvláštní klid... A když jsem přišla až k malbě, jenž vyobrazovala krásnou ženu v rouchu držící umírajícího muže se smutnýma očima, jenž na hlavě třímal trnovou korunu srdce mi zaplesalo, protože jsem věděla, že jsem na správném místě. Velká matka Do tváře se mi vlil roj slz, takže jsem je schovala do dlaně a poklekla před mou Paní, která zde vypadala jinak, než jsem si kdy představovala, ale přesto jsem věděla, že je to ona. Cítila jsem se jak osvícená hojivým a hřejivým světlem, sic tu byla zima a nohy v lýkových topáncích mne zábly a končetiny jsem měla prokřehlé. Po nějakém čase mi zdřevjeněly klouby na kolenou, ale nenastal ještě ten správný čas odejít… Tak tedy přece. Je to pravda. I jiné národy uctívají Velkou matku, třebaže každý trošku jinak. To je důkaz, že je obsažená ve všem i v nás a stačí mít oči jen dokořán otevřeny! |
| |
| Přístav větroslav Větroslav se pobaveně podívá na Eraiu a jen zakroutí hlavou. Zcela jasne z toho to posunku vyplívá že ma pravděpodobně o bystrosti tohoto chlapce své jisté pochyby. Pak se na nej jen shovívave podívá a praví: No víš Eraio toto je Byzantská loď a s tou asi opravdu nepojedem. Naše vojsko nás čeká daleko víc na severu. Pak se jen znovu usmeje a potom jen ČEKÁ AŽ SE VYJÁDŘÍ OSTATNÍ!!! |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po chvíly dkyž klečíš v chrámu hledíc na ženu s mrtvím mužem přistoupí k tobě kněží. Chytne tě kolem ramen a pak povídá: Je to velmi dojemné dcero jak tu pláčeš pro našeho spasitele který pro nás vykoupil naše hríchy svoji smrtí na kříži. Ješte jsem te tu nikdy neviděl jsi zadaleka? čímpak se zabíváš dcero? Pak tě pohladí po vlasech a dívá se na tebe co mu odpovíš.... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Chrám Velmi se leknu, když ucítím cizí dotyk na ramenou a spustím své vlhké dlaně dolů z tváře, pak vzhlédnu nahoru a doširoka otevřu své tmavě zelené oči. Proti záři proudící dovnitř velkým podluhlým oknem na protější stěně se mužova silueta zdá zvláštně tajemná. Jako by pocházel z nějakého jiného místa. Navíc je oblečen v podivném, spíše ženském šatu, na který u mužů nejsem zvyklá, i když... Ono se nedá říct, že bych na muže vlastně zvyklá byla... "Pane..." Ukloním se, protože jakési vnitřní podvědomí mne nutí myslet si, že to nebude jen tak obyčejný člověk z ulice... Jeho hlas je příjemný a přátelský. Nutí mne mu důvěřovat. Rozumím slovům, které mi říká, ale jejich smysl mi mnohdy uniká. " Daleko je doma. Já přišla ze severu. Hodně týdnů šla... Vysvětluju mu a těším se z toho, že si mohu s někým popovídat. Ukážu na obraz: "Já pláču. Velká má Matka je všude." Nevím jak mám vyjádřit své pocity a tak si položím ruku na srdce. Daleko je doma, ale teď a tady zase doma. Odmlčím se. " Léčím lidi churavé a problémy. Nemáte nějaké? Chcete vědět co bude?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Muž jako by se uleknul a odskočí odt tebe po slovech co říkáš? Jeho hlas už není ani milý ani prátelský: Co jaká velká matka? To je přesvatá bohorodice a náš spasitel cožpak to nevíš? Podívá se na tebe spíše shovívavě ale hlavně udiveně. pak pokračuješ o tom že mu mužeš říct co bude. Dcero co to vyprávíš nikdo krom našeho Pána nemůže vědět co bude snad si nezahráváš s nějakými dábelskými silami! Jako nějaká odporná vědma! Ty nic nevíš o Kristově spasení a božím slovu? Pak se na tebe zvídavě dívá co z tebe vyleze |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Chrám Po té náhlé nečekané změně v mužově přístupu ustoupím o krok dozadu a nepřístupně si složím ruce na prsou. Pranic mne netěší, že začal mluvit mně dobře známím jazykem, když jeho tón vypovídá o tom, že Velkou matku zdaleka opovrhuje. Příjde mi to líto, že někdo kdo s takovou vervou nutí ostatním své bohy nechce slyšet nic o těch ostatních. Zavrtím hlavou. Ne pane. Přišla jsem zdaleka, z kraje, kde nikdo nikdy o vašich bozích neslyšel. Poprvé jsem o nich zaslechla ve městě, ale nemnoho.... Vysvětluju mu. "Prominte mi prosím mou neznalost." Ukloním se znovu spíše z principu, neboť vím, že je naradno si zahrávat s někým jehož oči vypovídají o tom, že by byl schopen pro svou pravdu vraždit. " Lůno Velké matky je také posvátné. Vždyť zkrze ni přichází na svět vše, co člověk vidí očima a vnímá jako živé, ba i jiné existence, které jsou obyčejným lidem skryty. " Ale je mi jasné, že mužova pýcha nedovolí stotožňovat jeho bohyni s Velkou matkou... Rozhořčím se, když muž začne zpochybňovat moji sílu předzvěstí. " Takový je můj dar. Nezneužívám ho ke zlým věcem o kterých zde mluvíš, ale pomocí něho se snažím pomáhat druhým." Na ženu toho namluvím až neobvykle mnoho a zdá se, že se zamýšlím i nad složitějšími otázkami, což je ještě víc podivné. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Muž se zamračí a promne si bradu pak si chvilku pohrává s dževeným křížkem na krku a pak už rozvážněji praví: Nu neslyšelas o Ježíši kristu ani o křesťanstv tedy není to tvá chyba přoto ti o něm povím chceš li a také myslím že bys měla přijmout pravdu Kristovu a zanechat tvých obludných čar. Neboť jen zkrze Krista ježíše dcero dojdeš spasení a přijdeš do ráje Pak vytáhne tlustou knihu jako by chtěl navodit nějakou atmosféru a čeká co ty na to?... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro "Je mnoho pravd. Čím déle jsem na cestě tím více se mi toto tvrzení zdá správné. Chceš mi snad tvrdit, že ti kdo nepříjmou tvého boha za svého nikdy nedojdou pokoje? A co ti jenž přišli před ním? A nebo ti jenž ho nebudou mít možnost poznat?" Nenechám se zlákat jeho rádoby příjemným hlasem. Já mám svoji bohyni, které sloužím. Ona mne provází všemi cestami a pomáhá mi. Bylo by nemoudré a rouhačské se od ní odvrátit zády....Její lásku nelze přehlížet a nelze ji brát na lehkou váhu. Vždyť je přítomna ve všem a všude i zde v tomto chrámu...." Když muž vytáhne knihu velice se podivím a příjdu k němu blíže ve snaze si ji prohlédnout z věčí blízkosti... Prý jsou knihy velmi cenné. Nedivím se tomu, vždyť jsou tak úžasné! Kéž by k nim jednou měl příštup každý... Natáhnu ruku a dotknu se její vazby. Píše se v ní o tvém bohu? " |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Podí vá se na tebe tak jako se dívá ctihodný muž na nejakou prachsprostou děvku či na nejaký hůj který mu padl před nohy a on jeje nemůže překročit. Zamračí se a povídá: Není než jadna pravda! a to pravda boží! Ano ti jenž nepřijmou mého boha nikdy nebudou spoaseni. Ješíš náš pán paravil. Já jsem cesta i cíl! a Není milosti jen skrze mě! tudíš vše ostatní jsou bludy. Ti co přišly pred nim a ti jež ho nemohly nikdy poznat budou na toto otázáni v soudný den a bude záležet jen na nich kam sevedyjí zda do ráje či do zatracení. Pak se na tebe pohrdave podívá a praví: Jestli že sloužíš nějaké bohyni a tak zatvrzele jak říkáš sloužíš jen dáblu a je to potřebe z tebe vyhnat. Pak se pokusíš mus sáhnout na knihu a on se na tebe rozkřikne: Ty pohanko to pro tebe není jen pro pokřtěné! Všimneš si, že váš teď již hlučný rozhovor přilákal pohledy ostatních a mezi nimi jsou i dva stejně noblečení muži se zbraněmi... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Chrám Rychlím pohledem zaregistruju ozbrojené muže. Tady pšenka nepokvete... Zdekuj se co nejdřív.... Když si uvědomím kolik je tu náhle lidí začínám být z celé téhle prekérní situace nervozní. Neměla jsem na toho pána být tak tvrdá, ale rozhořčilo mne to vykládal. Příště budu na takových místech držet pěkně jazyk za zuby a obzvláště před takovými lidmy. Jsem však vděčná i za tuto zkušennost... Uctivě se ukloním. " Velmi se omlouvám za svá ohnivá slova pane." Zahanbí mne mužův pohled, ba i pohledy přihlížejících, kteří si o mne nemohou myslet nic dobrého.... Hloupá náno z vesnice. To co jsem říkala bylo nerozvážné a urážlivé. Zajisté už si nezasluhuju tu poctu setrvávat dále v domě tvého boha... Za stálého pokorného klanění se začnu po krůčcích vzdalovat a smířené oči mám při tom stále upřené na něj. Nenapadlo mne zatím použít moc, ani žádné přesvědčování silou.( Vždyť je to pravá ruka jejich mocného boha, možná by mohl kdeco vicítit.) Spolehnu se na mé tmavě zelené oči nevinné dívky. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vidíš že tvá slova tak nejak nezabrala a on je dál rozhořčený snad proto že jsi snad pochybovala o jeho pravdě, či že si se zmínila o tom, že provádíš jisté rituály které ho pobuřují. Zvedne hlas když se omlouváš: Jistě jistě omluva může být přijata. Ale ty bys mela pochopit že naše náboženství je to jediné které tě může spasit. Pak si všimne i dvou zbrojnošů ukáže na tebe a povídá dál snad ješte hlasitěji a jeho hlas rezonuje v chgrámu: A pokud to nehodláš udělat dobrovolně dcero je mou povinností abych te přivedl ke kříži násilím. Neb delám to jen pro tvé dobro a pro tvé spasení. Pak na tebe znovu ukáže vkřikne: Vejménu boha všemohoucího chyťte tu vědmu tu čarodejnici je posedlá zlími duchy musíme jí hded pomoci jinak nás všechny přivede do neštestí a odvrátí od nás milost boží! A pak už vidíš jak k tobe běží zbrojnoši... |
| |
soukromá zpráva od pro No když jinak nedáš tak pojedu sváma Pujčuju si od něj koně a nasedám na něj Mužeme vyrazit co vy nato vy cházko Kouknu směrem k Erajovi a k ostatním s pobaveným výrazem na svém zjizveném ksichtě No moc nekoukejte to bylo na vás všechny.Jo Erajo někdy mě udivuješ .No důftip je potřeba k boji ,ale ty ho asi nepotřebuješ Začnu se smát a kroutit hlavou Háááááááá tak jsem se už dlouho nepobavil .Snad mi to vydrží Pak si zakládám měšec zlatáků za kroužkofku |
| |
Koukám na Větroslava No když jinak nedáš tak pojedu sváma Pujčuju si od něj koně a nasedám na něj Mužeme vyrazit co vy nato vy cházko Kouknu směrem k Erajovi a k ostatním s pobaveným výrazem na svém zjizveném ksichtě No moc nekoukejte to bylo na vás všechny.Jo Erajo někdy mě udivuješ .No důftip je potřeba k boji ,ale ty ho asi nepotřebuješ Začnu se smát a kroutit hlavou Háááááááá tak jsem se už dlouho nepobavil .Snad mi to vydrží Pak si zakládám měšec zlatáků za kroužkofku |
| |
| Větroslav Povzdchnu si. ,, Dobře,dobře... Půjdu s vámi, ale musím si skočit pro ty věci. " Zajdu si do kajuty na loď a posbírám si věci do torny, kterou mám vedle postele. Nemám toho moc, jen nějaké jídlo, košile, houně a brousek. Spěchám, abych nezdržoval a vrátím se k Větroslavovi, vezmu si jednoho koně a tornu zkusím připoutat k sedlu. Pak nasednu a čekám na ostatní. |
| |
| Podívám se na svoje sedlo a na koně. Pak na koně a zase na svoje sedlo. Usměji se. Hnedka si vyberu koně a osedlám si ho podle svého. Tento dobrý kůň bude hoden, aby mě vezl do bitvy. Koukám jak vypadá a jak je statný. Je to opravdu pěkný kousek. Pomyslím si: Jako ostatní. A moje nadšení nezná mezí. Po osedlání koně, zabodnu pomocí patky, kopí do země a jdu rázným krokem za Eraiou. Se štítem v pravé ruce a slovanskou sekerou v levé ruce se postavím před něj a právím: Hej bošíku, u Thunara a Zia, ty seš buď moc statečnej a nebo hloupej, když na mě vrháš ty nepřátelské pohledy. Jestli chceš, můžem to vyřešit hned, jak je u našich kmenů zvykem - Holmgangou - jen bohové určí spravedlnost. Nechci tě však zabít, pač se teď budou hodit veškeří dobří válečníci. Můžeme náš spor odložit a po válce vyřešit přímo v Thingu u mě doma v Sasku. No teď si to pekelně rozmysli, pač můžu bejt ten, kdo ti bude krýt prdel. Nezapomeň, že s obléháním mám zkušenosti, pač jsem s Avary dobil Sirmium, takže tě mohu leckdy vytáhnout z průseru, kam se určitě, jako zelenáč dostaneš. postavím se do bojového postavení. Ovšem si kryju záda. Usměji se - Slunce mám za zády. Moje jizva přes celou tvář, nyní vrhá obludný stín na můj obličej. Válečné tetování je osvíceno sluncem tak, že nabívá plastických rozměrů. Každé zvíře co je zobrazeno představuje jednoho mrtvého - tetování pokrývá celé tělo. Usměji se ještě více. Po souboji ti věnuji koně na svých zádech. Taková odvaha se musí ocenit. |
| |
| Hadugot ,, Sám říkáš, že je třeba dobrých bojovníků. A já nejsem zelenáč... Tak schovej zbraně a počkej si na tu bitvu! Že zabiješ jednoho seveřana ti na slávě nepřidá. obořím se s úsměvem na Hadugota. Pravá bitka teprv začne. " dopovím a stisknu otěže. ,, Nemám zájem se s tebou rvát. Rači bych, abys mi kryl tu moji prdel! " začnu se smát a po chvíli přestanu. |
| |
| Dobře bošíku. Nejde mi o slávu, ale o boží spravedlnost. Ziu ti dal moudrost a tvoje matoucí slova mají pravdu. Sekeru hodím za opasek a štít na záda. Vyskočím koně s avarským sedlem. Zkouším si jak sedlo drží a různé pohyby, které jsou za potřebí pří střelbě z luku na koni. Tento um byl získán od Avarů. Pak přijedu k seveřanovi - Eraia. Stejně bych vám všem chtěl po válce ukázat svůj saský domov. Tolik statečných mužů by se hodilo do mé armády proti Frankům. Pak se začínám pomalu smát a smích pokraču je a pokračuje, až je zní jako hukot divoké řeky. V trysku vezmu kopí, které je zabodnuté do země. Uchopím ho po nomádském způsobu - budu skoro ležet vedle sedla a těsně nad zemí ho chytnu. Potom si ho upravím podle potřeby a se smíchem na rtech jsem připraven jet do války. |
| |
| Hadugot ,, To je pořád z jedné války do druhé... odfrknu si. Jak si můžeš být jist, že přežiješ? I když jsi dobrej bojovník" usměju se šibalsky na sase. Furt si myslí, jaký není bůh. MYslí si, že má nakloněny bohy na svojí stranu, ale jak si může být tak jistý? pomyslím si. Začínmám se nudit. To čekání je otrava. Poškrábu se za krkem a sjedu pohledem k Větroslavovi. ,, Mohli by jsme už vyrazit? " |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Neubránila ses vojákům a oni tě dostali a svázali tě protože jsi odmitla křest atak te vláčí na námestí k pranýři kde te přivázali a hodlají te bičovat aby očistili tvoje tělo od dábla bolestí... |
| |
| Konečne jste vyrazily každý z vás dostal výplatu činící asi 80zl a ktomu ješte podíly z kořisti a odmeny tak se v prumeru tak 100zl. Projíždíte městem Chersones všude plno davu lidi do sebe naráží ale vy už jste na to zvyklý ne jako když jste sem přijely poprvé. NA jednom náměstí je ale slyšet nejaký hluk a řev a vy neodoláte se tam zajít podívat. Vydíte pranýř a k němu je přivázaná nejaké žena, mladá odhadem tak kolem 20. Vidíte že tam je i nějaký kněz který neco vykřikuje o tom že ta řena je Vědma, čarodejnice, a její telo musí být očištěno bolestí. Že vyznává staré bohy a nazvala Marii bohorodici Velkou matkou ve smyslu pohanském a za to musí být ztrestána. Pak k ní přistoupí jeden z vojáků který ji přivedl a slrh jí ze zad šaty a vám se odhalil pohledn na krásná bělostná dívčí záda a kdo se dívá z dobrého uhlu zahlédne překrásná drobounká ňadra. Jeden voják ji nachystá a druhý je se chystá jí z jejich belostných zad udělat bičem fašírku. Dav kolem řve, nadává, plive a hází kamínky a shnilé ovoce a zeleninu na tu ženu a knez jen rozvášnený dav podporuje... |
| |
Koukám na to a pak mrknu na ostatní Co to tu dělaj stou dívenkou uděláme něco.Nebo tu jen budem čumět kurva co jsme Pak čekám na reakce ostatních. vmé zjizvené tváři je jaqsně rozpoznat že to myslím vážně. Vytahuji meč z pochvy a připravuji se na střed Tak co cházko máte strach umřít za správnou věc.Já si myslím že ta dívka má stejné právo na svobodu jak my co vy na to bando už jde na mě vidět že jsem nedočkavej a chci té dívce pomoci klidně i sám |
| |
| Věnceslavus Kouknu koutkem oka na Věnceslava. A pak tiše pronesu svůj názor. ,, Hmm... Mě je to jedno, jestli bude žít nebo zemře. Záleží na vás, já se budu stranit. Aby jsme ještě neměli Byzantské kavalerie zaprdelí. posměji se a podívám se na tu dívku. Jak jsem si myslel, ale tohle je problém. Aby na nás neposlali ještě menší armádičku... Pokud půjdou oni, půjdu i já. Sjedu pohledem na toho muže, který se chystá byčovat tu nebohou dívku. ,, Pokud půjdete vy, půjdu i já, jen mi nechte toho strážce s byčem! " usměji se šibalsky a sevřu kopí, které držím v levé ruce. Pak jen čekám, co na to ostatní... |
| |
| Koukám co se odehrává před míma očima. Moc tomu nerozumím, ale podle symbolů poznám, že se jedná o záležitost černoprdelníků. Něco podobného už jsem viděl v Sasku. Strašná věc. Některé z našich takovým způsobem chtěli obrát na víru mrtvého Boha. To je strašný kult. Pít jeho krev a jíst jeho tělo. Copak jsme kanibalové? Pak se podívám na tu mučenou dívenku. No není to zrovna můj typ. Nemá pořádný prsa a boky, jako u nás ženy na severu. Ale nenechám ji tomu mrtvýmu bohu co je pověšený na kusu dřeva ve tvaru kříže. Pak se podívám na spolubojovníky. Seveřan zase váhá? Co je to za tvora bez kulek? Ale ten Věnceslavus vypadá, že jde do akce. Jestli Slované mají takových válečníků více, tak pro germánské kmeny nastanou krušné chvíle. Nesmím zůstat pozadu. Zapodnu pomocí patky kopí do země a okamžitě si chystám jezdecký avarský luk. Nohama zkontroluji avarské třemeny, které jsou přímo dělané na střelbu za jízdy. Pak zvolám: Tak na co ještě čekáme? U thunarových kulek a ziova ptáka. Smrt mrtvému bohu! |
| |
| Zbyhněv Jsi už dlouho v kameném měste a máš od vadima jako ukol zjištovat obranu mesta rozstavení hlídek a i slabiny obrany a hradeb. Také doufáš že se tudy bude vracet loď na které odplul tvůj bratr. To jsi se dozvedel zde od nejakého hospodského v jedné nobl hospě že si koupil nekou rajdu či co moc si tomu nerozumel, ale doufal jsi, že tomu porozumíš až bratr přijede z daleké cesty. Když si zevloval v přistavní krčme tak si se dozvedel že přijela nejaká loď z byzance jezdí jich tu celkem dost ale projistotu jsi se šel podivat jestli by to náhodou nemohly být oni. ani si nedošel k přistavu a všimnul jsis davu na jednom náměstí (viz scéna dole) A taky jsi videl nejakou prapodivnou skupinku složenou s germánů a slovanů z nichž jeden ti je dost povedomí (Větroslav) možní jsi ho videl s bratrem ale kdo ví jistej si nejseš. Pak se odehrává to s tou dívkou a vidíš, že germán zařval neco o mrtvém bohu a a zřejmě se připravují k záchrane té slovanské vědmi..... |
| |
 | Rozjedu se k pranýři a cestou se snažím vyhýbat ostatním lidem, seskočím z koně a vytasím sekyru...Zpátky, ni krok k té ženě sic poteče krev! zařvu zběsile a odkopnu strážného a dívku odvážu a rychle vsadím do sedla, pak nasednu za ní pustím se k východu z města....Perůůůn.... křičím cestou a snažím se co nejrychleji ujet, své poslání se splnil, a pokud mě bratr viděl brze se setkáme... |
| |
| Zbyhněv Jak si razíš cestu davem dav zuří a vrhé po tobe kameny některé rány jsou docela boelstivé a dokonce se te snaží strhnout i z koně nakonec se dostaneč až ke strážím ale ti si te všimnuly uř když se s k nim dral a proto oba vytasily zbrane jeden dvě sekary a druhej tesák a meč a jak si zeskočil tak se na tebe hned vrhnuly a i lide ze zadu po tobe zárí vším možným a knez te mlátí velkou holí.... |
| |
Rozjíždím se v jedné ruce kladivo v druhé štít s otěží Razím si cestu davem a odkopávám ty lidi co mi stojí v cestě.a řvu na ne Hej lidi děte domů starat se o děti tady akorát přídete k úrazu. Nejvíc bouřící lidi přetáhnu kladivem na plocho Pak skáču na jednoho stěch strážců z koně. skáču spíš na něj abych se moc nepotlouk. pak rychle zněj vztanu a trefuju ho do hrudníku ze slovy Za perůůůůůůnááááá |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Zbyhněv Vrhl ses na jednoho ze strážných ale on te překvepil svoji mrštností a obratností tvé ráne se bezproblému vyhnul a tys naprosto hloupe promáchl pak seknul on stihnul jsi tal naposlední chvíli strčit štít ale meč se po nem svezl a zasáhl te již ve zbrzdené rychlusti pod hemu do brady ti teť máš roiseklou s chčije ti z ní krev. Mel si ale štestí že se tem obevil druhý bojovník který se vrhnul na druhého strážného jinak ten by te jistě temi sekerali dostal. Říkam jsis že si to ustál když z ničeho nic pecka ze zadu do zálilku jak prase a tobe se zatmelo před očima a snad ti aji praskla lebka nebo máš zlomený vaz..... Věnceslav Lisé de te po ceste snažily strhnout z kone tak si jich pár odmrštil stranou tvím kladive asi si zaslechl i praskat lebku ikdyž ses kladivo snažil mírnit je to hroznaá zbraň. Ne zdržoval ses jimi ale a přijel k pranýři a pokusil ses zkočit na druhého strážce. Ven však také obratne uhnul a ty ses rozplácl na zemi pek už si videl jen jedo boto jak je brutálne nakopl do ksichtu zaž se ti zatmelo před očima mel si jen jediné štestí že se tou jednou sekerou netrevi do tvé hlavy a ta se zasekla tesne vedle do zeme ale hned z fleku na tebe utočí znovu. Knez sledujíc to zemeřil svoji poroznost na Zbyhněva a s holí je opravdu docela šikovný hlavne vedl utok s takovou razancí na zbyhněva že by to od nej nikdo nečekal jak na sviňu se mu podařilo zasáhnout ohlomnou peckou Zbyhnevův zátylek a ten se svezl bezvládne k zemi. Potešen svím uspechem vrhá se také na Venceslave jenž leží na zemi.... |
| |
Podrážím tomu typovy hnáty když jsem na zemi. kopu ho pak patou na zemi do spánku a snžím se vztát a volám na Eraiu Hej brachu pod nám pomoct.Je tu jeden co je hrozně podobnej Zbyhněvovi jak kdyby jsi z oka vypadli jo,ale koukám furt na boj snažím se i bránit |
| |
| Kořeň bezproblému tvému kopu uhnul a seleraa rozmáchl se jenou sekerou která se ti zatla do žeber a to dost osklive. pak následuje další utok. Kněz teké nestojí stranou a utočí na tbe holí naštestí nevede tak velké rány jako před tím na zbyhněva ale také te pořádne zasáhl do palice.... Dav šílí a řve radostí jakou dostáváte nakládačku a povzbuzuje strážne aby výs zabily.... |
| |
| Radoslav Radoslav vidíc váš marný boj ve snaze vám pomoci se vrhá do davu a doboje nedostal se však ale daleko a nejakej šmejd ho trefil do hlavy kamenem a on se sesunul k zemi a spadl z koně. Naprosto se ztratil z vašeho pohledu a dav ho smýká po námestí . Po cvíli vidíte jeho utrženou ruku jak letí smer pranýř a pak letí i hlava kterou uřezal od těla nejakej místní řezník. Pak telo putuje davem a jsou z neho servány všechny šaty a dav se baví takovími prasárnami, že mu jeho vlastní penis narval do zadku. Pak po jeho nahém a zkrvaveném tele radostě zkáčou..... |
| |
| Bitka na náměstí Sleduju počínání mích druhů se zaujetím a tochu překvapením, když se objeví ten neznámý muž, který je podobný Zbyhněvovi. Tou bojeschopností a vášní. Nemůžu je v tom nechat, byl bych jako zrádce, jasko zbabělec. Předkové umírali a bojovali, já bych měl také! nahodím drsný pohled a zamračím se. Pak stisknu otěže a v pravé ruce svírám kopí. Popoženu koně do klusu, snažím se vyhnout davu, který by mě mohl strhnout z koně, postupně zrychluju a nabírám rychlost, mířím na strážce, který je poblíž Větroslavuse. Natáhnu kopí, hrot mám v plánu vrazit strážníkovi do krku a odhodit ho trošku stranou, aby měl Větroslavus prostor se trochu vzpamatovat. ,, Chcípni! " zařvu na něj a kopí mu zabodnu někde do krku. Nabral jsem celkem rychlost, ale ne moc velkou, abych se mohl trefit. |
| |
| Eraia Vidíte jak se Eraia rozjel směr praníř a rozráží zdivočelej davPak se dostane až k praníři tam kopím zautočí na jednoho se strážných ten sice si ho zavčasu všimne a postavi se mu na odpor ale nestihne uhnout a Eraia ho proklá Kopím a on odletí propíchnut a už se válí v prach na námestí. Pak se na neho vrhne druhý srážce a knez na nej utočí holí.... |
| |
Bitka na náměstí Vztávám na nohy a kopu ze zadu do koulí to ho mnicha Se slovy Tady ten tvůj bůch nebydlí Pak čekám co udělá eraia Kreju ho štítem aby nedostal kamenem |
| |
| Mnich uočíc na Eraiu si Věnceslava chvilku nevšímal a dal mu čas zvednot se. Venceslavus má neneho nejakž debilní pindy a pokusil se to kopnout do koulí. Kop se sice zdařil a Venceslavovy se podařilo kopnout Kneze do rozkrovku, ale ten buď žádné koule nemá a nebo je má seschle jako rozjinky od kázání božiho slova a nedostatečného používání:) tak to s ním nic neudelalo. Kněz se ale ohnal holí a také zasáhl Věnceslava do koulí a ten asi taky žádný nemá a nebo je má.... (ne delám si prču) Věnceslavus šel k znovu k zemi držic se v rozkroku... |
| |
| Věnceslavus Kopí splnilo asvoji povinnost. ,, Paráda, teďka musíme zněškodnit toho pobožného blázna! " Vidím strážného, že na mně útočí, proto otočím koně a naáz musím čelit i knězi, který po mě vystartoval. Je jen škoda, že Věnceslav zase skončil na zemi, neboť kněz mu kopl do koulí. Bože, ten hoch má smůlu. pomyslím si. |
| |
| Eraia Vidíte jak eraia se vyhnul uderu kneze a pokusil se ho bodnout což vyšlo jen do určité míry neboť se sice travil a kvez odlétl stranou ale žádnou velkou ránu na sobě kněz nemá. Zato druhý strážný ho srazil z koně a on spadl na zem a strázný na něj neodbitne doráží sekerou a ješte mu dal pořádnou kopačku do huby. Zbyhněv Po té ráne jsi chvíli ležel jako zabitý ale pomalu začínáš přicházet k sobe hlava te bolí jako svině a jsi celý malatný ale postupne se probíráš. Věnceslavus Svíjíš se na zemi jako nudla a kvičíš jako podsvinče zachvíli ale alespon ta nejvetší bolest pomine a ty se můžeš alespon poastavit stejne ale bolest je obrovská tak se mužes pohybovat jen minimálně |
| |
| Spadnu z koně a přitom schytám kopačku. Docela mě to rozhodilo, neboť jsem to nečekal. Kněze je aspoň na chvíli mimo, ale strážník mě zaskočil. Po kopačce jsem otřesený a co nejdřív se snažím vzpamatovat. Vidím mohutnou sekeru jak míří na moji hlavu. Odkutálím se bokem a tasím meč a štít. Musím ho zabít! Hlavně ať to stihnu.. Arrr...! zatnu zuby a co nejrychleji se snažím odkutálet a následně vstát! |
| |
Vztávám na nohy a skáču na patách aby mě neboleli koule.Pak napadám toho strážného co doráží na Eraiu Beze slov vytahuji meč z pochvy a skovávám ho strážnému do hrudníku(prostě a sprostě ho bodnu) |
| |
| Věnceslavus Vidíte jak Věnceslavus poskakuje na patách a skuči jak šakal pak ale pln vzteku a bolesti se pokusí bodnout druhého strázného ten zamestnán Eraiou který se předním snaží odkutálet si znovu postaveného Venceslava všimnul až na poslední chvíli ješte sebou trhl a pokusil se ráne vyhnout ale nepovedlo se mu to a věnceslav ho bodl mečem do břicha. V tuto chvíli se od strážných i od kněze plac uvolnil a na vás teď prší smršť kamení, shnilé zeleniny výkalů prostě vše co dav nachází na zemi a v okolí |
| |
Říkám na ZBYHNĚVAHej krej mě štítem Pak pouštím tu vědmu a mluvím na ní Já jsem Věnceslavus.Skoš na mého koně.A jedem vodsad.Doufám že nám Vesna pomůže či Perůn . Kouknu eště na Eraju Hele musíme zmizet tyhle lidi sou hrozný nechci tu dělat jatka Skáču za tu vědmu na koně a mizím v prachu.Kolem lidí aby mě nemohli sejmout z koně .Jak se mi někdo postaví do cesty tak ho švihám mečem přes ksicht |
| |
| Věnceslavus Všiml sis, že ona vědma během souboje pravděpodobně dostala od kněze ránu do hlavy holí a omdlela. ( a bude omdlená než hráčka začne zase hrát) TAk ji hodíš na hřbet kone za prodíráte se davem schytáš brutálni rán do hlavy zžejme nejakým pořádným šutrákem a z chlavy ti valí krev... pokusíš se seknout po nějakým chlápkovy v davu, ale on bezpečne uhnul a delší t tobe švihnul hovno co našel na zemi nakonec se z toho vymotáš a prcháš pryč..... |
| |
| Když se proberu, tak rychle hledám svého koně a obratně v rámci svého stavu se na něj vydrápu a přikrčen na jeho hřbetě a krijíc se štítem se snažím následovat ty muže jež také bojovali a ženu osvobodili... Snažím se z davu dostat co nejrychleji a vydat se cestou z města někde kde bych se mohl uchýlit k modlitbám k bohům... |
| |
| Na náměstí to žije: S hrdě pozvednutou bradou sleduji, jak ze mne muž strhává roucho. No jo, jen se pokochej ty hloupý hovne. Zajisté jsi ve své hlouposti ještě nic takového neviděl! Pak se však rozhlédnu vůkol a sleduji, že se zde shromáždilo mnoho lidu. V tu chvíli mi tváře zahoří, zbarvím se rozhořčením doruda a velmi lituji toho, že mé nohy nebyly rychlejší a úsudek jasnější, když jsem prchala před těmi pochopy. Nechť ti vrána vyklove oči a tvé zuby nechť ti v ústech shnijí a tvůj úd ať zčerná a upadne! Ty prachsprostý ničemo, nezasluhuješ si jinačího soudu, ty a stejně tak tví pohůnci. Vlasy, jenž mi při smýkání se pokryly zpocenou tvář odhodím cuknutím hlavy dozadu a pozvednu chřípí. Zapáchající zelená ropucho, ufuněný nadržený býku, slizký brouku, ty již brzy rozšlápnutá dešťovko! Tu ustanu v ohnivém projevu a pohlédnu do tváře jednoho z násilníků jehož tváře jsou roztáhnuty do úsměvu slibujícímu mi věci tak odporné, že se mi zvedne žaludek. Odplivnu mu tedy k nohám. Na to neopovažuj se ani pomyslet ty smradlavá přeškvařená hroudo sádla! Hlupáku a přizdisralče, ty nakřivochčijící ožralo! Ach matko, odpust mi má slova, jenže kdo kdy viděl větší donebevolající nespravedlnost?! Chvíli čekám, ale když se z nebe nezačnou řítit blesky pokračuji v modlitbě: Nechť tvé mocné oči konečně pohlédnou mým směrem, moje paní, přece nenecháš svoji oddanou služebnici trpět takováto příkoří! Zaškubu provazy v bezmocné snaze vyprostit se. Zašli mi spásu dříve než má záda pokraje krev a zbytek mého roucha zbarví se do ruda! Téměř se zamračím, div málem nedupnu nohou. A pomoc přijde. Ne však v podobě ohnivých blesků, vzdušných vírů ani ničivých démonů… Matko, jak vidno podcenila jsem tě tentokrát a velmi se za své slabošství omlouvám. Myslím si při pohledu na muže jenž rozpoutají rvačku. Ó jaktěživ jsme neviděla takové udatné hrdiny. Jsou tak obrovští, máchají svými zbraněmi obratněji než jsem kdy věřila, že je to možné. Tvá štědrost a dobré srdce buďte požehnány! Štěstím, je však, že upadnu do bezvědomí dříve nežli stihnu být svědkem celé krvavé scenérie. |
| |
| Náměstí Pomalu dokončuji kotoul v bok, když v tu chvíli se ozve pár pazvuků. Podívám se na strážníka a vstávám. Z jeho břicha trčí čepel meče, který patří Věnceslavovi. Ještě ani nestačím moc vzpamatovat a Věnseslav skáče na koně a má s sebou i tu dívku. Potřesu hlavou a postavím se, kryji si obličej a hlavu před kousky trusu a zeleniny, co po nás hází dav. Pak se podívám na Věnceslava, který na mě volá. Kývnu a vyhledám koně. Sakra lidi! Kde je ten kůň? Á, tady je... ulevím si, když mi z hlavy odejde myšlenka, že můj oř se stal objetí davu nebo někoho jiného. Vytrhnu kopí strážníkovi z hrudi a vyskočím na koně. Levou rukou si kryju obličej a pravou držím otěže a kopí. ,, Hyjé!!! " poručím koníkovi a kopnu ho do slabin. Teď doufám, že mě zádnej šutrák netrefí do ksichtu nebo mi dýně neskončí na hlavě! |
| |
| Všichni, byť nekteří jen tak tak, se dostanete z města Tryskem opoštíte město z kamene s jeho bránami, kamenými ulicemi a křičícím davem který vás ješte chvíly pronásledovala a za vámi dopadala sprška kamení. Konečte jste zase v přírode v otevřené krajine, ve stepy v níž vítr čechrá vlasy a koně jsou divocí a volní. Také, ale na stepy po ketré se prohání mnoho ruzných a nebezpečných nomádů, Avaři, Pečeněhové, Chazaři atd atd. S nekterými jste již bojovali a s nekterými vás boj teprve čeká teď ale míříte zpátky na sever do zeme slovanů kde na vás již netrpělive čeká Vaďim, aby jste mu podali zprávu o všem co jste v Byzanci videly. stále je ješte dost chladno a vítr který si pohrává s stepní trávou je ledoví avšak sluníčko již dává tušit že již brzy bude přicházet jaro doba válečných výprav. Tento chlad vás přinutí se zastavit a přitáhnout si plášte pořádne ke krku. Také zásob nemáte dost na dlouhou cestu protože váš odjezd byl příliž rychlí tak po cestě budete muset uplatnit i svoje lovecké umění .Jak si takhle nekteří zvás upravují vybvení a čekají na ostatní až se všichni shromáždíte vyřítí se z mesta i ten chápek co se vrhnul na pomoci tí divčine jako první (tož Zbyďo to seš ty) a ledoví vitr ofukujíc děvčinu ji počíná pomalu budit..... |
| |
| Několik kamenů zasuhuje mě i mého koně, ale není to nic vážného, kůň běží bez problémů, je již zvyklí na těžké bitvy jež sem vybojoval na východě, chlad se zarývá do mého těla a přes přilbu mi ošlehává tváře, pomalu se zvednu z hřbetu koně na kterém sem jel skoro v leže a otočím se za davem který se zastavuje až v bráně města.. Perun na Vás chátro zatracená, brzy se uvidíme... zakřičím a jedu ke skupince kde tuším že by něco mohly vědět o mém bratrovi, a taky chci vědět jak je na tom ta dívka... Svarog s vámi, poutníci, myslím že by ste mi mohly prozradit kde se toulá můj bratr, Zbyhněv Svantobor, protože mu musím vyrvat jazyk, jelikož jestli se doma dozví že mě složil kněz jednoho boha, asi mě prodají Izraelitům do otroctví... Pousměji se a dojedu až k ním... Jak je na tom? Vidím že se probouzí, dejte jí napít tohodle, to jí postaví na nohy... řeknu a z vaku na koni vytáhnu medovinu a přijedu blíže k té dívce a pomohu jí s tím ať se napije... Vadim je již nedočkavý, poslal mě abych našel svého bratra, a myslím že jste ho viděli, protože jste se na mě dívali jako na známého, a to jedině proto že jsme s bratrem stejní jako vejce vejci... Nechám jí ať se napije a pak si dám taky trošku, z kouřícího koně kape pot, a já si několika pohyby prokřupu a protáhnu zhmožděný krk...sleduji je a čekám co mi odpoví... |
| |
| Cesta z města „Izraelitům do otroctví…“ Hlava mi třeští jako po úderu kladivem. Mravenčí dav se mi zavrtal pod kůži a dráždí mé ztuhlé údy. Pokusím se pohnout prsty na nohou, ale jako bych žádné neměla. To je tedy nehoráznost, ač jsi velmi laskavá, paní moje, nemyslím, že právě teď nadešel ten správný čas k našemu osobnímu setkání. Nyní? Já..Mám přece ještě mnohé vykonat. Není liž pravda? „……..dejte jí napít.“ Pak mi celým tělem projede třas a z úst mi vyjde tiché zasténání. Ale no tak! Jsem přeci ještě tak mladá….Až se můj hřbet ohne pod tíhou věku, mé zuby zežloutnou a ruce se pokryjí zvráštěnou kůží a skvrnami, potom možná už nebudu tolik zpupná, ale nyní mne k sobě ještě nevolej! „ jako vejce vejci...“ Náhle cítím jak mi hrdlem protéká hořkosladká chuť a zhrozím se: Tak tedy přeci jen, polibek smrti? Inu, to je mrzuté…. Kdybych dovedla plakat, plakala bych, avšak jsem léčitelkou, již nad smrtí dávno vyschly slzy. A navíc…Já nebohá, kdybych věděla, že si mě k sobě povoláš tak brzy nebránila bych s takovou vervou bělost svého rouch, jenž je stále čisté a neposkvrněné a při půstu bych si neodepírala tolik jídla, jak jsem činívala! Otevřu jedno oko a začnu kašlat. Zbyhgněvův obličej smočí sprška medoviny vyhřeznuté z mých úst. Rty se mi zkřiví do komické grimasy a stále se ještě snažím popadnout dech. Civím do tváře cizímu muži, a ač jsem ještě před chvílí věřila, že umírám, nyní nejsem na pochybách že žiji. Rychle se vymrštím do sedu a sleduji, jak mi plášť, kterým jsem zahalena sklouzává z ramen dolů. Zatímco mi na tvářích naskakuje ruměnec odsunu se trošku dál od muže a dekadentně si plášť přivinu zpět k tělu. Zvednu opatrně pohled, a zjišťuji, že jsem poctěna společností i ostatních mužů, jež jsem spatřila na nádvoří. A kurňa drát. Pomyslím si, a ihned si za to klení dám imaginární facku. |
| |
| Jašinka uháníme z toho podivného města a jsem rád, že jsem neschytal ještě pár dobrejch ran kamenem do ksichtu. Popoháním koně čím dál víc, až když mineme brány města, otočím se. Ten šílený dav! Pokračuje ještě chvíli za námi. Co to je za lidi? Jsou tak vzrušení, nebo naštvaní? Ženou se za námi jako mor... pomyslím si a pokroutím hlavou. Jakoby je něco hnalo za námi. Připadá mi to víc než divné, ale pak už dávám pozor na cestu. Všimnu si krásné stepní krajiny. Nažloutlá tráva a úrodné pastviny, lemované kamením a občasnými keři a stromy. Avšak i tato krajina má svá nebezpečí. Chladný vítr mi zajel až pod plášť a levou rukou si povysunu límec a zapnu dva velké knoflíky na hrudi a u krku. Když se konečně zastavíme a tak celkem shromáždíme, dojedu kousek dál a mrknu na Věnceslavuse. Zajímá mě stav té dívky. Dřív než se ho stihnu zeptat, se objeví záhadný bojovník, který začal útok na strážníky. Připadá mi povědomí, i když si nevybavuju komu. Dojede až k nám a představí se. ,, Buď zdráv, udatný cizinče. " prohlásím s úctou a úsměvem. Pak sleduji jeho počínání. Docela mě zarazí, jak nalije té dívce do úst medovinu. Zvláštní způsob, možná to ale pomůže... pomyslím si a sleduji dál. Kupodivu se ta dívka začne pomalu probírat. ,, Ale ale, začíná se probírat! " zaraduji se a popjdu kousek blíž. Nemohu si nevšimnout jejich krásných částí těla, jenž byly až do teď zahaleny pláštěm, který ji slezl z ramen. Snažím se nedostat do rozpaků, neboť část jejich ňader se odkryla také... Je krásná, to nikdo nezapře, ale doufám, že to někdo nepřežene, jako třeba... zbytek se mi vytratí z hlavy, jelikož ten muž začne povídat o sobě a proč tady je. Tak on e bratr Zbyhněva? To sou věci... zamyslím se a poslouchám dál. Zarazí mě jméno ,,Vadim ". Podívám se na Věceslava a zeptám se ho tiše. ,, Ehm.. Hej, Věnceslave, kdo je to ten Vadim? " |
| |
Tryskem uháním z města .Vědmu mám na koni . Pochvíli zvolníme tempo a pak se zastavíme uplně.Vytáhnu z báglu deku a házím jí přes probírající dívčinu. Koukám Na Zbygněva jak jí nalejvá do krku medovinu.Trochu se uchychtnu,ale aby to neslyšeli.Pak kouknu na Eraiu.Ten se mě začne vyptávat. Jo jo Vadim stím se máme spojit a táhnout na tu Konstantinopol.Aspon tak to říkal Větron.No moc jsem ho neposlouchal .Jen něco vtom smyslu že máme jet do vesnice a tam ho potkáme.Potom by sme se měli spojit s avary a táhnout na to proklaté město. Pak se na něj podívám kývnu hlavou.Příjdu ke Krvestřepovi a pravím. Já jsem Věnceslav mladej kovář a bojovník.A ty jsi kdo kurva připomínáš mi jednoho dobrého přítele který padnul po našem boku.Přitom ukazuji na Eraiu .Zeptej se jeho mě stoho věčného mluvení bolí huba Pak jse napiju vody utáhnu si plášt.Koni dám též napít z dlaní.Pak čekám co budou chtít dělat jest-li rozvineme tábor tady nebo jedem do té vsi |
| |
| Pohlédnu na mladíka a udařím vzekle do štítu pěstí, sevřu pěst a vztáhnu jí k neby, pohlédnu na něj a z oči mi skane pár slz... Morano, budiž milostivá jeho duši, a ty Perune, příjmi jej dobře, takový válečník se jen těžko hladá, bratře, budiž sbohem... Pak sklopím hlavu a chvíli vzpomínám na bratra a myslím na to jak to říct matce a otci... Doufám že padl v boji ale vzal sebou hodně nepřátel, doufám že neskončil s kudlou v zádech, jak je v těchto zemích zvykem.. Sevřu meč a vytasím ho, zdvyhnu ho nad hlavu a párkrát s ním zatočím... Slavané, dědové, můj bratr je již s vámi, a já přísáhám že zabiju každého muže který je je stejné nárdnosti jak ti kteří bojovali s mým bratrem! Nuže povídejte, chci slyšet vše, prý měl ženu, kde je ta, jak padl, a hlavně mi musíte říct co jste tedy zjistili na své cestě, brzy již vytáhneme na Byzanc! |
| |
| Zbyhgněv ,, Fajn, děkuju . " poděkuju Věnceslavovi a odkloním se. No jo, to bude zase nějakej dobrej slovanckej řízek, hehe.. usměji se v duchu. Pak zareaguju na Zbyhgněvovo vyptávání. ,, No.. Já o něm skoro nic nevím, jsem s vámi teprve několik týdnů, ale byl udatný a čestný bojovník. Zabil hodně.. Arabů. Zemřel na lodi, při přepadu, trošku si odkašlu a pak si snažím vzpomenout, co se to stalo s tou jeho ženou? Krucinál ! Ehm... A co se to vlastně stalo s tou jeho ženskou? Naposledy jsem jí potkal na lodi, a potom odcházel Větroslav se Zbyhněvovým tělem. Víc nevím... Musel jsem prodat zbraně ještě Hadugotem... a poukážu na silnějšího Avara, který sedí na koni. A Radoslavem... Ten byl bohužel zmasakrován tím šíleným davem, ještě teďka mi je z toho na nic! " odmlčím se a pohlédnu do dály směrem k městu. Zamračím se, Radoslavova smrt mě naštvala, neboť byl jediný, který mi byl opravdu přítelem. Nechť najdeš klid a odpočinek, příteli. řeknu si v duchu a pak ještě dodám. ,, Jsem Eraia, novější člen skupiny, pocházím ze severu, byl jsem... No.. Jsem Psanec. zazubím se a pak poplácám koně po hřbetě. |
| |
| Pozvednu meč opět nad hlavu a s rukou na srdci pronesu tedy svou přísahu... U Svaroga, Peruna i Radegasta, zabiju tedy každého araba který se mi připlete do cesty a bude chtít bojovat! Tak přísahám já, Zbyhgněv zvaný Krvestřeb, bratr muže jež byl zván Stínobor.. schovám meč do pochvy a pohlédnu ještě jednou na tu ženu, vypadá to že se vrací k sobě, sundám svůj těžký kožený plášť, a zabalím jí do něj, aby jí nebyla zima když má na sobě jen deku... Jaké je tvé jméno, smím li se zeptat, a proč tě ti jednobožci chtěli mučit? pohlédnu jí zpříma do očí, abych se přesvědčil že mi řekne pravdu...Okamžitě jí probodne pohled dvou temně hnědých očí, ale nad pravým okem jde vidět pořádná jizvy, utrpěná již dávno, ale stále ještě nevyléčená úplně... |
| |
| Zbyhgněv Porozumět rozhovoru, jenž se mezi nimi rozpoutal je poměrně těžké, neboť, jak vidno, baví se o věcech ryze mužských. Je vidět, že se dobře znají. Když začnou používat cizí jména ztratím se už úplně.... Bezvýsledně se snažím napnout končetiny v ocelovém stisku mužských paží. Postavy stojící okolo se po jejím těle hladově pasou očima a kus látky, který měla ještě před chvílí přehozený přes chvějící se ramena letí kamsi do kouta. Mužovo zpocené tělo se jí dere mezi nohy, aby ji mohlo dobýt v úderech prastarého rytmu. Živočišného a nespoutaného, pravidelného jako údery srdce, jenž jí buší ve spáncích.... Několikrát zamrkám a otřepu se. Ze zadumání mne probere až pohnutý hlas muže, který mě probudil a slzy v jeho očích… To jsou, ale hloupé nápady. Tito udatní mužové jsou mými zachránci, ne žádnými násilníky. V opatrném pokusu, při kterém se přidržím Zbyhgněvova ramena se pokusím postavit. "Říkají mi Jašinka." Řeknu hrdě, téměř dětským tónem a pohlédnu mu do přísných očí. Div si nezvrátím hlavu, vždyť mě převyšuje nejméně o loket. Jsem vám vděčná za svůj život, vždyť ti bláznové se mne snad chystali ubičovat k smrti. Řeknu a přehodím si cíp pláště přes jedno rameno jako nějaký římský patricij. Čekám na odezvu a začnu se rozhlížet, kudy by se dalo provizorně co nejrychleji utéct. Pak mne, ale zahryže svědomí, jako zdivočelý pes: Na oplátku jsem vám připravena nabídnout své služby. Vyřknu a přeměřím si nejistýma očima válečníky vůkol. |
| |
| Jašinka ,, Jo tak služby? " v mém hlase se objeví ďábelský podtón, který znázorňuje touhu. ,, Děláš ze sebe otroka, ale ... Na to jsi moc krásná. " začnu se smát. Jestli se tu neobjeví nějaké hovado, hlavně ten Hadugot a Věnceslav mi dělají starosti. pomyslím si ve smíchu. Pak se trošku sklidním a mrknu na ostatní. Vím, co si myslí... pomyslím si, když pozoruju jejich tváře. Pak se podívám na tu holku. A proč tě vlastně chtěli mučit? Pochybuju, že jsi nějaká černokněžník, nebo něco podobného. " zeptám se jí nakonec mile. |
| |
| Pohlédnu na ni zpříma a a zamylsím se...Patal sem se proč, to sem viděl že ti šli po krku... a jaké služby máš na myslí? a za co vůbec, když sem poznal že jsi našeho národa, nemohl sem dopustit aby ti potomci pasáků koz vztáhly své slabé ruce na tvé tělo..jak sem slyšel, obvinili tě ze srovnávání jejich model s našími, tudíž nevím proč ti usilovali o život, jejich modly, se s těmi našimi srovant nemohou... řeknu vážně a znovu si prohlédnu její posatavu, viděl sem již moho dívek, otrokyň a děvčin jež slouží vojákům pro rozptýlení, ale ona jí nemůže být, její kůže je příliš čistá, její pohled neviný, a tělo vypadá že snad ještě nepoznalo mužskou sílu.... |
| |
| Eraia a Krvestřeb Odvrátím od mužů svou tvář a zastrčím si neposlušný pramen rozkořípaných vlasů za ucho. "Čekají tě prohry, příkoří a mnohá nebezpečenství, ale Velká matka bude všude s tebou. Stačí jen mít oči otevřeny a uši nastraženy....." Vzpomenu si na slova staré vědmy předtím, než jsem opustila svoji rodnou vesnici. Přesně to jsem si myslela taky, do doby, než jsem spatřila obraz Velké matky v tom jejich chrámě mrtvého boha, a než jsem se nezačala hádat s tím jeho démonským přisluhovačem...!! Složím si ruce na prsou a odvrátím svůj pohled od nebeských výšin k mužům. "Odmítla jsem přijmout jejich boha a tak si mysleli, že mě k tomu donutí násilím. Já mám však už svou Paní. Do jejich rukou jsem vložila svůj život. To ona rozhoduje o tom co se se mnou stane. Provází mne všemi cestami a pomáhá mi. A nelze se od ní odvrátit, či se před ní schovat, neboť je přítomna ve všem...." Promluvím ohnivě a v očích mi zahoří plaménky. "Ty"pohlédnu na Zbyhgněva.Budeš ji nejspíše znát pod jménem Vesna, avšak v místě kde pocházím je zvána Velkou matkou." Zatímco se mi na prudkém větru pomalu zbarvují tváře pohlédnu na Eraiu " Velice si cením vaší pomoci, ale stále mám na sobě bílé roucho, které nesmí být poskvrněno." Lžeš. "To značí, že ke mě nesmí vejít žádný obyčejný muž." Když mluvím o těchto věcech pohlédnu ke svým nohám v lýkových botách a nervózně si třu paže o sebe. Mluvím o svých službách myslím tím v tuto chvíli léčitelství. Snad, kdyby někdo z vás byl zraněn, či kdyby trpěl nějakou chorobou, mohla bych mu pomoci. Copak jste z boje vyvázli bez škrábnutí?" Pohlédnu na muže obdivně... |
| |
| Pohldénu na ní s pokorou v očích... V tom případě, jsi li služebnicí Vesny, nabízím ti své paže na ochranu, neboť tak káže zvyk, chránit všechny jež věří v naše bohy...a pokud jde o léčitelství, rád tvé služby využiju, neboť ta rána za krk mi mále srazila vaz, a jizvy z bojů které již dávno dozněli se také nechtějí zacelit... seskočím z koně a kleknu si před ní... Od této chvíle do své smrti nebo dokud sama neřekneš, budu tě chránit, jak na životě tak na ctí...k tomu mi dopomáhej Svarog! v kleče se skloním až k zemi a čelem se dotknu země, ruce dám před sebe a po chvíli se zase posatvím... Měla bys jet s námi, jedeme do kraje kde jsou naši lidé, můžeš se tam usadit, léčitelky je tam třeba, a o někoho jako ty bude dobře postaráno... vezmu uzdu svého koně a popojdu s ním k ní... Můj kůň je nyní tvým koněm... řeknu a držím uzdu a čekám zde na něj nasedne... |
| |
No chytnu za rameno Zbygněva Já jsem znal tvého bratra byl to vinikající bojovník.To ho asi zabilo měl rád boj víc jak svou ženu.Necht mu je perůn milostiv.Kolikrát mi zachránil holej život .Já jsem mu dlužníkem .Jest-li jsi jeho bratr rád stebou umřu v boji.Výjmečný to muž.Žádnej cirkusák věděl kdy a kam.Já si ho vážil jak bratra a to jsme byli Přísahal jsem též co arab to mrtvola.Zabiju je všechny dokud nebude mít Zbyhněvova duše klid.Radši umřu než se klanět takové pohaně Plivu na chodník z nechutí.Byl to můj přítel.Já ho obdivoval sice rasista.ted sem taky |
| |
| Zbyhgněv Tak a máš to. Zmateně hledím na Zbyhgněva a nevím co si počít s rukama. Jsem zvyklá, že se přede mnou lidé klaní, ale bývají to nevzdělaní lidé z vesnic, kteří se od svých chatrčí v životě nevzdálí dále než za humna, ne světem ostřílení válečníci. V kraji kde jsem vyrůstala jsem nikdy žádného pravého válečníka neviděla, sic se u nás chlapy párkrát popraly. Vždyť jsem mnohdy musela léčit i takovéto rány, jenž byly způsobeny hloupým lidským rozmarem. Zlehka se dotknu svými bledými křehkými prsty konečků Zbyhgněvových vlasů. To ne, vstávejte prosím. Pro muže jako jste vy se nesluší klekat. To já bych měla pokleknout. Zardím se a přivinu si jeho plášť bičovaný prudkým větrem k hrudi. Rusé vlasy se mi neposlušně derou do pusy, očí, obličeje, všude... Jsem šťastná, že se chceš stát tak věrným služebníkem mé paní, protože to jí sloužíš nikoli mně. Děkuje ti za mou ochranu. Přijmi její požehnání." Mírně se skloním a tak ucítí na čele dva studené bříšky prstů........ "Dáváš mi svého koně....." Nervózně hledím na zvíře, jenž při mém pohledu pociťuje stejnou nervozitu. Nakloním se blíž k muži a řeknu šeptem: "Já, ale na koni jezdit neumím.." Pak se kousnu do rtu a pohladím zvíře po nozdrách a škubajících se uších, je až neuvěřitelné, že bojový kůň zjihne jako hříbátko. Po chvíli se chytnu jeho hřívy a naskočím na něj do mužského posedu, což se mi zdá tůze necudné, ale stejně se svému úspěchu usměju. |
| |
| Jašinka Pohlédnu na ní a usměji se když hladí koně, jež poslušně sklopí hlavu... To nevadí, naučím tě to, a do té doby ho povedu, stačí jen aby ses držela, a nesluší se aby služebníci bohů projevovali úctu nám, válečníkům, neboť mi jsem jen stráž, zatímco vy jste boží poslové.. |
| |
Koukám na Jašinku. Ty jse modlíš k bohyni jo.A není to takhle náhodou Vesna bohyně jara Koukám na ní nevěřícním pohledem Taky jí uznávám je to dobrá bohyně.Lidi u nás ze vsi.At jim je perůn milostiv taky uctívali bohyni vesnu Pak jse jen usměji na Zbygněva Klanět se ženě ty jseš ,ale vid Začnu se nahlas smát De vidět že jseš jen slabej odvar svého bratra Pak se knim otáčím zády a mluvím na Eraiu Kurva už bys me mohli vyjet ne nechci aby nás tu sežralo nhějáké divoké zvíře.Nebo můžem něco ulovit co myslíš Germáne Pak kolem nás hledám stopy nějáké vysoké |
| |
| Planiny Neklidného koně se pokusím uklidnit pevným stisknutím stehen. Tak vida. Hodný koníček. Pánové,pronesu ze sedla, mně by také zajímalo, jestli se zde budem zastavovat nebo pojedem. Vždyť je před námi jistě ještě notný kus cesty, do toho.....Kam máme namířeno. Ale jestliže jste se rozhodli zde přenocovat nic proti tomu nenamítám. .." Zamyslím se a po chvíli dodám: "Snad jen, kdyby mě někdo zase sesadil z toho koníka.." Předtím jsem si neuvědomila jaká je to nezvyklá výška... Abych se mohla podívat na vaše rány.... Čekám jak se rozhodnou a s rukou si cloním čelo, když pozoruju jak je slunce na pochodu nebem. |
| |
| Planiny Pousmějí se a opatrně položím své ruce na tvé boky, svaly se napnou a ty se za chvíli svezeš a vzduchem tě nesu jako pírko k zemi, když ucítím tvé chvějící tělo raději sklopím pohled aby nebylo vidět že mě napadají hříšné myšlenky... Ale zajisté, ale přespávat zde nebudeme, to by byla chyba, ještě dnes se vydáme na cestu... řeknu když tě položím na zem a utáhnu si široký pás který byl od boje trochu povolen, vítr i déšť bičují do našich těl... Docela mě bolí krk, dostal sem ránu od toho kněze, a málem sem to nerozchodil... rukou se chytím za zátylek a jemně si ho promnu, docela to zabolí, ale jsem na bolest zvyklí, takže to nedám něják najevo... |
| |
| Planiny ledového větru...a deště Ucítím stisk pevných paží, teplo vycházející z jeho rukou, neznámá a pronikavá mužská vůně, náznak dohasínajících jiskřiček v jeho očích, záškub, který mi projede tělem a zanechá mě v opojném chvění. Právě v tomto a v žádném jiném pořadí. Zatajím dech. Voda mi z vlasů stéká za krk a ochlazuje mé rozbušené srdce. Odtáhnu se od něj.... Instinktivně sáhnu ke svému pravému boku, kde vždycky bývala.... Zašmátrám. Kde je? Bývala a už není. Moje brašnička s potřebnými medikamenty, bylinkami, pečlivě nastříhanými kousky čistého plátna... Ztratila jsem svou léčitelskou výbavu...Ale, prozatím to nevadí. V takovém počasí, vám stejně nemohu ošetřit řezné rány, vždyť by zhnisaly, to až se dostaneme z dosahu deště. Pohlédnu nejistě na Zbyhgněva. Teď skloň svůj hřbet pane a sejmi zbroj, podívám se na tvůj krk. |
| |
| Pohlédnu na neznámého kováře jež se vysmívá starým zvyklostem a mému chování, a když mě začne srovnávat s bratrem už to nevydržím... Dávej si pozor na jazyk, neboť nesnesu taková slova a leckdo i za menší urážky zaplatil rukou či zlomenou částí hnáty... pak si začnu opatrně rozdělávat řemínky zbroje a sundám si jí za velké bolesti krku z hrudi, objeví se lněná košile, vyšívaná symboli země a pod šněrováník krku se objeví zlatou nití vyšitá svastika... Byl bych ti nesmírně vděčen paní... spocené tělo se vyrísuje na košili a vyniknou tak mohutné rysi širokých ramen a paží, na krku který je jinak skryt nakrčníkem se vine slouhá jizva která již dávno nebolí, ale vypadá dost hrozivě i když je po letech již zabledlá, de vidět že je hluboká, sednu si těžce na zem a vykasám si košili od krku... Byla to slušná rána na starého dědka.. konstatuji s úsměvem svou hanu a čekám co se bude dít... |
| |
| Planiny, bez deště. Teda, on nějaký byl? Tralalaala.. Přivřu oči a polknu. Ty huso hloupá. Začni se chovat profesionálně. Děláš jako bys nikdy neviděla chlapa bez košile. Rolníka možná, ale... Rolník nebo válečník. Jaký je v tom rozdíl? Značný.... Protáhnu si prsty až mi v nich zapraští a začnu se tvářit vědecky, když začnu kontrolovat obratel po obratlu. Chlap, chlap, hrouda kostí, masa.. Svalů Ticho! Pak prudce a bez varování uchopím jednou rukou bradu a druhou temeno hlavy a škubnu. Ozve se lupnutí a zatočí se mu hlava. Další napravování probíhá za pomoci kolena. Kosti už máš v pořádku, ale svaly tě budou bolet, dokud ti do nich nevmasíruju sklidňující mast... Zamyslím se a pak zvednu ruku jejiž dotyk mu začne na kůži vibrovat a mrazit. " Bude tě to bolet, ale nebudeš nic cítit." Řeknu vesele. Ještě mu ošetřím řezné rány kořalkou, kterou pánové nepochybně mají a ovážu mu je natrhanými pruhy z mého roucha. Tak, ani to nebolelo. Řeknu tónem, jak malému dítěti. Potřebuje ještě někdo ošetřit? |
| |
| Planiny, bolest nebo blaho??? Když se jijí prsty dotknou mého krku, místo bolesti mi tělem projede příjemné mrazení.. Ale no tak, je to sice poprvé co tě uzdravuje žena, ale ovládej se..Je to služebnice Vesny, na to ani nemysli, jak je krásná... sklpoím i přes bolest krk a nechám jí ať dělá to čemu rozumí.. Když mě uchopí za bradu a škubne mi hlavou mám pocit že mi chce zlomit vaz, roztočí se mi hlava a bolest náhle ustává.. To je ono, to je ono... Její dotyk je zvláštní, mrazení, chvění, a tolik nových pocitů... U Peruna, musíš se sklidnit, myslí na tu bitvu v tom průsmyku, kde ti málem usekl ten blázen hlavu.. trošku sebou trhnu.. Nejde to, sakra, musíš vydržet, není to žádná táborová holka.. zkousnu si ret a hledím do dálky... Máš jí chránit, ne jí... Děkuji ti, obětuju za tebe bohům, máš léčivé ruce... řeknu první věc co mi příjde v mysli na rozum abych neřekl co nechi, košili si zase stáhnu a otočím se, uchopím její ruce a políbím je... Budiž Vesna chrání tvé ruce a tvůj život, snad právě ona nás poslala v tu dobu k tomu pranýři.. řeknu plaše, rychle ji pustím a obleču si zbroj.. Hlupáku... |
| |
Já taky potřebuji ošetřit Směji se u toho Ten proradnej mnich mě nakop do koulí .Když máš tak léčivé ruce bude to pro tebe hračka Sundávám kroužkovku A stahuji kalhoty i košili. Stojím tam jak mě perůn stvořil. No nemusíš se ostéchát copak jsi nikdy neviděla chlapa.Dělej rychle je tu zima.A chci mít v budoucnu malé kováře. Vůbec jse nečervenám už jsem kolikrát takhle stál před ženskou Pak ti ruce znovu políbí Zbygněv no neboj nekoušu Docela trofalost no co jse dá dělat Tak dělej co umíš |
| |
| Planiny, Věnceslavův rozkrok: Tady někdo pojed zas moc vtipný kaše. Snažím se potlačit stud a rozhořčení, prýštící mi z očí. Avšak neuhnu pohledem ani jedinkrát. Máš pravdu pane, už jsem viděla nahého muže. Ať už to byl křičící mrňous vycházející z matčina lůna nebo starý muž trpící bolestmi při...A umím léčit i tyto nemoci. Řeknu vzpupně. Na takové chování nejsem zvyklá. Já, před kterou se lidé spíše klaní... No, tak si začni zvykat holčičko Se zaťatými pěstmi k němu přistoupím a neústupně mu pohlédnu mu do očí, byť si skoro zvrátím hlavu. Pak pomalu pokleknu. Máš nějaké problémy, pane, o kterých si předtím nemluvil? Krev v moči, pálení, svědění? Ptám se a nešetrně ohledávám objekt... Ne? Vypadá to, že jsi v pořádku. Pozoruhodné. Vážně se divím... Řeknu a otírám si ruce už, už do.... ne, do Zbyhgněvova pláště, ale na poslední chvíli do mého roucha. Pak k němu přistoupím k boku a nahnu se k jeho uchu. Měl bys víc dbát o očistu pane. Jestliže chceš aby se tvá žena dožila úctyhodného věku na to, aby mohla vychovat vaše děti, jak sám říkáš. Pak mu s vítězoslavným úsměvem ošetřím řezné rány stejně tak jak předtím Zbyhgněvovi, ale na větru ho nechám stát zbytečně moc dlouho... |
| |
| Planiny Odvrátím pohled a zadívám se k nebi... Ty to vidíš Svarogu, taková hana... Mezitím než ho dovyšetří vytáhnu meč i sekyru, najdu nějáký kámen a lehce je přebrousím, abych na to nezapoměl, poté utrhnu trávu a trochu očistím svého koně před další cestou, vytáhnu zase medovinu a trochu se napiju, z torny vatáhnu i sušené hovězí a nějáké kupodivu ještě čerstvé placky co sem koupil ve městě a trochu se najím, připarvím i trochu jídla bokem... Až skončíš paní, měla by ses najíst, za chvíli by sme měli vyrazit, pokud chceme do tmy najít dobré místo pro tábořiště.. Rozhlédnu se do dály po planinách ... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro hod procenta 5 |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Planiny Když odejdu na chvíli od skupiny ani si toho skoro nevšymnou, po nějáké chvíli se vrátím a zadívám se na válečníky... Někdo kdo má luk nebo oštěp by mohl jít něco ulovit, je tu kolem dost zvěře, ale dávejte pozor, jedna či dvě lapkovské skupiny se tu toulají, budeme muset být hodně ostražití, protože ti jen čekají na to až zahlédnou něco k oloupení, i když kdo by útočil na pár bojovníků.. pak se zamyslím a něco mi příjde na mysl... Na nás asi jen tak nikdo, ale co teprve až se dozví že s námi jde žena, to nenechají jen tak, znám to, na takových vápravách jsou noci dlouhé studené...a pochybuji že teď někoho v poslední době napadli, karavany jsou až moc střeženy, a jinak tudy projíždí vždy větší skupinky... odmlčím se... Má paní, v zájmu tvé ochrany, bys měla alespoň než projedeme tyhle nebezpečná území pouvažovat o mém návrhu, a nechat se zamaskovat jako muž, pak snáze projedeme...Jinak budou tvé zářivé vlasy pro ty lapky víc než zlato, jestli má slova chápeš...... Pak se pohlédnu na nesouměr koní jež skupina vede a při pohledu na oprať jednoho z nich se mi sevře srdce, neboť ji poznám.. Předpokládám že ten kůň tam byl mého bratra, poznávám ty otěže, dostali jsme je kdysi od otce, po naší první bitvě.. Dojdu ke koni a poplácám ho po šíjí, ten sastřihá ušima jako by mě znal, ale pak zase sklopí hlavu a stále hledá svého pána.... |
| |
| Planiny dláb po šichtě. Když nikdo další nechce ošetřit přijdu zpátky ke Zbyhgněvovi. Nevím proč je to.. Útočiště a ochrana. Jediný on vidí jak schovávám vztekem a pokořením chvějící se ruce pod jeho plášť, který mi dal. To je od tebe milé, že se chceš se mnou podělit o jídlo.... Říkám zatímco se posadím na kámen a začnu si v dlaních třít suchou hlínu o sebe. Země očišťuje. Pak prsten v hlíně cosi načmárám a po chvíli na onom místě vytryskne pramínek. Malinký, titěrný, ale přeci jen. "Beztak ho máš sám málo a to muž potřebuje jíst víc než žena".... Řeknu pohnutě, ale paradoxně se hned vrhnu na jídlo s takovou chutí, že by se o tomto tvrzení mohlo začít pochybovat. Spořádám suché placky a s o něco větší chutí vepřové maso, až mám boule za ušima. Pramínek se mezitím rozroste a stříká pět centimetrů nad povrch země. Shýbnu se k němu, napiju se a pak si očistím ruce. Ani si nevšimnu, že Zbyhgněv odešel. Cítím se nejistá ve společnosti těch ostatních, když mi není na blízku.. Ale už je znovu tady! A vykládá něco o mých vlasech. Vytřeštím na něho oči. Mám se obléct jako muž ? ...Ale jistě nemáte šactva nazbyt.To přeci. To je tedy veselé dobrodružství!...Zjevně si neuvědomuju, proč je po mě vyžadována tato oběť, na druhou stranu ji shledám nadmíru zábavnou... Ale jestli na tom trváš pane poslechnu tvé rady. Přikývnu |
| |
Obléknu se zpátky do hadrů a zbroje.Poslechnu si rady té holky. Hmm to je zajímavé jak budem někde u vody tak se umeji.Jinak díky .Víš sem taková veselá kopa.Jinak by tu byla nuda.Všichni sou až moc vážný Pak poslouchám co jsi povídaj.Koukám na tu holku co to vivádí stím prstem.Pak jen s otevřenou pusou koukám jak vytéká ze země voda. Ty jo co to je .To jsem za svůj život eště neviděl.Nějáká magická moc se vté dívce schovává.No radši jí už nebudu popichovat.Mohla by mě zaklít do podsvinčete. Pak juknu na Zbygněva nevěřícním pohledem. Jo já s tebou půjdu lovit velice rád mám též chut něco ulovit.Ne však medvěda ani vlka.Tyto zvířata jsou vzácné a uctívané Pak jsi dělám takový malý rituálek .Aby jse nám lov vydařil.Pokloním se k zemi proseji hlínu mezi prsty a prohlásím No dnes je dobrý den na lov snad nám to výjde. Beru oštěp a jdu se zbygněvem na lov |
| |
| Planiny Pohlédnu na Jašinku a pousmějí se, než však stihnu cokoliv říci vytriskne po nějákém jejím rytuálu ze země voda... U Svaroga, toť snad síla Roda... pokleknu na zem a čelem se dotknu země... Toť jistě vaše vůle mí bozi že chtánit jste mě jí poslali... postavím se a nevěřícně na ní koukám, s úctou a pokorou, ale stále i jako na pěknou ženu... Tvá síla zdá se být mocná, musíš dobře sloužit naší paní... po té ce se pustí do jídla se na ní jen s úsměvem dívám a pak pronesu... Možná toho spořádáme více než vy, ale když jsem na tažení, někdy i týden nejíme, takže pokud chceš, ještě tu jídlo mám, a myslím že Větroslavus něco snad uloví.. pak se otočím k němu a pravím... Nepůjdu s tebou, za prvé nemám čím lovit, a za druhé, někdo musí hlídat, na lov bude chodit vždy jen jeden, asi 300 krků od sud byli stopy zajíců a koroptví a také srny...ale dávej pozor, jsou tam i stopy kopyt, někde v okolí jsou lapkové... přisednu k Jašince a vytáhnu ještě pár placek a kus masa... Jen jez má paní, to tríznění a naše léčení ti jistě vzalo sil dost, a co se týče toho převlékání, jde o to že lapkové po nás půjdou asi kvůly koním, ale nemusí, jsem jen válečníci, nebudu v nás vidět moc kořisti, ale kdyby viděli tvé vlasy, chtěli by dostat tebe, a pak, pokud by nás přemohly a tebe odvlekly, bys přišla o čistotu ... poslední slova řeknu trochu vážněji a stydlivěji.. Chápeš mě doufám... pak najdu ve svých věcech nějákou čapku a podám ji ji...Možná najdu i něco víc, ale snad to bude stačit, plášť, čapka a něco čím zakryjeme tvé nohy... můj pohled sklouzne na její bělostné nohy a skoumavě se na nich zastaví... Chránit...! |
| |
| Prérie: Zaposlouchám se dozvuků okolní krajiny a když ke mě Zbyhgněv promluví právě si zadumaně cucám pramen vlasů. Pak si uvědomím, že mé tělo instinktivně reagovalo na jeho přítomnost, tichý dech, teplo jeho boku, když si ke mě přisedl, ač má mysl byla vzdálená. Pohlédnu na něj očima nevinnýma a zelenýma jako jarní horské pastviny a pravím: Myslíte, že by mi zamazali vlasy? Zeptám se udiveně a pootevřu rty. Slyšela jsem, že bohaté paní si nechávají platit za vlasy chudých děvčat. Zachvěju se a přejedu si dlaní po své ryšavé pýše. Hlupačko. Co by asi tak dělali lapkové s tvejma vlasama? Zatajím dech: Silné mužské paže mě uchopí za vlasy a zakloní hlavu do zadu. Ucítím majetnické sevření na svých bedrech. Vytřeštím oči a z úst mi výjde tiché protestné zasténání. Bradavka zcitlivělá z dotírajících mužských vousů, píchajících jako bodlinky se napne a pak.... hrubé štípnutí. Po líčku mi steče slza, když mi po chloupcích na tom nejcitlivějším místečku začne přejíždět teplá mozolnatá dlaň. Sevřu stehna k sobě a prohnu se jak luk. Má pánev jí začne vycházet v ústrety. Ne! Dost! Ticho! Zrudnu ve tváři jak pivoňka... Vy jste myslel, že by mi....? Odvrátím od něho hlavu, aby neviděl mé rozpaky, ale pak mi na ni navlače svou čapku. Začnu se smát a shrnu si vlasy pod ni. Vypadám hloupě, že?..Na chvíli se odmlčím. Nic o Vás nevím. Povíte mi jak vám říkají? Kolik jar už po světě chodíte a kde jste se naučil se zbraní zacházet? Upřu na něj zvědavý pohled. Zdalipak na Vás doma čeká žena a kupa dětí... Posmutním. |
| |
| Planiny Trochu se pousměji když začne vtipkovat, ale jde vidět že mě chápe, zhluboka se nadechnu.. Boj měl radši než lásku můj bratr, ale jak ho znám padl aby jí ochránil...asi to máme v rodě, bratr mého otce také padl když bránil svou ženu... z myšlenek mě vytrhne jijí otázka .. Myslím že víte jak jsem to myslel... trochu kryju své rozpaky, sice o tomhle před muži dokážu mluvit ale jen když se bavíme o tom jak která táborvá holka umí zahřát... Pousměji se když si nasadí čapku mimoděk jí zhrnu jeden rudý pramen pod její okraj, ruka se mi při tom chvěje vzrušením, když se dotknu její hebké pokožky těsně před spánkem... Někdy je lepší vypadat hloupě, než ryskovat život a ... však vi víte co, ale ne stále vypadáte nádherně.. sehnu se a naberu od pramínku který přistí ze země trochu bláta... Mohu? zeptám se a usměji se, ani nečekám na odpověď a už její krásné tváře zmizí pod špínou země, ale efekt to přináší, z dálky bude vypadat jako uřícený válečník.. Jsem Zbyhgněv, zvaný Krvestřeb, narodil sem se před dvaceti, možná jednavaceti jary, Perun v tu noc posílal své posli všemi směri, a snad proto sem se stal i se svým bratrem bojovníkem, a také proto že se náš kmen stěhoval, a bylo to nutností, od dne kdy jsem začal chodit mě otec učil bojovat, střlet z luku, jezdit na koni, a do první bitvi sem šel jíž ve 13 ti letech, od těch dob sem jen bojovník, neznám nic jiného, než boje, cestu, tvrdou zem a jizvi ... pousměji se..Naposeldy sem viděl bratra před sedmi jary, odjížděl sem tenkrát na loveckou výpravu, a z ní sem rovnou šel s muži do války o nové území, dostal sem se za tu dobu až do zemí kde žijí lidé s divnými oči..Ale teď se chci vrátit domů, a dá li Perun a já přežiju v útoku na...zarazím se polknu...Jestli přežiju, budu mít snad tolik kořisti abych mohl koupit lepší zbroj ... Hlupáku, nemůžeš vyzradit každému na co potáhnete, i když jí věříš, stále o ní mnoho nevíš, a to že se tí líbí tě k tomu také neopravňuje.. |
| |
| Planiny, válečné maskování: Zatímco se Zbyhgněvovy oči rozzáří vzrušením a snad i smutkem, když vypráví o svých osudech a bratrovi trpělivě naslouchám a prohlížím si ho. Tvář mám ušpiněnou od bláta a zas si připadám jako malé děvčátko, které si hrávalo v kmenu prastarého dubu za vesnicí. Má moc hezké oči a ruce, ty má velké a hrubé. Otlačené od jílce, ale dotýkají se mě s takovou něhou. Jeho napjatá kůže a svaly hrající pod ní, když si sundal halenu...... . k ďasu! Polknu. ......tolik kořisti abych mohl koupit lepší zbroj ... Vrátí se ke mně jeho hlas. Zamračím se. Inu, vy muži bez válčení asi neumíte být. Kdyby vládly světu ženy vypadalo by to tady úplně jinak. Na chvíli si nedostupně složím ruce na prsou, pak pookřeju: Váš bratr byl jistě statečný válečník a zemřel jako pravý hrdina. Uklidním ho pohlazením po loktu. Na konečcích prstů ucítím chloupky. Mužské tělo je tak zvláštní! Rozpustile se postavím. A co uděláme s těma nohama? Postavím si jednu nohu v lýkových botách na kámen kde jsem ještě před chvílí seděla a nakloním hlavu na stranu. Má pokožka je jiná. Nikdy jsem nemusela pracovat. Ani jsem nikdy nepoznala krutost slunce pálícího do ohnutých zad lopotících se na poli. Píchnutí jehly při zašívání v matném šeru ani loupání horké zeleniny. Kdepak. Neumím vařit ani zašívat, ba ani krávu bych možná nepodojila... Jsi prostě na nic, jediné co máš je pleť světlá a jemná jako kozí mléko, ve kterém se koupou bohaté ženy. |
| |
| Planiny, hovory o životě.. Pozoruju její tělo a v myslí vidím ji bez všeho co má na sobě, z části sem to již viděl, ale příjde mi že bych na to myslet neměl, ale nedá se to zastavit... Boj, v téhle době je nutností má paní, bohům žel musíme bojovat abychom žili... Lepší zbroj abych přežil a mohl získat tolik kořisti abych uživil rodinu, jen bojem se žít nedá, to máte pravdu paní, ale je to mé povolání, tak jako někdo kove zbraně či obdělává pole, já sekám hlavy a drtím hnáty... řeknu rozhodně a odvrátím svůj pohled od jejího těla, dech i tep srdce se mi totiž hodně zrychlili a já nevím co to znamená, zažil sem to jen párkrát při návštěvě prvních táborových slečen na dovádění, ale tohle je jiné, silnější a krásnější... To zatím nevím paní, snad se najdou onuce a nějáké hadry jež je dokáží schovat.. pokračuju dál v odpovědích na její otzky a radší vstanu a začnu se procházet... Ale no tak uklidni se, nejradějí bys byl jedním z lapků co se jí zmocní ale dobře víš že to není ani ve tvé povaze a že hněv bohů za takový čin by byl jistě krutý..Dívej se na ni normálně, nebo ještě něco pozná... otočím se k ní zády a zařu oči, začnu zhluboka dýchat a soustředit se na to abych jí ochránil jak sem slíbil... Musel bys dobýt hodně měst abys jí koupil od jejho otce, ale taková určitě není jen tak mání tak na to zkus zapomenout...ale možná únos...Mlč, sakra, stejně si tě ani nevšimne, co jsi ty proti ní, jen stroj na smrt, loutka která ani nemá moc na to mluvit a používat sílu bohů jako ona.. |
| |
| Planiny, pohnuté osudy Pane Zbyhgněve.... Poprvé ho oslovím jménem, jenž se mi vrylo do paměti. Je vám něco? Zeptám se starostlivě a úsměv mi zjihne na rtech. Seskoším z kamene. Odpusťte mi, tak jsem to nemyslela. Každý se živí jak umí. Vaším údělem je udělat svět lepším, bít se za správné věci. Za to co věříte. Pohédnu na jeho záda, když je ode mě odvrácený pohledem děvčátka, které poslouchá pohádku o neporazitelném hrdinovi... Pohlédnu na své ruce. To já neudržím ani meč, ba ani s motykou, nití, pluhem, koštětem neumím zacházet správně jak se na dívku sluší. Za to umím léčit Ale od malička mě stará vědma učila jak věštit z vnitřností ptáků a kostí. Jak poznat zda je dítě v ženině těle zdravé a jak zahnat zlé sny. Jak umět naslouchat a pomáhat chorým a které rostliny jsou na jaké nemoci. Desítky mastí a smrdutých odvarů. Komunikovat s prastarými bytostmi, umět se vypořádat s třesavkou. Pozorovat slunce letící po obloze a zjistit jaké bude zíta počasí. A proč to všechno? Má paní. Abych mohla být vypuzena a poslána na strastiplnou pouť plnou strašlivých válečníků a cizích bohů? Krve a násilí. A uprostřed toho všeho si mám hledat muže, jenž dá život mému dítěti. Jsem snad nějakou chovnou klisnou? Věštba či osud! Prý předpovězení. Páh! Každý má svou cestu, jak se vypořádat s tímto krutým světem. stisknu jeho rameno. |
| |
| .Planiny, v hlubokém zamyšlení... Když se jíju ruka dotkne mého ramena, mrazení v mém těle projede od hlavy až do konečků prstů...Mám co dělat abych se neotočil a nepolíbil ji... Vaše ruce umí víc než ty moje, umí léčit, vrácet naději, mé umí jen brát, ne nic mi není paní, jen mě napadali podivné myšlenky, jež by neměli, ale nejdou mi z mysli.. otočím se sundám si přilbu, dlouhé černé vlasy mi spadnou přes oči na ramena, jsou černé jak havraní pěři, upřu svůj pohled do toho jejího a začnu se v něm utápět... Vaše ruce, se s mími nedají srovnat, vy toho děláte mnohem více, a což o to že nevládnete věcem kterým má dívka vládnout, Vás si vezme jistě nějáký vojvoda, takže to umět nemusíte... poslendí slova vyslovím smutně, v mých očích spatří ten krátký smutek... Já se dětí ani rodiny asi ani nedočkám, protože není žádná jež by o mě stála, a než přejdou všechny boje, mohu zůstat ležet v prachu země..jako už mnohokrát... přistoupím o krk blíže, ucítím dokonce i její vůni, lehce jí nasaji nosem a zasním se... Asi nikdy nepoznám jaké to je milovat jednu ženu, jaké to je bát se o své děti, tak jako můj otec a má matka, ale to je asi můj úděl, vše je vůle bohů.. každý z nás kráčí po cestě jež mu bohové sešlou, můžeme jí trochu ovlivnit, ale asi neunikneme jeich vůly.. |
| |
| Poušť...Tajga....Les....teda PLANINY! Někdo dává a někdo bere. Takový je koloběh života. Zajíce zabije vlk a vlka zabije sup, ale člověk najde supí vejce a díky nim přežije, pak zjistí, že vejce byla nakažena zlou nemocí a umře v krutých bolestech. Jeho mršinu sežerou malé divoké lištičky. Ó velká matko dej ať dokážu uklidnit jeho divoké srdce. Zlé myšlenky a smutek v jeho očích přeměnit na radost! Prosím, o nic jsem tě nikdy nežádala tak urputně. Ani o svůj život. Stojí tak blízko a je tak mohutný! Vím, že jste prožil hodně zlých věcí. Ale nesmíte tomu podlehnout. Když budete věřit že zemřete, skutečně se tak stane. Nedokážete si představit jak může být lidská vůle silná. Natáhni ruku a pohlaď ho po těch černých vlasech! Slzy jenž mi vstoupí do očí začínají smívat bláto z tváří Ale já potřebuju, aby jste žil. Když ne pro nic tak pro Velkou Matku. Moje paní chce aby jste žil a chránil mne, proto vás za mnou poslala. A proto nedovolí aby vás usmrtil letící šíp, těžký kyj, ani zdivočelý kůň. Přivinu se k němu a celá se rozechvěju. Je to tak silný pocit, že skoro omdlím. Takže neumřete Zamumlám chraptivě a přidušeně v objetí. Zatočí se mi hlava. Má paní! |
| |
| Planiny Poslochám její slova přivřu oči... Asi máte pravdu má paní... Když je znovu otevírám vidím jen jak se ke mě přivine a skoro zašeptá slovo jež mi vezme dech..A právě pro Vás a pro Vesnu, musím žít.. mé svalnaté paže jí s největší něhou přitisknou k mé zbroji a když sklpím svou hlavu mé dlouhé vlasy jí spadnou přes hlavu a do obličeje... Pro vás budu žít, dokud si to budou bohové přát má paní.. jednou rukou jí lehce pohladím na zádech a tvář opřu o její hlavu, i přes čapku cítím vůni jeich vlasů, celý se rozechvějí, ale je to tak nádherný pocit že mi to nevadí, chvíli ji držím v obětí, ale pak jí uchopím pod ramen a zvednu jí do vzduch a zatočím se s ní.. Když jí znovu položím na zem znovu se nakloním k jejímu uchu a zašptám toto... Je li toto vůle boží, pak donesu k oltáři Matky 5 hlav nepřátel a zaříznu v obět berana a černého kohouta, aby mě i nadále její přízeň provázela.. přivoním si k její pokožce a znovu zavřu oči.... Svarogu, Vesno, Perune snad to není jen zkouška, a pokud ano, je dost krutá, neboť takovou ženu musí milovat každý, a já nejsem vyjímkou... |
| |
| Ne! Vykřiknu pronikavě a bolestivě. Zvednu svou hlavu a na čele ucítím jeho vlasy. Teď ne! Doširoka rozevřu oči a snažím se najít ty jeho. Ale přichází tma Mé rty se pootevřou v tichém výkřiku, z útrob mi vyjde jen zachrčení a v koutku úst se mi objeví slina. Panenky upřené do dály se mi zvrátí dozadu a v očích zůstane hrůzné bělmo. Stisknu Zbyhgněvovu ruku a poroučím se k zemi. Tělem mi nejprve projede třas jak v horečce, ale pak se svaly začnou nekontrolovatelně škubat. Dětský smích Ať budu říkat cokoli nebojte se. Dejte....něco do úst a seeee řeknu a zaryju prsty na rukou do jeho ramene. Bylo toho dneska moc, moc nových pocitů, moc vzrušení....... |
| |
| Když začne padat k zemi okamžitě jí chytím do naručí a položím jako pírko, nechápu co se děje, jen mi v uších zní její výkřik a poslední slova, nevidím nic co bych jí mohl strčit do pusy..Ne to snad ne, není to hněv bohů za mou opovážlivost? hledám co bych jí strčil do pusy, už jednou jsem tohle viděl, spolubojivník takový stav měl, a já mu pomohl po válečnicku, sekyrou za krk...Ksakru.. rozhldénu se ještě marně kolem sebe, rychle opláchnu svou ruku v pramínku jež vyvěrá ze země a do ust jí vložím své ruce, vím že to asi bude bolet, ale co se dá dělat...rychle si sednu na zem a položím jí do svého klína, uchopím jí pevně a jednou ruku a nevím co dál dělat... Perune, mocný Perune, Svarogu, otče Svarogu, Vesno, ó mocná, nedovolte aby tady takto umřela, když jsem jí již jednou ze spárů smrti vyrvali.. zašptám k nebi a do očí se mi derou slzy, slzy bezmoc a beznaděje nad tím že nevím co dělat... |
| |
| Tanec svatého Víta mezi Zbyhgněvovýma nohama: Zem se barví do ruda. Na vzdálených pahorcích její mysli vidí tančit kreatury bez rukou a hlav, křičí jako podsvinčata napichovaná na kůl. Nedonošený plod na ni upře svá rybí očka. Jan se opírá loktem o kmen prastarého dubu za vesnicí, ale když k ní zvedne hlavu, místoočí má jen prázdné důlky. Ne Jane neeeeeee! Křičím a kopu nohama, Zbyhněvovy ruce se barví do ruda, když do nich křečovitě zarývám své zuby. Jistě bych si jazyk jinak ukousla... Odejdi. Tady tě nic nečeká, jen smrt. Říká stará vědma. Voda v potoku zrudne, zrudne krví. Strýček, teatrálně se houpající na provaze, když zafouká vítr... Když zafouká vítr, rozčechrá mi vlasy. Tady jsem tadyyy grrr! Volám a mávám Měj oči otevřené a uši nastražené. Trvá to dlouho, zdá se že to nikdy neskončí. Ale když se mé tělo nakonec vyčerpá. Třas ustane a stisk zubů pomalu povolí. Ochabnu a usnu. Vyčerpaná s mírným dechem, ale přeci jen. Mé tělo je na omak studené, ale zvlhlé ledovým potem. |
| |
| Klid po bouři.. Opatrně a přesto pevně jí svírám a jen nepatrně vnímám bolest ruky do níž se zarývají jeji zuby, když blouzní, raději to neposlouchám, jen se divám do jejícho obličje, a modlím k bohům aby to již ustalo, když to přestane, a ona usne v mém klíně, opatrně jí zvednu a plášť upravím tak aby na něm ležela a zároveň jí i zakryl, lehnu se těsně vedle ní abych jí dodal tělesné teplo, neboť horko které mezi námi v době kdy jsem jí svíral vzniko rozehřálo i mou jinak chladnou zbroj, lehnu si k ní a haldím jí po tváři, jsem rád že to již zkončilo, i to že mi neukousla prst nebo celou ruku... tak jen spi má paní, dnes tedy přespíme zde... když už vidím že spí kldině, a její dech se ustáli, zvednu se a jdu nasbírat dřevo a zapálím oheň na příhodním místě skryté větu, pokud se tam dá najít, pak jí vezmu a přenesu opatrně k ohni, kde jí uložím,a sedím hned u ní, meč si dám na druhý bok a dívám se po okolí a ostatních.. Divný to den.. |
| |
| A bylo světlo Cítím se být unavená jak po dlouhém běhu a slabá jak věchýtek. Jako kupka slámy, kterou lomcuje vítr a pomalu ji roznese po poli. Dlouho a neklidně spím. Probere mě pachuť krve na rtech, když povisunu jazyk a opatrně si je olíznu. Zachvějí se mi víčka. Hoří oheň, v něm praaskají větvičky, je teplo. Plášť kterým jsem přikrytá voní mužským potem, senem a kůži z koňských otěží. Zdál se mi sen, že po mém boku ležel muž a jeho teplo mě zahřívalo do zad a jeho ruce mě něžně laskaly na spáncích a umouněných tvářích. Krásný sen! Trošku zvrátím hlavu a uvidím Zbyhgněva. Usměju se. Děkuju můj zachránče Jeho vrásky okolo očí jsou trošku prohloupené a jeho pravá ruka celá od krve. Zby...Promiňte |
| |
| Pohled střežící jedinou věc.. Sedím vedle ní a stále jí pozoruji, když se začne probouzet jsem rád, začnu se i usmívat, a nevím co dřív, znovu jí jemně pohladím po tváři a neposedné vlasy skrotím lýkovou čelnkou, zhluboka se nadechnu a jen tiše zašeptám.. Není se za co omouvat má paní, jsem rád že je vám jíž lépe, jak sem slíbil, ochráním vás... řeknu potichu a stále se usmívám když jí vidím, ruka sice bolí, ale není to nic vážného, asi jako když se brání ženy ve vesnici kterou máme vyplenit, ale co tohle není nic co by mě ohrozilo na životě.. |
| |
| Pohladím jeho zkrvavenou ruku. Já vám to ošetřím. Pokusím se zvednout. Bezvýsledně. Ospale se usměju. Až zase naberu síly. Hledím do jeho hlubokých hnědých očí a jsem naplněna vděkem a něčím, co mě rozechvívá uvnitř a při čem se hrozně hezky usíná... Odpočněte si. šeptnu a cítím jeho tvář tak blízko mé, že se můj dech odrazí od jeho rtů a vrátí zpátky. Pak usnu. |
| |
| Ruku jí položím na čelo a nesouhlasným pokývnutím jí nazančím že to není třeba, ale stejně nemůže vstnout, ještě se dívám jak začíná znovu usínat, znovu jí lehce pohladím a pak když usne, loknu si medoviny ... Doboru noc má paní.. zašptám jí nežně do ouška když usíná a pak se podívám na ostatní..Hldíky si musíme rozdělit, ale já sem docela unaven, beru si až tu poslední, a ona si musí odpočinout.. řeknu tiše a natáhnu se těsně vedle ní, jednou rukou obejmu ji, a druhou rukou držím svůj meč v ruce, zbroj si nesundám, neboť navím co se může stát..Pomalu taky usnu... |
| |
| Pláně Jakmile zapadlo slunce opět se ochladilo země je pokrytá sněhem ikdyž spíše posypaná jako bábovka cukrem. Behem noci sníh začal opět padat. Klepete hroznou kosu a nemůžete kvůli zimě spát máte prokřehlé všechny údy. Větroslav alespoň rozdělá oheň a udělá malí přístřešek z plachy. Pak vezme malí kotlík a do nej nahrne sníh a nasype trochu sušeného listí z ostružiní a kopřiv a větvičku z borovice. Jste schováni v jednom z mála místních remízků a slyšíte jen zvuky stepy ovšem do těchto zvuků ze vmísil jiný a podivný zvuk a to řechtání koně a kroky.....  |
| |
| Noční zima... v noci mě probudí zima a pak stavíme tábor, když se zase uložím, nemohu usnout, stále ležím kousek od té křehké květinky a hlídám jí, kdyby se náhodou vrátil ten podivný stav co měla odpoledne, je mi zima a docela promrzám... Co kdybych se k ní zase přitulil? Ale ne, musel bych si sundat zbroj nebo jich asi zamrazil .. z přemýšlení mě vythne zvuk koňských kopyt, stisnu jílec meče a bleskurychle vyskočím na nohy a vytrhnu meč z pochvi, jeho obnažená čepel se zaleskne do noci a já se pozorně dívám kolem sebe...Kdo příchází bez ozvání? Mluv neb je to slušné ozvat se když vjíždíš do tábora cizích! pronesu nahlas ale ne zas tak abych vzbudil spící Jašinku, sevřu jílec ze země rychel zvednu svůj mandloví štít... |
| |
| Pláně a podivní poutníci Když se zzve zbyhněvův hlas tak se hlasy ztiší pravděpodobně netušily, že někdo v zalesneném remízku je a jen hledaly přístřeší. Nebo taky ne. kdo ví. PO chvylce ticha se ozve: Jó nápot kívánok! Nem étem. én vagyok Szevéd Arsanyi. Kazar! Te vagyok? Szlovan? Kroky na koních se přibořují k táboru A z houští lesa se nakonec vyloupnou tři jezdci. V podivných zbrojích, ale Avaři to nejsou mají havraně černé valsy i fousy. maji je zapleteny do copánků. Vjedou na koních až k místu kde jste vy a v rukách mají stále zdvižené kopí a neduvěřivě na vás hledí...  |
| |
| Kdo spí, je hodnej a ani chleba neptá a nepřísluší se ho budit: Dotěrná a nenechavá večerní zima mě několikrát probudí. Ráno, když mi končetiny prokřehnou zimou téměř až ke kostem se rozechvěji a mé tělo se instinktivně přivine k teplu vycházející zpod Zbyhgněvovi zbroje. Potom dokonce tvrdě zaberu a několikrát ze spánku cosi zabroukám, zaňafám jako štěňátko a převalím se na další bok. Z hlubokého spánku, mě proberou až čísi hlasy. Protáhnu se až mi zapraští zkřehlé klouby a zívnu. Protřu si jedno oko, ale při pokusu zvednout se, se narazím do hlavy o přístřešek. Málem ho na sebe v rozespalosti strhnu, přísahala bych že tady večer nebyl. Naštvaně vypochoduju ven po čtyřech a pak zvednu hlavu. Pootevřu ústa a čapka kterou mi včera Zby dal mi spadne na stranu a zakryje jedno oko. Za to se však uvolní několik pramenů mých vlasů a začnou mi poletovat okolo hlavy. Kůže pod umouněnýma tvářema zbledne: Kdo to k sakru... |
| |
| ¨Pláně.. Zaposlouchám se do hlasů jež slyším a nevím kam je zařadit, chvíli jen tak stojím a pak se promluvím... Já sem Slovan, Slava...Rozumíte mi..Rozugmět ? zkusím si vzpomenout na tu řeč jež sem slyšel jako malé dítě ale nedaří se mi to...Jdu směrem k jezdcům a meč sklopím k zemi a štít dám od těla na znamení toho že chci jen mluvit né bojovat.. Nichcem boje, já Zbyghněv, što vy zde rabotajet... pokusím se znovu mluvit tou řečí ale sám sem si jist že to už jen odhaduji, nidky sem tu řeč moc neuměl, a navíc sem jí mluvil jen jako malé dítě když se bojovníci našich kmenů sešly a přivedly sebou své děti, hledím na jezdce a snažím se je někam zařadit...Avaři? ne to ne, spíš Hůnové nebo Chazaři, nevím.. projede mi hlavou ... Chazar? |
| |
| Pláně a podivní poutníci Jezdci se na sebe jen tak rozpačitě podívají a pak jeden z nich: Te vágyok Szlovan. Igen értém! én vagyok Chazar. a druhý se pousměje a povídá již řečí které se dá alespoň trochu rozummět: Dibro dan my jesame Chazaři a nepřichadime ve valka ili v mieru. Tu on byt Sevéd Arsáni tady ten Berkuz Imrédi a já Šándor Stepilovaš mužem dotat trochu ogňu? a přencoovat? mame trochu medoviny A Sevéd s Berkuzem snad i můžou něco zahrát na loutnu. Zvedly jsme válku a Pečeněhy a tak jsme na výpravě a naše voje se nám někde ztatily. Pak ten co mluví alespoň trošku slovansky neco přeloží těm dvoum druhým a oni zabodnou své kopí do zeme a seskočí z koní a podají zbyhněvovy ruku... |
| |
| Noční návštěva Oddychnu si když nemusím bojovat a všem ruku stisnu, naznačím jim ať se sednou k ohni a rychle se vydám za Jašinkou, když vidím že je vzbuzená, sednu si k ní ... Nic se neděje má paní, to jsou jen vojáci jež se ztratili hlavnímu voji, tedy doufám, ale i tak, schovejte si své vlasy, a spěte, jeden nidky neví.. zašeptám jí tak aby to neslyšeli a přisednu k ohni za Chazary, medovinu skoro nepiju, jen jeden hlt na zahřátí a stále nespoušítm z očí ani jednoho z nich, ale tak aby jim to nebylo nápadné, chvíli se bavím s tím a hned zas s tím..Sem tam pohlédnu na to jestli Jašinka poslechla nebo ne... |
| |
| Těžkej úděl hezký holky - sušení huby: Nastražím ucho: Sevéd Arsáni, Šándor Stepilovaš, Berkuz Imrédi ? Exoti, holka exoti! A ta mluva! Narazím si čapku na vlasy, ale vzpupně pohodin nosem. Schovám se do přístřešku vyrobeného Věnceslavem a zabalím se do pláště. Pozorně, ale poslouchám co se bude dít a vykukuju nos hned, když se něco šustne. Udatní válečnici? Hm? Určitě znají spoustu hrůzostrašných historek... Medovina teče proudem a mužům se rozvazuje jazyk. Za chvilku tam začne učiněná veselice a já tady suším hubu. Ticho buď! Stejně bys něměla pít alkohol, buď ráda, vždyť se opiješ div ne z toho, když ti dá někdo čuchnout k medovině. Ale dyť su mladá, můžu se taky poveselit ne? Kousnu se do rtu a zacpu siuši dlaní, abych neslyšela nic, ani zvuk loutny a neotravovalo mě to v mém posvátném klidu a míru, odevzdání mé paní. Avšak jde to těžko.. |
| |
| Pláně.. Sedím s nima u ohně ale když mi nabídnou pití jen zakroutím halvou.. Nebudu pít, bolí mě hlava, dostal sem ránu a není mi dobře.. řeknu tomu co rozumí mojí řeči a jen poslouchám loutnu a dívám se na Jašinku co udělá... Jen pojď, přisedni k nám... řeknu zvesela..Alespoň se dovíme jak to maskování funguje.. |
| |
| Což bych si já švarná děvčica nezavdala! Což by sis ty švarná děvčica nezavdala?!Vystrčím hlavu zpod deky a přeměřím si je zvýdavým a vlídným pohledem. Myslí si že jsi chlapec. Není to sranda? Kousnu se do rtu a natěsno se zabalím do pláště. Pak se k nim opatrně přikradu. Čapku mám natěsno naraženou na hlavě a tváře ušmudlané, jak nějakej malej usmrkanec.. Posadím se dokruhu okolo ohně, který hezky hřeje a naslouchám melodické hudbě. Sem tam kouknu na válečníky. Zajímají mě. Všechno co je nové a neznámé mě zajímá. Cítím jak mi prsty u nohou začíná prostupovat teplo. Když se proberou z mrazu začnou bolet. Tak si sundám své lýkové opánky, které jsou mi v této zimě dost k ničemu. Když je mi nabídnuta medovina nepohrdnu, ale po jejím požití vytřeštím oči a ¨většinu jí vyprsknu do ohně. - Jen se tomu zasměju a dělám jakože nic. Položím si bradu na kolena a začnu se v rytmu pohupovat ze strany na stranu. Zamyšleně se při tom koušu do spodního rtu. |
| |
| Pláně a podivní poutníci u ohně Chazaři se při zbyhnevovích slovech jen zasmějí a neco si špitaj ve své řeči pak se na tebe podívá ten co mluví slovansky a povídá: Víš nechtel bych tě nejak urazit, ale moji bratři se ti teď trošku smějí u nás nepijí jen staré babky a děti a na bolest hlavy je to pití nejlepší. ALe jestli nám neveříš tak klidne budeme pít pětkrát tolik než ty. Ikdyž jsme mely o slovanech jinačí myšlení. dál hrají a kalí pak začnou cvílemi i tancovak a vyvádět skopičiny kolem ohně Berkutz dokonce zvládne i žonglovat opradu se baví. Když ten malej kluk (Jaška vyplivne tu medovinu zanovu se rozřechtají a pak ji podají Vilmoskörte což je daleko tvrdší. Hej mladej ty se snama naučíš ještě pít když te to doma nenaučily A jaška dostane herdu do zad. |
| |
| Planiny Nepiju se jen simbolicky a pousměji se.. Skoro mi jeden kněz z města zlomil vaz, a zítra pojedeme dál, tak chcci mít čistou hlavu, a řekni svým bratrům že kdyby pili s našimi babkami tak to nepřežijou.. řeknu s úsměvem a vstanu, trochu se prtáhnu a začnu tancovat kolem ohně, ale když Jašinka schytá uder do zad byť je to jen přátelské a nevedomé gesto, zarazím se nenápadně si zase sednu na své misto vedle svého meče...Pozoruju jak se napije a pak se začnu smát... No jo no ženy, nejste zvyklé na takové pití.. |
| |
| Tož sa to rozjelo Pohodím vzdorovitě hlavou, i když zapomínám, že vlasy mám skryté pod čapkou: "Nejsem žádná stará babka!" Vy¨písknu, ale pak hraně změním hlas v tvrdší, jako mladí muži, kterým se ještě neustálily hlasivky: "Já umím pít! Davaj" Načez vytrhnu to pití z ruky jednoho z nich. A pořádně si přihnu. Vypadám sice chvilku jako bych spolkla hřebík, ale přejdu to docela odvážně. Jak to můžou pít dobrovolně?! Do očí se mi navalí slzy z té síly a hluboce vzdechnu. To je....teda kurnik šopa síla. Vytřeštím zarudlé oči, ale pak hrdě zvednu ramena jako bych je měla bůhví jaká a udeřím se pěstí do prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nemůžeš odtrhnout oči od jednoho z nich černovasý a jeho dlouhé havraní vlasy jsou zapletené do dvou copánků které mu splývají přez uši až na hruď. Jeho černé oči jsou pro tebe naprosto uhrančivé a jeho melodický a upřímný smích te hladí po duši. Je roztomilé jak si myslí, že seš chlapec a jak ti dal tu přátelskou herdu do zad zdálo se ti jako by to byl ten nejpříjemější dotyk. Bylo to tak srdečné a nespoutané tak divoké. Tak divoké jako jsou oni tito stepní jezdci jako step po které křižují nevázani a veselí. Jak jsou rozpustilý jako chlapci a jek před tebou nemají uctu kterou ti jako ke krásné divce sem tam prokazují jiní aby si tě získali. I to co říká ti přijde krásné a s tím přízkukem snad ješte nádhermejší. A ta hudba a hlas kterám zpívají je něco co te opravdu učarovává a ty toužíš sním být do nejdíl a jemu co nejblíže a snad chceš aby si tě vzal jeradeji tu a tady tady v lese. To jsou ale jen myšleky v nejhlubším tvém nitru nerada bys aby jsi ublížila panu Zbyhnevovy který se tak o tebe pěkne stará a tušíš, že o tebe i snad usiluje, ale ženské srdce ti dává jasné znamení... |
| |
| Pláně a podivní poutníci u ohně zabava se rozjela Když se Zbyhněv evidentne vymlouvá a stále sedí tak nejak mimo tak se mu jen chvilku smějí, ale pak už ho už nechají být. Baví se z ostatními. Ten malej kluk se jim docela zamlouvá a tak s nim kecají a chlastají. Pravděpodobně je ani nenapadlo že to muže být holka a tak mu provádějí ruzné naschvály, ale vše jen tak ze srandy k ránu jdou ti dva co moc neumí po slovansky spát a ten co umí si ješte vykládá s větroslavem a s klukem kterej už je trochec nasolenej .... |
| |
| Spářka A já ještě žádnů něměl a žádnů mít ni nebudu. Nežli bych se osmělel rač zapiju svobudu! Třebas holka sebehezčí, za ženu si ju nevezmu Jedině lehůňku prsatější u ohně k sobě přitisknu! Vykřiknu a zvednu ruku do vzduchu. Pak s ní plácnu Věnceslava do zad, až se celej pobrindá od medoviny, kterou právě pije. Nevšímaje si jeho podrážděného pohledu dodávám: Ale seš dobrej chlap, už jsem ti všecko odpustil i to s tím tvým bucharem! Dávám si pozor abych každé slovo vyslovila přesně, až se mi jazyk plete a myšlenky jsou zatemnělé. Vyslovuju skoor po hláskách. Pak na chvíli skloním hlavu a zahledím se do ohně. Pootevřu rty, jako bych se chystala říct nějakou náramě chytrou věc, ale nic ze mě nevýjde. Jen si přitáhnu toho maďara za kabátek k sobě a nakloním se k němu: Ještě bys měl zahrát! Vykřiknu. A zazpívat taky, moc hezky zpíváš. V rudém odlesku ohně v mých zelených očích se cosi zableskne: "Zagraj! " |
| |
| Konec akce Chazar se jen zasměje a veme naposledy loutnu a praví: Ty mladej ožungra mazej už spát! Nebo ti zitra nebude dobře. Ješte neco proberem s větroslavem a a pak taky pujdu ale žes to tu s náma tak držel tak ti ješte jednu zahraju. Pak ale loutnu odloží a vezme si šalmaj a dodá teď už opravdu něco naspaní a u toho se potutelně usměje a za čne foukat do šalmaje a podupávat nohou. odkaz Pak si ještě neco řekne s Větroslavem a taky se odebere spát.... |
| |
| Zvídavost ta neposedná Zatleskám, když dohraje, ale pak drze vystrčím bradu: To tak a nepudu spat a nepudu! Beztak si budee povídat něco o ženských! To já chci slyšeeeeet Říkám, ale na konci větu zívu a pusu při tom otevřu jak vrata. Zakloním hlavu dozadu, chvilku ještě rukama tápu ve vzduchu, ale pak se svalím na bok a začnu hlasitě chrápat. "Běžtoběžtoběž žžžžžžžžššššš" říkám ve spánku a pomlaskávám si u toho. Poté co se přitulím tváří ke kamenu ohřátého od ohně začnu spokojeně oddechovat. |
| |
| Ostražitost,bdělost a vypočítavost Stále jen poslouchám hraní a zpěv, docela mě láká vytáhnout flétnu, ale nechal sem jí bohům žel ve vesnici kam míříme, dívám se na ostatní jak se baví ale je mi to upřímě jedno, jíž jednou se to nevyplatilo..na mysl mi příjde ta noc, kdy jsme oslavovali vítězství jedné bitvy s Avary, jež nám v ní pomohly a ti moc nepili, protože se nás chtěli zbavit a urvat náš díl kořisti...Vyvázli sme, ale oni už ne, i pod parou sme je rosekali, ale od té doby radši moc nepiju když sem na výpravách.. Mno jo no, to se dalo čekat... pohlédnu na Jašinku jak usne na zemi... Ti mladí nic nevydží, kdyby mě nebolela ta halva tak bych mu ukázal jak se pije.. řeknu a dojdu k spící a uchpím ji pod rameny, dávám pozor aby jí nespadla čepka nebo se neodhalila její bělostná pokožka pod pláštěm a odtáhnu jí do přístřešku.... Nechci vás vidět zítra ráno má paní, myslím že budete proklínat chvíli kdy jste vylezla k ohni.. zašptám jí potichu do ucha a natáhnu se kousek od ní, meč si položím zase podél boku a dávám pozor.... |
| |
| Krušné ráno POsíleni alkoholem jste všichni docela příjemě usnuly až na Zbyhněva který byl zbytek noci jako na drátkách a klepala ho kosa. Chazaři taky usnuly vedle sebe na zoztažených ovčích hounich přitisklí k sobě navzájem a přikrytí navzájem dekama a houní. Rozhodne tem nevypadalo že jim je narozdíl od vás kosa. Ráno vás zbudila přebehnivší srna okolo a kdyby tam stál někdo nezučastněný asi by se pobavil jak náhlý zvuk kroků všechny poplašil a všichni ze svích pelechů vyskočily s noži, tesáky ši jinými hnedle popadnuvšími zbraněmi. Kupodivu ráno není tak hrozné pro nikoho z vás a to ani pro mladíčka který včera tak jančil ten se ze všech vyspal nejružověji. Trochu se mu sice ješte motá šiška ale nic hrozného. Kupodivu nejhuře je na tom Zbyhněv nevyspalý, promrzlý a unavený od neustálé ostražitosti. Ráno když se muži nasnídají a i vám nabídnou nejakej ten sušenej, nebo uzenej žvanec, protože vy jidla máte opravdu jenom poskromnu. POdají vám ješte na zahřátí vilmoskörte z toho malého rohu a pak Šándor povídá: Jestli jedete na sever do zeme slovanů jak říkal včera Vetroslav tak bychom mohly jet kousek spolu dohromady. Tyto oblasti nejsou zrovna bezbečné a každá paže co unese meč se hodí. Pak začne připravovat kone na odjezd.... |
| |
| Čilé ráno na planinách Ráno hned, když se proberu zjišťuju, že ze mne alkohol ještě plně nevyprchal a mám o to lepší náladu. Kdo by si byl býval kdy pomyslel, že mě k sobě chlapy příjmou, jako bych jimy byla rovna? Komu se, kdy naskytla taková šance? Aby se mohl vkrást do nejosobnějšího mužského soukromí a objejovat jejich skrytá tajemství... Tajemství třeštící hlavy po ránu Když vztanu sotva si protřu oči a už se rozeběhnu k maďarům jako dítě, které má teď novou hračku. Koneckonců zavání to od nich jídlem: Baštou nepohrdnu! Ale masa chcci rozhodně víc, jsem v růstu. Napýřím se, kdÿž dostanu velkou porci sušeného masyska a hned si ho začnu ládovat za škraň. Je fajn být mužem, Měla jsem se narodit jako chlap. Nic si před sebou nenalhávají a vždycky řeknou to co si myslí. To víte, že s váma pojedeme bude sranda!Zvolám hned radostně a zatahám Zbyhgněva stojícího kousek ode mě za rukáv: Viď, že jo!? |
| |
| Ráno Ráno se prokřehlý a nevyspaný vypotácím z pod přístřešku a loknu si toho silného pití, rozhlénu se kolem a pak poslouchám co říká jeden z těch poutníků... Neříkali náhodou že se stratili voji? Ale co, každá paže navíc se bude hodit.. do úst si vložím kus masa a začnu ho zamyšleně přežvykovat, když ke mě Jašinka chytí za ruku a zeptá se mě jen se usměji.. To víš že ano, ale nezapomínej co je naše posláni... Až moc se vžíváš do toho že jsi v převleku muže, doufám že si tím nepohněváš Pani,,, pak se unaveně došourám ke svému koni a pohladím jej po hříve... Nu brachu, za pár dní budeme doma, taky se těšíš jako já? rozmlouvám s koněm a snažím se zmobilizovat nějákou energii, která mi ještě někde v těle vězí.... |
| |
Ráno Probudím jse a pomalu jse rozkoukávám. To byla zas noc..Najednou uslyším hlasy jak se vybavují O společné cestě.Pro mnu si oči a vztávám na nohy.Napiji se vody .Potom jsi jí eště vypláchnu a jdu směrem k cizincům. Ahoj já jsem Věnceslav nevěděl jsem že máme hosty .Budte pozdraveni dobrodruzi Pak přisednu knim a zakousnu trochu sušeného masa.Koukám na ně jak vypadaj a poslouchám co jsi povídají.Kouknu i na jašinku jak se cpe.Trošku jse zasměji a pak dál jím to sušené maso. Hmm je to výborné.Kam máte namířeno co slyšel jsem něco o společné cestě a myslím si že to není špatný nápad Pak jse rozhlížím kdo mi odpoví |
| |
| Plané planiny a na nich Jašiny z naší mašiny Chazaři se připraví na cestu a vyhoupnou se na své koně. Šándor mrkne na Věnceslava a usměje se a povídá: Hmmm tak to ses musel včera pekně zřídit, že si to nepamatuješ. Jdeme na sever alespoň kousek s váma. Počkají až se taky dáte do kupy a společne vyrazíte. Stále fouká studený vítr a vy se choulíte do svích plášťů když se sesta vine po mizne zvlněném useku kde jsou drobné remízky z poza jedné mirné teréní vlny a s remizku vyjede přimo proti vám dve skupiny jezdců a rozhodne se netváří jako největší kámoši.... (všichni asi tušíte o koho se jedná:) |
| |
| A....Kurva Nejistě se posadím na ZbyňKova oře a zezadu se k němu přitisknu abych nespadla. Je pohodlné míti čapku, kvůli jinak neposlušným vlasům...Když se rozjedem chytnu Zbyhgněva za boky a pak ho obejmucelého. Dostanu hrozný strach že spadnu a taky.. Pane Zbyhgněve bojím se, že příjdu o svou čistotu, nemohlo by..Víte co myslím? Zakřičím mu do ucha, ale vítr mi bere slova z úst. Zbyhgněv, zdá se neslyší, neposlouchá a nebo nechce slyšet. Pohled má upřený na něco před námi. Cítím jak se jeho tělo pod mýma rukama napna, jako by se k něčemu připravoval. Ale za jeho širokými zády mám výhled uplně k ničemu. Vykloním se teda a pak je uvidím.. Usměju se, zvendu jednu ruku a začnu mávat: Zdravím udatní panové! Připojte se k nám a máte o zábavu postaraný! Dneska to ale fouká co!?" Když málem vypadnu ze sedla a skoro mi odletí čapka rychle se zas přimknu ke Zbyhgněvovi a narazím si čepici pořádně na hlavu. |
| |
| Na cestě a v přípravách na uvítání... Pohlédnu na skupiny jezdců před namí a zpomalím koně, a podívám se na Jašanku.. Dokud sem schopný držet meč, nikdo se k vám nepřiblíží, a rozhodně nemávejte, tohle nejsou přátelé, tohle sou lupiči, teď poteče krev, takže se připrvate paní... řeknu tiše a rychle si navleču popuh štítu na rameno a uchopím jílec meče jež je připevněn na boku koně... Než začne boj, vězte že pokud padnu, má mysl a srdce patřili jen vám, doufám že vyváznete, a nic se vám nestane, neboť vaše čistota musí být uchována pro toho jež si sama zvolíte... mluvím potichu, tak aby to slyšela jen ona, a celou tu dobu sleduji kolik bojovníků proti nám stojí, jak sou ozbrojení a co mají na sobě... |
| |
| Bojechtivý válečnící a ožralá Jašina Otevřu pusu a zařvu, tence a pronikavě. To jako?! Ale já nechci... Vypadá to, že nikoho nezajímá co kdo chce a co ne. Pane Zbyhgněve já vásochráním nebojte se! Zařvu náhle docela s kuráží. Jen mi dejte něco do ruky, čím byxh se mohla ohánět. Abych se mohla bránit, sebe a vás. Zaryju prsty do jeho ramene když se jezdci přibližují.... |
| |
| Chlapy! Zařvu na naše: Jen mi dejte do ruky něco ostrýho a uvidíte ten rambajs, já je naučím kudy vede cesta zpátky k mamince Vykřiknu a zahrozím pěstí. Pak ale odvrátím obličej a polknu. |
| |
| Čekání na boj Otočím se na ní a pohlédnu jí do očí.. Meč je zbraň jež budu bojovat, a sekyru bys paní užívat neuměla, byla bys sama sobě nebezpečná, dám ti jen radu, schovej se až to začne, schovej se a nevylézej má paní.. pohladím je ve tváři a vytasím meč, štít uchopím pevně a zastavím koně... chvíli se jen tak dívám a pak zpustím oblíbenou bojovou píseň.... Vólame ťa síla perná svého ducha navždy věrná, voláme ťa síla perná, vóláme ťa Perun náš! Meče, kopí i sekyry nechť potřem nepřátelské síly, prosíme ťa síla perná, vzíváme ťa Perun náš! |
| |
| Chátra lupičská, zuby si brousící na majetky i panny slovanské Jezdci, je jich 8, se kvám řítí jako vítr na strakatých koních obrněni nejsou příliž mocně mají jen kožená a maximálne tak tři šupinová či lamelová brnění. Helmice mají ale témeř všichni ikdyž nekteré jsou jen z rohovyny a kančích klů. Řítí se na vás z napřaženými kopími. Chazaři to včas zmerčily ješte jeden z nich zaslechl klučíka volajícího po zbrani tak mu jeden hodí Scarmasax v kožené zdobené pochve a druhý dva oštěpy které se zabodnou vedle koně. Pak vyrazí do utoku proti těm jezdců s napřeženými kopími.... |
| |
| Boj začíná.. Schovej se ! křiknu na ní a sundám ji z koně, pak meč zatáhnu zpět a vezmu oba oštěpy do ruky a vydám se proti jezdcům...Perůůůn! zařvu hrdelním hlasem a jeden oštěp zaviští vzduchem na jednoho z útočníků... |
| |
| Chátra lupičská, zuby si brousící na majetky i panny slovanské, Boj Zbyhněv uzmul Jašince dva které oštepy jí byly darovány. a rozjel se proti nepřítely. ALe nenaložil snimi příliž dobře jeden vrhnul naprosto mimo a to mohl být ješte rád že neztrefil jednoho z chazaru a druhý hod byl přesnější ale byť jezdce zasáhl ten se kryl štítem k terý celou ránu zbrzdil na minimum. Pak se ztřetli utokem tváří tváž a jeden z lapků na nej utočí sekerou a uderem mu vyrazil z ruky štít a lehce zbyhněva zasáhl do ruky další ale po něm rovnou vrhal sekeru a docela dobře ho zasýhl do hohy z které teď hodne krvácí. Chazarům se naštesti vede o neco lépe Berkuz dokonce jednoho z nich už složil a te'd se válí v tráve s proraženou lebkou.... |
| |
| Trochu naštvaně se podívám na útočníky, sem ospalý, promrzlí a navíc ještě hodně naštvaný, ale žene mě kupředu myšlenka na ochranu jedné osoby... Rychle se vzpamatuju a pokouším se ho srazit mečem k zemi kam patří! |
| |
Rozjíždím se s madary .Vruce napřežené kopí.Jsem schovanej za štítem.Mám taky na sobě helmu a jedu co to dá.Pak mrštím kopí na jednoho z těch zlodějských koní .Snažím se trefit toho co vyčnívá aby pokud se to povede spad před ostanímy a rozbili si hubu v co nejhojnějším počtu.Nachvíli jse odkrývám a hazím oštěp. Dej sílu kopí at trefí svůj cíl |
| |
| boj Boj je krutý zvlášte když každý musí bojovat se dvouma lupiči. Zbyhněv se urputně brání a povedlo se mu mečem zastavit ránu a nepřítele přetlačit a pak ho mečem i bodnout ale rána není hluboká dalšimu se ale povedlo Zbyhněva opět zranit tentokrát sekem šavle na žebrech. Chazaři se bijí jako lvi a právě jeden z nich Šándor rusekl svoji šavlí jednomu z lapůu ksicht sám byl ale zasažen kopím do žeber. I ti druzí dva se prosazují v boji a lapkům začíná být jasné že to nebude lehký boj... Jeden z lapku na koni se rozjel smer k malímu klukovy s napřaženým kopím.... |
| |
| Boj Ráno do žeber bolí ale co se dá dělat, pak si všimnu jednoho z těchl lapků, znovu zaůtočím na toho co mi stojí v cestě, a pak se pokusím rychle otočit koně a zaútočit na toho jezdce jež jede kam nemá... |
| |
Jak vrhnu kopí .Tak jse zas kryji štítem a vytahuji své oblíbené kladiv.Šahám pro něj na záda.a rozjíždím se na dalšího ztěch lapků a ránou do ramene ho srážím z koně na zem. |
| |
| Boj Věnceslav vrhnul kopí a to s takovou razancí že kopí prorazilo proutený nepřítelův štít a zabodlo se mu do hude a nepřítel se jen tak tak drží na koni. Pak věnceslav vytahuje kladivo ale to je jen dorážka. Vidíte také jak germán Hadugot co s vámi vyjel z přístavu se vrhl do boje ale nevedlo se mu příliž dobře a ani jste si nevšimi a jeho kun z krásným avarským sedlem jezdí po pláních bez jezdce. Zbyhnev zřící jak se na jeho milou vzhá jeden z lapků otáčí kone a chce se jí hned vrhnou na pomoc. Jednal ale příliž rychle než myslel až pozde si uvědomil že není dobré se otáčet k nepřílely zády a dostal od jednoho z lupiču záhu sekerou do halavyy až se mu prorazila helma a on padá na zem z koně a jen tma ho obestírá..... Jezdec se řítí na maladíčka jašinku a té se však nepodařilo uhnou ale ani jezdec nebyl přesný a zasýhl ji jen do ramene a odhodil na zem v to chvili jí spadla čepice a její ohnivé vlasy se rozpestřely do mokré trávy. Jezdec se znovu na ni obrací ale naštestí Jeden z chazarů která se před chvilkou zbavil utočnika se na nej vrhl a zamestnal ho.... |
| |
Boj Vydím jak Zbyhněv dostal zásach sekerou do hlavy.Popadne mě zlost.Vtu chvíli vidím místo těch lapků araby a na místo Zbygněva jeho bratra.Jedu na ně a beru si ty co jsou po cestě hlavně se neotáčím k žádnému zády A biju je kladivem.Prvnímu ho zarážím do hlavy tou špičatou a průraznou stranou do hlavy. Vy krvy arabský |
| |
| Boj jak prase a v dály hraje apokalyptika. Zbyhgněve!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Vykřiknu a hlas mám naplněný hrůzou. Zby!!!!!!!!!!! Pak mi do krku vztoupítakové divné napětí a celé tělo se mi začne třást hrůzou. Kolena nechtějí držet zbytek těla a začnou o sebe klepat. Tolik zabíjení, tolik krve, támhle je, je to to co si myslím? Odvrátím pohled od zbytku toho co zbylo z jednoho z oněch lapků, předkloním se a začnu zvracet. Když už můj žaludek vyprázdnil všechnu dávku dnešní snídaně znovu se napřímím a spatřím Zbyhgněvův pád: Ne ! Do očí mi vztoupí slzy, tak si ani neuvědomím, že se na mě řítí jezdec, či je mi to jedno. Něco prudce narazí do mého těla a odmrští mě to na zem. Celým tělem mi projede prudká bolest. Takže cítím, jak mi po stehnu teče něco teplého. Pochcala ses ty hrdniko, co? Zavřu oči a zkroutím se v bolestech na zemi rozvířené prachem. Moje paní, paní moje odpusť už se nikdy nebudu plést do mužských věcí.. řeknu chraptivě a zaryju prsty do hlíny až mi zrudně kůže pod nehty krví. |
| |
| Boj Jašince krvácí rameno a leží celá jako zlomená na mokré stepní tráve jen kolem ní tancují teď dva kone jeden černý s bílou lisinou na hlave a druhý strakatý stepní kuň šavel se jen míhaji. Šándor má, ale na vrch švihne šavpí lupičovy přes ksicht a ten se dává na uprk. Po seste ho ale spoží jeden z osštepu dalšího chazara.. Věnceslav zautočil na jednoho z lapku ale ten jeho kladivo celkem v pohode vykryl štítem a kladivo se mu bodcem probodlo štítem durch azustalo tam vezet čímž Věnceslava nepřitel zbavil zbrane a zautočil na nej šavlí a hacáhl jej do ramene přez klíční kost.... Ovšem idyž vidí své společníky prchat taky se otočí a zdrhá ale Věnceslav si hledí spíše svích zrtanení než aby ho mohl pronásledovat a on mu ujíždí i s jeho kladivem.... |
| |
| Po boji. Jezdci už prcnuli v dáli ale je zvláštní podívání se na tuto louku kde leží několik nehybných těl. Chazaři poshánejí kone mrtvích ať již nepřátel tak i toho mrtvého gernána. a zkouší jek sou na tom padlí a jestli nekdo ješte nežije Berkutz zjistí u Zbygněva známky života a tak ho hodi na kone a odveze ho do blízkého remízku.Šándor jde ke pochcanému klukovy a vidí že to asi kluk nebude:.. Tak se n něj oboří: Sakra kurva fix ty seš ženská? co to jako melo bejt včera maldej?.... eh teda mladá? Pak zhédne její stav a pokračuje: Kruci ty teda vypadáš no to je tak když se ženský pletou do věci po kterých jim je prdlajs. Pak ji pomůže na nohy a odvede ji do remízku zatím co Ti dva Chazaři stahují mrtvoly z planiy na hromadu Szevéd Arsanyi staví tábor a rozdelá oheň pak přijdou aji ostatní Šándor všem podá kořalku a hlavně Jašce aby se po tom hruzostrašném zážitku dala trochu do kupy a pak ováží alespoň nejhrubeji Zbyhněvoy rány a zahdí jeho rozmlácenou přilbu a pak se vypraví pro dřevo na oheň a něco ulevoit alespoň zajíce či neco podobného..... |
| |
| Ajta krajta toto bolí. Zastydím se za svou bolest a ponížení, ale nakonec mi nezbývá ni jiného neý se plnou vahou opřít o Šándora a nechat se odvláčet do remízku. Snažím se skrýt svou bolest před silnými muži, jenž se tak odvážně a tvrdě byli o život svůj i můj. Upřu na Šnadora pohled anděla těsně před pádem: Prosím postarejte se o tělo pana Zbyhgněva, byl to čestný muž, ochotný bránit mou nevinnost za cenu vlastního života. Po líčmu si steče slza. Nemůžu tam jít. Nechi vidět jeho tělo. Prosím paní odpust mi, ale ten pohled bych nesnesla. Rameno mi bolí a přes látku pláště prosakuje krvavá skvrna. Tělo mám znavené a sotva se udržím na nohou. Pane Šandóre, zasloužím si jistě zemřít za tu hroznou lež, jenž na vás byla spáchána. Řeknu odevzdaně, když mne položí na zem v remízku. |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Řeknu a odhrnu si vlasy z krku a ramen. Klečím před ním a v obličeji mám smířlivý výraz ač mi rameno stále krvácí. Odhalím před ním sovu bílou šíji a upřu ně nej ten nejodevzdanější pohled: Má - li k tomu dojít. Pak tedy vaší rukou. Zašeptám a pokorně sklopím oči. Neochránila jsem pana Zbyhgněva jak jsme mu slíbila a paní se ke mne také obrátila zády. Styděla bych se dále chodit po tomto světě. Ruce se mi třesou strachem, složené v klíně a plášť se uvolní, když se do něj opře studený vítr. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Šándor se jen zasměje a přiloží ti na ránu kousek hadru. Pak te pohladí po vlasech a povícá: Prosimtě uklidni se maličká vždiť ten tvůj Zbyhněv žije a když dají bohové tak se z toho aji vylíže. Ukaž tu tvoji ránu! Odhrne z hány tu hadru co mela zastavit krvácení a pak ti sundá alerpoň část košilky čímč ti odhalí část vtého belostného ňadra. Prvne se venuje ráně a pak uzná že to není nic váčného a jen ti ji vyčistí a zaváže. Jak máš ale odhalené prso dívá se ti svými hlobokými černými oči do tvých očí a ty jsi z nej skoro celá hypnotizovaná... Pak se dotkne tvého ńadra a vlastne ho celé schová do svojí ruky a začne te po nem hladit..... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Jsem tak štatsná že Zbyhgněv žije! Hned se pokusím vztát: Musím hojít ošetřit. Řeknu rázně, ale pak se mi nohy podlomí v kolenou a klesnu zpět na zem. Bezmocně se rozhlédnu, takže až pozdě si stihnu uvědomit, že mne chazar odhalil a ošetřuje mě. Siknu, když se dotkne mé rána a pootevřu rty. "Píchá to.." špitnu a zamračím se jako dítě, které si rozbilo kolínko. Když se dotkne mého ňadra skoro viletím z kůže, ještě žádný muž se mě nikd ytak nedotýkal, žádný muž se mě nikdy nedotýkal TAM. Je to tak vzrušujícía vybrující pocit, dotek jeho horké teplé mozolnaté dlaně na jemné pokožce mého chladem zcitlivělého ňadra. Je to opojný a všeobjímající pocit, slastný ale neradostný, nevrcholný, nepřinášející uvolnění, ale stále stupňující napětí. Je to tak nový a zakázaný pocit, že se mu hne dpokusím ruku odtrhnout. Chytnu ho za loket, který stisknu v pěsti a upřu na něj stydliví a vystrašený kukuč. I přes všechny protesty, v očích se mi odráží touha divky, která je připravená stát se ženou. Dívky, toužící po naplnění mužovým semenem a jeho velikostí za chladných osamělých nocí. Bradavka ukrytá v jeho dlani jako drahocenný poklad se okamžitě napně a zareaguje na jeho dráždění, sic si mysl říká o rozvážnost. Co...To nesmíte. Řeknu téměř vzdorovitě a vystrčím bradičku blíž k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tvoji povystrčenou bradičku si však on vylořil zcela jinak než, že to mel být pokus o vzdor a druhou rukou tě chytl pod halvou a nadzvedl ti hlavičku o trochu víc a pritiskl svá usta k těm tvím je neoholený, ale jeho černé kudrnaté vousy neškrábou neboť jsou spíš jako plnovous husté jako mech. Pak ti do tvích ust pronikne jeho jazyk a zmitá se tam. Pak tě pohladi a povídá: Pojď semnou jsi cela špinavá opláchnu tě tady malinkatý kousek jsem videl studánku. Pak te vezme do náruče a položí vedle studánky a celou te svlékne a apk tě začne omývat studenou vodou při čem tě začne líbat na bradavky a druhou rukou ti sjíždí do klínu... |
| |
| Pád, dopad a následky V zápalu boje se snažím dostat dalšího lapku k zemi, ale nevyspání a únava spíše vládnou mému meči než já, a tak mé raně uhne, mou pozornost však upoutá jak jeden z těch podsvinčat se rozjede proti té jež sem slíbil ochranu, na úkor své obrany otáčím koně s myšlenkou na to dohnat ho a srazit z koně, meč natáhnu před sebe a koně otočím, už ho údery do slabin nutím vystřelit jako šíp, ale náhle do helmy narazí strašlivá rána a mě se zatmívá před očima, meč pouštím z ruky a ten rotujíc kolem své osy dopadá do trávi kde zůstane ležet, já se svezu ze sedla a po dopadu už jen natáhnu ruku směrem k Jašince, pak mě pohltí tma.. *zde má být odkaz* Stojím na pláni a kolem lítají blesky a hřmí, kus přede mnou se tyčí obrovský dub, a pod ním stojí vyskoká postava, v ruce třímá velké kladivo a sem tam s ním udeří do vzduchu a vyšle blesky, kus od něj je v tráve mlýnské kolo, a znak na jeho plášti mi jen utvrdí to co myslím... Perune, otče Perune, muj pane, sklamal sem, nedokázal sem jí ochránit, sraž mě Diabolovi, nebo chceš-li nazvat ho Černobogem, nezasloužím si být u tebe ani ve Velesově podzemní říši.. pokleknu na kolena a on se jen dívá...Jednal si dle přísahy jež si složil, a dle citu jež k té dívce chváš, nemám důvod tě zatracovat, ani to neudělám... Ležící tělo na dece v remízku se začne hýbat, čelo pokryje kkrpěje potu a ruce se křečovitě svýrají v pěsti...Jašinko,, dostál sem slovu, padl sem pro vás... slova jež se derou z jeho úst v horečce nejdou skoro postřehnout, aby je někdo slyšel musí se k němu sklnit, jeho hlava začne v horečce menit polohy jako pří nějákém snu... Stojící Perun se náhle zjeví u mě a vztáhne své ruce, ozve hřmot a já se oběvím na pláni, široko daleko ani strom, ale kam až oko dohlédne ozbrojení Slované, mí předci, mí spolubojovníci, můj bratr..Všichni co již padly, a já stojím kus od nich....Chci se rozběhnout k bratrovi ale nemohu, nohy neposlouchají, a vše vidím jako v mlhách..Náhle můj bratr začne zpívat a k němu se přidávají ostatní.... *dalíš odkaz* Pak se vše rozpívá... V horečce sebou trhá a ruce křečovitě drží zatlé v pěsi... Má paní, Jašinko, splnil sem co sem slíbil... tato slova neustále opakuji jako ve snu, a stále nenabívám vědomí... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Romance Ne, to nesmíte. Řeknu vzpupně a zmateně, ale tváře mi hoří vzrušením jak v horečce i přes ledové proudy vody, jenž se mi v krůpějích leskne na těle. A ochraňovati budu své pannenství před muži na všech svých cestách, jako skrytý poklad nejdůležitější. V pokoře takto slibují své paní oddanost.... Zavrtím hlavou až se mi vlasy rozletí po ramenou a přivřu víčka. Má pánev se začne instinktivně pohybovat sem a tam do rytmu jeho ruky. .....Jdi tedy a až potkáš muže pro něhož tvé srdce zahoří ohněm svěř svůj poklad, nejčistější a do této chvíli střežený, do rukou jeho. Avšak ať jsou to ruce silné, zvyklé zbraň držeti, neboť z vaší lásky zrodí se Plamen, jenž obrodí svět od zlovolných sil do nichž je uvrhán.... Pootevřu rty a zahledím se do těch jeho, zatočí se mi hlava a hlas mám změněný, když promluvím: Můj nejdražší pane, mým úkolem je sloužit Vesně, mé paní. Snad jsi o ní na svých cestách slyšel, ale mé srdce pro tebe nyní zahořelo touhou jež musí být uhašena, jinak by se snad rozpuklo. Promluvím vroucně a sikám u toho, když se jeho ruka pohybuje ustavičně v mém klíně. Pakpoložím svou ruku na jeho a zamilovaně mi pohlédnu do očí: Prosím pane, příjmi můj dar, jenž jsem pro tebe až do této chvíle střežila a naplň mé lůno svým semenem, jak se na muže jako jsi ty sluší, protože nic si v tuto chvíli nepřeji více. Pevně stisknu jeho ruku a plaše odvrátím tvář, když se zakousnu do rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cítíš šándorovu ruku jak je ješte celá mokrá od chladné vody kterou tě prvě omýval na tvých citlivích mistech jak ti pomalu prst po prstu vniká do štěrbinky a pomalijnku ti ji začíná dráždit. Celá vlhneš a šándour ti ješte palsem masíruje poštěváček což tě dohání k šílenství. Chtela bys vykřiknout ale on ti do pusi strči svůj jazyla vášnivě te líbá pak sjíždí niže a niž a libá tě po celém krvku zatím co ti druhou rukou hněte ňadra a dráždí bradavky. Pak sjede niž a lehounce jazykem ti brydavky obrkouží a nakonec je do jedné jemńounce kousne. Pohladí te po tváři a povídá: Jsi překrásná kdo by to ješte včera řekl že s tím mladíčkem budu dělat tohle. Najednou si uvědomuješ že ležíš celá nahá na Zbyhněvove plášti a Šándor te líbá níž a niř ana pupík a dostane se až k podbřížku a po něm ti sjede jazykem a ž do uzounké ružové štěrbinky a tam pomalinku do skoro hoříciho klína vsune svůj jazyk a jemňounce tě líže. Také i tvůj pošteváček nenechá napkoji a zatím co do tebe vsouvý prsty rychleji a rychleji tak ti obkružuje jazykem pošteváček..... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Šandore mělce a dech se mi nejprve vytratí z úst, až se mi před očima začnou dělat mžitky a posléze se zrychlí, jako bych utíkala do strmého kopce. Své ruce k němu vztáhnu a při tom cítím jak tlak ve ěm nahromaděný náhle nabírá na síle zakulacuje se a začíná se nadouvat až téměř k nesnesitelnosti. Touha a chtíč mi zatemní mysl a zastře mé oči, jenž teď hledí na svět zamženými zorničkami. Propletu mu své prsty do vlasů a přivinu si ho tak blíže. Když se dotkne mojí růžové skupinky doširoka otevřu oči: Tragické oči, krásné oči a pak je polehoučku zavřu. Po řasách mi steče slza blahem. Přerývavě se nadechnu. Vicítím jak na něj mé tělo reaguje a začnu pohybovat pánví do rytmu jeho zkušených a čarovných úst. Ach Šandóre... Zavzlykám a kousnu se do ramene. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pak si te pěkně položí na Zbyhněvův plášť a shodí ze sebe zbroj i kazajku a kalhoty snad ani on neveděl že to jde sundat tak rychla prsty ti ještě promne tvoji naprosto morkou štěrbinku a ty vidíš jen jeho velký a žilnatý pyj. pomalu ho do tebe začne zasouvat a ty máš podbříšek v jedbnom ohni a pak ucitíš silný tak a boles víš že je v tobě. On si te al epořádne přizazí a začíná ho do tebe vřážet a tobe se zdá že tě snad roztrhne že je v tobě snad stále hlouběji a houběji. Pořádne a pevně tě chtne a držíte silnýma rukama aby ses mu nemohla vykouznout a pořádne a prudce ho do tebe vráží.... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Tělem mi projede prudká bolest. Jakokdyž se mi dole všechno trhá, jako když někdo píchne cirkusoví balónek. Přitisknu se k němu celá vyplašená a zavzlykám. Obejmu ho rukama, dítě které se snaží schovat před dospělostí a otřu si do jeho hrudi mokré tváře. Pak vzhlédnu a podívám se mu do divokých očí.... " Já , já se bojím. Já ještě nikdy.." Přiznám a hledám v jeho pohledu skrytou starost, něhu a lásku. Když , ale bolest po chvíli ustoupí a zůstane jen lehké pálení uvnitř, začnuse znovu dostávat do varu a nepříčetnosti. Divoce mu zaryju prsty hluboko do zad a svá stehna pevně přitisknu k jeho zadku. Vzepnu se a začnu se přidávat k tomu rytmu. Nejdříve nejistě a pak rázněji. Má úzká pannenská kundička ho svírá svými pevnými stěnami a poskytuje mu tak doslova andělskou rozkoš. Stejně tak mně jeho pevný a tlustý nástroj. Chvíli mám pocit, že mne snad roztrhne, ale pouze do schvíle než poznám jakou rozkoš dokáže přinést.. Jistě brzy začnu křičet..Ale nesmíme, přivolali bychom ostatní. Divoce sebou začnu zmítat a hebká ňadra s bradavkami, jenž jsou zcitlivělé po dráždění mužovými vousy poskakují do rytmu přírazů. Pootevřu rty a olíznu si je jazykem. OOOOOch.... zaskučím nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po tomto tanci který jak se ti zdá trvá snad nekonečne dlouhou pak ve své rozpálené štěrbince sátíš jak mu počíná cukat v jeho nástroji a on te pak prodce chytí a vrazí ho do tebe snad nejhloubeji za ceou dobu a ty málem omdlýš a pak sítíš jak do tebe proudí horké mužovo sémě. Pak celý uneven na tebe lehne a hladí tě o tváři a po vlasech pak ho z tebe konečne vytáhne a zbyhnevův plášť se zbarví další krvanou skvrnou navíc. Ulehne vedle tebe a jetě tě chvíli líbá a pak obleče sebe i tebe a pak za chvíli zmizí s lukem na lov přece jen je potřeba masa pro raněné... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Když se ze mě uvolní všechna ta nahromaděná energie v jednom výbuchu zaryju své zuby hlubok do jeho ramene au ucítím na rtech jeho krev. Nesmím vykřiknout. Do očí mi vstoupí slzy a svět potemní a přestane existovat. Zemdlévám v jeho náručí. Na chvíli se cítím slabá jako koťátko, ale pak do mne začne přicházet nová síla. Stala se ze mne žena. Uvědomím si a otevřu oči. Uvnitř sebe cítím naše spojení a jeho teplé semeno vytékající po mých bílích stehnech ven se venku rychle ochlazuje... Usměju se a dlouho se mu dívám do očí, stisknu jeho ruku a položím si jeho dlaň na svůj obličej. Ó můj Šandóre, vím že doba je zlá a že čas je neúprosný a neústupný pán, tlačí nás, avšak je spravedlivý. Poznali jsme se náhle a než se nadějeme budeme se loučit. Bohové pro nás každého mají své plány, at už se to zdá sebekrutější nebo bláznivé..... Věz však, že mé srdce zůstane navždy s tebou. Pak si položím jeho dlaň na své srdce a oči se mi naplní slzami. Když mne oblékne ještě předtímnež se odebere na lov řeknu mu co nejvroucněji: Prosím jen, aby jsi před Zbyhgněvem zatajil naši lásku neboť ten muž rozhodl se chránit s největší čistotou mé panenství a hluboce bys ho tím ranil. Poté vztanu, vyperu zbyhgněvův plášť a nechám ho schnout na mých zádech. Svou tuniku zahodím, neboť se teď zdá ještě méně použetelná než předtím. Nahá jako prst se zabalím do pláště a začnu ohledávat mrtvé. Už jsem viděla spoustu mrtvol. Jsem léčitelka, takže mě tento pohled nikterak nerozhodí. Vyberu si kalhoty od jakéhosi mladého a malého lapky s rozseknutou tváří a z bezhlavého těla stáhnu košili z hrubého materiálu podobného pytlovině a koženou vestu. Věci si vyperu aby nesmrděli mužským potem a smrtí. A při tom si všimnu že studánka má nejen zázračné učinky na lidské tělo a ducha ale také krásně čistí špinavou látku. Cítím se jak znovuzrozená válečnice když se v jejím odrazu prohlížím a omývám si obličej. Cítím s ejako svobodná žena! Pohodím vlasy a pohlédnu směrem kudy odešel Švandor.... Jako zamilovaná žena... Kousnu se do rtu a s vakemnaplněným čistou vodou se vydám k místu kde tuším Zbyhgněva. Je to čestný a dobrý muž. Nemám se za co stydět nebot má láska k Šandorovi je čistá a předpovězena bohy, ale nechci toho muže ranit...... |
| |
| Znovu v pohotovosti Když se znovu vynořím z remízku kam mne předtím položil Šandor má tvář je čistá a běloskvoucí jako kozí mléko a oblečena jsem jak malý bojovníček. Neboť mé nohy jsou teď uvězněny v mužských kalhotách, tolik nezvyklích pro ženu, a horní část těla kryje mužská košile s koženou teplou vestou. Rusé vlasy mi plají v ledovém větru a připomínají záři ohně. Vznícení plamene uprostřed mrazivé noci... Chudé dívky si vážou své vlasy do copů, bohaté ženy si je připínají nad čelo v bohatých účesech, ale pouze svobodné a ničím nesvázané ženy nosí vlasy rozpuštěné....A taky flundy. Vyzařuje ze mne síla a energie. Jako bych se znovuzrodila zkrze oheň. Křest ohněm. Příjdu ke zbyhgněvovu tělu a pokleknu u něj. Na čele se mi objeví starostlivá vrázka. Pečlivě odhrnuji látku přilepenou k jeho zaschlím ranám a při tom lamentuji. Tyto rány mu poté omyju vodou z čutorky, kterou jsem sebou přinesla neznámo odkud. Snad z jiného místa a času.... Tutéž vodou také pomalu smočím jeho rty a lehce na ně fouknu... Udatný pane Zbyhgněve, vraťte se neboť ještě nepřišel váš čas." Vyřknu a naberu do rukou hlínu a v jakési ceremoniální pokoře si ji vysypu na hlavu. |
| |
| Návrat do života Zpěv bojovníků a jejich tváře se rozplývají stále více a více, a já mám pocit že mě někdo volá.. Ten hlas, ten hlas.. opatrně a pomalu otevírám oči, tělem projede bolest a vše je rozmazené, nad sebou vidím jen obrys nějáké postavy a kolem její hlavy rudou záři... Má paní, odpustě, nedokázal sem mu v tom zabránit... řeknu tiše a v hlase se ještě zadrhávám, ale její tvář se mi náhle zobrazí jasně, na mé se vyloudí i přes bolest úsměv a má ruka se zvedne a tápe jako by hledala tu její... Jste v pořádku... vydechnu... Žijete... okolní krajina se také rozjasní ale stále vidím jaksi mlhavě, pokusím se posadit ale zvednu se jen napůl a pak zesláble dopadnu zpět na záda, hlavou mi projede šílená bolest, a má ruka tápe nad mím tělem... |
| |
| Návrat do života Zbyhněvovým tělem projel proud energie a magické síly a hodne z ran jako by se mu rovnou zavřely. Je to pro tebe naprosto neuvěřitelné co se stalo tohle jsi nikdy nezažil takový prod živenné energie co se vlil do tvých žil. Cítíš se být zase svěží. Neznamená to však že mužeš behat jsi staláe zaven a rány a hlavně hlava te bolí ale cítíš že jsi byl tou krásnou rusovnasou ženo vyrván z náruče smrti. A že jí a jenom jí v děčíš za život... A ona v celé své kráse byď oblečena v mužských šatech které sand ješte potrhují její krásu stojí nad tebou jako překrásný a přenádherný rusí anděl...... |
| |
| Vítáme tě zpět Uchopím jeho ruku tak že své prsty propletu s jeho a usměju se. Žiji, sic jsem byla raněna. Udatný pan Švagor mi ránu ošetřil. Avšak tvůj spolubojovník, přítel tvého bratra Hadugot je mrtev. Poslední větu řeknu tiše. Pohové si ho vzali k sobě, avšak zemřel udatně a není třeba truchlení. Pevně semknu rty. Teď odpočívejte a nabírejte sil. Nevím kdy se vydáme na cestu. Chlapy se zbavují mrtvol a pan Švagor šel na lov. Nechť je mu štěstěna nakloněna, neboť se všichni potřebujeme posílit.... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro Když propleteš své prsty do těch mích usměji se a pak se posadíma obejmu tě, políbím tě do vlasů a pošeptám ti.. Viděl sem hromovládce má paní, když sem byl bez sebe, kelčel sem před Perunem, a řekl že nejsem hoden zatracení, že jsem jednal dle přísahy a citu, pak jsem byl na pláních kde byly mí předkové, padlí spolubojovníci a můj bratr, a pak se vše rozplynulo a já spatřil tu nejnádhernější věc na tomto světě.. zašeptám ti nežně a pak padnu zpět na záda.. Je mi líto padlých, a také toho že jste byla raněna, kdybych se vyspal, nebyl bych býval tak unaven v ten boj, ani meč sem pořádně neovládal, únava ho vedla spíše než má paže... řeknu trochu zachmuřeně a pak se znovu posadím... Můj meč paní, kde je? v očích mám zděšení, ale pohled do těch tvých mě uklidní.. Byl dost drahý, a bez něj bych měl jen tu sekyru, ale i stou vás ochráním.. pohladím tě ve vlasech a unavnenou hlavu opřu do tvého ramena... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Jak říkám pane Zbyhgněve teď odpočívejte neboť jste utrpěl velká a bolestivá zranění, ztrátu krve jež vám snad alespoň z části nahradila posvátná voda a velkou ránu do hlavy... Dodám a ochranitelsky ho k sobě přivinu. Vězte, že jsem vám velmi vděčna za vaši oběť i za vaši ochranu. Snažím se ho ukolébat avšak jeho srdce bije o to rychleji, když vyvinu jakýkoli pohyb. Proto ho nakonec spustím na zem, hlavou do svého klína a přikreji ho kožešinami a dekami. Modlím se aby ho nezachvátila horečka a neupadl do dalších halucinací. Jste neústupný. I když vám smrt klepe na dveře jediné o co se staráte je váš meč. Řeknu podrážděně a dlaní mu přejedu přes víčka. Nyní spy a nechť tě spánek posilní |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro Mýlíš se má paní, starám se hlavně o tebe, ale pochop, ten meč, to je znak, mám ho již léta, a stratit jej by byla ostuda, moc bitev sem s ním prošel, a tak jej střežím, mnohdy mi zachránil život, ale věz že teď je pro mě důležité to že žije ta jež sem slíbil ochranu, a pro niž jsem připraven kdykoliv padnout... pohladím jí zleže na tváři a když mi přejede dlaní přes víčka docela rád zavřu oči a snažím se usnout, a jde to lehce, v tak příjemné společnost, a ukolebáván vůni jejího těla brzy začnu pokojně oddychovat... Děkuji má paní... |
| |
Po boji Zahrozím zatnutou pěstí na prchající zloděje.Pak jsi uvědomím že je ruka zraněná Auu kurvy zlodějské.Kladivo mi vezmou a eště mě seknou .Nepřejte si mě.Příště budu opatrnější Pak pohladím koně.Šeptám mu něco do ucha a plácám ho při tom po šíji.Pak zkontroluji stav kolik máme strát.No vidím Hudgota zcela mrtvého.Zbyhněva jak leží na zemi a Jaška není taky na tom nejlíp.Pak se ohlédnu na Šandora a promluvím na něj Hej Šandore vím že to není na místě,ale neměl bys tam něco na zastavení krvácení a utišení bolesti.Musím si eště takové věci nakoupit Přitom mu hledím svémi temně hnědými oči do očí Co brachu ve zbrani vid že mi pomůžeš Pak čekám jak zareaguje.Opatrně si sundavám kroužkovku a koukám se na tu ošklivou ránu |
| |
| Provizorní tábor. Chazar se na tebe otočí usmeje se a povídá: Én vagyok Szevéd Arsanyi nem Sándor. Nem értem Szlovánam. Pak si ale sundáš kroužkovku a ukážeš mu ránu a on pochopi a pousměje se. Igen értem a začne vytahovat nejaký veci z koňské brašny a rány ti oháváže a přichytá nejaké veci na oheň paravděpodobne nejaký bylynkový čaj. Po chvíly dorazí i ti dva ostatní chazaři Šándor a Berkutz. Berkutz nese malou srnu a Šándor jen zajíce a koroptev. Zvířeta rozporcují a nychystají Šándor se jen podívá na Jašku a prohodí: Nechtela by jediná žena zde do nedávna jinoch ukázat jak vaří slovanští jinoši? Pak se lehce pousměje a venuje se jiným zaležitostem ohledne tábora.... |
| |
| Tábor Když rozčarověně očarovaný zbyhgněv usne mohu se od něho konečně odloučit anechat ho jeho podivným snům. Náhle za sebou ulyším Šandorův hrdelníhlas, k němuž neodmyslitelně patří ona hrdě znějící řeč. Usměju se a povídám: Inu vidím, že mne tu již za chvíli nebude potřeba, neboď chazaři převezmou léčitelskou iniciativu pevně do svých rukou. Prohodím k tomu, jenž se stará o Věnceslavovi rány a pečlivě si při tom prohlížím jeho počínání. Dotknu se Věnceslavovi zdravé paže: Jsem ráda, že tě zase vidím a to s hlavou na pravém místě. Sjedu pohledem trošku níž: Snad ti na pravém místě zůstaly i ostatní důležité části těla. Nerada bych byla zase nucena podrobovat Tě vyšetřování. S tím se otočím na Šandora stahujícího ulovenou zvěř: Pokud budete chtít vyvěštit svůj osud z vyhřeznutých střev tohoto ptáka stačí jen říct. Nutno však podotknout, že z takové koroptve se v osudu čte špatně, protože její střeva bývají zanesená. Usměju se. Dále umím namíchat lektvar ze zvířecí krve, jenž muži údajně vrací plodivou sílu. Ale myslím, že takový problém tu nikdo nemá, nebo ano? Rozhlédnu se. Jednou jsem při tom viděla zajíce a musím říct, že to byla docela rychlost. zachvěju se při vzpomínce. Proto si myslím, že jeho krev do toho lektvaru není vhodná. Inu kdyby jste přinesli zdravého jelena, daňka nebo porazili medvěda, byla by to lepší trofej. Zasměju se a dám si ruce v bok: Ale ve vaření se pramálo vyznám. Kdybych tu měla svou brašničku možná bych věděla jakými bylinami by bylo dobré maso okořenit, jenže té je bůhvíkde konec. |
| |
Koukám jak mi Chazar obvazuje ránu.Pak mu poděkuji přikývnutím hlavy.Stejně asi mím slovům nerozumí.Pak příjde to děvče Jaška.Prohodí pár slov.Zasměji se . Díky že máš o mě takovou starost.Ano vše je tam kde má být.Eště vyzkouším funkčnost,ale to bude též v pořádku Trochu jse začervénám .No není to na mě moc vidět,ale přeci.Pak jdu kousek dál do křoví a tam si ulevím.Jdu zpět do tábora .Vidím jak Šandor jse vrací z lovu s dálším chazarem a nesou zvěřinu.Příjdu k němu a pozdravím. Nazdar Šandore.Byl bych rád kdybi jsi přeložil díky támhle tvému druhovi ve zbrani.Za ošetření rány a výborný bylinkoví čaj Pak jsi sednu a piji ten bylinný čaj.Koukám na ně občas fouknu do ohně aby nezhasl.Pak jdu do lesa pro nějáké suché dříví.Nazbírám plnou náruč a vracím se zpět nechodím moc daleko .Kdybi náhodou tak aby mě slyšeli.Beru jsi sebou dlouhej meč pro jistotu |
| |
| Relaxace a pohled na pracující muže - perla národa a šikana Věnceslava.. Po oznámení toho, že se v kuchtění nevyznám přejdu k ohni a pohodlně se zavrtám zadkem do kožešin. Bouchnu při tom kolenem Věnceslava a usměju se na něj, takovím tím klučíčím vědoucím usměvem, stejně tak jak včera v noci. Tímto aktem příjde drahý Věnceslav téměř o půlku čaje, která skončí na jeho oděvu. Nic si nevšímám jeho podrážděného zavrčení a plácnu ho do zad. Jeho našpulená pusa usrkávjící doteď teplou tekutinu se skřiví v podivné grymase, když se zuby zaryjí do hlíněné misky. Tato nehoda je doprovázena napříjemným drhnoucím zvukem, při kterém mi naskočí husí kůže za krkem. Pardon chlape! Řeknu a dál se bavím, když poslouchám co si bručí pod vousy. Baví mě ho škádlit, jako baví malého neposedného pejska někoho tahat za nohavici.... Dlouho to však nevydrží a odebere se do lesa pro klestí. Upřu tedy nyní svou pozornost na Šandora, který stahuje ulovené kořisti. Za chvíli se však vrací Věnceslav a to s vrchovatou náručí suchých větví. Ihned mi v očích zahoří šibalský plamínek, když vidím jeho mohutnou nemotornost lopotící se s nákladem. Těsně předtím než však větve složí stihnu mu před nohy hodit klacík a pak jen pozoruju co se bude veselého dít. |
| |
Cesta pro klestí a pruda od Jašky Piji čaj .Najednou se objeví Jašina a vrazí do mě je jak z divokých vajec..Kouknu na ní a pravím. Co děláš kurva ženská chovej se.Co jsi myslíš Pak položím misku jdu do lesa.Zbírám větve a koukám na stopy jest-li nás někdo nesleduje a tak.Žádné stpy nevidím tak pozbírám větve a suché klacky a jdu zpět.Vracím se .Potom zakopávám o nějákej klace.Pádám a reflexivně se přetočím na záda.Pustím větve vztávám a zečnu se smát.Pak kouknu na Jašinku a mluvím jí do duše. Sakra nech toho není to vůbec ftipný najdi jsi jinou zábavu.Co ti je máš krámy či co neprud a bud v klidu. Pak jsi sednu vedle ní a koukám jest-li mi někdo nedá trochu té zvěřiny.Bolí mě ruka jak jsem padal.Chytnu se za rameno a pak bolest ustane .Fajn tak snad se to hojí.Koukám na Šandora co dělá a sleduji i ostatní.Zbygněv prdí eště do kožešin.Pak jse zeptám Šandora Hele Šándore až jse probudí Zbygněv tak vyrazíme dál ne zabalíme to a pojedem ne.Jinak co maso jak to vypadá už to bude. Pak jsi naliji do misky trochu čaje a piji to .Koukám na Jašinku aby jí zas nenapadnul nějákej hovězí nápad.Měla by mít trochu rozum a chovat se na to co je. |
| |
| Jašinka- aneb jak se baví dospívající slečna Rozmrzele pokrčím spodní ret, jako děšcko kterému je ošklivě vyhubováno, ale jen co se ode mě Věnceslav obrátí hned mi po tváři přejede zákeřný úsměv. To se ještě uvidí jestli ti dám pokoj ty ňoumo pomyslím si pobaveně, při pohledu na brunátnou barvu v jeho tváři. Nikam se nepojede, nejdřív se chci pořádně najíst a Zbyhněv se potřebuje prospat. Řeknu směrem k Věnceslavovi a zvednu bradičku s roztomilou rýhou, která se na ni vytvořila, nahoru. S tím se zvednu z kožešin, přejdu blíže k ohni a začnu do něj přihazovat klestí. To také znamená, že přímo před Věnceslavovým obličejem se objeví můj vyšpulený zadek obepnutý pánskými kalhotami. Opět se narovnám a pravím: Půjdu se podívat na Zbyhněva, nejdřív mi pro něj, ale přichystejte jídlo.... Založím si ruce naprsou a začnu špičkou boty bouchat do kamene na zemi, ten se drolí na kousíčky, které odlétají daleko - Kůpříkladu, ryze nechtěně, do Věnceslavova čaje. |
| |
| Tábor, neukázněný pacient.. Když se po pár hodinách probudím sleduji jak má zachránkyně zrovna škádlí kováře a ostatní se věnují nějáké činosti, pohladím si hlavu a marně se kolem sebe rozhlédnu, spatřím svého koně, kousek od sebe meč a štít... To tu mám proležet věčnsot... bleskne mi hlavou a já se pomalu vydám z kožešin ke svému koni, opatrně aby si toho nikdo nevšiml, vezmu si meč, popruh štítu přehodím přes rameno a poplácám koně po šíjí...Tak brachu, jdeme se projet.. pronesu tiše a vyšvihnu se na sedlo, trošku se mi zamotá hlava, tak ho pevnějí stisknu koleny a uzdu omoutám kolem zápěstí, pak ho pobídnu do slabín a on vyletí jako šíp přímo na čej popíjejícího kováře, ohromným skokem doprovázeným zaržánim jej i ohniště přeskočí a po dopadu oba táborníky obhodí hlína a poprašek sněhu které odletí z pod jeho kopyt, mám sice co dělat abych se udržel v sedle, ale nakonec to zvládnu... Chazaři se poplašeně dívají co se děje a já uháním směrem k planinám, mé vlasy se v rychlosti jen vlní a já si užívám ten pocit svodoby a konečně toho že již neležím, udělám několik koleček s koněm, zkusím i pár poloh jež se užívají v boji, a když se mi povedou, i přes to že mě bolí halva, vrátím se zpět do tábora, ale když chci seskočit z koně, točící hlava mé tělo přestane poslouchat a já místo dopadu na nohy se svalím na zem, nebolí to, ale únavou se ani nezvednu, jen ležím tváři k zemi, ze spocené hlavy se mi kouři a já se usmívám do hlíny, i když ostatní to můžou vídět jinak.... |
| |
| Tábor Berkuz se jen zamračí a pak se poklepe prstem na čelo a necho prohodí k Šándorovy ten jen přikývne a sleduje na zem se řitíci ho zbyhněva. ani v nejmenším se všek neobtěžuje zvednout a pomoct mu je prohodí na Věnceslava: Zitra ráno pojedem když už delají pičovivny tak jsou v pořádku brzo ráno vzazíme dnes v noci bude zase určitě zima, ale tentokrát by jsme měly postavit hlídky a nedělat takoví kokotiny ani hrát se asi dnes nebude když máme za prdelí ty lapky. Jen se zle ušklíbne a z jeho tváře je vám jasno že asi už není tak nadšený, že se přidaly k takové bandě lehkomyslných pablbů. Zbyhněv stále leží na zemi a nějak se nemuže hnou a tělo mu začíná prochládat a Chazaří na něj prostě serou popíjejí čaj a ořátou medovinku. Baví se ve svém jazyce a sem tam na nej prohodí nejakej forek kterýmu se pak tlemí. Na jašku taky zřejmě přiletěla nejaká poznámka když delá ty svoje kejkle zřejmě neco o tom že teď jí je hej, ale ješte před chvilkou byla pochcaná strachy. Pochvilce se začíná smrákat a i opě přituhovat jen trochu snížek přestal padat ale zato zesílil vítr. Š8ndor se podívá na Věnceslava a povdá: Mohl by sis vzít první hlídku? pak zbuď mě a pak to dohlídáme my toho vola necháme prospat. Zamračil se a zlým pohledem mrskl po Zbyhněvovy kterej dopoledne vyváděl s koněm což jej asi popudilo..... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Až budu mít hlídku a všichni budou spát zbudím tě a pak bychom se mohly trošku pomazlit. Pousměje se a zase zmizí... |
| |
| Tyjátr Jen co shlédnu ten tyjátr, který nám převede zbyhgněv mé tváře se začnou barvit vztekem do ruda. Ty hloupej chlape! Vyjedu na něj, vcelku neomaleně a hrubě. To jsi se dočista pomát? Nadávám mu, když jsem nucena se s jeho těžkým tělem vláčet a podpírat ho, protože vidím, že nikdo další se k pomoci nemá. Asi jsi se rozhodl, že mi budeš přidělávat ještě více starostí, co sis vůbec myslel?! ostarám se o to, abych dostala jeho tělo opět do klidu a tepla a potom pokračuji v láteření: Myslíš si snad, že nám mrtví k něčemu budeš? Oni ukážu na ostatní Potřebují pokračovat v cestě probodnu ho ostrým pohledem. Pak od něj rozhořčeně odejdu, ještě víc mne však namíchnou chazaři a jejich blbé poznámky mířené na mou osobu. Stisknu ruce pevně v dlaních, když kráčím kolem nich a pak Šandora probodnu obviňujícím pohledem... Nenechám urážet mou osobu. Střez se. Střezte se všichni národové, před hněvem Velké matky. Kdo haní mne haní i ji. Zdá se, že byla by vám lepší společnost hloupého a bezmocného kluka, jenž ani neumí pít, ani se s ženou veselit a jenž falešně zpívá, nežli mít na starosti ženu jako jsem já. Pak se mi v očích ďábelsky zaleskne: Nikoho se neprosím o to, aby mne na rukou nosil a krmil mne jak malé dítě. Nikoho ani nežádám o to aby mi jakkoli pomáhal a přesto, si myslím, že je ve vašem zájmu aby jste tak činili, neboť....Má moc je veliká a nyní, když..... zarazím se Nyní, v oslnivém rozpuku, snad i větší nežli kdy před tím. Do tváře mne udeří prudký vítr a rozevlaje vlasy jenž začnou hrát barevnými kaskádami, přpomínající spektra plápolajícího plamene. Ve skrytém keřoví divočiny vůkol, rozpínající se do nekonečna v pomalu nastupujícím šeru to zašramotí a poté se ozve zvuk té nejpestroberevnější kaskády zvířecích hlasů. Chór cvrlikání, bzučení, pískání, krákání, vrčení, jenž přechází do zlověstného sykotu... Proto by jste si příště měli velmi rozmyslet jakými názvy mě budete častovat. Obrátím se a odejdu k ohni... |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Vzpupně pohodím hlavou a pak se mu snažím vysmeknout. Vzhlédnu a jeho pohled mne odzbrojí. Měl by ses raději vrátit ke svým přátelíčkům, s kterými si tak rozumíš ve hře: Strefování se do raněných a zhanobených žen. Upřu na něj své ublížené oči: A možná by jsi se jim také měl jít pochlubit, jak jsi si to s tou holkou náležitě užil, když se nidko nedíval. Zvednu bradu na které se mi vytvoří ta nezaměntelná malá, tolik roztomilá, rýha. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Šándor se pousměje a povídá: Co víš třeba jsem se už pochlubil a proto z tebe mají takovou srandu. Vždiť nevíš co si povídáme. škodolibě na tebe mrkne a pak te nnovu pohladí a políbí. Ne neboj delám si srandu. Nikdo nic neví vždiť to byla jen sranda. Holt každej si musí vytrpět své jako ten chudák Kovář co ses do nej strefovala ty. Když se ti to nelíbí nečiň to jiným. tak ja vnoci přijdu. |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Pouhá sranda? Pouhou srandou ty nazýváš ..to co se ráno stalo....? To co... Polknu hořké slzy. Ale asi máš pravdu a je to tak.... Já nemohu vědět kolik žen jsi již poznal a třebas na tebe doma čeká jedna z nich a za lem šatů se jí drží tvé děti. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pouhou srandou jsem myslel ty žerty které jsme si z tebe tropily když jsi šikanovala kováře to co se stalo ráno bylo krásné a vášnivé a jiste že to neberu na lehkou váhu a doma z žen na me nikdo nečeka krom matky a sestry. Teď už ale opravdu zmizím ať jim není ppodezřené že jsem oba tak dlouho pryč. Políbí te a lehce tě pohladí ješte po stehně a rozkroku a pak zmizí... |
| |
| Ne zami ležící, vysmátý a pak i stydící.. Ležím na zemi a začíná mí být zima, vstát mohu kdykoliv, ale nechce se mi halva se mi už netočí a je mi dobře, relativně dobře... Málem si umřel, ale ona ti pomohla, snad se na tebe nerozlobí... projede mi hlavou ale nejednou uslyším její láteřívý hlas a to jak mě zvedá sama ze země.. Zvednu se klidně na nohy a pohlednu na ni... Jen mě už nebaví ležet, to je vše paní, musím něco dělat, cokoliv, jen ne ležet, to je horší než smrt je to jako vězení, a sama dobře víš že ve vězení se nikdo necítí dobře... řeknu tišeji a pohlédnu do země.... Nechci ti přidělávat starosti paní, jsem ti zavázán svým životem, a dokud dýchám, budu tě chránit, i kdyby jsi o to nestála, a navíc, nechci a ani si nepřeji aby jsi se kvůly mne zlobila nebo měla starosti, odpusť má paní... Chytím ji za pas a zvednu vysoko nad sebe, pousměji se a dodám.... Nejraději bych již vyrazil, ale radějí počkáme, asi to bude lepší... postavím tě zase na zem a jdu ke svému koni který pohrabává kopytem v zemi šťastný že se mohl pořádně proběhnout..... |
| |
Vyslechnu Chazara a příkývnu se slovy Samozřejmě rád jsi vezmu první hlídku.Koho mám pak ,ale vzbudit tebe.No já vím že nemáte rádi takové chování.Jsou jak děcka.Taky mě serou no,ale co nadělám mlátit je nebudu. Kouknu eště na Jašku a vychrstnu na ní pár slov vnepříliš pěkné intonaci hlasu Hele spad ti pacient di se o něj starat.Já si beru hlídku .Vy budete spát a žádný zbytečný řeči nechci slyšet.Chvilku se skuz chovat jak dospělá Dík Pak si beru vodu a kus masa a jdu hlídat |
| |
| V noci Během hlídky kterou držel Věnceslav se nic naštestí nestalo jen vítr zesílil a clad mu prostupovla celým tělem jak závidel spáčům v teplích ovčích houních ozříval si jen vohu nad ohněm ve které plavaly lístky bylinek a smrkové větvičky Pak převzal hlídku jeden z Chazarů a zabalen do houně si šel sednout k ohni. Ti jenž byly zabaleni v přístřešku vklidu pochruplkávaly, ale ne uplně všichni nekomu se zdály prapodivné sny.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jašinka pro Šandore Vydechnu Neublížila jsem ti ve své nemotornosti? Vztáhnu k němu paže a pojmu ho do svého objetí. Mé vlasy ve tmě září v podobě rozverných plamenů rozestřených po kožešinách a světýlka v očích se nyní ještě více rozzáří. Tu nesmíme Odtáhnu se od něj náhle Mohl by nás někdo zpozorovat |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Šándor jen tak tak uhne tvojí ruce kterou se po něm oženeš. Pak když ho obejmeš jenom tě políbí je mu jasné, že tady uprostřed ostatních kumpánů by to nebylo ono. Tady by jste si to ani jeden pořádne nemohly užít. Tak tě tedy chytne a i z dekou na které spíš vezme do náruče zatím co ostatní poklidne oddychují. všude okolo je lehký poprašek sněhu a on te odnese dál od ohně do tmy do houští mezi stromy mezi kterými kvílí vitr který nese drobné sněhové vločky. Deku s houní hodí na zem a tebe na ni postavízadama tě přitiskne k velkému stromu a začíná te líbat a pomalu ji vyslíkat. Do zad te tlačí hrubá kura stromu, ale jsi tak rozpálená, že to skoro nevnímáš. najednou si skoro nahá jen máš přez sebe přehozený plášť. On si te nadzvedne a zvedne tě a tvé nohy si obtoči kolem pasu. Pak ho do tebe vrazí už to nebolí jako poprvé ale i tak sítíš jak jseš ho plná a jeho žilnatý pyj do tebe zjíždí z jistou dávkou brutality, vášně a vzrušení. Pichá te tak že nejsi schopná teměř popadnout dech jen se ho krečovite držíš za záda a vými zády nadřeš o kuru stromu. pek ho z tebe vytáhne a otočí si tě a ted konečne stojíš nonama zase na pevné zemi ikdyž se ti třesou jako osika. Chytneš se rukama stromu a on ti lehce roznáhne nohy a vrazi ho do tebe tentokrát zezadu. Peně tě chytne za tvé utlé boky a divoce ho do tebe zasouvá máš so delat aby ses udržela na nohou a jen jako upěnlivně se držíš stromu. Pak ho do tebe vzazí tak že máš až skoro strach že te natrhl a v zápětí tvůj klín zaplaví horká tekutina chož te dožene skoro k šilenství a ty se už neudržiš na nohách a svezeš se po těle stromu až na zem.... Po milování jste neodolaly a ještě nekolikrát jste si to užily byť je venku zima vám není ráno když počalo svítat jste se vrátily do tábora jsi unavená po probdělé noci ale teměž přeplnená energií máš posit že mužeš temež sesílat blezky z nebes ovšem fyzycky jsi neskonale unavená a ospalá Ty si lehneš a Šándor začne vařit snídani a pomalu ale jiste budit ostatní přotože jue čas vyrazit...... |
| |
| Po studené a větrné noci kdy se vám do snů vkrádaly podivné zvuky noci a koně neklidne celou noc řechtaly, vás jeden z Chazarů pomalu ale jistě budí že je čas pokračovat v cestě. Na ohni se ohřívá medovina a asi i voda na kaši nebo nějakou polévku... Po snídani se už Chazaři začínají chystat a strojí si koně k další cestě. |
| |
| Ráno vypadám nevyspaná, jako bych celou noc probděla. Pod očima mám kruhy. Ale tento stav kontrastuje s vytalitou, jenž mi sálá z očí. Sedím na kožešinách, celá zmuchlaná a pomačkaná a češu si vlasy, nemám vlastní hřeben a tak mi ke zkrocení neposlušných kadaří musí dopomoci pouze obratnost mých prstů. Když vztanu k jídlu bystrému pozorovateli neujde že malinko pokulhávám, což se snažím co nejlépe skrývat. Dojdu vzbudit Zbyhgněva a oznámit mu, že brzy vyjedeme. Mám ti pane, zatím nachystat koně? Či to zvládneš sám. Jak se vůbec cítíš? |
| |
| Pohlédnu na Jašinku a usměji se... Mám se dobře paní, díky tobě, ještě sice ne úplně, ale bez tebe bych již asi byl se svými předky... vstanu a jdu ke svému koni, pořádně jej otřu a připravým na cestu, trošku poupravým sedlo a všechny své věci si zbalím, ještě se rozhlédnu po táboře jak se ostatní také chystají k odjezdu.. Pojedeš opět se mnou má paní, byl bych moc rád, kdybych tě zase měl za zády, cítil bych se jistější.. zeptám se Jašinky a pohlédnu do jejich oči.. |
| |
| Další cesta Postupně jsete se vypravily a vyrazily na cestu. Zima je vlezlá a výtr neodbytný. Nic podstatného se však již neudálo chazaři nakonec usoudily, že když nemohou nalézt svoji armádu a vy směřujete na velké slovanské hradiště že vás tam doprovodí tam nakoupý zásoby a posunou se dál. Asi po 14ti dnech dlouhé a studené cesty jste konečne zahlédly hradiště.   Již při příchodu jste si všimly že to všude žije až zcela nezvykle neboť všzde okolo bylo plno válečníků, rodovích a jiných vudců a jejich druziny. Při prucchodu bránou se vám odevřel pohled na živouci a klokotajíci život což po těch skoro třech týdnech v pustině je pro vás docela šoko.  Záhy jste zjistily že to ale není všechno a že ješte za hradištem je velký stanový tánor kam přijíždí další slovanští válečníci kterýchj je tu okolo všude plno.   Pak jsete přišly do centrálního velmožského kde vás uvítal Vadim. Usadil vás ke stolu a všichni jste dostaly teplou medovinu a horké skopové s pohankovou kaší. A pak se más začal vyptávat co jste se dozvedely a ptal se na Peteho i na Zbyhněva kde skončili Jen posladní co přežil z puvodní skupinky Vetroslav mohl odpovídat na jeho všetešné otázky teré se týkaly hlavne Byzantského loďstva. Pak se taky vyptal kdo odkud je a zdali se k vám přidá když potáhne te s Avary asi do měsíce na Byzanc..... |
| |
| No teda, páni ..aneb teeneger ve městě Zatahám Šandora za rukáv: A to je krása podívej na tu krásnou ozdobu! Oči mi zazáří a vrhnu se ke stánkům s ozdubkami... Sprásknu ruce: To sjou naušnice? OPRAVDU?! A jmu si je horečnatě zkoušet. Pak zatajím dech a šťouchnu do Zbyhgněva, abych se mohla tentokrát s ním podělit o své očarování. Cloumám s ním jak v horečce: A ty zelené šaty. Podívej na tu výšivku u rukávů, není to krásné?! Popadnu oblečení a zatočím se s ním, dokud mi prodávající nevynadá , abych vrátila zboží na místo. Naštvaně se otočím od stánku, ale do mého zorného pole se dostane ihned ten vedle: Zbyhgněv, Šandor, chazaři ba ani Věnceslav k velké mé nelibosti a opovržení nesdílí mé nadšení. Nechápu proč. Vypadají zamkle a ostražitě si prhlížíékaždého kdo okoklo nich projde. To sou teda držgrešle. A navíc jsou to bručouni bručounský a taky urejpánci. To je pořád samý: Vstávejte musíme vyrazit brzy na cestu, nesněz toho zajíce celého ať zbude na zítra. Drž se v tom sedle pořádně nebo upadneš. A kdo jim vysvětlí, že mi to třeba není pohodlné? hm? Kod jim vysvětlí, že mám rovnováh někde uplně jinde a těžko se mi hledá, když musím mít nohy obkročmo posazené na koni?.....Jsou to tupci tupí a neuvědomělí.... Hrdě zvednu bradu a připojím se k nim. Čepku, kterou nosím, aby nebylo poznat že jsme divka mi donutili zase pevně narazit na hlavu. Ohrnu spodní ret. J tu tolik lidu, všemožná pestrost kmenů, snad i národů a barev šatstva. Zvláštní, pro mne někdy až exotické a vzrušivé. A Velký pán Vadim jako střed toho všeho, cíl naší cesty...To musí být mocný muž... Smeknu před ním čepku z hlavy a pokorně se ukloním. Představím se a když je přede mne položena medovina zhluboka si zavdám, jak mne to naučili chazaři, abych zahnala nervozitu. |
| |
| Hradiště Dívám se na Vadima a pak vstanu, dojdu ke stánkáři a koupím od něj zelené šaty a náušnice, pak jdu do domu mého otce... Stojíc na prahu objímán matkou se dívám po prostoru kde jsem nebyl léta.... Očouzený krb, nádobí, postele a kůže, staré otcovi zbraně... řeknu plaše a usměji se když vidím její tvář... Matko má a otče můj, jsem rád že vás vidím, ale to co vám nyní řeknu je něco co se mi vyslvit nechce, můj bratr...Padl když bojoval s Arabi, a bránil svou ženu, a již se nevrátí, ani jeho žena, shořela s ním... řeknu smutně a chvíli pobudu doma a dohodnu se s otcem kdy za bratra uspořádáme tryznu... Když výjdu k večeru z domu, vyzmu šaty a náušnice a jdu hledat Jašinku, když jí najdu, obojí mám schováné za zády... Něco sem ti přinesl má paní, doufám že se ti zde líbí... |
| |
Jdu ze skupinou .Procházím městem zdravím lidi okolo.Koukám na Jašinku jak se točí s šaty u stánku.Docela mě to rozesměje.Pak pravím. Pod už Vadim nás čeká.Na parádu bude čas dýl.ted jse musíme dohodnout na tažení na byzanc Přijdem do stanu kde nás uvítá Vadim.Lehce se ukloním Já jsem Věnceslav.Mladý kovář a rád svámi potáhnu na Byzanc Pak už jsi moc nevšímám kde co lítá a jím to skopové s pohankovou kaší.Zapíjím to medovinou.Nemám žádný ostych a žeru a žeru.Pak kouknu na Jašinku že nejí . Ty už nebudeš jo A schrnuji její jídlo do mého talíře se šibalským úsměvem.Jak dojíme tak vylezeme ze stanu.Všem říkám. Jdu hledat kovárnu.Něco si vykovu.Chcete někdo něco udělat. Pak vyrážím a ptám se lidí na to kde je tady kovárna |
| |
| Kovárna. Najít kovárnu není v tomto hradišti žádný problém je tu jedna stálá vetči a pak asi další dvě nebo tři které tu vzniky dočasne aby ukojily hlad po kovových výrobcích v tak náhle zvětšené osadě která se připravuje na vekou výpravu... |
| |
Přicházím do kovárny.Cvíli jse tam rozhlížím a pak povídá mistrovi Dobrej den mistře já jsem Věnceslav mladý kovář a slovanský bojovník.Rád bych si u vás něco vyrobyl.Suroviny vám zaplatím.Chtěl bych si vyzkoušet techniku damascénskou Jak mi to schválí půjčuji si kladivo a kleště a dávám se do díla.Nejdřív zkouším něco malého .Udělám dýku.teda jest-li se povede.beru jsi uhlíkaté kovy a méně uhlíkate a začínám. pískám si u toho pisničku. |
| |
| Nechají tě asby s jim neco předvedl vyšel jsi sice již trochu ze cviku ale dyku ješte zvládneš. Překládáš kovy a zkouváš je dohromady až ti pomalu vznikne čepel s drobným vzorem linek :  Když doďeláš dyku při které však spotřebuješ třikrát až čtyrykrát víc surovin než na normální dýku tak ti kovář nabýdne jestli nechceš tady chvíly kovat, ale jen normální věci ne žádnej damašek který je zbytečne drahy a potřebuje se na něj hodne materiálu. |
| |
| Nový ohoz Znuděně si podepřu bradu rukou a odfrknu si To je pořád samé válčení, potáhneme tam a tam a zabijem tyto, ale možná se s nima nakonec spojíme a potáhneme na támdle ty. Vidíš to má pani? To jsou starosti mužů. Jejich hry. Jako by nebylo na světě už tak dost nemocných, které bych měla léčit. Když se mi Vadim zeptá, jestli půjdu s nimi opdovím: To se ví, že půju. Bude mne zapotřebí tam , kde budou zranění, víc než tady. A bouchu pěstí do stolu. Večer mě Zbyhgněv najde jak sedím u jednoho z ohništ a zadumaně hledím do plamenů. Opodál stojícího Zbyhgněva si všimnu až po chvíli: To víš, že líbí. I když je to nezvyk, oproti všem místům, které jsem kdy navštívila. Lide zdaji se tu být vsichni pospolu tak silně sepjatí. Mozna se to tak zda pouze mě... Zvidave pohlednu za zbyhněva, zvednu jedno obočí a pak rýpnu do rozžhavených hlíků dřívkem, které mačkám ve spocené dlani. " Nemyslíš?" Odmlčím se: Řekni mi Zbyhgněve, nebojíš se načí další cesty? Nemyslíš, že by mohla být poslední?" Copak jsi mi přinesl? Něco na jídlo, snad..Mám hlad jak vlk Pak, ale spatřím jak se za jeho zády vlní látka oněch čatů jež jsem si tak ocarovane prohlizela uz rano a vyskocim. To jsi neměl! Za co si ted koupis vybaveni na cestu ty hlupacku?! Prijdu k nemu a jmu si saty horecnate zkouset. Nic mi nevadi ze se pred nim odhalim a svleknu ze sebe kabatek i chlapske nohavice. V mziku se nasoukam do presne padnoucich satu i s krasnym pasem jenz je jejich soucasti. odkaz O jsou tak nadherne! Zatocim se s nimi do kola. |
| |
V kovárně Vyslechnu kováře a ze šibalským úsměvem na mém zjizveném ksichtě mu odpovídám Jo jasně budu tu pracovat a rád.Nic za to nebudu chtít jen si udělat meč z damašku.To,ale až se do toho dostanu a nejdřív to musím říci kamarádům že tu budu pracovat za chvíli se vrátím Beru dýku a jdu za nějákým řesbářem at mi udělá na ní rukojet a pouzdro .Příjdu k jednomu a povídám. Udělej te mi prosím vyřezávané pouzdro z nějákého pěkného dřeva.Jo a vyřezejte mi na to bohini jara jest-li by to šlo rád to zaplatím. Pak jdu koupit nějákej bronzovej řetízek aby mohla ta dýka být u pasu Pak potkávám ostatní a říkám Hele makám tamhle v té velké kovárně jo Zbygněve nechceš něco vykovat rád to pro tebe udělám co chceš a ty jaško nechceš taky něco na výpravu vyrobyt Vyslechnu si jejich požadavky a vyrážím zpět do kovárny cestou jsi koupím nějáké jídlo Přicházím do kovárny jdu rovnou za mistrem Tak mě tu máte kam jse mám postavit a co má vyrábět Pak hned začnu kovat co je potřeba |
| |
| V ležení Potřeboval bych věcí, ale nejsou žluťáky, jediné co ptřebuju je přilba a kroužkovka, jinak snad nic, ale bohůmžel... řeknu Venceslavusovi a podívám se na Jašinku.. Má paní, tato cesta může být poslední, ale to může být každá cesta na kterou se vydá válečník, a já doufám že když budeš nablízku, že poseldní nebude, ber to jako malé poděkování ze to žes mi zachranila život, a také, jako výraz toho jak si tě nesmírně vážím a cením... pozoruji jí jak se zatočí v šatech které ještě více podtrhnou její vnady... Jsí v ních ještě krásnější než jsem doufal, asi tě budu muset více hlidat, neboť teď budeš jistě mezi muži velice žádaná.. pousměji se a dál se na ní dívám... Perune, otče Perune, matko Vesno, jak velká je vaše moc, když jste vdechli život něčemu tak nádhernému... |
| |
| Jsi nejhodnější Zbyhgněve! Vykřiknu a vrazím mu polibek na čelo. Jakmile zmerčím Věnceslava přiběhnu k němu ladným krokem svým a dloubnu do něj. Otravným a škádlivým stylem mně vlastním. Tu jsi ty má velká tlučhubo! Můj drahý mamlásku. Kdepak jsi se toulal co? Dám si ruce v bok Stále jsem ještě nezapoměla, jak jsi mne odpoledne o oběd ochudil. Tam u Vadima o tu dobrou kaši. V jednu chvíli se točím a když se vrátím zpět k jídlu nikde nic.. A teď jsem tu na suchu. Snad jsi přinesl, alespoň něco pořádného k jídlu, když o tobě nebylo celý denani vidu ani sluchu. Nebo si snad myslíš, že bych se měla v jídle krotit? Začnu se před ním nakrucovat, prohlížet si krizové zóny ženského těla. Zdám se ti tlustá? Zeptám se svým sametovým hláskem, trošku zastřeným stydlivostí a rozkošně se začervenám. Tak všimneš si už že mám nové šaty nebo ne?! Tak ty jsi byl u kováře? Zeptám se zvědavě. To bych ráda někdy viděla.....Takovou kovářskou práci v akci. Viď, že mě vezmeš někdy sebou? Nebo si snad myslíš, že ženy k takové práci nepatří? A to by jsi mi vážně něco hezkého vyrobil? Pohladím ho po paži a malinko stisknu. Chtěla bych nějakou hezkou ozdobu na paži nebo na přdloktí. A nebo třeba něco kolem krku? Přimáčknu se k němu. Svůj výstřih přímo před jeho očima, když si přejíždím špičkami prstů přejíždím přes šíji. Hm? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po poslední nepovedené akci při které tě zmlátily jako psa a měl si štěstí že ti neusekly ruce nebo neutopily v řece už nemělo smysl se do rodného hradiště vracet. Vlastně si byl i rád, že se odsud mužeš konečne zdekovat. Stejně jsi tu nemel žádný přátele a jedinný kdo se o tebe trochu staral byl křesťanský misionář který tě občas, když jsi byl malí a on neměl vhodnou holku po ruce, "obšťasňoval". Teď už jue to ale pryč a i misionář je mrví. Říká se že ho zabil jeden z valdykových synů když se domákl, že mu píchá jednoho z jeho milců. Moc ses nerozpakoval sebral si osla který zbyl po misionáři a vydal se tak kde ses dozvědel že b ude velké množství lidí. Jak ti vykecaly nějací obchodníci které jsi potkal při cestě u Hradište Vladyky Vadima se sjíždí velké slovanské vojsko a míří tam i voje Avarů. Neboť na jaře prý vyrazí veká válečná výprava smerem někam na jih. Když si tam dorazilů uzřel jsi obrovský ruch a frmol lidu (mrkni se níž jsou tam obrázky i popis toho hradiště) I v okolí hradiště vylo vpodstatě vystavěno další stanové městečko. Tady je to misto pro tebe jako stvořené jen je ti jasné že když te chytí poři krádeži tu nebudou s tebou jednat jako v tvém rodném domově ale prostě te zabijí. Vznešených i agrasivních bojovníků je tu více než dost. Usadi ses tu a sem tam jsi vyrážel na drobné lupy aby se ti tu žilo o trochu líp sem tam sis zaplatil nejakou kurvu a ožral ses v hospodě tak se tu už trochu vyznáš. Při jedné tvojí výprave na tržiště aby ses koukl po nejakým přivídělku jsi narazil na skupinku typickejch venkovskej mamlasů kteří jsou tu evedentně noví a jen čekají až je oškubeš. Ted se zrovna okolo takovýho od pohledu tupýho mamlasa (Věnceslavus) točí malinkatá rezavá kurvička (Jašinka) a další na tu kurvičku co se tam tak promenáduje čumí jako z jara(Zbyhněv).... |
| |
Když Vyslechnu Zbygněvova slova tak mu povídám: Víš brachu taková kroužková zbroj není jen tak ta jse dělá rok a je to hrozná piplačka.Udělám ti hroty šípů s damašku a tu přilbu taky.Možná ti udělám i chrániče podle toho jak budu mít čas jo.No asi tam bude práce jak na kostele,ale čas si udělám jo Pak mu pokynu.Najednou mě okřikne Jašinka a pak jse ke mě přimáčkne .Vyslechnu její slova a odpovím jí: Jaká tluč hubo.Seš drzá až vyzívavá.Jo to jídlo měl jsem hlad Sličná pano.Nic nenesu k jídlu Pak koukám na ní jak blázen a pravím: Ty nové šaty ti náramě sluší.Seš skoro stejně hezká jak paní tvá.Rád ti něco vyrobým .Pro tak hezké stvoření to udělám rád.Jo hele nechceš něco praktyčtějšího než ozdoby co.No nic tak já ti něco z kuji. pak jí trošku zmáčknu zadeček šibalsky se zasměji No je fakt že jsi hubená no nepotřebuješ hubnout máš pravdu seš akorád Pak odejdu zpět do kovárny a cestou jsi u lukaře vybýrám nějákej pěknej luk a kupuji ho Pak příjdu ke kovářskýmu a povídám: Tak mistře úplně zadarmo to nebude jo musím vybavit trošku naší skupinu,ale zdržím jse tak měsíc takže tu rád budu pracovat.Ty věci jsi vyrobým jak bude čas Pak čekám co mi odpoví.No když nebude souhlasit tak jse poohlédnu jinde není tu přeci jen jedna kovárna |
| |
| Drzí věnceslav Proč bych ti nemohla říkat tlučhubo hm? Zeptám se ho s usměvem a namotám si pramen jeho vlasů na prst. Ty seš takovej velkej ubručenej medvěd víš? Zašeptám, tvář těsně u jeho ucha a zkusím pevnost jeho svalů na paži, kterou důvěrně obemknu rukou. A počertech silnej. Zatřepetám řasami avšak, když mě chytne za zadek zblednu. Vzedme se ve mě pýcha a zdá se jako bych se zvětšila nejméně o půl metru, když pevně vypnu prsa a pak mu vrazím takovou facku, že to jeho hlavu otočí na stranu. Oprašuju si ruce a zadostiučiněně koukám na jeho pomalu rudnoucí otisk mé ruky. Nemysli si, že když budeš drzej, že jednu neschytáš. Já jsem ženská od rány. Prohodím, když se od něj zčnu vzdalovat a kroutit při tom těsně obemknutým zadečkem v mých nových šatech. Ale za ty ozdoby ti stejně děkuji. Vrátím se zpět k Zbyhněvovi a když se Věnceslav vzdálí povídám mu: Je to takový dobrák, musela jsem ho trošku pošťouchnout. Snad se nezlobíš. Ale tu facku jen tak nezapomene. Ohlédnu se přes rameno po směru kam odešel. Ji tak laskavý, že jsi mi koupil ty šaty, které s emi tak líbili. Řeknu a lehce se začervenám. Poté si sotupnu na špičky a vlepím mu na ústa malou pusu. Jen na okamžik se ho dotknu svými sametovými rty a pak je vzdálím. |
| |
| Vysmáty v rozpacích.. Sleduju Jašinku jak se hrdě dokáže ochránit a musím se pousmát nad tou ránou co kovářskej schytal, i když buch mu nejraději ještě přidal, ale jak vidno, dostal co si zasloužil... Dělej co umíš, ale raději už do ní nerypej, vidím že se umí docela rozhohnit.. řeknu Věnceslavusovi když odchází a pousměji se na Jašinku, když však ke mě přistoupí a začne mluvit,a následně mě políbí zachvěji se a srdce se mi sevře... Jako medový dort ten polibek chutná.. proletí mi myslí a já se na ni usměji... Udělala si co bylo správné, ale dej pozor, né každý muž to přejde tak jako on, mohl by tě pak chtít ztrestat, i když jeho čin zasluhuje víc než jen jednu facku... řeknu a sklopím oči do země a dívám se směrem na její štíhlý pas a opět pomalu pohledem spočinu v jejich očích.... Musím na tebe stále dávat pozor, to víš, každý muž v táboře si bude přát utrhnout před bitvou ze které se nemusí vrátit takový kvítek jako jsi ty... |
| |
| Zbyhněv u ohniště, pomalu se smráká. zatřepetám řasami s pohledem upřeným do Zbyhgněvových očí. Pak pootevřu pusu a obkroužím si rty špičkou jazyka, než promluvím: Kvítek? Ale co to povídáš. To je hloupost Tváře mi zrudnou potlačovaným vzrušením. Zvednu ruku a lehce se s ní dotknu jeho hrudi, nevěda zda ho odstrčit nebo s ek němu přiblížet ještě o něco blíže. Je tak hřejivý, statný a pevný Zkoumavým zrakem spočinu na jeho havraních vlasech, poté na pootevřených rtech a nakonec si prohlédnu důlek na jeho bradě.Pocítím slabost v tříslech chvějivou až nasnesitelnou... |
| |
| U ohniště Dívám se na ní a můj pohled spočine v jejich očích, na chvíli je zavřu... Hlupáku, nemyslí na to, je to služebnice boží...projede mi hlavou a já polknu a pohlédnu na ní, rukou jí přejedu po rameni a přistoupím k ní...Snad mi to bohové odpustí.. Uchopím jí něžně za pas a zátylek a dlouze a vášnivě políbím.... Nešlo to jíž vydržet Jašinko, nešlo, musesl sem, prostě jsem musel... řeknu poté a čekám na její reakci... |
| |
| Ohniště Jeho rty jsou tak sladké a horké. Je lačný, vzrušený a plnný touhy, To jistojistě, možná víc než já. Přeji si ať se dotýkáme těsněji Přimáčknu se k němu blíže a stehno mu pevně zanořím do rozkroku. Zbyhgněve Zašeptám měkce. Teď a tu, drsně a nesmlouvavě, mezi pomalu se prodlužujícími stny a ohništěm, rychle a rázně! Kičí mé tělo. Slyšela jsem promluvím náhle. Že muž může uspokojit ženu aniž by při tom došlo k porušení..... odmlčím se. Je tomu tak? |
| |
| U kováře(věnceslavus) Nakoupíš co potřebuješ i řezbýř ti udělá pěkné střenko na dýku a u Avarských prodejcu si koupíš peknej avarskej reflexní lukohromady i s Toulcem a 20ti šípy te to stojí 30zl pak tedy dotazíš za kovářem a říkáš mu, že u nej budeš u nej pracovat za možnost něco si vyrobit. Statný 40cátník se jen usmeje a kývne a pak dodá: Dobrá chlače ale svoje veci budeš delat vždy až po práci dodám ti železo i uhlá a vercajk ale ne že me ho zkurvíš. Tak a teď vem to kladivo a budeš na druhé kovadlině dělat šipky na šípy a když se osvědčíš budeš pokračovat hroty kopí po těch je teď sháňka. Nu tak šup a rovnoou se pust do práce. Kdybys měl žízeň tam je voda a tam pivo. Všechno ti ukáže a pak zaměstnává i ostatní pracanty v kovárně. sem tam na tebe dohlíne a neco ti poradí jak dělat líp a jak ušetřit železo i uhlí. Zjištuješ že v kovárně je opravdu frmol jako svině neboť po zbraních před blížíci se výpravou je opravdu sháňka. Děláte hroty na šípy, pštepy i kopí, nože, saxy, bradatice a dokonce někdy i výmečne i meče a šavle pro bohatší zákazníky. Pracuješ dobře a kovář je z tebou spokojen a tak u něj nouzí netrpíš jen toho času na svoje veci je málo. Taky se s kovářem sem tam pěkne po práci zboříš a tak i to ti ubírá času. Povedou se ti však udelat pěkné železné šperky pro Jašku a i helmu pro Zbyňdu zvládneš. Ale s přibívajícim časem je práce stále víc a víc neboť přijíždějí další a další bojovníci a tak kolikrát s mistrem kovete až do noci jen za svitu loučí. Stjně jsou na tom i ostatní kováři a obchodníci celá tábor se den odedne zvětšuje. Avaři(všichni)    Pak jdnoho dne přiletí novina Avaři! Ano na obzor se oběvilo ohromné avarské vojsko které tvoří z velké většiny jízdní bojivníci vidíte les zvednutých kopi a kolem vojska jezdí lehká jizda s lehkými štíty a na zádech s reflekxnimy luky.  Všicni jsou tmavovlasí a mají lehce zešikmeny oči jako správní nájezdníci z výhodu. Za nimy se táhne had krytých i nekrytých vozů na na kerých jedou rodiny některých mužů také se tam vezou zásoby a jiné potřebné věci. Mezi vozi kráčí pěší bojovníci kterých však moc není a jsou to převážne cizinci kteří se zřejmě přidali k Avarům na jejich válečné vypravě. Povětšinou jsou to Slované ale i jiní. Celý tento had se utábořil kus od města a pomalu avaři začnuly rozbíjet stany a rozbalovat svoje krámky. Jejich velitelé a část nejvyšší nobility se vydala do vnitř hradiště aby se zřetla s slovanskými velitely a ujednotili si zrřejmě plán a taktiku. Vy jste samozdřenmě nikam pozváni nebyli i váš velitel a Vladyka Vadim je jen jedním z více velitelů kteří přivedly svoje muže. Z slovanů jsou tu Veleti, Chyžané, Obodrité, Bužani, Lužičané, Moravané, Poljané, Drevljané, Radimiči, Dregoviči, Severjané a mnozí další shromáždila se zde ohromná slovanská moc kdo je s Avary ani sami nevíte jména jejich knenů jste snad nikdy neslyšely a připadají vám cizí, podivná a nsad i tejemná. Vojsko které se shromáždilo je obrovské takové množství lidí pohromadě jste snad ješte neviděly. Hned začal mezi Slovany i Avary čilý obchodní ruch ale i bratření při alkoholu. V noci se spí špatně neboť stále vyhrává muzika a pije se však, ale i rvačky prokukají byť jsou velitely obou stran dusledně trestány, ale v takovém nožství lidi se tomu stejně nezabrání. Je ám jasné že už se brzy bude vyrážet již se oteplilo ale zem ješte není tak rozbazněná jak se stane na jaře teď je ten nejlepší čas vyrazit ať se stihne do oblevy napadnout Chersones ktery má být první obětí této velké armády, alespoň se to povídá. Ano ten chersones na který máte všichni tak špatné vzpomínky. Ano ten chersones ve kterém zlmátily Jašku a Radoslava roztrhal dav a pak mu jeho vlastní pyj narvaly do huby. Ano to je duvod k pomstě.... A co dál říká se toho víc pry pak bude veden utok na samotnou Konstantinopol a prý její Císař Herakleos válčí na východe s Peršany tak prý bude jen slabě hájená. To jsou však jen dohady a vy kteří jste vydely mohutné hradby Konstantinopolské moc dobře víte čeho se obávat..... |
| |
| Ohniště Překvapí ho její reakce a když se k němi přitiskne udělá totéž a obejme ji kolem ramen a pousměje se.. Jašinko.. řekne měkce a pohlédna na ni... Dobýt tento líbezný kvítek a mohu klidně padnout, s vědomím že by pod srdcem nosila mé dítě, a náš rod by tak nevyhynul, a její krása, ach tak krása, proč jen je služebnící Vesny, takovou ženu mít, asi bych i meč pověsil na hřebík... když uslyší její otázku podíví se velice ale pak se jen pousměje a povídá... Ano je více způsobů, a k porušení ani dojít nemusí, já vím asi o dvou nebo třech, ale proč to chceš vědět... zeptá se se zájmem a začne jí jemně hladit po ramenou a znovu se jí podívá do očí... |
| |
| Dny plné hýření, napětí a vzrušení Pokrčím rameny a náhle ochladnu Jen tak, zajímalo mě to.. Poté se vrátím k ohništi a zahledím se do plamenů. Po zbytek večera zůstanu zamyšlená až namíchnutá. Pozoruju prodlužující se stíny ve tmě. Bystrým sluchem naslouchám zpěvům a hlasům, které se až sem linou od ostatních ohnišť. Následující dny jsou plné zzrušení,alespon tedy pro dívku jako jsem já. Všude spousty lidí, a spousty hezkých chlapců i silných mužů, kteří se za mnou neváhají otočit,když kolem nich projdu. Občas se zajdu podívat k Věnceslavovi do kovárny, kde teď pracuje. To zvláštní místo mě naplňuje rozechvěním, v horkém vzduchu výhní se tu z každého kouta line monotóni a rytmické bušení těžkých kladiv. Dusno zde je podtrženo pronikavou a štiplavou vůní mužského potu a kůže. Když jsem se v kovárně ukázala poprvé byla jsem statným, snad čtyřicetiletým mužem vyhozena zpátky na ulici, až poté co jsem mu vysvětlila, že jsem přišla za Věnceslavem pustil mě dovnitř. Naštěstí jsem se brzy i s dalšími obyvateli kovárny seznámila. Chodím sem teď skoro každý den. Nosím Věnceslavovi, který nemá v poslední době čas na nic jiného, oběd a nikdy neopomenu vzít nějakou dobrůtku i pro ostatní. Za chvíli budu muset jít. Starý kovář se po mě zase nějak divně dívá.....Že zrdžuju chlapy od práce. Stojím opřená kousek od Věnceslava v přítmí nízkého výklenku plného oštěpů, zbraní. Ruce mám složené na prsou a s potměšílím usměvem sleduji jak od kladiva a kousku rozžhaveného plechu na kovadlině odletují jiskry. Ve výhni nedaleko praská oheň a v šeru vyváří na hromotlukově svalnaté a polonahé postvavě zvláštní obrazce. Zasněne vzdychnu... Přeháníte to s tou prací. Prohodím náhle k Věnceslavovi. Poslední dobou tě nevidím nikde jinde než tady, chlapy se po tobě často ptají. Měl by sis dát někdy pauzu... Zajít se podívat za město, kousek ven, nadýchat se čerstvého vzduchu. Do přírody. Kousek od nás se ozve pronikavé zasyčení, to když jeden z mladých učňů schladí rozžhavený kov v kádi. Mrknu po něm jedním okem, všimla jsem si, že už se po mě předtím díval a všimla jsem si také, že kvůli tomu zmrvil tři šipky a dostal pohlavek od kováře. Odpoledne někdy chodím ulicemi a sháním medikamenty. Koupím si novou felčarskou brašnu, několik fášů, velkou zásobu bylin, které v tomto období už nerostou. Ostatní si zajdu nasbírat kousek za město.... K večeru mě je možno často zahlédnout poblíž velitelského stanu Vadinova nad bublajícím kotlíkem. To když si chystám různé masti a elixíry. Brzy ale zjistím, že jsem v hojném nadbitku a tak je začnu prodávat okolojdoucím zájemcům. Inu jsem obchodní typ. Kdybych se narodila jako muž..Bůhví co by ze mě vyrostlo..Na všem dokážu něco utržit. Ujišťuju vás, že po tomhle se vašemu muži uleví. Vysvětluju jedné slečně. Je v tom měsíček, mateřídouška, žebříček. Stačí mu to namýchat do večeře. Nevařte moc ostrá jídla, ty by mohli lék znehodnotit..... Večer sedávám u centrálního ohně. Tam se scházíme se Zbyhgnevěm a ostatními. Občas příde též Věnceslav, ale poslední dobou se čím dál častěji stává , že přacuje přes noc.... Povzdechnu si Mám strach o Věnceslava. Přehání to. V té kovárně dře jak mezek. Svěřím se ostatním... |
| |
| V kovárně - pro lepší představivost    |
| |
 | Procházel jsem po tomto velkém ležení a hledal kde bych co mohl pořídit ke své výbavě, když mi v jedné kovárně padla do oka jedna roztomilá zrzečka. Jal jsem se jí sledovat, abych se o ní něco dozveděl. Vzhledem ke skrumáži, která tu panovala myslím, že mě těžko byla schopná odhalit. Sledoval jsem ji pár dní smozřejmě ne nepřetržitě její denní chování bylo celkem jednoduché a tak jsem věděl kde ji hledat. Svoje ležení sdílela ještě s dvěma přáteli (možná víc než jen přáteli). Zdájí se mi celkem sympatičtí přes svůj bezesporný nízký původ, ale co já taky nejsem žádnej vojvoda a kamarádi se vždycky můžou hodit rozhodl jsem se s nimi seznámit. Nakoupil jsem nějaké to pití a počkal u kovárny na konec dnešní práce. Hned po práci začali kovář a jeho pomocníci popíjet jako každý pozdní večer těchto dnů. Přistoupil jsem k nim s kopou lahví a povídám "Po dlouhé cestě jsem unaven a v hrdle mám snad kilo prachu nenašlo by se mezi vámi místo pro jednoho bratra v budoucím boji." k tomu jsem přidal svůj oblíbený vtip o římanech a po celkem kladném přijetí přisedl. Možná je spíš zaujalo množství mého pití než já, ale to je jedno. Po čase jsem hlavně hlídal, aby kovář a Věnceslav měli stále plné hrnky později džbánky s pitím, ale ani ostatní jsem nezanedbával občas jsem přihodil další vtípek nebo příhodu. Sám jsem pil jako ostatní, ale hranou opileckou nešikovností jsem toho víc vylil než vypil. Po půlnoci a pár odpadlících kteří se nyní váleli kolem kovář zavelel, že zítra na všechny čeká v kovárně a sám se jako první vydal do hajan. Já jsem napůl vedl napůl nesl Věnceslava do jeho ležení. Nebýt toho, že jsem cestu už znal tak bychom tam podle jeho navigování rozhodně netrefili. Po jeho uložení jsem si sedl k jejich ohni a čekal na reakci ostatních. Jeho příchod by probral i mrtvolu. |
| |
| soukromá zpráva od Břetislav Vratiprs pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Proto že byl Věnceslav už tak nasoenej tak si ani nemusíš házet procentovkou zjistil jsi že má u sebe něco přez 100zl tesák a dlouhej meč a damaškovou dýku to je asi tak vše co má u sebe když ho táhneš |
| |
| U ohniště, melancholická chvilka Napiju se trošku medoviny od chlapů a pobrečím si zbyhgněvovi na rameně. Já Váš mám všeckny taáák hrozěn ráda... Ponesu protáhle a šťuknu. Šlibte mi! Zvednu výhružně prst a zamžourám.. Že se vo sebe v tí hrozný válce postaráte Posmrknu. Hele! Vypísknu.. Věnceslav, jestli mě zrak neplete...A v doprovodu nějakýho ˇšťuk ,,,,kluka." Jakmile je o poznání ožralejší věnceslav přinesen tím mladým mužem blíže k ohni povazeně ho poplácám po zbrunátnělé tváři v niž jsou znát prvky opilecké melancholie apřiblblého usměvu. Kdes byl celej den ty můj chlape. Zase v kovárně , co. Tak poď ke mě brácho . Dám ti hubana! Přivřu oči a vyšpulím pusu a pomalu se začnu přibližovat k Věnceslavovi, přičemž doširoka rozevřu ruce od sebe. "Šťuk" Vyjede náhle z mích ust a pak se poroučím k zemi jak těžký pytel brambor. |
| |
Cesta vopilce aneb jak Břéta do grupy vztoupil Po práci jsem se opil jak tlupa dánů.Naštěstí mi pomohl Břetislav vede mě knám do stanu a já mu povídám: Břetislave ty bejku chtěl bych ti něco dát Trošku jse pousměji a odstoupím od něj a tahám něco z kapsy.Vytáhnu dýku z damašku.Jenže se neudržím na nohou a padám k zemi .Obličej se mi zereje do písku.Začnu jse smát jak blázen .Břéta mě zvedá davám mu ten nůž se slovy Jseš dobrej člověk Břetislave užívej tu dýku dobře mysli na mě až sní budeš něco dělat Dopotácíme se ke stanu.Připadá mi to jak věčnost ta cesta příjdu tam.Koukám jak dobytek.Jaška to nezbedné děvče zas něco plácá když mi chce dát pusu tak spadne .Začnu jse smát jak nejvíc umím.V tom semnou Břéta švihne do kožešin.Něco nesrozumitelného zahlásím na jeho osobu.Vezmu medovinu napiju se a osna jak jsem si lehnul.S otevřenou pusou sliny mi stékají po hadrech.Než usnu dávám zbygněvovi pytel stím co jsi přál a mluvím u toho Hele sijo to je Břéta muj kámoš ty krávo já jí mám.Jo je tam i něco pro zrzku jo dej jí to ta je snad ěště víc jak já.Kdo ublíží břétovi dostane do čenich vy smradi |
| |
| U ohně a pak neznámo kde.. Když se náhle Jašinka odthne a vypadá jako bych jí něčim urazil, sklopím pohled a sevřu pěsti... Co sis myslel hlupáku, že se ona bude zahazovat s tebou? Pokyne jí smutně na dobrou noc a vydá se do hlouby tábora navazovat styky s Avary a ostatními bojovníky a celou noc a několik dní se neukáže ani jednomu z družiny, a pár nocí později když se vrací k ohništi vidí tam sedět nějákého neznámého, jedno oko má skoro fialová a několik modřin na rukou a krvavý šrám na čele, beze slova přisedne k ohni a hledí do plamenů, na Jašinku se ani nepodívá a vlastně se nedívá na nikoho jen klackem špárá v ohni a kusem špinavého hadru si chystá ovázat hlavu... |
| |
| U ohniště No paráda dva totálně nadranc a jeden těžce zamilovaně ublíženej no to je pecka kam jsem se to zase dostal. pomyslím si a podle zlatého pravidla ráno moudřejší večera se chystám spát. Věnceslavův dárek jsem sice velice rád přijal, ale ráno se určitě ještě jednou zeptám je-li si jistý svým darem. Již ležím, ale přitom potají pozoruju Zbyhgněva jak se štourá v ohni a vzdychá jako by na něm ležela tíha celého světa. Když se začne ovazovat tou hnusnou onucí tak to nevydržím a řeknu "Prosím tě snad si nechceš ošetřovat otevřený rány takovým hnusem sice nejsem ranhojič, ale tohle snad ví každé malé dítě, že se rány ovazují jen čistými věcmi a po důkladném ošetření. Mimochodem já jsem Břetislav. Jestli dovolíš tak s pomocí tady toho zbytku chlastu a Jašinčiných obvazů (povalujících se okolo jejího spícího těla) ti to ošetřím, alespoň na dobu než se vzbudí a udělá to daleko líp. a opatrně se přibližuji s kouskem obvazu namočeném v žitné. "Pozor bude to pálit tak můžu nebo ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Břetislav Vratiprs pro Po delší cestě ležením konečně přicházím do Avarské části a rozhližím se zde tak dlouho dokud nenajdu to co tak dlouho hledám. Konečně je vidím na vlastní oči a z blízka můžu se jich i dotknout jen ta jejich cena mě ještě zajímá. Chvilku se na ně nemůžu vynadívat a potom to nevydržím a zeptám se na ceny vystaveného zboží mezi kterým je i to co doopravdy hledám. Potom odejdu dost daleko k nějakému bahništi nebo něčemu podobnému a co nejlépe ze sebe udělám jednonohého žebráka s kusem klacku místo hole a jdu sledovat dění okolo stanu s luky. Když je mi dlouhá chvíle odejdu se najíst a pro změnu sleduju Jašinku a tak to střídám. |
| |
| Jašinka kroutící se na zemi aneb nepouštějte teenagery k chlastu Jakmile se Břetislav sehne k jednomu z fáčů, které mi vypadli z otevřené brašny probudím se. Namáhavě se překulím z boku na záda a přihlouplým úsměvem v mírně poslintané tváři si ho přeměřím. Slibuju babičko, že už nebudu nikdy strkat nos do kotle ani že se nenechám líbat od Jana, ani nedovolím nikomu z dalších chlapců aby se mnou hrály Chodí Věnda okolo nekoukej se na něho. A přestanu chytat slepice a házet je do vzduchu, jen prosím tě mě nezakazuj ujídat jídlo ještě před večeří.... Zkrabatím rty do rozverné grimasy a na chvíli to vypadá, že propuknu v pláč. Jsem služebnice velké matky! Tak to je...A nikdo nesmí poskvrnit mou čistotu, nikdo slyšíš?! Moje paní, v poslední době mám problémy udržet koncentraci při modlitbě. Odpust mi prosím mé chyby, přiveď mě znovu k duševní čistotě. Odvracím se od všeho smilstva, jenž se mi připletlo do cesty a nenechám se strhnout jeho pomíjivou mocí. Nechť mi dopřeješ sílu vzdorovat chtíči a náruživosti, Achich! Zbav mé tělo spalujícího žáru jímž je zmítáno. Nedovol své oddané a věrné služebnici aby zahodila svou čistotu, jenž jí vede k tvé slávě. Ó mako matičko pomoz! Proč jsi mne opustila.... Náhle sebou zazmítám a z mích úst se vydere zaskuhrání. Pomalu, téměř rituálně si začnu povyhrnovat šaty, až se dostanou těsně nad zadeček. Zvednu jednu nohu a šlapku položím na rameno udiveného klečícího Břetislava. Mé ruce se zatím vymrštili a rozběhli se po mém těle, mačkajíce jeho vnadné dívčí výběžky a skulinky. Oči pod přivřenými víčky se lesknou potlačovaným vzrušením a jsou mírně zastřené. V mysli mi planou výjevy jako cejch vpalující se mi do kůže Silné mužské paže mě uchopí za vlasy a zakloní hlavu do zadu. Ucítím majetnické sevření na svých bedrech. Vytřeštím oči a z úst mi výjde tiché protestné zasténání. Bradavka zcitlivělá z dotírajících mužských vousů, píchajících jako bodlinky se napne a pak.... hrubé štípnutí. Po líčku mi steče slza, když mi po chloupcích na tom nejcitlivějším místečku začne přejíždět teplá mozolnatá dlaň. Sevřu stehna k sobě a prohnu se jak luk. Má pánev jí začne vycházet v ústrety. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kdž ses toulal mezi avary tak si zjistil že cena reflexního luku je kolem 30zl |
| |
| V zamyšlení a smutku raději odcházející... Tvrdým pohledem pohlédnu na neznámého a vytrhnu mu z ruky alkohol a poliji si jím hlavu, hadru hodím do ohniště a jen syknu..Starej se o sebe a né o mě, já chůvu neptřebuju... když pak vidím zřízenou Jašinku jen vstanu a vezmu jí do náruče a odnesu do domu svých rodičů a cestou se otočím na ostatní.. Nemůžete na ní dávat pozor, což nevíte že by neměla pít, ještě na sebe strhne hněv bohyně... cestou se na ni podívám jen pronesu... To že jdeš s námi do války jsem již překousl, ale to že se opíjíš to nedovolím, slýbil sem že tě budu chránit dokud budu žít, tak se nezlob paní, a pokud se ti má ochrana nelíbí, věz že již dlouho trvat nebude, bitva se blíží, a já už nemám důvod se z navrátit.... řeknu jí cestou až se dostanu do domu mých rodičů, položím jí na deky na lavici kde jsem jako malý spával a jen se otočím k otce a matce... Až se z toho vyspí, dejte mi vědět, budu dnes spát venku, před ¨vchodem..a dejte na ni pozor, je to velice mocná dívka, jen její mládí v ní teď bouří... v zamyšlení vylezu zpět před zemlijanku a usadnu u vchodu a přehodím přes sebe ovčí houni.... Bitva se blíží, stát se může cokoliv, ale jedno je jisté, do konce života jí chránit budu....snad budu mít štěstí a než mě zabijou vezmu jich sebou hodně... |
| |
| V rodné chatrči Zbyhgněvových rodičů. Když mě něco zvedne a nese jako pírko jen potichu a nespokojeně zabručím. Než však zjistím , že to něco jsou teplé a silné mužské paže. Přivinu se k němu blíž a vdechnu vůni jeho mužského potu, zavrtím se mu v náručí a začnu se o něj třít. Prosím, uhas ten rozžhavený plamen v mém nitru, sic se za chvíli rozletím na ticíce kousíčků, achich! Pak už zase ležím, celý svět se motá. Nebo se motám jen já. Nějaká dobrá žena se o mě postarala, svlékla mi šaty a zabalila do houně. Koszonom vyhrknu ze sebe. Hol van a Zbyhgněv? když se mi nedostane odpovědi zamrkám, nakonec se mi oči zamží a usnu... V hluboké noci se probudím, hlava se mi stále točí, ale už to není tak strašné. Zpozoruji, že všichni ve světničce spí, přetáhnu si přes sebe hřejivou ovčí houni a vylezu ven. Když vztanu bosíma nohama na studené večerní zemi projede mnou studený záchvěv. Náhle mně neco napadne. Usměji se při té myšlence a v zápětí odhodím houni pryč. Vystavím se studenému chladu noci a pohodím hlavou. Mé smysly se trošku zaostří. |
| |
| Probuzen a ohromen Dlouho dobu jsem nemohl ještě usnout, nebylo to ani tak chladem, jako spíš že má mysl ze byla s Jašinkou a já cítěl stále větší a větší touhu po jejím těla.... Už toho nech, máš jí chránit, ne myslet na to jak s ní obcuješ... hlavou udeřím do jednoho z kůlů a po chvíli kousek od vchodu usínám, během spaní se však opět převaluji a když uslyším nepatrný šramot, otevřu oči... Do Poromi, co to dělá... vytřeštím oči a srdce se mi rozbuší, dech se zrychlí na trojnásobek a hruď se sevře, vidím jí jak nahá stojí kousek ode mne.... Jak nádherná... projede mi hlavou a po chvíli tiše vstanu a svou houni pod kterou sem ležel jí tiše přehodím přes záda a zabalím jí... Ať nenastydneš... řeknu s mírným úsměvem a ještě jednou se podívam po vnadech jež by bořili i byzantské hradby.... Už je ti lépe, má paní... přes houni ji začnu hladit ramena aby opravdu neprokřehla, stále mi spalšeně buší srdce a mé oči hoří neskonalou touho, dotýkat se jí všude..... |
| |
| Člověk chce pomoc a hned je chůva no nic jdu do hajan Zabalím se do deky a usnu jak poleno ten chlast jsem měl asi vylejvat trochu víc. |
| |
| soukromá zpráva od Břetislav Vratiprs pro |
| |
| Před domem Zbyhgněvových rodičů Stydlivě se zahalým a omotám si paže kolem těla, když spatřím, že je tu Zbyhgněv. Vůbec jsem si ho předtím nevšimla. Připadám si nyný, když jsme nahá, před jeho silou, tak bezbraná... Ustoupím před ním o krok, ale když přeze mě přehodí houni zůstanu strnule stát a pozoruji, jak mne začne zahřívat a dotýkat se každého kousku meho napjatého těla. Pohlédnu mu do tváře. Celá roztávám pod jeho hřejivými doteky... Tvářičky se mi zbarvý do růžova vzrušením. Zabalím jeho mohutnou dlaň do své ruky a přidržím si ji na těle o něco málo déle než je nutné.. Dotýkej se mě... Zašeptám prosebně.... Víc... poručím si měkce a pohlédnu mu do očí. |
| |
| Před domem Hladím jí přes houni po ramenou a ona uchopí moji ruku a dívá se mi do očí, její hlas mí zazní v hlavě a já se jen pousměji, a hluboce se zadívám do jejich očí když mé ruce zajednou pod houni a sjednou po jejich ramenech až k bčíšku kde pomaličku se vydají každá na jeden bok a lehce sjíždějí po její sametové pokožce, pak když jsou již skoro na jejím zadečku se jedna ruka zastaví a pomaličku vyjede těsně pod jají ňadro a druhá lehce přejede přes zadeček.... Upírám na ní svůj pohled a usměji se... Takto má paní, nebo snad jinak? |
| |
| Přivřu víčka a můj hlas přejde do chraptivého šepotu: Chci ještě víc. Poručím si a přejdu bosíme nohama na tvávě blíž k němu. Pohodím hlavou a olíznu si rty: Musíš mě zahřát, Je mi zima. Pojď blíž ke mně a dej mi své teplo. PVezmu své ruce a položím si je na jeho mohutné plece. Zahledím se zastřenýma očima na tkaničky roby u jeho krku, jedno holeno mu vtisknu mezi nohy a stoupnu si na špičky. Udělej mi to. Zažadoním tichounce s důrazem na každé vyřčené slovo. |
| |
| Chladná noc a spalující žár Pohlédnu na ní a mé ruce jí uchopí pevněji, jedna ruka sjede na zadeček a pevně jej uchopí, druhá přejede po ňadru a jeho prsty začnou mnout její bradavku, nadzvedne ji a kousek poponese, políbí ji na rty a houni položí na zem a na houni její tělo, jeho ruce začnou pomaličku prozkoumávat její tělo a nevynechávají ani jeden milimetr.... Jak si přeješ má paní... políbím ji na krk a rukou zajedu mezi její stehna, ucítím její chloupky a zkousnu si ret..Okamžitě začnu prsty dráždit její nejcitlivější místečko a líbám jí na ňadra a na bříško, sundám si lněnou košili a pohlédnu jí do očí... Budu na tebe něžný má paní... |
| |
| Chladná noc a rozehřátý Zbyhgněv Když se mě začne dotýkat celá se rozechvěji. Tentokrát mé hry zašli až příliš daleko. Musím se podvolit..... Pomyslím si a přivřu víčka rozpaky. Když mě položí na houni pod sebe necítím nutkání se zahalit ani se začít bránit. Sama jsem si o to řekla... Indtinktivně se napnu a prohnu se v bedrech, když se mne dotknou jeho horké prsty. Kousnu se do rtu a potlačím vzlyk. Ten hlad, nedokážu mu dlouho odolávat... sevřu stehna k sobě a zase je povolím. Bude to bolet? Je to..je to možná naše poslední příležitost. Válka.... chci poznat jaké to je milovat se s mužem. Možná potom už nebude příležitost. Řeknu tichým zastřeným hlasem lačně nadechujíc jeho horkým dech z vlastních rtů. Otevřu víčka a pohlédnu mu do očí. Za chvíli jeho penis vkročí do mého těla v naléhavém a důvěrném spojení upnu se na tu myšlenku a zaženu třes v končetinách. Vezmi si vše co ti, jako muži, může mé ženské tělo nabídnout...a já si také vezmu vše...nedořeknu neboť se zalknu touhou jenž mi stoupá do hrdla... Mé tělo se znovu vypne do oblouku a napnutá spocená kůže se o něj naléhavě otře...Je tak jiný než já. Hrubější a chlupatější... V podbříšku ucítím zvláštní bolest, spíše příjemnou a spalující.. |
| |
| V žáru její krásy... Pohlednu jí do očí a pohladím ji ve tváři, rukou stále jemně dráždím to místoečko a jen tiše vzdychu..Budu se snažit aby tě to nebolelo a vezmu si vše jak žádáš, a také ti vše co umím ukáži... řeknu něžně a políbím jí na ústa, a ruka jež hladila její tvář lehounce sjede na prso a začne jej mačkat a hladit, jeho polibky se přesunou na krk a pokračují pomaličku po klíční kosti, ruka opustí její klín a pomličku haldí její bříško a boky, pohlédne jí do očí a polibky doputuje až k ňadrům a jeho obě ruce je začnou lehce hladit, a prsty krouží kolem bradavek, pak se ústy přiblíží k jedné z nic a zlehka na ní dlouze foukne a následně jí přejede jazykem a naseja do úst, uchopí jí pvně za zadeček a začne se věnovat jejím ňadrům, mačká a je a haldí, jazykem obkružuje bradavky a díví se jí při tom do očí, po chvíli jeho ruka opět spočine v jejím klíně a kroužením prstů po její lastůrce se jí snaží přivést k ještě větší touze, jeho polibky přejdou na bříško a jemně sjíždějí dolů, sem tam špičkou jazyka vejede výše ale stále se dostává níž a níž až nakonec skončí těsně nad jejím odřiškem, stisne její ruku a jedním prstem zajede jemně do její lasturky, ale jen na okraj, ta se otevře jako květina a ona ucítí jeho horky dech přímo na ní, a pak jeho jazyk jak začne rejdit a jak jeho ústa nasávají její závojíčky a vůbec vlemi procitěně používá jazyk na těch partyjíc a přitom se jí dívá do očí a tiskne její ruku, druhou rukou zajede pod zadeček a pavně jej stiskne, a dál se věnuje vylizování ... po chvíli přestane a sundá si suknici, a ona spatří jeho mužství které je nalité krví a připraveno proniknout do její jeskyňky... Doufám že to nebude tak bolet má paní... nalehne na ní a panví se dostna mezi její stehna a její nohy dá dál od sebe, podívá se jí něžně do očí a proplete své prsty s jejími, pak ucítí jak se na okraj její lastůrky přitlačí jemně jeho chlouba a pomaličku a procítěně se tlak zvyšuje, a ona cítí jak do ní pomaličku a nežně pronika a chvílemi čeká, jako by ji nechával přivyknout na jeho velikost, dívá se jí do očí a při náznaku větši bolesti se zataví a hledá způsob pronikaní tak aby jí to nejméně bolelo, když do ni pronikne pomaličku se začne pohybovat v pánvi a políbí jí na ústa..... |
| |
| Deflorace Hledím mu při celém tomto aktu do očí, jejiž svit spíše jen tuším nežli vidím ve tmě, až do chvíle, než do mě hluboce pronikne. V tu chvíli se stáhnu, mé oči se naplní bolestí a ucuknu, což mi není nic platné. Zakousnu se Zbyhgněvovi do ramene abych nevykřikla bolestí a své nehty zaryji do jeho zad. Tak a je po všem... |
| |
Ráno jsi přivstanu a běžím do kovárny.A makám od soumraku do úsvitu chci ten meš dlouhy z damašku |
| |
| Ráno u ohniště nikdo není tak si asi půjdu koupit ten luk co jsem si ho před nedávnem prohlížel. Nerad bych aby mi je všechny vyprodali. Celý netrpělivý chvátám do tábořiště avarů. Po cestě přemýšlím o těch svých nových známých a nakonec dospěji k jedinému, že je určitě dokážu líp poznat až v bitvě a oni mě taky. Po nákupu je jasné, že si svou novou hračku musím vyzkoušet! Nejlépe v lese dost daleko od ležení, určitě na něčem živém a nejlépe na něčem co má taky něco u sebe. Vylezu si na nějaký hezký vyšší strom u nějaké méně používané cesty a počkám si kdo nebo co se objeví. |
| |
| Ráno raníčko Po jedné z kaleb kdy jste se zřídily a ráno byl Věnceslavus téměř k nepoužití. Odešel si Břeťa koupit avarský revlexni. Je to krásná nomádská práce a hned vyrazil za tábor vyskoušet ho. Během svého číhání narazil na nekolik projíždejících se avarů jinak na nic. Věnceslav celej zničenej je znova v kovárně a pracuje na svém meči který po čase je v celé své kráse.  Po čase si nechá vadim zavolat opět vás jenž jste absolvovaly cestu do byzance. Pověří Větroslava (ne věnceslava) velením malé jednotky Slovanů ve které jste i vy. Jednotka je asi tak o 30ti mužích a je do ní zařazen i Břetislav který se tak nejak ochomítal kolem vás a i jeden s žoldáku ze severu nejaký germán snad z Gotlandu či odkud a pak ješte další slovanští bojovníci. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Při jedné ze svých cest jsi narazil na skupinu germáských žoldáků kteří táhly zrovna na východ. Prý se tam shromažduje vojsko Slovanů a Avarů které prý potáhne na Konstantinopol a tam bude bohatství dosti pro všechy. Tyto důvody tě jasne přesvěčily, že to je to pravé misto pro tebe a tvůj meč. Tak ses tam vydal. Zařadily tebe i nejaké další germány do jednotky se skupinou slovanů z nichž někteří hovoří i trochu germánsky. |
| |
| Noc a svítání, v těsném objetí... Držím jí pak celou noc za ruku a haldím jí ve vlasech dokud neusne a pak jí ještě chvílí hlídám, srdce mi buší vzrušením a na tváři mám lehký úsměv... Ráno jí vzbudím políbením na čelo ... Je na čase vstanout má paní...musíš se obléct, a připravit, myslím že co nevidět, vyrazíme do války... letmo jí pohladím v obličeji a pohlédnu jí do očí... Doufám že vzrušení bylo alespoň tak velké, jako bolest, snažil sem se, ale i přesto to bolelo, promiň paní... řeknu ještě když se vydává do chalupy obléci se a sám se vydám nasnídat něco tlučenice a kvasu.... |
| |
 | Svítání Vstanu ze slaměné postele,luxusu,který už jsem si dlouho neužil a nerad se ho vždy po ránu vzdávám.Protáhnu se a s mohutným zívnutím se donutím svalit břichem na zem provést ranní rozcvičku.Spletu si plnovous do copánků a totéž udělám s vlasy.Poté vezmu saex a dám ho do pochvy.Vyjdu ven a hledám někoho,kdo by mne zaujal a byl by mi dobrým přítelem a spolubojovníkem. |
| |
| Ráno. Probudí mě svítání. Mrzutě zarvním a zavrtám se blíž k zbhgněvovu tělu, z něhož vyzařuje teplo. Zakňourám něco o tom, aby mě ještě chvíli zahříval, ale on už mizí v domě. Přetáhnu si přes hlavu houni. Za chvíli se v tichosti nasnídáme. Usměji se na něj a pohladím ho po ruce. Jsem šťastná, že to dopadlo, jak to dopadlo. Pak se rozloučím s jeho rodiči a jdu zanést oběd Věnceslavovi do kovárny. Trošku mi třeští hlava z té včerejší pitky. A dobře mi zrovna není. Horko, parno, všude spoustu lidu. Točí se mi z toho frmolu hlava. Na chvíli se zastavím abych popadla dech a vrazím do nějakého pometla. Ohlednu se, abych ho přádně zhubovala. Má světlé vlasy a vousy mírně prošedivělé. Neumíte si dávat pozor? Kam šlapete... Zamračím se na Diarfa. Pak, ale náhle zezelenám a chytnu ho za rameno, zakleju tak sprostě, že by se za to nemusel stydět chlap a vyzvracím se mu přímo pod nohy.... |
| |
| Ráno Odine! s těmito slovy uskočím před blitkami.Až vše přejde otočím se k ní pravíc:Dávej si pozor,kam bliješ,ženská!U Thorova kladiva!To určitě musela být pitka,když tak zvracíš...promluvím a tišeji dodámIkdyž ženská... Pak truchu pookřeji při pohledu na její vnady ale hned se zastavím:A kam máš namířeno?Nejsi v zrovna nejlepším stavu jak koukám,pomohu ti dojít. a netrpělivě čekám na odpověď. |
| |
| Novina Někdy po obědě se rozlehlo po táboře troubení trub rohů a dunění obrovských kotlů, které byly na vozech vyvezeny na louku mezi oběma tábory. Ruch a lomoz nastal po celém táboře a všichni se začaly shromažďovat na louce. Až už tam byli téměř všichni pak se postvli do čela vaši vůdcové, za Slovany Trpimír a Mstislav a za Avary nějaký Arak a Chuvar. Když začaly mluvit tak všechno stichlo snad krom sem tam nejaké vtipné poznámky na adresu vašich vůdcu, která byla však spíše škádlením. Z proslovu jste i tak moc neslyšely neboť jste byly dost daleko od nich. Ovšem lavinovitě se k vám dostalo, že pozítří za svítání se už vyráži ať se tedy každý přichystá. Bojovníci se však ješte teď rozdělí do houfců pri nichž bude mit každý prapor pro lepší orientaci v boji. Tak po proslovu byly nebojující odehnáni a začly se organizovat muži podle kmenů a s tím i podle praporů. Vy jste samozřejmě byly zařazeni pod Vadima a vaší malinkaté jednotce o 30ti mužích velí Větroslav. Protože na výprave do byzance se naučil trochu i germánský jazyk tak k němu do jednotky bylo zařazeno i pár Germánů ze severu (také Diarf). Byla vám dána také standarta, která je umístena na kopí a je na ní černé slunce na bilém podkladě a letící kopí. To bude vaše rozpoznávací znamení v žáru bitvy. Také ješte nováčkům, ale i ostatním byly vysvětleny signály v boji neboť tak velká armáda se špatně ovládá. Dále se ještě vysvětlily jaký signál bude znamenat jakou formaci a tyto formace byly názorně ukáznány. Pro nekteré to bylo jen opakování, ale pro nováčky to bylo opravdu něco nového. Jak vytvořit hradbu proti šípům, jak klín jak sevřenou řadu, jak kruh, jak se v řadě zprávně pootořit či dokonce přetočit bylo toho mnoho co bylo si dnes třeba zapamatovat, aby nevznikly zmatky které by v boji mohly být osudné. Také vedle u Avarů bylo rušno ti zase cvičily tzv. kambrijské kolo, kdy v kruhu najíždeli na slaměného panáka a zasypávali ho šípy, také povely pro jízdu byly cvičeny. Konečne vás celé umořené k večeru propustily aby jste se stihly nachystat.... |
| |
| Už to bude. Utřu si pusu rukávem a nasupím se, stále ještě celá zelená. Hlupče! Neumíš se dívat na cestu, kam si oči dal? Vykřiknu, ale pak vidím jakými směry směřují jeho oči a usměju se. No, jsi milý, přeci jen, když mne nabízíš pomoc. Nesu právě oběd, jednomu kováři, tak to mužeš vzít. S tím mu do ruky vrazím koš s jídlem. No a snad se tam najde i něco pro tebe. Odpoledne, když jsou všichni povoláni ven zjistíme, že Diarf, byl přivelen k chlapům v " naší " skupině. Představím je všechny. Tak tohle je Diarf. Je trošku nevrlej, chlapy, a neví kam šlále, když jde, tak bacha. Pak si třu jakoby slzy z očí a každého políbím. Kdyby něco...Tak víte co. Řeknu a vlastně nic neřeknu a sklesle odejdu. Cestou pryč se mi zase udělá špatně. Nevěnuju tomu pozornost. |
| |
| K smrti unavený a taky znuděný takovým hnusým drilem sebou fláknu na zem poblíž svých věcí a pomalu je zabalím. Nikdy jsem nechtěl být v přímém boji, ale určitě z něj utíkat nebudu. Přesto si myslím, že jako zvěd bych byl jednotce nebo i armádě daleko víc užitečnější. Pomyslím si a dám si předsevzetí, že hned ráno to musím říct Větroslavovi a pokud nebude souhlasit tak se pokusit dostat k Vadimovi a zkusit to u něj. Vyhledám Věnceslava a řeknu mu :"Nechceš si to přece jen s tou dýkou z damascénské oceli rozmyslet Věnceslave? Sice se mi líbí, ale přece jen je to trochu moc drahý dárek, když se v podstatě neznáme." Potom se už jen scháním po teplé večeři a po ní mé zničené tělo přímo prosí o spánek a tak jdu spat. |
| |
| Nové zpávy, nové starosti Do shromáždění se po ležení potuluji a cvičím s nováčky formace a boj z blázka, vyčistím si zbroj a všechny věci, nabrousím zbraně a ošetřím je, připravým se a spletu si vlasy do tří copů, dva mi spadají podél spánků a jeden větší spadá po zadu hlavy, když se dozvím kdy vyrážíme, jen mlčím a dívám se před sebe, odpoledne nás Jašinka seznámí s novým členem naší družiny... Vítej mezi námi, nechť tě tví bohové ochrání.. řeknu když mu podám ruku a vyrazím domů, když však vidím chování Jašinky, doženu jí a podepřu, když vidím že jí není vůbec dobře... Co se děje má paní? pohladím jí ve tváři a políbím na čelo... Vypadáš jako by jsi právě skončila s několikadení oslavou a medovina a víno tě stále ovládali... pousměji se a stále jí podpírám... Mám o tebe obavu, kdyby se něco stalo, a já nedej bohové se již nemohl vrátit, v domě mích rodičů budeš mít místo, pokud budeš chtít, vím že jsi služebnicí Vesny, ale i přes to, ti to musím říct, já tě miluji, a mám o tebe obavy, nejraději bych byl kdyby jsi zůstala tady, ale v ležení budou tvé ruce třeba... uchopím její ruce a políbím je... Jdu obětovat bohům, aby nám zajistili dobrý výsledek bitvi, kdybys cokoliv potřebovala, najdeš mě u posvátného dubu za hradištěm... řeknu jí a ještě jí doprovázím tam kde chce jít... |
| |
| Seznámení Trochu mne překvapilo,že ta žena mne představila a ani nezůstala.Představím se ještě jednou celým jménem:Všechny vás zdravím,to že se jmenuji Diarf není už žádná novinka.Mé celé jméno je však Diarf Olafson z klanu Fagr Fell.Pocházím z Dánských břehů.Doufám že vám bude má sekera kuprospěchu. Po cvičení Vrátím se do mého příbytku a nabrousím mou dlouhou dánskou sekeru,seax a vyleštím puklici štítu a kompletně ho překontroluji.Ještě naolejuji mou lamelovou zbroj po otci a končím práci se zbraněmi. Jsem sice zničený ale ještě chvíli potrápím své tělo aby se mi líp usínalo.Spát jdu sice dřív a le zmoženější,snad budu ráno fit... |
| |
| Vzhůru v před! Den utekl jako voda a v táboře bylo jako v maraveništi všichni se balili a připravovaly bly to ohromný shon. Poslední noc už většina spala na provizorních palandách a nebo jen na zemi stany už byly schovány. Již před dlouho svítáním probudil tábor hluboký zvuk rohu a pak dunení kotlů všichni však již byli připraveni. První vyjela lehká Avarská jízda kupředu jako pruzkum a také jako předvoj který měl rekognuskovat terén. Pak po cestě šla hned vaše jednotka neboť Vadim rád přijal Břetislavův nápad se zvědy. A vzhledem k tomu, že většiná z vás tuto cestu již několikrát absolvovala byla to pro nej jasná volba. Tak se vepředu tyčí jen bilá standarta na kopí s černým sluncem a letícím kopí, kterou nese Zbyhněv. Který se jako již zkušený bojovník, jenž se má mstít za smrt bratra se tohoto ukolu rád zhostil. Ostatní z jednotky však jeho radost nesdíleljí, a za to, že Břetislav zavinil to že oni jsou v předvoji ho probodávají očima a sem tam za sebou zaslechl jekakou nadávku. Ty čuráku!, Pičus debilní...., Syn súky!, výmaz když si chce chcípnou jako první ať se tu kuchne sám my chceme kořist.... nikdy však nebylo jasné odkud to jde nebo kdo to řekl. Za vámi se táhne dlouhý had pěších a bojovníkůu kteří delají kordon vozům a kolem nich je jizda. Do rytmu bubnují bubeníci u ohromných kotlů kteří se pravidelne střídají a znějí píštale a flétny.... |
| |
| Ve voji Slyším stížnosti na naše přední postavení pomyslí Sou blbí nebo co?Vždy je to čest být v první řadě a jako první zaútočit. a okřiknu je:Vy srabi zasraní!Chovejte se jako bojovníci,jako chlapi!poohlídnu se po ostatních a dodámA NE JAKO ŽENSKÝ!Měla by to být čest být ve předu!a na důkaz mých slov se protlačím do první řady. |
| |
| Sice jsem to myslel jinak, ale teď už je to jedno. Co si myslí a mumlají ti srabi přehlížím a začínám se soustředit na okolí. Očima propátrávám okolí jsme přece na průzkumu a hlavně ve předu, takže máme největší pravděpodobnost střetu s nějakou předsunutou nepřátelskou jednotkou. Mám v ruce svůj nový luk a jdu někde v prostředku tak, abych ho v případě potřeby stihl použít než budu nucen přezbrojit a bojovat tváří v tvář. Ten Driaf je dost vostrej budu mu bránit záda. |
| |
| Tak to začíná Po té ce se odeberu ke svatyni a obětuji berana a tři černé kohouty, upravím se do boje, naposledy skontroluji vybavení a vydám se na místo srazu naší skupiny, tam se dozvím že mám tu čest nést zástavu a tak se jí ujmu, kráčím ve předu skupiny, vlajka vlaje ve větru a já pevně pochoduji.... Buďte rádi za to že jdeme bojovat, bohové to vidí a jistě nás za naši odvahu odmění, ať to již bude hrdinskou smrtí nebo štědrou kořistí... Raději bych bra to druhé, ale bohové rozhodnou, snad jsem neupadl v jejich nemilost, když jsem byl prvním mužem v životě léčitelky a služebnice... Na mysl mi příjde noc s Jašynkou a myšlenka na to že musím přežít.... Kupředu chlapi, kupředu, boj čeká, musíme být připravení na vše... zamávám několikrát zástavou a zrychlím pochod, když dojdu ke koní a nasednu na něj, zařadím se do čela skupiny vedle velitele a jen se dívám na ostatní... Tak, a takto to začíná, Perune, stůj při nás! |
| |
| Vpřed! Tak to konečně začíná.BOJ!U thorova kladiva,jak dlouho jsem již nebojoval?už vidím,jak praskají lebky nepřátel,jak odlétávají hnáty pod náporem mého Danagu.Ještě zkontroluji jestli mám u pasu saex připevněn tak,abych mohl okamžitě tasit ,nasadím přilbu a pochoduji ve formaci.Zatím.Odine!Stůj při mne.Nech má sekera zničí toliko nepřátel,kolik jest potřeba ke vstupu do Valhaly.Kéž by to už začalo.čím dřív to začně,tím víc jich pobiju a bude mi ve Valhale lépe.Jenom nevím,jak to bude s těmi Lokiho splozenci...Necvhť nade mnou drží Heimdall ochranou ruku. |
| |
| Postup k Chersones Postup po sestě k chersonu byl poměrně hladký neboť četné lupičské bandy, které se na této cestě nacházejí, se k vám spíše přidávaly než aby si dovolily napadnout tak ohromnou armádu. Malá hnízda odporu která by bránila hladkému pochodu Avarská jízda zlikvidovala dřív než se k nim váš předvoj vůbec dostal. Vy jste pak jen nacházely svlečená mrtvá těla a ohořelé zbytky vesnic. Jen jednou když už jste byli blízko Chersonu, tak se vám podařilo narazit na malí pruzkumný oddíl cisarských jednotek. Pravděpodobně nejací jízdní žoldnéži z východu snad Pečeněhové nebo Chazaři vypálili po vás jen pár nemířených šípů a ztratili se. Pak už byl pochod pomalejší neboť Břetislav dokonce párkrát na cestě nalezl nástrahy a rozsypané ocelové ježky. Dokonce jste na cestě našly ze zálohy napadenou a pobytou jednu malou jednotku Avarské lehké jízdy. Avšak nakonec jste se téměř bez uhony dostaly až k městu které již dobře znáte. Jen jeden z vašich mužů v jednotce neopatrností šlápl na ocelového ježka probodl si nohu a byl odvelen do zadu. Teď se pred vámi tyčí Chersones, město na které jen pohled u vás vyvolává vztek zlobu a zášť a vy máte možnost se teď pomstít. Jeho okované brány jsou zavřené a lučištníci a prakovníci na hradbách. Jen příkopy nejsou pořádně vyhloubeny neboť se k nim zpráva, o postupujíci armádě dostala pravděpodobně pozdě. Vy jste dostaly za ukol hned zhotovovat žebříky, beranidlo a otepy klestí na zadelání příkopu. Mělo to být hotovo dříve než dorazí poslední vozy. Od doby kdy jste přijely trvalo dva dny než dorazily poslední bojovníci. A po tuto dobu vás ohrožovaly noční výpady obránců. Naštestí vy jste se jejich obětmi nestaly. Teď jsou již připraveny žebříky, osekané klády tzv ostrevy, beranidla i otepy proutí. Bojovníci se připravují a vaši vudcové se radí o taktice. Nakonec bylo dohodnuto, že vy budete utočit na hradby ze západní strany a pujdete jako druhá vlna. Před vámi pudou bojovníci z kmene Obodritů a Chyžanů. Dále jste se dozvědely, že současne bude podniknut hlavní utok na bránu a ještě jeden, spíše klamný, utok na východní část hradeb. Zautočí se těsně před svítáním. Tu noc bylo v táboře klid všichni byli zamklí sedely kolem ohňů tiše, jen sem tam někdo prohodil nějaký morbidní vtip. Ale nikomu nebylo příliž do smíchu, každému bylo jasné, že zítra to muže být jeho poslední den. Hodně lidí melo strach zvlášte mladí bojovníci byly nervozní. Jistě na dobré náladě nepřidalo ani to, že západ slunce byl obvzlášte krvavý. Což bylo považováno za špatné znamení. Někteří proto celou noc nezamhouřily oko. Někteří nedokázaly nic pozřít a jiní buť zvraceli nebo měli průjem. Hrozná nejistota však hlodala všechny. Pak to přišlo všichni se podle odílů a praporů začaly řadit do houfců měly jste nakázano se pohybovat maximálně tiše proto si nekteří obalili kovové části hadry nebo trávou. A první utočné jednotky se ve vší tichosti a pod rouškou tmy formovaly pod hradbama. Pak si zřejmě hlídky z hradeb všimnuli předsuutých jednotek a spustily palbu což byl téměř povel pro vaše bubeníky a řídnoucí tmu prořízly udery bubnů a troubení rohů. Vaši bojovníci s křikem vyrazily. Snesla se na ně mračna šípů a nekteří padly, ale dostaly se až k příkopu do kterého vrhaly otepy s proutím, aby ho zadělaly. Palba byla opravdu neustávající a jejích řady počaly řídnout, nakonec se jim podařilo dostat až pod hradby někteří začaly šplhat se štíty nad hlavou po žebřících na hradby, ale byla pokaždé odraženi. Pak bylo zamáváno vlajkamy jako signál pro Vadimovy oddíly. Vy seřezeni v řadě v předu štít na štítě a za vámi bojovníci nesoucí další ženbřík jste mely vyrazit. Dokonce i ten jež šlápl na ježka je svámy a pajdá do utoku......   |
| |
než se začnu šikovat do formace tak si na sebe obléknu zbroj a chrániče jen tak okem koukám po mých nelbliších spolubojovnících a prohodím knim pár slov prosím vás jest-li tu padnu tak mě spalte ze vším co k tomu patří nechci zůstat na půli cesty za perůnem do konce věků pak už jse šikuji do řad jako ostatní postavím se vedle zbygněva chci mu stát po boku až to začne pak jen čekám kdy dostanem povel.a říkám mu Bratře dnes se pomstíme za naše slovanské bratry co tu padly když jsme zachranovali Jašinku.Necht aspon jeden znás přežije aby náš příběch slyšeli potomci našich synů ale pořád koukám co jse děje .aby mi nepřílítnul nějákej ten šíp tam kam nemá otče ,dědo muži z mého rodu jež ste byli hrdí bojovníci neudělám vám ostudu a nepošlapu vaše jméno i čest.Necht mě vaše síla a zkušenost provází do posledního dechu pak už na nic nemyslím jen se pekelně soustředím |
| |
| Zařadím se do formace hned za urostlého seveřana nejsem za ním skoro ani vidět. Napadne mě nejdřív z tohoto úkrytu vystřelit na hradby pár šípů než se dostaneme blíž. Až budu tak blízko, že se už nebudu moct schovávat přezbrojím na dýku a štít. Pak povídám: "Nejsem sice nijak velký válečník, ale svoji kůži se budu snažit prodat zatraceně draho." |
| |
| Utok na hradby Vetroslav dá znamení a vy se řítíte dopředu kolem vás sviští šípy obránců. Břetislav z poza krytu štítů stihl ještě jedenkrát vystřelit ze svého Avarského reflexního luku, ale zjistil, že je to zbytečné neboť obránci jsou perfektně ukryti za hradbamy a šíp se od nich jen neškodně odrazil. Běžíte kolem raněných a umírajících někteří co vám leží v cestě prostě podubete. Palba neustává a když konečne doběhnete k příkopu, který je zpola zasypaný otepy proutí, dva z vašich bojovníků dotanou zásah a zhroutí se k zemi. Jeden z nich byl ten s poraněnou nohou neboť nedržel krok se skupinou. Teď leží s šípen v hrudi a jen chroptí. Jeho život ukončila další smršť šípu, stejně jako život jednoho z germánů, který nesl žebřík a nedostatečne se kryl. Když překonáte přikop dostanete se až pod hradby na místo kde utočili Chyžané z nichž se teď nekteří celí potlučení stahují. Vám se konečne podařilo přistavit žebřík a zatím co ho někteří drží a podepírají dlouhými bydly aby jej obránci nemohly odstrčít první z vás se už derou po žebříku nahoru. Prší na ně kameny a zapálené snopy sena a slámy. První dva z vaší skupinky byly sraženi dolu a snad i z polámanými kostmy se pokouší odplazit z nevetší řeže. Pak na žebřík vylez Vetroslav a šplhá nahoru za nim hned jde Eraia. A temto se podařilo dostat až nahoru kde svádí krutý boj.... |
| |
| Útok Vidouc,že některým se už podařilo vylézr nahoru povzbudivě se usměji a vrhám se k žebříku,odstrčím bojovníka,co mi zavazí k tomu,abych mohl vylézt po žebříku nahoru a poté se vrhám na žebřík bych se dostal do bitky.Moje hlava začíná být horká... |
| |
| Útok První padlý a první krev, křik boje, a svištní šípů, smard a ohne a spáleného masa, nářkky zrnaněných a troubení rohů, masy bojovníků se valí na hradby a já stojím se kopím na kterém je připevněná vlajka a mávám s ní do kříže nad hlavou..... Gráááh... spustím bojový pokřik a netrvá dlouho dostane se od mých splubojovníků odpověď.. Do boje bratři, do boje, za slávu a naše bohy! PERUNE mávni sekerou, silou veškerou chraň nás a stůj při nás v ten přetěžký čas... Začnu zpívat hrdelním halsem a rozběhnu se k žebříku po kterém vidím lést Germána a lezu těsně za ním, meč zatím v pochvě, nechám ho ať mi udělá místo a pak se vrhnu do boje, lezení je neskutečně dlouhé... Copak asi teď děláš má paní, jak se asi máš, staráš se už i první raněné, a jistě si na mě ani nevzpomeneš..Jašinko, když se už nevrátím žíj blaze.. po tváři jež zdobé rudá a černá barva jako malování mi skane slza ale pak mě uchvátí opět ryk bitvy.... Slava svabodě! zařvu vůkol když lezu kousek pod Diarfem a čekám tvrdý boj... |
| |
| Megaraš na hradbách. Zbyhněv a Diarf Šplháte po vratkém žebříku nako o život kolem vás sem tam prolétne jejaké kopí či kámen. Naštěstí se vám vyhnout a vy si mužete oddechnout. Konečne se dostanete až na pevnou pudu hradební zdi. V tu chvíly na vás zautočí Chersonští bojovníci s cílem vás prostě smést z hradeb zase zpátky dolů. Na Diarfa se rozbíhá a utočí světlovlasí válečník nejspíš žoldák v Chersonských sužbách s Eskerou a štítem na Zbyhněva zase menší snědý chlapík orientálních rysů s maninkým štítkem a šavlí.... |
| |
| BOJ Nikdy mne nenapadlo,že budu bojovat proti krajanovi...Třeba jsem ho kdysi potkal a sedli jsme si k pivu a medovině...Ale co,teď mne chce zabít... Odiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiin! Zařvu a sekerou mu sekám na pozdrav.Mířím spíše na štít,ale když trefím do živého masa,tak litovat nebudu...Stále si dávám pozor,abych nepřepadl dolů pře hradby,je mi jasné,že by to byl můj konec,ikdyž znám lidi,co už z něčeho spadli a přežili,jen se zlomenou nohou,rukou a tak...Ty zemřeš!A teď je mi jedno jestli jsi dán,nebo ne!Odine,stůj při mne! |
| |
| Boj Když vidím snědého cizince, hlavou mi projede jediné... ARAB! oči mi zrudnou při vzpomínce na bratra a já si podřepnu, nohou se zapřu o hradby a prudkým švihem se mu snažím vrazit kopí do břícha... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Megaraš Diarf Blonďák jan zařve: Wotan!!! A tvrdě tě napálí štítem do břicha dostane se k tobě dost na blízko a tvůj utok danaxem již není učiný a mázneš ho jen toporem. jemu to včak očividně neublížilo a jde ti po hlavě sekerou jen tak tak tam vrazíš toporo a jeho sekera do něj narazí a zastaví se jen nepatrný kousek od tvé hlavy... Zbyhněv Zautočíš na něj kopím a on ho odrazí sice jen tak tak ale odrazí pak si povyskočí a máchne prudce šavlí stihneš tam ješte strčit konec násady od kopí a on přesekne jak třísku a zasáhne tě do helmice kterou ti promáčknea srazí do očí. Cítíš že na hlavě budeš mít pořádnou bouli ale naštestí snad nic víc..... Na skupinku na hradbách se hrne stále více vojáků vidíte jak se vám z očí zcela stratily Eraia a váš velitel Vetroslav.... |
| |
| ÁÁÁÁGGGRHHH... zařvu do obličeje a snažím se ho udeřit násadou a odrazím se zapřenou nohou protí němu jakmile kryju můj výpad a tím se ho snažím srazit k zemi, vše dělám skoro současně, jen to odražení je naplánováno tak aby se zrovna kryl násadě... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Zbyhněv Vyrazíš protiněmu a dostane násadou od kopí do obličeje a kopancem ho odrazís až odlítne asi dva metry čímž si udeláš místo na další boj... |
| |
| Boj Vytasím meč a zaútočím ihned na něj, sekám mu rameno, šikomo abych v případě zásahu zatnul ostří až do jeho hrudi |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Zbyhněv Snědý válečník se nestihl zecela vzpamatovat a jen tak na blint ti do uderu tvé zbraně strčil svůj malí štít ale netrefil se a tys ho saháhl ne zšak na rameno ale udeřil jsi ho přez helmu což ho natolik vyvedo z míry, že sletěl z hradeb dolů.... |
| |
| Hradby... Zběsile se zasměju a začnu s vlajkou mávát nad hlavou a dávám znamení aby sem šli posili... Tak kdo dál... zařvu a vrhnu se na dalšího nebližšího vojáka s huronským řevem a snažím se ho tak i trošku vystrašit... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| BOJ To vypadá,že to bude lepší bojovník,než jsem čekal...pomyslím a zařvu Thor! a kopu ho do břicha,dokud je odkrytý.Zároveň mu prudkým škubnutím toporá mého danaxu směrem,kde má vršek sekery pokusím vyrvat tu jeho.Doufám,že se to povede. |
| |
| Diarf Do tvého kopu ti vrazil jeho štít z puklicí ale přesto se to podařilo mu sekerku z ruky vyrazit. Tak od tebe odskočil a vytasil z poza zad svuj sax.... |
| |
| BOJ Přechytnu danax do levé ruky,zatímco druhou tasím saex.Hodím po něm můj danax a zařvu Hreppa!což v norštině znamená "Chytej!" a zároveň k němu skočím a zaútočím na něj saexem.Už propadám bojovému šílenství... |
| |
| Před bojem * před několika hodinami * Tichý les mi poskytl úkryt na několik krátkých chvil. Potřebuji si sjednotit myšlenky. Svítá. Je ticho. Má velká matko odpust mi. Za několik hodin se zformují jednotky a vyrazí k pochodu. Ti které jsem znala, už se možná nikdy nevrátí zpátky. A já nemohu dělat nic, jen nečině přihlížet jejich záhubě. Jsem žena. Nikdy jsem tuto skutečnost necítila pevněji a hořčeji než dnes. Tak ráda bych vyrazila s muži, ale mé místo je jinde. Jsem důležitá, na mně závisí životy mnoha lidí a tak nemohu být vystavena bitevní vřavě. A jako žena nikoli panna, jsem zhřešila přirozeným způsobem. K mým uším z dáli doléhají rytmické údery bubnů. odkaz Obrátím se zpět a bosýma nohama začnu našlapovat zvlhlou trávou k ohňům. Někteří vůbec nešli spát. Vědmy se od včerejšího večera modlí a vzývají své bohy. Tradice rozloučení s válečníky probíhá individuálně dle národnosti. Některé si sypou popel na hlavu, jiné si trhají vlasy a naříkají. Blondýnka osvětlená paprsky ohně si nařízne zápěstí, aby se svou krví potřela tváře několika chlapců, černovláska prostě a nikterak zdrženlivě masturbuje. Vzepnu ruce směrem k ohni „ Matko naše jediná, jenž dáváš sílu všemu živému co roste, dýchá a cítí. Usměrňuješ tok života čestně a spravedlivě, poctivě určuješ každému jeho díl. Dej našim válečníkům pevnou mysl, nechť se jim zbraně drží lehce a zbroj je pro ně co by peří. Dej ať se brzy neunaví a těžce zraněným dopřej rychlou smrt.“ Promluvím a můj hlas se nese větrem. Oheň nyní plápolá o něco vášnivěji, zrudne a vyšlehne několik metrů nad naše hlavy. Několik metrů od ohně se ozve smrtelné zakvičení porážené kozy. „ Ó Vesno, paní moje. Přimluv se u svých bratří. Žádáme tě vroucně. Ať naši bohové dodají mužům sílu a odvahu. Mocný Perune, slyš má slova a sešli na naše nepřátele zkázu a hromobití. Jarovíte a prastarý Svarogu, otče všemohoucna se obracím, pohleďte na nás ze svých mocných výšin!.“ Nyní, ještě s několika dalšími ženami vstoupíme do kruhu mocného světla a ohně, jenž nám však neubližuje. „ Sešlete na naše nepřátele nemoci, učiňte jejich ženy neplodné, nechť jim pyje zčernají a upadnou, palce na rukou i nohou odhnijí a do jazyka ať se jim zakousne zmije, dej jejich polím neúrodu, studny ať vyschnou, děti a dobytek stihne ohavná nemoc! My věrní se na vás obracíme! Nechť se jim nohy roztřesou a strach je dočista pohltí, zima a tma je obklopí. Mocná a strašlivá Morano rač je povolati k sobě!“ Potom hlasy utichnou a rozvášněný oheň se začne navracet do své přirozené barvy. V očouzeném rouchu zamířím k Zbyhgněvovi, Diarfovi, Věroslavovi a Břetislavivi, jež vidím stát v hloučku pospolu a jednotlivě každému požehnám. Čelo mám orosené potem a viditelně se třesu vysílením. Nakonec upadnu do limbu a spánku tak hlubokého, že mne neprobudí dočista nic. Proberu se až za svítání a beze slova hledím na vzdalující se přátele.  |
| |
| Zatím co nahoře již zuří boj. Beru si pod hradbami od nějakého mrtvého šavli nebo široký meč. Kryju se přitom štítem a uskakuji před padajícími předměty, které by nevykryl (např lidská těla, větší šutry, apod.). Hned potom v rychlosti šplhám taky na hradby. Nahoře okamžitě tasím a zkouším se schovat ve stínu(je-li to vůbec možné). |
| |
Jak to všechno vidím lezu ntéž na hrádby štít mám nad hlavou a kreji se sním.Jak vylezu na hradbulehce se rozhlídnu a vybírám jsi nějákého nepřítele a štítem mu rozrážím kryt a zasazuji smrtelný úder mečem ladným švihem mu ze svým mečem z Damašku pářu břicho a nechávám ho jeho osudu a střeva jsou na zemi:) Nešetřete nikoho braši smrt té pohaně!!!!!!!!!!!! |
| |
| Boj Věnceslav, Břetislav Břeta U jednoho ze spadlích dole se ti podařilo najít bradatici a sax. Pak šplháš jako o život po vratkém žebříku nahoru kousek kolem tebe prelétne kopi a štítem odrazíš jeden letící kámen. Pak staneš konečne na hradbách. Na schování ve stínu mužeš opravdu zapomenout přotože nejen je všude jasné a přímé světlo ale schovávat se ve stínu uprostřed boje je opravdu trocšku nesmysl. Jakmile jsi na hradbách vidíš jak si te hned vybral jeden z chersonských který po tobe vrhá kopí které mél ješte v ruce a se sekerou a čtítem se ne tebe rozbíhá.... Věnceslav v Matrixu bez kostek Rozpáral jsi nepřítele jako sračku a on se zhroutil na zem a jeho střeva zustaly na hradbách. Za ním se ale vynořil pravděpodobně jeho Otec či snad dědeček je mu asi kolem 80ti a je dost naštvanej. Než se stačíš vzpamatovat dostaneš od nej z výskoku kopačku do obličeje a než se rozkoukáš, dostaneš násadou kopí do břicha. To te složi do předklonu až se opřeš o hradby kde zustaneš bez dechu ležet. Pak se z tvého hrdla ozve až nelidský řev když ti stařík zarazí do tvého análu snad pulku násady od kopí a věř tomu, že ta násada byla samá tříska........ |
| |
| Boj Zbyňa a Diarf Diarf Bezproblémů štítem odrazí vůj danax a ten sletí nekam dolů z hradeb. Pak k tobě mohutným skokem přiskočí až uplně těsne k tobe na štít a pokusí se tě bodnout saxem zvrchu do krku....... Zbyňa Huronsky řveš s cílem nekoho poděsit ale jediného čeho se dočkáš je chrchel který na tebe plivne chlápek co se proti tobe rozbíhá. střetnene se a to takovou silo že málem oba dva sletíte dolů z hradeb pa od tebe na chvilku odskočí a znova po tobě sekne sekerou..... |
| |
| BOJ Uch,to vypadá nebezpečně...mým saexem ten jeho odrážím a zároveň tělem narážím do jeho štítu,tak abych na něj mohl okamžitě skočit a pokusit se ho bodnout do místa,které má zrovna odkryté. |
| |
| Boj Diarf Vidíš že je to vážně drsoň a se saxem to fakt umí snažil ses vykrít jeho uder ale nepodařilo se ti to a on tě docela hluboko bodl do ramene a ješte než ho vytáhl tak v tom rameni dokázal saxem otočit tvůij otok pak vyšel zcela naprázdno a on ho štítem odrazil. Hned na to jsi dostal helmou hlavičku a pak od tebe odskočil..... |
| |
| Boj Když vidím jak na mě útočí snažím se ukočit jeho ráně a zárověn ihned ho na bezpečnou vzdálenost zasáhnout mečem, mířím mu na ruku ve které má zbraň... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Boj zbyňa Jeho sek si vykryl bez problémů násadou vlajky a sekl jsi mu po ruce tvřdě si ho zasáhl přesekl jsi mu toporo sekery a to i z prsty na ruce hodil po tobě ještě štít aby ti zastřel výhled a držic se za ruku se zdekoval z bitevního pole zanechávajíc za sebou krvavou stopu. |
| |
| Boj Jen se zasměju a štit přizvednu rychle na noze, podívám se na nejbližžšího nepřítele a štít proti němu vykopnu a ihne má sekám po noze ale stále se držím tak abych byl v relativním bezpečí, díky svému dlouhému meči se mi to snad povede. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Boj Zbyhněv. Nepodaří se ti vykopnout sice štít jak by si s přál je to spíš takové odkopnutí ale dalšímu bojovníkovy se přesto nepříjemě zaplete pod nohy a on ztratí hovnováhu a proto jeho utok se stal naprosto neučinným a on kolem tebe jen tak prolétl. Když po nem seknež zasáhneš ho spíše do stehna a odeláš mu na něm velkou rozšklebenou ránu. One se však ani v nejmenším nevzdává a utočí na tebe prvně hranou štítu a hned potom sekerou směr hlava.... |
| |
| Boj Ránu se pokusím zblokovat mečem a pokud se mi to povede tak pak ho ihned uděřit pěstí ve které náadu od kopí a skopnout z hradem... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Boj Zbyhněv Podařilo se mu tě natáhnot hranou štítu, ale uder sekerou jsi mu zblokoval. Máš rozbitou bradu a po krku ti teče krev. Pak jsi mu vypápil pěstí a on o dva kroky ustoupil Skoppnout z hradeb se ti ho, ale nepodařilo |
| |
| Boj zaútočím na něj jakmile se posune po ráně pěstí a snažím se ho zasáhnout co nejrychleji po úderu pěstí.. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Boj Jsem na tom bledě ale prosit o milost nebudu!A nebudu ani volat o pomoc!Odin při mne stojí a já mu to dokážu... Odiiiin! A jsem připraven se na něj vrhnout,když už se na to chystám v hlavě uslyším varovný hlásek : To není moudré,to ne...Vyčkej si až zaútočí a pak ho propíchni jako prasátko...Podřízniho,ať kvičí... Podle hlásku se zařídím a přesunu svou váhu na přední nohu.Saex dám do pozice bodu a vyčkávám. |
| |
| Vlna se převalila přez hradby. Diarf se zasekne a připraví se na utok světlovlasého válečníka. Ten však už ale nepřijde neboť vaši prorazily bránu a Chyžané s Obodrity překonali obranu nepřátel ve svém useku a vpadli vašim nepřátelum do zad. Teď už to není boj ted je to už jen masakr skřípnutí v kleštích se jen zoufale brání a nemají naději na utěk. Někteří z nich zkouší uniknout skokem z hradeb, ale většinou to končí zlomeninami nohou a nebo rovnou smrtí, padem na nějaký kůl. Do města se valí branou i po žbřících stále více vašich vojáků. Obránci už teď nemají šanci a stahují se do malé vnitřní pevnosti. Do města vjíždí i Avarská jizda a nikoho nešetří. Civilní obyvatelstvo, které je schováno ve svých domech si odnáší osud poražených. Vy bežíte z hradeb a vidíte jak malou sotva 10tiletou holčiku znásilnuje jeden statný germán a pak jí bez uzardění uřízne hlavu. Vidíte jak nejací Avaři na koních napichují kličkující deti mezi domy na svá kopi a pek je zdvihají svetu na odiv. Po cestě dál leží jějaká tehotná žena z rozpáraným břichem, leží v kaluži krve a kus dál od ni je pohozen její plod, ješte stále dýchá a vytřeštěné oči má upřené na to co moho být její radostí jejím dídětem. Rabování domů znásilnování snad všeho co se hýbe od malích chlapečků přez tehotné ženy až k dospělým ženám. O kus dál hoří dum a celá rodina v nem vidíte okny jak se svíjí ale ven nemoho neboť tam jsou Avaři s luky a nachystaní až nekdo vyběhne. Nakonec vybehne otec beží jako živá pochodeň a nekolik avarských šípu ukončí jeho život. Je zde slyšet smich nad tou povedenou taškařičí jak dohořívá jeho telo. Popadá vás také to šílenství vítězů a vzduch který je naplněn smradem spálené kůže,vlasu a krve má ješte další příchuť a to chuť krve. To ve vás vyvolává touhy povraždti vše co vám přijde pod ruce vyvraždit nepřátelský rod. Učinit bolest jeho ženám a detem. Jste jako zvířata opojení pachem krve a chcete si svůj vítezný tanec smrti vychutnat jak se na víteze patří...... |
| |
| Cesta vítězů Stojí chvíli na hradbách a mává s vlajkou pak se vydá dolů z hradeb, uvidí před sebou dva mladé hochy, tak 12 let, jak na něj se strachem zírají, teče mu krev, a vypadá jako by mu nestačilo co se děje, dívá se po nějákém mrtvém vojákovi kterému by mohl vzít kroužkovou zbroj, pak se vydá do kovárny a hospod aby uloupil co se dá odnést, prohledává mrtvé, okrádá obychodníky jež se nestačili schovat a zabíjí všechny muže a hlavně kněží... |
| |
Vytáhnu si kopí s análu krutě u toho řvu.Po stehnech mi teče krev eště mocně zařvu a snažím se utnout tomu typovi nohu |
| |
| Po boji - masakr Mým seaxem uříznu mrtvému germánovi a zařvu.Zčásti kvůli vítězství,zžásti kvůli tomu,že mne ho nenechali zabít.Vezmu mu štít a jeho hlavu hodím z hradeb dolů.Seběhnu a seaxem probodnu statrého muže,který se pokouší utéct.Beru jeho oblečení a srazím malé dítě na zem.Krvelačně zařvu a podrážkou mé boty mu šlápnu na krk.Pomalu přidávám na síle,až se začne dusit.Počkám,až se dodusí a pak tu malou mrtvolku odkopnu stranou - aby mi nezavazela.Vtrhnu do domu,kde se v rohu krčí mladá matka s dítětem v náručí.Jediným úderem jí dítě vyrazím z rukou a do dopadne hlavou na zem a srazí si vaz.Pevně uchopím ženu za ruce a pohodím ji na postel.Vyhrnu jí suknici do pasu.Pak ji celou servu a začnu znásilňovat. CENSORED Po zhruba dvaceti minutách vylezu z domu,ve kterém leží nahá,mrtvá žena a na podlaze dítě se sraženým vazem.Začnu svím hlubokým,hrdelním hlasem spívat píseň o vítězství a jednomu z mrtvých obránců vezmu danax.Pokračuju a loupím.Odněkud vytáhnu sekeru a sud piva.Vykutálím sud ven a sekerou otevřu sud a ji zaseknu do nejbližsí mrvoli.Pojďme pít!No tak!Koukněte,co jsem našel!zavolám na celé okolí a pár vojáků se seběhlo,pije se,vraždí a masakruje.Asi v půlce pitky vytrhnu sekeru z mrtvoly a jdu najít něco k snědku.Pokud se mi nějaký nepřítel připlete do cesty,rozseknu ho a pak se vrátím k pitce i s jídlem.Pitka může pokračovat... |
| |
| Věnceslav. KOlem tebe se provalí vlna Chyžanů a stařík s rozetlou kebulí letí s hradeb. Vidíš co se deje dole (viz níže) a máš ohromnou chuť se přidat k tomu bestiálnímu vraždení ikdyž asi te při chuzi bude pálet prdel:) Si vítez ikdyž s pošramocenou reputací a víš že tam dole v e městese dá mnoho získat. Otroci zbrane i prachy atd... |
| |
Lezu dolů rozhlížím se koho bych zabil koukám na to co se děje pak si pomyslim Ty jo mohl bych naběhnout do kovárny a štípnout si nějákej ten chránič na prdel a suspik na ptáka chodím rozvážně bolí mě má Slovanská řit občas se mi zareje do věnce tříska.Jdu smět kovárna rozhlížím se aby mě někdo nesejmul. tak na koně si dlouho nesednu.Kurvá fix . když příjdu do kovárny koukám na to co se tam děje jest-li tam náhodou není nějákej ten nepřítel když tam spatřím jednoho mladého proti vníka tak jsi ho du sejmout.Naznačím ránu mečem ,ale dávám mu ránu štítem do hlavy.pak se zasměju a pravím. Málo jses modlil ty pohane. pak ho skopu do bezvědomí |
| |
| Před branou obrané věže. Všude kolem po měste je krik, který se mísí s ďábelským smíchem. Všude je již dým od ohně který stravuje nějaké domy a teď i kostel. Svatyni nového Boha. V kostele je přibit na kříž který tam měly i místní kněz ano ten jenž nechal Jašinku privázat k pranízi teď však ho i kříž stravuje oheň. Obránci malé věže která je jejich posledním utočištěm,vidíc co se dole dejě rozhodnou se k odvetě. Vyvedou nekteré z vašich teří se jim dostali nejak do rukou na hradby. Vidíte tam čtyči nebo pět ostav. A mezi nimi jsou i dva z vaší jenotky ano je to Vetroslav váš velitel a germán Eraia Vidíte jak Eraiu jen v kytlici pritáhnou k malému můstku na hdadbách aby jste to všichni doře viděli a tam ho ohnlého přivážou. Pak k nemu jeden po druhém k nemu přichází a naprosto potupně ho znásilňují do zadku. Slyšíte jak ten hrdý válečník teď řve jako nejaká natržená kurva. Když se na něm vystřídá tak dvacet chlapů pak přinesou velý kůl a zkrz prdel jej na nej narazí. Kůl pak vystrčí z hradeb. Váhou se pak na nej sám postupně napichuje víc a víc. Vidíte jak se ješte asi hodinu mrská. Nakonec ho kul propíchne uplne až mu špička čouhá z huby. Pak uvážou smyčku Vetroslavovi kolem krku ale ne tam aby se oběsil, ale jen aby se škrtil. Pak ho celího polijí horkou smůlou a pak ho zapálá a spustí do puli hradeb. Mlátí tam sebou jako nějaká můra která naráží do skla a při tom naprosto nelidsky řve. 4erný smolný rým stoupá z této živé pohodně k nebesům a obráni se vám jen posmívají Pak jeho spálené tělo které ješte dohořívá se utrhne z přepálených provazů a spadne do příkopu.Kde jeho tělo dohoří. Ostatní se zajatců skončí pak obdobně.... |
| |
| Čorky ve městě. Zbyhněv POdařilo se ti stáhnout z jehnoho bojovníka kroužkovou košilu a podařilo se ti sehnat asi 245zl také nejaké jidlo víno, látky sem tam nejakej šperk. Diarf Danax jsi našel ten svůj protože tu je to zbraň velmi málo používaná pak je ti podařilo sehnat nejaké šperky a peníze v hodnotě asi 190zl plus jidlo a chlast. Věnceslav Ty jsi pravda kvůli tvému handicapu trochu pomalejší a proto jsi nasbíral i méně kořisti ale stejně máš nejaké šperky, a peníze v hodnotě 120zl chlast pak ješte chlast a chlast:) taky nejakej vercajk z kovárný se ti podařilo očorovat. |
| |
Když toho klučinu do kopu vyplivne pár zubů a usne tak mu probodnu srdce mečem.Vezmu si prdelní chránič vystelu jsi ho hadrama aby mě netlačil eště si obvážu tu ránu.a směle pokračuji.Seberu cenosti a prozkoumám každou pít toho domu jest-li nenajdu něco ceného jako plátovku a různé cené věci. Teda to byl lup.Ted si může někdo skusit mi napíchnout prdel pak jse zasměji.Támhle vidím.Jak Diarf kalí s bandou válečníku jdu směrem knim rozhlížím se koho bych mohl po cestě sejmout .příjdu tam pozdravím ahoj Diarfe to byl boj ha ha ha vypiji pár mázů toho pivca a mastím někoho sejmout zastrkávám svůj meč a jdu vrhat kopí na tu běž co zbyla.Příjdu blíž a mocně jse napřáhnu a zkřikem vrhám oštěp po jednom z obránců.S křikem proto že ho bolí ty třísky v zadku |
| |
| Skoro dobyté město.. Nechám si zavolat své muže a nastoupit je... Náš velitel je mrtvý, takže vám teď budu velet já, kdo mě nezná, tak mě pozná, kdo uteče z boje, zabiju ho, kdo nebude chtít bojovat, zabiju ho, kdo je zraněný, ať je zticha, neboť pokud ho začnu léčit, zabiju ho... skončím svou řeč a ukážu na tu věž.. Zapalte to hadí doupě, ať shoří v plamenche, ale ať už něumře nikdo z našich je vám to jasné? pohlédnu na ně a jdu se podívat před bránu... Diarfe, pojď se mnou... řeknu němci a pohlédnu na zbytek mužů... Ti co jsou zranění, se můžou jít podívat po našich ranhojičích, zbytek má prozatím volno, držte se někde poblíž, až uvidíte naši vlajku tříkrát po sobě na hradbách, přijďte k bráně, dřív ne.. |
| |
Když uvidím Zbygněva jak jse vehementně snaží velet.Tak se pousměji a pravím. Pokud vím tak jsem na té výpravě dýl jak ty.Tvoje řeč je sice hezká,ale plná prázdných slov .Mysli si co chceš mě ted velí Vadim a má čest.Tak si slova ta svá slova nech pro ženu Zasměju se,ale říkám mu to někde stranou abych mu to neskurvil u mužstva a beru další oštěp a jdu si opět hodit do obránce nějákeho zase mohutná nápřach a hod oštěp jen sviští vzduchm k obránci koukám kam letí kríjic se za štítem |
| |
| POslední věž Slyšíte troubení rohů které vás svolávají zpět do jednotek aby se morálka nerozpadla uplně. Neochotne ale nakonec přece jen všichni se slezou ke svím praporcům. Zjistili jste že z vaší třicetičlené skupinky chybí asi jen 7 bojovníků znichž dva jsou jen raněni. Ovšem mezi ztrátami je i váš velitel a váš přítel Eraia kteří tak potupně zhynuli v zajetí. Rozdelují se jednotky do utoku ale vy v nich tentokrát nejste neboť jste utočily v hlavním sladu na hradby a proto máte právo odpočívat stejně jako chyžané a obodriti. Pro tento utok byli vybráni Srbové, Severlajané, Bužani a Moravani. Jen z pozzdálí sledujete brutální utok a jak slovanští válečnísi jako lasičky šplhají po žebřících a s beranem vráží do Velkých okovaných vrat. Boj je zlý ale přece jen obránci nemají šanci a sou nakonec pobiti do posledního. Teď je město naprosto vaše vy jste pány a pro poražené bohy kteří rozhodují o jerjich životě a smrti. Nakonec ješte Vadim překontrolovává svoje jednotky a když zjistí že vám padl velitel Rozkáže Ať si sami zvolíte kdo vás povede neboť taková jsou slovanská pravidla. Jen ať prý je toschopný a odvážný bojovník.... |
| |
| Pitka To teda byl!Pojď pít!Přisedni k nám! podívám se na jeho prdel a s omlvným pohledem odpovím : Nebo radši postoj....Pak se pořádně napiju až mi chmelovina stéká po vousech.Začnu spívat a přidá se ke mě jeden ze seveřanů (odkaz) ještě chvíli pijeme a poté vystoupí Zbyhněv se svým proslovem.Ten mi špatnou a lámavou germánštinou řekne,ať jdu s ním,tak se poslušně zvednu a jdu.Co po mne může chtít?vrtá mi hlavou a zeptám se Ano,veliteli?Jsem připraven každý váš rozkaz. |
| |
Vyslechnu Vadima kouknu se na skupinu a promluvím k nim Zbygněva moc neznám je tu noví,ale byje jse jak lev.Má velení v krvi .Dávám svůj hlas jemu.Kurva a neštvěte mě sem jen kovář a vím že nám velet bude dobře vá ží si našich životů víc jak vlastního Pak ujdu pár kroků podrbu se na zadku jež mě furt bolí a zařvu jak nejvíc umím a vytahuji meč klepnu sním o štít pak ho zvednu ZBYGNĚV ZBYGNĚV ZBYGNĚV!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! pak jdu vyhledat ranhojiče a sundavám si kalhoty a ukazuji mou ošklivou ránu mírně se začervenám a ptám jse po Jašince |
| |
| Volby Vystupuji z davu a pozvednu svůj danax nad hlavu a zařvu :Volím Zbyhgněva!A nikdo m i v tom nezabrání!Jsem tu sice nový ale vím co říkám!No tak,přidejte se!Budete-li volit Zbyhgněva bude se slavit do noci!Já budu slavit a pít!Věnceslavus bude slavit a pít!Každý kdo ho zvolí bude slavit a pít!ZBYHGNĚV!Přidám se k Věnceslavusovu řvaní.Po chvíli ucím že mám sucho v ústech.Popadnu soudek a začnu si jeho obsah lít do úst.Pak ho budu držet a dám napít každému,kdo se připojí.Tento soudek,nechť je vipit ještě dnes!Na Zbyhgněva!zařvu a znovu se napiju ze soudku. |
| |
| Cherson v rukou Slovansko- Avarských PO boji a po uhašení některých požárů, které se rozrostly více než měly, vaše armáda zkonfiskuje veškeké potraviny, ale i nějaké lodě a dřevo na lodě. Tesaři kteří samozdřejmě putují s armádou jako jiní řemeslníci se ihned dali do práce a budují lodě. Vaši velitelé se totiž usnesli, že na Konstantinopol se půjde ze dvou stran a to: Slovani pojedu po moři a zatutočí z moře na jejich méně opevněné přístavy a hradby a Avaři zautočí z pevniny. Obejdou černé moře po západní straně a podle domluvy se k nim přidají i Bulhaři a pak udeří na konstantinopol. Slovnaský utok na přístavy je obvzášt duležitý, aby vůbec Avarské vojsko mohlo přejít na zlatý roh, musí zničit byzantské lodě. ------------------------------------------------------------- Ve mestě jste asi přez mesíc, obyvatelstvo vám otročí a všichni co můžou pomáhají řemeslníkům se stavbou lodí. Pravda je že vaše loďstvo se ale ponejvíce teď zkládá z Monoxylů neboť to jsou lodě co umí vaši tesaři vyrábět. Tedy spíše malích loděk tak pro 30 lidí kteří jsou zároveň i veslaři. Je tu nekolik i ukořistěných lodí Řeckyých, ale je to jen minimum a také málo kdo umí takovou loď řídit. Vetroslav se snad nečemu přiučil, ale jeho seškvařená mrtvola vám toho teď moc nepoví. Z klepu ze dozvídáte že prý avaři svedli nekde v balkánských horách nejakou tvrdou a krvavavou bitvu. Jedni říkají, že tam strašne rozbili Byzantince a jiní zase, že utrpěli hrozné ztráty. Nikdo nic neví doopravdy a to ani Vadim ne. Jedno je však jisté behem týdne se vydáte na moře vstříc vysokým hradbám Konstantinopole.... |
| |
| Vydávám se po celém městě a začnu barák po baráku hledat tajné skrýše se schovanými cennostmi. Taky hledám nějaké zbraně a kdyby náhodou našel koženou zbroj taky by se nezlobil. S ostatními při volbách pořádně zachlastal a volil taky Zbyghněva. Je mu jedno kterej vůl bude velet. Jen by neměl bejt asi tak namyšlenej na svou rádoby tvrdost. Den na to pokračuje v prohledávání bere to velice systematicky a má snad dostatek času, aby prohledal většinu lépe se tvářících domů. |
| |
Jak mi Jašinka ošetří prdel jdu do města a páčidlem si beru z bran kovové předměty půjčuji si vozík a zbírám kovy po celém městě i do kovárny se kouknu .Prostě hledá kovy chce jich mít hodně všude něco sebere .pak si v táboře rozvine.scháním i jiné kováře.nebo pacholky na výpomoc. pak začnu kovat .Si chránič na zadek i na péro z koulema.Pak kove šavli z damašku skouší i tu germánskou sekyru co má Diarf kove jak nejlépe umí a píská si u toho občas jí vlepý pacholkovi a radí mu jak by to měl dělat co nejlépe trošku ho i učí.Prostě celej měsíc něco kove a pro všechny co chtějí.Dělám si hroty šípů taky z damašku nešetří surovinama chce toho udělat co nejvíc i hroty oštěpů dělám z damašku aspon 6.hrotů pak se zeptám pacholka co chce za zbran a kovu mu jí z damašku prostě vše dělá z damašku |
| |
| Chlastá,žere a plení.Občas si zajde do kováry ke Zbyhgněvovi a říká mu něco o danaxu.Postřehnouc že kove z damašku praví:Nemohl bys mi prosím ukovat nějaký saex?Ten můj je poněkud tupý...A mohl bys mi prosím opravit ten co už mám?a podává mu svůj seax - je na něm pár zubů a poté mu tam nechá i svou sekeru jako předlohu poznamená něco o tom,že by potřebovala taky zapravit. |
| |
Všechno diarfovi odkývá a řeknumu Ano stejně sem měl v umyslu ti něco vyrobyt.Jo a když jsme u toho mohlo bys mě a tady mladýmu donésti pár mázů piva a nějáké to masu a když půjdeš do města koukni se po kovech a vem i dřevo nějáké odřezky co nejsou potřaba.Díky moc Pak dál kovu a začínám se bavit z mladým .postupem času se z blížíme a já si ho oblíbím a pravím říkej mi věnceslave.Nesmíš umřít jo abys to technologii moch předat svým potomkům a slovanským kovářum pak se spolu napijem pivka a různě kecáme a zpíváme pisničky |
| |
| kovařina ludařina Věnceslav kove jako o život ale daašek je drahej a delá se pomalu proto zas tolik toho za ten měsíc nestihne také ostatní kováři a pomocníci makaj hlavně na výrobe lodí tak je sem tam třeba aby vypomáhal tam. Přicházejí za ním i sem tam lidi jako Diarf a chtějí aby jm neco vyklepal opravil nabrousil atd... Nakonec zvládne ukovat Diarfovi damaškovej sax, šavli a hrot kopí víc nic pro sebe, ale za opravy a tak vydelal 25zl Břetislav Když prolízá baráky který už steje byli pořádne vypleněny tak má dost sůlu, najde toho málo a nebo vypleněné tajné schránky. Nekerí jiní zloději byli asi totiž rychlejší je to všechno k vzteku, ale i tak si odnese ze svého šmejdění veci v hodnotě asi 100zl ------------------------------------------------------------------------------------------------- Po měsíci příprav se konečne začnetenaloďovat. Byla vám přidelen jeden z monoxylů a vaše jednotka doplnena opět byla doplněna na počet 30ti mužů, aby jste naplnily tuto malou loďku. Všude kolem vás se to hemží podobne obsazenýmy loďemy na kterách vlají valjky podle houfů V epředu jsou tři nebo 4 velké recké lode keré byly obsazeny místním kupcům a předelány na válečné lodě. Pak se na Lodích rozezní rohy a zazní velké bubny a toto podiné loďstvo vypluje na jih smerem k zlatému rohu kde vás čeká další tvrdý boj.... |
| |
| Dobité město, práce, věnceslavova prdel   Během bitvy i po ní máme s vědmami spoustu práce se zraněnými. V celém svém životě jsem za jeden den nesetkala s tolika zraněnými lidmi. Pečlivá lékařská péče zde ustupuje naléhavé rychlosti. Přes veškerou snahu nám však pod rukama umírá spousty statečných mužů. Každou chvíli čekám, že přinesou některého z našich. Modlím se v duchu, aby byli smrti ušetřeni, ale sama tomu nevěřím. Několikrát se mi uděláš patně a jdu zvracet. Vím proč. Když se k nám donese zpráva o vítězství postupujeme do města, jsou naše oči svědky hrůz a odporností jenž sebou válka přináší. Odvracím pohled a pokračuji rychlou chůzí s pohledem upřeným na dláždění, jenž je poseto proudy zaschlé krve. Ve městě je zbudován lazaret, či ošetřovna pro raněné. Mezi všemi těmi lidmi je těžké najít někoho z našich, neboť v zablácených tvářích a zkrvavených tunikách vypadají jeden jako druhý. Čekám tedy dokud mě nevyhledají sami, jestliže nepadli v boji. Obracela jsem cestou vzhůru tváře mrtvých mužů, ale žádná z nch nepatřila Zbyhgněvovi, Diarfovi ba ani Věnceslavovi, či Eraiovi, jenž s námi šel též, ale nikdy jsem se s ním moc nepoznala. „Jašinko?“ Otočím se a vpadnu tomu hromotlukovi do tváře. Po lících mi stékají slzy. „ Věnceslave, ty tlučhubko moje.“ Otřu si sopel do rukávu. „ Tys my dal. Co ostatní? Žijí ? Zemřeli? Pročpak kulháš příteli, snad to není nic vážného..“ Když se všichni sejdeme obejmeme se. Je to jako shledání po mnoha letech. Opláčeme Eraiu i Věroslava. Pak jdu za Zbyghněvem. „ Chci s tebou mluvit o samotě, než lodě vyplují.“ Řeknu mu záhadně a odtáhnu ho bokem. Pak vezmu jeho ruku a položím si na břicho. „ Vesna zpečetila naši lásku novým životem.“ Pohlednu mu do očí: „ Nejezdi, nejezdi nikam! Utečeme spolu pryč od všech válek a násilí. Ale jestli se rozhodneš nasednout na loď, odpluji s tebou.“ odkaz |
| |
| U lodí Celý přístav se chystá vyjet do války, a já stojím u Monoxylu a dávám povely co kde naložit, a kolik toho každá sebou potáhne, kolik jídla vzít, a také smolné věnce na podpálení lodí... Stojím na molu když v tém uvidím kráčet Jašinku, mé srdce se rozbuší i když sem jí viděl po bitvě ale i tak jí zase rád vidím, příjde ke mě a žádá mě o to abych šel s ní stranou, s vlajou v ruce se s úsměvem vydám za ní a poslouchám co mi řekne... Kopí s vlajkou padnou k zemi a já zůstanu stát jako přibitý a pohldnu na svou ruku kterou svírá na svém bříšku a pak do jejich očí... U Svaroga, já budu otec, ona čeká mé dítě, chce abych šel s ní, a nešel do války,,,,nemůžu ji tu nechat, a nemůže jít s námi ach Vesno, bohyně matko, jak krutě si zahráváš snámi smtelnými.. Po bříšku ji překvapeně pohladím a obejmu ji, z očí mi skane slza pevně ji sevřu.. Má paní, uteču s vámi, neboť bych vás nechtěl ohrozit kdyby jste se vydala na cestu s námi, ani nevíte jak těžké to bude, ale raději než zemřít s vědomím že že nepochovám v náručí svého syna nebo dceru zklamu Vadima a půjdu s vámi! políbím ji na ústa a zvednu kopí s vlajkou, pohlédnu na Diarfa a zavolám ho k sobě... Lámanou němčinou mu řeknu že velitelem posádky je teď on a vrazím mu kopí do rukou, pak se otočím na Jašinku a vezmu jí za ruku... Vezmu to co jsem zde našel, koně jsou zde také, ještě dnes musíme pryč! |
| |
| U lodí A-a-ale panne,proč zrovna já?A proč vůbec?Já velet nedokážu,má horká hlava říká že to není dobrý nápad...Muži by zemřeli dříve,než bych se rozmyslel co udělat.Pane,proč se jen tak zbavujete velení,vždyť je to necelý měsíc,co jsme oslavili vaše zvolení a vy se jen tak vzdáte?Mé bojové zkušenosti jsou sice velké,ale to jsem nebyl oděn jako velitel ale bojoval jsem.Ale asi budu muset přijmout váš rozkaz.pravím a uchopím vlajku. |
| |
| U lodí Naplněn novími pocity,čekám až se muži nalodí a pak rázným krokem vyrazím na palubu.Přejedu muže pohledem a udeřím ratištěm kopí s vlajkou o palubu,abych upoutal pozornost na sebe.Odkašlu si a začnu mluvit silným a zvučným hlasem.Náš velitel Zbyhgněv odešel a přenechal velení mě.Doufám,že si u vás vybuduji autoritu,jako předešlý vůdce.Vím,že nejsem tolik zkušený jako Zbyhgněv ale doufám,že pod mím velením nebudeme muset utíkat z boje!Pak se poohlídnu po mužích a až bude čas vyrazit,dám rozkaz k vypluttí. |
| |
| Přístav, loučení, a odjezd Pohlédnu na Diarfa a jen se usměju.. Protože jsi již někdy bojoval, budeš vědět co dělat, tak jako já, nuž hodně štěstí, korzaři, já musím chránit svou rodinu, neboť to je teď pro mě víc než sláva a boj, a nechci zemřít a ani nesevřít vnáručí své dítě! Vlajku pustím a ještě před ní pokleknu, nezajímá mě že bude vypadat jako zbabělec, že se mi budou smát, že mě budou proklínat a spílat mi abych se vrátil, už ne.. Dítě, bohové já budu otcem! hosní se mi hlavou a jen zamávám známím na lodi.. Nezlobte se braši, ale slíbil sem bohům že se postarám o Jašinku, a ona teď čeká mé dítě, nemohu dojet! řeknu jim po té co nechápavě vylzou z lodí a dívají se na můj rozzářený a překvapený obličej, zahlédnu Vadima na jednom konci přístavu a vyšvihnu se na koně, políbím Jašinku a usměji se... Hned budu zpět. rozcválám se jeho směrem, vlasy z pod přilby mi vlají, na rtech mi však mrzne úsměv.. Když mě nebude chtít pustit musím utéct, bohové nechť chápe mé pohnutky! seskočím z koně a políbím lem jeho roucha, až dá znamení a nechápavě se na mě podívá jen se nadechnu a zpustím.. Bojoval za tebe bratr a padl, bojoval sem za tebe i já málem jsem již několikrát padl, dobili sme tohle město, a já tě nyní můj pane musím požádat, abys mě prpoustil domů, své velení sem již předal, a druhý syn mé matky na moři umřít nesmí, obvzláště teď, výš jistě že Jašinka není jen tak nějáká ranhojička a že jsem jí přísahal ochranu dokud budu živ, stalo se to že čeká mé dítě, a snad pochopíš že nemohu jít do války, a nechat jí tady, musím se o ni postarat, o podle přísahy co jsem dal bohům, a ta je snad váženější než tak co mě váže k tobě pane, snad vzpomeneš na to že jsem již boji prošel a tohle by stejně byl můj poslední boj, nezlob se na mě, ale nepojedu na Byzanc, nemohu, nemohu tu nechat Jašinku a své nenarozené dítě! pokleknu před ním na kolenu a čekám na jeho reakci. |
| |
| Vadim nechápající. Vadim vyslechne slova Zbyhněvova a zustane zcela neveřícne na nej zírat. Pak mu vše začne šrotovat v hlave a pomalu začne brunátňet. Poté nohou odkopne zbyhněva jako kus hovna které se mu přichytilo na botě. A pak hlasem plným zloby, který stále nabírá na síle povídá: Co??? Ty si snad ze me deláš srandu! Kdo z nás tu nedal doma slib, že bude chtánit svoji ženu a že se o ni postará? Kdo z nás doma nemá dítě. Jedno dve pět či deset. A stejně jdou do boje. Jako já nemám snad doma manželoku a děti? nebo co tu Zvonimir nebo Květoslav ti maj dokonce devět dětí a stejě tu jsou a to Zvonimir tu má i tři svoje syny a stejně bojuje. Tady manželka Jaroslavova je také těhotná a když odjížděl byla v sedmém měsíci než se vrátí už bude mít taky dítě a nebo taky ne. A posral se snad strachy a zůstal doma? Ne!!! Je tu snámy a bude bojovat po boku svích bratrů a bude je chránit. Každý tu máme závazky, které jsme učinily před bohy a ty se takhle dosereš. A jak sis dovolil předat velení bez m ého souhlasu? Sami si zvolí v houfci kdo tě nahradí. Pak na Zbyhněva plivne a dodá: A ty se seber a táhni odsud a pamatuj že jsi zbabělá špína která je ostudou tvého rodu i našeho kmene! Nikdy tě nechci již vidět ani v okolí našeho hradiště ani na uzemí kterému vládne náš kmen. znechucene se otočí a odchází.... |
| |
Vyslechnu si praví Zbygněv Nikdy jsem si nemyslel že utečeš z boje seš hroznej srab stydím se že jsem se stebou bavil.Tvoje dítě vyroste v hanbě.Jak jsem tě mohl jen volit jako velitele taková pohana tu chybu už neudělám.Zmis mi z očí jseš k smíchu Pak vytahuju tesák a jemě se říznu do tváře.Dělám si jizvu za to že jsem zbygněvovi věřil Pak přicházím.K vratiprstovi dávám mu šavly z damašku. Tady máš novou zbran doufám že jí využiješ lépe jak zbygněv přilbu Pak jdu i k Diarfovi a hodně špatnou germánšinou mu říkám Tady máš tu sekyru opravenou i ten tvůj sax a tady máš eště jeden z Damašku Pokloním se jim a mastím za svémi druhy na lod.Eště plivnu tam kde stál Zbygněv a jdu |
| |
| Děkuji ti za tvůj dar.Až budeš něco potřebovat,tak řekni a já ti pomohu.My seveřané ctíme pomoc a přátelství.řeknu k Věnceslavusovi a zastrčím můj nový damaškový saex (pokud bude pasovat) do pochy.Druhý si zastrčím do mé vysoké varjažské boty,kterou jsem někdy dávno (samozřejmě v páru) ukradl a se sekerou v levé ruce a kopím s vlajkou v pravé se vydám na loď. Ještě než se začne pádlovat vstanu a začnu mluvit. Jak Vadim říkal,máme si zvolit nového vůdce!Volme dokud je ještě čas! a počkám až budou vysloveny návrhy. |
| |
| "Mockrát děkuju, Věnceslave. Nechť ti tvůj dar stokrát oplatí Bohové, ale od nich nikdy nevíš co a kdy můžeš něco čekat a tak můžeš samozřejmě počítat s mou pomocí kdykoliv budeš potřebovat a bude to v mé moci." Šavli si zasunu za opasek a jdu na loď, abych nezůstal pozadu. Zbyghněva ignoruju neznal jsem ho natolik, aby mě jeho jednání rozhodilo a již jsem ve svém životě zažil daleko horší věci. Jak mám volit nikoho tu pořádně neznám a nevím kdo by mohl být lepší velitel. Jestli Věnceslavus nebo Driaf, ale přece jen asi budu radši věřit spíš slovanovi než seveřanovi ti jsou moc krvechtiví a bůhví jestli to není nějaký berserkr. Ten by nás ve svém záchvatu mohl vést tak akorát na jistou i když hrdinskou smrt. Pohlédnu oboum do očí a pak pravím: "Promiň Driafe, ale volím Věnceslava je mi tu nejbližší a věřím, že se velení lépe ujme než ty. Ty jsi spíš vhodný pro ukrutný boj bez ohledu na ostatní, než pro velení." |
| |
Vyslechnu slova charizmatického mladíčka jež se nazývá Břetislav.Docela z přkvapivím pohledem se mu poloním a pravím k mužstvu Děkuji tady Břetislavovi.Tak já jsem Věnceslav vnuk kováře a syn kováře z prostých poměrů,ale lidského života si vážím Chodím od muže k muži jak tam stojí a hlásám A věz te že když se stanu novím velitelem že si života svých můžů budu vážit víc jak svého a nedopustím aby jste trpěli za mou hloupost.Především vás nikdy neopustím jak ten zrádce zbygněv je to hanba slovanů a vůbec všech statečných můžů jak tu ted stojí . Přitom beru vlajku do ruky zvedám jí nad hlavu a hlásám dál Budu se za vás a vaše životy bít dokud budu dýchat a žít.Moje hlavní cíl je ted aby se vás dostalo co nejvíc domů a živých a zdravých.Necht nám Perůůn požehná do další krvavé bitky pak řvu SLÁVA A MÍSTO VE VALHALE JEN STATEČNÝM BOJOVNÍKŮM.Hanba a potupná smrt zbabělcům.ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ ZA VADIMÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ pak vytahuji meč a zvedám ho směrem k nebesům.Pak ho zas zastrčím do pochvy. |
| |
Jak domluvím vytahuji meč skáču na koně a jedu směrem ke zbygněvovi a říkám : Nechte mi toho psa přijedu až k němu plivu mu do ksichtu a skopávám ho z koně.Jestli se mi to povede tak zněj taky seskakuji a jdu proti němu vytahuji meč a říkám mu vytáhni meč ty zrádná kryso jež se nazýváš bojovníkem jinak mám na sobě celou zbroj a čekám na něho než si vezme zbran a štít |
| |
| Přístav Kráčím poamlu k Jašince a když vidím jak se na mě Věnčeslavus rozíždí chladně vytasím meč a čekám, když je skoro u mě, uhnu stranou a pokusím se seknout do nohy jeho koně, aby spadl z koně a možná si uvědomil že dělá chybu, neboť útočit na vyhnenace je proti zvyklostem. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Věnceslavus se rozjede na koni jede směrem k Zbyhněvovy ten se přikrčí a sekne jeho kone do nohy ale není to nejaký velký zásal. Kůn klopítne ale Věnceslavus se na nem udrží a podaří se mu kopnout Zbyhněva sice né do bricha ale do ramene až Zbyhněv kousek odlítne. Pak věnceslavus seskočí z kone a jde proti němu..... |
| |
Boj se zbygněvem Vytáhni měč ty co jsi říkaš slovan a utkej se semnou v boji na život a na smrt pak mu plibnu do ksichtu jako provokace a nasadím si přilbu dnes zemřeš ty kryso |
| |
naznačím úder mečem,ale kopu |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| Boj Lehce se postavím do bojové pózy a čkám na jeho úder jež se snažím vykrýt a vápětí zautéčím i jí a ihned se mu snažím podkopnout nohy.. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Bratrovražedný boj Věnceslav ztvrdě zautočil na Zbyhněva ale ten stihnul v poslední chvíly uskočit. Jeho utok směřující na nohy Věnceslava se však také minul učinkem. Byť jen o kousek. Je vidět, že oba bojovníci jsou trénovaní a zkušení..... Při této mele se pomalu kolem nich začíný tvořit kolečko. A lidi řvou Boži súd! Boží súd! Hodganga! Sejmi ho ! Kurva delej! To je piča! Kokote napal ho! Kurva to je lemra! A tak dále .... |
| |
Lehce překračuji a pravím ZBygněvovi ,ale stále jsi hlídám jeho pohyby těla Ty kryso já znal tvého bratra nikdy by neutekl z boje.Vrat se knám bo tě zabiju pak mu sprostě kopu písek do očí a pak udělám lehký úkrok a dávám mu hlavičku přilbou na kořen nosu |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro Pokusím se uhnout jeho hlavičce, udeřit ho břicha a zasadit mu ránu jílcem meče přímo za krk. |
| |
| Boj Pokusím se uhnout jeho hlavičce, udeřit ho břicha a zasadit mu ránu jílcem meče přímo za krk. |
| |
| Boj Boj začíná přitvrzovat a Věnceslav zasadil tvrdou hlavku Zbyhněvoy ten to však ustál a napálil ho pěstí do břicha rána jílcem zasáne však jen rameno a věnceslav samovonle kousek ustopupí... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro snažím se ho omráčit! |
| |
Nenechávám se vyvíst z rovnováhy neúspěchem.Dávám zbygněvovi ránu štítem abych rozhodil jeho krytí a sekám ho ladným obloučkem přez stehna jen aby pomalu krvácel a docházeli mu síli Vrat se zpět jinak tu zemřeš |
| |
| Boj Po té ce se mi ho podaří zasáhnout do ramene a on kousek ustoupí udělám krok k němu a prudce se oženu mečem na jeho hlavu, snažíc se mu zasadit tvrdý úder naplocho. |
| |
| Bratrovražedný boj Věnceslav se pokusil štílem rozhodit Zbyhněvovy jeho kryt ovšem nezdařilo se mu to a on stihnul naposlední cvíli uhnout a pak prudce zautočil. Na Věnceslavou helmu pak dopadl tvrdý uder až se mu zatmělo před očima a ještě o kousek ustoupil.... |
| |
| Boj Ihned jak ustoupí kousek do zadu zaútočím znovu, stejnou ranou a pokusím se ho poslat do snových krajin! Já jdu kam mě volá srdce a přísaha! |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
U dělám krok zpět a nečekám než Zbygněv dá ránu eště ze zamotanou hlavou se lehce přikrčím a dávám mu pěst do slabin (O něch partijích co dobře znám)Samozřejmě jílcem meče pak ho zkopávám na zam a čekám jest-li vztane |
| |
| Boj Věnceslavův utok do slabin se nevydařil a zbyhnevovy se podaří uskočit ne však uplně a dostane tedy "jen" ránu do boku. A kousek poustoupí jeho utok jde pak zcela mimo. Dav který se kolem vás vytvořil je rozdráždeln avolá po krvi. Slyšíte výkřiky ža na takové pusinkování a přítelský taneček nejsou zvědavi..... Dělejte vy pojebaní teplouši, pusinkovat se nezačnete? co to má být, Chudáci!! Fuj! Ubožáci bojujte jako chlapi a ne jako ženský. Zmrdi!!! |
| |
| Boj neváhám ani chvíli vídím že tady je to již opravdu na smrt a tak využiji délku svého meče a štít si potěžkám v ruce, zaútočím již bez okolů a tvrdě, když boj tak boj! |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
Pozoruji hru Zbygněvova těla jak zautčí tak rychla uhýbám a podrážím mu nohy |
| |
| Boj Zbyhněv se rozpřáhnul a tvrdě zautočil Venceslav se sice pokusil uhnout ale nepodařilo se a Zbyhněv ho zasáhl mečem do žeber proseknul mu i brnení a Věnceslav začíná krvácet. |
| |
| Boj Když uvidím že můj útok byl učíný pohltí mě zase chuť bojovat, ona napadl mě, tak o co jde... Perůůne mavní sekerou silou veškerou.. zazpívám v doby když vedu další útok a stále si držím odstup na délku svého meče a kriju se za štítem. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
Krvácející a nasranější už neberu ohledy rozmáchnu se mečem a dávám Zbygněvovi hraonou štítu někam do obličeje a jak jsem rozpřánutejtak ho sekám přes nohy mečem už nemám zábrany slovan neslovan zemře.Nic už ani neříkám jen vím že je to můj poslední boj proti bratru |
| |
| Jak zbyhnev zpívá o perunovy nebe se zatáhne a udeří mocný hrom pak se na neby ooběví z mraků utvořená hlava a oči jí svítí modrými blesky a hromovím hlasem promluvý: Vyser si voko srábku jebu na te a už se mě nedovolávej a vybojuj si to s tím druhým sráčem sám. A kurva chapy jdeme trochu sledujem vás s Jarovítem, Radegastem, Svantovíem a Svarožicem a zatím nuda. Pomalu nám začíná docházet pivo a furt žádnej pořádnej boj. Tak konec s otukáváním a pořádnej boj. Jak pravím Kurva chlapy neserte Bohy!!! |
| |
| Boj V dfalším utoku zbyhnev zcela neuspěl a to se mu vymstilo Věnceslav zautočil štítem Zbyhnevovy do obličeje a zasáhl poměrně dobře zž zbyhnevovy rozbyl bradu. Ten ustoupil a nestihl vykrít uder na nohy a Venceslavův meč ho zasáhl ho stehna odkud se vyvalila tekém krev. |
| |
| Boj Naštván zraněním a myslíc na to že musím žít se snažím útočit dál, nedbaje na zranění se rychle snažím ustoupiít o krok dozadu a při tom vedu další útok na jeho hruď. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
Udělám dva rychlé kroky k němu a vší silou ho bodám někam do břícha to jsi chtěl srabe |
| |
| Boj Zápolení začíná babírat na tvrdosti a brutalitě. Zbyhněv se pokusil zautočit na Věnceslavovu hruď ale ten jeho utok odrazil štítem pak se k nemu dostal dostatečne blízko a zautočil bodem na toto Zbyhnev nestihl zareagovat dostatečne rychle a dostal poměrne hluboký zásah do žeber..... Na neby se z mraků utvořily další 3 hlavya jedna si jen tak pohvízdla: Jó pičo tak to nebylo uplně zlý. Druhá ho jen okřikla: Drž hubu kurva sleduju a radej podej další škopek. Pak je chvíli klid a se ozve další hluk a ohodí všechny přítomné sprška jarního deště. Pfůůůůj kurva že ty dotoho piva musíš srát tolik teé medoviny diť je to sladký jako Moraniny cecky..... |
| |
Z očí mu jde vyčíst na co jsi tu hraju kurva já nemám slitování ani city jsem nechutná svině zabijuho at je to ten či ten.Zhazuji štít a obouruč sekám Zbygněva do odkrytého místa ladným však rychlím a drtívím obloukem přes klíční kost někam do břicha umři bratře mého přítele |
| |
| Boj Další zásah, a další krev, nečekám již na nic, jsem přeci vyvrženec, tak co pohledem se na okamžik zastavím na svém protivníkovi..Tak pojď ty jenž nevíš co je přísaha, a neznáš ani jména všech bohů! Zautočím rychle a tvrdě, tak jak to v boji je, bez okolků, a stále se snažím krýt se, se sekem na hruď se jej snažím i odkopnout. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Boj Venceslav zahodil štít a pokusil se vší silou seknout. Seku však Zbyhněv naoslední cvili uhnul a tvrdě jej seknul přez hruď když Věnceslav proletěl kolem něj jako hadr na holi. Z rány také vytryskla krev |
| |
| Boj zachvácen zuřivostí a v náhelm návalu toho že se mi podařil zásah sekám znovu a znovu, drtívě a silně se snažím zasáhnout a stále se při tom kryju.. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
jak kolem zbygněva proletím naberu hrst písku do ruky.Otočím se rychle k Zbygněvovi na značím úder štítem a vrhám mu písek přímo do očí pak jen přetnu jeho krční tepny a oddělím hlavu od těla |
| |
| Boj Věnceslavůc pisek zazáhl Zbyňdu do očí a pak nebyl následující utok sto vykrít a venceslavův meč se mu tvrdě zaseknul do ramene.... |
| |
| Boj Zásah do rameno sice bolí a písek v očích štípě ale stále jsem schopen bojovat, seknu po něm zuřivě a zároveň jej rychle udeřím štítem přes hlavu, ranou hrany stítu do krku. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
Jak mám v jeho rameni svůj meč tak odkopávám Zbygněva aby jse mi uvolnil a pak rychlím šhihem ho sekám přes krk |
| |
| Boj bojovníci teď jen tvrde ztřeli a narazili do sebe avšak Věnseslav jen lehce škrábl Zbyhneva po tváři. pak se od sebe zároveň odrazily |
| |
| Boj Když se střet nepovede, ještě když ode mě odlétá pokusím se ho seknout na krk a štít stále držím připaravený ke krytí jeho ran. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
Rychle se otočím koukám co ten vysílenej rádobyslovan chce udělat a lehce tomu uhnou a jak je ohlej hlavou k zemi tak mu jí utínám |
| |
| Boj Sek se Zbyhněvovy tentokrát nezadařil a promáchl toho využil věnceslav a pokusil se ho seknout na krk tomu se ale přeci jen Zbyhnev vyhnula le schytal to tvrdě do hrudi... |
| |
| Boj Promachem sem skončil s čepelí ne zemi a dostl zásáh do hrudi, se zařváním vyseknu ze země ne jeho tělo a snažím se ho zasáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
Ty nechcípneš jo ty kundo smradlavá čekám až zaútočí je vysílenej víc jak já takže smrtící ránu dám já mám od něj odstom na dva kroky |
| |
pak mu jí vrazím přes ksicht klečícímu štítem a beru si meč z pět |
| |
| Boj Zbyhněv odseknul od zeme a ikdyž se Věnceslav snažil držet se v odsupu nepovedlo se a Zbyhnev ho velmi tvrdě zasáhnul do žeber. Byla top taková rána že to Věnceslava složilo k zemi a on omdel..... Teď jen leží na písku a z hrudi se mu řine rudá krev...... Tváře Z mraků se zakaboní a jedna druhé povídá: No? vidíš vole dlužíš mě pivo ten tvůj prohrál. Hi hi hi... pak se obloha rozjasní a mraky zmizí.... |
| |
| Postava v písku Přikleknu k jeho postavě a jeho krev rozmažu po svém meči, pak se jen podívám na ostatní... Chtěli jste krev? Tak tady jí máte! zatočím s mečem v ruce a prudce zarazím hrod do jeho srdce, pak vezmu svou sekyru a odseknu mu halvu a za vlasy ji zvednu... Já bojovat nechtěl, on ano, kdo mě zná ví jaký sem, nejsem bratrovrah, ale bránit se musím,a on napadl mě! Boží soud tedy rozhodl.. položím jeho hlavu na torzo jeho těla a vydám se unaveně a zraněný pryč... |
| |
| Reakce Velmi rychle hned po padnutí Věnceslava vytahuju luk a založím šíp (jsem stále na lodi nevim jak jsou daleko snad na dostřel). Čekám zda si Zbyghněv bude brát věci a pokud opravdu odchází. Velice rychle řeknu Driafovi "Pomoz mi, prosím, chci ho slušně pohřbít. Jak se na válečníka sluší i se zbraněmi!" a pak zařvu na ty co stáli okolo boje: "Pokud na něj někdo šáhne tak je z něj cedník!!!" a zamířím na ně. |
| |
| Shakespeare, v hrobě se obracející. Hamlet s potměšilím usměvem lebku odhazující, McBeth za vlasy se tahající. Nezmohl je celý svět Sami se však zmohli hned Převaluju se v posteli a přemýšlím nad tím co bude. Ty hloupá ženská. Hloupá, hloupá ženská. Možná, že jsem se příliš unáhlila, když jsem na Zbyhgněva tak vyjela kvůli tomu dítěti. Mohl by si to špatně vyložit. Má přeci tak prudkou povahu... Byla jsem příliš zaslepena zlostí. Ano příliš zmatená těmi novými pocity. Když žena čeká dítě nevidí si do pusy. Mnohdy řekne i věci, které ve skutečnosti nemyslí tak vážně. Natáhnu se jednou rukou směrem kde tuším Zbyhgněvovo tělo ale nahmátnu jen zmuchlanou houni. Rychle se posadím. Zbyhgněv! Projede mi myslí a téměř vyjeknu. Snad něudělal žádnou hloupost. Rychle se obléknu a vydám se ho hledat. Jdu za vzrušenými hlasy a proderu se přímo do středu vřavy. Když vpadnu do bojistě jako na divadelní scénu spatřím Zbyhgněva jenž v ruce třímá hlavu drahého přítele. To je snad zlý sen. Cos to učinil! Vrahu! To není otázka, to je konstatování. |
| |
| Bojiště, bolest po ranách a bolest v duši Když uvídím Jašinku a její výraz, jen zavrávorám a opře se o meč, pohlédnu na ni přes krev jež se mi řine z hlavy a smutně skloním hlavu, také i bolestí a vyčerpáním z ran... Jen sem se bránil... dostanu ztěžka pár slov ze sebe a nebýt meče tak padnu na kolena... Nemohl jsem jinak, on napadl mě, buďto on nebo já,asi mě již nebudeš chtít vidět má paní, Vadim mě vyhnal a zatatil, přítel mě chtěl zabít, ve tvých očích sem sklamal, bohové si krutě zahráli s mým osudem, nemám již nic, a vypadá to že již ani tebe,vzpomínej na mě v dobrém a řekni dítěti že jsem tě i ho miloval, rád bych ho pochoval, ale až se narodí, mé kosti již budou vybělené a budou se rozpadat... řeknu ještě více bolestně a pomalu se vydám uličkou vrávoravě k hlavní bráně, za sebou zanechvám krvavé stopy a jen se opírám o meč.... Chtěl jsem jen dostát svému slibu, proč na mě útočil, proč mě nenechal jít, vzal mi tě má lásko, vzal mi tě a i když již nedýchá, je to horší než zemřít, nemá cenu již dál žít. Snad mi odpustíš paní má, vše co mám je nyní tvé.. řeknu se slzami v očích a jdu dál ulicí k bráně. |
| |
| Dramatický závěr Zrudnu vzteky a rozechvěju se zoufalstvím. Bídáku a Ničiteli! Proklínám tě. Do horoucích pekel s tebou! Vyhrknu. Jak jsi mohl? Jak's jen! Rozechvěju se pláčem. Řekněte že to není pravda. Řekněte mi že to není pravda! Začnu si trhat vlasy a řvat na přihlížející. Ucholím Věnceslavovo bezhlavé tělo a potřísním si tak šat a ruce jeho krví, jež si v zápětí rozmažu po obličeji, když do něj zanořím své ruce. Diarfe! Břetislave, co to učinil. co to učinil. Vzhlédnu k nim svou zkrvavenou tváří. Bohové. Krev na mých rukou. Kreeeeev! zkřivým rty do grymasy, jenž ženy dělá tak odpornou , když pláčou. Mé nenarozené dítě je toho svědkem. Dítě! Popadnu dýku, jenž se tu váli v ratolišti krve. Vyhřeznu ten plod z mého nitra! Odporný a démonský plod zrádce! Spanilá tvář vesnina se náhle odvrátí od svých povinností a pohlédne dolů na lidstvo. Zešílela. A to jsem do ní vkládala takové naděje.....Tomu dítěti však, se nesmí nic stát, neboť je předurčeno k velkým věcem. |
| |
| Odjezd do neznáma Vyslechnu si slova jež se zaryjí jako dýka do mého srdce, duše má zamře a mysl se začerní..Do těla se mi vžene neznámá síla... Narovnám se, meč zasunu do pochvy a jen se otočím... Proklínám den kdy jsem vás potkal, proklínám to že jsem miloval, proklínám sebe, a zatracuji vás! Mé dítě, je mé dítě, vlastně mohu dělat s ním co uznám za vhodné! ze země zvednu oštěp a pohlédnu na jašinku... Do pekla s tebou i s mým dítětem!Tys vzala mi duši! zařvu vztekle a mrštím oštěp de jíjího břicha, ani se nepodívám kolem sebe vyšvihnu se na sedlo koně a jen ho píbídnu... Volím si nového boha, Diabole, Černobohu, snad příjmeš jednu zatracenou duši! kůň se vzepře na zadní a odcválá pryč do dálky. |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro |
| |
| Snad všeobecné šílenství nebo záměry bohů? Zbyhnev jako smyslů zbavený se vyhoupne na koně pak mrští oštep po Jašince a ta naštestí to zpozoruje a pokusi se tomu uhnout. Nestihne to však dostatečne rychle a oštep ji zasáhne ne však do břicha kam to zbyhnev zamýšlel aby usmrtil plod jejich vášně a lásky ale do hrudi. Jašinka se složí k zemi a kolem oštepu ji vykvete teměrudý krvaví květ.Hned se kolem ní začínají sbíhat lidé a i nejaké vědmi a ranhojičky. To co si dovolil však tento muž je neodpustitelné jak se pokouší odjet na koni nekteří z chlapů kterí stojí okolo tak se po něm vrhají a jiní hážou oštepy..... |
| |
| soukromá zpráva od Zbyhgněv Krvestřeb pro 2,5 3,6,6,2 6,4,3 4,4 1,4 |
| |
| Utěk z mista činnu Zbyhnev nasadí ostruhy koni a tryskem ujíždí pryč. Tři muži kteří se chopily oštepů byli jako tři sudičky. První svetlovlasí mladík svůj cíl minul. Druhý postarší, šedovlasí, mohutný, fousatvý, slovan vrhnul svůj oštep zkušenou rukou a z takovou razancí, že zbyhněba oštepem proklál a nezabránila tomu ani kroužková košile. Poslední muž ve středních letech s vlasy jako havraní křídla oštepem zasáhnul jiz bezvládne vlající telo zbyhněva, který v sedle omdlel po předchozím zásahu. Ted však jiz jen spadnul do písku. Lidé se kolem neho sbehli a nekeří na nej plivou a jiní do nej kopou pak však šedovlasý muž rozeřene tento dav. Nechte ho! Musí být odsouzen jako zločinec nezaslouží zde zemřít jen ať ví co ho čeká. Pak zbyhneva probudí a ovážou mu rány a svázaného jej přivedou zpět před Vadima a ten z hnusem v očích po té co vyslechne co se stalo řenne jen Medvěd! Tak tedy přinesou medvedí kůži a svázaného jej do ní zašijí Pak tuto kuži přinesou na ohrazený ploácek a všude je slyšet zdivočelé vrrrčení. Ano přivedli psy. A pak je vypustí. S šílenou zuřivostí se vrhají na medvedí kůži a její náplň. Je jen slyšet šílený Zbyhnevův řev jak jej psy trhají na kusy. nakonec z nej nezůstane nic ani jediná kost. Psy jej roztrhaly na kusy a jeho kosti a maso pozřeli. Jediné co se zbyhneva zbyde jsou jen psí hovna do kterách když nekdo šlápne jen znechusene si otře nohu......... |
| |
| Po darmatu, šílenství a divokých vášních. Jašinku dav, vědmi a ranhojičky odnesly do stanu. Její stav byť je vážný nechává velkou naději na to že se uzdraví bez vetších problémů. A snad porodí zdravé dítě. Vadim po techto událostech již dosti zachmuřený dává povel k vyplutí slovanské flotyli na moře. Raději dřive než se takových incidentů sane více neboť žádné armádě nesvedčí dlouhá nečinost na jednom mistě. Vyplula velmi roztodivná flotila složená hlavne s malích momoxylů  ale vévodí ji nekolik ukořistených Byzantských lodí jako jsou monéry (padesáti veslice)  a všemu vévodí byzantský dromon  Cesta trvá přez černé moře asi čtyři dny až nakonec zakotvíte poblíž Konstantinopole u tábora Avarů kteří mají vplánu udeřit na kostantinopol co nejdříve. Tak tedy vašim ukolem je si odpočinout po námáhavé ceste kdy jste musely neustále veslovat. Nabrat sil opravit droibnosti které se stali na lodích během plavby a za dva dny zautočit zmoře vsoučinnosti s Avary ketí půjdou z pevniny. Dva dny příprav utečou jako voda a vy jste připraveni. Na Dromonu který je vlajkovou lodí se vztyčí vlajka která je signálem pro utok a celá flotila vypluje vstříc byzanskému přístavu a byzantským lodím kterí na vás již čekají. Na jejich vlajkách vlají byzantské orlice a také ikonky svatých. Stejně jako na hradbách jsou vystaveny svaté ikony a by ochránily Křesťanské město.   Vy najíždíte na Byzantské lodě za začíná ktvdý boj. Vaši strategií je dostat se na palubu nepřátelské lodi a pobit posádku. Nepřítelští lučistníci vám v tom však rozhodne brání. Pak však přijde hrozná vec tzv Řecký oheň který chrlí Byzantské lodě a který hoří i na hladině. Na moři je pak rozpoutané ohnivé peklo a nekteré z vašich lodí počínají hořet..... |
| |
| Po boji těch blbů Přijde za mnou Břéťa a požádá mne o pomoc s pohřbením Věnceslava.Jistě.Pomohu ti. Beru jeho tělo a společně ho pohřbíme.Oheň jest zažehnut a já se pomodlím k Odinovi.Pak se obrátím k ohni a pravíc Tvá cesta do vallhaly je otevřená.se obracím a jdu k lodi.Dobrá,další adept na velitele je mrtvý,co budeme dělat?přemýšlím a nyní jsem rozhodnut nevystoupit z davu.Poočkám až se někdo ozve sám. Boj Pohlédnu na vlajky s těma ubožákama,kteří mají něco spoleřného s tím ukřižovaným slabochem.Uplivnu si odporem a přemýšlím.Hlupáci!Jak si mohou myslet,že je ouchrání nějaký ukřižovaný hňup,který nedokázal ochránit ani sebe!Odine,stůj při mne,doufám že tento boj bude lepší než ten minulý..Nejdřív zastíní slunce hejno šípů.Jeden muž to dostal do nohy.Ještě přežijeme další ale pak začne hořet voda.Ti Lokiho splozenci,jak to dokázali?a vrhnu se pro džer,neberu vodu a celý ho vyprázdním na oheň.Oheň se však rozroste a já přestanu.Stále nechápu,jak může oheň růst po vodě.To bude nějaká Lokiho práce. ... |
| |
| Rozhodně velet nechci. Ani nemůžu vždyť jsem tu nový a stát vepředu s vlajkou v ruce, ani náhodou. Boj Střílím jako o život, ale kryju se přitom za něco velkého a tlustého, třeba za sud s vodou. Cíle nevím jaké vidím, ale jestli vidím vrhače řeckého ohně, tak samozřejmě jdu po něm. Jinak jdu po velitelích a pokud nikoho takového nevidím, tak se spokojím se střílením na nepřátelské lučištníky, ale nerad. |
| |
| Boj na moři Vaše loď proplouvá ohnivým peklem a netrvá moc dloluho a je také v plamenech jako ostatní vaše lodě. Břetislav kryjíc se v lodi z ryhlostí blesku vypouští ze svého luku šípy. Podaří se mu zasáhnout jednoho z námořních dustojníku. Jen se chytne za prostřelený krk a zřítí se z paluby. Avšak i oni opětuji palbu a kolem vaší lodi dopadají střely nejen z balist a jiných vrhacích strojů, ale i mračna šípů které zasahují i vaše muže. Nakonec se vaší již hořící lodi podařilo dostat k jedné monéře. A zahákovat ji pak se po lanech první z vašich mužů vrhají na palubu nepřátelsko lodi kde vás čeká krutý boj na život na na smrt. |
| |
| Boj na moři Beru do zubů dýku od Věnceslava a šplhám po laně na palubu monéry. Nahoře vrhám dýku po nejbližším nepříteli a potom tasím šavli a štít, který jsem měl celou dobu na zádech. Tuhle loď bych si nejradši po válce nechal a začal na ni provozovat jedno velmi výnosné a zábavné řemeslo. Myslím, že se jmenuje pirátství, ale nejsem si tím vůbec jistý. Vzhledem k tomu, že jsem zatím o moři jen slyšel. |
| |
| Boj na moři Břetislav ne vyšplhá po lane mrštně jako lasička a jen vyleze na palubu vyřítí se proti nemu jeden z námořníků v ruce se sekerou. Vratislav jen na poslední cvíli vrhne dáku terá se utočníkovy zabodne do krku a ten se svalí na zem a v kaluži krve chroptí .... Za ním však je hned nachystaný dalši z bojovníků a utočí přímo na Břetislava .... |
| |
| Nevím co má další útočník v ruce, ale uskakuju jeho ráně kryt přitom štítem a zároveň se snažím hned po jeho útoku, také zaútočit šavlí šikmo ze shora přímo na krk. |
| |
 | Lezu hned za Břetislavem po laně sem ozbrojen vším co mám a sekám prvního grázla co vidím sekeru mu zasekávám někam do žeber podle toho jak se trefím pak se kriji štítem a stoupám si vedle Břetislava,ale né však moc blízko aby mi nešvihnul jednu |
| |
| Boj na moři Krutoslav jeden z prostých bojovníků na vaší lodi se statečne vyšplhal po lane hned za břetislavem a stihl ješte vidět s jakou precizností Břetislav sundal dýkou jednoho z byzantských námořníků. Pak už ale také stojí na palube proti utočícím námořníkům kteří vás snaží zatlačit zpět na vaši hořící loď. Jeden z nich naběhne do Krutoslava štítem a dá mu jím herdu do břicha až krutoslav zalapá po dechu. Jeho sek na hlavu však nevyjde a Krutoslav mu zatne sekeru do žeber. Neni to však zdaleka smrtelná rána a námořník s pár zlomenými žebry a krvácejícím bokem ustoupí... Na jeho místo však hned přibyde další tentokráte lépe vybavaný tedy zřejme voják nikoliv námořník s mečem,byzantskou helmou a šupinovou zbrojí. Nastgoupí na krutaoslava opravdu s velkou razancí je vidět že je to daleko zkušenější a zocelenější bojovník než mladý slovan... |
| |
| Břetislav Druhý utočník je o poznání schopnejší než předchozí v ruce má lehkou sekerku se kterou je vskutku obratný. Než jsi stačil strčit štít do sesty jeho ráně zasekla se ti jeho sekerka do ramene. Tvůj utok šavlí on lehce odrazil hranou štítu a je ješte do tebe kopl nohou takže tžy jsi od nej kus odletel... |
| |
| BOJ Konečně! pomyslím když uslyším svist lan a zasekávání se kovových háků do bortu lodi.Už se někdo valí nahoru.Naštve mne to,jelikož chci být první v boji.Nejdřív ale ukradnu jednomu mrtvému spolubojovníkovi,který má prostřelenou krkavici a je z něj krve jako z prasete , štít.Hodím ho na záda tak abych ho mohl ihned chytit do ruky tasím můj nový damaškový saex a po Břetislavově příkladu si ho dám mezi zuby.Vrhám se k lanu.V tomto hořícím pekle nesmím zůstat.Doběhnu k lanu a zaťatou pěst pozvednu k nebi.Tyyyyyyyyyyyyyyyyyr!zařvu a už lezu.Cítím na zádech známou váhu danaxu,který je přivázán na takovém provázku,který ho udrží ale jde snadno přetrhnout. |
| |
| se štítem v ruce po boku břetislava proti vojákovi kreji jeho rány štítem,ale držím řadu a chráním ostatní aby mohly vyšplhat a sekám do toho vojáka tak abych ho zranil skusím ho trefit do ruky kde drží meč tak aby mu spadnul pokud možno i sprsty |
| |
| Jak jsem dál od něj tak se znovu zkoncetruju a čekám až příjde. Počkám si na útok a potom zaútočím na nohy nebo na ruku se sekerou podle toho co budu mít větší šanci zasáhnout. |
| |
| Boj na moři Další ze slovanských válečníků se hrnou na palubu padesátiveslice. Boj je kbrutální a krutý. Obránci lode pomalinku ustupují na do středu paluby a na zadní vyvýšený můstek od kud vás kropí jejich lučištníci, prakovníci a vzhači oštepů. Take na předním zvýšeném mustku kde je umísten ventil pro chrliš řeckého ohne se odehrává krutý boj a obránců ubývá. Avšak i vašich bojovníků je už poskromnu neboť při letmém pohledu při kterém spatříte celé može v plamenech zjištujete že již velká část vaší flotily je v plamenech.... |
| |
| Něco se posralo a nebo to nejde jak má? Konec všech nadějí. Vaše skupinka Se probila až do středu lodi a postupujete i na záď kde se brání tvrdě byzanští vojáci. Po brutálním a tvrdém boji nakonec obsadíte i kormidlo lodě. Na přídi další slované tlačí obránce až ke stroji na řecký oheň. Jdyž už mají sroj skoro na dosah jeden ze zoufalích obránců svou sekerou urazí ventil stroje a ten ze sebe začne chrlit hořlavou směs všude po palube po obráncích i utočnících. Pak kdosi skopne Vlekou lampu která byla používána k zalalování té směsi..... Celá loď se behem okamžiku stane plovoucí pochodní a všichni na přidi hoří obránci utočnici prostě všichni. Oheň se taky blezkem šíří i k vám a nezbude vám než hledat záchranu ve vlnách ohnivého moře. Vaše veci vás tíží a stahují pod vodu proto musíte odhodit co se dá tedy témeř vše. Ke všemu je Byzantský břeh blíže než vlastní tak más moře vyplaví tam Vyčerpaní se nekteří z vás dostanou na breh kde upadnou do mdlob......... |
| |
| Epilog Porážka Slovanského loďstva byla zásadní. Bez Obsazení břehů u byzance nemělo smysl pokračovat v utoku na Konstantinopol Proto Avarsko-Slovanské vojsko odtáhlo a Císař Herakleitos, který právě slavil uspěchy v boji s Persií si mohl oddechnout neboť bylo zažehnáno jedno z velkých nebezpečí. Ješte dlouho moře vyplavovalo mrtvoli slovanských námořníků na oba břehy užin na nich leží zlaté mesto císařství. Dobíječi také meli behem bitvy dostatek práce, ale naštestí toto se našim hrdinům vyhnulo. Když se po bitvě probudily byly jednoduše zajati a vzití do otroctví jako veslaži na jednu z byzantských Monér. Časem ale bylo potřeba i vojáků pro další boj s persií. Krutoslav: se dostal do Sýrie a tam se učastnil bojů proti peršanům kde jako vysložilec nakonec dostal nějakou půdu a stal se vesnickým kovářem. Tam si našel krásnou Syřanku a mel sní nekolik dětí Břetislav Vratiprst Při přepadení Monéry kde vesloval ho osvobodili arabští piráti ke kterým se přidal. To byla práce podle jeho gusta. Jeho neklidná povaho ho, ale hnala stále dál dostal se až do arábie kde vznilalo práve zcela nové náboženství. S jednou karavanou se dostal do oazy Jathribu (Medíny) kde se setkal s užasným človekem jménem Muhamad. Pochopil že je to proněj zprávná cesta a konvertoval k Islámu a zvolil si jméno Umar Abdaláh. A s Araby se učastnil jejich nájedů na egypt a sýrii tam jeho stopa končí.... Diarf Olafson Byl nalezen polo utonulí s popálevým obličejem ale rychle se uzdravil. Byl prodán do otroctví ale naštestí si jej koupila jedna byzantská šlechtična do své osobní gardy. Občas i musel také uspokojovat jinak než co se týče bezpečí. Nakonec však Dostal volnost, ale v Byzanci již zůstal neboť jedna ze služek jeho paní se stale jeho ženou. A on se domohl i jistého byť malinkého jmění. Jašinka Z nervového šoku jenž utrpěla při boji Zbyhněva a smrti Věnceslava se pomalu, ale jistě vzpamatovala. Po čase se jí narodil krásný černovasí syn. jehož rysi však jsou podobné spíše nomádům než slovanům jen oči mu zůstali po matce. Pak odešla ze synem do ustraní na okraj stepí po kterých se často prahánějí nomádi z východu. Prý po čase potkala nějakého z Chazarů který si ji vzal a odvedl si ji ke svému kmeni. Který bnemá nikde sídlo a stále putuje se svým dobytkem širými pláněmy..... |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR