Záhady v Daranu
hrálo se Denně
od: 10. března 2010 23:41 do: 23. října 2012 20:18
Dobrodružství vedl(a) Darky
| |
 | Už je čas oběda a vy se plahočíte po kamenité stezce směrem k Naxxramu. Velkému městu, které znáte již z dřívější doby. Tedy až na Xena. Není to dlouho co se přidal k vaší malé skupince a toto město s vámi nenavštívil. Stejně jako on zatím nezná toto město, tak vy zatím pořádně neznáte jeho. Normálně by jste už zastavili a snědly něco ze svých zásob. Ale vidina toho, že za chvíli se najíte nějakého teplého dobrého jídla vás žene v před. Radši vydržíte hodiny hlady, než aby jste jedli ten suchy okoralý chléb. Jelikož ve vašich kapsách najdete zlaťáků jen tolik, že by jste je spočítali na svých prstech rozhodli jste se zase navštívit toto město. V dnešních dobách dobrodruhů stále přibývá a vám se hledá práce stále hůř a hůř. Ale co si pamatujete v tomto městě nebylo nikdy o práci nouze. Navíc městská stráž bývala tak lenivá, že kolikrát radši někomu zaplatila, než aby něco musela dělat. Před vchodem do sídla městské stráže, bylo vždy vyvěšeno plno vyhlášek a v hostinci Udobré míry se vždy dobře sbíraly drby o místních nesnázích. Před vámi se v dálce rýsuje opevnění Naxxramu. Vy se stále blížíte a doufáte, že je zde vše při starém a vy tu najdete nějakou prácičku, aby jste naplnili své kapsy zlatem. Protože už vám zbývá sotva na jídlo na pár dní. Konečně jste přešli na lepší cestu. Občas kolem vás někdo projde. Vaši klidnou cestu naruší rachot vozu jehož kola narážejí na kamení. Ten koho donutí tento zvuk se ohlédnout, může spatřit staršího může, kterého očividně něco trápí. Kůň táhnoucí vůz vás pomalu předjede, a vy jen sledujete jak se od vás vzdaluje směrem k městu. Do města přicházíte východní bránou, a už je jen na vás, co podniknete jako první… |
| |
 | Příchod do Naxxramu „Chohohochou! Uff,“ nahlas se zasměji (skoro zavýsknu) radostí a oddechnu si, „koniečně isme tu, už som sa těšíl ak volaké malé šprcek! Hnedko, en veídem vnútro té isté knajpe, co tu máme tako oblúbenú - ako sa volá U Pekelnej síry? Bo U Modrý díry? Iž ani totok neznájem ... mozogovna iž mi harpuje .... Inu, en co tam veídem, volám si prinést pérdelašku. Phorádnú hustú ako sviňa. Mňam.“ A ledabyle se zašklebím na své spoludružiníky, abych sdílel své dobré pocity. Nakročím zase do pochodu a snažím se vyvinout rychlou frekvenci, jak se na trpaslíka sluší, když chce své přerostlé přátelé vést vyšší tempem. Snažím se udržet na špici naší grupy (a pokud) a vést nás až do hospody U Dobré míry, kam již určitě trefím, poněvadž geografickou paměť mám o poznání lepší než pamatováka na jména a názvy. Cestou městem se snažím udržovat konverzaci: „Lidůši, asi by to chculo vyzískať volakú prijaťelnú prácu, aby bolo zás co rozkutálať, já byk si tak mysil treba na klasickú zabíjačku nesvätých zgrtkov, co se tú furt líhnú na cintoríně ... Prísť, porubať a zínkásovať žluťásky. Hlavně nic zprutka kompilikofaného ... Mlask. ............... Ancílla, Daíla, Xenó vy znájete číst, neisú tu také ty plagátky hocikde s aktuálnú odměnú za hocjakú prácu???“ ------------------------------------------------------------------------------------------------------- Výzor Asi 145 centimítrov /tj. 58 coulů čili palců/, oděn do tmavé kůže /pěkná tmavohnědá s lehce vínočervenavým nádechem/ se širokým zlatým lemováním. Na hlavě nosím přiléhavou koženou čapku vyrudlého safiánu, mám jí již z dob dětství a nedám na ni dopustit (ač se někomu může zdát, že kazí můj vzhled). Nemám nijak oduševnělou tvář, spíše mi v ní stále straší jakoby zlý škleb (takový potměšilý úškleb), hnědočerný vous moc neopečovávám a je stále plný drobků, slin a zbytků jídla, občas z něj vypadne nějaká ta hmyzí potvůrka. Naštěstí nemám nic proti koupeli, a tak netrpím kožním onemocněním či nějakými parazity (nanejvýš sem tam klíště, veš či blecha, ale ve velmi malém množství). Jsem nabušený a z mé bezrukávové vesty vyčuhují obrovské, nanejvýš mohutné pletence svalů, biceps - triceps fakt hustě. Na zádech nosím velkou koženou tornu, kulatý štít a dřevěnou truhlu plnou krámů, za pasem dvě vrhací sekerky, krátký široký meč a válečné kladivo, v ruce válečnou sekeru. Kroužkovou zbroj a přilbici nasazuji vždy, když vcházíme do podzemí. Nebo je-li čas, tak před bojem. |
| |
 | Příchod do Naxxramu Přítomnost nedostatku peněz mi vadí. Ano, jsou tady i jiné způsoby jak sehnat jídlo, jenže dobrá bašta je dobrá bašta. A toho pití, co by za peníze mohlo být, kdybych měla víc, než mám! Nenuceně si poskočím a volným krokem pokračuji. Koutkem oka se podívám na trpaslíka, ale nejsem si jistá, kterou hospodu vlastně myslí. Mám pocit, že v tomhle městě mají všechny hospody a hostince nepříjemně podobné názvy, stejně jako jinde. Navíc nemám žádnou oblíbenou. "Každý lokál bude dobrý, když nebude moc drahý a nedají nám zbytky od včera," mírně trhnu rameny, ale těžko říct, jestli to byl pokus o to se protáhnout nebo jimi pokrčit. Město se nijak nezměnilo a jestli ano, pak tu změnu nevidím. Hlavní je, že to tady po městě opravdu páchne, a já si přece jen některá místa pamatuji. Chtělo by to město jednou dvakrát projít a oživit tak vzpomínky, zatím však věřím Ghabanakhovi. "Žádných jsem si zatím nevšimla, ale je pravda, že jsem po nich zrovna nekoukala. Mohli jsme se zeptat hned u brány, nebo počkat do hostince, i když..," promnu vlastní měšec s penězi a nechám zbytek věty vyznít do prázdna. Vysoké tmavé boty, světle hnědé vydělávané kalhoty, halena a kožená vesta, pevně stáhnutá, aby vnady nedělaly neplechu, plášť otírající se otrhanými konci o zem; meč a luk se šípy. Tvář po cestě trošku ušmudlaná, ale nic hrozného, zelené oči neztatily únavou ani nespokojeností nic na své zvláštnosti, jen rty se jako hádě kroutí mezi úšklebkem a úsměvem. Vlasy mám dnes stejně jako jindy rozpuštěné, jen při příchodu do města je tenké prsty zastrčily za uši. |
| |
 | Předmluva - shledání Už to jsou dva týdny, co jsem se přidal do vaší družiny, a přesto se kolem mě vznáší stále spousta otázek. Úplně první je už vůbec to, jak jsem se k vám přidal. Bylo to jako bych na vás čekal a věděl, že vaše cesta povede přesně v tu chvíli přesně tím místem. Na druhou stranu mohla to být náhoda, už od začátku bylo jasné, že jsem prošel prachem mnoha cest. V tom ohledu jsem byl typický dobrodruh. A jako takový jsem hledal družinu. Další zarážející věcí by mohlo být, že navzrody poměrně atletické postavě a pohupujícímu se meči za pasem, jsem jako své přednosti uvedl alchymii. Míchání léčivých a posilujích lektvarů, stejně jako přípravu jedů pro oslabení a snažší zabití příšer a "živých" nepřátel vůbec a výrobu ochraných svitků proti těm neživým nebo démonickým bytostem z jiného světa. V tomhle ohledu jsem ale nebyl úplně typický alchymista a i kdyby to vaše/naše finanční prostředky dovolili zásadně jsem odmítal, že očarování předmětu jakéhokoliv druhu. Pochybným se může zdát i můj důvod. Ačkoliv jsem uvedl, že mi jde o podíl na kořisti, nikdy jsem příliš neprojevil výraznou touhou po majetku větším, než jaký je zapotřebí na obstarání si slušné střechy nad hlavou a něčeho teplého do žaludku aspoň jednou denně. Což ovšem nemusí hned znamenat, že mi o podíl skutečně nejde, jako spíš, že prostě nemám takovou povahu. Pak tu jsou věci, které jste vypozorovali až později, po nějaké době co jsme už cestovali spolu. Tou nejzvláštnější je málá koule velikostně akorát do dlaně jedné ruky, velice nápadně připomínající, pro ty kdo se někdy s něčím podobným setkali, theurgský orb určený ke komunikaci se sféramiů. S touto koulí občas skutečně mluvím, a to tě znalým může přijít ještě podivnější, protože tak kontakt se sférami rozhodně neprobíhá, a zdám se být nevnímavý vůči okolnímu světu, i když to jsem mnohdy i když tak nečiním. Jestli na toto mé chování kdy přišla řeč zdůvodnil jsem to tím, že sice komunikuji se sférami, ale jen jako. Že jsem v tomto ohledu začátečník a i kdybych se mi podařilo dostat se do sfér rozhodně bych od nich nezískal žádnou odpověď natož pomoc. Tím nejspíše výčet mi zvláštností končí, trochu otázek snad ještě můžou vzbuzovat mé šaty a šperky, dva prsteny s poměrně velkými kameny. Obojí naznačuje, že nejspíš pocházím z bohatší rodiny, ale stejně tak, že podobného přepychu se mi už delší dobu nedostává. Šaty i když ušité nejspíš na míru a z dobrých látek jsou už vyspravované a notně zaprášené a kov prstenů se pomalu už ani neleskne. Ale každý máme nějakou minulost a já o té své zatím mluvit nechtěl a pokud se někdo z vás ptal pokaždé jsem se omluvil s tím, že je to příliš osobní. Snad ještě jedna věc. Posledních několik dní, jsem se docela silně zajímal o cíl či spíše účel vaší/naší cesty. Příchod do Naxxramu Ve velkém městě trochu znejistím. Navzdory mému pravděpodobnému původu preferuju méně rozvinutější civilizaci. V hledání práce se nevyznám. Nemám intuici ohledně toho za co je vzhledem k obtížnosti hodně peněz. Ale když nějaký plakát uvidíš milé rád tě zpravím o jeho obsahu, mistře trpaslíku. Řeknu s nádechem nezájmu. Už dříve jsem dal jasně najevo, že jsem smířený s čímkoliv o čem naše skupina rozhodne, ovšem beze mě, protože se zásadně jakéhokoliv rozhodování, nebo i pouhého hlasování zásadně zdržuju. Jsem lmírně nadprůměrně vysoký atletický muž něco po dvacítce. Mám plavé středně dlouhé vlasy a oči barvy indiga (tmavě modré). Vousy si snažím holit vždycky když mi strniště přerůstá milimetr, neboli když místo "teček" začínají být zřetelné chlupy. Oblečení mám spíš rozevláté, ovšem i tady se na mě najdou určité zvláštnosti. Široké kalhoty končí někde u kolem, protože od lýtek až po chodidla mám kolem nohy omotanou vrstu tlustčí a hrubší látky uvázanou dlouhou tkaničkou a místo bot nosím jen tenké sandály. Rukáv pravé ruky mám odpáraný a paži mám od ramene taky omotanou látkou a na ruce tuhou koženou rukavici, na které jsou nasazené dva prsteny, na ukazováčku a prsteníčku. Druhá ruka se naopak často schovává v dlouhém a širokém rukávu. Svršek je pak taky poměrně rozevláty s množstvím záhybů a látkových pletených "copů". Taky nosím plášť s kapucí, tu ale nevzdory své "odatžitosti" nasazenou spíše nenosím a plášť samotný je svázaný kusem tenkého provazu. |
| |
 | Naxxramus Bez jediného slova sleduji oblast, kterou procházíme a začínám si vybavovat město, které jsme tu kdysi navštívila. Taky jak bych na něj mohla zapomenout. Samozřejmě, že si nepamatuji všechna zákoutí a uličky, ale přece jen vybavit si Naxxram není zas tak strašné, jak jsem si původně myslela. Čím jsme blíž, tím se mi zvedá nálada a i chuť pokračovat. Vidina nové práce, vydělání si peněz a hlavně pořádného jídla je větší a světlejší, než byla v posledních dnech. Čím dál jsme od nějakého města, tím víc mi chybí lupičství, které v dřívějších dobách dokonale naplňovalo všechen můj volný čas. Každý večer myslím na onoho starého muže, který mě dokázal tak skvěle učit. Hlavní je, že už tak opravdu konečně budeme. Usměju se nad radostí trpaslíka z vytouženého města. Společně s ostatníma následuji Ghabanakha, který sebevědomě míří do jednoho z hostinců. Je skvělé, že je tu někdo, kdo si tak skvěle dokáže zapamatovat cestu, protože nevím, jak Ancilla, ale osobně bych se na cestu musela zeptat, i když si město trochu vybavuju. Nevím, taky mě žádný neuhodil do očí, ale nepochybuji o tom, že se tu něco najde, vždycky se našlo. Třeba bude něco v hostinci. Rozhlédnu se kolem sebe, snad hledám nějaký náznak nebo se tak snažím jen tvářit. Hlavně teď mám hlad a chtěla bych se najíst, potom budeme mít času dost se projít po městě a pořádně to tu zase obhlédnout, nehledě na to, že Xeno tu ještě nikdy nebyl, taky by nebylo naškodu mu to tady ukázat. Rudé vlasy jsem si jako obvykle stáhla do pevného ohonu, takže mi jejich konečky spadají do poloviny zad na bílou košili, u které mám vykasané rukávy. Černý plášť mám schovaný ve vaku, u pasu se mi pyšní dýka, na kterou jsem nemálo hrdá. Černé vysoké boty splývají se stejnobarevnými uplými kalhoty. Ve tváři se mi nakonec objeví spokojeý výraz z dosaženého cíle a pohledem brouzdám po uličkách a temných zákoutích, ponořená do svých myšlenek. |
| |
| Procházíte městem k Hostinci U dobré míry je to celkem daleko. Na ulicích je celkem rušno, ale že by vám lidé zavazeli to se říct nedá. Jediný kdo tady všem zavazí, je možná tak Ghabanakh, který připomíná obřího šneka nesoucího si svůj dům. Možná s jediným rozdílem, že za sebou nechává tlustou čáru nechutného slizu. Je jasné, že po vás lidé občas koukají, protože se od obyčejných občanu dost lišíte. To čím se živíte se podepisuje na vašem zevnějšku a všichni hned vědí co jste zač. Cestou k hostinci narazíte jen na pár krámků- Nic zajímavého. Zatím jste žádnou vyhlášku neviděli. Ale nikdo z vás naději neztrácí, protože na ulicích po kterých jdete nikdy nebývali. Těmito ulicemi vás však žene hladový žaludek nejkratší cestou do Dobré míry… Otevřete dveře do krásného čistého hostince. První co vás přivítá je usměvavý hostinský, který hoří netrpělivostí vás obsloužit. Je to asi čtyřicátník s operovávaným knírkem pod nosem. V hostinci není moc lidí. Čas oběda je dávno pryč. Sedí tu pár lidí dojídajících svůj žvanec a u jednoho stolu v rohu setí 5 hospodských štamgastů pijících svůj mok. Je tu celkem klid, až na občasný výkřik podnapitích chlápků z rohu. Není se však čeho bát, je na nich vidět, že jsou to slušní pravidelní hosté a všichni už mají svá léta. Jen co se posadíte přiskočí k vám zavalitý hostinský. Dobrý den dámy a pánové! Vidím, že jste po dlouhé cestě. Copak si dáte dobrého?? |
| |
| S každým dalším krokem, kterým jsme blíž hostinci, mám lepší náladu. Práce, peníze, jídlo a pití, trochu zábavy navrch. Co víc si přát. Věděla bych, ale nechám si to na později. Hostům věnuju jen krátký pohled a místo toho raději vybírám stůl, hned na to doslova padám na židli, prsty nedočkavě víří a obličej zdobí náhlý úsměv. "Něco dobrého k jídlu za málo peněz a třeba dobrou radu, kde sehnat nějakou práci?" zeptám se hostinského a dál se culím jako malá holka. Už vidím, jak to dopadne. Bude si myslet, že jsem divná, nic neřekne a nakonec budu mít i málo peněz na to jídlo. "Určitě o něčem víte," krátce kouknu na Xena, jenže on se určitě bude tvářit jako vždycky. Měla jsem se podívat raději na Daillu nebo Ghabanakha, ty aspoň znám. Ale co bych neudělala kvůli té jeho hezké tvářičce. |
| |
| Hostinský je trochu zmatený. Nejdřív neví na co odpovědět dřív. Pak se ale vzpamatuje. Tady máme ceny přibližně stejné. A draho tu není. Tedy jak se to vezme. Usměje se, ale jen co začne odpovídat na tvou otázku jeho obličej zvážní. No máte štěstí. Něco by tu bylo. Před chvilinkou se tu zamnou stavil starý přítel. Chtěl, abych mu dal vědět, kdyby sem přišli lidé jako vy. Víte jak to myslím. Za peníze cokoliv. Trošku se ušklíbne. Říkal něco o tom, že se mu zmizela dcera. Určitě vám nabídne za její nalezení dobrou cenu. Na chvíli se odmlčí a podívá do prázdna. Ach byla to moc hodná dívenka. I já bych vám byl zavázán, kdyby jste ji našli. Snad se jí nestalo něco zlého a bude to jen nějaké nedorozumění. |
| |
| Naxxram - v hostinci U Dobré míry Plagátky ma stejnak zaujímaly en dyž na ich čumíroval prča obrázok, najdobřejšje se ženskó ... Tek chcu smerom do knajpe, nejni chvíla čumírovať po zdich. I přes protichůdné myšlenky táhnoucí mi hlavou Xena neignoruji a na jeho návrh mu s uznalým úsměvným úšklebkem pokývám hlavou souhlasně k jeho návrhu - že jej beru na vědomí. Po příchodu do hostince se chvíli moc nevajadřuji, poněvadž se hned usazuji na lavici u jednoho z o něco větších stolů a vedle sebe usazuji všechny své saky a paky - koženou tornu, velkou dřevěnou truhlu a na ni pokládám své zbraně - válečnou sekeru, vrhací sekery a dokonce si odepnu i meč a válečné kladivo od opasku. Všechno sice po ruce (na dosah), ale je vidět, že se cítím bezpečně a jistě a nedělám si s tím, kam složím svou výzbroj, moc vrásky. Mezitím již proběhne rozhovor o ceně stravy a dokonce se dozvíme něco málo o případné prácičce ... Kurňa, na žraso snad ešče fšici máme, no né? I dyby sme nemali mať zajtra prachy, tak se snad tekonc rácky nafutríme ... Nehodlám však rozhodně nijak polemizovat nad naznačenou situací a reaguji značně bohatýrsky: „Včil já byk si dal najprv hočico na spláknutie teho prašu cesty ... Klíďo levnó pívo, co majú hincú pri ruce. A pak mi, prosím ich, prijechajú s muckatú porcu pečenó hynie bo bravče, ... a k tomu pelnú kopcatú mísu s kašú. Ešča ich zderžim, majstro, s tó cerkó mi to iest líto, však mušim sa ich optat na teho ich kámoša, čo iest zač, dúfám, že iešt vpravdě pri peňauzích, že to bude včil bohatýrské obnos ... ináč nemožem asi ničevó slúbiť, já týto détektývné úkole moc nemušim, páč za to bývá menší obnos a naviac to konče tak, že cérka utéklá s galánom a nechca sa vrácac dom ... Včil tekonc ich iž nechcu zderžovať. Tož preci nošte!“ |
| |
| Krátce se usměju, jestli mě potěšila nabídka k práci nebo Ancillina pozornost není jasné. Každopádně za chvíli už mám zase svůj typický nezaujatý výraz. I když bych si samozřejmě taky rád něco objednal, nic neříkám, nejspíš abych dal prostor vyjednání té nabídky práce. Sám se k ní ale nevyjadřuju. S tím že odmítám o takových věcech přímo rozhodovat souvisí i fakt, že v tomto ohledu neprojevuji ani žádné sympatie či naopak antipatie. |
| |
| Hostinec Rozhlédnu se po hostinci, ale ani tak mi to nedá a znovu vyhlédnu oknem ven. Těším se, až si to tu projdeme a připomeneme stará místa. Spolu s ostatními si sednu ke stolu a pobaveně sleduju Ghabankha, jak si odkládá celý svůj majetek na židli vedle sebe. Mezitím už k nám stačí přiběhnout hostinský a zeptat se nás na jídlo. Pobavený výraz z mé tváře nemizí, už hlavně z pohledu na Ancillu s tváří malé rozradostněné holčičky. Nijak se do toho nemíchám, jsem spíš potichu a poslouchám myšlenku Ghabanakha, musím s ním souhlasit, má pravdu, že se často stává, že dcera uteče, protože jí otec zakáže toho a onoho. Asi bude nejlepší se potom opravdu stavit za tím mužem a pořádně zjistit oč se jedná, jestli o útěk nebo o únos. Přikývnu nakonec trpaslíkovi na souhlas. A máš pravdu, už žádné zdržování, hlad máme myslím všichni čím dál tím větší. Usměju se na ostatní a po chvilce rozmýšlení si nakonec poručím kuře, ale k pití pouze vodu. |
| |
| Hostinský přeskakuje pohledem na každého z vás, podle toho kdo mluví. No peníze určitě má je to kupec, který zásobuje celou svou vesnici. Stejně pochybuji, že tu seženete nějakou lepší práci. Za dvě hodiny by sem měl přijít. Byly jsme tak domluvení, že kdyby se někdo, kdo by mu byl ochotný pomoct objevil, mám ho zdržet. Než přijde, můžete pojíst popít a poradit se o tom. Zamyšleně pohlédne na trpaslíka. To by byla ta lepší varianta. Přeci jen to je děvče na vdávání. Ale tomu moc nevěřím, Flin není ten tip špatných otců. A navíc v Daranu se v poslední době dějí divné věci. Po krátké odmlce ještě koukne na Xena. Vy si nic nedáte mladíku? Po jeho odpovědi se odebere k pultu a do okénka volá vaše objednávky… |
| |
| Naxxram - v hostinci U Dobré míry Ha! Vybadáto, že volaké lówe budú ... - Kupec, toť iná, já bélbčok ešče si okamiho vybavil kéhosi umasteného remeslnika ... chichucho ... zaťal to na začiatok bývá zaujímavé - až zábavné pociť z teho mívám Když Dailla a hostinský mluví, upřímně se snažím, abych to nepouštěl druhým uchem ven, soustředím se a jakmile mi dotékají jejich argumenty, musím nad nimi upřímně uznale pokyvovat hlavou. Na závěr již jen podpořím Daillu a shrnu svůj momentální názor: „Jó! Kupec toť iná, toť skorem honórácia. Iž sa naňho těším, ale zatím sa náprasknu. Dailla, tys vážně včil rozumná žaba, tys to hnedko poznála, co bude najlepšie, mal bych ti viac vieriť.“ |
| |
| Hostinec Pousměju se nad slovy hostinského, že ten muž je dobrý otec. I dobrý otec může o svou dceru přijít docela snadno a rychle, když jí hlavu poplete nějaký mládenec nebo nevytoužený sen. Při slovech, že se Daranu dějí divné věci zbystřím a tázavě se podívám na hostinského. Divné věci, říkáte? Co jsou tím máte na mysli? Divné věci se nedějí jen tak a už vůbec ne ve městech. Když jsou opravdu divné, tak se sami nevyřeší a když není, kdo by je vyřešil ... Na druhou stranu to, že se o tom jenom mínil, představuje, že to asi nebude zas až tak vážné. Přece jen diné věci se děli i ve měste, kde jsem dříve žila a nikdo nechtěl věřit tomu, že by člověk mohl utíkat po střechách, aniž by si toho někdo všiml nebo se vkrást do domu, aniž by za sebou nechal nějakou stopu. Lidem přijdou občas i normální věci divné. No děkuju, ale že ti to taky trvalo, než sis toho všiml, co? Pobaveně se zašklebím v odpověď Ghabanakhovi. |
| |
| Zmizelá dívka, divné věci, o práci tedy nebude nouze. Alespoň nějaká dobrá zpráva. Víc se k možnému budoucímu úkolu nevyjadřuji, uvidíme, s čím přijde dívčin otec. Do té doby si těžko můžeme něco plánovat a vyzvídání se tady úspěsně ujali jiní. Jídlo nakonec nechám na hostinském, k pití trvám na ředěném víně. |
| |
| Nervá to dlouho a hostinský vam začne na stůl nakládat jídlo. Každému co si obědval a trpaslíkovy velký korbel piva. To už ale přijdou další hosté a on je jde obsloužit. Než odejde ještě koukne na Daillu. Moc o tom nevím, ale toto není určitě první zmizení v tom kraji. A ne jen ve vesnici v celém okolí mizí lidé. Nebo záhadně umírají. Proto mám takový strach o Flinovu dceru. A moc nevěřím řečím o tom, že utekla s nějakým chalanem. I když bych za to byl velmi rád. Čím dřív jí najdete tím lépe. Pak už vidíte jen hostinského záda a před sebou na stole obrovské porce jídla… |
| |
| Naxxram - v hostinci U Dobré míry Žerem, žerem – a moc nemelem – jinak ti ešče zaskočí ... Ale na totok im mušim přeca poskytnúť svoj názor, ináč si budú mysleť, že byk najradši, aby boly fšade příšeráci a holku déržali v podzemí grtkovští fanatiští nekroušští mníši a mníšky... Ale pak už si, Ghabanachu, mušis udéržávať jedlíkovskú legendu - teda pověst. Ještě než připochodovala obsluha s jídlem, jsem dostal pořádný korbel piva. Nalohnil jsem se, odgrknul si a teprve teď jsem opáčil něco málo srozumitelného Daile na její průpovídku: „Dailo, ode mňa nesmíš očekávať žiadné unáhlané závěry, to iž bys znáti mohla ... Vždyť vieš, že já než si situáciu správne rozeberem a sesumírujem, tak mi to ochvílu tervá. Ale nakoniec aj i já dokážem uznat, že som urobil chýbu či že někdo nahlíží probléma lepčejšie. Ale esli ťa uznat za nesporného vodce bandy včil neísem zdecidován, zatím zostaňme u démh- ... démo- ... kartis-é prostě u všelidového hlasování způsobu decidace.“ Ve chvíli, kdy se přede mnou ocitlo jídlo, jsem se nežinýroval, nečekal jsem na nikoho (ani jsem nesledoval, zda mají již všici jídlo před sebou) a pustil jsem se bez skrupulí do své pečeně a kaše ... „Jiftěéé, jiftěěéé, pantaáto hoftinhfchý, famoše fe búdě lepčejšie ... polk, mlask ... keby bola s hocjakým habánom v také zlé době. Inu, mušiem priznať, že pokial mizí ili zomírají lidůši ták často, že to rozhodně něbúdě žádná nuda. Žel bohům isem nemyšlel, baže tu búdě ták zle, takto by bolo lepčejšie sa núdiť.“ Dál už si konečně zatrhnu jakékoliv polemiky a hlasité úvahy, řádně si hledím jídla a pití, občas si krknu a mlaskám, co mi síly v čelistech stačí, jak mne to kdysi doma učili (občas se mi zdá, že lidé nedokážú řácky nahlas oceniť dobré jédlo...), a když dojím, tak již jen pomlaskávám, šťourám se v zubech, popíjím zbytek zteplalého pivka a čekám na kupce Flina. |
| |
| Naslouchám probíhajícímu rozhovoru a hezky si hledím svého ředěného vína a posléze i té troše jídla, co jsem si nechala donést. Není to špatné, ale do královské večeře to má taky daleko. Jenže i přesto všechno nakonec vytřu misku zbylým chlebem tak, jako bych jí dala pod stůl vylízat psovi. Jediné, co mě trochu zaráží je to, že jsme o zdejším podivném mizení lidí neslyšeli už od někoho cestou, ale je pravda, že když se člověk nezeptá, někdy se nedozví ani to, že umřel. "To jsem teda zvědavá..," dopiju zbytek z číše a s nechtěným prásknutím ji položím na stůl. ".. co v tom bude za lumpárnu," otřu si pusu hřbetem ruky. Jak jsem najezená, ani se mi nechce mluvit, ale dobrá nálada mi zůstala, takže se na ostatní klidně usmívám, jen mám dojem, že až dojde zmiňovaný Flin, úsměv se mi rychle z tváře ztratí. Pak už to bude vážné, protože pak už to zřejmě bude náš problém. |
| |
| Nepředpokládám, že by tu hostinský měl kdovíjaký výběr a já navíc ani nijak zvlášť mlsný jazyk nemám, takže si dám prostě nějakou hotovku, kterou má na dnešní den připravenou. Když nám hostinský donese jídlo popřeji ostatním dobrou chuť. Nemyslím to ale nijak kousavě, dělám to spíš sám kvůli sobě, ať už jsou tyto důvody jakékoliv. A rozhodně od ostatních nečekám, že kvůli mě budou dodržovat nějaké společenské decorum, které navíc v těchto kruzích nejspíš není ani žádoucí. Když dojím, hostinskému jídlo pochválím, poděkuji a samozřejmě zaplatím, vzhledem k tomu, že ještě není rozhodnuto, jestli zde budem trávit i noc. Jinak nic neříkám, necítím potřebu nějak spekulovat nad fakty, které nám sdělil hostincký. Spíš si počkám až co nám řekne sám otec pohřešované. |
| |
| Hostinec Hmmm ... Jídlo. Ještě chvíli čekání a asi bych ho začala pokládat za postváné. Pomyslím si, když přede mě postaví krásně do zlatava propečené kuře s chlebem a ucítím, jak můj žaludek volá okamžitě po prvním soustu jen co ucítím tu vůni. Stejně jako Xeno, taky popřeji dobrou chuť, ale dál už se na ostatní nedívám a hledím si jídla. Z toho posvátného okamžiku, mě však vyruší zase hlas Ghabanakha, na tváři se mi objeví úsměv, když ho poslouchám. Ale no tak, mistře trpaslíku, vždyť víš, že jsem si z tebe jen dělala legraci. Přece bys mi nesebral tu radost, abych si do tebe nemohla rýpnout. Pronesu po skončení jeho řeči a znovu sklopím oči k jídlu. Jen co dojím mi ovšem myšlenky začnou poletovat okolo sloh hostinského, když nám začal říkat o té záhadě a společně s ostatníma čekám na onoho kupce. |
| |
| Všichni jste spokojeně dojedli a teď už jen sedíte u stolu a dopíjíte své pití. Žaludky máte plné a na to jste v poslední době nebyli moc zvyklí. Takže je vám krásně. V hostinci je už trochu víc rušno a hostinský běhá od stolu ke stolu. Někteří z vás se nemůžou ubránit tomu, že pokaždé, když se otevřou dveře pohlédnete na nově příchozího. Netrvá to dlouho a dočkáte se příchodu kupce. Do místnosti vkročí starý unavený člověk. Jeho vlasy jsou již šedivé a tvář trochu vrásčitá. Oči má vlhké a to vše působí na jeho nešťastném výrazu ještě věrohodněji. Kupec rychlejší neohrabanou chůzí míří přímo k hostinskému. Ten když ho zahlédne nechá své práce a jde mu naproti z úsměvem na tváři. Hostinský mu hned s nadšením něco říká, a ukazuje vaším směrem. Kupec kývne hlavou a podá hostinskému ruku. Ten jen poplácá na ramenní a zase se vrátí ke své práci. Kupec jde nyní vaším směrem, a teď když ho pořádně vidíte, někoho vám připomíná. Nemůžete si však vybavit koho. Na jeho tváři se neobjeví nadšení, jako na tváři hostinského. Vypadá to že moc nevěří, že ještě někdy svou dceru uvidí. V jeho očích však můžete vidět jiskřičku naděje. Dobrý den. Já jsem Flin. Přítel mi řekl, že máte zájem mi pomoci najít dceru. Byl bych vám moc vděčný. Určitě vám dobře zaplatím. Jen mi prosím najděte Elis. Řekne Flin roztřeseným hlasem. Když promluví a vy slyšíte jeho utrápený hlas, tak i některé z vás pohltí chmurná nálada. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| Hostinec Spokojeně sedím u stolu a sleduji ruch v hostinci. Občas zamířím pohledem k oknu nebo k otevřeným dveřím. Moc mi nevyhovuje, že tu musíme sedět místo toho, abychom chodili po městě, i když je pravda, že chůze teď bylo za poslední dobu víc než dost a každý z nás si chce jistě odpočinout. Do hostince vstoupí další muž, znovu odvrátím pohled a sleduji ruch v hostinci a své společníky, nakonec se ovšem přišourá onen muž k nám a zvednu k němu oči. Když spatřím jeho oči, rázem mě všechna radost přejde. Tenhle muž vypadá, jako by byl na pokraji svých sil a jakoby ho už život vůbec nebavil. Pokynu mu, aby se u nás posadil. Na první pohled je zřejmé, že nevěří tomu, že bychom mu dokázali pomoct, ovšem i tak se snaží. Pozorně poslouchám, co nám říká, moc informací bohužel nepodá. Také vám přeji dobrý den. Mé jméno je Dailla. Taky se představím, příjde mi to jako slušnost, když se onen muž představil, chvilku zaváhám, jestli mám říct jména i svých společníků, ale nakonec to zavrhnu, každý umí mluvit sám a taky ne každý chce, aby bylo znát jeho jméno. Samozřejmě, že bychom se mohli pokusit o nalezení vaší dcery, hledáme nějakou práci, ovšem budeme muset znát víc informací. Když nás s vaší situací seznamoval hostinský, padla tu myšlenka, jestli náhodou neutekla s nějakým mladíkem. Bylo nám i řečeno, že to u vás není první případ, kdy někdo beze stopy zmizel, bylo by asi nejlepší, kdybyste nás seznámil s tou situací, kdy zmizela, proč si myslíte, že zmizela a v neposlední řadě i jak vypadá. Podívám se na své společníky. Nepochybuji o tom, že i oni budou mít co říct tomuhle muži a taky se ho budou chtít vyptávat na další informace. |
| |
| Chvíli mi trvá, než mi dojde, kde jsem toho muže viděla. Zpolovic tedy poslouchám, co říká, zpolovic přemýšlím a ještě si najdu chvíli, když začne mluvit Dailla, abych udělala na Xena a Nakha oči a kývnu k němu hlavou. Dailla s ničím nečeká a mluví rovnou k věci, což mi dává prostor ke chvíli přemýšlení. Přijel do města, něco málo vyřídil – za dvě hodiny – a pak přišel sem. Natáhnu se přes stůl a podám Flinovi ruku. "Ancilla, těší mě.. i když už jsme se viděli u brány," usměji se na něj. "Už jste někoho prosil o pomoc?" položím jedinou otázku, protože Dailla jich položila víc než dost, takže klást další teď hned, nemusíme se taky polovinu dozvědět. Mezi tím se snažím vzpomenout si, co měl ve voze. Vzpomínka na koně mi zřejmě moc nepomůže. |
| |
| Škoda, že nemáme volakú čubu čmuchačku, ta by se šikla ... i keď ... šak možné, již tomu jest dlho a ani pes ničevó neucítí. V prvních okamžicích jsem ještě přemýšlel, co mne nejvíce zajímá, a mezitím se na tyto otázky již přeptávají děvčata ... Přesně tak - kedy a ako, kadě jí hledali a kdo jí hledal - mám ščestí, že onehdy v tom nekromantskom dúpati Dailla a Ancilla přežily, kdybych se mal spojit s temi tupými bitkári, tak by mi týto intelektuálné úkony zabraly minimálně dvakrát dlhšie doby. Již to jen shrnu, přihodím novou nadějnou domněnku a připomenu jeden nepodstatný detail. Nejdříve se ale povzbudivě usměji a zamrkám šelmovskými očkami ze svého zarostlého obličeje. „Jak povedajú divčice - kedy á ako, kadě á kdo slečnu hledal, ako sa volá a ako vyzerá - toť prvé, však nesmíme zapomenúť na dvoležitů starosť. Kolik peňauzí, pokial ji privedeme živú, a kolik peňauzí, pokial enem pomscíme iejí smerť a podáme vysvetlení situácie, prineseme dvókazy ... Rozhodne sa šak něbojte,“ (a ještě povzbudivěji se usměji) „pokial neútekla s galánom, stále to nemusí znamenati iejí smerť, ta stálá mizení mohou znamenáti, že tu pracují volací potutelní otrokári a takové bysme naísto vystopovali ... To si pište!“ Nejsem sice nějaký dokonalý diplomat a skvěle společenský maník, ale doufám, že můj nápad staříka trochu ukonejší a dodá mu naději a odvahu. |
| |
| Otázky svých společníků nijak nedoplňuji. I kdyby žádné nepadly, žádné bych nepokládal. Nejdřív si chci vyslechnout vše co má otec zmizelé na srdci a až pak mi přijde smysluplné se ho na cokoliv ptát, k doplnění informací, které třeba vynechal. A tak jediné co mi přijde na místě, i když trochu neohleduplné, je trpaslíkova zmínka o penězích. Obchodník by měl být připravený na eventualitu, že je jeho dcera už mrtvá. A i když je to trochu paradox, finančně ohodnotit naši činnost směřující i k takovémuto odhalení. Takže souhlasně pokývnu na Ghabanakhova slova a čekám na Flinovu reakci. |
| |
| Očividně jsem byla dokonale vyignorována, takže veškerá má snaha o nějaké naznačení přišl vniveč. Minimálně od Xena jsem čekala trochu zájmu, ale prosím, nebudu se doprošovat. Dál tedy už jen poslouchám, co na to celé říká Ghabanakh, a očekávám Flinovy odpovědi. |
| |
| Když na Flina vychrlíte dotazy, zhluboka se nadechne a přisune si židly od stolu vedle. Přisedne k vám a spustí. U brány? Nevím o čem mluvíte. Asi jsem vás nezaregistroval. Ale to nevadí. Ohledně mé dcery. Má asi devatenáct let a poznali by jste ji určitě podle jejích dlouhých černých vlasů. No a včera ráno vyrazila do lesa na jahody, když se nevrátila do oběda uspořádali jsme pátrací výpravu. Nikdo však nenašel ani stopu po Elis. O tom, že by utekla s nějakým mladíkem pochybuji. A jak už vám řekl hostinský tak to není první případ zmizení. Nebo smrti v posledních pár měsících. A všechny úmrtí podle mě nebyly normální. Zmizeli vždy lidé, do kterých by to nikdo neřekl. Je to malá vesnice a všichni se známe a takové věci se tu nikdy nestaly. Nad touto skutečností kupec ještě víc zesmutní. K těm zmizením. Před třemi dny zmizela sousedova žena, před měsícem jedna děvečka a v dubnu dcera jednoho statkáře. A nejen ženy, před dvěma měsíci jsem pomáhal při pátrání po mladém statkáři Kroupovi, co se nevrátil z města, zřejmě se stal obětí lapků. Těla jiných byla nalezená rozsápaná v lese a někteří zešíleli a v zápětí někoho zabili. Není se k čemu divit, ve vesnici je to teď k zbláznení. Nepamatuji si všechno, ale když k nám přišel farář Marko poté co se otec Kramer oběsil, tak napsal seznam všech událostí, které postihli naši vesnici v posledních měsících. Někteří ty úmrtí a zmizení přisuzuje loupežníkům, někdo si myslí, že v okolí řádí nějaká dravá šelma asi vlkodlak. Bylinkářka si myslí, že je to nějaká kletba duchů a báby ve vesnici si šeptají něco o nějakém temném mágovy. Ale to je přece nesmysl, takový Daran nikdy nebyl. Co mě příjde divné, že skřetí lovci nakupují víc zásob, než by odpovídalo jejich počtu. Obědnali si nějaké krumpáče a různé nářadí, asi chtějí v okolí hledat zlato. Nějak se mi ale nezdají, beztak v tom mají prsty oni. Já se snažím na to co se mé dceři mohlo stát nemyslet, pak mě to ještě víc trápí. Názory lidí ve vesnici na poslední události by vám mohli pomoct více. A seznam faráře marka, kde zjistíte, co se kdy a kde stalo. Flinova hlava spadne do jeho dlaní. Když začne naříkat. Zrovna jsme balili věci, že z té proklaté vesnice vypadneme. A stane se tohle. Chvíli kroutí hlavou v dlaních a pak ji zase zvedne. Když jsem přijel do města byl jsem za velitelem městské stráže. Ten mě poslal pryč s tím že utekla s nějakým chlapcem. Zkoušel jsem jít pro radu za theurgem Palfrym, ale ten nebyl doma, tak jsem zkusil hadačku Juonu. Jenže v její křišťálové kouli se objevil nějaký žonglující chlapec. Jen mě ošidila. A potom jsem přišel sem jestli se tu někdo, kdo by mi pomohl neobjevil. Pak pohlédne na trpaslíka. Můžu vám dát 350 zlatých víc teď nemám, vše je ve zboží. A když mou dceru nenajdete živou, Flin se sotva drží, aby se nerozbrečel. můžu vám poskytnout zdarma ubytování a stravu po dobu pátrání. A každému 20 zlatých na pár dní, než najdete nějakou práci. |
| |
| Muž mluví hrozně zmateně a místy to nemá hlavu ani patu. Rád by si ujasnil prá věcí pane Fline. Vy jste obchodník zásobující nějakou vecnici ve zdejším kraji, to nám řekl už pan hostinský. Na začátek, ta vesnice se menuje Daran? Nebo je Daran nějaký mág, který měl v blízkosti vaší vesnice kdysi sídlo? Tady se trochu ztrácím. Potom, i se svou dcerou jste žil ve zmiňované vesnici, ano? A všechny ty zmizení a úmrtí o kterých jak hostinský tak vy mluvíte, se udály jen ve vesnici a jejím okolí, hmm? A otázka na konec, co mají být zač ti skřetí lovci? Máte na myslí lovce skřetů? Nebo to mají být snad skuteční skřeti? Jak je možné se s vámi komunikují, dokonce obchodují? Jsem nečekaně hovorný, což je způsobeno tím, že nemám rád když není jasno v důležitých faktech a já v nich teda po obchodníkově řeči příliš jasno nemám. |
| |
| Flin pozorně poslouchá Xena. A hned mu vše zodpoví. Omlouvám se. Neuvědomil jsem si, že nejste místní, a proto se vám může zdát můj výklad zmatený. Daran je malá vesnice, kde žiji se svou ženou a dcerou už dlouhá léta. Je asi 20 mil na východně. Ano a všechny tyto události se staly ve vesnici a okolí. Ještě by jste také mohli vědět, že asi 3 míle od vesnice je menší osada, kde žije větší rodina barbarů. Je jich tam asi okolo 20 moc s nimi nekomunikujeme. Kdysi dávno zde bylo moc skřetů, ale stráže okolích měst je z těchto krajin vyhnali. Zůstalo jich jen pár a to byly výjimky. Jedna skřetí rodina žila u nás ve vesnici. Lidé si na ně zvykli a po pár letech je brali jako normální obyvatelé vesnice. Byly to opravdu slušní lidé. Ale celá rodina vymřela před lety, když v okolí řádila jedna velká epidemie. Teď po nich zbyl ve vesnici jen spálený dům. Občas se tu nějaký skřet objeví. A protože vědí, že u nás ve vesnici jsou na jejich rasu lidé zvyklí chodí k nám do vesnice občas něco nakoupit. Nebo si dopřát trochu dobrého piva do hostince. Vědí, že když nebudou dělat problémy můžou zase přijít. Já sem jim nikdy moc nevěřil, ale obchod je obchod. Vždy jen přišli nakoupili a spořádaně odešli. Flin Xena chvíli pozoruje. Doufám, že teď už je vše jasné. Pokud ne ptejte se. |
| |
| S překvapením se podívám na Ancillu, nedokážu si vybavit, že bychom se potkali před branou, ale je to možný, spíš jsem se věnovala městu, než lidem, které míjíme. Pozorně poslouchám, co nám muž říká. Snažím se zachytit každé slovo, protože se mu o tom asi nevypráví zrovna nejlépe a hodně věcí přeskočí nebo nevysvětlí, to ovšem hned postřehne i Xeno, který se taky zeptá. Musím uznat, že i když je s námi tak krátkou dobu, umí se alespoň zeptat, když mu není něco jasné, ani není moc časté, že by mluvil, nebo se někomu míchal do debaty, spíš tiše sedí a poslouchá. Říkáte, že kousek od vaší vesnice žije osada barbarů. S tou osadou máte dobré vztahy, když už na sebe narazíte? Zeptám se po chvilce pomalu. Zatím nedělám žádné závěry, ani neříkám, že to přijmeme, raději bych, aby se ostatní prvně vyjádřili, co si o tom myslí. Ještě se vrátím k tomu mizení. Nevíte, jak dlouho to tak trvá? Zeptám se ještě. |
| |
| Kupec hned odpovídá na všechny vaše dotazy. Jak se to veme. Nikdy s nimi nebyl problém. Ale nikdy jsme se neměli s nimi nějak v lásce. V podstatě se skoro neznáme. Žijou si svůj život v osadě a nijak se s náma nestýkají. Poté se kupec na chvíli zamyslí. Nevím to přesně, ale něco okolo dvou měsíců to bude. |
| |
| Po tom co kupec mi nejasnosti upřesní už žádné dotazy nemám. Přijde mi zbytečné se ho vyptávat na jakékoliv další detaily, protože jsem z jeho proslovu pochopil, že nejpovolanější osobou, co se mizení týče, je kněz. A pokud má cenu se na něco ptát přímo Flina jsou to otázky na skřety, se kterými sám obchoduje a očividně je i podezřívá. Takže by třeba mohl v tomhle směru poskytnout i nějakou užitečnou informaci. Chvíli se však zdráhám, jsem přesvědčen, že skřeti, jakkoli nepředvídatelná havěť to je s mizením nic společného mít nebudou, ale nakonec převládne přesvědčení, že je lepší nic nevynechat. Můžete nám pak dát soupis všech věcí, které si ti skřeti v poslední době, co se začali lidé ztrácet, koupili, aspoň zhruba. A kdyby bylo třeba, domluvíme se s nimi? Chápu, že vám vždycky nějak sdělí co potřebují a vy jim zas kolik mají zaplatit. Ale budou nám schopní odpovědět na nějaké složitější otázky? Jinak bychom se asi měli hlavně rozhodnou jestli úkol přijmeme, vypadá to, že ano, ale oficiálně se nikdo nevyjádřil. A já to rozhodně dělat nebudu. |
| |
| Jen se pousměji na Flinovým podivením se a nechám jej mluvit. Mlčky si přitom šušňám, čistě pro sebe, některé zajímavé skutečnosti, které ostatní buď neberou v potaz, nebo o nich prostě mlčí jako já. Jenže stejně doufám, že jsem v tom jediná a jednou to k něčemu bude. Zakroužím nepatrným zbytkem ředěného vína na dně pohárku a zahledím se do desky stolu. Dobrá nálada mě pomalu opouští. |
| |
| UFFF. To som tedy vobec nečekal tak špatnú situáciu. Hrůza! Jaktože nám o tom nic nepovedal již ten hostinský? Enem namietol, iže se lze túšiť, že se tam niečo děje ... Niečo děje? Dyk ie to jásné - něco tam vraždí! Prý sa len niečo děje... Kroutím sice trochu hlavou, ale neskáču do toho a všechno si vyposlechnu. Celou dobu prvního vyprávění se snažím všechno si zapamatovat. Vytvářím si memotechnickou pomůcku (Flin Elis děvočka dcera statkára Krúpa oběšený Kramer Marko šelma vlkodlak kletba duchov temné mág korenárka Daran velitel v Naxxramu theurg Palfry hadačka Juona koule žonglér - takže Flinká sa Elis u Markova oběšenca s krámy ... eee já si nic snad nepamätám! ... muším vytrvať a zkúšať) Jakmile ale zaslechnu první zmínku o skřetech, sklesne mi můj dosavadní povzbudivý úsměv a myšlenky se mi začnou točit kolem té nepřesné a málo pochopitelné informace (Skiriti? Zásoby? Nakupovať krompáča? Co to ... Jak mohli Daranští získať ták presné informácie??? To majú tak dobré špehúny? Netušil som, že tó tú také dzivočké pograničije ... Myslíval som, že tu vojna již pekných pár rokov nebola), to mě pěkně rozhodilo a vůbec se nemohu soustředit na zapamatovávání si. Naštěstí se Xeno zeptal na důležité informace a to mi pomohlo si alespoň něco zapamatovat. Tím se však také vyjasnily informace o skřetech a mé sympatie klesly na bod mrazu. Již se vůbec neusmívám a přestože předtím byl rozhodnut, že jim budeme muset pomoct, teď jsem ztratil veškerou chuť a lákají mě již jen ty slíbené peníze. Polohlasně k Ancille: „Oni sa bratříčkují se skirity, nechútné, alespoň pre mňa, póvodně isem im chcul pomocť skorem zadarmo, ale tákto ztratili mé sympátie. Však! Lákajú mňa te peňauze ... Tož ie mi to jedno. Egál. Rozhodnou to prosím s Daillou, pokud se im to líbí, tak bych do teho išel, pokud nie, ták nie.“ |
| |
| Ano když budu doma určitě budu schopný vám sepsat většinu toho co si koupili. Složitější otázky? To pochybuji. Umí sotva pár slov. Flin už je trochu starší a jeho sluch už není jak býval. Proto, když trpaslík mluví k Ancille jeho obličej se trochu zkroutí, když se snaží pochytit co trpaslík drmolí pod svými fousy. Moc se mu to však nedaří. Pak na vás na všechny pohlédne. A naléhavě spustí. Takže? Najdete mou dceru? Vypadá to, že jste moje jediná naděje. Chvíli na vás netrpělivě kouká. Prosím. |
| |
| "Je to.. nečekala jsem, že uslyším něco takového," zašeptám zpátky Ghabanakhovi s vážnou tváří. Čekala jsem míň záhad, úmrtí a divných věcí vůbec, i když hostinský už něco naznačil. Jenže peníze potřebujeme a nevím, jak by se na nás lidé dívali, až by se dozvěděli, že jsme tohle odmítli a raději bychom sundávali ze stromů jejich kočky. Navíc, nemusí to být zase tak zlé. Lidé kolikrát dokáží velké věci, ačkoliv tohle.. "Příště ale budeš rozhodovat ty," konečně se na něj pousměji, načež se podívám i na Flina, který toho zatím zřejmě moc neslyšel. Sjedu prsty pravé ruky po svých lících, koutcích úst a bradě. Potřebovala bych se opláchnout, takhle ulepená rozhoduji nerada. "Jsem pro pokusit se najít vaši dceru. Daillo?" obrátím k ní pohled, aby se taky vyjádřila. Krátce se podívám i na Xena, ale ten nic neřekne. |
| |
| Přikývnu Flinovi, jakože jsem rozuměla a dál mlčím a poslouchám Xena. Je sice pravda, že hned takovej nášup na talíř jsem nečekala, co se týče potíží, ale nakonec je to asi lepší, než kdybychom nedostali žádnou nabídku. Ale to v tom případě znamená, že se tu moc neohřejeme, což je další věc, která mě na tom mrzí. Podívám se na Ancillu a šuškajícího Ghabanakha, potom na Xena a nakonec na Flina. Je mi ho líto, toho pohledu, jak se na nás dívá. Když promluví Ancilla otočím se zase na ni. Já proti určitě nejsem. Přikývnu nakonec a podívám se na Flina. Pokusíme se vaši dceru najít, pane. |
| |
| Na Flinovy jde vidět, že mu spadl velký kámen ze srdce. A však ještě jeden velký ho stále tíží. Jeho smutný obličej se na chvíli rozzářil nadějí. Ani nevíte co to pro mě znamená. To vidím, na vašich obličejích, že jste něco takového nečekali. Ani my jsme nečekali, že se tohle všechno stane. Proto jsem odsud chtěli vypadnout někam daleko, stejně jako to už pár lidí z Daranu udělalo. Kvůli toho všeho se o Elis bojím ještě víc. Kupec se zvedne a zasune židli. Musím si tady v Naxxramu ještě něco zařídit. Přijedu sem pro vás za hodinu. V podvečer by jsme měli být v Daranu. Pokud chcete ještě si tu něco zařiďte, nakupte, nebo zjistěte. Tak já půjdu, ať jsem zpátky co nejdřív. Kupec jde ven z hostince už mnohem zdravější chůzí, než kterou přišel. Jde vidět, že naděje mu pomáhá se zase stavět na nohy. |
| |
| Ještě chvíli přemýšlím o všem, co nám kupec řekl. Přijde mi příhodné, že nemohl sehnat zdejšího mistra theurgského cechu. Může to být jen shoda okolností, ale stejně tak důkaz, že jsem na správné cestě. A pak taky přemýšlím nad tou věštkyní, rád bych si ověřil, jestli je skutečně podvodnice, nebo naopak má nějaký dar vidění, jen ho neumí správně vyložit. I když mě nenapdá jak by "žonglující chlapec", byť jen jako symbol, mohl nějak souviset s událostmi v Daranu, jak nám je Flin popsal. Nakonec se obrátím na Ghabanakha a posléze na Ancillu a udělám na nic stejné oči jako ona, během rozmluvi s obchodníkem, dělala na mě. Promiň, ale nevím co znamená tohle gesto. Řeknu úsečně. Nemyslím to zle, ale nesouhlasím s tím, že je na mě dívka "naštvaná", jen proto, že jsem ji nepochopil. Což je navíc logické, vzhledem k tomu jak "krátkou" dobu s družinou jsem. |
| |
| Takže domluveno. Mám nepříjemný pocit v žaludku, protože Dailla sice není proti, ale kdyby řekla, že je pro, je to lepší, Ghabanakhovi to bylo jedno a Xeno je Xeno. Až někomu z nich něco ukousne nohu, bude to v podstatě moje vina. Kývnu Flinovi na srozuměnou a pak už se jen dívám, jak odchází, dokud neuslyším Xena. Pokrčím rameny. "Těžko můžu vědět, co všechno víš, když..," povzdechnu si, usměju se jak nejlépe mi to zrovna jde - a že je to hezký, upřímný úsměv s trochu omluvy v koutcích, a mávnu nad tím rukou. "Není to důležité. Až budem v loji, budu křičet. Srozumitelně a jasně..," mrknu na něj jedním okem, ale je jasné, že jsem si musela rýpnout. Někdy si říkám, že nějaké to rýpnutí nebo nejasnost je jediná cesta, jak ho poznat. A někdy si taky říkám, proč se o to vlastně snažím. |
| |
| Jen pokrčím rameny, už k tomu nemám co Ancille říct. Sice nechápu srovnání "nenápadného očnění" během rozhovoru s kupcem a křiku v kritické situaci, ale nemám důvod to rozpitvávat. Ještě se podívám po ostatních, jaký je tedy plán. Co se nakupování týče, já osobně nic speciálního nechci. Respektive zatím nevím co by se mohlo hodit a kupovat všechno možné pro každý případ není můj styl, nehledě na to, že na takové nákupy ani nemáme peníze. Nakonec se rozhodnu, že než se obchodník vrátí nemáme stejně co dělat, pokud si teda skutečně někdo nechce něco koupit, a tak využiju ten čas a skutečně si zajdu za hadačkou. Sdělím to ostatním, zeptám se jich, případně hostinského na cestu a vyrazím. |
| |
| Nepřestávám se usmívat a prohlížet si ho. Jestli je to nějaká obrana, abychom se nepitvali v jeho životě, pak mám zrovna teď největší chuť to dělat. "Jsem ráda, že krčení ramen rozumíš. To by ki už asi bylo divné," jak dlouho se asi dá do někoho rýt, než mu rupnou nervy? Nicméně jsme tady kvůli jiným, mnohem důležitějším, věcem, takže s nějakým dalším zkoumáním jeho osoby po svém způsobu počekám až půjdeme spát, nebo na cestu, kdy to bude o kapku víc vhodné. |
| |
| Pohotové jednání Xena vás nejprve překvapí, ale když si uvědomíte, že máte jen hodinu, tak rozdělení vaší skupiny je dobrý nápad. Pokud tedy nehodláte jen sedět a čekat na kupce. I když i tato varianta není špatná, protože po tom co jste od něj slyšeli vás možná čekají náročné dny. Je jen na vás jak se k tomu postavíte. Hostinský vašemu společníkovy velice rád cestu vysvětlí. Jelikož vy se zde pohybujete díky vzpomínek a orientačních bodů, nejste schopní cestu popsat jen tak zpaměti. Než Xeno odejde hostinský si ho zkasíruje a potom už tu sedíte jen tři a čas běží... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Poznejte svou minulost i budoucnost! Hádání z ruky, jakož i věštění z karet Života. Poznejte svůj Osud v křišťálové kouli! Horoskopy na počkání – co vás čeká a co vás nemine… „ Po otevření dveří vejdeš do tmavé místnosti osvětlené svíčkami. Uprostřed místnosti je kulatý stul obklopený pěti židlemi. A v pravém rohu je plno skříní a v křesle sedí poměrně mladá elfka. Je zahalená do černých závojů. Asi se snaží vypadat staře a tajemně. V klíně jí sedí černá kočka, která při tvém příchodu okamžitě seskočí. Mladá elfka se postaví a kráčí směrem k tobě pomalou klidnou chůzí. Copak to bude mladý muži? |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Spíš sem čekal, že mi na tu otázku odpovíte sama. Nakonec, ale třeba projevení dobré vůle taky patří k celé věci aby fungovala tak jak má. Dá se předpokládat, že Flin sem přišel s dobrou vírou, nebo spíš nadějí, že by mu vědma mohla nějak pomoct. Takže se usměju. Dnes tu za vámi byl jeden kupec, jmenoval se Flin, možná vám neřekl jméno, ale měla by jste si ho pamatovat, ptal se na svou nezvěstnou dceru a vy jste mu v kouli ukázala žonglujícího chlapce. Je mi jedno, jestli jste ho podvedla nebo ne, nejsem tu abych vymáhal ty peníze zpět. Chci to vědět, protože se s přáteli snžíme jeho dceru najít a mě nepadlo, že není na škodu ověřit každou stopu, jakkoliv nevěrohodnou. Pak se odmlčím a nechám elfce chvíli aby to vše pobrala. Můžeme se domluvit jako civilizované bytosti, už jen s ohledem na tu zmizelou dívku? Možné jsem se nevyjádřil úplně přesně, ale i když není vědma musí být minimálně inteligentní aby dokázala klamat lidi aspoň trochu věrohodně, takže jí musí být jasné co po ní vlastně chci. |
| |
| Sleduji odchod Flina a nakonec i debatu Ancilly a Xena. Nijak je ovšem moc nevnímám, myšlenkama jsem spíš u otázky, co tu hodinu budeme dělat. Ano, možná by bylo nejlepší tu zůstat, odpočinout si po cestě, připravit se na další, ale když mě to město strašně láká. ohledem znovu zamířím k oknu, odkud jde vidět ven. Zdá se, že si na cestě moc neužiju, tak proč toho nevyžít teď? Ale když je světlo ... Sklopím oči a podívám se na ruce položené na stole, jak poklidně poklepávají lehce do stolu, nevydávají dokonce žádný zvuk. Xeno poslední dobou nějak překvapuje, takové rychlé jednání, asi se začíná otrkávat. pomyslím si, když nám sdělí svůj návrh. Taky bych se ráda prošla po městě, podívala se na známá místa a některá si připomněla. Podívám se na Ancillu a Ghabanakha, mezitím co se Xeno ptá hostinského na cestu. Nepochybuji o tom, že by si někdo z nás vzpomněl, ale jistota je jistota, přece jen jsme tu dlouho nebyli a časy se mění. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ano na toho muže si pamatuji. Byl tu před pár hodinami. Jistě že sem ho nepodvedla. Problém byl v tom, že ten muž se ptal na své dítě. Nikoli na dceru své ženy. Chtěla jsem mu to vysvětlit, ale v záchvatu žalu mě vůbec nevnímal a naštvaný odešel. Juona si sedne na jednu židli u stolu. Jako promiňte, ale já ho nebudu honit po městě abych mu vysvětlila něco co by v jeho aktuálním psychickém stavu nepochopil. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Dobře, omlouvám se vám. Znamená to, že se můžete pokusit zjistit něco o jeho dceři? Jmenuje se Elis. Můžu mu to pak vyřídit a i nějak taktně vysvětlit jeho předchozí omyl. Minimálně vás pak o vás pak nebude tvrdit, že jste ho podvedla. A jestli jde o peníze, můžu vám něco dát, ale moc toho nemám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jistě že můžu, chtěla jsem kupci pomoct, ale jak vám říkám nešlo to. Otevře skříň, a vytáhne křišťálovou kouli a zase se vrací k tobě. Položí jí na střed stolu na polštářek a usedne. Cena za jednu otázku je 12 zlatých v této situaci jsem vám ochotna slevit na 8. Pohlédne na tebe. Takže? Jaká bude vaše otázka? Prosím ptejte se přesně. Ať nedojde k omylu. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro V tohle ohledu by tak mohlo být ošemetné ptát se na místo, když se mi pak v kouli ukáže nějaký pokoj, nebo kobka moc mi to nepomůže. Nějakou dobu přemýšlím, nevěřím sice, že mi to příliš pomůže, to ale neznamená že za svých osm zlatých a jedinou otázku, kterou si tak můžu dovolit, nechci získat co nejužitečnější informace. Chtěl bych vidět poslední inteligentní bytost, která viděla Elis, dceru Flina kupce z Daranu, živou jako poslední. Vyslovím svůj požadavek na vědmu a s očekáváním, nějaké použitelné informace se soustředím na obraz v kouli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Budu se snažit ale není to jisté pokud jste se s onou osobou nikdy nesetkal, nebo o ni ani neslyšel. Stačila by zmínka v konverzaci. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Stále vědmě úplně nevěřím, ale jsem spíš přesvědčený, že vize v křišťálové kouli budou pravdivé, i když jejich relavance asi bude záležet na kvalitě otázky a následném výkladu. Přesto mě to znepokojuje, a tak se na chvíli zarazím a začnu zvažovat důvody. To nechápu. Flin přece svého syna taky nikdy neviděl, a nejspíš o něm ani nevěděl a přesto ho viděl. Já samozřejmě nečekám, že tu bytost poznám. Ale už to že jí uvidím mi jí třeba později pomůže identifikovat. Nebo máte na mysli Elis? |
| |
| "Hmm," pohodlně si pod stolem natáhnu nohy. Dneska jsem v opravdu divné náladě a ani nevím proč. Než jsme sem došli, bylo všechno relativně v pořádku, ale teď je to tak akorát na džbán silného vína. "Začínám z toho všeho být nějaká rozmrzelá, zůstanu tady," oddělím jeden pramínek vlasů a namotám si ho na prst. Najezená, s přáteli a navíc ve městě, kde jsme sehnali práci - měla bych být spokojená. "Najednou si nejsem jistá, jestli mu věřím..," dodám polohlasem a očima naznačím ke dveřím, kudy před chvílí odešel Xeno, pak vykouzlím křečovitý úsměv a jdu si k pultu pro něco k pití. Je mi jasné, že nebudou souhlasit a dříve nebo později mi to někdo vyčte, ale nemůžu si teď pomoci. Je divný a kdo ví, jestli to nebude nakonec zrovna on, kdo bude problém. Objednám si ještě trochu ředěného vína a znovu si všechno promyslím. |
| |
| Stále se ještě srovnávám s nečekanou situací (trocha zasmušilosti z takového zla, které mi připomíná vyvraždění mé rodné tlupy) a s tím, že se lidi jsou schopní bratříčkovat se skřety. Postupně si na tu myšlenku zvykám - „lidi sú prostě divní“ - a během konečného rozhodování občas uvážlivě pokývu hlavou s takovým zmoudřele rozvážným obličeje, abych jim naznačil, že se mi jejich vývody, důvody zdají rozumné, ale je vidět, že se mi něco pocitově nezdá (skiriti!). Takže přikývnutí Ancille, že příště rozhodovat budu, Daille, že beru na vědomí, že se pokusíme zachránit, co se dá, a i kupci Flinovi soustrastně přikývnu na jeho závěrečný dovětek (+ občasné jójó, ánoáno a hlavně hmmmm). Na Xenovo gesto pokrčím rameny a omluvně se usměji (spíš než "nevím" by to mělo znamenat něco jako, že jsem si nevšiml, tudíž se mohu jen domýšlet o co šlo). Než odejde Xeno a pak i Dailla, stačím jen dát najevo, že zůstanu v hospodě: „Inu, pokial to výde penízků búde sympátická hromádka, však obtížné to búde! Stále nerozumiem temu, iže ten zdejší velitel se o to nezaujímá, ále dnes ňho nepresvedčíme, a tak i dybysem ňho chcul navštívit, vrácím se až búděm mať viac vedomostiov ... V té díre sa určo niebuděm moci ták vynikajúcně stravovať, tudíž já tu zostanem a dám si hocjakú specialitku ...“ Pak zůstanem na chvíli s Ancillou sami: „Divný móže byť, ale to nám neprekádže, zatím sa zdá, že en nejni mlúvný ... Šak dosavad vždy dobre pomohol, i keď šlo o naprostú otravnost, cumbajšpíl napriek k tomu, že sme tehdy mohli od teho stavení, kadě nás počastovali ták toprú ajntopfou, zdrhnúť bez placení, tak terval na tom, abychom si niepošramocovali povest a šli im helfnúť s tim drevom“ A pokusím se přenést téma hovoru: „Copák si to, Ancillo, predtím chtěla těma očma svýma podmaňujúcíma naznáčovať? Ako ťa znám, tak si to zase zkúšela s tú svú koketériú... Či nie? Ešče že som si toho ták moc nepovšimol, ináč bych sa tam zás začal prede všetkými ztrapňovat, chichi, šak vieš móc dóbre, co na mňa plaťá. Ánebo si chcula upozornit na niečo iného?“ Pokud to Ancilla odbyde, či nám toto téma rozhovoru nevystačí na celou dobu, co budou všici pryč, pokusím se ji rozveselit. „Počítám, iže to búdě takisto bardzo niebezpečné, ponievač jakmile začnem do tých záležitostí. Pójde nám o kejhák ... Tak bychom si měli niečo moc dobrého objednať, čo myslíš, dala byses koniečno presvedčit a zkúsila si dáť uklohnit hocjakú trpaslickó špecialítu? Čo takhle krysáka na rožni plněnejho psím sádlom a súšenýma brusinkama a politého spoustou ketšupu? Alebo tú špecialitkú zo severa - vyuzený kus kůže veleryby s vrstvú mňam-mňam tuku“ A zamrkám na ni několikrát škádlivě s rozjařeným obličejem... „Pane hostinský, nemal byste velerybí tuk ... Lebo aspoň krysu, povím im na ňu tajný trpaslický recepis!“ Pokud nemá hostinský nic z toho, dám si ještě pivo a v družném hovoru s Ancillou (vážně se jí pokouším vylepšit náladu) vyčkám příchodu ostatních a konečně Flina. Pokud něco z toho má, nechám to přinést dvakrát a bohatě zaplatím a nutím škádlivě Ancillu, aby okusila. Sám zblajznu zbytek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro A navíc ten člověk, pochází z něj. Je to jeho syn. Proto byla pravděpodobnost, že mu koule ukáže tohoto člověka, i když ho nezná, větší. Elfka pinkne ukazováčkem do koule. Jde o to. Jestli vám ho koule vůbec ukáže. Normálně bych byla ticho a vzala si své peníze. Ale tohle je závažná situace. A jak jsem řekla chci vám pomoct. Proto jsem vás varovala. |
| |
| Hostinec: Hostinský se na trpaslíka dívá se velice divně. Krysy? Velrybí tuk? To asi ne pane. Ale pivo to máme určitě. Mrkne na tebe a zachvěli přiběhne s korbelem po jehož okrajích přetéká hustá pěna… |
| |
| "Jen abychom právě na to nakonec nedoplatili. Každý je sice nějaký a jistě, nemám důvod si nějak stěžovat, že by překážel jen.. minulost, o které se nemluví, dobrá, ale ocenila bych víc snahy o kontakt," neurčitě se ušklíbnu nad tím, co jsem řekla, protože se mi tohle pochybování o někom nelíbí, ale na druhou stranu je pro mě občas, za tu dobu, co s námi je, opravdu těžké věřit, že nás doprovází jen tak. "Však mě to zas přejde, asi na mě padl nějaký ten chvilkový splín," nakonec možná jsem uražená jen kvůli tomu, že neprojevuje žádný zájem o kohokoliv z nás - a to ani když se snažím , třebaže špatně podle jeho názoru – a nechci si to přiznat, takže v tom hledám něco víc. "Třeba se na nějaké povídavé téma chytí, když to ještě zkusím." "Mojí.. Cože? Já nekoketuju!" na oko se snažím tvářit uraženě, ale cukají mi koutky. "Jsem slušné děvče! Ale k očím.. jen jsem si vzpomněla, že jsme Flina viděli při vstupu do města. Projížděl kolem nás s vozem, tak jsem myslela, že byste si třeba na něco vzpomněli. V tu chvíli mi to připadalo jako zajímavá náhoda. Potkáme ho a pak, daleko od toho místa, dostaneme práci a děláme zrovna pro něj." Dneska buď hodně myslím nebo mám hodně pocitů, protože tolik povyku pro nic jsem v sobě necítila už dlouho. Flin a pohledy, Xeno a jeho nezájem.. Nad výčtem jídel se jen ušklíbám a vrtím hlavou, nicméně se zářivým úsměvem hodným šťastné dívky. I když je pravda, že kdybych před chvílí něco nesnědla, zkusila bych i tu krysu nebo velrybu, jen netuším, jak bych se vypořádala se psím sádlem. Z očekávaného čekání ve špatné náladě se tak stala zábavná hodinka, kdy šla většina starostí stranou. |
| |
| Během odpovědí se nakonec ještě zamyslím a naruším příjemně plynoucí čas pár neurčitými úvahami, které se mi teprve formují v mozkovně: „Tak k ťam očiskám ... asi bol problémo, že my si teho Flina pri vjazdu do mesta vóbec nevšimnuli, jaks zístila ... No nič. A niestrachuješ sa tiech masakrálných strašností? Nebyť tiech peňazov, táky byk sa tej dedine vyhol oblúkom. Rozumieš temu veliteli mestskych strážov? Prečo niechává byť obiešaného knjaza, ztracenú divču a dve roztrhané mrtvole (lebo ako to je presne), keď ie to dedina hned za vraty mesta?“ Chvilkově se zamyslím. „Snád zrovna táto dedina mestu nepatrí, a tak sa Naxxramu niechce ničevó zachranovať, alespoň búdě dedina levnejšia.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| "Zatím ne. Nemám z toho dobrý pocit, ale zase – vážně by nějaká bestie stála o to rozhazovat všude mrtvoly? Jednou to možná další lidi přiláká, ale pak se všichni začnou bát. Podle mě je v tom někdo, kdo to dělá schválně, jen nevím proč. Kdyby kvůli slávě a penězům, už by se nějaký zachránce objevil. Možná je to šílenec, který se v tom vyžívá a chce, aby měli lidé strach, ale mě to připadá jako málo k tomu být spokojený. Spíš mě zajímá, co to opravdu je," kromě už nabídnutých možností mám očividně své teorie. "Kdyby někdo chtěl armádu nemrtvých, tak by mu oběti nestačily. Jedině, že by chtěl povolat.. vyvolat..? něco většího a proto celé to krvavé představení, ale nevím. Nu, ať je to cokoliv, půjde to zabít nebo zničit. Všechno na světě má svou slabinu," dodám s polovičním úsměvem. "A ten velitel, to máš různé. Možná se bojí, je pověrčivý nebo dostal dobře zaplaceno, aby nic nedělal. Pochybuji, že by mu to bylo jedno," počkám, až se vrátí Xeno a zkusím se ho zeptat, jestli si při příchodu do města něčeho nevšiml on. Nakonec jsem mu svůj pohled nevysvětlila a aspoň je to dobrá záminka k tomu ho zkoušet rozpovídat. "Určitě by nám pomohlo ty mrtvoly vidět," ušklíbnu se nakonec. "Jestli to bylo zvíře nebo člověk bychom z toho poznat mohli a podle toho jednat dál. Možná nějaké ty knězovy zápisky. Taky se mohl někomu svěřit." |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Původně mě ještě napadlo zeptat se na noční oblohu nad místem kde se Elis nachází, ale tím bych tak maximálně zjistil, že není někde na druhé straně kontinentu, na přesnější měření bych potřeboval sextant a ten zaprvé nemám a zadruhé ani nevím jak bych určoval polohu sextantem pomocí hvězd z křišťálové koule. Na druhou stranu, stejně teď nevidím lepší způsob jak svoje peníze využít a až odjedeme do Daranu, stěží se budu moct vrátit k Juoně pro radu. Podám tedy hadačce peníze. Fajn. Stejná otázka. Chci vidět poslední inteligentní bytost, která viděla Elis, dceru Flina kupce z Daranu, živou. Pak sleduji co se v kouli ukáže. Popravdě spíš čekám, že to bude jen nějaká rozmazaná skrvna nebo něco podobného. Takže i kdyby nebudu Juoně nic vyčítat, minimálně mě varovala. Když pak bude jasné, že nic ví mi už koule neukáže, poděkuju a jestli mi sama hadačka k vizi nebude už mít co říct vrátím se zpátky do hospody. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dobrá tedy. Zavře oči, a pevně kouli stiskne. Pomalu povoluje a ruce oddaluje. Když jsou ruce Juony asi tři palce od koule zastaví a soustředí se. V kouli se začne objevovat plno obrazů. Mění se však tak rychle, že nestihneš nic postřehnout. Juona prudce oddálí ruce a toto rychlé problikávání různých obrazů se zastaví. Mladá Elfka mhouří oči a snaží se v kouli něco najít stejně jako ty. Nevidíte nic. Jen tmavé nic. Juona na tebe zkroušeně pohlédne. Promiňte pane. Vypadá to, že vám nemohu pomoci. Pokud nemáte nějakou další otázku? Juona ti pokyne na rozloučenou. Je na ní vidět, že samotná z toho není nadšená. Čas se ti krátí, ale pozdě nejdeš. Pomalu se blížíš k hostinci, kde by na tebe měli čekat ostatní. |
| |
| Hostinec: Díky vašemu klábosení vám čas ubíhá rychle. Přijde vám to jako chvilka co ti dva odešli a už jsou zase tady. Daila přišla z její procházky a pár minut po ní, došel konečně i Xeno od hadačky. Kupec by měl přijít každou chvíli. |
| |
| Uteklo to rychleji, než jsem myslela, ale s dobrou společností tomu ani nemohlo být jinak. Daillu i Xena jsem přivítala usměvavým kývnutím a ačkoliv se mnou cloumala chuť se zeptat Xena, jestli si něčeho nevšiml, má přednost jeho vlastní mise. Taky proto na něj chvíli docela netrpělivě koukám, než nedočkavě vydechnu. "Tak co?" úsměvů mám ale dost pro všechny a rozhodně s nimi nešetřím, Ghabanakhovi patří můj velký dík. "Zjistil jsi něco, co by nám mohlo pomoci?" |
| |
| Oplatím Ancille úsměv, i když je trochu unavený. Ne. Normálně bych tím skončil. Ale předpokládám, že na mě bude ještě nějakou dobu zírat, a co se mě týče není to kdovíjaké tajemství, takže dodám. Flin má syna o kterém neví, toho žonglujícího klučinu. Řeknu to docela potichu, asi je jedno, že to řeknu ostatním, ale třeba hostinský by to slyšet nemusel, nechci aby měl obchodník případné zbytečné problémy se ženou. |
| |
| Zírat na hezké chlapy není nikdy otrava, tím spíš, když na ně mám ještě nějaké ty dotazy. Nezbývá, než jen vyčkat vhodné chvíle k jejich položení. "Vážně?" překvapeně vykulím oči. Potřebujeme vodítko, možná mi něco uniklo, musím se nad tím zamyslet. "A jeho matka?" podle Xena se snažím mluvit tiše aniž bych si to uvědomovala. |
| |
| Zatvářím se udiveně. Nevím. Je to důležité? Chci říct jakou souvislost může mít nějaký Flinův románek z mládí s tím co se děje ve vesnici. Nejde přeci jen o jeho dceru, která zmizela. Pravda je ale taková, že mi Ancillina otázka příjde pěkně hloupá. Je zjevné že má potřebu se bavit, ale já tuto nesdílím. Spíš bych už rád aby se tu objevil obchodník a mi se pohli dál. |
| |
| "A proč by to nemohlo mít souvislost? Třeba i ti další lidé znali jeho matku, nebo si myslíš, že mezi těmi lidmi není nic, co by je spojovalo?" možná bych své teorie měla krotit, ale zatím nemám důvod. "Mě připadá divné, že by za celý svůj život nešel k té věštkyni.. a jestli u ní byl, musela mu o chlapci říct už dřív," pokrčím nad tím rameny. |
| |
| Pokrčím rameny. Nesouhlasím, ale nehodlám Ancille nic vyvracet, věřím že si sama uvědomí, že to prostě nesouvisí. Předtím se jí neptal na své dítě. I když mluvím potichu slova "své dítě" zdůrazním. |
| |
| Kývnu na srozuměnou, i když si pořád myslím, že každý rodič se ptá na své dítě - na jeho budoucnost - takže se taky pořád usmívám. "Tak já přestanu fantazírovat, když se to některým nelíbí," hodím očko na Xena, usměju se o kousek víc a pohodlně se opřu, přičemž si založím ruce na prsou. |
| |
| Ještě než přišel Xeno, objevila se Dailla. Poněvadž přese všechnu svou zálibu v pití a poflakování se jsem stále ještě docela netrpslicky zvědavý, hned pozdvihnu obočí a pokusím se ji naťuknout, aby byla sdílná: „Včil aký ie to v Naxxramu, asi sa moc nepozmenial, či že..“ (ale také mě nemusela zaslechnout, poněvadž byl zrovna poblíž nějaké lomoz a ona si právě sedala) Na nové poznatky zprostředkované Xenem jsem docela natěšený, takže mám ve tváři zájem a když zaslechnu to o "synovi" kupce Flina, vydám udivené zamručení. Avšak dál se tím moc nezabývám, pokrčím rameny a dosrknu zbytek již zvětralého pivka ("i s muchó"). Během Xenovy a Ancilliny debatky koukám z jednoho na druhého, vždy pokývám hlavou nad zajímavou otázkou či jasnou odpovědí, ale přeci jen nikomu nemohlo ujít, že jsem se jasně ztotožnil s Xenovým údivem nad Ancillinou otázkou na matku - podpořil jsem totiž Xenovu udivenou odpověď souhlasným zamručeným. Pak už jsem se ale rozhodl věnovat Daille: „Tak Dailla, pochlub sa, depak si bola? Hádám volaké nákupe, kaufy a smeny ... Prinesla sis hočico pekného?“ |
| |
| Dailliny nákupy mě moc nezajímají, už jen proto, že se tady snažím něco navrhnout místo toho, aby padaly nějaké jiné návrhy, tak se ty mé jen smetou ze stolu. Nicméně dobrá, možná nebyl to nejlepší nápad. Přitáhnu si židli od vedlejšího stolu a hodím si na ní nohy. "Ty, Xeníku, asi sis taky nevšiml Flina tehdy u brány, co? I když bych řekla, že bys mohl, když jsi si mnoha věcma tak jistý," mluvím klidně a kroutím si vlasy na prst. |
| |
| Flin tu pořád není, takže se klidně můžu s Ancillou vybavovat, i když doufám, že bude mít tentokrát smysluplnější otázky. Když si to pak zmínila uvědomil jsem si, že kolem nás projíždel s vozem. Ale na nic konkrétního si nepamatuju, tehdy mi to nepřišlo důležité. Je to teď nějak důležité? |
| |
| "Prostě jsem to chtěla vědět," odpovím s pokrčením ramen. Otevřu pak ještě pusu, ale po chvíli váhání a dvojího nerozhodného lapání po těch správných slovech prostě sklapnu. Pak už jen čekám na Flina a pokud se mě nikdo neptá na nic přímo, tak si jen hovím a mlčím. |
| |
| Vrátím se chvíli před Xenem a s úsměvem se posadím na svou volnou židli. Jsem ráda, že jsem byla propátrat město, zvedlo mi to náladu, přivedlo na jiné myšlenky. Nemohu říct, že bych ani jednou nezabloudila, ale nakonec se nějaká cesta vždycky našla. Ne, to se opravdu nezměnil ... Zavrtím s úsměvem hlavou, když si sedám a pohodlně se opřu a protáhnu. Mezitím dorazí už i Xeno a nese další novinky. Poslouchám jeho a Ancilliinu debatu, ale nijak se do toho nemíchám, spíš se snažím se teď zase soustředit na problémy, než nechat myšlenky plavat někde po Naxxramu. Ty informace mi ale přijdou zajímavé a otázky docela dobré, vždycky je lepší se ptát i na to, co ostatním příjde jako úplně zbytečné, nikdo nikdy neví, co se mu bude hodit. Poté promluví znovu Ghabanakh. Koupila? Kdybych měla bezedný měšec, neváhám a hned si něco koupím. Ne, spíš jsem si jen byla připomenout stará místa a občas si vylézt i na nějakou tu střechu v zapadlé uličce, jak to mívám ve zvyku. Oči se mi znovu rozzáří štěstím. A vy jste teda nakonec nikam nešli? Zeptám se ho ještě, mezitím zaslechnu, že Ancilla a Xeno zase debatují. |
| |
| „Néé, nikam isme niešli,“ odpovím Daille zamítavě a až udiveně, „kampak bysome ako chódili? Však ničevó iného nietreba, hočico trebuji mám zděsť .... a ie tú táké krásné pohodlúčko“ (a usměji se) Na vysvětlenou se ještě k Daille přikloním a šeptnu na vysvětlenou: „...já ien čekal, žes išla nakúpiť ták, jak ty tak dobre umieš“ (a naznačím rukou pobertovský úkon) Dál už mě nic zajímavého moc nenapadá a čekám na Flina. |
| |
| Všichni už jste netrpěliví Flinova příchodu. V hlavně vám běhají myšlenky co se to v Daranu děje. Naštěstí to netrvá dlouho a Flin dorazí. Všichni zaplatíte hostinskému, až na Xena, který platil, než odešel k hadačce Juoně. Před hostincem vás čeká Flinův vůz naložený zbožím. Flin vám tam však udělal místo a připravil nějaké krabice, aby jste si mohli sednout. Když naskočíte Flin popožene koně, a vy vyrazíte do Daranu. Vyjedete z Naxxramu tou samou branou jako jste přišli. Již se blížíte k Daranu a před vámi se otevřelo údolíčko s malebnou vesničkou, domky a tatky roztroušené po sluncem zalitých stráních a vlevo u lesa kostelík se štíhlou věží docela obyčejná vesnička, vypadá klidně a tak spořádaně. Avšak všichni z vás se divně cítí, a jde to na vás poznat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| Za chvíli už jste u Flinova obchodu. Slunce pomalu zapadá, když seskakujete z vozu je okolo půl osmé. Nikdo z vás se však necítí unavený i přesto, že jste dlouho do Naxxramu cestovali půl dne v hostinci vám stačilo na odpočinek. FLin vás vezme do svého obchůdku. Je docela prostorný, ale je přeplněn různými regály s různými druhy zboží. Nechá vás chvíli čekat a hrabe ve skříních a něco píše. Není nějak výřečný, ale to se v jeho situaci není čemu divit. Takže všichni jen tiše čekáte. Po pár minutách k vám Flin příjde, a podá vám dva papíry. Tady máte mapu vesnice, napsal jsem vám ke každé budově něco, ať víte koho nebo co kde najít. A tady je seznam zboží co si nakoupili skřetí lovci když tu byly naposledy. Nechá vás chvíli si papíry prohlídnout. Máte ještě nějaké dotazy? Seznam nákupu skřetích lovců: Nějaké zásoby jídla, ale tohle by rozhodně těch pět skřetů samotných nesnědlo… Tři krumpáče… Čtyři lopaty… Dvě sekery… Několik klínů jak do dřeva tak do kamene… Různé rozměry hřebíků… Třicet metrů pevného lana… Čtyři nože… Tři petrolejové lampy… Pět litrů Rumu… A nějaké nepodstatné drobnosti to si nemohl vzpomenout… |
| |
| Nepříjemné pocity ve mně zůstaly i po příjezdu do Daranu. V první chvíli jsem měla problém seskočit jen tak z vozu, aniž bych zavrávorala, ale nakonec se mi podařilo se tomu postavit. Na svůj špatný pocit si ale hodlám dávat pozor. Zatímco Flin prohledává regály a cosi sepisuje, pokukuju po ostatních, abych se opět pokusila něco vyčíst z jejich tváří. Sama netvářím příliš nadšeně, ale pokud to jde, oplatím pohled úsměvem. Při prohlížení papírů se držím poblíž Xena – když už je to tady tak divné a nepříjemné, vrátila se mi chuť rozpovídat ho, i když už bez předešlého nadšení pro věc. Ostatní jsou jistota, za kterou jsem vděčná. Když si dočtu seznam, zlehka dloubnu prstem do Xenova boku. "Prvotní odhad? A jo, je to pro mě důležité..," sama bych dokázala vymyslet spoustu možností, ale zajímá mě jeho odhad. Pokud se ale zdá, že chce něco říct někdo jiný, patří má pozornost samozřejmě jemu. |
| |
| Příjezd do Daranu Tak v tajté dedine si hřejí na sérdcu hady ... žíť spolu se skirity, toť tak niechuťné, i súžití s páchnúcom žebrákom plném svrabu, filcok, vší a blech musí byť príjemnejší než žíť v iedné dedine se skirity ... No, snád ie tá skiritská chájda alespoň od ostatných odčleněná nieikde na strane, v rohu, preč od ostatných ... Při příjezdu do vesnice jsem se rozhlížel na malebně rozložené domky, žoviálně jsem se usmíval, přemýšlel o pro mne nepochopitelném vztahu vesničanů ke skřetům (začínal jsem to brát tak nějak shovívavě, jako že "lidé jsou holt přeci jen trochu podřadná rasa, jsou to osoby neuvědomělé, které neví, co je pro ně dobré"), z ničeho jsem si nic nedělal, ale v jednu chvíli jsem se najednou zachmuřil více než je obvyklé, nechápavě zamrkal a přitáhl kazajku a plášť až ke krku. Shrbil jsem se do uzavřené polohy a s podivným výrazem ve tváři jsem čekal, až se vůz konečně dokodrcá k cíli ... Uff. Jsem celý zmožený a zničený. Jen co vylezu z vozu, hned se šourám do budovy obchoda, nohy se mi pletou, jednu nohu vleču trochu pozadu, jako bych si ji přeseděl. Je vidět, že nemám příliš dobrou náladu, že mi něco přeletělo přes nos. Nakonec jsem se rozhodl ostatní seznámit se svým stavem: „Divčata ... a Xeno ... já dnes již do ničevó asi moc nepúdu, jak isme prijechali do dediny, ták sa mi, neviem ako, zatmilo pre očiskama ... Vpravdě divný pociť! Úplne som si vzpomel na to, ako mnú tehdá išiel skrz tén duch (áni si iž nevzpomienam ako ste sa ho tehdáž zbavili), ták tó bolo desivé...“ Daran - v obchodě Íste to boli te skirití! Zvlášť dyž ná ne tekonc uposornije aj kupcoň, kterejžto na nych dycky určo rýžoval. Snažím se ostatním nahlédnout přes rameno a podívat se na mapu. Unaveně a lehce otráveně se poptám na to, co je na seznamu „Copa tam kurňa píšó? Co sa v tem sezname skiritském, fuj holomském niechutném, nachádza? Prečtó to někdo nahlas, h?“ Když se za chvíli zeptá, jestli máme nějaké dotazy, nechám být seznam seznamem a ptám se na praktické záležitosti: „Sú takistý zderchaný, mušim sa proto optať na nocleh ... Ráno iest múdrejší večera! Vy, mi, kamerádi, istě ráno rádi povíte, co ste z tych lejstrov vyčitli.“ |
| |
| Cesta do Daranu Sedím spolu s ostatními na voze a rozhlížím se po krajině. Ani se mi nechce věřit, že se v tomto okolí děje něco tak strašného. Pravda se ovšem nejspíše skrývá ve Flinově tváři, pokaždé, když na něj pohlédnu, raději hned sklopím oči. Musí to být strašné, takhle přijít o dceru a jde vidět, že si je naprosto jistý, že v tom nemá prsty nějaké poblázněné zamilování. Když vjíždíme do vesnice narovnám se a ve tváři se mi na chvíli objeví strach. Začínám pochybovat o tom, že bylo správné na to kývnout, ale když už jsme jednou tady, nedá se couvnout. Pořád se ohlížím do zadu, nepříjemný pocit ve mě stále narůstá. Rychle potřesu hlavou, jako bych s něčím nesouhlasila a honem se uklidním. Nechci nikoho znervózňovat, i když na ostatních jde vidět, že nejsou ve sví kůži. Když vůz zastaví, seskočím dolů. Pořád se kolem sebe ohlížím, nechci si připustit, že mám jen špatné domněnky. Dojdeme až k obchodu, kde nám Flin ukáže lejstra, Ancilla má dobrý nápad, nechat taky přemýšlet Xena, když se k nám přidal, samozřejmě, že každý k tomu má určitě co říct. Záhy se ozve i Ghabanakh, úplně jsem zapomněla na fakt, že to nepřečte, tak mu v rychlosti objasním obsah seznamu, ale mám dojem, že už nejsem vnímána, protože se věnuje něčemu jinému: zájmu o přespání. Neříkám, že to je špatný nápad, rozhodně je dobré, to v klidu probrat. |
| |
| Stydím se za to, že jsem opět zapomněla, že si Ghabanakh lístek nepřečte. Většinou se na to snažím myslet, ale jak je to náhlé nebo zajímavé, hltám obsah textu bez ohledu na ostatní. Alespoň se na něj omluvně usměji, zatímco Dailla čte seznam. Stále přitom čekám, jak se vyjádří Xeno. A z hlavy se snažím vytěsnit myšlenky na to, že budeme spát na tak nepříjemném místě. |
| |
| Seskočím z vozu a vydám se s ostatními za Flinem, do jeho obchodu. Když Ghabanakh začne s tím, že má divný pocit přisvědčím. I mnou projel takový zvláštní chlad. A přišlo mi, že se zatáhlo, i když nebe zůstalo čisté. Takové to tu je normálně Fline? Vznesu dotaz na obchodníka. Co se týče seznam prohlédnu si ho, ale navzdory tomu, že jsem to byl já kdo přišel s tím, že by ho rád viděl naprojevuji nějaké přílišné zaujetí. Mně to připadne, jako kdyby ti skřeti prostě našli nějaký ztracený důl nebo něco podobného. Mistře trpaslíku? Zarazím ještě Ghabankha. Pravda, zas tolik toho o něm nevím, je dost dobře možné, ža nevzdory jeho původu o takových věcech nemá žádné znalosti. Ale přeci jen, jeho rasa je proslulá hlouběním tunelů a s tím související, i kdyby jen nějaká základy pořád toho bude vědět víc než já a myslím, že i než kdokoliv z nás. A zaplatili ti jak Fline? Takhle otázka by taky mohla vše, co se týče činnosti skřetů velmi jednoduše vyřešit. A taky měl jsem měl pocit, že nocleh nám zajistí Flin. Obrátím se s další otázkou, i když položenou nepřímo na kupce. Je možné, že od některých si vysloužím udivené pohledy. Ale ten pomyslný cejn "nemluvky", který jsem si očividně vysloužil, jsem svým způsobem dostal neprávem. A jak už jsem určitě několikrát zmínil, prostě jsem jen nechtěl rozhodovat o cílech naší družiny nebo se byť jen podílet na takovém rozhodnutí ani v tomto ohledu vyjadřovat svůj názor. Teď když už jsme obchodníkův úkol přijali nemám jediný důvod se dále zdržovat vyjadřování svých názorů. |
| |
| Připadám si jako voda v potoce, přes kterou se jen dívá na barevné dno. V Daranu je ten pocit jen horší a i když jsem dosud bojovala s tím, jestli se bránit nebo podlehnout, byla tohle kapka k podlehnutí. I ta voda by měla víc jeho pozornosti. Chytím za lokty a zamračeně rozhlédnu po krámku, zatímco se Xeno vyptává a ujišťuje. Po chvíli se o něco vzdálím, abych byla stále na doslech, ale zároveň si mohla prohlížet krámek a alespoň hledat důvody, proč bych se vůbec ještě někdy měla usmát. |
| |
| Xenovi jen přisvědčím, ale moc se tím nezabývám, protože jsem stále přesvědčen, že ti "zplozenci pekel" v tom mizení klidně mohou mít prsty a vůbec by to bylo pod mou úroveň bavit se o tom, že by mohli skřeti vykazovat nějaké známky inteligence: „Istě, ten seznam sú samé prachtycké cajky do dolovánie. Však to nieznamená, žé by oni mušeli byť neviňáčci, šak takej mohli v ňákej ďouře právě ukrejt unesený a zmizelý liďuchy.“ V následujících chvíliích se již opravdu zabývám jen přespáním. |
| |
| Flin vás pozoruje a poslouchá. Ano, ano nocleh vám zařídím nebojte. Hned jak domluví, odloží si pár věcí z kapes na stůl a zamíří ke dveřím. Pojďte. Kupec vás vede vesnicí. Už se stmívá a venku ani živáčka. Někteří jsou asi doma a chystají se ke spánku a ostatní jsou asi v Hospodě. Flin se ohlédne na Xena. Nevím, já už jsem si na to asi zvykl. Už mi to přijde normální. A skřeti? Ti platí normálně, penězi. Ušli jste sotva pár kroků. A vidíte velkou budovu s velkými dveřmi. Nad mimi se houpe deska s nápisem „U zlaté hroudy“. Flin otevře dveře a podrží vám je, ať můžete dovnitř. První pohled který se vám naskytne je na stůl poblíž dveří. Motá se kolem něj sympatický trpaslík se zástěrou a uklízí ze stolu korbely a různé nádoby. Ovšem muže středního věku spícího na tomto stole jen odsune, aby stůl mohl pořádně umýt. Odnese nádobí a běží k vám. Dobrý den co vy tady v takovou hodinu? Brblá trpaslík a z pohybů jeho fousů to vypadá, že se usmívá. To ty si je přivedl Fline? Jinak s Doudou je to čím dál horší. Kývne na spícího muže. Ano jsou tu, aby našli Elis. Máš tu pro ně nějaké místo na spaní? A něco do žaludku? Samozřejmě na můj učet. Trpaslík zase pohlédne na vás. Samozřejmě že mám. Já sem Krolin. Určitě si budete chtít nejdřív odložit. Tak pojďte zavedu vás nahoru do pokojů. Flin se s ním rozloučí a poděkuje. Potom se rozloučí i s vámi, popřeje vám dobrou noc a odejde domů. Když vás Krolin vede ke schodům máte šanci si prohlédnout hospodu. Je docela prostorná, na tak malou vesnici. Za velkým dřevěným pultem umývá nádobí trpaslice, pravděpodobně Krolinova žena. Stolů je tu celkem dost. U jednoho sedí tří muži co si povídají u piva. A nedaleko vás sedí skupinka, která rozhodně neujde vaším očím. Kolem malého stolu sedí u piva dva lidé, trpaslík a kudůk. Dopíjejí pivo a pod sebou mají prázdné talíře. Všichni si vás měří přimhouřenýma očima, a rozhodně z nich nemáte dobrý pocit. Ale to už Krolin běží do schodů a vy musíte za ním, aby vám neutekl. Zavede vás do velkého pokoje, kde je asi šest postelí. Zapálí vám lampy a ukáže vám, kde se můžete umýt a kde se zajít vyprázdnit. Tak udělejte si pohodlí. Tento pokoj nechám jen pro vás. Kdyby jste něco potřebovali budu dole. Ale asi za dvě hodiny, hospodu zavírám, tak se podle toho přizpůsobte. Kdyby jste chtěli ven v noci, stačí jít hned na konec této chodby, kde najdete schody k zadním dveřím, které jsou otevřené. Doufám, že se vám tu bude spát dobře. Krolin zase rychle běží dolů obsloužit zákazníky. |
| |
| Jsem ráda, že jsme odešli z krámku a vyhledali mnohem příjemnější místo. Cítím se lépe a tak se zmůžu i na úsměv a kývnutí, jako pozdrav zdejšímu hostinskému. Při jeho rozhovoru s Flinem si prohlížím hospodu, nicméně dobře poslouchám, o čem se ti dva baví. Zřejmě úplně zbytečně, ale nevadí, někdy je lepší mít uši tam, kde být nemají. Opětuji Flinovi přání dobré noci a těším se, až se pořádně najím. Při cestě k pokojům si poočku prohlížím hosty. Někteří se mi nelíbí a zřejmě ani my jim ne, ale to je běžné. Napadne mě sice, že by mohli mít něco společného s těmi únosy a podivnými vraždami, ale jsem poslední dobou příliš podezřívavá, takže uvidím, jak se budou chovat později. Nakonec můžou to být jen místní, kteří nás prostě neradi vidí. Nebylo by to poprvé. Nad společným spaním nehnu ani brvou. "Díky, Kroline," zamířím k jedné z volných postelí. "Po dlouhé době zase v pořádném suchu a teple. Jen škoda, že se těším zbytečně, moc dobře si pamatuju, jak jsem tuhle ráno nemohla málem ani vstát, jak jsem byla rozlámaná," mluvím ke svým společníkům, ale očima se věnuji zbavování se výstroje, následně se vzpomínce tiše zasměji. "Doufám, že hned z kraje nemusíme očekávat nějaké potíže," odložím luk i toulec se šípy a hned vedle meč. Dýku si nechám, pro jistotu – a nakonec hodlám se jít najíst, ne se prát natož bojovat o život. Jestli po mě nikdo nic nechce, vrátím se do lokálu, abych se najedla. Někdy je na cestách nejlepším přítelem jídlo. |
| |
| „U zlaté hroudy“ V „Hospodě“ začínám pookřávat. Zároveň též nevycházím z údivu. Helemese, tady žijú terpaslíci! Ty vago bolehlavý, to byk včil nečekal… Zprvu mu na jeho uvítání odpovím jen zkoprnělým přitroublým úsměvem nacházejícím se kdesi na hranicích lehké debility. Nevzmůžu se ani na slovo, útroby hostinské jizby téměř nevnímám (natož abych si nějak více povšiml lidí usazených u stolů) a mechanicky se šourám s ostatními podívat se na ten velký pokoj nahoře. Ač unaven a přestože jsem již původně chtěl jít na kutě, sešel jsem spolu s Ancillou dolů a posadil jsem se nakonec pod vlivem silného údivu k jednomu ze stolů. Uvelebil jsem se na lavici a rozhodl se, že bych se přeci jen mohl seznámit s jedním svého plemene…zrejmo ási nějaké Roklinové terpaslík, tech ie iž ták málo, že sa plně sžíli s lidůchy dohromady (on vskutku mlóví ako člověkové, člověčenstvo jedno, i když já také nepochádzám z kmene, v nimž by sa udéržála „stará“ terpasličtina ako běžný mluvený jezyk), také by mohol byť volaký Južný terpaslík či Šedý, co já vím, těm šedochům prý nevadí dokonce ani jednat se skirity, se u nás poudá… a obrátím se konečně na Krolina: „Zdarbazar, šéfo hoscinské, najprv som byl táko překvapené, že som nebol schopen anji slušnivě vychovaně navázáť kontaktáž, optať sa na ich zdrávstvo, povedať hočico o seba … naozaj bysom tu nečekal trpaslíka … já se zovu Ghabanakh, Ghabanakh Ugrurkhad, přinesli by mi Kroline, šéfo, nějaké přiměřené korbel píva?“ Zeširoka se usměji v očekávání lahodného moku a vzápětí pokračuji: „Já pochádzam z Kopcových terpaslíků, tudíž som sa nikdá nenaučil mlóvit úplně rychtyk tímlenctím zatrachcilým jezykom. U nás v Kopcách isme sice iž dávno nieužíváli starú terpasličtinu, enem ešče ták šamanstvo, ále dycinky isme boli trocha stranú od lidůch a mlóvili po svojim ... Ba ále ony, šéfo, mlóví včil grandijózo, včil dokonále, óbdiv a rešpekt! To asi muší byť hodně místní, že? Dokonca bych ich hádal esli neisú potomek Roklinových terpaslíků ... Co? Lebo sú volaký Južný terpaslík? Či Šedý?… Hlubinný či horský či volaký temný duergar – to si nemyslím, to by mňa vela mnoho prekvapilo!“ Chvíli si asi povídáme o svém původu, já se Krolina poptám na jeho vztah ke skřetům (zvlášť pokud přizná, že odvozuje svůj původ od Šedých trpaslíků) a vysvětlím mu důvod své zavilé nenávisti k tomuto plemeni, že mi před pár desitkami let vyvraždili celý klan. Také budu vděčný za jakékoliv obeznámení s vesnicí, nějakými dalšímihistorkami a klepy, ale více mě asi budou zajímat jeho kontakty (hlavně) na důležité lidi, zda pivo a kořalku dováží či vaří a pálí sám, popřípadě jaké daně a dávky musí komu (tím se asi dozvím, jaká tu panuje vlastnická struktura ohledně vesnice – zda patří k Naxxramu, je svobodná či poddanská pod nějakým šlechticem) platit (i když nepředpokládám, že by chtěl být kdovíjak sdílný ohledně svých poznatků ohledně mocenských a obchodně politických vztahů v nejbližším okolí, tak sdílní na potkání trpaslíci většinou nebývají). Pokud mi moc neřekne, nevadí, ať již to trvá dlouho či krátce, stejně se nakonec obrátím na skupinku s trpaslíkem, kudůkem a dalšími dvěma lidmi. Pozdravím je, v ruce poloprázdný korbel, a začnu vyzvídat: „Zdravím ich, pánové, slyšeli, co sa tu v dedine všecko děje, lebo ien projíždějú? Já som úplně fascinýrovaný, naozaj, však treba ten osúd zdejšieho uctívača ...“ A kroutím trochu hlavou a čekám na jejich odpovědi, pokud nejsou místní a nevědí, co se tu děje, bude mi to vodou na mlýn. Pokud nejsou odtud, ale vědí o místním neštěstí, začnu být zvědavý. Jsou-li místní, tak se jen seznámím, polituji jejich ves a jen jim připiji na zdraví a štěstí. |
| |
| Když složíme své cestovní věci v pokoji a každý si tak nějak rozdělíme místa kde budeme spát tak se vydám dolů do lokálu nejspíš spolu s Ancillou a Ghabanakhem. Objednám si pivo, něbo nějaký místní mok co se tu pije na uhašení žízně a jen něco malého k tomu, třeba kus uzeného s křenem, ale klidně i třeba jen nějakou polévku a kus chleba. Jídlo a pití jde sice na Flinův účet ale sám ani nemám příliš hlad a hlavu bych si zatím rád zachoval čistou. Chci se taky hostinského zeptat na tu čtveřici, co si nás tak podezřívavě měří, ale Ghabanakh mě přeběhne a dokonce se jde zeptat přímo jich. Nemám moc rád když se kolem jedné věci motá zbytečně víc lidí a tak, pokud jsem už dojedl a rozhodnu, že se ve vesnici porozhlédnu už teď. Půjdu se porozhlédnout ven. Nechceš jít se mnou? Řeknu tiše Ancille. Ghabanakh to tu sám určitě zvládne, ale já bych venku pomoc hraničářky uvítal. Na každý pád dám vědět hostinskému a zajdu si pro mapu, kterou nám dal Flin a pak vyjdu z hospody. |
| |
| Upíjím své víno a naslouchám Ghabanakhovi. Nemluví sice se mnou, ale nějak nucena poslouchat. Mám ráda jeho hlas i všechno to nadšení v něm, některá podivná slůvka, která používá. Je to jiné a přitom stejné. Víno mi ale popravdě moc neleze a následně donesený kousek jídla taky ne. Je dobré, ale chybí mi skutečná chuť na něj. Myslím, že bych se stejným nadšením zrovna teď dala i tu uzenou velrybí kůži. Xenovi na jeho dotaz jen kývnu, i když pak chvíli váhám, jestli by nebylo lepší zůstat tady. Jenže je tady ještě Daila, věřím, že kdyby se něco semlelo, tak by to spolu s Ghabanakhem zvládla. Vyběhnu si nahoru pro své vybavení a zadním vchodem se vydám ven. Nechci být tolik na očích té skupince, i když nemusí představovat žádnou hrozbu. Snad se po nás Daila ani Ghabanakh nebudou shánět. "Hledáme něco konkrétního, čeho sis všiml nebo ti připadlo divné?" zeptám se přímo, když najdu Xena, a přitáhnu si pásek, který při odepnutí o kousek povolil. |
| |
| Když výjdeme ven tak ze všeho nejdřív se zhluboka nadechnu. Snažím se přijít na to proč mi to tu všechno přijde tak temné. Pak se zadívám do mapy. Ne, Odpovím Ancille. ale naučil jsem se, že věci, které se za normálních okolností zdají být stejné můžou být v noci jiné než ve dne. Ale pravdou je, že by nám neuškodilo mít nějaký cíl. Takže se znovu zadívám do mapy. Pak vytáhnu minci. V šeru není zas tak dobře vidět a světla z hostince kovu propůjčují vlastní barvy, ale už velikostí je jasné, že nejde o obyčejný peníz. Tak, krátká nebo dlouhá cesta? Hřbitov nebo kaplička? Panna nebo orel? Tu minci jsem každopádně vytáhl poprvé, zatím o všem rozhodovali ostatní, ale teď by bylo hloupé kdybych rozhodování zas nechal na někom jiném, když jsem tenhle "průzkum" inicioval sám. Je ale pravděpodobné a nahrává tomu i mojí povaha, že když stojím před volbou bez jasných argumentů pro to či ono, raději nechám rozhodnout náhodu. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro "Jestli je tam vážně panna, jsem pro ni," rozhlédnu se kolem sebe, hlavně se dívám k hospodě a k rohům domů, jestli nás někdo nesleduje. |
| |
| U zlaté hroudy Když přijdeme do hospody, rozhlédnu se kolem a pohlédnu na všechny co tu sedí. Nevím, je to takový trochu můj zvyk nejdřív zjistit, co tu máme za společnost. Jde vidě, že jedna skupinka nás tu ovšem nevítá zrovna s otevřenou náručí. Stočím svou pozornost na hospodského, který nás po chvíli zavede nahoru do pokoje, kde si necháme věci a znovu slezeme dolů. Pravděpodobně se nikomu z nás ještě nechce spát, i když jak to tak vidím, já to tu zabalím asi jako první. Objednám si polívku a chleba, mezitím stačí zmizet Ancilla a Xeno a Ghavanakh se pustí do řeči s hostinským. Na první pohled mě nejprve překvapilo, když jsem zjistila, že je hostinský trpaslík, to jsem pravdu nečekala, ale na druhou stranu, to zas tak neobvyklé není, jen jsme asi dlouho žádného nepotkali. Docela si tu samotu užívám, pozoruji dění v hostinci i práci za pultem hostinské, začíná se mi to tu docela líbit, jeden by ani neřekl, že se tu dějí tak strašné věci. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Nechám Ancillu ať si minci prohlédne, jestli chce může si prohlédnout i druhou stranu, tam je skutečně vyražená cesta, hřbitov, a po té cestě kráčející dívka v dlouhých sukních nesoucí květy. Tak to bychom měli. Zdívám se znovu do mapy. Vezmeme to kolem těch loveckých domků co říkáš, třeba narazíme na některého z lovců. Ty bychom nemuseli rušit ani v téhle hodině. Jestli si Ancilla minci prohlížela vezmu si ji od ní zpátky, když mi ji dává může se jí zdát, že ta panna či orel se pohnuli, ale taky to mohla být jen hra stínu a světel. Každopádně minci schovám. A vyrazím. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro "Tím se asi jen tak neplatí, co? Odkud ji máš? Musela stát hrozně moc, nevypadá, že je ražená jen tak. Spíš ruční práce, taková ta titěrná a dobře placená. Kolik stála? Je na ní za světla vidět něco víc? I když detailů je tam vážně..," když si uvědomím, že moc kecám, tak rychle sklapnu a vrátím minci. Prostě jsem malá a zvědavá, no a co. Draka taky nikdy nezabiju a nedostanu princeznu a půlku království, ale stejně nad tím kolikrát přemýšlím. "Jak myslíš," nahlédnu do mapy a chvíli mi trvá, než se pořádně zorientuji. "A žádné běhání za bludičkama nebo muchlování s vílama," prohodím ještě na začátek cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Nakonec se ale zasměju. Ruční práce mojí představovosti? Ano. Je magická. Ty rytiny se mění na přání. Řeknu s úsměvem když minci schovávám. Pak vyrazíme směrem jaký jsme, jsem naplánoval. Bludičky? Víly? Na tváři se mi znovu objeví tázavý výraz. Pravděpodobně nechápu, že to měl být nejspíš jen vtip. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro "Může tam být cokoliv i nic?" zeptám se ještě, ale vlastně nechci slyšet žádnou odpověď. Spíš teď dumám nad tím, co všechno by se tam pro zajímavost mohlo vykouzlit, a jak dlouho by mě to bavilo. "A nepodváděl jsi? Když na přání, tak to si klidně můžeme určit, že půjdem tam když padne něco a ty si to prostě na tu minci nakreslíš. Nechci říct, že jsi podvodník, jen se ujišťuju. Na tom stejně nesejde," mávnu rukou. Zase mi to moc mluví ve chvíli, kdy bych měla být zticha. Bohužel, i to málo mě prostě nutí něco říct. "No bludičky, světýlka, co tě svedou z cesty a zatáhnou do močálů, kde se utopíš. A víly, to je skoro stejné. Jen tě třeba utančí, nevzpomínám si na žádný jiný příběh, kde by udělaly něco jiného. Ale každý příběh se v každém městě vypráví jinak." |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Aniž bych se zastavil se pak otočím na Ancillu aby mi rozuměla, když k ní budu mluvit. Nic abstraktního. Jen konkrétní obrazy. A ano může být i prázdná, hladká. Na tuhle otázku ještě odpovím, ale na dotaz jestli jsem podváděl jen pokrčím rameny. Sama hraničářka uznala že na tom nesejde, což opravdu ne, když už jsme stejně vyrazili. Dám si pozor. Je s podivem že Ancilliny řeči o bludičkách a vílách vůbec beru vážně, rozhodně ne nijak smrtelně, ale zároveň se nezdá, že bych to bral jako nějakou hloupost. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro dívám se spíš po okolí, než po Xenovi. Vlastně, i když si to nechci přiznat, vyhlížím něco zajímavého, co bychom mohli prozkoumat. "Já bych na tom zkoušela věcí. Sousedovic psa, svůj obličej, krajinku, dokud by mě to dočista neomrzelo, protože by to začala být nuda. Mít všechno, co chceš," našpulím rty, ale dál ve své myšlence nepokračuji. "To je dobře. Dlouhé vlasy, oči, ve kterých se ztratíš a hebká pleť, přesně jako jak se to povídá o princeznách a takových svůdnicích. Kráska nad všechny krásky tančící polonahá svým motýlím krokem po lese, vznášející se a lákající nic netušícího mladého muže do své moci. A on, pod vidinou krásky, která by patřila jen jemu, podlehne a nechá se svést. Chvíli je to zábava a opravdová rozkoš, než umřeš. Mě to může být jedno, o mě by zájem neměly, ale.. mám už mlčet?" |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Přival hraničářčiných slov mě očividně unavuje protože se k ní už ani neotočím když mluvím. A víc pozornosti taky začínám věnovat okolí, domkům a stavením, která míjíme, jak procházíme vesnicí. Když Ancilla domluví jen se usměju, ale ani teď se na svou společnici neotočím, takže úsměv možná ani nepostřehne. Tak to se nebojím. Proč bych potřeboval nějakou krásku když mám tebe. Ale nezní to moc umpřímně. Ano, skutečně bude lepší když se na chvíli jen tak zaposloucháme do noci. Ukončím debatu. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro dodám ještě polohlasem a upadnu do tichého přemýšlení. Mohla bych si to vykládat tak, jak by to bylo zřejmé, že si to vyložím, ale zase tak naivní nejsem. Spíš si to opakuju a hledám, jak moc ironické nebo otrávené to bylo. A ani po tom, co se poměrně slušně bavím, mi tady není o moc líp. Je to divné místo a přitom vypadá normálně, jako každé jiné. Lidé si toho museli všimnout stejně jako my a přesto zůstávají. |
| |
| Když sejdete dolů a usadíte se ke stolu, přijde k vám Krolin. Ghabanakh na něj hned spustí a on vypadá taky celkem rád, že zde vidí trpaslíka. Taky jsem vás tu nečekal, moc trpaslíků tady nezavítá. Krolin už chtěl jít pro to pivo, ale když Ghabanakh zase zpustí, ještě se zdrží. No já sem vyrůstal jako malý v Naxxramu a potom jsme se přestěhovali sem a moje rodina si tu zařídila tuhle hospůdku. Mluvím takto protože jsem mezi lidmi vyrůstal. Ghabanakh si chce očividně povídat. Krolin se rozhlédne po hostinci. Jelikož už tu jste jen vy podivná čtveřice a spící muž na stole sedne si k vám hned jak vám donese co jste si obědvaly a spustí. Cítíte, že Krolin je jeden z lidí, který vám tu vždy rád pomůže. A zodpoví otázky. I když je celkem veselý, vždy když se začnete bavit o věcech ohledně vesnice a jejích problému nálada mu hned klesne. Skřeti? No Flin vám určitě něco řekl o nich. Jako kdysi tady žila jedna rodina, slušná, neproblémová. Lidi si na ně zvykli. Asi před pěti týdny se tu ubytovalo pět skřetích lovců. Tuším, že to jsou příbuzní rodiny Mangurů. Od té doby se tu občas ukážou doplnit u Flina zásoby. Ten jeden myslím, že se jmenuje Brek se mi moc nelíbí. Chodí sem docela často sám na večeři nebo na pár korbelů piva. Nadechne se a trochu se k vám nakloní, mluví tichým hlasem. S žoldnéřem Donem z Karmovy usedlosti jsme se shodly na tom, že smrt jedné ženy, Máti Kolozube má na svědomí nějaký nemrtvý. Ale někteří lidé se o tom bojí mluvit. No celkově události v Daranu lezou lidem na mozek. Někteří se dávají na pití, ačkoliv mu nikdy neholdovali. Třeba tady Douda, Kývne směrem k spáčovy kterého jste viděli u vstupu. Ten se kdysi alkoholu ani nedotkl. Mám o něj celkem strach, asi před měsícem se jeden můj známí v opilosti utopil v řece před hospodou. Překvapivě on zrovna taky nikdy moc nepil. Aslarův syn Dolfi nedávno zmizel, ale to mi ani nevadí. Před jeho zmizení mi tu dělal samé problémy. Vyvolával jednu rvačku za druhou už jsem ho sem ani nepouštěl. Když trpaslík mluví o Dolfim, začíná být celkem rozčilený. Hned se ale uklidní, na další otázky neodpovídá, buď na ně zapomněl, nebo se mu zdají nepodstatné. Posbírá talíře a odnese je. Nepříjemná čtveřice na trpaslíkovo pokřikovaní jen ohrne nosy a otočí se od vás a něco si tiše brblají. Na stůl hodí nějaké peníze, a odejdou. Když prochází kolem vás jen na vás nedůvěřivě koukají. To už přijde Krolin a sbírá i prázdné sklenice. Dáte si ještě něco? Otázka je směřovaná především na Dailu a Ghabanakha, jelikož Xeno s Ancillou se pomalu zvedají a odcházejí ven. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro Když zahlédnu za okny třepotající se světlo svíček, není moc divu, že se do domů snažím nahlédnout, ovšem jen ze své pozice. Občas se taky ohlédnu na Xena, jestli si třeba něčeho nevšiml on, ale nejsem si jistá, jestli bych mu to vůbec vyčetla z tváře. Navíc v noci. "Takže až ke kapličce?" zeptám se polohlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Ano, uvidíme jak daleko dojdeme až se dostaneme do stínu stromů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro Kapličku si prohlížím s obvyklým zájmem, ale při pohledu do jejího tmavého nitra mne přece jen trochu zamrazí. Třeba už proto, že mi zrovna nechybí představivost. "Dokázala bych si představit, že tady něco najdeme a že tohle není jen tak," řeknu si spíše pro sebe, když nahlížím dovnitř, ale dlouho mi to nevydrží a otočím se na Xena. Nevidím důvod, proč tady hádat a děsit se předem, když kousek ode mě stojí někdo, kdo si maluje své myšlenky na minci. Zhruba v té chvíli se donutím k úsměvu, ale ve tmě to stejně zřejmě nebude poznat. "Chceš ještě pátrat? Čekat? Nebo se vátíme," stále mluvím tiše a z tónu mého hlasu je jasné, že já o návratu ani další cestě rozhodovat nechci, tudíž nepokládám otázku proto, abych si na ni za chvíli sama odpověděla. |
| |
| Když mi ten, asi duchem nepřítomný hospoda, trpaslík Krolin odpoví na otázky o svém původu jen úplně maličko a okrajově, nejsem s tím příliš spokojený. A navíc úplně vynechá odpovědi na otázky po jeho kšeftě či nějaké historky o vesnici, které by se netýkaly momentální situace, také chybí, jako by se před těmi zločiny ve vsi nic nedělo (i když ohledně těch vražd a mizení mi úžasně pomohl, myšlenka s tím nemrtvým je pro mne velmi obohacující). Tak to ie určo Šedépaslík! Šic. Áspoň iest to terpaslík a nie skirit. Předtím, než se zkusím zkontaktovat s tou divnou skupinkou, se snažím z Krolina dostat ještě nějaké upřesnění: „A depa tu Mať Kolozubú mali náisť? U ni v domka či inde?“ Ještě více nespokojený tím, že se na mě ti čtyři úplně vykašlou a nic se nedozvím, zavrčím nemile v odpověď na zdvořilou obchodnickou otázku: „Dám si ešče pííívo.“ A obrátím se k Daile: „Viďás te pacholke nezdvrzakove?? Fuj. Nižádné vychování, brr.“ |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Taky když už jsme tady byla by hloupost nejít dovnitř. Tmavý objekt uprostřed mě trochu znepokojuje, ale snažím se ovládnout své podvědomé obavy a přesvědčit se o tom, že to je prostě oltář nebo něco normálního. Vydám se tedy dovnitř, pokud je zamčeno vytáhnu další kuriozitu, zvláštní klíč s krásně umělecky zpracovanou "hlavicí", ale vůbec žádnými "zuby", takže "tělo" klíče je jen prostý dokonale hladký tenký váleček. Strčím jej do zámku a prostým otočením odemku, pak klíč zase schovám. A následně se tedy porozhlédnu i po vnitřku kaple. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro Narozdíl od něj však zůstávám venku a jen přes rameno, poočku, sleduji, jak si odemyká kapličku a leze dovnitř. "Hlavně tam nic nerozbij," jsem prostě ukecaná a zvlášť v případech, jako je tenhle. Sice pátráme, ale tohle by se některým vesničanům mohlo víc, jak nelíbit. |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Trochu se pozastavím nad tím, když hostinský prohlásí, že mu nevadí, když zmizel ten kluk, ale nijak na to nezareaguji, není to sice moc milé, ale ať tak či tak, možná to není tak podstatné. Kdy to podle vás začalo? Zeptám se ho ještě. Vím, že nám to Flin říkal, ale každý názor je dobrý a čím více jich je tak tím líp. Pak mě napadne ještě další otázka: Myslíte, že ten nemrtvý má na svědomí i ta zmizení? Když se nás zeptá, jestli bychom si ještě něco dali, tak přikývnu a požádám o víno, a usměju se na Ghabanakha. No, je pravda, že trochu zdvořilejší být mohli, mě se upřímně moc nezamlouvali, ale jestliže se tu dějí takové věci, nemůžeš jim mít za zlé, že nám nedůvěřují. I když je pravda, že když někd někomu nedůvěřuje, může to vést až k vraždě a to by nebylo moc milé. Začnu z toho mít trochu nepříjemný pocit. Myslíš, že se tak tvářili jen proto, že mají strach anebo to mělo jiný důvod? |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za domem měla krásnou zahrádku, a tam jí našli. Daila se konečně ozve tak na ni Kropím pohlédne protože neměl ještě moc příležitost s ní moc mluvit. No nevím děvenko. Podle mě lidí spíš utíkají odsud. Ze strachu. A když už se někdo dostane do rukou nemrtvého, nevím jestli by si ho nemrtvý někam odnesl. Mezi tím co se bavíte o té zvláštní skupině Krolin vám skočí pro pití. Položí před vás co jste si obědvaly a zase si přisedne. Asi v očekávání dalších dotazů v hostinci už stejně nikdo není… |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za domem měla krásnou zahrádku, a tam jí našli. Daila se konečně ozve tak na ni Kropím pohlédne protože neměl ještě moc příležitost s ní moc mluvit. No nevím děvenko. Podle mě lidí spíš utíkají odsud. Ze strachu. A když už se někdo dostane do rukou nemrtvého, nevím jestli by si ho nemrtvý někam odnesl. Mezi tím co se bavíte o té zvláštní skupině Krolin vám skočí pro pití. Položí před vás co jste si obědvaly a zase si přisedne. Asi v očekávání dalších dotazů v hostinci už stejně nikdo není… |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro I to je možné. Ale nevím, nepřijde mi dost pravděpodobné, že by tohle mělo za lubem město Naxxram. Pokrčím rameny a napiji se vína, které mi dosl Krolin. Ale pravda je, že zvláštní byli. Připustím a podívám se na Krolina, který si k nám přisedl. Vy znáte ty lidi? Tu skupinku, která právě odešla? Obrátím se na něj, nemohla jsem si nevšimnout, jeho výrazu úlevy, když ta skupinka odešla a hlavně v naději, že nám řekne něco, co by alespoň trochu mohlo pomoct. No dobrá, ale odkud se tu ten nemrtvý vzal? Že by se tu najednou objevili jen tak zničeho nic a začal vraždit. To sice v povaze mají, ale i tak mi to přijde nelogické. A hlavně fakt, že nikdo doopravdy nic neviděl, nejsou žádní svědci je sám o sobě divný. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nevím kde by se tu vzal nemrtví, kde se asi berou jinde nemrtví? Nějaké kletba. Magie. V tomhle se nevyznám. Pak pohlédne ke dveřím. To je skupina dobrodruhů, kterou najal handlíř Fedor. Lidi ho nemají moc rádi, strašně se hrne na místo starosty, kterého už dlouhou dobu nemáme je arogantní a nepříjemný. Najal je, aby přišli na to co se tu děje a vyřešili to. Asi si myslí, že tím získá přízeň obyvatel. Bydlí u něj na statku. A kupodivu jsou stejně nepříjemní jako on a lidi si je s ním spojují a moc je nemusí. No moc se mi nechce věřit, že takový tupci něco vyřeší ale byl bych za to rád. Prohrábne si fousy a upije piva které si přinesl… |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nevím kde by se tu vzal nemrtví, kde se asi berou jinde nemrtví? Nějaké kletba. Magie. V tomhle se nevyznám. Pak pohlédne ke dveřím. To je skupina dobrodruhů, kterou najal handlíř Fedor. Lidi ho nemají moc rádi, strašně se hrne na místo starosty, kterého už dlouhou dobu nemáme je arogantní a nepříjemný. Najal je, aby přišli na to co se tu děje a vyřešili to. Asi si myslí, že tím získá přízeň obyvatel. Bydlí u něj na statku. A kupodivu jsou stejně nepříjemní jako on a lidi si je s ním spojují a moc je nemusí. No moc se mi nechce věřit, že takový tupci něco vyřeší ale byl bych za to rád. Prohrábne si fousy a upije piva které si přinesl… |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro "Vidíš tam něco podezřelého? Zajímavého?" houknu tiše na Xena. "Jestli ne a není tam nic na zkoumání, měli bychom jít. Myslím, že něco spíš najdeme v lese," zašeptám svou domněnku. "Nebo u toho spáleniště. Neříká se, že místa, kde se už stalo něco zlého, táhnou zloduchy zpátky?" |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro „INu, z nás troch nikto moc týto kletby a mágie nepozná, ále co Xeno, má taký zádumčivý pohled, ten by niejaké také hocjaké schopnostie a ználostie mít mohol, čiže? Co on to dovedie nájlepšie, nijak mi ta paumeť zlýhává.“ |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro To je na druhé straně. Tam sem měl v plánu jít, kdybychom se na líci mince objevil hřbitov. Vypadá to, že tenhle krátká procházka mě unavila víc než samotná cesta z města do téhle vísky. No, můžem si zase hodit. Vytáhnu minci. Mně ale dnes očividně štestí nepřeje, tak leda, že bys to vzala do rukou ty. Natáhnu ruku a nechám hraničářku ať se rozhodne. |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Já spíš měla na mysli ... Jestli je tu někde v blízkosti nějaké pohřebiště. Upravím svou otázku ještě trochu, aby byla srozumitelnější, moje chyba, že ji nepochopil správně. Zpráva o další skupince dobrodruhů mě značně překvapí, už jenom ten fakt, že pokud si je najal před nějakou dobou, tak by něměli jen tak vysedávat po hospodách. Jak dlouho tu jsou, netušíte? Optám se Krolina ještě, když se do rozhovoru vmísí Ghabanakh, za což jse i ráda, nerada se ujímám mluvy, jen pokud je to nezbytné, a spíš raději mlčím a poslouchám, co si myslí ostatní. Možná by nebylo na škodu se s nimi dát do řeči a zeptat se jich, jestli už na něco přišli anebo jestli mají nějaké nápady, či spojit síly dohromady. Odpovím Ghabanakhovi. Samozřejmě bych jim nic neprozrazovala, spíš záleží na tom, o co jim doopravdy jde. Jsem trochu na pochybách, podle toho, co říkal Krolin, tak by to nebyli nejlepší spojenci. Myslím, že se kdysi zmínil, že se zabívá alchimií, ale nejsem si jistá, jestli nějakou magií nebo nečím takovým, to spíš ty lektvary a tak, víš. Pokrčím neurčitě rameny, ani já už si to moc nevybavuju, moc výřečný není, že by nám o sobě prozradil první poslední, to se taky říct nedá. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro vezmu si minci a protočím ji mezi prsty. "Já na ní stejně neumím kreslit a tvým malůvkám.. prostě jdeme ke hřbitovu a pak zpátky do hostince. Buď něco najdeme nebo ne," očividně neberu ohled na to, jestli Xeno je unavený nebo ne. Možná jsem sijen nevšimla. Každopádně vyrazím zpátky aniž bych mu minci vrátila, místo toho si ji ve tmě sažím prohlížet, i když vím, že nic nového nevyzkoumám. |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro A tak to jsem vás špatně pochopil. Ano jistě. Máme zde hřbitov. Je hned vedle kostela, ten nemůžete přehlédnout. Když padne na otázku, jak dlouho je zde Fedorova družina Krolin se zamyslí a hrábne si do fousů. Podle mě dva dny, maximálně tři. Krolin se otočí a zamává na svou ženu. Naznačí jí, aby přinesla pivo. Je to chvilka a pivo stojí před tebou. Už ale poslední musím to tu zavřít, zítra zase brzy vztáváme. Usměje se Krolin, a postaví se aby pomohl uklidit své ženě hospodu. Mezi tím co dopíjíš ještě vyvede spícího opilce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro A tak to jsem vás špatně pochopil. Ano jistě. Máme zde hřbitov. Je hned vedle kostela, ten nemůžete přehlédnout. Když padne na otázku, jak dlouho je zde Fedorova družina Krolin se zamyslí a hrábne si do fousů. Podle mě dva dny, maximálně tři. Krolin se otočí a zamává na svou ženu. Naznačí jí, aby přinesla pivo. Je to chvilka a pivo stojí před tebou. Už ale poslední musím to tu zavřít, zítra zase brzy vztáváme. Usměje se Krolin, a postaví se aby pomohl uklidit své ženě hospodu. Mezi tím co dopíjíš ještě vyvede spícího opilce. |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro „Ták co, Dail-lo, já som si báječnicky odpočal, najednou bysem mohol hory lámat ... esli máš na to apetýt, ták bysem kluďo išel na to zledovanie tych konkaerentov. Idem? Lebo bysme mohli vyraziť aj na tien cintorín ... Chcuš?“ Pokud ale Daila nejeví známky žádného nadšení, mávnu nad tím rukou a pomalu si vylezu do noclehárny, kde se svalím do lůžka plného kožešin (nebo jak to v tom popisu bylo :) |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Zamyslím se nad tím, co nám Krolin řekne a přitom přikývnu na Ghabanakhův návrh. Mezitím, co mu před nosem přistane pivo se ještě otočím na Krolina. Dovolte mi ještě jednu otázku, víte o někom, kdo tu ovládá magii? Protože jestli tu někdo takový je, tak mám pocit, že máme příklad s nemrtvým vyřešený, i když je pravda, že vůbec netuším, co bychom měli na tom hřbitově dělat. Máš vůbec tolik statečnosti tam vyrazit? Popíchnu trochu trpaslíka, když se postaví a lehce zavrávorá. Ještě počkáme, co nám řekne Krolin, rozloučíme se a odejdeme se porozhlédnout po tom hřbitovu. |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vedle něj se tyčí krásny kostel, zasvěcený překvapivě Samaře Bílé. Čím více se však blížíte k hřbitovu, tím více vás láká představa postele v Kaolinově hostinci. Překonáte však své choutky a pokračujete. Za chvíli už vidíte hřbitov před sebou. Vcházíte dovnitř brankou a po každé straně vidíte řadu budov, zatím co před vámi se rozprostírá zahrada náhrobků a křížů. Hřbitovy vám nikdy nebyly příjemné, ale tady je to něco jiného. V této vesnici. Je vám jasné, že to není jen tak obyčejný hřbitov. Hrůza se vám zakoušívá do morku kostí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vedle něj se tyčí krásny kostel, zasvěcený překvapivě Samaře Bílé. Čím více se však blížíte k hřbitovu, tím více vás láká představa postele v Kaolinově hostinci. Překonáte však své choutky a pokračujete. Za chvíli už vidíte hřbitov před sebou. Vcházíte dovnitř brankou a po každé straně vidíte řadu budov, zatím co před vámi se rozprostírá zahrada náhrobků a křížů. Hřbitovy vám nikdy nebyly příjemné, ale tady je to něco jiného. V této vesnici. Je vám jasné, že to není jen tak obyčejný hřbitov. Hrůza se vám zakoušívá do morku kostí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tady ve vesnici? O nikom nevím. Kývne na vás na rozloučenou než otevřete dveře a vyklouznete ven. Vylezete z hostince do vesnice slabě osvícené měsíčním světlem. Před sebou slyšíte příjemné šustění řeky. A občas vidíte přeletět netopýra. Noc jako každá jiná, jako kdekoliv jinde, nemůžete se však ubránit pocitu, že se něco blíží. Něco zlého. A bude to brzo. Po čtyřech návštěvnících není venku ani stopy. Vesnice je tichá a klidná. Procházíte mezi domy a pomalu se blížíte k hřbitovu. Ghabanakh svým akčním jednáním nadělá plno hluku, takže i kdyby byl někdo za rohem slyší ho a stihne utéct. Ale dlouho jste nezažili žádnou akci, není se proč divit jeho nadšení z nebezpečí. :) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tady ve vesnici? O nikom nevím. Kývne na vás na rozloučenou než otevřete dveře a vyklouznete ven. Vylezete z hostince do vesnice slabě osvícené měsíčním světlem. Před sebou slyšíte příjemné šustění řeky. A občas vidíte přeletět netopýra. Noc jako každá jiná, jako kdekoliv jinde, nemůžete se však ubránit pocitu, že se něco blíží. Něco zlého. A bude to brzo. Po čtyřech návštěvnících není venku ani stopy. Vesnice je tichá a klidná. Procházíte mezi domy a pomalu se blížíte k hřbitovu. Ghabanakh svým akčním jednáním nadělá plno hluku, takže i kdyby byl někdo za rohem slyší ho a stihne utéct. Ale dlouho jste nezažili žádnou akci, není se proč divit jeho nadšení z nebezpečí. :) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Třepe se jako by měla zimnici a je celá politá potem. Zmateně a vystrašeně kouká kolem sebe. A přitom je tu takový klid. Tichá noc. Krásný hřbitov. A ona takhle vyvádí. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro Už u kapličky to nebylo moc dobré, i když tam to byly spíš obavy z toho, že nás někdo nachytá a nebude to vesničanům po chuti, nicméně u kostela a na hřbitově to je už něco trochu jiného. Sice se z počátku snažím držet, ale čím déle tady jsme, tím více panikařím a nedokážu se uklidnit. U Xena žádnou pomoc nehledám, jen se poplašeně ohlížím a doufám, že to za chvíli přejde. Jenže když se začnu otáčet do kola a jako šílená se bojím udělat další krok, je mi jasné, že takhle to nepůjde - vlastně o tom moc nepřemýšlím, všechno hrdinství je tentam a ve mě zůstává jen bezmezná hrůza. V obličeji jsem dočista bílá a oči mám vykulené, plné strachu. Ruce obtočené kolem břicha ale jen do chvíle, než se dám na útěk. Snad jsem v jedné chvíli, kdy jsem se jakoby zasekla chtěla něco říct, ale nešlo to. Teď už jen běžím pryč z tohohle zatraceného místa. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Stejně jako při příjezdu mě zaplavují nepříjemné pocity, zvlášť umocněné tím, že jsem ne hřbitově. Ale krom těch pocitů se očividně nic jiného neděje takže když Ancilla začne "bláznit" přemýšlím, jestli třeba nezahlédla něco co já ne. Popravdě ale nemám chuť to zkoumat a tak se rozeběhnu za ní. Jednak abych se přesvědčil, že je v pořádnu, a pak protože bychom rozhodně měli zůstávat spolu. Ancillo? Ty něco zahlédla nebo? Ale je to trochu nezdvořilá otázka, taková, že pochybuju o jejím úsudku, což je možná maličko pravda, ale v porstředí jaké vládně v této vsi to není nijak zvlášť nepochopitelné. Takže ani nečekal odpověď a jestli je nějak třeba tak hraničářce pomůžu a vydáme se zptáky do hostince. Asi se radši vrátíme, i mně to tam nahánělo hrůzu. Ukliním jí ještě tím, že není ve své situaci jediná. |
| |
| Daila, Ghabanakh: Ghabanakh plný energie poskakuje od rohu k rohu. Nikde však ani živáčka. Čím víc se blížíte k hřbitovu, tím napjatější je atmosféra. Vedle sebe vidíte spáleniště domu a v dálce velký kostel. Ghabanakovo akční jednání však něco přeruší. Do tiché noci se ozve hlas a vy se neubráníte leknutí .Nerozumíte mu, ale rozhodně víte, odkud míří. A něco vám říká, že jste ho už někde slyšeli. Vaše oči se zaměří přímo k zahradě křížů. Chvíli vám to trvá, a pak zahlédnete obrysy dvou postav běžících za sebou směrem k vesnici. |
| |
| Mezi spáleništěm a hřbitovem Pokud ozvaný hlas nelidsky zachroptěl či se ozval nějaký skřek: Trhnu sebou leknutím. „Úháá! Nějaká příšera to od někho těžce dostává ... Něco mi to připomíná, s takovou nestvůrou jsem měl již jistě co do činění! ... Takové kopí do měkkého břicha nadělá pěknou paseku, hehe. Jen to té nestvůře pěkně nandejte, ať už jste konkurenti či jen nějaký sedlák!“ V tom zahlédnu obrysy utíkajících postav. „Achich, achjo ... těch stvůr tam asi bude vícero ... stejně bychom těm chudákům měli vyrazit na pomoc.“ Než jim ale vyrazím naproti, musím navzdory lehčí napitosti stručně jasně koordinovat svůj postup s , popřípadě jí i zavelet: „Uff. Ako by ta chroptěcá stvůra těžce dostávala, ale si ich tam ie viac, dyž te luďá zderhajú. Idu tiem luďám helfnúť, i dyby to boli te hlúpé konkeranti!“ A pak se pomalu rozeběhnu vpřed. ----- Pokud ozvaný hlas jen zachroptěl, kteréžto zachroptění se hrůzostrašně rozlehlo do nočního ticha: „Ha! Co to bylo? Něco někoho sejmulo? Jde to od hřbitova! Že by ta grupa vykuků již vyrazila a snažila se nám vyfouknout slávu a poklady bez řádné přípravy na akci? Asi bychom jim měli pomoci, vždyť zbývají jen dva! Jakto, že nevolají o pomoc? Také mohlo jít o nějaký sprostý mord!“ Ve chvíli, kdy se otočím přímo ke hřbitovu, zeptám se nejprv Daily, co si o tom myslí ona, ale již jsem připraven jít na pomoc a zasprintovat tam se svou těžkou sekerou napřaženou před sebou: „Co to kurňa bolo??? Já tedy neviem, snád ie ktosi zráněné? Asi bysme im mali ísť helfnúť!“ Vyčkám na její rozhodnutí, ale pokud tam sama okamžitě vypálí, tak běžím. Jakmile naznačí souhlas vypálím tam (asi jako první), jako by mi za patami hořelo. ----- Moc se neleknu, přeci jen to šlo z dálky. Jednalo-li se spíše o nějaké zaúpění, tak přemýšlím, co to mohlo být zač. Něco mi to připomíná. Byl to člověk či netvor? Určitě jsem to již slyšel, ale nejsem na to moc velký expert, občas se spletu i když jde o mrouskavou kočku, dycinky myslím, že to je děcko! Musím se zeptat Daily. Když ale uvidím, jak odtamtud zdrhají dvě postavy, zbystřím ještě víc: „Do háje, buď to někdo těžce schytal a teď úpí bolestí, skoro jak zvíře - jinak by ti dva nezdrhali (do háje, jaktože mu nepomohou, asi se toho vyděsili). Anebo to byla spíše nějaká příšera ... které se ty dva povedlo asi náramně vyděsit, chichi“ „Co myslíš, Daila, bolo to zviera, nestvůra či člověk? Asi bysme mali byť obezretní!“ Stojím a čekám připraven se zbraní na to, co udělá ta chytřejší z nás dvou. ----- Šlo-li o nějaké deklamování, na dálku nerozeznatelné, z něhož však čišela hrůza a vzbuzovalo strach, bojím se v dané situaci daleko více než nějakého úpění, skřeků či chroptění. „Pomoc, pomoc, pomoc. Nějaká hnusná magie! Pomozte mi všici bohové! ... Ech. Vzpamatuje se chlape, na to potřebuješ pevnou a rchylou a jistou ruku! Vzchop se! Ovládni svůj vztek, vypros si požehnání bohů a dej se do boje! Nesnáším magičáky, grrr. Sice jsem ten hlas již někde slyšel, možná v Naxxramu, ale mágy a nekromanty je potřeba zabíjet, určitě za ty události zde mohou.“ Podobná situace pro mne nastane, kdyby se jednalo o hlasitý vtíravý šepot, který se až nadpřirozeně line tichem na tu dálku až ke mně. Celý se rozechvěji a snažím se to ustát. Pevně stisknu topor v rukou a povídám, stále se stopou rozechvělosti v hlase: „Já nemám rád magiu a toto bolo kúzlení, iže?Samé čary ... se nedivím, že te dva zderhajú. Požehnejte prosím, mocní bohové, náš boj proti temu nečistému - třikrát fuj: fuj, fuj, fuj.“ A v duchu jim slíbím obětovat nejméně kohouta. ----- Jednalo-li se o nějaké šeptnutí, normální mluvení, krátký řízný povel či něco podobně lidského, tak se, trochu překvapen, otočím tím směrem. Kdopak to je? Jsem spíše zvědavý. Částečně také více opatrný než předtím, kdy jsem nechávala alkohol plně proudit ve své krvi, bez nějakého velkého sebeovládání. „Daila, co myslíš, sú to ti náši konkeranti? Treba nás chcú prepadnúť! Lebo ie Xeno s Ancillou? ...“ Nevím na čem jsem, tak se opatrně rozhlížím vůkol a zároveň se snažím ze stylu pohybu odhadnout, jestli to nejsou naši kamarádi. ----- Pokud to byl křik řvání či něco podobného: Trhnu s sebou a otočím se ke přímo ke hřbitovu. Moc nad tím nepřemýšlím a říkám Daile: „Porád sa niečo děje, hehe. Pokaď idú volací potvoři na nás, tak proč nezahulákali až těsně u nás? Myslíš, že ide o boj na cintoríně? Možná Ancillu a Xena niekto prepadol! Nieací lúpežníci! Inu, na to isme zvyklí, iže? Mušime častěj déržať pospolu. Idem im na pomoc? ... Lebo myslíš, iže v tom neisú náši? Lúpežníci mohli prekvapiť miestní. To by potverzovalo mojú domnienku o cudzim nátlaku na dedinu. Pak bysme im mali ísť helfnúť.“ Kdyby se tam bojovalo, tak by ale zněly zbraně. Já ten křik nechápu. |
| |
| Cesta ke hřbitovu Sleduju nejprve s jistým pobavením Ghabankha, který si noční ticho vyloženě užívá a ruší ho neustálými výpady za rohy domů a různých ulic a uliček. Když míjíme spáleniště, podívám se na místo, kde dříve pravděpodobně stál dům a trochu znejistím. Čím blíž se ocitáme u hřbitova, tím víc si začínám říkat, že tu nemáme co dělat. Nikdy jsem hlavně hřbitovy neměla ráda, představovali pro mě něco, čeho se opravdu bojím. V tom se ovšem ozve nějaký hlas a já s trhnutím otočím svůj pohled zpátky k místu, kam máme namířeno. Když zahlédnu já i Ghabanakh dvě postavy automaticky mi ruka sjede k dýce. To ti, kamaráde, nepovím. Nevím, trochu povědomí ten hlas byl, ale ruku do ohně bych nedala za to, že je to Ancila či Xeno. A naši konkurenti? Zas tak dramatické bych to neviděla, neví, že sem jdeme a pokud by nás chtěli přepadnout, tak se spíš schovávají. Rozhodně bych ale šla zjistit, kdo to je, třeba viděli něco, co by nám mohlo pomoct. Podívám se na trpaslíka, který se najednou zklidnil a začal uvažovat rozumně a vážně, a pokud nenavrhne něco jiného, pomalu se vydám vstříc těm dvěma postavám. |
| |
| S Xenem Možná mám znovu snahu Xenovi něco říct, ale nakonec jen na okamžik zpomalím, otočím se na půl těla a chytím ho za ruku. V té chvíli zase zrychlím, protože prostě musím. Lepší vysvětlení k tomu nemám. Jakékoliv dění kolem mě, pokud to není přede mnou nebo za mnou – díky čemuž bych asi dokázala ještě přidat na rychlosti – mě nezajímá. A ani se nezdá, že by mě Xenova přítomnost jakkoliv uklidňovala. "Tysnicneviděl?" vydechnu v jedné rychlé větě a ohlédnu se za sebe, ale pevně doufám v to, že nic neuvidím. Možná nějakou udivenou tvář vykukující z okna. Nic víc. Pak se jen po očku podívám na Xena a běžím dál, ale zpomaluji. |
| |
| Když se Ancilla znovu rozběhla tak se rozeběhnu zároveň s ní, ale zas se jí snažím zastavit. Nic co by mělo být důvodem k tomuhle úprku. Nakonec svou společnici donutím zastavit silou, běžet hlava nehlava v noci a když to ještě ani pořádně neznáme mi přijde nebezpečnější než cokoliv co mohla Ancilla zahlédnout. A dost! Uklidni se Ancillo, nic nás nehoní. Když zastavíš a zklidníš můžeš se přesvědčit sama. Dodám rázně. |
| |
| Nejdřív se Xena snažím donutit, abychom běželi dál, ale když vidím, že je to marné, zastavím se. Nicméně jak mě Xeno drží, stále se snažím couvat a škubu svou rukou, abych se mu vytrhla, když už tak šikovně dokázal otočit mé chycení jeho ruky. "Jak ty to sakra můžeš vědět, když jsi tam nic neviděl? Podle tebe tam nic nebylo a chceš mi tvrdit, že za náma nic neběží?!" dvakrát škubnu rukou. "A pusť mě krucinál!" prskám nasraným a zároveň stále vyděšeným polohlasem dál. |
| |
| Cesta ke hřbitovu Má zvědavost nebyla ukojena, poněvadž v tu chvíli Daila také nemohla odtušit, kdo to může být. Ve chvíli, kdy jim vyrazí vstříc, zamručím na souhlas, několika rychlými kroky s ní vyrovnám krok a beru pozici po jejím boku. Rozhlížím se do ticha kolem, ale zároveň špicuji uši a jsem připraven na rychlý čelní útok hrozící od přibíhajících. Když tu je poznám! „Jéé, šak to sú naozaj Ancilla se Xenom! Tak to ie iasné!“ (jasným hlasem, ale bez emocí - záhada je rozlousknuta, takže trochu radost, ale ne taková vítací, jako kdybych je den či týden neviděl) |
| |
| Setkání na cestě ke hřbitovu Jakmile Ghabanakh po mém boku prohlásí, že je to Ancilla s Xenem, trochu se mi uleví, že nás teď v noci, v neznámém prostředí nečekají žádné nepříjemnosti. Už jsme na doslech, tak zpomalíme, vypadá to, že se ti dva nějak nepohodli a dokonce se zastaví. Na chvíli zapochybuju, jestli bude rozumné se do toho plést, ale podle toho, co Ancilla říká i podle tónu jejího hlasu je více než jasné, že ten problém není mezi nimi, ale za nimi. Co se tu děje? Zeptám se těch dvou, když k nim s Ghabanakhem přijdeme blíž, a těkám pohledem z jednoho na druhého. |
| |
| Pustím Ancillu, ale nijak jí neodpovídám. K tomu aby se uklidnila ji očividně jakékoliv moje slova nepomůžou, takže jí nechám ať si sama promyslí co vlastně viděla a jestli nás to honí. Pak se tu objeví Ghabanakh s Dailou a začnou se vyptávat. Klidně bych jim i odpověděl, ale pravda je, jak nakonec řekla i Ancilla, že já jsem nic neviděl a tak vlastně taky nevím co přesně se děje. Takže se otočím na hraničářku a i já sám čeká, co vlastně Daile odpoví. |
| |
| Klidně bych mu dupla na nohu, kdyby se neobjevili Ghabanakh a Daila. Jenže když mě pak Xeno pustí a ještě se tak dívá, chuť dupnout mu na prsty se vrací – bohužel k tomu nemizí pocit hrůzy. "Něco tam bylo! Lítalo to, mrtví lezli z hrobů a kdo ví co dál! On to neviděl!" sjedu Xena obviňujícím pohledem. Pomalu ustupuji od těch tří a hlavně od hřbitova, hlas mám stále vyděšený a zároveň je zřejmé, že jsem naštvaná. "Nebudu pátrat po tom, proč to neviděl.. ani stát a čekat, až se to připlazí sem!" s tím se otočím a rychlým krokem pokračuji co nejdál tomu místu. |
| |
| Někde v prostoru mezi 11 (domek doktora Orflina), 1 (kostel Samary Bílé) a 25 (cintorín) a 12 (Gilmerova chaloupka) Ještě než Ancilla odejde, tak se ji snažím zarazit svým uklidňujícím proslovem směřovaném ke všem: „Úúúhááá. Lítacie veci! Vylézanie z groba na cintoríne! To sa nedivím, že iste ták spechali preč od tama. Však nyjčko isme naozaj dost daleko, abysme sa tých potvorov nemušili bát ták moc. A i dyže bysme boli v ákciovém rádiovi tych netvorov, snád nás tutaj ie dost, abysme sa dokázali ubrániť a sporiadane se stáhnuť… Myšlimše sa nyjčko možeme uradiť, aké máme s týmito cintorínskými nestvórami zkušenosti, esli máme hocjaké vybavení proty nym a ták... Moja maličkost tu má sebú těžkú sekerú vocelovú. Myšlite, že by možla stačiť??“ A dokončím to přímou otázkou na Ancillu: „Lítacia vec ie naozaj nepríjemná, to máš recht, Ancilla. Avšak te stvory vylézajúcé z grobov si istě zmerčila natolik, abys ie dokázala popsať ... Aké to malo hnáty – hnylobné, muskulatury bez kože, holé kostě, belostná pokožka, zašedlá však nepoškozená pokožka, lebo enem tvorené z tínov či čarného dejmu?“ |
| |
| Odkašlu si. Taky by nebylo na škodu zvážit, že to byl opravdu jen přelud. Rozhodně netvrdím, že ses Ancillo pomátla. Ale na celé vsi tu leží nějaká zlá aura. Spolu s povědomím jaké většinou máme o hřbitovech a podobných místech by mohlo dojít k nějaké... myšlenkové manifestaci. Čím víc to rozvádím, tím víc se dostávám k tomu, že sem možná měl radši mlčet. A nakonec, i kdyby se na mě třeba někdo z mých společníků díval a čekal nějaký další závěr, se taky vydám zpátky do hostince. S tím že si od hraničářky udržuju určitou vzdálenost, protože je mi jasné, že ji zrovna teď přítomnost člověka, který jediný mohl potvrdit to co viděla, ale naopak to "vyvrátil", není asi nejpříjemnější. |
| |
| "U bohů! Prostě mrtví lezli z hrobů! Neměla jsem chuť a kuráž si je prohlížet a zjišťovat, jestli jsou to víc lidi nebo kosti..!" prskám polohlasně, ale v tom promluví Xeno. Ani nevím, jestli je mi v té chvíli hůř z tohohle místa nebo z toho, že mi prostě nevěří. "Vím.. že jsem to viděla..," dodám a zase zrychlím, ale chůze se záhy změní v běh. Neotáčím se ani už na nic nereaguji, chci být tak daleko, jak to jen půjde a hlavně tak daleko, aby zmizel pocit toho, že mě stále ještě někdo může pozorovat a tiše se za mnou plížit. A nakonec i tak daleko, abych unikla tomu největšímu zklamání. |
| |
| Tedy ta je ale vyděšená ... Takhle ji vůbec neznám, to ji asi něco vážně sebralo, i kdyby to měl být jen přelud, tak to asi bylo pěkně mastné. A asi to vskutku mohl být jen přelud, Xenovi v těchto záležitostech vážně dost věřím, vždyť celá tahle vesnice je úplně předivná!!! Fakt, že já bych se z některých také asi pěkně zvencnul, magičáctví je pěkně nechutné. Štígro, že my trpajzlici jsme k tomu přeci jen trochu netýkavější. Své myšlenky nikomu v této syrové formě svěřovat nehodlám, ale je vidět, že na mne zdrhuňk Ancilly docela zapůsobil. Chvilku mezi námi asi nastalo trapné ticho, každý asi přemýšlíme, jestli Ancille moc nekřivdíme tím přeludem (i na tvrďáka trpaslíka jako jsem já to maličko doléhá ... ale to, že si myslíme, že mohla pozorvat nějakou nechutnou magičáckou iluzi, přelud stvořený pro bozivědíjaký účel, ji přeci nijak nediskvalifikuje, se ešče uvidí, o co vlastně šlo ... je to jedna z variant a kdyby byla správná, tak to neznamená, že bychom se chtěli nad Ancillu povyšovat, vždyť jsme to mohli tak vidět všichni jako ona, ... přeludy sou svině!), ale nakonec ticho přeruším věcným návrhem: „Inu, ták moc nám toho o tom, co viděla, neříkla. Rozhodne však, když stále neznáieme o co šlo, bysme mali zkúsiť urobit průzkum. V najlepším si enem chvílu naprázdno zabojujeme proty tym preludom. V najhoršim búdem mušit setsakramentsky rýchlo zdérhať. Máte pri seba zbrane?“ |
| |
| Ancilla uteče a já ještě nejsem tak daleko abych neslyšel Ghabanakhův návrh se na hřbitov jít znovu podívat. Takže se zastavím, ještě jednou se podívám za Ancillou a svěsím ramena. Pak se otočím a dojdu zpátky k trpaslíkovi a Daile. Když trpaslík domluví vytáhnu meč. Ale nemyslím si, že to je dobrý nápad. Dál se nevyjadřuju. Mám své důvody proč jsem proti. První je skutečnost, že nejsme na boj s nemrtvými, pokud tam skutečně nějací jsou, vybavení, druhý je moje přesvědčení, že pokud se jednalo o iluzi, budeme nebezpeční hlavně sami sobě a sobě navzájem a na to už nejsme připravení vůbec. A pak je tu taky to, že i když je hostinec jen kousek, nejsem si úplně jistý jestli je správné nechat Ancillu samotnou, je dost dobře možné, že zrovna tohle byl "záměř" toho přeludu, ji od nás oddělit. Ale na druhou stranu jsem zvědavý, může to být důležitá stopa a vlastně bych i docela rád potvrdil to co hraničářka viděla. |
| |
| Poslouchám dohadování mezi Ancillou a Xenem, do kterého poté zasáhne i Ghabanakh. Nevím, co si mám myslet, ani co mám říct. Na jednu stranu má Xeno možná pravdu, přeludy nejsou nic neobvyklého a hlavně asi ne v této vesnici, spíš ale věřím Ancille a to z toho důvodu, že si je jistá tím, co viděla a na její stranu nahrávají i slova hostinského. Počkejte, myslím, že má Ancilla pravdu, pamatuješ, Ghabanakhu, co nám říkal ten hostinský? Že mají podezření, že jednoho muže zabil nemrtví? Potvrdil mi, že je tu hřbitov a proto jsme se sem vydali. Připomenu trpaslíkovi účel naší cesty. Když Ancilla přidá do kroku a poté i do běhu, cítím nutkání jít za ní. Nepřijde mi správné, nechat ji pobíhat po vesnici, jestliže tu číhá nějaké nebezpečí. Mezitím už trpaslík přijde s dalším nápadem. Znovu zaváhám. Nemyslíš si, že je to riskantní? Nevíme kolik jich je, jak přesně s nimi bojovat. Zadržím ukvapeného Ghabanakha. Souhlasím s Xenem, že to není dobrý nápad. Raději bych našla Ancillu, podle toho co se tu děje by tu nesměl být nikdo sám a zvlášť ne v tomhle ... stavu. Je vyděšená a naštvaná, lehko by se mohla nechat unést pocity, kdyby ji někdo napadl a mohlo by to dopadnout špatně. Tázavě se podívám na oba společníky, ruka mi sice sklouzne k dýce u pasu, ale nevytáhnu ji, do boje se mi opravdu proti nemrtvým nechce. |
| |
| „Já som nepovedal, iže tam v žiadnom prípade nemohú byť nesvätí zloriadi. Rátám aj opatrným průzkumom bojem, pričemž bysme boli pripraveni na okamžitý ústup. Riskentné to ie. Pokial sa vám do teho nechca, ták mi teraz povedajte, ako bysme mali robiť průzkum. Za bieleho dňa sa nikdy nedozvieme, kolko ich je,“ opáčím proti jejich oprávněným námitkám, „fúkať Ancille na bebí nemá zmysel, najradšie sa uklidňává o samote, mi prijde. A ináč, pokial se bojíš, iže ji Niekto (nie hocjaká nestvora) prepadne, tak já si myslím, že ona se ubrániť dovede.“ |
| |
| Nervózně stisknu rukojeť meče. Je pravda, že za bílého dne se to už nejspíš neukáže. Ale co vlastně chceme zjistit? Nějaký ten nemrtvý není na hřbitově zas nějaká rarita. A jestli jde skutečně o nemrtvé tak by asi bylo i lepší promluvit si o tom nejdřív s knězem. Pak se odmlčím a zamyslím, rozvádět tuhle debatu je zas na hrozně dlouho a stejně bychom nedošli k jasnému výsledku. Asi by teď měla přijít nějaká pobídka ať se Ghabanakh rozhodne, protože on je vlastně jediný kdo to aktivně inicioval, ale mlčím a prostě čekám, jestli trpaslík vykročí nebo se nakonec nechá přesvědčit Dailou. Já jsem každopádně připravený mu stát po boku jestli se rozhodně trvat na průzkumu hřbitova. |
| |
| Volaké klerik to prý ma vedíť ... belbosť Ještě slabě protestuji, ale samotnému se mi tam přeci jen nechce a když vidím ten odpor, tak se mi nechce tu nějak diktátorsky zavelet: „Trebuiem preca zístiť, zdali to byl přelud čiže hocjaké druh nemertvého! A také - jaký druh nemrtvého! Kniaz preca nebúde vedíť nic moc presného a my už máme s tými potvormi nesvätými také své zkúsenosti... Ále poudám, pokial máš lepší nápad, ako zístiť, kolko potvor tam behá a akého druhu, než to zišťovat od novopečeného klerika, tak se podla teho rad zariadim.“ Sice jsem asi mluvil hlavně ke Xenovi, ale určitě jsem občas očkami vyhledal zdráhající se Dailu, aby věděla, že i d ní očekávám nějaký názor (lepší než ten svůj). Na druhou stranu již dnes také nejsem v nejskvělejší kondici. Chtělo by to postel. Ta cesta mě utahala. A alkohol už mě přestává nabuzovat. Ten jejich vyčkávací pohled na řešení tajlenctej zapeklikosti mě začíná čím dál tím víc lákat. |
| |
| Povzdechnu si. Kněz mi přijde jako nejdůvěryhodnější zroj informací o tom, jestli tu někoho zabil nemrtvý. Asi bych zase zmlkl, ale nevypadá to, že se je Ghabanakh schopný rozhodnout i když mu dávám prostor. Mně se nelíbí, že skáčete k závěrům. Ovšem, já si taky spíš myslím, že to byl přelud, ale já k tomu mám důvod, protože stejně jako Ancilla něco viděla tak já nic neviděl, nic. Je tak pravděpodobnější, že se jednalo o nějakou iluzi, která kdo ví proč zasáhla jen Ancillu. Ale ty tu chceš jít zjišťovat druh nemrtvého, když jediné co vás vede k závěru, že tam vůbec nějaký nemrtvý je, je podezření vesničanů, kteří, mezi námi, věří kdejaké babské povídačce. Každopádně žádná tady debata, nás neučiní připravenějšími, jednoduše proto, že nevíme co tam je. A něco nesprávně předem předpokládat mi přijde mnohem nebezpečnější než nebýt připravený. Takže prostě jdeme nebo se vracíme. Skončím a jsem nejspíš naštvaný. A jestli se trpaslík co nejdříve prostě nevydá ke hřbitovu, tak se otáčím a jdu zpátky do hostince. |
| |
| Lehce podrážděně Xenovi odseknu /řečnické otázky/ a pak nepříjemně zavrčím a zabručím: „To, iže rátám s všetkými možnostmi, považuješ za nebezpečné předpoklad?? Si v magickomimoňském vyteržení bo co? Dyk som povedal, iže to može byť hočico, aj prelud aj skutoční nesvätí zgribi! Len som se ťa pýtal na iný zpósob zístení presných informací. Som nič nevravil o tom, iže tomu se zabíjením nesvätými vierim. Sa prober ...“ Zamračím se, ale zmírním tón a pokračuji: „Od teho klerika nieočakávám žiadné presné informace, a preto bysem bol rád, kebysme sa odhodlali cintorín společne prozkúmať. Páč však ve dvoch tam ísť mi príde niebezpečné, čakám ešče na Dailu, ako sa rozhodne. Pokial stále niebúde chtiet, tak sa na to vykašlem.“ |
| |
| Zmaručím, jsem rozhodně pořád naštvaný možná dokonce ještě víc, ale nehodlám už trpaslíkovi nic vysvětlovat. Já prostě vím, i s ohledem na své specifické znalosti, že počítat se všemi možnostmi prostě nejde. A myslet si že počítám se vším, je mnohem horší než nepočítat vůbec s ničím. Každopádně mlčím a taky čekám jak se vyjádří Daila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| Mezi tím co se dohadujete Ancilla zmizela úplně z vašeho dohledu. Když odešla spadl z vás ten stres, který vyvolávala svým strachem. Situace je však pořád napjatá a to mezi vámi… |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro Zlost mě ještě úplně neopustila, ale nakonec mne mrzí, že tady není aspoň někdo z nich. U Xena to chápu, nakonec nemůžu říct, že by nemohl mít pravdu - kdo ví, co to na tom hřbitově bylo, já jen vím, že jsem to viděla a bylo to tak skutečné, že bych si sáhla. A ty zvuky.. Ale Ghabanakh mě zklamal, to jeho vyptávání.. ..ale třeba se mi to zdálo jen proto, jaký jsem měla strach. Znovu si vzpomenu na zvuky a s tím se naposledy ohlédnudo tmy a zamířím do našeho pokoje, venku moc chuť být nemám. |
| |
| Poslouchám dohadování mezi Ghabanakhem a Xenem. Nevím, na kterou stranu se mám přiklonit, oba mají docela dobré argumenty, a vědomí, že právě můj hlas rozhodne, kam se půjde nebo nepůjde, mi moc na jistotě nepřidává. Nechci být ta, která rozhodne, zda jít či nejít vstříc nebezpečí. Ghabanakh má ovšem asi pravdu. Je lepší vědět, jestli to byl pouhý přízrak nebo ne. Souhlasím s Ghabanakhem, opravdu je lepší vědět proti čemu stojíme. Navíc, Ancillu známe už dost dlouho na to, abychom věřili tomu, co vidí a tomu, jak se chová. Nemyslím, že by bylo vhodné jít za knězem. Pokud tu opravdu nemrtví jsou, tak pravděpodobně neví, co s nimi má dělat nebo vůbec neví, že tu jsou. Ještě je otázka, zda by nám vůbec otevřel vzhledem k tomu, jací jsou teď vesničané nedůvěřiví. Myslím, že je to zbytečná ztráta času tam chodit. Pokrčím rameny a vytáhnu dýku, na které jsem celou dobu měla ruku. Asi je pravda, že se o Ancillu bát nemusíme, bránit se umí. Pomalu vyrazím směr hřbitov. |
| |
| „Díkec, Daila, ižes to nakoniec rozhodla. Málem som ztratil kuráž.“ Potichu, s náznakem úcty v hlase, jsem poděkoval Daile, dokonce jsem lehce uklonil hlavu - jasný znak pocitu podřízenosti. V ten okamžik, kdy jsem promluvil, jsem také vykročil rázně směrem k hřbitovu. Nestane-li se něco zvláštního, zastavím se až u hřbitovní zdi (u rohu hřbitova), která je dost možná tak vysoká, že nemám šanci nic přes ni zahlédnou, ani kdybych si stoupnul na špičky. Pokud však ano, tak si stoupnu na špičky a prohlížím si hřbitov (jak je velký, členitý, v jakých jeho částech by se něco mohlo skrývat, kde tam je márnice ...) Pokud na špičkách není nic vidět, ale dokážu se zachytit horního okraje zdi, tak si na ten okraj (je-li plochý) položím tu svou epesní sekeru, vyskočím, zachytím se okraje, pokusím se vytáhnout jako při shybu na posledních článcích prstů a vyškrábat se až na vrcholek zdi. Pak se rozhlížím. Pokud je zeď ještě vyšší, tak si pod ni stoupnu a se žalostným výrazem ve tváři (který je při měsíčním světle docela i patrný) sleduji její nedostupný horní okraj. Pokud tam je plot (např. prkenný či z kůlů), snažím se sekerou si vypáčit škvírku na sledování. |
| |
| Xeno, Daila, Ghabanakh: Tak bylo konečně rozhodnuto a vy jste se vydali ke hřbitovu, doprovázeni Xenem, který ze hřbitova před chvíli vrátil. Konečně jste dorazili na místo. Ale netrpělivý Ghabanak asi nechce obcházet hřbitov a namáhat se hledat vchod, i když Xeno pravděpodobně ví kde je a začne se škrábat na kamennou zídku. Vám stačí stoupnout na špičky a máte dobrý pohled na celý hřbitov… Přímo naproti vám na druhé straně hřbitova je brána a po každé její straně stojí řada budov. Potom už jsou na hřbitově vysázeny různé náhrobky a kříže. Nic zajímavého nevidíte. Vlastně nevidíte nic co by upoutalo vaši pozornost. A už vůbec nic, co by mohlo takhle vystrašit Ancillu. Hřbitov je klidný. Klidný v rámci možností. Celá tahle vesnice není normální. Pocity jaké ve vás vzbuzuje vám jasně říkají, že se tu něco děje. Něco zlého. A tady z toho máte mnohem horší pocit, než ve středu vesnice. Přece jenom jste na hřbitove. Stále čekáte jestli něco uvidíte, ale žádní mrtvý z hrobu nelezou, žádní duchové tu nelítají a neslyšíte ani žádné nadpřirozené zvuky. Jen zvuky větru a houpajících se stromů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| Normálně bych si hřbitov obešel a vešel branou, ale rozdělovat se by teď nebylo moudré, i když tu očividně nic není. Takže pomůžu Daile přes zídku, kdyby to náhodou nezvládla sama, ale věřím že ano, a pak se přes ní přehoupnu sám a postavím se trpaslíkovi po boku, meč v ruce. Takže, zlá aura, tu jsem cítil i minule. Vidí, nebo cití někdo z vás i něco jiného? |
| |
| Ty a ztratit kuráž, to přece ani není možné, ne? Ohlédnu se ještě na Ghabanakha a potom už bez jediného slova mířím ke hřbitovu. Zastavíme se až u něj. Když vidím, jak se trpaslík škrábe nahoru, chci navrhnout, abychom šli bránou, ale nakonec jen lehce trhnu rameny, položím ruce na okraj zídky a vyskočím na ni. Posadím se a chvíli se rozhlížím a čekám, až se sem vyhoupne i Xeno. Když už jsou oba na zemi, seskočím za nima a vytáhnu dýku. Nemám z toho příjemný pocit, hřbitovy mi vždy náhaněly hrůzu a to se nemění ani teď. Cítím, že tu je něco v nepořádku, ale nikde není nic, co by zaujalo naši pozornost. Ne, ale to neznamená, že tu nic není. Promlvím potichu. Překonám svůj strach a pomalu vykročím k prvnímu náhrobku. Chtěla bychsi hřbitov projít, ať mám jistotu, že Ancilla měla jenom vidinu. Otočím se na oba společníky a nasadím odhodlaný výraz. To, že není nic tady neznamená, že tu nic není. Kde Ancilla říkala, že toho nemrtvého viděla? Zeptám se ještě Xena, pokud už máme nemrtvého hledat, tak od místa, kde byl naposledy spatřen. |
| |
| Ušklíbnu se, to je přesně to o čem jsem mluvil. Nevím nic o tom, že by Ancilla říkala něco o nějakém nemrtvém. Pokud si to dobře vybavuju, tak říkala že viděla hlavně najký pohyb, něco tu mělo lítat a snad mrtví lézt z hrobů. Já nevím o moc víc, než vy dva. Došli jsme sem a ona hned začala utíkat. Pořádně se rozpovídala až když už jsme byli u vás. Zastrčím meč zptáky do pochvy za opasek. Počkám až si to tu Ghabanakh s Dailou prozkoumají ke své spokojenosti. Cítím, že tu něco je, že se tu něco děje, ale pokud nic nevidím nemám se čeho chytit. A taky si stojím za tím, že až zítra zajdeme za knězem, tak nám pomůže do toho vnést trochu světla. Pak se sem budem moct vrátit s konkrétním cílem. |
| |
| Krchov „Tady chcípl pes. Nuda jak na krchově. Jestli na mne cokoliv vyskočí zezadu” „Cejťám sa tu diunohovně. Ako by to tú bolo začarované – zakózlené, fuj!“ odtuším, jen co se vyhrabu na hřeben zejdky, popadnu sekeru a postavím se, pohlédnu svrchu na hřbitov a prohlédnu si každý detail, který upoutá mou pozornost, ale poněvadž vidím, že je tu nuda jako na krchově ( zřejmě zdánlivě ), seskočím nakonec z vrcholu zejdky za Xenem, vzápětí následován Dailou. „Esli na mňa hočico vyskočá zezádu, ták sa zlaknu ták, iže vyskočím do výšky tej zdě!” „Aj, něco som zaslechol! Nějak brzdrzk zvuk. Brr... Uf. A teďka sa mi zdálo, iže tajle kósek vl'avo sa pohl' tien križok a támle pred námi mezi tými budovami sa cosi hlo! ... Teď záse! Asi duch či volaké čaro ... Na to ie najlepšie kl'ud. Mušim pobráť chladnokrvnosť!“ „Rozumiem, Xeno, Ancilla brala roha hnedko. Prauda, že tu sú také isté diunověci, iže byť tu sám, tak možná takisto volím ústup. … Ale! Daila má prostě praudu, mušime to tu prolízť. Kúdy to bérem? Co taklenc podla zďu a pák šystematišsky podla uličok, Daila? Lebo vám mám ukázať presne ta miestá???“ Pokud Daila souhlasí, vydám se s napřaženou zbraní podél zdi, hlídám si daleko lépe levou, nechráněnou stranu. Daile rezervuji místo po své pravé ruce – u zdi. Zarazím se až u brány (jdu-li po té straně hřbitova, kde je umístěna) nebo u dalšího rohu hřbitova (není-li při této straně) a beru to další uličkou nazpátek a tak dále cik cak. Jsou-li rovy umístěny do kruhu, postupuji obdobně (od okraje ke středu). Nestane-li se nic zvláštního, navrhnu nakonec prozkoumat domečky (márnici, kůlnu, hrobky). Pokud navrhne Daila či Xeno jiný způsob, rád se podvolím a budeme postupovat přesně podle ní. Pokud s námi Xeno nechce jít, neřeším to, vím, že nám může kdykoliv přispěchat na pomoc a navíc – z rohu hřbitova má přehled téměř o všem. Ale jestli Daila nevyrazí na zevrubnou obhlídku se mnou, tak se nikam moc neodvážím sám a jen obejdu krchov kolem do kola (a nestane-li se nic, tak se vrátím trochu zkleslý /alkohol + čišící zlo = velmi špatný vliv na náladu/ a jen bezradně hlesnu: „A co teď?“) |
| |
| Nad Ghabanakhovými slovy se pozastavím a trochu zapřemýšlím. Nevybavuju si, jestli jsme se ptali nebo neptali hostinského na to, zda tu je nějaký kouzelník. Když začne trpaslík prohlašovat, že se tam něco pohlo, nebo tu cosi zašustilo, podívám se vždy tím směrem, ale na sebevědomí mi to moc nepřidá, spíš mě to ještě víc vyděsí. Nic tu není, klid. Půjdem za tebou, myslím, že by bylo dobré to tu pořádně projít. Kývnu na Ghabanakha a následuji jeho krátké nohy, které ho vedou podél zdi, jsem připravená, kdykoli se začít bránit a neustále těkám očima sem tam. Neodvážím se ani pípnou, kdyby se náhodou něco ozvalo. Jediné co však zatím slyším jsou pouze naše kroky. Jestli se nestane nic zvláštní a Ghabanakh navrhne prozkoumání domků u hřbitova chvíli nad tím přemýšlím, ale nakonec přikývnu. Když už jsme tady ... |
| |
| Hřbitov: Xeno s váma nešel a kouká na vás z dálky. Daila, Ghabanakh: Procházíte pomalu hřbitovem. Když dojdete na místa, kde trpaslík viděl cosi neidentifikovatelného, tak ať se snažíte jak se snažíte najít stopy po nějakém nemrtvém nedaří se vám to. Prolezete tak celý hřbitov a nikde ani známky po něčem co by narušilo už tuto tak neklidnou noc. Na hřbitově se nachází celkem 8 budov, 4 z nich jsou uzavřen hrobky a další 4 slouží k účelům, které nedokážete sami určit. Tyto budovy jsou však zamčené. Na západní straně hřbitova jste si všimly podivného valu, který sahá do výšky zídky. Jinak opravdu nic zajímavého. Normální hřbitov. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| Mezitím, co Daila s Ghabankhem zkoumají hřbitov, se vydám přímo k brance ven ze hřbitova a počkám na své společníky tam. Až budou připraveni tak vyrazíme nejspíše zpátky do hostince, aspoň já bych pro dnešek řešení "záhad" už rád nechal na ráno. |
| |
| Túhoskemp Během systematického prolzání hřbitova se každou chvíli rozhlížím kolem dokola a naslouchám hřbitovnímu tichu, občas si přiložím dlaň k uchu (jakoby do půlkornoutu), jako bych se snažil cosi tichého či nezřetelného zaslechnout a určit směr, odkud se to ozývá. Avšak mé snažení, zdá se, není ani jednou korunováno úspěchem. Mimo to sebou také občas nečekaně trhnu leknutím, jako bych zaslechl něco překvapivého, lekacího či hlasitého, a otočím hlavu přes rameno dozadu za sebe. Vždycky si tak trochu oddechnu, ale je vidět, že tím výrazně stoupá má nervozita - drtím topůrko sekery ve svých zpocených prackách, až mi bělají klouby, a na čele mi vyskakují krůpěje studeného potu. Ač se snažím zůstat klidný a nedat nic najevo, každému musí být jasné, že mám asi trochu nahnáno. Když zjistíme, že všechny budovy a hrobky jsou zamčené a zavřené, s patrným ulehčením navrhnu „Istoistě tu ie akési čaro, furta se mi zdá, iže cosi slyším bo co, mám z toho diuné pociť ... ale dyž isme na ničo nienarázili, tak to asi bolo volaké haculinačné čáro si myšim. Niekto nás tu ási nechcuš - to dokládá aj to zamkčenotie. Mušime sa sem zítra vrácac, abysme sa dostali do tých barákov, vlúpávať sa mi do nich nechca. Súhlasíte?“ Pak se asi vrátíme do hostince, kde zalezu pod kožešiny a alkohol v krvi mne v cukuletu uspí. Sekeru mám ale po boku, abych se nebál. |
| |
| Jdu těsně za Ghabanakhem a pečlivě si prohlížím celý hřbitov. Strach, který jsem cítila na začátku mě po chvilce začal pomalu opouštět, sice ne úplně, ale nakonec jsem se cítila klidnější a narozdíl od Ghabanakha mě neviděsilo byť jen šepotání listí. Ani on to na sobě moc nedával znát, ale byla na něm jistá úleva, když se nakone nic nestalo. Dojdeme zpátky za Xenem k bráně a pokrčím rameny. Musím uznat, že jsme tu nic zvláštního nenašli, ale ani to mě zcela neuklidňuje či nepřesvědčuje. Určitě bych sem zítra ještě zašla, ráda bych se tu podívala i za světla. Přikývnu na trpaslíkův návrh a společně zamíříme do hostince, kde jak doufám, najdeme i Ancillu. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro Mám o ostatní strach, doufám, že se jim nic nestane a v pořádku se vrátí. Nevím, co bych dělala, kdyby se něco stalo. Snažím se usnout, ale tuším, že dokud se nevrátí, tak se mi to zkrátka nepodaří. |
| |
| Tak jste se všichni pomalu vydali zpět do hostince. Už je hodně pozdě a vesnice je tichá. Netrvá to dlouho a dojdete zpět k hostinci. Zadním vchodem se dostanete dovnitř a pak po schodech nahoru do vašeho pokoje kde najdete Ancillu ležící na svojí postely. |
| |
| Jste sice hodně unavení, ale nikomu z vás se nedaří usnout. Atmosféra vesnice poslední události se vám honí hlavou. Přišli jste zpět celkem pozdě a po chvílí převalování v posteli vám začalo svítit slunce oknem dovnitř a to vám taky moc nepřispělo ke snaze usnout. Po dlouhé době se vám to všem však podařilo únava vyhrála. Přece jen jste byly dlouho na cestách a toto byla vaše první noc v civilizaci. Probudili jste se plní síly a odpočatí. Všichni jste to potřebovali. Všem vám kručí v žaludku. Ještě aby ne čas oběda už dávno byl. Spali jste asi dlouho… |
| |
| Jen co se probudím, snažím se co nejrychleji a nejtišeji dostat ze společného pokoje ven. Včerejší mrzutost mne nepřešla a nakonec byla jen posílena tím, že v tom celém zůstala sama. Zdá se, že jsem v tom sama a jsem tady prostě za blázna. Vezmu si svoje věci a sejdu dolů, abych si dala nějakou snídani. Nejlépe nějakou kaši nebo zeleninovou polévku od včera, zkrátka něco co uspokojí hlad a zároveň nechá spát všechny chutě. K tomu si dám obyčejnou vodu. |
| |
| Zaslechnu tichý šramot a podívám se na Ancillu, která za sebou zavírá dveře. Ještě chvíli ležím a vybavuju si celou včerejší výpravu. Posadím se na posteli a promnu si oči. Nějak si ani neuvědomuju, kdy přesně jsem usla, ale bylo to až nad ránem, což mě nijak nepovzbudí. Podívám se na oba spící zbylé společníky a chvíli přemýšlím, jestli je mám vzbudit, ale nakonec se rozhodnu jinak. Zaslouží si ještě trochu spánku. Vstanu a potichu sejdu dolů, kde uvidím sedět Ancillu nad jednoduchým jídlem a vodou. Ahoj, zamumlám ještě trochu rozespale a rozhlédnu se kolem. Při pohledu z okna zjistím, že jsme spali asi víc než jsme původně plánovali. Necítím únavu, spíš jsem se ještě pořádně neprobudila. Včera jsme se byli podívat na hřbitově, začnu opatrně, protože jde na Ancille vidět, že je značně podrážděná, chceme se tam podívat i za světla, až se ti dva nahoře vzbudí. Usoudím, že by bylo nejlépe říct Ancille, co jsme tam cítili i co viděli a neviděli. Xeno navrhoval ať zajdeme pro kněze, navíc jsme se chtěli podívat ještě do těch zamčených domků. Nedokážu říct, co tam cítil Xeno nebo čemu věří, ale myslím, že Ghabanakh i já jsme tam cítili něco, co nebylo přirozené, magii. Půjdeš tam s náma? Nechci říct, že by se bála, spíš jestli se jí tam bude chtít znovu vracet. Když přjde hostinský, objednám si vodu a nějakou polévku. |
| |
| V hostinci U zlaté hroudy „GROAHQAAK...Aaach,“ probouzím se s hlasitým protahováním a je mi jedno, zda vstávám jako poslední nebo tím všechny vzbudím, „pánešku, toť hic ako po polúdni. Však ono ie! Tákto dlho do bieleho dňa isem iž drahnú dobú niespal.“ Postupně snižuji hlasitost, sekeru nechám mezi kožešinami a za pas zastrčím jen jednu lehkou, vrhací, abych se necítil "netrpaslicky". Sejdu dolů k ostatním: „Hmbrého dňa vinšuju! Isme to včera ňáko protáhnuli. Dám si gáblík a pak byksem rád pohovoril, ak ná to poidem dneskai. Hospodo! Nebol by chlopaté gnedlík?“ Pokud žádný knedlík nebude, dám si kaši, a nebude-li ani ta, dám si polévku ("Iako ony"). Během jídla začnu mudrovat nad včerejší akcí na hřbitově: „Sem bol včera večír iž hocjaké tuhé (šak isem spál áž do teďko), šak dnes mi dochází, áko diuné to bolo v noci na tom cintoríne. Viete, skorem som mal strach, pouvač som nieustále slýhal volaké strašlidelné zvuky a lomoze. Dycinky sa mi zdálo, iže hočico vidim v kótku oka, a dyž som sa tam otočil, ták ničevó niebolo viděť. Mám taký istý dojem, iže to tam ie hocjaké zakúzlené ... Oh, omloúvám sa, Ancilla, ále nič isme tám včera nienašli. Čo, dievčata, čo myšlíte, kam pójdeme dnes úponejprv??“ Misku od jídla později vyblízám a vousy si zeširoka utřu rukávem (od lokte až po hřbet ruky). Dneskai niebodem chlastať ráči, mušim byť úplne striezliv, abyksem využíl svú trpaslickú odolnosť proti mágii do mrtě, nie áko včera. |
| |
| Svou kaši jsem jedla pomalu, od okrajů, kde chladla dřív než uprostřed, ale když přišla Daila, mohlo se zdát, že spíš přežvykuju suchý chleba, než abych v ústech zkusmo koukala kaši. Ze začátku na ní hledím docela bez zájmu, jenže k čemu mi to je, když ani sama nevím, co bych chtěla slyšet. Takže nakonec se začnu tvářit přece jen trochu přívětivěji, i když je jasné, že má obvyklá veselost je prostě pryč. "Myslím, že s tím nemám problém," odpovím Daile popravdě po tom, co přikývnu. Ghabanakha nechám bez odezvy, jen odsunu nedojezenou kaši v misce a klidně mlčenlivě čekám, až přijde i Xeno, abychom mohli vyrazit. Nebo něco takového, na čem se včera domluvili. |
| |
| Sejdu dolů a dám si taky něco k jídlu. Zatímco jím, poslouchám ostatní, ale nijak se k tomu nevyjadřuju. Když dojím a dopiju, postavím se a řeknu: Já chci jít určitě nejdřív za tím knězem. Ale spíš než kvůli nemrtvým kvůli těm záznamům, které si vede o těch co zmizeli, nebo je našli mrtvé. Můžem jít všichni nebo se zase nějak rozdělit, to už nechám na vás. Tak jako tak jsem připravený vyrazit. |
| |
| Jdu s tebou. |
| |
| "Podle mě hřbitov počká a nic nám neuteče," jsem připravená vyrazit, ale nechce se mi moc zvedat, takže ještě chvíli sedím a hledím do své odstrčené kaše. "Ale jestli chcete mít pod kontrolou i hřbitov, můžeme se rozdělit. Jen mi to připadá zbytečné. Třeba na mě nakonec vážně zapůsobilo.. něco, a tak jsem viděla a slyšela, co jsem říkala," navrhnu, ale jinak jsem pro cestu za knězem. |
| |
| Tak jste se všichni pěkně najedly a napili a plní sil jste se vydali ven z hostince. Možná kdyby jste byly někde jinde, byl by krásný sluneční den. Ale v této pochmurné vesnici vás ani to slunce nijak nehřeje. Pomalu jdete po vám již známe cestě směrem k domku otce marka, který stojí nedaleko hřbitova. Netrvá to dlouho a jste u jeho malého skromného domečku. Ale ať klepete jak klepete, nikdo neotvírá. Pokud není doma je tu jen jedno místo, kde by mohl být. Stačí vám jen pár kroků a jste u kostelíku. Jeho velké dřevěné dveře jsou otevřené dokořán a vy můžete vidět otce jak zrovna vyměňuje svěcenou vodu. Kostel je krásný jako každý jiný, na konci uprostřed za řadami dřevěných lavic se tyčí krásný zdobený oltář. Obrovské okna sahající až skoro k vysokým stropům osvětlují obrazy na zdech. Tyto obrazy zachycují různé události. Většinou jsou to záznamy Samařiných zásahů do světa. Otec vás zpozoruje, a hned se k vám vydá s úsměvem a tváři. Vítám vás, už dlouho jsem tu neviděl nějaké cizince. Copak vás sem přivádí… |
| |
| K otci Markovi Téměř stejnou cestu jako včera večer jsme dnes šli za plného světla. Rozhodně to již nevzbuzovalo takové představy o ukrytých zlounech na každém rohu a ani stíny keřů nevzbuzovaly dojem skřetích zabijáků. Moje chování, podpořené ráno nově nabytou střízlivostí, bylo v naprostém protikladu oproti včerejšímu skákání za každý roh. Jdu ledabyle, a ač si snažím z toho nic nedělat a být k těmto pocitům lhostejný, doléhá na mne tísnivá atmosféra místa, a tak se mračím a během cesty nepronesu půl slova. Když zjistíme, že otec Marko není doma, brzy jej najdeme v Samařině chrámě. Po jeho uvítání mě napadne jediná odpověď: „Hádajte. Šak sú intehekutál, voni na to istoiste prídú.“ Ale takovou přidrzlost v sobě udržím. Šak mu to muši byť iasné, leda by se tu iednalo o niečo dalšího, stejnak dvoležitého ako tá zmizlení. Pak pohlédnu na Ancillu, Xena a Dailu tázavým pohledem, přičemž svou částečnou ledabylost, lhostejnost a pasívnost nechám čišet z toho, jak přehnaně výrazně dožvýkávám zbytek nějaké tužší zeleniny od oběda. Nakonec si svými tlustými prsty zajedu do huby a začnu kousek jakéhosi stvolu lovit ze svých mezizubních prostor... Tím musí být jasné, že se jen tak ke slovu nedostanu. |
| |
| Ghabanakh se chová divně, většinou je on ten komunikativní, chvíli se zamyslím co mu na knězi vadí, nebo jestli je takový ještě kvůli včerejší noci, ale nakonec to nechám být a ujmu se slova. Dobrý den otče. Jmenuji se Xeno a mí společníci Ghabanakh, Ancilla a Daila. Jsem skupina dobrodruhé, kterou si kupec Flin najal abychom našli jeho dceru. Na úvod nás všechny představím, je to každopádně slušnost. A přivádí nás sem právě tato záležitost. Flin nám říkal, že máte jakýsi seznam lidí co zmizeli, či je našli mrtvé i s daty kdy se ony nešťastné události staly. Kromě toho bychom vám samozřejmě byli vděční za cokoliv co by jste nám mohl říct, klidně i jen váš názor na celou věc. Rozhodně se nezdráhejte se klidně i rozpovídat pokud máte o čem, my zatím nikam nespěcháme. Pak se obrátím na ostatní, jestli třeba něchtějí něco dodat. A když ne tak čekám na odezvu kněze. |
| |
| Cestou se držím spíš vzadu, nemám chuť se kamkoliv hnát a kromě toho hodně sleduji okolí. Trochu přitom doufám, že zahlédnu někoho podezřelého, ke komu by mohly vést naše další kroky. Kněze pozdravím, ale ve chvíli, kdy nás Xeno všechny představí a stejně tak řekne, co chceme, nemám prostě už co říct. Dál se tedy držím vzadu a přestože dávám pozor na to, co kněz odpoví, a případně jaké dotazy a postřehy budou mít ostatní, zase se rozhlížím kolem sebe, jen méně intenzivně. |
| |
| Ve chvíli kdy se zmíníte o Flinově dceři, Markovy poklesne úsměv. To sem rád, že jste tu. Už tu je jedna skupina dobrodruhů, ale ti zdá se nikam nepokročili. Rád vám poskytnu všechny informace. Snad vám také Samara pomůže ve vašem pátrání. Elis byla moc hodné děvče. Počkejte chvíli tu. Zajdeme ke mně domu mám tam ten seznam a příjemné posezení. Hned jsem tu. Marko jen odnese prázdnou nádobu ve které předtím byla svěcená voda a hned přispěchá zpět. Kostel nechá otevřený, aby kdokoliv ho kdokoliv z vesničanů mohl navštívit. Po cestě se ale divil, že tam dneska nikdo není většinou už má pár návštěvníků, kteří chtějí ke zpovědi, nebo se jen pomodlit. Dneska nikdo nepřišel. Navíc i vy jste si teď uvědomili, že po cestě do kostela, jste nikoho nepotkali ani neviděli venku. Když procházíte mezi kostelem a domkem faráře, spatříte mladého elfa, který stojí nedaleko hřbitova. Není to moc daleko, a proto jde vidět, že si vás prohlíží. Otec na něj zamává. Mladý elf mu pokyne hlavou a vydá se směrem ke hřbitovu. Domek otce marka není tak malý jak vypadal z venku. Uvnitř je velká místnost a několik dveří. Vy jste vlezli přímo do pravděpodobně největší místnosti domu. V pravém rohu jsou velké kachlové kamna s kožešinami nahoře. Blízko nich stůl se židlí na každé straně. Dvě jsou zasunuté a dvě odsunuté. Marko vás usadí na velké sedačce potažené kůžemi. Je velmi pohodlná. Nechá vás chvíli čekat a jde do vedlejší místnosti pro ty papíry. Celá místnost je zdobená zbožnými symboly. Vypadá to, že Marko je přísně nábožensky zaměřený. Po chvíli se vrátí sedne si naproti vám, a podá Xenovy papíry. To je všechno co jsem zjistil. Chvíli vás nechá, ať si papíry prohlédnete. A opře se do křesla. No a co si o tom myslím já? Zamyslí se a podívá se ven z okna. Občas slyším v okolí hřbitova jekot ďáblů. Někdy dokonce i ve dne. Jsem přesvědčený, že tato vesnice je prokletá. Každý den se modlím k Samaře o záchranu této vesnice. Snad je to trest bohů za hamižnost a touhu po mamonu, jaké se v poslední době u obyvatel začala projevovat. Kronikáře Halfu, zlákala nalzště na Odronu, děvečka Livie okradla svou matku! Po sléze hospodáře a nezastavila se ani před svatokrádeží v kostele! Nevěřícně kroutí hlavou Marko. Horáce stihla smrt, když pátral po bájném pokladu Telmů*. Kupec se chvíli odmlčí, a přemýšlí co by ještě řekl. Nedávno byl zamnou Doudův čeledín Domin. Měl dojem, že je pod vlivem nějaké kletby, stěžoval si, že mu nějaký upír vysává krev, takže je pořád jako rozlámaný. Radši se držím co nejblíže kostela. I s Doudou to jde v poslední době z kopce. Ale ten to má od toho svého nezřízeného pití. Lidé sice tvrdí, že dřív skoro vůbec nepil, ale co sem tady, pamatuji si , že ho Krolin musí z hospody vyhazovat násilím. *Rod Telmů založil tuto vesnici, nevím jestli jsem to zmínil. |
| |
| 3. břežen Hrobník Gilmer – Roztrhán zvěří 1. duben Jeremius Pelekův syn – ukřižován ve sklepě v nějakém podivném pentagramu Renard Plekův syn – zmizel, prostě se pod ním slehla zem. Nenašli ho nikde nespadl do studny, nebyl ani ve spáleništi, ani v řece. Ostatně tak malý chlapec, který se teprve nedávno naučil samostatným krůčkům nemohl tak daleko zabloudit. 3 duben Máti Kolozuba – rozsápaná, potrhaná 4. duben Otec Kramer oběšen na kostelním zvoně. (Místo toho teprve po pár dnech po jeho smrti prichází do vesnice otec Marko) 5. duben Na pohřbu Kramera se Dotmar začal z ničeho nic bláznivě chchtat a vrhl se na svou ženu Lianu. Než vesničané stihli zareagovat ležela mrtvá na zemi. Jeden z vesničanů se ho snažil uklidnit, ale Dotmar se vrhl i na něj. Vesničané byly nuceni se bránit a Dotmar byl umlácen lopatamy které sloužili k zasipání hrobu Kramera. 15. dubna Zmizení Kroumy 21. dubna Zmizel Aslarův sin Dolfy a Aslarova dvečka Lotka 23. dubna Zmizela Gita mákova dcera 26. duben Sebevražda Radanova sina Sandra. Nalezen s nožem a dopisem na rozloučenou. Byl přesvědčený, že můe za Gitino zmizení. 28. dubna Aslarova žena Gíza nalezená potrhaná v lese 4. května Ikmarův otec Kalub zemřel v záchvatu kašle 7. květen Radanova děvečka Livie utekla po krádeži z vesnice 12. května Kroumův čeledín Bernard se utopil v Ghanu při ceste z Hostince na místě kde spadl do vody byla nalezena flaška. Pravděpodobně se utopil v opilosti. 19. květen Další obět nalezená roztrhaná nedaleko skal v lese 21. května Alda, Farkova dcera zmizela. Den předtím mluvila, že už tu v Daranu nemůže být... Asi pod vlivem událostí utekla... 25. květen Dotmarův čeledín Horác byl nalazen zavalen ve sklepení na spáleništi. Jeho tělo bylo uplně rozdrčené 27. kveten Domin nalezen poblíž vesnice se zlomeným vazem 2. červen Umřel už dlouho nemocný Pekelův otec 9. červen Zmizela Podléška žena Imara 11. červen Zmizela Elis Flinova dcera 13. červen Dnes Marko ještě dodává při předávání, že je to jen ztručný seznam. Podrobnosti musíte hledat u přímo zúčastněných. Ani on sám nebyl u všeho, ale pokusí se vám pomoci. |
| |
| Takže včerejší návštěvníci v hostinci byli také dobrodruhové, zřejmě to tedy nebudeme mít snadné podle toho, jak se tvářili. A pokud na nic nepřišli, nebylo by divu, kdyby se nám časem pokusili něco vyfouknout. Usadím se na lavici a natáhnu nohy před sebe, abych si udělala skutečné pohodlí. Nicméně po chvíli nohy přece jen stáhnu, abych nepřekážela ostatním a nevypadalo to, že jsem se přišla jen válet. Pak počkám, až si Xeno sám papíry prohlédne a ukáže je nám. Ostatně byl tady z nás všech nejvíce iniciativní, nevím, proč mu tu výsadu upírat. Když se kněz zmíní o jekotu, nenuceně se mi na tváři objeví úsměv. Měla jsem pravdu a nic jsem si nevymyslela, snad tomu konečně uvěří i ostatní. "Také jsem včera na hřbitově něco slyšela.. a nejen to," přiznám a zadívám se na Marka. "Ostatní to však neslyšeli, vůbec nic. Myslíte, že to, ať už je to cokoliv, může slyšet nebo vidět jen někdo?" zeptám se přímo na to, co mne nyní zajímá nejvíce. |
| |
| Marko Ancilu se zájmem poslouchá. Hmmmm. Normálně bych si myslel, že si ďáblové volají o hříšníky. Ale slyšívám to i já. Nevím. Nevím proč to tvoji společníci neslyšeli. Někteří vesničané také tvrdí. Že hřbitov je naprosto v pořádku. Možná před tím některé Samara ochraňuje. Mé modlitby možná nestačí. Možná mi tím chce Samara naznačit, že je potřeba udělat něco víc pro záchranu vesnice. A proto slyším ty škřeky. Farář se odmlčí a ponoří do svých myšlenek. Pravděpodobně přemýšlí, jak vesnici pomoci… |
| |
| Ten seznam je až šokující. Chvíli na něj zaraženě hledím a ještě delší chvíli se snažím přijít na nějaké zákonitosti, ale nic mě nenapdá. Rád bych si ho opsal pokud vám to nebude vadit. Ale potřeboval bych v tomhle ohledu nějaký čistý pergamen a psací potřeby. Flin vám to určitě vynahradí. Jinak jsem rád, že to Ancilla zmínila, sám sem jí už chtěl pobídnout aby se zeptala. Nejdřív nechám Marca aby odpověděl na její otázku a potom se, třeba i během opisování zeptám. Ten mladý elf na kterého jste mával, kdo to je? |
| |
| Z Markovy odpovědi jsem se toho příliš nedozvěděla, ale alespoň mohu něco nového přidat k tomu, co už vím. Pak konečně nakouknu do seznamu, který si Xeno opisuje, přitom ale poslouchám, o čem se baví. |
| |
| Marko vytržený z myšlenek zaběhne do místnosti, kde byl předtím a přinese ti pergamen i pero s tuží. To je v pořádku, mám toho dost. Ten mladík tu bydlí semnou. Je to chytrý hodný kluk. Byl tady už když jsem přijel. Údajně přišel dva dny po smrti Gilmera a hledal práci. Předchozí farář ho vzal jako hrobníka a ti spí vždy v tam té místnosti. Ukáže směrem k jedněm ze tří dveří. Když jste ho viděli asi šel dělat něco na hřbitov. |
| |
| Poslouchám, o čem se otec, Xeno a Ancilla baví, ale nijak do toho nezasahuji. Když pohlédnu na seznam přes mou tvář přeběhne stín vyděšení a hůrzy. Říkali, že jich zmizelo hodně, ale tohle musí být skoro polovina cesnice. Myslím, že by bylo nejlepší, kdybycho se u toho elfa stavili. Přece jen pracuje na hřbitově. Neříkal vám někdy, že by slyšel nebo viděl něco podezřelého? Obrátím se na Marka. A dokdy pracuje na hřbitově? Nevím, jestli by za dne něco mohl vidět, ale pokud tam je až do tmy, tak je možný, že mohl něco zaslechnout. Říkal jste, že ta skupinka, která tu je, zatím nikam moc nepokročila. Víte, kde všude se ptali, co jsou zač, odkud přišli? |
| |
| Gulina najdete buď tady, na hřbitově. Občas si zajde na jedno ke Krolinovy. Nebo běhá po lesích. Moc přátel tu nemá takže většinu času tráví sám. A o tom co se děje na hřbitově právě nic neví. Mluvil jsem s ním o tom, ale nic neviděl ani neslyšel. A do kdy tam je? To je na něm. Když udělá svou práci dřív tak jde ze hřbitova dřív pryč. Je to pracovitý mladík. Usměje se Marko. No odkud přišly to nevím. Ale najal je handlíř Fedor. Snaží se tím naklonit si vesničany. Nemají ho moc v oblibě pro jeho povahu, a družinu těch 4 mužů si spojují s ním. Proto s nimi taky neradi mluví. Oni prostě jen tak chodí a dívají se. Nejsou nijak výřeční. Kde všude se ptali nevím, nesleduji každý jejich krok. A nikde nerozhlašují co zjistili. Jestli teda něco zjistili. Otec pokrčí rameny a čeká na další vaše otázky, nebo postřehy… |
| |
| U otce Marka Poněvadž jsem se držel vzadu, tak mi první chvíle setkání s otcem Markem řekly jen to, že všechny skutečnosti poměřuje skrze svou snad poněkud jednostranně zaměřenou, upřímně prožívanou víru k Samaře Bílé (asi nemá ráda hamižnost, což se neslučuje s některými základními trpaslickými vlastnostmi, které moje osoba považuje za základní přirozenost stejně jako pud sebezáchovy – čili je moje maličkost hodnotí spíše kladně). Jeho slova o kronikáři Halfovi, děvečce Livii či Horácovi mi proto znějí v uších jako trochu zmatečný šum bez hlavy a paty. Jediné, co mě upoutalo, byl momentální problém v Doudově domácnosti. Pije, ač dříve nepil, a jeho čeledín má možná problém s upírem. To je jasné. A v hlavě mi vězel ten elfoun. Když se pak na něj Xeno (okamžitě po Ancillině rozmluvě o zvucích hřbitově, z níž jsem se /a asi nikdo jiný/ nedozvěděli nic přínosného – i když …alespoň víme, že se to neprojevilo jen v naší grupě a nebylo to výplodem alkoholu …to ale asi již bylo jasné, Ancilla toho moc nevypila) poptal (To je ono! To mi skoro bere z úst :D. V tom mi mluví z duše, takovéhle pohledy elfounů hraničí s pokusem o uhranutí – mi jsou hnedkonc podezřelé…), pojalo mě velké podezření: Představitel té prazvláštní přírodní rasy naprosto nepochopitelné nátury se tu vyskytne hned od začátků událostí a vnutí se na pochybné místo, spojené s podsvětím, záhrobím, možná i narušuje ochranu svatých míst Samary Bílé. Prý velmi hodný … blbost …Možná bychom Gulina měli vyslechnout právem útrpným. Mezitím již začal Xeno opisovat seznam, zvednu se ze sedačky a náhlednu mu přes rameno. Ač neumím číst, je mi jasné, že je velmi dlouhý. Jsem nepříjemně překvapen, ale stále si nejsem úplně jistý, a tak se zeptám: „Nejni v tom slavnom zozname moc tych murich nohov, tych liter? Vyzerá to jako by tam bolo tych zmizelych áž privela! Eslipak ích tam ie viac jako šest, ták z teho budiem ouplne mímo … Pak byk asi nedovedol pochopíť, prečo nezavolali niekoho iž před mesicom. Kolik ích tam ie, Xeno?“ Protože se asi na tuto tému nerozproudí o moc delší debata, tak pokud opravdu Xeno třeba, aby to „blbcovi trpaslíkovi“ vysvětlil, nezačne dalekosáhle rozebírat jednotlivá zmizení a nepodá mi rozsáhlý výklad toho, co opisuje, tak jinak prohodím něco k hodnocení taktiky té skupinky: „Veď to nebudú ouplní trumberové, tato ích táktika sa mi zdá skorem výborná, páč tákto si alespoň niezbádájú hlavu pochybnostmi a nienechajú na seba pósobiť vplyv tého prokletie zoslaného na dedinu. Škoda, že sú arokantný a nechcú sa deliť o poznátky.“ |
| |
| Dopíšu seznam. Marcova odpověď na můj dotaz ke Gulinovi mi přijde uspokojivá. Prostě mě nenapadlo, že by někdo tak mladý a navíc elf mohl být hrobník, ale je a tím se myslím vše vysvětluje, a i když mi jeho věk, rasa a práce pořád nejdou moc dohromady, určitě to není nic co by bylo nějak podezřelé. Vstanu a shlédnu ke Ghabanakhovi. Zhruba dvacet záznamů, musíme ale počítat s tím, že některé události z toho seznam s naším případem nijak nesouvisí. Vzdychnu si. Chvíli se odmlčím, ale nekonec se rozhodnu, že na tomhle musíme spolupracovat všichni. I když je pravda, že moje mínění o vyšetřovacích schopnostech téhle skupiny, vzhledem k jejich lpění na té záležitosti se hřbitovem, dost pokleslo. Přečtu nahlas celý seznam. Já bych začal tou událostí s Pelekovými syny. Mimo to, že si myslím, že tím právě mohlo "všechno" začít, se docela vyznám v magických obrazcích. Ale rozdělit se by taky nebylo na škodu, určitě bychom měli zjistit, jak to bylo ve zdejší oblasti s nebezpečností zvěře v minulosti. To by si mohla vzít na starost Ancilla a poptat se zdejších lovců. Jestli jde o hřbitov, pořád si myslím, že to přímo nesouvisí, ale pokud to stále chcete prozkoumávat nevylučuju, že nám to nemůže dá tnějakou stopu. Celý náš plán řeknu nahlas i před Marcem, kdyby se třeba chtěl ještě nějak vyjádřit. Po dohodě pak vyrazíme, já určitě zamířím na Pelekův statek. |
| |
| Otec Marko poslouchá Xena. Jde na něm vidět trochu úlev, kdž vidí jak se snažíte na to přijít. Usměje se a postaví se ze svého křesla. Teď pokud mě omluvíte, potřeboval bych jít ještě dodělat něco do kostela. Tedy pokud nemáte ještě nějaké otázky. Pomalu vás vyprovodí z domku a před ním se s vámi rozloučí, popřípadě zodpoví ještě položené otázky… |
| |
| Xenův nápad mi nepřijde špatný, naopak, rozdělit se zní dobře. Můžee stihnout víc věcí najednou a mnohem rychleji, než kdybychom chodili ve skupinkách za každým. Ani to s tím hřbitovem souviset nemusí, ale všichni jsme z tama něco cítili, raději bych si ho opravdu prohlédla ještě za denního světla a případně promluvila s tím elfem. Necháme se otcem vyprovodit, ještě mu poděkuju, za cené informace a znovu se otočím k ostatním. Opravdu by bylo dobré se rozdělit, budeme znát víc informací rychleji a potom bychom se mohli sejít zase v hostinci. Navrhnu. |
| |
| Vyslechnu si Xenův návrh. Docela s ním souhlasím. "Dobře. Obejdu lovce a zjistím, co se dá. Pak se chci zajít podívat na hřbitov, třeba něco zjistím i tam. Ostatně, nikdo z vás tam nic neviděl a přece jen..," chvilku se odmlčím. "Nedá mi to, abych se nepokusila zjistit, proč jsem já něco viděla. I když to nebude vůbec důležité," řeknu zcela jasně co si myslím a tak trochu i to, jak to cítím. Jestli tam budou chtít jít ostatní nebo ne, jestli jim to bude připadat hloupé, to je mi úplně jedno. Už jsem pochopila, že v tomhle jsem prostě sama. K tomu se přidá Daila s dobrým nápadem sejít se až v hostinci. "Fajn, navečer v hostinci," odsouhlasím i její návrh nahlas. "Poohlídnu se i jinde, kdyby se mi něco nezdálo. Takže večer," rozloučím se a bez dalšího zdržování skupinu opustím. |
| |
| Uch. Och. Éééé. Mám jít s Ancillou? Co byk robil u jégrů a huntířů? Ale Xenovi s nějakým vymýšlením asi také moc nepomohu ... Sic mám paměť, ale zatím jsem ani neměl moc příležitostí, abych si tu souslednost událostí ujasnil a zapamatoval. Natož začlenil do okolních souvislostí... Se zeptám! „A kám mam chódíť iá? Xeno, co myšluješ, ako byk mohol pomocť s pátrániem? Asi som sa v tom moc nezodorientil dostátečno, abyk mohol volakoho enem tako osloviť... Mám ísť ráči s niekým dalšim?“ |
| |
| Přijde mi, že jsem nadhodil dost možností, a vzhledem k tomu, že jsem i nahlas přečetl celý seznam mohl si Ghabanakh vybrat i něco jiného, podle svého gusta. Začínám chápat, že jsem na sebe, dá se říct nevědomky a nechtíc nechal naložit břímě vedení. Na druhou stranu, pokud se k nalezení odpovědí dostaneme dřív když skupinu povedu já, tak jsem ochotný se s tím na nezbytnou dobu smířit, tedy prozatím. Dobře, co kdyby jsi zašel za tím novým hrobníkem Gulinem. V tomhle ohledu se může užitečně projevit tvá nedůvěřivost vůči jeho rase, i když já osobně nemám za to, že by byl přímo do něčeho zepletený. Každopádně nám může říct něco co Marco neví. Když se stala ta událost s ukřižováním Pelekova syna ještě tu nebyl. Můžeme předpokládat, že se o to nějak blíže zajímal Kramer, starý kněz. A Gulin mu byl od smrti Gilmera předchozího hrobníka, pravděpodobně nejblíž, třeba se mu kněz s něčím svěřil. Směřoval byl otázky tedy tímto směrem. Pak, když už všichni mají kam zamířit, a vědí kdy a kde se máme sejít se konečně vydám na Pelekův statek. |
| |
| Otec Marko již odešel, a vy jste se ještě chvíli dohadovali o tom kam kdo půjde. Snad bude vaše rozdělení dobrý tah, a vy toho zjistíte co nejvíc. Za několik hodin tu bude západ slunce. Dneska jste si opravdu přispali. Alespoň jste pěkně odpočatí. Xeno šel navštívit Peleka na jeho statek, a zjistit něco o první zajímavé události ve vesnici. Ancilla šla pořešit situaci ohledně častých smrtí způsobených divokou zvěří. Ghabanak a Daila šli společně na hřbitov za novým hrobníkem Gulinem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po projití branou si můžete prohlédnout lépe budovy. Po vaší levé straně jsou obyčejné budovy a budova nejblíže u zdi je otevřená. Napravo už to nejsou budovy, ale zdobené hrobky. Nejspíše budou významných rodin z vesnice. A podél západní zdi za hrobkami, je nějaký val hlíny cca metr a půl vysoký. Hřbitov je pěkně udržován. Gulin odvádí dobrou práci. Právě teď ho můžete vidět, jak pleje hlínu, okolo jednoho náhrobku uprostřed hřbitova. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po projití branou si můžete prohlédnout lépe budovy. Po vaší levé straně jsou obyčejné budovy a budova nejblíže u zdi je otevřená. Napravo už to nejsou budovy, ale zdobené hrobky. Nejspíše budou významných rodin z vesnice. A podél západní zdi za hrobkami, je nějaký val hlíny cca metr a půl vysoký. Hřbitov je pěkně udržován. Gulin odvádí dobrou práci. Právě teď ho můžete vidět, jak pleje hlínu, okolo jednoho náhrobku uprostřed hřbitova. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pár kroků a si tam. Malá chaloupka kolem které se táhne dřevěný plot. Po severní zdi roste jakási podivná rostlina. Máš štěstí Fínen je doma. Vidíš ho hned před domem na zahradě, kde zrovna kuchá zabitou srnku. Ta visí na dřevěném věšáku s kovovými řetězy. Zdá se že tento věšák má jen jeden účel. Pod srnou je velké vědro plné krve. Fínen je zabrán do své práce proto si tě zatím nevšiml. Kousek dále na zahradě je zohnutá jeho manželka u záhonku. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro "Zdravím," obejdu lovce tak, aby se zbytečně nelekl a já mohla sledovat výraz jeho tváře. "Hezký kousek. Dobře rostlý," pochválím lovcův úlovek a zvědavě si ho prohlížím. Ve skutečnosti mne srnka zajímá jen málo, je to maso, kůže a vnitřnosti jako každé jiné zvíře. Nechám mu prostor, pokud chce něco říct, a pak pokračuji po svém. "Chtěla bych se zeptat na zdejší okolí, na chování zvěře.. jsem tady kvůli zmizení Flinovy dcery a ráda bych měla jasno v tom, co všechno se změnilo od té doby, kdy začali lidé z vesnice mizet a umírat," řeknu mu rovnou, co mám na srdci. "Myslíte, že byste mi mohl pomoci?" |
| |
| Jak može vědíť, iže som bol podozrivavý k elfskému póvodu teho novéejho hrobnáka? Som si mysol, iže som nič zo svých protielfounských pocitov väčinou niedával nájevo, dycky som spíše hanil skiriti, ále možná som mal blbé ftipy na elfáky. „Dobré nápadisko. Mysím, že buděm objektivní narozdiel od ocka Marka, který o ňom mlovil ako o tom hodném správnákoi... Tak zdar.“ „Počkaj Daila na mne! Iděm s tebú.“ Dohoním Dailu. „Tak co najprv, na cintorín, lebo za tim Gulinom? Nieskor na cintoríne včil narazíme na Ancillu, ták bych najprv razil za tim Gulinom, co mysláš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro „Helemese, on se tu ksichťá, ako by se tu nechumetalo. Dailla, rač sa ptej prvná, mne napadajú len samá obvinění a tvrdo podozrívavé otázky.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Fínen se usměje a sedne si na stoličku u chaloupky. Jistě rád vám pomůžu. Na chvíli se zamyslí a pak spustí. No popravdě nevím co přesně chcete slyšet. Jestli se něco změnilo v lesích tak hlavně to, že jak lidí, tak i zvěře ubylo. Myslím, že i zvířata cítí to zlo, které se drží v tomto kraji a prostě migrují. V poslední době sem rád, že tu najdu srnku nebo slyším ptáka. Fínen o tomto mluví celkem zkroušeně, přece jen je to jeho obživa. |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Určitě, hřbitov je hned tady. Přikývnu v odpověď Ghabanakhovi a rozhlédnu po v noci strašidelném místě. Ne, že by teď ve dne bylo o dost lepší, ale aspoň sebou nemusíme cukat při každém závanu větru. Možná by bylo lepší hned obvinit, protože v překvapení všichni říkají i to, co by si raděj nechali pro sebe. Usměju se na svého společníka, ale nakonec promluvím sama první. Aiya! Je pravda, že moc slov z elfštiny jsem nepochytila, ale je docela slušné pozdravit elfa jeho rodným jazykem. Vy jste Gulin, nepletu se? Podám mu ruku na přivítání. Jmenuji se Daila a tohle je můj přítel Ghabanakh, včera jsme přijeli do vaší vesnice a zaslechli něco o nemrtvých. Začnu pomalu a obeřetně, nechce se mi moc prozrazovat, že jsme najatá skupina, i když to už stejně asi ví, nebo že naše společnice měla halucinace. Otec nám řekl, že tu pracujete, chtěli jsme se zeptat, jestli tu nemáte třeba problémy s vykradači hrobů nebo jestli jste neviděl něco zvláštního? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zdravím. Jo jo viděl jsem vás s Markem, když jste šli k němu. Předpokládám, že vás kvůli tomuto poslal zamnou, protože tady na hřbitově trávím hodně času. Rozhlédne se, dřepne si a vrátí se k plení hlíny okolo náhrobků. Ale abych pravdu řekl, podle mě je toto obyčejný hřbitov. Žádného nemrtvého jsem tu neviděl, a to tu chodím občas i v noci, když tu něco zapomenu nebo tak. Určitě to byly jen nějaké fámy. A vykradačů hrobů bych si určitě všimnul. Pak se na vás zespoda podívá. Nevím proč se o to zajímáte. Ale je to zbytečné tu po něčem pátrat. Kdyby se tu něco dělo. Věděl bych to. Jen se tu zdržujete. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zdravím. Jo jo viděl jsem vás s Markem, když jste šli k němu. Předpokládám, že vás kvůli tomuto poslal zamnou, protože tady na hřbitově trávím hodně času. Rozhlédne se, dřepne si a vrátí se k plení hlíny okolo náhrobků. Ale abych pravdu řekl, podle mě je toto obyčejný hřbitov. Žádného nemrtvého jsem tu neviděl, a to tu chodím občas i v noci, když tu něco zapomenu nebo tak. Určitě to byly jen nějaké fámy. A vykradačů hrobů bych si určitě všimnul. Pak se na vás zespoda podívá. Nevím proč se o to zajímáte. Ale je to zbytečné tu po něčem pátrat. Kdyby se tu něco dělo. Věděl bych to. Jen se tu zdržujete. |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Ne, Marko nás za vámi opravdu neposlal. Zavrtím hlavou nad jeho úvahou. Jsme dobrodruzi. Rádi posloucháme fámy, báchorky i legendy a příběhy. Vy, jako elf, byste měl rád legendy, váš národ je tím proslavený, neníliž pravda? Vždyť v legendě se ukrývá tolik napětí, pravdy, nebezpečí a tajemství, není nic krásnějšího než hledat pravdu tam, kde se zdá být jen faleš a zrádnost. Na mé tváři se objeví malý úsměv. Možná jsem opravdu měla nechat mluvit Ghabanakha a nechat ho, aby ho hned obvinil, to není normální, aby byl někdo tak chladný, když se kolem něj dějí tak strašné věci, vypadá to, jako by si jich vlastně ani nevšiml. Marko říkal, že jste přišel nedávno. Mohu mít vtíravou a osobní otázku, proč jste se ujal role hrobníka? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gullin dál okopává hlínu a mluví s vámi celkem s nezájmem. No vidíte. Stejně jakou jsou rozdílní lidé tak i elfové. Role hrobníka jsem se ujal, protože jiná práce tu nebyla. A nějak se s nad uživit musím ne? A jelikož jsem nenáročný člověk a je mi celkem vše jedno tak nemám problém z touto prací jako by mohl mít někdo jiný. Na chvíli se zastaví ve své činnosti. Budete mít ještě nějaké osobní vtíravé otázky, nebo už mě necháte v klidu pracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gullin dál okopává hlínu a mluví s vámi celkem s nezájmem. No vidíte. Stejně jakou jsou rozdílní lidé tak i elfové. Role hrobníka jsem se ujal, protože jiná práce tu nebyla. A nějak se s nad uživit musím ne? A jelikož jsem nenáročný člověk a je mi celkem vše jedno tak nemám problém z touto prací jako by mohl mít někdo jiný. Na chvíli se zastaví ve své činnosti. Budete mít ještě nějaké osobní vtíravé otázky, nebo už mě necháte v klidu pracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvé nohy tě právě vedou do Naxxramu. Je to velké město nedaleko moře. Dá se říct, že je to jedna z největších obchodních křižovatek. A také je to sídlo jednoho z vyšších kněžích. Před sebou máš ještě asi 2 dny cesty a každou chvíli by si měl projít malou vesničkou jménem Daran, kde máš v plánu doplnit zásoby. Netrvá to dlouho a konečně narazíš na cestu která by tě měla dovést do Daranu. Čím víc se však blížíš, tím horší máš pocit. Tohle místo je nějaké divné. Cítíš, že tu není něco v pořádku. Občas máš pocit že tě někdo sleduje, ale když se ohlédneš, nikoho nespatříš. A pak když se ti krásná vesnička Daran rozloží před očima, pojednou jako by ti srdce sevřela ledová ruka a celé tvé tělo prostoupil chlad až ke konečkům prstů. A ani sluníčko a jeho paprsky tě ne a ne zahřát. Nemohl ses ubránit pocitu, který tě sváděl na to sejít z téhle cesty. Ale představa, že se tu děje něco zlého tě nutí jít dál. To přece nemůžeš nechat jen tak. |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro „Pch. Elfouni si legendy vyméšlajú! To my, trpajslíci, je tvorzime. Naviac unylého elfáka ako ie toto, hocjakým príbehom enem ták nedojmäš, oni sa any nedokádzú vcítit do rozprávek o hrdinskej bitce, chvatech, chmatech a taktikách, prý tam muši byť akési city a emócie.“ Na mou poznámku zřejmě ale nikdo moc nereagoval, jak byla dětinsky hloupá. Daila dál pokračovala s otázkami a nemohl jsem si povšimnout, že má na obyčejného dělníka až příliš aktivní přístup k práci. Skorem ako volaký trpajzlik... Ale to spíš mu nejsou naše otázky k chuti. Nerudné hrubián, určitě v tom má prsty. Šak začal byť trochu nervézní - na takého flegmouša áž príliš. Nasadím lehce zuřivý výraz a kouknu na Dailu s okrajovým pokývnutím na Gulina, abych ji naznačil, že bych si toho hýzlíka možná už měl poddat. |
| |
 | soukromá zpráva od Coltain Nom pro Tak pojď Farane houknu na hřebce a zatáhnu za otěže. Nohy mě po obědě nechtějí tolik nést, přesto koně šetřím a jdu vedle něj pěšky. Mé roucho se znakem Řádu Samary Bílé již dávno není tak bílé, jak bylo na počátku mého putování. Pod rouchem, přepásaným tepaným opaskem s dlouhým mečem s insigniemi Řádu, mam jen kroužkovou košili. Kyris mám zabalený v prostorném vaku, který se místo mě veze na koni. V druhém vaku mám věci na přežití v divočině, a ostatní skromný majetek. Na prsou se mi houpe na zlatém řetězu amulet, označující mě jako osobu s církevním pověřením ve věcech rozhodcovských. Amulet, meč, kyris a kůň jsou jediné věci, které mi Řád na mé putováníá věnoval. Čeká mě pět let potulné služby od města k městu, od chrámu ke chránu a vykonévání světské i boží spravedlnosti. Za odměnu pak dostanu titul a menší území ze kterého budu Řádu odvádět daně. Budu si moci najít ženu a zplodit potomky a věčný koloběh života tak bude opět o jednu generaci prodloužen. No tak pojď, podle mých počtů bysme měli zítra před obědem dojít do Daranu, tam si pořádně odpočinem. V Nayyramu stejně musíme být až za týden. Zamručím, potřepu hlavou a lehce přidám do kroku. Ten nejistý pocit něčeho zlého je s každým krokem k Darranu silnější. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro "A šelmy? Jsou nervóznější oproti minulosti nebo se také stahují jinam?" počkám, až jak s ezatváří nebo odpoví. "Případně, neobjevilo se něco, co sem.. nepatří? Dostali jsme k dispozici zápisy týkající se úmrtí vesničanů, tak mě zajímá, jestli se ona rozthání týkají jen lidí, nebo něco útočilo i na ten zbytek zvěře, který tady zůstal. Nebo stopy?" |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Ale samozřejmě, že ty osobní otázky ještě neskončili. V hlase mi zazní troška ironie. Mohl byste nám prozradit odkud pocházíte a proč jste se "usadil" právě tady? Víte, ono je to celkem zajímavé, objeví se nový, cizí hrobník a lidé začínají vidět nemrtvé a přitom muž, který na hřbitově pracuje nic podezřelého neviděl, i když na ten dotaz se tváří jak ustrašený zajíc krčící se před pravdou reality ve své noře. Tato slova ze mě vyletěla aniž bych chtěla či si uvědomila, co jsem řekla. Raději proto zmlknu a podívám seGhabanakha a kývnu hlavou. Myslím, že teď už nemusíme dbát příliš na úctu, po tom, co jsem vypustila z pusy. Myslím, že ti můžu už i přenechat slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Hlasitě zakašlu nebo zaklepu na rám dveří, tak aby si mě Pelek všimnul. Dobrý den statkáři, dovol abych se představil, jmenuji se Xeno, jsem jeden z dobrodruhů které si najal Flin abychom našli jeho dceru. Chápu, že vám to asi nebude příjemné, ale rád bych se vás zeptal na několik věcí ohledně vašich synů a jejich... smrti. Nijak se nebráním tomu, kdyby mě chtěl třeba pozvat dovnitř, abychom se posadili, klidně ať se přidá i jeho žena. Ale ani když budeme mluvit mezi dveřmi tak nebudu nic namítat. |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro Podpořím Dailin "útok" na Gulina a když mne ponoukne, abych pokračoval, přejdu do frontálního útoku s mohutným "chřestěním zbraněmi": „Chlope elfský! Tak vyval koniečne páru a zazpívej o tych nekalostech, ktoré tu zo všetkého čiší. Pokavad si enem zapojený do hocjakého zastrašovanie miestních a si jen malý napomahač, tak kápni božskú, bo ti ináč zmaluju ten tvoj parádný gezicht, iže ti nezvostane v lících jediná kooostka rovná. Ale pokad bodeš dál zapírať, že taj na tom cintorine robíte hočico divného, tak to búde iasné, iže si v tom áž po uši, esli né rovnú šéf, ktorý taj vede niejaký nesvätý podnik proti zdejšej vesnici... Iž to nejni žádná sranda, tak sa konične priznej, čo tu na cintorine skrýváš!!!“ Poslední větu mu zakřičím z třiceti čísel přímo do tváře. Snažím se použít válečnickou schopnost zastrašování trochu neklasickým způsobem. Konečně si na někom mohu zchladit žáhu, tohle místo ve mě již druhý den vyvolává nepříjemné pocity a tenhle hajzl je ještě naprosto neochotný, ten si to zaslouží, abych na něj vystartoval a ještě si tím ulevím! |
| |
| soukromá zpráva od Coltain Nom pro Na chvilku zastavím, jen abych stihl přeleštit kroužkovou zbroj, trochu otřepat prach z pláště a udělat ještě několik drobných vzhledových úprav. Hned nato vkročím do vesnice. Pomalu procházím vesnicí, sem tam někomu pokývnu na pozdrav a mířím k chrámu Samary Bílé, jehož věž se tyčí na druhé straně řeky. Faran je trochu neklidný, když přecházíme po mostě. Už i Faran pociťuje tu tíseň a zmar? Lehce poplácám koně pokrku Jen klid, ještě pár kroků do chrámu a tam už si odpoineme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pár desítek metrů před tebou stojí kostel. Je pár hodin po obědě a vypadá to, že si místního faráře zastihl. Kostel je otevřený dokořán. Když vlezeš dovnitř spatří muže v rouše, který oprašuje oltář na konci kostela jakýmsi smetáčkem. Po chvíli si tě všimne a přijde k tobě. Tvůj amulet jenž symbolizuje tvou víru a poslání nemůže otec přehlédnout. Usměje se na tebe a posunkem ruky tě pozdraví. Vítám vás v Daranu. Mé jméno je Marko. Pohlédne ke stropu. Díky Samaře, že sem navedla vaše kroky. Otec Marko je jakoby hned plný života. Už není tak skleslý, jako když k tobě přicházel. Dáte si něco k jídlu, či pití? Určitě jste po dlouhé cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žádné změny v chování šelem sem nezaregistroval. Maximálně to, že jich taky ubylo. A nezaznamenal jsem tu nic nového. Jestli tím myslíte zvíře. Nikde jsem neviděl stopy, které bych neznal. A ohledně úmrtí lidí ve vesnici? Podle mě to žádné zvíře nebylo. Žádné z těl nebylo sežrané. A jak jsem říkal, takhle zdevastovaná těla zvířat jsem tu nikde nenašel. Myslím tím tak potrhaná a znetvořená, jako těla mrtvých. Fínenova žena se odebere zpět ke své práci. Podle výrazu v její tváři je zcela jasné, že jí konverzace na toto téma není příjemné… |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Já jsem Pelek. Podal bych vám ruku ale… Kývne hlavou směrem ke stájím. Na jeho tváři se zase objeví vrásky, když začneš mluvit o jeho synech. Hlasitě vydechne a otočí se ke své ženě, který se z dáli dívá co se to děje a kdo to přišel. Mile se na ni usměje a rukou jí naznačí, aby zůstala tam kde je, a že je vše v pořádku. Pojďte semnou. Pelek tě vede ke dveřím v domě nalevo. Pozve tě dál a zavede do voňavé kuchyně ve které se ještě drží vůně oběda. Po cestě tam si zahlédl mnoho věcí, které museli patřit jeho dvou malým synům. Pelek odsune dvě židle a pokyne ti, aby sis sednul na jednu z nich. Sám se posadí, a zapálí si připravenou fajku. Co by jste potřeboval vědět? Podle jeho výrazu je jasné, že tohle sezení chce mít rychle z krku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Co si jako myslíte? Že jsem zodpovědný za to co se tu děje, jen protože sem na hřbitově nic neviděl? Takových lidí co tu nic neviděli je mnohem víc, než těch co viděli. Za to že lidi mají halucinace, nebo holdují tak alkoholu, že vidí co není, za to nemůžu. Mladý elf se oboří na Ghabanaka s rukama v pěst. Zdá se že se ho nijak nebojí. Přestaňte mě obviňovat. Já sem nic neudělal. A už sem vám řekl. Že kdyby se tu na hřbitově něco dělo, tak to vím. Nic jsem neudělal tak mě nechte být. Gulin vám ukáže směrem k východu. A civí na vás s rudou rozzlobenou tváří. Teď laskavě odejděte a nechte mě pracovat. Odmítám se s vámi dál bavit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Co si jako myslíte? Že jsem zodpovědný za to co se tu děje, jen protože sem na hřbitově nic neviděl? Takových lidí co tu nic neviděli je mnohem víc, než těch co viděli. Za to že lidi mají halucinace, nebo holdují tak alkoholu, že vidí co není, za to nemůžu. Mladý elf se oboří na Ghabanaka s rukama v pěst. Zdá se že se ho nijak nebojí. Přestaňte mě obviňovat. Já sem nic neudělal. A už sem vám řekl. Že kdyby se tu na hřbitově něco dělo, tak to vím. Nic jsem neudělal tak mě nechte být. Gulin vám ukáže směrem k východu. A civí na vás s rudou rozzlobenou tváří. Teď laskavě odejděte a nechte mě pracovat. Odmítám se s vámi dál bavit. |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro Pokud mi Daila nepomůže nějakým pádným argumentem, tak se k elfounovi vrhnu, chytnu jej za opasek (popřípadě, nemá-li jej, za horní okraj kalhot), vyzvednu Gulina o pár coulů do výšky koukajíc s nasupeným výrazem elfovi nahoru do jeho rozzlobeného obličeje a mrazivým tónem procedím mezi zuby: „Ty si na mňa daj ešče pozor, hošánek!“ A pak ze hřbitova odejdu. Jak vyjdeme s Dailou ze hřbitovních vrat, navrhnu jí, že bych tady třeba zkusil zůstat a dát na Gulina pozor - že bych jej mohl celé odpoledne sledovat, jestli neprovede něco podezřelého. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro "Neuvažovali jste o tom, že byste odtud odešli?" řeknu zcela přátelským tónem, tohle už není vyzvídání, jako spíš zájem o lidi a jejich život. "A co ostatní lovci? Nevíte o někom, kdo by rozhlašoal, že něco ne-zcela-normálního viděl? Víte, vesničané jsou jedna věc, ale přece jen zkušený lovec pozná, když je něco špatně," počkám, až odpoví, a tepve potom se na obdobné otázky zkusím zeptat Fínenovy ženy, pokud bude ochotná. Hlavně o tom, jestli neviděla něco zvláštního nebo neslyšela někoho "povolaného" mluvit o takových věcech. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Abychom vám objasnil situaci, byli jsme za otcem Marcem a ten nám poskytnul seznam, který sepsal o událostech, které se v Daranu udály. Zajímalo by mě jestli někdo blíže zkoumal ten obrazec, ve kterém... však víte. Nejlépe někdo kdo se aspoň trochu vyzná v magii. Úplně nejslepší by bylo kdybych si ho mohl prohlédnout, ale předpokládám, že to už nebude možné. Pak se na chvíli odmlčím abych zdůraznil, že tohle je pro mě prioritou. Pak pokračuji. No a pak samozřejmě cokoliv, co mi k tomu máte vy sám co říct. Znovu se odmlčím, ale z jiného důvodu, přemýšlím, jestli to mám vytahovat a dávat mu falešné naděje. A zvážím, že nebude na škodu to zmínit, když zdůrazním, že ty naděje jsou mizivé. Mohlo by to pomoct i k nalezení vašeho mladšího syna. I kdyby jen těla, aby jste ho mohli řádně pochovat. Hlas se mi vytratí do prázdna, chápu, že to je pro Peleka bolestivé, ale moje chladná logická mysl teď samozřejmě staví včasné nalezní Elis, u které je rozhodně víc pravděpodobné, že je stále naživu, nad ohleduplnost při jednání s otcem, který sám nejspíš už pochoval oba syny. Takže? |
| |
| soukromá zpráva od Coltain Nom pro "Děkuji za přivítání otče. Mé jméno je Coltain Nom, a jsem na cestě do Naxxramu. Nejprve ustájím koně a pak strávím několik minut děkovnou modlitbou naší Paní. Teprve pak budu hoden přijmout vaše pohostinství." Lehce se ukloním a ukáži k vratům kostela, před nimiž kopytem pohrabává Faran. Tak nějak předpokládám, že mi Otec Marko nabídne, že se o koně postará jeden z ministantů, nebo někdo z farního domu. Hřebec by si alespoň užil trochu zlomyslné zábavy a někoho nepozorného pokousal. "Kdybyste mi prosím mohl ukázat, kam zavést mého koně. Víte, raději bychse o něj postaral sám. On . . nemá cizí moc v lásce a rád kouše." Jakoby na znamení mých slov zastříhá ušima a odfrkne si, jako by ho mrzelo, že přišel o možnost kousnout neopatrného chasníka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Koně si zatím uvažte tady. Pokud se zdržíte zařídím vám ustájení i ubytování v místním hostinci. Usměje se Marko a pozve tě dovnitř. Domek otce marka není tak malý jak vypadal z venku. Uvnitř je velká místnost a několik dveří. Ty si vlezl přímo do pravděpodobně největší místnosti domu. V pravém rohu jsou velké kachlové kamna s kožešinami nahoře. Blízko nich stůl se židlí na každé straně. Dvě jsou zasunuté a dvě odsunuté. Marko tě usadí na velké sedačce potažené kůžemi. Je velmi pohodlná. Celá místnost je zdobená zbožnými symboly. Vrhne se ke kamnům a otevře velkou skříň poblíž. Nečekal jsem vás, takže nejsem moc připraven. Snad vám bude stačit čerstvý chleba se sádlem a cibulí. Rychle vše připraví. Přinese ti pár velkých krajíců. Při pohledu na ně hned víš, že budeš rád když je sníš. Dáte si sklenici vína, nebo čisté vody? Dá ti podle toho co si vybereš, sám si naleje malou sklenici vína a posadí se před tebe. Snad vám bude chutnat. Chleba je dnes pečený. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Víte. Žijeme tu celý život. Nevíme kam jinam bychom mohli jít. Zdejší lesy nám poskytují živobytí. Stále doufáme, že tyhle zlé čase přejdou. Fínen se postaví a vrátí se k práci. Občas když dělá něco kde je potřeba vynaložit více síly se v mluvení zastaví. Budu pokračovat u toho v práci jestli vám to nevadí. A Hiron s Kulfem nic taky nezpozorovaly nějakou změnu v lesích a na zvěři. Nedávno jsme se o tom bavili. Souhlasí semnou, že ty oběti nemělo na svědomí žádné zvíře. Jeho žena přinese pár velký dřevěných mís a naplní je vodou. Lovec tam začne odhazovat kusy masa a třídit jej. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdyby jste ho našli byl bych vám opravdu zavázán. I moje žena. Nuže co vám k tomu říct. Ten obrazec už tam samozřejmě není, ale pokud to opravdu potřebujete vědět, mohl bych se pokusit vám ho nakreslit. Pelek si připálí fajku a roztahá jí. Vypadá to, že ho tabák uklidňuje. No od té doby se tu ve vesnici přihodilo mnoho věcí. Ale jak atmosféra, tady ve vesnici. Tak ten obrazec tehdy ve sklepě mě utvrzuje v tom, že je v tom magie. Někteří tvrdí, že zde je vlkodlak, nebo tu řádí nemrtví. Ale to si nemyslím. |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Nepřijde vám divné, že to všechno začalo ve chvíli, kdy jste se přistěhoval sem do tohohle města? Najednou, z ničeho nic se tu objeví neznámý muž a v oné vesnici se začnou dít divné věci... Zadržím Ghabanakha, aby se na něj vrhl, položením dlaně na jeho rameno. Ano, jsou tu lidé, kteří tvrdí, že nic neviděli, ale zase musíte vzít v úvahu, že by si lidé asi těžko vymysleli na různých místech ve stejnou dobu to samé nebo alespoň něco podobného. Nechtěli jsme vás nějak děsit, ale už se na vás objevilo pár stížností a zahlédla jsem i jedno, dvě obvinění, že byste za tím vším mohl stát vy. Jestli to tak není, mohl byste nám aspoň říct, co víte, jsem si jistá, že to, co jste nám řekl, není zdaleka všechno, co víte. Pokud jste něco zahlédl, je velká možnost, že vás další slova mohou očistit od všechn dalších obvnění a napadání. Zahraju na poslední kartu, protože nic jiného nám nezbívá. Nechci ho t nechat bez dozoru, ale jinak to ani nepůjde. Nechci ani odejít, protože vím, že nám neřekl všechno, co měl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jsem řekl. Já s tím nic společného nemám. Odsekne a přesune se k jinému hrobu co nejdál od vás. Pokračuje v práci a jak to vypadá. Odmítá se s vámi bavit. Jak řekl před chvílí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jsem řekl. Já s tím nic společného nemám. Odsekne a přesune se k jinému hrobu co nejdál od vás. Pokračuje v práci a jak to vypadá. Odmítá se s vámi bavit. Jak řekl před chvílí. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro Moc jsem se toho nedozvěděla, jestli to tak bude i u ostatních, budu tam, kde jsem byla. Třeba se jen špatně ptám. "A lidé? Kromě strachu a žalu, nechová se někdo divně?" pozoruji Fínenovu ženu. "Nebo vaše žena," pokud se na mě podívá, jen se usměju. Nemyslím to vyptávání nijak zle a pokud něco neskrývají, neměli by být nepříjemní. I když mluvit o tom, co se v Daranu děje není lehké ani příjemné. |
| |
| soukromá zpráva od Coltain Nom pro "Ó, Sammaro, děkujeme ti z dary tohoto stolu. " Ačkoliv se snažím krotit sebevíc, první krajíc ve mě zmizí takžka na tři kousnutí. S omluvným pousmáním sáhnu po druhém a zkoncuji s ním po vzoru prvního. Tak a dost, nesmím tu otci všechno sníst. Hlad je pro nejblližší chvíli ukojen, takže teď je možno se věnovat církevním záležitostem. "Říkal ste, že nejste moc připraven a že jste na mne čekal. Asi nejsem ten koho očekáváte, já mířím do Naxxranu a tudy projíždím spíše náhodou. každopádně, pokud potřebujete pomoci, pak jsem vám ,,Ve jménu cirkve" k službám." pokynu hlavou na znamení podřízenosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Moje žena? Ne. Ale ta bylinkářka Anis je nějaká divná v poslední době. Moc se mi nelíbí. Ale možná se mi to jen zdá. Nikdy nic zlého neudělala. Fínen zatřepe hlavou a vrátí se k práci. Ne to se mi jen zdá nevím proč mě to napadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro No možná by jste nám mohl pomoci. Jsem tu teprve pár týdnů. Poslali mě sem z Naxxramu protože předchozí farář se tu oběsil. Marko se tiše pomodlí na jeho památku a pak pokračuje. Nikdo neví co se tu děje ale v poslední době se tu ztratilo mnoho lidí. Mnoho jich umřelo nebo se sami zabili. Někteří začali krást, někteří začali pít. Celá vesnice je vzhůru nohama. A moje modlitby nestačí. Jde vidět, že to marka hodně trápí. Pokud nespěcháte do Naxxramu, myslíte že by jste se na to mohl podívat? Zazní mu trocha naděje v hlase… |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro I tak mi poskytl jistý tip, který hodlám využít. Každý, kdo by mohl něco vědět bude dobrý - stejně už ve vesnici každý ví, proč tady jsme. "A ta bylinkářka, Anis, bydlí kde?" zeptám se klidně. "I tak děkuji, že jste mi věnoval chvíli vašeho času. Snad na něco přijdu." |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro „Ták iž teho niechajme, dorozumieme sa až mimo dosah ieho spíčatých uchov, ju?“ (snád to cez te zvuke kopání hajzlejk elfounské niepočúval a niebude nás špiclovať) A potom se odebírám pryč - se samozřejmostí čekám, že Daila půjde za mnou - a zastavím až za hřbitovní zídkou, mimo dosah elfských našpicovaných uší. „Mysliem, iže ie to haisel: možeme iei skúsiť zledovať z dálky - co tákle zo špice svatyně?“ |
| |
| soukromá zpráva od Coltain Nom pro Je to hned ze začátku trochu moc veliké sousto, ale kdyby se mi podařilo pomoci, byl by to pro mě veliký krok vpřed. Mohl bych si třeba vybrat kam by mě poslali. Takové místo v pevnosti na severu. Kousek od hranice, kde je vždycky příležitost pořádně máchnout mečem. To by byl sen. "To zní velice zajímavě. A hlavně tajemně. Několik dnů čas mám a proto velice rád, ve jméně Samary, pomohu." Takže by to chtělo začít sbírat informace. Opět si přihnu ze džbánku a chvilinku přemýšlím. "Kdybych Vás Otče mohl poprosit o co nejpodrobnější popis a co nejvíce informací. Tak například - kdy to přesně začalo, jak dlouho je Otec po smrti, jestli nebyly v okolí stopy po zápasu.Zda neměl na krku stopy po dvojitém škrcení, kdo byl podezdřelý z krádeží, co se stratilo. A taky hromadu dalších detailů, které by mi mohly pomoci. " |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Když si Ghabanakh stoupne na špičky, trochu se k němu skloním a poslouchám, co mi říká. Nakonec přikývnu a ještě jednou se podívám na onoho elfa, který se posunul o velký kus dál a odmítá se s námi nadále bavit. Opravdu by asi bylo nejlepší, kdybychom se spakovali. Odejdu s Ghabanakhem za zídku a tam si znovu vyslechnu jeho plán. Musím uznat, že má hlavu i patu, jestliže si bude elf myslet, že jsme odešli, je tu možnost, že přestane tolik dávat pozor a udělá nějakou kravinu. Nevím proč, ale z počátku se mi zdálo, že by už už něco řekl, ale má z něčeho strach a tak raději drží jazyk za zuby. Anebo jsme ho tak překvapili, že by nám to i prozradil, ale pak si to uvědomil. Nechtěla bych dělat předčasné závěry, ale opravdu je divný. S pokrčením ramen se podívám na trpaslíka a spolu s ním se vydám ke svatyni. |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro ... raději se tedy omluvím: „Daila, enšuldigunguju sa, eslivá som niečo zpackáril, dyž som naň uderil tak priamo. Možno, že by pod diplomatičeskijšemi arkomenty podlahl lepše, ale iá, ako vieš, som čás od čás volaký zberklý.“ Poté vylezeme na věž (pokud dveře nepůjdou otevřít, zkusím zapáčit svou nejtěžší sekyrou, vyrážet či rozsekat dveře bych šel jedině, pokaď by to Daila navrhla) a zkusíme si každý nalézt nějakou škvírku mezi střešní krytinou, skrz kterou bychom neviděni pozorovali Gulina při práci i odpočinku ... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stačí když přejdete most a půjdete hned do prava. Podél řeky až k lesu. Tam má svojí chaloupku. Nachvíli se zatváří zmateně. Neříkám ale že může za to co se tu děje. Jen se mi na ní něco nelíbí. Z nikým sem o tom nijak nemluvil. Lidé z vesnice s ní nemají problémy. Snad jsem vám pomohl. Usměje se Fínen a zapíchne kudlu do vysícího zvířete před ním. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Budu vám vděčný, když se pokusíte. A taky bych si rád prohlédnul ten sklep, pokud dovolíte. Přemýšlím co ještě by mohlo mít nějakou informační hodnotu, ať Peleka zbytečně neobtěžuju, kdybych si na něco vzpomenul ještě dodatečně, chápu jak je to pro něj těžké. Napadá mě jestli by nějaký význam nemohlo mít třeba datum narození obou synů, nebo možná nějaké speciální pouto. Zatím si ale tyto otázky nechám pro sebe a počkám si na nákres obrazce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro  Nakreslil to opravdu jen stručně. Nevypadá to že by tam mohlo být něco, co ti napoví. Přece jen je to obyčejný statkář a v takových věcech se nevyzná. Podá ti papír a nechá tě ho chvíli si prohlédnout. Pak se postaví veme fajku a kývne hlavou. Tak pojďme do toho sklepa. Ale nic tam asi nenajdete, všechno je uklizené Vlezete do jedněch z dveří a hned narazíte na dřevěné vrata v zemi. Pelek je zvedne a opře o zeď. Zapálí lampu a vede tě dál. Sklep je malý. Jak vidíš podle výbavy sklep slouží převážně k výrobě pálenky. Ve výši tvé hlavy je malé okénko. Určitě by si jím prolezl, ale z obtížemi. Slouží hlavně k cirkulaci vzduchu ve sklepě. Proto je zde potřeba lampa. Světlo zde moc neproniká. Jak říkal Pelek. Sklep je uklizený nic zvláštního zde nevidíš. Tady někde byl ten Pentagram. Stoupne si zhruba doprostřed místnosti. Nevím jak se sem dostal. A ani nevím jak sem dostal ten dřevěný kříž. Byl asi o dvě stopy větší než jsem já. Musel jít vnitřkem. Kéž bych ho jenom zaslechl. Povzdychne si Pelek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro … Uplynula už docela dlouhá doba a Gulin celou dobu jen poctivě dělá svou práci. A k vašemu zklamání se asi po hodině a půl vydá zpět do Markova domku. Možná si odpočinout, možná se občerstvit. Kdo ví…. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Ten obrazec bohužel není ničím zvláštní, sám o sobě nemusí definovat, že tu hrála roli magie. Možná něco jiného, nenarodil se například některý z vašich synů v nějaký výjmečný den? Nebo nebylo mezi nimi nějaké zvláštní pouto. Začínají mi docházet vodítka a celé to zační vypadat jako slepá ulička. Jestli si ve sklepě ničeho nevšimnu, zbývá už jen fakt, jak se to všechno událo, jak sám statkář naznačil, bez povšimnutí Peleka a jeho ženy, s otázkami tím směrem, ale počkám až co blížšího se dozvím a statkářových synech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro No výjimečný den? To ani ne. Jejich dny narozen nebyly ničím zvláštní. Možná, nevím jestli to pomůže, ale oba se narodili v letních měsících. Statkář se zastaví a ohlédne zpět na tebe. Zvláštní pouto? Byly to bratri! Pak zase pokračuje nahoru po schodech. Tvoje snaha nepřijde na zmar. Něco se tu odehrálo a určitě to nebyla nějaká šaráda. To ti nedá. Pelek na tvou prosbu o chvíli klidu a soukromí vyhoví a nechá ti na schodech lampu. Když se vrátíš do sklepa. A snažíš se si vybavit situaci jenž tu byla a co se tu dělo. Jako by ti najedou nějaká ruka sevřela srdce. Tvé tělo se orosí potem a tep srdce, jenž si právě myslel že ti prasklo se zvýší. Po chvilce si uvědomíš, že to byl jen pocit a trochu se uklidníš. Ten pocit však upřel tvé oči do rohu místnosti. Tam si našel kus krvavé třísky, velké asi jako tvůj palec. Pravděpodobně bude z kříže, na kterém byl ukřižován jeden z Pelekových synů. Na víc už se ale nezmůžeš. Předchozí zkušenost ti nedovolí se zde více zdržovat. Srdce ti bije a ty víš jen to, že už chceš ven. Ven na vzduch. Z tohohle hnusného zatuchlého místa, kde se odehrálo něco strašného. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Až se trochu uklidním se rozloučím se statkářem a jeho ženou a s třískou a nákresem pentagramu vyjdu ven z domu. Než se ale vypadám do hostince, kde se máme sejít s ostatními, zajdu se ještě si prohlédnout okolí sklepního okénka. Spíš než abych zde něco hledal si chci hlavně zjistit, zeměpisnou orientaci toho okna. Pak se vydám už skutečně do hostince a pokud tam ostatní nejsou tak si objednám něco k zakousnutí a něco k pití, nejspíš obyčejnou vodu, abych se ještě trochu vzpamatoval a prohlížím si ještě jednou ten pentagram a hlavně třísku a přemýšlím, jak tyto věci využít jako vodítka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V hostinci jsi za chvilku. Rychle zjistíš, že si tam první. Nečekaně zde najdeš opilého Doudu dumajícího u jednoho z rohových stolů. Krolin ti tvoji objednávku za chvíli přinese a ty už jen čekáš na ostatní u jídla, pentagramu a třísky… |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro ... a pak se phnul. Šeptem prohodím: „Hleďme, ide do domka. Počuvaj - nemali bysme iei zledovať vnútro?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro "Snad neminu," usměji se. "Uvidím, co mi řekne. Určitě ji neobviním jménem svým ani vaším, nemusíte mít starost, snažím se jen zjistit, co se v Daranu děje. Příjemný zbytek dne," rozloučím se s Fínenem a pohledem vyhledám jeho ženu, pokud není v domě. Stále váhám, zda si s ní promluvit, nebo ne, ale když už jsem tady, bylo by na škodu promrhat takovou příležitost. Ostatně pokud nic neskrývá, nemá se čeho bát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dobrý den. Jsem Elanor. Zaslechla jsem trochu z rozhovoru mezi vámi a Fínenem. Předpokládám, že se mě chcete taky na něco zeptat. Pokud koukneš zpět na Fínena zjistíš, že se často otáčí a hlídá svou ženu. Přece jen bude otec, a ty si cizí člověk. A teď jsou tady časy zlé. |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro I kdyby to byla chyba, tvoje vina to není. Vyjela jsem na něj já. Víš, že nejsem moc zvyklá komunikovat s ostatními a dělat náhlá rozhodnutí, proto jsem tmožná pokazila. Ale i kdyby jo, myslím, že teď už nám výtky a nářek nic nepomůžou a můžem se jen rozhodovat co dál. Oba jsme přesvědčení, že prsty má, jen mu to musíme dokázat. Mezitím dojdeme do kostela a začneme stoupat do věže, která je otevřená, což mě překvapilo. Ve většině kostelů, kde jsem kdy byla, věže otevřeny nebyly, spíš naopak. Nahoře můj pohled spadne na Ghabanakha a potom se rozhlédnu kolem, po vesničce. Špatný nápad to není, měli bychom zjistit, co tam provádí, možná, že jen odpočívá, ale podle mě bude mít něco za lubem. Ovšem, protože jsme řekli, kvůli čemu tady jsme, asi si bude dávat mnohem větší pozor. Přemýšlím, co by bylo nejlepší, jaký máme ulat další krok a zjistím, že jsem na rozhraní. Na jednu stranu bych tam ráda šla, ale problém je, kde se ukrýt tak, aby nás nemohl spatřit a na druhouzačít pátrat někde jinde. Možná by bylo nejlepší mu dát chvíli prostoru, aby byl zase trochu otrkanější, možná bychom se mohli zajít podívat na ta těla, jestli tu ještě někde jsou, anebo na ta místa, kde byla zavražděna? |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro Pokud nic nevymyslíme, zůstávám strážit ve věži a hlídám, zda se hrobník z domku zase nevynoří. Docela očekávám, že z něj povede tajná chodba a v podvečeru zase přijde odněkud k domku a vejde dovnitř (aniž by předtím vyšel). |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro usmívám se na ni, ačkoliv mne její jiný stav trochu zarazil. Něco málo z mých podezření to vysvětluje, ale na druhou stranu – matka i otec udělají mnohé, aby ochránili své dítě. A přesto, že jsem skutečností ženina těhotenství a starostí jejího muže do jisté míry rozněžněna, i když o vlastní děti v nejbližší době nestojím a o partnerovi si můžu nechat leda zdát, snažím se zůstat ve své podezřívavé náladě. "Možná zaslechl nebo něco viděl někdo jiný z vesnice a mezi řečí se vám zmínil." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je mi líto, ale já vám asi moc nepomůžu. Když to všechno začalo, lidi to brali jako souhru náhod. A potom jsme zjistili, že čekáme s Fínenem dítě. Moc teď ven nechodím a odpočívám. Občas přijde nějaká kamarádka, ale povídáme si o úplně jiných věcech. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro rozloučím se s Fínenovou ženou bez dalších otázek. Z toho, že jsem na nic nepřišla jsem zklamaná, ale ještě zbývá lovecká chata a ta bylinkářka, třeba budu mít víc štěstí, i když tomu moc nevěřím. Nedivila bych se, kdyby měli všichni takový strach, že i kdyby něco věděli, stejně by mlčeli. Vydám se tedy k blízké lovecké chatě, abych pokračovala dál ve svém pátrání. Bylinkářku si nechám nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro Snad se něco dozvím, protože jestli ne.. zbyde mi jen ta bylinkářka Anis. Bez informací se nikam nedostaneme, ksakru. Vyčkávám, až mi přijdou otevřít. Pokud se mi nedostane pouhého volání od stolu, kdo jsem, a dveře se skutečně otevřou, představím se a sdělím, proč jsem tady. |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Jo, myslím, že něco takového říkal. Pokud z věže, kde se nacházíme jde vidět ona řeka. Nevím, jestli říkal přesné místo, ale určitě bychom si to podél té řeky mohli projít až k lesu, nepochybuji, že něco najdeme. Ukážu svému společníkovi řeku, která teče prostředkem vesnice. Pokud ji nevidíme. Nějak si neuvědomuju, jestli tady řeka je, každopádně by bylo dobré se po ní podívat. Ty vraždy se staly tady, tudíž bude asi pravděpodobné, že nebude daleko. Usměju se a otočím se k odchodu a čekám, jak zareaguje Ghabanakh. |
| |
| „Tak zatial zkúsme ísť omrknúť rijeku a okolí, snád ta miesta náidem...“ Odpovím a rychle seběhnu ze schodů. Bohužel si nedám pozor ani na to, zda nenadělám rambajs, a tak jsem slyšet stejně jako nějaký humpolácký ledovcový trpaslík. Uvědomím si to až dole a omluvně vzhlédnu nahoru k Daile a pokrčím rameny na znamení typu "sorry, já už jsem prostě takovej". Pak vyrazíme ze svatyně směrem k té vodě, kde tušíme, že by se mohla nacházet místa, na nichž proběhla ona úmrtí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro No budeme se vám snažit nějak pomoci. Co by jste chtěla vědět? Zeptá se Kulf který vypadá celkem nesvůj. Hiron jen tiše přikývne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro Asi byk si mal niechat niekým prečísť tien zoznam Otca Marka, ináč budiem neustálo mímo, mám vraj naozaj dobrú pamäť, ale tákto nemožem niektorá zmizlení ani túšiť, kedyž neviem, čo sa tam píše...“ Potom si prohlédnu místo, jak je to daleko od hospody (jak říkal Krolin, mělo by to být blízko, skoro před hospodou), jestli je mostek nezabezpečený, kluzký a nebo, jak mě napadá, vypadá bezpečně a mohlo jej něco či někdo v té řece utopit. Pak navrhnu docela obtížnou práci takhle navečer: „Mám chuť ísť skontrolovať koryto rijeky, treba náidem hocjaké diuné stopy a indície. Predpokládám aj štopy zápasu! Nechca sa mi veriť, iže by tam spadol i opilé čoek enem ták.“ |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro Rozhodnu se tedy s ničím příliš nezdržovat a vyslovit se rovnou. "Přišli jsme, abychom se – tedy já a mí společníci, pokusili vám všem pomoci. Těžko by kdo mohl říct, že necítí, že se zde děje něco zlého. Chtěla jsem se tedy zeptat, zda jste si nevšimli v okolí, nebo po sousedech, něčeho divného? Zvláštního? Čehokoliv, co by mi mohlo pomoci v pátrání? Přece jen, trávíte dost času venku, a i když ne třeba přímo mezi lidmi, snad byste mi k té věci mohli povědět víc, než nějaká hospodyňka." |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Kdyz Ghabanakh navrhne prozkoumat dno reky nezatvarim se nijak nadsene. Neni to bezpecne, ale zas na druhou stranu, je tu kousek hospoda, neni tak pozde, aby vsichni spali, takze pripadny krik by slyset mohli. Myslis, ze je to dobry napad? Nebylo by lepsi treba nekde sehnat nejaky kus provazu, kdyby se nahodou neco stalo? Obavy me neopousteji a provaz se mi zda jako nejjednodussi reseni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro No my se pohybujeme převážně v lesích. Odpoví ti Hiron s plnou pusou. Co bych vám k tomu řekl. Ti mrtví určitě nebyly zabiti zvěří. Na tělech se nenašli žádné otisky zubů nebo drápů. Prostě byly radlickou silou roztrhána. No a někteří lidé z vesnice zmizeli. V tom mají podle mě prsty ti zpropadení lupiči!! Kulf se na Hirona podívá a vloží se do konverzace. No ale co sem slyšel, tak v poslední době o lupičích, ani vidu ani slechu. Hiron se začne rozčilovat. No to je beztak nějaká jejich taktika. Nechtějí aby po nich stráže z Naxxramu pátraly! Se skrčeným čelem na tebe koukne a snaží se ukazováčkem propíchnout stůl. Jednou sem vezl kožešiny na prodej do Naxxramu. A po cestě zpátky mě ti vandalové přepadly a okradly o všechny peníze. Ale to jim nestačilo. Ještě mě zmlátili jako psa celé tři týdny jsem se z toho vzpamatovával !! Kulf vypadá, že už k tomu asi nic nechce říct, když vidí jak to Hirona rozčílilo… |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro „Kdýž huž tu isme, tak som akýsi zvedavý, tak bých sa tam chcul mrknúť. To láno nezháňaj, len to tú omrknu. Možná huž nejni toliká času, tak nebuděm pátrat po takém kuse, ako som si mysel, že iest treba, ale ešče ie vidět, tak omrknu takých sto až dve sto krokov. Iu?“ A rychle sbíhám od mostku k vodě, nejprve rychlým krokem zkusím projít sto kroků jednoho břehu, přitom si ulomím či seberu nějaký klacek či prut (ale radši ten pevný klacek tak dva sáhy) a snažím se jej vláčet po dně zhruba uprostřed říčky. Pokud by to trvalo déle než pět minut (špatný terén, otočím se po pěti minutách, přelezu/přebrodím na druhý břeh a stejným stylem se vrátím proti proudu), kdykoliv v korytě narazím na něco, co pohmatem není ani šutr, ani nějaká zaklesnutá větev, zkusím tam skočit a najít to něco nezvyklého. Pokud to šlo rychle (do pěti minut), tak přejdu na druhý břeh až po sto metrech a zase se snažím dávat pozor na cokoliv nezvyklého na břehu či na něco na co narazím v proudu. Pokud mi Daila bude chtít pomoci, tak ji instruuji, aby šla takhle po obou březích (jak jsem to vylíčil) a sám se snažím pátrat jen v korytě, uprostřed proudu - klackem, o nějž se opírám, a zároveň i druhou rukou šátrám ... Celý zmáchaný pak po zběžném pátrání mířím hned do hospody, abych se usušil a najedl a potkal s přáteli. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro přikývnu, ale jeho starosti s lupiči se mi řešit nechce. "A dříve? Kde bývali? Určitě měli nějaké své útočiště..," vyčkám na odpověď a napiji se, abych spláchla chuť masa. Nemám pocit, že bych se dostávala k nějakému rozuzlení, ale možná, až se sejdeme, dozvíme se ze střípků poskládaných k sobě víc. "Mimo to, v lese jste si ničeho divného nevšimli? Cokoliv, co vás nějak zaujalo," dodám ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro TO právě nikdo neví. Jinak by se o ně už asi nějaká stráž z Naxxramu postarala. Začne se ti věnovat Kulf. A v lese jsme si ničeho zvláštního nevšimly. No i když v poslední době trochu ubylo zvěře. Určitě cítíte tu stísněnost, když jste zde. Zvířata to cítí mnohem víc a proto asi některé utekly do jiných krajin. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro rozhlédnu se po domku, ale pochybuju, že by s tím lovci měli něco společného. "A za skvělé jídlo," kývnu ke stolu a zdvednu se k odchodu. Kdyby něco věděli, jistě by mi to už řekli. Začíná mne zmáhat, že se nikam nedostávám a zbývá mi už jen ta bylinkářka, jestli se něco nedozvím tam, budu muset doufat, že si něčeho všimli ostatní, a pokud ne, budeme muset začít hledat něco jiného a nejlépe v noci - ještě teď mě mrazí při pomyšlení na to, co jsem slyšela a viděla včera na hřbitově. Rozloučím se a pokud už nemají nic na srdci, nechám se navést k domku bylinkářky. |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro Ridim se Ghabanakhovymi pokyny, kterymi me ridi, kam mam a nemam jit a stejne jako on se snazim najit ve vode cokoli, co by mi pripadalo podezrele. Jestlize nic nenajdeme, vylezu z vody a spolu s Ghabanakhem se vydam do hospody, neni mi nijak prijemne to studene a mokre obleceni a taky uz mam docela hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Do hostince vleze Ghabanak a Daila a oba dva jsou celý zmáčení. Voda jim čvachtá v botách a nechávají pod sebou kaluže vody. Jediný kdo ještě chybí je Ancilla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zdravím, co potřebujete? |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro K tomu její úsměv.. ale, lidé bývají falešní. "Hezký den přeji," oplatím ji taktéž s úsměvem. "Spolu s mou družinou bychom rádi pomohli.. těžko přehlédnout zdejší atmosféru, tíhu okolí. K tomu všechna ta podivná úmrtí. Chci se jen zeptat, jestli jste si nevšimla něčeho divného?" mluvím vstřícně, ale sleduji každý její výraz. "Vím, že zdejší zvěř odtáhla někam jinam.. ale přece jen, možná jste si všimla něčeho v okolí? Nebo na lidech..?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejzvláštnější je asi to, že v tu dobu kdy zemřel hrobník Gilmer a když zmizela ozývalo se ze hřbitova podivné kvílení a skřeky. Ty rozsápané oběti má na svědomí určitě nějaký Ghůl nebo Upír. Pak se zamyslí a podívá se na tebe. Mám pocit, že i z Miloně syna ševce Imara se stává upír. Řekne podezřívavě. Než se našel mrtvý Doudův čeledín Domin, byl u mě pro nějaké byliny co by ho posílili. Najednou začal ztrácet všechnu sílu a energii. Někdo ho musel uřknout. Po krátké pauze zase nahodí ten její úsměv a začne se dost zajímat zajímat. Jinak je od vás milé, že nám chcete pomoci. Co vás k tomu dovedlo? Jak jste se sem dostaly? Už jste na něco přišli? |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro zamrkám překvapeně. "Už jste se s něčím takovým setkala?" zeptám se zvědavě, ale bez podtextu, že bych si snad myslela něco špatného. Jen mi přijde podivné, že odhaduje tak přesně a sebejistě, navíc by mě zajímalo víc o těch bylinkách. "Lidé jsou hovorní, když jsou dál tohoto místa.. a pro dobrý skutek a pár zlatých," pokrčím rameny. "Jsme obyčejná skupinka dobrodruhů," odpovím jí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nééé. Ale četla jsem o nich něco, když jsem byla Naxxramské knihovně. Mmm. Tak dobrodruhové. Snad tedy přijdete na to co se tu děje. Bylinkářka se zohne pro další prádlo a začne zase věšet. Prádlo. |
| |
| soukromá zpráva od Ancilla Mal'Valaren pro usměji se na ni. "Děkuji za váš čas a naslehdanou," rozloučím se s ní. Mohla bych se zdržet, ale nezdála se mi nijak podezřelá a tak zamířím zpátky do hostince. |
| |
| soukromá zpráva od Ghabanakh Ugrurkhad pro Hostinec U Zlaté hroudy Jakmile vejdu, dýchne na mne přívětivé prostředí a zvedne se mi nálada. Hned si to šinu ke Xenovu stolu, shodím relativně suchou kazajku (tmavě hnědá se zlatým lemováním :D) a vyskládám si ji pod zadek, abych se "nepřilepil" k lavici. Doprovázím to bujarým-hlučným vysvětlením: „Zdarec Xeno, čéčo, to bola perdel, ale inak dozaista pitomé nápad. Som vymyslol, bysme propátrali túto vodu pod hostincou, eslipak tam neisú hocjaké podiuné belbosti, ktoré by nám niečo povedali o úmrťu teho synka, čo tam spadol a utonul a nechal tam enem tú flašú. Ále bolo to na prd! Sórry, Daila... A čo si zrábal ty, Xeno?“ Zatím se posadím, vrtě se na lavici hledám polohu, v které bych si zvykl na studený zadek, a netrpělivě vyhlížím hostinského, abych si dal horkou malinovku s velkým panákem žitné nebo jakéhokoliv ovocného destilátu. |
| |
| soukromá zpráva od Daila Draught pro S potěšením vejdu do hostince, kde je příjemněji než ve vodě. Na druhou stranu je dobře, že jsme tam zašli, takhle bychom se pořád jen dohadovali, jestli tam něco mohlo být nebo ne. Posadím se a s pobavením sleduju, jak Ghabanakh hned vysvětluje příhodu s potokem. Zase úplně na prd to nebylo. Stejně si pořád myslím, že ten hrobník něco ví. Pamatuješ, Ghabanakhu, jak se zatvářil, když jsme se zmínili o těch zmizeních? Kdyby nic nevěděl, tak to řekne rovnou a ne že bude přemýšlet, jak se z toho vykroutí. Jen mě mrzí, že jsme na něj šli asi špatně. Pokrčím rameny a nemůžu onoho elfa vyhnat z hlavy. Opravdu něco musel vědět. To je správná otázka, jak jste dopadli vy? A kde máš Ancillu? Otočím se na Xena. |
| |
| soukromá zpráva od Xeno Theurgestr pro Dokonce i když si Ghabanakh s Dailou přisednou a promluví na mě, trvá nějakou dobu, než se mé smysly přeorientují zase na svět mimo mou hlavu. Ancilla? Netuším, ta se měla poptat zdějších lovců na ty umrtí způsobené roztrháním zvěří. Pokud mohu doufat, tak důvod proč tu ještě není je ten, že má větší úspěch než mi ostatní. Čímž už i slovy naznačím, že jsem moc dobře nepochodil. Mluvil jsem s Pelekem, a viděl ten sklep, kde našli ukřižovaného jeho syna. Z mého hlediska tam ale žádná pořádná stopa není, popravdě celá ta záležitost nemusela mít s magii společného vůbec nic. Ten obrazec například byl obyčejný pentagram, a co se symboliky týče i když je možné, že pro lidi z vesnice se může zdát exotický, je to jeden z nejběžnějších a často chybně užívaných znaků. Stejně jako tomu je nejspíš i v tomhle případě. Pokud něco tak spíš než aby nám to poskytlo přímou stopu nám to poskytuje nepřimou indicii, a to že za tím stojí jiné motivy než nějaké demonické síly a ten zmíněný pentagram má jen vést právě k chybným závěrům, že za celou tou zálžitostí stály nedpřirozené síly. Pak položím na stůl dřevěnou třísku se zaschlou krví. Krom toho jsem tam našel tohle. Necháp své společníky ať si třísku prohlédnout pokud mají zájem. Bohužel ale, ačkoliv jsem alchymistou, nikdy jsem nijak zvlášť nevynikal v chemické analýze, nehledě na to že s sebou ani nemám potřebné vybavení. Krom toho ani nejsem přesvědčen, že by nás to někam dostalo. Tím svou zprávu ukončím a znovu se pohroužím do myšlenek. Až teď si možná všimnete, že pod stolem si zároveň pročím seznam úmrtí, který nedlouho poté co si to uvědomím, položím na stůl abychom se nad naším dalším postupem případně mohli zamyslet společně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| Hostinec Cestou do hospody dávám dobrý pozor na všechno, kolem sebe. Vzpomínky na předchozí večer jsou ještě čerstvé a ti, za kterými jsem byla, mi na klidu příliš nepřidali. Celá atmosféra vesnice je tíživá a místy na mě opravdu doléhá. Mám jen hrubou představu o tom, jak dlouho jsem byla pryč. Do hostince tak vcházím s hladovým žaludkem a okamžitou myšlenkou na teplou hustou polévku. Jenže malá překvapení se konají dál. Mí společníci už jsou tu, Ghabanakh s Dailou navíc úplně mokří. Co se jim asi stalo? Mírně mi zacukají koutky, ale Xenův výraz mě vrátí do latě a po úsměvu není během mrknutí oka ani stopy. Rychlým pohledem přeletím i zbytek osazenstva. Odsunu si volnou židli a posadím se. Najednou nevím, jak se tvářit a jak se chovat, jestli jsou všichni tak nabručení a ve zlé náladě, nebo si přeci jen dokáží udělat legraci sami ze sebe, hlavně ti dva. Drž se raději u země.. hodně nízko. "Co se vám stalo?" musím se zeptat, protože mě to skutečně zajímá. Na tom by nemělo být nic zlého, tvářím se neutrálně, ale u jednoho stolu se Xenem mě myšlenky na dobrou náladu opouštějí překvapivě mnohem rychleji, než bych si kdy myslela. |
| |
| Hostinec Jak vejde Ancilla, tak si zrovna sumíruji myšlenky v hlavě a právě to hodlám shrnout nahlas: „Ták sklepení teho Peleku se zbytečnom pentgramom a s túto skrvavenú ... Áhojda Ancilla! My, Daila a já, jsme o chvílu prohľadávali koryto potoka, co v ňom utonul ten čeledín. Já som k tomu hocjaký podozrívavý. A pred tým zme celé odpoladne čučeli na teho elva cintorníka. Fakt divné chlap. Ešče pred tým zme z nim mluvili, ále on ie tuze tvrdý oriešok k vyslýchání. Snád by se iei niekto iný dokázal zopýtat lépe. Áááchichachjó. Radši bych někomu prerazil lebazňu áž by vytiekol mozog. K temu sklepení teho Peleku s tým skrvaveným párátkom by mňa ien zajímalo, kedy se ten mord as stal, jak neumim čítat, tak mi ta poslúpnost robí ťažkosti, poněvadž ty události nikto nepovedal ani nepredčítal v presnom poradie. Nechcul by mi to všetko niekto čitať, prosím?“ |
| |
| Hostinec Pousměji se na Ghabanakhovým vyprávěním o potoce, ale na jejich místě bych být nechtěla. Ještě, abychom tu za chvíli museli vytírat podlahy. Takže taky nic. Promnu si tváře a podívám se na Xena, jestli něco řekne, nebo se bude jen dál tvářit. Pak už ale jen zamrkám nad tím, co trpaslík říká dál. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, co chce a o čem to vlastně mluví. Stejně se mi ale do mysli cpou vlastní prožitky dnešního dne, jako bych v nich snad ještě mohla něco najít. Maličkost, kterou jsem přehlédla, ovšem tomu nevěřím – na druhou stranu, před včerem bych taky nevěřila, že uvidím mrtvé vylézat z hrobů. Znovu slétnu pohledem Xena, který by měl mít onen seznam. Už ho vytáhni a netvař se, jako by ti dali kyslou polívku. Tázavě jeho směrem zvednu obočí. |
| |
| Najednou si vzpomenu, že Xeno již jednou seznam přečetl celý a nahlas a já se jej snažil naučit jako básničku. Zkouším si na to vzpomenout a k událostem si přiřadit to málo, co jsme prověřili. Tak jak ono to bylo, začalo to hrobníkem, buď 30. nebo 3. břežna ... Nakonec se rozhodnu, že to přednesu ostatním, aby mě když tak opravili, pokud bych si něco špatně zapamatoval: „Jé, se omlúvám, však ten zoznam Xeno celé přečetl, neviem, esli som si to všetko zapamätal, ale zkúsel som to, ako báseňku. Schválně, esli som niečo nespletol: 3. břežen Hrobník Gilmer – Roztrhán zvěří – K tomu sme zatial proverili toto: Ancilla šla za lovci, aby počúvala ich názor. My boli za hrobníkom Gulinom (dnes brzké odpoledne) – nechtěl sa s námi bavit, ako by zatajoval, pak som na něj zprudka vyjel a on se nezalekol, pak sme iei zledovali, ale ien odišol do Markova domku – Navrhuji: snád mučení by naň mohlo platiť? 1. duben Jeremius, Pelekův syn – ukřižován ve sklepě v nějakém podivném pentagramu Renard, Pelekův syn – zmizel, prostě se pod ním slehla zem. Nenašli ho nikde, nespadl do studny, nebyl ani ve spáleništi, ani v řece. Ostatně tak malý chlapec, který se teprve nedávno naučil samostatným krůčkům nemohl tak daleko zabloudit. – To proveril Xeno, bola tam zakrvavená tříska, obyčejný pentagram, možno matoucí 3 duben Máti Kolozuba – rozsápaná, potrhaná – Ancilla za lovci zístit podrobnosti; Napadá mňa zda by išlo vypátrať to místo ieiho roztrhania? 4. duben Otec Kramer oběšen na kostelním zvoně. (Místo toho teprve po pár dnech po jeho smrti prichází do vesnice otec Marko) – Ten ie hodný, dal nám zoznam. 5. duben Na pohřbu Kramera se Dotmar začal z ničeho nic bláznivě chechtat a vrhl se na svou ženu Lianu. Než vesničané stihli zareagovat, ležela mrtvá na zemi. Jeden z vesničanů se ho snažil uklidnit, ale Dotmar se vrhl i na něj. Vesničané byli nuceni se bránit a Dotmar byl umlácen lopatamy které sloužili k zasipání hrobu Kramera. – To by mohlo mať súvislosť s niejakú zlú mocí na cintoríně. 15. dubna Zmizení Kroumy 21. dubna Zmizel Aslarův syn Dolfi a Aslarova dvečka Lotka 23. dubna Zmizela Gita mákova dcera 26. duben Sebevražda Radanova syna Sandra. Nalezen s nožem a dopisem na rozloučenou. Byl přesvědčený, že může za Gitino zmizení. – Mohlo by byť zaujímavo zístiť, zda dopis písal on sám, trzeba to nebola samovražda. 28. dubna Aslarova žena Gíza nalezená potrhaná v lese - Ancilla šla ta trhania zístiť od lovcov; mohli bysme sa v lese podívat po stopách, a pokaď niekto umí stopovat, ták trzeba naísť to místo. 4. května Ikmarův otec Kalub zemřel v záchvatu kašle 7. květen Radanova děvečka Livie utekla po krádeži (okradla svou matku, hospodáře a spáchala i svatokrádež) z vesnice 12. května Kroumův čeledín Bernard se utopil v Ghanu při ceste z Hostince. Na místě, kde spadl do vody, byla nalezena flaška. Pravděpodobně se utopil v opilosti. – Námi bolo prozkoumáno lehce koryto, preto sme tak mokrí, ále ničevo sme si nevšimli. Stále však neverím, že to bola náhoda. 19. květen Další obět nalezená roztrhaná nedaleko skal v lese – tu ie asi známé místo, mohli bychom prohledat, necelé štyry týždně staré by snad mohlo stát za pokus. Neviem, niesom stopár. 21. května Alda, Farkova dcera, zmizela. Den předtím mluvila, že už tu v Daranu nemůže být... Asi pod vlivem událostí utekla... 25. květen Dotmarův čeledín Horác byl nalazen zavalen ve sklepení na spáleništi. Jeho tělo bylo úplně rozdrčené (podívat se na spáleniště) - Tam sme to ešče neprohl'adávali. 27. kveten Domin nalezen poblíž vesnice se zlomeným vazem – Marko povídal, že jej nedávno Domin navštívil a stěžoval si na možné prokletí či útoky (asi nižšího) upíra. Byl celý rozlámaný. Možná, že ten Domin Marka navštívil až po smérti, čo myslíte? 2. červen Umřel už dlouho nemocný Pekelův otec (nebo Pelekův?) 9. červen Zmizela Podléška, žena Imara - (je Ikmar a Imar tien samý? pokaď áno, móže byť zloduch) 11. červen Zmizela Elis Flinova dcera 13. červen Dnes Tak čo, bolo to správnie lebo som niečo zbelbol??“ A připojím ještě pár postřehů a pokračuji jedním návrhem: „A čeledín Douda se z toho všeho složil a pije. Dále odešel kronikář Halfa. Možná by stálo za to prohl'adat stavenie, kde pracovalo více obetí (Aslar + Dolfi + Lotka +Gíza, Krouma + Bernard, Dotmar + Liana + Horác, Radan + Sandro + Gita + Livie , Ikmar + Kalub + Podléška, Pelek + Jeremius + Renard/tám iž hotovo/)“ A jsem zvědavý, jestli nějaké vědomosti nepřipojí Ancilla. |
| |
| Tak nějak "kysele" se tvářím pořád, ale vytáhnu seznam, ještě než začnu číst jak po mně Ghab chtěl vypůjčím si od hostinského psací potřeby, s tím že do seznamu připíšu co už jsme prověřili. Pak trpaslík začne seznam odříkávat zpaměti a mně nezbývá než ho kontrolovat. Všechna čest tvé paměti mistře trpaslíku. Prohlásím když skončí a začnu do seznamu zaznamenávat k smrti Glimera, že naše skupina v té věci mluvila s novým hrobníkem Gulinem a že já jsem byl na Pelekově statku v žáležitosti úmrtí a zmizení jeho dvou synů. Pak ještě jednou pohledem shlédnu všechny záznamy kde k úmrtí došlo vinou divé zvěře a otočím se na Ancillu. Dozvěděla ses něco užitečného od lovců? |
| |
| "Ne. Někteří podezřívali bylinkářku Anis, ale jinak nic. Ani u nich, ani u ní. Z lesa zmizela zvěř, zřejmě odtáhla, ale jinak žádné užitečné informace," odpovím. "Fínenova žena byla trochu nervózní, ale nevím, nepodezřívala bych ji. Podle mě je jen vystrašená a já byla cizí," pokrčím nad tím rameny. Zkrátka se mi nezdá, že by někdo z nich něco věděl, ale třeba jsem udělala při těch svých výsleších nějakou chybu. |
| |
| Hostinec Je to prostě záhada! Vůbec netuším, co bychom mohli provést, abychom se hnuli při vyšetřování těch záhad z místa. Ancilla sice přinesla další poznatky o tom, kde se nic moc nedozvíme příliš snadno. Ale víme, že se tu něco nezdá nejen mně, ale potvrzuje to i chování zvěře. Mé podezření z nechutných magičáckých praktik opět narůstá. Xeno sice téměř jasně vyvrátil opravdové fanatické rituály nějakého kultu a podpořil moji dřívější myšlenku o úsilí někoho v vlivného v pozadí o vyhnání lidí z obce třeba za účelem snížení její ceny, avšak nepopřel tak možnost, že za takovým zločineckým úsilím nestojí nějaký magičácký vyvrhel. A z toho mám docela vítr (dokud se nenapiji něčeho na kuráž). Také mám z té bezradnosti v hlavě pěkný chaos. A abych si vyjasnil, co se nám teď naskýtá za příležitosti, začnu navrhovat některé nápady, jak bychom mohli pokračovat zítra: „Esli su včíl vyplašaná zviera, možno že ie niečo v lese, nie? Co tak zítra urobit rojnicu a propátrať okolie celé občiny? Snád bysme nášli i niečo na tych místoch, kde bola nalezena rozsápaná těla nebo iné stopy ...“ Pokud s tímto nápadem nebudou souhlasit alespoň dva spoludružiníci, vytasím se s některými ze svých předchozích nápadů... „Ale tak nie ... A co povedáte, že bysme mohli snad prohl'adat to spálenisko, kvoli tej smrti Dotmarovo čeladínu. A navštívit Dotmarovo stavenie, esli niečo se tam neskrývá. ... Á lebo, esli se nám nechce ien prohl'adávať a ráděj sa budieme pýtať l'udí, ták bysme mohli ísť mučit teho Gulina, kerý robí na cintoríne.“ |
| |
| Hostinec: Hmmm. CO se to děje je mi nějak divně. Sednu si vedle Xena a jen tak poslouchám o čem ostatní mluví. Nemám náladu mluvit, ani nic řešit. Vlastně mě už nic nezajímá. Jen jedno. Promiňte. Ale je mi nějak divně. Musím si na chvíli odpočinout. Než se najíte půjdu si lehnout. Pak se zvednu a odvrátím od vás svůj pobledlý obličej. A pomalu odkráčím nahoru do hostinského pokoje. |
| |
| Ancilla mi kupodivu dá trochu naděje. Jak dlouho to je co lovci nenarazili v lese na žádnou zvěř? Podle seznamu tomu není ještě ani měsíc co našli někoho roztrhaného. Ptala ses jich na ty incidenty? Co tam našli za stopy? Bez čekání na Ancillinu odpověď se otočím i na naše dva zbývající společníky a promluvím ke všem. Nazačínal bych se sledováním nových nitek, dokud máme tuhle. Vydal bych se do lesa, buď bude něco přímo tam co je plaší, nebo podle oblasti výskytu zvěře bychom nakonec mohli určit ohnisko, pokud je to něco nehmotného na způsob "magie". Pak se zas otočím na Ancillu. Jak jsi na tom s hraničářskou magií? Byla by jsi schopná si promluvit s divokým zvířetem, když na nějaké narazíme? Pak se mé myšlenky ještě jednou zatoulají k mému rozhovoru s Pelekem, knězem, Flinem... Víte co je divné, jak se zdejší lidé k celé té situaci staví. To že tu není něco v pořádku citíme i my a to jsme se myslím všichni setkali už s lecsčím. Ale pak tu máme vesničany, kteří jsou sice poznamenaní všemi těmi úmrtími, ale spíš více či méně poměrně racionální. Čekal bych, že se vesnicí budou šířit spekulace o nejrůznějších místních démonech. Vůbec jakoby tu vlastně žádné pověry ani nikdy neměli. A nejvíc teď samozřejmě čekám na odpovědi od Ancilly, mimo jiné i proto, že třeba právě taková bylinkářka by dle mého za normálních okolnosti nejrůznější povídačky chrlit v jednom kuse. |
| |
| Hostinec: K vašemu stolu přicupitá Hostinský a začne uklízet po Xenově jídle. Mezi tím koukne na statného trpaslíka a Ancilu. Dáte si taky něco? Určitě musíte být hladoví. A vy pane? Dáte si ještě něco třeba k pití Pokud si něco objednáte hostinský vás nechá dál přemýšlet a odejde připravovat jídlo. |
| |
| Asi 145 centimítrov vysoký trpaslík (tj. 58 coulů čili palců), oděný do tmavé kůže (pěkná tmavohnědá s lehce vínočervenavým nádechem) se širokým zlatým lemováním. Na hlavě nosím přiléhavou koženou čapku z vyrudlého safiánu, mám jí již z dob dětství a nedám na ni dopustit (ač se někomu může zdát, že kazí můj vzhled). Nemám nijak oduševnělou tvář, spíše mi v ní stále straší jakoby zlý škleb (takový potměšilý úškleb), vous moc neopečovávám a je stále plný drobků, slin a zbytků jídla, občas z něj vypadne nějaká ta hmyzí potvůrka. Naštěstí nemám nic proti koupeli, a tak netrpím kožním onemocněním či nějakými parazity (nanejvýš sem tam klíště, veš či blecha, ale ve velmi malém množství). Jsem nabušený a z mé bezrukávové vesty vyčuhují obrovské, nanejvýš mohutné pletence svalů, biceps - triceps fakt hustě. Na zádech nosím velkou koženou tornu, kulatý štít a dřevěnou truhlu plnou krámů, za pasem dvě vrhací sekerky, krátký široký meč a válečné kladivo, v ruce válečnou sekeru. Kroužkovou zbroj a přilbici nasazuji vždy, když vcházíme do podzemí. Nebo je-li čas, tak před bojem… Teď na sobě zbroj nemám, ani se netahám se štítem a truhlou plnou krámů. Hrozivá válečná sekera leží vedle mne na lavici. „Dobre si pospi, Dailo, snád sa vyzdravieš a zajtra búdieš schopná …“ Jen takovým mírným hlasem, abych nevyrušil Ancillu v jejím chystaném odpovídání a sdělování složitých úvah o bylinkářské či hraničářské magii, odvětím Xenovi na souhlas s jeho plánem. „Áno, áno, súhlas. Tak jest, také som chcel do lesa. To s tym magičáckým ohniskom ma nenapadlo, ále aspoň není třeba zmučiť teho Gulina, od ktorého bysme sa hocjakú tvrdú metodú leccos dozvěďáli. I dyž bysem to zrobil rád.“ K hostinskému pak rychle prohodím: „Zatial byk si dál ten chlopaté knedlík, dyž nebol před polednom, tak ste iei na večer iž pripravili, nie? A dyby bol kus špeka naviac, bol byk blahom bez seba. A pívo, dobrodinče terpaslická, fčera mi náramne chutilo!“ A pak již nedutám, poslouchám chytřejší lidi, Ancillu a Xena, a čekám na jídlo. Jejich přemýšlením jsem zaujat, a když pak požírám pořádnou mísu knedlů se špekem, snažím se nevydávat obvyklý repertoár zvuků (mlaskání, srkání, říhání, popotahování, odfrkávání, krkání a pomlaskávání) až tak nahlas, abych jim nepřerušil tok myšlenek a vše slyšel (a vštípil si do paměti, i kdybych to zrovna nepochopil). |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jelikož ve vašich kapsách najdete zlaťáků jen tolik, že by jste je spočítali na svých prstech rozhodli jste se zase navštívit toto město. V dnešních dobách dobrodruhů stále přibývá a vám se hledá práce stále hůř a hůř. Ale co si pamatujete v tomto městě nebylo nikdy o práci nouze. Navíc městská stráž bývala tak lenivá, že kolikrát radši někomu zaplatila, než aby něco musela dělat. Před vchodem do sídla městské stráže, bylo vždy vyvěšeno plno vyhlášek a v hostinci Udobré míry se vždy dobře sbíraly drby o místních nesnázích. Před vámi se v dálce rýsuje opevnění Naxxramu. Vy se stále blížíte a doufáte, že je zde vše při starém a vy tu najdete nějakou prácičku, aby jste naplnili své kapsy zlatem. Protože už vám zbývá sotva na jídlo na pár dní. Konečně jste přešli na lepší cestu. Občas kolem vás někdo projde. Do města přicházíte východní bránou a namíříte si to přímo do hostince U dobré míry… Tam se pořádně nadlábnete teplého jídla. A při placení se zeptáte hostinského jestli neví o nějaké práci. Abych pravdu řekl, teď o ničem pořádném nevím. Teda pokud nechcete posekat dříví mojí mámě. Usměje se na vás a pak pokračuje dál. Ale včera tu byl jeden můj známý. Kupec Flin. Ztratila se mu dcera a hledal nějaké dobrodruhy co by mu pomohly ji najít. Problém je ten, že tu zrovna byla jedna skupina která s ním šla do jeho vesnice. Ale podle mě by se jim každá pomoc hodila. A nabízel docela dost peněz za odměnu. Neznám moc přesné informace. Ale vesnice není daleko měli by jste dorazit chvíli po obědě. Takže by nebylo na škodu se tam jít zeptat. Pak vám poděkuje za peníze a odběhne k dalším zákazníkům. Hostinský vždy rád dohazuje dobrodruhům práci protože většina ty vydělané peníze utratí v jeho hostinci. Jak dojíte jdete ještě zkontrolovat budovu městské hlídky, jestli tam není vyvěšena nějaká vyhláška. Nic však nenajdete a prázdné kapsy vás donutí vydat se na cestu do Daranu. Stráž u brány vás navede a vy se vydáte na západ směrem do vnitrozemí. Dostali jste i mapu vesnice od jednoho ochotného strážného. Celá cesta do Daranu probíhala v klidu. Je teplý letní den stvořený pro příjemné cestování. A však v okamžiku kdy jste po pravé straně cesty míjeli jakési zarostlé zbořeniště, jako by nebe potemnělo a zavanul ostrý studený vítr. Dorazili jste právě v čas, co nevidět se strhne pěkná bouřka, pomysleli jste si. Očima jste zabloudili ke slunci a hledáte mrak, který je zakryl – avšak marně. Čistý blankyt porušuje jen tu a tam nadýchaná bělavý obláček, přesto jsou najedou sluneční paprsky jakési mdlé a vůbec nehřejí. Celého tě roztřásl chlad, takže jste se raději zachumlali do svých plášťů. Ano sice jste konečně dorazili do vesnice, ale na první dojem je vám jasné, že tu není všechno v pořádku. Celá atmosféra vesnice je nějaké potemnělá a vy se tu rozhodně nějak dobře necítíte. A hlavně, nemůžete se zbavit pocitu, jako by vás někdo stále sledoval. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vaše skupina ty Daila a trpaslík Ghabanak jste skupina dobrodruhů ke které se před nedávnem přidal i Xeno. O tom však moc nevíte a je docela tajemný a nějak o své minulosti nemluví. Zatím se ale jeví jako hodně přínosný člen zkupiny… Cesty vás zavedli do města Naxxramas kde jste našli práci od jistého kupce Flina. Kterému se ztratila dcera. Zjistili jste ale ze celá vesnice je nějaké divná v poslední době se tam dejou divné věci. Nekteří lidé šílí. Někteří se našli roztrhaní v lese. Někteří utekly. Nekterí zacli pít a krást a celkově je ted vesnice nejak v prdeli. Tohle jsou jeho odpovědi na vase otazky některé. Když na Flina vychrlíte dotazy, zhluboka se nadechne a přisune si židly od stolu vedle. Přisedne k vám a spustí. U brány? Nevím o čem mluvíte. Asi jsem vás nezaregistroval. Ale to nevadí. Ohledně mé dcery. Má asi devatenáct let a poznali by jste ji určitě podle jejích dlouhých černých vlasů. No a včera ráno vyrazila do lesa na jahody, když se nevrátila do oběda uspořádali jsme pátrací výpravu. Nikdo však nenašel ani stopu po Elis. O tom, že by utekla s nějakým mladíkem pochybuji. A jak už vám řekl hostinský tak to není první případ zmizení. Nebo smrti v posledních pár měsících. A všechny úmrtí podle mě nebyly normální. Zmizeli vždy lidé, do kterých by to nikdo neřekl. Je to malá vesnice a všichni se známe a takové věci se tu nikdy nestaly. Nad touto skutečností kupec ještě víc zesmutní. K těm zmizením. Před třemi dny zmizela sousedova žena, před měsícem jedna děvečka a v dubnu dcera jednoho statkáře. A nejen ženy, před dvěma měsíci jsem pomáhal při pátrání po mladém statkáři Kroupovi, co se nevrátil z města, zřejmě se stal obětí lapků. Těla jiných byla nalezená rozsápaná v lese a někteří zešíleli a v zápětí někoho zabili. Není se k čemu divit, ve vesnici je to teď k zbláznení. Nepamatuji si všechno, ale když k nám přišel farář Marko poté co se otec Kramer oběsil, tak napsal seznam všech událostí, které postihli naši vesnici v posledních měsících. Někteří ty úmrtí a zmizení přisuzuje loupežníkům, někdo si myslí, že v okolí řádí nějaká dravá šelma asi vlkodlak. Bylinkářka si myslí, že je to nějaká kletba duchů a báby ve vesnici si šeptají něco o nějakém temném mágovy. Ale to je přece nesmysl, takový Daran nikdy nebyl. Co mě příjde divné, že skřetí lovci nakupují víc zásob, než by odpovídalo jejich počtu. Obědnali si nějaké krumpáče a různé nářadí, asi chtějí v okolí hledat zlato. Nějak se mi ale nezdají, beztak v tom mají prsty oni. Já se snažím na to co se mé dceři mohlo stát nemyslet, pak mě to ještě víc trápí. Názory lidí ve vesnici na poslední události by vám mohli pomoct více. A seznam faráře marka, kde zjistíte, co se kdy a kde stalo. Flinova hlava spadne do jeho dlaní. Když začne naříkat. Zrovna jsme balili věci, že z té proklaté vesnice vypadneme. A stane se tohle. Flin pozorně poslouchá Xena. A hned mu vše zodpoví. Omlouvám se. Neuvědomil jsem si, že nejste místní, a proto se vám může zdát můj výklad zmatený. Daran je malá vesnice, kde žiji se svou ženou a dcerou už dlouhá léta. Je asi 20 mil na východně. Ano a všechny tyto události se staly ve vesnici a okolí. Ještě by jste také mohli vědět, že asi 3 míle od vesnice je menší osada, kde žije větší rodina barbarů. Je jich tam asi okolo 20 moc s nimi nekomunikujeme. Kdysi dávno zde bylo moc skřetů, ale stráže okolích měst je z těchto krajin vyhnali. Zůstalo jich jen pár a to byly výjimky. Jedna skřetí rodina žila u nás ve vesnici. Lidé si na ně zvykli a po pár letech je brali jako normální obyvatelé vesnice. Byly to opravdu slušní lidé. Ale celá rodina vymřela před lety, když v okolí řádila jedna velká epidemie. Teď po nich zbyl ve vesnici jen spálený dům. Občas se tu nějaký skřet objeví. A protože vědí, že u nás ve vesnici jsou na jejich rasu lidé zvyklí chodí k nám do vesnice občas něco nakoupit. Nebo si dopřát trochu dobrého piva do hostince. Vědí, že když nebudou dělat problémy můžou zase přijít. Já sem jim nikdy moc nevěřil, ale obchod je obchod. Vždy jen přišli nakoupili a spořádaně odešli. Když jste pak prijeli do daranu cítili jste se zklíčení atmosféra je tu potemělá a proste cítíš se tu clekově spatně. Něco se tu děje a to je ti jasné. První noc ses vydala s xenem prozkoumat kaplicku tam jste nic divného nenasli. Když jste se ale vydali na hřbitov. Tak tam se něco stalo. Tohle byl příspěvek pro Andulu… „Jen co vkročíte na hřbitov začínáš panikařit. Nemůžeš vydržet nápor temné noci , která je všude kolem tebe. Nevíš co se to s tebou děje. Na každém kroku ti přijde, že tě někdo pozoruje. Tam vidíš náhrobek, ze kterého vystřelí shnilá ruka. Tam mezi budovami proletí něco nepopsatelně hnusného. Když se však podíváš znova nic tam není, hrob je v pořádku a po hřbitově nic nelítá. Zase však vidíš něco jinde. Různé skřeky ti buší do uší a velice tě udivuje, že Xeno je naprosto v pořádku. To nic neslyší? Nevidí? Přejede ti mráz po zádech a ty víš jedno. Musíš se odsud dostat pryč. A to za každou cenu. A nic ti v tom nezabrání. Aji kdyby si tu Xena měla nechat samotného. Takhle ses ještě v životě nebála. Musíš pryč. Hned!“ utekla a pak když to byl xeno prozkoumat i s ghabanakem dailou nic prostě neviděli ani ve chvíli kdy tam byl xeno s tebou nic tam nevidel… Mozná tusím ghabanak taky zahlédl potom nějaký pohyb ale to je tak vse. Druhý den jste se vydali za otcem Markem. Ten totiž delal záznamy o všech zmizeních úmrtích atd. ten vám dal papír se seznamem a řekl co si tu o tom vsem myslí. To je všechno co jsem zjistil. Chvíli vás nechá, ať si papíry prohlédnete. A opře se do křesla. No a co si o tom myslím já? Zamyslí se a podívá se ven z okna. Občas slyším v okolí hřbitova jekot ďáblů. Někdy dokonce i ve dne. Jsem přesvědčený, že tato vesnice je prokletá. Každý den se modlím k Samaře o záchranu této vesnice. Snad je to trest bohů za hamižnost a touhu po mamonu, jaké se v poslední době u obyvatel začala projevovat. Kronikáře Halfu, zlákala nalzště na Odronu, děvečka Livie okradla svou matku! Po sléze hospodáře a nezastavila se ani před svatokrádeží v kostele! Nevěřícně kroutí hlavou Marko. Horáce stihla smrt, když pátral po bájném pokladu Telmů. (Telmové zalozili tuto vesnici.) Kupec se chvíli odmlčí, a přemýšlí co by ještě řekl. Nedávno byl zamnou Doudův čeledín Domin. Měl dojem, že je pod vlivem nějaké kletby, stěžoval si, že mu nějaký upír vysává krev, takže je pořád jako rozlámaný. Radši se držím co nejblíže kostela. I s Doudou to jde v poslední době z kopce. Ale ten to má od toho svého nezřízeného pití. Lidé sice tvrdí, že dřív skoro vůbec nepil, ale co sem tady, pamatuji si , že ho Krolin musí z hospody vyhazovat násilím. (doudu vidíte v hospodě pokazde když tam prijdete ) SEZNAM: 3. břežen Hrobník Gilmer – Roztrhán zvěří 1. duben Jeremius Pelekův syn – ukřižován ve sklepě v nějakém podivném pentagramu Renard Plekův syn – zmizel, prostě se pod ním slehla zem. Nenašli ho nikde nespadl do studny, nebyl ani ve spáleništi, ani v řece. Ostatně tak malý chlapec, který se teprve nedávno naučil samostatným krůčkům nemohl tak daleko zabloudit. 3 duben Máti Kolozuba – rozsápaná, potrhaná 4. duben Otec Kramer oběšen na kostelním zvoně. (Místo toho teprve po pár dnech po jeho smrti prichází do vesnice otec Marko) 5. duben Na pohřbu Kramera se Dotmar začal z ničeho nic bláznivě chchtat a vrhl se na svou ženu Lianu. Než vesničané stihli zareagovat ležela mrtvá na zemi. Jeden z vesničanů se ho snažil uklidnit, ale Dotmar se vrhl i na něj. Vesničané byly nuceni se bránit a Dotmar byl umlácen lopatamy které sloužili k zasipání hrobu Kramera. 15. dubna Zmizení Kroumy 21. dubna Zmizel Aslarův sin Dolfy a Aslarova dvečka Lotka 23. dubna Zmizela Gita mákova dcera 26. duben Sebevražda Radanova sina Sandra. Nalezen s nožem a dopisem na rozloučenou. Byl přesvědčený, že můe za Gitino zmizení. 28. dubna Aslarova žena Gíza nalezená potrhaná v lese 4. května Ikmarův otec Kalub zemřel v záchvatu kašle 7. květen Radanova děvečka Livie utekla po krádeži z vesnice 12. května Kroumův čeledín Bernard se utopil v Ghanu při ceste z Hostince na místě kde spadl do vody byla nalezena flaška. Pravděpodobně se utopil v opilosti. 19. květen Další obět nalezená roztrhaná nedaleko skal v lese 21. května Alda, Farkova dcera zmizela. Den předtím mluvila, že už tu v Daranu nemůže být... Asi pod vlivem událostí utekla... 25. květen Dotmarův čeledín Horác byl nalazen zavalen ve sklepení na spáleništi. Jeho tělo bylo uplně rozdrčené 27. kveten Domin nalezen poblíž vesnice se zlomeným vazem 2. červen Umřel už dlouho nemocný Pekelův otec 9. červen Zmizela Podléška žena Imara 11. červen Zmizela Elis Flinova dcera 13. červen Dnes Ptom jste se rozdělili… Xeno sel k pelekovy zjistit něco o umrtí jeho synů. Daila a ghabanak na hřbitov. A ty si šla obkouknout lovce ve vesnici a dostat z nich nejaké informace. Tohle už by sis měla přečíst celé od příspěvku který jsem Ancile napsal 29. června 2010 21:32 není toho už moc… Snad teda vidís soukromé příspěvky.. :)) |
| |
| Hospoda Daila už je nahoře v pokoji a z vašeho přemýšlení vás vyruší zvuk otevírajících se dveří. Do hostince vstoupí Flin s ustaranou a unavenou tváří. Vypadá to, že celou noc nespal. Hned jak vás spatří přiskočí k vám. Snaží se usmát. Tak co přišli jste už na něco? Nevíte kde by mohla být? Hledali jste ji už? Kupec se snaží získat co nejvíce informací. Kazdou chvíli kdy je jeho dcera pryč může být ve větším a větším nebezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Já: Pomalu ses vydala k chatě lovce Fínena, která je blíž než chata dalších lovců. Když projdeš kolem hřbitova nemůžeš si nevzpomenout na to co si tu včera prožila. Ale teď už je to naštěstí jen pocit. Pár kroků a si tam. Malá chaloupka kolem které se táhne dřevěný plot. Po severní zdi roste jakási podivná rostlina. Máš štěstí Fínen je doma. Vidíš ho hned před domem na zahradě, kde zrovna kuchá zabitou srnku. Ta visí na dřevěném věšáku s kovovými řetězy. Zdá se že tento věšák má jen jeden účel. Pod srnou je velké vědro plné krve. Fínen je zabrán do své práce proto si tě zatím nevšiml. Kousek dále na zahradě je zohnutá jeho manželka u záhonku. Ty: Prohlédnu si domek i zahrádku jen zběžně a zamířím rovnou k Fínenovi, s jeho ženou si promluvím později, pokud k tomu bude svolná. Třeba bude vědět něco, co její muž ne. "Zdravím," obejdu lovce tak, aby se zbytečně nelekl a já mohla sledovat výraz jeho tváře. "Hezký kousek. Dobře rostlý," pochválím lovcův úlovek a zvědavě si ho prohlížím. Ve skutečnosti mne srnka zajímá jen málo, je to maso, kůže a vnitřnosti jako každé jiné zvíře. Nechám mu prostor, pokud chce něco říct, a pak pokračuji po svém. "Chtěla bych se zeptat na zdejší okolí, na chování zvěře.. jsem tady kvůli zmizení Flinovy dcery a ráda bych měla jasno v tom, co všechno se změnilo od té doby, kdy začali lidé z vesnice mizet a umírat," řeknu mu rovnou, co mám na srdci. "Myslíte, že byste mi mohl pomoci?" Ja: Mladý půlelf tě zpozoruje a změří pohledem. Nejdřív trochu nedůvěřivým, ale když mu řekneš co máš na srdci jeho výraz je už příjemnější. Jeho žena tě zaslechne, a přijde se podívat co se děje. Pozdraví tě kývnutím hlavy. Fínen se usměje a sedne si na stoličku u chaloupky. Jistě rád vám pomůžu. Na chvíli se zamyslí a pak spustí. No popravdě nevím co přesně chcete slyšet. Jestli se něco změnilo v lesích tak hlavně to, že jak lidí, tak i zvěře ubylo. Myslím, že i zvířata cítí to zlo, které se drží v tomto kraji a prostě migrují. V poslední době sem rád, že tu najdu srnku nebo slyším ptáka. Fínen o tomto mluví celkem zkroušeně, přece jen je to jeho obživa. Ty: Bez výrazu pokývu hlavou. Pro někoho, kdo tady žije to museí být skutečně nepříjemné. "A šelmy? Jsou nervóznější oproti minulosti nebo se také stahují jinam?" počkám, až jak s ezatváří nebo odpoví. "Případně, neobjevilo se něco, co sem.. nepatří? Dostali jsme k dispozici zápisy týkající se úmrtí vesničanů, tak mě zajímá, jestli se ona rozthání týkají jen lidí, nebo něco útočilo i na ten zbytek zvěře, který tady zůstal. Nebo stopy?" Já: Fínen se zamyslí a koukne se k lesu. Žádné změny v chování šelem sem nezaregistroval. Maximálně to, že jich taky ubylo. A nezaznamenal jsem tu nic nového. Jestli tím myslíte zvíře. Nikde jsem neviděl stopy, které bych neznal. A ohledně úmrtí lidí ve vesnici? Podle mě to žádné zvíře nebylo. Žádné z těl nebylo sežrané. A jak jsem říkal, takhle zdevastovaná těla zvířat jsem tu nikde nenašel. Myslím tím tak potrhaná a znetvořená, jako těla mrtvých. Fínenova žena se odebere zpět ke své práci. Podle výrazu v její tváři je zcela jasné, že jí konverzace na toto téma není příjemné… Ty: Chvíli ženu sleduji, ale musím uznat, že na jejím místě bych se cítila asi stejně. Na druhou stranu ona v takové realitě žije a pokud vím, nikdo jim nebrání odejít. "Neuvažovali jste o tom, že byste odtud odešli?" řeknu zcela přátelským tónem, tohle už není vyzvídání, jako spíš zájem o lidi a jejich život. "A co ostatní lovci? Nevíte o někom, kdo by rozhlašoal, že něco ne-zcela-normálního viděl? Víte, vesničané jsou jedna věc, ale přece jen zkušený lovec pozná, když je něco špatně," počkám, až odpoví, a tepve potom se na obdobné otázky zkusím zeptat Fínenovy ženy, pokud bude ochotná. Hlavně o tom, jestli neviděla něco zvláštního nebo neslyšela někoho "povolaného" mluvit o takových věcech. Ja: Fínen trochu znejistí, a zaměří svůj zrak před sebe. Je to ale jen chvilková reakce. I ty máš občas takovou. Jak vidíš nejsi jediná na koho tahle vesnice působí špatně. Fínen se smutně podívá na svou manželku a pak směrem do vesnice. Víte. Žijeme tu celý život. Nevíme kam jinam bychom mohli jít. Zdejší lesy nám poskytují živobytí. Stále doufáme, že tyhle zlé čase přejdou. Fínen se postaví a vrátí se k práci. Občas když dělá něco kde je potřeba vynaložit více síly se v mluvení zastaví. Budu pokračovat u toho v práci jestli vám to nevadí. A Hiron s Kulfem nic taky nezpozorovaly nějakou změnu v lesích a na zvěři. Nedávno jsme se o tom bavili. Souhlasí semnou, že ty oběti nemělo na svědomí žádné zvíře. Jeho žena přinese pár velký dřevěných mís a naplní je vodou. Lovec tam začne odhazovat kusy masa a třídit jej. Ty: Nechám lovce, ať klidně pokračuje ve zpracovávání zvěřiny. Moc jsem se toho nedozvěděla, jestli to tak bude i u ostatních, budu tam, kde jsem byla. Třeba se jen špatně ptám. "A lidé? Kromě strachu a žalu, nechová se někdo divně?" pozoruji Fínenovu ženu. "Nebo vaše žena," pokud se na mě podívá, jen se usměju. Nemyslím to vyptávání nijak zle a pokud něco neskrývají, neměli by být nepříjemní. I když mluvit o tom, co se v Daranu děje není lehké ani příjemné. Ja: Fínen na tebe koukne se zamračeným pohledem. Moje žena? Ne. Ale ta bylinkářka Anis je nějaká divná v poslední době. Moc se mi nelíbí. Ale možná se mi to jen zdá. Nikdy nic zlého neudělala. Fínen zatřepe hlavou a vrátí se k práci. Ne to se mi jen zdá nevím proč mě to napadlo. Ty: Rozhodnu se, že Fínenovu ženu nechám být. Podle jeho výrazu se mu přestává líbit, že mám tolik dotazů a já jej nechci rozhněvat. A koneckonců vrátit se můžu vždycky, když nic lepšího nezjistím. I tak mi poskytl jistý tip, který hodlám využít. Každý, kdo by mohl něco vědět bude dobrý - stejně už ve vesnici každý ví, proč tady jsme. "A ta bylinkářka, Anis, bydlí kde?" zeptám se klidně. "I tak děkuji, že jste mi věnoval chvíli vašeho času. Snad na něco přijdu." Ja: Fínen nachvíli přestane zpracovávat maso a ukáže ti prstem. Stačí když přejdete most a půjdete hned do prava. Podél řeky až k lesu. Tam má svojí chaloupku. Nachvíli se zatváří zmateně. Neříkám ale že může za to co se tu děje. Jen se mi na ní něco nelíbí. Z nikým sem o tom nijak nemluvil. Lidé z vesnice s ní nemají problémy. Snad jsem vám pomohl. Usměje se Fínen a zapíchne kudlu do vysícího zvířete před ním. Ty: Podívám se směrem, kterým mi lovec ukazuje a souhlasně přikývnu. "Snad neminu," usměji se. "Uvidím, co mi řekne. Určitě ji neobviním jménem svým ani vaším, nemusíte mít starost, snažím se jen zjistit, co se v Daranu děje. Příjemný zbytek dne," rozloučím se s Fínenem a pohledem vyhledám jeho ženu, pokud není v domě. Stále váhám, zda si s ní promluvit, nebo ne, ale když už jsem tady, bylo by na škodu promrhat takovou příležitost. Ostatně pokud nic neskrývá, nemá se čeho bát. Ja: Fínenova žena je jen kousek od vás. Pleje záhon a celkem divně se u toho hrbí. Když se přiblížíš a lépe podíváš, zjistíš že je těhotná. Bříško nemá zatím nějak extra velké, ale v práci jí zavazí. Fínenova žena se postaví hned co tě zaregistruje a usměje se na tebe. Dobrý den. Jsem Elanor. Zaslechla jsem trochu z rozhovoru mezi vámi a Fínenem. Předpokládám, že se mě chcete taky na něco zeptat. Pokud koukneš zpět na Fínena zjistíš, že se často otáčí a hlídá svou ženu. Přece jen bude otec, a ty si cizí člověk. A teď jsou tady časy zlé. Ty: "Jen jestli jste si něčeho nevšimla. V okolí, po sousedech, nebo nějakých pocestných," usmívám se na ni, ačkoliv mne její jiný stav trochu zarazil. Něco málo z mých podezření to vysvětluje, ale na druhou stranu – matka i otec udělají mnohé, aby ochránili své dítě. A přesto, že jsem skutečností ženina těhotenství a starostí jejího muže do jisté míry rozněžněna, i když o vlastní děti v nejbližší době nestojím a o partnerovi si můžu nechat leda zdát, snažím se zůstat ve své podezřívavé náladě. "Možná zaslechl nebo něco viděl někdo jiný z vesnice a mezi řečí se vám zmínil." Ja: Elanor se na tebe omluvně usměje. Je mi líto, ale já vám asi moc nepomůžu. Když to všechno začalo, lidi to brali jako souhru náhod. A potom jsme zjistili, že čekáme s Fínenem dítě. Moc teď ven nechodím a odpočívám. Občas přijde nějaká kamarádka, ale povídáme si o úplně jiných věcech. Ty: "I tak vám děkuji," rozloučím se s Fínenovou ženou bez dalších otázek. Z toho, že jsem na nic nepřišla jsem zklamaná, ale ještě zbývá lovecká chata a ta bylinkářka, třeba budu mít víc štěstí, i když tomu moc nevěřím. Nedivila bych se, kdyby měli všichni takový strach, že i kdyby něco věděli, stejně by mlčeli. Vydám se tedy k blízké lovecké chatě, abych pokračovala dál ve svém pátrání. Bylinkářku si nechám nakonec. Ja: Chata lovců Hirona a Kulfa není daleko. Jsi tam co by dup. Kolem domku není zahrádka a je tam trochu nepořádek. Přece jen tam bydlí dva chlapy. Jsou otevřené okna proto můžeš vidět dovnitř, když obcházíš chaloupku ke v chodu. Oba lovci sedí u stolu a jsou zabraní do jakési karetní hry… Z oken se line vůně pečeného masa, které leží na stole a ještě se z něj kouří… Ty: Nezdržuju se a zaklepu na dveře. Mám štěstí, že jsou oba doma, alespoň si tak o něco zkrátím své pátrání. Snad se něco dozvím, protože jestli ne.. zbyde mi jen ta bylinkářka Anis. Bez informací se nikam nedostaneme, ksakru. Vyčkávám, až mi přijdou otevřít. Pokud se mi nedostane pouhého volání od stolu, kdo jsem, a dveře se skutečně otevřou, představím se a sdělím, proč jsem tady. Ja: Přijde ti otevřít lovec Kulf v ruce má kýtu a hned jak tě spatří začne si utírat mastnou pusu rukávem. Lovci se ti taky představí a pozvou tě dál. Hiron ti přinese židli a taky ti nabídne kousek masa a chléb. Kulf je menší postavy zatím co Hiron je hromotluk. Oba mají okolo 30 let. Když se pozorně rozhlédneš z toho jak žijí jde lehce poznat, že jsou to samotáři. Buď běhají po lese nebo jsou zavření tady. No budeme se vám snažit nějak pomoci. Co by jste chtěla vědět? Zeptá se Kulf který vypadá celkem nesvůj. Hiron jen tiše přikývne. Ty: S díky přijmu jídlo a s chutí si kousek dám. Byla bych hloupá, kdybych si nechala lahůdku ujít. Snad nebudu litovat a nedozvím se, že zlo sídlí zde a já padla do jeho osidel. Rozhodnu se tedy s ničím příliš nezdržovat a vyslovit se rovnou. "Přišli jsme, abychom se – tedy já a mí společníci, pokusili vám všem pomoci. Těžko by kdo mohl říct, že necítí, že se zde děje něco zlého. Chtěla jsem se tedy zeptat, zda jste si nevšimli v okolí, nebo po sousedech, něčeho divného? Zvláštního? Čehokoliv, co by mi mohlo pomoci v pátrání? Přece jen, trávíte dost času venku, a i když ne třeba přímo mezi lidmi, snad byste mi k té věci mohli povědět víc, než nějaká hospodyňka." Ja: Lovci odsunou karty bokem a při pojídání tě vyslechnou. Jejich výrazy jsou znepokojené stejně tak jako výrazy všech se kterými si mluvila o událostech ve vesnici. No my se pohybujeme převážně v lesích. Odpoví ti Hiron s plnou pusou. Co bych vám k tomu řekl. Ti mrtví určitě nebyly zabiti zvěří. Na tělech se nenašli žádné otisky zubů nebo drápů. Prostě byly radlickou silou roztrhána. No a někteří lidé z vesnice zmizeli. V tom mají podle mě prsty ti zpropadení lupiči!! Kulf se na Hirona podívá a vloží se do konverzace. No ale co sem slyšel, tak v poslední době o lupičích, ani vidu ani slechu. Hiron se začne rozčilovat. No to je beztak nějaká jejich taktika. Nechtějí aby po nich stráže z Naxxramu pátraly! Se skrčeným čelem na tebe koukne a snaží se ukazováčkem propíchnout stůl. Jednou sem vezl kožešiny na prodej do Naxxramu. A po cestě zpátky mě ti vandalové přepadly a okradly o všechny peníze. Ale to jim nestačilo. Ještě mě zmlátili jako psa celé tři týdny jsem se z toho vzpamatovával !! Kulf vypadá, že už k tomu asi nic nechce říct, když vidí jak to Hirona rozčílilo… Ty: "Hmm," přikývnu, ale jeho starosti s lupiči se mi řešit nechce. "A dříve? Kde bývali? Určitě měli nějaké své útočiště..," vyčkám na odpověď a napiji se, abych spláchla chuť masa. Nemám pocit, že bych se dostávala k nějakému rozuzlení, ale možná, až se sejdeme, dozvíme se ze střípků poskládaných k sobě víc. "Mimo to, v lese jste si ničeho divného nevšimli? Cokoliv, co vás nějak zaujalo," dodám ještě. Ja: Hiron se uklidní, asi mu dojde že se nechal trochu unést. A radši si vezme kus masa a zakousne se do něj. TO právě nikdo neví. Jinak by se o ně už asi nějaká stráž z Naxxramu postarala. Začne se ti věnovat Kulf. A v lese jsme si ničeho zvláštního nevšimly. No i když v poslední době trochu ubylo zvěře. Určitě cítíte tu stísněnost, když jste zde. Zvířata to cítí mnohem víc a proto asi některé utekly do jiných krajin. Ty: "Děkuji za váš čas," rozhlédnu se po domku, ale pochybuju, že by s tím lovci měli něco společného. "A za skvělé jídlo," kývnu ke stolu a zdvednu se k odchodu. Kdyby něco věděli, jistě by mi to už řekli. Začíná mne zmáhat, že se nikam nedostávám a zbývá mi už jen ta bylinkářka, jestli se něco nedozvím tam, budu muset doufat, že si něčeho všimli ostatní, a pokud ne, budeme muset začít hledat něco jiného a nejlépe v noci - ještě teď mě mrazí při pomyšlení na to, co jsem slyšela a viděla včera na hřbitově. Rozloučím se a pokud už nemají nic na srdci, nechám se navést k domku bylinkářky. Ja: Lovci tě vyprovodí z jejich chatky a navedou tě k bylinkářce. Vydáš se podle jejich pokynů a za chvíli před sebou vidíš její domek. Kolem domu je zahrádka plná různých bylin, snad ničeho jiného. Když obejdeš dům, najdeš tam Anis jak věší prádlo. Když příjdeš blíž nestačíš se divit. Vždy sis představovala bylinkářku jako sterou bobku. Ale Anis je půvabná mladá dívka. Nebude o moc starší než ty. Ohlédne se na tebe a mile se usměje. Je to však jeden z těch přehnaných úsměvů, kterým lze těžko věřit. Zdravím, co potřebujete? Ty: Vzhled bylinkářky mne velmi překvapí a vzbudí první pocit nejistoty, přičemž už o něco víc chápu, proč se o ní Fínen zmínil. Mladá holka na takovém místě, to si jeden lehce domýšlí. K tomu její úsměv.. ale, lidé bývají falešní. "Hezký den přeji," oplatím ji taktéž s úsměvem. "Spolu s mou družinou bychom rádi pomohli.. těžko přehlédnout zdejší atmosféru, tíhu okolí. K tomu všechna ta podivná úmrtí. Chci se jen zeptat, jestli jste si nevšimla něčeho divného?" mluvím vstřícně, ale sleduji každý její výraz. "Vím, že zdejší zvěř odtáhla někam jinam.. ale přece jen, možná jste si všimla něčeho v okolí? Nebo na lidech..?" Ja: Anis se stále usmívá. Její úsměv zmizí, až když začne mluvit o podivných věcech v Daranu. Dokonce se zamračí, když se podívá směrem k hřbitovu, který není zrovna daleko od jejího domku. Nejzvláštnější je asi to, že v tu dobu kdy zemřel hrobník Gilmer a když zmizela ozývalo se ze hřbitova podivné kvílení a skřeky. Ty rozsápané oběti má na svědomí určitě nějaký Ghůl nebo Upír. Pak se zamyslí a podívá se na tebe. Mám pocit, že i z Miloně syna ševce Imara se stává upír. Řekne podezřívavě. Než se našel mrtvý Doudův čeledín Domin, byl u mě pro nějaké byliny co by ho posílili. Najednou začal ztrácet všechnu sílu a energii. Někdo ho musel uřknout. Po krátké pauze zase nahodí ten její úsměv a začne se dost zajímat zajímat. Jinak je od vás milé, že nám chcete pomoci. Co vás k tomu dovedlo? Jak jste se sem dostaly? Už jste na něco přišli? Ty: "Ghůl nebo upír?" zamrkám překvapeně. "Už jste se s něčím takovým setkala?" zeptám se zvědavě, ale bez podtextu, že bych si snad myslela něco špatného. Jen mi přijde podivné, že odhaduje tak přesně a sebejistě, navíc by mě zajímalo víc o těch bylinkách. "Lidé jsou hovorní, když jsou dál tohoto místa.. a pro dobrý skutek a pár zlatých," pokrčím rameny. "Jsme obyčejná skupinka dobrodruhů," odpovím jí. Ja: Anis rychle zakroutí hlavou. Nééé. Ale četla jsem o nich něco, když jsem byla Naxxramské knihovně. Mmm. Tak dobrodruhové. Snad tedy přijdete na to co se tu děje. Bylinkářka se zohne pro další prádlo a začne zase věšet. Prádlo. Ty: "Aha," usměji se na ni. "Děkuji za váš čas a naslehdanou," rozloučím se s ní. Mohla bych se zdržet, ale nezdála se mi nijak podezřelá a tak zamířím zpátky do hostince. Ja: Hostinec není moc daleko, takže se do něj dostaneš celkem rychle. První tě přivýtá pohled staré známé firmy Doudy, který tu posedává každý den. A když se lépe rozhlédneš spatříš svoje tři společníky. Xeno sedí u stolu s celkem nevrlým výrazem a Ghabanak s Dailou jsou zase celý promáčení a pod jejich židlý se už dělá menší kaluž vody... No a tady uz bys to mela videt |
| |
| “Co jsem mluvila s lovci, tak se shodli na tom, že se poslední dobou zvířata chovala divně a několik dní nazpět se začali vytrácet. V lesích je teď těžké narazit na vysokou ba i třeba na veverky. Něco je z lesa vyhnalo. A ty oběti… i v tomhle se lovci shodli. Nezabilo je zvíře. Muselo to být něco jiného. Navíc… prý v lese řádili lapkové, po kterých se teď zem slehla. Divné.“ Na krátký okamžik se odmlčím a promnu si kořen nosu prostředníčkem a palcem. Snaha o výslechy ve vesnici byla poněkud vyčerpávající. Vyhledám pohledem hostinského a požádám ho, aby mi donesl bylinkový čaj. Pak se vrátím zpět ke Xenovi a Grabanakhovi. Daila nás stačila opustit a jít si lehnout. Chytrá to holka. Snad je to jen únava. pomyslím si, když si uvědomím, jak to všechno kolem působí na mne. Ale zpět k rozhovoru. “Anis, ta bylinkářka. Říkala něco o napadení upírem nebo ghůlem. Je možné, že se tu potulují.“ Hlavou mi prolítne nepříjemná myšlenka na chvíli strávenou na hřbitově. Tohle by smysl dávalo. Upír, nebo hůl. “Myslím, že bychom se mohli rozdělit. Někteří se půjdou podívat do lesa, pokusit se vystopovat lapky. Třeba tam, kde se ukrývali, něco najdou. A druzí na hřbitov.“ sleduji reakce ostatních. |
| |
 | Cesta do Daranu - Daelys, Sebbastian Těsne před tím než po cestě narazíme na ponurou atmosféru Daranu mluvím k Sebastianovi. Najít dcerku pana Flina jistě nebude těžké co myslíš Sebastiane? Otočím hlavu na Sebastiana a usměji se na něj. Když odpoví a podívám se zpět na cestu před nás a dodám. Vypadá to, že jsme už skoro na místě. Měli by jsme zajít za panem Flinem aby nám o tom všem něco řekl ať víme kde začít hledat. Taky by jsme se ho měli zeptat na ty další dobrodruhy, třeba už něco zjistili a mohli by jsme spojit síly. Ti si myslím, že budou v hostinci, tam se vždy dá zjistit spousta užitečných nebo zajímavých věcí a tak by jste tam měli zajít nejdřív. Nechci totiž aby se té holčičce něco stalo jen pro to, že nebudeme spolupracovat. Doufám, že je a bude v pořádku. Jdu se Sebastianem dál po cestě a užívám si krásného počasí ale jen do té doby než dojdeme na kraj vesnice. Tam nás najednou přepadne ona ponurá atmosféra vesnice a chladný vánek vzduchu, je to právě na tom místě kde míjíme jakousi starou, zbořenou a zarostlou budovu. Taková zima, nejspíš každou chvilkou začne pěkná bouřka. Stejně jako Sebastian se i já podívám k obloze abych zjistila odkud se žene bouřka ale ta je až na pár malých mráčků čistá ale i přes to zima neustává a slunce jako by přestalo hřát a tak se oba zachoulíme do svých cestovních plášťů. Udělám krok blíž k Sebastianovi který jde trošku rychlejšim tempem a zeptám se ho. Nevidíš někde hospodu? Podle té mapy od toho hodného strážného by tu někde měla být. Než odpoví tak se rozhlížím po Daranu zda nezahlédnu budovu co se podobá hospodě a kdy by jsme si mohli po dlouhé cestě odpočinout a trochu se zahřát. To mě ale najednou přepadne zvlaštní pocit. Proč mám takový zvláštní pocit? Pocit skoro až takový jako by nás někdo sledoval? Ne to není možné nikdo tu není a navíc proč by nás někdo sledoval sotva jsme dorazili do města. Může to taky způsobovat jen to počasí. |
| |
 | soukromá zpráva od Sebbastian d`Audrieu pro S díkem jsme od hostinského přijali veškerou stopu, kterou nám mohl poskytnou, a vydali se směrem do Daranu. Cestou jsem několikrát sejmul z opasku meč, abych jej vyčistil kusem hadru, uloženým ve vaku na zádech. Ta dívka, Daelys, mě většinu doby následovala s lehkým opožděním, a proto jsem se čas od času ohlédl, zda tam pořád je a nerozhodla se utéct. Stále jsem nemohl pochopit, proč se svolila k cestování se starým dědkem, jako jsem já. "Vskutku." přitakám, jakmile se ocitneme na dohled města. "Najdeme ho, ale s těmi ostatními bych nespěchal. Prozatím je lepší, když jsme dva. Dává nám to výhodu rychlosti a pohyb po městě bude lehčí bez celé party hrdlořezů." Okolí si příliš nevšímám. Za má léta jsem se naučil ignorovat věci, které za to nestojí, ale zároveň i vím, kdy zůstat ve střehu. Stisknu pravou ruku na hrušce meče a ohlédnu se kolem. Neunikla mi ani podezřívavost mé společnice. "Ne." odpovím na otázku poté, co se ocitneme v ulicích města. "Někde ale bude vývěsní štít, stačí mít jen hlavu vzhůru. Pokračujme." Řeknu a po chvíli ticha dodám: "Ehm, takže vy jste mág, Daelys?" Sebbastian je statný muž s blond vlasy, které jsou již značně prolezlé šedinami. Tvář má zjizvenou s vráskami. Oči má kouřově šedé, světlé. Oblečen je v lehké kroužkové zbroji, vysoké kožené boty vypadají, jako že už zažily lepší časy. Kalhoty má, stejně jako boty, kožené, značně obnošené. Od bandalíru mu visí dlouhý meč s jílcem a hruškou, které se zdají, že kdysi byly zdobené nějakým vzácným kovem. Štít na zádech je kulatý, dřevěný, avšak tvrzený železem. Dřevo samo o sobě jako dřevo nevypadá, prozrazuje ho jen jedna část, kde je strana lehce naštíplá - dřevo, stejně jako meč, zdá se, kdysi bylo natřeno buď nějakou barvou nebo kovem - stále na něm jsou vidět zbytky něčeho, co mohl být erb. |
| |
| Když Xeno chvilku nic neříká, odpovím Ancille na její názor sám: „Ja, ja, Ancilla, presne tak, ako povedám, mali bysme do lesa. Já sic navrhoval zajtra za úsvitu, však možem aj dnes večer. Ále myslém, iže bysme tam mali ísť šici a nerozdělákovávať sa. Álebo bysme mohli dnes navečír na te cintoríne a do lesa áž zajtra za tej rannej zóry.“ Jen se s ní neshoduji s tím dělením. |
| |
| soukromá zpráva od Daelys Nathera pro Ano jsem ale nejsem nikde známá a je to možná jen dobře. Taky bude asi lepší se nikde nezmiňovat o tom, že umím magii. Odpovím Sebastianovi na jeho otázku a pokračuji se Sebastianem po cestě. Bez party hrdlořezů... vždyť jsme je ještě ani nepotkali. Hned jak dojdeme ceduli značící hostinec řeknu jen. Tak jsme tu. Jdem se zeptat kde bydlí co ty na to? Bude asi lepší si poznačit do mapyco je jaká budova, pak alespoň nebudeme bloudit až budeme někoho hledat. |
| |
| Jsem notnou chvíli zamyšlený, pořád jenom tápem. Naprosto souhlasím s Ghabanakhem, že bychom se v žádném případě neměli rozdělovat. Nicméně jít do lesa teď na večer mi není úplně po chuti a hlavně je to poměrně nepraktické, i zkušenému stopaři v šeru natož tmě snadno něco unikne. Ale na hřbitově jsme už jednou byli a upřímě mistře trpaslíku trochu mi vadí tvoje nejasné posedlost tím místem nemluvě o hrobníkovi, přijde mi to zaujaté a tudíž krátkozraké. Zdá se že se vracím do své nerozhodné nálady, jenže tentokrát s nášupem kritiky, která, což si i nakonec uvědomím, je stejně krátkozraká jako Ghabanakhova obsese. Ale nemáme času nazbyt, takže navzdory nepříznivým podmínkám jsem pro vydat se do lesa. Nakonec můžou být věci, který si zas člověk všimne spíš v noci než za světla. Rozhdnu a čekám, jestli bude chtít někdo ještě něco dodat, nebo vyrazíme. |
| |
| Hmmm. Ono vadí zaměřit se na něco divného? Jediné věci, kterou jsme na vlastní kůži pocítili - jak Ancilla, tak já? Snad se ten Xeno nebratříčkuje s nějakými záhrobními silami, přec jej až tolik neznám, snad to není nějaký Nekromancero, přítel duchů a ochránce príšer. Pročpak to vadí? Krátkozraké - ale trefné. Někdy je dobré říditi se tušením a účinnější, než důkladný průzkum a rozmysl... No, ale co, když mu to vadí, nemusím jej nasírat. Mé pocity nezmění, ač nemusí být přesné, tak na tom hřbitově něco bude - třebaže toJen už „Dobre, dobre - len sme na cintoríne neboli za svetla a nerozkopali ani iednu hrobku, tak preto som s tím zás otravoval. A ešče viac preto, iže v lese iest potreba strávit dlhú dobu, a tak som myslil, iže bysme tam mali ísť zajtra. Alevšak, ač vám povedám, že stmívajúcí les nejni moc bezpečné miesto, tak ich nenechám ísť tam samotných. Pójdu s vámi a šecky te netvore a príšery odsekerňákujem, ako že som Terpaslík ... enem si zoberem zbroj“ A letím nahoru pobrat všechny své zbraně a doobléct si zbroj - z pokoje pak za chvíli vyběhnu chrastíc a cinkajíc svým kroužkovým brněním ověšeným sekerami, válečným kladivem, širokým mečem, na zádech se kýve zavěšený štít a na hlavě sedí ledabyle (lehce na stranu) posazená přilba. „Tak idem !?“ |
| |
| Možná nebude na škodu se případně na hřbitov ještě jednou podívat, ale nejsem si jistý jak bychom pochodili s tím rozkopáváním hrobů a hlavně krom bývalého hrobníka je vzhledem k seznamu zmizelých a mrtvých hřbitov nakonec to nejbezpečnější místo ve vesnici. A i když tam posledně Ancillu něco vyděsilo, tak už tehdy jsem se chtěl spíš držet faktů než jen pocitů, a hřbitov je prostě takové klišé, místo, které mají mnozí z nás i třeba je podvědomě za temné a podezřelé, čemuž jen přidává celková atmosféra vesnice. A kde přesně jste mluvili s Gulinem, tak nějak sem předpokládal, že to bylo na nebo minimálně poblíž hřbitova. V podstatě je jedno kam půjdeme, ale je tu zhruba pět dalších statků, a lidí na nich se kterými jsme ještě nemluvili, les sám o sobě, jak sám míníš mistře trpaslíku není záležitost na jeden den, a jás tebou souhlasím, stále jsem ještě nezačali s pátráním po těch skřetech, které zmiňoval Flin a tak dále. A ty navrhuješ jít na hřbitov, už po třetí. Pak si uvědomím, že nejspíš jen zbytečně vyvolávám rozepřin a tak nakonec sklopím oči a stichnu. Pojďme do toho lesa, pro tvoji klidnou duši to můžem vzít kolem hřbitova. Řeknu a tentokrát už rázně vykročím. |
| |
| “Jsou věci, které za denního světla nespatříte.“ promluvím tiše a pohledem si změřím Xena i trpaslíka. “Svit měsíce a hvězdné oblohy leckdy odhalí věci, o kterých jste slyšeli jen v pohádkách. Věř mi, že pokud se jednalo o útok ghůla, bude v noci jednodušší ho na hřbitově najít. Otázkou je, zda-li ho dokážeme zabít.“ Zpočátku jsem hovořila sebevědomě, ale má poslední myšlenka mne vrátila do reality, nevíme jak se takového stvoření zbavit. Možná oheň? Nějaká směs bylin? Stříbro? Měla jsem se zeptat bylinkářky, budu se muset u ní ještě zastavit. Xeno s naším nápadem má očividně problémy, nedivím se mu. Asi bych na jeho místě jednala podobně, jenže já prostě tuším, že je Něco na tom hřbitově. Něco se tam ukrývá a my to najdeme a zabijeme. “Do lesa a pak na hřbitov.“ přikývnu. Jsem připravena odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Sebbastian d`Audrieu pro Sám nemám ponětí, proč jsem o své domovině začal zrovna takto a zrovna k tobě. Hádám prostě, že na mě leze stařecká upovídanost. Poté, co se zastavíme před hostincem, otevřu dveře, a ačkoli jsem to nedělal dlouho, a bohové vědí, že mě z toho rozbolí záda víc, než při boji, tě jako správný gentleman, dám-li se za to ještě pokládat, nechám vejít přede mnou. Následně vejdu sám a dveře nechám, aby se samy za mými zády zabouchly. Mluvení, jak se zdá, přenechám tobě. Kdo ví, co by s lidmi v okolí mohl udělat můj svěží dech, kdybych jim začal pokládat vlezlé otázky ohledně místních a zakončil to přáním hezkého zbytku dne, který, očividně, by však již mou pouhou přítomností mohli považovat za zničený. A navíc... každý muž radši otevře ústa k pěkné slečně, nikoli k šedí prolezlému, havranímu starci s mečem. |
| |
| Vrátím se ve zbroji, chci odejít a přivítá mne Xenova narážka, kterou se on ještě vracel k mému nepřesnému zdůvodňování návrhů šmejdění na hřbitově. Moje návrhy k podvečerní procházce na hřbitov byly vedeny sice hlavně kvůli časovému rozložení (na čemž se vlastně se Xenem shodujeme), ale Xenovi se asi zdálo, že na tom příliš lpím. Ale já jsem již od prvních chvil teď v podvečer v hospodě propagoval výpravu do lesa - a jestli jsem mluvil o hřbitově třikrát, tak o lesu alespoň čtyřikrát. jen jsem tam nechtěl takto na noc. Jen jsem si neuvědomoval, že je třeba začít spěchat - takhle nijak večerní výpravě do lesa, ač k ní mám jako trpaslík nedůvěru. Trpaslické zkazky z našeho kraje se netočí až tolik kolem půlnoci, ale nejhoršími momenty jsou postupné smrákání a stmívání od západu slunce. Kolem nich se točí ty nejhorší pověsti, náš trpaslík (z našeho kraje) v nich nehledá romantiku, ale smrt. Nejprva odpovím na Xenovu pochybnost opravou svého vyjádření: „Aj, to máš recht, Xeno. S Gulinom sme mlovili na cintoríne, včil tamo čosi grubal. Já enem bol odpoludne zamerený enem na teho tejpka Gulina. Šak ako od prvého pohleda (... už som povedal, bol jasný nesympäťák). Správne som mal povedat - neprohladali sme to tam za bielého svetla.“ Pak se odrchchlu, čímž nechám prostor Ancille. Na tu pak také trochu zareaguji. „V noci už sme tam boli, Áncilla, nemožno tam furt hliedkovať. Xeno má recht. Tekonc idem do lesa, do kerýho se ási budeme vracet ai v dalšiech dnoch, dokavad iei rácky neprevrátíme hore nohámi. Ináč uvážujem o tem, iže dyž iest najhoršejší doba v lese tekonc to smrákáníé a stmíváníe, tak pák už možem pochodovať po lese celú noc. Já som vlasně dosti vyspalý, sme stávali až k obedu. Tetko za stmívání ale mušime dáti bacha. Nemáte zkúsenosti s lesom v tejto prízračné dobe? Co treba taková Glekánice? O tej se povedajú hrůzné zkazky, aspoň co si pamätám z mládí. Nás temi víláky dost strašili. Není to lesný netvor?“ A s těmito slovy pochoduji s ostatními do lesa, zřejmě tak, aby Ancilla, žena, byla mezi námi dvěma muži, jak se sluší etikeťácky. A pak v lese z opatrnosti! (samozřejmě v ruce připravená obouruční sekera - aby měly stromy ze mě strach - kterou nastavuji proti těm nejhrozivějším pahýlům a větvím /ale ne přehnaně lekavě, pomalu a s rozmyslem, alkoholu jsem myslím neměl moc, snad žádný/) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když sis oblékal svou zbroj. zahlédl si nahoře v pokoji Dailu sedíci na postely jak se v něčem přehrabuje. A vůbec nevypadala tak unaveně jak říkala. V tu chvíli si to nějak neřešil a spěchal za ostatními ať ti neutečou. Ale teď ti to vrtá hlavou. Proč říkala že je unavená? Dit vůbec nebyla. CO si to mumlala? Co to měla v ruce? Proč nějde s váma? |
| |
| Před hospodou: Když hostinský vidí že se zvedáte, hned vyskočí a pěkně po vás všechno uklidí. Vypadá to že má rád pořádek. Vy si posbíráte svoje věci a míříte kolem opilého Doudy směrem ke dveřím. Vaše plány něco prohledávat však překazí známé tváře, které na vás koukají zrovna když vylézáte z hospody. Sebbastiana a Daelis neznáte tak dobře jako sami sebe, ale už několikrát jste v krčmě nějakého města seděli u stejného stolu a vyměňovali si historky z vašich cest. Je to snad náhoda? Nebo jsou tu také kvůli Elis? Právě myšlenka na Elis vám připomene, že už je druhým dnem pryč. Je vůbec ještě živá? Jste tady den a ještě nenašli žádnou stopu o tom kde by mohla být. Měli by jste si pospíšit. I kdyby si ztratila v lese. Určitě by už švidrala hlady. Blíží se večer a vy budete potřebovat jít spát. Jak dlouho ta dívka ale vydrží? |
| |
| Narozdíl od mých společníků jsou mi oba příkozí cizí, takže se kolem nich prosmýknu a až po chvíli, když si uvědomím, že mě mí společníci nenásledují, se zastavím. Děje se něco? Měli bychom si vážně pospíšit jestli chceme stihnout ten hřbitov ještě za světla. Pak mi nejspíš dojde, podle toho jak se na sebe zúčastnění dívají, že se čtveřice navzájem zná, ale ujistit se nikdy není na škodu. Vy se znáte? Mám nutkání znovu zdůraznit časovou naléhavost a fakt že objevivší se dvojice má stejně namířeno do hostince dost pravděpodobně kvůli ubytování, a že je tudíž ještě určitě potkáme, ale nakonec se podobného komentáře zdržím a jen poněkud ponoukavě se poohlédnu směrem k lesu a hřbitovu. |
| |
| Hostinec Ano známe. Odpovím muži co očividně spolupracuje s mně a Sebastianovi už dobře známými tvářemi. Daelys Nathera těší mě. Dodám s úsměvem a pak se podívám na Sebastiana zda se taky představí. Očekávám, že se představí i Xeno ale i kdyby ne tak se i přesto zeptám. Také hledáte tu holčičku? Zjistili jstě už něco? Druhou otázku položím ještě než stihnu dostat odpověd na první. |
| |
| Ještě na prahu hospody Už spěchám, abychom dnes navečer ještě něco stihli, zaobírám se hlavně myšlenkami na obávaná nebezpečí z trpaských pověr - klekánice a jiné podvečerní příšery a strašidla. Tváře Daelys a Sebbastiana by mě normálně asi upoutaly a říkal bych si - kde jsem je jen asi viděl, jak oni se asi jmenují, není tohle Sebbastian, jak povídal v tom jižanském městě tu srandovní historku, a není tohle Daelys, která vyprávěla něco, čemu jsem ani nemohl uvěřit? Ale nově příchozích dlouhých lidůch jsem si nevšímal - při prvním pohledu na pupek rozeznáte asi toto: ženská (dost pěkná) a chlap (asi ne jen nějaký selský kmán). Zastavil jsem se, až když se zastavila Ancilla a zareagoval na ni Xeno. V tu chvíli jsem byl zmaten, začal jsem si prohlížet docela známé tváře: „Huhuh ... h? Co? ... É... hmrmrh“ Ale to už Daelys povídá, že ano. Tak to musí být Daelys. A ten chlap bude snad Sebbastian? A hned po jejím představení se je to jasné a já ji skočím do řeči. „Vlastně áno ... pákrkáte sme sa viďáli. No ia, půvabná Daelys Nádhera - a vy budete ten Sebbastian, už som ich párkrát potkal v různych tavernách a knajpach, nie? Esli si na mňa nevzpomenó, ia som Ghabanakh Ugrurkhad. Toto, je moj společník Xeno a támto Ancilla. Ále nehledáme žádnú holčičku. Len cérku tak na vdavanie som myslel, céru takého fajného kupca. My padáme, tekonc makáme to prošmejdit kósek dál od vsi, zdarec a ať im to s tú holčečkú výde. “ Pak ke Xenovi prohodim. „Ták razíme?“ |
| |
| Před hostincem V první chvíli se podivím, že na Sebbastiana a Daelys narážíme právě tady, ale nic divného na tom není. Cestují, hledají, dělají to samé, co my. Navíc Flin říkal, že shání kohokoliv, a že už tu nějací hledači jsou. Ostatně, sami jsme na ně už narazili, ale nebyli zrovna vstřícní. Krom toho jsem ráda, že nás tohle setkání trochu zdrží. Sice jsem se tvářila a snažila být silná, sebevědomá, ale čím blíž tmě a vzpomínkám na včerejší noc na hřbitově, tím víc si našim plánem nejsem jistá. Ale kuš, je to v zájmu jiných, nejde o mě. Nikdy bych neřekla, že ze mě takový zážitek udělá strašpytla, ale však ono to časem přejde. Musíme vypadat dost mimo, když na sebe civíme a k prvním slovům se má až Xeno. Tehdy se proberu z přemýšlení, Ghabanakh, jak se zdá, je na tom podobně. Holčičku? Podívám se na Ghabanakha, pak na Daelys, a přemýšlím, jestli jen došlo k nějakému šumu při předávání jednotlivých informací, nebo hledají skutečně někoho jiného. No, ať tak či tak, měli bychom vyrazit a tak mu přikývnu. "Ráda vás zase vidím," řeknu zdvořile, ale ona je to svým způsobem pravda. Třeba by nám mohli pomoci v hledání..? "Jak už řekl Ghabanakh, hledáme dívku, ne holčičku. Ale třeba vám to jen někdo špatně řekl? Má to být Flinova dcera," soupeření je špatná věc, tak můžu jen doufat, že jim tímhle nepřihraju další nabídku na práci, kdyby hodlali být tak dobří. Čekám na její odopověď, ale raději bych taky už vyrazila, dřív, než se úplně setmí - ale zvědavost mi nedovolí hned tak odejít. |
| |
| Zamračím se. Skutečnost, že se tu objevili dva noví dobrodruzi s dost pravděpodobně stejným posláním je pro mě mírně znepokojující. Opravdu tu jsou aby našli Elis a ne někoho jiného? Celé to ještě komplikuje fakt, že sféry tu mlčí. Vím, že se nejspíš chovám paranoidně, ale je to zvyk, který sem byl nucen pěstovat dost dlouho na to, abych se ho teď jen tak zbavil. Nemluvě o tom, že mi byl mnohokrát víc než užitečný. Xeno, i mě těší. Samozřejmě vzhledem k tomu nad čím jsem přemýšlel není tón mého hlasu příliš přesvědčivý co se toho potěšení týče. Daelys, jak už jsem zmiňoval svým společníkům, opravdu máme naspěch. Co kdyby jste se zatím ubytovali a celou tu záležitost s Elis můžeme probrat nejlépe zítra u snídaně. Pak kývnu na Ghabakha a Ancillu a jestli jsou připraveni vyrazíme. Po cestě na hřbitov jsem až nezvykle zamlklý a zamyšlený. A je mi vcelku jasné, že si toho ať už hraničářka nebo mistr trpaslík všimnou. Ale to co mi skutečně vrtá hlavou je trochu komplikovanější a hlavně jsem na vině už tím, že jsem se jim nesvěřil o dost dříve. Začínat s tím teď když jsou na obzoru možné problémy se mi nechce už vůbec. Takže to své zamyšlení zahraju jiným směrem. Možná bychom si měli promluvit s Flinem o jeho důvěře v naše schopnosti. |
| |
| Před hostincem "Máš pravdu," odpovím Xenovi. Přesto bych ráda věděla, jestli tu jsou ze stejného důvodu, ale co naplat. "Daelys, Sebbastiane, uvidíme se později," na oba se usměji, zlehka ji mávnu na rozloučenou a pomalým krokem se vydám za ostatními. Ovšem neodolám a ještě se ohlédnu, kdo ví, třeba zahlédnu něco co by mne popostrčilo k odpovědi? Nečekám, že za námi poběží, aby se podělili o své informace.. a krom toho bych neměla předpokládat, že hledají stejnou dívku. Jenže koho jiného? Ztracených nebo mrtvých je dost, ale o těch víme. Jediný, kdo se zatím víc snažil, byl v podstatě jen Flin, protože přišel o dceru. Všímám si víc okolí, než rozpoložení mých společníků, a též mne mrzí, že tu s námi není Daila, jenže Xeno brzy opět rozetne ticho i veškeré myšlenky. "Proč?" vyhrknu rychle. "Máš pocit, že nám nedůvěřuje? Ztratila se mu dcera, nevidím v tom nic divného, když jí chce za každou cenu najít. Navíc on sám moc dobře ví, jaké to tady je..," namítnu. |
| |
| Cestou k lesu (asi mezi hostincem Zlatá hrouda a chaloupkou bylinkářky Anis - předpúokládám, že jdeme proti proudu potoka) Na rozdíl od Ancilly a Xena si nemyslím, že by ti týpci (Sebastien a Daelys) měli hledat Flinovu dceru. Hledajú ňákú holčečku, to by ma zaumalo kterú a akože sa o ně nepoudá. Proto mě nějaké možné pochybnosti kupce Flina nevzrušují: „Prečo bysme mali s ňom rešiť ieho pochybnostě? Áno, bude tervať, nežli naidem ňákú stopu či dvokaz, co s ňou stalo, ále ináč na tom nelze nič pohnúť. Situace iasná. Enem mi vertá hlavú, čo iest to za holčečkú, co iu hledajů Daelys a Sebastien. Malé děťá som tu nerátal, nepočul som, iže by ich ubylo.“ Do debaty se už moc nehodlám zapojovat a soustředím se na podvečerní les. Nejnebezpečnější stav lesa! Samá romantika tě omámí a pa k na tebe vystartuje soumračná příšera či nějaký lesní netvor. Ještěže mám svou zbroj a spoustu zbraní. Sám jsem sebejistý (ač opatrný), ale mám strach o své společníky. Mají vůbec na sobě něco plechového? Pohybují se lehce, asi ani necinkají - to nevím, moje zbroj a zbraně to přehluší. Jsou lehkomyslní až nezodpovědní, ale já jim budu krýt záda. Vzhůru do newprátelského biotopu! |
| |
| Ještě chvíli přemýšlím nad tím co Ancilla a Ghabanakh řekli a hlavně jak je setkání s Daelys a jejím společníkem ani v nejmenším neznepokojuje. No nevím, přijde mi to prostě nefér, mohl třeba přijít a říct: "Najal jsem na hledání své dcery ještě další dva dobrodruhy peníze dostane ten kdo ji najde jako první." Aspoň bychom věděli na čem jsme. Takhle tady navíc budem chodit kolem horké kaše, což naše pátrání taky neurychlí. Kdyby s tím přišel mohli jsme se třeba rovnou s těma dvěma dát dohromady a odměnu, i když poměrně menší, si aspoň s jistotou rozdělit. Tak trochu melu hlouposti, a bystřejším jedincům by to mohlo dojít, už jen proto, že mi nikdy nijak zvlášt o peníze nešlo jako spíš o vyřešení samotné záhady. Jsem prostě nervózní z faktu, že nevím proč tu Daelys je, hlavně jestli tu není kvůli mně a tenhle pocit nejistoty je o to větší, že tu sféry mlčí a já si už tak připadám trochu jako slepý. Nakonec to už ani nechci rozebírat a radši přidám do kroku. |
| |
| Rovnou z hostince jste se vydali směrem k lesu. Po Ghabanakově naléhání Xeno přistoupil na variantu jít okolo hřbitova a prohledat to tam za světla. Pomalu se blížíte ke hřbitovu ale již z dálky vidíte, že hrobník Gulin tam zase něco dělá. Když vás ale zahlédne nenápadně ukončí práci a odejde pryč. Pro Ancillu to je jistě divný pocit po tom co se jí tu stalo, ale rozhodně to není jako dřív. Díky tomu, že vás Gulin zahlédl a vypařil se, vám dal prostor k prohledání hřbitova. Nikde kolem ani živáčka a hrobové ticho jak je na hřbitovech zvykem. Ovšem jak někteří z vás zjistili, tady to zvykem není. Hlavně v noci do které vám zas tak moc času nezbívá protože slunce se už chystá zapadnout. |
| |
| "To si dává pozor, nebo nám jen jde z cesty, z dobré vůle?" kouknu se po ostatních, co říkají na to, jak hrobník pohotově zmizel a vydám se na místo, kde ještě před chvílí pracoval. Mám v úmyslu se tam pořádně porozhlédnout. Cestou si prohlížím i ostatní náhrobky, které tu jsou, včetně jejich okolí, ale nečekám, že by tu jen tak ležela odpověď na nějaké naše otázky. Možná vodítko, jako nápis na jednom z hrobů, nebo značka. Každopádně jsem ráda, že včerejší pocity jsou pryč a s nimi i má obava, aby mne znovu neomezovaly. Vzpomínky se vytrácí do ztracena a tohle je najednou docela obyčejný hřbitov. |
| |
| Ancillinu otázku podle mě měl zodpovědět mistr trpaslík, ale když se Ghabanakh k ničemu nemá ta hraničářce odpovím sám. Po tom co ho tady mistr trpaslík s Dailou tak důkladně vyslíchali, se mu ani moc nedivím. Což mě přivádí k otázce, nemučili jste ho doufám nějak? Chvíli pak prohledávám hřbitov, ale vlastně ani nevím co mám hledat, pokud si dobře vzpomínám, tak tady ani nikdo nezmizel, nebo nezemřel nějakým podivným způsobem. Samozřejmě Dotmar tu zabil svoji ženu, ale u toho musela být skoro celá vesnice, takže mnohem směrodatnější by bylo zeptat se na to vesničanů, než tu pátrat po nějakých stopách co by s tím souvisely. Nakonec nechám všechno hledání na hraničářce, když ale nic nenajdeme vydám se pomalu k lesu. |
| |
| Shrnutí: S nedostatkem peněz v kapse jste se vydali do hlavního města v naději že si tam ukořistíte nějakou odměnu. Potkali jste se z kupcem Flinem, který vás přemluvil aby jste se pokusili najít jeho ztracenou dceru. Váš nápad, že utekla s nějakým mladíkem s jistotou zavrhl. Po cestě do jeho vesnice jménem Daran vám vykládal o podivných událostech ve vesnici, které se tam v poslední době udály... Lidi začali být agresivní, začali se opíjet, krást, vraždit či brát si život sami... Když jste přijížděli do vesnice, každého z vás provázel nepříjemný pocit... Běhal vám mráz po zádech. Slunce vás nehřálo na pokožce, nebo jste si furt mysleli že vás někdo sleduje. Tyto nepříjemné pocity a celkově pochmurná atmosféra vesnice vás provázely po celou dobu pobitu ve vesnici. Od Flina jste se dozvěděli, že se do vesnice někdy staví skřeti. (Ti však v tomto světě již nedělají problémy. Po válce stáhly ocasy a radši si žijou někde bokem v jeskyních či lesích) V této vesnici však jsou na skřety zvyklí, jelikož tu kdysi žila jedna spořádaná skřetí rodina. Skřeti ví že lidé ve vesnici k nim nechovají žádnou zášť, a proto se sem občas staví na pivo jídlo nebo koupit něco u Flina... Kupují zde však samé nedůležité a nepodezřelé věci ohledně vašeho případu... Lana, lucerny, jídlo a tak různě. Pověděl vám také o barbarské osadě nedaleko vesnice. Ale barbaři tu žijí už dlouho bez problémů. Někteří z občanů je však podezřívají. Kupec vás ubytoval v hostinci, kde vám platí stravu i nocleh. Zde jste potkaly prvního zákazníka Doudu, který ještě před několika měsíci nezavadil o alkohol a teď tu sedí den-no denně a pije do mrtva. Potkaly jste zde taky skupinku 4 dobrodruhů, kteří se na vás přátelsky nedívaly. Každopádně jste pro ně konkurence že ano. Od hostinského jste zjistili, že je najal handlíř Fedor, aby vyřešili celkovou nepříjemnou situaci v Daranu. Chtěl si tak získat přízeň lidí ve vesnici kteří ho v oblibě nemají. Spojují si s ním i tuto skupinku dobrodruhů a proto s nimi moc nekomunikují. První noc se Ancila se Xenem vydali prohledat kapličku ve které nic nenašli a následně na to na hřbitov... Ancila utekla vystrašená jako 5ti letá holčička. Mluvila o nemrtvých kostlivcích sápajících se po ní. Xeno však nic neviděl. A za normálních okolností by Ancilu nějaký nemrtvý nerozhodil. Už jich pár s Ghabanakem potkala. Xeno a Ghabanak se pak vydali na hřbitov znovu. Bez jakýchkoliv známek něčeho nadpřirozeného se zase vrátili do Hostince. Ghabanak měl chvíli pocit že vidí ruku sápající se z hrobu, ale zavrhl to když se dál nic nedělo. Ráno jste se vydali za otcem Makem, který vám dal seznam všech událostí. Ten můžete najít v Homepage. Marko je přesvědčený, že je vesnice prokletá. Kvůli tomu jak se tu lidi v poslední době chovají. Touha po mamonu, krádeže, vraždy a jiné události. Potvrdil Ancille, že také někdy sliší kvílení od hřbitova dokonce i za bílého dne. Vše začalo, když do vesnice přišel hrobník Gulin jež nahradil předchozího mrtvého hrobníka. Otec protestoval proti vašemu podezření, že za tím stojí on. Gulin bydlí s ním a Marko ho považuje za velmi hodného a šikovného chlapce. Po rozloučení s Markem jste se rozdělili. Xeno se vydal, na místo prvního incidentu. Pelekův starší syn (9 let) byl zavražděn při podivném rituálu ve sklepě. A jeho mladší syn, který se sotva naučil chodit zmizel. Xeno prohledal sklep, ale nic užitečného nenašel. Získal jen pár informací o rituálu ( Pelek našel syna ukřižovaného uprostřed podivného penagramu) ... Ancilla se vydala za lovci zjistit něco o obětech roztrhaných zvěří a o incidentech v lese. Lovci však tvrdili, že většina zvěře tyto lesy opustila, od té doby co se tu začali dít ty podivné věci. A že ty roztrhaná těla rozhodně nebylo dílo zvířete. Lovec Fínen byl celkem rozrušen když mluvil o nedostatku zvěře. Přece jen je jeho obživa. Také při rozhovoru vyjádří jisté nesympatie k bylinkářce Anís. Návštěva lovců Hirona a Kulfa Ancile dala jen víc otázek. Souhlasili s Fínenem, že těla nebyla potrhána zvěří ale nějakou nadlidskou silou. Hiron vyjádří podezření nad lupiči z okolí. Myslí si že stojí za těmi únosy a zmizelímy lidmi. Kulf však konstatuje, že ty lupiče taky dlouho nikdo neviděl. A že si nemyslí že v tom mají prsty. Další kroky Ancilly směřovaly k chatce bylinkářky Anís, krásné mladé slečny. Ta vypadala celkem přesvědčeně o tom co se tu děje. Říkala že tu noc kdy zemřel hrobník Gilmer se ze hřbitova ozývaly podivné skřeky. Ty rozsápané oběti má podle ní na svědomí nebo nějaký ghůl nebo upír. Dokonce byla přesvědčená, že z Miloně syna ševce Imara se stává Upír. Doudova čeledína Domina prý někdo uřknul, než zemřel byl prý za ní pro nějaké byliny na posilnění. Říkal, že ztrácí veškerou sílu a energii. Ghabanak se přes své stálé podezření vydal na hřbitov v naději že tam potká hrobníka Gulina. Tak se i stalo. Gulin byl však velmi nehovorný. Nedal Ghabanakovy žádné informace. Jen že o ničem neví, že se o tom nezajímá a tak dále. Byl velmi nepříjemný a nebyl nadšený z trpaslíkova čmuchání a zájmu o jeho osobu. Ghabanak není zrovna ten nejlepší tip na výslech a proto z jeho otázek Gulin vycítil, že ho trpaslík podezřívá ze špatností co se tu dějí. Začal být velmi nepříjemný drzí a trpaslík se musel krotit, aby na hrobníka neskočil a všechno co chtěl vědět z něj nevymlátil. Gulinovy se podařilo Ghabanaka zbavit a pokračoval v práci na hřbitově. Ghabnak Gulina ještě nějakou dobu sledoval z dálky, ale bez úspěchu hrobník jen v klidu dělal svou práci. Všichni jste se sešli v hostinci, kde jste si vyměnili informace a vydali se znovu na průzkum hřbitova, ale za bílého dne. Po hřbitovu máte v planu les... Zbývá 4 hodiny než slunce začne zapadat. Na závěr zapomeňte na nějakou Dailu nebo hráče co jste je potkaly před hostincem. Nic z toho se nestalo. Zbytečné komplikace... |
| |
| Popis hřbitova: Díky dennímu světlu je vám na hřbitov poskytnut lepší pohled... Na západ od vrat můžete vidět budovy s velikými náhrobky na zdech. Podle jmen do nich vyrytých je jasné, že jde o hrobky. Za hrobkami je jakýsi pahorek zarostlý trávou a občas i nějakým stromkem. Vypadá to že o tuto část hřbitova se Gulin moc nestará. Kupa je vysoká do výšky zídky a dlouhá asi 5 metrů... Na východní straně jsou budovy značeny nápisem: Márnice, Spalovna, rakvárna a sklad nářadí. Zbytek hřbitova je už tvořen jen obyčejnými hroby... |
| |
| Hřbitov Začíná mě to trochu nudit. Čím déle se na hřbitově zdržujeme, tím jasnější mi je, že to, co se včera stalo a co mě tak vyděsilo bylo buď cílené a nebo jsem zkrátka jen propadla panice, která byla umocněna nepříjemností téhle vesničky. Nakonec, už od začátku víme, že je to tady divné. Nevlídné. A rozhodně ne jen kvůli tomu všemu krveprolití, o kterém jsme se posléze dozvěděli. "Měli bychom se chytit nějaké jiné stopy," řeknu po chvíli nahlas, když si prohlížím asi desátý náhrobek. "Tady to nemá smysl. Jestli tu něco bylo, tak to tady už není. Hřbitovy v lidech vyvolávají různé pocity, ale třeba tady není vůbec, ale vůbec nic, co by nám mohlo pomoci najít tu holku," povzdechnu si, "Flinovu dceru." Podívám se po svých společnících, ale když tady už jsme.. "Půjdu se podívat k márnici, vy zkuste ten zbytek," ukážu na budovy, "a můžeme si rovnou prohlédnout i támhle to, třeba je to nějaké staré obětiště," vyslovím poslední naději, protože když nenajdeme nic dnes, zřejmě to ve hřbitově opravdu nebude. "Když nic nenajdeme, půjdeme do lesa. A když nic nenajdeme tam.." .. budeme zoufalí. Pomalu jsem se vydala k márnici, hodlala jsem do ní nahlédnout. |
| |
| Světlo hřbtiovu přeci jen dalo nový rozměr. A to ten, že si uvědomím, skutečnou míru zbytečnosti naší přítomnosti. Nejde ani tak o to, že tu nic není, jako spíš o to, že nemáme nic s čím bychom mohli porovnat, jestli tu je něco nezvyklého. Každopádně mě naše návštěva aspoň přiměje nezavrhovat hřbitov jako možný zdroj stop. Ovšem až potom, co od otce Marka a hrobníka získáme nějaké informace o historii a současné funkci hřbitova. Na jednu stranu si můžu říkat: "Jakou by hřbitov asi tak mohl mít funkci?"; na druhou i když chápu, že tu vesničané pohřbívají mrtvé, vlastně vůbec netuším, co všechno takový pohřeb ve skutečnosti obnáší. Vyražme do toho lesa, tady si to můžeme prohlédnout kdykoliv půjdeme za otcem Markem nebo hrobníkem. Ani nevíme co tu vlastně hledáme, měli bychom začít od začátku a zjistit něco o historii hřbitova a o tom jakým způsobem Gulin pohřbil koho. Pak bude mít tohle hledání smysl. S těmito slovy se vydám ven z hřbitova a následně k okraji lesa. |
| |
| Malý dodatek: Zapomněl jsem se zmínit o tom, že o Elis, dívce kterou hledáte, víte jen že byla do lesa a jahody a už se nevrátila. Řekl vám to Flin na začátku... Snad jsem nezapomněl na více takových věcí, co by jste měli vědět... Ale myslím že ne... Když tak připomenu :) |
| |
| Opět na hřbitově Ancilla už začíná být docela netrpělivá jistě světlo způsobilo že nyní hřbitov vypadá docela jinak než v noci,ale to bude asi tak všechno.Ano pokud odsud utečete jako by vám hořelo za patama tak je to poněkud trapné,ale taky pochopitelné.Hřbitovy vždy na lidi působí depresivně a tohle místo se mi taky vůbec nelíbí.Ne jen kvůli tomu co jsme slyšel,ale je poznat že se tu něco děje. Jenže my nevíme co.Zatím,možná to co Ancillu vyděsilo bylo vyvoláno magicky.Magicky vyvolaný strach jinak by jí pár nemrtvých Ancillu nevyděsilo.Ovšem i já jsem viděl ruku sápající se z hrobu,ale možná se mi to jen zdálo.Vidíme co chceme vidět nebo co očekáváme. "Hmmmm ..." Kleknu k jednomu náhrobku a začnu ho prozkoumávat pozorněji ovšem vypadá to jen jako náhrobek.Mohl bych hodnotit kamenickou práci,ale to by bylo zase o něčem jiném.Chvíli ošahávám náhrobek než mi dojde marnost mého jednání.Taky bych se mohl začít rýpat v zemi a ostatní by se na mně pak poněkud divně prohlíželi zda mi náhodou nepřeskočilo. No možné to je celá tahle situace je poněkud divná.Ale otázka je co budeme dělat dál?Máme ztrácet čas zde na hřbitově nebo ho jít ztrácet do lesa? Podívám se na Ancilllu i Xena kteří se každý vydají jiným směrem a pak řeknu. "Xeno má pravdu potřebujeme získat nějaké informace minimálně o tomto hřbitově jinak budeme pořád přešlapovat na místě." |
| |
| Xeno se suverénně vydal pryč ze hřbitova, a vám nezbylo nic jiného než ho následovat aby vám neutekl. Okraj lesa se od hřbitova nachází jen kousek, takže vám dlouho netrvá dostat se k němu. Co víte od Flina tak Elis chodila na jahody někde tímto směrem. Nahoru kolem hřbitova jihovýchodně od skal... Les není moc hustý a mezi korunami stromů proniká krásně sluneční světlo. V lese je ticho jako v hrobě. Odněkud k vám jen doléhá zvuk řeky... |
| |
| Les mi nahání rozhodně větší hrůzu než hřbitov, narozdíl od něj je mi totiž jasné, že je tu něco špatně a to fakt, že tu není žádná zvěř a k tomu všemu nikdo z místních, včetně lovců, neví proč. Co můžeš zjistit o té zvěři z vlastního pátrání? Jak je to dlouho co je zvěř pryč, stáří stop? Je pryč opravdu úplně všechna zvěř, a co hmyz? Jestli tu není zvěř co by nám poskytla nějaké indicie co rostliny, stromy, můžeš něco zjistit "od" nich? Vybafnu na Ancillu hned několik otázek, ale nečekám samozřejmě odpovědi, spíš ji chci pobídnout aby popřemýšlela jak nám její expertíza hraničářky může pomoct v tom najít nějaké "stopy". Já se mezitím vydám hledat jahody. Ve stopování samotném se moc nevyznám a v lese se taky příliš neorientuju, vrcholem mých dovedností přežití v přírodě je když chytím zajíce do oko. Takže tohle je to nejužitečnější co tu asi tak můžu dělat. A někdy je taky ta nejefektivnější cesta právě ta nejprostší. |
| |
| Převrátím oči v sloup. "Chvíli si tu choď a pak uvidíš, jestli tě něco kousne," rozhlédnu se kolem sebe a povzdechnu si. "Pokusím se nějaké stopy najít, ale..," pokrčím rameny, nepřipadá mi, že by to k něčemu mohlo být, nějaká zvěř tady bude, jeden z lovců kuchal srnu. Jenže pro tu taky mohl vážit dalekou cestu, aniž by mu to došlo, dodám. "A ta bylinkářka, Anis, mluvila o divných zvucích ze hřbitova, když zemřel starý hrobník. Gilmer, pamatuju se dobře? Říkala, že to mohl být upír nebo ghůl, prý o tom četla," přemýšlím. "Možná jsme se po stopách měli podívat hlavně tam, i když, kdo ví, jestli bychom něco po takové době našli," a vydám se lesem hledat stopy a to směrem k řece, kam by zvířata mohla chodit pít. Krom toho uvidíme, jestli tu zbyly nějaké ryby, nebo jsou taky pryč. |
| |
| V lese Xeno se vydá z hřbitova a já ho následuju taky by to nemusel tak hnát jsou tu někteří kteří mají menší nohy.Les není daleko a není ani moc hustý,ale zato je v něm ticho jako v hrobě. Asi proto že je blízko hřbitov.Ne to není vtipné tohle ticho mně znervózňuje.Kde jsou ptáci, nějaká zvěř nebo aspoň hmyz?Takhle to vypadá jako by tohle někdo zaklel,slyším jen řeku ani stromy nešumí. Ovšem nejsem jediný komu se tu nelíbí i Xeno je poněkud nervózní.Jistě když někdo pochází z města tak mu les asi nic moc neřekne.Ikdyž ani pro mně není les zrovna to pravé,jo hory být poblíž pevné zemi a kamenům cítil bych se jistěji. Ne já se nebojím stromů dokud se nezačnou hýbat. Zavrtím hlavou a podezíravě se podívám na ty stromy přede mnou,ale pak potlačím tuhle poslední myšlenku.Xeno mezitím zaplaví Ancillu otázkami,ale ona pořád přesvědčena že jsme měli zůstat na hřbitově. Ale z toho hřbitova jsem neměl dobrý pocit ne že bych se zde cítil klidněji.Ne nebojím se těch stomů spíš toho co se skrývá za nimi nebo mezi nimi. Ancilla se nakonec přece jen vydá hledat stopy čehokoliv zde a Xeno jde taky někam.Rozhodnu se jít s ním protože Ancilla se jako hraničářka o sebe zde postará,ale pro Xena není les zrovna to pravé. |
| |
| Les: Již první pohled na zem vám prozradí, že jste na správném místě. I amatér jako je Xeno a Ghabanak poznají, že tudy prošlo několik desítek lidí. Vesničané tu při hledání Elis napáchali pěknou paseku. Zde určitě žádné stopy nenajdete. Nezbývá vám však nic jiného, než se pokusit najít místo, kde vesničané přestaly hledat. Postupujete po vyšlapané rojnici a napravo mezi kmeny stromů vidíte nedaleko šedé skály. Celé je obejdete a zvuk řeky je stále blíž a blíž. Pár metru od vody vás do nosu praští vůně jahod. Vypadá to, že jste všichni přišli na své. Xeno si může pochutnat a Ancilla se může porozhlédnout kolem řeky, jenž se nachází několik desítek kroků od jahodové pláně. Stopy vesničanů pokračují dál do lesa. Pravděpodobně se vydali hledat hlouběji, když Elis nenašli zde. Díky vlhkosti z řeky a sluníčka prosvěcujícího přes řídký les, se zde jahodám opravdu daří. Jsou velké a krásně rudě zbarvené. Ancille se bohužel žádné stopy u vody najít nepodařilo. Tedy přesněji žádné čerstvé. Mohla však zahlédnout několik rybek v potoce. Nebylo jich však mnoho. Při pátrání okolo řeky jste slyšeli několikrát zakrakání ze skal. Vypadá to, že stejný pocit, jaký vy jste pocítili při příjezdu do vesnice, cítili i zvířata. A prostě odešli, stejně tak jako by jste to udělali vy kdyby jste neměli posledních pár stříbrných v kapse. Jen hrstka zvířat zůstala ve svých domovech, stejně tak jako někteří vesničané... 15:35 |
| |
| Podívám se vyšlapanou cestou dál do lesa ale možnost jít dál zavrhnu. Jestli Elis šla na jahody proč by chodila dál, tady jich je spousta. Ale i tento fakt mi není tak úplně po chuti. Zas tak daleko od vesnice nejsme aby se aspoň někdo z vesničanů neodvážil natrhat si pár jahod. Nebo sem možná celou situaci opravdu podcenil a vesničané mají problém i s tím opouštět prahy svých domovů. Na každý pád co se Elis týče, došel sem k podobnému závěru jako na hřbitovu, zase jsme celou věc uspěchali nemáme žádné informace na kterých bychom mohli stavět. Podle Flina sice Elis šla na jahody, ale kdyby to měla být pravda, musel by jí někdo přepadnout, únést přímo tady na tomto místě. Jako pravděpodobnější se mi zdá, že Elis šla do lesa za jiným učelem. Tajná schůzka s milenecem nebo něco podobného. A přesně na tohle jsme se měli vyptat jako první. Každopádně když už tu jsme byla by škoda času nevyužít. Nechám tedy Ancillu ať se tu porozhlédne a sám se vrátím k původně zamýšlené činnosti, tedy trhání jahod, které rovnou i jím, protože co jiného s nimi. V tom ohlede se nechám "unést" s tím, že mě třeba někam zavede "jahodová stopa". |
| |
| Xeno: Jahodová stopa tě zatím nikam nezavedla. Jahody jsou však velmi dobré. Opravdu se jim tu daří. Keříky jsou a sobě tak namačkané, že jich pár pošlapeš při cestě pro další dobrotu. Protože zde není důvod přestávat s uspokojováním tvého jazyka pokračuješ ve sběru dál zatím co Ancilla zkoumá řeku. Zrovna když se ohýbáš pro jednu jahodu a odhrneš keřík rukou. Tvé oči zachytí barvu, která se ti tu vůbec nehodí. Že by kousek modré látky pod jahodovým listím? Ano určitě. Je to stuha spletená do mašle. Když stuhu zvedneš rozplete se ti v ruce a vyklouzne z ní chomáček několika desítek tmavých vlasů. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR