Udavač příběhu - 09. prosince 2008 20:21

Král v království Liak shání 10 udatných bojovníků, kteří mu pomohou. Nikdo, ale neví s čím. Král nikdy neřekl více než "Sežeňte mi 10 udatných, odvážných dobrovolníků!" Toto dal král vyhlásit po celém světě. Král Limot Ealux nebyl mnoho výřečný a smrt mu sahala již skoro na krk. Jediný kdo mu zbyl byl jeho syn. Freos Ealux a Darion Ealux. Freos byl velmi vznešený, rozmazlený, povrchní a velmi výstřední chlapec a to mu byly pouhých 14 let. Oproti svému bratru Darionovy to byl "Hajzl". Darion byl velmi tichý, spokojený a občas trošku kritizovaný chlapec, kterého si král Limot moc neoblíbil. Darion chtěl od jak živa získat otcův respekt. Jako malí proto chodil na souboje různých paladinů, rytířů, bojovníků, šermířů a dalších jiných válečníků. Jeden čas bojoval i ve válce proti skřetům. Po dlouhé době si však stále nezískal otcův respekt. Darionovi je 20 let a měl by se již oženit. Limot však chce jako prvního oženit Freona. Nikdo neví proč posílá král zrovna pro vás, ale vy budete muset přísahat, že nikomu neřeknete na čem jste se s králem domluvili. Nikdo nezná pravou podstatu toho proč král rozmazloval Freona. Mnozí si myslí, že Freon byl sinem ďábla. Lidé v tu dobu neuctívali ďábla, ale věřili, že existuje. Ti výjimeční, kteří ďábla uctívali se jmenovali Ryfryoři. Měli v moci několik draků, skřetů a dalších zlích lidí i elfů, kteří nemají rádi krále. Možná, že to je důvod proč král posílá zrovna pro vás. Král vyhlásil 5.000 zlatých tomu kdo zjistí pravou pravdu o Ryfryořích.

Udavač příběhu - 15. prosince 2008 12:01

"Lien z Mnoholesí" Po tvém odchodu z vesnice tvůj otec marně doufal, že se po studiu vrátíš zpět a odejdete z Mnoholesý někam daleko. Nestalo se tak. Tebe z akademie vyloučili jelikož jsi byl až příliš nadaný a jednomu studentovi to vadilo. Dlouhé měsíce jsi jej ignoroval, ale on provokoval stále víc a víc. Jednoho dne však jeho agresivita narostla tak, že po tobě vrhl ohnivou kouli. Kouli jsi odvrátil, ale vztek, který jsi v sobě celou tu dobu dusil vyšel na povrch. Ohnivou kouli, kterou po tobě hodil jsi odvrátil a ještě zesílil. Závistiví studen se musel léčit. Nikdy si však na tebe již netroufl, ale jeho otec ano. Nechal tě vyhodit z akademie. Cestuješ po světě, ale jednoho dne se k tobě dostala nemilá zpráva. Mnoholesí bylo vypáleno. Zpráva tě zarazila na tolik, že jsi nemohl popadnout dech. Celé ty roky bavení dětí a dělání dobrých skutků na tebe dolehl osud. Kočovníci a bandyté vypálili Mnoholesí. Ihned jsi spěchal ke svému rodišti. Bylo již ale pozdě. Mnoholesí lehlo popelem i s lidmi. Tvého otce jsi ale v troskách nenašel. Uvědomil sis, že buďto utekl, nebo jej odvlekly. V ten den se v tobě nahromadila zloba. Kouzlo, které jsi nikdy u nikoho neviděl, ani jsi o něm neslyšel se povedlo právě tobě. Duhový blesk. Jakmile jsi zakřičel do vzduchu, ruce zvedl nad sebe kolem tebe začali lítat blesky. Však ony zmizeli a přišlo to podstatné. Z tvého těla vyletěl obrovský obloukový kruh blesků. Vše kolem tebe ve výšce 1 sáhu bylo zničeni. Jen jsi se divil co se to stalo. Odešel jsi tedy hledat otce. Však otce jsi zatím nenašel našel jsi někoho jiného. Zaklínače. Zaklínač by ti mohl pomoci při tvé cestě jak s bandyty tak s kočovníky. Můžete vyměňovat své poznatky s kouzli. Zdokonalovat se v kouzlech. Může tě naučit mnohé věci. Stejně jako ty jeho. "Blod X" Po smrti obou rodičů jsi bloudil po světě a hledal toho nejhoršího démona, který existuje. Chtěl jsi se pomstít za své rodiče. Občas jsi vídal otce ve snech. Několikrát se ti zdálo o démonu, který zabil tvé rodiče. Mnohokrát sis říkal, že kdyby jsi udělal tamto a támhle to, mohly by tu ještě být. Ale nejsou to je osud. I na tebe sáhl osud. Potkal jsi muže. Mu, který věděl vše. Vše o zaklínačském řemesle. Dlouho tě učil o démon, jejich slabinách. A ty jsi byl stále silnější a silnější. Tvoje nenávist k démonům rostla. Zaklínač, kterého jsi měl jako svého učitele však padl při boji s démon. To tě rozzuřilo ještě více. Zaklínač, který umíral ti řekl jediné."Nezabiješ všechny." Po těchto slovech vydechl naposled. Démona, kterého jsi dlouhé roky hledal jsi našel. Zabil tvé rodiče, zabil tvého učitele. Pomstil jsi se mu. Zabil jsi jej. Od té doby se cítíš lépe. Však jednou jsi onemocněl a našel tě nějaký muž. Tento muž, který tě našel, tě vyléčil. Byl jsi mu zavázán a on se stal tvým přítelem. s tím mužem jsi stále. Jste jako bratři. Neustále si pomáháte. Tím mužem byl mág zvaný Lien z Mnoholesí. Naučil tě kouzla, rozeznávat bylinky a některé základní věci. "Město" Jednoho dne jste dorazili do hostince ve městě Bůdhar nad Falhem. Ve městě byly spíše chudáci, než bohatí lidé. Město nemělo moc obyvatel, ale vy jste měli štěstí. Ve městě probíhal Jarmark. Jako každý rok zde bylo plno trhů. Na proti bráně stál stánek se zbraněmi. Vedle něho byly bylinky. Kousek od hostince prodávala nějaká stará žena ryby, společně se svým manželem. Ten tam měl ale stánek ještě s různými cennostmi. Prostě trhy jak mají být. V hostinci, byly všelijací lidé, ne lidé i tvorové. V hostinci to zapáchalo zatuchlinou a občas i zvratky. Jakmile jste do něho vstoupili hned vedle dveří byl stůl. U stolu sedělo pár trpaslíků popíjejících pivo. U dalšího stolu seděl elf. Zahalená od hlavy až k patě. Všude možně spali lidé. Ale zahlídly jste zde i orka. Však ork byl otrokem. Musel pracovat. Seděl 4 lidí smějících se s vínem. Ti byly velmi dobře vyzbrojeni. Jeden z nich měl paladinskou zbroj a posvědcený meč. Druhé měl velikou černou kápi a dřevěnou hůl. Třetí byl poměrně vyhublí, ale na zádech měl výborně vyrobený luk s toulcem s šípy. U pasu dýku. Čtvrtý tam jen seděl s vínem a občas něco pronesl. Ostatní se zasmáli. Na první pohled neškodný. Však velmi obratný kapsář, se kterým není radno si zahrávat. Hostinský k vám rychle přispěchal. Ihned vám ukázal stůl kde budete sedět. Nadšeně jste se podívali. Vzácně vás zrovna posadil k místu nedaleko krbu, ve kterém praskalo dřevo. Stůl byl snad jako jediný čistý v celém hostinci. Hostinec nesl název "Smutné Nádvoří". Hostinský byl nízkého vzrůstu. Okolo pasu měl bílou skoro až černou utěrku která byla velmi špinavá. Hnědé plátěné kalhoty a zelenou košili. Veliké břicho, dlouhý orlí nos, protáhlou širokou bradu. Vlasy měl na krátko střižené. Vousy kolem brady. Ihned se vás zeptal. "Co si dáte pánové? Ale rychle mám tu frmol." Řekl velmi udýchaným a hlubokým hlasem.

Lien z Mnoholesí - 16. prosince 2008 11:23

"Město" S mým přítelem jsme dorazili do města. Zrovna se tu konají trhy a mně, ani nevím proč, to připomnělo mojí rodnou vesnici. Také jsme tam mívali trhy i když mnohem menší. Se vzpomínkou ovšem přišla i bolest. Před očima se mi objevil obraz spáleniště a trosek. Je to jedna z těch ran, co se nikdy zcela nezacelí. Ale od těch událostí už uplynulo mnoho vody a já našel přítele. Přítele kterému můžu důvěřovat a svěřit mu i svůj život. S jeho pomocí jednou doufám najdu a osvobodím svého otce. Zatřesu hlavou, abych rozptýlil smutné myšlenky a podívám se na Blooda. Je to již docela dlouho, co jsme se dali dohromady. Já ho tehdy našel v zuboženém stavu. Pomohl jsem mu svou magií. Léčebné kouzlo ho dostalo z nejhoršího a od té doby spolu cestujeme. Učíme se jeden od druhého, doplňujeme se v soubojích a snažíme se přežít v tomto krutém světě. Naše první kroky zamířili rovnou do hospody. Jak se dalo očekávat, byla plná, ale přesto se pro nás našlo výborné místo u krbu. Na otázku hostinského odpovím: Pivo prosím, na cestě mi pěkně vyprahlo. Pohodlně se usadím a rozhlédnu se po místnosti. Je tu opravdu pestrá nabídka populace tohoto království. Lidé, trpaslíci, ork a i několik dobrodruhů. Otočímse na Blooda a prohodím: Vypadá to, že nejsme jediní, co si chtějí poslechnout královu nabídku... S očima upřenýma na dobrodruhy, čekám, co on na to.

BloodX - 17. prosince 2008 15:59

Hospoda Taky jedno prosim Křiknu na hostinského... Rozhlídnu se po okolí a kouknu se kdo tu s námi je. Osloví mne můj přítel. Jo je nás tu...... jazyk se mi zastaví když spatřím Orka.Co tu dělá ta Orčí špína, nemůže se ucházet, aby pomohl proti zrůdám, když je sám zrůdou. Sáhnu po meči, ale na konec si to rozmyslím a otočím se k Orkovi zády. Jo je nás tu opravdu hodně... nedáme si něco malého k jídlu??

Udavač příběhu - 17. prosince 2008 17:29

"Anasta" Po smrti tvých rodičů jsi se toulala po celém světě. Poznávala různé kultury, náboženství, ale i tradice různých zemí. Jednoho dne jsi však narazila na jednoho muže. Byl poměrně vysoký, ale samá kost a kůže, pobledlý. Myslela sis, že pro tebe přišla smrt. Byl to starý Nekromant. Ujal se tě. Neměl nikoho. Toulal se po světě stejně jako ty. Jen byl jiné povahy. Byl strašně vážný a nic nebral na lehkou váhu. Bylo ti tehdy 14 let, když tě zasvěcoval do svého řemesla. Toho dne se tobě objevilo něco nové. Zřejmě magie. Dokud starý Nekromantr neumřel podléhala jsi černé magii. Však po jeho smrti se magie vytratila. Nebyla jsi však již nikdy tak optimistická jako dřív . Změnila se ti povaha a to tím, že jsi pobývala přítomnosti Nekromantra. Jednoho dne se objevil muž. Velmi veselí a charismatický. Dalo se říct, že jsi byla šťastná. Ale zhruba po roce a půl umřel. Snažila jsi se ho zachránit, ale nedařilo se ti to. Mágové, drujdové, mastičkáři a ranhojiči se ho snažili zachránit. Nikdo však neuspěl a ty jsi byla opět sama.Zhruba půl roku po smrti tvého drahého přítele jsi se dostala do města zvaného Bůdhar nad Falhem. Myslela jsi, že jsi přišla nevhod jelikož probíhal Jarmark. Měla jsi ale velikou žízeň a u sebe žádnou vodu a jídlo. Rozhlížela jsi se všude možně po městě a hledala jsi všemožné trhy. Ale všude se prodávala jen medovina nebo horký čaj. Ty jsi zatoužila po něčem jiném. V tom jsi uviděla hostinec. Hostinec v zadu za stánky skovaný nebyl skoro vidět. Když jsi přišla blíž tak jsi zjistila, že se hostinec jmenuje "Smutné Nádvoří". To ti připadalo výborné. Vstoupila jsi dovnitř. V hostinci, byly všelijací lidé, ne lidé i tvorové. V hostinci to zapáchalo zatuchlinou a občas i zvratky. Jakmile jste do něho vstoupili hned vedle dveří byl stůl. U stolu sedělo pár trpaslíků popíjejících pivo. U dalšího stolu seděl elf. Zahalená od hlavy až k patě. Všude možně spali lidé. Ale zahlídly jste zde i orka. Však ork byl otrokem. Musel pracovat. Seděl 4 lidí smějících se s vínem. Ti byly velmi dobře vyzbrojeni. Jeden z nich měl paladinskou zbroj a posvěcený meč. Druhé měl velikou černou kápi a dřevěnou hůl. Třetí byl poměrně vyhublí, ale na zádech měl výborně vyrobený luk s toulcem s šípy. U pasu dýku. Čtvrtý tam jen seděl s vínem a občas něco pronesl. Ostatní se zasmáli. Na první pohled neškodný. Však velmi obratný kapsář, se kterým není radno si zahrávat. Vzadu u poslední stolu seděli dva muži. Jeden byl zády k tobě. Byl vysoký, dlouhé bílé vlasy po ramena. Na zádech meč.(BloodX) Naproti němu seděl druhý muž. Je 1,75 sáhu vysoký, váží zhruba 1520 mincí. Lehce pohublý, černé vlasy po ramena, zvýrazňující bledý obličej, modré oči a středně veliký nos, úzké rty s bílými zuby, úzká ramena, pro ženy docela atraktivní. Po ruce měl opřenou velikou kovovou hůl. Ruku měl blízko ní.(Lien z Mnoholesí) V hostinci nebylo jediné volné místo. Když se ale muž s bílímy vlasy pohnul zahlídla jsi, že nakonec jedno volné místo bude.

Anasta - 17. prosince 2008 18:59

Jsem unavená.Mám žízeň a hlad.Procházím kolem všech těch stánku.Sem tam se po očku podívám co prodávají, ale nemám v plánu nic z toho kupovat.Najednou jsem si všimla nějaké budovy.Šla jsem se podívat co to je.Konečně Hostinec...Hmmm...Smutné Nádvoří......??!....to zni zajímavě....A přejíždím si chladným konečkem prstu po rtech....snad tam taky neprodávají jen horký čaj...Prohlížím si stavbu.Po chvíli vejdu.Do nosu mě praští smrad, ale opravdu příšerný.Směs zatuchliny a zvratku.Trochu mě natáhne, ale za chvíli se můj čich přispůsobí.Porozhlídla sem se kolem.....Hledala jsem místo kde je volno abych jsem si mohla konečně sednout,napít se a najíst.Bylo tam hodně různých lidí, Elfů a jiných ras.Přejíždím místnost sem a tam.Najednou se jeden chlápek vzadu pohne a já si všimnu, že je tam jedno volné místo.Chvíli váhám ale potom pomalím a sebe jistým krokem dojdu ke stolu vzadu.Zastavím se pár metru od něj.Mám....nemám....mám....nemám....a není to jedno.......váhám, ale nakonec se dám zase do pohybu dojdu ke stolu.Sednu si na volné místo chytnu si plášť abych si ho nepřisedla a hodím konec pláště do vzduchu.Elegantně a pomalu dopadne na zem.Svojí hůl si opřu o zeď a podívám se svím lhostejným pohledem na spolusedící.Doufam že nemají žadný problém.....Potom se protáhnu.Kapuce mi sjede z hlavy.Pod ní se skrývala andělská tvář a krásne černé vlasy.

BloodX - 17. prosince 2008 19:34

Jak tak sedím a popíjím uslyším i přes všemožný kravál všech poloopilých chlapů, jak se zaklapnou dveře. Hmm další hrdina který si de pro úkol?? Nehnu se ale nastražím uši... Poslochám lehké kroky jak jdou směrem kde sedím se svým přítelem. Buď je to velice vyrchtlý chlápek, nebo to bude prcek.. Sedne si vedle mé levice a mně ovane lehký vánek jak pohodil pláštěm. Teď když odkryl hlavu Ženská... ??? Krásná žena... Jen si ji letmo prohlédnu a nevšímám si ji. Matka mi vždy říkala že tvář, ať už je jakákoliv, není všechno, důležité je jaké má srdce. Já sem se ženami neměl žádný vztah než fyzický, láska mě zatim nepotkala.... A vášeň bez lásky není to pravý.... Ale na mého přítele letí ženský... nenápadně ho na ni opozorním......

Anasta - 18. prosince 2008 10:35

Hmmm.....když si na ten smrad člověk zvykne, není to tu zase tak hrozný.....A jen letmo si prohlédnu ty dva u kterých sedím a zbytek hospody.Zaujme mě jeden chlápek u vedlejšího stolu, ale potom se vzpamatuju, opřu se o stůl loktem a hraju si z pramínkem vlasů.Druhou ruku mám položenou na stole a prsty do něj bouchám.To je otrava.......ale mohla bych si vzít něco na pití....přemýšlím prvně co si dám na pití, ale nakonec si zrekapituluju dnešní den.Byl příšerný.Nebaví mě už bloudit sama...Proč....?....proč?....!....nemám matku, otce, nemám nikoho.......nemám se kam vrátit,nemám ani kam jít.....není nikdo kdo by na mě čekal.....jaký má můj život smysl....?....má vůbec nějaký.....?!......Mám štěstí že na venek nejde poznat co cítím uvnitř....Zachovávám si svou nelítostnou a lhostejnou tvář.Podívam se na ty dva.No...i když.... mi možná nevadí že jsem sama......Protože nejsem zase ten typ co provozuje sebelítost, přestanu se litovat.Narovnám se, podívám se na hostinského.Když prochází kolem zastavím ho a tichým trochu chraplavym hlasem mu řeknu ať mi přinese něco studeného na pití.Neušlo mi že když jsem se ho dotkla střepla ho zima.Když jsem ho pustila šlo vidět že se mu ulevilo.

Udavač příběhu - 18. prosince 2008 12:04

"Hostinec" Hostinský na chvíli odešel pro vaše objednané pivo. Ale chviličku po tom co zašel do kuchyně se ozval hlasitý křik od někud od dveří. Kdosi tam křičel. "Lotře! Ty jsi mne okradl! Za to zaplatíš." Muž u dveří vytáhnul z pod pasu dýku a chtěl bodnout druhého muže. Ten ale uhnul a chytil jej za ramena a otevřel dveře. Otevřenými dveřmi ho vyhodil ven a šel za ním. Ostatní lidé v hostinci se začali hlasitě smát. V dobu kdy již muži byly venku přiběhl hostinský."U prokletého ďasu. Co se to tu děje?" Řekl vystrašeným hlasem. Dva lidé, kteří seděli nedaleko dvou mužů se šli podívat ven. Po malé chvilce přišli a na celou hospodu zařvali. "Jsou to blázni. Perou se jak malí děti. A ještě k tomu na ulici. Za chvíli je drapne brigádní generál."A začal se velmi hlasitě smát. Pak si sedl a do hostince se vrhlo 5 můžu oblečený ve zbroji. Měli na sobě králův znak, který vypadal jako loď. Muži byly vysocí. Na zádech nesli obouruční meče. Každý z nich měl jeden. U pasu dýku. Plátovou zbroj, pod plátovou zbrojí kroužkovou zbroj. Muži byly odolní. Do hostince přišli s muži co se venku prali. Dva těžko oděnci drželi jednoho a další dva drželi druhého. Těžko oděnec, který nikoho nedržel si stoupl do prostřed hostince. Vzal jednomu muži židli a stoupnul si na ni. "Jestli se toto bude opakovat, tak vás nechám vyhodit z království." Poté slezl se židle a šel směrem k hostinskému. Hostinského si vzal stranou a cosi mu říkal. Zaklínač něco málo zaslechl. "To...Krbu...Hlavy...Tady máš." Poté předal hostinskému jakýsi váček. Váček byl velice měkký a nevypadlo to na zlato spíše na bylinky, ale těžko říct. Muž po předání váčku odcházel. Než ale odešel podíval se na vás tři a probodával vás pohledem. Prstem ukázal na mága. Paladinova kroužková zbroj přikrývala i jeho hlavu, ale bylo vidět jak na něho jedním okem mrknul. Poté zavřel dveře a odešel. Začali jste již opět normálně hovořit. Ale do hostince opět vstoupil těžko oděnec a šel směrem k družině s orkem. Stoupnul si k nim a povídá. "Co tady dělá ten ork?" Muž který seděl vedle orka se postavil a řekl. "Je tu s námi. Problém?" A upřeně se při tom koukal na těžko oděnce. Těžko oděnec mu odpověděl."Ano problém. Pokud vím špína nemá co dělat v hostinci!" Ork, který seděl opodál řekl smutným a s podivem lidským hlasem. "Já pojít ven. Já nechtěla problém." Ork si stoupl a byl vyšší než těžkooděnec. Smutně odcházel s hostince. Na krku mu vysel řetěz, kterého jste si před tím nevšimly. Řetěz držel muž, který stál. Pomalu ho ale pouštěl. Těžko oděnec se zamyslel a pak řekl. "Stůj orku!" A otočil se k mužům zády. "Můžeš zůstat ve městě i v království a pokud to hostinskému nevadí tak i v hostinci." Po těchto slovech se těžko oděnec sebral a odešel pryč. Nevrátil se už. Muž, který držel v ruce řetěz, tak ho pevně uchopil a škubnul s ním k sobě. Orka si tím přitáhnul k sobě. Celí hostinec si jich ale nevšímal všichni si hleděli svého. Hostinský, který na všechno koukal se jen podíval na muže. Muži, jenž držel řetěz se zlomyslně podíval na hosinského. Hostinský jen kývnul, že tam ork může zůstat. Po chvilce zaběhnul hostinský zpět do kuchyně. Zhruba po půl hodince se vrátil i s jedním kuchařem. Kuchař nesl pečeného králíka. Králík byl přímo obrovský. Hostinský držel v jedné ruce dva korbely s pivem a ve druhé dřevěnou mísu se brambory. Když odchází zastaví ho žena, která si přisedla k mužům. Hostinský se zastavil a jak na něm žena měla ruku bylo to pro něho jako by z něho vysávala všechnu radost. Do hostinského vstoupil smutek a stesk. Jakmile ho ale žena pustila hostinskému se ulevilo a jasně řekl.“Něco studeného? Jistě hned vám něco přinesu. A odebral se do kuchyně po malé chvilce se vrátil s velmi, ale opravdu velmi studeným nápojem. Byly to vymačkané hrozny do vody. Voda se pomalu zbarvovala z průzračně čisté do červené. “Měla by jste pít ale rychle, vymačkaná šťáva z hroznů, se totiž rychle usadí na dně.“A odejde od vás zpět do kuchyně. Tam vzal nějaké další korbely a nesl je k dalším stolům.

BloodX - 18. prosince 2008 13:20
	Pozoruji události co se kolem dějí.... Potom co sem jen lehce zaslechl rozhovor ztrážného s hostinským a gestikulaci hostinského na Pladina, začínám být ve střehu.... Asi to bude eště zajímavé Pošeptám svému příteli co sem vysledoval..

Lien z Mnoholesí - 18. prosince 2008 14:35

"Hostinec" Nemám hlad, ale ty si klidně něco dej. Máme času dost., odpovím Bloodovi. Pak ovšem obrátím pohled ke dveřím, do kterých právě vešla drobná postava. Nemůžu to říct jistě, ale vypadá to na ženu. Chvíly se rozhlíží a nakonec zamíří k jedinému volnému místo, které se nachází u našeho stolu. Jak se přibližuje, začínám mít čím dál silnější pocit, že je na ní něco zvláštního. Jakoby se kolem ní vznášela nějaká depresivní aura. Když přijde až k našemu stolu, na chvíly se zarazí, ale nakonec si beze slova sedne. Přitom jí sklouzne kapuce a nám se odhalí její krásná tvář. Nemohlo mi uniknout Bloodovo gesto a koutky úst se mi zvlní v jemném úsměvu. Pěkná dívka to rozhodně je, ale co dělá v takovém pajzlu? No možná bych to mohl zjistit... Mé myšlenky přerušil Blood, který mi pošeptal své obavy. Předchozí rvačce a zásahu stráže jsem nevěnoval pozornost a sledoval dívku. Teď se ovšem otočím a zbystřím. O co jim jde? Když se ale pak nic neděje, zase se uklidním, obrátím pozornost k dívce. Zrovna když chci začít konverzaci, dívka odchytne hostinského a požádá o něco k pití. Při jejím dotyku mužem projel třas a na jeho obličeji se okamžitě objevil smutný výraz. Ten ale zmizel vzápětí po tom, co ho dívka zase pustila. Tak tahle holka rozhodně nebude obyčejná. Ještě na akademii jsem četl knihu, ve které se psalo, že podobné účinky mívá na lidi přítomnost nekromantů. Ale okolo ní se nevznáší pach smrti jako u nich... Možná je nebezpečnější než na první pohled vypadá.. Teď, když se okolí konečně uklidnilo, si můžeme popovídat. A tak prohodím poznámku, směřující jak na dívku, tak na Blooda. Je tu nuda co, žádný vypravěč, ani bard, jen spousta opilců.

BloodX - 18. prosince 2008 14:46

Tak nám něco povyprávěj ty Liene, vždy si byl dobrý vypravěč Pousměji se a prohodím na něj, Myslim že máš o čem povídat, ne....?? S úaměvem se podívám na svého přítele. A potom na Paladina, kterého si teď budu hlídat... Paladin.... Rytíři dobra.... Dokáží vycítit zlo na metry a detekovat osobu která je tím zlem obklopená. Ale mi sme na stejný straně a stvůry temnot zabíjíme, ale neznáme tu dívku, která sedí vedle mne. Nemohl sem si nevšimnout jak hostinský zbledl když se ho dotkla. Ale jak může něco tak krásného ovládat zlo... Kam ten svět zpěje... Radši si budu hlídat oba.... Nerad bych, aby si mysleli že ta žena patří k nám...

Lien z Mnoholesí - 18. prosince 2008 14:54
	"Hostinec" No to jistě ano, odpovím se smíchem, ale nejspíš bych vás unudil k smrti. Pochybuji, že by někdo chtěl poslouchat, jak jsem chodil od vesnice k vesnici a ukazoval dětem světelné koule. Obrátím se na dívku, A co vy paní, nemáte nějakou příhodu, která by dokázala zahnat nudnou chvilku? I když se snažím mluvit bezstarostně, jsem neklidný stejně jako Blood.

BloodX - 18. prosince 2008 15:08
	Úsměv mi zpadne ze rtů Jo dobrej nápad jak jinak zjistit co je zač něž si v klidu z úsměvem popovídat. Ale to akorát na nás padne podezření že kní patříme, ale je to rozhodně lepší zjistit co je zač, než aby ji bezdůvodně někdo rozsekal.. Opět se usměji a Ano a co vy slečno... Máte ňáký příběh...??? Otočím se na ni...

Udavač příběhu - 18. prosince 2008 16:32

"Lienis Searinion" Když jsi byl ještě hodně malí. Bylo ti tehdy kolem 6let jsi se začal zajímat o luky. Luky proč zrovna luky. Pokládal sis tuhle otázku. Vždy jsi toužil po luku, který nikdo mít nebude. Jednoho dne jsi se zatoulal do lesa a našel luk. Však on byl obyčejný. Neváhal jsi a vzal jsis ho. Toulec ti doma matka ušila. S otcem jste šli do lesa pro dříví, když v tom jsi vyděl krásné dřevo. Bylo přímo výborné na výrobu šípů. Vzal sis jej domu. Ale otec nevěděl jak se šípy vyrábějí. Šel jsi tedy s otcem do města. Jeden starší muž uměl s lukem neuvěřitelné věci. On sám si luky vyráběl. Nevyráběl jen luky, ale i šípy, tětivy, ale i terče. Po pár dnech si měl přesně vyvážené šípy. Luk nestřílel moc daleko spíše jen pár kroků. Jakmile ti bylo již 15 let, chtěl jsi se stát chodcem. Otec o tom nechtěl ani slyšet, jelikož byl sám kdysi chodcem. Nikdo o tom však nevěděl. Otec tě nechtěl pustit. Tvoje touha stát se ale chodcem byla silnější. Utekl jsi z domova. První co bylo, že jsi šel do města ke starému muži. Vše ti vysvětlil. Mnohé tě naučil. Dal ti také luk. Tento luk máš do dneška. Kdysi jsi cestoval a sháněl různé bylinky a snažil sis vydělat. Když jsi měl dost peněž koupil sis dvě dýky a dva tesáky. Nosíš je tak aby jsi při jaké koliv situaci mohl vytasit. Po tvých dlouhých cestách jsi byl velmi unaven. Nevěděl jsi, že poblíž je město Bůdhar nad Falhem. Toto město bylo proslavené svou výrobou lodí. Svět jsi měl již velmi prochozený, ale nikdy jsi se nepodíval přes oceán. Jen jsi poslouchal od starých lidí a Bardů co je za oceánem. Velmi hezky o tom vyprávěli. Dalo se na to jen vzpomínat. Chtěl jsi ale najít družinu, která by byla schopna s tebou odjet přes oceán, jelikož by jsi velikou loď sám nezvládl. Takovéto představy jsi měl, když jsi vyčerpaný. Šel jsi velmi pomalou chůzí. V lese se nadalo utábořit jelikož zde byly hordy nelítostných skřet a jiných různých démonů. Pomalu jsi došel do města. Při první příležitosti jsi se opřel o hradbu města. Jakmile jsi nabil trochu sil vydal jsi se hledat hostinec. Ve městě byl zrovna Jarmark. Bohaté prodeje ryb, koření, bylinek, zbraní a dalších jiných různých věcí. To tebe ale nezajímalo. Ty jsi si potřeboval odpočinout a najíst se. Lidí ti řekli že na náměstí za stánky je hostinec "Smutné Nádvoří". Když jsi byl blíž hostinci tak před ním stáli 4 těžko oděnci. Dva těžko oděnci drželi muže. Ten byl skleslý vedli nich ležela na zemi dýka. Druzí dva těžko oděnci drželi druhého muže ten měl rozbitý obličej a div nespadl na zem. Najednou z hostince vyšel Paladin. Také těžko oděnec. Na sobě měl velkou plátovou zbroj, pod plátovou zbrojí kroužkovou zbroj, která překrývala hlavu. Jen si narovnal rukavice a odešli směrem k hradu. Pomalu jsi se blížil k hostinci. Dveře se otevřeli a vyšlo pár trpaslíků. Jeden ti podržel dveře, abys mohl vejít dovnitř. Vešel jsi a všude bylo plno. Po hostinci se linul zápach zatuchliny a zvratek. U stolu seděl elf. Zahalená od hlavy až k patě. Všude možně spali lidé. Ale zahlídly jste zde i orka. Však ork byl otrokem. Musel pracovat. Seděl 4 lidí smějících se s vínem. Ti byly velmi dobře vyzbrojeni. Jeden z nich měl paladinskou zbroj a posvěcený meč. Druhé měl velikou černou kápi a dřevěnou hůl. Třetí byl poměrně vyhublí, ale na zádech měl výborně vyrobený luk s toulcem s šípy. U pasu dýku. Čtvrtý tam jen seděl s vínem a občas něco pronesl. Ostatní se zasmáli. Na první pohled neškodný. Však velmi obratný kapsář, se kterým není radno si zahrávat. Jediný stůl, který byl volný byl hned a dveřmi. Posadil jsi se velmi unaveně. Hostinský k tobě rychle pospíchal a jediné co ti řekl bylo. “Asi pivo, že pane?“ Chvíli stál a čekal zda mu to odsouhlasíš.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 18. prosince 2008 16:46

"Ne ne, já si tento lidský nápoj příliš neoblíbil. Doneste mi radši čisté vody, nebo máte-li tak snad čaje." Dám se do prohlížení okolí, než mi přinese hostinský mé pití. Rozhodně si prohlédnu luk toho chlapíka z té zvláštní čtveřice. Byl to luk kvalitní, ale ne tak dobrý jako ten můj. Víc k pohledu nepotřebuji, dále přesunu pohled na orka, ale na něm neshledám nic zajímavého. Pak přesunu pohled na poslední zajímavý objekt v této místnosti. Trojci, člověk, barbar a nějaká malá postava, na hobita moc vysoká, na elfa moc malá. Takže nějaké dítě? No spíš dospívající a možná lidská holka, nebo mladý elf, přes tu kápi to nejde poznat, ale je drobné postavy. Snad dcera toho člověka? Divná společnost. Nemám moc co na práci a tak pendluji pohledem mezi tou čtveřicí a tou trojcí a doufám, že alespoň někdo z nich udělá něco zajímavého.

Udavač příběhu - 18. prosince 2008 17:16

"Lienis Searinion" Hostinský jen přikývne a tichým hlasem řekne. "Jak je libo." Pomalu je již na odchodu, ale na něco si vzpomněl. Obrátí se zpět a říká."Omlouvám se pane ale čaj už nemáme. Donesu vám tedy vodu." A rychlím krokem odchází. Jakmile ujde dva sáhy od Lienise Seariniona pomalu začne běžet. Jeho veliké břicho v tom okamžiku začalo skákat. Některým hostům to přišlo k smíchu. Hostinský se ale zastyděl. Jen zašel do kuchyně. Po chviličce vyšel ven pomalou chůzí sel k Lienisovi Searinionovi. V ruce držel džbán s vodou. Postavil jej na stůl a řek. "Nechcete ještě něco k jídlu? Máme dnes výborné polévky. Dršťkovou a bramborou." Při prohlížení okolí sis všimnul muže, který právě dršťkovou polévku jedl. Nebyla ale cítit její vůně, jelikož smrad byl poměrně vysoký. Hostinský začal opět hovořit. "Teď jsem si vzpomněl. Mám tady volné nějaké pokoje kdyby jste chtěl." Řekne hostinský pobízejícím tónem. Trochu se při tom usměje. Než stihneš odpovědět, přeruší tě křik. "Co děláš nemehlo!?" Křičí muž, který seděl vedle. Najednou orkovi dal prudký pohlavek. Ork jen řekl jediné. "Omlouvat" Řekl ork velmi skleslým hlasem jelikož vylil pití muži. Hostinský jen na ně otočil hlavu a hned jí zase odvrátil. Chviličku dumal a pak zakroutil hlavou. Ozval se zpět na Lienise. "Tak co?" Optal se hostinský.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 18. prosince 2008 17:21
	Úprku hostinského se zasměji jen lehce, spíš nasadím shovívavý úsměv. "Tak já bych si dal tu bramborovou s pečivem a o pokoji popřemýšlím. Jinak nevíte co se tu děje? Divná společnost.." nepronesu to zas tak nahlas, aby to bylo příliš slyšet.

Udavač příběhu - 18. prosince 2008 17:47

"Lienis Searinion" Hostinský se jen pousměje, si řekneš o bramborovou polévku. "A dáte si chléb, nebo obilné placky?" Zeptá se hostinský. Na tu druhou otázku však odpoví pozdě. Tichým hlasem se k tobě nakloní a říká. "Vy jste sem nepřišel kvůli té veliké odměně? To se divím. Král nabízí 5.000 zlatých tomu kdo zjistí pravdu o Ryfryořích. Moment donesu vám leták.“ Řekne hostinský a odejde ven z hostince. Po malé chvilce s vrátí a v ruce drží žlutý vláčný papír. Na papíru je napsáno. “Hle zde ve městě, vybráni budou. Jen 10 vyvolených. Druidi z celého okolí vybrati vyvolené. Jen ti vydělat každý 5.000 zlatých.“ Hostinský ho nechá ležet na stole a říká. “Sám král nechal povolat nejlepšího ze svých písařů, aby tu zprávu napsal. Sám král ji diktoval. 1000 krát to museli písaři přepisovat, aby se mohla zpráva vyvěsit po městech. A trochu odstoupil a tichým hlasem řekl. “Rychle to schovejte, je zakázané brát si to.“ A otočil se zády a odešel. Chvíli jsi dumal, ani jsis nevšimnul, že již utekla skoro hodina. Hostinský mezi tím donesl bramborovou polévku. V polévce plavali veliké kousky hub a brambor. Jen čekal na to co mu řekneš za přílohu k polévce.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 18. prosince 2008 18:06

Přečtu si pořádně plátek. Můj úsměv se vrátí, protože styl toho písma mi přijde směšný. Obzvláště jestli to měl diktovat král a psát nejlepší písaři. "Ty placky prosím. A ten papír si vemte, já jej nepotřebuji, už jsme si jej přečetl. Kde jsou ti druidi? Vidím tu čtveřici a trojci, která by se snad přidati chtěla, ale druida žádného. Možná i já bych se k tomu dobrodružství přidal. Rád poznám nové kraje, nová místa. Když za to můžu dostat odměnu tak ještě lépe pro mě." Poprvé ochutnám polévku. Její chuť nic moc, chybí jí koření a sůl, jsou to spíš brambory a houby uvařené ve vodě a v té vodě podávané, ale jíst se to dá.

Udavač příběhu - 18. prosince 2008 18:28

"Lienis Searinion" Hostinský jde rychle pro placky. Přinese ošatku. V ošatce je 5 placek. Hostinský je položí na stůl a přisedne si na volnou žídly naproti tobě. Ruce si položí na stůl a trochu se k tobě nakloní. Tiším hlasem říka. "Tady Druidy nespatříš. Ve městě ne. Král jim dá všem vědět, pak se půjde na svaté místo a tam Druidi udělají zkoušku. Nikdo neví co je to za zkoušku, ani z čeho se bude skládat. Jediné co vím, že Druidi budou jenom prostředníky. Rozhodne příroda. Víc by jsi se dozvěděl u krále. Ale nechoď k němu, král příjme jen družinu o určitém počtu lidí. Samotného tě nepřijme. A poznán. Ono to neni poznání spíš jako hazard se životem, právě proto Druidi. A je tady jeden co žije s Druidy. Byl u skřetů, ale nemluví. Hýbe se na místě, říkají o něm že je blázen. Když přeplouval totiž přes moře cosi se vynořilo. Velikou královskou loď to vcuclo. On jediný přežil. Říká všude, že to bylo obrovský drak, který chrlil vodu a dělal vítr. Jediní kdo mu to v království věří jsou Druidi. Proto žije u nich. Pomáhá jim teď s nějakými léky a podobně." Potom co hostinský domluvil se zvednul ze židle a řekl již normálním hlasem. "No nemůžu okounět, kdyby jsi chtěl cokoliv vědět, však kromě královi nabídky, přijď do kuchyně tam se s tebou domluvím." Řekl hostinský a odešel do kuchyně. Mezi tím přišli nějací dva odrbanci do hostince. Jeden se rozhlíží po volném místě. uvidí volnou židli u tebe. Hbitě si na ni sedne a z vaku vytáhne 3 kbelíky a malí oříšek. Položí jej na stůl a chraptivým hlasem říká."Chceš hrát?" A šarlatánsky se na tebe dívá. Drhá stojí u stolu a kouká.

Anasta - 18. prosince 2008 19:16

Podívám se na to pití.....Hmmm...to neznám....ale muže to být dobrý......Chvíli se dívám na to jak se červená barva rozptyluje ve vodě.Hostinský mi ještě něco řekne ale pak odejde.Chytnu sklenici a ta se ještě víc orosí.Přiložím si sklenici k rtům a upiju .Chutná to zajímavě.Mí spolusedící se začnou bavit, ale to je mi opravdu jedno o čem.Ani ne o pár minut později se mě jeden z těch dvou zeptá jestli nemám nějakou příhodu.Chvíli si prohlížím sklenici a přemýšlí co mu odpovím…..To je poprvé po dlouhé době co někdo na mě takhle promluvil….jiní by se na mě ani nepodívali….hmmm…..ale stejně cítím že se bojíK tomu se ještě ten druhý chlap zeptá na to samé .Položím sklenici. Ne…..a chvíli si sni hraju. …nemám žádnou se kterou by se dala krátit dlouhá chvíle……a ještě se napiju, nebo spíše upiju. Ale…rada si něco poslechnu…..můj hlas je trochu chraplaví ale i přes to je půvabný.Je ni horko.Po čele mi steče malá kapka potu.Já jí utřu zrovna když si to směřovala ke spánku a položím ruku na stůl.Druhou rukou si podepřu hlavu a čekám jestli někdo začne vyprávět.Stejně i když začne tak mě to nebude moc zajímat, ale určitě to odvede pozornost ode mě.

BloodX - 18. prosince 2008 19:42
	Jak na nás žena nepřítomě vzhlédne začíná mi být čím dál víc nesympatická... Když na nás promluví proběhne mi mráz po zádech. Pohrdavě prohodím Tak co můj příteli, řekneme téhle osamělé osobě náš příběh, nebo se na ni vykašleme a počkáme až bude mít zájem o společnost. ?? Pootočím se na svého přítele aby mi trochu pomohl s navázáním konverzace s touhle slečnou...

Lien z Mnoholesí - 19. prosince 2008 12:18

Hospoda Není moc společenská, jen co je pravda. Ale vlastně se není čemu divit. Já bych taky nebyl moc upovídaný, kdybych si sedl k dvou cizím chlapům pochybného vzhledu. Blooda jako obvykle ovládla jeho výbušná povaha a začal být trochu hrubý, přesto pokus o navázání konverzace ještě úplně nezavrhl. Možná později. Teď by mne spíše zajímalo, jestli jste taky přišla kvůli králově nabídce, jestli se tedy můžu zeptat? Odměna je to vskutku veliká, jen co je pravda. Zkusím svést rozhovor na méně osobní hladinu.

Anasta - 19. prosince 2008 17:32

Je mi jedno co ten světlovlasí říká.Ty víš o mě prd....jak můžeš lidi posuzovat když je ani neznáš.....Potom začne mluvit ten druhý.Je to poprvé co jsme se někomu odhodlala podívat do očí.Jen mám strach ať ho to ode mě neodradí úplně, i když by mi to nevadilo, ale zaujala mě ta odměna."Ne....kvůli žádné odměně...jsem jen kolem jdoucí....."a ještě se napiju protože mi vyschlo v krku.Nejsem zvyklá říkat tak dlouhé věty, nebo spíše jsem už dlouho nemluvila a už to vypiju.Trochu se pousměju.Vzpomněla jsem si na jedu záležitost co mě po cestě sem potkala.Nevím proč, ale mám se chuť vstanout a jít si lehnout.Je pravda že jsem se dlouho dobře nevyspala.Člověk jako já to ani nepotřebuje....co je to za pocit.....chce se mi....chce...to není možné...chce se mi....spát...?!....,ale to je jedno za chvíli to přejde.....doufám....v tom si vzpomenu že u toho to stolu někdo se mnou sedí......"Co..je to za nabídku....?"a dívám se na moje nehty........proč se ptám diť mě to ani nezajímá.....uvědomím si, ale už mou otázku nechcu brát zpět....

BloodX - 19. prosince 2008 17:55
	Podívám se na ni.... A odpovím ji na otázku sice nepatřila mě, ale nevadí... Místní král hledá 10 bojovníků... Neví se na co ani proč, ale důležité je že nabízí 5000 zlatých. Napiji se piva a položím džbán trochu víc nahlas než sem chtěl, až trochu vyžbluňkne....

Anasta - 19. prosince 2008 19:07

"Hmmm.....deset říkáš.....?a celá zamýšlená si přejedu prstem po rtech.Deset =..... co to ne.....ale.....ne jen kdyby se mě někdo zeptal a potřeboval moje umění.....a zatvářím se spokojeně.Z mojeho přemýšlení mě vyruší uder džbánu o stůl."a vy patříte k nim...?"vypadne tahle otázka ze mě aniž bych ji chtěla vyslovit....Co se to s tebou děje...?ve chvíli kdy si překročila tenhle práh tě nepoznávám.Kde je ta holka co ji bylo jedno co se děje kolem.....ne buď už ticho dej mi pokoj...! Svádím vnitřní boj....Když hostinský prochází kolem tak si objednám rum, ale jen jednu půlku.Když ju do sebe kopnu dám si další.......

Lien z Mnoholesí - 20. prosince 2008 14:07

Hospoda Tak přecejen se rozpovídala, lehce se pousměji. Máme v úmyslu se k nim přidat. Přece si takovou šanci nenecháme protéct mezi prsty. Viď Bloode? Kývnu na svého přítele a pořádně si loknu ze svého džbánku. Pak jen sleduji, jak do sebe dívka hází panáky, jeden za druhým. Vypadá to, že tu měl někdo žízeň. Najednou se ale napřímím v náhlém uvědomění si svého nedostatku společenského chování, který rychle napravím. Musím se vám omluvit, ale až teď jsem si uvědomil, že jsme se vám nepředstavili. Mé jméno je Lien. A tenhle bručoun vedle je BloodX. Naše představení doplním drobnou úklonou, která vypadá dosti směšně, když při ní člověk sedí na židli. A mohli bychom znát i vaše jméno? Tedy pokud se s námi o ně chcete podělit.

BloodX - 21. prosince 2008 11:34

Jo takový dobrodružství si prostě nemůžem nechat ujít, aspoňmáme šanci sejmout pár dalších nestvůr a příadně jejich pánů... Připosledních slovech se podívám na sousedku, chviku se na ni dívám , ale potom svůj pohled odvrátím.... Jestli se chce přidatk bojovníkům, tak to sem teda blázen, ta by se spíš měla posatavit na stranu zla než na naši, no ale třeba se s toho vyléčila, každý může udělat chybu... Ale kdojednou skusízakázané, může k tomu zase sklouznout.... Tak si ji hold budu hlídat.... Prolítne mi myšlenka hlavou. A když mě Lien představí jenom řeknu Ahoj Trochu máchnu rukou jakoby na pozdrav a tářím se jakobych to neudělal...

Arutha ConDoin - Liga Severu - 21. prosince 2008 19:17

Poslouchám vyprávění hospodského když uslyším příběh o moři zasním se trošku. Že by modrý drak, či leviatan? Někteří mudrci tvrdí, že Leviatané jsou mořští draci, kteří ztratili stálým životem ve vodě křídla a přizpůsobili se více vodě.... Nepřestanu ale poslouchat co říká o druidech. Když vyprávění skončí poděkuji za jídlo a prozatím se rozloučím, že když budu potřebovat tak mu dám vědět. Po nějaké době si přisedne hráč a vyzve mě ke hře, mezi lidmi často zvané skořápky. Nevím proč jim tak říkají, když jsme zatím nikdy neviděl, že by je se skořápkami hráli. Vždy používali kelímky, malé mističky a tak podobně. Úvodní sázka je nízká "Proč, ne jen si přisedni blíž sem." poukáži na místo blíž ke mě, kde není tolik stínu a je dobře vidět na stůl. Tady přede mnou nic neskryje. Mé oči jsou hbité, vycvičené sledováním cílů pro mé šípy. Nakonec vím ve které mističce by měl být oříšek. Také vím, že tam je. Poprvé přiláká na snadnou hru a pak člověka oškubou, protože si pak myslí, že přece vyhráli a jen pak byli nepozorní. Po druhé zvyšuje sázku, ale jen nepatrně, taky už zkusí ten oříšek ztratit. Vím, že není pod žádným kyblíčkem, proto, když ukazuji, kde má být oříšek, položím přímo na něj ruku a nechám ji tam. "Pokud, je oříšek tady v tom, tak není v těch dvou druhých, že? Odklop je." Upřeným pohledem vyzvu hráče před sebou. Plánuji jej ještě oškubat, za to že on se snaží oškubat jiné, obzvláště, když mají něco vypito a jejich pozornost není tak velká. Jeho největší chybou je to, že si nevšiml mého pohárku s vodou, nikoliv pivem, či vínem.

Udavač příběhu - 22. prosince 2008 16:22

"Lienis Searinion" S velikou radostí si muž přisednul a začal přehazovat kelímky ze strany na stranu. V kelímkách byl velmi těžko slyšet oříšek jak se hýbe. Velmi bystře pozoruješ a na nic jiného než na kelímky nesoustřeďuješ svoje smysli. Po chvilce přehazování se jeden z kelímků lehounce nadzdvihne. Však oříšek, který ještě před chvílí přeskakoval v jednom kelímku utichl. Hráč se zastavil a ruce sundal z kelímků. Hráč na tvé svolení odkryl všechny kelímky. Však lest na tebe ušil. Dva oříšky v mističce měl. Na chvíli se zastyděl, ale za nedlouho začal zase přehazovat. Opět si sledoval hru. Ale ani jeden kelímek se ani trošičku nenadzdvihl. Oříšek přeskakoval stále dál a dál. Jakmile opět zastavil kelímky ukázal jsi ať odkryje dva vedlejší na kterém nemáš ruku. V prvním nic nebylo, ale ve druhém byl oříšek. Ruku kterou jsi měl položenou na třetím byl prázdný. Pak ale řekl. “Jednou jsi vyhrál ty a jednou zase já. Takže je to v pohodě. Ty nic nedáš mě a já nic nedám tobě.“ Řekl vtipkálským hlasem a odešel k jinému stolu. Došel k mužům, kteří měli u sebe orka. Jen co k nim přišel a na stůl položil kelímky, tak ho jeden z mužů chytil a strkal ho postupně ven. Druhý muž ho však začal bránit. To se ale do šarvátky pustili i ostatní. Najednou přiběhl hostinský a začal křičet. “Neblázněte, vždyť mi to tu rozmlátíte!“ Křičel hostinský. Jeden z mužů co nebyl v šarvátce zapleten běžel ven. Za malou chvíli tam přišlo několik paladinů. Nejprve chytli několik mužů a vyhodili je ven aby se tam zatím prali. Poté až tasili meče. Jeden z paladinů říká. “Pánové, půjdete teď s námi, nebo vás dám popravit!“ Šarvátka v mžiku přestala. Muži, kteří ještě před chvilkou seděli a popíjeli byly v mžiku pod meči. Vyšli ven. Jen málo kdo ví co se s nimi stalo. Ovšem po chvilce se vrátil jeden z paladinů do hostince s říká hostinskému. “Vyhodili jsme je z města, takže nic neudělají. Vzali jsme jim i peníze za škodu co tu způsobily, tady je 10 zlatých.“ Poté co předal mince hostinskému zvedl židle a stoly co byly povalené. Poté pomalím krokem odcházel podíval se dozadu ke krbu. Trošičku se zašklebil a odvrátil hlavu na tebe. To se jen trochu pousmál. Hostinský si po jeho odchodu sednul na židli a řekl. “Jen 10 zlatých.“ Říká hostinský skleslým hlasem. “To by měli zaplatit spíš ti kteří mi to tu zhuntovali, teď nám nejspíš zase zvednou daně.“ A podepřel si rukou hlavu.

Udavač příběhu - 07. ledna 2009 22:45

"Ignus" Jakmile jsi se pomstil všem co tě v tvém životě zradili, rozhodl jsi se jít do světa a najít přátele, kteří by byly věrní. Dlouhé roky jsi cestoval po světě. Peníze, jenž jsi měl ti už došli. Zbylo ti velmi málo peněz. Měl jsi akorát na chleba. Ale jako hobit se nikdo neobtěžoval ti dát nějakou práci. Zřejmě to také bylo tím, jak jsi byl oblečený. Cestoval jsi opravdu dlouho. Jednoho dne jsi však narazil na jedno veliké město Bůdhar nad Falhem. Jakmile jsi dorazil do města viděl jsi plno lidí. Ve městě byl jarmark. V tom zmatku se těžko něco hledalo. Vešel jsi do města. Při průchodu sis všimnul obří brány. Jakmile jsi byl ve městě tak všude bylo plno lidí a obchodníků. Po dlouhém rozhlížení se mezi stánky si zahlédl hostinec. Již podle toho jak vysela cedule se soudkem. Šel jsi pomalu dovnitř. V tom jsi viděl jak několik odzbrojenců táhne ven nějaké pobudy s orkem. Vytáhly je ven za hradby a tam s nimi něco provedli. Neviděl jsi však ale co. Jakmile vstoupíš do hostince tak ti do nosu bouchne smrad zatuchliny a zvratků. Hned u dveří sedí nějaký muž s lukem. Nejspíš hraničář. Všude je plno trpaslíků, elfů a dalších jiných lidí. V zadu je veliký krb. U něho stůl. U stolu sedí muž, jenž má na zádech dva meče, naproti němu jiný muž a vedle muže se dvěmi meči sedí žena. Hostinský běhá mezi hosty a poslouchá co si kdo objednal. U hraničáře je jedno volné místo. A na druhé straně od hraničáře, jsou volná místa dvě. Sedí tam ale nějací dva muži a hrají nějakou hru. Hostinský rychle přispěchal. a řekl ti. "Posaďte se někam. Co vám mám donést." Zeptal se hostinský udýchaným hlasem. Hostinský byl silnější postavy a hlavu měl holou.

Ignus - 08. ledna 2009 01:01

Starý dluh byl již vyrovnán a pomsta došla svého naplnění. Nebylo u čeho zůstávat. Nikdo, koho jsem znal, považoval za přítele, nebo věrného poddaného, mi nezůstal. Nebylo nad čím uvažovat. Musel jsem opustit svůj kraj a začít nový život někde jinde. Daleko, co nejdál to od toho místa. Nikdy jsem nevycestoval za hranice knížectví a neměl jsem žádné povědomí o tom, co mě čeká, s čím se setkám, ale vůle mě hnala stále vpřed. Pro hobita nikdy nebylo cestování bezpečné, ale mnohem víc by byl můj život ohrožen, kdybych zůstal. Konečně jsem se dostal tak daleko, abych se cítil volný a nemusel se neustále otáčet za sebe. Nezáleží na tom, jak se tahle díra jmenuje, nebo kdo tu vládne. Tady jsem jen neznámou osobou bez minulosti. Zastavím se tady. Už jsem se rozhodl. Beztak je můj měšec už prázdný a musím si najít nějaký melouch, jinak nebudu mít co na zub. Procházím skze impozantní bránu a dávám pozor, aby do mě nikdo z davu nevrazil. Vypadá to, že jsem dorazil zrovna v době trhů. Ve městě je nyní spousta mincí a kapsářů, kteří by je chtěli získat. Pro jistu svůj mešec skrývám pod košilí, abych nepřišel o to málo, co mi ještě zbývá. Konečně nacházím hostinec, místo, kde naplním svůj prázdný žaludek, složím hlavu a pokud budu mít štěstí, najdu práci. Teď, při jarmarku, je pomocná ruka jistě vítána. Neváhám a vcházím dovnitř. Strážných, kteří vyvádí jakési pochybné existence kamsi za hradby si nevšímám. Není to můj problém. Co mě však zasahuje mnohem víc, je příšerný zápach, který se šíří po celém hostinci. Takový zápach ještě za bílého dne? Chvilku zvažuji, zda se na tomto místě mám vůbec zastavovat. Co když tu mají mor, černý kašel, nebo lepru? Házím očkem po místnosti, abych se ujistil, zda uvnitř nejsou nějací malomocní. Klid do duše mi přináší osoba s meči na zádech. Nejspíš choromyslný blázen, ale určitě bohatý, pokud má meč, ba dokonce dva. Bohatý člověk by se jistě nezastavoval v takové díře, pokud by ve městě bylo něco lepšího. Začínám se rozmýšlet, kam se asi usadí, když přispěchá hostinský se svou otázkou. "Přineste mi horkou medovinu, prosím. Támhle, co sedí ti dva pánové" žádám zdvořile a gestem poukazuji na jedno z volných míst u stolu s muži, kteří se věnují neznámé hře. Hned poté se nesmělým krokem přesunu k volné židli a promluvím k osazenstvu. "Dobrý večer. Smím se posadit?" zeptám se spíše řečnicky a rovnou se usadím. Nebudou-li mít žádné námitky, začnu věnovat pozornost jejich hře... třeba bych je později mohl vyzvat a vydělat si nějaké drobé. My pulčíci jsme šikovní gambleři.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 08. ledna 2009 08:31

Opět se zlehka napiju vody z poháru. Ta voda je pěkně hnusná. Asi ji zkazilo to prostředí tady. Není nad čistou vodu z hor při jarním tání. Zhluboka se nadechu a rychle vydechnu. Kopnu do sebe zbytek té vody a klepnu pohárem o stůl a odsunu od sebe, abych dal jasné znamení, že mám dopito. Hostinský si toho všimne, ale při spoustě práce co tu má se ke mě dostane až po hodné chvíli. Ještě se stihne cestou zeptat nově příchozího hobita co si dá k pití. Konečně se dostane ke mě a je vidět že má prostě naspěch. Proč si nepořídí pomocníka? Nejlépe nějaké děvče, které by sem přicházeli otravovat každý večer štangasti a zvyšovala by mu prodeje.. "Opět vodu, ale teď prosím dejte do ní lžičku s medem a nechte mi jí tam, ať si s tím můžu míchat." Všimnu si že hobit zamířil ke stolu naproti. Není na něm nic moc zvláštního, snad jen to, že to musí být tulák, co byl na cestě už hodně dlouho, dle opotřebení a zaprášenosti oblečení. Pohledem jej přestanu sledovat velice rychle, protože není evidentně nijak zvlášť ozbrojen a nevypadá jako by se chtěl připojit k onomu dobrodružství, jež se tu chystá. Pozornost obrátím zpět k těm dvěma co sedí s tou holkou. Ti by mohli být mezi těmi hrdiny, ale brát tam sebou holku? To si myslí, že něco zvládne? Pokud to není nějaká pomenší dospělá žena. N2kteří lidé občas dorůstají výšky sotva přesahující hobity. To by pak mohla být nějaká kouzelnice a proto ten háv. Zjistím, že jsem jejich směrem koukal poněkud dýl a nevím ješstli si toho všimli, ale pokud ano nebudou si myslet, že jsem je sledoval, protože při mém přemýšlení pohled znepřítomněl a bylo to jako bych pouze hlděl jejich směrem a oni tam nebyli. Nakonec mi nuda nedá a přitáhnu si batoh a vytáhnu z něj nedodělanou sošku. Pořádně není poznat co to je protože je zatím velmi hrubá. Když hodlám vytahovat svůj řezbářský tesák, objeví se předemnou další pohár s vodou, do nějž je ponořená lžička. Hned tedy přesunu ruku od tesáku k měšci a rychle z něj vylovím několik měďáků a dám je hostinskému. Hned jak odejde vezmu tesák do ruky a začnu si pod stolem vyřezávat dál. Ani se to nesnažím tolik skrýt, jen chci aby piliny padali na zem.

BloodX - 08. ledna 2009 16:50

Posedávání u baru mě začíná už nudit a jak se jmenuje tahle žena, v kterou jsem nezískal ještě žádný respek ani důvěru mě začíná také nudit. Sedím dál u baru a nimrám se v jídle které sem už skoro dojedl. Otočím se směrem do hostince a porozhlédnu se opět po přítomných. A tamhle je Hobit kterého sem si předtím nevšim, a támhle je taky někdo. Chvilku se na něj dívám a sleduji ci to dělá pod tím stolem. Pochvíli si všimnu jak odpadávají piliny na zem a dojdemi že si buď něco vyřezává. nebo chce podřezat nohu stolu. Dál mu pozornost nevěnuji, a spíš si všímám čím bych se mohl zabavit.

Udavač příběhu - 08. ledna 2009 19:35

"Ignus" Hostinský jen přikývne a odběhne do kuchyně. Ty jsi se mezi tím zeptal mužů, jenž hráli hru, jestli si můžeš přisednout. Muž,který měl u sebe 3 kalíšky se trochu nadzdvihl ze židle a rukou ukázal na volnou židli. Tichým, ale i přesto dost hlasitým hlasem řekl. "Tady. Posaďte se." Ty jsi se posadil. Druhý muž si od tebe trošku odsedl. Mezi tím se na tebe druhý podíval a řekl. "Chceš si zahrát?" A odkryl tři kelímky. Pod levým(z tvé strany) byl malý oříšek. Upřeně na tebe hleděl. Kelímky postavil obráceně. Hostinský ti potom donesl malinký korbel, ze kterého stoupala pára. Pod nosem se ti vznášela vůně horkého medu. Medovina byla jako vždy sladká. Hostinský jen stál a čekal zda si ještě něco neobjednáš. Po chvíli čekání se ale již zeptal. "Ještě něco? Pane." A koukal na tebe stejně upřeným pohledem jako hráč.

Udavač příběhu - 08. ledna 2009 19:39

"Lienis Searinion" Jakmile požádáš hostinského o trochu vody s medem, tak jen kývne. Zrovna stál u hobita. Odběhl a položil ti rychle sklenici s medem na stůl. Pak položil i menší korbel a v něm byla teplejší voda. V korbelu byla ponořena malá stříbrná lžička. Na sklenici bylo lehce položeno víčko. Přitáhneš si jej a dáš si lžičku s medem do vody. Poté si vyndáš sošku s tesákem. Začneš si vyřezávat a hobliny, jenž jsi odřízl z kousku dřeva začali padat na zem. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Však hobit, sedící nedaleko od tebe mohl něco zahlédnout. Pod tebou se mezi tím udělala světle hnědá hromádka hoblin z sošky. Tvá soška pomalu začala dostávat tvar, kterého jsi chtěl dosáhnout.

Ignus - 08. ledna 2009 20:58

"Díky, dobrý muži," odpovím na nabídku místa, na kterém už sedím. Zaostřím oko na tři kalíšky s oříškem a zvážím vhodnost své investice. Nemyslím, že by bylo vhodné riskovat své mince ve hře, která přímo vyzívá k podvádění. "Ne, možná později, nebo při jiné hře," odmítnu slušně. To už na stole přistává horká medovina, kterou jsem si objednal. Jsem zvědavý, jak ji v tomhle kraji vaří. Vzhledem k tomu, že mi ji donesl v korbelu, je mi jasné, že si na způsob podání příliš nepotrpí, ale nevadí. Nejdůležitější je chuť. Pomalu přivoním a trochu ucucnu. Žádný zázrak, ale měl jsem i horší. Přinejmenším zahřeje a zlepší náladu. Z rozjímání mě znovu vyruší hostinský s další otázkou, kterou nemůžu ignorovat. Nejspíš bylo nezdvořilé, že jsem ho nechal čeka, ale co? "A-ano, prosím. Máte ještě volnou postel, nebo aspoň seník, kde bych mohl přečkat dnešní noc?" zeptám se nesměle a v hlavě už sestavuji další otázku, kterou bych měl podat šetrně, aby hostinský nepojal podezření, že nebudu mít na svou útratu. "Též bych se vás chtěl zeptat, zda nevíte o nějakém melouchu zde ve městě?" nadhodím se zdviženým obočím a tázavým výrazem.

Udavač příběhu - 09. ledna 2009 15:54

"Hettar" Jakmile jsi se začal dorozumívat s koni, lidé se ti začali vyhýbat. Někteří se ti posmívali, někteří tebou dokonce i opovrhovali. I tvoji rodiče si mysleli, že jsi blázen. Jakmile jsi byl ze své vesnice vyhnán, tak jsi se musel již živit sám. Sehnal jsi si šavli a učil se boji. Za peníze jsi bojoval ve světě. Za těžce vydělané peníze sis koupil svého prvního koně. Sehnal sis oblečení, vhodné jezdce a vyrazil jsi do světa. U sebe jsi nic moc neměl, na přežití to ale stačilo. Do chvíle než ti bylo 22 let. Potřeboval jsi již nějakou práci. Práci, ve které by jsi našel uplatnění. Nyní jsi dorazil do města. Město se jmenuje Bůhdar nad Falhem. Ve městě byl zrovna jarmark. Výborná chvíle si přivydělat nějaké ty peníze. Jakmile jsi vstupoval do města, procházel jsi velikou kamennou bránou. Všude možně byly stánky, obchodníci a kupci. Hledal jsi nějaký hostinec, jelikož jsi už u sebe neměl vodu a měl jsi žízeň. Po dlouhém prodírání se davem jsi konečně objevil hostinec. Hostinec jsi poznal podle soudku visící nad dveřmi. Vstoupil jsi tedy dovnitř. Najednou se na tebe linul zápach zvratek a zatuchliny. Hostinský zrovna s někým diskutuje v prázdné místnosti. Hned u dveří sedí muž, jenž má na zádech luk. Pod stolem cosi dělá, ale není vidět co. Hned kousek od něho sedí dva muži co hrají hru s kelímky. V zadu u krbu sedí nějaká žena, a dva muži. Jeden je k tobě otočený zády. Na zádech nese dva meče. Druhý muž je normálně oblečen. Jakmile tě hostinský zahlédne, tak odejde od muže jenž s ním mluvil. Ihned se tě táže. "Kam se račte posadit? A co si dáte?" Zeptá se hostinský.

Udavač příběhu - 09. ledna 2009 15:56

"Ignus" Jakmile řekneš hráči, že nebudeš hrát, tak se na tebe smutně podívá. Druhý se zas kouká velmi udiveně. Pak ale řekne. "No co se dá dělat. Každý nemá rád risk. Tak se zatím koukej zahraji si s mým společníkem." Řekne muž naproti ¨tobě sedící. Mezi tím než začnou hrát odpovídáš hostinskému. Hostinský ti klidně odpoví na tvou první otázku. "No měli bychom tu pár volných pokojů. A dnes by to bylo i levné, jelikož je ten jarmark. Tržba je veliká. Takže tak 1 zlatý. A do toho započítám i tady pití. Jo?" Řekne hostinský vlídným hlasem. Jakmile se ale začneš ptát po nějaké práci tak začne pomalu zhluboka dýchat. Rozhlédne se po hostinci. A trochu se k tobě nakloní. "Pojďte se mnou." Pobídne tě trochu vystrašeným hlasem a jde kousek dál od hráčů. Ti si mezi tím začali hrát s kelímky a oříšky. Odešli jste do prostřed místnosti, kde skoro nikdo není. Tak ti velmi tichým hlasem povídá. "Vidíte támhle toho muže u dveří s lukem? Ten by vám mohl vše říct. Dneska jsem to říkal již jemu, mohl by vám dost říct, jelikož já nemám čas. Tak se omlouvám." Řekne hostinský již klidnějším hlasem. Pak se otočí a odejde do kuchyně.

Ignus - 09. ledna 2009 22:29

Jen opravdu nerad jsem zklamal toho náruživého hráče, ale trápit se tím nebudu. Později mu to natřu třeba v piškvorkách. Na jeho žádost shlédnu jednu hru se společníkem a vrátím svou pozornost zpět k hostinskému, který právě vyřkl ten největší blábol, jaký jsem kdy slyšel. Nemůžu uvěřit, do jak hloupého kraje jsem se to dostal, ale nevadí. Na tom nemůžu nijak tratit. Spíš si vydělám. "Pak mi prosím zamluvte jednu postel, prosím" odpovím na prazvláštní nabídku. Když je ten jarmark a velká poptávka, mělo by být ubytování dražší, ale tady místo toho zlevňují. Nedivím se, že je to taková díra, když tady neumí hospodařit. Zvednu se ze židle a následuji hostinského až doprostřed místnosti. Nevím proč považoval za nutné tohle šeptat, ale nevadí. Teď je jen potřeba zvážit, zda obtěžovat cizince, který se straní společnosti a vysedává u dveří, nebo počkat až bude mít krčmář méně práce a zeptat se ho znovu. "Děkuji za Vaši pomoc, krčmáři. Zeptám se ho," vyslovím a nechám ho, aby pokračoval ve své práci. Chvilku postávám a prohlížím si osobu, které bych se měl jít ptát. Vždyť vlastně o nic nejde. Když nebude sdílný, prostě si počkám. Vykročím vstříc osobě sedící u dveří a zastavím se na dosah ruky od něj. S mojí výškou není ani potřeba se posadit, abych si s ním hleděl do očí. "Pěkného večera přeji, dobrý pane," zahájím zdvořile konverzaci. "Odpusťte, že vás obtěžuji. Ptal jsem se hostinského, zda není v okolí nějaká práce, ale má mnoho hladových a žíznivých hostů, tak mě odkázal za vámi," vysvětlím důvod svého obtěžování a poohlédnu se po židli někde blízko, na kterou bych složil své pozadí. "Můžete být od té dobroty a povědět mi více?" zeptám se nakonec a nahodím ten nejdiplomatičtější výraz, jakého jsem schopen.

Hettar - 10. ledna 2009 11:30

Jakmile se proderu do hostince. Mi hostinský položí otázku kam si sednu. Sednu si k tomu člověku co tam něco "kutí" a dám si vodu a chleba... Sednu si k tomu chlapovi. Třeba si tu nějak vydělám, ale musí to být něco pořádného ne něco jako kydat hnůj to je vyloženě hnusné, smrdí to a člověk je od toho špinavý, má někdo tušení kolik dá práce si vyčistit kůže? TAk co chlape jak jde život? Začnu rozhovor, o který možná onen člověk nestojí.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 10. ledna 2009 12:01

Chvilku si vyřezávám a z divného patvaru se začíná rýsovat podoba daňka kterému se do krku zakousává jeden vlk a do zadního běhu druhý. Je to zobrazení jedné dávné události jež jsem byl svědkem, když jsem nocoval v přírodě. Velmi emotivní. Bude mi trvat ještě dlouho než to dokončím. Na jednou se u stolu objeví hobit a začne příjemně konverzaci, což bych od zdejšího osazenstva možná čekal, ale ne za zdejších podmínek, kdy si skoro každý hledí svého. "Dobrý večer i vám, sousede, smím li vám tak říkat. Vypadáte jako někdo kdo hodně cestuje a má tak domov všude, kde právě je, tak jako já." Položím nedodělanou sošku na stůl a tesák vrátím zpět do pouzdra u pasu. Nechci jej odkládat na stůl, aby to nevypadalo, na agresivní chování. "No pravděpodobně nemyslel to vyřezávání. Dokonce ani já sám nenabízím práci, ale asi myslel to proč tu jsou ti ostatní. Sám podrobnosti nevím a přemýšlím jestli se zúčastním. Má jít o nějakou práci pro krále za pět tisíc zlatých. Ti kteří mají zájem se toho zúčastnit se mají sejít právě zde. Co se má dít pak přesně nevím, ale má to něco společného s druidy a nějakou zkouškou, aby nevybrali jen tak někoho. A o co jde v tom úkolu? Taky přesně nevím nejsem zdejší, ale má jít snad něco o jeho synu, nebo synech. Hlavně jsme pochopil, že to bude cesta za velkým dobrodružstvím, kde se dá poznat mnoho zajímavého a to mě láká snad víc než ta odměna. I bez ní se světem protluču" Napiji se své vody s medem. Kdyby to byl čaj byl bych radši, ale aspoň to není jen ta zatuchlá voda. Zrovna se chci na něco zeptat hobita, ale otevřou se dveře, a opět přitáhnou mou pozornost, když už sedím blízko nich. Objeví se člověk. Vcelku na něm není nic zajímavého, snad jen to, že na první pohled jezdec. Už bych se chtěl věnovat zpátky hobitovy ale všimnul jsem si, že nejde nijak daleko, vlastně rovnou k nám. Tón jeho hlasu mi zní tak nějak, že se nechce vnucovat a je spíše zdvořilí. "Nikdy se mi nedařilo vyloženě špatně i dnes mohu říct, že si nestěžuji. A jak to jde tobě, sousede? Je vidět, že taky rád cestuješ jako já i tady soused hobit. Přicházíš za nabídkou té práce pro krále, nebo tě přivádí pouze náhoda a nos tvého koně?"

Hettar - 10. ledna 2009 14:09

Tak trochu obojí... Můj kůň má ale velmi dobrý čich... O nějaké té výpravě či co to je jsem se dozvěděl až dneska, prožil jsem většinu života v sedle takže peníze by se vážně bodly... Jupí, pokud získám odměnu nebudu muset takhle jezdit z města do města a budu mít vlastní stádo. To by bylo supr. A že se sejdou tady musí být zásah štěstěny.Člověče a nevíš přesně co se má dít? A nos mi začne mírně svbět a v očích se mi zaleskne.

Anasta - 10. ledna 2009 14:23

Ti dve vypadají že jse nemůžou dočkat až to dobrodružstí začne.Hmmm.....všichni chlapi jsou stejní....všichni myslí jen na sebe a prachy......To je deska opravdu divný den.....a ještě by chtěli moje jméno....?.....mám jim ho říct nemám jim ho říct.....Chvíli sem přemýšlela jak se to vlastně jmenuju.Dlouho jsem svje jmeno nepotrebovala a tak propadlo v zahubu.To zas ne no ale chvíli mi trvalo než jsmsi vzpoměla jak se to vlastně jmenuju."Jmenuju se.....jmenuju......no....."Přemýšlím nad tím tak usilovně že si prsty bouchám do čela.Najednou jako bych vyděla ducha.Zádívam se do jednoho místa.Pak se ale vzpamatuju."jaá...já jsem Anastaa podívam se na oba pokusím se o usměv, ale potom to radši vzdám.

BloodX - 10. ledna 2009 14:53

Když začne mluvit otočím se na ni..Co snad nezapoměla svoje jméno, nebo se snaží vymyslet s jiné a neříct nám pravé.... Koukám na ní a čekám co s ní vypadne Tak Anasta ...... Hmm dokáže si vymyslet aspoň pěkný jméno.... Seš si jistá že se tak jmenuješ?? Neříkáš to zrovna přesvědčivě...... Nedám na sobě znát že bych jí opovrhoval... Tak teď si budu hrát zas já....... Neveřím ti holčičko ses tajemná a to já nerad, krásná tvář bledá kůže, člověk by se do tebe hned zamiloval, ale mě se to nestane, budu předstírat že ti věřím, abys v čas ukázala co jsi zač. A pokud se potvrdí moje podezření zabiju tě. Ted si uvědomím že na ní civím jak v tranzu. Rychle odtrhnu oči, trochu zaklepu hlavou a odkašlám si Promiň.... Těší mě Anasto.... Usměji se na ni.....

Lien z Mnoholesí - 10. ledna 2009 15:47

U krbu Očima sleduji dívku a čekám na její odpověď. Která stále nepřichází, až to vypadá, že se dívka rozhodla se s námi o něj nepodělit. Pak se ovšem její postoj změní. A dívka se chová, jako by si nemohla vzpomenout. Po další chvilce se konečně dozvíme, že se jmenuje Anasta. Tak tahle holka asi nebude úplně vpořádku... Na Bloodovi je vidět, že jí nevěří ani nos mezi očima a ihned své pochyby i sdělí. Radši by jsme se s ní neměli moc zaplétat. Je divná a divní lidé dělají divné věci, které většinou končí vězením, nebo smrtí. Mě také těší. Potom zamávám na hostinského a naznačím mu, že chci další pivo.

Ignus - 10. ledna 2009 16:02

Dostalo se mi nad očekávání přívětivé odopvědi. Kdo by to byl řekl, že muž, sedící takhle stranou, nebude postrádat slušného vychování a dobrých mravů. Jen mě trochu udivuje to zvláštní oslovení? Sousede? Copak se známe? Se zájmem si prohlédnu sošku, kterou pečlivě vyřezává. Je ještě brzo, abych poznal motiv, ale zručnost mu jistě nechybí. Ve svém odhadu, byť nebyl nejpřesnější, se příliš nemýlil, ale to nebylo nic těžkého. Je jasné, že nejsem místní starousedlík. "To jistě ne." Pousměji se nad zmínkou o vyřezávání. "Jak slyším, tak o té práci vlastně také mnoho nevíte. Nevadí. Pokud mluvíte pravdu o té odměně, vyplatí se mi počkat, co se z toho vyklube. Pět tisíc je opravdu obrovské jmění" odpovím upřímě. V hrdi mi při zmínce té částky poskočilo srdce. Pět tisíc je snad víc než byl majetek mého knížete. S takovou částkou bych si mohl pořídit vlastní šlechtický titul, zámek a léno. Možná bych v hlavě přemítal možné způsoby, jak naložit s majetkem do nekonečna, kdyby nás nevyrušil další host, který se přišel posadit ke stolu. "No, děkuji za vaši sdílnost. Vidím, že máte společnost, nebudu vás tedy rušit. Mnoho zábavy přeji." rozloučím se a aniž bych čekal na odpověď, otočím se na pětníku a odkráčím zpět ke svému místu u stolu s dvěma hráči, kde by měla čekat má medovina. Posadím se zpět a vyčkám, zda si mě informace o té práci najde sama.

Anasta - 10. ledna 2009 16:55

Neveří mi neveří nic co jsme řekla....Ale já za to nemůžu.Jsem přece taky jen člověk....taky mam city.....i když to na první pohled nevypadá.....nevěří mi, ale stím už jsme počítala......nepotřebuju aby mi ale nějak důvěřovali......ale co taky je neodsuzuju za to jak vypadají nebo jak se chovají....tak proč se na mě dívají sakra jako na vraha....!!?Sleduju je.Mám skolepnou hlavu aby nešli vydět moje výčitky vuči mě.ale po očku se na ně dívám.Nejlépe bych asi udělala kdybch se knim vůbec nepřipojovala.......potom si z kapsy vytáhnu kapesním a začnu si h prohlížet a hrát si s ním.Ruce mám pod stolem.Při pohledu na kapesník se pousměju a naskočí mi trochu lidská barva.Jsme mimo tuhle realitu jsme zase ve svém dětství.Sedím na houpačce a houpu se.Je se mnou muj přítel.Potom mi zastavi houpačku a da mi ten kapesník o rukou a usmeje se na mě

BloodX - 10. ledna 2009 18:01

tak že bych topřehnal, přece jenom vypadáže jenom udělala chybu...... Trochu mě to zamrzí a mám zase takový divný poct na hrudi že sem svými jízlivými poznámkami a nedůvěřivostí někoho ranil. Položím se na stůl směrem k Anastě a položím si hlavu na ruku. Pozoruji ji. Snažim se jí koukat do tváře a vyčíst z ní aspoň ňáké odpovědi..... Co to bylo??? Vypadalo to jako usměv... Odtáhnu se zpět a nepoštim ji z očí.... Co si sakra zač...... Tak už mne nebavý chodit kolem horké kaše.... Mám takový poci že nám nechceeš říct něco co samozřejmě je jen tvoje věc, ale pokud uvažuješ jít s náma na tu vípravu, a chtěla bys být našim přítelem musíme ti věřit, ale pokud nechceš, můj přítel mi odpustí ten výraz, seber si saky paky a kliď se od tuď..... Ve tváři mám sebejistou vážnost s špetkou krutosti.....

Anasta - 10. ledna 2009 18:12

Úsměv z tváře se mi vytratí v okamžiku kdy Blood promluví.To co řekl, mě trochu ranilo a zároveň překvapilo."Ale...."Podívám se na něj trochu vyděšeně, ale přesto si zachovám svůj lohostjný výraz.Připadám si jako bych snad vyvraždila celou jeho rodinu a chystala se zabit i jeho, i když kdybych chtěla tak to můžu udělat.Kdybych chtěla můžu zabít každého v téhle hospodě, ale nechci ani to nemá v plánu.Nevím o co mu jde.Dívám se mu přímo do očí.

BloodX - 10. ledna 2009 18:19
	Sakra zase sem se trefil na citlivou nit...... Tahle holka se ale nedá asi toho hodně zažila..... Hledím jí do jejich očí nehodlám uhnout..... Byl by to náznak slabosti a já chci odpovědi.... Z mim přítelem sme svázáni smrtí, důvěřuji mu jako bratrovi,, ale jak mám poznat že mi nvrazí tahle smečna kudlu do zad.... Já neustoupím chci slyšet odpověď

Arutha ConDoin - Liga Severu - 10. ledna 2009 18:20

Zrovna chci povědět tomu člověkovi, to samé co hobitovy, když se rozloučí a odejde aniž by nechal prostor k tomu vysvětlit, že nově příchozího neznám o nic míň či víc, než právě jeho. Pohledem jej chvíli sleduji, jak se vrací na místo pak jen pokrčím rameny a obrátím pozornost k tomu koňákovi. "Nuže sousede, smím li vám tak říkat. Vypadáte jako někdo kdo hodně cestuje a má tak domov všude, kde právě sedí, ať už je to hospoda či koňské sedlo, tak jako já." narazím na jeho zjevný původ. Dále mu převyprávím to samé co jsem řekl hobitovi. Vidím, že je na tom jak já přijel do města čistě náhodou a ještě větší náhodou se ocitl právě v této hospodě, tak se jej optám. "Odkud pocházíš sousede? Věřil bych ti, kdybys řekl, že jsi s na koni již narodil, nebo alespoň pod ním, ale kde to místo bylo? Jinak já jsem Lienis, Lienis Searion a živím se lukem.." Zeptám se jej na přímo. Doufám, že jako tuláci nemusíme před sebou dělat nějaké divadlo. Také se představím tak, aby z toho poznal, kdo jsem, ale ne tak aby si myslel, že je to nějaké slavné jméno, které má hned poznat.

Anasta - 10. ledna 2009 18:25
	"Co by si chtěl slyšet..." řeknu nehodlám uhnout pohledem.MOje čest mi to nedovolí.Čekám co z něj vypadne.Snad si nemyslí že se je chystám zabít k čemu by mi to bylo.....?nevím o co mu de

BloodX - 10. ledna 2009 18:40

Hahhahhah.... I ztratim šeechnu svoji vážnost a zasměji se chvíli se směji, ale potom se zadrhnu a nasadim zase vážný výraz.... Ty se ptáš co chci slyšet??? Nic jen odpovědi na to co jsi zač.... promiň, ale nemohl sem si nevšimnout, jak si zpocená. poukážu na její orosené čelo. A taky že když se dotkneš skleničky s vodou okamžitě se ochladí, stejně jako lidi, kteří stratí přirozenou barvu pleti. A abych nezapoměl, tem městskej strážím si připadala hodně nápadná..... Nepřipadalo by mi to tak zvláštní, krásná žena v takovim pajzlu se jentak nevidí, ale tohle byli paladinové z kláštera, ty na holky nemyslí.... Dokáží vycítit zlo na několik metrů daleko... Seš obklopená záhadou která potřebuje vysvětlení.....

Anasta - 10. ledna 2009 19:25

"No po pravde..ani já nvím co vlastně jsem, ale jen jedno ja nemám se zlem nic společného.....!!!!"Při polseních slovech mírn zvíšim hlas.a nadzvednu se na židli.Hned se ale uklidním a zase si sednu."...zatím.....doufám"poslední dvě slova řeknu tak potichu že by to slišel jedině někdo s perfektním sluchem"Moje minulost je minulost...duležitější je budoucnost.....ale reknu ti to takhle....."jednou rukou zajedu pod můj plášt a vytahnu uschlou růži.chytnu ji tak at na ni vidi i blood a jedním prstem projedu po okvětních líscích."......dokážu dát život....."růže se začne pomalu vracet k životu je krasná a ruda.potom udělám ten samí pohyb a růže zase uschne."....ale dokážu ho i vzít...."A podívám se zpříma do ocí bloodovy jestli mu to stačí."Nemám v umyslu nikoho zabit nebo zradit.....a už vůbec nemám chut se ti tu sveřovat kdo se odkad sem a proc tu sem....."...protože si tím nejsem samá jistáDívám se na něj a čekám jestli mu tohle vysvětlení stači

BloodX - 10. ledna 2009 19:34

Na růži koukám se zájmem, neudiví mne to s tímto sem se už setkal, ale spíš s tou druhou variantou..... Pomalu se zvednu ze židle a přídu blíž k Anastě. Myslím že tohle je dostatečný důvod být přáteli..... Ted dovol abychom zcelil své přátelství a na důkaz dovolit mi tě obejmout.... Počkám jestli přijme naše zcelení přátelství. Jestli to udělá tak dokončím to co sem ji chtěl říct jinak si to nechám pro sebe Její obětí mi nemůže ublížit tu jízvu pod okem nemám od kocoura...

Lien z Mnoholesí - 10. ledna 2009 19:49

U krbu V klidu sedím na své židly a užívám si teplo šířící se z krbu. Nechávám Blooda s Anastou vybojovat jejich bitvu vůlí. Už dlouho jsem svého přítele neviděl tak zaujatého. Většinou to buď rychle skončí bojem a nebo zůstane u podezřívavých pohledů. Ovšem s touto dívkou je tomu jinak. Nemůžu to říct jistě, ale zdá se mi, že si tuto konverzaci přímo užívá. To jsem zvědavý, jak to dopadne? Do debaty se nezapojuji. Vlastně to vypadá, jako kdybych je úplně ignoroval, dokud si Anasta nezačne hrát s růží. Je to holt taková moje slabost, že pokaždé, když někdo používá magii, okamžitě to upoutá můj zájem. S lehkým úsměvem sleduji, jak nejdříve regeneruje a posléze zase zahubí květinu. To mi připomíná dny na akademii... Totálně mne ovšem překvapí Bloodův obrat a návrh objetí. Zas tak často překvapený nebývám, ale při tomto jsem se zmohl jenom na myšlenkové CO?!? a nevěřícně sleduji jak vstal a přiblížil se k Anastě.

Anasta - 10. ledna 2009 20:10
	Sedím na židli a probodnu ho pohledem."Aby jsi mi vrazil kudlu do zad....?....docela pošetile...."Tak to je moc človek jde do hospody a hned by ho tam vraždili....to jsou dneska lidi....dívám se na něj neustupným pohledem.Lehce se k nemu nahnu a poseptam do ucha"Mě se jen tak nezbavíš....."

BloodX - 10. ledna 2009 20:16
	Hahahah....... Podívám se na svého přítele. Já jí nabídnu přátelství a ona mě obviní z toho že ji chci zabít, že bych jí snad vrazil kudlu do zad!!! ??? Zase se obrátím na Anastu Takle urazit čest mou si dovoluješ!!! Aspoň přijmi stisknutí ruky a stoupni si k tomu na důkaz toho že sme si rovni.... Takle mne urazit.... Nehrát čestně,ale jako bídák.... Cloumá semnou vztek, ale nedávám to najevo....

Anasta - 10. ledna 2009 20:26

Lehce pozvednu jedno obočí.Podívám se naruku ktrerou ke mě natahl.Pomalu se postavím take a podám mu lehce a opatrně ruku.Cítím že je chladná ale když mu ji podám tak ucítím něco co jsem dlouho necítěla.Moje ruka byla teplá nebo spíše nebyla jako kostka ledu.nechápu proč.dívám se mu do očí ale to že mě to překvapilo se mi daří nedávat moc najevo.Jsme zvikla se přatvařovat tak je to pro me spise samozdrejmnot

BloodX - 10. ledna 2009 20:38

Stisknu ji ruku a nakloním sek ní a zašeptám Máme tady osobní spor, si cílem mé osobní pomsty, na kterou sem přísahal.... Si živlem který mi znepříjemil život... Jen chci abys to věděla dvakrát ti ruku nepodám.... Používej svou moc pro dobro, abych nemusel tu dýku použít..... Doufám že si to vzala na vědomí..... Pošeptám to co nejtišeji jen aby to slyšela. Při mích slovech ji mačkám nevědomky ruku silněji a silneji. Když domluvím pustim ji otočím se a sednu si na své místo.....

Anasta - 10. ledna 2009 20:44

"jak ti mám řict že ja nepatřím ke zlu....byly časy kdy jsme s mím učitelem byli na straně zla ale po jeho smrti jesme se dala na stranu dobra.....myslíš že me nešve že me hned vsichni odsuzujou kvuli moji minulosti.....?...!...proc mi to všichni děláte težší než to mám......??!!....já jen potřebuju někoho kdo by mne zastavil.Nepotrebju aby nekdo chodil za zadkem a hlidal kazdy muj krok......protoze ke zlu nepatrim.....!!!!Dívam se na nej vycitave a to jsme se uz neudzela pustila jeho ruku a sedla na zidli a ruce jsme si polozila na stul a dala si na nej hlavu.snazim se zadzet slzi, tohle bylo moc uz to proste neslo udrzet.

BloodX - 10. ledna 2009 21:00

Kouknu na ni Proč je mi ji líto????? Kvůli někomu jako je ona umřeli moji rodiče moc brzo a moc mladí..... Nemělo by mi ji být líto.... Zavolám na hostinkého ať nám přinese velkýho panáka. Ještě chvilku sedím pozoruji jí...... Omlovám se ti... Neměl sem právo tě takle odsoudit.... Nechal sem seunést svýmí city, omlovám se. Pokusim se tě mít rád jako přítele a dát ti šanci..... Dobře??? Zeptám se jí smutným hlasem plným víčitek...

Lien z Mnoholesí - 10. ledna 2009 21:49

U krbu Když se můj přítel jen zasměje urážce své cti, místo aby Anastu rozsekal na maděru svými meči, pojmu podezření. Copak máš za lubem Bloode? Potřesou si společně rukou, však v tu chvíly odhalí se záměr jeho. Tichou výhružkou, z které jsem slyšel sotva pár slov, varuje dívku. Pak se vrátí na své místo, jako by se nic nestalo. Anasta to ovšem vezme špatně, že nemá daleko k pláči. Sakra tyhle situace bývají vždycky tak nepříjemné. Kdo mohl čekat, že v tomhle pajzlu narazíme na emocionálně raněnou nekromantku? Možná že bych i něco řekl, abych zmírnit tíhu celé situace, ale Blood mne předběhl. A... Cože?!? On se omluvil? Tak teď už jsem totálně zmatený. Když Blood objednává panáka, tak se k němu přidám. Musím se napít... Popravdě řečeno, vůbec nevím co si o tom mám myslet.

Hettar - 10. ledna 2009 21:50

Kde jsem se narodil? Tím že jsem se narodil v sedle jsi měl skoro pravdu, jedna věc je jistá a to si jako jediné pomatuju a to že mě ve vesnici nenáviděli. Souhlasím s tím že bych raději měl počkat co se z toho vyklube a jestli to stojí za tu námahu. A teď mi řekni zas něco ty o sobě... Fíha... Ten v těch jeho tipech je přesnej, měl bych si na něj dát majzla. Pohodlně se opřu o opěradlo židle. A nevíš aspoň trochu něco určitějšího než že to má co do činění s drujdy? Kurnik, tak velký podnik a nikdo o ničem neví... No nic počkám tu.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 10. ledna 2009 22:38

"Já pocházím z elfího hvozdu na severu. Jistě poznáváš že jsem elf a možná to tak nevypadá jsem opravdu mnohem starší než by sis tipnul, pokud nemáš zkušenosti s elfy." při svém povídání se dívám Hettarovi do očí, nesnažím se o souboj vůli nebo něco, jen chci, aby věděl, že mluvím pravdu a neuhýbám očima. Tedy jen na okamžiky kdy se chci napít to se kouknu i po okolí. "Už v mládí mě zajímal svět a luky. Vycvičil jsem se řemeslu výrobce luků a samozřejmě s lukem pilně cvičil, takže jsem víc než dschoný lučištník a to i mezi elfy. Časem se země stal hraničář, protože jsme chtěl poznat co je dál než jen v okolí vesnice. Jenže poznal jsme že svět je velký a pouhým hlídkováním hranic se o něm nic nedovím a čtením knížek v knihovnách nic nezažiji a ještě si zkazím oči. Tak jsem se prostě vydal dál a každým krokem jsem zjistil že mě zajímá víc co je za tím kopcem a v tom lese, nebo kde pramení ta řeka. Poznal jsem spoustu lidí,hobitů, barbarů, krollů. Také měst i míst kde bylo málo osob asi jen proto že to bylo daleko, nebo vysoko." Uvidím nějaký rozruch u stolu s půlefbarbarem člověkem a tou malou osobou. chvilku se odhalila a zjistil jsme že je to malá holka, víc e ale nesleduju, protože tu mám už svého společníka a nemusím zahánět nudu koukáním po ostatních. Vrátím se tedy k Hettarovi "Beru to jako další dobrodružstvý kdy se dostanu do nových míst, protože se říká, že to bude cesta až za moře a já dokonce nikdy nebyl ani na lodi. opět se napiju a uvidím, že si ta holka s tím půlbarbarem podala ruku, ale i na tu dálku bylo poznat, že je mezi nimi málo přátelství. "No a ti druidi mají snad poznat podvodníky, nebo určit muže, kteří jsou opravdu schopní to dokázat. Jestli jsou jen nestraní dohlížitelé daného úkolu, nebo jej sami zadávají. Ještě jsme uvažoval o tom, že by mohli sami pomocí magie prozkoumat tvou mysl jsi li hoden. Vím že naši nejlepší druidové to dokázali.

Hettar - 11. ledna 2009 22:01

Říkáš muže kteří to mohou dokázat či podvodníky? Hm? To jsem teda zvědavý, ale co když tu je pro další dobrodružství, tak určitě nebude chrít moc peněz a aspoň zůstane víc na mě. Elfích hvozdů ze severu? Tam jsem nikdy nebyl, vyprávěj mi prosím jaké to tam je, a jsou tam nějací skřeti? A dá se na lodi plout s koněm? Jak velké jsou lodě? Já jsem z vnitrozemí takže to nevím. Fíha o těch hvozdech bych se měl dozvědět víc třeba mi na něco odpoví. Promiň mi mou nezdvořilost příteli. Mé jméno je Hettar. A tvé? Ale musím tě zklamat, opravdu nejsem soused poněvadž nebydlím nikde jinde než v sedle takže "soused" je nepřesné slovo. Nevíš něco nového ze světa? Za chvíli bych měl jít zkontrolovat koně. Sakra kde jsou s tou vodou a chlebem.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 12. ledna 2009 08:04

"Tak máš pravdu Hettare, že nejsi přímo soused, protože bydlíš ve vyšším patře." odpověď doprovodím srdečným smíchem. "Je to myšleno vzhledem k tomu, že žiješ na cestách, tak jako já. Ti co bydlí ve stejném městě si mohou říkat sousede, my nemáme nikoho, krom nás podobných co by život ve městě nesnesli, obzvláště v tak páchnoucím. Takže když nemůžeme mít tyhle sousedy, proč bychom nemohli být sousedy samy sobě na cestě a je jedno jestli z vnitrozemí, severu, jihu, nebo dalších světových stran, ne? Navíc netroufám si každého oslovit přítelem, protože jím být nemusí, a jméno většinou taky neznám" Dopiji svou vodu a opět pohárek odložím. "V severním hvozdu je tolik odstínů zelené, až by přecházel zrak, a když na jaře a v létě kvetou stromy a rostliny je tam jak v duhové zemi. A skřeti tam jsou taky kdysi byla větí hrozbou a byli by stále, ale zjistili, že nepřítelem jim je samotný hvozd, nejen elfové v něm žijící. Proto většinou pořádají nájezdy jinam. Máme problémy s tím, že se občas snaží vytěžit nějaké dřevo. Proto se náš lid zabývá v poklidu magii, lovu, či umění. Bohužel mám dojem, že kdyby přišlo opravdu vážné nebezpečí, krom kouzelníků, nebude připraven nikdo, a kdo ví jestli i oni, protože jsou navyklí studiu, ale ne použitím v praxi a kouzlením pod nátlakem. Teď mi pověz ty, Hettare, jak vypadají tvé země? já nemám prochozenou tvou zemi a neznám to tam."

Udavač příběhu - 12. ledna 2009 14:50

"Hostinec/ Hrad" Jakmile zaslechlo několik mužů, že se zde baví lidé o úkolu, jenž zadal král, tak pomalu a nenápadně odešli. Nikdo si ničeho nevšímal, všichni si hleděli svého. Ignus koukal jak hráči trénují, Hettar a Lienis si povídali jak o úkolu, tak i o životě, Blood se hádal s Anastou a Bloodův dobrý kamarád jen koukal a nevěřil svým očím. Hostinký přinesl panáky Bloodovy a odešel. Rychle to do sebe naklopili. Ale v tom se ve dveřích ukázala temná postava. Vešla dovnitř a porozhlédla se. Když postava vstoupila do hostince, tak všichni utichly. Muž si sundal kapucu. Byl velmi vysoký a hodně svalnatý. Svalnatější než Blood. Po obličeji měl plno ošklivých jizev. V uchu náušnice. Dlouhý černý hábit. Nejdříve jen mávnul rukou a nic se nedělo. V tom do hostince vletěli dva muži, jež odešli. Rychle vstali a pokojně stáli. Muž se zeptal. "Kteří?!" Optal se mužů, jenž pokojně stáli před mužem. Muž měl velmi hluboký a skřípavý hlas. Dva muži se rozestoupili po hostinci jeden z nich řekl. "Tenhle, tenhle a támhle ten." Stál u dveří a ukázal na Lienise, Hettara a Ignuse. Nejdříve se nic nedělo a lidé v hostinci jen koukali. Poté však druhý muž stál u krbu a řekl. "Tihle tři také!" Zakřičel přes hostinec. Muž jenž poukázal na Ignuse, Lienise a Hettara ještě zakřičí. "A řekl jim to hostinský!" Muž s jizvami se jen tak radostně pousmál a řekl. "Díky. A teď zmiste, nebo si to s tím oběšením ještě rozmyslím! Okřikl muže zjizvený muž. Muži se rozeběhli a v mžiku byli pryč. Poté muž ukázal na skupinku u krbu a řekl. "Prosím vás, pojďte sem." Skupinka se zvedla a přišla. Muž jim řekl jen. "Jděte ven a nebojte se." Pronesl muž, velmi příjemným a uklidňujícím hlasem. Poté se podíval na Ignuse a řekl. "Ty jdi za nimi." Hlavou otočil na Hettara a povídá. "Ty také." Jakmile odešli ven přisednul si muž k Lienisovi.

BloodX - 12. ledna 2009 15:17

Před hospodou V klidu vyjdu ven. Myslim že zaplézt se s tímto chlapíkem by bolo to poslední co bych taky mohl udělat podle jehotváře soudím že prošel několika souboji, ale co chce, takle nás na mátku vybrat...... Doufam že už Anasta přestala řvát.... Omluvil sem se jí, to bymohlo stačit. Přijdu ke svému příteli Cosi o tom myslíš??? Příde mi to zvláštní..... Nejdřív přídeme do pajzlu kde to smrdí a potom pro nás příde chlap jak hora s dvouma práskačema, myslíš že máme problémy nebo je od krále??? Čekám na odpověď ostatních si nevšímám. Je to divný....

Anasta - 12. ledna 2009 15:39

V Hospodě Zvednu hlavu a nenápadně si utřu jednu slzu kterou jsem nedokazala zadržet"Já se tě neprosím o to aby si mě bral jako přítele,....ani mi nevadí že si právě urazil mou čes, ale jedine co mi vadí je...že....mě řadíš ke straně zla..... "poslední slova řeknu s nenávistí a odporem.Je mi jasne že toho teď lituje,poznala jsme to podle jeho hlasu.Nejdou do hospody vlezl nějaky typek.Všichni sklaply.Dokonce i já.Hmmm další frajer.....?Cotu v take diře chce....?Je mi jdno co se tu děle vnímam jen moji práznou skleničku a přemýšlím jestli si mám ještě obědnat, vnemu tu skleničku a pomalu zvednu ruku i sni.Čekám dokud nepříjde hostinský.Asi si dost dlouho počkám. Před hospodou Další frajer typu Blooda ne......?Hmmmm nevím proč se kím vůbec připojuju.....Podívám s ena Blooda.Jen pozvdenu jedno obočí a zmením směr pohledu.Hodím si kápi na hlavu pač nemusí všichni vydět jak vypadám a navíc nesnáším kdž na mš všeci čumí jak bych byla bůh ví co.....

Udavač příběhu - 12. ledna 2009 16:02

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Hostinec" Jakmile si k tobě muž přisednul, tak nejdříve na tebe jen hleděl. Poté zvedl ruku do vzduchu a zakroužil prstem. U prstu mu najednou kroužila modře světélkující záře. Jak kroutil prstem, tak se také kroutila záře. Hostinský rychle přiběhl a otázal se. "Co si přejete pane?" Řekne velmi pokorným hlasem. Muž mu poté odpoví. "Přines mi nejlepší víno, co zde máš. A tady pro pána mi přines třeba. Třeba také to nejlepší víno co zde máš."Řekl muž velmi panovačným hlasem. Hostinský odběhnul aniž by jsi něco stihl říct. Muž poté vstal a řekl. "Omluvte mou nezdvořilost. Jmenuji se Tuluntil Andarion Lainiril." A velmi hluboce se uklonil. Poté se vzpřímil a dodal. "Můžete mi ale říkat i Tuluntil, nebo také pane Tuluntile, jak chcete." Řekl muž. Poté přišel hostinský a dal vám ty nejlepší skleničky co měl. V ruce držel červené víno. Skleničky položil na stůl a začal nalévat víno. Muž jen odbyl hostinského tím, že mu dal do ruky měšec plný peněz. Hostinský jen koukal. Muž poté řekl. "To je za ty co jsem teď, odvedl nevím jestli platili." A otočí se zpět k tobě. "Ale k věci, proč jsem chtěl mluvit zrovna s vámi a ne s někým jiným." Řekne muž a napije se vína. "Chtěl jsem udělat nabídku právě vám, že se mi zdáte nejzkušenější, nejrozumnější a hlavně mi připadáte jako vůdčí typ. Tudíž, je to jediná nabídka. Povedete tuto družinu přes zkoušku Druidů a pak jim budete jako kapitán velet. Ovšem pokud přijmete, tak král vám dá o celé dva tisíce více. Tudíž by jste dostal sedm tisíc." Řekne muž velmi přívětivým a lákavým hlasem. Není to však moc poznat, neboť má velmi hluboký a skřípavý hlas.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 12. ledna 2009 17:09

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro V hospodě: sotva se zeptám Hettara vejde sem rázně Nějaký svalnatec, div že nerozbije panty na dveřích. Za ním další dva, co vypadali taky poměrně nebezpečně. Úplně zmlkneme a koukáme na něj. Hettar sice nevypadá jako rváč, ale taky si nenechá nic líbt, rozhodně je to válečník tělem i duší, a jeho čest jistě bude pro něj erbem. Snad se něco nepřihodí a neporve se to tu. Jak začne rozhlašovat jména ruka mi přeci jen zabloudí k tesáku, jímž jsme vyřezával. K boji není zrovna nejvhodnější, ale své dlouhé dýky mám schované a tesák po ruce. Vše sleduji jak se vyvine a sleduju okolí, jestli se někdo nezačne nějak bouřit a rvát. Rukojeť dýky pustím, až je hospoda prázdná a já sám s tím mužem. Vím, že bych mu s ní ani ublížit nedokázal. Navíc vypadá tvrdě a ví, že dostane to co chce, ale nevypadá jako někdo kdo má rád násilí. Spíš bych ho odhadl, že raději násilně vypadá, aby mu předešel, protože si na něj pak nikdo netroufne. V klidu jej poslouchám a hned si uspořádávám co řekl a co řeknu já. "Těší mě, Tuluntile. Vaší nabídku vám tak říkat beru jako projev důvěry a jisté úcty kterou mi tím prokazujete a to je zboží jímž není dobré plýtvat. Já jsem Lienis, Lienis Searion. A rád bych dodal, jestli se dá odhadovat kvalita vína, které zde mají z kvality vody, jež se mi dostalo, nepokoušel bych se jej ani ochutnat. lehce pozdvihnu koutky úst v mírném úsměvu, abych odlehčil situaci. "Jednáte se mnou upřímně a já vám tedy upřímně odpovím, že tuto roli klidně příjmu, ale mé zkušenosti jsou spíše jako stopaře a lovce, nežli vůdce skupin, přesto znám co je potřeba k vytvoření skupiny jako jednotky a ne bandy jednotlivců. Ze svých zkušeností můžu říct, že dobrými vůdci by mohli být ten půlefobarbar a jeho společník. Vypadají na sehranou dvojici, co jedna ovládá výborně zbraně a druhá svou hlavu i když, nechtěl bych toho válečníka podcenit. Jen by mohli být sólisté a nemusí mít zkušenosti se skupinami." V tu chvíli přinese hostinský víno. Bohužel není ve skleněném poháru, ale kovovém, takže se nedá dobře odhadnout kvalita z pohledu na barvu, čistotu a jiskru, navíc chuť toho vína jistě zkazí i příchuť toho kovu. Lehce nasaji vůni a poznám že je i nakyslé a dobré by bylo leda na svařák nebo na vaření. Nechám jej tedy být. "Nyní se rozhodněte zda tuto roli svěříte mě, nebo si ještě vyslechnete ty dva. Ať tak, nebo tak, rozhodně bych se vůbec před tím vším zeptal, jestli dostanem alespoň část peněz předem, abychom se na to mohli řádně připravit." Vím, že na obyčejné toulání mám zásob a všeho dost, protože nikam nespěchám a vždy mám čas se zastavit někde a něco prodat a něco koupit, ale při takové výpravě můžeme třebas míjet města jen proto, aby jsme se nezdržovali.

Udavač příběhu - 12. ledna 2009 17:47

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Hospoda" Tuluntil jen poslouchá. Chvíli projde zkouškou." Tuluntil už dopil víno a pomalu se zvedá. Ty mu však položíš otázku o penězích na cestu. Zatváří se trochu nejistě a řekne. "Na tomto se musíte domluvit s králem. Teď kdyby jste dovolil, vydali bychom se na hrad." A zvedne se ze židle. Tu poté zasune jen pohybem ruky. Hostinský rychle přiběhne a začne sklízet ze stolu. Jakmile sklidí hluboce se ukloní tobě i Tuluntiovi. Poté odejde. Tuluntil otevře dveře a drží je do té doby dokud nevyjdeš ven.přemýšlí a poté řekne. "Jistě. Jistě. Vypadají velmi dobře, ale znáte barbary. Rupne jim v hlavě a jsou schopni čehokoliv a obzvlášť zaklínači, což on je. A když má po ruce mága, tak by to byla obzvláště nepříjemná kombinace. Tudíž jsem právě proto zvolil vás, ale jestli chcete tak si k sobě můžete kohokoliv vybrat. Ovšem za předpokladu, že

Ignus - 12. ledna 2009 18:13

Krčma => před krčmou Už pěkně dlouhou chvíli vysedávám u stolu s hráči, nudím se a usrkávám svou horkou medovinu. Občas se nechávám zaujmout drobným vzruchem, jako například konfliktem mezi pohublou dívkou a panem Železářství, jak jsem mu začal v duchu říkat, ale takové drobné výměny názorů jsou v krmáč běžné, nic zajímavého. Už už se chystám dorazit svůj korbel a objednat si další, tentokrát plný piva, ale přeruší mě příchod temné postavy v kápi. S někým, jako je on, vždy přichází jenom problémy. Jsem si toho moc dobře vědom. Nicméně bych nejspíš zůstal nadále klidný, kdyby prst jednoho z těch cizinců, kteří se tak rychle odebrali ven, když jsme začali otevřeně hovořit o odměně, neukázal na mě. Tohle opravdu nevěstí nic dobrého. Sedím na židli jako přimrazený, ale mém v těle to začíná vřít. Kdyby se stalo cokoli nepřátelského, jsem připraven vzplanout a spálit všechno kolem. Ale ještě je brzy. Počkám, až vymáčknou, co po mně chtějí. Možná mám velkou nedůvěru vůči tajemnému svalovci s náušnicí, ale proti opuštění hostince nemám jediné námitky. Přinejmenším nepřijdou k úhonně neviní opilci, kdyby se něco semlelo. Nelíbí se mi, že mi ten muž drze tyká, ale poslušně následuji ven. S takovým svalmozkem se nemá cenu přít. Vyjdu ven, zastavím se pár kroků za dveřmi a obrátím se zpět na nevychované narušitele. "Nuže? Co po mně..." začínám neohrabaně rozhovor, ale při ohlédnutí zjistím, že v tom nejsem sám. "Tedy nás, vůbec chcete? Nejsem si vědom, že bych se dopustil nějakého překročení místních zákonů," bráním se diplomaticky. Vím, že tu nejspíš nejsou kvůli tomu, ale tímhle nic nezkazím. Snad budou jednat na rovinu.

Lien z Mnoholesí - 12. ledna 2009 18:21

V Hospodě Kopnu do sebe panáka, co přinesl hostinský a přestanu věnovat pozornost debatě mezi Bloodem a Anastou. Pohodlně se opřu, s úmyslem chvíly relaxovat, když tu náhle do lokálu vejde muž. Což o to, to by nebylo nic divného, kdyby ovšem nevypadal , že je schopný v okamžiku kohokoli zabít a ještě se tomu zasmát. S novým zájmem ho sleduji a čekám, co se bude dít. Že by konec nudy? Za ním vpadli dovnitř dva pobudové, kteří před chvílí z hostince odešli a na pokyn neznámého ukázali na skupinku u dveří a následně na nás. To už se mi situace přestává líbit a začínám přemýšlet o nejrychlejší cestě odstud. Co po nás sakra chtějí? Následně jsme vyzváni, abychom vyšlli ven před hostinec. Příjemný tón muže v černém mi způsobí spíš mrazení v zádech, než uklidnění. Tak tohle se mi líbí čím dál tím míň... Před hospodou Se zamračenou tváří se zastavím před hostincem vedle ostatních. Muž zůstal uvnitř. Doufám že od krále, jinak by to mohla být dosti nepříjemná situace. Radši bychom měli být připraveni na všechno... Nezbývá nám nic jiného než čekat, až ten chlap vyjde ven a sdělí nám, co od nás chce.

Hettar - 12. ledna 2009 20:03

To máš tedy pravdu ale s tou úvahou o sousedství jsi mě docela zmátl, budiž ať je po tvém, klidně mi říkej Sousede, mě už znáš takže mi klidně říkej příteli navrhuji ti přátelství. Skřeti! Naznačím zhnusené odplivnutí. Skřeti jsou hnusná chamraď. Jó můj domov, to je dávno co jsem ho opustil. Od té doby co jsem se udržel v sedle jsem am nebyl. Krajina byla placka, jinde kopcovitá, všude to bylo jiné. a po zmínce o elfích kouzelnících se uchechtnu Heh tak to máš asi pravdu. Teologie. znova se mírně zachechtám Teologi! K čemu to maj? K tomu aby ji pak přeměnili v praxi? Si dělaj srandu sou padlí na hlavu. Jezdit na koni ti taky můžu popsat jak chcu dobře a stejně když kůň vyhodí, bude ti popis na prd takže stejně vyletíž ze sedla a nabiješ si. Stejně magie co to je? Vidět to není, a prý je to všude kolem? nevěřím ničemu co jsem neviděl. Podrbu se na plešce. A studium, k čemu jim to je? Ubrání se knihou? Já bych řekl že mé šavli teda ne. Ale v tom se ve dveřích ukázala temná postava. Vešla dovnitř a porozhlédla se. Když postava vstoupila do hostince, tak všichni utichly. Muž si sundal kapucu. Byl velmi vysoký a hodně svalnatý. Po obličeji měl plno ošklivých jizev. V uchu náušnice. Dlouhý černý hábit. A cosi začali vykřikovat. Já mám jít? A co můj kůň co se stane? Když budu vdět co se stane s koněm klidně půjdu. řeknu prostě, nakopím do sebe vodu a začnu vstávat.

Udavač příběhu - 12. ledna 2009 20:05

"Cesta na hrad/ Hrad" Jakmile se začnete udivovat co se stalo vyjde z hostince Lienis Searinion a muž. Všechny si vás prohlédne. Poté zvedne ruku a rychle máchne dopředu. Byl vidět slabý zeleno modrý oblouček. Lidé jenž vám bránili v cestě odejít se najednou rozestoupili aby jste odešli. Muž poté řekl. "Pojďte za mnou. Půjdeme na hrad, král s vámi chce něco probrat." A prochází středem davu. Vám nezbylo nic jiného než muže následovat. Šli jste tedy za ním. Před vámi se objevil velmi vysoký kopec. Čím výše jste byli na kopci, tím více byl vidět obrovský, kamenný hrad. Před hradem byla obrovská brána. Ještě větší než na začátku města. U brány stálo několik strážných s kopím v ruce a mečem u pasu. Všechno byli těžkooděnci. Sem tam na koni projel nějaký strážný. Když jste se přiblížili k bráně zastavili vás stráže. "Ale, ale. A kampak jdete." Muž jenž vás vedl se zastavil a otočil se čelem k vám. Najednou vysokým ovšem hlubokým a skřípavým hlasem spustil. "Nepředstavil jsem se Tuluntil Andarion Lainiril." A hluboce se uklonil před vámi. Poté se otočil směrem k vojákům a také se uklonil. Vojáci jen zírali. Když se ale nic nedělo, sáhnul Tuluntil do kapsy u obleku.Vytáhnul srolovaný pergamen. Byl zapečetěn královskou pečetí. Podal jej strážnému směrem k obličeji pečetí. Strážný si jen pergamen prohlédl a ihned byla vidět stydlivost na tváři strážného. Ustoupil a řekl. "Omlouvám se. Prosím vstupte." Tuluntil jen kývnul hlavou. A šel dále do hradu. Vy jste se vydali za ním. Došli jste až ke dveřím u hradu. Tam stáli dva těžkooděnci. Pečlivě hlídali a pohledem neuhnuli. Tuluntil přistoupil k jednomu a řekl. "Chci mluvit s Brigádním Generálem!" A muž se otočil a vešel do dveří. Chvíli jste čekali a poté vyšel ze dveří šlechtic. Podíval se na Tuluntia a v očích se mu zaleskli slzy. Rozeběhl se proti němu a velmi ho objal. Poté začal rozhovor. "Co ty tady?" Optal se ho šlechtic. Tuluntil však odpověděl odbývající odpovědí. "Bratře, teď ne. Promluvíme si později." A předal mu dopis. Šlechtic jej rozbalil a přečetl. Poté dal znamení strážným a ti otevřeli dveře. Vešli jste do velkého sálu. Na zemi byly položené dřevěné vyleštěné obklady. Na zdech byly nádherné sgrafity. Někde visely veliké obrazy s draky, událostmi bitvy, měšťanů a dalších lidí. Prošli jste sálem dostali jste se do veliké místnosti ve které byl dlouhý stůl. Kolem bylo plno židlí. Šlechtic vám poté řekl. "Posaďte se." Tuluntil mezi tím někam odešel. Nyní jste v místnosti obloukově zahnuté. Okna půl obloukového tvaru. V čele stolu byla židle vyložena polštáři. Byla velmi vysoká. Na stěnách místnosti viselo několik obrazů.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 13. ledna 2009 17:08

Vyjdu za Tuluntilem z hospody a snažím se skrýt veškeré emoce. Jistě na mě někteří vrhnou pohledy, aby zkusili zjistit co se stalo. Když řekne že jej máme následovat, kývnu na Hettara a na hobita, se kterými jsem se o úkolu bavil, abych jim dal znamení, že se jedná přesně o tohle. Co ti dva s holkou nevím. Snad pochopili moje gesto, ale říkat zatím nechci nic. Jdem za strážným a v okamžik kdy opouštíme hranice města a vstupujeme na pozemky krále zbystřím. Snažím se rozhlížet, jako by mě uchvátila zdejší zahrada a tak podobně. Prostě někdy se zatvářím překvapeně, někdy uznale, i když občas tím směrem vlastněn není nic. Snažím si pro jistotu do paměti vrýt podrobnosti zahrady, kde jsou keře, stromy, cesty, strážní atak. V tom samém pokračuji v hradě. Počítám schody a odhaduju výšku i vzdálenost kterou jsme ušli. Počítám odbočky i dveře. Pokud někteří mluví já jsem zticha a pokud na mě někdo promluví udělám posunek prstem ke rtům, aby byl ticho. Se vším přestanu až se ocitnem ve velké místnosti a vím, že naše cesta prozatím skončila. Rychle si v duchu prolétnu cestu až sem i s tím co jsme viděl v okolí. Sám pro sebe lehce kývnu, že si to pamatuji dobře rozhlédl jsme se po ostatních, Tuluntil odešel a jsme tu sami. "Můžete mi věnovat pozornost?" počkám až se ke mě všichni otočí, "Pro ty co mě neznají jsem Lienis Searion. Pokud jste měli nějaké pochybnosti, tak vám můžu klidně říct, že tu jsme opravdu za účelem králova úkolu. Než začnou dohady, nejsme spřízněn s nikým kdo to pořádá, a jsem stejný dobrodruh jako vy, a neznám proč pan Tuluntil mě zvolil alespoň pro zatím jako vůdce skupiny. Toho využiju minimálně do doby, než zjistíme, jestli se na tuto pozici nehodí někdo víc než já. První věcí ke které svou vůdčí pozici využiji je k tomu, abych sdělil co jsme se dověděl. Onen test jenž nám mají dát druidi, je společný. Nebudou vybírat jednotlivce, ale celé skupinky, takže je dost možné že v jiných částech království jsou podobné skupinky a jen vyberou, která byla nejlepší. Dále můžu potvrdit odměnu pěti tisíc zlatých, ale jestli dostanem zálohu dopředu nevím, ale rád bych, protože jistě každý bude potřebovat nakoupit zásoby na takové dobrodružství. A poslední věc ke které zatím svou pozici využiju, je ta, že je potřeba se trochu stmelit, než nastoupíme na ten úkol a rád bych vás vyzval, aby jsme byli druhové co si budou věřit tak jak to jde, a prozradí nám co umí a jaké jsou jeho zkušenosti a přednosti. Pro začátek alespoň řekněte každý jméno, protože nevíme jak dlouho bude trvat než nás předvolají pře krále, tak ať víme jak se kdo jmenuje. A teď se ještě podívám jestli tu není něco na pití, protože nejsem zvyklí takhle dlouho a nahlas mluvit." Po tom posledním dodatku se usměju. Opravdu se porozhlédnu jestli tu není něco na občerstvení, ale gestem vyzvu nejbližšího ať se představí.

Ignus - 13. ledna 2009 18:59

před hradem => hrad, velký sál Dobrá, jsem ochoten prominout, že pan Tajemný cizinec ignoroval můj dotaz, že se chová jako pán světa, ale jen vážně nerad se nechám někam vláčet bez vysvětlení. Nicméně, když ho budu následovat, nic za to nedám, pochybuji, že by to mohla být nějaká léčka. Elf se mi snaží kývnutím něco naznačit, ale čert ví, co tímchce říct. Neváhám a jdu v patách silákovi bez slušného vychování, který se ani nenamáhal sdělit své jméno a postavení. Svou chybu se snaží částečně napravit až těsně před bránou, kde nás zbrzdili strážní. Heh... Tuluntil? Směšné jméno. Raději ani nechci znát původ. Nechám bez poznámek proběhnout běžné omlouvačné klišé, kdy chudáci ozbrojenci poznají podle pečetě, že osoba, kterou zastavili má vysoká prověření, a nechají ho i s doprovodem pokračovat. Co mě však zaráží je melodrama, které se událo u dveří hradu. Kam jsem se to proboha dostal? Vždyť se ten dospělý muž rozplakal a jak malá holčička ho běžel obejmout. Pokud toho respektují místní vojáci jako velitele, tak už se na tu pozici může dostat opravdu každý. Říkám si v duchu, když se konečně dostáváme až do velkého sálu místního hradu. Nestačím si ani podrobně prohlédnout všechny malby a obrazy, když se do řeči pustí elf, který mne prve oslovoval "sousede". Slyším dobře? Mohu věřit svým uším? Co to mele? Jaké skupiny? V hlavě se mi míchá několik otázek a pocity rozhořčení. Na to, co řekl, bylo ještě příliš brzy. Myslím, že to měl odložit, až se dozvíme více o úkolu, který nám má být zadán. "Odpusťe, pane Searinion-e, jmenuji se Jonáš, ale co je hlavní, stále jsem se nedozvěděl, co bude zadáním tohoto úkolu. Neřekl jsem, že do toho jdu a dokud tak neučiním, jsem svým vůdcem jenom já sám," vyvracím zkušeně jeho nesmyslné vyjádření a podmračený výraz vše jen umocňuje. Nechci, aby to vyznělo jako útok na jeho osobu, ale nemám na vybranou. Lepší to říct teď, než se dobrovolně nechat začlenit do podřadné role. "Nechci se přít o tom, zda je moudré tvořit takhle malou skupinku, nebo raději plnit úkol na vlastní pěst, ale rozhodně je předčasné vkládat důvěru v někoho, koho vidím poprvé v životě. Mám své zkušenosti a znovu na špek neskočim. Nikomu." Skončil jsem s proslovem a snad ho i přesvědčil, aby se nadále zdržel podobných zbrklých vyjádření, aspoň do té doby, než budeme vědět víc. O pět tisíc zlatých bych samozřejmě stál, ale nejsem takový blázen, abych kvůli tomu šel na sebevražednou výpravu. Proč se, proboha, chce bavit o schopnostech a přednsotech? Vždyť jsem jen hobit. Možná jsem schopný obchodník, ale jedinou schopností, o které bych se s nimi bavil, je močení ve stoje... a nejsem jediný, kdo to ovládá.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 13. ledna 2009 20:04

Poslechnu si hobita, jež se představil jako Jonáš. No s takovým to nebude lehký, ale sólisti tu budou asi všichni. Snad jedinej trošku proskupinovej bude Hettar a snad i ta holka, ale ta je s tou kápí taky taková, že je radši tajemná, než otevřená. Jak tedy Jonáš domluví odpovím mu: "Co je za úkol to nevím, jen se mě Tuluntil, zeptal, jestli bych bral roli vůdce v plnění úkolu skupiny. Takže to máme zvládnout jako skupina a ne jednotlivec. Neřekl to přímo ale pochopil, jsem z toho, že to dáme buď všichni a taky všichni dostanem odměnu, nebo nedostanem nikdo nic. Ale samotnou podstatu úkolu opravdu Jonáši nevím. chová se tak, že jej asi někdo z přátel v minulosti zradil a že si věří, že by to zvládl sám, na toho radši bacha za všech okolností, důležití budou ti dva společníci a Hettar. Doufám že ta holka se přidá, když ti dva taky. A možná ji podceňuji a taky umí něco pěkného. Přeci jen střílet z luku není nic tak světoborného, jen to chce spoustu tréninku a trpělivosti.

Hettar - 14. ledna 2009 15:25

Co si myslí že ten chlap dělá? Patří mu to tu snad? ale po té co na mě Lienis Searinion kývne tak jdu za ním. Kurňa jak já nesnáším když se to komplikuje. Ale vypadá to že můj přítel má jasno. Po cestě k hradu jsem opravdu uchvácen. Zahrady jsou krásé tak, že je mé oko nevidělo a zřejmě už zase jen tak neuvidí. Plně zabrán do krásy míst kterými procházíme ať už jde o zahradu či chodby asi sotva stíhám věnovat pozornost něčeho jiného. Po cestě ze zeptám Sakra chlape ještě jsi mi neřekl co se stane s mým koněm, byl by smutný kdybych na něj zapoměl. Jsem totiž jeden z mála co mu rozumí chápeš chlape? Tobě taky nerozmí kde kdo a někteří, o nichž ani nevíž že jsou tě nenávidí. a dál pozoruju okolí a čekám na odpověď. Po výstupu našeho milého Lienise Seariniona uznale kývnu a mé myšlenky jen tak tak předstihnou slova. Super proslov hochu jen tak dál. Mám ale otázku, proč jsi zvolil slova jako je "dobrodruh"? Já bych se bez dobrodružství docela obešel pokud to není jet někam tam vyzabíjet hordu skřetů či něčeho jiného, popřípadě něco přinést a jít zpátky. Když něco je za peníze dalo by se to taky vzít jako "žold" čili žoldáci by bylo možná lepší, ale beze svého koně popřípadě lepšího nikam nejdu. Ať už za to platí kdokoli a kolikkoliv. Klidně si vůdce buď mě to nevadí, stejně toho jako skupina dokážeme víc než jako jednotlivci, teda až na rychlé přesuny... a podrbu se na hlavě. Milý Jonáši, jsi mi sotva po pás v tomhle schváně trochu přeháním. A už bys chtěl rozhodovat? Náš vůdce je fajn chlap a když ho nechceš respektovat tak první povyrosť a pak si otvírej hubu. Schválně mu vmetu orážku do obličeje a fakt že mluvím o Lienisovi Searinionovi jako o vůdci docela schválně uvedu v platnost.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 14. ledna 2009 16:54

Pro jistotu hned zakročím, než se něco vyvine. "Hettare klid, výška nerozhoduje o schopnostech jedince a šikovně hozená dýka, či střela z kuše může skolit nepřítele, se kterým by jsi v souboji na meče prohrál, byť bys byl sebelepší šermíř. Jonáš může být a vypadá, že je zkušený v přežívání a ví jedno z pravidel a to nevěř nikomu cizímu, ani příteli, jež by mohl mít ze tvého selhání větší prospěch, pro něj samotného. Kdyby bylo řečeno, že odměnu získá jen jeden z nás, nebo jen ti kteří uspějí tak bych možná jednal podobně, protože slabší tě můžou zdržovat a silnější zneužívat. Tady ale musíme táhnout za jeden provaz a ten provaz nemusí být můj. Pokud ty chceš být právě prvním z těch co jej chtějí chytit, neurážej tedy možné pomocníky, ale snaž se jej přemluvit svým příkladem." Upřeně se podívám na Jonáše, abych zarazil další urážky a hádky. Pak vyzvu dalšího.

Ignus - 14. ledna 2009 17:18

Hrad, velký sál Vyslechl názor možná budoucího vůdce skupiny, tedy pokud to bude možné tak nazvat, ale mnoho vnitřního klidu mi jeho slova nedodala. "Chápu, že se snažíš dobře zastat roli, kterou ti tak předčasně přisoudil ten Tuluntila, ale takhle to prostě nejde. Dokud nám nic neřeknou, nemůžou po nás ani nic chtít," odpověděl jsem a zakončil svou řeč výraznou gestikulací oběma rukama. Pak se ale ozval další, o poznání méně inteligentní. Takoví svalmozci naštěstí běžně umírají první, takže i kdybych se přidal, nebudu ho trpět dlouho. "Poslouchej, tupohlave. Já ti svou výškoou možná nesahám po pás, ale ty mi svým intelektem nedosáhneš ani na kotník. O ničem jsem nerozhodoval a nikomu nic nepřikazoval. Lienis vypadá, jako fajn chlap, ale mým vůdcem není. Přemýšlej, než zase začneš plivat ty tvé slabomyslné kecy," opřu se do toho chudáčka, aby ztichl. Vrátím upřený pohled Lienisovi, aby se nadále nezapojoval do případných hádek a zbytečně neztratil nadhled a čistý štít.

Lien z Mnoholesí - 14. ledna 2009 17:29

Před hradem => hrad, velký sál Sice neschvaluji způsob jednání neznámého muže, ale vypadá to, že má co dočinění s královským výnosem, takže ho bez řečí následuji. Projdeme městem, vystoupáme kopec, až se dostaneme ke hradu, kde se nás pokusí zastavit místní stráž. Také nám zde muž konečně odhalí svoje jméno. Po vyřízení nutných formalit naše cesta pokračuje. Projdeme přes nádvoří, přímo do hradu, kde po překonání několika schodišť a chodeb jsme uvedeni do velkého sálu. Ten projdeme a zastavíme se až v místnosti s velkým stolem. Vše je přepychově vybavené, ovšem já si toho nevšímám. Když jsem byl na akademii, užil jsem si luxusu až až. Ignoruji i setkání dvou bratrů a místo toho přemýšlím, proč nás sem dostali takovým způsobem, místo obyčejnějších metod náboru. Na vyzvání se posadím na nejbližší židly, načež náš průvodce odejde. V tu chvíly se chopí slova elf a oznámí nám, že byl vybrán za vůdce. Opravdu? Lehce pozvednu obočí v nedůvěřivé grimase, ale nechám ho dál mluvit. Z jeho proslovu pro nás vyplyne akorát to, že budeme muset ve skupině projít jakýmsi blíže neurčeným testem. No proč ne? Je jen logické, že panovník chce svěřit úkol do nejschopnějších rukou. Ale o mých schopnostech a zkušenostech bych raději pomlčel. Důvěra je křehká věc a nerad jí plýtvám na cizince, co vůbec neznám. S tím, že se rozhodl dělat vůdce skupiny, problém nemám. Dokud budou jeho pokyny logické a pro mne a mého přítele výhodné, klidně ho poslechnu a když nebudou, vždycky mohu odmítnout. Stejný názor se mnou ovšem nesdílí půlčík, který se ihned ohradí, čímž naštve Hettara a hádka je na spadnutí. Elf se to sice pokouší uklidnit, ale nevím jestli se mu to povede. Tehdy se rozhodnu představit. Promiňte, že přerušuji vaši nadmíru intelektuální debatu, ale dovolte, abych se představil. Mé jméno je Lien, jsem učněm magických sil a pocházím z malé vesničky jménem Mnoholesí. Těší mne, že vás poznávám. Přitom se zvednu ze židle a doplním svůj proslov lehkou úklonou.

Hettar - 15. ledna 2009 14:42

Můj intelekt že je malý? Víš ty vůbec co to znamená? Nebo máš tak velký mozek jako máš vlasy či obočí plešoune. téměř zakřičím. Ten Idiot .. Nebudu na toho půlmozka plýtvat slovy protože za to NESTOJÍ. a těžce se snažím znovu nabýt klidu o který mě tady Jonáš připravil. Po asi tak pěti až deseti se mi výraz ve tváři ze vztekem téměř zalknutého změní na téměř nelidsky vypadající- absolutně bez výrazu. Pak řeknu Promiň mi má unáhlená slova. Nechal jsem se unést hněvem. Ale myslím si že tady náš podle tebe neprávem zvolený vůdce je fajn chlap a má pravdu. To jestli to bude on nebo ty se teprve ukáže. Vy ale nejste stádo koní a tak vás bych vés opravdu nechtěl. dořeknu a mírně znejistím. Ještě jednou promiň ta slova mi šla na jazyk bez rozmyslu. V jedné věci ti musím však oporovat. Půlmozek opravdu nejsem, ať se to tak může jevit, ale musím říct že pokud nejde o skřety tak dýka do zad či střela z kuše na to samé místo mi přijde nečestné a hnusné a doufám že mě to nepotká a že až zemřu, ať je to v čestném souboji nejlépo na koních. Mě ještě asi všichni neznáte ale jak řekl Lienis Searinion tak jmenuji se Hettar. a znovu se podrbu na hlavě.

BloodX - 15. ledna 2009 21:44
	Mlčky procházím hradem a pozrně si ho prohlížím, eště nikdy sem nebyl v žádném velkém panství a tak si to snažim užít. 4asem dojdem do velkého sálu, kde nás posadí k obrovskému stolu. Posadím se na jednu z židlý a netrpělivě čekám co se bude dít dál.

Ignus - 16. ledna 2009 15:22

Hrad, velký sál Při hovoru toho chudáčka se musím smát. Tohle už ani nejde. Jednu chvíli se snaží argumentovat jak malé děcko a jediné narážky, kterých je schopen, se týkají mého vzhledu a hned na to mi vkládá do úst nesmysly, které asi slyšel jenom on. Kdybych měl volit největšího blba v místnosti, určitě by skončil první... a nejen v této místnosti. Ani můj starý sluha Ogmun, nebyl takový tupec, a to ve svém mládí dostal pořádnou ránu do hlavy, kvůli které i těžko artikuloval, natož přemýšlel. "Vím, co je to intelekt, tupohlave. A to, že ten tvůj je malý, dokazuješ sám téměř každým každým slovem, které vypustíš ze svých špinavých úst." řeknu s ledovým klidem. Někoho tak malého na duchu je snadné vyprovokovat k nepříčetnosti, soudě podle toho, jak křičí. Opravdu, přesně jako malé děcko. "Nemám důvod, proč bych ti promíjel tvou tupost. Nejsi malé děcko, neměl by ses tak chovat," nenechám ho tak snadno vycouvat z konfliktu. "Kdybys dobře poslouchal, věděl bys, že jsem nikdy neřekl, že Lienis je neprávem zvolený, ale PŘEDČASNĚ zvoleným vůdcem. Já o velení nestojím, když dovolíš," vyvrátím nesmysl, kterým mne tady osočoval, ale on si stále nedá pokoj. Alespoň konečně uznává, že jsem měl pravdu. Opravdu mluví aniž by rozmyslel, co říká. Půlmozek tedy opravdu není, mnohem blíž by sedělo označení čtvrtmozek. "Jak chceš, odpouštím ti, ale Já už s tebou domluvil. Co se boje na život a na smrt týče, vše je dovoleno. Nečestné je zabíjet ležící a spící." domluvím a pobaveně se uchechtnu nad tím, jak se drbe na hlavě. Alespoň v jedné věci je mi má absence vlasů a ochlupení platná... parazité jako vši se mi teď vyhýbají, narozdíl od Hettara.

BloodX - 16. ledna 2009 16:07

Bedlivě pozoruji ty dva jak se hádají. Osobně se divým že ten hobit se už nezved a nevyprášil tomu většímu kožich. Nesnáším lidi kteří se naváží do lidského urázu. A pokud nevyrost není přece důležitý. Chvilku pozoruji jejich ducha plnou hádku až se můj přítel zvedne ze židle a nevšímá si těch dvou a představí se našemu asi vůdci. Hmm, tak vůdce asi to bude inteligentní a moudrý muž. Ale nejsem zvyklý aby mne někdo okřikoval. Pokud mi budou jaho návrhy moudré splním je pokud se mi nebudou líbit budu konat, jak uznám za vhodné. Jak udělá svojí úklonku zvednu se taky ze židle odkašlám si abych na sebe upozornil Moje jméno je BloodX, ale přátelé mi říkají Bloode lehce se pousměji.. A mím oborem jest chvilku se odmlčím Co je vlastně přesně mím oborem, umím bravurně ovládat meče a znám.... HMM jsem zaměřen na boj s nestvůrami temnot.

Hettar - 17. ledna 2009 19:30

Po jeho slovech se mu pokusím pořádně vrazit ze spodu do čelisti. Tupohlave říkáš? a klid z mé tváře velmi rychle zmizí.Špinavá ústa říkáš? Podívej se na sebe ty smrade malá! Máš za matku skřeta nebo pavouka? Skřet by ti byl podobný- slabý, útočí po skupinkách- sám se bojí, ale když jich je hodně si troufnou. Byl jsi někdy trefen kamenem zezadu do ruky až ti praskla? Nebo dýkou do ramene? Myslel jsem si že jsem se zmýlil, že jsem jednal ukvapeně a chybil, ale teď si myslím že jsem měl pravdu ty malej smrade. aa pokusím se ho znovu udeřit. A ty že o vůdcovství nestojíš? Tak přoč jsi na to vůbec něco řekl když je ti to úplně jedno. Cítil jsi někdy bolest takovou, že ses z toho málem zbláznil? Asi ne že? Já ji přežil se zdravým rozumem díky koním. Ta vlídná a chápavá zvířata mají alespoň způsoby a cit pro lidě, ale naopak to není. zařvu na něj a pokusím se ho tentokrát nakopnout. Já že se chovám jako děcko? Nikdy jsem děckem nebyl, nikdy jsem neměl dětství šťastné pokud vůbec, a co se muzku týče, mám ho alespoň tolik abych věděl co za břečku vznikne smíchání dvou svinstev, že to buď bouchne nebo vzplane! Někdy si zkus bydlet ve vesnici prosťáčků, kteří se tě opkusí ukamenovat, protože si myslí že jsi čaroděj i když ve zkutečnosti nejsi! A co se týče boje na život a na smrt, máš sice pravdu- všechno je poboleno, ale nevidím rozdíl mezi dýkou mezi žebra a zamordování ve zpánku, je to stejný druh zabití- podlá vražda jako podlá vražda.Ty jeden šmejde, myslíš si že mě můžeš takhle urážet jen tak?

Hettar - 17. ledna 2009 19:36
	soukromá zpráva od Hettar pro Soukromá zpráva pro tebe: Okamžitě mu v duchu vyhlašuju mstu že pokud nevycouvá okamžitě tak ho někdy velmi podrazím a až to bude potřebovat tak se na něj vykašlu, tuto přísahu si nech prosím pro sebe a vždy mě prosím před touto situací upozorň prosím, velmi nerad bych o tuto možnost přišel. Tímto se ztává mým nejnenáviděším nepřítelem(hned po skřetech) Díky

Ignus - 17. ledna 2009 20:04

Hrad, velký sál Došlo přesně k tomu, co se dalo od takového prosťáčka čekat. Jediné, čeho je podobná nula schopná, je násilí. Jak ubohé. Naštěstí, nejspíš v životě nebojoval a už vůbec né s hobitem, jinak by se nemohl pokoušet o takovou hloupost. Kdyby mě chtěl praštit zespodu do čelisti, musel by sám pokleknout na kolena, jinak by jeho rána měla jen minimální razanci. Už když vidím, že se blíží na dosah a všechno napovídá tomu, že mě chce napadnout, udělám to jediné, čím se umím bránit. Odhazuji svou tornu, ve které se ukrývá mé náhradní oblečení a nechám volný průchod emocím. Ve vteřině cítím, jak se celé mé tělo zahřívá a spalující žár plamenů, které obklopují mé tělo, mění látku mého oblečení v popel. Ač nemám strach z úderu, raději se pokusím včas vrhnout do strany, abych neutržil zbytečné zranění. "Zadrž, nebo budeš litovat, hlupáku!" vyjde z mých úst, která jsou plná plamenů. I kdyby se trefil, jeho pěst si pravděpodobně odnese nepříjemné popáleniny. Rozhodne-li se i přes jasnou výzvu pokračovat v napadání, nemám jinou možnost. Zkusím oplatit útok tím, co ovládám já - plamenem. Veškerou svou sílu vložím do vytvoření ohnivé koule před sebou. Ani se nepokusím užít ji k útoku, ale pokud se přiblíží, dotknu se s ní jeho těla.

Udavač příběhu - 17. ledna 2009 20:26

"Ignus, Hettar" Z místnosti jsou slyšet velmi hlasité výkřiky. Vypadá to na šarvátku. Je dokonce cítit i zápach spálených věcí. Rychle se rozrazí dveře. Ve dveřích stojí Tuluntil. Vydí jak hobit celí hoří a snaží se vytvořit ohnivou kouli. Hettar se jej snaží udeřit, ale první ránu minul, jelikož Ingus uhnul. Drhou ránu Ignus jen tak tak vykryje svou zapálenou rukou. Hettar se pěkně spálil. Má polálené zápěstí. A teď se snaží kopnou. Vůůbec se mu však kop nepovedl a uplně minul. Málem spadnul na zem. Jakmile tohle Tuluntil uvidí zakřičí na celou halu "Gjor del!" Jeho ruce jsou vzpřímeny přímo na Ignuse. Najednou se objeví veliká vlna jenž zesiluje. Ostatní u stolu jen lehce škrtla a povalila je na zem. Ignuse však zasáhla plnou silou. Hettar to také kouzlem schytal. Oba dva odletěli ke zdi. Ignus již vůbec nehořel. Jel ležel úplně nahý u zdi. Hettar měl potrhané věci a také ležel u zdi. Oba dva jsou v komatu. Tuluntil jen zakřičí. "Stráže! Odveťte tyhle ty dva do nějakého pokoje. A společně je tam zamkněte. A postavte tam celou četu, ať je hlídají." Vojáci mezi tím splnili rozkaz Tuluntila. Poté zavřel dveře a šel blíže k zbytku skupiny. "Omlouvám se, ale nebylo jiného řešení. Ten hobit je straně nebezpečný, cítil jsem jeho magickou energii, stejně jako cítím Liena a Blooda. Dávejte si pozor na ty konflikty!" Řekne a odjede místnosti. Jen přijdou dva stráže a postaví povalené věci. Pomohou vám také vstát.

Lien z Mnoholesí - 17. ledna 2009 20:59

Hrad, velký sál Posadím se zpátky na židli a sleduji vyostřující se spor hobita a koňáka. Od slov přejdou k činům, když to už Hettar nevydrží a pokusí se Jonáše praštit do brady. Celkový dojem z jeho úderu je dosti směšný, to kdybych já chtěl udeřit někoho tak malého, kopnul bych ho. Hlupáci, to si myslí, že se jen tak beztrestně mohou prát v královském hradě? Jonáš se ovšem taky nedrží zpátky, ba dokonce odpoví na chleba kamenem. Celé jeho tělo vzplane a začnou se z něj šířit vlny magické energie. Pozoruhodné, jestě jsem neviděl takový druh kouzla. Možná že to ani není kouzlo... Když už to vypadá, že se navzájem pobijí, vpadne do místnosti Tuluntil, taktéž vyzařující magickou sílu a pošle je nějakou rázovou vlnou do bezvědomí. Bohužel plošný efekt tohoto kouzla, i když mnohem menší, zasáhl i nás ostatní. Pokusím se sice vyvolat vlastní kouzlo odhození, ale stalo se to tak rychle, že jsem to nestihl a jako ten nejposlednější sedlák skončím na zadku na zemi a ještě na mne spadne židle. Ostatní na tom nejsou o moc lépe. Mojí první reakcí je hněv, ale rychle spolknu svou uraženou hrdost, když vidím vojáky odnášející bezvědomé rváče. Odmítnu ruku dalšího vojáka a vyšrábu se zpátky na židly. To nám to tedy hezky začíná. S kamenným výrazem, jako kdyby se posledních pár okamžiků vůbec nestalo, sedím a čekám, co bude dál.

BloodX - 18. ledna 2009 12:07

Se zájmem pozoruji ty dva co se hádají a pobaveně se v duchu směji. Je to docela sranda, ale že mají takovou drzost se prát v královském sídle... Posadím se na svou židli a koukám se na tanec,který má předstírat asi boj, Hmm ten hobit používá zajímavá kouzla??? Nic takového sem neviděl. Tázavě se podívám na svého přítele, ale v jeho tváři je vidět že ho magie taky překvapila, což je divné, protože zná víc kouzel něž já. Už se nedivím že má tak zvláštní pokožku, myslel sem že někde hořelo a on byl v nesprávný čas na nesprávném místě, ale podle všeho si to udělal sám,a ten větší asi neprošel takovou bolestí, protože by se na ni snažil zapomenout,a ne na ni upozorńovat. Dál pozoruji jak se ti dvy perou a v tom vlítne Tuluntil do místnosti. Už bylo na čase Vběhne dovnitř a sešle kouzlo na ty dva. Měto jako ostaní odhodí dozádu až udělám dva koutouli v zad. Jelikož sem to nečekal praštim se ozem ošklivě do hlavy, Jau sakra, to kouzlo bylo hustý. Něco tak silného sem ještě neviděl, ani Lien neovládá tak silné kouzlo. Přiběhnou strážní aby nám pomohly na nohy, ale nepotřebuji jejich pomoc. zvednu se na nohy postavím si židly spátky na místo a s úsměvem čekám co bude dál, trochu si promnu bouli na hlavě. Hmm ale nemusel zmiňovat, že ovládám kouzla, používám je jen v krajních situacích a zas tolik jich neovládám.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 18. ledna 2009 13:59

Se znechucením sleduju pokračující hádku. Tak nevím jestli jim vůbec chci velet takové bandě. Jestli budou despotovat při každé příležitosti, tak radši ze sebe udělám řadového stopaře. Radši se se zájmem podívám na tu mladou dívku, která se k ničemu nevyjádřila. V tom ale vrazí do místnosti Tuluntil. Že by měl takový otravný zvyk vejít do každé místnosti stylem, že mu ty dveře prostě zavazí? Je pravda, že teď k tomu měl důvod... Neš stihnu dovést myšlenku až dokonce strhne mě tlaková vlna. Jsem rád, že jsem neseděl a nepřevrátila se na mě ta židle. Přesto jsme přistál na zadku, jako dítě do kterého strčí někdo silnější. Má sebou mága? Ne. dyť ty kouzelný slova vyřknul on. Takže taky mág, nebo nějaký paladin? Radši rychle vstanu sám, než aby mi někdo pomáhal. Otočím se k Jonášovi a Hettarovi a vidím, že jen leží u zdi. Odhadnu, že mrtví nebudou, že jsou asi jen v bezvědomí. Otočím se k Tuluntilovi s prostou otázkou "Takže?"

Udavač příběhu - 19. ledna 2009 19:41

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Cesta do komnat" Poté co vás kouzlo uvrhne do bezvědomí vás odnesou stráže do nějakého pokoje. Tuluntil je tam s vámi. Po cestě Vyzvedl levou ruku a tiším hlasem řekl "Awake" Z jeho ruky šla zelená záře a vy jste se náhle proudili. Nikdo z vás však nemohl mluvit, chodit. Nic dělat. Jetě pak zlehka namířil na Ignuse a řekl. "Parar" Červená záře se mu z ruky lynula přímo na Ignusovu hlavu. Nyní může Ignus mluvit. Tuluntil říká. "Tohle kouzlo je jen dočasný, zabrání ti používat tvou moc. Také ti umožnilo mluvit. Teď vás oblékněme a Hettarovi vezmeme zbraně. Král vás nechce vidět, dokud se neuklidníte." Řekl Tuluntil. Hettar vše slyšel, nemohl však nic dělat. Došli jste do velikého pokoje. Pokoj byl celí bílí. U zdi byla obrovská postel na tu položili nejdříve Ignuse. Tuluntil jen ukázal na stráže. Ti hnet donesly oblečení. Oblek měl zlaté lemy na rukávech. Bílá košile. Dalo by se říct, že to byl šlechtický oděv. Hettara poté také položili na postel a celého jej vysvlékly. Oblékly ho do podobného oblečení jako Ignuse, ovšem ve velkosti B. "Hettare, tvou zbroj ti dáme zpravit. A neskoušejte utéct. Nepovede se to." Poté Tuluntil odejde. Z poza dveří je slyšet. "A Fim!" Oba jste se nyní mohly normálně hýbat. Ale ihnet poté je slyšet opět z poza dveří. "Cokoliv... Zabí...Magenergii zatí...." Byl ovšem slyšet ještě jeden hlasytý výkřik. "Bloquear!" Západy zámku se nyní pevně zacvakly.

Udavač příběhu - 19. ledna 2009 19:41

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Cesta do komnat" Poté co vás kouzlo uvrhne do bezvědomí vás odnesou stráže do nějakého pokoje. Tuluntil je tam s vámi. Po cestě Vyzvedl levou ruku a tiším hlasem řekl "Awake" Z jeho ruky šla zelená záře a vy jste se náhle proudili. Nikdo z vás však nemohl mluvit, chodit. Nic dělat. Jetě pak zlehka namířil na Ignuse a řekl. "Parar" Červená záře se mu z ruky lynula přímo na Ignusovu hlavu. Nyní může Ignus mluvit. Tuluntil říká. "Tohle kouzlo je jen dočasný, zabrání ti používat tvou moc. Také ti umožnilo mluvit. Teď vás oblékněme a Hettarovi vezmeme zbraně. Král vás nechce vidět, dokud se neuklidníte." Řekl Tuluntil. Hettar vše slyšel, nemohl však nic dělat. Došli jste do velikého pokoje. Pokoj byl celí bílí. U zdi byla obrovská postel na tu položili nejdříve Ignuse. Tuluntil jen ukázal na stráže. Ti hnet donesly oblečení. Oblek měl zlaté lemy na rukávech. Bílá košile. Dalo by se říct, že to byl šlechtický oděv. Hettara poté také položili na postel a celého jej vysvlékly. Oblékly ho do podobného oblečení jako Ignuse, ovšem ve velkosti B. "Hettare, tvou zbroj ti dáme zpravit. A neskoušejte utéct. Nepovede se to." Poté Tuluntil odejde. Z poza dveří je slyšet. "A Fim!" Oba jste se nyní mohly normálně hýbat. Ale ihnet poté je slyšet opět z poza dveří. "Cokoliv... Zabí...Magenergii zatí...." Byl ovšem slyšet ještě jeden hlasytý výkřik. "Bloquear!" Západy zámku se nyní pevně zacvakly.

Udavač příběhu - 19. ledna 2009 20:49

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "V sále" Vaše diskuse v sále je najednou přerušena. Do sálu vstoupil velmi elegantně nějaký šlechtic. Hluboce se uklonil a na celí sál říká. "Dámo a pánové, prosím přivítejte našeho udatného, zlato srdého, šlechetného, bojovného, inteligentního a milovaného krále Limota Ealuxe!" Šlechtic začne velmi hlasitě tleskat a do místnosti vstoupí muž. Je menšího vzrůstu, o něco málo větší než hobit a o něco menší než-li trpaslík. Velmi elegantně kráčí sálem. U pasu velmi vznešený meč s elfskýmí a gnómskými znaky. Král dojde až na koce místnosti a řekne. z plného hrdla. "Sedněte si a poslouchejte! To co vám řeknu nebudu opakovat. Tudíž to řeknu jen jednou. A co se týče těch dvou, uvažuji zda-li je mám nechat popravit či ne. Ovšem Tuluntil se za ně přimluvil. Je to máj starý přítel a hlavně je to nejlepší mág v okolí. Těm dvou to když tak řekněte." A položí si ruce na stůl. Je poněkud větší a těžko na vás vidí. "Polštář!" Zakřičí. Přiběhnou dva poskoci a dají mu na židli 4 polštáře. Král se uvelebí a řekne. "Řeknu vám jen to nejdůležitější. Kdysi dávno tak před sto lety, do našeho království přiletěl drak. Mocný, uznávaný. Můj pra pra otec si jej dokázal ochočit. Byl jediný na celém kontinentu. Drak ovšem nechtěl být pod něčí vůlí. Dělal si co se mu zachtělo. Mému předkovy však nepůsobyl škody. Jeho moc sahala ale až za velmi velmi dávnou magii. Jinak řečeno, byl nejslavnější a nejmocnější drak. Ovšem jakmile se skřeti a jejich velitel Reon dozvěděl o drakovy, založil jakou si skupinu. Říkají si Ryfrioři. Mají ve svých řadách nemalou podporu. Skřety, orky, nekromantry dokonce se říká, že někteří gnómové a trpaslíci se k nim přidali. Ovšem největší hrozba je drak. Před nedávnem tu totiž bylo zhruba 2000 Ryfriorů a snažili se nás dobít. Mi jsme odolali, ale když nedobyly nás, sebrali se a šly neznámo kam. Jejich loď zmizela a drak taky. Moji kouzelníci tvrdí, že se nyní přidal na temnou stranu. Ovšem drak se dá lehce zmanipulovat, jenomže si netroufnu nikoho vyslat. Zatím nikdo neprošel zkouškou u Druidů. Tuluntil se chtěl zúčastnit, jenže můj nejlepší válečník a mág je nepostradatelný. Bude však po celou dobu s vámi. Na otázky vám odpoví Tuluntil, ale až zítra, dnes je velice pozdě. Elwarile odveď je do pokojů. A ještě detail. Vaše zbraně, batohy a peníze. Vše dostanete až odejdete od Drudů. Jediný komu zůstane moc, jsou mágové. A ať za mnou zajde váš vůdce skupiny. Chvi s ním mluvit.“ Řekne a aniž by vás nechal cokoliv říct odejde. Elwaril se opět hluboce ukloní a řekne. “Kdo má přijít za králem, nechť zůstane zde.“ A ostatní odvede do pokojů. Každý pokoj je stejný. Na pokojích se může být po dvou. Ovšem jako jediná Anasta má zvlášť pokoj. Mezi tím než jste došli do pokojů, jste bez problémů odevzdali věci.

Udavač příběhu - 19. ledna 2009 20:49

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "V sále" Vaše diskuse v sále je najednou přerušena. Do sálu vstoupil velmi elegantně nějaký šlechtic. Hluboce se uklonil a na celí sál říká. "Dámo a pánové, prosím přivítejte našeho udatného, zlato srdého, šlechetného, bojovného, inteligentního a milovaného krále Limota Ealuxe!" Šlechtic začne velmi hlasitě tleskat a do místnosti vstoupí muž. Je menšího vzrůstu, o něco málo větší než hobit a o něco menší než-li trpaslík. Velmi elegantně kráčí sálem. U pasu velmi vznešený meč s elfskýmí a gnómskými znaky. Král dojde až na koce místnosti a řekne. z plného hrdla. "Sedněte si a poslouchejte! To co vám řeknu nebudu opakovat. Tudíž to řeknu jen jednou. A co se týče těch dvou, uvažuji zda-li je mám nechat popravit či ne. Ovšem Tuluntil se za ně přimluvil. Je to máj starý přítel a hlavně je to nejlepší mág v okolí. Těm dvou to když tak řekněte." A položí si ruce na stůl. Je poněkud větší a těžko na vás vidí. "Polštář!" Zakřičí. Přiběhnou dva poskoci a dají mu na židli 4 polštáře. Král se uvelebí a řekne. "Řeknu vám jen to nejdůležitější. Kdysi dávno tak před sto lety, do našeho království přiletěl drak. Mocný, uznávaný. Můj pra pra otec si jej dokázal ochočit. Byl jediný na celém kontinentu. Drak ovšem nechtěl být pod něčí vůlí. Dělal si co se mu zachtělo. Mému předkovy však nepůsobyl škody. Jeho moc sahala ale až za velmi velmi dávnou magii. Jinak řečeno, byl nejslavnější a nejmocnější drak. Ovšem jakmile se skřeti a jejich velitel Reon dozvěděl o drakovy, založil jakou si skupinu. Říkají si Ryfrioři. Mají ve svých řadách nemalou podporu. Skřety, orky, nekromantry dokonce se říká, že někteří gnómové a trpaslíci se k nim přidali. Ovšem největší hrozba je drak. Před nedávnem tu totiž bylo zhruba 2000 Ryfriorů a snažili se nás dobít. Mi jsme odolali, ale když nedobyly nás, sebrali se a šly neznámo kam. Jejich loď zmizela a drak taky. Moji kouzelníci tvrdí, že se nyní přidal na temnou stranu. Ovšem drak se dá lehce zmanipulovat, jenomže si netroufnu nikoho vyslat. Zatím nikdo neprošel zkouškou u Druidů. Tuluntil se chtěl zúčastnit, jenže můj nejlepší válečník a mág je nepostradatelný. Bude však po celou dobu s vámi. Na otázky vám odpoví Tuluntil, ale až zítra, dnes je velice pozdě. Elwarile odveď je do pokojů. A ještě detail. Vaše zbraně, batohy a peníze. Vše dostanete až odejdete od Drudů. Jediný komu zůstane moc, jsou mágové. A ať za mnou zajde váš vůdce skupiny. Chvi s ním mluvit.“ Řekne a aniž by vás nechal cokoliv říct odejde. Elwaril se opět hluboce ukloní a řekne. “Kdo má přijít za králem, nechť zůstane zde.“ A ostatní odvede do pokojů. Každý pokoj je stejný. Na pokojích se může být po dvou. Ovšem jako jediná Anasta má zvlášť pokoj. Mezi tím než jste došli do pokojů, jste bez problémů odevzdali věci.

Udavač příběhu - 19. ledna 2009 20:49

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "V sále" Vaše diskuse v sále je najednou přerušena. Do sálu vstoupil velmi elegantně nějaký šlechtic. Hluboce se uklonil a na celí sál říká. "Dámo a pánové, prosím přivítejte našeho udatného, zlato srdého, šlechetného, bojovného, inteligentního a milovaného krále Limota Ealuxe!" Šlechtic začne velmi hlasitě tleskat a do místnosti vstoupí muž. Je menšího vzrůstu, o něco málo větší než hobit a o něco menší než-li trpaslík. Velmi elegantně kráčí sálem. U pasu velmi vznešený meč s elfskýmí a gnómskými znaky. Král dojde až na koce místnosti a řekne. z plného hrdla. "Sedněte si a poslouchejte! To co vám řeknu nebudu opakovat. Tudíž to řeknu jen jednou. A co se týče těch dvou, uvažuji zda-li je mám nechat popravit či ne. Ovšem Tuluntil se za ně přimluvil. Je to máj starý přítel a hlavně je to nejlepší mág v okolí. Těm dvou to když tak řekněte." A položí si ruce na stůl. Je poněkud větší a těžko na vás vidí. "Polštář!" Zakřičí. Přiběhnou dva poskoci a dají mu na židli 4 polštáře. Král se uvelebí a řekne. "Řeknu vám jen to nejdůležitější. Kdysi dávno tak před sto lety, do našeho království přiletěl drak. Mocný, uznávaný. Můj pra pra otec si jej dokázal ochočit. Byl jediný na celém kontinentu. Drak ovšem nechtěl být pod něčí vůlí. Dělal si co se mu zachtělo. Mému předkovy však nepůsobyl škody. Jeho moc sahala ale až za velmi velmi dávnou magii. Jinak řečeno, byl nejslavnější a nejmocnější drak. Ovšem jakmile se skřeti a jejich velitel Reon dozvěděl o drakovy, založil jakou si skupinu. Říkají si Ryfrioři. Mají ve svých řadách nemalou podporu. Skřety, orky, nekromantry dokonce se říká, že někteří gnómové a trpaslíci se k nim přidali. Ovšem největší hrozba je drak. Před nedávnem tu totiž bylo zhruba 2000 Ryfriorů a snažili se nás dobít. Mi jsme odolali, ale když nedobyly nás, sebrali se a šly neznámo kam. Jejich loď zmizela a drak taky. Moji kouzelníci tvrdí, že se nyní přidal na temnou stranu. Ovšem drak se dá lehce zmanipulovat, jenomže si netroufnu nikoho vyslat. Zatím nikdo neprošel zkouškou u Druidů. Tuluntil se chtěl zúčastnit, jenže můj nejlepší válečník a mág je nepostradatelný. Bude však po celou dobu s vámi. Na otázky vám odpoví Tuluntil, ale až zítra, dnes je velice pozdě. Elwarile odveď je do pokojů. A ještě detail. Vaše zbraně, batohy a peníze. Vše dostanete až odejdete od Drudů. Jediný komu zůstane moc, jsou mágové. A ať za mnou zajde váš vůdce skupiny. Chvi s ním mluvit.“ Řekne a aniž by vás nechal cokoliv říct odejde. Elwaril se opět hluboce ukloní a řekne. “Kdo má přijít za králem, nechť zůstane zde.“ A ostatní odvede do pokojů. Každý pokoj je stejný. Na pokojích se může být po dvou. Ovšem jako jediná Anasta má zvlášť pokoj. Mezi tím než jste došli do pokojů, jste bez problémů odevzdali věci.

Udavač příběhu - 19. ledna 2009 20:49

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "V sále" Vaše diskuse v sále je najednou přerušena. Do sálu vstoupil velmi elegantně nějaký šlechtic. Hluboce se uklonil a na celí sál říká. "Dámo a pánové, prosím přivítejte našeho udatného, zlato srdého, šlechetného, bojovného, inteligentního a milovaného krále Limota Ealuxe!" Šlechtic začne velmi hlasitě tleskat a do místnosti vstoupí muž. Je menšího vzrůstu, o něco málo větší než hobit a o něco menší než-li trpaslík. Velmi elegantně kráčí sálem. U pasu velmi vznešený meč s elfskýmí a gnómskými znaky. Král dojde až na koce místnosti a řekne. z plného hrdla. "Sedněte si a poslouchejte! To co vám řeknu nebudu opakovat. Tudíž to řeknu jen jednou. A co se týče těch dvou, uvažuji zda-li je mám nechat popravit či ne. Ovšem Tuluntil se za ně přimluvil. Je to máj starý přítel a hlavně je to nejlepší mág v okolí. Těm dvou to když tak řekněte." A položí si ruce na stůl. Je poněkud větší a těžko na vás vidí. "Polštář!" Zakřičí. Přiběhnou dva poskoci a dají mu na židli 4 polštáře. Král se uvelebí a řekne. "Řeknu vám jen to nejdůležitější. Kdysi dávno tak před sto lety, do našeho království přiletěl drak. Mocný, uznávaný. Můj pra pra otec si jej dokázal ochočit. Byl jediný na celém kontinentu. Drak ovšem nechtěl být pod něčí vůlí. Dělal si co se mu zachtělo. Mému předkovy však nepůsobyl škody. Jeho moc sahala ale až za velmi velmi dávnou magii. Jinak řečeno, byl nejslavnější a nejmocnější drak. Ovšem jakmile se skřeti a jejich velitel Reon dozvěděl o drakovy, založil jakou si skupinu. Říkají si Ryfrioři. Mají ve svých řadách nemalou podporu. Skřety, orky, nekromantry dokonce se říká, že někteří gnómové a trpaslíci se k nim přidali. Ovšem největší hrozba je drak. Před nedávnem tu totiž bylo zhruba 2000 Ryfriorů a snažili se nás dobít. Mi jsme odolali, ale když nedobyly nás, sebrali se a šly neznámo kam. Jejich loď zmizela a drak taky. Moji kouzelníci tvrdí, že se nyní přidal na temnou stranu. Ovšem drak se dá lehce zmanipulovat, jenomže si netroufnu nikoho vyslat. Zatím nikdo neprošel zkouškou u Druidů. Tuluntil se chtěl zúčastnit, jenže můj nejlepší válečník a mág je nepostradatelný. Bude však po celou dobu s vámi. Na otázky vám odpoví Tuluntil, ale až zítra, dnes je velice pozdě. Elwarile odveď je do pokojů. A ještě detail. Vaše zbraně, batohy a peníze. Vše dostanete až odejdete od Drudů. Jediný komu zůstane moc, jsou mágové. A ať za mnou zajde váš vůdce skupiny. Chvi s ním mluvit.“ Řekne a aniž by vás nechal cokoliv říct odejde. Elwaril se opět hluboce ukloní a řekne. “Kdo má přijít za králem, nechť zůstane zde.“ A ostatní odvede do pokojů. Každý pokoj je stejný. Na pokojích se může být po dvou. Ovšem jako jediná Anasta má zvlášť pokoj. Mezi tím než jste došli do pokojů, jste bez problémů odevzdali věci.

Ignus - 19. ledna 2009 21:07

soukromá zpráva od Ignus pro "No dovolte?! Já jsem klidný. Nic jsem neprovedl. Copak se nesmím bránit napadení? Co je tohle za proklaté království?" vyprsknu několik otázek na Tuluntila. Cítím se opravdu dotčeně. Taková nespravedlnost. Kéž by tenhle hrad, a ještě lépe celou zem, někdo spálil na prach. Nic jiného si za své chování nezaslouží. Ani se nenamají něco vysvětlovat, nebo něco udělat. Prostě mě jen tak hodí do nějakého pokoje s osobou, která se mě pokusila zabít a nutí čekat až...co? Naprší a uschne? Co jiného mi zbývá než být trpělivý? Jak chtějí. Ujistili mě, že se Hettar už nemůže o nic pokoušet, takže můžu zůstat v klidu. Nedá se nic dělat. Překulím se na posteli na bok, zády k tupohlavovi, pokusím se usnout a spát do té doby, než si pro nás znovu přijdou.

Ignus - 19. ledna 2009 21:07

soukromá zpráva od Ignus pro "No dovolte?! Já jsem klidný. Nic jsem neprovedl. Copak se nesmím bránit napadení? Co je tohle za proklaté království?" vyprsknu několik otázek na Tuluntila. Cítím se opravdu dotčeně. Taková nespravedlnost. Kéž by tenhle hrad, a ještě lépe celou zem, někdo spálil na prach. Nic jiného si za své chování nezaslouží. Ani se nenamají něco vysvětlovat, nebo něco udělat. Prostě mě jen tak hodí do nějakého pokoje s osobou, která se mě pokusila zabít a nutí čekat až...co? Naprší a uschne? Co jiného mi zbývá než být trpělivý? Jak chtějí. Ujistili mě, že se Hettar už nemůže o nic pokoušet, takže můžu zůstat v klidu. Nedá se nic dělat. Překulím se na posteli na bok, zády k tupohlavovi, pokusím se usnout a spát do té doby, než si pro nás znovu přijdou.

Lien z Mnoholesí - 19. ledna 2009 21:31

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro V sále Sedím na židly a rukou opřenou o stůl si podpírám hlavu. Vzrušení z předchozí rvačky pominulo a já se začínám propadat do hlubin nudy. Z těch mne ovšem vytrhne příchod nějakého palácového hejska, jenž začne vykřikovat slova přehnané chvály o svém vladaři, jenž ho následuje. Netrpělivě zabubnuji prsty o stůl, vyhlížejíc monarchu, který se vzápětí také objeví. Kúdúk? Jsem lehce překvapen, i když jsem cestou sem zaslechl, že zdejší král je menšího vzrůstu. To mne ale zase tolik nezajímá, takže napnu svou pozornost k jeho slovům. Drak? To by mohlo být zajímavé... A dokonce nejmocnější z draků? Rád bych věděl, jak se podařilo jeho předkovi si ho ochočit? A jakto, že už ho nemají pod kontrolou? Kdybych byl já jeho pán, zajistil bych, aby se po mé smrti nestal nebezpečný pro mé potomky... Na výzvu jeho veličenstva odevzdám svoji hůl, nůž a batoh. Takže zkouška bude spíše na spirituální úrovni, když nám zbraně vrátí až po ní. Zajímalo by mne jakým způsobem tedy druidi zjišťují, kdo je hoden? Nejspíše na nás sešlou nějaký druh věšteckého kouzla. S těmito úvahami se nechám odvést do pokoje, který předpokládám, budu sdílet společně s Bloodem. Ještě než muž odejde za svými povinostmi mám k němu prosbu. Mohl byste požádat pana Tuluntila, aby se tu zastavil? Mám pár otázek týkajících se jeho magické profese a rád bych se s ním setkal ještě dnes, protože zítra asi už nebude čas. Děkuji. Když za námi zavřou dveře lehnu si na postel, ruce si dám za hlavu a zeptám se svého společníka: Tak co si o tom myslíš? Drak, skřeti, nekromancerové a bůh ví co ještě, to vypadá na zajímavou záležitost...

Lien z Mnoholesí - 19. ledna 2009 21:31

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro V sále Sedím na židly a rukou opřenou o stůl si podpírám hlavu. Vzrušení z předchozí rvačky pominulo a já se začínám propadat do hlubin nudy. Z těch mne ovšem vytrhne příchod nějakého palácového hejska, jenž začne vykřikovat slova přehnané chvály o svém vladaři, jenž ho následuje. Netrpělivě zabubnuji prsty o stůl, vyhlížejíc monarchu, který se vzápětí také objeví. Kúdúk? Jsem lehce překvapen, i když jsem cestou sem zaslechl, že zdejší král je menšího vzrůstu. To mne ale zase tolik nezajímá, takže napnu svou pozornost k jeho slovům. Drak? To by mohlo být zajímavé... A dokonce nejmocnější z draků? Rád bych věděl, jak se podařilo jeho předkovi si ho ochočit? A jakto, že už ho nemají pod kontrolou? Kdybych byl já jeho pán, zajistil bych, aby se po mé smrti nestal nebezpečný pro mé potomky... Na výzvu jeho veličenstva odevzdám svoji hůl, nůž a batoh. Takže zkouška bude spíše na spirituální úrovni, když nám zbraně vrátí až po ní. Zajímalo by mne jakým způsobem tedy druidi zjišťují, kdo je hoden? Nejspíše na nás sešlou nějaký druh věšteckého kouzla. S těmito úvahami se nechám odvést do pokoje, který předpokládám, budu sdílet společně s Bloodem. Ještě než muž odejde za svými povinostmi mám k němu prosbu. Mohl byste požádat pana Tuluntila, aby se tu zastavil? Mám pár otázek týkajících se jeho magické profese a rád bych se s ním setkal ještě dnes, protože zítra asi už nebude čas. Děkuji. Když za námi zavřou dveře lehnu si na postel, ruce si dám za hlavu a zeptám se svého společníka: Tak co si o tom myslíš? Drak, skřeti, nekromancerové a bůh ví co ještě, to vypadá na zajímavou záležitost...

Lien z Mnoholesí - 19. ledna 2009 21:31

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro V sále Sedím na židly a rukou opřenou o stůl si podpírám hlavu. Vzrušení z předchozí rvačky pominulo a já se začínám propadat do hlubin nudy. Z těch mne ovšem vytrhne příchod nějakého palácového hejska, jenž začne vykřikovat slova přehnané chvály o svém vladaři, jenž ho následuje. Netrpělivě zabubnuji prsty o stůl, vyhlížejíc monarchu, který se vzápětí také objeví. Kúdúk? Jsem lehce překvapen, i když jsem cestou sem zaslechl, že zdejší král je menšího vzrůstu. To mne ale zase tolik nezajímá, takže napnu svou pozornost k jeho slovům. Drak? To by mohlo být zajímavé... A dokonce nejmocnější z draků? Rád bych věděl, jak se podařilo jeho předkovi si ho ochočit? A jakto, že už ho nemají pod kontrolou? Kdybych byl já jeho pán, zajistil bych, aby se po mé smrti nestal nebezpečný pro mé potomky... Na výzvu jeho veličenstva odevzdám svoji hůl, nůž a batoh. Takže zkouška bude spíše na spirituální úrovni, když nám zbraně vrátí až po ní. Zajímalo by mne jakým způsobem tedy druidi zjišťují, kdo je hoden? Nejspíše na nás sešlou nějaký druh věšteckého kouzla. S těmito úvahami se nechám odvést do pokoje, který předpokládám, budu sdílet společně s Bloodem. Ještě než muž odejde za svými povinostmi mám k němu prosbu. Mohl byste požádat pana Tuluntila, aby se tu zastavil? Mám pár otázek týkajících se jeho magické profese a rád bych se s ním setkal ještě dnes, protože zítra asi už nebude čas. Děkuji. Když za námi zavřou dveře lehnu si na postel, ruce si dám za hlavu a zeptám se svého společníka: Tak co si o tom myslíš? Drak, skřeti, nekromancerové a bůh ví co ještě, to vypadá na zajímavou záležitost...

Arutha ConDoin - Liga Severu - 19. ledna 2009 23:06

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro Rozhlédnu se po Lienovy, BloodXovi, a Anastě, jestli mě tedy přijali a má mám k němu přijít nebo ne. Nikdo se do toho nehrne a nikdo mě nespaluje pohledem. Nenechme krále čekat. Už se snažím udělat krok, když přijde Lien, ke kterému jsme byl bokem a nevšiml jsem si, že ke mě jde. Pošeptá mi krátkou zprávu já na to jen kývnu a rychle se vydám za králem, kde pokleknu v dostatečně uctivé vzdálenosti, ale ne příliš daleko na klidnou konverzaci. "Vaše Veličenstvo, ten vůdce budu nejspíše já. Nikdo mě nevolil, ale také nikdo nepřišel s vlastní nabídkou nás vést. Já tuto funkci přijal více jako splužbu, než-li privilégium." Při oslovení se uctivě koukám k zemi, ale jak mluvím dále už se mu dívám spříma do očí, i když zůstávám stále v pokleku jedním kolenem na zemi a druhým před sebou. Je to osoba, jež si zasluhuje úctu, přesto není mým pánem. Tím bude vždy elfí král, i když jsem jej téměř desítky let neviděl

Arutha ConDoin - Liga Severu - 19. ledna 2009 23:06

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro Rozhlédnu se po Lienovy, BloodXovi, a Anastě, jestli mě tedy přijali a má mám k němu přijít nebo ne. Nikdo se do toho nehrne a nikdo mě nespaluje pohledem. Nenechme krále čekat. Už se snažím udělat krok, když přijde Lien, ke kterému jsme byl bokem a nevšiml jsem si, že ke mě jde. Pošeptá mi krátkou zprávu já na to jen kývnu a rychle se vydám za králem, kde pokleknu v dostatečně uctivé vzdálenosti, ale ne příliš daleko na klidnou konverzaci. "Vaše Veličenstvo, ten vůdce budu nejspíše já. Nikdo mě nevolil, ale také nikdo nepřišel s vlastní nabídkou nás vést. Já tuto funkci přijal více jako splužbu, než-li privilégium." Při oslovení se uctivě koukám k zemi, ale jak mluvím dále už se mu dívám spříma do očí, i když zůstávám stále v pokleku jedním kolenem na zemi a druhým před sebou. Je to osoba, jež si zasluhuje úctu, přesto není mým pánem. Tím bude vždy elfí král, i když jsem jej téměř desítky let neviděl

Hettar - 20. ledna 2009 14:47

soukromá zpráva od Hettar pro Měl ses bráni přirozeně. odpovím mu na otázku, která nebyla určena mě. Krása, konečně mu někdo znemožnil mě urážet. Prcek jeden špinavá. No je to tu krása a oblečení mi také minimálně půjčili. No zbroj jsem neměl a na tom koženém oblečení nemusím zas až tak trvat pokud mi ho vrátí. Je to tu krásné i všude okolo. Za chvíli se snad objeví. a místo nějakého odpočinku začnu cvičit a uvolňovat své svaly napínat do maximálních možností(jak svalů tak šatstva) a hned po tom s lehnu na postel a začnu opravdu odpočívat. Na světě je přce jenom hezky. Líbí se mi tu, tohle království se mi začíná líbit.

Hettar - 20. ledna 2009 14:47

soukromá zpráva od Hettar pro Měl ses bráni přirozeně. odpovím mu na otázku, která nebyla určena mě. Krása, konečně mu někdo znemožnil mě urážet. Prcek jeden špinavá. No je to tu krása a oblečení mi také minimálně půjčili. No zbroj jsem neměl a na tom koženém oblečení nemusím zas až tak trvat pokud mi ho vrátí. Je to tu krásné i všude okolo. Za chvíli se snad objeví. a místo nějakého odpočinku začnu cvičit a uvolňovat své svaly napínat do maximálních možností(jak svalů tak šatstva) a hned po tom s lehnu na postel a začnu opravdu odpočívat. Na světě je přce jenom hezky. Líbí se mi tu, tohle království se mi začíná líbit.

BloodX - 20. ledna 2009 14:56

soukromá zpráva od BloodX pro Vyslehnu si povídání místního krále a potom pokorně odejdu do pokoje. Moc nad tím neuvažuji spíš mě tedzajímají ti druidové. Když mám odevzdávat zbraně trochu zaváhám když mi chtějí sebrat můj svatý meč, ale nakonec ho odevzdám. Na pokoji sem se s vým přítelem a netrpělivě chodím po místnosti. Podle mne je blbost že si ochočil draka. Jedině kdyby to byl jen divoký drak a ne moudrý. No nevadí, trápí mě že nám sebrali zbraně. Nedokáži si předtavit, jak ta skoužka bude vypadat a bez nich sem jako slepej. Ale na jednu stranu se těším, další možnost sejmout ňákou nestvůru temnot.

Udavač příběhu - 20. ledna 2009 18:08

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Sál/králova komnata" Král odešel, slyšel sice tvůj začátek věty, ale vůbec tě neposlouchal. Zatím co sloužící tě vyslechl a opět se hluboce uklonil, jakmile ostatní odešli. "Jistě pane. Nyní to vše můžete říct králi. Jinak to co vám řekne je velice důvěrné. Ani váš nejbližší přítel to nemusí vědět." Řekne vlídným hlasem a otevře dveře, aby jsi mohl projít. Prošel jsi dveřmi a dostal jsi se na velmi dlouhou chodbou. Na stěnách viseli obrazy. Několik dveří jsi minul, možná i desítky. Velmi bohaté království to bude. Po dlouhé cestou rovnou chodbou zahnete do jedněch dveří. A hele veliké překvapení. Vstoupili jste do další chodby. Vypadalo skoro stejně jako předešlá. Nebylo zde moc dveří, asi jen 4. Do těch největších otevřel sloužící dveře. Ihned co jsi vešel dovnitř uviděl jsi veliký stůl a u něho vysokou židli. Několik normálních. Na normálních židlích sedělo několik ozbrojenců. Na vysoké židli seděl král. Zrovna něco projednávali. Na stole ležela vysoká halda papírů. V pokoji bylo obrovské lóže a další dveře. Veliká komoda na které byl stojan se svíčkami. Jakmile jsi vešel do pokoje rozhovor mezi nimi se zastavil. Malí král se na tebe pohlédl, poté se kouknul na ostatní, řekl jen. "Vypadněte." Muži se sebrali a bez diskuse odkráčeli. Král poté seskočil ze židle a začal hovořit. "Tak ty jsi vůdce skupiny. Hmmm, je vidět, že Tuluntil neztrácí své vědomosti. Takže půjdeme k věci. Chci s tebou hovořit o zkouškách, které vám zadají Druidi. Ovšem nejdříve budete muset za knězem, ten vám řekne, kde jaký Druid je a pokusí se vás připravit na úkol. Úkoly budou 3. Bohužel nevíme zda se Druidi shodnou na čtvrtém. Tuluntil vás bude provázet. Bohužel jakmile udělá jeden člen z vaší skupiny něco špatného, budete buďto ztraceni, nebo zkusíte úkol znova. Může tě jej ale vyzkoušet pouze 2x. Nyní můžeš jít. A ještě informace. Tuluntil teď nabírá magenergii., takže ho nerušte." A odvrátí se k tobě zády. Poté vejde do dveřmi, kterými jsi přišel. Ty odejdeš stejnými dveřmi. Sluha tě doprovodí do pokoje.

Lien z Mnoholesí - 21. ledna 2009 10:54

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Pokoj To mi taky nejde do hlavy. Možná s ním uzavřel nějakou dohodu. A o zbraně bych se nebál příteli. Podle všeho se zatím zdá, že zkouška nebude bojového rázu, protože jinak by měli lidé, co ovládají magii velikou výhodu a nebylo by to spravedlivé. Myslím si, že spíš oni sami použijí svou moc a podle toho se rozhodnou. Ovšem mohu se i mýlit. Ale tím bych se netrápil. Spíš bych chtěl nahlédnout do pokojů pana Tuluntila. Zdá se, že je to nejmocnější mág v tomto království. Rád bych se od něj něčemu přiučil, přecijen uplynula už nějaká doba od mého posledního studia na univerzitě a od toho času už mé znalosti značně zastarali. Chtělo by to nějaké nové kouzlo. Co nejvíce nových kouzel. Snad bude sdílný a podělí se se mnou o své znalosti...

Arutha ConDoin - Liga Severu - 21. ledna 2009 15:06

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro Co na tom bylo tak tajného? Tohle stejně musím povědět stejně všem. Musí vědět co je čeká. Vidím, že král na nic nečeká a jde se věnovat něčemu jinému. Zámek má bohatě vyzdoben a kraj není evidentně zas tak chudý, že by vypadal na držgrešli co odírá prostý lid a schraňuje bohatství u sebe, ale teda svatoušek to asi nebude. Ukloním se jen hlavou, abych trošku vzdal poctu králi ale víc ani o píď protože se stejně otočil a následuji sluhu. "Pokud je to možno ukažte mi kde mám pokoj, ale zaveďte mě za spolubojovníky BloodXem a Lienem. Je to takový mohutný bělovlasí bojovník a ten druhý drobnější černovlasí, modré oči. Potřebuji s nimi co nejdříve mluvit." Bylo mi jasné že Anasta dostane svůj pokoj, Hettar s Jonášem budou někde dočasně zavření a ti dva budou spolu, když jsou pokoje po dvou. Sluha mě provede kusem zámku. Všímám si že jsme dosti vzdálení od krále, a to ani nebyli jeho soukromé komnaty. Cestou bylo dost stráží. Celou cestu si opět ukládám do paměti, co kdyby náhodou. Bylo mi jasné, že kdyby někdo na něj chtěl zaútočit musel bybýt dokonalím vrahem, nebo kouzelníkem. A k tomu co provedl Tuluntil, nejlépe obojím. Dveře svých pokojů máme naproti sobě a Anasta bydlí hned vedle těch dvou. Sluha se mi ukloní a jde pryč. A co když ho budu potřebovat. Aspoň se vykoupat, protože nepočítám že bychom měli pokoj pro hosty i s koupelnou a vším zařízením... Zastřesu krátce a neurčitě hlavou a odeženu momentálně myšlenky pryč a zaklepu na dbveře BloodXa a Liena a počkám až mě pozvou dále.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 21. ledna 2009 15:06

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro Co na tom bylo tak tajného? Tohle stejně musím povědět stejně všem. Musí vědět co je čeká. Vidím, že král na nic nečeká a jde se věnovat něčemu jinému. Zámek má bohatě vyzdoben a kraj není evidentně zas tak chudý, že by vypadal na držgrešli co odírá prostý lid a schraňuje bohatství u sebe, ale teda svatoušek to asi nebude. Ukloním se jen hlavou, abych trošku vzdal poctu králi ale víc ani o píď protože se stejně otočil a následuji sluhu. "Pokud je to možno ukažte mi kde mám pokoj, ale zaveďte mě za spolubojovníky BloodXem a Lienem. Je to takový mohutný bělovlasí bojovník a ten druhý drobnější černovlasí, modré oči. Potřebuji s nimi co nejdříve mluvit." Bylo mi jasné že Anasta dostane svůj pokoj, Hettar s Jonášem budou někde dočasně zavření a ti dva budou spolu, když jsou pokoje po dvou. Sluha mě provede kusem zámku. Všímám si že jsme dosti vzdálení od krále, a to ani nebyli jeho soukromé komnaty. Cestou bylo dost stráží. Celou cestu si opět ukládám do paměti, co kdyby náhodou. Bylo mi jasné, že kdyby někdo na něj chtěl zaútočit musel bybýt dokonalím vrahem, nebo kouzelníkem. A k tomu co provedl Tuluntil, nejlépe obojím. Dveře svých pokojů máme naproti sobě a Anasta bydlí hned vedle těch dvou. Sluha se mi ukloní a jde pryč. A co když ho budu potřebovat. Aspoň se vykoupat, protože nepočítám že bychom měli pokoj pro hosty i s koupelnou a vším zařízením... Zastřesu krátce a neurčitě hlavou a odeženu momentálně myšlenky pryč a zaklepu na dbveře BloodXa a Liena a počkám až mě pozvou dále.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 21. ledna 2009 15:06

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro Co na tom bylo tak tajného? Tohle stejně musím povědět stejně všem. Musí vědět co je čeká. Vidím, že král na nic nečeká a jde se věnovat něčemu jinému. Zámek má bohatě vyzdoben a kraj není evidentně zas tak chudý, že by vypadal na držgrešli co odírá prostý lid a schraňuje bohatství u sebe, ale teda svatoušek to asi nebude. Ukloním se jen hlavou, abych trošku vzdal poctu králi ale víc ani o píď protože se stejně otočil a následuji sluhu. "Pokud je to možno ukažte mi kde mám pokoj, ale zaveďte mě za spolubojovníky BloodXem a Lienem. Je to takový mohutný bělovlasí bojovník a ten druhý drobnější černovlasí, modré oči. Potřebuji s nimi co nejdříve mluvit." Bylo mi jasné že Anasta dostane svůj pokoj, Hettar s Jonášem budou někde dočasně zavření a ti dva budou spolu, když jsou pokoje po dvou. Sluha mě provede kusem zámku. Všímám si že jsme dosti vzdálení od krále, a to ani nebyli jeho soukromé komnaty. Cestou bylo dost stráží. Celou cestu si opět ukládám do paměti, co kdyby náhodou. Bylo mi jasné, že kdyby někdo na něj chtěl zaútočit musel bybýt dokonalím vrahem, nebo kouzelníkem. A k tomu co provedl Tuluntil, nejlépe obojím. Dveře svých pokojů máme naproti sobě a Anasta bydlí hned vedle těch dvou. Sluha se mi ukloní a jde pryč. A co když ho budu potřebovat. Aspoň se vykoupat, protože nepočítám že bychom měli pokoj pro hosty i s koupelnou a vším zařízením... Zastřesu krátce a neurčitě hlavou a odeženu momentálně myšlenky pryč a zaklepu na dbveře BloodXa a Liena a počkám až mě pozvou dále.

Lien z Mnoholesí - 21. ledna 2009 16:15
	soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Pokoj Sotva dořeknu větu, ozve se zaklepání na dveře. Že by si na mne Tuluntil udělal čas tak rychle? Nepravděpodobné... Zvednu se z postele a uhladím si róbu. Dále.

Lien z Mnoholesí - 21. ledna 2009 16:15
	soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Pokoj Sotva dořeknu větu, ozve se zaklepání na dveře. Že by si na mne Tuluntil udělal čas tak rychle? Nepravděpodobné... Zvednu se z postele a uhladím si róbu. Dále.

Udavač příběhu - 21. ledna 2009 19:19
	"V komnatách" Pomalu zapadá slunce. Hory se červenají a na oblohu vychází pomalu měsíc. Po západu slunce začala temná noc. Skoro nic nebylo vidět. Měsíc se po malé chvilce rozzářil, jak samo slunce. Hvězdy na nebi zářili. Do pokojů vešel sluha. V každém z pokojů, zapálil svíčky.

Udavač příběhu - 21. ledna 2009 19:23

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Pokoj" Do pokoje vstupuje sluha. Nabídne vám větší pokoj, aby Lienis Searinion nemusel být sám. Přejdete do velikého pokoje. Byl dvakrát větší než předešlí. Několik dveří. V prvním byla velká dřevěná káď na mytí. V dalších byla stůl s 5 židlemi. V hlavní místnosti byly 4 veliké postele. Měli na sobě mohutnou přikrývku. Sloužící zapálil svíčky a táže se zda-li něco nepotřebujete.

Udavač příběhu - 21. ledna 2009 19:23

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Pokoj" Do pokoje vstupuje sluha. Nabídne vám větší pokoj, aby Lienis Searinion nemusel být sám. Přejdete do velikého pokoje. Byl dvakrát větší než předešlí. Několik dveří. V prvním byla velká dřevěná káď na mytí. V dalších byla stůl s 5 židlemi. V hlavní místnosti byly 4 veliké postele. Měli na sobě mohutnou přikrývku. Sloužící zapálil svíčky a táže se zda-li něco nepotřebujete.

Udavač příběhu - 21. ledna 2009 19:23

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Pokoj" Do pokoje vstupuje sluha. Nabídne vám větší pokoj, aby Lienis Searinion nemusel být sám. Přejdete do velikého pokoje. Byl dvakrát větší než předešlí. Několik dveří. V prvním byla velká dřevěná káď na mytí. V dalších byla stůl s 5 židlemi. V hlavní místnosti byly 4 veliké postele. Měli na sobě mohutnou přikrývku. Sloužící zapálil svíčky a táže se zda-li něco nepotřebujete.

BloodX - 21. ledna 2009 20:51
	soukromá zpráva od BloodX pro Malý pokoj. Pousměji se na svého přítele a chystám se na odpověd. Ale někdo zaklepe a Lien ho hned pošle dál.....

BloodX - 21. ledna 2009 22:16

soukromá zpráva od BloodX pro Velkej pokoj Když do pokoje vztoupí sluha společně s našim vůdcem a nabídne nám větší společný pokoj, rád ho přijmu. Aspoň máme šanci lépe poznat našeho budoucího velitele. Přejdem do pokoje a koukám že je mnohem více zařízený než ten který sme měli předtím. Sluha zařídí aby bylo v místnosti světlo, já zatim odpovim na otázku mého přítele. Jak si říkal že to bude zkouška jiného rázu, tak s tebou musim souhlasit. Ale sám dobře ví že sem bez svých zbraní nervozní. Je to trochu paronoja, ale sem si jistější když je mám u sebe..... Chceš jít za Tulintilem. Myslím že to není špatný nápad, ale pochybuji že by ses naučil ňáké nové kouzlo. Ne že bych pochyboval o tvých schopnostech, ale sám dobře víš že magie potřebuje čas a že to ze dne na den nejde. Spíš bys s nim měl probrat kouzla která si zkoušel jen párkrát..., abys mohl zdokonalit jejich účinky. Ale dělej jak chceš.... Ses v tomto oboru mnohem lepší. Já osobně se spíš spoléhám na své ruce a samozřejmě svůj rozum. Při tech slovech se podívám na své dlaně a potom si s úsměvem poklepu na hlavu. A pokud jde o tu zkoušku, mohl by nám jí trochu pokud teda může a něco ví, tady..... Hmmm Podívám se na Lienise Lienis??? Říkám to správně??? Jo tady náš společník Lienis, by nám mohl něco povědět. Na otázku sluhy jen lehce zakroutim hlavou že sem spokojen. Schválně ho budu nazívat společníkem, ještě sem ho nepoznal, takže ho zavůdce přijmout nehodlám. A i pokud se ukáže jako moudrý muž budu s tím ít problémi.

BloodX - 21. ledna 2009 22:17

soukromá zpráva od BloodX pro Velkej pokoj Když do pokoje vztoupí sluha společně s našim vůdcem a nabídne nám větší společný pokoj, rád ho přijmu. Aspoň máme šanci lépe poznat našeho budoucího velitele. Přejdem do pokoje a koukám že je mnohem více zařízený než ten který sme měli předtím. Sluha zařídí aby bylo v místnosti světlo, já zatim odpovim na otázku mého přítele. Jak si říkal že to bude zkouška jiného rázu, tak s tebou musim souhlasit. Ale sám dobře ví že sem bez svých zbraní nervozní. Je to trochu paronoja, ale sem si jistější když je mám u sebe..... Chceš jít za Tulintilem. Myslím že to není špatný nápad, ale pochybuji že by ses naučil ňáké nové kouzlo. Ne že bych pochyboval o tvých schopnostech, ale sám dobře víš že magie potřebuje čas a že to ze dne na den nejde. Spíš bys s nim měl probrat kouzla která si zkoušel jen párkrát..., abys mohl zdokonalit jejich účinky. Ale dělej jak chceš.... Ses v tomto oboru mnohem lepší. Já osobně se spíš spoléhám na své ruce a samozřejmě svůj rozum. Při tech slovech se podívám na své dlaně a potom si s úsměvem poklepu na hlavu. A pokud jde o tu zkoušku, mohl by nám jí trochu pokud teda může a něco ví, tady..... Hmmm Podívám se na Lienise Lienis??? Říkám to správně??? Jo tady náš společník Lienis, by nám mohl něco povědět. Na otázku sluhy jen lehce zakroutim hlavou že sem spokojen. Schválně ho budu nazívat společníkem, ještě sem ho nepoznal, takže ho zavůdce přijmout nehodlám. A i pokud se ukáže jako moudrý muž budu s tím ít problémi.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 22. ledna 2009 10:45

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro Vstoupím do pokoje, kde je BloodX a Lien než ale začnu říkat co jsem měl na srdci, předběhne mě sluha, že nám dá větší pokoj. Odpovím krátce "Proč ne?" Počkám až nás uvede do nového pokoje a odejde. "Tak nemám moc dobré zprávy. Podstatu zkoušek pořád nevím, protože král nebyl moc sdílný. Na to že se má jednat o práci přímo pro něj, jak jsem pochopil. Takže co jsem se dověděl zkusím přeříkat co nejvíc slovo od slova. Nejdříve budeme muset za knězem, ten nám řekne, kde jaký Druid je a pokusí se nás připravit na úkol. Úkoly budou 3. Bohužel neví, zda se Druidi shodnou na čtvrtém. Tuluntil nás bude provázet. Bohužel jakmile udělá jeden člen z naší skupiny něco špatného, budete buďto ztraceni, nebo zkusíte úkol znova. Můžeme jej ale vyzkoušet pouze dvakrát. během řeči dojdu k nejbližší židli a sednu si na ní směrem k dvojci co je tu semnou. "Jak jsem říkal, klidně přenechám vůdcovství někomu jinému, kdo si na to věří a má s tim zkušenosti klidně mu to přenechám. I s tou odměnou sedum tisíc zlatých místo pěti, kterou za tu funkci nabídli. počkám si co na to řeknou, protože ta odměna je může nalomit.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 22. ledna 2009 10:45

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro Vstoupím do pokoje, kde je BloodX a Lien než ale začnu říkat co jsem měl na srdci, předběhne mě sluha, že nám dá větší pokoj. Odpovím krátce "Proč ne?" Počkám až nás uvede do nového pokoje a odejde. "Tak nemám moc dobré zprávy. Podstatu zkoušek pořád nevím, protože král nebyl moc sdílný. Na to že se má jednat o práci přímo pro něj, jak jsem pochopil. Takže co jsem se dověděl zkusím přeříkat co nejvíc slovo od slova. Nejdříve budeme muset za knězem, ten nám řekne, kde jaký Druid je a pokusí se nás připravit na úkol. Úkoly budou 3. Bohužel neví, zda se Druidi shodnou na čtvrtém. Tuluntil nás bude provázet. Bohužel jakmile udělá jeden člen z naší skupiny něco špatného, budete buďto ztraceni, nebo zkusíte úkol znova. Můžeme jej ale vyzkoušet pouze dvakrát. během řeči dojdu k nejbližší židli a sednu si na ní směrem k dvojci co je tu semnou. "Jak jsem říkal, klidně přenechám vůdcovství někomu jinému, kdo si na to věří a má s tim zkušenosti klidně mu to přenechám. I s tou odměnou sedum tisíc zlatých místo pěti, kterou za tu funkci nabídli. počkám si co na to řeknou, protože ta odměna je může nalomit.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 22. ledna 2009 10:45

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro Vstoupím do pokoje, kde je BloodX a Lien než ale začnu říkat co jsem měl na srdci, předběhne mě sluha, že nám dá větší pokoj. Odpovím krátce "Proč ne?" Počkám až nás uvede do nového pokoje a odejde. "Tak nemám moc dobré zprávy. Podstatu zkoušek pořád nevím, protože král nebyl moc sdílný. Na to že se má jednat o práci přímo pro něj, jak jsem pochopil. Takže co jsem se dověděl zkusím přeříkat co nejvíc slovo od slova. Nejdříve budeme muset za knězem, ten nám řekne, kde jaký Druid je a pokusí se nás připravit na úkol. Úkoly budou 3. Bohužel neví, zda se Druidi shodnou na čtvrtém. Tuluntil nás bude provázet. Bohužel jakmile udělá jeden člen z naší skupiny něco špatného, budete buďto ztraceni, nebo zkusíte úkol znova. Můžeme jej ale vyzkoušet pouze dvakrát. během řeči dojdu k nejbližší židli a sednu si na ní směrem k dvojci co je tu semnou. "Jak jsem říkal, klidně přenechám vůdcovství někomu jinému, kdo si na to věří a má s tim zkušenosti klidně mu to přenechám. I s tou odměnou sedum tisíc zlatých místo pěti, kterou za tu funkci nabídli. počkám si co na to řeknou, protože ta odměna je může nalomit.

Lien z Mnoholesí - 22. ledna 2009 14:05

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Pokoj - Větší pokoj K mému překvapení vstoupí do pokoje Lienis, těsně následován sluhou. Ještě než stačí promluvit, sluha nám nabídne větší pokoj. Proč nám ho nedali rovnou? Na to, že se nacházíme v sídle panovníka, tu nejsou moc pohostiní. Tak pojďme. Když dorazíme do pokoje, konečně si můžeme promluvit. Odpovím Bloodovi. Spíš jsem myslel, že bych si od něj opsal kouzla na svitky a učil se je postupně při cestě. A jestli budeme při zkoušce zbraně potřebovat, jsem si jistý, že ti je zase dají. Pak se společně s Bloodem otočím na Lienise. Jo to by mohl. Hm takže tři zkoušky a mi budeme muset pobíhat od druida k druidovi a plnit je. Jaká ztráta času... Posadím se naproti Lienisovi ke stolu a čekám až domluví. O dva tísíce víc? Tak to ať si král klidně nechá, myslím si že to opravdu nestojí za útrapy s tím spojené... Ale to je jen můj názor. Co ty Bloode? Nechtěl by si se stát naším hrdiným vůdcem a vydělat si? V očích mi hrají veselé jiskřičky, když se ho ptám.

Lien z Mnoholesí - 22. ledna 2009 14:05

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Pokoj - Větší pokoj K mému překvapení vstoupí do pokoje Lienis, těsně následován sluhou. Ještě než stačí promluvit, sluha nám nabídne větší pokoj. Proč nám ho nedali rovnou? Na to, že se nacházíme v sídle panovníka, tu nejsou moc pohostiní. Tak pojďme. Když dorazíme do pokoje, konečně si můžeme promluvit. Odpovím Bloodovi. Spíš jsem myslel, že bych si od něj opsal kouzla na svitky a učil se je postupně při cestě. A jestli budeme při zkoušce zbraně potřebovat, jsem si jistý, že ti je zase dají. Pak se společně s Bloodem otočím na Lienise. Jo to by mohl. Hm takže tři zkoušky a mi budeme muset pobíhat od druida k druidovi a plnit je. Jaká ztráta času... Posadím se naproti Lienisovi ke stolu a čekám až domluví. O dva tísíce víc? Tak to ať si král klidně nechá, myslím si že to opravdu nestojí za útrapy s tím spojené... Ale to je jen můj názor. Co ty Bloode? Nechtěl by si se stát naším hrdiným vůdcem a vydělat si? V očích mi hrají veselé jiskřičky, když se ho ptám.

BloodX - 22. ledna 2009 14:18

soukromá zpráva od BloodX pro Velký pokoj Vyslechnu si Lienise Tak od dva tisíce víc?? Hmm. Mého přítele to eidentn taky neláká být vůdcem. Zeptá semě na to Hahha, ne já opravdu tuhle starost nechámna někom jinym, tolik starostí za dva tisíce mi opravdu nestojí.... Přisednu si ke stolu a čekám co bude pokračovat dál. Pokud se nebude dál dikutovat půjdu se trochu opláchnout a sundám se sebe konečně brnění.....

BloodX - 22. ledna 2009 14:18

soukromá zpráva od BloodX pro Velký pokoj Vyslechnu si Lienise Tak od dva tisíce víc?? Hmm. Mého přítele to eidentn taky neláká být vůdcem. Zeptá semě na to Hahha, ne já opravdu tuhle starost nechámna někom jinym, tolik starostí za dva tisíce mi opravdu nestojí.... Přisednu si ke stolu a čekám co bude pokračovat dál. Pokud se nebude dál dikutovat půjdu se trochu opláchnout a sundám se sebe konečně brnění.....

Lien z Mnoholesí - 22. ledna 2009 14:32

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Velký pokoj Zívnu a zvednu se ze židle. Tím je to myslím vyřešeno.Nevím jak vy, ale já jsem znaven cestováním. Půjdu si lehnout, dobrou noc. Odeberu se k nejbližší posteli. Sundám si róbu, vyzuji boty a jen v tunice a kalhotech si lehnu do postele. Hm pohodlná, ani už nevím, kdy jsem naposledy spal v tak pohodlné posteli? Asi na akademii. Zapudím nepříjemnou vzpomínku na spratka, kvůli kterému mne vyloučili a zavřu oči.

Lien z Mnoholesí - 22. ledna 2009 14:32

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Velký pokoj Zívnu a zvednu se ze židle. Tím je to myslím vyřešeno.Nevím jak vy, ale já jsem znaven cestováním. Půjdu si lehnout, dobrou noc. Odeberu se k nejbližší posteli. Sundám si róbu, vyzuji boty a jen v tunice a kalhotech si lehnu do postele. Hm pohodlná, ani už nevím, kdy jsem naposledy spal v tak pohodlné posteli? Asi na akademii. Zapudím nepříjemnou vzpomínku na spratka, kvůli kterému mne vyloučili a zavřu oči.

BloodX - 22. ledna 2009 15:26

soukromá zpráva od BloodX pro Jo dobrý nápad. Půjdu taky. Nejdřív si ale dojdu trochu smočit tělo. Aspoň jednou za čas by to stálo s trochu umýt. Tak a potom spát. Postel sem už neviděl ani nepamatuji. Ale to není to co mne trápí. Noc a spánek. Nebojím se tmi to je k smíchu,ale snů. Snů které začínají pěkně a končí jako noční můra. Připomínají mi jakýma sračkama sem si prošel. Snad dneska usnu a nebude semi nic zdát.

BloodX - 22. ledna 2009 15:26

soukromá zpráva od BloodX pro Jo dobrý nápad. Půjdu taky. Nejdřív si ale dojdu trochu smočit tělo. Aspoň jednou za čas by to stálo s trochu umýt. Tak a potom spát. Postel sem už neviděl ani nepamatuji. Ale to není to co mne trápí. Noc a spánek. Nebojím se tmi to je k smíchu,ale snů. Snů které začínají pěkně a končí jako noční můra. Připomínají mi jakýma sračkama sem si prošel. Snad dneska usnu a nebude semi nic zdát.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 22. ledna 2009 16:37

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro "Vidm, že to berete stejně jako já, že být vůdcem je spíš práce navíc, než privilegium. Teď nevíme co stojí před náma a pokud máme co nejlépe uspět, potřeboval bych, abychom se seznámili navzájem, kdo co umí a v čem vyniká, popřípadě kde má slabinu. Tím se nechci nikoho dotknout, ale staré pořekadlo, že řetěz je silný jen tak jak je silný jeho nejslabší článek, takže bude třeba si občas vypomoct navzájem. A aby jste neřekli, že to chci tahat prvně z vás, tak jako ten vůdce začnu u sebe. Jsem lučištník. Mám znalosti stopování a pohybu v přírodě. Lovil jsem zvěř, i zbojníky nebo takovou neřest, jako jsou goblini, či skřeti, ale i nějaký ten obr. Přiznám se že jsem skupinkám nikdy nevelel, protože jsem většinou zastával funkci stopaře, nebo hlídku. Ale protože jsem v těchhle skupinkách byl vím, co je občas potřeba, abych udržel skupinu pohromadě. Moje další dobré schopnosti je vytrvalostní běh. Za den dokážu uběhnout víc než jezdec na koni, pokud nejsem zatížen. Dokážu vyrábět dobré luky, ale bez dílny je to horší"

Arutha ConDoin - Liga Severu - 22. ledna 2009 16:37

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro "Vidm, že to berete stejně jako já, že být vůdcem je spíš práce navíc, než privilegium. Teď nevíme co stojí před náma a pokud máme co nejlépe uspět, potřeboval bych, abychom se seznámili navzájem, kdo co umí a v čem vyniká, popřípadě kde má slabinu. Tím se nechci nikoho dotknout, ale staré pořekadlo, že řetěz je silný jen tak jak je silný jeho nejslabší článek, takže bude třeba si občas vypomoct navzájem. A aby jste neřekli, že to chci tahat prvně z vás, tak jako ten vůdce začnu u sebe. Jsem lučištník. Mám znalosti stopování a pohybu v přírodě. Lovil jsem zvěř, i zbojníky nebo takovou neřest, jako jsou goblini, či skřeti, ale i nějaký ten obr. Přiznám se že jsem skupinkám nikdy nevelel, protože jsem většinou zastával funkci stopaře, nebo hlídku. Ale protože jsem v těchhle skupinkách byl vím, co je občas potřeba, abych udržel skupinu pohromadě. Moje další dobré schopnosti je vytrvalostní běh. Za den dokážu uběhnout víc než jezdec na koni, pokud nejsem zatížen. Dokážu vyrábět dobré luky, ale bez dílny je to horší"

Lien z Mnoholesí - 22. ledna 2009 17:23
	soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro V posteli Ten se naotravuje, myslel jsem, že už prvně pochopil, že se o tom nechceme bavit. To může počkat na ráno, nech nás vyspat. Doufám, že mne teď nechá v klidu vyspat.

Lien z Mnoholesí - 22. ledna 2009 17:23
	soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro V posteli Ten se naotravuje, myslel jsem, že už prvně pochopil, že se o tom nechceme bavit. To může počkat na ráno, nech nás vyspat. Doufám, že mne teď nechá v klidu vyspat.

BloodX - 22. ledna 2009 17:33

soukromá zpráva od BloodX pro Chci se jít vykoupat, ale Lienis nechce ještě ukončit seznamování a prozradí nám co je vlastně zač. Posadím se spátky na židli a vyslechnu si jej potom mu řeknunněco o sobě. Já sem zaměřen na boj s nestvůrami temnot a tomu sem zasvětilsvůj život ať už s osobních důvodů, nebo že je to činost kterou lidé ocení. Mojí největší výhodou je že dokáži vypít víc lektvarů než obyčejný člověk a jedy na mne mají menší učinky, nebo mají uplně opačné než měl majitel v plánu. Lektvary si míchám sám. Další věci které zvládám jsou moje meče, umím s nimi celkem dobře zacházet. Jeden z nich je upravený na démonická stvoření plná zla. Ten druhý je običejný.... Moje slabiny?? Výbušnost, prudkost. Nejsem diplomat spíš jednám. To je asi vše.

BloodX - 22. ledna 2009 17:33

soukromá zpráva od BloodX pro Chci se jít vykoupat, ale Lienis nechce ještě ukončit seznamování a prozradí nám co je vlastně zač. Posadím se spátky na židli a vyslechnu si jej potom mu řeknunněco o sobě. Já sem zaměřen na boj s nestvůrami temnot a tomu sem zasvětilsvůj život ať už s osobních důvodů, nebo že je to činost kterou lidé ocení. Mojí největší výhodou je že dokáži vypít víc lektvarů než obyčejný člověk a jedy na mne mají menší učinky, nebo mají uplně opačné než měl majitel v plánu. Lektvary si míchám sám. Další věci které zvládám jsou moje meče, umím s nimi celkem dobře zacházet. Jeden z nich je upravený na démonická stvoření plná zla. Ten druhý je običejný.... Moje slabiny?? Výbušnost, prudkost. Nejsem diplomat spíš jednám. To je asi vše.

Udavač příběhu - 22. ledna 2009 21:08

"Pokoje" Začala dlouhá noc. Bloodovi naplnil sluha káď teplou vodou a umyl se do čistoty. Poté si šel lehnout. Ostatní už spali. V mžiku se ozvalo klepání na dveře. Do oken prostupovalo sluneční světlo. K Ignusovi a Hettarovi přišel Tuluntil a manuálně odemknul dveře. Otevřel a říká. "Tak se můžete připojit, jen bych prosil žádný konflikt. Buďte za chvíli před hradem." Řekne a odejde. Přešel k pokoji kde spala Anasta. Zaklepal, ale dovnitř nevešel. Jen přes dveře mluvil. "Mladá paní, prosím vstávejte. Za chvíli buďte před hradem." A odejde. Došel k pokoji, kde spal BloodX, Lien z Mnoholesí a Lienis Senarion. Zaklepal a vešel dovnitř. Posadil se a začal. "Vstávat!" Pokusil se zakřičet. Jeho chraptivý hlas mu to ale nedovolil. Vzal tedy předmět a udeřil prudce do stolu. Všichni jste se lekli. Blood se připravil, že se bude prát, Lienis chtěl střílet, ale neměl z čeho a Lien byl připraven vyslat kouzlo. Všichni jste se však zarazili, když jste viděli Tuluntila. "Za chvíli buďte před hradem." A odešel. "Před hradem" Všichni jste ještě rozespalí, však v plné pohotovosti. Stojí tam Tuluntil a kouká jak vycházíte z hradu. V ruce držel nějakou věc. Byla to kožená zbroj pro Hettara. Jakmile byl poblíž podal mu jí. Kouzlo na Ignuse již vyprchalo. Všichni jste byly opět spolu. Spory vyřešeny, ale Hettarova ruka byla popálená. Tuluntil mu jí zavázal. Ani se netázal. Hettar nekladl ani nejmenší odpor. Když jste byly všichni otázal se. "Tak kam chcete jít teď? Můžete se zeptat lidí na historky či jít za knězem. Je to jen na vás." A čeká zda-li se shodnete na nějakém rozhodnutí. Největší hlas však má Lienis Senarinion.

Lien z Mnoholesí - 22. ledna 2009 21:35

Pokoj Spím hlubokým bezesným spánkem. Připadá mi, jako kdybych sotva zavřel oči a najednou rána. Co to sakra...?!? Doslova vyskočím z postele připraven sesmažit útočníka ohnivou koulí, když tu spatřím Tuluntila, sedícího u stolu. No to jsou teda fóry... Než mu stačím cokoli říct, už vychází ven z pokoje a jediné o co se s námi podělil bylo, že máme být za pár minut před hradem. Ten tedy opravdu nemarní čas. Zakroutím nad jeho neotesanými způsoby hlavou a otočím se k ostatním. Dobré ráno, čekal jsem, že budeme vzbuzeni poněkud jemnějším způsobem. Přejdu do koupelny, sundám si tuniku a opláchnu se studenou vodou. Po dokončení ranní hygieny, už zcela probuzen, se vrátím zpátky do pokoje a obleču se. Počkám na ostatní až budou hotovi a společně s nimi sejdu před hrad. Alespoň nám mohli udělat něco k snídani. Jeho veličenstvo bude asi pěkný škrt, když ani takovou věc nedokáže zařídit. Na souhlas mi zakručí v žaludku. Před hradem Ke svému překvapení zjistím, že se Hettar s Jonášem nepobili, přestože byli uzamčeni na jednom pokoji. Vysvětlení se dostaví ve formě Tuluntila podávajícího brnění Hettarovi, kterému taktéž obvázal ruku. Jsem zvědav jak dlouho bude trvat, než se zase pokusí pobít? Na jeho otázku navrhnu. A co třeba si nejdříve zajít na snídani? Nemá cenu běhat po městě s prázdným žaludkem. Otočím se na Lienise a čekám, co on na to.

Anasta - 22. ledna 2009 21:43

Když mi někdo zaklepe na dveře hned otevřu oči.Spím jen lehkým bojovím spánkem.Mladá paní......?....to vypadám tak staře.......????........No ale nebudu si stěžovat.....nebo mě jeste žavřou.....Když se posadím na postel obleču si každodenní oblečení a hodím přes sebe hábit a dám si kapuci na hlavu.Venu svojí hůl vyjdu z pokoje.No kdybych se neznala řekla bycže jsme jako stará bába......a dám si kapuci trochu více z obličeje at mi jde vydět aspoň nos.Polím krokem jdu před hrad.Nemám kám spěchat protože si stejně myslím že ostatní ještě leží.Po cestě si pobrukuju nějakou melodii trochu morbidní.Hodila by se spíše na pohořeb, ale to mě nějak netíži.

Ignus - 22. ledna 2009 21:53

Pokoj => Před hradem Jak odporné probuzení. Nejradši bych tomu Tuluntilovi urval hlavu. Vždyť ten parchánt je horší, než tupohlav. Copak nemá žádný smysl pro spravedlnost? Doufám, že zemře dlouhou bolestivou smrtí, jakou si zaslouží. "Žertujete?!" vyprsknu podrážděně, když ten parchant přijde do pokoje a žáda, abych odešel před hrad společně s Hettarem. Nicméně uposlechnu. V takové chvíli je lepší bláznům neodporovat, pokud nad tebou mají moc. V rychlosti vstanu a rázným krokem vykročím na smluvené místo. Už jsme všichni nastoupeni, když se Tuluntil pustí do řeči. Nejradši bych mu spálil ten jeho odporný xicht. Jeho hloupé jméno k němu dokonale sedí. Udělám krok k němu a začnu dost zostra. "Možná vám to nedochází, ale včera jsem byl zbaběle napaden a tento konflikt nejenže nebyl vyřešen, ale ještě byl vyostřen vaším hloupým zásahem. Pokud ve vašem kraji existuje spravedlnost, apeluji na vás, aby byl viník, tedy tento muž," mluvím dost nahlas, aby mě všichni slyšeli a ukážu na Hettara. "exemplárně potrestán," zakončím svůj krátký proslov a mírně si dupnu. Tohle mu přece nemůže jen tak projít. Já, jakožto nevinná oběť jeho napadení, jsem byl také potrestán a ještě přinucen trávit s tím tupohlavem noc. To je nepřípustné. V hlavě se mi vyrýsuje další problém, který stále nebyl vyřešen a zároveň byl u zárodku toho konfliktu. Nedostatek informací. Porád nám vlastně nic neřekl. "A co je možná ještě horší. Pořád jste se nenamáhal nám říct, o co vlastně půjde, co mám dělat a očekávat. Pokud toto ihned nenapravíte, nehnu pro vás ani prstem a odcházím z tohoto proklatého kraje." Vypustím několik prostů a očekávám reakci. Pokud takový idiot, jak Tuluntil, může v tomhle kraji vykonávat vysokou funkci, tak bych měl co nejrychleji zmizet.

BloodX - 23. ledna 2009 09:24

Velký pokoj, směr ven a předhradem V klidu spím ničím konečně nerušeným spánkem. Sny mě neotravují a měkčí postel sem už dlouho podsebou neměl. V tom mi můj spánek přeruší ohlušující rána. Vyskočím s postele, no spíš se vykulím. Připraven k boji se postavím směrem odkud přišla rána. Vidim jak všichni zareágovali stejně a rychle najdem zdroj toho hluku. No jasně. Tuluntil. Dobré ráno přeji příště by to chtělo trochu s citem. Lidi bývají potom celý den mnohem příjemnější. Pozdravim všechny v pokoji a obořím se na spůsob našeho probuzení. Poté co se dozvím že máme být zachvíli před hradem. Navlíknu se do věcí a brnění. Kde mám své meče??? Jo už vím .... Vyrazim z pokoje směrem ven. Výdu ven z pokoje a zahlédnu za rohem mizící plášť. Který nosí Anasta. Zamířím za ní chodbou a jelikož mám celkem dlouhý krok zachvilku ji doženu. Nechtěla bys skusit jinou melodii??? Nebo si ji skládáš až tenhle úkol nepřežiješ?? Tenhle den bude zajímavej. Nerjdřív mne zbuděj jak ňákýho floutka a potom hned potkám čarodějku. To mi byl fak čert dlužnej..! Řeknu čarodějce jízlivě místo pozdravu vyhnu se jí a pokračuju dál v cestě. Před hradem sme už všichni nastoupeni. Co ten rýpal pořád chce. Dali si s Hettarem po držce a ani jeden nevyhrál. Problém vyřešen. Konec. Ale radši se dotoho nebudu zapojovat, nejsem takový blázen jako Ignus, abych proti sobě poštval mága. V klidu stojím a čekám co bude dál.

Anasta - 23. ledna 2009 09:57

Z mojeho raního klidu mě vyruší Blood.Ježiši...bude zase urážet.....?....to je jasný protože on nic jiného neumí.....nechápe že já jsem přece jen taky člověk, ale to je mi ukardený takový jako je on mě nemůže rozhodit......Měla jsem pravdu.Sotva mě dohnal tak začal."Dávej si pozor ať ta melodie není pro tebe......."Když uslýším slovo čarodějnice, otočím se a podívám se na něj svojima už tak temnýma očima hrozivým pohledem.Je mi jedno co je zač, ale už mám chuť ho přetáhnout svojí holí, jenže dokažu své emoce udžet na uzdě zachovám si svou lhostejnou tvář a jdu dál.To je dneska den už že mě udělali starou babu.....pry "paní" a teď Čarodějnice.....ehm....ale co nadělám.....Tajemně se pousměju. Před hradem Stojím s ostatníma a čekám co se bude dít.Už se nezatěžuju tím co mi řekli ráno....

BloodX - 23. ledna 2009 10:12

Ještě v hradě Když mi Anasta odsekne na mojí narážku. Otočím se a přiskočím k ní. Zastavím se těsně přední, koukám ji do očí a snažim se z nich něco vyčíst. Nedráždi hada bosou nohou.... Nemuselo by se ti to vyplatit!! Jak to do povim otočim se a pokračuju dál v cestě. Zachvíli se zastavim. Co to zase dělám, když už sme o tomhle mluvili. Nechci aby zase bulila, vypadal bych jako absolutně necitlivý pařez. Ale když ji nevěřim že přešla na stranu dobro. Ale dát ji šanci můžu na to má právo každý. Zase se omlouvat??? To je tak ponižující... Sklopim hlavu a protřu si oči abych z nich vyndal ospalky potom se zase otočim na Anastu Promiň, vim co si mi řekla v hospodě. Pokusim se na to brát ohled..... Promiň. Otočim se a vykráčim ven z hradu.

Hettar - 23. ledna 2009 14:43

Pokoj=>Před hradem Zajímavé probuzení, ale aspoň to nebylo probuzením od toho malého smrada. Jupí teď si mu to natřel Tulille, žádné spory nebudou pokud tenhle skrček bude držet jazyk za zuby. ale po protestech našeho Jonáše sebou trochu trhnu, ale hned po tom si začnu blékat zbroj jakoby nic. Si ze mě dělá srandu? Po zásluze potrestán? To by měl být on, teda pokud vůbec někdo. Když mi bude štěstěna přát jako doposud tak to bude super. A zbaběle napaden? To jako od něj? Nebo ode mě? Já ho napadl zcela regulérně. A po oblečení zbroje vyrazím z hradu. Hned jak mi Tullil ovázal ruku, řeknu: Díky, třeba to ale brzy přejde. A pak obecně dodám: Řekne mi tu někdo co se tedy má stát? Nebo mám být v nepříjemné nevědomosti? a překontroluji zbroj jestli je všechno jak má být, popřípadě dotáhnu řemínky atd...

Arutha ConDoin - Liga Severu - 23. ledna 2009 22:49

Ráno jsme víceméně vzhůru, ale jsem zabrán do přemýšlení co nás vlastně čeká, moje informace jsou však kusé a tak vlastně hloubám spíš o ničem. Přesto mě to hloubání zaměstná natolik, že sebou řádně trhnu při Tuluntilově budíčku. Snad se k nám nemusí chovat jak k običejným rekrutům... Poberu si tedy všechny věci a počkám až Budou připraveni Lien s Bloodem. JE vidět, že jsou to taky zkušení harcovníci a nečekám vůbec dlouho, spíš hodně krátce. Vyrazím tedy ze dveří s nimi. Uvidím Anastu jak mizí za rohem a jak si brouká něco smutného. BloodX za ní okamžitě vyrazí. Po cvilce slyším že si něco povídají., nheslyším však ale co. Kradmo pohlédnu na Liena a zjistím že nemá moc cenu snažit se zapříst hovor. Dojdu nakonec až ven a tam vidím i ostatní. Sice mě nepřekvapí, že Hettar a Jonáš jsou oba v celku a nezranění víc, než je včera odvedli, ale nepřekvapil by mě ani opak. Poslechnu si Tuluntilovu řeč a chvíli přemýšlím, popřípadě počkám jestli někdo něco neřekne, když se tak však nestane. "Nevím jak vy, ale se mnou celý den nic moc pořádně nebude, pokud si nedám snídani a obzvláště, když nás tak vzbudili. Takže bych někam zašel na snídani a rozhodně ne do toho pajzlu, kde nás sebrali včera. Navrhuji navštívit přímo pekaře. Touhle dobou, tam bude mít naprosto čersvé pečivo a bude to tam nádherně vonět. Tam se rozhodnem co dál, co vy na to?"

Udavač příběhu - 24. ledna 2009 20:12

"Před hradem, hostinec" Všichni jste se sešli před hradem. Ale Ignus nečeká a ihned začne vyčítat Tuluntilovi jeho chyby. Jen na něho upřeně a lhostejně kouká. Když domluví řekne. "Hmmm, jasně. Je mi u prdele kdo z vás si začal! Nebudu to řešit a přede mnou to řešit ani nebudete. A abych pravdu řekl, jsou mi ukradený vaše problémy a co jste si mezi sebou udělali. Takže teď zalez a drž hubu!" Řekne trochu zvýšeným hlasem Tuluntil. Ignusovo další reakce sice poslouchá, ale ihned vypouští. Lien se zeptá zda by se nemělo zajít někam na snídani. Upřeně se na tebe Tuluntil dívá a když domluvíš odpoví. "Nejedl jsem. Nemám hlad. Ale jestli ho máš, dobře. Zajdeme do hospody. Chcete do té, co jsem vás od tamtud přivedl nebo do jiné?" Zeptá se a ováže Hettarovy ruku. Hettar poděkoval, ale Tuluntil ho nevnímal. Začne poté mluvit Lienis. Tuluntil ho jako vůdce musí vyslechnout. "K pekaři nepůjdem. Na to zapomeň. A pokud jde o to jídlo, půjdeme do hospody. A řekl bych, že do té smrduté a hnusné, co jste byly, nechcete. Takže pojďte za mnou." Řekne, otočí se a kráčí pryč. Jdete úzkými uličkami. Procházíte přes různé čtvrti. Potkáváte mnoho zajímavých lidí. Občas proběhne nějaká kočka a někdo na někoho zakřičí. Po krátké procházce městem dojdete k ohromující budově. Jsou tam veliké dveře. Vedle budovy je obrovská stáj. Je tak trochu vidět několik bělounů a strakáčů. Veliké krmítko, ve kterém je obilí a v druhém seno. Veliká nádoba, v níž je voda. Nad dveřmi je veliká cedule. "Královský Korbel" Je velmi úhledně napsána. Pro oči přímo balada. Jakmile vejdete dovnitř, je cítit jakýsi příjemný parfém, ovšem nejde rozeznat, zda-li je to pánský, či dámský. V hostinci je několik těžko oděnců. Přímo u východu z hospody. U stolů sedí několik vojáků. Popíjejí víno a pivo. Ovšem tu a tam zahlédnete Druida, či kněze. Tuluntil skoro každého zdraví. Několik jich však odbyl. Šel až přímo dozadu, kde si sednul k velikému stolu. Místa bylo pro osm lidí, ale židle jenom čtyři. Zvedl se a pokusil se zakřičet. “Hej, hostinský! Dones sem ještě židle.“ Hostinský se ukloní a přinese židle pro ostatní. Poté se táže. “Pane, co to bude dnes?“ Řekne trochu ustrašeným hlasem. Tuluntil odpoví. “Pro mě kuře s vínem! Pro ostatní nevím, optej se jich.“ Hostinský se ukloní a otáže se vás. “Co si dáte?“

Ignus - 24. ledna 2009 20:39

Nutno uznat, že se mě ta neuvěřitelná hloupost a nevychovanost místního... a vlastně ani nevím, jaká je jeho pozice, nebo hodnost, velice dotkla. Pro někoho takového, nedejbože s někým takovým, bych nepracoval ani za všechny peníze na světě. Krom toho mi ani po třetím naléhání neřekl, co vlastně ta práce obnáší, ale jak chce. Já už se rozhodl. "Pak si tu svou odměnu strčte někam, vy ubožáku bez špetky dobrého vychování. Odcházím. Nic nestojí za to, abych poslouchal někoho, jako jste Vy. Doufám, že mor zasáhne tento kraj hlupáků s osob nízkých mravů," odpovím zcela chladně na Tuluntilův proslov. Mírně se pokloním všem kromě Tupohlava a té místní nuly. "Sbohem," popřeji neupřímě a odejdu od nich. Zamířím si to rovnou k místnímu krejčímu. Třeba mi za ty zdobené šaty dá nějaké jednoduché a přihodí pár zlatek.

BloodX - 25. ledna 2009 14:04

Dobrý nápad jít si pro něco i jídlu ale jestli budem dál takle skuhrat tak nevim co si o nás Tuluntil pomyslí, ale koukám že mu to nedělá problém. Chystáme se už odejít, podle všeho někam kam chodí Tuluntil a snad to není ten pajzl jako posledně. Ale to by nebylo Ignuse, aby zase něco nenamítal. To už to nevydržim Milý Ignusi nenapadlo tě někdy že to neslušné vychování máš spíš ty??? Jako jediný pořád rejpeš aby ti byli podány informace o úkolu. My taky chceme vědět víc, ale neotravujeme s tím a sem si jist že kdyby Tuluntil mohl říct víc určitě by nám to pověděl. Ale na jednu stranu je dobře že odcházíš, aspoň nebudeme celou cestu poslouchat co se ti zase nelíbí. z bohem Opětuji mu malou úklonku a vyrazím za Tuluntilem. Hospoda Fíhá jestli do sebe to kuře takle po ránu nasouká tak je celkem dobrej. posadím se na jednu z židlý. Já si dám ňáký chleba, čaj, a pokud najdete kousek ňákého uzeného masa, tak bych se taky nezlobil. Když už se můžem najíst tak proč se upejpat. Hmm ale kdo to zaplatí??? No to se vyřeší potom. Ukáži rukou na židli vedle mne aby se tam posadil můj přítel.

Hettar - 25. ledna 2009 19:26

Faktem je že mám hlad. Jen si klidně odejdi prcku. Souhlasím s Bloodem že Jonáš má nevymáchaný zobák, spratek jeden. Milý Tuluntile, mám stále otázku: Kde je co se stalo s mým koněm? Nerad bych o něj přišel pokud mi neposkytnete lepšího... Takže minimálně po jídle bych si pro něj zašel. Bylo by to možné? otáži se zdvořilým tónem. Hospoda Potom co vejdem do hospody se začnu rozhlížet. Fíha, poměrně čistá hospoda, a nesmrdí to tu... Zajímalo by mě jak toho docílili... a poté co hostinský donese židle se usadím. Dám si chleba a vodu dobrý muži. a zeptám se našeho momentálního průvodce: Tuluntile musíte tak křičet? Řekl bych že zde lze slyšet i bez toho... a pohodlně se opřu...

Arutha ConDoin - Liga Severu - 26. ledna 2009 10:23

"Jsem rád že na tom jídle jsme se shodli bez hádek." zaslechnu však stížnosti Hettara a Jonáše. Jonáš se ukloní a odejde. Škoda ta jeho zvláštní schopnost by se mohla mnohdy hodit... Otočím se k Hettarovi, ale to už je v okamžik, kdy už odcházíme. Chytnu tedy holohlavého bojovníka za rameno a pozdržím jej a vydáme se až kousek za ostatními. Hettare, pro koně budeš moct, po snídani. Tam se rozhodneme co budeme dělat. někteří mohou jít za knězem zjistit co nás tedy čeká, jiní zjišťovat co ví místní. Jestli nejsme první skupinka co to zkoušela a neuspěla mohlo by se tu o tom vědět. Mohli by jsme zjistit na čem neuspěli. Mohl by jsi to cestou zkusit? Jako poptat se po hospodách nebo na tržišti? Tady vcelku spoléhám na tebe. Protože jsem přes noc zjistil, že Lien je asi kouzelník a BloodX bojovník s mnoha zkušenostmi s boji s nadpřirozenými silami a jejich znalosti bych měl rád sebou, když budem poslouchat co nás čeká. Co ta holka nevím, ale nechci jí tady nechat se toulat jen tak.Navíc vypadá tak nějak divně a nevím jestli by jí někdo něco řek, spíš by se odtáhli. Kdyby byla normální jistě by měla větší šanci se něco dovědět, ale... ...uděláš to?" Když dojdem k hostinci, tak jen povytáhnu obočí. Tak doufám že to bude Tuluntil platit, protože bych tady měl snad na tu vodu a patku chleba.. Snažím se zapamatovat tváře lidí, ke kterým se Tuluntil choval s úctou, ty které přešel zas tolik neberu v potaz. Jistě to budou ti, co chtějí být důležití a doufají že si jich někdo jako Tuluntil všimne a pozdraví je... Nakonec si sednem ke stolu. A někteří si začnou objednávat. Nad Tuluntilovou snídaní mi zůstane málem rozum stát. BloodX má už rozumnější požadavek a Hettar, zase zbytečně skromný, ale jestli je tak zvyklí... "Já bych si dal lívance s medem, nebo pokud máte tak s javorovým sirupem. K tomu bych snad nějaké ovoce a vodu. Děkuji" Snad to budou mít. Já si radši dám na snídani něco lehčího se spoustou energie, pro nastartování dne.

Lien z Mnoholesí - 26. ledna 2009 13:39

Před hradem, hostinec Ignoruji Jonáše, který má zase nějaké stížnosti a vykročím za Tuluntilem. Doufám, že si s tou hospodou dělal legraci a vezme nás někam, kde to má alespoň trochu ůroveň. Poté co vyjdeme, si všimnu, že si Lienis vzal Hettara stranou a něco s ním řeší. O čempak se asi baví? Posunkem na ně upozorním i Blooda, ale dál to neřeším. Tuluntil nás vede skrz probouzející se město až k obrovské budově. Nad dveřmi visí štíť s nápisem Královský Korbel. Když vejdeme dovnitř, je vidět velký čistý lokál vonící po parfému a množství výše postavených osob. Jako správný mág zachovávám na své tváři znuděný a lehce povýšenecký výraz a ignoruji všechny se kterými se náš průvodce zdraví. Nakonec nás dovede do zadní místnosti a po vyřešení problému s židlemi jsme vyzváni k objednání snídaně. Sednu si vedle Blooda a v duchu ohodnotím objednávku Tuluntila. Ten chlap se jednou ují k smrti. Já si dám míchaná vejce s chlebem, k tomu pár plátků slaniny a jablečný mošt. Než nám přinesou snídani, rozhodnu se zjistit, co všechno je nám Tuluntil ochotný říct. Takže pane Tuluntile vy jste něco jako náš dozor. Ale jistě toho i dost víte. Je něco, co byste nám mohl říci a co by pomohlo v našem snažení?

Udavač příběhu - 28. ledna 2009 18:26

"Hostinec" Jakmile začne Ignus cosi namítat, že ještě nic neví o úkolu Tuluntil se zastaví a vyslechne ho. Jakmile však začne odcházet usměje se, tváří se celkem, že mu to je jedno a osloví ho. "Ty jsi takový panovačný a nafoukaný. Kdyby jste se neprali, tak by si něco o úkolu věděl, myslím, že výš to samé ty i Hettar. Pokud vím, také nebyl přítomný, když jste s králem mluvili. A mě ještě pověřil vás doprovázet a mám vám říct věci, které by vás zajímali. Ale klidně si jdi. My tě tady nedržíme. Ovšem pokud by sis své rozhodnutí rozmyslel. Najdeš nás v hostinci "Královský KorbelŘekne a ještě dodá. "Nashledanou a příjemnou cestu." A velmi hluboce se ukloní. Poté se na vás podívá a řekne. "No jak tak vidíte, někteří to nemusí psychicky unést. Kdokoli z vás má teď šanci odejít. Jakmile se rozhodnete jít na zkoušku, není cesty zpět." Řekne a čeká na vaše odpovědi. Jakmile mu je všichni sdělíte, vydáte se do hostince. Tuluntilovi přinesly objednané jídlo a vám ostatním ho nosily postupně. Házel to do sebe jako by to bylo nic. Ovšem když se blížil ke konci, začal trochu funět. Už nemohl. Ovšem jídlo dojedl dopil víno a rozvalil se do židle. Poté zvedl ruku a zařval na hostinského. "Napiš to na krále. Pozval nás!" Hostinský ani nepřišel a už věděl co má udělat. Pak si Tuluntil sedl normálně a opřel se o stůl. "Tak chlapy a dámo. Udělal jsem si zásobu na celí den." a usměje se na vás. "Co by vás ještě zajímalo?"

Lien z Mnoholesí - 28. ledna 2009 19:04
	"Hostinec" Aspoň že nemusíme platit. Polknu poslední sousto a odsunu talíř, opřu se stejně jako Tuluntil a odpovím. Obsah zkoušky. Velmi podivný mág. Chová se spíš jako nějaký lapka, co přišel k penězům. Takový člověk by se na univerzitě nemohl ani ukázat. Snad má aspoň nějaké užitečné informace, protože jinak nám bude asi na nic.

BloodX - 31. ledna 2009 11:25
	Sedím u stolu a láduju do sebe svojí snídani. Konečně pořádná snídaně, tak se napakujem, ale aby mi nebylo blbě... Rozhlížím se po hospodě a všimnu si jak do sebe Tuluntil hází kuře Ccc. že to nesežere i s kostma. Když skončí nabídne nám aby sme se ptali, a než stačím cokoliv říct, zaptá se můj přítel na to co se chtěli zaptat asi všichni, tak sedim a poslouchám co vypadne z Tuluntila.

Udavač příběhu - 31. ledna 2009 11:58

"Hospoda" Tuluntil se porozhlédne po vás ostatních, zda-li nemá nikdo jinou otázku. Nikdo se na nic neptá a tak odpovídá na Lienovu otázku. "Obsah bude spočívat ve vaší vytrvalosti, odhodlání splnit úkol, vzájemná pomoc a podpora. Čtvrtý a poslední úkol ještě není domyšlený. Druidi nám ale cosi řekly. Prý se při posledním úkolu bude tak trochu improvizovat." Poslední větu však řekne velmi tajemně a Tichým hlasem. Poohlédne se po vás ostatních a pomalu vstane. "Tak. Kam by jste chtěli jít? Zkusíte štěstí u Druidů, nebo se pokusíte zjistit víc od kněze?" Občas mu ujede oko po ostatních vojácích v hostinci.

BloodX - 02. února 2009 16:17
	Já myslím že by sme měli vyrazit už naten úkol, aspoň to budepřekvápko a chci to mít už za sebou. Myslim že čím víc imformací tím líp ale čím víc budem otálet, tím víc se bude zlo hromadit. Musíme vyrazit co nejdřív. Odpovím Tuluntilovi na jeho otázku a začnu se pomalu zbírat abych naznačil že chci odejít.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 02. února 2009 17:30

Poslouchám rozhovor a pomalu jím. Zatím jsme moc nestihnul zasáhnoutp orože jsme měl v ústech jídlo a paik jsem jej zapil. "Bloode, rád bych zašel za tím knězem a zjistil od něj co nejvíc můžem, to nás dokáže připravit. Každý už máme něco za sebou a může se stát že v minulosti zažil něco podobného a mohl by nás na to aspoň připravit. Sám jsme cestou sem pověřil Hettara, aby se zkusil pozeptat a zaposlouchat se u prostých lidí, jestli si něco nešuškají, nebo něco neví. Informace praskují na různých místech, což mě tak napadá, Tuluntile?, přenesu pozornost k němu, "Už se někdo pokoušel projít přes tyto zkoušky, a jak dopadl? Jestli tu před námi někdo byl mohlo by nám to být nápomocno, abychom zjistili, kde neobstáli a co při tom dělali." Opět se zakousnu do lívanečku s javorovím sirupem a pomalu kousám a poslouchám co na to ostatní, připraven okamžitě polknout a opět promluvit.

BloodX - 02. února 2009 19:48
	Hmm tak dobře jen už sem nedočkavý..... Zase se posadím na židli a znuděně si hraju s nožem kterym sem krájel maso, abyc ho mohl sníst.

Lien z Mnoholesí - 03. února 2009 19:34
	"Hostinec" Otočím se na neklidného Blooda. Souhlasím s Lienisem. Je třeba mnohem víc informací, pokud chceme uspět. Kamarádsky ho poplácám po rameni. Neboj však se dočkáš. Jsem si jistý, že již brzy se objeví nějaké problémy, které budou vyžadovat tvůj zákrok. Otočím se zpátky na Tuluntila, zvědavý na odpověď, kterou dá Lienisovi.

Udavač příběhu - 04. února 2009 18:04

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Teddy" Jakmile malí jsi se stále zdokonaloval v alchymii. Tvůj otec však chtěl, aby jsi se stal jako on. Farmářem v pěstování tabáku. Avšak král se znal velmi dobře s tvým otcem a ty jsi se chtěl rozvíjet ve svém oboru. Král tě přijal. Tvůj otec přímo věděl, že budeš v dobrých rukách. Král dával nevědomky tvému otci zprávy o tobě a co a jak jsi udělal. V království ses naučil mnohé, ovšem vypěstoval sis jeden velmi nepěkný zlozvyk. Neustále kouříš fajfky. Tvůj nos se stal velmi citlivým díky kvalitnímu tabáku, který chtě nechtě vdechuješ i nosem. Dokážeš rozpoznat pachy, které by jiný ani nepocítil. Jednoho temného večera za tebou přišel král, vysoký zhruba jako ty. Začal s tebou mluvit o věcech jenž vyhlásil. Když ti vše řekl, ukázal ti starobylé obrázky draka. Také ti řekl, že se tu objevila jaká si družina. Chtěl po tobě, aby jsi se vydal se skupinkou. Nejdříve, šel ale za otcem Perdanilem. Také ti řekl, že skupinku by jsi měl potkat u faráře Edwira. Ihned jsi vyrazil za otcem. Po cestě jsi potkal nějakého malého chlapce. Pobrukoval si divnou písničku. Jako chlapec ale nevypadl, spíše jako nějaký liliput. Za sebou táhnul divnou hračku. Na zádech měl veliký vak s věcmi. Chvíli na něho koukáš co je zač. Přijde ti zajímaví a také by se mohl hodil do úkolu. Je vidět, že by se dostal do míst kam by jsi se ty ani nějaký jiní hobit nedostal. Rozhodl jsi se, že ho požádáš o podporu. Divně, ale přeci jen chlapeček souhlasil. Městem jste kráčeli směrem ke klášteru, kde přebýval otec Perdanilem. ".Krucifix" Po tvém odchodu od své šotčí rodiny, jsi nasbíral plno zkušeností o tom, jak najít různé předměty, jak se vyhnout pastem a dalším užitečným věcem. Život je nejlepší učitel. Neustále si za sebou táhnou hračku a na zádech jsi měl vak s věcmi, které by se dali zpeněžit za vysokou hodnotu. Zrovna jednoho hezkého dne jsi se potuloval po neznámém okolí, když jsi došel k městu. Bylo obestavěno velikými hradbami. U brány stáli dva těžko oděnci. Od otevřené brány vedl velký padací most. Upevněn řetězy. Při průchodu bránou sis všiml zvláštních sesouvajících se dolů mříží. Vše ignoruješ, ale jakmile přijdeš na náměstí uvidíš, že ve městě se konají velké tržby a jarmark. Ihned jsi spěchal pryč. Potkal jsi nějakého hobita, který na tebe divně koukal a pak tě oslovil. Nabídnul ti připojení se k němu, asi jsi mu připadal zajímaví. Jdete spolu po městě za otcem Perdanilem.

Udavač příběhu - 04. února 2009 18:04

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Teddy" Jakmile malí jsi se stále zdokonaloval v alchymii. Tvůj otec však chtěl, aby jsi se stal jako on. Farmářem v pěstování tabáku. Avšak král se znal velmi dobře s tvým otcem a ty jsi se chtěl rozvíjet ve svém oboru. Král tě přijal. Tvůj otec přímo věděl, že budeš v dobrých rukách. Král dával nevědomky tvému otci zprávy o tobě a co a jak jsi udělal. V království ses naučil mnohé, ovšem vypěstoval sis jeden velmi nepěkný zlozvyk. Neustále kouříš fajfky. Tvůj nos se stal velmi citlivým díky kvalitnímu tabáku, který chtě nechtě vdechuješ i nosem. Dokážeš rozpoznat pachy, které by jiný ani nepocítil. Jednoho temného večera za tebou přišel král, vysoký zhruba jako ty. Začal s tebou mluvit o věcech jenž vyhlásil. Když ti vše řekl, ukázal ti starobylé obrázky draka. Také ti řekl, že se tu objevila jaká si družina. Chtěl po tobě, aby jsi se vydal se skupinkou. Nejdříve, šel ale za otcem Perdanilem. Také ti řekl, že skupinku by jsi měl potkat u faráře Edwira. Ihned jsi vyrazil za otcem. Po cestě jsi potkal nějakého malého chlapce. Pobrukoval si divnou písničku. Jako chlapec ale nevypadl, spíše jako nějaký liliput. Za sebou táhnul divnou hračku. Na zádech měl veliký vak s věcmi. Chvíli na něho koukáš co je zač. Přijde ti zajímaví a také by se mohl hodil do úkolu. Je vidět, že by se dostal do míst kam by jsi se ty ani nějaký jiní hobit nedostal. Rozhodl jsi se, že ho požádáš o podporu. Divně, ale přeci jen chlapeček souhlasil. Městem jste kráčeli směrem ke klášteru, kde přebýval otec Perdanilem. ".Krucifix" Po tvém odchodu od své šotčí rodiny, jsi nasbíral plno zkušeností o tom, jak najít různé předměty, jak se vyhnout pastem a dalším užitečným věcem. Život je nejlepší učitel. Neustále si za sebou táhnou hračku a na zádech jsi měl vak s věcmi, které by se dali zpeněžit za vysokou hodnotu. Zrovna jednoho hezkého dne jsi se potuloval po neznámém okolí, když jsi došel k městu. Bylo obestavěno velikými hradbami. U brány stáli dva těžko oděnci. Od otevřené brány vedl velký padací most. Upevněn řetězy. Při průchodu bránou sis všiml zvláštních sesouvajících se dolů mříží. Vše ignoruješ, ale jakmile přijdeš na náměstí uvidíš, že ve městě se konají velké tržby a jarmark. Ihned jsi spěchal pryč. Potkal jsi nějakého hobita, který na tebe divně koukal a pak tě oslovil. Nabídnul ti připojení se k němu, asi jsi mu připadal zajímaví. Jdete spolu po městě za otcem Perdanilem.

Udavač příběhu - 04. února 2009 18:35

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "S králem v komnatě(před potkáním šotka" Král zaklepal a vešel do tvé komnaty. Byl o něco větší než ty. Přišel a sedl si. Chvíli koukal a pak zpustil. "Tak a je to. Už se sem hlásí dobrovolníci. Tuluntil je přivedl. Prý jsou velmi nadějný, někdo jim tam však chyběl. Podle mě jsi to ty. Ale zkus najít ještě někoho, nejlépe někoho kdo se vyzná v řemesle " Nepozorovaně tam a zase zpět" chápeš mě ne." Říká trochu skleslým hlasem. "Tuluntil medituje a jeho bratr se snaží najít nějakou vhodnou loď. Jestli jí nenajde, budou ji muset najít sami. Ale proč jsem tu. Chci aby jsi se k nim připojil. Ty a někoho k sobě. A teď co žádám. Chci aby jste potvrdili, že drak přeletěl na stranu zla. Při nejhorším se tam vrátíte s větší armádou a vy se pokusíte přemluvit draka na naší stranu. Ostatní by zadrželi nepřátele. Jinak na tu cestu vás musí připravit Druidi, jak říká starý zákon. "Chceš-li přesvědčit draka, přesvěč Druidy". A teď k úkolu. Bude se skládat ze 3 částí plus konečná a nejtěžší. Tu nám Druidi ještě neřekli. P První úkol by měl být o vaší vytrvalosti. Vyvolá se iluze. Buď zima, nebo horko a půjde se po pouštích či horami. Druidi budou mít vše pod dohledem. Bude tam prý i nějaký souboj ve výdrži. Druhý úkol bude spočívat v tom, jak odhodlaní budete splnit svůj úkol. Každému zadají úkol, který bude muset splnit. Poté zadají úkol pro celou skupinu. Tím se ukáže, jak je skupina ucelená. Všichni si ve skupině musíte věřit. A třetí bude spočívat na vzájemné pomoci. Někdo koho vůbec neznáš bude ležet někde raněný. Ty se k němu budeš muset dostat dřív než monstrum. A čtvrtá nejhorší ještě nebyla vyřknuta. Otec Perdanilem ti měl říct více. Tady je obrázek draka. A také ti dám několik receptů, ovšem nevím jestli na ně budeš mít úroveň a magnergii. Moc se v těchto věcech nevyznám. Hodně štěstí.

Teddy - 04. února 2009 19:12

soukromá zpráva od Teddy pro Cesta do kláštera -> otec Perdanil Jak pelášíme městem s Krucifixem za Otcem Perdanilem, moje nožičky kmitají jak o sto šet, zřejmě malému "chlapečkovi" také. Při této rychlé chůzi se ptám krucifixe já jsem se bál jen jedné věci, abych nebyl sám tak malý ve stádě obrů, až bude čas dáme si..." po těchto slovech se poplácám na kapsách a naznačuji, že v kapse mám nějaké překvapení. Celou cestou se mi honí v hlavě: Zkoušky, zkoušky a testy, copak jsem ve škole, jsem zvědav co nám poví víc ctihodný Otec. Nechápavě kroutím hlavou. Když s Krucifixem dorazíme k otci Perdanilovi, kterého vyhledáme v klášteru slušně se představím a pravím: Ctihodný otče mé jméno je Teddy z Dolan, a byl jsem za vámi vyslán panem králem, a prý máte pro nás nějaké cenné informace Udýchaným hlasem na otce vyhrknu a čekám co se bude dít dál.

Udavač příběhu - 04. února 2009 20:15

"Hostinec/ Kaple" Jakmile se zhruba dohodnete, kam teď půjdete řekne Tuluntil. "Dobrá. Jdeme za knězem." A vyjde ze dveří. Čeká až vyjde poslední. Poté se pomalím krokem rozejde směrem zpět k bráně. Ovšem po chvilce zatočí do nějaké uličky. Ulička se postupně rozšiřuje. Vypadá to jako velmi bohaté čtvrť. Ve výšce se pomalu tyčí kostel. Když se k němu přiblížíte, je vidět, že je velmi starý ale v zachovalém stavu. Tuluntil vás poprosí aby jste zůstali před kostelem a vejde dovnitř. Po malé chvilce se vrátí a řekne. "Musíme do kaple." A jdete směrem podél kostela. Po chvilce opět zatočí. Rovnou v zatáčce je malá kaplička se zahrádkou. V zahradě je malá lavička. Na ní sedí muž. Má dlouhé šedivé vlasy. Vousy má také poměrně dlouhé. Vypadá spíše jako Druid, ovšem talisman na krku připomíná náboženství. Tuluntil k němu pomalu přistoupí a říká. "Otče Perdanileme. Tady pánové a dáma vás chtějí požádat o pomoc." Řekne velmi vlídným hlasem. Otec otevře dveře a pohlédne na Anastu. Velmi starým a křehkým hlasem řekne. "Máš neobyčejně silnou auru. Málo kdo ji má. Nejsi náhodou na straně zla?" Řekne podezíravým tónem. Tuluntil rychle otočí hlavu na Anastu. Chvíli na ní kouká. A pak si ji začne prohlížet. Poté pohlédne na Liena a říká. "Ty jsi velmi talentovaný soudím. Ale v životě se ti stalo několik chyb, které by jsi chtěl změnit, že? Dávej si na ně pozor. I když jsi mág, může do tvé mysli někdo proniknout a získat věci jenž neví nikdo kromě tebe." Říká s pozvdvyhlou rukou a příjemným hlasem. "Tuluntile, ty jsi zkušený. Nauč ho něčemu a pomoz se mu povznést" Poté pohlédne na Lienise Seariniona a chvíli si ho prohlíží. "Divné." Říká si potichu pro sebe. "Řekni mi odkud pocházíš. Co byly tví rodiče?" A kouká na tebe. Jakmile mu odpovíš obrátí se na Blooda a říká. "Zaklínači. Tolika dobra jsi pro náš lid udělal, ale zabíjíš lidi. Pokud si vzpomínám. Zaklínači byly povoláni pro boj s příšerami a né proti lidem. Ale já bych pro tebe měl přeci jen nějaký úkol. Lidé co chodí na večerní mši říkají, že v horní části věže straší. Chtěl bych aby jsi to zkontroloval. Král ti jistě zaplatí. Máš zájem?" Zeptá se a počká až odpoví. Poté pohlédne na Hettara a říká. "Máš neobyčejný dar. Skoro nikdo ho nemá." Otec se zvedne a pomalu dojde do kapličky pro něco. Zavře za sebou dveře, aby jste za ním nešly. Chvíli tam něco dělal a pak vyšel s dopisem v ruce. "Synu, dej tento dopis králi. Připadáš mi jako nadějný hoch s ne obyčejný darem." Řekne a ohlédne se na Tuluntila. Poté se koukne opět na Bloda a řekne. "Zaklínači, připrav si lektvary. Královský alchymista Teddy z Dolan by ti mohl pomoct. Je talentovaný." A ohlédne se na vás na všechny. Co ode mě tedy žádáte? Ode mě od starého kněze?"

Arutha ConDoin - Liga Severu - 04. února 2009 20:49

Poslouchám co o každém říká. U Ansasty pozdvihnu obočí, a pořádně si ji prohlédnu. Nevím ale co si mám myslet, když promluví k Lienovi docvakne mi to- Není jen obyčejný kouzelník, nebo čaroděj, ale mág. Ti byli vždy ti nejtajemnější. Mají rádi moc, jen proto že ji mají, dokonce ji nemusí ani zneužívat, ale vypadá na docela slušnýho člověka, obzvláště když cestuje s Bloodem... dál už nic nedomyslím, protože se zeptá mě. "Mý rodiče byli obyčejní elfové. Otec byl hraničář a matka chdívala tak různě vypomáhat do různých částí hvozdu. Občas vyčistit říčky, lesy, sbírat lesní plody, aby nepadali na zem a nehnili, tedy oba mi to tak říkali a já nikdy neměl důvod jim nevěřit. Vždy věřili oni mě a já jim. Jen díky nim mám svou povahu jakou mám. Věřím že mě vychovali dobře." čekám nějakou další odpověď ale nedočkám se jí jen uslyším jak promlouvá k dalším. Na konci se tedy zeptám za všechny: "Otče, přišli jsme vás požádat o radu a informaci ohledně úkolů, jež máme projít, abychom dokázali že jsme hodni splnit královský úkol."

Lien z Mnoholesí - 04. února 2009 21:22

"Hostinec/ Kaple" Když všichni dojí, Tuluntil se rozhodne nás odvést za knězem. Znovu nás provede městem, procházíme skrz čtvrti boháčů a míříme k honosnému kostelu. Nejdříve nám řekne, ať počkáme venku a sám jde dovnitř. Pak se vrátí a odvede nás do zahrady ke knězi. Hned jak ho uvidím, uvědomím si, že toto je velmi mocný duchovní vůdce, kolem něhož se vznáší aura respektu a úcty. Můj dojem ihned potvrdí, když jediným pohledem dokáže proniknout do nitra každého z nás. Tiše stojím pozorujíc kněze a snažím se zapamatovat každé jeho slovo. Sice mezi mágy a duchovnímy vždy byly a budou jisté neshody, ale navzájem se respektujeme a dokážeme ocenit moudrost těch druhých. Kdo? Kdo by mohl proniknout do mé mysli? Jeho návrh Tuluntilovi pomoci mne potěší, ale na tváři nedám nic znát. Ovšem překvapí mne jeho poznámka ohledně Hettara. Co může mít koňák za dar, který by mohl zajímat tohoto muže? Možná bych to měl zjistit, později...

Hettar - 05. února 2009 15:39

Po tom co jsme dojedli jsme vedeni za knězem, projdu městem v závěsu za Tullilem, až dorazíme ke kostelu.Tullil vleze dovnitř s tím že máme čekat venku a pak nás vede do kaple se slovy že tam musíme. Chvilku poslouchám co říká po ostatních ale hned po tom co promluví o mě sebou trochu trhnu... Sakra ctihodný otče musíte to tu říkat všem? Nic jim do toho není nebo snad ano? A je mi jasné že ho moc lidí nemá protože kdyby to bylo běžné tak mě nekamenujou tam kde zjistí co umím. řeknu poměrně tichým hlasem. Dále už normálním hlasem po přebrání dopisu se zeptám: Mám jít hned nebo mám počkat na ostatní otče?Aura? K čemu to je? Jíst se to nedá... Ale co a co se stane když se mu někdo nabourá do mysli? To by mě doopravdy zajímalo, protože to nemusí být taková sranda. Já už dostal kamenem do hlavy, bolí to pěkně... a lehce se poškrábu na hlavě. Docela by mě zajímalo co nám můžete říci otče, sdílnost v naší družině je jako na hřbitově, jedíné co o úkolu vím je že nevím nic... A to se mi zrovna dvakrát nezamlouvá... A smím li se zeptat co je obsahem tohoto dopisu? To víte otče, nic mi d toho není, ale ta zvědavost je moje vrozená chyba...Sakra, sakra, sakra, proč jsem tak zvědavý? Mudím první myslet ne mluvit, no jo no, to je tak když si pustím pusu na špacír... Chjo.... No nic nedá se nic dělat, třeba mi odpoví...

BloodX - 05. února 2009 16:27

Hostinec, Kaple Když se konečně rozhodne že máme jít ke knězi radostně vyskočím a z hospody se vyhrnu jako první. Procházíme ukličkami města až koněčně dojdem ke kostelu a potom dozadu ke kapli, kdeš sedí stařec. Dojdem k němu a On si nás postupně projede pohledem. Člověk, který vidí do duše..... Když se koukne na Anstu a poví ji to co sem ji několikrát dal na jevo pohlédnu na ni s výtězným pocitem. Ale potom dojde ke mne. Jak promluví sklopím hlavu. Nedokáži se dívat mu do očí když mluví pravdu za kterou by se měl člověk stydět. Ale někdy to jinak nejde, samozřejmě že se dalo mnoha mužům odpustit, ale někdy to nešlo. Neřeknu to nahlas a přesto sem přesvědčený že to slyšel. Když mne pošle za alchymistou a nabídne práci, rád ji splním. Potom se zeptám Tuluntilla kde najdu toho alchymistu

Udavač příběhu - 05. února 2009 17:54

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Klášter" Procházíte ulicemi kde se střídá mnoho náboženství a kultur. Každý dům vypadá, jako z jiné země. Dostanete se pak k překrásnému, velikému klášteru. Před vartami stojí několik strážných a jeden Mnich. Pomalu se přibližujete k bráně. Mnich si vás všimnul a pousmál se. Když jste chtěli vstoupit tak vás strážní zastavili. "Stát! Nevíte kam jdete, sem smí jen duchovní, nebo vyslanci od pana krále." Mnich se však zapojí. "Ale no tak bratře. Nech vstoupit tyto mladé. Pamatuj. Jednou ty jim a podruhé oni tobě. Pustíme je dovnitř." Řekne strážnému. Poté se obrátí k vám a rukou vás pozve dovnitř. Strážní otevřou bránu a vy vstoupíte do krásné zahrady. V zahradě se neočekávaně pohybují dva Druidi. Dalšího mnicha jenž potkáte vás odkáže za otcem. Sedí uvnitř kláštera. Světlo skrz strop svítí přímo na nádherné křeslo, v němž sedí otec. Vedle má kovovou tyč. Vypadá jako by spal, ale ihned jak na něho Teddy promluví, odpoví. "Ano?" Otáže se nejistě. "Á, už vím. Má hlava děravá mi mnohokrát nedovolí si ihned vzpomenout." Řekne a pousměje se. "Ano, ano. Mám informace přímo o tom drakovi. Obrázek, který jsem kreslil ti král dal ne? A jestli ne, řekni ať ti ho dá." Řekne a pokusí se zvednout. Když stojí na nohou vezme si hůl a pomalým krokem jde o holi ven. Při chůzi s vámi mluví. "Když jsem byl hodně malí tak sem přiletěl jaký si bájný drak. Pra otec krále mu dal jméno Kogdar. Drak byl v té době ještě poměrně mladý, bylo mu necelých 100 let. Žil tu dlouhé roky. V souladu s přírodou. Pomáhal Druidům a královi. Když král potřeboval, letěl s drakem do války. Zhruba po 10 letech soužití s drakem se u něho objevilo něco nečekaného. Začal s námi hovořit." Mezi tím se dostanete ke dveřím. Všichni vyjdete a otec na chvíli přestane mluviti. Jdete kolem kláštera. "Drak se ve většině shodoval s králem. Kvůli němu král zanedbával i svého jediného syna. Všichni mu zazlívali, že se stará víc o draka než o syna. Jakmile se měl k moci dostat syn, vyburcoval smíšence, kteří si říkali Ryfrioři. Provokoval je a začal s nimi válčit. Jeho otec umřel a on začal drakovy dávat rozkazy. Drak je nechtěl přijmout. Jednoho dne přišel Ryfriorský generál za drakem. Drak byl ještě párkrát spatřen v okolí, ale domníváme se, že generál ho přemluvil, aby přešel na stranu temna. Drak měl také neobyčejné dary. Jeho ocas měl léčivou moc. Kdokoliv se ho dotknul, měl zpět svou maximální energii. Ale také postoupil o několik úrovní výše. Byl zdatnější v bojích. Inteligentnějších a někdo dokonce říká, že znal starodávné proroctví. Jeho dech byl mrazivý, také když chtěl někoho zabít, tak ho buď roztrhal nebo ho zmrazil. Je ještě jedna věc, kterou by jste měli vědět a to, že se o drakovy neslyšelo celých 50 let. Ryfrioři mají stále větší a větší vojska. Vůbec nevíme kde to berou. Někdo se i domnívá, že jsou v okolí a chystají se zaútočit na město." Ukončí stařec debatu a posadí se na první lavičku. Tam velmi zhluboka dýchá. Opět se zvedne a jde zpět do kláštera posadit se. Po cestě vám ještě cosi řekne. "Nejlepší by bylo, kdyby jste jeli přímo na ostrov. Jmenuje se Ilod. Ale dávejte si pozor. Na ostrově jsou ostrá a zamrzlá skaliska. Příšery o kterých se nic moc neví. Doporučil bych vám přečíst si nějaké ty knihy o potvorách. A jelikož je jarmark, mělo by jich tu být spousta." Odešel ke křeslu kde si opřel hůl a pohodlně se usadil.

Udavač příběhu - 05. února 2009 17:54

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Klášter" Procházíte ulicemi kde se střídá mnoho náboženství a kultur. Každý dům vypadá, jako z jiné země. Dostanete se pak k překrásnému, velikému klášteru. Před vartami stojí několik strážných a jeden Mnich. Pomalu se přibližujete k bráně. Mnich si vás všimnul a pousmál se. Když jste chtěli vstoupit tak vás strážní zastavili. "Stát! Nevíte kam jdete, sem smí jen duchovní, nebo vyslanci od pana krále." Mnich se však zapojí. "Ale no tak bratře. Nech vstoupit tyto mladé. Pamatuj. Jednou ty jim a podruhé oni tobě. Pustíme je dovnitř." Řekne strážnému. Poté se obrátí k vám a rukou vás pozve dovnitř. Strážní otevřou bránu a vy vstoupíte do krásné zahrady. V zahradě se neočekávaně pohybují dva Druidi. Dalšího mnicha jenž potkáte vás odkáže za otcem. Sedí uvnitř kláštera. Světlo skrz strop svítí přímo na nádherné křeslo, v němž sedí otec. Vedle má kovovou tyč. Vypadá jako by spal, ale ihned jak na něho Teddy promluví, odpoví. "Ano?" Otáže se nejistě. "Á, už vím. Má hlava děravá mi mnohokrát nedovolí si ihned vzpomenout." Řekne a pousměje se. "Ano, ano. Mám informace přímo o tom drakovi. Obrázek, který jsem kreslil ti král dal ne? A jestli ne, řekni ať ti ho dá." Řekne a pokusí se zvednout. Když stojí na nohou vezme si hůl a pomalým krokem jde o holi ven. Při chůzi s vámi mluví. "Když jsem byl hodně malí tak sem přiletěl jaký si bájný drak. Pra otec krále mu dal jméno Kogdar. Drak byl v té době ještě poměrně mladý, bylo mu necelých 100 let. Žil tu dlouhé roky. V souladu s přírodou. Pomáhal Druidům a královi. Když král potřeboval, letěl s drakem do války. Zhruba po 10 letech soužití s drakem se u něho objevilo něco nečekaného. Začal s námi hovořit." Mezi tím se dostanete ke dveřím. Všichni vyjdete a otec na chvíli přestane mluviti. Jdete kolem kláštera. "Drak se ve většině shodoval s králem. Kvůli němu král zanedbával i svého jediného syna. Všichni mu zazlívali, že se stará víc o draka než o syna. Jakmile se měl k moci dostat syn, vyburcoval smíšence, kteří si říkali Ryfrioři. Provokoval je a začal s nimi válčit. Jeho otec umřel a on začal drakovy dávat rozkazy. Drak je nechtěl přijmout. Jednoho dne přišel Ryfriorský generál za drakem. Drak byl ještě párkrát spatřen v okolí, ale domníváme se, že generál ho přemluvil, aby přešel na stranu temna. Drak měl také neobyčejné dary. Jeho ocas měl léčivou moc. Kdokoliv se ho dotknul, měl zpět svou maximální energii. Ale také postoupil o několik úrovní výše. Byl zdatnější v bojích. Inteligentnějších a někdo dokonce říká, že znal starodávné proroctví. Jeho dech byl mrazivý, také když chtěl někoho zabít, tak ho buď roztrhal nebo ho zmrazil. Je ještě jedna věc, kterou by jste měli vědět a to, že se o drakovy neslyšelo celých 50 let. Ryfrioři mají stále větší a větší vojska. Vůbec nevíme kde to berou. Někdo se i domnívá, že jsou v okolí a chystají se zaútočit na město." Ukončí stařec debatu a posadí se na první lavičku. Tam velmi zhluboka dýchá. Opět se zvedne a jde zpět do kláštera posadit se. Po cestě vám ještě cosi řekne. "Nejlepší by bylo, kdyby jste jeli přímo na ostrov. Jmenuje se Ilod. Ale dávejte si pozor. Na ostrově jsou ostrá a zamrzlá skaliska. Příšery o kterých se nic moc neví. Doporučil bych vám přečíst si nějaké ty knihy o potvorách. A jelikož je jarmark, mělo by jich tu být spousta." Odešel ke křeslu kde si opřel hůl a pohodlně se usadil.

.Krucifix - 05. února 2009 19:41

soukromá zpráva od .Krucifix pro městem samozřejmě že mě od původní cesty na jarmark odtáhne ještě hodně dalších věcí. Například se přilepím na výlohu, nebo si prohlížím dlažební kostku a pak se rozutíkám jiným směrem, až při tom má dřevěná kachnička na provázku divoce vrže a skáče. Připojení k hobitovi by mohlo být zajímavé a tak jsem také pro. Jak tak pelášíme a Teddy upozorňuje na své kapsy, využiju davu a nenápadně mu do té jedné vklouznu. Pak si vyhlídnu vhodnou příležitost abych to překvapení viděl dřív než mi o něm řekne. Přeci jen čekání je pro šotka muka. Dlaň si dám až k očím a dívám se dovnitř je tam tma. Toddy? strčím mu to taky před oči způsobem jakým jsem si to dal před oči sám- tak aby nic neviděl. pak mi to ale omylem vyklouzne (je to nějaká věc co jsi měl v kapse) našel jsem to támhle na tý ulici. Kdyby mě nebylo, už by to někdo sebral, nebo nedej bože zašlapal do země Klášter ...a tak jsem do té jeskyně vstoupil. Všude byla naprostá tma. Taková ta černo černá tma a pak jsem v rohu zahlédl rudá očka. No to bys nevěřil! krčil se tam drak. Dokážeš si představit jak to bylo úžasný, když jsem k němu běžel a pod nohama mi křupaly kosti lidí, elfů a tak? Schoulil se ke stěně a začal žalostně vít...Nebo co to vlastně dělá drak? No to je jedno...Napadlo mě, že má třeba hlad, tak jsem po něm hodil jablko. pak se ozvala obrovská rána...V životě by mě nenapadlo, že právě tohle toho draka zabije jakož to šotek bavím svého přítele nějakým barvitým příběhem kde hlavní roly hraju já- samozřejmě že to musim trochu přibarvovat jinak by to nebylo ono. Nejspíš jsme se seznámily, když má ruka omylem vklouzla do tvé kapsy a pak ti vrátila nějakou věc, kterou bys beze mě určitě ztratil. A když šotka něco zaujme, je hodně těžké se od něho dostat pryč. Tak na příklad Toddy...Tys mě zaujal úplně vším. Zarazím se a podívám se na ten pár mnichů co přerušili můj úžasný příběh o rytířském souboji s drakem. Zvednu hlavu a dám trucovitě ruce v bok. Napadne mě taková hloupá myšlenka jak jsme se sem dostaly? a´t už jsme tu byly z jakého koliv důvodu jisté bylo, že jsem dovnitř chtěl. Už jsem se kradl kolem nich, když jsme dostaly povolení. Když vstupujeme, podívám se do dlaně a zvednu k Tobyho zraku dřevěný křížek (až budem od knězů dostatečně daleko) Hele co jsem právě našel. určitě jim to muselo vypadnout. Vrátím jim to, až se budeme vracet pak to hodím do jednoho z mých váčků. osud křížku tak byl spečetěn, protože co do váčků jednou hodím, to už se najít nedá. hlavní kněz cesta se zase trochu protáhne. když dorazíme k hlavnímu otci (nebo co to je) je jeden z mích váčků docela nápadně přeplněný prohlédnu si osobu sedící na křesle třeba bych mu mohl prodat ten dřevěný křížek, nebo ho třeba vyměnit za ten jeho fous...kam jsem to jen přeruší tok mých myšlenek když začne vyprávět o drakovi. stojím jako vzorný tichý posluchač tak jsem toho draka asi přece jen nezabil...aspoň že mam velkou zásobu jablek když se rozejde ven, zaujme mě jak klape jeho hůl, a tak klapám taky- i když jen prakovkou (dso toho si to vesele vrže kačenka) Draci ale hovoří normálně, taky jsme si s jedním poklábosil... skočím otčíkovi občas do řeči. Dál poslouchám Pžíšery! Ostrov! Duchové! Zamrzlá skaliska! Toddy jdeme! Přinesu vám toho draka na zádech tati...teda otče je jasné že se mě na pár týdnů Teddy zase nezbaví… (tvé jméno měním schválně)

Teddy - 05. února 2009 23:11

soukromá zpráva od Teddy pro Cesta městem Cestou do kláštera si v duchu říkám: "Sakra jak to stíhá, jdeme docela rychle a ještě stačí tady obíhat výlohy, a prohlížet si dlažební kostky, co asi na ní bylo zajímavé? A ten jeho kačer, ale příšerně vrže, asi se na něj budu muset podívat, ale co nejdřív než mě začnou cvakat nervy." Když se proplétáme davem lidí, vůbec si nevšimnu, Krucifixe, že mě prošacoval a ani mě nenapadlo, že by mě mohl prošacovat. Ale pak mě osloví s tím, že je někde tma, trochu zpomalím tempo a nevěřícně kroutím hlavou "Se pomátl nebo co, jaká tma?!" Ale pak Krucifix mi přiloží dlaně k očím a já leknutím na něj vyhrknu: "Co blbneš, vždyť jsem se lekl, neblbni a pojď" Ale pak najednou ucítím, závan známé vůně, kterou velice dobře znám z domova a v tu chvíli si uvědomím, že v ruce drží můj tabák, který jsem si vzal na cestu. A když slyším, že Krucifix můj tabák našel tamhle na zemi, a ještě k tomu s mým tabákem mával před očima okamžitě se zatavím a říkám: Co? cože?! Kde jsi to našel? To my vypadlo určitě z kapsy. Díky, že jsi to sebral Ale pak najednou mu tabák vyklouzl z ruky na zem, vyděšeně vytřeštím oči a vyjeknu: Dávej pozor! To je tabák! Kdyby se tady rozsypal, neměli by jsme nic! Pak se ohnu a seberu krabičku s tabákem. A dál pokračujeme směrem ke klášteru. Krucifix mě celou cestou baví nějakým příběhem o drakovi a jak jablkem zabil draka. Docela se nahlas zasměji a říkám: "Vážně jsi zabil draka jablkem?" pomyslím si: "pane jo, to je ale pohádkář, ale docela mě baví" Když jsem dorazili před klášter, kde jsme byli bez kompromisně zastaveni, s tím, že musíme mít povolení od pana krále, ale nakonec druhý strážný přemluvil svého kolegu, aby nás pustil dovnitř, pak procházíme nádhernou zahradou, kde Krucifix se chlubí co zase našel. Už nejsem tak překvapený, jak jsem byl, když mi našel tabák, a v hlavě se mi honí "No to je náhoda, už zase něco našel, na tebe si budu muset dát pozor chlapečku!" a říkám: "Přesně tebe budu potřebovat, jak říkal král: "tam a zpět a zase tam a zase zpět". Hele, a opravdu jsi to našel??" Otec Perdanil Když jsem nakonec došli až k otcovi Perdanilovi, a sdělil jsem mu proč jsme přišli, začal nám otec Perdanil vyprávět zajímavý příběh o drakovi, já jsem si vyndal svojí dýmku, kterou jsem napěchoval tabákem, který Krucifix "našel" na zemi, dýku si při povídání zapálím, a nabídnu, aby si Krucifix potáhl "Na, ochutnej, co jsi našel" nakonec jsme se dozvěděli, že se musíme vypravit na nebezpečný ostrov, kde žijí prapodivné bytosti, a než tam vyrazíme doporučil nám aby jsem si přečetli nějaké knihy. V tu chvíli si uvědomím "To nezvládneme mi dva sami, musíme se ještě s někým spojit!" A pak tázavým pohledem kouknu na Krucifixe, který obstojně vrže se svým kačerem a ještě k tomu klape do rytmu s ctihodným Otcem, který neúmyslně cvaká s holí o zem, pak mě Krucifix osloví zkomolením mého jména a řeknu mu "No jo, jdeme, ale nejdřív musíme nastudovat ty knihy, které nám doporučil Otec Perdanil! A jmenuji se Teddy a ne Tooodddy, nebo jak jsi mi to řekl!" Po těchto slovech se obrátím na Otce Pedanila a říkám "Ty knihy najdeme kde? V knihovně nebo jsou tady? Ano obrázek jsem od krále dostal (obrázek se mi nezobrazil!!!, mám tam jen bílou kostičku). Ale na tuhle výpravu nemůžeme jít sami! Podívejte se na nás jak jsme velcí! Přece mi dva nedokážeme skolit velké a děsivé příšery. Pan král, říkal že se k někomu máme připojit... Né, že bych se bál jít do dobrodružství, ale jen jsem poukázal na naší tělesnou stavbu.

Udavač příběhu - 07. února 2009 11:28

"Kaple" Otec chvíli sedí na lavičce a zaposlouchal se do příběhu Lienise. Postupně si vyslechl všechny. Nic zatím neříkal. Ovšem když se Lienis zeptal na úkol, divně na něho pohlédl. "Úkol?" Řekl hlasem a pokoušel se zvednout. Když se zvednul přišel blíže a řekl. "Ten záhadný úkol nemůžete splnit, pokud se nestanete opravdovou družinou. Zkoušku od Druidů zvládne i malé dětsko, ale chci vás vidět pří boji na ostrově s monstry. Žijí tam ty nejhorší stvoření a vyvrhelové světa. Vy, jako taková skupinka 5 lidí.“ Usměje se. “ To nemůžete zvládnout. Potřebujete někoho, kdo se z toho ostrova vrátil." Řekl upřímně a sednul si. "A teď mi zase povězte vy. Kdepak máte Tuluntila." Začnete se rozhlížet po Tuluntilovi, ale nikde ho nevidíte. Někam se musel vypařit. Ale otec začal mluvit na zaklínače. "Synu pojď semnou. Řeknu ti co nejvíce." S Bloodem zašel do kapličky kde chvíli něco řešili. Ostatní čekali venku, až vyjdete.

Udavač příběhu - 07. února 2009 12:02

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Uvnitř kaple" Jakmile si tě vezme otec do kapličky a zavře dveře, začne mluvit o úkolu. "Zhruba před 5 dny se začalo cosi v kapli dít. Věci byly rozházené a všude bylo plno krve. A asi před 3 tady byl zaklínač. Ale do kaple vešel a rychle odešel. Ani nám neřekl co tam je. Lidé říkají, že to bude nějaký Ifrín. Nebo něco takového. 3 vesničani se to pokoušelo zabít, ale ani jeden to nepřežil. Zvláštní je, že to útočí jen v noci. Ale přes den nevíme co dělá. Nahoře může mít doupě. Bylo by dobré , kdybychom tam zašli a podívali se potom, jestli by jsi dokázal zjistit co to je a hlavně, jak na to. Já osobně si spíše myslím, že to bude Scakhazr(čteno Skakheizr). Je to nelítostná bytost, která si dělá nenápadná doupata. Je velmi citlivá na stříbro a hlavně na úder do hlavy. Jestli do ní budeš bodat a útočit na tělo, jejímu životu to nic moc neubere. Král by ti měl pak vyplatit odměnu ve zlatě a nebo ti může dát svatý kámen, kterým si budeš moct vylepšit svou zbraň. O tomto rozhovoru s nikým nemluv. Je to pouze naše věc. A zlata dostaneš tolik, kolik uzná král za odvedenou práci. Tady máš hák. Dej na něj hlavu nestvůry a dones jí královy. Pak ti dá tvou odměnu." Řekl ti otec a oba jste vyšli ven.

BloodX - 07. února 2009 12:11
	soukromá zpráva od BloodX pro V kapli Bedlivě poslouchám co mi řiká kněz. Hmm v životě sem slyšel o hodně potvorách, ale vo týhle ne. No aspoň budu mít novou skušenost. Když sme na odchodu ještě se zaptám Kde najdu prosimvás toho alchymistu. Potřeboval bych tam dojít. A mám začít s úkolem ihned??

Udavač příběhu - 07. února 2009 12:15

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Před odchodem" Dříve než vyjdete z kaple si se zeptal. "Abych řekl pravdu, alchymista je převážně na hradě. Ale dříve než jste přišli mi řekl jeden z mnichů, že šel do kláštera. Ale podle mě už tam nebude. Počkejte na něho na hradě a myslím, že by jsme měli jít do věže podívat se na ty okolnosti a poté za alchymistou. Ale nevím, jestli má nějaké bylinky. Naštěstí u jsou až do zítřka trhy a nemusíte chodit někam do lesa."

Udavač příběhu - 07. února 2009 12:25

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Klášter" Ihned co si Kucifix začne dělat mylné představy o drakovy a příšerách, tak se na něj stařec divně podívá. Pomalu se skloní a pevně se drží hole. Chvíli na něho kouká a pak řekne. "Ty si z toho děláš srandu, ale ty monstra jsou 2x tak velcí jako JÁ a to je co říct. Zuby v hubě mají ostřejší než břitvy světa. Rychlé jsou, že je jen tak někdo neuvidí a nemilosrdné. Děti jako ty by bez jakého kolik výčitků svědomí zabili." Řekne strašidelně a pokusí se vsát. Poté odpovídá na otázku Teddyho. "Ano, některé knihy jsou v knihovně na hradě a jedna kniha je i v kostele v kapli. Ta bude asi nejdůležitější. Ostatní by se mohly dát sehnat na trzích. Ne to nezvládnete. Najděte si nějakou družinu. Schopnou dužinu." Vaše další poznámky a otázky pak ignoruje. Zajde do Kláštera a sedne si do křesla, kde předtím seděl.

Udavač příběhu - 07. února 2009 12:25

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Klášter" Ihned co si Kucifix začne dělat mylné představy o drakovy a příšerách, tak se na něj stařec divně podívá. Pomalu se skloní a pevně se drží hole. Chvíli na něho kouká a pak řekne. "Ty si z toho děláš srandu, ale ty monstra jsou 2x tak velcí jako JÁ a to je co říct. Zuby v hubě mají ostřejší než břitvy světa. Rychlé jsou, že je jen tak někdo neuvidí a nemilosrdné. Děti jako ty by bez jakého kolik výčitků svědomí zabili." Řekne strašidelně a pokusí se vsát. Poté odpovídá na otázku Teddyho. "Ano, některé knihy jsou v knihovně na hradě a jedna kniha je i v kostele v kapli. Ta bude asi nejdůležitější. Ostatní by se mohly dát sehnat na trzích. Ne to nezvládnete. Najděte si nějakou družinu. Schopnou dužinu." Vaše další poznámky a otázky pak ignoruje. Zajde do Kláštera a sedne si do křesla, kde předtím seděl.

BloodX - 07. února 2009 12:25
	soukromá zpráva od BloodX pro Tak dobře dem do věže..

.Krucifix - 07. února 2009 15:25

soukromá zpráva od .Krucifix pro klášter Dobře Toby....budu ti říkat jak chceš ty samozřejmě že mi to asi hned tak nevymluvíš, prostě tě mam v paměti zafixovaného jako toho s mnohými jmény od T zamračím se Ovšem že jsem to našel. jak taky jinak? Hceš mi říct že kradu? Kdyby mě nebylo, kdo ví- třeba by to našlo nějaké dítě a pak se tím otrávilo- samozřejmě to neznamená že tvůj tabák není kvalitní, ale v takové míře by to dítěti ublížilo...a vlastně možná i kobyle. Ale potkal jsem jednu mluvící starou kobylu, co šňupala s dýmky. Normálně jí měla takhle opřenou o pysk někde ulomím kus větve a a dám si jí do koutku úst bylo to docela nechutný. Chudák malá. Vždycky když začala mluvit, tak si tu dýmka slinama uhasila....Ale ten tvůj tabák by jí určitě chutnal....Zemřela na to, že jí tu dýmku její majitel zakázal, prý škodí zdraví. To jí spíš škodil on, otrokář hnusnej. pak zvednu kachničku a přitisknu si jí k hrudi Ovšem že nepůjdem sami Tydy, šunka půjde s námi....Už jsem ti povídal jak mi zachránila život při pádu do bažiny? a tak dál. I když otec mluví, stále si melu tu svou, ale jeho slova mě zarazí a zaujmou a samozřejmě si vyžádají i mou reakci. Vy my nevěříte tati? Já to myslel naprosto vážně! téměř zaúpím neschopen uvěřit tomu, že mi nevěří Jenom dvakrát tak velcí? Tak to byly asi nějaký mláďátka. Já viděl draky velký jako je tenhle kostel. Nikdy mě nenapadlo se jich třeba zeptat jestli chodí do kostela....Zajímalo by mě otče, křtíte taky dračí miminka? dokud mi někdo nezabrání v mluvení tak pokračuju a pak znovu vykřiknu- po posvátné chvilce ticha, kdy už můj pisklavý hlas leze asi na nervy i stromům Knížky? mam rád knížky! Spuistu jsem jich taky našel. Chcete je vidět otčíne? Někde by tu měli být cestou do knihovny tedy hledám knížky, ale najdu jen cukřenku i s mraveništěm a chcíplou smradlavou rybu Nemáš hlas Trody? zamávám ti rybou před obličejem

Teddy - 07. února 2009 21:39

soukromá zpráva od Teddy pro Klášter Pozorně poslouchám Otce Perdanila, který mi odpovídá na moje otázky, když se dozvím víc kde se nalézají knihy říkám: Mohl by nás někdo zavést k té knize, která se nachází zde v kostele? Když Krucifix objímá svojí kačenku Šunku vytřeštěně na něj hledím a pravím: Co? I "Šunka"? Jistě, že si ji vezmeš s sebou, ale nejdřív se na tvojí milou "Šunku" podívám s vercajkem, a neříkej NE! Kdyby takhle nevrzala, až budeme někde kde bude nebezpečno, byl bych nerad kdyby tvá "Šunka" vzbudila pozornost nějaké příšery, která si tě dá jako chleba i s šunku na vrch, jako jednohubku! Pak Krucifix zamává nějakou smradlavou rybou před mím obličejem vykřiknu na něj: Dej ten smrad pryč, děkuji jsme po jídle Snažím se krýt nos pláštěm, ale zřejmě nestihnu včas zakrýt nos. Zbylé "pohádky" ignoruji a když je poslouchám jen se mile usmívám na Krucifixe.

.Krucifix - 07. února 2009 22:46

soukromá zpráva od .Krucifix pro Klášter Ale Troyle! ona za to nemůže! je to její přirozenost stejně jako je pro tebe přirozené mít chlupaté nohy....Už sis to někdy zkoušel oholit břitvou? Asi to musí být docela těžký...Páni taková srst. Skoro to vypadá, jako když z toho tvýho oděvu kouká v horní části malý člověk a dole koukaj nohy přerostlý kočky. Nebo spíš přerostlý nohy přerostlý kočky zápasím o kačenku, ale na konec mi vyklouzne z ruky Dobře jak chceš. Ale pamatuj si: mohlo nás to vrzání i zachránit! vem si takového obra co by slyšel ve své jeskyni tak hrůzy plné vrzání. Určitě by hodil nohy na ramena a utíkal a tak dále. Samozřejmě už mám klášter (bo co to je) jemně prozkoumaný, takže Teddyho zatahám za rukáv Já vím kde je ta knížka! Přece v knihovně! A náhodou taky vim kde ta knihovna je...teda myslim... hlásím nadšeně. Přece jen je pro mě úspěch být užitečným…

Teddy - 07. února 2009 23:12

soukromá zpráva od Teddy pro Klášter No co je, co máš na mých nohou, chlupy? To někteří naši sousedi dokonce v kraťasech a chodí bosy!! Holit si nohy? Ses zbláznil, já nejsem takový manekýnek, a ještě břitvou! Já ti také nehaním tvé botky z krysí kůže, které by stály za to je občas vyčistit. Jakmile Krucifixovi vypadne Kačenka z ruky, hbitě ji vezmu a otevřu svojí malou truhlu a trochu kačenu promažu, aby neprovozovala tak děsný zvuk a hned jak skončím s prací pěkně jí vrátím Krucifixovi a říkám mu: Možná máš pravdu, že by se velký obr zalekl vrzání, ale když by jsme se nesetkali s obrem, ale s nějakou chytřejší bestií, tak by se jistě na útěk nedala, a hezky by si na nás za rohem připravila. Na, zde ji máš, už by neměla vrzat. Pak, ale uslyším, že Krucifix, ví kde je ta kniha, trochu zbystřím Ale, ale ty jsi, ale všímavý, raději bych chtěl vědět kde je přesně, nechci se tady potulovat, když nás sem ani nechtěli pustit, ale máš určitě pravdu, že bude v klášterské knihovně. Mile se pousměji na Krucifixe.

Udavač příběhu - 09. února 2009 15:00

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Klášter" Jak se tak procházíte po klášteře a hledáte tam knihovnu, zjistíte, že se otevírají dveře, kterými jste přišli. Dveřmi přišel již Teddymu známí Tuluntil. Je velmi vysoký, svalnatý a tajemný muž. Na obličeji měl plno velmi ošklivých jizev. V levém uchu měl mnoho náušnic. Na sobě dlouhý, černý hábit. Chvíli se jenom rozhlíží po klášteře. Jakmile zahlédne Teddyho přijde pomalou chůzi k němu. Jeho krok se přizpůsobí vaší rychlosti. Nejdříve jen kouká a jde společně s vámi. Pak ovšem spustí. "Ahoj Teddy." Pozdraví tě a pokračuje dál. "Našel jsem ti super družinu, ale jeden od nich odešel, byl to divný hobit. Ale ti ostatní jsou celkem v pořádku, až na jednu. Kněz v kostele z ní usoudil nekromanta. Divné, také jsem si to myslel. Jinak omlouvám se, že jsem ti to s tou družinou neřekl včera, ale ten jeden hobit s tím druhým mě včera vyčerpali všechnu magenergii. Neustále se prali. Nevím jestli to bude dobrá parta, ale mohly by se trochu stmelit." Říká při chůzi, ale zastaví se, když si všimne Krucifixe. "Co je to za dítě?" Zeptá se Teddyho. Poté přistoupí ke Krucixovi a skloní se. "Ahoj chlapečku, copak děláš v takhle velkém klášteře, sem chodí jen ti starší mniši, pojď já tě odvedu do sirotčince, jestli nemáš rodinu." Říká vlídným hlasem. Když spolu domluvíte začne Tuluntil o něčem úplně jiném. "Něco bych od tebe potřeboval Teddy. Jdu sem místo jednoho zaklínače, potřeboval by smíchat nějaké ty lektvary. Ale nemá přísady a navíc není tak moc zkušený. Můžete zajít na trh pro bylinky, ale taky do lesa. Záleží na vás. Ovšem byl bych rád, kdyby jsi mu s tím pomohl. A už jste našli nějakou tu knížku?" Zeptá se a drží s vámi krok.

Udavač příběhu - 09. února 2009 15:00

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Klášter" Jak se tak procházíte po klášteře a hledáte tam knihovnu, zjistíte, že se otevírají dveře, kterými jste přišli. Dveřmi přišel již Teddymu známí Tuluntil. Je velmi vysoký, svalnatý a tajemný muž. Na obličeji měl plno velmi ošklivých jizev. V levém uchu měl mnoho náušnic. Na sobě dlouhý, černý hábit. Chvíli se jenom rozhlíží po klášteře. Jakmile zahlédne Teddyho přijde pomalou chůzi k němu. Jeho krok se přizpůsobí vaší rychlosti. Nejdříve jen kouká a jde společně s vámi. Pak ovšem spustí. "Ahoj Teddy." Pozdraví tě a pokračuje dál. "Našel jsem ti super družinu, ale jeden od nich odešel, byl to divný hobit. Ale ti ostatní jsou celkem v pořádku, až na jednu. Kněz v kostele z ní usoudil nekromanta. Divné, také jsem si to myslel. Jinak omlouvám se, že jsem ti to s tou družinou neřekl včera, ale ten jeden hobit s tím druhým mě včera vyčerpali všechnu magenergii. Neustále se prali. Nevím jestli to bude dobrá parta, ale mohly by se trochu stmelit." Říká při chůzi, ale zastaví se, když si všimne Krucifixe. "Co je to za dítě?" Zeptá se Teddyho. Poté přistoupí ke Krucixovi a skloní se. "Ahoj chlapečku, copak děláš v takhle velkém klášteře, sem chodí jen ti starší mniši, pojď já tě odvedu do sirotčince, jestli nemáš rodinu." Říká vlídným hlasem. Když spolu domluvíte začne Tuluntil o něčem úplně jiném. "Něco bych od tebe potřeboval Teddy. Jdu sem místo jednoho zaklínače, potřeboval by smíchat nějaké ty lektvary. Ale nemá přísady a navíc není tak moc zkušený. Můžete zajít na trh pro bylinky, ale taky do lesa. Záleží na vás. Ovšem byl bych rád, kdyby jsi mu s tím pomohl. A už jste našli nějakou tu knížku?" Zeptá se a drží s vámi krok.

Teddy - 09. února 2009 16:08

soukromá zpráva od Teddy pro Klášter Když se otevřou dveře se kterými jsme vešli, zbystřím a z dálky ucítím známou vůni (pach) Tuluntila, poté se vydal k nám a srovná rychlost chůze s naší a začne s mnou mluvit a já odpovídám a při té příležitosti opět napěchuji svojí dýmku s tabáčekem a nechám svojí dýmku kolovat, mezi mnou Krucifixem a Tuluntilem: Taky tě zdravím drahý příteli. No zrovna jsme řešili jakou zde najdeme družinu na výpravu ostrova Ilod, ale nejdřív máme najít knihu, aby jsme se dozvěděli víc o potvorách, který žijí na ostrově. Ostrov je nebezpečný, s ledovými skalisky. Aspoň, že máme nějakou družinu. Nekromant? Ach jo, to se mi nelíbí, mohla by družinu ohrozit, ale dejme ji šanci a uvidíme. Pak Tuluntil se zeptá na malé dítě, které chodí se mnou a já pokračuji dál: Král říkal, že mám najít k sobě někoho, který šmejdí tam a zase zpět, chápeš? A co předvedl, než jsme dorazili sem do kláštera, myslím si, že je ten pravý, který se hodí na králův výrok. Mile se usmívám na Krucifixe a Tuluntila. Pak Tuluntil mě požádá o pomoc s namíchání lektvarů a pravím: Samozřejmě Tuluntile, proto jsem se vypravil, sem abych ti pomohl. Teď bych zašel do klášterské knihovny a chtěl bych tam najít tu knihu, a pak se podíváme na ty přísady. O jaké lektvary se jedná? To bude vědět ten zaklínač, seznámíš mě s ním? Se zvědavostí čekám na odpověď Tuluntila.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 09. února 2009 17:00

Co tím sakra myslel? Co měl s míma rodičama? Rozhodně jen tak netipoval, protože evidentně u každého trefil hřebík na hlavičku.... Celou dobu stojím o přen o budovu kapličky a mračím se, než mi dojde, že ostatní čekají jen na mě. "Liene, chápu, že ty s Bloodem máš už spoustu dobrodružství za sebou a spolupracujete, tak možná budeš chtít jít na tu akci s ním. Klidně můžeš. Pokud by to byla akce, kde se můžem zapojit všichni, byl bych tomu rád. Mohli by jsme se trošku zcelit před těmi úkoly. Hettare, ty odnes ten dopis a pak se zkus poptat jak jsme se domluvili. Anasto, nevím co ty, ale mohla by jsi se zkusit taky poptat mezi lidmi, na to co se stalo s našimi předchůdci. Já se ještě chci na něco pozeptat kněze a pak půjdu udělat to samé. Sejdeme se v jednu hodinu na náměstí. Tam se rozhodnem kam půjdem posedět na oběd a nad jídlem a v klidu rozeberem, kdo se co dověděl. Nějaké další návrhy, nebo námitky?"

Lien z Mnoholesí - 09. února 2009 17:30

Kostel Potom, co Bloode s knězem odešli, jen tak postáváme před kaplí a čekáme, co se bude dít dál. Nakonec se ale Lienis chopí vedení a navrhne následný postup. Jde o to, o jakou práci jde. Když to bude nějaká obyčejná věc, myslím, že to nebude problém. Ale možná bude chtít jít sám, abychom se mu tam nepletli. Prozatím tu vyčkám příchodu Blooda a kdyžtak vás později vyhledám. Sednu si na lavičku, kterou předtím obýval duchovní, rozhodnut počkat, dokud můj přítel nevyjde ven.

.Krucifix - 09. února 2009 19:23

soukromá zpráva od .Krucifix pro Klášter jsem zvyklí že mě lidí ignorují, protože mi závidí jak jednoduše se dokážu zabavit. A tak už velkému hobitovi stihnu prohledat (nenápadně) většinu kapes, než na mě začne mluvit Dám si ruce v bok a podívám se nahoru. Možná jsem starší než ty prcku.....Pokud někdo vypadá jako dítě pak jsi to ty....ale spíš vypadáš jako přerostlý batole, který při narození dostalo do hlavy kamenem...jedno takový jsem viděl...není to náhodou tvoje dvojče? pokud jo, tak ho pozdravuj a řekni mu, že se brzo stavím pak se podívám na jeho ruku kde je jisto jistě spoustu zajímavých cetek. aby to vypadalo nenápadně, podám mu ruku a potřesu si s ním Jsem šotek Krucifix, ze slavné šotčí vesnice....eh zamračím se a poškrabu na čele, jako by mi to mělo promasírovat paměť. pak mávnu rukou Bylo to něco od N....Mimochodem Tajdy...nikdy jsi mi neřekl že máš tak parádní příbuzné...kdo to vůbec je? tvůj dědeček? myslel jsem, že když se všechny rasy narodí tak vyrostou a ze stářím se zase zmenšují...asi to máte naopak. to je zajímavý... začnu se přehrabovat ve věcech, jako bych si to chtěl poznamenat a mezi tím zapomenu co jsem to chtěl, protože mě zaujmou další zajímavé věci co ten Tuluntila řekne Magenergii? Ty jsi mág? zatahám ho za oděv a začnu škemrat Prosím! proměň mě v něco! jednou mě jeden starý kouzelník zaklel v krysu. To bylo úžasný! jen mě mrzelo že mi nerozuměl, když jsem mu chtěl vylíčit jak je to úžasný pocit....Pak mě málem zašlápl. Chudák starý a slepý, určitě si jen zapomněl vzít brýle.... zrychlím abych je doběhl a kačenka vesele poskočí Družinu? Ale Tidly, kdy´t jsem ti říkal, že bohatě postačíme jen my dva! a poklepu si na hruď

Anasta - 11. února 2009 11:58

Před kostelem Dívám se na tu posvátonu stavbu s opovržením.Stojím zady ke kostelu ať se na něho nemusím dívat už jen pomyslení na kříž mi nedělá dobře, Lienis něco řiká moc ho neposluchám ale když uslyším svoje jméno zbystřím a otočím se k němu, dívám se do země a přemýšlím co tím co mi řekl...Pochvíi mu odpovím..."Ehm...no když myslíš že se mnou bude někdo mluvit..."Podívám se na něj svím tmavým, temným lhostejným kukučem.Hned ale uhnu.Nemam rada když se mám někomu dívat do očí protože mám pocit že je to pro někoho spiše za trest.Trochu se zamyslím..."Ale...ale mohla bych prosmějčit ty temnejši kouty města..."řeku to trochu nejistě...

Udavač příběhu - 11. února 2009 14:42

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Klášter/ Knihovna" Tuluntil je nakloněný ke Krucixifovi. Chvíli spolu hovoří. Tuluntil je velmi klidný a odpovídá na všechny narážky, které však ukončí. "No jasně, já jsem byl takové malé dítě, které omylem vyslalo nevědomky na svého otce ohnivou kouli, která ho zabila. A sourozence nemám." A usměje se. Pak mu podáš ruku. Zrovna něco drží. Asi nějaký vzácný kamínek. Podaří se ti ho vzít z ruky. Ale jakmile vrátíš ruku do normálu, převážíš se na stranu, kde kámen držíš. Ten se v mžiku rozsvítí. Nemůžeš hýbat svou ruku a nejde odtrhnout od země. Marně se snažíš ale nejde to. Pak se k tobě skloní a usměje se. "Neber cizím, to co není tvoje." Řekne a pousměje se. Pak dá svou ruku na tvou. Je to jako by tam tvá ruka nebyla. Ruka se ti okamžitě uvolní a ty pustíš kámen. Tuluntil si ho ihned vezme do své ruky. Tebe bolí ruka, ale pomalu to ustává. Pak pomalu pokračujete s Tuluntilem do knihovny. "Tak jdeme do té knihovny." Řekne Teddymu a při cestě dodává. "No já nevím jaké lektvary bude chtít, ale nebude jich moc. Maximálně tak 2 až 3 víc ne. Pak tě s ním seznámím." Mezi tím dojdete do knihovny. Tuluntil vám otevře dveře a vy vstoupíte. V knihovně jsou pouze dva lidi, kteří se ale ihned vytratili. V knihovně bylo prostoru přímo pro bál. U stěn bylo plno velkých polic. V policích byly veliké knihy. Několik židlí a stolů. Když se odchází tak na dveřích byl vzkaz. "Zde studuj, zde zůstaň." Tuluntil ještě dodal. "Žádné knihy nesmíme odnést. Ano? Krucifixi?!" A podívá se na krucifixe.

Udavač příběhu - 11. února 2009 14:42

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Klášter/ Knihovna" Tuluntil je nakloněný ke Krucixifovi. Chvíli spolu hovoří. Tuluntil je velmi klidný a odpovídá na všechny narážky, které však ukončí. "No jasně, já jsem byl takové malé dítě, které omylem vyslalo nevědomky na svého otce ohnivou kouli, která ho zabila. A sourozence nemám." A usměje se. Pak mu podáš ruku. Zrovna něco drží. Asi nějaký vzácný kamínek. Podaří se ti ho vzít z ruky. Ale jakmile vrátíš ruku do normálu, převážíš se na stranu, kde kámen držíš. Ten se v mžiku rozsvítí. Nemůžeš hýbat svou ruku a nejde odtrhnout od země. Marně se snažíš ale nejde to. Pak se k tobě skloní a usměje se. "Neber cizím, to co není tvoje." Řekne a pousměje se. Pak dá svou ruku na tvou. Je to jako by tam tvá ruka nebyla. Ruka se ti okamžitě uvolní a ty pustíš kámen. Tuluntil si ho ihned vezme do své ruky. Tebe bolí ruka, ale pomalu to ustává. Pak pomalu pokračujete s Tuluntilem do knihovny. "Tak jdeme do té knihovny." Řekne Teddymu a při cestě dodává. "No já nevím jaké lektvary bude chtít, ale nebude jich moc. Maximálně tak 2 až 3 víc ne. Pak tě s ním seznámím." Mezi tím dojdete do knihovny. Tuluntil vám otevře dveře a vy vstoupíte. V knihovně jsou pouze dva lidi, kteří se ale ihned vytratili. V knihovně bylo prostoru přímo pro bál. U stěn bylo plno velkých polic. V policích byly veliké knihy. Několik židlí a stolů. Když se odchází tak na dveřích byl vzkaz. "Zde studuj, zde zůstaň." Tuluntil ještě dodal. "Žádné knihy nesmíme odnést. Ano? Krucifixi?!" A podívá se na krucifixe.

Teddy - 12. února 2009 00:57

soukromá zpráva od Teddy pro Klášter -> Knihovna Když před klášterem vidím, jak Tuluntil potrestá Krucifixe za nenechavé ručičky zaražené sleduji oba dva a říkám: Já už si taky dávám pozor na kapsy. pak hlavu nasměruji na Krucifixe Tak už si myslím, že by jsi svoje kousky mohl předvádět, tam kde bude třeba, určitě budeš mít hodně příležitosti! A né, až se setkáme s družinou, že je prošacuješ od hlavy až k patě, to by jsme na ostrov jeli sami, a tvoje jablka nám jistě stačit nebudou! kritickým hlasem sděluji své obavy Krucifixovi. Pak všichni zamíříme do knihovny, která je na mojí velkost postavy obrovská, gigantická a při cestě mi Tuluntil sdělí odpovědi na moje otázky na které říkám: Dobře to probereme, až najdeme nějakou knihu. Ty budeš tady s námi, nebo kde tě najdu? Pak se rozhlédnu a hledám nějaký stolek kde je sepsaný rejstřík knih, které jsou v knihovně, a hledám klíčová slova "ostrov Ilod" a říkám: Ták kdepak jsi O, O, O, Ost... ...rov, I, I, I, Ilo, Ilod, tády tě mám sektor A, polička 20, kniha 60. Tak a kde to je? nevíte? Tázavým pohledem se podívám po Tuluntilovi a Krucifixovi, když mě jeden z nich nasměruje nebo knihu přinese, sednu si ke stolu, kde obsah čteme nahlas, a hledám společně s Krucifixem; jestli jeví zájem se něco dozvědět; o jaký ostrov se jedná a jaké potvory tam žijí, když se nedozvíme moc informací postup opakuji do té doby, co prostudujeme poslední knihu co tato knihovna nabízí o ostrově. V případě že Krucifix nejeví zájem, nevšímám si ho a knihy hledám sám, které čtu nahlas, tak aby Krucifix slyšel co je v knize.

.Krucifix - 12. února 2009 19:39

soukromá zpráva od .Krucifix pro Klášterem a knihovnou když mi ruka padne k zemi, zkusim jí odtrhnout celou silou To je úžasný kouzlo! nemůžeš mi takhle očarovat třebas celou nohu? Todly mě pak může v boji používat jako zbraň! vykřiknu a možná si někdo vzpomene, že další věc co šotek- krom strašidelných a nebezpečných dobrodružství miluje je magie. Když je mi kamen odebrán, docela dotčeně odpovídám Já to nebral! Prostě mi to skočilo do ruky. Kdybych jí tam neměl, určitě by se to rozbilo! Ale nemusíš mi děkovat cesta do knihovny pokračuje tím, že se vytratím, abych se v zápětí objevil. Volám na ně, a´t se jdou podívat na něco úžasnýho. a přitom je to mrtvá myš zabitá knihou co padla ze stolu- a tak podobně. pak mě zase urazí to s těmi knihami. složím trucovitě ruce na prsa, až kačenka vyletí do vzuchu a možná do někoho narazí. šotkové nikdy nekradou pravím s přísnou tváří- takže to spíš asi vypadá vtipně (patří to i na Teddyho) ale já nemám jen jablka! mam i kouzelné smradlavé brambory! a s úsměvem začnu hledat důkaz. Ovšem to co hledám nenajdu. najdu nějaký postříbřený svícen, jehož tvar připomíná kříž- a vzhledem k tomu že je nepošpiněn od mých ostatních věcí ve váčku ... No ne! Muselo mi to tam spadnout! To je ale věc...kdybych nehledal to co hledám....mimochodem, co že to hledám? svícen při tom sklouzne zpátky do batůžku. vběhnu do knihovny jako první a už se ztrácím za prvním regálem. jen mé: jé! Úžasný! není tohle trolí kůže? oznamuje kde se zrovna v knihovně nacházím

Udavač příběhu - 16. února 2009 15:06

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Knihovna" Pomalu dojdete do knihovny kde se začnete rozhlížet. Krucifix hned začne všude možně šmejdit. Nejdřív přijde s nějakou chcíplou myší. Pak se zase někam zašije. Po chvilce vyleze a v ruce drží překrásný amulet. Mohl by být kouzelný. Tuluntil jen nevěřícně kouká a pak dodá. "To, to, to je přece Gweidův amulet. Je kouzelný. Dokáže odolat jakémukoliv útoku. Každý kdo ho má na sobě dokáže být odolný vůči střelným zbraním. A taky může hovořit s podsvětím pokud vím. Moment je o tom kniha." A jde pro seznam, který má Teddy. Ihned mu ho vzal a Teddy našel dvě knihy. Ilod, Historie Ilodu. Tuluntil pak našel knihu o náhrdelníku a začal nahlas číst. "Gweidův amulet vymyslel gnómský kovář, který stále míchal nějaké lektvary. Jednoho dne se mu povedlo namíchat lektvar, který při kontaktu s kovem ihned ztuhl. Vytvořil takzvaný "Amulet odolnosti" nazval ho ale Gweidův. Po delší době nošení tohoto amuletu zjistil, že dovede komunikovat s podsvětím a můžu odolávat žárům dračího dechu nebo dokonce lávy. Napsal Mnich Gognius. Dále tu jsou nějaké amulety Zeidův, Malakův a další." Teddy zatím stihl zjistit nějaké informace o ostrovu. To nejdůležitější bylo v knize lehce podrženo. Tuluntil si tedy vzal knihy a začal opět číst. "Ilod byl jako jeden z větších ostrovů osídlen už dávno. Nejdříve ho obývali Elfové a obři, ale postupem času se na ostrově začali dít divné věci. Elfové zmizeli. Temnota zastínila ostrov a začala nová éra. Éra zla. Na ostrově se stále rodili nějaké nové a nové monstra, která zabíjela a zdokonalovala se. Mezi tyto monstra se řadí třeba takzvaný Géreus, který připomíná velikého ptáka. Dále se na ostrově vyskytují monstra jako je Rakasa, které připomíná velkého magického psa. Buaya je zase raby, které se velmi hojně vyskytuje o moři kolem ostrova. Ničí nepřátel, kteří plují na ostrov. Je však velmi citlivá na síru. Bajing je zase jezerní a říční ryba, která dokáže na 1 směnu vyletět z vody a lovit a dýchat na souši. Anging je brouk, který napadá převážně v noci. Prohrabává se velmi nenápadně v zemi. Je veliký zhruba 1,5 sáhu. Toto jsou nejčastěji vyskytované příšery na ostrově. Vládne jim jaký si mocný válečník a trochu mág Aldandon." A zavře knihy. "No tak to je dobré, jdeme za zbytkem družiny ne?"

Udavač příběhu - 16. února 2009 15:06

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Knihovna" Pomalu dojdete do knihovny kde se začnete rozhlížet. Krucifix hned začne všude možně šmejdit. Nejdřív přijde s nějakou chcíplou myší. Pak se zase někam zašije. Po chvilce vyleze a v ruce drží překrásný amulet. Mohl by být kouzelný. Tuluntil jen nevěřícně kouká a pak dodá. "To, to, to je přece Gweidův amulet. Je kouzelný. Dokáže odolat jakémukoliv útoku. Každý kdo ho má na sobě dokáže být odolný vůči střelným zbraním. A taky může hovořit s podsvětím pokud vím. Moment je o tom kniha." A jde pro seznam, který má Teddy. Ihned mu ho vzal a Teddy našel dvě knihy. Ilod, Historie Ilodu. Tuluntil pak našel knihu o náhrdelníku a začal nahlas číst. "Gweidův amulet vymyslel gnómský kovář, který stále míchal nějaké lektvary. Jednoho dne se mu povedlo namíchat lektvar, který při kontaktu s kovem ihned ztuhl. Vytvořil takzvaný "Amulet odolnosti" nazval ho ale Gweidův. Po delší době nošení tohoto amuletu zjistil, že dovede komunikovat s podsvětím a můžu odolávat žárům dračího dechu nebo dokonce lávy. Napsal Mnich Gognius. Dále tu jsou nějaké amulety Zeidův, Malakův a další." Teddy zatím stihl zjistit nějaké informace o ostrovu. To nejdůležitější bylo v knize lehce podrženo. Tuluntil si tedy vzal knihy a začal opět číst. "Ilod byl jako jeden z větších ostrovů osídlen už dávno. Nejdříve ho obývali Elfové a obři, ale postupem času se na ostrově začali dít divné věci. Elfové zmizeli. Temnota zastínila ostrov a začala nová éra. Éra zla. Na ostrově se stále rodili nějaké nové a nové monstra, která zabíjela a zdokonalovala se. Mezi tyto monstra se řadí třeba takzvaný Géreus, který připomíná velikého ptáka. Dále se na ostrově vyskytují monstra jako je Rakasa, které připomíná velkého magického psa. Buaya je zase raby, které se velmi hojně vyskytuje o moři kolem ostrova. Ničí nepřátel, kteří plují na ostrov. Je však velmi citlivá na síru. Bajing je zase jezerní a říční ryba, která dokáže na 1 směnu vyletět z vody a lovit a dýchat na souši. Anging je brouk, který napadá převážně v noci. Prohrabává se velmi nenápadně v zemi. Je veliký zhruba 1,5 sáhu. Toto jsou nejčastěji vyskytované příšery na ostrově. Vládne jim jaký si mocný válečník a trochu mág Aldandon." A zavře knihy. "No tak to je dobré, jdeme za zbytkem družiny ne?"

Teddy - 16. února 2009 22:45
	soukromá zpráva od Teddy pro Knihovna Když jsme se dozvěděli, vše potřebné z knih, na jakou výpravu jdeme a Tuluntil nás pobídl abychom se vypravili za zbytkem družiny pravím: Asi víme vše potřebné, příšery, mágové, tohle bude ale soustíčko.. Pak se otočím na Krucifixe a pravím Máš dost jablek?? Tak jdeme pro posily, nebo je pořád zvládneš sám?? Pousměji si a následuji Tuluntila.

.Krucifix - 16. února 2009 23:36

soukromá zpráva od .Krucifix pro knihovna samozřejmě že je to cenné, vzácné a úžasné....já nacházím jen samé úžasné věci a žádné laciné cetky přitisknu si amulet k srdci a pohladím ho kouzelný....mluvit s podsvětím....to je přesně to co potřebuju zašeptám a láskyplně ho políbím jdu ho vrátit na své místo ztrátím se za regálem a pak mě zaujme jedna rudě vázaná kniha. No ne! Tu už jsem někde viděl! je to z kůže horské opeřené kozy! Todry- víš proč má horská koza peří? jednu takovou jsem viděl! Normálně roztáhne nohy když skáče a pak chvilku plachtí vzduchem na místo kam si přála doletět a.... amulet skončí zapomenut v mé kapse. vyřítím se na kouzelníka z opačné strany regálu umíš přičarovat peří? vždycky jsem chtěl umět lítat. Ale nechci, abys mě proměnil ve slepici. to bych měl moc malý mozek na to, abych si ten úžasný zážitek zapamatoval-taky bych nerad skončil v lidské polívce...i když.... poškrabu se na bradě a začnu rozvádět další žhavé téma asi by bylo zajímavé vidět reakci lidí co zabijou slepici a pak když jí daj do polívky tak zjistí že šlo o šotka....samozřejmě že by to nezjistili hned.....až po tom, co by ta polívka začla nalízat jejich prsteny, rodinné dědictví a vracet jim nalezené lžíce a tak..... upřímně se usměji nad představou o polívce co krade náhodou zaslechnu útržky hovoru kouzelníka Jo! o tom ostrově jsem taky slyšel! Ale trochu jinak...Elfové zmizeli, protože že je vyjedli obrové....jednou jsem takového obra potkal. jmenoval se: Bolavý zub. Vážně jsme si dobře pokecaly. ale pak se prokecl - když říkal, že se semnou baví jen pro to, že jsou šotčí nohy úžasná delikatesa- nevím, sám jsem si je ještě neochutnával- a tak jsem se s ním musel rozloučit. Možná se na ten ostrov přestěhoval. Přemýšlím, že kdybych ho potkal znovu, asi bych mu jednu nohu dát mohl....byl z mého odchodu tenkrát hodně zklamaný...Toddy...už jsem ti vyprávěl o tom jak mě políbila mořská panna? blekotám si furt tu svou, takže Teddyho dotazy nijak moc nevnímám...ale jdu za ním jako věrný pes, co musí označkovat nová místa...

Udavač příběhu - 17. února 2009 21:17

"Před kapli/ u kostela" Jakmile v kapli skončí rozhovor mezi Bloodem a otcem, vyjdou ven. Venku stojíte ještě všichni a otec začne hovořit. "Můžete už jít, já a tady zaklínač zajdeme ke kostelu. Kdo chce tak pojďte s námi, pojďte klidně všichni." Mluvu zakončí lehkým poklonem. Pak chytne pevně svou hůl a kráčí ke kostelu. Pomalu docházíte všichni ke kostelu. Tam se otec opět zastaví a otočí se k Bloodovi. "Tak jsme tady, pojď se podívat sám synu. Může s námi jít pouze jediný, nechci plašit naše věřící." Když se jeden z vás rozhodne vejít do kostela s Bloodem uvidí mnoho zlatých a pozlacených věcí. Uvnitř je plno nádherných sgrafit. Několik laviček a ihned u vchodu je umyvadýlko se svěcenou vodou. Otec se ihned vodou začne poplácávat do křížku. Pak dá ruce k sobě a něco si šušká. Dojdete směrem ke zpovědnici, kde slyšíte někoho mluvit. Moc si toho nevšímáte. Kousek za zpovědnicí jsou široké shody, které vedou nahoru. Pomalu jdete po schodech. Kde jsou veliké dveře. "Za těmi dveřmi je všechna ta hrůza, která se zde děje."

Udavač příběhu - 18. února 2009 12:17

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Knihovna, cesta ke kostelu" Jakmile se shodnete, že vyrazíte k družině, Tuluntil pouze přikývne a lehkým krokem odcházíte z kláštera. Opět procházíte nádhernými ulicemi, kde jsou staré, ale i mladé ženy. Na zahrádkách u domků jsou vidět pracující muži. Ženy jsou převážně ve skupinkách a probírají různé drby. Tuluntil se mezi nimi pohybuje velmi ladně. Všechny ženy ho zdraví a on se jen usmívá a také zdraví. Dorazíte do nějaké hnusné, špinavé a smradlavé ulice. Pobíhají tam hnusní psy, a po zemi se válí ožralý bezdomovci. "Mají štěstí, že je dnes sluneční den." Řekne Tuluntil a moc si jich nevšímá. Najednou zahlédnete nějakého banditu jak dýkou ohrožuje, hezky oděnou ženu. Tuluntil na něho něco začne křičet, muž se však na něho zaměří a běží k němu. Dříve něž stačí Tuluntil vyslat nějaké kouzlo udeří ho bandita pěstím do obličeje. Pak si připraví dýku a kouká vražedně na Krucifixe a Teddyho. Vypadá velmi hrozivě, na sobě má roztrhané oblečení a je velmi špinavý a smrdí. Zuby má nahnědlé a některé až načernalé. Usmívá se a pomalu se přibližuje. Tuluntil nedokázal ze země zakřičet nic jiného než. "Zabijte ho!"

Udavač příběhu - 18. února 2009 12:17

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Knihovna, cesta ke kostelu" Jakmile se shodnete, že vyrazíte k družině, Tuluntil pouze přikývne a lehkým krokem odcházíte z kláštera. Opět procházíte nádhernými ulicemi, kde jsou staré, ale i mladé ženy. Na zahrádkách u domků jsou vidět pracující muži. Ženy jsou převážně ve skupinkách a probírají různé drby. Tuluntil se mezi nimi pohybuje velmi ladně. Všechny ženy ho zdraví a on se jen usmívá a také zdraví. Dorazíte do nějaké hnusné, špinavé a smradlavé ulice. Pobíhají tam hnusní psy, a po zemi se válí ožralý bezdomovci. "Mají štěstí, že je dnes sluneční den." Řekne Tuluntil a moc si jich nevšímá. Najednou zahlédnete nějakého banditu jak dýkou ohrožuje, hezky oděnou ženu. Tuluntil na něho něco začne křičet, muž se však na něho zaměří a běží k němu. Dříve něž stačí Tuluntil vyslat nějaké kouzlo udeří ho bandita pěstím do obličeje. Pak si připraví dýku a kouká vražedně na Krucifixe a Teddyho. Vypadá velmi hrozivě, na sobě má roztrhané oblečení a je velmi špinavý a smrdí. Zuby má nahnědlé a některé až načernalé. Usmívá se a pomalu se přibližuje. Tuluntil nedokázal ze země zakřičet nic jiného než. "Zabijte ho!"

Arutha ConDoin - Liga Severu - 18. února 2009 13:15

Vyrazíme za otcem. Po cestě k němu přijdu a lehce se k němu skloním a tiše se zeptám: "Otče co jste myslel smými rodiči? Něco se jim stalo? NEbo snad nebyli těmi za které se vydávali i přede mnou? Potřebuji to vědět, když už jste to začal." Vyslechnu si odpověď ať už bude jakákoliv i pokud mi k tomu nebude chtít nic říct pohroužím se do myšlenek. Před kostelem otec vyzve jen jednoho z nás, ať vejde s Bloodem a nikdo víc. "Liene, ty jsi s ním sehraný asi bys měl jít ty. Ale přemýšlím, že snad Anasta by mohla mít s takovými věcmi taky své zkušenosti, jen jestli vůbec bude chtít vstoupit na takové místo."

Anasta - 18. února 2009 15:44

Jdu za ostatními. Jdu úplně vzadu za něma. Když jsme došli ke kostelu. Postavila jsem nejdál jak to bylo možne od kostela, ale zároveň nejblíže k nim. Je to zhruba 2 metry a půl...Prohlížím si nenapadně kostel...Tss, takové místo....Jen tam lidem blbnou hlavu....nevim co an tom vidi dit to jen blbne hlavu...je to naprosto zbytecny stejne se vsichni sejdem v pekle....Tajemně se uškíbnu....Cítim jak ten kostel působí na mě depresivně....mumlám si něco pod nosem, potom se ale otočím ke kostelu zady a tudiž i k ostatním.Nevnímam je...je mi vlastně ukradene co tam dělají a jestli něco potřebujou tak ať přijdou....

BloodX - 18. února 2009 16:21

Kostel Příjdeme ke kostelu a kněz řekne že by mohl jít někdo se mnou. Otočím se na své společníky a předpokládám že se mnou pude můj přítel, ale pokud nechce nemusí jít. Když jse Lienis zmíní o Anastě odkašlám si na hlas Myslím že opravdu nejlépe bude, když se mnou pude Lien. Už jsem poměrně sehraný, jak řikal Lienis. A myslím že Anasta by se dokázala s tim co mě a někoho z vás, když nepude můj přítel, čeká jedině pokecat a poslat jinam. Ale já to chci zabít a taky jak tak koukám nemá zájem nic mít s timhle místem, a navíc ,kdyby vlezla na půdu kostela chytly by jí podrážky. Při posledních slovech se škodolibě usměju směrem na Anastu, která je stejně otočená zády.

Lien z Mnoholesí - 18. února 2009 18:11

Kostel Potom co se Blood vrátí, všichni vyrazíme za knězem. Dojdeme až ke kostelu, ale tam nás zastaví, řkouc, že dovnitř mohou jen dva. Promluvím směrem k Bloodovi. Rád s tebou půjdu dovnitř příteli. Vždyť víš, že mne ta monstra, co zabíjíš, vždy zajímala. Nemůžu si pomoci a lehce se ušklíbnu na Bloodovou poznámkou o zapálených botách, ovšem pusu si zakryji rukou. Nesluší se, aby mág projevoval přílišné emoce na věřejnosti. To jsem zvědavý, co za bytost se usídlilo v kostele? Velmi zvláštní... Následuji tedy společně s přítelem kněze dál do kostela až ke dveřím, za nimiž se má monstrum nacházet. Je něco, co bych měl vědět dříve než tam půjdeme? Věřím sice Bloodovi, že má vše pod kontrolou, ale vždy je lepší mít dostatek informací.

Teddy - 18. února 2009 19:17

soukromá zpráva od Teddy pro "Knihovna, cesta ke kostelu" Jdu vedle Tuluntila a sleduji celé město pak zabočíme do boční ulice, která připomíná nějakou ulici, která vede k místnímu skladišti fekálií, kde narazíme na podivná individua, která se válí na zemi. Pak si všimnu nějakého muže, který nožem ohrožuje ženu, a pak Tuluntil začne něco na něho křičet, co to neslyším, zdá se mi to divné, a připravím si kuš, abych mohl v případě vyhrocení situace zaútočit a vše sleduji z po vzdálí tak abych byl na dostřel. Pak ovšem Tuluntil schytá od bandity děsivou ránu mezi oči a Tuluntil, mocný to člověk se skácí k zemi, se slovy "Zabijte ho" já neváhám ani vteřinku a v mžiku střílím; střílím jednu šipku rovnou mezi oči, jakmile vystřelím neváhám a znovu kuš nabíjím, aby byla připravena. A přitom křičím: "Krucifixku, tak vytáhni ty jablka, teď máš možnost se předvést!"

.Krucifix - 19. února 2009 18:45

soukromá zpráva od .Krucifix pro knihovna a tak dál zastavuji se po cestě na kus řeči, kus-půjčení si něčeho a kus- zvídavého zkoumání někoho. Nakonec si vyslechnu nějaké útržky z barvitých drbů žen a sestavím je ve vlastní příběh. už se začínám propracovávat hlavní dějovou linií, když tu mě zastaví nějaký bezdomovec a drží mě za Šunku tu ti opravdu dát nemůžu. Je to má věrná přítelkyně a je to jako bys mě žádal o můj skalpel...i když ten bych vlastně i chtěl vidět...ale...možná tu něco najdu zastavím se a zalovím v jedné kapse, pak v druhé a nakonec vyndám nějaký docela pěkný prstýnek. občas najdu ve svém ',majetku' něco cenného a tohle opravdu cenné je. uvnitř stříbrného kroužku si to sedí rubín velký jako nehet na palci. a protože už mi nepřijde dobré vláčet ho sebou, vtisknu ho bezdomovcovi do dlaně když požádáš zdejšího dřevorytce- nebo jak se tomu říká, určitě ti vyřeže podobnou kačenku. ale pamatuj si, že nikdy nebude tak úžasná jako ta má s tím se s nimi rozloučím a pak nám cestu zpestří bandita To od tebe není pěkné, někomu dát do frňáku místo pozdravu zabručím a uhnu, aby nešťastný Tuluntil nespadl na mě a hlavně na Šunku. Pak mi vlasy pročísne šipka. Otočím se na Teddyho a výhružně zamávám prakovkou- při tom nedopatřením trefím banditu do hlavy (nebo mu podrazím nohy-no Pj, asi by bylo dobré hodit si naštěstí šotků, které je legendární) Tos určitě udělal schválně! bandita, který se po té ráně asi bude chtít dostat na nohy, je znovu překvapen, když trhnu šňůrkou kde mam přivázanou šunku. Mělo to být varovné gesto na Teddyho, ale kachnička vyletí vzhůru a tvrdé dřevo znovu padá do míst kde je bandita

Udavač příběhu - 20. února 2009 09:19

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "V Ghétu" Teddy neváhá ani minutu a začne pálit z kuše po banditovy. Ale bandita se zdá být nějak obratný. 2x Za sebou se vyhnul letící šipce. První rána mu proletěla rukou a zdá se, že se tam moc dlouho nezdrží letěla stále dál, dokut se nezapíchla do nějakého domu. Muž zakřičí bolestí a chytne se za ruku. Pak se rychle sklonil. Na potřetí opět uhnul do leva. V tom se do toho vložil Krucifix a podrazil mu nohy. Muž spadl na zem a v bolestech se snažil chytit za záda. Pak se chytnul ještě za krvácející ruku a pomalu vstal unaveně na vás šel s dýkou.

Udavač příběhu - 20. února 2009 09:19

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "V Ghétu" Teddy neváhá ani minutu a začne pálit z kuše po banditovy. Ale bandita se zdá být nějak obratný. 2x Za sebou se vyhnul letící šipce. První rána mu proletěla rukou a zdá se, že se tam moc dlouho nezdrží letěla stále dál, dokut se nezapíchla do nějakého domu. Muž zakřičí bolestí a chytne se za ruku. Pak se rychle sklonil. Na potřetí opět uhnul do leva. V tom se do toho vložil Krucifix a podrazil mu nohy. Muž spadl na zem a v bolestech se snažil chytit za záda. Pak se chytnul ještě za krvácející ruku a pomalu vstal unaveně na vás šel s dýkou.

Udavač příběhu - 20. února 2009 18:38

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Pomalu otec otvírá dveře a nechá tam vejít jako prvního Blooda. Poté vejde i Lien. Při otvírání dveří slyšíte velmi nepříjemné vrzání dveří. Otec ještě šeptá. "Počkám tady, musíte se teď připravit já dovnitř nesmím. Jinak pokud vím, přes den by útočit nemělo." A pomalu za vámi zavře dveře. Všude kolem je plno krve. Pak se line celou místností. Smrdí tu hnijící mrtvoly a krev. Blood ucítí mezi těmi pachy ještě jeden, voní to spíše jako les. Nebo nějaké lesní plody. Když se rozhlížíte všude kolem zahlédnete mrtvé tělo. Pomalu si ho prohlížíte a zjistíte, že mu chybí hlava. Z krku jsou vidět ještě kousky páteře. Hlavu zřejmě někdo vytrhl. Postupně nacházíte plno podobných těl. Většina má na sobě velmi hluboké rány. Někomu také chybí ruka a nebo noha. Naleznete tam také jedno tělo, které drží v ruce nějakou knihu. Je ale zakrvácené. Tělo má rozthané oblečení a po chvíli si všimnete, že mu chybí i nějaké orgány. Vedle něho leží kousek jeho jater a zbytek je ukouslý. Jsou tam stopy po velkých zubech. Střeva na půl v těle a na půl venku. Pohled opravdu nechutný. Blood neustále hledá nějaké ty stopy po doupěti nestvůry. V jednom rohu, daleko od okna najdete hlavy všech mrtvých. Jak si je tam prohlížíte, zjistíte že jim chybý oči. Na lebce vedle míst kde byly oči. Někdo se je pokoušel vyjmout. Na místě je plno krve. Krev už není moc tekutá, ale spíše už je zaschlá. Ze stropu se ozve nějaké šolichání. Vůbec se tomu nedivíte, je tam tma a nic není vidět. Slyšíte pouze jak tam něco přeskakuje a přelézá.

Udavač příběhu - 20. února 2009 18:38

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Pomalu otec otvírá dveře a nechá tam vejít jako prvního Blooda. Poté vejde i Lien. Při otvírání dveří slyšíte velmi nepříjemné vrzání dveří. Otec ještě šeptá. "Počkám tady, musíte se teď připravit já dovnitř nesmím. Jinak pokud vím, přes den by útočit nemělo." A pomalu za vámi zavře dveře. Všude kolem je plno krve. Pak se line celou místností. Smrdí tu hnijící mrtvoly a krev. Blood ucítí mezi těmi pachy ještě jeden, voní to spíše jako les. Nebo nějaké lesní plody. Když se rozhlížíte všude kolem zahlédnete mrtvé tělo. Pomalu si ho prohlížíte a zjistíte, že mu chybí hlava. Z krku jsou vidět ještě kousky páteře. Hlavu zřejmě někdo vytrhl. Postupně nacházíte plno podobných těl. Většina má na sobě velmi hluboké rány. Někomu také chybí ruka a nebo noha. Naleznete tam také jedno tělo, které drží v ruce nějakou knihu. Je ale zakrvácené. Tělo má rozthané oblečení a po chvíli si všimnete, že mu chybí i nějaké orgány. Vedle něho leží kousek jeho jater a zbytek je ukouslý. Jsou tam stopy po velkých zubech. Střeva na půl v těle a na půl venku. Pohled opravdu nechutný. Blood neustále hledá nějaké ty stopy po doupěti nestvůry. V jednom rohu, daleko od okna najdete hlavy všech mrtvých. Jak si je tam prohlížíte, zjistíte že jim chybý oči. Na lebce vedle míst kde byly oči. Někdo se je pokoušel vyjmout. Na místě je plno krve. Krev už není moc tekutá, ale spíše už je zaschlá. Ze stropu se ozve nějaké šolichání. Vůbec se tomu nedivíte, je tam tma a nic není vidět. Slyšíte pouze jak tam něco přeskakuje a přelézá.

BloodX - 20. února 2009 20:41

soukromá zpráva od BloodX pro V klidu vejdu do místnosti. Když zanámi zaklapnou dveře lehce se pootočím ke dveřím a pousměji se na svého přítele. Potom se začnu prohlížet okolí. Chodím ke každé mrtvole a pořádně si je prohlížím. Když dojdu k hlavám jednu vezmu do ruky a pořádně si ji prohlédnu ze všech stran. Snažím se na ní najít jakékoliv symboli nebo něco takového. Položím ji a otočím se na svého přítele. Tak nevim, nevypadá to na žádného magického tvora. Možná byl magií znetvořen, ale ne stvořen. Když se podíváš na těla nejsou ňák zvláštně uspořádaná při slovech se pootáčím na místě a ukazuji na mrtvoly. a nikde jsem si nevšiml žádných znaků ani že by to mělo ňějaký smysl. Zatim to vypadá jako obyčejný tvor, kterému vadí světlo, proto útočí jen za tmi a oblíbil si lidské maso. Většinou se zaměřil na maso které je asi výživnější. Ale ty hlavy mi dělají starost. Nebude ten tvor zase tak blbej a bude mít o trošičku lepší myšlení než zvíře. Jinak by ty hlavy takle nevyrovnal ale pojedl a jen tak pohodil. při tech slovech stojím u hlav a pořádně se nadechnu a mezi zatuchlinou ucítím i jiný zápach než mrtvol. Les??? V tom zaslechnu jak na dnámi něco chodí. Rychle uskočím a vytáhnu svůj meč na příšery. koukám se nahoru do tmy. Tak můj plán je následující. Kněz mi řekl že jde zabít jedině ranami do hlavy. To trošku vysvětluje proč ty hlavy, ale nechápu proč jsou u okna. A vypadá to že občas navštěvuje i les. Takže je to tvor, který si jen našel špatný úkryt. Takže plán je následující, ty mě budeš krýt a já mu useknu hlavu. povzbudivě se podívám na svého přítele. Ale možná budem počkat až do noci, ale je tu dost šero, trakže by se mohl s námi utkat hned. Kopnu do stolku s hlavami a jednu pořádně nakopnu aby vylétla ven z místnosti. Třeba ho to vyprovokuje.

Teddy - 20. února 2009 23:53

soukromá zpráva od Teddy pro Gheto Po mých nezdařilých útocích popojdu o pár kroků vzad, a vyhledám si lepší pozici pro střílení z kuše. Najednou uvidím jak Krucifix se otáčí na mě a mává prakovou a, a, už to vypadá jako kdyby chtěl na mě zaútočil, ale místo toho banditovi podrazí nohy, ale pak se stalo něco čemu mé oči nevěří, pak vzal svojí milou kačenku, a Šunčička letěla vzduchem a narazila banditovi do hlavy a já stihnu procedit mezi zuby "A sakra, to muselo bolet" Ale bandita se jen oklepal a začal se zvedat ze země, a já opět neváhám ani vteřinu, a opakuji 3 salvy z mé kuše. První rána prosviští kolem Krucifixe a zapíchne se banditovi do druhé ruky; na druhou ránu jsem si hezky počkal až bandita bude ve velmi dobré pozici a pálím; rána letí přímo mezi jeho oči, která nemotorného banditu skolí na zem, ale v zápalu boje vypálím třetí ránu, ale pozdě si uvědomím, že je zbytečná, s kuší trhnu směrem dolu, ale šipka, která už byla ve vzduchu, letěla velice nízko, proletěla kolem Šunky, kterou málem trefila do její dřevěné halvy. Když je po boji svoji kuš uklidím a vydám se k banditovi jestli je opravdu mrtvý, při tom vytahuji svůj nůž, kdyby náhodou se ještě hýbal. Když dojdu k němu, celého prošacuji a všechny jeho cenné věci si vezmu a říkám Krucifixovi: "Teda, řeknu, to co jsi teď předvedl, kam se na to hrabou jablka, se kterými zabíjíš draky! Klobouk dolu! Hele, Krucifixi, koukni co jsem našel, rozdělíme se, hezky půl na půl, a žádné bejkárny!" Po těchto slovech ukážu Krucifixovi co měl bandita při sobě, a úlovek si rozdělíme. Pak se seberu a dojdu k Tuluntilovi, ke kterému se sehnu a pravím "Jsi celý? Je ti něco? Ten padouch tě musel překvapit co?" A zjišťuji stav Tuluntila a čekám na jeho reakci.

Udavač příběhu - 21. února 2009 10:48

"Před kostelem" Čekáte než se Blood a Lien vrátí z věže a budou se moc vydat na akci v noci. V tom k vám však přiběhne nějaký odrbaný chlápek. Všude kolem jsou ale lidé, kteří na sobě mají nádherné šaty. Udýchaným hlasem vám řekne. "Vy jste ti od Tuluntila?!" (Odpovíte-li mu po pravdě opět spustí) "Má problémy, v ghétu je napadal nějaký chlap, nevím jestli to zvládnou, ale dal Tulintilovi takovou ránu, až spadl na zem. Rychle pojďte za mnou! A běží někam pryč. Občas se koukne jestli jdete.(Pokud ne běží dál)

Lien z Mnoholesí - 21. února 2009 16:39

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro "Věž" Vstoupíme s Bloodem do místnosti, tedy pokud se tomu tak dá ještě říkat. Všude jsou rozházené zbytky znetvořených těl. Podlaha je lepkavá krví a místností se line strašlivý zápach smrti a rozkladu. Zastavím se za dveřmi a nechám Blooda prozkoumat místnost. Jeho smysly a reflexy jsou tisíckrát lepší než ty moje. Co za zrůdu napáchalo taková jatka? Nesežralo to celá těla. Takže vybíravá. Ale co znamenají ty hlavy v rohu? Poslechnu si analýzu mého přítele. Dobrá, jak ho najdeme? Odpovědí mi je vzápětí hluk u stropu. Dojdu do poloviny místnosti a tam se zastavím. Radši se nebudu moc přibližovat. Bůh ví, jaký má to monstrum dosah. Kývnu hlavou na souhlas s jeho plánem a čekám co se bude dít po kopu do hlavy. Pokud tvor nezareaguje navrhnu: Mohl bych mu tam vyčarovat světelnou kouli. Možná že ho světlo tak rozčílí, že zaútočí...

BloodX - 21. února 2009 18:32

soukromá zpráva od BloodX pro Když můj přítel zmíní světelnou kouli jen se na něj podívám. Ty umíš světelnou kouli?? CCcc... Na co čekáš rozsviť. Uvidíme co tu je a pokud tu je, bude se nás bát. Takže jo posviťme si na něj, ale ať tu nic nepodpálíš. Myslim že by nám nepoděkovali, že jsme místo zabití nestvůry vypálily kostel. Při posledních slovech nahodím výraz soucitění ale úsměvem. Tak kde jsi potvůrko. Za dne nemáš útočit, takže jsme tu možná zbytečně, ale možná jseš tu a mi ti vyprášíme kožich. Prolétne mi hlavou a vytasím pomalu druhý meč.

Udavač příběhu - 21. února 2009 18:58

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Dříve než stačí Lien vyvolat kouzlo rozrazí se dveře a vejde 5 vesničanů. Mají vidle a kosy. "Tak zelenáči vypadněte, přišly jsme si pro odměnu." Řekne jeden odrbanec. Ostatní zadělají jediné okno, že není vidět na krok. Rozsvítí pochodně a jeden říká. "To mu prej nevadí." A připraví se k boji. Nad vámi se cosi začne pohybovat. Všichni si dáváte pozor. Zrovna se díváte všichni nahoru když něco vezme hlavu jednomu z vesničanů a utrhne jí jako papír. Z krku mu začne tryskat krev. Vesničany to ohodí a jsou vyděšení. Najednou slyšíte jak něco dopadlo na zem. Vidíte na hromadě novou hlavu a zase slyšíte nějaké přelézání. Jeden z vesničanu sekne kosou do výšky a najednou drží v ruce pouze kus dřeva. Vyděšeně se podívá na Blooda. Najednou mu v hlavě přistane chybějící kus z kosi. Spadne na zem a začne krváce. Nyní tam zbyly pouze 3 vesničané a vy dva. Jeden se pokusí utéct, ale těsně před dveřmi mu uletí hlava. Dokutálí se k Lienovým nohám. Jeden z vesničanů pak zmizel někde v temnotě nahoře. Slyšíte jak křuply kosti a najednou z temnoty nad vámi začne téct plno krve. Blood i Lien jsou celí od krve. Vesničan vezme vidle a hodí je do temnoty, odkud tekla krev. Něco bolestně zařvalo a spadlo dolů. Před vámi leželi vidle. Když jste spustili oči z vesničana, už byl pryč a na jeho místě stála příšera. Drápy půl sáhu veliké a ostřejší než břitva. V hubě 12 řad zubů velikých 20 coulů a tlustých 5 coulů. Chlupatá a smradlavá. Barvu srsti měla hnědo, žluto, zelenou. Byla ale více do hnědé. Jakmile otevřela hubu aby zařvala všimly jste si, že má něco mezi zuby. Na noze měla rýhu od vidlí. Stále se ale pohybovala velmi mrštně. Blood ihned jak obludu viděl konstatoval, že je to Scakhazr(čteno Skakheizr). Přesně jak říkal otec. Obluda neváhala ani vteřinu vrhla se na své největší riziko. Běžela přímo na Blooda.

Udavač příběhu - 21. února 2009 18:58

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Dříve než stačí Lien vyvolat kouzlo rozrazí se dveře a vejde 5 vesničanů. Mají vidle a kosy. "Tak zelenáči vypadněte, přišly jsme si pro odměnu." Řekne jeden odrbanec. Ostatní zadělají jediné okno, že není vidět na krok. Rozsvítí pochodně a jeden říká. "To mu prej nevadí." A připraví se k boji. Nad vámi se cosi začne pohybovat. Všichni si dáváte pozor. Zrovna se díváte všichni nahoru když něco vezme hlavu jednomu z vesničanů a utrhne jí jako papír. Z krku mu začne tryskat krev. Vesničany to ohodí a jsou vyděšení. Najednou slyšíte jak něco dopadlo na zem. Vidíte na hromadě novou hlavu a zase slyšíte nějaké přelézání. Jeden z vesničanu sekne kosou do výšky a najednou drží v ruce pouze kus dřeva. Vyděšeně se podívá na Blooda. Najednou mu v hlavě přistane chybějící kus z kosi. Spadne na zem a začne krváce. Nyní tam zbyly pouze 3 vesničané a vy dva. Jeden se pokusí utéct, ale těsně před dveřmi mu uletí hlava. Dokutálí se k Lienovým nohám. Jeden z vesničanů pak zmizel někde v temnotě nahoře. Slyšíte jak křuply kosti a najednou z temnoty nad vámi začne téct plno krve. Blood i Lien jsou celí od krve. Vesničan vezme vidle a hodí je do temnoty, odkud tekla krev. Něco bolestně zařvalo a spadlo dolů. Před vámi leželi vidle. Když jste spustili oči z vesničana, už byl pryč a na jeho místě stála příšera. Drápy půl sáhu veliké a ostřejší než břitva. V hubě 12 řad zubů velikých 20 coulů a tlustých 5 coulů. Chlupatá a smradlavá. Barvu srsti měla hnědo, žluto, zelenou. Byla ale více do hnědé. Jakmile otevřela hubu aby zařvala všimly jste si, že má něco mezi zuby. Na noze měla rýhu od vidlí. Stále se ale pohybovala velmi mrštně. Blood ihned jak obludu viděl konstatoval, že je to Scakhazr(čteno Skakheizr). Přesně jak říkal otec. Obluda neváhala ani vteřinu vrhla se na své největší riziko. Běžela přímo na Blooda.

Lien z Mnoholesí - 21. února 2009 19:38

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro "Věž" Vztáhnu ruku k místu, odkud se ozýval šramot a jsem připraven vyvolat kouzlo. Jenže ještě než stačím otevřít pusu, vtrhne do místnosti pět vesničanů se slovy, ať vypadneme. Co jsi o sobě ti nevzdělanci myslí? Oni věří, že dokáží přemoci to monstrum sami! Kdyby to bylo tak jednoduché, mi by jsem tu nebyli. Pak zakryjí okno. Blázni! Oni s ní chtějí bojovat potmě, jen za světel pochodní. Nemají nejmenší šanci, akorát nás zbytečně ohrožují. Možná bych jim i něco řekl, jenže na to není čas. Jakmile se v místnosti setmělo, začalo monstrum jednat. Vesničani padají jako mouchy. Všude stříká krev. Když je jeden z nich vtažen ke stropu a tam rozsápán, vystříknou na mne a mého přítele jeho tělní tekutiny. V naprostém zhnusení si otírám z obličeje krev, načež se mi něco otře o nohu. Rychle se na to podívám ve strachu, že jsem teď na řadě já, ale zřím hlavu dalšího z vesničanů, poulící na mne mrtvé oči, šklebící se ve strašlivé masce hrůzy a děsu. Reflexivně ji odkopnu, zvednu oči a konečně uvidím původce toho všeho. Strašlivou bytost s dlouhými drápy a zuby jak dýky. Z kůže barvy zvratků, jí odkapává krev a mezi zuby jí čouhá asi část něčího těla. U všech blesků! Jak se něco takového mohlo usídlit v kostele? Jeden z vesničanů ji sice zranil na noze, avšak nezdá se, že by ji to nějak zpomalilo, spíše jen více rozlítilo. Blood sotva stačí vyslovit její jméno a už se vrhne na něj. Je to strašně rychlé! Nemůžeme s ní bojovat potmě, nebo alespoň já nemohu. Byl bych Bloodovi akorát na obtíž. Musím to tu osvítit. Namířím ruce, které jsou stejně jako vše ostatní pokryté vrstvou čerstvé krve a zakřičím: Světelná koule! Z konečků prstů uvolním energii, která se zhmotní do podoby bílé koule o průměru 10 coulů, vydávající jasné světlo. Víceméně by měla osvítlit celou místnost. Vyvolám jí do prostoru mezi Bloodem a monstrem. Snad jí to zastaví, nebo alespoň oslepí. Pro Blooda by už mělo být snadné jí useknout hlavu, když ho neuvidí...

BloodX - 22. února 2009 13:37

soukromá zpráva od BloodX pro Už už vyvolává můj přítel světelnou kouly ale v tom nám do práce vlétnou místní vesničané. Jenom nevěřícně na ně koukám, když zadělají poslední prkénko a do místnosti nejde ani pramínek světla, tak to začne. Kreténský idioti!!!! Jen se otáčím čelem k centru dění a pomalu točím meči v rukou čekajíc, až se nám nepřítel ukáže. První vesničan příde o hlavu, která dopadne na hromadu Hmm, asi zběratel. Ale ještě to nekončí všude stříká krev a vesničani končí rozcupovaný na kousky. My s přítelem jsme potřísnění krví i v obličeji který si rychle otírám rukávem. Tak poď ty potvoro!!!! Když zmizí poslední vesničan a dopadne na zem jeho zbytek těla ukáže se nám netvor v plné kráse. Ani nestihnu pořádně vyslovit co je to za potvoru a už jde na mne. Nejlepší obrana je útok bastarde!!!! Prolétne mi hlavou když uslyším za sebou vyvolat mého přítele světelnou kouly To toho tvora musí dozajista oslnit. Neváhám ani vteřinu rozeběhnu se proti svému nepříteli. Dám do svých ran co nejvíce síly. A zasipu nestvůru ranami smměřujících na hlavu. Ale ne bez hlavě jsem připraven kdykoliv se bránit.

Udavač příběhu - 22. února 2009 15:11

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Při souboji se snažil Blood ukázat příšeře, co a jak umí. Dlouho však netrénoval a byl tak trochu z formy. Nepodařilo se mu jí nějak moc zasáhnout, spíše ji je tak škrábl stříbrným meče. Obluda měla velmi hlubokou ránu, ale krev jako by neměla. Vůbec jí nechtěla vytékat, občas něco vykáplo, ale to je tam všechno. Pak Lien vyvolal světelnou kouli, která rozdělila boj mezi Bloodem a příšerou. Blooda to oslnilo na tolik, že upustil své meče a sedl si na zem. Rukama si musel přikrýt oči, aby neoslepl. Příšeře to tolik vadilo, že vyskočila zpět do temnoty. Ještě jste slyšeli jak zařvala. Pak byl od ní na chvíli pokoj. Oba dva jste se už sebrali a byly jste schopni boje. Jenže příšera nikde. Nad vámi nebylo slyšet žádné přelézání vůbec nic. Dokonce ani když se Blood soustředil, neslyšel dýchat nikoho jiného než sebe a Liena.

Udavač příběhu - 22. února 2009 15:11

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Při souboji se snažil Blood ukázat příšeře, co a jak umí. Dlouho však netrénoval a byl tak trochu z formy. Nepodařilo se mu jí nějak moc zasáhnout, spíše ji je tak škrábl stříbrným meče. Obluda měla velmi hlubokou ránu, ale krev jako by neměla. Vůbec jí nechtěla vytékat, občas něco vykáplo, ale to je tam všechno. Pak Lien vyvolal světelnou kouli, která rozdělila boj mezi Bloodem a příšerou. Blooda to oslnilo na tolik, že upustil své meče a sedl si na zem. Rukama si musel přikrýt oči, aby neoslepl. Příšeře to tolik vadilo, že vyskočila zpět do temnoty. Ještě jste slyšeli jak zařvala. Pak byl od ní na chvíli pokoj. Oba dva jste se už sebrali a byly jste schopni boje. Jenže příšera nikde. Nad vámi nebylo slyšet žádné přelézání vůbec nic. Dokonce ani když se Blood soustředil, neslyšel dýchat nikoho jiného než sebe a Liena.

BloodX - 22. února 2009 15:32

soukromá zpráva od BloodX pro Ukazuji příšeře všechno co umím. Nedávám ji šanci. Má už několik ran, co by pro normální stvoření bylo smrtelné. Ale ona nic. Nedá se ji trefit pořádně neteče z ní žádná krev. V tom mě oslní neuvěřitelný proud světla. Rychle si zakreji oči a upustím meče. Při couvání před tim světlem spadnu mezi mrtvoly na zemi. Držím si obličej rukama a jen slyším jak příšera zřve a někam mizí. Konečně světlo trochu ustane a já můžu otevřít oči. Koukám na svého přítele jak prohledává místnost a hledá příšeru. Ale někam zmizela. Pomalu se vyhrabu z mrtvol. Cestou nahoru odhodím pár rukou a postavím se na nohy. Dojdu si pro své meče. Trochu zamračeně se podívám na svého přítele. Hmm díky. Dal jsi ji pořádně zabrat. Zamračený víraz mám proto že jsem ještě trochu oslněn a rozkoukávám se. otřu si pot a krev z čela a prohlížím si místnost. Myslim že dneska už nezaútočí. Počkáme asi až na večer. Přídem to sem zkontrolovat. Myslim že jsi nejvíc ublížil ty, já jsem ji jenom škrábnul. Ale mrtvá asi nebude. Řeknu svému příteli, když si třu oči pěstmi, abych neměl před očima ještě žluté flíčky.

Lien z Mnoholesí - 22. února 2009 15:57

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro "Věž" Kouzlo se vydařilo nadmíru dobře, možná až příliš. Měl jsem v úmyslu oslnit příšeru, aby ji Blood lehce dorazil, ale místo toho jsem dočasně oslepil i jeho. Alespoň že ta zrůda zmizela... Dojdu k příteli, který se zvedá ze země. Přitom se snažím nešlapat na mrtvoly a do kaluží z krve. Omlouvám se, asi jsem to trochu přehnal. Jsi v pořádku? Blood si sice myslí, že na nás už nezaútočí, já ale přesto stále nedůvěřivě pokukuji po místě, kde příšera zmizela. Budeme muset vymyslet lepší taktiku. Rozhodně je to pěkně odolná bestie. Ještě jednou se omluvně usměji, když vidím, jak vymrkává mžitky.

Udavač příběhu - 22. února 2009 17:40

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Zrovna se chystáte odejít, jelikož si myslíte, že už nezaútočí. Pomalu jdete ke dveřím a uslyšíte jak něco dopadlo na zem. Uvidíte trámek. Jeden z vás s jde podívat co se stalo. V tom se z druhého konce opět rozeběhne příšera rozmáchne se aby vás mohla zasáhnout oba dva najednou. Vaše reflexi byly tak dobré, že jste se skrčili a obluda promáchla. Opět začíná nelítostný souboj mezi příšerou a vámi. Střídavě rozhazuje nebezpečně tlapami s zkouší, koho zasáhne. Zasáhnout se jí však nedaří a jde opět na Blooda velmi hbitě útočí. Ze shora, ze spoda, z prava, z leva a opakovaně. Blood nemá jinou šanci než útoky nečině vykrývat. Když příšera přestane mlátit, přejde Blood do útočné pozice a utočí. Otočkou seká oběmy meči, ale nestvůra se sklonila. Vykoukla však příliš brzy a železný meč, zasáhnul její hrudník. Konečně začala téct krev. Monstrum zařvalo a začalo opět velmi agresivně útočit. Teď může pomoct jedině Lien. (;o)) )

Udavač příběhu - 22. února 2009 17:40

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Zrovna se chystáte odejít, jelikož si myslíte, že už nezaútočí. Pomalu jdete ke dveřím a uslyšíte jak něco dopadlo na zem. Uvidíte trámek. Jeden z vás s jde podívat co se stalo. V tom se z druhého konce opět rozeběhne příšera rozmáchne se aby vás mohla zasáhnout oba dva najednou. Vaše reflexi byly tak dobré, že jste se skrčili a obluda promáchla. Opět začíná nelítostný souboj mezi příšerou a vámi. Střídavě rozhazuje nebezpečně tlapami s zkouší, koho zasáhne. Zasáhnout se jí však nedaří a jde opět na Blooda velmi hbitě útočí. Ze shora, ze spoda, z prava, z leva a opakovaně. Blood nemá jinou šanci než útoky nečině vykrývat. Když příšera přestane mlátit, přejde Blood do útočné pozice a utočí. Otočkou seká oběmy meči, ale nestvůra se sklonila. Vykoukla však příliš brzy a železný meč, zasáhnul její hrudník. Konečně začala téct krev. Monstrum zařvalo a začalo opět velmi agresivně útočit. Teď může pomoct jedině Lien. (;o)) )

BloodX - 22. února 2009 17:57

soukromá zpráva od BloodX pro Věž Jo v pohodě. bylo to dobrý. odvětím svému příteli na jeho starostlivé otázky. Chystáme se odejít, už máme ruku na klice ale v tom za námi spadne trámek, jdem se tam podívat. Jakmile dojdeme na místo, okamžitě se od někud vyřítí příšera. A celé to začne znova. Vybírám opakované rány příšery. no spíš se rychle oháním meči a vypadá to že odháním mouchy, protože příšera je prostě moc rychlá. Nemám proti ní žádnou výhodu. Ale na konec se vschopim a provedu pár kombinací, u kterých je až ta poslední úspěšná. Zaryji můj obyčejný meč hluboko do hrudníku nestvůry. V oblikčeji mám nelítostný výraz a mečem jen otočím. Nestvůra zařve. A můj obličej se zmení v překvapený. Sakra člověk by čekal že by na tohle měla umřít..... začínám zase rychle vykrývat silné nestvůry útoky. ustupuji před ní nemám šanci na protiútok. Ale místnost zachvíli bude končit. Liene zařvu Dělej něco. Snažim se ze všech sil odrážet rány Ještě chvilku a takový nápor nevydržim, Liene dělej. Prolétne mi hlavou, když sližím jak drápy monstra narážejí o mé meče.

Lien z Mnoholesí - 22. února 2009 19:55

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro "Věž" Rozhodneme se odejít a pokračovat v boji později. To nám ovšem není dopřáno. Těsně před tím, než otevřeme dveře, od stropu spadne kus dřeva. Blood to jde obhlédnout a já se držím v závěsu za ním. A to se nám skoro stalo osudným. Příšera na nás nastražila past. Zatímco mi jsme se zabývali trámkem, ona nás obešla a zákeřně zaútočila. Sotva jsme se stačili shýbnout před útokem, který by nám oboum usekl hlavu. Tedy Blood se shýbl, já jsem si kecnul na zadek. Zatímco se obluda znovu pustila do mého přítele, já jsem se odplazil mezi zbytky těl a asi tři metry od bojujících se postavil na nohy. Tohle vůbec nevypadá dobře... Příšera zatlačila mého přítele až ke stěně. Sice se mu jí podařilo zranit, ale vypadá to, že si z toho vůbec nic nedělá. Má jasnou převahu a bez mé intervence ho brzy udolá. Chvíly jen stojím a nevím, co dělat. Blood je moc blízsko a když bych zaútočil, s největší pravděpodobností bych ho zranil. Pak na mne můj přítel zakřičí, už nemůžu déle čekat. Ať to vyjde! Znovu namířím ruce na příšeru, konkrétně na její záda a soustředím do nich energii. Barak lavan! Z dlaní mi vyšlehne bílý blesk.

Udavač příběhu - 22. února 2009 20:16

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Lien nelítostně vyšle bílý blesk do příšery. Ta se ale nějak nešikovně pohnula a jen jí to trochu uškodilo. Nelítostně odstrčila Blooda, který spadl na zem. Pomalu a nebezpečně se blíží k Lienovi. Najednou zrychlí a skočí. Zase zmizela někde v temnotě. Je ovšem slyšet jak někdo jde po schodech. Blood už dávno stojí na nohou připraven opět k boji. Otevřou se pomalu dveře a dovnitř vchází nádherná žena. V ruce drží malí kříže. Zavře za sebou dveře a rozhlédne se kolem. "Co jste to tu udělali." Zeptá se a najednou se zatřese podlaha. Monstrum spadlo přímo před ženu, ta začala hlasitě křičet. Viděli jste pouze jak křížek spadl na zem a krev doslova stříkala od monstra. Se zkrvavenou hubou se na vás podívala a vypadalo to jako by se smála. Pomalu jde k Lienovi. Cení zuby a občas i lehce zařve.

Udavač příběhu - 22. února 2009 20:16

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Lien nelítostně vyšle bílý blesk do příšery. Ta se ale nějak nešikovně pohnula a jen jí to trochu uškodilo. Nelítostně odstrčila Blooda, který spadl na zem. Pomalu a nebezpečně se blíží k Lienovi. Najednou zrychlí a skočí. Zase zmizela někde v temnotě. Je ovšem slyšet jak někdo jde po schodech. Blood už dávno stojí na nohou připraven opět k boji. Otevřou se pomalu dveře a dovnitř vchází nádherná žena. V ruce drží malí kříže. Zavře za sebou dveře a rozhlédne se kolem. "Co jste to tu udělali." Zeptá se a najednou se zatřese podlaha. Monstrum spadlo přímo před ženu, ta začala hlasitě křičet. Viděli jste pouze jak křížek spadl na zem a krev doslova stříkala od monstra. Se zkrvavenou hubou se na vás podívala a vypadalo to jako by se smála. Pomalu jde k Lienovi. Cení zuby a občas i lehce zařve.

Lien z Mnoholesí - 22. února 2009 20:41

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro "Věž" Bohužel pro nás se kouzlo minulo účinkem. V reakci na to naprosto nemágovsky zařvu: Doprdele! Alespoň že přestala útočit na Blooda. Jenže teď jde pro změnu proti mně. Co teď u všech magů? Pomalu couvám, jak se ke mně monstrum blíží. Pak najednou skočí a já vím, že je se mnou ámen. Přikrčím se a nastavím před sebe hůl, v chabém pokusu o obranu. Jenže netvor nejde po mně. Zmizel zpátky v temnotě u stropu. Proč? Moje otázka je zodpovězena v zápětí. Otevřou se dveře a dovnitř vstoupí mladá žena. Zhrozí se nad jatky, které uvidí, ale to je asi tak vše, co stačí udělat. V příštím okamžiku před ní přistane netvor a rozsápe jí, až se její zbytky rozletí po půlce místnosti. Pak se příšera otočila znovu mým směrem, ceníc na mne zuby v nějaké strašlivé parodii úsměvu. Jediné co proti ní mohu použít je blesk, ale ne, když se na mne soustředí. Je tu moc velké riziko, že uhne a já ho mohu použít už jen jednou. Musím od sebe odpoutat pozornost a v pravou chvíly na ni zaútočit. Postraním pohledem zkontroluji Blooda a zjistím, že je zase schopen boje. Dobrá, takže zkusíme tohle. Položím si dlaně na hrudník a pronesu slova: Avidius. Musím chvíly soustřeďovat sílu, než mohu kouzlo vyvolat, ale příšera se přibližuje pomalu, takže bych to měl stihnout.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 23. února 2009 12:50

Na chlápka se zamračím a zkusím odhadnout jak moc mluví pravdu. Jestli na nás nešije nějakou boudu. Protože kde by Tuluntil bral takovýho chlapa, pokud to není nějakej informátor. Zpražím ho pohledem tak tvrdým jak jen zvládnu. " Doufám, že mluvíš pravdu, nebo z tebe bude špíz pro krysy" otočím se na zbytek skupinky (tedy jen Hettar a Anasta pokud se nepletu) "Tak jdem. A ty nás veď. Hettare ty mu buď nablízku, kdyby náhodou." Okamžitě přitom strhnu z ramene svůj postroj. A začnu skládat za běhu svůj luk. Zastavím jen na okamžik když na něj rychle natáhnu tětivu a dlouhými skoky vás snadno doženu. P5ipraven šíp v jedné ruce a luk v druhé. Očima spíš hledám možný místa, odkud nás můžou přepadnout, odkud střílet a kam tedy mířit. Je mi jasné, že pokud nás ten chlápek chce podvést, bude on tím posledním nebezpečným, až na věc dojde.

Hettar - 24. února 2009 15:41

Čekám co na chlapa Lienis, ten se rozhodne že mu pod pohrůžkou budeme věřit.Ty mu chceš věřit Lienisi? Já bych to asi nedělal ale ať je po tvém a neměj strach že bych se od něj vzdálil.Ale pokud někdo složil Tullila tak to musela být pecka ta rána kterou ho složil, takovou bych nechtěl dostat. Zastrčím dopis do kazajky, pevně ho tam připevním, vytáhnu šavli a rozeběhnu se za tím chlápkem, snažím se běžet v těsném závěsu na dosah šavle. Oči nespoštím z chlápka a kdybych uviděl cokoliv co vypadá jako náznak podfuku jsem připraven jednat...Nemysli si že mi utečeš. řeknu mu za běhu.Asi má Lienis pravdu, co když se Tullilovi něco stalo. Snad to nebude tak zlé...

Udavač příběhu - 24. února 2009 16:39

"Cesta k Tuluntilovi" Muž vás vede, kde jakými hnusnými i hezkými uličkami. V běhu stihne Hettarovi odpovědět. "Nechci vám utéct!" A dovede vás do jedné ohavné uličky. Děsně to tam smrdí. Po zemi se válí kde jaký ožrala a bezdomovec. Míjíte nějakou ženu která zděšeně utíká. Když vás muž dovede na místo. Vidíte jak na zemi leží Tuluntil. Z nosu mu teče krev. Vidíte také malého hobita a šotka. Šotek zrovna hladí svou hračku a hobit zrovna dorážel banditu. Posledním výstřelem padl na zem mrtev. Chtěl na něho, ale ještě vystřeli. Uvědomil si, že to bude zbytečné a vystřelil před sebe. Když přijdete blíže k nim Tuluntil se začne pomalu zvedat. Drží si nos, ze kterého mu ještě stále teče krev. Chvíli o něčem mluvíte. Pak jenom uslyšíte jak začne někdo o sebe mlátit noži, meči a štíty. Bouchání do různých věcí a štěkání psů. Ze všech stran se začnou scházet ozbrojení bandité. Šibalsky se usmívají. Aby vás vystrašili, vezmou králíka a chytnou ho za uši. Jeden vytáhne dýku a bezcitně do něho začne bodat. Z králíka začne ihned téct krev. Pak pouze vezmou, podříznou mu hrdlo a hodí ho psům. Ty se na něho nemilosrdně vrhnou a začnou ho cupovat na kusy. Když roztrhají a z části sežerou králíka, podívají se na vás a zuřivě vycení zuby. Tlamy mají ještě od krve a nemluvě o zubech. Pak jeden z nich řekne. "Jste v prdeli milánci. Tady končí vaše cesta. Nikdy nedostanete odměnu. Hahahahahááá. Teď vás podřízneme jako husy, všichni do jednoho tu chcípnete. Stráže najdou pouze vaše zohavená těla. Teď zhyňte vy zkurvisyni." Řekne velmi výhružně a na konec zařve. "Na něéééééé!" Bandité zrychlí krok a blíží se k vám. Najednou pustí psy. Napočítali jste 5 psů a 12 banditů.

.Krucifix - 24. února 2009 19:23

soukromá zpráva od .Krucifix pro Gheto (můj minulý útok byl náhodný, šlo čistě o to, že sjem gestikuloval a při tom banditu zranil) když na mě Teddy zase zamíří kuší, dám si ruce v bok a uskočím na stranu Ty prostě nedáš pokoj! zavrčím a na rtech mi vyvstane nebezpečný úsměv- takže spíš vtipný. Zalovím v kapse po kamínku- při tom uskočím i před další šipkou a roztočím svou prakovku proti Teddymu kuš to sice není, ale i tak je přesná a v mých rukou naprosto úžasná...jen se prosím nehýbej... roztočím prakovku nad hlavou (jestli se při tom bude bandita krást za mnou, asi to párkrát schytá, při nejlepším ho jen oplácá kůžička na konci prakovky) pokud je bandita mrtev Vážně netušim kam to střílíš rozléhá se děsuplné svištění mé prakovky a pak vžžžžžžžžž právě v momeňtě kdy Teddy dává kuši dolů. letí mu to někam doprostřed čela aha...ty se mi vzdáváš...hej! kuličko! prrrrr pak zvednu ruku, jako bych se jí snažil zastavit pomocí kouzla. pokud se Teddy vyhne báječné. Tamto? Sice nevim co tim myslíš, ale to nebylo nic v porovnání s mou mocnou magií. Kdybych neodvrátil směr té kuličky jistě by ti udělala třetí oko pokud se nevyhneš zavrtím hlavou a opřu se o svou prakovku neměl si si začínat. to máš z toho-ale, snažil jsem se jí zastavit...ne, nemusíš mi děkovat. já to zkusil rád bez ohledu na trefu či netrefu-pokud je bandita kaputos když mě Teddy obejde a začne obírat banditu, sehnu se nad ním Chudáček. Tohle už jsem někde viděl...Jo! Takhle Pou Ští mučí lidi. padnou na zem únavou a horkem a pak jim vyteče mozek z čela a ukážu na kaluž krve. Když mi nabídne podíl, zajuchám a vezmu si ho. pak se podívám na ležícího-sedícího Tuluntila Jak můžeš spát? Zrovna toho chlapa zabila Pou Ští a ty tu klidně ležíš.

.Krucifix - 24. února 2009 20:22

Gheto (můj minulý útok byl náhodný, šlo čistě o to, že sjem gestikuloval a při tom banditu zranil) když na mě Teddy zase zamíří kuší, dám si ruce v bok a uskočím na stranu Ty prostě nedáš pokoj! zavrčím a na rtech mi vyvstane nebezpečný úsměv- takže spíš vtipný. Zalovím v kapse po kamínku- při tom uskočím i před další šipkou a roztočím svou prakovku proti Teddymu kuš to sice není, ale i tak je přesná a v mých rukou naprosto úžasná...jen se prosím nehýbej... roztočím prakovku nad hlavou (jestli se při tom bude bandita krást za mnou, asi to párkrát schytá, při nejlepším ho jen oplácá kůžička na konci prakovky) pokud je bandita mrtev Vážně netušim kam to střílíš rozléhá se děsuplné svištění mé prakovky a pak vžžžžžžžžž právě v momeňtě kdy Teddy dává kuši dolů. letí mu to někam doprostřed čela aha...ty se mi vzdáváš...hej! kuličko! prrrrr pak zvednu ruku, jako bych se jí snažil zastavit pomocí kouzla. pokud se Teddy vyhne báječné. Tamto? Sice nevim co tim myslíš, ale to nebylo nic v porovnání s mou mocnou magií. Kdybych neodvrátil směr té kuličky jistě by ti udělala třetí oko pokud se nevyhneš zavrtím hlavou a opřu se o svou prakovku neměl si si začínat. to máš z toho-ale, snažil jsem se jí zastavit...ne, nemusíš mi děkovat. já to zkusil rád bez ohledu na trefu či netrefu-pokud je bandita kaputos když mě Teddy obejde a začne obírat banditu, sehnu se nad ním Chudáček. Tohle už jsem někde viděl...Jo! Takhle Pou Ští mučí lidi. padnou na zem únavou a horkem a pak jim vyteče mozek z čela a ukážu na kaluž krve. Když mi nabídne podíl, zajuchám a vezmu si ho. pak se podívám na ležícího-sedícího Tuluntila Jak můžeš spát? Zrovna toho chlapa zabila Pou Ští a ty tu klidně ležíš.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 24. února 2009 20:44

Teď vím, že by měl velet Tuluntil, jako starší, zkušenější a s vyšším postavením, ale po tom úderu je asi trošku otřesen, nebo se teď soustředí na nějaké kouzlo. ale přesto zavelím. "Ke zdi, okamžitě a kryjte mě. Já jich lukem sundám co můžu." Všichni jsou na krátkou vzdálenost a pro můj luk dokonce skoro velmi krátkou takže luk střílí s obrovskou razancí a koho zasáhne toho dokonce odhodí, jako by dostal zásah těžkou kuší, možná skoro víc. Není tak poznat, že střílím tak rychle, že dokážu vystřelit i několik šípů, než první dopadne, protože tu šípy zakončí svou pouť velmi rychle. Jako první schytá mou střelu ten co nejvíc řval. Měl jsem poměrně dost času na míření, takže jeho rána skolí do srdce a další následují tak rychle jak jsem kdy zvládl. Za své cíle si vyberu ty největší chlapy. Nejen, že se do nich bude lépe trefovat, ale aspoň kolegové nebudou mít problémy s takovejma pořezama a budou schopni mě snadněji krýt. Doufám, že mě dokáží ochránit i před psy. Když dojde ke střetu, snažím se střílet po těch co se snaží využít toho, že někdo z našich bojuje s jiným a nestíhá mu věnovat pozornost. "Držte i psy, drže je, to sundáme!"

Teddy - 24. února 2009 21:34

Gheto Když Krucifix natáhl prakovku směrem na mě vystřelil kamínek který jsme bez nejmenších problému chytil do ruky a říkám: Tak tohle jsi udělal schválně!!! Ještě štěstí, že mám dobrý postřeh. To si spolu ještě vyřešíme. Hodím kamínek po Krucifixovi Šunce, tak aby ji trefila. Po boji jdu k banditovi a prošacuji ho a o nález se podělím s Krucifixem. Pak najednou vidím jak se do ulice přihrne tlupa lidí, okamžitě reaguji tak, že schovávám dýku a vytahuji znova kuš, kterou nabíjím a jsem připravený okamžitě střílet. Pak ovšem uslyším nějaký rachot brnění a štítů, a jeden zřejmě vůdce banditů zvolá na ně. Jeden z dotyčných, kteří se přiřítili do ulice neváhal a okamžitě vyndal luk a monštrozním způsobem střílí salvy na vůdce banditů své šípy. Já se postavím k tomu to střelci ke zdi a najdu vhodné místo, odkud bych začal sundavat postupně psi, které na nás pustili. Okamžitě střílím několik salv, z kuše a mířím na psi. A křičím: Pozor!! Střílím na psi... Pořád budu střílet na psi a mířím jim mezi oči, a vždy po zásahu si najdu nové vhodné místo k dobré střelbě. Když psi pochcípají, střílím na bandity.

Hettar - 24. února 2009 22:03

Gheto Když usliším rachot: Kurnik, čekal jsem že to bude past. Nahnu krkem na stranu a pořádně to lupne. Nahnu krk na druhou stranu a zase to lupne. Prokroužím rukou se šavlí a přistoupím k Tullilovi. Vy mrchy blbý, myslíte že mě zastrašíte? zařvu na bandity. Tullile jsi v pořádku? připravím se na boj. Jakmile se nepřítel ať už kterýkoliv dostane na ránu seknu po něm šavlí. Vy hovada chtěli jste nás zaskočit co? Já blbec! Měl jsem to čekat. Samozřejmě že by Tullil neměl problémy s pár idioty. Mě strefil teda pěkně silně a to se mě ani nedotkl. Cosi udělal a ono mě to odhodilo. Svině banditské. Kdybych tak měl koně to by byli hned dole.

.Krucifix - 24. února 2009 22:32

Gheto přibíhající smečka lidí, psů a banditů mě zaujme. ale hlavně ten králík Chudák králík. Z pole se sem zaběhl a takhle na to doběhl zlostně se zamračím (něco asi jako na ikonce) a široce se rozkročím. Když vidím jak Teddy zase bere kuši, roztáčím prak Takže ty si prostě nedáš pokoj pak si všimnu, že nestřílí na mě. Po tom co bandita prohlásí zatahám Teddyho za rukáv Proč jako husy když podřízl králíka? To zní docela divně. Ale musí to být zajímavé vzít do ruky králík a při tom podříznout husu. jen mě mrzí, že tenhle kousek byl vadný a já to neviděl opravdu téměř lítostivě se zadívám na králíka- nebo spíš ty kousky co poletují kolem a snad doufám že zahlédnu bílé husí pírko Co myslíš mam použít ryby, jablka a nebo ty shnilý brambory? stoupnu si stranou abych si nezacláněl stínem mezi tím co nahlížím do mošen. pak to vzdám, začnu divoce čachrovat rukama až se dřevěná kachnička- Šunka , na provázku začne ještě divočeji vzmítat a pak roztočím prakovku za králíka! vžžžžžžžžž té ‚lidské smečky‘ co nám tak přeochotně pomáhá si zatím moc nevšímám.

Udavač příběhu - 26. února 2009 15:49

"Gheto (Jako Anasta)" Rozběhnu se ihned za nimi. Po první ráně Lienise se pokusím ovládnout tělo mrtvého. "Gheto (PJ)" Když na vás běží psy, okamžitě se do nich pustíte. Padají jak zralé švestky. Lienis se zaměřil na muže co mluvil. Natáhne a vystřelí na obličej. Muž ani nestihne mrknout a padá k zemi mrtev. Šíp zabodnutý do čela se při dopadu na zlomil. Anasta ihned mrtvého ovládla svým kouzlem. Ten velmi negativně vstal a stál na místě. Anasta s ním začala manipulovat a zabíjet ostatní. Ti se mu snažili vyhnout. Někteří to štěstí ale neměli. Každému z vás se podařilo zabít více než jednoho banditu. Všichni se pak přesunete ke zdi. Tuluntil začne křičet. "Blíž ke mně. Dělejte blíž ke mně!“ Při tom ještě vysílá kouzla "Barak Šachor! Barak Šachor!" Z rukou mu šlehají mohutné černé blesky, které neminou cíl. Stejně jako Lienisovo luk, Hettarova rána, Krucifixova šleha a střela Teddyho. Pokaždé někdo z vás zasáhne alespoň trochu banditu. Tuluntil je však ale doslova vraždí. Když se všichni seskupíte na dosah 4 sáhů od Tuluntila, přestane bojovat a zavře oči. Nahlas pronese. "Al tyhíjú hargašim!" Při tom zvedne ruce do výšky. Všichni v okamžiku zmizíte. Bandité začnou panikařit a všude vás hledat. Anasta mezi tím povolila kouzlo a mrtvý byl opět mrtví. Bandité utekly aby vás našly.

BloodX - 28. února 2009 12:35

soukromá zpráva od BloodX pro Věž Když sešle můj přítel kouzlo, které se mu sice moc nepovedlo, ale zbavil mne té příšery. Chvilku jsem opřený o stěnu a snažím se popadnout druhý dech. Ale to už příšera jde na Liena, to takle nemůžu nechat. Pomocí loktu se dám do pohybu směrem na příšeru.Ale ta zmizí zase někde v temnotě. Nechápavě se podívám na krijícího se přítele. Zachviličku se nám ukáže vysvětlení. Do místnosti vleze krásná mladá dívka. Né!!!!!! Vypadni!!!!! Stihnu jenom zařvat, ale je pozdě. Nestvůra seskočí na dívku a rozcupuje ji na kousky. Jen na ní zaraženě civím s pootevřenou pusou. Chudinka měla celý život před sebou. Takle to nemělo skončit....!!!! Naštvaně si řeknu v duchu teď mne převládl nelítostný vztek. Oči se mi podlily krvý a klepu se po celém těle, meče mačkám až mi zbělávají klouby. Konečně se nám zase ukáže ta potvora. Cení zuby a jde na Liena. Teď chcípneš.!!!!!!!! Rozeběhnu se na příšeru. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Řvu vzteky. A nedávám ji šanci. Dělám různé kombinace. Ať můžeme tento souboj ukončit jednou pro vždy. Skoušim i vyskočit a bodnout ji můj svatý meč do zátalku. Do boje zapojuji celé tělo. Kopuji do hlavy a je mi jedno že budu mít potrhané boty i nohy. Prostějí tu hlavu chci urazit.

Udavač příběhu - 28. února 2009 12:57

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Když Lienis vyšle kouzlo zneviditelní se. Doslova zmizí všem z očí. Blood začne řezat do obludy hlava nehlava. Meči střídavě šlehá do obludy, která neví co se děje. Blood vyskočí a udělá salto ve vzduchu. Svatým mečem jí lehce sekne do zad. Při dopadu se rychle otočí a přesekne jí achilovky. Obludě se v tom podlomily nohy. Opět do ní začal řezat hlava nehlava. Otočka, seknutí bodnutí. Kombinace prohýhali velmi rychle. Obluda nestíhala ani reagovat. Taková rychlost a síla. Blood se rozběhl a opřel se o obludy při skoku. Železný meč jí zabodl kousek za hlavu. Nechal jí ho tam, jen s ním trochu zakroutil. Obludě to udělalo velmi nepříjemnou bolest. V tu dobu jí Blood přeskočil. Obluda byla nechráněná a Blood jí vší silou usekl hlavu. Hlava letěla vzduchem dokud se o něco nezarazila. Byl to Lien, který byl neviditelný. V tu dobu zavládl v místnosti klid. Nahoře se začalo ale zase něco pohybovat. Na zem začali padat menší, jinak stejné obludy. Vypadali roztomile, ale až do by, než vycenily zuby.

Udavač příběhu - 28. února 2009 12:57

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Když Lienis vyšle kouzlo zneviditelní se. Doslova zmizí všem z očí. Blood začne řezat do obludy hlava nehlava. Meči střídavě šlehá do obludy, která neví co se děje. Blood vyskočí a udělá salto ve vzduchu. Svatým mečem jí lehce sekne do zad. Při dopadu se rychle otočí a přesekne jí achilovky. Obludě se v tom podlomily nohy. Opět do ní začal řezat hlava nehlava. Otočka, seknutí bodnutí. Kombinace prohýhali velmi rychle. Obluda nestíhala ani reagovat. Taková rychlost a síla. Blood se rozběhl a opřel se o obludy při skoku. Železný meč jí zabodl kousek za hlavu. Nechal jí ho tam, jen s ním trochu zakroutil. Obludě to udělalo velmi nepříjemnou bolest. V tu dobu jí Blood přeskočil. Obluda byla nechráněná a Blood jí vší silou usekl hlavu. Hlava letěla vzduchem dokud se o něco nezarazila. Byl to Lien, který byl neviditelný. V tu dobu zavládl v místnosti klid. Nahoře se začalo ale zase něco pohybovat. Na zem začali padat menší, jinak stejné obludy. Vypadali roztomile, ale až do by, než vycenily zuby.

BloodX - 28. února 2009 13:20

soukromá zpráva od BloodX pro Věž Konečně suboj zkončí. Lien někam zmizel. Nevadí. Stojím v postoji, jak jsem skočil, když jsem potvoře useknul hlavu. Zachviličku se vrátim do normálního postoje a nechám meče volně sklopené podél těla. Zhluboka oddechuji. Tak to by jsme měli, že to .... Ani nestihnu dokončit myšlenku a zaslechnu nad sebou pohyb. To snad ne!! Na zem se spustí několik malých potvor. Tak to ne, tuhle potvoru vymažu ze světa. Rozeběhnu se a jednu pořádně nakopnu. Druhý dupnu na hlavu. Trětí rozpůlím a zbytek rozsekám.

Lien z Mnoholesí - 28. února 2009 15:05

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro "Věž" Kouzlo zafungovalo perfektně. Jakmile jsem se zneviditelnil, příšera se zmateně zastavila. Načež na ni zaútočil plnou silou Blood a doslova ji rozsekal na maděru. Hlava jí odlétla přes půl místnosti a trefila se přímo do mne. Ale fuj! To je nechutné. Proč všechny hlavy skončí vždycky u mne? Znechuceně ji odkopnu. Tak to bysme měli... Usměji se a zrovna se chystám zrušit kouzlo, když se zeshora ozve další šramot. To snad ne, kolik jich tam ještě je? Z temnoty u stropu začalo pršet potomstvo, oné již mrtvé příšery. Když doupě tak se vším všudy, že ano? Blood neváhá ani vteřinu a pustí se do masakrování dětiček, jenž jsou mu nejblíže. Já následuji též jeho příkladu a za pomoci své okované hole, jim drtím lebky.

Udavač příběhu - 28. února 2009 15:29

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Pomalu začínáte masakrovat malé obludy. Jsou poměrně neškodné, ale postupně by se mohly vyvinout. Blood je zašlapává, rozsekává a ničí je všemožným způsobem. Lien se rozhodl, že je zničí svou holí. Kouzlo opadlo a začal je taky zabíjet. Neustále padal nové a nové příšery, dokud jste unaveni a udýchaní nezabili všechny. Blood pak přijde k hlavě netvora a a napíchne ji na hák, který dostal od otce. Nyní můžete odejít. V místnosti je plno krve. Malé obludy leží všude možně a příšera bez hlavy leží kousek od utrhaných hlav lidí. Na zemi leží zakrvácená kniha.

Udavač příběhu - 28. února 2009 15:29

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Pomalu začínáte masakrovat malé obludy. Jsou poměrně neškodné, ale postupně by se mohly vyvinout. Blood je zašlapává, rozsekává a ničí je všemožným způsobem. Lien se rozhodl, že je zničí svou holí. Kouzlo opadlo a začal je taky zabíjet. Neustále padal nové a nové příšery, dokud jste unaveni a udýchaní nezabili všechny. Blood pak přijde k hlavě netvora a a napíchne ji na hák, který dostal od otce. Nyní můžete odejít. V místnosti je plno krve. Malé obludy leží všude možně a příšera bez hlavy leží kousek od utrhaných hlav lidí. Na zemi leží zakrvácená kniha.

Lien z Mnoholesí - 28. února 2009 17:59

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro "Věž" Když rozmáznu poslední oblůdku, unaveně se opřu o hůl. Stěží popadám dech a je mi, jako kdybych běžel maraton. Tak a teď vědí, že si nemají začínat s mágy a zaklínači. Až mne příště budeš chtít vzít na vybíjení školky, radši si to pořádně rozmyslím. Pokusím se zazubit na Blooda, ale díky krvi a únavě se mi spíše povede pološílený vražedný škleb. Chvíly jen tak stojím, snažíc se nabrat síly. Byl bych si sednul, ale všudypřítomná krvavá lázeň s přídavky dalších tělních tekutin, mi v tom brání. Nakonec se ale přecijen vzchopím a namířím si to ke dveřím vedoucím z těhle jatek. Však v půli cesty mi pohled padne na zkrvavenou knihu. Copak to tady máme? Sehnu se a svazek zvednu. Máchnutím ruky ji trochu očistím od krve a podívám se, co je uvnitř napsáno. Blood si mezitím napichuje hlavu netvora na hák.

BloodX - 28. února 2009 18:38

soukromá zpráva od BloodX pro Když dupnu na hlavu poslední potvory ještě na ní chvilku skáču. Vy svině mutantí... když z hlavy nestvůrky nic nezbyde s úlevou rozdýchávám svůj víkon. Funim jak bejk, kterej právě přeběhl celou zeměkouli. Svoje meče otřu o své oblečení aby na nich nezbyla krev a potom je schovám zpátky do pochev. Můj přítel je zjevně unaven, stejně jako já, ale jako vždy nestrácí smysl pro humor. Na jeho vtípek se jen vesele ušklíbnu. Krev která mi zaschla na obličeji se rozdrolý a já ji pomůžu rukávem dolů z obličeje. Vezmu hák a s pocitem za dostiučinění příjdu k hlavě a nelítostně ji napíchnu. Usměji se na hlavu useknutou a pověšenou naháku. otočím se na přítele abych ji ukázal Hele že jí to sluší..... Když si všimnu že něco našel příjdu blíž Co to máš. Knihu. Pojď přečteš si jí cestou tady na to stejně moc neuvidíš. Vídu z místnosti a zamířím najít otce, abych mu vzkázal že je úkol splněn.

Udavač příběhu - 01. března 2009 11:24

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Blood napíchne hlavu a Lien sebere knihu. Pak se rozhodnete odejít. První vyjde Blood, dveře otevře a jdete po schodech. Když vyjdete do kostela, lidé na vás koukají, co jste to tam dělali. Pak ale vyjdete před kostel, kde stojí otec. Jakmile ho oslovíte, a řeknete mu o odměnu, řekne ať jdete za králem, že vás posílá. Jdete tedy městem a procházíte hezkými čtvrtěmi. Potkáváte samé hezké ženy, po kterých by jste normálně hodili očkem, ale vyhýbají se vám. Když cítí váš zápach krve a vidí na vás ohavné fleky. Lien si zatím jen prohlédnul knihu. Byly tam různé obrázky. Poznal také obludu kterou jste zabily, byla nakreslená ihned na 10 straně. Na některých stránkách nebylo ale vidět co tam je, jelikož krev prosákla kožený obal. Po chvíli chůze se dostanete k hradním bránám. Stráže vás ihned osloví. "Ale, ale. Kohopak tu máme?! Pány důležité. Kam jdete?" Když jim řeknete o tom kdo jste tak vás prostě pustí. Před hradem vás opět zastaví stráže. Blood ukáže hlavu netvora a stráže otevřou dveře. Tam ihned stál sluha který vás odvedl za králem. Z hlavy občas ukápla kapka krve. Po dlouhých a nesmyslných chodbách jste dostaly do pokoje, kde král něco sepisoval. "Co vás sem přivádí?" Zeptá se král.

Udavač příběhu - 01. března 2009 11:24

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Věž" Blood napíchne hlavu a Lien sebere knihu. Pak se rozhodnete odejít. První vyjde Blood, dveře otevře a jdete po schodech. Když vyjdete do kostela, lidé na vás koukají, co jste to tam dělali. Pak ale vyjdete před kostel, kde stojí otec. Jakmile ho oslovíte, a řeknete mu o odměnu, řekne ať jdete za králem, že vás posílá. Jdete tedy městem a procházíte hezkými čtvrtěmi. Potkáváte samé hezké ženy, po kterých by jste normálně hodili očkem, ale vyhýbají se vám. Když cítí váš zápach krve a vidí na vás ohavné fleky. Lien si zatím jen prohlédnul knihu. Byly tam různé obrázky. Poznal také obludu kterou jste zabily, byla nakreslená ihned na 10 straně. Na některých stránkách nebylo ale vidět co tam je, jelikož krev prosákla kožený obal. Po chvíli chůze se dostanete k hradním bránám. Stráže vás ihned osloví. "Ale, ale. Kohopak tu máme?! Pány důležité. Kam jdete?" Když jim řeknete o tom kdo jste tak vás prostě pustí. Před hradem vás opět zastaví stráže. Blood ukáže hlavu netvora a stráže otevřou dveře. Tam ihned stál sluha který vás odvedl za králem. Z hlavy občas ukápla kapka krve. Po dlouhých a nesmyslných chodbách jste dostaly do pokoje, kde král něco sepisoval. "Co vás sem přivádí?" Zeptá se král.

BloodX - 01. března 2009 12:05

soukromá zpráva od BloodX pro Procházíme uličkama města. Potkáváme dívky, které by stály za hřích, ale jelikož jsme jako prasata vyhíbají se nám obrovským obloukem. Useknutá hlava způsobí asi všem dětem co jsme potkali doživotní trauma. Snažím se před nimi hlavu schovávat a na všechny se usmívat, ale co spraví úsměv, když jsem od hlavy až k patě od krve a z hlavy ještě krev odkapává. Takovejch krásnejch ženskejch. Musím se potom stavitve městě. Ne sakra máme jiné záležitosti. Stihnu se pokárat, když se otáčím za jednou krásnou vesničankou, ale hned jsi to uvědomím a otočím se zpět. Konečně dorazíme ke hradu. Jak jsou ty stráže inteligentní.... Co myslíš že tu asi děláme hmm!! ukážumu hlavu nestvůry. Jen deme na prohlídku hradu.... Ne!! Ty hlavo dubová jdem za králem a ješt jsme tu ubytovaní. Když nás pustí jdeme dlouhými chodbymi hradu. Ježiši,to je ten hrad tak obrovskej?? AAaa.. Sakra budou tady muset vytřít. Konečně dorazíme ke králi. Lehce se ukloním Dobrý den přeji. Vyřešili jsme váš problém s tou příšerou, která byla v kostele. Ukážu mu hlavu. Docela rádi by jsme se umyli a kněz říkal něco o odměně, tak ta by se taky hodila. Nabyla to zrovna sranda.

Lien z Mnoholesí - 01. března 2009 16:18

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Věž - město - hrad Sejdeme po schodech dolů, zpátky za otcem. Kněží na nás po cestě vyděšeně koukají, ale to se není čemu divit, vždyť vypadáme jako dvě zjevení z pekla. Otec nás obratem pošle na hrad a tak tedy jdeme. Ostatní už mezitím někam zmizeli. Když procházíme městem, lidé se od nás odvracejí, jiní zděšeně prchají a pár se jich dokonce pozvracelo. Blood už zase kouká po ženských, ostatně jako vždy. Opravdu by mne zajímalo, proč zaklínačské plemeno podléhá sexuálním tužbám, když se nemohou rozmnožovat... Před hradem nás zastaví stráže, jež okatě ignoruji a nechám na příteli, aby nás dostal dovnitř. Jelikož jsme celí od krve, táhne se za námi už od kostela karmínová stopa, jako kdybychom za sebou táhli mrtvolu. Ale i přesto jsme vpuštěni a uvedeni do královských komnat. Nechtěl bych čistit ty koberce. Pomyslím si, když se otočím a zahledím na skvrny jež jsme udělali. Stejně jako Blood se ukloním a čekám na královu reakci.

Udavač příběhu - 01. března 2009 17:28

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "U krále" Král se zvedne ze židle a jde k Bloodovi. "Taky vás zdravím. Ukažte mi to. No teda, to je ale svině. Na kolik by jste tu mrchu ocenili. To je ale svině! Jo a o ty koberce se nestarejte, strhnu vám to z odměny." Řekne a mávne rukou. Pak se posadí a opět spustí. "Dělám si prdel chlapy. Pojďte dáme si skleničku." Pobídne vás. Pak zazvoní zvonkem u stolu a přijde ihned jeden sluha. Přinese tři pohárky. A láhev vína. Do každého pohárku nalije víno. Král jen mávne aby odešel. Pak vás pobídne aby jste se posadili ke stolu. "Tak, řekněte mi co je to za mrchu? Co bylo tam nahoře ve věži? Nesral vás někdo? Nevadí vám, že používám tyhle slova jako je srát, debil a podobně? Klidně to změním. A kde je zbytek vaší družiny a ten, ehm. No jak se jmenuje, takový elf vysoký. Lienis. No tak, kdepak máte vůdce?" Zeptá se a napije se vína. Víno je nasládlé a skoro vůbec v něm není cítit alkohol. Vypadá ovšem, že je to jedno z nejlepších vín v zemi.

Udavač příběhu - 01. března 2009 17:28

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "U krále" Král se zvedne ze židle a jde k Bloodovi. "Taky vás zdravím. Ukažte mi to. No teda, to je ale svině. Na kolik by jste tu mrchu ocenili. To je ale svině! Jo a o ty koberce se nestarejte, strhnu vám to z odměny." Řekne a mávne rukou. Pak se posadí a opět spustí. "Dělám si prdel chlapy. Pojďte dáme si skleničku." Pobídne vás. Pak zazvoní zvonkem u stolu a přijde ihned jeden sluha. Přinese tři pohárky. A láhev vína. Do každého pohárku nalije víno. Král jen mávne aby odešel. Pak vás pobídne aby jste se posadili ke stolu. "Tak, řekněte mi co je to za mrchu? Co bylo tam nahoře ve věži? Nesral vás někdo? Nevadí vám, že používám tyhle slova jako je srát, debil a podobně? Klidně to změním. A kde je zbytek vaší družiny a ten, ehm. No jak se jmenuje, takový elf vysoký. Lienis. No tak, kdepak máte vůdce?" Zeptá se a napije se vína. Víno je nasládlé a skoro vůbec v něm není cítit alkohol. Vypadá ovšem, že je to jedno z nejlepších vín v zemi.

Lien z Mnoholesí - 01. března 2009 20:24

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro "U krále" Když král otevře pusu, lehce mne překvapí jeho slovník, ale nic na sobě nedám znát. Jestli takto vystupují všichni u tohoto dvora, divím se, že tomu říkají království... Ještě než se posadím, sundám si svou róbu, která je nejvíce zašpiněným kusem mého oblečení, smotám ji do role a odložím ji vedle stolu. Pak se již jen v "relativně" čistých kalhotách a tunice posadím na nabídnutou židly. Jestli chcete vědět, co to monstrum bylo zač, tak vám mohu ukázat toto. Nalistuji desátou stránku a podám knihu, jež jsme nalezli ve věži, králi. Musím dodat, že byla velmi odolná a dosti si libovala v masakrování lidí, čehož je důkazem i náš nynější vzhled. Ale můj přítel vám o ní jistě může povědět více nežli já. Je to přecijen jeho zaměstnání. Uchopím pohár s vínem a přivoním si k jeho aroma. Pak si nechám sklouznout do úst malý doušek a chvíly ho zkoumám jazykem. Docela chutné, i když žádný zázrak to také není. Následně pohárek odložím, propletu prsty a pokusím se zodpovědět jeho další otázku. Zbytek naší družiny, i s Lienisem, se jal prozkoumávat město a pokusit se získat informace o nadcházejícím úkolu. Měl by s nimi být Tuluntil a dělat jim průvodce.

Udavač příběhu - 03. března 2009 16:21

"Gheto/ Hrad" Když vás Tuluntil skryl před bandity, rozutekly se. Kouzlo bylo ihned od volané a vy jste byly opět vidět. Zrovna šla kolem hlídka a začali vám něco vykládat. Moc jste je neposlouchali, vypadalo to, že se spíš mezi sebou hádají. Pak se jeden z nich koukl na Tuluntila a řekl. "Pane! Pojďte s námi do hradu, zatkly jsme několik banditů a potřebujeme pomoct. Jsou na hradě. Je vezměte s sebou." Pak jen ukázal a vy jste šly. Vedl vás už jen krásnými uličkami, kde to Tuluntil všechno znal. Na zemi byly vidět kapky krve, po kterých jste šly. Pomalu dorazíte k bráně u hradu. Bez problémů projdete. Krev stále směřuje do hradu. U brány vám otevřou dveře a vy jste vstoupily do veliké místnosti, ve které jste už byly. Sloužící zrovna čistily koberce od krve. Chvíli jste šly po stopách krve, ale pak jste se odtrhly. Pomalu jste došly ke dveřím, které měli obrovský zámek. Tam se strážný zastavil a řekl. "Chcete jít všichni?" A držel v jedné ruce zámek a v druhé klíč.

Tuluntil Andarion Lainiril - 03. března 2009 17:23

Gheto -> Hrad Když jsem odvolal mé kouzlo, které nás všechny skrylo, projde kolem hlídka, která praví, že zatkla nějaké bandity a tichým hlasem odpovím: Á zajisté, na tyhle týpky se velice rád podívám A ohlédnu se po ostatních a zvolám Tak jdeme? Tobě Teddy i Krucifixovi, děkuji, samozřejmě i ostatním, chvilka nepozornosti a co se může stát... A vykročím si to směrem na hrad takovým krokem, aby i ti nejmenší mě stíhali. Dorazíme až ke dveřím s velikým zámkem kde stojí strážný, a s otázkou nás osloví, na kterou reaguji? Myslím, že by se měli nechat rozhodnutí na ostatních, jestli chtějí dovnitř, každopádně, já chci jít dovnitř Poohlédnu se po ostatních a čekám až strážný otevře dveře, do kterých pak jako první vstoupím.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 04. března 2009 10:37

Prvně mě to velice zmátlo a nepochopil jsem co se děje, málem jsem nás prozradil tím, že jsem vypustil další šíp, ale chvilka zaváhání postačila k tomu aby zaměřili pozornost jinam a mě došlo že nás opravdu nevidí. Povolil jsem natažený luk, ale šíp si nechal v ruce. Nakonec jsem schoval i ten, protože se přišla pochlubit hlídka, že je chytli. Vydáme se do hradu a já si prohlížím ty nové co se teď přifařili k Tuluntilovi. Nová partička, na splnění úkolu? Budeme si na ně muset dát pozor, i když teď ukázali, že nejsou zlí. Proplétáme se hradem a já si oživuji vnitřní uspořádání hradu, než dojdem k zamčeným dveřím, kde se nás Tuluntil zeptá, jestli chceme dovnitř. "Na chvíli stejně nemáme nic moc co lepšího na práci, tak můžem. Vypadá to, že snad měli nějaké vědomosti o úkolech co nás čekají."

BloodX - 04. března 2009 14:30

soukromá zpráva od BloodX pro U krále V klidu se usadím na židli. Nemůžu si odložit nic co by nebylo od krve, tak jak můj přítel, takže jim asi ušpinim sedačku. Král mne osloví a já jen ukáži hlavu. Nemohl jsem si nevšimnout jak mluví Fajn tenhle chlap se mi začíná líbit. Žádný nanicovatý šlechtic. S úsměvem vezmu sklenku vína a ochutnám. No co víno, no. Odložím na stůl skleničku a nic neříkám, nechám mluvit svého přítele.

Anasta - 04. března 2009 15:57

Konečne...Banditi utekli, kouzlo povolilo a my se všichni vyděli.Trochu sem si oprašila plášť, když v tom přišla hlídka, asi nám chlěli něco říct, místo toho se ale začli hádat.Odfrknu si a dám si ruce v bok....Tsss to se ani neumí domlvit nebo co...?.....Když konečně ze sebe něco dosali jaslecha sem jen "jsou na hradě..."To už pujdeme do hradu....?!Zamyslím se kdy se proberu tak zbytek se už vydal na cestu a já je musela doběhnout.Prochazeli jsme ulicemi a najednou sem si na zemi všimla kapek krve.Nevěnovala semomu moc pozornost ale když vony ty kapky pokracovali i dale....Byli i v hradě ale tam je už drhli podaní.Po chvilce dojdem ke dveřím s obrovským zámkem.pak se zepta jei jdeme všichni....jen pokrčím rameny....Nemám co ztratit ani získat mi to jedno.......

Udavač příběhu - 04. března 2009 16:31

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "U krále" Král se podívá do knihy a v mžiku si to přečte. Pohodlně se opře o sedačku a napije se vína. Na chvilku se zamyslí a pak řekne. "Hmmm, ta svině. Je dobře, že jste tu svini zabili. Takže vám za ní každému dám... Já nevím." A rozhodí rukama. "Tak třebas... 400 zlatých pro každého z vás? Vyhovuje? Jestli ne, stačí říct. Ale víc jak 800 nejdu." A opře se o stůl. Když se dohodnete na ceně opře se a z vesela řekne. "Výborně!" A napije se. Pak zazvoní zvonečkem a přijde sluha. Hluboce se ukloní a čeká na příkaz. "Doneste mi sem 1.600 zlatých. A ať sem ihned přijde nováček." Sluha kývne a odejde. Král rychle sundá z useknuté hlavy hák a čeká až přijde nováček. Někdo najednou zaklepal a vešel. Byl to mladý chlapec. Král se usměje a hodí vší silou hlavu po chlapci. Když hlava letí v vzduchu zařve. "Bacha, debile!" Chlapec nevěděl která bije a schytal to hlavou přímo do těla. Vyděšeně se tam složil. Jen pohlédnul na hlavu a omdlel. Král se začal hlasitě smát. Zatím tam přišel sluha s penězi, král ve smíchu řekl. "Vyhoďte toho debila! A dej tu hlavu odnést!" A opět se začal smát. Lienovo poměrně čisté oblečení bylo opět od krve. Víno se už nedalo pít a král ho odstrčil. Pak se posadil a ještě se chvilku smál. "Tohle jsou... Ha ha ha... Nejlepší testy na nováčky. Poznám tak, jestli by u mě vydržel, nebo ne. Život je drsný a já chci ukázat lidem jak moc dokáže být hnusný." Najednou se do pokoje vřítí muž. Vypadal jako voják. Král si stoupl na židli aby byl vidět. "Co děláš kreténe?! Neumíš zaklepa?!" A zuřivě stojí na židli. Voják ze sebe začal blekotat něco o Ryfriořích. Král zděšeně poslouchal a pak řekl. "Počkej chvíli! Přiveď mi Tuluntila a jeho bratra! A dělej!" Řekl rozkazem a bouchl do stolu.

Udavač příběhu - 04. března 2009 16:31

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "U krále" Král se podívá do knihy a v mžiku si to přečte. Pohodlně se opře o sedačku a napije se vína. Na chvilku se zamyslí a pak řekne. "Hmmm, ta svině. Je dobře, že jste tu svini zabili. Takže vám za ní každému dám... Já nevím." A rozhodí rukama. "Tak třebas... 400 zlatých pro každého z vás? Vyhovuje? Jestli ne, stačí říct. Ale víc jak 800 nejdu." A opře se o stůl. Když se dohodnete na ceně opře se a z vesela řekne. "Výborně!" A napije se. Pak zazvoní zvonečkem a přijde sluha. Hluboce se ukloní a čeká na příkaz. "Doneste mi sem 1.600 zlatých. A ať sem ihned přijde nováček." Sluha kývne a odejde. Král rychle sundá z useknuté hlavy hák a čeká až přijde nováček. Někdo najednou zaklepal a vešel. Byl to mladý chlapec. Král se usměje a hodí vší silou hlavu po chlapci. Když hlava letí v vzduchu zařve. "Bacha, debile!" Chlapec nevěděl která bije a schytal to hlavou přímo do těla. Vyděšeně se tam složil. Jen pohlédnul na hlavu a omdlel. Král se začal hlasitě smát. Zatím tam přišel sluha s penězi, král ve smíchu řekl. "Vyhoďte toho debila! A dej tu hlavu odnést!" A opět se začal smát. Lienovo poměrně čisté oblečení bylo opět od krve. Víno se už nedalo pít a král ho odstrčil. Pak se posadil a ještě se chvilku smál. "Tohle jsou... Ha ha ha... Nejlepší testy na nováčky. Poznám tak, jestli by u mě vydržel, nebo ne. Život je drsný a já chci ukázat lidem jak moc dokáže být hnusný." Najednou se do pokoje vřítí muž. Vypadal jako voják. Král si stoupl na židli aby byl vidět. "Co děláš kreténe?! Neumíš zaklepa?!" A zuřivě stojí na židli. Voják ze sebe začal blekotat něco o Ryfriořích. Král zděšeně poslouchal a pak řekl. "Počkej chvíli! Přiveď mi Tuluntila a jeho bratra! A dělej!" Řekl rozkazem a bouchl do stolu.

Lien z Mnoholesí - 04. března 2009 17:01

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro "U krále" Po chvilce handlování se nakonec s králem domluvíme na 800 zlatých pro každého. Pak si král pošle pro někoho, kdo se nazývá "nováček" a má při tom takový podivný škodolibý lesk v očích. To by mne zajímalo, o co mu jde? Chvíly jen tak v tichosti sedíme, popíjejíc víno, zatímco král se jal vyndavat hák z hlavy netvora. Tenhle prcek je opravdu divný. Jak se vůbec může někdo jako on dostat na trůn? A pak to přijde. Dovnitř vstoupí chlapec, sotva v pubertě, s lehce bázlivým výrazem ve tváři. Král se na něj široce usměje a bez mrknutí oka po něm mrští hlavu. Zbytek si už každý dokáže domyslet. To je totální blázen! Jak by mohl normální "člověk" udělat něco takového? Znechuceně odstrčím svou sklenku vína. Z hozené hlavy se totiž rozstříkla na všechny strany krev, tudíž i na poslední čistou část mého oblečení a i do nápoje, jenž jsem držel v ruce. K dalším královým akcím po příchodu vojáka už se nebudu ani vyjadřovat. Svůj komický výstup na židly zakončil, podle něj asi, mužným úderem do stolu a nechal si zavolat Tuluntila, i jeho bratra. Já se jen podívám na Blooda pohledem, jenž jasně značí, že už se nemohu dočkat, až bude po audienci a budeme co nejdále, od tohoto labilního prcka.

.Krucifix - 04. března 2009 19:38

Gheto- hrad stane se toho příliš na to, abych dokázal vnímat co se vlastně stalo. Jsem okouzlen z toho že jsem byl okouzlen Já...byl...neviditelný? zatahám Tuluntina za plášť- nebo něco takového aby na mě shlédl a všiml si mě Tos tos....udělal ty? tys tys mě...začaroval? poskočím vysoko radostí kterou vůbec nehodlám skrývat (přitom kačenka vyletí do vzduchu a při pádu zamíří přímo na Tuluntilovo nohu…) Úžasný....hele, kdybys náhodou někdy chtěl zase čarovat a nebo na někom dělat čarovné magické pokusy, něco vypít zkusit tohle a pak tamto- tak já se hlásím jako první v řadě! možná si někdo vzpomene, že šotci jsou posedlí kouzlením- velmi velmi je to zajímá. Jednou v šotčí historii byl jeden šotek co se naučil čarovat- ohnivou kouli. Po tom co podpálil sám sebe a k tomu ještě kostel s jeptiškami už nikdo šotky čarovat neučil. pak se k nám připojí i ta družina a tak ke každému vzhlédnu, nastavím vysoko svou ruku a hlasitě oznámím Já jsem Krucifik ze Šotčína a tohle ukážu na dřevěnou kachničku co věrně čeká u mých nohou Je Šunka z dubového dřeva takhle obejdu jednou všechny přítomné a pak- jelikož zapomenu komu jsem se představil a komu ne, se radši představím ještě jednou. -mám drobné zpoždění když se dorazí do hradu, protože mě po cestě zaujala spousta věcí a ku Teddyho smůle kačenka zase vesele vrže za mnou. Když procházím zkrvaveným místem tak zamávám na družinu ke které se blížím. pak se zastavím před jednou obzvláště velkou krvavou kaluží a přehodím kachničku na druhou stranu. Ku smůle přece jen vjela do nějaké krvavé šmouhy, takže chvíli za mnou a jí jsou rudé stopy. Když si jich všimnu, řeknu uklízečům Tady někdo prošel z malým trakářkem. Kdyby jste si toho náhodou nevšimly... a pak přijde další zajímavá věc- zámek Můžu? Můžu? tlačím se kupředu a dřív než mě někdo stihne zadržet, automaticky sahám po paklíčích a začnu pár vteřin šťourat v zámku než se ozve cvaknutí. Zazubím se a vklouznu dovnitř čehosi-a čehokoliv jako první (pokud mě někdo tedy nestihne zadržet)

Udavač příběhu - 05. března 2009 10:30

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Temný sklep" Nenápadně se ti podařilo proklouznout za dveře. Nikdo si zatím ničeho nevšiml. Koukáš kolem a všude jen a jen tma. Zjistíš, že dolu vedou schody. Pomalu jdeš dolu po nich a najednou uslyšíš výkřik. Poměrně hlasitý a strašidelný. Pak jak někdo naříká a něco do toho mluví. "Já vážně nic nevím." A začal někdo vzlykat. Skoro až brečet. Najednou někdo začal křičet. "Mluv ty čubčí synu! Kde se skrývají! Dělej mluv ty kurvo, nebo ti vypálím oči!" Řekne někdo hlubokým hlasem. Najednou někdo začne křičet a ty ucítíš pak spáleného masa. Když slezeš dolů po schodech uvidíš několik pochodní, vedoucích na 3 místa. Jedna řada pochodní vede rovně od schodů, druhá řada vede v pravo od schodů a třetí vede do leva. Hlasy utichly a nic není slyšet. Nahoře nad schody se začnou pomalu otevírat dveře a tebe začne osvětlovat denní světlo. Zbytek družiny zrovna vchází dovnitř. Není vidět žádná škvíra do které by sis mohl zalézt.

Udavač příběhu - 05. března 2009 10:49

"Teddy" Chotba" Když nás Tuluntil udělá opět viditelnými oddechnu si. "Díky Tuluntile, že jsi nám pomohl." A najednou přijde stráž. Začali se hádat a já jen kroutím hlavou nad jejich inteligencí. Pak nám jeden řekne, že je chytly. Ihned zareaguji. "Kde jsou?" Zeptám se a ihned mi řeknou, že jsou na hradě. Vyrazíme tedy na hrad. Po cestě si všímám krvavých skvrn na chodníku. Vypadá to, jako by tudy šel někdo komu teče krev, nebo, že někdo někoho někde zabil a teď ho táhne pryč. Toto tvrzení však ihned vyvrátily skvrny na hradě. Takže je pravděpodobné, že někomu tekla krev z nosu. Když se nás zeptají jestli chceme vstoupit jen se zatvářím a řeknu. "Rozhodně! Nebude tam nic tak strašného, když je to na hrade. Ale ještě jsem tam nebyl." Řeknu a když voják odemkne vstoupím hned po Tuluntilovi a Lianisovi.

Udavač příběhu - 05. března 2009 18:18

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Maják" Po připlutí z ostrova se vám podařilo během dvou směn obsadit maják. Jeden z klíčů obsazení okolního prostředí. Z majáku je dost velký rozhled a je vidět i na městské hradby, které jsou plné vojáků. Zrovna probíráte dobívání, když přijde jeden z orků a začne mluvit. "Můj pane." A ukloní se. Ork má hnědou srst a hluboký hlas. "Chytly jsme jednoho z jejich. Vypadá jako voják pane." Do místnosti je pak vhozen muž, který se ihned povalil na zem. Je z něho cítit strach. Má na sobě kroužkovou zbroj. Pod ní má plátěnou košili. Na košili je znak. Je to královská loď. Muž hned začne vzlykat a do toho mluvit. “Prosím! Nezabíjejte mně… Mám ženu. Mám děti. Prosím…“ Začne velice dojemně naříkat, ork ho pak bouchne po hlavě a začne mu nadávat. “Drž hubu, ty svině. Podřízneme tě jako vepře a dáme si tě k jídlu. Tvoje střeva pověsíme na větve. Tvojí hlavu vhodíme tvý rodině přímo před barák. Ty se z nás posereš. Mi to tvoje hnusný město dobijeme! Padne popelem a všichni, kdo tam budou chcípnou.“ Po chvilce tam přijde jeden elf a přinese mapu. “Pane, nejvíce armády mají u vchodů, nedobijeme je. Ale mohly by jsme je obklíčit a vést pár menších útoků. Tím bychom odlákali pozornost a mi by jsme prorazili.“ Navrhne jeden elf. Muž, kterého přivedl ork stále klečí na zemi.

Tuluntil Andarion Lainiril - 06. března 2009 12:46

Chodba Jakmile zahlédnu malého Krucifixe, jak se to dere ke dveřím kde je zamnčený zámek, a podaří se mu v mžiku ho otevřít, přísným hlasem pravím: Tak prr, mladej, díky že jsi nám ty dveře otevřel, ale zřejmě ses nevšimnul zde přitomného stráženého, který klíč drží v ruce A Krucifix skoro bez reakce pokračuje dál, do dveří. Já se natáhnu po jeho kapuci, a zvednuho a poponesu ho za Teddyho a přísně pravím: Slyšel jsi špuntíku? Asi né co? A po těchto slovech jako první vstoupím do vnitř.

Udavač příběhu - 06. března 2009 12:58

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Temný sklep" Nenápadně se ti podařilo proklouznout za dveře. Nikdo si zatím ničeho nevšiml. Koukáš kolem a všude jen a jen tma. Zjistíš, že dolu vedou schody. Pomalu jdeš dolu po nich a najednou uslyšíš výkřik. Poměrně hlasitý a strašidelný. Pak jak někdo naříká a něco do toho mluví. "Já vážně nic nevím." A začal někdo vzlykat. Skoro až brečet. Najednou někdo začal křičet. "Mluv ty čubčí synu! Kde se skrývají! Dělej mluv ty kurvo, nebo ti vypálím oči!" Řekne někdo hlubokým hlasem. Najednou někdo začne křičet a ty ucítíš pak spáleného masa. Když slezeš dolů po schodech uvidíš několik pochodní, vedoucích na 3 místa. Jedna řada pochodní vede rovně od schodů, druhá řada vede v pravo od schodů a třetí vede do leva. Hlasy utichly a nic není slyšet. Nahoře nad schody se začnou pomalu otevírat dveře a tebe začne osvětlovat denní světlo. Zbytek družiny zrovna vchází dovnitř. Není vidět žádná škvíra do které by sis mohl zalézt.

Hettar - 06. března 2009 22:25

Brrr, pokud příště budeš chtít dělat nějaké takové triky radši mě varuj předem, mám z toho husí kůži. Na hrad půjdu to se ví něco musím zařídit pro kněze, ale pak bych si rád skočil pro koně. Brrr, to bylo o fous, nechtěl bych se mlátit s touhle bandou pobudů... Po cestě na hrad se na zemi občas oběvuje krev, nevěnuji jí pozornost, krve už jsem viděl... Po té co Krucifix odemkne dveře: Hochu, sice už to Tuntullil řekl ale není slušné se před lidmi chlubit schopnistí odemknout dveře, koneckonců já se taky nechlubím věcmi které umím, sice to je z důvodu bezpečí ale je to podobné...Chjo... Tak to jsem zvědavý proč tu jsme... Není to jedno kdo jde jako první? Chjo, jak já bych chtěl být zase u svého koně... a trocu si utáhnu řemínky na tunice, a oblečení.

.Krucifix - 07. března 2009 11:57

chodba zrovna moc jsem toho nestihl. Nohou jsem se objevil na prvním schodě- když mě ten hrubián stáhl zpátky- takže jsem se možná i chvilku ocitl ve vzduchu No a? jen jsem chtěl to čekání urychlit. než by pan strážný našel správný klíč, určitě by nám uniklo všechno důležité a úžasné...Ale ne, nemusíte mi děkovat široce se zazubím.- Když se začne Tuluntil rvát kupředu- nesouhlasím Hej! To neni fér! proč ty můžeš jít a já ne? snažím se najít skupinku kterou bych se mohl kolem něho prorvat a být tam tak první- což asi není tak moc těžké a dřív než mě zase může zastavit nenechavá ruka, proklouznu mezi jeho nohama, či ho přeskočím s odpíchnutím se od prakovky (čímž ho možná kopnu do hlavy) samozřejmě ani jednu z těch akcí nestihnu v čas zastavit a tak se z rachotem svých váčků a Šunky zkutulálím na konec schodiště. zafrflám a vykradu se zase zpátky po schodech, abych posbíral svůj majetek (jo, pokud měl někdo z vás něco volně po kapsách, vidí to nyní ležet na schodech) Jsem dostatečně rychlý abych se rozhlédl kde to vlastně jsem jsem Kobka? Miluju kobky, lámání v kolech, trhání nehtů a tak....nikdy jsem ale neviděl nikoho jak muč zarazím se když se mučírnou rozezní výkřik mučených zamnou! bez ohledu na to, že opravdu nevím odkud se to úpění neslo běžím rovně....

BloodX - 07. března 2009 12:48

soukromá zpráva od BloodX pro U krále Ten král se mi líbí je trochu magor, ale v pohodě. Když v běhne sluha nebo kdo to byl a král z hlavy vyrval hák. Jen se s úsměvem koukám na následující scénu. Zárověň si utírám kapku krve která mi přistála pod okem. Když skonči výstup se zakončením plácnutí do stolu. Všimnu si jak na mne přítel kouká. Otočím se na krále. TAk myslím že už tu nemáme co dělat. Máte ňáké vyřizování a mi by sme vás neradi rušily. Děkujeme za peníze. Při tech slovech vstanu Můžeme tedy odejít a dát se do kupy?? Pokud řekne ano Ukloním se a zamířím ¨ven. Pokud ne zase spadnu spátky do sedadla, podívám se na přítele a pokrčím rameny.

Udavač příběhu - 07. března 2009 13:25

"Temný sklep" Dveře už otevřel Krucifix svým šperhákem. Strážný jen valil oči. Když proklouzl Tuluntil s Krucifixem dovnitř, otevřel strážný za nimi ihned dveře. Stoupl si před Tuluntila, a řekl. "Dovolíte? Děkuji." A šel dál. Krucifix zmizel v jedné z chodeb. Strážný vás vedl chodbou do prava. Byly tam ještě dvě další, rovně na proti schodům a levá. Pomalu jste šly osvětlenou chodbou. Dostali jste se do prostorné místnosti, kde byly mříže, tlusté zhruba 5 coulů. Za mřížemi stálo pár mužů co vás napadly v Ghetu. Naproti mřížím stál muž v roztrhaném oblečení. Měl na robě různé oděrky a řezné rány. Ruce měl v řetězech vztyčené do vzduchu. Nohy měl hluboce rozkročené. Naproti němu stál muž v lehké zbroji. Kousek od nich hořel oheň. Do ohně byla zastrčená, nějaká železná tyč. Muž tam přistoupil a začal s ní v ohni trochu kroutit. Pak vás oslovil. "Vítejte. Takže, tyhle jsme chytly když běželi ozbrojení z Gheta. Přiznali se nám, že napadly nějakou družinu, takže jste to byly asi vy. Ale stále nevíme, proč vás napadli. Všichni z žaláře říkají, že to byl tenhle muž, kdo to vymyslel. On však tvrdí, že to byl tamhle ten v modrém." A ukáže na jednoho muže za mřížemi, jak sedí na zemi se skleslou hlavou. "ten však tvrdí, že to byl jiný. Ten co jste ho zabili. Ale ten nic tvrdit nemůže, jelikož je mrtví. Takže, když z nich dostaneme, proč vás chtěli zabít, možná to pomůže nejen vám, ale i městu." A podívá se na Lienise. Chvíli čeká na vaše odpovědi a názory, pak se ale rozhodně, že si vezme do ruky tyč. Z ohně vytáhne rudě rozžhavenou ocel. Na konci je tvar Lodě v rámečku. Chvíli se na to kouká a točí s tim a pak lehce řekne. "Tohle, je trestanecký znak našeho království, dáváme ho těm, jenž se nám pokusily v něčem ublížit, nebo nás nějak sabotovali." Prochází se kolem vás a kouká se vám všem do očí. I Anastě pohlédl do očí, ale ihned cukl. Pak přistoupí k Lienisovi a řekne mu. "Vypal mu tento znak. Na nohu, vedle jeho mužství. Pokud nejsi zbabělec." A trochu poodstoupí. Podá mu pak rudě rozžhavenou tyč. Pokud jí nepřijme, podá ji Hettarovi.

Udavač příběhu - 07. března 2009 13:37

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Králova komnata/ komnata" Král vám jen kývne hlavou, aby jste mohly odejít. Pak zaklepe lehce hlavou a zakřičí. "Milane! Doprovoď tyhle pány do jejich komnat." Přijde starší sluha a otevře vám dveře. Vede vás krásnými chodbičky. Procházíte kolem sloužících, který drhnou podlahu od krve. Milan vás zavedl do krásných prostorných komnat. Nejsou to ty, ve kterých jste byly poprvé. Tyhle jsou vetší. Je tam 5 velkých postelí a dveře do jiné místnosti. Do té ihned sluha otevře dveře. Je tam obrovská dřevěná káď. 2 sáhy dlouhá. 1,5 sáhu široká a 1 sáh vysoká. Je krásně vyčištěná. Kolem je plno hnědých kyblíků. Sluha se zeptá. "Chce někdo z vás koupel? Pokud by jste chtěli oba dva, můžou vám sem přinést ještě jednu káď?" Zeptá se velmi vlídným hlasem. Když se rozhodnete, požádá vás o vaše špinavé věci. Mezi tím donesly čisté, šlechtické oblečení.(Pokud jste si řekly ještě o jednu káď ihned jí přinesly a začali je obě dvě plnit horkou vodou.)

Udavač příběhu - 07. března 2009 13:37

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Králova komnata/ komnata" Král vám jen kývne hlavou, aby jste mohly odejít. Pak zaklepe lehce hlavou a zakřičí. "Milane! Doprovoď tyhle pány do jejich komnat." Přijde starší sluha a otevře vám dveře. Vede vás krásnými chodbičky. Procházíte kolem sloužících, který drhnou podlahu od krve. Milan vás zavedl do krásných prostorných komnat. Nejsou to ty, ve kterých jste byly poprvé. Tyhle jsou vetší. Je tam 5 velkých postelí a dveře do jiné místnosti. Do té ihned sluha otevře dveře. Je tam obrovská dřevěná káď. 2 sáhy dlouhá. 1,5 sáhu široká a 1 sáh vysoká. Je krásně vyčištěná. Kolem je plno hnědých kyblíků. Sluha se zeptá. "Chce někdo z vás koupel? Pokud by jste chtěli oba dva, můžou vám sem přinést ještě jednu káď?" Zeptá se velmi vlídným hlasem. Když se rozhodnete, požádá vás o vaše špinavé věci. Mezi tím donesly čisté, šlechtické oblečení.(Pokud jste si řekly ještě o jednu káď ihned jí přinesly a začali je obě dvě plnit horkou vodou.)

Arutha ConDoin - Liga Severu - 07. března 2009 13:52

"Ano ten co řval nejvíc jako první políbil hrot mého šípu." odpovím na žalářníka, očima ale stále sleduju ty neřády. Překvapí mě tedy, když dojde ke mě s ocelovou tyčí rozpálenou do oranžova s dřevěným držátkem, aby se nepopálil ten co ji drží za správný konec. Vezmu ji za ten držák a kouknu na něj a na Tuluntila. Počkám na nějakou jeho reakci. Pak si najdu pohledem toho co byl nejblíž svému vůdci a dojdu k němu. Koukám mu tvrdě do očí a ukážu rozpálený značkovač z velké blízky aby na obličeji cítil to horko a ještě na to fouknu, aby to horko pocítil co nejvíc. Bezeslova skloním železo před jeho přirození dost okatě míříc na něj a ne vedle něj. "Teď se modli abych měl pevnou ruku a trefil se na určené místo, to víš nikdy jsem to nedělal a ruka se mi může klepat. Stačí aby mi trochu ujela špatným směrem a..." schválně to utnu a nechám toho chlapa, aby mu došlo co tím myslím. Pořád mu ale pevně hledím do očí a jen periferním viděním kontroluju špičku rudého hrotu, abych chlapíka hned nespálil, ale aby cítil to horko blízko svého mužství. Doufám že promluví...

Udavač příběhu - 07. března 2009 14:44

"Mučírna" Muž už předtím vzlykal. Jakmile se Lienis přiblížil a k obličeji mu trochu dal ocel, muž jen vyvalil oči. Bylo vidět, jak má v očích slzy. Lienis začal ocel přibližovat a muž se rozbrečel a začal řvát, jako by ho na nože brali. Když s ním začal mluvit tam muž ještě něco vykřikoval. Nebylo mu moc rozumět. "Nééééé! Aldandon... Arm... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" Pokoušel se do řevu mluvit. Pak se uklidnil a začal velmi zhluboka dýchat. Naštvaně se pokusil plivnout na Liena, který se bez problémů vyhnul flusanci. Naštvaně pak muž začal mluvit. "Zabí mě! Dělej. Tak mě kurva zabij!!! Dělééj, na co čekáš! Zabí mě, do prdele..." A jako by umřel. Úplně se uvolnil a jako kdyby chtěl spadnout na zem.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 07. března 2009 14:56
	"Aldandon? A co mělo být to druhé slovo? Arm.. co?" Vidím, že chlap ale už nereaguje tak vezmu to horké železo a zkusím mu tu značku opravdu vypálit do třísel. Doufám, že se probere a budem moct pokračovat, protože tohle není smrtelné zranění.

BloodX - 07. března 2009 17:26

soukromá zpráva od BloodX pro Pokloním se a odejdu z místnosti. Počkán na přítele a s úsměvem se na něj podívám, chci něco říct, ale vzhledem k jeho výrazu si to rozmyslím. Zamířím za sluhou a v komnatě si nechám přinést druhou káď. Rychle za sebe sundám šaty, podám je sluhovi, poděkuji a s rozeběhem skočim do horké vody. Potopím se celým tělem i s hlavou a nechám se odmočit, potom až nebudu mít dostatek vzduchu vynořím se a začnu se drhnout. Případně si nechám dolít vodu. Ten král je celkem zvláštní.... Co Liene???

Lien z Mnoholesí - 07. března 2009 17:55

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro U krále - komnaty Když nás propustí, skoro si oddechnu úlevou, že už nemusím být ve společnosti tohoto vyšinutého skrčka. Konečně pryč... Jak je ale vidět, Blood mé antipatie ke zdejšímu panovníkovi nezdílí a úsměvů má na rozdávání. Alespoň že dobře platí. S tímhle měšcem bych si mohl dát na nějaký čas dovolenou, možná i koupit svou vlastní věž. Sice by nejspíše byla v dosti dezolátním stavu, ale stejně by to byla krása. Při cestě do našich pokojů přemýšlím ještě o dalších věcech, za které bych mohl nově nabyté zlaťáky utratit a díky pocitu bohatství se mi i podstatně zlepší nálada. Když vstoupíme do koupelny, tak je i na mé tváři možno zahlédnout lehký úsměv. Poté co nám přinesou druhou káď, se též naložím do lázně, ale místo skoku se spokojím s opatrným ponořením. Pak se též začnu drhnout, abych své tělo zbavil zaschlé krve. Ano velmi... zvláštní. Nejraději bych to formuloval jinak. Třeba tupec, vidlák, lidský odpad s naprostým nedostatkem důvtipu, ale to by nemuselo býti zdravé, zvlášť když se nacházíme na královském hradě. Ovšem radši bych vyhledával jeho společnost co nejméně, jeho mysl je... Jak to říct?... Poněkud nestálá a příště by už na nás nemusel být tak milý.

BloodX - 07. března 2009 18:05
	soukromá zpráva od BloodX pro Trochu se pousměji chystám se odpovědět, ale zaseknu se a pošlu sloužící pryč Děkujeme, můžete jít, už se postaráme... Dám jim rukou pokyn aby šli a počkám až si budu jist že odešli. Potom odpovím Proč prostě neřekneš že je na hlavu, je trošku magor, ale příde mi v pohodě Usměji se a začnu se věnovat vlasům, abych je pořádně vymyl.

Lien z Mnoholesí - 07. března 2009 19:15
	soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Komnaty Pousměji se nad Bloodovou přímostí. I tak by se to dalo říci. Já mám ovšem radši společnost poněkud moudřejších bytostí, se kterými může člověk vést konverzaci bez toho, aby se musel bát, že po něm někdo hodí hlavu... Když skončím s čištěním, pohodlně se opřu a zavřu oči. Koupel je velmi příjemná a dělá mému stuhlému svalstvu nanejvýš dobře.

Tuluntil Andarion Lainiril - 07. března 2009 21:25
	Mučírna Jak pozoruji dění kolem sebe, a vidím rozuzlení cele sitaace v tom, že Lienis chce vypálit znak do třísel zakříčím nahlas:Zadrž! Přeci máme i jiné metody, jak z vězňů dostaneme nějaké informace Přísním pohledem se dívám na vězně a s kovoou holí mířím směrem do jeho tváře.

Udavač příběhu - 09. března 2009 15:27

"Mučírna" Jakmile si se o trochu přiblížil s rozžhavenou ocelí, začal sebou šít. Oči se mu přetočili a byla mu vidět pouze bělima. Strašidelným hlasem začal mluvit. "AA. Všichni zhynete, vaše těla budou hnít po celém světě... Všichni, kdo tu jsou zhnijou. Já, já mocný Aldandon vás všechny do jednoho zabiji. Bídní červy a co se týče tebe Tuluntile! EEEEEE" Zasípá "Zhyneš nejpomalejší smrtí co kdy byla. Já osobně tě zabiji synu!" A muž zase jako by chtěl spadnout. Pak se probral a začal řvát. "Pusťte mě! Pusťte mě pryč, já tu nezůstanu ani minutu." Na chvíli přestane a zamyslí se. "Dobře, dobře. Řeknu vám všechno co vím, ale neubližujte mi, já. Já vám koupím nové věci, naučím vás různé věci. Vážně. Nelžu. EE, loupit umím, vraždit a další, jen mě nezabíjejte." Pak se od mříží ozve. "Drž hubu Jožko! Jestli jim cokoliv řekneš tak tě pán zabije."

Udavač příběhu - 09. března 2009 15:34

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Temná chodba" Utíkáš chodbou, kde je stěží na krok vidět. Slyšíš občas nějaké výkřiky. Ale moc si jich nevnímáš, spíš se soustřeďuješ na to kam běžíš. Když konečně uvidíš jaké si světýlko a zamíříš si to k němu s nadějí východu, zjistíš, že je to pouhá pochodeň a slepá ulička. Najednou se z temnoty ozve skřípavý hlas. "Dobrá duše. Neodcházej. Prosím." Když přistoupíš blíže uvidíš mříže. Z nich se ozývá hluboké dýchání. "Pohovoř si se mnou. Řekni mi tvůj příběh, já ti řeknu můj." A z temnoty vyleze k mřížím jaký si skřítek. Mřížemi se neprotáhneš ani ty a ani on. Vypadá jako hodný a usměvavý typ skřítka.

BloodX - 09. března 2009 15:50

soukromá zpráva od BloodX pro Komnata Když skončim a jsem si jist že už jsem absolutně čistý, taky se ještě nechám nakládat v horké vodě. Tak co budem dělat teď? Docela by mne zajímalo, co to bylo za holku co nám vlezla do vnitř, je mi jí líto, byla krásná. Nezasloužila si to.... Ale s tim už nic nenaděláme, máš náký nápad, co by sme mohli jít dělat?? Já sem si celkem odpočinul, a ve městě jsem zahlédl pár dívek, které by stáli za omrknutí... Chviličku se odmlčím a podívám se na přítele. Nebo bude lepší zjisti, kam se poděli ostatní??? To jsem si zase naběh...

Arutha ConDoin - Liga Severu - 09. března 2009 15:56

"Otočím se okamžitě na nově mluvícího. Váš pán vás MOŽNÁ zabije a kdoví kdy, pokud si vás najde, protože pravděpodobně zůstanete zde a pokud ne tak by váš slabí rozum vám měl napovědět, že by jste měli utíkat tak daleko jak to jen jde evidentně nejen před námi. Zato my jsme tu s rozžhaveným železem právě teď a tady a umíme léčit, abychom vás nezabili a uzdravili a mohli vás stále dokola mučit a vyslýchat." Otočím se k žalářníkovi ať mi podá další značkovací tyč pokud je v ohni a pokud ne, ať tam dá další. Stoupnu před toho co teď zvolal a přenechám toho původního Tuluntilovi.

Udavač příběhu - 09. března 2009 16:01

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Pokoj/ jídelna" Voda už pomalu vychládá a vy jste připraveni vylézt. Přijde sluha a pomůže vám ven, donese vám panské oblečení, do kterého si obléknete. Vypadáte jako nějací šlechtici. Pak vás sluha pozve na oběd. Ani jste si to neuvědomili a byly jste ve vodě skoro hodinu. Jdete za sluhou, dokud neotevře obrovské dveře. Uvnitř je krásný, naleštěný, dlouhý, černý stůl. Kolem bylo plno židlí, na kterých byly polštáře. Když jste se usadili, přinesly vám každému pečínku a velký tác s pečivem. Dostali jste krásně naleštěné stříbrné příbory. Lienovi nalili do číše víno a Bloodovi pivo. Pivo bylo studené a pěny bylo akorát. Při ochutnání bylo hořké.

Udavač příběhu - 09. března 2009 16:01

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Pokoj/ jídelna" Voda už pomalu vychládá a vy jste připraveni vylézt. Přijde sluha a pomůže vám ven, donese vám panské oblečení, do kterého si obléknete. Vypadáte jako nějací šlechtici. Pak vás sluha pozve na oběd. Ani jste si to neuvědomili a byly jste ve vodě skoro hodinu. Jdete za sluhou, dokud neotevře obrovské dveře. Uvnitř je krásný, naleštěný, dlouhý, černý stůl. Kolem bylo plno židlí, na kterých byly polštáře. Když jste se usadili, přinesly vám každému pečínku a velký tác s pečivem. Dostali jste krásně naleštěné stříbrné příbory. Lienovi nalili do číše víno a Bloodovi pivo. Pivo bylo studené a pěny bylo akorát. Při ochutnání bylo hořké.

Lien z Mnoholesí - 09. března 2009 18:35

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Komnaty - jídelna Lenoším v kádi, dokud mne vychládající voda nedonutí ji opustit. Když se hebkými panskými ručníky otřu do sucha, obléknu si šaty, jenž nám byly doneseny. Konečně si zase připadám jako člověk... Hm tahle látka je velmi příjemná. V nitru jsem velmi spokojený, ale navenek zachovávám vážný výraz, jak se sluší na pořádného mága. Když byla tak hloupá, že vlezla do místi, kde si netvor udělal svůj brloh, tak dobře jí tak. Jak se říká, za blbost se platí... Zase myslí na ženské? Ten si opravdu nedá pokoj... I když je pravda, že ženy v těchto krajích oplývají nadmírou krásy. Ale teď máme jiné věci na práci. V duchu se vyplísním za svou chvilkovou slabost a na Blooda se lehce zamračím. Teď není čas na honění sukní. Měli bychom pomoci s hledáním informací o nadcházejících zkouškách. Služebnicto nás odvede do jídelny, kde je již nachystán náš oběd, kteréhož se můj žaludek už nějakou chvilku stále nepříjemněji dožaduje. Jakmile zřím jídlo, prudce stoupne produkce slin v mých ústech a dostaví se nutkání okamžitě se na tu hostinu vrhnout a spořádat vše, co půjde. Přesto zachovávám dekorum, čekajíc na odchod sluhů, jenž nám nalévají nápoje. Tak tohle si nechám líbit. Naposledy jsem takto pojedl na akademii a od té doby již uplynulo mnoho vody. Když je služebnictvo konečně pryč, pustím se do jídla. Uzmu si kus pečiva a ukrojím pořádné sousto z pečeně. Takhle bychom měli jídávat pořád! Na to bych si dokázal hodně rychle zvyknout. Prohodím s plnou pusou směrem k příteli.

Anasta - 10. března 2009 00:53

No nakonec si to stou stratou rozmyslim. Nechce se mi lezt do te lákavé díry abych očistila svojí "dobrou dušičku" s prázdným žaludkem, navíc jsem už poměrně unavená a nechci se zašpinit ještě víc než jsem ... Možná, že vypadám jako zbabělec, ale takové věci co mě čekají na konci tehle chodby můžu zažívat celé dny a dokonce si to můžu i užívat...taková malá dovolená...Při těchle myšlenkách se pousměju nebo spíše spokojeně ušklíbnu.Dívám se na ostaní jak mizí v dáli. Potom se vydám Najít nějakeho nejbližšího sluhu.Prochazím se po hradě a prohlizím si ho. Najednou si všimnu že z nějakého pokoje vyleze nějaký člověk a jde směrem ke mě. Když je kousek ode mě tak ho zastavím a zeptám se ho "Kde bych tu našla..no..nebo spíše mám hlad kde mi tu dají najíst..?"A pokusím se o úsměv.

Udavač příběhu - 10. března 2009 21:07

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Chodba/ Jídelna" Nakonec si se obrátila a šla si prozkoumat hrad. Narazila si na sluhu kterého si oslovila. Ten tě bedlivě poslouchal a jakmile si domluvila, uklonil se rukou naznačil ať jdeš za ním. Procházeli jste chodbami, kterými už jsi předtím šla. Ovšem na hradě je to hotové bludiště. Konečně se zastavíte před velkými dveřmi. Sluha je rozevře a je vidět dlouhý černý lesklí stůl. Okolo něho plno krásných židlí s polštářem. Po chvilce si všimneš, že někdo sedí u stolu a láduje se. Když přijdeš blíž, zjistíš, že je to Blood a Lien. Sloužící tě usadí a přinesou ti talíř a stříbrné příbory. Na stole je krásná pečínka kterou se už láduje Lien a Blood. O kousek vedle je tác s čerstvým pečivem.

Udavač příběhu - 10. března 2009 21:07

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Chodba/ Jídelna" Nakonec si se obrátila a šla si prozkoumat hrad. Narazila si na sluhu kterého si oslovila. Ten tě bedlivě poslouchal a jakmile si domluvila, uklonil se rukou naznačil ať jdeš za ním. Procházeli jste chodbami, kterými už jsi předtím šla. Ovšem na hradě je to hotové bludiště. Konečně se zastavíte před velkými dveřmi. Sluha je rozevře a je vidět dlouhý černý lesklí stůl. Okolo něho plno krásných židlí s polštářem. Po chvilce si všimneš, že někdo sedí u stolu a láduje se. Když přijdeš blíž, zjistíš, že je to Blood a Lien. Sloužící tě usadí a přinesou ti talíř a stříbrné příbory. Na stole je krásná pečínka kterou se už láduje Lien a Blood. O kousek vedle je tác s čerstvým pečivem.

Udavač příběhu - 10. března 2009 21:07

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Chodba/ Jídelna" Nakonec si se obrátila a šla si prozkoumat hrad. Narazila si na sluhu kterého si oslovila. Ten tě bedlivě poslouchal a jakmile si domluvila, uklonil se rukou naznačil ať jdeš za ním. Procházeli jste chodbami, kterými už jsi předtím šla. Ovšem na hradě je to hotové bludiště. Konečně se zastavíte před velkými dveřmi. Sluha je rozevře a je vidět dlouhý černý lesklí stůl. Okolo něho plno krásných židlí s polštářem. Po chvilce si všimneš, že někdo sedí u stolu a láduje se. Když přijdeš blíž, zjistíš, že je to Blood a Lien. Sloužící tě usadí a přinesou ti talíř a stříbrné příbory. Na stole je krásná pečínka kterou se už láduje Lien a Blood. O kousek vedle je tác s čerstvým pečivem.

BloodX - 11. března 2009 15:24

soukromá zpráva od BloodX pro Jídelna V pokoji na Lienovu odpověd už nereáguji. Jsem trochu zklamán, ale i zahanben, Lien má zase pravdu. Vylezu a taky se otřu do sucha. Navléknu se do těch věcí co nám přinesli. Potom nás sluha odvede. Když se dotaneme do místnosti s jídlem. Mám chuť radostí vyskakovat do vzduchu. Po takovém zásahu si to jistě zasloužíme. Za sednu ke stolu a jen se koukám na nástroje co nám přinesli Co je k sakru tady tahle věc s tima třema hrotama?? Vim to, jo vidlička!! Nechápavě si prohlížím příbor, už jsem jim dlouho nejedl a nemohl jsem se rozpomenout. Když si konečně uvědomím k čemu to je, rychle si naberu abych nebyl za hlupáka, že nevim k čemu se to používá. Vypadá to totiž divně když na ni fascinovaně čučim. Tohle je to co jsem potřeboval.... Libuji si v jídle. To mne ale osloví Lien. Trochu zahanbeně se na něj podívám a jen doufám že moje tváře nacpané k prasknutí mu dají dostatečný důvod, proč nemůžu odpovědět a taky rovnou odpověď. Chvilku se ještě ládujeme ale to se otevřou dveře a do místnosti vstoupí sluha a hned za ním Anasta. Trochu vykulím oči a otočím se aby mi nebylo vidět do tváře a rychle vše co mám v puse se snažím spolknout. Je tuhle nám byl čert dlužnej, nesmí mne vidět že se cpu, jak neotesanec, byl bych se cítil trapně. Rychle všechno spolknu ani to moc nepokoušu. Zapiji to pivem. Zašeptám přes stůl Lienovi Koukej, vrány se stahují k jídlu... Lehce poukážu směrem ke dveřím. A lehce se pousměji.

BloodX - 11. března 2009 15:25

soukromá zpráva od BloodX pro Chvilku se ještě ládujeme ale to se otevřou dveře a do místnosti vstoupí sluha a hned za ním Anasta. Trochu vykulím oči a otočím se aby mi nebylo vidět do tváře a rychle vše co mám v puse se snažím spolknout. Je tuhle nám byl čert dlužnej, nesmí mne vidět že se cpu, jak neotesanec, byl bych se cítil trapně. Rychle všechno spolknu ani to moc nepokoušu. Zapiji to pivem. Zašeptám přes stůl Lienovi Koukej, vrány se stahují k jídlu... Lehce poukážu směrem ke dveřím. A lehce se pousměji.

Lien z Mnoholesí - 11. března 2009 20:01
	soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Jídelna Plně se věnuji jídlu, když mne Blood upozorní na nově příchozí. Zvědavě zvednu hlavu, abych se podíval, kdo to je. Vrány? Jaké vrány? Avšak je to jen Anasta. Kdepak jsou asi ostatní? Na odpověď Bloodovi jen něco nesrozumitelného zabručím a pokynutím hlavy pozvu Anastu, aby si k nám přisedla. Zvláštní, že se mi tři pořád scházíme u jednoho stolu...

Lien z Mnoholesí - 11. března 2009 20:01
	soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Jídelna Plně se věnuji jídlu, když mne Blood upozorní na nově příchozí. Zvědavě zvednu hlavu, abych se podíval, kdo to je. Vrány? Jaké vrány? Avšak je to jen Anasta. Kdepak jsou asi ostatní? Na odpověď Bloodovi jen něco nesrozumitelného zabručím a pokynutím hlavy pozvu Anastu, aby si k nám přisedla. Zvláštní, že se mi tři pořád scházíme u jednoho stolu...

Hettar - 11. března 2009 21:15

Toto mučení asi míjí s účinkem... Nějaká osobnost jako by mu vyhrožovala, nebo ho nějak ovldala či co.... Tohle se mi vůbec nelíbí, do čeho jsem se to sakra zapletl? To jsem zvědavý jestli to bude stát za tu odměnu. Třeba jo.Můžu li se zeptat Tuntullile, jaké jsou ty jiné metody? řeknu jakoby znaveně. Chlape, obávám se pokud nám neřekneš vše co víš tak ti opravdu nebude hrozit je on ale i já. obořím se na vězně. Jestli okamžitě nazačne sypat vše co ví, asi se na něj naštvu. Tvůj pán tě opustil, nemáš co ztratit, přiznej to, horší než smrt mučením to být nemůže, popřípadě opravdu věřím Tuntullilovi že opravdu zná i jiné metody.

Anasta - 12. března 2009 14:24

soukromá zpráva od Anasta pro Naznači mi ať jdu za ním.Procházíme tím bludištěm chodeb, snažím se aspoň trochu i zapamatovat ty chodby kterýma procházíme. Když dojdeme k vekým dveřím a vejdu dovnitř zapomenu cestu co sem se snažila zapamatovat ani mi to nejak nevadí mám totiž strašný hlad. Všimnu si, že tam je i někdo jiný.Blood a Lien.Tak na tyhle dva sem se opravdu tešila a nemohla sem se dočat až je potkám. Sednu si k nim Doufám že se aspoň v klidu najím....Vemu si čerstvé pečivo...Ulomím kousek a podívám se na ty dva.

Anasta - 12. března 2009 14:24

soukromá zpráva od Anasta pro Naznači mi ať jdu za ním.Procházíme tím bludištěm chodeb, snažím se aspoň trochu i zapamatovat ty chodby kterýma procházíme. Když dojdeme k vekým dveřím a vejdu dovnitř zapomenu cestu co sem se snažila zapamatovat ani mi to nejak nevadí mám totiž strašný hlad. Všimnu si, že tam je i někdo jiný.Blood a Lien.Tak na tyhle dva sem se opravdu tešila a nemohla sem se dočat až je potkám. Sednu si k nim Doufám že se aspoň v klidu najím....Vemu si čerstvé pečivo...Ulomím kousek a podívám se na ty dva.

.Krucifix - 14. března 2009 17:15

soukromá zpráva od .Krucifix pro Temná chodba vesele si poskakuju temnou chodbou- i když si vidím sotva na nos. Prakovkou před sebou šmátrám podobně jako slepec a pak abych se do role slepce vžil pořádně zavřu oči a druhou volnou rukou šmátrám ve tmě pod sebou Světlo útočíííííííí skokem se vrhnu k zemi. Původně jsem se měl jen přikrčit, ale jedna noha se zamotala do prakovky, druhá uklouzla a nebylo čeho se chytit. Au...slepci to mají vážně těžký zvednu se- a když uslyším toho někoho jak na mě hovoří v první řadě jsem nadšen. Když však nevidím odkud hlas vychází povzdechnu si asi jsem se uhodil do hlavy...Taková škoda pak se hlas ozve velmi blízko mého ucha otočím se tím směrem se širokým úsměvem A já už jsem myslel že žádného ducha nepotkám. Ahoj. Ty jsi duch někoho koho umučili nebo oběsili? jsi takový ten který kvílí v chodbě a děsí lidi? Mám jednoho kamaráda, vlastně se te´d rozmnožil v mnoho kamarádů a ty by určitě měli děsnou radost z toho, že tě uvidí a ...aha vidím že je za mřížemi a moc průhledný zrovna neni. Povzdechnu si mě se to snad nikdy nepoštěstí ani se moc nemusím krčit. poslechnu co mi říká a už souhlasně kývám takže nejdřív já rozhlédnu se- jako by odněkud mohla přiletět nějaká židle, ale pak se spokojím se studenou zemí Jmenuju se Krucifix. To jméno vzniklo docela zajímavě. matka - když mě v hrozných bolestech rodila, tak to prostě vykřikla a bylo to a já vypadl na svět. Samozřejmě že si to nepamatuju, ale takhle mi to vždycky vyprávěli. Narodil jsem se s touhle dlouhou oháňkou pohladím svůj culík která byla k matce prý přidělaná nebo co, tak mi jí museli ustříhnout, asi na tuhle délku. (tím mám na mysli pupeční šňůru) bylo divný, že když se rodila sestřička- samozřejmě mi bylo zakázaný se dívat- měla tu šňůrovinou věc někde v břichu. chytře mě napadlo, že tak se asi rozlišuje kluk a holka... zazubím se ¨No a pak když už mohla cupitat nám jednou utekla z domku. Samozřejmě u naší rasy je to naprosto normální, ale ona byla čerství chozenec. Hledaly jsme a hledaly až jsme jí našly na jedný zřícenině pár dní od naší vesničky. Stála na hradbách a no....divně se to popisuje. prostě udělala krok dopředu do prázdna a místo toho aby spadla sešla po neviditelných schodech až k nám dolů. Po ní to samozřejmě zkoušelo hodně šotků, tak jsme pod zříceninou musely udělat hromadný hrob. je tam takový hlídač a vždy když jde někdo zkusit jít po neviditelných schodech musí jako vstup vykopat jeden hrob...Sám jsem to ještě nezkoušel...Co ty...nechceš to zkusit?

Udavač příběhu - 15. března 2009 11:34

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Temná chodba" Skřítek na tebe s údivem kouká, zřejmě se ještě z žádným šotkem nesetkal. Občas se usmál. Jakmile si skončil proslov začal se lehce a krátce smát. Dá se říct, že se uchychtnul. "Já jsem Habiš. Jsem malí skřítek z temného lesa. To jsme taky takhle jednou měli hostinu a oni tam přiběhli skřeti, začali řvát něco. "Hugu hag, haga hunguge. Já jsem jim na to začal odpovídat. Ištarate, mugso munde, ala bunde sute. Ani jeden jsme nevěděli o čem ten druhý mluví. Ti magoři pak ale ostatní pobili. Já jsem přežil, pak mi tam zase začali něco kvákat a já na to. Buď ticho ty jedna velbloudí prdel. A co se nastalo, ten parchant začal normálně mluvit. Koukal jsem jak myš. Snažil jsem se odletět, ale chytli mě dřív než jsem stačil vzlétnout. A to mě takhle dostali k nějakému tomu jejich pánovy. Aldandon se myslím jmenoval. By to hnusák, furt na mě testoval nová kouzla, pak začal něco čarovat a zmize, myslel jsem si, že je neviditelný, to ovšem mohl, ale nesměl by se hýbat, jinak by jsem ho zase viděl, tak mi došlo, že asi udělal nový kouzlo. Říkal jsem, že je to divné a nejde to, ale oni mě vyvedli z omylu. Doslova mě omyli. No a pak se mi podařilo utéct, když jsem řekl vojákům co se stalo, nevěřili mi a zavřeli mě sem, vypatlanci." Řekne uraženě a začne si létat po místnosti. "Hele, pomoz mi ven... Něco ti pak ukážu, budeš čumět, budeme vyvádět neplechy a prolejzat různý štěrbiny. Co ty na to?" A chytne se za mříže, kterými sotva prostrčí malinkou ručičku.

.Krucifix - 15. března 2009 13:15

rande se skřítkem kulím oči jako taková ta hnusná psí rasa s plcatou tlamou a můj úžas roste v úsměv a pak začnu nadšeně poskakovat po chodbě Jo jo! To by bylo vážně skvělý. už jsem si říkal- když si začal vyprávět že by bylo divný kdybys bydlel v týhle divný cele. A to ses nechal chytit schválně aby tě sem dali? Kolik z těch strážců si proklel a očaroval? Jé ty lítáš? Můžeš mi ukázat jak to mam dělat? Vždycky jsem zkoušel lítat, ale prostě na to nemůžu přijít. nebo by bylo dobrý kdybys mi na azdku vyčaroval polštářek- to by pak ty pády tak moc nebolely.... a tak dále. mezi tím šátrám ve svých váčcích až mi zacinká v ruce paklíč. Sundám lucernu co visí u stěny a vtisknu její držadlo do skřítkovo ruky Drž to takhle, a´t na to vidim. Za chvilku budeš moct lítat kde se ti zlíbí. pak mi ukážeš který z těch strážců to udělala a já mu za to dám do postele napínáčky za chvilku se ozve svobodné cvak

Lien z Mnoholesí - 15. března 2009 19:33

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Jídelna Koutkem oka sleduji Anastu, jak si k nám přisedla a vzala si kousek pečiva. Alespoň by mohla pozdravit, když přijde ke stolu. Nejspíše ji nikdo neučil základy slušného chování... Ovšem já narozdíl od ní poučen byl. Polknu sousto a promluvím. Dobrou chuť přeji. Kdepak jsou ostatní? Loknu si vína a začnu krájet další kus pečínky, přitom ale nespouštím oči z Anasty a čekám, co mi odpoví.

Lien z Mnoholesí - 15. března 2009 19:33

soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Jídelna Koutkem oka sleduji Anastu, jak si k nám přisedla a vzala si kousek pečiva. Alespoň by mohla pozdravit, když přijde ke stolu. Nejspíše ji nikdo neučil základy slušného chování... Ovšem já narozdíl od ní poučen byl. Polknu sousto a promluvím. Dobrou chuť přeji. Kdepak jsou ostatní? Loknu si vína a začnu krájet další kus pečínky, přitom ale nespouštím oči z Anasty a čekám, co mi odpoví.

Udavač příběhu - 16. března 2009 19:13

"Vězení" "Krucifix" Pomalu se začneš šťourat v zámku, nejprve to vypadá, jako by se s ním nedalo ani hnout, ale po chvilce se ozve hlasité "Cvak" Zámek se ihned uvolnil a spadl na zem. Dveře od žaláře se otevřeli a skřítek vyletěl ven. "Děkuju ti, Krucifixe, budeme nejlepčejší kamarádi a já ti ukážu toho lumpa. Ty mu dáš špendlíky do postele a já ho pokoušu a poštípu. Haha" Zasměje se na závěr a začne dělat krásné přemety. Pomalu jdete zpět, není vidět na krok, ale skřítek, jako by to znal, tě dovede ke zbytku družiny. Zrovna tam někoho týrají. Lienis má nastraženou ruku, těsně u třísla mučence. Skřítek vzlétne a ukáže na Tuluntila. "Ten, ten to byl. Nechal mě zatknout a pak mě zavřeli do té hnusné místnosti. Hráááá, na něj." A začne hlavou narážet do Tuluntila, jak se zdá vůbec mu to nevadí. Po chvilce však malí skřítek začne kousat Tuluntila do ruky, to už ho naštve a odhodí malého skřítka, který letí vzduchem, dokud se nezastaví. "Tak to už by stačilo!" Zakřičí Tuluntil na malého skřítka. Ten se zarazí a zaletí se schovat za Krucifixe. Potém pomalým krokem přistoupí k mučícímu a zašeptá mu do ucha. "Mám pro tebe tři varianty. Dvě jsou bolestivé a nepříjemné, ta další je bezbolestná. Tak za prví. Tady náš Lienis ti vypálí, krásný značek na tříslo a pak jeden ještě na zadnici. A kdo ví, jestli mu neujede u třísla ruka a nezajede trochu výš. Ouuu. To bych nechtěl. Další je, že se to dostanu do hlavy násilím. Bude to bolet, víc než by ti spálil toho tvého vrabčáka. Navíc bych si pak mohl dělat s tebou co bych chtěl. No a ta třetí je, že budeš mluvit. Maximálně si tady do tebe někdo bouchne, jelikož bude hodně naštvaný. No? Rozhodni se, nechám to na tobě." Řekne Tuluntil tichým hlasem. Né tolik, aby to každý z vás neslyšel. Vězeň dlouho nic neříká, mezi tím tam přišlo 7 vojáků a dali vám tam každému židli. Tuluntil se na jednu z nich posadil, a čekal, jak se vězeň vyjádří. Když dlouho nic neříkal, vstal kapitán, jenž ho měl před vaším příchodem na starost a prudkou ranou mu udeřil jednu do zubů. Kdyby muže nedrželi pouta, určitě by se svalil na zem, jelikož pak vyplivl tři zuby, které byly skoro hnědé. Z pusy mu tekla krev. "Tak jestli nebudeš mluvit, nechám přesvědčení tady na ostatních, ať se k tomu vyjádří. Jinak Krucifixi, nechceš si něco vyzkoušet? Je tu plno nádobíčka." Řekl a pousmál se. Několik vojáků přinesly stůl s věcmi. Byly tam velké kovové kleště, které měli na sobě ještě stopy krve. Kus železa připomínající tvarem a velikostí dýku, ale na špičce bylo několik závitů. Další věc držel již v ruce Lienis, který už stál opodál, železo ale pomalu vychládalo. Na stůl vojáci dále přinesly velké kovové nůžky, zakončené špičáky zahnutými do sebe. Velký pilník s obrovskými hroty, který bude jistě dosti těžký, neboť ho nesly dva vojáci. Na dali také několik dříve, které byly nejprve děsně úzké a postupně se rozšiřovali. Kovovou palici, která měla na jedné straně bodec. Malí meč, který měl záseky směrem do meče. (Při bodnutí se nic zvláštního nestane, ale při vytáhnutí dovede potrhat orgány, svaly, šlachy, žíly a další důležité věci pro život člověka.) Na stůl také dali několik obvazů a dvě láhve tvrdého alkoholu. Skřítek, jenž přišel s Krucifixem sedí uraženě na židli.

Teddy - 16. března 2009 20:19
	Vězení Sednu si na jednu ze židlí a vše z dáli pozoruji...

Anasta - 17. března 2009 13:21
	soukromá zpráva od Anasta pro Když mi Lien popřeje dobrou chuť jen se pousměju a odpovím mu s mojím obvyklím ušklebkem ..."Děkuji tobě taky přeji dobrou chuť ..."Ano tak ten by to vychováni měl.... a vezmu si kousek pečínky ...

Anasta - 17. března 2009 13:21
	soukromá zpráva od Anasta pro Když mi Lien popřeje dobrou chuť jen se pousměju a odpovím mu s mojím obvyklím ušklebkem ..."Děkuji tobě taky přeji dobrou chuť ..."Ano tak ten by to vychováni měl.... a vezmu si kousek pečínky ...

BloodX - 17. března 2009 16:07
	soukromá zpráva od BloodX pro Jídelna Jen sleduji, jak Anasta pomalu přichází. Sleduji ji: Počkám až si přisedne a asi trochu najivně očekávám že pozdraví, No nic tak to zbude aspoň na nás Dobré odpoledne přeji Řeknu a hned po mě popřeje Lien Anastě dobrou chuť. A zeptá se na ostatní. Dám si sousto do pusy, sleduji Anasta a čekám co nám odpoví, teda pokud.

BloodX - 17. března 2009 16:09
	soukromá zpráva od BloodX pro Jídelna Jen sleduji, jak Anasta pomalu přichází. Sleduji ji: Počkám až si přisedne a asi trochu najivně očekávám že pozdraví, No nic tak to zbude aspoň na nás Dobré odpoledne přeji Řeknu a hned po mě popřeje Lien Anastě dobrou chuť. A zeptá se na ostatní. Dám si sousto do pusy, sleduji Anasta a čekám co nám odpoví, teda pokud.

Habiš - 17. března 2009 21:12
	Hmm zajímalo by mě proč je ten dotyčnej mučen...co udělal tak špatnýho?Neměla bych si s ním skusit promluvit??Ale co když on nic neví a nebo co když ví ale nechce jim to říci?proč by to měl říkat mě? jen vzlétnu a letím k Tuluntilovi Co z něj chcete dostat?A kdo to vůbec je?

Udavač příběhu - 17. března 2009 21:39

"Vězení" Habiš krásně vzlétne a zeptá se Tuluntila proč mu to všechno dělají. "Zaútočil na nás, spolu se svými kumpány v Ghetu. Pokusili se nás zbít a poštvali na nás psi. Nebýt tady zkušeností ostatních, tak by jsme tam všichni zařvali. A tady kapitánovi se je podařilo zajmout, když nás hledali. Tak je teď vyslýcháme, z bratříčkování se s Aldandonem a Ryfriori. Nevíš o tom něco? Přeci jen jsem tě uvěznil z důvodu Aldandona." Řekne pokusem o příjemný hlas, ovšem jeho chraptění mu to nedovolí.

Habiš - 17. března 2009 22:00

Jo jasně že o něm něco vím...Ten parchant si na mě zkoušel kouzla!! a jen naštvaně odlétám pryč.. Hajzl jeden...Ale je dobře že zmizel..Ale nevím chtěla bych zjistit co to bylo za nové kouzlo.. Poletuji si po místnosti...Ale létám co nejvýš aby na mě nedošáhli.. Koukám že se snažíš být příjemným a co ti ten Aldandon udělal?že ho chceš najít nebo tak? To by mě zajímalo co po něm chce..ale já bych ho taky ráda našla...nelíbilo se mi jak se mnou zacházel.. Ale pokud bys byl tak hodný tak bych s ním skusil promluvit..pokud teda chceš.. Hmm ale na co bych se ho ptala?Mno doufám že řekne že si ho vyslechne sám...

.Krucifix - 17. března 2009 22:16

vězení rozběhnu se za skřítkem a párkrát povyskočím- no prostě se pokusím taky vzlétnou,t ale vždy to skončí jen pádem a tím, že na mě skřítek musí čekat. Když obviní Tuluntila, zarazím se a trochu překvapeně vyvalím oči Jsem jseš...jseš si jistej? Byl to vážně on? to už ale skřítek začíná s útokem. když se za mě schová, řeknu na svou obranu eh....čekal jsem až ho zaměstnáš a pak jsem ho chtěl kopnout pod koleno... prohlásím a široce se rozkročím a pak zamávám rukama, aby si mě všimnul Tuluntile? proč jsi toho nebohého dobrého skřítka zavřel do cely? ale to by mě musel oslovený poslouchat. ten se věnuje tomu kterýho mučí Jéééé, tebe mučí? To asi bolí co? No, netváříš se moc nadšeně a už u něho stojím a pak zaslechnu něco o vrabčácích Vrabčák? Chudáčku, kdyby tam měl vrabce asi se taky tvářím jako ty....Cože provedl? pak se mi ale nabídne to s tim mučením- očka se mi rozzáří. Vvvážně můžu? nakloním se k mučenému Můžu tě mučit? Jen bych si jednou ďobl, hrozně mě zajímá jaké to je.... vezmu kleště a podívám se na vězně. pak si k němu přisunu židli, a i tak musim stát na špičkách. a začnu mu pižlat vlasy Trp trp muhahahaha

Arutha ConDoin - Liga Severu - 18. března 2009 16:58

Vezmu své železo zpět do ohně, protože vidím, že za tu dobu vychládlo z ostře žlutého do sytě červené. Svým pohledem, ale bedlivě probodávám, svou oběť, aby věděla, že se vrátím, až bude železo opět v kondici a doufám, že se přizná, protože jsem nikdy nemučil a stačilo to jen zahrát dost tvrdě. Nerad zbytečně ubližuji lidem. Když to musí být v bitvě, radši lukem zabíjím na jednu ránu a nesnažím se jen působit bolest. Takže zatím čekám co vzejde z Tuluntilovi pohružky a konání toho nového šotka. S tím, že přemýšlím, kde se tu vzal ten skřítek či co to je.

Anasta - 19. března 2009 15:07
	soukromá zpráva od Anasta pro Když popje i Blood tak sejen pousmeju a odpovim..."Tobe taky....." a utru si pusu do ubrousku....Taaak a ted mi ke stesti uz jen chybi jenda vec...vana...a tepla voda..."ostatní li nekam do sklepa nebo kam...sama nevím..."Pokrcim rameny a vezmu si jeste jednu housku...a sním ji.Pomalu ji odlubávám.

Anasta - 19. března 2009 15:07
	soukromá zpráva od Anasta pro Když popje i Blood tak sejen pousmeju a odpovim..."Tobe taky....." a utru si pusu do ubrousku....Taaak a ted mi ke stesti uz jen chybi jenda vec...vana...a tepla voda..."ostatní li nekam do sklepa nebo kam...sama nevím..."Pokrcim rameny a vezmu si jeste jednu housku...a sním ji.Pomalu ji odlubávám.

Tuluntil Andarion Lainiril - 19. března 2009 16:23

"Vězení" Jakmile se mě zeptá skřítek, kouknu se na něho a dopovím. "Takhle. Je to generál Ryfriorů, kteří jsou jednou z nejobávanějších skupin na kontinentu. Loupí a drancují jen pro svojí zábavu a potěšení. Zabíjejí nebohé a bezbranné. Také nám pravděpodobně ukradli draka. Naší chloubu na světě, jelikož byl hodně výjimečný. Aldandon o něm věděl všechno, úplně všechno co šlo, vyrůstal s nim stejně jako králův předek. Domníváme se tedy, že ho má on. Chceme vědět pravdu a tihle dobrodruzi ji mají zjistit, dostanou za to také zaplaceno." Odpovím a lehce otočím hlavu na vězně. "Ne!" Odpovím na jeho otázku, o pomoci s mučicím. Na otázku Krucifixe moc nereaguji a zkouším se dostat do hlavy mučícímu.

Lien z Mnoholesí - 19. března 2009 17:01
	soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Jídelna Do sklepa? To by mne zajímalo, co tam dělají... Polknu další sousto a otočím se na Blooda. Možná by stálo za to, se po jídle za nimy podívat. Stejně nemáme nic jiného na práci. Co ty na to? Pak zase zpátky na Anastu. Mohli bychom tam jít všichni.

Lien z Mnoholesí - 19. března 2009 17:01
	soukromá zpráva od Lien z Mnoholesí pro Jídelna Do sklepa? To by mne zajímalo, co tam dělají... Polknu další sousto a otočím se na Blooda. Možná by stálo za to, se po jídle za nimy podívat. Stejně nemáme nic jiného na práci. Co ty na to? Pak zase zpátky na Anastu. Mohli bychom tam jít všichni.

Udavač příběhu - 19. března 2009 21:10

"Vězení" Muž schválně na Krucifixe nereaguje a když si přisune židli, zděšeně se podívá co to chce dělat. Strážný se pouze pousměje a řekne. "Jen tak dál chlapče, jen tak dál." Muž zděšeně co chce dělat kouká po věcech vedle. Jakmile si vezme do ruky kleště, muž zavře oči a zatne zuby. Krucifix pevně uchytí chomáč vlasů a začne pomalinku trhat. Muž křičí a škube s sebou. Čím více s sebou šije, tím více ho to bolí. Krucifix pak prudce trhne a v kleštích zůstal pouhý chomáč, zkrvavených vlasů. Muži se z hlavy jen valí krev. Je mu vidět i kus kosti, neboť část vlasů byla vytržena i s kůží. Krucifix začne opět trhat vlasy. Už je v polovině a přistoupí k němu strážný. "Počkej, já tě to naučím." A do ruky si vezme dřevěné špalíčky. Jeden mu začne strkat pod nehty na ruce. Neuvěřitelně muž křičí bolestí. Ale to už má jeden špalíček v ruce. Pak vezme těžkou palici a postaví jí na zem. Židli s Krucifixem trochu odsunul, aby se mu něco nestalo. Topůrko od palice položil na zem a nastavil bodnou hranu přesně na jeho nohu. Palici vzpřímil a poslal jí přímo na nohu. Palice letěla, ve vzduchu se vznášela napjatá atmosféra. Najednou byl slyšet tvrdý a křupavý dopad. Palice projela nohou jako nůž máslem. Z nohy se začala valit krev. Muž už brečel, ale stále nic neříkal. "Tak co ty čuramedáne?! Budeš mluvit, nebo chceš ještě víc?!" Zeptá se ho voják. Vězeň jen plivne vojákovi do tváře se slzami v očích. Voják pokrčí rameny a otře si plivanec. Potichu řekne. "No jak chceš." Vezme rozpálenou tyč, kterou dal Lienis do ohně opět nahřát. Ku podivu byla už opět rudá. Zřejmě je tam velký žár. Rozpálenou tyč vezme do pravé ruky a levou si jí trochu podepře. Chvíli sleduje tříslo, kam to vypálí. Rozpřáhne se a snaží se vést rychlí a přesný tah na jeho třísly. Krucifix o něco požádá a zaklepá na vojáka akorát, když chce vypálit znak. Voják se lekl a rukou uhnul pryč. Její rychlost se nedala zastavit a byla odkloněná přímo od třísla. Muž se to snažil zastavit, ale nešlo to. Rozžhavené železo se přichytilo přímo na pohlaví muže. Bolest, kterou muž prožíval, jste prožívali též (Muži). Začal nahlas křičet, z očí se mu valili slzy a z pohlaví se kouřilo. Dokonce i Krucifixovi, který vše bere s nadhledem, bylo smutno a cítil trochu vinnu. Strážný si oddechl a vyvalil oči. Utřel si z čela pot a pohlédl na ostatní. Muž velmi tiše šeptal. "On... On... Zabije... Zabije... Nevíte... Nevíte... On... Nééé... Já... Jááá... Nemůžu... Bolest... ÁÁÁÁÁ!!!" Zařve nakonec skřípavým hlasem a opět se rozbrečí. Voják si pouze vezme divný meč a poručí aby stůl odnesli. Něco pošeptal vojákovy, který právě přišel s několika muži pro věci. Odnesli stůl a po chvilce přišly s hlubokým sudem. Byl vysoký zhruba 2,5 sáhu. Přitáhlo ho zhruba 20 mužů. Sud se tam vešel a mě asi jen 5 sáhů rezervu. Nahoře byla jednoduchá kladka. Od ní vedl nenápadný provaz po zdi až dolu, za muže, kterého mučíte. Muži ho dosunuli na místo přesně pod kladku a většina odešla. Sundali provaz a také muže, který vyčerpáním a bolestí skoro spadl na zem. Položili ho a za nohy mu pevně přivázali provaz. Tuluntil už neměl žádnou šanci se mu dostat do hlavy. Muži, jenž zůstali vytáhli muže do výšky a velitel se zeptal."Tak naposled. Řekni nám co víš." Muži, jenž byly ve věznici, jen nečinně přihlíželi skrze mříže zařvali. "Nic neříkej, zabije nás!" Chvíli jste čekali, ale muži ho pak pomalu začali spouštět do vody. Cukal sebou, jako by měl energie na rozdávání. Chvíli ho tam nechali a pak ho vytáhly. Slyšeli jste jak muž dýchá z hluboka. Velitel si zatím prohazoval v rukou divný meč. Podruhé už ho ale do vody neponořili a postavili ho na zem. Vláčně se kymácel ze strany na stranu div nespadl. "Tak povídej, nebo tě zabiju!" Muž mu vyčerpáním neodpověděl a jen se kymácel ze strany na stranu. "Mluv ty jeden zasranej šmejde!!" Zakřičel a bodl mu do levé nohy meč. Prudce ho vytáhl a z nohy se mu začala valit krev. Pak ho vojáci opět zvedly a začali ho potápět do vody. Nakonec ho vytáhli a muž řekl. "Já, já. Já to řek... řek... řeknu. Al... Al... Ale je... je... jen je… je… jemu." A ukáže na Lienise. “Al… Al… Al… Ale Mus… Mus… Musíme být sa… sa… sa… sami. Ji… Ji… Jinak n… n… ne.“

Habiš - 19. března 2009 21:28
	Vznáším se vznáším a pak jen dodám.. Pokud vám tu vykrvácí , tak vám asi nic neřekne... A letím ke krucifixovi Asi tě to baví...ale mě se tohle nelíbí promiň... A odlétám jinam jsem naštvaná...Ještě se naposledy otočím na krucifixe a pak mizím někde v chodbách a hledám nějaký volný pokoj kde bych si odpočinula..Létání unavuje...

Arutha ConDoin - Liga Severu - 20. března 2009 07:33

Překvapeně zvednu jedno obočí. Po tom mučení jsem čekal spoustu věcí, ale ne že bude chtít mluvit se mnou. Udělám ty tři kroky co mě dělí od Tuluntila a pošeptám mu do ucha: "Vemte sebou i ty ostatní, mohli by ovlivnit to co bude chtít říct a nebo jestli to bude vůbec chtít říct." pak přejdu k sudu u kterého stojí vyslýchaný a naberu něčím vodu a chrstnu to jeho rozkrok, abych zmírnil bolest, kterou teď musí cítit. Jsem rád, že jsem mu to nezpůsobil já, ale pro jistotu, to nedám najevo. Počkám až všichni odejdou a zůstanu s tím člověkem sám. Nic neřeknu jej dál upřeně sleduju jestli nezačne sám.

Hettar - 21. března 2009 09:59

AU? To muselo bolet. Chudák, tohle bych nechtěl, pro nikoho, hoši to jste nemuseli. a otřepu se když mu spálí rozkrok. Proč nám to nemůže říct všem? Stejně pkud Lienis usoudí že to potřebujeme vědět všichni tak nám to řekne.Lienisi? Mám jít s tím dopisem pro krále nebo počkat a jít až za chvíli?Lienisi, trocha vody nepomůže, abys mu nějak pomohl, musel bys to dát do vody na asi tak dvacet minut, pak by tam snad neměl puchýře, mohlo by mu to dost vadit. Nemám však nic proti tomu se vzdálit.

Tuluntil Andarion Lainiril - 21. března 2009 12:04
	"Mučírna" Jen kývnu hlavou a zvednu se ze židle. Chvíli jen koukám na Lienise a muže. Poté se otočím a jako poslední odejdu.

BloodX - 21. března 2009 19:59

soukromá zpráva od BloodX pro Jídelna Myslim že je to výborný nápad. Aspoň se zase spojíme a nebudeme chodit tady sami. můžem se lépe začít poznávat, když nás čeká ten úkol.... Odpovím na Lienovu poznámku. Otočím se na Anastu Můžem začít třeba u tebe. Musíš mít velmi zajímavý život. A mě by to docela zajímalo. Můžem si to teďka v klidu u jídla říct. Myslim že je tu velmi příjemná atmosféra na to abychom se mohli lépe poznat. Naberu si trochu masa, strčím ho do pusi a zapiji pořádně pivem. Pak zase upřu na Anastu pohled učekávajíc reakci. Stejně bude pasivní, takže se asi nic nedozvínme a připojíme se zase k družině. Příjemně se usměji.

BloodX - 21. března 2009 20:01

soukromá zpráva od BloodX pro Myslim že je to výborný nápad. Aspoň se zase spojíme a nebudeme chodit tady sami. můžem se lépe začít poznávat, když nás čeká ten úkol.... Odpovím na Lienovu poznámku. Otočím se na Anastu Můžem začít třeba u tebe. Musíš mít velmi zajímavý život. A mě by to docela zajímalo. Můžem si to teďka v klidu u jídla říct. Myslim že je tu velmi příjemná atmosféra na to abychom se mohli lépe poznat. Naberu si trochu masa, strčím ho do pusi a zapiji pořádně pivem. Pak zase upřu na Anastu pohled učekávajíc reakci. Stejně bude pasivní, takže se asi nic nedozvínme a připojíme se zase k družině. Příjemně se usměji.

Teddy - 21. března 2009 22:40
	"Mučírna" Vyděšeně koukám na mučení před mnou a v duchu se ptám: Tak jsem zvědav co tohle mučení přinese nám, k výpravě na ostrov. Prostě na nás zaútočili a teď mají svůj trest, takže bych toho mučení asi už nechal.... Při těchto myšlenkách se snažím koukat jiným směrem, než na osobu, která je zrovna drsným způsobem, mučena. A čekám co se bude dít dál....

.Krucifix - 22. března 2009 00:09

mučky mučky prve chci jen pižlat vlasy a ani nevim proč prostě jednou škubnu víc a vezmu to omylem i s kouskem kůže. Pak následuje to udivení a zaklepání na vojáka. To že byl muž popálen v tamtěch bolestivých místech mě přinutí sjet ke svému přirození (jako bych ho snad chtěl uklidnit) a polknout Promiňzašeptám k zmučenému, který to sotva asi vnímá. Obdivuju jeho výdrž když přitáhnou sud, postavím se na špičky a nahlédnu do něho. Když započne i to topení, zeptám se a nebylo by lepší, kldyby jste ho v tom přinutily plavat? chvilka ticha Jemu? jemu? proč to neřekneš mě? a je to dobrý příběh? víš já miluju dobrý příběhy. už jsem ti vyprávěl jak jsem jablkem zabil draka? Slunil se podemnou asi stovky a stovky...prostě moc nízko. A mě napadlo hodit dolů jablko- abych poslouchal jak dlouho bude padat a jak je to hluboko- víš byla tam mlha...a pak...no páni...vážně strašný řev.... když Habiš odchází, vypluju za ním na chodbu a oklepu se Kam jdeš? Nebo vlastně letíš....taky by se to dalo nazvat chůzí po vzduchu...heleď, naučíš mě to?

Udavač příběhu - 22. března 2009 12:57

-_-_-_-_- "Temná chodba" Nakonec všichni odejdete a necháte tam Lienise samotného. Slyšíte jak tam něco jen bručí a občas jak zavzlyká. Domyslíte si, že to bude mluva Lienise s vězněm. Voják nervózně přešlapuje na místě a chodí od stěny ke stěně. Zvláštní je, že si všímáte věcí, kterých jste si při příchodu nevšimli. Od schodů co jste přišli jde tlumené světlo. Pomalu vás přepadá pocit hladu, ani není divu, neboť je přesně čas na oběd. U jedné stěny je něco jako dlouhá široká lavička. Voják se na ní posadí a nervózně klepe s nohou. “To by mě zajímal o čem to tam mluví. A co se přesně stalo v to Ghetu? Pověz Tuluntile…“ A rukou si podepře hlavu. Nohou stále nervózně klepá a hlava mu skáče nahoru a dolu.

Udavač příběhu - 22. března 2009 13:03

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro -_-_-_- Všichni už odešly a muž začal opět vzlykat. "Prosím zabij mě. Já ti vše vše ti ti řeknu, ale zabij mě pak. Prosím, oni mě stejně zabijí. Prosím." A skloní hlavu. Ty na něho pak chrstneš trochu vody aby se probral. To muž na chvíli zavře oči ale po chvilce se oklepe. "Co chceš vědět, já vím všechno. Úplně všechno. Chceš naučit okrádat lidi, klidně naučím tě metody, chceš vědět kdo s koho píchá, nebo kdo koho nenávidí. Kde je tady nejlevnější bordel, a nebo která kurva má sifilis? Já ti řeknu všechno, ale musíš mě pak zabít...." Řekne a začne znovu vzlykat. Muži zavřený v žaláři jsou přilepení na mřížích a čekají co všechno se bude dít.

Udavač příběhu - 22. března 2009 13:10
	soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Jídelna" Konečně jste se všichni najedly k prasknutí. Všechno jste spořádali. Sloužící vám ještě dolili víno a pivo a odešly.

Udavač příběhu - 22. března 2009 13:10
	soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Jídelna" Konečně jste se všichni najedly k prasknutí. Všechno jste spořádali. Sloužící vám ještě dolili víno a pivo a odešly.

Udavač příběhu - 22. března 2009 13:10
	soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Jídelna" Konečně jste se všichni najedly k prasknutí. Všechno jste spořádali. Sloužící vám ještě dolili víno a pivo a odešly.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 22. března 2009 13:11
	soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro "Tyhle věci mě nezajímají a ty to výš, tak mi řekni proč jste nás napadli. I když to se zdá být jisté, takže mi pro začátek řekni, kde se skrývá Aldanon." Proti vězni stojí a dívám se mu zpříma do očí, aby to neměl tak snadné když by se pokusil lhát. zatím to zkouším po dobrém a nemíním mu působit další bolest.

Udavač příběhu - 22. března 2009 13:37

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Žalář" "Jo, jo. Aldandon. Hajzl, děsná svině. Kouzelník a Válečník. Mocný to člověk otec Tuluntila, ale neříkej mu to. Aldandon jo. On je posedlí. Chce zabít Tuluntila, ale neuvědomuje si to, byl normální, ale někdo ho očaroval. Dal mu do hlavy brouka. Celí se změnil. Byl dobrý, zeptej se krále, on ho zná líp. On, on, on velí. Velí armádě skřetů, nemrtvích a dalším obludám na ostrově Ilod. V knihově v klášteře o tom ostrově něco je. Teď by měl být tady někde. Poblíž města, ale nevím kde. Prý něco chystá. A teď splň mé přání, všechno jsem ti řekl. Teď mě zabij." Řekne panovačným hlasem. Muži za mřížemi se začnou chytat za hlavu a začnou na něho nadávat.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 22. března 2009 13:53

soukromá zpráva od Arutha ConDoin - Liga Severu pro Pozorně poslouchám a pečlivě si zapamatovávám každé slovo. Když domluví poprosí mě o to abych jej zabil tak mlčky kývnu. Vytáhnu svůj nůž a palcem lehce zkusím jeslti je pořád ostrý jak má. Je. Udělám tomu chlapovi na obou rukách podélný řez. Zažne se z nich ve vlnách valí ven. "Takhle to bude příjemná smrt po nepřijemném umírání." sdělím mu ještě předtím než omdlí. Po chvilce z něj vyteče tolik krve, že jej to zabije, ale to už neví, protože jeho vědomí odejde mnohem dřív a skaždým stáhnutím srdce klidnější. Nečekám až do jeho smrti, ale odejdu z místnosti v okamžik kdy upadl do hlubokého bezvědomí.

Udavač příběhu - 22. března 2009 14:15

-_-_-_-_- "Chodba/ Hrad" Muž schválně ještě napumpoval do rukou krev aby mu lépe vytekla. Jakmile si přesně přeřízl tepnu snažil se ještě napumpovat krev, aby rychleji umřel. Ovšem nešlo mu to, přeřízl si mu i šlachy. Chtěl ti poděkovat, ale nestihl to celé. "Moc ti děk..." A upadl do bezvědomí. Pod ním se začala hromadit velká kaluž, krve. Ty jsi odešel a dříve něž Tuluntil stihl říct vojákovy co se stalo, odešly jste pryč do hradu, kde na vás čekali sloužící. "Prosím, račte za námi." Řekl jeden z nich vlídným hlasem a vedly vás nádhernými chodbami. Dovedli vás k velkým dveřím, které když otevřeli, objevila se před vámi nádherná místnost. -_-_-_- Všude svítili krásné svíčky a uprostřed byl krásný černý stůl. U stolu seděli 3 lidé. Dva byly nádherně oblečení . Poznali jste pouze Anastu. Jakmile jste přistoupili blíž, zjistili jste, že ti nóbl oblečení pánové jsou Blood a Lien. Zrovna dojedli nějakou pečínku. Sloužící vás usadili na krásné, měkké židle. Na stůl vám každému donesly nápoj, dle vašeho poručení. Poté začali opět servírovat. Přinesly jeden velký tác, na kterém byly 3 pečení králíci, obložení zeleninou. Byla krásně nazdobení. Jako přílohu vám donesly pečivo a divné žluté půl kolečka. (Brambory) Každému z vás dali stříbrný příbor.

Anasta - 23. března 2009 18:16
	soukromá zpráva od Anasta pro Zamyslím se nad tím co mi Blood řekl.No, možná by bylo dobre kdybych si aspoň nekdy postvala vsechny proti sobePrejedu si prstem po rtech."Hmm myslím že to není moc špatný napád...."a podívm se na Blooda docela nezvykle upřímne a pousmju se.NO nevim co mu tady mam povidat."Tak se ptej...'"Vemu si skenici s vínem a trochu upiju nebo si spis jen lehce namicim rty...

Anasta - 23. března 2009 18:16
	soukromá zpráva od Anasta pro Zamyslím se nad tím co mi Blood řekl.No, možná by bylo dobre kdybych si aspoň nekdy postvala vsechny proti sobePrejedu si prstem po rtech."Hmm myslím že to není moc špatný napád...."a podívm se na Blooda docela nezvykle upřímne a pousmju se.NO nevim co mu tady mam povidat."Tak se ptej...'"Vemu si skenici s vínem a trochu upiju nebo si spis jen lehce namicim rty...

Arutha ConDoin - Liga Severu - 25. března 2009 10:48

Vyjdu ven se smutným výrazem v očích a pokud se mě někdo zeptá na to co jsem slyšel, tak jen odpovím: "Na nějakém jiném a příjemnějším místě." Odejdem tedy do hezkého sálu kde uvidím tři postavy. Jednu z nich ihned identifikuji jako Anastu, a teprve po pár krocích poznám i Liena a Blooda. To mě zarazí. že by byli, nějakého urozeného původu? Když dojdem blíž tak se těch dvou zeptám: "Jak to šlo?" Usednu na židli co nejblíž k nim a poud je na stole nějaké jídlo tak si ho podám blíž, ale zatím nejím. Po tom co se stalo dole, můj žaludek nevolá nadšením.

Teddy - 26. března 2009 12:13
	Hrad Peláším za všemi do velké místnosti a jen koukám co se kolem mne děje. Pak z dálky ucítím vůni jídla, které i identifikuji, a namířím si to rovnou ke stolu s jídlem kde se pohodlně usadím a čekám až mi dá někdo pokyn, že si můžu něco nandat. Při čekání si začnu pěchovat svojí dýmku tabákem, kterou si zapálím a tím si zkrátím dobu čekání.

Tuluntil Andarion Lainiril - 26. března 2009 20:16

"Sál" Lienis konečně vyjde a já si ani trochu nestihl popovídat s vojákem. Snad to vyjde jindy. Vyrazím za ním a po cestě jdu vedle něho. Nejprve mlčím, ale pak se ho zeptám. "Co ti řekl? A proč tak sklesle? Stráže si ho přeci podají." A konečně dojdeme do jídelny. Upřu svůj pohled na již sedící u stolu. Pomalu se k nim přiblížím a pak zjistím kdo to vlastně se. Schválně se posadím vedle Anasty. Lehce jí položím ruku na rameno a podívám se na ostatní. "Dobrou chuť." Najednou mi po zádech přejede ledový chládek a můj úsměv se změní v smutný výraz. Naberu si jídlo a do rukou uchopím příbor. Začnu po malých kouscích jíst.

Habiš - 26. března 2009 21:23
	Pronásledování-Sál Nevím jestli tě to mohu naučit....Ale až bude čas tak to skusím Jen doletím do sálu kde všichni jedí tak proto se snesu na zem a dojdu ke stolu a usadím se a kývnu na Krucifixe aby udělal to samé

.Krucifix - 29. března 2009 20:55

sál jsem jak radioaktivní střela No, ale teď přece čas je no ne? Klidně můžeme začít. Lekce lítání mě vždycky bavily a vyšplhám na nějakou skříň či stůl. Podívám se dolů a začnu mávat rukama jako slepice. Dřív než mě někdo stihne zastavit tak se rozplácnu dole No vidíš Habiši, takhle daleko jsem zatím došel. Já tě pak za to můžu naučit třeba otvírat zámky...To mi připomíná, už jsem ti vyprávěl jak jsem jablkem zabil draka? při tom se vyšplhám zase na skříň (svůj majetek nechám dole) a čekám na instrukce mezi tím co živě popisuju už známý příběh....(byl jsem na skále, a zvědav jak hluboko je to dolů jsem tam hodil jablko. A ono padalo a padalo a díky výšce a rotaci se zastavilo až o hlavu slunícího se draka…)

Habiš - 29. března 2009 21:24
	Sál Ne nemůžeme sedni si ! řeknu trochu silnějším hlasem aby krucifix pochopil že teď to opravdu nejde.. Ten příběh mi můžeš říci jindy teď se posaď..

.Krucifix - 29. března 2009 21:29
	sál to je součást výcviku? Jo, jasný, chápu. Provedu seskočím ze skříně a sednu si na židli. Dám nohy do tureckého sedu a ruce na ně položím- podobně jako nějaký mnich a začnu takové to táhlé brumendo mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm co mnichy uvádí do transu a vás asi do šílenství. pak otevřu jedno oko Pst...Habiši? Už lítám?

Habiš - 29. března 2009 21:35
	Sál Svraštím obočí a zakývám hlavou jako že ne.. Krucifixi nech toho na tohle budeš mít opravdu čas jindy! pokud zase něco bude dělat tak asi fakt zešílím.. On chce lítat..cha..mno uvidíme...chachacha

BloodX - 30. března 2009 14:51

Sál Dám si sousto do úst rychle jej razžvíkám a spolknu, abych mohl odpovědět Anastě. Už už se nadechuji, ale to do místnosti vejdou ostatní. No myslim že to necháme na někdy jindy, nebo bys chtěla pokračovat předevšemi?? Přece jenom to budou taky chtít vědět... Při slovech gestykuluju vidličkou. Podívám se směrem odkud přichází členové naší družiny. To si všimnu několika nových lidí, no spíš tvorů, nejvíc mne však zarazí dotyčný co lítá a ten druhý co se ho asi snaží napodobyt. Trochu mě to vyvede z míry až mi upadne vidlička z ruky. Z neuvědomilého čučení mne vytrhne až Lienisova otázka, která mne dokonale probere. Jo v poho, zapracovali jsme na tom a podařilo se. Koukám že vy ste nabrali nové lidi. A co jste dělali tak dlouho?? Než začnu mluvit, tak seberu vidličku, která mi upadla z ruky. Když si Lienis nabere Dobrou chuť Pořeju. Řeknu to dost nahlas, abych se nemusel potom na ostatních opakovat.

Lien z Mnoholesí - 30. března 2009 17:41

Sál Zrovna si nabírám další chod, když se otevřou dveře a do místnosti vstoupí zbytek naší družiny. Tedy dalo by se jim říkat zbytek, pokud by ovšem nepřivedli několik dalších humanoidů, které jsem v životě neviděl. Chvilku je necháme o samotě a oni se místo schánění informací začnou množit... A navíc to vypadá, že je ani nikdo nenaučil slušnému chování, což jsem se rozhodl ignorovat. Vítejte, jdete právě včas. Pozdravím všechny a nechám Blooda zodpovědět Lienisovu otázku. Museli jste mít jistě velmi zajímavé odpoledne.

Udavač příběhu - 30. března 2009 22:08

"Sál" -_-_-_-_- Pohodlně jste se usadili a nandali jste si na talíř. Někteří z vás se již chystali začít jíst, ale přerušilo vás otevření bočních dveří. Z nich vystoupily několik vznešeně oblečení sloužící. V rukou drželi krásné zlaté trubky s vlajkami. Které vyseli z trubek směrem dolů. Jak jste je pozorovali, viděli jste jejich příchod a slavnostní troubení. Jakmile dohráli, přinesly si židle z bočních dveří a usadili se. Mezi tím se rozevřeli obrovské dveře a k vám kráčel král, který nebyl o nic větší než židle. Pomalu přešel celí sál a usadil se do čela stolu. Koukal na vás skrz stůl a sloužící mu tedy donesly několik měkkých polštářů. Nyní byl akorát ve výšce. Všechny si vás prohlížel. Bylo vidět, že má zkaženou náladu. Sloužící mu nandali jídlo a nalili víno. Král se napil a začal jíst. Dá se říct, že si vás vůbec nevšímal. Nikdo z vás se neodvážil říct nic, dokud král sám nepromluvil. "Pánové a dámy. Nyní nesmíme otálet. Doufám jen, že jste si zjistili vše potřebné, jelikož budeme muset ihned přistoupit ke zkouškám. Druidi jsou již zde, nyní s námi pojí a popijí a vy půjdete s nimi. Zítra by jste měli mít všechny úkoly hotové. Pokud půjde o vaši vydanou energii, tak se nebojte Druidi vám vše poví. Přeji příjemnou zábavu." Řekl a odešel od stolu. Do sálu vtrhl šašek a začal dělat různé voloviny. Některé z vás to vyvedlo z míry a šaška jeden z vás udeřil. (V diskuzi se dohodněte, kdo ho uzemní. Dostanete za to zkušenosti.) Šašek v mžiku ležel na zemi a do místnosti vešli Druidi. Každý z nich měl odlišnou barvu oblečení. Jeden jí měl tmavě zelenou, druhý načervenalo, třetí namodralou a poslední, který přišel byl celí v černém. Usadili se kousek od vás vznešeně vás všechny pozdravili. Nandali si jídlo a nalili pití. Začali velmi vznešeně jíst. Pomalu jste se všichni najedli, dokud na tácech nezbylo absolutně nic. Druidi se poté jako jeden muž zvedly a optali se. "Můžeme jít? Nemáte-li nějaké zábrany..." Čekali, zda-li někdo něco nenamítne.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 31. března 2009 10:09

Blood mi toho o té jejich akci moc neřek a Lien ještě míň, když ale naráží na nové přírůstky pokrčím rameny, protože zrovna polykám sousto. Hned jak můžu dodám. "No nevím, jestli se k nám mají přidat, ale pomáhali ním zachránit Tuluntila, před bandou vzbouřenců a pak s náma byli u výslechu, těch které se podařilo zadržet živé. O tom co nás čeká u druidů jsme nezjistili nic, ale asi víme čeho se bude týkat samotný úkol od krále. Což nám může být čáry fuk, když se nedostanem, přes úkoly od druidů." Do nějakého dalšího povídání nám skočí trubači a pak král. Když odejde i král nějak ztratím chuť si dál povídat a opět si naložím nějaké to jídlo, které neobsahuje maso. Vůně škvařeného lidského masa mi čpí ještě pořád v nose. Nějakou shodou náhod zrovna šašek vyskočil na stůl a poskakoval mezi jídlem a zpíval starou píseň a když procházel kolem mě, byli tam slova: ..... Po kruťoučkém mučeníčku, ach ouvej ojojoj, přiznal ptáček svou paničku, oh ojojoj, ... ta slova se ve mě vzpříčí a prudce vstanu, že židle za mnou popojede a pak převrátí dozadu. Chytnu šaška za límec a stáhnu jej k sobě. "Tohle není dobrý námět ke zpěvu. Na mučení není co oslavovat, ani čemu se smát. Máš obveselovat, zpívej tedy o stromech a kvítí, veršuj o kráse západu slunce, povídej košilaté vtipy, ale nesměj se bolesti a utrpení." druhou rukou jej chytnu za lem kalhot a stáhnu jej ze stolu a využiju zhoupnutí, které pádem ze stolu nastane a po voskované podlaze jej pošlu po zádech pryč od stolu. Jeho měkké oblečení a leštěná podlaha se moc netřou a tak šašek jede po zádech až ke stěně. Při tom ještě dodám A po stole se taky nechodí..." Otočím se zpět a udivené oči všech přítomných hledí na mě. Jen sklopím svůj pohled dojdu pro židli a posadím se zpět ke stolu. Nechám sklouznout vlasy tak aby vytvořili závěs mezi mnou a ostatními a od toho okamžiku se nimrám v jídle. Doufám, že se najde někdo kdo stočí hovor jinam.

Hettar - 31. března 2009 17:58

Pitomí trubači.... Vyrušili mě od jídla... Doufám že k tomu měli alespoň pořádn důvod. pak se na scéně oběví král a kráčí ke stolu.Jujda, král, tek takhle vypadají králové... Má i modrou krev? Stálo by za to to vyzkoušet? Asi ne... Pane? Mám pro vás dopis od ctihodného otce. a vytáhnu z poza tuniky dopis a pokusím se ho podat králi, pokud nedosáhnu pokusím se m ho po někom poslat. Jakmile Lienis dá na frak šaškovi poplácám ho po zádech, a potich prohodím: jen tak dál kamaráde. a pak zase jím dál. Pak vstoupí druidi.hehehe... Ti vypadaj srandovně, každý má jinou barvu, haha. pomyslím si ale tvář zůstane klidná a vyrovnan, nejsem ten typ co hned všechno dává znát na obličeji. Pak dojíme a druidi se zvednou. No zatím ne, pro koně můžu skočit vždycky.... Teď ne, třeba pak.

.Krucifix - 31. března 2009 21:06

sál Zkoufky? moluvím a na půl rozžvýkané jídl,o mi při tom padá z pusy Jaké zkoufky? newmůžu jít na zkoufky. ještě sjem se nenautfil lítat..... nahodou mi do kapsy spadne pár předmětů ze stolu. Jako například lžička, vydlička a nebo cukřenka i s cukrem. Vždycky to vypadá nevinně, hold chudák trpící kleptomanií. pak se nakloním k Habišovi (který si vyžádal asi mou největší pozornost) Hele? to princátko v červeném je král? A umí druidi taky lítat? Třeba mají nějakou techniku, jednou jsem viděl jak jeden člověk vyrobil mechanický křídla. ale byly blbý. Furt vrzaly a když člověk letěl moc vysoko, prostě to začalo mrznout- asi vymyslel chladničku víš...To by se určitě hodilo na salám....To mi připomíná, že tu žádný salám není, což je škoda, protože já mám salám rád. Možná kousek najdu v batůžku začnu se hrabat v mošně a vyhodím - s hlasitým jekotem- do vzduchu salám i s myší, co si ho našla dřív. Aha, asi se s tebou nebude chtít dělit, to nevadí, někde tu ještě mam kousek sýra... zase hrabání. pak vyndám talíř- totožný s těmi co jsou na stole Jak se sem tohle dostalo? Díky bohu, že byla dole moje brašnička a spadlo to do měkýho, dám to sem a tak dále. když začne zpívat šašek- připojím se k němu vysokým pisklavým hláskem

Lien z Mnoholesí - 31. března 2009 21:25

"Sál" Pozorně poslouchám Lienise, i když to na venek vypadá, jako bych se věnoval plně jídlu. Asi jsme nebyli jediní, kdo měl rušné odpoledne. Zdá se že zdejší výslechové metody moc neprospěli Lienisovu apetitu... Náš rozhovor je přerušen příchodem krále, který mne nikdy nepřestane udivovat svým buranským chováním. V pravdě mne jeho projev, hodný zakomplexovaného spratka, začíná už docela nudit. A tak jsem jen rád, že se moc dlouho nezdrží a zmizí otravovat život někomu jinému. Nicméně ani po jeho odchodu nám není dopřáno v klidu dojíst. Místností totiž začal pobíhat šašek zkřehotající nějaké hospodské odrhovačky, čím mi dosti leze na nervy. Umčte někdo toho blázna nebo mu ukážu, jak vypadá volný pád poté, co ho nechám proletět oknem! Jako v odpověď na mou myšlenku ho popadne Lienis a s pár dobrými radami ohledně mravů ho pošle napříč místností. Teď alespoň vím, že našemu vůdci nechybí rozhodnost. Do třetice všeho dobrého i zlého vstoupí do jídelny trojice druidů. Narozdíl od předchozých příchozích mají alespoň tolik slušnosti, že nás nechají v poklidu dojíst. Když vysloví své přání odejít, musím bohužel odporovat. Odsunu od sebe prázdný talíř a postavím se. Rád bych vás požádal ještě o chvíly strpení. Jak vidíte, nejsme já ani můj přítel vhodně oděni, takže bychom se rádi ještě před začátkem převlékli. Otočím se na Blooda a tázavě pozvednu obočí, jestli se mnou souhlasí.

Habiš - 31. března 2009 22:01
	Sál Krucifixi neodmlouvej..Ani já pomalu nevím o jaké zkoušky se jedná...Ale to nám jistě všechno druidové řeknou.. A nevím jestli umí lítat ale na to se jich neptej ano? jakmile krucifix vyhodí z brašny salám i s myší jen moje hlava pomalu spadne s menší ránou na stůl Tohle není možný...Tohle je fakt šílený...AAAAA

Teddy - 03. dubna 2009 19:49

Sál Když zasednu na stůl, sotva co jsem si zapálil dýmku, jsem si všiml, že je jídlo již na stole. Dýmku v klidu uhasím a pustím se do jídla. Ale v tom zazněly oslavné fanfáry z trubek, které vítaly Jeho Veličenstvo krále. Jelikož jsem nečekal, že nás tímto způsobem král vyleká, a fanfáry začaly hrát v okamžiku, kdy jsem měl široce rozevřená ústa na jedno velice dobře dozlatova propečené stehýnko, k mému neštěstí jsem seděl zády k průvodu, a hned při prvních tónech z trubek povyskočím 40cm leknutím a celé stehýnko do které ho jsem se právě chystal zakousnout, mě uvízne v krku. V tu chvíli začnu rudnout a začnu ze sebe vydávat různé pazvuky a skřeky, a různými gesty se snažím naznačit, že mám problém. A v duchu se modlím o pomoc boha.

Udavač příběhu - 04. dubna 2009 12:18

"Sál/ Venku v královských zahradách" -_-_-_- Hettar předal dopis králi, který se na něho divně podívat. Roztrhl pečeť a pořádně si dopis přečetl. Pak se na Hettara znovu podíval a dal přivolat jednoho ze sluhů. Ten se ohnul ke králi a král mu něco pošeptal. Mezi tím stihl Lienis nařezat šaškovi a král se jen výsměšně na šaška podíval a na Lienise jen kývl, jak že udělal dobře. Šašek vyděšeně koukal, jelikož nečekal tak rychlou reakci. Pak se zvednul a začal opět zpívat nějakou hospodskou odrhovačku. “Hooou. Hej, hej, hej. Kdysy dávno před lety, byly tady dva světy. Hou, hou, hou. Jeden dobrý a ten druhý zlí. Hou, hou, hou. Kdysy vládnul Vaktiras, válčil proti Altiras. Hoooou. Vaktiras byl zlí. Altiras byl hodný. Staly se z nich bohové, nyní jsou tu jejich poslové. Hahaha. Jedna ruka pro ti druhé, bojují tu jejich poslové. Aldandos má ducha v sobě. Zlého ducha neovládá, tohle není jeho válka. HAHAHA!“ Zařve na celí sál do rytmu nějaké loutny, kterou vzal Bardovi, který právě přicházel. Tu pak zahodil někam pryč. Král nad ním jen mávnul rukou a odešel. Poté přišli Druidi a nechali vás najíst. Poté jste všichni odešly z místnosti. Blood s Lienisem zaslechli jak něco nad vámi běhá. Teddy ucítil zase divný zápach, směs parfému a pálení se něčeho. Pomalu jste vyšly se 4 Druidy ven. Šly jste však jinou cestou než předtím dovnitř. Šly jste někam dozadu, dokud jste nedošly do krásných hradních zahrad. V zahradách se prohánělo nespočet koní. Všechny je vedl jeden překrásný bělouš. Sluha se ho pokoušel odchytit, ale nedařilo se mu to. Kůň ho vždy nějak odstrčil a nakonec mu šlápnul na nohu. Slyšeli jste jak to pořádně křuplo a sluha zařval. “Máte si každý vzít jednoho!“ A odbelhal se pryč. Druidi stáli mezi dveřmi a čekali, až si vyberete koně. Druid, který byl do zelena oblečený přistoupil k jednomu z koní a začal ho něžně hladit po hřívě. Bylo vidět, že se mu to líbí. -_-_-_-

BloodX - 04. dubna 2009 12:33
	Jen s úsměvem sleduji dění kolem. Konečně se začne něco dít Dám si ještě pár soust a počkám až se Druidi usadí. Potom mě osloví Lien. tedy ne mne ale týká se mě to. Pomalu se zvednu ze židle Ano ovšem, nemůžeme takle vyrazit, ne že by nám to neslušelo, ale je to poněkud nevhodné a v našich věcech se přece jenom cítíme lépe. Dovolíte tedy, abychom se došli převléct??

Udavač příběhu - 04. dubna 2009 12:42
	:oD LOL Zapomněl jsem na vás. Promiňte. "Dodatek" Druidi jen přikývli a Blood s Lienem odešly do vedlejší komnaty. Tam jim byly přineseny jejich věci. V klidu jste se tedy převlékly a mohly jste jít zpět k ostatním.

BloodX - 04. dubna 2009 13:47

Odcházíme po hostině z místnosti. Jsem najeden a můžu říct že i odpočat. Vyprané věci sedí bezva naštěstí se nesrazily. Následujeme Druidy, něco nad námi proběhne jen se trochu zarazím a vzhlédnu jen očima ke stropu. Asi se mi něco zdálo... Dojdeme ven kde jsou krásníkoně, prohánějící se po louce. Nechci být ošklivý, tak zadržím smích který ve mne vyvolala příhoda sluhy. vybrat si koně.... Prý jsou koně znovu zrození dobří rytíři tak uvidíme... Přeskočím ohradu přijdu doprostřed louky a počká který kůň si mne všimne. Toho si potom vyberu....

Habiš - 04. dubna 2009 14:58
	Sál - louka Jen seskočím ze židle a jdu za ostatními... když zaslechnu že si mám vybrat koně tak se rozhlédnu a hnedám černého hřebcepokud ten tam nebude tak si vyberu černou klisnu... Jen k ní pomalu půjdu a počkám až dá hlavu níže abych jí mohla pohladit na čumáku...

Hettar - 04. dubna 2009 19:32

Louka Co jsme přišli na louku nestíhám se udiveně koukat. Fíha, ti koně... ti koně jsou krásní, hlavně ten bílý hřebec... Je krásný. a vstoupím do zahrady. Ti jsou krásní. zavýsku si nahlas. Pojď sem. promluvím potichu na koně co vede stádo. Pojď sem hochu, já ti neublížím, nechci ti ublížit. promluvím znovu na koně. Ti jsou krásní, vznešená zvířata, a lidi je tak zotročují. Tahat pluhy, ať si to zkusí sami ti tupci jedni. Hochu pojď sem. poprosím koně který vede stádo. Pokud se nerozhodne aby ke mě šel tak se ho snažím vábit dál, pokud ke mě přijde žačnu ho hladit. Hodnej, hodnej... Díky hochu žes přišel. a pohladím ho po šíji. Čekám na jeho reakce a odpovědi.

Lien z Mnoholesí - 04. dubna 2009 20:09

"Sál/ Venku v královských zahradách" Když jsem zpět ve svých věcech, objeví se mi na tváři spokojený úsměv. Pradleny odvedly opravdu dobrou práci, takhle voňavá a příjemná nebyla má róba už dlouho. Poté nás odvedou ven z hradu do královských zahrad, kde na nás již čekají asi dvě desítky koní. Cestou ovšem zaslechnu podivné zvuky vycházející od stropu. Všimnu si, že i Blood se dívá směrem odkud jsem je slyšel. Co to asi bylo? Dál se tím ovšem nezabývám a následuji druidy ven. Výborně! Konečně důstojný způsob cestovaní, už mne vážně nebavilo courat se všude pěšky. Chvíly strávím pohledem na ty majestátní zvířata, načež se odeberu za ostatnímy a také si jednoho z nich vyberu. Stejně jako habiš vyhledám černého (nebo alespoň tmavě hnědého) hřebce, který by ladil s barvou mého oblečení. Vždycky jsem chtěl vypadat jako temný jezdec, už od mala, ani nevím proč.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 04. dubna 2009 21:12

Přes vlasy vidím útržkovitě, ale vidím na některé a vypadá to že to co jsem udělal ostatní schvalují, dokonce to podpořil Hettar slovně a lehce i poplácal po zádech. Zvednu tedy hlavu a podívám se po každém, ale jen lehce. Rychle dojím jídlo, než dojdou druidové. Po jejich slovech překontroluju svou výbavu, a poberu vše sebou. Nakonec vyjdem ven a uvidím koně. Hned na to si všimnu že někteří se rozběhnou vyhledat koně a evidentně pasou po černých, ale trochu jim vypálí rybník Hettar, když všichni koně přijdou k němu. Přitočím se tedy k Hettarovi. "Evidentně si s koňmi rozumíš, jak jsem typoval už když jsem tě poprvé viděl v hospodě. Já zas koním nerozumím vůbec, najdeš mi nějakého inteligentního a klidného koně? A časem asi i naučit se o něj starat..."

Tuluntil Andarion Lainiril - 05. dubna 2009 12:41

"Sál/ Zahrady" Jakmile přijde král usměji se na něho a lehce kývnu. Moc ho neposlouchám, spíše si vyslechnu ty blbosti co vytrubuje ten šašek. Jen zakroutím hlavou nad tím jak se tady před všemi ponížil. Poté přijdou druidové. Počkám až se všichni nají a z místnosti vyjdu jako poslední. Dostaneme se do zahrad, kde jsou koně. Už jsem tu mockrát byl, ale že by král nechal přivést koně. Hodně se mi též zalíbil ten krásný bělouš, ale zabral si ho Hettar. Nic s tím nenadělám, neboť jak říkal, otec má nějaký dar. Počkám až si ke mě přijde taky nějaký kůň. Zrovna ke mě přišla černo bílá (5) klisna (25%). Začnu jí hladit a opřu si o její hlavu čelo. Hladím jí, neboť je to jedna z mích tajných snů. "Konečně. Nikdy jsem nemohl najít takového krásného koně jako si ty. Vždy jsem měl nějaké černé, nebo hnědé koně, ale ty jsi přesně to co jsem vždy chtěl." Říkám si v duchu.

.Krucifix - 05. dubna 2009 13:29

sál-zahrady když skřítek bací hlavou o stůl, soucitně ho poplácám po zádech Muselo být pro tebe těžké být zavřený v cele, místo toho abys poletoval venku. Né že bys v té cele nemohl poletovat, kdybych já mohl poletovat v cele náramě bych si to užil.....bolí tě z toho hlava co? počkej začnu zase šmátrat v batohu a vyndám na stůl chcíplou placatou ještěrku co má na ocásku kůžičku- aby se dala zavěsit kolem krku. Pokud máš hlavu stále položenou, už ti jí dávám na krk(jako tu ještěrku) To je od strýčka Samiela- byl to felčar. Jednou mu tahle ještěrka zachránila život. pak se s ní naučil hypnotizovat a nakonec objevil že má i léčivé účinky. jen si jí než. mam ještě léčivou krysu- kdyby náhodou pak - když všichni začnou odcházet se zvednu taky. To už asi Teddy- ignorován okolím leží na zemi. Přijdu k němu, sehnu se a vyndám mrtvou krysu. Začnu s ní kroužit před tvýma očima Je ti dobře...Je ti dobře...je ti výborně a pak- tě nečekaně a velmi prudce praštím do zad, až se stehýnko vyplivnuté s tvých úst rozletí a asi zastaví až o stěnu óóóó.....to neni fér! A já myslel že je to kuře -nebo slepice? mrtvý...Hele, může vlastně kuřecí noha lítat? zvědavě k tomu kousku masa přiběhnu a strčím do něj botou Achjo...moc funkčně to nevypadá. třeba jsem ho zhypnotizoval...Hele Tedry....víš že umim hypnotizovat? pak se rozběhnu ven. Ohromeně zajuchám a zajásám- takže vyplašim většinu koní, možná i ty co již byli vybráni. Poškrabu se na kštici s nevinym úsměvem Pardon pak se znaleckým okem podívám na všechny koníky. Do oka mi padne jeden- poloponík sápající se na zdejší jabloň. a to docela zajímavým způsobem, kdy pod ní různě skáče a staví se na zadní. jelikož mi svou hravostí připomíná mě, vydám se k tomu trojstrakáči. Zastavím se kousek od něj. Kdy si mě nejspíš asi všimne. Usměji se Černý, bílý, hnědý....Veselý krasavec dojdu k němu- samozřejmě že se mi ze začátku asi straní a žárlivě kouká jak šplhá na jabloň. Utrhnu jeho vyvolené jablko a slezu dolů. Pár nejistých kroků a rychle po něm chňapne černými pysky. pak se nechá i pohladit. (doufám) o okamžik později už vesele plašíme ostatní koně- samozřejmě že jsem na jeho hřbetě a divoce máchám prakovkou.

BloodX - 05. dubna 2009 14:00

Stojím uprostřed louky, točím se za stádem které následuje bělouše. Teďka si připadám trochu zahanbeně, všechny koně se seběhli k Hettarovi a já tu stojím jak blbec Prolétne mi hlavou, když se koukám na ostatní, jak si vybírají svá zvířata. no tak nic no Vzdychnu si a chci vyrazit za ostatními, už mám nakročeno, ale to se za mnou ozve zařechtání. Na hlavu mi dopadne teplý dech a několik slin. pomalu se otočím. Předemnou stojí krásná hnědá (2) klisna (37). Otřu si hlavu kam mi dopadly sliny. Hmm takže díky... Ty budeš ale číslo, koukám že si pořádná ženská, doufám že si budem rozumět, neuznáváš aoutority, jinak by si byla u ostatních. Myslim že mi bude ctí když mne doprovodíš Poplácám ji po krku a podívám se ji do hnědých velkých očí. Chvilku tak stojím. Tak pojď, krásko Položím ji ruku na krk poplácám a zatlačim, aby se rozešla semnou, abych ji mohl ustrojit.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 05. dubna 2009 14:31

Hettar mi ukázal na jednu krásnou klisnu. Celý šedivý. Připomíná mi mě. Šeď, jako můj život. snažím se splynout se stíny když jsem na lovu, snažím se splynout s davem, když jsem ve městě. Je krásná a svým způsobem svou nijakostí vyniká mezi běláky a černými koňmi. Pohladím ji po krku. Nesměle se usměji na Hettara "A co teď s ním? " edit: spletl jsem si procenta, takže jsem měnil pohlaví svého bájného oře :)

Teddy - 05. dubna 2009 20:24

Sál -> Zahrada Nějakou chvilku zápasím s kuřecím stehnem v krku, a v tu chvíli, přijde Krucifix s otázky. Ale jsem v takovém stavu, že už na mě jdou mrákoty a začínám být apatický k okolí, ale najednou ucítím obrovskou ránu do zad a propečené stehno co mi zaskočilo v krku konečně vylétne z mého krku a rozpleskne se o zeď. Když se konečně mohu nadechnout začnu kašlat a krucifix do mě začíná hustit nějaké řeči, jen pozvednu ruku a snažím se vzpamatovat. Po chvilce se vše srovná a já můžu v klidu poděkovat krucifixovi Díky, já myslel, že už je ze mě mrtvola. Rozhlédnu se kolem sebe v místnosti, ale už zřejmě zde nikdo není, a optám se prvního strážného Kde jsou ostatní?? Když se dozvím cestu, vyrazím za ostatními, které naleznu na zahradě, kde se v oboře prohánějí nádherné koně, jeden lepší kousek než druhý. Vidím jak každý nějakého koně si vybírá a dokonce dostává a v duchu si řeku: Áha, tak tohle máme na cestu o pana Krále, to je dobře. A začnu se rozhlížet po nějakém poníkovi, který by velikostně seděl na mojí postavu a byl dostatečně rychlí, aby stíhal tempo větších.

Hettar - 05. dubna 2009 20:46

Stále hladím překrásného bělouše po hlavě, a odpovím na Lienisovu otázku. (nejsem si jist pohlavím tvého koně, z tvého přízpěvku to nevyplívá) Spřátel se s ním, je hodnej, ale když tě nebude mít rád, tak se dokáže rozčertit . a usměju se. Dej mu třeba jablko, oni ho mají rádi, hned tě bude mít radši. a pak promluvím na jeho koněBuď na něj hodnej jo? Je to kamarád, tak mu nezlom vaz. Začnu se znovu věnovat běloušovi a z batohu vytáhnu jablko a nastavím mu ruku kousek před nozdry. Tumáš hochu, bude ti chutnat uvidíš, doufám že se staneme přáteli. a čekám na odezvu koně, který předčil všechna má tajná přání o koních. Úplně jsem zapoměl na koně který zůstal v hostinci a hostinský ho brzo prodá pánovi, který snad nebude na něj zlý.

Udavač příběhu - 06. dubna 2009 15:01

"Královské zahrady/ Město/ Les" -_-_-_-_- Pomalu jste si začali ochočovat koně a poníky, kteří pobíhali v zahradách. Druidi jen stáli, dokud k nim také nějací koně nepřišly. Po chvilce přišly sloužící a každému vám osedlali koně. Dostali jste krásné zdobené sedlo s mnoha kapsami po stranách. Někteří tam měli i pochvu na meč či luk. Dle vybavení. Zrovna jste se kochali jak jsou sedla krásná a měkká, když přiběhl velmi zadýchaný sluha a začal sýpat. Chvíli sípá, dokud ho někdo z vás neudeří do zad. V tu chvíli přestane a řekne. "Náš pan král..." Zhluboka dýchá. "Vzkazuje, že máte..." Znovu zhluboka dýchá. "Okamžitě vyrazit..." Jeho dech začíná být normální. "Neboť Aldandon začíná svými statisícovými armádami, obléhat město. Pokud ihned nevyrazíte, jen horko těžko se dostanete pryč!" A ještě zhluboka dýchá. Druid, který byl celí v černém se drsně podíval po vás a hbitě naskočil na koně. Ostatní rychle nalézali a druid jen zakřičel skřípavým hlasem. "Rychle. Jedem!" Koně se na povel druida prudce rozběhli. Naštěstí jste se všichni udrželi a jeli jste za ním. Projížděli jste lesem, když zrovna garda vojáků odváděla krále pryč. Projeli jste bez problémů hradem a dostali jste se do města. Stráže nikde nebyly a na ulici lidé zmatkovali. Projížděli jste kolem přístavu, kde stál nějaký muž a obchodoval s Tuluntilovo bratrem. V přístavu byla ještě obrovská loď. Neustále se na ní přepravovali potraviny a koně. Balíky a bedny. Neustále se něco do lodi dávalo. V mžiku jste projeli městem a koně občas do někoho vrazili. Lidé se snažili vyhnout, někteří to ale nestihly. (Zeptá-li se někdo, proč rovnou nenastoupíte na loď a neodplujeme, tak jeden z druidů odpoví. "To nejde. Harmonie by byla porušena a vaše životy by byli na ostrově ve velmi vážném nebezpečí!" Dále si vás nevšímá a jedete dál.) Konečně jste projeli městem a dostali jste se k bráně. Ta byla ovšem zavřená. Po žádném vojákovy nebylo ani vidu. Z dálky jste slyšeli hrozivé bubnování. "Buch, buch. Buch, buch, buch. Buch, buch, buch, buch, buch." Znělo to jako by se blížilo několik tisíc obrů a vší silou dupali, všichni jste poznali zvuky bubnů, jenž používají skřeti a orkové. Najednou kolem běželo několik vojáků, kteří běželi přímo vám otevřít bránu. Rychle začali tahat za rumpál, díky kterému se brána začala zdvihat do výšky. Jakmile byla šance jet, neváhali jste a vyrazili. Těsně, jen co vyjel poslední z města, sklapla brána a nedalo se projít. Nad vámi šla několika tisícová armáda skřetů, orků, elfů, lidí a dalších temných bytostí, jenž mohly držet pochodeň a meč. Pomalu se dostáváte do končin lesů, jenž jste již po cestě do města prošly. Druidi hbitě seskočili z koní a rychlím krokem šly do nejhustších keřů lesa. Všichni si stoupli kolem keře, aniž by se vás na cokoliv zeptali, uvedly vás do "tranzu". Všichni jste v mžiku omdleli aniž by jste o tom věděli. Objevili jste se v horách kde byla zima. Ovšem jeden z vás tam nebyl. Byl jím Tuluntil. Ten jediný chyběl. Najednou jste slyšeli hlas. "Najdětetetete. Tluntilalalala. Jejejeje. Nedalekokoko. Odododod. Vásásásás. Najdětetete. Tuluntilalalala. Dříveveveve. Nežežežežež. Zemřeřeřeřeře." Hlas utichl. Všichni jste se stihly rozkoukat. Chlad zalézající pod nehty a zarývajíc se jako ostré dýky do těla, se vás nemilosrdně snažili skolit. Houževnatost některých z vás byla dostačující a pocítil jen velmi nepříjemný chlad. Jediné co jste v husté, bílé vánici zahlédl nějaký temný otvor. Když jste se přiblížili, zjistili jste, že otvor je temná jeskyně.

.Krucifix - 06. dubna 2009 21:19

zahrady a tak dál Klisničku nechám v rukou profesionálů- a samozřejmě se o všechno strašně zajímám, takže jsem akorát tak na obtíž když se zauzlím do koňského postroje takovým způsobem, že to nakonec musejí řezat. Samozřejmě- pokud je na výběr, beru si nějaké křiklavě barevné sedlo. bez ohledu na to, jestli je naprosto jinak barevné než já a můj koník. Když je má krasavice vyšňořená, podrbu jí pod bradičkou Jméno...chtělo by to jméno...Co takhle Hnědo-bílo-černá? Jo to zní dobře a jsem ještě více nadšen, když mi souhlasně zafrká do dlaně Co všechno jí? Jak se o ní musím starat? Umí lítat? Jak daleko doskočí? Kolik váží? Kolik jí je let? vyzvídám od kohokoliv. když se přižene posel- opravdu nejsem z těch co ho bouchají do zad, ale těch co se zrovna snaží ukočírovat neposlušnou klisničku. Produpe těsně vedle posla- a možná ho i povalí. pak se mi nějak podaří jí zastavit a zacouvat sní k poslovi abych to taky slyšel. Zakoulím očima Vážně? Statisícová? Viděl jsem jen statisícové mraveniště. vyrostlo nám jednou ve spižírně a úplně nám zežralo půlku baráku! Přisahám na svůj posvátný majetek.... pak začne ten druid vykřikovat- takže se zase nic nedovím. Překvapí mě, když se můj kůň rozjede- beze mě Hej! Hnědo-bílo-černá! něco jsi tu zapomněla! rozběhnu se za ní- díky bohu ještě nenabyla plnou rychlost a hbitě na ní vyskočím. Vykulím oči, celý zrudnu a bolestivě se chytnu za chudáčka rozkrok proto je možná pro ostatní potěšující, že krom hýkání a hekání ze mě dlouhodobě nevylezou žádná slova. A dlouhodobě trvá právě ani ne minutu. To už míříme k bráně a já si dovolím vtipnou poznámku, když se proháníme kolem nějakého barbara nesoucího pivo. nadechnu se a ve chvíli kdy kolem projíždíme na něj zařvu NEPOLEJ SE! začnu se dusit smíchy- samozřejmě to řvaní bude mít úplně opačný účinek. Klisnička vesele skáče- chvilku vepředu, chvilku vzadu. pak se s ní dokonce i na chvilku ztratím a znovu se někde objevuji mezi vámi. Tak se možná stane, že jsem poslední co projíždí bránou- možná nám i trochu skřípne zadek což nás přinutí k větší rychlosti. Jednou rukou si chytnu vlasy abych na to viděl a docela ohromeně sleduju armádu. pak na ně začnu mávat a jásat Ahóóóó´j děj se odvíjí i na mě příliš rychle. Náhlý skok a pak les. Samozřejmě zvědavě pobíhám kolem a barvitě vyprávím, jak už jsem pár těch temných bytostí potkal a hrál s nimi kostky či karty. Takže je pravděpodobné, že jsem byl zhypnotizován v běhu. Probouzím se, kolem zima a zima Seberu sněhovou kouzly a zkusím jestli je to vážně realita- a plesknu si jí do obličeje. Pak se otřesu To od těch druidů bylo podl- pak se rozechvěju zimou a začnu vesele poskakovat kolem družiny. Jako bych se po cestě někde praštil do hlavy Juchůůůůů Byl jsem očarován! Juchůůůůů pak mě přehluší ten hlas. Nakouknu do jeskyně a zavolám Halóóóó´? Tuluntileeeeeeee vyleeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeezzzzzzzzzz

Arutha ConDoin - Liga Severu - 07. dubna 2009 09:30

Když mi Hettar řekne, že mám dát své klisničce jablko tak svraštím obočí. Žádné nemám, ale pak si vzpomenu, že mi zůstala v brašně ještě mrkev, tak ji vytáhnu a nabídnu klisničce. Ta se s radostí do ní taky zakousne. Aby ne, byla pěkně slaďoučká a téměř čerstvá. Vesele se usměji na všechny ostatní, že moje první přátelení s koněm dopadlo dobře. Nakonec se podíván na Hettara, svého momentálního mentora ohledně koní. "Hettare, mají radši mrkev nebo jablko? Moje klisnička je tak krásná, že si zaslouží jen to nejlepší." Když klisnička dokřoupe mrkev už se natahuje jestli nemám další někde v ruce, tak se smíchem podám další, ale už poslední co ve vaku mám a začínám litovat, že, jsme si z hostiny nic nevzal, co bych mohl ještě nabídnout. Když sežere i tuhle mrkev ukážu s úsměvem, že mám prázdné ruce a poplácám ji na krku a podrbám na uších. Vím, že takhle to mají rádi psy i některé kočky, tak proč by to nemohl mít rád kůň že. Donesou nám postroje na koně a já si vyberu co nejlehčí sedlo, abych svou klisničku příliš nezatěžoval. Je to takové sedlo z černé kůže leštěnými ocelovými prvky a doplňky. Přidám k ní ještě pochvy na na meče, do kterých ale zasunu své dlouhé bojové dýky. Ty pochvy by se dali časem zkrátit, aby nepředstavovali zbytečnou zátěž, ale zatím to nechám být. Z pohledu na to co dělají ostatní vypozuruji, akorát jak posadit sedlo na hřbet koně. To je vše a bezradně koukám na spoustu přezek a řemínků a kdoví čeho dál. opět se obrátím ke svému holohlavému příteli s copem na temeni. "Hettare?" Prosté oslovení s otazníkem na konci, možná nenapoví tolik, jako můj bezradný postoj u sedla a jeho mrkání směrem k už napůl hotové hettarově práci na postroji a k mé klisničce s postrojem jak hastroš. Za chvilku už se mi dostává rad. "Ten širokej popruh provleč tou sponou. Ne, ne tou druhou, vidíš, že je to jediná spona šířky na ten popruh. No vidiš a neupínej to moc ani málo, určitě málo ne, protože jestli to sedlo bude volné a jezdit po zádech tvé krasavice, tak ji to podře hřbet a nebude z tebe nadšená ani když ji dáš hromadu mrkve a jablek. A co tam uzluješ teď? To protáhni tadyma a tadyma. Nech ten třmen na pokoji...." chvíli to pokračuje a pak rezignovaně radši řekne, "Tu ohlávku a udidlo, radši nasadím sám." Už máme konečně hotovo a na pozadí slyším různé hlášky ostatních a mezi nimi zaslechnu i tu šotkovu. Jméno? Ano měl bych jí dát jméno. nebude přece jen ta šedivá. A jaké jména mají vlastně ti nový?... "Hettare jak jí mám říkat? Kdybych byl hraničář tak bych použil jejich umění a zeptal se jí, jestli má nějaké vlastní jméno. Takhle můžu nějaké vymyslet. Líbí se mi elfské Sfilien. Je to jméno jedné elfí hrdinky, která byla dlouhonohá, stejně jako tahle krasavice" pohladím klisničku po krku, Která běžela za svým milým přes půl světa, aby mohla být s ním a navíc jej dokonce zachránila za spárů zlé kouzelnice."¨Počkám na odpověď a pak si jdu ještě pro věci pro koně, jako nějaké žrádlo na cestu a deku pro něj, když v ten okamžik přiběhne pacholek a řekne nám děsivou zprávu. Jak je to možné? Kde tu armádu schovával? takovou armádou nepřijde za jeden den odnikud, dyť včera odpoledne jsme do města přišel, a přítomnost takové armády bych jistě viděl, a věděli by o ní i Lidé z města... Nerozhodnost v myšlenkách ale není cítit na venek. "Tak tedy jedem hned páni a dámo!" kývnu směrem na Anastu. Rychle přihodím věci pro koně ke svým na záda koně a na první pokus vylezu do sedla. Není totakový elegantní švih, jako předvedli, ti co koně pravidelně používají, ale jsem tam napoprvé a bez trapasu. Projížďka byla ve zběsilém tempu. Prvně zámeckými zahradami v husté trávě a měkké hlíně, to bylo v pohodě, ale jak jsme se dostali na dlažbu, začalo to být horší. Kopítka občas podklouzli, na mokrých kamenech. Lidé splašeně utíkali všemi směry, bohužel nejen kvůli nám a tak tu a tam se nám někdo připletl do cesty. Od plecí mé klisničky se odrazí jedna žena. Než jsme mohl vykřiknout omluvu, už jsme byli příliš daleko. Zprvu jsme si myslel, že jedem k lodím, abychom se mohli nalodit a odplout bezpečnější cestou pryč, ale když míjíme nábřežní mola tak vyhrknu na nejbližšího druida: "Proč, nejedem lodí? Je to rychlejší a bezpečnější ne?" Dostane se mi odpovědi a ta se mi vůbec nelíbí Jaké rovnováhy? Co tím myslí? Mé srdce bije splašeně stejně jako kopyta našich koní do dlažby. Za chvilku ucítím: bum, bum, bum ,bum , bum, bum, bum, bum, BUM, BUM, BUM, BUM, ... Už i srdce mi bije na poplach jako zvon. Ale po chvíli poznám že ty vibrace nejsou z mého těla, ale že cítím, něco většího když mi dojde že to jsou: "Bubny, válečné bubny" Nevím, jestli bychom, raději neměli zůstat a bojovat. Jsou tu hradby a z hradeb bych svým lukem skolil jistě stovky nepřátel a jejich velitelů. Konečně jsme vyjeli z brány ven a rychlím pohledem zpět se ujistím, že jsme všichni a sám sobě gratuluji, že jsme se udržel v sedle i když je to má první cesta na hřbetu koně a zrovna tak divoká. Oddechnu si. Pohled zpět v před, mě donutí ke krátkému nádechu a pak zapomenu na chvíli dýchat. Ta armáda je obrovská a Já jsem rád že se hned stáčíme od ní pryč a směrem do lesa. Rychlostí pro mě nezvyklou se vzdalujeme od smradu města i velké nemyté armády a blížíme se k lesu, kde se konečně nadechnu do plných plic a vnímám opět ty vůně a rozmanitost přírody, i když se díky rychlosti mé klisničky svižně mění. Cesta se mění spíše ve stezku a naše zběsilé tempo zmírní do klidu. Hned mi došlo, že v takovém terénu by se koně mohli snadno zranit při špatném došlápnutí, nebo jezdec se uhodit o větev. Určitý klid situace mi umožní vnímat bolest, kterou cítím ve stehnech, jak jsme křečovitě svíral svoji šedivou zachránkyni. Poplácám ji po krku a nahnu se k ní "Děkuji, že jsi mě udržela na svém hřbetu." a pohladím ji. Za chvíli naše cesta končí a zastavujem u nějakého keře. Chvílemi sleduji divný rituál druidů, chvíli pozoruji lidi v družině, nevím co mám čekat. Stihl jsme zachytit jen pár pohledů a najednou se svět se mnou zatočil a já v ten okamžik měl jedinou myšlenku Z koně ten pád bude bolet víc... Po probrání zjistím, že jsem se neuhodil, zato je mi pořádná kosa. Než se stihnu rozkoukat ozve se vysoko posazený, ječivý hlásek. Začne nás navádět, že musíme najít Tuluntila. Okamžitě se rozhlédnu a opravdu ho s námi nevidím. Chyběl, už když jsme dojeli ke keři, nebo až teď při tom kouzelném přestupu sem? Z přemýšlení, mě ale ruší šotek svými nadšenými výkřiky, že byl očarován. Prostě si nemůžu vzpomenout, kdy jsme Tuluntila ztratili a tak se začnu zajímat o další důležité věci "Kde to jsme? Je Tuluntil v té jeskyni? Kdy se ztratil? Jak jsme se sem dostali?" Otázky jsme směřoval na druidy, nebo ten divný hlas, ale odpovědí sem i nedostalo, zato mi náhlí poryv větru nafoukal sníh do obličeje. Jsem velice rád, že jsme vzal přikrývku pro koně. Počítal jsem s ní, na večery, až půjde spát a lehne si na zem. Okamžitě seskočím z Koně a přehodím přez ní tu přikrývku a pak i přes sebe. "Okamžitě do té jeskyně, nebo tu umrznem a koně taky. A možná pojďme pěšky, čím nižší a ve větším hloučku budeme, tím míň nám ta vánice ublíží." Sám se vydám směrem k jeskyni. V jedné ruce držím koně a vedu jej vedle sebe a druhou si držím svou spací přikrývku u těla. Někdo nám mohl říct, že jedem do takové zimy, nemám tu věci a věřím, že ostatní taky ne. Pak zahlédnu vesele poskakujícího šotka jak rychle běží k jeskyni a volá na Tuluntila S tím budou asi ještě potíže. Jeho nerozvážnost nás může zabít. Šotci už jsou takoví.." Vzpomenu si na různé příběhy o šotcích a i v této nepříznivé situaci se usměju. "Jeho energii, bych ale chtěl mít." Konečně se dostanu do jeskyně a hned se mi uleví, protože tu přestal foukat ten ostrý vítr a rozhlédnu se uvnitř. Chvilku si zvykám, protože spousta bílého sněhu, mě učinila v temnotě jeskyně skoro slepím, ale vnitřní rysi jeskyně se začínají prosvětlovat, jak si mé oči zvykají a za chvíli už mé dobré elfí oči vidí naplno co vidět můžou.

Hettar - 07. dubna 2009 20:18

Když pozoruji jak Lienisova klisnička vesele žere mrkev tak se usměju, moc věcí mě nedokáže rozesmát, ale pohled na šťastné koně a jejich pány je vž důvod k radosti. Můj kůň je sece také šťastný ale to by měli být koně pořád. Mezitím stále krmím svého koně zajímám se hlavně o to aby se měl dobře. Mno, někteří mají rádi mrkve jiní jablka, pokud je to šťavnaté tak je to super, hlavně jí nedávej suché ovoce, nebo něco shnilého, taková kolika způsobena nevhodným staráním není žádná sranda a chudáci koně u ní většinou umřou. Mezitím bělouš sežere moje jablko a já mu podám další.Jen jez hochu, snad ti chutná. řeknu svému koni a láskyplně ho pohladím po nozdrách. Doneseou nám postroje, já narozdíl od Lienise vezmu pokud možno co nejméně nablištěné sedlo, které není ani těžké ani lehké, a má správný počet sedlových brašen aby se na něj vešlo všechno potřebné a trochu jídla navíc. U sedla rozhodně nechci pochvu, je s ní strašná otrava. První osedlám svého koně a přitom mu říkám konejšivá slova jako To bude dobré, chvilku to bude nepříjemné, ale pak si zvykneš. když ho osedlám ještě radši zkontroluji všechny popruhy a přezky a nabídnu mu svoje předposlední jablko, a až pak se začnu věnovat Lienisovi. Chvilku mu podávám instrukce ale pak mi dojde trpělivost a radši to udělám sám.Někdy ho to budu muset naučit. pomyslím si a téměř zároveň vyslovím: Někdy tě to budu muset naučit, jinak ti to budu muset dělat dosmrti. Když jsem s prací hotov začnu vymýšlet vhodné jméno pro svého bělouše a téměř nepřítomě odpovím Lienisovi: Se jí zeptej, pokud se jí to jméno bude líbit tak ti to dá najevo. a pak se vrátím ke svému koni. Jaké jméno by se ti líbilo? Co třeba Wles? Nebo třeba Blesk? Či snad něco impozantního jako třeba Hrom? Nebo třeba jen kůň? Nebo něco klasckého jako Christián? a v tu chvíli do mě bělouš drcne hlavou. Tak dobře, budu ti říkat Christián, víš že vždycky jsem si přál mít koně jako jsi ty? Přibíhá pacholek a už z jeho obličeje jde poznat že nese špatnou zprávu která nesnese odklad, proto rychle nabalím na Christiána vše potřebné. Jestli si myslíš že mi zkazíš dnešní skvělá den, tak to jsi na omylu. křiknu na něj, ale jakmile nám řekne tu hroznou novinu tak trochu poblednu. Sakra on to udělal, to není možný. Taková armáda? To snad není možný, to ji vytáhl ze stromů nebo co? Kde ji schoval? O tomm by se přece muselo vědět předem, nesnáším když jsou věci tak naknap. a elegantně s umem, který si člověk získá jen každodenním naskakováním na koně ve spěchu jak jen to je možné, se vyšvihnu do sedla. Sakra zakleju nahlas. Tak teda jedem. A ve zběsilém tempu, s naprostou jistotou jedu hned za drujdem který jede v popředí. Hladina adrenalinu v krvi mi stopá a ačkoliv jsem na úprky zvyklý, jako vždy se mi rozbuší srdce. Neznám člověka, který by v tuto chvíli zůstal klidný. Ten spratek Jonáš by se v tuto chvíli podělal strachy, mě jen tak něco ale nevyleká, nechtěl bych sice stát proti téhle armádě, ale stejně... Jedem skrz lidi, a nehledě na to že některé přejedem, jedeme bezohledně dál a nenecháme se zpomalit. Vydrž hochu, to bude dobré, musí nám uhnout, a když to neudělají je to jejich problém. říkám svému koni. v přístavu jedeme kolem lodi dál a než se stačím zeptat, udělá to Lienis a dostane se mu zvláštní odpovědi. Sakra, o jaké rovnováze to sakra mluvíte? Hlavní je přežít, ne udržovat rovnováhu nemyslíte? Jedem ještě nějakou dobu když za jízdy začneme cíti: buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch BUCH! a zesiluje to čím déle jedeme. A sakra co to je? a pak se nám vyjeví pohled na nepřátelskou armádu. A sakra, těch je. Kde se tu vzali? A ty dunění to jsou BUBNY? Trochu hlasité ne? To bude problém, velký problém, jsem zvědavej jak se z toho dostaneme.To bude dobré, snad, pokud se odtud dostaneme, budeme v pořádku, vydrž. povzbuzuju Christiána. Naštěstí nejedeme vstříc armádě ale do lesa. Postupně mé a Christiánovy "nozdry" pochytí slabou, ale dobře známou vůni lesa. Jakmile ze z cesty dostaneme na ztesku oddechnu si: Na stesku snad nepolezou, komu by se tam chtělo, koně mají sice jistou nohu, ale celá armády by se tu nevešla. Hochu, dokázali jsme to, dostali jsme se z města. povzbudím Christiána a následně všechny koně. Ještě vydržte, z nejhoršího jsme snad venku. Jedem dál a jak lze vidět z obličejů zkřivených bolestí, která je trápí na stehnech, protože ještě nejsou zvyklí na jízdu, už toho mají dost. Cesta záhy končí a my sesedáme z koně. Tak a je to za námi, první část jsme zvládli. Dokázali jsme to, je to za námi, jsme venku. snažím se povzbudit koně. Pak jsme uvedeni do "transu" což se projeví následným oběvením v nějaké sněhové vánice. A sakra, jak jsme se sem dostali? CO to bylo? Sakra. Je mi docela zima, ale mé svalnaté "otužilé" tělo se drží zdatně. Pak uslišíme hlas, a dozvíme se že musíme najít Tuntullila. Sakra, kam zmizel? A to si nedokáže poradit sám? a na Lienisuv návrh kývnu hlavou. Dobrej nápad, nechtěl bych zmrznout. a vydám se s ostatníma do jeskyně. Když vstoupíme, oddechnu si, alespň už nefučí. Chvilku se rozkoukávám a pak navrhnu: Mám zapálit pochodeň?

BloodX - 08. dubna 2009 10:32

Snažím se, aby šla moje krásná hnědá klisna semnou.Snažil jsem se jí donutit k pohybu tím, že ji popostrčím rukou do krku. To jsem taky udělal, ale nechtělo se jí.Tak to zkouším z nova. Tak pojď musíme tě osedlat.... Strkám ji směrem k ostatním. Zachviličku běhám kolem ní a chytám ji za krk, tahám za hlavu. Celej spocenej a už s nervama v kýblu se zastavím před její hlavou. Tak hele podívej se musíme tě osedlat a dát ti ohlávku,aby sme mohli někam jet, a jestli nepudeš semnou tak na tobě nemůžu jet. Založím ruce a koukám ji přímo do očí. Ona mi pohled jen opětuje a potom ohrne pysk a vycení na mne zuby. To mě dostane otočím se, udělám pár kroků směrem ke skupince. Ty vole ona se mi směje, tohle musela být ňáká ženská, která opravdu nemá ráda chlapy, a teď si to na mne vybíjí... To fakt nevim jak ji donutim,aby se mnou spolupracovala. Ale teď mne něco napadlo.... Na tváři se mi udělá šibalský úsměv,pomalčku se otočíma přístoupím zase ke svému koni. Tak já ti něco řeknu a netvař se že mi nerozumíš, ty se bojíš toho samce,kterého si vzal Hettar, máš strach z jeho přítomnosti seš srab.... Nejsi hodna mě nést, protože já jsem zastánce stylu kamikaze a ty se bojíš jít ke svému druhu.... Cc Otočím se na podpadku. Svoje kroky nasměruji směrem ke skupince, cestou jen tak po očku sleduji koně. Naštěstí se stalo to co jsem čekal. A prý že nám koně nerozumí, jen to předstírají,aby si s námi mohli hrát. Konečně dorazíme i s mojí klisničkou ke skupině, kde si už všichni hledají sedla. Neváhám a najdu si sedlo tmavší barvy nejlépe stejné jako má Hettar. Jestli si takové vybral on, musí být nejlepší ne??? Nasadím sedlo koni na hřbet. Tedy se o to pokusím, vždy když jej zvednu začne ten kůň pochodovat tam a spátky. Chviličku chodím společně s koněm, ale přestane mne to bavit Tak už dost stačí, nemáme celý den,na to abychom tady blbnuli. Necháme si to na jindy. Suhlasíš??? Její zastavení a lehké odfrknutí beru jako souhlas. Konečně sedlo dopadne na její hřbet. No a co teď s těmi popruhy tady.??? Zrona se chci zeptat Hettara, jak na to ale to už to vysvětluje Lienisovi. Takže tak no sem , tam zaklapnot,sakra ne špatně.Tak znova. Tudy sem tam, a hele mám to. Po několika minutách se mi konečně podaří ustrojit svého koně. Dotahuji ještě zbylé řemínky, aby vše drželo a neplandalo. Také si všimnu toho šotka. Něco tak houževnatého a neschopného jsem ještě neviděl. Sleduji,jak se dostává ze sevření otěží. Poslední řemínek dotáhnu lehkým trhnutí. Ještě jednou zkontroluji, jestli jsem vše pečlivě dotáh, a také se kouknu jestli to mám stejně, jako Hettar Jo asi to budu mít správně.... K uším se mi dostane asi jediná rozumná věc co kdy s pusy vypustil šotek a to pojmenovat svého koně. Hladím ji po krku Tak co jak se chceš jmenovat....... Co třeba Elessar... To je pěkné ne?? Ano budu ti tak říkat... Poplácám ji s úsměvem ve tváři po krku. V tom k nám doběhne posel, celý zadýchaný. Pomalu vykouknu z poza koně a přijdu k němu. Snaží se rozdejchat, tak mu trochu napomůžu ránou do zad, Ještě nic?? Tak znova. Praštim mu ještě jednu, to už se vzpamatuje, a vzdělí nám novinu, kterou by asi nikdo nechtěl slyšet. Statisícová armáda?? Ze dne na den, nemožné, jak to jen udělali, to teD není důležíté, musíme spěchat Druidi berou asi stejný názor. Rychle se nasedá do sedel a já neváhám a následuji je. Jedeme triskem přes zahrady. Je to celkem fajn jet takle na volném prostranství... Užívám si jízdu přes zahrady, kde nikdo není a vítr se mi z rychlosti odráží od tváře a hraje si z mími vlasy. ALe to se dostaneme mezi lidi. Spalšeně se mezi nimi vyhíbám, ale nikdo ze skupinky na ně nebere ohled, a ujíždějími, Z cesty !!!!! Začnu řvát na kolem jdoucí, jak nakládají loď. Rychle projíždím mezi nimi a oni stačí uhybat, teda až na vyjímky,omilem sem srazil někoho s pivem. Ve tváři se mi oběví starostlivý výraz lítosti, jak to dotyčného mohlo bolet. Naše rychlá jízda se nachviličku zastaví u obrovské brány. A to k nám dolehne strašný, hrůzu nahánějící zvuk bubnů, které otřásejí celou zemí. Můj kůň nervozně přešlapuje. Poplácám ho po krku. Musejí jich být stovky.... Neuvěřitelné.... Brána se nám konečně otevře. Vyjedeme ven a nám se ukáže strašný pohled na obrovké vojsko složené ze všech příšer temnot. Musíme zpěchat nikdo moji poznámku ani nepostřehl,prtože už byli dávno na cestě. Dojeli jsme někam do lesa daleko od vojsk. Sesedneme z koňů a zničeho nic, jsme jakoby v tranzu. Trhnutím se proberu. Rychle se rozhlížím co se sakra stalo. Museli nás přenýst někam pryč. Co zachránit Tuluntila proč tu není s námi??? Rozhlížím se kolem sebe. To si všimnu, jak se mim kouří od pusy, z koně se kouří úplně všude, je spocený a takle rychle ho schladit. Jestli tohle budem dělat často,tak nám chcípnou.... Nemám ho čím osušit. Do jeskyně??? neváhám a vezmu svého koně za opratě a zavedu do bezvětří...

Lien z Mnoholesí - 09. dubna 2009 16:26

Zahrady-město-les-hory Bohužel mnou chtěný kůň si vybral za jezdce již někoho jiného. Ale místo černého hřebce, si mne vybrala krásná šedá klisnička. Pomalu k ní přistoupím a pohladím ji po nose, na kterém má o trochu tmavší srst než na zbytku těla a tichým hlasem k ní promluvím. Zdravím tě, vypadá to, že teď budeme chvíly cestovat společně. Bohužel nemám žádné jablko ani mrkev jako Hettar či Lienis a rozhodně nehodlám svoji důstojnost zhanobit lezením po stromě, abych nějaké získal. Takže jí musí stačit tráva královských zahrad. Když sloužící přinesou sedla, vyberu si to nejpohodlnější, které se mi podaří najít. Nemám zapotřebí nechat se po cestě mučit bolavým pozadím. I když tomu asi stejně neuniknu... Jakmile tedy vyberu vhodné sedlo, přikáži sluhům, jež je přinesli, aby mou klisnu osedlali. Dokázal bych to sice udělat sám, ale nevidím důvot, proč se namáhat, když to mohou udělat za mne. Zatímco tedy pár sluhů připevňuje sedlo, já přemýšlím o tom, jaké bych dal svému novému oři jméno. Po chvíly přemýšlení se rozhodnu. Budu ti říkat Sivá. Co ty na to? Líbí se ti to? Klisna proti novému jménu nijak zvlášť neprostestuje, snad by se dalo říci, že i souhlasně pohodila hlavou. Sluhové mezitím dokončili osedlávání a odešli. Na nic tedy nečekám, upravím třmeny a vyhoupnu se do sedla. Sice trochu prkeně, ale co čekat, když jsem na koni naposledy seděl asi před rokem. Sivá při mém snažení pohodlně se usadit, stála v klidu, ani se nepohnula. Hodná, asi si budeme rozumnět. Spokojen tím, že jsem dostal klidného koně, ji pochvalně poplácám po krku, zatlačím paty dolů a zkusmo se projedu po zahradě. Ostatní se mezitím potýkají se svými koňmi s většími či menšími obtížemi. Tedy až na Hettara, který vypadá, že se s uzdou v ruce už narodil. Poté co dokončím okruh, přiřítí se směrem od hradu sluha. Bohužel nám v prvních okamžicích není schopen nic zdělit, protože díky vydané námaze za účelem, co nejrychleji se k nám dostat, sípe jako kdyby se ho někdo snažil uškrtit. Blood se mu pokusí pomoci pár údery do zad, i když opravdu nechápu, co má společného mlácení do zad, s nedostatečně prokrveným organismem způsobeným přemírou námahy. Přesto se muž po několika okamžicích vzchopí a přetlumočí králův vzkaz. No tak tomu říkám nepříjemnost. Zajímalo by mne, jak se Aldandonovi podařilo skrýt armádu čítající přes stotisíc vojáků. Velmi nepravděpodobné... Spíše bych řekl, že v tom má prsty sám král. Vše jistě tutlal do poslední chvíle, i když stejně je zajímavé, že se to vesnickou šuškandou dávno nerozneslo. Asi je ten prcek přecijen schopnější, než na první pohled vypadá... Jak se říká, není čas ztrácet čas a v takovýchto situacích to platí dvojnásob. Druidé okamžitě naskočili na koně a rozjeli se přes zahrady zpátky do hradu. Na nic jsem tedy nečekal a následoval je stejně jako zbytek družiny. Při projetí panovníkova sídla jsme měli možnost zahlédnout, jak sám "velký" král spěšně opouští svoji državu za doprovodu početného oddílu jeho osobní stráže. Jakmile jsme se ovšem dostali do ulic města, situace se značně přiostřila. Prostý lid samozřejmě zachvátila panika, což je pochopitelné, když se jim takříkajíc za kopcem objevila obrovská nepřátelská armáda. Při průjezdu tudíž musíme rozrážet hysterické davy, složené z ječících žen, brečíčích dětí, lidí co se snaží zachránit své skrovné majetky a dalších, co se rozhodli vyrabovat vše, co půjde. Armáda naprosto nezvládala situaci, tedy pokud se o to vůbec snažila, protože se mi po cestě podařilo zahlédnout sotva pár vojáků a ostatní byli bůh ví kde. Nechápu jak jim to ten skrček mohl udělat. Všichni tihle lidé na něj spoléhali. Mysleli si, že je ochrání... Sakra vždyť alespoň mohl nařídit evakuaci! Teď tu všichni s největší pravděpodobností zemřou. Muži budou mučeni, ženy znásilňovány a děti sežrány. Doufám, že toho parchanta, který si dovoluje nazývat se král, za toto stihne nejméně stejně krutý osud, jakému byli ponecháni jeho poddaní. Asi v půlce cesty k bráně projíždíme přístavem. Rozhodně nejsem jediných, koho pálí na jazyku otázka, proč nepoužijeme loď? Ze všech nejrychlejší v jejím vyslovení byl ovšem Lienis. A odpověď rozhodně nebyla uspokojující. Harmonie? Harmonie čeho? Na jakém ostrově? Co za nebezpečí by nás čekalo? Ty a ještě mnoho dalších otázek zaplní moji mysl, avšak jsem nucen zatlačit je do pozadí, když se znovu vnoříme do napůl šíleného davu na naší cestě za opuštěním města. Nemilé překvapení nás ovšem čekalo při příjezdu k bráně. Zavřená? No to si z nás snad dělají legraci?!? Ale náš problém v následujících okamžicích vyřeší přiběhnuvší jednotka vojáků, jenž otevře bránu, abychom mohli projet. To vše za stálého dunění válečných bubnů nepřátelské armády. Bohužel to co zřím na druhé straně, bych nejradši vůbec neviděl. Přímo před našimi zraky se zhmotní ohromná masa těch nejhorších bytostí, jež tento svět obývají. A výběr to je vskutku široký. Od skřetů, přes temné elfy, až k těm, které ani neznám jménem. U všech magů! Taková bojová síla! Není mi ale dovoleno déle žasnout nad velikostí a odporností útočící armády, neboť ihned pokračujeme dále. Z hlavní cesty po pár desítkách metrů odbočíme a nabereme směr k lesu. Do něhož se následně vnořujeme stále hlouběji a hlouběji, až už ani koně neprojedou a mi musíme sesednout, pokračujíc dál pěšky. Nakonec se zastavíme hluboko uvnitř lesa, blízsko jednoho z mnoha hustých křoví. Zde již značně znaven naším rychlým úprkem, hledám místo, kde bych se mohl posadit, ale ani to mi není dopřáno. Druidové totiž beze slova vysvětlení utvořili kruh a začali předříkávat zaklínadlo. Byl bych si toho vůbec nevšiml, kdyby se náhle nevzedmula vlna magické energie. Poslední co ještě stačím udělat, je prudké otočení směrem k druidům, načež se mi zatmí před očima. Abych se následně probral uprostřed zasněžených hor. Co nám sakra ti stromomilové udělali? Jak já nesnáším, když na mne bez upozornění někdo sesílá kouzla! Moji averzi ovšem nezdílí šotek, jenž je doslova blahem bez sebe. Ale počkat, tohle mi nesedí. Vypadá to, jako kdyby nás pomocí magie přenesli, ale proč tak složitě? Kdyby ti druidové měli moc přenést se kamkoli by chtěli, proč by to neudělali již ve městě, místo té zajížďky do lesa. Také je podivné, že nás zbavili vědomí... Toto je jistě první část naší zkoušky, ale kde vlastně jsme? Hm... Je snad možné, že jsme se ani nikam nepřenesli? Možná jsme stále v tom lese v bezvědomí a druidi jen vytvořili toto místo v našem podvědomí... To by dávalo smysl, ale bude to jen nepodložená teorie, dokud nenajdu nějaký důkaz. Stejně je to nejspíše jedno. Pokud mám pravdu, tak jakmile splníme úkol, ať už je jakýkoli, tak se buď probudíme, nebo znovu přeneseme do další zkoušky. Mému odhadu též napomáhá skutečnost, že někteří z koní jsou tu s námi, zatímco ostatní ne, třeba jako Sivá, či šotkova Hnědo-bílo-černá. Mé další myšlenky jsou ovšem přerušeny podivným hlasem, vycházejícím jakoby odnikud. Takže to je náš úkol? Najít Tuluntila? Zajímavé... I když dosti pochybuji, že by zemřel. To by se asi moc nevyplatilo, kdyby nejlepší králův čaroděj zemřel kvůli skupině neschopných dobrodruhů zrovna v čase největšího ohrožení... Náhlý závan chladu roztřese mé tělo zimou. Asi bychom měli rychle najít nějaký úkryt, nebo tu ještě zmrznu. Jelikož mají ostatní stejný názor jako já, ihned se vydáme do nedaleké jeskyně. kde se obrátím na Lienise. Tak jaký je plán postupu?

Udavač příběhu - 11. dubna 2009 12:35

Hmmm to by mě zajímalo proč jde toto město do války s tak ohromnou přesilou… Rozhlédnu se po ostatních ale ti sou asi stejně zmatení jako já…a popřemýšlím… Aldandon??cože??Jak si vůbec něco takového může dovolit??Co si o tobě myslí?Ještě aby mě tak zase chytil a zkoušel si na mě zase ty svoje kouzla…Ale zajímalo by mě jaký kouzla si to na mě zkoušel… Pak přinesou sedla a já to své hned zkoumám a přemýšlím co tam všechno dám….Jakmile druid řekne abychom rychle odjeli jen nějakým zvláštním způsobem naskočím na koně , který se ihned rozeběhne a já mám co dělat abych nespadla na stranu a nebo dozadu…Když jedeme lesem jen se rozhlížím a dávám pozor na to aby mě kůň nesundal o nějakou větev a popřípadě se vyhýbám větvím , u kterých hrozí že by mě mohli praštit po obličeji.A zamyslím se

Udavač příběhu - 11. dubna 2009 12:35

Hmmm král má takovouhle armádu a nás posílá jen tak?To se mi snad jenom zdá..on jim to město nechá?Nepovede válku?Ale asi proč taky že?? Moje myšlenky jsou trochu zmatené, protože nevím co mám čekat.Projížděli jsme městem a já se snažila omluvit každému do koho můj kůň vrazil.Ale nebylo to ničemu platné většinou se lidi jen zděšeně podívali a běžely pryč..Když jsme po nějaké chvíli dojeli k bráně , tak sem se jen rozhlédla a zaposlouchala…Najednou slyším zvuk bubnů a dupot… Sakra kolik jich může být?Co to má znamenat?Orkové a skřeti?Proč zrovna tihle?Sice já jsem skřítek, ale do tohohle bych se rozhodně nepustila…Ale třeba k tomu mají důvod…Ale zajímalo by mě jaký? Dostali jsme se ven z města a já uviděla orky, skřety , lidi , elfy a další… Proč útočí?Proč mají spadeno na tohle město?to to tu chce aldandon celý ovládnout?Nebo co má v plánu? Teď už klidnějším krokem projíždíme koncem lesa , který byl ještě ve městě…Rozhlížím se a myslím na to, jak asi skončilo to město ve kterém jsme teď byli..Najednou se druidi rozhodnou seskočit z koní…Nechápu proč a přemýšlím co to dělají..Najednou však omdlím.. Probudím se v něčem bílém…Až strašná zima mi prozradí že jsme někde v horách..Ale to už mi začínají drkotat zuby..Po chvilce se ozve nějaký hlas abychom našli tuluntila… Najít?V téhle vánici?Kousek od nás?Ale jakým směrem?Co je to kousek?Vždyť může být dál než si myslíme... A nebo blíž než si myslíme… Pak začnu přemýšlet co se stalo s druidy a jak jsme se sem tak rychle dostali, když v tom lese se nezdálo, že by poblíž byli nějaké hory nebo tak něco… Kde sou druidi??A jak jsme se dostali tak rychle sem?Nějaký hřeben hory? Začnu mluvit a snažím se najít Krucifixe … Krucicifixi ,kde jsiii? Začnu kolem sebe šmátrat a hledat někoho jako záchytný bod.Když někoho chytnu tak se všichni přesouváme k něčemu co připomíná jeskyni…A ona to je jeskyně…Neváhám a jdu dovnitř i když by tam mohlo něco být… Je to jedno tady alespoň nefouká…Brrr mě je taková zima..Jak nás mohli druidi opustit?Vždyť nás měli učit a né nás nechat v horách… Jen se snažím v té tmě rozkoukat, abych popřípadě zjistila jestli v ní něco není..Ale nějak se mi to nedaří… Sakra…Ale kdyby v tý jeskyni něco bylo tak už bych to určitě zjistila, protože by se mě to už dávno snažilo sežrat..Třeba tu je někde Tuluntil…Teda alespoň já doufám že tu je…

Udavač příběhu - 11. dubna 2009 12:36

Rozejdu se směrem dovnitř do jeskyně..A najednou začínám vidět protože někdo ze skupiny zapaluje pochodeň..Jen začnu mžourat abych rozeznala co je co a nepraštila se náhodou o nějakej krápník do hlavy..i když myslím, že u mě to nehrozí, tak si stejně dávám pozor kdyby náhodou…A pomalu neudál do jeskyně… Myslíte že tu Tuluntil je?Nebo spíše myslíte si, že tu vůbec někdo nebo něco je? Pronesu k ostatním a čekám na jejich reakce a odpovědi..Momentálně nelétám prostě jdu… Tak tuluntile kdepak tě máme?Kam ses poděl? Rozdělíme se?Nebo půjdeme všichni spolu? Pronesu a rozhlížím se kolem …

Teddy - 18. dubna 2009 21:00

Zahrada, a cesta před jeskyni Stojím v povzdálí a sleduji jak si všichni rozebírají koně, pak se přisunu blíž a kouknu se do obory jaký tam na mě zbyl koník. A vzadu, v koutku stál zakřiknutý skoro odstrčený poník, šedý hřebec, na kterého jsem nedůvěřivě zapískal a zavolal jsem na něj Tak pojď Šedáku. Kůň se vydal směrem ke mně a já našel nějaké jablko, co bylo na zemi, a dal jsem mu ho. A nahlas říkám Tuluntile, toho si beru já Ani nečekám dlouho na odpověď a rozhlížím se po okolí po sedle a popruhách, které lehce najdu, nebo z přítomných mi je podají do ruky. V klidu si poníka osedlám a nasednu na jeho hřbet, a čekám, jestli mě náhodou nechce shodit. Pak nás vyrušil zadýchaný sluha, který začal blekotat o nějakém blížící se útoku a že máme okamžitě vyrazit. V duchu si pomyslím Sakra to se s ostatníma ani neseznámím, to budeme pořád někam chvátat. No co naplat, tohle je určitě přednější V tom skřípavým hlasem na nás zakřičí jeden z druidů, abychom okamžitě vyrazili. A já smutným pohledem kouknu na obrovské koně a na mého malého a skromného ponyho a v duchu přemýšlím No snad jim budeme kamaráde stačit, snad nám neujednou, možná bychom jim ani nescházeli, protože ani zřejmě neví, že někdo takhle malý s nimi jede Pak oslovím Šedáka No, chlapče je čas vyrazit Vrazili jsme. Projíždíme kolem lesa, kde smutně zpívají ptáci, a sem tam se objeví liška, a na zemi v mechu se krčí červená muchomůrka, která svojí barvou říká, že asi k jídlu nebude. Náhle si všimnu jak armádní garda odvádí krále někam do bezpečí a začnu přemýšlet Doufám, že budeme ti pravý, který dojedou na ostrov s příšerami a najdeme draka Projíždíme kolem městem, kde logicky, strachem se pohybují lidi a ostatní stvoření, a hledají místo kde by se mohli ukrýt před blížící se pohromou, která se mílovými kroky přibližuje k bráně. Náhle v tom zmatku se objevíme v přístavu kde čeká zásobovací loď, která přivezla jistě nové a vylepšené zbraně a dostatek jídla pro město, které se připravuje na obléhání. Loď, tou jsme měli plout na ostrov a né prchat z města. Co? Jaká harmonie? Možná slunce v duši. Možná ty potvory, o kterých jsem četl v knihovně, budou opravdu moc nebezpečné Takové myšlenky se mi honí hlavou, když míjíme přístav. Chvátáme ven z města a v tu chvíli se objevíme před bránou, která je ovšem zavřená, což se dalo celkem předpokládat, když je město pod útokem, a z dálky byly slyšet děsivé tóny válečních bubnů skřetí armády, která se blížila, aby svojí silou zdrtila toto město. Pak se touto dusnou atmosférou ozvalo „Otevřete bránu“ a najednou uvidím, jak se stráže hrnou k nám, aby mohli co nejrychleji otevřít bránu. Jakmile byla výška pro mě projel jsem přes bránu a chvilku jsem musel čekat než pojednou ostatní, aspoň malá výhoda, malých stvoření. A před očima se mi objevila obrovská pochodující armáda skřetu, zlobrů a orků, a bůhví čeho ješte. Když tam takhle stojím a uhrančivě sleduji scénu před mnou, která se odehrává, Tuluntil do mě vrazí a praví Nestůj a pojeď . A já jsem nanic nezmohl, než jsem se oklepal a následoval jsem ostatní v naší cestě někam pryč. Najednou druidi prudce zatočili do hustého porostu, kde seskočili, já všechny následuji a okamžitě seskakuji z koně a přitom si myslím Konečně jsem zřejmě tady, no jo, ale co tady budeme dělat? Sotva jsem dokončil myšlenky z ničeho nic se sklátím k zemi kde upadnu do transu. Po nějaké době, jsem se probudil zimnou. Postavím se a rozhlédnu se kolem sebe, zjistím že všechny věci mám u sebe, dokonce i koně pak se začnu zajímat i o ostatní, a zjistím, že nám chybí Tuluntil. Najednou z dálky slyším hlas, která nám říká o novém úkolu. Když se rozhlížím kolem sebe zjistím, že je zde otvor, když přistoupím blíž, zjistím, že se jedná o jeskyň. Ani vteřinu neváhám, jdu pro koně, a amatérsky najdu nějaké místo kam bych mohl Šedáka přivázat, jakmile tak učiním, přiblížím se k jeskyni a zhluboka natáhnu do svých nosních direk smrad, který se line z díry. A pravím Aha Pak se seberu a jdu se schovat do křoví kde na mě netáhne, a nožem zakutám do země a vezmu si kousek hlíny, do které cosi přidám z truhly a uplácám z ní kouli velkou jako má ruka a opatrně si ji vložím do kapsy. (Výroba mi trvá asi 30 minut). Pak se upravím a připravím se na střelbu z kuše, pořádně si připevním k sobě truhlu, zavážu si všechny přečuhující tkaničky dám si kuš do ruky a říkám Tak jdeme

Udavač příběhu - 20. dubna 2009 15:23

“Temná jeskyně/ Chodba“ -_-_-_-_- Rychle jste vběhly do nejbližší jeskyně, která byla temná. Nebylo slyšet zcela nic. Každý jste se snažil trochu rozkoukat, ale jakmile někdo zapálil pochodeň bylo to mnohem lepší. Viděli jste více věcí. Několik kamenných sloupů, které byly ošlehané prudkým horkým větrem. Na zemi občas ležela nějaká ta kost, ale nebylo z toho nic poznat. Jedna kost byla menší, druhá zase větší. Pomalu jste však postupovali hloub a hloub do jeskyně. Prostor kolem vás byl stále temnější což naznačovalo většímu prostoru. Avšak před vámi se na zemi vynořila jasná kostra. Byla to kostra trpaslíka, vedle ležela krásně zdobená sekera a o kousek opodál zrezivělá zbroj. Před vámi se z ničehož nic začali rozsvěcet pochodně. Nikdo nevíte jak se tam dostali a jak se sami zapálili. Celá jeskyně se rozzářil a žluto červeně a z každé strany šlo teplo. Před vámi leželi 3 chodby. Chodby byly k nerozeznání od sebe. V každé byl stejný počet pochodní a v každé byly stejné hrboly. Avšak po chvilce se ozval hlas. Hlas chladný a mraziví. Hlas, jako by nepocházel z tohoto světa. Avšak druidové nemluvili. “Již sto let, tu čekám, dokud někdo nepřijde.“ Pomalu a nejasně se před vámi začalo rýsovat světlo. Malé světlo, které se postupně rozzařovalo. Netrvalo to dlouho a bylo jasné, že je to duch zbloudilého trpaslíka. “Konečně sem zavítala návštěva. Avšak, také jste si přišli pro poklad?“ Zeptal se a čekal co mu odpovíte. Posadil se na jeden větrem ošlehaný kámen, který byl krásně zakulacený. “Poklad, který uložila armáda temnoty, se skrývá v jedné z chodeb. Mohu vás doprovázet, avšak není cesty zpět.“ Řekl trpaslík a zvedl svůj malí a baculatý prst do vzduchu. Všechny si vás bedlivě prohlíží od hlavy k patě. “Vypadáte, jako skupinka dobrých přátel. A omluvte mě, zapomněl jsem se představit, mé jméno je Mirius Santus.“ Představil se a lehce se povznesl do vzduchu, kde se hluboce uklonil. "Omlouvám se, ale budete na to mít jen menší čas. Budete se muset rozhodnout jakou chodbou se vydáte. Tamhle je myší nora. Jakmile vyběhne myš, musíte jí zabránit, aby se dostala do druhého otvoru. Zabráníte-li jí v tom řeknu vám, kterou cestou se vydat. Avšak myš nesmíte zabít a ani omráčit." Řekl trpaslík a počká, až mu řeknete, že jste připraveni.

.Krucifix - 20. dubna 2009 20:02

část druhá z jeskyně vynořím já a v zádech mi šlape můj poník Jo něco tak je zahuhlám a dřepnu si na zem Tma a pěkná nuda lehké nakopnutí do zad- a už je mi jasné, že se klisničce to zpocený sedlo na zádech moc nelíbí. a tak jí sedlo povolim- přeci jen, musím být ve střehu, kdyby na nás někdo vyběhl a pak byl zahnán ohněm- abych ho stihl dohnat. a znovu do jeskyně když je pochodeň zapálená procpu se kupředu- klisnička je mi v patách a má takovou drzost že se klidně i prokouše davem, aby jí nic neuniklo. Díky naší maličkosti nestíníme světlu pochodně a tak jsme všichni spokojení. . hle další zajímavostí jest trpaslík. Chudák, určitě tak dlouho čekal na strašidla a tak až z toho zemřel nudou. V kapsách toho zrovna moc nemá a tak přejdu k sekeře a dřepnu si na bobek. Podívám se jestli se někdo nedívá a při tom jí má ruka už automaticky začne cpát do váčků. Ale to moc dlouhé pokračování nemá- je moc těžká. Já ti říkal ať to nebereš napomenu svou levou ruku a zvednu se Když se začnou rozsvěcet pochodně- zrovna zkoumám jeden ze stojanů když tu pochodeň vzplane a zapálí mi vlasy. Pobíhám kolem pár sekund než se objevím pod hrudí nějakého vyššího koně a ten na mě milostiv plivne- oheň uhašen. můj úžasný účes mě zajímá jen chvilku- Nebo jsem ti to aspoň chtěl říct. Ale je to pěkný, že nám takhle svítí na cestu. Ty hořící vlasy byly vlastně taky praktický- jako živá pochodeň. pak začnu mluvit o nějakym pyromanovi, kterýho jsem viděl jak se sám podpaluje. Závěr asi způsobu Bylo to krásný představení, kdyby u toho tolik neječel a zase se s Hnědo-bílo-černou procpeme dopředu. (prostřední chodba-pokud nás tedy nikdo nezastaví. Pokud ano, následuje rozhovor s duchem a tak dále) Zpátky mě odláká to světlo a ten úžasný hlas. přiřítím se v sedle poníka a projedu duchem skrz. Pak kobylu prudce zastavím Jé ahoj! Já jsem Krucifix! natáhnu k duchovi ruku. pak se zarazim Jo ty vlastně nemůžeš. heleď, támhle kousek ležel trpaslík- to je tví tělo? Čekal jsi na ducha a nakonec tě napadl a vzal si tvé tělo? Nebo jste dva v těle ducha? Povídáte si spolu? Tohle je Hnědo-bílo-černá. Už jsem říkal, že se jmenuju Kruicifx? Poklad? Nebyla by spíš nějaká duší párty? Rád bych se zapojil, jestli mi taky seženete ten průhledný kostýmek... když řekne své jméno- představím se znovu A co když se tý myši nebude chtít vyběhnout? A to je vstupenka na tu duší večeři?

.Krucifix - 21. dubna 2009 21:31

Hypnóza a tak dál-část první na názory ostatních vážně moc neberu ohled. Když Lienis- mezi tím co já zvědavě vplouvám do jeskyně- zakřičí něco o umrznutí nás a koní s hrůzou se začnu rozhlížet kde vlastně skončila ta má.... Au! ucuknu před koňskými pysky dřív než se mi zahryznou do ucha. Přesto to odneslo pár vlasů. Trochu popotáhnu a sáhnu si na oslintané vlasy. Omluvně se na svou kobylku usměju. Pokouším se jí získat tím že najdu v kapse... Ehm, to by ti asi nechutnalo cukru- i s mravencema. Poník mi skoro ukousne prsty. Hetarrovo nápad se zapalováním ohně se mi vůbec nelíbí Co blázníš? Víš o jaké dobrodružství přijdeme? Když rozsvítíme oheň, všechno se před námi schová a nic zajímavého se nestane. Já to znám, tak je to z ohněm vždycky se na Hnědo-bílo-černou a pak vesele zmizíme ve tmě.... z temnoty ven pár sekund po tom co Habiš (pokud to chňápu dobře) pronesl-a své: Myslíte že tu Tuluntil je?Nebo spíše myslíte si, že tu vůbec někdo nebo něco je?

Arutha ConDoin - Liga Severu - 30. dubna 2009 13:36

Vidím kostru trpaslíka a než stihnu něco udělat je u ní už Krucifixa začne cpát sekeru do batohu a nejdemu to. naštěstí. okamžitě k němu přispěchám vezmu rukou tu sekeru. Krucifixi nech to, nehodí se okrádat mrtvé o jejich čest." Jakmile ji pustí položím sekeru na hruď trpaslíka, tak jak by mu ji tam položili, kdyby zemřel s přáteli. V ten okamžik se objeví duše toho trpalíka a prvně se leknu. ale dojde mi že sekera jej evidentně nezajímá. Zajímá jej jakási krysa. nebo teda myš, popravím sám sebe. Zajdu k tomu otovru a vyhážu z vaku všechny věci a nechá mtam jen nějaký jídlo a dám ten vak na těsno k otvoru a přidržím u okrajů, tak aby nemohla myš vyběhnout bokem. Až to mám připraveno tepre potom se ptám trpaslíka A co ty máš společného s naším přítelem? A tím vším co máme dělat? Jinak já jsem Lienis Searion." V podřepu stále čekám s vakem přitisknutým kezdi ,tak aby východ z díry navazoval přímo do vaku.

Habiš - 03. května 2009 22:42
	v jeskyni Krucifixi nech je ať rozsvítí.. Když zahlédnu kostru trpaslíka jen vytřeštim oči...a pak když uvidim krucifixe tak jen zakejvu hlavou a nechám to být protože už ho usměrňuje někdo jinej... Po chvilce uvidím i duši toho trpaslíka... Proč myš?My nehledáme poklad ale našeho kamaráda... jen pronesu a dál se rozhlížím...

Arutha ConDoin - Liga Severu - 15. května 2009 08:06
	Připraven s vakem přitisknutým k díři, se ani nepodívám na ostatní a k trpaslíkovi pronesu. "Jsem připraven chytit tu myš mistře trpaslíku"

Lien z Mnoholesí - 21. května 2009 09:19

U kostry trpaslíka Netrvalo dlouho a na zemi před námi se objevily ostatky již dávno zemřelého trpaslíka. Pokud někdo měl pochybnosti, jestli to byl opravdu trpaslík, mohl to být i gnóm či jiný podobně vysoký tvor, rychle je rozptýlil následně se objevivší trpasličí duch. Pozorně si vyslechnu, co má na srdci a vše chvíly rozvažuji. Zatímco ostatní členové naší družiny buď přistoupili rázně k řešení problému (Lienis), nebo neudrželi pozornost (Krucifix), či se stejně jako já nejdříve nad věcí zamysleli (Habiš). Nakonec se i já rozhodnu se představit. Mé jméno je Lien z Mnoholesí mistře trpaslíku. Myslím, že jsme připravení splnit vaší zkoušku, kývnu hlavou směrem k Liesnisovi držícímu vak u díry, vypusťtě tedy myš. Může se to sice zdát jako ztráta času, ale pokud trpaslík opravdu zná správnou cestu, mohli bychom ho naopak mnoho získat.

Udavač příběhu - 27. května 2009 19:51

"Jeskyně" -_-_-_- Všichni jste byli již připraveni splnit úkol a duch trpaslíka se jen pousmál. Už se vše chystal spustit, ale z ničeho nic se rozzářilo světlo. Nikdo z vás nic neviděl. Světlo netrvalo dlouho, dá se říct, že je to spíše záblesk ale dlouho jste nic neviděli. Před vámi během minuty stála překrásná elfka, která mělo v obličeji vznešený výraz. Všichni muži v místnosti byli ohromeni krásou dívky. Ta pronesla jen větu o tom, že jí sem přenesli druidé. Rychle se začala zapojovat do aktivit, a přitom nevěděla ani o co jde. Jakmile se zde objevila, začala se vzduchem linout krásně voňavá vůně. Pokaždé, když kolem někoho prošla, vůně uvázla v nose a div vás dívka nestáhla stejným směrem. Trpasličí duch se šibalsky pousmál a byl ochromen pouze krásou ženy, nic totiž necítil. Pousmál se a povídá. "Takže. Myšku teď vypustíme, avšak pozor si dejte." A vznesl se vysoko do vzduchu v ruce se mu objevil malinký zvoneček. Lienis s Lienem stáli u dírky s velkým vakem a čekali co se stane. Trpaslík v mžiku dodal. "Jsem ale blbý. Těch myší bude více, ta pravá má je bílá s černým flekem na zádech." A upustil zvoneček, který padal k zemi. Dopadl na zem. Ihned se rozeznělo místností nepříjemné zvonění. Bolela z toho hlava. Zvoneček, který dopadl na zem pukl a kousky z něho prostě zmizeli. Ovšem není čas ztrácet čas nad přemýšlením proč zvonek zmizel. Lienovi a Lienisovi do vaku mezi tím vběhla jedna myška. Ani moc nezmatkovala, nebylo poznat, že tam vůbec je. Do vaku vběhla další. Vak jako by tam nebyl. Bílá myš s černou skvrnou prostě proběhla vakem. Lienis s Lienem zjistili, že ve vaku je díra, kterou vykousala myš, která tam první vběhla. Bílá myš nevypadala, že by běžela nějak rychle. Běžela celkem pomalu, ovšem pokud se jí někdo pokusil chytit myš byla někde jinde. Dokonce se ani nesnažila doběhnout na druhou stranu k díře, vypadá, jako by si s vámi hrála.

.Krucifix - 27. května 2009 22:52

myšilov Opravdu mě nebaví jak mě vždycky všichni překřikují a nadávají mi: Tohle neber, tohle vrať, kdes k tomu přišel? při tom to všechno myslim dobře a ono tohle... Ale já to nechtěl vzít uraženě protáhnu obličej Ono mi to do ruky skočilo úplně samo ohledně chytání myši- jsem připraven. Stojím u díry a rychle tvořím cestičku do jedné prázdné mošny skládající se z plesnivých sýrů a tak dále. Samozřejmě by nebylo divné kdyby se mi ten pokus nepovedl a všechny krysy až na tu pověstnou se na mě nevrhly. Už jsem přichystán když tu z temné jeskyně vypluje anděl. Vůbec nevím co to povídá o druidech, jen okouzleně koukám a představuju si, že kdyby byla o trochu menší....I když velikostně by v tomto případě mohla být taky výhoda. Přeci jen jakož to šotek nejsem tak dlouho zaujat její krásou a tam zamumlám jen Můžu si pučit vaše ucho? v tom však vyběhne myší přesila. A já je všechny lovím a hážu do vaku. Asi jsem zapomněl kterou mam chytit a tak pro jistotu chytám všechny...

Ikaros - 31. května 2009 18:29

jeskyně Ano, samozřejmě, jen si mě přehazujte z místa na místa jako hračku. Stačí si na mě jen vzpomenout, najít to místo kde pobývám a pak už se ode mě očekávají jen zázraky. z toho že jsem se mezi vámi objevila se netvářím moc nadšeně. Po svém vstupu si jen oddychnu a malou chvilku sleduji oč jde a pak se snažím zapojit. Jsem Ikaros- pomoc od druidů říkám způsobem: tohle je jen další úkol a pak zase mizím víc vědět nepotřebují. myš zahájí zběsilý úprk. Šotek poskakuje kolem jako někdo komu právě usekli paži. Proto je pro mě obtížnější se mu vyhýbat než se starat o chytání myši dětinská hra. za chvilku tu krysu asi zabiju. a šotek bude hned následovat A dost! rozohním se a ukážu na místo kde si to peláší myš. Náhle se myš ztrácí pohlcená v černém obláčku tmy. teď už by se to dalo přijdu k místu kde se myš ztratila v hmotné tmě a sáhnu dovnitř. Mou snahu opět zpečetil šotek. Takže ve výsledku se mi myš pouze zakousla do prstu a pak do mě šotek strčil takže myš obloukem odletěla pryč i z kouskem mého masa z prstu. Má následující grimasa rozhodně není usměvavá. Zhluboka se nadechnu jenom klid. Slíbila jsem těm stařešinám že nikoho nezabiju pak si všimnu že můj vstup asi zapříčinil, že se pánská většina lovu neúčastní. protočím oči v sloup aby jste s neposlintaly

Udavač příběhu - 04. června 2009 14:14

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro "Druidi/ Kostel" -_-_-_- Hledání tě zavedlo hluboko do lesů. Do lesů o kterých jsi nikdy neměl ani tušení. Les o kterém jsi nikdy nikoho neslyšel ani mluvit. Les, byl zahalen hustou mlhou a z po za stromů, vycházel nepříjemný chlad, který se snažil zmrazit každý odkrytý kousek tvého těla. Z mlhy občas proběhnul nějaký jelen. Ovšem, jak rychle se vynořil, tak rychle také zmizel. Z dálky si slyšel, jak něco hlasitě dupe a bubnuje. Bylo to válečné “Bum, Bum, Bum! Bum! Bum, Bum!“ Zvířata utíkala, ze strany odkud hrozné zvuky vycházeli. Občas, když bubny na chvilku utichly, zaslechl jsi řev. Řev nelítostný a bezcitný. Řev naháněl strach. Každý přeřvával každého. Je to statisícová armáda. Ale koho? Ve vesnici, kterou jsi ráno opustil, jsi zaslechl něco o Rychriořích. Jsou to prý míšenci. Zplodina temnoty, kterou ovládá zlý Aldandon, kterého nemůže nikdo porazit. Dalo se tedy očekávat, že zvuky vydává armáda Aldandona. Les se začal pomalu vyjasňovat. Začínalo být teplo, mlha přestala houstnout a světlo lehce procházelo. Vzduch byl krásně čistý. Krásu přírody však neustále narušoval zvuk války a bubnů. Najednou se před tebou objevili 4 druidé. Každý byl oblečen v jiné barvě. Jeden byl v tmavě zeleném rouchu, druhý načervenalém, třetí namodralém a poslední, který přišel byl celí v černém. Tak divně se na tebe podívali. Stáli kolem nějakého keře a kolem bylo pár koní. Jakmile tě zahlédly naklonili se nad keř a něco si začali štěbetat. Nestačil jsi dojít k nim a oni zvedli hlavy a jeden z nich řekl. “Stůj cizinče. Pomůžeš nám.“ Oznámil a všichni se začali na něco soustřeďovat. Hlava se ti zatočila. Viděl jsi pouze temnotu. V mžiku jsi byl na jiném místě. Kolem bylo několik málo stromů a před tebou polorozpadlí kostel. Z nebe se začal linout hlas druida, který s tebou promluvil. “Neboj boj boj boj se. Tohle hle hle hle je pouze iluze ze ze ze. Pokračuj kostelem em em em em a budeš eš eš eš eš slavný a bohatý tý tý tý tý.“ Tímto hlas skončil. Kostel vypadal staře a uvnitř byla tma. Bylo vidět pouze jedno okno. Nedá se tomu říkat okno, spíše oblouk, kterým pronikalo světlo.

Zaar Ranondor - 11. června 2009 17:44

soukromá zpráva od Zaar Ranondor pro Kostel Rychle se rozhlédnu kolem kostela, ale nikde není nic vidět, Rychle se protáhnu škvírou ve zdi a začnu prozkoumávat kostel, jeho polorozpadlé zdi působí děsivě, ale pořád lepší nže nějaká statisícová armáda. Vejdu dovnitř. Dveře zaskřípou stále se však nic neozývá. Haló...ló...ló... Jen ozvěna se mi vrací zpět, nevím co tím ti druidi mysleli, kam mám jako pokračovat. Vytáhnu luk a pomalu vkráčím dovnitř, na kamenné podlaze nejsou moje kroky skoro vůbec slyšet, a to působí značně děsivě.

Arutha ConDoin - Liga Severu - 16. června 2009 15:12
	Myš si prokousala zběsile cestu tlumokem ven a já nevěřícně kroutím hlavou jak to dokázala. Chvíli na to se strhne mela. Nakonec se mi po ní podaří šáhnout znova (4), ale neudržel jsem ji a Myš spadla na zem. Neví co má dělat, utíká sem a tam pořád stejně. Mimo můj dosah a tak se po ní znova někdo napřáhne. A já znova zakroutím hlavou nad tím jak je ta myš rychlá a zběsilá

Udavač příběhu - 16. června 2009 15:25

soukromá zpráva od Udavač příběhu pro “Kostel/ Tunel“ -_-_-_- Ozvěna tvého hlasu je slyšet ještě dlouho poté, co jsi zakřičel. Neustále se opakovaly. Pomalými kroky se blížíš ke starému oltáři, když zahlédneš jak světlo z okenice přejelo přes jednu hlubokou díru ve zdi. V kostele nic zajímavého nebylo, až na pár starých spadlých trámů a několika velmi starých kamenů. Tunel, byl asi to nejzajímavější co tam bylo. Byl akorát. Nebyl ani těsný, ani veliký. Pomalím a nejistým krokem do něho vstupuješ. Chvíli trvalo, než jsi se tam nasoukal, přes všechny svoje věci co neseš, ale jakmile jsi se dostal dovnitř, zjistil jsi, že je to nějaká stará důlní šachta. Ale proč důlní, když na povrchu je kostel. Velmi pomalu jsi postupoval do tmy, která tě začala obklopovat z každé strany. Z ničeho nic se rozsvítili dvě louče vedle tebe. S každým krokem se rozsvěcovali další a další. Tma kolem tebe začala mizet a zdi odhalovali svou tvář. Všude byly nádherné, pradávné ornamenty, které měli různé barvi. Na konci tunelu, kam se dalo pohlédnout okem, byla tma. Ale né úplně. Něco tam jiskřilo. Střídalo to barvy mezi žluto-červenou, žluto-zelenou a žluto-modrou. Tu a tam se objevili další barvičky, či se nějaké smíchali. Pomalu jsi se blížil ke konci tunelu, když v tom jsi uviděl u ohně někoho sedět. Muž jako hora. Na obličeji plno velmi ošklivých jizev. V levém uchu má mnoho náušnic. Na sobě dlouhý, černý hábit. Najednou promluvil. Má celkem mohutný hlas. (Pokud na něho vystřelíš, tvůj šíp ať luk napínáš jakkoliv prostě spadne. Meč a nic jiného nemůžeš vytáhnut z neznámého důvodu.)

Zaar Ranondor - 16. června 2009 22:17

soukromá zpráva od Zaar Ranondor pro Kostel a tunel - menší detail ne k dobrodružství, právěš ted jsem skoro ve všech jeskyních v tunelech... Rozhlédnu se ještě jednou a zaposlouchám se do mého hlasu odrážejícího se od stěn a drnčejícího temnotou a šerem kostela. Vidím porolozpadlé zdi a tlící trámy jenž trčí do vzduchu jako ruce šlechticů ukazůjíc na oběšeného muže. Několik trámů překročím a zamířím k ošoupanému oltáři, na kterém se válela hustá vrstva prachu, nesmyslně do ní bodu prstem, ale pak si povšimnu tunelu, jehož temnota vyzařuje do okolí jeho temným ba ještě temnějším ústím. Překročím jakoby rozdrásanou díru v podlaze, ze které čouhá trocha lišejníku. Kráčím pomalu k tunelu, na zemi je vidět poměrná používanost až do nedávné doby, vzduchem se přežene jakýsi závan smradu a můj pohled, jenž si již trochu zvykl na okolní temnotu rozeznává ornamenty, ha je to důlní šachta, pomalu vykročím vpřed, trhaje mnohé pavučiny a šoupu při tom výrazně nohama. Náhle se rozzáří dvojice loučí, jedna po mém levoboku a druhá po mém pravoboku. postupně se takhle rozsvítí celá tahle chodba a dojdu asi až na jeho konec. Ještě předtím zdáli uvidím nějakého muže. Chci tasiti meč ale ten jakoby přimrzl k pochvě a stejně tak i všechno ostatní. Muž se na mě zahledí a promluví, téměř okamžitě mu skočím do řeči A vy jste kdo?, nikdy jsem příliš netrpěl dobrými mravy.

Lien z Mnoholesí - 17. června 2009 12:06

Jeskyně Připraven blízsko díry čekám vedle Lienise, až trpaslík vypustí myš. Když tu se najednou odnikud zhmotní elf. Elfka a docela hezká... Opravím se v duchu a chvíly si jí prohlížím. Elfka je opravdu pěkná a i já přes svůj výcvik mám problém po ní nepokukovat. Ostatní na ní prostě nezřízeně civí. Co tu ale dělá a odkud se vzala? Ale než se stačím zeptat nahlas, oznámí nám, že ji poslali druidové. Jen aby... Ale když budeme předpokládat, že tento svět stvořili druidové, tak s největší pravděpodobností nejspíše mluví pravdu. A k chycení té myši se bude další pár rukou jedině hodit. Když se všichni uklidnili a zase se začali soustředit, myš vyběhla. Byl by to lehký úkol, kdyby ovšem byla sama. Díky záplavě dalších máme s jejím odchytem docela problém. Nejdříve proklouzla Lienisovou pastí, načež se jí elfce podařilo lapit kouzlem, ale její snahu zmařil šotek a umožnil myši uniknout. U sta blesků, copak nejsme schopni se všemi našimi dovednostmi chytit jedinou myš!?! Běhám sem a tam po místnosti v marné snaze ji polapit a přitom se srážím s ostatnímy, kteří zkouší to samé. Tak takhle by to nešlo! Zastavím a sotva popadám dech, rozhodně nejsem zvyklí takto se namáhat. Rozezlen svou bezmocí udeřím holí do země a začnu mumlat slova zaklínadla nevidtelnosti. Za pár okamžiků zmizím. Přeběhnu k díře, do které se myš nesmí dostat a kleknu si před ni. Bohužel jsem se ale né moc chytře zneviditelnil vprostřed místnosti, tudíž do mne po cestě několikrát narazili ostatní, jež se honili za myší. Klečíc před dírou, zastiňujíc ji tělem, čekám na myš, jako poslední šance, kdyby se ostatním ji nepodařilo polapit.

Tuluntil Andarion Lainiril - 19. června 2009 22:22

soukromá zpráva od Tuluntil Andarion Lainiril pro "U ohně (Příchod očekávaného)" Oheň krásně hoří, ani přikládat nemusím a hoří. Čekám, kdy se konečně ukáže družina, která mě má najít. Ale čekám ještě jednu návštěvu. A během chvíle je tu. Ovšem jak jsem si myslel, nedůvěřiví a snaží se vytáhnout meč. Jen se usměji a stoupnu si. "Neboj se, nemusíš na mě útočit. Jsem tu ze stejného důvodu." Řeknu vychraptělím hlasem. "Ani se nesnaž, během vteřiny bych tě spálil v hrstku popelu." Řeknu výhružně. "Mé jméno je Tuluntil Andarion Lainiril. Jsem nejvýznamnějším mágem a čarodějem zdejšího království. Čekám zde na družinu, která plní úkol. A jelikož tě druidé vyslali sem. Zůstaneš a úkol splníš s nimi. Poté s námi odjedeš na ostrov, hledat draka. Čeká tě sláva a veliké peníze. Přesně 5.000 zlatých pro každého z družiny." Řeknu a posadím se. Ukážu rukou, aby se též posadil. "Vůdcem skupiny jsem určil Lienise Senariona. Neboj se, poznáš všechny a bohužel pro tebe, není cesty zpět. Nyní ji součástí družiny." Oznámím mu.

Habiš - 22. června 2009 15:06
	jeskyně uch tak jdem na to...ale co to? koukám se na elfku Hmm druidi se nám odvděčili sem připravená chytit myš ale jakmile nastane mela tak se do toho moc nemíchám a čekám až myš vyběhne tam kde nebudou ostatní pak se jí budu snažit chytit..už už jí skoro mám když v tom na mě někdo skočí s tim že má myš...ale ta mu vyklouzne...takže si zase stoupnu mimo melu a zase čekám

Zaar Ranondor - 22. června 2009 19:02

soukromá zpráva od Zaar Ranondor pro U Ohně CHlapík se na mě nejdříve kření a pak spustí monolog, kterým se vůbec nezaobírám, a když se na chvíli odmlčí a ukáže mi na místo k ohni, abych si sedl, tak to učiním a řeknu přitom Aha Aniž bych ho poslouchal. Pozoruji praskající plameny, pak se rozhlédnu po zšeřelé síni a prohlédnu si muže, který posedává naproti mě. Vypadá asi jako jeden zápasnický šampion zkřížený s mým dědou, a to je docela kvalt. Pousměji se a zeptám se Vy jste mág, chápu, ale nevím vůbec, kde to jsem a pokud náhodou nejste vševědoucí, tak asi neznáte mé jméno, mé jméno jest Zaar Ranondor a chtěl bych se zeptat jestli byste mi také nemohl říci něco o té družině nebo o tom úkolu atp.

Udavač příběhu - 10. července 2009 12:13

"Jeskyně/ Temná chodba" -_-_-_- Myš kterou jste úmornou dobu chytali nakonec uchopil Lienis. Držel jí v ruce a v tom myš použila svou zbraň. Kousla Lienise do ruky. Ten se lekl a myš upustil. Ta zmateně spadla na zem a začala kličkovat. Díky pohotovému a velmi aktivnímu Krucofixovi jste jí chytili. Ale kdo jí vlastně chytil. Někdo jí drží, ale není vidět kdo. Najednou se objeví duch trpaslíka přímo mezi vámi. Nejprve se lehce začne smát a poté svůj hlas zvyšuje. „No vidíte jak jste šikovní…“ Pochválí vás, ale myš tu stále není. Najednou se ozve lehké prasknutí kostí. Trpaslíkovi se v ruce objeví myš, která je mrtvá. „Tak můžeme jít.“ Pronese duch a vznese se do výšky. Levituje až k jednomu ze 3 vchodů. Zastaví se a říká. „Takže vy půjdete tudy. Vy tudy a já tudy.“ Zmateně nikdo nevíte o čem to mluví, když vám sám řekl, že vás dovede k Tuluntilovi. „Dělám si legraci, pojďte. Musíme jít tímhle levým.“ A pomalu vcházíte do tunelu, který se více podobá dolu. Všechno je podepřené obrovskými trámy, které vypadají velmi staře. Na zemi se valí obrovské kameny. Pod nějakým kamenem občas zahlédnete i nějakou tu kost. Trpaslík je ve předu říká. „Jo, to já si pamatuji ty doby, kdy se tady těžilo zlato. Ještě nedávno odtud odcházeli poslední horníci. Jen nevím proč. Vždy jsem jim chtěl poradit kde hledat a oni utíkali.“ Jak si tak povídáte s duchem ani si nevšimnete, že chodba za vámi se pomalu ztrácí v temnotě. Jako by se však a vámi něco plížilo. Trpaslík se však v mžiku zastaví a všechno zde utichne. Dokonce i ukecaný Krucifix se drží u družiny a je zticha. Bezvětří, které zde převládalo začne pomalu mizet. Je cítit lehká vánek. Není to však čerství vzduch, ale nějaký divný pach. Jako by poblíž byly nějaké mrtvoly. Pochodně se začnou opět rozsvěcet dopředu. Jakmile se rozsvítí poslední je vidět několik těl. Toto místo vypadá nyní velmi podivně. Za vámi v temnotě, jako by něco neustále chodilo a bezpečno bylo jedině ve světle. Pomalu a obezřetně tedy postoupíte dále chodbou, dokud se nedostanete k mrtvolám. Blood konstatuje, že je zabilo něco velikého. Na hrudi je několik desítek velkých škrábanců. Některé maso je dokonce vykousané. Obličej doslova rozsápaný, že není možné poznat kdo to byl, i kdyby jste ho znali. Jediné co však víte je, že je něco dost brutálně zabilo. O kousek dál je vidět i meč a halapartna. Meč je rezaví a halapartna v půli zlomená. Na stěně je vidět zaschlá černá krev. Pach mrtvol vrývající se vám do nosu vyvolá v některých z vás dokonce sklony k zvracení. (Hody…)

Lien z Mnoholesí - 21. července 2009 22:29

Jeskyně Po dlouhé a úmorné honičce, musím dodat, že také dosti trapné, byla myš konečně chycena. Ještě pár takových úkolů a můžeme si otevřít cirkus. Se nedivím, že ještě nikdo neprošel. Viděli jste snad někdy mocného arcimága jak se honí za myší!?! Pche taková fraška... Můj výraz jasně odráží, co se mi honí hlavou. Trpaslík ale naštěstí splní svoji část dohody a všichni se vydáme jednou z chodeb. Kde mne ovšem čeká další zklamání. Sice jsem moc nevěřil, že tu hned Tuluntila najdeme, ale taková jatka jsem opravdu nečekal. Fuj! Co je to za hnus? Teda viděl jsem už hodně, ale jak by řekl jeden můj starý přítel, z tohohle se mi zvedá pajšl. Přiznám se, že mám co dělat, abych se nepozvracel. Obličej mi nápadně zezelená a cejtím se, jako kdybych smíchal víno s pivem a navrch si dal kořalku. Sakra přece se tady nepozvracíš! Vzchop se! Tady okolo je už dost hnusu! Zkusím svou pozornost zaměřit na něco jiného a ulevit tak žaludku. Otočím se na trpaslíka s otázkou: Jsi si jistý, že nás vedeš správně? Tohle spíš vypadá, žes nás přivedl přímo do pasti. Už tu jen chybí nějaká bestie, která by nás sežrala. Nešiješ na nás boudu, že ne...? Dívám se na něj podezíravým pohledem a čekám na jeho odpověď.

.Krucifix - 24. července 2009 16:47

jeskyňka když chytím myš jsem radostí bez sebe, že jí málem rozmačkám. Zvednu jí nad hlavu, takže nějakému opožděnému snaživci možná dám do brady a začnu tancovat, poskakovat a vítězně vyřvávat. Myš už na půl- automaticky- cpu do vaků, když tu náhle se mi ztratí. Objeví se záhy, a to mrtvá a mimo můj dosah. S povzdechem svěsím ramena A já si jí chtěl ochočit. Jmenovala by se Božka popotáhnu při všem tom honění a tak jsem úplně zapomněl, proč tu vlastně jsme. Plácnu se do čela. A jóóóó Tutlil tu neni když je směr určen, letím kupředu a docela nemístně prolítnu duchem. zastavím se však a jdu s ním. prostě na kus řeči Možná proto že jste mrtvý a průhledný? Nikdy jsem se s nikým průhledným nebavil. Třeba se báli, že jste jejich babička a jdete je postrašit... přemýšlím nahlas. Když tu přijde tma. nebo se nám spíš krade v patách. V krku se mi usadí knedlík a tak s ním chvilku zápasím, takže to ticho chvilku opravdu je, než polknu a znovu začnu mluvit Páni! Tohle je tvoje práce? Slyšel jsem o duchách kteří sápou a trhají a rdousí, ale ty na takovýho ducha nevypadáš. Co myslíš, je to ještě tady? Určitě to muselo bejt ohromný zvíře. Rád bych ho viděl zamžourám před sebe do tmy a o pár okamžiků jsem u mrtvol. Levou ruku musím pravou přinutit, aby se těl nedotýkala, protože ten puch, znamená, že ať u nich najdu cokoliv, bude to smrdět stejně. A já rozhodně enchci smrdět jako mrtvola. i když by to samozřejmě mělo hodně výhod....ale..... (1) jak se tak nakláním nad tu mrtvolu, hrozivě se mi vzpouzí žalduek. Držím se za bříško ve snaze to zadržet a pak se jen pobledle rozhlédnu kam to hodit. běžím kousek do tmy a o pár sekund později slyšíte hlasité BLE hodil jsem doprostřed cesty uctihodný kousek párku, který jsem asi spolykal najednou, protože je celý. s přídavkem kaše. bohužel, či bohudík? ani tohle pach mrtvol nepřekryje

Ikaros - 23. srpna 2009 12:12

jeskyně Lov myši mě přestane za krátko bavit a tak se přesunu k místu kam nám nemá utéct a prostě číhám kdyby náhodou. Cukají mi koutky, protože je docela zábavné je sledovat jak se tam mezi sebou mačkají. Nakonec slyším vítězné pištění šotka. Jeho kecy mě přimějou přemýšlet o jeho brzké smrti. Duchovo vtipkování přejdu jen zavrčením a pak se zařadím kamsi za družinu co tu vůbec dělám? Bezduše jsme vstoupila do toho bláznivého úkolu když mě požádali o pomoc. Bídní červy kráčím bezduše a tak se stane, že do jatek skoro šlápnu. Odtančím trochu stranou a bojuju s tím abych nezvracela. Před pár minutami, než si mě druidi povolali jsem přemýšlela o smrti a málem jsem se i zabila. Žiju dost dlouho na to, aby mě takový pohled nevyděsil a vůbec mnou neotřásl. Ale hlad, žízeň a samota si vybraly svou daň a tak se velmi přemáhám abych k šotkově kopičce nepřidala tu svou (3) poodejdu trochu stranou a jakož to dítě džungle si kleknu (tak nějak mimo hlavní pach) a za soustředím se na zbytkovou energii toho tvora, který to tu takto zpustošil. Pokud jsou ve stěnách zachovány nějaké zvuky či obrazy, zkusím si je promítnout do hlavy abych tak nějak věděla proti čemu stojíme. (přímé stopování- pokud jsou stopy čitelné nechám hraničáři. Pokud s tím má problém, zkusím je poodhalit trochou magie. I taková stopa by nám mohla trochu napovědět.)

Laakii - admin - 01. listopadu 2009 21:12

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin

Lien z Mnoholesí - 02. listopadu 2009 16:53
	Jednou to přijít muselo. Postavu pokud možno nezabíjet, ale pouze vyřadit. Mám Liena docela rád :)

.Krucifix - 02. listopadu 2009 18:08
	konec- tím nemyslim kaputo ale vyřadit (pokud to tu Pj nechce ještě zkusit rozjeti)

Ikaros - 02. listopadu 2009 18:09
	konec- nápodobně jako má druhá postava Krucifix