| |
![]() | Bylo jedno malé ostrovní království ve kterém kraloval moudrý král. Ten však zhynul a na jeho místo nastoupil jeho mladý, tvrdohlavý, sobecký syn. Ten nařizoval svým poddaným ty nejrůznější věci a když už tak měl skoro vše přemýšlel o co by si poručil tentokrát. A napdalo ho že ve své soukromé ZOO ještě nemá dračici. A tak si poručil aby mu donesli dračici. Jeho poddaní dlouho sháněli dračici nebo alespoň její vejce nakonec však uspli a mladý král byl spokojen hrál si s ní vychovával ji ale jednoho ponurého dne se šel na večer podívat za svým mazlíčkem a najednou vidí jak vedle klece sedí jiný drak, ale byl to ohavný drak měl potrhaná křídla byl vychrtlí na kost a místo hlavy měl jen lebku okamžitě v něm poznal nemrtvého. Král okamžitě zařval „stráže! zabte toho draka!“ Jakmile to drak uslyšel odlétnul do výše. Když se toto opakovalo podruhé a potřetí král se tak rozzuřil že vyhlásil odměnu 1000 zlatých tomu kdo mu přinese jeho hlavu. A tak jste byli vyzváni k této výpravě zabít nemrtvého draka který obtěžuje královského mazlíčka. |
| |
![]() | Braen, Kalghor, Saria, Ortodox, Harvin, Tobias: Deltora, Palác, Sídlo krále, přijímací sál Jeden po druhém vcházíte do obrovského sálu lemovaného ozdobnými sloupy mezi nimiž se táhne dlouhý, modrý, zlatě vyšívaný, koberec až k masivnímu zlatému trůnu na kterém na vás již čeká král. Každý z vás si ho představoval nějak jinak, ale zajisté žádný z vás nečekal že bude tak mladý. Odhadujete že mu není více jak 17 let! Má na každé straně kolem sebe po dvou strážích v plné zbroji a za ním stojí pár postarších rádců v zdobených bílých róbách a na straně sedí u svého stolku písař který si neustále něco píše na pergamen. Pak už jen Pan král luskne prsty a jeden z těch mužů vystoupí rozvine pergamen a čte:“Jeho ctěné veličenstvo pan král Kalghor, si žádá dobrovolníky, to jest vy, kteří budou ochotní vykonat jistý úkon za cenu 1000 zlatých Při tom si všimnete jak jiný rádce něco šeptá do ucha Panu králi a na tváři má šibalský úsměv. a to ten že zabijí nemrtvého draka který jeho ctěné veličenstvo ohrožuje.“ Všechny vás jednoho po druhém probodne svým pohledem a chladným hlasem pokračuje Nějaké otázky? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Deltora, Palác, Sídlo krále (tvoje) Jsi ve své ohromné šatně, právě si odešel od Safireli a pár mladých slečen tě obskakuje a navléká na tebe to nejslavnější co jsi si poručil. Pak přiběhne tvůj písař a oznámí ti “Pane veličenstvo už jsou tu.“ Pak tě odvede do velkého přijímacího sálu kde už jsou všichni nachystaní na příchod tebe a těch dobrodruhů. Pokračuje další příspěvek. V jeho proslovu ti šeptá jiný rádce „Je jich velice málo pane. Ještě že jsme včera odhlasovali tu 70% daň z výher.“ Pokračuje další příspěvek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Deltora, Palác, Sídlo krále Sedíš ve své pozlacené ozdobné kleci ze které před chvílí odešel Pan král. Pořád ti jen říká aby si mu šeptala do hlavy různá slovíčka až ti někdy připadá že je na tom závislý. Pořád se na tebe dívá těma zlýma žhnoucíma očima a všude se z tebou jen chlubí. Už tolikrát jsi mu chtěla říct že není tvým opravdovým pánem, ale nedokázala si mu ze strachu z něj odporovat. Jen doufáš že ten pravý, ze kterého si pamatuješ jen úryvky z nejútlejšího dětství, je v pořádku. Už to tu déle nevydržíš, musíš se odsud dostat! musíš se k němu dostat! Tak vznešený tvor jako ty nesmí být zavřený v kleci. A také chceš vidět jeho! Toho který i přes všechno nebezpečí riskuje aby tě jen mohl jen vidět, jen si s tebou promluvit! A ten malý fracek král ho chce zabít. Také jsi mu to vymlouvala ale mělo to přesně opačný účinek teď po jeho hlavě touží mnohem víc. Nesnesla by si jeho smrt. Musíš najít svého pána a odletět za tím drakem a pomoci mu zbavit se té kletby nesmrtelnosti! Díváš se kolem sebe ale vidíš jen před klecí dva stráže kteří nehybně stojí v plné zbroji a koukají na tebe bez mrknutí oka. Pak už jen masivní železná vrata která vedou ven na svobodu. Ještě se beznadějně zadíváš na gigantický zámek tvé klece. Vypadá to beznadějně ale musíš si s tím poradit. |
| |
![]() | Trůní sál Čekám, jestli se někdo nadšeně jako první nepřihlásí. Pohledem sjedu všechny přítomné a poté vystoupím z řady. Jsem asi šest stop vysoký elf s tmavou kůží, přibližně jakou mají asiati. Moje oči jsou však rovné. Mám bílé vlasy, které se mi rotprostírají až po ramena. Na sobě mám hnědý plášť, který je zdobený zlatou nití. Mezi zdobenými symboly můžete především najít jeden opakující se motiv, a to je znak mostu. Jinak se tam také vyskytje nějaké písmo, které ovšem i já sám umím číst s obtížemi. Není totiž ani lidské, ani elfí. V ruce třímámsekvojovou hůl, na jejíž konci se nachází skleněná hlavice ve tvaru podobnému křídlům. Plášť vede až k zemi, takže je těžko říct, co mám pod ním. Měl bych dvě otázky. Chvíli se odmlčím. Říkáte 1000 zlatých. Za celou práci, nebo pro každého? Přeci jenom je to drak. A za druhé, chcete ho přímo zabít, nebo ho stačí zneškodnit? |
| |
![]() | Trůní sál Sedím znuděně na svém trůnu a sleduji příchozí lidi. Několik se mi moc nezamlouvá popravdě řečeno se mi nezamlouvá ani jeden. Tohle že má zabýt draka? To už jsem tam rovnou mohl jít sám! Však ni uvidí co to je být králem. Prohlížím si jednoho po druhým. Jako první mě do oka padne trpaslík Cože trpaslík je tu taky? jak já ty malí stvoření nenávidím však já je nechám vyhodit z naší země. Jenom nám tu dělaj díry do země a zlata mě posílaj minimálně však já jim ukážu. , dále si všimnu dvou elfů Taky špinavá rasa ale pomoc si od nich nechám, voni maj aspoň něco v hlavě. a pak je tu ještě hlouček nějakých lidí, pořádně se na ně zadívám Dyť to jsou úplní chudáci jak tohle se vůbec mohlo přihlásit? Nechápu to, doufám že je ten drak zežere. Ještě chvíli čekáme jestli někdo dojde ale potom z řady vyjde jeden elf a zeptá se na odměnu a na draka. Mluvčí mu chce něco odpovědět ale já vstanu a přeruším ho Já mu odpovím dej si pohov! podívám se na toho elfa Odměnu dostane ten kdo mě donese drakovu hlavu, ty jsi to stvoření neviděl začnu mu tykat taková zrůda nemůže žít,je to ohavná bestie, nevím jestli je to mrtví nebo živí je to něco mezi tím a vy máte za úkol to zabít a donést my jako důkaz jeho hlavu. Pokud vás tu hlavu donese víc ta odměna se mezi vás rozdělí. řeknu mu a probodnu ho pohledem. |
| |
![]() | Trůní sál Uvedou nás před krále. Tedy před chlapce, kterému spadla koruna takříkajíc do klína. Žádné ceremonie se nekonají a jde se rovnou k věci. Králův mluvčí přednese nabídku 1000 zlatých za zabití draka. Chvilku se nic neděje, každý přemýšlí. Zvažují se všechna pro a proti, až nakonec přijde první otázka. Tím kdo ji položil byl elf. Podle mého odhadu asi mág nebo něco podobného. Zeptal se logicky, ovšem odpověď se asi nikomu nelíbila. Hned první králova slova značila, že je to rozmazlený spratek, zvyklý dostat co chce. Takový ten nebezpečný typ, který vás klidně nechá popravit pro úplnou hloupost. No nic, holt si budu muset dávat pozor na pusu... Rozhodnu se mlčet, ať si popovídají ostatní. Ostatní můžou spatřit 175 cm vysokého muže, naprosto průměrného vzhledu. Hnědé vlasy po ramena lemují nijak zajímavý obličej s modrýma očima a lehkým opálením. Oblečen je v obnošeném cestovním oblečení neurčité barvy ( snad šedohnědé ), skládajícího se z kožených kalhot, tuniky, vesty, pláště a lehce prošlapaných cestovních bot. Jediné co je na něm zvláštní, je množství kapes na všech jeho částech. Ze zběžného pohledu mužete odhadnout, že jich je několik desítek, různých velikostí. Zbraň není vidět žádná. |
| |
![]() | Trůnní sál Když nás uvedou do trůnního sálu, zvědavě si ho prohlížím. Přece jen, v trůnním sále jsem poprvé. Ta podívaná mě ale za chvíli omrzí a zaměřím svou pozornost na krále. Vzbuzuje ve mne snad všechno kromě úcty a respektu. Tenhle mladíček nám vládne? Určitě je mladší než já! A jak pohrdavě se na nás dívá.. No, ale to klidně může být jenom první dojem, snažím se vduchu přesvědčit sama sebe. Nějaký muž posléze přečte úkol, který nám byl zadán: zabít nemrtvého draka. To je sice moc pěkné, drak a ještě ke všemu nemrtvý.. Hned nato se nás zeptá, jestli máme dotazy. Elf položil otázku jako první, vlastně dvě otázky. král odpověděl a podlé té odpovědi mi bylo jasné, že můj orvní dojem se ani trochu nespletl. To tedy bude slast, pracovat pro něj, Kdyby nenabízel těch 1000 zlatých, dávno bych nasedla na koně a jela někam pryč. A teď nám ještě oznámí, že odměnu dostane jen ten, který přinese drakovu hlavu. Uvědomuje si vůbec, že tím ničí budoucí týmovou práci? Každý bude chtít zlato pro sebe a podkopávat práci toho druhého. Tímhle stylem toho draka nedostaneme. Co si vlastně myslí? Nejspíš to, že zabít nějakého nertvého draka je prácička, kterou sfoukneme před večeří. Své myšlenky ale nahlas neřeknu, i když strašně moc chci. "Já bych ještě měla dotaz. Zabít draka, to není lehká věc, což jistě uznáte i Vy, vaše veličenstvo. Dostaneme nějaké speciální vybevení?" Určitě odpoví ne, ale budiž. Zkusit to můžu. Ale s tím, jak se ten král zatím chová bych se vůbec nedivila, kdyby nás poslal na draka s vidličkou a nožem. Jsem vysoká, od pohledu sebejistá dívka, na které je vidět, že má dost velkou vyřídilku. Dlouhé, črné vlasy mi volně spadají na ramena, oči mám téměř tak tmavé jako vlasy. Mám docela výraznou a zapamatovatelnou tvář. Na sobě mám pohodlné mužské šaty, cestou už trochu ošoupané. Přes sebe mám přehozený černýcestovní plášť. Díky jemu není vidět, jestli mám nějakou zbraň, nebo ne. |
| |
![]() | Trůní sál Podívám se na krále zpod své hnědé kápi a pousměji se. Říkáš nemrtvého draka mno to půjde taky s ním mám nevyřízené účty. Pronesu a vzpomenu si na své rodiče které ta stvůra chladnokrevně zabila a mě nechala naživu a já sám ani nevím proč. Tu stvůru zabiju jakýmkoli způsobem ať trpí za vše co mi udělala. Vzpomenu si na všechny ty mrtvé obrovská bitva která upadla v temnotu celá vesnice proti drakovi který je všechny zabil ale až na mě v té době sem našel náhrdelník který dodnes nosím.Pevně ho sevřu a dál jen neslyšně stojím ale všichni cítí hněv který ze mě proudí všemy směry. Smrt draku který zabil mou duši. Nezabil jen rozpoltil víš Tobiasi vše je jen hra a ty hraješ až moc už toho draka hledáš desítky let a teď ho máš chop se příležitosti a zabíjej. Promluví má krvelačnost ale já se nenechám ovládnout a dál stojím. |
| |
![]() | Trůní sál Čekám na další otázky na které jak už asi všichni pochopili budu odpovídat já. Po chvíli ticha vyjde nějaká ženská a zeptá se jestli dostanou nějaké vybavení. Lechce a šibalsky se na ni usměji To víš že vám nějaké zbraně dám, zlato , oslovím ji Nemůžu vás přece poslat na draka s holýma rukama, přece nejsem nelida, vždyť jsi sama říkala že je to těžká práce. Takže po téhle nekonečné diskuzi vás tady služka vodvede do zbrojírny a tam vám něco zbrojíř dá. mile se na ni usměju ale nezapomeňte že co si vemete je z mí kapsy takže co si vezmete vám odečtu z odměny takže berte z rozvahou a nepřehánějte. se svým obviklým úšklebkem se napiju vína které mám vedle sebe.Takže jestli jsou ještě nějaký votázky tak se ptejte tady písaře ten by měl všechno vědět, já se du podívat za mou láskou. zvednu se z trůnu a beze slova se vydám ke kleci svého draka. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Smutnýma očima se dívám na svět za mříží. Jsem tu již celá léta. Nelíbí se mi tu. Král mne rád nemá, jsem jen něco jako ozdoba. Jedinou mou útěchou je drak přilétající v noci, ovšem od přidělení ostrahy už tady nebyl. Ač z něj má král a ostatní strach a cítí k němu odpor, je to můj jediný přítel. On a ten pravý. Můj pravý "vlastník". Ten ke kterému opravdu patřím. Ještě nikdy jsem neletěla. Král mě nikdy nepustil. Křídla mám, oborvská a krásná. Ovšem svaly začínají pomalu ochabovat. Nikdy jsem také neplivala oheň. Zkoušela jsem to jen dvakrát. Učil mě to ten druhý drak. Avšak nepovedlo se. Tento den je to už však neúnosné. Nikdy jsem vlastně ani nezkoušela utéct. Nenapadalo mě to. Ten nápad mi vnukl až ten drak. Ovšem dokud za mnou přilétal, nechtěla jsem utéc. Teď je to jiné. Musím to zkusit. Jak on to říkal? Nadechnout se, a uvolnit vnitřní oheň. Zkusím to. Zkusím roztavit zámek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Deltora, Palác, Sídlo krále (tvoje) Jak tak kráčíš už známou chodbou která vede k mostu za kterým je umístěn přístřešek s klecí tvého draka. Vidíš jak proti tobě běží stráž s vyděšeným výrazem tě zastavuje a udýchaným hlasem ti sděluje:“Pane vaše dračice začíná chrlit oheň! A.. a snaží se roztavit zámek aby mohla uprchnout.“hlasitě si oddychne když dopovídá. Nejdřív tě napadlo jak se opovažuje tě oslovovat jen pane. Ale jak mile jsi si uvědomil obsah té zprávy nebylo ti zrovna hej. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kalghor pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Deltora, Palác, Sídlo krále Plna naděje se nadechneš a zkoušíš ze sebe uvolnit ten vnitřní mocný oheň. Nejprve se jen zakuckáš. Při dalších pokusech se ti občas podaří z nozder uvolnit kouř. A teď se ti dokonce povedl lehký plamen! Konečně jsi na to přišla. Ještě pár hodin tréninku a bude z tebe mocná dračice. V tom ti padnou do oka ty strážní. Vidíš na nich vyděšené výraz jak tě pozorují. Pak si jen něco zašuškají a jeden z nich odběhne z hlasitým chrastěním své těžké zbroje. Druhý na tebe vyjeveně kouká a podle jeho potu usuzuješ že má z tebe veliký strach. Ovšem to ty už zkoušíš dál svoje umění a začínáš zahřívat zámek. už začíná rudnou ale v tu chvíli tě vyruší něčí kroky a ty se jen bezmocně zakuckáš a vidíš jak zámek zase nabírá svou obvyklou barvu. Pak už jen slyšíš známí hlas tvého prozatímního pána Safirelo, stůj! Prosí stůj! Kam letíš copak ti se mnou bylo špatně. Stůj prosím tě, strašně tě prosím stůj. Nikam nelítej! A vidíš udýchaného malého fagana který utíká směrem k tobě. Jinak dejme tomu že se ten drak jmenuje Reghar. A prosim piš svoje myšlenky kurzívou |
| |
![]() | Braen, Kalghor, Saria, Harvin, Tobias: Deltora, Palác, Sídlo krále, trůní sál Ten mluvčí který k vám promlouval poprvé povstal, podíval se na odcházejícího krále a jakmile zmizel z dohledu spatřili jste v jeho obličeji úlevu a znuděným hlasem pravil. Tak nějaké otázky? Než kdokoliv z vás něco stačil vyřknout pokračoval Ne? Výborně následujte tuto služku do zbrojnice. z postraních dveří vystoupí překrásná, špinavě oděná, blonďatá, slečna která před vámi projde a příjemným hláskem říká:“Prosím následujte mě.“ A zase pokračuje v cestě a vám se naskytne nádherný pohled na její pozadí které se při její ladné chůzi kroutí ze strany na stranu. I přes její ne příliš čistý oděv mužské obecenstvo nadchla. A vy už jen jdete za ní. Odvedla vás přes pár chodbiček a schodů do ohavně špinavé zbrojnice kde na vás už čeká obtloustlý, umazaný, zbrojíř který hrubým a nepříjemným hlasem povídá:“Tak co to bude? Mám tady například koženou zbroj, a nebo pár zbraní.“ při tom ukáže do uličky lemované zastaralými stojany poseté pavučinami. Nikomu z vás se tam moc nechtělo ale když jste nakoukli blíž uviděli jste prožraná kožená brnění, zrezivělé meče a rozpadající se dřevěné štíty a pár topůrek od seker. Očividně jde poznat že tahle země žila v míru hodně let. Když zbrojíř spatří vaše vyděšené výrazy dodá s lišáckým úsměvem.Brousek je za 1 zlatý! |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Nepovedlo se, zámek se mi nepovedlo roztavit. Ale slavím úspěch, plivu oheň. Tedy spíš ohánek, ale i to ty stráže pěkně vyděsilo. Když dovnitř naběhne malý král lehnu si na zem a hlavu smutně položím. Z velkých očí stékají slzy. Ty víš, mladý králi, že ti nepatřím. Potřebuji být volná. Létat. Chci vzduch, slunce, vítr a volnost. Čím déle zde jsem, tím více jsem smutnější. Od doby, kdy tu Reghar už nemám ani chuť k jídlu. Jen polehávám a vzpomínám na něj a na toho pravého, na doby kdy jsem byla mládě. Byla jsem s ním a byla ta nejšťastnější. Jedinou útěchou mi je, že žije. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když doběhneš udýchaně do přístřešku s klecí vidíš jen vyděšeného klepajícího se strážníka a v kleci tvoji smutnou Safirelu jak roní slzy jednu za druhou. Smutně se k tobě otočí a ty v hlavě rozeznáváš její hlas: „Ty víš, mladý králi, že ti nepatřím. Potřebuji být volná. Létat. Chci vzduch, slunce, vítr a volnost.“ Pak k tobě doběhne ten strážce a začne ukazovat na zámek a šeptat vám aby to ta dračice neslyšela: Tam to je. Tam ten zámek se snažila roztavit! Zkuste to, je jistě ještě teplý, vaše ctihodný králi. dořekne udýchaně a odejde si stoupnout na svoje místo vedle druhého vojáka. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kalghor pro |
| |
![]() | Trůnní sál Král odejde, já mám na jazyku ještě pár otázek, ale to evidentně nikoho nezajímá, jelikož mi sluha nedá ani příležitost odpovědět a rovnou nám oznamuje, že máme jít do zbrojnice. Čím dál tím líp. Na zbraně, které máme nafasovat, jsem opravdu zvědavá. Stejně je to divné, ani jsem nepředpokládala, že nám král ty zbraně opravdu dá. No, "dá".. Spíš prodá. Čekala jsem, že řekne něco ve stylu: "Jste přece dobrodruzi, máte mít vlastní vybavení, platím vám dost a vy ještě čekáte, že vám budu rozdávat zbraně?!" Zamyšleně kráčím za služkou, která nás má zavést do zbrojnice. Když do zbrojnice dorazíme, nevěřícně vykulím oči. Co-Cože? S TÍMHLE máme jako bojovat? Neumím si představit, že bychom s tímhle porazili jenom bandu hloupých loupežníků, natož draka! A já si hned říkala, že na té králově takzvané velkorysosti je něco divného! A ten kovář si ještě myslí, bůhvíjak to není vtipné.. Jeho život na kvalitě zbraní záviset nebude, ten můj ano.. Otočím se na kováře. "Tohle myslíte vážně? Ty zbraně patří leda tak do šrotu!" Pokouším se najít cokoli, co by šlo nějak použít. Prosím, ať je tam aspoň jeden použitelný meč a budu spokojená.. říkám si v duchu. No dobře,opravím se vzápětí, úplně spokojená nebudu, ale budu míň naštvaná. |
| |
![]() | Trůní sál jakmile se král zvedne a odejde jen se pousměju opřu se o hůl a jdu spolu s ostatnímy do zbrojnice jakmile nás tam dovede jen se podívám na kožené zbroje vezmu jednu a sednu si z batohu vytáhnu kůži a začnu odříkávat takže za chvíli je zbroj jako by ji zrovna vyrobili. Lidički chcete ještě něco protože mě se líbí nějaké z těch zbraní. Hodím na sebe zbroj kterou jsem si sám opravil a přijdu k nožům nějaké pomocí magie zbavím rzi a nabrousím je. Miluju magii přírody vždy se hodí. Jen se nad tím pousměju a jdu k ostatním čekajíc co udělají. |
| |
![]() | Zbrojnice No, to je teda spoušť. řeknu si, když spatřím to, čemu ta osoba, které lidé, kteří ani nevědí, jestli mají poslouchat svého panovníka, říkají král, zbrojnice. Chvíli procházím regály a prohlížím si kousky zoxidovaného kovu, kterým se kdysi úspěšně říkalo zbraně. Mečem příliš nevládnu, ale nějaká ta dýka by se mi mohla hodit. V tom padne můj zrak na jednu, méně časem poznamenanou, než ostatní. Vyčkým okamžiku, až se zbrojař nebude dívat a ukryji si ji do rukávu. Stejně je to jen kousek nepotřebného železa. Poté se vrátím zpět ke zbrojníkovi. Říkáte brousek, že je za zlaťák, ano? říkám a při tom přemýšlím kolik mečů dokáže jeden brousek nabrousit. Podle mých omezených znalostí ale alespoň stovku. Přinejmenším bude stačit jeden na celou družinu, dva v případě, že bychom jeden ztratili. Toje trochu moc, ne? Dám vám jeden stříbrňák za dva brousky. |
| |
![]() | Braen, Saria, Harvin, Tobias: královská zbrojnice Všichni jen nevěřícně koukáte na dva regály prorezivělých zbraní. Saria se otočí na zbrojíře a vynadá mu. Zbrojíř lehce naštvaným hlasem odpovídá „Tak hele slečinko. Já to tu nevedu jsem tu jen na záskok a jsem rád že tahle země žije v míru už dlouhá léta. Dostávám rozkazy a plním je. Nic jiného v tom nehledejte.“ Pak už jen Saria a Harvin prochází chodbičkou a úpěnlivě prohlížejí meče jeden po druhém. Bohužel našly jen jednu narezlou, zubatou dýku kterou už Harvin úspěšně dostává pod svůj rukáv a ve stejném stavu krátký meč. S tím brouskem co vám nabízel by se daly slušně opravit. Když si procházely štíty tak se vám jen rozpadaly pod rukama a o sekerách nemluvě. Narazily jste i na jeden nepoškozený luk. Ovšem bez šípů. Byla tu i hromada prožraných a plesnivých kožených brnění. Absolutně nepoužitelné. V tom okamžiku však Tobias jedno brnění vzal a začal zaříkávat různé druidské formule. Vysvitl záblesk modrého světla a před ním se již producírovalo jen lehce špinavé kožené brnění. Zbrojíř jen vyjeveně koukal. Ovšem Tobias se zdál být poněkud vyveden z míry. Určitě nečekal že ho kouzlo takhle vysílí. Na neštěstí má každá zbraň nějaké to svoje ALE. V tom se už Harvin zase otáčí k zbrojíři a povídá mu něco o brousku. On na to jen „Ne, ne. Hele ujasníme si to! Já sem tu pro to abych tady zapsal co jste si všecko vzali. Nezajímá mě váš život, nezajímá mě nějakej král, nezajímá mě nějakej drak. A je to jen moje dobročinnost že vám nabízím na opravu tento brousek.“ Vytáhne z kapsy lehce ošoupaný brousek. „Takže berte nebo nechte být. A už si konečně vyberte nebudu tu stát celej den.“ Poznáváte že tento muž je tu z donucení a vůbec nic ho nezajímáte. Jen si chce zase asi sednou zpátky do své oblíbené hospody. A strávit tam druhou půlku svého života. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Nikdy jsi mne porletět nenechal, nemám křídla trénovaná k letu. Nejprve se to musím naučit. Teprve pak můžu nést tvou milost, jinak by to pro tebe bylo velice nepříjemné. Vysvětlím mu. Přeci jen, svaly pomalu ochabují, nedotvořili se. Pokud vůbec zvlétnu, bude to jen na chvíli a rozhodně neunesu žádnou zátěž. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Klec Netečně k tobě zvedne hlavu a zase slyšíš ten její líbezný hlásek v tvé hlavě: „Nikdy jsi mne proletět nenechal, nemám křídla trénovaná k letu. Nejprve se to musím naučit. Teprve pak můžu nést tvou milost, jinak by to pro tebe bylo velice nepříjemné.“ Vysvětlí ti. Přeci jen to ještě nikdy nezkoušela. A v jejích očích vidíš tu naději jakou si jí teď dal. Že by skutečně mohla vzlétnout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kalghor pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Klec Král se zamyslí a praví:“Dobře tedy, ale nemysli si že jen tak ulítneš! Dám ti takovej úkol nech tu něco co je pro tebe důležité bez čeho nemůžeš žít aby jsi mě neuletěla. Protože nejsem hlupák a po té co jsi se přimlouvala za tu obludu ti už nevěřím tak jak dřív. Nechám tě naučit se létat ale nech mě tady zástavu že se vrátíš! lišácky se na tebe podívá a čeká co odpovíš. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Co bych ti mohla dát jako zástavu? Já, která nic nemám? Mám jen tu klec ve které mě držíš. Dívám se na něj vážně, věkově jsem ještě mládě, avšak psychicky jsem už dospělá. Co by mohl vlastnit drak, který žije v zajetí? Něco přeci jen mám. Je to něco jako modrý safír zavěšen na pruhu černé kůže zavázán okolo dlouhého tíhlého šupinatého krku. Je to památka na pravého. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kalghor pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Klec “Ty že nic nemáš?“ s úsměvem se ti zadívá na náhrdelník, „já bych možná o jedné věci věděl, máš ho pořád u sebe neviděl jsem že by jsi ho sundala takže buď mě dáš ten náhrdelník nebo zůstaneš tu! Co ty na to dobrá nabídka ne? Muchecheche.“ začne se smát „Myslím že když budu mít tohle tak že my neutečeš!“ zase se tak ošklivě zasměje a naznačuje hlídačů za ním aby se taky začali smát nejspíš aby povzbudili jeho pocit vítězství. Ti nejdříve nechápavě zírali co jim to ukazuje a pak spustili znuděným tónem. „hehe-he-he“ |
| |
![]() | Tak to je pěkné, že je tu ten chlápek jenom na záskok, to mě uklidnilo. Tak ochotného člověka jsem dlouho neviděla.. pomyslím si sarkasticky. A je sice dobře, že měli tak dlouho mír, lae co kdyby na ně někdo zaútočil nečekaně? To by byli v koncích. Vím ale, že vysvětlovat to tomu chlapovi nemá smysl: podle všeho je to ignorant a navíc, co bych z toho měla? Nač plýtvat energií? Tu energii budu ještě hodně potřebovat. Probírám se regály. Tohle je na nic.. Tohle bylo v použitelném stavu tak tři roky před mým narozením.. Hnus.. Naprosto k ničemu.. Kdybych šáhla na tohle, rozpadne se to.. tyhle myšlenky mí běží hlavou, když se dívám na ten šrot. K mému překvapení najdu jeden použitelně vypadající jednoruční meč. Sice to není nejlepší, ale ve srovnání s těmi ostatními je to naprostý skvost. Bez váhání se jej vezmu. Koutkem oka zahlédnu, jak elf našel nějakou dýku, která posléze mizí v jeho rukávu. Rty se mi zvlní do lehkého úsměvu, nic neřeknu a pokračuju dál. objevím ještě jeden luk. Škoda, že luky nemám moc v lásce.. Ale někomu z družiny se určitě bude hodit. popadnu ho taky a jelikož už nevidím nic použitelného, jdu směrem k "zástupci" kováře. Trochu se zarazím, když spatřím modré světlo: to jiný elf právě opravil zbroj. Užitečné kouzlo.. "Zástupce" kováře si pak začne vylévat zlost, že je na nás tak hodný, nabízí nám brousek, i když mu na nás absolutně nezáleží a my si ještě stěžujeme. Vskutku milý člověk.. Domnívám se, že ten brousek nejspíš vzít musíme, ten meč se sice dá použít, ale bude potřebovat nabrousit.. Ale jeden zlaťák? Obrátím se ke svým společníkům. "Tak, vlastně jsme se ještě jeden druhému nepředstavili. Já jsem Saria. A teď k tomu brousku: myslím, že ho potřebujeme, našla jsem jeden použitelný meč, ale zoufale potřebuje nabrousit. ještě jsem našla luk, ale já si s lukem moc nerozumím. Hodil by se někomu luk?" |
| |
![]() | Královská zbrojnice Ke stavu zbrojnice se snad ani nemá smysl vyjadřovat. Jako alchymista jsem naprosto zděšen. Jen při představě, že by to takto vypadalo v mé dílně, se o mne pokouší infarkt. Stačí jeden pohled a je mi jasné, že tady nenajdu nic užitečného. A vzít si nějaký starý krám, který bych se pokusil opravit, jen aby mi to král strhl z odměny, se mi taky nechce. Ostatním se sice podařilo najít pár jakž takž použitelných věcí, ale až na druida, který si pomocí magie opravil brnění, to není žádná sláva. Muž který si říká kovář, Pche!, nám ve své velkodušnosti nabýdl použitý brousek za lidovou cenu pouhého 1 zlaťáku. A nechtěl by náhodou i naše spodky? Vždyť ten brousek nemá cenu ani desetiny toho co chce... Zhnusení z tohoto místa ve mně neustále sílí a byl bych odešel, nebýt otázky jediné dámy v naší skupině. Já jsem Braen, moc mne těší. A k tomu brousku, možná by bylo levnější najít si za městem nějaký vhodný nerost. Přecijen 1 zlatý je hodně přemrštěná cena... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Už jeho pohled na mém náhrdelníku mě zabolí. Chvíli nad tím musím uvažovat, snad bych raději i domítla let, než sundat jedinou vzpomínku. Skloním hlavu až na zem, aby jej mohl sundat. Dobrá..pokud s ním však něco uděláš, odletím a již se nikdy nevrátím.. Vážně se na něj podívám, pokud by s ním něco udělal, byla bych schopna i zapálit jeho království. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Klec Už tvůj pohled na její náhrdelník ji očividně zraní. Chvíli nad tím uvažuje. Jde poznat že řeší velice důležité rozhodnutí, nakonec skloní hlavu až na zem, abys jej mohl sundat. Dobrá..pokud s ním však něco uděláš, odletím a již se nikdy nevrátím.. Vážně se na tebe podívá, pokud by jsi s ním něco udělal její pohled naznačuje že je schopná všeho. |
| |
![]() | Zbrojnice Víte, pane. oslovím opět vrátného Vím, proč chcete aby jsme zmizeli. Vím, že to ani není vaše přání. Všechno jsou to totiž sítě někoho, kdo je mnohem výše nad králem. Někoho, kdo by mohl ovládat krále a ani by u toho nemrkl. Mluvím samozřejmě o spiknutí. Celý svět se jím řídí a činy jednotlivců ani armád je nemohou nijak ovlivnit. Kdyby jste je chtěl hledat, nenačšel byste je, protože oni by o vás věděli ještě než byste se rozhodl je pronásledovat. Vědí přesně co uděláte, jak vy, tak všichni, koho znáte. Tahají za nitky a vy musíte poslouchat, chcete-li nebo ne. Poradím vám jak je najít. Je to jednoduchá hádánka. Poslouchejte pozorně. Byli dva bratři a měli jednoho koně. Ten byl starý a sotva by unesl jednoho z nich. Jednoho dne však jeden z bratrů onemocněl a druhý bratr se rozhodl ho dopravit k lékaři. Jak to udělal, když na koně mohl nasednou jenom jeden z nich? Nechám ho rozjímat a opustím zbrojnici. Vybavet tí, čím chci doufám, že ve vínu je pravda. Snad se dneska v hospodě rozkecá. |
| |
![]() | Braen, Saria, Harvin, Tobias: královská zbrojnice Hned jak jste začali mluvit o nahrazení brousku nějakým nerostem skočil vám do řeči zbrojíř„No tak to máme jedno úplně nový brnění, Krátkej meč a luk. Dohromady tedy asi, čtyřiadvacet plus patnáct a šest.“ Zbrojíř chvíli počítá, očividně mu to dělá problémy nakonec si ještě začne nějaký divným způsoben pomáhat prsty na ruce a pak pokračuje „takže šestačtyřicet… Dobrá pokud tedy nechcete ten brousek nebo si ještě něco koupit tak já vás vyprovodím a půjdu to nahlásit písaři ať vám to strhne z odměny.“ Pak už jen na vás kouká a čeká jak se domluvíte. V tom začne mluvit Harvin. Zbrojíř ho s vážným zaujetím poslouchá. Jakmile domluví zabručí jen Dík... A v jeho výrazu je vidět změna, pak se už jen posadí na jakousi rozbitou poličku a je zahleděn do země a chvíli nevnímá co se děje okolo. To už ale Harvin opouští místnost a vychází na chodbu. (Harvin má pokračování v osobním příspěvku.) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodba Jakmile vyjdeš na chodbu uvidíš tu krásku která vás sem dovedla jak nese kamsi prádlo a zdraví tě. Zdravím tě odvážný dobrodruhu. Nepotřebuješ s něčím pomoct? Dodá vyzývavým hláskem. Tvoje hormony sou v pohotovosti tak krásné stvoření jsi ještě neviděl. Její dokonalé křivky a schopnost a jistě i zkušenost dívky s nimi pracovat ji dělá neskonale svůdnou. Její dlouhé rovné jak uhel černé vlasy a její tmavší pleť tě přitahuje. Za neustálého dotýkání propluje kolem tebe a jemně tě chytne za tvůj plášť a začne tě pomalinku tahat na opačnou stranu než jsi měl namířeno v tom ještě dodá.Neboj nic za to nechci a můžu ti poskytnout prvotřídní informace. Poznáš že dívka je velice zkušená a dokáže člověka rozvášnit ale zde na hradě nemá tolik příležitostí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Ještě než odejdu ze zbrojnice, nakloním se na vrátného. Přepočítejte si to. Určitě to mělo vyjít třicet pět. Tihle lidi jsou schopní vás kvůli ceně i zabít. pošeptám mu do ucha. pozn. Nebyla to blondýna, co nás sem přivedla? Když odcházím, všimne si mě dívka a okamžitě mě osloví. Je skutečně přitažlivá, i když je to lidská žena. Nejspíš kurtyzána, která je přebornice ve svém oboru. A nebo svádějící zlodějka. Tak jako tak neposlouchám svůj mozek a nechám se dívkou unést. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodba->prádelna Ten zbrojíř se probudí z snění a zamyslí se nad tvou otázkou ještě ti chce něco odpovědět ale ty už ho neslyšíš a pokračuješ v cestě. Když tě zastaví ta dívka necháš se unést jejími vlohy a za doprovodu neustálého šuškání do tvého protáhlého ouška těch nech nejzajímavějších úmyslů tě vtáhne do jaké si útulné, málo osvětlené prádelny, okamžitě si na tebe vrhne a začne tě líbat a střídavě z tebe a ze sebe sundávat přebytečné kusy oblečení. Jakmile odhodila svoji ošoupanou služebnickou sukni vypadla jí z kapsy dýka a ještě pár drahocenných šperků. To nic toho si nevšímej. slezla z tebe a začala sbírat ty věci zpátky do sukně. Při tom se nádherně předehne a jen ve spodním prádle vynikají její dokonalé tvary těla. Tímto oslněn zapomeneš sledovat co to vlastně sbírá. Až se vzpamatuješ vidíš jen jak dává do sukně poslední dýku dva dubové žaludy a zelený smaragd a pak už se k tobě vrací a říká. Promiň tohle jsi neměl vidět. Kde jsme to přestali? Ovšem ty přemýšlíš co to bylo za podivné věci co neopatrností odhalila krásná dáma. ------------------------- Ješiš promin. Už nevím co sem psal. Máš pravdu je to blondýnka. Fakt promiň toto je moje chyba. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Aniž byhc cokoli řekl, sáhnu do její zabalené sukně a vytáhnu její dýku. Pak k ní opět přistoupím. Chvíli si prohlížím lesklou čepel a pak přiložím tupou stranu na její krk. Vidím, jak se čepel zapařila. Pomalu sjíždím po krku ke klíční kosti a k hrudníku. Dívka divoce dýchá. Místo toho, abych však dýku použil na ní, ji zabodnu do dveří pod kliku. Víš. oslovím ji Moc dobře jsi si nevybrala. Já u sebe mám sotva zlaťák a na nějaké šperky si nepotrpím. Ale můžu všem tam venku říct, co ty jsi opravdu zač. A nebo taky ne. Co bys chtěla? říkám, přičemž levou rukou sjíždím po dívčině krku a pravou po její paži. Cítím, jak se dívka pod mýmí pažemi chvěje. Jakmile dosáhne moje pravá ruka její, začnou se proplétat naše prsty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro prádelna Dívka celá rozdýchaná svěsí hlavu a hořečně přemýšlí nad tvým návrhem či spíše vydíráním. Nakonec tiše odpoví.Dobrá tedy. A začne se po tobě sápat ale už ne tak vášnivě jako doposud nýbrž sklesle a chladně. Její pohyby se staly méně divoké a její pleť značně ztuhla když tu najednou povídá. A nechtěl by jsi spíše místo „toho“ žaludy posvátného dubu? Mám dva a jsi přece mág mohly by se ti hodit. Očividně se tomu vyhýbá už pro ni nejsi moc přitažlivý po tom co jsi ji prokouknul. Smutnýma a prosivýma očkama se na tebe podívá. Dost to tebe i tvého nejlepšího kamaráda zklamalo že to vzalo takhle rychlý spád, ale ty žaludy by se ti mohly opravdu hodit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kalghor pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Trůní sál Tvůj dostavník ze severních hor opožděně dorazil do hlavního města Deltory. Ty pak už jen běžíš do Zdejšího sídla krále. Jeto obrovský hrad před kterým stojí čtyři těžce odění stráže s modře svítícími kopími. Pomyslíš si Hm jako by byl mezi tímhle a nějakou masivní sekerou nějaký rozdíl. zakroutíš hlavou a pak si to už špacíruješ dovnitř do trůního sálu kde už vše schovávají a většina lidí odchazí zadním vchodem. Jeden z nejlépe oděných rádců si tě všimne a prohlásí. “No heleme se kdo ještě dorazil. Pozdě ale přece že? Jako u každého trpaslíka.“ Ušklíbne se a pokračuje ve svém arogantním projevu.No tak když si pospíšíte tak stihnete své druhy, kteří z vás budou jistě nadšení, v královské zbrojnici. Pohrdavě se na tebe dívá a čeká co řekneš. ------------------------------- Jestly neviš jak psat tagy tak napiš jekyni poštou. Jinak sem hral trochu za tebe ale to jen kvuli tomu že je to prví příspěvek pak už budeš hrát sám. A odepiš mi taky soukromě at ostatní ještě o tobě neví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Žaludy, žaludy, žaludy. Víš, mě stačí, když přijdu k dubu, posvětím ho a natrhám si. Ale službu, kterou mi můžeš poskytnout ty se mi jen tak nedostane. Víš co? Řekněme, že u mě máš jednu laskavost. Na to se otočím, vytáhnu dýku ze dveří. Chvíli si jí prohlížím. Je rozhodně lepší, než ta moje a tak si je vyměním. Tu rezavou tam nechám. Ve dvěřích se však zastavím. Pověz mi. Nevíš, kdepak schovává král klíče od klece s drakem? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Dorin pro "Kdyby jste mi poslali správnou mapu, kam se mám dostat tak bych tady byl včas. Ale vaše mapa mě vláčela přeš bůh ví jaké kopce a doliny. Ale teď už s tím nic neprovedeme. Určitě družina bude spokojena s mojí prácí sekery... to si piš. Při si myslím: Napudrovaný nádhera, posílají špatné mapy a ještě má arogantní kecy A jestli mi rádce nemá co říct vyrazím ke královské zbrojnici. -------------------------------------------------- Takhle stačí? Už jsem na to přišel jak se posílá soukromá zpráva... Kdyby cokoliv napiš... Jsi PJ, takže je hra za postavy tvým úkolem, to chápu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodba Procházíš chodbami a chodbičkami podle popisu jak ti říkal ten arogantní rádce. Pak se dostaneš konečně na chodbu na které má být po levé straně vchod do oné zbrojnice. Už z dálky slyšíš nějaké hlasy a chrastění kovu o sebe tak je ti jasné že musíš jít dobře. Když tu najednou vidíš nějakého elfa s dřevěnou holí kráčejícího k tobě z druhé strany chodby. Vypadá taky na dobrodruha ovšem ti není jasné odkut to de. ------------------------------- odepiš zas soukromě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Dorin pro |
| |
![]() | Královská zbrojnice No tak tady jsme asi už skončili..., pomyslím si, když se zbrojíř po tom neuvěřitelném žvástu posadí, hledíc na podlahu. Možná by to, co Harvin řekl, bylo i vtipné, kdyby jsme byli jinde a za jiné situace. Popravdě musím říct, že se mi nikdy nelíbily intelektuální urážky namířené na ne tak moc obdařené jedince. Chvilku v zamyšlení sleduji místo, kam se dívá i zbrojíř. A v hlavě se mi vynořují myšlenky a představy tohohle skladu. Úklid, úpravy a vylepšení co by se tu daly udělat. Nechám svoji mysl chvilku bloudit, ale pak se se zatřesením hlavy vrátím zpět do reality. Elfova záda už dávno zmizela v chodbě a já se vydám tímž směrem. Když procházím kolem muže, pokynu mu hlavou na pozdrav a vyjdu ze dveří. Namířím si to nejrychlejší cestou z paláce s úmyslem najít nebližší hospodu. Ještě sice není čas na oběd, ale jedno ranní pivko neuškodí. |
| |
![]() | Harvin, Saria, Braen, Dorin, Tobias Chdba Harvin jde z opačné strany chodby, Dorin hlučně a se sebevědomím jde proti němu a drsným hlasem na něj mluví "Já myslel, že na schůzky chodí pozdě jen trpaslíci, ale elfové to u nich nebývá zvykem, k tomu zřejmě máš vážný důvod... " Do toho ještě vyjde Braen ze zbrojnice a sleduje situaci co se děje kolem. Všichni tři tam stojíte a čeká se kdo protrhne to nepříjemné ticho které nastalo po Dorinově řeči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro prádelna Dívka jen poslouchá a vyjeveně kouká co všechno dokážeš. Zhluboka se nadechne a odpovídá “Díky…“ Ještě chce něco podotknout ale ty vytáhneš dýku ze dveří a prohlížíš si ji. V místnosti je hrobové ticho pak ještě vytáhneš tu svoji a změříš si je pohledem. Pak jen zahodíš tu rezavou směrem k zlodějce. Ve dveřích se otočíš a pohlédneš jí do očí ta si ublíženým pohledem prohlíží tu zubatou dýku, ale jak na ni promluvíš nasadí příjemný úsměv. Ovšem odpoví ti záporně. “Bohužel nevím pane. K drakovi smí jen král a ten komu to dovolí. A klíč má většinou u sebe.“ svěsí hlavu a začne se oblékat. To ty už vycházíš ven a kráčíš chodbou směrem ven z hradu. ------------------------------------------- Pokračování si přečti v hromadném příspěvku. |
| |
![]() | Chodba Jak v té chodbě čekám na odpověď od tajemné postavy (Harvina), a ještě k tomu si k nám přidal další, Braen. A jak tam všichni stojíme a čekáme, až někdo protrhne tajemné nepříjemné ticho. Tak v tom "Pustím ducha" a řeknu: "A jéjda" Hned se začnu červenat, jestli je to ovšem vidět, v té tmavé chodbě. Při tom si myslím Sakra snad je nezabiji ještě dřív než někam vyrazíme. Ale co, s otcem dělám závody o nejsmrdutější prd, tak by jim to snad vadit nemělo" _______________ :-))))))))) (Takhle dobrý????) |
| |
![]() | Chodba Chvíli se rozhlížím. Všichni na mě koukají, jako kdyby mě v životě neviděli. Viděli mě přece asi před minutou. Co? řeknu nahlas, jako odpověď na jejich tázavé pohledy. V tom si Dorin uleví. Takové vychování. Možná je pravda, co se u nás traduje o trpaslících. Ale odmítám pžistoupit na stereotypy. Třeba nejsou všichni stejní. Probodnu Dorina napříjemným pohledem. Tak. Máte někdo nějaký indicie, kde začít? zeptám se. |
| |
![]() | Chodba To jsem se teda představil pomyslím si. A koukám na Harvina jak mě pohledem probodává a řeknu mu: To jsi ještě neviděl trpaslíka? A přemýšlím co dál: No tak jsem dorazil, všichni už asi jsou vybavení a začínají řešit kudy kam a já nemám dobrou zbroj, kdybych se vypravil včas tak si ji doma vezmu. No snad tam na mě něco takového zbylo. Nahlas drsně říkám: Má cenu jít do zbrojnice pro nějakou zbroj na trpaslíka? S holou kůží se mi bude špatně bojovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro klec Vítězoslavně náhrdelník začne sundávat z tvého krku podívá se na tebe a z pochopením říká:“ Díky ti díky samozřejmě že ti s ním nic neudělám. To je samozřejmné nechci tě přece ztratit.“ ujistí tě a otočí se a začne odcházet zpátky do hradu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Dobrá králi, ale nejprve mne někdo musí pustit ven, nemyslíš? Maličko si povzdechnu a hlavu nechám smutně položenou na zemi. Přijdu si jako otrok, u ntolik let se dívám jen na tu stejnou místnost, na ty stejné lidi, jediný kdo se mnou může mluvit je král. |
| |
![]() | Chodba Cítil jsem už leccos, ale musím uznat, že trpaslíkův prd má opravdu sílu. Lehce nakrčím nos, ale zapojím se do debaty a odpovím. Brát si vybavení odtud bych opravdu nedoporučoval mistře trpaslíku. Přinejmenším by jste dostal vyrážku, ne-li něco horšího. A silně pochybuji, že by zdejší "brnění " přežila první déšť... Pak se můj pohled stočí k elfovi. Z mých skromných zkušeností vím, že nejlepší je zeptat se lidu. A kde jinde se najde sdílnější lid než v hospodě? Nechám otázku viset ve vzduchu a čekám, až vyjádří svůj názor. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro klec Když už se otáčíš povídá ti příjemným hláskem. „Dobrá králi, ale nejprve mne někdo musí pustit ven, nemyslíš?“ dívá se na tebe skleněnýma očima a pak si maličko si povzdechne a hlavu nechává smutně položenou na zemi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kalghor pro Jdu hledat dobrodruhy po hradě. Sem tam se někoho zeptám kdo by mohl vědět kde jsou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro klec Jo furt, ale doufám pro tebe že si mě sama dokážeš najít. Pusťte ji! rozkáže hlídačům, hodí po nich klíče a pokračuje ve své cestě do hradu. stráže nejdřív vyjeveně koukají pak se jeden z nich ohne, zvedne masivní zlatý klíč ze země a oba jdou k vystrašeným krokem k tobě. Ten co má klíč pomalu otevírá a ten druhý je připraven v bojovém postoji. Jakmile klíč klapne tak oba téměř totožně polknou. Vše se odehrává za naprostého ticha jde jen slyšet jejich zběsile bubnující srdce. Pak pomalu otevírají a stopnou si po stranách východu a sou připraveni na tvůj útok. Ty máš konečně příležitost po těch bezmála 11 letech zase vylézt ven. Už si ani nevzpomínáš jak chutná svoboda a teď najednou je jí všude kolem ve vzduchu cítit tolik, tolik že jí máš na rozdávání. |
| |
![]() | Chodba Braenovi odpovím: Mistře elfe jsem Dorin těší mě. Dali mi špatnou mapu tak jdu na schůzku pozdě, ale jak to vypadá tak jsem o nic nepřišel. S tím "brněním" to je zlé... to je zlé..... při tom myslím: S tím brněním to budu muset vyřešit, než něco neseženu budu se muset hodně otáčet s mojí sekerou, aby mě nedostali, ale já svojí kůži jen tak nedám. ha ha zamračím se, a lehce se pousměji. Hned po myšlenkách začnu vesele křičet: "HO HO HO, jasně. Já jsem pro dát pár pivek v hospodě. Aspoň vás všechny poznám." Od této doby se budu držet poblíž a následovat dobrodruhy k hospodě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro hrad A-ano pane. Vykoktne ze sebe jen jeden ze stráží. A de zvednout klíč ale to ty už procházíš tobě již známými chodbami a chodbičkami, všude potkáváš své poddané kteří se ti uklání a ctěně tě zdraví. Tu jde kolem tebe ten rádce a klaní se ti a také tě poslušně zdraví a ty se ho ptáš kde jsou ti dobrodruzi. Ano velectěný pane, poslal jsem je do zbrojnice za tou služebnou myslí že ještě neodešli. A tak se vydáváš tím směrem ke zbrojnici. Když se přibližuješ tak slyšíš jak si povídají a pak to ucítíš! Je to odporný puch který se táhne směrem od těch hlasů. Pomalu omdlíváš ale dostal si se až na dohled k nim a zříš jak zády proti tobě stojí trpaslík který předtím mezi dobrodruhy nebyl. Musel přijít o něco později a to od něj jde ten smrad. |
| |
![]() | Harvin, Saria, Braen, Dorin, Tobias, Kalghor Chodba Jakmile Dorin domluví vyleze zpoza rohu malý kluk. Ano je to král a kráčí směrem k vám. -------- Už si spolu pokecejte nevim co vám chce. ;-) |
| |
![]() | Sakra krucinal hergot co to tady tak smrdí? rozhlídnu se po všech A kdo jsi ty? Tebe jsem tu neviděl předtím. Co? podívám se na novího pajzla. Tak co kam se chystáte? Rozhodl jsem se že se s vámi vypravím na tu cestu takže, povídejte kam půjdete dál! rozkážu a při tom se dívám po všech co tu jsou. Doufám že si vzali těch věcí co nejvíc. Bože že jsem nešel sám bez jejich pomoci, jak se tak na ně dívám tak bych to zvládl i já líp. Sakra teď mě to bude stát prachy. To ne a za ten puch co tady udělali jim taky něco ztrhnu. No nic musíme zajít do pokladnice.Pak si půjdu koupit nějakou zbraň. Poté si vzpomenu na náhrdelník a rozhodnu si ho trošičku víc prohlédnout. Vezmu ho tedy do ruky a začnu ho prohlížet jestli na něm nenajdu něco co by mě mohlo říct k čemu ten náhrdelník je. |
| |
![]() | Chodba Ó, jaká čest. Sám král se na nás přišel podívat do této špinavé chodby. Mám co děla, abych se nezačal tlemit. Víte, vaše veličenstvo, my spíš očakávali, že nám to řeknete vy, kam jít. Vy jste přeci už určitě nechal toho vašeho nemrtvého... ještěrku sledovat a víte, kam odlétá. A víte, vaše lordstvo, alespoň jak vypadá. Předem děkuji za vaše odpovědi, vaše blaženosti. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro |
| |
![]() | Chodba Elf? Vypadám snad jako elf?, zarazím se, ale hned uvedu věci na pravou míru. Bohužel tu muselo dojít k omylu. Já nejsem z rodu elfů nýbrž lidí. A pokud vím, ani v celé mé rodině se nikdy jiná rasa než lidská nevyskytovala. Možná bych ještě něco dodal, ale v tu chvíly se zpoza rohu vynořil král. Což mne osobně dosti překvapilo. Co tu chce? A jaktože neposlal své sluhy a přišel sám? To se mi tedy vůbec nelíbí... Ovšem to co přišlo pak, mi vyrazilo dech. COŽE! Zůstanu stát s dokořán otevřenou pusou, oči vykulené a vůbec celkově vypadám, jako by mne někdo bodnul do míst, kam slunce nesvítí. "On" chce jít s námi. To snad nemyslí vážně?! Vždyť je to ještě dítě! Přece nemůžeme jít na draka a přitom se starat o tohohle fracka. Tak to by opravdu nešlo. Myšlenky mi létají hlavou jako splašené. Až mám pocit, že se mi zavaří mozek. Nakonec ovšem přijde záchrana. No jo, vždyť je to přece jasné. Při první deštíčku a nepohodlí se určitě sbalí a vrátí se zpátky. Tohle ho brzy přejde a mi budeme mít klid. Jen to asi budeme muset chvíly vydržet. Podaří se mi trochu se uklidnit. Nasadím starostlivou tvář a pokusím se krále zvyklat. A jste si jistý veličenstvo? Cesta bude jistě velmi dlouhá a nebezpečná. A to nemluvím o vší té špíně a nepohodlí, kterému se jistě nevyhneme. Vetšinou to také bude strašlivá nuda. Kdybyste zůstal tady v paláci, určitě by jste se bavil daleko víc. Přece se nesluší, aby král cestoval s takovými pobudy, jako jsme my... Z hloubi duše doufám, že si to rozmyslí. |
| |
![]() | Jakmile vyleze malý kluk zpoza rohu a osloví mě kdo jsem, drsně říkám: Jsem Dorin z Mount Hill, a přišel jsem mojí sekyrou zabít draka A kdo jsi ty? Tady není vhodné místo na hraní pro malé děti a nejspíš zde smrdí zdejší chodby ty bláho co je tohle za vyšňořeného fakana, a ještě chce jít s námi, to abychom si s sebou vzali ještě jednu chůvu, aby se o něj postarala A čekám co na to ostatní... Je mi trochu divné, že je velmi dobře oblečený. Ale já nevím o koho jde. (Jako hráč to vím, ale postava ne) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Na stráže se schválně dívám dosti výhrůžně. Smutek v mých očích však nelze přehlédnout. Hned jak zámek cvakne, strčím trošku čumákem do brány a ta se otevře dokořán. Pomalu vyjdu z klece, stráže okamžitě uhnou. Nedivím se jim, jsem tolikrát větší než oni, majestátný drak, který neumí ani létat ani plivat oheň. Vyjdu ven z jeskyně na čerstvý vzduch. Žasnu nad tím, jak je to venku překrásné. Přesně tak, jak mi povídal Reghar. Venku se zastavím, protáhnu si ztuhlé tělo, až v kostech zapraská a roztáhnu křídla. Pokud na mě hledí stráže, jistě teď zalapají po dechu. Křídla jsou obrovská, blanitá a jak se od nich odráží slunce, mění se jejich bělost na duhové odlesky. Zářím teď jako diamant na světle. Poprvé se rozmáchnu a mávnu křídly. Projede jimi ostrá bolest z nepoužívanosti. Nevšímám si toho, mávám dál, dokud si nezvyknu. Je pravda, že to ještě bolí, ale už ne tolik. Tak, teď zkusíme letět.. Přikrčím se, máchnu křídli a vyskočím. Tvrdě dopadnu na zem. Přeci jen, zkouším to poprvé. Další pokus a další, další, další, další...Až konečně vzlétnu. Vyletím do určité výšky a poté plachtím nad lesem. Když cítím, že síly ubívají, přistanu na skále, kde složím křídla a hledím do dáli. Kde jen je ti konec, Reghare... |
| |
![]() | Jakmile promluví Harvin a Braen. Hodně zrudnu, a hned říkám; v hlase je slyšet, že se snažím nebýt tak drsný, ale moc mi to nejde: "Ó Vaše výsosti, omluvte mou horkou hlavu a má neuvážená slova, na tomhle místě bych Vás určitě nečekal." S těmi to slovy se začnu klonit, před sebe si postavím sekeru, kterou držím v levé ruce a pravou ruku si dám k srdci a hlavu mám sklopenou k zemi. V duchu si říkám, tak a teď mě budou asi kuchat za živa, je s mnou ámen. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jak tak otáčíš ten modrý safír zavěšen na pruhu černé kůže vidíš jen excelentní nabroušení a jeho víceleté opotřebování. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chodba Jak si ho tak prohlížíš ze všech možných stran a úhlů vidíš pár kapes a možná ještě nějaké z vnitřní strany jeho zlatě prošívaného kabátku. Ale ten samotný klíč nevidíš. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Deltora Neustále pobíháš po mostě tam a zpátky už se začínáš odlepovat od země a dostáváš svá křídla pod kontrolu. Stráže jen vyjeveně koukají ale už ne jako vystrašení nýbrž oslnění tvojí krásou. Jakmile jsi si dosti jistá troufneš si vyletět nad rozlehlé hlavní město a naskytne se ti nádherný pohled na svět z oblak. Lidé na tebe jen koukají a ty si užíváš vítr ve tváři, štěstí tě zcela pohltilo a až se po chvilce vrátíš do přítomnosti začnou tě pobolívat křídla. No ano budeš muset ještě trénovat. Přistaneš na menším kopečku poměrně tvrdě, se žuchnutím a rozhlédneš se směrem odkud on přilétal, vzpomeneš na Reghara. Vidíš v dálce vysoké pohoří a začneš přemýšlet co se teď. |
| |
![]() | Já vám mám něco říkat? Na to jste snad najatí vy abyste řkali kam máme jít snad ne? Ja jestli chci tak nemusím mluvit vůbec pane ani nevím jaké je vaše jméno. vyhrknu opovrhlivě na elfa A naše chodby nejsou špinavé, není to jako u vs doma. dopovím na jeho narážku na moje sídlo potom se pustí do řeči nějakej člověk , kterej má přes sebe přehozenej plášť Asi alcháč pomyslím si Vy si myslíte že mě život v hradě baví? To jste potom asi blázen. A to jsem si myslel že alchymisti jsou velice chytří lidé. V poslední dobou je moje jediná zábava je Safirela a tá mě právě odlétla. v ruce pevně zmáčknu její náhrdelník No vy jste velcí pobudov to máte pravdu ale myslím že v téhle době je pro mě důležitější dostat tu obludu než abych se zaobíral tím jestli jste nebo nejste na nic. Kdyžtak prostě umřete no, mě to ani vadit nebude abych řekl pravdu. Pak ale spustí ten noví pajzl a to mě dorazí Co si o sobě myslíš ty Dorine z Hount Mill nebo jak já že jsem nějký děcko, já že jsem děcko jo? Víte kdo já jsem? Viditelně ne já jsem Král a to si pamatuj jestli si to nedokážeš zapamatovat tak si to zapiš. přiblížím se k němu a schválně se svími slovi prskám aby byl co nejvíc mokrej. A potom mu to asi docvakne že jsem král a začne sázet omluvy. Kdyby jsi se nechtěl stát členem výpravi nechal bych tě za to umučit k smrti, tak tě nechám a jen doufám že si tě ta obluda podá jako prvního. říkám mu nakonec a vracím se zpátky mezi ně a řeknu Tak kam tedy? Ať se tu nezdržujem, z takovouhle dřív zestárnu než se vůbec pohnem. řeknu nakonec a sáhnu do své kapsy a začnu si přepočítávat peníze které mám u sebe. |
| |
![]() | Po té co jsem dostal slinovou sprchu, si utřu do rukávu a drsně říkám: "Od toho jsem zde, abych skolil draka, já se této smrti nebojím" Hrdě prohlásím. a pokračuji dál: "Znova opakuji, já jsem Vás, vaše výsosti, zde vůbec nečekal, a nikdo mi neřekl jak vypadá zdejší urozenost. Zřejmě máte ve městě a hradě málo svých soch a portrétů. Ještě se jednou hluboce omlouvám." Při těchto slovech se v duchu směji a myslím si: "Hm to je teda hezkej fakan, tohle budeme tahat s sebou, na každém rohu, bude počítat jestli má všechny zlaťáky. Asi cestou seženeme jednu chůvu, protože tenhle nám bude překážet. A když se rozmáchnu sekerou, tak je jeho krk je akorát ve výšce švihu, doufám že se motat nebude jinak přijde o hlavu" Po těchto myšlenkách se postavím, poodejdu o sáh dál a z pozadí sleduji dění, a dávám prostor chytřejším. |
| |
![]() | Chodba Jak poslouchám Dorinův rozhovor s králem, už to nevydržím a vyprsknu smíchy. Ještě chvíli popadám dech, než se mi povede úspěšně smích zadržet, i když s tím stále mám trochu problémy. Ten trpaslík zdá se být vtipný. To, co jsem četl o trpaslících v knihovnách byl jenom jejich fazický popis. A jací to jsou škudlilové. No uvidíme. Myslím, že stojí za to se s tímhle trpaslíkem ještě poznat. Už ne. pomaslím si, když vybuchnu smíchy. Nevím, jak dopadnu teď, ale rozhodně by z toho nemusely být přímo kladné důsledky. |
| |
![]() | Chodba Nad scénou, která se předemnou odehrává, jen v duchu nevěřícně kroutím hlavou. Tohle špatně dopadne, tohle hodně špatně dopadne. Královy urážky přejdu s kamennou tváří. Co ty spratku můžeš vědět o inteligenci? To cos doteď předvedl, bylo tak stupidní, že by si to uvědomilo i pětileté dítě... Ale to, čím zakončí svůj proslov ke mně, je už opravdu moc. Copak si neuvědomuješ, že když umřeme mi, tak ty umřeš taky a to v tom lepším případě? Pak se otočí k trpaslíkovi a začne machrovat na něj. Ten si, sice trošku opožděně, uvědomil, kdo před ním stojí a začal se omlouvat. Do toho se ještě elf rozchechtal, div že sebou nešlehl na zem. Tím ale panovník neskončil. Jakoby se předchozí debata vůbec neodehrála, stoupl si mezi nás a začal se vyptávat kam teda půjdem a že by rád šel dřív než zestárne.Přitom si začal přepočítávat peníze, které má u sebe. Což upřímně řečeno nechápu, když jsme v jeho království, na jeho hradě, kde stačí jedno slovo a má k dispozici celou pokladnici. Tak a dost! Tohle šílenství musí okamžitě skončit! Jen co najdu jeho rádce. Ten mu to už určitě rozmluví, přece by nenechal svého panovníka odejít na draka. Nejdřív se zbavím toho prcka a pak to s ním půjdu vyřešit. Nasadím co nejponíženější obličej a pokorným hlasem přomluvím ke králi. Můj pane, bohužel ještě nejsme plně připraveni vyrazit na cestu. Přípravy zaberou ještě pár hodin. Možná by jste po tuto dobu mohl počkat ve svých komnatách? Nechat si přinést nějaké občerstvení. Nabrat síly před dlouhou cestou. My zatím vyřídíme vše potřebné a zavoláme vás, jakmile budeme moci vyrazit. Co vy na to? Určitě by jste se tady s námi nechtěl nudit. |
| |
![]() | Chodba...Ještě to tu nevysmrádlo Jen aby ten drak nezkolil tebe, dej si bacha na záda a už radši mlč, nebo to ještě špatně dopadne. řeknu tom trpaslíkovi po jeho doslovu. Sakra co si vo sobě myslí nejdřív mě řekne malé dítě a teď otevírá na mě hubu ať se drží trochu zpátky jinak to s ním špatně dopadne pak moje uvažování přeruší výbuch smíchu. Přistoupím k tomu elfovi potichu a co nejdlíž a s klidným hlasem se ho zeptám Můžete mě pane CWELFE říct... začnu řvát... Co je tady tak vtipný že se tomu směješ? Vidíš tady snad někoho kdo by se smál? Je tu vůbec něco k smíchu? Jestli jo moc rád bych se pobavil a pak si tě tu nechám třeba jako šaška jestli to bude dost dobré dořeknu a snažím se mu co nejvíce přiblížit k uchu aby to dost zřetelně slišel. Chvilu před ním stojím pak se ale rotmluví zase ten přitroublej alcháč. Opustím tedy fleka před elfem a jdu zase mezi ně Chlapi jste snad přitroublí nebo co? Myslíte že se nedokážu bránit? Jako že jsem král to neznaméná že jsu uplná máčka sakra. Takže s vámi půjdu i když ještě nejste připraveni a půjdu s váma i po obchodech když si nejste schopni vybrat z mé velkorysé nabídky zbrojí a zbraní.. řeknu a zamračím se na toho alcháče a pak ještě přistoupím k elfovi a dodám Tak povídej co tady bylo tak vtipné no! šibalsky se usměji a čekám co řekne. |
| |
![]() | Rozhovor s kralem Ehm... totiz... snazim se neco rychle sesmolit Pripomnel jste mi jeden vtip. Uf. Je mi jedno, jestli ho chce slyset, proste ho reknu. Necekam, az mne prerusi a i kdyby, proste pokracuji. Totiz. Prisli dva kralove do baru a barman povida: "Tak zase ti dva kralici, co?" Oni totiz ti kralove byli dosti mali. A tak zdrobnelina od slova kral je kralik, ze? To jenom abyste to pochopil. Kde jsem to zkoncil? Jo. No a ti kralove se rozhlizeji, ale zadneho kralika nevidi. Ten jeden to nevydrzi a rekne: "Prosimte, hospodo, kde tady mas nejaky kraliky?" A barman povida... povida... Chvili premyslim. Sakra, ja uz zapomnel pointu. Ale konci to tim, ze se ukaze ze ten konsky salam je vlastne kralici. Nacez se zacnu rehtat na cele kolo, div se neudusim. Kral se na mne nechapave diva. To je v poradku, vy byste to stejne nepochopil. Ono to totiz ve vasem jazyce nedava smysl. Ale kdybyste znal elfstinu, nebo jak vy rikate cwelfstinu, tak byste vedel, ze kun a salam se rymujou a ze kral a kralik se reknou podobne, jako ve vasem jazyce. Ale hlavne jde o to, ze spojka a ma dve slabiky. |
| |
![]() | Myslím si "Sakra co tím Elf chtěl říct, co mu bylo tak vtipné, já jsem z toho snad jelen, král kalící kuny a ještě a s dvěma slabiky. To asi nerozchodím. A mezi vousy procedím: Spíš bych si dal jednoho králíka k obědu a klidně bez hlavy" Hladově koukám na ostatní a přitom si utřu sliny.... |
| |
![]() | Chodba V gestu kapitulace svěsím ramena a již dál neodporuji. Je naprosto jasné, že si král nenechá vymluvit svoji účast na naší výpravě i kdybychom se všichni postavili na hlavu. Elf si z něj akorát dělá srandu a trpaslík vypadá, že je úplně mimo. Nakonec se ozve a všem oznámí, že by si dal králíka. Bude lepší to dál neprodlužovat a smířit se se skutečností. Také by mne docela zajímalo, co dělá Saria ve zbrojnici, že jí to tak trvá... Pokusím se odpoutat královu pozornost od elfa a převzít iniciativu. Tak dobrá, jestli chceme dneska ještě něco udělat, musíme se hnout z místa. Navrhoval bych jít nejdříve do krčmy a zjistit co se dá. Souhlasíte? |
| |
![]() | Chodby.. Mlčky stojím opřený o zeď chodby.. Mám delší kaštanové vlasy a světle hnědé oči.. Na sobě mám kalhoty košili a hnědé kápí.. Kapuce kápí mi sahá do půlky oblišeje i přsto vidím na ostatní.. Poslouchám jaký bude taktyka a kam se musíme dostat..zkončilo to tak že Elf se dohaduje s Kalghorem Braen jako velký velitel vše komentuje a trpaslík myslí jen na jídlo.. Uchechtnu se a sundám kápí z mého oblyčeje.. Já veděl že to nebylo nejmoudřejší. řeknu si pro sebe a podívám se na ostatní.. Nemůžu víc než souhlasit.. Řeknu Braenovi a pousměji se.. |
| |
![]() | Chodba Elf tam začne kvákat nějaký nesmysli a já na něj čumím jak na uplnýho hňupa. Co to mele? Já tu nemám jenom lamy, ja tu mám i voli. No sakra kde to žiju? Do toho se ještě přidá trpaslík se svými choutkami. Říkal jsem ti ať radši mlčíš! Ale to né ty musíš mít nějakou připomínku že? Víš co za tvou drzost budeš dneska bez jídla a to já zařídím! A už radši mlč! řeknu a pak konečně promluví ten alcháč. No kóóóńečně někdo kdo to má aspoň trochu v kebuli v pořádku. Mluvíš mi přímo z duše řeknu a rozhlížím se a až poté si všimnu toho elfa který teď vylezl z kouta a vyjádřil se Že by někdo chytřejší? No super tak teda jdem někam, nebo tu budem stát a poslouchat další trapnej vtip? |
| |
![]() | Chodba... Nahlas drsně říkám: "Tak jdém, ať se něco dozvím co dál, ať se všichni dohodneme a vymyslíme nějaký plán." pomyslím si: Náš králík se nám už uklidnil, super, tak to vezmeme z jiného konce, vlastně je králík a králík... a ještě dodám Kalghorovi: "Vaše výsosti, nevadí, já si něco k jídlu koupím... Myslím si, že i ten nejzvláštnější článek naší výpravy bude k něčemu platný, možná i víc než to. Kde máte nějaké zbraně, a brnění, jste dobře vybaven na cestu? Máte vše potřebné? Nebo berete s sebou ještě nějakého sluhu?" |
| |
![]() | "Chodba" Nejdříve jen tak postávám a poslouchám debatu a hádky. Ruce mám založené kousek pod hrudníkem do kříže. Levá ruka se mi kříží s pravou rukou. Pohledy střídám podle toho kdo mluví. Po chvilce postávání přistoupím blíž a promluvím "Dobrý den. Dovolte mi, abych se přestavil. Jmenuji se Michael z Drusty. " Pravou ruku si položím na břicho a druhou na záda a velmi hluboce se pokloním. Zhruba 5 sekund jsem v předklonu, aby všichni viděli, že nejsem nezdvořák. Ve zbrojnici jsem si vybral tento krátký meč. Na něakou dobu vystačí, když ho trošičku poopravím. Kde tady máte prosím kovárnu? Řeknu zdvořilým a klidným hlasem. Poté se stáhnu zpět do pozadí a přemýšlím. "Proč chce jít král s námi, je velmi mladý, nezkušený. Všichni ho nebudeme moc chránit a čím víc nás bude tím více budeme nápadní. Myslím, že by král neměl s sebou nikoho brát. Proč se spolu hádají? Jsou v tom peníze? No jistě peníze vždy hráli hlavní roly." Odpovýdám si sám. "Ale pro mě nikoliv, pro mě byly vždy důležitější lidé a přátele než nějaký žold. " A urovnám si kožešinu na zádech. Pod kožešinou mám plátěnou košili. Ruce ovázané koženými plátky proti potu, dlouhé plátěné kalhoty a vysoké kožené boty mne chránili vždy před sněhem. "Jestli tady trpaslík nepřestane myslet jen na jídlo a ponese s sebou několik králíků jak zmi ňuje , tak bychom také mohli špatně skončit. Všude je plno lupičů, skřetů orků a podobných nestvůr které vždy cítili maso na několik mil daleko." Pomyslím si a přitom se zamračím. |
| |
![]() | Necham mocneho, moudreho, velkeho, laskaveho a slicneho krale premyslet nad vtipem, ktery jsem mu prave rekl a vypadnu z teto zavonene hodby plne roztocu, plisne, spiny a skvoru. Napadlo me,ze bych mohl krale varovat, ze skvori lezou do ucha a vylezaji nosem, ale co kdyby nahodou vedel, ze to neni pravda a nechal me zavrit. To se mi zrovna nechce riskovat. Doufam ze se mi jeste povede najit onu slecnu, ktera nas zavedla do zbrojnice. Na neco bych se ji potreboval zeptat. Kazdopadne to muze pockat. Jeste, nez kompletne opustim mistnost, kyvnu na Dorina. Tak jdes? Koupime nekde kralika. Platim ja. Nacez otevru mesec, ve kterem se lesken jeden jediny zlatacek a par bezcennych medaku. Tak doufam, ze najdeme nejakyho levnyho. |
| |
![]() | Co mě Harvin oslovil, tak rázně nakročím k němu a drsně říkám: "Konečně nějaké rozhodné slovo, jdem na toho králíka, myslím si že nás ani moc stát nebude. Napadá tě něco kde začít? Zajdeme do hospody a promyslíme to. Jak jsem pochopil ve zbrojnici je pěkné ho***, tak někde musím splašit nějakou tu zbroj" Při těchto slovech se nějak ošívám a občas se čapnu za koule, které si přerovnám, jak se tak vrtím, zase mi unikne prd. A nahlas říkám: "Sakra, že jsem se nevykašlal na ten guláš s cibulí, ale já, já ho mám tak rád, omlouvám se. Myslím, si že tohle asi vyžene všechny do hospody, a začnu se smát. A pokračuji s řečí na ostatní: "Tak co vy ostatní jdete taky? Samozřejmě i Vy pane králi, vy budete mít v hospodě čelní místo. Nebo to tady budete čuchat??? Zdravím Michaeli, pojď s námi do hospody a tam to promyslíme Ty taky co jsi tam opřený o tu zeď. Tak kudy pane Elfe? Prosím vy první." Po těch to slov se začnu přesouvat ven z hradu směrem k nejbližší hospodě. Cestou do hospody (nebo kam všichni vyrazíme) se mi honí tyto myšlenky: Sakra od kdy jsou (Cw)elfové, tak přívětiví k pajzlům, to není to co jsem slyšel doma, že elfům nemám věřit, že jsou tichý jak padající listí, a probodnou ti záda šípem. |
| |
![]() | "Chodba, cesta do hospody" Chvíli poslouchám o čem tak debatuje Pan Dorin a Pan Harvin. Očima střídám osoby podle toho jak mluví občas se podívám na krále. Jakmile Pan Dorin navrhl, že půjdeme do hostince ,, Pajzlu´´ jen jsem sklonil hlavu abych se podíval na Pana Dorina. Přikývl jsem, že jdu s nimi. Pomalu si sundávám ruce z hrudníku. Nejdříve sundávám pomalu levou ruku a poté pravou ruku. Pravou ruku si položím na meč. Trošičku jej povytáhnu, abych se mohl ještě jednou podívat na čepel meče vše by potřebovala opravit. " Hmmm." Zabručím si tiše pod vousy a trošičku si odkašlu. "No tak to vypadá, že s tímhle bude asi hodně práce. Tenhle meč jistě mnohé zažil, je to vidět už jenom na zobcích, které jsou zde vražené. No opravit to půjde, ale dá to docela zabrat." Řeknu si a plánuji, že bych mohl jít rovnou z hospody do kovárny opravit meč. "V hospodě bych se mohl zeptat, jestli někdo z nich nepotřebuje také opravit meč." Plánuji si do předu. "Můžeme jít?" Táži se sebejistým hlasem skupiny. "Potřebuji pak s vámi něco u stolu probrat." A trošičku se pousměji na krále. Skloním pokorně hlavu a přimhouřím oči. |
| |
![]() | Harvin, Michael, Braen, Dorin, Nicolasius, Kalghor Chodba -> Trh -> Hospoda u Červa A tak jste se dohodly opustit toto sídlo a vydat se směrem k hostinci. Až vyjdete obrovskými masivními vraty ven z hradu po pravé ruce se vám naskytne pohled na náměstí které už od vašeho příchodu ožilo, obchodníci dostavěli své stánky, lidé se začali shromažďovat a kupovat nejrůznější věci od jídla přes lucerny až po krumpáče a lopaty. Mladý král Kalghor vás vede jelikož jen on je zdejší a zná to tu. Dovede vás kousek za náměstí mezi domy kde zříte velkou budovu vyčnívající nad ostatními. Nad dveřmi je dřevěná tabulka s nápisem „Hospoda u Červa.“Slyšeli jste že je jedniná ale zato obrovská hospoda která nabízí jak venkovní posezení tak i vnitřní špinavý pajzl, ubytování všeho druhu, levná jídla i složitější pokrmy a zákusky, voda, mošt, pivo, víno rum a jiný tvrdší alkohol. A to celé zajišťuje jedna hospoda. Když jste na dohled uvidíte jak se o dveře se opírá starý plešatý barbar bez vršku s vypracovaným tělem mužným plnovousem a propáleným nevábně vypadajícím okem pokuřující doutník. Jeho oko sklouzne po vašich zbraních a zastoupí vám cestu. Zbraně! Zařve jen a vám se naskytne pohled na jeho žluté křivé zuby. Při tom ukazuje na sud ve kterém už je pár kopí, mečů, dýk, luků a dalších zbraní. Pak ale uvidí krále a zamračí se na něj. Po chvíli zlostného pohledu z něj vypadne jen tiché. Pardon. a ustoupí vám. A vy můžete vstoupit dovnitř. Jakmile vstoupíte ucítíte obrovský smrad zvratků, ryb, kouře a alkoholu který s vámi, kromě Dorina, Hodně zamává. Koukáte kolem a vidíte několik spících tvorů, asi už od včerejší noci, pak v jednom rohu velkou rodinu která právě obědvá nějaké knedlíky. A v tom druhém dva, v kápy zahalené, pokuřující muže, hrající karty, kteří vás teď ovšem probodávají pohledem. Pak k vám dojde asi tak 35letá žena až s přerostlými vnady s červenými, bíle prošívanými, šaty Vítám vás u Červa cizinci. Pokud chcete můžete jít ven na dvorek. A já vás tam obsloužím nebo si vyberte stůl někde tady. při tom rukama ukáže po volných stolech. Při tom si všimne krále a trochu se zarazí. Ale pro takovéto vzácné návštěvy máme speciální místnost. Račte mne následovat. a zavede vás do jakého si vedlejšího přístřešku s obrovským stolem uprostřed a loučemi kolem dokola.Posaďte se a co to bude? mluví hlavně ke králi. Už to tu nesmrdí a ze zadního okna sem proudí čerství vzduch který vás všechny, až na Dorina, příjemě překvapil. |
| |
![]() | Chodba -> Trh -> Hospoda u Červa Po kolektivní dohodě jsme se vydali do hospody. Vedl nás sám král. Aspoň na něco se hodí... Naše skupina je docela rozmanitá, trpaslík, dva elfové, barbar a dva lidé. V tomto seskupení jsme se dostali až před hospodu, kde se nás místní strážce pokusil připravit o zbraně. Bohužel pro něj neúspěšně. Asi budu muset změnit svůj názor na našeho královského průvodce. Uvnitř nás atakovala vlna smradu tak hrozného, že i můj alchymistický nos měl co dělat. Ale sotva jsem si zakryl obličej kapesníkem, objevila se před námi hostinská a hned nabízela místa k sezení. A zde se potřetí projevil původ našeho společníka. A my jsme byli uvedeni do V.I.P místnosti s obrovským stole, ale hlavně otevřeným oknem a čerstvým vzduchem. Sakra, já toho spratka snad začnu mít rád! Všichni se s radostí nadechli, až na trpaslíka, který byl k předchozímu smradu netečný. Na nic nečekám a uvelebím se na židli nejblíže oknu. A na otázku ženy, i když nesměřovanou na mne, odpovím: Pro začátek by jsme mohli začít pivem. Pohodlně se rozvalím na židli a čekám, co se bude dít dál. |
| |
![]() | "Hospoda u Červa" Jakmile se blížíme k polonahému Barbarovi, který nás zastaví a chce naše zbraně jen zvednu hlavu a rozhodím svými dlouhými vlasy. Jestli na mne sáhne rozpářu ho jako kus hadru! Pomyslím si agresivně a trochu se na něho zamračím. Strážný nás, ale pustil dovnitř i se zbraněmi a to jen díky mladému a nerozvážnému králi. Kdyby nebyl král, bylo by to normální a pracovitý dítě. Po vchodu do hostince jsem byl schvácený zápachem hostince. Rychle otáčím hlavu směrem ke dveřím abych se rychle nadechl trochu vzduch. Zadržím dech a jdeme dál. V tom k nám přistoupí hostinská a začne mluvit moc jsem jí neposlouchal, jelikož jsem se již potřeboval nadechnou. Proboha přestaň se vykecávat a dělej něco! Jakmile jsme vešli do veliké místnosti a viděl jsem, že již všichni začali normálně dýchat. Vydechl jsem též. Ufff. To byl strašný zápach. Povídám s oddychem. Když jsme již seděli u stolu a hostinská se ptala co si dáme nic mě nenapadalo. V tom ale Braen Mraevyn něco vyhrkl. Koukal jsem na něho co to vlastně žádá. Poté mi došlo, že se hostinská ptala co si dáme. Á no tak už vím na co se ptala. Já raději mlčím a čekám co si kdo dá. Nic moc nechci a radši si objednám až jako poslední. |
| |
![]() | Chodba > Trhy > Hospoda "U červa" Spolu s ostatními se pomalu rozejdu v šele s králem.. Projdeme dveřmi a jdeme přez město trhy až dojdeme k hospodě kde stojí polonahý Barbar.. Něco na nás vyštěkne ale po chvíli se uklidní a pustí nás do vnitř.. Nemohu říct že se mi to tu líbilo ale alespoň něco.. Ovšem smrad tu byl obdivuhodný.. Po chvíli k nám přišla njespíě hostisnká a opět díky králi nás zavedla do vedlejší místnosti kde bylo otevřené okno čerstvý vzduch a louče.. sedl jsem is polbíž okna a podíval se ven na krajinu.. Pak jsem se pootočil a koukl po ostatních.. Pro začátek holou vodu,prosím.. řeknu a pousměji se.. |
| |
![]() | Hospoda u cerva Mate caj? Nejlepe jizansky. objednam si, prijemnym hlasem. Pak se porozhlednu po mistnosti a nasledne i po svych spolupachatelych. Tak. spustim nejiste. Ne, ze bych se tedy chtel nejak uchazet o vedeni teto... odkaslu si ...skupiny, ale rad bych inicioval nas prvni brifing. Jsme tady... jeden, dva... sest se stejnym cilem a to polapit ci jinak zneskodnit onoho obavaneho draka, ci co to je. Proto bych se prvne zacal zabyvat jeho lokalizaci. Pane krali, nebo Kaglore, jestli dovolite. Jiste jste se jiz zabyval stejnym problemem a nechal nas cil prinejmensim sledovat. Mam pravdu. A jestli ne, mohl byste mi alespon popsat, jak onen drak vypadal? Protoze pak bych mohl zalistovat ve svych znalostech a urcit, kde by mohl takovy drak sidlit. |
| |
![]() | Drsně a hlasitě spustím: "Jedno pivo. A prosím nějakou knihu, nebo cokoliv jiného, na tu židli, nechci sedět, tak abych koukal jen na stůl." A ukazuji na volné místo, které je nejblíž ke mě. Než servírka přinese něco na tu židli, tak stojím s rozkročenými nohy, a opřený o sekeru kterou mám před sebou na zemi. A pozorně poslouchám ostatní. V hlavě se mi honí tyto myšlenky "Tak jsem zvědav co se dozvím, vím že máme najít nějakou okřídlenou ještěrku, ale vůbec nevím kde začít. Škoda, že jsem si to u krále takhle rozlil, mohly mi říct jak zdejší král vypadá, a né mě rovnou hodit do zbrojnice, kde bych krále nečekal, ani jsem nečekal, že půjde s námi, ale budiž, vidím že se nám hodí, možná bude dobrý diplomat.... ...určitě má zkušenosti s vyjednáváním, nebo se né. uvidíme." |
| |
![]() | Hostinec Konečně jsme vyrzili. Vedu naši povedenou partičku k hostinci. Byl jsem v něm jednou a byla to síla naštěstí mě odvedli od tama včas abych nepadl. Aspoň, si taky užijou trošičku se zasměju. To už se ale dostáváme k hostinci kde z dálky vidím polonahého barbara. Pomalu se k němu blížíme a já se začínám stahovat do zadu aby si mě dobrodruzi moc nevšímali. Však nevšimne si mne ani barbar a proto zavelí, aby jsme odvzdali zbraně. To mě docela vytočí, ale nechci si dělat ostudu před lidma. Trošičku povístoupím z našeho průvodu aby si mě všiml a jenom kývnu hlavou ať nás pustí. Poté se zařadím hned zpátky a zacpu si nos rukávem. Jak jsem tušil smrad byl obrovský, byl tak velký že jsem to cítil i dost přes rukáv. Vidím i těch pět vodvážlivců jak se tlemí, teda až na trpaslíka což mě naštvalo nejvíc. Poté si nás všimne nějaká ženská, docela kus pomyslím si. Hele nekecej a pusti nás do VIP, nebudu to tu čuchat věčnost a měli byste to tu trochu vyvonět. Řeknu a nechám se vést. Odvede nás na o hodně víc voňavjejší místo. Tak tohle máme za sebou, teď zase ta debata s pošukama, mě čeká. Všichni si začali objednávat, pak se dostala až ke mě, To nejlepší co tu máte rozkážu a máchnu rukou aby vypadla. Poté se chopí slova elf šašek. Jistě že mi nemůžete říkat Kalghor, to si vyprošuji řeknu naštvaně v půlce jeho proslovu a nechám ho blábolit dál. Než začnu odpovídat spustí do toho druhej elf. Znuděně si opřu hlavu o ruku a poslouchám ho. Jeho proslov skončí a já řeknu Tak se tadypěkně pohádejte, aspoň tu budeme mít nějakou kulturní vložku. Řeknu vám že jsem nevěděl že elfové jsou tak dobří komici zasměji se Nenechte se rušit pánové Pobídnu je a s úsměvem je pozoruji. |
| |
![]() | Dorin, Michael, Nicolasius, Kalghor, Harvin, Braen Hostinec Až jste se všichni posadili. Kromě Dorina ten se ptá o nějakou podložku na židli. Žena ti vesele odpovídá. Ale nebojte pane trpaslík, nepotřebujete knihu, jsem vybaveni na osoby menšího vzrůstu. na chvíli zajde za dveře a donese ti jakousi větší židli akorát pro tebe. Pak si všichni objednáváte. Nejdřív Braen navrhuje pivo. Takže šest piv? Pak se ale začnou ozývat druzí a žena si ze svého výstřihu vytáhne tužtičku a malý bloček a začne zapisovat. Takže jedno pivo, pět měďáků. Pul litr vody jeden. Pak čaj. Jižanský nemáme ale mohu vám nabídnout kvalitní svižníkový čaj jedena půl stříbrného. Další pivko. Pak se ozve Kalghor s zvláštním přáním. Tak pane, mohu vám nabídnout excelentní 21 leté víno za 12 zlatých. Pak exotickou medovinu s luxusními dováženými ochucením 10 a pul zlatých. pak takzvaný Zkolák ale to bych nedoporučovala méně zkušeným alkoholikům, je to extrémní míchaný nápoj za 19 zlatých. No ještě odvar z králova lístku. Ale to je spíš když máte nějaké potíže za 23 zlatých. chvíli se odmlčí. Tak co si vyberete? A ještě tady pan barbar by si dal? čeká netrpělivě na odpověď jak už to u číšníků bývá. |
| |
![]() | Hospoda Pousměji se nad Dorinem a jeho přístupu k hostinské.. Po chvíli mu je doneseno jiné židle a on si může stejně jako mi sednou.. Hned na to začne Harvin mluvit spíše na Krále.. PromiŇ že tě přerušuji Harvine..ale drak není pes..ten není na tom jendom a samém místě.. řeknu mu a posuměji se.. Kdyby to bylo tak jednoduché..vystpovat ho,najít ho a ulovit ho nezavolali by si nás.. řeknu mu kldině a polhédnu ven.. Bude to mnohem složitější než můžeme čekat.. řeknu a poté mi je doneseno vody..napiji se a pokračuji.. Proto na to musíme jít chytře..zatím ale nevím jak.. řeknu a podívám se po sotatních.. |
| |
![]() | Hostinec Poslechnu si nabídku možných nápojů a řeknu Takže mi doneseš to víno a Zkoláka, poté mi ještě řekni co tu máte k jídlu. Rád bych se najedl řeknu a s obrovským úsměvem na tváři se podívám na trpaslíka se podívám na trpaslíka. A k tomu mi doneste pivo na schlazení a už tu nestuj a donášej! Trvá ti to hodně dlouho. dořeknu a opět se znuděně posadím a čekám jak se to tu bude vyvíjet. |
| |
![]() | "Ehmmm..." nahlas pronesu a pokračuji " Pane králi, aby se vám po tom alkoholu neudělalo špatně!" Až bude králi naservírováno na stůl popřeji mu dobrou chuť. Při tom mlsně zírám na jídlo co má na stole. A ostatním říkám: "No rozdíl mezi psem a drakem je všem asi jasný, ale souhlasím s tím, že to nebude jen tak lehké. K vzhledem k tomu, že zřejmě nevíme ani kudy se vydat, budeme se muset poptat zdejších. A každopádně bych vyřešil naší vybavenost, zbraně a nějaké věci s sebou." Při těchto slovech se rozhlížím tázavým pohledem po ostatních, a čekám co z nich vypadne. Nejvíc koukám na krále jestli k tomu nemá co říct. |
| |
![]() | Hospoda u Cerva Povez mi, Nicolasi, kdo z nas studoval na dvou univerzitach a tim padem toho muze vedet vic o dracich? Pochopitelne, ze existuji druhy, ktere jsou stale v pohybu, ale vetsina ma svoje sidlo, kam se pokazde vraci a ktereho se vzdava jen nerado. Existuji dokonce i draci, kteri svoje hnizda nikdy neopousti. Nacez se oddelim od vzrusujici debaty, na tema kolik je toho kral schopen vypit, a prisunu se Nicolasiovi. Koukam, ze jsi svetly elf. Povez mi. Jsi primo z Aelonu, nebo jsi jeden z pristehovalcu? Abych se tedy take predstavil, ja jsem z Urdalu. Jiste vis, kde to je a co to je, ze? Jo a ja bych si dal kralika. houknu na servirku. |
| |
![]() | Hostinec Pousměji se na d elfem a pohlédnu na něj.. Já jsem druid..celé roky žiji v lesých..vím zkoro vše o káždém sotrmu,bylince a zvířeti.. řeknu a usměji se.. Narodil sjem se na cestácvh..nikdo neví můj původ..ani já sám..jako malý jsem zůstal sám a ujal se mě jeden starý Elf jenž se už také vydal na svou cestu.. řeknu mu a posuměji se.. Něco mi to říká.. odpovím na jeho rodný kraj a upiji vody.. Možná si studoval na dvou univerzitách ale to neznamé že musíš vedět vše.. řeknu mu a znova se pousměji..pak poslouchám trpaslíka a vidím jak mu sliny ujíždí.. Jednoho králíka s pořádnou kopou brambor pro mého kmaráda tady..samozdřějme na mě.. řeknu a posuěmji se..vytáhnu kožený váček který je plný mincý.. Neměl jsem kde utrácet..živil jsem se ovocem zeleninou a bobulemi.. řeknu a posuměji se.. |
| |
![]() | Nahlas říkám Nikolasiusovi: "Díky, ale já to nemohu přijmout, nechci tě urazit. Šetři své zlaťáky na horší časy" Pousměji se a dál pokračuji a při tom se koukám na krále "K vzhledem vzácného hosta, který s námi bude trávit čas, a budeme muset chránit jeho kůži, čekal jsem od té osoby, aspoň, že tyto budoucí služby bude opětovat. Pravda když přijdu do jakékoliv domácnosti, je mi nabídnuto chléb se solí a pohárem vody, zřejmě zde se tento zvyk nejspíš nenosí. Ale já jsem najedený dosytosti, a nechci vám.... " nedořeknu a zvednu se ze židle a odejdu za dveře kde (podle toho kdo jak slyší) pustím dalšího ducha. A pokračuji "... dělat stížené podmínky." Po těchto slovech se zase posadím a pozoruji další dění. |
| |
![]() | "Hospoda u Červa" Jen koukám a poslouchám co ostatní povídají a co servírka nabízí králi. "Proboha vždyť se tady král ožere a pak ho tady budeme křísit." Pomyslím si a udiveně se podívám na krále poté pootáčím hlavou a koukám na ostatní jak se dohadují a tom kde drak bude. "Žádná škola nebo univerzita nenaučí všechno." Odseknu Harvinovi a Nicolasiusovi. Otočím hlavu na krále a opřu se. Ruce si založím na hrudník do kříže. Levá ruka mi překrývá pravé zápěstí a pravá ruka zase levé zápěstí. Jakmile se Dorin zvedne z židle koukám na něho kam jde. Odešel za dveře a něco provedl ani nedopověděl co chtěl říct. "No jo, Trpaslíci furt musí někde courat, když nekutají tak musí být furt v pohybu." A zakroutím hlavou, když se malí Dorin vrací ke stolu. Chvíli zase poslouchám debatu ostatních, ale stále se nechci zapojovat. "Budu jen poslouchat dozvím se také hodně, až budu vědět víc a něco mně napadne řeknu to." Servírka stále stojí a čeká kdo si co objedná. "Radši si nic nedám děkuji. Když tak pak za vámi zajdu když něco budu chtít." Povím klidným a udiveným hlasem. Ale ani né deset sekund co jsem řekl servírce, že ni nechci. Zvedám se a "Omluvte mně prosím." odcházím z místnosti dovnitř do hospody. Ihned co uvidím první stůl u kterého někdo sedí. Přistoupím k ním a začnu se ptát. "Kdo tady něco z města ví něco o dracích? Kdo se tady z města s nimi setkal kromě králova na hradě?" Začnu se ptát chudáků v hostinci. |
| |
![]() | Dorin, Michael, Nicolasius, Kalghor, Harvin, Braen Hospoda „u Červa“ Jakmile si všichni konečně doobjednáte: Takže abych to shrnula, dvě piva, vodu a čaj. Pak si vyberé král co by chtěl. Při slově zkolák se žena prozíravě podívá na krále a pousměje se a dál si zapisuje a říká. k tomu víno, zkolák, další pivo a pak bych vám nabídla krocana na paprice nadívaného ve východním koření za dva zlaté. žena jen něco doškrábe do bločku už na nic nečeká a zastrčí si ho zase mezi své objemné ňadra. Za chvíli začne nosit postupně vše co jste si objednali. Mezi tím se někam vytratí Michael. (pokračování soukromě) U Krále se z ničeho nic objeví velký talíř z krocanem, lahev zaprášeného vína. A pak menší sklenici černo červeno zelené zářící tekutiny z které uniká červená kouř. Tak to je všechno. řekne jen žena a vytratí se a nechá vás samotné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda „u Červa“ Dojdeš ke stolu v zaprášeném, tmavém, neosvětleném rohu. A spustíš. Oba se na tebe dívají jen přes karty. Chvíli nikdo nic neříká pak právě oblečený muž si stoupne popotáhne doutník a chladně ti odpoví. Nikdo se s nimi nesetkal, nikdo je neviděl, nikdo o nich nic neví a nikdo se je nebude pokoušet zabít. A pokud ano tak za to zaplatí vlastním životem. k němu si stoupne i druhý muž a teď na tebe oba zlostně koukají a nahání ti husí kůži. --------------------------------------------------- A odepiš soukromě. |
| |
![]() | V.I.P. salonek Všichni si objednají a hostinská donese tácy plné jídla a pití. Ostatní se drželi při zemi až na krále, který si poručil nejlepší víno a podivně vypadající alkohol. Nikdo nezůstal na pochybách, že by to skolilo i koně, ale jak se zdá, král si neustále musí něco dokazovat. No to jsem zvědav, co to s ním udělá. Mohl by upadnout do šoku, nebo se rovnou otrávit. Snad to jen vyzvrací... Už jsem viděl pár takových, co chtěli udělat dojem. Neuměli pít a taky na to doplatili. Při králově tělesné hmotnosti, stavbě těla a věku soudím, že nemá nejmenší šanci. Jeho tělo nejspíš ten dryják odmítne, ale bůh ví co se stane. Mezitím se rozproudila debata o drakovi. Elfové se do sebe okamžitě pustili, ve snaze trumfnout toho druhého svými znalostmi. Ovšem mne moc neoslnili, většinu toho co řekli, ví každé malé dítě z pohádek, co mu maminka říká před spaním. Trpaslík se pokouší v dalším marném pokusu vyrazit trošku pohostinosti z krále. To je ale optimista. A barbar to nejspíše vzdal a odešel zpět do lokálu. Otočím se k elfům a připojím se k jejich konverzaci. Pánové, co kdybychom se uklidnili a podívali se na to co víme od krále. Drak je nemrtvý, takže bude jistě velmi mocný a také si očividně létá po kraji a hledá nějakou společnost. Jinak by jsme tu nebyli, takže hádání se o tom jestli je nebo není v doupěti teď nemá smysl. Spíš by mne velmi zajímalo, jestli se nedá využít vaše magické umění k jeho stopování. Druidí magie je úzce spjata se zvířaty, takže jistě musíte mít něco, díky čemu je dokážete najít. Nebo se pletu? Čekám na odpověď a přitom upíjím ze svého džbánku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Michael z Drusty pro Jakmile se pozvedne první muž a podívá se na mne jen se na něho s údivem podívám. "Prosím tě buď zticha ty zálesáku jeden!" Pomyslím si agresivně a mám chuť vytáhnout meč a setnout mu hlavu přímo zde na místě, ale neudělám to. Nemám průkaznou záminku a navíc bůh ví co by se v hostinci stalo. "Kdo tady mluvil o zabíjení draků? Já jsem se jen přišel zeptat pokud o nich něco nevíte. Studuji jejich život, způsob života a další podobné věci. Jsem totiž vědec." Zalžu s odvahou dvou mužům, kteří vypadají jako by potřebovali pár přes hubu. "A nevíte o někoho kdo by o nich něco věděl?" Zeptám se dvou mužů a střídám pohledy mezi nimi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda „u Červa“ Copak ty tady nejsi s těmi dobrodruhy co si povolal ten malej fracek? odsekne ten druhý a začne horlivě dýchat. ty nejdeš zabít nemrtvého draka? řekne zase ten první a začne pomalu postupovat kolem stolu k tobě. COPAK VY NEJDETE ZABÍT REGHARA? Odštěkne hlasitým, mužným hlasem a probudí nějakého trpaslíka u vedlejšího stolu který zamumlá. Neřvite, tady se spí. a pak sebou buchne zpátky o stůl. Ale do VIP salonku se to naštěstí asi nedoneslo. Pak oba dva přistoupí až k tobě a jeden do tebe žduchne div že nepadneš Pokud po něm půjdete tak budete mít velké problémy. řekne šeptem, asi si uvědomil že mluvil až moc nahlas. Pak tě obstoupí ze stran a přímím probodávajícím pohledem tě nutí jít zase zpátky do salonku. Když se postaví všimneš si po jejich stranách dvou plných, kožených pochev na krátké meče a z pod košile jim kouká kroužkové brnění. Z kápy se jim linou jednomu černé a druhému světle-hnědé, mastné vlasy a oba jsou si tak podobní a soudíš že budou asi bratři. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Michael z Drusty pro Jak mě tak dva muži obstupují snažím se vlastne zjistit co jsou zač. Nevidím jim oboum moc do tváře, ale jsouo si strašně podobni. " Áááá, tak Reghar. To by zatím mohlo stačit." Pomalu začnu dozadu ustupovat a vzdalovat se od nich směrem záde ke dveřím. Pravou rukou rychle tasím meč a okřiknu je. "Tak pánové, moc vám děkuji, ale mě je ten drak oprvadu ukradenej." Stále postupuji zády směrek k V.I.P salónku a zrychluji. Mečem otočen na dva bratry. "Ale i tak"napojuji na předchozí mluvu. "Děkuji vám, že jste mi řekli jak se alespoň drak jmenuje." Jakmile se dostanu k V.I.P salónku snažím se co nejhlasitěji zabouchat na dveře a poté je otevřít. |
| |
![]() | Hospoda u cerva A ty hodlas byt? otocim se na Braena. Co ty vubec vis o dracich, nebo o nemrtvych? Neco ti prozradim. Ozivla kracejici mrtvola rozhodne neni mocnejsi, nez clovek, ze ktereho byla stvorena. Nemrtvy drak tedy bude slabsi, nez normalni drak. Mocny bude spise ten, kdo ho stvoril. Odmclim se , zatimco mi hostinska prinese salek s cajem. Kyvnu hlavou na znameni vdeku a opet se otocim na Braena. A abych se priznal, ja se zabyvam svetlou magii. Nekromancie je presny opak. Samozrejme bych se mohl o neco pokusit, lae vsechno o temne magii vim pouze jako teorii. Spis se zeptej tady Nika... |
| |
![]() | "Hospoda u Červa" Jak jsem obrácen zády ke dveřím a postupuji směrem k nim, druhou rukou šahám na kliku od V.I.P. salónu. Pomalu je otvírám a vcházím do dveří. Jakmile vejdu jdu po zadu a v pravé ruce nesu meč proti dveřím. Rychle dveře zavřu a otočím se ke svým společníkům. "No tak aspoň ze mě nechali" V pravé ruce nesu meč povznesený mírně do vzduchu. "No tak vím něco o tom nemrtvém drakovi pánové." A pousměji se na krále a pomalu začnu otáčet hlavou po mých společnících s úsměvem na tváři."Stále mám pořád ještě málo informací, potřeboval bych vědět víc a to určitě oni ví. S tím drakem se již určitě někde setkali. Budou ho bránit nejspíš. Jak, ale věděli, že jsme tu proto, abychom zabili draka a ještě k tomu nemrtvého." Dumám ve svých myšlenkách a přemýšlím o tom, jestli mám jít znovu za muži a trošku je postrašit i když jsou tak dobře vyzbrojeni. "No takže ten nemrtví drak se jmenuje Reghar, víc nic moc jsem nezjistil. Byly až příliš agresivní a dobře ozbrojení." A pomalu začnu strkat meč do pochvy. Jakmile je již celí v pochvě řeknu králi. "Pane králi, prosím vás odvedete mne rovnou z hostince do nějaké kovárny? Potřeboval bych si trošku upravit meč. Nic nového, jen upravím pár zoubků na čepeli po boji a nabrousím jej. Pak bych si jen ovázal rukojeť meče, aby se s ním lépe bojovalo." A trošičku se na něho pousměji a skloním hlavu. "Jestli někdo chcete tak můžete jít se mnou." A porozhlédnu se po ostatních. |
| |
![]() | Hostinec Nepleteš se.. řeknu mu a pousměji se.. Ale já jako mladý a né moc zkušený druid si stímhle budu lámat hlavu dlouho.. řeknumu a upiju vody rpotože mi vyschlo v krku.. Ale mylsím že za pomoci Harvina to nebude takový problém.. řeknu mu a přidá se i Harvin.. Až domluví odpovím.. V tom stebou nemohu souhlasit Harvine.. neříkám že vše co si řekl není pravda..ale z mých vlastních zkušeností vím že Nekromancie a obzvlášt démoni a nemrtvý jsou vlekmi mconí.. řeknu mu a podívám se z okna kde vydím hory.. Navrhovl bych jít do hor..při setmění tam je tma a vlhko..dobré podmínky pro draka.. řeknu ostatním a čekám jestly má nědko námitky.. |
| |
![]() | V.I.P. salonek Sice jsem slýchal o elfech, že jsou arogantní a né zrovna milí, ale tenhle Harvin se jim teda opravdu povedl. Jeho tón ignoruji a poslechnu si co mi oba elfové povídají. Já jsem Braen, Braen Mraenwyn a je pravda, že o nemrtvých toho moc nevím, ovšem vždy se rád nechám poučit. Možná, že bych mluvil ještě dál, kdyby do místnosti náhle nevcouval barbar. V bojovém postoji s vytaženým mečem a se slovy "No tak vím něco o tom nemrtvém drakovi pánové." Moje první myšlenka byla, připravit se na boj, ale pak barbar zavřel dveře a zasunul meč. S klidem, jako by se vůbec nic nestalo, se otočil a požádal krále o doprovod ke kovárně. Co se tam sakra dělo? Nemůže přeci jen tak přijít, vyvolat rvačku a pak si odejít, jako by se nic nestalo! A s kým to vůbec bojoval? Na mé tváři se postupně vystřídají překvapení, nevěří úžas a zamračení. Nakonec se ale zase uklidním a položím barbarovi otázku, na kterou by jistě všichni přítomní rádi znali odpověď. Co se tam stalo? |
| |
![]() | V.I.P. salónek Sedim a koukám jak se spolu všeci začínají hádat. Pak odkráčí někam ten barbar, ale toho si také moc nevšímám. Jen se usmívám jakse ostatní dohadují. Poté mi donesou objednané věci a já se hned pustím s chutí do svého krocana, u toho popíjím vínko a pomalu se připravuji na Zkoláka. Přitom poslouchám jejich rozhovor a jen se tiše usmívám. Pak však příjde ten barbar a začne vykládat o těch co jsou vedle v hospodě. To je velice blbí tohle, ale tak já jsem král mě nic neudělajou. Jo a mimochodem, ať žiju.pronesu přípitek a naliju do sebe alkohol. Poté se pustím zase do krocana a přitom s plnou pusou začnu odpovídat na Michaelovu otázku Ty chceš do kovárny? No tak jo ta je ale... Najednou se mě začne motat hlava. A doprdele, to nevypadá dobře Poté se mě začne dost silně navalovat a já to nevydržím, ne že bych měl snahu to nějak zadržet ale aji tak. Začnu zvracet na stůl, je to sice nechutné ale je to tak. Možná nahodím i některé přítomné, ale to je mi momentálně jedno. Když ze mě vyjde všechno, dám ruku na ty zvratky a položím na ni hlavu, ale neusnu, jen řeknu tichým hlasem. Jsem v prdeli chlapi! |
| |
![]() | "Hostinec u Červa" Jak mile se opět začali dohadovat elfové chvíli jsem na ně koukal. "Proboha hádajíj se jak malí děti!" A zamračím se na elfy co se zrovna dohadují v tom mi položí otázku Braen. "No tak nebaví mě tady poslouchat jak se tady všichni dohadujete a radši jsem se šel optat. Jenže někteří o tom drakovy vědí až příliš." Odpovím Breanovi a otočím se zpět na dveře jestli najednou něco neuvidím. V tom najednou někdo pronesl“Jsem v prdeli chlapy" Rychle se otáčím zpět a co vidím. Mladý král se válí po stole ve svých zvratkách. Jen se trošku pousměji. "Kruci! Dělá machra a přitom se poblil." Pomyslím si a jen se trošku pousmívám nenápadně. "No tak kdo odvede pana krále na hrad? Já asi půjdu a rovnou se zeptám sloužících, kde je tu kovárna." A porozhlédnu se po ostatních. Elfové se, ale stále hádají. “Ti dva pitomci mě už vážně štvou!“ V tom na ně vykřiknu. Vi dva přestaňte se už konečně hádat! Žádná škola ani univerzita vás nenaučí všechno! Tak se už ksakru přestaňte hádat. Zakřičím a pomalu jdu ke králi a čekám kdo mi řekne, že půjde semnou. |
| |
![]() | Hostinec Jelikož na mou otázku vydat se do hor nikdo neodpovídá beru to jako blbý návrh..napiju se vody a vidím Brbara který stojí s mečem v ruce.. Navrhne že by šel do kovárny si okovat meč nebo něco takového.. S pomylšením že nosím převážně hole jen zakývu hlavou.. Braen se představí a svěří se že o nemrtvých o tom moc neví.. Tak to hochu nejsi sám.. Já osobně jsem nekromancii nestudoval ale něco bych o tom veděl..ale opravdu jen něco málo..což nám ani zdaleka nepomůže.. pronesu a usměji se.. Poté král něco zabrblá a vhodí do sebe divně vypadající tekutinu která mu ovšem ani zdaleka neudělala dobře.. Vše co asi před 20 minutama snědl a vypil je nyní k vidění na stole.. Ehm.. pronesu jen po tom všem co jsem viděl mě tohle abi nějak nevadí nepřekvapí..bylo mi hend jasné že se něco takového stane..ovšem nikdo mě nedonutí se znova napít té vody ve které plavou..dalo by se říct kousky krocana.. uslyším je "Jsme v prdeli chlapi" Jo to sedí.. řeknu a vstanu ze židle.. V tom se přidá i Michael s chytríma otázkama a odpovědima.. Tohle mi tady shcázelo.. pomylsím si a pak na mě a Marvina zakřičí.. Dej si pozor na jazyk mladíku.. řeknu mu torchu naštvaně.. Já jdu s králem na hrad..něko se mnou..? zeptám se a pomůžu krály na nohy.. |
| |
![]() | Jak to všechno dění kolem sebe pozoruji, nevěřícně kroutím hlavou, když pak uslyším jak král pronese "jsem v prdeli" tak to mě dorazí a s otevřenou pusou koukám na ně. Po pár minutách se z šoku proberu, a v tom hluku co se děje kolem, jeden křičí na druhého Nahlas drsně říká: "To že odneseme krále, na hrad, nám nic nepomůže, až se na hradě probere bude nás hledat, budeme se muset o něj postarat. Seženeme nějakého mezka nebo koně, dáme ho do sedla a on se na něm schrupne a pak zase bude v pohodě. Každopádně si myslím, že nám bude ještě hodně prospěšný. Klidně se můžeme rozdělit a jet na vlastní triko, ale myslím si, že by jsme měli táhnout za jeden provaz a nějak se domluvit, i já vím že toho draka neskolím sám. Já zůstávám s králem a jsem pro, aby jsme ho vzali s sebou. " Myslím si: tak to je síla, tohle... král se ožere, barbar jedná na vlastní pěst dva se hádají o nějakém nesmyslu, a nikoho nezajím jak vlastně toho draka zabijeme. To jsem zvědav jak to bude vypadat až budeme bojovat. Král se raději ožere, barbar zdrhne, a ty dva se budou hádat. |
| |
![]() | " Hostniec u Červa" Najednou mě okřikne mladý druid. "Mladíku? Hmmm taky bych ti něco řekl." A radši koukám kdy řekne někdo něco rozumného. V tom promluvý Dorin. Poslouchám ho bedlivě. "Hmmm to neni špatný nápad, ale já si potřebuji prostě upravyt meč a myslím, že jeho sekera by také mohla vypadat lýp" Jakmile Dorin domluví, pomalu kráčím k němu a ke králi. "Dorine, v tom s vámi souhlasím, ale stále si myslím, že bychom ho měly odvést do hradu aby se vyspal a mi také. Ráno moudřejší než večera. Ráno bychom mohli vyrazit i s králem a já bych přes noc upravil zbraně." Navrhnu Dorinovi a čekám jak na to zareaguje mezi tím se pokouším zvednout krále ze stolu. "Tfůj to je, ale smrad. Co to ksakru jedl?" Pomyslím si a nejdříve jej chytnu za ramena abych ho narovnal a poté začnu pomalu odsunovat židly. |
| |
![]() | V.I.P. salónek Bavím se s Nicolasiusem, když tu zahlédnu koutkem oka pohyb. Reflexivně se vrhnu pod stůl, asi 1 milisekundu před tím naž na místo, kde jsem měl hlavu, doletěla salva zvratků. Chvilku počkám ve svém úkrytu a když utichnou zvuky dávení, zakončené všeříkajícím "Jsem v prdeli", odvážím se vylézt zpod stolu. A už je to tady, teď bude několik hodin v limbu. Nejspíš bysme mu měli pomoct... Poškrábu se na hlavě a šáhnu po svém nedopitém džbánku. Už už se chci napít, když si všimnu, že jeho obsah změnil barvu. A tak ho zase radši položím na stůl. Chvilku poslouchám, ostatní a pak přidám svůj názor. Podle mne by bylo nejjednodušší odtáhnout krále zpátky na hrad. A nechat jeho služebnictvo, ať se o něj postará. Pak bych šel nakoupit vybavení, opravit zbraně a ještě se poptat na draka. Bude to lepší než se s nim tahat po městě. Podívám se tázavě na ostatní a čekám jesli budou souhlasit, nebo přidají jiný nápad. |
| |
![]() | Drsně říkám: "Pánové prosím nevykejte mi, jsem jednoduše Dorin." A hned začnu odpovídat na otázku Michaelovi: "Dobrá, to nezní špatně, odneseme ho na hrad počkáme až naše veličenstvo vyspí, a mezitím by jsem se mohli připravit na cestu a pak se pro něj vrátit. " Pak se pootočím na Braena a říkám: "Ale budeme se muset pro něj vrátit, když to neuděláme, bude to s ním horší než je." A pak se ještě začnu ptát Michaelovi: "Prosím tě co jsi vedle dělal, že ses vrátil jako kdyby jsi bojoval?" Myslím si: No že by začali chápat co je to vlastně družina, která má zabít nějakého nemrtvého draka, no tak snad už přestanou se hádat, a uvědomí si, že je to docela hodně velké sousto, a že nás to může stát i krk. No jedině však že borci jsou hodně zkušený mocný Po těchto myšlenkách se rozhlížím po ostatních a dál pokračuji v myšlenkách No samej mlaďoch - horká hlava. |
| |
![]() | "Hospoda u Červa" Když držím krále začne na mne Dorin mluvit. Ihned na něho zareaguji."No to je jasné, že ho nenecháme na hradě buhví co by na nás poslal. Jinak, když jsme sem přicházeli tak u stolu seděli dva muži co hráli karty. To oni mne provokovali a kdybych nevytasil meč tak by ho vytasili dřív a mohli mě taky zabít. Jinak jim zrovna moc do řečene nebylo." odpovím Dorinovi a pravou rukou podepřu malého krále za jeho levou ruku abych jej mohl odvést na hrad. "No sice na to ten malí moc nevypadá, ale je docela težkej." A povzdychnu si. |
| |
![]() | V.I.P. salónek Tím že tady budu stát na místě, se nic nevyřeší. Přistoupím k Michaelovi a podepřu krále z druhé strany. Přitom mluvím na Dorina s prosebným výrazem ve tváři, i když vím, že má pravdu. Opravdu musíme? Moc rád bych nechal krále na hradě a zmizel z města co nejdřív. Ale bůh ví co by ten spratek udělal, až by zjistil, že jsme fuč. Otočím hlavu zpátky k Michaelovi. Tak ho teda odtáhnem zpátky do té jeho pevnosti. Kývnu na ostatní a vykročím ke dveřím. Doufám, že Michael udělá totéž, protože jinak by to vypadalo jako, že se snažíme krále roztrhnout. No skvělý, takže se teď s ním budeme muset ještě tahat. Kdybych nebyl od přírody mírný a trpělivý, už bych ho dávno zapíchnul a hodil někam do škarpy. Na obličeji se snažím držet neutrální výraz, ale tiché odfrknutí nenechá nikoho na pochybách, o čem právě přemýšlím. |
| |
![]() | Drsně říkám Braenovi: "No jasně že budeme muset ho vzít s sebou, přesně z důvodu co říkal Michael. Nebo chceš mít v zádech jeho armádu, nebo bůh ví co ještě? Bouhžel vám nemůžu pomoc, maximálně vám vezmu zbraně aby vám nepřekáželi..." Po těchto slovech přistoupím k Braenovi a Michaelovi a natáhnu ruce, aby mi dali to co jim překáží v nesení našeho veličenstva. A nahlas zvolám: "Tak bando, vyrážíme, jdeme na hrad, dáme ho tam do pelechu, a jdeme do města něco zjistit, a pak se pro naše veličenstvo vrátíme.. " Rázně nakročím ke dveřím, a jestli se ještě zde nebude něco dít, vyrážíme na hrad. |
| |
![]() | Hostinec >> Cesta na hrad Podpírám krále a nidko se k němu nehlásí..za chvíli ke mě dorazí michael a pomůže mi s ním.. Do debaty se přidají všoichni o kolo a diskutuje se na téma : "kam teď" Já si myslím že nejlepší bude na hrad prozkoumat okolí a odjít si po prá hodinách pro něj.. řeknu a pousdměji se.. jenže král je težší než jsem předpokládal..ještě sjem ani nevyrazily a už se mi docela podlamujou kolena..jsem přeci jen drobnější postava.. Po chvíli mě vystřída Braen jen se na něj podívám a vděčne se pousměji.. Za chvíli v doprovodu s Dorinem jdeme na Hrad přez ten hrozný zápach až ven kde je polonahý barbar.. Těšilo nás.. |
| |
![]() | Když vycházíme z hospody rozhlédnu se kde je prsatá servírka, a houknu na ní: "Prosím, útratu připiště jejímu veličenstvu na futro, díky." A pokračuji dál. |
| |
![]() | Dorin, Harvin, Kalghor, Braen, Michael, Nicolasius Hospoda u červa. Když všichni vycházíte ven už na vás čeká ta prsatá dáma. A když uvidí jak táhnete krále po patách jen se usměje. Jde vidět že jí udělalo radost vidět krále takhle zuboženého, asi ho tu nemají moc v lásce. „Tak pánové budete platit dohromady nebo zvlášť?“ Pak se ale ozve Dorin s jeho námitkou. Po chvíli přemýšlení pronese pomalu a s falešným citem. To nepůjde pánové. O tom by musel rozhodnout sám král. a podívá se na skoro bezvládného krále. Dohromady to bude 31 zlatých a 36 stříbrných. Několik lidí přibylo na oběd jen se někam vytratily ti bratři hrající karty. |
| |
![]() | Zastavím se před servírkou a chvilku přemýšlím: Tak to si madam ze mě dělá srandu, tak to ne... uděláme to jinak A drsně nahlas říkám: "Chlapi zastavte! Uděláme to jinak: Každý zaplatí svou útratu, a krále tady ubytujeme a až se probere tak si to tady vyřídí, jakým způsobem nechám jen na něm. Souhlasíte? Nehledě na to, že mi dohromady 100% nebudeme mít na celou úhradu, a já šacovat krále nehodlám, jestli to chcete udělat vy, můžete, ale důsledky si neste sama." Porozhlížím se po ostatních co na to, a když kladu důraz na ... jakým způsobem ... koukám na servírku jestli si to nějak nerozmyslela. A dál pokračuji na ostatní: "No jsem zvědav až se král probere tady v hospodě, co tady spustí za vyrvál, jakto že není na hradě a kdesi cosi... Aspoň my to budeme mít snažší, my ho nebudeme muset tahat až na hrad. " A myslím si: No snad mi ostatní podpoří, trochu ji vyděsit, mít tady krále jako hosta po tom co tady způsobil, a ještě bude po kocovině, myslím si že si užijí hi hi hi" |
| |
![]() | "Hospoda u Červa" Jak táhneme krále úplně stejní rozevírám dveře jako Braen. Najednou se před námi vyvalí trpaslík. "A kruci! Kde se tady vzal?" A trošičku jsem s sebou cuknul, když před námi stál a mluvil na prsatou ženu. Ihned na to, si ale sám odpovím. " No jak se mohu takhle blbě ptát, když je to trpaslík. Nejspíš se prosouknul nějakou mezírkou." Pomyslím si spokojeně pokračuji dál. Ale zastaví náš servírka, že to na krále připsat nemůžeme. V celku mi to bylo jedno, jelikož jsem si nic nedal, ale proč nepřipravit servírku alespoň trochu o svou aroganci. Trochu se snažím otočit krále směrem k ní a trochu na ní zvýším hlas. "No takže madam, vy chcete aby vás tady král pozvracel? Protože, když něco řekne může vás trošku také ohodit. Nemyslíte?" Zvýším hlas a trošičku drbnu do krále a tiše se mu snažím vštípit. "Psst, pane. Řekněte jí něco třeba jenom na mě, nebo to je jedno nechci připravit ostatní o peníze, které se nám pak budou hodit na cestě." A znovu se narovnávám a trošičku si popohodím krále výš jelikož mi sklouzával dolů. "Ksakru to je horší než kdyby jsme nesli trpaslíka. Ten je malej a těžkej, tenhle je jak pírko." A trošičku si poté odkašlu. |
| |
![]() | Hospoda Vyšli jsme ven ze salónku, ale hned za dveřmi nás zastavila hostinská. Odmítla útratu napsat na krále a chce po nás peníze. Dorin s Michaelem se do ní hned pustili a já nezůstanu pozadu. No když chce problémy, tak bude mít problémy! Pustím krále a ten se sveze na stranu. Michael ho doufám udrží. Pak přistoupím k ženě a vyndám svůj váček s mincemi. Děkuji vám, že jste vyřešila náš problém. Sbohem. Zaplatím za své pivo, otočím se na patě a odcházím. Dorin s Michaelem se sice snažili přesvědčit hostinskou mírným nátlakem, ale mně je to jedno. Nemám čas čekat až se rozhodne a tak jí tam prostě nechám, ať se o krále stará sama. Ostatní si můžou vybrat, buď budou následovat mého příkladu a nebo se s ní dál handrkovat, na tohle já už opravdu nemám nervy. Projdu vstupními dveřmi na cestu před hospodou, tam se opřu o zeď a čekám jak se bude situace dál vyvíjet. |
| |
![]() | "Hospoda u Červa, před hospodou" Koukám na hospodskou jako by jí přeskočili nějaké breberky v hlavě. "Proboha co si ta pipka o sobě vlastně myslí? Myslí si, že když má kozy a bloček v nich tak že si může poroučet?!" Jen zakroutím hlavou a nedávám nic najevo. Pořádně uchopím krále a jdu dál ke dveřím. Po cestě krále vláčím jak to jde jelikož Braen zdrhnul. Jakmile se dopajdám s králem ke dveřím, otevřu je a cítím závan čerstvého větru."No konečně. Tady je to stokrát lepší než v hospodě." A pořádně vykročím. Bohužel zapomenu, že na zádech mám krále a trošičku se zaseknu. Proberu se ze svého snění a vrátím se zpět do reality. Opět pevně chytím krále a vytáhnu jej ven ze dveří. O hospodu se opírá naštvaný Braen. Jen se na něho podívám a posadím vedle něho krále. Poodstoupím od hospody a rozhlédnu se jestli neuvidím dva Barbary, se kterými jsem měl spor. |
| |
![]() | Hospoda u Červa Jakmile Braen upustí krále, okamžitě se vrhnu na jeho místo. Jednou rukou ho chytnu kolem pasu a druhou si přehodím přes rameno. Pak se celý i s králem otočím na servírku. Podívejte se, slečno. Dám vám jednu hádanku. Ani král, ani jeden z jeho posluhovačů na to nepřišel. Jestliže ji uhádnete, bude to znamenat, že jste chytřejší, než oni oba. Tím pádem pak budete moci vyžadovat peníze na nich. A jestli to neuhodnete, znamená to, že jste stejně chytrá jako oni a můžete ty peníze vyžadovat na někom své úrovně. To dává smysl, že? nečekám na odpověď a rovnou spustím. Na louce se pase bílý kůň. Jakou má barvu? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro |
| |
![]() | Braen, nicolassius, Hravin, Dorin, Kalghor, Michael Hospoda „u Červa“ Všichni vás okukují, hlavně krále. Při vaší diskuzi se rozhostí obrovské, skoro dokonalé ticho a každý z lokálu se snaží pochytit co nejvíce slov z vaší rozprávky. Pak se jeden po druhé začnete navážet do ženy která po vás chtěla peníze. Nejdřív se do ní pustí Dorin, pokračuje Michael a Braen se jen rozloučil a prostě odešel ven. Při tom se hostinské z úst pomalu vytrácel úsměv až z něj nezbylo vůbec nic. Tak si každý zaplatíte svoje a s panem králem to vyřešíme později. vytáhne si bloček, do ruky jí vloží Braen prvních pár měděných a ona si něco proškrtne pak čeká na další. Pak spustí Harvin se svojí podivuhodnou hádankou. Chvíli na něj jen nevěřícně kouká a do toho hlubokého ticha se proberou dva trpaslíci a začnou zpívat. Proč brečíš, když sklenici plnou máš. Pij, ať si jiní žvaní. Pivo je nejlepší lékař náš a kdo nevěří probodnem ho zbraní… A už chtějí začít další sloku ale nějaký ork do nich drbne. Pššt! A tak se jeden uchechtne a začne poslouchat a druhý sebou zase plácne o stůl. Dorin v tom poznal písničku která často zaznívala v jeho rodném městě. Z vašich udivených výrazů vás probudí štěknutí hostinské. No jistě že bílou! A teď platit!A nastaví ruku aby jste jí mohly dávat mince. Pak uvidí Nicolasiusse jak odchází a zvolá na něj. Pane, nezaplatil jste! A čeká na vás až zaplatíte. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Před hospodou. Jakmile Braen vyjde ven a opře se naštvaně o zeď barbar jen mlčky kouká naposledy si potáhne doutníku odhodí jej do sudu se zbraněmi a z kapsy vytáhne krabičku, z ní další doutník a sirku, škrtne o zeď a mocně roztahá ten mohutný kus hnědého tabáku. Pak vyjde ven i naštvaný Michael a posadí bezmocného krále vedle Braena. Barbar se jen uchechtne a prohodí. Král není asi takový jakého jste si ho představovaly. Že? A podívá se na něj, potáhne si doutníku, kouř vyfoukne přímo na Braena a pokračuje ve svém škádlení. A také se vám podařilo docela slušně naštvat Nekrelory. Na ty by jste si měli dávat bacha. Pak se nakloní kousek blíž k Braenovi a zašeptá mu. Všude mají svoje špehy, tohle město je jejich! A Braena ovine podobná závan puchu jako byl v Hospodě ovšem tentokrát pocházel z barbarových úst. Pak se postaví zase zpříma a čeká co vy na to. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Před hospodou. Jakmile Braen vyjde ven a opře se naštvaně o zeď barbar jen mlčky kouká naposledy si potáhne doutníku odhodí jej do sudu se zbraněmi a z kapsy vytáhne krabičku, z ní další doutník a sirku, škrtne o zeď a mocně roztahá ten mohutný kus hnědého tabáku. Pak vyjde ven i naštvaný Michael a posadí bezmocného krále vedle Braena. Barbar se jen uchechtne a prohodí. Král není asi takový jakého jste si ho představovaly. Že? A podívá se na něj, potáhne si doutníku, kouř vyfoukne přímo na Braena a pokračuje ve svém škádlení. A také se vám podařilo docela slušně naštvat Nekrelory. Na ty by jste si měli dávat bacha. Pak se nakloní kousek blíž k Braenovi a zašeptá mu. Všude mají svoje špehy, tohle město je jejich! A Braena ovine podobná závan puchu jako byl v Hospodě ovšem tentokrát pocházel z barbarových úst. Pak se postaví zase zpříma a čeká co vy na to. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Před hospodou. Jakmile Braen vyjde ven a opře se naštvaně o zeď barbar jen mlčky kouká naposledy si potáhne doutníku odhodí jej do sudu se zbraněmi a z kapsy vytáhne krabičku, z ní další doutník a sirku, škrtne o zeď a mocně roztahá ten mohutný kus hnědého tabáku. Pak vyjde ven i naštvaný Michael a posadí bezmocného krále vedle Braena. Barbar se jen uchechtne a prohodí. Král není asi takový jakého jste si ho představovaly. Že? A podívá se na něj, potáhne si doutníku, kouř vyfoukne přímo na Braena a pokračuje ve svém škádlení. A také se vám podařilo docela slušně naštvat Nekrelory. Na ty by jste si měli dávat bacha. Pak se nakloní kousek blíž k Braenovi a zašeptá mu. Všude mají svoje špehy, tohle město je jejich! A Braena ovine podobná závan puchu jako byl v Hospodě ovšem tentokrát pocházel z barbarových úst. Pak se postaví zase zpříma a čeká co vy na to. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Braen Mraenvyn pro Neuplyne ani minuta a ze dveří už Michael vytahuje krále. Posadí ho vedle mne, na což zareaguji jen znuděným pohledem. Barbar stojící vedle si zapálí doutník a mne ovine závoj z kouře. Moje alchymistická mysl ho jen tak mimoděk zanalyzuje. Nikterak kvalitní, přesto by mohl být chuťově dobrý... Už se chci odtáhnout pryč z dosahu doutníku, když barbar promluví. Jeho první poznámce nevěnuji moc pozornosti, ale jakmile se zmíní o Nekrelorech zbystřím. Dokonce nechám barbara, aby přiblížil svoji nevábnou tvář k mojí a pevně mu hledím do očí. Tohle je naše šance, ten muž by mohl mít cenné informace. Ještě napůl omráčený z barbarova dechu, mu odpovím. Vážně? A copak jsou zač, že dokáží ovládat celé město, natož když v něm sídlí sám král? Pohled mi sjede na bezvědomého krále a na rtech se mi objeví nepěkný úšklebek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Braen Mraenvyn pro Neuplyne ani minuta a ze dveří už Michael vytahuje krále. Posadí ho vedle mne, na což zareaguji jen znuděným pohledem. Barbar stojící vedle si zapálí doutník a mne ovine závoj z kouře. Moje alchymistická mysl ho jen tak mimoděk zanalyzuje. Nikterak kvalitní, přesto by mohl být chuťově dobrý... Už se chci odtáhnout pryč z dosahu doutníku, když barbar promluví. Jeho první poznámce nevěnuji moc pozornosti, ale jakmile se zmíní o Nekrelorech zbystřím. Dokonce nechám barbara, aby přiblížil svoji nevábnou tvář k mojí a pevně mu hledím do očí. Tohle je naše šance, ten muž by mohl mít cenné informace. Ještě napůl omráčený z barbarova dechu, mu odpovím. Vážně? A copak jsou zač, že dokáží ovládat celé město, natož když v něm sídlí sám král? Pohled mi sjede na bezvědomého krále a na rtech se mi objeví nepěkný úšklebek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Braen Mraenvyn pro Neuplyne ani minuta a ze dveří už Michael vytahuje krále. Posadí ho vedle mne, na což zareaguji jen znuděným pohledem. Barbar stojící vedle si zapálí doutník a mne ovine závoj z kouře. Moje alchymistická mysl ho jen tak mimoděk zanalyzuje. Nikterak kvalitní, přesto by mohl být chuťově dobrý... Už se chci odtáhnout pryč z dosahu doutníku, když barbar promluví. Jeho první poznámce nevěnuji moc pozornosti, ale jakmile se zmíní o Nekrelorech zbystřím. Dokonce nechám barbara, aby přiblížil svoji nevábnou tvář k mojí a pevně mu hledím do očí. Tohle je naše šance, ten muž by mohl mít cenné informace. Ještě napůl omráčený z barbarova dechu, mu odpovím. Vážně? A copak jsou zač, že dokáží ovládat celé město, natož když v něm sídlí sám král? Pohled mi sjede na bezvědomého krále a na rtech se mi objeví nepěkný úšklebek. |
| |
![]() | Když spustil Harvin se svojí hádankou, nevěřícně s otevřenou pusou na něj koukám, co to nacvičuje. A v duchu si říkám: "Pane bože, spím nebo bdím, tohle je sen, tohle není možné, to není elf." Pak uslyším z dálky nějakou známou melodii, která mě vrátí do reality, a začnu si do ní probrumlovat texty písně. Když je Ork zastavil, přestanu a odpovím servírce: "Děkuji, zde platím jedno pivko. Pan král si svůj účet zde zaplatí později. Tím je tato situace vyřešena. Á ještě jedna věc, za krále se omlouváme... Jakmile zaplatím vyrazím zpět do místnosti kde jsme seděli, vezmu do ruky pivo, a jdu k trpaslíkům, kteří začali zpívat. Jakmile k nim dojdu zeptám se: "Dobrý den pánové, můžu na slovíčko? Vypiji si s vámi to zaplacené pivko. " Po těchto slovech se poohlédnu na "družinu" a zvolám na ně: "Prosím počkejte na mě venku, jsem hned u vás" A čekám na odpověď trpaslíku. |
| |
![]() | Hsotinec >před ním Nikdy jsem nebyl na takovéhgle hádání a dohadování.. Mudroval jsem jen o tom o čem jsem veděl.. Po každé když dojde na dohadování věci o které nevím neby mi je to jendo radějí se ržím o podál..proto i teď jsem poodstoupil a čekal až se situace dořeší.. Mezi lidmi tady..je strašný chaos.. poymslím si když zavzpomínám na doby kdy jsem žil v lese.. Konec konců byli jsme tma jen tři..Já můj učitel a malý srneček jménem Champion..nikdy jsme moc jeho jmén oenchápal..ale konečně vím jaké je to tady..mezi normálnímí lidmy..smích..křik..hádky..a také účty a zápach po..no mylsím že všichni víme po čem.. Až dojde k tomu že bude muset každý z nás zaplatit svou částku příjde m iněco divné na celkové seně..zkusím si vzpomenou jak slečna hostinská říákala jednotlivé ceny..ale vše co si pomatuji byla má voda..zapaltím tedy svůj podíl.. Jedna voda.. řeknu a dám slečně peníze.. Děkuji..a naviděnou.. řeknu a stejně jako ostatní (až na pár jedinců.. ) odejdu z Hostince.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda „u Červa“ Kdžy jdeš ke stolu ten trpaslík co to celé sledoval se na tebe dívá přímím pohledem. Ale i přes to k němu dojdeš a zeptáš se ho jestli má čas na slovíčko. Jen se uchechtne a odpoví ti. No jistě bratře trpaslíku. Zahučí typickým trpasličím chraplákem a tím probudí svého společníka který se začne rozkoukávat kolem a mnout si oči pak pokračuje. Pojď a posaď se k nám. Jsem Kralin a tohle je můj dlouholetý přítel Grothen. Pak na tebe Brother zaostři oči a zahuhle. Těší mně, ty jsi? A podává ti ruku. Pak se vrátí ke slovu ten střízlivý. Tak co jsi chtěl? ---------------------------- Odepiš soukromně. Diky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Dorin pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Michael z Drusty pro Jakmile začne barbar mluvit o těch Barbarech, se kterými jsem se setkal. Ihned jsem se bedlivě zaposlouchal. Koukám jak Barbar vyfouknul kouř na mého přítele. Trochu mě to naštvalo a kdyby byla příležitost tak bych jej probodl."Hmm, foukni si i na mě."Pobízím v duchu barbara. Když jsem se chystal něco říct začal mluvit Braen. Nechtěl jsem mu skrývat do řeči, tak jsem jej nechal domluvit. Když domluvil zase jsem začal přemýšlet. Po chvilce přemýšlení však přistoupím blíže k Barbarovi a povídám"No tak ti co odešli mě hlavně vyprovokovali. A jak tak vidím tak ty víš jak něco o těch Barbarech tak i o drakovi. Mám pravdu? A nakloním se na co nejmíň sáhů k Barbarovi. Chvíli mu koukám do oči. Odvrátím od jeho obličeje hlavu a jdu pomalu ke dveřím hostince. Celou dobu koukám na Barbara. Dojdu ke dveřím nakloním se a kouknu do vnitř, abych odhadl, na jak dlouho je tam ta prsatá servírka bude zdržovat. Odvrátím se od dveří a pomalu jdu k Braenovi. Přistoupím k němu z boku a tiše mu říkám."Měli by jsme toho Barbara vzít s sebou až přijdou ostatní. Může toho dost vědět." Jakmile domluvím odvrátím hlavu a očima pohlédnu na Barbara u dveří. |
| |
![]() | Hospoda u červa Poté, co položím barmance hádanku ji nechám o samotě přemýšlet a sám vykročím směrem od hospody. Dorin sice chce, abych na něj počkal, ale já na něj rozhodně nemám čas ani náladu. Nejdu však směrem k hradu. Místo toho zamířím na nějaké veřejné místo a pokusím se ztratit v davu. |
| |
![]() | Braen, Kalghor, Michael, Nicolassius Před hostincem – u barbara Když jsou Braen a ten barbar jsou blízko u sebe a skoro si šeptají a padne otázka na Nekrelory tak bez zamyšlení barbar chce spustit vše co o nich ví. Jsou to… Ale jeho slova se střetnou s Michaelovými a on zmlkne. Vzpřímí se opět popotáhne doutníku a nabídne vám.No to ti věřím mladíku, že tě napadly. Ale s nimi si radši nic nezačínejte. A pokud o nich chcete něco vědět tak to bude tak 1 zlatý. Pak je chvíle ticha kterou přeruší zvuk z hostince který prochází otevřenými dveřmi kterými právě vchází Nicolassius a přidává se k vám. Barbar se na něj pohlédne a usoudí že opravdu patří k vám. Tak to bude za 1a pul zlatého. Nakonec ještě vyjde Harvin a barbar už, už chce zase zvyšovat ale ten se s vámi vůbec nezdržuje a tak radši zmlkne. Takže 1 a pul zlatého a povím vám co vím jinak se nimi nechte klidně zabít. Vydírá vás a pak čeká na vaši odpověď s doutníkem v puse se na vás nepříjemně šklebí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda „u Červa“ Já o ničem nevím. Myslím že jsem spal, můžeš se zeptat tady Grothera, ale ten myslím taky spal, co? Řekne posmutněle Kralin. Grother se zamyslí a pak po chvíli ticha nnáhle zabručí. Tož jo! Už sem sa vzpomněl. Byl tu nějakej týpek a hučel na ty dva Nekrelory. Při tom slově stiší hlas a ukáže prstem na mýsto kde seděli karbaníci.Zřvali tady na celé lokál tak som se do teho taky pustil a zhučel som je. Při tom divoce gestikuluje rukama. Jakožto trpaslík asi chápeš že si trochu vymýšlí. A pak se zeptáš na draka No ano. To přece ví každej že tady krála a tu jeho dračicu otravuje nějakej drak. Prohodí jen tak Kralin a pak si s tebou oba přiťuknou a čekají jestli se budeš ptát ještě na něco. |
| |
![]() | "Před hostincem" Jakmile začne Barbar navrhovat, že nám poví odpověď na ty 2 chlápky, tak skoro zrudnu, jak mne naštval. "Výš co ti řeknu?! Ty by sis neměl zahrávat s námi!" Řeknu zvýšeným hlasem Barbarovi, který si opět potáhnul doutník. Pomalu přistupuji k Nicolasisovi a jakmile stojím nedaleko od něho tiše mu řeknu."Zná se s těma chlápky. Můžeš prosím tě skočit pro ostatní, aby se už přestali hádat jako malý děti?" Řeknu tichým hlasem Nicolasiusovi. A pravou rukou mu lehce poklepu na rameno. Obracím se tak trochu agresivně k Barbarovi a povídám. "Hmm, takže nejdřív 1 zlatý a teď jeden a půl zlatého. A co by jsi takhle řekl na jeden měděný. Hmm? To je akorát." Udělám si menší srandu z Barbara. Ovšem řekl jsem to vážně však jsem se při tom trošičku pousmál. Obrátím se k Barbarovi zády a jdu směrem k Braenovi. U Braena se opět otočím a jdu ke dveřím od hostince. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda „u červa“ Už chceš odejít se svým úlovkem v tom tě zadrží ta hospodská. Pane! Už si myslíš že to prasklo a ona pokračuje. Mohl by jste prosím zaplatit toho králíka a čaj co jste si objednal? Uleví se ti že neviděla že jsi sebral ten svazek klíčů a ona napřáhne ruku a čeká že jí dáš peníze. A ona si nedá pokoj a ještě dodá nevrle. Dohromady 5 stříbrných.. ----------------------------- Ted stačí napsat že jen zaplatíš a já ti hned odepíšu dál. ;-) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Dorin pro Hospoda „u Červa“ Jakmile zvedli číše ťuknu si s nimi, a vypiju 1/2 piva a dál pokračuji tichým hlasem ve zvídavých otázkách: A nějaké podrobnosti nevíte? O tom drakovi a o těch Nekrelorech? Při tom si myslím: Kéž by měli nějaké vodítko, od kterého by jsme se mohli odpíchnout. Při těchto myšlenkách koukám na trpaslíky s nadějí ve obličeji a při tom čekám na odpověď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro V chodu se otočím zpět k hospodské. Tady máte stříbrňák za ten čaj. A toho králíka jsem si neobjednal já, ale on. Při čemž ukážu na krále, který je snad ještě pořád v limbu. Momentálně bych nepotřoboval, aby se král probral a zjistil, že mu něco chybí. |
| |
![]() | Před hostincem – u barbara Už už se zdá, že mi barbar vše bez problémů poví, ale pak se do toho vloží Michael a vše zhatí. Jistě to myslel dobře, ale konečný výsledek jeho zásahu byl pro naší konverzaci katastrofální. Sled dalších událostí mi nedovolí odpovědět na Michaelovu otázku a tak s netečným výrazem čekám, až se věci trochu uklidní. Nakonec Michael začne chamtivému barbarovi vyhrožovat a posmívat. A tehdy se do toho vložím. Sice jsme takříkajíc pod ochranou krále, ale ten je teď v limbu a každý zná povahu barbarů. Rozhodně by pro nás nebylo vhodné pouštět se do potyčky s barbarem. Ale pánové, přece to můžeme vyřešit jako civilizovaní lidé, obrátím se na Michaela, ale ten již odešel ke dveřím, takže se zase vrátím pohledem k barbarovi. Jistě si zasloužíte odměnu za poskytnutí informací, ale musíte nás pochopit. Nevíme jestli bude pro nás vaše informace potřebná či nikoliv. Ale mohli bychom se domluvit takto. Dáme vám půl zlatky, vy nám řeknete, co víte a když bude vaše informace hodnotná, což jistě bude, tak vám dáme druhou půlku. To je fér, nebo ne? S nejdůvěryhodnějším výrazem, kterého jsem schopen hledím barbarovi přímo do očí. Na pohled se musím zdát, jako ztělesnění poctivosti, nebo si to alespoň o sobě myslím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda „u červa“ Vytasíš na hostinskou s návrhem že to kuře nebylo pro tebe a položíš jí do ruky jen stříbrnák! Tak a dost! Řekne hostinská a zapíská na dva prsy. V tu ránu se k vám přiřítí ten barbar z venku, a ze zahrádky ještě další podobný ovšem poněkud mladší barbar, v rukách mají dvě machety a starší již známí si stoupne za tebe a dýchá ti na rameno. Druhý se postaví vedle té ženy. Říkala jsem že čaj stojí 1 a pul střibrňáku a toho králíka jsi si dal taky ty! Tak ze mě nedělej hloupou! Pokračuje ve svém běsnění. Pak tě barbar chytne za rameno a zašeptá ti do ucha a jeho smrdutý dech podobný tomu zdejšímu s tebou ještě víc otřese.. Tak dáš jí je dobrovolně nebo je mám vzít tvojí mrtvole? Pak tam stojíte a hostinská na tebe přísně hledí. A všichni okolo jsou napjatí jak nejvyšší struna na kytaře a v hostinci se zhostilo opět hrobové ticho které vyrušuje jen hluboké dýchání parnatý a té dámy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Fajn, stejně to budu chtít po něm zaplatit. řeknu, při čemž se odkážu na krále. Pak vytáhnu z měšce zbytek peněz a položím je bardámě na ruku. Pak se otočím a beze slov odkráčím. Pokouším se zmizet v davu. Jakmile si jsem jist, že se mi to povedlo, zamířím do královské zoo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda „u Červa“ Kralin se k tobě natáhne jak jen mu jeho menší tělo dovoluje a tiše říká. No, Jsou to dva bratři a tohle město jim patří. Mají svoje zvědy a zabijáky všude. Jejich živností je manipulovat, okrádat a zabíjet. Za špinavou práci platí bezdomovcům a jiným vandrákům ale když jde o něco velkého, tak pro jistotu jdou do toho samy. Jestli si pomatuješ jak Zabili nejvyššího soudce tak se povídá že jim za to starej Ritchin zaplatil pěknej balík aby tak osvobodil svého syna. Pak se znovu posadí. A jestli chceš slyšet něco vo tom drakovy tak se zeptej tady toho. Toho to zajímá. Přičemž se podívá na Grothera. A ten okamžitě spustí. No tak povídá sa že je to Nemrtvej drak tudíž mu nevadijó přírodní podmínky, necítí bolest, nejde ho zabít obyčejnou zbraní a ani obyčejným kózlem. Na normální nemrtvé třeba kostlivce a zombíky ti stačí vobyčejný andělský světlo, králův lístek s cibulí, bo něco takého, ale draka nejde jen tak snadno polapit natož začarovat v nemrtvého, když má sám v sobě tolik esence že kdyby ji uvolnil tak zničí celý město, tím pádem i obrovskou magickou ochranu. No a podle toho co sem slyšel je hodně vopotřebované esi mě chápeš. Takže tu mezi nama už bude dlóho, prej je urostlej a silnej. A hnou mu zelně oči. Pak si sedne a je chvíli ticho. Nakonec to přeruší Kralin. No ale nevěř lidem všechno že? Pousměje se a oba se napijou piva. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda „u červa“ Hospodská si od tebe vezme peníze, nevrle se otočí a odejde za bar. Po chvíli i odchází ti barbaři a tak se ty sám vydáváš ven. Projdeš kolem lidí venku, kteří čekají že se třeba z družinou zastavíš ale ty bez povšimnutí odcházíš a ztrácíš se v davu na tržišti. Ještě se pro jistotu otočíš jestli za tebou někdo nejde a pak už si chceš jít prohlédnout králova mazlíčka ale pak si uvědomíš že nemáš ponětí kde může být. V tom zaslechneš vedle sebe hrubý mužský hlas, který vyčnívá nad ostatními. No nazdar Kraele, to už jsme se neviděli let. No co se změnilo? No tak ten fracek. Myslím krále. Si nastehoval nějakou dračici přímo mě za barák. No věřil bys tomu? Přímo mě za zahradou Na tom ostrůvku jak jsme si jako malí hrávali. Tak tam si milost pán postavil nějakou masivní palisádu a za ním chová tu dračici. No pak si vzpomeneš že jsi při vchodu do města koukal na plán města a tak se ti znova vybavuje jak je na řece za palácem malí ostrůvek. A začínáš přemýšlet jak se k němu asi dostat. ----------------------------------- Aby bylo jasno, královská ZOO bylo myšleno obrazně. V podstatě je to tak že král některá zvířata ve stájích jiná v paláci a některá někde uplně jinde. A tady máš ten plán: http://velda.nazory.cz/Deltora.png |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro To mám ale kliku, že se mi povedlo tohle zaslechnout. Beze slov odcházím od oněch dvou pánů směrem k řece. Klíč dřímám v ruce, kterou mám v kapse. Doufám, že cesta nebude tak dlouhá, abych ho stihl ztratit. Procházím davem. Jít přímo na ostrov by mohla být dobrá sebevražda. Obzvlášť, jsou-li tam stráže. Ale snad by se mi povedlo je nějak ukecat. To si ale nechám až pro případ, že by taková situace nastala. Čím míň slov, tím míň problémů, do kterých se můžu dostat. Z mostu přes řeku by měl být skvělý výhled na ostrov. Snad nikoho nenapadne, že se nekochám krajinou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Most Přes vysokou palisádu vůbec nevidíš dovnitř. Jen vidíš otevřená vrata k mostu a dva vojáky v těžkém odění jak se opírají z každé strany jeden. Ten most vede až k paláci a další masivní vrata vedou dovnitř. ty jsou ovšem zavřené. Máš sice štěstí že je otevřeno ovšem Nepozorovaně se tam dostat je s tvým vybavením nemožné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Hledím na ostrůvek a vmé hlavě se rýsuje plán. Vejít tam hlavním vchodem by byla ostuda mé rase. Naše rasa je jedna z nejmoudřajších vůbec. A komu se to nelíbí, tak ten ať si žije pod Urdalem. Dostat se na ostrůvek, aniž by si mě stráže všimli bude největší problém. Zbytek už zvládnu. Kdybych naný skočil do vody a přeplaval tam, tak na sebe zbytečně upoutám pozornost. A čekat do tma se mi nechce už jen kvůli obsahu kapsy, který tam rozhodně neměl být. S loďkou by to mohlo být méně nápadné. Kdo by přeci podezříval rybáře, že jde osvobodit draka? To by šlo. Zajdu do rybářství. Beru to postranímy uličkama, abych náhodou nenarazil na svoje druhy. V momentě, kdy tam dorazím se poohlížím, zda by někdo nepronajal loďku. Za zlaťák. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Dorin pro |
| |
![]() | U barbara >> Hostinec Chvíli jen tak postávam a poslouchám ostatní..Michaela pak napadne skvělá věc..abych šel pro ostatní.. Do mechu s tebou.. řeknu spíše pro sebe ale přeci jen to mohlo jít slyšet.. Tedy už jdu.. řeknu a snažím se pousmát..vejdu do vnitř a posuměji se na Hostinskou.. Ať nejde ke mě.. zapomdlím s a jdu po trpaslíka a ostatní.. Hele pánové Michael a Braen nevypadaj že by kvůli vám zkákali 5 metrů vysoko..radši to doreště a pojdě za něma ven.. řeknu jim a suměji se.. Zajdu se ještě podíívat do VIP salonku jeslti jsem tu něco nenechali..ale něco jsem zahlédl venku..dojdu blíže k oknu ale už to nevidím.. Co to mohlo bejt..? zeptám se sám sebe a ještě chvíli se dívám z okna..pak se ale otočím a očkem jeětě mrknu ven.. Asi ot vypadá tka že to nezjistím.. pokrčím rameny a vyjdu ze salonku.. Jdem? zeptám se ostatních.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Hledím do dáli, do dáli království krutého krále, který musí mít vše co si zamane. Opět vyskočím, odrazím se od země a letím nad lesy a městem, domy a jezery. Od křídel se odráží světlo a předvádí úžasnou hru světelných odlesků. Když jsem již unavená, vrátím se zpět na hrad, do své zlaté klevce. Opět se mě zmocní pocit stísněnosti, přijdu si jako slavík v kleci. Ač je klec sebekrásnější, nic nenahradí svobodu. Smutně si lehnu na zem, štíhlý dlouhý krk položen na předních končetinách a smutně hledím ven. Bylo to krásné, překrásné. Ta svoboda, vzduch, létání...měl jsi pravdu, ten pocit mě naplňuje.. Kdyby král neměl to jediné mě drahé, nevrátila bych se. Nikdy. V kleci mám připravené žrádlo, ovšem se ho ani nedotknu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro klec Jak letíš zpátky nad městem a už plynule přistáváš na mostku, který vede z ostrůvku s tvou klecí a je obehnán masivní palisádou k paláci ve kterém sídlí ten rozmazlený král, spatříš na protějším mostku přes řeku nějakého mladého elfa který na tebe jen tak zasněně zírá mohla by jsi mu něco telepaticky sdělit kdybys chtěla. Jako by tě chápal že musíš trpět zatímco ostatní lidé rychle kráčejí co nejdál od tebe, někdo dokonce křičí. Pozor, drak! A pak ti ten klidný elf zmizí z očí a dostaneš se do své zlaté klece kde si jen lehneš a stráže za tebou zavřou. Ale pak si uvědomí že vlastně nemají klíč, jelikož ho nosí jen král u sebe a tak se chvíli domlouvají co dál. Nakonec jeden z nich odběhne a vrátí se s železným kopím které zarazí mezi klec a vrata. Kdybys měla svůj náhrdelník nebyl by žádný problém prostě tu závoru ohnout a vysvobodit se ale ty tu musíš čekat. Čekat dokud se nestane nějaký zázrak nebo najdeš nějakou skulinku v králově plánu držet tě tu na věky. ---------------- Jinak král není krutý je jen rozmazlený a nerozvážný. Není vyloženě krutý. Abychom si rozuměli. ;-) ovšem někteří lidé ho tak berou. Protože se stará víc o sebe než o zemi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro most Tvoje mysl je zapletena v myšlenkách jak se vůbec dostat nepozorovaně ke kleci. Pak se rozhodneš nejpomalejším ale za to nebezpečnějším způsobem vydat k rybářství zkusit vypůjčit si loďku. Ale v tom okamžiku ti padne do oka jakási rudá čmouha na obloze, když ji zaostříš vidíš v ní krásnou rudou dračici jak se pomalu snáší ke tomu malému říčnímu ostrůvku a zalézá otevřenou branou dovnitř a dva vojáci ji jdou zavřít. Pár lidí kolem tebe ustupuje a zrychluje krok pryč někdo dokonce křičí. Pozor, drak! Ale ty víš že draci v žádném případě nejsou postrachem, ba naopak jsou posli všeho krásného a dobrého. Pak se na ni zadíváš. Je nádherná pohybuje se elegantně a ženské křivky se ladně táhnou po celém jejím těle. Je až k nevíře že jde do klece dobrovolně a neklade vojákům žádný odpor. Kdyby chtěla jistě by pro ni nebyl problém je oba zneškodnit ovšem ona jen kráčí dovnitř. Těsně před tím než její obličej zmizí za masivní palisádou se na tebe otočí a ty jsi poctěn jejím vskutku královským pohledem. Není ovšem šťastný. Právě naopak. Je smutný až se divíš že jí z oka slza neukápne. Pak jen zaleze do klece a ty ji ztratíš z dohledu a vrátíš se do reality a zase už chce někam odejít ale od klece odběhne jeden voják a když se vrací nese železné kopí. Snad ji tam nemučí! Napadne tě okamžitě v souvislosti s tím, že by z ní chtěli dostat kde je Reghar. Její pohled by to určitě vystihoval. Ale proč by se vracela? Proč nezůstala venku, když tohle musí podstoupit. Je to opravdu záhada. ------------------- Nevím jestli tohle změnilo tvůj plán ale každopádně ti nechávám volnou ruku kdybys něco změnil. Když tak jen pozměň minulý příspěvek. Jinak řekl bych že to máš právě docela dost napínavé, Alespoň to je můj pocit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda u červa Za málo, kemo. prohodí jen Grother a Kralin přikývne. Pak položíš na stůl stříbrňáky a vysvětlíš že jsou za informace. To nemuselo být. Prohodí Kralin ale jak jsi předpokládal jako trpaslíci po nich okamžitě stáhli ruce a trochu se začali hádat kdo kolik dostane. Jen se pousměješ, dopiješ pivo a rozloučíš se s nimi. Oba zároveň řeknou. Nazdar. Jen se ti na okamžik podívají do očí a už se zase věnují rozdělování peněz. Pak se otočíš a vidíš jak k tobě kráčí Nicolasius a říká něco v tom smyslu jako že si máš pohnout. vyjdete ven a potkáš tam zmoženého Kalghora, Braena a Michaela jak právě mluví s tím barbarem o nějakých informacích. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hospoda u červa Za málo, kemo. prohodí jen Grother a Kralin přikývne. Pak položíš na stůl stříbrňáky a vysvětlíš že jsou za informace. To nemuselo být. Prohodí Kralin ale jak jsi předpokládal jako trpaslíci po nich okamžitě stáhli ruce a trochu se začali hádat kdo kolik dostane. Jen se pousměješ, dopiješ pivo a rozloučíš se s nimi. Oba zároveň řeknou. Nazdar. Jen se ti na okamžik podívají do očí a už se zase věnují rozdělování peněz. Pak se otočíš a vidíš jak k tobě kráčí Nicolasius a říká něco v tom smyslu jako že si máš pohnout. vyjdete ven a potkáš tam zmoženého Kalghora, Braena a Michaela jak právě mluví s tím barbarem o nějakých informacích. |
| |
![]() | Kalghor, Braen, Michael, Nicolasius, Dorin Před hospodou u barbara. Nejdřív na barbara vysype svoje myšlenky Michael a on vytahuje svoje dvě machety a blíží se k němu a vypadá to na velice nepříjemný konflikt. Pak se do toho vloží Braen a začne situaci řešit nějakým kompromisem. Barbar se k němu otočí a chvíli přešlí nad návrhem. Asi je pro něj celkem zajímavý. V tom ale uslyšíte hvízdnutí ze vnitř a barbar jen nepříjemně projede zrakem Michaela a pak se otočí a vejde dovnitř do hostince. Chvíli přemýšlíte co se mohlo stát, že musel dovnitř a pak vyletí ze dveří rázným krokem a nepříjemným výrazem ve tváři Harvin. Ani se na vás neohlédne a ztratí se vám někde v tržišti. Za ním vyjde barbar a zastrkuje si machety do postraních pochev a pak naštvaně říká. Vy jste teda parta! A jeho oči z tržiště sjedou na Michaela. Pak se otočí k Braenovi. Nic takovýho. Prostě mi dáte ten zlaťák a já vám to všechno řeknu nebo nedáte a potáhnete k čertu! Vidíte že další konverzace s ním je vyloučená. Pak si jako výherně popotáhne doutníku a Michael navrhne aby Nicolasius zašel pro Dorina. Za chvíli se s ním vrátí a Postaví se vedle Braena a říká něco ve smyslu že má několik informací. Barbar na něj jen zlostně koukne a zbledne mu úsměv na tváři že by mohhl o své zlatky přijít. A všichni čekáte co ze sebe Dorin vyklopí. ----------------------------- Mám v čase poměrně bordel. A navíc jsem musel trochu pozměnit vaše rozhodování. Myslím že to nijak nenarušilo hru a můžeme pokračovat. |
| |
![]() | Před hostinecem Jak stojím před hospodou a všichni na mě civí jak na zjevení drsně říkám: "Ano, nějaké hodně cenné informace mám, stály jen 3 stříbrné, myslím si, že je nebudu tady rozebírat" Při tom koukám na barbara jak na vetřelce, kterému do informací, které mám nic není. Dál pokračuji: "Jak je na tom náš král. Nepopojdeme o kousek dál? Měli jsme v plánu jít na hrad s králem. Máte nějaké nové informace?" Po těchto slovech se kouknu na krále, jestli je pořád v limbu. A nakročím směrem na hrad. A při tom koukám na barbara jestli nemá nějakou otázku. Při tom si myslím: "Popojdeme někam za roh a proberu s ostatními informace co mám, mám pár nápadů co by jsme mohli udělat" |
| |
![]() | Před hospodou u barbara Když barbar odmítne mou velkorysou nabídku, je mi jasné, že s ním nehneme. Stejně nejspíš nemá žádné pořádné informace... Pak se ze dveří vyřítí elf a hned po něm trpaslík. Který nám sdělí, že sám už nějaké info sehnal. Tak a je rozhodnuto. Nebudu se tu hádat s nějakým tupým smradlavým barbarem. Otočím se na Dorina a odpovím mu. Král je pořád v limbu. Myslím, že tady už jsme skončili a můžeme jít. Sice jsme žádné informace nezískali, ale ty tvé budou jistě dostatečné. Přitom se poočku kouknu na barbara s doutníkem, jak reaguje. Pak si stoupnu vedle Dorina a zeptám se ostatních. Půjdeme? |
| |
![]() | "Před hostincem" Jakmile vyjde ven trpaslík Dorin, tak ho chvíli sleduji. Koukám co udělá. V tom se do řeči pustí barbar. "Blázen. Co se s ním budu zahazovat. Je to jen nějaký povaleč co ztratil rodiče a dělá ze sebe nejzajímavějšího na světě. A navíc mu tady asi jako ochrance moc neplatí, když si účtuje zlaťák. Vážně cvok."Udělám si vlastní obraz o barbarovy. Jakmile však promluví Dorin, ihned se na něho podívám a ihned odpovím. "Jasně taky si myslím, že by jsme měli jít na hrad, Harvin nás dožene. sice nevím kam šel ale je to jedno." Řeknu však promluví Braen. "Jo tak už jdeme. Vezmeme krále." Řeknu a pomalou chůzí jdu ke králi. Uchopím ho v podpaží a jeho ruku si přehodím přes krk. "Škoda, že tu nemáme koně. nemuseli bychom se s ním tahat." Pomyslím si, když si přes krk dávám královu ruku. |
| |
![]() | v jedné z uliček poblíž hospody skoro to vypadá, že jde o TU skupinku co hledám...A nebo spíš, ke které se mam přidat? Rozhodně tam nemůžu nadupat s tím, že se k nim chci přidat, protože mi to dal za úkol můj bůh. To by bylo docela otřepané. A rozhodně by mě nevítali s otevřenou náručí.....chjo....jak nerada něco takového vymýšlím postava skrytá za rohem velmi opatrně vykoukne problémy s králem? ještě se neprobudil z limbu? To by mohla být i moje příležitost....ale stále to neřeší, jak se k nim mam dostat pak nápad udeří sám a to když se skupinka rozejde. vyběhnu na ulici s pohledem upřeným za sebe, jako by mě něco pronásledovalo. Takže vrazím asi do toho co šel první (nejspíš Michael) klopýtnu a spadnu. Při tom mi z oděvu vyklouzne medailon kněžek. snad to nebylo moc okaté Par...pardon...Omlouvám se řeknu rychle a začnu se zvedat. Před vámi nyní stojí docela malinká, drobná- nejspíš kněžka ve skoro bílé, lehce nažloutlé tunice. I na svou maličkost má docela pěkné ženské tvary. Do tváře jí není vidět díky kápi. Vidíte možná tak několik pramenů podivně stříbrnobílých vlasů a spodní část jemného obličeje s tenkou, přísnou linkou úst. a teď jestli nebudou hloupí, chytí se sami... |
| |
![]() | Před hospodou: Noc - Narin Když uvidím jak se malá dáma před mnou natáhla jak široká tak dlouhá a ještě ji vypadl nějaký medailonek. Neváhám ani minutku a vrhnu se po medailonku, který ze země zvednu. Chvíli si ho začnu prohlížet, a pak si vzpomenu na dámu co leží na zemi a nahlas říkám: "Madam, jste celá? přiskočím k ní a začnu ji zvedat (pevně doufám, že je zhruba velká jak já tedy velikost A). Když Noc - Narin stojí pokračuji v řeči: "Zde Vám něco upadlo" A natahuji pravou ruku s medailonem, který se mi těžko vrací. Pak si v duchu říkám a "slintám" nad ženskou krásou: Pane jo, tak krásná a tak nešikovná, hlavně že je celá. Byla by jí škoda. A ty vnady... Hm. S tou bych si dal říct..." |
| |
![]() | Před hospodou: Noc - Narin Přistoupím ke králi a podepřu ho z druhé strany, aby ho Michael nemusel tahat sám. Naše skupinka se vydala zpátky na cestu k hradu, ale sotva uděláme pár kroků vylétne zpoza rohu drobná ženská postava. Narazí do Michaela a plácne sebou o zem. Hlavou mi nestačí ani proletět překvapené Co? a žena, nejspíše kněžka nějakého blíže neurčeného boha, se rychle zvedne a začne se omlouvat. Ale ona není jediná, co skončila na zemi. Při pádu jí vypadl i medailonek, čehož si všiml Dorin a okamžitě ho zvedl a teprve pak se začal zajímat o dámu. Ti trpaslíci... Když se kněžka zvedne ze země mám možnost si ji pořádně prohlédnout. Hm docela pěkná, i když ne úplně můj typ. Zajímalo by mne co způsobilo bělost jejích vlasů? Stařím to jistě není. Možná nějaký chemický proces, nebo to způsobila její víra? Už jsem četl o bozích, kteří svým věrným služebníkům mění vzhled. Možná budu mít později čas si s ní o tom promluvit... Záblesk medailonu v rukou dívky mne vytrhne ze zamyšlení. Dorin jí ho vrátil zpátky, i když se mu viditelně nechtělo. Pak se ovšem na jeho tváři objeví výraz, který nedokážu rozpoznat. Trpasličí obličeje se mi vždy pletly. Na co asi tak myslí? |
| |
![]() | před hospodou Ano, jsem celá vysoukám ze sebe tupouni. takže prostě prý ne. Musim zase pokračovat v téhle hře. Grrrr čekám s nastavenou rukou že mi trpaslík medailon vrátí a jeho pohled přejdu lehkým úsměvem. (ta velikost, jsem o kousek větší než ty) Děkuju schovám medailon do náprsní kapsy musim si ho v nejbližší době dát zase kolem krku, nebo ho ztratím. To by mě bůh asi moc nepochválil otočím hlavu k tomu muži, kterého vlečete mezi sebou. Co je sním? ptám se a zvědavě nakloním hlavu do strany. Nevypadá to, že by ho zmohl nějaký večírek... prosím...ať jim dojde že jim můžu v tomhle pomoci....Co dělají kněžky a knězové krom toho že si dřou kolena u oltáře? Přece také léčí...ale tahle skupinka asi chyběla, když bohové rozdávali moudrost...Nechápu proč si Lunár vybral právě je |
| |
![]() | "Cesta do hradu" Jakmile mi Braen opět pomůže vzít krále vydáme se na cestu v tom se na mě nečekaně vyřítí žena. Slyšel jsem jak něco spadlo na zem. Nějaká věc. Moc se tím nezajímám. Rychle se zvednu ze země a prohlížím krále, zda není zraněn. Jakmile ho prohlédnu podívám se na ženu co mě srazila nečekaně k zemi. Nejdříve se na ni jen tak koukám. Poté vidím jak jí Dorin podává nějaký amulet, nebo talisman. Vůbec mě však nezajímá. Poté co ale ze sebe žena vyblekotá omluvu se ve mě nahromadí trochu zloby. Nedávám to moc najevo jen nabroušeným hlasem řeknu. "Příště se koukejte kam jdete. Takhle po ulici běhají převážně děti a ne ženy." Po těchto slovech si ženu ještě jednou prohlédnu. Kouknu se na Braena jestli se mu také něco nestalo, když jsme drželi krále oba dva. "No tak doufám, že král nebude nějak moc zraněný, byl by z toho průšvih." Pomyslím si pesimisticky, poté však ale opět promluví žena, jenž do mě vrazila. Zaposlouchám se. Chvíli nejdříve mlčím poté však ze sebe vyhrknu. "Paní to není vaše věc. Takže tedy promiňte, ale mi už budeme muset jít." Řeknu ženě, jenž se ptala na věc, která by ji vůbec nemusela zajímat. Poté pohlédnu na Dorina a hned na to na Braena. Poté dodám. "Hele chlapy, myslím, že by jsme měli jít. A ne se tady zahazovat s ženou jenž neumí koukat na cestu." Řeknu hlasitějším hlasem. Poté se ještě ohlédnu zpět ke krčmě na Barbara. Pohled poté vrátím zpět na ženu. "Pane bože. Co je to za ženskou. Takováhle a neumí koukat na cestu? To by mě teda zajímalo proč utíká." Pomyslím si o ženě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Mrzutě hledím na ty dva, kteří očividně nevědí co mají dělat. Mě zavíráš do klece jako nějaké zvíře a oni s inteligencí menší než krysa běhají venku? Pomyslím si trpce a dál se jen tak dívám před sebe. Znechuceně hledím na kus dřeva v mřížích. Tohle, mě má zadržet? Vrátím se pro medailonek můj milý později. Zvednu se na nohy, z nozder vypustím dým a silně ocasem bouchnu do dveří. Pořádně se zapřu až závoru vylomím a stráže porazím dveřmi. Vylétnub ze zlatého vězení ven a až teď si užívám svobody. Hledám toho elfa, který na mě hleděl. Jsi tu? Volám ho telepaticky. |
| |
![]() | před hospodou Když Noc-Narin se začala ptát na stav našeho krále drsně říkám: Michaeli počkej chvilku, možná nám může pomoc.... Poté se otočím na Noc-Narin a nedůvěřivě si ji prohlížím a hned vyhrknu: "Pročpak vás zajímá stav, týpka co neumí pít? To se občas stává, velké ramena a pak když se láme chleba je z toho toto. Leda že by, jste se na něho mohla kouknout, přece se neumíte jen modlit k oltáři. Po bojích mého otce ošetřoval vždy šaman černého mramoru. Myslím si: "Tak paničko se ukaž co v tobě je. Jsem na ní zvědavý, buď krále dá do kupy nebo tady budeme mít dvě břemena na nošení." Po těchto myšlenkách se lehce pousměji a dál sleduji co se bude dít. |
| |
![]() | Cesta na Hrad Těch pár metrů co jdeme přemýšlím and tím co jsem tam viděl..mohl to být jen pták..ale zdálo se mi to větší.. Nějak neposlouchám ostatní jen jdu a přemýšlím.. Co to mohlo být? Bylo to docela velké.. řeknu si ale v tom mě z přemýšlení něco vytrhne.. Kouknu před sebe a na zemi leží krásna dovolím si říct mladá slečna.. Dojdu plíž a podívá mse na ní jeslti se jí něco nestalo.. Pak si všimnu nějákého medajlonku který už drží Dorin.. Zajmavé.. řeknu si pro sebe ale se ženou nějak nechci navazovat kontakt.. Spatřím pár jejích vlasů a dodju blížek Braenovi.. Nechcu být nějakl nezvdořilí..neb otak něco ale tahle žena mi připadá až nějak moc podezřele.. řeknu mu a sleduji situaci.. |
| |
![]() | podezřelá žena ty tam nahoře, tohle mi určitě děláš naschvál. A tvářilo se to na tak krásný den...a teď? teď se tu musim povalovat v prachu abych získala jejich pozornost...ble...Nechceš sem sestoupit a říct jim, že jim nic neudělám? Jo to je ti podobný....vždycky když ti chci něco hrozně důležitýho, tak se díváš někam úplně jinam... Et... vyklouzne ze mě, protože žádost toho trpaslíka, po tom co mě Michael tak odbyl mě docela zarazila. Poškrabu se na hlavě, při čemž si dávám pozor, aby mi nesjela kápě z hlavy. No, myslela jsem, že jde o nějaké jiné zranění...nevím jestli dokážu léčit kocovinu, nebo ty podobný alkoholovitý stavy... je vidět že na tohle téma se moc nechytám. ale kdybych dělala třeba jako že to je černý kašel...Vim jak se léčí černý kašel. Takže si mě chtějí vyzkoušet...cccc pak uslyším Nicolasiusovu poznámku Tohle bylo nezdvořilé povzdechnu si a znovu se zadívám na krále No...Můžu to zkusit. Ale možná by bylo lepší se o to pokoušet někde ehm....vevnitř než tady na ulici. |
| |
![]() | Podezřelá žena Jakmile dáma začne mluvit o zdvořilosti rychle vyjeknu a docela nahlas křičím: "Paničko, víte co je nezdvořilé? Vy mě vidíte do tváře, a i ostatním co? Ale my nevidíme do vaší tváři, to je nezdvořilé, a vůbec neznáme vaše jméno. A to chcete aby jsem šli někam stranou do místnosti? Kde na nás určitě čeká nějaká banda, která chce okrást pana krále nebo nás. Co když chcete královi ublížit? Jakou máme jistotu? A pak po nás půjde celé království a budou z nás psanci. Takovéhle nabídky z ehm... ulice.... jsou vždy podezřelé. po těchto slovech začnu přemýšlet: Sakra, nespustil jsem na ni moc? Musíme být přece opatrný, co kdyby to byla nějaká léčka jak nás zbavit pana krále. Sice bych si ho zbavil rád, ale to musí on sám chtít. Takhle ne. Při tom se rozhlížím po ostatních co na to říkají.... |
| |
![]() | Podezřelá žena Zatímco se ostatní dohadují s ženou, já podpírám krále a do debaty se nezapojuji. Kněžku jen pozoruji a snažím se odhadnout její úmysly. Proč jen se tak hrne nám pomoci? Ani krále očividně nezná, takže to z kamarádství asi nebude. Přesto se nenechala odbýt Michaelem a stále se snaží nabídnout svou pomoc. Proč? Nakonec z ní vypadne, že asi stejně králi nepomůže, ale ráda by to zkusila. To už se Dorin neudrží a taky ji pěkně sjede jako Michael i Nicolasius před ním. Stále zachovávám mlčení a čekám, jak teď žena zareaguje, z jejího chování jasně vyplývá, že nás nechce jen tak opustit, ale možná si to po tomto projevu nedůvěry rozmyslí... |
| |
![]() | "Cesta do hradu" Jakmile nabídne žena opět svou pomoc, naštvu se. Zloba se ve mě hromadí čím dál víc."No jasně bude nám s ním chtít pomoct a pak zjistíme, že se nedávno vyučila nějakou čarodějnicí, nebo je nedej bože nekromant." Pomyslím si a ihned jí odpovídám. "Ne! Nic takového. Čas je nejlepší lék. Vyspí se a bude zase v pořádku. Mi vás neznáme a nevíme co umíte a pokud bych měl být upřímný tak se mi ani trochu nelíbí vaše chování. Chováte se totiž, jako kdyby jste nám krále chtěla vzít a nebo nedej bože zabít." Řeknu vyšším hlasem ženě. Však v tom se do debaty pustil vysokým a naštvaným hlasem Dorin. Nejdříve jej poslouchám. A při tom přemíšlím o jeho slovech. "Dormin má vlastně pravdu. Je to jeden z mála chytrých trpaslíků. Převážně se zajímají o takové tretky co kde jaký neumělec vytvořil, nebo o nějaké různé paskvili z kamenů. Také se zajímá o kde jaké blbiny, ale má dobré nápady. Smýšlím tak o Dorinovi a jeho slovech. V tom se z toho zanění proberu. Opět zase začnu ale přemýšlet. "Měli by jsme užvážně vyrazit na ten hrad, abychom mohly jít na draka. Pak bychom také měli najít Harvina, který někam odešel. Ale ten by měl přijít sám. Ví přece kam máme namířeno." Smýšlím o různých věcech. Poté se podívám na Braena, když dlouho nic neříká. "Také nad něčím dumá. Ale když dumá nad něčím on, tak to alespoň hlavu a patu, ale já smýšlím někdy o nesmyslech." Začnu zase přemýšlt o různých věcech. Pak mi ale dojde proč dumám o nesmyslelch. "Musím něco dělat, nebo se opět zamyslím a nehneme se z místa." Řeknu si v duchu a obrátím se na Dorina, Nicolause a Braena. Poté řeknu."Hele, měli by jsme už vážně jít." Poté se trochu nakloním k Breanovi přes krále a tiše mu pošeptam. "Já už musím vážně jít. Pokud nepůjde, tak mi rupnou nervi a nevím co udělám." 5eknu velmi tichím hlasem aby ho slyšel pouze Braen. |
| |
![]() | Podezřelá žena Michael se ke mně nakloní a šeptem vyjádří svoji obavu o výdrži jeho nervů. Vyslechnu ho a jemným pokývnutím hlavy vyjádřím souhlas. Už jsme tu ztratili dost času a když se nemá k odchodu ona, tak musíme mi. Lechce si nadhodím krále abych ho mohl lépe chytit a pak promluvím ke členům naší družiny. Samo od sebe se nic neudělá. To platí i v případě dotáhnutí krále na hrad. Musím říct, že i když je hubený, neváží zrovna jako peříčko a docela se pronese. Navrhuji abychom se vydali na hrad a kdyžtak v tomto rozhovoru pokračovali tam. Když domluvím, otočím tvář k Michaelovi a gestem naznačím, že můžeme jít. Pak sám vykročím. Jestli se ostatní chtějí dál vybavovat s tou ženou, tak je mi to jedno. Jediné co chci, je zbavit se už téhle opilé zátěže a vrátit se k nějaké smysluplné činnosti, jako je shánění zásob a oprava zbraní. |
| |
![]() | "Do hradu" Jakmile mi dá Braen znamení, že můžeme vyrazit, zlost se ze mě vytratila a nahradila jej radost. Pousmál jsem a krále jsem si lehce nahodil, aby se mi lépe držel. Pomalu jsem vykročil. Snažím se jít co nejrychleji, ale zároveň tak abych stačil Braenovi a aby stačil on mě. Na ženu jenž mě povalila jsem se "Vykašlal"¨. Nechal jsem ji být a dál jsem se s ní nezabýval. Jen jsem se podíval za mě, zda vyráží i Dorin a Nicolaus. Ihned otočím hlavou, abych viděl na cestu. V tom si vzpomenu. "Měl bych koukat na cestu, abych také někoho nesrazil, jako tady zahalená žena." Řeknu si v duchu přemýšlivě a pozoruji okolí. Cestou na hrad si pokládám otázky. "Hmm, meč. Sekera. Kopí. Tyhle všechny věci na hradě by potřebovali upravit. Ale nemám tolika času na to opravit je všechny. Opravím jen ty naše zbraně. Při té příležitosti, bych mohl udělat i nějaké hroty do šípů. Zda-li bude mít král formy na vylévání na hradě. Ale měl by. Přeci jen je bohatý. Kovář tam určitě bude a já si s ním budu moct vyměnit poznatky a mohl bych získat i nějaké nové zkušenosti." Přemýšlím o věcech, na které budu mít na hradě čas, než se král vyspí. |
| |
![]() | Podezřelá žena náhlá změna trpaslíkova mě udiví. Couvnu o krok, jako bych snad očekávala, že mi skočí po krku. Pokud vím začnu prve ten kdo chce znát jméno toho druhého by se měl nejdřív představit sám, ale nevím jaké jsou zvyky trpaslíků....Každopádně, jsem Noc-Narin pokud je to tak důležití. A dále, nabídla jsem pomoc, protože jste mě, mistře trpaslíku o to nepřímo požádal. Jsem kněžka boha noci, Lunára a snad i to dokazuje, že mam dobré úmysly. Ale věřit mi samozřejmě nemusíte....A pokud jde o můj obličej, hádejte proč mám kápy? Rozhodně to asi nějaké odůvodnění mít bude. Víte, lidem a ostatním nevadí když nevidí to co by vidět nechtěli a tak si mě radši představují jako tu bez tváře. A když se chce někdo vyhnout hranici, je to tak lepší... pak spustí i ten muž na kterého jsem naběhla. To co řekne mě rozesměje. není to smích čarodějnice, nebo blázna, je příjemný a skoro až dětský. Vážně si myslíte, že bych ho někam dotáhla, když je dvakrát větší než já? Máte o kněžkách pěkné mínění...A dle toho co jste právě řekli, asi na boží poselství nebudete moc věřit. Nemám žádný důkaz, který by potvrzoval, že jsem si to celé nevymyslela. Můj bůh určil mě, abych provázela tuto skupinku. Jeho záměr je mi utajen. povzdechnu si asi jsem tím měla začít rovnou, omlouvám se. Jak vidím, nemáte mezi sebou žádného, kdo by uměl něco s mystikou a nebo jenom léčit nemoci a zranění. Proto se vám nabízím jako pomocník. Pokud máte pochyby o mých slovech, můžete mi rovnou useknout hlavu. buď to dokazuje mou silnou víru a nebo mou velkou hloupost. Každopádně tak jako tak...nic tím neztratíte, maximálně získáte, je to na vás hlavu už mám lehce skloněnou, jako bych očekávala že zvolíte možnost kat. |
| |
![]() | podezřelá žena Teď jsem docela v rozpacích stojím před neznámou ženou, která vznesla logické argumenty a ještě k tomu si vybírá smrt nebo připojení k naší družině. Zbytek "družiny" se trhá. Já a Nikolasius stojíme pořád před ženou a Braen a Michael vyráží s králem na hrad, aniž by je zajímalo, že mám pro ně nějaké informace a říkal jsem všem, že popojdeme trochu dál, kde informace probereme. Bůh ví jestli je tak dlouho udržím v hlavě. Ale budiž. Když Noc-Narin naklání krk, nejspíš čeká že jí někdo setne klidným hlasem začnu na ni mluvit: Noc-narim, moc se omlouvám za mojí horkou hlavu, ale nějak jsem se nechal unést ostatními. Určitě je škoda plýtvat životem jinak než za dobrou věc. po těchto slovech se skloním před Noc-Narin a tím projevuji lítost dál pokračuji: A ještě k tomu jsem se zapomněl představit. Jsem Dorin z Mount Hill. Když jinak nedáte pojďte s námi." V této pozici vydržím než mě Noc-Narin neosloví, a poté půjdu za Braenem a Michaelem. |
| |
![]() | Kalghor, Braen, Michael, Nicolasius, Dorin, Narin před hospodou Když Dorin řekne že má informace za 3 stříbrně barbar na vás je zlostně koukne, otevře dveře do hostince a silně zabouchne. Mezitím už vyrážíte na cestu ale zase se vám to nepovede jelikož do vás vletí nějaká líbezná slečna. Po divokém handrkování se kněžka představí jako Noc-Narin a že uctíá boha Lunára o kterém nikdo z vás nikdy neslyšel a nakonec se nepřímo rozhodne že jakoby půjde vaší cestou ale nepůjde s vámi. Takhle všichni dojdete přes náměstí už plné lidí, kteří vás okukují a šeptají si nejspíš o tom co jste to udělaly s králem. Od blízkých lidí slyšíte občas nějaké hlášky. Dobře mu tak. A má to. Konečně na něj došlo. Ale i třeba Ta nestydatost. To jsou ti co pro něj pracují. Nechápu je jak se s ním mohly spolčit. Asi jim hodně platí. Když poslechnete pár takových urážek dostanete se k vratům paláce. Dva těžkooděnci kteří s jako by za tu celou dobu co jste sem vstoupili ani nepomohly najednou seběhnou z několika schodů a vytrhnou vám krále, který se mezi tím vším už probudil a začíná šilhat po okolí. Jeden z nich vezme roh a nezvykle písklavým hlasem přivolá další stráže. Doběhne obtloustlý chlapík a v závěsu za ním další 4 těžkooděnci. Nejdřív obhlédne situaci poslechne si strážného s rohem. Nějak zakmitá rukou něco k tomu dodá a v tu ránu vás obklopí 5 stráží. Král se zatím vytratil někam do dveří s tím jedním strážným který ho podpíral. Mezi ně se vecpe ten tlustší muž a povídá zamračeně. Takže vy jste tak vyřídili krále co? Tak to si odpykáte někde v severských dolech tvrdou prací. Určitě jste ani neměli v úmyslu se trápit hledáním nějakého draka a šlo vám jen o to vychutnat si na královi pomstu, co? Tobě určitě zabavil statek co? Podívá se na Michaela. A od tebe si určitě vypůjčil několik diamantů a zapomněl vrátit. Že? jeho oči sjedou na Dorina. Pak na vás kouká a pozoruje jednoho po druhém. V tom se zastaví u Narin. A co tobě udělal krasotinko? Ať je to cokoliv přece tě nemohu nechat pracovat v dolech. Že? při tom zvedne pravou ruku a přejíždí ti po tváři. Jen se usměje a pak tě silou chytne za paži a snaží se tě odtáhnout pryč. Ostatní zatím zavřete do Zé-Zé-Pé. prohodí jen a táhne Noc narin za sebou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro na mostě Harvin se už zas chce otočit a odejít pryč, ale zaslechne něco co ho zase zarazilo. Je to rána a skřípot železa, do toho slyšíš řev Dračice. Okamžitě ti probleskne hlavou že se do toho už daly a začínají z ní nekalými praktikami dostávat informace o tom nemrtvém drakovi. Pak vše utichne jen se s lítostí pokračuješ dál. Pryč odsud. Najednou ti v hlavě zazní ženský, líbezný hlásek. Jsi tu? Nevíš odkud de a tak se otáčíš všemi směry. Pak uvidíš úchvatnou scénu. Vidíš jak nádherná rudá dračice vzlétá a při tom ti hledí přímo do očí. Doslova vidíš ten proud myšlenek který k tobě vysílá. Počkej. dodá a pak trochu neohrabaně přistane na kamenném zábradlí mostu. Už jsi slyšel o tom že draci se dokáží telepaticky dorozumívat a dokonce umí v mysli druhých vyvolat různé pocity, vůně, chutě a slasti ale i bolest, utrpení, beznaděj ale nikdy jsi neměl tu možnost to sám vyzkoušet. ---------------------------------------------- Omlouvám se ale několik doufám nepodstatných věcí sem hrál za vás abych mohl spojit vaše dva příběhy. Ale myslím že i tak máte možnost se rozhodnout pro všechny možné cesty které z této situace vedou. A ostatní příspěvky posílejte už jen sobě navzájem. Ale prosím dejte pozora ať v myšlenkách nevyzradíte něco důležitého. ;-) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro na mostě Harvin se už zas chce otočit a odejít pryč, ale zaslechne něco co ho zase zarazilo. Je to rána a skřípot železa, do toho slyšíš řev Dračice. Okamžitě ti probleskne hlavou že se do toho už daly a začínají z ní nekalými praktikami dostávat informace o tom nemrtvém drakovi. Pak vše utichne jen se s lítostí pokračuješ dál. Pryč odsud. Najednou ti v hlavě zazní ženský, líbezný hlásek. Jsi tu? Nevíš odkud de a tak se otáčíš všemi směry. Pak uvidíš úchvatnou scénu. Vidíš jak nádherná rudá dračice vzlétá a při tom ti hledí přímo do očí. Doslova vidíš ten proud myšlenek který k tobě vysílá. Počkej. dodá a pak trochu neohrabaně přistane na kamenném zábradlí mostu. Už jsi slyšel o tom že draci se dokáží telepaticky dorozumívat a dokonce umí v mysli druhých vyvolat různé pocity, vůně, chutě a slasti ale i bolest, utrpení, beznaděj ale nikdy jsi neměl tu možnost to sám vyzkoušet. ---------------------------------------------- Omlouvám se ale několik doufám nepodstatných věcí sem hrál za vás abych mohl spojit vaše dva příběhy. Ale myslím že i tak máte možnost se rozhodnout pro všechny možné cesty které z této situace vedou. A ostatní příspěvky posílejte už jen sobě navzájem. Ale prosím dejte pozora ať v myšlenkách nevyzradíte něco důležitého. ;-) |
| |
![]() | "Před hradem" Jakmile dojdeme ke hradu tak si oddychnu a zastavím se. Však po schodech jde několik strážných. Krále nám vyrvou a já si s oddychem dávám oraz. Najednou nás obklíčí několik těžkooděnců. Rychle se vzpamatuji. Jsem zmatený a vůbec nevím co mám dělat. "Kruci co se děje?!" Začínám v duchu zmatkovat. Po chvilce se však uklidním. Jen koukám hlavou po ostatních zda je vše v pořádku. Jeden ze strážných se začne jen tak mezi námi procházet. Jakmile mě však osloví, tak hanebnou urážkou, tak mu ihned odpovím. "No jasně! Zabavil mi statek, zlaté doly, zámek, několik hradů, přes několik milionů vojáků. No a poté mi zabral území. Celkem asi o rozloze několika set tisíc sáhů. To byl pro mě pádný důvod ho doslova ožrat chlastem do němoty. Pak sem s ním přitáhneme aby jsme se vám udali. Kdyby nám něco takového vážně udělal, tak bychom ho hodily někam támhle do příkopu, neboho ho rovnou předhodili banditům." Řeknu velmi povzbudivým a sebejistým hlasem. Ovšem on poté začne mluvit na Dorina. "Jsi vážně zmetek. To spíš tobě něco udělal a ty se za to chceš odvděčit na nás. Ty svině!" Začnu v duchu takto nadávat strážnému. Ovšem poté začne mluvit na ženu. Nejdříve mi bylo jedno co se ženou bude. Jakmile na ni začal tak půvabně sahat, vzplál ve mě vztek. "Úchyl jeden nadrženej. Manželka mu doma nechce dát, zřejmě bude moc starej." Po tomto nápadu jsem mu řekl. "Hej ty. Nech ji být a pojď si semnou povídat. Tady Alchymista by ti mohl nejdřív něco namíchat. Aby jsi ho měl vůbec v pozoru. Jinak ti ho nezvedne ani kladka, takže na to pozor." Zahulákám na strážného, který právě odchází. Pro jistotu na něho zařvu ještě hlasitěji. "Slyšíš mě?! Tady alchymista ti může něco namíchat, jinak si moc neužiješ!" Zakřičím hlasitým hlasem. Ovšem pořád si myslím, že mě strážný neslyší. Co nejvíce z plic na něho zakřičím. "Hej ty tlustý vepři! Vrať se! Chci s tebou mluvit!" Zařvu na něho z plných plic. "Tak to jsem vážně zvědav zda přijde." Pomyslím si. Ovšem poté se kouknu na stráže. Pečlivě si je prohlédnu a řeknu. "Hmmm, pěkný hadry. Z čeho to je. Podle mě to není látky, ale nějaká jiná pitomost. A to železo. Co to na sobě máte Tohle se nosilo ještě za doby kdy hromotluci káceli stromy pěstmi. To jste vzali někde ze země ne?" Po této urážce stráží se trochu pousměji a porozhlédnu se kolem. Však mě napadne. "Všechny ty informace, co jsme získávali, jsou nám k prdu. Co mi s nimi. Můžeme teď akorát čekat až se král probere z otravy alkoholem a pak bude mít ještě kocovinu. To budeme tak dva dny v base, nebo už v tom podělaným dolu. Frajírek jeden. Kdyby si dal nějaký ten čaj, tak by nic nezkazil." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Zděšeně hledím na obrovského tvora, který nyní sedí na zábradlí mostu. Jeho velikost a mohutnost je krásná a zároveň děsivá. Bez hnutí stojím a hledím tvorovi přímo do očí. Nevšímám si okolí, i když předpokládám, že dělá úplně to samé. Dech se mi zrychlil a stejně tak i tep. A je to na mne vidět. Ano, jsem. řeknu nahlas, nehledě na to, co si myslí okolí. Čekám na reakci. |
| |
![]() | Před hradem Když dorazíme před hrad postavím se a pozoruji co se děje kolem mě a nevěřícně kroutím hlavou. Když strážný spustí urážkami, tak je ignoruji a v duchu si říkám: tahle situace se nějak vyřeší, král sám ví jak to přeci je, takže se to nějak vysvětlí. Pak ovšem jeden z nadržených strážných začne rvát Noc-Narin pryč, což se mi absolutně nelíbí, ale jsme v situaci, kdy se nemůžeme nějak vyskakovat a na strážného křičím: Ta krasotinka se jmenuje Noc-Narin, a přišla jsem dobrovolně s námi, byl bych rád kdyby jste k ní choval s citem, jako k ženě, a né k nějakému kusu masa, protože jakmile budu mít možnost mluvit s králem, všechno to co se zde děje mu řeknu, a důsledky si ponesete sám. Také je dobré vyslechnout i druhou stranu, a né hned si vytvořit nějaký špatný obrázek o situaci, kterou právě vidíte. " Pak strážný vydá rozkaz, aby nás odvedl do ZZP, to už jsem rozpálený do běla, sednu si na zem dám sekeru pod sebe a sedím a říkám: Já se ani párem volů odtud nikam nehnu, do té doby než nepromluvím s králem. Tvrdohlavým výrazem pozoruji další dění. Přitom si myslím: No tak to jsme tomu dali, přesně tohle jsem tušil, ale museli jsme jít na hrad, pánové museli pospíchat, tak jsem zvědav co oni na to. Michalel do toho šel docela agresivně, mám obavu, že se mu to může vymstít. |
| |
![]() | Před hradem ¨Konečně dojdeme před hrad a já si vydechnu.. Usměji se a otočím se.. V tom vydím stráže jak jdou k nám a nevypadají nadšeně.. Děje se něco? Zeptám se a pootočím se..za hcvíli přijdou další a nějáký tlustejšípán.. Postaví se kolem nás a začnou do nás poš'tuchovat.. Nedrbej do mě.. řeknu mu a kouknu na tlustého muže..začne rýt do Michaela a Dorina..a začne nás podezdřívat že jsme chtěli krále zabít.. Tak za prvé král se opil sám..a za druhé nemůžeme pokračovat be něj..proč by sme ho nesli asi sem..aby jsme ho mohli dorazit tady? řeknu a zasměji se nad jeho inteligencí.. pa křekne že nás pošle nškam do Zé-Zé-Pé Moc nevím co to znamená tak se jen postavím a čekám.. |
| |
![]() | Před hradem Společně s Michaelem odtáhnu krále až před hrad. Tam nás ovšem nepřívítali moc přátelsky. Co jsme taky mohli čekat, když jim tu vláčíme bezvědomého panovníka... Ovšem i mne překvapí naprostý nedostatek nadhledu ze strany velicího důstojníka. Který nejenomže se nesnaží zjistit, co se stalo, ale místo toho nás začne urážet a svůj výstup zakončí příkazem, aby jsme byli odvedeni do místního zadržovacího zařízení. Buď je ten člověk úplně blbej a nebo měl asi zrovna špatnej den a na nás si spravuje náladu. Král nám z naší situace také nepomůže, protože ho ihned odvlekli dovnitř a i kdyby ne pochybuji, že by k něčemu byl v jeho současném stavu. Ostatním se samozřejmě vývoj situace nelíbí a také to dávají hlasitě najevo. Nejvíce je ovšem slyšet Michael jehož barbarská krev ho rychle vyburcuje. A ani já leč vím, že je to marné, nemůžu zůstat zticha. Potom, co muž chytne kněžku, i ve mně vzplane vztek, který jsem se doteď snažil držet na uzdě. Né že by se mi nějak extra zalíbila, ale prostě nemohu snést pohled na to, jak někdo ubližuje něžnějšímu pohlaví. Připojím se k Michaelovi a také zakřičím na muže: Okamžitě tu ženu pusťtě! Nemáte žádné právo zatknout nás ani ji. Nesdělil jste nám z čeho jsme obviněni, natož abychom měli soud a vy se opovažujete vynášet nad námi rozsudky?!? Nejste nic jiného než podřadná špína! Však počkejte, až váš král vyleží kocovinu, tak zažádám, aby vás dal zmrskat! |
| |
![]() | hrad cestuji s nimi mlčky. Vevnitř mnou proplouvá úžasný těžko popsatelný pocit dočasného vítězství, neboť vždy když se mi podaří něco, oč mě Bůh žádal, cítím jeho přítomnost. Jeho pohled, jak mě sleduje. Jak mě amulet hřeje na hrudi i když je den a jeho moc by měla být téměř žádná, cítím jak amulet pulzuje. Samozřejmě to dám znát i zvenčí. Snažím se tvářit vyrovnaně, ale potom co málem zašlápnu malé dítě se radši začnu soustředit na cestu. já jsem trupka. Musí si o mě myslet, že jsme naprostý dementík, že ani neumím chodit a opět beze slov je pronásleduji i když, byla bych bohu ještě blíž, kdyby mi vážně tu hlavu usekli? pak dorazíme k hradu a já jen přihlížím co všechno se odehrává před mýma očima. Jsem docela otřesená. Zhnuseně semknu rty do přísné linky. já jsem tady kněžka. ta kněžka co by měla zachovat klid to se ale po mě natáhne ten prasečí rypák a svými smrdutými prsty, které naposled bloudily ani nechci vědět kde se mi sápe na tvář, a nebo spíš na to, co je z mé tváře vidět. Ucuknu abych se mohla rozpřáhnout. krásně to mlaskne. Od kněžky se právě tohle asi moc neočekává. Ehm...vystřelila sama. Je to ženský instinkt zamluvím svůj čin a dám ruce v bok. Co se týče těch blbostí z kterých jste je právě obvinil, doporučuji, aby jste si něco poslechl pokud se po mě bude sápat znova, kněžka ne kněžka, dám mu klidně i pěstí a nebo ho kopnu do míst kde to u chlapů vážně bolí (pokud tam nemá nějaký chránič) Tyto pánové pokud jsem to tedy správně pochopila za opití krále vůbec nemůžou. jen se o něj postarali když tam nebyl nikdo jiný..... mimochodem, měla jsem dojem, že právě vaším úkolem je krále chránit a doprovázet ho i když jsou ta místa pochybná a i když si to třeba sám nežádá. Dokážete si představit co by to bylo za katastrofu, kdyby tam ti dobrodruzi nebyli? Kdyby například krále někdo unesl? Dost pochybuji, že by se v tomto světě našel někdo, kdo by nevyužil takové příležitosti vydírání...a to je asi ta lepší varianta povzdychnu si lidé jsou čím dál tupější Pokud je ještě k tomu všemu pošlete do vězení, tak vám asi nedochází, že král po svém probuzení z vás udělá čtyři malý.....Měl by jste se jim za to aspoň omluvit… pak se usměji a nejsem krasotinka, ale kněžka pokud ani tohle neodměkčí a dočasně neodstraní jeho debilitu, tak se za to aspoň tiše pomodlím. |
| |
![]() | Kalghor, Braen, Michael, Nicolasius, Dorin, Narin před palácem Když šťastni konečně vyrazíte do paláce tak jak to už bývá se vám zase něco stane. Michael jako by to předpokládal a tak hned vyjede po tom veliteli. Mezitím se už začal sápat po Narin. Té ale okamžitě vyletěla ruka směrem k jeho tváři. Bohužel nebo Bohudíky se jí do cesty postavila chlupatá, špinavá ruka toho slizkého velitele. Pár vojáku se pousměje hbitosti jejich velitele a Narin se hned začne omlouvat. On se jen uchechtne a pak se do toho začnou všichni navážet. Chvíli na všechny civí jednoho po druhém pozoruje jako by sledoval každý váš pohyb. Konečně Narin ukončí rozhovor svým proslovem. On na ní pohlédne. Chvíli přemýšlí a jde vidět že jsi začal uvědomovat svoji chybu. Rozhlédne se po vojácích jako by vyřešil nějké obrovské dilema a nechtěl zklamat vojáky nebo spíš se před nimi nechtěl shodit jako nějaký pobuda, který si ani nedokáže dát jednu a jednu dohromady, Odpoví. No jde vidět že našeho krále neznáte. Je právě tak tvrdohlaví jako tenhle pidimužík. Ukáže na Dorina. Aniž něco stačíte říct zařve. Odvést! Každý voják chopí jednoho z vás. Kromě Dorina toho zvednou dva. Ať chce nebo ne prostě se nedokáže přidržet rovné podlahy. Narin se už neohroženě chytne ten chlápek a hrne se s ní směrem k paláci. ----------------------------- Předpokládám že na tohle budete reagovat tak nebudu psát dál. |
| |
![]() | Před palácem Když vojáci jdou směrem ke mě, a vidím, že to nezabralo, hrdě se postavím a nahlas odseknu: Hlavně na mě nehrab s těmi smradlavými pařáty, mám své nohy. Odseknu a absolutně se nenechám na sebe sáhnou a nahlas říkám: Tak kudy mám jít? Budu Vás následovat. Zde je má zbraň, doufám, že ji dostanu zpátky! Pod vousy tichým hlasem brumlám spíš jako myšlenky: Pitomci, pitomý... jsem zvědav čím se nám král odvděčí. Doufám, že bude rozumnější. |
| |
![]() | "Před hradem" Jakmile se mu žena pokusí dát facku, tak se uchechtnu. Ale tiše aby to nikdo neslyšel a neviděl. Jediný kdo mě mohl zaregistrovat byl strážný co stojí u mě a Braen. "Hmmm, poměrně ostrá holka. Na to, že se mi ze začátku vůbec nezamlouvala, tak se mi začíná poměrně líbit." Začnu smýšlet o ženě. Najednou se nás pokouší odvést někam pryč. "No a je to. Už to začalo. Mám se bránit, nemám se bránit. Dorin odevzdal sekeru. To vypadá špatně, teď co ostatní. Budu se bránit!" Začnu se poohlížet po ostatních a z ničeho nic prudce vytasím meč. Udělám pár kroků dozadu a začnu. "Zapomeňte na to vy podhradní krysy. Vůbec se mě nedotýkejte, nebo se vám na celou výpravu vyseru! Nedělám si prdel, nešahejte na mě, nebo budete mít u krále velký průser!" Začnu okřikovat stráže s mečem v ruce. Pro jistotu si dám do druhé ruky dýku. Pomalu postupuji dozadu. Občas se rychle podívám, zda o něco nezakopnu, nebo jestli za mnou není stráž. Již klidnějším hlasem řeknu. "Pojďte. Půjdeme pryč a vrátíme se až zítra. Nebo také pozítří a nebo taky nikdy. Vy pak budete vysvětlovat králi proč jsme odešli."Řeknu klidným a trochu výsměšným hlasem. |
| |
![]() | Před hradem Ve chvíli kdy dopadne rána, i když vykrytá, je mi jasné, že skončíme ve vězení. Dokonce i trpaslík odevzdal svou zbraň, což značně poukazuje na bezvýchodnost naší situace. A je to v prd... Asi bych se měl psychicky připravit na noc ve vězení. Odevzdaně zklopím hlavu, připraven následovat vojáky, ovšem pokud se mne někdo pokusí chytit, tak se mu vytrhnu. Nenechám ty hlupáky na mne šahat! Jenže v tu chvíly Michael vytáhne meč a hotoví se k odchodu, jako kdyby věřil tomu, že ho nechají odejít. Pokusím se zabránit vyhrocení konfliktu a uklidnit Michaela. Michaeli uklidni se. Nemáme šanci utéct. Město za námi je plné vojáků, stejně jako hrad. Neujdeme ani pár metrů a padneme s šípy v zádech! Odlož ten meč a pojď s námi. Strávíme noc ve vězení, ale až se král probudí, jistě se toto nedorozumnění vyřeší a tento muž bude potrestán. Nemá cenu přijít o život v marném boji proti přesile. Tak odlož meč a zatni zuby, budeme tě ještě potřebovat! Snažím se mluvit uklidňujícím tónem, i když ke konci se tam vloudí troška rozkazovačnosti. Doufám, že mne poslechne a zachrání si život. |
| |
![]() | Před hradem Jakmile uvidím, že Michael, vytasí meč a začne se připravovat k boji, a Braen začne zklidňovat barbarskou krev. Neváhám ani vteřinu a přidávám se k Braenovi a v klidu říkám: Ou.. ou.. ou.. Michaeli zadrž, tohle není nutné. Šetři své síly na jiné věci, tahle situace se určitě diplomaticky vysvětlí, hrubou silou se nikam nedostaneme, leda k oprátce. S vytřeštěnými oči sleduji reakci Michaela a v duchu si říkám: No jestli ten meč nepoloží, tak máme o jednoho člena miň. Ať vezme rozum do hrsti a ať položí ten meč. Tahle situace není příjemná pro nikoho zde přítomných. Taky jsem měl co dělat abych udržel v klidu mojí sekeru. |
| |
![]() | "Před hradem" Jakmile mě začne uklidňovat Braen, tak trochu uklidním svou agresi. Ovšem se znovu vyburcuji myšlenkou na vězení. "Na to ať ty podhradní krysy zapomenou. Ve vězení jsem již byl a nehodlám se tam vracet. Je to ten největší hnus co může být. Smrt je proti tomu balada nějakého Barda a navíc ti zkurvisin z vězení jsou horší než skřeti a orkové. Takový nadržený prasata a špíny. Nejradši bych tam skočil a mečem jim setnul hlavy. To samí tady těm zasraným strážným." Po velmi vulgárních nadávkách v duchu se zastavím po pomalém postupováním dozadu. "Do prdele, proč bych měl zandat meče? Zrovna jsem je vytáhnul. Nechci nikomu ublížit, ale do vězení se nevrátím. Do vězení vážně ne!" Po další myšlence se trochu uvolním a meč s dýkou trochu spustím níže, že špičky směřují k zemi. Dorin mi to také začne vymlouvat. Koukám na něho, jako by se pomátl. "Zbláznil se?! To je válečník? Myslel jsem, že v jeho krvy koluje více udatnosti." Pomyslím si velmi zklamaně. Chvíli váhám, zda mám meče odložit. Dýku rychle zasunu do pochvy. Rozhlížím se, aby na mě žádný ze strážných nezaútočil. Pomalu přistoupím ke kapitánovi a velmi odvážným hlasem mu řeknu. "Nepůjdu do vezení! Dejte si mě třeba kam chcete, ale do vezení nepůjdu, to mě radši zabijte!" Řeknu trochu panovačným hlasem. "Je mi jedno kam mě dáte, jen ne do vězení. Klidně do nějaké věže, nebo někam jinak do sklepení. Ale určitě ti zaručím, velmi ale opravdu velmi velký průšvih u krále." Poodstoupím od něho a porozhlédnu se po ostatních strážným. Pozvednu meč a otáčím si kolem své osy. při tom říkám. "Vám všem strážným, zařídím velmi nepříjemný konflikt! Poté moč skovám do pochvy. Jestli se mě pokusí strážný chytit dám mu pěstí. Postavím se mezi Braena a Dorina. Nejdříve se podívám na Dorina a řeknu. "A to jsi válečník? Já jim meč nedám teda." Poté se otočím na Braena a řeknu. "Chtěl jsem se jen vrátit ke svému kladivu a kovadlině a tyhle hovada nás zastaví. Kdyby jsem měl jedinou příležitost, zabil bych ty krysy. Ale nevím proč, dokážete mě udržet na uzdě. Jen škoda, že tu nejsme všichni." Poslední větu řeknu skleslým hlasem. |
| |
![]() | Před Hradem Když uslyším, že Michael mluví na mě, s tím že nejsem válečník na Michaela se tvrdě ohradím: To víš, že jsem válečník, ale to ví i ty strážní. A já umím bojovat i jazykem. A neboj se, budu mít hodně příležitostí, ti dokázat, že sekeru neodhazuji jen tak. Při tom si pomyslím: Téhle situace bych mohl využít. A dál mluvím na Michaela: Víš, Michaeli, okolo těchto stráží jsem před třemi hodiny prošel se sekerou skloněnou k zemi, a teď ji mám zvedat kvůli takovému nedorozumění? Víš kdyby si král neobjednal tu zelenou břečku co do dna vypil, a pak hodil čelo o krocana, určitě by jsme v téhle situaci nebyli. Při těchto slovech se koukám na velitele a dál mluvím na něj: Veliteli, vždyť ta hospoda je kousek odtud, a stráží tady máte plno, vždyť tam jednoho strážného můžete poslat a můžete zaplatit králův dluh, 30 zlatých, co tam nechal té prsaté servírce, ta by vás ráda viděla, na to vezmu krk. A určitě se dozvíte od jiné osoby co se tam stalo a proč je král v tomto stavu. Dokonce nikdo z nás ani nenapadlo sáhnout královi do kapes pro 30 zlatých! Ukazuji směrem kde ta hospoda stojí. A pak hledím na velitele s naději, že se tato situace vyřeší a pošle do hospody jednoho strážného. Při tom si myslím: Kéž by se mu v té hladomorně rozsvítilo, a uvědomil si do jaké situace nás postavil.... |
| |
![]() | před hradem bohové, už jsem si myslela, že mu to dojde, ale ne, vlasy mu asi zarostli mozek. Chudák. Dneska večer se za něj musim pomodlit...Snad bude Lunár shov pak se na mě to špinavé prase zase začne sápat. o krom ustoupím Řekla jsem ti, aby ses mě nedotýkal on si ale prostě nedá říct no dobře, uvidíš že i kněžky se umí bránit. A ne, není to zbytečné, k tomu co jim chtějí udělat, kvůli nadutosti velitele mi to přijde i rozumné použít... o vteřinu později se rozzářím víc jak vánoční stromeček. Není to světlo slunce, ale měsíce. (Pokud vyjde trpaslíkův nápad, svítim jen kratičce, pokud ne, pokračuje to následujícím:) Od obličeje a rukou obklopí celé mé tělo. Zvýším jeho frekvenci až na pálení v očích (to byl měl cítit hlavně ten strážník co na mě hrabal, protože je nejblíže) Pokud nechcete přijít o zrak, pusťte ty dobrodruhy. říkám to jako prosté varování. Pokud tak učiní světlo ztlumím dokud družina neodejde. však já si vás zase najdu pokud tak neučiní jen si povzdechnu a světlo úplně utlumím. I když nerada, jdu za strážcem připravena kdykoliv se znovu rozsvítit, když na mě bude chtít hrábnout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Bojíš se mě? Zeptám se klidně, tiše. Prohlížím si jej zářivě modrýma, velkýma očima a přemýšlím. Nemusíš se mě bát, neublížím ti! Ale ty sji se jako jediný předtím nebál, proč teď? Zeptám se ho, klidně sedíc na mostě. Nemůžu se tu zdržovat moc dlouho, aby se král nedozvěděl, že porušuji pravidla. Neboj se, cítím tvůj strach a zrychlený tep. Vážně ti nechci ublížit. |
| |
![]() | Braen, Michael, Nicolasius, Dorin, Narin před palácem -> skladiště Dorin se smíří s osudem odevzdá zuboženou starou sekeru a už to vypadá že vás odvedou. Ale když začne Michael řvát že nikam nepůjde a začne ohrožovat ostatní tlouštík okamžitě nějak zamává rukou a stráže vytáhnou lehce ošoupané ale masivní meče. Michael, Dorin a Narin v nich poznávají paladinské bastardy. Braen a Dorin ho uklidňují až skloní zbraně tak zase začne říkat že do vězení nepůjde. No vidím že jste cizinci a nevíte co je ZéZétPé. Začne se smát a vojáci se k němu přidají. ZéZétPé není vězení ale speciální zařízení kde jen prozatím zadržujeme neznámé tvory. Ve zkratce zabezpečené zámecké pokoje. A nebojte budete tam mít veškerý luxus. Jen bude zamčeno. šibalsky se při tom pousměje a chce pokračovat ale pak za ním přijde nějaký menší tvor. Někteří z vás mají tušení že by to mohl být kudůk ale nejste si jistí jelikož má na sobě hnědý plášť s kápí. Narin z něj cítí božskou auru. Není to ale aura jako by jsi čekala u takovýchhle tvorů, kteří se klaní bohovi černého svědomí, ohně nebo bohovi prázdna a šílenství. Spíš cítíš Ensi což je bůh vojny a cti, nebo možná Tawhiri, bůh větrů a bouřek nebo dokonce což je na kudůka opravdu divné Astanaal bohyně moudrosti a krásy. Jsi zmatená. Velitel se skloní kudůk mu něco zašeptá a pak z kapsy vytáhne měšec velitel na něj koukne a zakývá hlavou. Pak padnou mince ještě z nějakým lesklým předmětem do jeho dlaně a on se zase odkymácí někam za roh. Tlouštík si zasune váček do kapsy a pokračuje v tom co chtěl doříct Říká se jim sice zámecké protože měli být v zámku ale přesunuli jsme je do skladu. Dvakrát luskne prsty a ukáže na Michaela. V tom se na něj vrhnou dva strážní a snaží se mu sebrat zbraně. (píšu chtějí protože máš nějakou mizernou šanci se vysmyknout. Tak nějak vymyslím hod kostkou pokud budeš klást odpor.) Dál začne situaci řešit dorin ať pošle stráže do hospody. To dořešíme pak. Odvětí mu nesoucitně velitel a snaží se konečně chopit své trofeje, Narin. Ta ale zavře oči pár sekund se koncentruje a cele její tělo se rozzáří do běla. Nikdo nic moc nevidí a až se zase uklidní vydechne a vidíte že všichni si mnou oči a slzí jim. Nejvíc asi Michael který se nemohl díky tomu že ho držely stráže pořádně otočit dokonce tě na moment pustili ale jsi téměř oslepen a tak nemáš tušení kudy kam. A pak ten tlouštík který stál hodně blízko. Po chvíli se otřepe a pak naštvaně zařve. Odvézt! A všechny! pak si ke každému z vás stoupnou stráže odeberou vám zbraně, prohledají vás a už do vás žduchají a vydáváte se směrem k moři. (u těch zbraní to zas moc nekomplikujte prosím. Můžete se vzpírat ale stejně bych řek že se na vás o to pustilo víc stráží a stejně vám tu zbraň sebrali. :-)) Dojdete až k obrovské zchátralé budově kde zalezete do jaké si vstupní vrátnici kde sedí stařičký hobit s křivými zuby. Velitel za ním dojde chvíli si něco říkají pak položí na stul jeden zlaťák z měšce který dostal a on ho shrábne a pokývne hlavou směrem k vchodu a pokračujete dovnitř. Krom všudypřítomných beden a pytlů z vším možným a loučí po stěnách i na podpěrných sloupech které jsou mimochodem většinou vyhaslé vám padnou do oka schody nahoru kam se právě vydáváte. Vyšlapete a ocitnete se někde úplně jinde projdete chodbou s kobercem zastavíte se u jedněch dveří a on vytáhne klíč a vy jsi uvědomíte že je to ta lesklá věc kterou mu dal ten kudůk zároveň s měšcem pak otevře dveře a oni vás zavedou dovnitř. Tak vítejte ve svém přechodném domově. Pak se jen ohromě a nepříjemně zachechtá a zabouchne za vámi a vy jen slyšíte jak zacvakne klíč. Není to zas tak luxusní jak vám tvrdil tlouštík ale je to opravdu pěkné. Jsou tu velká okna z mřížemi, masivní dřevěný stůl s 5ti židlemi na kterém je mísa z ovocem a nějakým dopisem. Pak ošoupaná kuchyňka s kamny a poličkami na kterých je pár prázdných a pár poloprázdných druhů koření a bylinek. Nakonec za záclonou něco čemu by se dalo říkat koupelna s jakýmsi záchodem. Asi tu dlouho nikdo nebyl jelikož je to tu hodně zaprášené. ------------------------ Snad jste zmatení a napjatí jak tohle vyústí. Byl bych docela rád kdyby chytří tvorové mohli v myšlenkách začít trochu spekulovat třeba o kudůkovi o tom jak z tohohle ven. Nebo narin každopádně o bastardech a té záhadné auře. Snad sem zas nic neopoměl. A prosím už se trochu seznamte. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Palác Probouzíš se když tě někdo vláčí do svého hradu. Ještě o sobě moc nevíš a moc si toho nepamatuješ. Pak někdo něco říká. Ještě nemáš sílu zpracovávat tyhle myšlenky. Nakonec tě položí do měkké postele a někdo ti otírá čelo a dává ti napít vody. Chvíli co chvíli nabíráš o kapičku víc sil nakonec pořádně otevřeš oči a zjistíš že jsi ve své komnatě a vedle tebe sedí tvá osobní komorná. Snažíš si vzpomenout co se dělo za tu dobu než jsi usnul. Pamatuješ si snad jen to že jsi do sebe kopnul nějakou zelenou tekutinu udělalo se ti šoufl a vyzvracel jsi celého svého krocana. Pak si uvědomíš že máš obrovský hlad. samozřejmě si taky vzpomínána družinu a jak tě pak někdo vzal a táhnul tě. Pak tě odhodili někam na mráz a řešili něco s penězi před hospodou. Pak jsi asi usnul jelikož se tvoje myšlenky ztrácejí někde ve tmě. Když jsi to srovnáš v hlavě udělá se ti celkem dobře komorná ti dá ještě napít a říká ti. Můj nejvyšší pane měl by jste asi ještě odpočívat po tom co vás takhle zřídili. Pousměje se na tebe a pak odejde a zavře za sebou. Teď jsi sám ve své známé komnatě. |
| |
![]() | V pokojích Nechám se odzbrojit, čekajíc co bude dál. Trošku mne uklidní objasnění výrazu ZéZétPé. Alespoň nás nestrčí do smradlavé cely... Obklopila nás skupina stráží a hotovíme se k odchodu, když se objeví malá postava. Kvůli plášti se to nedá dobře určit, ale typoval bych na hobita, či kúduka. Předá veliteli pár mincí a nějaký malý podlouhlý předmět, pak zase odejde. Na to jsou odzbrojeni i ostatní a všichni jsem odvedni do pokojů ve skladišti. I když se to neobešlo bez dalších problémů. Ještě teď mám v očích lehké mžitky potom, co jsem je neopatrně otevřel a dostal plný zásah od Narinina kouzla. To mi ovšem nezabránilo si po cestě všímat věcí ve skladišti. Má alchymistá mysl zkoumá a analyzuje všechno co vidí. Možná že by se mohlo něco z toho hodit. A hle, vyplatilo se to! Všimnu si pytle se solí. To by nás odsud mohlo dostat... Když procházíme okolo pytle, jakoby zakopnu a nalehnu na něj. Přitom se snažím nasypat co nejvíce soli do mých kapes. Z pytle se zvednu s omluvami za svoji nešikovnost a doufám, že si žádný z vojáků nevšiml, co jsem udělal. Nakonec nás odvedou do pokoje a zamknou. Rychlý pohled odhalý celkem ucházející místnost, s kuchyňkou, koupelničkou a velkým stolem uprostřed místnosti. Hm není to tu až tak zlé... Počkat, copak to tu máme? Zamířím do kuchyňky a začnu si prohlížet koření. Sice moc nedoufám, že se mi podaří najít něco, co by nám pomohlo, ale člověk nikdy neví. Kdyžtak si alespoň mohu doplnit zásoby bylinek. Když skončím s prohlídkou koření, vyndám krabičku s mými alchymistickými pomůckami, dále seberu hrnec a všechnu sůl, co jsem nabral, do něj vysypu. Ostatním může připadat, že je ignoruji. Bohužel toto se mi stává velmi často. Když se pustím do práce, okolní svět pro mne přestane existovat a na některé lidi to působí špatně. Když mám všechny potřebné věci nachystány, vezmu je a přenesu k oknu, které otevřu, nakonec si ještě svleču tuniku, jíž si převážu nos a ústa. Když jsou nezbytné přípravy hotovy, pustím se do výroby. Ostatní mohou vidět, jak se sůl postupně díky jistým alchymistickým procedurám mění na lehce dýmající hnědou hmotu. Pokud se někdo z nich pokusí přiblížit, varovným gestem naznačím, aby to nedělal. A jelikož tento výrobní proces bude chvíly trvat, ostatní si budou muset na pár směn poradit bezemne. |
| |
![]() | "Před hradem, ZZP" Ihned co začne přežraný a obtloustlý kapitán vykládat co je to ZZP, velmi urážlivě si oddychnu a jakmile se to snaží vysvětlit přeruším ho. "Mě ale nezajímá, co je to nějaký ZZP." Řeknu urážlivým tónem. Ovšem vojáci to stejně začnou vysvětlovat. Jen se na ně koukám a znechuceně poslouchám. Když však domluví opět řeknu drzým tónem. "Skončili jste už?! Protože jste fakt nudný. Za tu dobu, co tu kecáte, jsme mohly být už někde támhle za humnama a získávat nový informace o drakovy a jeho "poskocích"!" Najednou přijde jaký si malí člověk, či ne člověk. Chvíli na něho koukám. "Hůů, takový malý, určitě bude taky pěkně šeredný. Hmmm bohatý!" V tom mi to dojde. "Hajzl malý. To je podplácení!" Dříve něž stačí ten prcek odejít zařvu na něho. "Hej ty malej smrade! Tohle je podplácení městské stráže, za to poneseš nemalý trest, ty malý hajzlíku!" Okřiknu malého mužíčka. Moc dlouho však nad ním nepřemýšlím, spíš se snažím zaměřit, jak utéct z ZZP. Ovšem jak můžu promýšlet plán, když tam ještě nejsem. "Tak co je s vámi vy lemry?! Ještě před chvílí jste nás chtěli zabít a teď tady stojíme jak vocasové!" Řeknu poněkud namyšleným hlasem. Ruse si založím v bok. Jednu ruku si však posunu více k rukojeti meče. Najednou je slyšet dvakrát zalouskání prstů Strážný se mě chopí. Já mezi tím uchopím svou rukojeť. Meč mi však vyrvou a snaží se mě odvést. Vzpírám se co to jde. Po tom se snažím dosáhnout na jejich meče. "Ty jedny svině! Pusťte mě nebo vám rozkopu ty vaše zkurvený držky! Do prdele pusťte mě! Ty pouliční kurvo, nešahej na mě!" Začnu nadávat a hulákat na strážníky. Ovšem jsou dva a já jen jeden. Odvedly mě do nějaké místnosti. Byla úplně hnusná. Meč i dýku mi sebrali. "Takovýhle svině, kdyby se mi ten zkurvysin tlustej postavil, nakopal bych mu prdel, že by ho ani doma pes nepoznal. Vepř jeden vykrmenej!" Začnu opět nadávat. První věc, kterou však v místnosti udělám, že se jdu podívat hlouběji, jdu prozkoumat místnost. Jakmile jsem si vše prohlédnul sednu si znuděně na židli a z hluboka si oddechnu. "Svině jedna chlupatá. Takhle, jako tihle bastardi mě ještě nikdy, nikdo nenasral. Co tohle je za dementy?!" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Jsi drak. vyřknu potichu z mých úst. Chci říct, dračice. Nikdy jsem bílou dračici neviděl. Z toho, co jsem zaslechl, jsi mohla být červená, nebo zelená. O bílých dracích toho ani moc neví. Ale musím žíct, že jsi nádherná. Mnohem víc, než jsem si tě představoval. A jsem spíše nervózní, než že mám strach. Na tohle mi určitě neskočí. Jestli je to moudrý drak... Tebe vězní král, není-liž pravda? |
| |
![]() | od paláce dál všechno úžasné a zbytečné dřív než mé kouzlo opravdu vyvrcholí tak už začne strážce vyřvávat Dobrá a pomalu zase vyhasnu a ušklíbnu se aspoň už mě nechce pro své uspokojení bez dalších protestů odcházím s družinou. Když procházím kolem kuduka, zastavím se, abych si ho prohlédla. Tawhiri..... pak na něj kývnu (přeci kněží mezi sebou- pokud nejde o znepřátelená božstva, jistě nějakou úctu mají- tak ho aspoň jakýmsi posunkem pozdravím, ať tu dělá cokoliv, je to prostě služebník bohů jako já) podivné a podivnější....ale proč ne. Jsou výjimky, které se modlí i k zcela odlišným bohům. co ho asi přivedlo na jeho víru? Ale snad jeho bůh ví co dělá.... dál jen mlčky kráčím a nevšímám si nikoho a ničeho. Možná, abych zase o někoho nezakopla. ten barbar....aspoň, že tu zdejší stráž nemá horkou krev a jisté pochopení pro hlupáky jeho rasy....Ale nemůžu mu to zazlívat. V síle dostal rozhodně víc než lidé...A nejen síle pokud se nenajde nikdo kdo by se vrhal na čtení dopisu vezmu ho do ruky pokud vám to nebude vadit, zajímá mě co je uvnitř vlastně je to výmluva, abych se mohla posadit právě včas zatnu zuby, abych se na židli nezačala kolíbat. jedno pitomé kouzlo a půl dne pěšky a nemam žádnou energii pokud tedy nikdo nic nenamítá, začnu číst nahlas obsah dopisu (což by pro mě neměl být problém) -k akci ostatních se nijak nevyjadřuji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Ano, jsem. Jsem dračice. Postřeh Mohla jsem být, ale nejsem. Jsem bílá. Bílá není úplně přesná barva. Jak tak sedím na slunci, leskne se má kůže jako duha, diamant a hladina vody. Vytváří neuvěřitelné množství barevných odlesků a celá se třpytí. Představoval sis mě? Proč? A kdopak vlastně jsi ty? Nikdo se nemusí stydět za strach. Podotknu, ale nic víc mu k tomu neřeknu. Spíš vlastní Alespoň on si to myslí. Mohla bych odletět a už se nevrátit, ale má můj medailon. |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius ZZP Na Michaelovi narážky nikdo nereaguje jen se pár stráží pousměje a něco si zašuškají. Někteří dokonce schválně tak aby to Michael viděl. Když pak dojde ten mužík a Michael ho začne zase se zuřivostí provokovat jen na něj přes kápy pohlédne a uslišíte slabý skřek podobný zasyčení. Když jde okolo Narin a ta na něho kývne. Jen se na ni podívá projede ji očima a nechápavě s lítostí a smutkem pokývá hlavou, otočí se a odpajdá zpátky za roh. Odvádějí vás do skladu a v tom Dorin koutkem oka zahlédne ve vedlejší uličce u řeky bílou dračici jak sedí na okraji řeky a kouká na někoho. Je to daleko a když chceš přece už jen zaostřit zrak abys poznal kdo to je tak do tebe drbne jeden ze stráží se slovy. Pohni! Když procházíte skladem a Braen spatří pytel se solí. Nabíráš si jednu hrst do kapsy a vše by proběhlo v pořádku ale jeden z těžkooděnců zařve. Co to tam bereš?! Přistoupí k tobě a vidí jak v ruce máš půl hrsti hrst soli. Nech to bejt!. Praští tě do ruky železným chráničem ruky. V bolestech pustíš sůl zpátky do pytle a s postrčením jsi nucen pokračovat v cestě. (kůly té ruce bych ti snížil bych ti asi o 30% úspěšnost ale i tak ti ten hod vyšel.) Alespoň že máš nějaké mizerné množství soli v kapse. To jediné tě uklidňuje, ještě že jsou tak hloupý a neví k čemu takovou sůl může využít alchymista. Tak jestli si tady pán už dost posolil svůj zubožený mozek, tak pokračujem! řekne vám již známí tlouštíkův hlas a stráže začnou zase s tím nuceným smíchem aby neurazili svého vedoucího tím že se nezasmějí jeho dalšímu ubohému vtipu. Odvedou vás tedy do pokoje, zamknou, a Braen jde míchat nějakou tekutinu a narin jde číst dopis. Je v obyčejně složen a převázán jasně žlutým provázkem a jeho text čte Narin nahlas tak aby ho všichni zřetelně slyšely. Družino zkázy. Jistě se ptáte proč jste tu a ne v obyčejném ZZP. Je to proto že z toho by vás zajisté v nejbližší době pustili a vy by jste mohly pokračovat ve své výpravě. A z jistých důvodů to nemůžeme dopustit. Společenstvo Nekrelorů. Z písma jde vyčíst že dopij je psán narychlo a jeho inkoust je na místech rozmazaný. Na konci dopisu je ještě Durnium které Narin zná jako univerzální omluvu všem bohům za konání něčeho špatného pro zachování vyššího dobra. Symbolizuje zapadající slunce: http://velda.nazory.cz/znak.png |
| |
![]() | ZZP Při výrobě poslouchám Narin. Ani mne nenapadlo, že po nás půjdou tak brzy. Musejí tu mít špehy. O důvod víc rychle se odtud dostat. Na ruce se mi postupně vytváří tmavá podlitina způsobená úderem stráže. Nejenom že pekelně bolí, ale navíc mi ještě znesnadňuje pohyb. Kdybych jen měl potřebné přísady, vyrobil bych si mastičku. Hajzl jeden, taky do mně nemohl jen strčit. Doufám, že chytne hemeroidy a do smrti si nesedne! Potřesu hlavou, abych zahnal hněvivé myšlenky. Musím se soustředit, stačí jedna chyba a mohl bych si rozpustit ruce... Škoda že té soli není víc, takhle to bude jen tak tak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kalghor pro Pomalu se začínám probouzet. Už sliším jak kolem mě někdo pochoduje. Ani nevím kde jsem. Je to ale tak pohodlné, proč bych měl vůbec ty oči otevírat? Otočím se na bok a budu spát dál a ude to! rozhodnu se a pokusím se otočit. UDělám pohyb potřebný k otočení, pak ale ucítím obrovskou bolest hlavy. Vyjeknu bolestí, otevřu oči a posadím se. Uvidím svou komornou která mě dává nepít. Dej mě ještě, rozkážu jí znovu se napiju. Pak na mě ještě něco vyhrkne, to já ale se svou bolestí hlavy moc nepobírám. Poté se zvedne a začne odcházet. Ještěnež zavře dveře na ní zařvu A zvolej mi nějakyho doktora. hafo mě bolí hlava dám ještě jeden rozkaz. Pak za sebou komorná zavře a já jsem zůstal sám. Mému tělu se však vůbec nechce hýbat a každý další pohyb pro mou hlavu je utrpení Radši počkám na někoho kdo mě poradí s tou hlavou rozhodnu se a opatrně si zase lehnu. |
| |
![]() | Cesta do ZZP, a pokoj Rázným krokem, jdu tam kam mi stráže ukáží. Zakrslého mužíka si nevšímám jen si o něm pomyslím: Co je tohle za šaška? Ten nejspíš rozesmívá pana krále Cestou krajem oka zahlédnu dračici s nějakou postavou pomyslím si: Tak to je nejspíš dračice našeho veličenstva, ale s kým tam je? S králem nejspíš ne. Ten má co dělat sám se sebou Mé myšlenky přeruší tvrdý drbanec do zad se slovy pohni. Drsně se ohradím: Buď tak laskav a nehrab na mě, něco jsem ti říkal dole před bránou. Když nás odvedou do pokoje, všimnu si dopisu a říkám: Hele nějaký dopis! Že by něco zajímavé? Nebo omluva? Tvrdohlavým způsobem se sednu ke stolu, a čekám co se bude dít dál. A přemýšlím co se stalo: Přesně jak jsem předpokládal. odzbrojí nás a strčej nás do díry. Ale tohle jsem opravdu nečekal, docela slušný pokoj. Pak se všimnu, Braen, který šel k oknu a začal tam s něčím čmudit. A hned mu drsně říkám: Prosím tě co to tady děláš za smrad? Ať je to co chce a ať máš v plánu cokoliv, počkal bych co na to všechno král!" A dál sedím s rukama překříženými u stolu s hlavou skloněnou do klína s nezájmem o okolí. Když Narin přečte dopis trochu zbystřím a vykřiknu: Tak to omluva nebyla... škoda. Nekreloři! Zase! Pak si v duchu říkám: O Nekrelorech, jsem už slyšel, a Michalel se s nimi dokonce potkal. Tak oni nás celou dobu sledovali! To je jasné! Tak už vím kde začít, jen se k nim dostat a mojí sekerou se jim podívám na zoubky!. A se zamyšlením výrazem ve tváři se postavím a začnu se rozhlížet po místnosti... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Dorin pro .... a zkouším trpasličí vlastnost. Kouknu ke dveřím, a chci zjistit kolik je stráží za dveřmi a na chodbách, prostě vše co mi moje vlastnost dovolí. To samé chci, vidět co je ve vedlejších místnosti přes zeď. A pak se pokusím kouknout směrem kde byla dračice, jestli tam něco také neuvidím (ale ten poslední pokus se zřejmě nepovede, je to daleko) |
| |
![]() | "ZZP" Jakmile se mi začnou strážní pošklebovat, jen se na ně vražedně podívám, jako bych je chtěl přímo rozseknout. "Nafoukanci!" A koukám na ně stále. Ale po chvíli přestoupí můj vražedný pohled přímo na tlustého velitele. I jeho přímo půlím svým pohledem. Nespouštím z něho oči. Pozoruji každý jeho pohyb. Pokaždé když něco udělá, od něho zjišťuji jak se asi bude chovat při boji. Kdybych měl alespoň tu nejmenší možnost se s ním utkat v šermu či v nějakém jiném zápase, určitě bych se snažil, abych ho buďto porazil a ještě lépe zesměšnil a potupil. Při cestě se někam Dorin kouká, ale když do něj strážný drbne a okřikne ho, vystartuji jako šíp. "Nech ho být! Nic ti nedělá, chceš snad aby se ti něco stalo?! Dávej si bacha mladej, aby jsi náhodou nepřišel k úrazu." Začnu křičet na strážného, ale s nenávistí se od něho odkloním a bez zájmu přejdu do jiné části skupiny. Jakmile vstoupíme do ZZP, začnu se porozhlížet. Braen se také porozhlíží. A najednou cosi polapí. Najednou se nahlas zasměji. "Chmaták!" Pomyslím si vesele v duchu. Ovšem jakmile ho strážný prudce udeřil, vzplane ve mě opět nenávist. "Neměl to sice brát, ale když je tohle vězení, tak by to tu ani neměli mít!" Moc na něj nemluvím, ale když začne narážet, vzplane ve mě ještě více vzteku. "Hele vepři, přestaň se tady do nás navážet. Sůl je postradatelná. Tady Braen má hlad a proto si vzal také sůl. Vy nás tu držíte, bez jídla, bez vody! A to má být přepychový, to bych spíš řekl, že je tohle jen trochu větší samotka. Takže se nemáte čím vytahovat." Začnu nejdříve bránit Braena a poté začnu veliteli nenápadně lhát. Posadím se na židli. Jakmile velitel odejde začne žena číst dopis. Poslouchám, do té doby, než skončí. Poté se zamyslím a začnu si opět přebírat v duchu dopis. "Nekroloté?! Ty parchanty jsem už v hospodě potka a jsou to pěkní slyzouni. Podle toho jak byly vyzbrojeni, bych řekl, že to bude velmi tvrdý oříšek a ty já nerad. Kdybych měl šanci si opět promluvit s těmi muži, neváhal bych." Dopis si poté vezmu do ruky a začnu si ho opět pročítat na konci je nějaký divný znak. Zvednu se ze židle a dopis vezmu s sebou. Pomalu přistupuji k Braenovi. "Ehm, poslyš Braene. Tady je něco divného na tom dopise, převážně ten znak. Nedokázal by jsi na to něco namíchat, aby to něco ukázalo, něco skrytého? Já jen tak předčasně." |
| |
![]() | "ZZP" Ostatní diskutují o obsahu dopisu, ale já jim nevěnuji pozornost. Právě jsem se dostal do kritické fáze, snažím se dostat hnědou čoudící hmotu do skleněných flakónků a musím to udělat rychle, protože kastrol to už začalo rozežírat. A právě tuhle chvíly si Michael vybere, aby se mne na něco zeptal. Zachytím ho koutkem oka, jak stojí už jen metr ode mne a ještě se chce přiblížit. Mě nenapadne nic jiného než na něj zakřičet: STÁT! Už ani krok, nepřibližuj se! Kdyby se totiž nadýchal výparů stoupajících z mého výtvoru, neskončilo by to s ním moc dobře. Tunika sice mů výkřik tlumí, ale snad zní dost hystericky, aby ho donutil se zastavit. |
| |
![]() | pokoj dočtu dopis a prohlédnu si znak na konci to mi moc rozumného vysvětlení nedává, ale vám jistě ano. jen by mě zajímalo čím jste si rozhněvaly kněží, že se na tom taky podílí zvednu dopis a poklepu na znak omluvy po očku sleduji všechny ostatní a vlastně je mi jedno jestli mi někdo odpoví. Můj úkol není dělat jim přítele- i když i to by asi zjednodušilo mou práci, ale oddálit jejich životy od smrti. Což se zatím daří Ehm...pane alchymisto....Vím že vaše umění vyžaduje spoustu soustředění dopis položím na stůl a zvednu se s dovolením dřív než se stihne Michail pořádně přiblížit, zatarasím mu tu možnost vlastním tělem Možná by prve nebylo špatné něco udělat s vaší rukou. Alchimie vyžaduje obratnost, kterou s tím zraněním ztrácíte a já nechci vyletět do vzduchu i když by mě asi můj bůh chytil. Ne- nebojte se, takové výpary mi opravdu neublíží bez tak ruku musí trochu šetřit. Stoupnu si k němu tak abych mu nepřekážela a zároveň obě své dlaně položila nad jeho zraněnou ruku. Z dlaní začne vycházet jemná, měsíční záře. přináší sebou podivné teplo a taky dost dobře cítíš, že to tvé ráně pomáhá. Pokud budeš nepřístupný a nepustíš mě k sobě, počkám až fáze tvého hokus pokusu bude v trochu volnější fázi, kdy mě k sobě pustíš. |
| |
![]() | "ZZP" Michaela zastaví Noc- Narin a sama si stoupne vedle mne. To máte tedy pravdu, ale to, že na mne mluvíte, mi rozhodně nepomáhá... Nabídne mi ošetření ruky. Ruka musí počkat, dokud to nedodělám. A nebojte se, tohle nemůže vybuchnout. Ty páry opravdu nejsou nejbezpečnější, ale to je váš problém, já vás varoval. Vyhuhňám skrz tuniku. Ošetření přijmu, až budu s prací hotov. |
| |
![]() | "ZZP" Jakmile si přede mne stoupne žena zuřivě se na ni podívám. Branen začne něco říkat, ale přes jeho kapucu a ještě přes ženu není nic slyšet. Dívám se upřeně na ženu a nasadím zuřivý pohled. "Co se sem míchá! Jednou něco zkusí, že mě málem zabije při srážce a pak mě málem připraví o jednu z mou nejcennějších vlastností a to o zrak. Co se do nás vůbec míchá, já jsem to s ní na ulici vyřešil. A pokud vím narazila do mě a ostatní ji přizvali já ne. Sám jsem ji neoslovil to ona oslovila mě, tak vůbec nechápu, proč se sem mezi nás míchá. A ten dopis vůbec nemusela číst, také se jí netýkal." Při těchto myšlenkách se upřímně dívám na ženu. Trochu se nadechnu a zvýšeným hlasem řeknu. "Dovolíš?! Ta tvoje žádost může vydržet, ale mi tu máme tak trochu práci. Jakmile tě král propustí, budeš moct odejít tam odkud si přišla." Řeknu ženě trochu nevlídným hlasem. Zlehka ji odstrčím dál od Braena. Moc se k němu také nepřibližuji. Něčím tam čudí a já vážně nevím čím a taky nevím proč. "Hou, to je teda něco. To chci vědět k čemu bude to co míchá." Držím tak trochu ženu dál ode mě i od něho. |
| |
![]() | ZZP Chvíli postáváme před hradem a očekávám s ce bude dít.. Začíná to vypadat na dorbý konec ale Michael se neudrží a začne nadávat.. Kristapána.. řeknu si v duchu a podívám se na reakci tloušťíka.. Přez všechny ty narášky na něj musím říct že se hcová celkem dobře.. Nemám v sobě tak velký vztek a ani se nechci tak nahlas projevovat.. Proto jen stojím a koukám se po tlouštíkovi.. Za hcvíli se kolem nás rozzáří bílé světlo které je až "oslepující" Má reakce je překrití očí rukávem.. Po tohmle zásahu Narin Tloušťík rozhodne o odebrání zbraní a ostatních věcí.. Po chvíli odzborjeni jdeme jako vězni k ZZP.. Stráži semnou jednají jako s kusem hadru a to se mi obravdu nelíbí.. Přestaň do mě žduchat..! řeknu jendomu už zkoro naštvaně.. Po chvíli odjdeme k větší budově u které sedí nějákí chlapík s křivími zuby.. Tloušťík mu hodí zlaťák a jdeme do vnitř.. Dveře sou otevřeny a ja vidím místnost ve lteré budeme přebívat..všichni. Ou.. je jediné co vidám když nás tam tlouštík vžduchne a práskne za námi dveře.. Dojdu k oknu a chci zjistit jaká je to výška.. Oknem to zdřejmě nepůjde.. řeknu si spíše pro sebe.. Pak ale uslyším rozruch za mnou..moc jsem to nevnímal jenom teď viudím Michaela Narin a Braena.. Pišel jsem o něco? zeptám se když jsem je nevnímal.. |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius ZZP Braen přelije doutnající hustou hnědou hmotu do skleněného flakonku a nechává ji pár minut odležet. Mezi tím Narin použije svoje kouzlo a základně ošetří Braenovu ruku. Pak ještě projede očima skleničky s bylinkami a kořením. Vidíš tu tituly jako pepř, hobití listní, Svižník, pak pul sklenice s odtrženým nápisem a několik prázdných sklenic jako jsou sůl, aloe nebo kořen netýkavky. Dorin me zím vyjeveně kouká do zdi jako by stratil myšlení a utápěl se ve vlastním pohledu. Nakonec Braen začíná s další obtížnou fází a to je destilace a přidání druhé poloviny magické esence. Po tom už jen chvíli odležet a lektvar je hotov. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ZZP Zamrkáš, Zavřeš oči pak jako by něco přepneš v hlavě a když je otevřeš vidíš jiný pohled na svět. Jako malý jsi tohle miloval. Nejdřív koukáš kolem sebe pak se pokoušíš zahlédnout něco v obrovském skladu. Zaujali tě především rubíny které sou skoro pod vámi. Pak ale zaostříš něco v místnosti pod vámi. Je to pět postav. Dvě z nich v popředí jsou v kápi. Pak rozeznáváš menšího elfa a před nimi sedí dva trpaslíci. Rozeznáváš je. Jeden na tebe dokonce občas pokukuje s smutným výrazem. Jeden v kápi něco horlivě vykládá. Pak máchne na elfa a ten začne kreslit na zeď nějaké znamení. Když na tu zeď zaostříš své infravidění můžeš si všimnout že ta zeď je pokreslená nejmíň tuctem těch znaků které jsi zahlédl v tom dopise. Po chvíli pečlivé práce tam přibil i další stejný znak. Muž v kápi jen mávne rukou ten druhý vyrazí a vidíš jak připoutává k protější stěně řetězy a následně zamyká okovy k rukám obou trpaslíků. Teď tam visí jako otroci ale můžeš jim vidět do tváře. Teprve teď ti došlo že to jsou ti trpaslíci s kterými jsi povídal v hospodě. Jsou to ti kteří ti tenkrát poradili vše o nekrelorech a zásobovali tě informacemi. Že by za to teď pikali? |
| |
![]() | ZZP ach. natvrdlý když mi Braen odpoví, jdu si sednou dobrovolně, dřív než do mě Michael začne šťouchat. Možná ti ještě nedošlo barbare, že už jsem odejít mohla a zůstávám protože tu nejen budu užitečná, ale protože mám svůj úkol...ale to už jsem říkala řeknu hlasem jako by bez emocí. Dál Sedím mlčky a když alchymista přestane kutit, hnedle jsem u něho a léčím mu ránu. Když pokračuje v experimentu chvilku ho sleduju nejsem nějak nápomocná? pokud ano, pomáhám jak se dá. jinak si zase sednu a ani nedutám. kdo ví co se mi honí a nehodí hlavou... takže mi neodpoví, fajn, asi se budu muset zeptat sama přesunu se do kouta ehm...můžete na mě chvilku nemluvit a nesahat prosím? bohužel tu asi není nikdo kdo by to pochopil, tak snad slova postačí. Kleknu si a začnu se modlit. vím že na to není vhodná doba a teď obracíš hlavu na úplně jinou stranu Lunáre, ale až se podíváš i tímhle směrem, ráda bych dostala nějaké vysvětlení co by třeba i přiblížil víc můj úkol -vysvětlím mu situaci a vše co se stalo a pak tradiční závěr a tradiční konec. takže tam tak moc dlouho ani nesedím |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Ano, představoval jsem si tě. Těšil jsem se totiž na naše setkání. Doufal jsem však, že bude více... začnu přemýšlet nad následujícími slovy. ... soukromé. Přeci jenom, tohle je dosti veřejné místo. Zkončím větu a přistoupím blíže. Mohu se tě dotknout? zeptám se, ale nečekám na odpověď. Co tím myslíš, že tě vlastní? A jak ti mohu pomoct se odtud dostat? |
| |
![]() | ZZP Promnu si ošetřenou ruku. Děkuji. Pak začnu s destilací, což je jedna z konečných fází. Brzy bude hotovo... Na Narinu otázku jen zakroutím hlavou. Jsem vám vděčný za vaši nabídku, ale není třeba. Proces bude brzy hotov. Připravím si další část esence. Mohl bych vyrobit ještě pár dalších věcí. Ale radši s tím počkám, až budeme někde v bezpečí. Bůh ví, co s námi chtějí udělat. Na krále není spoleh, takže se odsud musíme co nejrychleji dostat. Alespoň si můžu nabrat pár přísad. Opatrně přidám druhou polovinu esence. |
| |
![]() | Když stojím uprostřed místnosti, přibližně 5 minut se upřeně dívám do země. Vypadám, jako kdybych něco hledal... Po menší chvilce své ruce svírám v pěst a najednou se začnou třást a slyšíte jen takové cinkání kovů z mého pásku, který mám kolem kalhot. Třes je tak neovladatelný, že se začnu třást celý a postupně třes zesiluje, kolem úst se mi objevuje bílá pěna, kterou se nesnažím utřít do rukávu. Pak najednou vší silou zařvu, řev je tak silný, že zřejmě se všichni leknou, rodným trpasličím jazykem: „Tah nor! Dry pacharasonoro! Áaaa....“ Rozeběhnu se ke stolu, který převrhnu, bez ohledu co je na stole a co nebo spíš kdo je u stolu, pak v rychlosti beru do ruky dřevěnou židli, která se svalila, jak jsem odhodil stůl a běžím přímo proti dveřím, kde židli doslova roztřískám na malé třísky. Když se mě někdo pokusí zastavit, slovy nebo násilím tak okamžitě zjistí, že neuspěje. Když vidím, že po marném útoku na dveře stále drží, odběhnu dál, a rozeběhnu se proti nim, a snažím se je vyrazit hlava nehlava. Tento pokus opakuji ještě několikrát. A po chvilce marných pokusů dveře vyrazit, se svalím, jako kus balvanu u dveří kde bez jakýchkoliv slov zírám vpřed do prázdna. Když mě někdo začne oslovovat, na nikoho vůbec nereaguji a jen sedím a pořád hledím vpřed do prázdna. |
| |
![]() | ZZP Koukám na ostatní ale nikdo asi nemá tu chuť mi odpovědět..Braen a Narin stojí u okna a o něco se pokoušejí.. Dorin stojí v prostřed místnosti a čučí do země a Michale pouze přikukuje s něčím v ruce.. Zhluboka vydechnu a také přikukuji co to vůbec Braen s Narin tvoří.. V místnosti začne něco cinkat a být slyšet.. Pootočím se a celý se zatřesu když se místností proline drsný trpasličí výkřik.. Pře záda mi přeje mráz a Dorin se rozběhne..převrátí stůl,rozbije židle a asi 3x se rozběhne proti dveřím..pak se sesune na zem a jako omámený tam leží.. Je ti něco? Zeptám se ho a dojdu blíže..podívám se na něj a nevypadá moc dobře.. Slyšíš mě? Zeptám se a zamávám mu rukou před obličejem..ani se nehne.. |
| |
![]() | ZZP Proces výroby je téměř u konce. Tak teď už to stačí jen předestilovat a nechat odležet... Vezmu skleněnou trubičku se sítkem uvnitř a velmi pomalu skrz ni prolévám tekutinu. V pozadí se ozývá nějaký hluk, ale já si ho nevšímám. Mám důležitější věci na práci. Jenže nejsem ani v první pětině, když se ozve strašlivý řev, který mne donutí reflexivně sebou trhnout. Jen taktak stačím pohnout zápěstím, aby hnědá tekutina nevytekla na parapet. Uff, to bylo těsné. Kdybych se toho nadýchal... A v tu chvíly se ozve skleněné "křup". V neblahé předtuše se podívám ke svým nohám, kde uvidím ležet skleněné střípky obklopující jemné sítko. NÉ! Zatímco jsem se pokoušel zabránit tekutině, aby se vylila z baňky, odložil jsem trubičku na parapet. Ta se díky úhlu sklonu začala kutálet, spadla přes okraj a rozstříštila se. NÉ! Do kravského lejna! TY TUPÝ TRPASLÍKU! Víš co jsi právě udělat?!? Všechno jsi zničil! Servu si z obličeje tuniku a otočím se do místnosti. Se vztaženou rukou a ukazováčkem jako hrotem meče, jdu pomalu k trpaslíkovi ležícímu na zemi. Mé tělo se třese vzteky a z pusy vyletují nadávky. Ty imbecilní lilipute! PROČ? Proč jsi to udělal? Co tě u všech zlých bohů vedlo k tomu činu? Celá moje práce přišla vniveč, kvůli tvému vřískotu! Zastavím se až úplně před ním, zvrchu se na něj dívám a kdyby můj pohled mohl krájet, zbyly by z něj jenom centimetrové kostičky. ODPOVĚZ! Proč jsi to udělal? Hlas mi nepříčetně přeskakuje a i když se neuchýlím k fyzickému násilí, stejně vypadám, jako bych se zbláznil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Ne vždy si můžeme vybrat náš osud a ani náhodné setkání. Zasměju se, moc jako smích to nezní, lidé kolem si vyměnili zděšené pohledy. Jistě, posluž si. Natáhnu k němu křídlo. Král má nejspíše pocit, že jsem jeho velký, přerostlý lítací pes. Má něco co patří mě a do té doby nemůžu zmizet nadobro. Pochybuji o tom, že mi můžeš pomoci. Jak rychle zvládneš utíkat? Chtěl jsi soukromé setkání. Poletím na planinu v lese. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Moc rychle ne. Spoléhám se spíše na svoje schopnosti, než na svoje tělo. Ale něco by se určitě dalo vymyslet. Jestli poletíš na planinu, budu tě následovat. řeknu a ještě jednou tě pohladím po křídle. Povrch tvého těla je jistě drsný, ale zárovň mě naplňuje jakýmsi teplým pocitem. Leť. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Dobrá, počkám tam na tebe. Stáhnu křídlo zase k sobě a přikrčím se. Mohutně se odrazím a vyletím do vzduchu. Opět mě naplní úžasný pocit z létání. Synchronizovaně máchnu křídli a létám. Prolétávám se pomalu, stejně než tam doběhne, budu tam dřív i když budu dlouho hloupnout ve vzduchu. Uvědomím si, že mám docela hlad. Vyletím vysoko do vzduchu a pak prudce střemhlav letím dolů. Najdu si nepříliš velkou srnu, kterou chňapnu a letím zpět nahoru, až doletím k planině. Srna je již mrtvá a já se pustím do žraní. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Jak dračice mávne křídly, proud vzduchu mě srazí na zem. V zápětí se zvedne oblak prachu a dračice mi tak zmizí z dohledu. Když se prach konečně usadí, vidím už jenom malou tečku, tak letí po obloze. Stále však předpokládám, že vím, kterým směrem míří. Zvednu se na nohy a vydám se tím směrem. Nikam nepospíchám, abych nevzbudil příliš velkou pozornost. Jakmile vykročím z bran města, přidám trochu do kroku. Namířím si to směrem k lesu, tím směrem, kterým jsem viděl dračici zmizet. |
| |
![]() | ZZP Sedím tiše na židli a pohupuji nohama když kolem náhle proběhne zuřící horda tuku v podobě trpaslíka. Stěží stihnu uskočit, ale s židlí to dost dobře nejde, takže sice poskočím dozadu, ale v zápětí se převrátí jak židle tak já. Když zvednu hlavu abych se podívala jakou katastrofu ten histerák způsobil, uvědomím si, že mi kápě spadla. Rychle si jí zase nandám, ale těm všímavějším asi neunikl můj podivný vzhled. (přesně jako na ikonce, to uprostěd čela není bílé smítko na vaší obrazovce, ale perleťová kapka) vstanu a z trochu zděšeně semknutými rty se dívám jestli ta věc co právě rupla Braenovi na zemi nebyla nějak výbušná. Oddechnu si a vypravím se mezi muže napřed se rozpřáhnu abych dala Braenovi pohlavek a tím ztlumila jeho řev Copak si slepý? Jen mu přeskočilo, stěží si to vůbec bude pamatovat. jestli máš ještě nějakjou sůl, pomůžu ti pak aby to netrvalo tak dlouho, ale tím, že tu budeš pořvávat nikomu nepolepšíš. pokud sůl nemáš najdeme jiný způsob jak odtud pak si kleknu k trpaslíkovi a udělám něco co by asi odstraní ani nečekali a to to- že ho obejmu. Za chvilku je viditelná má klidná aura a začnu ho léčit (pokud existuje nějaký způsob, pokud ne, budu se ho snažit uklidnit jen tím, že bude v jeho přítomnosti má klidná aura) |
| |
![]() | Jak tupě zírám do zdi, najednou ucítím příjemné mražení, které mě probere z amoku. Zhluboka se nadechnu, a ucítím jak mě Noc-Narin objímá a pak roztřeseným hlasem jí povím: „Mockrát děkuji, má sekera bude stát vždy při tobě!“. Pak Noc-Narin jemně a s citem odstrčím, a postavím se a kouknu na Braena, který na mě míří prstem jako s nějakým mečem a spustím na něj: „Možná až zažiješ bitvu, jakou jsem prožil já, tak budeš mít zřejmě stejné depresivní stavy. Bylo to tenkrát, kdy někteří chamtiví trpaslíci dolují své Dómy příliš hluboko než by měli, v touze zbohatnout, víc než je zdrávo, kolikrát narazí na skryté bestie, které čekají, až je někdo probere k životu, a boj s takovou bestií ti opravdu nepřeji. Když pak kolem tebe budou létat hlavy tvých bratrů a jejich střeva ti budou viset na ramenou jako nějací hadi, a ze stropu na tebe bude pršet krev… Boj byl prohraný, jen pramalá hrstka nás přežila včetně mě. Těžce nesu bezvýchodné situace a mučení trpaslíku ze stejné země ze které pocházím. “ Líčím a vysvětluji svůj zážitek Braenovi, který jsem před pár lety zažil se svým otcem ve své rodné zemi. Pak se seberu a zuřivě hledám dopis, který četla Noc-Narin. Když ho najdu, otevřu ho a prstem ukazuji na znak, který je na konci dopisu nakreslený, ještě se mi ruka docela třese a říkám: „Nerkolové, ty parchanti jsou tady“ Ukážu směrem do země, jak jste si mohli předtím všimnout, stejným směrem jako předtím, když jsem koukal do země, vypadám, jako kdybych se zase pomátl, ale teď ruka ukazuje jistě. A dál pokračuji tichým hlasem, aby mě někdo jiný neslyšel, ve vysvětlování: Když jsme byli v hospodě, mluvil jsem s Grotherem a Kralinem, a ty mě vysvětlili, že ty dva co se s nimi Michael v hospodě málem utkal, jsou nějací Nekrolové, kteří najímají vandráky a zabijáky aby za ně udělali špinavou práci, a když jde o velkou věc, tak se angažují samy osobně. Prý dokonce zabili nejvyššího soudce, a za to starej Ritchin zaplatil pěknej balík, aby osvobodil svého syna. A teď Grother a Kralin jsou přikováni k řetězům, a Nekroloři, jim tam malují tyhle znaky na zeď a vyptávají se zřejmě na informace, které mi dali, a je mi jasné že vědí, že jsem tady a až s nimi skončí, otevřou se tyhle dveře, a bez jakékoliv šance na obranu nás tady umučí k smrti, jen proto, abychom nepokračovali ve výpravě. Pak ukazuji na dveře, ve kterých očekávám příchod Nekrolů. Pak se rozhlédnu po místnosti, a hodnotím mnou způsobené škody, a když vidím, že Braenův pokus o vyrobení něčeho cosi pro mě záhadného byl zmařen, díky mému běsnění znova promluvím k Braenovi: Je mi líto, že nevyšel tvůj pokus, moc mě to mrzí, udělám vše co je v mých silách abych odčinil mé běsnění, ale hlavně musíme vymyslet, jak se odtud dostaneme. Po těchto slovech skloním hlavu k zemi, a čekám na reakci ostatních. |
| |
![]() | ZZP Tyčím se nad trpaslíkem a nadechuji se k dalšímu výbuchu hněvu, nad jeho totální ignorací mé osoby. Co si o sobě vůbec myslí? Když tu mne někdo zezadu udeří do hlavy. Rozhozený neočekávaným útokem se otočím a vidím Noc- Narin, jak se prosmíkne kolem mne a přitom mne ještě hubuje. Další husa co si myslí, že spolkla všechnu moudrost světa! No TO je moc pěkné, že mi pomůžeš! Ale i kdybych měl po kapsách tunu soli, k ničemu by mi to nebylo! Díky tady tomu pomatenému chudáčkovi se mi podařilo rozbít filtr. Takže už žádná pomoc není potřeba! Prudce se od nich otočím a začnu rázovat po pokoji. Sakra, kde teď seženu nový filtr? Pak se Dorin probere a začne mi vykládat o nějakých bitvách a příšerách. Zastavím se a znovu se na něj zahledím. Již trochu mírnějším hlasem mu odpovím. Mne ale vůbec nezajímá, jaké masakry jste zažil. Upřímně je mi to úplně ukradené. Já žiji přítomností a když vy se nedokážete odprostit od minulosti, tak je to váš problém. Jenže mi silně vadí, když do svých psychických problémů zahrnujete i ostatní a komplikujete tím jejich životy. Takže bych byl velmi rád, kdybyste se pro příště ovládnul a neiritoval nás tím! Když domluvím, dál poslouchám jeho výklad o tom, jak nás budou mučit a jak musíme rychle zmizet. No samozřejmě že musíme rychle pryč a kdybyste se nechoval jako naprostý šílenec, nejspíš bychom už byli na půl cesty ven! Můžete si pogratulovat, právě jste zmařil naší nejlepší šanci, jak odtud utéct. Skloním hlavu a prsty pravé ruky si stisknu kořen nosu, jako kdyby mne bolela hlava. Musí být nějaké řešení téhle situace. Vždycky je. Mám necelou hodinu, než se to zcukne. Kdybych tak jen našel daší skleněnou trubičku, nebo cokoli kam bych mohl položit sítko a dokončit filtraci... V náhlém popudu se vydám ke skříňkám a začnu je systematicky prohledávat. Hledám podlouhlý skleněný předmět, se zúžením a zároveň dost široký pro sítko. Například přesýpací hodiny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Most -> Mýtina Safirela se poměrně neobratně odrazí od mostu a nohou zavadí o věž paláce a přitom shodí několik tašek na zem. Safirela hází 10tinkou na to jak moc trefí nebo netrefí. :-) 1-2 trefí Harvina. (1: -1život, 2: -2životy.) 3 Harvin vykryl ránu rukou. Má jen několik odřenin. 4 trefila jsi kolemjdoucí dítě. Kluka který se svalil na zem a brečí. 5-10 nikomu se nic nestalo. -------------------------------------------- Až hodíš tak napiš do diskuze. A rovnou pište dál. Pokud se nic nestane. Tak odepíšu hned. ;-) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Most -> Mýtina Safirela se poměrně neobratně odrazí od mostu a nohou zavadí o věž paláce a přitom shodí několik tašek na zem. Safirela hází 10tinkou na to jak moc trefí nebo netrefí. :-) 1-2 trefí Harvina. (1: -1život, 2: -2životy.) 3 Harvin vykryl ránu rukou. Má jen několik odřenin. 4 trefila jsi kolemjdoucí dítě. Kluka který se svalil na zem a brečí. 5-10 nikomu se nic nestalo. -------------------------------------------- Až hodíš tak napiš do diskuze. A rovnou pište dál. Pokud se nic nestane. Tak odepíšu hned. ;-) |
| |
![]() | "ZZP" Jakmile se strhne nějaký humbuk jen se poohlížím co se to děje. Trpaslík zešílel a začal kolem sebe házet s věcmi. Dříve něž zvrhl stůl odstoupil jsem raději dál ke dveřím. Ovšem blížil se ke mě a u pusy měl jakou si tekutinu. Ze začátku to divně vypadalo, ale byly to sliny. Chvíli na něho hledím. "Jo! Tak tu máme cvoka. No supeeer. To jsem zvědaví, do čeho se zase namočíme. Fakt, tady s tím úkolem samí oplétačky." Najednou je slyšet, jak něco křehkého dopadne na zem a rozbije se. Chvíli nemluvím a poslouchám. "To znělo divně?! Šlo to ze zadu." Pomalu se otočím a vidím Braena. Doslova z něho srší vztek. Pohlédnu na zem a tam malinká lahvička. "No a je po ptákách." Řeknu vtipálskám hlasem. Ovšem jakmile zbystřím, že se blíží odstoupím raději dozadějš co stál Dorin. Braen začne křičet a nadávat. "Vychovaný. Škoda, že nepoužívá stejně hezký slova jako mi Barbaři. To je teprve něco." Najednou vidím jak žena udeřila Braena. Doslova mi spadla huba. Koukám na to, jak na mou první zbraň. Vyjevený a vyděšený pohled. "Dobře vy!" Řeknu směrem na Braena a ženu. Kouknu na Dorina a je vidět, že se ze svého záchvatu vzpamatoval. Začne mlít nějaký keci na Breana, ovšem mě jejich hádka moc nebere, ale ten filtr mě mrzí. Pomalím krokem se blížím k rozbité nádobce. Skloním se a začnu lehce a opatrně sbírat střepy. Druhou rukou postavím stůl a střepy dám na něj. Dorin začne mluvit tichým hlasem o těch mužích v hostinci. Zaostřím co nejvíce můj sluch na to co říká. Pomalu se k němu blížím a co nejvíce se zaposlouchávám do jeho mluvy. Ukáže na místo kde stál. Můj pohled se ihned zamířil na místo. Sám tam ukážu a zeptám se ho. "Tam? Tak co jsi stál?" Zeptám se ho velmi zvědavým hlasem. Rychlím krokem jdu k tomu místu. Nejdříve zkoumám podlahu. Pak začnu lehce podupovat, jestli náhodou něco neuslyším. Začnu stále víc a víc dupat levou nohou. Né však tolik silně, aby nás slyšeli strážní. |
| |
![]() | Když Braen dokázal, nevěřícně na něj hledím. A v klidu reaguji na jeho připomínky, potichu aby mě nebylo moc slyšet : Ha, takže já vás tady tímto stavem komplikuji život! Docela upřímně se zasměji a dál pokračuji Braene! Myslel jsem si, že jste větší kapacita, ale vždyť nedokážete ani v ruce udržet své nádobíčko! A vůbec nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby se váš pokus nepovedl! Vy jste vzal naše životy do své ruky, aniž by jste řekl někomu co máte v plánu a za lubem, jen se seberete a jdete se si něco šmudlit k oknu! Otočím se na Noc-narin a říkám ji: „Odpusťte mi tento výraz“ A pak se podívám po ostatních a říkám: „Teď pozorně poslouchejte!“ A dál pokračuji na pana Braena Vedle takového „člověka“ nehodlám bojovat, protože nevím, kdy svým jednáním ohrozí mě a zbytek družiny! Ono by stačilo na začátku, když jsme sem přišli se podělit o své plány, a možná bych se nedostal do stavu v jaké jsem byl před pár minuty! A ještě mi řekněte, vy víte něco o těch Nekrolorech a o tom drakovi? Doufám, že co mi řeknete, bude víc, než jsem před pár minuty řekl já. Nebo si tady hrajete na pana záhadného, který dělá, že něco ví! Až se konečně dozvím, proč budu nasazovat svůj krk, jsem pro, společně vymyslet nějaký plán útěku, a podělit se o informace, které se týkají výpravy, na kterou jsme vyrazili všichni společně, kde nebude místo pro sólisty álá Braen! Docela v rozhněvaném postavení dokončím svůj monolog. Pak uslyším Michaela, jak se ptá, kterým směrem jsem ukazoval a potichu mu říkám Jestli hledáš tajnou chodbu, pokoušel jsi ji najít??? Já jsem se o to nepokoušel. Takže nevím, jestli tady je! Ty trpaslíci, jsou o patro níž v druhé místnosti ve skladu. Po těchto slovech čekám dál na reakci, ostatních. |
| |
![]() | ZZP zavrtím hlavou a odtáhnu se od trpaslíka sama Nic jsem neudělala, to vaše silná vůle... banda tupců uvádí.... otočím se na Braena posloucháš se co říkáš? Nevím jaký mezi sebou vy všichni tady máte vztah, ale je rozdíl když se někdo dožije pětseti a další jen padesáti... ale něco takového prostě nemůžou pochopit povzdechnu si a dojdu k židli- samozřejmě jí nejdřív převrátím do původní polohy než se na ní posadím. pak se zadívám na dveře jestli nás poslouchají, musí to být určitě zábava...mám plán. mohla bych je zase oslepit až přijdou. ale jak jim to říct, aby to tihle ti pochopili? A navíc...mám dostatek sil to kouzlo zopakovat? nic neříkám- nemá to totiž cenu a jen čekám kdy se dveře otevřou. tihle by chtělo nějaký zázrak. Opravdu by mě zajímalo proč si proti sobě i poštvali tak mocné bohy, ale nevypadá to, že by tu byl někdo takový kdo by to udělal schválně. Nikoho s temnou duší necítím...ale dostatek hloupých tvorů tu na to je... |
| |
![]() | ZZP Prohledáván kredenc, když se do mne zase pustí trpaslík a osočí mne, že jsem všechny ohrozil. JAK SI TEN MALEJ...?!? Ne uklidni se, tohle nemá cenu. Je jasné, že ten trpaslík je úplně tupý a k rozumu by ho nepřivedla ani rána kladivem. Nepřeruším svou činnost a povýšeným hlasem reaguji. Tak zaprvé jsem vás ničím neohrozil. I kdyby se mi povedlo rozbít, díky vaší pomoci, všechny mé nástroje, tak by se výpary rozptýlily ven oknem. Za druhé, vy nemáte vůbec co mluvit o ohrožování skupiny. Bůh ví co se ještě přihodí a když budete při každé příležitosti ječet a mlátit do všeho kolem sebe, nejspíše brzo všichni zemřeme. A za třetí, nikdy jsem neneznačil, že o Nekrolorech vím víc než vy, nebo ostatní. Jestli vám moje chování připadá tajemné, tak to jste moc tajemných lidí ještě nepotkal. A o svůj plán bych se s vámi jistě podělil, ale až potom, co bych dokončil svou práci a ověřil si, že to bude fungovat, protože jinak by to bylo naprosto bezpředmětné. Možná že nejsem zrovna týmový hráč, ale alespoň se nesesypu kvůli každé hlouposti. Víte myslel jsem si, že bojovníci něco vydrží, asi jsem se mýlil. Argumenty Noc- Narin ignoruji, protože jsou ještě hloupější než trpaslíkovi. Koutkem oka si všimnu Michaela, jak podupává uprostřed místnosti. Nemyslím si, že by bylo zrovna nejchytřejší schovat tajnou chodbu uprostřed místnosti v podlaze. Ale co, aspoň se snaží pomoct... Zavřu kredenc a začnu prohledávat další skříňku. |
| |
![]() | ZZP Když Braen domluví, neváhám ani vteřinu a začnu prohledávat místnost z druhé strany, hledám předmět podobný té rozbité trubičky. A dál mluvím na Braena: Ne vy jste nenaznačil že víte víc, ale vaše ignorantské chování to řeklo za vás! O to jestli by se výpary rozptýlily u okna, vy pouze spekulujete, protože to na 100% nevíte. Zajisté nebudu plýtvat své bojové schopnosti pro takového ignoranta jako jste vy Braene! Pche, namyšlená lidská rasa, udělá víc škody než užitku, díky svému jednání. Přesně jak je psáno v kronikách. pche. Pak se pootočím na pánbíčkářku Noc-Narin, a pravím: To sám? Ale stejně děkuji za vaší snahu, jako jediná s Nicolasiusem, jste se snažili. Ještě jednou se omlouvám za můj stav. A po těchto slovech dál z druhé strany prohrabávám skříňky a hledám jakýkoliv předmět podobné té trubičce co spadla na zem... |
| |
![]() | ZZP V podřepu stojím před Dorinem a pokouším se nějak zjistit co se mu stalo.. Toho tolik o nemocech a podobných věcí nevím takže jen poodstoupím nechám Narin a by opět ukázala co v ní je.. Je to zajímavé jak člověku mlže přeskočit z ničeho nic.. Řeknu si jen tak pro sebe a sleduji co a jak Narin dělá.. Nejprve uklidní Braena pohlavkem a pak se připraví..Dorina obejme a začne ho léčit? Po chvilce se Dorin vzpamatuje a Narin poděkuje..Braenovi začne vysvětlovat co zažil a omlouvat co udělal . Po chvíli nám začne líčit svůj příběh a taky to co se dozvěděl.. Zajímavé informace.. Dodám jen a pousměji se.. V ohrožení jsem už všichni,skvělé.. Řeknu si pro sebe a z hluboka se nadechnu.. Myslím že už se můžete přestat hádat..vysvětlení už je a náhrada už se taky hledá.. Řeknu jim a pousměji se..podívám se pod svůj plášť jestli něco nemám po kapsách.. Asi něco mám.. Řeknu když v jedné kapse ucítím něco malého a oválného.. Když to vytáhnu je to kousek větvičky..nejspíše by tam zbila když jsem sbíral byliny Aha,Tak nemám.. Opravím se a větvičku vyhodím.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Necelou půlhoninu po tobě dorazím. Je na mě vidět, že nejsem zvyklý na dlouhé pochydo. Ještě, než navážu jakýkoliv kontakt, vydýchám se a protáhnu si končetiny. Je tak úžasné, když s tebou můžu mluvit nahlas. řeknu bez jakýchkoliv okolků. Očividně se nebojím, že by mne někdo poslouchal. Posleně jsme mluvili o tom, jakbych ti mohl pomoct. Král tě vězní a ty očividně nemůžeš odletět, i když nějakou volnost máš. Proč? |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius ZZP Braen a Dorin se pohádají ostatní jen nečině přihlížejí nebo se poměrně marně snaží situaci uklidnit. Dopadne to tak že Braen začne prohledávat skřínky a Dorin se z těží zvedne a také prohledává z opačné strany. Je ticho. Nikdo nemluví, je to až příliš hustá atmosféra kterou náhle vyruší něčí výkřik tlumený podlahou. Když prohlížíte skřínky většina z nich je prázdná a zaprášená. Občas vidíte pár papírových sáčků nebo ubrousků. Ve dvou jsou dokonce čerstvé brambory a pár ryb které vám ovšem vystačí z těží na dnešek. Pak tu vidíte pár hrnců, pánvičku několik vařeček, pár celých a pár rozbitých sklenic které ovšem tvarem absolutně nevyhovují vaší potřebě. Je to až k pláči. Cesta ven byla na dosah a jak taková nešťastná náhoda dokáže všechno zničit. |
| |
![]() | ZZP je mi blbé tu jen tak sedět když jsou ostatní v pohybu a tak se taky zvednu a azčnu prve šacovat sebe vyndám tužku ne, to by jí akorát rozleptalo pak se dotknu křížku na hrudi dost pochybuju, že by byl dutý...ale někde jsem tu něco...viděla přimhouřím oči a pořádně se rozhlédnu. Trochu zrudnu při pohledu na třesoucí se mužské zadky a tak se otočím na druhou stranu (kde je někde na skříni nebo poličce...) Tohle by nestačilo? začnu tancovat na špičkách abych dosáhla a pak pomalu sundám takové ty malé přesýpací hodiny. Opatrně je ukážu v dlani našemu alchymistovi jestli ne, tak v tu trubku promněnim jednoho z nich... |
| |
![]() | ZZP Když nikdo z nás nic nenajde, jen si hlasitě povzdechnu. Skoro to bylo a místo toho... Nemá cenu plakat nad rozlitým lektvarem. Radši půjdu dělat něco užitečnějšího... Zavřu skříňku, kterou jsem právě prohlížel a zamířím zpátky k oknu. Znovu si ováži tuniku kolem obličeje a uchopím baňku s pomalu se srážející směsí. Za pokus nic nedám. I když je směsi jen malé množství, opatrně ji rozleji na okraje mříže a rychle odstoupím od okna. Pak poberu své "nerozbité" vybavení sítko a vše odnesu do koupelny. Zde se pustím do umývání a následného ukládání zpátky do truhličky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro (Omlouvám se ti, nevím jak, ale nějakým nedopatřením jsem přehlédla tvůj příspěvek a žila v domnění, že to jsem já kdo čeká) Ty mluvit nahlas můžeš, já nemluvím. Odpovím mu opět v myšlenkách, a olíznu si z čumáku zbytky krve. Nemůžeš mi pomoci, to co král má a je to mé má u sebe a vrátí mi to až když se vrátím, bez toho neodejdu a stím mě nenechá odejít. Vysvětlím mu, nově nabitá svoboda se mi líbí a jednou přijdu na to, jak přívěsek dostat. Spojím se se svým jezdcem a vše se změní. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Že ti nemůžu pomoci? Mohl bych zkusit ten předmět od krále ukradnout. Nebo ho donutit ti ho dát. Tvoje svoboda by mi stála za to, abych se o to alespoň pokusil. řeknu, přičemž začnu hledat nějaký pařez nebo kámen, na který bych se posadil. Po tak dlouhém pochodu mě docela bolí nohy. |
| |
![]() | ZZP Když prohrabu v místnosti všechno co se dá, a nic nenajdu, zklamaným výrazem ve tváři se otočím k Braenovi a říkám: Nic, vůbec nic. Pak se odeberu ke stolu, kde srovnám židle a stůj, jestli to někdo neudělal před mnou a sednu si za stůl a mlčky sleduji co se bude dít dál. |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius ZZP Dorin se znechuceně posadí Braen už svoje pátrání taky vzdal a jde nejspíš uklidit svoje náčiníčko. Už se zdá bít všechno marné a v tom Narin něco zahlédne! Je to něco skleněného připomínající přesýpací hodiny které by se výborně hodily. Leží to na poličce za kořením. Nahne se pro to a vám se naskytne úchvatný pohled na její ženské proporce. Když to ovšem sundá zjistíte že nešlo o nic jiného než další kus rozbité skleničky. A tak se rozhostí zase ticho. Braen uklidí svoje harampádí vylije nedodělanou žíravinu na okenní mříže v naději že přece jen něco udělá sám však ví že účinek bude mizerný ba spíše žádný. Za velice tichého syčení ale zato mohutného doutnání které pomalu přestává družina sedí nebo postává kolem stolu zatímco Braen zašel za závěs do koupelničky umýt svoje potřeby. ---------------------------------------- Braen by měl napsat asi jako první. Má docela zajímávej objev v koupelničce. ;-) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ZZP Když vlezeš do koupelničky vidíš u jednu stěnu po ramena zaskládanou naštípaným, zaprášeným a nahnilým dřevem. Vedle pak latrínu a na druhé straně dřevěnou mísu do které je asi nějakým důmyslným skřetím mechanismem naháněna voda. Chvíli to tvoje alchymistická mysl prozkoumává a pak tě to trkne. No ano! Tyhle bronzové trubky by se ti za pomoci zručnosti trpaslíka který má jistě zkušenosti z obráběním kovů a ohně v kamnech jistě podařilo bez problémů přizpůsobit pro tvůj filtr. Už chceš zajásat a pak ti zbledne usměv na tváři. Vzpomeneš si že jsi již všechnu tekutinu použil na mříže. Proboha co jsi to udělal? Říkáš si v duchu. ------------------------------------ Napiš co nejdřív a informuj družinu. ;-) pokud samozřejmě chceš. Je to tvoje rozhodnutí. Taky se mužeš v pocitu beznaděje svalit na zem. |
| |
![]() | ZZP Vejdu do koupelničky a ani se nejdříve nepodívám, co je okolo mne. Jsem naštvaný, uražený, nevrlý a kdoví co ještě, takže v první chvíly jen rozestavím věci okolo dřevěné mísy a postupně všechny umyji a uklidím. Manuální činnost mne uklidní a navrátí mé mysli ztracenou rovnováhu a nadhled. Když je tedy hotovo, rozhodnu se pořádně místnost prozkoumat. Pohledem přejíždím po věcech okolo mne. Dřevo, hodně staré, záchod, vana... A už chci odejít, když mi zrak padne na dřevěnou mísu s přívodem vody, ve které jsem vše umyl. A copak to tady máme? Bronzové trubky pospojované do soustavy. Nejspíš skřetí práce. Vždycky jsem chtěl vidět někoho z nich při práci... Z blízska si prohlížím mechanismus, když tu se najednou prudce napřímím, až mi zapraskají klouby v zádech. Bronzové trubky! A dokonce v přijatelném stavu! Ten trpaslík, i když je duševně dosti nevyzrálý, by jistě mohl v kamnech dodělat potřebné úpravy. Otočím se na patě s úmyslem vběhnout do místnosti za závěsem a nadšeně oznámit ostatním svůj objev. Když si uvědomím drtivou skutečnost. Já to vylil... Ruka mi vyletí k čelu a ostatní mohou slyšet hlasité plesknutí po jejím dopadu. Jsem takový hlupák a ignorant! Zmařil jsem naši jedinou šanci se odsud dostat! Jak jsem to mohl udělat?!? A to jsem toho trpaslíka nazval tupcem. Proti mně je to génius! U všech magických esencí! Co jsem komu udělal, že si tohle zasloužím? Vrátím se zpátky k vaně a sednu si na její okraj. Dýchám zhluboka a psychicky se připravuji na nadcházející konfrontaci s ostatnímy, při které je informuji o svém neuváženém činu. Po pár minutách se odhodlám, odhrnu závěs a s provinilým výrazem se podívám na ostatní. Všechno jsem zmařil. Byla to naše jediná šance a já ji rozdupal na prach. Všem se vám omlouvám a příjmám plnou zodpovědnost. Zničeně se posadím na židly ke stolu a schovám tvář do dlaní. |
| |
![]() | ZZP Když mlčky sedím u stolu a přemýšlím, jak se odtud dostaneme, najednou uslyším nějaké plesknutí, pak uvidím jak se Braen vyvalí z koupelny a začal vysvětlovat své počínání s otevřenou pusou na Braena koukám jak se sedá ke stolu a dává si ruce před obličej. A pravím: Co jsi zmaříl? Ty jsi udělal maximum, já jsem tady řval jak pominutý, a díky tomu se tvůj pokus nepovedl. Žádnou trubičku jsme tady nenašli. To tvoje vina to není. Snažím se utěšovat Braena, který vypadá jako kdyby zníčíl, všechnu naději na útěk. Pak si myslím Co blbne? Že by další pomatenec, tak to jsme se teda sešli. |
| |
![]() | "ZZP" Jak tak podupávám, zda-li bych nemohl najít nějaký východ tak při tom přemýšlím. "No jo, ale co když se král probere a bude nás také opovrhovat. Nebude nás chtít vidět a neprávem na nás svede vinu. To by se mi vážně nechtělo, byl bych asi už vážně zabíjel. Ale co, musím se nějak ovládat.“ Neustále lehce podupávám po dřevené podlaze. Ostatní hledají nějaké ty věci ve skříňce. “Kruci, už mě to nebaví!“ Naštvu se a jdu se podívat co vlastně hledají, začnu se prohrabávat ve skříňce a vytáhnu nějakou pánvičku. Koukám na ní a odcházím pomalu na místo kde jsem podupával. Najednou uslyším nějaký hlásek z pod podlahy. Ihned zamířím můj sluch pouze na divné zvuky vycházející od někud ze spodu. Pomalu začnu hledat, odkud to vyšlo. Braen mezi tím odejde někam do koupelničky něco hledat. Já tam stále hledám jestli něco nezaslechnu. Pánvičkou lehce poklepávám na podlahu. Ucho mám přímo přilepené k podlaze. Při tomto postupu ještě několikrát opakuji. “Hej! Hej! Hej! Hej! Hej, je tam někdo?!“ Opakuji neustále jako nějaký blázen. Chvíli však vyčkávám, jestli mi někdo neodpoví. “Co kdyžto budou ty co o nich mluvil Dorin?! Tak co, praštím ho pánvičkou a uvidíme, jestli si to rozmyslí.“ |
| |
![]() | ZZP jakož to nábožensky založený tvor můžu později působit docela provokativně na psychiku ostatních členů družiny. Po tom co se to něco na poličce ukázalo jako nepoužitý kus, přestala jsem pobíhat kolem jako pes- hledající místo na označkování a sedla jsem si na židli. ze stínu kápě jsem po očku sledovala co dělají ostatní tím že tu budou kroužit jak supové se akorát rozčílí a vyčerpají...a samozřejmě až bude potřeba sil či soustředění tak nebudou na místě nadskočím když se projeví - opět velmi hlasitě náš barbárek Pochybuju že je tam někdo kdo by nám pomohl- krom tedy krys....jestli je náhodou nechceš využít aby nám prokousaly únikovou cestu zabručím, asi už trochu znuděná tím vším. přijdou -a zabíjí nás. přijdou- budou nás mučit- a zabijí nás. nepřijdou a počkají až se zabijem....Máme z čeho vybírat |
| |
![]() | ZZP Zpoza dlaní pokračuji ve svém sebemrskačství. Co jsem to udělal? Co jsem to udělal? Co jsem to udělal? Když mi trpaslík oponuje, že jsem udělal maximum, jen mne to více rozčílí. Já a maximum? Že to není moje vina? CHACHÁ! Trpce a trochu šíleně se zasměji. Náhle se prudce postavím a horečnatýma očima se podívám přímo na trpaslíka. Tak já ti tedy povím, co jsem našel v té koupelničce. To se zasměješ! Představ si, že tam jsou bronzové trubky. Bronzové TRUBKY! A co je ještě lepší, mají dokonce správnou velikost, stačilo by je jen trošku vytvarovat nad plamenem. No není to ironie?!? Těžce dosednu zpátky na židly, s pohledem obráceným ke stropu a výrazem naprostého zoufalství. |
| |
![]() | ZZP Když uslyším co právě provedl Braen, vzteky zrudnu a zčervenám a zakřičím Nééééé, to nééé Pak se mlčky posadím myšlenkami začnu dusit vztek, který je nepředstavitelně velký Ukážu Braenovi, že se umím ovládat, dokážu že jsem lepší než on, přece tady nebudu na něj hulákat to nikam nevede. Za ty slova co mi řekl před pár minutami by se mohl omluvit, tohle jsem od takové kapacity opravdu nečekal. Pak se vzpamatuji a v klidu říkám: A co teď??? Teď jsme opravdu s prominutím v pr*** Pak se zvednu a jdu prozkoumat okno a koukám jaké jsou šance uprchnout. to samé jdu zjistit do koupelny. A přitom čekám na reakci ostatních... |
| |
![]() | ZZP když se nikomu z nás nedaří nci najít vypadá že je vše ztracené.. tekutina začíná hrudnout a všem zde dochází trpělivost.. Po chvíli se Braen odebere do koupelny kde si asi chvilku pobude.. Dojdu ke stolu a posadím se na jendu židly.. Lokty opřu o desku stolu a hlavu položím do dlaní..jsme docela unavený a bez nápadů..vlastně vůbec nevím rpoč jsem se do tohodle dával..nijak tu nikomu moc nepomůžu..mé znalosti jsou zkoro nulové a má moc a síla také není cni proti ostatním.. Mám tedy jedinou možnost a to je zapojit znova všechny své smysli a pokusit se na něco přijít.. Po chvilce důmaní stejně na nic nepříjdu a pomalu to vzdávám..jediný snad kdo tu má snahu je Michale který poskakuje a řve na celou místnost.. Z tohodle nás vyseká jedině král.. řeknu si pro sebe a odsunu židly..vztanu a dojdu k oknu.. Celkem výška.. řeknu když můj pohled dopadne dolů.. Pořád je tam někde dole ale Harvin.. napadne mě a začnu hened něco vymýšlet jak ho sem dostat..napadne mě nekoli kzpůsobů..hodit tam pramen vlasů ale nikdo nemá delší než Narin a ta je má sotva pod ramena. Vhodit mu tam provaz ale ten tu nikde není..a taky že by vyšplhal..ale ai bude umět těžko šplhat jako superhrdina porti zdi.. Asi ej to marné.. řeknu si por sebe a hlasitě vydehcnu.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro To je vše? Říkáš, že to má u sebe. To by nemusel být zase takový problém. Podívej. Ukradl jsem mu klíče od tvé klece a podle mého očekávání si toho pořád ještě nevšiml. Je to mladík. Je nezkušený a neví jak zajistit, aby jeho věci nebyly ukradeny. Určitě to za pokus stojí. A když se mi to nepovede, alespoň zemřu s pocitem, že jsem svůj život položil za draka. Jak já je zbožňuji. Tak velcí a mocní. A přitom moudří, vznešení a krásní. Kéž bych se jim kdy mohl vyrovnat. Na druhou stranu jestli nemáš zájem o svobodu, není důvod, abych tu déle zůstával. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Mýtina Pokud chceš být zatčen, či zabit, udělej to. Nemysli si, že tě podceňuji, ale nevěřím, že bys králi ukradl něco, o má stoprocentně u sebe. Svoboda je relativní pojem, jsem svobodná i nesvobodná. Tolik ke svobodě. Protáhnu křídla a jen se dívám zamyšleně do dáli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Ukradl jsi mu klice? V hlave mi to srotuje planovanim. Az se vratim, vrati mi i muj medailon. Mohla bych vzit Harvina ssebou, schoval by se a az by byl cisty vzduch, odemkl by mi. Reknu mu svuj napad nahlas a cekam, zda bude souhlasit... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Ano, ukradl. A mohl bych tě klidně i pustit ven, až bude noc. Určitě bych se tam zvládl proplížit. Protože jestli mne chceš vzít s sebou, tak nevím, kam bych se schoval. Jestli myslíš pod křídlo, tak nebudeš moci létat. A jestli se posadím na hřbet, tak se neudržím. A jestli mě poneseš v pařátech, tak budu moc nápadný. A nevím, kam bych se schoval, až tam budeme. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Přesně tak jsem to nemyslela. Vzít sebou k hradu, schval by ses někde poblíž ústí jeskyně a přišel v noci. Přesně jak jsi myslel sám. sStráže odstraním sama, pokud mi otevřeš,zvládneme odejít. Nejspíš ale stejně budešmuset letět na mém hřbetě, ale mělo by tam být sedlo, král chtěl také létat. (PJ vím, jak se jmenujemůj jezdec?) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Tak jsem to také plánoval. Než jsi mě přistihla na tom mostě, chtěl jsem jít do přístavu a pronajmout si od někoho lodičku, abych se mohl dostat na ten tvůj ostrůvek. Neumím totiž plavat a po mostě, který se hemží strážemi a dokonce je na něj výhled z hradu se mi taky nechtělo. |
| |
![]() | ZZP Nějaký čas všichni jen sedíme a bědujeme nad naším osudem. Já sám se postupně uklidňuji a znovu začínám racionálně uvažovat. Dobrá, takže oknem se odsud nedostaneme. Co zbývá? Dveře. Jak donutit ty na druhé straně aby otevřeli? Začít tu dělat kravál? Ne, to by už jistě přišli, když se Dorin přestal ovládat... Zaklepat? Jenže jim je vlastně úplně jedno, co tu s námi bude, hlavně, že nás mají z krku. Také nevíme, kolik jich je za dveřmi. Přesto jsou ty dveře naše jediná šance. Otočím se k Dorinovi. Vím, že teď už to nebude míti žádný vliv na naše osvobození, ale přesto bych vás chtěl požádat, jestli by jste pro mne nevytvaroval jednu z těch bronzových trubek? Vy jako příslušních národa trpaslíků, jistě máte více zkušeností a větší dovednost v práci s kovy. Jestli Dorin bude souhlasit, zajdu znovu do koupelničky a pokusím se získat jednu z trubek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Proč tak zoufale stojíš o mé osvobození? Znáš mého pravého pána? Mého mladého jezdce? Zvědavě se na něj podívám moudrýma žlutýma očima. Šupiny se mi i v tomto světle lesknou, tady to navíc ještě stupňuje okolní příroda. |
| |
![]() | Když mě Braen požádá o vytvarování trubek pravím: HO, HO, HO, No problemo, ale v tom krbu musíme udělat žár okolo 1000°C, a bez kvalitního uhlí to půjde těžko, a druhá věc, myslíte si Braene, že s sebou na zádech tahám kovadlinu s kladivem?? Abych mohl vytvarovat tento kov, musel bych mít s čím to udělat. Kladivo nebo něco s čím bych mohl do toho mlátit, a nějakou tvrdou nehořlavou podložku na co si to položím a kleště a rukavice. A pak budu potřebovat nějakou káď na ochlazení kovu. A možná by se s těch mříží které jsou na oknech, mohlo vyrobit nějaké páčidlo a pokusit se odtud ty dveře vypáčit, ale museli by jsme je nějak uříznout, rozleptat, apod. A ukazuji směrem na mříže kde jsou 5cm tlusté tyče a 1m dlouhé. Stačí dvě tyče a já z toho udělám páčidlo, na konci udělám plochou špičku, a s trochou štěstí zdrhneme. Kritickým pohledem se podívám ke krbu co se nachází kolem něho, leží tam křesadlo, a žádný otop. Pomyslím si, sakra, no tak co teď Když se rozhlédnu kolem sebe a vidím toho dřeva radostně zajásám Há, koukněte se kolem sebe kolik je tu dřeva!!! Židle, stůl, nábytek, myslím si že máme práci! Musíme přijít ještě jak ty mříže sundáme z toho okna! A kde vezmeme kladivo a uhlí. Tak a teď nám chybí nějaké kladivo, a aspoň trocha uhlí Pravou rukou si dřu bradu a zamyšleným pohledem koukám do země. |
| |
![]() | ZZP povzdechnu si a zvednu se....Dojdu ke dveřím, přiložím k nim ucho a poslouchám Opravdu se mi zdá, že tam nikdo není ztašilhám klíčovou dirkou ven, jestli neuvidím nějaký pohyb a pak začnu zkoumat zámek Náhodou- neni mezi vámi přeborník na zámky? Já to nikdy nezkoušela....Ale vzhledem k tomu, že za těmi dveřmi nikoho neslyším, ani nevidím...by jsme je mohly zkusit i vypáčit..... navrhnu (pokud tedey za dveřmi opravdu nikoho nevidím ani neslyším) pak se zadívám na mříže v oknech jak je to asi vysoko? když ale trpaslík začne vykládat, co co jsem řekla v jeho řeči úplně zanikne. Znovu si povzdechnu takže....kde jsem nápomocná a co mám dělat mistře kováři? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Tvého jezdce? Tvého pána? Nic takového přeci není. Draci jsou svobodné bytosti a nemají nikomu sloužit a už vůbec ne lidem. Ne, nikoho takového neznám. Proto tě chci osvobodit. Protože máš být svobodná. Nemáš být ani sluhou ani otrokem. |
| |
![]() | ZZP V koupelně je dosti velká zásoba dřeva, i když trošku nahnilá. A kladivo myslím potřebovat nebudete. Jde o to jen lehce zůžit prostřední část trubky, aby se tam zachytilo sítko. Zvednu se ze židle a odhrnu závěs, abych Dorinovi ukázal naskládané dřevo. A s tím páčidlem to asi nepůjde. Rozleptat mříže nemáme čím, takže jediná možnost je nějak narušit zdivo a vytáhnout je. Jenže to nepůjde bez nástrojů, které nemáme. Otočím se na Noc- Narin. Váš nápad má největší naději na úspěch, alespoň co mně se zdá. Z těch trubek by se možná dal vyrobit šperhák, ale bude to jistě dosti složité. Trochu se mi zvedne nálada, když se před námi objeví nové možnosti. |
| |
![]() | "ZZP" Když po chvíli zjistí, že se mi nic neozývá rozčílím se. "Ještě před chvílí tam někdo něco říkal pod podlahou a teď kulový. Vážně pěkný. Fakt pěkný. Braen se tady domlouvá na kovařině s Dorinem. Sice jsem kovář, ale když chtějí tak se jim do toho nebudu míchat. Ale zas tolik uhlí nepotřebuje, když to nejsou ocelový trubky. Stačí to jen trochu víc nahřívat a pak by se to dalo klidně ohnout. Nu což, nebudu se jim do to míchat." Pak pánvičku kterou mám v ruce začnu přehazovat z jedné do druhé. Pak se začnu znovu dívat do skříněk. Vezmu si jeden sáček s bramborami, koření a rybu. Pak si vezmu jednu rozbitou skleničku a ulomím si z ní kousek skla. Kouskem skla pak začnu loupat jednu z brambor. Když ji oloupu čuchnu si k ní jestli není cítit něčím divným. Pokud ne dám ji na pánvičku a k ní dám rybu. To pak okořením. Položím si pánvičku s věcmi vedle sebe a křesadlem se pokusím rozdělat oheň. Nejdříve je malinký plamínek, ale po chvilce se to rozhoří a oheň je akorát. Pomalu si to dám nad oheň ohřát. "Tak to chci vidět jak budou naštvaní. Určitě je tím naštvu. Hledají cestu ven, ale mě už je to jedno. Kdybych měl možnost vzal bych ten stůl a vší silou se pokusil vyrazit dveře." Po chvíli si otočím jídlo na pánvičce. Opékám jídlo tak dlouho, dokud nebude hotové. |
| |
![]() | ZZP chvíli jen tak sedím u stolu a poslouchám rozhovor Braena a Dorina.. Zajmavý plán..jen nevím k čemu je.. řeknu si por sebe a portáhnu se.. Pak se kouknu na Narin co tam zkouší a napaldo ji vypáčit dveře.. Vypáčit staré silné dubové dřevo asi 10-15 centrimetrů silné? nesmysl.. řeknu si rpo sebe a zývnu..pak si ale všimnu jak Michale začne machrovat házením pánvičkou a všimnu is za co jí drží.. Že by kladivo? zeptám se sebe a dojdu k němu.. Dovolíš? zeptám se a ukáži na pánvičku.. |
| |
![]() | "ZZP" Jakmile mě osloví Nicolasius jestli bych byl tak ochotný dát mu pánvičku. Chvíli koukám na pánvičku a občas se kouknu i na Nicolasiuse. "Určitě chce pomoct s tím ohněm. Ale na co pánvičku. No co nedám mu jí, mam hlad. Jdu se najít." Pomyslím si a pak pánvičku sklopím do úrovně nohou. Chytnu se za bradu a velmi přemýšlivě řekne. "Ehmmmm. Ale j ne. Mám hlad, jdu se najít." A prostě se otočím a odejdu ke krbu. Tam si položím pánvičku a vezmu si ze skříně rybu, koření a brambory. Pak si ulomím kousek střelu ze skleničky. Střepem pak oloupám a nakrájím brambory. Ty dám na pánvičku. Vedle položím rybu a okořením to všechno. Pak zajdu k rozlámané židli a posbírám kousky na zátop. Křesadlem zažehnu oheň a pomalu přikládám. Pánvičku pak vložím nad oheň a ohřívám si jídlo. |
| |
![]() | ZZP Když Noc-Narin zjišťuje okolí dveří pravím: To je dobrý nápad, ale zloděj nejsem. Stráže na chodbě ani za dveřmi nejsou, to vidím i přes tebe. Pak Braen mi říká o tom co by potřeboval vyrobit z trubky a pravím Kladivo tedy potřebovat nebudu, ale kleště s čím ten kov zmáčknu tak žhavý. Možná, Michael vypadá, že má s vařením velké zkušenosti, možná umí i uvařit kov. Pak dojdu ke dveřím za zkusím pitomí nápad, vezmu za kliku a zkusím dveře otevřít, při to si myslím Fajn, buď opravdu budou zamčeny a já budu ten největší pitomec na světě, nebo ten Kudúk, neumí zamykat dveře a bude vše vyřešeno Nikolasius si všimnul pánvičky, která může posloužit jako kladivo, ale Michael prostě chce vařit rybu, prostě má hlad. |
| |
![]() | ZZP portočím oči v sluop a dojdu k lince..s klidem vytáhnu nějáký starý kastrol a dojdu s ním k Micahelovi..s krbu vytáhnu pánvičku její obsah vsypu do kastrolku a ten tam zase položím na zpět.. Díky.. řeknu a jdu do koupelny pánvičku zchladit a opláchnout.. Vyjdu z koueplny s pánvičkou v ruce Braene,Dorine..promiňte že jsme poslouchal ale nestačilo by tohle jako kladivo? zeptám se a kouknu se na Michalea..jeslti nemáí něco proti |
| |
![]() | "ZZP" Nevěřícně koukám na drzost Druida. Ale když mi dá místo pánvičky kastrol tak chvíli přemýšlím. Jen koukám na oheň a pak mi hlavou probleskne nápad. Vstanu ze země a obsah z hrnce vysypu na stůl. Pak vezmu nějaké silnější poleno a dám ho do krbu aby chytlo. Menší kousky nalámu do hrnce. Když poleno v krbu začne na jednom konci hořet, vytáhnu ho a jdu směrem kde dveřím. Hořící poleno pak hodím do kastrolu. Když se to v něm pořádně rozhoří vhodím do kastrolu rybu a brambory. Převážně chci aby to začalo čoudit. "Otevřete prosím dokořán okno." Řeknu a běžím ještě pro nějaké dřevo. Postupně ho házím do hrnce. Když to začne pořádně kouřit a ryba s bramborami pěkně smrdět. Začnu šíleně bouchat na dveře. "Pomoc! Pomoc! Hoří, do prdele! Otevřete dveře hoří tady!!!" Začnu doslova hulákat co mi plíce stačí. Vší silo při tom bouchám na dveře. |
| |
![]() | ZZP Když Nicolasius, vylezl z koupelny a říká, že má pánvičku říkám: No jako kladivo to stačit nebude, ale dobře se s tím bude bojovat. Dovolíte Nicolasiusi, tohle si na chvilku půjčím. Vezmu Nicolasiusovi, pánvičku z ruky, a jdu pro jednu celou židly, kterou si přistrčím vedle dveří, kde Michael rozdělává oheň, vylezu si na židly a říkám Konečně jsem s vámi rovný. Šmarnjá, Michaeli to je smrad, jak čerstvé skřetí lejno. zasměji. Ryba smrdí jak ďas, a já se snažím krýt nos, abych nic necítil, a s pánvičkou v ruce jsem připravený vší silou majznout první osobu, která se objeví ve dveří, která dostane pánvičkou přímo do obličeje. Při tom koukám do zdi.... |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius ZZP Braen vyleze z koupelničky z bledým obličejem. Chvíli jen tak sám pro sebe běduje a pak se ke všemu přizná. Když prodiskutujete situaci tak reálným pohledem není šance na únik. Začíná u vás převládat beznaděj. Je ticho které drancuje vaše uši. Zase se tu nastolila až moc nepříjemná atmosféra. Dorin jen obchází pokoj pořád dokola a hledá sebemenší skulinku která by mohla naznačovat záchranu. Marně. Nakonec všeho Braen konečně promluví. Přijde s žádostí na Dorina že by se mu do budoucna sítko určitě hodilo. Dorin souhlasí ale bez nástrojů to půjde těžko. Nakonec cestou plné improvizace se prokoušou až k závěru že jim chybí kladivo. Tohle odstartuje vlnu nových nápadů a nadějí. Narin navrhuje ukutit šperhák a tím otevřít dveře. Dorin se rozhodl o trochu méně šetrném způsobu jak dosáhnout svého. A to dveře vypáčit. Mezitím Michael rozdělá oheň, nachystá si rybu a něco brambor. Bohužel nebo bohudíky svůj nápad nejdříve uskutečnil právě on. Vzal kastrol do něj vložil do něj hořící polenu z kamen, několik věcí a přiložil ho hořící ke dveřím. Dorin pohotově zareagoval vzal z ruky pánvičku. Sice při odmítl návrh Nicolasiuse použít pánvičku jako kladivo. I když sám věděl, že zatížit něčím pánvičku, tak to není tak beznadějné rozhodl se použít ji jako zbraň proti případnému nepříteli. A stoupl na židli u dveří a nad čoudícím kastrolem stojí připraven zaútočit. Ovšem místo na dveře kouká někam do zdi. Některým z vás to připadá neuvážené. Po asi 5ti minutách kouření z kastrolu okno přestane být dostačujícím odvětrávajícím prostředkem a místnost se pomalu začne zaplňovat hustým smradlavým kouřem. Některým to připomene odrůdu zápachu v Hostinci. Všichni se pomalu rozkašlete. Dodonovi který stojí přímo u zdroje začínají i slzet oči a jeho kašel je už na kritické úrovni. Najednou se mu zamotá hlava a vy vidíte jak padá ze židle. Pro Dorina hod 10tinkou: 1- spadl si na kastrol a převrhl hořící zbytky. (nebezpečí skutečného požáru) 2- při pádu jsi se udeřil o kamna hlavou a jsi v bezvědomí. (-3živ) 3-4 narazil jsi ramenem a nepříjemně jsi si zranil ruku. (-2živ) 5-8 spadl jsi rovnou na zem a narazil si kostrč. (-1živ) 9-10- nějak vážně jsi se nezranil. --------------------------------------- Ostatní hrajte až hodí dorin a napíše. Takže Srejdo Dorine: šup šup. |
| |
![]() | ZZP Po 5ti minutovém čekání, kde se místnost zavalila kouřem začnu silně kašlat, dokonce se mi k tomu přidá slzení očí, pak najednou všichni uslyšíte jak pánvička krásně zazvonila o zem, a pak uslyšíte podobný zvuk, když hodíte pytel brambor na zem, ze židle jsem spadl, a v záchvatu kašli, ležím na zemi, a do toho říkám: Ksa.. EHE EHE Co EHE. Kouř a smrad v místnosti je tak veliký, že ani neřeknu jiná slova. |
| |
![]() | ZZP Chvíly sleduji, jak věci nabírají spád a nestačím žasnout. Ke konci už jen ohromeně sedím a zírám na Michaela, jak dává doutnající kastrol ke dveřím. Copak nechápe, že kouř naplní i tuto místnost? To je přece totální bláznovství! Ale když vidím, jak se Dorin ochotně přidal, je mi jasné, že je již nedokáži zastavit. Proto znovu použiji svou tuniku, jako improvizovanou roužku a pro jistotu si stoupnu k otevřenému oknu. Tohle nedopadne dobře... A jak jsem předpokládal, tak se i stalo. Jak kouř postupně zaplňoval místnost, pronikal všem do plic a způsoboval záchvaty kašle. Dorin, jelikož stál přímo nad zdrojem, to schytal nejvíce a dým ho napůl omráčil. Všichni si zakryjte nos i ústa! Zakřičím tlumeně přes tuniku. Na nic nečekám a rozběhnu se směrem ke dveřím, kde popadnu kastrol, otočím se na patě a vrátím se s ním k oknu. Zde jeho obsah vysypu skrz mříže ven. Odložím ho na zem a řeknu ostatním: Otevřte okna, rychle. Pak se zaměřím na Dorina. Pokud mu již někdo pomáhá, nabídnu svou pomoc. Pokud nikoli, pokusím se Dorina odtáhnout k oknu, aby se mohl nadýchat čerstvého vzduchu. Kouř je velmi nebezpečné věc. Často se stává, že lidé jenž přežijí požár, následně zemřou, protože se příliš nadýchali kouře a ten se jim usadil v plicích. Jediná nemagická léčba je přísun kyslíku, takže mu tohle snad pomůže... |
| |
![]() | ZZP Najednou ucítím, jak mě někdo (Braen) začne pomáhat zvedat, ale jak mám oči plné slz z kouře, který je v místnosti, nevím o koho se jedná, s jeho pomocí se zvedám a snažím jím směrem jakým mě naviguje a při tom snažím se říct. Ehe, ehe, dík ehe ehe jse ehe ehe v ehe ehe poho eheh Po těchto slovech se můj ksicht objeví v okně kde se zhluboka nadechnu a vzpamatuji se z toho kouře. Když můj ksicht kouká z okna skrz mříže a vzpamatovávám se z nadýchaného kouře si v té době myslím Tohle je fakt už bez výchozí situace, tohle je zoufalé! Doprčic, kde je Harvin, kam se tenhle elf poděl? A co ten drak co jsem viděl když nás sem vedli? Po těchto myšlenkách mě nic jiného chytrého nenapadne, že se zhluboka na dechnu a z plných plic začnu z okna hulákat HARVINE, ty jeden pacholku kde jsi!! Harvine proklínám těéééééé Pak strčím hlavu zpátky a otočím se na mého zachránce, a k mému překvapení to byl Braen a říkám: Tak to ty? A já jsme si myslel, že jsi sobecký pitomec. Jsem ti vděčný, díky moc díky, příteli Pak se postavím a stojím u okna, koukám směrem z okna a čekám až smrad, co je v místnosti se vyvětrá. |
| |
![]() | "ZZP" Dorin se začíná dusit a kašlat, začínám mít velké pochybnosti nad tímto plánem. "No, a máme po ptákách. Tohle mělo vyjít, vždyť ten smrad a kouř šel okny a někdo musel zavolat strážníky, to fakt už není možné. Do pytle!" Začnu si v duchu nadávat, ale Dorin najednou spadne na zem. Rychlou reakcí odkopnu hořící kastrol k oknu, ale Braen ho vezme dříve a obsah vysype z okna. "Pohotový..." A jen koukám jak Dorin spadl na zem. Braen rychle odtáhl Dorina k oknu, aby se nadýchal. Pomůžu mu zvednout ho trochu. Když se Dorin probere, jen kývnu hlavou a prostě jdu pryč. "Nechci slyšet ty jejich připomínky, že to byl špatný plán a mohl jsem je všechny zabít. To bylo prostě to riziko." Pak se ztratím někde v tom kouři. Snažím se dýchat co nejméně. Pomalu cítím jak se sem dostává čerství vzduch. Stále si lámu hlavu jak se odtud dostat. Nic mě však nenapadá. Najednou se ve mě pohne zloba a já nečekaně běžím ke stolu a židli, která není obsazená vezmu a vší silou ji ho dveří. Rozletěla se na stovky kusů všemi směry. Jen si prohlédnu ostatní a jdu do koupelničky. Ještě pořád je tam špatný vzduch, ale je to dýchatelné. Naberu si trochu vody a lehce si opláchnu obličej. Opět si naberu vodu do rukou a potřísním si vlasy vodou. Pak hodím hlavou do prava. Rukama si pak nahrnu vlasy zpátky do zadu. Z hluboka vydechnu a jdu zpátky do místnosti kde jsou ostatní. Pak si sednu k ohni a ruce si dám blíže k ohni abych cítil teplo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Každý drak má jezdce, vyvoleného, se kterým se spojí a jsou jedna mysl. Drak vede jezdcovi kroky a naopak. Je to tak už od počátku dračích věků. Není to tak, že by byl můj pán. Je to něco jako vztah. Jako partneř, nebo spíš rodina. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Vymýšlíš si. Nic takového není. A jestli je, tak proč o tom není ani nejmenší záznam ve spisech na Urdalské univerzitě? A tam je soustředěno veškeré vědění světa. Nejen z našeho světa, ale i z kontenentů lidí a dokonce i z těch, co jsou neosídlené. A přesto tam o tom není ani zmíňka? A i kdyby se těmto svazkům tahle informace bohovéví jakým zázrakem vyhnula, tak jaktože mi o tom neřekl žádný drak, kterého jsem potkal? To, že máš jezdce, který s tebou udržuje nějaký mentální vztah, ti napovídal král. V momentě kdybys mu chtěla uprchnout, nebo se mu postavit by ti určitě řekl, že tvého "jezdce" vězní a že ho zabije, pokud mu nebudeš po vůli. |
| |
![]() | ZZP neviužitě a znuděně postávám tak abych se nemotala a tak abych byla u ruky, když mě někdo zavolá. Ale zdá se, že to zatím pánové zvládají v klidu. trochu se zamračím a otočím oči v sloup )což samozřejmě asi nevidíte) Bohové...Dejte jim rozum. nemůžu být mozkem pro všechny nevím jestli mam brečet a nebo se smát no, aspoň se snažili když vyhodí z okna kouřící se věc povzdechnu si samozřejmě tohle bylo hodně nenápadné. máme tak pětiprocentní šanci, že si toho nikdo nevšimne samozřejmě že táhnout trpaslíka pro mě nepřipadá v úvahu a tak odběhnu do koupelny !po cestě seberu kus hadru) a namočím ho. pak přiběhnu zase zpátky a položím ho Dorinovi na ústa a nos. Vlhkost by ten záchvat měla ztlumit řeknu na vysvětlenou (samozřejmě že tím hadrem nechci Dorina udusit, ale naopak). Když začne vstávat, vezmu hadr zpět a zadívám se na dveře opravdu mě to začíná hodně nudit...možná bych mohla zkusit... (a víc až mi odpoví Pj jestli by šlo to co chci zkusit) |
| |
![]() | ZZP- dodatek zasoustředím se a široce se rozkročím abych měla pořádnou oporu. Konečky prstů mířím na dveře a pak vdechnu do místnosti několik slov v nesrozumitelném jazyce. Asi jste očekávaly výbuch stejně jako já a tak jste možná méně překvapeni než já samotná, že se nic nestalo...Trochu nechápavě se podívám na ruce a v zápětí plesknu do hlavy. otočím se k družině s omluvným úsměvem Zapomněla jsem, že už jsem sáhla za své minimum....škoda...snad najdeme jinou cestu.... tu naději vkládám přímo ve svá slova. přece jen se můžu ještě o něco pokusit- a to modlit k bohu pro štěstí. Chtěla jsem to využít až budeme v opravdu prekérní situaci, ale řekla bych že ta nastala... přesunu se do kouta a začnu se modlit o zázrak |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Zařvu až se otřesou lesy, skály a ozvěna řevu se nese ještě hodně daleko. Jak se mě opovažuješ osočit z vymýšlení si? Jsi nejspíše jen starý blázen, který si myslí, že ví všechno. Každičký sval a šlacha na těle se napínají. Ostrými drápy dělám hluboké rýhi do kamenu na kterém stojím. Velice mne popusil, nejen tím, že mne osočil, ze si vymýšlím. Daleko víc tím, že popřel existenci toho, koho jsem na vlastní oči viděla a cítím část jeho duše ve své. Když navíc ještě pokračuje, že žádný drak mu to neřekl a že král mnou manipuluje, nevydržím to a z nozder se vyvalí obrovsklý dým a z krku plamen, který spálí na troud tři okolní stromy. Nejspíše to bude tím, že jsi nikdy draka nepotkal, nebo jediný kdo tady lže jsi ty. Svalnatýma nohama se odrazím od země, mávnu křídli a odletím pryč. Vysoko do hor. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Uvidíme kdo z nás dvou se mýlí. zařvu za tebou, jak odlétáš. Je mi jedno jestli mě slyšíš. Odcházím plný hněvu ale i zklamání. Takhle dopadlo moje první setkání s drakem. Jsou stejně nevrlí a nepřístupní jako světlí elfové. "Já mám pravdu a cokoliv je se mnou v rozporu se musí změnit." Bohové. Jak někdo mohl vytvořit tak tvrdohlavé bytosti. A zkoumáním tohohle jsem věnoval celý svůj život. S naštvaným výrazem v obličeji se vydám zpět k městu. Můj úkol tímto zkončil. Není divu že je draků tak málo, když nejsou schopni uznat vlasní chybu. A zajímat se o zombie draka už vůbec není nic pro mě. Ten bude ještě tvrdohlavější, než tenhle. Na druhou stranu říkala něco o medailonu. Třeba je to způsob jí ovládnout. Teď bych si ale měl spíš dát pozor na loupežníky. I když nevím jak pošetilí by byli, kdyby loupili u hlavního města. Ve městě si to namířím přímo k paláci. |
| |
![]() | ZZP Když se konečně vzpamatuji z toho kouře, vezmu pánvičku, kterou jsem měl v ruce a jdu ke mřížím k oknu, za mříže zkusím vzít jestli se neviklají, z pánvičky ulomím madlo a zkusím zdivo, které drží mříže vymlátit pryč, tak aby šli dvě až tři kusy tyčí mříže vyndat tak aby jsme slezli. A říkám: "Kdyby se nám povedlo vyndat ty mříže, mohli by jsme z hadrů co máme na sobě udělat lano a slezem dolů" |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius ZZP Po velice nezdařilém pokusu Michaela už asi Dorin skouší poslední možné pokusy o vysvobození. Vezme onu pánvičku násilím jí urve úchytku. K jeho překvapení mu to šlo poměrně snadno. A pak začne kutat do zdi. Jak už jste si všimli dřív místnost je stará. Dokonce bych řekl hodně stará a tak omítka povolila lehce. Když ji dorin odškrábal tak se vám naskytl pohled na klasické, pálené, staré červené cihly. Jejich struktura už byla narušena asi vpravením těch mříží a tak zdá se štěstí konečně přeje. Po troše námahy se Dodonovi podařilo vyprostit první část mříže. Následně pak druhou a třetí. Když už je cesta volná zbývá se po ní vydat. A tak svážete svoje kusy oblečení. A u některých jedinců jde konečně vidět úplně do tváře. Dorin odkryje svoji postavu a nemá typický trpasličí pupek jak někteří z vás čekali. Konečně si také můžete prohlednou líbeznou tvářičku Narin která jde bez kápi vidět. Nebo až dětský obličej Nicolasiuse. Když konečně uděláte dostatečně silný a dostatečně dlouhý provaz nato by jste mohli sešplhat dolů je většina z vás jen v kalhotách bez vrchních dílů vašich šatů. Konečně uvážete jeden konec provazu k zbylím mřížím a slézáte jeden po druhém dolů. Nikomu se naštěstí nic nestalo a vy se můžete zase nadýchnout svobody. ------------------ Ted každý asi napište co jste si vzali sebou nebo třeba zajímavost vašeho obnaženého těla. Prostě to nějak vyplnte. Už sem to nechtěl protahvat protože jsem cítil že mě ani vás to už v ZZP nebaví. Tak popojedem. ;-) |
| |
![]() | pryč Ze Zrádného Pekla překvapí mě jak prostý je ten plán a překvapí mě o to víc, že je funkční, usměji se a i když nerada, sundám si světlý hábit- pod kterým mám ještě jakousi tuniku (prostě takové to mnišské cosi přepásané v pase kouskem látky) v obličeji vypadám jako na ikonce. podivně. Oči jako by neměli žádnou barvu, obličej dětský a přesto přísný zároveň, na čele perleťová kapka. Vidím bohužel že to nestačí a tak se sundaváním věcí ještě pokračuju. Pod tunikou jest jaká si krátká zavinovací sukně (kousek nad kolena) a ve vrchní části jaké si jednoduché tílko. Níž opravdu nejdu. I když mám drobnou až dětskou postavu tak se nyní odhalují mé ženské přednosti- a že asi je na co se dívat. než začnu šplhat dolů, vypůjčím si ještě nějaký hadr kterým si opět schovám tvář nikdy by mě nenapadlo, že to ze sebe tak rychle strhám...brrr...cítím se nahá už těď....ale aspoň že je dobré počasí (teda spíš v to doufám) jsem nadšená když se nohama v sandálích dotknu země a tak krátce přivřu oči abych poděkovala svému bohu děkuju za všechno Lunáre.... zadívám se na svůj nynější oděv- protože asi září podivnou čistotou a ušklíbnu se. Pak si oděv na několika místech potrhám a nakonec i trochu ušpiním od země přece jen, teď už nebudu tak moc okatá, ale škoda škoda.... |
| |
![]() | ZZP - svoboda Když se mi povede vyndat mříže, které jsem s malou námahou sundal, kouknu se ven a pomyslím si: Konečně svoboda Začínám se svlékat, vidíte malé mohutně urostlé tělo, které je pokryto větší vrstvou přiměřených chlupů, nejsem tlustý, na těle mám pár jizev, na rameni mam zahojený vpich po kopí, podle rány soudíte, že to mohlo být vážný. Vysvléknu se až na spodní prádlo, které jsou šedé trenky, s vzorem kačenek, někomu to může připadat směšné ale je to tak, myslím si: Jsem si mohl vzít jiné trenky, ale ty kachničky jsou nejlepší, teď se mi budou smát Ale v tu chvíli mi je to docela jedno, už cítím svobodu, a...už.... už, se chystám slaňovat po lanu, které jsme vytvořili z hadrů, které jsme měli na sobě, a v tu chvíli mi napadne: ty tyče, ty tyče se budou hodit Vezmu je do ruky, a kouknu se z okna jestli pod oknem nikdo nestojí, a postupně všechny tři tyče z mříží vyházím ven na zem tak aby se zabodli do země, tak abych nikoho nezranil!. Pak se vydám k oknu a slezu dolů, a pevně doufám, že nějak ty hadry dostaneme dolu. Co myslíš dostaneme ty hadry dolu nebo tady zůstanou, přece nebudu tady lítat v kačenkovích trenclích Pousměji se a čekám na ostatní. |
| |
![]() | ZZP - Svoboda stojím na takovém neutrálním místě před obličej si dám ruku a zakryji ústa dlouhým rukávem.. Po chvíli Dorin dojde k oknu a začně využívat můj nápad..používá totiž k vymlácení oken pánvičku..i kdžy moc nevěřím že se tohle nějak povede..povedlo se..je to až zvláštní kolik jsme měli nápadů ale ten nejednodušší se vydařil.. Sundám ze sebe tedy své kapí pod kterým mám hnědé kalhoty,triko a jakásy hadr hozený přez sebe..(Tabard) Je na něm nakreslený znak říše kde jsem žil.. Tenhle kus hadru spolu s trikem a kápím podám Dorinovi a trochu nemile se usměji..jde vidět má mladá postava a výraz dítěte v obličeji.. Když už jsou zkoro všichni dole i přez strach z víšek se odhodlám lézt.. Asi v půlce se mi udělá trochu nevolno ale pokračuji..nesmím se koukat dolů jinak to bude ještě horší.. Uleví se mi když se nohou dotknu země..odskočím a setřu si pot z čela.. |
| |
![]() | "ZZP/ Město" Sedím u ohně a jen občas kouknu jak Dorin něco dělá u okna. Moc se o to nestarám, jelikož nevěřím tomu, že by to mohlo vyjít. Když se mu povede vyndat mříže jen chvíli koukám co bude dál. Vidím, že se všichni svlékají. Sundám si tedy horní část oblečení a podám jí Dorinovi, ať si s tím dělá co chce. Na mém těle je vidět několik větších i menších jizev. Na rukou mam viditelně vycvičené svaly. Svaly na břiše připomínají spíše malé kopečky. Jinak jsem poměrně hubený. Počkám si až ostatní slezou dolů. Když jsou dole jdu k oknu a podívám se za nimi dolů. Pak zalezu zpět a rozhlédnu se. Pohlédnu na dveře. Pak jdu směrem ke skříním a lehce, ale rychle z nich začnu vyndavat věci. Pokládám je na zem. Oheň se také pokusím nějak uhasit. Když vyndám věci ze skříně a uhasím oheň, pokusím se skříň tiše odsunout ke dveřím.(Pokud se mi to podaří) Pak se ještě rozhlédnu a vezmu si ovoce ze stolu.(Nejspíš jablko) Hluboce se do něho zakousnu. Zbytek pak vyhodím z okna ven. Pak vezmu stůl a dám ho také ke dveřím. Pokusím se to upevnit co nejvíce to půjde. Pak jdu k oknu a slezu dolů. Když jsem asi 0,5-1 sáh nad zemí skočím dolů. U budovy leží nějaké železné tyče. Ihned si jednu vezmu. Budu ji používat prozatím jako zbraň. "A teď pryč!" Řeknu panovačně. Stojím ale dál na místě. Chci vědět, kam by se mělo jít. Občas se rozhlédnu po okolí, jestli někdo nejde. |
| |
![]() | "ZZP/ Město" Naše situace je beznadějná, nedá se nic dělat, můžeme jen sedět a čekat, co s námi naši věznitelé udělají. Ovšem Dorin to asi tak nevidí a rozhodl se vydloubat rukojetí pánvičky mříže ze zdi. To se ten trpaslík vážně už totálně pomátl? On si myslí, že takovým kouskem kovu naruší dostatečně zeď, aby mohl vyndat mříže? Blázen... Jen zakroutím nad jeho počínáním hlavou a jsem rozhodnut dál se utápět v sebelítosti. Však si asi dokážete představit, jaké bylo moje překvapení, když první z železných tyčí zazvonila o podlahu pokoje. S nevěřícným výrazem opět pohlédnu na Dorina, který se ihned pustil do další. TO NENÍ MOŽNÉ! Stupeň zvětralosti by musel být obrovský! Kdo by čekal, že nás zadrží v místnosti, která sotva drží pohromadě? To je neuvěřitelné. Můj počáteční šok nad trpaslíkovým úspěchem však brzy pomine a i já přidám své části oblečení k výrobě provizorního provazu. Chcete-li podrobnosti, tak tuniku a plášť. Plášť ovšem přiváži až na úplný konec lana, protože o něj nechci přijít. Dal jsem si s tím moc práce na to, abych ho tu teď nechal. Dokážete si vůbec představit, jak dlouho trvá přišít 40 kapes, tak aby pár let vydržely? Na mém těle tudíž zůstanou jen kalhoty a vesta. Jak už ostatní mohli vidět předtím, když jsem se pokoušel vyrobit směs, jsem člověk průměrné postavy, spíše šlachovitý, bez jizev, ani jiných známek po zraněních, s hnědými vlasy po ramena a modrýma očima. Zatímco ostatní slézají dolů, já zajdu do koupelny a vezmu si trubku ze skřetího vodního mechanismu. Pak se vrátím zpět k oknu a také slezu dolů. Při tomto úkonu jsem ještě slyšel, jak Michael něco stěhuje, ale už jsem nestačil zahlédnout, co to bylo. Když se k nám následně připojí i Michael, odváži svůj plášť a znovu si ho navleču. Konečně volný. Na mé tváři se objeví spokojený úsměv, i když možná poněkud předčasný. Také si vezmu jednu z mřížových tyčí a otočím se na ostatní. Má někdo nějaký nápad, co bychom měli udělat teď? Michael se vytasil se svým "A teď pryč!". Snad někdo z ostatních navrhne něco konstruktivnějšího... |
| |
![]() | ZZP -> útěk Když se konečně všem podaří slést dolu a koukám jak si rozebírají tyče, které jsem vyhodil z okna, mžikem si vezmu poslední tyč do ruky jako zbraň a říkám: Měli by jsme si něco sehnat na sebe a najít nějaké zbraně. Nemáme ani vindru a ještě jsme polonahý. A pak by jsme měli najít ty nekroly, a toho nemrtvého draka, který má magie na rozdávání A stojím přísně s rukama v bok, a kačenky na trenýrkách září jako úplněk na obloze. |
| |
![]() | ZZP když dorazí i poslední z nás- a k těm tyčím se vážně nesápu tak jen zakroutím hlavou nad tím na kterém místě se pánové domlouvají Vidím to zmizet do nejbližší změti uliček- pokud se tam teda někdo z vás nechce vrátit samozřejmě že dokud se někdo nerozejde, budou stát na místě a tak drobná žena vyrazí vpřed Braene...můžeš pučit Dorinovi na chvilku plášť? pak ale uvidím jejich výškový rozdíl a opravím se nebo aspoň tu vestu, takhle tu opravdu téměř světélkuje...Co se plánů týče, můžete je probrat cestou….navrhnu a přikradu se k nejbližšímu rohu, abych ohlídla situaci. Vykouknu a případně varuju, kdyby na nás čekali stráže |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro cesta do hor Odrazíš se od země a letíš. Letíš dlouho a při tom si promítáš váš rozhovor. Tvoje první komunikace s někým jiným než s králem nedopadla moc dobře. Jsi z toho trochu smutná a tak letíš pořád do dáli. Za chvíli tě začnou zlobit zase tvá slabá křídla a tak musíš přistát. Pod tebou není nic jiného než cesta a lány polí na kterých rostou nejruznější druhy rostlin. Trochu dál vidíš nějakou chajdu. Vypadá opuštěně. A tak přistaneš u cesty. Co dál? Kde začít s hledáním? Pokud se nevrátíš pro náhrdelník král na tebe vyšle svoje žoldáky. A být pak celý život na útěku nestojí za to. Nebo radši najít svou rodinu aby ti pomohla. Můžeš také zkusit zařvát do hor a Reghar možná přiletí. Z myšlení tě vytrhne až zvuk kol karavanu který si to line po cestě s zřejmě opylím vousatým mužem který si mne oči když tě vidí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro cesta k paláci Naštvaný odcházíš z toho proklatého místa. Si naštvaný ale z větší části spíše zklamaný že to dopadlo takhle. Projdeš zase hlavní branou kde je n stěně plán města u kterého stojí zrovna jeden strážný s nějakým asi tmavým elfem. Neznáš o ale je možné že je o rodák. Projdeš kus po prašné cestě a kolem knihovny s univerzitou se dostaneš až k paláci. |
| |
![]() | Pod oknem Vyslechnu si Noc- Narin a musím souhlasit. Máš pravdu. Teď není čas na nějaké rozsáhlé plánování. Pak si sundám plášť a nabídnu ho Dorinovi. Sice v něm bude vypadat jako, kdyby si dítě obléklo otcovo oblečení, ale lepší něž trpaslík pobíhající po městě jen ve spodkách. A navíc s kačenkama... Pokud ho přijme, vydám se za Narin. A pokud ne, zase si ho obléknu a pak následuji kněžku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Opět procházím uličkami tohoto "hlavního" města. Teda, králi, jestli tohle je hlavní město, tak to nechci vidět nějaký vedlejší. Možná bys mohl zajet do Urdalu, kde by ses mohl poučit od nás... běhá mi hlavou, zatímco míjím jakéhosi žebráka. Nebyla by mince? řekne chraplavám hlasem a pohoupává svým plecháčkem, jak kdybych byl pes, který z něho má pít vodu. Rozhodně nemám náladu ani prostředky mu poskytnout bakšiš. Místo toho mu jen nahodím vražedný výraz. Žebrák pochopí o co jde a opět se stáhne do svého špinavého kouta a svým kusem látky se zamaskuje za mršinu psa. Už jsem tímhle městem jednou procházel, takže by neměl být problém znovu najít mísa ve kterých jsem byl. Zamířím si to tedy rovnou k paláci. Předtím říkali něco o tom, že půjdou do paláce, tak bude nejlepší začít je hledat tam. Navíc ta dívka mi ještě dluží laskavost, a zrovna teď by se mi mohla hodit. Ještě jednou zkontroluji, že klíč od dračí klece není vidět a vstoupím do hlavní brány. Už strážných u brány se ptám na svoje druhy. Pokud se budou moc vyptávat, postačí jim vědět, že jsem se od nich oddělil a oni se mi ztratili v davu. Pokud mi i tak nepomůžou, začnu hledat onu blonďatou dívku. |
| |
![]() | Pod oknem Když Braen mi nabídne plášť drsně pravím: Aspoň tohle, leší něco než-li nic Obléknu si ho na sebe, v plášti vypadám jak hastroš, ale zato na mě nesvítí ty kačenky. A v zápětí razím za Noc narin a Braenem Kam to bude?? Potřebuju nějakou zbraň, s tou tyči, moc neudělám A nekoukám přes roh, jak to dělá Noc-Narin, ale koukám opět do zdi, a o výsledek se podělím s ostatními. |
| |
![]() | "Město" Jen koukám, jak si všichni rozebírají oblečení. Dorin si na sebe vzal Braenův plášť. Vyvalím oči a začnu se smát. "Braene, Dorine. To nemyslíte vážně. Vždyť Dorin vypadá jako nějaký tajemný trpasličí obchodník, který vlastně už jenom při pohledu říká. "Nekoupíš, zabiji tě a tvoje střeva rozhážu po městě!" Tohle je i na mě moc." A zase se začnu smát. Pak si v ruce pohodím tyč a se smíchem vyrazím ohlédnout nejbližší okolí. Chvíli jen koukám do země a kroutím hlavou. Pak se ale podívám znovu na Dorina a začnu se smát. Ihned ale přestanu a rozhlížím se, zda-li neuvidím něco nebezpečné. Pokud ne, pokusím se přeběhnout ulici. Když nikdo nepůjde, dám zbytku družiny znamení, aby šly za mnou. "Já chci vidět Dorina až bude utíkat. Určitě si šlápne na ten hadr a spadne na zem. Ten hodí určitě držku." A trochu se pousměji. |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius ZZP Když jste všichni dole a odvážete šaty z lana konečně se rozhlédnete kolem sebe. Jste právě v nějaké zbohatlícké čtvrti. Jsou tu veké ozdobné domy s rozmanitými zahradami. Asi zde najdete smetánku tohoto města. Bez problému se dostanete na druhou stranu ulice a jste na křižovatce. Jedna vede k řece kde je mimochodem věž paláce něčím rozbouraná a několik trosek se zřejmě zřítilo na ulici a druhá ulice míří směrem k tržišti a paláci. Zrovna vidíte skupinku dětí běžící vaším směrem a smějící se při tom. Co dál? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Komunikace s tím drzým a neomaleným elfem mne opravdu rozrušila. Poprvé za celou dobu začínám pochybovat, zda vážně nebylo lepší žít v jeskyni u krále. Jsou všichni lidé, elfové a další takoví? Křídla i neprosvičené svalstvo na zádech mne opravdu rozbolí a rozhodnu se tedy přistát. Dopadnu na zem a svalím se do měkké zeminy, kde odpočívám a sbírám síly. Reghare, kam tě vítr zanesl, potřebuji tvé rozřešení. Proč jsi neprozradil, jak jsou obyvatelé této země zlí a nadutí? Přemýšlím nad tím a z toho mne vytrhne až zvuk kol a drcení písku pod nimi. Zvednu hlavu a jen se podívám na opilého přijezdvšího. Nevěnuji mu pozornost, pokud nezastaví a nebude mne obtěžovat, nehnu se z místa. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro cesta do hor Jen ležíš a opětuješ pohled opilému. Ten ti moc nevěnuje pozornost a jede dál. Asi tě přisuzuje jen další alkoholové vidině. Když kolem tebe projede vidíš že před bednami a pytli sedí nějaká zubožená rodina s dvěma dětmi. Holčičkou a klukem. Jsou vyzáblý a špinaví. Nejspíš žebráci. Jsou schoulení sobě a vousatý otec jim něco šeptá do oušek. Když zaostříš svůj sluch slyšíš úryvky vět. …bude dobré… …čeká nový život. Nejspíš je všechny uklidňuje. Mám hlad. Řekne dětský holčičí hlásek a matka ze zástěry ulamuje kousky chleba a podává je dětem. Všichni jsou navzdory otcovým slovům smutní. První tě uvidí kluk a jen zašeptá něco své sestře a ta ti zamává. Její bratr pak taky pozvedne ruku. Oba smutně hledí. Rodiče tě nevidí jelikož matka se soustředí na chléb a otec jí něco vysvětluje a asi počítá porce jídla nebo něco podobného. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro palác Stráže pořád stojí u brány. Když k nim přistoupíš a zeptáš se je na ostatní jen se uchcechtnou a odpoví ti. Ti co přiotrávili krále? Pche! Bejt váma tak se k nim moc nehlásím. Jsou teď zavčření. Při tom se ti moc do očí nedívá a spíš jak je mu nazířeno kouká před sebe. Jen občas se na tebe otočí aby viděl tvoji reakci na jeho slova. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro To je hrozné. Proč by to dělali? Proč asi? Protože ho nechali se ožrat. Doufám, že se ještě chvíli neprobere z delíria a neuvědomí si, co mu chybí. Je to ostuda, že jsou to zrovna lidé, kterým jsem myslel, že bych mohl důvěřovat. Ach, jak sladké řečičky. Snad zapůsobí. No nic. Mohl bych alespoň mluvit s králem, nebo je na tom tak špatně? Jestli chcete, mohl bych přijít později. Přeci jenom bych ale rád využil pohostinosti vašeho paláce. Přeci jenom, musím někde spát, ne? Přístřešek by se mi vskutku hodil. A ráno bych mohl pokračovat v plnění práce, kterou nám král zadal. Pokud bych tedy měl přístup do knihovny. Snad mě pustěj. Jak jem slyšel, moji společníci udělali pěknou ostudu Snad nejsou místní obyvatelé předsudkoví a mě neodsouděj za blbost jiných. Je-li cesta do paláce otevřená, vstoupím. Teď bych potřeboval využít pomoci té blonďaté dívky. Mám u ní stále ještě laskavost, ne? Mohla by být vděčná, že jsem ji neprásknul. Zamyslím se, kde by mohla být. Posledně jsem ji viděl u zbrojnice. Vydám se tedy tam. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Ten člověk ve voze mne moc nezajímá. Jeho opilecký stav znám i od stráží a není to nic zajímavého. Klidně zavřu oči a dělám, že je nevidím. Mou pozornost přitáhnou až hlasy ze zadní části vozu. Otevřu oči a zvědavě hledím na rodinku žebráků. Nakloním hlavu na stranu a s obrovskou lítostí sleduji ta lidská mláďata, děti o které se rodiče neumí dostatečně postarat. Jedno z dětí mne zaujme prosíkem o jídlo. Má hlad a dostala tak málo. Jídlo, nad kterým i stráže ohrnují nos a ona dostala sotva pár drobečků. Děti mi zamávají a já zvednu hlavu a vyfouknu obláček kouře. Nemůžu dělat, že to nevidím. Chtěla bych nadávat na všechny dvounohé obyvatele země, ale nejde to. Ty děti mi nedávají klid. Vyletím do vzduchu, je to tiché, rodiče si mě tedy snad nevšimli. Pozoruji kudy pokračuje cesta a vyletím. Mají hlad a já jim chci pomoci. Ulovím dvě nevelké, zato měkké srny. Odnesu je ke kraji cesty a jen čekám, až se vozka opět vrátí. Tentokrát sedím přímo v cestě, abych ho zastavila. Vysvětlovat něco jemu by mělo účinek nejspíš nulový, rodina žebráka by snad mohla pochopit mé myšlenkové vzkazy. |
| |
![]() | neZZP nevěřícně zavrtím hlavou Mistře trpaslíku, máte snad v trenýrkách zlatky za které by jsme si mohly to všechno koupit? Navrhuju prodat prsteny a podobné věci a za ten trošek se ubytovat v nějaké zapadlejší hospodě. Až se král probudí, vkrademe se tam a vysvětlíme mu jak se věci mají a taky získáme zpět naše věci...To je můj názor neříkám to jako rozkaz a nebo určitou věc. až zmizíme z bohaté čtvrti do nějaké zapadlejší uličky, asi se zastavíme, aby jsme probraly co dál. |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius Bohatýrská čtvrť Rozhodnete se tedy jít podívat směrem k paláci aby jste zpoza rohu obhlédli situaci. Opatrně tedy jdete směrem tam když tu za sebou jen slyšíte tiché. Pssst! Hej! Když se otočíte vidíte slušně oblečeného muže. No ano vás myslím, žebráci. Můžu s vámi ujednat obchod. Takovou prácičku . pousměje se. Dobře vám zaplatím pojďte. a jde směrem k mostu kde dorin viděl toho draka s tím mužem. Při tom se dívá kolem sebe a kontroluje jestli se někdo nedívá. |
| |
![]() | "Město/ Most" Po přeběhnutí ulice nevím kam přesně mám jít. Rozhlížím se stále a koukám, kam bychom tak mohly zabrousit. Narin navrhne něco o tom jak přijít ke králi. Oddechnu si a podívám se na ní. Důkladně si jí poprvé prohlédnu a řeknu. "Co s tebou děvče? Namočila si se do toho teď s námi, nemáme jinou možnost než tě přibrat k sobě. Teď v tom jedeš s námi." A podám jí ruku na znamení přátelství. Najednou se k nám přiblíží muž. Nabídne nám prácičku. Šibalsky se usmál, bral jsem to jako by se nám vysmíval. Vyrazím za ním přímo jako první. Jakmile se zastaví, pomalu se k němu přikradu blíž. Tiše mu řeknu. "Jakou pak prácičku?" Zeptám se trochu podezíravě. Rychle se ho pokusím obejít a tyčí ho chytnu ze zadu za krk. Tyčí mu přidržuji krk. Muž je namáčknut těsně na mě. A já mu kousek od ucha šeptám. "Copak? Zaskočilo tě to? Jako voják by si měl být na tohle vycvičený ne? Co? Patříš k vojákům?!" Zvýším hlas a lehce přitlačím. Pokud mi odpoví uspokojivě, pustím ho velmi pomalu. Pokud ne prudce ho hodím na zem. |
| |
![]() | Bohatýrská čtvrť Když mě Noc-Narin oslov odpovím: "Áno jedna zlatka by tam byla, ale za to si nekoupím ani kus hadru na sebe" Pousměji se a razíme na křižovatku kde chvíli váháme kudy dál, najednou někdo vyrazil, a já bez přemýšlení jsem se vydal za nim, až ke slušně oblečenému muži, který nás osloví žebrákem. Zastavím se a říkám: "CSS, já a žebrák?!" Roztáhnu alchymistovu vestičku ve které vypadám jak trpaslík "Šmudla" tak aby byly vidět moje trenýrky s kačenkami a dál pokračuji: Hrál jsem karty a takhle jsem dopadl. Zajisté každá práce za slušnou odměnu se nám jistě hodí, já bych šel do toho, ale nejdřív bych chtěl slyšet o jakou práci se to vlastně jedná Kouknu se přátelsky na obchodníka. A čekám na reakci ostatních. |
| |
![]() | Bohatýrská čtvrť Cítím se trošku provinile, že jsem jako jediný zachránil všechny kusy svého oblečení, ale takový je holt život, jeden získá, druhý ztratí. Zrovna přemýšlím co dál, když k nám přistoupí muž, chovající se, jako kdyby sám byl na útěku a nabídne nám práci. Tak tohle mi nesedí. Díky nedostatku šatů a přebytku špíny z doutnajícího hrnce by si nás sice bylo možné splést s žebráky. Ale náš počet, fyzický stav a provizorní zbraně musí hned každého vyvést z omylu... Tenhle chlap se mi nelíbí. Odkdy si vlastně boháči najímají žebráky. Určitě má dost peněz, aby si byl schopen najmout pár žoldáků. Měli bychom si na něj dát sakra pozor... Moji nedůvěru sdílejí i ostatní. Když se muž otočí, aby nás někam odvedl, Michael ho zezadu chytne a začne pokládat otázky. Bohužel se nenacházíme zrovna na dobrém místě. Michaeli pusť ho, na to teď není čas. Když si nás tu někdo všimne, budeme zpátky v cele, na to šup. Nejdříve musíme zmizet. Mě se ten chlap také nelíbí, ale je to naše jediná možnost. Doufám, že nám tento muž opravdu chce jen nabídnout práci, jinak by to mohlo dopadnout hodně špatně. |
| |
![]() | "U mostu" Zrovna držím muže železnou tyčí pod jeho krkem, když mi začnou zase upírat mou radost. Divně se podívám na Braena a trochu si muže přitáhnu k sobě. "No právě, kdyby teď přišli vojáci, aspoň budeme mít nějakou šanci utéct, tedy alespoň já. Dokonce ani nejlepší lučišník by si na to netroufl." A zalezu ještě trochu za muže. Pak k němu prudce přirazím hlavu a tichým hlasem mu řeknu. "Tak co bohatýre? Povíš nám, co je to za prácičku? A taky nechceš nás zavést někam jinám? A pak budu mít další otázky, jelikož vypadáš jako někdo, kdo se zajímá o místní drby." Řeknu a pak se lehce zasměji. S mužem se také otáčím kolem osy, abych měl přehled o vše. Rozhlížím se všude možně po budovách, abych viděl případné nebezpečí. |
| |
![]() | u mostu přijdu Michaelovu ruku s úsměvem a jdu dál zdá se, že je to horší horší a horší povzdechnu si nebo by jsme taky mohly.... otočím se, abych zjistila že jsem sama samotná v nějaké uličce. Zavrčím- pronesu pár slov co se na kněžku nesluší Sakra, kam se mohli podít? vrátím se o jednu uličku zpátky, pak i o tu další a nakonec je najdu Výborně. Jste jak magnet na rozruch a maléry zabručím a prohlédnu si situaci. povzdech- druhý povzdech. Opřu se o barák a jen čekám jak se to vyřeší- do tohodle nemám jak zasáhnout (zatím) Bohové... |
| |
![]() | Bohatýrská čtvrť - Doplnění předchozího... A pak si všimnu jak Michael obchodníka tiše obešel a zákeřně ho s tyčí chňapnul pod bradou a klade mu velice nenápadné otázky. Jen vykulím oči a jako opařený stojím a opatrně si snažím tyč schovat za záda aby nebyla vidět. A pak Braen začne Michaela usměrňovat a já jen přikyvuji na Braenova slova a myslím si: Ách jo Michaeli, ty jsi tedy temperament. Snad nebudeme ještě ve větším svrabu než jsme, snad ví co dělá A dál čekám na reakci ostatních. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro cesta do hor Letíš tedy najít nějakou srnu. Bohužel kolem sou převážně pole kde by ale mohl být dostatek jiné zvěře. Zahlédneš velkého zajíce. Nenapadne nic jiného než ulovit ho. Ještě chvíli kroužíš nad prostorem ale podle všeho je to tu zvířat málo. Když pak ležíš na cestě muž zastaví koně hlasitým prrrrr… chvíli na tebe kouká otřepe se stejně jako před tím. Pak se zezadu vynoří rodina. co se děje? řekne otec k kočímu a pak uvidí tebe. Nejdřív se všichni dívají překvapeně a pak si všimnou zajíce ležícího před tebou. T- To je d- drak. Vykoktá ze sebe matka a přitiskne děti k sobě. Hluboce si hledíte s otcem do očí až on se podívá vedle tebe a se vztaženou rukou zakřičí. Né. Když se podíváš vidíš že kočí slezl z vozu a drží tvého králíka v rukou. Hele králík. A pěkně vobtloustlej. řekne opileckým hlasem a při tom na něj ukazuje. Pak se usměje a chce se odkymácet zpátky do vozu ale neudrží balanc, zakopne a spadne ti na ocas. Nebolí tě to spíš je to k smíchu. Ovšem rodina je vystrašená co teď uděláš. Všichni čekají na tvou reakci. ------------------------------------------------- Dovolil sem si už napsat že jsi místo těch strncu ulovila toho kralika. Pokud ti to nesedí tak zbytek neber v potaz a napiš co děláš když nevidíš srnce. ;-) ale snad neva. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro palác Chvíli přemýšlí. Pak se otočí na druhého a povídá mu tišeji. hlídej ho. A odběhne dovnitř. Za chvíli se vrátí s tím rádcem který vás tu vítal poprvé. Takže vy říkáte že jste nebyl u toho když jste otrávili krále? řekne to tvrdě a podezřívavě. A ke králi vás nemohu pustit. Je na tom špatně. Teď je u něj doktor a vyšetřuje ho. řekne a pak jen dodá. Tak radši nashledanou. otočí se ještě něco pošeptá strážníkovi. A odchází. Stejěn jako před tím nemá ochotu se s vámi bavit. |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius ZZP Když už muž odchází a Michael ho chytne pod krkem nějak moc se nevzpouzí už ti chce s klidem odpovědět ale Braen ho předběhne a ty ho pustíš. Promne si krk a pak říká. Výborně. Přesně takový temperament hledám! usměje se. Utíkáte před vojáky? Tím líp. Dostanu vás z tohohle města pryč. Pak se Dorin ohradí výrazu žebrák. Promiňte. odvětí krátce. A jak už jsem řekl následujte mě a domluvíme se na bezpečném místě. (budu předpokládat že jste šli za ním aby jsme se trochu pohli.) Pokračujete tedy za ním a odvede vás přes most k velkému klášteru. Pak dál až k nějaké pile. Vejdete dovnitř je tu dílna na opracování klád. Naproti vás je vchod někam na dvorek vedle něj pak pong s poličkou zaházený nejrůznějšími nástroji, hřebíky a šroubky. Vpravo od vás lavečka naproti ní u zdi mezi dvěma dveřmi je rozviklaná zaprášená židle. Na druhé straně pak nějaký řezací stroj kolem kterého je plno pilin a za ním krabice. Tak tohle je moje. řekne muž. posaďte se. a ukáže na lavečku. Ještě jednouší vás prohlédne a spustí. Takže tohle je moje pila… zdědil jsem ji po svém otci. Tahle pila se dědí už několik generací a vždycky byla nejlepší. Jenže teď.. Chvíli se odmlčí protože venku zrovna něco zarachotilo. Opatrně s tím stolem! Je z Požehnaného Platanu! Sklopí hlavu a pokračuje. Jenže teď si u západních hradeb postavil nějaký pošetilý elf, Nic proti vám. Otočí se na Nicolassiuse. Ale vozí dřevo z Tashirenského lesa! Ale tam přeci sídlí klan velkých druidů a ten by jim tohle kácení nikdy nedovolil. Musíte tam zajít cestou odstranit povoz se zásilkou dřeva abych dostal objednávku od Ritche já a pak zjistit co se tam děje. A jakýmkoliv způsobem. při těch slovech se šibalsky zasměje. Zastavit dodávku dřeva nadobro. Myslím si že buď druidy nějak podplatily nebo je někam uvěznily. Možná i zabili. Zase se pousměje liščím způsobem a podívá se na vás. Domluvili by jsme se takto. Dám vám oblečení a zbraně. Pokud splníte moje přání každému z vás dám 10 zlatých, odvezu vás kam budete chtít. Co jsem pochopil máte tu problém se strážemi plus nechám vám vaši výbavu. Co vy na to? Myslím že fér nabídka. Nezahoďte tuhle šanci, nevím co jste provedly ale z města se těžko dostanete samy. posadí se na rozviklanou židly a prohlíží si jeden po druhém vaše obličeje a čeká na vaši odpověď. ------------------------------- tady je nákres pily aby jste byly v obraze jak jsem to myslel. http://velda.nazory.cz/pila.png |
| |
![]() | "Most" Pustím muže, když mi řekne co jsem chtěl vědět. Pak mi pochválí to jak se chovám. Naschvál se usměji a kouknu se na Braena a Noc-Narin. Muž nám, řekne také, že náš odsud odvede. Pomalu někam jde přes most. Rychle ho doběhnu a prudce si ho otočím obličejem k sobě. "Tak to moment. Je sice fajn, že nás odsud odvedete, ale chybí nám jeden člen. Je to taky elf a správný elf. Bez něho odejít z města by byla zbabělost. Takže, dřív než odejdeme z města, by jsme ho měli najít." A větu zakončím kývnutím na ostatní, počkám co mi muž odpoví a vydám se za ním. "Pila" Vejdu dovnitř jako poslední a kouknu se jestli za námi někdo nejde. "Opatrnosti, není nikdy dost." Řeknu si v duchu a očkem koukám venku, jestli něco nezahlédnu, pomalu při tom zavírám dveře. Jakmile zavřu dveře rozhlédnu se po pile. "Ty vole, takového prostoru. To by bylo něco, mohl bych se tady i cvičit s mečem a nikdo by na mě nemusel přiblble čučet. Maximálně Braen, Dorin, Noc-Narin, Nicolasius a ten chlápek." Pomalu je doženu a stoupnu si k nějakému velkému stroji, který je zaprášený. Prstem přejedu po kousku stroji a podívám se na prst. Divně se zatvářím a špínu z něho odrolím. Dojdu do středu místnosti a začnu se procházet kolem. S tyčí v ruce se začnu prapodivně otáčet, jako by kolem mě byly nějací vojáci. Tyč má zpříma napřáhnutou. Tíhou tyče se mi také napnuli svaly na zádech a rukou. Je vidět, že svaly prošly dlouhými roky tréningu a bojů. Rychle se pak narovnám a tyč si dám k sobě, jako bych byl od vojáků. Mám jí kousek od obličeje mezi oči. Zavřu je na chvilku a začnu trénovat, jako by tam byli lidé a já měl v ruce opravdový meč. Otevřu je a vysokým sečným skokem se pustím do útoku. Zaútočím na nejslabšího muže, kterého si vyberu. Rychle a prudce střídám seky na levý a pravý bok. Jakmile mě přestane nepřátel stíhat, prudce ho odkopnu pryč a pustím se do jiného. Rozběhnu se a rychle se přikrčím a jako by se snažím zastavit. V tu chvíli jedu po zemi, ale nedotýkám se jí ničím jiným, než-li nohami. Mečem pak rychle seknu protivníkovy do nohou a pokud se skloní, přeseknu ho vejpůl. Pokud ne udeřím prudkou ranou na hlavu. Rychlou otočkou se od něho odvrátím a prudce útočím na jiného protivníka. Kombo jsem zakončil vzpřímenou tyčí, kterou pak lehce položím špičkou na zem a pokleknu. Obě ruce si dám na jeden konec tyče a hlavu si položím na ruce a zavřu oči. Chvíli tam jen takhle jsem a pak se zvednu a pomalu, jako by se nic nestalo přistoupím k ostatní. Poslouchám jen, názory ostatních. |
| |
![]() | MostNa cizincovu omluvu jen přikývnu a lehce se pousměji. Když se situace uklidnila, zhluboka se oddechnu a znova ukáži svoji tyč, o kterou se spíš opírám a dělám, že se jedná o mojí hůl. A následuji cizince k pile. PilaV klidu se postavím na nějaké místo odkud uvidím na všechny zúčastněné této diskuse a vyslechnu si nabídku cizince, místy dělám veliký zájem, a když se dostane na naší odměnu, tvářím se jako že nabídka za tuto almužnu je docela nepřípustná a řeknu Ehm.. jen 10 zlatých? Chvilku dělám zamýšleného a po chvilce zase spustím: Druidi? Vezmu tyč a do pilin nakreslím znak, který byl ve vězení v dopisu, a který jsem viděl u trpaslíku v mučírně a dál pokračuji: Co Vám říká tento znak? A velice pozorně sleduji jeho reakci jestli je záporná nebo kladná, jestli nemá tik, nebo jestli s sebou necukne. |
| |
![]() | pila a tak.... podupávám někde mimo pány a když se rozejdou- jdu z houfem. zařadím se někam dozadu. Je mi jedno kudy kam. Pila mě taky moc nezaujem a nad Michaelovo proslovem- popisem jen zavrtím hlavou. to si snad Dorin dělá vtip. To do toho vážně chce jít? Kouká z toho pěkný malér- a na to nemusim být ani posel boží...prosím, ať to odmítnou jen si povzdechnu a opřu se o něco co se semnou nemůže rozjet, nebvo mi to třeba skřípnout ruku Sama za sebe: příliš se mi to nelíbí, ale je to na vás pánové zabrblám a protřu si spánky z problému do problému....ach |
| |
![]() | Most Docela mne překvapí kladná reakce muže na Michaelovu agresi. A o nic méně se mi nelíbí ani fakt, že považuje za dobré, že utíkáme před vojáky. Ten po nás rozhodně nebude chtít nic legálního. Ale vem to čert, hlavně když nás dostane z města. Opustit jeho společnost můžeme kdykoli. Když se vše dořeší, následuji muže na jeho pilu. Pila S lehkým zájmem si prohlížím pilu a hodnotím její stav. Ucházející... Ale tady by to rozhodně chtělo opravit, malé vylepšení by tomuhle mechanismu určitě prospělo. Před pár měsíci jsem byl na severu a tam vyvinuli velice sofistikované postupy, jimiž dokázali zrychlit výrobní proces až o deset procent... Využiji mužovy nabídky a posadím se na lavici. Přecijen nemám tak vytrénované tělo jako ostatní a tak mne docela bolí nohy. Pohodlně se usadím a poslouchám, co má na srdci. Hm, takže elf na černo získává dřevo z druidského lesa. Už jsem dlouho neslyšel nic tak nepravděpodobného... Odkdy elfové, "ochránci lesů", kácí stromy pro zisk? A i kdyby, jak se dostali k dřevu z druidského lesa? To by museli získat silou a někdo by si jistě všimnul, že druidi zmizeli... Opravdu velmi nepravděpodobné. Přesto bychom toho mohli využít. Vybavení, které nám tento člověk nabízí, zoufale potřebujeme, takže i kdybychom na oko souhlasili a pak se na to vykašlali, tak se nám to vyplatí. A kdyby to byla náhodou pravda a ten elf dělal vše z čeho ho tento muž nařknul, tak bychom si mohli získat náklonost druidů, což také není k zahození. Ostatní, zatím co já přemýšlím, vyslovili svoje názory a otázky, až na Michaela, který se rozhodl bojovat tyčí proti imaginárním soupeřům, což jsem se za se já rozhodl ignorovat. Mě to připadá jako dobrý nápad. Je to pro dobrou věc a navíc tomuto muži dlužíme laskavost za to, že nás vyvedl z města. Mohli bychom se na to podívat, co říkáte? Snažím se znít jako, že chci opravdu pomoci a přitom naznačit ostatním, že pro souhlas mám jiné důvody, než blaho této pily. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Já ale také nechci ke králi. Ten ať odpočívá. Jeho panství a jeho lid ho bude potřebovat. Rádce se nakloní a něco pošeptá jednomu ze stráží. Hej, co mu to říkáte? Přestaňte mě pomlouvat. Vy to nechápete. Já nechci za králem. Já bych si akorát rád koupil nějakou pořádnou zbraň. Vyšlo to ze mě samo. Zblednu a po čele mi začne stékat studený pot. Dech se mi zrychlí a je dost možné, že jim dojde, že si vymýšlím. Jo. V tomhle městě jsem narazil na několik dost nebezpečných individuí. A měl bych být obranyschopný. Tohle mi neprojde. Hej, kam si myslíš že jdeš? pomyslím si v momentě, kdy se ke mě rádce otočí zády. Můžu pomoct vašemu králi. Kámen, který mě tížil na žaludku najednou spadl. Tohle je přece pravda. Umím pomocí magie vyléčit skoro každou nemoc a zranění. Jestli mě k němu na chvíli pustíte, budu schopný ho vyléčit. |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius ZZP Když domluví Michael. Muž se na něj divně podívá a říká. To probereme vevnitř. Myslím že by to šlo zařídit. A pokračuje. Ehm. Vy jdete taky? Povídá muž když spatří že Noc-Narin jde s vámi.Myslím že by jste měla zkusit támhle ten dům. ukáže na poslední dům v poslední ulici před řekou. Bydlí tam mladý, bohatý a velmi chtivý člověk. Stačí pár těch vašich ženských zbraní a máte ho. podívá se Noc-Narin s úsměvem do očí a pak tě to trkne. Myslí si že jsi štětka! Ale co jsi mohla taky čekat že? Když jsi tak lehce oděná. Pojďte jdeme dál. Řekne jako by se nic nestalo. Až vejdete a on domluví dodá ještě k Michaelovi který pře chvílí dokončil svoji sestavu. Na toho vašeho Elfa máte tedy čas do večera. Já mezi tím seženu vše potřebné a ráno se vydáte na cestu. Kývne a čeká na další ohlasy. Když řekne Dorin svoji připomínku muž jen protočí oči. Typický trpaslík. Taky si můžu najmout nějaké jiné bezdomovce nebo žoldáky. Měli by jste být vděční za to že máte tuhle šanci mistře trpaslíku. Pak dorin začne kreslit na podlahu znak. Jen si ho pořádně prohlédne a trochu se zamračí. Pracujete pro ně? Podezíravě si vás prohlédne. Pokud ano tak svoji pilu vám nedám a tahle nabídka taky neplatí! Při těchto slovech se napřímil a vidíte že je opravdu vysoký na člověka a z jeho očí teď siří odhodlanost a nebojácnost. Nakonec pronese svou kladnou reakci Braen. Výborně takže jsme domluveni. Zase se šibalsky pousměje a jde vám otevřít dveře. Při tom vykoukne a porozhlédne se kolem jestli nikoho neuvidí. Po setmění zabouchejte tady na pilu. |
| |
![]() | pila vzdorně semknu rty a pak se široce usměji lituji pane. Tak lehce se mě nezbavíte, jsem tu totiž správně....Přece, vaše manželka zjevně není doma že?Nebo jsem snad byla špatně informovaná? vystřelím si z něj taky na oplátku (samozřejmě, že nevim jestli má ženu) Pak mu ukážu medailon co mam na krku a taky křížek Jsem kněžka. Štětka možná v minulém životě. Co se týká těch věcí co nám seženete, můžu připsat na seznam i něco neodolám a znovu si zahraju na řečenou štětku kdy si trochu vyhrnu svou tuniku a pak jí pustím (nebo co to vlastně mam na sobě, ale myslim, že je to buď sukně a tílko a nebo nějaká hodně krátká mnišská tunička- pokud je teda tunika to co si myslím, že je) Co by mohlo doplnit magii? |
| |
![]() | Pila Jakmile uslyším jak cizinec naznačuje Noc-Narin, že vypadá jak štětka, trochu trhnu s sebou a pod vousy zabručím: Á, tady bude někdo proplesknut, Braen může vyprávět K mému překvapení se Noc-Narin začala bránit slovně, a já jen zakroutím hlavou. Cizinec spustí na mě, že by si mohl najmout jiné bezdomovce a žlodáky se zamračím a pravím: No jo a proč to neuděláte? Proč, právě mi máme tak "bez-vadnou" šanci? Žebráků ve městě najdete tucty, ale také jde o to jestli Vám úkol splní! Pak se dostavila reakce po nakreslení znaku, který jsme viděli v dopisu, a já s úlevou si oddechnu a drsně říkám K nim já nepatřím. Ale velice mě zajímají, co jsou ty beduíni zač, chtěl bych s nimi zúčtovat svůj nevyřízený účet, ale nejprve se budu muset dát do kupy. Máte nějaké oblečení na mě a nějakou sekeru, né na dřevo? Zamyšleně se podívám na sebe, jak vypadám a pak se zarazím a pravím: Jo, málem bych se zapomněl představit, mé jméno je Dorin z Mounthil a přišel jsem za prací, která mě zřejmě nevyšla. A vaše jméno je? A nechám cizince stát u otevřených dveří do té doby co dostanu odpověď na mé otázky. A když čekám na jeho reakci si myslím No výborně i Braen je pro. Já bych do toho šel za každou cenu, jen musím z něho dostat jestli nepatří k těm beduínům, aby nás nepráskl, protože ty nás chtějí dostat živý a zřejmě někdo z nás má informaci, která je velice zajímá Nedůvěřivě se začnu prohlížet Braena, Nicolasiuse, Michaela pak oči zůstanou na kněžce Noc-narin Ta je snad mimo hru, ta neví o co jde |
| |
![]() | Pila Když jsou všechny otázky zodpovězeny a naše skupina vypuštěna před budovu, zakryji si ústa a dlouze zívnu. Že já radši nezůstal ve městě a znovu nepostavil dílnu... Místo toho se tu trmácím se skupinou polonahých dobrodruhů, po kterých jde městská stráž, všechno mne bolí po neustálém přemisťování a ještě se kolem motá spousta ne zrovna důvěryhodných individuí. Kam jsem to jen dopracoval? Jelikož jsem už dosti znaven strastmi naší pouti, obrátím se k ostatním s návrhem. Přátelé, co kdybychom si teď našli místo, kde bychom vyčkali západu slunce? Jsem již dosti vyčerpán a rozhodně bych uvítal krapet odpočinku. Stejně zatím nemáme nic lepšího na práci. Přejíždím unavenýma očima od jednoho k druhému, čekajíc, co oni na to. |
| |
![]() | Svoboda>Most>Pila Když dostanu jeden kus svého oblečení nepěkně se usměji a natáhnu ho na sebe. Když se rozeberou železné tyčky a vše potřebné podívám se na nebe.V tom si vzpomenu na harmoničku.Sáhnu do kapsy a z té vytáhnu na půl přelomenou harmoničku. No jo no hochu,tomu se říká smůla Pomyslím si když se na ní podívám dal mi ji mistr ze slovy. Až bude nejhůř a budeš potřebovat pomoct od matky přírody zahraj všem nám elfům známou melodii a uvidíš co se stane Když si na to vzpomenu a na to co jsem teď udělal příjde mi to hodně líto,nidky jsem to nevyzkoušel a navíc krásně hrála. Ale co snad se to opraví..a když ne tak seženu jinou..snad Řeknu si ještě pro sebe a vrátím ji zase do kapsy.Pomalím krokem jdu za ostatními když v tom za sebou uslyším hlasy. Když se otočím spatřím průměrně starého muže,slušně oblečeného. Celou dobu co se tu něco odehrává stojím kousek opodál a mlčím.Nikdy jsem se nepotřeboval od věcí zapojovat a nikdy jsem moc nepoužíval agresivitu.Nevím jak se ve společnosti chovají kněžky,barbaři ani trpaslíci.Vím jen jak se mám zachovat jak já. Sleduji tedy tohle divadlo když v tom se pak Michael uklidní a nechá chlápka zase volně dýchat. Po chvilce dojdeme k „pile“ Vejdeme dovnitř a všude je slušná vrstva prachu a také tu není moc čistá a rovná podlaha. Prohlédnu si veškeré náčiní ale nevidím nci čím by se dala zpravit harmonička.Povzdechnu si a opřu se o zeď kde nic není. Podívám se na muže a začnu poslouchat. Když v tom začne mluvit o pošetilém (myslím tedy xD) Elfovi tak se trochu zaleknu když v tom se na mě otočí a já zjistím že nemluví o mě. Jen přikývnu a dál poslouchám. Zajímavý případ,možné nebude zase tak strašné přiložit ruku k dílu a pomoct. Ozve se po dlouhé době mlčení můj trochu dětský hlas.Předci jen jsem stále skoro „dítě“. Když ale Dorin nakreslí do pilin znak který mám ten pocit byl v dopise v „ZZP“ tak se muž na nás všechny zhrozeně podívá a vybouchne. To jsme potřebovali,dalšího šílence Pomyslím si a zývnu,jsem po dnešku celkem unavený a už mi to ni moc nemyslí porto už radši mlčím a nic dalšího neříkám. Když ale zaslechnu Braenovu myšlenku musím jen souhlasit. Má slova Braene Řeknu s úsměvem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro S uloveným zajícem v tlamě posedávám uprostřed cesty a vyčkávám na povoz s rodinou. Ty děti se mi moc líbily. Chtěla bych, aby si se mnou chodily hrát tahle lidská mláďata. Ovšem jejich rodiče se mě očividně hodně bojí. Kdo se mě však nebojí je ten opilý vozka, dokonce vstane a sebere ze země králíka, kterého jsem ulovila pro děti. Nevím proč jejich otec s náléhavostí v hlase i v očích křičí a dívá se na vozku. Myslíte si snad, že ho chci sežrat? Vždyť by mi bylo špatně.. Ušklíbnu se. S vozky táhne smrad a podivně se kymácí, dokonce zakopne a spadne mi na ocas. Ne, ani teď ho nechci sežrat. Proboha, lidé už neví, jak jsou draci vznešení? Králík mu přitom vypadne z ruky. Švihnutím vytáhnu ocas zpod tlusťocha a protáhnu tlamu do něčeho, co připomíná úsměv. Zvednu se a dojdu zas ke králíkovi, kterého vezmu do tlamy a přiblížím se k lidem. Hodím králíka blíž k nim. Udělejte si ohniště a já rozdělám oheň, aby jste si ho upekli.. Napovídám jim, i když pochybuju, že je to napadne. |
| |
![]() | "Pila" Nejprve si vše vyslechnu a probírám si to znovu a znovu v hlavě. "To mi přijde opravdu divné. Chtěl bych znát alespoň 1 důvod, proč by se druidi nechali zabít, vždyť by je enti chránili. Zvěř by je chránila, není tak jednoduché zabít druidy, umí kouzlit." Začnu přemýšlet nahlas. Poté od skupiny odejdu a začnu si něco mluvit pro sebe. Při tom rozhazuji tyčí kolem sebe, jako bych se znovu připravoval k tréningu. Rychle však přestanu a přiběhnu k tomu chlapovi. "Potřebuji meč. Ostrý meč! A nějaké oblečení. Nenápadné oblečení, nejlépe kdyby bylo kněžské, či nějakého mnicha. Ale musí to mít kapuci a také se tam musí dát schovat meč. Chápete co potřebuji?" Zeptám se. Pokud neví o čem to mluvím, znovu mu to vysvětlím. Všichni se začnou muži představovat. Já jen kývnu a řeknu. "Michael z Drusty" A odvrátím se od něho. "Jinak, nevím jestli jsem se k tomu kšeftu vyjádřil, ale beru to." Řeknu nahlas, aby mě všichni slyšeli. Pak začnu smýšlet o nás všech jako o skupině. "A nemohl by jste nám přeci jen sehnat něco co by sedlo na nás všechny a vypadali by jsme stejně?" Zeptám se a rozhodím vlasy. Poté nás muž vyvede z pili ven. Vzduch je čistý a já si bez jakých koliv problémů vyjdu ven. Rozhlédnu se a prohodím si tyč v ruce. Pomalým krokem jdu vpřed, dokud mě někdo nepředejde. Počkám až projdou ostatní a vyrazím jako poslední za nimi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro palác Když mluvíš o zbrani a obranyschopnosti tak se jen pošklebuje a kroutí hlavou. Ale když zazní že by jsi mohl pomoc králi muž se zastaví ve dveřích a popřemýšlí. Doslova slyšíš v jeho hlavě jak si říká jak by jsi k sobě naklonil krále kdyby tě přivedl a ulevil mu od jeho kocoviny. Král už u sebe má specialistu. A rychlím krokem odchází. Ještě můžeš zaslechnout jak říká. zavřete. A tak se taky stalo. Teď tu jen stojíš a stráže tě s ostříží sledují jestli se nepokusíš o nějakou hloupost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro u vozu Vozka už jen leží v trávě vedle cesty a nikdo si ho nevšímá. Zato ty a rodina na sebe chvíli v tichosti koukáte nakonec se otec jako hlava rodiny vzchopí a pomalu se ti jakoby ukloní při tom ti pořád hledí do očí pak uchopí králík a pak na něj ukáže a tichým hlasem povídá. Pro… To je pro nás? A ukáže na svoji rodinu. Pak jdou kousek od cest mezi prázdná rozoraná pole a tam tatínek naskládá par kamenů do kruhu a řekne. Děti nasbírejte tady pár větviček na oheň prosím. Maminka se mezitím vrátí od vozu a s dvěma opracovanými dřívky do tvaru Y. které za pomoci tatínka napíchne naproti skrz ohniště. Pak ze zástěry nůž kterým začne stahovat králíka. Když je skoro hotová vrátí se děti s plnými hrstmi nejrůznějších suchých větviček a chrastí které hodí vedle ohniště. Pak k nim příde otec a pochválí je pusou na jejich čela. Výborně. A usměje se na ně. Pak začne skládat dřeva do ohniště. Při tom všem tě otec sleduje jestli jsi pořád na tom samém místě. Asi má strach o svoje děti. Ti se na tebe také dívají a sedí vedle tatínka A pořád si něco šuškají. Tak a je to. Řekne matka a napíchne králíka na dřívko které postaví nad ohniště. Pak otec vytáhne z kapsy křesadlo a začne rozdělávat oheň. Ale ne a ne mu to jít. Všichni se postaví kolem dokola aby jim nefoukalo a chvíli tam tak sedí a pokouší se křesat. ------------------------------------------------------------ Nevím jestli to víš ale jen ti připomínám že ty s nimy můžeš mluvit telepaticky. ;-) |
| |
![]() | Braen, Dorin, Narin, Michael, Nicolassius Deltora Muž jen stojí a poslouchá vaše otázky a dotazy které se n něj hrnou jedna za druhou. Nakonec jen přece jen většina kývne. Mé jméno je Heresant z rodu Falániů a jsem rád že jsme tak domluveni. Vše vám seženu do večera. Asi už celou záležitost chce mít za sebou a tak neodpovídá na nic jiného a vyprovodí vás ven. Tak po setmění zde. A přiveďte tedy toho svého elfa. U slova elf se podivně nechtěně zatváří a přibouchne dveře. Teď stojíte před pilou a do večera musíte najít Harvina. Kam se jen mohl zatoulat? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro V klidu se zas uvelebím na zemi a dívám se na hlavu rodiny, čekám zda uvěří a přijmou můj dar. Když se zeptá, zda je ten králík pro ně, inteligentně přikývnu. A dál jen posedávám. Jen zvědavě sleduji, co dělají. Jak oni rozedělávají oheň a zpracovávají králíka. Vím že se mě bojí, proto se nehýbám a jen je sleduji. Zatím je nebudu rozrušivat pohyby ani ničím jiným. Pokud budou chtít pomoc, jistě si všimnu. Zatím se nebudu vnucovat. Je moc hezké, jak se mají i přes zjevnou chudobu rádi. Nemusíte se mě bát, neublížím vám. Pokud dovolíte, rozdělám oheň. Oslovím je v myšlenkách. Radši všechny aby se nestalo nějaké nedopatření. ------------------------------------ Aha, já myslela, že můžu mluvit jen s hovořícimi:) |
| |
![]() | pila a tak dál opravdu z maléru do maléru. Vůbec se mi nelíbí představa toho co po nás ten týpek žádá. Mohla by to být past. Co když je na naše hlavy už teď vypsaná odměna? tohle bude akorát tak víc složité a zamotané. Krdyž to uděláme špatně- máme problém. když se na to přijde- máme problém. chjo povzdechnu si No tak budiš. Sejdeme se tu tedy po setmění. počkám jestli na mě ještě někdo něco nemá a jdu do ulic. Když jsem z dohledu družiny trochu si popoběhnu abych dohnala muže co nám úkol zahnal. Samozřejmě ho sleduju tak aby si mě nevšiml. Takhle to dělám asi hodinu. při tom si dávám dobrý pozor na to, aby to nebylo moc podezřelý a zároveň, abych nevrazila do nějakých strážců. Po cestě ještě zastavím nějakou ženu- starší ženu a zeptám se s hraným zděšením a spjatýma rukama Slyšela jsem, že se něco stalo králi! nevíte jestli už je na tom líp? pokud odpoví že ano, vyhledám někoho z družiny,. pokud ne, zbytek času strávím modlitbou ve zdejším kostele. |
| |
![]() | Před pilou -> rozchod Když jsme, v podstatě, vyprovozeni před pilu, kde se s námi cizinec loučí, popojdu trochu dál mimo dosah sluchu cizince. A potichu říkám: Když nás vedli do ZZP, všiml jsme si nějakého draka s nějakou postavou u něj, bylo to někde u hradu, a je dost pravděpodobné, že by se mohlo jednat o Harvina, draci se moc nechtějí vybavovat s málo inteligentními postavy Sklopím hlavu a kouknu na sebe a naznačují že se jedná i o mě. Já bych zašel se porozhlédnout kolem toho místa, kde jsem je spatřil, docela mi zajímá co to bylo za draka. A také, až se budeme vracet docela pečlivě a nenápadně bych si prohlédnul toto místo, aby zde nečíhali stráže, nebo ta sekta kapucínů! Aby nakonec se opravdu nejednalo o léčku. A stojím a čekám na reakci ostatních. Při čekání mám v hlavě tyto myšlenky Vůbec nemám představu kde budeme Harvina hledat, jestli to nebyl on, tak bude ho hodně těžké ho najít. |
| |
![]() | Před pilou -> rozchod No ano Harvin! Skoro bych na něj zapomněl. Takže odpočinek asi bude muset počkat... Zatímco tedy poslouchám návrh trpaslíka, odpojí se Noc-Narin od družiny a jde zpět směrem k městu. Také nám alespoň mohla říci, kam jde. Ale je pravda, že když půjde sama, navíc v tomto ošacení, tak je velmi malá pravděpodobnost, že ji někdo pozná. Ano to bude asi nejlepší místo odkud začít. Avšak dovolil bych si navrhnout rozdělení naší družiny na několik menších skupinek. Zaprvé pokryjeme větší oblast a zadruhé nebudeme tak nápadní. Přecijen by vypadalo dosti divně, kdyby se po městě potulovala nová skupina dobře živených žebráků. Jistě by nás pak brzy někdo udal městské stráži. Na chvíly se odmlčím, načež pokračuji. Nemyslím si, že na nás ten muž nachystá léčku. Sice ho vůbec neznáme, takže to nemohu říci jistě, ale kdyby chtěl mohl nás zavést rovnou ke strážím, nebo nechat uvnitř té pily a říci našim pronásledovatelům, kde jsme. Proč by nás jen tak poslal zase pryč? Můj názor je, že to past není. Přesto ale souhlasím se zvýšenou opatrností, až se budeme vracet. |
| |
![]() | Před pilou -> rozchod Konečně se objevila nějaká diskuse o daném problému, a konečně se začínáme stmelovat V duchu si pomyslím, zlehka se pousměji. A reaguji na Braenovy poznámky: Ano, souhlasím s tebou, také si myslím, že se nejedná o léčku, ale opatrnost se vždy vyplatí, také dobrý nápad se rozdělit na skupinky Ztichnu a nakročím směrem kde jsem viděl draka, a po pár krocích se zastavím a houknu: Tak kdo jde se mnou na místo kde byl ten drak? A čekám až se někdo přihlásí a vyrazí se mnou k místu kde jsem viděl draka. V duchu přemýšlím: Braen má zcela jistě svůj plán a typ kam se půjde podívat, takže je málo pravděpodobné, že se vydá se mnou. Jen by mě zajímalo co má v plánu... |
| |
![]() | Pila samotná > Rozchod V pile si vezmu jeden vetší hadr co ležel pře obrovský dřevěný stůl a byl zaprášen. Po zatmění jej vrátím. řeknu a mírně se usměji. Elfské špičatější uši shcovám pod vlnité kaštanové vlasy a hadr si uváži jako kápi. Pomalu vyjdu ze dvěří a nadechnu se čerstvého vzduchu. Narin se vypaří a napadlo mě totéž,ale zaslechnu Braena a Dorina o čem debatují. Mmm,zajmavé.Vůbec netuším kde se Harvin může toulat. pomylsím si a podívám se na nebe. Podle mého odhadu nezbývá až tolik žasu do setmění a připojím se ke skupince bez Narin. Mmm,tím pádem se vydám podívat k hostinci a od hostince směrem na jih. řeknu a mírně se usměji. Jde někdo se mnou? zeptám se když jsem na odhcodu. |
| |
![]() | "Pila" Poslouchám jak se muž představí a jen lehce na něho kývnu hlavou. "Jdeme, nemáme na to celí rok!" Řeknu panovačně a pohlédnu na ostatní. Poté vyjdeme ven. Tam se velmi bystře rozhlížím. Jen jedním uchem poslouchám co nám Heresant vykládá a druhým uchem se snažím poslouchat okolí. "Já bych šel s tebou Dorine. Musíme vážně najít Harvina. Pokud nikdo nic nenamítáte a nechcete jít místo mě." Poslední větu pronesu takovým divným tónem, který se těžko popisuje. "Pokud tam vážně Harvin byl, tak by jsme mohli vědět více. Ale co když to Harvin nebyl a Dorin si ho jen s někým spletl." |
| |
![]() | Před pilou -> rozchod Když se všichni shodneme na následném postupu, už nám nic nebrání vyrazit. Dobrá, tak to by jsme měli. Já se tedy připojím k Nicolasiusovi a půjdeme k hostinci. Nechť nám přeje štěstí, po setmění se sejdeme znovu tady. Rozloučím se s dvojicí a následuji Nicolasiuse zpět do města, kde jak doufám, nalezneme Harvina. |
| |
![]() | S Braenem aneb heldání Harvina Dobrá,po setmění tu. řeknu a krokem se vydám do města,spolu s Braenem. Ehm,už jsi přemýšlel,jeslti má Harvin něco společného s tím co viděl Dorin?mám tím namylsi,toho draka. řeknu a podívám se na Braena s ledovým výrazem. |
| |
![]() | S Nicolasiusem aneb heldání Harvina Cestu do města si s Nicolasiusem krátíme rozhovorem. Je to možné, i když jistě se říci nic nedá. Spíše by mne zajímalo, co spolu probírali, jestli to byl opravdu on. Králův drak by nám mohl poskytnout hodnotné informace, jenž by nám mohli ušetřit spoustu času a námahy. Ale stejně to bylo od něj nanejvýš nezodpovědné, že odešel a nikomu neřekl ani slovo o tom, kam jde, nebo co tam bude dělat. Jdeme svižným tempem, i přes únavu jež pociťuji. Jestli budeme mít štěstí a najdeme ho rychle, mohli bychom se stavit v jedné z krčem a na chvíly si odpočinout. Samozřejmě by to neměla být ta, kde se opil král, to by bylo krátkozraké hloupé, se tam znovu ukázat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro cesta do hor Všichni sedí u ohně a pozorují tátu, jak rozdělává oheň. Když se na tebe zase pro jistotu otočíš, uslyší všichni tvůj příjemný lásek ve svých myslích. Otec na tebe upřeně a bez mrknutí oka hledí a ostatní se dívají kolem, jestli by to nemohl být přece jen někdo jiný. Slyšel jsi to? řekne šeptem matka. Ano. Odvětí jí bezmyšlenkovitě a při tom se ti pořád dívá do očí. Otec se zhluboka nadechne a stoupne. Ty umíš mluvit? řekne s viditelně odhodlanějším hlasem než předtím. Asi pochopil, že nejsi jen divoká zvěř ale inteligentní bytost jak slyšel v některých báchorkách. Zbytek rodiny jen s obavou přihlíží jestli se nestane něco neočekávaného. ------------------------------ Teď už to nech být a mluv jak chceš ale nemůžeš oslovit celou skupinu leda by se dívala na tebe očima. Už ti zas říkám že musíš mít oční kontakt. ;-) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ve městě Když muž odpoví a vy vyjdete ven, zabouchne dveře a chvíli se nic neděje pak vyjde nějaký mladík a s ním vypracovaný muž s kalhotami a přes ramena má kšandy. Odejdou někam směrem k severu. (pokud je chceš sledovat tak to napiš) Když pak zastavíš nějakou postarší ženu s šátkem na hlavě jen se na tebe zadívá a odpoví ti kolísavým hlasem. To já nevím, děvenko. Mě tyhle věci už nezajímají. Pak ještě zkusíš zastavit jednu o poznání mladší dívku, možná trochu podobná tobě, také s šátkem ale jiné barvy a ta ti řekne. No slyšela jsem že se mu něco stalo, ale jestli je mu líp to nevím. Ale upřímně doufám e ne. Nemám ho ráda. |
| |
![]() | Michael, Dorin, Braen, Nicollasius Most Máte kus cesty společné. Vlastně do hostince se jde přes most ke kterému jdou Dorin s Michaelem. Jdete tedy zase k místu, které jste již míjely cestou sem. U mostu je několik již zmíněných trosek a křidlic z věže. Když jste ještě trochu dál tak jsi všimnete že jeden strážný, který jde asi zrovna na směnu si je prohlíží. V tom si vás všimne. Chvíli si vás prohlíží a nakonec se rozběhne za vámi. Naštěstí neřve jak by jste čekaly ale jen běží a vytahuje svůj krátký meč. Co teď? Odhadujete že s těmi tyčemi se vám nepoběží moc dobře. Špatně sedí do ruky. Jsou příšerně těžké, za opasek je nedáte. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Harvin pro Byl jsem odmítnut. Co jsem také mohl čekat od lidí, kterým vládne někdo, jako je tenhle skrček. Brána zabouchla a cesta do paláce mi tak zůstala nadobro uzavřená. Tak fajn, zmizni. ozve se od jednoho ze stráží. Vrhnu mu vražedný pohled a pomalu se otočím. Není důvod nikam spěchat. Nemám vlastně po zbytek svého pobytu tady co dělat. Až ne svůj tajný "úkol". Ale nejsnadnější cesta k jeho splnění mi byla právě uzavřena. Nic, budu se tam muset dostat staromódně. Odkráčím po padacím mostě a sednu si někam do stínu. Tak ale abych viděl na vrata paláce. Sedím tam a vyhlížím, zda z brány nevyjde ta blonďatá dívka. |
| |
![]() | Most Společně s Michaelem a Dorinem dojdeme až k mostu, kde se naše cesty rozdělí a dál budeme pokračovat po dvojicích. Tedy rozdělily by se, kdyby si nás nevšiml jeden strážný a okamžitě na nás nevyběhl s napůl vytaženým mečem. No skvělé, to nám ještě chybělo! Rozhodně odmítám nechat se znovu chytit a zavřít... Útěk?... Ne to nemá cenu, jsme jak pěst na oko, navíc s těmihle tyčemi bychom asi daleko nedoběhli... Domluva?... Nepřipadá v úvahu, ten voják vypadá, že by nás nejradši rozsekal... Takže zbývá boj. Jsme sice unavení, mizerně vyzbrojení a alespoň v mém případě neschopni máchat s těmi tyčemi lépe než s klackem, ale máme výhodu čtyři na jednoho. Snad se nám ho podaří zpacifikovat dříve, než si nás všimne někdo další... Podívám se na ostatní, pokrčím rameny a pevně sevřu v rukou tyč, až mi zbělají klouby. Polohlasně pronesu: Není jiná možnost, musíme to vyřešit rychle a tiše. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Noc- Narin pro |
| |
![]() | Most Silný hlas Michala se rozhodl že půjde s mnou a já mu odpovím Jasně jdeme, ve dvou nám to půjde líp, a nebudeme tak nápadný A tak jsem se svobodně rozhodli kudy a kam půjdeme. K mému překvapení jsme měli docela velký kus cesty společný a v tom najednou uvidím strážného, kterému zřejmě docvaklo kdo jsme zač, ale jedna věc mi byla divná: Proč neječí "Chyťte je!" To je divné, nedá se nic dělat musíme ho s pacifikovat, ale nesmíme ho zabít, jen omráčit! Kdyby jsme ho zabili, nikdo by nám pak nevěřil. Mé myšlenky zarazil tiché povzbuzení mých myšlenek o budoucím činu. Poohlédnu se na Braena, Michaela a Nicolasiuse a kývnu hlavou, jako náznak že souhlasím s Braenem. Vezmu si do ruky tyč, ale opatrně tak aby se strážný nemyslel, že chci na něj útočit, a dám si ji za záda, levou rukou mu jdu na proti s tím, že se představím a nahlas říkám: Dobrý den jsem Erick von Hnědovous ... Jakmile se k němu přiblížím schoulím se do klubíčka, udělám kotoul, a s tyčí, kterou mám v levé ruce mu vší silou zkusím podseknout nohy. Jakmile (i po nezdařilém útoku, a kdyby se náhodou chytl za lýtka tak ho kopnu do zadku tak aby spal) se postavím a začnu na něj útočit tak abych ho omráčil. |
| |
![]() | "Most" Kousek jdeme společně a já se rozhlížím po okolí, když nás zpozoruje nějaký voják. Najednou ho zbystřím i já. "Ha! Zmetek!" Zakřičím, když na nás běží. Uchopím tyč do úrovně ramen. (Představte si, že držím basebolku) a pomalím šoupavým krokem se sunu k němu. Dorin mě ale předběhne. Rychle se před něho nahrnu a řeknu mu. "Drž se za mnou, nebo se ti něco stane." A sunu se před Dorinem. Najednou mě předběhne zase a vidím jak začne řezat do toho vojáka. Jen mi sklesne pusa a nevěřícně koukám. "Super trpoš!" Neváhám a rozhodnu se mu pomoct. Vezmu tyč a pevně jí uchopím. Prudce se snažím bouchnout vojáka do hlavy. |
| |
![]() | "Most" Můj návrh byl jednomyslně schválen a možná až moc překotně vykonán. Dorin se sice snažil jít na vojáka nenápadně, ale Michael mu to celé zhatil, takže se z toho stala regulérní bitka v níž sice lépe vyzbrojený, zato však početně znevýhodněný voják, asi přijde k úrazu. Můj bože, Michaeli říkal jsem potichu... V duchu si postesknu, ale hned se vrhnu za útočící dvojicí, abych také připojil ruku k dílu. Sice nejsem zrovna svalovec, ale pořádnou ránu tyčí taky dát dokáži. Když doběhnu k muži, zdvihnu tyč nad hlavu a bez nějakých fintiček jí zaútočím vertikálním sekem dolů na nešťastníkovu hlavu (tedy pokud ho ovšem nezpacifikovali dříve, než k nim doběhnu). Hlavně ať si nás nikdo nevšimne, jinak bychom byli ztraceni. Podruhé by se nám asi utéci nepodařilo. Modlím se v duchu za dobrý osud. |
| |
![]() | Most "Sice vám moc nepomůžu ale souhlasím" řeknu potichu a nenápadně.Na halvu si nasadím kapuci a ruce složím jako mnich,jdu se sklopenou hlavoup pomalu kolem něj a dodju asi do stejné úrovně jako je moemntálůně michael a Dorin.Když mu ti dva djaí co porto a příjde Braen že přidá ruku k dílu usměji se. Tohle jsem vždy chtěl zkusit. pomyslím si a přistoupím k muži. Nikdy nevěř nikomu s kápím. řeknu a kopnu ho do žeber,chytím ho za hadry které má u krku a odtáhnu ho kosuek dál z mostu,zrovna dvakrát lehký není a já nejsem robokop proto mi to nejde moc dobře,ale přeci jen jsem ho odtáhl,opráším si ruce a usměji se. "MYslím že nám to šlo dobře" (snad nevadí že jsem se připojil a odtáhl ho =) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Liliane Safirela Rose pro Vypadá to tak.. odpovím mu opět telepaticky. Můj hlas zní vlídně, moudře a lehce pobaveně. Ovšem není to úplné mluvení, mluvím s vámi pomocí myšlenek. Odpovím mu a maličko se přiblížím. Budu mluvit jen s tebou, pokud chce, můžeš jim to nahlas opakovat. A pokud dovolíš a upozorníš ženu, rozdělám vám oheň. Vážně se nemuséte bát, nechci vám ublížit. Ujistím ho opět a vypadá to, jako by se na tlamě plné ostrých zubů objevil úsměv. |