Zlé časy
hrálo se Denně
od: 17. září 2009 18:02 do: 15. června 2010 23:36
Dobrodružství vedl(a) ocko
| |
 | Podivínský mistr známí, jako Gnerey z Černého hradu, napůl alef napůl člověk. Někdo o kom se toho víc vypráví než co je pravda. Jen on ví co je z toho pravda a co ne. Mistr magie, který nikdy neměl žádného, žáka mág který zná elfi, lidé ho nemají rádi, bojí se magie. Tento mág si našel učedníka Angeliku. A i sní byl povolán z místa, kde jí učil magii na hranice, ke králi aby spolu s dalšími patnácti mági a jejich žáky pomohly, zvrátit osud lidstva. Jsou na hranicích v opevněném městě a spolu s nimi přijela i záhadná elfka, elfská kouzelnice a bojovnice Dalida . |
| |
 | "No Dalido...to je dobře. Sem ráda, že dnes máme pokoj...." šeptnu a kouknu se na ni. Projdu si boxy a hledám Bleska. On je otec Flíčka. |
| |
 | Před stájí Pomalu vijdu ven před stáje a podívám se po malém prostranctví.Jsem zamračený a pomalu dýchám. Zítra, to bude horší. Stojím tam, jako socha. Zamračený a tichy. Na hrudi mně studí medailon ze stříbra, ale já ho nevnímám, nevnímám ani vítr. Pak se má mysl vrátí nazpět, zamžourám a kouknu se kolem. |
| |
| Stáje Angelika: Pomalu jdeš podél boxů, krok za krokem. Přes cestu ti přeběhne myš, malá šedá. Stáj je osvícená, loučemi. Asi za dvacet korků dorazíš k boxsu ve kterém je statný kuň, vyšlechtěný elfí hřebec, statný a silný. Zafkrá, když tě uvidí a natáhne k tobě hlavu, je dobře živený a má lesklou srst, dobře o něj bylo pečováno. Krásně to tam voní slámou. |
| |
 | staj Stojím u svého koně a citím přítomnost někoho dalšího ale nějak si toho nevšímam nakrmím svého koně a jdu pomalým krokem ke dveřím pryč ze stají při tom kouknu na Angeliku a tiše pronesu. Dávej pozor lidé naemají rádi když jim někdo sahá na koně pak vyjdu ven a vidím Gnerya a pousměji se na hlavě mám kapi a dlouhý plášt sahá až na zem a na sobě mam uplou kůži která oblemuje moje křivky a mé tělo kuže která pokrývá mou hrud je jen nad pupík a kalhoty mám uplé a na nohou kozačky. Jak ses dneska měl? Kouknu na něj a přijdu k němu blíž |
| |
| "Ahoj Blesku. Klidně by si mohl jít do soutěže krásy a neměl by si konkurenci. Na tvoji krásu má už jen Flíček." usměji se a pohaldím ho po šíji. "Pamatuješ si mě kamaráde. Máš tu i tvého syna. Má se dobře neboj." usměji se a nechám ho v klidu. Pka jdu ven za hrdličkama. "Hele hrdličky, nepůjdeme se projít?" zeptám se s úsměvem. |
| |
| Před stájí Zaslechnu hlas a otočím se po něm, na mé zamračené tváři se ukáže usměv, otočím se k Dalidě. šlo to trošku jsme si povídali s Angelikou, povídal jsem jí něco ze své minulosti. Upravím si černý plášť, z pod kterého vykoukne černá košile a černé kalhoty s vysokými botami. Jen se bojím toho co vymyslí zítra. Povím potichu. Pak vyjde Angelika. Ale jistě pujdeme. Pomalu se vydám kamsi v tomhle vojenském městě. Podívám se na prstýnek který mám na ruce a usměju se. Ale den začal hezky. Usměji se na elfku. |
| |
| Před stají Kouknu na něj a pohladím ho po černé košily a pak vyjde Angelika a ja se taky jen usměji a povzdechnu si pro sebe. To ještě abych na ní žárlila co ? Kouknu na něj s pobaveným usměvem a jdu za nima z hlavy mi spadne plašt mě a vyklouznou černé dlouhé vlasky a kráčím vedle něj. hmm trochu mě zanedbáváš víš to ? Špitnu mu potichu a koukám kolem sebe. |
| |
| Procházka Pousměju se. Ne drahá, já mám, mi máme za Angeliku zodvovědnost, žádná dívka jejího věku, by neměla vidět to co ona, drahá. Ale ona má v sobě magii. Povím a podívám se na mladou kouzelnici, Angeliku a pak na elfku. Musím si zvyknout na to slůvko drahá. Usměju se na tebe, už nevypadám zamračeně, ale usmívám se. Až to skončí tak se vrátíme, nazpět do elfích lesů a vezmeme se. Pousměji se, kolem nás nikdo není a my vejdeme do malé zahrady. Dalido, jsem rád že jsi šla snámy. |
| |
| procházka Pousměji se a jdu tiše vedle nich a koukám kolem a dávam pozor aby se nahodou někdo nepřipletl do cesty aspon ne ten kdo nemá... Ano ja vím co mám za ukol dávat na oba pozor když ty jí musíš učit ja musím hlídat vím Řeknu trochu trpce a sklesle je celkem asi smutna nebo má smíšené pocity že by chtěla se svým budoucím maželem trávit aspon trochu času místo aby on lital a učil a ja branila město před skřety. kde jinde bych měla být než po tvém boku |
| |
| Zahrady Obejmu Dalidu kolem pasu a přitisknu se k ní. Jsem rád, že po něm stojíš ty. Usměju se a pomalu jí políbím. Miluji tě od té doby co, jsem byl přivezen k vám a tvá matka mě léčila. Povím potichu a pořád se k tobě tisknu. Mam špatné tušení, něco se chystá, zítra budeme na hradbách všichni. Špitnu tak aby to neslyšela Angelika. Podívám se ustaraně do dálky a pak na tebe a usměji se, pomalu tě pohladím po vlasech a upravím, těch pár vlásků co ti spadnou do obličeje. Rose. Mávnu rukou a u nohou ti vyroste rudá růže a já se sehnu a podám ti jí. |
| |
| agila2815.jpg Já jdu před nima. Myslím an minulost..na ty krásné časy kdy sems e nemusela bát odporných skřetů, nebo čeho koliv jiného. Žili sme v klidu bez nebezpečí... Ale musím koukat dopředu a ne za sebe...nemohu sledovat minulost, ale přítomnost a budoucnost. pomyslím si. Koukám se pod nohy. Něco nesrozumitelného si mumlám. "Izuls! šeptnu a vytvořím iluzi toho co se stalo, ale stalo, jak tam vrazil ten upír. Najednou s eprudce zastavím a zruším iluzi. Upíři....pokud někoho kousnou tak se promění...moji rodiče možná žijí, někde v ústraní, al eje naděje že žijí. Koukám se někam před sebe a usmívám se.Pak se otočím na princeznu a mistra. "Nepůjdeme do knihovny?" zeptám se naléhavě. |
| |
| zahrada Ovinu se pažema kolem tvého krku apolibek ti oplatím a při tom se na tebe usmívam a hladím po zádech. Nemám důvod tu nebýt a pak ještě k tomu kde bych měla být než tam kde je moje srdce nemyslíš? Kouknu na tebe a vezmu si od tebe růži a usmívam se, přivoním si k ní a pohladím tě po tvář Den kdy jsi vkročil za naše hranice jsem viděla ve snech že se k nám někdo blíží ale nevěděla jsme že mi to až tak změní život lasko má. Miluju tě a ty to víš Pak se podívam na Angeliku a usměji se pokrčím rameny a pak kouknu na svého budoucího chotě jak se rozhodne vlastně on. |
| |
| Zahrada Ani nevíš, jak moc rád jsem byl, že jsem se dostal k vaším hranicím a že mně tam našli. Podívám se ti do očí, do těch zrcadel a srdce se mi rychleji rozbuší Vím, že mně miluješ, stejně jako já tebe. Usměji se na elfku, která mi vzala srdce a pohladím jí po tváři. Pak se podívám na Angeliku a usměji se na ní. Zdejší knihovna, není moc dobrá co se týče magických svitků a knih, když i něco málo se tam najde, ale ještě jsem neviděl,lepší knihovnu, než mají elfí mágové. I já mám na hradě velkou knihovnu a pro ty co neznají tu elfí se jeví, jako největší knihovna o magii na světě, ale to je klam. Jednu paži ovinu kolem pasu Dalidy a druhou ruku podám Angelice a usměji se. Půjdeme ? Zeptám se a pomalu se s nimi vydám do zdejší knihovny a i přesto co se dnes vše událo, i přesto, že jsme v obležení se usmívám a vypadám šťastně. Pomalu jdu po boku ženy co miluji, mé budoucí ženy a mé mladé učednice mého prvního žáka, nadějné kouzelnice Angeliky. |
| |
| Jdu vedle svého mistra. S mými rty si pohrává zamyšlený úsměv. "No...já tam potřebuji zjistit jen jednu věc ohledně těch parchzantů co mě drželi pod zámkem dva roky. Navíc pozítří mám svoje patnácté narozeniny." řeknu mistrovi. "Víte, já pořád cítím takové divné pocity. Nevím...proč ale necítím, zže by mí rodiče bylyi mrtví. Mám pocit že žijí a to nejen v mém srdci, ale i tady někde sou v ústraní." dodám a pokračujeme do knihovny. |
| |
| Zahrady Podívám se na Angeliku a pokrčím rameny. Abych řekl pravdu, tak nevím zda v knihovně, najdeš to co hledáš. Podívám se na oblohu, na které budou za chvilku vycházet hvězdy a pak zase na Angeliku. Podle elfů, nás naší blízcí nikdy neopouštějí, jsou s námi všude máme je ve svých srdcích. Lehce objímám elfu kolem pasu. Ikdyž nikdo, neříká, jak to je když rodiče nepoznáš. Pokrčím rameny a zadívám se do dálky. Ale uvidíme co v knihovně najdeš za poklady. Usměji se na Angeliku a pak se kouknu na Dalidu a usměju se. |
| |
| Zahrady "Ale mistře....moji rodiče byly zakousnuti upírem. A pokud si to dobře pamatuji...tak kdo je kousnutej upírem s epromění takže logicky moji rodiče musí žít. Já tomu věřím." řeknu rozhodně. POkračujeme do knihovny. |
| |
| Zahrady Zamyslím se a odvrátím zrak od své milé a podívám se na svou žačku a pousměji se. Ale pak zvážním. Ano jak povídáš, pokousal je upír, tak by žít mněli. Na konec se pousměji. Víra je dobrá muže ti zachránit život, muže ti dát důvod, žít, stejně tak jako nenávist, láska a jiné hluboké pocity a přání. Zadívám se do dálky a můj hlas zní jinak, když se zastavím u jednoho z domů a podívám se na stále výraznější měsíc. Ano víra, nevím co mi tenkrát zachránilo život, když jsem se ocitl na hranicích elfí říše, jediné na co jsem myslel, když jsem stavěl kouzlo, jenž mně dostalo z toho pekla bylo to, že má cesta není u konce, že jsem jen vyhrál jeden boj, ale ne válku. Mluvím tiše a hlas se mi párkrát zachvěje. Nevím kde jsem tenkrát sebral sílu na to kouzlo, byl jsem skoro mrtví a on uplně, ale od té doby, jsem silnějším mágem, než jsem byl před tím bojem. Zamyslím se a usměji se. A také šťasnější, nešel jsem elfku co miluji a o pár let později i tebe Angeliko. Podívám se na elfku a dívku a usměji se. S každím kouzlem co se naučíš ovládat se staneš silnější a budeš se moc učit další, v tom je ta krása magie, ale ona je i strašlivá záleží na využití a i proto jsme zde. Nechci aby nastali temné časy lidstva, nechci aby byli uvrženi do otroctví. Povím a dívám se do dálky. |
| |
| "Ne nestane se tak. Zabráníme vtom těm odpornejm skřetům. Nikdo nebude ohrožovat lidstvo." řeknu rázně. "I když budu muset zabít...prostě musím. Musím to překonat." řeknu a usměji se. Vykouzlím iluzy duhového dráčka, který létá kolem nás. |
| |
| Zahrady Mlčím a dívám se do dálky, dech mam pomalí a klidný, vnímám vedle sebe tělo Dalidi a svou rukou kolem jejího pasu a pak mě ze zamyšlení vytrhne hlas Angeliky. Lehce jí dám ruku kolem ramen a usměji se, když se pomalu vydám dál ke knihovně. Ne neboj se nestane se tak. Lidé, přežili, již mnohé bouře a každou ustálo Angeliko. Lehce se pousměji. Možná budeš muset zabíjet, většinu toho co k tomu potřebuješ, znáš. Ale nechci aby jsi k tomu používala magii. Tu použíjen jen v krajných případech, jen v případě, že nebudeš mít jinou možnost, nechci, aby tě odhalili jejich mágové, jsi dobrá kouzelnice, ale proti tobě by stáli jejich mistři. Podvědomě k sobě Angeliku přitáhnu a podívám se na Dalidu. V noci budeme mít práci drahá. Pousměji se. Budeme se muset projít po hradbách…. |
| |
| Zahrady KOukám na to jak se Gnerey pořád k sobě přitahuje Angeliku tak s zvírazet mě je to jedno jdu s něma ke knihovně. Když si konečně mě vůbec všimnou jen pokrčím rameny se slovy. Jo jak jinak Se smutným výrazem kračím do knihovny a koukám kolem sebe při tom si v ruce mnu prstýnek od něj a přemýšlím co asi dělají u nás doma a podobně jak to tam vše vypadá když jsem od tama odešla. |
| |
| Zahrady Jdete pomalu ke knihovně, zrovna procházíte jakými si pozůstatky města,kolem vás se tyčí budovy, a z uličky, kterou jdete se odklánějí další uličky, kamsi do houstnoucí tmy. Najednou se před vámi vynoří pětice ozbrojenců a zastoupí vám cestu, jejich pohledy padnou na krásnou elfku a pak na Půelfa jenž objímá kolem pasu a nakonec i na Angleku, která má kolek ramen mistrovu paži. To tu máme, ale krásnou rodinku elfíků co chlapci? Zeptá se svých druhů blondák a ostatní se pousměji |
| |
| Ulička Podívám se na pětici mužů a zastavím se. Jedna ruka opustí ramena mé žákyně a druhá pas Dalidi. Ustupte nám z cesty prosím. Požádám je slušně, když se mi nelíbí, jak se na nás dívají. Usměv na tváři mi ztuhne. Nechceme, žádné potíže, jen nám ustupte z cesty pánové a nechte nás projít. Povím klidně a ruce svěsím podél těla. Snad budou rozumní. Podívám se do očí toho co mluvil. |
| |
| Když nás obklopí muži mám chuť jim něco odseknout, ale mistr promluví první. "Tak jestli já jsem elfka tak v tom případě on je skřet." uzamumlám tak aby to slyšeli jen mistr a Dalilda "Hele hoši mám dotaz. Proč rodinka elfíků? Já mám kulaaté uši a nejsem rozhodně ani zdaleka tak vysoká jako vznešení elfové. A rači byste se měli chovat slušněji. Mohlo by Vás to totiž bolet." řeknu medovým hláskem. |
| |
| Ulička Kouknu na Angeliku usnměvem a posunu jí za sebe a pak předstoupím před oba, vím co ti dva dokážou a proto aby je zabili oni používají smrtelná kouzla já umím ublížit aniž bych zabila takže je to pro ty tři bezpečnější. Měli by jste tu malou poslechnout umí kousat a není tak hodná jak se zdá a já nechi aby nás vyhodili jen kvůli tomu že ta maličká někoho upekla takže vám radím bud se otočte na pdopadku a zmizte nebo KOuknu na ty dva za sebou že to jaksi klidně vyřídím sama bez ujmu na životě, ikdyž Angelika asi zapoměla že já jsem z z rodu elfů a ještě dost váženého tak to mi je jedno že. |
| |
| Ulička Ten na kterého se dívá Půelf se usměje. O ty nechceš potíže ? a co když vám neuhneme? Pak se zamyslí a ušklíbne se na vás. Co pak uděláš ? Elfíku je nás tu pět, ne ty jdi, ale ony tu zůstanou. Podívá se na elfku a pousměje se. Taky nechceme potíže, tak zmizni. Jeden z jeho kumpánu se dotkne jílce meče. Všichni se zasmějí, když do předu postoupí krásná elfka. Nu tak ta maličká umí kousat ? Uchechte se jeden a pak se jijich oči upřou na křivky krásné elfky. No možná jste a nebo nejste, rodina elfů, ale at ne či jo to tak je u elfů, že u nich spory řeší ženská ? Poví zrzek a i on se dotkne meče. Je nás tu dost na to abychom umírnili jednu rodinu elfů. |
| |
| Ulička Zamračím se a podívám se na ně. Já jsem Pán z černého hradu. Odpovím mu, když chce aby se představil. Ruce si založím za zády a když mně vyzve abych odešel a nechal jim je tak se pousměji a zavrtím hlavou. Podívám se na Dalidu a povzdechnu si. Tak ještě jednou nechte nás projít a chovejte se slušně, já bych nechtěl být v kůži těch kdo se jich dotkne ve zlém. Podívám se na ně. A pokud jim ublížíte. Podívám se na toho, co drží jílec meče. Tak si budeš přát, abys byl umučenej, protože pak propadneš mně, a tvoje duše nenajde klidu, nedostane se do nebe ani do pekla. Pozná co je pravdy na tom že ovládám černou magii. Zavrčím jejich směrem. Ruce si schovám v záhybech pláště a sleduji záda Dalidi a pomalu se dojdu postavit po jejím boku. Podívám se na jednoho muže jenž se dotknul meče a usměji se. Děkujte bohům, že tento jak ty říkáš spor řeší má krásná žena a né já sám. Pousměji se. Prosím poslechněte jí nebo budete litovat, že vás není víc, tuhle elfí rodinu nezvládne, pár chlápků s nožema tak uhněte ! Podívám se na překrásnou elfku a usměji se. Sem patřím k tvému boku, at se děje co se děje. A pak se má pozornost otočí zase k těm chlápkům. |
| |
| Prokřupu su krk. "Ano koušu." usměji se a na jednoho se podívám a připravuji si úpoutací kouzlo. "A nejen to. Myslím, že tady mistra byste neměli naštvat. On když se nštve tak to neni dobrý. To se ho bojím i já. A vy kripli...přežila jsem upíry. Trpěla jsem u nich. Mučili mě...a ....nejen to. A když jsem přežila dva roky u nich tak přežiju i tohle. Teď jsem o dost silnější než předtím." šeptnu. Beze slov se přede mnou utvoří iluzre drkas který je tak stejně velký jako můj mistr. Drak je rozzuřený a má duhovu barvu. Řídim ho myslí. Zařve a kouká se na ta muže dost naštvaně. "Tady Duháček už má hlad." usměji se a mluvím stále medovým hlaskem. |
| |
| ulička KOuknu na Angeliku a zamračím se a pak na Gnereya. Angeliko prosímtě dej to pryč, nemusíme být ještě více nepadní nech si to až bude potřeba něco většího než na tyhle chlapíky, nepotřebujem další potíže notak bud rozumná KDyž začne sahat na svuj meč tak ten muj vyletí rychle ven a zamíří mu na krk, celkem asi ani nepostřehli jak rychle sem to udělala ale udělají jeden pohyb a tan hlavní má podříznutý krk. Takže budete ostatní riskovat že váš hlavní človíček umže nebo se odtáhnete nebo tady maličké pak dovolím aby pustila na vás tu svou bestii ale to už on nebude tak hodný jak já takže radím nechte je projít nebo se neznám já.... |
| |
| ULička Všichni vyvalí oči na iluzi a úsměv jim, ale na tvářích zůstane, ovšem za krátkou chvíli nastoupí Dalidy meč. Muž u jehož krku skončí ho postřehne, až tehdy když ho jeho smrtící čepel zastudí na krku, pustí jílec meče a ten zkouzne do pochvy a uhne z cesty, pak se otočí o odejde a za ním i jeho kumpáni. Já ti povídal, že je to o hubu. Zavrčí jeden druhému a pak zmizí z dohledu a vy se zas vydáte do knihovny. Cestou se už neudálo nic zajímavého a tak vám to příjde jako chvilka od okamžiku kdy proti vám stáli stráže. Pomalu velkými dvojkřídlími dveřmi vcházíte do knihovny, vlastně je to místnost s ferskami na stropě a 10 regály v 5 radách a všechny jsou až ke stropu plné různých svitků a knížek. U každé ze dvou volných stěn jsou dva volné stoly. Místnost osvěcuje křišťáloví lustr a v celé místnosti je klid. |
| |
| Ulička- cesta do knihovy. Jakmile ty blbouní odejdou, tak se pomalu vydám do knihony, na mé tváři je znát znechucení z toho setkéní. Měli štěstí, proč máme takoví blbi chránit, když snad sani vyhledávají boj ? Nevnímám cestu a ani to jak rychle utekla, vlasně vnímám až schody do knihovny ostatní cesta je pro mně nějak nezajímaví. Jakmile se dostene do knihovny, tak se zastavím a rozhlídnu se po ní. Neví zda tu nejdeš co hledáš Angeliko, ale snad ano, já sám jsem tu nikdy nic nehledal, tak ti přeji štětsí, já musím ještě něco udělat. Pousměji se. Pak si tě najdeme, nebo si nás najdeš asi v pokoji, but tu jak dlouho chceš. Pak se otíčm na Dalidu a pousměji se. Musím něco udělat a byl bych rád, kdyby jsi mi pomohla Drahá. Podívám se jí do očí a pak se zase usměji. Mám ještě nějakou práci na hradbách a rád bych kdyby jsi mi pohola prosím. Požádám Dalidu, ikdyž nám objema je jasné, že bych to mohl udělat i sám at se už jedná ocokoliv, ale prostě chci bít s ní. |
| |
| "Dobře mistře. Myslím, že o mě se bát nemusíte." usměji se a když odjedou začnu hledat knihy o upírech. Chci si o nich přečíst co nejvíce to jde. Chci o nich vědět co možná nejvíc. Musím si to zjistit, prostě musím pomyslím si. |
| |
| Knihovna-Angelika Pomalu se vydáš do zadní části knihovny, je tu všude díky listru dost světla a tak nemáš potíže se čtením titulů na tlustých knihách, ale jsou tam i knihy tenké. Našle jsi odst názvů které ti pověděli že v knihách bude něco o taktice, a válečném umění. Jiné názvy ti prozrazují, že se jedná o knihy, kde se píše o počasí. Pomalu a pečlivě pročítáš názvy knížek v regálech a až narazíš na název co jsi hledala. „Vlkodlaci, upíři a démoni.“ Kniha je tlustá a asi bude i těžká, má pevnou a bytelnou koženou vazbu, vlastně pode hřbetu to vypadá na krásnou knihařskou práci a jak vypovídá i název psaný zlatým písmem, tak si jí její majitel asi cenil. Ovšem co tě zarazilo bylo, že jsi na hřbetu nenašla nic co by naznačovalo, kdo tu knihu napsal, ale to snad bude někde v knize. |
| |
| Knihovna Kouknu na knihu a usměji se. Ano to je to co hledám. pomyslím si a vytáhnu knihu z regálu. Je dost těžká tak si jí donesu na stůl a začnu v ní listovat a hledat zmínku o upírech. Ani mi nevadí, že sem tu sama, je tu aspúoň příjemný klid a nikdo mě nabude rušit. Tak upírci...konečně se dozvím jak to s mými rodiči vlastně je... pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Knihovna –Angelika Pomalu s knihou dojdeš ke stolu a otevřeš jí. Na první straně najdeš název knížky a místo jména autora jen Muž mnoha jmen. Pomalu listuješ dál knihou prolistuješ se kapitolou o upírech a máš pocit, jako by ta sama kniha byla magická a jako by jsi ty tu magii znala, ale to je asi jen zdání. V kapitolech o zlích kouzelnících tě zaujme obrázek mága, jak se z mága rve ven medvěd. Pod obrázkem je odstavec. „Mocní mágové černé magie, mají v sobě bestii, různé medvědi, psi a tak, ty nejmocnější mají v sobě černé draky, velké cerné draky, mág muže to zvíře někdy povolat.“ Pak nejdeš kapitolu s názvem Upíři. Je tam obrázek upíra, jak saje krev z oběti. „tyto bytosti jsou lačné po krvi je to pro ně životodárná látka a žene je hlad po ní. I oni mají různé stupně, je jen jeden způsob, jak se stát upírem a to že tě jiný pokouše a nezabije, v takovém případě se stanete jedním z nich. Upíři nejsou magické bytosti, ale i přes to je jejich síla srovnatelná s elfskou a jsou rychlejší než lidé rychlí, jako elfové,lidem příjdou nadpřirození, ale i přesto je možné je zabít. Lze je zabít denním světlem, stříbrem a magii…“ Pak tě z čtení vytrhne klapot hole, když se ohlédneš spatříš hezkou kouzelnici, o zem klape její mlíčná hůl vyrobená z neznámého materiálu, je to myiistrině od pramenů vod. Cvičí tvou kamarádku ze stájí. Krásní večer, hezká kniha. Poví a usměje se. Budeme si šeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Sem začtená do knihy. V hlavě mi utkvělo to s tou černou amgií a o těch proměnách. I jak upíry zabít a v jakém případě bych mohla být v upíra změněna. Hm...ale já nevím, jestli ej ten parchant zabil nebo je jen pokousal.. pomyslím si a snažíms e si vybavit ten moment. Dokonce si k tomu vyčaruji i iluzi toho co se stalo. Najednou mě vyruší klapot hole. Prudce se otočím a instinktiv ně tasím dýku. Uklidním se když vidím mistrini mé kamarádky. "Taky přeji krásný večer. No...ano vypadá hezky." usměji se a dýku schovám. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kouzelnice se podívá na dýku, než jí schováš a usměje se. Elfí že ? nikdy jsem neviděla elfí zbraně, ale vyzařuje z nich magie a z té týky také, ty runy na ní silnější jsem neviděla. Usměje se a podívá se na knihu. Víš kdo jí napsal ? Ten muž, jak určitě cítíš byl mocný. Posadí se vedle tebe a podívá se ti do očí. Co víš o svém mistru? Angeliko, na cvičném boji jsi prokázala talent a to že jsi pravá žačka svého mistra. Usměje se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro "No o svém mistrovi?" zeptám se a zapřemýšlím. Najendou mě zamrazí v zádech. POdívám se na knihu. Že by.... napadne mě. "No...umí černou magii, byl dlouhý čas u elfů, prý mu zachránili život, byl to zlodějíček, lidé ve městě ho nemají rádi. A zachránil mi život." odpovím. Přemýšlím stále o té knize. Proč by se mě jinak ptala co vše o mistrovi vím. Ona jistě ví, kdo tu knihu napsal...možná, že to byl vážně...můj mistr. můj výraz vypadá zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kouzelnic se podívá na knihu a pousměje se. Půjčíš mi jí? Pak se nadechne a skoro mateřsky začne vyprávět. Už je tomu pár let, byl jeden mocný mág černé magie a jednoho dne prostě zmizel, tvuj mistr se mu postavil a nidko neví jak hrozný to byl, ale on se mu postavil protže prý mu zabil přítele, to se povídá. Udajně při tom boji lehnul popelem celí hrad, nikdo to neví jistě snad on sám a pak odešel k elfům. Máš velice mocného mistra byl cvičen v čermé magii jeho mysl i tělo, a od té doby zesílil a naučil se mnohé věci i od elfů, má talet k magii a sklony k ní. Povídá to potich a hezky se to poslouchá. Připomíná ti natku, když ti vyprávěla pohádky, před spaním, i její hlas je uklidňující. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Poslouchám vyprávění. "Páni...to sem nevěděla. měla bych se ho na to zeptat." usměji se. Pak posmutním, když si uvědomím že mi to přimomíná dobu kdy mi matka četla pohádky před spaním. "Tuhle knihu jsem si půjčila proto abych zjistila něco víc o upírech. Moji rodinu upír zabil...teda já nevím jestli je jen pokousal nebo opravdu zabil..." šeptnu smutně a koukám do stolu. "Mě pak si pak držel dva roky jako "hračku". Chodil si se mnou užívat...mlátil mě. Ubližoval mi...mučil...a skoro mi nedával anjíst. Přestavala jsem doufat...když se otevřeli dveře a do mé temné cely proniklo světlo...a objevil se tam Mistr..." šeptnu a v očích mám slzy které dopadají na dřevěnou desku stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kouzelnice se na tebe dívá a potichu poví. To mi je líto Angeliko. Poví smutně a pak se usměje na tebe. Moc hledá moc a i ty máš talent a nadání magii stejně jako tvuj mistr a na ten boj se ho zeptej určitě to bude zajímavé vyprávění pokud to neodbide, jako jako vše. že se jen dostal do nějaké potyčky a tak, nebo že jen někomu pomáhal. Usměje se a mrkne na tebe. Víš jaký je ne ? Moc se mu nechce se vytahovat, ovšem nejhorší je to když poví, že mněl vlastně smůlu a nachomýtl se tam náhodou a jen omylem to přežil. Dovolíš ? také se podívám na tu knížku. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro "Já ho k tomu donutím." usměji se. "Ale jistě pučte si jí." dodám a přesunu k mistrini knihu. "Kdyby se někdy naskytla příležitost ráda bych pokračovala v matčině řemeslu a chovala koně. I král od nás dostal koně. Je to ten černý na kterém jezdí. Blesk se jmenuje." pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kouzelnice se usměje. Ty budeš kouzelnicí, budeš chodit světem a pomáhat lidem, budeš rádkyní králů, v česech které jsou lepší než tyto a ve temných dobách budeš spolu s mou žačkou a jinými mágy dělat to co děláme mi já a ostatní mágové, chránit jiné před účinky magie, rozhodovat bitvy. Podívá se na knihu. Blesk je krásný kůň, tvá maminka své řemeslo znala. Víš tvůj mistr je příklad že se i mistr magie muže zamilovat, nechtěla by jsem bít v kůži toho kdo nějak ublíží Dalidě, protože smrt by pro ně pak byla krásné a milosrdná. Pak začne listovat knihou. Zajímavé tady se píše že černá mág. Který by mněl v tobě draka se neukázal už řadu století, víš každý mág s nějakým kouzlem co se naučí magii co ovládne sílí, prostě posiluješ svou mysl. Objasní ti své udivení a pak natáhne nad knihu ruku a začne mumlat zaříkání, kniha se rozsvítí a ty cítíš, jak se místností vznáší silná magii, nakonec asi po pěti minutách ruku stáhne a pousměje se. to je velice zajímavé moc zajímavé. Usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Překvapeně na ni koukám co to udělala. "Co jste to udělala?" zeptám se. Tohle opravdu nechápu. Jak? Co? Proč? položím si 3 otázky na kterénelze odpovědět. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je to kouzlo, které mi poví více o to kdo tu knihu napsal, je to něco jako kouzlo prozření, nebo odhalení skrytého, ukáže ti co chceš vidět, pokud to tam je, magie je něco jako otisk dlaně, každá zanechává své stopy, každý mág jí požívá drobek jinak, jiná intonace hlasu, jak víš, trošku jiné myšlení to vše je jako podpis na stránce listu a ten podpis umí mágové rozluštit, pokud víš kde hledat. A pokud jsi tu magii už cítila tak jí poznáš Pousměje se a přisune ti knihu. Je tvá ta knížka, nevím co tu dělá a nebo kdo jí sem donesl, ale ty si jí odnes. Jsou jen dvě tyto knihy. Obě je napsal jeden autor, tedy jednu napsal a druhou přepsal. Usměje se na tebe a podívá se na tebe. Nenechávej jí zde slůvkem Minimus, jí zmenšíš a bude i lehčí, je to její vlastnost od autora. Pokrčí rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Pozorně poslouchám mistrini. "Aha...takže i já kdybych například napsala nějakou knihu a někdo by byl mág a našel by můj podpis i kdybych se písmem nepodepsala, zjistil by o mě vše?" zeptám se. Řekne mi, že kniha je má. "Děkuji" šeptnu a hned na ni použiji ono okouzlo. "Můj mistr mi řekl, že jednou ze mě může být velmi mocná kouzelnice. Přemýšlela jsem co na tom je pravdy. Ale usoudila, jsem, že by mi mistr nelhal." promluvím jemným hlasem a zadívám se do knihy. "Tohle je originál, nebo je to ta přepsaná?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mistrině tě poslouchá a pak se podívá jak použiješ kouzlo. No všechno ne, musel by to bít mág co se s tebou sešel, co třeba s tebou kouzlil a tak, ale dokázal rozeznat tvou magii víš ? Zeptá se a pokračuje. Pokud by tě neznal, tak by poznal například, že tu knihu psala kouzelnice ale nic víc, nic by mu to neřeklo sice by odhalil třeba ochranná kouzla která by byli na knihu uvalený, ale nic o tobě. Pokud tě ten mág zná tak, rozezná tvou magii a bude vědět, kdo jsi a tudíž uhodne, kdo jí napsal, před jakou dobou a jestli je to opis nebo originál a kolik těch knih je, ochraná zaklínadla která jsou a knihu uvalena, a mohl by se je pokusit zlomit pokud by nato měl dost sil, stejně, jako každý mág mohl by rozeznat co je v knize skryti magii a ohladit to a jiné věci pomocí magie, opisů knih je velmi málo většinou se jedná o originály toto je však opisek originál je u jejího autora. Pousměje se mistrině. Jak jsi poznala není chráněná zádnými kouzli prostě ničím a pro usnadnění přeprav obsahuje jedno kouzlo jako dárek. Pak se odmlčí a podívá se na tebe aa dívá se snad minutu na tebe, její oči jako by se tebou propalovali, bude asi moudrá, jako každá kouzelnice kterou jsi potakala. Máš nadání na kouzla ano muže z tebe bít velká kouzelnice a máš výjmečného mistra, lepšího mága než je on jsem nepoznala má opravdové nadání a obrovkou moc, když si to nepřizná on byl pro magii přímo zrozen. Pak se usměje a spiklenecky na tebe mrkne. Něco ti povím i má žačka má velké nadání je pro mě, jako dcera kterou jsem neměla mám jí ráda. Usměje se na tebe. Je mi líto, že mně musí doprovázet, ale je to její povinnost doprovázet mně a tím se i učí, a má je jí chránit na každém krku. Poví a tobě to určitým způsobem připomene tvého mistra. Jsem ráda, že jsou z vás přítelkyně, mágové jich moc nemají lidé se nás bojí, vládci nás využívají a mi z toho těžíme. Pokývá hlavou a podívá se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro "Magie i když o ní mohu vědět sebevíc, vždy má něco o čem nikdo neví." šeptnu. Když se na mě dívá mám pocit jako by do mě měla propálit díru. "Já myslím, že můj mistr mě má rád taky jako svou dceru." pousměji se. "Tenkrát sem si myslela, že je to jen sen když se v mé cele objevilo světlo, které mě nachvíli oslepilo a pak sem uviděla mistra. Myselal jsem si, že je to jen krásný sen. Pak mě uspal kouzlem a probudila jsem se až v pokoji kam mě donesl a pochopila jsem, že mám opravdu druhou šanci abych žila a to lepším životem." řeknu a v očích se mi lesknou slzy. "Můj kůň Flíček je synem králova koně. Máme se rádi a když nás oddělej, já mám pocit jako ybch byla jen poloviční. Nevím jak přežil...nevím jak se dostal pryč ze stájí když hořelo, ale mám ho zpátky a sem hrozně ráda." dodám a zadívám se na Mistrini. S mou tváří si pohravá úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Poslouchá tvůj příběh a jen občas kývne hlavou. I on něco ví o druhé šanci, také jí určitě dostal, proto je takoví jaký je. Pousměje se a podívá se na tebe. Jsem si jistá že tě má rád jako vlastní dceru, došel by si pro tebe i do pekla, kdyby musel, jen aby tě zachránil, ale pochopitelně by to nepřiznal. Pousměje se a podívá se na svíčku a pak znovu na tebe. Ani já bych své žačce nepřiznala, jak moc jí mám ráda, idyž si myslím že to tuší, je to moudré děvče. Záhadně se usměje. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro POslouchám mistrini. Hm...já se tu bavím s mitriní o mém mistrovi. pomyslím si. "Vy se s mým mistrem znáte dýl?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mistrině se pousměje a zamyslí se. Ano znám ho, známe se díl, měli jsme společné kroky, po jedno dubu. Doprovázeli jsem jednotku vojáků za jedné zimy, měli jsem na zpět dobít průsmyk Kegf, měli tam bít i černí mágové a ptoti nim jsme měl podle krále stát mi, já a tůj mistr. Pokrčí rameny. Ani jeden z nás neměl žádného žáka tak asi proto jsme byli povoláni mi dva. Pousmála se. Průsmyk jsme nakonec dostali na zpět a i trošku jsem si při tom zabojovali. Pousmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro "No to budu muset taky vyzvídat a já mu dám, že to odflákne. Hezky do podrobna." usměji se. "Přemýšlím jaké zvíře má v sobě můj mistr..." řeknu zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mistrině se pousměje a zadívá se po knihovně. Jen se ho zeptej, ale neček moc přímou odpověď. Pousměje se vesele. Nevím jaké zvíře, nikdy neblo potřeba aby se změnil, a myslím že u toho ani nechci být, ikdyž pokud to udělá, tak k tomu bude mít důvod, protže pak boj co ho bude čekat bude asi zlí. Pokrčí rameny. Byl tak cvičen, vím že pokud všichni mágové budou mrtví a v něm zbyte kosek síli tak udělá co má, stejně, jako bych to udělala já nebo Dalida. Pokrčí rameny. Ovládá černou magii a ne nej obranu proti ní, ale umí jí i požívat, zná různé druhy a je z něj i zdatný bojovník s meči a díkymi. Pousměje se na tebe. To co jsem viděla z jeho moci bude jen zlomek, ale drž se ho pokud tě někdo provede peklem tak je to právě ten půelfí mág. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Trošku mi vrtá hlavou, proč se rozhlíží. "Vy jste věděla, že jsem tady?" zeptám se jí. Je to jen proto aby nestála řeč. |
| |
| cesta Přikývnu na milého a usměji se ještě na Angeliku, naštěstí je dospěla takže nebude dělat žádné hlouposti tak vezmu Gnerye a jdem pomaličku ven. S čímpak poktřebuješ lasko pomoc hm?? nebo si chtěl byt chvílku sám Kouknu na tebe s usměvem a zastavím se pod schody a obejmu tě kolem krku a políbím, |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pousměje se a lehce kývne hlavou. No jak se to vezme, ne přímo, viděla jsem tě na tom turnaji, ale předtím, když jste projížděli hlavní bránou, takže ano věděla jsem to a pokud jde o knihovnu ano Viděla jse jak odcháí tvůj mistr a Dalida. Pousměla se |
| |
| soukromá zpráva od Mistr (černé) magie Gnerey z Černéh pro Pousměji se a obejmu pod schody Dalidu, poté co mně políbí, do té doby mlčím a pomalu jí políbím. Ano chtěl jsem byl s tebou chvilku sám. To co chci udělat, nám pujde lépe ve dvouch a musíme se pro něco zastavit v pokoji. A pak jsem chtěl umístit prá ochran na hradby, ale hlavně chci být s tebou chvilku sám. Usměji se a znovu jí políbím. Pomužeš mi lásko ? Zeptám se a znovu tě políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Usměji se. "Aha. Prý šel něco zařídit tak nevím." povím s mírným úsměvem. Zadívám se kolem sebe. "Už chci aby bylo po všem...já...nemůžu vidět...jak někdo umírá, ať je to kdokoliv. Sama sem zabila jen odporné asi da skřety...a dost...mi to vadilo a vadí mi to pořád. Je mi vždy hned zle." šeptnu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pousměje se také. No co mi víme co šel zařizovat, občas se chová podivně. Pokrčí rameny. I já chci aby bylo po všem, nemám to ráda, ale je to buť mi a nebo oni. Pokud nezabiješ budeš zabita, je tto snadné. Poví snad až moc krutě, ale je to tak. A jak se ti líbí magii a učení se jí je to hmm celkem zajímavé ne ? Usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro POdívám se na kouzelnici. "Ano to je. A moc." odpovím. Posuměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Usměje se na tebe a mrkne na tebe. Magie je krásná a dá ti hodně možností. Usměje se a podívá se do plamenů louče. akorád moc neprospívá lásce, většina lidí se tě bude bát, protože jsi kouzelnice, ale poznáš i jiné magii a procestuješ kus světa a to je to krásné. Usměje se na tebe. Ale ty už jsi určitě se svým mistrem dost cestovala ne ? |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro "Ano. Trochu jo." usměji se. "Můj mistr problém s láskou nemá." poznamenám. "Jen je tvrdohlavý jak mezek." dodám. Usmívám se. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pousměje se a kývne hlavou. S láskou potíže nemá, ale s tvdohlavostí, je tvrdohlavej, jako mezek a občas si vede svou jako trol to je jeho problém. Usměje s rozesměje se. Naštěstí nesmrdí jako trol. po chvilce se přestane smát a uknidní se. |
| |
| Knihovna Rozesměju se po poznámce kouzelnice. Chvíli mi trvá než se přestanu telmit. Pak si utřu veslee slzy a uklidním se. "No díky bohu." pousměji se. "No nic. Sme unavená a zítra nás čeká těžký den. Půjdu si lehnout tak dobrou no." rozloučím se. "A ještě jak tu knihu pak zvětším?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dobrou noc a hezky se vispi a odpočin si, zýtra bude dlouhý den. Poví s úsměvem a pak dodá. Maximus. Je to slovíčko co tě zajímá. Usměje se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Rozloučím s es kouzelnicí a i z knohou se vracím zpátkyy do pokoje kde spíme. Přemýšlím o tom co jsem zjistila. Ano budu se muset hodně vyptávat mistra. pomyslím si. Zajímalo by mě co an něj ještě zjistím. napadne mě. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pomalu jde do pokoje, je tma, jen místý svítí louče. Vane slabý vánek a pohrává si s tvími vlasy. Jdeš jednou z uliček, z knihovny, minula jsi stáje a v tom se před spatříš, jak se k tobě blíží ze předu nějaký voják, nevidíš mu do obličeje, asi někdo, kdo pospíchá na hlídku, napadne tě. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Jdu uličkou abych si zkrátila cestu do pokoje, když najednou uličkou běží nějaký voják. Běží ná hlídku nejspíš. Uhnu mu z cesty aby mohl v klidu proběhnout. "Dobrý večer." pozdravím ho s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ulička stichne a slyšíš jen dosot teškych bot, voják se blíží a bez jediného slova tě mine a pak se zarazí otočí se na tebe. V tobě to hrkne, ale pak se zeptá. Jakpak to, že se tu potuluješ sama ? Kde máš mistra ? Zeptá se potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro "No byla jsem v knihovně a teď si zkracuji cestu na pokoj. A mistr nevím, šel něco někam zařídit." odpovím. Když se tak náhle zastavil hrklo ve mě, ale pak se jen zrptal a já mu jen odpověděla. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hmm Zamručí voják, a než něco uděláš tak ti na tvář dopadne jeho dlaň v kožené rukavici. Zafouká vítr a jeho rána tě srazí k zemi, nespadneš, ale skončíš na jednom koleni. Nemám rád mági. Znova tě tvrdě udeří a tentokrát t+ rána srazí k zemi, máš pocit, že máš tvář v jednom ohni. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Rozbrečím se bolestí. Pokusíms e roztřeseně poslat na vojáka provazy abych ho spoutala... Proč já??? pomylsím si. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jeho měč se mihne vzduchem a rozceká provazi, je docela rychlí a tvé souustředění nebylo takové. Schová meč do pochvy a pak tě pěstí srazí k zemi. Mizerná kouzelnice mrcho jedna malá tady ti je magie k ničemu. Zavrčí nenávistně a kopne tě do žalutku. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Rozbrečím se bolestí ještě víc. Nemohu se na magii soustředit. Příliš měrozhodila ta bolest a chování vojáka. "My Vám...chráníme tyVaše zatracený zadky a takhle se nám odvděčujete..." špitnu roztřeseným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Muž si odfkne a sene se nad tebe. Jo vážně ? A kdo pak zastaví ty vojáky vy ne nato vás je málo. Ušklíbne se a pohodí hlavou. Ne vy jste jen závaží a lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Celá se klepu strachem a brečím. "Kdyby sme tu nnebyly....neporazíte mágy ani kdybyste se snažili sebevíc. Neměli byste nejmenší naději. A až se dozví co jsi mi udělal můj mistr...budeš jtě prosit aby tě zabil." šeptnu vyčerpaně. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro To se uvidí, malej zmetku magickej. Zavtří a hrubě tě zvedne na nohy a preští s tebou o zet a nechá tě spadnout na zem. Nějakej magickej chcípák, zosekám ho na kousky a magie mu nebude k ničemu. Poví se sebduvěrou a je vidět, že mu pohled na tvuj strach dělá dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Začnu se chraplavě smát po jeho poznámce o mém mistrovi. "Moc si věříš..." špitnu jen. "Budeš mít možnost se o to pokusit, ale to pochybuji...spíš budeš škemrat aby ti odpustil, nebo aby tě zabil..." dodám. "Nemysli si, že mu nic neřeknu." ¨zavrčím. Stále však brečím. Pokusím se zvednout ze země. V mém srdci se začíná vzdouvat už i vztek.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zasměje se tvím pohruškám a sleduje tě jak se pomalu a jako raněné zvíře zvedáš. Ne on bude u mích nohou mrtvej a ty se na to budeš dívat, jak ho rosekam, na kousky. Pak tě jednou fackou srzí k zemi a neskonalou radostí a potěšením. Nokomu to nepovíš, protože až zabiju tvího mistra tak si podám tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro "Možná umíš bojovat...ale jak se zdá o magii víš naprostý hovno..." řeknu už ne vyděšeně, ale hodně naštvaně. snažím se začít koncentrovat a uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jo s mečem mi to jde a ta krysa to pozná, měl zhebout na Plánich. Zavrčí a kopne tě do žeber. Hmm migie, je na nic nezachrání nás, ale naše meče jo, ty nás z toho dostanou a ne pár mágů. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Vyjeknu bolesít, když mě nakopne do žeber... "I mágové dokáží zacházet se sečnými zbraněmi..s lukem, dýkou, mečem...nebo někteří i s palcáty....museli si to nějak pojistit, kdyby jim došla magie....takže si tolik nevěř..." šeptnu naštvaně... "A si srab...vybral si si malou 15ti letou holku. Proč si nezaútočil rovnou na mistra? Hm? Snad se nebojíš, že by tě zabil? Ne to se neboj...čeká tě něco...mnohem horšího než smrt..." siknu. Zkusím mu ze všech sil zaútočit svou mylsí na jeho mysl, ale tu pak opět stáhnu a zablokuji. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro zasměje se a slekne si k tobě. Jo umí se drobek oháněk, zbraněma. Hrubě tě chytne za vlasy. I na toho magickýho hejzla dojde, ale nejdřív si pohraju s tebou a až dorazí šílenej strachy tak ho rosekám a z něj nic nezbude. Nemám vás rád. Zavrčí a dá ti facku. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro "Kdo nejvíc kecá se nejvíc bojí...a on nepřijde šílenej strachy...ale šílenej vzteky..." siknu. "Kdo nejvíc kecá se nejvíc bojí..." řeknu vztekle. Propletu své myšlenky s myslí mého koně. Flíčku....rychle přiveď mi pomoc... pošlu mu myšlenkua ušklíbnu se nad ubohostí vojáka. Už se ani enbojím. Sem jen rozzuřená. Ale nejdřív si pohraju s tebou....pohraju s tebou...pohraju s tebou... ozývá s emi hlas v hlavě. Připomíná mi to když na mě promluvil ten upír...také říkal. Pohraji si s tebou...a připravil mě o to nejcenější co jsem v té chvíli měla...sice tenhleten týpek ne, ale bůhví co mi udělá...co myslela tím, pohraji si s tebou. přemýšlím. |
| |
| soukromá zpráva od Dalida pro KOukám na tebe a přikýcnu chytím tě kolem pasu a jdu vedle tebe a políbím tě a koukám kolem aby nás někdo nesledoval a já tak měla přehled o tom kdo je tu a kdo ne. Jop lasko taky chcio být s tebou někdy sama nu ale máš svou slečnu a ta je s nama všude Usměji se a přikývnu že ti pomůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Mistr (černé) magie Gnerey z Černéh pro Obejmu tě kolem pasu a políbím tě na rty. Naše malá studentka má hodinku čtení a tak mně máš na to dobu jen pro sebe lásko. Usměji se a pohybem roky otevřu dveře do našeho pokoje. Pro tuhle chvíli se o tebe nechci s někým dělit ani se skřetama..prostě s nikým moje Královno. Jem moc chamtivej mág Usměji se a pokynu ti aby jsi vešla dál. |
| |
| soukromá zpráva od Dalida pro zatáhnu tě do pokoje a začnu tě vášnivě líbat a zamknu za náma dveře a pomalu ti začnu svlékat tvé šaty a hodim tě na postel a pomalu se k tobě blížím obkročmo si na tebe sednu a dívam se na tebe. Takže s čím že to chceš pomoct? Usměji se a lehnu si na tebe a líbam tě na krk a usta a pokračuju kousek níž. |
| |
| soukromá zpráva od Mistr (černé) magie Gnerey z Černéh pro To počká miláčku, ale jediné co chci je to aby más tu nikdo nerušil a to nebude. Pomalu tě políbím na rtíky a v očích mi zajiskří a závěsy se zatáhnou a svíce se rozsvítí. S lehkými obtížemi se dostanu z košile a pak zakloním hlavu s slasně přivřu oči, moje ruce tě pomalu hladí po bříšku a nakonec se ti přesunou na záda a pak ti pomalu začnou rozvazovat oblečení. Tady jsem jen mi dva Povím blaženě a začnu ti vášnivě oplácet polibky na rty a ruce se te snaží dostat z oblečení. Moc ti to v tom slučí, ale tekon.. Usměji se mezi polibky |
| |
| soukromá zpráva od Dalida pro Usměji se když se mě dotéka a já se chvěji a koušu se dortu a moje rty opět začnu líbat a když mě začne svlékat usnadním mu to jak jen mužu. Mnu to bych mu neradila aby sem vlezl jelikož bych ho ruou hned odhodila, jen přeci sem měla dobrého učitele ale pořád se spoléham více na boj zblízka proto tu sem abych ti chtánila krk lasko Hodím zbytek svého oblečení na zem a začnu tě líbat mé vlásky se zpustí na kolem mé hlavy a tobě dopadnou na obličej, drápkama ti jezdím po holé kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Mistr (černé) magie Gnerey z Černéh pro Snažím se tě svlíknout jak nejrychleji ti umám, krev se ve mně snad vaří, najednou nedokáži pochopit, jak jsem mohl vydžet celou do dubu bez toho aniž bych ti pověděl, těch pár slůvek aniž bych ti pověděl, jak moc tě miluji. Skoro mi ho je líto, ale jenom skoro. Ano jsi krásná a nebezpečná princezna elfů a žena co mi ukradla srdce. Usměji se a pak se naše rty konečně zase setkají, tvé šaty jsou na zemi a já tě pomalu hladím po sametové, laskají tvá krásné a pevná ňadra. Vášnivě tě líbám na rty, lehce tě kousnu do spodního rtíku. Pak tě pomalu políbím na krajíček úst a pak na ušní lalůček a lehce tě kousnu do něj. Nikdo nás rušit nebude má paní jsem jen váš. Pošeptám ti do ouška a pak tě pomalu políbí na rtíky pak na krk, nakonec se mé rty zastaví na jedné tvé bradavce a zoubky jí lehce okusují a vsávají do úst. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hrubě tě chytne za vlasy a donutí tě se postavit na nohy a zasměje se chladným a dlouhým smíchem. Snad si přivede i tu elfú čupku se kterou se údajně tvůj velký Mistr. Klade zvláštní a posměšný výraz na poslední slovo a zasměje se. Nevím kde jí sebral a a proč se povídá že spolu něco mají, ale to je fuk roserkám ho na malí kousky a když se na to nebude dívat ona tak ty ano. Mizený mágové povíšenný bastardi a flákači jako můj skurvi vzšelej otec Zas tě hrubě udeří do obličeje a ty se svedeš ke k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Je mi hrozně zle. Dalido...pomžte...,mi... pokusím se jí poslat v myšlenkách zprávu o pomoc, už jednou se to povedlo...tak by mohlo i teď podruhé. Semknu se do pevného klubíčka a třesu se. Nebrečím však. K pláči mi nedal ještě pořádnej důvod. Flíčku najdi Dalidu a Mistra a řekni jim ať dávají pozor, že tenhle šmejd je nějakej odolnej proti magii řeknu ještě flíčkovi. "Nikdo...se tu nechová povýšeně jen ty....jako naprostej idiot..." řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jeho ledové oči se na tebe podívájí a cosi zlého a ďábelského se v nich zaleskne a znovu ti vrazí hřbetem ruky facku. Z natrženého rtu ti teče teplá krev a v půlce obličeje ti cuká a trhá, druhou skoro necítíš, jedu ruku máš šklivě odřenou do krve.. Vane chladný vánek a to jak si hraje s vlasy muže mu dává ještě zuřivější výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zabliká svíčka na stole a pak zhasne. Prudký závan větru rozrazí okno do kořán a rozcuchá vám vlasy. Oba dva ztuhnete a pleje vás studený pot. Pomoc !! Zaslechnete hlas, známí hlas Angeliky hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zabliká svíčka na stole a pak zhasne. Prudký závan větru rozrazí okno do kořán a rozcuchá vám vlasy. Oba dva ztuhnete a pleje vás studený pot. Pomoc !! Zaslechnete hlas, známí hlas Angeliky hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Mistr (černé) magie Gnerey z Černéh pro Pomalu políbím Dalidu na ústa, když zhasne svíčka, tak se jen pousměji a opět jí políbím. Najednou mě polije studený pot a já vzhlédnu. Angelika, ale jak to ! Rychle se zvednu a popadnu košili. Měla být v knihovně… Měla si číst do čeho. Zapnu si košili a se strachem se podívám do očí Dalidi. Pojt semnou prosím. Pak škubnutím otevřu dveře a vydám se na chodbu. Za chvilku tam jsme. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Velice špatně se mi dýchá a potřebuji vodu. Oheň! skusím kolem sebe rozhořet ochranné plameny. MISTŘE POMOC! zavolám v myšlenkách. Pak se rozkašlu a kašlu krev. Nejspíš mám dost zhmožděný žaludek a plíce. |
| |
| Město Vítr bodá mistra černé magie v plících, běží uličkami a pak najde to co hledá. Muže jenž, jako hladoví vlk chodí kolem plamenů a v jejich středu je malé děvče, zbité a zubožené, ohně u ní už dohasínají a ona je napůl v bezvědomí a uličko zní jeho smích, chladný a posměsný. Mizerná malá kouzelnice..zdechneš. |
| |
| Město Běžím uličkami města, bojím se o svou žákyni chladný vzduch mě píchá v plicích, ale já pořád hledám. kde jsi nota. Trvá to snad věčnost, ale pak to uvidím, hrubijána co si a ní dovolil, zmlátil jí jako psa a krev mi v žilách vře hněvem. Co zkusit zabít mě ? Na malí holky si dovolíš co. V každé ruce se i ukáže jedna dýka a tvář dostane divoký výraz. Vymlátím z tebe duši a to co zbude, bude škemrat o život, budeš si přát, aby ses nenarodil. Vydám se k muži. Měl by sis dát pozor koho mlátíš. Pak muž narazí do stěny za ním. |
| |
| Město Muž se otočí k mágovi a pak ho jeho kouzli odhodí na stěnu, ale muž se zvedne a zasměje se. Mistře pomoc, Pomoc. Zasměje se a napodobí Angeliku. O ne chci zabít tebe a ona je jen bonus a kdepak máš tu svou elfí kost co podvodníků ? Pak vytáhne meč a zautočí na mága. Jeho meč kmitá vzduchem sem tam se ozve náraz kovu na kov, jak mág odráží útoky, sem tam uhne útoků. |
| |
| Ulička Zkusím se zvednou na své nohy a nadechnout se le skácím se na zem. Moje nohy mě odmítají jaksi momentálně poslechnou a když se skusím nadechnou hrozně to bolí a okamžitě se začnu kuckat. Nic nedokážu sem jak malé miminko....bezmocná...Dýchámtak aby mě to nebolelo, což je velmi těžké...skoro totiž nedýchám...cítím jak na mě jdou mrákoty...a já si přju aby přišly a pohltily mě. Abych nemusela cítit bolest. "Mistře.....je...odolný.....vůči.....magii....." šeptnu moje poslední slova, ale pochybuji, že to slyšel a pak si pro mě přijde temnota. já zavřu oči a mrákoty mě naprosto pohltí...dýchám tak, že skoro nedýchám. Sem na tom prostě zle. |
| |
| Ulice Boj Prvímu útoku se vyhnu, udělám úkrok stranou a čepel meče, jenž mě měla rozpůlit vedví mě mine. Klik, klak ozve se náraz čepele meče o čepele dýk, které jsou zkřížené a odhodím jí. Jak by ti bylo, kdybych jen tak ze srandy mučil kadety ? Kdybych vymlátil vaše cvičiště ? Dalším útokům se vyhýbám, po dvouch úskocích schovám jednu dýku a tvrdě ho praštím do ledvin, uskočím a schovám i druhou o tři kroky nazpět než se vzpamatuje. Na jednom konci ulice, na tom vzdálenějším Angelice, vyvolám plameny, sahající do výše dvouch metrů, šlehají žluto oranžové plameny. |
| |
| Ulice Boj Bylo by mi to fuk, klidně by jsi je mohl mučit. Vstekle zavrčím,když ho mág praští a ohlédne se, zamračí se. No moc mi to ulehčuješ Mágu, chci tě zabít a ty mi to usnadňuješ až moc víš ? Tvá malá studentka nic moc, ale stačila jako návnada na tebe. Usměje se, a podívá se na prázdné ruce mága. Zdechneš mím mečem dneska večer a ty ještě odhodíš zbraně. Pak vyrazí proti mágovi, jeho ruka s mečem letí nahorů. |
| |
| Ulice Boj Usměji se,, když mluví, když vyrazí, udělám krok k němu, jednou rukou ho chytnu za zápastí ruky, ve které drží meč, druhá ruka mu sevře hrdlo. Já nejsem, jako mě to jedno není, zmlátil jsi mi žáka, je to malá holka, mě to jedno není. Zavrčím a podívám se mu do očí. Nezabiješ mě, jo měl jsem bejt mrtvej, ale to je jedno zaplatíš. Zle se usměju, a přimhouřím oči, na plášti my vyskočí černý plameny. Já budu tvůj stín, čeho se bojíš povídej aa. Dívám se mu do očím a soustředím se a nakonec se usměji. |
| |
| Ulička boj Muž najednou ochabne, a začne vřeštět strachy. Najednou se pleny rozestoupí a projde arcimág. Co to děláš ? to že tě tu chce král, nezmanená že jsi vítán ! necho. Já vím co jsi zač a nechtěl bych tě tu, nesouhlasím z tebou a vím lépe než ostatní co jsi zač. Plameny, na konci uličky pohasnou, Mistr pustí muže a zle se usměje. Boj se boj. Pak zvedne Angeliku a odejde do pokoje.... Ráno. Angelika, leží na posteli, sice jí trochu bolí svaly, ale jinak je díky léčebné magii v pořádku. Mistr stojí u okna a je vidět, že celou noc nespal a kouzlil, vypadá unaveně. Krásné elfka, sedí na židli a sleduje Angeliku. |
| |
| Pokoj Okamžitě po probuzení s emi vybaví temná ulička a odporný zlý úsměv toho vojáka. Schoulím se do klubíčka a rozklepu se a rozbrečím. ůSem neschopná...působím jen problémy...ani sem se mu nedokázuala ubránit sem k ničmu. Je to moje vina..." mumlám a je mi celkem dobře rozumět, klepu se, brečím a stále schazuju vinu na sebe. |
| |
| Pokoj Otočím se a podívám se na plačící Angeliku, pomalu se vydám k posteli mé žačky. Jsi můj žák, kouzelnice, budoucí mistr. Sednu si na postel, jedle Angeliky a s prosbou o pomoc na Dalidu. Tohle mi nikdy moc nešlo. Už tě otrvavovat nebude, už nikdy. Bude to dobré. Podívám se na Dalidu a pak na Angeliku. Pojdeme se najíst ? Mám docela hlad. |
| |
| Pokoj Nijak se nepletu do jejich rozhovoru jen tak sedím a pak jdu k oknu a hledím ven jak se to tam hemží vším možným oni spolu ona začne brečet a ja jen pozvednu obočí ale nekoukám tam nechávam je v tom, když mluví já se opřu o sklo čelem a zavřu oči. KDyž se zeptá zda chcem jíst jen automaticky pokrčím rameny stejnak si mězi něma přijdu navíc tak na co se míchat maj mě tu jen abych pomáhala chranit tuhle pevnost k ničemu jinému. |
| |
| Pokoj Celá e třesu a stále pláču. POřád povídám jedno a totéž, že jsem naprosto neschopná a nic nedokáži atd... Můžu já za všechno.. pomyslím si. Pak mi Mistr položí otázku. "Ne ja nechci...nechci nikam chodit....já nechci...." řeknu a v očích s emi objeví příšerný strach. |
| |
| Pokoj Pomalu se zvednu z postele a kývnu hlavou. Dojdu k oknu a pomalu políbím Dalidu ze zadu na krk. Co mi dva drahá ? Půjdeš se najíst ? se mnou ? Zeptám se potichu a Dalida muže poznat, že bych rači měl spát, lečení Ageliky, mě unavilo, ale i jídlo je zdroj energie. Mám hlad, jako vlk a jsem unavený.. Pomalu obejmu Dalidu kolem pasu a podívám se jí přez rameno z okna. |
| |
| pokoj Kouknu na tebe naznak usměvu a projedu si tě pohledem a pak kouknu na Angeliku a zpět na něj. Běž si lehnout ja ti něco donesu do pokoje ano?? Pak proklouzne kolem něj a podívam se na Angeliku a mirně se usměji a zastavím se u jeji postele. Odpočin si a nedavej si to za vinu anu mohlo se to stát i mě a i tady Mistrovi Kývne směrem na Gnereya a jde pomalu z pokoje dolů do hostince kde nechá připravit něco k jídlu a pak jde zpět do jejich pokoje když vejdu hledám ho. |
| |
| Pokoj Než něco namítnu, tak je Dalida venku z pokoje a já se jen musím divit, jak moc se mi líbilo, jak se kolem mě prosmekla. Pokývám hlavou a pomalu se dosadit posadit ke stolu, kde počkám na Dalidu. Děkuji, příště ti do postele nesu snídani já. Unaveně se na ní usměji a vděčně se pustím do jídla a podvědomě se teším na postele, která se rozkládá za zdí v mém a Dalidiném pokoji. |
| |
| Pokoj Když vidím kde je donesu mu podnos a kouknu na něj se snažím aspon pousmát a tak se kouknu ještě na Angeliku a jdu ke dveřím a otočím se na něj a dodám. Jdu si lehnout takže pokud mě budeš hledat sem v našem pokoji Poví a pak za sebou zavře dveře a jde vedle a v pokoji si svlékne šaty a hodí na stolek a jen si oblékne košilku, rozpustí si vlásky a lehne v klidu do postýlky. Meč si dá k postely a jen zavře očka ale nespí. |
| |
| Pokoj Sotva Dalida odejde, tak se vedle Angeliky ukáže velká bahenní kočka, můj společník. Já slupnu jídlo a to Anglečino, nechám na stole a pomalu se zvednu. Jdu se také trošku prospat a i ty se vyspi, ještě ano ? Dá na tebe pozor. Pomalu odejdu a klíče od jejího pokoje nechám na stole, ozve za cvaknutí zámku, jak zamknu a pak pomalu jedu do našeho pokoje. Podívám se na Dalidu, sundám si oděv a nahý si vlezu do postele vedle ní, přikryji se a nahnu se nad ní a pomalu jí políbím na rty. sluší ti to. Pošeptám. |
| |
| Pokoj Mám hlad, ale vůbec nemám chuť k jídlu. Celá se třesu a i když mi Daalida řekne ať si to nedáávm za vinu moc mě to neuklidní, atejně dál plácám, že je to moje vina a že sem naprosto neschopná. Dalida přinese jídlo a pak odejde do pokoje. V tu ránu se u mě objeví Flíček. Sem tak ráda, že ho vidím. Hladím ho po srsti a drbu za uchem. To mě trochu uklidní. Pak odejde i mistr. Kdyby tu nebyl flíček, tak se asi zblázním strachem a nenechala bych odejít ani jednoho z nich. Pak si vezmu tu knihu která mi byla darována včera večer a zvětším jí kouzlem. Otevřu ji a hned od začátku ji začnu číst. U toho hladím a drbu Flíčka. POtřebuji mít pocit, že tu je. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Flíček přede, když ho drbeš a doslova se u tebe válí. Zabírá s vím huňatým tělem dobrou polovinu postele. Cítíš jeho tělo, jeho teplo u sebe a dodává ti to jistotu a pocit bezpečí, který ti tolik chyběl. Tato kniha, je o černé magii. Magických bytostech světla a tmy. Hlásá titulek na první stráně. Kromě nadpisu je prázdná. Není nebezpečnějšího tvora, než černých mágů, oni bývali kdysi lidmi. Jejich lidskost zanikla v magii, mocné temné magii. Nejsou, jako ostatní mágové. Mágové světla. často putují sami světem nebo s jedním žákem, který je pečlivě vybrán a ze něhož má onen mág zodpovědnost, neboť on je jeho budoucností, jeho žák ponese jeho vědomosti. Jejich vědomosti pomáhají lidem, chrání je, radí jim. Světlí mág, udržuje rovnováhu ve světě. Pokud se světlí mág dostane do společnosti jiných světlých mágů popovídá si a jsou přátelští, jednají spolu bez skrupulí, většinou. rádi jsou ve spolcích. Na proti tomu Temný mág, není schopen jiných citů, jen touze po moci chce jí víc a víc. Hromadí jí a nedívá se na ostatní kolem sebe, nečerpá životní sílu ze sebe, z vědomostí, ale často i z ostatních živých bytostí. Pokud se sdružují do skupin, vede je k tomu jen hromadění moci, nebo nějaký podlí spolek nebo kuli ukojení tělesného chtíče. |
| |
| Pokoj Kouknu na něj jak leze za mnou tak jak byl stvořený a jen si dam ruce za hlavu a sleduji tu podívanou a kdyz ho ucitím vedle sebe a nahého zataji se mi trochu dech a dívam se na něj. Ono si to udělalo čas taky na svou snoubenku to sem tedy ráda že ví že jsem zde kvůli němu Rypne si do něj a hledí mu do očí a pak ho jemně políbí na usta a složí si ruce opět za hlavu a sleduji co bude dělat |
| |
| soukromá zpráva od Mistr (černé) magie Gnerey z Černéh pro Usměji se a podívám se jí do očí a chvilku mlčím, pomalu se sehnu, abych políbil její rty. Ano udělalo si to čas na svou snoubenku, na mladou krásnou elfku, která je čistě náhodou elfí princezna, která to stvoření přitahuje a láká a se kterou by chtělo prožít život. Usměji se a nakloním hlavu na stranu a olíznu si rty, ukazováček pomalu přiložím na tvoje břicho a pomalu sním jedu nahoru k ňadrům a pomalu mezi nimi probrousí a přejede ti přes rty. Ono to stvoření je rádo, že tě má na chvilku je pro sebe. Pomalu tě políbím na rty a pak se odtáhnu. Dech se mi zatají, když se odtáhnu a pozoruji, jak se ti pomalu zvedá a klesá hrudník. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Pomalu usínám. Ale provázejí mě ve spánku odporné sny...z toho večera....on...ten voják...všechno se to vrací. Začnu za spaní ječet, plakat a volat. Volám Dalidu na pomoc...ne mistra ale Dalidu. Házím sebou, celá se potím a svíjím se v křečích. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je to jen zlí sen, bude odplaven jako voda. Pak otevřeš oči a cítíš se klidná a uvolněná, pohlédnéš na ženu která se tě dotýká a v její usměvavá tváři spatříš mágini, které se s tebou bavila v knihovně. Flíček leží vedle tebe a pozoruje jí, ale nevypadá nervozně, je klidný. Pojť půjdeme se projít máme úkol a tebe bych ráda vazala sebou, tvůj mistr spí. A navíc nemusí vědět vše. Pousměje se a sedne si na židli a její modré oči se dívají do tvých. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro "Já nechci...nemůžu..." řknu vyděšeně. Určtitě bych chtěla...ale mám strach...sem zpocená a udýchána. Rozbrečím se... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro To bude dobré nač ten pláč ? Mladá kouzelnice. Pomalu tě hladí po vlasech a houpe s tebou. Pšš, Angeliko musíš se vyspat a odpočinout si. Ráno bude líp. Pomalu se od tebe oddálí a podívá se ti do oček a utře slzy a milým úsměvem. Najdeš mě ráno na snídani i mou žačku, tet se vyspi ano ? V hlase jí zazní něco jako mateřský cit.. |
| |
| soukromá zpráva od Angelika Rosevin pro Lehnu si a zavřu oči. Snažřím s eusnout, ale dlouho to nejde, až se nakonec povede a já tvrdě usnu. Jednu ruku mám omotanou kolem flíčka. |
| |
 | Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR