Ztracená věž 
hrálo se Dvakrát týdně
od: 27. prosince 2011 13:39 do: 29. července 2012 19:27
Dobrodružství vedl(a) fox2
| |
 | Zbytky Zormondu “Tam, kde kdysi bylo naše krásné městečko je dnes jen spálená pustina. Skřetí klan srovnal Zormond se zemí.“ Naříká stařík sedící před spáleništěm svého domu. “Městská posádka jim v tom nemohla zabránit, muži stráže byli, tak překvapení rychlostí a brutalitou útoku, že nestihli ani zavřít bránu. Ne že by to něco změnilo. Tucet vojáků by nikdy neodrazilo skřetí klan.“ Ukáže na mrtvolu vojáká šípy doslova přibitou k městské hradbě. „Já ani nikdo z těch, co to přežili a těch je nemnoho nechápe proč. Skřetí válečníci se chovali nelogicky i na jejich poměry. Nesnažili se krást cennosti, nesnažili se lovit lidi, jako otroky, dokonce ani v prvních okamžicích po dobití potlačili své žhářské touhy.“ Ukáže na domy nedaleko brány, které nemají ani vybitá okna. “O to víc lačnili jejich čepele po krvi. Každého, kdo cokoliv nesl dohnali a zabili vlčí jezdci. Pro ty, jenž hledali spásu v domech se domy stali jejich hrobkami. Jen já jsem viděl muže na koni tichým hlasem rozkazujícího skřetím šamanům, do které části města se mají vydat. Tam skřeti rozpoutali své řádění. Každý dům vyrabovali, až spadl a pak prohrabali trosky.“ Teď ukáže na druhou stranu ulice, kde s domů zůstali jen trosky. “Nevím, co hledali, ale našli to protože temný jezdec brzy odjel a sním i skřeti.“ Dokončí své vyprávění zoufalí muž. Vyprávění naslouchala mimo dobrodruhů, jenž v toto městě sídlí, zajímavá trojice osob. Elfí kapitán v uniformě hraničářů, jehož muži skřety stopují už několik dní a sem dorazili pozdě. Spolu sním vyprávění naslouchá lidský důstojník, jehož stráž cest měla na starosti ochranu tohoto města. Elfímu kapitánovy i lidskému důstojníkovy doslova planou oči nenávistí a touhou po pomstě. Třetí se zvláštní skupinky je elf v plášti hraničářů bez označení hodnosti. Ten je nejdivnější rozhlíží se po troskách, nezúčastněně a jeho ledové oči nevyjadřují žádnou soustrast. Místní si šeptají, že to bude zřejmě vykonavatel konklávy. “Mí přátelé, se postarají o ten skřetí klan.“ Promluví vykonavatel na hrdiny, když důstojníci zavelí k odjezdu.“Vy musíte dopadnout toho člověka. Ukradl, něco co patří radě a mi to chceme zpět!“ tón, jakým to říká nepřipouští diskusi. Je známo že vykonavatelé rady, jsou tvrdí, jako skály, ale zlato pro ně neznamená o nic víc než bláto na cestě a tak jím nešetří. |
| |
| Nepříjemný den Nala Stále ještě nechápeš, jak je možné že jsi naživu, když tvůj otec, matka a zřejmě i mladší sestra jsou mrtví. Přitom den začal, tak dobře. Dnes jsi chtěla s otcem vyrazit na lov a ukázat mu, cos všechno jsi naučila. "Nalo, prosím tě zajeď mi na náměstí. Je tam trh. Potřebujeme koupit sůl." byli poslední slova, jenž jsi od své matky slyšela. Právě jsi zaplatila za koření a udělala pár kroků k domu, když se rozezněli zvony. Rozběhneš se k domovu v ruce svíráš a sotva staneš na ulici víš, že jdeš pozdě. Branou se jako příval valí skřetí válečníci. Městští strážní se jim pokusí zastoupit cestu, ale jsou strženi k zemi a doslova ušlapáni. Obyvatelé prchají na všechny strany. Jen z dáli můžeš sledovat, jak otce skřet kopím přibodne ke dveřím vašeho domu. Otáčíš se a utíkáš. Doběhlas téměř na druhou stranu města, než jsis uvědomila, že tě nikdo nehoní. Skřeti se zatavili a drancují čtvrť města, kde žila tvá rodina. Městem se rozléhají skřetí bubny a křik umírajících. Najednou je ve městě ticho, dokonce ani skřetí bubny neznějí. Dojdeš ke svému domu s kterého už moc nezbývá. Je v jediném ohni a už se propadla střecha. Na ulici kolem leží mrtvá těla. Jedním z těch těl je tvá matka. Zhruba po půl hodině do města dorazili elfí hraničáři, mezitím měšťané začnou odklízet mrtvé. Přijde ti divné, že mrtvých je příliš mnoho- Skřeti téměř vždy berou obyvatele za otroky, ale tady to nedělali. Protože chceš odpovědi připojíš k důstojníkům poslouchajících očitého svědka. Muže znáš jmenuje se Jroi a byl vašim sousedem. "Já zrovna byl na střeše a spravoval jsem tašky, aby nám tam zase neteklo. Když se do města vřítili skřeti zůstal jsem ležet na střeše a odtamtud jsem všechno viděl." začne své vyprávění muž. |
| |
 | nepříjemný den Proč se to takhle zvrtlo? Vždyť dnešek začal jako kterýkoli jiný den. A v momentě jsem přišla o rodinu i přátele... Myslím si hořce, když kráčím zpustošenou čtvrtí po boku Wirrua. Pak potkám souseda a s celkovým klidem si uvědomí, že zde už vlastně nepatřím. Rozběhnu se zpět na tržiště, kde si koupím zásoby a dobrého koně. Z pár minut vyjíždím z města vstříc dobrodružství... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sittien Poté, co matka zavřela oči jsi se vypravil do kraje. Tvé hledání tě vedlo skrz bitevní pole, kde se tvá matka a otec setkali, až do sídla konklávy, kde se otec s matkou rozešli. Od přátel tvé matky jsi se dozvěděl, že otec dostal tajný úkol, prý něco ukrýt a tak nechal svou manželku v hlavním městě a sám se vypravil za úkolem. Od té doby o něm nikdo neslyšel. Poslední stopa, vyhrabaná v archivech, tě zavedla do zbytků Zormondu, prý zde otec tu věc ukryl. Pravda, když jsi se k městu blížil ještě stálo, sotva jsi vešel do města rozpoutal se zmatek. Skřeti totiž vstoupili opačnou branou. Snad tomu chtěla náhoda, že skřeti měli na štítech ten samí znak, co ty nosíš na krku. Trochu tě uklidňuje, že jej nakreslili přes klanové barvy, což značí že slouží novému pánovy. Přepad skončil téměř stejně tak rychle, jako začal. Stejně, jako další dobrodruhy tě zajímá, co tu skřeti hledali a tak nasloucháš vyprávění muže. Ani se nemusíš ptát, abys věděl, že jezdec měl ten samí znak na plášti. Pokut chceš něco zjistit o svém otci musíš dopadnout toho muže. Míjí tě elfka s velkým lvem a planoucím pohledem. Místní jí přejí soustrast ke smrti rodiny, ale to ona asi sotva slyší. Pokut velitele najde první už si sním promluví jen nekromant. |
| |
| Nepodařený nákup Maeve Telwin Na své cestě se zastavíš v Zormondu, kde je právě trh. Chceš této příležitosti využít k nákupu zásob. Proplétáš se mezi stánky, jenž obsadili náměstí a hlavní ulici. Zatím jsi neměla štěstí. Začala jsi totiž ze strany, kde prodávají různá koření a pochutiny a všude je spousta lidí, elfů i skřítků, jenž se přišli podívat. Sice si uvědomuješ, že trh není nijak velký(viděla jsi větší), ale náměstí tohoto malého městečka vyplnil dokonale. Když si konečně začneš vybírat trvanlivé potraviny u stánku trhovce, jenž tu očividně bývá pravidelně, rozezní se poplašný zvon a kolem tebe vypukne panika. "Skřeti! Útočí skřeti! " křičí zděšeně dav kolem tebe a táhne tě k nejbližší bráně. Než jsi vytlačena ven, slyšíš skřetí roh. Rozumíš vojenským signálům natolik, abys věděla, že je to signál k ústupu a opravdu během deseti minut po skřetech zůstanou jen vypálené budovy a mrtvá těla. Stánky jsou rozbity a jídlo, jenž jsi chtěla koupit pošlapané. Brzy po skřetech dorazí hraničáři a jen bohové vědí kde se tu tak rychle vzali. Nějak se nachomítneš k důstojníkům naslouchajícím přeživším. Vykonavatel konklávy se dívá přímo na tebe, když mluví a očividně by nebyl dobrý nápad jej odmítnout. |
| |
 | Zormond Všimnu si elfky se lvem, která kolem mě projde jako tělo bez duše... Slyším jak jí lidé vyjadřují soustrast nad ztrátou rodičů... Tak proto... Ale je mi jasné, že pokud chci najít jezdce musím jít s někýmůžu přece putovat sám... Jdu pomalým krokem za elfkou, ale tak ať ji naztratím z dohledu a jakmile seberu odvahu oslovím ji: Promiň, ale rád bych se vydal hledat toho, kdo je za toto zodpovědný, neměla bys zájem se ke mě přidat? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dunira Právě stojíš nad zbytky toho, co bývalo domem tvého otce. Zrovna váš dům si vybrali skřetí nájezdníci k vyplenění. Nezůstali z něj ani obvodové zdi. Rodina naštěstí stihla uniknout, ale téměř všechen váš majetek vzal za své. "Dun, škoda že ses vrátila zat zlých okolností. Měla jsem pro tebe připravený tvůj oblíbený koláč." promluví smutně matka otec je bez sebe, nedokážeš poznat jestli vzteky, nebo žalem. "Ty prašiví zloději. Ukradli medailón. Ten černej zmetek ho vzal!!" zakleje polohlasem otec. "Elfí lord nám ho svěřil do opatrování a oni i teď po všech těch letech příjdou nějací skřeti a jen tak nám ho seberou! Musíme ho dostat zpátky!!" zavrčí naštvaně a podívá se na tebe . "Pokut se ti podaří přinést ten medailon budeš znovu vítána pod mou střechou." s tím se s tebou dál otec nebaví a odkráčí. |
| |
 | Nepříjemný návrat Chvíli hledím za otcem který odchází, když mi zdělil, že jestli chci spátky pod jeho střechu, musím mu spátky přinést ten medailon, který odnesli - nebo spíše ukradli - ti hnusní skřeti. Jak bych mohla pod jeho střechu, když žádnou nemá. Zamračím se na něho, a při tom mi do očí vhrknou slzy. Sice už v těch troskách nebydlím od dnešního rána, ale mám ještě citové vazby k tomu něčemu na čem jsem stála. Po chvíli jsem zašla do míst, kde by měl být můj pokoj, a začla jsem tam slídit. Po chvíli jsem se narovnala a procedila mezi zuby, přičemž mám ruce v pěst: Ti prevíti mi vzali mé šavle! Pochvíli se rozejdu za matkou, a zeptám se jí na ten medailon... Vysvětlivka: Začala jsem krást rodinné uspory, jídlo... Proto mě otec vyhnal. Mimoto jsem šermíř. |
| |
| Zormond A kam vlastně půjdu? Nemám kam. Nikde žádného příživníka nevezmou... Z podobných úvah mne vytrhne mladý elf, jež mi nabídne snad tu nejlepší věc na světě- pomstu. V safírových očích mi vzplane oheň. Po tváři mi přelétne lehký úsměv. Ráda. Mé jméno je Nala a tohle je Wirru. Jsem hraničářka. A ty? Při slově Wirru ukáži na svého velkého společníka, který po představení změní barvu z pískově hnědé na onyxově černou. Při zmínce o hraničářích vezmu mezi ukazováček a palec maskovací pláštěnku, do níž jsem zahalena až na hlavu s světlými vlasy po bedra. Přes pravé oko se mi táhne ještě nezahojená jizva... |
| |
 | Jeden míní,druzí mění Na mých cestách se mi zásoby poněkud ztenčili a tak když jsem zjistila v Zormondu je právě trh rozhodla jsem se že zde doplním zásoby.A kdo ví možná najdu i něco co se mi bude líbit.Naměstí a hlavní ulici obsadili stánky,ale zatím zde není nic co by se mi hodilo. Jen koření a různé pochoutky.Mám pocit že pokud narazím ještě na dalšího prodavače vyřvávajícího něco o nejlepších labužnických delikatesách tak ... Potlačím poslední myšlenku a dál se proplétám mezi stánky.Začala jsem od špatné strany a všichni ti lidé,elfové a skřítci mi to moc neusnadňují.A to nemluvím o tom jak se zde musí dařit zlodějům,ikdyž tenhle tenhle trh není moc velký ani tohle městečko není moc velké.Konečně narazím na stánek s trvanlivými potravinami když se ozve poplach a všude kolem mně vypukne zmatek.Pronesu několik kleteb ve svém jazyce zatímco se kolem mně seběhne panikařící dav.Všichni křičí že město napadli skřeti a táhnou mně k nejbližší bráně.Ovšem než jsem vytlačena úplně tak zaslechnu skřetí roh.Skřeti ustupují a po chvíli už procházím kolem vypálených budov a mrtvých těl.Procházím mezi troskami stánků a otraveně zvednu zbytek jídla které jsem si chtěla koupit. "Maeve,dnes nemáš den."pronesu spíš pro sebe.Rozhlédnu si a všimnu si že zde přicházejí hraničáři co mně poněkud udiví.Nějakou nahodou se ocitnu u důstojníků a pak si všimnu že se vykonavatel konkláve dívá přímo na mně a má nálada klesne ještě níž. "Skvělé.Maeve,dnes vážně nemáš den."povzdychnu si pak. |
| |
| Zbytky Zormondu Lehce se usměji na Nalu a odpovím na její dotaz: Těší mě... Jméno mé jest Sittien a jsem také něco na způsob hraničáře, avšak není hrančář, jako hraničář... Pohlédnu na jejího lva a pošlu mu myšlenku: Zdravím i tebe vznešený Wirru, doufám, že budeme přátelé... Rozhlédnu se po okolí a zeptám se jednoho z Velkých elfů: A kam bychom vlastně měli jít, kde začít? Jsem rád, že přívěšek od matky mám kryt pod šaty, nevím, jak by reagovali, kdyby viděli, že mám na něm stejný znak, jaký měli útočníci na štítech a neznámý můž na plášti.. |
| |
| Zormond neočekávané nechtěné slyšení Sittien, Nala Na odchodu z vesnice vás zastaví jeden z hraničářů, který za vámi doběhl. "Dámo, pane. Kapitán si s vámi přeje mluvit má pro vás nějaké důležitou zprávu o tom veliteli skřetů." vychrlí na vás udýchaně a pak vás zavede ke svému nadřízenému. Dunira Když začneš prohrabovat spálené trosky, trosky jsou stále horké. Než si stačíš ublížit. Zastaví tě elfí hraničář. "Ehmm, nechtěně jsem vyslechl váš rozhovor. Možná by vám pomohl můj nadřízený. Právě hledá dobrodruhy na náměstí." poté se hraničář ukloní a odspěchá. Matka na tvůj dotaz odpoví "Promiň, já nikdy o tom medailonu neslyšela." posmutní. Bernard z Ronie,Farin Hraničáři vás požádali, abyste se přidali k poradě. |
| |
 | Zbytky Zormondu Od mého mistra jsem dostal na několik dní volno a tak jsem se rozhodl navštívit přítele v městě Zormondu. Cesta k městu probíhá normálně, bez komplikací. Když se ale přiblížím na dohled k Zormondu, tak se mi naskytne pohled na ruiny města. Co se to tu stalo? Ve městě jsem svého přítele nikde nenašel a nikdo o něm neví. Snad je v pořádku. Třeba je nyní mimo město. Nedá se nic dělat, třeba se setkáme později. Náhodou si vyslechnu rozhovor jakýchsi elfích hraničářů a důstojníka městské stráže. Takže skřetí útok. Hledají nějaký vzácný předmět. Po chvíli se mě hraničáři všimli a přizvali mě k sobě k poradě.Hrůza. To se musí pomstít. Co mají asi tak v plánu. Jsem mladý muž s oválným obličejem s kradšími hnědými vlasy, oblečen v rudé tunice s kápí a vyobrazenými 10 meči skříženými ve špičce do tvaru vějíře, těsných černých kalhotách, na, rukou mám hnědé rukavice, obut jsem v je vysokých kožených hnědých botách. Na zádech mám vak, v pravé ruce šít, u pasu meč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vykonavatel se na tebe usměje a představí se. "Jsem Godrik Bystré oko, jsem rád že se stekáváme slečno Telwin." mluví pomalu klidným jasným hlasem, trochu tě znervózňují dvě věci. První jeho úsměv připomíná žaraločí a druhá dívá se skrz tebe, jako by na tebe nemohl zaostřit. Ta druhá věc dokážeš vysvětlit prostě, ten muž je slepí. "Už dva týdny lovíme tu skřetí hordu, jenž jse zodpovědná za tohle spáleniště. Měl jsem vizi, že sem příjdou, ale než jsem sem dostal bylo už po všem. V mé vizi bylo, že odnáší nějakou pečeť nebo něco podobného. Teď se možná ptáš proč ti to povídám." odmlčí se Godrik a dá ti tak čas zareagovat. "hraničáři mého společníka potvrdili mou poslední vizi, skřetí horda jde na jednu stranu a člověk, jenž tu velel na druhou. Viděl jsem, že můžu zastavit jen jedno nebezpečí, rozhodl jsem se zničit skřety. Proto tě a několik dalších osob, chci požádat, jestli byjste nedopadli toho člověka. Vím, že nemá magické nadání, je jen prostředník, jako já. Pokut, ale doručí svůj náklad nastanou nám těžké časy. ... . Jo a v má vize říkala, že pokut neuspějeme na kříži a nebo mečem zemřou všichni, co jsou právě ve městě." ukončí svůj proslov a čeká na tvou reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Maeve Telwin pro Ikdyž se usměje tak mně něco znepokojuje.Jistě to že se nedívá na mně,ale skrz mně neznamená že by mně přehlížel,ale to že je slepý.Ikdyž ten úsměv se mi moc nelíbí spíš připomíná úsměv vlka který se právě chystá vrhnout na svou kořist. Jsem rád že se setkáváme slečno Telwin,to určitě.Ikdyž ... Zaženu tuhle myšlenku a radši poslouchám dál.Vypráví mi že věděli o té skřetí bandě která napadla město.Ovšem přišli sem pozdě a tak se jeho vize naplnila. "Ano napadlo mně to.Já jsem tu jen náhodou a chtěla jsme si tu jen nakoupit zásoby když přišli ti skřeti." Pak však mluví o nějaké ukradené pečeti která je asi velmi vzácná když někdo tak riskoval a ikdyž pak o ní mluví se mnou.A ten dotyčný ji chce asi prodat,do čeho jsem se to jen zapletla měla jsem špatný pocit už když začal všechen ten povyk a pak dobře snad nebude tak zle najdeme toho muže a tu pečeť a bude to.Jistě ikdyž mám pocit že mi neřekl úplně vše tak situace je vážná.protože to určitě nebude tak snadné. Navíc mi řekl jen to co jsme potřebovala vědět.Ach do čeho ses to zapletla Maeve.A mám na vybranou? "Dobře půjdu,ale může se na něco zeptat?Co je to za předmět že nám hrozí takové nebezpečí?A kdo jsou ti další kdo půjdou se mnou?Jinak pokud se mám vydat na cestu budu potřebovat nějaké zásoby." Znovu se podívám na zbytky jídla které jsem chtěla koupit a pak znovu na muže.A hodilo by se i něco jiného,ale budu ráda když dostanu aspoň ty zásoby. |
| |
| Zormond Neznámý se představí jako Sittien. Pak promluví v myšlenkách k Wirrovi. jak to vím? Jednoduše, Wirru a já sdílíme silné pouto, jež překonává hradbu myšlenek. Jinými slovy, vždy slyším, co si myslí on a co mu kdo říká a naopak. Nechť hvězdy nad tebou bdí elfí příteli, pokud jsou tvé myšlenky čisté... Z dumání nad plánem cesty mne vytrhne příchod hraničáře, který nám oznámí, že si kapitán žádá naši přítomnost... Pokrčím rameny a následuji hraničáře ke kapitánovi... Vrhnu letmý pohled Sittienovi, zdali mne následuje... Pane, vyžádal jste si nás? |
| |
| ,,Díky." Odpovím a následuji elfího hraničáře. Má dlouhý krok, proto poklusávám. Cestou zahlédnu svou přítelkyni Nalu s neznámým elfem. ,,Nalo!" Neslyšela mě. ,,Potřebujete něco slečno?" Zeptá se mě hraniář. Já ho jen přelétnu pohledem. Povytáhne obočí, a zpomalí. ,,Nalo!" Tentokrát mě přítelkyně zaslechla a rozhlíží se, aby našla toho neznámého někoho kdo ji volá. ,,Nalo! Tady!" Zavolám a divoce přitom mávám rukama. Elfí hraničář je udivený. Konečně si mě Nala všimne, a chystá se za mnou vyrazit. Já jen naznačím ať počká tam, kde stojí. Ona mi však naznačí, kam jde. ,,To je ale tam, kam jdu já!" Okamžitě jí ukážu palce nahoru, a že tam jdu taky. ,,Mohu vám nějak pomoci?" Otočím se a elfa. ,,Pojďme tam za tou elfkou. Je to kamarádka." Ještě to nedořeknu a ťapnu elfa za nohavici. Jdu k Nale. |
| |
| Zbytku Zormondu (Já a Nala) Překvapí mě, když mi Wirru odpoví, ale co bych také od "mazlíčka" hraničářky čekal... Chci se jí zeptat nacestu a další věci, ale přijde k nám jakýsik poslíček hraničářů a žádá nás abychom šli za ním, že nás volá jeho pán... Teda, že by chtěl vna nás? A nebo jsme jedinní zdraví v této vesnici... Tak tedy jdu za ním a jakmile dojdeme k jeho vůdci, otáži se, za jakým účelem pro nás poslal... |
| |
| porada Telwin "Stejně, jako luk bez tětivy je jen kus dřeva i ta pečeť je bez zbytku klíče jen hezké těžítko. Společně se zbytkem klíče by nám mohla způsobit velké zlo." odpoví trochu záhadně Godrik. "Co se týče společníků ti právě támhle přicházejí." ukáže na dosti nesourodou skupinu vstupující na náměstí. Sraz na náměstí Nala, Bernard,Dunira, Farin, Sittien Když přicházíte na náměstí je skoro prázdné. O to víc vaši pozornost přitáhne Elf v hraničářské uniformě bez hodnosti, který se zrovna baví s nějakou elfkou(Telwin). Mimo této dvojice na náměstí jsou jen dva hraničáři, jenž ve stínu jednoho domu chystají zásoby na cestu. Dunara si všimne, že o jeden z vaků jsou opřené dva tesáky. Vaši průvodci vás svedou do hromady a pak jeden z nich ukáže na hraničáře bez uniformy. "To, on sváma chtěl mluvit. Je tu něco, jako pozorovatel lesní rady." hraničáři z něj očividně nejsou příliš nadšení. Porada Všichni Když přijdete blíž všímáte si, že daný elf je slepí. To by vás tolik neznepokojilo, jako fakt, že se tak nechová. Máte totiž pocit, že se vám každému zadíval do tváře. "Jste tu, protože jsem měl vizi, že se tu sejdeme. Bohové mi sdělili, že jen vy dokážete dopadnout vůdce skřetů. Taky mi sdělili, že má něco co je drahé pro někoho z vás drahé." je zřejmé, že tento muž je zvyklí přednášet své věštby velkému davu. Snadno to lze odvodit z jeho postoje pompy s jakou mluví. "Tak to podstatné už víte a teď drobnosti. Pokut vám něco chybí vemte si to z té hromady. Nikdo si nesmí vzít víc, jak tři věci. Jinak mu to přinese smůlu." muž si viditelně oddychl a zrychlil. "Dále vůdce skřetů cestuje na západ. Bude se zastavovat v každém druhém městě a vybírat ty nejhorší hospody a bary. Podle svědků má zřejmě hnědé vlasy, středně vysokou postavu. Plášť už zřejmě odložil. Co se předmětu týče. jedná se o starou ceremoniální pečeť a elfí rada jí chce zpět. Pokut jí doručíte dostanete každý dvě stě zlatých a nebo odpovídající cenu v měně jenž uznáte za vhodnou. Nějaké otázky?" ukončí svůj proslov elf. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Probouzíš se a zjišťuješ, že sedíš v cele. Horší je, že si nepamatuješ, kdo tě zavřel a proč. V hádání ti příliš nepomáhá ani cela v které jsi zavřená. Jediné světlo přichází z malého okýnka ve stropě a to osvětluje dřevěnou pryčnu, jenž má zřejmě sloužit, jako postel a nic jiného v místnosti kromě plísně není. Jak se tak rozhlížíš najdeš místo kudy jses zřejmě dostala dovnitř, neboli tlusté dubové dveře. Zpoza nich se ozvou kroky a po chvíli se dveře otevřou. Za nimi stojí mladý muž s pochodní doprovázený několika bytostmi v temných pláštích až na zem. “ Vítej ve výcvikovém táboře Joachimovy stráže. Byla bys tak hodná a následovala mne máme pro tebe nachystanou večeři?“ Muž se ti ukloní a pokračuje dál chodbou. Jak se vzdaluje místnost začne zalévat temnota a pod plášti zažhnou rudé oči. Co jsis stihla všimnout , tak ten mladík je zřejmě šermíř a nebo šlechtic, nasvědčuje tomu meč u pasu a bohatě zdobená vesta, boty šité na míru a v neposlední řadě relativně složitý účes. Muž má dva pramínky smotané do copů, propletených s vlasy na týle. Pokut jej následuješ zjistíš, že budově se příliš neuklízí, všude jsou pavučiny a prach. |
| |
 | soukromá zpráva od Natreila pro Kde to sem? co sem zas provedla? to jsou první myšlenky, které mě napadnou. Pak se otevřou dveře a v nich stojí mladý mž s pochodní, pravděpodobně můj věznitel. No, tak se pokusíme ho trochu uplatit... začnu se zvedat a dávám si pozor, abych zvedla nejdřív trup (oboje zvedám spíše směrem ke dveřím, aby mi muž viděl do výstřihu) a pak se postavím, na to zvednu hlavu a nakonec otevřu oči, kterými se zahledím hluboko do těch jeho. Když mi osvětlí, kde jsem, jen doufám, že tady nejsem jako 'hračka'. "Výcvikový tábor, Joachim, večeře?" nechápavě, ale roztomile se usměju "to poslední se mi zamlouvá nejvíc..." řeknu tónem, kterým naznačuji, že bych v konverzaci ráda pokračovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž se zahledí přesně, kam doufalas a trochu se začervená. Muž ti nabídne rámně a provází tě skrz několik místností. Všude vidíš to samé. O budovu se nikdo nestará a tak pomalu chátrá. Muž se na tebe usmívá očividně se mu celkem líbíš. "Bohužel, nečekej nic obrovkého. Náš hostitel si na hoštění příliš nepotrpí. Jo, já jsem se nepředstavil. Jsem Gidamder tvůj osobní... " chvílí mlčí, když hledá správné slovo. "trenér. Pokut budeš cokoliv potřebovat můžeš za mnou přijít. Byslím přímo nad tvým pokojem. " trochu posmutní, když si uvědomí, že bydlíš v ošklivé cele. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Ták je hodnej, čuč se tam a nevšímej si, že se mi ani krapet nelíbíš... pomyslím si, když má past sklapne. "To nevadí, nejsem zvyklá jíst ve společnoti." přiznám, ikdyž to není zas tak docela pravda..."Gidamder? já jsem Natreila, ale pokud si nad mým jménem nechceš zlámat jazyk, říkej mi klidně jen Nat." Tak trenér, jo? "No a trenér...trenér čeho, smím li se ptát?" á...tak pokoj přímo nademnou a já bych se vsadila, ž tam máš i čisto...ikdyž... zadívám se na špínu kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsem rád, že tě poznávám Natrelio. Máš krásné jméno." odpoví Gidamder a očividně nad něčím přemýšlí. "No, budu tě vyučovat, jak přežít." odpoví na konec. "Tady velká společnost nikdy nebývá. Pokut nepočítáš za společnost ty stíny." ukáže přes rameno na pohybující se pláště. Společně vystoupáte po schodech o patro víš, které je zařízeno trochu lépe a je i trochu lépe udržovaná. "No, v tomto patře žiju. Obsahuje místnosti pro výcvik boje se zbraní, beze zbraní, střelby. Pokut se to ukáže nezbytné, pak i stěna na lezení ." Trochu tě znepokojilo, že Gidamder ti očividně něco tají je to na něm vidět. Vystoupáte ještě o jedno patro a ty jsi překvapena jeho útulností. Na stěnách jsou rozvěšeny gobelíny. V pravidelných odstupech jsou okna a ty máš poprvé prohlédnout si, kde to vlastně jseš. Pohled to není povzbudiví nacházíš se totiž na vrcholu skalního ostrohu s krásným výhledem na širé moře. Procházíte kolem oken a ty si všímáš, že všechny směřují na jih a tak ikdyž jsou okna velká tak dovnitř neproniká příliš světla. Vzhledem k tomu, žes byla zavřená v cele tě s toho světla bolí oči. “Momentálně tento krásný hrad nemá víc jak tucet obyvatelů. Dokonce ikdyž započítám ty stíny “ konečně dorazíte do velkého sálu, kde stojí velký stůl pro dvacet lidí, ale je tam místo tak pro tři takové stoly. U stolů sedí trojice mužů a jediné co je spojuje je šedá kazajka s černým znakem na hrudi. Jinak se od sebe muži liší. Vedle sebe sedí rozložitý seveřan, šlachovitý mužík s opálenou tváří označení jako obyvatele jižní Slovie. Vedle nich sedí Temný elf. Trojice sedí nad miskami a pojídá nějakou kaši. Jedna miska leží na opačné straně stolu. “Tohle jsou poslové, jenž se tu zotavují. Snaž se na ně moc necivět nemají to rádi. Navíc by to mohlo být pro tebe nebezpečné.“ šeptá to Gidamder zatím co tě usazuje ke stolu. Jakmile usedneš. Vstoupí do sálu další postava. Muž, nebo spíše elf, je zahalený do šedého pláště. Na sobě má zbroj, která působí zastaralým, ale honosným dojmem. Tvůj pohled přitáhnou šedé vlasy, jenž jasně říkají, že je mu víc než 200 let a kožená maska, která mu kryje celí obličej. “Vítej Natrelio zde na hradě ti poskytnu azyl. Stejně jako všem ostatním. Než se naučíš, jak přižít tam venku. Teď si nech chutnat.“ promluví příjemným znělým hlasem a sotva domluví zamíří pryč. "To byl náš vůdce." pošeptá ti tvůj průvodce a očividně čeká jestli se nechceš na něco zepatat. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Tak krásné jméno? to je ta největší blbost, co jsem kdy slyšela...ale, když si to myslí... uvažuji nd tím, proč uvažuje.Učit mě jak venku přežít? Vždyť já si žiju celkem dobře... pomyslím si, když se dozvím, co bych se měla učit. Počítat stíny? proč? zeptám se sama sebe, ale nechám to být, protože již dorazíme do patra kde Gidamder bydlí a kde nejspíš budu trávit značný čas. Pak vyjdeme ještě výš a najdeme něco jako jídelnu "Jen tucet? Proč?" zeptám se a pak si uvědomím, že zase počítá stíny "Počkat, proč pořád počítáte stíny?" na to dorazíme do jídelny, kde jsou tři, jak Gildamer řekl, poslové. Když už sedím před miskou něčeho vejde do místnosti šedovlasý elf "Děkuji." pak si uvědomím, že autorita jež z něj sálá nemusí znamenat, že je něják vysoce postaven, tak se chci zeptat, kdo je, ale to už je pryč a Gidamder mi říká, že je to vůdce "Vůdce, vůdce koho?" zeptám se, protože stále nemám tušení, proč a kde a ským to jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gidamder se zářivě usměje. "Protože ty stíny jsou zde poněkud hmotnější. Nacházíme se ve věži prastarých elfů. Ty stíny patří elfím válečníkům, jenž stráží tuto věž. Vím zní to jako hloupej vtip, ale je to tak." Když se zeptáš na mluvčího tvůj společník zvážní. "To je vlastník tohoto hradu. To on mne zaměstnává. Všichnimu říkají Bezejmený. Pod tou maskou je poleptaný." zdělí ti rychle Gidamder, jako by se bál, že jej někdo usliší. "Prý byl vojákem lesního království, ale vládci ho zradili a dali ho na odpis. Teď už jez. Máme toho dneska ještě hodně." dokončí svůj tichý proslov. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Poslouchám vše nové, co se dozvím, pak se podívám na misku před sebou, jen pokrčím rameny a její obsah sním "Co to bylo?" zeptám se nedůvěřivě Gidamdera. Pak se podívám na misku a začnu přemýšlet, co jsem to vlastně snědla. Nakonec to 'hodím za hlavu' a zaptám se Gidamdera "Dobře, co jdem trénovat?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gidamder rychle zdlábí svou porci. "Tu kaši udělali stíny. Vím, že jí dělají s ryb a to je vše, co ti můžu říct." je vidět, že tvůj společník se snaží na to jídlo usilovně nemyslet. "Dobře začneme s bojem bezezbraně. Až se zvládneš ubránit dýce, pak přejdeme na meče." vysvětli ti tvůj společníka a zvedne se od stolu. Znovu sestoupíte o patro, kde míjíte zavřené dveře. Než se před tebou otevře místnost vysipaná pískem. "Tak začneme s viukou. Jak bys reagovala na to, když tě někdo chytne pod krkem a začne tě rdousit." zeptá se a bez dalšího úvodu sevře tvůj krček. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Nedůvěřivě se na misku zadívám, pak zamíříme na cvičiště. Už se chstám odpovědět, když mě Gidamder chytne za krk. Tak jo. Jsem sice moc nízká a protože jsem žena i moc slabá na to, abych se mohla pokusit zvítězit nad Gidamderem silou, ale jinak by se mi to mohlo povést... začnu Gidamdera škrábat do ruky a zarývat mu nehty do kůže. Aby toho nebylo málo, pokud se na to zmůžu, pokusím se ho kopnout-kamkoli, mezi nohy, do stehna, kolena lýtka, nebo mu alespoň dupnout na nohu. |
| |
| Porada Přijdeme na místo, ale ten elf nás pošle k dalšímu... Jé... nikdo neví kdo nám má co říct, nebo se mi to jen zdá? Pak nás ale odvedou k slepému elfovi, který k nám začne promlouvat... Cože? Jednomu z ns drahé? Naráží tím snad na mého otce? nebo mluví o něčem úplně jiném a já jen CHCI aby mluvil o mém otci? Přemýšlím a tak ani nevnímám co dál vlastně povídá, ale když domluví a poví něco o tom, že bychom si měli vzít věci z hromady, přisupím k ní a vezmu si přikrývku, lano a louč. Pak se postavím trochu dál a čekám na ostatní... Otázky? ani ne, snad jen... abychom už vyrazili, ne? Pomyslím si, ale nic neříkám... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozedřeš Giadmerovy kůži na ruce, ale to nějak neovlivní jeho sevření. Když jej ale kopneš do lýtka zjistíš, že pod tím normálním šatem zřejmě nějakou zbroj. Najednou tě pustí a ustoupí. "Příště bych nedoboručoval ztrácet čas s rozdíráním rukou portivníka. Ten kop bude vždy účinější. Teď, kdybys byla tak laskavá a chytila mne pod krkem jak předtím já, předvedu ti dvě obrany. První je páka, ale ta je použitelná jen proti osobám srovnatelnou váhou." gidamader opře svou pravé předloktí o zápěstí, levou o předloktí s druhé strany a pak levačkou zatlačí doprava. Nat jej musí chtě nechtě pustit a když zatlačil víc, tak si kleknout. "Jak vidíš pokut jsi silnější není problém protivníkovy vykloubit ruku." vysvětluje Gidamder, když ti pomáhá na nohy. "Druhá metoda je čistě obraná. Chytneš protivníka za zápěstí, tak že máš palec ve stejném směru, jako protivník. Pak mu otočíš zápěstí o devedasát stupňů. Musíš pohnout spíše loktem, ne jen zápěstím." vysvětluje ti tvůj společník a zároveň ti předvádí, jak na to. "Teď mám zkrocené zápěstí a jen s těží s tím můžu něco udělat. Pokut by ti to někdo udělal, skopni jej, jak jsi to plánovala předtím. zatím všemu rozumíš?" zeptá se Gidamder opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Zjišťuji, že můj první útok je poněkud neúspěšný, zatímco s kopáním je to lepší. alespoň něco. Když mi řekne, abych ho chytila pod krkem, udělám to, ale už vím, co příjde-jo na zemi! Když mi ukáže druhou metodu, zjistím, že kdyby přitlačil, tahle by taky doti bolela. "Chápu.....ale co když bude protivník o hodně větší?" pokusím se nznačit, že mám přece jenom menší ruku, než třeba Gidamder a chytit někoho velkého kolem zápěstí by pro mě mohl být problém. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak klíčové je, abys pevně chytila protivníka kolem kloubu. Když zpevníš ruku a pohneš lokty dolů tak není podstatné, jak silný protivník je. Celé tvé předloktí ti poslouží, jako páka, která otevře to sevření. " vysvětluje ti Gidamder a ty si najednou uvědomuješ, že tvůj společník použil veškerou sílu když se snažil zabránit ti, abys na něj použila jeho vlastní metodu. "Fajn to bychom měli první obranu proti škrcení ze předu. Přejdeme k obraně proti úderům. udeř mne do tváře." pokut to zkusíš Gidamder zablokuje tvůj úder předloktí a zvedne ti ruku nahoru a zasadí ti druhou rukou úder do žaludku. Když ležíš na zemi uvědomuješ si, že jak ti srazil úder natočil se po směru a díky kynetické energii ti zasadil úder, jenž tě poslal k zemi bez použití velké síly. "Jseš v pořádku?" ptá se Gidamder a naklání se nad tebe očividně si dělá vážné staristi, jestli ti neublížil. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Když vše Gidamder vysvětlí, hned se cítím alespoň trochu jistěji. Pak, když jej mám udeřit do tváře, řeknu si, že to stejně bude nakonec bolet mě a tak rychle švihnu pěstí směrem k jeho nosu, pochopitelně to odrazí a já pak vyfasuju úder do žaludku. A navíc ho to nic nestálo! uvědomím si. Když se už podruhé zvedám ze země, ptá se mě, jestli jsem vpořádku "No, já jo, ale nevím, jestli to něco, co jsem jedla nechce ven." řeknu a uvažuju, jak by to něco asi vypadalo, kdyby šlo ven. Nakonec si uvědomím, že naprosto stejně, tak si zapamatuji, že bych nad tím už radši neměla uvažovat. Pak se opět otočím ke Gidamderovi a čekám, co se stane. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Aha, já ti vlastně neřekl, co to cvičíme. To co ti ukazuji není nějaké bojové umění, ale průsečík několika bojových umění. Už dávno se vý, že vycvičit šermíře, nebo asasina je drahé a náročné na čas. Standartní vojákům, jako jsi ty a já stačí tucet útok a obran. To je to, co tě mám naučit." vysvětluje gidamder živě a dává ti tak další čas se sebrat. "Teď přikročíme k další obraně, co bys měla znát. Takže nasaď mi krvatu a začni mne škrtit, neboj tentokrát si dám pozor, abych ti neublížil." Gidamder se k tobě otočí zády a mírně se přikrčí, abys jej mohla pevně chytit. "Tohle je jeden z nejnebezpečnějších útoků. Sevře ti krkavici a ty brzy upadneš do bezvědomí." vysvětluje gidamder zatím, co čeká. Když mu sevřeš krk zlehka ti stoupne na nohu, jen tak aby tě to trochu zabolelo a tys povoleila sevření. Poklesne v kolenou a udeří tě loktem do žaludku, znovu dává pozor, přesto se prohneš v pase. Jakmile je volný zlehka tě udeří do týla a pošle k zemi, kde si na tebe sedne a nasadí ti válečky. "Jak jsis měla šanci všimnout. Obrana se skládá s několika jednoduchých kroků. Prvním je, že prvtivníkovy dupneš vší silou na nohu a podrtíš mu měké kosti chodidla. Jakmile tě uvolní klesneš v kolenou a ideříš jej loktem do břicha, nebo slabin. Jakmile se předkloní máš už víc možností. Já preferuji úder do týla. Otázky?" ukončí svůj proslova a dál na tobě sedí očividně přemýšlí, co udělat či říct dál. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Poslouchám a když mě vyzve, anych mu nadadila kravatu udělám to. Všimnu si, že když mě 'odráží' dává pozor, aby mě nezranil. Když se opět ocitnu na zemi ještě mi můj pobyt na ní 'zpříjemní' tím, že si na mě sedne a nasadí válečky. Pak začne zase mluvit a když zkončí, zeptá se, jestli mám otázky, ale srále na mě sedí "Je to, že na mě sedíš součástí výcviku?" zeptám se, protože kdyby náhodou ano, tenhle výcvik se mi asi moc líbit nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, to že na tobě sedím není součást vyuky. Chci abys mi věnovala plnou pozornost." oznamí ti tvůj společník, pak se na okamžik odmlčí a pak pokračuje. "Ještě ti nikdo neřekl pravidla, že." počká na zápornou odpověď a pak pokračuje. "Máme tu jen čtyři pravidla. První nesmíš se pokusit o útěk. Druhá ta pro mne důležitější, nesmíš mi způsobit trvalou fyzyckou újmu. Třetí nesmíš demolotovat tento hrad. Čtvrtá nesmíš si ublížit. " informuje tě. "Útěk je prakticky nemožný, protože hrad stojí vysoko nad hladinou moře. Pokur bys mi ublížila stíny s tebe stáhli tu tvou krásnou kůži. Cokoliv co zničíš opravíš. byla sranda sledovat, jak seveřan opravuje gobelín, to musím přiznat. Čtvrtá je trochu zvláštní, ale šéf říkál, že kdyby tu někdo zemřel nastali by tu potíže." dokončí proslov. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro "Aha." pronesu, když celý proslov zkončí "no, tak půjdem trénovat, ne." řeknu a pokusím se dostat z pod něj. Po chvíli to vzdám a vyprostím si alespoň ruce, ikdyž je to nepohodlné, začnu jej lehtat, doufaje, že sleze. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když proneseš "no, tak půjdem trénovat, ne. a začneš sebou mrskat Gidamder to očividně pochopí, že už jsi začala. Takže uvolnit si ruce ti dalo pořádně zabrat. Pokusil se ti znovu chytit ruce, ale nepodařilo se mu to. "Tak ty si chceš hrát, jo." zasměje se tvůj společník a očividně je lehtivej. Jednou tě udeří do každé klíční kosti a ty najednou nemůžeš ovládat ruce. "Já ti dám mně lehtat." prohlásí gidamder pomstichtivě a skřížítí zápěstí nad hlavou. Pak tě začne jemně lehtat v podpaždí. " To co jsem ti právě provedl je útok na tlakovej bod. Ochrnutí během desti minut odezní. Do té doby jsi plně v mé moci." informuje tě. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Když mi přestanou fungovat ruce, zděsím se, protože vím, co bude následova...."Tjá....ne, ne, néééééé......chichichi....ne, ne, neéééééé." strašně se směju a už smích nedokážu potlačit. Je to příšerná směsice různých zvuků, od chrčení, po pištění. "Prooooosíííím, přééééstáááň!!!Jáááá....." směju se a dusím a směju ani mluvit nemůžu. To, že mě to ochromí na deset minut ani neslyším a jen se směju. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Gidamder vidí, jak lehtivá jsi rozhodne se toho viužít. Otočí dívku na břicho a spoutá ti nohy tvým vlastním opaskem. "Tak teď ti ukážu proč je důležité je nečinit ostatním, co nechceš aby ti nebylo učiněno. Než se ti vrátí cit do rukou zjistíme, jaké máš tajemství." usměje se na tebe Gidamder a pomalu ti začne sudávat boty. "Takže copak jsi dělala než jsi se dostala sem?" než stačíš odpovědět přisedne si tě, abyses nemohl mrskat a začne tě lehtat na chodidlech. Zhruba dvacet vteřin tě lehtá, pak ti dá šanci odpovědět. "Jo a v čem jseš valstně dobrá?" ploží ti další otázku a začne tě znovu lehtat pod paždí. Tentokrát asi minutu, pak ti dá znova čas odpovědět. Konečně tvé mučení končí. Gidamder se z tebe zvedne. Nejdřív sebere tvé boty a pak tebe, jako bys byla hadrová panenka."Když už jsem tě tak ušklivě mučil, tak je na čase najít ti novej pokoj." Odnese tě o dvě patra, kde jsou přepychové místnosti. V jedné tě položí na postel tou dobou se ti začíná vracet cit do rukou. Pokoj je zařízený, tak pro krále. Obvěšený gobelíny, drahým nábytkem. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro "Tjáááá!!!!Néééééééééééééé!!!Nohy néééé!" ani nevím jak a už se zase dusím a tentokrát po mě něco chce "Kradla! Všechno možný....zabíjela, kradla a zabíjela! Tím já se živím....jsem elfka, ano, ale jsem zloďejka a občas i vrah!" řeknu doufaje, že mě ušetří lechtání, ale on ne...chce vědět víc "V kradení a nepozorovaném pohybu. A když jsem u toho, celkem obstojně tančím......no a už jsem si nemálo vydělala za noc v posteli." a zase nic, zase mě lechtá. Pak mě odnese do lepšího pokoje, kde je spousta ozdůbek a zbytečností Proč mě nes?uvažuju, jenže to už ucítím, že se mi do rukou vrací cit. Využiju příležitosti a začnu odspod rozplétat jeden gobelín. "Když se tohle naučím dělat, jednou by se mi to mohlo hodit." řeknu když budu mít pár palců rozpletených, začnu to splétat zpátky. |
| |
| začátek cesty... Nenávidím zdržování... To fakt neví ke komu nás zavést? Tyto myšlenky mi prolétávají hlavou, když chodíme od jednoho hraničáře k druhému až konečně staneme před slepým... Nijak extra mne nepřekvapuje, že nám "pohlédl" do tváří. My hraničáři jsme celkem zvláštní jednotka a spousta lidí se domnívá, že ovládáme černou magii, ale jsou to jen plané žvásty... Pozorně poslouchám jeho vypravování a v duši se ve mne zvedá vlna adrenalinu... Tu však potlačím, aby nezaclonila zdravý rozum... Něco, co je někomu drahé? Mne se to netýká já vše co je mi drahé ztratila... Pohlédnu směrem k spálené čtvrti... Pane, co je náš nepřítel vlastně za rasu? A jak je možné se s ním vypořádat, jaké jsou jeho slabiny? A....vaše oči, jak se orientujete v terénu, který neznáte nebo se změnil? Počkám na odpověď ať bude jakákoli a pak vznesu malý požadavek... Děkuji, pane. A směla bych si na cestu vzít hraničářského koně? Sama takového nemám, ale vím, že hraničář bez svého koně je jako bez ruky... Z hromady si dále vyberu mapy země (počítám jako jednu položku) a hraničářský stan. |
| |
| Náměstí začátek cesty Všichni Slepec se nad Nalinou otázkou usměje."Ve své vizi jsem viděl lidskou tvář. Bude tedy nejspíš člověkem. Takže rána mečem by náš společný problém mohl hravě vyřešit. To je odpověď na vaší první otázku. Otázku na mé oči slýchám poměrně často. Bohové, mi dali zvláštní dar i prokletí já vidím nejen budoucnost, ale i duchy, nebo přesněji duše. Teď si vyberte to vybavení, každá minuta je drahá. Cítím, že nám něco uniká pod prsty." poslední slova pronese spíše k sobě než k vám. Gestem přivolá hraničáře a něco jim zašeptá. Následně kolem vás vypadne organizovaný chaos, jako vždy když vojenská jednotka odjíždí. "Půjčíme vám své záložní koně, ale až se vrátíte, tak je budeme požadovat zpět." informuje vás důstojník, když těm, jenž koně nemají podávají jeho muži uzdy koní. Během dvou minut jsou hraničáři pryč, jako by tady ani nebyly. Rychle nasedáte na své oře a jedete naznačeným směrem. Vaše cesta vás vede do hlubokého lesa na jehož druhém konci vás zřejmě čeká hostinec a konfrontace s velitelem skřetů. ti jenž umí stopovat  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj společník se pobaveně sleduje jak poskakuješ ke gobelínu se svázanýma nohama. Když si začneš gobelín prohlížet otočí se a začne něco hledat v sekretáři. Gobelín zobrazuje dva muže, jenž kráčí proti sobě. Jeden je vyobrazený, jako rytíř v plné zbroji s mečem a štítem v ruce. Kolem něj stojí podobní a bojují s muži v temných pláštích vyzbrojení meči a biči. Druhá postava stojící proti rytíři je očividně elf má jako jediný stáhnutou kapuci. Jak se tak díváš, tak na obraze probíhá bitva. Gobelín nějakou dobu statečně odolává tvé snaze jej rozmotat. Gidamder zrovna našel co hledal a otočil se s vítězným úsměvem zpátky k tobě, když se ti podaří rozmotat první uzel. Úsměv mu zmrzne na rtech. “Pozor to nedělej…“ stačí vyslovit, ale to už nitě ožívají svým vlastním životem a omotávají ti nejdříve ruce a pak i nohy. Během dvou úderů srdce visíš na gobelínu s rukama a nohama pevně zapletenýma do gobelínu. “Já se tě snažil varovat“ usmívá se pobaveně tvůj společník. “Teď se snaž nehýbat. Zkusím tě vyplést.“ Zvážní. Ruce mu zaplanou zelenou září. Jemně ti přejíždí kolem těla a za okamžik jsi volná. “Tohle je s velké části magická budova musíš být opatrná. Teď už tě nechám odpočinout.“ |
| |
| Porada a nový úkol Moc víc se o té pečeti nedozvím jen jakési řeči o luku a šípu.Teda ne že by neměl pravdu,ale buď ví neví nebo se rozhodl že mi řekne jen to co potřebuju vědět.Hádám ne spíš jsem si jistá že mi řekl jen tolik kolik potřebuju vědět.No dobře ať už se dozvím o co vlastně jde nebo ne tak na výsledku to nic nezmění protože no protože nejdřív zjistím že nejen si tu nenakoupím to pro co jsem přišla,ale ještě budu muset přijmout úkol o kterém nic nevím a který se mi moc nelíbí. Dělají s tím moc tajností a ta skupinka co jde se mnou to si dělají legraci?Bohužel to vypadá že si legraci nedělají.S nimi mám jít?Do nich bych radši strkala oříšky. Navíc tu jsou další věci.Pokud je ten elf slepý a to je proč mám pocit jako by se mi díval do obličeje? Uklidni se Maeve je to jen pocit.Ale velmi silný pocit.Měla jsem ho už když se mnou mluvil předtím.Páni on je zřejmě zvyklý mluvit.A mluví a mluví a nic neřekne.Teda aspoň ne mně já sem šla jen koupit jídlo.Podstatné?Drobnosti?Ach do čeho jsem se to zase navezla.Já si dokážu vybrat dobu kdy přijít. Zakážu si další myšlenky podobného znění a dál poslouchám.Ach ano smůlu,proč prostě neřekne že chce aby se dostalo i na další?Nakonec to podstatné a nejdůležitější si jako každý správný řečník nechá na konec.Vyslechnu si pečlivě trasu a vzhled toho koho máme najít a zastavím se u odměny.Ovšem není dobré přepočítávat peníze když jsi ještě nezačal.Nosí to smůlu.Otázky nemám,ale ta druhá elfka ano. Tak taky hraničářka,hm?No posuzovat jí nebudu sam to nemám ráda,ale jsem ráda že se zeptala sama ohledně těch jeho očí.Aspoň se na to nemusím zeptat sama,jo ať jako hlupák vypadá někdo jiný. No já si z hromady vezmu to pro co jsem přišla tedy jídlo na cestu,taky stan a pořádné lano.Poté co ten slepec odpoví na elfčinu otázku tak se hraničáři mají k odchodu.Každý kdo nemá koně ho dostane za což jsem ráda ikdyž podle to co jsem slyšela jde o hodně velký spěch tak asi proto.Takže se tedy vydám na cestu a když se dostaneme do lesa rozhodnu se podívat kdo zde jel a co mi řeknou stopy. Hmm,někdo se rozdělil a jel nejdřív skutečně rychle,ale pak zvolnil protože asi nechtěl uštvat koně a taky věděl že ho nikdo nepronásleduje. Pak se narovnám a řeknu ostatním. "Pokud pojedeme vážně rychle měli bychom ho dohonit ještě než vyjede z lesa." Pak si položím ruce v bok a čekám nějaké namítky.Na otázky zodpovím,ale zbytečně to vysvětlovat nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Ani nevím jak a už jsem souástí Gobelínu "Fuj! Škaredý gobelín!" napomenu věc, jež mě spoutala, ale ta mi pochopitelně nerozumí. Pak mě Gidamder napomene a vymotá "Dobře, už na nic nesahám." nedůvěřivě se zadívám na postel, na které budu zřejmě spát "A dělá tohle něco?" zeptám se, protože nehodlám spát na něčem, co by mě mohlo uškrtit, zabít, svázat, nebo uštknout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Většina věcí zde ti nic neudělá pokut je nenapadneš. Konkrétně postel je nemagická. Jediná magická věc je tu ten gobelín a ty jsi jej trefila na první pokus." zasměje se Gidamder a podá ti klíč zřejmě od tvého pokoje. "Ráno se ti podívám po amuletu odhalujícím magii, ten ti řekne, co tady je a není magické." ukloní se tvůj společník a odejde s pokoje. Opatrně za sebou zavře dveře. |
| |
| Slepý muž Poslouchám, a poté se po nalině boku šourám k pytlům... Pytle Chvíli se v pytlech prohrabuju. Poté si vezmu dvě šavle a pokrývku.Otočím se k Nale. ,,Jakmile bylo po útoku, otec mi řekl, že jestli chci k němu spátky do domu, tak musím přinést medailon, který ukradli skřeti... A ja o tom medailonu nic nevim... Je mi z toho nanic... A otec byl tak naštvaný, že mi k němu neřekl ani ,,ň"! A matka o něm taky nic neví..." Říkám, a skládám si pokrývku se zarmoucenou tváří. |
| |
| na cestě (konečně) Vyřknu své díky a půjčím si šedou klisničku... Nad Duniřinými slovy však mohu jen nechápavě potřást hlavou... Jedu po cestě a neklidné myšlenky pomalu ustupují... Po příjezdu do lesa si všímám stop a předpokládám, že patří tlupě, již pronásledujeme. Mé podezření potvrdí elfka, která jede s námi. Ale proč někdo, kdo naplánoval tak mistrný útok, by se jen tak oddělil od bezpečí skupiny a jel dál sám... Mi se na tom něco nezdá... Pokývu hlavou a dodám svůj "postřeh"... Ano, pokud je to ovšem, ten jehož hledáme a není to nějaká léčka... |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Hned po Gidamderově odchodu šťouchnu do postel a když nezaútočí, lehnu si a spím. Ráno se proberu, převléknu, sejdu do jídelny a s odporem hledím na to tentononc, co máme zase k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Postel ikdyž přepychová nejeví známky pohybu a je krásně měka. Ráno tě v jídelně čeká mírné překvapení místo kaše, máš nachystanou nějakou drůbež. Vedle misky s jídlem leží smotaný pergamen zatížený něčím co připomíná velký rubín zasazený do stříbrného řetízku.(rubín má průměr tak 5 cm) listina |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Když ke svému velkému potěšení zjistím, že místo toho tentononc mámk jídlu nějákou drůbež, nebo co to je. Sradostí to sním a pak si všimnu svitku s nějákým náramkem, či co to je, který leží vedle isky. svitek si přečtu usměju se a náramek si strčím do kapsy. Pak se jdu projít po hradě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhodneš se vydat vzhůru a jak tak stoupáš do horních pater zjišťuješ, že první tři patra slouží, jako ubytovny a cvičiště. Když dojdeš do patra, kde máš svůj nový pokoj, zjišťuješ, že kromě tvého pokoje je v patře zhruba dalších dvacet pokojů. Zhruba pět je prázdných, které vypadají vpodstatě stejně, jako ten tvůj. Když zamíříš ke zbylím oběví se před nimi jeden z těch stínů v pozici klasického strážce. Když vystoupáš o patro vzhůru staneš před dveřmi zablokovaném zámkem tvořený serií sedmi písmen J, D, T, Č, P, Š, S. místo osmého písmena je posuvník s číslicemi 0-9 . Náramek v tvé kapse svítí jako malé slunce a informaje tě, že zkoušet postupně všechny čísla zřejmě nebude dobrý nápad. |
| |
| Porada => Hurá za dobrodružstvím Vyslechnu si hraničáře bez uniformy. Tak toto je lesní pozorovatel? Vždyť on je slepý. Připadá mi jako nějakej věštec. Hm, zajímavé. Takže máme dopadnout vůdce skřetů! A přinést od něj pečeť efí rady! Odměna za to nám bude dvěstě zlatých. To ujde. Beru. Poznamenám k němu: „Splním Váš úkol.“ Stojím políž něho společně s několika dalšími. Nabízí nám tři věci z hromady. Myslím, že mám vše potřebné. To nejdůležitější. Nic dašího nepotřebuju. Zbytečně by mě to zatěžovalo a překáželo jak při pohyhu, tak i při boji. Když nabídne půjčení koně, tak povídám: “Také bych rád využil vaší nabídky na zapůjčení koně. Následně se přítomným představím: “Abych se prdstavil. Mé jméno je Bernard z Ronie, syn rytíře Artura z Ronie, kapitána rytířského řádu Matra.“Mírně se ukloním. Doufám že ostatní se mi též, jak se sluší a patří představí. „S mečem se umím ohánět dobře. Mám výcvik ze dvora knížete Sorea z Avelore.“ Trochu upozorním a vychválím své bojové schopnosti. Nasednu ladně na koně a pobídnu jej naznačeným směrem do lesa, kterým musíme projet k hostinci, kde se má nalézat hledaný muž, jehož máme dopadnout. “Já bych raději toho muže co hledáme zastihl mimo les. Přece jen nejsem lesní typ a lépe se cítím nimo něj.“ Zapojím se do probíhající diskuze. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Procházím kolem spousty pokojů, ale nejvíce mě zaujme ten s magickým zámkem. Tam se dostanu! usmyslím si. Dojdu do vého pokoje a hledám něco, cokoli, koště..cokoli, co by se dalo použít jako dlouhá tyč. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Po nějaké době hledání objevím se slovy „Ha! Smeták!“ smeták. Vyjdu tedy zpět nahoru ke dveřím se zámkem. Postavím se od nich na dosah smetáku. Šťouchnu jedním jeho honcem do číselníku, aby se otočil na číslo jedna. Pak rychle uskočím, a padnu k zemi, čekaje reakci dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když ťukneš do číselník chvíli se nic, jakoby neděje. Pak se svět kolem tebe zamlží a když se můžeš rozhlédnout kolem sebe zjistíš, že se nacházíš v nějaké jeskyni. To je to lepší zjištění tím horším je, že jsi zapletená do pavučiny a pavouk velkž jako talíř k tobě pomalu leze. Když se zkoušíš z pavučiny utrhnout zamotáváš se ještě víc. Pavouk k tobě ponalu přileze a pak zmizí on a celá iluze. Ty ležíš na zemi tam, kde jsi kryla. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Když se objevím v síti, málem se zblázním strachy a co teprve, když uvidím pavouka! To zděšením a strachem nemůžu ai vykřiknout. Když však iluze zkončí a já jsem zpět na zemi, odhodlám se a posunu číselník na dvojku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Posuneš číselník na dvojku a znovu se chvíli nic neděje a pak se svět rozmlží. Znovu jsi v té samé jeskyni, jen tentokrát nejsi zamotaná jen v pavučině. Nad tebou stojí pavouk velký jako kůň a pomalu s tebe dělá smotek. Právě máš zamotané kotníky a vlákno ti váže ruce k bokům. Hezky s blízka si můžeš prohlédnout jeho kusadla i sadu očí. Když je hotov jde s tebe vidět už jen obličej, pavouk tě zavěsí k ostatním smotků a ty s hrůzou zjišťuješ, že ta tvář těch ostatních patří tobě a je v různém stadiu rozkladu. Jakmile se prohlédneš všechny kukli iluze znovu zmizí. Dveře se tváří stejně zavřené jako před tím. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro opět se málem zblázním strach a tak, když iluze skončí, ratši si vezmu smeták a jdu se podívat do nižších pater. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se znovu zvedáš ze země vejde do chodby temný elf, kterého jsi viděla včera při večeři. "Dobré ráno. Jsi v pořádku?" zeptá se a zdá se že svou otázku myslí upřímně a dokonce ti nabídne pomocnou ruku. "Zdá se, že tě dveře nechtějí pustit do věže. Zrovna tam mířím, takže jestli chceš otevřu ti ty dveře." prohlásí a přesune posuvník na číslo osm. "Každí písmeno představuje první písmeno čísla, tedy jedna, dva , tři a tak dál." vysvětlí ti princip tohoto zámku a otevře dveře za kterými je točité schodiště vedoucí dolů a nahoru. Galantně ti podrží dveře a až pak vejde. "Já jdu dolů do zbrojnice. schody na horů vedou do knihovny." pronese ještě přez rameno a vydá se dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Když se podruhé zedám, pomůže mi temný elf "No, skoro."otřeu se odporem "Co je to za magii," zeptám se. Když zamíří dolů chvíli uvažuji, ale pak se rozhodnu jít s ním, protože bych nrada potkala ještě podoné dveře a zbrojnice mi zní lépe, než knihovna "Já půjdu taky. Vlastně nevím, kde co je, tkže podívat se do zbrojnice mi jen pomůže." zamížím za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, prostá iluze. Ty dveře ti ukážou to čeho se bojíš. Stavitel tohoto hradu očividně předpokládaal, že je lepší lidi vyděsit, než upálit." usměje se elf a zatím, co sestupujete do podzemí. Příjde ti divné, že zbrojnice je tak daleko od obytných částí hradu. Konečně vejdete do síně, jenž očividně slouží jako zbrojnice. První co upoutá tvou pozornost je ještěrec(plaz humanoid) s modrou kůži, jenž vám vyrazí v ústřety a něco brebentí. Síň samotná je obrovská a vyplněná stojany na zbraně zbroje. Temný elf zvedne ruku na pozdrav. "Dobré ráno Kźeku, potřeboval bych dva tucty šipek do své kuše." ješterec něco zabručí a odebere se někam mezi stojany. Na dosah ruky od tebe leží zvláštní kuše, jakoby ze zásobníkem, meče všech velikostí i tvarů. "Toto, kdysi byla vojenská základna a tohle tu zůstalo plus Kźekova vášeˇb je starat se o zbraně a dělat nové." vysvětluje ti tvůj společník. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro "Děkuju." poděkuji elfovi za vše. Když dojdeme dozbrojnice, je tam nějáká ještěrka, kterou elf nazve Kźekem. "Aha." jsem ještě mimo z toho, co jsem viděla a teď je tu ještě ještěrka...... Ale co, když už, tak už. "Kźeku, co byste mi doporučil?" zeptám se ještěrky-člověka. |
| |
| Na cestě... Také přijmu nabídku k zapůjčení koně, vyšvihnu se do sedla, a vydám se cestou do lesa... Mlčky poslouchám Bernardovo "chválení se" a když domluví, pronesu jen: Sittien A dál se věnuji jízdě... Pche... není lesní typ.. výcvik ze dvora knížete... Jéj... uvidíme zda s mečem umí zacházet tak jako se slovy... Pomyslím si a dál jedu cestou, kterou nám udává Nala, jež se nejpíše stala vůdkyní naší družiny... Dojedu jí tedy, srovnám tempo našich koní a oslovím ji: Víš vůbec jestli ten koho máme sledovat je zrovna ten, koho nymí stopujeme??? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještěrec se přišourá k tobě a podá ti do ruky kyj. Temný elf se usilovně snaží nesmát. Kźek má ze všech zbranínejraději kyje. Pokut budeš potřebovat konkrétní zbraň musíš požádat Gidamdera, ten zodpovídá za vydávání zbraní v této základně." Mezitím se ještěrec vrátí s toulcem plným šipek. "No, já už půjdu, jdeš se mnou?" zeptá se temný a jde směrem k východu. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro mám sto chutí přetáhnout tím kyjem tu ještěrku po hlavě, ale nakonec to přemůžu a kyj ji vrátím. Když se temný elf snaží nesmát, pujčím si kyj ještě na chvíli a naznačím, že bych jej jím přetáhla po hlavě, pk už se můžu smát i já. "Děkuju, ale ten je zrovna pryč." pak už se temný elf vydá na cestu někam dál "A kam dete?" zeptám se, protože já si nejsem jistá, jestl chci potkat další magické dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, já jdu do svích pokojů a pak do knihovny." odpoví temný elf, když si utře slzi s očí. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro Chvíli přemášlím, ale pak se rozhodnu "půjdu taky, alespoň už nepotkám další iluzi s pavouky" otřepu se odporem. |
| |
| Okraj lesa Jedete po stopách a k vaší malé radosti muž brzy znovu zrychlí. Zhruba po hodině je zřejmé, že muže nedostihnete v lese. Muž jehož pronásledujete je očividně výborný jezdec, bez potíží klusem projel hustým lesem. Vy jste na tom místě musel zpomalit, aby jste neztratili stopu. Konečně dorazíte k okraji lesa a vidíte hostinec. Hostinec je tvořen do u postavenými budovami, přičemž horní část u uzavírá plot s bránou. Na takto vytvořeném dvoře stojí kůň, jenž téměř zaručeně patřil vašemu cíli. Jinak v hostinci zřejmě nejsou další hosté, respektive tam nejsou žádní jiní koně. Zrovna, když dorazíte na dvůr, vychází s hostince mladě vypadající muž. "Dobrý den." pozdraví vás vesele a zamíří ke koni. Jediný pohled vám stačil, abyste jej zařadili do kolonky žoldák. Má totiž na sobě šupinovou zbroj, na nohou těžké boty a u boku meč. Ten temný plášť, jenž měl na sobě velitel skřetů stále vysí stále ze sedlové brašny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Temný elf tě znovu provede skrz kouzelné dveře. Následně tě provede skr hrad až na opačnou stranu. Postupně klesnete až na úroveň tvého prvního "pokoje", ale místo prosté celi stojíš v místnosti, jenž připomíná svou rozlehlostí jídelnu. "Vítej v mém skromné obydlí." usměje se elf a rukou obsáhne svůj bohatě vyzdobený a nábydkem zaplněný pokoj. "Můžu ti něco nabídnout?" zeptá se dvorně zatím, co věsí šipky do jakési skříně. Následně do té samé skříně schová i plášť a zjišťuješ, že je oblečený do prosté košile a kalhot šedé barvy. "Tak jak se ti tu líbí?" ptá se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Natreila pro "no...je to...ohromné." vyjádřím se a koukám, jak je tato místnost rozsáhla, přičemž stále stojím na prahu "mohu dál?" zeptám se elfa. |
| |
| Moc velký kůň? ,,Dohrabu" se v pytlích, zamířím klusem ke koním. Jsem plná očekávání, jestli tam budou mít falabelu, nejmenší plemeno na světě. Jak uvidím koně, zarazím se na místě. Nemají falabelu? Asi nepočítali s tím, že je bude dobprovázet skřítek! Pootevřu pusu, nad tou ,,pohromou". Pomalu se rozrjdu. Koukám se na všeckny vysoké koně ( z mého hlediska). Pokusím se najít nejmenšího. Však na něj bych nedoskočila nikdy. Nala si jistě všimne mého šoku a trápení. Pískne na mě, a naznačí mi, ať si sednu na Wirru. Zaváhám. Na Wirru se mi sice bude lést monem snáze, protože má přecejen srst, za kterou se můžu alespoň trochu přitáhnout, a jednak proto, že si nejspíš lehne. Kouknu na ni/něj. Poprvé se na mě kouká opravdu přátelsky. Pomalu se na ni/něj usměju. Dokonce už i leží, a z toho jsem poznala, že mi nabízí svůj hřbet. Vylezu na Wirru, a zadívám se na nalu opravdu vděčným pohledem. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Právě probíhá trh a ty máš doslova žně z okolí se sjeli sedláci rozhodnutí nakoupit zboží a i místní vážení obchodníci si sebou vzali více peněz. Strážci zákona mají plné ruce práce, aby omezili krádeže, alespoň na tolerovatelnou úroveň. Tebe si nevšímají místní velitel má zásadu co oči nevidí srdce nebolí. Pokut tedy daného kapsáře nechytnou hned na místě, nikdo ze strážců se nenamáhá s jeho honěním. Pravda ve městě neexistují zlodějské party na to si dohlédl, tím pádem musí zloději soupeřit ne jen s hlídkou, ale i mezi sebou. Ty jsi už mistryně v drobných krádežích a dokonce i v běžných dnech nemáš problém sehnat si těch pár měděných na obživu. Poklid trhu naruší pětice mužů projíždějící městem, jako by jim patřilo. Což klidně může být pravda sedí totiž na skvělých koních a čtyři z nich jedoucí za vůdcem mají oblečené šupinové zbroje. Všichni jsou dobře ozbrojeni, oblečení a mají dlouhé šedé pláště se znakem netopýra. Při pohledu na vůdce té malé karavany se místní křižují. Muž je od hlavy k patě zahalený do pláště černého jak noc a tvář mu kryje maska s otvory pro oči. Tvé bystré oči si všimnou ještě něčeho, jezdec od velitele vpravo veze před sebou uzlík skrývající malé dítě. Skupina zamíří k hostinci, kde sesedne(i to provedou s vojenskou precizností, dva sedí na koních s rukama na jílcích mečů, zatím co zbytek sesedá, pak až sesednou i oni ). Muž v kápi převezme dítě a ty ze svého místa můžeš vidět, že je to mladá elfka, pak celá skupina až na jednoho muže zmizí uvnitř hostince. Jako už několikrát před tím tě vyhledá tvůj kontakt s Aroské tajné služby. Vždycky tě celkem znepokojí, protože se, jako by odnikud objeví vedle tebe, což právě provedl. “Dobrý den mám pro tebe zprávy. Nemůžu říct, že dobré. Velitel netopýrů si přeje mluvit s někým od nás a ten někdo budeš ty. Zajdi za ním do hospody , zjisti co se dá a pak se sem vrať.“ informuje tě v hlasem mu zní starost a do ruky ti vtiskne medailon se znakem listu tvůj první oznak rozvědky. Samozřejmě můžeš tenhle úkol odmítnout, ale tvůj společník jehož znáš pod jménem Výr. Platí vždy dobře a ve zlatě. Jo a taky ti slíbil, že tě naučí otevírat zámky. |
| |
 | soukromá zpráva od Kelly pro A jak tak stojím, přemýšlím a dívám se do jeho očí tak se my najednou začnou v hlavě motat všechny možnosti dohromady. Co když se něco stane, ale mohla by to být zábava a trochu adrenalinu by se hodilo. Také bych se mohla něco přiučit.V mé hlavě převládly kladné myšlenky. ,, Tak dobrá, zjistím co se dá a vše vám pak příjdu říct.A mymochodem otevírat zámky by se mi celkem hodilo,"rozkošnicky na něj mrknu, otočím se a nebojácně jdu směrem k hospodě. Cestou se rozhlížím jestli mě náhodou někdo nesleduje, přeci jenom skupina Netopírů má nebezpečné techniky. Jakmile mě napadla tato možnost, začala jsem být opatrnější a trochu ve střehu. Pomalu se blížím ke dveřím hospody. A jak tak najednou stojím před dveřmy otevřenými dokořán, nadechnu se a vejdu do vnitř. Vyhlídnu si stůl a posadím se. Jsem velmi nervozní o co půjde a co bude chtěno odemne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Výr na tvém mrknutí odpoví jen nervózním úsměvem a rozplyne se v davu. Jak se proplétáš ulicí k hospodě všímáě si dvou mužů s jedním jsi už několikrát viděla Výra, druhý sedí v okně a dívá se dolů na ulici. To by samo o sobě nyblo nic divného, kdyby při tom neměl na zádech pověšenou kuši. Vstoupíš do lokálu a zjišťuješ, že kromě čtyř mužů v pláštích s netopýrem a hospodského jsi tan sama. Sotva si sedneš muž v kapuci se zvedne, přejde k tvému stolu a usadí se na proti tobě. "Dobrý den. Možná jsi to ty s kým chci mluvit, pokut ano máš hezký přívešek. V opačném případě tě musím požadat abys opustila lokál." celkem překvapivě mluvčí není člověk, ale elf. Poznáš to nejen s výslovnosti, ale hlavně z očí. Když vytáhneš svůj medajlón on gestem pouličního mága v prázdné dlani oběví malou hvězdici ve tvaru netopýra. "Říkají mi bezejmený. Vím, že to jméno je patetické, ale já si své jméno nepamatuji a pan nikdo mi nepřišlo vhodné." představí se a sundá masku. K tvému zděšení mu z tváře příliš nezbylo. Celou jí má totiž poleptanou a je až s podivem, že ani jedna jizva nezasahuje do úst a očních důlků."Tu masku nosím, abych příliš neděsil lidi a neurážel jemno cit elfů. teď sem si jí sundal, protože chci abys věděla, že jednalas se mnou." prohlásí a znovu si nasadí masku. "Takže byl bych ti velmi vděčný, kdybys tlumočila svím nadřízeným moji nabídku. Oni přestanou pronásledovat mne a mé lidi a já mí lidé přestaneme provádět sabotáže na území království. Dále požaduji navrácení zabavených majetků. Jo a málem bych zapoměl. Budu požadovat vztyčného důstojníka. Zatím jsi rozuměla všemu? Jestli máš otázky hned se zeptej." bezejmený má příjemný hlas profesionálního řečníka, ale jeho šedé oči jsou ledové a brání tomu, abys propadla jeho kouzlu. Jeho tři muži sedí u stolu a dívenka očividně spí položená na jednu z lavic. Všímáš si, že dívenka má tvář očmoudlou od ohně.(ze zkušenosti víš že takhle se člověk zašpiní v hořícím domě) |
| |
| soukromá zpráva od Kelly pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bezejmený se zdá být tvou otázkou mírně překvapen a jen s těží se ovládne, aby se na dívku nepodíval. "No, tak v první řadě ta dívenka nemá žádný vztah k mé nabídce, ale když už to potřebuješ vědět. Nemám s ní v tento okamžik žádné plány. Můj člověk jí vytáhl z města napadeného skřety. Možná ti to přijde divné, ale i zavilí nepřátelé státu projevují soucit. Každopádně to je věc mezi mnou a radou lesního království, Arosu se netýká a být tebou a tvými nadřízenými nepálil bych si v ní prsty." odpoví tvůj společník a upře na tebe znepokojující pohled říkající, že ti něco významného uchází. Chvíli se odmlčí a pak odpoví na tvou druhou otázkou. "Co se mé nabídky týče. Ano, nepožaduji málo, proč bych taky měl. Už přes sto let umírají vaši šlechtici, generálové a agenti pod zbraněmi mích spojenců. S přáteli jsme si řekli, že to by kvůli malému nedorozumění mohlo stačit." úsměv, kterým ukončil svá slova spíš tušíš, než že bys jej viděla. Bezejmený očividně nějak zapomněl zmínit, že zároveň s obyvateli království umírají i jeho lidé. "Víš, tví nadřízení ti to možná neřekli, ale mimo mne má váš stát spoustu vnitřních nepřátel. Dost možná bys ani nevěřila, jak moci chtiví jsou někteří šlechtici. V minulosti mi stačilo jim přihrát pár chytrých knih a hned se hrabali v zemi." prohlásí tvůj společník pobaveně. "Jsem si téměř jist že na mír a nebo spíše příměří přistoupí. Teď buď tak laskava a doruč mou zprávu svému nadřízenému. Jo a kdyby jste mě chtěli najít mířím do svého sídla." ukončí svůj proslov a přejde ke svému stolu. Jeho tři společníci si tě celou dobu prohlíží a pomalu upíjí ze svých korbelů. Když si k nim přisedne Bezejmený položí na stůl kuše v jasném signálu. Když vyjdeš ven nemusíš Výra dlouho hledat opírá se totiž o vchodové dveře protějšího domu. "Jak to šlo?" zeptá se a očividně se mu dost ulevilo, že tě vidí živou a zdravou. |
| |
| soukromá zpráva od Kelly pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Výr si vyslechne tvá slova ohledně nabídky a pak zabouchá na dveře o které se opíral. Ty se za okamžik otevřou a v nich stojí muž, jenž pozoroval tvůj odchod do hospody. "Tohle je Vorik." představí ti mladého muže s aristokratickými rysy. Vorik vám dvěma pokyne, abyste šli dovnitř. Vorik vás zavede do horního patra, kde se usadí do křesílek a pokyne vám, abyste udělali totéž. Ty mezitím povyprávíš Výrovy tu část o děvčátku. "Hmm, máš pravdu to dítě bychom měli zachránit." přikývne tvůj společník. "To není ve státním zájmu!" promluví konečně Vorik tvrdým hlasem. "Pokut ten mír myslí zkutečně vážně, mohl by z něj a jeho lidí být cení spojenci. Rozhodně není dobrý nápad jej dráždit. ten prašivej elf má víc jak pět set let a přežil víc jak sto pokusů o likvidaci. Každopádně to co chce nezní tak špatně. V tento okamžik je ve vězení pravděpodobně jen jeden jeho společník." muž je zahleděný do sebe a očividně zvažuje možnosti. "Pane, ale naši spojenci nás žádají, abychom ho zadrželi." prohlásí odhodlaně Výr. "Co ty si myslíš Kelly dokazala bysis poradit s jedním z jeho osobních strážců?" zeptá se Vorik a mávne a do místnosti přibude další člověk ten je ovšem zahalený od hlavy k patě v plášti. "Máme tu jen tři lidi, plus tady slečnu. To nestačí!" promluví hlubokým hlasem onen muž. "Ty jsi sis ty muže měla šanci prohlédnout. Vypdaj na bojovníky?" zeptá se Výr a pozornost všech tří mužů se upře na tebe. |
| |
| Tak to jsme se museli dostat do hoodně špatný situace, když JÁ jsem vůdce... "Ne, ale pokud ho nesledujeme my, tak ho dohoní hraničáři," ukáži směrem, kterým se vydali skřeti a po nich skupina hraničářů. Sundám si ze zad luk a do tětivy založím šíp. Kdo ví, jestli na nás zpoza stromu nevyskočí nějaká příšerka. Klisnu od teď musím řídit pouze nohama. Shlédnu na velkého lva černé barvy a titěrnou postavičku na jeho hřbetě: "Řiď Wirrua sama. Bude Tě poslouchat. Obedecer Dunira, Wirru!"Počkám než budou všichni "v sedle" a nasadím ostré tempo. Brzy podle stop zjistím, že muž zrychlil a je nejspíše víc než dobrý jezdec. "Toho v lese nedohoníme," poznamenám ke zbytku skupiny. Překvapí mne, když z hostince, který jsme našli za lesem, vyjde poměrně mladý muž. "Dobrý den," pozdravím zaskočeně- od lumpa bych pozdrav nečekala. "Můžete mi zodpovědět několik otázek?" Prohlásím tak, že muž nemůže být na pochybách jaká odpověď je "vyhovující". |
| |
| Sakra, jsme to ale skupinka... Vede nás elfka bez sebedůvěry a na jejím lvu jede skřet, ééé teda skřítek? Odpověď Naly mě moc neuklidní, ale snažím se dál držet krok s jejím koněm. Její poznáku o tom, že už jezdce v lese nezastihneme mě ani nepřekvapí, přeci jen má dosti náskok a ač jsou naše koně sebelepší nemůžou během několika okamžikůdohtat někoho s takovým náskokem. Dojedeme k hospodě, kde nám vyjde v stříc mladý mužjež nás pozdaví a Nala mu odpoví, odpovím tedy také: Pěkný večer i vám... V mysli "šáhnu" po kouzle a čekám zda bude potřeba... PJ |
| |
| Příjezd k hostinci Jedeme po stopách skrz les. Po hodině je nám všem jasné, že toho muže nezastihneme v lese. Stopováním v husém lesním porostu zpomalujeme naše cestovní tempo. Úspěšně jsme projeli skrz les a vyjeli ven z lesa. Hurá! Les jsme nechali za zády a jsme z něj venku, opět v civilizaci. Před námi je nějaký hostinec. Ve dvoře toho hostince je jediný kůň. Z hostince vychází k tomu koni nějaký mladík vypadající na žoldáka. Položím ruku na jílec měče. Mladík se k nám chová kupodivu přátelsky a pozdraví nás. Několik z mých druhů jej na oplátku pozdraví a já se k zdravici taky připojím: „Dobrý den.“ Prohlédnu si toho žoldáka. Sleduji reakce jeho i mých druhů. V tichosti vyčkávám, co bude dál... |
| |
| Na cestě a u hostince Jistě i mně napadlo jestli to není nějaká léčka,ale celá tahle situace je praštěná.Já si chtěla jen koupit jídlo a teď se tu honím za nějakou pečetí.Vážně si dokážu vybrat dobu kdy mám přijít či ... jo tohle bude zřejmě oblíbená myšlenka společně s tou do čeho jsem to vlezla.Ale teď jsem na cestě a tak není čas nadávat na to ... zkrátka není na to čas.A pak promluví Bernard,no když jsme vyjížděli tak mluvil jinak.Nezáleží na situaci podle něj je každá vhodná na společenské ... seznámení.A to se říká že za zprávného rytíře má mluvit jeho meč ne jeho chvástání.A když pak na cestě promluví ten elf Sittien,no nechám je oba ať si to spolu vyříkají.Jedeme dál a můž náhle zrychlí čím zkazí náladu mně i ostatním.Tohle mělo být rychlé a snadné.Hlavně rychlé,najít ho vzít mu pečeť a pak sezase budu moci vrátit ke svým záležitostem.Jenomže tohle není rychlé a není to ani snadné a tak je brzo jasné že ho v lese nedostihneme.Ikdyž je jasné že má asi naspěch vzhledem k tomu co nese.Nakonec vyjedeme z lesa a před námi se objeví hostinec.V ohradě je jediný kůň a tak zcela jistě patři tomu koho hledáme.A pak si vyjde z hospody a jde si ke svému koni jako by se nic nestalo.Jistě ještě neví jaká mračna se nad ním stahují.Už asi vím co s ním udělám pokud nebude rozumný(a já se obávám že nebude).Ale zatím jsme ve stádiu zdravení až budeme ve stadiu my chceme to co máš a ty chceš své prsty tak ... no doufám že k tomuhle stadiu nedojde.Takže zatím počkám co dál či jaký má naše slovutná vůdkyně plán. |
| |
| Hostinec Muž vás zhodnotí pohledem, pak se zadívá na Nalu příjemně usměje a odpoví. "Ale jistě, tak krásné elfce odpovím na cokoliv, ikdyž mám trochu na spěch." Mezitím došel ke koni a začal utahovat přezky a vůbec se chystat k odjezdu. "Předpokládám, že vaše otázky se budou týkat, kde jsem vzal ten plášť, že." prohlásí muž klidně a otočí se tváří k vaší skupince a v ruce drží nataženou kuši. "Takže, kdo z vás bude ten hrdina, co se obětuje, aby ostatní měli šanci mne přemoci. Jo, trochu mi to trvalo, ale jsi podobné své sestřičce." prohlásí směrem k Nale. |
| |
| Hostinec Muž nejprve skloní Nale poklonu a jde se dál věnovat svému koni. Vypadá to v pořádku dokud nevytáhne nabotou kuši kterou na nás míří. Mám chuť vypustit kouzlo, ale to by nemuselo dopadnout dobře... Seskočím tedy z koně a udělám několik kroků,tak, abych byl mezi ním a ostatníma. Takže jsi jeden z těch haj*lů, které hledáme... Zadívám se na něj a teprve pak "vypustím" kouzlo Stenr reisa (Drž osobu) Kouzlo by jej mělo spoutat tak, že by se neměl být schopen hýbat, pokud nezabere, skočím po něm a pokusím se mu kuši vytrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Sittien pro |
| |
| Hostinec, bitka Muž zamíří na Sittiena, jenž předstoupil před skupinu a v jeho očích lze vidět, že pro něj nepředstavuje problém zmáčknout spoušť. "Ne, já nejsem ten koho.." při prvních slabikách kouzla muž zmáčkne spoušť a následně se ocelová šipka srazí Sittiena k zemi. Naštěstí pro něj ovšem kouzlo přinutilo muže cuknout a tak místo srdce zasáhla jen rameno. Muže zasáhlo kouzlo do hrudi, kde zaplál nějaký amulet. Muž zakleje, protože mu očividně ochrnul praví bok. Levou rukou tasí svůj meč, očividně je pravák, takže s tím má drobné potíže. Pravá ruka mu bezvládně visí u boku. "Tak fajn, jsem se ve vás spletl vy jste zaslepení idealisti, co se rádi obětují pro vlast. Váš kamarád už krvácí na zemi. Kdo bude další? " zavrčí muž. |
| |
| Hostinec, bitka Jakmile muž zmáčkne spoušť, tak já na nic již nečekám a okamžitě tasím svůj dlouhý meč a uchopuji svůj štít. Přiskakuji před něj a utočím mnohokrát nacvičeným úderem na zápěstí levé ruky, kterou právě v té chvíli on tasil také meč, s úmyslem jej odzbrojit, zbavit jej jeho meče a vyřadit jej tak z dalšího boje. Poraněním zápěstí snížím o dost jeho bojeschopnost. Neudrží již žádnou zbraň. Pak bude moct už jen tak kopat a kousat. Hlavně, že bude moct mluvit. Já si ho podám. A ptáček bude zpívat. Kryji se přitom štítem a v případě, že se mi můj plán povedl, to znamená, že sem mu úspěšně poranil jeho zápěstí a on tím pádem není schopen udržet již déle svůj meč, tak jej štítem povaluji na zem a mířím na něj mečem. "Kdo jsi, kdo tě poslal! Pro koho děláš: Kde si vzal tem plášť. Odkud máš toho koně! Mluv ty bastarde!" |
| |
| Hostinec, bitka Abych z Wirrua nespadla když koně cválají, pořádně si drobounké ale silné ručičky zapletu do jeho trochu hustší srsti na krku. Jak začne potyčka s nějakým dost podezřelým chlapem, chystám se zareagovat jako první. Už vidím, jak mu uříznu jeho hnusný prst na levé ruce... Ale mě se stane nepříjemná věc. Pane bože! Moje ruce se mi zamotaly do té srsti. Trhám a cukám rukama a Wirruovi se to samozřejmě nelíbí. Pak se mi jedna ruka uvolní a tou si uvolním i druhou. Rychle z něho seskočím ale už je pozdě. Bernard k němu doběhl dříve a já si toho nevšimla jen kvůli té srsti. To mě ale neodradí od mé akce. Vytasím obě dvě šavle a běžím k chlapovi. Zaslechnu, co říká Bernard a postavím se chlapovi k hlavě a namířím mu šavle k očím a tím nemusím nic říkat... |
| |
| soukromá zpráva od Kelly pro Zamyslím se, když se mě zeptá Výr jestli vypadají na bojovníky. Připomene mi to muže, kterého jsem zahlédla při rozhovoru s bezejmenným. Pak směle odpovím:,, No myslím si, že alespoň jeden ze strážců bojovníkem je, ale šance je překonat je celkem vysoká. Jelikož vy tři jste určitě zkušení a já taky nejsem žádná padavka, tak by to šlo," nervozně se pousměji.Co bude dál, co ode mne čekají, co když nás zajmou. No ale musíme si přeci trochu věřit, když už se rozhodne, že se je pokusíme zajmout, pomyslím si a zahleděně se usmívám. Teď mi už zbývá jen doufat. Pane myslíte si vy, že máme vůbec nějakou šanci ?" opatrně se zeptám Vorika. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobře jdeme!" zavelí Vorik a zvedne se s křesla. "Já si vezmu na starost Bezejmeného a vy jeho doprovod. Šanci máme slušnou pokut si poradíme s dvěma jeho strážci." usměje se Vorik a podá ti a Výrovy kuši s toulcem. Výr kuši vezme a pověsí si jí pod plášť. "Takže klasický plán já a Kelly vystřelíme na strážce a pak se na ně vrhneme meči. Vorik zastaví na ulici osloví bezjemeného a to bude signál k palbě."Vysvětluje ti Výr plán, na němž se očividně domluvili už předem. Venku se vaše skupinka rozdělí. Vy si musíte najít nějaké dobré místo pro střelbu a ostatní dobré místo pro přepad. (Před hospodou je plno lidí a stánků, takže nebude lehké najít si místo pro střelbu) Sotva si to místo najdeš vyjde z hostince Bezejmený a jeho lidé. Vaše cíle dojdou ke koním , když K nim přistoupí Vorik a jeho partner. Ve jménu Arosu zatýkám vás! pronese váš vůdce. Máš tři lidí na které můžeš střílet(jeden je bezejmný, zbylí jsou krytí koňmi. ) |
| |
| Boj u hostince Jistě ten klidný tón muže se mi nezdá a tak jsem ve střehu.Proto mně nepřekvapí když ten muž na Nalu nakonec namíří kuší.Dobře tak tady se chce někdo vytahovat se střelbou dobře přistoupíme k plánu my chceme něco vědět a ty chceš svoje prsty.Sittien sešle kouzlo dobře to by mohlo pomoct a pak se uvidí.A ikdyž nakonec zamíří na něj naštěstí kouzlo začně působit a přinutí mužu cuknout takže to Sittien schytá je do ramene.Vidím jak mu na hrudi zaplál nějaký amulet kouzlo však muže zřejmě úplně neobešlo.Protože má znehybněný pravý bok tak má jisté problémy s bojem.Oblaží nás dalšími kecy a Bernard se chopií akce a zřejmě se v tom vyzná protože chlap za chvíli leží na zemi tři čepele míří na jeho obličej.Nejdřív se pokusím ošetřit Sittiena a pak dojdu k tomu chlapovi. "Dobře tak dokážeš častečně vstřebat kouzla,ale jak si na tom s vstřebání bolesti?" Následně se rozmáchnu a s gustem ho kopnu do rozkroku a pak znovu než stihne bolest odeznít. "Takže nám teď řekneš co chceme vědět nebo nebudeme tak milí." Pak svoje slova podpořím dalším kopancem. |
| |
| Ne bez sebevědomí, ale mizernej vůdce... muž je ochoten spolupracovat... Tedy, na oko. Nemohu ho zastřelit, nemohu dělat nic než stát na místě s lukem napnutým a skřípat zuby. Pohár zlosti přeteče, když zmíní mou sestřičku. "Ty zmetku! Cos jí udělal?!" Už se chystám odpovědět na jeho výzvu rázným posunutím vpřed doprovozeným výstřelem, i když mne to nejspíš bude stát život, když mne předběhne Sittien s kouzlen. Dostane zásah do ruky. Nevím co dřív, zdali se vrhnout na muže nebo mu pomoci. Protože se na muž sesypal Bernard, Dunira i Maeve, rozhodnu se pro to druhé. Schovám zbraně, pokleknu k Sittienovi a snažím se mu pomoci- vytáhnu šipku z rány, pokusím se ji vymýt. Pak ji obvážu látkou. "Chceš vodu?" Nabídnu Sittienovi měch. Co jsou to válečky: |
| |
| Hostinec, bitka Muž stihl tasit meč dřív, než se Bernard dostal na dosah meče. Útok na zápěstí odrazí záštitou a Bernard zjišťuje, že nebýt toho, že je muž ochromený měl by zřejmě problém. Obratně si přetočil meč a jeh hrot proklouzl pod Bernardovím mečem a škrábl jej na tváří. Nic víc muž nestihl, protože jej zasáhl štít a povalil jej. Znovu se ukázalo, že muž je profesionál, protože ani v pádu neupustil meč. Než se, ale stačí vzpamatovat má u krku Bernardův meč. "Jsem ... nikdo." usměje se muž a kopne Bernarda zboku do kolena, čímž ho pošle k zemi, zároveň srazí meč od svého krku. Tehdy jej opustí štěstí, protože aby se zvedl musí se opřít o ruku s mečem a tehdy na scénu vstoupila Dunira, jenž mu namíří meč do očí. Muž se tedy spustí na zem a dívce ukáže prázdnou dlaň, v níž držel do teď meč, aby předešel unáhlenostem. Mezitím Maeve s Nalou začnou ošetřovat Sittiena, který ještě nestačil ztratit hodně krve. Záhy je jasné, že zranění není vážné, jen bolestivé. Střela není hluboko, takže jí Nala lehce vytáhne a ránu ošetří. Mezitím Maeve začne s výslechem žoldáka. Muž se bolestí stočil do klubíčka. "Dělám pro netopýry! To jejich velitel mi dal plášť a rozkazy. Ten kůň je můj!" mužův hlas se chvěje bolestí, ale nezní vystrašeně. pokut někdo půjde prohlédnout koně |
| |
| Bitka, kde se moc nebije Muž mi ukázal ruce, ve kterých nic není. Jistěže, kdyby mi ukázal ruce s mečem, brzo by oslepl na jedno oko. Rychle ho přelétnu očima, jestli nemá někde poblíž dýku nebo něco tak. Zbraň se našla, proto jsem se připravila na velmi rychlou akci a reakci. Proto mu šavle ještě více přiblížím k očím. ,,Ale ale, ptáček by nám lehce pláchnul." Dívám se mu na panenky, které pozorují pouze špičky šavlí. ,,Mluv! A ať to nemusím říkat znova!" Muž sebou při vyštěknutí ,,Mluv" trhne. Přísahala bych, že slyším jeho srdce, jak tluče. ,,Copak?" A začnu mu šavlí přejíždět po obočí. ,,Ztratili jsme hlas?" |
| |
| Mno, alespoň žiju... Mé kouzlo zabralo, ale ne úplně... Sice zkoprněl, ale ne celý a stačil vystřelit, naštěstí mě trefil jen do ramene... Barzúl Unikne mi nadávka... Šipka mě složí k zemi, ale jen se uchopím za rameno a "šahám" po dalším kouzle, ale to už jsou u mě "holky" a ošetřují mě... Jsem v pohodě, jenom to bolí, nic víc... Ale když už se o mě starají, nechám je... Pak ale vstanu, dojdu ke koni, popadnu váček s penězi a listinu a vrátím se k muži... ¨To platí asi dobře, že? když s sebou vozíš tolik peněz... Mluv, pro koho je určenej ten dopis? Pak se zkloním a servu mu z krku amulet a začnu si jej prohlížet... A co je toto? |
| |
| Je čas se posunout Vypadá to že muž je nakonec přece jen docela zdatný bojovník,ale s tou slabší rukou mu nakonec nezbyde nic jiného než že leží na zemi.A i vzhledem k jistým okolnostem na ní nakonec přece jen zůstane.Podaří se mi z něj nakonec přece jen něco vydolovat a pak se vydám ke koni(opravdu pěkný kůn)ale to se už rozhodnu že ho prozkoumám. Takže normální šipky a otrávené no dobře co se posunout?Malé škrabnutí,nebo jí můžeme ponořit do měchu a donutit ho to vypít.Nebo jistě najdeme něco poněkud méně ... trvalejšího. Dunira pak převezme výslech a mně napadne další možnost.Ano tak tohle by rozhodně šlo znovu poplácám koně,přejdu k muži a přišlápnu mu rozkrok k zemi.pak uvolním a řeknu: "No možná nám nemá co říct.Vezmeme si jeho věci a koně a jeho svážeme a necháme v lese.Nebo ..." Můj pohled se sveze k tomu amuletu co drží Sittien. "To je asi na ochranu před kouzly,ale jak to pomůže před bolestí."opět muži přišlápnu rozkrok a pak se zarazím. "Kde jsem to skončila?A už vím,viděla jsem jeden docela zajímavý způsob výslechu.Dotyčného polili olejem a pak zapálili.Když jim řekl co chtěli vědět tak ho uhasili jinak ... no je to sice docela dost drsné,ale je to účinné." Skončím a pokrčím rameny. |
| |
| Hostinec Když Sittien vezme do ruky amulet zjistí okamžitě, že udělal chybu. Amulet má tvar netopýra, což není podstatné podstatné ovšem je, že obsahuje celou kletbu, jenž seslal na žoldáka a ta se najednou přenesla na Sittiena. Mezitím Maeve dokončí prohlídku sedlových brašen žoldáka a rozhodne se přidat k výslechu. Záhy skupina zjišťuje, že již podruhé jste žoldáka podcenili. Jediný kdo na něj mířil čepelí byla Dunira a té teď zavazí Sittien, takže když se Maeve rozhodne na žoldáka šlápnout ten na nic nečeká a kopne jí do kotníku. Maeve se skácí k zemi a ztichlým dvorem se neslo ošklivé zakřupání, jak okovaná bota zasáhla jemnou nožku. Poté žoldák vytrhne amulet z ztuhlých prstů Sittiena a odvalí se stranou. Když se družina vzpamatuje stojí žoldák znovu na nohou s mečem pevně v rukou. "Tak abych si rozuměli já se nehodlám nechat okrást, mučit a tím ještě méně zabít bandou lapků." zavrčí žoldák a ustoupí od skupinky, jenž ho vyslýchala a šacovala. "Já jsem nic hrozného neudělal. To všechno skřeti a Bezejmený! To on si vzal tu holčičku a amulet co skřeti ukradli skřeti v tom městečku!" nevypadá to, že by muž lhal. Mezitím se Sittien začíná zase hýbat a Meave zjišťuje, že kotník mám zřejmě podvrknutý. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velitelství hraničářů Byl jsi povolán na místní velitelství. Sotva tam vejdeš zjistíš, že jde o něco vážného. Mimo velitele hraničářů jsou totiž přítomni dva členové rady. To poznáš jednoduše, za oběma stojí vojáci v lvích pláštích, vyzbrojených obourčními sekerami. Sami radní by se od sebe nemohli lišit víc. Drobná téměř éterická elfka v překrásných plesových šatech a její společník by se svou postavou mohl směle rovnat s barbarem. “Vítej. Toto jsou radní Janis a generál Melerond. “ představí dvojici velitel hraničářů. “Máme tu malý problém.“ Usměje se nuceně radní Janis “Ten problém odmítá přijmout jméno. “ zavrčí celkem rozzlobeně Melerond. “Náš nepřítel navedl skřety k útoku na naše město. Mimo jiné ukradl amulet, jenž by se mohl stát klíčem k jedné naší zbrojnici a unesl šestileté děvčátko. “ pokračuje Janis. “Mi potřebujeme, abys našel muže, jenž za tím stojí a zneškodnil jej. Víme, že si říká bezejmený a ukrývá se v staré tvrzi lovců přízraků.“ Prohlásí věcně Melerond. “Byl bys ochoten pro nás tento úkol příjmout. “ zeptá se důstojník hraničářů. |
| |
 | Velitelství hraničářů Do mé soukromé ubikace došel posel se zprávou, že mám dojít na velitelství. Neřekl mi přímo, co se po mě chce, ale nemohl jsem neuposlechnout rozkaz velitele. Když jsem vešel do dveří haly, zarazily mě dva členové rady. Chvíli jsem stál na místě, ale nakonec jsem se vzpamatoval a vstoupil. Rychlým gestem jsem se se všemi pozdravil a čekal, co bude. "Těší mě," sklonil jsem hlavu, když mi je velitel představil. Pozorně jsem poslouchal jejich rozhovor a neunikla mi příkrost Melerondových slov, jak mluvil o bezejménném. Když skončili s nabídkou mise, chvíli jsem stál a hlavou mi výřilo spoustu myšlenek. Stará tvrz lovců přízraků, už jenom myšlenka na to prokleté místo mi naháněla husí kůži. Netrvalo mi však velmi dlouho říct: "Ano, přijímám," přikývl jsem. Ještě jednou jsem přes všechny přelétl pohledem. "Kdo je to děvčátko, které unesl. Jak moc je pro nás důležitá?" musel jsem se zeptat. Otázka byla na místě, kolik toho musím obětovat, aby zůstala naživu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Slova se ujme velitel hraničářů "Kdo je ta holčička nevíme jistě. Důležité je, že se odvážil jí unést. Každý obyvatel našeho lesa je stejně důležitý." Za jeho zády si Melerond vymění pohled s Janis. "Nevíme jistě proč se rozhodl nechat jí unést, ale ať už jsou jeho důvody jakékoliv nebudou dobré ani pro nás ani pro to dítě." "Možná by bylo dobré kdyby jsi to děvče zachránil. Ale naším hlavním cílem je zastavit Bezjemného. To děvčátko má ještě sestru a ta se jí právě pokouší zachránit. " "Venku tě čeká kůň se zásobami. Do tvrze se lze dostat jen chodbou, stojí totiž na útesu. Zkus dohonit sestru unesené dívky a její společníky. Budeš totiž potřebovat pomoc Bezejmený má mnoho pomocníků." hraničář před tebou rozloží mapu a zapíchne prst do míst, kde leží ta tvrz. "Tady dáme ti pověřovací listiny." podá ti Janis listinu listina "Bohužel ti nebudeme moci poskytnout žádnou další pomoct. Mimo lesy našeho království bohužel nemůžeme nasadit hraničáře. Takže pokut tě někdo chytí. Budeš označen za odpadlíka. " zamračí se Melerond očividně není tím, co říká příliš nadšen. "Rozumíš tomu?" zeptá se měkce Janis. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Sníh pro Bezejmený se jeví jako někdo velmi silný nebo vychytralý. Aspoň to jsem si o něm myslel a určitě neunesl bezdůvodně nějakou malou dívenku, která se nemohla nijak bránit. Když se zmínil o její sestře, podíval jsem se nejdříve na velitele hraničářů a postupně přelétl z Janis na Meleronda. Podali mi pověřovací listiny a já si je převzal s lehkým kývnutím. Zmínka o odpadlíkovi mi vůbec neseděla k chuti. Jsem tím, kým jsem a odpadlík už vůbec ne. "Aho, rozumím," přikývl jsem. "Vydám se na cestu ještě dnešního večera," z jejich pohledů ta mise měla snad nejvyšší prioritu. Pevně doufám, že je nijak nezklamu. "Najdu její sestru a přidám se k její skupině," opakoval jsem jejich slova, která byla dávno vyřčena. Snad jsem si chtěl jenom ověřit pravdivost jejich slov, ale když všichni přikyvovali, nemohl jsem mít žádné pochybnosti. "Tu dívku zachráním a Bezejméného zneškodním," poklekl jsem na koleno a následně povstal. Vyslechl jsem si ještě par slov na rozloučenou, či rady k cestě a moje nohy mě vyvedly ven do chladného vzduchu. Do večera zbývalo jenom pár hodin. Zvláštní pocit procházel mým tělem. Měl jsem taky trochu obavy ze společníků sestry té malé dívky. Kdo všechno v ní bude. Věděli přeci, jak na tom jsem. Ne, budu silný. Musím být silný. Zavřel jsem oči a zamířil do své ubikace, kde jsem se měl nachystat na dlouhou cestu. |
| |
| hostinec Sittien vypadá docela v pořádku a tak ho nechám vyslýchat muže. Bezděčně zajedu rukou do kapsy a nahmatám chladnou jistotu válečků. Moje 'starost' se ukáže být oprávněná, když se muž vyprostí přičemž nejspíše dosti nepříjemně uhodí do nohy Maeve. Sakra práce! My ho odzbrojíme a on si v klidu vyvázne. Co je to za pořádky?! Pak se z toho snaží vykroutit slovy. "Tak za prvé: my nejsme lapkové ani nic podobného. Za druhé jak by bylo tobě, kdyby ti někdo jen tak pro zábavu povraždil celou rodinu a unesl sestru?! Říkáš , že za nic nemůžeš? Fakt? Dovol, abych tě vyvedla z omylu holenku, protože už jen tím, že se spolčíš s 'Bezejmeným' na sebe bereš dosti velkou část viny. Nechtěli jsme tě zabít, leda bys nám nedal jinou možnost." Napůl zavrčím napůl křiknu po muži. Jsem v pokušení po něm hodit válečky a uštědřit mu pořádnou ránu do hlavy, ale ovládnu se. Jsou tu i jiní, kteří si zaslouží více pozornosti než tenhle. "Ale můžeš se 'vysvobodit'. Když nám řekneš, kde je ten Bezejmený teď. A ven jed na to, že jestli nám zalžeš nebo ho pak varuješ, najdu si tě i kdybych měla jít až na konec světa." Stéle očima sleduji muže, když se shýbám s Maeve a pomáhám jí na nohy. V pohledu je jasně znát pohrdání a odpor k někomu, kdo se spolčil proti nevinným lidem s nějakou zrůdou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Večer a noc ti rychle uteče a když se slunce vyhoupne na obzor a zastihne tě už na cestě. Když projíždíš skrz osady lesního království obývaného elfy, vesničané tě vidí celkem rádi, protože hraničáři sebou přináší spravedlnost i do nejzazších koutů lesního koutů království. Když tě cesta zavedla na okraj lesního království začalo nadšení obyvatel nějak mizet. Není to jen tím, že lidé se na hraničáře dívají s mírnou nedůvěrou, ale také tím, že tady hraničáři znamenají potíže. Těžko se obyvatelům drobných vesnic na okraji hvozdu divit, hraničáři mají vždy nějaký důvod proč prochází městy, jinak totiž střeží hranici. Sotva jsi překročil hranici hvozdu začal jsi v pohledech lidí číst strach. Tady je svět lidí sem hraničáři přicházejí, jako mstitelé. Ať už loví lapky, nebo pronásledují zločince utíkající z hvozdu, nebo loví nějakou stvůru. Vždy přinášejí smrt. Přesto a nebo právě proto ti nikdo nebrání v cestě. Brzy necháš hranici za sebou a čím se od ní vzdaluješ tím častěji se strach mění v údiv. Cesta probíhá dobře, kamenné cesty vystavěné království ti umožňují cestovat rychle a vojáci stráže cest drží hlavní obchodní trasy, kterými putuješ , průchozí a bezpečné. Jediná nepříjemnost nastane v městečku… Tam právě probíhá pohřeb napočítáš sedm rakví. Smuteční hosté působí poněkud divně, protože je tvoří většinou vojáci právě stráže cest a městské stráže, kromě nich jsou přítomni dvě osoby v dlouhých pláštích s listem označující lidskou rozvědku. ”Vítej hraničáři. Co tě přivádíš to už tvým druhům nestačilo těch pět mrtvých, jenž ten přízrak vytvořil! ” zavrčí důstojník stráže cest, deset jeho mužů sáhne po kuších. Za jeho zády spolu členové rozvědky horlivě o něčem diskutují. Ke svému mírnému překvapení zjišťuješ že menší z dvojice je asi dívka, její druh se jí očividně snaží utěšit. “ To je jedno stejně může za smrt Janise!“ vykřikne dívka a pozvedne minikuši, jejímu druhu se podařilo vykroutit jí zbraň dřív než na tebe mohla vystřelit. “Omluv jí, tvůj soukmenovec zabil jejího snoubence, stejně jako tři jeho druhy. “ vysvětlí ti důstojník, který si incidentu všiml a mávnul na své muže a ti se znovu vrátí k pohřebnímu průvodu. |
| |
| Hlavně že jsme se posunuli Jistě muž se osvobodí a kopne mně do kotníku,docela bolestivě a já se natáhnu na zem.A muž opět stojí.Mizerný chlap pokud se situace obrátí slibuju že splním svůj nápad. Dobře to by přitáhlo pozornost,ale něco jiného ...Navíc může být dobrý,jak chce,ale nás víc.Pokud se na něj vrhneme současně.Navíc by to chtělo ho vyprovokovat nějakou urážkou a pak ho ztlouct,okrást a nechat tady.Soucit si necháme pro ty co si ho zaslouží.Na hrubý pytel hrubá záplata,navíc okrast zloděje není krádež,ale vykonání spravedlnosti.Jak jsem na tom? Jo kotník je podvrknutý,dobře tak mučit ho nebudeme a možná ho i nezabijeme sakra ... Nala k němu promluví a pak mně zvedá a já ji pošeptám. "Díky,mám návrh.Co se na něj vrhnout navzájem,zmlátit ho,okrást a nechat tady.Teda pokud nám něco řekne.Na hrubý pytel hrubá záplata soucit si nechme pro ty kdo si to zaslouží.A když je tak dobrý tak se jistě sám osvodobodí." No a možná by to šlo udělat i jinak teda pokud nám to vyjde tak se pak uvidí ... dobře počkám si co mi na to Nala řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Sníh pro Oka jsem zamhouřil jenom skromně. Jsem zvyklý spát málo a nedokázal jsem rozlišit mezi nervozitou nebo nadšením pro následující cestu. Nic mi nebránilo obléknout se a vzít sebou vše potřebné. Ve stáji jsem osedlal koně a krátkým pohledem na město se rozloučil a vyrazil. Tichý dusot kopyt mě doprovázel celou cestu. Půda pod jeho nohama byla už mnohokrát vyšlapána a její tvrdost se dala srovnat s vydlážděnou ulicí. Míjel jsem menší osady, a čím více jsem se blížil k hranicím, tím i řídla jejich četnost. Zprvu se na mě všichni usmívali, mávali a zdravili. Přece jenom jsem tudy projížděl snad tisíckrát. Minul jsem poslední, kterou jsem znal velmi dobře. Dál si mě všichni prohlíželi s nedůvěrou v očích a s každou najetou mílí to bylo horší. Co znamená slovo hraničář mimo lesní království? Smrt? Útrapy? Strach? Možná bych jim měl ukázat, že nejsem tak zlý, jak si myslí. Chráním je. Nejsem jejich nepřítel. Jejich oči mě však udržely v sedle. Za hranicemi to nebylo o nic lepší. Přehodil jsem si kápi přes hlavu a tiše pokračoval. Nebe nade mnou se dávno protrhlo a sluneční paprsky osvětlovaly zelenou trávu, která měla barvu skoro stejnou jako moje oči. Stromu bylo kolem mne poskromnu. Začínal jsem cítit stesk po bujném domově. Zahnal jsem zlé myšlenky a popohnal koně, aby přidal do kroku. Času bylo málo a bůhví, kolik mi jej ještě zbývá. Zvuk kopy změnil náhle zvuk, jak se zabořily do rozsypaného štěrku. Zvedl jsem hlavu a rozhlédl se. Malé město, kde většina obyvatel měla na sobě černou barvu. Jak jsem projížděl, uviděl jsem důvod, proč tomu tak je. Sedm rakví leželo na vyprahlé zemi a kolem nich lidé, všichni ozbrojeni. Když na mne promluví důstojník, pohlédnu do jeho prázdných očí, které mne propalují. Z dálky slyším šepot, ale nevšímám si jej. „Jenom projíždím. Nejsem zde jako nepřítel. Nechci způs...“ nedořeknu, protože se ozve dívka z dvojice. Lehce to se mnou cukne, jak na mne zamíří zbraní. Pak se podívám znovu na důstojníka. „To je mi líto. Nevím, kdo zabil jejího snoubence. Neprojíždím městy, abych bezděčně zabíjel. My máme chránit,“ možná to byl ten, po kom právě jdu. Myšlenku jsem nevyslovil nahlas. Místní si toho vytrpěli dost. „Nebudu vás dál obtěžovat. Vyrazím ihned na cestu. Upřímnou soustrast vám přeji,“ podíval jsem se ještě na dívku. Nejspíš by mě na místě pohřbila za živa. Nedivím se ji. Hraničáři zde nemají dvakrát velký úspěch v záchraně lidských životů. |
| |
| Nepříjemná situace Maeve má podvrtnutý kotník. Já nechápu, jak mi mohl muž utéct. Jsem vyvředěná z toho bezejmeného. Nic víc asi nemám v hlavě. Chvíli se koukám z jednoho na druhého a skoro nic nechápu. Nejvíce mě asi šokoval únik muže. To mě vyvedlo z obrazu. Jak mi mohl uniknout? Bezejmený? Kdo to do prčic je? Trochu skloním hlavu a svraštím obočí. Po chvíli uvažování se vrátím zpět do reality. Kouknu se na Maeve a rozběhnu se k ní. ,,Jak jsi na tom?" Pak se ale trochu zarazím, protože je mi úplně jasné, že je na tom špatně. ,,Oh, promiň. Na to jsem se tě neměla ptát. A teď vydrž, bude to trochu bolet." Poté si odervu kus látky z kalhot, trochu ,,narovnám" její nohu a snažím se tím cárem zpevnit podvrtnutou nohu. ,,Do prčic! To mi scházelo!" Z hlasitým nadáváním a litováním Maeveniné nohy zjistím, že látka je příliš krátká. ,,Nalo, drž tu naho takhle." ,ukažu Nale, jak ji má uchopit, aby jsem ji znova nemusela ,,rovnat". Odervu si kus látky z trika. Ta je naštěstí vyhovující. Opatrně ale pevně ovážu Maeve nohu. Po ,,operaci" nadzvednu ruce a podívám se na své zničené oblečení. No, alespoň to stálo za to. pomyslím si sklíčeně. |
| |
| Hostinec, bitka Než jsem se dostal k tomu muži, tak on stačil tasit. Můj první útok mečem odrazil. Vypadá to, že je to zdatný protivník. I přes ochromenou půlku těla zvládá se ohánět mečem v druhé ruce. Zjišťuju, že jeho meč mne škrábl do tváře. Snad to nebude moc krvácet, štípat a cukat v ráně. Budu si muset to později ošetřit tak, aby se mi tam nedostala infekce. No a když po tom škrábnutí zůstane jizvička, tak budiš. U válečníků jizvy znamenají, že již mají něco za sebou. Následný útok štítem protivník již neustál a padá k zemi. Zdá se, že je profesionálně vycvičen, protože i při pádu drží svůj meč. Namířím mu meč na krk. Nečekaně mne kopne do kolena, což mi rozhodí rovnováhu a já padám k zemi. A zároveń odráží žoldák můj meč od svého krku. Naštěstí se v tu chvíli zapojuje do souboje Dunira a míří žoldákovi mečem do očí. Ten se pokládá k zemi a ukazuje prázdnou dlaň. Tak on dělá pro netopýry! Postavuju se a přidávám se k výslechu žoldáka: “Jaké máš rozkazy? Co je tvým úkolem?“ Domníváme se, že žoldák nebude již klást odpor, ale to jsme se všichni přepočítali. On obratně kopne Maeve do kotníku, škubnutím si bere svůj amulet od Sittiena a odvaluje se stranou, vstává a uchopuje svůj meč. Všichni jsme žoldáka podcenili. To už jsem se ale zase i já vzpamatoval a mířím namířím proti němu svůj meč a v bojojé pozici čekám, co se bude dít dál. Dá se na útěk, zaútočí na nás? Jeho informace by pro nás mohli být velice užitečné. Pokouším se společně s Nalou s žoldákem vyjednávat: “Pojďme se dohodnout. Dávám ti své rytířské slovo, že se ti nic nestane, když nám poskytneš informace vedoucí k dopadení Bezejmeného. Víš kde a kdy bychom jej mohli zastihnout a zajmout? Řekni nám co požadujeme a máš cestu volnou.“ |
| |
| Hostinec Očividně se muž příliš nežene do boje s družinou, přeci jen jeden na pět není příliš dobrý poměr, dokonce ani pro profesionálního šermíře. Muž klidně snesl Nalino obviňování. "Já se s nikým nespolčil. Bezejmený mne najal." opraví Nalu. Očividně se mu ta zmínka o vysvobození nelíbí. Zřejmě si to přeložil, že když vám to řekne, tak jej zabijete. "Jo s chutí do toho, elfko. Můžeš se vsadit, že minimálně jednoho z vás vezmu k felčarovy sebou." odpoví zdánlivě klidně Maeve, očividně se tak jistě necítí. Když Bernard nabídne, že jej necháte odejít, tak se rozpovídá "Klidně vám řeknu co vím. Stejně, jakmile jej dohonít, brzy se setkáte s bohy. Kam jede Bezjemený není tajemstvím. Míří do své základny, kde je to mně nikdo neřekl, ale odsud odjel na sever. Muže v dlouhém temném plášti s koženou maskou na tváři, doprovázeného čtyřmi seveřany by neměl být problém najít. Dokonce i v těch to končinách budí pozornost a teď mne nechte odejít." ukončí svůj proslov a stáhne se ke koni. Pomalu vykročí pryč, celou dobu má meč ve střehu. |
| |
| Rozhovor, porada Vyslechnu si toho žoldáka a odpovídám mu: "Děkuji Vám za Vaše informace. Já dané slovo držím. Máte volnou cestu. Doufám, že se zachováte čestně a po našem propuštění na nás nepřichystáte nějakou nekalou léčku." Sleduji jeho chování a činnost mé družiny a pokud se nestane nic nepředvídaného, tak nechám v klidu žoldáka odejít. Následně po jeho odjezdu oslovím družinu. "Tak jak dlouhou dobu potřebujete k tomu aby jsme se mohli vydat dál. Má někdo nějakou překážku, která by mu bránila pokračovat v cestě. Jestli ne tak navrhuji jen krátké občerstvení buď v hostinci nebo z vlastních zásob a vyrazit na sever za Bezejmeným.!" |
| |
| Rozhovor Podezřelý muž se dobře a efektivně brání. Slovy. Pak nám vypoví všechny informace ohledně Bezejmeného. No super. Jestli půjdem na sever, umrznu tam! Doufejme, že tam přecejen tak hrozná zima není... pomyslím si s pokrovou tváří. Nechtěla jsem na sobě znát z nějakého důvodu svůj strach z umrznutí. Pak se odebere ke koním. Otočím se k němu s tázavým výrazem a zeptám se ho na to, na co ho vlastně Bezejmený najal a jaká bude odměna, jestliže zadaný úkol splní. Pak se k němu odvážně také vydám. Počkám, až mi odpoví a nakonec s ním promluví Bernard. Rozloučím se s ním suchým sbohem. Pak se odeberu ke zbytku party. Bernard se zeptá, jestli má někdo nějaký problém. ,,Eeeee, já... Mám. Mám jeden malý problém... Ehm, já se bojím, že umrznu..." Tuto větu jsem říkala zadrhávavě a postupně jsem mluvila tišeji a tišeji. Nevím vůbec proč, ale nechtěla jsem to přiznat. Ale, čert to vem, lepší říci problém dříve, než když je na to pozdě. |
| |
| Marnost nad marnost a vše je marnost Jistě Bernard mu dal své slovo,ale já jsem mu nic neslíbila. Navíc slovo dané padouchovi se dodržet nemusí.Čili pokud se na něj vrhneme najednou navrhuju ho okrást,svázat a nechat tady.Ale dělejte jak myslíte,ale nebuď te tak naivní aby jste si mysleli že vás nepodrazí.A on to udělá protože tohle lidé jako on dělají.A budu to pak já kdo řekne já vám to říkala.Ale co bylo bylo ať jsi kde kam chce když ho vy měkkosrdcatí pouštíte.Ale měli by si schovat soucit pro toho kdo si to zaslouží.Navíc když okradete zloděje nebo zabijete vraha není krádež nebo vražda,ale vykonání spravedlnosti.Ikdyž samozřejmě závisí na situaci. Dobře když ten žoldák odjede tak Bernarda a pak řeknu. "Neměli jsme ho pouštět.Měli jsme ho podříznout hned jak jsme zjistili že nám nic neřekne.Bylo by to vykonání spravedlnosti na špatném člověku no ... ,ale to je teď jedno.Já bych si odpočinula když už je tu ten hostinec.No a pak bychom mohli pokračovat v pátrání po tom Bezejmenném." Jo možná to co jsem řekla znělo tvrdě,ale když už spolu budeme cestovat tak bychom k sobě měli být upřímní.A já jim nebudu říkat že to je dobrý nápad když není.Pak vyslecghnu Duniru jistě na sever bude zima.A pořádná zima. "Neboj seženeme něco teplého a tak určitě nezmrzneš."usměju se na ní. |
| |
| Hospoda Maeve Telwin, Bernard z Ronie, Dunira Obyvatelé hospody jí zabarikádovali a tváří se, že uvnitř nejsou. Nala se po prohlášení Bernarda, že musíte spěchat jen přikývne a netrpělivě se začne ošívat. Očividně se už vidí na cestě. "Nemůžeme jen tak zavraždit člověka. To bychom klesly na úroveň těch co pronásledujeme." odpoví Maeve zapáleně. Mezitím Dunira upozorní, že nemá žádné vybavení na cesty. Nala se chvíli přehrabuje ve svých vacích a vybalí dvojici kožešin. "Tyhle kožešiny by tě mohli udržet v teple." podá je Duniře. "Teď bychom měli vyrazit směr bezejmený." Brzy dorazíte jste zase na cestě. Zhruba po hodině cesty dorazíte k městu, kde právě probíhá pohřeb. Vaši pozornost přitáhnou smuteční hosté, protože je tvoří většinou vojáci právě stráže cest a městské stráže, kromě nich jsou přítomni dvě osoby v dlouhých pláštích s listem označující lidskou rozvědku, kteří se baví s nějakým elfím hraničářem. |
| |
| Hospoda a cesta Cítím se docela trapně, když jim zděluji svůj strach ze zimy. Naštěstí zareagují z mého pohledu překvapivě. Mají pro mne pochopení a to mne nadchlo. Nala také nešla dvě husté kožešiny. ,,No, je mi jasné, že mně to na sto procent udrží v teple, ale teď, když ještě nemrznu, spíše se potím to nebudu potřebovat, nemyslíš?" oznámím jí s úsměvem na tváři a pomohu jí nacpat kožešiny zpět do vaku. Pak se vyškrábu na Wirrua a pomalu vyrazíme na cestu. Podřimuji si na heřbetě šelmy, protože ji vůbec nemusím řídit, a ikdybych chtěla, nejspíše se mi to ani nepodaří. Zrovna jak na potvoru, ve chvíli, když skoro usínám, míjíme město, ve kterémn se koná zajímavý pohřeb. Účastníky totiž převážně tvoří strážní cest a městské stráže. Hmm, kdo asi umřel? Nejspíše jejich nejvyšší velitel, nebo někdo jiný, pomyslím si zaujatě. Vůbec jsem si nevšimla dvou osob, které mluvily s hraničářem. Ikdyž mi později mohly připadat docela důležité... |
| |
| Hospoda
Ještě jsem chvíli stál na místě, než mě konečně propustili. Jejich nenávistné pohledy mě doprovázely celou cestu k hospůdce. Cítil jsem prázdný žaludek. Nebyl to příjemný pocit. Než jsem však vešel, všiml jsem si, že do vesnice dojeli další cestovatelé. Trochu mě to překvapilo. Co tu chtějí? Hlavou se mi mihlo, že by to mohli být ti, o kterých mi říkali. Nebo spíš ta sestra té dívky.
Zvláštní skupinka se vydala směrem k hospodě. Znejistil jsem. Nestojím tu o žádné neshody a rvačky. Můj první počin je, že se blesku-rychle otočím ke dveřím a vejdu dovnitř. Možná se dozvím něco, až budou mezi sebou hovořit. Přece jenom jistota je jistota.
Objednám si pivo a něco teplého k snědku. Moje zelné oči se rozhlížejí po místnosti. Každý z těch cizinců vstupuje postupně dovnitř. |
| |
| Znovu na cestě Obyvatelé hospody se hrdinsky zabarikadují v hospodě a kdybychom tam teď zaklepali jistě chytře odpoví tady nikdo není.Nala chce už být na cestě no a já taky.Není důvod proč tu ztrácet čas když se ostatni tak rozumně rozhodli.Jistě nesouhlasím s tím,ale respektuji jejich rozhodnutí.Snad ho nebudeme později litovat a když vyslechnu si Nalinu zapálenou řeč tak nedá mi to abych neřekla svůj názor.Jistě ty které pronásledujeme budou mít tolik pochopení jako ona. "No snad toho rozhodnutí nebudeme litovat.Jinak zabít vraha není vražda,ale vykonaní spravedlnosti.Ale nechme to být a vyražme na cestu." Nala pak dá Duniře kožešiny které by jí měly zahřát až okolo nás přituhne a my po krátkém odpočinku vyrazíme znovu na cestu.Cesta proběhne kupodivu v klidu a asi po hodinu potom co jsme opustily hospodu dorazíme k městu kde se koná pohřeb.Ikdyž zvláštní jsou ti smuteční hosté. Tak tohle se mi nelíbí.Tohle se mi vážně nelíbí my víme kdy mám přijít. Přejíždím pohledem po hostech,vojáci,stráž cest,městská stráž,lidská rozvědka pak si však všimnu toho hraničáře a můj zájem se zvýší.Co tu dělá?Taky je ve špatnou dobu na špatném místě jako já na záčátku téhle úžásné cesty?No když už jsme zde můžeme se tu zeptat co se tu vlastně stalo.Teda vidíme co se tu stalo,ale kdo umřel a proč?teda pokud nám to budou chtít říct. |
| |
| Hospoda Eldahar "To kdo tu zabíjel víme. Muži v pláštích s netopýrem, neboli bezejmený a spol." prohlásí trpce agent a připojí se k průvodu. Bez dalšího incidentu dorazíš do hospody. Ta je celkem prostorná a čistá. Když se rozhlédneš kolem shledáš, že až na pár ožralů co se od barového pultu nezvedají nikdy i prázdná. Hospodský postarší buclatý pán ti vykročí vstříc. "Copak si budete přát vzácný pane. Mám nejlepší víno ze slovie a nebo by jste si raději dal něco malého na zub? Kuřátko tu bude coby dup." očividně tě rád vidí. "Nebo si budete přát pokoj? Mám tu jeden krásný akorát tak pro vás. S střešním oknem a dokonce i vlastní koupelnou." brebentí. |
| |
| Vesnice/ hřbitov Maeve Telwin, Bernard z Ronie, Dunira Když přijede ke smutečnímu průvodu tak se pořadí svatebčanů jako by zázrakem změní a vstříc vám vychází několik místních strážných, jenž na průvod dávají pozor. "Za jakým účelem přijíždíte do našeho města!" ozve se ostře důstojník stráže a jeho muži založí ruce na zbraních. "O další bitky tady nestojíme. Stačí nám ta, co tu uspořádal ten elf se seveřanama!" zavrčí jeden ze strážných. |
| |
| Hospoda
Takže se tudy prohnal bezejmenný. Jak typické. Zanechává po sobě stopy jako dvě malé děti zanechávajíc za sebou drobky z chleba. Usadím se v koutu, kde na mě nejde moc vidět. Hostinský je vstřícný a nejspíš mu vůbec nevadí, že stále skrývám svou tvář pod bílou kápí. Hraničáře nikde nechtějí a raději zůstanu u toho, že o tom vědí jenom ti venku. Teda až u mě doma.
„Pivo a něco malého na zub bude stačit,“ řeknu. Pak se však rozmyslím, protože by možná bylo lepší si na chvíli odpočinout. „A pokoj taky,“ za ten mu hodím jednu stříbrnou minci.
Než mi donese pivo s jídlem, mám čas rozjímat nad tím, co jsem se dozvěděl. Dále mě zajímala ona skupinka, která se objevila zde ve vesnici. Nevypadají jako místní. Je pravděpodobné, že to je TA skupina, ke které jsem měl během cesty dorazit a popřípadě jim pomoct, pokud budou chtít. Nebo je nechám za sebou a pojedu sám. Další možnost, která se mi zamlouvala o něco méně. Vím, proti komu jsem stál a s ním to nebude vůbec lehké. Aby při prvním pohled na někoho z nás nezabil rukojmí. To by taky nebylo moc pěkné.
Hostinský donesl mou objednávku a pustil jsem se do guláše s vepřovým masem, který byl více méně překořeněný, ale chutnal. Přikusoval jsem k tomu obrovský krajíc chleba a zapíjel to pivem. Měl jsem hlad. |
| |
 | Upozorňuji, že smazání mého příspěvku není aktivita a čtrnáctidenní deadline stále platí! Drag |
| |
| Na vědomí vzato. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR