Academy beyond reality
hrálo se Denně
od: 08. září 2015 19:03 do: 01. listopadu 2015 18:01
Dobrodružství vedl(a) Rion!
| |
 |  |
| |
| Vítejte ve škole, kam nikdy lidská noha nepáchla. Vítejte ve škole, kde jedním z předmětů je zapadnutí do lidské společnosti. Vítejte na škole pro ty méně chtěné, kteří všechny kolem děsí... |
| |
 | Here we go! Opuštěné dráče, které ztratilo matku a otce nikdy nepoznalo, se schovává před lidmi a snaží se přežít. A slyšel o jakési Akademii, či jak to bylo nazýváno. Jemu se to nelíbilo, moc lidský název... Ale, i mezi tvory, kteří se neřadili k lidem, se tomu takto říkalo. A mohla by to být jeho spása, nebo alespoň na nějaký čas schovka a útočiště. I vydal se Gerir směrem, kde by měla být schována škola hluboko ve skalách na hranici samých Himalájí, kam se prý žádný obyčejný člověk nedostane. Nebo se to říká, jak to funguje netuší. Dlouho kroužil a plachtil, až ho začínali bolet křídla, jak není na takové dlouhé létání zvyklí a stavěný. Ale nakonec našel soutězku, kde se Akademie tyčila. Objevila se mu z čista jasna před očima, sám nevím jak. Přistál jsem s dunivým dosednutím na zem a začal se rozhlížet, co se kde děje a kde je kdo. |
| |
 | Cesta do... dračího hnízda? Škola? Jako vážně?! Je mi přes dvatisíce let a mám jít do školy?! Co se tam jako naučím! To je blbost tohleto!! Vrčela jsem a mumlala během jízdy autem. Otec by mě do tohohle nenutil... Bohužel... Už je skoro 1970 let mrtvý! Máma se o mě nikdy nezajímala, dokud jsem nezačala dělat problémy mezi lidmi. Toho nadělá... Tak jim vzplál barák no... Pár lidí umřelo no... Zamyšleně jsem zaparkovala v nejbližším možném místě, kde to šlo a vydala se pěsky s taškou přes rameno do hor. Věděla jsem kudy. Zjišťovala jsem si to několikrát a tak jsem byla za chvíli na místě. Už jsem byla skoro tam, když se nad mnou objevil obrovský stín. Prudce jsem se zastavila a narovnala. Vzhlédla jsem nahoru k obloze. Drak! Jakmile přistane, opovržlivě si ho prohlédnu. Nebude se mnou chodit do školy, že ne! Došla jsem až k němu a koukla se bez jediné známky strachu nahoru. "Uhni... Ti, kteří se vejdou dovnitř by tam rádi i šli!" Zavrčím a koukám na dveře dovnitř do školy. |
| |
 | Bude ze mě padlý anděl. Mávala jsem křídly jak splašený holub. Nadšení z mého obličeje zářilo na kilometry daleko. Jet do školy mezi ostatní tvory? To bude úžasné dobrodružství! Už se těším na všechny ty milé a hodné tváře! Nejsem zrovna nejzkušenější anděl co lítá po nebi ale rozhodně ten nejnadšenější. Když se přede mnou objevila škola, ještě jsem zrychlila, i když jsem byla na pokraji sil. Už nemůžu! Ještě kousek... Plácala jsem křídly už spíš sem tam a držela se silou vůle. Těsně před krajem města mi křídla vypověděla službu a já se jen tak tak chytla okraje. "Uááá! Pomoc!" Zavolám zoufale. Doufajíc, že mě někdo uslyší jsem se snažila udržet. |
| |
| Škola Asura Sotva jsem přiletěl, hned jsem cítil problémy. Nejen, že mi na téhle něco strašně nehrálo, i to smradlavé auto jsem překousl... Ale ona je ještě drzá a dovoluje si na draka? Sákra... "Klídek slečinko. Místa tu máte dost tak prosím," odfrknu si a zadívám se na ní a pak ke dveřím. Ať si dojde, jak chce. Zjevně má štěstí, že jsem vychovanej jak jsem vychovanej. Co mi povídala a vyprávěla matka o dračích klanech... Echhhh. Ale to už se ke mne donese nějaký pach, zase jinačí, neznámí a hned na to zaslechnu křik o pomoc. Vypadá to, že ta dívenka neodhadla svoje křídla a rozplácla se na okraji tak blbě, že teď visela dolů. Několika svižnými kroky jsem doskákal až k ní a při tom posledním jsem se proměnil a dopadl na obě nohy. Naklonil jsem se nad okraj a natáhl k ní ruku. "Chyť se," povím a pokud se nechá, vytáhnu jí nahoru. |
| |
| Na pokoji Probodla jsem draka pohledem a suveréně prošla kolem, samozřejmě jsem nezapomněla do něj ještě strčit. (Ne, že by to s ním mělo hnout ale aby viděl, že se ho rozhodně nebojím.) Vlezla jsem do školy a začala hledat pokoje, které jsem po chvíli našla. Hned jsem si jeden zabrala a začala se ubytovávat. Vytahala jsem si věci z tašky a narovnala je do skříně. Prázdnou tašku jsem hodila pod postel a otevřela dokořán okno. Vylezla jsem na něj a nohy spustila dolů podél venkovní zdi. Rozhlížela jsem se a pozorovala tvory v městečku... |
| |
| Neměla bych být já anděl strážný? Pane bože! Pane bože! Když tu spadnu bude ze mě padlý anděl? Nebo umřu? Co se mnou sakra bude?! Panický záchvat byl na dosah a sil ubývalo. Už už mi podklouzávaly ruce, když se ozval klučičí hlas. Zvedla jsem zoufalý obličej a viděla modrovlasého šupinatého chlapce. Z posledních sil jsem k němu natáhla ruku a nechala se vytáhnout nahoru. Tam jsem sebou plácla na zem a zhluboka oddychovala. "Děkuju... Já.. Jmenuju se Sophie..." Zvednu obličej špinavý od hlíny a mírně, unaveně se pousměji. "Asi jsi mi právě zachránil život, ještěrko.." Usměji se poněkud veseleji a posadím se. Na bílém tílku bylo několik šmouh od zelené trávy a hlíny a ani džínové kraťasy nezůstaly čisté... |
| |
 | Městečko a škola Už jsem byl na tomhle světě pár století, ale lidi jsou furt stejní a stejně sebedestruktivní... A co se týče těch nahoře a dole... Pořád mě hledají hájzli. Moje schovky už jsou v kelu, ale tohle městečko nebo Akademie nebo co je prý solidně schované. A my neříkej, že já si tam se svojí magií cestu nenajdu... Tak jsem poscháněl kontakty, místo, alespoň přibližné a vydal se na průzkum do hor. A ejhle, "městečko." Kurva město! Na jednom kraji se skláněl nějaký drak, andílek, spousta dalších tvorů a tam v okně nějaká další osoba. Copak je asi tahle zač? Proletěl jsem, těsně nad zemí složil křídla tak, že zase v mé iluzi zmizeli a já zůstal stát dole, vzhlížejíc vzhůru na tu dívku. "Neblázněte slečno. Kdo vás pak bude seškrabovat." Kysele se ušklébnu. |
| |
| Možná? Chytil jsem, zabral a jednou rukou jsem tě bez náznaku nějakých problémů vytáhl nahoru a posadil na okraj. No ty jsi sebou plácla a dýchala jak zběsilá. "To se ti trochu nepovedlo. Gerir a nemáš zač," mrknu na tebe, ale když pak zmíníš ještěrku, zřetelně zasyčím, rozeklaný jazyk mi projede mezi rty a trochu se zamračím. "Jo. A neříkej mi ještěrko, nebo tě příště nechám spadnout tam dolů..." Povím to uraženě a už jen z toho syčení pozná ,že se mi to oslovení nelíbí. "Jsem Západní drak, kdyby jsi nevěděla." |
| |
| Frajeřinky musí být... Pozorovala jsem tu přerostlou ještěrku, jak pomáhá andílkovi. Potěš koště! Tady to je samý dobrák nebo drak... Se z toho tady zblázním... Raději se zadívám dál do města a pozoruji dění tam. Obchody, kavárny, restaurace. Vypadalo to jako opravdové město, jen bez lidí. Ono kdyby byl celý svět bez lidí to by byl klid! I když s některýma je prča. Takový starověký Řím! To jsem milovala. Všude jídlo, orgie no prostě démonický ráj! Škoda jen, že lidi začali přemýšlet a vytvářet nesmyslné zákony proti otroctví a zneužívání... Z mého filozofického zamyšlení, nad světem řítícím se do záhuby, mě vyrušil křik nějakého kluka zdola. Podívala jsem se dolů. Nevypadal tak neviňoučce jako ostatní a byl i docela fešák. Že bych mu něco ukázala? "Vy by jste to pro mě neudělal?" Zeptám se nezaujatě. "Nebo mě můžete chytit." Řeknu stroze a odrazím se nohama od zdi a prudce skočím. Letím jakoby šipkou kousek před tebe. |
| |
| Rozlobená ještě... Teda drak! Když se mi modrásek představil, uklonila jsem se mírně hlavou a částí zad. "Těší mě.." Usměji se a chci něco říct, když na mě naštvaně zasyčíš. Okamžitě jsem viditelně couvla i v sedě a překvapeně koukala. "Promiň! Nechtěla jsem tě urazit." Začnu se rychle omlouvat a je vidět, že mě to mrzí. "Moc jsem se ještě nedostala mezi jiné tvory a tak nevím, co se sluší a patří." Nahodím psí oči ale pak se začnu zajímat o tvůj dračí původ. "Promiň, jestli to bude blbá otázka ale, když jsi východní drak, tak to je něco jako rasa draka, nebo tvůj původ?" Zeptám se zvědavě a nohy spustím dolů z okraje města a dětinsky s nimi kývu. |
| |
| A nebo ne "Seškrabovat ten bordel?" Zaksychtím se dost nehezky, jakože fakt fůůůůůj. Sledoval jsem jí, hlavu natočenou ke straně a ruce jsem si založil na hrudník. "Nebo..." Ale to už skákala a já s ledovým klidem, stále s rukama na hrudníku sleduji její pád. Vypadalo to, že padá po hlavě dolů kousek přede mne a já tu malou chvíli uvažoval, jestli jí chytat nebo ne a co bych z toho mohl mít. Nakonec ale, když jsi asi metr nad zemí, obalí tě hustý, černý dým a zastaví tě na místě. Pak se pomalu rozplyne, ale ty furt držíš ve vzduchu, asi půl metru and zemí. "Nebo taky nemusím," uchechtnu se, dým se rozplyne a veškerá telekineze taky. Takže pokud se nechytíš.... Au |
| |
| Hodný dráček, až moc Začala couvat, zjevně má respekt, to je dobře. Ne, že bych jí chtěl vystrašit... Ale nejsem ještěrka! A to si doufám bude pamatovat. Dobře, možná tak trochu víc vypadám svým dlouhým tělem... Ale pořád jsem drak, ještěrky nemají křídla. "Tak si to pro příště pamatuj. Draci jsou an toto velice hákliví a někteří by tě za tohle rozervali na cucky okamžitě." Poreferuji ji a založím si ruce na hrudník, když jí pozoruji, jak si hodila nožky přes okraj a začala se vyptávat. "Vlastně rasa, původ i klan," trhnu rameny a posadím se vedle tebe. "Jen já jsem trochu unikát," zmíním, ale neusmívám se, spíš se trochu zamyslím. Připomínat si to nechci. |
| |
| Ukázkový držkopád Už už jsem se chtěla schoulit a dopadnout do kotrmelce před něj ale v tom mě oblehl černý dým a já se zastavila. Překvapeně jsem zamrkala. "Hej! Kazíš mi moje.." V tu chvíli telekineze přestala působit, což jsem rozhodně nečekala a já zabořila obličej do země před klukem. "Auu.. machrování." Zafňukám rozpláclá o zem, ještě než pomalu zvednu hlavu ze země a vyplivnu kus trávy. "Fuj!" Pomalu se postavím, očisťuji si obličej a zbytek těla a mnu si krk. "Máš kliku, že nemám zlomený nos. To fakt nesnáším.." Pronesu jakoby nic a kouknu na tebe zkoumavým pohledem. "Já jsem Asura." Podám ti ruku s mírným lišáckým úsměvem. |
| |
| Gerir Rychle jsem přikývla. "Budu... Jsi první drak, kterého jsem kdy viděla... Teda až na Bezzubku..." Zasměji se vesele a pozorně tě poslouchám. Jen koutkem oka jsem si všimla příletu nějakého jiného anděla a scény s onou dívkou v okně. Nijak jsem jim ale nevěnovala více pozornosti. "Tak to máš dobrý... Nemusíš si toho moc pamatovat..." Pousměji se a pak pozorně pozoruji tvou zamyšlenou tvář. "Unikát? A v čem? Promiň, nezlob se, nepoznám to. Pro mě je drak jako drak..." Řeknu hned rychle abych omluvila svou pitomou otázku. |
| |
| Ale stál za to Pozoroval jsem, jak se tak hezky rozplácla. Nabrala si pěkně trs trávy, možná trochu pochroumala nosík, ale kupodivu, prostě se zvedla, představila a nabídla mi ruku. Jen jsem tam tak stál, sledoval její kulišácký výraz a pak se podíval na tu nabízenou ruku. "Tak nemáš machrovat, někdy se to nevyplácí," uchechtnu se, spustím ruce z hrudníku a ukáži na tu tvojí, co mi nabízíš. "Vážně mi chceš podat ruku? Asi jedna za mála, co neví, kdo jsem..." A že by měla... Cítím v ní část démona, no nejsem debil že ne? Mi neříkej, že ona o mne zespodu nezaslechla. Jen... copak je zač? |
| |
| Sophie Ignoroval jsem tu dvojici, i když ten okřídlený se mi vůbec nezamlouval stejně, jako tamta. Začínám si říkat, jestli tohle nebyla chyba... "Bezzubku?" tázavě se na tebe podívám. Co to mele? "No, nejsem si tak jistý. Ještě se hooodně dělíme a řadíme," pokrčím rameny a když se zeptáš na mou unikátnost, mávnu nad tím rukou. "To je jedno, to není důležité..." Je to životně důležité! |
| |
| Áres... Naše nová celebrita! :D Zapůsobilo to přesně jak jsem chtěla. Alespoň trochu se pozastavil nad tím, že jsem neřvala jako malý fracek. "Jo dal jsi mi lekci!" Pronesu ironicky, když mi dáváš kázání o machrování. Další otázka mě nevyvedla z míry ani na okamžik. Je sice pravda, že mi až teď došlo, kdo to je ale důvod k jinému chování jsem neviděla. "Jistě, že chci. Nevidím důvod proč ne..." Usměji se a pak mě něco napadne. "Měla bych tě znát? Jsi snad nějaká celebrita? Jestli jo, tak sorry." Pokrčím rameny, jakoby nic. Celkem mě zajímá, jak se bude chovat, když si bude myslet, že nevím kdo je. |
| |
| Zaculím se. "No jasně... To je ten drak z té pohádky Jak vycvičit draka..." Mrknu na tebe s veselým úsměvem. Skoro to vypadá, jakobych se neuměla mračit. "Jasný. Takže být východní drak je jako druh ale ještě se dělíte dál... Takže nakonec to máš přeci jen dost složité..." Usměji se a když mě odbudeš, pokrčím jen rameny. "Proč jsi přišel na Akademii?" Zeptám se s nehraným zájmem. |
| |
| Ne ne ne ne ne, radši tajný "To jsi řekla ty," dám ruce k tělu a zakroutím hlavou, když se zmíníš o té lekci. "Já nejsem od toho, abych dával lekce. Od toho tu jsou jiní," povzdechnu si a ušklíbnu se. Začne mlet a já zakroutím hlavou, ruku ti stejně nepodám. "Celebrita, heh," zasměji se. "Dá se to tak říct a řekl bych, že si mne jen dobíráš. Ale neboj, o démony já se už nestarám... Teď tak maximálně o svojí prdel." |
| |
| Sophie "Jsem Západní drak, Západní," opravím tě, ale v klidu, bez nějaké záště či syčení tentokrát. "Ani si nedokážeš představit, jak moc složité..." To asi nikdo že? Ale nehraj si na chudáčka Gerčo... Nechce se šťourat do mého původu a unikátnosti, skvělé, respektuje to. Má u mne malý plus. Ale začne se ptát, proč jsem na Akademii. "Něčemu se přiučit," pokrčím rameny. A schovat se.... "Chci být dobrý, hodně dobrý. Matka říkala, že mám v sobě ohromný potenciál." |
| |
| Zasměji se a ruku stáhnu zpátky k tělu. Očividně o ní nemáš zájem. "Fajn... Prokoukl jsi mě, Áresi." Usměji se na tebe, jakobych opravdu nevěděla kdo jsi nebo se tě nebála. "Slyšela jsem, že jsi udělal Hitlerovi krapet čáru přes rozpočet a nemáš díky tomu zrovna ovace tam nahoře." Pronesu klidně a prsty si pročísnu vlasy. Tenhle kluk je fakt zajímavej úkaz. Rozhodně se mi líbí, že neposlouchá bezmyšlenkovitě rozkazy druhých i když... Jo je to anděl. Sice padlej ale pořád zabil dost démonů... |
| |
| "Jo, promiň." Opravím se rychle. "Já vzdycky myslela, že takový ty podlouhlý draci jsou z východu, tak mě to teď mate..." Vysvětlím a upravím si vlasy z obličeje. Když začneš mluvit o složitosti, přikývnu a chápavě se usměji. "To jistě máš." Usměji se na tebe. "Já se jedu taky učit. Jsem hodně mladý anděl, takže toho opravdu moc neumím..." Zatvářím se nejistě, když se podívám za sebe na ty spousty dalších tvorů, co by mě jistě rozdrtili mezi prsty kdyby se jim jen trochu chtělo. "Vidíš. Ty mi tu vysvětluješ jaký drak jsi a já ti neřekla, čeho jsem anděl já. Jsem andělem radosti a dobré nálady.." Usměji se. "Je to úžasné poslání... Rozdávat lidem radost..." Je vidět, že jsem z té práce opravdu nadšená. |
| |
| Začnu se nahlas smát. Prej ovance nahoře, čáru přes rozpočet. No ty vole... "Ti nahoře včetně rodiny mě chtějí zabít, ty dole mě chtějí zabít... Tomu říkám sakra ovance," ušklébnu se a trochu se zamračím. "A neber si to osobně. Já si jen někdy nemůžu pomoc a nerad bych tu vycucával energii z démona," mrknu na tebe a trhnu rameny. |
| |
| Když se začneš smát, zaculím se a poslouchám tě. "Ber to pozitivně... Aspoň jim nejseš ukradenej..." Jako třeba já mámě... Mrknu na tebe a pak přikývnu. "V pohodě, stejně tý démonský síly zas moc nemám. Jsem démon jen z půlky..." Vysvětlím a rozhlédnu se kolem. Ještěrka seděla na kraji s holubičkou. Pfff... "Co tě vlastně vede sem? Nečekala bych tu někoho tak vycvičeného. Snad se nechceš něco přiučit. To mi neříkej..." Pronesu jistě a prohlídnu si tě od hlavy až k patě a zase zpět. |
| |
| "To jsi myslela špatně," mrknu na tebe a ušklébnu se. Nás je ale tolik, že vyznat se někdy snad dělá problém i mě. A zvlášť, co se týče klanů. Teď se všechno tak sere... Když se zmíníš, že jsi mladý anděl, usměji se na tebe. "Já jsem jen velmi mladé dráče," podotknu. Jistě, nejsem na to hrdý, ale je to pravda a mám se sakra co učit. Ale pak začneš mluvit o lidech a jak je to príma jim rozdávat radost. Úsměv ze tváře mi zmizí, zahledím se někam do dáli a horko těžko se držím, abych nezačal vrčet a nebo ti na to něco nehezkého neřekl. "Tak to s tou radostí moc nepřeháněj..." |
| |
| Zaksichtím se, když mi řekneš, že myslím špatně ale nějak zle si to neberu. "To jsme si asi celkem podobný..." Usměji se na tebe ale když pak pozoruji změnu tvého výrazu, povzdechnu si. "Jasný, chápu... Nikdo tu nemá lidi rád. Nedivím se vám. Jsou mezi nimi pěkné..." Zarazím se a je vidět, že přemýšlím jaký výraz použít. "Někteří se nechovají jak by měli." Obejdu to nakonec. "Já je taky nemám zrovna v lásce ale rozdávat radost mi příjde jako úžasné životní poslání. Asi jsem špatně řekla, že jí rozdávám lidem. Nejen jim, ale všem tvorům..." Usměji se na tebe smířlivě a konečky prstů se dotknu tvého ramena. Tělem ti projede množství pozitivní energie a radosti. Na mysl ti přicházejí jen ty nejlepší vzpomínky, jaké máš. Tenhle pocit přetrvává, i když mám ruku zpátky v klíně. |
| |
| "I z půlky stačí. Z tvojí energie bych vydržel fungovat možná i měsíc, dva," pokrčím rameny a uchechtnu se. "Teď otázka, zda bych tě zabil nebo ne. Lidi nevydrží, ti jsou moc křehcí... Succubka, ta jo. A vyměňovat s ní energii navzájem... Hmmmm..." Trochu mlasknu, když si rozpomenu na minulost. Tamty dva opodál moc neřeším. Vykecávají se, do zelí mi nelezou a ani mne neohrožují... Nejsou má starost a jsou mimo můj zájem. Pak se mrknu na tebe a znovu se usměji. "Učit se? A tady? Heh," zasměji se a zakroutím hlavou. "Údajně by to tu mělo být docela dobře schované... Tak jsem si říkal, proč bych se tu nemohl před svými pronásledovateli na chvíli schovat. Asi to nevydrží dlouho ale... chvíli by mohlo." Snad |
| |
| "Wau... Takže seš vlastně na baterky..." Pronesu sarkasticky a když začneš mluvit o succubce, musím se pousmát. "Utři si pusu. Slintáš.." Mrknu na tebe šibalsky. Draka a andílka si už dlouho nevšímám, i když je mám v zorném poli. "To tě musím zklamat. Je to tu ukryté před zraky lidí. Ty toto město nevidí. Andělé ale vidí všechno... To by jsi měl vědět... Ty vypelichaný slepice strkají čumák všude..." Zasměji se a nějak si neberu servítky, že jsi taky vlastně anděl. "Co třeba támhleta?! Obmotává si kolem prstu draka... Dobrá taktika..." Hodím pohledem k těm dvěma na kraji města. "Co ty víš, třeba tu je kvůli tobě..." Pronesu tajemně se záměrem v tobě vyvolat paranoiu. |
| |
 | Nelehké začátky Šla jsem už pěkně dlouho a u šla jsem opravdu velký kus cesty než jsem se sem dostala. A najednou to bylo tu. Vzhlédla jsem k obloze a zadívala se na místo, které mi mělo sloužit jako nový domov a bezpečný úkryt. Cestu do oblak jsem musela chvíli hledat, ale nakonec se mi ji podařilo najít. Se sportovní taškou, s věcmi na převlečení, přehozenou přes rameno jsem musela vypadat trochu jako nomádka. Než jsem se konečně doploužila k vytouženému cíli několikrát jsem se ohlédla. Nikdo mě nesledoval takže jsem se uklidnila. Když jsem se objevila u akademie překvapilo mě že už je tu poměrně plno. Možná za to mohl ten drak. Zarazila jsem se na místě a všechny přítomné si prohlédla. Napjatě vyčkávám zda se někdo bude mít k útoku nebo vítání. |
| |
| Pokec Asura, okrajově Freya "Živé baterky," uchechtnu se a když mne popíchneš, abych si utřel slinu, udělám gesto hladového psa a zasměji se. Zmíní, co jsem samozřejmě tušil. Respektive to bylo docela jasné... "To sice jo, ale neřekl bych, že ti mamlasové mne budou hledat zrovna tady. Pod svícnem je největší tma a kdyby něco... Uděláme trochu bordel, pozabíjíme pár studentů a vytratím se, jak prosté," trhnu rameny, jakoby mi o nic nešlo. A vlastně nejde. "Ale máš recht, oni se serou fakt všude..." povím a nijak nereaguji na urážku andělů, spíše naopak. "Jak říkáš, támhleta je toho důkazem. Ale spíš se bojím toho, že by mne napráskala tam nahoře... NEsmí odtud odejít." Jo, hlodá to ve mne, ale zatím klid. Pak si všimnu ještě nějaké nové, co se sem přiřítila, ale taktéž, moc pozornosti jí nevěnuji. |
| |
| U okraje Sophie Tak, téma lidí tu fakt nehodlám rozebírat. Jen se při těch jejích slovech ošiju a na tváři se mi objeví několik dračích rysů, včetně lehce protažené čelisti a ostrých zubů. Ale udržím se v téhle podobě, jen to radši nijak nekomentuji a ať si z toho vezme, co chce. Pak se mne dotkneš, moje dračí rysy vymizí a já se začnu usmívat. Rozpomenu si na sebe jako škvrně, jak dovádím s matkou a na večery, když mi vyprávěla o otci a tak všechno... "Já ti věřím. Jen o nich nemluvme prosím." |
| |
| Áres, Freya Zasměji se, když napodobíš psa. "To je asi fakt. Tak dávej bacha, aby jim ta princeznička nedala echo odtud." Mrknu na tebe. Byla by to škoda. "To zní jako velice zábavný plán, na okřídlence.." Mrknu na tebe a neodpustím si opět drzou přednášku. Přišla další nová tvář. Vypadala celkem vyjukaně a vystrašeně. Trochu zvědavě jsem si jí prohlížela a odhadovala, co je asi zač. |
| |
| Nejistě pozoruji, jak se Gerir částečně mění. Přiznávám, trochu jsem se ho bála ale když jsem viděla, jak mizí prodloužená čelist a děsivé špičáky, uklidnila jsem se a zase se na něj usmála. "Dobře. Promiň..." Kývnu na tebe. "Možná by jsme se měli jít ubytovat a zabrat si pokoje.." Usměji se na tebe a až teď si uvědomím, že taška mi sklouzla z ramena, když jsem se chytala kraje města. Zoufale se podívám dolů do soutěsky, kde visí moje taška na jednom ze skalních výklenků. Díky bohu! Když by dopadla dolů do vody, asi bych jí už nenašla. Postavím se na okraj a zamávám křídly, jestli mě zase poslouchají. "Musím ještě dolů pro tašku..." Kouknu na tebe a vzlétnu. "Ještě jednou díky za pomoc.." Usměji se na tebe a letím dolů pro tašku. |
| |
| Problém? Asura a Sophie a Freya "To se neboj, dám. KDybych byl takoví debil, tak jsem už dávno pod drnem..." Jo, ostražitost mne drží naživu. Ale i já dělám chyby a nepochybuji o tom, že jednou to bude nějaká fatální a pošle mne k ledu. Nehezká představa. Když mi pak pochválíš plán, jen se uchechtnu. "Máš výhodu, třeba stihneš utéct, když to teď víš," mrknu na ní a zasměji se. V koutku oka jsem měl stále ty dva u okraje, ta nejnovější mne moc nezajímala. Ale když se ta okřídlená postavila ke kraji a protáhla si křídla, na tváři mi naskočil trochu naštvaný výraz. A fakt že jo, skočila a letěla. Zavrčel jsem, nějaká lidská iluze šla ta tam a já se ve své plné síle vrhl kupředu. odkaz Jen jsem máchl křídly a byl jsem u kraje a pak šup dolů, úplně ignorujíc draka. "Kampak slečinko?" Mluvím nezaujatě a vletím ti do cesty, abych tě donutil zastavit nebo zpomalit. |
| |
| "Budu si dávat pozor.." mrknu na tebe a chci ještě mluvit dál, když uvidím andílka, jak se zvedá a odlétá a ty hned za ní. Koukám jak se změní iluze a ty stojíš v plné andělské síle. Zaculím se a rozhlédnu se po tvorách kolem. I drak teď osaměl a tak jsem se opřela o zeď a pozorovala dění kolem. Pořád jsem přemýšlela co by ta holka mohla být zač... |
| |
| Zajímavé Sophie, Áres a zbytek "Asi jo. Jen doufám, že tu mají někde nějaké jezero, jinak se nevyspím," zkonstatuji se stále usměvavým výrazem na tváři. Ten dotek od tebe kupodivu přetrvává docela dlouho. "Nemáš zač a nerozplácni se. Počkám tu na tebe," mrknu n atebe. Jako, já jí neznám, může my být ukradená, ale to bych prostě nebyl já. Však mne znáte a já znám sebe. Ale to se ten maník, co mne do teď nezajímal a vykecával se s tou drzou dívkou, vrhl ke kraji a zamířil přímo dolů za Sophie. Znovu jsem se zamračil, znovu se mi an tváři objevili dračí rysy a já sledoval, co bude dělat připraven, vrhnout se k těm dvěma. |
| |
| Kolega? To asi těžko... Áres Letěla jsem dolů, opatrně. Nechci zase padat. Když v tom před mě prudce vletěl jakýsi... anděl? Ne. Tohle byl kdysi anděl. Tohle je jistě padlý anděl. Vystrašeně jsem zatřepotala křídly a couvla. "Já... " Koukám na tebe překvapeně a se strachem. "Mám... Musím si pro tašku s věcma.." Řeknu rychle na vysvětlení ale jako správný zmatlík neukážu na visící tašku pod námi. |
| |
| Bývávalo Sophie Cukla jsi sebou, couvla a tvůj výraz je plný strachu. Možná je to můj vzhled a to jsem ještě netasil svou zbraň a místo ní je stále ruka. Možná je to i ten plechově dunivý hlas, který zní přes mou masku. A možná všechno do hromady. "A kdepak máš tu tašku?" Nakloním hlavu ke straně, křídly se udržuji ve vzduchu a ruce mám založené na hrudníku. |
| |
| Už zas? Měla bych trénovat fyzičku. Áres Děs z mého obličeje nemizí, spíš je čím dál tím větší. "No.. Měla jsem jí sebou ale..." V hlase je slyšet jasná únava a třepot křídel začíná být opět nepravidelný a složitý. Rozhlídnu se a uvidím větší převis, na kterém by se dalo si sednout. Okamžitě k tomu místu zamířím a moc si neuvědomuji, že mě asi nepustíš. |
| |
| To tedy srabíku :P Sophie Sleduji ji. Třesou se jí křídla, ale teď už to nebude strachem. Jen ty její slova mi moc nedávají smysl. "Ale?" Sleduji ji, jenže enž se dočkám odpovědi, ona zamíří dolů k jednomu z převisů. Nezastavuji ji, nemusí se rozplácnout. Mě to sice je ukradené, ale bylo by to plýtvání drahocené energie. Sleduji ji a když dosedne, zamířím zase za ní. "Stále čekám na odpoveď." |
| |
| Tobě se to mluví, tobě není sedmnáct v lidských letech. Áres Naštěstí mě nechal a já se z těžka posadila na skálu. Zhluboka jsem dýchala a rukama si promnula křídla. ".. spadla mi, když jsem dolítávala." Ukážu pod nás, kde visí cestovní taška. Pak zvednu obličej k tobě. "Co jsi zač?" Zeptám se stroze ale pořád nejistě. jen mírně se pousměji. |
| |
| To si piš Sophie "To je ale nemilé," uchechtnu se pod svou maskou a znovu vytvořím iluzi člověka, jen křídla, která mne drží ve vzduchu jsou tu oproti lidem navíc. "Vypadá to, že jsi měla docela štěstí," mrknu na tebe a sletím dolů pro tašku. Popadnu jí a podám jí té dívce. Pak se zeptá ale na mě. "To nechceš vědět, věř mi," mrknu na ní, pousměji se a zadívám se vzhůru. "Měla by jsi nahoru, nebo tu zůstaneš." |
| |
| :P Áres Pozorovala jsem, jak jsi se uchechtl a nejistě jsem se pousmála. Pak už jsi se ale přeměnil do lidské podoby a já si uvědomila, že jde o toho chlapce, co stál nahoře. Když mi jí podáš už v podstatě bez strachu se na tebe usměji a letmo se dotknu tvé ruky. V tu chvíli ucítíš nevysvětlitelnou radost a samé pozitivní myšlenky. Postavím se a naposledy si promnu bolavá křídla, která pak roztáhnu do plné velikosti. "Díky..." Usměji se mile. |
| |
| Copak se všichni zbláznili? Všichni? Nikdo si mě moc nevšímá a pokud mě někdo po očku sleduje nezaregistrovala jsem to. Trochu se uvolním. To mě však vzápětí zase přejde, když se přes okraj vrhne okřídlená holka a hned za ní nějaký pošuk. Jasně mají křídla, ale tohle si nenechám ujít. Rychlejším krokem dojdu k okraji, shodím na zem tašku v dostatečné vzdálenosti od okraje a přidřepnu si. Kouknu dolů. Pádu se nebojím. Chvilku sleduju jak se ti dva o něčem dohadují a pak ta holka docela ztěžka dosedne na převis. Škoda, čekala jsem nějaké vzdušné kreace. Kluk jí pak donese tašku, která jí tam dolů nejspíš spadla v nestřeženém okamžiku. Že by to byl její přítel? Dávalo by to smysl. Oba mají křídla... Když se zadívá vzhůru trochu se zamračím. „Je tam dole všechno v pohodě?“ křiknu. Pomoct bych asi moc nemohla, ale určitě bych lehce sehnala někoho, kdo by jim pomohl. Vždyť mají křídla! |
| |
| Asi ne Hlavně Freya a pak zbytek Ta co dorazila jako poslední zdá se, že se zajímá. Doběhla až semka, ke mne a sledovala ty dva dole. Dokonce i zavolala, jestli je všechno v pohodě. Otočil jsem se jejím směrem a prohlédl si jí. Natáhl pach a začal rozpomínat. Ale na nic takového jsem za svůj život nenarazil. "Nevypadají, že by se chtěli sežrat," pokrčím rameny a mezi rty mi projede rozeklaný jazyk. Jen jsem zkoušel, zda mi nepomůže s identifikací té dívky. |
| |
| What?! Sophie Při jejím doteku, kdy se do mne vlije ten pocit radosti a všeho pozitivního rychle ucuknu. Zatřesu hlavou, ale stejně to chvíli přetrvává. Tohle už jsem necítil dlouho a nepotřebuji to. Nebo si to alespoň namlouvám. "Nemáš zač a teď makej nahoru," pokynu jí a zamířím vzhůru. Sleduji jí po očku a té dívce, co se začala angažovat věnuji jen letmý pohled bez odpovědi. |
| |
| Nahoře nad námi se objevila hlava nově příchozí dívenky. Usmála jsem se a mávla na ní. "Jo, všechno v pohodě!" Zavolám nahoru. Pak už jen hodím tašku přes hlavu a rameno a vzlétnu vzhůru ke kraji města. Přistanu na kraji a usměji se. "Díky za spolupráci a starost, lidi." Usměji se na všechny a podívám se směrem ke škole. |
| |
 | Už mam sbalené věci a jen vkročit do portálu. Po chvilce váhání do něj vkročím. Nemám strach z portálu ale pokaždé mi z tohohle cestování není dobře. Otevřu oči a usměji se. „Konečně na zemi!“ Řeknu si pro sebe a hledám školu. Po chvilce objevím budovu a jdu rovnou k ní. Vkročím na pozemek s taškou v ruce a dívám se na všechny, co tam jsou s úsměvem ale šibalskými plamínky v očích. |
| |
| Tak a pryč Sophie, Asura a ostatní Už jen tak trochu snad arogantně proletím kolem, když ta okřídlenkyně zase stane nahoře. Dokud nebude chtít zmizet, je mi ukradená a tak zamířím zase za Asurou, která to vypadá jen sleduje dění a u toho se usmívá. Dosednu na zem, křídla vlivem iluze zase zmizí ze zad a já si promnu ruce. "Ta jen tak neodejde. Nemá výdrž, za chvíli by se zřítila k zemi," uchechtnu se a hodím pohledem po tom cápkovi, co se sem líným tempem blíží. Natáhnu jeho pak a snažím si ho přiřadit. Začíná tu být až moc démonů i na mne... |
| |
| Noční můra každého "puberťáka" Áres, Balt Opřená jsem pozorovala tu scénu na kraji města a už jsem se pomalu začala bavit představou, jak po jednom padají dolů jako do bazénu. Koutky mi škubnou, když si představím, jaká vodní bomba by to byla, kdyby tam dopadla ta šupinatá bestie... Áres se vrátil a já se pousmála. "Možná to vážně bude jen škvrně." Zaculím se ale pak se podívám směrem, kam kouká i on. Otočím se zpět, že si ho nebudu všímat když v tom.. Tenhle pocit... Ten já znám... Moc dobře ho znám... Prudce jsem otočila hlavu k nově příchozímu a na tváři mi ztuhl úsměv a já na něj zůstala zírat. "No do háje..." Vydechnu jen... |
| |
| Znovuschledání? Asura, Balt Znovu jsem se vrátil pohledem k Asuře, když jsem uslyšel to její a do háje. Takže se znají. No výborně... Kde jsou ty doby, kdy bych prostě urval oběma hlavu a šel si po svých. A ještě bych za to byl pochválen... Ach... "Podle tvého výrazu usuzuji, že toho maníka znáš co?" uchechtnu se. |
| |
| Áres, Asura Koukám se po všech, když si všimnu Asury. Ale víc se usměji, když uvidím bytost, o které se v poslední době u nás dost mluvilo. Dojdu až k dvojici, co tam stojí. Tři metry před nimi hodím batoh na zem. ”No, nazdárek, nazdárek... Zlobivá Asura a kdopak to je vedle...“ Zavřu oči a jen nasaji vůni, jenž hledám. ”Hmmm... Křídloprdelník... ale padlej... U nás se o tobě dost mluví...” Začnu oba obcházet do kola a nezastavuji. Má chůze je klidná a plynulá. ”Nechápu, proč tě chytají těmi blbými druhořadými démony, Áresi.” Usmívám se a nezastavuju. ”Padlý anděl vlastně technicky změna anděla na démona... “ Pořad se usmívám a můj hlas je přátelsky a klidný. Ještě si dám dvě kolečka a zastavím se u batohu. ”Dlouho jsme se neviděli, Asuro.“ Znova si oba prohlédnu a podívám se na Árese. ”S tebou bude sranda…” Oběma proběhne po celém těle pocit, který přichází jen se strachem. ”No, rád vás vidím. Mě říkají Balt.” |
| |
 | Uvidím několik postav a začnu se k nim pomalu přibližovat. Když k nim dojdu, promluvím k nim:dost bylo života v nevědomosti je čas, abyste poznali pravdu. Klekněte na kolena a příjměte za svého boha Fenera. To je vaše jediná cesta která vás může zachránit před Fenerovým Hněvem a zachránit si tak vaše bídné životy. |
| |
| Starý známý Áres, Balt Pozorovala jsem Balta dokud se nevydal směrem k nám. "Bohužel... Připrav si pevné nervy..." Povzdechnu si a pozorně pozoruji příchozího. Když nás ale začne obcházet, je vidět, že se musím hodně ovládat abych mu něco neudělala. "Jo... Dlouho... Fakt jsi mi chyběl..." Pronesu sarkasticky a když domluvíš a představíš se Áresovi, začnu mluvit já. "Co tu děláš? Usoudil jsi snad, že tě v pekle nenaučí vše nebo tě někdo poslal dělat chůvu?" Probodnu ho pohledem a když mi projede ten pocit po zádech, je vidět, že místo vyděšení mě to krapet nabudí. |
| |
 | S písní v srdci... Všichni "I'm walking on sunshine, yeaah..." zpívám si společně s kazetou, zatímco moje dodávka, jež je dočasně i můj dům. Zastavím vrčící motor, když si všimnu, že dole stojí nějací lidé. Vezmu si všechny potřebné věci, naposledy se podívám na ty úžasné grafity, které mám na boku nastříkané a vydám se svižným krokem k ostatním. Cestou si ještě pořád pískám písničku. Jen co jsem v dostatečné blízkosti, zvednu ruku k zamávání a s úsměvem pronesu "ahoj" |
| |
| Čichám čichám problémy! Asura, Balt a zbytek "Kdybych pevné nervy neměl, opět, jsem dávno pod drnem..." zasměji se a to už se ten cápek nasáčkuje k nám. Zahodí batoh a začne nás obcházet, jako nějaký dravec svou kořist. No se mnou to ani nehne a už vůbec ne, když vysloví mé jméno. Ušklébnu se. "Jo, o mě se mluví bohužel na obouch frontách. Dole se začali vysmívat a oddechli si, nahoře zase přemýšlejí, jak mne poslat k šípkům," trhnu rameny, jakoby mne to vůbec netankovalo. Tak to je a tak to asi zůstane do skonání věků. Když mi po zádech přejede ten nepěkný pocit, mírně se zamračím a na malou chviličku se kolem mne mihne i sytě černý dým. Ale byl to jen okamžik. "Neřekl bych že zrovna sranda. Ale dokud mne nebudete chtít zabít, nebo dokud mne nenaprášíte tam nahoru, tak jsme v suchu." Jen ještě zaregistruji nějaké to pohvizdávání a nakonec pozdrav od nějaké... dívky asi? Nevím, k jakému druhu bych jí přirovnal, neznám. Byl z ní cítit i démon, ale to nebylo zrovna úplně ono... |
| |
| Nějak moc příchozích Gerir, Sophie a okrajově ostatní Tvorovi, který konstatuje, že se nejspíš ti dva dole navzájem nepozřou, jen kývnu jako souhlas. Takže nejsou v mileneckém stavu? „To je dobře. Ani na jednom není dostatek masa.“ řeknu naprosto vážně tomu tvorovi. Okřídlený kluk vyletí nahoru ale sotva na mě koukne. Zato ta dívka je příjemnější. „Nejsi zraněná, nebo tak něco?“ zeptám se a prohlížím si ji. Nezdá se, že by krvácela. Viditelná zranění nejspíš neutrpěla. Příchod paroháče mi objasní původ pár tvorů. Takže ten okřídlenej magor je padlej anděl? Super. Naštěstí paroháč mluví dost nahlas abych „omylem“ vyslechla jak se kdo jmenuje. Mou pozornost ale vzápětí získá člověk který by se spíš než padlý, dal považovat za magora. Já jako modla tolika národů se budu klanět nějakýmu pošukovi a jeho kněžím? Já jsem aspoň skutečná! Ne jako polovina božstev, která dnes lidé uctívají. Další příchozí, tentokrát paroháč-holka, je o poznání sympatičtější. Přesto se nemám k tomu abych jí zamávala zpět a tak se jen otočím zpět ke své společnosti. „Jsem Freya,“ představím se tvorovi a andělici. |
| |
| „Opovažuješ se zpochybňovat mého boha.„ Utrousil jsem na bezvěrce a přitom jej probodl pohledem potom jsem vytáhl knížku vázanou v kůží a přečetl jsem:„A tak Fener, syn Arionův, zaplatil krví svých vyznavačů, aby se stal bohem a porazil Rudého draka, jenž mu nyní dává sílu bránit své věrné. Kniha Krve, kapitola 7. Rodrigo Flexus" „A tohle je snad výmysl?!„ |
| |
| Áres, Asura , Ostatni Usměji se a podívám se nejprve na Asuru. “No, jako dalo by se říct, že chůva. Hold zlobivé holčičky musejí mít chůvu.” Zaksichtím se. “A jsem rád, že jsem ti tak moc chyběl.” Pak nasměruji svůj pohled na Árese. “V klidu. Já tě obdivuji. To co jsi udělal těm fašounum, to bylo impozantní. Jako fakt!” Je vidět, že jen myšlenka na tuhle událost ve mě probouzí radost. ”To rozmlácení toho místa. Za to by se nestyděl ani démon první třídy. Tolik mrtvých a co líp. Těch sekretářek, uklizeček proste těch spousty tak zvaných nevinných lidi, co se snažilo jen během války získat peníze na plesnivej chleba. A ty jsi je proste zničil a pak dětičky umíraly hladem... No prostě ta řetězová reakce po tom činu byla fascinující.” Mrknu na Árese se zvednutými palci na rukou. Pak se ale narovnám a zaksichtím. Přišli další nový a já v klidu zamávám, ale když sem zaslechl ty bláboly od nějakého magora, začal jsem se smát. “Hele slyšíte to?! Smrtelník a jen z téhle země zná pravdu a dalšího boha.” Otočí se zpět k dvojici. ”Za starých času by jsme mi dva.“ Ukážu na Arese. “Byli samy bohové a ty” Podívám se na Asuru. ”Polobůh a on nám bude říkat o pravém bohu?” Zase se na něj podívám. ”Už se těším až ho v pekle budu porcovat a on bude křičet o pomoc toho svého boha.” |
| |
| Začátek? Freya, Sophie a zbytek "Ne to není. Jen takové jednohubky," pokrčím rameny. KDyž ona to myslela vážně, já taky a je pravda, že z těhlech by bylo prd... Sophie pak vyletí vzhůru se svou taškou a oznámí, že je v pořádku. Mile se na ní usměji a když se představí ta dívka, představím se také. "Já Gerir, ahoj. Vypadá to, že spolu nějakou dobu pobudeme." Přerovnám si šupinky a to vytvoří jakousi vlnu, která přejede od krku až k nohám. Má to svůj vzhledový efekt a taktéž účel. Mnohem pohodlnější... |
| |
| Áres, Balt - okrajově Thabo a Gerlam Až jsem se divila, jak v klidu tenhle rozhovor probíhal. Tedy alespoň mezi Baltem a Áresem. Já tak v klidu nebyla. Tak ona mě hlídá jo?! Nejsem malej fakat! Je mi přes dvatisíce let a má mě tu hlídat nějaký páprda! Tohle není fér. Ať se nezajímá, stejně jako do teď. tak dlouho to vydržela a teď má mateřskou starost nebo mě snad chce vychovávat?! Co si o sobě krucinál myslí!! Pak ale povytáhnu obočí. Balt taky obdivuje Árese. No jistě je to démon... Ještě aby za něj byl za tohle naštvaný... V tom ale zaslechnu nějakého nováčka. Tedy na první jsem mávla a také pozdravila. vypadala dost zajímavě a na druhého. I celkem ráda bych ho taky jen pozdravila ale když jsem ho slyšela, myslela jsem, že vyskočím z kůže. "Drzoun jeden! Někdo by mu měl jasně vysvětlit, že tohle by tu dělat neměl, nebo špatně skončí!" Zavrčím jeho směrem. |
| |
| Gerir, Freya a okrajově Thabo a Gerlam Mile se usměji na dívku. "Jsem v pořádku, díky.." Řeknu trochu zamyšleně a prohlížím si Árese a skupinku kolem něj. Povzdychnu si ale pak už se věnuji zase těm dvěma. "Já jsem Sophie..." Usměji se na ní a pak už jen pozoruji, jak příjde nová dívka. Usměji se a zmávám na ní. Chvíli za ní přišel kluk, který začal vykládat něco o svém bohu a podobně. Jako jediná jsem se na něj mile usmála, i když pravda. Myslela jsem si své ale to není důvod na něj být protivná přece. |
| |
 | Príchod Všetci Cestujem vzduchom. Vždy mi to prišlo jednoduchšie. Vo vzduchu neboli žiadne stromy ani rastliny a oblaky nehoreli. Nemusela som dávať neustále pozor, čo je v mojom okolí, ako keď som lietala blízko pri zemi. Keď v diaľke zbadám miesto, kam mierim, zmením sa do ľudskejšej podoby a zletím nižšie, takže ak by niekto zdvihol oči k nebu, videl by približujúci sa žiarivý bod. Takto stačí dávať pri dosadaní pozor, aby som krídla držala nad zemou... pekne zľahka. Asi tam bude tráva. Cítim vzrušenie a radosť. Tešila som sa, keď som sa o tom dozvedela. Tam kde som bola nebolo príliš veľa tvorov, a ešte menej sa k nám približovalo. Ale tu... ktovie čo sa tu zíde. Budú mocný. Možno dosť odolný. Neprejde ani pár minút, kým v tejto rýchlosti priletím až nad celý komplex. Ostrým zrakom vidím pod sebou osoby a začnem pomaly klesať z oblohy. Teraz už je jasne vidno, že tá žiara ide z mojich krídel. Sú stvorené z ohňa. Fajn, o-pa-tr-ne. Na začiatku pristávania prispôsobím svoju veľkosť približne veľkosti ľudí a väčšine iných dvojnohých tvorov, takže na výšku meriam okolo metra sedemdesiat-osemdesiat. Pár metrov nad zemou nadvihnem krídla a dopadnem na zem na bosé chodidlá voľným pádom, avšak nič mi to nespraví. Krídla držím napoly zložené, takže sú ďalej od zeme, no aj napriek tomu sa mi pri dopade trocha myknú a tráva podo mnou zaškvrčí a spáli sa do čierna. Musím stiahnuť oheňa teplotu iba do krídel. Hlavne žiadna z nôh. Inštruujem sama seba v duchu. Vzduch hlavne okolo krídel sa vlní od horúčavy, no napriek tomu moje dlhé striebristé vlasy, ktoré občas zavejú dozadu, zostávajú nedotknuté, tak isto ako kúsky látky na mne, zbližšia podobné akejsi koži s malými šupinkami. Pozriem sa na tvorov okolo mňa a každého si premeriam pohľadom. Fajn...pokoj. Čo teraz? Emh... Naozaj som nebola často v spoločnosti iných ako svojho druhu. Zdravím! Zahlaholím zvonivým hlasom nahlas a kývnem im jednou rukou, opatrne sa priblížiac asi na desať metrov. Zobrazit SPOILER  |
| |
| Sophie, Gerir, okrajově Gerlam Nevěřícně zamrkám a poslouchám týpka jak čte ze svý svatý knížečky. Všechny ty žvásty jsou opravdu hrozně super a jeho bůžka bych fakt potkat asi ve svý situaci nechtěla, ale přesto jsou to pro mě jen žvásty. Tedy jen zatřesu hlavou a nevěnuji mu dál moc pozornost. Jen ho tak poočku sleduji, kdyby ho napadla nějaká ptákovina. Pak se trochu stydlivě usměji na oba své společníky. Měla jsem vůbec někdy přátele? A můžu jim věřit? "Ty jsi anděl, že? A ty?" zeptám se a ani si moc neuvědomuji jak moc nezdvořilé je takkhle zpříma se ptát. |
| |
| Sophie Lehce pokývnu k Asuře, aby věděla že jsem jí viděla a že to oceňuji. Poté se chystám promluvit se Sophii, ale zastavím se když se objeví další dívka s ohnivými křídly, které vypadají naprosto úchvatně. Nakonec mě z miniaturního transu dostane něco co silně zní jako náboženské kázání. A světe div se, ono to je náboženské kázání. Snažím se vypadat nenápadně, aby mi náhodou nedal nějaký letáky a elegantně se přesunu k Sophii, přitom se snažím nemísit do vášnivého rozhovoru, který vedou kousek od nás. "Ahoj, jsem Thabo. A zdá se mi to nebo tady každý vypadá jako by měl dost síli zničit vesmír, už vím jak se musí cítit lidé" podotknu k Sophii s úsměvem |
| |
| Sophie, Freya, Thabo a ostatní Objevil se tu někdo další, nešel přehlédnout. Začal žvanit a kázat o bohu.. No to sotva... Zakroutil jsem nad tím hlavou a věnoval se těm dvěma. Dobře, teď už třema, jelikož se tu objevila ta jedna, kterou si taky nedokážu určit. Jak já jsem mladý a neznalí... Snad jsem se i chtěl pustit do řeči, když se objevila další. Evidentně se nás tu sleze vážně dost a tahle mi něco připomínala. Že by? Asi neeee. Možná? Pak se ale zase začnu věnovat té zrzce a když se zeptá, co jsem vlastně zač, usměji se. "Drak. Západní drak," vymáčknu ze sebe celkem stroze a tázavě se na ní podívám. "A ty?" |
| |
| Asura, Balt a zbytek Začne rozjíždět debatu na téma minulosti a já se jen ušklébnu. Moc se mi to nelíbí, hlavně, jak to rozvádí ale... No nedávám to najevo a je mi to celkem fuk... Je mi to fuk ne?! Zato jsem zaregistroval ty nové a hlavně toho, co začal rozhlašovat ty své povídačky o bohu. Ten mladík neskončí dobře, ale můj problém to opět není a tak když Asura promluví, jen trhnu rameny. "On mu to někdo jistě vysvětlí..." povím nezaujatě a mávnu nad tím rukou a zase se otočím na Balta, který zmiňuje opět, dávné doby. "Jo, tak by to asi bylo ale to už je nějakou dobu zpátky. Teď už je to jinak," kysele se zaksychtím a pak sleduji, jak se "přinese" ta dívka. Pěkná křídla... |
| |
| Áres, Asura Dívám se směrem k poblazněnému. “Ach jo... Prej moderní doba. Jediné, co se změnilo je technologie.” Zasměju se a pak se vrátím pohledem na Árese. ”Proč jsi nepřišel k nám? Ukončil bys nahánění tím odpadem démonů a mohl by jsi byt v pohodě a mít domov?” |
| |
| Áres, Balt, částečně Sinderiee Poslouchala jsem ty dva a nemohla jsem přestat obdivovat Árese, že mu už jednu nenatáhl. Možná na něj působí jeho kouzlo mnohem víc. Přece jen jsem na půl démon strachu, tak to na mě má menší účinek. Áres ale nic. Místo toho se zahleděl na nové příchozí a já také neodolala. Byla krásná a na první pohled nejistá. Pousmála jsem se jako už tradičně a mávla na ní, jako ostatně na většinu nové příchozích. Můj pohled z ní ale rázem přerušil Balt. Podívala jsem se na něj překvapeně. No, prosím! Padlého anděla by si do pekla vzali hned ale polovičního démona. Na toho s*rou! Zamračila jsem se a zabořila pohled do země. |
| |
| Gerir, Thabo, Freya Přikývla jsem. "Trochu nemotorný anděl..." Usmála jsem se na Freyu a pozorovala onoho mnicha a skupinku temných sil. Pořád mi vrtalo hlavou, proč ten okřídlenec potřeboval vědět kam letím. Že by byl na seznamu hledaných? Musím se pak podívat po nějakém Áresovi... Pomalu k nám přišla i další dívka. Byla to ta u které jsem nebyla absolutně schopná určit její původ. Ne, že u jiných by mi to šlo líp jo... Dívka se představila a její poznámka mě pobavila. Zasmála jsem se. "Já jsem Sophie... Naprosto souhlasím... Přemýšlím jen, který první nás bude chtít sníst..." Při té poznámce se podívám na Gerira, protože si uvědomím, že je jediný kdo by nás doopravdy dokázal nacpat do tlamy. |
| |
| Hlavne Asura a skupinka okol nej - Áres, Balt Väčšina sa tvárila celkom...normálne. A nikto neuteká. Pripíšem si dobrý bod a na tvári sa mi zjaví nepatrný úsmev. Prezriem si každého z nich. Sú nenormálne zaujímavý. Rohy, krídla, vyzerajú tak rôznorodo. Z každého zachytím energiu, ale neviem ich rozoznať. A preto som tu. Nato zachytím, ako mi jedno dievča kývne. Na tvári sa mi objaví naozajstný úsmev a nevedomky potrasiem krídlami, z ktorých odpadne pár iskričiek na zem. Aj keď iskry väčšinou ihneď zhasnú, tieto tam pár sekúnd vydržia a okolo každej sa stvorí malé čierne miestečko. Môžem sa k nim aj priblížiť? To znamenalo to gesto? Čo ak nie? No, tak to aspoň skúsim. Jeden krok, za ním druhý. Od takých siedmych metrov je možné zacítiť závan horúceho vzduchu a každým ďalším krokom sa to zhoršuje. Keď sa zastavím 5 metrov od nich, je z toho riadna horúčava. Neodvážim sa ísť bližšie. Neviem nakoľko sú odolný voči ohňu. Nakloním hlavu na stranu keď sa pozriem na to dievča, ktoré mi mávlo. Som Sinderiee, ale stačí iba Sinder, alebo Sindy. Predstavím sa. Tak sa to predsa robí, nie? Najskôr meno. Najskôr pootvorím pery, ako som chcela ďalej rozprávať, ale zarazím sa. Mala by som najskôr asi počkať, či sa predstavia oni. |
| |
 | Na školu Kdo mě potká Už je tomu tolik let. |
| |
| Sinderie, Sophie Pousměji se nad Sophiinou poznámkou "Doufám že na jedení nepřijde , tyhle rohy jdou velmi těžko strávit a nechtěla, bych se zaseknout v žaludku, plus nejsem velká fanynka smrti." Slyším jak se představí dívka, která svými ohnivými křídly zaujala pozornost "Ahoj Sindy já jsem Thabo. A vidím, že létání je čím dál tím populárnější" ukážu rukama na všechny létavce co tady jsou."Ale co věřím, že ke konci budeme všichni nejlepší kámoši" podotknu s širokým úsměvem na tváři. |
| |
| Gerir, Sophie, Thabo, Sinderie Epický příchod, vlastně přílet, ohnivé holky si nedal přehnédnout. A mé nitro okamžitě vycítilo, co je zač. Chvíli jsem ji sledovala, jestli cítí i ona mě, a jestli mě bude hledat pohledem. Když se nic nedělo, vrátila jsem svůj pohled opět ke společnosti, ke které jsem se tak dobromyslně přidala. „Tak západí drak...“ pokývu hlavou jako bych tomu opravdu rozuměla. Na otázku mého původu odpovídat nemusím, protože se k nám přidá paroháč-holka, která se vzápětí představí jako Thabo. Využiji jejího dotazu, abych se vyhla odpovědi na otázku původu. „Když se to vezme kolem a kolem, tak každý tu má sílu, kterou by ke zničení vesmíru mohl významně přispět.“ Duchaplné! Co následuje dál se mi moc nelíbí. Jako by Thabo vycítila jak moc nechci, aby ohivka zaměřila svou pozornost na naši skupinku, hned ji pozdraví. Mám sto chutí po ní skočit a umlčer ji jednou pro vždy, ale je mi nad slunce jasné, že co jsem řekla dřív o ničení vesmíru je pravda a spíš než nepřátele bych si měla najít spojence. Zavrhnu plán „Exterminate Thabo“ a doufám, že ohnivka nepřijde blíž. Pokud je je tu 90% šance, že pozná co jsem a skočí mi po krku. |
| |
 | První školní den Stále si pročítám papíry nových studentů. Jsem znuděná, až na pár výjimek. ”Hmmm… tahle holčina je zajímavá.“ Řeknu si pro sebe a hodím papíry na stůl. Ještě ztracená ve svých myšlenkách jsem se vydala k oknu. Chvíly se jen dívám na oblohu, než si všimnu prvních nových studentů. Pečlivě si prohlížím každého z nich. Dokud nepřijde poslední nový student… Pak se teprve začnu oblékat do černých kalhot a bílé halenky. A vydám se ven před školu. Mé kroky jsou klidné a uvolněné ale ruce vypadají nato, že by měli brzy někomu zlomit vaz. Dojdu před hlavní dveře, zhluboka se nadechnu a prudce je otevřu. Pak udělám jen pár kroku ven a čekám na další členy učitelského sboru. Stále si ale pozorně prohlížím žáky. |
| |
| Učitelka profesorka Tiasonová"Vzdávám to. Odjíždím do Karibiku, najdu si tam ženu a založím novou generaci pirátů." Bručel Krixi po několika minutách hledání nějakého zřízence. Mne už to také pomalu přestávalo bavit, ovšem neztrácel jsem pozitivní myšlení. |
| |
| Gabriel Eastback Zachvíly se přiblíží jeden ze studentů. Když promluví, nakloním hlavu a pak se pousměju nad kotětem. “Záleží, kde bloudíš, Gabriely… Zda jen na pozemku školy, to ti pomoct můžu.” Pohlédnu si Gabriela úplně celého. ”Ovšem je i víc věcí se kterýma mohu pomoc.” Pousměju se |
| |
| Učitelka Profesorka TiasonováPozvedl jsem obočí, ale to je vše, co na sobě dávám znát. |
| |
| Gabriel Eastback Nakloním hlavu. “No, neboj. Na podobných jako jsi ty jsme kdysi hodovali... Neboj, zařídím aby si tě co nejdříve všimli.” Pak se podívám na Gabriela. ”Za mnou je chodba. Na konci chodby je schodiště a u toho je plánek školy a pozemku. Tam by ses měl zorientovat.” |
| |
| Učitelka profesorka Tiasonová"Ty ježibabo s barevným příčeskem!" |
| |
| Gabriel Eastback Nad poznámkou tvora jsem se jen pousmála. Pak jsem podala ruku. ”Samozřejmě... Ale přesnější informace Vám dá ředitel. Hlavně si nezapomeň najít pokoj a nějakou klec pro něj.. Školník nemá rád, když zvířata jen tak běhaj po škole..” |
| |
| Učitelka profesorka Tiasonová"Klec? Klec? KLEC! Děláte si *****?" Zavřeštěl králík a divoce sebou začal házet. Ne, do klece ho nedostanu i kdyby byla z jakékoli slitiny, dostane se ven. Školník si prostě bude muset zvyknout. Myslím že i někteří zdejší studenti by se dali přiřadit spíše ke zvířatům. Puberťáci prý takoví jsou. "Ještě jednou děkuji za váš čas." Řekl jsem diplomaticky, obešel ji a vydal se k nástěnce. Vskutku je na ní hodně informací, ovšem žádná z těch, kterou bych chtěl vážně vědět. Zamračil jsem se. Asi budu muset otravovat dalšího kantora se svými všetečnými dotazy. |
| |
| Gabriel Eastback Usměji se a otočím za Gabrielem. Chvíli se dívám, jak si prohlíží plánek a pak se vydám za ním. ”Nenašel jsi odpověď?” Řeknu klidným hlasem. Podívám se na tvora a nastavím dlaň. ”Můžu poprosit... Neboj se nic mu neudělám… Tedy pokud si nezačne.” |
| |
| Učitelka profesorka Tiasonová"Odpovědi jsou jako ryby. Objeví se jen když chtějí." Pokrčil jsem rameny, dál soustředěně hledící na nástěnku. Pak jsem se na ni otočil a usmál se. "Klidně. Ale líp reaguje, když mu dáte něco k jídlu." "Si piš. Ale hezká holka mi taky zvedne náladu." Králík se změnil na malou sovičku a přeletěl profesorce na rameno. Něžně ji klovl do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Gabriela Tiasonová * pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Eastback pro Učitelka profesorka TiasonováZasmál jsem se. "Ano a často na to doplácím. Je to bohužel jedno z mých prokletí." Nechal jsem klesnout svá křídla, trochu znavená dlouhým letem. "Já vím, je to debilní jméno, ale nemůžu za něj." Ale může, sám si ho vybral. Jen to nikdy nepřizná. "To je hříšná otázka mnoha žen, ovšem radši si to nechám pro sebe." Není za tu přeměnu moc rád, vypadá víc roztomile než v téhle. Klidně bych ho poňuňal, když si vzpomenu jak vypadá. "Pokoje." Zabručel jsem nespokojeně. Nikdo mi nebude dělat psychoterapeuta. |
| |
 | Vzhůru do školyTak nějak všichni Ptáci řvou, šeříky smrdí, slunko pálí... Vše vypadá na nádherný den. A já se trmácím ke škole, kde jsem byl přijat na post učitele. Jsem upřímně zvědavý, jaké budou mé "děti". DOufám, že to nebude banda vygumovaných tvorů, co myslí jen na to jedno a zábavu, nebo nějaká banda sečtělých a zakomplexovaných správňáčků. Pronáším sám k sobě v duchu, mezi tím, co jdu městem zahalen ve svém černém pláštíku s hlubokou kapucí. Kráčím klidným, ale přitom celkem plavým a elegantním krokem, který mám díky své mu půodu tak nějak vrozený i když mě nyní se zbykem mého druhu mnoho nespojuje. Nicméně, občas se opřu o svou dlouhou hůl z ebenového dřeva s rudo-nachovým křišťálem na špici. Pak ale vzhédnu a uzřím, že to je do školy ještě pěkný kousek... Jak nemilé. Tím byla hranice mé trpělivosti překročena. Sundám si látku pláště z ramen, aby mi nezavazel a sundám i kapuci. Chytím svou hůl do obou rukou a udeřím s ní do země za soustředěného pohledu na školu. Ozve se menší zahřmění a mé tělo zahalý záblesk. Objevím se přímo před vstupními vraty. Až teď mám příležitost si pořádně prohlédnou tvorečky, kteří se zde schromažďují. Řekněme, že je to na mě moc lidí a trochu moc od sebe rozdílných. Bedlivě si každého z nich prohlížím s akademickým zájmem, ale nic neříkám a nechávám je v jejich debatách. Všiml jsem si ale, že mnoho z nich má křídla. To jsou opravdu tak populární? Možná jsem staromódní a nejdu s dobou, ale není nad levitaci a teleportaci. Tento fakt oblíbenosti křídel jde ale v ruku v ruce s dalším faktem... je tady hodně andělů. Kde je hodně andělů je hodně problémů. Další dva mají růžky... Je mi divné, že se na sebe ještě nevrhli. Nasadím trochu nevrlý výraz a opřu se o stěnu u dvěří, čekajíc na někoho... pověřeného. Vzhled |
| |
| soukromá zpráva od Gabriela Tiasonová * pro ”No, pokoje jsou touhle dolní chodbou.” Ukážu rukou na chodbu. ”Na konci jsou pokoje. Dá se tam dostat i ze zahrady. Tam jsou dveře, nad kterými je nápis pokoje.” Usměju se. "A ano. Až tam budeš, udělej mi laskavost a pokud tam je ještě někdo, ať se do půl hodiny dostaví zpět před hlavní vchod, ano? Přijde tam ředitel a další učitelé.” Mile se usmeji. |
| |
 | Sedím ve své ředitelně, která se nachází v nejvyším bodě. Mám rád tuhle vež. Mám díky ní dokonalý přehled o dění na pozemku školy. Ještě pár důležitých spisu podepíšu a už se mi ozýva Fenix u okna. Podívam se na hodiny. “Ano přitely, už je pomalu čas přivítat studenty. Ale pro jistotu prolet školu a všem potřebným učitelum připomeň. Že už je čas se sejít před školou, ano.” Fenix jen parkát zamáva křídly a vylítne oknem ven. Odstoupím od svého stolu a urovnám si košily, po té zapnu poslední knoflík u krku a vydám se před školu. Cestou jsem potkal profesorku Tiasonovou. “Ach Gabrielo, koukám, že ses už nemohla dočkat.” Usměji se. “Tak tedy jdem ven.” I s profesorkou jsme vyšli z budovy a podíval jsem se na studenty a pak na hodiny. Počkám ještě chvilku, než se dostavý zbylí učitele a pak začnu mluvit. Nadechnu se ale vidím, že stale někdo nepostřech naší přitomnost. Podívam se na profesorku Tiasonovou. V tom se zableskne a zahřmi tak, jako by to praštilo přimo do dveří. Usměju se a znova se podívam na studenty. “Přeji krasný den, studenti. Já jsem Johanes Grant, váš ředitel a jeden ze zakladatelů téhle školy. Tak doufám, že už jste se ubytovali a pokud ještě ne, udělejte to co nejdříve. Plánek školy je u velkého schodiště na zdi. Schodiště se nachází hned za mnou na konci chodby. A určitě bych chtěl, aby jste věděli hned teď, že je mi jasný, že většina z vás má víc než jednu podobu ale pokud se ta podoba nevejde do školy nebudete ji používat. Za zničenej majetek školy bude trest, který vám dá první učitel, co to zjistí.” Podívam se na učitele kolem sebe a pak zas na žaky. ”Rozvrhy a přesnější informace Vám budou podány až na vaší první hodině.” Podívám se na své hodinky. "Máme čtvrt na devět… Tak v deset hodin budete v učebně v prvním patře, hned naproti schodů m, kde se nejspíš jěště setkáme a představí se Vám tam i profesoři." Kouknu na všechny, zda pochopili, že tam mají dorazit. |
| |
| A co já? Především Johanes Grant Lidský fanatik, Polodémonka, Démon, Padlý anděl, Anděl, že by Démonka? A tady máme... drak? Ale, ale, ale... Vypadá to tady, jako výstava. Škoda že je musím učit. Pak tady jsou další stvoření. Nějaký ohnivý anděl? Možná... nevím jistě... A pak zase nějaká dívka... Magie mi sice pomáhá určit, co jsou zač, ale není všemocná... navíc, taková směska mě trochu mate. Nejsem specializovaný na to, zjišťovat jejich původ... I když bych to nepřiznal, štve mě to. |
| |
| Profesorka a sešlost "Nejsem jako většina druhů." Odmítl jsem tuto teorii nakažení. Kdybych byl, jsem dávno... vyhynulý. I když kdo ví, možná jsem poslední svého druhu. Nebo jen experiment? Ne, v té době ještě experimenty nebyly. "Díky." Řekl jsem krátce a kývl na Krixiho. Vyskočil mi na rameno a ve skoku se změnil na bílého vrabčáka. Tohle je neskutečně hezká přeměna, to musím uznat. Vydal jsem se k pokojům. Našel jsem ten svůj, jen si do něj hodil věci a pak se podle rady profesorky vydal před školu. Hlavní vchod, hlavní vchod... Došel jsem tam pozdě. Už tam stálo několik nebezpečně vypadajících studentů a učitelů. Nenápadně postávám opodál, poslouchajíc co se říká. Krixi na sebe pro změnu vzal podobu sokola a začal poletovat nad hlavami všech. |
| |
| Hlavne Thabo, Freya, diabolský hlúčik a profesorský hlúčik Prvej odpovede sa dočkám od niekoho za mnou. Skvelé, niekto zareagoval. Odľahne mi, že zatiaľ to ide ako po masle. Otočím hlavu a pozriem sa cez plece. Bolo to to dievča s rohami. Zaregistrujem, že ďalšie, červenovlasé sa zatvári trochu... neviem. Nahnevane? Najskôr však chcem odpovedať. Nechcem budiť dojem že Thabo ignorujem, bola som rada, že so nou normálna hovoria. Naširoko sa usmejem a mrknem na ňu zlatistými očami. Teší ma Thabo. Odpoviem ako z učebnice. V dúhovkách sa mi roztancujú plamienky, keď spomenie lietanie. Ja sa nečudujem. Lietanie je jedna z najlepších vecí, aké poznám. Keby sa to dá, požičala by som ti krídla aby si to zažila na vlastne koži. Odmalička som zbožňovala ten pocit ľahkosti keď som bola vo vzduchu. Až teraz sa odvážim ešte raz mrknúť na červenovlasé dievča. Čím som ju mohla nahnevať? Alebo...sa mi to len zdalo? Moment. Na chvíľku vyzerám ako paralyzovaná, keď sa snažím rozlíšiť, čo z nej cítim. Cítim z ej trochu..seba, ale pritom...nie. Čo presne je? Mala som pocit že je môj druh, ale pritom je úplne iná. Nesmelo dvihnem ruku a kývnem jej, plánujúc ísť za ňou, keď sa dorozprávam so skupinkou predo mnou. Otočím hlavu späť k dievčaťu a dvom chlapcom, čakajú či sa predstavia. Chcela som ich poznať po mene. Príchod profesorov ma rozruší. Ruky si založím za chrbát a zhupnem sa na pätách, žiara a teplo na chvíľu o dosť zintenzívnie z mojej nervozity. Síce...som sem prišla, ale ešte ma môžu poslať preč. Nemusia ma sem prijať. Ešte viac ma zneistí, keď ten, čo sa predstaví ako riaditeľ, povie že sa nesmie ničiť školský majetok. Pozriem sa na čierne, mŕtve, spálené fľaky na zemi a na chvíľu sa mi zasekne dych v hrdle. Ja..musím sa ísť s niečím porozprávať...s profesormi, prepáčte. Ospravedlním sa skupinke za sebou a vydám sa k profesorom. Možno....bude lepšie keď sa premením do najmenej horľavej podoby. Občas ju síce nezvládnem ale bude to presvedčivejšie. Na polceste sa na chvíľku zastavím a prižmúrim oči, sťahujúc oheň z krídel. Tie úplne zmiznú, a namiesto toho to vyzerá, akoby mi oheň prešiel po ramenách do vlasov a očí, ktoré sa rozhoria jasnou žiarou. Zhlboka sa nadýchnem, aby som túto podobu upevnila a potom pokračujem v ceste. Opäť sa zastavím tak na 5 metrov od profesorov. Bola to maximálna vzdialenosť pri ktorej som mala odskúšané, že sa to teplo dá vydržať nejakú dobu. Ale sú to profesory. Určite majú veľkú moc, budú vedieť ako na to. Prešlapnem z jednej bosej nohy na druhú, nevediac ako začať, ale pozornosť namierim hlavne na riaditeľa. Predstav sa. Emh... Dobrý deň. Som Sinderiee a chcela by som sa spýtať či sa môžem dohodnúť na samostatnom ubytovaní. Viete, keď spím automaticky sa premením do svojej pravej podoby a nechcem nikomu ublížiť. Nemohla by som spávať vonku? Najlepší by bol kamenný podklad, alebo iba hlina. Zhora som videla aj nejakú vodu, nejaká jaskyňa pri jazere alebo kameň rovno vo vode by bol tiež super. Už od polky príhovoru sa začnem hrať v strese s prstami, medzi ktorými prebleskujú plamienky a žiara občas zintenzívnie, vydávajúc vlny tepla do okolia. Zniem tak náročne. Samé problémy. Ale keď ja neviem ako inak by sa to dalo... |
| |
| Balt, Asura, Sinderiee a ostatní Zařechtám se, do pekla? "Myslíš?" znovu se začnu smát. "Roztrhali by mne na cucky a je jedno, jestli jsem padlý a vycucávám lidi, nebo ne," zakroutím hlavou a na chvíli mne uchvátí pohled na tu dívku s ohnivými křídly. Fénix, fakt že jo? Začne se s někým vybavovat a hlavně, objeví se tu až moc.. "lidí." Až moc rušno... "Inu vážení... Je tu na mne moc živo, takže já se půjdu někam spakovat a hlídat si, zda se sem nesere někdo další ze shora..." S tím se objeví má tmavá, možná na pohled poničená křídla a já se zvednu a mířím si to přímo na střechu jednoho z domů poblíž, kde to zakempím a sleduji okolí. |
| |
| Sophie, Freya, Tabo, Sinderie A ZBYTEK Ta dívka, co byla tak zvědavá se elegantně vyhla odpovědi na dotaz o jejím původu, když se tu objevila nějaká další s rohy. A pak další, a další.... Co jsem vlastně čekal? Má to být škola. Ale vůbec se mi nelíbí, jak se to tu kupí. Byl jsem zvyklí odpočívat, ležet, sám a dávat pozor, kdyby se ke mne měl někdo přiblížit. A takhle... Jen pohled na tu s ohnivými křídly mne chvíli uchvátí, spíše zájem. Tvář mám sice s "lidskými" rysy, ale s neutrálním výrazem. Nicméně se pomalu začnu stahovat z té skupinky, nelíbí se mi tu. Páteř se mi protahuje, jak se chce tělo automaticky přeměnit v obraném gestu a i do tváře se objevili nějaké dračí rysy, které jsem teď nebyl schopen potlačit. "Omluvte mne. Musím...." Pak se beze slova otočím, proměním se a hned se zvednu do vzduchu. Vezmu to dokolečka, najdu si nějaký parčík a nebo prostě jezírko, zakotlím na břeh, ponořím se dolů a nechám koukat jen oči a hlavu. |
| |
| Sexy Říďa Sindy, Áres, Balt, Gerir, ostatní Plamenná dívka se rozhodla přijít blíže k nám. Usmála jsem se na ní. Ty dva si stejně řešili pozvánku do pekla a to mě akorát rozčilovalo. "Ahoj. Já jsem Asura..." Mrknu na ní usměvavě a zkoumavě si jí prohlédnu. Ráda bych se jí zeptala co je zač. Tedy, spíše si ověřila svou vlastní teorii. Nikdy jsem Fénixe neviděla ale dost jsem o nich četla... To už se Áres ale omluví a odletí pryč a u dveří se objeví celkem mladý pohledný... ředitel? Překvapeně a zkoumavě si ho prohlížím i během jeho proslovu o ubytování. Otočím se zpět k Sindy ale ta se omluví, že si musí promluvit s profesory. Povzdechnu si a mávnu jí. "Jasný, tak zatím..." Otočím se zase ale to si uvědomím, že už tam stojí jen Balt. Kouknu na něj nejistým pohledem. Proč se ho nemůžu zbavit? Nikdo jinej mě tak nerozhodí. Dost mi to leze krkem! Podívám se na Balta co nejsvéráznějším pohledem. "Tak já už ubytovaná jsem ale asi půjdu zkusit vodu dole, takže zatím čau..." Řeknu jistě ale i přes to se stále ta trocha nejistoty neschovala. Otočila jsem a vydala se ven z města. Neměla jsem v plánu se rozplácnout o dno vody pod městem. Obcházela jsem soutěsku a snažila se najít místo, kde by to šlo nejlépe. Po pár minutách to vzdám a rozeběhnu se ke kraji útesu a skočím šipku přímo doprostřed jezera. Když vyplavu, hodím si vlasy dozadu a jen tak se plácnu do vody a ležím na hladině... Tomuhle se říká relax... |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Asura Říkal jsem si, že tady pod městečkem budu mít přeci jen trochu klidu, že všichni zůstanou nahoře a nikdo nebude chtít otravovat západního, ledového a vodního draka. A přeci jen, někdo takový se našel. Věděl jsem o ní už když svištěla vzduchem a tak jsem svůj pohled natočil jejím směrem. Plácla sebou do vody a pak se jen vznášela na hladině. Asi o mne nevěděla... Ale spíš jsem si říkal, jak to, že je ještě živá z takové výšky. "Pěkný skok. Ale tohle je mé jezero." Poslal sjem k ní myšlenku a ztratil sjem se hluboko pod hladinu, aby mne neviděla. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Po chvíli jsem se uculila a s potutelným úsměvem jsem si zas lehla na vodu. " Pochybuji... Netuším, jak se jmenuje ale rozhodně nebude nějakého přerostlého varana..." Pronesu jistě a ruce si dám za hlavu a pozoruji čisté nebe se sluncem. |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Sleduji tě z hlubin a zatím se ani nehnu. Jen očima si tě hlídám. "Nebojíš se a jsi drzá. Ale nic se nemá přehánět." Do myšlenek se dere už nepříjemný a trochu naštvaný podtón. "Tentokrát ti toho varana odpustím, tak se koukej klidit, nebo si z tebe udělám jednohubku." |
| |
| Nový spolužáci a učitelé Thabo, Gerir a ostatní "Jo, rohy se asi budou trávit dost špatně..." Zasměji se Thabině poznámce a poslouchám, jak se tvorové kolem nás představují. Najednou se zahřmělo. Překvapeně jsem povyskočila a zadívala se na ředitele. Ten začal mluvit a já pozorně poslouchala. Rychle jsem se rozhlédla po své tašce. Opět ležela na zemi. Vzala jsem si jí k sobě. "Omluvte mě ale já jdu najít ty pokoje..." Usměji se na všechny, co tam zbyli a vydám se do budovy hledat pokoje. Netrvalo to dlouho a opravdu jsem je našla. V jednom už někdo bydlel a tak jsem vlezla do toho dalšího. Byl pro tři lidi a tak jsem si zabrala postel co nejblíže okna a hned si z tašky začala vybalovat věci do poličky a skříňky... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Óóó... Uvádíš mě do rozpaků... Takových lichotek najednou!" Zaculím se a v klidu si plavu naprosto nerozhozená tvou přítomností... "Jednohubku? Na to nemáš žaludek!" Pronesu vážně. "Viděl jsi někdy ten seriál Happy Three Friends, ten díl s tím mravenečníkem, co sežere mravence... Dopadl by jsi dost podobně!" Pronesu až ledově klidným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Asura "Na mém věku není nic moc zajímavého," oplatím stále s trochu naštvaným tónem. Ale všechny moje smysli mi říkají, aby se stáhnul a dal pokoj. Něco mi na ní nesedělo, jen její pach mne píchal v nose. NEznám ji, měl bych si začít vytvářet spojence, nepřátel mám dost bohužel... Vyplavu nahoru, pod tebou udělám ještě asi dvě nebo tři kolečka abych rozhoupal hladinu a ideálně, aby tě ošplouchla voda a pak se vynořím a zadívám se na tebe. "Happy Three Friends tedy neznám, ale můj žaludek je dost odolný a já bych si s tebou poradil. Ale možná by to byla škoda." Kdyby byla člověk, je mrtvá, než dopadne do vody. Ale tady bych měl smýšlet trochu jinak. Oni mě nechtějí zabít jako drtivý většina planety a proč toho nevyužít? |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vedle mě se vynoří tvá hlava a já si otřu rukou vodu z obličeje a zadívám se na tebe. "Jistě... Jaké to asi musí být mít rozříznutý zevnitř hltan a žaludek. Musí být příjemné, když ti vlastní žaludeční kyselina rozežírá orgány..." Pronesu relativně klidně ale už neležím na vodě ale snažím se udržet nad hladinou. Pak se ale zarazím a zkoumavě si tě prohlédnu. "Byla škoda?" Zeptám se udiveně a je vidět, že jsem něco takového nečekala... |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Asura Začneš mi líčit, jak by asi bylo příjemné nechat se rozpárat zevnitř a já se mírně oklepu. "Dost nepříjemné. Proto sé oběti radši nejdříve odzbrojím, popřípadě znehybním v kostičce ledu, mají pak šmak. A rozhodně je nepolykám celé," mrknu na tebe a křídla rozplácnu na hladinu. Pak se trochu zarazíš, když jsem se zmínil, že by tě byla škoda. "Jistě. Věřím a matka mne učila, že každé stvoření co žije tady na světě má nějaký svůj význam. A ty jsi i pohledná, na rozdíl od některých." |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "To je dobrý nápad... Většina tvorů má tedy radši vařené nebo pečené maso. Jsi asi první u kterého slyším, že má rád lidské nanuky..." Jak mávneš křídly, voda zas vytvoří vlnu, na kterou jsem ale tentokrát připravená a nic mi neudělá... Jak ale mluvíš dál, mám co dělat abych se nezačala smát. Nakonec to ale nevydržím a stejně se zasměji. "Promiň... Nemůžeš se přeměnit do lidské podoby? Mám trochu problém s tebou takhle mluvit..." Zeptám se. Taková ironie... Kdyby věděl kdo jsem a kolik můj otec zabil draků... Asi bych se už drápala z jeho žaludku... |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Když zmíníš ale lidské, odfrknu si a ani si neuvědomím, že tě ta voda asi zkropí. "Lidské?! Ty hnuské kryply bych do huby nevzal, ani kdybych měl 100 let hladovět," nespokojeně zabručím, ale není to vrčení. Spíš prostě takový uražený tón. Pak mne požádáš, abych se proměnil do lidské podoby a já ti vyhovím. Protáhnu si křídla a v mžiku z dračí hlavy, která koukala na hladinu, je ta menší, "lidská" verze s dlouhými vlasy a šupinkami, které se celé přerovnají až po špičky prstů na nohou. "Vadí ti telepatie?" napadne mne jako první a teď už se zeptám nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Otřu si znovu obličej od vody, kterou jsi na mě foukl. "Nevadí mi telepatie. Vadí mi draci..." Řeknu upřímně. "Neber si to zle ale je to pro mě stejné jako pro tebe lidi, takže se dost divím, že se s tebou vůbec bavím..." A nespřádám nahoře plán, jak tě nenápadně zabít... "Řekněme, že mám špatné zkušenosti s tvým druhem..." Dodám na vysvětlenou... |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro "A teď si to neber ty zle, ale ty nevíš, jak to je mezi mnou a lidmi..." jsem krapet napružený, ale snažím se to nedávat najevo, i když pár dračích rysů mi přes tvář přejede. "Ale... když už se spolu tedy bavíme, radši bych tohle téma draci a lidi prozatím... vynechal." Nakloním hlavu ke straně a čekám, co ty na to. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "To je v pohodě... Stejně jsem člověk jen na půl.." Pronesu jistě a koutkem oka sleduji, jak budeš reagovat. "Myslím, že to je opravdu dobrý nápad..." Musím se už tohohle "rasismu" zbavit... Ale asi bych mu neměla říkat o otci a ani o tom drakovi... "Ty jsi asi na vodu zvyklý, ale já už tu dlouho nevydržím plavat, takže já plavu ke kraji..." Dodám a vydám se opravdu směrem ke břehu. |
| |
| Najednou se objevila další bytost. ”Ty jo... Koukej! Dost žhavá kočička. Vrrr... Mňau...” Pousměji se. “Čauky, já jsem Balt.” Představím se a dívám na holčinu ale v mém dobrém výhledu mě přeruší učitel či ředitel nebo zakladatel. No, bylo toho moc... Otočím se a vyslechnu co říká a pak se začnou studenti vytrácet a jako první ta kočka. Chvíly přemýšlím, kam jít a tak se vydám na průzkum zahrady... |
| |
| Zahrada - vyhlídka možná Balt ;) Jen co jsem si vše vybalila jsem se rozhodla, jít se porozhlédnout po školních pozemcích. Mohlo by se mi to hodit... Vyšla jsem z pokojů a zamířila do zahrad. Ty mě zajímali nejvíc... Procházela jsem se, až jsem se zastavila na odlehlé vyhlídce na město. Bylo na kraji zahrady za stromy a křovím, takže tam moc nebylo vidět. S nehasnoucím úsměvem jsem se posadila na lavičku a pozorovala ruch města. Vypadalo to tak klidně a mírumilovně... |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Spokojeně přikývnu, když potvrdíš to, že debatu alá draci a lidé radši vynecháme a sleduji tě, když se vydáš ke břehu. "To máš pravdu, já jsem tu doma. Tak plav plav, já tě doženu," povím, zapluju pod vodu a několika tempy tě předeženu, než se zase vynořím kus od tebe. I takhle, bez ocasu a křídel umím s plovacími blánami velice dobře plavat |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro A hned se za nima vidám ."Čauky andílku" pozdravím s usměvem |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Jenže já ti o ní nepovím, dokud mi něco o sobě neřekneš ty... Pak ti klidně převyprávím životopis..." Usměji se vyzívavě a když doplaveme na břeh, sednu si do vody tak, abych jí měla tak pod prsa a koukám na tebe a čekám, zda začneš mluvit... |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro Když v tom se ozval chlapecký hlas. Překvapeně jsem se otočila a viděla jednoho z ďábelské skupinky... "Ahoj ďáblíku..." Usměji se mile a v podstatě instinktivně se kolem mě objeví aura radosti a štěstí, která tě taky částečně zasáhla... |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Ale jako správná ženská my nehodláš povědět nic o sobě, dokud se nedozvíš ty o mě. Zní to i fér... Posadíš se a čekáš, zatímco já si tě prohlížím. "A co by jsi chtěla vědět? Mě se nechce ti zatím prozrazovat celý svůj život, když tě neznám..." |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Pak můžeš začít tím, co jsi zač. Klasický drak totiž nejseš..." Řeknu rázně a čekám na odpověď. Je vidět, že se s tím moc nepárám... |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "A vy snad nejste?" Zeptám se s trochu vyzývavým úsměvem a aura povolí... "Klidně si sedni..." Dodám pak a posunu se trochu na lavičce, aby jsi měl místo a stáhnu křídla, abych tě s nimi nepraštila. |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro "Já Gerir. A nehledej v tom jméně skrytý význam," usměji se na tebe a ty chceš hned zjišťovat, co jsem vlastně zač. Tak klasický že nee? "Jsem Západní drak. Moje síla spočívá v ledu a vodě." A jsou i někteří, co se po pár tisích let meditace dokázali domluvit s divokou magií uvnitř nás... A to pak je mazec. "Ty?" nakloním hlavu ke straně |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Představil jsi se docela v zkratce. "To jsi mi toho moc neřekl..." Usměji se a opřu se o ruce za sebou. "To ti toho taky moc neřeknu..." vypláznu na tebe provokativně jazyk. "Já jsem dcera démonky strachu a ..." Zamyslím se. Mám mu to říct? Nemám? Možná... "... a lovce." To by mohl být takový průměr... Nelžu a ani neříkám celou pravdu. Otec vlastně nebyl tak úplně normální člověk. To bych byla asi o dost slabší... "Já umím především vytvářet iluze a vyvolávat pocit strachu a zároveň jsem proti němu v podstatě imuní. Nahnat strach mi dokáží akorát čistokrevní démoni strachu." Usměji se na tebe a řeknu po pravdě. |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Ale že se u absolutní nuly v podstatě zastaví atomy a čas... Tak t ovědět nemusí. Beztak to nedělám skoro, je to nebezpečné. "Jsem skvělí plavec," zasměji se. "A v podstatě malé dráče. Je mi jen něco málo přes sto let." ALe démon strachu? "To se docela hodí. Proto jsi se nebála ani trochu a dokážeš být tak správně drzá," zasměji se. |
| |
| Quelder, Sindy Po proslovu se většina studentů odebrala někam pryč, nebo se ještě baví a ke mě přišel jeden z nových profesorů. Usměji se na něj. "Zdravím... Jistě, že o Vás vím. Půjdeme prosím do mé pracovny? Ještě by měla dorazit jedna profesorka ale zřejmě se zdržela." Odpovím mu a chci už jít do školy, když přijde jedna ze studentek. Poslouchám jí pozorně a pak přikývnu. "Nic si z toho nedělej. Jistě najdete nějaké řešení. Ubytování má na starost profesorka Tiasonová. Když tak s tímhle problémem dojdi za ní. Jistě něco vymyslí." Odpovím s chápavým výrazem a ukáži na starší zrzku stojící opodál. Po té jsem se už s profesorem vydal do ředitelny. Po cestě ale zastavím u jedněch z dveří v druhém patře. "Zde je Váš kabinet. Můžete si tam nechat věci. Rozvrh bohužel ještě není hotov. Budete ale učit prváky. Tedy ty studenty, co jste viděl venku. Rozvrh by měl být hotov zítra ráno nebo dnes večer. Každopádně, jen co bude vám ho sem někdo donese." Vysvětluji. "Možná můžeme nechat formální věci až po představování třídě, ať máte také čas se ubytovat a porozhlédnout po škole." |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pak se pousměji. "Jako draka bych se tě nebála ani normálně přece jen..." Zarazím se. Sakra! Jak to zakecat? Nakonec se rozhodnu nedokončit větu a doufat, že to tak nějak vyšumí. "No dovol! Já nejsem drzá... Já jsem jen... Upřímná..." Mrknu na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Má speciálizace?" Usměji se na tebe a lehce nenápadně se tě dotknu na zádech křídlem. V tu chvíli tebou projede opravdu silná pozitivní energie... |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Že bych se neubránila neznamená, že neumím dost nahlas křičet o pomoc..." Řeknu nakonec a křídla zase trochu stáhnu, ale stále se tě jemné peří na zádech dotýká. |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Jsem ráda, že se chováš v podstatě mile ale jako slušné chování bych to rozhodně nepovažovala..." Dodám klidně ale je vidět, že jsem trochu v rozpacích z té "krasavice". |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro Ten po chvilce působení změní přístup a i lidi okolo mu začnou pomáhat sbírat věci a opravovat vůz. Spokojeně se usměji a podívám se na tebe... "Možná by to byla nuda, kdyby jsi byl svatej..." Usměji se na tebe mile... |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Takže strach jo?" |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro "Dráče mi zní líp. Přeci nemám ušiska jako koloušek..." pak se pousměji. Trochu se zarazí, když zmíní, že se draků nebojí. "Tak ty se nebojíš draků, ani kdyby jsi nebyla půl démon jo? Hmmmm... Nikdo ti nedal důvod?" uchechtnu se. "Někteří jsou... zlí, většina. Matka mi o nich vyprávěla..." |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Koukám na tebe trochu nejistě, když se ptáš na strach z draků... "Ano... Většina. Stejně jako lidi!" Sklopím pohled a zadívám se do vody. Po chvíli jen nepřítomně řeknu. "Neříkali jsme, že se nebudeme bavit o dracích?" |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Opovaž se..." Nahnu se k tobě, uculím se přidrzle. |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Ale, přes mou chybu, dostali jsme se opět k tématu lidí a draků... "Lidí je moc a ještě jsem nenarazil na jediného, který by mne nechtěl rozřezat na kousky..." Je sice pravda, že jsem jich kromě těch v těch otravných a nebezpečných strojích neviděl, ale to vědět nemusí... "Máš pravdu... Tak, ještě něco by jsi chtěla vědět o mne? A kolik je tobě, když jsem podle tebe koloušek?" |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pak se ale více rozveselím. "Mě je přes 2000 let... Narodila jsem se někdy před začátkem letopočtu, takže proti mě jsi opravdu koloušek s těma velkýma špičatýma ušima..." Zasměji se na tebe... |
| |
| Kabinet -> Vstupní hala Buď to jsou všichni ubytovaní, nebo tady učitelé nemají žádnou autoritu... Zdá se, že jsem dorazil v ten pravý čas. Zamračil jsem se, ale to už na mě začal reagovat ředitel. Zdá se ale, že ho reakce studentů nijak netrápí a mile se na mě usmívá. |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Fajn tak já budu slušná, vzorná jak samo neviňátko..." Kouknu stále provokativně ale hlas zní opravdu nevině... |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro "Výborně, já už z tebe taky nechci udělat ledovou tříšť... prozatím," povím a oplatím ti úsměv. Pak se ale zmíníš, že jsi přes dva letopočty stará a já uznale kývnu. "Hezký... Náš věk... Vlastně není omezen a rosteme s časem. Ale opravdu starších draků je prý velmi pomálu..." pokrčím rameny. "A když myslím starší tak třeba 10000 let." "A ne, uši by mi neslyšeli a překáželi by!" |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| Gerir Všichni přicháhzí a nikdo neodchází. Docela nepoměr. Začíná tu být trochu plno. Všichni mluví a mě už z toho začíná třeštit hlava. Je tu moc plno. Rozhlédnu se po únikové cestě a zjistím, že drak je pryč. Vidím ho akorát koutkem oka. Určitě to tu zná a tak se neztratíme. Kdyb náhodou jo, vyletíme výš... Dřív než se mě někdo na něco dalšího zeptá a než budu mít na sobě plnou pozornost, vycouvám ze společnosti a když mě nikdo nepozoruje rozběhnu se za drakem. "Hej, draku, počkej!" zavolám na něj polohlasem abych nevzbudila pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Ano... Starých draků moc není. To vím. Moc jich nepřežilo období, kdy jsem se narodila. V té době žil vynikající lovec draků, kterému jich moc neuteklo..." Usměji se trochu posmutněle ale pak zvednu obličej k tobě a zasměji se. "Ne to teda nene. Slušeli by ti!" |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Zašklebím se nehezky a posmutním. A když zmíníš kolouška, tak se sice usměji, ale ta představa se mi vážně nelíbí. "Ne ne!" Pak ale zaslechnu ze shora hlásek, to byla ta zvědavá dívka, co mi o sobě nic neprozradila. Stojí tam u kraje a já jí sleduji. Asi by mne slyšela, ale proč řvát. "Drak se uvelebil doma," myšlenky jsou pobavené. "Nahoře... JE tam moc tvorů. Poleť dolů." |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| Okrajovo Asura a Balt, hlavne Gabriela Riaditeľových slov sa bojím, ale milo ma prekvapí. Vlny tepla sa ustália, aj keď sa vzduch okolo mňa stále vlní, a ja sa trošku viac vystriem. Hovorí to tak...milo. Akoby to nebol problém. Asi tu budú naozaj...tolerantný. Pozriem sa smerom na ryšavú ženu a prikývnem s ďakovným úsmevom. Vyberie sa preč aj z ďalším z profesorov, a tak sa začnem už s o čosi ľahším srdcom presúvať k profesorke. V podstate prejdem len pár krokom, aby som sa dostala do jej zorného poľa, ale udržuje si svoju vzdialenosť. Cestou sa nesmelo usmejem aj na odchádzajúcich Asuru a Balta, aj keď pri ňom mám trochu zvedavý pohľad. Čo myslel tým kočička? Ja som fénix...nie som mačkovitá šelma. Nepoznala som také oslovenie. Nevedela som, čo tým myslí. Ale jeho tón hlasu nebol výsmešný ani nahnevaný. Tak to asi neznamenalo nič zlé. Kývnem na profesorku rukou a keď mi venuje pozornosť, zvučným hlasom aby mi rozumela jej zopakujem svoju prosbu, tak isto ako som to povedala riaditeľovi, už s trochu menšou nervozitou, pričom dodám: Riaditeľ ma poslal za tebou, vraj by sa to dalo nejako vyriešiť. Som zvyknutá spávať vonku, naozaj mi to nebude vadiť. |
| |
 | Do ústavu Bavila jsem se dobře, jen jsem možná měla skončit o jeden držkopád dřív. Tentokrát se strejda Baltazar asi trochu nasral. Nechápavě jsem mrkala a snažila se zjistit, kam mě to poslal tentokrát. Nějaká budova, nějací tvorové. Tvorové? Ale fuj, co mi to provedl? Pak mi zmizel úsměv ze tváře, přeci ty výhružky nemohl myslet vážně. Přeci mě neposlal do... ŠKOLY?! "HEJ!" Rozkřikla jsem se, aby si mě někdo všimnul. Jsem mrňavá, tak spoléhám na hlas. "Může mi, prosím, někdo říct, kde to jsem?!" Ale ne, je to jen nějaký fór. Možná ubytovna. Určitě ne škola. To prostě být nemohlo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ze shora se ozve dívčí hlas. Podívám se nahoru a pousměji se na dívku a zamávám. "Ahoj... Jdeš se taky koupat?" Zavolám na ní mile a pozoruji jí... |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Jo? Koušou jo?" Pronesu provokativně a uculím se. |
| |
| Sinderiee Dívám se na žáky, jak se postupně rozprchávají na své první průzkumy. A vůbec mě neunikl nový učitel.. Ovšem, čekala jsem ho mnohem dříve… Ne, že přijde až po žacích jako poslední… Ale asi měl důvod... Když v tom přijde jedna ze žákyň. Už na první pocit jsem cítila teplo a když mi vylíčila svůj problém. Mile se usměji. ”Ale děvče... Spát venku? Nepřijdeš mi jak nějakej člověk z doby kamene… Taková kráska nebude spát venku jako hlídací pes. Věřím, že s tvou... Ehmm teplotou se dá lecos udělat.” Přijdu k dívce blíže a položím ruku na její rameno. ”Neboj, mě nespálíš.” Druhou rukou jí ukážu na cestu a naznačím, že by jsme se mohly u toho projít, ať každý neposlouchá. ”Víš, jednou za Alexandra Velikého... Už ani nevím... Jsem měla takovou zimnici, že jsem se šla zahřát na slunce.” Zasměji se. ”Budeš mít normální pokoj… Tvůj ohýnek jde redukovat samozřejmě živlovou magii... Ale tu ty asi ještě neumíš a já nechci být za tebou celý den... Tak navrhuji namíchat speciální drink. Jak by sis to přála? Úplně ohýnek uhasit? Ale to by byla škoda...” Hned se sama napomenu. ”Och, ano. Stáhnout jen teplotu... Doporučím na příjemných pětadvacet stupňů, co ty na to?” Usměji se a podívám na dívku. ”Tento drink by jsi u mě vypila každý večer a bude po starostech...” Zastavím se. ”A pokud by jsi chtěla pak i sama redukovat svou teplotu, doporučím hodiny magie a lektvaru.” Stále mluvím klidným mateřským hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Freya pro "Pojď dolů, pojď dolů... Tobě se to poví... ty máš křídla!" mumlám si a přecházím po okraji. Ale ty máš taky křídla. Stačí chtít! Asuře jen kývnu v odpovědi a vzdálím se od okraje. Tak si skočíme! Z hluboka se nadechnu a ucítím příval energie. Okamžitě se mi zostří zrak. Rozběhnu se. Okraj, v místě kde jsem se naposled dotkla nohou, pokryje jinovátka. Objeví se bílý záblesk a všechno je na svém místě. Mávnu křídly a zakroužím své společnosti nad hlavami. Pak se opatrně snesu k nim. Naposled mávnu křídly a složím je k tělu. Tohle je mnohem pohodlnější a přirozenější. Zadívám se na svou společnost a nakloním zvědavě hlavu na stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro Řeknu vyzívavě |
| |
 | NOVÝ ZAČÁTEK - VŠICHNI Láva, kouř, oheň, otroci, mrtvoly, kosti a duše. Strejda byl pořád stejný. Přijela jsem ho poprvé po mém útěku navštívit. Pořád mi říkal mém o dědictví, mstě a cti. Myslela jsem, že by se mohl změnit. Hluboce jsem se mýlila. Pobyla jsem s ním nějaký čas a znovu jsem odešla. Nějaký čas jsem ještě strávila studiem magie mého rodu, přesto, že jsem se zařekla, že to budu dělat, a vrátila se do školy. Akorát na začátek nového roku. Ta nabídka mě zastihla značně nepřipravenou. Stála jsem před školou. Vzpomínala jsem, když jsem tady prvně stála já. Byly to zlaté časy. Protáhla jsem se a vyšla vstříc nové budoucnosti. Dnešní den je i pro mě poprvé. První den co jsem profesorka. Před budovou stálo ještě několik studentů pro zběžném pohledu tam byla zajímavá směs. Trumfnou nás? Při té vzpomínce mi zacukali koutky, ale poté jsem si povzdechla. Můj další první den a už jdu znovu pozdě. Neměla jsem se čas a ještě ani chuť mluvit s novými studenty. Prolétla jsem školou. Cestou jsem potkávala známá místa plná vzpomínek. Šla jsem rovnou do ředitelny. Měla jsem se tam po příchodu hlásit. |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro "No jo, tak..." brouknu si pro sebe, když se u okraje kde stála ta dívka, ani jsem se jí nepředstavil a ona mne také ne, objevilo něco, co znám také jen z vyprávění. Jsou to vzdálení příbuzní dá se říct. I když mezi většinou draků jsou bráni jen jako ti podřadní... A to už slétla dolů, obkroužila nás dva a dosedla u břehu na zem. Zvědavě si nás prohlížela a stejně tak já koukal na ní, možná trochu vyvaleně. "Ty jsi... Ledový Fénix? Opravdoví..." Ta zvědavost ze mne jen čiší... |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro |
| |
| Problémy? Grace, trochu Serin a zbytek Sledoval jsem dění, jak se to tam všchno hašteřilo. Profesůrci tady, skupinka tady, dráček měl podobný nápad jako já a tak prostě sletěl pod městečko se vykoupat... Jen ať si tam zůstane, ten mě nenapráská, spíš ti démoni a andělíčci... O Asuru jsem taky neměl moc starost, i když... mohla to všechno jen hrát že? Spíš jsem se teď obával toho někoho, kdo strašně pospíchal do školy a pak tu dívku, která zmateně sledovala a snažila se zjistit, kdeže to vlastně je. "Spousta lidí to tu dlouho hledá. Copak, no snad jsi se neztratila?" |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro Koukám do dálky ale pak příjdeš a plácneš mě přes zadek, cuknou mi koutky. "Hej!" Otočím se na tebe ale při tom udělám špatný krok a ujede mi noha po kraji a já padám dozadu ze srázu. |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Freya pro "Co je? Mám něco na hlavě nebo na křídlech?" znova je roztáhnu a prohlédnu si je. Když nenajdu žádnou vadu složím je a zahledím se na pařáty. Taky nejsou špinavé. Pohledem se vrátím k těm dvěma a trochu se ošiju. Možná bylo předčasné se proměňovat. |
| |
| Gabriela Keď sa ku mne profesorka začne blížiť, vydesene začnem krútiť hlavou a panikáriť. Nie...pozor... Rozhoria sa mi okrem vlasov aj ramená a oheň sa začne vlniť aj na chrbte, zem podo mnou okamžite sčerná, no ona nezastavuje. Zasekne sa mi dych a zatnem päste ako sa snažím kontrolovať, aby sa mi oheň nerozšíril na celé telo, ale ona je už úplne pri mne, a načahuje ruku... Objímem si trup rukami a zavriem oči. Nepočujem...žiaden krik. Ani stony. Pomaly pootvorím jedno horiace očko. Vidím ju, tesne predo mnou, ale po tvári jej netečie ani jediná kvapka potu, a ruka ktorou ma drží ešte nie je iba kôpka popola pri mojich nohách. Zmenou podoby síce na väčšie vzdialenosti vyžarujem iba teplo, nespaľujem veci, a ani na dotyk pokiaľ som v duševnej pohode- preto môžem chodiť po zemi- ale na takúto malú vzdialenosť, ako bola pri mne ona, všetkým tvorom ktorých som doteraz stretla, skolaboval z tepla organizmus. Uvarili sa vo vlastne koži. Pootvorím pery. Čo si? Ako to že si...v poriadku? Necítiš sa zle? Spýtam sa starostlivo a s veľkým údivom, ale ochotne sa nechám odprevadiť stranou, zanechávajúc po sebe ďalší veľký spálený fľak. |
| |
| Áres někdo probíhající kolem Jen mě překvapilo, když mě kdosi málem smetl, jak spěchal do budovy. Nestačila jsem se ani pořádně nadechnout, když promluvil někdo další. Nejdřív jsem vzhlédla, pak jsem se zamračila. "Já se neztratila, jen chci vědět, kde to jsem!" Z metru padesátipěti zlý hlas asi nezní tak zle, ale na to už dost lidí doplatilo. Založila jsem si ruce na poměrně pěkně vyvinutém hrudníku a o krok ucouvla, abych se nemusela tolik zaklánět. |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Já... " Rozpačitě na tebe koukám... |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro "Ne, vypadáš nádherně," usměji se na ní a zvednu se tak, že teď mi voda sahá asi někam do půle stehen a udělám krok blíže k ní. "Jen jsem ještě nikoho z tvého druhu neviděl, jen z vyprávění matky... Mohu?" natáhnu jejím směrem ruku |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Já létat umím ale teda... ne, že by mi to šlo něják dobře..." Přiznám se a koukám na tebe furt trochu nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro Řeknu přidrzle |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro Vydala jsem se zpátky k lavičce a sedla si vedle tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sinderiee pro Živelná mágia? Asi myslí ovládanie ohňa tak, aby som ho vedela aj zmierniť, nie len naopak...a lektvar? Ako mi môže lektvar pomôcť uhasiť...môj oheň? Som z neho stvorená...nemôže tomyslieť vážne... Zamrkám a ešte stále vykoľajená z tej blízkosti, v akej pri mne bola, sa mimovoľne odťahujem. Nepoškodí ma to? Ten lektvar... mojou podstatou je oheň, nemôžete ho úplne uhasiť nejakým....nápojom. Moje perie a telo nehorí, ja SOM z ohňa keď sa premením. Nič iné. Ak ho uhasíte, tak...ja neviem...to nejde. Strasie ma pri tej predstave a pozerám sa na ňu, akoby mi práve povedala, že mi zatne sekeru do čela. Musela by som sa znovuzrodiť... a šlo by to ťažko. Naozaj nemôžem spať vonku? Navrhnem neisto. Pôsobil by ten lektvar aj chvíľu potom, čo sa zobudím? Možno by to zníženie teploty...s kovovou alebo kamennou posteľou...ale je to len lektvar. Čo ak raz zlyhá.... všetko zhorí. |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Nezlob se... Nemyslela jsem, že lžeš..." Usměji se na tebe a mrknu. |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro |
| |
| soukromá zpráva od Balt Kions pro |
| |
| soukromá zpráva od Sophie pro "Nechceš mi o sobě něco říct? Třeba proč jsi na škole a tak.." Snažím se to rychle zamluvit. |
| |
| Konec setkání Kdo si mě všimneTo shromáždění je vážně krátké. |
| |
| Na budově Grace Ten hlas od takové drobné dívky zní... No docela zajímavě. Trochu roztomile, trochu vtipně... By mne zajímalo jak by znělo, kdyby začala histerčit. Jej, to by byla šou! "Bájné létající městečko se školou pro takové, co nezapadnou mezi lidi? To ti nic neříká?" Znovu se zasměji, asi ne. A jestli je tu náhodou... "Legendy praví ,že se tu dá dobře schovat. A žádný člověk to tu nenajde." |
| |
| Před, sakra fakt, školou - Áres Zblednu, zezelenám a vzápětí začnu pomalu rudnout. Vzteky. "Škola? Jako vážně? Škola?!" Pod nohou se ti uvolnila taška. Ta, která ses pokusil chytit, taky. Všechno, co by mohlo zbrzdit tvůj pád se buď ulomilo nebo vysmeklo. Kromě toho, o co by ses mohl šíleně pomlátit. "Koukám, že pro tebe je to tu jako stvořené, když ani nevíš, že nemáš s nikým mluvit svrchu!" Pěním vzteky, ale ne na toho hloupého kluka, ale na strejdu. Jak mi tohle mohl udělat? |
| |
| Ve vstupní hale -> Před školu Áres a Grace Snažím se prostudovat plánek, ale to už uslyším někoho řvát. Snažím se to přehlížet, ale pak se křik opakuje. |
| |
| Před školou Grace a Quelder Smích mne přejde, když se mi podlomí kus střechy pod nohou. A ten okraj, kterého jsem se chtěl chytit mi také zůstane v ruce. Dost nepříjemné... pro někoho. Padal jsem pár vteřin možná, ale po zbytek cesty mne zahalil hustě černý dým a já po chviličce ladně skončil na nohou. "Mají to tu ti idioti trochu rozbité, někdo yb se mohl zmrzačit..." Ale to už se tu objeví další, někdo a začne utlumovat tu holku. Já se nad tím jen zasměji, mě se to vlastně netýká že? |
| |
| Před školou - Áres, Quelder Pozoruju, jak spratek letí k zemi, ale bohužel ne dost efektně na to, aby mě to pobavilo. Než to stihnu okomentovat, někdo se vyřítí z vnitřku a začne mě... kárat? Vážně? „Slečno.“ Opravím ho bohorovným tónem a z jeho kázání si toho moc nedělám. Strýček Davy je daleko horší. A slizčí. Fuj. Pak se ležérně opřu o plamenný meč, který vytáhnu jen tak ze vzduchu. Najednou vypadám jako plnokrevný anděl. „Studentka? Ale já nejsem studentka.“ Přelíbezně se usměju. Ani mě nenapadne být studentka. Ať se třeba všichni vzteknou, ale natruc mě poslat do školy? To nemůžou myslet vážně. „Jsem nová profesorka. A omlouvám se, vím, že jdu pozdě.“ Mám co dělat, abych se nerozesmála. |
| |
| Před školu Áres a Grace "Je vám něco k smíchu?" Otočím se na mladíka, který vedle mě přistane a také si ho změřím pohledem. Poznávám v něm jednoho ze studentů z hloučku. "Jestlipak jste se už ubytoval, jak vám bylo zadáno?" Zeptám se ho ještě, i když je to spíš řečnická otázka, než se zase otočím k... slečně. Zamračím se a její sladký úsměv, ani vzhled, či plamený meč na mě nemají nejmenší účinek. Mrzutost a podráždění ze mě jde doslova cítit. Asi budu ten typ profesora, se kterým nikdo nevychází a asi ani nikdy vycházet nebude. "Vážně?" Nadzvednu obočí. Ne, to jí věřit nebudu. Pokud je skutečně profesorka, tak tato škola má prestyž na úrovni démonské havěti, což se mi moc nechce věřit. Navíc, mám už toho za sebou moc na to, abych odhadl celkem svědomitě, co si kdo myslí. Skutečně nevím, jestli si uvědomuje, že se mnou si studenti zkrátka a jenoduše zahrávat nesmí dovolit... mám dost moci a také pravomocí na to, abych jim ze života udělal skutečné peklo. Kdo by se mohl divit, když je to mám také učit? |
| |
| Před školou Grace, Quelder "Docela jo," odpovím mu na téma smíchu a znovu se zasměji. Tady to bude fakt zajímavé, ale žádný Elf mi teď momentálně nebude rozkazovat, coby... To tedy ne. Vyučování? Dejme tomu, ale rozkazovat mi nebudou. "Já se někde ubytuji, o to nemějte starost. Spíš si teď pořeště tady slečnu." Založím ruce na hrudník a pozoruji je. |
| |
| Před školou - Áres, Quelder Hodím ošklivým, naprosto neandělským pohledem po frackovi a meč zmizí. "Mě nemusí nikdo pořešovat." Procedím ledově a pak se ostentativně otočím ke tvorovi, co bude nejspíš skutečný profesor. "Naposledy jsem si tím byla naprosto jistá." Ani nemrknu - na lži jsme hrávali se všemi strýčky dost často. Sice na ně nemám, ale tréning dělá mistra. Což tedy zatím nejsem, ale jednou jistě budu.. Co chci ale říct, že na někoho, kdo mě nezná, v kombinaci s mým drobný zjevem, to musí nutně zapůsobit. Dál se tvářím, jakoby se nechumelilo. A ono taky vlastně ne. |
| |
| Před školou Áres a Garace Otočím se na mladíka a v jednu chvíli lituji, že jsem se nepoptal na povolení fyzických trestů... Nevadí - to se dá snadno napravit. Aroganci z cizí stany a od někoho, kdo na ní nemá právo. |
| |
| Před školou Grace, Quelder Slečinka si pevně stojí za svým a nasadila výraz, který fakt stojí za to v téhle kombinaci. Ne, neměl bych se smát... Ještě do nedávna bych jí prostě urval hlavu, stejně, jako většině tady. Na rozkaz bez přemýšlení... Ono myslet bolí, ale to mě teď udržuje na živu, zatím... Pak se ale otočím na toho Elfa. "Musím. KDybych nebyl, dávno by mne někdo smazal z povrchu zemského," pokrčím rameny. Vlastně z celé existence. |
| |
| Před školou - Áres, Quelder Ten frajírek se mi prostě nelíbí. A co se děje těm, co se mi nelíbí? No jistě, opustí je štěstí. "Měl by sis vždycky dvakrát rozmyslet, než se začneš někomu smát. A zvlášť někomu, koho neznáš." Poklepu ho po rameni a v tu chvíli ho opustí všechno štěstí. Cokoli bude mít jen minimální šanci se podělat, to se stoprocentně podělá. Leží mu přes cestu větev? No zakopnout by byla smůla. Nenapíchnout se na ten klacek by stálo jen malinko štěstí, ale ani to není. Prostě bad luck. S lehkým úsměvem a mnohem spokojenější se znovu vrátím k profesorovi. "Tak jo, dělala jsem si srandu, nejsem profesorka. A teď mi prosím ukažte nejkratší cestu odsud pryč." Tvářím se jako nejroztomilejší koťátko na zemi, v nebi i pekle. |
| |
| Před školou Áres a Grace
|
| |
| Před školou Grace a Quelder Ta dívka... Nelíbí se mi a podle toho, jak je cítit... Řekl bych, že někdo zlobil... "A kdo říká, že když tě neznám tak nevím, co jsi zač?" Hlavu nakloním ke straně a když mne poklepeš na rameno, usměji se, v očích mi zaplane a na chvilku jsem se i na to místo, kde jsi se mne dotkla, podíval. Nakrčil jsem obočí a pak uznale přikývnul. "Moc hezké..." špitnu spíš tak pro sebe a pak se podívám na toho chlapa, co si myslí, respektivě o sobě tvrdí, že je profesor. Kurva, to jsem taky mohl dělat profesora a bylo by! Ale ne.... Ještě bych měl za někoho nějakou zodpovědnost.... A to radši budu chvíli dodržovat nějaké ty jejich.. zvyky. "A vy by jste neměl vyhrožovat někomu, koho opravdu neznáte. Přeci jen ta dívka tady měla pravdu." Pokrčím rameny, jakoby nic a pak sleduji to divadýlko. Profesůrek se jak své role a vyprovodit tady slečnu někam pryč. A po zlém způsobu podle toho, jak jí ty stínová chapadla obalila. Docela dobrý trik, ale řekl bych, že na přímém světle bude fungovat sakra blbě... Inu, výhoda pro mne. Udělal jsem dva kroky jejich směrem a bohužel, trochu jsem opomněl na tu ošklivou věc, co mi tu nechala ta dívka. Takoví malí kamínek a já zakopl tak nešikovně, že jsem si rozbil hubu a zpřelámal zápěstí. "Kurva fix..." trhl jsem sebou, ani jsem nekníkl. Ruku mi obalil sytý dým, který se rázem prolil přes celé mé tělo a nakonec se zformoval do malé kuličky, v průměru možná pět centimetrů. Byla lehce do tmavě rudé a levitovala mi v dlani, jak jsem tam ležel a pozoroval ty dva a slečnu, která letěla. Byl bych až takoví zmetek, poslat jí tu kletbu zpátky? Hmmmm... asi ne, to by mne třeba vykopli a já bych musel zase zmizet... A profesůrkovi... S tím si to vyříkám jindy... Kuličku stisknu v ruce a ta se rozpadne na prach. Já se zase vyškrábu na nohy a očistím si kolena. Protáhnu ještě před chvílí roztříštěné zápěstí, založím ruce na hrudník a podívám se ke kraji, co ta dívka. |
| |
| Před školou - Áres, Quelder „A víš snad, kdopak jsem? To bych se skutečně moc divila.“ Tak to jistě. Můj původ. To je fuj. Nikoho při smyslech, zvláště pak anděla, by ani nenapadl, takže ne, to prostě nemůže tušit. Uchechtnu se, když překroutí moje slova na profesora, ale pokud se teď do něčeho ti dva pustěj, pravděpodobně skončí na sračky. Chudáček. Ne, dělám si srandu. Chvilku si naivně myslím, že mi chce profesor podat ruku, ale v příští vteřině si to už nemyslím. Pokusím se zazmítat, ale nemám ani tu nejmenší naději. Vzteknu se. Cítím, jak na mě jde hysterický záchvat. Během pěti vteřin vřískám jako maniak. Chvílemi eartikulovaně, prostě jen tak, aby můj hlas prostupoval nejvyššími tóny, co zvládnu, chvílemi ječím extrémně sprosté nadávky. Takové, které mi prozradil strýček Davy a ostatní mi je zakázali třeba jenom šeptat. Moc tedy nevnímám co divný týpek říká a všimnu si až tehdy, když začnu padat. V tu chvíli zaječím tak, že během těch deseti metrů stihnu ochraptět. Jakmile jsem volná, využiju svého vzteku a za zády se mi objeví obrovská černá, blanitá křídla. To lítání mi nikdy moc nešlo, ale vztek mi dává křídla. Eh, momentálně doslova. Chvíli to trvá, ale jakmile jsem nad hranou, hned jsem si jistější v kramflecích a nezdržuju se přistáváním. Dopadnu až profesorovi na záda. Snad. S mýma sotva 40ti kilama je to sice jako nic, ale to je mi teď úplně jedno. Úplně zapomenu, že bych mu mohla sebrat štěstí stejně jako tomu otrapovi. Místo toho do něj začnu mlátit drobnýma pěstičkama, nohama se ho držím jako klíště. „Za tohle chcípneš! Strejdové tě roztrhají na stovky stovek kousíčků a každý z nich zabijou. A pak je strejda Davy všechny utopí!“ Jo, asi by to znělo mnohem líp, kdybych nebyla nusena pouze šeptat, jak jsem si strhla hlasivky jekem. |
| |
| soukromá zpráva od Gabriela Tiasonová * pro ”Ale dítě... Jsi dost mladá… Kdyby jsi byla z ohně, běhá nám tu plamínek... Tvůj oheň je část podstaty tvého těla…” Klidně se procházím kolem školy a mezi zahradou a školou. ”Začneme od začátku, ano? Já jsem... No myslím, že bude úplně stačit, když budeš vědět mé jméno. To už snad víš a že jsem učitelka a zástupce ředitele. Tak a teď k obavám, tento nápoj už dělám sto tisíc let… Plus mínus nějaké století... Už se mi to začíná splývat. Kdybych uhasila oheň úplně bylo by to spíše, že by se oheň nedostal z těla a stažením teploty? To je tak neuvěřitelně lehounké... Nejsi jediný hořlavý tvor na téhle zemi a ten lektvar trvá popravdě den a půl ale dala bych si tu půlku dne těch dvanáct hodin jako rezervu…. Když si každé ráno v sedm dáš lektvárek nebude žádný problém.” Usměji se mile. ”Chápu, že tě tohle ještě nejspíš nikdo neučil a že musíš mít strach aby jsi někoho nespálila… Ale veř mé zkušenosti a já viděla doby, kdy lidé ještě lezli ve skalách a na rande si mlátili do hlav.” Mrknu. ”A navíc aby jsi se mohla učit ve škole a nenechávala za sebou stopy. Bylo by fajn, kdyby tvůj plamínek nepálil ale jen hořel… Věř nebo ne ale existuji i hvězdy, slunce ve vesmíru které mají takovou teplotu, že by se na ni mohl procházet v klidu i člověk v plavkách.” Pohladím tě po tváři. ”Patříš mezi pár tvoru, jenž by se mohl považovat za fénixe... Mám pravdu, že? Neměj strach. Pokud nezapomeneš na lektvar, tak...” Nakloním se blíže s úsměvem. ”Budeš moc prohánět i kluky a úplně beze strachu.. Teda ještě ochranu samozřejmě.” Zasměji se. “A myslím, že proto tu jsi ne? Nemyslím teď prohánění kluků ale naučit se něco nového, že ? A tohle je nové pro tebe. Ale pro mě je tento problém starý a už pro mou rasu vyřešený…” Obejmu tě a mateřsky pohladím po zádech. ”A myslím, že tenhle pocit je příjemnější, než se stranit každého jen aby jsi ho nespálila, ne?” Pak udělám krok od dívky. ”Tak pokud jsi pro, udělám lektvar a v půl desáté ti ho přinesu, ano? A od zítřka pokaždé v sedm, ano?” |
| |
| soukromá zpráva od Sinderiee pro Začne sa mi smiať. Prečo sa mi smeje? Ja som bola naozaj vydesená. V tejto podobe nie som...ale som stvorená z ohňa... v nci to neviem ovládať Zabrblem iba, kým na mňa začne vysypávať hromadu informácii. Vedela som, že profesori, ako im hovorili, boli čosi ako rodičia. Učili nás to, čo vedeli. Ale ona...nebola ohnivý fénix. Ako teda mohla vedieť ako fungujeme? Sama som vedela, z čoho som bola stvorená. Táto podoba bol trik. Prečo mi hovorila, že nie som z ohňa? Vedela som, čo som. Vypočujem ju však aj tak. Je stará, dosť stará. Asi bude podobná ako naša rasa, ktorá sa obnovuje stále dokolečka. Alebo bude z rás ktoré od istého veku nestarnú, ale po smrti sa neobnovia. Nebola som si istá. Oheň nedostal z tela? Zníženie teploty...fajn, to by bolo účinné cez deň. Mohla by som sa učiť...hneď vedľa mojich spolužiakov. Stále sa mi ale nepáčilo, že chce uhasiť môj oheň v noci. Ale ja som chcela, veľmi som chcela byť schopná byť v blízkosti ostatných osôb. Treba nájsť kompromis. Zaujme ma jedna z jej viet. Plameň nepáli, ale len horí? Zamrkám. Potom mi povie, že sa môžem považovať za fénixa. Samozrejme že môžem. To som. Nebola to ťažká logika. Rozhodnem sa úplne uistiť v tom, čo hovorí, lebo mám v tom trochu zmätok...Lektvary...tam skade som prišla sme nemali lektvary. Nič na obmedzovanie schopnosti, okrem sebaovládania, ktoré som nestihla ešte docibriť. Odstúpim teda od nej pár krokov a v záblesku plameňov sa premením do svojej podoby, v ohnivého fénixa. Dám si ale pozor, aby som nebola väčšia ako havran a vyletím tak do dvoch metrov pred tým, než spálim ďalší kus zeme. Musím si to ujasniť. Ten...lektvar. Mi v tejto podobe zaručí, že mi nezhasne oheň, ale nebude páliť? Nesmiem zhasnúť. Ak zhasnete násilím môj oheň úplne, premením sa na popol. Upozorním. Pre istotu. Musela som si byť istá, že chápem, čo to so mnou v noci spraví. Po odpovedi si ešte neodpustím zvedavý dotaz. Ako môže mať nejaká tekutina takú moc len tým, že ju vypijem? Vo vode som tiež nepálila, to viem, ale tá bola okolo mňa, nie vo mne. Ako môže plameň horieť a nepáliť? Ako to funguje? Premením sa na to naspäť na dievča s horiacimi vlasmi a dokonca sa mi to podarí bez ujmy na okolnej zeleni. A....keď to bude účinkovať aj cez deň...stále budem môcť používať svoje schopnosti? Aj oheň? Nebudem tým nijako obmedzená? Spýtam sa ešte. Na jej poznámku o prehánaní chlapcov sa zatvárim dosť nechápavo. Preháňať? Ako stádo minotaurov? A akú ochranu? Bola som z tých rečí v lese, ale rástla vo mne malá nádej, že by to mohlo fungovať. |
| |
| soukromá zpráva od Gabriela Tiasonová * pro ”Tenhle způsob je magická bariéra teploty. Nikoliv ohně, chápeš? Tenhle lektvar je tak dobrý, že neselže ve vzteku, v žalu či eufóurii. No, a pokud nemáš další otázky, dojdu ti připravit lektvar a pak si můžeš najít pokoj a ubytovat se.” Počkám, zda mi bude podána ještě nějaká otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Sinderiee pro Tešila som sa, že spoznám nových...tvorov, ale to že som mala len čosi cez sto rokov neznamenalo, že musela pri mne používať zdrobneniny. Trocha ma to na nej miatlo a v strede jej preslovu sa dokonca tlmene zachichocem. Aspoň trocha uvoľním to napätie čo sa ov mne budovalo odkedy na mňa začala vysypávať všetky tie slová. Ale, za pokus nič nedám. Dúfam. Skúsim to a uvidím, ako to bude fungovať. Rozhodnem sa. Čo sa mohlo prinajhoršom stať za jeden deň keď to bude prvý krát účinkovať? Najhoršie čo sa väčšine tvorom mohlo stať bolo, že umreli. Ja som bola fénix. Neumierali sme, boli sme večný. A tam je tá krása objavovanie. Môžme skúšať. Aj keď sa mi fakt nechce spopoľlňovať a znova rodiť. Nie teraz. Tak nakoniec prikývnem. Dobre. Ak mi pritom zostnaú schopnosti...fajn. |
| |
| Před školou Chechtájící se Áres a Grace na zádech Chlapce relativně úspěšně odignoruji přes své zaujetí onou arogantní dívkou, která zná základy Kleteb a Prokletí. Nechám jí ale, aby si v tom "zaplavala" sama a jak už jsem zmiňoval, tak nějak jsem se otočil s úmyslem odejít a zregenerovat se, jelikož mi asi právě praskli ušní bubínky. |
| |
| Před školou - Quelder Zarazím se a zaryju mu nehty do ramenou, abych nespadla. Křídla zmizela. Chvíli zapřemýšlím, pak zakroutím hlavou. „Nejsem arogantní. To za á. A za bé, bič měl strejda Gamigin. Co jsem byla u něj, nevzal ho do ruky. Tedy časem.“ Znovu vypadám roztomile, jen to chraptění mi zůstalo. „Nemohla. Znovu bys mě chtěl hodit do propasti. Ale já chci domů!“ Moje nehty jsou trochu žiletkoidní, ale nic nadpřirozeného. „A nemáš ani rohy.“ Začíná na mě tak nějak trochu dopadat to, co mi řekl. Že by se mě chtěli strejdové zbavit? Ne, to rozhodně ne. Mají mě rádi. Pche. Ještě aby neměli. |
| |
| Před školou Grace, Quelder Sleduji šarvátku těch dvou, ruce založené na hrudníku a musím uznat, že ta dívka... Nechce se jen tak dát, líbí se mi. Možná by přeci jen mohla něco dokázat, kdyby se snažila... Takže jí zůstali křídla, vypadá to na kombinaci z obou stran... Snaží se sesílat kletby či co to bylo, taky dobré... Inu, tohle ale ať už si vyříkají mezi sebou. SEbral jsem se a že si zase odlétnu tam někam na střechu, abych viděl dění... Ale co se nestalo... Udělal jsem krok a že se vznesu... Zabral jsem křídly, jenže jsem se nohou zasekl na zemi. Byl tam nějaký proklatý kořen či co... Samozřejmě jsem se rozmázl ale jak! Hrudníkem jsem dopadl na jeden kurva velký, špičatý kámen. Takže z žeber a většiny vnitřností... byla více méně kašička. Křídlo se mi zašprclo za nějaký klacek, takže zlomenina a mě se zatemnilo před očima. Zabral jsem rukama a svalil jsem se vedle toho šutru. Hrudník a křídlo mi pokryl černý dým, oči otevřené a nedýchal jsem. Vypadal jsem jako mrtví. |
| |
| Před školou Áres (polomrtvý) a Grace (stále na zádech) Když mi zaryje nehty do ramenou, začne to být trochu nepříjmené a já nasadím poťouchlý úsklebek, jak se snažím zamaskovat bolest. |
| |
| Před školou - Áresova mrtvolka, Quelder „Kdo říkal, že na mě?“ Uraženě nakrčím nosík. „A já k nikomu nelezu – oni mě mají chránit!“ Nějak nechápu jeho logiku. Celý život jsem žila s nimi. Proč bych to teď měa chtít změnit. A strýček Baltazar to stejně nejspíš považoval jenom za vtip a myslí si, že se co nejdřív vrátím. Možná bude mít i strach, když mě tu tenhle ňouma zdržuje. „Co je špatného na sobecké zmiji? A já nikoho nevykořisťuju!“ Nějak si přestávám bejt jistá, že zmizet odtud bude nějak zvlášť snadné. „A nejse k ničemu“ Trochu povolím stisk rukou, jak mě nutí přemýšlet. „A neříkejte jim tak!“ Já jim můžu všem říkat strýčku, ale co je na tom pravdy, to už těžko říct. Neznám ani jednoho ze svých rodičů, jen vím, že oni to nejsou. A znám je od mala. A nikdy jsem jim jinak neříkala. Ale slyšet to od někoho jiného, to je divné. Když mě shodí, vypísknu leknutím a na ramenou mu zůstanou solidní šrámy. Kdo nikdy neviděl medvěda, tak by si mohl myslet, že se s jedním pral. Já si při tom ale zlomila nehet a to tak, že ošklivě. Teprve teď jsem si všimla, na koho to vlastně kouká. Strčila jsem si prst se zlomeným nehtem do pusy a dosedla až na zem. Tohle je ale skutečně blbej den. Už se mi smály. Stihli umřít, aniž bych za ně dostala od někoho slušně zaplaceno. Nadávají mi a říkají o mě ošklivé věci. Ale co je nejhorší. Úplně ze všeho nejhorší. Vypadá to, že tu skejsnu. Že to Baltazar myslel vážně. A málem jsem zapomněla na to, jak mě bolí v krku z toho jeku. Obejmu si kolena a nepřítomně sleduju, co to tam ten divnej maník kutí. Moc to ale stejně nevnímám. Daleko víc mě trápí, že pokud má pravdu, tak jsem tak strašně k ničemu a tak příšerná přítěž, že se mě nejdříve zbavili rodiče a teď i strýcové, kteří stejně nejspíš moji strýcové nebudou. Cítím se naprosto ztraceně. Nevím pořádně, jestli jsem vůbec na stejné planetě, jak se odtud dostat, ale ani proč bych se o to měla dál snažit. Pokud nikdo dosud nepřišel, už pravděpodobně nepřijde. Netuším, co bych tu měla dělat, kam bych měla jít nebo jestli se tu dá dostat alespoň nějaké jídlo. Nemám s sebou jedinou svoji věc a to jich i tak mám málo. Prostě si nakonec jen lehnu do trávy, rozhodnutá počkat, až strýčkům rupnou nervy. Mají mě přeci rádi. Že ano? |
| |
| Před školou Quelder, Grace a někdo, kdo by si možná mohl všimnout mrtvolky Ležel jsem tam, rozplácnutý vedle špičatého šutru. Vypadal bych i jako ta normální mrtvola, kdybych nekrvácel... To moje magie a moje tělo se starali o ty rány a veškeré životní funkce byly tu tam, jen mi drželi v provozu mozek a vědomí. Totiž, když odumře mozek, tak si můžete dělat co chcete, ale svoji osobnost zpátky nedostanete, i když se zregenerujete... Je to na prd, nechat pracovat sebe a nemoct to ovládat... Kdyby mě teď třeba sežral ten drak, asi bych vážně zařval a nemohl s tím nic udělat... Dost nepříjemná představa kruci... To se ale ještě připlazil ten chlápek, co si říkal profesor. TO bude ještě taky poňuňáníčko sakra, s tím si nepadnu. By mne zajímalo, jestli tu bude učit někdo fakt jakože mocný... Prohlížel si mne, mojí anatomii a to se mi nelíbilo. Ale když mi do huby nalil nějakou sračku... Možná mi to pomohlo, možná jen mé tělo zregenerovalo v tu správnou chvíli. Ale v tom okamžiku kdy dopadla poslední kapka do mého hrdla a on stahoval ruku, ucítil na krku špičku mého meče a mohl si prohlédnout mne v mé pravé podobě, respektive mou masku. odkaz "Co to děláš?" zeptám se naprosto klidně svým dunivým, plechovým hlasem z pod masky. |
| |
| Před školou Áres a Grace
|
| |
| Před školou Áres, Quelder Jste dost stará... bla, bla, bla, bla, bláááá... Proboha co s tím všichni maj? To se mi snad začínaj dělat vrásky nebo co? Možná jsem dospělá na lidské poměry, ale ani na ty nejsem stará, a proti všem, co znám, jsem se sotva poprvé nadechla. Chmm. Nic nemusím zvládat sama! Ani se mnou nehnou nějaké meče. Pokud se na něj nechce sám nabodnout, možná by ho měl odhodit. Pokud tedy meče nefungují jako bumerangy, ale zas až tak velkou zkušenost s nimi nemám. Když jsem ale zakřiknuta, abych nefňukala, znovu se posadím a tvářím se nadmíru uraženě. "Nefňukám a neumírám. A umírání bych se i nadále radši vyhla. Nicméně jsem tu zcela neplánovaně, o tomhle místě nevím nic, nemám tu žádné svoje věci ani nikoho, kdo by mi je případně odnesl a pomohl, kdybych potřebovala. Ještě jsem ani nesnídala a zjevně to tak zůstane, takžéééé..." Zhluboka se nadechnu, abych mohla pokračovat, ale pak zase vydechnu. Možná o mě už fakt nestojej. "Takže jsem si vybrala místo, kde se ke mě rozhodně nikdo nepozorovaně nepřiplíží a kde nebudu nikomu překážet. Tedy alespoň do doby, než se nedostatky a újmy, které jsou mi zde způsobovány, napraví." Věnuju mu jeden hodně ošklivý pohled. "A neomluvil jste se za to hození do propasti. Mohla jsem se zabít." |
| |
| Před školou Quelder, Grace Jen jsem tiše zavrčel pod svou maskou a věnoval mu nehezký pohled. Ten ale stejně moc neviděl, takže tak. Ovšem, když položil prsty na čepel, schytal jednu výstražnou ránu, jakoby dostal od elektrického ohradníku. Nic mu to neudělá, max ho zabolí prsty... Meč se ztratil a místo něho moje paže byla zase jako "lidská." Toho smetáka jsem ale nespouštěl z očí a tohle mu neprojde. "Nepotřebuji pomoc, takže díky, ale jestli na mne ještě jednou sáhnete, bude ta čepel to poslední, co vás bude trápit." Hrdě jsem se zvedl a sledoval jeho záda. Pak jsem se podíval na tu dívku, která tam seděla na zemi. Je fakt šikovná a to, co udělala... Budu tomu muset přijít na kloub, protože je to nehezká hrozba... "Uvnitř určitě něco k jídlu budou mít," povím jejím směrem, jakoby se nic nestalo. |
| |
| Sinderiee, Áres, Profesor Quelder, Grace Frevel Podívám se na dívku. "Dobrá, sejdeme se tedy v půl desáté před školou.” Usměji se a vejdu prvními dveřmi do školy. Chvíli jsem ve svém kabinetu a pak výjdu zas ven, sice dost brzo, ale Fénix co lítá kolem školy přiletěl a pověděl mi zprávy, co se dějí před školou… Rychle následují Fénixe, aby mě zavedl k studentům, jenž ho znepokojili. Vidím tam nového profesora a studenty.. Podívám se na ně a hlasitě promluvím. ”Může mi tu někdo vysvětlit, co se tu u samotné matky přírody děje?!” |
| |
| Před školou -> Kabinet (tentokrát už vážně) Knihovna Gabriela Tiasonová, Áres a Grace V prstech mi trochu zabrní, jak se do mě dostanu proud ale nijak na to nezareaguji. Jeho slova mě ale rozčílí mnohem víc. |
| |
| Před školou - Quelded, Áres, Gabriela Poněkud nechápavě nadzvednu obočí, když se na scéně objeví někdo další. Matka příroda? A to má bejt jako co? Nějakej rostlinnej démon? No když si myslí, že je něco takového k uctívání, já jí v tom bránit nebudu. „Ehm, a jak to vapadá, taková matka příroda?“ Nedá mi, abych se nezeptala. Přeci jen démoni mají někdy velmi zajímavé podoby. Zamračím se na rádoby profesora a znovu si založm ruce. Jo, málem mě dostal s tím, že o mě strejdové už nestojí, ale to je prostě nesmysl. A už jsem si tím byla naprosto jistá. „Já tu ale nechci studovat. Pfff.“ Dodám na téma propasti. „A nepoužívám kletby.“ Dodám už jen potichu, trochu trucovitě. Je mi celkem jedno, že odchází. „Nechci dovnitř. Než bych našla jídlo, tak bych umřela na stáří. A kdo ví, jestli bych se pak vůbec dostala ven.“ Odpovím smolařovi. Ale třeba si časem vyslouží kousek štěstí. Zatím to vypadá, že to bere sportovně, a nebo možná neví, že za to můžu já. Částečně. |
| |
| Před školou Grace, Quelder, Gabriela Když jsem vlítne ta zrzka, moje majáčky okamžitě začnou v hlavě pípat, že něco není v pořádku. A ani to, jak byla divně... cítit. Instinkt mi říkal, že provokovat tuhle by nemusel být dobrý nápad. Ovšem profesor to vzal, až na tu jeho poznámku o fraccích docela dobře. "Já mám právo si totiž něco myslet," šeptnu zase já jemu potichu a profesorku... tu odbyju jen přikývnutím. Snad to vezme, bude muset, nerad bych něco vysvětloval. Obzvláště to, že jsem se nabodl a sám málem zabil... Pak se podívám na tu holku, co tam tak trucovitě sedí s tím, že nechce dovnitř. "Jo tak s tím ti bohužel nepomohu, taky jsem tam ještě nebyl a já mám poněkud jinačí apetit, než asi většina tvorů tady..." |
| |
| Profesor Quelder, Áres, Grace Frevel, Sinderiee Usměji se na učitele. ”Kolego, po ukončení první třídní hodiny, kde jistě budete, že? Bych si s vámi ráda promluvila v mém kabinetu, pokud vám to nebude vadit.” Pak nechám učitele odejít. Podívám se na zbylé dva žáky. Přijdu blíže k děvčeti. ”Slečno Grace, vaše přihláška byla poslána velmi pozdě, ale nevadí. Byla jste přijata do této školy.” Mile se usměji, i když v očích se mi kmitají hněvivé plamínky. “A ano, hned za hlavními dveřmi vám poslali vaši ehmm… Pěstouni nějaká zavazadla… Fénix se mi zmínil, že Vás snad trápí hlad. To určitě není příjemné, doporučuji jídelnu, kde se stále podávají svačiny. A matka příroda je snad jediné, čemu se dá říkat opravdová bohyně. Protože věřit, že jsou i jiní bohové, stále sedím na obláčku a nechávám se uctívat nadále jako bohyně.” Udělám pár kroku do strany. ”A teď druhá věc, jenž mě trápí. Pokud kdokoliv bude mít chuť si srovnávat sílu s někým jiným, jsou na to určená místa a čas. Tyto. Jak to říci? Souboje. Mají ovšem pravidla, jenž je potřeba dodržovat.” Pak se podívám na kluka vedle. ”A nepřekvapuje mě, že tu drzost zdvihnout zbraň proti učiteli má anděl. Pane Áresi, pokud se to bude opakovat ukážu vám, jak je vaše rasa malá a slabá oproti mě… Doufám, že je to jasné?!” Otočím se a udělám pár kroků ke škole. Pak se zas obrátím na žáky. ”Určitě tady anděl bude tak laskav, a ukáže krásné dívce mapu školy a pokoje. Poté jí určitě zavede na desátou hodinu do třídy, kde oba budete včas.” Poté pokračuji v cestě ke vchodovým dveřím školy, kde se zastavím a čekám až se dostaví Sinderiee. |
| |
| Před školou Grace, Queldon, Gabriela Znovu jsem nahodil iluzi člověka, srovnal si a protáhl křídlo, které ještě před chvílí bylo přelomené a zakryl i je. Moc se mi nelíbilo, co se tu dělo a tahle situace... Je trochu více vyostřená. A o to víc se mi nelíbí že nevím, s kým mám tu čest. Tady paní se zdá se dost věří a asi k tomu má důvod... "Vážená paní evidentně znáte mé jméno tudíž víte, že už dávno nejsem Andělem. Zbraň jsem pozvedl tady proti tomu pánovi jen proto, že na mne sáhl bez mého svolení jen jako varování, pro příště." Začal jsem svědomitě a kupodivu zdvořile, až se sám udivuji nad svým výkonem. "Pořád nevím, s kým přesně mám tu čest, takže prosím, až bude vhodná příležitost, rád se to dozvím..." Jenže pak po mne hodí pohledem a já dostanu instruováno, že mám ukázat té dívce školu, pokoje, jídelnu a třídu. Ale... já sám nevím, kde to je! Nechám to už ale bez komentáře a podívám se na tu dívku. "No..." povzdechnu si. "Nemám páru, jak to tu vypadá, ale pokud už nebudeš provádět ty své ošklivé věci... Pokusím se to tu projít s tebou, pokud budeš chtít. Ta ženská je jak tornádo a má docela zajímavé argumenty," uchechtnu se a podívám se jejím směrem. |
| |
| Oh... Omlouvám se, dočista jsem na Vás zapomněl kolegyně... :) Serin Dávat dohromady rozvrh je asi ta nejotravnější část práce. Měl bych tím zaúkolovat někoho jiného. Gabrielu těžko, ta mě má na háku v tomhle... Za dveřmi se ozvaly ženské kroky a dříve, než ruka stihla zaklepat, dveře se kouzlem otevřeli. "Ah... Zdravím! Jak jste si užila prázdniny, slečno Serin?" Usmál jsem se na naší bývalou nadanou studentku. "Už se těšíte na školu z druhého pohledu?" Zasypal jsem jí hned milými otázkami a pokynul jí, aby se posadila na jednu z polstrovaných židli na druhé straně pracovního stolu. Mezi tím jsme stále něco listoval v papírech a hledal na rozbordelařeném stole. |
| |
| Z velké kostelní věže ve městě se rozlehl zvon oznamující, |
| |
| Před školou - Áres, Gabriela „Přihláška? Jaká přihláška? Moje přihláška? Já žádnou neposlala!!“ Tady mě fakt nikdo neposlouchá. Proč by jinak nechápali, že já tu studovat nechci a nebudu. Znovu mě vykolejí. Nechápu, kde by se tady vzali moje věci. A kdo jsou jako pěstouni? Pak mě ale zaujal popis přírody, respektive absolutně nezaujal. „To zní dost nudně.“ Pokrčím rameny. Pak začne o soubojích a já vykulím oči. „Já s nikým nebojuju! Ani s nikým něměřím sílu!“ Na to jsem moc malá a křehká a malá. Docela mě překvapí, že mě dostane na krk anděl, přeci jen je to pro mě nová zkušenost. „Já nedělám žádné ošklivé věci.“ Zabručím už skutečně hodně trucovitě. Pořád tu po mě akorát někdo něco chce, ale že by mi toho moc řekli, třeba jak se odtud dostanu, tak to prd. |
| |
Nová škola do seznamu Gabriel Eastback Jupí! Škola.... Né, že bych jich už nevystudovala dost ale co? Tohle je trochu něco jiného než medicína, herectví, kvantová fyzika, egyptologie a podobné... Možná bych se měla mrknout do desek s diplomama, abych věděla co to vlastně všechno mám vystudováno... Hodila jsem na sebe své oblíbené černé džíny a bílé volné triko. na záda krosnu a vyrazila jsem. Cesta mi netrvala dlouho... Koneckonců, střídala jsem si těla, takže jsem se tak rychle neunavila. Po chvíli jsem už stála před školou. I přes to však pozdě. Měla jsem tu být v půl deváté a je... Sakra! O hodinu později... Povzdechnu si a vejdu do města už ve své oblíbené podobě. Před školou stálo jen pár studentů a jedna profesorka. Nechtěla jsem hned letět za ní a dva studenti vypadali, že se baví. vydala jsem se proto za bělovlasým klukem. S úsměvem jsem na něj zamávala, když jsem byla ještě pár metrů od něj. "Ahoj! Já jsem Legion." Začala jsem bez zaváhání. "Jsem tu správně na škole? Můžu se tě zeptat kde se mám ubytovat a kde by jsme měli mít sraz? Nebo myslíš, že bych měla jít za ředitelkou?" Ptám se rychle a vesele. |
| |
| Spolužačka Legion"A pak se ta myš pokusila mě hryznout. Já ji stiskl hlavu... Víš co se stane když dupneš na konzervu s rajskou? Tak takhle nějak vypadali její oční důlky." Vypráví mi Krixi a já ani nemám náladu na to mu říkat, aby sklapl. |
| |
Gabriel Překvapeně jsem zamrkala na mluvícího vrabčáka ale pak jsem se pousmála. "Promiň... Jsem trochu nervózní." Omluvím se a rukou se podrbu zezadu na krku. Pak se ale slova chopil chlapec. Opět jsem překvapeně zamrkala a pak se uculila. "To je v pořádku. Je moc roztomilý!" Usměji se na utiskovaného vrabčáka. "Děkuji mockrát." Zaculím se vesele a opatrně pohladím vrabčáka ve svých vlasech. "A můžu se ještě zeptat, kde ten sraz je?" |
| |
 | Příchod do městečka/školy Kdokoli Věčně ztrápený a věčně rozhořčený jsem se rozhodl, že bych přeci jen mohl vyzkoušet a zjistit, co je pravda na těch legendách o škole, kterou nenajde žádný smrtelník. I vyrazil jsem na cestu do hor, kde se mělo vlastně toto celé velké město i se školou nacházet a... po dlouhém pátrání, kdy jsem alespoň zabíjel většinu času, jsem uspěl. Prošel jsem po lávce, nebo mostu či co to bylo a nos mi říkal, že tu rozhodně nebudu sám. A že to byly rozličné pachy... Spoustu z nich, vlastně většinu z nich jsem nevěděl, kam přirovnat. Rozhlížel jsem se, ke komu bych se mohl přifařit, spíš, koho bych se mohl zeptat, jestli jsem tu vlastně správně. "Ech... Zdravím. Může mi někdo poradit... Prý by se tu měla nacházet škola, schovaná před lidmi. To je... tady?" |
| |
| Anthony, Gabriela Prikývnem a zakloním hlavu, pozrúc sa na oblohu na slnko. Mám ešte chvíľu čas. Rozhodnem sa venovať zatiaľ svojej obľúbenej aktivite, z chrbta mi v plameňoch vyšľahnú krídla a s odrazom sa vznesiem do vzduchu, v zamyslení nechávajúc za sebou znova tlejúce miestečko spálenej zeme. Bude to...čudné. Nebude páliť. Bude to skvelé, budem sa môcť priblížiť k ostatným....ale stále to bude čudné. Môj oheň bude len ako...ozdoba. Hlúpe. Ale schopnosti to nijako neovplyvní. Stále bude môcť páliť...keď si bude želať. Mala som jednoducho pocit, akoby som sa chystala sama seba uvrhnúť do klietky Letím vyššie a vyššie, kým sa nestratím medzi oblakmi. Na minútu presne sa už bez krídel a s horiacimi vlasmi chystám pred vchod do školy, keď zbadám nového študenta. Začne sa približovať. Snažím sa stiahnuť horúčavu čo najviac to ide, ale akonáhle si bližšie ako osem metrov, začne ti byť teplo nepríjemné a mal by si sa zastaviť. Dá sa zniesť aj keď si bližšie, ale je to akoby ťa to chcelo upiecť. Fajn, ten lektvar musím vyskúšať. Mrknem naňho. Kývnem hlavou a pokúsim sa o úsmev. Áno, si dobre. Akurát...mierim za zástupkyňou riaditeľa. Poď so mnou. Ponúknem mu tak hlasno, aby ma počul. Dobre som povedala, nie? Pomohla som...hádam. Oj, zabudla som sa predstaviť. Základ. Poodídem od neho krok smerom k vchodu školy a rukou mu naznačím, nech ide tiež. Volám sa Sinderiee. Napravím rýchlo svoju chybu v pomyselnom zoznamu "ako vychádzať s ostatnými". |
| |
| Spolužačka "Roz... Roz... ROZTO... COŽETO? Já a roztomilý? Já jsem famózní! Geniální! Nebezpečný, ale ne roztomilý, mladá dámo!" |
| |
Gabriel, okrajově Anthony Vrabčák se najednou promění v sokola a přinutí mě hlavu skoro zarazit do země. Chytla jsem se za vlasy a překvapeně zvedla hlavu. "Roztomilej, urážlivej vrabčák..." Zaculila jsem se a podívala se na Gabriela, který se ke mě starostlivě přihnal. "Klid v pohodě..." Usměji se na něj smířlivě a když vidím jak se snaží začnu se smát. "Vážně v pohodě, tak se uklidni, ano?" Podívám se jistě. Ten ptáček je mi vlastně dost podobný... zarazím se, když za sebou uslyším klučičí hlas a ohlédnu se. Když chlapce vidím rozzáří se mi oči. Sama nevím, jestli zděšením nebo nadšením jisté jen je, že jsem se zas prudce otočila k Gabrielovi, až jsem do něj trochu vrazila. "Ježiši, promiň.." Omluvím se rychle a snažím se to podobně jako on zamluvit. Super... Jsem tu chvíli a už mám kopírku dvou tvorů... Jaj... To mě zas bude pokoušet... A to jsem si říkala, že se budu chovat slušně... Co tu dělá? Oni ho nezachránili... Achjo... Snad mě nepozná... Měla jsem tehdy stejnou podobu a fakt si jí nehodlám teď měnit... "Jo a co ty děláš ve škole? Nějákej trest, nebo snad odměna?" Zeptám se rychle. |
| |
| Sinderiee, Legion a Gabriel První mne přivítala dívka, ohnivá kráska, která už z takové dálky hřála a dost... intenzivně. Ale asi o tom věděla, protože se zastavila. A nabídla se, že mi pomůže a hned po tom se představila. Mile jsem se na ní usmál a přikývl. "Děkuji mnohokrát slečno. Mé jméno je Anthony," povím a to si všimnu ještě někoho dalšího opodál. Letmý pohled dívky, ale brzy zase uhnula. I na tu chvilku mi to ale stačilo, tu tvář znám, mám jí před očima stále. Tmavé oči, vlasy... I když je to už dost dlouho. "Slečno, jenom...." udělám krok k té dvojici a oslovím tu dívku. "Ehm, promiňte, slečno... Jááá, já vás znám." |
| |
Úprk? Jo asi jo... Gabriel, Tony Snažila jsem se mluvit a dělat, že toho kluka neznám ale ono to tak trochu nezabralo. "Sakra... Promiň, Bělásku. Snad budeme mít ještě příležitost si promluvit. Zatím díky a ve třídě..." Pronesu už na spěšné cestě do budovy školy a ke schodům, kam jsem už skoro utíkala. Po schodech nahoru a co nejvýš až na samotnou střechu. Ufff... Tady mě snad nenajde.... |
| |
| Hra na honěnou? SInde, Gabriel "SLečno!" křiknu, když jí vidím mizet. Její pach mám, takže jen tak nezdrhne... "Omlouvám se, musím, velice vám děkuji za snahu a jistě vám gesto oplatím..." Mírně se ukloním hořící krásce a po pachu utíkám za tou... "neznámou." Nahoru po schodech a na střechu, kde tě doženu. "Slečno, počkejte. Tím, že jste vzala roha jste mi asi potvrdila mou domněnku... Pár let zpátky..." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Když zaslechnu jeho hlas zarazím se. Eh... Jo... Uletět! Ale zas... Nebo změnit obličej? Mohla bych třeba... Prudce se otočím a během otočky se přeměním na tvou naprosto přesnou kopii. Uff.. Ještě že jsem si ho zapamatovala... "Ano, slečno? Co si přejete?" Zeptám se tvým hlasem ale zní celkem pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Co to sakra?!" Unikne mi z úst, když se zarazím. Vypadá, jako já, to jako fakt? Proč to, co to? Pach mi ale seděl, relativně. Oblečení...... |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Proměním se zpátky do své původní podoby. jednu ruku natáhnu podél těla a druhou jí chytnu v lokti. Nervózně si takhle zatahám za rukáv trička a vyjede mi z výstřihu rameno. "Eh... Promiň... Já si nějak nemohla pomoct..." Zatvářím se nevinně a čekám, jak dostanu sodu. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Ještě chvilku na tebe hledím, jak tam tak stojíš plná nervozity. "Eee, no... Jsi to ty?" |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "No... Možná..." Řeknu nejistě a v hlavě se už připravuji proměnit v motýla, střevlíka, orla, velrybu! Prostě něco v čem by mohla nenápadně zmizet... |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Neudělám ani krok, jen tam tak stojím a koukám na tebe. "Zachránila jsi mi život, zmizela a já už tě nikdy neviděl... Tvrdili mi, že jsi byla jen přelud. Ale zjistil jsem, že někdo tu sanitku volal... Prý nějaká dívka." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Jo? Zachránila? Opravdu?" Koukám na tebe a postupně mi padá nervozita snad i dolů ze střechy. "To jsem ráda, že to tak bereš..." Řeknu tiše... |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Patrně by mě tam nikdo nenašel.. Alespon nějakou dobu." Trochu mi vrtalo v hlavě, co tím myslíš. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "No... Myslím, že dost lidí na tvém místě, by bylo naštvaných, že neumřeli... A nebrali by to jako záchranu..." Pronesu už klidněji a nakonec se už usměji. "Hlavně mě prosím nepráskni, co umím..." Mrknu na tebe přátelsky... |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro A pak jsem si to posral... "Neprásknu... Jen vůbec nevím, co a jak tady. Ukážeš mi to tu?" |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Proč jdeš vlastně do školy?" Usměji se na tbe. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "To jsme tedy na sebe narazili... tak nějak na čas," usměji se a přikývnu, když zmíníš třídu naproti schodům. "Víš, hledal jsem tě, docela dlouho. Teď už chápu, proč jsem tě nemohl najít," uchechtnu se. "Tenkrát jsem si říkal, že tohle všechno jsou povídačky pro děti... Ale spletl jsem se a zaplatil..." Trhnu rameny. "Ale to už je dávno." Trochu znejistím, když se zeptáš, proč jsem tady. Nakonec to ale shrnu docela jednoduše. "Nový začátek, řekněme." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Nechápu, proč jsi mě hledal... I když chápu, proč to bylo složité... " Zaculím se spokojeně. "Často se měním jen tak pro zábavu..." Usměji se... "Jo... To si myslí skoro každý, než ho něco takového nepotká..." Usměji se. "Víš kolik lidí jsem dohnala do blázince svýma vtípkama se záměnou těl?" Zasměji se ale pak si tě prohlédnu. "Nový začátek? To ti tamten nestačil?" Zeptám se zkoumavě. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "A v koho všechno se umis proměnit? Zni to docela zabavne, ale do blázince.... Osklive," mirne se zamracim, ale necham to byt. Pak se mne zeptas na ten novy začátek. "Byl... az na prvnich par let krasny. Ale, ted nemam moc na výběr. Je to docela slozite." |
| |
| soukromá zpráva od Serin* pro |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "S tím blázincem to nebyl úmysl... Trochu se to zvrklo. Byl nějak psychicky labilní a tak úplně neunesl, když mu po bytě chodila jeho mrtvá dcera..." Zatvarim se naprosto nevinně. "Jen povidej... Já mám dost času..." Usmeji se na tebe míle a zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Posloucham pak tvuj pribeh o muzi, co se dostsl do blazince. "A ty se divis?" uchechtnu se, i kdyz to vubec neni vtipne... Pak se zaee zeptas na me a minulost. "Vis... porad je to dost cerstve a ja o tom nerad mluvim." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Je hrozný, jak mluví třeba takový krysy. Taková potupa si s nima piskat... Blbečci!" Zasmeji se ale pak zvaznim. "Hele... Tak to nech být... Až se budeš chtít svěřit hledej někoho ze spolužáků, kdo se chová divně..." Zasmeji se. "Nejspíš to budu já." Stouchnu do tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Ocením, ze ze mne netahas informace a jeste to podas tak vtipne. "Dobře. Az budu mit naladu a potrebu si s nekym popovídat, budu hledat nějakého vtipalka v radach studentu," usmeji se a zahledim se nekam do dali. "Ja jsem zvedav, jak to tu bude chodit a kdo a co tu vse s nami bude." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Znovu se zasmeji, moc dobře vim ze v tom byl trochu... Dvojsmysl. Ale vzhledem k tomu ze je to vesela kopa, snad to pochopi. "Vzdycky se najde nekdo protivnej, ve skole většinou profesori," uchechtnu se. "Ale nejsem si jistej, jestli by to s profesory proslo." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Mám svůj oblíbený kousek. Dělám ho vždy první školní den..." zaculim se při těch vzpomínkách. "To budete koukat... A profesoři ať se jdou bodnout..."/mrknu na tebe přátelský.. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Hele, a jak to máš s oblečením vůbec když se proměníš?" "A na ten kousek jsem tedy zvědav." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Směji se pořád vesele a vysvětluji dál. "Oblečení je právě jediný, co si zatím umím vymyslet, podle sebe... U věcí mi ale barvy moc měnit nejde... Chci se to tady naučit. Třeba bych pak nepotřebovala ani ten dotyk..." Zasměji se... "A musím ti říct, že balení kluků v tomhle těle je naprostá pohoda... Jen si zjistím, kterej typ holek se mu líbí, nenápadně do ní strčím a huala! Sedím na baru a většina přiletí sama..." Směji se. |
| |
| Sinderiee Stojím klidně u dveří když, ucítím už známe teplo. “A přesně včas. To jsem velmi ráda.” Podívám se s úsměvem. “Tady máš ten lektvar. Působit by měl asi do minuty.” Řeknu a natáhnu ruku s ampulkou tekutiny. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "No jo no. Většinou ano, ale taky už jsem se porval se smečkou vlků a... nebylo to jednoduché. Ale, vlci jsou fajn." Zadívám se někam do lesů. "Žádná závist, zbraně, loví spolu a pro jídlo, ne jako lidi třeba," trhnu rameny. "Hezký, to by jsi se mohla naučit. Průser by byl, kdyby jsi oblečení neuměla napodobit," zasměji se. "Furt měnit..." "A s tím balením... Hmmmm, jo. Šikovné." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Že by nějaká zrada ve smečce? Vypadá to tak... "Mě lidi nikdy neublížili, ani se o to nesnažili..." Pokrčím rameny ale pak se zas zasměji. "Průser? To určitě... Byla by sranda, přeměnit se v minisukni a lodičkách třeba na tebe... Vlastně..." V tu chvíli vedle sedíš ty v sukni a podprdě. "Vrrr... Nazdar fešáku..." Pronesu se smíchem. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "To určitě, hlavně jistota. Krucinál, ty máš sakra potenciál... Hmmmm," zasměji se a pozoruji tě. A když pak začneš uvažovat. "Počkej..." a to už tam sedím já v minisukni a ještě když začneš mluvit... Začnu se smát a spadnu an záda. "To je bomba!! |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Díky... " Proměním se zpátky... "Je fakt, že další výhodou je, že nemusím tahat oblečení sebou, protože mi stačí se přeměnit na něco jiného a mám oblečení." Zasměji se a stále tě držím... |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Jo?" zamyslím se. "To se docela hodí... KDyby jsi náááhodou měla ztratit oblečení..." ušklébnu se a mrknu na tebe. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Divil by jsi se, jak často se to hodí... Například nemusím nakupovat a mám jistotu, že nikdo nebude mít stejný oblečení jako já..." Zasměju se. "To si přeje každá holka!" |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Ale... Dalo by se to využít v tolika věcech... A můžeš létat, sama, to se nikomu nepovede." No a ten tvůj uražený pohled a pak smích, přesně víš, co jsem myslel. "No, asi jsem tě měl potkat... S tebou tu bude sranda." |
| |
| soukromá zpráva od Ředitel Johanes Grant* pro "Sakra... To není on..." Řekne ale sklesle, když když se na papír podívá. "Nemůžu tu teď najít pracovní smlouvu. Snad ti nebude vadit, když jí podepíšeš později. Je tu ještě jeden nový profesor. Můžete pak přijít společně a vyřešíme vás oba najednou..." Mrknul jsem na tebe. "Kabinet máš naproti učebně čtvrťáků. Víš, kde to je, že?" Usměji se a pro jistotu počkám, zda přisvědčíš. "Můžeš si to tam upravit jakkoliv chceš... Klidně i kouzly... Je to jen na tobě... Zbytek si asi řekneme potom ještě s tím druhým, ano? Jestli chceš, můžeš se jít ubytovat a upravit si bydlení. V deset je ale sraz ve třídě naproti schodišti, tak doraž, ať tě žákům představíme." Usměji se na tebe přátelsky, postavím se a podám ti ruku. "Doufám, že se ti tu bude líbit a že ti to půjde... Pevně věřím, že tě žáci budou respektovat jako autoritu..." Mrknu ještě a pak tě nechám, ať se zeptáš, jestli máš nějaké dotazy. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Díky... ty taky nejsi zrovna k zahození... I když..." Trochu tě strčím, až trošku popojedeš po střeše ke kraji. Stále tě ale držím, aby se ti nic nemohlo stát. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Šoupneš mne ještě ke kraji ale držíš mě. "Hele, já létat neumím!" Usměji se a dloubnu do tebe. |
| |
| Na hodinách se blíží desátá hodina. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "H.. Héj!" Složil jsem se na záda a začal se chytat tašek, abych se nedostal ke kraji a nerozplácl se dolů. Bylo by to asi dost nepříjemné a moje tělo by... mělo kurva práce. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Po chvilce, když si urovnám peří, se přeměním zpět. "No.. Mám dojem, že jsem ti za tohle tisíciletí zachránila už podruhé život..." Zasměji se provokativně a vypláznu na tebe jazyk. |
| |
| Do třídy "Tak tohle bylo krátké a tak trochu divné. Sakra už vím jak se cítila ta orlice v Kanadě." |
| |
| Skraja Anthony, Gabriela Ide to pekne, hladko, kým...sa neschytí a nerozuteká, kamsi do útrob školy. Chvíľu len trochu zarazene stojím na mieste. Čo som urobila nesprávne? Po minúte sa spamätám a spomeniem si, načo som vlastne išla pred školu. Aj keď viem, že profesorke moje teplo neubližuje, stále sa k nej približujem opatrne, malými krôčikmi. Tak isto opatrne od nej prevezmem lektvar a podozrievavo si ho premeriam. No tak. Len to skúsiš. Odzátkujem ho, keď si na niečo spomeniem. Dvihnem zrak k profesorke. Ďakujem. Prenesiem to trochu mechanicky, akoby to slovo pre mňa nič neznamenalo, len som sa ho naučila hovoriť a vypijem z lektvaru, jeden, druhý, tretí glg, ochutnávajú. Dopijem ho až do dna a čakám, akoby som nechcela ísť do školy kým nezačne účinkovať. Zrazu cítim, ako sa postupne teplo začne sťahovať, tak isto ako žiara. Skúsim sa prestať kontrolovať, ale zem podo mnou nesčerná. Funguje to...a teraz druhá strana. Zapozerám sa pred seba a zrazu sa pred mojou hlavou zjaví ohnivá guľa. Pálivá, niektoré plamene žhavé až do biela. Po okolí sa rozbehne znova to teplo. Stiahnem to späť a guľa sa zmenší na guličku, ledva vo veľkosti pingpongovej loptičky. Je to ako sľúbila. Ako predtým, ale bez tých všetkých...rizík. Usmejem sa na ňu, čo je moje úprimné ďakujem. Je to akoby som sa teraz dokázala perfektne ovládať. Je to dobré. Uznám a vyvrátim hlavu, očami prižmúrim na slnko. Hodina. Musím ísť. Kedy si mám teda prísť pre najbližšiu dávku? Hneď ako mi odpovie, tak prikývnem a rozídem sa do školy, pri dverách spomalím, ale lektvar naozaj funguje, a tak spokojne idem ďalej. Ohnivá gulička sa sformuje do kolibríka a zostane ako darček lietať pri Gabriele. Po troche blúdenia nájdem triedu a vkuknem dnu. Sedí tam už jeden chlapec. Skusmo spravím pár krokov, ale teplo držím perfektne pod kontrolou. V podstate mi práve nahradila kopu času tréningov...ale aj tak sa to budem musieť naučiť zvládať sama. Nemôžem si večne variť lektvary. Šťastná, že už nikomu neubližujem sa rozžiarim, až sa mi plamenné vlasy roztancujú vo vzduchu. Všetky pochybnosti sú fuč a zrazu sa necítim už ako v klietke, ale opačne. Podídem k bielovalsému chlapcovi a s očakávaním natiahnem ruku, načo sa ho jedným prstom dotknem líca, akoby sa nechumelilo. Aha, nič sa ti nestalo. Stiahnem ruku a zatlieskam, sadnúc si do lavice pred ním, otočená k nemu, a fascinovane naťahuje ruku k papieru. Ešte nikdy som sa nedotkla papiera. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Připravoval sjem se na tvrdý náraz, zavřel jsem oči, když mne něco popadlo za triko. Slyšel jsem, jak se trhala látka, ale pak jsem překvapeně otevřel oči. Rána nepřišla a já... letěl? Udělala jsi se mnou kolečko a zase mne šoupla na střechu a dosedla. Srovnala peří a proměnila se. "No za prvně, tohle se nepočítá, protože jsi mne sama schodila a za druhé... Přežil bych to, pravděpodobně, jen by to kurevsky bolelo." Usměji se a sleduji, když si zase sedneš ke mne a když vyplázneš jazyk, spiklenecky po něm chňapnu rukou. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "A jizvy mi zůstali," povím a stáhnu triko kousek k boku a na záda. Nejvíce jsou vidět ty tři drápy nebo tesáky na lopatce a trochu i na krku. "A jak by to bylo s Alfou.. Hmm... Vlastně mne docela udivuje, že si mne nenašel. Do dneška jsem nenarazil na toho, kdo mi to udělal a nemám páru, či to bylo cílené nebo... nebo jen náhodný útok." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Ani na to nemysli. Skrytý význam to nemá..." Zasměji se. "Wau... vypadáš s nima jak drsňák..." Usměji se vesele a mrknu na tebe. Když pak ale mluvíš dál, trochu se zarazím, narovnám a zahledím jakoby do dálky. "No... On si tě už asi jen tak nenajde..." Zamyslím se. "Chci říct, že proč by to teď dělal, když ho to do teď nezajímalo." Dodám ještě a zkoumavě si tě prohlédnu. "Většina vlkodlaků má na svého alfu velice silnou vazbu. Nikdy jsi ho nezkoušel najít?" Pokud ano, našel jsi ho jistě pohřbeného na tom hřbitově za NY... |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Sakrá!" znovu se zasměji a laškovně tě plácnu přes stehno a zacukám při tom provokativně obočím a naprosto vážně... Tedy do doby, než ruku zase stáhnu a mile se usměji. "Promiň, nemohl jsem si pomoci." Nasadím jen takoví milí a přátelský úsměv a trhnu rameny. Pak si všimnu že na to téma o Alfovi se zadíváš někam jinam, někam do dáli. "Těžko říct. Třeba mne chtěl jen nechat vycukat a teď mne začne hledat. Já nevím... Nebo třeba to byl jen nějaký mladý vlkodlak, neovládl se, chtěl si ze mne udělat svačinu a vyděsilo ho něco ve městě..." Znovu trhnu rameny. "Netuším... Možná ho hledalo moje vlčí já, ale, já neměl... potřebu a hlavně, musel jsem zmizet..." povzdechnu si. "Potřeboval jsem samotu a potřeboval jsem ochránit lidi kolem mě. A navíc... Pak jsem našel nového Alfu. Smečku, která mne přijala a pomohla mi..." Teď se zase já zakoukám někam do dáli a pak se zase usměji a otočím se na tebe. "Ale to je složité jak jsem říkal. A cože jsi vlastně ty byla poblíž? Někde na pařbě?" |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Ty nevíš ani jak vypadá, ne?" Kouknu na tebe vážně ale pak mě něco napadne a trochu se mi v očích zableskne. "Co já vím, tak ten kdo tě proměnil byl jeden z největších a nejmocnějších vlkodlaků. Pochybuji, že jsi byl jen nešťastná náhoda. Nejspíše jsi ho něčím zaujal..." Měla bych mlčet... "Co by jsi dělal, když by tě našel a chtěl po tobě, aby jsi šel s ním? Uvědomuješ si, že tě může psychicky ovládat?" Pak se uculím. "No... Pařba... Jak se to vezme..." Zasměji se. "Měla jsem tam v tý době práci..." Vysvětluji. "Měla jsem práci, která se přes den nedala moc dělat..." Uculím se šibalsky. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Překvapeně se na tebe podívám. Neměl bych mít alespoň částečně v sobě zaštípený jeho pach? A to by mi přeci někdo řekl ne? "No řekl bych, že se asi pleteš, protože pokud by jsi měla pravdu, tak už si mne asi dávno našel a vzal pod svoje křídla, ať už by měl důvod jakýkoli," pokrčím rameny a zašklebím se. Pak se zmíníš o tom, že by mě mohl psychicky ovládat. "Psychicky ovládat? Jak to jako myslíš? Já... Nevím... Asi bych se zase otočil na patě a šel s ním..." "Jo tak práci která se blbě dělá přes den... Hmmm, to jsi si hrála na Assasína?" zasměji se. "A co se tvé první otázky týče, tak ne, nevím jak vypadá." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "No dobře... Když myslíš... Promiň. Jsou to jen moje teorie..." Usměji se na tebe mile. "Psychicky ovládal. Asi jako, když jsi rok neměl sex a před tebou stojí nahá kráska a prosí tě aby jsi jí ojel. Asi tak ovládat... Dá se to tak přibližně přirovnat." Pak se ale uculím. "No, moment... Assassins creed probíhají převážně přes den ne?" Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Tedy... Pokud to ty nevíš a něco mi nezatajuješ." Nadzdvihnu obočí a sleduji tě. Já nevím, co se stalo, proč se stalo a proč mne nikdy nehledal... Prostě, nevím a neřešil jsem to. Moje jediná starost bylo utéct někam pryč, abych neudělal ještě víc zmatku a neplechy... Pak se zmíníš o roku ne-sexu a krásce alá psychická nadvláda. "Tak to bych asi poznal, kdyžby mne měl někdo ovládat. Zvlášť takhle," zasměji se a když zmíníš Assasins Creed tak trhnu rameny. "Ono je to fuk, ale v noci je to větší sranda." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "To by jsi se divil... Většina vlkodlaků ani neví, proč to dělá ale prostě to dělá..." Mrknu na tebe... "Jo... strašná prča propadnout střechou během noci... Dokážu si představit mnohem zajímavější program na večer..." Mrknu na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Pak zmíníš zase to psychické ovládání. "Hmmm, nevím. Kdybych dělal něco... proti své vůli nebo něco co normálně nedělám, asi bych to poznal. Ne?" Zmíníš se i o propadávání střechou v noci a já nějako nevidím spojitost. Ale ta tvoje poznámka mne mile překvapí. "Propadávat střechou... Asi by to nebylo příjemné. A souhlas, v noci se dají dělat daleko zajímavější věci," povím, když na mne mrkneš a já se ti zahledím do očí a při tom položím ruku na tvé stehno a jemně pohladím. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Údajně si to pak nepamatuješ... Je to jakoby jsi byl zdrogovanej.. Prostě hóóódně silná genetická přitažlivost..." Mrknu na tebe. Ty pak ale zareaguješ a já trochu překvapeně kouknu na tvou ruku, která mi přejela po stehnu a pak zpátky do tvých zakoukaných očí. "Například spát... Měl by jsi to někdy zkusit... Vím, že vy vlkodlaci máte trochu problém s nedostatkem spánku..." Uculím se provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Tak to tedy nevím... Policajti po mne nejdou a kdyby to byla vlkodlačice... Tak bych si snad pamatoval," uchechtnu se a když zmíníš spánek, ještě jednou tě pohladím a když se začneš tak provokativně usmívat, trochu tě na stehně štípnu, pak tě přes něj jemně plácnu a nakonec založím ruce na hrudníku. "Spánek je pro sraby... Stačí dvě, tři hodinky denné a není to nutnost," pronesu jakoby nic. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Koukám na tebe pořád stejně šibalsky, i když mě stále hladíš po stehně. "Jo jasný... Ale jak dlouho se to dá vydržet, hmm?" Zaculím se a opět vypláznu jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Ten tvůj výraz a plamínky v očích když jsem tě hladil byl dost zvláštní. Nebyl jsem si jistý, kam si ho zařadit. Asi to budu muset zjistit, až bude trochu vhodnější doba. "Někdy si budu muset zjistit, copak máš asi na mysli s tím svým pohledem," rozložím ruce a když na mne vyplázneš jazyk, štípnu tě do zadečku. "KDyž máš dostatečný příjem potravy a jsi vlkodlak, tak v podstatě napořád," uchechtnu se. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Tobě to snad není jasný?" Uculím se se smíchem a nakloním hlavu na stranu a když mě štípneš, trochu povyskočím. "Hej..." Zasměju se. "Teď sem málem spadla já..." "To asi ano, ale když máš jen vlkodlačí podobu, tak ti to je k ničemu..." Mrknu na tebe... "Akorát vypadáš jak vlkodlačí bábovka..." Zasměji se. |
| |
| Před školou - Grace Sleduji, jak se ta dívka vzteká a evidentně, chce pryč. Připadá mi jako správný rozmazlený fracek a já jí dostal na krk. No to potěš... "No ta kletba nebo co to bylo nebyla zrovna milá a doufám, že už vyprchala. Nerad bych se přizabil znovu," trhnu rameny když zabručí a já pak jen mávnu rukou. Od prstu ruky až po palec na noze mi přeběhne černý dým a vytvoří neviditelný štít, který by mi možná mohl pomoci, kdyby se slečna náhodou znovu rozhodla si se mnou hrát. "Že tu nechceš být ti nepomůžu. Támhle je lávka, kterou se dostaneš pryč," ukáži jistým směrem. "Ale kam pak, to ti už neporadím." |
| |
| Kabinet -> třída Gabriel a Sin Už jsem vybral a dokonce i sehnal učebnice. Bohužel, byli jen tři a pouze zhruba dvouset stránkové. Pak jsem také sehnal nějaké prázdné knihy, do kterých si budou moci zapisovat poznámky i s psacími potřebami - černými brky a lahvičkami s inkoustem. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "A určitě nespadla. Proměnila by jsi se zase do toho krásného zvířete a dala si kolečko. A možná mě ješťě ťafku po palici za odměnu." Uculím se jak andílek. Pak po tobě z ničeho nic skočím a povalím tě na záda a já zůstanu nad tebou opírat se o ruce a pozoruji tvou reakci. "To asi ano," mrknu na tebe a skloním se trochu níž. Natáhnu tvůj pach. "Bábovko!" zasměji se a na prázdno ti scvaknu zuby u ucha. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro V tom na mě ale skočíš a to já opravdu nečekala. Na okamžik jsi mohl v mých očích vidět paniku a přesně v tomhle okamžiku se taky moje reflexi rozhodli pracovat za mě. V tu chvíli se automaticky přeměním a oženu se obrovskou tlapou, že tě odhodím na druhou stranu střechy. Nespadneš ale asi se slušně otlučeš a na tváři máš škrábanec od mých drápů. Okamžitě jsem se postavila, stále v této podobě a zavrčela. Normálně by tě to asi z míry moc nevyvedlo ale tenhle vlkodlak... Byl to ten, který tě pokousal... Ten, který tě málem zabil... Ten, který tě proměnil! |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Bohužel můj plán tak nějak nevyšel, jak jsem chtěl. Jo, mohl jsem čekat, že zafunguje nějaký její obranný reflex, když jsem se po ní, i když nevinně, vrhnul. Ale, riziko musí být. Teď jsem dostal tlapou po držce, až jsem odletěl na druhou stranu střechy. DO čenichu mne zapíchal pach mé vlastní krve a já se okamžitě zvedl a zapřel rukama. Podíval jsem se tvým směrem, když jsi tak vrčela a pak vyskočil na nohy a přeměnil se. (podoba v CV :D) Přes dva metry na výšku a rozhodně se mi nelíbilo, jak na mne vrčíš. Ale musím brát v úvahu, že tohle nebyla tvá vina nýbrž má. Upřený pohled do očí a mne něco kousalo v hlavě. Jak jsem tě tam viděl, svědomí mne nahlodávalo a v hlavě se mi vyjevovaly temné obrazy. Moc jsem neviděl z té osudné noci, ale ty oči... Prozradili mi spolu s tím hlodavým pocitem, že tohle už znám... "Tohle docela bolelo..." přenesu ti do hlavy myšlenku s trochu kousavým podtónem. "Nechci ti ublížit, ale..." zavrčím. "Myslím, že mi dlužíš pár odpovědí." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Co jsem to udělala?! Vždyť jsem ho mohla zabít! Podlomila se mi kolena ale než jsem dopadla se sklopenou hlavou, proměnila jsem se zpět do své lidské podoby. Dech se ale nezpomalil. Asi půl minuty jsem takhle vydýchávala, než jsem byla schopná zvednout hlavu se zoufalým a omluvným výrazem. Pomalu jsem se postavila na nohy. Mohlo to vypadat trochu vtipně, jak místo toho velkého, autoritativního vlkodlaka stála před tebou malá bezbranná dívka. "Promiň... Já..." Hlasitě polknu a přes střechu doběhnu k tobě a starostlivě ti prohlížím ránu na tváři. Stojím na špičkách, abych tam vůbec viděla a i přes to ti pořádně nedosahuji ani k ramenům. "Já opravdu nechtěla... To bylo..." Pořád tě starostlivě prohlížím v naprosté blízkosti. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Proč?! Proč je mi povědomá? Byla to ona? NEbo jen si jí pletu? NEbo... Příbuzná? Nebo má jeho podobu?!? Byla tam, zavolala mi pomoc... Moc otázek a žádná odpověď. Naprosto klidně oddechuji a přemýšlím, přesto z tebe nespouštím oči, i když se proměníš a příjdeš ke mne. Dívám se na tebe ze shora, jsi tak maličká. Pořád mě to hlodá, ale tvůj starostlivý výraz mne donutí se sehnout a kleknout na jedno "koleno," dá li se tomu v téhle podobě tak říkat. "To je jen škrábanec a trochu odřenin, s tím si nic nedělej. SPíš mi řekni... Jak to bylo? Pamatuju si... A můj instinkt... Ví..." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Když se ale začneš ptát, nejistě na tebe koukám. Po chvilce sklopím pohled a pustím tvou hlavu. Ruce spustím podel těla. "Já... Dělala jsem v té době v instituci, která se zabývala odchytem magických tvorů, kteří ohrožovali lidi... Šla jsem zrovna po něm. ten večer jsem měla jistotu a věděla jsem, kde ho najdu ale... Místo abych šla rovnou na místo jsem se flákala. Říkala jsem si, že za tu chvíli se přece nemůže nic stát..." Z očí mi začínají téct slzy. "Našla jsem ho přesně, kde jsem myslela ale s tím rozdílem, že místo toho aby číhal na kořist už na ní seděl... Odehnala jsem ho a... Nevím co jsem si myslela! Kdybych na to nekašlala nemuselo se ti nikdy nic stát!" Slzy mi z očí už vytrysknou úplně. Jakákoliv moje snaha je zastavit nepomáhala. "Když jsem měla jistotu, že jsi v nemocnici a v bezpečí, vydala jsem se za ním ho najít... Nebyl tak daleko a já udělala to, co jsem měla udělat mnohem dříve..." zabodnu ubrečený pohled do země před mnou a jen čekala na slova popravy, výčitek... |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Možná jsem měl tenkrát zůstat a něco vymyslet, ale nesnesl jsem ten pohled na ní a trhalo mi srdce, když ona hleděla na mne... Nicméně z toho jsem se zase rychle probral, když jsi se stáhla a začala vyprávět, jak to bylo. Vlastně vyšlo najevo, že kdyby jsi se neflákala, mohl jsem si vést svůj život, naprosto jiný život... Ale nepotkal bych svou novou rodinu a i když to dopadlo jak to dopadlo, jsem za tu minulost vděčný... Štiplavý zápach soli mne pošimrá v nose a já ti tlapou jemně pozvednu bradu, když začneš plakat. "Ale kdyby mne té noci nepokousal, nikdy bych nepotkal tebe, nikdy bych se nedostal sem, nikdy bych nepotkal svou vlkodlačí rodinu a vedl bych nudný život někde v Londýně a teď už by ze mne byl pomalu dědula, co si stěžuje na revma." Usměji se, ale na vlčí tváři je to takové pochybné. Přeměním se tedy zpět, nijak nevnímajíc, že ze mne opadali všechny ty zbylé cáry oblečení a já před tebou klečím teď nahý. Postavím se a znovu ti prsty zvednu pohled a zadívám se ti do očí. "Taky se mohlo stát, že kdyby jsi přišla dřív, ty by jsi skončila jako jídelníček... Neplakej..." špitnu a obejmu tě. |
| |
| Ve třídě Především QuelderZačali jsme se tu scházet vážně pomalu. Vlastně tu přibyla jen jedna dívka, co vypadala vážně zajímavě. Jen jsem si ji zběžně prohlédl. A pak ještě někdo, kdo od pohledu vypadal vážně autoritativně. Profesor, blesklo mi hlavou. Narovnal jsem se a přestal si čmárat. Upřeně jsem se zahleděl na učitele. Takže... TENHLE bude muset zvládnout mě a tucet dalších horších než já? Fakt nechápu, co lidem vadí na mém zpěvu. Je úchvatný. Když vešel ten divný metalista s pohledem hárajícího krtka, upřel jsem na něj korálové oči. "Co je? Nesneseš že zpívám líp, než ty?" Načepýřil jsem se a začal poskakovat po katedře. Jakmile jsem uviděl Krixiho, jak začal dorážet na profesora, věděl jsem, že je zle. Krátce jsem mlaskl. Pták se ke mě otočil a neochotně mi přiletěl na rameno, kde se zhmotnil do podoby bílého kotěte. Dal jsem mu jednu přes čenich a omluvně se zašklebil na učitele. Fakt super první hodina. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "A to by se ti nelíbilo?" Vzlyknu a zápěstím si otřu oči. Bylo vidět, že jsem trochu znejistěla, když jsi se proměnil a stál před mnou nahý. "Jo... Ale taky jsem ho mohla dostat. Ty jsi mohl být v pořádku a já nemusela z té práce odcházet když jsem pak dostala ten rozkaz..." Vůbec jsem si neuvědomila v tu chvíli, že dál jsem ti to neříkala. Nechám se obejmout a rukama tě také obejmu. Hlavu přitulím k tvému hrudníku a ty ucítíš moje mokré tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Ale já jsem hrdý sám na sebe a i když jsem byl vždycky srab... Doufal jsem, že teď jednou bych se mohl zachovat jako... No né jako srab. "Nah... Já jsem a vždycky jsem byl dobrodruh... Pořád nepřišla ta doba, kdybych se chtěl usadit a zestárnout..." Tisknu si tě k sobě, i přes tu tvou prvotní nejistotu, když jsi mne viděla nahého a nakonec jsi mne objala také a hlavu přitiskla na můj hrudník. Zmíníš se ale ještě od odcházení z práce a rozkazu... Dám si jedna a jedna do hromady a počítám, že další rozkaz bylo uříznout mi hlavu... Ale už tak jsi teď citově... raněná a tak to beze slova přejdu. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Přitiskla jsem se k tobě více. "Promiň! Moc mě to mrzí!!" Fňuknu a pomalu se začínám uklidňovat ale to neznamená, že bych tě pustila... |
| |
| Třída Gabriel MLadík si přestane čmárat a narovná se s pohledem upřeným na mě. Odtrhnu zrak od ptáka a oplatím mu to, ale to začne pták něco horšího než krákat - mluvit. |
| |
| Před školou - Áres „Nebyla to kletba. A pokud chceš mít štěstí, no...“ Pokrčím rameny a pak nasadím nejsladší výraz, co zvládnu. „No pak bys neměl bejt takový nešika.“ Nespokojeně sleduju ten kufr a vůbec nepochybuju o tom, že jsou tam v podstatě všechny moje věci. To je ten problém. Kam pak? Nakonec rezignuju, ukážu na kufr a povzdechnu si. Kufr je tak dvakrát těžší než já. „Tak mě veď.“ |
| |
| Průšvih Profesor"Tak ti pěkně děkuju, idiote." Postavil jsem se, když na mě profesor promluvil. "Gabriel Eastback, pane." Tedy na to, že si falešné jméno nevybírám poprvé je tohle pěkně debilní. Postavil jsem se jako voják. Pár vojenskými oblastmi jsem prošel, prostě jsem to nějak pochytil. "Omlouvám se za brášku, někdy je neomalený." Kotě zaprskalo. "Já nejsem neomalenej. Jen oni se neumí chovat." Řekl to naštěstí spíš pro sebe, tak doufám že ho ten učitel neslyšel. Jsou dny, kdy bych tohle stvoření nejraději vážně zavřel do klece. Vím ale, jak rychle by se dostal ven, takže ho raději nechám běhat na svobodě. I když ta představa je tak lákavá. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Usměji se, pak tě pohladím a pak podrbu po zádech, když se k tobě tisknu a ty ke mne. "A... Já bych si měl asi sehnat něco na sebe..." uchechtnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Serin* pro Na vlastního návrh interiéru svého kabinetu jsem se dost těšila. Měla jsem jasnou představu o tom co vlastně chci. Trochu ohně, temnoty a smrti. Bylo mi to jasné. Snad jen s tím bude můj kolega souhlasit. Odešla jsem od ředitele a šla rovnou do svého kabinetu. Neměla jsem čas na to abych ho upravila, protože za chvilku mám být u žáků, ale chtěla jsem se tam jen mrknout. |
| |
| Třída Gabriel Když se onen klučina postavil, bylo to trochu, jako splněný sen. Vlastně to bylo to nejlepší co mě za dnešek potkalo a rozhodně udělal lepší dojem, než většina těch otřesných individuí, co mají tu drzost si říkat studenti. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "A co by se ti na sebe asi tak líbilo?" Zaculim se šibalsky. "Co takhle ten obleček, co jsem ti na tobě ukazovala?" Zasmeji se provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Ty jo vidis. Kdyz ze sebe svleknes obleceni a pak se zmenis tak zustane? To je i vyrobna na oblečení, ty by jsi mohla zasobit deti v Africe," povim a pak se zasmeji nad tim oblečkem. "Nooo, radsi ne. Byl bych ti velice vdecny treba za triko a nejake jeany. A asi boty, at nevypadam jak pablb co chodi naboso," zasmeji se. |
| |
| Ve třídě profesor"Omlouvám se. Zvyk." |
| |
| Gabriel, Quelder Chytím papier medzi prsty a pošúcham ho medzi ukazovákom a palcom. Myslela som si že bude hladký, ale je trochu drsnejší ako som predpokladala. Ako sa vlastne robí papier? Z nejakej rastliny? Od vlasov sa mi oddelí jeden plamienok a prebehne po papieri. Nič sa nestane. Dobre, takže ani posteľ nevzbĺkne. Nato však svoj oheň ovládnem a rožok papiera začne horieť. Rýchlo ho uhasím medzi bruškami prstov, opatrne položím naspäť a so zvesenou hlavou sa posadím normálne, čelom ku katedre, kde akurát príde ďalšia osoba. Dobre. Všetko zatiaľ funguje tak, ako Gabriela hovorila. Prebudí sa vo mne iskrička dôvery v tú osobu, ale zatiaľ mám nový objekt pozorovania. Muž sa postaví na čelo miestnosti pred nás. Ďalší z tých čo si hovoria profesori. Tí čo nás majú oboznámiť s novými informáciami a ukázať nám, ako robiť veci. Tváril sa dosť...nepríjemne. Plamenné vlasy sa mi zachvejú a občas oheň švacne viac do strán, ako zvyšok. Niekto ho naštval? Sme tu dobre, nie? Prečo tak škaredo pozerá? Rozhodnem sa radšej tak nenápadne, ako sa to len dá sedieť a sklopím oči hrajúce farbami ohňa, keď začujem toho vtáka, ktorý sprevádzal chlapca za mnou. Stuhnem. Ja by som doňho nedorážala... Zdá sa ale, že bielovlasý chlapec vie, čo s vtákom robiť. Trocha sa začudujem, že ho tak počúva, a pootočím hlavou aby som naňho za seba videla. Prečo vstal? A prečo mu hovorí pane? Očami kmitám medzi nimi dvoma keď sa rozprávajú. Nekromancia? Kliatby? Čierna mágia a alchýmia? Počula som o tých veciach, ale nikdy som nevidela nikoho z môjho rodu že by niečo také robil. Myslela som že nekromanciu robia iba nekromanti. Tvory, ktoré sa narodili s tým, že to dokážu. Pomrvím sa na stoličke. Čierna mágia znie tak...nebezpečne. Ja som sem prišla aby som sa stala menej nebezpečnou, nie viac. Emh... Vydám neurčitý zvuk, aby som na seba upozornila. Asi som v tejto triede potom špatne...ja sa chcem naučiť sebaovládanie. Možno výrobu lektvarov. Poznamenám. Pre to som sem prišla, a aspoň čo som pochopila, škola má byť miesto kde sa naučím to, čo ma nevedia naučiť doma. Fénixovia málokedy túžili dostať sa pri iné tvory. Boli spokojný medzi svojimi, preto sa nikto nevedel naatoľko ovládať aby sa premenil do neškodnej podoby. Preto som išla sem, lebo tu boli všetci...všetci sa tu mohli priblížiť k ostatným. Bez nejakých vodičiek alebo mastičiek. Nechcela som sa učiť ako oživovať mŕtvych. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro |
| |
| Třída Oblíknu se a rychle se vydám na cestu do třídy. Naštěstí můj orientační smysl je dobrý a třídu brzo najdu. Vejdu do třídy a už tam někdo je. rychle si najdu lavici a sednu si. |
| |
| První hodina Sinderiee Když jsem dala dívce lektvar, tak jsem jen řekla: ”Každé ráno v sedm hodin se zastav u mě a já ti dám lektvar, dokud nebudeš schopná si je dělat sama.” Řeknu klidně a pak zmizím ve škole. Poté se vydám do třídy. Otevřu dveře a podívam se na nového profesora. Jen kývnu hlavou a jdu až k němu. Cestou vezmu jednu židly od zadních lavic a dám si jí vedle učitelského stolu, kde si sednu. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Kram by byl taky dobry, mela by jsi vse!" Zasmeji se a pak si beru nove oblečení od tebe a zaroven ti podavam to tvé. "Moc náročné? " Zasmeji se, kdyz si natahujes kalhoty. "Věděl bych i o narocnejsich aktivitach," uchechtnu se a mrknu na tebe. "Dekuji," povim a mile se na tebe usmeji. Kdyz si obleces kalhoty, placnu te po zadku a zatvarim se jako andílek. Pak se zacnu oblekat taky. "Nemohl jsem odolat, kdyz jsem videl ten zadecek." |
| |
soukromá zpráva od Legion pro |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro Zasmeji se a pak zapnu svoje kalhoty. Na ostro, spodni lradlo stejne nenosim co jsem vlkodlak. Pak si natahnu i triko. "Co ty vis? Treba mne právě to vzrusilo," uchechtnu se a prsty prejedu pres skrabanec na leve tvari. Pak ti ale nabidnu ruku a necham to uz bez komentáře. |
| |
soukromá zpráva od Legion pro "Jestli jo, tak to mi musíš říct, kdy máš narozky. Už vím, co dostaneš jako dárek..." Uchechtnu se a necham si pomoct na nohy ale pak ruku zase stahnu. |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Narozky.... Zítra!" plácnu samozřejmě úplnou blbost, ale třeba jí přesvědčím. |
| |
| soukromá zpráva od Freya pro „Není jí něco? Není ti něco?“ zeptám se myšlenkami nejdřív Gerira a pak i Asury. Gerir pak přistoupí blíže a natáhne ke mně ruku. Udělám krok blíže a moje pařáty zacinkají o kamení na kterém jsem se usadila. Do vody lézt nechci. Mé tělo s ní reaguje prudkým zamrznutím a vzhledem k tomu, že je v ní ten drak... Mám si dělat spojence, ne nepřátele. Nakloním se k němu blíže, ale ani tak se nedotkneme. „Posluž si...“ prohodím k němu v myšlenkách a vyčkávám, až se jeho dlaň dotkne mého chladného peřízobákunebo kam to chce sahat. Ani si nevšimnu že hodiny už odbily tolikrát, ale něco mi říká, že bychom už měli vyrazit do tříd(y) za ostatními. „Měli bychom vyrazit, nerada bych zmeškala první hodinu...“ |
| |
soukromá zpráva od Legion pro Povytahnu obočí. "Zítra? A to ti mám věřit?" zasmeji se |
| |
| soukromá zpráva od Anthony Reek pro "Docela dobrej fór," uchechtnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro "Hádám ,že ani ona nikdy neviděla Fénixe. Já o vás jen slyšel od matky, ale to je vše. Vidět na vlastní oči je něco jiného." Pak tě sleduji, když přešlapuješ a jak cinkáš pařáty a drápy o kamení. Jako, kdyby jsi byla ze skla. KDyž jsi mne vyzvala, že si mohu sáhnout, stáhl jsem svou tělesnou teplotu v ruce níže někam pod nulu. Netuším, jak moc jsi chladná a jak moc ti třeba vadí teplo. Až pak tě pohladím po zobáku. "Pravda," stáhnu ruku a podívám se směrem k vzhůru a pak na Asuru. "Radši by jsme měli jít. Pokud vím tak někdo mlel něco o první hodině..." Ne tedy, že bych měl pojem o čase.. Nějaké hodiny, to ani pomalu nevnímám. Pak se ušklébnu, když si něco uvědomím. "A ty se máš jak dostat nahoru?" pronesu k Asuře. |
| |
| Před školou a někam na pokoje? - Grace "ALe bylo to dost nepříjemné..." uchechtnu se na poznámku o štěstí a mé skoro smrti. By mě zajímalo, jestli by si mne i někdo všiml, kdyby ne ten profesůrek... Nevypadala jsi zrovna přesvědčeně a to tak mě veď taky neznělo nejlépe. Ale já jen mávl rukou, kufr se vznesl do vzduchu v obláčku černého dýmu a levitoval vedle nás. "To bude vtipné... Taky nemám páru, kde mají být ty pokoje," trhnu rameny a vyrazím na průzkum |
| |
| Někam po škole - pokoj 103 - Áres "Vždycky je nepříjemné, když máš smůlu, ale za to já nemůžu." Zatvářím se jakože je hrozně paranoidní a pak koukám, jak se můj kufr vznáší. Tak nějak ho následuju a rozhlížím se kolem. Nic moc tedy. Ale třeba se ještě vytáhnou. "A kdo sem zavřel tebe?" Nadhodím konzervaci. Vím, že mě to nezajímá, ale třeba by se mi mohlo někdy hodit o něm něco vědět. Když nahlédnu do jedněch dveří a zjistím, že je tam rozestlaná postel a nikde žádné věci, vklouznu dovnitř. Pokoj (103) je celkem příjemný a ještě příjemněji zatím prázdný. "Tady mi můžeš nechat věci. Prohlašuji to za svůj pokoj." Spokojeně si přikývnu. Alespoň nebude nikdo otravovat. "A co teď? Neměl by nám třeba někdo říct, co se bude dít? A kde? A s kým?" |
| |
| pokoj 103 - Grace Ten andelsky pohled co na mne hraje radsi ani moc nekomentuji. Neni smula jako smula a rozdrtit si hrudnik o spicaty kamen na jinak rovnem prostranství. . Mi neříkej, že to je obycejna smůla. .. "Jiste jiste," uchechtnu se provokativne a courame po skole dál a kdyz narazime na neco, co fat vypadalo jsko pokoj, necham kufr zaplout dovnitř a padnout vedle postele. "Me naštěstí nikdo, to by si nikdo nedovolil a sni nikdo neudelal," uchechtnu se. Ja jsem svým panem. "Taky bych si mel asi nekde udělat fleka... Aby se neřeklo. .." i kdyz tam ani nebudu spát. "A pocitam ze se ti sem ještě nekdo nasere. Podivej, dalsi dvě luzka." Pak se zamyslim. "Jo, neco ma byt v deset. Nejaky manik neco mel... nekde v ucebne naproti schodum? Netusim, ale hledal bych podle toho, kam se budou všichni stahovat." |
| |
| Pokoj 103 a dál - Áres Prej, že by si to nikdo nedovolil, no to bychom se na to podívali. "Tak hledej, ale někde jinde." Ušklíbnu se a když řekne, že se mi tam nejspíš ještě někdo přisere, rozrochnim všechny postele a poházim kolem nich nějaké svoje oblečení, aby to vypadalo extrémně zabraně. "Cha!" Já se s nikým o pokoj dělit nehodlám. Dost na tom, že jsem tady. Když zmíní nějakej sraz, kouknu na hodinky a ušklíbnu se. "No tak na to asi jdem trochu pozdě." Významně kouknu na něj a na dveře. "Tak vzhůru, stopaři, kdepak máme být?" Docela se vlastně začínám bavit. |
| |
Do třídy Tony, Gabriel a osazenstvo třídy. Překvapeně na tebe koukam. "Jako fakt zítra? No tak to to musím sehnat rychleji, než jsem myslela." Zasmeji se a narovnam se. Zadivam se na hodiny na kostele. "Měli by jsme jít najít tu třídu...Ať neprijdeme pozdě..." Mrknu na tebe a vydam se dolů ze střechy a po schodech do prvního patra ke třídě. Zamířila jsem dovnitř a když jsem viděla Gabriela, usmála jsem se a zamavala mu. Pak už jsem zamířila co nejvíc dozadu. Posadim se do lavice a koukam, kam zamíří Tóny, jestli si sedne ke mě nebo někam jinam. |
| |
| Do třídy Legion a ti ve třídě "Nah jen te provokuji," zazubim se na tebe a kdyz zminis tridu a vyučování, rychle te dobehnu a po tvem boku mirim dolu ze schodů. "Doufám ze vis kam jdeš, protoze ja vůbec, " usmeji se a kdyz dojdeme do třídy, je tu celkem prázdno. Jen Legi zamava nějakému mladíkovi, no venuji mu úsměv a taky mavnu, ale pak si sednu vedle Legi do lavice. "Hele... Ale ja ani nejsem zapsany nic," zasmeji se. "Ja jsem rád, ze jeem to tu vůbec nasel." |
| |
| pokoj 103 a ucebna Grace a ti v ucebne Se smichem na tváři pozoruji, jak rozhaze svoje veci vsude po postelich a ještě udela bordel. Vypada to, ze tahle bude tvrdohlava a ja se asi radsi budu distancovat. No co, stejne nespim, tak se budu potloukat. Klidne někomu prenecham postel. Uznane na ni kyvnu, kdyz dodela sve dilo. "Moc hezký, " mrknu na ni a pak prijde s tim, ze by jsme meli byt nekde na hodině. Jej! "Stopari mi nikdo uz nerekl pres 200 let...." trochu se zasnim a pak se kysele usklebnu. "Navrhuji se vratit ke schodum a hledat v kazdem patře nejbližší obsazene ucebny." S tim tedy vyrazim, jen kouknu, jestli mne ta dicka nasleduje a kdyz na druhy pokus najdeme sprsvnou ucebnu, zaytavim se ve dverich. "Tak asi tady. A mimochodem, ja jsem Ares." Nakouknu podezirave dovnitř. |
| |
| Učebna - Áres, Balt „200 let? Ty jsi ale starej... brr!“ Ohrnu nos, ale proti jeho návrhu propátrávání nic nemám. Cestou znuděně okopávám na co narazím, ale opatrně, abych si neukopla palec. Když se zastaví v nějakých dveřích, nakouknu dovnitř kolem jeho boku. „A já jsem znuděná.“ Odpovím drze na jeho představení se a pak proklouznu kolem něho. Mě totiž velmi zaujaly rohy, co jsem viděla opodál. Konečně něco, co znám. Tedy ne, že bych znala přímo tohohle, ale stále se objevovali noví a noví. Na to si jeden rychle zvykne. Bez ohlédnutí docupitám do lavice k Baltovi a zářivě se na něj usměju. „Nazdar strejdo.“ Vypadám, jako bych ho znala minimálně roky. Jistě, časem si možná i zapamatuju jméno, ale zatím je to prostě jen další ze strejdů. Bez váhání se usadím vedle něj do lavice (pokud jsem se nepřehlédla a je tam volno. Pokud špatně koukám, tak před něj). |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Probral mě až Gerir, který se zeptal, jak se dostanu nahoru. To jsem opravdu nedomyslela. Má démonská podoba měla spíše estetická, než praktická křídla. "No... Tak to nevím.. Asi to budu muset vylézt..." Podívám se nahoru na přímý sráz. "... a to bude prča... Když tak mě ve třídě omluvte, že se snažím dostat z jezera." Zasměji se a zvednu se z vody a zamířím opravdu ke stěně. Ještě jednou si jí zoufale prohlédnu a pak začnu opravdu lízt. I když mi to jde dost dobře, je to také velice namáhavé a obtížné.... |
| |
| Třída Gabriel, Sin, Gabriela a ostaní Po jeho slovech ohledně necromancie jsem na něj trochu vykulil oči. |
| |
| soukromá zpráva od Gerir pro Freya a Asura Pobaveně zabručím, když jí tam sleduji, jak se začala drápat na stěnu. "To se tam nedostaneš ani do zítra," zašklebím se a pak se proměním. Nebyla jsi moc vysoko, takže několika kroky popojdu za tebou a nakloním hlavu ke straně. "Mám je tam nahoře pozdravovat, nebo chceš svést?" Troch use přemáhám... Drak a vozit někoho? Ale, potřebuji spojence a přátele... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Svést? Jako vážně?" Zeptám se překvapeně a podívám se zpátky ke stěně. Kouknu se nahoru a povzdechnu si. "Tak fajn ale jestli mě někde shodíš!" Pronesu výhružně a pomalu a opatrně přelézám na dračí záda. Pak už se nechám vést ale pevně se držím nejen nohama ale i rukama se snažím najít místo nejlepší na držení. |
| |
| Do třídy.... aby se neřeklo (po druhé) :D Profesoři a Balt Když jsem se vzpamatovala, vydala jsem se na pokoj, kde jsem ještě chvilku pobyla a pak si vzala blok a tužku a vyrazila najít třídu. Nebylo to tak složité, zahlédla jsem toho padlého anděla, jak zrovna zacházel dovnitř, a tak jsem šla taky. Uvnitř už bylo dost lidí a nejen profesorů. Podívala jsem se jejich směrem a tiše pozdravila. Netuším, jestli to bylo slyšet ale nebudu tu řvát na lesy... mezi žáky jsem zahlídla Balta. Usmála jsem se na něj a vyrazila jeho směrem. Mezitím však k němu došla i červenovláska a bez váhání si sedla vedle Balta. Povzdechla jsem si. Škoda... Otočila jsem se na podpatku a sedla si na židli před Baltem. Položila si věci a otevřela blok. začala jsem si do něj čmárat... |
| |
| Ředitelův projevVšichni Z vesnice se ozval kostelní zvon. Odbíjela desátá hodina a já ještě stále hledal papíry s předměty, na které se žáci mohou přihlásit a smlouvy pro učitelé. Popadl jsem desky a vyrazil z ředitelny nejprve do kabinetu slečny Serin. Zaklepal jsem. "Tak pojď, Serin. Je na čase tvá první hodina..." Zasměji se přes dveře a když otevře a výjde, vyrazím do třídy. Vešel jsem rázným krokem a popohnal opozdilce (Gerir, Asura, Freya). "Máte štěstí, že jste tu dřív než já..." Usmál jsem se na ně a pozdravil kolegy. Postavil jsem se za katedru a položil si na stůl desky. "Tak ještě jednou Vás vítám na škole. Koukám, že tu jsou i někteří, kteří nestihly ranní sraz. Nevadí. Po hodině se ubytujte na pokojích. Jistě jsou ještě volná místa. Pokud ne, paní profesorka Tiasonová Vám jistě pomůže najít nějaké místo na spaní." Usmál jsem se směrem na Gabrielu. "Ubytování samozřejmě platí i pro ty, kteří se ještě stále neubytovali... Dalším tématem je rozvrh. Ten bude vyset ráno na školní nástěnce u mapy školy. Tam se podívejte, kdy máte jaké hodiny. Nyní od vás ale potřebuji, aby jste každý vyplnil tento formulář s hodinami. Ten, kdo není dosud zapsaný ve škole napíše na druhou stranu formuláře i své jméno, rasu a co přibližně zatím umíte." V tom mávne rukou a z desek vyletí papíry a před každého z Vás jeden přistane. Formulář "Při odchodu prosím odevzdejte papír na stůl přede mnou. A nyní..." Zatváříl jsem se co nejslavnostněji. "Dejte sbohem, matce Zemi." V tu chvíli se otřásla silně zem a kdo se podíval z okna, mohl vidět, že škola i se školní zahradou se vznesla do oblak a stále a stále stoupala... Trvalo to celkem dlouho, než přistála na menší planetě. Rozlohou nebyla zrovna velká. Její zakulacení bylo jasně vidět na obzoru. "Vítejte oficiálně na škole. Tady se můžete pohybovat jak chcete a v rámci školního řádu si i dělat co chcete... Když jsme u školního řádu, jistě si mnoho z Vás všimlo fénixe, který lítá nad školou. Ten Vás kontroluje. Nemusíte se bát, že by Vás hned prásknul. Dá mi vědět, jen když se děje něco nebezpečného a podobně. Jiné to však je po večerce na chodbě. Zde doslova mluví obrazy a brnění. Jsou to pěkné drby a kdo vyleze z pokoje jinam, než na záchod, toho proženou doslova okolo planety." Zasměji se a kouknu se po profesorech. Až teď mi došlo, že nový kolega tohle asi netušil a tak mohl být celkem vyděšený. Nyní jsem Vás nechal dopsat formuláře. "Školní řád je také na nástěnce. Nemusíte si ho číst ale předem upozorňuji, že při jeho porušení Vás čeká přísný trest... Je dobré vědět, co smíte a co ne... Až odevzdáte, máte volno. Seznamujte se mezi sebou s prostředím školy. Prozkoumejte planetu.Žije tu mnoho zajímavých tvorů a vůbec to tu je krásné... Pokud budete mít hlad, kdykoliv se stačí stavit v jídelně v přízemí. Jídlo se vydává neustále ale pokud by jste chtěli přímo na oficiální oběd, tak ten je ve dvanáct hodin a večeře v šest hodin. Zítra snídaně v sedm a hodina začíná od osmy. Může se stát, že nebudete mít všichni hned první hodinu a tak se pak dá posunout snídaně na později... Vaši profesoři se Vám asi nejlépe představí na hodinách. Jejich kabinety najdete také na plánu školy. Doufám, že se Vám tu bude líbit a přeji Vám příjemný pobyt..." Usměji se na studenty a čekám, až odevzdají formuláře a půjdou... |
| |
Šprťácký dotaz Tony, Ředitel, všichni Zasměji se. "Buď v klidu, já taky ne..." Mrknu na tebe a zhoupnu se na židli s nohama na stole a rukama za hlavou. Když ale přišel ředitel, postavila jsem se a pak si i sedla relativně rovně a poslouchala ho. Tedy vlastně jen do doby, dokud před mnou nepřistál papír s předměty. Hned jsem je se zaujetím četla a přemýšlela, které si vyberu. Jen šest? Ach jo... Vidím tu nejmíň sedm, na které bych chtěla chodit... Můžu? Můžu chodit na více předmětů? Mám se zeptat? Nebude to znít... Ehm blbě? Chvíli přemýšlím a nejistě se drbu za uchem ale nakonec přece zvednu ruku, postavím se a zeptám se. "Promiňte, pane řediteli. Musíme si vybrat jen šest? Nešlo by chodit na více předmětů, když si mezi nimi nemůžu vybrat?" Ozvu se nejistě z poslední lavice a v hlavě se modlím, aby to slyšel jen ředitel a já... |
| |
| Odpověď na dotaz - Legion Překvapeně jsem se zadíval na dívku z poslední lavice. Nebyla sice zapsaná ale to, co je mi bylo jasné. "No... Pokud se tyto předměty nebudou nakonec překrývat, tak v tom nevidím problém..." Odpovím nakonec a pokrčím rameny. Stalo se mi snad poprvé, že by někdo chtěl více předmětů, než by musel mít. |
| |
| U vody a ve třídě Asura, Freya a všichni ve třídě "Drž se šupinek a neblbni, srabe," zabručím pobaveně, odrazím se tlapama a vznesu se do vzduchu. Ohlédnu se ještě po Freye, která nás následuje a pak dopadnu překvapivě jemně na tlapy před školou. Otočím hlavu na svém dlouhém krku tak, abych viděl na Asuru a čekám, až ze mne sklouzne dolů. Pak se vydáme do třídy a stihli jsme to tak tak. Ředitel nás už i popohnal, my se na něj jen hezky usmáli a pak jsme zapadli dovnitř a poslouchali výklad. Co bylo zajímavé, jak se všechno třáslo a my... Odletěli an jinou planetu??? Wow.. Trochu překvapeně koukám, co se děje venku a až pak se podívám na formulář. Tolik předmětů??? Mrknu na Asuru, jestli si tedy přisedla vedle mne a na Freyu, která snad bude taky někde poblíž a trhnu rameny. Nakonec začnu škrtat červeně: Přírodní magie (živelná magie) Telekyneze a telepatie Alchymie a elixíry Bylinkářství Magické bytosti Boj bezezbraní A zeleně: Sebeovládání Přeměny Magické artefakty Matka vždycky říkala, že i v nás Západních dracích je hluboko pod povrchem schovaná divoká dračí magie, která dokáže cokoli... Sice nevím, jak ovládnout ani tu základní ale... Když se jí naučím ovládat, proč bych se nemohl dostat i k té dračí? |
| |
| Ve třídě Legion a ostatní Někdo tu už byl, někdo teprve přišel když my pohodlně seděli a Legi se houpala na židli jako ta největší pohodářka. Tak si říkám, že s ní tu bude vážně sranda. "Ty vole my jsme dvojka..." uchechtnu se, v očích mi blískne a jak se tam houpeš, plácnu tě po stehnu připravený tě chytat, kdyby jsi měla padat. A samozřejmě se zubím jako andílek. Pak ale přišel ředitel a nějaký ten přednes, což jsem čekal. Co mě ale dostalo bylo, když se začalo všechno třást, za oknem nic, pak hvězdy a pak.. něco? A že prý jsme na nijé planetě. "Co to kurva?" uteklo mi tiše a zadíval jsem se na Legion. TO už nás ale říďa vyzval, abychom si zaškrtali nějaké ty předměty, co se vlastně chceme učit. A že jich bylo docela požehnaně a některé i zajímavé.... Jen tedy, magie? To není pro mne, budu to muset nejak vymyslet. A leg se začala hned šprťácky hlásit o to, jestli si těch předmětů můžeme napsat víc. Jen jsem se usmál, ale nekomentoval to. Nakonec jsem zaškrtal červeně: Sebeovládání Boj se zbraněmi Boj bezezbraní Telekyneze a telepatie Alchymie a elixíry Bylinkářství A zeleně: Magické bytosti Lidská společnost a život v ní Historie |
| |
| Třída Nikdo konkrétníTiše jsem si vyslechl profesora a sledoval, jak se to tu plní. VYBRANÉ Sice absolutně nevím, ČEHO historie, ale může to být zajímavé. A na černou magii se hlásím jen proto, abych znal nepřítele... Tedy nepřítel zní poněkud divně. Budou to tu zajímavé hodiny. Škoda, že nikoho nenapadlo přidat hodiny létání když vidím, kolik nás okřídlených se tu sešlo. |
| |
| Třída Poslouchal jsem ředitele a nasadil bezduchý výraz. Pak se ale na jeho slova škola otřese a já zavrávorám. Když se podívám z okna, zjistím, že jsme opravdu ztratili pevnou půdu pod nohama. Po nějaké době škola ale zase přistála na malé planetce. |
| |
| Trieda Vypočujem si odpoveď profesora a viditeľne si vydýchnem. Dobre, alchýmia stojí za zváženie. Odpoviem mu s úsmevom. A možno aj brániť sa proti tým ostatným...temným vedám... ak sa s ním bude dať dohodnúť že by som sa venovala iba tej obrannej zložke predmetu... Nechám myšlienky voľne plynúť, plamenné vlasy sa mi pokojne vlnia vo vzduchu, občas z nich vyletia iskričky, ale sú neškodné. Trieda sa začne zapĺňať a trochu ma uvedie do neistoty že to zrazu vyzerá, akoby sa tu takmer každý s niekým poznal. Pomrvím sa na stoličke. Čo ak to tu bude tak ako všade inde, že budem sama? Nestihnem sa však dostať do paniky, lebo vojde riaditeľ a uchytí si moju pozornosť. Pripomenie mi, že sa budem musieť ísť ubytovať. Dobre, to pôjde, snáď sa so mnou budú aspoň moji spolubývajúci rozprávať. Tam určite niekoho spoznám. Pri zmienke o formulároch sa úplne vytratia moje obavy o hodinách a predmetoch- ak si môžem vybrať, je to super. Zbežne preletím očami formulár, ale nestihnem sa nad ním ani poriadne zamyslieť, keď povie že máme dať zbohom matke zemi. Okamžite sa vyplaším a hlava mi vystrelí nahor ako sa na neho pozriem. Znelo to totižto akoby nám oznamoval že ideme zomrieť alebo čo. Aspoň mne. Triaška zeme ma v tom len uistí a ja vedome obranne zvýšim teplotu svojho tela, vypísknem a schúlim sa na stoličke, ktorá mierne sčernie a začne sa z ej trošku dymiť. Potom zacítim však pocit, akoby sme sa presúvali a bojazlivo vykuknem z okna len aby som zistila, že pozerám na obláčiky. Ehhh. Vypustím z pier neidentifikovateľný zvuk a prestanem sa zahrievať. Vďaka lektvaru mi to ide okamžite, netrvá mi to tak dlho ako keby je to len o mojom sebaovládaní, lebo srdce mi ešte dosť búši o rebrá. Sme na inej...planéte? Ako? Rozčarovane spustím nohy zo stoličky znovu na zem a všimnem si medzi tým, čo som narobila na stoličke. Sťažka prehltnem a sadnem si tak, aby bolo čierny fľak čo najmenej vidieť. Vypočuje si ešte príhovor riaditeľa, počas ktorého sa úplne upokojím. Pri zmienke fénixa len pokyvkám hlavou. Cítila som jeho prítomnosť. Takže už tu máme jedného klasického lietavca, mňa ohnivú a jednu... stále neviem prísť na to čo presne je, ale tipla by som na Kryo? Zapíšem si do pamäte všetky časy a informácie ktoré nám hovorí a potom sa pustím do písania rozvrhu. Keď sa tak stane, vstanem zo stoličky a zasuniem ju, aby ju nebolo moc vidno, odovzdám rozvrh a otočím sa na päte. Možno by som mohla ísť za Asurou a Baltom, boli celkom...spoločenský...ale musím sa ísť ubytovať, ostatný to určite stihli kým som bola s Gabrielou. Potom....potom ich nájdem. Tak sa iba neisto usmejem na všetkých, okolo ktorých prejdem a zapadnem do prvej izby v rade s číslom 101. Všimnem si, že jedna posteľ je už zabraná, ale sú ešte dve voľné. Nemám so sebou ale žiadne veci, a tak veľmi opatrne vypálim do dreva postele malé čierne S-ko, aby mi ju nikto neobsadil. Zobrazit SPOILER |
| |
| Sedím v lavici a dívám se na učitele. Je to elf ale magie, kterou z něj cítím mě zaujala. No, samotná magie ne ale to, že je spojena s elfem je zvláštní. Pak už se třída začala naplňovat a ke mě si sedla jedna dívka. Nějak jsem jí nevnímal, dokud mě neoslovila, strejdo. Podívám se na ni. ”Strejda? Holka, nemám sourozence.. Tudíž nejsem tvým strejdou. Jsem Balt.” Řeknu klidným hlasem. Pak prochází Sopihe. Usměji se na ní. Uvědomím si, že vepředu už stojí pár učitelů. Však jen jednu znám moc dobře.. No, vlastně ne moc dobře, ale znám jí. Gabriela. Při pohledu na ní se mi vybaví myšlenky na Lucifera a jeho marné pokusy ji pozvat na rande. Pak začne proslov od ředitele. Po němž se škola začne chvět. Najednou sluneční paprsky jsou jiné. Ne nepříjemné, ale úplně jiné než byly doposud. Po vysvětlení, že jsme na jiné planetě se mi rozzářily oči. Nové věci jsem měl pokaždé rád. Když mi přistál na stole papír s tím, co se tu bude učit, rychle jsem to projel a začal vypisovat do čeho tedy půjdu. Zobrazit SPOILER |
| |
Konec šprtění Tony Když Tony zaklel, jen jsem na něj nechápavě zvedla obličej. Jen na okamžik, než jsem se zabrala zpátky do volby předmětů. Vůbec jsem si nevšimla toho, že by se škola vznášela. Ach... To jsem celá já. Když se v lese hne list tak o tom vím ale když se škola přemístí na jinou planetu, nemám o tom ani tušení... Ředitelova odpověď mě uspokojila a tak jsem hned začala zaškrtávat barevně předměty. Volitelné předměty Pak jsem zvedla pohled k Tonymu. "Hotovo?" zaculila jsem se na něj a koukla, co si vybral za předměty. |
| |
| Na poslední chvíli. Tohle zpoždění by bylo asi opravdu nepříjemné... Gerir, Freya "Srabe! Já ti dám sraba!!" Zavrčím na tebe a chci ti něco provést ale to už vzlétneš a já se křečovitě chytnu. Bylo vidět, že jsem byla opravdu šťastná, když jsme přistáli před školou a já mohla sklouznout z Gerirova krku. Běželi jsme do třídy a díky bohu, jsme dorazili před ředitelem, i když to bylo opravdu těsné. Hned jsem si sedla vedle Gerira. Bylo to tak automatické, že když jsem nad tím zpětně přemýšlela, nemohla jsem najít jediné vysvětlení. Ředitel začal svůj sáhodlouhý proslov a já jen znuděně poslouchala. Tedy dokud se škola nevznesla. Automaticky jsem se chytla lavice a koukla z okna. Opravdu jsme se vznášeli. To pro mě byl dostačující důkaz, že nemám pokoušet zdejší profesory, jestli tohle z fleku dovedou. Předemnou přistál papír s předměty. Podívala jsem se na něj a v podstatě hned jsem měla jasno. začala jsem zaškrtávat. Černá magie Necromancie Kletby a prokletí Energická magie Boj se zbraní Boj bezezbraně Lidská společnost a život v ní Magické bytosti Historie Tím to pro mě haslo. Opřela jsem se v židli a poslouchala další plky, co ředitel vykládal. Jen po očku jsem sem tam mrkla po Baltovi. Momentálně pro mě znamenal největší nebezpečí. Musím si s ním ještě promluvit.... |
| |
| Třída S neprůstřelným úsměvem se zadívám na odporujícího démona, ale jen mávnu rukou. "Jen se nedělej, vím přesně kdo jsi. Myslíte si, že jsem tak hloupá, abych si myslela, že mě sem strejda Baltazar poslal jen tak? Ale běž, strejdo." Uchichtnu se. Vlastně je to celkem psina, když dělá, že neví o co jde. "Navíc, na to máš moc velké rohy! Ale když si chceš hrát na to, že nevíš, tak ses měl představit a zeptat se mě na jméno. Ale budeme dělat, žes to udělal a já ti odpověděla, že jsem Grace, přeci." Zvědavě jsem se zadívala na papír, co se objevil přede mnou, ale z jeho studia mě vytrhlo zemětřesení. Instinktivně jsem se chytila nového strýce za ruku a trochu vyděšeně sledovala celý přesun. "No kurva..." Ujede mi nadávka, ale když si z tohostrejda nic moc nedělá, taky nad tím v duchu mávnu rukou a začnu studovat papír. Po chvíli něco i označím. Bílá umění magie (bílá magie, magie světla) Přírodní magie (živelná magie) Černá umění magie (černá magie, temná magie, magie stínů) Necromancie Kletby a prokletí Energetická magie Přeměny Telekyneze a telepatie Alchymie a elixíry Bylinkářství Magické bytosti Lidská společnost a život v ní Historie Magické artefakty Sebeovládání Boj se zbraněmi Boj bezezbraní Ještě jednou si rozvrh zkontroluju a pak se rozhlédnu. "Nah, už teď se nudím." Podotknu a ani se nenamáhám tlumit hlas. Počkám si, jestli se někdo odhodlá odejít, abych se k němu mohla přidat. |
| |
| Třída Legion Trochu nepřítomně jsem koukal z okna až do doby, kdy jsi mne oslovila a já sebou trhl a zadíval se na tebe. "Jo jo ... jo... jo, tady," vysoukám ze sebe a trochu se zpamatovávám z toho, co se vlastně stalo. Tohle jsem čekal ve Sci-fi, ale ne v reálném světě... Asi tu nebude radno nasrat profesory, jinak to nedopadne vůbec dobře... "Asi si budu muset označkovat teritorium," povím na odlehčení a zasměji se. Vtipná představa, i když trochu zvrhlá. Označkuj si svou planetu hell yeah! |
| |
| Třída Asura a ostatní Chvilku mi chtěla asi vydloubat oči, no bylo to vidět, když jsme dosedli u školy a ona ze mne slezla a my metelili sem. Ale teď si ke mne přisedla, snad instinktivně? No to je fuk, mě její přítomnost nevadila a naopak, alespoň jsem se s někým seznámil a trošku víc, než jen ahoj, já jsem Gerir. Plusové body. Mrkl jsem jí přes rameno, co si zapsala a pak sledoval dění všímajíc si toho, jak pokukuje po tom rohatém. Zjevně se znají, nebo se jí prostě nelíbí a nebo zase naopak, čert ví... Tady skoro doslova. Zadíval jsem se taky z okna, ale venku jsem nic moc neviděl. Budu muset najít nějaké jezero, tedy, doufám, že tady jsou protože jestli ne... Bude to moje smrt. Lámat se někde v bazénu, jestli tu vůbec je, se mi nechce. "Tady to bude ještě zajímavé," povím směrem k Asuře jen tak, aby nestála řeč. |
| |
| Třída Nehrnul jsem se k nikomu, vlastně jsem zůstal stát vedle futer, kývl na pozdrav řediteli a tomu Elfovi, učiteli jsem věnoval jen krátký pohled. Ani záporný, ani kladný, jen prostě neutrální a lehké přikývnutí, že o něm vím. Zbytek... tak nějak jsem neřešil. Pak spousta keců od ředitele a nějaký papíry blá blá blá... No, takové ty kidy, co do nás už hustili i nahoře. Spousta keců o ničem. Pak se objevili nějaké papíry. prý předměty, které chceme studovat. No jsem zvědaví, jestli se tu najde něco, v čem bych se třeba mohl zlepšit... Ale jestli budu mít na něco toho Elfa tak potěš prdel. No nakonec jsem zaškrtal červeně: Černá umění magie (černá magie, temná magie, magie stínů) Necromancie Kletby a prokletí Přeměny Telekyneze a telepatie Boj se zbraněmi A zeleně: Alchymie a elixíry Magické bytosti Magické artefakty Na to, jak se vše začalo třást, jsem se musel chytit futer a s nadzdvihlím obočím jsem sledoval, co se asi děje. Až pak, když ředitel zmínil, že jsme mimo zemi, jsem si spojil souvislosti a v duchu zavrčel. Tákže asi budu žrát studenty nebo učitele, dobré vyhlídky... Juhů! No když přišla řada na dotazy, odtrhl jsem se od stěny i s papírem a došel za ředitelem. Papír jsem mu vrazil do ruky a naklonil jsem hlavu ke straně. "Já bych jeden dotázek měl... Vzhledem k tomu, že se živím životní energií převážně lidí a převážně těch násilných idiotů a teď jsme mimo zemi, tahle varianta nepřipadá v úvahu. A asi nebudete chtít, abych tu vycucával energii ze studentů nebo z profesorů... Tedy, potřebuji se domluvit na nějakém rozumném komplimentu..." |
| |
| Ředitelův proslov jsem poslouchala pozorně a pilně jsem si... Ne opravdu jsem si nezapisovala. Kreslila jsem si příšerky. Když se ale začala země třást, tak to opravdu nešlo. Bylo nepříjemné, jak mi to drkalo. Z přemístění na jinou planetu jsem si toho moc nedělala, i když to bylo velice zajímavé. Raději jsem se začala věnovat vyplňování rozvrhu. Bílá umění magie (bílá magie, magie světla) Přírodní magie (živelná magie) Černá umění magie (černá magie, temná magie, magie stínů) Necromancie Kletby a prokletí Energetická magie Přeměny Telekyneze a telepatie Alchymie a elixíry Bylinkářství Magické bytosti Lidská společnost a život v ní Historie Magické artefakty Sebeovládání Boj se zbraněmi Boj bezezbraní |
| |
Tony Musím se zasmát. "Značkovat území? Jako fakt?!" Směji se dost nahlas ale snažím se tak, aby to nerušilo profesory. "Ty jsi fakt rozkošný štěně..." Zaculím se a podrbu tě za uchem. Pak se rozhlídnu. "Nepůjdeme už?" Usměji se na tebe. |
| |
| Gerir, okrajově Asura Spolu s Gerirem se vznesu do vzduchu. Protáhnu si křídla a pak následuji Gerirova příkladu přistávání. Teda ne tak docela. Chci zamachrovat a změním se do lidské podoby už ve vzduchu. Bohužel moc vysoko a tak jen s vyjeknutím spadnu k zemi jako zralá hruška. Zaúpím bolestí ale pak se začnu smát. Rychle se vydáme do třídy. Stihli jsme to těsně. Na ředitele jsem se jen široce omluvně usmála. Rychle jsem zapadla do lavice za Gerira abych u sebe měla někoho známého. Celou hodinu ředitele po očku pozoruji, ale moc nedávám pozor. Proměna mi po náročné cestě vlila do žil novou energii, kterou jsem už potřebovala. Magie je prostě magická! Cože? Předměty? Vybrat? Jo aha... Začnu zaškrtávat předměty. Ani není namáhavé mezi nimi vybrat. Červeně: Bílá umění magie Energetická magie Telekineze a telepatie Magické bytosti Historie Boj bez zbraní Zeleně: Magické artefakty Přeměny Boj se zbraněmi Zase jsem prošvihla co ředitel říkal. Budu se muset zeptat Gerira nebo Asury ale to mi teď starost nedělá. Začnu se rozhlížet po přítomných bytostech a že je jich opravdu hodně. Natáhnu se a dloubnu do Gerira sedícího přede mnou. "Prosím, já jsem nějak nedávala pozor," cítím jak rudnu, "mohl bys mi prosím říct co říkal ředitel?" Omluvně se na něj usměji. Při tom se pořád nervózně rozhlížím. |
| |
| Konečně se zvednu ze své židle. “Tak, pro všechny, já jsem Gabriela Tiasonová. Jsem zástupce ředitele.” Udělám krok vpřed. “Zjevně jste si všichni všimli, že jste jinde. Tak vám řeknu, kde pak se nacházíte. Jak určitě alespoň andělé a démoni vědí, peklo a nebe není pod zemí či v mráčkách. Jsou to planety, nesoucí tato jména.. Teleportu jí se na zem a tam si hrají ty své hry. A já vám s hrdostí představuji planetu jenž znají hlavně lidské severské národy. Vítejte v Ásgadu. Domov Ásů, mezi které patřím i já. Na tuhle planetu se nemůže dostat nikdo bez našeho vědomí a povoleni. Tak nečekejte, že vám budou krýt prdele vaši kmotřenci či rodiče.” S úsměvem se dívám na žáky. “Tak, mám pár varování. Hlavně se držte na pozemku školy. Pozemek školy je ohraničen runami a věřte, že je nemusíte vidět ale jejich magii ucítíte všichni. Když už budete mít povolení jít do města Mirot, či za pozemky, varuji vás buďte na Áse velmi ale velmi slušní. Nikdo z nich za vaší drzost nezaváhá a zabije vás. A jeden zákaz, nechoďte do hor. Věřte, že vám k tomu nikdo ani nedá povolení… Pokud se tam vydáte, zůstanete tam stejně jako Loky!” Udělám pár kroků k oknu. ”A ano, vysávači energií,vy se od tuď těžko přemístíte ale pro nás to není problém, tak se nebojte, že by pro vás nebylo dost jídla. Lidské špíny, zločinci, těch je dost a náš kuchař určitě bude mít vždy dostatek tohoto pokrmu.” Pak se podívám na zbylé profesory. “No, snad jsem vše základní vysvětlila. A určitě by teď chtěly slovo i ostatní profesoři, že?” |
| |
| TřídaSkrze uvítací proslov kolegině se dozvím spoustu zajímavých věcí. Kdo by si kdy pomyslel, že se dostanu na Asgard? Jaké alchymistické přísady asi budou tady a kolik zdrojů magie? Byl jsem z toho všeho nadšený, jako malé dítě při rozbalování dárečků, ale k tomu, aby to na mě šlo poznat odporovaly dvě věci. |
| |
| Poté co profesor Quelder domluvil, jsem vstala i Já. Drazí studenti, mé jméno je Serin. U mě není podstatné, co vás budu vlastně učit. Podstatné je to, kdo jste vy. Budu se snažit rozvinou vaše schopnosti do úplného maxima. U mě není nemožné aby se i anděl naučil zotročovat duše a ukázal jim největší krutosti které existují kvůli informaci nebo i jen tak pro zábavu. Po těchto slovech jsem se rozhlédla po všech přítomných studentech. Pokud při mých hodinách nedosáhnete cíle který sami chcete dosáhnout je to jen a jen vaše chyba. Po kratší odmlce jsem pokračovala dále s o poznání méně výhružným tónem. Já jsme zde studovala také. Vím jaké to je být na vašem místě. Vážení studenti ať jste jakékoliv rasy a jakkoliv mocní zde to nehraje roli. Nyní jste si rovni. Všem vám přeji, ať si najdete nové přátelé a ať tato škola naplní vaše očekávání. S těmi to slovy se opět usadím na své místo. |
| |
| Hodina Legion a spol Musel jsem se taky zasmát, ale tak nějak jsem to rychle utnul. Profesorům by se to taky nemuselo líbit. "Za co mě máš prosímtě?" podívám se na tebe, ještě se pousměji a v myšlenkách přemítám. Doufám, že mě nebude špehovat a chytla se na to jako na forek jak jsem doufal... Navrhne, jestli se nesbalíme a já přikývnu, jenže pak se zvedne jedna z profesorek a začne mluvit. Sleduji ji, poslouchám a málem mi upadne huba. Asgard? Really? Ne to ne, to určitě ne... Až takovéhle povídačky nemůžou být pravda ne? Ale, jsme na jiné planetě. Nebe a poklo, nah. Ne ne ne! Odmítal jsem tak nějak uvěřit tomu všemu, ovšem zaryl jsem si do paměti, že bychom se měli držet tady u školy a nechodit mimo pozemky. Tak časem... Pak se slova ujme další profesor a začne mlet, jakože by jsme měli být poslušní študáci a nedělat bordel atd atd. Něco jako že výuka nebude lehká a když se zmíní o vycucávání duší a hrabání kostí? Sakra, doufám, že ho nebudu mít na nic... Docela mě vyděsil výčtem toho všeho... Další co se zdá profesorkou... No je to kočka co si budeme povídat. Jen si nejsem jistý, zda bych zrovna od ní chtěl dostat bičíkem přes záda. No sákra! "Asi budeme muset ještě chvíli počkat," špitnu směrem k Legion a nespouštím pohled z profesorského sboru. |
| |
| Hodina Freya a Asura Jen jsem jí po očku sledoval když se předváděla při přistání, tohle mi taky občas dělá problémy. Ale viditelně polámaná nebyla, takže jsme zapadli do třídy. Pak když do mne Freya dloubne, usměji se na ní a zapřu se na židli a natáhnu se dozadu k ní. "Zaškrtáno už máš, to je dobře. To klepání... Ech, prý jsme na jiné planetě. A vůbec se mi to nelíbí... DOufám, že tu bude jezero nebo nějaký kaňon a hluboká řeka," trhnu rameny a zašklebím se, načež začnu věnovat pozornost profesorce s výkladem. Asgard, a to má být co? A nebe a peklo že jsou planety? Trochu nechápavě jsem zakroutil hlavou a zadíval se na tu profesorku. Natáhl pach a snažil se přirovnat, když to tedy měla být obyvatelka odtud. Matka vyprávěla že na hvězdách daleko odtud žijí jiné dračí klany, ale o tomhle místě i nikdy neřekla nic. Proč? Moje pozornost se pak obrátila na dalšího, co měl být někdo z profesorů. Nakrčil jsem obočí a přestavěl si šupinky od špičky palců na nohou až po obličej. Ten výčet toho co tu říkal se mi nelíbil, strašně mi připomínal dračí klan na zemi. Parchanty... Musel jsem se držet, abych nezačal vrčet a pak se zadíval na dalšího kantora, kantorku, trochu zklamaně. Takže tu není nikdo, kdo by mne dokázal naučit jak uvolnit a ovládnout divokou magii? A já doufal... Ach jo, zjevně nemám jako Západní drak nárok... Smutně skloním hlavu na lavici. |
| |
| Třída Gabriela a zbytek Místo ředitele mi nakonec dala odpověď ta profesorka. A krom toho taky odpověď, proč mi tak naháněla husinu... Takže tohle má být ten slavný Asgard? Vážně? Podíval jsem se z okna a pousmál se. Tady by mne možná nemuseli hledat a pokud ano... Well, doufejme, že nebudou. Asi by to mohl být problém. Stále tam stojím opřený o futra, ruce založené na hrudníku a poslouchám tady toho Elfíka, co si o sobě myslí bůh ví co. Ale po těch prvních kecech, které opravdu pouštím jedním uchem ven a druhým dovnitř, nadzdvihnu obočí. Přeci jen zmínil jednu nebo dvě zajímavé věci. Tedy, zajímavé pro mne. Možná, že by z něj nemusel být špatný spojenec.. I když u Elfů nikdy nevíš a zvlášť když si vezmeš takového cvoka. Další "profesorka." Od pohledu kočička, její temná stránka tam ze zdola jak s oblibou říkám voněla docela hezky. Ovšem, tohle bude zase nějaké pískle. Jen se bojím aby nedonášeli tady k Oooooo velkým Asům... "Výborně, takže o potravu mám postaráno... Doufám, že nebude problém přijít kdykoli?" |
| |
| Třída Hlavně profesoři Když se všichni profesoři představili, podíval jsem se zas na žáky. "Tak pokud už nikdo nemáte žádný dotaz, tak odevzdejte formuláře a můžete jít..." Usměji se na studenty i na profesory a čekám v místnosti na papíry a zároveň zůstávám, když by někdo ještě něco chtěl. "Krásně jsi to řekla." Usmál jsem se na Gabrielu. "Zpracuji rozvrhy a tak za hodinu by jsme se mohli sejít v ředitelně,kde by jsme si rozdělili kdo co bude učit a podobně...." Pronesl jsem ke všem profesorům v místnosti. |
| |
Zběsilý úprk Tony Když začali zas mluvit profesoři, sklesle jsem si zase sedla. "Pfff..." Ujelo mi otráveně, když jsem je musela poslouchat. Když jsem se ale zaposlouchala, trochu se mi rozzářili oči. Hlavně u toho elfíka. Popis jeho učebních metod mě nadchl a už jsem se viděla, jak kopu mrtvoly na zdejším hřbitově... Pecka! Když domluvila i ta mladší profesorka a ředitel dal rozchod, hned jsem vstala mezi prvníma, popadla do jedné ruky papír a do druhé Tonyho zápěstí a letěla ven. Tyhle teoretický hodiny mě fakt nudili. Nic se na nich nedozvím a jen s tím jsou kecy kolem... |
| |
| runnnnn Legion run! Inu, dalsi proslov ale to se dalo čekat. Pak dal ale reditel rozchod a ja popadal papiry, kdyz ale Legion la rychlejší a uz mne brala za druhou ruku za zápěstí. Nu a ze ja chtel taky vypadnout a zjistit, jak vypada okoli, nebranil jsem se a vyskocil na nohy. Odevzdali jsme papiry a ja pak s úsměvem nasledoval svou unostkyni. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR