Andor.cz - online Dračí doupě

Pán Jeskyně - 19. června 2007 15:42

Říše Grachaš Síla plná krásy a porozumění. Stačí pár tahů a vše v něco jiného se změní. Žijí věčně, žijou dál, kdo by se jich taky bál? Jsou však tací co za jejich hlavy dávaly by ohromné sazby. Ušlechtilý, moudří a hravý, Přesto často také draví. Přijď k nám, přijd do Dračí kolonie, jsi vítán…. Má se začínat i končit s písní či básní na rtech…ale jsou další co by mohly v básních pokračovat. Daleko od civilizacích lidských, elfích, trpasličích a mnohých dalších žijou v klidu jedinečné bytosti, jedineční tvorové…Přenádherní draci! Mocní, silní, krutí, milostiví a zvědaví….Ano jsou další kolonie…Ale tato Dračí kolonie ležící na Horní Urchimovo desce je ve všem jiná. V pokoji tu žijí draci, zajímající se o svět pod sebou. O dvojnožce…O jejich blaho. A to i když je právě oni loví. Říká se, že bohové mají své favority a těm na cestách krutým životem radí. A dokonce i tyto draci mají své favority. Dohlíží na jejich bezpečí, správné kroky a pomáhají jim žít, jak si zaslouží. Časem si tak i vybírají své pány…jsou i tací co se zamilují…Jsou i tací co pomáhají zvířátům a přírodě…Jsou tací, co se spojili z živli…A jsou i tací co jim všem škodí…Tak zvaní Tasimovo draci se ukrývají buď mezi koloniemi a nebo v schránce dvojnožců. Povídá se však, že mají poblíž Ilonské sopky i svou vlastní kolonii. Povídá se vlastně mnohé a málo kdo pozná zdali jde o pravdu či lež…. A vy máte možnost zkusit hrát za ty nádherné bytosti a nebo jejich svěřence- jejich favority. (Můžete se i domluvit a hrát obojí ). Hra bohů a světa je krutá. A i tací velikáni, jako jsou draci bojují o holí život. Pravidla: jako každé Cp, postupem času se možná i zavede postup na vyšší úrovně Dlouhé příspěvky a chuť, často hrát (spíš k večeru, ale za to každý den) Životopis, kde bude popsané vše co budete umět, klidně si vytvořte i vlastní postavy, vymyšlené rasy, které se v říši Grachaš budou pohybovat. Ale hlavní roly tu jako všude hrajou bohové. Říše je znázorněná jako koule, kterou v kořenech drží posvátný dub Grachaš. V jeho koruně je ona Urchimova deska. Jedná se o symbol celé země. A proto jsou i duby zde svaté. Bohové: bohyně dobra a svátosti: Talivian bůh zla a bolesti: Tasim bohyně přírody a lásky: Grachaš bůh noci: Lunár bůh krve a válek: Verkyn bůh magie: Sugám bůh veselí a hudby: Všudešmat toto je velící a hlavní sedmice bohů….Dále jsou i bohové různých živlů a snů…Ti však nejsou tolik podstatní. Bylo by dobré si jednoho či více z hlavních zvolit (případně i nějaké doplním) Draci: Do této role se dostanete vbrzku, hned v mládí kdy dorůstáte již patřičné velikosti. A nebo můžete zastoupit někoho ze starších jedinců, který vám bude radit. Ale stařešina převážně zůstává na Urchimovo desce. Hlavním bohem je pro vás bůh magie: Sugám. Zbytek záleží na vás. Můžete si zvolit více než jeden živel, ale nebudete jej ovládat dostatečně. Či můžete být vysazení jen k boji a nebo být všestraní. Případné otázky jen a jen přes poštu nebo IcQ: 378 747 819 Ps: pro trochu pokročilejší hráče.

Pán Jeskyně - 23. července 2007 13:40
	Jak se tak zdá, přes prázdniny není vhodné hráti... jelikož já osobně tu skoro vůbec nejsem a s vámi to nevypadá o nic líp. A tak doufám, že se tato jeskyně rozjede například na konci srpnu či až v září. Jinak vám přeji to co se od prázdnin očekává.

Pán Jeskyně - 22. srpna 2007 17:55

tak tedy úvod Dračí říše je nádherná a je v ní spoustu a spoustu místa i pro jiné potulné duše (pro ty co draky nehrají), né však každému to zde vyhovuje a tak je pro vás, mý né dračí kolegové lepší zůstávat na pevné ploše zeměkoule, kterou posvátný dub Grachaš pevně svírá svými mohutnými kořeny. pro draky Ve vaší krásné říši nastal den jako každý jiný. Dospělý samci se vyvalují na sluníčku, samice přenáší hnízda ze stínu na přímé slunce a stařešina, mocný zlatý drak Ardachalin sedí ve své sluji a ohromným brkem zapisuje dračí legendy. Tou neznámější je příběh o krásné, perleťové dračici Awenil, která, ačkoliv tím porušila dračí zásady se zamilovala do stříbrnovlasého elfa Ouwelina z Dakary- což je takové přístavní město kde lze potkat směsici různých ras a zvláštních tvorů. A mladí draci si hrají na to, kdo ve vzduchu udělá více otáček. Abych lépe popsala vaší Dračí zem: je umístěná v koruně posvátného duu a se zemí jí spojuje dlouhý, nádherný vodopád (viz obraz dole). Mezi vámi žijí i lidé a další možné i nemožné rasy. Ale jen kvůli tomu, že je vy chcete zkoumat. jediná cesta na zem je skokem či slítnutím z vodopádů. A takový úkol se dostává všem drakům, kteří dospěli do určitého věku. V lidském měřítku je to zváno jako plnoletost. Ovšem u vás to znamená asi tak něco kolem 40 let. Zkoušku zadává sám krásný Aldacharin. V ní prokážete, že jste opravdovým drakem. Moc se o těch zkouškách nepovídá, jelikož každému takzvaně změní život. Ale hlavní věcí v ní je: naučit se pohybovat mezi těmi dole. Vzít na sebe jejich podobu a být nenápadným...Občas je i úkolem najít zbloudilý artefakt, který unikl z našich spárů chtivou lidskou rukou. pro ostatní rasy jelikož téměř každá duše je ve spojením z drakem i vy jste dostaly tuto poctu, jelikož zlý bohové jsou všemocní a je dobré se takto dorozumívat. Narozdíl od zvířat zabíráte největší část země a tak si právě vás draci zvolily za pomocníky. Ačkoliv je v tom asi hlubší význam, který jde mimo vaše chápání. Kdyby nebyly bohové, asi by tomu všemu vládli právě ti nádherní, ohromní a velmi inteligentní tvorové. Ale jsou i tací co stále nenávidí jejich přítomnost. Vy se nacházíte na úrovni mezi tím. Draci jsou pro vás božští tvorové, ale zatím se vám nepoštěstilo se k nim dostat a tak jsou pro vás jen legendou. Dakara je krásné město. Pokud něco potřebujete tak je to právě zde. Nejen že je středem mnohých balad a legend....Ale stalo se v něm spoustu záhadných věcí ve spojitosti z bohy. Z dálky vás oslňujou bohaté ulice dlažděné bílým mramorem a vzdálené plachty ohromných válečních lodí rytířstva. Vše tu má určitý řád a Belchemurští rytíři jsou chodícími pravidly. Každý krok je velmi dobře střežen, ale v blízkosti doků už se jich příliš nevyskytuje. Tam převládají nerudní námořníci, buřiči, zloději, vrahové a nebo obyčejní občané a rybáři, toužící po vzrušení. Tato část se nazývá místem Jedné špíny. Náhoda sem zavádí zbloudilé duše truchlit či na moři pod povelem jednookého piráta, vyrážet na nebezpečné a dobrodružné plavby…. Ale zbytek už záleží na vás…. Mimochodem: draci se mezi s sebou znají.

Spirit Guardian - 25. srpna 2007 11:52

Schován na jedné lodi Je čas! pomalu ale jistě se jedna bedna o velikosti většího chlapa která byla původně plná pěkného zboží dokud jsem se nerozhodl že bych v ní mohl cestovat někam dál a tak jsem se tam zavřel. nebyl to problém teď ale cítím že jsme zase zakotvily.. tady budu vystupovat.. řeknu a výko krabice se otevře pod mýmy údery nakonec jsem tedy venku z oné hrozné krabice někde v podpalubí nějaké lodi co tedy dál? přeci vyrazit na palubu a následně z lodi vystoupit a tak pomalu vyrazím ke schodům na palubě na palubě zavládne menší panika... několik lidí může klidně řvát že loď je prokletá ale já si jich nevšímám oni jsou naopak vystrašení vy by jste nebyly? když se najednou z podpalubí lodi vynoří hlava velice divného tvaru, která nemá usta ani nos.. jen vypadá že tam kdysi byly a jinak je zabalená v černém roztrhaném plášti a mírně se vznáší ... a vypadá jako že pod tím pláštěm může schovávat klidně i kosu a říkat že je smrtka.... no já žádnou kosu nemám a nic takového jsem zatim neřekl..ale oni to nevědí ne? já si tedy vedu svou cestu přes prkno na pevninu... jelikož je ale pevnina plná lidí a bůh ví ještě čeho , Piráti a hrdlořezové .... tady by se mi líbilo... bohužel cestuju někam dále než jen sem... tak pokračuji v cestě dále směrem k centru města....protože je to přesně tím směrem kterým chci jít... a taky že tam půjdu

Pán Jeskyně - 25. srpna 2007 15:02

přístav Na břehu se na tebe dívají se zájmem, rozhodně neřvou a skáčou přes palubu jako ti s kterými jsi na černo přijel. A to se říká, jak jsou námořníci stateční. Pluješ si to vzduchem po molu směrem na souš a z lodi slyšíš stále výkřiky a šplouchání vody. Ale na břehu se zastavuje jen několik, stejně podivných občanů jako si ty sám a sledují děj jen s pra malým zájmem. Pak jde každý po svých. Na ulicích vidíš hodně podivných věcí, kterých je město Dakara pověstné. Jen pra málo lidí cestuje na koních. Ostatní rasy, dokonce i skřeti, orkové a krolové dávají přednost ohromným varanům, který jsou na svojí velikost nevídaně mrštní. Ale tažnou zvěří jsou i chlupatí bizoni- kteří si zvykli na zdejší klima. Dokonce si zahlídl i vůz naložený sudy, táhnoucí medvědem. Opravdu, lidi jsou zde velmi vynalézaví. Když opustíš vratké molo, cestu ti zastoupí výhružně vyhlížející tvor. Protáhlý čumák, pokrytý až do prostřed zad tmavou, hustou srstí a dvojice ohromných rohů mluví za vše. Minotaur se na tebe zadívá rudýma očima a promluví bručivým hlasem: Kdo jsi? zeptá se opovrživě. Zdá se, že tvůj vzhled na něj příliš nezapůsobil. Každopádně takový minotaur je taky pěkně nebezpečný a proklatě silný. Měří kolem dvou sáhů a půl k tomu Lze si všimnout, že kdybys kladl odpor, válečná sekera zavěšená na jeho zádech by si s tím rychle poradila. Z ramene si sundá jakousi desku s papírem a podává ti jej spolu s krabičkou uhlíků všech velikostí. Když toto podepíšeš, staneš se návštěvou v našem městě. Což znamená, že se nezapleteš do žádných rvaček a podobně. Kdyby náhodou ano, nebudeš se rvát, ale spadneš pod naši ochranu a stráže si to z dráždičem vyřídí. Chtěl bych tě upozornit, že mají povel i zabíjet. Znovu na tebe upře rudé, zvířecí oči, které tolik připomínají býčí. Když list podepíšeš, podá ti jakousi žlutou kartičku. Toto je povolení volného pohybu ve městě, nedoporučuji ti to ztratit víc si tě nevšímá a zamíří k vystrašeným námořníkům, aby objasnil tvou věc.

Spirit Guardian - 25. srpna 2007 16:02

přístav přijdu si konečně jako zpět v kobce kde jsem pracoval do nedávna všichni se všema nakonec ale přijde taur a má blbé kecy na otázku kdo jsem neodpovím podpis?zase nějaká smlouva? kruci smlouvy nesnáším chvilku ještě čekám co z taura vypadne volný pobyt ve městě?...ti lidé jsou divní říkám si ... dobrá podepíšu...ale jak? ještě nikdy jsem se nepodepisoval... co třeba nějaký znak? co třeba znak kterým mě označoval bývalý lord? chvilku přemýššlím a následně vyáhnu zpod mého neprůhledného pláště ruku se čtyřmy prsty a menším kouskem uhlí nebo co to kruci je napíšu jedno písmeno , vypadá jako S a G nakreslené na sobě. pak si vezmu žlutou kartu a i s rukou si jí zasunu zpět do pláště během celé procedury jsem nic neřekl... ani jsem to neměl v ůmyslu .. nerad mluvím . a když mě bejk nechá na pokoji zamířím původním směrem

Litanlúniel - 27. srpna 2007 01:05

Předměstí Dakary Procházím kolem kolony kupeckých vozů, které čekají na prověření. Já sám sebejistě, i když co možná nejméně viditelně procházím proudem až k bráně. Občas kývnu na pěknou dcerušku, která z honosného vozu dychtivě pozoruje krásné město, občas udělám obličej na děcko a naplním ho smíchem, občas zelináři čmajznu jablko, aby mi cesta lépe utíkala. Po chvíli se zastavím a pohlédnu na okázalou účinnost skvějících se hradeb a hned si všimnu i těch méně jiskřivých detailů. Tyhle hradby by určitě stály za steč a hrdinskou píseň. Ódy poslední dobou moc nejdou na odbyt... Prolétne mi hlavou a pokračuji svižně k bráně. Ta dvě kyselá jablka cestou mě nezasytila ani náhodou a já už bych rád pojedl z talíře a vyspal se na posteli. Do rytmu chůze si poklepávám světlou holí a velice rychle zdolávám posledních pár desítek metrů k bráně.

See - 27. srpna 2007 09:22

Dračí zem Velká zelená skvrna se prohání ve vodách před vodopády, vedoucími na zem. Je rozeznat vlnící se ocas a občas na hladinu vyplují i hnědé zahnuté rohy. Dopluje až ke břehu... Z vody vyleze tak středně velká dračice, z níž odkapávají zbývající kapky vody. Její smaragdové šupiny vrhají na zem duhový záblesk Zdá se, že na někoho čeká. Pochvíli jí to omrzí a žuchne do trávy pod sebou. Začne se škrábat na čumáku a žletýma očima s hadí zorničkou sleduje okolí...

::Katharine:: - 27. srpna 2007 13:49

Svět draků Probudím se z odpoledního, ospalého spánku. Zvednu křídla, která mě až doteď přikrývala. Kolem mě se kutálí jedno modré mláďátko, které co nevidět vzlétne k nebi. Vstanu. Příčinou odpoledního slunce by bylo pro člověka zatěžko se na mě dívat, protože mé šupiny jsou jasně bílé a světlo odrážejí pro lidské oči příliž silně. Od temene hlavy až po špičku ocasu lze vidět hřeben slonovinových ostnů. Křídla této mladé dračice jsou větší, než je obvyklé a ona sama je i štíhlejší. Má předpoklady pro to stát se skvělou letkyní. A v obličeji se jí vesele blýská pár zářivých, modrých očí. Protáhnu se, zívnu a zahledím se k třpytivému vodopádu, který je nedaleko. Leží u něho See, je vidět už zdálky. Rozběhnu se, roztáhnu křídla, skočím a vzdálenost, která nás dělila přeplachtím. Ozve se žuchnutí. Přátelsky vycením tesáky, jakoby do úsměvu. Zdravím See.

Spirit Guardian - 27. srpna 2007 15:06

Centrum nebylo to tak strašlivě těžké dostat se do centra města ..přemýšlím proč jsem sem vlastně šel... ovšemže nemám žádný pádný důvod proč doprostřed města jít a tak se zastavím abych si popřemýšlel co tu vlastně chci dělat a kam vyrazím pak Je to krásné město. bohužel nejsem zvyklý žít jako normalní člověk... a také na to vůbec nevypadám.... ale měl bych zkusit být jako ostatní... jenže ..čím začít...zeptám se sám sebe mohl bych zase být hlídačem... jenže v tomhle městě to vypadá tak že tu jsou samí slušní lidé a tak se tu asi krást nebude... a co bych potom dělal s penězi?....začnu nad tím přemýšlet znovu a při tom se dívám po ostatních co tudy procházejí či se tu jen zastavily... jenže ... děti které tudy procházejí ..ať lidské či ne se na mě koukají... dokonce je tu i menší partička menších kluků přibližně 8 roční a je jich asi 5 ... domlouvají se že ten kdo ke mě příjde nejblíže že vyhraje ....nevím sice co vyhraje ale příjde mi to zábavné v takovémhle věku už testovat svou odvahu... zajímavé ovšem když jejich hra začne a oni se začnou přibližovat ke mě nejdříve z veliké dálky až tak 30 kroků ode mě..jejich odvaha opadá a když na ně upřu zrak jejich odvaha je ta tam všichni se očividně začnou bát..a ten "nejodvážnější" z nich udělá ještě 4 kroky dopředu ..ostatní se ho snaží trumfnout.... ovšem když už jsou skoro až u mě (tak 5 kroků ) začne mi být vidět tam kde bych technicky měly být vidět oči ..tak tam není nic... z toho jsou děcka dosti vyděšená ale to nejodvážnější se mě dotkne za plášť který mě halí od krku dolů... chudák uvidí to co by nikdy vidět neměl... z pláště mi vykoukne ruka se 4 prsty..viditelně ruka nějaké mrtvoly.... a sáhne na jeho oblečení a vyzvednu si ho do výše mé hlavy na můj plášť mi nešahej! řeknu mu a položím ho zase na zem jeho kumpáni už utekli jen tenhle tu zatím zůstal..když ale znovu ucítí pevnou zem tak uteče Ne tady bych nevydržel....ale kam se vydat dál? začnu zase přemýšlet

See - 28. srpna 2007 11:03
	Ahoj Katharine. Převalí se na bok, aby ji líp viděla. Hnědé trny na zádech se zvednou. Nemáš chut se proletět? Já se totiž docela nudim., zeptá se s nadějí v hlase a upře na ní svě žluté oči. Zvedne se a oklepe ze sebe trávu.

::Katharine:: - 28. srpna 2007 12:44
	Zableske se mi v očích. Samozřejmě! Létání mám ráda jak nic jiného na světě. Otočím se, v chvilce mohutně vyskočím, roztáhnu křídla a zamávám jimi. Okamžitě naleznu i slabý proud vzduchu. Udělá elegantní smyčku, aby viděla na See a na to, jestli už vzlétla.

See - 28. srpna 2007 12:53

Skvěle! , zvolá, když její sněhobílá kamarázdka ihned vzlétne. Také roztáhne křídla a rozběhne se. na kopci vyskoší a máchnutími křídel nabere výšku. Drží se za Katherine a užívá si toho nejlepšího pocitu na světě. Párkrát máchne křídly prudčeji a dostane se na její úrověň. Zezhora je to nádhera., podotkne, pozorujíc, dlouhý vodopád, který padá až na zem. Pod nimi létají dráčata a někteří dospělí draci se máčejí ve vodě.

::Katharine:: - 28. srpna 2007 13:04

Je to úúúžasnééé!!! Zakřičím. Je mi jasné, že nás doprovází pohled zlatého draka, ale to mi nevadí. ještě chvíli letím se See bok po boku, pak ale najednou spustím křídla...A střemhlavým pádem mířím k zemi. Adrenalin ve mě stoupá. Na poslední chvíli, když vystrašené mláďátka utekly a já už rozeznala obrysy trávy, jsem zase zaplachtila. Potom jsem se zase vydala nahoru, za See, do studivých mraků-takový pád jsem vždy chtěla vyzkoušet. A už za pár dní mě čeká zkouška dospělosti.

See - 28. srpna 2007 13:31

Když Katharine, provádí svůj střemhlavý pád, tak se celá rozesmátá zastavý ve vduchu a mácháním křídel udržuje výšku. Sleduje a nad úlekem mláďat rozesměje. Ovládáš to dokonale, Katharine!, křikne na ní. Když se vrátí tak zase spustí téma, o kterém se bavily snad už mockrát. Jaké to asi bude dole na zemi. Starší draci říkaly, že je tam teď plno podivných tvorů... Srovná let zase do normální polohy a plachtí po jejím boku.

Litanlúniel - 28. srpna 2007 18:50

Brána -> Město Nakonec dojdu až k bráně. Tam trochu přibrzdím a nechám si vysvětlit pravidla slušného chování ve městě. Cokoliv, co mi strčí pod nos si pečlivě přečtu, ale nakonec to stejně podepíšu. Ještě se zeptám na místní taverny a jednu si vyberu. Shodou okolností je spíše u přístavu, ale ze zkušenosti vím, že právě tam se děje něco, o čem se dá psát... Namířím si to přímo k ní, tedy dle možností a občas se musím zeptat na cestu.

::Katharine:: - 28. srpna 2007 20:40

Děkuju! Odvětím vesele. Udržuje výšku a užívá si nádherné krajiny. Pak See odpoví: Určitě ne podivnějších než náš Starý mosazný Veledrak! Není v tom cítit žádná zášť vůči Zlatému, jen trocha laškovnosti. Pokud chceš, můžeme se jich na to zeptat. A možná z nich i vymámíme něco o té straaašlivé zkoušce. Usměji se. Zkouším pořád dokola se o ní něco dozvědět-ale všichni jsou tak tajemní. Ale neodrazuje mě to, dnes to nejspíš budu zkoušet znovu.

Pán Jeskyně - 28. srpna 2007 22:16

Náměstí Dakary Z dálky připomíná ohromnou šachovnici. Jednotlivá pole, velikosti metru jsou z čistého tmavého, či světlého mramoru. Dlaždění je jaké si lehce vypouklé a kolem něho se dokola točí nesčetné množství stánků. Dokonce domy, které vypadají téměř normálně, až na nezvyklé velikosti a tvary jsou postavené o něco dál, aby měli kupci více prostoru. Z jižní strany, směrem k moři je také ohraničena drobná, asi patnácti metrové, travnatá plocha, kde lze naleznout krásné tažné koně, oddělené od mohutných bizonů k lehce agresivním medvědům až po syčivé, zamřížované varany. Lomoz je narušován tichou melodií jaké si harfy. Když přistoupíte o pár kroků blíž, vidíte před jedním z domů, který je postrčen nejblíž k náměstí a fontánce ve tvaru mořské pany, sedící na hřbetě kentaura (kašna je vyrobená z tmavého onixu- ve skutečné velikosti), ležet svalnatého a nádherného kentaura s tmavou žíní a hnědou srstí se zlatavým odleskem. V náruči svírá zlatavou, harfičku a tiše na ní brnká jakousi legendu. Ku podivu jeho čistí hlas zpívá obecnou, takže dobře rozumíte každému slovu....Kolem něj je zástup, který postupně přibývá a ubývá… Převahujou děti a zasněné ženy. Jsou tu však i starci a jistě i pár mužů, kteří si nechali chviličku, aby si hlasem kentaura uklidnili duši

Ardelius Misirus - 28. srpna 2007 22:23

legendy Nepravidelná intonace a vážná tvář je pravou krásou toho všeho. Toho proč můj hlas zní tak vzdáleně a tiše, aby se v zápětí mohl zvučně rozeznít. Někteří si možná pomyslí, že jsem jen neobyčejný žebrák, ale předemnou přece žádný klobouk neleží. Pár starých jizev na mé lidské hrudi hovoří buď o nešťastné, vážnější šarvátce, nebo o tom, že nemam svaly na ozdobu: Pradávná slova, a dlouhá klání, slyšte starou píseň, pánové a dámy. Ačkoliv zdá se, že naše duše jsou v bezpečí, falešný klid pod dračí ochranou o ničem takovém nesvědčí. Jsou stále tací, tmavý a temní, co nejradši by obsadili tuto naší krásnou zemi. A kolik bohů, nad námi se v těchto časech sklání? Pohleďte kolem, kdo z těch bytostí nevšedních je světlu oddaný….. Připusťte si občané milý, co nahání vám strach v tuhle danou chvíli. Pět, pět mocných draků, modrý, rudý, černý, zelený a bílý, vrací se na svět a jeden z nich je vzdálen jen pouhou míly. Rudý démon. Alduchar muru, co pro dobré draky znamená noční můru. Ale není to on o kom vyprávět mám, ale mocný rubín, co ve spárech má. Sopečná láva, jeho krásu omývá. Cože učiní ten kámen, kdyby se dostal do našich rukou? Pastvu pro chtivé oči určitě, ale hlavně polovinu Alducharovi duše. Kterou do ní uvěznil on sám nic netuše. Prokletý kámen, však jen sám drak nehlídá, ale krajina sopečná a půda nehostinná. Kdo Rubín špatně využije, dřív než povolat pomoc zkusí, kámen pevně uvězní jeho hanebnou duši. Nechám rozeznít poslední podivně uklidňující zvuky harfy, abych mohl načít další legendu. Z ní mnohem pravdivěji a veseleji než ta předchozí. Bílé plachty, mořským vzduchem zvláčnělé, ohromné město které navštívili sami bohové…. Možná si troufám, vyzvat mladé chtivé dobrodruhy, ale mám pocit, že tento úkol se právě pro ně hodí. Jen pár dnů cesty od vznešené Dakary ukrývá se cesta, vedoucí do hlubin hor čarodějky Garimary. Tam v její síni je ukrytý dračí dar, který sám bůh Orchius ze stříbra vykoval. Sám světlonoš Lunár, ho vzal do svých dlaní, Křížem světla je artefakt pojmenovaný. Chrám Světla však byl o něho obraný a nikdo z jejich řad si k čarodějce jít netroufají….. A Kříž brzy bude poskvrněn temnotou, stříbro bude pokryto černou, chladnou hmotou….. Opět zakončím popěvek dlouhou dohrou loutny a i když již nehraji, stále cítí, přítomnost jejího tónu ve vzduchu, který je nasán prastarými legendami…. Ovšem kdo z těch, co stojí kolem mě naslouchali? Kdo z nich skutečně věří v to, o čem jsem mluvil? Sleduji jak se lidé rozchází a znovu jsou zabráni do svých úvah. Vážnost mých slov, jako by jim byla cizí. Povzdechnu si a zadívám se s nadějí na těch pár, bytostí, převážně lidí, kteří snad naslouchali o něco lépe…. Ale více než slova v nich uvízla melodie. S pobrukováním mě i oni za krátko opouští…. Natáhnu se k svému chudému vaku a ještě chudšímu měchu a smočím hrdlo pár kamkami, co v měchu ještě zbývají….

Litanlúniel - 28. srpna 2007 22:37

Náměstí Už poněkolikáté jsem se ztratil na své cestě do vyhlédnuté taverny. Tentokráte mě však nezachrání rady ostatních kolemjdoucích, ale zvuk harfy, který se jemně míchá se zvuky obchodníků a zvířat. Pomalu se vydám za tím zvukem a prsty nepřítomně zašátrám v torně, odkud vytáhnu dlouhý stříbrolesklý předmět. Ještě za chůze ho přiiložím napříč ke rtům a srovnám krok do rytmu. Pak se chytím přesně v začátku posledního sóla Harfy a nechám každý její tón odeznít na flétně jako ozvěnu. Ještě než dojdu k Ardeliovi a ještě než ho vůbec zahlédnu přes těla lidí okolo, jeho měch se z čistajasna naplní. O tom ale já nemám nejmenší potuchy. Právě když dohraju posledních pár tónů jako zakončovací variaci, uvidím kentaura... Nechť se tvůj nástroj nikdy nerozladí. Buď pozdraven příteli barde. Hlas je sametový a lehký, pravý příklad odlišnosti mezi elfi a lidmi. Zní skoro spíš jako zjemněný ženský alt, než mužský hlas.

Pán Jeskyně - 28. srpna 2007 22:41

dračí říše Hovoříte a sbližujete se, ačkoliv jste spolu strávili časy už od dětství. Vesele plachtíte vzduchem, mezi tím, co vám vítr usnadňuje příjemný let. Sluneční paprsky příjemně šimrají naše šupinatá těla a vašimi těly prochází pýcha nad tím kým jste. Copak draci nejsou nejhezčí v celé říši? krom bohů samozřejmě. Ale hned po nich jste rozhodně jedni z nejmocnějších. Ovšem ani strom bez sazeničky nevyroste. Kdyby nebylo těch dole, asi by jste vůbec nežili. A vůbec, celá dračí kolonie by neměla smysl. Říše Grachaš v kořenech posvátného dubu by byla pustá a prázdná, bez života. Na plošině, na které nyní jste, by nebyla jediná stavba a jediná jeskyně s vzácnými artefakty, ke kterým má přístup je několik starších draků.... Vichr, který tak naráz přišel, vás na chvilku ochromil. Jen těžko srovnáváte let do původní trasy. Slunce zakryje ohromný stín měděného draka. Jen přes tenké blány k vám doléhají sluneční paprsky. Velikána jste možná už několikrát zahlédly. Je to statný, mladý samec, který se pyšní ohromným intelektem a proto byl přidělen do dračí knihovny, do níž má přístup každý z draků.... Ale v jiné, menší podobě, jelikož, kdyby tam kráčeli tací, jako tento měděný drak, známý jako Ebošli, nezbylo by už na plošině příliš místa. Zlatý se rozhodl udělit vám úkol, na který dlouhodobě čekáte. Doprovodíte skupinu dobrodruhů pro jeden z našich ztracených artefaktů a bezpečně jej vrátíte do rukou knězů Světla, kterým byl původně darován. Na otázky není prostor, ale jako návod vám bohatě poslouží jedna z pozemských legend, která je překvapivě velmi pravdivá mluví hromovým hlasem, který, ačkoliv se nemá kde rozléhat zní jako by v ozvěně. Tělo nemá poničené bojem a tak se zdá, že jeho jediný život znamená čtení legend a srovnávání knih. Zhluboka se nadechne a zarecituje a částečně zazpívá: Bílé plachty, mořským vzduchem zvláčnělé, ohromné město které navštívili sami bohové…. Možná si troufám, vyzvat mladé chtivé dobrodruhy, ale mám pocit, že tento úkol se právě pro ně hodí. Jen pár dnů cesty od vznešené Dakary ukrývá se cesta, vedoucí do hlubin hor čarodějky Garimary. Tam v její síni je ukrytý dračí dar, který sám bůh Orchius ze stříbra vykoval. Sám světlonoš Lunár, ho vzal do svých dlaní, Křížem světla je artefakt pojmenovaný. Chrám Světla však byl o něho obraný a nikdo z jejich řad si k čarodějce jít netroufají….. A Kříž brzy bude poskvrněn temnotou, stříbro bude pokryto černou, chladnou hmotou….. ještě dlouho chvíli visí ve vzduchu a narozdíl od vašeho zuřivého mávání křídel, mávne jednou za čas. pak se obrátí a mizí zpět k planinám, ke své milované knihovně....

Ardelius Misirus - 28. srpna 2007 22:50

náměstí Tak přece někdo až pozdě si všimnu, že mě doprovázel svým nástrojem. Ale když se zadívám do vzpomínek, uslyším vzdálený a velmi dobře melodický zvuk jaké si píšťaly /tedy v to doufám). Po neobvykle vyhublé tváři se mi rozlije doslova zářivý úsměv. Zdravím tě, příteli a hlas mi radostně poskočí. Nadále ležím na svém místě a čekám, kdy mě odsud vyženou majitelé domu, před kterým se povaluji. Zdá se, že asi nejsou doma. Ale jelikož není nejlepší pocit, mít v boku zapíchnuté vidle, nebudu štěstí dlouho pokoušet a velmi nemotorně se vzepřu na předních, koňských nohách. To je vždycky to nejtěžší. Tedy hned po zvednutí těžkého zadku....Kolikrát jsem si přál tuto část těla někam pohodit, ale to by asi vypadalo divně.... Pověs mi barde, cestuješ zdaleka? zeptám se s neskrývaným zájmem. Nevšední oblečení, rozhodně není z blízkého kraje. Jaké legendy provází váš kraj? následuje další otázka, jelikož pro bardy by toto mělo být typické téma.....

Litanlúniel - 28. srpna 2007 23:02

Náměstí Je tomu tak. Řeknu a teprve teď shodím úplně kápi od pláště a nechám tak vyniknout šedomodré, světlé kůži měsíčních elfů. Jsem ze Silm 'oin, stříbrného lidu. Naše legendy jsou... Na chvíli se odmlčím, jako bych už dlouho o tu část paměti nezavadil. Jsou staré jako svět a kouzelné jako měsíc na stříbrném jezeře pod Velkým Dubem. Znovu si přiložím flétnu k úst´m a zahraji několik molových akordů v postupně klesající melodii. A Lúniel zaplakala a Lúniel slzu uronila a ze slzi se první zrodila, dcera Lúniel.... Znovu se odmlčím a zahraju tři akordy, které i mě vženou slzy do očí. Nikdy jsem nebyl příliš dobrý pěvec, mám raději tuhle flétnu... Láskyplně pohladím nástroj. Moc legend, které by se dali zde vyprávět nemáme, protože mnoho jich vypráví jen hudba. Tohle byla jen dětská říkanka... Usměju se a odložím flétnu. Poslyš, co se jít někam napít? Mířil jsem zrovinka do doků, do nějaké slušné taverny, abych si vydělal pár stříbrných na víno, které tak nutně potřebuji po namáhající cestě... Slova doporvodím neurčitým mávnutím rukou kamsi za sebe.

Ardelius Misirus - 28. srpna 2007 23:21

náměstí Znovu posmutním. Svět je tak sám a legendy milují jen ti, kteří je mají milovat. Opráším si z hrudi a hřbetu zemský prach a sehnu se pro věci. Máš pravdu. Občas opravdu postačí jen hudba. Zamračím se, když se zmíní o rodu elfů, který je mi cizí. Při tom se i zastydím. Chvilku strpení poprosím a z torny vyndám ruličku pergamenu. Položím si jí na tvrdý plot a elegantním písmem poznamenám to, co právě mladý elf říkal..... Inkoust nechám chvilku vsakovat a pak pergamen znovu uložím do torny. Ve světě je hodně neznámého, co potřebuje prozkoumat a zvěčnit ve verších Nabídky pobytu v hospodě odpovím nervózním zahrabáním přední nohy. Sice už se vytváří u putky pro takové, jako jsem já, ale nikdy jsem se v uzavřeném prostoru necítil dobře nevědomky začnu tančit na místě. Zavrtím hlavou a pak se pousměji. Snad mi příroda odpustí, Když navštívím jednu ze staveb zdejších občanů a zvědav tím, jak takové prostředí vypadá, elfa následuji. Určitě po cestě skouknul nějaké to vhodné místo...... Vyprávěj mi něco málo o vaší rase zažadoním téměř jako malé děcko připraven každé elfovo slůvko uložit hluboko do své nemalé paměti.

See - 29. srpna 2007 10:03

Náhlý proud větru mi vzal vítr zpod křídel. Musela jsem hodně rychle zamáchat křídly, abych se nepropadla o několik metrů. Když jsem let uklidnila, před námi se ve vzduchu držel další drak. Jeho měděné šupiny odrážely slunce a zabránily jeho paprskům, aby na nás dopadaly. Když se Ebošli rozpovídal, honily se mi v hlavě myšlenky. Úkol? Už bylo načase! Konečně si to tam dole pořádně prohlédneme. Když pak vyprávěl legendu, jeho hlas doprovází jakoby z dálky ozvěna. Ještě chvíli nás pozoruje a pak bez jediného slova zamíří pryč. Tohle... Je super!, vypadne z ní a zahledí se na Katherine. Jen to znělo trochu... Nebezpečně.

::Katharine:: - 29. srpna 2007 11:27

I mě trochu vyvedl z míry proud vzduchu snažíc se mi zebrat kontrolu nad křídly. Pak najednou uvidíme strůjce toho vichru...Okouzleně poslouchám legendu. Když odletí tak se mi rozzáří oči. Konečně je to tady. Opustím to místo, které je už pro mě tak nudné a důvěrně známé. See, tak jsme se dočkaly!Pojďme honem to říct našim...A sbalit si věci...A vyrážíme! Potom se zprudka otočím a následována See co nejrychleji vyrážím k naší jeskyni, která naštěstí není daleko. Je to nádherný pocit, letět takhle rychle. See nechám, ať zamíří ke své jeskyni, a já vtrhnu do své. Uvnitř v chládku leží má matka i otec a spokojeně oddychují. Je to tadyy!!! Nešetrně je oba probudím. Velký, modrý drak, na mě upře jedno rudé oko, pak se ale usměje. Tentokrát mi rušení jeho klidu odpustil. Rudá dračice vstane a jde se se mnou rozloučit... Stojím venku nedaleko Seeině jeskyně. Nedočkavě podupávám nohou do země. Jediné, co jsem si vzala s sebou, je velký rodičův amulet, modrý, zářivý kámen, který mám pověšený na krku. Má stejnou barvu jako mé oči. neustále přemítám nad tím, jak budeme hledat ty dobrodruhy. Draci vždy milovali tajemství a já jsem jedním z nich, kteří hádanky zbožňují. Tadytu nám snad vyjeví sám čas, až se budeme spouštět dolů, za Dračí říši.

See - 29. srpna 2007 11:53

na katharininu výzvu jsem nadšeně pokývala a slétla do jekyně svých rodičů. Héééy! Kde se zase válíte?, zavolám se smíchem... Zezadu se ozve zabublání a po chvíli vyleze drak pampeliškové barvy následován svou červou družkou. Co tak vyvádíš, See?, zeptá se mě jemně má matka, Agreala a jemně do mě žďuchne čumákem. Létíme s katharine dolů!, vykřiknu radostně. Dávejte si tam pozor, ty i Katharine., upozorní mě taťka a s olíznutím mě oba vyprovodí. Vzlétnu směrem ke katherinině jeskyni a zamávám na ni! Já mám všechno! Na ocasu mám přivázaný žluto-zelený šátek.

::Katharine:: - 29. srpna 2007 12:00

Rodiče tam jsou také se mnou. Má ohnivá matka, Miriam, která má v očích pár zlatých slz, i můj nebesky modrý otec, úruk, který, jak je vidět, je na mě hrdý. Stojí tam pospolu i se Seeinými rodičemi, jelikož se dobře znají. Následovala chvilka loučení, pak jsem ale vzlétla za See, která už vesele brázdila vzduch nade mnou. Takyy!!¨vyplázla jsem na ni jazyk a přední tlapou zatahala za kámen na krku. Potom jsme ještě naposledy zamávali našim... A vydali jsme se směrem k střeženému východu..Směrem na západ...Směrem k našemu novému životu.

See - 29. srpna 2007 12:08
	Naposledy jsem zamávala i grasemu, otci a žluto-černý šátek už za mnou jenom vlál... Čekají na nás nové možnosti..., chvíli sjem se odmlčela... A povinnosti.

::Katharine:: - 29. srpna 2007 12:12
	Všechno nové je jen k dobru. I plod stromu pořád roste. Když jednou růst přestane, začne hnít.

::Katharine:: - 29. srpna 2007 12:18
	A navíc... Řekne po chvíli. Ty povinnosti nebudou tak strašné. Prostě zabráníme partě chytrolínů, aby se usekla hlavu vlastním mečem, až se s ním budou ohánět... Směji se. A nakonec vezmeme tamtu....divnou věc.

See - 29. srpna 2007 12:25
	Máš pravdu..., pousměje se a plachtí ve větru pořád dál. Bylo by trochu blbý, kdyby byly bezhlavý už po prvnim setkání., vypkskne smíchy při představě bezhlavé družiny, do níž s Katherine strkají a popohánějí ji kupředu.

Spirit Guardian - 29. srpna 2007 12:50

centrum==> krčma nejdříve si myslím že už to bude zase pohoda jenže zjistím že se připravují další tak to vzdám a vyrazím zase na zdařbůh někam... prolém je že vyrazím ku přístavní čtvrti ...jelikož nemám moc dobrý orientační smysl... cestou se začne ozývat nespokojené zavrčení z mého pláště..či spíše to co v tom plášti je je nespokojené a zřejmě potřebuje nakrmit zamířím proto do hospody mě nejbližší je tam temno ale já vidím dokonale.. i když nejspíše nemám oči hospoda je plná nejrůznějších stvoření .. ale né nic co by mě mohlo ohrozit...takže jsou zde jen lidé psi a něco co se prý nazývá ELF sedí v rohu místnosti já dojdu k hospodskému či jak se tomu dnes říká a řeknu něco k jídlu hospodský se na mě podívá velice podezřívavě dokud se z mého pláště nevysune ruka s 3 stříbrnýma nebyl problém sehnat tyto peníze protože když se na mě občas vrhne nějaký ten nezkušený hrdina tak ho přece nenechám neobraného tímto se dá slušně vydělat hospodský peníze příjme a donese mi "něco k jídlu" konkrétně je to menší kus masa a dost brambor.. a je zvědavý jak budu jíst ..když nemám viditelná usta ani oči ani nos... ale jeho zvědavost se brzo promění v hrůzu když zjistí že se zpodd mého pláště vysunou nejenom ruce ale i hlava zřejmě již několik let mrtvého člověka ale mrtvola stále ve výtečném stavu a ta začne jíst ... je to podívaná pro celou hospodu já zatím hlídám jestli se něco neděje ...

::Katharine:: - 29. srpna 2007 12:53
	Taky vyprsknu smíchy. Asi by se už potom moc neorientovali... Jo a co když nám nebudou chtít tu...divnou věc nechat??

See - 29. srpna 2007 13:11
	Tak je kuchnem !, znovu se zařehtá a udělá otočku. Neřikal nic o tom, kolik jich bude, že ne?

::Katharine:: - 29. srpna 2007 13:14

Nee....Ale my vydáme za dvacet takových bojovníků, takže to snad nebude problém... Směji se spolu s ním, zní to jako štěkavé chržení v mé obrovské tlamě. Pro smrtelníka zvláštní zvuk, ale drak ho bezpečně pozná. Když see udělá znenadání otočku, zabočím na její stranu a vletím doprostřed kruhu, takže v tu chvíli dělala otočku kolem mě. Zelenkavý záblesk kolem bílého těla. Naši se těm kouskům musí smát, i když z nás nevidí už víc než šmouhy.

See - 29. srpna 2007 13:20
	Takže nás bude minimálně 40., poznamená v letu kolem ní. Měli bychom se dát na divadelní dráhu. Fakt nám to jde.

::Katharine:: - 29. srpna 2007 13:22
	Obtočí ji spirálou. Přivážeme si k ocáskům barevné ohýnky a budeme dělat vzdušnou akrobaciiiiií!!

See - 29. srpna 2007 13:29
	A kolik si za to budeme řikat? nakloní se k jedné straně a stáhne křídla k tělu, takže kolem ní vzduch sviští jako o závod. Nakloní se zpátky, proletí pod Katherininým břichem a objeví se na její úrovni na druhé straně.

::Katharine:: - 29. srpna 2007 20:55

Bude mi stačit, když potěšíme malé mláďátka...Ale dospělí budou smolit keše jak mourovatí, to je jasná věc. Otočím hlavu a plivnu po See malinko stříbřitých plamínků, které se od jejího šupinatého krunýře neškodně odrazí a rozzáří její šupiny ještě více než denní světlo. Zařehtám se na ni. Potom vyletím výše, ve vzduchu se obrátím, chvíli padám s bříškem nahoru a otočím se až vedle ní, na tom místě, kde jsem byla předtím. Dávám si pozor, abych ji neporanila.

Awasai - 29. srpna 2007 22:50

Město: Konečně po dlouhé cestě mohu v dálce spatřit vysoké hradby krásného města. Pevněji uchopím svou hůl z bílého dřeva. Přidám do kroku a aby má cesta netrvala tak dlouho, tiše si pobrukuji nějakou písničku. Proč musím znovu mezi ně? Vždyť pro mě nikdy neudělali nic dobrého….ale kvůli němu…měla bych se s ním konečně setkat, povědět mu, že….že co? Že jsi nechala jeho otce zemřít?… Z mého přemýšlení mě vytrhne až kolona vozů přibližující se k městské bráně. Jdu po kraji cesty a nijak moc si okolí nevšímám. Branou projdu skoro nepovšimnuta. Jen několik lidí se otáčí. Stáhnu si kápi svého temně modrého pláště hlouběji do čela a přitáhnu si ho více k tělu. I když vím, že nikdo nemůže tušit, kdo jsem, stejně jsou mi obyčejné pohledy všedních lidí nepříjemné. Zmateně se zastavím hned za branou a rozhlédnu se kolem sebe. Do háje…zase si ho ztratila! Vynadám si v duchu a marně se pohledem snažím najít svého svěřence. Nespokojeně se zamračím a smutně povzdechnu. Jak si to jen mohla dopustit. Již tolik týdnů se ženeš za ním a ještě více let na něj dohlížíš a teď si ho necháš utéct před nosem? Vztekle ťuknu holí o zem. Naslepo se vydám tedy městem. Nejspíše bude hledat nějaké ubytování. Mohla bych zkusit specifická místa, jako náměstí a podobně. S lehkou pomocí místních obyvatel se na náměstí dostanu. Zaslechnu poslední tóny kentaurovi písně smíšené s ladnými tóny pro mě známé flétny. Konečně… Usměji se sama pro sebe a zahledím kousek před sebe. Srdce mi poskočí radostí i úlevou, když spatřím Litana a ještě nějakého kentaura. Překvapeně zamrkám. Co tu dělá tohle stvoření? Kentaurové obvykle mezi lidmi nebývají. Přítomnost tohoto tvora mi na klidu nepřidá. Vmísím se mezi lid procházející přes náměstí a potají se vydám za nimi…

Litanlúniel - 29. srpna 2007 22:56

Náměstí - Setkání Jsem zabrán do přátelského rozhovoru s kentaurem, když tu najednou ucítím podivné šimrání v zádech, jako by mi po nich běhal pavouk. Zničeho nic se otočím a moje oči jednoduše projdou chatrnou zástěnou kápě. V tu chvíli ztuhnu. Mou mysl zaplaví naprosto nekontrolovatelná smršť pocitů a myšlenek. Prsty nepřítomně nahmatám flétnu a stisknu jí, jako by to byla nějaká zbraň. Nějak nemůžu dělat nic jiného, než se jenom dívat do těch očí, než se bouře uvnitř mě uklidní... Kdo je? Proč se sem dívá? Je úžasná... Je děsivá... Je známá... Odkud? Odkud tu tvář znám?? Proč mám ten divný pocit déja vu?

Awasai - 29. srpna 2007 23:22

Město: Sleduji mladého muže i kentaura. V tom však Litan znervózní. Lehce se pousměji a znovu vmísím do hloučku lidí. Stále mu zůstávají schopnosti jeho národa. To je dobře. Lidé se rozejdou a já tam stojím sama opřena o zeď. Tiše pozoruji stále více nervózního muže. I když trochu skloním hlavu vím, že on mě vidí. Mé stříbrné oči zaměřím do jeho. Spatřím záblesk lehké vzpomínky. Mé zorničky se na okamžik změní na plazí, ale hned na to se promění zase zpět na elfí oči zelené barvy. Štíhlá vyšší postava, celá zahalena v temně modrém plášti s kápí. Pod plášť není vidět a to ani při její chůzi. Většinou tvář schovává hluboko pod kápí,a le pokud má někdo takové štěstí, že nahlédne pod ní, může spatřit mladou elfí dívku. Zelené oči, bílá pleť a k ní rudé rty tvořící naprosto úžasný kontrast. Černé vlasy nosí většinou spletené do složitého účesu, který udržuje stříbrná čelenka.

Litanlúniel - 29. srpna 2007 23:32

Město Když se objeví zábles plazích očí, něco ve mě hrkne. Naprázdno polknu a přiškrceným hlasem požádám kentaura, aby chvíli počkal. Váhavým, ale neustávajícím krokem se vydám k záhadné postavě naproti mě. Jdu přes chvilkově téměř prázdné náměstí a mám tísnivý pocit čehosi nevyhnutelného. Dojdu k Awasai až tak na vzdálenost paže. Připadám si hrozně hloupě a uměle. Pak se nějak ovládnu a zkrotím emoce prohánějící se mi volně po obličeji, dík pověstné elfí sebekontrole. Kdo jsi? Položím prostě nejpalčivější ze všech otázek, přesto nemám daleko k nějakému zaškobrtnutí jazyka...

Awasai - 29. srpna 2007 23:51

Město: S lehkým uspokojením sleduji jak kráčí pomalu ke mně. Uklidním své srdce a donutím i své tělo udržet se v elfí podobě. Dokonce i mé oči vypadají normálně. Natočím hlavu lehce na stranu a nespouštím Litana z očí. Když přijde blíže, snažím se předstírat překvapení. Lehce se zamračím a povytáhnu tázavě obočí. Jeho otázka mě také překvapí. “Říkají mi Vai.“ Odpovím s lehkým úsměvem a naznačím malou úklonu. “Pokud se nepletu jsi Litanlúniel.“ Lehce se usměji a se stále rostoucím spokojení sleduji jeho vzrůstající překvapení.

Litanlúniel - 30. srpna 2007 00:00

Město Ze všech sil se snažím udržet klidný výraz, ale nakonec se mi to příliš nepovede. To jsem, ale odkud znáš....? A kde jsem?.....A.... no nic. Vzala jsi Bardovi slova... Budiž pozdravena Vai, nechť tě tvé kroky vždy vedou ke štěstí. Nakonec se seberu a předvedu snad nejlepší úklonu, jaká se mi kdy povedla, mě ale připadá hrozně hloupá, trhaná a nemotorná. Odkud znáš mé jméno? A kde jsem tě jenom viděl?

See - 30. srpna 2007 09:40
	Plamínky ji zalechtají na boku a proto se musí znovu začít smát. Sleduje Katherininy kousky. A na zemi budeme v lidský, nebo jaký podobě? Udělá vývrtku a stáhne křídla k tělu... O kus se propadne a zamácháním křídel se dostane zas na potřebnou výšku.

Awasai - 30. srpna 2007 10:18

Město: Spokojeně se usměji. Pamatuje si mě. Přeci jen to je skoro nemožné, byl tak mladý… Pohledem si pečlivě prohlédnu chlapce přede mnou. “Odkud znáš ty mě? To nevím.“ Znovu se tajemně usměji. “Znala jsme tvé rodiče.“ Nadhodím lehce a nenápadně mrknu pohledem po kentaurovi. “Myslím, že tvůj přítel čeká. Pokud by vám má přítomnost, nebyla nepříjemná, ráda vás kamkoliv doprovodím.“ Proč tohle říkáš? Vždyť k tomu není jediný důvod!…..já ho mám!…ale oni o něm nevědí a vědět nemusí…. Lehce se na něj usměji a za úsměvem skrývám svou nervozitu. Vím, že se musím držet blízko něj. Nechci, aby dopadl jako jeho otec….

::Katharine:: - 30. srpna 2007 10:51
	Tak to se ti povedlo. Okomentuji zdařilou vývrtku a obratem se pokouším o totéž. Myslím, že se budeme muset přeměnit...Naše těla by přece jen mezi všemi těmi lidmi byla nápadná, no ne??Však to ještě uvidíme...

See - 30. srpna 2007 11:54
	Já myslim... Že by si nás nevšemli... snaží se udržet si vážný výraz. Kdyby jsme se pořádně skrčili..., začnou jí cukat koutky úst. Tak by to i mohlo vyjít...

::Katharine:: - 30. srpna 2007 12:03
	Snaží se zachovávat vážná výraz, aby se nesmála. Bohužel, nejprv nafoukne tváře, potom našpulí pusu a zakoulí očima. Žádný problém...

See - 30. srpna 2007 12:10
	Vypadáš jak ropucha přivázaná neposednému dráčeti na ocase! Vykřikne a zašklebí se. Napodobí její výraz...

::Katharine:: - 30. srpna 2007 12:14
	Začne se řehtat a propadne se trochu níž ve výšce letu. Nevyrovná se to ale tobě, když spíš! Otočí panenky, otevře tlamu dokořán, jazyk jí visí přes koutek a z nozder jí vychází trocha kouře. Vypadá jako drak, který to zrovna nemá v hlavě dvakrát v pořádku...

See - 30. srpna 2007 12:21
	Hey! Co mi lezeš do jeskyně! Šmíráku! Snaží se zakřičet mezi chechotem. A co teprv, když ty ze spaní kňučíš! Napodobí kvílení...

::Katharine:: - 30. srpna 2007 12:24
	To není pravda!! Zapírám. Nevím, kdo tady má utíkací sny...Ještě jsem neviděla draka, který by ležel na zádech a ve vzduchu hrabal nohama... vyplázne na ní jazyk. Směje se tak moc, až jí z toho bolí břicho.

See - 31. srpna 2007 10:05
	To je naprosto normální! Zapře i když se smíchem... Otočí se nazad a jak se propadá tak začne hrabat nohama, stejně jako ve snu... Vyplázne na ní jazyk a otočí se až o 300 metrů níž...

Litanlúniel - 31. srpna 2007 14:25

Náměstí Na chvíli se nad tím nápadem zamyslím, ale netrvá mi to dlouho. Budu moc rád, když nás doprovodíš Vai. Potom jí pokynu, aby šla za mnou a vrátím se ke kentaurovi. Příteli, tato dáma by se k nám ráda připojila. Bohužel Ji nemůžeme vzít do jen tak nějaké putyky. Půjdeme tedy do nějakého hostince blíže k náměstí. Jediná otázka je však v penězích. Doufal jsem, že si vydělám hudbou a rozhodně jsem neměl v plánu zvát dámy. Nemohl bys mi nějak vypomoci? Slova doprovodím mírně prosebným pohledem.

Pán Jeskyně - 31. srpna 2007 16:30

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro připomínka: legendu z úst kentaura si též zaslechl, jelikož se line na míle daleko. Je to jako vábnička, volající k sobě posluchače, ačkoliv jen málo z nich opravdu naslouchá. Ty zvuky proudí až do hospody, zvané: Jedna lét kost název vyplívá ze stehení kosti- prý jednoho z pěti draků, která levituje těsně pod stropem. Ale to není vše. ta kost totiž prouplouvá mezi zákazníky a vypráví jim příhody, nebo chce popsat jak které jídlo chutná. Občas se baví strkáním či děšením zákazníků. A navíc, je děsně malá na kost z draka....Podle jejího chování spíš kdysi patřila nějakému šotkovi, kterých je ve městě dost a dost. A jak to chutná mrtvolo? je zřejmé, že ta narážka byla mířená na tebe. Kolem levého ucha tiše probzučí a zastaví se čtvrt metru nad pultem. Hej Otiku, ten by spíš chtěl tvou levou půlku než nějaký salát a brambory zavýskne vysokým, provokatyvním hláskem a šťouchne do hlavy mrtvoly co se v tvém plášti tak náhle vynořila. Máte tam takových víc? Chtělo by to spíš nějakou pěknou dračici...Jo a ty si vlastně co? On...Ona? Nebo mužatka? stoupne si před tebe a začne na pultu tančit. Hostinský jen otáčí oči v sloup. Ale když vidí, že Létkost se tě nebojí, začne být taky trochu přívětivětší. Prodala mi jeho taková stařenka, někteří říkají, že to byla kanibalka....každopádně, taková lítací kost v putyce zákazníky hodně láká.... s odporem se dívá zase zadívá na mrtvou, druhou hlavu a odvrátí obličej. Nabídl bych vám taky něco k pití, ale nevím, jestli by to mělo nějaký význam....

Ardelius Misirus - 31. srpna 2007 16:40

setkání Dámě se hluboce ukloním, až téměř políbím své koňské nohy a přátelsky se usměji. Další z nich mam nutkání zeptat se jí na vše, ale teď není vhodná chvíle. To pouto, které mezi nimi je znamená jen to jediné.... Svěřenec? S tou nevyslovenou otázkou oba sleduji. Zadumaný pohled se opět protáhne do úsměvu. Příteli, co jsem slýchával tak v hospodách je místa pro takové jako jsme mi až příliš mnoho. Nikdo sice legendám nenaslouchá, ale každý rád zaplatí za popěvek k dobrému jídlu. Vzpomenu si, že jsem jednoho kentaura před několika dny viděl zamířit k jedné z hospod, více v docích.....jak se jen jmenovala. Přešlápnu z nohy na nohu a odženu otravnou mouchu černou oháňkou. Létkost, hospoda u Létkosti řeknu na hlas. Chodí tam směsice nejrůznějších bytostí z celého města...tedy o tom jsem aspoň slyšel..... v očekávání jejich názorů se už už otáčím směrem k dokům.

Letocestín - 31. srpna 2007 17:02

dračí jeskyně Když je to mladý, tak se to hádá Tiše přistanu před jejich jeskyní, ani bych se nedivil, kdyby si mě nevšimli. Vpochoduji ve své plné výšce do jeskyně a vznesu se, aby na mě dobře viděli. Je to velmi těžké, jelikož jsou do hádky velmi zapálení. Za chvilku máte mýt společný úkol a vy se tu místo toho hádáte? napomenu je hromovým hlasem, který připomíná hlas velmi starého a moudrého drak. Přiletím jim přímo před oči, aby si mě už konečně všimli. Měřím asi něco kolem 35 centimetrů na délku ještě jednou tolik za ocas. Mám neobvykle dlouhé tělo, takže spíše připomínám ještěrku. To však dohání i ohromná dlouhá křídla kde v členění jest dvojice drápků. Právě za ty se zachytím na stěně a zlostně na draky poulím černé oči. Má barva je takřka proměnlivá, jelikož se podobně jako chameleon přizpůsobuji barvě prostředí. Nyní si však snažím udržet svou normální, rudou barvu. Každá má šupinka je obtažená černou konturou a blána křídla s drápky a ostny na ocásku a krku jsou též černé. Obličej mam dost netypický s drobným zobákem a dvojicí rohů. Při pozornějším zkoumáním kolem mě můžete zahlédnout ohnivou auru, ale nejspíš ovládám magii i více živlů. To je dost zabručím silným hlasem a švihnu mezi ně ocáskem, zakončeným černou šipkou. Jsem Letocestín a nejsem moc rád, že mě přidělil Starší zrovna jako dozor nad vámi dvěma. Stanovíme jistá pravidla: za 1: Letocestín není malý, je jen tak velký jak je pro něho potřeba za 2: Letocestín dokáže divy, takže se k němu budete dobře chovat a za 3: Letocestín je desetkrát starší než vy oba dohromady a nakonec za 4: Letocestín nenávidí problémy, takže když vám bude hrozit smrt, až potom se připojí, aby vás dodělal.... To co říkám vám přijde asi zábavné, ale jistota mého hlasu mluví za vše. A pokud jste tedy hotoví, můžeme vyrazit...Jelikož čím dřív vyrazíme, tím rychleji se vás zbavím během okamžiku se odlepím od teplé stěny jeskyně a letím ven, kde na vás počkám.... Otázky zodpovím po cestě... dodám, aby se neřeklo.

Litanlúniel - 31. srpna 2007 17:51
	Náměstí Létkost, velice zvláštní jméno... Nu pokud si myslíš, že je to vhodné, pak je zřejmě nejlepší tam vyrazit a zjistit, jestli nás vyhodí hned, nebo až zahrajem první tón. Usměju se od ucha k uchu. Začínám si zvykat na přítomnost obou těch bytostí a dokonce i na nepříjemný pocit podél páteře pokaždé, když se na mě Vai podívá. Pořád ještě ale nikam neodcházím a čekám na vyjádření dámy.

Spirit Guardian - 31. srpna 2007 19:26

soukromá zpráva od Spirit Guardian pro hospoda ona kost mě nejdříve nevadí..na narážky takovéhleho rázu nemá smysl reagovat na narážku jak to chutná nereaguju když ale štouchne do hlavy mého "společníka " ten zavrčí a ukáže břity které má připevněné na zápěstí takovým způsobem jaký by to nikdo nečekal.. břity se natáhnou dopředu a mrtvola pohlédne na kost a začne něco mumlat...pak břity ztáhne zpět Říká aby jsi ho neotravoval když jí nebo z tebe udělá prášekprohlásím já jako hlava nahoře na otázku jestli jich je tam víc a jestli tam nemám dračici řeknu jen provokativně jednu bych si tam postavil..ale chybí mi jedna taková ...TOBĚ podobná kost... když naopak začne mluvit hostinský a že kost Láká řeknu jen nebo taky otravuje... pak když se podívá na mé hlavy a zeptá se na pití řeknu jen ne nemělo ... je už děravý a vodu by neudržel.. a navíc prosakuje i když je v tom cítit trocha humoru ..je to více méně zvrácený humor

Awasai - 31. srpna 2007 19:32

Náměstí: Lehce se ukloním a zářivě usměji směrem, kde stojí pro mě prozatím cizí kentaur. Jeho slova mě překvapí a aniž bych odpověděla, tajemně se usměji a podívám na Litana. „S hostincem to není špatný nápad. Dlouho cestuji a myslím, že teplé jídlo a něco dobrého k pití, by se vcelku hodilo.“ Usměji se na Litana a pohledem ho pobídnu k chůzi. Během okamžiku se ocitám vedle kentaura. „Mohu se zeptat odkud pocházíte? Neznám mnoho kentaurů.“ Zaváhám při posledním slově. Chtěla jsem ho oslovit nějak zvláštně přívětivě, ale bohužel mě nenapadl výraz, označovaný tak krásná stvoření.

Pán Jeskyně - 31. srpna 2007 19:52

Spirit Spíš než hostinského to velmi pobaví kost. Znovu výskne a zašeptá té hlavě dole, aby to ta nahoře neslyšela (což je vlastně nemožné) Vypadáš jako nějaké diťátko, které nosí ten tupohlavec na břiše jako kojence, ale jinak si rozhodně větší fešák zdá se, že si ze smrti v prášku nic nedělá, jako by to ani nebylo na ní. (trochu předběhnu) Otevřou se dveře a dovnitř vpochoduje podivná skupinka vedená bardem kentaurem (obrázek na první stránce), pak jaká si tajemná žena zahalená v modrém plášti a další, zakuklenec, též velmi tajemný. I když kentaur nezpívá a nehraje na harfu, poznáš, že ta legenda byla právě od něho. Se svými společníky dochází ke stání, kam si oba přisunou židle. Kost se vznese do vzduchu a zaujatě jde študovat nové zákazníky. cesta k Lét kosti Ardelius vás doprovází k ohromné hospůdce, vysoké tak, aby dovnitř mohl vejít i dobře stavěný minotaur. Stání pro zvířata je také dost veliké. Uvnitř sedí pár minotaurů, ale převážně lidí, elfů, gnomů, skřetů, goblinů, trpaslíků a také pár šotků. U baru pak sedí cosi vysokého zahaleného v plášti. Nic vám to neříká, jelikož tvar hlavy toho tvora je stejně tak s vhledem nevšední (Spirit). Když si k jednomu stání přisunete vysoké židle, vzduchem k vám doplachtí Létkost. Radostně výskne a téměř se usadí kentaurovi na zadku. Kamaráde, kamaráde, kterou půlku máš radši? Lidskou nebo koní...já bych dal přednost té koní...Je ková hebčejší....Ale moc ti to nezávidím. Stím se musí blbě spát...A koho pak to tu máme dál vznese se a začne kroužit kolem Awasai Nádherná dáma, z korun posvátného dubu typicky oplácaný hostinský po kosti loupne nepříjemným pohledem. A jako zákusek kost téměř píchne Litana do čela Elf neznámého původu....

Ardelius Misirus - 31. srpna 2007 19:59

Létkost Vím že je to marné, ale zkusím kopnutím zadní nohy Létkost odehnat. Povzdechnu si a kopytem zahrabu na zemi, pokryté sešlou slámou. Létkost, chlouba zdejšího hostince. Otik tvrdí, že mu ji prodala nějaká kanibalka pod zmínkou, že jde o kost dračí,. Prý jednoho z pěti draků...Ale velikostně a hlučně spíš vypadá na kost šotčí. dodám na vysvětlenou a beznadějně zvyšuji hlas. Kost je zaujata jinou obětí. Ráda lidi děsí a šťourá do nich jak se dá....Ale stejně jako šotci je stále otravná i když jí desetkrát napomenete kývnu na hostinského, aby nám připravil něco k pití. Máte pravdu má paní,nejsem zdejší, ale již v mladých letech jsem bloudil krajem. Takže vlastně trvalé místo nemám....Vzdálené údolí, které nám patřilo nám odebrali skřeti a goblini hněvivě se zadívám na těch pár, kteří ohromnou hospodu obývají. pak se otočím na Litana, který se v hospodách a pitích vyzná jistě lépe a než přijde hostinský navrhnu. Můžeš říct hostinskému, co tu máš za lubem, ale neměl by být proti. Hudba mu jenom přiláká zákazníky a významně mrknu.

Awasai - 31. srpna 2007 20:15

Létkost: Vstoupím do povětší krčmy a rozhlédnu se kolem sebe. Kápi si nechám staženou do obličeje. Zdržuji se spíše pobléž Litana a i kentaura. Avšak kost mi přijde legračí. Vcelku mile se usměji nad jejím pošťuchováním, pak však kentaur začne vyprávět domněnky o jejím původu. Mé oči znovu naberou stříbrné barvy a mě zaplaví vztek. Takhle hanobit pozůstatky zemřelích. Aniž bych chtěla vyjde z mého hrdla tiché a varovné zavrčení. Potají doufám, že ho nikdo neslyšel. Raději se pokusím najít volné místo a skloním hlavu tak, aby nikdo neviděl co se se mnou děje. Uvnitř mě roste obrovský vztek. Mé oči nabírají stále více podoby dračích, avšak zornička, si zatím udržuje tvar elfí. Jak si někdo může vůbec dovolit tohle udělat? Mrknu na poletující kost. Je mi skoro do pláče. Zhluboka a tiše se několikrát nadechnu a vydechnu ve snaze se uklidnit. Trochu to pomůže a po hodné chvíli se i mé oči znovu změní na elfí temně zelené barvy. KOnečně trochu pozvednu hlavu a se smutným povzdechem si prohlédnu lépe poletující kost.

Ardelius Misirus - 31. srpna 2007 20:36

Létkost Jako by se zdálo, že Létkost udeřila v Awasainé duši do černého. Elfka jako by se před mýma očima začala propadat. Ačkoliv sedí na vysoké židli, přijdu k ní tak, aby to nevypadalo moc nápadně a zachytnu jí, aby s židle nespadla dolů. Zajímavé jak moc rozdílně každý z bytostí myslí myšlenkami jsem už u svého deníku v obraze zaujatě píšícího trubadúra, kterého napadl další verš či nádherná, pochmurná balada. Stalo se vám něco má paní? zeptám se tak tiše, že krom ní to nemůže nikdo jiný slyšet. S nejistotou pouštím její rámě a sleduji, jestli se nezačnou její emoce projevovat jiným způsobem. Když vhodně nakloní tvář, je možné zahlédnout její krásu a tak se v duchu začnu stydět za to, že jsem pouhým kentaurem. Pohled na ženu mi připomíná, že už jsem hodně dlouho nikoho od nás neviděl, ale takovou cestu jsem si hold zvolil sám...Možná už je nás jen pár....

Pán Jeskyně - 31. srpna 2007 20:46

Létkost Hostinský k vám přicupitá, až se jeho rosolovité břicho začne otřásat. Omluvte jí, ale dnes je to samí zajímavý návštěvník je na něm vidět, že právě pohlédl na něco, na co nebyl příliš příjemný pohled.... Nejspíš podivného hosta s velkou hlavou, který k vám stále sedí zády. Otiku, prosííím, nech mě tu ještě chvilku naléhá kost, když se po ní hostinský natahuje, aby jí polapil. Nejspíš by měl v úmyslu jí zavřít do ohromné klece, visící u pultu. Létkost však rychle unikne jeho baculatým prstům a když začne hostinský balancovat na židli s výsknutím do něj vrazí. Otik pak jen z řevem zamíří k nohám kentaura. Máš mě poslouchat, nebo to s tebou špatně dopadne pohrozí jí prstem a opráší se. Hold vám jen poradí, aby jste jí ignorovaly. A....budete si něco přát? Kost kolem něj poletuje a záškodnicky ho šťouchá do zad. Chvilkama i vykoukne a nakonec hostinského píchne do tváře. A mám toho akorát tak dost! zahřmí hostinský, takže na sebe upoutá pozornost všech. Létkost výskne a začne před Otikem tančit. Pak si to vzduchem zamíří ke dveřím. Hostinský po cestě popadne jednu židli a běží za ní. Létkost zamíří ke klice a s tichým cvaknutím si otevře dveře. Nevíte jak je to možné, ale rychle je za sebou zabouchne, takže hostinský se na nich rozplácne. Představení zdarma, jen jí den Otiku! zdá se, že to není poprvé co Létkost takto hosty pobavila. V zápětí vlétává dovnitř otevřeným oknem a nadšeně radostně výská nad svým výkonem. Publikum oceňuje její výkon hlasitým potleskem.

Awasai - 31. srpna 2007 20:53

Létkost: Nechám se zachytit mladým kentaurem a po trošce uklidnění natolik, abych si zvládla udržet elfí podobu, se na něj podívám. Bohužel mi nedojde jak blízko stojí a také, že vidí pod kápi, která schovává vlastně vše. Upřu na něj své zelené oči a naznačím lehký ale smutný úsměv. „Nic mi není, nebojte se.“ Stále udržuji vykání. „Vážně myslíte, že to je dračí kost?“ Zeptám se a zamračeným pohledem, odrážející vztek a především smutek, si kost lépe prohlédnu. Už svůj vztek nedávám nijak najevo. Tohle se nesmí opakovat. Nikdo nemusí vědět co jsem vlastně zač! Přijde chvíle, kdy to budou muset zjistit, ale do té doby, bude jednodušší se schovávat. Přeci jen těch, kteří se pokoušejí získat naší krev, kosti či jinou část našeho těla, je hodně. Vzpomenu si na své cesty a také na pár lidí, kteří se pokoušeli o mou kůži. Vždy se mi však podařilo tomu nějak uniknout. V tu chvíli začne kost vyvádět neplechu. S lehkým úsměvem sleduji jak zmizí za dveřmi a po chvíli se ukáže v okně hostince. Hostinský z toho není evidentně nadšený. Nebo že by měl pravdu? Začnu uvažovat a přemýšlím, jak je možné, že má kost, takové schopnosti.

Ardelius Misirus - 31. srpna 2007 21:06

Létkost Snažím se udržet vážnou tvář, ale to je asi vzhledem k tomu co kost dělá nemožné. nevím, povídá se mnohé zázračný úkaz u dveří mi zase velmi překopá myšlenky. Občas se i zdá být natolik potrhlá, že je opravdu z nějakého šíleného šotka, ale rozhodně zamítám myšlenku, že by snad mělo jít o dračí kost když se kost vrací zpět oknem, neudržím se a zasměji se spolu s ostatními i když je mi líto pana hostinského. Pro dobrý chod obchodů se hold musí lecos obětovat. zdá se, že si Litan musí počkat. Otik hned tak nebude mít náladu ani na hlasy bardů. Jsem mile rád, že Létkost pozvedla náladu i záhadné krásné dámě. Mohu se zeptat odkud jste vy? Rozhodně jsem o vašem kraji nic neslyšel. A mohu vás ujistit že jste první z modrých květů svého rodu, který prorostl hluboko do mého básnířského srdce letmo zvednu její ruku a políbím jí.

Spirit Guardian - 31. srpna 2007 22:01

létkost začíná to tu být pěkně nepříjemné nejdříve tu ta kost otravuje pak tu za ní běhá pan...Otík? a nakonec tu zase cítím koně a něco neurčitého... citlivý nos sice nemám protože technicky vzato žádný nos nemám ten má jen můj kamarád každopádně můj přítel již dojí a zajímá ho teď ten prapodivný kůň kentaura jsem viděl jen já ale tady můj přítel ještě ne..vůbec nikdy ho neviděl a tak se snaží se otočit bohužel vůbec mu to nejde a tak se musím otočit i já vám se teď naskytne odporná podívaná já otočím svou velikou hlavu a kdybych měl oči řekli by jste že se koukám na awasai zatímco můj přítel co kouká z pláště zasune své ruce zpět do pláště ale hlavu má stále venku je to hlava lidská ve značném stádiu rozkladu ale celkem ještě pěkná (na to že je jí více než tisíc let) a ta se zajímá o kentaura sleduje ho a prohlíží si ho a později si začne něco mumlat ale to já už nepřekládám nevidím důvod hlava mého polorozpadlého přítele se zasune do pláště a já stále hledím na skupinku hrdinů která je mi něčím zvláštní Cítím něco...neurčitého říkám si ale nedokážu zjistit co to vlastně je a tak je jen tak sleduji

Awasai - 31. srpna 2007 22:06

Létkost: Sleduji hostinského a přijde mi ho dost líto. Je mi jasné jak se asi musí cítit. Nenápadně si popotáhnu kápi hlouběji do čela a vyčkám, až se hostinský s kostí vypořádá a začne se nám věnovat. Zamrkám a stále s lehce překvapeným a potěšeným výrazem sleduji kentaurovo překvapivé chování. Kentaurovi činy mě překvapí ještě více. Políbení ruky, bych rozhodně nečekala. Zvednu k němu pohled. Neubráním se lehkému začervenání. „Jsme velmi z daleka. O našem kraji jste ani nemohl slyšet. Vyrůstala jsme vlastně v jedné vesničce a potom na cestách.“ Znovu skloním hlavu a lehce se začervenám. Najednou můj pohled padne na nestvůru pozorujíc nás zatím z dosti bezpečné dálky. Zpozorním. Pro mě ta bytost, kterou ani nedokáži popsat, skýtá obrovské nebezpečí. Pevněji uchopím hůl a mrknu na kentaura.

Ardelius Misirus - 31. srpna 2007 22:17

Létkost Ani mě po mém činu, kterým projevuji dámě jakousi oddanost neunikne podivná stvůra, která se nedá ani slovy popsat. Ale jelikož mi několikrát tajemství celého světa ukázalo hned několik podobných úkazů- aspoň tedy podle popisů lidí. Strážce řeknu téměř bez dechu. Vídal jsem ho na malbách a v představách lidí, ale tohle je mnohme úděsnější jak dlouho asi musel hlídat věci pronás zapomenuté Pohledu, který na mě upíralo jeho druhé já jsem si také všiml. Opravdu- ten obraz by se dal jen velmi těžko popsat. Ale z druhé strany je to velmi mocný válečník. Divím se, že ho vůbec vpustili do města i když proti třem minotaurům by asi také neobstál mám však dost zdravého rozumu, abych nepokračoval v tom co vím. Ale třeba jsou to jenom fakty bláznivých lidí...

Awasai - 31. srpna 2007 22:25

Létkost: Ušklíbnu se nad kentaurovým popisem. Kdyby jen tušil co já dokážu. Pochybuji, že by obstál proti dospělému drakovi Mé oči znovu naberou stříbrnou barvu, ale tentokrát spíše pýchou a nebo starostmi? Budu je muset hlídat a toho strážce nesmím spustit z očí. Ani trochu se mi nelíbí. Zvednu svůj pohled ke kentaurovi. „Je hodně nebezpečný…pro nás?“ Odmlčím se, protože jsme měla touhu se optat zda je nebezpečný pro draky. Naštěstí mi došlo, co by to znamenalo a tak o svém původu raději stále pomlčím. Rychlým pohledem přejedu Litana a potom i kost a hostinského. I když je ta situace legrační, stočím vážný pohled na neznámého cizince. Jelikož jsem o něm nikdy neslyšela, odmítám ho spustit z očí.

Pán Jeskyně - 31. srpna 2007 22:27

Létkost Když se hostinský vyhrabe z trosek toho, co před chvílí byla židle v jeho rukách, zachmuřeně a dosti nasupeně se na kost dívá. kDyž prochází kolem vás, slyšíte něco na způsob: Je jako prokletí Pak se zarazí když si všimne kam se Spirit dívá a zachmuří se ještě víc. Asi je na něm vidět, že problémy je to poslední co by právě teď potřeboval. Zamíří tedy konečně k Ardeliusovi, Lisanovi a Awasai. Omlouvám se za její chování, ale snad vám něco dobrého k pití zlepší náladu prohne se v zádech a s tichým úpěním vnímá jak mu v nich rupne.

Ardelius Misirus - 31. srpna 2007 22:37

Létkost nebezpečný pro nás? Myslím že ne, ale jelikož moc nevěřím na náhody, asi bude mít nějaký význam to, že tu je Jedna z legend vypráví o podivné skupince různých bytostí a hlavně draků a jejich svěřenců...A tahle skupinka nejen, že se bude snažit bojovat o životy všech, ale také o nemožné..... Každopádně asi jsem se octil mezi nimi a je jen na mě, abych je lákal tou správnou cestou. Vidím jak se k nám pajdá hostinský a tak dál v odpovědi zatím nepokračuji. Jeho kletbu velmi dobře zaslechnu, stejně jako to lupnutí v zádech. Když se zeptá na něco k pití, jsem trochu zmatený, jelikož krom vody a vína neznám nic. Vím že muž po většinou objednává, ovšem nejsem z těch co by se v pitích vyznaly. jestli i Awaisin pochybuje, zeptám se hostinského, jestli něco nenavrhne on sám. Zadívám se hlavně na Lisana, když řeknu: S placením nebude problém. Pak pokračuji v odpovědi. Strážce je nebezpečný jen těm, kterým má být nebezpečný.... vím, že to příliš jasné nebylo, ale co naplat....

Spirit Guardian - 31. srpna 2007 22:39

létkost cítím něco ....ale CO to cítím? ovšem sluch mám velice dobrý slyším své jméno v jejich řeči okamžitě otočím svůj pohled na pana kentaura který o mě již něco ví jenže zapoměl na jednu důležitou věc která je známá jen několika živým vyslovíš li jeho jméno , všimne si tě když slyším to že jsem dobrý bojovník a to že bych oproti třem minotaurům neobstál urazí mě to kdybys jen věděl ubohý smrtelníku kolik lidí kentaurů minotaurům trollům skřítkům skřetům i goblinům jsem bojoval ovšem teď se zase rozhlížím po místnosti a snažím se zjistit co je to tu tak neurčitého něco něco něco....velká síla v malém těle..... pohlédnu na třetí osobu z celé party která zatím na mě nereagovala ten ne! pohled mi ulpí na kentaurově maličkosti ten taky ne pak kouknu na maskovanou postavu a tam váhám ta.......NEVÍM! na to vyleze i můj přítel z pláště ven ovšem že jen kousek nejdříve celá hlava pak ruce a pak nakonec i část těla nejdříve se koukne na kentaura pak na člověka a pak na awasai celou dobu se mu na dlaních pohybují břity ostřejší než dračí zuby prohlédne si každého z vás a pak otočí hlavou ke mě a začne mi říkat něco vám nesrozumitelnou řečí a já mu přikývnu pak zase začnu sledovat kentaura

Awasai - 31. srpna 2007 22:49

Létkost: Se stále méně příjemný pocitem sleduji strážce. Jehio pohledy ani to tělo dole nebo co to je se mi vůbec nelíbí. Kentaurova slova mě trochu uklodní a tak mé oči se změní na normální elfí a podívám se na kentaura. Lehce se nad jeho slovy usměji a otevřu pusu, jako bych chtěla něco říct. V tom však přijde hostinský. Přelétnu pohledem kentaura i Litana, ani jeden se nemá k tomu, něco objednat vrhnu se tam já. "Prosila bych číši nějakého výborného červeného vína." Poprosím hostinského a mrknu na své společníky. Jak je to dlouho, co jsem pořádně nejedla? Hm to bývali časy, každý den plno jídla i ovoce a víno..toho jsme mohli propít mraky."A také nějakou polévku pane." Rozhodnu se a usměji na hostinského.

Litanlúniel - 31. srpna 2007 23:03

U létkosti Když vejdeme dovnitř lokálu, téměř se zastavím ve dveřích, jak se honem snažím vstřebat všechny detaily. Kentaur nás zavede ke stolu, ale mezitím se k nám připojí Létkost. Z koruny posvátného dubu??? Dojdou mi slova, která zřejmě kentaur pořádně nezaslechl. Pomalu se mi v hlavě vybavuje stará legenda našeho lidu: Pod posvátným dubem sídlo naše, však na větvích jeho síla světu káže. Tam v koruně zleného listoví, tam jsou ti barevní, ti duhoví. Velcí a stateční, se silou lví..... ....Draci! Zkoumavě se podívám na Awasai. Snažím se podepřít svou domněnku alespoň rozborem jejího jména, ale jediný výsledek je, že nedokážu určit jeho původ. Myšlenku zaženu na později a věnuji se dál lokálu. Se zaujetím sleduji vystoupení hostinského a létkosti a i mně začne být otylého muže líto. Pak ale koutkem oka zachytím podivnou postavu, která mi ze všeho nejvíc připomíná pavouka s podivnou hlavou, který všechny své končetiny schoval do pláště. Potom si všimnu ještě druhé hlavy a původní podobnost s pavoukem dočista zmizí. Udělá se mi z toho pohledu špatně a moje kůže dostane popelavější nádech. Pak ale "naštěstí" se awasai sveze kentaurovi do náruče. Při tom pohledu mě kdoví proč bodne ostýnek žárlivosti, ale okamžitě ten pocit zaplaším a zbude po něm jen zmatek. Nakonec ale všechny mé myšlenky překazí hostinský, když k nám konečně přijde pro objednávku a já si uvědomím, jak moc mám vyprahlo v hrdle. Rád bych vás požádal o láhev nějakého sladšího vína a tři číše... Řeknu téměř nepřítomně, pak se ale na hostinského usměji. Bohužel pane Otiku, nemám momentálně čím zaplatit, ale mohl bych nabídnout protislužbu. Co byste řekl tomu, kdyby se letkost natolik uklidnila, že byste jí sebral jako kus špalku a klidně si jí zavřel do klícky? Upřu na hostinského pohled podbarvený lehkým úsměvem a významě si poklepu na záhadnou tornu na mém rameni.

Ardelius Misirus - 31. srpna 2007 23:10

Létkost Sleduješ mě bedlivě? Tak se velmi dobře dívej a poslouchej velevážený strážce Ačkoliv se přímo na něj nedívám, tuším co asi tak dělá. Když se jeho druhé já vyklube celé, bedlivě se na oba zadívám. S tím vínem souhlasím řeknu potěšeně, že nejsem sám co zbožňuje vinné soudky. Ale k jídlu jen jestli máte nějakou zeleninu nebo ovoce to je snad jasné že budu vegetarián, ale rozhodně se mi nehodlá udělat špatně, když vidím někoho pozřít kus masa. Pokud vás ještě něco o Strážcích zajímá, můžeme se zeptat osobně, jelikož se zdá, že jeho pozornost už jsme si získaly vím že to zní dost bláznivě a i taková jako ona by nejradši byla bez seznamování. Ale mě stále pronásleduje ona naděje, že legenda podle níž se řídím se vyplní právě s tímto spolkem.

Pán Jeskyně - 31. srpna 2007 23:15

Létkost Hostinský se zadívá na Létkost, která se právě snaží hovořit a vyprovokovat k řeči lucerničku. Myslím, že pro dnešek si na můj účet už užila, dělá to každému z hostů jen jednou za celou tu dobu co tu jsou, ale rozhodně bych nepohrdl, kdyby jste to tu tak nějak celkově uklidnili, vidím, že asi také budete bard, jako tady kolega uctivě se ukloní kentaurovi Jelikož neznám jiný způsob klidu než krásnou melodií a slovy najednou i ten oplácaný hostinský vystupuje jako nějaký bývalý šlechtic. Vyslechne vaše přání a během okamžiku protančí mezi stoly opět k vám s táci plnými vašich požadavků.

Litanlúniel - 31. srpna 2007 23:48

Létkost Můj úsměv se nejdřív rozšíří a pak pomalu zmizí. Jak domluvil hostinský, začal jsem se totiž soustředit na to co přijde. Takhle různorodé publikum jsem ještě neměl... S chutí si nejdřív svlažím hrdlo vínem, přesto nezapomínám na způsoby a když už nemůžu jenom trochu upít, tak alespoň piju pomalu. Potom si přesunu tornu na klín a zalovím v ní, až nasahám stříbrnou flétnu. V duchu si přečtu pár run, které jsou vyryty na volném prostoru na spodní straně a pak se vážně zadívám na Ardelia. Teď uslyšíš jednu z našich balad, tak jak je vyprávíme u nás... Přiložím si flétnu příčně k ústům a chvíli se nic neděje, jen se vydýchávám. Potom zahraji jeden dlouhý, středně položený tón. Jako na odpověď se rozrazí okna hospody, až to zapraští a dovnitř vtáhne studený vzduch. Tím si zjednám pozorornost a než se hospodou rozezní překvapený šum, hraju už dál. Nejdřív je melodie nízko položená, občas trochu disharmonická a pálící slunce proudící dovnitř okny, jakoby zakryl mrak. Světlo v hostinci pohasne a všechny ostatní zvuky se utiší. Potom se melodie najednou prudce zvedne a je plná jemných trylků. Na to vyskočí vprostřed hospody z prken modrý plamínek a rychle se rozšíří, aniž by stravoval to čeho se dotkne. Někteří hosté jsou oněmělí hrůzou, jiní úžasem. Melodie se trošku uklidní a nabere taneční charakter. Oheň v odpověď jakoby zprůhlední a v plamenech se začnou objevovat tančící postavy. Obraz vás vtahuje dovnitř a můžete rozeznat všemožné detaily, až téměř neslyšíte flétnu. Postavy jsou mi podobné, jsou to mí lidé a tančí okolo dvou ohňů v kruzích. Melodie postupně slábne a scenérie se mění. Nyní je vidět malé jezírko se zurčícím vodopádem za měsíčné noci. V jezýrku se koupou nahé dívky našeho lidu. Okolo vody jsou hustě rostoucí sosny a na jedné z nich sedí mladý muž. Jeho pohled se upírá na snad nejnádhernější dívku ve středu všeho dění v jezírku. Najednou melodie vystřelí do síly a výšky tónů. Ozve se trylek a jejich pohledy se setkají. Melodie znovu klesá a scenérie se znovu mění. Znovu je noc úplňku, ale tentokráte jsou stromy téměř holé. Dvě postavy, jeden muž a jedna žena, sedí společně u dohasínajícího ohně, schouleni pod jedinou přikrývkou. Muž se po chvíli zvedne a jde přihodit poleno. Hudba na chvilku téměř zmlkne, jak polínko nechce chytit. Pak najednou vzplane a stejně tak i hudba. Plamen zahoří nebývalou silou a zmení se v štíhlounkou postavu z červeného ohně. Mladík odskočí a sáhne po meči. Postava se zdá prohíbat němím smíchem. Pak najednou vyskočí z ohniště a nejen to. Vyskočí i ze samotného ohně a rozběhne se po místnosti. Všude kam šlápne, objeví se černá šmouha od sazí. Proběhne po třech stolech a náhle ja zase zpátky uvnitř obrazu. Pomalu se začne sápat po mladíkovi. Hudba je vážná a naléhavá. Mladík zakopne o jednu z klád, dívka vstane a vykřikne. Její hlas je však disharmonickým zvukem flétny. Náhle vše zmrzne v čase. Ozve se famfární nádech a na scéně se objeví zlaté světlo. Rozhodně se posune mezi mladíka a oživlý oheň. Není to jasně vidět, ale občas máte pocit, jako byste viděli zlaté šupiny, zářící zevnitř zlaté aureoly. Světlo zažene oheň zpět do kruhu ohniště, téměř ho udusí a zmizí. Hudba se uklidňuje, dostává nádech ukolébavky. Oheň dohořívá, pak už jen doutná a v jeho přísvitu se k sobě pod jednou přikrývkou choulí dva spící stíny... Všichni v hostinci se nyní cítí ospale a otupěle. Někteří více, někteří méně, někteří spí. Na awasai by to mělo působit naprosto hypnotizujícím dojmem, kentaur se únavou sotva drží na nohou a světlo se pomalu vrací do hostince a nachází všechny hosty zívající. Zvednu se a aniž bych narušil atmosféru klidu, dojdu pro nehybně ležící létkost. Jemně jí vezmu do volné ruky a vložím jí do klece. Teprve zvuk zavíraného zámku vás prober z malátnosti. Já se pomalu vracím ke svojí židli a tvářím se spokojeně, flétna už dávno zmizela v torně.

Spirit Guardian - 01. září 2007 12:09

létkost stále tam stojím a sleduji píseň. vůbec nechápu ten příběh ale nepřestávám ho sledovat jako bych čekal že malé postavičky najednou vyrostou a zautočí na mě ovšem že když hudba začíná polevovat a lidé začínají usínat na mě to nemá žádný vliv. nemůžete nechat usnout strážce to by potom nebyl strážce ale obyčejný hlídač já se svého spánku dočkám až po poslední bitvě stále sleduji zbytek všech lidí co jsou ještě při vědomí musím zjistit co je to... budu je sledovat cítím z nich velikou sílu a v dálce vidím veliký poklad tam bych mohl být znovu strážcem říkám si čímž změním postoj k této skupince hrdinů již to nejsou potencionální nepřátelé ale možnost vrátit se ke starému životu musím navázat kontakt...nějak musím navázat kontakt! říkám si až mě to nakonec napadne konečně se pohnu z místa směrem k bardovy který právě dohrál tu píseň zkonmčím tak 5-6 kroků od něj a svým hlasem který vychází vlastně od nikud začnu zajímaváá písseň můj hlas je tvrdý ale je v něm slyšet že tahle řeč není mou rodnou a že mi to dělá menší problémy v ní mluvit odkud jste?

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 01. září 2007 18:52
	soukromá zpráva od Koda Zapletenec - Prokletý Muž pro Zdravím, mám se zapojit sám, nebo už máš něco připravený?

Awasai - 01. září 2007 21:43

Létkost: S lehkým úsměvem na rtech, schovaným pod kápí, sleduji Létkost a potom hostinského přinášejícího pití pro naší maličkost. Aniž bych se stihla napít, Litan začne hrát. Netušila jsem, že je tak dobrý. S údivem sleduji vyjevené výrazy na tvářích kolem mě. Pohodlněji se usadím na židli a sleduji dění. Sleduji malý plamínek a ani se nebráním poddat té náladě, tomu příběhu. Naposledy mrknu na kentaura a také na svého svěřence a dále se tomu nedokáži bránit. Pomalu se propadám do stavu nevědomí. Nic než melodii, ladné tóny vycházející ze stříbrné flétny a příběh nedokáži vnímat. Kdo ví proč, mi to něco připomíná. Mé myšlenky začnou pracovat na plno. Znovu se vracím do té chvíle, kdy jsem našla polomrtvého muže, s lidským mládětem v náruči. Na jeho slova nikdy nezapomenu. Vzala jsem mládě a ten muž vydechl naposledy. Přesně podle jeho slov, jsme ho odnesla k jeho matce. Nikdy nezapomenu na její slzy a utrpení, které přišlo se mnou. Tehdy jsem odešla a nikdy si netroufla se tam ukázat. Myslela jsem si, že si chlapec na mě nevzpomíná. V tu chvíli píseň pomalu končí a já stihnu postřehnout pohasínající obraz jeho příběhu. Spolknu rychle několik slz deroucích se mi do očí. Aniž bych chtěla stále se vracím ke svým vzpomínkám a nevnímám naplno své okolí. Ani si nevšimnu příchodu strážce.

Litanlúniel - 01. září 2007 23:33

U Létkosti Když se mi Spirit ozve téměř za zády skoro vyletím z kůže. Pak se ale pomalu otočím a rychle se uklidňuji (alespoň na venek). No je to přeci hlídač... Tady nic nehlídá, takže nemá důvod mi nějak ublížit... Nedívám se na něho přímo, protože jsem si ještě pořádně nezvykl na ten pohled, ale alespoň se sklopeným pohledem odpovím: Je to příběh, který mi vyprávěla matka... Jsem Litanlúniel z Modré Osady... Je to místo ukryté hluboko uvnitř posvátných lesů, kolem posvátného dubu... Tázavě se na Spirita zadívám, i když jen na chvilku. To by mě zajímalo, na co to tomu stvoření bude...

::Katharine:: - 02. září 2007 10:40
	Vzduch, dračí země Letocestín se u nás zničehonic objeví a já trochu zvolním tempo. Trochu mě mate jeho velikost-i když vypadý vznešeně. See se k nám mezitím taky přidá, když se vrací ze svého volného pádu, a stejně překvapeně jako já. Potom draka následujeme ( a sledujeme:). Už už mám na jazyku otázky, palčivě jako uhlíky. Slov se mi však nedostává. Chvíli mlčím.

Pán Jeskyně - 03. září 2007 13:07
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tak si tedy přičti pár informací o městě Dakara. jeden z prvních příspěvků....To co povídá kentaur si mohl také zaslechnout, jinak na místo setkání tě nějak dostrkám :), písni o příchodu do města a co přesně v něm chceš dělat, co nalézt nebo prodat......typuji, že se ukrýváš pod pláštěm a tváříš se jko nevinn občan

Letocestín - 03. září 2007 13:17

let - opouštění Dračí země Zvolna před mladými samicemi poletuji a dobře vím jak se cítí. pro mě to bylo taky úžasné, když jsem měl plnit svůj velký úkol. To jsem ještě býval velký....Ale každý nějak plat dlouholetým životem. Krátce se otočím a sleduji, jak se snaží držet jazyk za zuby. Možná jsem byl moc přísný stáhnu tlamu do zubatého úsměvu a zpomalím natolik, abych letěl mezi nimi, což není takový problém při mé velikosti. Žádné otázky? To mohu považovat za velikou chytrost- že se nemáte na co ptát a nebo ostýchavost.... očima. Zlehka mrknu, ačkoliv jim to gesto může připadat přehlížitelné. Bude to poprvé co opouštíte Dračí zem? Jako každý ze svých druhů by jste tím měli být nadšené.... jistě že jásají, ale pravá dračí pýcha jim zakazuje projevovat své city na povrchu...Učí se lépe než dřív pohledem zvážním a ještě pár minut čekám, jestli nějaká otázka nepřijde....Když žádná nepřichází, zase zrychlím. Vítr buší do mých křídel, ale pro mě není obtíží udržet se v poryvu, který dračice vyvolávají. Náhle zprudka zamířím dolů. Bílá mračna se protrhnou a nabídnou nám všem nádherný pohled....

Pán Jeskyně - 03. září 2007 13:29

let-opuštění Dračí země ten obraz snad ani není skutečný. jen pár malířů by ho mohlo zvěčnit v pozlaceném rámu, ale i tak by to vypadalo jako kýč. Šum neskutečné masy vody valící se dolů k říši Svěřenců. Vidíte i několik zřícenin a pak už jen ztrácející se masu vody. Planina v okolí vodopádu zvaného Kmen je mnohem zelenější než všude jinde.Vůně čerstvé zdravé trávy je natolik omamná, že máte co dělat, aby jste se nesnesly dolů a nerozvalily po ní svá šupinatá těla. Letocestín se vám skoro ztrácí, jelikož sprška, kterou je kapka velikosti jeho je náhle všude kolem vás. přiblížíte se až na okraj, kde se masa hučící vody řítí dolů. Dostat se příliš blízko, navždy by jste zmizeli v bílé tříšti. Žádný z draků by takový nápor nevydržel. Letocestín zamíří dolů. Za chvilku vám zmizí z dohledu. I kdyby jste křičely, neslyšeli by jste vlastní slova. Bušící živel vás téměř připravuje o sluch, což je velmi bolestivé. Ale všechno předčí nádherný pohled. Letíte dlouho, velmi dlouho. Cáry bílých mraků, jako by vám stále chtěli zakrývat výhled na zemi dole. čas od času zahlédnete červenou tečku, v obraze Letocestína. Během dlouhých, deseti minut, kdy bojujete s vlhkým vzduchem se výhled konečně otevře. Svět dole je velmi barevný. Né šedý a nepěkný, jak vám vyprávěli ostatní draci. Ale připadá vám menší. V dálce vidíte několik hor s bílými čapkami a dokonce zahlédnete i něco málo z Kalibejské sopky, která naposled vybuchla před třemi sty lety. Slunce sem dopadá v o dost menším množství, takže je vám zima, ale záleží o zvyk, draci jsou přispůsobylí.... Letocestín přistává u ohromného jezera, velkého jako čtvrtina Dračího placu, kde se voda třístí a rozlévá do dalších toků. V místech kde vodopád dopadá se vytváří mlžný, bílý opar.

Ardelius Misirus - 03. září 2007 13:47

Létkost Ta píseň mě naplní a omámí, jako to udělalo jen velmi málo legend nebo výjevů. A navíc, nikdy jsem neslyšel o bardovi, který by hudbu snoubil s obrazy a vytvořil tak naprosto dokonalý obraz sebe sama. Lapám po dechu a jsem natolik ohromen, že únava, která měla přijít mě téměř nezasáhne. I když mi unikne tiché zívnutí. Hochu o tobě se budou psát legendy zašeptám a skloním hlavu. A jelikož není dostatek slov, vyndám sešit a jako to dělám celý život, v píši ten pocit do veršů a písní. Tiše si broukám melodii flétny a zaujatě škrabu. Kéž by kovář dokázal vykovat tolik, aby to stálo za opěvování a obdiv, kéž by žena byla tolik krásná jako příběh této písně....... Má malá závist mě dokonale vtahuje. Strážce přichází. Upozorní mě na to až nepříjemný pocit. Zvednu oči a okamžitě se mi v nich zablyští. Co pak tě sem přivádí, pane? zvednu brk a otočím stránku, abych poznal jak se takový praví strážce zachová, když k němu nikdo začne mluvit tak sebejistě a při tom zdvořile. Chvilku na něm visím pohledem v místech, kde by měl mít oči a čekám jestli bude mít co říct…

Awasai - 03. září 2007 13:50

Létkost: Z ničeho nic mi dojde, že hudba již dávno odezněla a já se otupěle rozhlédnu. Můj pohled padne na strážce a to mě probere. Prudce zatřepu hlavou a pokusím se spustit veškeré své smysli. Jsem hloupá, jak jsem se mohla necha takto unést? Mohlo se toho tolik stát. Uvědomím is svou chybu a rozhlédnu se zklamaně po svých společnících. První pohled věnuji kentaurovi a raději s ním rychle uhnu. Stočím ho na Litana a nakonec na Strážce. Kdo ví proč, jeho přítomnost nepřináší žádný klid, spíše jen nepokoj a další starosti. Nic neřeknu, ale zpočátku je vidět, co si o tom stvořením myslím. Nakonec e však ovládnu a můj výraz již nic neprozradí.

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 03. září 2007 15:14

Přicházím do města. Uvnitř sem jiš byl, ale je to dávno. Plášť si přitáhnu blíže k tělu a kápi mám hluboko do čela. Jediné co je ze mě vidět jsou oči, které obča problesknou ven. Po chvíli jsem uviděl kentaura a vyslechl jeho příběh. Nějakou dobu o něm přemýšlím, ale po čase ho uvrhnu do studnice vědomostí a dál se tím nezabívám. Toulám se městem a poslouchám novinky z nedávné budoucnosti a vzbuzuji zvědavost... Tajemná, vysoká postava v plášti se proplétá davem který se před ní jako zázrakem rozestupuje...

See - 03. září 2007 16:13
	Země svěřenců - let Ten zážitek s vodopádem mě dost otřásl, poněvadž to opravdu nebylo jendnoduché. Ještě pořád mi masy vody hřmí v uších a nutí mě se neustále šklebit nad tou bolestí. Rozhlížím se po té barevné zemi a oči mi radostí blýskají... Zelená pod námi mi připomíná zelené pláně mého domova... katherine! Je to nádherné, co ty na to?

Spirit Guardian - 03. září 2007 18:04

Létkost když se dozvím co potřebuji zamyslím se o tom místě nevím nic a ani o jejich lidech nevím nic ovšem o chvilku později na mě začne mluvit onen kentaur a zeptá se mě co že to tady vlastně chci dělat jeho otázka vyzněla dost zvědavě avšak myslím si že ještě není dobrý čas na to mu říct co mu řeknu jednou ... později ovšem co mu říci aby otázka nevysela ve vzduchu pátrám ve své paměti nad vhodnou frází a jediné co mě napadne je kdo se moc ptá , moc toho ví řeknu mu a pak teprve na něj pohlédnu opravdu mu to nechci sdělit a tak mu to prostě nesdělím ale mezitím se ke slovu začne hlásit můj "partner" né že by vylézal z pláště ale štouchá do mě i když je v něm pak se ozvou vrčivé zvuky ano slyšel jsem a pak pohlédnu na awasai vím o tom nebezpečí ...děkuji za varování a pohled stočím zpět na kentaura

Pán Jeskyně - 03. září 2007 21:16
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vím že se ti to nebude líbit, ale musíš počkat na draky a jejich skupinku, hodlám tě k nim připojit až přistanou a zamíří do Dakary....

::Katharine:: - 04. září 2007 12:14

N...ááá...d...h...eeeraaa!!!! Bohužel mi řev vodopádu odtrhává slova od úst a j si nejsem jistá, jestli mě See slyšela. Duhové kapky mi dopadají na bělostné šupiny a světlo se v nich láme. Z určitého úhlu pohledu by to vypadalo tak, že mám kolem svých šupin duhu, a zelenkavé šupiny See jsou na tom stejně. Letíme podél vodopádu a náš průvodce se nám skoro ztrácí v dohledu. připadám si jako v šíleném snu, kde pevné věci ztrácejí hmotu a lesklé oslepuje. Pak roztáhnu křídla, vidím, že se přibližuje země-a připlachtím na břeh obrovského jezera, vypadajícího jako zrcadlo. Nikdy by mě nenapadlo, že by se naše řeka takhle slévaa přes okraj. Je to jako okraj světa... usmívám se, i když mě občas bodne v uších. Takový pohled se nedostává každému Lomcovalo mnou vzrušení z cesty, které se mi však jiskřilo jen v očích, ne v mé vážné tváři. Převádíš draky kolem vodopádu často?A jak to, že jsem tě nikdy nepoznala, dokud jsi za náma nepřišel?

Pán Jeskyně - 11. září 2007 21:14
	Hrozně moc se omlouvám, ale ve škole to začalo velmi tragicky. Dojíždění, dotoho deseti hodinovky, taneční, brigáda, nultý....Proto se omlouvám, že budu jaksi neaktivní. Ale pokusím se tu být tak často jak jen to půjde i kdybych měla krájet každou minutku....:)

Ardelius Misirus - 18. září 2007 09:19

Létkost Takhle se ale nikam nedostaneme Sklesle se zamyslím a opět začnu něco zběsile škrabat, takže spíš připomínám nějakého písaře. Byl jsem pověřen legendamy, aby se ve světě dařilo líp začnu pomalu a vážně promlouvat k té podivné družině. Pro svět to bude znamenat prospěch a pro vás slávu a moc zahledím se na Strážce. Pro některé trvalé místo hlídání dodám velmi okatě a je mi jasné, že ještě není zcela zřejmé o čem mluvím.... Legendy jsou od toho, aby se někdo pokusil obnažit jejich pravou tvář a jak je vidět, vás něco takového velmi zajímá hledím na vás způsobem podobným, jako když se na vás dívá hladoví vlk. Stejně hladově očekávám vaše odpovědi, grimasy či jen náznaky...prostě cokoliv. Chvilku přemítám a pak slabě pokývnu. Věřím že jsem v nich vyvolal velký zmatek, ale ten kdo to nechce pochopit to nepochopí.... Domluvím docleh ukloním se, uložím sešítek s písadlem do batohu a odcházím k baru, kde jsou lidé stále omámení Litanovým uměním.

Pán Jeskyně - 18. září 2007 09:26

Létkost Hosti v tichosti vyslechnou celý příběh a ještě dlouho po té se barva světel a tanců odehrává a znovu přehrává v jejich očích. Létkost tiše, a klouzavě sjede na podlahu a dokonce i slyšíte její tiché podřimování. Hostinský stojí s otevřenou pusou a není schopen slova. Přicházejícímu kentaurovi však vyjde vstříc a úsměv na jeho tváři je mířený ke kleci. Vděčně se otočí k Litanovi a zdvořile se ukloní. Takové umění by se mělo využít jinde než v ošuntělých hospodách zašeptá vysoká štíhlá elfka se stříbrnými vlasy a přistoupí k Litanovi. Prohlédne si všechny jeho společníky a skloní se, aby si z perleťového krku sundala kapkovitý přívěšek. Je v ní slza boha Lunára. Nechť tě v noci ochrání s těmi tichými slovy a zářivým úsměvem vkládá stříbrný řetízek i s kapkou do Litanovo dlaně (a nebo na stůl) v zápětí vychází z dveří hospody. Ostatní hosti přispějí penězy, které by uživili vás všechny na dobrých pět dnů.

Letocestín - 18. září 2007 09:35

Země svěřenců-Jezero Usměji se nad Katharininou otázkou. Už od chvíle kdy mě matka pojmenovala Letocestín bylo rozhodnuto Zlehka dopadnu na zem a oklep těch několik kapiček co ulpělo na mé rudé 'kůži.' Zadívám se na oba draky. V zápětí vzplanu jasným světlem a na mém místě nyní stojí rudovlasí kluk v lehce ušmudlaném oděvu. Oči má téměř černé a není na něm nic podezřelého. Snad jen vak na zádech a pár dýk a měšců u pasu. Je vidět že lidské grimasy ovládám dokonale. Nyní se v těle osmi letého chlapce zlehka mračím. No tak pobídnu vás vysokým hláskem.

Litanlúniel - 18. září 2007 10:59

Létkost Ukláním se zlehka na všechny strany. Dary přijímám s díky, některým chuději vypadajícím je vracím. Ale slzvoitý přívěsek si ihned navléknu a schovám za oblečení. Děkuji paní... Řeknu polohlasem za odcházející postavou. Vrátím se ke svému stolu a čekám, než Ardelius přinese něco dobrého k pití... Na jeho otázku o legendách odpovím zmatek zračícím se ve tváři, ale nakonec se usměju. Legendy tu byly vždy od toho, aby se prožívaly... Jsem ochoten jít s tebou mistře barde...

Spirit Guardian - 18. září 2007 14:42

létkost je to sice ponižující jít s těmito stvořenímy....myslím tím pro mě ponižující .. pro "člověka" který chodil s wywernama po boku a spolu jsme mohly měřit síly... ale když mě začne znovu "přemlouvat" rozhodnu se že takovéhle lidi ... musím chránit... když nepůjdu s nimy a nezachránim je před nepřítelem .. svět příjde o největší zvědavce ... a to by bylo něco špatného a tak se rozhodnu jít s nimy ale napadne mě jak to vyřešit uplně jinak povím ti to cestou zvědavý kentaure odvětím mu a pohlédnu na něj až po tom co to dořeknu cítím že brzy budeš blízko ohromného bohatství .. takového které bude muset být střeženo samotnýmy draky. cítím z tebe i z vás ostatních že váš osud....že vaše životy..... v tomto světě nebudou využity bezučelně...máte vyšší cílříkám si když vím že budu muset jít s nimy dokud se nedostanu na místo kde bude můj osud čekat... čeká je ale brzy setkání na které v životě nezapomenou když jsem hotov s "tušením" jejich možné budoucnosti ...což je jedna z mích schopností hlídat poklad není jen zabít každého kdo se přiblíží ..ale pustit toho pravého je také ukolem... a to že je "ten pravý" poznám právě díky této schopnosti každopádně aspoň tuším že musím jít s nimy

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 18. září 2007 15:03
	soukromá zpráva od Koda Zapletenec - Prokletý Muž pro Jojo, skusim to vydrže:( Ale je to těžké čekání...

Pán Jeskyně - 18. září 2007 17:08
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vysvětlím ti to následovně, jelikož si nejsem jistá, jestli jsem ti to už psala. Čeká se na draky, kteří tě cestou vyzvednou, ale vzhledem k mé neaktivnosti se to tváří na pozdější dobu :( což mě opravdu moc mrzí.

::Katharine:: - 18. září 2007 17:55

U jezera Obdivně se usměji chlapcovi do jeho trochu zachmuřené tváře, pak, i když trochu s nevolí vzdát se nejspíše na dlouhou dobu mého šupinatého těla, se přeměním. Kolem mě zavíří stříbrný třpytivý vítr, nejdříve jen lehký vánek, po chvíli zesílí. Obejme celé moje tělo, unáší i pár zlatých, podzimních listů i jasné, růžové kvítka. Už skoro nejdu vidět. Menší vír se začne zmenšovat a naráz zmizí. Místo vznešené, velké dračice tu stojí dívka skoro devatnástiletá, oblečeá v nenápadném, černém plášti, jehož kápí si okamžitě zakryje stříbrné vlasy i jiskřivě modré, velké oči. Pod jejím menším nosem se usmívaji drobné, rudé rty. Je útlého pasu a trochu vysoká, velmi až magicky krásná. Štíhlé prsty jsou zakryté rukavičkami a pohodlné kalhoty ji obepínají vysoké boty s pevnou podrážkou. najednou jí příjde těžký ten velký modrý kámen, který má stále na krku, ale ta tíha se dá snést.

Awasai - 18. září 2007 20:59

létkost Píseň neob legenda, ani nevím jak to nazvat, dozní a já se pomalu probouzím ze svého snu. Zmateně zamrkám a jen tak tak zabráním své částečné přeměně. V duchu si začnu nadávat. Dávej si na tohle bacha! Musíš se ovládat! I když tuší, kdo jsi, nemohou to vědět jistě! Braň svá tajemství! lehce se zamraíčm a málem spadnu ze židle. Neuvědomila jsem si, že se celou dobu na ni houpu. Na poslední chvíli se zachtím a židli postavím na všechny nohy. Rozhlédnu se kolem a spatřím udiveně létkost, která je již zavřená v kleci a skoro všechny návštěvníky, jak se trousí s dary k Litanovi. Neubráním se zamračení, dkyž se k němu připlíží mladá dívka s náhrdelníkem. Vůbec s emi to nelíbí, ale netroufám si nic udělat. Raději založím ruce na svá prsa a vše to s kamenným výrazem pozoruji.

Pán Jeskyně - 09. října 2007 09:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro nyní by to už šlo, pokud chceš, můžeš se k nim zapojit u jezera, jakmile se draci přemění do lidských postav (je možné že je při tom i přistihneš, ale jsi natolik moudrý, abys to před nimi neříkal) tak jako tak rasa draků tě odjakživa přitahovala, jelikož i ty jsi něčím podobným, aspoň napůl. Cože víš o tomto místě? Podívá se, že tento vodopád je kmenem posvátného dubu říše Grachaš. A cesta vzhůru, ke které máš jakousi úctu vede do říše Draků.....

Ardelius Misirus - 09. října 2007 09:06

Létkost Hudba stále osvěžuje mou duši a zdá se že na hospodě to zanechalo podobné následky. Povšimnu si že na Awasai to působí po svém. Ve vzduchu je cítit mnoho magie. Jsem rád, že se k nám Strážce připojí. Nyní, myslím si, že to nebude na škodu, by asi bylo potřeba si trošku odpočinout. Přece jen se zdá, že budeme mít spoustu práce a doufám že i času na vyprávění zadívám se na všechny a u Strážce můj pohled zůstává nejvíc. V očích mi jiskří a hned je snad jasné po čem toužím....Přece vědět! Dívám se do míst kde by měl být hostinský, ale zdá se, že se stále omámen fantastickou hudbou od mistra Litana. Nebo snad nesouhlasíte semnou? visí má otázka ve vzduchu.

Litanlúniel - 11. října 2007 14:19

Létkost I mě povznesla má vlastní hudba, ale zároveň bylo představení vyčerpávající. Příhodná návrh mistře Ardelie... Myslím, že by nám všem trocha spánku prospěla, tedy alespoň mně určitě. Tak tedy... víš, jak je na tom hostinský s pokoji? Myslím, že by mohl být tak hodný a někam nás uložit. Přišel jsem po svých nohou a rád bych je složil na nějakou přikrývku... Slova doplním úsměvem, poté se znovu podívám úkosem na Awasai. Co je na ní tak zvláštní? Že bych měl pravdu? Nu uvidíme časem, teď je mnohem lepší jít si odpočinout, když mám plný žaludek...

Awasai - 11. října 2007 14:41

Celou dobu nenápadně sleduji Strážce a celé tělo mám napnuté. Je to na mě docela znát a přítomnost nějaké potvory je mi čím dál méně příjemná. Nesmím ji pustit k nikomu z nich. Stále se mi nelíbí a nechci, aby se někomu z nich něco stalo. Vrhnu na potvoru nevraživý pohled a otočím se ke kentaurovi. "Ano..odpočinek určitě prospěje všem." Snažím se uklidnit a souhlasně přikývnu. Avšak ani tak tomu nezabráním...můj hlas se třese a je plný napětí. Nenápadně mrknu na Litana jako bych kontrolovala, zda je v pořádku a nic se mu nestalo.

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 11. října 2007 16:14

Ležím kousek od jezírka a dovolím si ten luxus nic nedělat. Slunce se svými paprsky dotýká mého těla a já si vychutnávám ten hřejivý pocit. Mé nohy se dotýkají vody a chladí se. Na tváři má úsměv a oči pevně zavřené. Už dlouho jsem si bezstarostně nelehl, ale tohle jezírko, daleko od civilizace, je pro mě spásou. Ze zamyšlení nad mím dosavadním životem mě vytrhnou zvuky křídel, která bijí do vzduchu. Otevřít oči, napřímit se a zmizet ve křoví je pro mě otázka sekund. Poté vyhlédnu směrem k oblakům, která se již uvolnila a nyní si mraky pokojně plynou, bez vyrušení kohokoliv. Můj zrak přejede na zem a tam spatřím draky. Nejdříve se obdivně a udiveně koukám jen na ně, ale poté si všimnu že jsou tam i lidé. Zalezu kousek do křoví, kde mě není vidět ani když se napřímím. Tam si sednu a chvíli přemýšlím. Co tu dělají? Mám se jim ukázat? Proč né? Proč ano? Hlavou mi víří myšlenky, ale nakonec se rozhodnu objevení. Doplížím se až na okraj křovin, kde už vidím jen lidi. Rizhlédnu se, ale nevidím draky nikde. Jistě.... Draci se můžou přeměnit v lidi. Pomyslím si a připadám si jako hlupák že jsem na to nepomyslel dřív. Vylezu ze křoví a napřímím se. Až potom si mě všimnou ostatní obyvatelé paloučku. Dobrý den. Neruším? Zeptám se civilizovaně a vyčkávám odpovědi. Čas si krátím tím, že si prohlížím tváře těch udivených lidí. Já Vedle křoví se náhle, zničeho nic objevila postava. Na první pohled může vypadat jako drak. Na druhý jako člověk. Co je tedy pravda? Lidská postava, kterou chrání černozelené šupiny, má křídla, ale i ruce. Má lidskou hlavu i když ta je také chráněna šupinami. Kolem hlavy rostou husté, černé, zvlněné vlasy, které šahají až k ramenům. Kolem pasu se táhne oasek na kterém vysí meč. Tento opasek je také jediné oblečení které má na sobě, pokud nepočítáte dlouhý plášť s kapucí, který nese postava v ruce.

See - 11. října 2007 17:18

U jezera Pobaveně sleduji oba přeměněné draky a sama se pustím do změny své podoby. Začne se kolem mě utvářet opravdu jednoduchý, lehký mlha, která je projiskřený zelenou září. Když začne stoupat, halí celou mou dračí postavu do mlhy. Po chvilce se změnší na stín lidské postavy a pak úplně zmizí. Místo dračice stojí na místě dívka tak přibližně věkem k Awasaině podobě. Ohnivě oranžové prameny jí lemují oválný obličej ze zelenýma očima. Vlasy má roucuchané jak lví hřívu a sem tam se v nich mihne copánek s korálkem. Na sobě má dlouhé černé kalhoty, temně zelenou tuniku s dlouhými rukávy překrytou hnědým pláštěm. Na nohou má lehké boty z hnědé kůže. Sehne se a zvedne šátek, který předtím měla na ocase. Uváže si ho kolem krku a shrne z čela pramen neposlušným vlasů.

::Katharine:: - 11. října 2007 18:08

Protahuji se, je to velmi nezvyklé shlížet na svět z takové malé vzdálenosti...všechno je nějaké zvětšené a i pohyby se zdají cizí a zvláštní. Prohlížím se také podobu See a schovávám neposlušné, téměř zářivě stříbrné praménky vlasů zpod kápi. Zaslechnu však šum, který narušil poklidné zurčení vodopádu a otáčím se ke křoví. Stojí tam nádherný tvor, něco takového jsem ještě neviděla. Zdravím bytosti...Nerušíte, ale vůbec ne...Co děláte v těchto končinách? Zeptám se hlasem, který zní tak hezky jako ptačí cvrlikání.

See - 11. října 2007 18:25
	Pomalu natáhnu ruku a zkouším stáhnout a roztáhnout prsty k dlani. Jsou tak strašně malinké! V tu chvíli mě probudí Katherinin hlas. Otočím se směrem, kterým mluví a užasnu nad podobou oné bytosti...

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 11. října 2007 18:57

Bytosti. Na tváři mi toto oslovení vyloudí malí úsměv. Celé moje tělo vykazuje pohodu, klidy a mír. Prohlížím si ty dvě, které koukají jako by viděli svět poprvé těmahle očima. Vím že je slušnost pro nově příchozího odpovídat na otázky a tak vám odpovím před položením své otázky. Usměju se na ně a pohlédnu jim do očí. Ten kdo se koukne do těch mích, může zahlédnout černočernou čerň, oči bez bělma. Pouze tu odpočívám, na jednom z mála bezpečných míst míst. Opět se usměje a posadím se do trávy. A co tu děláte vy? Není obvyklé vidět zde takovouto skupinku cestovatelů. Na slovo cestovatelů kladu zvláštní důraz, z čeho někdo může a nemusí poznat že vím, co jsou zač.

::Katharine:: - 12. října 2007 17:45
	Má krásné oči... Usměji se , skoro se rozesměji, když si uvědomím, jak nás prokoukl. Tázavě se podívám na nšeho průvodce, malého klučinu, abych zjistila, zdali máme naspěch či jesli můžeme otálet. Pak se posadím na zem naproti okřídlenci do tureckého sedu. Přesně to, co říkáš. Cestujeme. Řeknu naoko záhadně, spíše vesele a pobaveně. Smím znát tvé jméno? Já jsem Katharina, velmi mě těší.

Letocestín - 16. října 2007 09:04

pod vodopádem Něco takového jsem očekával, ale tohle je až příliš. Snažím se vyrobit něco mezi úsměvem a čímsi co by v dračím obraze bylo lehké překvapení. Pomalu kývnu na znamení pozdravu. Už jsem o tobě slyšel spustím pomalu a vrčivě. Dračí jazyk ve mě prostě vždycky zůstane. Ale je mi rozumět. Spíš ten hlas nesedí k mé drobné, dětské postavě, kterou jsem si zvolil jako svou. Dřív než ty dvě stihnou odpovědět, spustím. Vím že jsme se k tobě nechovaly nejlíp, ale nyní tě znovu potkávám (možná si na mě vzpomínáš z dětství Kodo- v této dětské podobě) Patříš k nám, byl si vybrán do této skupiny, ačkoliv je to teď na tebe vychrlené narychlo, doufám, že nám pomůžeš. Jistě si slyšel kývnu k dívkám O jisté dračí zkoušce, která z dráčat dělá draky..... zbytek si snad doplní sám, ono to samo o sobě dost vysvětluje. Nechám větu nedokončenou, aby mohly vyprávět ty dvě, své....

Pán Jeskyně - 16. října 2007 09:12

létkost Hostinský jako by slyšel co si domlouváte. Je u vás s lahví vynikajícího vína, které s keramickými, glazurovanými, zdobenými poháry pokládá před vás. Nadšeně proplete prsty na svém tlustém bachoru a přátelsky promluví. Hodláte u nás nocovat? Za to co jste tu dokázaly bych byl já a celý lokál velmi poctěn. nakloní se k vám blíž, aby ostatní osazenstvo hospody nic neslyšelo. Bude mi ctí vám dát pokoje zadarmo na stůl pokládá klíč s číslech 14. pokoj rozdělen do tří částí. Jaké si stání pokryté slámou, pak místnost se skříní, postelemi a nakonec malinká koupelna se zrcadlem s horkou vodou. Postele jsou rozmístěné po dvou. Na stolku v největší místnosti kde jsou ohromná okna již na vás čeká mísa s ovocem a zeleninou. Dále džbán medoviny a vína, několik pohárků a bochánek voňavého, čerstvého chleba. Jednoduše ňam.

Litanlúniel - 22. října 2007 18:18

Létkost - pokoj Než se odeberu z hostince, slušně a uctivě poděkuji, ale potom odcházím docela narychlo... Snažím se být v pokoji první, ne že bych zrovna odběhl, ale odejdu celkem svižně... Uvnitř se porozhlédnu a z mísy hned vytáhnu červené jablko, do kterého se s chutí zakousnu. Okamžitě zbystřím, když si všimnu teplé vody. Skoro zajásám nahlas a urychleně se vysvleču, z torny vytáhnu jedny čisté, modře barvené lehké, krátké kalhoty a jdu se umýt. Potom si natáhnu jen kalhoty, pozdravím se s ostatními, kteří přijdou a své věci si složím do skříně. Nyní už nemám plášť, takže si můžete všimnout, jak vedle skříně opírám nenapnutý luk a rapír. Dojím jablko a stopku zahodím někam, kde si jí nikdo nevšimne. Když mám vše hotovo, zalezu si s loutnou do postele. Sednu do tureckého sedu a cosi lehounce vydrnkávám...

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 22. října 2007 21:00
	Za vodopádem Pomalím pohledem sklouznu na nejvýmluvnějšího draka. Teda dračiici. Jestlipak ví, že já vím, že oni jsou draci? Nebo mají jenom tušení? Bleskne mi hlabou, ale na mé nehybné tváři se mé myšlenky nezračí.Moje jméno by pro vás nemělo význam. Ale můžee mi říkat jako ostatní. Prokletý Muž. Někdy také Ďábel, Zrůda či příšera. Na mé tváři se objeví úsměv. A vaše jména? Zeptám se tázavě.

::Katharine:: - 23. října 2007 16:16
	Z jezera s vodopádem Teda...Nepřipadáš mi ani jako ďábel, ani jako zrůda a vůbec jako příšera. Mírně se usměji.

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 25. října 2007 22:13
	Za vodopádem. Také se usměju. Tobě možná přijdou šupiny přirozené, ale někteří smýšlí jinak. Rozhlédnu po okolí a trochu se zamračím. Tento výraz však zmizí skoro okamžitě. A smím se vás tedy zeptat, co tu děláte? Tedy, kam cestujete. Zeptám se a tázavě se po dracích rozhlédnu.

Spirit Guardian - 26. října 2007 08:10

létkost cítím že budu nejspíše brzo znovu vyzpovídán oním kentaurem .. ovšem nehodlám mu říct nic moc.. nejsem tu abych se chlubil že jsem se narodil jako prokletý a že jsem měl prokletý život asi jako deset dalších strážců ze kterých je jen hrstka na živu zabíjeli nás vlastníci protože ztratily minci nebo se prostě přepočítaly.. já měl štěstí že jsem byl "propuštěn" místo smrti teď tu jsem v hospodě a venku se stmívá je to velice těžké pro mě protože netuším co je to "přenocovat" a "spánek" vlastně zač nikdy jsem nebyl nucen znát slova jenž v praxi nikdy nevyužiju pak tedy nevyužiju možnosti jít do pokoje stejně by to bylo jako uklidit mě do skříně jen bych tam stál a sledoval někoho což by mu nejspíše zase nedalo spát taková mrtvola za zádama která na vás dohlíží nemůže být příjemná pak tedy mi nezbývá žádná možnost a zůstanu v hospodě dole ...pokud mě ovšem hostinský nenechá tam být tak odejdu před hospodu a tu budu "hlídat"

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2007 08:52
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro všiml sis co na tebe mluvil Letocestín? překvapilo mě, že si na něj nereagoval....

Ardelius Misirus - 06. listopadu 2007 08:58

Létkost Sleduji jak se všichni rozchází. A samozřejmě nejvíc mě zaujal strážce, který nemíří, stejně jako ostatní do pokoje, ale ven z hospody. Nervózně přešlápnu a čekám na nějaké znamení. Švihnu nedopatřením ocasem jednoho z kolem jdoucích. Pak se pomalým krokem vydávám ven. Samozřejmě. Hlídá chudák. Má potřebu hlídat. Vím, že se tě moc vyptávám, ale pochop vážený Strážce, že je zázrak vás vidět... když mluvím v očích mi znovu září touha malého dítěte. Netoužil si někdy po něčem lidském? Ochutnat a cítit, vnimat a vidět? Spát? mluvím tak, že to vyzní, jako by byla možnost...Jako by měl na výběr...ale přece je jasné že to jde. I on to ví...Ale chce?

Awasai - 06. listopadu 2007 11:25

Létkost: Hostinský nabídne mému svěřenci ubytování a on se šance okažitě chytí. Brzy odejde do svého nového pokoje a já zůstanu dole sama s kentaurem,s vou číši vína a také s nepříjemným hlídačem. Zadržím v sobě další zavrčení, když se hlídač přiblíží. Mine nás a zamíří ven. kentaur vyrazí za ním. Jsou hloupý když se přátelí s takovými to tvory. Je pro ně něbezpečný a já nesmím dopustit, aby se něco takového někdy stalo. Upřu svůj nemilosrdný pohled na odcházejícího kentarura. Vypadá chytře, doufejme, že nedvolí, aby se někdy něco takového stalo. Vzpomenu si na jeho reakci na mou osobu. Nejspíše to poznal..on tuší kdo jsem...nesmím dovolit, aby to někomu řekl. Dopiji číši vína a vydám se za hostinským.

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 06. listopadu 2007 20:25
	soukromá zpráva od Koda Zapletenec - Prokletý Muž pro Ou! Slepec sem já!

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 06. listopadu 2007 20:37

Po krátkém rozhovoru s Katharine se otočím na Letocestína. Prohlédnu si jeho tvář a ve vzpomínkách se vracím do dětství. V duchu se mi míhají obličeje, jeden po druhém. Chvíli stojím tiše a potom odpovím. Bohužel, nepoznávám tě. Je možné že jsem tě viděl, poněvadž tvá tvář mi něco připomíná. Do skupiny? Pomyslím si trochu zmateně. Potom mi to dojde. Pouze pokývnu hlavou a čekám co se bude dít. Pokračujte, jako bych tu nebyl.

Spirit Guardian - 07. listopadu 2007 10:20

před hospodou když už se zdá že bude poměrně klidná noc vyjde kentaur ven a začne na mě mluvit zázrak? většina lidí či jiných tvorů to braly za pohromu když mě viděli... a pak se mě zeptá na otázku jenž mi nedává smysl... co je to slovo ? co znamená slovo toužit? je očividné že tomuto slovu nerozumím...nikdy jsem neměl důvod rozumět celé Lidské řeči stejně tak neznám moc slov elfsky .... jen pár urážek aby se elfové před smrtí cítily velice nepříjemě i při umírání... je tu mnoho slov kterým nerozumím....ale co je to toužit? ptám se sám sebe a snažím se rozvzpomenout jestli jsem definici toho slova někde náhodou neslyšel ....

Letocestín - 11. listopadu 2007 19:19

u vodopádu V obličeji kluka se objeví mračivá vráska. nesedí mi, že si mě náš nový společník nevšímá....Ale odpustím mu to. I á bych na něho málem zapomněl. Nevadí rozliji do tváře hocha obtížný úsměv. Však si vzpomeneš, a nebo ti to já připomenu. Znovu si toho podivného jedince prozkoumám. Krom velikosti a moudrosti se vůbec nezměnil zavrtím hlavou. Umíš se skrýt před lidskými zraky? Nebo potřebuješ mou pomoc?

Ardelius Misirus - 11. listopadu 2007 19:27

před Létkostí V duši se zasměji, ale z hlediska situace, do které se právě Strážce dostal vím, že by to nebylo nejmiljší. I když možná něco jako stud necítí....No jistě že to necítí. Touha zopakuji po něm a v hlavě se mi začnou vynořovat obrazy a zjevění, legendy, spisy, rozumové úvahy. Zahrnul bych ho informacemi, ale i tak by to pro něj nemělo žádný význam, jako to pouhé slovo touha Chceš vědět co to znamená? nérvózně a napjatě se ovíjím oháňkou. Pokud ano, pojď prosím zamnou řeknu mu a vykročím do přeplněných ulic kde se snadno mezi davy nepozorovaně vytvratíme.....

Pán Jeskyně - 11. listopadu 2007 19:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když procházíš k pultu, všimneš si, že na tebe upírá zrak jakýsi trpaslík, hovořící s mužem zahaleným v kápy. Když zabloudíš do stínu jeho kápě, zdá se ti, že v něm zahlídneš zářivě rudý odlesk dravčích očích. Takové oči má buďto mocný čaroděj a nebo někdo, kdo se vůbec neřadí mezi svěřence....Není ti z něho příjemně. Narozdíl od usměvavého, rudovousého trpaslíka tě muž přímo děsí..Podivná to dvojice... Hostinský se nadšeně kochá pohledem na spící Létkost, takže si tě málem nevšimne. Stydlivě se pousměje. Natáhne se po jedné z mála skleniček a začne jí pečlivě leštit. Omlouvám se paní. Doufám že vám víno chutnalo. Máte ještě nějaké přání?

Pán Jeskyně - 11. listopadu 2007 20:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro na pokoji Koupel je božská. Teplá voda masíruje a omývá tvou kůži. Vana je dělaná jako by tobě na míru. Je parádní si dopřát chvíli klidu na sebe. Po pečlivé koupeli se usadíš na postel a chopíš se své oblíbené činnosti, která provází celí tvůj život. Hudbě. Jak tak opíráš prsty o struny a rozlíváš její táhlé tóny. Zdá se i, že slyšíš tiché klepání na zavřené okenice ze slídy. Nevidíš za nimi však nic. Možná že váháš jestli máš otevřít. Ale další, tiché klepání tě ujišťuje, že se ti to nezdálo....

Awasai - 11. listopadu 2007 20:15

soukromá zpráva od Awasai pro Spatřím trpaslíka a jens e pousměji, pak vška můj pohled padne na onoho muže. Můj úsměv opadne a já se zamračím. Kdo to ej může být? Mé oči se stříbrně zalesknou a já napínám své veškeré dračí schopnosti a vrozené smysli, abych pochopila. Z mého zamyšlení mě probere až hostinský...vykouzlím znovu úsměv. "Víno bylo výborné." Pochválím ho hostinskému a vytáhnu několik zlatých mincí. "Chtěla bych tu strávit noc..kolik si žádáte za pokoj?" Otážu se a stočíms e bokem tak, abych měla pod dohledem i trpaslíka s oním mužem.

Pán Jeskyně - 11. listopadu 2007 20:27

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Létkost Hostinský se podrbe na plešce a přimhouří oči. Měl jsem vzato má paní, že ta podivná skupinka je tu s vámi. Objednával se vám společný pokoj. pan elf je už jisto jistě nahoře a odpočívá po teploučké koupeli. Pokud však chcete soukromý pokoj, pochopím to. Budeme krom něho chtít i něco dalšího k pití nebo k jídlu? mluví k tobě s velkou úctou, jako by před sebou měl samotnou královnu.

Awasai - 11. listopadu 2007 20:34
	soukromá zpráva od Awasai pro Létkost: Usměji se na hostinského. "Ano, patřím k nim, ale sama jsem nic moc neudělala, ale tedy pokud je to tak, zůstanu s nimi." Zamyslíms e a otočíms e azse čelem k němu. "Nevíte kdo je onen muž, co hovoří s trpaslíkem?" Zašeptám a překvapí mne jeho mluva, najednou si připadám jako opravdová kráslovna, kteoru nikdy nebudu.

Spirit Guardian - 11. listopadu 2007 20:38

soukromá zpráva od Spirit Guardian pro za kentaurem co po mě může chtít?...není logické aby zamlčel informaci pokud to tedy není něco tajného co mi může říct jen na určitém místě ovšem něco mě tu drží nutnost hlídat tyto tvory.... ovšem nyní jsou všichni v bezpečí budovy a jediný zde kdo není je onen kentaur a tak se za ním vydám i když jeho záměr ztratit se v davu se mu zřejmě nepovede neb jsem velice nápadný a v noci tu lidí moc nebude...ale to je mi již jedno držím se za kentaurem ale mému příteli v plášti se to moc nezamlouvá ... je celý nesvůj a je připraven kohokoliv zabít... včetně kentaura pokud se pokusí na mě zautočit...

Pán Jeskyně - 11. listopadu 2007 20:47

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hostinský se znovu zamračí. Vlastně by se dalo říct, že mračivá vráska mu z čela nemizí. jen je někdy výraznější a někdy méně. Nakloní se k tobě a téměř šeptá. Tak tiše, že mu skoro nerozumíš. ten cizinec je tu už dlouho. je to Olgerus Viam známý jako lovec draků. velmi mocný černokněžník. Ten trpaslík s ním nemá nic společného. Chudák ani neví v jaké je společnosti. Kdo se s Olgerusem bavil, zle pak dopadl. Našly ho vždycky napůl pomateného. On a jeho dvojče bratr...Myslím že mu říkají Djegůryn. Hromada lidí se bojí o nich jen mluvit. Říká se, že jsou to synové samotných bohů zla. Taky se říká, že jsou prokletí démonem...Možná, tenhle svět je celý prokletý... zašilhá na kost a pak na podivnou dvojici. zdá se ti, že ten muž tě stále pozoruje. jako by odposlouchal i pro tebe téměř neslyšitelný rozhovor, což je nemožné....V místnosti se neznatelně ochladí. Pro hostinského neznatelně. Tvé citlivé smysly však změnu teploty cítí velmi výrazně. I hostinský něco vypozoruje. A tak dělá, že ti jen nalívá pití. Víc se o d něho asi v tuto chvíli nedozvíš. Hostinský se znovu zamračí. Vlastně by se dalo říct, že mračivá vráska mu z čela nemizí. jen je někdy výraznější a někdy méně. Nakloní se k tobě a téměř šeptá. Tak tiše, že mu skoro nerozumíš. ten cizinec je tu už dlouho. je to Olgerus Viam známý jako lovec draků. velmi mocný černokněžník. Ten trpaslík s ním nemá nic společného. Chudák ani neví v jaké je společnosti. Kdo se s Olgerusem bavil, zle pak dopadl. Našly ho vždycky napůl pomateného. On a jeho dvojče bratr...Myslím že mu říkají Djegůryn. Hromada lidí se bojí o nich jen mluvit. Říká se, že jsou to synové samotných bohů zla. Taky se říká, že jsou prokletí démonem...Možná, enhle svět je celý prokletý... zašilhá na kost a pak na podivnou dvojici. zdá se ti, že ten muž tě stále pozoruje. jako by odposlouchal ipro tebe téměř neslyšitelný rozhovor, což je nemožné....V místnosti se neznatelně ochladí. Pro hostinského neznatelně. Tvé citlivé smysly však změnu teploty cítí velmi výrazně.

Ardelius Misirus - 11. listopadu 2007 21:00

soukromá zpráva od Ardelius Misirus pro cesta městem Odvádím tě kamsi do centra města. I když sem možná říkal, že to tu neznám tahle cesta je mi velmi známá. Kráčím jistě a ačkoliv se za mnou potácí Strážce, nemám žádný strach. Normální tvor y utíkal na míle daleko jen při pohledu na tu úžasnou bytost. Mířím dál do centra a dále do jakýchsi zahrad. Cesty jsou lemované kamením a keře jsou zdobené pestrobarevnými motýli...Na mě to působí velmi dobře, je mi jasné, že Strážce z toho pohledu nic nemá. Uprostřed drobných zahrad, kde téměř nikdo není se choulí mezi řadou stromků chaloupka, jako vystřihnutá z pohádky. Taková ta malá útulná ze slaměnou střechou. Tam cesta žádná nevede. Ale jaká si trasa je vydupaná v zelené trávě. Přijdu k domku a dvakrát, třikrát zaklepu na nízké dveře.

Pán Jeskyně - 11. listopadu 2007 21:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro cesta městem Lidé se na vás oba dívají se zájmem. I když si možná udržuješ od kentaura odstup, je jasné že míříte stejným směrem. Pár lidí při pohledu na tebe téměř utíká....Taková ty nenápadná gesta couvání a pak hlasité ječení, když o něco zakopnou. V centru se oddělujete od hlavní třídy a vedlejší uličkou procházíte do drobných zahrad. Určitě je tu takových víc. Je to pěkné místo. Zdá se však jako bohem zapomenuté. Jako by sem mohli chodit jen povolaní. Kentaur tě vede k řadě stromů kde se uprostřed vyjímá chaloupka. Krátce na ní zaklepá. Trvá to pár okamžiků než se dveře otevřou. Napřed se ti zdá, že někoho nevidíš. pak však dole zahlédneš drobného, černého anděla. Široce se usměje a charismatická tvář se černovlasé krásce rozzáří. Vzácná návštěva ve vzácný čas, kdy bard a Strážce kráčí do mého domku...Vítám vás přijde ti nemožné aby se tam jeden z vás dvou vešel. Ale zdá se, že když kentaur vstupuje, prostor se jakoby formuje do jeho výšky. tak jak je potřeba. Dům vyplňují jenom stěny. Hostitelku nikde nevidíš. Kentaur však jistě kráčí určitým směrem.

Spirit Guardian - 11. listopadu 2007 21:13

soukromá zpráva od Spirit Guardian pro u chaloupky jen tak jdu za tím kentaurem který mě vede k nějaké chaloupce ,což mi také smysl nedává tohle se mi nelíbí říkám si a muj partner s tím souhlasí , nelíbí se nám to tu nikomu což dává partner najevo , neustále sebou šije a snaží se zjistit kam že mě to vlastně vedou , počkám i po dvou třech zaklepáních a neustále stojím za kentaurem kam mě to vlastně vedeš... někam do chýše kde mě budeš chtít "vymítat" ,nebo mi sem jen jdeš říct co je to slovo "touha" možná je to slovo neuvěřitelné síly!....nebo je to jen slovo které se nesmí říkat na veřejnosti......bůh ví co to vlastně je

Awasai - 11. listopadu 2007 21:20

soukromá zpráva od Awasai pro Při hostinského slovech mě doslova zamrazí. "Děkuji vám, mohu poprosit tedy ještě o nějaké to víno?" Má grimasa se změní na veselou. Ačkoliv uvnitř mě to vře....kdžy se zmínil o dracích a jeho osduu, dostnau vztek a zároveň strach. Má jewdna část by ráda potrestala vraha mé rasy a druhá část naopak zase utekla, aby nezavdala problémům svým společníkům, avšak nemohu je nyní opustit. Počkám, až mi hositnský dá co žádám a odeberu se nahoru do pokoje, kde již můj svěřenec spí. původně jsme ho chtěla vzbudit, avšak nedokáži to, on spánek potřebuje. Sama se posadím kousek od postele a naleji si číši vína. Napnu své smysl a soustřewdím svou mysl, aby jsme neměla touhu usnout a mohla celou noc střežit své přátele.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 19:38

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro nekonečná cesta se uzavírá mosaznými dveřmi. Ty jsou otevřené. Z nich na vás svítí jaká si narudlá záře. Když vstoupíte, vidíš kulatou místnost jejíž střed vyplňuje ohromný kamenný kulatý stůl. Na stole až k tří metrovému stropu ční ohromné, fialovomodré krystaly. Pokud se lehce vyznáš v kamenech, víš že červeně nefosforuje z žádných, které jsou běžně nalezeny v dolech. Krystaly míří ke stropu na kterém je zakreslený kruhový pentagram. Zbytek místnosti vyplňujou různé vitríny všemožných ampulek, baněk a lahviček. Připomíná ti to nějakou chemickou laboratoř. Dveře kterými jste vešly srostou v kamennou stěnu. U stolu stojí majitelka celého stavení. Po tváři se jí rozlívá úsměv. Neprohlíží si ani tolik kentaura jako tebe. Strážce, odešel od své práce...V tomhle světě to nebudeš mít lehké roztáhne černá křídla a vzrušeně s nimi zamává. Nevíš co od ní očekávat. Nevyzařuje z ní výrazně žádný druh energie. Ale už černá barva nasvědčuje tomu, že asi nepude o čistě dobrou bytost. Podoba anděla je však zas pravý opak. Popojde ke krystalům a několikrát do vzduchu vytvoří obrys kruhu. Krystaly se temně rozzáří purpurovým světlem. Místnost zlehka potemní. lehké magické vibrace rozechvějou krátce základy budovy. Černý anděl zavírá oči. Touha je mocný pocit. Touha je jedinečná jako vše ostatní. Vím po čem toužíš Spirite Guirdane tvé jméno říká jako jediné o něco chladněji než celou větu. V krystalech se začne míhat obraz. Nejprve zlehka mizí v záhybech a průřezech kamene. pak se však obraz rozostří. Vidíš docela zřetelně pro tebe velmi známé místo. Temné chodby plné těch, kteří padli pod tvou silou. Mrtvoly zvědavých dobrodruhů. Obraz se posunuje dál. Chodbou která vedla k cennostem tvého pána. Cítíš jako bys byl na tom místě. Cítíš se zase svůj, jako bys věděl, že tvůj život má úkol a tvá existence k něčemu je....tebe i tvého partnera zaplňuje zvláštní cizí pocit. Bezstarostný. Když se nadechneš, cítíš vlhkost jeskyně. Cítíš přítomnost svého pána…. Obraz se po chvíli rozplyne. Černý anděl stojí opět na druhé straně, oči však otevřené. Chtěl by ses tam vrátit? Chtěl by si zas být užitečný? Ale doba je jiná. nabídla bych ti, abys u mě hlídal. Tvá síla však bude zapotřebí jinde. Určitě to cítíš. Nyní jsi Strážcem bytostí. Bytostí vybraných samotnými bohy....Polovinu z nich si již potkal a tu druhou poznáš. Natáhne se ke krystalu a drobný kousek z něho uštípneš. Pokud budeš toužit poznat je jako oni poznají tebe, být na jejich úrovni bytí, stačí jen si to přát a toto svírat v ruce....Nečekám že poděkuješ. To já bych ti měla děkovat za to, že si se nedobrovolně osvobodil a vyrovnal ses s tím. chvíli vyčkává, mezi tím co se dveře za vámi opět vytvoří a stěny se začnou rozestupovat, aby jste mohly odejít. Kentaur odchází mile rád. Přeci jen v jeho žilách je jen a jen dobro. Tohle místo na něj nepůsobí příliš dobře...

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 19:45

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro technická: ještě nespí, ještě něco kutí, ale jelikož tu teď není, aby odpovídal, tak dejme tomu, že až přijdeš spát bude...ještě pro něj něco chystám- je trochu pozadu Hostinský ti s úsměvem podá víno, sejně lahodné jako to předchozí. Pohled neznámého cítíš jak se ti zabodává do zad když odcházíš. Když se náhodou otočíš, zjistíš, že trpaslík už v jeho společnosti není. Nejspíš zmizel když ti hostinský svěřoval to nepěkné tajemství. Ten lovec draků něco tuší. Nevíš jak je to možné. Přeci jen mezi lidmi žiješ dlouho a jsi dost nenápadná…Draci jsou stejně jako mágové, vlkodlaci, upíři a další silně spojováni s astrálním světem. Možná vidí sílu tvého ducha…

Awasai - 12. listopadu 2007 21:11
	soukromá zpráva od Awasai pro Neváhám a rychle vyrazím do pokoje, který nám byl přidělen. neváháma nechám pro jistotu pod svými šaty oběvit se brnění, tvořené mími vlasntími šupinami. Zuby se zostří a oči dostanou stříbrný odlesk. (díky této částeční přeměně, se zbystří i mé ostatní smysly). Tiše a připravena, kdykoliv s ebránit, či útočit, kráčím k onomu pokoji.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2007 08:56
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro no tak, kde to vázne? Awasai už míří do pokoje a ty si ještě ani neotevřel okno

Spirit Guardian - 14. listopadu 2007 08:44

soukromá zpráva od Spirit Guardian pro v prapodivném domě jen tam tak stojím a poslouchám onu postavu jak tady na mě mluví neodešel jsem ...byl jsem propuštěn opravím jí hned při první větě a pak dále poslouchám ví po čem toužím a touha je mocná ....ale co to krucinál je? jak se to používá ? můžu s touhou někoho praštit po hlavě? a hlava se mi naplní celou řadou myšlenek pak začne že bych se chtěl vrátit nemohu se vrátit ..byl jsem vyhozen vyhozený strážce se tam vrátit nesmí...bytosti vyvolenýmy bohy?.. a pak začne s tím že pokud budu toužit tak se to stane bohužel mi nikdo nevysvětlil pořádně co to ta zatracená touha je...takže stejně nevím co s tím střepem dělat.....schovám si ho.... třeba se mi bude hodit potom s kentaurem oba odejdeme takže.... co je to ta touha?... vím že je to mocné ale ....co to je to mi nikdo neřekl... je to zbraň?

See - 14. listopadu 2007 14:00
	Za vodopádem Pocelou dobu, co se Katharine a Letocestín baví s Kodou, jsem lehce mimo a do diskuze se nezapojuju. kriticky si prohlížím na mě až příliš malé části celého svého těla. Po chvilce se zpamatuji a mlčky se připojím k nim.

Ardelius Misirus - 14. listopadu 2007 20:54

soukromá zpráva od Ardelius Misirus pro Můj příteli vyklouzne ze mě, a samotného mě to překvapí. Chvilku se zarazím a znovu si promítnu co jsem právě řekl?!...Příteli? Vycházím z domu kde s větou pokračuji. Touha není zbraň. Touha je cit. ... kdybych věděl že to bude až takhle těžké.... Cit, který má opravdu každá bytost.... Hohoho, tedy krom tebe Nevím jestli ti to slůvko mam znázornit v básni, nebo v příkladu.... vyrážíme pomalu zahradami zpět do hostince. Touha.....Pokládá se i za vysněný ideál. Třeba dítě, touží po tom, aby dospělo, matka touží po tom, aby byla rodina šťastná. Král i když né každý touží po klidu své země a po lásce svých poddaných k sobě samému. Sazenice se touží stát stromem.Já jako bard toužím se každý den probudit do jiného světa, aby bylo co skládat....A ty zrovna teď toužíš poznat co to touha znamená.... usměji se. Výchovná....To jsem zvědav jestli ho dostanu z jeho ledové schránky. Každý přece cítí. Každý strom, každá rostlina....

Letocestín - 14. listopadu 2007 20:57
	u vodopádu umíráte předčasně ....

Litanlúniel - 19. listopadu 2007 22:48
	soukromá zpráva od Litanlúniel pro Pokoj První klepání ignoruji... Jsem plně ponořený do hudby, zrovna zkouším obtížnější místo... Při opakovaném klepání ale zvednu hlavu a přestanu hrát, teprve napotřetí odložím loutnu a důvěřivě v očekávání nějakých malých rošťáků jdu a zhurta otevřu okenice, abych je trochu postrašil...

Spirit Guardian - 20. listopadu 2007 21:48

soukromá zpráva od Spirit Guardian pro za kentaurem toužím po tom vědět co je to touha? touha je cit?....co je to cit? je to snad nějaký nástroj ? když lidé cítí dělá je to mocnějšími ? začnu se přebírat neuvěřitelným množstvím informací jenž jsem musel právě pozřít proč dítě touží po tom dospět?..nemá snad více bezpečí za zády starších?...proč matka chce být dobrou matkou ? matka jako matka.... co když toužím nezemřít? může to být na obtíž? co když toužím zabít?! začnu přemýšlet nad ruznýmy touhamy ale stále si nejsem jistý co to city jsou.... mno možná se to dozvím později ale prý u pocitů existuje nenávist! to mě učil můj pán ! takže jisté je že i já pár z nich znám

Pán Jeskyně - 02. prosince 2007 19:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když po dlouhém rušení konečně otevřeš okenici, zdá se ti, že cosi vletělo dovnitř. Cosi perleťového a malého. Na vaně se to za chvilku usadí. Dívá se to tvým směrem a přestává to tak zářit, abys poznal oč jde. Je to víla. Drobná nádherná, nahá víla. Hledí na tebe fialovo modrýma, hlubokýma očima a na tváři kouzelný nádherný úsměv. K zádům má připevněná motýlí, vzorkovaná křídla. Jsem Ivein Litane dívá se na horkou vodu a ručkou prohrábne jednu kapku. Její ruka však zůstává suchá. Máš z její přítomnosti zvláštní pocit. Měl by jste si dávat pozor. Mnozí ve vás věří, ale mnozí už teď plánují vaší smrt, podívej doletí k oknu a ukáže dolů. Vidíš tam dvojici válečníků. A dvě zakuklené postavy. jedna připomíná mága a druhá nějakého temného kněze..... A nejsou to ani ti nejmocnější a ani první, dávejte si pozor, důvěřujeme vám....

Pán Jeskyně - 12. prosince 2007 18:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pár z nich znáš a možná jich ještě i pár poznáš probíráš se myšlenkami a brouzdáš se městem za kentaurem. zdá se, že i on přemítá o svém. Když vykročíte na ulici, téměř okamžitě se ztratíš. kentaur na tom není o nic líp. Také bloudí. Po nějakém tom bloudění konečně docházíte do hospody Létkosti.Dole už (myslím) nikdo ze známých není, takže jsou nejspíš nahoře v pokojích.

Letocestín - 12. prosince 2007 19:49

cestou necestou Šum vodopádu možná přehlušil návrh o výpravě dál a tak se v podobě malého kluka rozejdu po špatně vyšlapaná cestě. Otáčím se k nim zády a špicuji uši, abych se ujistil, že mě následují. Mrzí mě, že mě tak přehlíží, ale brzy tomu bude konec, přece jen, přijde čas kdy je opustím. Když je někdo velký, myslí si o sobě bůh ví co, ale zkušenostmi ti tři nesahají ani k mé polovině znalostí. Nuže, poputujem asi dvě hodiny, ale doufám, že lidským tempem to nebude trvat dýl. Dorazíme do ohromného města, kde vyhledáme zbytek oznámím a je mi jedno jestli to říkám jen sám sobě. Ještě budete litovat, ještě uvidíte co dokážu pomyslím si a zákeřně se pousměji.

Litanlúniel - 12. prosince 2007 19:54
	soukromá zpráva od Litanlúniel pro V pokoji Koukám na vílu sice trochu překvapeně, ale nikterak zaraženě. U nás doma jsme měli s malý národem své vlastní kontakty. Zdravím tě Ivein... Odkud mne znáš? A kdo se nám to snaží ublížit? Kdo jsou ti lidé tam dole? Mám spoustu otázek a samím rozrušením jsem i odložil loutnu...

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 15. prosince 2007 12:25
	Za vodopádem Pozorně si vyslechnu plán cesty, který nám Letocestýn popsal, a při tom přemýšlím kdo bude ten náš očekávaný ,zbytek' se kterým se máme setkat. Další draci? Lidi? Nebo snad samotní namyšlení elfové? S těmito myšlenkami se otočím k Letocestínovi a zeptám se ho na nějaké podrobnosti ohledně cesty. A kdo by to měl v tom městě být? Odmlčím se a dodám: A kdy vyrazíme?

Pán Jeskyně - 27. prosince 2007 19:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro šššš zazvoní a před drobné rty dá ukazováček. Neptej se tolik milý barde, nebo se dozvíš víc než bys chtěl pohodlně se posadí na tvém rameni. V těch místech cítíš podivné, hřejivé chvění. Je jiná než z vašich lesů. Všechno je tu jiné. Ale zatím se zdá být přátelská. Časem všechno pochopíte. Máte drobný úkol, ale ten se brzy stane velkým. A nebezpečným. Z jedné věci se stane něco, co by dokázalo jednou pro vždy zničit zlo.Začali se milý Litane hýbat síly s kterými jednotlivci nic nezmůžou, ale vy, vás vybraly sami bohové, je to váš osud. Máte to napsané v budoucnosti......Dávej si dobrý pozor. Mezi bližními- které teprve poznáš se objeví někdo s temným srdcem.....A ani on nebude jediný zadívá se k vzdáleným branám města. Už jsou na cestě usměje se, pohladí tě po tváři a zmizí. Na pravá ruce cítíš hřejivé teplo. A přesněji na prostředníčku. Je tam tvůj stříbrný prsten. vypadá obyčejně jako vždy, ale z drobnou výjimkou. Jeho perleťový kamínek jemně světélkuje.....Cítíš ochranu něčeho nadpřirozeného.

Letocestín - 27. prosince 2007 20:00

cesta k městu Nadskočím když ke mě dorazí ona otázka. Přišlo mi, že jsem už vyšel, ale stál jsem místo toho zamyšleně na místě. Omlouvám se, vyrážíme opravím svou chybu a vykročím. Dojdou mě úplně okamžitě, přec já jsem ten malý s krátkýma nohama. V onom městě milý zakletý muži, potkáte své velmi blízké. Blízké pomocníky k úkolu, pro který jste byly vy stvořeni říkám to s takovým tajemstvím, že to vypadá, že víc toho asi ze mě nedostanete, ani násilím (což bych nedoporučoval)

Litanlúniel - 29. prosince 2007 15:46

soukromá zpráva od Litanlúniel pro Zvláštní... Jak že to říkala? Výborně, budeme slavní a budou se o nás skládat písně a vyprávět příběhy po večerech kolem ohňů... Hmm zřejmě zažijeme mnohá dobrodružství... Vtom si ale vzpomenu na dobrodružství, které na mě čeká před hostincem. Jistě tu jsou kvůli nám... Ah! A nikdo kromě mě o nich neví...! Začnu rychle pobíhat po pokoji a dostrojovat se. Nakonec se ozbrojím rapírem a flétnu uložím do torny tak, aby byla po ruce... Nakonec se vykloním z okna, jestli tam ti dva stále ještě jsou, jestli už ne, schovám se za dveře a čekám... Rapír připravený v ruce.

Pán Jeskyně - 02. ledna 2008 19:39
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jak tak vyčkáváš za dveřmi- pod oknem už tamti nestojí, dveře se začnou pomalu otevírat. Instinktivně vystřelíš dopředu a málem zaútočíš na Awasai. Jsi tím nemile překvapen, stejně jako ona. Asi se chtěla jen jít vykoupat. Nikdo další na chodbě není. -piš jí soukrom

Pán Jeskyně - 02. ledna 2008 19:40
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro trošku jsem to popošoupla. Litan se s někým vybavuje a pak slyšší jak se vyzbrojuje. To už vkráčíš donitř. Slyšela jsi jak se chystá k boji, tak tě nepřekvapilo, že se na tebe vrhl. zdá se být rozčílený. Asi se dozvěděl něco nepříjemného, ale jinak je v pořádku.

Pán Jeskyně - 02. ledna 2008 19:41
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro napadlo mě- když má každý draka, nechceš abych ti nějakého zahrála?

Spirit Guardian - 02. ledna 2008 20:38
	soukromá zpráva od Spirit Guardian pro klidně se bez draka obejdu ;) přeci jen budu taky jako drak budu je jen hlídat :-D

Awasai - 03. ledna 2008 14:36
	soukromá zpráva od Awasai pro Uslyším nějaké zvuky a tak se obezřetně přiblížím k pokoji. Otevřu dveře a on proti mě vyběhne. Rychle ho chytnua dorstrčím do sebe, přikrčíms e k úskoku, kdyby náhodou hodlal porkačovat. "Co to děláš? Zavřu tiše za námi dveře a pohlédnu an něj.

Litanlúniel - 05. ledna 2008 13:26

soukromá zpráva od Litanlúniel pro Zděšeně pohlédnu Awasai do tváře poté, co jsem ji málem prošpikoval rapírem. Vypadám hodně otřeseně... Někdo tady je... vypadají jako vrazi a nějaký temný kněz... Už jsem s podobnými měl tu čest, třeba kněží z kultu smrti... Otřesu se při té vzpomínce. Mluvím rychle a tiše. Taky tu byla nějaká víla... Dala mi varování... šel z nich strach, ještě že se ti nic nestalo. Kde jsou ostatní? Zakončím náhle proud slov otázkou.

Pán Jeskyně - 05. ledna 2008 16:09
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mimochodem- copak děláš? Kentaur právě po schodech míří vzhůru do pokojů a ty mezitím děláš co? Touláš se městem, hledáš co znamená slovo touha...no tak

Awasai - 06. ledna 2008 10:37

soukromá zpráva od Awasai pro Překvapeně sleduji co mi říká a poté ho usadím na psotel. "Z"stanu tu s teobu jeslti ti to nebude vadit, o ostatní se neboj. Kentaur je psolečně s tím divným stvořením dole, nemyslím si, že by si nechali ublížit." Vyhlédnu z okna a zůstanu sledovat okolí venku. "Nenzám je, ani sem o nich neslyšela, ale proč by šli po tobě?" S otázkous e otočím zpět na tebe a přimhouřený pohled upřu do tvé tváře.

Pán Jeskyně - 08. ledna 2008 19:31
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro pročpak nepíšeš?

Litanlúniel - 09. ledna 2008 20:36

soukromá zpráva od Litanlúniel pro Cože se mnou? Jen sami dva? No asi je to potřeba... Úplně ve mě hrkne, když si uvědomím, že najednou sedím na posteli. Takové chování jsem zrovna v nejmenším nečekal... Pak se zeptá na kněží smrti. No nevím, jestli je to jeden z nich. Ale kdysi dávno mě neměli vůbec rádi. Na světě jhsou různá divná místa a v jednom takovém divném městě jsem jim utekl z obětního oltáře. Úplně náhodou ze mě chtěli udělat oběť, že prý má hudba urazila jejich bohyni... Bylo to tam hrozně strašné, plno krve a všeho... brr.. Otřesu se a rukou znovu chytím jílec kordu, který už je zpátky, kde má být. Proč jsou vlastně dole a nejdou nahoru? To budou spát v nálevně?

Pán Jeskyně - 13. ledna 2008 16:21
	Budíček!

Awasai - 13. ledna 2008 20:38
	soukromá zpráva od Awasai pro "O ně se neboj, ten kentaur je moudrý, dokáže s eo sebe postarat a ten druhý? neobj, ten to zvládne také. Ty by jsi si měl odpočinout, zítra ráno vyrazíme dál." Přejdu k oknu a zkontroluji, zda je pevně uzavřené, poté přejdu ke dveřím a zamknu je. Na mé tváři se objevil stín a zamračený pohled. Na okamžik svůj zamyšlený pohled upřu na tebe. "Budu v noci hlídat, spi.

Spirit Guardian - 14. ledna 2008 16:30

létkost po svém krátkém výletu sem opět dorazil k létkosti ... mám pocit že už bude brzo svítat a tak nejdu do pokojů stejně ..co bych tam dělal...příháněl další noční můry mému "pokladu" jenž hodlám střežit... na jídlo nemám ani pomyšlení a stále přemýšlím nad novým pocitem jenž jsem oběvil a nad novou věcí jenž mám sebou též v lokále už moc lidí není jen pár pobudů jenž se rozhodly celou noc propít nebo těch kteří nemají na pokoj a přespěj "dole" a ještě pár těch kteří nemůžou mluvit natož se hýbat prostě a jednoduše schlastaní jako prasata.... ovšem teprve teď jsem si všiml něčeho co by mohlo být dobrým utočištěm pokud nechci nikoho vystrašit k smrti ... ano je to roh místnosti kde je absolutní tma....no né zase tak absolutní ale světlo tam není ... lidé v takové tmě nevidí ale já ano.... stejnak i goblini nebo jiná stvoření vidím i já dobře ve tmě...není to sice uplně bez chyby ale vidím

Pán Jeskyně - 14. ledna 2008 17:07

létkost- Spirit Odšouráš- nebo spíš doplachtíš k vyhlídnutému koutu. Vidíš jak k tobě hostinský tlačí malou slušku, která tě z nějakého důvodu nechce obsloužit. pak se přestane tlusťochovi spírat- bez tak by to bylo marné. Jjještěěě nnnněco pppane? vykoktá zcela zděšeně a už nakračuje nohou k odchodu. Také si tě všiml někdo, komu se prý také nelíbíš. Skupinka dobrodruhů složená z lidského lovce, trpaslíka a nějakého asi mága v rudé kutně. No co na nich popisovat. každý vypadá přesně jak by měl ke svému řemeslu. Mág zakuklený a křehký, opírající se o ebenovou, pokroucenou hůl, pak šedovlasí trpaslík s jizvou přez šedé, staré oko, kterého zdobí prostý šat a kroužková zbroj a lukostřelec, milovník přírody s černým velkým psem. Všichni se dívají tvým směrem a mluví o tobě docela neslušně. Takový stvůry sem pouštět, podivej na tu holku, chudáka..... slyšíš mručet trpaslíka, popotahujícího z dýmky. Určtiě sem přišli před chvilkou a slova. A kvůli takovým nám hostinský ze strachu nedonese nic v čas, vsadím se, že na nás zapomněl pokračuje lovec. Mág si jen odkašlá, aby přemohl svůj záchvat kašle. Jaká by za něj asi byla odměna?" zaskřehotá nakonec namáhavě. Přez kašel je mu sotva rozumnět.

Spirit Guardian - 14. ledna 2008 18:03

létkost když se ke mě přijde vyděšené služka a zeptá se mě jestli chci ještě něco zakroutím hlavou ve stylu že ne když ovšem začne rejpat trpaslík upoutá mou pozornost a to nejen mojí ale také obyvatele mého přýbitku ovšem ten ví že teď má zákaz vycházek a tak zůstane v plášti jsem zvyklej na závist a na zlobu ... ovšem já vím něco co oni ne ... že rejpat do nemrtvého nemá smyysl..zvlášť né do toho s pekelnou trpělivostí a také do toho jenž ví že nemá smysl nechat se vyprovokovat blbečkama....jsem tu přeci jen abych přečkal noc ... jsem ovšem připraven jim kdykoliv ale opravdu kdykoliv udělat lobotomii v operacích mozku se sice nevyznám...ale jim to pak bude stejně jedno ne?

Pán Jeskyně - 15. ledna 2008 08:49

létkost to co u těchto bytostí asi nikdy nepochopíš je jejich netrpělivost. Trpaslík práskne korbelem do stolu, až několik kapiček odlítne na jeho opečovávaný vous- chloubu trpaslíků. Zvedne se a zdá se že chce jít k tobě. Čaroděj mu položí svou křehkou, kostnatou ruku na rameno. Traslík nadskočí. POracky pryč herko! zavrčí trpaslík. Mág se stáhne a je na něm vidět že se usmívá. Chtěl jsem tě jen zastavit, ale dělej jak myslíš, zlámané kosti ti zase budu léčit já samozřejmě.... trpaslík tak jako tak k tobě Spirite přichází, ale je si trošku nejistý...Ztěžka dodřepne naproti tobě a mžourá do tmy. Asi se tu schováváš z nějakého důvodu co? Ale to je vyhovující položí si sekeru do klína a se zářivým úsměvem zahrabe v kapse. pak na stůl hodí kopičku karet. Umíšmhrát rozhledno?

Spirit Guardian - 15. ledna 2008 14:51

létkost trpajzlík jenž se zdá být nejodhodlanější se přiblížit se zvedl.. mág ho chtěl zachránit před smrtí na kterou si ten pajzl jistě šel ... vyrazil proti mě otočím se tedy celým tělem směrem k němu ovšem obyvatel mého pláště je stále vevnitř...halen černým pláštěm...občas přemýšlím proč můj plášt je vlastně černý ..a né třeba fialový ale to teď je je jedno .... teď ke mě přišel a se slovy že se tu schovávám se usmál... vypadalo to že vytáhne z kapsy nějakou zbraň třebas dýku proto jsem už byl téměř připraven ho rozseknout .... vytáhl však něco malého je toho spousta jsou to malé obdélníčky umím hrát?... ne ... neumím... ovšem jeho dotazu jsem moc neporozuměl jestli je rozhledno nějaká hra nebo jestli je to urážka na mou osobu ... tak či tak je mi to jedno zakroutím hlavou ve stylu ne a nepřestávám ho sledovat... vím že se to nejspíše zvrtne v boj

Pán Jeskyně - 17. ledna 2008 18:04

Létkost Trpajzlík zrudne vzteky a lulka v ústech (o níž jsem mám vzato psala) mu vypadne z ochablých rtů. Tabák se rozsype po stole. Tomu říkám slušnost vyvrhele. Hodně rychle tě pošlu do díry z který si vylezl dříve než stihl kdokoliv zasáhnout, výhružně vyhlížející trpaslík stojí na stole a sekera neomylně míří na tvůj krk. V hostinci to utichlo. Má je připraven říct nějaké kouzlo, lovec vyskočil na nohy a sahá po luku, jeho pes se rozštěkal mezi tím co se hostinský skrývá za barem a běduje. Další obyvatelé sledují co se děje....

Litanlúniel - 17. ledna 2008 19:17

soukromá zpráva od Litanlúniel pro Pokoj trochu mě překvapí prudkost jejího rozkazu. Přeci jen i jako elf jsem zvyklý na zajetá dogmata o ženách... Přesto si vlezu do postele. Nelehnu si však, místo toho si sednu, opřený o pelest, v rukou zase zpět svou flétnu. Na nic nečekám a zahraji. Hraji nedlouho melodii vyprávějící o síních trpaslíků a zapečetěných truhlách. Jakmile zazní poslední tón, zámek ve dveřích tiše cvakne. Na jistě tázavý pohled Awasai se jen usměju a řeknu: Jednoduché ochranné kouzlo. Zevnitř půjdou normálně otevřít.. Potom se svezu do postele, přikryju se a s pocitem bezpečí malého chlapce velice rychle usnu.

Awasai - 17. ledna 2008 20:28

soukromá zpráva od Awasai pro Pokoj: Překvapeně sleduji svého svěřence a zaposloucháms edo oné melodie. Zavřu oči a melodie v mé mysli přesně vykresluji obrazy. Najednou cvakne zámek a já prudce otevřu oči. Nemají obvyklou barvu, stříbřitě s elesknou a ten pohled je jaksi cizí. Je ot jen okamžik, hne dpotés e to zase vše vrátí do normálu. Usměji se na chlapce a počkám až usne. Má tvář hned potom potemní. Přejdu k oknu a vyhlédnu ven. Co po něm jen můžou k sakru chtít?

Spirit Guardian - 17. ledna 2008 21:36

létkost když trpajzlík vyskočí na stůl a připraví si sekyru, moc málo ostrou sekyru navíc je to trpajzlík a stojí na stole... koukáme z očí do... do prázdných důlků sekyru sice může mít u mého krku ale to nebrání obyvatelovy mého pláště aby jeden ze čtyř břitů jenž má připoután na koncích končetin nenatáhl k jeho krku sice je to starý ošklivý plesnivějící mrtvolák ..ale takhle rychle břit ostrej jako prase nikdy nikdo ke krku nedal... na mé tváři nahoře by se oběvil usměv typu " není to dobrej nápad" ovšem protože nemám usta tak to vypadá jen jako slabý usměv.. neb svaly na obličeji ještě mám ... nakloním hlavu na bok a v tu chvilku trpajzlík může cítít poklepání v oblasti stehen... mrtvolák vykouzlí na rozpadající se tváři usměv přičemž dva další břity opírá trpaslíkovy o stehna a né moc daleko od genitálii čtvrtý břit se nyní opřel o jeho břit sekyry vše během malinkaté chvilky ani né 4 vteřiny vzpomenu si na jednoho psychopata který před zabítím svého nepřítel vždy prohlásil to co prohlásím teď já A ťed se zeptej , zeptej se sám sebe.. cítíš se štastný že si tohoto dosáhl ?.. ne je tu důležitější otázka... máš dneska svůj štastnej den? přičemž přitlačím břity veliké jako obouruční meč na jeho tělo ... né abych ho zabil ..ale aby věděl že tam jsou

Letocestín - 20. ledna 2008 14:43
	soukromá zpráva od Letocestín pro napsala jsi to mě

Pán Jeskyně - 20. ledna 2008 14:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro plni očekávání Co chvíli se díváte z okna. Viděli jste dovnitř vejít Spirita s kentaurem. Asi budou ještě dole v lokále, jelikož nikoho neslyšíte že by šel vzhůru. Cítíte se jako myši v pasti. Podivná skupinka lidí dole se náhle pohne. jeden ze zakuklenců, vypadající jako někdo co má co dočinění s magií se krátce podívá přímo do vašeho okna. Hluboký stín neprozáří ani sluneční paprsky. Vchází dovnitř. Pár minut na to se dole rozezní vřava plná třísek a létajících korbelů. Jediný kdo si jí tak ve zdraví užije bude nejspíš Létkost. Netušíte kdo proti komu stojí...Nuže? co teď?

Pán Jeskyně - 20. ledna 2008 14:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro plni očekávání Co chvíli se díváte z okna. Viděli jste dovnitř vejít Spirita s kentaurem. Asi budou ještě dole v lokále, jelikož nikoho neslyšíte že by šel vzhůru. Cítíte se jako myši v pasti. Podivná skupinka lidí dole se náhle pohne. jeden ze zakuklenců, vypadající jako někdo co má co dočinění s magií se krátce podívá přímo do vašeho okna. Hluboký stín neprozáří ani sluneční paprsky. Vchází dovnitř. Pár minut na to se dole rozezní vřava plná třísek a létajících korbelů. Jediný kdo si jí tak ve zdraví užije bude nejspíš Létkost. Netušíte kdo proti komu stojí...Nuže? co teď?

Pán Jeskyně - 20. ledna 2008 14:57

Létkost- trpaslík a spol Ano, opravdu ho ty břity zarazili. Ale horká trpasličí krev v něm vře a chystá se vybuchnout. Navíc, dalším krokem se ocitne na kluzkém čůrku po pivě, který tu zanechal původní majitel. I kdyby jsi rychle uhnul nebo ucuknul, trpasličí tělo by se rychlé smrti nevyhnulo. Koukají na tebe jako na zrůdu, ale dobře ví, že to byla jen nešťastná náhoda. Trpaslík se kácí k zemi nosem napřed. Při dopadu to nepříjemně křupne. Nyní slyšíš zaklení. Letí k tobě hned dvě věci. jednou z nich je ohnivá koule a tou druhou dobře mířený šíp. Asi nejde o zkušené dobrodruhy, že jsou schopni na tebe útočit i po tom co viděli tvé druhé já. V očích se jim odráží jen čistá pomsta. A aby toho nebylo málo, dovnitř vtrhnou další zajímavé bytosti. Ani nevíš jak k tomu došlo, ale začala rvačka, pro takovou směsici bytostí typická. Stoly s židlemi létají vzduchem, rozbíjí se hlavy, drtí se kosti a to co nemá křídla se učí lítat. Všiml sis, že ten párek podivných zakuklenců co si dosud viděl stát před dveřmi do hospody míří po schodech vzhůru k pokojům...

Spirit Guardian - 20. ledna 2008 21:49

létkost dole trpaslík je mrtev... dobrej začátek.. sleduji jak se to vše zvrtne v bitku nehorázného kalibru ... ohnivá koule není proti mě nic .. stačí do ní seknout a konec stejně jako přeseknout šíp nic z toho není problém... v tu ránu je tu bitva jako já nevím co ... ale v tom si všimnu jak se dva a více zakuklenců vydalo místo bitky nahoru k pokojům kde je dost věcí na ukradení třebas MŮJ POKLAD! dojde mi okamžitě a já vyrazím směrem ke schodům prosekávám se přes nábytek stejně jako přes ty jenž se pokouší mě zastavit... proklestím si cestu ke schodům a to jen za menšího zapálení mého pláště...jenž okamžitě přestal hořet... stíny přeci hořet moc nemusí ... razím si to nahoru za těmi individui jenž nejspíše jdou ohorožovat můj poklad každá myšlenka na to že se k němu dostanou a zničí ho je nepřípustná ... vaří se ve mě vztek a i plᚍový příšerák to poznal.. cítí se nesvůj protože posledně co jsem "vybouchl" vzteky jsem zabil nejen nepřátelé ale i přátelé a pláštěnkář to také dosti odnesl už to začíná ! při obraně pokladu kdy hrozí prohra mi bohové chaosu dají dar!.... TEN DAR! jenž zatím překonal všechny dobrodruhy! vzpomínám a mířím si to k pokojům kde mají být obyvatelé jenž nazývám MŮJ POKLAD!

Awasai - 21. ledna 2008 16:14

soukromá zpráva od Awasai pro V pokoji: Sleduji kentaura s tou potvorou, jak vcházejí do hostince, kdo ví proč, mám zlé tušení. Ohlédnus e na klidně spícího mladíka. Poté znovu vyhlédnu a spatřím ono nového návštěvníka, hned poté zaslechnu vřavu. Neváhám a přiskočím k postlei mladíka a lehce s ním zacloumám. "Rychle, musíme pryč!" Ještě několikrát s ním zacloumám, dokud si nejsme jista, že je plně vzhůru, poté sesbírám naše věcia do ruky uchopím svou hůl. ůMusíme pryč a rychle, děje se ut něco neodbrého." Prohodím k němu a podám mu jeho brašnu.

Ardelius Misirus - 22. ledna 2008 10:04

v pokoji těch dvou Vřítím se dovnitř a kopyty rozrazím dveře. Jsem trochu rozčepířený a udýchaný. Asi bylo obtížné sem vyletět. Ale nezdá se, že jsem měl šanci vyběhnout po schodech. Asi to tu znám až příliš dobře. Na to není čas! přívětivý hlas je ta tam. Nervózně buším kopyty do země. Vyskočte z okna, Spiritus a já vám dáme čas. Běžte pryč z města. zní to skoro jako rozkaz a můj hlas je chvilkama až hysterický. Ze své torny kde je můj cenný nástroj náhle vyndám dvojici čepelí s jakousi konstrukcí a začnu si je přidělávat k zápěstí. Hodně štěstí, ať vás bohové provázejí zašeptám za nimi a rozbíhám se ke schodům...

Pán Jeskyně - 22. ledna 2008 10:07

Spirit I když rozrážíš vše a podsekáváš vše jak máslo, zdá se, že tam nebudeš v čas. Po schodech vzhůru se hrne více osob než jen ti zakuklenci. nechápeš proč nevyrazili už dřív, ale měli to dobře naplánované. Možná tě měl i ten trpaslík zaměstnat. Už vybíháš na první schod, když uslyšíš zezhora řev. Pak krátké odfrknutí a bušení kopyt. Trojice v plášti se nyní kutulálí dosti bolestivě po schodech k tobě. Jeden z nich má na těle řezné, hluboké rány. Valí se ti k nohám. bez pochyby jsou to právě oni co chtěli vtrhnout na Tvůj poklad! zeshora slyšíš Ardeliusův hlas.

Awasai - 22. ledna 2008 18:05

V pokoji Najendou dovnitř vraíz kentaur. Prudce se otočíma lehce přimhouřím své oči, tkeré se stříbřitě zalesknou, v ruce již mám připravenou hůl a přikrčím se jako kočka připravena ke skoku. Pak si však uvědomím, kdo to je. "Dobrá, počkáme do svcítání za městem, pokud nepřijdete vyrazíme dál. Snad se setkáme, hodně štěstí." Kývnu na kentaura a vážně se na něj zadívám. Poté již chytnu chlapce za ramena a donutím ho vstát. Rychle otevřu oknoa vyhlédnu ven. "Drž s eu mě. Musíme se nenápadně odsud dostat, pojď." Naznačím mu,a ť vleze do okna a skočí dolů, obě torny jeho i mou držím v ruce.

Litanlúniel - 23. ledna 2008 14:17

Pokoj Jsem dost zmatený, trochu dezorientovaný, jakmile se vzbudím, ale přeci jen, tušil jsem že se něco podobného semele. Popadnu své věci i cestovní hůl, tornu a rapír za pas a dojdu až k oknu. Tam se trochu zarazím. Nezdá se to jako vyloženě dobrý nápad, je to přeci jen výška a na kouzlení při skoku nebude čas. Nakonec se ale vzmužím. Kývnu na Wai a zašeptám něco o bláznovství a potom s hrůzou vytřeštěnýma očima skočím s holí v jedné a tornou v druhé ruce...

Letocestín - 24. ledna 2008 20:23

soukromá zpráva od Letocestín pro na cestě do města jak tak putuji s dračicemi v zádech, pochvíli v podobě malého kluka zjišťuji, že se mi ty dvě ztratili. Nedůvěřivě se zadívám k vodopádu, který spojuje dračí planinu se zemí lidí. Podle legend je to ohromný kmen posvátného dubu Grachaš. Zrovna vidím jak kolem prolítá jakýsi drak. Hej bratře! výsknu na něj vysokým hláskem, ale dostatečně hlasitě, aby mě velikán slyšel. Hned poznávám rysy jeho těla a přirovnám si i k nim patřičné jméno. Galaedr že? bylo mi řečeno, že s námi nepoputuješ, ale zdá se, že starší tě přece jen poslali.... moc netušíš o čem mluvím. Jisté je, že jsem malý drak a na svou velikost velmi velmi starý. Říkají mi Letocestín a budu tvým průvodcem- jelikož jak se zdá, ty další dvě dračice se mi někam zdejchli. pokrčím rameny a pročísnu si světlé, rozcuchané vlasy. Tak už se přeměň, nebo tě uvidí jeden z těch dotěrných lovců. mají oči všude i když jen málo kdo tuší, že tento vodopád je naším vstupem na zem... mrknu žlutým okem. Krom zmatku ke mě cítíš i jistou důvěru....

Awasai - 24. ledna 2008 21:35

Pokoj: Shlédnu dolů a počkám, až Litan uhne. Jakmile to je možné, vyskočím za ním. Znovu sebejistě uchopím hůl a stáhnu si kápi svého pláště do čela. "Připrav se, nejspíše po nás půjdou, musíme k zadní bráně a tamtudy ven. Teprve kus za branou počkáme na ostatní, pokud do rána nepřijdou, půjdeme dál. Odteď se raději nesmíš nikde moc ukázat, půjdou po tobě jako mravenci po cukru." Pronesu zcela vážně a rozhlédnus e kolem. Teprve potoms e vydám s mladíkem dál. Vyhýbáms e veškerým rušným ulicím i osvětleným místům, nikdo nás nemusí vidě todcházet.

Spirit Guardian - 27. ledna 2008 15:42

s divným pocitem.... cítím jak se něco změnilo můj poklad není na svém místě...nyní je .. VENKU o kentaura se nezajímám není pro mě důležitý . vím od něj co potřebuji víc tedy není potřeba teď je tu však další ukol a o takový že musím ochránit chlapce a divnou ženu a nyní jsou ...venku vyběhnu za nimy ven ... cítím jejich stopu jsem totiž detektor pokladů... ovšem jen těch kteří jsou pro mě důležití ... probiju se tedy ven a vyrazím za těmi jenž mám chránit ...mohl bych vybít celou hospodu ale ... co bych z toho měl ?...ztratil bych poklad...

Pán Jeskyně - 27. ledna 2008 18:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tvůj úkol byl zdá se jednoduchý. Dozvěděla jsem jej s úst seschlé vědmy, na jejíž radu každý dbá. Vyprávěla o přístavním městě a skupince, která v den tvého příjezdu bude mít značné problémy. Nevěděla jsi jak jim pomoci. Prý mají utíkat z Létkosti pryč...Ale pak ti do cesty přišel šotek s dokonalým a podrobným plánkem celého města. S každou vedlejší uličkou s každým domem a kanálem. Ta skupinka, ke které se prý připojíš a budeš jejich součástí při putování za záchranu světa byla pro tebe zvláštní vzpomínkou na časy kdy si jsi sama podnikala nebezpečné akce a ocitala se v tváří v tvář krveprolití... Och ano, slyšela jsi i mnoho písní po té co se věštčina věštba rozšířila světem, aniž bys to chtěla (viz, první příspěvek od kentaura na stránce nejstarších) a nyní přišel ten čas. Vyčerpaně jsi dorazila do města. Poznala jsi je. Vyselo nad nimi jaké si zvláštní znamení......... A hned jak žena s chlapcem vyskočí z okna (Litalúniel a Awasai) vidíš jak se za nimi z hostince vyřítilo podivné monstrum.....

Serafine Beraqua - 27. ledna 2008 19:12
	Od dob co mě sem poslala vědma je to samé zkoumání mapy, zrovna když jsem se do ní opět dívala a vycházela z poza rohu vyskočili z okna hostince přede mnou žena a nějaký mladík. Hned z dálky jsem poznala kdo to je. Konečně jsem je našla. pomyslím sia jdu až k nim, najednou se za nimi vyřítí podivné mmonstrum a skoro do mě vrazí. Ježíííš vypísknu a s otevřenou pusou na něj koukám.

Letocestín - 29. ledna 2008 08:24

soukromá zpráva od Letocestín pro cesta do města jak tak putuji s dračicemi v zádech, pochvíli v podobě malého kluka zjišťuji, že se mi ty dvě ztratili. Nedůvěřivě se zadívám k vodopádu, který spojuje dračí planinu se zemí lidí. Podle legend je to ohromný kmen posvátného dubu Grachaš. Zrovna vidím jak kolem prolítá jakýsi drak. Hej bratře! výsknu na něj vysokým hláskem, ale dostatečně hlasitě, aby mě velikán slyšel. Hned poznávám rysy jeho těla a přirovnám si i k nim patřičné jméno. Galaedr že? bylo mi řečeno, že s námi nepoputuješ, ale zdá se, že starší tě přece jen poslali.... moc netušíš o čem mluvím. Jisté je, že jsem malý drak a na svou velikost velmi velmi starý. Říkají mi Letocestín a budu tvým průvodcem- jelikož jak se zdá, ty další dvě dračice se mi někam zdejchli. pokrčím rameny a pročísnu si světlé, rozcuchané vlasy. Tak už se přeměň, nebo tě uvidí jeden z těch dotěrných lovců. mají oči všude i když jen málo kdo tuší, že tento vodopád je naším vstupem na zem... mrknu žlutým okem. Krom zmatku ke mě cítíš i jistou důvěru....

Galaedr - 29. ledna 2008 17:36

soukromá zpráva od Galaedr pro Jakmile zaslechnu jeho hlas, tak okamžitě zbistřím. Dosednu vedle něj a proměním se v mladého blonďatého kluka s modrým pramen vlasů vyrustající z temene. Chvíli si Letocestína prohlížím. Jak by mě mohl znát? Tak to mi nějak nejde do hlavy. Že by mi někdo něco zamlčel? Co mají vůbec starčí v plánu? Pomyslím si, ale potom hned ze sebe vypravím k Letocestínovi. Ano máš pravdu, vůbec nechápu o čem to mluvíš. Jaký máš být průvodce a kde mě máš vůbec provádět? A těm dvoum dračicím si byl také průvodce? Vychrlím i když trochu nezdvořile kopu otázek na Letocestína.

Awasai - 29. ledna 2008 17:41

Před hositncem: Chytím chlapce za rameno,a bych ho zastavila. Spatřím onu ženu a zamračím se. V tom uslyším nějaký hluk za námi. Ohlédnu se a spatířm onu stvůru z lokálu. Co tu k sakru dělá! neměl náhodou být uvnitř a pomáhat jkentaurovi? ne musíme zmizet, tohle je zvláštní. popostrčím chlapce a proběhnu uličkou doleva. ůMusíme odsud pryč, nesmíme meškat, poběž." Zašeptám mu ještě a snaížms e ho donutit k ještě větší rychlosti.

Pán Jeskyně - 01. února 2008 02:22
	Pro všechny: v nadcházejícím týdnu mě tu neočekávejte, jedu na dýchánek....

Lojd Der Tyral - 08. února 2008 16:38
	MAm problem. MAm zaracha nie každý je starý a samovolný a na tento tzýžden od soboty idem na lyžovačku takže tu nebudem dakujem za prijanie ospravedlnania. ... Dieks

Litanlúniel - 10. února 2008 13:01
	Úprk Hlas Awasai a všechen křik okolo mě dokáží velice rychle probudit do stavu paranoidní ostražitosti. Jednu ruku na holi, druhou v torně, aby mi nevypadla flétna, utíkám bezmyšlenkovitě dopředu, jak to jen jde.

Letocestín - 13. února 2008 15:30

soukromá zpráva od Letocestín pro cesta- nový přírůstek Pousměji se. Chápu, že budeš mít mnoho otázek. Nikdy si neslyšel o dračí zkoušce? A to že si nějakou dobu mezi námi žil....Nuže, váš úkol bude jedinečný, třeba při něm i najdete své svěřence. trochu starostlivě se zadívám na ty ostatní, kteří se dlouho vůbec neozvaly. Třeba jestli tam vůbec ještě jsou a necestuji sám. Taková samomluva je docela dost podivná věc. Zadívám se k vodopádu a mrsknu jazykem- který mám stále rozdvojený a úzký. proto je pro mě mluva nejspíš tak obtížná. Jak že dlouho jsi byl pryč? Asi takovým niky neporozumím. mě se stíská už teď.

Pán Jeskyně - 13. února 2008 15:40

útěk Serafine A docela i bez problémů vybíháte ven. Město je ale obrovské a když si nedáte pozor, velmi brzy se ztratíme (včetně Spirita, který se k vám i možná přes váš nesouhlas přidal). Za chvilku se dokonce i ztratíte. Míjíte uličku za uličkou, přeběhnete i několik parků. Na tuto (myslím že) odpolední dobu je venku nějak nepřirozeně šero. A je tu i málo obyvatel. Nevidíte žádný kupecký vůz tažený bizonem či ohromným ještěrem- což je asi tady plně normální. Klení a ržání kentaura upadá. Buď podlehl přesile, a nebo jste se dostaly velmi daleko. Ale zdá se, že vás nikdo nepronásleduje, tedy zatím. (Zde je příležitost pro Serafine. ) Touláte se městem už hodnou chvíli. S pocitem, že musíte běžet, i když jste vyčerpáni. Když se dostáváte do další slepé uličky a otáčíte se, východ vám zastoupí trojice zakuklených bytostí. Můžete v nich i poznat temné mnichy. Ruce mají ukryté v záhybech pláště a zlatavé ornamenty a nitě jim na kutnách září. Půjdete s námi zahřmí ten prostřední. Zem se zlehka rozechvěje. Nebe již překrývá i pár potrhaných mraků. Začíná pomalu pršet.

Pán Jeskyně - 13. února 2008 15:41
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro máš příležitost bu´d před potkání s knězi, nebo je pak můžeš nějak zachránit z nepříjemné situace, záleží na tobě.

Letocestín - 13. února 2008 15:43

cesta- nový přírůstek Pousměji se. Chápu, že budeš mít mnoho otázek. Nikdy si neslyšel o dračí zkoušce? A to že si nějakou dobu mezi námi žil....Nuže, váš úkol bude jedinečný, třeba při něm i najdete své svěřence. trochu starostlivě se zadívám na ty ostatní, kteří se dlouho vůbec neozvaly. Třeba jestli tam vůbec ještě jsou a necestuji sám. Taková samomluva je docela dost podivná věc. Zadívám se k vodopádu a mrsknu jazykem- který mám stále rozdvojený a úzký. proto je pro mě mluva nejspíš tak obtížná. Jak že dlouho jsi byl pryč? Asi takovým niky neporozumím. mě se stíská už teď.

Spirit Guardian - 13. února 2008 15:51

u tří zakuklenců konečně jsem je dohnal po tom jejich zběsilém uprku jsem musel běžet bůhví jak dlouho a bůhví kam někam jsem s nimy určitě dorazil a hle najednou se schyluje k dešti....což není mé nejoblíbenější počasíčko a tři zakuklenci hlásají že ostatní půjdou s nimy Nheee ozvu se já a díky dešti můj hlas vyzněl opravdu spektrálně nemohli jste si být jistí zdali jsem to vydal já nebo někdo jinej ....no co byl jsem to já a nesouhlasím s pláštěnkářema... myslím že bude lepší když půjdeme vlastní cestou a né cestou několika satanistů

Awasai - 13. února 2008 20:25

V temné uličce se zakuklenci: Konečně přišla má chvíle. Pomalu projdu kolem svého chráněnce a stoupnu si vedle té potvory z hostince, která jak se zdá nás chce chránit. Při chůzi tiše klepe má hůl o podlahu, pomalu a obezřetně, připravena se kdykoliv bránit i kdykoliv útočit. zorničky v mých očích se zúží a duhovka dostane stříbrnou barvu, jako obvykle kůže na mém těle ztvrdne a z ní vyrostou stříbrné šupiny, jež vytvoří ochranou zbroj. "Kdo jste a co chcete? Raději byste měli odejít." "Drž se u nás prosim tě." Dodám v duchu k mladíkovi a doufám, že s emu nic nestane.

Serafine Beraqua - 13. února 2008 20:28

U hostince Počkejte!! pokouším se na ně křičet, ale aniž stihnu cokoliv udělat už jsou zase pryč. Sotva je najdu už jsou zas pryč. Alespoň že tady nezůstala ta "věc" Rozeběhnu se za nima, už skoro sotva popadám dech. Když už si říkám že se na to vykašlu, zaběhnou do slepé uličky. No konečně. Člověk aby za nima běhal jak splašenej králík. Pomalu se vydám za nimi, když v tom se u nich ocitnou nějací tři mniši. Zbystřím a poslouchám, co říkají. Tak to jako ne, to JÁ tady za nima běhám jak pes. Vyndám luk, a vystřelím. Zasáhnu prostředního mnicha do zad. Vypadá to že to s nim skoro nic až na zavrávorání neudělalo. Bleskurychle vytahuju další šípy a střílím.

Galaedr - 14. února 2008 22:12

O jaké zkoušce to mluvíš? Pohlédnu na Letocestína. Mam mnoho otázek a zvědavost vyžaduje stejný přísun odpovědí. Však neznáš nějaké lepší místo na rozmluvu? Říkal si že by tu mohli být lovci a u nich nikdy nevíme co všechno vědí oni. Přešlápnu nervózně na místě a nepatrně se rozhlížím po hrozící hrozbě. Dlouho jsem byl pryč, už ani nevím jak dlouho. Nejdříve sem počítal týdny, pak měsíce a nakonec mi vypadli z paměti i roky. Máš pravdu také se mi stýská, ale moji prioritou je najít svého svěřence. To je hlavní úkol a důvod mého odchodu.

Pán Jeskyně - 14. února 2008 22:58

zakuklenci Jeden z nich- a to právě ten zasažený prostřední- jehož tělem šíp prolétl jako vzduchem vyšle neskutečnou rychlostí právě k Awasai jakou si zlatou, vířící kouli. Ta do ženy velmi tvrdě narazí a odhodí jí téměř Spiritovi do náruče (docela klika že tam stál- i když také záleží jestli ji Spirit opravdu zachytí) Mnich znovu založil ruce do rukávu, připraven vyslat další kouzlo. Mezi tím se šíp vrací od střelkyně Serafine a málem jí zasáhne do ramene. Až na to, že šíp zcela změnil barvu. Jako by byl pokryt kapalným zlatem. Několik osudných kapek Serafin potříští šat. Žíravina se ihned propálí na kůži a bolestivě se šíří po noze a lopatce. Špatná odpověď, zeptám se tedy ještě jednou....Půjdete s námi dobrovolně? ten prostřední to pravil velmi pevným hlasem. Stejně nelidským jako před tím.

Serafine Beraqua - 14. února 2008 23:02
	Zakuklenci. Bolestivě sténám, pod zžíravým útokem kapaliny. Co teď? Musim jim nějak pomoc. Vůbec nevím co mám dělat, mezitím se žiravina rozšíří natolik, že už nemůžu ani stát a zhroutím se na kolena.

Serafine Beraqua - 16. února 2008 16:08
	Když vidím ženu přeměňující se v draka, snažím se co nejrychleji odplazit pryč ze směru útoku. Doplazim se pryč od slepé uličky a vyčerpaně se opřu o zeď. Bože můj, kam jsem se to vydala? Jak tohle zkončí?

Litanlúniel - 16. února 2008 16:18

Zakuklenci Běžel jsem s ostatními s větrem o závod. Svého času jsem se naučil výborně běhat, ona je to má asi nejlepší zbraň. Úzká ulička mi ale znemožní její další použití... Velice rychle si všimnu, že se obloha nepřirozeně zatahuje a ti nepříjemní kněží, nekromanti, mniši, nebo Grachašví co jsou zač otravují kouzly a znepříjemňují nám život. Vai se jim podařilo ošklivě odhodit, ještě že je tu Spirit. Dobrá Litane, už jsi to taky párkrát zvládnul, nemá cenu to teď vzdávat... Moje mysl se jakoby přepne. Přestanu vnímat svět okolo sebe, vnímání času i událostí se pro mě změní, jak mnou počne proudit magie. Láskyplně pohladím dřevo hole a prsty objedu jemně reliéf. Ten a později celá hůl se rozzáří. Světlo je sice měkké, ale temným postavám zřetelně není po chuti. Skloním hlavu k holi, o kterou se opřu a ledabylým gestem ruky máchnu před sebou, jako bych osíval zemi. Namae Elune elithrea Litananion. Pozvednu měkký hlas a z ruky vyletí nespočet jemných vláken, která se napnou jako plachta, když do ní udeří vítr. Vlákna, spletená v pavučinu nás téměř ihned obklopí v prostorném dómu, který se opírá do stěn domů i zdi za námi. Postavím hůl před sebe a ta bez jakékoliv opory zůstane viset jemně nad zemí a z jejího vrcholu vystupují ona zářivá vlákna. Pokleknu a sundám tornu a luk a začnu ho nevzrušeně napínat. Šípy nikde nejsou vidět, ale tětiva luku odráží záři kolem, jako by byla z čistého stříbra a je vlasově tenká.

Pán Jeskyně - 17. února 2008 01:01
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro musíš chvilku počkat, zburcuju ty spící draky, abyste nehrály sami

Pán Jeskyně - 17. února 2008 14:02

Venali a Maerlyn Zprvu jste se vůbec neznaly. Proč také, každý z vás pocházel z jiné části říše. Společná cesta začala, až když jste se jednoho večera potkaly u tábora. Okolí bylo známé jako Les Stínů. Samotný název nevěštil nic dobrého. A tak jste se za celou tu dobu, vůbec poprvé seznámily. Osudem bylo, že k vašemu skromnému ohni zavítal kentauří bard. Bylo pro vás potěšením když ležel u ohně- plameny se proháněly po jeho hnědé srsti z bronzovým nádechem a jeho nádherný hlas plný lásky a moudra zpíval legendy celé říše. Zmínil se o lásce o ohni. nejedna legenda vám zůstala v mysli. A kentaur Ardelius Misirus jí ještě znásobil otázkami k vám: Pradávná slova, a dlouhá klání, slyšte starou píseň, pánové a dámy. Ačkoliv zdá se, že naše duše jsou v bezpečí, falešný klid pod dračí ochranou o ničem takovém nesvědčí. Jsou stále tací, tmavý a temní, co nejradši by obsadili tuto naší krásnou zemi. A kolik bohů, nad námi se v těchto časech sklání? Pohleďte kolem, kdo z těch bytostí nevšedních je světlu oddaný….. Připusťte si občané milý, co nahání vám strach v tuhle danou chvíli. Pět, pět mocných draků, modrý, rudý, černý, zelený a bílý, vrací se na svět a jeden z nich je vzdálen jen pouhou míly. Rudý démon. Alduchar muru, co pro dobré draky znamená noční můru. Ale není to on o kom vyprávět mám, ale mocný rubín, co ve spárech má. Sopečná láva, jeho krásu omývá. Cože učiní ten kámen, kdyby se dostal do našich rukou? Pastvu pro chtivé oči určitě, ale hlavně polovinu Alducharovi duše. Kterou do ní uvěznil on sám nic netuše. Prokletý kámen, však jen sám drak nehlídá, ale krajina sopečná a půda nehostinná. Kdo Rubín špatně využije, dřív než povolat pomoc zkusí, kámen pevně uvězní jeho hanebnou duši. A kus od ní následovala druhá: Bílé plachty, mořským vzduchem zvláčnělé, ohromné město které navštívili sami bohové…. Možná si troufám, vyzvat mladé chtivé dobrodruhy, ale mám pocit, že tento úkol se právě pro ně hodí. Jen pár dnů cesty od vznešené Dakary ukrývá se cesta, vedoucí do hlubin hor čarodějky Garimary. Tam v její síni je ukrytý dračí dar, který sám bůh Orchius ze stříbra vykoval. Sám světlonoš Lunár, ho vzal do svých dlaní, Křížem světla je artefakt pojmenovaný. Chrám Světla však byl o něho obraný a nikdo z jejich řad si k čarodějce jít netroufají….. A Kříž brzy bude poskvrněn temnotou, stříbro bude pokryto černou, chladnou hmotou….. Krásná legenda, jen už trochu moc stará, ale draci na ní stále věří....časem se ukáže, že to bude něčím úkolem trochu se vám zastesklo, že stále nemáte žádného draka, který by vás chránil. Ale dobře víte, že dříve nebo později se nějaký objeví....A vaše sny se splní. Jen duše hořké a prosáklé špatností se nestanou svěřenci žádného draka, sídlícího v koruně posvátného dubu Grachaš - v Dračí říši. Jedinou cestou dolů do světa lidí je vodopád- znázorňující kmen posvátného dubu Grachaš. Tohle je kladeno do myslích novorozeňat, každý to ví a nikdo to nezatajuje. Místo kde stéká vodopád není těžké najít, ale nahoru se dostane jen ten kdo má křídla. Ale zpět k vašemu táboru. Máte s tím jistě něco společného. Radím vám tu ještě chvíli počkat. Zítra odpoledne by sem měla zavítat jist skupinka pod vedením malého hocha s rudými vlasy....Jestli je potkáte, je vaším osudem putovat s nimi a pomoci jim najít, co hledají po té věnuje další ze svých rozumných úsměvů a zavře oči. Když konečně usínáte s hlavou plnou myšlenek, ráno se budíte-a znovu tu jste jen vy dva. Vyděsí vás jedna věc. Na místě kde bard ležel je krvavá loužička....Ale vám se nic nestalo. Jsou tu vidět i stopy po boji s čímsi na dvou ještěřích nohách..... Možná vás před něčím zachránil, kdo ví. Ale je pryč. Legendy a jeho slova jsou však stále čerstvá...Přemýšlíte o tom a debatujete spolu...A teď přichází docela zásadní otázka...Počkáte zde tedy?

Maerlyn Event - 17. února 2008 16:11

Putoval jsem dlouho. Dlouho a velmi sám. Jen s tím co jsem si nesl s sebou. Trocha jídla a vody. Nic víc. Netušil jsem kam vlastně jdu. Chtěl jsme jen pryč. Z obav z vlastních snů a magie, kterou v sobě cítím a spaluje mne každý den. Šel jsem jako v horečkách pln strachu a bolesti. Vzpomínky na rodný dům, otce i matku, to všechno mi každého dne ubíralo sil. Až jsem se večer jednoho dne... Kolikátého už...? ...zastavil u ohně Venali, nedaleko Lesa stínů. Už jsem byl unavený, neměl jsem sílu jít dál. Bojíc se jít spát a přece si vědom nevyhnutelnosti nadcházející noci jsem vděčně přijal pohostinství této dívky. Sám mladý chlapec. Světlé rozcuchané vlasy, už hodně ušpiněné z cest. To samé mladická tvář, plná starostí a oči v nichž byla znát moudrost a přitom i obrovský strach. Už nebyla zima, ale teplo takto k večeru také zrovna nebylo. Usadil jsem se k ohni a po většinou stejně mlčel. Odpovídal jsem jen na to nejnutnější. Třesouc se strachem i zimou. Byl jsem vděčný, že se mohu trochu ohřát a zastavit. Byl jsem vděčný už jen za to, že smím trávit večer v něčí přítomnosti, ačkoliv jsem tušil, že se s ránem opět rozdělíme... Představili jsme se jeden druhému. Pokud se ptala na můj domov a minulost povětšinou jsem se odpovědím vyhýbal. Řekl jsem jen, že jsem musel odejít z domu, že musím najít někoho, kdo rozumí snům... Sám jsem se na nic neptal. Oblečen do kožešinové vesty a obyčejného plátěného šatstva jsem se přisunul blíže plamenům, které mne děsily, ale zároveň byly i zdrojem mého klidu. Je to tak zvláštní... Náhle k našemu ohni zavítal i Kentauří bard. Byl to první kentaur, kterého jsem kdy viděl a mohl jsem tak na něm oči nechat. Jeho hnědá hebká srst přímo až lákala k pohlazení, abych sám sebe přesvědčil, že to není jen další z těch snů, který skončí v plamenech. Neudělal jsem to však. Raději jsem hleděl do jeho očí, které vypadaly moudře jako dvě magické laguny protknuté smyslem věčnosti a světly samotných hvězd a při tom naslouchal jeho písním a jeho vyprávění. Jako bych se ocital na zcela jiných místech. Jako bych snad mohl být součástí příběhů o nichž vyprávěl ten bard, ale přitom jsem vždycky otevřel oči a zjistil, že se nic nezměnilo. S každým vyprávěním jsem byl o něco smutnější. Srdce se mi chvělo a chtělo se mi plakat. Několikrát jsem se i otočil tak, aby nebyly vidět mé slzy, které jsem vždy pečlivě setřel, než jsem se opět odhodlal znovu se na ně podívat. Bardův hlas byl jako chorál andělů, který nesl útěchu stejně jako moudrost, vnášející zmatek do mé i tak dosti chaotické mysli. Nakonec řekl, že s tím vším máme něco společného. To už nebylo uklidňující. Srdce se mi divoce rozbušilo a já se bál co přijde nyní. Máme zde prý čekat. To nejde... musím... musím pryč to je jasné... Nechci mít nic společného s Draky s ničím takovým chci pryč... Kamkoliv jen chci vědět, co znamenají mé sny. Jen to... co se to se mnou děje? Vždyť já tohle nechtěl… mé myšlenky jsou zmatené zmítány chaosem. upřel jsem na Barda své oči leč nevyřkl ani slovo. náhle na mne padla únava a já se rozhodl, že zítra je také den. Už jsem byl opravdu silně unavený. Křik... Všude tma a zvuky boje. Nedá se nic vidět... Jen ten boj... Sen o křídlech se nedostavil. Jindy bych byl rád, ale to co se mi do snu vkradlo nyní nebylo také nijak příjemné. Probudil jsem se zmáčený potem. Roztřesený a dýchal jsme jako bych dlouho utíkal. Ne a ne potlačit tu úzkost v hrudi... Můj pohled padl na místo, kde v čerejšího večera ležel bard. Místo je prázdné. Jen kaluž krve dává znát, že se něco stalo. Že něco není v pořádku... Venali ještě spí. Cítím tu paniku ve svém nitru. Rozhlížím se kolem sebe. Jsem zmatený a pln strachu. "Paní Venali... Paní Venali..." naléhavě přiskočím k tomu, který mne nechal přespat u jeho ohně. Strach o Kentaura sílí každým okamžikem. "Vstávejte prosím... Rychle..." povzbuzuji ji a jemně s ní začnu třást v mých šedých očích je nezměrný strach a tvář mám bledou jako smrt. Tedy pod tou vrstvou špíny na povrchu.

Awasai - 17. února 2008 18:42

Varovně zavrčím a rychle s eodtáhnu od oné potvory, ejž ne zrovna k mé libosti běžela za námi. Pohlédnu na ony zakuklence a lehce přivřu oči. Najednou jako se tma kolem rozestoupila. Ve skutečnosti se jen mé oči promění na plazí a dostanou stříbrnou barvu. To co se děje s mým tělem již není snad ani pro některé neobvyklé. Kůže dostane stříbrný nádech a ztvrdne, po chvilce se rozláme a vyrostou mi na těle stříbrné dračí šupiny tvořící bezpečné brnění. Mávnu proti těm zloduchům holí a vyšlu proti nim bleskovou tlakovou vlnu. Z jedné strany ji blokuji tak, aby nesrazila i mé přátele, pouze ty, jež jsou přede mnou. Teprve poté si všimnu oné ženy. Podívám se na spirita a poté opět na ty potvory. "Zmizte, nebo špatně dopadnete." Zařvu na ně pro mě cizím hlasem. najednou můj hlas nepřipomíná tu elfku, jež byla v hostinci. Je drsnější a hlubší, jako zmutovaný.

See - 18. února 2008 08:14

Cesta Ukloním se a usměju se ve své dívčí podobě na modrého draka, který se k nám přidal. Těší mě, jmenuju se See. Zdá se mi, že je trochu nesvůj a zmatený. Mezi jejich rozmluvou hlídám před případným nebezpečím, když už Letocestín varoval před lovci. Nemáme zapotřebí se dostat do křížku s nějakými podivnými individui. Dál potichu poslouchám jejich rozmluvu a i mě se do mysli přikrade myšlenka na budoucího svěřence. Bude to samice? Nebo samec? Malý, velký, mladý, starý... Hm... Uvidíme...

Spirit Guardian - 18. února 2008 11:44

zakuklenci čistě náhodou se to povede že chytnu ještě před chvilkou normální ženu ,...jak ptáte se ? mnoo obyvatel mého pláště má také ruce a hnedle 2 chytit jí není problém břity jsou také na povel a tak se jí nic nestalo mám sice menší imunitu proti magii ..ovšem právě si užívají bitvu oni ...nehodlám jim jí zkazit... a rozhodnu se že budu dělat to co mi půjde nejspíše chytat odhozené lidi popřípadě dělat ostnatou zeď poletí li na mě zakuklenci ... proč né že?...magie je ošemetná věc a někdo kdo tu příjde k úrazu nemusím být mermomocí já ..navíc můj pokládek musí být živý né mobilní ...

Venali Carbalt - 18. února 2008 15:17

Po příchodu k Lesu Stínů,jsem se rozhodla uchýlit svým věrným přítelem od dětství,bílím tygrem Myriilem,na okraj lesa a rozdělat oheň. Mé dlouhé černé vlasy a líbezný obličej,se nyní lesknou v záři ohně.Svleču si černý kabát a rozprostřu jej na zem vedle ohniště.Myriil a já se n něj posadíme,nyní uslyšíme kohosi kroky.Mé černé oči pohledí do tmy a spatří postavu mladíka se světlými vlasy.Oba jsme vycítili,že nám nově příchozí neublíží,a proto jej necháme ohřát se u ohně a přenocovat mezi námi.Na mladíka mám jen pár otázek,které se týkají jeho osoby,ani nevím proč se ptám,obyčejně to nedělám,jsem normálně zamlklá a nekomunikativní.Stejně se nedočkám odpovědi,tak se už radši neptám. Ve tmě náhle někdo stojí a mi poznáme,že je to Kentaur.Po chvíli jeho vyprávění se rozplývám.Jeho slova mi zní jako líbezná hudba a ukolébavka,ale přesto nemůžu při ní usnout,musím stále přemýšlet nad významem každého slova.I přesto,že mě draci nezajímali nikdy před tím,poslouchám s velkou chutí a zvědavostí.Proč právě mi bychom s tím vším měli mít něco společného?! přemýšlím po ukončení kentaurových vyprávění pln moudrosti.Po neúspěšných pokusech usnout se mi to náhle a nevědomky podaří. Probudí mě z hrůzostrašného snu mladík,kterého jsem včera přijala k ohni, Maerlyn.Moje pohledy jsou nejisté…Můj sen byl skutečný. vykřiknu…Zdálo se mi,že někdo se nás snaží zabít,a kentaur nás zachránil svým vlastní tělem. Jsme asi opravdu důležitější v této říši než si myslíme. moje křehká postava se nyní postaví na nohy a rozhlídne se kolem.pohladí Myriila a opásá si meč kolem pasu.Musíme se vydat na cestu a zjistit co tato noc zvěstovala.Maerlyne,jestli budete chtít můžete jíti semnu,i přesto,že moje cesta měla býti moje samota.Jak zní vaše rozhodnutí,vážený mladíku? Obleču si kabát,který mi zakrývá celou moji osobu,rozhodím své černé vlasy a zakryji si je kápí.

Maerlyn Event - 18. února 2008 15:56

Žena otevře oči. Vypráví něco o snu, ale mě její kldný hlas rozhodně klidu nepřidá. Taky má sny? To není možné... Vždyť... Takhle to být nemá.... Opásá se mečem a pohldí bílého tygra vedle sebe. Říká, ež se chce vydat na cestu a ptá se zda půjdu s ní, ale ta krev... Pohled na krev mne nenechává chladným. ani nemůže. Příliš se děsím. Děsým se vlastních snů, myšlenek i činnů. Jít? A kam hce jít? Proč bych měl jít s ní? Nechi... Musím... musím jen najít někoho... Někoho kdo rozumí snům. třesu se. Oproti tomu Venali vypadá klidná a stále je připravená jít. Ptá se na mé rozhodnutí, ale já si nejsem ničím jist. Nevím co bych měla říct, co dělat... "A-ale... Ten bard přeci... říkal že tu máme počkat..." vypravím ze sebe. Sám nechci zůstat ani jít pryč. Pro teď se hrozně bojím. Sehnu se a začnu zhlubokka dýchat. Neměl jsme odcházet... Neměl jsem to dělat... Tohle je moc veliké... Příliš veliké... Ustaraně se zadívám na Venali. "A vy? Kam chcete jít? Kam vést své kroky? Nemohu... Nemohu jít s vámi... Nechci následovat sny a znamení... Chci se svých snů zbavit..." vypovím jí už tišeji a opět sklopím pohled.Ruce skryji za záda, kde si je nervózně mnu.

Venali Carbalt - 18. února 2008 16:21

Můj pohled se zastaví na mladíkově tváři…náhle znejistím a padnu na kolena…Nevím kam jít,prostě jít,pryč od tohoto místa Opadla ze mě přetvářka mladé osmnáctileté dívky. Jsem silná,ale tohle je na mne moc.Nevím v ránu co dělat,vrací se mi stále dokola před oči ten noční sen,spíš noční můra než sen.Ale opět ucítím u srdce divné mrazení,jako tolikrát před tím,cítím prázdno a temno. Konečně chci znát svůj původ,chci vědět též,co tohle vše znamená.Musíme se vzchopit a rozhodnout,či zůstat zde a počkat na někoho,bůhví koho,nebo se vydat do temných lesů,kam mne to velice táhne. Z mého hlasu je rázem slyšet nejistota a zmatek.Pohlédnu na krvavou skvrnu a začínám mít hlad,nevím co se to semnu děje. .Nechci zde též zůstávat.Nelíbí se mi i toto místo jako naše stanoviště či menší tábor. Myriil se ke mně schoulí a snaží se mi dodat silu…Kterou nyní potřebuji…

Maerlyn Event - 18. února 2008 16:49

Ohlédla se na mě. Nevím co jsem čekal. Snad přísný tón, zlobu v jejím hlase. Nebo třeba jen konejšivou řeč plnou ujištění a klidu, ale rozhodně jsme nečekal že přede mě padne na kolena s pohledem vypovídajícím o zoufalství její duše, které se téměř tomu mému. Hledím na ní a má ústa jsou pootevřená. Nevím kam jít, prostě jít, pryč od tohoto místa obracím její slova ve své mysli. Pryč odsud? Taky chci pryč, ale... Kam bychom měli jít? snažím se přemýšlet ale příliš mi to nejde. Sám se příliš bojím. Je starší než já zdá se, ale bojí se a bojí se stejně ne-li víc. Nikdy jsem nebyl silný a nikdy neuměl utěšovat. Ani svého otce, ani maku, sourence jsem nikdy neměl... Musíme se vzchopit a rozhodnout,či zůstat zde a počkat na někoho,bůhví koho,nebo se vydat do temných lesů,kam mne to velice táhne. - táhne ji to do temného lesa? Proč? Jaký to má význam…? Stojím tam a dívám se. Podám jí ruku abych jí pomohl vstát, ale nijak mi její slova nepomohla. Jen vehnala do mého srdce větší strach. Nechci jít do žádného lesa. To vůbec ne... To radši zůstanu a počkám na toho s těma červenýma vlasama, i když i tomu bych se chtěl vyhnout... “Jenže… Do lesa má cesta nevede a zůstat… Také se mi nechce…“ vypovím jí se strachem a úzkostí ve svém hlase. Svůj pohled stočím, k lesu po našem boku. “Asi… Asi se rozdělíme, že? P-proč vlastně chcete do lesa? Co tam chcete najít? Nerozumím…“ zeptám se na tíživé otázky ve své mysli a raději sklopím pohld ke špičkám svých bot.

Pán Jeskyně - 18. února 2008 20:15

zakuklenci Awasainy přeměna byla velmi působivá, na ně to však žádný dojem neudělalo. Téměř jako by něco takového očekávaly. Velevážená Awasai osloví tě ten prostřední s úsměvem a tvá tlaková vlna smetne stranou akorát tu dívku co vám pomáhala a zle za to znovu zaplatila. Jinak tu trojici tvá vlna jako by mine. jediný její náznak jsou rozevláté kutny. S oblohou to možná udělalo své. možná za to i částečně může tvá magie. Velmi velmi potemní, jako by byla téměř nejtemnější noc... I ty se budeš bránit Spirite Guardine, a co ty človíčku zdá se vám, že se mu rudě blýsklo v očích. Litanlúniele jako by vás všechny znal. Snad si to přečetl z nějaké démonické knihy či co..... Dva mnichové po jeho stranách během vteřiny vyjmou ruce z kápí a světlená koule tentokrát míří na Spirita co si stoupl před vás, jako by vás hodlal chránit. Tiše to cinkne-jeho obyvatel začne nadávat ve svém vlastním jazyce. Trochu ho to popálilo i když by měl magii zdolávat...Něco takového Strážce jen nazuří (tedy, mělo by)

Venali Carbalt - 18. února 2008 20:30

Jakmile mi Maerlyn pomůže vstát,pohladím Myriila po hlavě a upřu svůj pohled na mladíka. Moje minulost mě tam táhne,můj milý,nevím co to je,ale je to silnější než já,prostě musím jít,ale moje druhá polovina srdce mi říká…Zůstaň zde!!!…Ani nevím,co mám dělat… Moje minulost,dětství nebo spíše moji rodiče,které jsem nepoznala,jsou spjati s moji budoucností,cítím mnoho zlého,ale i krásných chvil…Jednou musel nastat výpad smyslů,jako je tento. Poté co mě mladík natočí čelem k lesu,moje oči jako by zčernaly a zvětšily se mi zorničky.Něco mě tam táhne,chápete…Je to silnější,než jáZnovu zopakuji. Maerlyn na mě stále hledí pohledem plným otázek…Měla bych ho něčím povzbudit,nevím sice čím,protože sama nevím jak dál,ale něco vymyslet musím Ano,musíme se vzchopit,v této říši se stávají i horší věci……To nebylo hezké,ale nyní mě nic jiného nenapadlo… Při těch slovech mu položím ruku na rameno,jako čin vděku a povzbuzení.

Maerlyn Event - 18. února 2008 20:42

Venali se snaží všechno vysvětlit, ale její vysvětlení mě jen děsí. Když mi položí ruku na rameno zachveji se a zrudnou mi uši studem. chvíli na ni upírám oči, ale pak zakroutím hlavou na znamení neslouhlasu. "Zůstanu tady... J-já... bojím se vás... Vašich důlvodů a všecho toho čemu nerozumím... bojím se i zůstat a ještě víc se bojím že vám ublížím a tak... Měly... Měly bychom se rozdělit..." říkám naprosto zmatečně, jako bych ani já sám nevěděl co přesně tím chci říct... "Omlouvám se já jen... Jen hledám jednu vesnici. Vesnici o které se mi zdálo... Musím je varovat. Musím vidět že můj sen nebyl skutečný... Musím potkat muže na kopci... Msuím se ho zeptat... Co když vám v lese hrozí nebezpečí? Nebude vážně lepší počkat?" zeptám se jí nakonec. Ustoupím o krok do zadu aby vzdálenost mezi námi byla větší a upřeně na ni nervózně hledím...

Spirit Guardian - 18. února 2008 23:05

zakuklenci dostanu šlupku jakou jsem od magie nečekal až mi to nadzvedlo plášť..miláček dostal pořádnou ránu to se musí uznat ale ještě bych těhle ran tak 10 ustál... ovšem měl bych zasáhnout ... proč také ne že? vyrazím směrem kupředu opusťe všechny své naděje... ozvu se já tak i obyvatel mého pláště jehož jméno jsem právě určil jako Nicolas... ano můj Nicolas...ten co právě je v mém plášti se bude jmenovat Nicolas.... je to velice ojedinělé když strážce pojmenuje svého .... pomocníka všichni co mi stojíte v cestě prohlásím dále... a sunu se jako samotné peklo kupředu temná obloha dává ... veliké strašidelné plus mému zjevu neb přicházím s temnotou jenž můžete cítit.. v tom by to každému z mnichů mělo docvaknout jsou to části Exodusu... jaký to musí být pocit když proti vám kráčí příšera a cituje Exodus... strašlivé .. neb já se snažím neštastníky zabít... zpod pláště jen nože vyletí hledajíc čerstvé maso do kterého by se mohly zapíchnout... ovšem ani to není jisté neb mohl se stát zázrak který by mi v tom zabránil... možné je přeci vše

Awasai - 19. února 2008 06:08

Tiše zavrčím a zakryji svým tělem pohled na svého svěřence. Lehce se přikrčím a několikrát kolem sebe zatočím holí. Z ní se kolem mě sesype stříbřitý prášek, jež vytvoří něco jako kopuli, avšak poté zmizí, místo něj se utvořila pro lidské oko neviditelná elektrická bariéra. Nemohu útočit, dostali by se k Litanovi, to jim nesmím dovolit. "Táhněte odkud jste přišli, nikdo tu o vás nestojí." Zavrčím na ně a periferně se ohlédnu po Litanovi, doufám, že je v pořádku. To, že mé kouzlo minulo a trefilo někoho jiného, mě sice mrzí, ale nemohu s tím nic dělat. Sleduji Spirita. Doufám, že se jich zbaví, ta dívka potřebuje taky pomoc.

Venali Carbalt - 19. února 2008 17:32

Opět svýma černýma očima se zahledím na Maerlyna.Pomalu vstanu a pohlédnu do temného lesa. Máš mnoho otázek a málo odpovědí.Uklidni se a začni pomalu přemýšlet.Proč jsme právě tady a spolu?!! Můj pohled zaletí k Maerlynovi. No,to by mě taky samotnou zajímalo… Nebojím se,že bys mi mohl ublížit,bojím se spíš,že bych mohla ublížit já tobě.Nikdy nepodceňuj moji osobu. Sice nevím co ve mně ještě je,ale musí to byl velké a silné,začínám se sama sebe bát,ale taky mi to začíná dodávat odvahu. Pohlédnu na skvrnu od krve,která zůstala po kentaurovi,náhle mě zamrazí. Něco cítím,ale nevím co to je,bojím se toho. vypustím ze sebe pár slov které zní vyděšeně. Musíme se oba vzpamatovat a to hned,žádné váhavé pohyby a myšlenky,nechci Vás děsit,ale je to holá skutečnost,nejsem optimistka,takže nečekám,že to bude lepší samo od sebe,musíme s tím něco udělat,Buď tu zůstaneme nebo půjdeme,i kdyby to bylo tak,že každý půjde sám svou cestou.Nechci,abyste se mě bál,a pokud se mě stále bojíte,odejdu,stejně mě tu nic hezkého nečeká,cítím to.Vím,že mých slov se stále děsíte,ale jste přec muž,tak se vzpamatujte,jste v říši,kde to klidem moc nezavání,alespoň to tak cítím.Dodejte si sílu a udělejte první krok,půjde to pak lépe,než když tu bude stále váhat. Ani neví,kde se ve mně bere tolik slov a odvahy něco říci,ale cítím,že se velmi měním. Jestli toužíte potom najít muže a vesnice,která,jak tvrdíte,by vyřešila všechny vaše problémy,běžte a uvidíte sám.Odvahu,jen odvahu,to je to hlavní. Kleknu si vedle Myriila a pohladím jej po hladké bíle srsti.

Maerlyn Event - 20. února 2008 09:23

Žena vstala a začala mluvit. "Máš mnoho otázek a málo odpovědí.Uklidni se a začni pomalu přemýšlet.Proč jsme právě tady a spolu?!!". Má ústa se otevřou v odpověď, ale vlastně ani nevím co říct. Stojím tam a hledím na ni. Snažím se vyprostit ze strachu, ale ojím se i toho. Jako by snad strach mohl omluvit všechno co udělám, co řeknu a co bude dál... "Nebojím se,že bys mi mohl ublížit,bojím se spíš,že bych mohla ublížit já tobě.Nikdy nepodceňuj moji osobu.", řekne ještě a já se od ní odvrátím. Nemohu jí hledět do očí a tváře. Nebojí se? Ale já jo... Bojím se a moc... Klidni svou roztěkanou mysl, pravím ti. Co? Ne... Ne... můj strach jen vzroste. Přesto však cítím jak se mě začíná zmocňovat přízračný klid o kterém nevím kde se ve mě bere. Cítím se zmaten. V mé mylsi je chaos... "Něco cítím,ale nevím co to je,bojím se toho. Musíme se oba vzpamatovat a to hned,žádné váhavé pohyby a myšlenky,nechci Vás děsit,ale je to holá skutečnost,nejsem optimistka,takže nečekám,že to bude lepší samo od sebe,musíme s tím něco udělat,Buď tu zůstaneme nebo půjdeme,i kdyby to bylo tak,že každý půjde sám svou cestou.Nechci,abyste se mě bál,a pokud se mě stále bojíte,odejdu,stejně mě tu nic hezkého nečeká,cítím to.Vím,že mých slov se stále děsíte,ale jste přec muž,tak se vzpamatujte,jste v říši,kde to klidem moc nezavání,alespoň to tak cítím.Dodejte si sílu a udělejte první krok,půjde to pak lépe,než když tu bude stále váhat." Muž? Já...? Ale... Uklidni se. Naslouchej mi. Ne! Kdo ste? Nechci vás ve své hlavě... Mohu ti pomoci... Podívej... hledím na své ruce. Dívám se na své dlaně, ale nemohu s nimi hýbat dle svého samy se zvedají a opětovně klesají k bokům. Otáčím se na Venali, jako bych to nebyl já. Pojednou cítím klid. Skutečný přízračný a až na nepochopení je klid i v mé hlavě. Cítím v sobě spalující žár, který neumím vysvětlit. Bál bych se, ale teDˇto nejde. Opět mám kontrolu nad svým tělem a vytřeštěně se na ženu dívám. Musím jí připadat grotestkní, ale já si to ani neuvědomuji. Ten klid je úžasný. Takto beze strachu už jsme nebyl tak dlouho, že už si na to ani necvzpomínám. "Jestli toužíte potom najít muže a vesnice,která,jak tvrdíte,by vyřešila všechny vaše problémy,běžte a uvidíte sám.Odvahu,jen odvahu, to je to hlavní." říká mi. Ovšem teď se její slova zdají být jinými než do teď. klekne si vedle svého tygra či co to vlastně je a já začínám vše co mi pověděla až teď měřit ve své mysli daleko chladněji a uvážlivěji. "Nedá se odpovědět proč jsme právě tady a spolu. Někdo by řekl, že je to osud, jiný že náhoda. Podle mne není ani jedno ani druhé...Něco jako pavučina osudu nejspíše existuje, ale ani osud, nemůže být do puntíku určen, to by lidský život neměl smysl." sám jsem překvapen svými slovy. Oči mám překvapené, jako bych nemohl uvěřit tomu co právě říkám a vlastně to tak i je. "Bát se sám sebe je rozumné, ale není práě strach to co nás ohrožuje nejvíce? Máte pravdu. Jen v jedné věci se mýlíte. Ještě nejsem mužem... Mé dospívání teprve začalo. Navrhoval bych zůstat. Do Lesa se můžeme vydat i později. Bude rozumější držet se pospolu. Cítíme-li že jsme jeden hrozbou pro toho druhého budeme si dávat větší pozor. Bard si přál abychom zůstali. Nebylo by moudré neuposlechnout jeho rady a nesplnit jeho poslední přání, které k nám měl před svou smrtí, pakliže je doopravdy mrtvý čímž si nemůžeme být jisti. Ostatně pokud přijde skupinka o níž mluvil, můžeme je požádat, aby nám pomohli barda najít. Prozatím zůstaňme. Můžete mi povědět více o snu z dnešní noci, jež jste měla? Vděla jste toho, kdo ho napadl? Myslím ež se mi zdálo totéž, jen... já slyšel jen jeho křik a viděl tmu..." řeknu. Vůbec nemůžu uvěřit, že jsem to řekl a až teď mi připadají slova, která jsem řekl jako skutečná, inteligentní a pravdivá. Až žasnu. BNevěřícně se posadím k vyhaslému ohništi a ze dřeva, které zde zbylo se pokusím zbudovat nové.

Pán Jeskyně - 20. února 2008 19:30

ulička -zakuklenci Spiritovo vystoupení je zdá se, opravdu rozechvělo. Snaží se proti té hoře čehosi bránit pomocí magie. zdá se však, že bytost jako by jí do sebe vstřebávala. A přichází taky okamžik kdy se nemůžou bránit, jelikož jsou velmi zaneprázdněni odehnáním Spirita. Ozve se jednohlasné um, když je všechny potká dýka. každému se zasekne právě do krku. Rdousíc a bublajíc na své vlastní krvi se začnou poroučet k zemi. Z úst prostředního jste zaslechli i nějakou kletbu. Budete věčně zatraceni mými božstvy...chropt.....o to se postaráááááám a jak těla padla, tak trvalo ještě pár minut než je magie odstranila. Těla vzplanula jasným ohněm. A vítr rozfoukal jejich prach po městě. Kletba ještě dlouho vysela ve vzduchu... Oheň tedy ve výsledném efektu nespálil nikoho. Docela by vás i zajímalo kdo je ta statečná dívka ležící opodál, která tak hrdinsky vystřelila první ránu. zdá se, že to z vás odnesla nejvíc, ale žije.

Awasai - 20. února 2008 19:57

Zakuklenci: Kývnu na Litana a pohledem zkontroluji jak je na tom. "Jdu za ní." Rozeběhnu se, když těla zmizí v plameni a oheň začne opadávat. Doběhnu k tělu oné dívky. "Co se ti všechno stalo?" rychle obhlédnu její zranění a azčnu léčit popáleniny od žíraviny. Pomalu přikládám ruce a můj dotek převelice chladí. "Budeš v pořádku." Rychle šeptám slova a přivírám oči. Pak se rozzáží zelené světlo, které postupně odbourá poraněné buňky a nahradí je novými.

Venali Carbalt - 20. února 2008 22:50

Jakmile se Maerlyn otočí ke mně s rukama v bok,cítím,že není něco v pořádku,ani sám neví,proč to,cítím to.Trpělivě mladíkovi naslouchám a přemýšlím nad jeho slovy… "Nedá se odpovědět proč jsme právě tady a spolu. Někdo by řekl, že je to osud, jiný že náhoda. Podle mne není ani jedno ani druhé...Něco jako pavučina osudu nejspíše existuje, ale ani osud, nemůže být do puntíku určen, to by lidský život neměl smysl."… …Nevím co na jeho slova nyní odpovědět,jsou sami o sobě zajímavé a není v dohlednu nic,co bych říci mohla.Vím,že se moje slova k jeho nyní nehodí,tyto slova se třpytí a jsou naplněna jakýmsi očekáváním a citem. "Bát se sám sebe je rozumné, ale není práě strach to co nás ohrožuje nejvíce? Máte pravdu. Jen v jedné věci se mýlíte. Ještě nejsem mužem... Mé dospívání teprve začalo. Navrhoval bych zůstat. Do Lesa se můžeme vydat i později. Bude rozumnější držet se pospolu. Cítíme-li že jsme jeden hrozbou pro toho druhého budeme si dávat větší pozor. Bard si přál abychom zůstali. Nebylo by moudré neuposlechnout jeho rady a nesplnit jeho poslední přání, které k nám měl před svou smrtí, pakliže je doopravdy mrtvý čímž si nemůžeme být jisti. Ostatně pokud přijde skupinka o níž mluvil, můžeme je požádat, aby nám pomohli barda najít. Prozatím zůstaňme..."…po těchto slovech …ustrnutu a v hloubce srdce souhlasím,jemně pokývnu hlavou…Tak ano,zůstaneme.Ale zatím si nemyslím,že bychom si měli ublížit……moje ruka opět jezdí po hladké Myriilově srsti. Na otázky,které mě mladík položil,si ponechávám čas než odpovím…“Můžete mi povědět více o snu z dnešní noci, jež jste měla? Věděla jste toho, kdo ho napadl? Myslím,že se mi zdálo totéž, jen... já slyšel jen jeho křik a viděl tmu..." Ve snu byla tma a červené skvrny či místa…plná děsu a strachu……po těchto slovech se odmlčím,ale po té odpovím na druhou otázku…Neviděla jsem nikoho a ani netuším,kdo by mu chtěl ublížit……Moje slova,jsou rozvážná,ale tišší,než předtím,zdá se že v nich je trochu obav a strachu o barda…

Maerlyn Event - 21. února 2008 09:57

V mých očích je stále ten nevěřícný pohled. Sám nevím čím to je, ale onen přízračný klid stále přetrvává. Pomalými snad až velmi pečlivými pohyby ukládám klacíky do ohniště a pak je svým křesadlem pomocí kůry zapáím a když oheň začne hořet vyslechnu si již Venaliinu odpověď. "Také netuším..." odpovím na to jediné, co si dle mého názoru odpověď žádá. ALe je to doopravdy můj názor? Má mysl je nyní čistá a přece ne úplně s takovým klidem jsem niky nepřemýšlel. Taková slova jsem nikdy nepoužil. Ani jsem neměl tušení, že jsem schopen takových perel. "Posečkáme tedy, dojdu pro nějaké dřevo, je ho zde již málo. Brzy navrátím se zpět a neodejdu dále, než na dohled." ubezpečím Venali a připadá mi že jen sám sebe pozoruji jak vstávám a jdu na okraj lesa, kdezačnu sbírat spadané větvičky.

Venali Carbalt - 21. února 2008 22:18

Můj pohled se zabodl do Maerlynova zad a sleduje ho až k okraji lesa.Stále přemýšlí nad jím vyřčené věty."Posečkáme tedy, dojdu pro nějaké dřevo, je ho zde již málo. Brzy navrátím se zpět a neodejdu dále, než na dohled." Tak asi tu zůstanu,neztratím nic tím,že tu den či dva počkáme. Nevím co mám nyní říkat,nic mě v tuto chvíli nenapadá,jsem nyní trochu vyčerpaná,padlo to na mně…Ten sen mě vyčerpal…Schoulím se Myriilovi na hřbet a usnínám…spím…

Serafine Beraqua - 21. února 2008 22:24

Jen jsem se vás pokoušela zachránit vypravím ze sebe ztěžka a syknu bolestí. Léčení je docela bolestivá věc, ale děkuji. řeknu když jsem již zcela vyléčená. Jsem ale pořád silně vyčerpaná a tak mi trvá poměrně dlouho než se postavím na nohy. Serafine Beraqua, jméno mé. řeknu a naznačím úklonu. Rozhlédnu se po svých šípech, když zjistím že jsou celé od žiraviny a na půl již rozpadlé pronesu jen :škoda dobrých šípů

Maerlyn Event - 22. února 2008 07:48

Sbírám dřevo. Nejdu nikam daleko jak jsem slíbil stále překvapen sám s sebou. Brzy už ale můj klid začne opadávat. Ustupuje do pozadí mého nitra a já nevím kam. Vlastně bych se pokusil to něco zachytit, ale není jak. Ustoupilo to a mě e roztřásla kolena. Odkudsi z lesa se ozvalo soví zahooukání a já tedy popadl všechno dřevo a vracím se k tábořišti. "T-tam..." chtěl jsme začít něco říkat, abych se uklidnil, ale poznal, jsem že Venali spí a tak jsem si dlaní přykryl ústa, načež mi všechno dřevo vypadlo z ruku. "Oh, ne..." zašeptal jsem tiše. Rychle jsem dřevo zase sesbríal a došel k ohni, kde jesem to schodil na hromadu a posadil se. Za sebou mám Les stínů, vedle sebe spící Venali vedle svého bílého tigra, či co to je. Jak tak sedím hledím na své ruce. co to bylo? Co se to se mnou dělo? Jak je tohle možné? To se nemělo stát. Ať to bylo cokoliv je to nebezpečné a Venali už jistě něco tuší. můj pohled padne na krev, v místech, kde ležel bard. Pojednou je mi pohled na tu krev více než nepříjemný. Třesu se a abych zahnal tyto pocity tak vstanu a v tom místě pomocí dýky převrátím hlínu, aby se krev ať už byla kohokoliv, vpila do země a nic tu po ní nezůstalo. Trochu jsme se od té krve umazal .Ryhcle s pocitem paniky jsem si oteřl ruku do šatů a ustoupil. Teprve až když ustoupil třas, jsem se na to místo vrátil a dokončil svou práci. Když bylo hotovo znovu jsme se usadil na svémísto u ohně. Dýchám nepravidelně a kručí mi v žaludku. Mám hlad, ale jídlo už mi došlo a nechci budit Venali. Vím, že bychsi teď nic neulovil a do lesa bych beztak sám nešel, i kdybych snad lovit uměl jako že to neumím. Jak je asi nyní matce? A jak otci? Rád bych je ještě někdy viděl. Proč jsme jen odcházel za těmi sny? Proč mě zajímá muž na kopci? Proto že dokázala přihlížet těm zvěrstvům, co se děla? Protože tam stál, když já... Ne! Ten drak.. Když ten drak vraždil, pálil a požíral lidi... zvedne se mi žaludek při vzpomínce na sen a i když nemám co zvracet, kromě žaludečních šťáv stihnu popojít jen několik kroků, než se skutečně vyzvracím. Dávím se. Odporná kyselá pachuť mi ulpěla v ústech, Pálí mě břicho jícen krk i jazyk. Slzy se my vedraly do očí a já se celý začal třást podivnou slabostí. Odpotácím se zpět k ohni a snažím se zhluboka dýchat. Pohled upřu do ohně. Nenávidím oheň. Nenávidím oheň, magii a draky a přeci jako by mě něco tím směrem vedlo, sjem se stal kouzelníkem, i když jen začátečníkem, učil jsme se ohnivá kouzla a v mých snech jsou draci... Motá se mi hlava, ale do mdlob upadnout nemohu, i když bych vlastně rád. Brečím, protože mi celá situace připadá bezvýchodná. Bez ohledu na má předešelá slova. Bez ohledu na Venali, která spí vedle mě a má své vlastní trápení, jsme se ponořil do moře slzy, které stékaly po mých tvářích a beznaděje, kteoru cítím.

Venali Carbalt - 23. února 2008 00:54

Jakmile usnu,zdá se mi opět sen…sama nevím o čem je…ale je plný úzkosti,mého trápení,minulosti a mrazu…Nyní se bojím opět sama sebe…stále tento odpor k vlastní osobě pociťuji silněji a silněji…Dostávám strach a chci se probudit,ale jako v každém svém snu pociťuji,že je to skutečnost,ale až se probudím,dojde mi,že to byl jen sen,ale doufám,že to bude brzy…Anebo je to vážně doopravdy,to snad ne,to bych nepřežila…Začínám se bát,tento strach není jen tak nějaký obyčejný strach je to něco jiného…Jakmile se probudím,uleví se mi…Byl to jen opět hnusný sen,který mám skoro každou nocpomyslím si… Maerlyn pláče a já jen nehybně hledím v sedě na jeho tvář,ani si nevšiml,že jsem už vzhůru… Začínám pociťovat hlad ve svém žaludku,který ale občas nezaženu ani velkou porcí jídla… …něco se děje a já bych měla zjistit co hodně rychle… Nechci ho rušit v jeho smutku a jakmile zvedne hlavu,povím mu o svém hladu…Měli bychom si jít něco ulovit…pro něco zaběhnu…vy zatím udržujte oheň…Na nějakou dobu odběhnu a za chvíli se vrátím s menším králíkem,napíchlého na kousku větve z lesa… Otřu jej o další dvě dřívka,která jsem zapíchla do země…pomalu se začíná péci a já se posadím vedle Myriila a hledím na Maerlyna…stále se zaobírá svým smutkem…Je mi ho líto…

Litanlúniel - 23. února 2008 14:14
	Zakuklenci Celé divadlo pozoruji skrčený vzadu za ostatními. Hůl mám před sebou, slabě zářící a volnou ruku sevřenou kolem svojí flétny. I dlouho po skončení bezprostředního ohrožení jsem stále stuhlý hrůzou v pozadí a moje oči těkají po mých společnících, roztažené strachem. U Grachaše, kdo vlastně jsou, co jim zabrání mě probodnout, nebo proměnit v hromádku popela?!

Lojd Der Tyral - 25. února 2008 19:26
	vyrad mne

Pán Jeskyně - 27. února 2008 20:48
	moc se všem omlouvám, nejprve mi nešel net a teď jsem i časově vytížená. Ale až se trochu vyhrabu tak tu určitě budu. tak semnou mějte prosím ztrpení.

Awasai - 28. února 2008 12:59
	Zakuklenci: Pomohu oné dívce na nohy a jakmile bude schopná sama alespoň stát, enchám ji být a vrátím se ke svému svěřenci. Pohledem zkontroluji zda není zraněn. "Musíme se odtud co nejdříve dostat." Má tvář je velice ustaraná a jás e rozhlédnu i po ostatních.

Galaedr - 03. března 2008 12:03
	Cesta Také mě těší. Mé jméno je Galaedr. Opětuji usměv dívce se jménem See a se zájmem si jí prohlížím. Možná že od tebe bych se mohl dočkat více informací. Tedy pokud nejsi stejný tajnůstkář jako tady Letocestín. Proč se všichni starší draci chovají jako nějací všemoudří bohové? Nemohou vědět vše, jelikož svět toho moc skrývá. Ale co, snad See poví něco víc.

See - 03. března 2008 16:05

Cesta Mohu ti říci jen to, co sama vím. Ale jak jsi říkal, nemáme v úmyslu se dostat s někým do křížku, tak znovu vykročíme, ne? Na odpověď se mi čekat nechce a proto sama vyjdu první a snažím se s drakem udržovat krok. Nebudu ti všechno vyprávět nahlas..., začne a přejde do myšlenkové komunikace. Zlatý se rozhodl udělit nám úkol... Doprovodíte skupinu dobrodruhů pro jeden z našich ztracených artefaktů a máme jej bezpečně vrátit do rukou knězů Světla, kterým byl původně darován. Čarodějka Garimara ukradla knězům dračí dar, Kříž Světla. Po celou dobu myšlenkové komunikace se rozhlíží a občas se zadívá do drakových očí. Stačí ti to pro začátek, nebo ještě něco?, usměje se a čeká na odpověď.

Pán Jeskyně - 03. března 2008 18:42

zakuklenci opravdu, zranění co Awasai léčila se uzdravilo obdivuhodně rychle a dokonce se cítíš ještě svěžejší. Jistě to nebude obyčejná žena. Serafine asi nebude jediná co bude potřebovat pomoci. Litan je velmi vyděšen z toho co se stalo. Výraz v jeho očí, může někomu připomínat bláznovství. Chvilku si oddechnete a docela i delší, jelikož poblíž není zatím nikdo kdo by vás ohrožoval. měly jste veliké, veliké štěstí....(tedy jak kdo)

Letocestín - 03. března 2008 18:53

cesta- již blízko lesa s Maerlynem a Venaly nejsem tajnůstkář zabručím k nováčkovi Jen chci šetřit slov, jelikož se mě bude ptát ještě mnoho dalších a pak až vše zodpovím a dovedu vás na ono místo-opustím vás, ale s tím si teď nedělejte starosti krátce zamhouřím oči, jako bych ses někým spojil. A už jsme jim blízko. Nuže se neděste- potkáme další členy vaší skupinky a možná se vám natolik zalíbí, že si je vyberete jako svěřence jelikož to je právě váš životní sen, následujete mě (tedy- v to doufám). Přesně si nepamatuji název onoho lesa- ale mám za to, že má co společného s Temnotou. tak prostě tam uvidíme u chudého tábora ležet dvojici (či sedět, nebo stát) bytostí. Ani jednoho z nich neznám...Jen jménem. Zastavím kus od nich- jako bych se obával léčky. Zdravím, mám za to, že tu čekáte právě na nás, jste-li Maerlyn a Venaly pravým přátelsky a zadívám se na skupinku jdoucí za mnou, aby se také představila a popsala. A pro upozornění začnu. Já jsem Letocestín......... teď bude záležet na jejich odpovědi, jestli jsou těmi, kým by měli být...A až pak budu pokračovat a možná i zodpovím otázky ostatních. Vidíte drobného chlapce se žlutavým nádechem v očích a nepřirozeně rudými vlasy. Oblečením je méně nápadný, jelikož to je otrhané, takže připomíná vesnického křupana. Můj věk je těžko odhadnutelný, ale pohybuje se mezi 8 a 10 Moudré vrásky a podivné vše vidoucí oči však velmi na tento věk klamou. Rysy mám docela jemné, typicky kulaté čelo a jemný nos trochu mířící vzhůru. široké nosní dirky, docela silná spodní čelist (tím působím jako vůdčí typ :)) a nakonec tedy znovu ty dravčí, divoké oči. Při mluvě je vidět, že svou tvář neovládám dokonale a vypadá to docela vtipně. Hrozně se mi do řeči plete poněkud nelidsky dlouhý, rozvětvený jazyk…

Galaedr - 05. března 2008 01:35

Poslouchám hlas, který jakoby zněl v mé hlavě a pečlivě si slova ukládám do paměti, jako mince do měšce. Rozhodně lepší než předtím. Usměji se směrem k See. Kráčím pevně a sebejistě vedle ní a poté po slovech Letocestína zbystřím ještě víc. Že bych již narazil na něj? Na mého svěřence? Který z nich to asi je? Zvědavě se dívám na siluety před námi. Těsně vedle a možná i kousek za Letocestínem stojí mladý, asi tak devatenáctiletý mladík. Vypadá dobře živený se správnou životosprávou. Spíš takový lehký atletický typ. Světle modré oči se proti světlu skoro ztrácejí. Co se týče ošacení, jsem zahalen do hnedého pláště, však kapuce je sundaná a tak lze zahlédnout mé blond vlasy, kde z temene vyrůstá tmavěmodrý pramen vlasů. Tvář je vlídná, však drochu drsnější od větru zdá se. Přes to všechno, zadíváte-li se mi přímo do očí, můžete spatřit dychtivý náznak mého vnitřního já.

Spirit Guardian - 09. března 2008 20:56

zakuklenci je po bitvě jak to vypadá po bitvě? ticho občas někdo běží aby pomohl raněnému příteli nebo ho rovnou zakopal.... u nás naštěstí nikdo neumřel když se awasai vrhne do léčení mě neznámé osobě já se vydám za litanem který vypadá jako že ho někdo trefil kouzlem paralíza připlachtím tedy za ním ...vypadá to strašidelně jsem kousek před ním a koukám na něj dolů jsi zraněn? jako otázka to sice nezní ale zní to obodobně jelikož je nejspíše v šoku nevím co mu je pojem "šok strach a beznaděj " pro mě zatím nemají smysl... i nicolas ( obyvatel mého pláště) vykoukne ven a prohlíží si tvář litana jestli mu něco není naštěstí pro litana na něj nesahá po té když to vypadá že je opravdu trefen kouzlem paralíza ( i když není) toho nechám je mi jasné že kouzlo se musí nechat odeznít... (i když na něm žádné není) potom příjde awasai a se slovy že odsud musíme zmizet se na mě podívá nereaguji . nejsem povinen poslouchat rozkazy od někoho kdo není můj pán a navíc od někoho o koho mám minimální zájem

See - 10. března 2008 17:23

Cesta - u Venaly a Maerlyna (???) Opravdu dlouho netrvá a dorazíme k lidem. Usměju se na Galaedra a sama si je začnu se zájmem prohlížet. I bílý tygr na okamžik upoutá mou pozornost. Stojím kousek před Letocestínem, ve tváři neutrální výraz, ale oči se mi smějí. Ovšem ne jako dítěti, nýbrž jako dráčeti. Je v nich vidět moje dračí rozdováděnost, stejně jako schopnost uklidnit se v pravou chvíli. Jako mladá holka mám na sobě dlouhé černé kalhoty, temně zelenou tuniku s dlouhými rukávy překrytou hnědým pláštěm. Ohnivě oranžové prameny mi lemují oválný obličej ze zelenýma očima. Vlasy mám roucuchané jak lví hřívu a sem tam se v nich mihne copánek s korálkem a šátek na nich naznačuje pokus je trochu spoutat. Na nohou mám lehké boty z hnědé kůže.

Venali Carbalt - 11. března 2008 17:52

Nečekaná návštěva zakuklenců (draků): Probudí mě hlasy a kroky…Ohlédnu se za sebe a Maerlyn tu vedle mě už neleží…Kam mohl jít?! Ohlédnu se a vidím skupinu lidí mluvící ke mně,či ještě nám?!Rozespale chvíli hledím na příchozí,ale za okamžik vyskočím na nohy a moje ruka sklouzla na Myriiluv hřbet. Promiňte,ale asi Vás zaskočím,ale zaskočili jste i vy mě,jsem po spánku,vždy trochu mimo. Já jsem Venali Carbalt,toť jméno mé,drahý Letocestíne a vy další přítomní.Chtěla bych znát důvod,či příčinu proč jsme všichni zde… Můj pohled zaletí k lesu,k temnému a zároveň kouzelného lesu stínů.Stále jsem trochu rozespalá a neschopna zapřáhnout a plně použít své mozkové závity.Stále jsem měla přesvědčení a nutkání,že bych se mohla rozběhnout právě do toho temného lesa. Nyní nechápu nic,ale i přesto je tu něco co chápu,ale oč jde,to nyní nevím…

Letocestín - 11. března 2008 21:59

Les stínů- místo setkání Konečně se setkáme z jednou (dvěmi) členy této drobné výpravy. Ano, myslí že je pravý čas na otázky překvapuje mě, že se jich nikdo nedožadoval i drastičtějšími způsoby...každopádně je to jen dobře. Mohu to nazvat i jakousi...ehm....důvěrou? Zadívám se na Venali a svou odpovědí odpovím i zbytku.(doufám) Vypráví se nejedna legenda o narození draků a další legenda o úkolech co dostanou, aby tak prokázaly že jsou dospělými jedinci. Někteří při tom úkolu i zahynou, jiní zůstanou ve světě lidí a další...se i zamilují do svých svěřenců, což je už podle Dračích zákonů povolené. významně se při slovech svěřenců na všechny jednotlivě podívám. Mluvím klidně a snažím se, aby to znělo důležitě. neb jen věci s důležitým tónem lze zapamatovat. A nyní a ještě o kousek dál až dorazíme k městu Dakara, se k nám připojí další. Byli jste samotnými bohy vybrány nejen jako pomocníci při Dračích zkouškách, ale jako zachránci vzácného amuletu, který v nepovolaných rukách může způsobit velké zlo... je mi jasné, že bude následovat mnoho dalších otázek a tak vyčkávám, než má slova doznějí a zakončím úkol, legendou: Bílé plachty, mořským vzduchem zvláčnělé, ohromné město které navštívili sami bohové…. Možná si troufám, vyzvat mladé chtivé dobrodruhy, ale mám pocit, že tento úkol se právě pro ně hodí. Jen pár dnů cesty od vznešené Dakary ukrývá se cesta, vedoucí do hlubin hor čarodějky Garimary. Tam v její síni je ukrytý dračí dar, který sám bůh Orchius ze stříbra vykoval. Sám světlonoš Lunár, ho vzal do svých dlaní, Křížem světla je artefakt pojmenovaný. Chrám Světla však byl o něho obraný a nikdo z jejich řad si k čarodějce jít netroufají….. A Kříž brzy bude poskvrněn temnotou, stříbro bude pokryto černou, chladnou hmotou…..

Pán Jeskyně - 11. března 2008 22:04

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro To co právě Letocestín zazpíval ti připomíná předešlou klidnou i neklidnou noc když tě kentauří bard s Maerlynem uspával. Té noci nebyli tvé sny hrůzné. měla si pocit, že něco pro svět znamenáš a že tato cesta splní tvůj sen: objevit čím jsi byla i když jsi zaslechla drobné varování- že možná až se to dozvíš....tvá duše to nebude schopna unést....Záleží jen na tobě jestli budeš volit cestu zapomnění a neohlížet se na minulost, nebo vykročíš po stopách bohů, které tu stvořitelé zanechaly,jako vaše předurčení... Legenda je od kentauřího barda Ardeliuse Misiruse....a mohu-li to říct, jeho výstup a slova legendy ti uvízla hluboko v srdci. Dokonce i tvůj věrný, čtyřnohý přítel legendě naslouchal, jako by jí rozuměl. Přívětivost v jeho očích, které ovládají tolik skrytých slov a jazyků ti jasně říká: Jdi s nimi. Ale i když se rozhodneš jinak, zůstanu věčně s tebou.

Venali Carbalt - 19. března 2008 16:02

Les stínů Opět pozoruji nově příchozí a v popředí jako by jejich „vůdce“.Můj neklid je na první pohled znát.Vzpomínky z předešlé noci se odráží a vytváří nepěkný zážitek.Trochu mě ohromili jejich zajímavými vzhledy a moudrá slova toho mládence mě ohromila.Soudím,že budou chtít,abych šla s nimi,ale já nevím,jestli s nimi chci jít,ale za zkoušku nic nedám,zatím mě přijdou zajímaví a moudří stvoření,i když cítím,že lidé to asi nebudou,nebo že bych se pletla,no co,počkám,až mi to budou chtít říci. Jakmile „vůdce“ těchto dobrodruhů,otočím se k lesu,zase zapřemýšlím nad nutkáním se do něj se svým přítelem rozběhnout a zažít něco intenzivního a ohrožujícího můj život. Chci znát svůj původ,tuším kdo jsem,ale nehodlám si to nyní přiznat.Spíš si to nechci přiznat vůbec,ale je to zajímavé,na jednu stranu bych tuto možnost původu brala hned,ale na tu další bych odmítala i v těch nejsladčích snech. Když můj pohled dostane uspokojení z toho lesa,tak se obrátím opět na skupinu stvoření,jako bych chtěla něco říci,ale zarazím se…Asi je na moje otázky brzy,počkám,co navrhne Letocestín,ši někdo jiný z této skupiny.Mlčky hledím,můj pohled vypadá spíš nepřítomně a zaujatě. Moje rozhodnutí nechám na dalších informacích a údálostí dnešního dne.

Koda Zapletenec - Prokletý Muž - 29. března 2008 23:20
	soukromá zpráva od Koda Zapletenec - Prokletý Muž pro Žádám o vyhození, repektive zabití mojí postvy. Předem děkuju.

See - 01. dubna 2008 09:16

Les stínů Mlčky sleduji Venali, přece jenom je to moje první setkání s člověkem. Nemusím se jí bát,ale také její pocity pro mě jsou zahaleny neproniknutelným stínem. Otáčí se... Uteče? Nevydrží setkání s draky? Ví vůbec že stojí v tváří tvář drakům? , trochu se zamračím a přešlápnu na místě. obrať se zpátky. nemusíš se bát..., potom si znovu uvědomím, že jí vlstně vůbec nerozumím. Překoná se bariéra mezi druhy, když drak přijme člověka za svého svěřence? Porozumí mu potom lépe? Venali se obrací a je velmi dobře vidět, že se ostýchá promluvit. Nebo vyčkává? každopádně ten, kdo se ostýchá promluvit jsem tady já... nechám vše na Letocestínovi, on je ten, kdo tu velí...

Letocestín - 01. dubna 2008 09:38

Les stínů Žádné otázky? chlapec se poškrabe v rudých vlasech a pokrčí rameny. Ještě máte čas, až najdeme hledané v Darace, odpojím se od vás, jelikož spor draků, který se vede s černými, šedými, zelenými a i rudými jedinci narůstá na vážnosti...Obávám se, že možná za rok, dva vypukne válka... zabloudím očima do lesů, přimhouřím je a další slova zašeptám Nikomu se o tom příliš nezmiňujte....Ale vás to trápit nemusí...Máte jinou cestu (zopakuji píseň bardů, co jsem v minulém příspěvku omylem nenapsal tučně) Bílé plachty, mořským vzduchem zvláčnělé, ohromné město které navštívili sami bohové…. Možná si troufám, vyzvat mladé chtivé dobrodruhy, ale mám pocit, že tento úkol se právě pro ně hodí. Jen pár dnů cesty od vznešené Dakary ukrývá se cesta, vedoucí do hlubin hor čarodějky Garimary. Tam v její síni je ukrytý dračí dar, který sám bůh Orchius ze stříbra vykoval. Chrám Světla však byl o něho obraný a nikdo z jejich řad si k čarodějce jít netroufají….. A Kříž brzy bude poskvrněn temnotou, stříbro bude pokryto černou, chladnou hmotou….. odmlčím se. Nuže, nyní si dopřejem trochu odpočinku, Dakara je ještě tak půl dne cesty, bohužel právě Stiným lesem zašeptám tiše, stejně tiše, jako jsem recitoval báseň....legendu. Cuknu sebou, když se mi zdá, že se v lese něco pohnulo. pak si dřepnu na plochý kámen a klacíkem rozhrábnu ohniště. Pak cosi zamumlám a ohniště je rázem čisté. Jeho místo nyní obývá malý, dřevěný stoleček s bílým ubrusem. A na něm na tácích voní lahodná pečínka, miska plná jablek, džbán vína a vody, kousek chleba, sýra a i sušeného masa..... Jen si berte

Pán Jeskyně - 01. dubna 2008 09:40
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro bohužel- oni jsou v lese stínů, takže jste se s nimi ještě nesetkaly, až za půl dne.....

Pán Jeskyně - 01. dubna 2008 09:54

aby se to ujasnilo .skupina 1- ve městě Daraka, bude psát příspěvky s nadpisem Daraka popřípadě boční názvy- jako ulička atd...aby nedošlo k omylu .skupina 2- v lese Stínů, skupina s draky- bude psát příspěvky s nadpisem Les stínů a za pomlčkou či čárkou např. odehrávaný děj. tedy: skupina 1, Daraka- uličky Po bitvě, kdy se temní mnichové rozplynuli se zdá, že se nic už dít nebude. Přesto vás však Serafine- která má jakousi mapu města vede bočními uličkami ven. Přízračný a děsivý Spirit vás pronásleduje jako strážce a dokonce i zajímá o vaše zdraví. Po tom drobném incidentu v uličce a pár léčení se Litanlúniel zcela vyléčil a Searfine jen lehce pokulhává. Sem tam se vám zdá, když míháte hlavní třídy, že vidíte nějaké z hostů Létkosti, kteří touží po vašem krku z docela neznámého důvodu. Kentaura Ardeliuse jste od bitky v hostinci nezahlédly. Podle mapy a občasných otázek na cestu putujete dál a dorazíte do rozlehlých kouzelných zahrad města. Je jisté, že jste se právě ztratily. Mapa a rady zklamaly. (Spirit tuto zahradu poznává skupina 2-Les Stínů Uvelebíte se v tábořišti, které teď spíš vypadá jako piknikový plácek. Letocestín, jako by proviant a tekutiny vyčaroval odnikud. Dračí jedinci tuší jak to udělal. Přemisťovacím kozlem na ně pomyslel, jak se válí, například v jeho skladě či jeskyni, nebo si vybavil nějakou skřetí jeskyni, kde před nedávnem byl a woala- přenesl ty určité věci sem. Hodujete, dopřáváte svým údům zasloužený klid a srovnáváte si myšlenky otázkami na které Letocestín okamžitě odpovídá. Čas od času i vy máte nutkání ztišit hlas, jelikož se vám zazdá, že ve stínů pokroucených, zvláštních stromů, jako by se pohybovaly stíny. jednou se dokonce stane, že See zmizí její vlastní stín....Proto tu moc dlouho nepobýváte. Sníte skromné jídlo a jste připraveni znovu vyrazit, až Letocestín řekne.

Litanlúniel - 02. dubna 2008 12:30

Daraka - Kouzelné zahrady Ani plně v pořádku jsem se nezmohl na moc jiného, než držet se ostatních a pozorně si prohlížet, kudy se ubíráme i když město vidím poprvé. Ať se ale rozhlížím, jak se rozhlížím, cestu z místa na kterém jsem se právě ocitl si nějak nemůžu vybavit, což mě znervózní. Mnohem víc mě ale znervózní, že se najednou zastavíme nad nečinným zíráním do mapy. No, to je ale pěkné... Neříkejte mi, že nikdo netušíte kde jsme, ani jak se odsud dostat... Docela by mě zajímalo, kam bychom vlastně měli jít...

Nodar - 06. dubna 2008 18:09
	soukromá zpráva od Nodar pro prosím, neuvedl by jsi mě do děje?

Pán Jeskyně - 08. dubna 2008 09:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tkaže, jelikož se jedna mapa města ztratila (v obraze hráčky)- mohl bys do družiny nastoupit jako druhá mapa. Druřina o které mluvím se skládá z elfky, jedné podivné ženy, pak muže a vysokého čehosi, co připomíná vznášejícího se msr´táka. zdá se, však že nemá špatné umysli. Vyskytují se v Kouzlených zahradách ohromného, přístavního města Daraky. Žádám tě a svoluji ti, abys je našel a bezpečně odvedl z města (tento úkol ti byl nepřímo řečen věštbou) nebo 2- možnost, osamocen sedíce v tajemné lese stínů se ráno probudíš a zaslechneš jakýsi vzdálený rozhovor. Když se přiblížíš, uvidíš skupinku podivných, lidsky se tvářicích bytostích (znovu součást věštby, nepřímo řečené)- ti k městu míří a vede je drobný, zrzavý klučina

Nodar - 09. dubna 2008 18:25

Daraka Procházím se městem a koukám na obchodníka s ovocem....hodím mu měďák, přičemž si beru jedno jablko...po měďáku se vrhl jak clk na kořist a prosebně na mě koukal. Tihle lidi mají doopravdy jiný smysl pro bohatví než ti ze vznešeného rodu Procházím dál obchodní uličkou a okolo se rozléhají zvuky různých penězchtivých obchodníků kteří mávají svým zbožím, ať je to třřeba zvíře aby ho prodali. Kápě mi na hlavě vlaje a při každém kroku se trochu prověsí. Divím se, že si nevšímají cizince v kápi, který nevypadá, že by byl nějaký dobrotinec. procházím dál, až se dostávám někam do neznáma....připadá mi to tu povědomé, vím kam jít ale neznám to tu...jdu dál na průzkum. Neslyším nic, mé chodecké smysly mě ještě nikdy nzklamali, tak se tu asi nic neděje. Jdu dál ale temná síla toho místa se do mě víc a víc ale marně snaží zařezávat. Jdu dál a mé smysly zachicují šramot....nevím zdaleka, co to je...něco vysokého a černého. Pokládám jednu ruku na jílec meče a druhou na druhý jílec zavěšený pod rukou. Přicházím blíže a blíže až se dostanu do jeho zorného pole...objevují se mi i ostatní členové skupiny.....jedna elfka a žena, kterou jsem ještě neviděl. přicházím blíž ale moje ruce pod pláštěm nepřestávají viset na jílcích. Snažím se všechny pohyby rukama dělat tak, aby to nebylo vidět.... Zdravím... volám na ně.

Pán Jeskyně - 12. dubna 2008 21:22
	pro obě dvě skupiny žádám vás o odpovědi na poslední příspěvky. To že jsem v 2 skupině napsala o tom, že se čeká až Letocestín řekne, aby jste vyrazily na cestu neznamená, že budete ignorovat co napsal o odpočinku. Očekávám otázky a rozmluvu mezi postavami, jako to normálně v jeskyních bývá tož platí i pro skupinu 1

Spirit Guardian - 12. dubna 2008 23:12

Daraka vkročili jsme do zahrad které jsou mi známé hodně známé přeci jsem tu jednou byl ale na tom teď nesejde stejně jsem se ztratil ...vím že tady jsem byl ale kudy odsud pryč to nevím ovšem najednou z čista jasna se oběví jistý pochybný tvor ještě pochybnějšího původu a míří si to k nám instinktivně si stoupnu mezi něj a skupinu jestli se totiž chystá dělat takové ptákovinky jako dělali ty chlapíci z kostelíčka bůhví kterého tak toho bude litovat.... ne nebude mít vůbec čas na litování jediné čeho bude moc litovat je to že nemá čas litovat toho že nemá hlavu připevněnou k dalším poblíž se válejících částech jeho těla....to všechno mu hrozí když se vrhne na skupinku Spirit nikdy neztratí svého ducha....Guardian nikdy neselže....spirit Guardian Nikdy nenechá střeženou věc bez dozoru

Nodar - 13. dubna 2008 11:01

Stojím a čekám, co se bude dít, přece jen nevím, jestli předemnou sotjící bude agresivní nebo bude chtít mluvit. Není mi jasné kdo pořádně jsou a ani mi není jasné, co tu dělají, jen mi je jasné, že je musím dostat ven ze zahrad. Stojí pořád naproti jemu a skupině. Ruce pořád na jílcích a smysly pořád ve střehu. Vnímám každý jejich pohyb zvlášť stjně jako každé křupnutí větvičky a zachratění lístku. Zahrady působí deprimujícně a já už tu nechci být déle jak párokamžiků...proto pronesu drsným ale klidným hlasem k družině...Možná by bylo dobré odtud odejít...nevím kdo jste ale musím vás odtud dostat, nečeká vás tu dobrý osud ale to asi nikde. Pojďte za mnou...Pomalu se otáčím k odchodu a pak se zastavím a ještě pootočím hlavou na nechápajcí obličeje Mimochodem, jmenuji se Nodar, Jsem chodec a jak jste si určitě všimli elf...s poznáváním vás počkám až za východem z tohoto místa.

See - 13. dubna 2008 12:26

Les stínů Při slovech o dračí válce ve mně hrkne. není to informace, která by kohokoliv potěšila. Jestli k válce opravdu dojde, bude to mít ohromné následky i pro lidi, ne jen pro draky. Les stínů... Výstižné jméno pro tohle místo..., poznamenám si v duchu pro sebe a na okamžik ve mě hrkne, když se ohlédnu za sebe a místo svého stínu vidím jen prostor za mnou osvícen plápolajícím ohněm. V příští chvíli vsak tlumeně červené světlo zmizí, když oheň zhasne a Letocestín vyčaruje večeři... Vezmu si s díky kousek masa a s chutí se do něj zakousnu, přikusujíc k tomu po kousíčkách chléb a zapíjejíc vodou. Tenhle les mi opravdu jako příliš přítulný nepřipadá a pozorně naslouchám všem zvukům lesa. Stromy vytvářejí podivné přítmí a stíny se chovají opravdu divně. Nelíbí se mi, že mě můj stín opustí jen tak bez upozornění..., zavrčím v duchu a znovu se ohlédnu, ale nic zvláštního se se stínem už nestane.

Pán Jeskyně - 13. dubna 2008 16:53

Daraka-pokud se skupina 1 nechá vést Ten cizinec, co vás vyrušil, když jste nahlíželi do mapy Serafine a zjistili, že je od nějakého šotka, který ze spěchu za další zajímavostí jaksi zapomněl dokreslit nějaké cesty, přijdou vám jeho slova vhodné. Jako by na vás dohlížel nějaký bůh a toto bylo další z vašich vodítek. Ačkoliv máte jisté podezření a opatrnost je určitě na svém místě- za pokus se přeci nic nedá a tak jej následujete. Jak vás elf provádí uličkami, zdá se, že něco tuší o vašich pronásledovatelích, a nebo se schválně vyhýbá hlavním uličkám. Pozornosti občanů unikáte dlouho. Ale tak jako tak, nakonec, kus od bran musíte jít hlavní třídou. Máte co dělat, aby jste se držely pohromadě. Vrážejí do vás nevrlí obchodníci i podivní, hrůzostrašní ještěři, bizoni,sloni a mnozí další co tahají těžké povozy. Robustní železná brána zasazená do žulových kamenů je přivřená a před ní- ku vaší smůle stojí osm strážných v plné zbroji a s halapartnami a také....ku ještě větší smůle pět mnichů. Podle elfova výrazu, je tohle jediná cesta ven. Boj je jistý. jeden z temných přisluhovačů zla na vás ukáže bledou rukou....Stráže se staví do pozoru, mnichové zakládají ruce do rukávů, připraveni kouzlit. Při větším štěstí první řadu kouzel schytá někdo z kolemjdoucích, co si zatím neuvědomili, že by měli prchnout do uliček, nebo je to bude hodně bolet Stůjte! rozkáže hlasitě jeden z mnichů

Letocestín - 13. dubna 2008 16:58

Les stínů- 2 skupina Ztráta stínu znepokojí i mě, znamená to, že nás brzy čeká ještě něco horšího, než jen úprk vlastního stínu, co se za chvíli zase vrátí. Začnu trochu nervózně- po malém jídle balit věci Brzy to tu už opustíme ta slova však nějak neuklidnila ani mě samotného. Prohrábnu si zrzavé hnízdo na hlavě a podivně žluté oči podezřívavě upírám dále do lesa Budeme pokračovat pravím i když né přímím rozkazem a zvednu se. Kouzlem nechám zmizet veškeré jídlo, i stoleček s ubrusem A rázným krokem zamířím na pěšinu, vyšlapanou zvěří.

Pán Jeskyně - 13. dubna 2008 17:04

Les stínů- 2 skupina Jídlo trvalo jen chvíli, nikdo se totiž spokojeně nenasytil. Strach, podivný strach z okolního neznáma to zavinil. Když se opět vydáte na cestu, prostor kolem stezky se vám zdá podivně stísněný a jako by i koruny stromů byli hustší. Občas je takové přítmí, že zakopnete o kořen, šlahounek nějakého porostu a nebo vrazíte do toho před sebou. I váš vedoucí má problémy jako vy. cesta se nepříjemně plazí. Cesta, kterou jdete, jako by se za váma uzavírala samotnými stromy a křovisky....Úlevou pro vás je, lehký ústup stínů. Košaté stromy jsou o něco řidší. Pak se však stane něco podivného. nejen, že se občas vaše stíny chytí stromu a vy pak nemůžete jít dál, ale z ničeho nic se náhle Galaedrův stín vrhne na stín See a začne jej škrtit. See cítí jak nemůže dýchat a všichni na tu scénu zmateně zíráte, jak padá na kolena a rudne pod stiskem neviditelných rukou- ve stínech však viditelných...

Nodar - 13. dubna 2008 17:53

Klidně stojím a hledím nejpřednějšímu mnichovi do tváře. pod pláštěm pravou rukou načrtnu malý pentagram, který by měl vytvořit ochrannou a neviditelnou zeď přinejmenším před naší skupinou, která by nás měla ochránit před kouzly. hmotné předměty ní ale projdou. plášť se zvlní a rozlétne do stran. vylétne pět hvězdic z každé ruky ale trefěj se jenom tři. nyní dává m ostatním povel k úschově za bendy a nějaké další předměty a sám se nejist mojí obrannou zdí přesouvám k endalekému sloupu.

Serafine Beraqua - 13. dubna 2008 18:35

Daraka-Setkání s mnichy Když si uvědomím, že místo abych ostatní vyvedla jsme se pouze stratili, omluvně se na všechny podívám a vysvětlím jim to. Myslím, že jim to ale došlo i bez toho, procházení jednoho místa vícekrát neznamená procházku. Zvlášť, když jste odhodláni k útěku. Naštěstí pro nás všechny se tam oběvil muž v kápi, podle všeho elf a vyvedl nás skoro z města. Podle všeho pochopil, a prováděl nás vedlejšími uličkami. Byli jsme již skoro venku, když nám cestu zastoupili mniši. Ještě živě si pamatuji poslední setkání a vím, že nemám žádnou šanci. Náš nový společník mne ale nepřestane překvapovat, a znovu nás zachrání. Ještě však není vyhráno. Kam teď? zajímám se, strhnu ze zad svůj luk, ale vím, že používat ho na mnichy je zbytečné.

Awasai - 14. dubna 2008 18:27

Daraka - Setkání s mnichy: To, že nás mladá dívka zavede kamsi do města a skončíme v zahradách, ještě přehlížím. avšak neklid, jež narůstá uvnitř mě mi není zrovna příjemný. Držím se poblíže svého svěřence. Každý, kdo se k němu přiblíží, schytá můj nevrlí a podrážděný pohled. Nakonec nás jakýsi elf, od kterého se i se svým přítelem držíme dál, dovede na hlavní ulici a k bráně. Hned jakmile spatřím mnichy, lze zaslechnout hluboké a tiché vrčení, jež pochází z mého vnitra. Ohlédnu se po ostatních a ustoupím o krok dozadu..tiše se začínám připravovat na možný boj.

Pán Jeskyně - 15. dubna 2008 17:14

Brány Daraky- 1 skupina Rozprchnete se ve chvíli, kdy od jednoho z mnichů - a to ze záhybů pláště vylítne černá, slizká koule. Zásah schytá ohromný slon. Zařve, když se mu žíravina začne prohryzávat do těla, jako by jeho tlustá kůže byla jen křehkou skořápkou. I se svým osazenstvem vysoko na hřbetě a břemenem těžkých,onyxových kvádrů poskočí prudce do strany. další zvířata úpí při nárazu jeden do druhého, lidé křičí, když je zdivočelí tvorové ušlapávají do zaprášené cesty. Zvedne se oblak prachu přes který skoro nevidíte ani k bráně - odkud se ozývají kletby. Jeden ještěr si splete cestu a pleskne sebou na blízký barák. Osudný slon se v blížící se smrtelné agónii tak otřásá, že jej chobotem vyhodí na střechu domu- pořekadlo, že sloni nosí štěstí tímto asi skončilo, když se vám barák začne řítit na záda a naklání se nad vaše hlavy. Máte na výběr: buď se nechat udupat a nakonec zabít u bran, nebo budete čekat a rozdrtí vás stavba a mohutné dřevěné trámy a nebo.....Nebo se jeden člen z této družiny ukáže v pravé podobě a všechny zachrání.

Pán Jeskyně - 15. dubna 2008 17:14
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro tím členem družiny, co by mohl všechny zachránit jsi ty.

Nodar - 15. dubna 2008 21:05

klidně vyčkávám co se děje dál....skrčený za sloupem v připravené pozici pozoruji kouli, jak naráží do slona. Mysl zvířete se mi dere do mysli a v duchu ho uklidňuji...v záchvatu křečí mne však neposlouchá. jeho zoufalost se mi vrývá do těla a mysli...bolí to. Elfové a ještě ke všemu chodci mají takové schopnosti, které patří spíše k nevýhodám... naposledy mu zašeptám rozlučná slova a pozoruji ho nad námi jak se kymácí...najednou mi dochází, že to neni zrovna nejbezpečnější. chvíli přemýšllím ale nic mě nenapadá...najednou z mých rukou ale vyjedou rostliny podobným liánám, které v husté síti podepřou slona ale ani tak už dlouho nevydrží....už vidím že nemáme co dočinění jen s mnichy...do souboje se pouští i bojovníci ale s těma si poradím později....ted musím vymyslet nejrychlejší plán...

See - 15. dubna 2008 22:03

Les stínů - 2 skupina Po neklidnem a nejistem posezeni nad jidlem pomalu vstanu a vydam se za Letocestinem, spolu s ostatnimi ze skupiny. Poloprazdny zaludek mi svira neprijemny pocit ze smesy nejistoty a strachu. Po chvili nepozorne chuze se mi zamota bota do korene, ktery snad musel okamzik pred mym doslapnutim vyrust. Jako dracice vim, ze to neni zase tam nemozne a trhnu nohou, abych si koncetinu vyprostila. Davam si pozor na cestu, ale obleceni se mi zachytava ve vzduchu... Az po chvili si uvedomim, ze bych nemela na sobe mit ani trosku rozevlate letky, protoze stiny odevu nejak reaguji na kouzlo lesa a dostavaji se pod jeho moc. Chystam se stahnout si vlasy, ktere vrhaji stin, ktery se take zachytava a pomalu se otocim, kdyz me prekvapi pohyb Galaedrova stinu. Priblizuje se k memu, ale pritom Galaedr sam je ode mne dal a jeho stin se priplazi k memu a k memu zdeseni ho popadne kolem krku. Vrhnu nechapavy pohled na ostatni cleny skupiny a zalapam po dechu. Chytnu se za krk v mistech kde by mel byt utocnik, i kdyz uz predem vim, ze stin nechytim. Z nedostatku vzduchu se mi podlomi kolena. Snazim se trochu uklidnit, ale vzhledem k situaci to moc dobre nejde.

Venali Carbalt - 15. dubna 2008 23:41

Les stínu-2 skupina Jakmile Letostín „nachystal“ takové vydatnou svačinu,ani jsem se jí nedotkla,stále jsem myslela na kentaurského Barta a mho bývalého dvoudenního společníka Maerlyna.O mnohém jsem přemýšlela,ale nedokázala jsem se ani jedné věci dostat na kloub či mít nějakou končící myšlenku,či návrh.Pomrkávala jsem po lese,který mě moc přitahoval,ale také po Letostínovi,kterému jsem toužila položit mnoho otázek,ale zatím jsem se neodvážila. Po kratší svačinové pauze se všichni zvedli,i já jsem se beze slova zvedla a mířila jako poslední ve skupině za vůdčím drakem Letostínem,který vykročil jako první bez jakéhokoliv váhání,tedy alespoň na první pohled,ale jinak z něj vyzařoval nepokoj. Po cestě,která představovala spíše pěšinu,jsem hleděla pod nohy,ale nevnímala jsem je,někdy jsem se trochu vzdálila,jindy zas držela krok,ale po mém delším nutkání jsem se konečně odhodlala a snažila se dohnat vůdčího draka.Když jsem byla kousek od něho,zastavila jsem se,ale opět jsem k němu vykročila a jemným a něžným hlasem jsem položila otázku,či takový větší či objemnější dotaz: Nechci nějak rušit,ale jen chci menší ujasnění,moc nechápu vaše či naše počínání,od mé cesty za poznáním nechápu nic.Nechápala jsem už dříve,ale vždy jsem si to nějak vyložila,ale teď nějak nechápu,možná mě něco opouští,ale nevím co to je.Vím že mě čeká něco,co bude velké a obtížné.Něco co změní celý můj nynější život.Chci jen vědět,oč tu vlastně jde,a vše kolem,alespoň nějaké informace,kterými bych mohla zaplnit menší nedostatky v mé konstrukci nynější,budoucí,ale i minulostní situace.Tak Vás prosím o nějaké menší či větší vysvětlení. Odmlčela jsem se,ale stále držela krok s Letostínem.Hleděla jsem před sebe a snažila se formulovat nové myšlenky,bohužel to nešlo tak snadno.Radši jsem vyčkávala na jeho odpověď, Tedy jestli vůbec nějaká přijde. Namítla jsem si v duchu.

Pán Jeskyně - 16. dubna 2008 19:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Přečti si prosím nejstarší příspěvek, pokud budeš ít problémy se zobrazením, písnu ti jej. Jinak ty, jakož to mladý drak se věnuj skupině 2 v Lese stínů. mezi nimi můžeš i poznat někoho z Dračí říše (ale obávám se, že je tam zatím jen See a Letocestín, zbytek z nějakého důvodu nehraje). A ty jsi byl vyslán jakož to opozdilec samotným, velmi váženým Bronzovým drakem- vaším knihovníkem dolů na zem, aby si je našel a spolu s nimi splnil svou Zkoušku. Letěl jsi tedy po boku gigantického vodopádu, který je podle pověstí kmenem posvátného dubu Grachaš. Nebylo těžké je najít, ale když vstoupili do Lesa stínů, již si nemohl pokračovat jako drak,musel si se přeměnit do civilizované podoby. Letocestína si zahlédl v čele skupiny (i on a ostatní jsou v lidské podobě) a má ti vše vysvětlit až se s nimi shledáš. V družině je i jedna né dračí bytost- Venali, která se možná stane i právě tvým svěřencem. kdo ví. Přicházíš k nim ve chvíli, kdy je See přepadená stínem Galaedra (toho jsi možná viděl v dračí říši také), který škrtí jak přeměněnou See tak její stín. Nikdo neví jak se proti tomu bránit....a zde ti umožním nějaké kouzlíčko, zvláštní a vlastní jen tobě samému. myslím tím, že bys jí pomohl...

langoran - 16. dubna 2008 19:12
	soukromá zpráva od langoran pro jaké kouzlo

Pán Jeskyně - 16. dubna 2008 20:14
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro použij svou fantasii, třeba, dámpříklad: nějaké ovládnutí stínu. že ten tvůj, jakmile přijdeš zaútočí na ten škrtící a odtrhne je od sebe.

langoran - 16. dubna 2008 20:18
	jen tak si letím krajinou a spatřím stín který se snaží uškrtit nějaký jiný i jeho majitelku.Když spatřím že škrcený je drak,vyvovál blesk stínu,který zasáhne nepřátelský stín a odrazí ho od drak 100 metrů

Pán Jeskyně - 16. dubna 2008 20:57
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro pěkně prosím- je to začátečnický, tvůj první příspěvek, tak ať stojí za to a napiš i k jaké skupině patří atd....

langoran - 16. dubna 2008 20:59
	soukromá zpráva od langoran pro přepsávat už to nebudu

Pán Jeskyně - 19. dubna 2008 22:48

skupina 1- Daraka Inu dobrá. Stala se věc s kterou jsem nepočítala. 4len vaší družiny, který vás měl zachránit se nyní omluvil, že tu delší dobu nebude. A tak tedy barák se vám řítí na hlavu, běsnící zvířata ohromných velikostí boří a zabíjejí, trhají a zhanobují nádherné město. Napadne vástoho mnoho co v poslední chvíli, než zapadáte do suti uděláte. vykřiknout modlitbu, mocná bariérová kouzla, někdo se i možná přikrčí pod štítem či vytvoří štít ostatním.... Cítíte tlak trámů a domu, jak vám padá na hlavu. Hraničářovo liány se rychle bortí a s posledním nádechem jste zasypáni..... Ale něco se stalo. Když po té ráně, kašli, snaze se nadechnout, při zavírání očí kdy očekáváte drtivou tíhu kamenů na svém těle....otevřete oči, zjišťujete, že skoro nikdo z vás nebyl zraněn. Jen Spirit (předpokládám), který se vás snažil chránit svým tělem leží na zemi kousek od vás a lehce se chvěje. Pak nějakých pár odřenin a tím to končí. Je to děsivé. Pohřbilo vás to zaživa. Neproudí sem ani paprsek světla a tudíž vám brzy dojde vzduch. V ničivé temnotě, kdesi seshora slyšíte zřetelné hlasy: jsou mrtví? tento hlas vám připomíná hlas jednoho ze strážců brány Doufejme v to, ale pro jistotu ozve se chrchlavý hlas mnicha a zlehka se rozkašle. Když svůj záchvat uklidní, zopakuje Pro jistotu sežeň pár mužů a rozhrabte to- klidně i pomocí zvířat vojáku. Omyli můj bůh nepřijímá

Pán Jeskyně - 19. dubna 2008 22:50
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro včem je tedy tvůj problém? většina hráčů takovou věc pochopí.....pro mě je ten příspěvek nedostačujícíc. Kdyť je tolik věcí jak se rozepsat! myšlenky! nápady! Vzpomínky! také se jim ttřeba popsat jak vypadáš, kde ses tam vzal- nějaká slova, aby tě při prvním spatřením nezabili.

Pán Jeskyně - 20. dubna 2008 12:42

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Takže, příhodné by bylo toto: skupinka svěřenců co vám byla přidělena na trochu obtížnější úkol, o kterém se zmíním v níže ležící básničce, je nyní v ohrožení. Od samotného bronzového draka, zvaného u vás jako Knihovník jsi byl pokárán za svou opozdilost. Skupinka nováčků- draků plnících zkoušku byla již dávno vyslána. Byl ti dán jejich podrobný popis i popis skupinky vašich budoucích svěřenců, které máte zachránit. letěl jsi rychle, jelikož tak tě o to žádali. Letěl si boku obřího vodopádu co tě skoro ohlušoval mohutným duněním. pak se pod tebou otevřel kraj lidí o trochu menší než ten váš a mnohem méně spojený s bytostmi v okolí i když byli tu i drobné výjimky, ale to je něco jiného....letěl jsi velmi rychle přes Stinný les kde si je ale nezahlédl. Najednou si se objevil nad městem Daraka. Věděl si že je vzdálené dva dny od vodopádu, ale tys tu vzdálenost překonal během chvíle. U bran se cosi stalo. Jeden dům byl shozen na skupinku dobrodruhů v níž jeden je drak....Ano, poznáváš je. Jsou to oni! Nějak jsi předběhl skupinku draků. Ze své výše nyní pozoruješ jak skupina vojáků hrabe v suti, kterou na ně navalil slon zasažený kouzlem temného mnicha. Trojice mnichů co z nějakého důvodu nechtěla nechat skupinu odejít nyní stojí opodál padlé mrtvoly ohromného zvířete. Z dálky slyšíš jejich rozhovor. Hrabejte pořádně! A dávejte si dobrý pozor. Cokoliv se pohne, rozkuchejte to vyčkáváš ještě okamžik a pak mnichové kouzlem zmizí. je jasné, že jim budeš muset pomoci...jediný plán co by tě mohl napadnout? slétnout roztrhat vojáky, rychle vyhrabat družinu a odnést je. Unesl bys je, ačkoliv bys možná byl příliš pomalí. Ale rychlost je velmi důležitá. Kdyby se objevili mnichové, byl by jsi v koncích. Pradávná slova, a dlouhá klání, slyšte starou píseň, pánové a dámy. Ačkoliv zdá se, že naše duše jsou v bezpečí, falešný klid pod dračí ochranou o ničem takovém nesvědčí. Jsou stále tací, tmavý a temní, co nejradši by obsadili tuto naší krásnou zemi. A kolik bohů, nad námi se v těchto časech sklání? Pohleďte kolem, kdo z těch bytostí nevšedních je světlu oddaný….. Připusťte si občané milý, co nahání vám strach v tuhle danou chvíli. Pět, pět mocných draků, modrý, rudý, černý, zelený a bílý, vrací se na svět a jeden z nich je vzdálen jen pouhou míly. Rudý démon. Alduchar muru, co pro dobré draky znamená noční můru. Ale není to on o kom vyprávět mám, ale mocný rubín, co ve spárech má. Sopečná láva, jeho krásu omývá. Cože učiní ten kámen, kdyby se dostal do našich rukou? Pastvu pro chtivé oči určitě, ale hlavně polovinu Alducharovi duše. Kterou do ní uvěznil on sám nic netuše. Prokletý kámen, však jen sám drak nehlídá, ale krajina sopečná a půda nehostinná. Kdo Rubín špatně využije, dřív než povolat pomoc zkusí, kámen pevně uvězní jeho hanebnou duši.

Letocestín - 21. dubna 2008 20:13

skupina 2- les stínů Poslouchám Venali a úsměv na mé dětské tváři naznačuje, že jsem potěšen, že se někdo konečně na něco zeptal. I když ta otázka je taková divná Víš Venali...Jmenuješ se tak ne? Já o tomhle vím jen velmi málo, Ale bohové chtěli abys ses k nám připojila a pokud to máš vědět, tak to budou opět bohové co ti pomůžou a poradí zamyslím se a zadívám se jí hluboko do očí. temnota co se v nich zaleskne mě trochu vyděsí Třeba to ani nemáš vědět....Možná bych o někom věděl, ale to až dorazíme do Daraky když je klidná chůze přerušena, rychle se otočím k úpící See. Cosi zamumlám směrem k neposlušným stínům. pak se ten můj drobný odloupne a zamíří k rváčům. Chvilku spolu zápasí. pak můj, menší stín násilím uvolní Galaedrovo sevření a odvleče ho k jeho pánovi. Gestem drobné ruky nakáže něco jako- zůstaň a ani se nehni. Sehnu se k hekající See a dám jí ruce jemně na ramena Klid dítě, už je to v pořádku zlehka jí zvednu hlavu. Když se vzájemně zadíváme do očí- pocítíš úlevu a i otisky na tvém krku nejsou tak bolestivé. Dobrá až nepřiměřenou silou jí pomůžu na nohy a zadívám se na drobnou skupinu Les stínů ovládají temní mnichové a černí draci. Bude dobré odtud odletět a to hned. Zdá se, že družina v Darace je ohrožena během chvíle se přeměním a na mém místě nyní poletuje ani ne metrový,rudý dráček, podivně dlouhý se zajímavými duhovými dolesky. Přiletím k See prosím, vem Venali na svůj hřbet, v mé moci to bohužel není počkám až tak učiní a vyrazím s nimi v zádech k nebi. (jinak- kdo z této skupiny ještě všechno hraje?)

Pán Jeskyně - 21. dubna 2008 20:19

Daraka- brány, skupina1 Anthrax působí opravdu velmi děsivě když přiletí k rytířům a nečekaně rychle je usmrtí. Zvířata v okolí jsou neobvykle tich jako kamenné sochy stojí, jako by čekali jestli je drak bude chtít sežrat nebo ne. pak se nejistě rozejdou, směrem pryč z města. další zácpa je možná i vaše . Drak začne hrabat v místě kde přestali rytíři. Za okamžik se odhalí výhled na skupinku kuckajících, žijících bytostí. Ale jeden...jeden z nich nedýchá....je jím bard Litanlúniel. ve tmě to nebylo vidět, ale těžký trám mu spadl na hruď a přelámal žebra. Buď zemřel na rychlé vnitřní krvácení a nebo nedostatkem vzduchu- není jak mu pomoci. Ale co vás uklidní v tváři má mírumilovný, lehce usměvaví nádech. Jeho píšťala asi zazněla naposledy. I Spirit je nyní vzhůru, když ho probere ostré bodavé světlo. Rychle! rychle! nenechte je uprchnout těsně kolem hlavy mladého draka proletí černá, slizká koule. Rozplyzne se na dům ku od vás a začne ho požírat. Mnichové jsou tu, máte opravdu málo času.

See - 21. dubna 2008 20:57

Skupina 2 - les stínů Pomalu se vzpamatovávám z šoku z nedostatku kyslíku, ale když dá Latocestín příkaz k odletu, myšlanka na volnost ve vzduchu, kde moje plíce už určitě nebudou trpět tak jako tady dole mezi stíny, mě postaví rychle na nohy... Netrvá dlouho a vítr kolem mě zhoustne do zeleného dýmu a vytvoří obrovský oblak. Za okamžik na to zaduje lehký větřík, dým zmizí a odhalí smaragdově zelenou dračici. Velký tvor se zhloboka nadechne a otočí se k lidské dívce. Nastupovat..., mrkne a zašeptá několik slov ve styrobylém dračím jazyce. Na zádech se jí některé šupiny zvednou a utvoří jakési "sedadlo" z šupin různé délky takže má i opěradlo. Pod zvedlými šupinami má zelenou kůži stejné barvy. Natáhnu křídlo až na zem a nechám dívku vylézt si na hřbet. Kouzlem jí připoutám popruhy a opatrně vzlétnu za Letocestínem...

Pán Jeskyně - 22. dubna 2008 08:47

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyšvihneš se na hřbet draka s neobvyklou lehkostí a náhle se ti zazdá, že se ti les ani nechce opustit. Tygřík se naopak snaží docela neohrabaně vyhrabat na bok dračice i když se před tím krčil a bál. Když k němu natáhneš ruku rozechvěješ se- do příspěvku pro ostatní klidně napiš že i potemníš a kolem tebe zavíří několik černých pírek. Náhle místo tygříka uchopíš do ruky malé, pruhované tygřátko co se na tebe zmateně dívá. Mňoukne a oblízne tě. Když se zadíváš na své ruce jsou neobvykle tmavé a i očima vidíš trochu jinak. Vidíš lehkou auru všech ve tvé přítomnosti. I temnou auru lesa.....

Awasai - 22. dubna 2008 10:53

Spatřím Litana a oči vytřeštím dokořán. Ne! Roezběhnu se směrem k němu a již při cestě se mé tělo azčne měnit....(nemám čas to znova popisovat,t ak snad příště). Mohutnou tlapou dohdoím trám a z mých očí skápne několiks tříbrných slz. Mají co chtěli.t.eď..je řada na nich. Otočíms e směrem k mnichům a se zlostným řevem se bezhlavě vrhnu proti prvnímu z nich. Mohutnou tlapou ho srazím na zem a tesáky azryji do jeho hrudi.

Pán Jeskyně - 22. dubna 2008 17:10

Daraka-slupina 1 Do všeho, do čeho se zapojil drak Antrax bylo smazáno. takže dál ležíte pod troskami. Avšak jeden člen z vaší skupiny tiché ležení a očekávání neuzná. Ozve se takový řev, až se kopajícím rytířům zastaví srdce. pak se trámy, sutě a vše kolem vás probortí a odlétne do strany. na místě kde ještě před chvílí plakala Awasai nad mrtvolou Litana stojí nyní ohromný drak a stále roste. Vrhne se kupředu na stráže a na mnichy, kteří přibíhají z centra města. Sápe je a trhá, když se začnou plazit pryč, začne je trhat o to pomaleji. Dračice zaujala jejich plnou pozornost a vy můžete utéct nehlídanou bránou jatka-Awasai rozséváš smrt a zkázu, ničíš ty co ti zničili budoucí život pod po boku s Litanem. Krvavé šílenství a touha po boji z tebe opadne, když tě do ramene zasáhne jedno kouzlo. Černá koule se začne bolestivě prožírat do masa a jako předtím u slona pokračuje. Stihneš ještě pozdobit zem trojicí padlích mnichů a jejich kroutících se orgánů. pak sama uznáš, je je vhodný čas odejít. Město se již dál bránit nebude. nechala jsi před sebou 10 mrtvol. 7 rytířů a tři mnichy. Když se snažíš vzlétnout, máš problémy s pravím křídlem. Přeci jen se vzneseš. tví společníci prchají do lesů- do bezpečí. tvůj let se po chvíli změní v klácení a chtě nechtě ztrácíš kontrolu nad svým tělem. Otevřená rána v rameni pálí čím dál víc a tak docela nepěkně přistaneš. ještě před tím než se zřítíš do lesů, vidíš na nebi několik draků mířící k vám. prvního poznáváš s dračí říše, byl tvým strýčkem. Sám malý, krásný Letocestín. (samozřejmě nemusíš odletět, můžeš ve městě stále bojovat, ale je možné že to i bude tvůj poslední boj) setkání- skupina 2 v oblacích Letocestín a vlastně vy všichni letíte velmi, velmi rychle. zdá se, že život skupiny ve městě je ohrožen ještě více, než je třeba. Letocestín frčí v popředí, jako by jeho malá křídla byly křídla letedla a ocásek malá vrtule. i když jste mladí, velmi brzy se takovým až smrtelným tempem zadýcháte. Les náhle v dálce končí. A vidité asi tak po 20 minutách vystoupit ohromné, rozlehlé město končící až daleko u moře. Říká se, že projít od jednoho konce k druhému trvá celý den. Nádherné město působí velmi impozantně. Ulice- ty hlavní jsou dlážděné bílým mramorem a i několik hlavních budov ve středu. U přední brány ke které míříte se něco stalo. Napřed vidíte podezřele zdrhající skupinu běžet do lesů a pak se za nimi rozletí krásná dračice. Možná jí někdo z vás pozná. Je to Awasai. Vypovězena z říše Draků kvůli svým rodičům. Zdá se, že je zraněná. Svůj let neovládá moc dobře. A tím spíš když se po chvílkovém letu zřítí do lesa. obě skupiny A tato změna směru po chvíli čeká i vás. Všichni zřetelně slyšíte troubení rohu. Jako by z moře se vyloupne černý, ohromný stín draka, který je dobrým služebníkem mnichů. Všichni ho znají pod jménem Krvan-tok. Zabíjí vše co neladí v jeho barvách a jeho očí. Nikdo z vás by se mu nikdy nemohl postavit. Říká se, že je jedním z největších draků říše Grachaš.

Nodar - 22. dubna 2008 22:40

Jak tak ležím pod troskami, přemýšlím, které kouzlo by mě mohlo zachránit, už mě nic nenapadá.Je můj život ztracen pro něco, co mi bylo nepřímo řečeno, nebo pro moji nezodpovědnost? Kdybych je sem nezavedl, možná by jsme všichni teď žili normální život místo těhlech jatek. Tohle se mmi nechce líbit. co teď?....ochranné kouzlo už přestalo účinkovat a už by stejně bylo k ničemu. Když teď usmrtím mnicha, vyčerpám svou dosavadní energii a usnu, hrozí i smrt. To ne, radši se pokusím dostat z... UUUUUUUUUUUUHHHHHH nejde to...z těhlech trámů se bez cizí pomoci nedostanu. co teď?... mé poslání je nejspíš u konce... z mých úst vychází modlitba a poté zaklínadlo... paprsky složené ze žlutéch a červených pruhů vjíždějí do dvou mnichů...mlží se mi před očima, nic nevidím...nic....nic...ni...c....

Serafine Beraqua - 23. dubna 2008 15:31

Daraka, skupina 1 -> setkání skupin Poté, co nás zavalí sutiny, myslím pouze na smrt. Zemřu, aniž bych splnila své poslání. Aniž bych vyřídila, co vyřízeno být mělo. Když už myslím, že to nevydržím, mám dojem, že mi hlava těžke a oči se mi zavírají, začnou se oběvovat paprsky světla. S lomozem mizí sutiny nad námi. Mohu se postavit, až na škrábance a bolestivé bodání v žebrech jsem v pořádku. Všimnu si ale, že mladík takové štěstí neměl. Nevydržím ten pohled. Odvrátím hlavu a v očích mám slzy. Dračici to však otřáslo ze všech nejvíc. Myslím si, že ani není divu. Se vzteklým řevem a viditelnou bolestí, ze jeho ztráty, se pustí do protivníků. Díky tomu můžeme utéct. Běh mi dělá nečekané problémy, podle všeho to souvsí s bolestí v hrudi, ale držím se a běžím dál a dál. Doběhneme až do lesa, občas se otočím směrem k Awasai, vidím ji letět na nebi, v lese ji už dál však sledovat nemohu. Běžíme dál a dál, postupně však zpomaluji. Nemohu skoro dýchat, rozkašlu se a zastavím se. Už..už nemůžu dál. Kašlu a pohybem ruky posílám ostatní dál.

Spirit Guardian - 23. dubna 2008 22:20

Daraka sutiny mě zasypaly docela pořádně ovšem po chvilce se z toho vyhrabu a vrhnu se na mnichy pomalu si klestím cestu pln nenávisti za to že ONI MŮŽOU ZA TO ŽE JSEM SELHAL V OCHRANĚ MÉHO POKLADU! rozhodnu se zmasakrovat uplně všechny vrhnu se na ostatní co přežily nájezd rozzuřené dračice která se vzala bůhví odkud utíkejte hlupáci prohlásím jako kdysi prohlásil mocný čaroděj když bojoval se mnou tam kde jsem hlídal prvně byl to nějakej bílej mág a jeho družina se dala na utěk.... mno co stane se najednou se to stane někdo mě bodne do zad... bolí to jako čert nebo nadávání na mou neschopnost zabiju toho kdo se mi opovážil narvat nějaký ostrý předmět do zad ale pak to uvidím je to drak velkej jako ... hodně velkej musí utéci prostě musí utéci zapřemýšlím a pak podle toho začnu i reagovat začnu urážet tu přerostlou ještěrku slovy které k vám k vašemu štěstí už nedoletí bojuju se vším co se nabýdne ale čekám na finální výzvu na draka

Awasai - 24. dubna 2008 19:00

Kdesi v lese: Bolest na pravém křídle mě přemůže a já jen s velkými obtížemi přistanu tvrdě na zemi. Těsně po přistání se mé tělo opět zmenší. Avšak šupiny plně nezmizí. Stříbrné šupiny jsou na místech poškozené a jás e svalíms bolestným zasyčneím na zem. Rychle začnu ohledávat a kontrolovat svá zranění. Doufám, že to na to zabere. Opatrně přejeud rukou po zraněném ramenu a soustředím svou zbylou sílu....Pod rukous e rozzáří slabé zelené světloa rána by se měla, alespoň částečně zacelit. Draky, tkeré jsem v dáli spatřila neřeším, musím se vydat za ostatními a dostat je odsud co nejdále. Ať už mé léčení dopadne jakkoliv, seberu svou veškerou sílu a přemůžu bolest i smutek ze ztráty milovaného spoelčníka a rozeběhnu se za ostatními..spíše tedy směrem, kudy tuším, že mohli odejít.

Letocestín - 27. dubna 2008 14:46

skupina 2 a ožná už i 1- setkání Let v oblacích, jako bych se při něm vrátil do mládí. Občas mě sice odhodí větrná smršť z kurzu, ale není pro mě problémem draky znovu dohnat a letět v jejich čele. Musí to být krásné, a dosti nebezpečné, ale zase letíme dostatečně daleko od lidských očích, jelikož ty naše vidí mnohem lépe. Když se Awasai vrhne do lesů, kde se zřítí a z moře vidím povztat obávané soupeře, ihned nařídím letce mladých draků klesnout, kam dopadla Awasai. Dolů rozkáži a i když mi vítr rve slova od úst bylo mi dobře rozumět. S velkým vypětím sil se vyrovnám se zrádným větrem a přistanu mezi spadané stromy v místech kde dopadla Awasai. jsem i svědkem její přeměny Zůstaň v dračí podobě! ale bylo na to příliš pozdě. rychle klesnu a ještě dříve než se dotknu země, změním se v zrzavého chlapce. Awasai! vyhrknu a ihned jí vezmu do náruče. Krev jí srší z rány jak se kouzlo propaluje hlouběji a hlouběji. Tiše zavřu oči Nyní bych vám chtěl představit vašeho nového průvodce zašeptám tichá starodávná slova a svědomím, že jen tato bytost je schopna pomoci nám v této situaci. Vzduch pár sáhů ode m se zatřpytí, obkreslí jakousi půlkruhovou bránu z níž vystoupí stříbrný tvor. Báa za ním mizí tak náhle jako se objevila a tvor nabývá tvaru, jemných rysů a za chvilku se před vámi vyloupne nádherný anděl. Oči mi zaslzí tím co bylo ztraceno a znovu se vrací k nám Prosím uzdrav jí Asimdore zašeptám k andělovi a po odstoupím od těla polo přeměněné dračice.........

Pán Jeskyně - 27. dubna 2008 14:54

setkání Příspěvek od Letocestína patří už i skupině 1- setkáváte se právě když draci přistávají a jeden drobný dráček se změní v malého zrzavého hocha. pak vyvolá- jak Letocestín popsal anděla a vašeho nového budoucího průvodce. Mezi tím se ohromný zkázonosný černý drak, zvaný Černá smrt, Lot-vini blíží i se svým mniším jezdec co trůní ve zlat zdobeném sedle, kousek od kořenů křídel obávaného draka. Všechny vás po chvíli prostoupí dračí strach co ve vašich duších páchá zmatek a šílenství. (Zde si dovolím upozornit že ze sebou může skoncovat Spirit.)

Asimdor - 27. dubna 2008 15:13

U brány Již jen čekám, spalován muky pekelnými i ničen silou nebe. Najednou se předemnou otevře třetí a poslední brána očistce. Začínám rozeznávat zase normální svět a koukám, mám již i křídla. Asi jsem anděl, neboť mají i peří, výborně. Tu na mě někdo promluví a žádá mě o záchranu života. Proč né, mohl bych vyskoušet, jak mě má Khoor rád. Pokleknu k ležící ženě a pohladím jí po vlasech. To není čloěk?, ne... ,,Uvidím co můžu. Prvně jí zbavím bolesti" Pohladím jí po vlasech ještě jednou a bolest zmizí. Poté zavřu oči a promítnu si les, ve kterém je chaloupka mocného Khoora. Stoupá z ní dým, z komínu, podedveřmi, prostě všude, kudy to jde. Kráčím ke dveřím a otevřu je. Vstoupím dovnitř a na kameném truně sedí Khoor a kouří omamné látky v dýmce. Zdravím Khoore. Potřebuju trošku pomoc. Já vím, teď jsem teprve vylez, ale potřebuju jedné holce zachránit život. Je poleptaná nějakým kouzlem a mám dojem, že bylinkama to nedám... Poté se vrátím do reality a čekám, co se bude dít...

Pán Jeskyně - 27. dubna 2008 15:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro vize Velmi lehce se přeneseš do kamenné chatrče kde na trůnu spočívá rozložitý bůh ebenovité pleti. Tobě docela vyhovuje, ale dobře víš, že jeho bratři a sestry ho nemají rádi, jelikož úmyslně opustil království nebeské a prohlásil že jde o boží chlév Zadívá se na tebe přísnýma, kalnýma očima přes bílý kouř vůní vanilky a drsným, dunivým hlasem praví Tož jsem čekal synku, že se zase ukážeš, dřepni si sem ke mě kývne tak prudce, až si zdredovaný vous namočí do jaké si tekutiny v hrnci na svém klíně, k polštářům co jsou v příbytku rozházené po zemi. Zakoulí očima, zamlaská, a jednou rukou se snaží rozmotat černý copánek Zrovna jsem uvařil výtečnou polívku, nedáš si zoba? je ti nyní jasné co tu tak nelibně páchlo, ale než stihneš odmítnout, vzduchem už k tobě zamíří hnilobně páchnoucí sračkovitá hmota v bílé mističce se stříbrnou lžičkou Netvař se na to tak pochybně, ale dá ti to sílu, abys tu holčinu vyléčil. Stačí jen jedno polknutí pak roztáhne úzké, popraskané rty do širokého úsměvu Docela tě lituju, ale je to nutné pak vyhlédne ke dveřím, kde se pár metrů nad zemí vznáší jakýsi to orientálně založený muž v tureckém sedu A hejbni sebou, je tu fronta když spolkneš tekutinu, není tak odporná, ale její chuť je docela nevýrazná, díky bohu. Pak mávne, abys odešel. Vize zmizí. Ty sedíš před dívkou, v puse cítíš podivnou, chuť nechuť a v pravé ruce cítí zvláštní, magické brnění. Když se na ní zadíváš, lehce světélkuje

Asimdor - 27. dubna 2008 15:51
	U brány Kouknu se na jemně beskající ruku a položím jí dívce na srdce. Poté čekám jen, jakou reakci zázrak provede. snat to zabere. Fuj, ta polívka je hnusná, horší než jáma psích bobků Co takhle si nacpat dýmku? Bylo by to dobré ten vanilkový tabák. Asi zajdu za nějakym ďáblikem, třeba bude nějaký poblíž v okolí.

Venali Carbalt - 27. dubna 2008 20:26

Setkání Kráčím vedle Letocestína a poslouchám jeho slova.Vím,že bych se měla optat asi Bohů,ale žádné neuctívám,bohužel.Nyní se snažím věřit sama v sebe,ač mi to lehce nelze.Nechápu pár věcí.Je těžké jim v této situaci,ve které jsem se ocitla,porozumět.Možná by to uměl vysvětlit Maerlyn,ale s tím se už bohužel nesetkám,také měl plno otázek a málo odpovědí.Můj věrný přítel,tygr Myriil,za mnou kráčí se vztyčenou hlavou.A naslouchá mým myšlenkám. Po vyslechnutí vůdčího slov,jsem stále kráčela v jeho tempu. Jakmile mě Sei vzala na hřbet,pohladila jsem Myriila po hlavě a on se proměnil v malého tygříka,položila jsem si ho do náruče.Nyní jsme letěli byl to nádherný pocit.Letěla jsem poprvé v životě,takže jsem si to náležitě užívala,avšak stále jsem byla naplněna něčím,co nedokáži popsat a nejistotou. Když jsme přistávali,nechápavě jsem pozorovala okolní příhody,nevěděla jsem o co tu jde. V zápětí po tom co Letocestín představil Awasai jsem pokynula hlavou a stále jsem byla nejistá nynější situací.

See - 30. dubna 2008 22:03

Setkání Následuju Letocestína v klesání a přistanu kus za ním, nezpomaluju a běžím směrem k němu a AwaSsai. Neslézej Venali a hlídej si to svoje kotě, protože jestli se ztratí tak ho ten velkej, zlej, černej, mocnej a odpornej drak sežere..., prohodím přiškrceným hlasem po tom, co jsem Černého spatřila... Letocestíne, co teď? Mám tě vzít taky na záda? S Awasai? Nezvórně přešlapuju. V neuvěřitelně rychlém sledu se děje moc věci. To že Letocestín v tíhle situaci vyvová anděla mě překvapuje, ale on tu velí... Měli bychom zm,izet a to hodně rychle...

Pán Jeskyně - 01. května 2008 19:21

les Je vám jisté, že se schovat nemůžete. Drak draka vycítí a v přeměně lidské jste jenom a jenom slabší. Proto vás ohromí, po andělovo dotyku, že se rána začne pomalu zacelovat a hruď pokryje krásná a hebká kůže. Dokonce to kouzlíčko naplnilo Awasai novým tokem energie, jako by se jí vůbec nic nestalo. Když Venali sleze z kotětem, tak kotě začne při dotyku země ihned růst a za chvilku blízá Venali ohromný, krásný tygr. Drak už je zcela zřetelně vidět i pro lidské oči. (ještě dodatek- Awasaino léčení, to prvotní bylo spíš ke zlu. Obralo jí to o více energie, takže při léčení anděla skoro omdlela)

Letocestín - 01. května 2008 19:27

letící drak k drakům Hněvivě se zadívám na blížící se obrys. Když je Awasai zase zdravá, pohladím jí po vlasech Opět tě zdravím je mi jasné, že mou lidskou tvář si ještě neviděla, ale dračí tělo- které ti hned přeměnou připomenu ti jasně probudí vzpomínku na draka a rádce Dračí říše. Pak přiletím před See a vznesu se, aby mě nikdo nepřehlédl Tak mláďata, vaše první setkání bude krvavé. Nebudeme prchat, jelikož nemáme šanci, budeme bojovat má slova zní povzbudivě a také tak zapůsobí i na vás Využijeme toho, že je nás víc zazubím se, párkrát nad nimi zakroužím a čekám kdy si draci vyberou své jezdce I vy budete užiteční podívám se na lidskou část této podivné skupinky.

Awasai - 04. května 2008 20:42

Setkání: Z ničeho nic se přede mnou objeví anděl. Zůstanu strule zírat na jeho přenádhernou tvář a ani sbeou neškubnu, když s ejeho jená dlań dotkne mého zranění. To se samozřejmě ihned začne zacelovat a já jen tiše syknu bolesít, když se konečně zlé kouzlo přestane vpalovat do mého těla. Najednou se jakoby proberu z tranzu. Má hruď se prudce začne zdvíhat a zase klesat. Ještě stále vyděšené oči mladé laně upřu na anděla. "Děkuji ti." Vyseknu mu trochu neohrabanou poklonu a teprve nakonec zvednu oči k ostatním, především k Letocestínu. "Taktéž tě zdravím." Pronesu trohcu zdráhavě a pohlédnu nejdříve směrem k letící pohromě a nakonec směrem, kudy odešel zbytek mých přátel. Při pohledu do lesa, se mi tvář zakaboní smutkem a bolestí. "Můj přítel je mrtvý, ostatní an cestě pryč, musíme jim zajistit bezpečný únik a zdržet alepsoň tuhle pohromu, která se na ně řítí." Pronesu odvážně, ačkoliv hlas se mi trochu třese.

Asimdor - 04. května 2008 20:54

U brány Za málo, rád pomohu. Mimochodem, posílá mě mocný bůh Khoor a já tu jsem mimo jiné i kvůli tomu, abych rozšířil jeho slávu a řady jeho věřících. Jak vidíte, Khoor je velmi dobrosrdečný a kdo by chtěl svěřit svůj osud, mysl i tělo do jeho rukou, jsem plně kvalifikovaný kněz a mohu vám pomoci... řeknu velice hrdě a roztáhnu svá křídla. Poté vzletím nad hlavi ostatních a prohlédnu si je... Koukám, že tu je několik mocných draků řeknu a uvolním svou auru, svůj aspekt... Někteří, nejvíce ti se slabou myslí a méně negativními pocity začnou pociťovat nával hřejivé energie a jakési pohody...

Spirit Guardian - 07. května 2008 11:51

u velikého draka letí proti mě veliký drak a já začínám zjištovat co je to ten strach pomalinku a potichounku se začnu propadat sám do sebe příjde mi to jako že propadnout se sám do sebe v tuhle chvíli je největší neštěstí ovšem čas venku se zastavil nebo je to aspoň můj pocit najednou se mi u hlavy ozve hlasitý gong a po 15 vteřinových intervalech odbíjí a po třetím odbití přede mnou stojí podivný muž ještě v podivnější zbroji zemřeš a ty to víš řekne mi ta družina kterou jsi chránil bude ale chráněná nadále.. prohlásí dál a já se prostě zeptám kým? on ukáže na nově zjeveného tvora po mé levici vypadá ještě podivněji než ten první tohle je ten co bude chránit skupinu po tvé smrti .... nyní však už běž a dělej co je třeba prohlásí znovu ten podivín ve zbroji a já procitnu nic moc se od mého "propadnutí do mě" nestalo všichni byly tam kde byly a nyní se zase všichni hýbají já se nyní s čistou hlavou vrhám do bitvy s okolnímy mnichy a jinýmy šílenci všechno mi to příjde najednou tak jasné a v hlavě se mi rozezní kostelní sbor jak zpívá melodii která je mi tak známá je to "requiem za padlé hrdiny" mno co dneska se to hodí dneska umřu .. je mi to jasné a proto se vrhám směrem kde je drak s umyslem ho zabít nebo se zabít sám při pokusu ho zabít ...

Pán Jeskyně - 08. května 2008 15:02

drak Z dálky se přibližuje. Už je kus od brány města. A tam zahlédne výzvu. několik z vás zjišťuje, že Spirit zůstal někde vzadu, možná přímo ve městě. A pak vás napadá že máte čas! Ohromný drak se snese, silou svých křídel a pařátů rozboří kus hradeb a okolních domků. Spirit potkává a ničí mnichy co se snažili všechny pronásledovat (pokud se někdo vynesl do výše s Letocestínem, velmi dobře všechno vidíte. Pokud ne, Letocestín hlásí co se tam odehrává, řev a boj slyšíte až sem) Mnich na drakovi začne udělovat příkazy. Černý obr rozevře tlamu. Spirit ucukne a jeho vnitřní společník draka poraní na přední noze, až tvor zakolísá. Drak bolestí ušlape několik rytířů a mnichů. Spirit tak získává čas na kouzlo. Velmi vážně jím draka poraní. Přiměje obludu aby se vznesla, zakroužila a znovu klesla. Tentokrát se velikán posadí na hradbách jako černá, odporná ozdoba. I na rozkazy mnicha v sedle, obří,rohatou hlavou odhází několik rytířů bojujících u Spirita. Spirita zakryje dračí stín. A ochromí jej ohromný strach, ale i odvaha. S výkřikem "Za můj poklad!" rozevře plášť. Jeho šesti končetinový přítelíček se zazubí a když drak oba polkne, ještě zahlédnete záři šesti šavlí. Drak se snaží polknout. Zvedne se do vzduchu a za okamžik zjišťuje, že ho něco ničí zevnitř. Letí vysoko, shazuje ze sedla svého jezdce. Ve smrtelné křeči pár set metrů nad městem přestane mávat křídli a pak s hromovou ránou padne na město. Spirit zemřel, aby vám dal čas smrtí obávaného Krvan-toka. Z dálky slyšíte hudbu. Tichou, mnoho hlasnou requii za padlé hrdiny. Zpívanou lesem.

Pán Jeskyně - 18. května 2008 17:53

A znovu byla bych velmi ráda, kdyby jste opět začaly hrát. Chápu že v této době máte nad hlavu práce a učení, ale určitě by vás nezabila minutka, kterou by jste svou neaktivitu obhájili. Proto bych se vás chtěla zeptat, jestli máte zájem, aby jeskyně pokračovala a nebo jestli mam uvažovat o jejich zrušení, což by v tomto případě nebylo podruhé. Dále se klidně zmiňte o tom co v jeskyni postrádáte. Pokud se rozhodnete pokračovat (většina z vás) budu na vaše názory brát ohled. Děkuji.

Pán Jeskyně - 21. května 2008 22:08
	Dobrá, asi pět hráčů vyjádřilo zájem o hru, takže to znamená že budeme pokračovat. prozatím tuto jeskyni pozastavuji jelikož několik hráčů svou neaktivitu obhájilo zkouškami a školou. nic nenamítám. Až se zde budou objevovat hráči, budeme opět pokračovat. Ať vám zkoušky vyjdou

Serafine Beraqua - 22. května 2008 06:59
	Já taky budu hrát..omlouvám se, že jsem se nevyjádřila dřív. Teoreticky jsem tu pořád ale praktická stránka je horší. Máme teď ve škole zkouškový, tak bohužel času není tolik, kolik by být mohlo.

Pán Jeskyně - 25. června 2008 19:32
	pokud vím, poslední příspěvek zde máte, máte na co reagovat, aspoň se ukáže kdo je nyní schopen hrát...

Pán Jeskyně - 26. června 2008 22:02
	Jestli se vůbec někdo takový najde...

Venali Carbalt - 26. června 2008 23:10
	Také bych ráda hrála,ale zatím mi nepříjde vhodné abych začínala po delší odmlce...

Toku Tokuamalee - 27. června 2008 16:13

nedaleko již je to nějaký ten týden co žiju v tomhle městě a viděl jsem už ledacos... minotaury co se praly s kočičími lidmi, ale aby nějaké monstrum zautočilo na velikého draka a sundalo ho i přesto že zemřelo bylo tedy nad moje očekávání nikdy jsem nečekal že uvidím někoho sundat draka ke své smůle stojím opodál skupinky ke které očividně to monstrum patřilo což znamená že s ní budu jistě spojován a nejspíše zabit jenom tak protože jsem byl blízko... byl sem svědkem popravy několika výtržníků a jednoho chudáka který šel kolem..a protože měl smůlu tak byl popraven taky... což znamená že jsem se nejspíše teď nedobrovolně přidal ke skupině dobrodruhů kteří nejspíše každou chvilkou utečou od toho města co nejdál příjde mi že bych měl utíkat s nimy... bůh ví proč mám pocit že k ním odteď patřím není ovšem čas přemýšlet nad tím proč ale je čas zdrhnout , templáři nebo inkvizice nebo bůh ví co jsou ti šílenci s nyní mrtvým drakem zač... jsou dostatečný důvod k utěku ne? proto se otočím skoro na patě a začnu zdrhat samozřejmě stejným směrem jako zbytek boty které tvarem připomínaly kopyta se při startu zabořily do měkké půdy a pak sprintem pryč,oblečení které spíše připomíná brnění na mě sedělo prapodivně dobře. proto se v něm dalo tak užasně běhat díky čemuž bych byl schopen dohnat skupinu dobrodruhů za chvilinku jenže mě překvapí další věc a to melodie kterou se ozývá les...prapodivně známou ... ovšem nemám čas se tím zaobírat moje jediné starosti jsou za Á dohnat skupinu a za Bé nenechat se dohnat templářema, nebo inkvizitorama nebo co nás to vlastně honí

Ishtaratonion - 27. června 2008 23:40

Kol lesů Přilétám na místo z jiného směru, než Letocestínova skupina. Něco mě k městu láká, ale bohužel netuším co vlastně. Při svém přibližování brzy pocítím přítomnost Krvan-toka. Znám ho z dřívějška a z legend. Když ho i spatřím, rozletím se proti němu, ale než se cokoliv může stát, Krvan zakrouží a zřítí se z oblohy, načež jeho přítomnost rychle vyhasne. Když drak skoná, chci alespoň do města, ale pak si všimnu jiného známého a zamířím za Letocestínem. V lese u ostatních Právě když anděl dokončí své léčení, vynoří se z lesa postava. Jedná se o muže, neurčitého věku se zvláštnímy namodralými rty a azurovýma očima. Má protáhlý obličej se špičatou bradou, orámovaný oříškovými vlasy. Oblečen je v modré kazajce a kalhotech a stříbrem vyšívaném modrém plášti, na nohou shrnovačky, v ruce ebenovou hůl se vsazeným safírem a u pasu vystupující safíry vykládaný a stříbrným drátem oplétaný jílec meče s rovnou záštitou. Zdravím tě, Letocestíne, i tvé společníky. Promluví srdečným hlasem.

Letocestín - 30. června 2008 21:50

Před městem Děsím se okamžiku kdy se střetneme s drakem a děsím se toho, že se nám akorát vysměje Bohové, pokud jsou vyvolenými, pomoz nám a pak se stane zázrak. Zázrak kdy se Spirit obětuje pro naše dobro, kdy ochrání svůj poklad. Téměř zapomenu mávat křídli když ohromný Krvan-tok umírá. Hlásím těm dole co se právě odehrálo a tiše děkuji bohům. pak se objeví další společník patřící k nám, vyvoleným Vítejte zašeptám ještě otřesen a má další slova už nejsou tak nadšená, ale spíše zběsilá Utíkejte! Awasai, můžeš letět? pak oslovím i zbytek draků Vezměte je na hřbety požádám ukazuje k dvojnožcům Asi hodinu odsud jsou Archagijské skály, je tam bezpočet hlubokých jeskyní po mistrech trpaslíků, leťte káži jim všem a čekám vzadu, abych je mohl krýt, ačkoliv velikostně se zdá, že se nevypořádám snad ani s mouchou. Bohové, přidejte další ze svých zázraků!

Pán Jeskyně - 30. června 2008 22:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pradávná slova, a dlouhá klání, slyšte starou píseň, pánové a dámy. Ačkoliv zdá se, že naše duše jsou v bezpečí, falešný klid pod dračí ochranou o ničem takovém nesvědčí. Jsou stále tací, tmavý a temní, co nejradši by obsadili tuto naší krásnou zemi. A kolik bohů, nad námi se v těchto časech sklání? Pohleďte kolem, kdo z těch bytostí nevšedních je světlu oddaný….. Připusťte si občané milý, co nahání vám strach v tuhle danou chvíli. Pět, pět mocných draků, modrý, rudý, černý, zelený a bílý, vrací se na svět a jeden z nich je vzdálen jen pouhou míly. Rudý démon. Alduchar muru, co pro dobré draky znamená noční můru. Ale není to on o kom vyprávět mám, ale mocný rubín, co ve spárech má. Sopečná láva, jeho krásu omývá. Cože učiní ten kámen, kdyby se dostal do našich rukou? Pastvu pro chtivé oči určitě, ale hlavně polovinu Alducharovi duše. Kterou do ní uvěznil on sám nic netuše. Prokletý kámen, však jen sám drak nehlídá, ale krajina sopečná a půda nehostinná. Kdo Rubín špatně využije, dřív než povolat pomoc zkusí, kámen pevně uvězní jeho hanebnou duši. Báseň, která je jakýmsi vaším úkolem. Trochu ti přiblížím oč se jedná. Drak, aby mohl ukázat svou dospělost musí projít jakousi zkouškou. Ta vaše je o trochu složitější. Později ses dozvěděl, že vás, každého z družiny vybrali sami bohové. Také jdete pro boží dílo! Aby se nedostalo do špatných rukou. je možnost, že po cestě nalezneš i svého svěřence. Člověka, elfa, prostě ty chodící po planetě, kterou svírá ohromný dub Grachaš svými kořeny. A ty jsi přišel právě z jeho koruny- zemi draků. Ta je spojená s planetou ' lidí ' ohromným vodopádem (jakýsi kmen stromu). Samotná rada draků vytušila válku mezi dobrými a zlými. A věc, pro kterou půjdete by jí mohla zachránit. To přímo bylo řečeno tvé rodině z úst bronzového draka zvaného u vás jako Knihovník. Tvůj úkol a tvá životní touha byla jasná...

Serafine Beraqua - 30. června 2008 22:10

Les, před městem Stále skloněna, dlaněmi se opírajíc o stehna kašlu. Když největší záchvat opadl, zvednu hlavu a podívám se na své společníky. Už s vámi nemůžu dál..nezvládnu to...budu akorát přítěž.. opět sklním hlavu a rozkašlu se. V plicích mě pálí a oči jsou z nedostatku kyslíku zalité slzami. Při tom, jak na nás spadla ta suť jsem si nejspíš poškodila hrudní koš, plus ta spousta prachu. Mám jím nejspíš zaplněné plíce. Organismus se jej pokouší vytěsnit, tělo se zmítá záchvaty dusivého kašle. Můj úkol, přidat se k vám, zdá se končí. Bylo mi potěšením. Opět se rozkašlu.

Asimdor - 30. června 2008 22:26

Brána Zde má cesta zase končí? Nikoliv, tomu tak nesmí býti, jsem mocný kněz a další pindy bla bla bla... řeknu si, a zkloním hlavu. Všichni jsou již dávno pryč a já tu jen tak sedím na mechu. Takhle to nemělo skončit, nikdo mi neprojevil úctu, tka si jí musím zasloužit!!! řeknu, málem vykřiknu a rozletím se za novým dobrodružstvím, do ruchu boje a za krvý války, konečně můj nový život dosáhne naplnění, velká Khoore, veď mé cesty...

Pán Jeskyně - 03. července 2008 13:44
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro takže chceš skončit?

Pán Jeskyně - 03. srpna 2008 15:08
	ABY NEDOŠLO K OMYLU z důvodů mé nepřítomnosti tuto jeskyni dočasně pozastavuji. Nemělo by to trvat déle než do konce srpna. To však neznamená, že nemůžete hrát sami. Ti co jsou u sebe se můžou seznámit tím že poodhalí svou minulost dalším hráčům kdesi v hospodě a nebo u večerního ohně…. Moc se omlouvám, pokusím se dorazit dřív, ale nevím nevím....

Údržbář (administrátor) - 10. září 2008 19:16
	Tak, PJ je zpět, tak to rozehrajte, ne? :-) PJ: udělej s tím něco. :-)

Serafine Beraqua - 13. září 2008 14:51
	soukromá zpráva od Serafine Beraqua pro Ne, radši bych byla, aby mě všichni přestali ignorovat a někdo mi pomohl:D