Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 18. listopadu 2012 22:17
	Soukromé dobrodružství pro předem domluvené osoby.

Kimiko - 18. listopadu 2012 23:22

soukromá zpráva od Kimiko pro Někdy v totální p*deli Skvělé.. Vážně úplně super.. Moje nervy byli na pochodu už před tímhle, ale Ulquiorra to totálně zabil. Dovíte se, že na vaše město útočí parchanti Arrancaři, tak tam chcete jít pomoct, ale on vás jeden z nich zastaví a s ledovým pohledem vám řekne, že půjdete s ním do Hueco Mundo, jinak pozabíjí vaše přátele. Chtěla jsem ho poslat do prdele, ale on spíš poslal do prdele mě. Nikdy neútočit na espádu, je to sebevraždu, vlastní zkušenost. Mohli jsme se rozloučit s jedním člověkem. Jen s jedním. Měla jsem dilemat jak prase. Nakonec jsem se nerozloučila s nikým.. Měla bych výčitky, že jsem to udělala jen s jedním člověkem.. Jsem sice cholerik, ale v tu chvíli jsem zjistila, kolik lidí mám vlastně ráda a na kolika z nich mi záleží. Takže jsem s kupodivu s celkem klidným srdcem odešla se sestrou do Hueco Mundo. Víte, měla jsem chuť se smát jak idiot, když jsem uviděla Aizena na tom jeho trůně a dole na zemi nastoupenou celou espádu.. Ale nejvíce to zabil, ale Grimmjow bez ruky. Nakonec jsem se jen kysele zašklebila. Šestka.. Ne, moment, šestka byl před tím Grimmjow, ne? Oni ho i suspendovali? Loooool.. No nic, prostě šestka měla hned plnou hubu keců, co tu děláme, že jsme jen dvě malý holky, že by nás klidně mohl zabít. A víte co mu na to Aizen řekl? ,,Zkus to." Nesnáším ten Aizenův slizký úsměv. Probodla jsem ho vražedným pohledem, mezitím co na nás pan ukecaná šestka poslal Cero. Why not.. Pomyslela jsem si, když ho sestra zastavila štítem bez mrknutí oka. Mě už samozřejmě vyletěli nervy, jako vždycky. ,,A můžeš mi laskavě říct proč říkáš takové kraviny?!" Vyjela jsem po Aizenovi, ten se jen ještě slizčeji usmál. Otřásla jsem se odporem k němu a znechuceně se na něj podívala. ,,Jo, jasně, nic neříkej, hraj si na velkého pana ''drsňáka''..'' Udělala jsem prsty úvozovky. ,,A ta druhá tu dělá co?!" Hned prskala znova šestka. Odfrkla jsem si. ,,Jejího bodygarda." Ukázala jsem na šestku, která hned měla plnou hubu keců. Přišla jsem nenápadně ke Grimmjoowi a stoupla si na špičky, abych mu mohla něco pošeptat. ,,Vrátím ti ruku a číslo, když toho debilního zmetka potom zabiješ." řekla jsem mu šeptem. Ať už kývnul nebo ne, tak jsem kolem jeho ruky vytvořila pole a následně i kolem místa, kde měl původně číslo a všechno vrátila do původního stavu. Minimálně proto, aby ten debilní malý zmetek sklapl. Aizen mě propaloval tím jeho škodolibým pohledem. ,,Co čumíš?" Espádě trochu spadla čelist, že takhle mluvím s Aizenem. ,,Lituje toho, že si přišla." rýpnul si. Jasně, ať si rýpá.. Tohle mě jen tak nevytočí.. Doufám. Ušklíbla jsem se na něj pobaveně. ,,Donuť mě, abych toho litovala.." Řekla jsem mu jen pobaveně.

Grimmjow - 19. listopadu 2012 11:40

soukromá zpráva od Grimmjow pro Není zas tak zbytečná... Poslední dny byly upřímně dost otravné, od té doby co jsem přišel o paži tak jsem skoro nic nemohl dělat pořádně, hele mě by to ani tak nevadilo kdyby se na moje místo nevměstnal ten skrček malej, mít obě paže, tak si užijí to jak ho roztrhám, pomaličku, bolestivě a na malý kousíčky... "Zasranej blbeček..." ulevím si když procházím skrze Hueco Mundo, Aizen zase má nějaké svoje chytré řeči které nám chce sdělit... Rozejdu se pomalu do trůnního sálu, pamatuji si že Aizen cosi mlel o tom že pošle Čtyřku pro ty dvě holčičky... Netušil jsem ale že to myslí tak vážně že tu už jsou, proto jsem na ně celkem překvapeně zíral, pár vteřin, pak jsem se jen zhnuseně otočil stranou a zařadil se kamsi za Espady, sice jem odvolaný ze své pozice ale pořád tu mám právo být, a ať si někdo skusí říct žene, Panteru ještě pořád dokážu uvolnit... Teda snad... pomyslím si, to ale oni nemusí vědět, že mám o tom pochybnosti... Posléze se začne rozmáhat jakási potyčka mezi těma holkama, Aizenem a tím idiotem, tímhle označením bych sice mohl pojmenovat i předchozího účastníka, ale tak co už... Sleduji jak si ten sráč snaží zvětšit ego když vyšle proti těm holčičkám svoje Cero, jak krásně se sleduje když ho jedna z těch holčiček ztrapní tím štítem který jeho útok srazí jako nic... "Hahahaha! Jsi ubohej, jak jsem říkal!" rozchechtám se a je mi putna jak se na to ostatní tváří. Co mě překvapí, tak po chvíli se ke mě vydá ta druhá holčička, tak ji jen nedůvěřivě sleduji, to co mi řekne mě docela překvapí. Nedůvěřivě pozvednu obočí. "A dokážeš to?" pronesu s úšklebkem, když se objeví sféra na místě kde bývala má paže tak ji nedůvěřivě sleduji, po chvíli se ale začne objevovat moje paže. To jako fakt?! pomyslím si a sleduji jak se pomalu objevuje moje ztracená paže... "Dobře mládě... Ani nevíš jak rád toho skrčka sejmu..." ušklíbnu se a počkám až se moje paže úplně vrátí. Trochu se protáhnu a paží si zacvičím, poté se podívám na šestku. "Díky za zahřátí místa, ale už nejsi potřeba..." promluvím tiše a odsunu ne zrovna šetrně to mrně co mě vyléčilo. Rozejdu se pomalým krokem k šestce, kolem mě se začne pomalu šířit světle modrá aura, sotva se šestka pohne tak se přemístím sonidem za jeho záda. "Skončils... Jen škoda že nemůžeš trpět..." pronesu a chytnu ho pevně za hlavu, než stihne zařvat bolestí tak dopadne jeho bezhlavé tělo na zem... "Dobrá rozcvička... Ukliďte ten bordel, než si tu někdo ušpiní boty..." ušklíbnu se a rozejdu se zařadit na svoje místo, tentokrát na mé pravé místo, jako by se nic nestalo... Když procházím kolem té holky tak se jen ušklíbnu. "Tohle ti dlužím, ale nečekej nic velkého, tady se na vděčnost nehraje..." pronesu s úšklebkem a postavím se na své místo, pak jen vyčkávám co vlastně Aizen chtěl, i když je mi to úplně fuk, abych byl upřímný...

Mai - 19. listopadu 2012 11:42

soukromá zpráva od Mai pro Proč zrovna já? Občas přemýšlím proč jsem jim vlastně kývla na to že jim budu pomáhat... Nikdy mi to vlastně nepřineslo nic dobrého, vždycky jsem jen skončila zmlácená stejně jako ostatní, přineslo mi to jen problémy, bolesti hlavy a noční můry, jako by mi nestačil můj běžný živo který není zrovna nejlepší, vzhledem k tomu že ve škole mám problém za problémem, známky zrovna nejlepší nemám, i když bych mohla, pokud bych se aspoň trochu škole věnovala... A celkově to tak nějak stojí za dvě věci... Jenže to jsem ještě nevěděla že nás na cestě na pomoc ostatním přepadne to rozteklý oko... Fakt paráda, gratuluji ti ségra, teď tu trčíme, měly jsme zůstat v Soul Society, nemusely jsme tu teď trčet mezi těma maskovanýma hlupákama... Fakt, otravný... přemýšlím a s rukama založenýma na prsou sleduji sleduji toho blbečka na trůně, na tváři ledový výraz který značí absolutní nezájem, vlastně je mi i fuk že tu jsme, ostatně jestli budeme tady nebo s těma "klaďasama" je mi docela fuk, já k nim nikdy zrovna necítila nějaké vřelé city, proto jsem ani nevyužila tu "laskavost" kterou nám dal, spíše to byl trest, pro ségru, ať se tváří jak chce, je v tomhle citlivka, nevěděla ani s kým se rozloučit... Otrava... Fakt, kdyby tu aspoň nebyla taková nuda... pomyslím si a sleduji ségru jak vyletí když se ozve jedna z těch espád, která po nás následně vyšle Cero. Dotknu se sponky co mám připlé na prameni ve vlasech a z nich se uvolní několik světélek které se spojí do třístranného štítu, o který se Cero rozbije na drobná světélka. "Tak hele, mé ségře nikdo, NIKDO krom mě nebude ubližovat, jasný?" pronesu poměrně s ledovým klidem, tohle oznámení ostatně pronáším často, ségra si už na to asi zvykla, ví že neumím dát najevo nějaké větší city, ale že jí takhle vyjadřuji jakousi náklonnost... Ségra se poté rozejde k tomu modrovlasýmu hlupákovi kterýho podle všeho sesadili z jeho pozice... No potěš, ještě mu tu hnátu vrať, chceš mít zase o nepřítele víc... pomyslím si ale raději to nekomentuji, ségra vrátí ruku tomu hlupákovi a ten následně zabije toho týpka co skusil zaútočit na ségru, já jen chytnu do ruky tři víly co se rozletěly a utvořily štít a vrátím je zase na sponku. "Dobře, dobře, dost divadla, co teda po nás chceš? Nemáme na to celý den a já tu nehodlám strávit mládí..." pronesu otráveně směrem k Aizenovi na trůně a sáhnu do kapsy u bundy pro cigarety, otevřu si krabičku a zjistím že už mám pár posledních. "Potřebuju nový cigára... Trafiku tady asi nemají hnnn..." řeknu si spíše pro sebe a dám si jednu cigaretu do koutku, poté z kapsy ještě vytáhnu zapalovač a zapálím si, zapalovač i krabičku pak zase schovám do kapsy, asi to docela zlehčuji, tuhle situaci, ale já to fakt nehodlám hrotit, od toho je tu moje milovaná, cholerická sestřička... Jen tak nezaujatě postávám, čekám co z hlavouna vypadne a pomalu vydechuji dým z cigarety... A potřebuju flašku... Tu tu snad někde mít budou... pomyslím si...

Kimiko - 19. listopadu 2012 12:30

soukromá zpráva od Kimiko pro Aizen mě pěkně sere.. Jenom jsem se vesele zašklebila, když Grimmjow vážně toho ukecaného debila zabil. Nakonec se sestra objevila na Aizena, načež si postěžovala, že jí dochází cigára. Povzdechla jsem si, sáhla do kapsy a hodila jí dvě krabičky. Sama kouřím, ale tohle jsem jí raději dala.. ,,..Než poslouchat to tvoje stěžování." Řekla jsem si spíše pro sebe, vytáhla vlastní krabičku a vzala si jednu cigaretu do pusy. Přišla jsem k ségře, jen se k ní naklonila a odpálila svojí cigaretu od její. Zadívala jsem se na Aizena a potáhla z cigarety. Aizen se škodolibě usmál a já ho probodla pohledem. Tohle se mi nelíbí. Teď řekne něco.. Něco co se mi nebude líbit. ,,Budete tu do doby, než začne válka mezi námi a Soul Society. V té nám budete pomáhat." Řekl to zrovna ve chvíli, kdy jsem potáhla z cigarety, takže jsem se začala unikátně dusit. Když jsem dokašlala zadívala jsem se na něj. ,,Děláš si ze mě prdel?" Pomáhat? Ve válce? Joke?! ,,Ani mě nehne. Osobně odcházím, kde je tu východ?" Pronesla jsem spíše řečnicky, otočila se směrem ke dveřím, kterýma jsme se ségrou a Ulquiorrou přišli a rozešla se pryč. Ne, vážně, k tomuhle mě nedonutí. Aizen to ode mě samozřejmě čekal, takže jen nepatrně kývl hlavou na Grimmjowa, ať mě zastaví. Jenže to jsem už neviděla.

Ulquiorra - 19. listopadu 2012 12:36

soukromá zpráva od Ulquiorra pro Aizen.. Aizen má občas celkem výstřední nápady na to jsme byli všichni zvyklý, ale tohle bylo možná trochu moc i na mě. Ne, vlastně ani ne, byla to jen další starost navíc. Donutit ty dvě, aby k nám přišli bez toho aby věděli, co je čeká. Dovedl jsem je, přesně jak Aizen chtěl. Ta jedna byla celkem v pohodě, nedělala problémy a.. Svým způsobem mi možná byla i trochu sympatická. Za to ta druhá byla na vraždu zralá. Dával jsem jí.. Tak týden, že tu přežije. A možná ani ne. I mě trochu padala huba, podle toho, jak mluvila s Aizenem, když vrátila Grimmjoowi ruku a když se následně na to rozhodla prostě odejít. Její sestra byla, ale v naprostém klidu. Vraťme se, ale k Grimmjoowi a jeho ruce.. Tohle teď bude hodně velký problém. Když neměl ruku a číslo, trochu zkrouhl. Teď mu poleze ego až do nebe.. Zase. A já byl rád, že tu je chvilku klid. I když musím říct, že asi více snesu Grimmjowa než toho ukecaného prcka. Ten měl ego do nebe a k tomu byl ukecaný. Kombinace na vraždu. A taky že tak dopadl. Kdyby věděl, kdy má držet pusu.. Nemusel skončit jako hromada krve a masa.

Grimmjow - 19. listopadu 2012 14:54

soukromá zpráva od Grimmjow pro Pozoruji ty dvě, maj docela odvahu, to se jim musí nechat, ta jedna je klidná jak Ulquiorra, možná i víc, no a ta druhá? Ta už je trochu méně v klidu, ale to není má starost, já to jen s úšklebkem a rukama v kapsách sleduji. Tak co jsi myslel ty idiote... Předveď se... pomyslím si když ho ta jedna vyzve aby prozradil proč tu vlastně jsou, přitom si zapálí, jen se ušklíbnu, fakt má odvahu, a ta druhá taky... Aizen pronese svůj hluboduchý plán a já se jen musím ušklíbnout. Takže je chceš použít proti jejich přátelům jo? No skvělé, tak ti asi nevyjde, pokud jim nevygumuješ mozek a nenacpeš tam tu svoji podělanou filozofii... pomyslím si znuděně a hluboce zazívu, né že bych potřeboval, ale baví mě narušovat vážné situace. Když se to malý hnědovlasý stvoření rozhodne odejít s tím že něco takového neudělá tak se jen uchechtnu, úšklebek mi z tváře ale zmizí sotva Aizen pokyne abych ji zastavil. "Proč kurva já..."zamručím si pro sebe a s rukama v kapsách se několika kroky přiblížím k tomu mrněti. "Hele sorry mládě, ale hlavoun tě chce, takže tu musíš zůstat..." pronesu prvně poměrně klidně za ní, s rukama v kapsách, pokud nebude protestovat, tak ji prostě odvedu zpět, pokud ovšem bude pokračovat v chůzi a ignorovat mě, nebo protestovat, tak ji prostě popadnu za zápěstí a silou ji odtáhnu zpět. "Nebude se ti to líbit ale věř mi, pokud tu zůstaneš, bude to pro tebe méně bolestivé..." řeknu a přiblížím se k ní, poté ukážu rukou na její sestřičku které se pravděpodobně taky někdo začne věnovat. "A hlavně nezapomínej že má v hrsti tu tvou sestřičku, chceš aby trpěla za tvou paličatost? Pak pokračuj, jsem si jist že si Aizen užije jak ji bude mučit..." ušklíbnu se, celkem roztomilá myšlenka, vidět to mládě jak brečí když zahlédne zmučené tělo té její sestry, vážně velmi příjemná představa, možná by to stálo i za hřích to zkusit... Ale hlavoun by se na to asi netvářil zrovna nejklidněji... pomyslím si s úšklebkem a pomalu odtáhnu to hnědovlasé stvoření zpět k Aizenovi, popřípadě prostě jdu vedle ní, pokud půjde dobrovolně...

Mai - 19. listopadu 2012 15:07

soukromá zpráva od Mai pro Nezaujatě sleduji velkého šéfa na trůně, odsud spíše vypadá jako šašek, a ten jeho oplzlý úsměv a šampónský účes je už dávno z módy, navíc ten styl oblékání je taky docela děsný, a to to říkám já která chodí v obnošené kožené bundě, bílé košili a černých kalhotech, na nohách naražené tenisky s přešlápnutou patu a ve vlasech několik černých mašlí, které tak v dokonale bílých vlasech a v kontrastu s alabastrově bílou pletí působí dost výrazně, stejně jako velké černé či které ale vyzařují naprostý nezájem o dění kolem. Ségra ke mě přistoupí a předá mi dvě krabičky cigaret, přitom si jednu sama zapálí o tu mou, samozřejmě si to nenechá bez poznámky. "Taky tě miluju..." prohodím směrem k ní a pocuchám jí účes, poté se ale zase pohledem vrátím k tomu šampónovi, nakonec se uráčí nám zdělit proč tu jsme. Tři... Dva... Jedna... odpočítám si v duchu a sotva se dostanu k jedničce tak ségra vybuchne, jen zakroutím hlavou a rozhlédnu se po espadě, jeden exot nad druhým, chlápek kterýmu na krku visí malá holka a co vypadá že spí, starej Pepek Námořník, velkoprsá bloncka, usínající emař, nějakej vytáhlej blbec, šílenec, podivnej černoch, gay a týpek s trubkou místo hlavy, fakt sebranka jak něco, snad i Soul Society s tím jejich psem, podivným doktorem a kdo ví čím bylo lepší, ale tak whatever, jak už jsem řekla, k Soul Society mě nic nedrží, jediný důvod proč jim někdy pomáhám je protože ségra se nechá pokaždé ukecat a já ji nemůžu nechat chvíli samotnou, no a občas i mě ukecá mrkvová hlava Ichigo, no co už naděláme, občas mám i já slabší chvilky. Ségra si to uráčí pryč a šílenec číslo šest se za ní vidá, já se jen podívám na Aizena. "Sice nehodlám vyšilovat ale mám stejný názor na tohle jako ségra, nebo aspoň podobný, mě je tahle vaše válka úplně volná, já se nehodlám přidat ani na jednu stranu dokud se na nějakou nepřidá ona, jdu s ní, ať pomůže té či oné straně... Ale jinak je mi to fuk, poud tu máte něco dobrýho k pití a nějakou zábavu tu najdete krom počítání zrnek písku v té prokleté poušti..." promluvím a demonstrativnz boty vysypu na zem z boty písek který se mi do otevřené boty dostal a ještěz podrážky vytrhnu nějaý odštěpek kosti který hodím po Devítce až to o skleněnou tubu místo hlavy cinkne. "Tak tu klidně zůstanu... Ale pomoc moc nečekejte, stejně, léčí ona, já se starám jen o to aby ste se jí nedotkli pokud budete mít nějaký podivný myšlenky, takže bacha jo? Už jsem to řekla jednou, ségře nikdo neublíží krom mě, takže si nějaký svoje oplzlý myšlenky nech támhle pro růžovou hlavu," pronesu a palcem nezaujatě ukážu na toho podivnýho teplouše v Espádě, pak zase cigáro zarazím do koutku a znuděně se podívám na ségru a Šestku co se vrací...

Kimiko - 19. listopadu 2012 15:07

soukromá zpráva od Kimiko pro Grimmjow dojde za mnou. Ignoruju ho a jdu dál. Vážně, může mi s prominutím políbit prdel. I když jeho označení pro Aizena je poměrně vtipné. Jenže mu se očividně moje ignorace nelíbí. Čapne mě za zápěstí. Jenže to není nejlepší nápad. Nemám ráda, když na mě někdo sahá. Druhou rukou, ve které jsem měla cigaretu se objevil černý oheň. Ohnala jsem se tou rukou po něm a pokud se nechtěl popálit, musel si udělat tak krok odstup. Probodla jsem ho vražedným pohledem. Cigareta byla spálena černým ohněm. A espádě znova padala čelist. Jo, to jim bude padat asi ještě hodněkrát. ,,První varování. Nesahej na mě.." Zamračila jsem se. Vážně jsem to nesnášela. Celkově tělesný kontakt, když pominu boj nebylo něco v čem bych se vyžívala. Hned mě, ale zkrotil. Bylo trapné, že věděl, že mojí slabinou je sestra. A ostatně nejen ona, ale patří mezi ty největší. Můj výraz přešel z naštvaného do bezradného a zaskočeného a celkově můj tvrdý postoj zkřehl. Ramena mi poklesla a já trochu zbledla. Podívala jsem se na něj, na Aizena a následně na to na sestru. Dala jsem ruku k tělu a nechala černý oheň zhasnout. Zamračila jsem se. ,,Do hajzlu s vámi.." Zavrčela jsem nepříjemně. A Aizen se očividně královsky bavil. Nakonec to dopadlo celkem vtipně. Grimmjow dostal na starost mě a Ulquiorra sestru. Dvojice jak pojď na mě z boku. Zavedli nás do pokojů. Měli jsme je se sestrou vedle sebe a tak jsme se přes stěny celkem slyšeli. ,,Ok, takže si to shrneme.. Budeme tu tak cca měsíc trčet s tím, že jim budeme muset dělat co oni řeknou, protože jinak zabijou někoho na kom nám záleží.. Vymyslel tvůj hypermozek, jak se odtud dostat?" Mluvila jsem s Mai přes stěnu a naléhavě se snažila vymyslet něco, co by nás z téhle sračky dostalo. Nehledě na to, že nás mají Grim a Ulqi každou hodinu kontrolovat.

Ulquiorra - 19. listopadu 2012 18:40

soukromá zpráva od Ulquiorra pro Myslím, že tohle bude ještě hodně vtipné. Ne, že bych se tedy někdy smál, osobně mi tohle přišlo jako jedna velká zbytečná scéna, kterou Aizen vyprovokoval, jako vždy. Hnědovláska se pokusila odejít. Opravdu to byl, ale jen pokus. Grimmjow byl sice blbec, ale věděl, kde mají lidi svoje slabé místa. Ona jich, ale měla určitě více, než ta bělovláska. Té byl někde očividně celý svět. Kromě její sestry. Nikdy jsem tyhle emoce a pohnutky moc nechápal, vždycky mi přišli zbytečné. Každopádně Aizen toho neměl dost a dal mi tu bělovlásku na starost. Proč ne. Zaženu nudu, ale kontrolovat jí každou hodinu? Jako by mohla utéct. Každopádně jsem poslechl. Odvedli jsme se do pokoje a za hodinu je šli zkontrolovat. Celkem jsem měl na ní pár otázek. Otevřel jsem dveře od jejího pokoje. Zase jsem za sebou zavřel a položil jí na stůl láhev saké. Dal mi jí Aizen ať jí to dám. ,,Nejsi na to malá?" Rýpnul jsem si, ale vypadalo to, že mluvím vážně, jako vždycky. ,,Tobě nevadí, to že půjdeš proti Soul Society? Vypadáš, že ti to je celkem jedno." zeptal jsem se. ,,A jen tak mimochodem.. Měla bys trochu klidnit svojí sestru, s takovou jí tu brzo někdo přizabije.."

Grimmjow - 19. listopadu 2012 18:41

soukromá zpráva od Grimmjow pro Docela mě zaskočí že se to mládě umí i bránit, no, dejme tomu že ten její plamínek může trochu zašimrat, nehodlám si nechat zase poničit paži když jsme ji získal zpět... Hele nedělej mi to těžký, nejsem nevděčnej ale proti hlavounovi nic nezmůžu tak pohni kostrou a dělej co ti říkaj, pak z toho vyvázneš snad i relativně bez úhony... pomyslím si a otráveně jí nadhodím jistou věc která ji uzemní... Viditelně dost silně... "První varování, nejsi v pozici kdy si můžeš klást podmínky..." prohodím s úšklebkem a kývnu směrem k hlavounovi aby si pohla... Nakonec se stane něco co jsem fakt zrovna nepřivítal s úsměvem, víte, já si zvykl že mi Aizen házel na krk samí kraviny, ne, neměli jsme se zrovna v lásce, věděl že jím pohrdám a moc dobře to věděl, ale zaplnit místo Šestky není tak snadné, jak bylo vidět při smrti toho upištěnýho blbečka... Takže by přišel o jednoho důležitého pěšáka a to si nemůže před tou jeho válkou dovolit... Jenže to že mi hodí na krk jednu z těch holek? To jako fakt?! Kretén jeden! Nejraděj bych ho nakopl, předhodil Girianům a nechal roztrhat na malý kousíčky který bych pak naservíroval Szyelovým Fraccionům jako dezert... nadávám si v duchu když takhle procházím od svého pokoje směrem k místu kde to mládě je ubytované... Otevřu dveře a chci něco říct ale všimnu si že sedí u stěny a něco brblá k té stěně, po chvíli mi dojde že tam asi bude slyšet na druhou stranu a tam by měla být ta její sestřička... Proto se jen opřu zády o stěnu a neslyšně stojím. Když dokončí svůj proslov tak se ušklíbnu. "Neměla by jsi pokoušet svoje štěstí, máš ho docela málo, mládě..." uchechtnu se a zamířím k ní, na stůl hodím nějaké jídlo z jejího světa, aby tu nechcípla hlady. "Najez se, a nechtěj abych to jídlo do tebe narval násilím..." pronesu nesmlouvavě a znovu se opřu o stěnu a čekám až se slečna uráčí, klidně tu budu stát hodinu, ale pak mi asi dojdou nervy... Nicméně, tak či tak. "Pokud ti na ty tvoje domluvy někdo přijde tak vás dají každou jinam a už se neuvidíte, takže můžeš být ráda že jsem na to přišel já a né někdo jinej... Něco ti dlužím, ať chci nebo ne..." pronesu poněkud otráveně a mrsknu po ní pohledem, poté se zase zadívám někam pryč.

Mai - 19. listopadu 2012 18:56

soukromá zpráva od Mai pro Šílená Šestka nějak uklidnila ségru, nebo spíše, donutila ji zklapnout a dělat co řekli. Aspoň tohle mám z krku, ještě řešit její záchvaty, to fakt nemám zapotřebí... pomyslím si a vyslechnu si zbytek Aizenova proslovu a poté přidělení úkolů dvěma Espadám které nás maj hlídat. Nevím jestli se nás fakt bojí nebo prostě jen chce mít jistotu... Odděleně nejsme tak silné, copak to neví? Co zmůže obrana bez útoku? A co zmohou plameny když ani nevzplanou? pomyslím si a jen znuděně následuji toho týpka co mi řekl že mám jít za ním, vypadá divně, fakt, emař, jak něco, má stejně bílou kůži jako já a díru pod krkesku na hlavě a zelený oči, něco co vypadá jak nepovedený oční stíny co působí jakoby brečel a ten jeho postoj je dost otravnej... Protože je stejnej jako tvůj co? pomyslím si a musím se ušklíbnout... Když ségra začne řešit nějaký plán na útěk tak se jen rozvalím na nějaké pohovce či něčem co tu je na sezení a neřeším to. "Ségra, nemá cenu to hrotit, odsud nezdrhneme, víš že nás maj v hrsti ne? Prostě počkej, buď nás někdo přijde zachránit nebo jim asi nejsme dost dobré, pak nemá důvo kvůli nim riskovat krk..." prohodím směrem k ségře přes stěnu, znovu si vezmu cigáro, než si ale stihnu zapálit tak si všimnu toho podivína jak vejde do dveří. Celkem uvítám láhev saké co nese, aspoň něco když už nic... Jeho poznámku prvně chci nechat ale tak co už... "A ty seš moc zvědavej, za chvíli ti přibudou další vrásky..." prohodím a pokrčím rameny. "Mě je to putna, Soul Society, Karakura, Hueco Mundo, ať dělám pro kohokoliv, dokud jsem živá a spokojená, spolu se ségrou, tak je mi to putna, neřeším komu dělám poskoka, stejně nás nebere nikdo jinak, SS nás využívá jako zbraně, tak jestli to budete vy nebo oni?" pokrčím rameny a sáhnu po lahvi, hned ji odšpuntuji a přímo z láhve se napiji, ostrá chuť začne pálit v krku, už je to nějakou chvíli co jsem pila, vyšla jsem ze cviku... "Dáš si?" nabídnu emařovi. Na jeho další slova se jen ušklíbnu. "Nemáte nejmenší tušení co ségra umí, co MY umíme... Víte co? Kdybych já chtěla a ségra mě donutil tak odsud odkráčíme a vy s tím nic neuděláte... Ale já nehodlám nasazovat náš krk kvůli ideálům někoho druhého, to fakt ne..." pronesu lhostejně a zadívám se někam do stropu, bundu mám hozenou někde na pohovce a sama sedím v pozici ne zrovna příhodnou pro dívku, ale jako bych tohle někdy řešila. "Jak se vůbec jmenuješ? Nehodlám na tebe volat emaři když budu něco chtít, teda pokud chceš..." pokrčím rameny při otázce a čekám co z něj vypadne.

Kimiko - 19. listopadu 2012 18:59

soukromá zpráva od Kimiko pro Měla jsem pocit, že jsem dostala infarkt, když za mnou Grim promluvil. Polekaně jsem sebou trhla a podívala se na něj. Ušklíbla jsem se pobaveně. ,,Štěstí? To je úplně k ničemu." Odpovím a pak se trochu zamračím a postavím se. ,,A jmenuji se Kimiko.." narážela jsem na oslovení mládě.. Vážně jsem si připadala jak malý děcko. Podívám se na jídlo a pak znova na něj, když se opře o stěnu. Sjedu ho pohledem. Ok, to nebyl asi nejlepší nápad. Mám tendenci slintat, když vidím pěkného kluka. A nechci slyšet ani slovo o tom, že jsem děvka. V Soul Society jsem sice jela po Shirovi a pár dalších, ale.. Tomu se říká přirozený pud.. Teda myslím. Na něco se vymluvit musím. Příjdu k němu a vesele se ušklíbnu. Postavím se na špičky, abych mu viděla alespoň trochu na obličej. ,,Jenže ty budeš hodný Arrancar a nikomu o tom neřekneš, viď?" Rýpnu ho prstem do hrudníku a udělám mu tam černým plamenem malou popáleninu. A sebevražedně neudělám od něj ani krok, spíš jako bych se k němu ještě víc přiblížila, pokud to ještě šlo. Pak se trochu znechuceně podívám na jídlo. ,,Nemám hlad.." Pronesu jen tak mimochodem polohlasem. Další důvod mojí a sestřiny hádky. Nikdy nejím. Teda jím, ale hrozně málo. Ségra říká, že jí živí chlast a cigára, ale ona nechápe, co živí mě, když kouřím jednou o týdne.

Grimmjow - 19. listopadu 2012 19:13

soukromá zpráva od Grimmjow pro Její slova mě docela rozesmějí. "Víš, ty by jsi měla být relativně vděčná za to že vás prostě na místě nezabili, místo toho si tu stěžuješ, lidi js fakt divná sebranka..." uchechtnu se. "Jsi mládě, nehodlám lidem říkat jmény, dokud toho nejsou hodni a zatím jsem takového našel jen jednoho, toho vašeho zrzavého hrdiny... Teď když mám zpět, díky tobě, paži, mohl bych ho bez potíží najít a zabít, pomalu, bolestivě..." pronesu a uchethnu se. "Ale chci aby zesílil... Bude z něj lepší kořist..." ušklíbnu se a sleduji jak se blíží ke mě. Na její provokace, pokud tomu tak můžu říkat neraguji, zatím, ale v koutku mé duše Pantera zuří. "Hele mládě, snažím se tu bejt milej, tak se nesnaž mě naštvat, nebo budeš mít peklo ze života, nikdo neřekl že nemůžeš přijít třeba o končetinu..." ušklíbnu se a přejedu drápem na ukazováčku pravé ruky po jejím rameni takže se její oblečení v tom místě rozpáře a na paži se jí objeví jemný škrábanec, ty její řeči o tom jak nesnáší když se jí někdo dotkne, jako bych už zase neznal... "Hele nehodlám se s tebou hádat, Aizen řekl že to sníš tak to sněz, i kdyby si to ze sebe měla zase vyvrátit, zapomínáš že nejsi v pozici kdy můžeš říct ne? Život tvé sestry a tvých přátel závisí na tom jak budeš poslušná..." řeknu vedle jejího ucha když se k ní skloním a poté se jen s úšklebkem vzdálím. "Dávám ti hodinu, pokud to do sebe nedostaneš, tak přejdeme k přesvědčovací metodě číslo jedna... Co myslíš, jak se tvé sestře bude líbit když přijde třeba o... Jazyk, nebo prsty na ruce?" zachechtám se škodolibě a zavřu dveře. Jakmile se zavřou tak se o ně opřu zády. Nebýval jsi taková nevděčná svině Grimme... Kdysi jsi věděl co slovo vděk značí, dneska se chováš jak svině... Asi mi už z Aizena hrabe, nad čím to kurva přemýšlím?! pomyslím si a praštím pěstí do stěny naproti pokoji té holky až se probourám do pokoje Yammyho. "Sorry..." zavrčím a rozejdu se pryč, za hodinu se pak vrátím, přesně jak jsem řekl a jak nám bylo nakázáno...

Ulquiorra - 19. listopadu 2012 19:17

soukromá zpráva od Ulquiorra pro Všiml jsem si, že mluví se sestrou přes stěnu. Zadíval jsem se na tu stěnu. ,,Budete z toho mít trable, pokud si toho někdo všimne.." Upozornil jsem jí pouze nevzrušeně. Nevzrušeně jsem jí pozoroval a stál na místě. ,,Tvoje sestra má očividně jiný názor." Řekl jsem, když řekla, že Soul Society je využívají jako zbraně. Já si to myslím taky, ale koho tu zajímá můj názor, že? Spíše k čemu je dobrý.. Shinigami nejsou o moc lepší než my.. Osobně bych řekl, že jsou větší lůza než mi, už jen protože se tváří jako ti dobří.. Není dobro a zlo.. Když mi nabídla saké, jen jsem se na láhev podíval a pak zase na ní. Myslím, že to bylo celkem jasné odmítnutí. Grim a pár dalších mě nutilo to pít.. Nechápu, co na tom jiným chutná. Pak začala mluvit o jejich schopnostech. Nemohl jsem nic říct, ale pochyboval jsem o jejím rčení. Nikdo není tak silný. Raději jsem se k tomu nevyjadřoval. ,,Emař?" Nechápavě jsem na ní zamrkal, to slovo mi nějak nedávalo smysl. ,,Jmenuji se Ulquiorra."

Kimiko - 19. listopadu 2012 19:30

soukromá zpráva od Kimiko pro ,,Lepší kořist? No tak, vážně? Spíš tě potom přizabije.. Ne, že bych ti to přála.." Pokrčím rameny pro sebe. To, že mi přejel drápem po ruce mi ani nevadilo. Jen jsem se trochu zamračila a zadívala se na škrábanec na ruce. ,,Au.." Pronesla jsem pouze nevzrušeně, jen tak pro efekt. Na to, že vyhrožoval mě jsem neřekla nic, ale jakmile začal mluvit o mojí sestře a ostatních, probodla jsem ho vražedným pohledem. Zatnula jsem ruce v pěst. ,,Dotkneš se někoho z nich a zabiju tě." Myslela jsem to vážně. ,,Když pominu fakt, že kdybys udělal něco mě nebo sestře, Aizen tě nepřipraví o ruku, ale o hlavu." Moc dobře to věděl. Aizen nás potřeboval živé a zdravé. Jenže on se neřídil Aizenovými rozkazy, nemohla jsem se spolehnout, že budeme v bezpečí. Odešel. Zamračeně jsem kopla do dveří co se za ním zavřely. ,,Parchanti jedni.. Taky neumíte nic jiného než vyhrožovat a vydírat.." Zavrčela jsem naštvaně, sedla si k jídlu a snažila se do sebe něco nasoukat. Po jednom soustu jsem se zadívala na zamřížované okno. Okno, jídlo, okno, jídlo.. Vzala jsem si židli a přisunula jí pod okno, stoupla si na ní a zadívala se ven. Pod oknem byla spousta písku, ale hlavně to bylo vysoko. Vzala jsem trochu toho jídla a vyhodila ho ven oknem. Neříkal, že to mám sníst všechno. A když budu mít štěstí, dostanu během té hodiny třeba ještě hlad.

Grimmjow - 19. listopadu 2012 21:27

soukromá zpráva od Grimmjow pro Na její poznámku o tom že mě přizabil se jen ušklíbnu. "Zapomínáš na jednu podstatnou věc mládě... I když by náhodou porazil mě, a že na to nevypadal, tak je tu pořád pět silnějších, nedovedeš si představit o kolik silnější je Primera, oproti mě..." zašklebím se, nerad přiznávám ale Starrk je fakt silnější, o dost, asi by se ani nezapotil kdyby mě měl zabít... "Dotkneš se někoho a zabiju tě." napodobím její tón. "Jak už jsem řekl, nejsi v pozici kdy si můžeš určovat podmínky... A víš co je rozkošné na vás dvou?" promluvím a s úšklebkem se na ni ve dveřích zadívám. "To TY jsi ta co dokáže léčit cokoliv... Co s stane tvé sestře, je každému jedno, protože ty ji dokážeš dát zpět do pořádku... Tak si na to pamatuj..." zachechtám se když vycházím z pokoje... Po hodině se vrátím, vidím že něco z toho jídla je pryč... Nevěřím jí... Ale rozpárat jí žaludek kvůli tomu nehodlám, to by si asi nespravila... pomyslím si s úšklebkem a pozoruji ji. "Tak? Jak jsi se rozmyslela, už budeš poslouchat, nebo chceš abychom přešli k těm poněkud drastičtějším metodám?" podívám se na ni s poněkud divočejším výrazem ve tváři který ji přímo vybízí aby mi dala důvod jí, nebo někomu koho má ráda, ublížil... "Lidi jsou divní..." řeknu si pro sebe a posadím se na nějaké volné křeslo, poté se lokty opřu kolena a pozoruji ji, spíše ze zvědavosti, co bude dělat, a jestli dá pokoj nebo dude dělat problémy, abych ji případně mohl zkrotit. Dost dlouho jsem se nudil, pobavit se s ní by nebyl zas tak špatný nápad, heh... pomyslím si a znovu se pro sebe ušklíbnu.

Mai - 19. listopadu 2012 21:39

soukromá zpráva od Mai pro Podívám se na emaře když promluví tu svou chytrou radu, jen se nezaujatě na něj dívám. "Mám takový pocit že ani ne, protože se to nikdo nedozví, jak jsem slyšela z ségřiny strany... A ty to taky nenabonzuješ? Nebo si chceš hrát na pana záporáka?" věnuji mu poněkud chladný, ale přesto úsměv, né že bych to nějak hrotila jeslti nás se ségrou oddělí, vím že jí neublíží, a pokud ano, tak ona se už o ně i sebe postará, no a já nedělám potíže tak nemaj důvod mi nějak ubližovat, řekla bych, pokud nejsou nějak úchylní a nebaví je někoho týrat či přímo mučit... "Ségra všechno hodnotí srdcem, místo mozkem, nikdy na to nebyla, já SS beru jako spojenectví z povinnosti, protože s nimi je ségra, jinak by mi byli celkem volní," pokrčím rameny a znovu se napiji saké, on očividně odmítne. "Jsi divnej, nevíš co je dobrý," prohodím poněkud nezaujatě a opět pokrčím rameny. Když promluvím o schopnostech tak radši mlčí. Ještě nikdy jsme některé naše schopnosti nepoužily... Spolu jsme silnější... Ale jsme tu zatím v bezpečí... Promiň Kim... Vím že trpíš, ale je to pro tvé vlastní dobro, že nás tu takhle drží... pomyslím si a podívám se ntoho emaře zrovna ve chvíli kdy se jakože zeptá na to slovo... Chvíli se na něj dívám dost nechápavě, pak mi zacukají koutky a já se rozesměji, pronikavý, přáteslký smích, už dlouho jsem se nesmála, od smrti našich rodičů jsem věčně zamračená, pokud vůbec projevuji nějakou emoci... Tenhle chlapík mě ale rozesmál. Podívám se na něj věnuji mu poněkud smířlivý úsměv. "Jsem Mai, těší mě," pronesu a natáhnu k němu ruku, když ji nenatáhne tak mu prostě ruku chytnu a stisknu mu pevně dlaň, přitom se ušklíbnu a poté se zase posadím a vrátím se do své neutrality. "No, plánujete teď? Je tu něco čím se dá zabavit krom čumění do zdi?" prohodím a protáhnu se, trochu přitom vypnu hrudník a zadívám se na toho emaře, tedy, Ulquiorru. Divný jméno... Ale... Je docela hezkej, to se mu musí nechat... Kdyby nebyl bílej jak stěna... Nebo já... pomyslím si ale navenek nedám nic zdát, jen se natáhnu na pohovku a bundu použiji jako polštář. "Je tu pak nějaká postel nebu tu mám spát na gauči? Hádám že ani vy nevydržíte bez spánku věčně?" prohodím směrem k Ulquiorrovi a podívám se na něj.

Kimiko - 19. listopadu 2012 21:42

soukromá zpráva od Kimiko pro Byl jsem nasraná jak buldok. Kopala jsem do stěny a občas do ní třískla pěstí. Pak jsem se jen bezradně posadila do křesla a povzdechla si. Dveře se otevřely. Chytla jsem polštář a naštvaně ho hodila po Grimovi a při tom se postavila. ,,Odpal.." zamručela jsem. Nechtěla jsem ho ani vidět. Probodla jsem ho vražedným pohledem a sledovala ho, jak si sedl a pozoroval mě. ,,Poslouchat? Jen protože mi vyhrožuješ? Sice bych ti mohla zatleskat, že víš jak na mě, ale pokud umíš jen tohle, tak si trhni!" Vyjela jsem po něm. Nekřičela jsem, ale mluvila jsem naštvaně a rázně. ,,Máš kecy o tom, jak si silný, ale přitom využíváš triky zbabělců, vydírat a vyhrožovat.." Mluvila jsem s ním dost pohrdavě. ,,A opovaž se říct něco s tím, že jsi hodný jen kvůli té ruce, vrátila bych ti jí tak jak tak, protože by mi to Aizen stejně nařídil." Nasraně jsem po něm hodila druhý polštář. Udělám k němu několik rázných kroků a naklonila se k němu, koukala jsem mu přímo do očí. ,,Měl by ses stydět." řekla jsem polohlasem.

Grimmjow - 19. listopadu 2012 22:07

soukromá zpráva od Grimmjow pro Sedím na křesle a pozoruji ji jak tu raplí, je to docela vtipné sledvat někoho jak se takhle vzteká... Říká cholerik z Espady... pomyslím si s úšklebkem a když po mě hodí polštář tak ho jen ve vzduchu zachytím a bez nějaké reakce ho pustím na zem. "Ano, jen protože ti vyhrožuji, či spíše dávám jisté rady, pokud nechceš aby se to stalo, tak jak by jsi se měla chovat... Ale říkej si tomu jak chceš," pronesu s úšklebkem a sjedu ji pohledem od hlavy k patě, nakonec si stejně prsotě řeknu že je divná a nic víc nekomentuji. "Jo? Využíváriky zbabělců, jenže dneska se nikam nedostaneš, pokud nepoužiješ špinavé triky jako tyhle, měla by jsi otevřít oči, svět je svině, nikdy nic nezískáš pokud se o to nezasloužíš..." ušklíbnu se na ni a druhý polštář se ani nenamáhám chytit a nechám ho dopadnout. Když ke mě dojde a nakloní se ke mě tok ji pozoruji s poněkud divokým výrazem ve tváři, její slova mě trochu... Urazí? Asi? Chvíli ji nehnutě sleduji, pak pravačkou udělým rychlý pohyb a držím ji za krk tak pevně že se nemůže ani nadechnout. "A ty by sis měla dávat pozor na jazyk..." řeknu a vycením šelmí tesáky. "Nebo o něj přijdeš, a je mi fuk co si o tom bude Aizen myslet..." ušklíbnu se a pustím ji, či spíše ji shodím na zem a dál si jen tak v klidu sedím. "Nepokoušej moji trpělivost holčičko, já ani Pantera nejsme známi trpělivostí..." pronesu s varovným vrčením v hlase a změřím si ji znovu pohledem, když tam takhle leží na zemi a snaží se popadnout dech, působí docela lákavě... Hehe, zajímavá to kořist... Že, Pantero? pomyslím si a v duchu se ušklíbnu.

Kimiko - 19. listopadu 2012 22:23

soukromá zpráva od Kimiko pro Všimnu si jeho ruky, jak se pohnula. Chtěla jsem uhnout, ale nestihla jsem to. Pevně mě chytl pod krkem a začal mě škrtit. Nemohla jsem se nadechnout. Křečovitě jsem ho chytla za ruku a stiskla jí s tím, že mě možná pustí. ,,Jo a ty zase o svojí ruku.." Zachraptím přidušeně. Jak on mě, tak já jemu. Minimálně slovně. Shodil mě na zem k jeho nohám. Jenom jsem se nadzvedla a snažila se popadnout dech. Pobaveně jsem se na něj ušklíbla. ,,Konečně jsem tě trochu naštvala, myslím, že si to napíšu do deníčku." Pronesla jsem pobaveně i když pořád trochu chraplavě. Posadila jsem se na zemi u jeho nohou, když jsem konečně popadla dech. ,,Tákže, když jsme se teď tak krásně navzájem vytočily.. No, ještě s tím vytáčením, to jídlo jsem hodila z okna.. Tak, co takhle mi říct, jak se tady dá zabavit?" Uculila jsem se nevinně.

Grimmjow - 26. listopadu 2012 20:11

soukromá zpráva od Grimmjow pro Bez nějakého náznaku emoce ji sleduji jak se snaží popadnout dech. když začne zase žvatlat tak se jen uchechtnu. "Vážně? A kdo mě o ni připraví? Ty? Nebo tvoje sestra? To zrovna, té jde jen o to aby přežila, kašle i na ty vaše pochybný přátele..." pronesu a dřepnu si k tobě, až nebezpečně se přiblížím a s úšklebkem řeknu. "Víš, ty možná jsi vašemu "Společenstvu" věrná ale ona ne... Jde jí jen o to aby přežila... Poznám to, býval jsem taky takový, my všichni, jsme byli jen pochybné existence které se toulaly tímhle prašivým světem a snažily se přežít... Ale pak přišel Aizen a udělal z nás něco víc... Bude komické až ho jednoho dne sesadíme, ať už to udělám sám nebo s pomocí zbytku..." pronesu k tobě tichým, lehce vrčivým hlasem a pak se jen zvednu a znovu na tebe shlédnu s poněkud divokým úšklebkem. "Dělej si co chceš, mě to fakt nezajímá jak se zabavíš, prostě koukej dělat co se ti řekne a pak je mi to fuk, Aizen neřekl že něco nesmíš, jen máš zůstat v tomhle pokoji, tak se tu třeba stav na hlavu, mě to je jedno..." uchechtnu se a s rozmáchlým gestem se k ní otočím zády. Udělám pár kroků ale pak se ještě zastavím. "Měla by jsi si začít zvykat na zdejší podmínky, podle všeho tu zůstaneš hodně dlouho, ten Zástupce se podle všeho právě snaží objevit cestu do Hueca... A víš co se stane až přijde?" pronesu a všimnu si nějakého pavouka s malou kostěnou maskou na zádech, ostatně vše jsou tu Hollow, i hmyz... Vezmu ho do ruky a chvíli ho sleduji, pak stisknu pěst a rozdrtím jeho drobné tělíčko na prach který tvoří zdejší svět. "Zabijeme ho... A víš proč? Protože se pokusí zachránit vás dvě... Je to jen vaše chyba že zemře, protože nedokáže přijmout fakt že jste teď majetek Aizena... Je tak naivní až je to vtipné!" rozesměji se a vydám se na odchod, hádám že tohle oznámení tu horlivku celkem nakoplo, jestli se teď rozbulí, asi jsem zasáhl jackopot.

Kimiko - 27. listopadu 2012 10:09

soukromá zpráva od Kimiko pro Seděla jsem na zemi a s kamennou tváří jsem ho poslouchala. Nehnula jsem ani brvou. Byl protivný. Měla jsem chuť ho kopnout do zadku s tím, ať se laskavě pakuje, že na tohle vážně nemám náladu. Ale neudělala jsem to. Jen jsem ho sledovala a poslouchala. Bla, bla, bla, kecy namachrovaného blbečka.. Pomyslela jsem si znuděně a zatvářila se tak, že tu vážně jen mele sračky. Těžko říct, jestli si toho všiml páč byl počividně až příliš zahleděný do sebe. Když, ale pronesl poslední slova o tom, že Ichiga zabije začala jsem se smát. Doslova jsem chytla výtlem jak prase. Po chvilce jsem se trochu uklidnila, postavila se a pobaveně se zašklebila. ,,Zabiješ? Nebuď směšný.." Viditelně mě tím jenom hodně pobavil. ,,Ichigo má důvod bojovat a neumřít. Má co ztratit.. Ty ne. Bojuješ jen protože tě to baví.. A co se stane, když umřeš? Nic. Aizen tě nahradí někým jiným a život půjde dál. Když umře Ichigo, zhroutí se polovina Karakury, Soul Society a nikdo ho už nenahradí. Nehledě na to, že nemáš šanci. Ichigo opravdu není moje slabé místo. Tohle mi spíše připadá jako zábavná hra." Zajiskřilo se mi pobaveně z očích.

Kim - 01. ledna 2013 17:49

soukromá zpráva od Kim pro Život středoškoláka je těžký. Ne, vážně. Je těžký. Nižší střední je v pohodě, ale vyšší střední.. A to jsem teprve ve druháku, co budu dělat, až budu maturovat? A ještě těžší je, když jste jedna z hodně mála holek ve škole. Ve třídě nás je 20. A z toho dvě holky. Tak, ono je pravda, že na střední pro průseráře toho moc čekat nemůžete. My nejsme hloupí nebo tak, většina z nás se učí dobře, jen tahle škola má poněkud.. Přísnější režim, než jiné. Najdete tu hajzly, co na nižší střední ostatní šikanovaly, kluky co sem tam něco ukradli, násilníky, drzé parchanty a pár holek, co dokáže dát někomu pěstí, což není zrovna ve společnosti to pravé. A tak se naši rozhodli, že mě dají na tuhle školu. Říkají tomu pasťák, který naneštěstí nemá intr. Já tomu říkám škola pro grázly. Ale je pravda, že většina z nás, se tu v rámci možností snaží chovat slušně, aby jsme mohli na vysokou. Většina.. Já jsem zrovna jedna z těch, která se nějak extra slušně zrovna nechová. Což není moc dobré. A už vůbec ne, když máte dostat nového třídního. Nebyli jsme třída třída uřvaných parchantů. Na většině z nás bylo vidět, že i když nám je všem kolem 16 a 17, tak jsme si už něco v životě prožily a nemám zapotřebí se chovat hlučně a strhávat na sebe pozornost. Právě za tohle jsme museli chodit na tuhle školu. Šel z nás cítit trochu respekt. Ne tolik, jako ze třeťáků a nedej bohu čtvrťáků, ale šel. Všichni seděli normálně na židli v lavicích. A já, asi si kompenzujíc snad nejmenší výšku na škole (mezi kluky rozhodně), jsem seděla na levici. Přišel do třídy. Shrbeně, přes vlasy, jsem se na něj podívala pronikavým pohledem a sledovala ho odkaz. Nebyla jsem natolik slušná, abych si sundala kšiltovku z hlavy. Což u mě bylo celkem běžné. On byl, ale mnohem zajímavější, než moje nevychované chování. Vysoký, delší modré vlasy, modré oči.. A šel z něj strach. Vážně. To šel z většiny učitelů tady, ale nikdo z nich mě takhle jistým způsobem neokouzlil. Opravdu. Kdybych neměla svojí hrdost, koukala bych na něj opravdu zalíbeně. Ale naštěstí jsem si tohle odpustila.

Hideyoshi Kirito - 01. ledna 2013 18:19

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Dnešní den pro mě začal poměrně časně, měl jsem totiž povinnost se trochu připravit, vzhledem k tomu že dnes nastupuji na novou školu jako učitel, už je to nějaký pátek co jen vyčkávám doma a hledám po různých školách volná místa, naneštěstí se mi nic nepodařilo najít, až do nedávna, v jedné víceméně nápravné škole pro problémové studenty hledají jednoho učitele, to místo vypadalo slibně, zkrotit pár děcek nebude pro mě problém a vypadá to jako docela dobře placené místo, takže jsem tam poslal svůj životopis a o pár dnů na to mi přišlo že mě berou, dnes nastupuji. Vlastně má první třída, heh, uvidíme jak se ti zakrslíci budou držet... pomyslím si a s úšklebkem se vydám z kabinetu co mi přidělili do té třídy. Většina by nejspíše do školy šla v nějakém lepším oblečení, ale už proto že tohle je "nápravná" škola tak se nehodlám s tím nějak moc štvát, takže na sobě mám klasicky černou košili, koženou bundu a černé kalhoty, sice mám uvázanou kravatu ale to je spíše takový doplněk, spíš než cokoliv jiného. V pravém uchu malou náušnici, pod ramenem si nesu třídnici té třídy, aspoň jména si chci dneska zapamatovat, naštěstí na tohle mám celkem dobrou paměť... Vejdu do třídy, nic neříkám a jen dojdu ke katedře kde se postavím a prohlédnu si je, všechny, postupně, nijak nespěchám, ostatně času mám víc než dost... "Dobře, nebudu to protahovat, jsem Hideyoshi Kirito, váš nový třídní učitel, budu vás učit Tělocvik, Chemii a Přírodopis, nebo pokud chcete tak Biologii, každý tomu říká jinak... Budu upřímnej takže..." řeknu a postavím se před katedru. "Budeme tu spolu nějaký ten rok muset přežít takže vám řeknu předem pravidla aby jste se pak nedivili, dokud budete dělat problémy, budete tuhle školu nesnášet, věřte že své způsoby mám. Pokud se ale naučíte chovat aspoň relativně přijatelně, můžeme to tu pojmout i formou že vás to bude bavit, jenže to všechno záleží na vás... Taky nechci vidět žádné rvačky, pokud někoho uvidím šikanovat slabší, dejme tomu že toho bude litovat, ne, nebudu to nikde hlásit, věci jako šikana tady nikdo neřeší to víte sami, takže to budu řešit sám..." řeknu a natáhnu se pro třídnici. "Takže začneme, budu říkat vaše jména, stoupnete si, řeknete kolik vám je a proč jste na téhle škole, víc me zatím nezajímá, něco jako vaše záliby a tak můžeme řešit jindy, pokud budete mít nějaké dotazy tak po té co se představíte můžete začít, dřív ale nebudu na nic odpovídat, začneme teda..." řeknu a začnu číst jména ve třídnici... Tohle vypadá docela v klidu, většina tu jsou kluci, nějaké dvě holky, na škole jich moc nebude, kluci s z nich asi utahují a budou je šikanovat, no, pokud je neuvidím je mi to fuk, ale jestli se ke mě něco donese tak ať si mě nepřejou... pomyslím si a pokračuji ve čtení jmen a snažím se zapamatovat si každou tvář a přiřadit si k ní jméno.

Kim - 01. ledna 2013 18:40

soukromá zpráva od Kim pro Prohlédl si nás, představil se a řekl nám o tom, jak to s námi hodlá.. Dělat. Koukali jsme na něj celkem zvědavě a možná trochu zaraženě. Asi to nikdo nečekal, i když vypadal trochu.. Trochu víc přísně. Nakonec, ale většina z nás nahodila svůj pokeface a postupně se začali představovat. Nenáviděla jsem, když jsem musela mluvit před třídou.. Vyvolal moje jméno. Povzdechla jsem si, slezla z lavice a postavila se. ,,Je mi 16 a jsem tu protože jsem na nižší střední dala pěstí jednomu klukovi.." ,,Kecá.." Ozval se zezadu Souri, asi ten nejdrzejší z nás. Měl štěstí, že byl moc daleko. Seděl úplně vzadu. Já ve druhé lavici u okna. Ale nemusela jsem se otáčet, abych věděla, že se šklebí. Něco jsem si pro sebe zavrčela a pak si jen povzdechla. ,,Dobře, nedala jsem mu pěstí, zmlátila jsem ho tak, že byl týden na jednotce intezivní péče.." Opravila jsem se. Mohla jsem říct, že chtěl znásilnit mojí kamarádku, ale neřekla jsem to. Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že se obhajuji. Udělala jsem to. Proč jsem to udělala, to byla moje věc. Pokud učitel nic jiného nechtěl sedla jsem si. Ta druhá holka ve třídě, tu byla za to, že prostě byla bohatá štětka, která kradla. Z ní si kluci vážně utahovali. Ale na mě se koukali, jako na jednoho z nich. Nevím proč.. Nikdy jsem to neřešila. I když byla pravda, že jsem tu měla i dost nepřátel. Teď mi, ale spíš dělalo starosti to, že z něj nemůžu spustit oči. Nešlo to. Koukala jsem na něj tak.. Zakoukaně. Představa, že s ním trávím hodiny mě nutila o představě následného skočení z okna. Furt jsem holka! A v pubertě! A mám kurva sexy učitele! Pomoc..

Hideyoshi Kirito - 01. ledna 2013 19:24

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Většina těch tady jsou vesměs obyčejní puberťáci co tu jsou za nějaké prohřešky které by normálně jeden moc nehrotil, ale někteří sem fakt patří, uznávám, pár těch co tu jsou na mě od pohledu působí dost nepříjemně, budu si na ně dávat pozor, ať si nemyslí že se s nima budu nějak párat, od toho tu fakt nejsem abych jim dělal chůvu, mám je tu něčemu naučit a jako třídní učitel taky jistému chování, a pokud to nepůjde, holt musíme začít s tvrdšími metodami. Pozornost věnuji více těm holkám, ne proto že by mě zajímaly ale proč tu jsou, ta první vypadá na ranařku, obléká se jako kluk, krátké vlasy, vypadá že sport jí není cizí, takže když řekne proč tu je tak mě to ani nepřekvapí, jen se z výrazu nezájmu lehce ušklíbnu, poté pokračuji dál, ta druhá holka je trochu jiná třída, ale tak co, je to jejich věc že... Nakonec dojdu až na konec seznamu, zaklapnu třídnici a podívám se na třídu. "Takže, většinu z vás jsem si snad zapamatoval, nebo zapamatuji v nejbližší době, moje pravidla jste slyšeli, pokud je budete dodržovat, můžeme být i přátelé, nehodlám být za suchara, takže pokud budete mít nápad na nějakou akci, výlet či něco podobného, jsem pro, ale musí to být taky něco užitečného, ředitel nám nepovolí všechno, to snad víte..." řeknu a založím si ruce hrudi. "Abych doplnil ještě něco k sobě než začneme s dotazy, jste moje první třída, vystudoval jsem před rokem trvalo mi než jsem našel nějakou práci která by mi vyhovovala, je mi dvacet čtyři let a pro zájemce tu budu ještě vést kurzy sebeobrany, kdo by měl zájem..." můj pohled na chvíli padne na tu holku která se jmenuje Kim, pak se ale jen ušklíbnu a znovu se vrátím pohledem k celé třídě. "Tak, můžete začít s dotazy, pokud nějaké máte, neříkám že odpovím na vše, ale zkusit to můžete," řeknu a čekám co z nich vypadne.

Kim - 01. ledna 2013 19:40

soukromá zpráva od Kim pro Ušklíbl se, když jsem mluvila. Trochu mě to překvapilo, protože u všech ostatních se tvářil, že ho to skoro ani nezajímá. Podepřela jsem si dlaněmi hlavu a zvědavě ho poslouchala. Překvapilo mě, že je tak mladý. Jde z něj totiž celkem velký respekt, vzhledem k tomu, že nikdo ze třídy zatím ani pořádně necekl a jen poslouchal. Ale bylo fajn vědět, že s ním bude rozumná řeč, pokud se budeme chovat slušně. Osobně jsem to měla i v rámci možností v plánu.. Teda.. Nehodlám dělat bordel před jeho očima, když budeme konkrétní. Když se na mě podíval, jak mluvil o kurzu sebeobrany a ušklíbl se, oplatila jsem mu to stejnou mincí, i když místo úšklebku to byl spíše pobavený úsměv. Napadlo mě tolik dotazů, ale raději jsem mlčela. Vysypat na něj něco ve smyslu, jestli tady holky můžou beztrestně mlátit kluky, jsem si nechala pro sebe. Měla jsem na něj dotaz, ale spíše soukromějšího rázu. Počkala jsem, až zazvoní a pak se zvedla ze židle a přišla za ním. Kšiltovku jsem raději nechal na lavici. ,,Ehm, Senseii, máte na mě minutu?" zastavila jsem ho. Tvářila jsem se tak nějak neutrálně. ,,Jde o to, že s minulým třídním jsem měla dohodu, že po škole můžu chodit do tělocvičny, když bude prázdná, prý abych si tam vybila energii a.." trochu jsem znervózněla. Nervózně jsem se na něj pousmála a poškrábala se na hlavě. ,,.. Nechci, aby to vyznělo divně, ale prostě mi dal náhradní klíč od tělocvičny, tak jsem se chtěla zeptat, jestli bych se mohla nějak domluvit i s vámi.." Muselo to vyznít sakra blbě, minulý třídní mi to sám navrhl totiž, když si všiml, jak bývám přes den poněkud hyperaktivní a nevybitá a.. Trochu agresivní. A nebyla jsem debil, to věděl taky.

Hideyoshi Kirito - 01. ledna 2013 20:46

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Třída začala pokládat dotazy a tak nějak jsem na většinu z nich odpověděl, nečinilo mi to nějak velké problémy, přece jen chápu jak oni zhruba uvažují, sám jsem byl ve škole na jejich místě, byť v normální škole, ne zas tak dávno... Vypadá to že moje pravidla pochopili, což je dobře, doufám že spolu budeme vycházet, sice je mi celkem jedno jestli bych na ně musel použít nějaké přísnější metody ale pokud to půjde, chci se jim vyhnout, nechci aby do školy chodili z nutnosti ale protože je to tam baví... Nakonec to tak nějak utneme, tedy spíše to utne zvonění, jen ale sedím u katedry a procházím si jména těch žáků abych si vybavil jejich tváře, musím si je trochu zapamatovat, nebo budu mít pak s tím potíže... Když mě osloví ta holka, Kim, tak se na ni podívám. "No, co potřebuješ?" řeknu jen a zaklapnu třídnici kterou odložím na katedru. Když začne mluvit tak ji poslouchám. Nakonec pokrčím rameny. "Pro mě za mě, pokud chceš tak klidně, mě to problém nedělá, ale nevím jak tam bude volno, to ti případně zjistím... Ale většina sportovních kroužků se přesouvá do sportovní haly, takže tělocvična bude asi volná většinou, po vyučování se stav u mě v kabinetu, jsem tam jak býval váš třídní, dám ti ty klíčky..." řeknu a ušklíbnu se. "A divně? Vždyť jsi se šla jen vybít, nebo jsi snad měla i nějaké jiné způsoby než jen sport?" ušklíbnu se provokativně. "Heh, promiň, nemohl jsem si to odpustit, ale holt to tak vážně vyznělo, no, já musím teď na hodinu, pak se za mnou tedy stav po vyučování," řeknu a vstanu. "Tak jo, a nedělejte moc bordel třído, čím lepší jméno si uděláte tím víc nám toho ředitel pak povolí... Jo a dobrá zpráva pro vás, dneska vám odpadá tělocvik, musím si dneska ještě něco vyřídit takže končíte po páté hodině," řeknu a s mávnutím ruky na rozloučenou vyjdu ze třídy ven a zamířím do kabinetu abych se připravil na další hodinu.

Kim - 01. ledna 2013 21:23

soukromá zpráva od Kim pro Uběhly zhruba dva týdny. Nic zvláštního se nedělo. Kromě toho, že jsem se chovala slušněji než minulý rok.. A ano, hádejte kdo za to mohl! Náš milovaný sensei! Byla jsem z toho na prášky. Vážně. Klukům to bylo u prdele, ale mě ne! Fakt se mi líbil! Jsem na škole plné kluků, často pěkných kluků, ale nikdy mě to nezajímalo. Najednou si sem nakráčí učitel a já z toho pomalu nemůžu spát! První týden byl v pohodě, to jsem zachovávala pokerface. Ten druhý, jsem na něj prost už koukala trochu jak na svatý obrázek. Hrabalo mi z toho. A aby toho nebylo dost, dostala jsem se do sporu s jedním klukem ze třídy. Nebylo to nic závažného, on se jen rozhodl, že mě prostě bude srát. Takže to po čase prostě muselo dopadnout špatně. A samozřejmě přímo uprostřed třídy. Klika cvakla, učitel vešel do třídy. Celé třída ztuhla a zírala na něj, jako by ho nečekala, i když už zvonila. A já věděla co bude. Průůůůser. Být to jakýkoliv jiný učitel, ani to se mnou nehne, ale takhle jsem měla takový.. Zvláštní pocit, že jsem udělala něco, co bych prostě udělat neměla. Lavice i židle kolem nás byli poněkud.. Rozházené. Nejvtipnější, ale bylo to, že já ho držela pod krkem. JÁ ho. A já nesnášela výmluvy. Mohla jsem říct, že mě vyprovokoval, ale.. Nechtěla jsem. Realita byla ta, že to prostě vypadalo, že já mu chci dát po hubě. Což bych i udělala, kdyby učitel nepřišel. Nemohla jsem se pohnout. Chtěla jsem utéct, něco říct, ale jen jsem koukala a chtěla se raději hambou propadnout do země. Snažím se chovat slušně a on mě nachytá takhle.. Shit.

Hideyoshi Kirito - 01. ledna 2013 21:47

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Vypadalo to všechno docela v pohodě, ta třída pochopila že pokud se budou chovat slušně tak zařídím aby tu školu navštěvovali ještě i rádi, a plánoval jsem svá slova dodržet, takže včera jsem v jim oznámil že za dva týdny pojedeme do Tokya na třídenní výlet, takže aby si rychle dohnali co ve škole zameškávají, mám už naplánováno několik akcí co v Tokyu můžeme podniknout, myslím že je to bude bavit. Nikdo nedělal problémy, takže jsem chtěl dostát svým slovům a řekl bych že tohle bude dobrý první krok... Rozejdu se směrem ke třídě a pod ramenem si nesu věci pro hodinu chemie, dnes máme na programu něco z organiky, takže zase budou znudění jak je znám, ale holt né vždy to může být jen a jen zábava, něco se naučit taky musí. Ale stejně, mám dneska takový nepříjemný pocit jako by se něco mělo podělat... No co už, tady to očekávám co chvíla... Vejdu do třídy a chci je pozdravit, ale vtom si všimnu že třída je docela dost rozházená, pohled padne na Kim a jednoho kluka ze třídy kterému nejspíše chtěla dát Kim přes hubu, no, čekal jsem to dřív nebo pozdějc... Dojdu ke katedře a položím tam věci, poté se podívám na Kim a toho kluka. "Takže, kdo to začal, důvod proč se tu perete a pak si ty zajdeš na ošetřovnu... A ty Kim se pak zastavíš za mnou po vyučování, nějak tě musím potrestat, toho jsi si vědoma..." pronesu a naznačím ostatním ať začnou tu třídu urovnávat, já jim s tím trochu pomůžu, pak se posadím na katedru a vyčkávám co ti dva řeknou, chci slyšet verze obou dvou. "Tak, povídejte, a popravdě, budu míň naštvanej když mi řeknete popravdě co se stalo," řeknu.

Kim - 01. ledna 2013 22:12

soukromá zpráva od Kim pro Když promluvil, konečně jsem Satoshiho pustila. Provinile jsem sklopila pohled, když řekl, že mě bude muset potrestat. Nic jsem neřekla, jen pomohla urovnat třídu a pak stejně jako ostatní šla na své místo. Nepodívala jsem se na něj. Nemohla jsem. Měla jsem chuť skočit z okna. Nejhorší na tom bylo, že jsem se nechtěla obhajovat. Nemohla jsem. Připadalo mi to jen jako trapné vymlouvání. Nemluvila jsem první. Měla jsem tam sevřené hrdlo, že jsem nemohla. ,,Jenom jsem řekl třídě, co jsou její rodiče zač.." Šklebil se Satoshi. ,,Sklapni.." Zavrčela jsem jenom. ,,Prostě jí nasralo, že jsem všem řekl, že její rodiče jsou zazobaní pracháči." Měla jsem nervy, už tak v kýblu. Ale zatím jsem mluvila celkem klidně. ,,Ne, doslovně jsi řekl, že jsou moji rodiče zazobaní pracháči, moje matka, že je děvka co spí s polovinou otcovi firmy a že můj bratr.." ,,..Je kripl.." Dořekl. Nesralo mě to, že bonzl, že mojí rodiče jsou milionáři a že matka je děvka. Nikdo to sice kromě nevěděl, ale nesralo mě to tolik, co řekl o mém bratrovi. Prudce jsem se postavila a kdyby mě Kaito nechytl, znova bych mu vyrazila rozbít mu hubu. ,,Sereš se do věcí, do kterých ti vůbec nic není!!" Vykřikla jsem na něj. Třída opět ztuhla. Vytrhla jsem se Kaitovi a odešla ze třídy. Nezapomněla jsem prásknout naštvaně dveřmi. Hned za nimi jsem se rozbrečela jak malá holka. Měla jsem chuť si sama sobě vrazit.

Hideyoshi Kirito - 01. ledna 2013 23:06

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Mlčky poslouchám co ti dva říkají, ten Satoshi vypadá jako typický kluk co sem patří, a říkat něco takového není zrovna hezké, uznávám, Kim ale zase jednala přehnaně... A stejně by jsi na jejím místě uděl to samé co? Nebo spíš nezůstal jen u té rány... pomyslím si, navenek ale nedám vůbec nic znát. "Dobře... Ty si zajdi na ošetřovnu..." pronesu když Kim vypadne ze třídy, jen se zvednu a na tabuli napíši zadání samostatné práce než se vrátím. "Jak se vrátím tak si to zkontroluji, takže žádné ulejvání, jasné?" řeknu a vyjdu ze třídy, Kim tam je a brečí, jen si povzdechnu. "To tě rozhází názor takového ubožáka? Myslel jsem že máš teda na víc..." řeknu, zní to možná necitelně ale myšleno je víceméně v dobrém. "Pojď se mnou..." řeknu a položím ti ruku na rameno. "Potřebuješ se uklidnit, koupím ti něco, chápu tvoje důvody, sám jsem nebyl jinak," řeknu a trochu povzbudivě se na tebe pousměji, snad poprvé co vidíš mě usmát se jinak než v mém běžném poněkud i strašidelném úšklebku. Rozejdu se po chodbě a zamířím ke sborovně, tam otevřu dveře a vejdu, nechávám otevřené aby jsi mohla jít dál, nikdo tu teď není. "Chceš něco k pití, kávu, čaj... Promiň ale alkohol do školy nepatří ani pro učitele..." ušklíbnu se a dám vařit vodu, poté zajdu k oknu kde je malá lednička a vytáhnu z ní tabulku čokolády kterou k tobě pošlu po stole. "Dej si, cukr uklidňuje a odplavuje stres..." řeknu a otevřu okno abych tu trochu vyvětral, poté dojdu k varné konvici a připravím si černou kávu a pokud si taky o něco řekneš tak ti to taky připravím. "Dívej Kim, chápu proč jsi se naštvala víc než si myslíš, ale zkrátka nemůžu nechat ani jednoho z vás odejít bez trestu... Ale dejme tomu že tvůj trest pojmeme, pro tentokrát, jinak, dneska mám hodinu s členy kurzu sebeobrany, pomůžeš mi s tím dneska a po skončení mi pomůžeš s úklidem pomůcek, to bude vše, pro tentokrát... A nebreč, slzy ti nesluší, nejsi přece nějaká ubrečená chudinka, ne?" řeknu a opět na rtech vyloudím povzbudivý úsměv a trochu tě pocuchám a ukazováčkem otřu slzy. "Jak se budeš cítit líp tak se vrať do třídy, kdyby někdo přišel z učitelů tak řekni že jsem tě tady nechal," řeknu a podám ti klíče od sborovny a rozejdu se že se vrátím do třídy.

Kim - 01. ledna 2013 23:41

soukromá zpráva od Kim pro Nečekala, jsem, že vyjde ze třídy, ale vyšel. Po jeho první větě se jen zamračím a sklopím pohled do země. Jeho další slova mě, ale překvapila. Zvědavě jsem na něj zamrkala. Usmál se na mě. Poprvé co jsem viděla jeho úsměv, který nebyl spíše děsivý úšklebek. Šla jsem za ním pořád trochu zaraženě do kabinetu. Nečekala jsem, že se takhle zachová, ale zachoval. Bylo to až moc milé překvapení. Vešla jsem dál. Nemusela jsem se rozhlížet, znala jsem to tam až moc dobře. Sedla jsem si. ,,Čaj, prosím." Řekla jsem a sledovala ho. Spíš mě zajímalo, co z něj vypadne. Když mi poslal tabulku čokolády, tak jsem se pousmála. ,,Děkuji.." Dal mi na stůl čaj a rozmluvil se. Zvědavě jsem na něj koukala a při tom si dala do pusy čtvereček čokolády. Nemohla jsem doufat v to, že při každém mém průseru bude takhle hodný, ale teď se mnou.. Sympatizoval. Což bylo zvláštní, ale asi chápal, jak se cítím. Jenom jsem kývla, že chápu svůj trest. Najednou mě, ale rozcuchal a prstem mu utřel slzy. Vděčně jsem se na něj usmála. ,,Dobře, děkuji.." Řekla jsem před tím než odešel. Do třídy jsem se vrátila během 10 minut, až jsem dopila čaj a 'uklidila' tam po sobě. V mém případě to znamenalo, že jsem po sobě umyla hrnek. Zbytek čokolády jsem si ovšem vzala. Sladké mi vzít nemůžete! Po vyučování jsem šla s učitelem do tělocvičny. Můj trest byl trest a já si ho musela vytrpět. Samozřejmě obrazně řečeno, lepší trest asi nezažiji. Převlíkla jsem se do kraťasů a tílka na cvičení. Ukazoval žákům jeden z chvatů. Řekl mi, ať ho předvedu na něm. Bylo to obyčejné podkopnutí. Udělala jsem to co po mě chtěl. Podkopla ho a on spadl na zem. Sám, ale řekl, že kdyby chtěl, tak to ustojí, takže se musí provádět tak, aby byl útočník překvapený. Jenom jsem se pro sebe kysele ušklíbla a raději šla pomáhat těm, co to moc nešlo. Když všichni odešli a my začali uklízet pomůcky, vyčíhla jsem si jednu situaci. Sensei stál kousek ode mě, nenápadně jsem se k němu přikradla a udělala ten chvat, který jsem na něm předváděla před tím. Dostala jsem ho na zem. ,,Teď jste překvapený byl?" Pronesla jsem s veselým úsměvem a dál dělala, jako by se nic nestalo a uklízela pomůcky.

Hideyoshi Kirito - 02. ledna 2013 00:45

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Zbytek hodiny už proběhl v klidu a tak nějak i ten den, situace se uklidnila, ještě jsem zadal trest Satoshimu, ten měl za úkol si pro třídu připravit referát do organiky, což není zrovna jeho silný předmět, takže asi si příště rozmyslí co bude říkat, ale věděl že ho čeká trest, takže si za to může sám... Po vyučování se rozejdu do tělocvičny, dnes máme výjmečně hodinu tady, protože hala je dnes pronajata na turnaj v basketu, původně jsem tam chtěl obsadit naše družstvo taky ale uvědomil jsem si že to není nejlepší nápad, protože ty děcka tady jsou často dost sólo hráči... Spolu s Kim se dáme do předvádění několika triků, vysvětluji jim jaký postoj by měli mýt a kam udeřit, je to jednoduché, ale né všichni to pochopí napoprvé, takže spolu s Kim jim pomáháme když neví co dělat. Já ji přitom občas pozoruji, je vidět že ví co dělá, i když se svpostavou je celkem snadný cíl, tak pořád má celkem dobrý postoj a reakce, možná trochu ztrácí v síle ale to se dá vynahradit jinde, jo, z ní by byla dobrá žačka, to vím jistě... Když lekce skončí tak všechny pošlu domů a začnu poklízet pomůcky, Kim mi pomáhá tak jak jsem jí řekl, jsem celkem rád že neutekla či tak něco, jiní by to možná udělali, toho si cením... A věřím že příště ani nebudu muset trestat ji, takže to je i k jejímu dobru. Zrovna takhle nesu nějaké žíněnky do skladu u tělocvičny když vtom ucítím ránu na nohou, docela mě překvapí takže klesnu najedno koleno. Otočím se a tam si všimnu nečekaně Kim která se usmívá a pronese svoji provokativní řeč, vlastně jsem něco podobného i čekal... Jen se ušklíbnu. "Jo, teď jsi mě dostala, nebudu říkat že ne..." pronesu a vstanu, natáhnu k tobě ruku a opět tě trochu rozcuchám. "Jsem rád že jsi dneska přišla, pomohla jsi mi, i když to bylo ve formě trestu... Nechceš zajít po škole někam se napít... Samozřejmě nic alkoholickýho, ale měl jsem pocit že tě něco trápí, tak jestli se chceš někomu vyzpovídat... A tohle říkám jako Kirito, né jako sensei, jen pro pořádek..." pronesu a popadnu žíněnky které odnesu do skladu, chvíli se tam ale zdržím a vyčkávám až se začne dívat někam stranou, vyjdu z šatny a přesunu se nenápadně do ní, opatrně se skloním a lehce jí hranou dlaně praštím pod kolena, ani to nebolí, jen se člověk lekne a vyvede ho to z rovnováhy tak že spadne, když padáš tak tě ale chytnu do náruče a ušklíbnu se. "A nezůstanu ti nic dlužnej, Kim..." řeknu a postavím tě na nohy. "Jdu si dát sprchu, pokud chceš tak pak počkej před školou a někam zajdeme," řeknu a mávnu na tebe, vše je uklizené, já se tudíž vydám do sprchy a pak se převléknout, posléze rovnou ven, kde se rozhlédnu jestli tu to mrně je či ne.

Kim - 02. ledna 2013 02:32

soukromá zpráva od Kim pro Sám přiznal, že jsem ho dostala. Takže jsem se spokojeně usmála. Jeho další slova mě, ale spíš.. Zarazila. Nikdy jsem se nikomu nezpovídala. Ne, že bych občas nechtěla, to jo, ale.. Byl hrozně zvláštní pocit, že mi to nabídl zrovna ne. A ne, protože byl učitel. Byl tu jiný důvod. Přitahoval mě, to jsem prostě nemohla.. Popřít. Ani jsem vlastně nechtěla, i když mě ani ve snu nenapadlo, že by mezi námi něco mohlo být. Ta myšlenka mi připadala skoro až směšná. Tiše jsem se, ale musela zasmát, když mluvil o alkoholu. ,,Klid, já normálně alkohol nepiju." Uklidnila jsem ho tím, že cigarety a vodka ke mě vážně moc nepasují, což může znít zvláštně, leč je to pravda. Než jsem se ovšem nadála, byla jsem na zemi já. Teda, skoro na zemi. Byla bych tam, kdyby mě nechytl do náruče. Jo, měla jsem pocit, že mi srdce v tu chvíli vyskočí z hrudníku. Naštěstí tam bylo do doby, než mě postavil na zem. Ale dala bych za to, že to musel slyšet aji on. Zůstala jsem na něj koukat, než mi zmizel z dohledu. Dilema. Jít někam s krásným učitelem, či nejít nikam s krásným učitelem? Nechtěla jsem odmítnout, takže bylo jasno. A já věděla, že nedělám tu nejlepší věc. Šla jsem si taky dát sprchu, oblékla jsem džíny a černé tílko, přes to černou mikinu.. Kšiltovku jsem dneska nechala doma, ani nevím proč a šla jsem ven. Počkala jsem, až přijde a usmála se na něj. ,,Jestli chcete, můžu vám přijít pomoct i příště." Nabídla jsem se. Jasně, dál si hledej záminky, jak být s ním.. Ne, nic lepšího mě nenapadlo. Došli jsme do nějakého podniku. Počkala jsem, až si objedná a já si objednala pomerančový džus. ,,Víte to dneska ve třídě se Satoshim.. Nenaštvalo mě to co řekl o rodičích, vzhledem k faktu že vím, že to je pravda, ale to co řekl o bratrovi.. Já.. Nevím proč jsem po něm tak vyjela. Normálně zase tak agresivní nebývám a jdou mi podobné věci tam a jedním uchem ven.. Brácha je totiž na vozíku, když mu bylo 9, tak ho totiž srazilo auto. On je úplně normální a strašně hodný kluk, jen nemůže chodit a.. Nevím, prostě mě to dneska namíchlo." Normálně se takhle nerozpovídám o svých problémech, vlastně o nich neví nikdo, ale po dnešku toho na mě bylo až moc a já s tím potřebovala ven. A očividně to na mě bylo vidět, když se mi Kirito sám nabídl. ,,Jen ho lituji, že musí bydlet v baráku s našima. Osobně už druhým rokem bydlím sama. Matka stejně řekla, že mě nechce v baráku vidět dokud se nenaučím chovat. Měla jsem na výběr.. Holčičí internát v Anglii nebo takhle škola.." Ušklíbla jsem se kysele, když jsem si vzpomněla na matčin výraz, když jsem jí oznámila, že raději půjdu sem.

Hideyoshi Kirito - 02. ledna 2013 02:57

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Když si všimnu Kim jak čeká tak vyrazím směrem k ní, na sobě mám klasicky košili, bundu a kalhoty, většinou v ničem jiném nechodím, patří to ke mě, jen kravatu jsem si nebral, tu nijak moc nepotřebuji. Kim se nabídne že by mi mohla pomáhat i příště, uznávám, ta nabídka mě docela potěšila. "To beru, mít po ruce někoho kdo tomu i rozumí se hodí, takže pokud ti to nebude dělat problémy tak tě tam rád uvítám," pronesu a protáhnu se, poté se rozejdeme směrem k nějakému náhodnému podniku, objednám si jen mátový čaj, zatím o nic jiného ani nestojím. Podívám se na ni a pohledem ji vybídnu ať začne, tedy pokud chce, no a skutečně začne mluvit... Pozorně naslouchám tomu co říká. Víš, ani mě to nepřekvapuje abych pravdu řekl... pomyslím si a upiji ze svého šálku, chvíli mlčím, poškrábu se na hlavě a pak jen kývnu. "Tak nějak jsem očekával že to bude něco podobného Kim, jako učitel bych na to asi měl rozporuplný názor, vyprovokoval tě ale ty jsi dala ránu, nicméně, jako učitel jsem to už nějak vyřešil ne takže..." řeknu a trochu pohodlněji se usadím. "Ti to řeknu sám za sebe... Dobrá práce, podobný řeči nesnáším od smrti mé přítelkyně, její vlastní rodiče ji dohnali k sebevraždě protože jí neustále opakovali jak je k ničemu... Jo, byla nešika, měla slabé tělo a věčně byla nemocná, ale byla člověk, aby jí vlastní rodiče opakovali jak je k ničemu... Ani na pohřeb jí nepřišli, proto podobné individua nemám zrovna v lásce," pronesu, nevypadá to že by se mnou nějak moc hnulo že o tom mluvím. "Každý máme svého kostlivce ve skříni, teď jsme si řekli ty svoje, ulevilo se ti, ne?" řeknu a povzbudivě se pousměji, mávnu na servírku a objednám nějaký dezert k zakousnutí. "Kolik je tvému bratrovi? A žije s rodiči protože ho nechtějí pustit nebo protože on chce? Pokud chce odejít a oni ho nechtějí pustit, mám teoreticky nápad co s tím dělat... Pokud máš zájem," řeknu a pokrčím rameny. "Normálně se někomu takhle nevěnuji ale... Dejme tomu že mi někoho připomínáš, tak ti chci zkusit pomoc, pokud budu vědět jak, nic víc, nic míň," řeknu a opřu se rukama o stůl.

Kim - 02. ledna 2013 22:21

soukromá zpráva od Kim pro Zaskočí mě, když řekne, co se stalo jeho přítelkyni. Když mi řekl dobrá práce, měla jsem tendenci zadusit se vlastním džusem. Chvilku jsem na něj zírala jak vyoraná myš, ale pak jsem, zase nahodila spíše neutrální výraz a upila ze svojí skleničky. Spíše jsem se zatvářila.. Hm.. Trochu zdepatně, ani nevím proč. ,,Jo ulevilo.. Normálně se o svých problémech nebavím.. Spíše vůbec se o nic nebavím.." Zasměji se tiše, když si uvědomím, že je to celkem ironické. Pak zase trochu zvážním. ,,Je mu 14. Zatím s nimi bydlí z vlastní vůle. Nutno podotknout, že ho mají na rozdíl ode mě rodiče rádi. Mě matka v podstatě vydědila, když jsem jí v osmi řekla, že nechci chodit na hodiny tance, ale na fotbal a jako protest jsem si ustřihla vlasy." Musím se ušklíbnout, když si na to vzpomenu. Pak, ale zase trochu zvážním. ,,Není to tak, že bych rodiče neměla ráda. Já je ráda mám, furt to jsou moji rodiče, jen.. Máme určité rozpory ohledně toho, kam by měl můj život směřovat. Matka by mě nejraději provdala jakmile mi bude 18 za prvního chlapa s tučným kontem a otec přesně to samé s tím, že si nejdřív dodělám jakoukoliv vysokou.." Povzdechla jsem si. ,,Brácha to má jednoduché, nehledě na to, že je hrozně chytrý, milý, přizpůsobivý a flegmatický, tak jednou přebere otcovu firmu, na což se on prý i celkem těší, co mi říkal.. Občas lituji toho, že jsem se narodila jako holka. Naši mu už snad více času věnovat nemůžou, za což jsem jim i celkem vděčná." Musím se pro sebe pousmát. ,,Když jsem rodičům řekla, že chci být doktorkou, tak je málem vyvrátilo. Od té doby mi matka každý víkend co tam jsem předkládá různé návrhy o tom, s kým bych si tak představovala, že se hned po maturitě vdám. Když pominu fakt, že většině těch chlapů je už teď minimálně přes 40 a že ona z většinou z nich spala.. " Musím se znova ušklíbnout. Nikdo by neřekl, že mám takový život. Vážně. Při pohledu na holku jako já si představíte byt nebo menší rodinný barák s normální rodinou. Najednou jsem si zacpala pusu a začervenala jsem se. ,,Omlouvám se, nějak jsem se rozmluvila.." Řeknu rychle a nervózně se poškrábu na hlavě. Normálně takhle ukecaná nebývám. Teda.. Jo, bývám, ale o tom ví jen pár vyvolených. Ve třídě se tvářím jako královna ledu. Mám pro to své důvody. Najednou, ale zvážním a zadívám se do obsahu mé skleničky, který pomalu ubývá. ,,Je mi líto, co se stalo tvojí přítelkyni.. Nedokážu si představit mít takové rodiče.. Moji sice nejsou vzor dokonalosti, ale.. Musí to být hrozné, slyšet něco takového od vlastního otce.."

Kim - 03. ledna 2013 11:48

soukromá zpráva od Kim pro Od té doby, co mě Kirito-sensei pozval na pití, se nic závažného nestalo.. Teda, alespoň na venek. Když pominu fakt, že jsem mu pomáhala v kurzu sebeobrany a ten, že jsem se v jeho hodinách přestávala soustředit úplně. Ne, vážně. Začalo mi to lézt na mozek. Problémy s rodiči se oproti tomuhle mohli jít zahrabat. Katsuro, což byl můj hodně dobrý kamarád ve škole si všiml, že je něco špatně. Co jsem mu měla říct? Víš, asi jsem se zabouchla do našeho třídního.. Zase tak padlá na hlavu jsem nebyla. Bylo to ironické, vzhledem k tomu, že kdykoliv jsme s ním měli hodinu tak jsem se tvářila, že v podstatě neexistuji, ale přesto jsem z něj nemohla spustit oči. Víte, já normálně nezaspávám. Vlastně se mi to ještě nikdy nestalo. Vím, že jsem ten večer usnula celkem pozdě, koukala jsem se na filmy a nějak se mi prostě nechtělo spát. To by bylo ještě v pohodě, kdybych si, alespoň nastavila na mobilu budík a neusnula u jednoho z těch filmů. Na gauči k tomu všemu. Ale to nejlepší mělo přijít. Moc dobře vím, proč se mi hlavně nechtělo vzbudit. Zdálo se mi o tom, že sedím ve třídě, o přestávce na lavici a povídám si s kluky. Najednou přišel Kirito-sensei, došel ke mě a políbil mě. Jen tak. Před celou třídou. Culila jsem se z toho snu jak idiot. Člověk by řekl, že po skoro dvou měsících, co ho mám za učitele, ho spíše začne nesnášet. Každopádně to bylo tak. Otevřela jsem oči, nahmatala mobil, podívala se kolik je.. 7:55. Pátek, první hodina.. Biologie. Nemít první hodinu Kirita, vykašlu se na to. Takhle jsem, ale vystřelila z postele, hodila na sebe džínové kraťasy, černé tričko s krátkým rukávem, zelenou mikinu, vyčistila si zuby, popadla tašku a vystřelila z baráku jak torpédo. v běhu jsem vytáhla mobil a volala Katsurovi. Ve třídě: Katsurovi najednou začal zvonit mobil. Bylo tak 8:10. ,,To je Kim.." Oznámil a vzal to. ,,Čau.. Hele.. Už jsem skoro před školou tak.. Ááááá!!" Z telefonu se ozval křik a pak něco jak skřípání. Katsuro to típl a podíval se na Kirita. ,,Jdu jí na proti, asi jí něco srazilo." Oznámil, jako kdyby se nechumelilo, zvedl se a šel. Asi za 15 minut se otevřely dveře od třídy. Katsuro mě podpíral a já se tvářila nešťastně a naštvaně zároveň. ,,Omlouvám se, ale jak jsem bežela do školy srazilo mě kolo.." Bolestivě jsem sykla, když jsem se snažila stoupnout na pravou nohu. ,,Asi má vymknutý kotník, mám jí vzít na ošetřovnu a uříznout jí nohu?" Zeptal se Katsuro a vypadal, že se na to i těší. Vyděšeně jsem se na něj podívala. ,,Ani nápad! Jsem v pořádku! A nikam s tebou nejdu!" Katsuro se na mě zašklebil. ,,Tak se na tu nohu postav." Řekl posměšně. Zkusila jsem to. Ale jenom jsem zakňučela jako zraněné štěně a dala jí zase do vzduchu. Katsuro se pobaveně šklebil. Pomoc..

Hideyoshi Kirito - 03. ledna 2013 13:32

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Tak nějak jsem chtěl Kim pomoct, ale pokud to je tak jak řekla, tak s tím nic nenadělám a snažit bych se mohl jak moc bych chtěl... Dokud její bratr sám nebude chtít odejít, jsem malej pán... Další dny se nesly celkem obyčejně, ráno do práce, kolem čtvrté se z ní vrátit, připravit si vše na další den a poté se většinou potuluji po venku, pokud tedy nemám hodiny sebeobrany na kterých mi Kim začala pomáhat jako asistentka, je celkem užitečné mít někoho po ruce, teprve když ví co dělá... Ale jinak se nic moc nezměnilo... Jednoho dne, asi dva dny před tím než jsme měli vyrazit do Tokya se Kim opozdila, její kamarád oznámil "co se asi stalo" a tak jsem jen kývnul na to aby jí šel naproti, sám jsem přitom pokračoval v hodině, on se o ni už postará... Když vešli společně do třídy, či spíše on vešel a ona se o něj opírala, tak jsem si jen povzdechl. "Díky Katsurže jsi se o ni postaral... Dobře, pro dnešek to bude vše, za čtvrt hodiny zvoní, máte volno, ale nedělejte moc velký nepořádek, já zatím odvedu tady vaši šikovnou spolužačku na ošetřovnu..." řeknu a dojdu k ní a Katsurovi, přidřipnu si a podívám se na její nohu, kotník je trochu oteklý, asi vážně vymknutý. "Doře, tohle by se nemělo brát na lehkou váhu..." řeknu a bez nějakých okolků tě chytnu do náruče. "Já už se o ni postarám, díky za snahu," řeknu směrem ke Katsurovi a rozejdu se na ošetřovnu. Když jsme z doslechu Katsura tak se jen ušklíbnu a poznamenám. "A ty mi pomáháš v kurzu sebeobrany? Nechat se srazit kolem, vážně..." pronesu a tiše se zasměji. "Příště si dávej na sebe větší pozor, docházka je sice důležitá ale když se kvůli ní přizabiješ tak to není zrovna nejlepší řešení..." pronesu a trochu tě pocuchám a znovu se rozejdu s tebou v náručí na ošetřovnu. "Měla by jsi se dát rychle do kupy, takže dneska si poležíš, pomůžu ti pak domů. Nezapomínej že za dva dny jedeme do Tokya, nechceš to snad propásnout, ne?" řeknu ještě.

Kim - 03. ledna 2013 13:59

soukromá zpráva od Kim pro Vzal mě do náruče. Začervenala jsem se. Zase mi začalo bušit srdce jak o závod. Přesně, jak minule v tělocvičně. Pomoc.. Pomyslela jsem si a na sucho polkla. Šel se mnou na ošetřovnu. ,,Chtěla jsem se mu vyhnout a.. No.. Při tom jsem nějak blbě šlápla.." Nervózně jsem se pousmála. Pak jsem sklopila pohled a zatvářila se vážně. Co mu na to mám sakra říct? Chtěla jsem vás vidět, proto jsem tak utíkala na hodinu? To je padlé na hlavu.. No, mohla bych, ale říct. Že to dopadlo lépe než jsem čekala. ,,Jasně, že to nechci propásnout!" Řekla jsem odhodlaně. Došli jsme na ošetřovnu. Posadil mě na jednu z postelí co tam byli. Sestřička byla někde bůh ví kde. Sundala jsem si tenisku a ponožku a zadívala se na oteklý kotník. Pokusila jsem se s ním pohnout, ale kurevsky to bolelo. Tiše jsem sykla. Přišel ke mě s obvazem a začal mi kotník obvazovat. Musela jsem se znova začervenat. Bylo to příjemné. Nevím jak to říct, ale v jeho přítomnosti jsem se prostě cítila.. Dobře. I když působil docela děsivě. Počkala jsem, až se narovná. Najednou jsem ho chytla za kravatu a přitáhla si ho k sobě. Byl.. Byl takový malý kousek od mých rtů, když jsem se najednou zarazila. Co to dělám..? Pomyslela jsem si vyděšeně sama ze sebe. Pustila jsem jeho kravatu a pousmála se. ,,Děkuji.." Řekla jsem jenom. Musela jsem se trochu zamračit, když jsem si všimla toho, jak si kravatu zavazuje. Trochu jsem mu to musela upravit. Aneb jak poznáte chlapa, co žije doma sám. Podle kravaty.

Hideyoshi Kirito - 03. ledna 2013 14:25

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Když se začne "omlouvat" proč vlastně přišla pozdě a zmrzačená ke všemu tak se jen ušklíbnu. "Vymlouvat se umí každý Kim, dávej na sebe příště pozor, to bude lepší..." řeknu lehce provokativně ale pořád si držím jistý neutrální tón, na její odpověď ohledně výletu se jen pousměji. "Tak to by jsi se měla dát rychle do kupy v tom případě..." řeknu a otevřu dveře ošetřovny, vejdu do ní ale když se rozhlédnu tak zdejší sestra nikde... No co už... pomyslím si a položím Kim na jednu z postelí, poté se rozejdu ke stolku a skříňce s různými léky a obvazy, jeden vezmu a vrátím se ke Kim, ta už se mezitím zula a sundala ponožku. "No, je to nateklé docela dost... Vymknuté to asi bude ale když to necháš zítra v klidu tak to bude v pořádku řekl bych... Takže zítra máš omluvenku, dneska to tu už nějak přetrpíš, prostě pro jednou nebudeš lítat po chodbách a mlátit se s klukama, jo?" řeknu a pustím se do obvazování kotníku, nejsem sice nějaký přeborník v první pomoci ale jakožto někdo kdo žije sám musím téměř od všeho znát aspoň základy... Takže i tohle jaksi ovládám... Když vstanu tak mě Kim najednou chytne za kravatu, trochu nechápavě pozvednu jedno obočí, chvíli si mě táhne k sobě ale nakonec se zarazí, jen se ušklíbnu, když mi začne upravovat kravatu tak mlčím, nakonec se pousměji. "Nemáš za co, jen na sebe dávej příště větší pozor, mrňousi..." řeknu a cvrnknu ji do nosu. "Co myslíš, zvládneš zůstat ve třídě nebo zůstaneš tady? A nebo chceš zavést domů? Sice jezdím na motorce ale mrňouse jako ty bych udržel i jednou rukou takže pokud chceš, nemá cenu se tu přemáhat," řeknu a pokrčím rameny, o krok od ní odstoupím a vyčkávám co z ní vypadne.

Kim - 03. ledna 2013 15:36

soukromá zpráva od Kim pro ,,Jsem v pořádku, mám jen vyvrtnutý kotník, neumírám. Takže půjdu do třídy." Usmála jsem se a opatrně si obula botu. ,,Teda, když mi pomůžete." Usmála jsem se nervózně. Počkala jsem, až mi pomůže do třídy, kde jsem to nějakým způsobem přetrpěla. Mohla jsem říct, že chci dneska volno, ale nechtěla jsem být simulant. Neměla jsem horečku, ale vymknutý kotník. Až budu umírat, klidně si ten den volna vezmu. Spíš jsem měla roupy z něčeho jiného. Měla jsem chuť se přizabít za to, že jsem ho nepolíbila. Další šanci dostanu až.. Až.. Nevím kdy. Asi nikdy. Bože, za co.. jasně, věděla jsem, že zastavit se bylo správné. Bylo.. Vážně.. Bylo to správné. Kdybych to udělala, asi bych si to vyčítala ještě víc. Po škole mi pomohl Kirito-sensei domů, přesně jak slíbil. Byla jsem mu za to vděčná. Vtipnější, byla ale ta scéna, kdy mi večer volala matka s tím, že mám zítra k nim přijít místo školy, když si teda smiluji doma. ,,Mami, já nesimuluji, mám vymknutý kotník.." Povzdechla jsem si do telefonu s tím, že jsem doufala, že mi dá pokoj. ,,Tak pro tebe pošlu auto, zítra ve 12, zatím sbohem." Řekla pouze. Povzdechla jsem si. Neměla jsem moc na výběr. Něco jsem zamručela a pověsila jí to. Doma jsem naštěstí měla mast na podobné věci jako výrony a vyvrtnuté kotníky, takže do rána jsem se na to mohla relativně postavit a normálně fungovat, i když to pořád celkem bolelo, alespoň to už trochu spuchlo. Byla jsem ráda, že jsem k večeru z toho jejich sídla vypadla. Jediné štěstí bylo, že jsem mohla celou dobu sedět a mít nohu pěkně v klidu. Kirito-sensei by mě zabil, kdyby zjistil, že jsem s tím nějak chodila. Alespoň jsem viděla brášku. Dařilo se mu kupodivu dobře. Když pomineme fakt, že seděl na vozíku teda. Matka mě zve na oběd každou sobotu, trochu mi unikalo, proč to vyměnila za dnešek, ale.. Dejme tomu. Neřekla mi důvod. Ostatně mi to mohlo být jedno, že. Každopádně, k večeru to vypadalo s nohou už celkem slibně, tak jsem si řekla, že se domů projdu. Víte, je zázrak mě vidět v šatech nebo v sukni. Ale kdykoliv jdu za rodiči musím si je obléct. Leze mi trochu na nervy. Měla jsem na sobě rudou sukni, bílé tílko a přes to džínovou bundu. Na nohou jsem měla rudé balerínky a aby to trochu vypadalo tak ve vlasech bílou čelenku. Lépe řečeno, vypadala jsem teď jako úplně nevinná holčička. Což se mi nelíbilo. Nedávala jsem moc pozor na cestu, to se musím přiznat, takže jsem se ani nedivil, když jsem do někoho narazila. ,,Omlouvám se.. Jé, dobrý den!" Vyhrkla jsem polekaně a trochu překvapeně, když jsem si všimla, že jsem narazila do vlastního učitele. Zrudla jsem a přemýšlela, kam se propadnout.

Hideyoshi Kirito - 03. ledna 2013 16:04

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Jen si ji přejedu pohledem a nakonec pokrčím rameny. "Jak chceš, je to tvoje volba..." řeknu a počkám až se obuje, pak ji znovu vezmu do náruče. "Neboj, před třídou tě akorát podepřu, aby jsi neztratila svou tvář..." ušklíbnu se a rozejdu se zpět do třídy, před třídou ji spustím k zemi aby si stoupla na zdravou nohu a podepřu ji, tak se vydáme do třídy kde jí pomůžu na její místo... Po škole jsem ji odvezl domů, sice jízda na motorce když někoho ještě držíte v náručí je trochu problematická ale mám zkušeností dost, takže to zvládám v pohodě... No, durhý den jak jsem Kim nakázal se neobjevila, den byl jako každý jiný, aspoň pro mě, nic se zvláštního nestalo a já si jen odučil své a vydal se po práci domů, tam jsem hodil věci a vydal se do města, potřeboval jsem se trochu zabavit, je úterý večer a já nemám co dělat, zítra odjíždíme na třídenní výlet do Tokya tak si chci ještě něco zařídit... Začíná se už pomalu stmívat když se rozejdu směrem domů, jenže to by do mě nesmělo vrazit nějaké děcko... Trochu otráveně se na ni podívám a chci něco nepřátelsky odseknout, jenže mě zarazí reakce toho mrňavého... "He?" dostanu ze sebe ze začátku, poté se trochu skloním a prohlédnu si ji zblízka, krátké vlasy, povědomý výraz, oči... Počkat... "Kim? To jsi ty?! Ty vypadáš jak holka! Teda... Víc jak holka..." vydám ze sebe, nakonec se jen ušklíbnu. "Docela ti to sluší, kdo tě donutil se takhle oháknout?" pronesu a prohlédnu si ji, poprvé vypadá skutečně jako holka, musím říct... Hmmm, ale co tu dělá... Měla by odpočívat... pomyslím si, na rtech se mi rozběhne škodolibý úsměv. "Víš že mladá holka jako ty, navíc zraněná, by se neměla jen tak sama toulat po městě... Kdo ví co se může stát..." pronesu se zázubem a o krok se k ní přiblížím s rukama zvednutýma jako bych ji chtěl chytit.

Kim - 03. ledna 2013 16:18

soukromá zpráva od Kim pro Nechápavě jsem na něj mrkala, když se ke mě sklonil a prohlédl si mě, jako bych mu někoho připomínala. Cože?! Ona mě vážně nepoznal?! měla jsem chuť dát si hlavou do zdi. Připadala jsem si uboze. Donutila jsem se k něčemu, jako nešťastný úsměv. ,,Já vím že se neoblíkám moc jako holka, ale tohle bylo hnusné.." Podotknu. Pak se zatvářím ještě víc nešťastně. ,,Matka.. Když se dozvěděla, že jsem ''marod'' donutila mě k nim přijet.." Pronesla jsem nešťastně. Pak jsem se na něj zadívala a zatvářila se poněkud vyděšeně, když vypadal, že ten kdo mi chce ublížit je spíše on. Ušklíbla jsem se na něj a udělala krok zpátky. ,,Spíš kdo ví, co se může stát těm, co by se o něco pokusily.." Zkusila jsem vyhrožovat já, ale nemyslím, že to bylo nějak přesvědčivé. ,,A jestli v šatech, podle vás, vypadám jak holka, tak to nevím, co by jste řekl, kdybych byla bez nich.." Ušklíbla jsem se. Áááá, já si nemohla pomoct, tohle jsem musela říct.

Hideyoshi Kirito - 03. ledna 2013 18:16

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Jen se ušklíbnu a pozoruji ji, vypadá to že ji moje reakce trochu urazila, což mi vlastně ani nevadí, přece jen ji teď trochu štvát můžu, nejsem tu teď jako učitel ne? Proto jen mlčky pozoruji její reakce. "Ale notak, sama o sobě tvrdíš že jsi kluk, a ránu umíš dát větší než polovina školy, tak co, trochu rejpat můžu ne, jsem přece jen chlap..." ušklíbnu se. Když zdělí důvod proč neodpočívá jak jsem jí nakázal tak jen zakroutím hlavou. "A ty jsi nemohla říct aby tě odvezli zpět? Nepoučitelná co?" řeknu a zakroutím hlavou. Po chvilce kdy se rozhodnu ji trochu postrašit udělá krok zpět, ale vypadá docela nejistě, dá se říct že mi to mé divadýlko i věří, jen se nepatrně pohnu a pak naznačím celkem rychle přískok k ní, ale neučiním tak a jen se pohnu směrem k ní, pak se znovu ušklíbnu a opět ji cvrnknu. "Ale, mladá slečna si nějak věří..." řeknu s úšklebkem a odstoupím od ní. Na její další poznámku nehnu ani brvou. "Hmmm, moc si věříš holka, jsi ještě mladá, co bych na tobě mohl vidět?" ušklíbnu se a prstem tě zatlačím doprostřed hrudi. "Neber si to špatně, ale ještě musíš vyrůst, jsi relativně hezká, ale jsi ještě ve vývinu..." řeknu a pousměji se. "Jo, vím že to asi zabolelo ale chci být upřímný... No, co už, máš dnes něco v plánu nebo ne? Já dneska už mám volno a nějak není co dělat, lepší trávit čas s tebou než sám," řeknu a pocuchám tě.

Kim - 03. ledna 2013 18:33

soukromá zpráva od Kim pro ,,Ne, to ne, oni mi to nabízeli, ale já se chtěla projít." Usmála jsem se trochu nervózně. Ano, je to chlap, toho jsem si už stačila všimnout, ale.. Vážně se mi nelíbí, že mě bere spíš jak kluka. Nezaskočil mě ničím tak, jako narážkou na můj hrudník. ,,He?!" Vypadlo ze mě překvapeně a zrudla jsem jak rak, když mi prstem zatlačil na prostřed hrudníku. T-To si dělá srandu?! Vypadám víc žensky než ta děvka Kilari, se kterou chodím do třídy.. A on mi řekne tohle připadám si zdeptaně.. Vážně. Zatvářila jsem se dost zdeptaně. ,,Takže podle vás jsem skoro kluk a ještě nevyvinutá.. Smutné." Podotknu s kyselým úšklebkem. Zvědavě se na něj zadívám, když se zmíní o tom, jestli mám něco v plánu. Na chvilku se zamyslím, pak ale zavrtím hlavou. ,,Ne, už nic v plánu nemám." Usměji se na něj sladce. Pohled mi padne na jeho kravatu. Znova se musím trochu zamračit. Udělám krok k němu a znova mu začnu uzel na ní upravovat. ,,Zajímalo by mě, co s ní furt děláte.." Ušklíbnu se pobaveně a zvednu hlavu. Najednou si uvědomím, že je zase tak blízko mě. Úšklebek mi zmizí z tváře a já se zatvářím spíše zasněně. No tak Kim, už zase.. Pomyslím si. Raději udělám zase rychle krok od něj. Myslím si, že mu dávno došlo o co mi jde. Připadám si hrozně hloupě. Bože, nech mě zmizet.

Hideyoshi Kirito - 03. ledna 2013 18:48

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Jen si povzdechnu. "Paličatá jako obvykle... Ještě tě začne ta noha zase bolet a budeme tě muset nechat zítra tady..." řeknu a ušklíbnu se, nemyslím to vážně, ale provokovat ji musím, nevím, připomíná mi... Jistou osobu, a teď nemyslím mou přítelkyni... Vypadá docela zaskočeně když pronesu svoji narážku, chvíli si držím chladný výraz, pak se ale ušklíbnu a rozesměji se. "Měla jsi vidět svůj výraz, stálo to za to..." pronesu když se snažím přestat smát. "Dejme tomu že na svůj věk na tom nejsi zas tak špatně, ale mohlo by to být lepší... A trochu by jsi mohla vyrůst, většina by a nech si narůst dlouhé vlasy, ale k tobě tvoje krátké sedí... Tedy aspoň podle mě..." řeknu a následně hovor přesuneme směrem k tomu jestli má něco v plánu a případně jestli se mnou nechce něco podniknout, protože nudit se sám doma je docela otrava... Kývne mi na nabídku, ale pak zase začne upravovat mou kravatu, jen si povzdechnu. "Vy ženský jste hrozný puntičkářky..." pronesu a mlčím, zase se zarazí když se ke mě přiblíží... Je docela zvláštní... pomyslím si a jen se ušklíbnu, když udělá krok zpět tak k tobě rychle natáhnu ruku a přitáhnu si tě za zápěstí k sobě. "Copak Kim, snad se mě nebojíš ne? Sice mi říkají žem v jistém směru děsivý ale..." věnuji jí poněkud smířlivý úsměv a jednou rukou tě držím kolem ramen. "Tak co, kam zamíříme? Nějaké specifické místo kam by jsi chtěla zajít? Nebo prostě rovnou za nosem?" řeknu a nevypadá to že bych měl v úmyslu tě někdy v dohledné době pustit.

Kim - 03. ledna 2013 18:58

soukromá zpráva od Kim pro Překvapeně se na něj zadívám, když mě chytí za zápěstí a přitáhne si mě k sobě. Na sucho polknu. Druhou rukou mě chytí kolem ramen. Začervenám se a zaraženě na něj koukám. Mám pocit, jako by mi srdce mělo vyskočit z hrudníku. Co mu mám asi tak sakra říct! ,,Ale?" Zeptám se zvědavě, i když spíše pořád poněkud zaskočeně. Chtěla jsem aby to dokončil. ,,No, je to pravda.. V jistém směru.." Podotknu tiše, jak mám v krku knedlík. V jistém směru mě jeho děsivost hrozně přitahuje, ale to mu říct nemůžu! Připadala jsem si oproti němu hrozně drobná a malá a hlavně.. Bezmocná? Tak nějak. Udělat mi tohle kdokoliv jiný. má hned několik monoklů, ale.. U něj jsem jen dokázala stát a poslouchat, jak mi zběsile buší srdce. Neodpověděla jsem na jeho otázku o tom kam půjdeme. Už jsem to nevydržela. Postila jsem se na špičky a políbila ho. Vášnivě.. Teda.. Podle mě.. Bože můj, poprvé v životě jsem políbila někoho jiného než svého bratra, co vám mám asi tak říct?! Změna plánu, Bože, zabí mě..

Hideyoshi Kirito - 03. ledna 2013 19:28

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Vypadá docela zaskočeně, je to vlastně docela roztomilé, působí najednou tak zranitelně a křehce, docela kouzelné, jak se dokáže jedna změnit jen při takovém nenápadném doteku... Tedy, aspoň pro mě... "Ale já bych řekl že to tak úplně není pravda..." promluvím a volnou rukou tě opět lehce rozcuchám. Tvoje poznámka mi na rtech vyloudí úsměv, vlastně je to docela vtipné, že jsem děsivý? Má své výhody, třeba to že se můžu teď takhle bavit... Je dost nervózní a neví co dělat, či říct, to je vidět, ale její reakce mě docela zaskočí, to uznávám... Zvědavě pozvednu obočí když se ke mě natáhne a políbí mě, moc najevo nějakou reakci nedávám, po chvilce ovšem zavřu oči. "Proč si jste tak podobné..." řeknu a ušklíbnu se, vezmu tě za ruce a stáhnu tě k sobě. "Víš že děláš něco čeho nejspíše ve finále budeš litovat, Kim?" řeknu a pohladím tě jednou rukou po tváři, druhou ti držím za zády aby jsi nemohla ucuknout, nakloním se k tobě a tvůj polibek ti opětuji, necítíš v něm ale nějaké city, spíše vzdálený náznak chtíče, ale to je tak vše... Odtáhnu se od tebe a shlédnu na tebe, na rtech se mi objeví pobavený úšklebek, jen tě chytnu a strhnu tě do stínů jedné uličky, tam tě přitisknu ke zdi a s pobaveným úšklebkem si tě prohlédnu. "Ptala jsi se mě co bych si myslel o tvé ženskosti kdybych tě viděl bez šatů... Co kdybychom to zkusili?" věnuji ti poměrně děsivý úsměv, jednou rukou tě chytnu za výstřih a trhnu stranou, látka se natrhne a odhalí tak část tvé hrudi, jen se ušklíbnu. "Hmmm, nakonec nevypadáš tak špatně..." řeknu a znovu se k tobě přiblížím, volnou ruku přesunu na tvůj bok, zatímco tou druhou více odhaluji tvůj hrudník... Pak se ale zaseknu. Co to kurva... pomyslím si, odstoupím od tebe, rychle si vrazím facku abych se probral a zakroutím hlavou. "Promiň..." řeknu jen, cosi v hlase tiše vrčí, shodím ze se bundu a hodím ti ji, pak se rozběhnu pryč. Co jsem to sakra udělal?! pomyslím si naštvaně a rychle utíkám pryč... // Btw: V té bundě najdeš mobil, peněženku, klíče od bytu (Na nich i přívěšek kde se byt nachází) a v fotku mladé dívčiny která je ti až nápadně podobná, jen má světle modré oči, jinak je s tebou prakticky totožná, i co se oblékání a vlasů týče, na druhé straně fotky najdeš jméno Hideyoshi Yomi

Kim - 03. ledna 2013 19:51

soukromá zpráva od Kim pro Čekala jsem, že po mě začne křičet, ale.. Nestalo se. Udělal něco co jsem nečekala a něco.. Co najednou nebyl on. A přesto jsem cítila, že by to udělal snad každé holce, která by k němu přišla a políbila ho. Chytil mi ruce za záda. To bylo ještě v pohodě, aji to pohlazení po tváři, ale jakmile mě políbil zpátky.. Cítila jsem, že je něco špatně. Chtěla jsem ho odstrčit nebo zastavit, ale nešlo to. Zatáhl mě do temné uličky hned vedle a tam mě přitiskl ke stěně. Nebyla jsem vzrušená, ale spíše zaskočená a možná i trochu vyděšená. A i vzhledem k tomu, že jsem sebe jako holku nikdy moc nebrala, tak.. Jsem se bála, když mi roztrhl kousek šatů na hrudníku a přejel mu rukou po boku. Zachvěla jsem se, ale strachem. A přesto jsem ho nedokázala odstrčit. Najednou se, ale zastavil sám. Omluvil se mi, hodil mi bundu a utekl. Chvilku jsem stála jak opařená v uličce a přemýšlela o tom, co se právě stalo. Došla jsem domů, kde jsem si sedla na gauč a začala se dívat co má v bundě. Našla jsem mobil, který jsem raději hned vypnula, klíče a fotku. Byla na ní dívka, vypadal jako já, jen měla modré oči. Ze zadní strany bylo jméno. Sestra..? Napadlo mě. Bylo to nejlogičtější vysvětlení. Zvláštní, ale bylo, že.. Jsem se na něj nezlobila. Nic se ve mě nezměnilo vůči němu. Nedokázala jsem si to vysvětlit. Raději jsem si dala sprchu a šla spát. Ukázalo se, že druhý den nepřišel do školy. Bůh ví, kam šel a kde zrovna byl. Hned po škole jsem šla domů, kde jsem vyzvedla jeho bundu a šla na adresu, která byla na klíčích. Bez nějakých okolků jsem otevřela dveře od jeho bytu. Nechala jsem se schválně pootevřené a rožnula. Typický byt chlapa. Nic moc extra uklizeného. Povzdechla jsem si, pověsila mu bundu na věšák a začala tam trochu dělat pořádek, než to tam vypadalo.. Uklizeně. Řekla jsem si, že na něj zkusím počkat. Udělala jsem si čaj a sedla si pohodlně do křesla. Vytáhla jsem si z tašky učebnici Biologie a raději se začala šrotit. Byla jsem, ale spíše zvědavá jestli přijde. A bylo mi úplně jedno, že mám, člověk by řekl po včerejšku až provokativně, tričko a mikinu pod prsa a džíny (jako na obrázku).

Hideyoshi Kirito - 03. ledna 2013 21:04

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Utekl jsem, stíhl jsem se zastavit dříve než jsem udělal něco za co bych se nakonec nesnášel, ostatně, už teď bych si nejraději dal pořádnou ránu, co jsem to proboha chtěl udělat? Znásilnit nějakou malou holku či něco takového? Asi mi už fakt hráblo... Definitivně... Potuluji se uličkami města, moje kroky mě vedou hned sem a hned tam, nemám žádné místo kam bych mířila a tak se jen tak poflakuji, ztrácím pojem o čase a dříve než si uvědomím co se stalo tak je poledne druhého dne, začne mi celkem kručet v břiše. Dneska jsme měli jet do Tokya... Sakra... pomyslím si, budu se muset své třídě omluvit... Moje kroky mě vedou k nejbližšímu bistru abych si koupil něco k jídlu, ale zjistím že peněženku u sebe nemám... Sakra... Byla v bundě, a klíčky taky, mobil a hlavně... pomyslím si a hořce se ušklíbnu, jen se rozejdu šouravými kroky domů... Když se dostanu ke svému bytu tak si všimnu že jsou dveře pootevřené, je mi jasné kdo tu je... Jen mlčky vejdu a zamknu, klíče nechám v zámku a rozejdu se do kuchyně, tam si vezmu něco k snědku, ani si nevšímám Kim která mě nejspíše pozdraví nebo něco takového... Když se najím tak se rozejdu do pokoje, popadnu čisté pyžamo a rozejdu se do koupelny, tam si dám horkou sprchu a pořádně se osprchuji a umyji vlasy, poté se obléknu do pyžama a rozejdu se do pokoje, nevšímajíc si Kim která tu je, jen zalezu do postele a halvu si podložím rukama, hledíc tak do stropu vyčkávám... Na co? Ani sám nevím...

Kim - 03. ledna 2013 21:23

soukromá zpráva od Kim pro Mohlo to vypadat jakkoliv zvláštně, ale během následujících 14 dní.. Řekněme, že Kirito byl můj nejmenší problém. Vlastně jsem ho neřešila. Od té doby se navíc ke mě choval, jako bychom se neznali, což byla jen další kapka do už tak plného poháru. Na to, jak jsem se tenhle rok chovala slušně.. Se to zvrtlo. Z neznámých důvodů byli rvačky skoro na denním pořádku. A ať jsem dostala trest sebehorší, stejně jsem se nejpozději za dva dny, zase s někým porvala, minimálně pohádala, nemluvě o mém jedničkovém průměru, který klesl na čtyřkový hodně strmým pádem. Nemluvě o tom, jak jsem byla drzá na učitele. Kromě Kirita teda. To si lidi začali oblékat mikiny, když jsme s ním měli hodinu. Takže na další poradě padaly od všech učitelů stížnosti na mojí hlavu. A víte co? Bylo mi to jedno. Asi stejně jako Kiritovi, takže.. Asi tolik. Byla jsem ty dva týdny jak podrážděný had. Po škole jsem se sice chodila vybýt do tělocvičny, děkuji bohu za věci jako boxovací pytle, ale ani tak to nestačilo. Vtipné spíš bylo, že začali obíhat drby o tom, co mi je. Nic z toho neznělo příliš reálně. A navíc, bylo mi to jedno. A co když se na sebe snažím jen upozornit? Pomyslím si, když přestanu na moment bušit do pytle, chytnu ho, aby se přestal houpat a opřu se o něj čele. Co když mě to prostě mrzí.. Co bych měla dělat..? Jistě, že jsem se na sebe snažila upozornit. Potřebovala jsem pomoc.. A nevěděla, koho o ní požádat..

Kimiko - 14. ledna 2013 08:59

soukromá zpráva od Kimiko pro Venku.. Ani nevím, jak se nám podařilo dostat ven. Vlastně vím. Prostě jsme se ségrou ty dveře rozbily. S naší silou to nebylo nic.. Nic zvláštního. Aizen musel vědět, že se to stane, za to Grim a Ulqi museli dostat celkem šok, když přišli jako každý jiný den nás zkontrolovat, ale místo dveří byla jen hromada suti a my nikde. Nechtěli jsme se ségrou utéct, jen jsme byli venku, kousek od pevnosti a seděli na jedné z písečných dun. V ruce jsem měla cigaretu a v druhé flašku saké. Měla jsem chuť se opít a to jsem taková většinou nebyla. Teď jsem byla úplně jako sestra, s tím rozdílem, že na ní ten alkohol tolik neúčinkoval. Upřímně, celkem jsem se těšila na naštvaného Grima, který tu přijde a bude mít ve tváři celkem nakvašený výraz. Co jsem slyšela zatím od sestry, tak Ulqi byl oproti Grimovi zlatíčko. Ne, že bych jí to záviděla, ale hodily se k sobě.. Teda.. Že se vzájemně nesrali, jako já s Grimem.

Hideyoshi Kirito - 17. ledna 2013 14:46

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Od toho dne uplynuly dva týdny, nebo i více... Za tu dobu se toho stalo víc než dost, a mě to vlastně bylo fuk, stáhl jsem se do sebe a začínal přemýšlet co bych vlastně měl dělat, jestli bych tomu měl věnovat nějakou pozornost, nebo se na to úplně vykašlat, ještě nedávno by mě štvalo že se tohle děje, ale najednou... Je mi to úplně volné... Měl bych ale asi jí trochu domluvit... Jenže ona mě bude teď ignorovat, stejně jako já tehdy ignoroval ji, a přitom mi chtěla nejspíše pomoct... pomyslím si. Kim zrovna byla v hale a snažila se ze sebe vymlátit trochu vzteku, či čeho vlastně... Stojím stranou, ani si mě nevšimla. V ruce držím složky s výpisem studentů a známek... Hrozně se zhoršila... Začala se se všemi hádat, prát... A i když jsem jí já nebo učitele dali nějaký trest, stejně to nepomohlo... Vypadá to že jsem tohle podělal... pomyslím si, podívám se na další papír co mám ve složce. Ostatně co se divím... pomyslím si a rozejdu se směrem k ní. "Kim, musíme si promluvit..." řeknu jen poněkud lhostejně, dojdu k ní a podívám se na ni, vlastně ani nevím proč se o to zajímám, stejně to brzo už nebude moje starost... "Tvoje docházka, známky, chování, všechno se zhoršilo... Je to tvá věc ale jako třídní s tím něco dělat musím... Máš nějaký důvod, proč jsi se takhle začala chovat?" řeknu, spíše než protože by mě to zajímalo tak to říkám z povinnosti. "Vlastně, abych byl upřímný, brzo to už nebude moje starost, převezme si vás někdo zdejší, já na škole budu jen do konce tohohle měsíce, protože jsem vaši třídu nezvládl tak jsem byl požádán o odstoupení..." řeknu a podám jí dva listy, na jednom je napsán její kázeňský trest od ředitele, moc jsem s tím nesouhlasil, vím že ona se chovat umí, ale nemohl jsem jít proti faktům posledních dnů, druhý byl dopis rodičům v obálce, ten musí přinést podepsaný zpět, je to vlastně to samé co na prvním listu, jen aby rodiče věděli co se děje. "No, tak jak tak, máš to do konce týdne donést, zamysli se nad sebou Kim, máš na víc než na tohle, jsi chytrá holka a umíš se chovat, do téhle školy ani nepatříš a stejně jsi sem šla, tak si to nekaž..." řeknu, poprvé za poslední týdny v tom slyšíš náznak jakési emoce a nejen naprostého nezájmu... "Zatím, mrně..."řeknu jen a rozejdu se pryč.

Kim - 17. ledna 2013 18:32

soukromá zpráva od Kim pro Promluvit? Dělá si srandu..? Nevěřícně, ale zamračeně jsem se na něj podívala a narovnala se v zádech. Nechtěla jsem si promluvit. Ne v tom slova smyslu, co myslel on. Poslouchala jsem ho, ale vlastně mi to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Neříkal mi nic, co bych nevěděla. Vzala jsem si od něj papír a dopis a zběžně papír přejela pohledem. ,,Proč se mě ptáte, když to nechcete vědět?" Zeptala jsem se ho poměrně suše a podívala se na něj vážným pohledem. Ve skutečnosti byl, ale hrozně vyčítavý. Věděla jsem, že si za celou tuhle situaci můžu v podstatě sama, ale.. Nebylo to, to co jsem chtěla? Nechtěla jsem ať přijde a zeptá se, co mě trápí? Bylo těžké si přiznat, že to vlastně byla pravda. A když mi řekl, že odchází, zabolelo mě to. Nepatrně jsem sebou cukla a vyvalila na něj nevěřícně oči. Nečekala jsem.. Prostě jsem nečekala, že se něco takového stane.. Nakonec jsem jen smutně sklopila pohled a obrátila se bokem k němu a čelem k boxovacímu pytli. Začala jsem mluvit ještě před tím, než se otočil k odchodu. ,,Já.. Byla jsem za bráškou.. Seděla jsem v obýváku a normálně si povídaly. Najednou se na mě podíval a řekl mi že umírá. Prostě mi to jen tak řekl.. Jako by mi oznámil to, že má zítra pršet. Koukal se na mě těma velkýma dětskýma nevinnýma očima a.. Usmíval se. Řekl mi že umírá a.. Usmíval se.." Koukala jsem do země a mluvila celkem tiše a klidně. Začala jsem si sundávat obvazy z ruky. Byli zakrvácení, stejně jako moje klouby na rukou. Jak jsem tu chodila každý den a mlátila klidně několik hodin do pytle, ruce to přestali hold dobře snášet. ,,Doktoři mi řekli, že má něco se srdcem. Že potřebuje transplantaci, ale nejspíše se jí nedožije.. Já.. Já bych mu to srdce mohla dát.." Ne, že bych to naznačovala schválně, ale poslední dobou jsem vážně přemýšlela, že spáchám nějakou sebevraždu, aby on to srdce dostal. Žádný doktor vám prostě nevezme srdce, když mu o to řeknete. Jak jsem byla trochu zpocená i na tváři, nešlo moc poznat, že mi z očí tečou slzy. Teda, doufala jsem v to. ,,..Mě to jen připadá hrozně nespravedlivé.. Nikdy nikomu neublížil a přes to se mu dějí takové věci a já, která někomu pořád ubližuje.. Já mám jen pocit, že se mě někdo snaží připravit o to jediné, co mám ráda.."

Hideyoshi Kirito - 17. ledna 2013 18:52

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Její otázku přejdu beze slov a jen se vydám na odchod, nehodlám ji nutit mi něco říkat, teď už fakt ne, možná pár týdnů zpět, tehdy jsem to tu bral vážně, ale teď... Jenže když začne mluvit, zarazím se, něco mi říká že bych měl zůstat, že bych ji měl alespoň vyslechnout, když už nic jiného, aspoň to bych pro mi mohl udělat, ne? Když se svěříte, většinou se vám uleví.... Poslouchám ji a docela mě její slova zaráží. To to je až takhle vážné... pomyslím si a zarazím se, pozoruji ji a poslouchám co říká, ale mlčím, nevím co říct, vážně ne... Její bráška umírá... Stejně srdeční choroba, stejně jako tehdy ona... Proboha, tohle je fakt nespravedlivej svět... pomyslím si a jen mlčky stojím a naslouchám, nedám na sobě nic znát... Ale když dokončí svou řeč tak se zadívám kamsi do země, chvíli mlčím. "Jsi sobecká..." řeknu jen, asi jí nedochází co tím myslím. "Jsi sobecká a víš proč? Protože nemyslíš na to co by tvůj bráška chtěl, myslíš že by chtěl aby jsi vyměnila svůj život za jeho? Myslíš že by pak mohl žít šťastně jako by se nic nestalo?!" poslední slova skoro vykřiknu, jen zatnu pěsti a dojdu k tobě, vezmu tě za ramena a podívám se ti zpříma do očí. "Ta fotka, dívka jménem Yomi která ti byla tak podobná, byla to má mladší sestra, zemřela na zástavu srdce, od dětství měla slabou imunitu, problémy s dýcháním a špatně jí srdce pumpovalo krev do těla, schytala každou drobnost co mohla a postupně se jí to hromadilo, mohla jí pomoci jen transplantace, už jsem byl domluvený se svým starým přítelem že jí dám to svoje, jenže ona odmítla, odmítla žít na úkor mého života... A to samé se stane u tebe, tak se přestaň chovat takhle!" řeknu a bez nějakých rozpaků tě obejmu a přitisknu k sobě. "Přestaň se chovat jako hrdina Kim, tohle není něco co zvládneš sama..." řeknu a chvíli tam jen tak stojím, po chvíli se od tebe odtáhnu a vylovím z kapsy mobil, vyhledám jendo číslo a zavolám na něj. "Zdravím, mám po tobě žádost, mám tu jednoho kluka co má špatné srdce a potřebuje transplantaci, jenže je moc vzadu v listu a potřebuju s tím něco udělat, musí dostat nové srdce co nejdřív... Skus to posunout tak do konce tohohle týdne, díky, platba jako obvykle..." řeknu a zavěsím. "Tvůj bráška dostane nové srdce, ještě tenhle týden, do té doby ho převezeme do jedné kliniky, je malá, ale věř mi že tam dostane lepší péči než v jakékoliv nemocnici kde jde jen o peníze, vede ji můj švagr... Tak se dej dokupy, bráška by tě nerad viděl takhle zničenou, ne?" řeknu a trochu povzbudivě se usměji, cvrnknu tě do nosu a rozejdu se ke vchodu. "Uprav se a dojdi ven, budu tam čekat... A neboj se mrňousi, všechno bude zase v pořádku, jo?" řeknu. Heh, tohle mě asi úplně vyřídí, jsou to moje poslední úspory z té doby... Ale za tohle mi to stojí, pokud můžu zachránit život a jí úsměv na tváři, stojí mi to za to, čert vem peníze, bez nich se žít dá! pomyslím si a zamířím na parkoviště kde počkám na Kim až se objeví. Tentokrát to nevzdám tak snadno... pomyslím si.

Kim - 17. ledna 2013 19:08

soukromá zpráva od Kim pro Překvapeně se na něj podívám a vyvalím na něj oči, ze kterých mi tečou slzy. ,,S-Sobecká?" Zopakuji nevěřícně a pozoruji ho. Nechápala jsem co tím chce říct, ale čím víc mluvil, tím víc mi to docházelo. Takhle jsem na to nikdy nepomyslela. Polekaně jsem sebou cukla, když na mě skoro vykřikl a pořád se mu zaraženě a nechápavě koukala do očí, když ke mě přišel a začal mi vykládat o svojí sestřičce. Takže.. Ten obrázek.. To byla jeho sestřička.. Proto se mi celou dobu snažil pomoc a choval se ke mě.. Tak mile? Nedokážu nad tím pořádně přemýšlet, cítím se poněkud zmatená. Znova sebou polekaně cuknu, když mi hodně rázně, ať se přestanu chovat tak, jak se chovám. Objal mě. Chvilku jsem byla mimo, ale pak jsem se k němu přitiskla a zabořila mu tvář do košile na hrudníku a začala tiše brečet. Objímal mě a čekal dokud se nevybrečím a já mu za to byla hrozně vděčná. Přesně to byla věc, kterou jsem potřebovala. Čekala jsem, že to tímhle skončí, ale když jsem se vybrečela, odtáhl se ode mě a někomu začal volat. Podle rozhovoru mi došlo o co půjde. Kirito mi to potom sám potvrdil. Nevěřila jsem, že tohle dělá. Ale.. Pomohl mi. Ne mě, spíše bráškovi. Mě jen zachraňoval psychiku. Utřela jsem si slzy a děkovně se na něj usmála. ,,Dobře.." Kývla jsem, počkala až odejde a šla se rychle převléct a umýt. Během asi deseti minut jsem vyšla ven, kde na mě Kirito-sensei už čekal. Došla jsem k němu a celkem vážně se na něj podívala. ,,Kolik to bude stát?" Otázka peněz mě netrápila, budu to stejně muset říct rodičům a ti na to za a) mají a za b) i kdyby neměli, pro Kaie by to udělali. U sebe jsem o tom už pochybovala a vlastně mi to bylo úplně jedno.

Hideyoshi Kirito - 17. ledna 2013 20:59

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Čekám před školou na Kim až se objeví, v hlavě mi poletují všemožné myšlenky, chvíli jsem myšlenkami zpět u Yomi, pak u mé přítelkyně, a zase zpět v přítomnosti, nevím nad čím přemýšlet dřív ale upřímně, ani jedno mě zrovna netěší, ale co, nějak se s tím poprat musím! Ostatně, už jsem se v životě popral i s horšíma věcma... Navíc, tohle dělám pro někoho, né pro to že bych měl pocit viny... přemýšlím a vytáhnu z kapsy fotku Yomi, chvíli si ji prohlížím a nakonec ji vrátím do kapsy. Kim se ukáže po chvíli, na její otázku jen mávnu rukou. "To je jedno, tady o peníze nejde, jde tu o tvého brášku, ne?" řeknu a podám ti helmu, sám si ji vezmu taky a nasednu, počkám až si sedneš taky a nastartuji. "Tak říkej, kudy?" zeptám se a čekám až mě nasměruje, pak se rozjedu. Musím se stavit doma a vzít si auto, na motorce asi těžko tři odvezu... pomyslím si a zamířím domů, tam vyměním motorku a rozjedu se opět směrem který Kim určila. "Pokud budeš chtít tak můžeš být na pokoji s ním, dá se to zařídit..." řeknu.

Kim - 18. ledna 2013 09:24

soukromá zpráva od Kim pro ,,Vždycky jde o peníze, to popřít nemůžete." Řekla jsem poměrně vážně, jako bych o tom snad něco věděla. No.. Vlastně vím. Když máte rodiče odporně zazobané lidi, tak hold vyrůstáte většinou v tom že VŠE je o penězích. Osobně si to myslím taky, i když to zní dost hnusně. Hahahaha, v hloubi duše jsem očividně snob, co? ,,Kdyby to šlo, bylo by to super." Usměji se na Kirita. Dojeli jsme nejdříve k němu domů, kde si vzal auto, do hajzlu s tím, že mají učitele nízký plat a rozjeli se ke mě ''domů''. Ach jo, abych byla upřímná, sem tam přemýšlím, že bych se tam vrátila. Jen kvůli Kaiovi. ,,Teď vážně.. Proč mi vlastně pomáháš?" V téhle situaci bych se mohla na vykání vážně vykašlat. Dívala jsem se z bočního okna, ale sem tam jsem po něm těkla pohledem. Čekala jsem, že to určitě bude mít něco společného s jeho sestřičkou. Jistě, když vám umře mladší sourozenec, máte z toho jisté trauma, viz. já. A to ten můj ještě žije. Jen je na ''smrtelné posteli''. Bože, mám trochu sarkastickou náladu. Ať už mi odpověděl cokoliv, tak jsem mu ukázala na jednu velkou starší vilu, u které má zastavit. Když jsme vystoupili z auta, zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Ok, kecám, mám z tohohle baráku normální fóbii. A to je pěkný. Aji uvnitř. Vážně, naši mají vkus. Jenže jisté moment v mém životě (čti: jisté neshody s rodiči), mi hol moc citových vazeb k tomuhle domu nedávají. Otevřu branku a jen naznačím Kiritovi hlavou, ať jde klidně za mnou. Dojde k hlavním dveřím u kterých zazvoním. Za okamžik dveře otevře dívka v typických šatech služebných s dlouhými hnědými vlasy v copu. ,,Slečno Kim.." Vypadá dost zaraženě. Ano, podle toho jde poznat, že se moc často nechodím. ,,Vaši rodiče nejsou doma.." Dodala po chvilce, když se dostala ze šoku. Kysele jsem se zašklebila. ,,Taky nejdu za rodiči.. Kde je Kai?" Zeptala jsem se, když nás pustila dovnitř a vzala nám bundy. ,,V obývacím pokoji, čte si." Odpověděla mi už poměrně méně zaraženě a klidněji. ,,Dobře, díky." Pousmála jsem se na ní a vydala se do obýváku, který byl hned vedle předsíně. Byl velký, z tmavého dřeva a nábytek ta byl také ze dřeva, kromě křesel, který byli červené. Kai sedel v jednom z křesel a vážně si četl. Když uslyšel kroky, otočil na nás zvědavě svůj pohled. Kai je celkem drobný postavou, na svůj věk. Má asi stejně dlouhé vlasy jako já, jen světle hnědé a velké modré oči. A jeho první slova vždycky potěší.. ,,Ty jsi brečela." Oznámil mi a sladce se na mě uculil. Přesně jak jsem říkala.. Občas mě tím dokáže vytočit. ,,A ty jsi zase zhubl." Oplatila jsem mu. Jen se sladce culil. Může být někdy alespoň naštvaný, když ne smutný?! Ne, on se musí furt usmívat. ,,Sedni si." Usmála jsem se na Kirita a došla ke Kaiovi. Ten na mě bude zas naštvanej. Nanana, koho to zajímá. Ok, mě. Klekla jsem si k němu na zem a vzala jeho ruk do těch svých. Zvědavě na mě koukal. ,,Tohle je Hideyoshi Kirito, můj učitel.." Kývla jsem hlavou směrem ke Kiritovi. Kai se na něj usmál a kývl mu hlavou na pozdrav. Přemýšlela jsem jak mu to říct. Nějak mi to nechtělo jít z krku. Nadechla jsem se. ,,.. Pokud budeš chtít.. Budeš mít nové srdce ještě tenhle týden.. Zařídí to. Já jen potřebji vědět, jestli to chceš nebo ne. Nebudu tě do ničeho nutit." Díval se na mě, jako bych právě spadla z hrušky. Ani se nedivím, dívala bych se úplně stejně. Každopádně pro Kirita musí být asi celkem šok, vidět mě takhle. Heh, nikdo by do mě netipl, že mi bude na někom takhle záležet, na tož, abych před někým klečeli na zemi. ,,Stačí kývnout hlavou.. Nic víc.." Dívala jsem se na něj smutnýma očima a doufala, že tou hlavou kývne. Kývl. Váhavě, až po nějaké chvíli, ale kývl.

Hideyoshi Kirito - 20. ledna 2013 13:26

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Jen se ušklíbnu. "To klidně popřu a s čistým svědomím, peníze jsou jen věc co ti zpříjemní život, ale toho se dá dosáhnout jinými způsoby, ne jen díky penězům..." řeknu a trochu ji pocuchám, poté už se vydáme na cestu. Na mou nabídku se zatváří celkem radostně tak jen kývnu jako že to zařídím. "Protože... Já ani nevím, asi jsem tohle získal po své sestře, ta se snažila všem vždycky pomáhat, tak jednou chci udělat v životě co je správné..." řeknu a pokrčím rameny... Nakonec dorazíme k velké vile kde očividně její rodina bydlí, trochu mě až zarazí jak velké ty pozemky jsou, pokud si něco takového mohou dovolit, jak to že mají s tou transplantací takové potíže. No Kirito, zapomínáš že TY máš kontakty všude, ale to se o všech říct nedá... pomyslím si a rozejdu se za Kim, mlčím, jen pozoruji co se děje, když nás překvapená služka pustí dovnitř tak jdu za Kim do pokoje kde je její bráška, když se začali bavit tak jsem se jen pousmál. Sourozenci... Trochu mi to chybí, mít někoho s kým bych se mohl bavit o čemkoliv... Ale, aspoň se Yomi už nemusí dívat na to jak tenhle svět jde do kytek... pomyslím si a když mi Kim řekne ať se posadím tak jen chvíli váhám ale nakonec ji uposlechnu. Když mě představí tak jen podobně jako Kai pokývu hlavou na pozdrav, Kim začne přednášet můj nápad. Kim k němu pronese můj návrh ale spíše formou prosby, jak jsem ale tak tušil tak to přijme, ostatně, spíše bych řekl že to udělal kvůli ní, né kvůli sobě... Mladší sourozenci jsou už takoví... Jen se pousměji a vstanu. "Tak jo, tohle bychom tedy měli, Kaii, Kim, zavezu vás tedy na kliniku kde si tě nechají než bude transplantace připravena, to bude buď zítra nebo pozítří, Kim tam bude s tebou, to zařídím... A ty by jsi měla jít pobalit nějaké věci co budete chtít sebou, já zatím zajdu nachystat auto... A ještě zavolat ohledně toho pokoje, aby připravili dvě postele," řeknu a podívám se na Kaie. "Jsem rád že jsi na to kývl, už kvůli tvé sestře... Kdyby jsi tu nebyl, asi by to dost těžce nesla," řeknu a pohled stočím ke Kim, jen se pousměji a rozejdu se směrem ven. "Za deset minut přijdu, ta se připravte," řeknu a jak vyjdu z pokoje tak vezmu mobil a zavolám opět svému švagrovi aby připravili dvoulůžkový pokoj. Vlastně mě samotného zajímá odpověď na její otázku... Proč jí pomáhám? Sám netuším... Ale mám pocit že... To dlužím, jí, sobě... Yomi... Nevím jistě, ale určitě aspoň dělám správnou věc... pomyslím si a rozejdu se k autu a domlouvám přitom ten pokoj.

Kim - 20. ledna 2013 14:03

soukromá zpráva od Kim pro Ach jo, bylo to zvláštní.. Kirito mi najednou takhle pomáhal a já nevěděla proč. Možná on sám to nevěděl. Třeba byl jen strašně moc hodný a.. Hlavou mi proběhla myšlenka o tom odpoledni, kdy jsem ho políbila.. Ne, blbost, prostě měl jen.. Slabou chvilku. Nic lepšího mě totiž nenapadá. A když jsem si na to najednou tak vzpomněla, dostala jsem potřebu si s ním o tom promluvit.. Stejně, jak o tom odchodu ze školy. Bylo už celkem pozdě večer, Kai už usnul, ale já spát nemohla. Vlastně jsem u něj celou dobu seděla a povídali jsme si, dokud neusnul. Heh a pak že se sourozenci většinou prý nesnáší. Vyšla jsem na chodbu a protáhla se. ,,Bože, jsem úplně rozlámaná.." Řekla jsem si pro sebe. Uviděla jsem Kirita, jak se baví s primářem, který tohle celé zařídil. Počkala jsem, až domluví a pak došla ke Kiritovi. ,,Ehm.. Kirito-sensei, můžu s vámi na chvilku mluvit?" Počkala jsem, až kývne. ,,Víte.. Jde o to.. O to jak jsem vás tenkrát políbila.. Já.. Udělala jsem blbost a.. Chci se za to omluvit.. Vlastně ani nevím, jak mě to tenkrát napadlo.." Sklopila jsem nervózně pohled a hrála si s vlasy. Chodba kde jsme stáli byla úplně prázdná. Naštěstí. Ale ty moc dobře víš, proč si to udělala, jen se vymlouváš.. Skvělé, tohle je úžasná doba pro to, aby mi do tohohle mluvilo svědomí. Pak jsem se na něj podívala, takovým trochu smutným pohledem. ,,..Že.. Že vážně neodejte ze školy..?" Nechtěla jsem, aby odešel. Jen kvůli němu jsem tenhle rok chodila do školy celkem ráda.. Jestli odejde.. Pochybuji, že se mi tam bude chtít zpátky. ,,Říkal jste, že chcete odejít proto, že jste naší třídu nezvládl, ale.. Jediný, kdo tam dělala dusno jsem byla já.. Ale.. Nechci ať odejdete.." Znova jsem pohled sklopila a čekala, jeslti mi na to vůbec něco řekne.

Hideyoshi Kirito - 20. ledna 2013 21:53

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Vše se nakonec zařídilo celkem bez problémů, převezení do menší kliniky kterou vedl můj švagr proběhlo bez problémů a jakmile jsme dorazili tak Kaie umístili na pokoj kde byla i postel navíc aby tam mohla Kim přespat. "Díky Shigure, zase jsi mi jednou pomohl... A zachránil jeden... Vlastně možná dva životy..." řeknu směrem k němu když mám konečně možnost s ním promluvit, Kim zrovna je na pokoji s Kaiem. "Ty, Kirito... Nikdy jsi takhle bez důvodu nikomu nepomohl... Je to proto...?" promluví Shigure, jen pokrčím rameny. "Nemám tušení proč jsem se rozhodl jí pomoct, prostě jsem to udělal... Asi jsem cítil jistou povinnost... A Yomi by to určitě takhle chtěla..." řeknu a pousměji se, v tu chvíli vyjde Kim z pokoje a tak se jen se Shigurem rozloučím. Když Kim začne mluvit tak se jen zatvářím ne zrovna nadšeně... "Eee, to nic, neomlouvej se, to spíše já bych se měl omluvit, zachoval jsem se jako kretén... Vlastně mě to docela i potěšilo, asi jsem měl nějakou slabou chvilku že jsem tak vyjel, spíš ty promiň mě za to co jsem tehdy udělal... A jak jsem tě pak ignoroval, choval jsem se jak malej fagan..." ušklíbnu se kysele a trochu se poškrábu na zátylku. Kim přejde k mému odchodu ze školy, trochu mě to zarazí... Jen se pousměji. "To bohužel nezáleží na mě Kim, já bych i rád zůstal ale to nezáleží na mě, dali mi výpověď a já s tím nic nenadělám... A není všem dnům konec, beztak dostanete nějakého lepšího učitele než jsem já a třeba mě časem vezmou zpět... Heh, no, to asi ne..." všimnu si jak se tváří hrozně zklesle. Holky, vážně... pomyslím si a jen si povzdechnu, přistoupím k ní o krok blíže a opatrně ji obejmu. "A netvař se takhle, jo? S úsměvem ti to sluší mnohem víc, mrňousi..." řeknu a trochu ji rozcuchám.

Kim - 20. ledna 2013 22:16

soukromá zpráva od Kim pro Takže on nechce odejít, ředitel mu dal výpověď.. Bleskne mi hlavou. No, je pravda, že on už několikrát pomohl mě.. Tak teď pro změnu já pomůžu jemu. Ale o tom on vědět nemusí. Ředitel ví, že jsem celkem slušná, až na těch posledních 14 dní. Kdybych se já i se zbytek třídy přimluvily, ať tu výpověď stáhne, možná by na nás dal. Udělal krok ke mě a objal mě. Nečekala jsem to, ale musela jsem uznat, že jeho obětí, bylo pokaždé příjemné. Příjemně hřálo. Vždycky jsem se k němu trochu přitulila. Nebyla jsem na takové obětí zvyklá, vzhledem k faktu, že můj táta mě nikdy takhle neobjal a přítele jsem nikdy neměla. Hahaha, jako by to na té škole kam chodím vůbec šlo. Na kousek jsem se od něj odtáhla, postavila se na špičky a políbila ho. Na tak váhavě jako před tím, ale spíš vášnivě. Jako bych tu ta ''mrcha'' co po něm vyjíždí byla teď spíše já. Kousek jsem se odtáhla a zadívala se mu do očí. Byl v nich jen malý náznak toho, že by rád pomáhal lidem. Byla v nich spíše něco jako.. Prostě oči parchanta, které někdo jako já prostě pozná. Ale bylo horší, než některých kluků u nás na škole. Zlejší a nebezpečnější. Pobaveně jsem se ušklíbla. ,,Nejste tak hodný jak předstíráte.. Přetvařujete se." Řekla jsem polohlasem a postavila se normálně na celé chodidla. ,,Nikomu by jste nepomohl, kdyby vám řekl to co já. Ale mě pomáháte.. A ani sám nevíte proč." Nebylo to výsměšné, bylo to konstatování toho, že jsem ho prokoukla. ,,Vaše oči mluví za vše.."

Hideyoshi Kirito - 21. ledna 2013 13:49

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Jen se pousměji když mě "opět" políbí, tentokrát se ale držím zpět, nehodlám udělat stejnou chybu dvakrát... Trochu mě ale zarazí jak se zatváří, po chvíli mi ale přijde osvětlení na ten její úšklebek, sám se musím pousmát. "Já nikdy neřekl že jsem hodnej, mám rád férovou hru, a tobě jsem pomohl protože... Vlastně nevím, asi proto že jsem měl pocit že to někomu dlužím..." řeknu a pohled stočím k ní. "Jak říkám, asi pocit dluhu, a jednou v životě udělat dobrou věc, tak co už..." pokrčím rameny a posadím se na lavičku co na chodbě je, přitom z tebe nespouštím pohled a jen čekám co z tebe dále vypadne. "Oči jo? Umíš takhle poznat člověka... Zajímavé... A co když se pleteš?" ušklíbnu se a založím si ruce za hlavou, opřu se o zeď a zadívám se do stropu. Chvíli jen tak sedím a nakonec se podívám na tebe a pousměji se. "No, asi máš pravdu, možná jsem hajzl... Ale to neznamená že nemám srdce... Jen ho neotevřu jen tak někomu..." řeknu a vstanu. "Něco na tobě mě k tobě táhne, nevím jestli za to může to že jsi tak podobná mé mladší sestře nebo něco jiného ale... Možná bych tě chtěl v budoucnu poznat blíž... No, dneska je už pozdě a oba si potřebujeme odpočinout, ráno se za tebou a za Kaiem přijedu podívat, zítra večer bude ta operace, už je to domluvené, tak se pořádně vyspi, bude tě pak potřebovat..." řeknu a cvrnknu tě do čela, pak se jen lehce ušklíbnu a rozejdu se, ještě zvednu ruku na pozdrav byť jsem už otočen k tobě zády. "Tak né že budeš ponocovat prcku," řeknu ještě spíš provokativně a rozejdu se ven ke svému autu s jasným cílem jet domů se vyspat, ještě po cestě zavolám do školy abych Kim omluvil a do banky abych převedl peníze, poté už zamířím rovnou domů...

Kim - 21. ledna 2013 21:38

soukromá zpráva od Kim pro Ani to s ním nehlo. Byl úplně v klidu, spíš vypadalo, že ho to pobavilo. Pobaveně jsem se šklebila, do doby, než řekl, že by mě chtěl v budoucnu možná poznat blíž. Poznat? V budoucnu? Blíž? Překvapeně jsem na něj mrkala. Jasně, hahahaha, moc vtipné, ale já nevěděla, jak si to vyložit. Cvrknul mě do čela, mávl mi rukou a odešel. Chvilku jsem za ním hleděla, ale nakonec jsem se rozešla k recepci, kdy jsem se domluvila se sestrou, ať tu operaci kásne z mého účtu. (Spíše účtu rodičů) a ten jeho převod peněz potom jen zamítne a pošle je zpátky. Kiritovi asi dojde, co jsem udělala, ale nehodlám ho sedírat z peněz, ať se mi snaží pomoct sebevíc. Když jsem se s recepční domluvila, šla jsem si lehnout ke Kaiovi do pokoje. Ale stejně jsem pochybovala, že usnu. Mohlo být něco kolem osmé ráno, Kai ještě pospával a venku před klinikou ještě nebyla skoro ani noha. Vylezla jsem před nemocnici a zašmátrala v kapse. Já věděla, že se mi tyhle zásoby někdy budou hodit.. Pomyslela jsem si, když jsem vytáhla cigaretu a zapálila si jí. Uf, nekouřila jsem tak rok, kvůli kondičce, ale moje tělo to teď nutně potřebovalo. A jak jsem měla zavřené oči, ani jsem si nevšimla, že směrem ke mě jde Kirito.. Hahaha, kdo by ho tu čekal tak brzo ráno, že? No, ať už mě za to kouření sprdl nebo ne, zeptala jsem se ho, jestli by přišel i dneska večer. Za a) jsem nechtěla být sama, když Kai bude na operačním sále a já se budu hroutit a za b) jsem dneska odpoledne potřebovala jít něco vyřídit.. Kvůli Kiritovi. Spíše pro něj. Ale ani jednu z těch věcí jsem mu neřekla. Za prvé jsem mu nechtěla přiznat, že se prostě bojím a za druhé by přišel o překvapení. Ať tak či onak, odpoledne Kirito zmizel a Kai, jak byl pořád unavený, tak stejně pořád pospával, takže se na mě ani nezlobil, když jsem řekla, že bych potřebovala odpoledne zajít do města. Možná byl rád, že mu dám taky na chvilku pokoj. Kirito-sensei večer opravdu přišel. Kai byl už nějakou dobu na operačním stole, takže já jsem seděla na chodbě a trochu nervózně si v zubech hrála se zipem od mikiny. Když jsem Kirita uviděla, rychle jsem s úsměvem vyskočila na nohy a doběhla k němu. ,,Kirito-sensei, mám pro vás překvapení!" Zubila jsem se na něj vesele. ,,Byla jsem dneska odpoledne ve škole za ředitelem a mluvila s ním o vašem odolání z funkce. Sice to nebylo nejjednodušší, ale když se za vás přimluvila celá třída, řekl, že to odvolání stáhne.. Pokud teda nejste proti." Trochu nejistě jsem se na něj podívala, jestli se náhodou nezačne zlobit nebo něco takového. Ani bych se nedivila.

Hideyoshi Kirito - 22. ledna 2013 23:58

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Na druhý den ráno jsem se vydal ke klinice, slíbil jsem včera tomu mrněti že se zase zastavím a ostatně, bude potřebovat nějakou oporu až půjde Kai na sál, i když nejsem zrovna nejlepší forma podpory, je to lepší než nic... No a když už jsem jí jednou začal pomáhat tak co už, ono to vlastně je docela vtipné jí pomáhat, a nějakým způsobem mě to k ní podivně táhne, raději nechci přesně zkoumat příčiny... Dojedu ke klinice a zaparkuji, poté se rozejdu přímo k ní, před klinikou si všimnu že tam Kim postává a kouří, je si povzdechnu a zakroutím hlavou. "Kdyby tě Kai viděl tak by ti vynadal," prohodím směrem k ní když jsem pár kroků daleko a dojdu až k ní, zadívám se na ni dost vyčítavě ale víc neříkám, nebudu jí do toho mluvit, ale můj názor na tohle zná. Zrovna ty máš co mluvit Kirito... pomyslím si s úšklebkem a rozejdeme se dovnitř. Chvíli tam pobudeme ale dneska to vypadá na zabitý den a večer má Kai operaci, takže Kim se stejně bude muset na to ještě duševně připravit, proto když mě požádá jestli bych přišel večer tak kývnu, ještě si musím něco kvůli práci zařídit ale to zvládnu rychle... Večer se tedy objevím chvíli poté co Kaie vezmou na sál, Kim tam vysedává a vypadá hrozně nervózní, chvili ji sleduji aniž by si všimla že tam jsem, nakonec se ale rozejdu k ní a když ke mě celá šťastná vyběhne tak se ušklíbnu. "Nějak rychle se ti mění nálada Kim," prohodím a pousměji se. Když začne mluvit tak trochu nechápavě pozvednu jedno obočí. "To jako vážně? Eh... S tím jsem fakt nepočítal, už jsem si sehnal nové místo a tak... Ale... Zůstanu rád, pokud to bude možné, jen sis kvůli mě neměla dělat těžkou hlavu... No, tak či tak díky, nevím co ti na to víc říct, nikdy jsem nebyl moc na tyhle gesta..." ušklíbnu se a trochu ji pocuchám, pak se rozejdu k prosklené stěně, není toho vidět moc ale v dálce za dalšími dveřmi je operační sál, věřím že to zvládnou... Ostatně jinak bych ho sem ani nebral že... pomyslím si a rozejdu se k lavičce posadit, dnešek mi dal zabrat, shánění té nové práce a tak... A nakonec tohle? Heh, ironie fakt... "Ty, Kim, nechceš třeba zítra někam vyrazit, a tentokrát doufám bez nějakých výpadků z mé strany..." trochu hořce se pousměji když si vzpomenu na můj výpadek při našem posledním setkání tehdy večer... Ale div se Kirito, tehdy v těch šatech vypadala najednou úplně jinak, neříkám že není hezká, na, vlastně ještě dítě, ale tehdy jí to fakt seklo, to musím uznat... A jsem přece jen chlap a né úplně normální... pomyslím si s letmým úšklebkem.

Kim - 23. ledna 2013 11:01

soukromá zpráva od Kim pro Chvilku jsem na něj jen smutně koukala, když řekl, že si už sehnal nové místo. Jasně, nemohla jsem ho přemlouvat nebo tak, ale když nakonec řekl, že teda zůstane, rozzářili se mi oči štěstím a já ho objala. ,,Super, super, super!" Nějak my všechno poslední dobou vycházelo, ani bych se nedivila, kdyby se najednou něco posralo. Odtáhla jsem se od něj a trochu nervózně se usmála. ,,Pardón, nechala jsem se unést." Trochu jsem se začervenala a nervózně uhnula pohledem. Za chvilku jsem, ale nabrala normální barvu a zvědavě ho pozorovala jak si sedl. Nakonec mě pozve ven. Chvilku na něj jen zaraženě mrkám. Rande.. S učitelem.. Why not? Pomyslím si a pousměji se na něj. ,,Ráda." Řeknu a kývnu hlavu. Nakonec si sednu vedle něj a položím mu hlavu na rameno. Zavřela jsem oči a trochu se k němu přitulila. Byla jsem nevyspalá, unavená a vystresovaná, i když to nebylo vidět. *** ,,Ne, vážně sluší ti to." Usmál se na mě bráška v nemocniční posteli. Byl v pořádku, jen trochu pobledlý po té operaci, ještě pár dní tu zůstane, ale pak by ho měli propustit. Rodičům jsem všechno v klidu vysvětlila, za chvilku by sem za ním měli přijet. To já už budu někde pryč s Kiritem, doufám. ,,Je to moc krátký.." Postěžovala jsem si na černou, celkem upnutou sukni, která byla ani ne do půl stehen a do které mě donutil se Kai navlíknout. ,,A vůbec, určitě mi to nesluší.." Upravovala jsem si růžové tílko a černé bolerko co jsem přes to měla. Kai jen s úsměvem protočil oči. ,,Sluší, jen vypadáš, jako holka." Řekl mi. ,,Fajn, fajn, já ti věřím. Za chvilku přijdou naši, tak já jdu raději ven počkat na Kirita." Povzdechla jsem si. Nakonec jsem se usmála, došla k němu a políbila ho na čelo. ,,Měj se pěkně." Pohladila jsem ho po vlasech a s úsměvem se raději vypařila před nemocnici. Ah bože! Je to divný! Jak jsem se mohla do tohohle nechat ukecat.. Do téhle sukně.. A.. A.. vůbec.. Připadám si divně.. Nervózně jsem se vrtěla před nemocnicí, rudá jak za ušima už teď. Pomoc..

Hideyoshi Kirito - 23. ledna 2013 22:24

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Trochu mě zaskočí jak se nadchne když jí oznámím že ve škole rád zůstanu, to jak mě obejme mě ani tak nezaskočí ale její nadšené vykřiknutí trochu ano, jen se pousměji a cvrnknu ji do nosu. "Nějak šťastná ne?" řeknu a když se začne omlouvat, uhýbat pohledem a červenat tak se jen lehce ušklíbnu. "Nemáš za co se omlouvat a za tenhle pohled to stálo, vidět tě se červenat se nepodaří každý den..." zazubím se. Posléze jí podám svou nabídku, chvíli vypadá zaraženě a dost nejistě, nakonec se ale usměje a kývne mi na to, jen jí úsměv oplatím a když si ke mě sedne a přitulí se tak si jen tiše povzdechnu a jednou rukou ji vezmu kolem ramen. "Jsi vážně ztracenej případ, mrně..." prohodím jen tak... Druhého dne se, jak jsme se dohodli, vydám směrem k nemocnici, tentokrát na motorce, na sobě mám klasicky černou košili, džíny a koženou bundu s menším límcem, trochu jsem přemýšlel kam bychom mohli zajít ale jelikož nevím moc kam by chtěla ona, tak jsem nakonec nic nevymyslel a prostě si jen řekl že ji nechám ať si vybere ona sama, ostatně můžeme jít kamkoliv... Dojedu před nemocniční parkoviště a sesednu, poté se rozejdu ke vchodu, tam už z dálky zahlédnu Kim, v tom co má na sobě se nedá přehlédnout, a opět mě docela její vzhled zaskočil, jsem zvyklý že vystupuje věčně trochu klukovsky, a teď tohle... No Kirito, máš privilegia heh... pomyslím si a dojdu až k ní. "Vypadáš jako by jsi se měla každou chvílí změnit v rajče, Kim..." prohodím když dojdu až k ní a trochu se ušklíbnu. "Vypadáš dobře, to jsi se takhle oblékla jen kvůli mě? Jaká čest..." řeknu trochu provokativně a usměji se směrem k ní. "Jak je Kaiovi? Slyšel jsem že ho za pár dní pustí..." prohodím spíše zdvořilostní otázku, nakonec se ale rozhlédnu a protáhnu. "Inu, půjdeme? A taky, kam by jsi chtěla? Nevím jaká místa ve městě máš ráda tak jsem zatím nic moc neplánoval, chtěl jsem tě vzít kam chceš ty," řeknu a pomalu se rozejdu zpět na parkoviště k motorce.

Kim - 24. ledna 2013 09:40

soukromá zpráva od Kim pro Věděla jsem, že bude mít nějaké narážky, taky, že měl. Zrudla jsem ještě víc, když řekl, že za chvilku budu jak rajče a pak ještě jeho narážka na to, že jsem se tak oblíkla kvůli němu. Nervózně jsem se pokusla stáhnout si sukni níž a uhnula jsem pohledem do strany. ,,Sklapni.." Řekla jsem téměř neslyšně. Naposled, co jsem se nechala od bráchy do tohohle překecat. Už nikdy! Je to moc krátké, debilně se v tom sedí a vůbec! Když se zmínil o Kaiovi, tak jsem se normálně postavila a narovnala. Nabrala jsem normální barvu. ,,Je trochu pobledlý, ale jinak vypadá v pořádku, tak doufám, že ho vážně brzo pustí." Řeknu s trochu vážnější tváří. Hned na to se, ale vesele usměji, když řekne, ať si vyberu, kam chci jít. ,,Super! V městě znám jeden Sushi bar, dneska mám na něj nějak chuť." Uznámila jsem vesele. On si toho možná nevšiml, ale osobně jsem byla celkem velký jedlík a přitom jsem nikdy nenabrala ani kilo. Ani přes vánoce, když jsem se vždycky týden válela u našich, jedla tunu cukroví a jen koukala s bráchou na bohádky a nehla ani prstem. Krása. Jen škoda, že teď je polovina října. Ten Sushi bar jsem měla ráda z několika prostých důvodů: Měli dobré jídlo, obsluhu, kterou jsem znala a i když tam bylo hodně lidí, tak každý stůl byl oddělený v takové ''koleji''. Mohli jste tam děat bůh ví co a stejně si toho nikdo nevšiml. Třeba po sobě to sushi házet, což se mi už taky stalo. ,,Víte, měl by jste se na mě zlobit v podstatě. Njedřív vás kvůli mě chtějí vyhodit, potom si najdete nové místo a já vám řeknu, že se můžete vrátit zpátky.. Překvapuje mě, že mě po všem tom, co jsem vám způsobila, ještě někam zvete." Zvědavě se na něj podívám a dám si jeden kousek suhi do pusy. ,,Nemluvě o faktu, že vás balím." Nevypadalo by to, že by mě tenhle fakt nějak trápil, když to takhle přiznám. Ale divila jsem se, že řekl, že se vrátí. Už jen pro tohle.

Vypravěč - 02. února 2013 12:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Už jen málo draků žije v horách. Bytosti žijících ve městech je zajali, jakmile začala docházet ropa a země tak byla na pokraji zkázy. A země bez energie.. Rychle se muselo vymyslet náhradní řešení. Krásná a hrdá stvoření stranící se lidí, žijící ve vysokých horách nebo u vod. Jsou dva typy draků. První jsou takzvaní evropští. Mají 4 nohy, křídla a většinou se vyznačují tím, že chrlí oheň, popřípadě led a mají obrovskou fyzickou sílu. Druzí jsou takzvaní čínští. Ti se vyznačují svým dlouhým tělem většinou bez nohou nebo z malýma nenápadnýma nohama, rohy a spíše magickou než fyzickou silou. Jsou mnohem vzácnější. Ale dnes je volně žijící drak vzácnost sama o sobě. Města z nich získávají energii, ať už díky magii, fyzické síle nebo ohni co chrlí. Každopádně to není tak jednoduché jak se zdá. Drak není jen jedna bytost. Jsou to dvě bytosti. Ta druhá, je takzvaná Dračí démonka. Je něco, jako mozek draka, jeho vůle, jeho duše, ale bez jakýchkoliv schopností. Dalo by se říct, že draka ovládá. Proto je lov draků celkem složitý. Hlavní je, nějakým způsobem nejdříve zlomit démonku, aby řekla drakovi, že má poslouchat rozkazy lidí. Tyto démonky se potom prodávají jako otrokyně, služky a podobně. (Města vypadají asi jako v Final fantasy VII advent children). Alicia je princezna v podstatě celého dnešního světa. A zároveň jedna z lovkyň draků. Což není zrovna obvyklé, ale vykládá se, že je celkem sadistka, tak kdo by se divil. Je to taková polokočka. Má kočičí uši a ocas. A velkou magickou sílu. Cassius je hned po ní druhý nejznámější lovec. Ani ne tak draků, jako spíše zločinců. Poloviční elf. Cassisu: Normálně draky nelovíš, ale sám král ti nabídl celkem slušnou sumu peněz když ulovíš jednoho konkrétního. Byl to čínský drak, jeden z posledních, který ještě žil v horách. Dostal jsi přesné instrukce, kde by se mohl nacházet. Taky ti řekli, že tenhle drak a jeho démonka přes den celkem tvrdě spí a vzhůru jsou jen v noci. Proto jsi se tam vydal přes den. Bylo to vysoko v horách, kde nebylo už nic, než jen pusté skály sem tam trocha sněhu a nějaké studené vodní jezero. Po nějaké době hledání si našel přesně tu jeskyni, o které ti říkaly. Byla v ní celkem tma, z krápníků kapala voda do mělkého jezírka, které tam bylo. Za tím jezírkem, úplně na konci téhle malé jeskyně jsi uviděl spícího modrého draka a taky část těla a obličej jeho spící Démonky, která v něm byla schovaná. odkaz

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 12:32

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Nebylo zvláštní, že jsem chodila na lov draků. Bylo zvláštní, že ten drak, po kterém jsem šla, nebyl ani nijak moc vysoko v horách. A lidé si ho všimli teprve až teď. Navíc šlo o evropského draka a ti se jen tak neschovají, díky své velikosti a hlasitosti. Čínský na vás zasyčí, když je nasraný, evropský na vás nasraně vrčí tak, že to skoro vyvolává zemětřesení. Na druhou stranu, jsem nemusela šplhat někam vysoko do mrazivých hor a pěkně se procházela po trávě a pozorně se rozhlížela mezi keři. Nebylo to zase tak nízko, aby tady ještě rostli stromy. Navíc, bylo fajn jít na evropského. Magií ho zvládnu mnohem lépe, než ty svině čínské, které jsou vychcané jak sviň. A navíc ty jejich démonky jsou většinou nahé a jen tak nevinně mrkají, zatím co jejich drak vás masakruje. Ty Démonky od evrospkých s vámi alespoň taky bojují, když už nic. Uslyšela jsem někde v dálce máchaní mečem. Že by..? Pomyslím si a nastražím svoje kočičí uši, které slyší 200x lépe než ty lidské. Tiše se vydám za tím zvukem. A opravdu! Po pár minutách chůze uvidím démonku. Vedle ní jejího draka. A ona trénuje s mečem. Nya, tohle si užiji! Pomyslím si pobaveně. Tiše, ale přes to vzpřímeně, se za ní rozejdu. Čekám, jestli si mě všimne a jak zareaguje. Na tváři mi při tom hraje takový.. nebezpečný úsměv.

Cassius - 02. února 2013 12:48

soukromá zpráva od Cassius pro Život lovce není zrovna jednoduchý, ale je to lepší než věčně vysedávat ve vašem sídle a nic nedělat, kórt když jste půlelf, ty nemá nikdo zrovna v lásce, elfové námi opovrhují a lidé se nás bojí, celkem ironie, ale co, já si na to zvykl za těch několik dekád které už na světě jsem, svoje místo ve společnosti jsem si vydobyl svými činy a tak jsem se nemusel starat víceméně o nic, jenže taový život mě vůbec nebavil a proto jsem se stal lovcem hlav, odměn a všeho dalšího na co lidé či další rasy vypsaly odměnu, většinou jsem lovil významější zločince a podobně, nicméně čas od času se objevila nějaká odměna na lov různých příšer nebo, jako zrovna teď, lov draka a jeho démonky... Už je to nějakou chvíli od doby co jsem šel lovit něco většího... Hmmm... Zajímalo by mě jaký druh draka to je, vědět jeho podstatu mnohem snáze se mi proti němu bojuje... A proti té démonce... Čínští draci by měli mít podstatu větru či blesku, nejčastěji jsem se tedy setkal s tímto... Asi sáhnu po Yaguře... Tou nic nezkazím... pomyslím si a dotknu se rukojeti mé katany, ta se přemění do podoby ve které zasazuje při úderu silný paralizující jed který dokáže během několika minut zabít i trolla, a ti jsou proti jedům dost imunní... Moje kroky mě zavedou vysoko do hor, na sobě přesto nemám nic jiného než své klasické oblečení a pod černým pláštěm lehkou koženou zbroj, u pasu svou katanu a u druhého boku bič který většinou sice používám spíše když se potřebuji někam přehoupnout přes propast či podobně, ale občas je efektivní i jako zbraň... Ono to bičem zatraceně bolí když víte kam mířit... Dojdu ke vchodu do jeskyně kde se má démonka s drakem nacházet, přes den prý spí, a to se mi vzápětí i potvrdí když uvidím jak si tam v klidu leží a spí, jako by je nemohlo nic ohrozit. Být hajzl tak se tam přikradu a dám jí meč ke krku, ale takhle já nebojuji... pomyslím si a vytáhnu z brašny přes rameno menší petardu kterou hodím na zem kousek od nich, nic krom hlasité rány neudělá, možná trochu kouře. "Přišel jsem si pro draka, démonko..." pronesu klidným hlasem a vytasím svou katanu, i když je obouruční tak ji chytnu jen do jedné ruky. "Můžeš jít dobrovolně, nebo tě budu muset přinutit, co si vybereš? Jestli chceš, můžete oba trpět, nebo jít dobrovolně..." pronesu a počkám co odpoví.

Twiska - 02. února 2013 13:01

soukromá zpráva od Twiska pro Dnešní den vypadal na další běžný den, aneb, nuda až za hrob, není tu co dělat, zvlášť v posledních dnech, čas od času se tu objevil nějaký poutník se kterým jsem mohla aspoň zkřížit zbraně a trochu se pobavit, ale poslední dny tu je hrozná nuda. Jen tak ležím na okraji malého jezírka, za mnou jsou hory a po boku mám menší les, kosek ode mě leží můj společník, jen se směrem k němu usměji a vyskočím na nohy, protáhnu se a zamrkám. "Chtělo by to nějakou zábavu..." zamručím si pro sebe a rozejdu se ke svému meči který je zabodnutý do země kousek ode mě, není moc dlouhý ale má dost širokou čepel, já na sobě mám lehké, přiléhavé oblečení, na pravé paži velký nárameník se třemi bodci, těžkou železnou rukavici která pro běžného člověka působí že by ji snad ani neuzvedl, já s ní nemám potíže, holt být démonkou draka se vyplácí, jsem trochu silnější než lidé, elfové a další tyhlety rasy. Vytáhnu meč ze země a párkrát s ním cvičně máchnu. Chtělo by to zase nějakého poutníka se kterým bych mohla skřížit zbraně... pomyslím si a začnu trénovat, když už se nedá nic jiného dělat tak aspoň tohle. Po nějaké chvíli uslyším tiché vrčení mého společníka, prvně se podívám na něj, pak na místo kam se dívá, k nám se přibližuje nějaká modrovlasá... Eee... Kočka? Člověk s kočičíma ušima? Co to je? pomyslím si a trochu nechápavě na ni zamrkám. Vypadá trochu až nebezpečně, je z ní cítit dost silně magie... Mám takový pocit že ta nepřišla si popovídat... pomyslím si a na rtech se mi objeví pobavený úšklebek. "Copak tu chceš? Hádám že na čaj jsi asi nepřišla..." prohodím a opřu si meč o nárameník.

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 13:02

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Je to smutné. Nikdy jsem si nemyslela, že by se k nám mohli lidé a elfové zachovat takhle. Nikdy jsme jim nic neudělali, vždycky jsme se všech stranily. A ani nás najednou začnou využívat.. Nechápala jsem to. A asi mi ani není souzeno to pochopit. Každopádně by mě už vůbec nikdy nenapadlo, že by někdo našel zrovna mě. Spala jsem se svým drakem v naší jeskyni, když jsem najednou uslyšela ránu. Polekaně jsem sebou trhla, protože jsem měla pocit, že mi tím leknutím vyskočilo srdce z hrudníku. Drak podrážděně zasyčel na vetřelce a postavil se. Kolem mě nechal omotaný kus ocasu. Klečela jsem na zemi, bokem k vetřelci a nechápavě na něj koukala, jako bych mu snad vůbec nerozuměla. Ne, že bych svou nechápavost hráli, já v podstatě vážně nechápala, o čem mluví. Spíš mi chvilku trvalo, než to mému unavenému a násilím probuzenému mozku došlo. Mohl si všimnout, že jsem nahá. Nebylo to u nás Démonek činských draků nic zvláštního. Spíš ses mohl divit, že mi není zima. Hlavně to nevypadalo, že já osobně bych se s tebou chtěla nějak prát. Na rozdíl do draka, který vypadal dost nasraně. Každopádně to nevypadalo, že odejdeme dobrovolně. Drak najednou otevřel hubu, ve které se začal vytvářet něco jako blesková koule o velikosti tak menšího člověka, kterou na tebe v mžiku velkou rychlostí poslal. Spíše jsme vůbec nechtěli jít dobrovolně. Drak vypadal nasraně a já jak malé dítě, které nechápe, o co go. Jak.. Jak nás našel? Nikdo by o nás neměl vědět.. Pomyslela jsem si vystrašeně. Nechtěla jsem nikomu ubližovat. Nerada jsem komukoliv nějak ubližovala, aji když on chtěl něco udělat mě, ale na druhou stranu, jsem s ním ani nikam nechtěla jít. ,,Jdi.. Jdi prosím pryč.. Nechci ti nic udělat.." Řekla jsem mu a podívala se na něj.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 13:34

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Opravdu to mělo meč. A taky to vypadalo, že si to dost věří. Eh, tady mě někdo nezná.. Pomyslím si pobaveně a zastavím se tak 3 metry od ní. Zle se usmívám a založím ruce na prsou. na sobě mám černé krátké šaty, takže vypadám, spíše jako že jsem se ztratila, než že tu jdu schválně. ,,Čaj opravdu nechci, nehledě na to, že pochybuji, že nějaký máš." Pronesu dost posměšným tónem, který se ke mě, ale hodí. Je krásné být rozmazelný fakan z paláce. ,,Chci tebe. Spíše tvého draka. Takže, buď to můžeme udělat nudně, ale jednoduše a ty se mnou půjdeš do města, kde tě zotročíme a nebo to můžeme udělat zábavné s tím, že ty budeš trpět a můžu tě k tomu donutit.. Takže, co si vybereš?" Uculím se na ní tak sladce, že se cukrář může jít zahrabat.

Cassius - 02. února 2013 13:54

soukromá zpráva od Cassius pro Drak se probudí a hned začne syčet, ten zvuk je otravný, nemůžu se dočkat až tu démonku donutím poslouchat a ona ho umlčí, nesnáším ten zvuk, vždy mi vadilo když jsem procházel kolem nějakého Čínského draka jak syčeli, vždy, i když byli zkrocení tak na mě syčeli dokud je někdo neumlčel. Holt mě nemají rádi... A mě to je upřímně jedno... pomyslím si a párkrát máchnu svou katanou, když se probudí i ta démonka a začne se rozkoukávat tak se jen ušklíbnu. Naivní holčička... Vážně... pomyslím si, drak na mě zaútočí. Blesk... pomyslím si, rychle uchopím svou katanu do obou ruk a přeměním její podstatu, změní se v katanu s větrnou podstatou, která je proti bleskům silná. Uchigata Gin Tsubasa... Katana stříbrných křídel... pomyslím si a seknu směrem po kouli která se proti mě rozletěla, když se střetne s tou vlnou energie tak se ozve rána jak exploduje, já ale stojím na místě jako by se mi nic nestalo. Jednou budu muset najít toho kdo tu katanu stvořil a poděkovat mu... pomyslím si a trochu zakroužím paží, přece jen nějaká elektřina skrz katanu do mého těla prošla, jde to ale zvládat. "Ty? Jsi jen bezbranná démonka odkázaná na ochranu tady toho... A věř mi, nedokáže tě ochránit věčně..." řeknu a rozejdu se klidným krokem směrem k nim, přitom ale dávám pozor na každičký pohyb draka abych případně stíhal uhnout či blokovat útoky. "Máš poslední možnost, neboj se, ty trpět nebudeš, ale pokud se nevzdáš dobrovolně, bude o to víc trpět tvůj... Kamarád..." řeknu a ušklíbnu se, nejsem běžně nějaká svině, ale v boji se neznám, i když se snažím bojovat férově, jsem v boji svině, nebojím se využít žádné slabiny, psychické, fyzické... Uvidíme jak dlouho dokáže vzdorovat... pomyslím si a podívám se drakovi do očí. "Co ty? Třeba jsi moudřejší a vzdáš se dobrovolně? Můžu ti pak slíbit že tady s tvojí chráněnkyni bude zacházeno dobře, to jsem schopen zařídit, záleží to na tobě, draku..." prohodím, i když pochybuji že mi rozumí, draci možná jsou moudří ale nevím jestli bude rozumět mé řeči, ovšem bylo by celkem komické, kdyby se vážně vzdal pro její dobro. Ví totiž že pokud budou bojovat tak je oba jen zotročíme... pomyslím si a zastavím se asi deset metrů od nich, čekajíc na to co řeknou či udělají...

Twiska - 02. února 2013 14:02

soukromá zpráva od Twiska pro Vypadá docela sebejistě a vyzařuje z ní jistá forma autority, to musím uznat. Tohle bude ještě docela zajímavé... Vypadá silně, tedy, vnitřně, fyzicky asi ne... Ale bude silná... pomyslím si a veselý úsměv na rtech trochu povadne a změní se v chladný, neutrální výraz. "Stejně bych ti žádný nedala, nejsem nějaká charita..." ušklíbnu se a bedlivě ji pozoruji, každičký pohyb jejího těla, každý pohyb svalů... Je docela hezká, asi bude nějaká šlechtična nebo tak něco... Ale dojít sem v šatech? Když očividně ví že tu jsme? To je holá sebevražda! pomyslím si a opřu se o rukojeť svého meče, pozoruji ji docela zkoumavým pohledem. "Hmmm, tak to tě budu muset zklamat, my nikam nejdeme... A nějak moc si věříš, kočičko, ty tvoje uši vypadají směšně!" ušklíbnu se a uchopím meč do pravé ruky. Proč jsem narážela na její uši když mám sama uši jak elfové? Akorát tedy vodorovně... pomyslím si, tyhle podivné úvahy mě přepadají dost často. Rychlým skokem se přiblížím k ní a rozmáchnu se mečem kterým udeřím na místo kde stála, uhla, ale místo kde byla se přemění v popraskanou zeminu, kdyby tam stála, je najistotu mrtvá, asi právě vejpůl... Zvednu pohled od země a rozkoukám se kam zmizela. Je docela rychlá... Jako kočka ostatně? pomyslím si. Pohledem se snažím vypozorovat kam se poděla a přitom stále stojím v pozoru, připravena kdykoliv zaútočit, můj drak mezitím stále leží u jezírka a pozoruje co se děje, sice vrčí že se zem trochu chvěje ale nevypadá že by chtěl zatím zasáhnout, když by ale viděl že mi teče do bot, okamžitě je připraven vystartovat proti tobě.

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 14:14

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Jeho katana se najednou změnila. Trochu polekaně a nevěřícně jsem na katanu kulila oči. To není možné.. Ta katana má být už stovky let ztracená! Pomyslím si poněkud vyděšeně. Na moment si zakryji oči před explozí. Pak se znova podívám na černovlasého půlelfa, který se k nám začne přibližovat. S bojácným výrazem se na něj zamračím a trochu se přitisknu ke svému drakovi. Draci se nestranní lidí a jiných bytostí pro nic za nic. Bojí se jich. A mají na to právo. Nevypadá to, že já bych se mu chtěla nějak vzdát a ani drak na to nevypadá, dokud nezačne mluvit o tom, že když se drak dobrovolně vzdá, tak mě se nic nestane. Ucítím, jak se jeho napjaté tělo uvolní a dokonce ten naštvaný syčivý výraz zmizí. Drak se na něj chvilku zkoumavě dívá a pak se smutně podívá na mě. Nechápavě na Draka zamrkám. ,,Ani to nezkoušej! Opovaž se kvůli mě vzdát!" Vyhrknu na něj spíš polekaně než naštvaně. Nebojím se o sebe, ale o něj. Nenechám zotročit část sebe. Sice jsme dvě rozdílná těla, ale pořád jsme jistou součástí. Drak se znova podívá na toho půlelfa. Nevěřícně těkám pohledem z jednoho na druhého. Všimnu si, že onen půl elf stojí na v podstatě na kraji jezírka, kde je dost vlhko. Najednou po jezírku a zemi začnou běhat takové malé modré blesky. Nedá se říct, jestli jsem to udělala já nebo drak, každopádně mu to musela dát pěknou šlupku, jak stojí na té vlhké zemi. Ale podle mého zamračeného výrazu a drakova nechápavého, jsem to udělala spíše já.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 14:26

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro ,,Máš pravdu,na charitu jste moc nízko v ''potravním řetězci'' Chce provokovat budeme se provokovat. Moje ego nesrazí nikdo, kor žádný drak. Když má narážku na moje uši, jen založím ruce na prsou a pobaveně se zašklebím. ,,Díky těmhle uším se porazím, holčičko." Ovšem. Nebýt mích uší, neumím z magie ani prd. Ale díky nim.. Patřím mezi nejsilnější magy na světě. To, ale ona vědět nemusí. Najednou se proti mě rozběhne a máchne po mě mečem. Uhnu a vytratím se jí za zorného pole. Objevím se nad ní ve vzduchu, ale toho si ona ani její drak nevšimli. Já si spíše všímám kráteru, který udělala v zemi. Tiše jsem se zasmála a tím i na sebe upozornila. Snesla jsem se elegantně na zem, tak 2 metry od ní a pobaveně se ušklíbla. ,,Nejsi tak slabá, jako jiné démonky. Už se těším, až ti to tvoje ego a namyšlenost zlomím." Ušklíbnu se nebezpečně a kolem ně se začne shromažďovat něco jako černá a hodně silná aura. Já taky umím udělat díru do země.. Pomyslím a mávnutím ruky proti ní vystřelím obrovský černý paprsek, který udělá asi tak na délku 20 metrů pořádnou prasklinu v zemi. Kdyby to, ale schytal nějaký živý tvor, jen ho to nejspíše přizabije.

Cassius - 02. února 2013 15:05

soukromá zpráva od Cassius pro Bedlivě pozoruji toho draka, té démonce teď moc pozornsoti nevěnuji, celkem mě zajímá jestli ten drak na můj návrh přistoupí, překvapivě, podle toho jak se jeho tělo uvolnilo a on se podíval na tu démonku o té nabídce uvažoval, ale ona mu hned vynadala ať to nezkouší. "Naivní holčička... Chce ti zachránit kůži před bolestí a utrpením co můžete oba zažít pokud budete odporovat, a ty mu to zakazuješ?" ušklíbnu se. Všimnu si pohledu té démonky, změní se v poněkud naštvaný, v ten moment ucítím jak mi skrz tělo projde elektrická rána, cuknu sebou a trochu se otřesu. Co to bylo... pomyslím si, vtom si všimnu že stojím už ve vodě... Takže takhle ty... Nejsi dost silná ale voda znásobuje sílu blesku... Chytrý tah, ale nepomůže ti... pomyslím si a jen se na tebe s úšklebkem podívám. "Řekla sis o to, vážně jsem chtěl zařídit aby vám neublížili, ale tu šanci jsi promrhala tím že jsi na mě zaútočila, je mi tě líto... Draku..." pronesu, té holky mi líto není, když chce boj, bude ho mít, ale on aspoň měl dostatek rozumu aby se vzdal... Rozmáchnu se katanou a voda přede mnou se rozletí na strany, já se hned nato rozběhnu přímo k vám, sáhnu k opasku pro svůj bič a mrsknu s ním kamsi vám nad hlavu, tam zasáhnu jeden z krápníků který se s hlasitým praskáním zřítí přímo na vás, drak to asi přežije bez nějakého většího zranění ale ty by jsi asi byla na placku kdyby tě zasáhl, no, minimálně by ti to polámalo několik kostí v těle. "Yagura..." zašeptám a katana se opět změní a její čepel se stane jedovatou, prudce seknu po drakovi, ovšem v tu samou chvíli švihnu bičem směrem k tobě, mířím tak aby se ti konec biče obmotal kolem krku s úmyslem připravit tě o vzduch, účinný způsob jak někoho donutit vzdát se... Vlastně... Co by asi udělala kdybych ji seknul? Jed způsobuje paralízu, křeče, halucinace a další poněkud zajímavé stavy... Mohlo by být vtipné to zkusit, uvidíme... pomyslím si s úšklebkem a pokračuji ve svém výpadu.

Twiska - 02. února 2013 15:13

soukromá zpráva od Twiska pro Trochu mě překvapí když uslyším její hlas nad sebou, vznáší se tam. Páni, ona umí lítat? No to bude ještě zábava... Musí být fakt silná pokud umí lítat, pokud se nepletu, skoro žádní mágové neumí lítat... pomyslím si a zazubím se. "To se ještě uvidí jestli ti ty tvoje uši pomůžou... Holčičko? Heh, jasně..." ušklíbnu se a čekám co vymyslí, když začne mluvit tak se jen uchechtnu. "Nehodlám se spoléhat jen na sílu své druhé polovičky, to bych se unudila k smrti," prohodím a pozoruji co provede, když si všimnu jak se kolem ní začne shromažďovat energie tak o krok ustoupím a nastavím meč před sebe na obranu, když mávne rukou a na mě se rozletí černý paprsek tak trochu překvapeně zamrkám, zareaguji ale včas, zabodnu svůj meč do země, opřu se o rukojeť dlaní a vyšvihnu se tak do výšky a její útok úspěšně přeskočím, ještě ve vzduchu se rozmáchnu a opancéřovanou pěstí zamířím přímo na její obličej, ve tváři veselý, pobavený výraz. Výzva po dlouhé době! pomyslím si vesele. "Uvidíme kdo komu srazí ego, číčo," zazubím se, samozřejmě mi uhne, umí sakra lítat přece! Můj meč bude nějakou chvíli nepoužitelný, než se zregeneruje. Tohle bude těžké, jsem beze zbraně a ona ovládá magii... pomyslím si a otočím se na mou druhou polovičku, ten se podívá na mě a zvedne se, já mu ale jen naznačím ať dál leží. "Klídek, zatím pomoc nepotřebuji..." řeknu se zázubem a otočím se zpět na tebe. "Pokračujeme?" prohodím s veselým úsměvem, očividně si to užívám, znovu se proti tobě rozběhnu s úmyslem ti jednu pořádně napálit, sice nemám meč ale ona rána velkou plátovou rukavicí bude bolet víc než dost, pokud zasáhne.

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 15:16

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Jo, jasně, polituj si draka! Bylo mi to vlastně celkem jedno, ale dal mi tím jasně najevo, že mě vážně šetřit nebude. A já jen chtěla mít svatý klid.. Nejdřív švihl katanou a vodu v jezeře rozdělil na dvě poloviny. Pak švihl bičem nám nad hlavu. Podívala jsem se na jeden z větších krápníků, který se tou ránou uvolnil. Zamračila jsem se a vytvořila kolem sebe něco jako elektrickou kouli, takže se krápník o ní rozbil a mě se nic nestalo. Probodla jsem toho půl elfa vražedným pohledem. Nechtěla jsem se sním prát! Vážně! Ale on očividně chtěl. Pokusil se po drakovi seknout katanou, ten ale udělal kolem sebe stejnou elektrickou kouli jako já na krápník, čepel katany tak odrazil, mu uštědřil ještě jeden elektrický šok a rychle vyletěl z jeskyně ven. Ne protože by chtěl, ale protože jsem mu to v mysli přikázala. A věděla jsem proč. Švihl po mě bičem a ten se mi omotal kolem krku. Drak byl mezitím venku z jeskyně, dobrých 40 metrů od něj. Zatím co mě docházel kyslík a snažila jsem se bič dostat pryč z mého krku, tak drak naproti němu v tlamě vytvořil další elektrickou kouli, kterou na něj poslal. Takže v podstatě i na mě, ale mě neublíží. Mu ano.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 15:26

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Její překvapený výraz, když jsem byla ve vzduchu byl k nezaplacení. A když jsem na ní zaútočila, tak byl ještě lepší! Ale vyhnula se. A dost šikovně. Se spokojeným úsměvem jsem zatleskala, kdy byla ve vzduchu. Ona si vážně myslí, že mě může porazit fyzickou silou.. Pomyslím si pobaveně a jen ladně uhnu její pěsti a s úsměvem jí pozoruji s rukama za zády. ,,Ale no tak, snad nejsi tak naivní, že si myslíš, že mě porazíš.. A bezezbraně.." Podívám se s úšklebkem na její meč, který teď vypadá jen jako hromada haraburdí. Znova se na mě pokusí zaútočit pěstí a já se jen ladně vyhnu, díky tomu, že umím létat. Takhle prostě chvilku uhýbám a při tom se pobaveně směji, jak dítě, které uvidělo někoho uklouznout na slupce od banánu. ,,Neunavuje tě to?" Zeptala jsem se jí se smíchem. Když po mě znova chtěla zaútočit pěstí, tak jsem jen lehce mávla rukou a ona se zastavila na místě. Najednou by měla mít pocit, že zkameněla a její tělo se nemůže pohnout. Chytla jsem jí pod krkem a se samolibým úsměvem jí pevně hrdlo sevřela. Moje fyzická síla nebyla nic extra, ale byla dost velká na to, aby se začala dusit. ,,Jaký to je pocit? Být bezbranná?" Zeptala jsem se jí posměšně.

Cassius - 02. února 2013 15:47

soukromá zpráva od Cassius pro Dráče vyletělo ven z jeskyně a vyblokovalo můj útok, tak tam zůstala jen ta holčička, byla nahá, normálně bych možná měl dokonce chuť jí pomoci, ale tohle byla má práce, tady jde vše stranou... Přitáhnu si ji blíž k sobě a stisk kolem jejího krku tak ještě zesílí. To nebude trvat dlouho... pomyslím si, slyším hvízdání, rychle přeměním svou katanu opět do vzdušné formy a odrazím drakův útok, znovu pocítím šok který proběhne mým tělem ale to dokážu zvládnout, přeměním katanu do jedové formy a namířím její špičku na tu démonku. "Čekal jsem od vás více... Zajmout některé lidi bylo složitější..." řeknu a zabořím jí bez nějakého slitování špičku meče do břicha, o pár vteřin na to ucítíš horko, horečka, nemůžeš se ani hýbat, paralíza, a ke všemu začínáš mít vidiny, jed je silný neurotoxin který ti způsobí křeče, halucinace, horečku, paralízu a kdo ví co vše ještě, já jen povolím svůj bič a dojdu k tobě, tvůj dračí společník v tuhle dobu sám asi pocítí dost nepříjemné bolesti, protože jed tě taky dost možná zabije během minuty. "Prohrála jsi, démonko..." řeknu jen a skloním se k tobě, pozoruji tvé zmítající se tělo aniž bych dal najevo nějakou lítost. Dával jsem jí možnost vzdát se, její chyba... pomyslím si a schovám katanu na své místo, stejně tak i bič a vezmu tě, hodím si tě přes rameno a rozejdu se ven kde leží oslabený drak. "Vzdáš se teď? Pokud jí nedám protilátku, do několika minut zemře..." pronesu k němu. "Je mi tě líto draku, měl jsi rozum, ale ona ne... Pokusím se zařídit aby s tebou zacházeli co nejlépe..." řeknu, poté položím tu holku na zem a podívám se na draka, pokud se vzdá, vytáhnu jednu ampulku s protilátkou a nechám jednu kapku spadnout do jejích úst, během chvíle všechny účinky jedu odezní. "Prohrála jsi, tvůj drak rezignoval, půjdeš se mnou..." řeknu a shodím z ramen plášť který přes tebe přehodím. "Tohle si oblékni, lidé co by tě viděli si to mohou špatně vyložit... Řekni drakovi ať letí za námi..." řeknu nesmlouvavým hlasem.

Twiska - 02. února 2013 16:00

soukromá zpráva od Twiska pro Znovu uskočí. "Uaa, přestaň tu poletovat, to je nefér!" zamručím naštvaně a skočím po ní, jenže ona opět uhne, nafouknu naštvaně tváře a kouknu se po svém meči, ten se začal pomalu regenerovat, za minutku bude zase v pořádku. Bez něj ji asi neporazím... pomyslím si. Zase uskočí a někam si odlétne, promluví. "Však neboj, za chvíli budu zase zbraň mít, snad sis nemyslela že je to nějaký obyčejný meč?" zazubím se vesele a skočím po ní jak nejrychleji umím, jenže zase uhne a já sebou praštím o zem jak jsem po ní skočila. Au... pomyslím si když se zvedám ze země a opráším se, trochu se otřesu a podívám se kam zase zmizela. "Já mám energie víc než dost," prohodím směrem k ní když se mě zeptá jestli mě to neunavuje. Už po ní chci znova skočit když ucítím jak moje tělo stuhne. He? Co to... pomyslím si a napnu svaly abych se pohnula, ale nic, nepohnu se ani o kousek... Co to udělala? pomyslím si, snese se ke mě a chytne mě pod krkem, drak zavrčí a vystartuje po tobě, při tom zvuku se země otřese a všechna zvěř široko daleko se rozuteče pryč. Ovšem zarazí se když vidí že mě začneš škrtit. "Ještě... Není konec..." pronesu přidušeně. Zaútoč na ni! Já se z toho vzpamatuju, notak! pomyslím si, chvíli to trvá ale nakonec se fakt rozhodne zaútočit, zakloní hlavu a posléze směrem k nám dvěma vypálí velkou dávku svého ohnivého dechu, mě to způsobí nepříjemné popáleniny které se ale za nějakou dobu zregenerují, tebe by ovšem přímý zásah mohl spálit na popel, v něčem je výhoda být polovičkou draka, aspoň vás neusmaží ani když vás zasáhne napřímo. Pokud to stuhnutí pominulo tak si jen kleknu na zem a pokusím se popadnout dech, oblečení které jsem na sobě měla je na popel a tak na sobě mám akorát chránič ramena a rukavici, na těle mám několik nehezkých popálenin, překvapivě třeba vlasy to vůbec neodnesly. "Už dlouho nás nikdo nedonutil bojovat společně..." řeknu, pokud tedy vůbec ta stuhlost pominula, pokud ano, rozejdu se k mému meči. Podívám se na obnažené tělo. "Teď si budu muset najít nové oblečení, já tě asi uškrtím!" zavrčím a rozběnu se směrem k tobě se svým mečem. // A pokud ta stuhlost nepominula tak prostě ignoruj tu druhou část no :D

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 16:17

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Buďme upřímní, kdyby ten meč neměl, byl by v háji. Používat dračí meč proti drakům.. Vážně úchvatné.. Pomyslím si. On nejspíše nemá ani páru, kdo tu katanu vyrobil a čí je. Přitáhl si mě k sobě, takže mě akorát začal víc dusit. Měla jsem chuť mu utrhnout hlavu a to jsem normálně mírumilovná bytost. Zatvářila jsem se celkem vyděšeně, když mi zamířil špičkou katany na břicho a zabodl jí do mě. To co přišlo, bylo ale horší, Najednou mi začalo být strašené horko, myslela jsem, že se mi hlava rozskočí bolestí. Stihla jsem se akorát převalit na bok, než mi stuhy všechny svaly, do kterých jsem dostala hned na to křeč. Bolestivě jsem zasténala. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo to že drak se cítil jen unavený a oslabený, ale necítil žádnou bolest, když mě položil před něj na zem, tak mě objal svým ocasem a rýpnul do mě smutně čumákem. Drak se na něj podíval a kývnu, že se vzdává. Lovec mi něco kápl do úst a já ucítila, jak mě horečka, křeče i halucinace přešly. Rozechvěla jsem se posadila. Tělo mě celkem bolelo od těch křečí. Bez komentářů jsem si oblékla plášť co po mě hodil a jen kývla na draka, ať udělá, co říká. Celou cestu jsem se na lovce ani nepodívala. Jen jsem smutně koukala do země. Neměl na to kývnout. Osobně bych raději umřela, než dělala lidem nebo někomu jinému otroka. Bylo mi z toho tak trochu do breku.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 16:26

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Čekala jsem, že se za chvilku pohne, měla celkem silnou vůli. Ale já jí i tak nepouštěla. Čekala jsem, co chce udělat, abych jí pustila. Najednou na mě vydechne oheň. Spoustu ohně. Jenže jako by se mě ani nedotkl. Jako bych kolem sebe měla neviditelný štít. Pravdou bylo, že jsem ho akorát absorbovala. Pustila jsem jí a když oheň skončil, tak jsem si jen urovnala šaty. ,,Hm, nepříjemná situace." Postěžovala jsem si pro sebe. Podívala jsem se na ní. Mě se to ani nedotklo a ona se při tom právě sama přizabila a.. Spálilo jí to oblečení. Se šibalským úsměvem sjedu její nahé tělo. Hmm, nevypadá špatně.. Pomyslím si a pozoruji jí, jak si dojde pro meč, který se opravdu obnovil. Draci mají opravdu úžasné zbraně, to se musí nechat. Pomyslím si a jen znova pobaveně uhnu, když po mě sekne mečem. ,,Heh, a co tohle?" s pobaveným úšklebkem lusknu prsty a oheň co jsem pohltila svým tělem, z něj začne jít na ní. ,,Hele a co tohle, když se vzdáš, tak si tě nechám já." Uculím se na ní sladce. A ano, myslím to vážně. Třeba by nebyla pořád taková nuda.

Cassius - 02. února 2013 16:36

soukromá zpráva od Cassius pro Vypadá že ji ta prohra dost vzala, ostatně není se čemu divit, ke všemu její hrdost jakožto dračí démonky je dost vysoká i když si to nepřizná, a tohle ji dost ranilo... Máš jednouduše smůlu že jsem tě našel zrovna já... pomyslím si, počkám až na sebe vezme plášť a rozejdu se směrem ke královskému městu kde odevzdám jejího draka a nejspíše i ji, aby ji odvedli do otroctví, či něco takového... Jdu klidným tempem, tak aby mi stíhala a nemusela pospíchat, nejsem tyran, jen plním svou práci... Podívám se na ni, být člověk, řeknu o ní že je poměrně hezká a roztomilá, odhadem tak kolem šestnácti, sedmnácti let, nejspíše... Ale jako démonka? Nevím, nesetkal jsem se s tolika démony abych mohl soudit... Upřímně, je mi jí i trochu líto, ale emoce do své práce tahat vážně nemohu, teprve když mi dal král tenhle úkol, stálo by mě to hlavu... "Neber si to osobně démonko, nemám v tomhle případě na vybranou, buď ty nebo já, jde tu o přežití..." řeknu směrem k robě když tak jdeme, to že jsi zamlklá mi nijak žíly netrhá, je to tvá věc. "O tvého draka se postarám, neublíží mu, nicméně u tebe nemůžu nic slíbit, jsi agresivní... Kdyby jsi se vzdala hned, bylo by to jednodušší, nemuseli bychom tě vůbec zotročit, kdyby jsi nám dobrovolně pomohla..." řeknu jen za chůze, ani se na tebe neotočím, jen prostě jdu a promluvím k tobě přes rameno.

Twiska - 02. února 2013 16:42

soukromá zpráva od Twiska pro Na její slova nijak nereaguji a jen popadnu svůj meč, znovu se pak rozběhnu směrem k tobě a seknu, moje výpady jsou rychlé a silné, ale to létání je zatraceně nefér! Kdyby tu tak nepoletovala tak už ji dávno mám! pomyslím si naštvaně a pozoruji ji. Když luskne prsty a dračí oheň se najednou opět objeví, tentokrát se ke mě rozletí čelně tak před sebe nastavím svůj meč abych ho co nejvíce odklonila, stejně mě ale trochu zasáhne a cítím další spáleniny na levé paži a na nohou. "Už vím proč se s Čínskými nemám ráda, magie je otravná věc!" pronesu naštvaně, moje rozjařenost a veselost se vytratila, uvědomuji si vážnost situace a moji nevýhodu. Pokud to neukončím rychle tak jsem pěkně v koncích! pomyslím si trochu zoufale. Na tvoje slova nereaguji, zprvu. "Nepatřím nikomu... A už teprve né nějaké hloupé kočce..." zavrčím, stejně tak i drak co se konečně zvedl a těžkými kroky došel ke mě, jen jsem se na něj usmála a pohladila ho po obřím ocase. To bude v pořádku, uvidíš... pomyslím si, i když mám neblahé tušení že nebude. Drak po tobě opět vypálí pořádnou dávku ohnivého dechu, pokud ho opět začneš pohlcovat tak využiji šance kdy tě to zaměstnává a zaútočím na tebe, pokud se ovšem vyhneš tak zabodnu meč do země a co nejrychleji se proti tobě rozběhnu s úmyslem tě srazit k zemi.

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 16:46

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Když na mě promluví, tak ho jen se sklopenou hlavou poslouchám. Do doby, než řekne, že jsem agresivní. Nevěřícně jsem se na něj podívala. ,,Ty očividně draky moc často nelovíš.." Řeknu. Můžeš si všimnout, že mám celkem příjemný hlas, ne nijak upištěný nebo nepříjemný, jako holky ''mého věku''. ,,Draci bývají agresivní mnohem víc.. Jsi první bytost, na kterou jsem v životě zaútočila.. To není agresivita, to je sebeobrana. Kdyby tebe sebraly, že máš jít někam dělat otroka, taky by ses prostě nevzdal.." už jen díky tomu, že jsem býložravec, což je u čínských draků normální, vlastně nemám ani důvod být nijak agresivní. Ne, že bych se chtěla nějak vymlouvat, ať si myslí co chce, hlavně, že moje druhá polovička bude.. V pořádku.. Pokud se to tak dá říct. Pousměji se na draka, když mě nepatrně rýpne čumákem do zad a pohladím ho po hlavě. Pak se s takovým zvědavým výrazem zadívám na záda lovce. Sjedu ho pohledem a zastavím se očima u katany co má u pasu. ,,Ty.. Nevíš, komu ta katana před tím patřila, že ne?" Zeptám se ho opatrně a pokud se na mě podívá, jen se mu zadívám nevinně zvědavým pohledem do očí.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 16:55

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Tiše se zasměji, když řekne, že nemá ráda magii. Osobně jí miluji. Však můžete vidět proč. Zatím se z větší části odrovnala sama a já se jen bráním. Připadá mi to vtipné. Když na ní pošlu její vlastní oheň, tak ho mečem z větší části odkloní, ale i tak jí poraní. Chudinka, kdyby se vzdala rovnou, nemusí jí to takhle bolet. Jenom se škodolibě usměji, když řekne, že nepatří nikomu. Ale brzy budeš maličká, to se můžeš spolehnout.. Pomyslím si jen spokojeně. Najednou k ní dojde aji ten obrovský drak. Čínští jsou takový roztomilí a evropští jsou takové velké uslintané bestie. Podle mě. Ale ta holka se mi celkem líbí. Když na mě drak začne chrlit ten jeho oheň, tak prostě jen vyletím do vzduchu a znova začnu oheň pohlcovat. Holka na mě tím pádem nedosáhne a já mám klid na tohle. Když drakovi dojde dech, tak prostě znova jen lusknu prsty a oheň na oba pošlu. Uf, celkem síla tohle.. Pomyslím si. I mě to trochu vyčerpává, ale není to na mě nijak znát. Snesu se v klidu na zem a mávnu rukou. Z černé aury kolem mě se vytvoří něco jako černý provaz, který se jí omotá kolem krku a začne jí škrtit. I kdyby se ho pokusila nějak přeseknout, nejde to. Sadisticky se usměji. ,,A co uděláš teď, maličká?"

Cassius - 02. února 2013 18:28

soukromá zpráva od Cassius pro Nad jejími slovy se moc nepozastavuji, ale tak když už to zmínila... "Vlastně jsi první... Nikdy jsem nebyl moc pro zotročování draků..." řeknu, spíše poněkud lhostjně, než aby v tom zazněla nějaká lítost vůči nim nebo tak něco. Nad jejími dalšími slovy se jen ušklíbnu. "Já otrok ale jsem mládě... Otrok krále a královské rodiny, stejně jako všichni v zemi, neříkám že náš král je špatný, ale..." nechám větu odeznít a na chvíli se otočím na tebe, pohled červených očí působí jako bych ti viděl až do duše, není tomu sice tak, ale chápu tě, nicméně to nemění na téhle situace vůbec nic, na to jsem malý pán... Alespoň zařídím aby s nimi bylo zacházeno co nejlépe... pomyslím si a znovu se soustředím na cestu. Do hlavního města to budeme mít pár dní chůze... Když se mě zeptá na mou katanu tak se na ni prvně trochu nechápavě otočím, pak se ale zase otočím pohledem dopředu a vytasím ji, namířím ji proti slunci a prohlédnu si ji. "Ne, netuším, jednou jsem ji našel na cestách v jedné opuštěné jeskyni... Vzal jsem si ji tehdy, od té doby mi věrně slouží, nevím kdo ji stvořil ale musel to být mistr svého řemesla... Nadaný mág, nebo jiná magická bytost... Protože lidská ruka tohle nestvořila..." řeknu, chvíli si katanu ještě prohlížím a nakonec ji zase zatasím, otočím se na tebe. "Jak se jmenujete? Zajímá mě jedna věc, jste původně jedna bytost že? Jaké je vlastně vaše pouto?" zeptám se s náznakem i zájmu v hlase místo chladného nezájmu.

Twiska - 02. února 2013 18:35

soukromá zpráva od Twiska pro Zase si někam odletí a mě se tak dostane z dosahu, naštvaně se na ni dívám a pozorně ji sleduji, znovu pohlcuje náš plamen, a poté ho opět vypustí na nás. Drak přede mě nastaví své křídloa oheň se o něj rozbije jako by to byla neškodná jiskérka. Znovu křídlo stáhne a já se rozmachuji že po tobě svůj meč hodím jako by to byl nějaký obyčejný vrhací nožík, i když vlastně může vážit stejně jako ty, možná i více. Než ale stihnu svůj manévr dokončit tak ucítím opět tlak na krku, zalapám po dechu a popadnu proud černé energie, je mi jasné že mečem ji nepřeseknu, skusím ten proud přetrhnout ale ani má síla na to nestačí. Sakra, to jako vážně prohrajeme?! pomyslím si zmateně, když uslyším její slova, přepadne mě děsný vztek, napnu svaly a na moment proud černé energie od svého krku odtáhnu, být berserker je v jistém ohledu opravdu výhodné... Jenže tahle maga je na mě moc silná... Klesnu na jedno koleno a probodnu ji nevraživým pohledem, drak nás obě sleduje a tebe by viditelně nejraději sežral, jenže vidí že tady ani on nic nezmůže, proto jen skloní hlavu na znamení toho že se vzdává. Blbe! Udělají z tebe otroka, nedělej to! pomyslím si když to vidím, s vypětím všech sil se opět postavím na nohy a udělám pár kroků směrem k ní, pak mě ale nedostatek vzduchu opět srazí na kolena. Sakra! pomyslím si a rezignovaně sklopím pohled k zemi. Takhle to nemělo dopadnout... pomyslím si a snažím se i přes nedostatek vzduchu zůstat při smylech, i pro mě poněkud těžký úkol...

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 18:51

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Celkem překvapeně na něj zamrkám, když řekne, že nikdy nebyl pro zotročování draků. Jasně, chápu, že se musí něčím živit, ale.. Není to vlastně jedno? Ne, není! Ok, ale dokud má u sebe svojí katanu, nic nezmůžu. Možná bych mu jí mohla vzít, kdyby se vyskytla příležitost, bez ní by byl bezbranný. Podívá se na mě. Nevypadá to, že by mě tvůj pohled nějak děsil. Ale ve skutečnosti mi není moc příjemný. Pozorně sleduji katanu, když jí vytasí. Takže jsem měla pravdu. Nemá ani tušení, co je ten meč zač.A možná je to tak lepší.. Podívám se zpátky do země. ,,Máš pravdu.. Vytvořili jí draci.. Kdysi dávno.." Povím mu celkem tiše jen tak jakoby mimochodem, ale s vážným výrazem ve tváři. Když se se zeptá na jména, tak na něj chvilku překvapeně mrkám. ,,Já jsem Kei a tohle je Kai.." Odpovím a s úsměvem pohladím draka po hlavě. Pak se zadívám s lehkým úsměvem do země. ,,Ano, původně jsme jedna bytost.. Původně. Je to těžké vysvětlit. Vážně se k tomu jedna stará legenda, ale v podstatě já jsem něco jako duše draka. Tělo draka je nesmrtelné. Ale já, jako jeho duše, jsem zranitelná úplně stejně jako člověk. Je celkem snadné mě zabít, ale když se to stane, narodím se drakovi znova, jako vajíčko. Drak se potom o duši stará, jako o vlastní dítě. Duše si v novém těle přesto nikdy nepamatuji svůj minulý život. Jsme vlastně taková slabina draků. Když se nám totiž něco stane, někdo nás vážně nebo smrtelně zraní, drak je potom oslabený, přesto bolest, kterou duše má on sám necítí. Prý to je trest draků za jejich hrdost." Pokusím se mu tak nějak vysvětlit, aby to dávalo smysl.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 18:59

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro ,,Hodný." Usměji se spokojeně na draka, když sklopí rezignovaně hlavu. Pak se podívám už s trochu vážnějším výrazem na tu démonku, která se i bez nedostatku kyslíku zvedne a chce snad něco udělat. Nakonec jen znova klesne na kolena. ,,Nebuď hloupá. Víš, že nic nezmůžeš. Tvůj drak se vzdal. Nikdo mu ve městě nijak neublíží. Pokud ale budeš dál vzpurná , nedokážu to samé slíbit i tobě." Možná jsem mrcha, ale nemám vlastně ani právo drakům ubližovat a vlastně ani k tomu nemám důvod. A i když očividně ráda bojuji, v zabíjení jejich duší taky nemám zrovna zálibu, protože pak by všechno tohle přišlo v niveč. Snesla jsem se dolů na zem a povolila černou energii kolem jejího krku uvolnila, ale pořád tam byla. Došla jsem až k ní. Luskla jsem prsty a najednou na sobě měla stejné oblečení co před tím, jen v černé barvě. ,,Je to jednoduché. Poslouchej a bude z tebou zacházeno dobře." Tvářila jsem se vážně, ne nijak výsměšně. To, co pro mě slovo dobře znamená, jsem si nechala pro sebe.

Cassius - 02. února 2013 19:20

soukromá zpráva od Cassius pro Když mi potvrdí moji doměnku že za stvořením té katany může nějaká magická bytost tak se jen pousměji. "Proto je tak mocná... Už se nedivím..." řeknu a vyslechnu si vaše jména. "Těší mě... I když tomu asi nebudete věřit... Já jsem Cassius... Kei... Vetři si tohle na místo kde jsem tě bodl, zabrání to zanícení," promluvím, vytáhnu nějakou mast a hodím ti ji, rána se sice hned zavřela ale místo kolem ní je nehezky namodralé, skoro fialové, asi i dost bolí, ale tahle mast by měla bolest zmírnit a abránit dalšímu zanícení či jiným vedlejším efektům. "Dnes bych chtěl dorazit do vesnice, je asi deset kilometrů odsud... Kai bude muset zůstat stranou, vidět draka tak asi lidi začnou být znepokojení, a já nestojím o žádné zbytečné problémy... Zaplatím tam hostinec, najíš se a vyspíš, brzo ráno budeme pokračovat v cestě..." řeknu ti co mám v plánu. Když začneš vysvětlovat jak na tom vlastně draci jsou tak naslouchám celkem pozorně, i když jsem stále otočen k tobě zády. "Smutný osud... Ale s tím nic nenaděláme, jednou nám byl osud připraven a my proti němu nemůžeme nic udělat..." řeknu jen a na moment se na tebe otočím. Co asi bude s ní... Mladá holka jako ona... Nebo alespoň někdo kdo tak vypadá... Nejspíše si ji koupí nějaký starý, obtloustlý obchodník co si z ní udělá svoji osobní hračku... A on bude nucen pohánět energii města... Můžu tohle změnit? Ne... Nebo alespoň né úplně... pomyslím si a zastavím se. "Mám pro tebe návrh, Kei... Až dorazíme do města, zařídím aby Kaie umístila na nějaké klidnější místo... Budeš se s ním moci vídat a budeš žit u dvora mé rodiny, budeš sice otrok ale budeš mít jistou volnost, dokud nebudeš působit potíže, bude s tebou zacházeno jako s každým jiným sluhou či služebnou... Ale záleží to vše na tom, jestli se budeš chovat poslušně, pokud budeš činit problémy, nezbude mi nic jiného než tě odevzdat také..." řeknu, poté se opět rozejdu. "Nech si to projít hlavou, lepší nabídku nedostaneš..." řeknu jen a zamířím opět směrem k vesnici která je první zastávkou na cestě do královského města.

Twiska - 02. února 2013 19:26

soukromá zpráva od Twiska pro Nevraživě se na tu magu podívám, její slova mě rozaplují do běla, nejraději bych jí jednu vrazila, ale co zmůžu, jsem zesláblá, popáleniny na mém těle bolí i když jsem vlastně sama částí draka, a dochází mi kyslík. Jako by mě zajímalo co se se mnou stane, radši zemřít než být něčí majetek... pomyslím si a zatnu zuby. Tlak kolem mého krku povolil, i když jsem stále cítila že ta energie a řetězec z ní který mě může zase začít škrtit tam stále je. Na její slova neodpovídám, jen se dívám do země a ani nezvednu hlavu. Nakonec se postavím. Fakt že na sobě mám opět oblečení ani nezaznamenám. "Je mi jedno co se se mnou stane... Pokud neublížíš jemu, je mi to jedno..." zamručím tiše, pohled ale nezvednu, nemám chuť se na tebe podívat, namísto toho se otočím na něj. Promiň... Nebyla jsem dost silná a přivedla nás oba do problémů... pomyslím si a pohladím ho po dlouhém ocase. "Co po nás budeš chtít..." řeknu, přitom znovu uchopím svůj meč a vytrhnu ho ze země, nevypadám ale že bych chtěla zaútočit, jen ho tu nehodlám nechat, přece jen, je tak trochu součástí nás obou. Proč jen jsem byla tak nepozorná... Měla jsem raději utéct jakmile jsem z ní cítila tu magii... Ale ne, já paličák tu musím zůstat! pomyslím si, jsem sama sebou zhnusená...

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 19:43

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro ,,Oh, díky." Řeknu trochu překvapeně, když mi hodí mastičku a řekne mi, ať si s ní namažu ránu. Učiním tak, mezitím co ho poslouchám. Hodím mu jí po chvilce zpátky. ,,Na.." Upozornila jsem ho, že mu mastičku vracím zpátky. Upřímně, nečekala jsem, že bude tak hodný. A kdo by to taky čekal. V jeskyni působil nebezpečně, ale teď působí.. Jako nebezpečná dobrák. Divná kombinace. Ale líbí se mi. Kývnu, že chápu, co má v plánu a že já nemám žádné protesty, které by mi stejně k ničemu nebyli. Pak se na něm najednou povídá. Nejdřív na něj párkrát zamrkám, ale pak se na něj usměji. I když vidím, že nad něčím přemýšlí a já bych možná mohla i zjistit nad čím.. Tak je to jeho věc. Pak mi najednou navrhne něco, co jsem nečekala. Překvapeně na něj mrkám, když se zastaví a začne mluvit. Nedávalo mi moc smysl, proč mi tohle nabízí, ale.. Lepší nabídku už asi nedostanu. Nevím, nikdy jsem mezi lidmi nebyla, i když z Kaiova vyprávění toho o nich vím více než dost. ,,Jestli.. Jestli to pro nás vážně uděláš.. Tak bych ti byla moc vděčná.." Řeknu po chvilce přemýšlení, když se zase rozejdeme a letmo se na něj podívám. Víte, jak je těžké pro mojí hrdost tohle přijmout? Pak mi dojde, že by asi měl vědět o tom, že jsem nikdy s lidmi ve styku nebyla. ,,Víš.. Jen tak mimochodem.. Já.. Nikdy jsem nebyla mezi lidmi." Řeknu s pohledem někdy do pryč a v podstatě mu tím říkám, že se lidí a kor, když jich je víc, prostě bojím.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 19:55

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Její hrdost musela hodně utrpět. Jako každého Dračího démona. Mám škodolibou radost z hodně věcí, ale z tohohle zrovna ne. Tohle už je jen součást mé práce nutná k přežití světa. Sledovala jsem jí s vážným pohledem. Nepodívala se na mě. ,,Nikdo tvému drakovi neublíží, to ti můžu slíbit." Zopakovala jsem v podstatě již podruhé. Žádnému drakovi nikdy nebylo ublíženo. Nikdo k tomu nikdy neměl důvod, byli pro nás důležití, ale tím pádem nemohli být svobodní. ,,Teď se mnou půjdete do hlavního města. Pokud chceš, můžu zařídit, abys byla společně v královském paláci spolu se svým drakem. Ale záleží i na tvé ochotě, jestli budeš ochotná poslouchat rozkazy a stát se jednou ze služebných v paláci. Pokud ne, nemůžu ti zajistit bezpečí." Nedávala jsem tuhle nabídku všem. Ale tahle se mi líbila. I její drak mi byli celkem sympatičtí. Což je co říct, protože evropští mi nejsou nikdy sympatičtí. A ta holka.. Byla zajímavá. Mohla by s ní být ještě sranda a jejího charakteru by byla škoda pro nějakého zvrhlého chlípníka.

Cassius - 02. února 2013 20:09

soukromá zpráva od Cassius pro "Nemáš za co..." řeknu jen a schovám mastičku zpět mezi ostatní do torny. "Nechtěl jsem tě zranit, ale nedala jsi mi na výběr, musel jsem vás nějak donutit to vzdát... I když... Být to na mě, nechám vás jít, ale to v mých silách není..." řeknu jen a rozejdu se opět směrem k vesnici,v ypadá to že s mým plánem souhlasí, což je dobře, nerad bych se s ní ještě dohadoval o tom co bude dál... Už takhle mám starostí až nad hlavu, vyřizovat zase tohle s královskou rodinou bude o nervy, asi požádám Alicii o pomoc, né že bych ji znal nějak víc, ale jsme oba lovci a párkrát jsme se už potkali, má pro draky pochopení, i když na první pohled působí jako poněkud sadistická mrcha, v jádru je jistým způsobem dobrá... Uvažovat takhle o budoucí vládkyni země... pomyslím si a ušklíbnu se. Když jí navrhnu že ji vezmu ke své rodině tak souhlasí, ostatně, kdyby ne, je blázen, nic lepšího čekat nemůže, a zázraky se v téhle zemi nedějí, vše tu řídí jen moc a síla, a tu má král a královská rodina absolutní, navíc Alicia je nejmocnější maga co jsem potkal i ve svém nízkém věku, jen blázen by šel proti královské rodině... "Zařídím to, ale musíš poslouchat a plnit co ti bude uděleno, tvůj pán budu já, ale budeš sloužit mé rodině, tudíž musíš poslouchat i je, pokud se budeš chovat slušně, bude s tebou i Kaiem zacházeno dobře, o to se bát nemusíš..." řeknu, pak se zastavím když promluvíš o tom že jsi nikdy nebyla mezi lidmi... "V tom máme hodně podobného..." řeknu a odsunu dlouhé černé vlasy stranou, zahlédneš lehce zašpičaťelé lidské uši které značí moji poloviční krev. "Jsem půlelf, opovrhován elfy, obáván lidmi, jsem samotář, lidé se mě straní a proto ani já s nimi nemám moc zkušeností... Většina u dvora mé rodiny jsou další půlelfové z širokého okolí, budete si rozumět, nemusíš se obávat..." řeknu a opět se rozejdu. "Neloudej se, nebo tam dorazíme pozdě... Pokud nestíháš, tak si nasedni na svého draka... Nesnaž se ale utéci, stejně bych tě znovu našel a jen by sis svou situaci zhoršila..." řeknu a podívám se na její druhou polovičku která se vznáší v oblacích. Občas bych rád zkusil jaké to je, proletět se na drakovi... Ale to přes jejich hrdost neprojde... pomyslím si. K vesnici dorazíme když se začne stmívat, odhadem...

Twiska - 02. února 2013 20:16

soukromá zpráva od Twiska pro Když mi slíbí že se mu nic nestane tak se na ni trochu nedůvěřivě podívám. "A můžu tvému slovu věřit?" zeptám se trochu nedůvěřivě, pohled který na ni vrhnu je spíše prosebný, né za mě, ale za něj. Nikdy bych nedovolila aby se ti něco stalo... To raději zemřu... pomyslím si a čekám co mi odpoví. "Jako bych měla nějakou jinou možnost..." řeknu tiše a rozejdu se k ní. Jednou zase budeme svobodní, určitě... Najdu způsob jak nás osvobodit... pomyslím si, nikdy se nevzdávám, to rozhodně ne... "Leť za námi, aby tě nikdo neviděl..." pronesu směrem k mé druhé polovičce, kývne a vznese se do mraků. Pak se už jen opět otočím na ni, znovu uhnu pohledem někam stranou a čekám až se rozejde abych ji následovala, jinou mžonost totiž nemám... "KKdo vlastně jsi? Je z tebe cítit hrozně silná magie, nikdy jsem někoho takového nepotkala..." řeknu a podívám se na tebe, nechám svůj meč změnit se v malý přívěšek ve tvaru dračí šupiny na lehce zašlém, stříbrném řetízku a ten si zavěsím kolem krku.

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 20:35

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Neříkám, že jsem byla bůh ví jak nadšená, když mě vzal k sobě do rodinného sídla. Moje hrdost trpěla tak nehorázným způsobem. Ale co jsem měla dělat. Cestou do města se mi jeho meč ukrást nepodařilo a utíkat.. To by bylo taky proti mé hrdosti. Každopádně jsem šla sama proti sobě. A nic jsem s tím nenadělala. První věc co mě štvala: Musela jsem nosit oblečení. A k tomu všemu ho všechny služebné v paláci nosili stejné. odkaz Druhá věc: Nevadilo mi poslouchat rozkazy. Konkrétně mi nevadilo poslouchat rozkazy Cassiuse, vlastně jsem jemu i patřila, spíš mi vadily od zbytku jeho rodiny, vzhledem k faktu, že mnou taky trochu.. Pohrdali. Ostatní služebné a tak na mě, ale byli moc hodné. Většinou to byli holky o trochu starší než já, v podobné situaci jako já. Holky z ulice, nebo co je prodali rodiče. Ale všechno to byli půlelfky nebo elfky, takže jimi zbytek rodiny nepohrdal tolik jako mě.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 20:53

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro ,,Můžeš." Pousměji se na ni, když se mě zeptá jestli jí můžu věřit. Pomalu se rozejdu směrem k městu a občas se ohlídnu jestli jde za mnou. Jdu pomalu nemám důvod někam spěchat. Najednou se mě zeptá, kdo vlastně jsem. ,,Jsem Alicia. Princezna a budoucí vládkyně téhle země. A jsem rasa prastarých." Pousměji se na ní přes rameno. Mohl uběhnout tak týden, co jsem jí dovedla do paláce. Sem tam mi s něčím pomohla a jinak měla nějakou svojí práci. Ale hlídala jsem jí jako oko v hlavě. Věděla jsem, že pokusí utéct. Až to promyslí a bude mít možnost. A to jsem si nemohla dovolit. Musela jsem otce celkem dlouho přemlouvat, aby tu mohla pracovat. Ale dodržela jsem svojí úmluvu. Jí ani jejímu drakovi nikdo nezkřivil ani vlas. Přemýšlela jsem, že bych si s ní o tom jejím plánu na útěk měla promluvit. Ne, že bych jí četla v hlavě, ale bylo to na ní vidět. Zrovna když jsem o tom přemýšlela, jsem jí potkala, jak jde po chodbě. Došla jsem k ní a položila jí ruku na rameno, abych na sebe upozornila. ,,Pojď se mnou na chvilku chci s tebou mluvit." Kývla jsem na ní. Došla jsem k sobě do pracovny, počkala, až vejde a zavřela za ní dveře, i které jsem se opřela a zkřížila ruce na prsou. ,,Vím,že chce utéct, ale chci ti říct, ať to neděláš." Podívala jsem se na ní vážně. ,,Budu z toho mít problémy já, ale i ty a tvůj drak. A to přece nechceš, že ne?" Povzdechla jsem si a trochu svojí vážnou tvář uvolnila. ,,Já vím, že tu jsi proti své vůli, ale nechci, ať si zbytečně přiděláváš problémy, chápeš?" Proč jsem se jí tak zastávala? Protože mi byla sympatická? Bojovou povahou, kterou jsem já nikdy neměla. Kdybych jí měla, dávno bych odtud vypadla.

Cassius - 02. února 2013 21:50

soukromá zpráva od Cassius pro Key se rozhodla že bude poslušná, proto se mi povedlo získat pro Kaie poněkud klidné místo kde ho může čas od času navštívit, sice pod mým dozorem a dozorem stráží ale můžou se vidět, to se většině draků a démonek nepoštěstí, protože ty většinou jsou prodány do otroctví... Kei vypadala že si zvyká, sice s mou rodinou si moc nerozumí ale s ní si dvakrát nerozumím ani já, můj otec je elf a matka člověk, oběma už je kolem padesáti, otec sice vypadá na dvacet ale to je vedlejší. Alespoň se služebnictvem si rozumí, a s ním tráví většinu času, pokud nemá nějaký úkol, většinou jí úkoly udávám já, čas od času ale někdo z rodiny. Za tu dobu co jsi u mě jsi mohla zjistit že mi je jednadvacet let, poněkud mlčenlivé povahy, snažím se chovat přátelsky i když poměrně odtažitě, většinou se přes den pohybuji mezi králosvkým dvorem, tréninkovým polem kde trávím velkou část dne a knihovnou kde studuji vše možné od magie přes nejnovější technologie a tak dále. K tobě se chovám víceméně stejně jako k ostatním služebným, mile, s pochopením, ale poněkud odtažitě, byť občas se k tobě chovám přátelštěji, snažím s tebou komunikovat a zjistit o tobě něco víc, nevíš přesně proč, ale možná protože v tobě vidím jistou zpřízněnou duši... Zrovna teď sedím v pracovně a nechám si tě zavolat, aby jsi mi donesla něco k pití, já takhle vysedávám ve svém křesle, po pravici několik tlustých knih a v ruce jednu s titulem "Magie uvnitř" která podle všeho sleduje využití magie pro potřeby běžného života.

Twiska - 02. února 2013 22:04

soukromá zpráva od Twiska pro Pořád mi to vrtá hlavou, princezna která bude v budoucnu vládnout téhle zemi je členka rasy prastarých? A zrovna mě šla lovit, mám to fakt štěstí co? Ostatně děláš jako by sis nezvykla... Hmmm, co nadělám... Stejně přijdu na způsob jak se odsud dostat... Nehodlám tady tvrdnout navěky... pomyslím si. Od doby co mě přivedla do města uplynul týden, za tu dobu jsem nedělala potíže, chovala jsem se ale odtažitě a to halvně co se jí týče, bylo jasně vidět že jsem ji dvakrát v lásce neměla ale co jsem mohla dělat, víceméně jsem teď její majetek... Jako bych byla nějaká věc... Sakra! To že jsem srdce draka neznamená že jsem nějaká věc... pomyslím si. Šla jsem zrovna po chodbě, měla jsem chvíli volného času tak jsem si chtěla jít odpočinout, jenže to mě, jak nečekaně, zastavila zrovna ona, řekla že mám jít s ní tak jsem musela jít, nezbylo mi nic jiného... Došla jsem za ní do pracovny, vešla jsem a ona zavřela dveře, když se o ně opřela a začala mluvit tak jsem se na ni podívala. Na sobě mám taková zvláštní šaty které mi přidělily, nikdy jsem na něco podobného nebyla, a necítit tu velkou váhu na ruce byl taky nezvyk, hlavně byl občas problém si udržet svou sílu na uzdě, to byl taky jeden z důvodů proč tu těžkou věc nosívám, teda, nosívala jsem... Když začne mluvit tak mám na tváři neutrální výraz, nakonec ale uhnu pohledem. "Ty by jsi se snad nepokusila utéct když by tě někdo zajal a udělal si z tebe služku? Je to přirozenost, chtít být svobodná..." zamručím tiše. "Chceš ještě něco nebo můžu jít? Chci využít tuhle chvíli volna a trochu si odpočinout..." odseknu nevraživě, ani se na ni ale nepodívám, nevím proč, ale prostě ji nemám ráda, ani né tak proto že mě zajala nebo tak ale... Ponížila mě, a to hodněkrát a dost silně... Moje dračí hrdost to jen těžko snáší a já tak vůči ní cítím... Ne zrovna nepřátelství, ale nemám ji zrovna v lásce...

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 22:08

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro ,,Hele Kei.." Rýpla do mě Kiku, jedna z půlelfek, co dělala v kuchyni. Zvědavě jsem se na ní podívala, mezitím co jsem připravovala Cassiusovi pití. ,,Jak to děláš?" Zeptala se mě zvědavě s nedočkavým úsměvem. Nechápavě jsem zamrkala velkýma, dětskýma a modrýma očima. ,,Víš.. Že si tě Cassius tak vydržuje." vysvětlila mi co po mě chce. ,,Vydržuje?" Asi jsem nepochopila význam toho slova. Slyšela jsem ho upřímně poprvé a nechápala jsem co tím Kiku myslí. ,,No.. Chová se k tobě tak trochu.. Otevřeněji.. A navíc, je pěkný, hodně holek by mu chtělo patřit.." Zasnila se Kiku. Vůbec jsem nechápala co tím myslím. Nikdy jsem nad něčím takovým nepřemýšlela. Jasně, dozvěděla jsem se mezitím, že Cassius je takový poněkud uzavřený, ale přes to milí. A nepřipadalo mi, že by se ke mě choval nějak jinak. ,,Nikomu nepatřím.." Řekla jsem pořád dost nechápavě a vzala tác s pitím. ,,Ach, chtěla bych být tak nechápavá jako ty." Řekla jen s úsměvem Kiku. Pousmála jsem se na ní a vydala se k Cassiusovi do pracovny. Zaklepala jsem na dveře a vešla. Tác s pitím jsem položila na druhý volný stolek co měl vedle sebe. ,,Můžu mít otázku?" Zeptala jsem se opatrně a zvědavě se na něj podívala. ,,Co to znamená, že si někoho.. Vydržuješ?" Očividně mi smysl toho slova vůbec nedošel.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 22:16

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Trochu jsem se zamračila. Ne, že by mě štvalo, že je v podstatě nevděčná, neměla moc na vybranou. Dokonce jsem chápala, že mě nemá ráda, ale ona očividně nechápala v jaké je situaci. Udělala jsem pár kroku k ní a pokud couvala, zastavila jsem se, až když narazila zády do zdi. Zastavila jsem se až přímo u ní. Byla jsem tak o půl hlavy vyšší. ,,Podívej, nechci ti ublížit, nikdy jsem nechtěla. Nikdy jsem nebyla pro to, aby se drakům ubližovalo. Nejsi jediná, která tady musí být a dělat věci proti vlastní vůli. Ani, jsem princezna, ale i já musím poslouchat. Myslíš, že se chci stát vládkyní téhle zničené země? Že chci mít na prsou všechnu tu vinu za to, co vám udělali? Nechci.. Kdybych mohla, dávno bych z tohohle města utekla. Ale teď nejde o mě, ale o tebe. Pokud utečeš, nepůjdu po tobě já, ale jiní. A pokud tě chytí, druhou šanci nedostaneš. Ty ani tvůj drak. Mysli na to.." Pořád jsem měla zamračený výraz, ale udělala jsem krok od ní. Čekala jsem, jak bude reagovat.

Cassius - 02. února 2013 22:43

soukromá zpráva od Cassius pro Vysedávám ve své pracovně a čekám až se Kei objeví, vlastně si s ní chci i trochu promluvit, ale nevím přesně kde začít, je toho docela dost o čem s ní chci mluvit... Kei zaklepe na dveře a vejde, jen kývnu směrem ke stolu aby tam položila tác, když se poté zeptá jestli může mít otázku tak jen odložím knihu. "Jistě, co chceš vědět?" řeknu a vezmu si šálek čaje, opatrně z něj upiji a poslouchám, její dotaz mě trochu zarazí, ale spíše m trochu rozesměje, nedám to ale najevo a jen se pousměji. "Jsi v jistém směru vážně dítě Kei... Když to vezmeme velmi zhruba tak je to... Že si někoho víc všímáš, máš k němu blíž a cítíš k němu jistý bližší vztah než k ostatním, proto se k němu taky chováš víc mile... Hádám že ti to řekla některá ze služebných co?" řeknu a pousměji se, opět upiuji z šálku a poté ho odložím opět na tác. "Chtěl jsem se zeptat, jak se ti tu líbí? Všiml jsem si že občas máš problémy s ostatními členy mé rodiny, ale co jinak? Rozumíš si s ostatním služebnictvem? A co Kai, jak se jemu daří, mimochodem, pozítří ho můžeš navštívit," řeknu a trochu pohodlněji se usadím ve křesle, mimoděk ti naznačím že si můžeš sednout na pohovku která je v pracovně před knihovnou.

Twiska - 02. února 2013 22:59

soukromá zpráva od Twiska pro Její pohled úplně ignoruji, ale když se ke mě přiblíží tak o krk ustoupím, jenže ona se nehodlá jen tak zastavit a postupně mě takhle nažene až ke zdi, já se na ni jen podívám poněkud nepřátelsky, docela mě její přítomnost znervózňuje, hlavně mi ani není moc příjemná... Stisknu ruku v pěst a vzpurně se jí podívám do očí. Nech mě být... pomyslím si. Když začne mluvit tak ji poslouchám, s každým slovem ale ve mě roste vztek, nebo já ani nevím, není to přímo vztek ale začínám na ni být naštvaná, nebo já nevím jestli na ni ale prostě jsem naštvaná! "Kdyby jsi chtěla tak s tím něco uděláš... Protože máš moc, ale co zmůžu já... Jsem bezbranná, otrok, narozdíl od tebe..." odseknu. Když mluví dál tak se na ni trochu nevěřícně dívám. "Jo jasně, chceš nám pomoct, to určitě... Kdyby jsi chtěla pomoct tak nás tu nedržíš..." zavrčím a uhnu pohledem. Nejraději bych jí jednu vrazila, ale nemůžu, že bych to odnesla já, co z toho, ale on by trpěl místo mě... A to nedovolím... Ale... Mám teď možná šanci, je zaměřená na mě, nedává tolik pozor... pomyslím si, chvíli ještě váhám, nakonec se ale odhodlám, lepší šanci možná už nezískám... V jednu chvíli se jen dívám na ni, pak ale pravačkou vyrazím proti ní, s úmyslem srazit ji k zemi a pokud možno ji i omráčit, sílu na to mám abych s ní praštila o zem a ona si při tom něco minimálně polámala, jenže to záleží na tom jestli ji stihnu zasáhnout. Teď nebo nikdy... pomyslím si a zamířím pěstí proti její hrudi abych ji praštila.

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 23:04

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Pozorně ho poslouchám s nevinně zvědavým výrazem, když mi začne říkat co to znamená. Když řekne, že mi to řekla některá ze služebných, tak jen kývnu hlavou. ,,Kiku mi řekla, že prý si mě vydržuješ.. Zrovna v té chvíli, jsem to nějak nepochopila." Přiznám se. Upřímně, nevadí mi, že mi řekl, že jsem vážně trochu jako dítě. Uvědomovala jsem si, že to je totiž trochu pravda. Musela jsem ale uznat, že jeho úsměv se mi vážně líbil. Sedla jsem si na pohovku, když mi to nabídl a pousmála se. ,,Nemám co na co stěžovat, všichni ostatní se ke mě chovají hrozně mile, teda, když budu mluvit jen o služebnictvu." Usměji se vesele a pak trochu zvážním. ,,Neřekla bych problém, jen jim očividně vadí, že jsem poloviční drak.." Řekla jsem s lehce uraženou tváří. Jistě uráželo mě to! Byla jsem hrdá na to, že jsem poloviční drak. Ale nikdy jsem neřekla ani půl slova. ,,Kai se má dobře, zatím mi nic neříkal." Řeknu s lehkým úsměvem a jen tak mimoděk se podívám z okna, kde je už tma. Očividně mě tam něco zaujalo. S veselým úsměvem se zvednu a dojdu k otevřenému oknu a podívám se z něj na oblohu. Tady ve městě nebyli vidět hvězdy tak moc jako v horách, ale občas se jich pár objevilo. ,,Vidíš, tu hvězdu?" Ukážu na velkou hvězdu, která přímo svítí do okna. ,,Říká se o ní, že je to hvězda draků. Díky ní jsou draci nesmrtelní. Až jednou vyhasne, tak draci vymřou." Řeknu a dám ruku zase dolů. Nevypadá, že bych v to nějak věřila, ale stejně se tak nějak zatměně usmívám.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 23:13

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Fajn právě jsme se vzájemně obě naštvali. Ona chtěla vrazit mě a já jí. Jenže jsem to neudělala, i když jsem mohla. Co jsem jí na to měla říct? Nevěřila mi. To byla její věc. Já pro ní udělala všechno co jsem mohla. Ale ona to nebrala v potaz. Už jsem se od ní chtěla oddálit, když jsem najednou postřehla její pěst, jak mi vyrazila proti hrudníku. Sakra..! Nebyla jsem chvilku pozorná a teď se mi to vymstilo. A dost, naposled, co jsem pro někoho něco udělala! Dopadla jsem bolestivě na zem, kde jsem zůstala v polovičním bezvědomí ležet. Cítila jsem nepříjemnou bolest v hrudníku a nemohla jsem pořádně popadnout dech. Mezitím co jsem ležela na zemi jsem se snažila nadechnout a nějak se pohnout, ale nešlo to. Jestli teď uteče, tak jí nebudu schopná zajistit vůbec žádné bezpečí. Nedostane se ani ven z paláce, na tož aby se dostala ven z města.

Cassius - 02. února 2013 23:29

soukromá zpráva od Cassius pro Zaposlouchám se do toho co říká, jsem docela rád že s ostantími vychází, že nevychází s mou rodinou, to se dá pochopit, kvůli tomu jak ostatní přistupují k nám se většina z mé rodiny rozhodla všechny ostatní považovat za "lůzu" i když jsme vlastně my byli míšenci... "Jsem rád že vycházíš s ostatními dobře..." řeknu a pousměji se. "A z rodiny si nic nedělej, oni mají prostě vysoké mínění o sobě, občas se sám proto s nimi dostanu do hádky..." řeknu a zadívám se z okna na hvězdu kterou ukážeš. "Už jsem o tom zaslechl pár historek... Nevím co na tom je pravdy... Co myslíš ty?" řeknu a vstanu, dojdu k oknu a otevřu ho, chladný noční vánek vnikne dovnitř. Chvíli jen tak stojím a zadívám se na tebe. "Tak mě napadlo, už tu jsi týden... Jsi celkem poslušná a vedeš si dobře, máš nějaké přání? Samozřejmě že tě nemůžu pustit nebo tak něco, ale pokud by jsi chtěla třeba něco na sebe, někam se podívat... Můžu to zařídit," prohodím směrem k tobě a znovu se usadím ve svém křesle, odsunu knihy stranou a uchopím šálek do ruky...

Twiska - 02. února 2013 23:37

soukromá zpráva od Twiska pro Povedlo se mi to, zastihla jsem ji když nedávala pozor a srazila ji k zemi, viditelně ji ta rána hodně bolela, ostatně se nedokázala ani postavit, myslím že má i problém popadnout dech... Teď je má šance! pomyslím si a rozběhnu se pryč z pracovny, běžím po chodbě a zamířím si to rovnou k východu s úmyslem se tam proplížit a utéci, jenže jak utíkám tak postupně zpomaluji, až nakonec zastavím. Sakra co to dělám... Jakou asi mám šanci že odsud uteču... Zastaví mě dřív než něco udělám a... Ještě jsem ji zranila, když se mi snažila pomoct... Jsem pitomá... pomyslím si, naštvaně uhodím do kamenné stěny ve které se objeví malá prasklina, otočím se a znovu se rozběhnu k její pracovně. Doběhnu tam, stále leží na zemi, s rezignovaným výrazem ve tváři dojdu k tobě a dřepnu si k tobě, pomůžu ti zvednout se a pomůžu ti do křesla. "Zajdu pro nějakého léčitele..." řeknu tiše a rozejdu se pryč pro někoho kdo se o ni postará. Právě jsem si podělala život... pomyslím si.

Alex Ann Hewlaska - 02. února 2013 23:39

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Dojde ke mě a okno otevře. Spokojeně se usměji, když se mi studený vítr otře o tvář a trochu rozfouká vlasy. Pravdy? Nikdy jsem nad tím nějak nepřemýšlela.. Pomyslím si. ,,Nevím a asi se to ani nikdy nedovíme, ale.. Bylo by pěkné, kdyby některé tyhle pověsti pravdivé byli. Ale ve všem je vždy kousek pravdy." Usměji se na něj a na očích mi jde vidět, že tomu někde hluboko uvnitř sebe vážně věřím. Jako dítě, které se si čte pohádky a věří, že by se mohli někdy stát skutečnosti. Že bych mohla být princezna a princ by mě zachránil před nějakou čarodějnicí. Když se mě zeptá, jestli bych si něco přála, tak na moment uhnu pohledem, ale spíše stydlivě, než že bych nevěděla co chci. Pak se na něj podívám tak smutně a prosebně, jako opuštěné a smutné štěně, které našel na ulici. ,,No.. Chtěla bych se na Kaiovi proletět.. Jenom kousek k horám a zpátky.. Pokud bys chtěl, mohl by si s námi." Na konci se trochu nesměle pousměji, ale pak hned zase nahodím ten smutně prosebný pohled, jako bych měla strach, že mi za to přání vynadá. Což i možná trochu mám.

Higurashi Kimiko - 02. února 2013 23:46

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Uslyšela jsem, jak utíká pryč. Sakra holka, nedělej hlouposti! Pomyslím si a snažím se zvednout, ale rána do hrudníku celkem bolí. Budu mít určitě pořádnou modřinu.. Pomyslím si, spíš abych sama sobě odlehčila situaci. Jestli se pokusí utéct, už jí nepomůžu, ani kdybych chtěla sebevíc. Otec má totiž pocit, jakou mi prokázal úctu, když mi dovolil, aby tady zůstala i se svým drakem. Než se, ale vůbec pokusím se nějak zvednout, ucítím, jak mě něčí ruce chytli a pomohli mi ze země a posadili mě do křesla. Podívám se na Twisku, která má ve tváři takový rezignovaný výraz, když se chce rozejít pryč, tak jí chytnu za zápěstí, ne nijak silně, jen tak, abych jí zastavila. ,,Počkej.." Řeknu, když konečně trochu bolestivě popadnu dech. Položím si ruku na hrudník a snažím se rozdýchat. ,,Budu v pohodě, nikam nemusíš.." Řekla jsem a pousmála se na ní. Byla jsem ráda, že se vrátila. Ani nevím proč. Kam se poděla moje maska mrchy?! ,,Představ si, že se před tebou skláním, máš sakra sílu na holku." Ušklíbnu se na ní pobaveně, ale s jistým bolestivým výrazem ve tváři. Uf.. Pomyslím si, když se konečně pořádně rozdýchám.

Cassius - 03. února 2013 00:04

soukromá zpráva od Cassius pro Posadím se a sleduji ji, přemýšlím co by asi tak mohla chtít, podle toho jak se tváří tak z ní vypadne něco poněkud nečekaného, a stane se tak, trochu překvapeně zamrkám. "No... Pokud jde jen o tohle, tak není problém, to můžu zařídit... A děkuji za nabídku, ale nemůžu to přijmout, nenáleží mi něco takového..." řeknu jen a pousměji se. Upiji z šálku a podívám se na tebe. "Pro dnešek asi můžeš jít Kei, pozítří se tedy můžete jít proletět, půjdu s vámi, ale počkám v té vesnici ve které jsme přenocovali... Vezmu na cestu tam koně, budeme se muset nejpozději druhý den vrátit..." řeknu a naznačím ti že můžeš jít, poté si začnu opět číst v oné knize o magii.

Twiska - 03. února 2013 00:13

soukromá zpráva od Twiska pro Chci se rozejít pro někoho kdo se na ni podívá, nejspíše to nebude jen vyražený dech, po takové ráně těžko... Co jsem to sakra provedla? Jsem úplně pitomá?! pomyslím si a zastavím se když mě chytneš za zápěstí. Jen skloním pohled a skoro až smutně se dívám do země. "Já... Je mi to líto, chovám se jak kráva... Snažíš se mi pomoct a já... Udělám tohle..." řeknu jen tiše a trochu svěsím ramena. Řekne že mám docela sílu, jen se ušklíbnu. "Jsem poloviční evropský drak, čemu se divíš? Dokážu ranou rozbít skálu, proto jsem nosila ten pancíř..." ušklíbnu se a znovu skloním pohled. "Proč se mi snažíš takhle pomáhat? I když jsem ti ublížila... Jsi... Divná..." zamulmám tiše a nejistě přešlápnu na místě. "Bolí to moc?" zeptám se trochu bojácně. Jasně že to bolí! To je otázka proboha, představ si jak se proti tobě rozjede parní lokomotiva a zhruba k tomu se to dá přirovnat... pomyslím si, nejraději bych si dala facku...

Alex Ann Hewlaska - 03. února 2013 00:16

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Usměji se na něj, když mi to dovolí. Nechtěla jsem být nějak drzá, ale moc se mi nelíbilo, že nechce letět s námi. ,,Poleť s námi. Kai tě má rád a já ti chtěla v horách něco ukázat." Usměji se na něj sladce. Když mi řekne, že můžu jít, tak kývnu hlavou na pozdrav a rozejdu se k sobě do pokoje. Bylo mi jasné, že bude tvrdohlavý a nebude s námi chtít letět. Já ho přemluvím, ale až ve vesnici. Když jsme se do ní dostaly a on sesedl z koně, tak jsem ho vzala za ruku a i se svou téměř nulovou fyzickou silou, jsem ho dotáhla ke Kaiovi. ,,Vážně, poleť s námi, chci ti ukázat něco, co tě bude zajímat." Usměji se na něj a počkám, až si na Kaie sedne. Když tak učiní, tak si na něj sednu i já a Kai se vznese vysoko k obloze. Je to příjemné, zase cítit horský vítr ve vlasech a ve tváři. Po asi hodině letu Kai přistal v horách u vchodu do jedné jeskyně. Pěšky by se tam nikdo nedostal. Na kraji vchodu do ní byla pochodeň. Vzala jsem jí do ruky a luskla prsty. Jiskry jí zapálily. S úsměvem jsem naznačila Cassiusovi ať jde za mnou. Jeskyně chvilku vedla prostě rovně, ale najednou se před námi otevřel velký prostor. Vypadal jako kovárna, ale kovárna pro obry. ,,Tady se ukovala ta katana, kterou vlastníš. Stejně jako spousty jiných mečů a zbraní. Bylo to prý ještě v době, kdy draci měli svoje duše v tělech. Proto tahle kovárna vypadá tak obrovsky." Došla jsem k jedné ze zdí, na které byla namalovaná tvoje katana ve všech podobách a i několik dalších. ,,Všechny tyhle katany mění velikost podle současného uživatele. Většina z nich je ztracená.. A možná to tak je i dobře.." Řeknu s úsměvem, když se dívám na nákresy katan na stěně. Už jsou poněkud oprýskané a vybledlé, očividně tu jsou hodně dlouho. Kai mezitím čekal venku, zatím co my dva jsme byli tady uvnitř.

Higurashi Kimiko - 03. února 2013 00:23

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Zvědavě jí začnu pozorovat, když se mi začne omlouvat. Pustím její zápěstí a jen poslouchám co říká s neutrálním výrazem ve tváři. ,,V pořádku, chápu, proč ses tak zachovala. Já jsem jen ráda, že jsi opravdu neutekla." Pousměji se na ní. Nechci, aby si o mě myslela, že jsem zlá mrcha. U ostatních ten dojem vzbuzuji ráda, ale u ní ne, nevím proč. Povzdechnu si, když se mě zeptá, proč jí pomáhám. ,,Upřímně? Protože se mi líbíš." Pousměji se na ní. ,,Teď myslím charakterově." Doplním, aby si nemyslela bůh ví co, nebo abych jí třeba nepolekala. ,,Jsi taková, jako jsem si přála být celý život, já. Odvážná, drzá, průbojná.. Nebojíš se jít za svým. Taková já nikdy nebudu, i když bych chtěla." vysvětlím jí, co na ní tolik obdivuji a proč jí pomáhám a nechci, aby skončila jako kurva u nějakého pedofila. Zeptá se mě, jestli to bolí. S menšíma obtížema se zasměji. ,,Jo, celkem jo, ale neboj, budu v pořádku." Řeknu a pohladím jí bříšky prstů, s úsměvem, po tváři.

Cassius - 03. února 2013 05:01

soukromá zpráva od Cassius pro Jen si povzdechnu když mě Kei popadne za zápěstí, sotva dorazíme na okraj vesnice, hned mě začne tahat směrem ke Kaiovi, prvně jí chci vzdorovat, ale nakonec jen jdu s ní. "Dobře, dobře... Pokud ti to nebude vadit..." podívám se na Kaie, vím že dračí hrdost je něco co saha poměrně vysoko, sice oprávněně ale i tak... Nechci ho urazit, přece jen si ho poměrně vážím, stejně jako Kei, jistým způsobem... Pocit z letu je něco co se nedá popsat slovy, vítr který se vám opře do tváří, pocit naprosté volnosti, nespoutanosti... Je to něco co si musíte zažít aby jste pochopili o co jde... A já teď tu šanci dostal... Kai nás zanese k nějaké jeskyni, už podle vchodu to bude něco obřího... Jdu mlčky za Kei... Prostory se rozšíří a přede mnou se objeví pohled na obří kovárnu, ke všemu ve velkých rozměrech, které jasně poukazují na to že lidská rozhodně není.. Kei mi hned osvětlí oč tu jde... "Takže tady draci tvořili své zbraně... Historici by tohle místo rozbrakovali jen kvůli té ceně co to tu má..." řeknu s obdivem v hlase. Dojdu k několika nákresům které mi Kei ukáže, jsou už staré, ale zobrazují výrobu mé katany i mnoha dalších... Je to fascinující... Pokud by na tohle někdo přišel, mohl by si postavit neporazitelnou armádu díky těm zbraním... pomyslím si a podívám se na Kei. "Jsi si jistá že bych tohle měl vidět? Očividně to nebylo stvořeno pro oči někoho jiného než drakům..." řeknu jen.

Twiska - 03. února 2013 05:09

soukromá zpráva od Twiska pro Na její slova se jen smutně pousměji. "Sama bych nedokázala utéct... Jen bych ubllížila sobě, Neriin i tobě... To vlastně jsem ti taky neřekla, Neriin není drak ale dračice... Poslední živá dračice... Magií Čínských se maskuje... Určitě chápeš proč..." řeknu a kleknu si před tebou a posadím se na paty. Mlčky poslouchám co řekneš, když mi vysvětlíš proč mi pomáháš tak se na tebe nevěřícně koukám a pak párkrát zamrkám, nakloním hlavu na stranu. "He? To jako... Fakt?" vydám ze sebe překvapeně, pak se neudržím a rozesměji se. "Jsi fakt divná! Jen kvůli tomuhle mi pomáháš a děláš si všechny ty problémy? A navíc, ty kdyby jsi chtěla tak můžeš být úplně stejná, je to z tebe cítit... Máš silnou vůli, ale musíš mít nějakou jistotu, důvod, proč jít proti vůli ostatních..." řeknu a zazubím se, je to snad poprvé co mě slyšíš smát se, nebo se usmát. Trošku mě zaskočí když ucítím tvou ruku na tváři, uhnu pohledem do strany a trochu rozpačitě sebou ošiji. "Fakt... Promiň... Já.... Nějak to odčiním! Řekni si cokoliv, pokud to bude v mých silách, udělám to!" pronesu odhodlaně a podívám se ti zpříma do očí. Dobře, teď jsem si taky dost možná dobře naběhla ale tak co už... pomyslím si a čekám co z tebe vypadne s poměrně napjetím o co půjde.

Alex Ann Hewlaska - 03. února 2013 05:18

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Byla jsem ráda, že se mu to tu líbilo. Jestli se to tak dá říct. Kdyby se podíval na tu stěnu, tak o metr dál, uviděl by tam nákres draka, co vypadá přesně jako Kai. Bílomodrý drak ve vzduchu, co létá na večerní obloze kolem měsíce. Schválně jsem mu jí neukázala. Vysvětlovat, že Kai je jeden z nejstarších draků na světě a něco jako jejich princ se mi moc nechtělo. Navíc se na to vázala další taková tuna legend, že by tomu ani nemusel uvěřit a řekl by, že jde jen čistě o podobnost draků. To, že je drak vysoce postavený neznamená, že je silný.. Pomyslím si. Ani nevím, proč nad tím přemýšlím, třeba by mu ani nedošlo, že ten drak vypadá skoro stejně jako Kai. Ale pokud se na to místo sám nepodíval, tak jsem mu jí neukázala. Cassisu se mě zeptá, jestli je v pořádku, že tohle vidí. ,,Je to postavené schválně tak, aby se u člověk v podstatě nedostal. Pokud jde o to, že by někdo tohle místo mohl zneužít." Řeknu s celkem vážným výrazem a dívám se při tom na kresby. Pak se otočím na tebe a sladce se usměji. ,,Ale neboj, tohle místo je tisíce let staré a pokud to ty sám někomu neřekneš, tak je to v pořádku." Řeknu, že se tu vážně nemusí bát, že by tu na něj něco vybaflo a při tom ho to sežralo. Pak mu kývnu hlavou, aby šel za mnou dál. Zahnu jednou chodbou co vychází z kovárny a dostaneme se do mnohem menší místnosti, která vypadá jak knihovna. Ale pořád je tam celkem hodně knih, tak kolem 300 jich tam bude. ,,Je mi celkem líto, že tu leží ladem, tak jestli chceš, můžeš se podívat, jestli by se ti nějaká nelíbila." Valná většina z nich je o magii a v jeho řeči. Jen asi tři možná čtyři jsou v dračí.

Higurashi Kimiko - 03. února 2013 05:26

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Když mi řekne, že je její dračice holka, tiše se zasměji. ,,Jo tak to chápu, proč ty máš sílu jako 20 chlapů." Udělám si z toho trochu srandu, ale pak jen chápavě kývnu hlavou, že moc dobře vím, proč to kryje. Najednou se začne smát. Trochu se začervenám a nechápavě na ní koukám. P-proč se směje?! Pomyslím si trochu zmateně. Já teda nevím, možná jí to přišlo vtipné, ale byla jsem z toho trochu mimo. Když, ale řekla, že bych mohla být stejná jako ona, tak se jen pousměji. ,,Nepomáhám ti JEN kvůli tomu, ale má to s tím hodně společného." Má ale pravdu. Proč, ale nedokážu jít proti ostatním a vždycky jen poslouchám? Protože mě to od malička učili? Protože mám strach z problémů? Asi od všeho trochu. Když jí pohladím po tváři, uhne pohledem rozpačitě do strany. Usměji se na ní. ,,Tak za prvé se více usmívej, když to bude možné, sluší ti to. A za druhé..To si vyberu, až bude příležitost." Vypláznu na ní provokativně jazyk.

Cassius - 03. února 2013 05:34

soukromá zpráva od Cassius pro Jen kývnu. "Právě proto se ptám jestli to že tady jsem nebude vadit... Je to pamatáka vašeho rodu..." řeknu jen a rozejdu se za ní, když se zase usměje tím svým dětsky nevinným úsmevem tak se pousměji. "Já to rozhodně nikomu říkat nehodlám..." pronesu jen. Když dojdeme do rozsáhlé staré knihovny tak trochu obdivně pozvednu obočí. "Páni... Tomuhle říkám pořádná knihovna..." řeknu obdivně, její nabídka mě trochu zarazí. "To možná ano ale..." řeknu když pronese že bych si mohl nějaké knihy odnést, je pravda že bych rád zjistil něco o magii, snažím se už dost dlouho najít způsoby jak získávat energii pro města která nevyužívá draků, chci abychom zase mohli jednoho dne žít bez bojů, v míru s nimi... Pak bych nemusel ublížit někomu jako ona... pomyslím si a dojdu ke knihovnám, přejedu prsty po hřbetech knih, pár děl mi je povědomých, ale většina je mi cizých, nakonec se zastavím u konce knihovny. "Určitě to tu prozkoumám... Najde se tam určitě spousta užitečných děl... A třeba přijdu konečně na způsob jak uměle tvořit energii pro naše města..." řeknu a dojdu zpět k tobě. "Ale dnes ne... Máš ještě něco co mi chceš ukázat? Jestli ne tak můžeme ještě někam klidně zaletět, řekl jsem že se vrátíme zítra k večeru, máme tudíž dost času..." pronesu jen a letmo se pousměji směrem k ní.

Twiska - 03. února 2013 05:42

soukromá zpráva od Twiska pro Na její poznámku trochu uraženě nafouknu tváře. "Heeej, to není vtipné! Neutahuj si ze mě!" zamručím naoko uraženě, pak se ale jen pousměji a pozoruji ji, to že se začnu smát ji zaskočí, začervená se, je jistým způsobem docela roztomilá, i když děsivá, docela zvláštní kombinace... Ale celkem i zajímavá, to uznávám... "To je jedno, i tak, jen kvůli mé povaze potížistky? Aneb jiný způsob jak se ta povaha dá označit..." ušklíbnu se a založím si ruce za hlavou. Nad její žádostí se trochu zaseknu, podívám se stranou a pro změnu se trochu začervenám já. "To... Nevím jestli dokážu splnit, moc mi do úsměvu není když tu jsem zavřená... Ale pokusím se..." prohodím, když pronese svůj dodatek tak si ji podezřívavě prohlédnu, to její provokační gesto tomu nasadí korunu. "Začínám z tebe mít nepříjemný pocit..." pronesu a probodnu ji podezřívavým pohledem, nakonec se ale jen vesele zazubím a vyskočím na nohy. "Chvíli počkej, zajdu pro něco abych ti tu ránu aspoň trošku ošetřila, můžeš být ráda že nemáš něco zlomené... Nebo spíš já, protože bych to pak asi schytala dvojnásob, heh..." ušklíbnu se a rozběhnu se do paláce sehnat nějaké obvazy a bylinky proti bolesti, vrátím se zpět k tobě a vše položím na stůl, dojdu k tobě s úmyslem si tu ránu prohlédnout, ale zarazím se když jsem rukou na pár centimetůr od tebe, trochu se zarazím a cuknu sebou. Ee.... Ok, tohle jsem nedomyslela... pomyslím si když mi dojde že jí budu muset minimálně dát šaty stranou abych si tu ránu prohlédla, a... Z nějakého důvodu mě to poměrně dost znervózňuje... Vlastně mě celkem bezpečně přivedla tahle situace do rozpaků...

Alex Ann Hewlaska - 03. února 2013 05:49

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Vypadalo to, že ho ta knihovna zaujala. Byla jsem ráda. Ty knihy tu leželi ladem už vážně dlouho a on by byl někdo, kdo by je mohl využít pro dobrou věc. A taky mi to za chvilku potvrdí. Překvapeně na něj zamrkám, když řekne, že by chtěl najít způsob, jak vytvořit energii bez draků. Vážně jsem ho podcenila.. Pomyslím si a trochu se za sebe zastydím, když si uvědomím, že jsem se k němu nechovala zrovna nejpěkněji při našem prvním setkání. Nakonec se na něj pousměji a zavrtím hlavou. ,,Už tady nic zajímavého není." Řeknu po pravdě a pomalu se vydám z jeskyně ven. Tam už na nás čeká Kai, který vypadá tak trochu uraženě, že jsme ho tam museli čekat. ,,Promiň, promiň.." S úsměvem jsem ho poplácala po krku, jako koně. Něco zamručel v dračí řeči a já na něj nasedla. Počkala jsem,až nasedne i Cassius a Kai se vznesl do vzduchu. Jakmile jsme byli vysoko nad zemí, otočila jsem se čelem k Cassiusovi. ,,Hele, když se zajímáš o magii.. Chceš se naučit číst myšlenky?" Zeptám se ho a při tom se na něj nevinně culím.

Higurashi Kimiko - 03. února 2013 05:57

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Když řekne, že ze mě má nepříjemný pocit, tak schválně se ďábelsky usměji, jako bych se jí právě chystala zavraždit nebo znásilnit. Když, ale řekne, že mi pro něco zajde na tu ránu, tak se trochu nervózně pousměji. ,,Děkuji ti, dobrá vílo." Protože uznávám, že to fakt kurevsky bolí. Au, au, au! Doběhne zpátky s pár věcmi, které položí na stůl. Najednou se, ale zasekne, když si uvědomí, že mám na sobě šaty. ,,No tak, jsme obě holky, nemusíš se najednou tak stydět." S úsměvem protočím oči, když si vzpomenu, jak při boji byla najednou v podstatě nahá a teď se stydí. Sundám si ramínka od šatů a trochu je stáhnu níž, takže se objeví nepěkně fialová rána s otiskem jejího zápěstí. Sice mi jdou najednou vidět skoro celá prsa, ale naštěstí jen skoro celá. Osobně se nestydím, vlastně ani nemám za co. Ne, že bych se ukazovala polonahá každému, ale zrovna před ní mi to vůbec nevadí.

Cassius - 03. února 2013 06:11

soukromá zpráva od Cassius pro Když Kei prohlásí že tu už nic zajímavého není tak jen přikývnu a rozejdu se spolu s ní ven z té knihovny před vchod, tam už čeká Kai, vypadá trochu uraženě, musím se pousmát když si všimnu jak se k němu Kei přiblíží a poplácá ho po krku. "Omluv nás, trochu jsme se zapomněli..." pronesu a omluvně se pousměji. Poté si na něj nasednu spolu s Kei. Chvíli letíme a pak se na mě Kei otočí a zeptá se mě, já se ale jen trochu zamračím. "Ne..." řeknu jen. Pohledem uhnu stranou. "Číst myšlenky je něco co podle mě je odsouzeníhodné... Myšlenky jednoho patří jen a jen jemu a nikdo by se mu v nich neměl hrabat..." řeknu jen, poté se ale opět pousměji. "Ale díky za nabídku..." řeknu.

Twiska - 03. února 2013 06:17

soukromá zpráva od Twiska pro Při její poznámce ohledně "dobré víly" se jen vesele zazubím a rozběnu se pro vše potřebné. Když se vrátím tak ale znejistím. "To se lehko řekne..." zamumlám a pohledem opět uhnu někam stranou, když si ale sama odsuneš šaty stranou tak abych viděla tu ránu tak se na ni podívám, trochu se zamračím. Jestli jí tohle nezlomilo nějakou kost tak je asi fakt nesmrtelná... pomyslím si a trochu podmračeně ránu pozoruji. Nakonec jen vezmu bylinky co jsem donesla, dvě rozžvýkám a vetřu ti ji do rány, trochu to bolí když se modřiny dotýkám ale po chvíli se ti trochu uleví, byť to trochu nepříjemně zaštípe na první chvíli, trochu jako dezinfekce či něco podobného. Ránu ti poté ovážu a stále trochu rudá ve tvářích se postavím. "Tohle by mělo zatím stačit... Pojď, odvedu tě k tobě do pokoje ať si odpočineš, neměla by jsi to namáhat... Mimochodem, nevadí že ti tykám?" optám se a chvíli se podívám na tebe, pak ale zase uhnu pohledem stranou, nakonec si ale jen tiše povzdechnu, skloním se k tobě a vezmu tě do náruče, poté se rozejdu směrem k tvému pokoji, či spíše rozejdu se tam kam mě navedeš, přímo u tebe jsem ani ještě nebyla... A ten její úsměv nevěstil nic dobrého... pomyslím si.

Alex Ann Hewlaska - 03. února 2013 10:06

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Když Cassisu, řekl, že ne a zamračil se, tak jsem provinile sklopila pohled. ,,Promiň já.. Nemyslela jsem to zle nebo tak.." Řeknu a nervózně si začnu hrát s prsty. Nechtěla jsem ho nějak naštvat nebo tak. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Každopádně celou tu dobu se už nestalo nic extra zvláštního. Kromě toho, že jsme omylem přeletěli nad Kentaury, kteří po nás poslali pár šípů. Jeden mě sice jen škrábl do ramene, ale Cassisu si toho nevšiml a já mu to ani neřekla. Když jsme se vraceli zpátky do města, tak Kai letěl vedle Cassiuse a jeho koně a já na Kaiovi unaveně spala. Byla jsem unavená, ale spokojeně unavená. Po nějaké době jsem zase viděla hory a letěla na Kaiovi.

Higurashi Kimiko - 03. února 2013 10:18

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro ,,Když si se mnou bojovala nahá, tak ti to ani moc nevadilo.. Au!" Syknu na konci věty bolestivě a tvář se mi zkřiví bolestí. Mohla bych řvát jak malé děcko, ale na to jsem moc hrdá. Bolí to jak prase, nedivila bych se, kdybych měla něco zlomeného a jen o tom nevěděla. Rána začala trochu štípat, ale oproti té bolesti to nic nebylo. Nechala jsem si ránu i ovázat a děkovně jsem se na Twisku usmála. Zeptala se mě, jestli mi nevadí, že jí tykám. Musela jsem se zasmát. ,,Ne, nevadí. Jsem ráda, že mi nevykáš. Konečně si připadám, že mi je 20 a ne 80." Řeknu po pravdě. Překvapeně zamrkám, když se ke mě sehne a vezme mě do náruče. ,,Ehm.. Díky.." Upřímně, nepotřebuji vědět, jak moc velký průser by to byl, kdyby nás někdo viděl. Odnesla mě ke mě do pokoje. Byl to celkem velký pokoj, převážně v černo-fialové barvě. Hodil se ke mě. Spíš tě, ale mohlo překvapit, že nebyl zrovna nejuklizenější. Všude se válely knihy, nějaké papíry, svitky s bůh ví čím, sem tam nějaké šaty, stěny byli pokreslené bílou křídou různýma magickýma značkama.

Cassius - 03. února 2013 12:37

soukromá zpráva od Cassius pro Zarazím se. Proboha proč jsem tak vyjel... pomyslím si, nejraději bych si jednu vrazil... "Ne, ty promiň... Neměl jsem tak vyjet, chovám se jak idiot..." řeknu a omluvně skloním hlavu, zbytek cesty prakticky jen mlčím... Když se k večeru dostaneme zpět do města tak jen převezmu Kei z Kaiova hřbetu, Kai se zase vrátí na své místo a já se s Kei rozejdu k nám domů, tam ji odnesu na její pokoj a položím ji do postele, přetáhnu přes ni přikrývku a podívám se na ni. Její spící tvář působí hrozně roztomile a dětsky nevině... Kvůli ní i jí podobným musím přijít na ten způsob tvroby energie co nejdříve... pomyslím si, pohladím ji po vlasech a poté se rozejdu pryč, do své pracovny, kde si opět zasednu ke khinám a začnu hledat další možnosti jak tvořit energii pro naše města, mám pocit jako bych už byl blízko, fakt hodně blízko, ale nakonec mi to vždy o kousíček uteče! Ale já se nevzdám... pomyslím si.

Alex Ann Hewlaska - 03. února 2013 12:43

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Ráno se měla Kei normálně dát do práce, ale vůbec za tebou nepřišla. Bylo to zvláštní, nikdy se nestalo, že by zapsala nebo něco podobného. Místo toho, za tebou přišla jedna z jiných služebných. ,,Promiňte, že ruším pane, ale Kei má horečku a nevypadá to s ní zrovna nejlépe.." Řekne trochu udýchaně, asi jak za tebou běžela. A mě bylo vážně blbě. Ležela jsem v posteli, ani moc nevnímala okolní svět. Bylo mi jen hrozné horko, asi z horečky, kterou jsem pravděpodobně měla. Bolelo mě snad celé tělo a cítila jsem se hrozně unaveně. Rána od šípu, kterou mi včera Kentaouři způsobily nevypadala už vůbec tak nevinně. Byla to najednou velká, fialovo-černá rána. Nejspíše ten šíp byl otrávený, ale to mě nenapadlo, vzhledem k faktu, že mě ani nenapadlo, že by to mohlo být z toho.

Twiska - 03. února 2013 12:46

soukromá zpráva od Twiska pro Když poznamená že během boje jsem byla nahá a nevadilo mi to tak jen trochu zrudnu. "T... To bylo něco jiného... A u mě mi to nevadí... Ale..." zamumlám tiše, určitě jí došlo jak jsem to myslela, raději se věnuji ošetřování té rány, nejradši bych si jednu taky napálila za to co jsem udělala... "To jsem ráda... A když jsi zmínila ten věk... Kolik ti vlastně je? Snažím se to už nějakou dobu vypozorovat ale nepřišla jsem na to... Vypadáš mladší než já... Ale nejsi mladší, co? Mě je necelých sedmnáct, alespoň tedy co se tohohle těla týče..." pronesu a trochu se ušklíbnu, víceméně jsem vážně ještě dítě, které za sebou ale má víc než kdo jiný, ostatně jako většina dnešních démonek draků ani já nejsem "živá poprvé", je to docela divné označovat to takto... Ale je to tak holt... Vezmu ji do náruče a rozejdu se s ní podle instrukcí do pokoje. "Neáš zač," zazubím se na ni vesele. Najednou ti tak nevadí co... Stačí trochu otevřít oči a zjistíš že to vlastně není tak špatné tu s ní žít... Sice svobodě se to nevyrovná ale... trošku nejistě se pousměji, spíše sama pro sebe. Když dojdeme do pokoje tak se trošku překvapeně koukám na ten nepořádek co tu je, chvíli jen tak stojím ve dveřích a pak se tiše rozesměji. "Probohy, ty jsi ale nepořádnice," řeknu se smíchem a odnesu tě na postel, tam tě položím. Poté si dřepnu a začnu sbírat papíry, svitky a ostatní, pokud tam je něco co vypadá důležitě tak je pečlivě rovnám na stole, pokud jsou ale nějak zmačkané nebo něco tak je rovnou vyhazuji, veškeré oblečení posbírám na jednu kopku s úmyslem že ho odnesu na vyprání. "Nikdy jsem si nemyslela že princezna bude taková bordelářka..." ušklíbnu se směrem k tobě.

Higurashi Kimiko - 03. února 2013 12:53

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Zrudnu jak rajče, když řekne, že mám v pokoji bordel. Mě to ani tak nepřijde, ten pokoj vypadá už tak 12 let úplně stejně. Jen se toho tady víc a víc nahromaďuje. Když mě položí na postel, tak se na ní posadím a zády se opřu o polštář. ,,K tomu věku, je mi 19. A ty zase vypadáš starší, než jsi." Oplatím jí s pobaveným úšklebkem a pozoruji jí, jak mi začne trochu uklízet pokoj. Denní světlo tenhle pokoj taky nevidělo pěkně dlouho. Kdo by do mě řekl, že jsem vlastně samotářka, co většinou je tady v pokoji nad svíčkou a čte pergameny a knihy o magii. A poznámky si dělá většinou na zeď. Dokonce i na strop. Měla bych je přepsat na papír a nechat tu vymalovat. ,,No, je pravda, že se tu tak 12 let pořádně neuklízelo." Přiznám s nervózním úsměvem. Pak si vzpomenu, jak byla červená v pracovně a trochu samolibě se usměji a probodnu jí pohledem. ,,Hele, Twisko.. Tebe přitahují holky?" Zeptám se jí na rovinu zvědavě. A zároveň jí chci trochu poškádlit.

Cassius - 03. února 2013 14:14

soukromá zpráva od Cassius pro Celkem mě překvapilo že se Kei ráno neukázala, nejspíše ale po včerejšku je unavená, tak to nechám být, ať se vyspí... Když ale dojde jiná služebná tak se na ni podívám trochu překvapeně. Když řekne že Kei má horečku tak se jen zvednu a rozejdu se rychlým krokem směrem k pokoji Kei. Když tam dojdu tak si všimnu že má horečku a ošklivou ránu na rameni. Ty pako jedno... Proč jsi mi nic neřekla? pomyslím si a zamračím se. "Postarejte se o ni, snažte se srazit horečku... Jed kentaurů je nepříjemná záležitost ale vím co s ním..." řeknu a rozejdu se pryč z pokoje, zamířím do pracovny kde najdu jednu knihu, najdu si jednu bylinu kterou používám jako základ protijedu dokonce proti mému jedu... "Musím si pospíšit..." řeknu si a rozběhnu se směrem do stájí pro koně a zamířím na území nedaleko kentaurů, to je nevíhoda téhle rostliny, dá se najít jen nedaleko od nich a to je nebezpečné... Vydrž Kei, budu hned zpátky... pomyslím si.

Alex Ann Hewlaska - 03. února 2013 14:22

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Ucítila jsem, jak mi někdo dal na čelo studený obklad. Pootevřela jsem unaveně oči a zadívala se na Kiku. Seděla vedle mě a utírala mi studeným obkladem krk, výstřih a obličej od potu. Pootevřela jsem rty, že chci něco říct, ale byla jsem tak slabá, že jsem nedokázala říct ani slovo. ,,Cassius říkal, že prý máš v sobě jed Kentaůru. Někam odjel.." Řekla mi. Kentaurů? Pak mi hned přišel na mysli ten šíp, co mě škrábl. Musel být otrávený, sakra.. Pomyslím si a trochu lituji, že jsem to Cassiusovi neřekla hned. A jestli někam odjel, tak pro tu byli, co roste na jejich teritoriu. ,,J-jak se to dlouho..?" Zeptám se tiše. ,,Už je to pár hodin.." Pokusila jsem se posadit. Dostala jsem o něj strach. Na jednu stranu jsem věděla, že by si s pár kentaury určitě poradil, ale i tak jsem najednou dostala pocit, že ho musím jít najít. Kiku na mě hodila vyděšený pohled. ,,Nehýbej se!" Snažila se mě hned uložit zpátky do postele.

Twiska - 03. února 2013 14:24

soukromá zpráva od Twiska pro Když rekne že vypadám starší než jsem tak se jen trochu začervenám. "Jsem démonka... Naše těla nikdy neodpovídají věku..." zamumlám tiše a pustím se do uklízení, všimnu si že mě sleduje, je to trochu zvláštní, věčně jsem bývala akorát s Niriim a nikdo nás nerušil, nebyla jsem zvyklá na to aby si mě někdo všímal a teď najednou si mě tu sleduje aniž by ze mě na chvíli spustila oči. Uvaa, tohle je divný pocit... pomyslím si a sbírám další a další kusy oblečení. "Je to vidět... Představ si jak by se lidi tvářili kdyby tohle viděli..." ušklíbnu se a sehnu se pro poslední kus oblečení který dám na hromádku a urovnám papíry na stole. V tu chvíli uslyším její dotaz, prvně se zaseknu, pak se na ni otočím s poněkud nechápavým výrazem v obličeji a ve tvářích rudou barvu. "C... Co?!" vyhrknu ze sebe a ucuknu zpět dív že se nenatáhnu o kupku prádla za sebou. Párkrát zamrkám a nechápavě se na tebe dívám. "J... Jak jako přitahují? Holky? J-Jak jsi na to přišla?" vyhrknu ze sebe trochu nervózně a uhnu pohledem do strany. Cítím jak rudnu víc a víc. Proč se ptá na takovéhle věci... pomyslím si a nervózně přešlápnu na místě.

Higurashi Kimiko - 03. února 2013 14:33

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Jen se spokojeně usměji, když jí to tak zaskočí. Čekala jsem takovou reakci. A taky jsem čekala, že řekne přesně to co řekla. Dám ruce za hlavu a pohodlněji se opřu do polštáře. ,,No, prostě přitahují. Jestli by jsi dala raději pusu holce, než klukovi. Protože pochybuji, že by jsi se začervenala stejně, kdyby jsi viděla kluka bez trička." Ne, že bych jí vyloženě provokovala, ale mám z toho trochu škodolibé radosti. Kývnu na ní prstem, ať dojde ke mě. Počkám, až dojde, chytnu jí za šaty co má u hrudníku, přitáhnu si jí k sobě a políbím jí. jen tak letmo, spíš to byla jen pusa, než polibek. Nemohla jsem odolat. Hm, je sladká.. Pomyslím si spokojeně.

Cassius - 03. února 2013 15:02

soukromá zpráva od Cassius pro Trvalo to, ale podařilo se mi z území nedaleko kentaurů získat jistou bylinu, začal jsem se vracet směrem ke městu, samozřejmě jsem se z toho nedostal jen tak a kentauři si mě všimli, jed naštěstí tentokrát vynechali a snažili se mě zabít nablízko, ale podařilo se mi zabít je a vyváznout víceméně bez většího zranění, sice pár nepříjemných ran jsem schytal ale to se dá bez potíží vydržet. Rozjedu se zpět k městu. Chvíli ještě vydrž Kei... pomyslím si... Dojedu zpět k našemu sídlu a rozejdu se připravit protijed, trvá to ještě pář minut, poté se rozejdu ke Kei do pokoje. Všimnu si jak sebou cuká a snaží se posadit. "Zůstaň v klidu Kei, přílišné pohyby ten jed zhoršují... řeknu a dojdu k tobě, přimíchám protijed do sklenice vody a dám ti ji aby jsi ji vypila. "Uleví se ti a jed to po chvíli vyčistí..." řeknu. "A příště mi něco takového řekni Kei, víš jak nebezpečné tohle je?" řeknu trochu káravě a podepřu tě aby jsi se mohla posadit a čekám až to vypiješ, je to sidce dost odporvné ale uleví se ti...

Alex Ann Hewlaska - 03. února 2013 15:13

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Uslyšela jsem, jak někdo otevřel dveře. Podívala jsem se směrem k nim. Kiku si očividně oddechla a řekla, že jde pro čistou vodu a odešla z pokoje. Cassius ke mě přišel a pomohl mi se posadit. Chvěla jsem se jak list osiky, i když mi bylo horko. Vzala jsem do rukou sklenici a podívala se na ní dost.. Znechuceně. Co je zdravé, není dobré, to je jasné. Chvilku mi trvalo, než jsem se odhodlala skleničku vypít. Vážně jak malé dítě. Položila jsem skleničku na stolek vedle postele a unaveně se opřela o Cassiuse. Přivřela jsem oči. Nevím proč, ale bylo mi v jeho přítomnosti dobře. Nedokázala jsem to vysvětlit, ale cítila jsem se.. V bezpečí. ,,Promiň.. Nedošlo mi, že by mohl být otrávený.." Řeknu tiše. ,,Jsi zraněný." Řeknu po chvilce. Ne, že bych si toho všimla, jen jsem cítila krev a ze mě nebyla.. Teda, doufala jsem, že nebyla moje.

Twiska - 03. února 2013 15:21

soukromá zpráva od Twiska pro Očividně si mou nejistotu užívá a mě to dopaluje, ale nemám prostě jak jí to oplatit, jsem zase jednou v nevýhodě, stejně jako tehdy když jsme spolu bojovaly, akorát že teď je to úplně jiná situace... A v boji bych aspoň věděla co dělat ale tady? pomyslím si nervózně. Když promluví tak ji jen mlčky vyslechnu. "Jak to mám vědět... Nikdy jsem nad něčím takovým nepřemýšlela..." zamulmálm tiše a uhnu pohlseem stranou, Všimnu si jejího gesta, prvně se trochu zarazím, nakonec se ale pomalu rozejdu směrem k ní. Když mě chytne za šaty tak sebou trošku ucuknu, ale stejně ji nechám, přitáhne si mě k sobě a... Řekla bych políbí mě ale spíše to byla taková nevinná pusa... Proč to ale udělala... pomyslím si a trošku se začervenám, uhnu pohledem stranou a mlčím, nevím co říct, nebo co udělat... Nevím co dělat... Srdce mi buší že se bojím že by ho mohla slyšet a... Jsem rudá až za ušima... pomyslím si a stále trošku rudá ve tvářích se na tebe nejistě kouknu.

Higurashi Kimiko - 03. února 2013 20:45

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Pozorovala jsem její reakci. Neodtáhla se, nenapálila mi facku, ani po mě neřve. Jen se červená a uhýbá pohledem. Vycpat jí jako plyšáka, vážně, je kawaidní. Pustila jsem její šaty a hravě se mi zajiskřilo v očích. Dala jsem opět ruce za hlavu a jen se samolibě a spokojeně usmála. ,,Je to jasné, jsi na holky." Pronesu. Ne nijak posměšně, spíše hrdě na to, že jsem něco takového dokázala zjistit, ale ostatně, bylo mi to jasné ve chvíli, kdy se červenala a měla mi sáhnout na hrudník. Normální holka by se červenala, kdyby si kluk sundal tričko. S ní by to pravděpodobně ani nehlo.

Cassius - 03. února 2013 22:18

soukromá zpráva od Cassius pro Celá se chvěla, ta rána vypadala ošklivě, ale naštěstí jsem to stihl ještě včas, ten jed mohl být smrtelný, kdybych to zjistil jen o pár hodin později... "Vypij to, uleví se ti..." řeknu když jí podávám protilátku rozpuštěnou ve sklenici vody, je rozechvělá, ale vnímá, což je dobře, je vidět že jed ještě tak silně nezapůsobil, takže to zvládne... "Neomlouvej se... Ale příště mi řekni když se něco takového stane... Nemohl bych si odpustit když by se ti něco stalo..." pronesu jen a stále ji jednou rukou podpírám, druhou jí pomáhám aby mohla vypít tu protilátku. Když ji vypije tak sklenici odložím na stolek a položím ji zpět do postele. Bude mít teď asi dost nepříjemný spánek, asi bude mít silnou horečku, ale tu srazíme... pomyslím si a přikážu služebným aby donesly nějaké přikrývky navíc, potřebuje se rychle vypotit. Když uslyším její slova tak se na ni podívám, pak na několik ran které mám rozeseté po těle, jen mávnu rukou. "To jsou jen škrábance, nemusíš se o to bát, teď se dej do kupy ty..." řeknu a spíš trochu otcovsky ji pohladím po tváři a usměji se. "Spi, musíš vypotit tu horečku, pak už by ti mělo být dobře, několik dní budeš zesláblá takže máš volno... Přijdu se na tebe zase za pár hodin podívat, ale teď spi, ano?" řeknu jen a trochu tě rozcuchám, poté se zvednu a rozejdu se pryč, všechny pošlu ven a před tím než zavřu dveře do pokoje tak se na tebe ještě jednou ohlédnu, poté ale už zavřu a vyjdu ven, tam jedné ze služebných přikážu aby tě pravidelně kontrolovala a rozejdu se k našemu lékaři aby mi zašil ty rány.

Twiska - 03. února 2013 22:29

soukromá zpráva od Twiska pro Zajiskření v jejích očích mi neuniklo, trochu jsem nasucho polkla, jako bych se obávala co si vymyslí další, jen se na ni nejistě dívám a když se začne usmívat tak se sama nepatrně pousměji, pak se ale zase zatvářím poněkud nejistě a uhnu pohledem stranou. "Já nevím... A... Co když ano? Je to až tak divné?" řeknu, jistě, nejsem třeba tak naivní jak některé mé "sestřičky" od Čínských draků ale třeba nad tímhle jsem tak úplně nikdy nepřemýšlela, nevím jestli je to fakt až tak divné nebo co... Trošku se stáhnu a podívám se na ni. Je to fakt tak divné? Tak... Prostě se mi líbí no... Není to přece až tak divné... Ne? Nebo... Ano?... Já nevím... Ale najednou se cítím celá nesvá když je poblíž, a srdce mi buší jako o závod když se ke mě přiblíží... Mám chuť ji obejmout, ale zároveň se toho docela i bojím... Co mám dělat... přemýšlím jen a chvíli nervózně přešlapuji na místě, ke všemu se cítím celá nesvá v těchhle šatech, najednou mi přijdou hrozně nepraktické, doteď mi nějak extra nevadily ale najednou si připadám jako bych před ní byla polonahá. Divný pocit... pomyslím si a trochu sebou ošiji. "Ty... Alic... Pojďme odsud utéct, spolu..." řeknu najednou, napadne mě to zničeho nic, prostě mi to přijde na jazyk. "Ne jako utéci úplně ale... Prostě na pár dní odsud zmizet, někam vyrazit, určitě tě taky nebaví tu být pořád zavřená, ne? A Niriim nás může odnést kam budeme chtít," řeknu a vesele se na tebe usměji, poté se k tobě skloním, na moment zaváhám ale nakonec tě obejmu, hlavu ti opřu o rameno. "Chci si pročistit hlavu, urovnat si svoje pocity... Ale bojím se... Jít sama... Půjdeš... Půjdeš se mnou?" zeptám se trošku nejistě a trochu se k tobě přitisknu a pevněji tě obejmu, trochu se zachvěji, jen zavřu oči a setrvávám tak.

Alex Ann Hewlaska - 04. února 2013 05:16

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Položil mě do postele. Unavenýma skelnýma očima jsem ho sledovala. Neměla jsem moc sílu nějak víc mluvit, takže vždycky jak něco řekl, tak jsem jen přikývla. Připadala jsem si hloupě. Měla jsem mu to říct, když mě ten šíp zranil, nemusel se zranit kvůli mě a všechno by byli jednodušší. Ale já mu to neřekla, protože jsem nechtěla, aby si o mě dělal zbytečné starosti. Jedna ze služebných na mě položila tak další dvě přikrývky. Myslela jsem, že v tu chvíli umřu vedrem. Už tak jsem si připadala trochu jako vařená. Když mě pohladil po tváři, bylo to tak.. Příjemné.. Mohl by mě takhle hladit pořád a mě by to nevadilo. Chtěla jsem mu říct, ať tu se mnou zůstane, ale nemohla jsem. Neměla jsem právo něco takového od něj žádat, po tom, co pro mě udělal. Odešel. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Místo toho jsem se, ale zmítala mezi polovičním spánkem a realitou. Furt jsem se převalovala, potila, bylo mi hrozné horko a celkově jsem myslela, že umřít by bylo milosrdnější. Ale mohla jsem si za to sama. Po zhruba dvou hodinách, jsem to už nevydržela a i když v totálně oslabeném stavu, jsem se s vypatím sil nějak postavila a došourala se k oknu, které jsem otevřela a rucema se udýchaně opřela o parapet. Měla jsem pocit, že každou chvilku spadnu na zem, ale ten studený vítr za to stál. Zhluboka jsem dýchala a ignorovala rozmazané vidění. Bílá noční košilka se mi nepříjemě lepila na tělo, stejně jako vlasy.

Higurashi Kimiko - 04. února 2013 05:18

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Pořád se červenala a přešlapovala na místě. Najednou se mě zeptala, jestli je na tom něco zvláštního. Nejdřív jsem se na ní nechápavě podívala a zamrkala. Nechápala jsem, jak se na něco takového může ptát. Nakonec se jen usměji. ,,Není. Není na tom nic špatného nebo tak. Jen se to moc často nevidí, to je celé." Já o své orientaci raději pomlčím. Vím, že jsem na holky, ale nikdy jsem to nikomu neřekla a ani nad tím nijak nepřemýšlela. Chvilku přešlapuje ještě nervózně na místě a najednou mě obejme. Překvapeně na ní zamrkám. Nečekala jsem, že udělá něco takového. Pozorně jsem poslouchala co říká a byla více a více překvapenější. Položila jsem jí ruce na záda a jednou jí začala hladit po vlasech. Slabě jsem se pousmála. Byl to zbrklý návrh dítěte. Nezodpovědný, unáhlený, ale.. Líbil se mi. Osobněbych tohle asi nikdy nikomu nenavrhle, páč by namě koukal asi jako na pořádného cvoka, ale komu to vadilo. ,,Tak dobře, poletím s tebou." Řekla jsem nakonec. ,,Ale až zítra, dobře? To vydržíš, ne?" Usměji sena ni povzbudivě. Bože, co to dělám?! Ta její povaha je nakažlivá.

Twiska - 04. února 2013 11:20

soukromá zpráva od Twiska pro Tiše vyčkávám co mi Alic řekne. Proč jí vlastně říkám Alic? Nevím, ale zní to docela roztomile... A ona má takový, nevinně vypadající, roztomilý vzhled... I když ve skutečnosti je na tom úplně jinak... pomyslím si a jen tak tam napůl ležím na posteli a obejímám ji. "Takže jinými slovy to je divné... No, jsem démonka, tak co už, jen další divná věc na mě..." zazubím se na tebe. Když ucítím jak mě začneš hladit tak se jen trošku začervenám, ještě že to teď nevidíš jak mám hlavu položenou na tvém rameni. Zachvěji se a trošku se k tobě blíže přitáhnu, ještě před hodinou jsem přemýšlela nad tím že bych tě nejraději viděla mrtvou a teď? Vše se otočilo, najednou mám chuť se ti jen chytit kolem krku a zůstat tak, najednou se v její přítomnosti cítím tak dobře, trošku se chvěji, mám takový zvláštní pocit ale... Je mi dobře... Jsem fakt ráda, že je tu se mnou... Vypadá to že ji můj návrh zaskočil, trošku se zatvářím smutně, s obavou že to odmítne ale... Nakonec přijme, trochu se odtáhnu, chvíli ji pozoruji poněkud překvapeně, pak se ale vesele usměji a znovu ji obejmu. "Díky... Jasně že vydržím, stejně se musíš prvně dát do pořádku..." řeknu a trošku smutně se pousměji, když na to zase přijde řeč... "Alic... Vím že jsi mi už odpověděla ale... Proč mi pomáháš? Není to jen kvůli mé povaze... Že... Že ne?" řeknu a trochu se odtáhnu, vytáhnu nohy na postel a kleknu si před tebe, posadím se na paty a pousměji se, trošku nejistě. "Chci tě poznat... Víc..." řeknu tiše a opět se trochu nejistě usměji, přisunu se k tobě a znovu tě obejmu kolem krku, trošku nejistě tě políbím na tvář, odtáhnu se a začervenám. "Promiň... Jen... Chtěla jsem skusit... Jaké to je..." řeknu trošku nervózně a jednou rukou tě začnu jemně hladit po vlasech. Krásně voní... pomyslím si a s poněkud plachým úsměvem se k tobě přitisknu.

Cassius - 04. února 2013 11:51

soukromá zpráva od Cassius pro Opustil jsem pokoj Kei a rozešel se k lékaři, ten mi ošetřil rány, pár stehů. Není to nic závažného ale i tak nepříjemné, pro jistotu jsem si to nechal ošetřit, jindy bych tomu ani moc pozornost nepokládal... Vrátím se do své pracovny a začtu se opět do knih ohledně magie, jako vždy, ale myšlenkami jsem stále u Kei... Proč ji nedokážu dostat pryč z hlavy... pomyslím si, chvíli tam ještě tak vysedávám a čtu, ale nakonec se zvednu a rozejdu se směrem k jejímu pokoji. Vejdu dovnitř, všimnu si že tu je dost chladno, zamračím se, podívám se směrem k oknu a všimnu si že tam je Kei, stojí před otevřeným oknem. Povzdechnu si a rozejdu se směrem k ní, nevšimne si mě, jen se postavím za ni a zezadu ji obejmu kolem ramen. "Neříkal jsem ti ať si odpočineš..." řeknu trochu káravě, ale spíše s obavou. Pousměji se směrem k ní a pohladím ji po tváři, otočím tě a znovu tě obejmu. "Jsi fakt neposlušná, co si s tebou mám počít?" řeknu a pousměji se. Chvíli tam jen tak stojím a tisknu si tě ochranitelsky k sobě, hladím tě po vlasech... Nakonec tě ale vezmu do náruče, rozejdu se zpět k posteli, tam tě uložím a přisunu si židli. "Zůstanu tu s tebou, ale pokus se usnout, ano?" řeknu a posadím se na židli, vezmu tě za ruku a usměji se.

Alex Ann Hewlaska - 04. února 2013 12:20

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Neslyšela jsem, že někdo přišel. Byla jsem na to moc mimo a zaujatá studeným vzduchem. Brzo bude sněžit.. Pomyslím si, když koukám na šedou oblohu, kde není ani známka po slunci. Najednou jsem ucítila, jak mě někdo objal zezadu kolem ramen. Nejdřív jsem se trochu lekla, ale když jsem uslyšela jeho hlas, zase jsem se uvolnila. Pokáral mě, že neležím v posteli. ,,Promiň, bylo mi hrozné horko.." Řeknu tiše. Pohladil mě po tváři a otočil čelem k sobě a znova mě objal. Zbytkem síly, co jsem v sobě měla, jsem se k němu přitiskla a zavřela unaveně oči. Krásně voní.. Pomyslím si. ,,Zůstaň se mnou.." Řekla jsem tiše a trochu smutně. I když jsem na to nevypadala, tak bylo těžké něco takového říct. S mojí dračí hrdostí, která si vždycky myslela, že nikdy nikoho nebude potřebovat. A teď jsem měla pocit, že jsem na něm závislá. Vzal mě do náruče a položil mě zpátky do postele. Sedl si vedle mě a chytl mě za ruku. Pousmála jsem se na něj a ruku mu jemně stiskla. Kývla jsem nepatrně hlavou a zavřela oči. Po chvilce mi ale úsměv zmizel a já oči pootevřela. Koukala jsem někam do země, pak jsem si jeho ruku přitáhla k sobě a otřela se o ní tváří. ,,Chci být jenom tvoje.." Těžko říct, jak jsem to myslela, mohla za to z části ta horečka, protože, i když bych tohle chtěla říct sebevíc, zdravá bych to asi neřekla.. Asi.

Higurashi Kimiko - 04. února 2013 13:41

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Asi si dám medaili. Očividně jsem dobrá v tom, udělat, i z někoho jako je Twiska, stydlivé stvoření, které vyměkne. Každý někdy vyměkne. I já.. A tohle opravdu ještě ta situace není. Jasně, mám jí ráda,asi víc, než bych měla mít ráda Dračí démonku, kor, když pro mě a mojí rodinu pracuje, ale mám. A nedokážu si vysvětlit proč. Každopádně jen tenhle fakt není jedna z věcí, co by mě dokázala změnit na něco, co je sladké a ťuťu ňuňu. To, že se k ní chovám mile, je prostě ve mě. Vždycky jsem taková byla, jen moc lidí mi nedalo nějaký podmět, abych jim tuhle svou stránku ukázala. To, že jsem její návrh přijala jí očividně zaskočilo. Odtáhla se a nevěřícně na mě mrkala. A já se jen nevinně culila jak měsíček na hnoji. Když mi řekne, že se musím stejně dát do pořádku, zase posmutní. Povzdechnu si. ,,Ty jsi, ale tvrdohlavá. Netrap se kvůli tomu, není to nic vážného." Ujistím jí znova a pousměji se. Najednou si přede mě klekne a zeptá se mě, proč jí vlastně pomáhám.. Znova. To, co jsem řekla před tím nebyla výmluva. Byla to pravda, ale nebylo to všechno. Usmála jsem se na ní. ,,Řekni mi, co by jsi chtěla slyšet." Šikovně se z toho vyvlíknu a k tomu všemu ještě dostanu nějaké informace ohledně mé osoby z ní. Jsem dokonalá. Ano, mám jisté vysoké ego. Znova mě objala. Jenom jsem se usmívala a hladila jí po vlasech. Najednou mi dala pusu na tvář. Můj nevinný úsměv se změnil zase na takový ten škodolibě samolibý. Zadívala jsem se jí do očí, přitáhla si jí a políbila jí na rty. Ne už tak nevinně, ale celkem dravě a vášnivě.

Cassius - 04. února 2013 22:12

soukromá zpráva od Cassius pro Jen si povzdechnu když slyším tu její výmluvu. "Ty jsi fakt pako, Kei... Jistě že ti je horko, máš silnou horečku, tu si ale musíš protrpět, aby jsi se uzdravila... Ber to jako takové tvé osobní potrestání za to že jsi to podcenila..." pronesu jen a cvrnknu tě do nosu, poté tě odnesu zpět do postele... Co mě vlastně nutí se o ni takhle starat? Takhle se bát o její život? Nejspíš... Původně jsem si myslel že jistý ochranitelský sklon, ale... Teď mám pocit že se něco změnilo... Ta její dětská roztomilost, jemnost a zranitelnost je vážně nefér... Našla si díky tomu ke mě cestu, a teď je asi pozdě abych se od ní odtrhl... pomyslím si a pohladím ji po vlasech. Kývne a zavře oči, já se na ni usměji povzbudivě a když ucítím jak tím zbytkem sil co v těle má stiskne mou ruku tak se musím pousmát, sám tu její trochu více stisknu, ne bolestivě, ale aby věděla že jsem tu pro ni... Možná jsem si to nechtěl připustit... Ale dostala se mi blíž k tělu než jsem myslel... projde mi myslí... Pozoruji její tvář, je v bolestech, orosená potem, ale stejně je ta její jemná krása vidět... Když otevře oči a přitáhne si mou ruku, trochu se na ni nechápavě dívám, její slova mě zaskočí, chvíli ji nechápavě sleduji, pak se ale pousměji a vstanu, kleknu si vedle postele a pohladím ji po tváři. "Jsem rád že to říkáš... Ale pokud chceš abychom s tím něco mohli udělat, musíš se prvně uzdravit, ano? Tak buď poslušná holka a spi, zůstanu tu s tebou klidně celou noc..." řeknu, nakloním se nad ni a políbím ji na tvář. Jsem v koncích... Půlelf se zamiloval do dítěte, dračí démonky... Jsem ztracený případ... pomyslím si a začnu tě volnou rukou hladit po vlasech.

Twiska - 04. února 2013 22:28

soukromá zpráva od Twiska pro Trochu nervózně klečím před ní a vyčkávám co mi řekne, když zachytí můj pohled tak řekne abych si s tím nelámala hlavu, že to není vážné... Jenže já vím jak to bolí... Sama moc dobře... pomyslím si, kvůli ní se ale pokusím o nepatrný úsměv, nakonec ji obejmu kolem krku a zeptám se proč mi pomáhá, ale tentokrát mi odpověď "Protože se mi líbíš, povahově", fakt nestačí, a proto jen rozechvěle čekám co z ní vypadne... Nakonec řekne něco čím mě zarazí, hodně zarazí. Zamrkám a podívám se na ni, najednou mi dojde co tím myslela, opět zrudnu a uhnu pohledem stranou, trochu se odtáhnu, jednou rukou si začnu nervózně hrát s krajkovým lemem na šatech co mám jako služebná na sobě... "No... Já ale... Nevím..." zamumlám nervózně a kouknu se na tebe, trošku bázlivě. Pousměji se a znovu tě obejmu, nevím proč, ale je mi v tvé blízkosti najednou dobře, je to skvělý pocit... Ucítím její ruku ve vlasech, trošku se k ní blíže přitisknu, je to krásně příjemný pocit, kouknu se na chvíli na ni a věnuji jí veselý úsměv. "Tohle je docela příjemné..." řeknu jen a nejistě se pousměji, pak ji poněkud nesměle políbím. Alic se ale začne tvářit poněkud... Nebezpečně? Aspoň na mě to tak na první pohled zapůsobilo, trošku bázlivě se stáhnu, ona si mě ale zase přitáhne, cítím jak jsem rozechvělá... Přitáhne si mě k sobě a znovu mě políbí na rty, ale ne jako já, ani jako předtím ona, ale celkem vášnivě, dravě, prvně se trošku až leknu a ucuknu, pak se ale hned uvolním, místo jakéhosi klečení se jen natáhnu vedle ní, lehnu si, polovičkou trupu ležím na ní. "Cítím se zvláštně... Chvěji se, chce se mi brečet... Ale zároveň jsem šťastná... Hodně..." řeknu a vesele se usměji, poté tě začnu sama jednou rukou hladit, druhou se ti držím kolem krku a natisklá na tebe jen zavřu oči, opřu se o tvůj hrudník a tiše tak setrvávám. "Asi... Tě miluji..." špitnu téměř neslyšně, kdyby jsi neměla ty kočičí uši, asi si toho ani nevšimneš, jen se začervenám a trošku blíže se k tobě natisknu.

Alex Ann Hewlaska - 05. února 2013 16:12

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro Sledovala jsem ho unaveným pohledem, jak si klekl vedle postele. Pohladil mě po orosené tváři. Byl to hrozně příjemný pocit, kazil ho jen jed v mém těle. Když řekl, že tu se mnou zůstane klidně celou noc, tak teprve pak nechám klesnout víčka. Políbil mě na tvář. Nejdříve vypadal překvapeně, když jsem mu řekla, že chci být jen jeho. Čekala jsem, že mi řekne, že jsem jen malé děcko a ať nemluvím hlouposti, ale neřekl to. Chtěla jsem, ať mě líbá a dotýká se mě víc, ale místo toho mě skolila únava a já usnula. Spala jsem v podstatě dva dny v kuse a pokud jsem se probudila, byla jsem tak mimo, že jsem si to ani nepamatovala. Probudila jsem se nějak ráno třetího dne. Otevřela jsem unaveně oči do kterých mě hned píchlo světlo z okna. Byl to jen sen..? Pomyslela jsem si, když jsem si vzpomněla na situaci s Cassiusem. Jak ke mě přišel, objal mě.. Probudila jsem se a první na co jsem myslela, bylo zrovna tohle. Bylo to padlé na hlavu. Nedokázala jsem se sama v sobě vyznat a ani identifikovat ten pocit, co jsem k Cassiusovi cítila. Zadívala jsem se z okna. Padaly za ním velké sněhové vločky. Unaveně jsem se posadila na posteli. Nevšimla jsem si toho, jestli někdo v pokoji je nebo není na to jsem byla pořád trochu mimo. Cítila jsem spíš vysokou nutnost jít to vany.

Higurashi Kimiko - 05. února 2013 16:42

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Když jsem jí políbila já, ucítila jsem, jak sebou polekaně cukla. Ne, že bych byla vyloženě sadista, ale tohle se mi líbilo. Když jsem se od ní odtáhla, tak mě objala a v podstatě si na mě části těla lehla. Bylo to zvláštní, měla takovou sílu a při tom byla tak lehká.. Pousmála jsem se a objala jí kolem pasu. Zavřela jsem oči a na tváři mi pořád hrál samolibý úsměv. I když jsem měla zavřené oči, cítila jsem každou její reakci. Bylo celkem zábavní, jí vidět takhle nervózní. Když, ale řekla, že mě miluje, zaskočilo mě to. Upřímně, hodně. Nevěděla jsem, jestli jí miluji, vlastně jsem nikdy nad podobným citem nepřemýšlela, nebyl důvod. Nedala jsem sice nic znát, ale byla jsem z toho trochu mimo. Ovšem, mám jí ráda! Více než kohokoliv jiného, ale opravdu bych to co k ní cítím nazvala.. Láskou? Nikdy jsem nic jako láska nepoznala, takže vážně netuším. Ale samozřejmě jsem se zachovala tak jak vždycky. Spokojeně jsem se usmála a oči nechala zavřené. ,,Takže chceš slyšet, že ti pomáhám, protože tě taky miluju, nebo snad ne?"

Cassius - 05. února 2013 23:21

soukromá zpráva od Cassius pro Další dva dny uplynuly od doby co jsem Kei podal protilátku, ne a ne se probrat... A to se měla probudit už druhý den zdravá, začalo mě to znepokojovat a tak jsem se vydal za Kaiem a snažil se skrze něj zjistit více, ale ani on nevěděl co dělat, věděl že Kei je v nebezpečí, ale nevypadal tak vystrašeně, to jsem spíše víc byl s nervy v tahu já... A pak jednoho dne, když jsem vysedával v jejím pokoji v rohu a pozoroval její spící tvář se prostě zvedla, unaveně, ale probudila se a posadila, mlčím, jen ji pozoruji. Vypadá zmateně, ale zdravě, jen se pousměji a tiše se zvednu, přece jen jsem elf, půlelf... Dojdu k posteli a kleknu si na ní na jedno koleno, nakloním se ke Kei a zezadu ji obejmu kolem paží. "Dobré ráno... Spící kráska se konečně probudila?" pronesu a s trochu žertovným úsměvem ji pročísnu vlasy prsty a poté ji do nich políbím. "Jsem rád že jsi už konečně v pořádku... Bál jsem se o tebe, tohle mi už nedělej dráče..." pousměji se a cvrnknu tě do nosu, poté se postavím a usměji se na tebe. "Teď se musíš dát do pořádku, chvíli počkej, nechám ti přinést nějaké čisté oblečení, připravit koupel a něco k jídlu a pití, musíš být hodně dehydratovaná... Postarám se o tebe," řeknu s úsměvem, pohladím tě po vlasech a pak zmizím ve dveřích, tam několika služebným co "nenápadně" poslouchaly svěřím každé úkol, jedna obstará jídlo, druhá nějaké nealkoholické pití a další se rozejde pro oblečení, poslední vyběhne do koupelny, ovšem pošlu ji rovnou do koupelny co používám já a má rodina, přece jen i když se naše služebné mají dobře, tak jejich koupelny mají akorát sprchy. "To by bylo... Ještě informovat Kaie..." řeknu si pro sebe a odychtnu si jednu služebnou kterou pošlu aby předala zprávu, pak se rozejdu zpět do Keina pokoje, vejdu a podívám se na ni. "Dala jsi nám ale zabrat, fakt, jsi hrozný trdlo," řeknu a pousměji se, přistoupím k tobě a posadím se vedle tebe na postel, jednou rukou tě vezmu kolem pasu a přivinu si tě k sobě, nakloním se k tobě a políbím tě, bez nějakého váhání, pokud sama neuhneš... "A odteď... Už nebudeš bydlet se služebnými, dostaneš nový pokoj, hned vedle mého, a budu si tě hlídat jako poklad... Kterým jsi..." řeknu a jemně tě pohladím po tváři, pak tě obejmu a párkrát pohladím po vlasech.

Twiska - 05. února 2013 23:33

soukromá zpráva od Twiska pro Alic vypadala že si tohle užívá, trápit mě, ví jak jsem nervózní, rozechvělá, a stejně jen a jen provokuje, víc a víc, nebo mě to tak aspoň připadá, ty její úsměvy a doteky, vše na mě působilo jako by to bylo z čisté radosti že mě může škádlit, ale... Nevadilo mi to, jen jsem se na ni vesele uculila a začala ji hladit po bocích když zavřela oči, jednou rukou jsem ji stále hladila, druhou jsem sklouzla k její ručce a pevně ji stiskla, chvíli jsem tak setrvala, nakonec jsem se ale k ní blíže přitiskla a políbila ji, hned nato ze mě vypadly ty dvě slova, která mi asi změní navždy život... Alic vypadala... No, normálně, kdesi hluboko v ní jsem cítila trochu nejistotu, ale jinak se tvářila jako vždy, já se na ni jen bázlivě pousmála a jemně ji objala Když promluví tak se nervózně pousměji a kouknu se stranou. "No... Asi... Ano?" špitnu, pak se ale pousměji. "Ano, chci to slyšet, pořád a pořád dokola..." pronesu a jemně tě políbím na rty, poté polibky sjedu přes tváře a krk, až k tvému výstřihu, prvně zaváhám ale nakonec se k tobě skloním a políbím tě na obnaženou kůži, jemně rty začnu obnaženou kůži líbat, po chvilce zvednu hlavu a kouknu se na tebe. "Chci s teobu být... Navždy..." řeknu a sjedu ti rukama k bokům.

Alex Ann Hewlaska - 06. února 2013 08:56

soukromá zpráva od Alex Ann Hewlaska pro //Za Alic napíšu teda potom, už to nestihnu :'D Ucítila jsem, jak mě někdo objal zezadu kolem rukou. Najednou jsem ztuhla, rozbušilo se mi srdce a já ucítila jak rudnu ve tvářích. Trochu jsem se lekla, ale spíš mi tak nějak najednou došlo, že to co se stalo, než jsem usnula nebyl sen. K-Kráska?! Jeho prsty mi prohrábly vlasy a pak mě do nich políbil. Nechápavě a trochu vyděšeně jsem se na něj podívala. Ne, že bych se bála jeho, ale celá tahle situace mě trochu vyváděla z míry. Teď, když jsem byla při plném vědomí. A přes to se mi to líbilo. Nakonec jsem se donutila se pousmát, abych nevypadala jak překvapené kotě a kývla hlavou. ,,Děkuji." Úsměv mi zmizel ve chvíli, kdy otevřel dveře a za nimi byla tuna služebných, které poslouchaly. Zrudla jsem jak rajče. S-sakra.. Pomyslela jsem si trochu nesvá. Zůstala jsem zírat na dveře, když za nimi Cassius zmizel. Měla jsem chuť, dát si hlavou do zdi. Řekni, že jsem to neřekla.. Chci být jenom tvoje..? To jako vážně?! Jasně, pořád jsem to chtěla, možná bych to řekla i znova s trochou přemáháním. Za chvilku byl zpátky. Musela jsem se usmát. Jasně, ze začátku jsem vypadala poněkud zaraženě, ale když jsem ho uviděla.. Jak se na mě usmíval.. Posadil se ke mě na postel, dal mi ruku kolem pasu, přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Srdce mi začalo znova splašeně tlouct. Byl to.. Nádherný pocit. Nikdy jsem takový necítila. I když jsem vypadala trochu jako vyoraná myš první chvilku. Řekl mi, že budu mít pokoj vedle něj. Šťastně jsem se usmála. Všechno co říkal, každý jeho dotek, všechno ve mě vyvolávalo jistý pocit štěstí. Chci víc.. Pomyslela jsem si a s trochu nejistě nevinným výrazem jsem vzala opatrně jeho tvář do dlaní. Klekla jsem si na posteli, abych byla zhruba stejně vysoko a políbila ho. Hrozně se mi to líbilo, nedokázala jsem si to vysvětlit. Ale bylo to krásné.

Higurashi Kimiko - 06. února 2013 12:27

soukromá zpráva od Higurashi Kimiko pro Trefa do černého. Absolutní trefa do černého, která mě samotnou vyvádí z míry. Políbila mě a rty sjela na můj krk. Zavřela jsem oči a lehce zaklonila hlavu. Vydechla jsem. Bylo to příjemné. Nepopírám, že takhle mě líbalo už pár mužů, ale nikdy jsem se necítila takhle příjemně. Pevněji jsem jí objala kolem pasu. Chtěla to slyšet, ale já si nebyla jistá, jestli jí to mám říct. Chtěla jsem, ale co když jí někdy ublížím? Pak mě začala líbat ve výstřihu. Neudržela jsem se a povalila jí pod sebe. Chytla jsem jí ruce vedle hlavu a vážně se jí zadívala do očí. Vášnivě jsem jí políbila, mezitím, co jsem si na ní jemně sedla. Ale co, kašlu na to.. Pomyslela jsem si odtáhla jsem se a vážně se na ní podívala, skoro až děsivě, jako bych jí chtěla něco udělat. ,,Taky tě miluji.." Pošeptala jsem tiše.

Cassius - 06. února 2013 23:06

soukromá zpráva od Cassius pro Kei se zatváří rázem trochu nejistě, já se jen pousměji a přitáhnu si ji k sobě, zacházím s ní opatrně, jemně, jako by byla porcelánová panenka a mohla se kdykoliv rozbít, jen se opět usměji a políbím ji. "Nějak ti došla slova, jindy jsi upovídaná celkem dost..." prohodím s úsměvem a rozcuchám tě, poté ti vlasy ale začnu jednou rukou upravovat a druhou tě přitom držím kolem pasu blíže u sebe. Kei vypadá sice trochu nesvá ale nervozita z ní vyprchala, jen se pousměji a čekám co vyvede, no a nemusím čekat ani moc dlouho, klekne si na postel a vezme mé tváře do dlaní, nechám ji ať si dělá co chce, když mě políbí tak ji oběma rukama opatrně vezmu kolem pasu a přitisknu si ji blíže k sobě, jednou rukou přitom zajedu trochu výše a začnu tě hladit po zádech. "Kei... Nevím přesně sám jak tě beru ale... Nejsi mi lhostejná, chci tě poznat, chci o tobě vědět více a dovědět se jak tě vlastně beru, a zjistit jak mě bereš ty... Ale jedno už vím jistě... Život bez tebe už si asi představit nedokážu..." řeknu jen s úsměvem, pohladím tě a znovu políbím. Zvláštní, co jedna hloupá nehoda dokáže s někým provést... Taková změna co se týče nás dvou a vstahu mezi námi... pomyslím si s úsměvem.

Twiska - 06. února 2013 23:16

soukromá zpráva od Twiska pro Cítím se poněkud nejistě, nervózně, ale přesto šťastně, v její přítomnosti... Chci zůstat s ní, napořád, je až divné jak se city jedné mohou během půl hodiny změnit o sto osmedesát stupňů... Ještě před půl hodinou jsem ji nenáviděla a teď si uvědomuji jak moc ji miluji, či spíše, ani si to nedokážu uvědomit... Všimnu si jak zakloní hlavu a vydechne, asi se jí to líbí, podle jejího výrazu, jen se pro sebe usměji a opět ji políbím, rukama ji přitom hladím po bocích. Na moment se od ní odtáhnu, v tu samou chvíli si všimnu jejího pohledu, trochu sebou cuknu, jenže to už cítím jak mě chytne a než si to uvědomím tak ležím na zádech a ona na mě sedí, zamrkám, trochu vyplašeně ji sleduji, neucuknu však, jen ji trochu bázlivě sleduji. Její polibek je opět hodně vášnivý, o to víc je to cítit když najednou ležím takhle a jsem víceméně v poněkud slabší pozici, ale... Nevadí mi to, vlastně ona vždy byla v té lepší pozici, silnější, ale mě to nevadí... Tohlě znělo trochu masochisticky... Ale co už... pomyslím si. Uslyším ji, tiše, ale uslyším, radostně se usměji. "Alic..." řeknu tiše její jméno a usměji se, do očí se mi na moment nahrnou slzy, štěstí, rychle je ale zaženu, položím ti ruce kolem krku a přitáhnu si tě k sobě níž, políbím tě a poté obejmu, trochu nejistě se pousměji a pohledem nervózně uhnu stranou, cítím jak moje tváře začnou rudnout. Proč jsem tak nervózní? Fakt, co to se mnou je... Tak najednou... pomyslím si.

Grimmjow - 21. února 2013 21:33

soukromá zpráva od Grimmjow pro S pohledem který sliboval vraždu se dívám na prázdný pokoj kde ještě před nějakou hodinou byla zavřená ta malá holka... A co nezjistím? No že si zdrhla! Místo dveří a stěny tu je jen hromádka suti a ty dvě si prostě zdrhly, na druhé straně ve dveřích vidím stát Ulquiorru který i přes tu svou chladnou masku vypadá taky dost zaskočeně. "Doprdele, blbý ženský! Dělaj jen problémy! Musíme je najít než se to dozví, protože z toho bude sakra problém jestli nám utečou!" houknu na Ulquiorru a nasupeně se rozběhnu směrem před vězení, zavřu oči a začnu hledat v duchu stopy po přítomnosti těch dvou, jakmile zachytím nějakou stopu tak se hned vydám po ní. Nemysli si že mi utečeš... pomyslím si s úšklebkem, co dělá Ulquiorra je mi celkem putna, ale mohl by jednou pro změnu přiložit ruku k dílu...

Hideyoshi Kirito - 21. února 2013 21:44

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Vysedáváme takhle v tom sushi baru a Kim vypadá že se jí tu docela líbí, uznávám, není to tu špatné, celkem se mi líbí že tu dbají na jakési soukromí zákazníků a mají tu utvořené oddělené sekce... Heh, radši nechci vědět co by dokázala vymyslet na místě jako tohle... pomyslím si a lehce se ušklíbnu. Pozoruji ji a mlčky čekám než sama promluví, celkem mě překvapí o čem ale začne mluvit, a trochu se zamračím. Nakonec si jen povzdechnu. "Takže za prvé..." řeknu a ukazováčkem tě dloubnu doprostřed hrudi. "Přestaň mi vykat, už jsem ti řekl že mi máš tykat, jasné? Za druhé..." řeknu a trochu pohodlněji si sednu, hodím ruce za hlavu a podívám se na tebe. "To že jsem chtěl odejít není pravda, já musel, proto jsem si hledal nové místo, nějak se živit musím mrně, samozřejmě že ale přijmu rád to místo zpět, když mám šanci..." ušklíbnu se a nakonec se na tebe jen podívám a chvíli mlčím. "No... A? Zatím to tak ani moc nevypadalo... Až tedy na to že jsi se takhle oblékla..." prohodím s pobaveným úsměvem a trošku provokativně se na tebe podívám, jasně, tvých pokusů jsem si všiml, ale o to víc mě baví tě takhle provokovat, nebo spíš, právě proto... Je ještě malá, ale uznávám, má cosi do sebe, to jí odepřít nemůžu... pomyslím si a vezmu si šálek s čajem co jsem si objednal a napiji se.

Kim - 21. února 2013 22:05

soukromá zpráva od Kim pro Dloubl mě ukazováčkem doprostřed hrudi. Trochu jsem se začervenala a trucovitě jsem se zamračila. Poslouchala jsem ho co říká a propalovala ho trochu naštvaným pohledem. Však já mu řeknu proč, to ať se nebojí. Když, ale řekl, že si mých pokusů nevšiml, tak mě to doslova.. Jak to říct.. Nakopne, abych znova něco zkusila. O oblečení pomlčím a jen se pobaveně ušklíbnu. Nemohla jsem popřít to, že to byla jedna z věcí na kterou jsem ho chtěla sbalit, i když to pro mě nebylo zrovna.. Nejpohodlnější. Na stole byli už jen dva šálky čaje a dvě konvičky k nim. Odsunula jsem svůj šálek a obě konvičky někam dál a klekla si na nízký stolek. Byla jsem teď zhruba stejně vysoko jako on. ,,Nejsem malé dítě." Řekla jsem mu s úšklebkem már centimetrů od jeho obličeje. Naznačovala jsem to, že se tak ke mě chová. Jasně, by docela dost starší než já a mě bylo nějakých 17 let a byla jsem škvrně co chodí na střední, ale stejně jsem chtěla, aby mě bral jako trochu dospělejší. Políbila jsem ho. Pořád jsem nevěděla, jak mu to říct.. To, že ho mám ráda víc, než bych měla mít.

Hideyoshi Kirito - 27. února 2013 19:42

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Pozoruji její naštvaný pohled a jen se v duchu tiše směji, vypadá docela roztomile když je takhle na... Vlastně docela dost... Fakt jako ona... pomyslím si jen a tiše se zasměji, když prohodím svou porovokaci tak to s ní viditelně celkem hne, už podle změny v jejím výrazu, jen se pro sebe tiše zasměji, je tak snadné ji vyprovokovat, ostatně jako každou holku, když víš kam udeřit... A myslím že zrovna u ní to trochu i vím... Když odsune stranou obě konvičky a její šálek tak ji jen mlčky pozoruji, když si klekne na stolek tak se jí podívám do očí a mlčky čekám co vymyslí. Po jejích slovech se jen ušklíbnu. "Fakt? Hmmm... Možná tělem, až na tu výšku, ani ne ale co jinak?" řeknu a pohladím tě po tváři, druhou rukou odložím šálek stranou. "A navíc, každý z nás si v sobě nese kousek dítěte do hrobu, takže přestaň lhát, mrně..." ušklíbnu se a jen tě cvrnknu do nosu. Když mě pak políbí tak chvíli nehybně sedím a mlčím, nakonec se ale pousměji. "Kim... Dej mi chvíli čas... Podívej, nejsi mi lhostejná a asi ani já tobě, když se takhle... Snažíš? Ale zatím na něco hlubšího nemám... Promiň..." řeknu jen a pohled stočím někam stranou, chvíli mlčím, pak se ale k tobě nakloním, políbím tě na tvář a znovu se odtáhnu. "Ale stejně, díky za všechno co pro mě děláš... Dost to pro mě znamená..." řeknu tiše a věnuji ti po dlouhé době celkem upřímný úsměv.

Kim - 27. února 2013 20:00

soukromá zpráva od Kim pro Vážně se na něj zadívám. Možná až moc vážně na můj vkus, i když jsem vážná celkem často. Teda, normálně. ,,Možná se občas chovám trochu nezodpovědně, ale.. Vážně si o mě myslíš, že jsem dítě?" Věděla jsem, že to myslel jako provokaci, ale já mluvila vážně. Nechtěla jsem si na dospělou hrát, chtěla jsem jí být. Aby mě tak viděli i jiní. Aby mě neviděli, jako malou hloupou holku, která ještě nic neví o životě. Když se po polibku odtáhnu a podívám se na něj, tak jeho slova jsou pro mě skoro jako rána nožem přímo do srdce. Nečekala jsem nic jiného.. Třeba jsem vážně jen dítě.. Když jsem se o něco pokoušela a věřila, že by to mohlo vyjít.. I když jsem čekala, že mi řekne přesně tohle. Vlastně, to bylo ještě hodně milé, oproti tomu, co jsem čekala. Ale měla jsem pocit, jako bych měla na hrudníku velký šutr. Jediné mé štěstí bylo, že jsem uměla dobře zadržovat slzy a přetvařovat se. Usmála jsem se na něj a normálně se posadila za stůl. ,,Vždyť tě jen provokuji.." Řekla jsem, aby si náhodou nemyslel, že he v tom z mojí strany něco hlubšího.

Hideyoshi Kirito - 27. února 2013 20:24

soukromá zpráva od Hideyoshi Kirito pro Mlčky ji pozoruji a čekám co řekne, vlastně, tak nějak i tuším co řekne, ale chci to slyšet od ní... A stane se jak jsem očekával... Jen se pousměji. "Nemyslím, vím, ale na tom není nic špatného, i já jsem svým způsobem dítě, chovám se dost nezodpověděně pokud nejde o školu... Nebo tebe, sestra mě vždy musela krotit, a to byla mladší jak já..." tiše se zasměji, při té vzpomínce se mi ale úsměv změní v poněkud nepříjemný úšklebek. Při mých slovech ji sleduji, pozorně, a i to nenápadné zaváhání které ve svém jednání měla mi stačí abych skrz ty její slova viděl. Povzdechnu si, zvednu se a dojdu k tobě, sednu si k tobě a přitáhnu si tě k sobě, tak že na mě částečně ležíš. "Kim, víš co mi na tobě vadí? Ta tvoje věčná snaha řešit všechno sama, radši se budeš utápět ve smutku než aby jsi řekla co skutečně chceš... Je rozdíl mezi skromností a hloupostí, Kim, pokud chceš něco, neboj se o to bojovat..." řeknu a pomalu tě začnu hladit po vlasech, druhou rukou tě přitom držím kolem asu. "Jsi pako, fakt... "Vždyť jen provokuju,"... Jako bych tomu mohl vůbec věřit, možná jsem jen hlupej učitel ale nechci aby jsi byla smutná, jasné? Nemůžu se nutit abych tě miloval, nebo něco, ale jak už jsem ti řekl..." promluvím a vezmu tě za ramena, otočím si tě k sobě tváří a posadím na klín, jen se usměji. "Chci tě poznat, zjistit o tobě víc, co máš a nemáš ráda, co tě baví, co tě trápí, chci vědět jak tě rozveselit, a udržet úsměv na tváři, protože ten úsměv mám rád... Postupně, krok po kroku, tě chci poznat... A tenhle den je první krok... Takže, dneska se mě nezbavíš, jen aby bylo jasné..." pronesu, nakonec se jen zazubím a rozcuchám tě, pak si tě k sobě zase přivinu.

Kim - 27. února 2013 22:56

soukromá zpráva od Kim pro Všimnu si, že se zvedne a jde ke mě. ,,C-Co je..?" Vypadne ze mě poněkud zaraženě, protože si představuji, že mi dá třeba pohlavek, abych se vzpamatovala a různé, ne zrovna pěkné, scénáře. Ale místo toho si ke mě sedne a obejme mě, takže na něm skoro ležím. Čím víc mluví, tím víc cítím, jak se mi pomyslný kámen na hrudi tlačí víc a víc na srdce. Ale zároveň mě jeho slova dělají šťastnou. Nedokážu ten pocit popsat. Jediné co vím, je to, že se mi chce brečet. Že mu chci úplně všechno říct.. Od doby co ho znám, mám pocit, že měknu. Nikdy jsem nebrečela a teď.. Brečím nějak často a vždycky jen před ním. Tiskla jsem se k němu a snažila se slzy zadržet, ale nešlo to. Začali mi téct po tvářích a já cítila, jak kámen co mi tlačil na hrudník začal pomalu mizet. Čím víc jsem brečela, tím menší ta tíha byla. Tiskla jsem se k němu, jako bych měla strach, že když ho pustím, tak odejde. ,,Já vím, že jsem dítě a vždycky jsem doufala, že nikdy nikoho nebudu potřebovat, že nebudu tak slabá, že někoho budu potřebovat, ale.. Já tě potřebuji a mám strach.. Bojím se sama sebe i toho, že ''zmizíš'' a nebude tu nikdo, kdo by mi pomohl, i když si budu říkat, že pomoc nepotřebuji.. A všechno to hrozně moc bolí.." Kim, zastav se, začínáš moc mluvit.. Ozve se moje sarkastické podvědomí, které má očividně hroznou radost z toho, že před někým ukazuji svoji slabost.

Alexis Rose - 28. února 2013 20:45

soukromá zpráva od Alexis Rose pro Darkest of days... Poslední situace na frontě? Vypadá to dost bledě, ale né pro nás, naštěstí, daří se nám celkem silně tlačit Spojence zpět, přes hranice jsme přešli dávno a Praha je v obležení, brzo se ale naše vojska střetnou s armádou Spojenců a pořád je možnost že nás zkusí skřípnout do kleští, ale to je válka, risk je zisk, a já pro tohle žiju, ostatně, nedostala jsem se na tuhle pozici kde dnes jsem tím že jsem se jako zbabělec krčila v koutě, už pár let funguji jako voják a dokázala jsem si jako jedna z mála žen vydobýt pozici takhle vysoko, v současné době je můj úkol jasný - Získat hlavní město, jenže to není tak snadné, drží se lépe než jsem čekala... Zrovna takhle vysedávám ve stanu kde nad těžkým, dřevěným stolem stojím já a ještě pár dalších kapitánů divizí, zrovna jím uděluji rozkazy když vtom do stanu vejde Laura, podívám se na ni trochu zamračeně, nemám ráda když někdo ruší poradu, a to ani od ní. "Co se děje, doufám že máš nějaké dobré vysvětlení..." pronesu jen, když mi Laura oznámí že zajali nějakého špiona a vojáka co se potuloval za hranicemi města, tak se ušklíbnu. "Skvěle, to se zrovna hodí, potřebujeme informace..." řeknu a podívám se na kapitány, v rychlosti jim ještě udělím pár rozkazů a poté se už s ní vydám směrem k provizornímu vězení kde je drží, přes sebe si přitom přehodím těžký kabát, zima je letos opravdu dost silná, a to jsem na zimu zvyklá, jelikož jsem už kolikrát byla členkou výpadu proti Rusku (Aneb, nechce se mi přemýšlet "co se jak jmenovalo"), Laura mě dovede až k celám těch dvou, řeknu ať je přivedou do výslechové místnosti a rozejdu se tam, když tam dojdu tak kabát hodím na židli a posadím se, čekám až se objeví, když se tak stane tak si je obě změřím pohledem, jedna co vypadá jako mrzák a albín, trochu si při pohledu na ni odplivnu zhnusením, druhá co vypadá... Hmmm... Je voják, ale vypadá že sem nepatří, z nějakého důvodu... "Sednout..." řeknu, nečekám že by se pokusily odmlouvat, vidím že si s nimi stráže už dali práci, modřiny, odřeniny, potrhané oblečení... "Lauro, kde jste je našly?" zeptám se a podívám se na svou pravou ruku, ta mi sdělí pár informací, podívám se na ty dvě. "Hmmm... Takže jedna hlupačka co utekla za hranice a špion co se neumí ztratit z dohledu, i když je bílej jak tenhle pitomej sníh..." ušklíbnu se a založím si ruce za zády. "Víte, máte smůlu, chceme informace, a dostaneme je, máte možnost, řeknete nám vše dobrovolně, nebo to z vás dostaneme násilím, a ani já ani tady Laura se s vámi párat nebudeme, o to se nebojte... Víceméně, pokud nám řeknete co chceme vědět, můžete i žít, možná, ale pokud budete zapírat, asi budete umírat hodně pomalu a bolestivě, vyberte si, máte na to deset minut," řeknu a zvednu se, rozejdu se ven a přitom chytnu za rukáv i Lauru a vytáhnu ji ven, tam se opřu zády o zeď a zadívám se na ni. "Co myslíš, budou vědět něco co nám pomůže?" zeptám se jí.

Laura Elsa - 28. února 2013 21:06

soukromá zpráva od Laura Elsa pro Zima.. Nemám ráda zimu. A už vůbec ne takovou, kdy furt sněží a všude jsou závěje. Paní Alexis je na ní zvyklá, ale já ne. Je to vlastně zvláštní, jsme celkem rozdílné a já jsem její pravá ruka. Snad proto, protože jsem chladná jako právě tenhle sníh a nebojím se jí říct, že se mi její rozhodnutí nelíbí. Nevím. Byla jsem na kraji tábořiště, když jsem zahlídla dva vojáky z pochůzky, jak vedli dvě holčiny. Holky ve válce je celkem vzácná věc. Osobně jich znám jen hrstku. Oba vypadaly, jako by utekli z jednoho zajetí a právě spadli do druhého. Jedna z nich byla očividně albínka a celkem zraněná. Druhá vypadala nějak moc.. Jak jen to říct.. Nehodila se na vojačku. Nevypadala jako někdo, kdo by byl v armádě, ale měla na sobě vojenskou uniformu. Řekla jsem jim, ať je hodí do provizorního vězení, že zajdu pro Alexis, ale ať je hlavně neznásilňují. Ne, že bych toho chtěla ušetřit ty dvě, ale když se rozjedou, mohli by vyjet i po mě nebo Alexis a to já nechci. Vešla jsem do stanu, kde měla Alexis poradu. Došla jsem až k ní a nahnula se k jejímu uchu. ,,Omlouvám se, že ruším, ale vojáci našli v okolí dvě holky, nejspíše od nepřátel,jak se toulají po okolí." Řekla jsem jí polohlasem a vydala se s ní do ''vězení''. Stála jsem vedle ní ve výslechové místnosti, s chladným výrazem, jako socha. Když je přivedli, byli trochu potlučené a sedřené. Bez protestů si sedli. Rusovláska se tvářila, že jí to je všechnu u prdele. Když Alexis domluví a dá jim deset minut, tak mě zatáhne za rukáv ať s ní jdu ven. Zvědavě se na ní podívám, když se mě zeptá, jestli něco řeknou. Podívám se někam před sebe a chvilku mlčím. ,,Řekla bych, že spíše ne.. Nevypadají jako někdo, kdo by patřil k armádě.. Něco mi na tom nesedí.." Řekla jsem. Deset minut uběhlo rychle a my vešli zpátky do stanu. Rusovláska se podívala na Alexis, ušklíbla se pohrdavě a zavrčela: ,,Naser si." Jenom jsem si odkašlala a naznačila tím, že to nebyl dobrý nápad. Zvědavě jsem se podívala na albínku a doufala, že alespoň ta bude mít rozum.

Alexis Rose - 28. února 2013 22:01

soukromá zpráva od Alexis Rose pro Počkám co mi Laura zdělí, co si mylsí o tom jestli z nich dostaneme nějaké užitečné informace. Stejně jako já však má o tom pochyby, kývnu. "Taky si myslím... Ale je to lepší než nic, možná fakt něco vědí... Pokud nám to dobrovolně neřeknou, znáš to, už jsme přesvědčily dost lidí aby mluvili..." ušklíbnu se a vejdu zpět, je to zrovna deset minut, a sotva vejdu tak se mi dostane brzké odpovědi od té zrzky, podívám se na ni a mlčím. "Ty si asi neceníš svého života co? Ubohá existence..." uchechtnu se a posadím. "Inu... Pak tedy musíme přestoupit k té metodě, která se vám bude líbit o dost méně..." řeknu a podívám se na tu albínku, ta jen mlčky sedí a dívá se před sebe, vypadá jako by byla duchem nepřítomná. Chvíli sedím a přemýšlím co s nimi, nakonec jen pokrčím rameny. "Lauro, vem si tu albínku a dostaň z ní co možná nejvíc informací, jak je na tobě, a co s ní uděláš poté taky, třeba si z ní udělej hlídacího psa, pro mě za mě..." pokrčím rameny a kývnu na jednoho vojáka aby vzal tu zrzku a šel za mnou, hodím si na sebe kabát a rozejdu se směrem k jednomu z mála zachovalých domů v téhle zapadlé vesnici, celkem mě štve že musím být tady, radši bych byla doma a užívala si, i když je pravda že válka je můj život, narodila jsem se pro ni, i když poslední dobou mě unavuje... Když dorazíme do domu tak vejdu dovnit, voják vejde za mnou a tebe táhne před sebou, já znovu sundám kabát a pohodlně se usadím do křesla, poté mu řeknu ať odejde, tebe nechá stát u dveří, sáhnu po poněkud zastaralém revolveru co leží na stole a chvíli si ho prohlížím, v zásobníku je šest nábojů, namířím ho na tebe a bez nějakého zaváhání vystřelím. Střela tě škrábne na boku, o kousíček vedle a byla bys asi mrtvá, viditelně to bylo mířeno schávlně, a rána pekelně bolí, asi víc než průstřel. "Tak tedy, abychom si to ujasnily, já jsem tady ta co to vede, ty jsi válečný zajatec a k tvé smůle, v současnou chvíli MŮJ válečný zajatec, vsadím se že jsi slyšela o tom jak i ti největší zatvrzelci z vašich řad začali mluvit když se mi dostali do rukou... Zajímá mě jak dlouho vydrží holčička jako ty..." pronesu a strčím revolver do pouzdra za opaskem, vstanu a dojdu ke dveřím, ty zamknu a klíč si pověsím kolem krku. "Drzá, nemáš tělo vojáka, možná smysl pro povinnost, možná pošetilost... Moc hezká tvářička, nemáš zkušenosti..." dojdu k tobě a chytnu tě za tvář, začnu si tě prohlížet. "Máš štěstí že tě mí muži nestrhli k zemi a neznásilnili sotva tě uviděli... Dobře jsem si je vytrénovala... A to samé udělám s tebou, nejprve z tebe dostanu to co chci vědět,, poté... No, bude se hodit nějaká služka nebo něco..." prohodím a stoupnu si za tebe, vytáhnu vojenský nůž a přeřežu pouta, primitivní, ale stačily na tebe víc než dost, máš na rukách nepříjemné popáleniny po silném provaze. Znovu se posadím a pohled upřu na tebe. "Inu, přehodnotíš svůj názor, nebo budeme muset skutečně přestoupit k bolestivějším metodám, věř mi, máš smůlu že jsi mi padla do rukou ty, ale té odporné albínky bych se nedotkla... Vlastně to můžeš brát tak trochu i jako poctu, tímhle způsobem..." ušklíbnu se a přehodím si nohu přes nohu, přitom tě stále zkoumavě pozoruji.

Ann Foxy - 01. března 2013 08:00

soukromá zpráva od Ann Foxy pro Ne, že bych byla tak hloupá a poflakovala se kolem tábora Němců schválně, aby mě chytily. Myslím, že po tom nikdo netoužil. Ale stalo se. Měla jsem namířeno do města asi 10 kilometrů za jejich táborem, když přišla sněhová vánice a já se ztratila. Pak mě našli. A řekla bych, že albínka, kterou našli se mnou, byla v podobné situaci. Kdyby to bylo v jakémkoliv jiném táboře, dobře, budiž, ale proč zrovna TADY?! Rovnou jsem to mohla nazývat peklo na zemi. A byla jsem tak hloupá, že jsem opravdu neměla v plánu cokoliv říct. Ale jen do doby, než mým bokem proletěla kulka. Spíš ho do něj škrábla. Ale i tak to byla kurevská bolest. Bolestivě jsem vykřikla a podlomila se mi kolena. Tělem se mi rozlilo nepříjemné horko. Slyšela jsem, jak došla ke mě. Vzala mi tvář do rukou a prohlížela si jí. Prokoukla mě celkem snadno, to se musí nechat. Zhnuseně, ale s bolestí v očích jsem se na ní podívala. Postavila se za mě a přeřízla mi provazy. Zápěstí mě štípalo, jak jsem ho měla odřené od provazů. Zhluboka jsem oddechovala. Znova si sedla do křesla. Ten její pohled mě rozčiloval. Koukala na mě jak na nějakého blešivého psa. Pravděpodobně jsem jím i pro ní byla. ,,Nejsem voják.." Řekla jsem jenom. Mluvila jsem v podstatě pravdu. Nebyla jsem voják. Tím jsem, ale nezapřela to, že dělám pro armádu. Dál jsem, ale mluvit zatím nehodlala. A nedoufala jsem, že mě po tomhle mém výroku pustí.

Laura Elsa - 01. března 2013 08:09

soukromá zpráva od Laura Elsa pro Ani jedna nechtěla nic říct. Jenom jsem na Alexis kývla, když řekla, ať něco z té albínky dostanu. Počkala jsem, až ona odejde s rusovláskou a kývla na jednoho vojáka, ať vezme albínku a jde s ní za mnou. Došla jsem do jednoho už spíše rozpadlého baráku, ale přízemí měl ještě v celku, jen druhé patro se už tak nějak rozpadalo. Řekla sem vojákovi, ať jí spoutá ruce před sebou a zavěsí je na řetězu, co visel ze stropu dolů. Musela stát na špičkách, aby dosáhla na zem. Došla jsem ke krbu, co byl kousek před ní a začala v něm rozdělávat oheň. ,,Podívej, nedělá mi problém z někoho něco dostat a ty nejsi výjimka, takže nebuď hloupá a řekni to co víš. Mě ušetříš práci a sobě hodně bolesti." Řeknu, ale i tak vím, že mi nic neřekne. Dám do ohně něco, co vypadá jako pohrabáč, ale ve skutečnosti je na rozpáleném konci znak Hitlera. ,,A taky to rozhodne o tom, co se s tebou stane potom. Jestli tě přehodíme vojákům a ti si tě náležitě užijí a nebo jestli z tebe bude něco jako služka.." Otočím se na ní přes rameno a ušklíbnu se. Vytáhnu rozpálenou značku z krbu a dojdu k ní. Vyhrnu jí tričko a značku bez nějakého otálení přitisknu na její bok. Nemusím vám říkat, jak to musí bolet.

Alexis Rose - 01. března 2013 09:07

soukromá zpráva od Alexis Rose pro Ta holka vypadá že se rozhodla být paličatá dokud jen může. No, její věc, já se aspoň trochu pobavím a stejně z ní nakonec dostanu to co chci vědět... pomyslím si a s veselým úsměvem pozoruji jak má zkřivenou tvář bolestí. "Holka, sotva dospělá... Zesláblá a očividně nezkušená, není voják... Nezvládáš bolest... Co tu sakra někdo jako ty dělá?" pronesu jen a položím bradu do dlaní. "Nejsi voják, to ale neznamená že nevíš co potřebuju vědět..." věnuji jí poněkud zvláštní úsměv. Chvíli ji mlčky pozoruji a nakonec se zvednu, dojdu k ní a chytnu ji za vlasy, vytáhnu na nohy a chvíli opět mlčím. "Chci po tobě vědět dvě věci, kde je obrana hlavního města nejslabší... A jak dlouho jsou ještě schopni vydržet obléhání... Když mi tohle řekneš, všechno to co tě čeká si můžeš ušetřit, a věř mi, nehodlám tě šetřit jen proto že jsi víceméně děcko..." ušklíbnu se a pustím tě, pokud by jsi zase měla v plánu začít padat tak se rozmáchnu a vrazím ti pěstí zespodu do brady. "A stůj když s tebou mluvím..." uchechtnu se, znovu tě chytnu za vlasy a odtáhnu tě do místnosti vedle, je to jedna z mála v tomhle domě co není úplně v pořádku, jedna stěna je strhlá úplně a tak sem vniká chladný vichr co sem míří ze severu. "Zůstaneš tu, dokud nepřijdeš k rozumu... Nebo dokud se nezačnu nudit, a věř mi, nechceš zažít mě když se nudím..." ušklíbnu se, nemáš možnost utéct, pod domem jsou stráže takže neutečeš, a stejně by jsi si asi zlámala nohy kdyby jsi skočila. Vichrje silný, pokud tu budeš víc jak půl hodiny tak to asi bude pro tebe dost bolestivé. Chvíli tě tak sleduji a pak se ušklíbnu, dojdu k tobě a nožem rozpárám zbytek tvé uniformy. "Tak, bav se..." řeknu s úšklebkem a vrátím se do vedlejší místnosti, zavolám jendoho z vojáků ať mi donese něco horkého k pití, tebe přitom zamknu v té rozpadené místnosti ať tam mrzneš. "Tohle bude ještě zábava, doufám že se nerozhodne mluvit... Ale tak ostatně, kdo řekl že se nemůžu pobavit i poté co promluví?" uchechtnu se.

Tamara *Hawk* Crown - 01. března 2013 09:22

soukromá zpráva od Tamara *Hawk* Crown pro Od té doby co mě chytli jsem mlčela, tedy né že by to byla nějaká změna oproti normálu, vždy mlčím pokud se mě někdo neptá nebo nemám důvod mluvit... Hádám že tohle je můj konec... pomyslím si, ale né nějak ztrápeně nebo tak, vlastně mi to je celkem jedno... Spolu se mnou zajali ještě nějakou rudovlasou holku... Přijdou pro nás, odtáhnou nás k výslechu kde se nám ukáže generál, či spíše generálka, znám její jméno, ale moc to na mě nezapůsobí, ani ta její pravá ruka... Když nám řekne že jí máme prozradit co víme tak se v duchu ušklíbnu. To určitě... pomyslím si... Ta rudovlasá holka odpověděla že nic neřekne, a vlastně tím odpověděla i za mě, já jen mlčky hledím před sebe. Když mě odvede nějaký voják za tou druhou tak stále mlčím, neplánuji jí něco říct... Dotáhne mě do nějakého polorozpadlého domu svážou mi zápěstí a zavěsí mě do nějakého řetězu, patka bílých vlasů mi zakrývá levé oko, to pravé nepřítomně upírám před sebe. Začne mluvit, jen ji poslouchám, ani se na ni nedívám. "Moc toho nevím, jsem v armádě krátce, a to co vím nehodlám prozradit..." řeknu prostě. Je pravda že toho nevím moc, ale vlastně vím asi jedinou věc co by potřebovali aby to město obsadili... Ironické... pomyslím si, sleduji ji když se ke mě blíží, v ruce drží rozžhavený značkovač, jen se v duchu ušklíbnu. Jako ke zvířeti... Ale jako by mě to zajímalo... pomyslím si a když ucítím rozžhavený kov jak se přitiskne na mou kůži tak jen tiše syknu bolestí. Zatnu zuby a zavřu oči, bolí to, víc než moc, ale po chvíli to přestanu tolik vnímat, na bolest si rychle přivykám... "Fyzická bolest je primitivní způsob jak z někoho dostat informace... Jste dokonce víc ubozí než jsem očekávala..." pronesu bez nějakého velkého zaujetí, pohled jediného rudého oka upřu na ni a mlčky vyčkávám co vymyslí dál.

Ann Foxy - 01. března 2013 09:24

soukromá zpráva od Ann Foxy pro Co bych tu asi tak kurva dělala?! Dělám tlumočníka vyšším šaržím, jen proto mám uniformu! Který debil tohle vymyslel.. Oh, už vím, fotr. To mám za to, že umím plynule asi 6 jazyky. Super, fakt, super. Nejsme voják, nic nevím, nech mě sakra být! Dobře, zrovna tyhle věci vím.. Nemůže se mě zeptat na něco co nevím. Alespoň bych měla pocit, že říkám pravdu. Bolestivě jsem sykla, když mě držela za vlasy. Zůstala jsem ale stát, i když jsem se jednou rukou musela držet za bok a celá jsem se chvěla a ne zimou. Zatáhla mě za vlasy do polorozpadlé místnosti, kde foukal studený a ostrý vítr. Nožem mi rozpárala zbytek uniformy, co jsem měla na sobě. Přitiskla jsem si jí k tělu. Jenom jsem jí probodla vražedným pohledem, když odcházela. Na nohou jsem vydržela jen pár minut. Po chvilce jsem si už musela kleknout. Třásla jsem se zimou a bolestí. A i když mi byla zima, díky bolesti jsem se potila. Zhluboka sem oddechovala a cítila jsem, jak začínám mít v očích slzy. A věděla jsem, že tohle bude případně hodně dlouhá a bolestivá smrt. Ale i tak jsem nehodlala nic říct, ale musela jsem se hodně přemáhat, abych se nedoplazila ke dveřím a s brekem na ně nezačala bušit, že všechno řeknu.

Laura Elsa - 01. března 2013 09:36

soukromá zpráva od Laura Elsa pro Dobře, nejenom, že vypadá, jako kus ledu, dokonce se tak i chová. A očividně to na ní moc nepůsobí. Zhnuseně se na ní zašklebím. ,,Primitivní je, ale ve většině případů účinný." Pronesu, znak hodím do rohu a sleduji, jak pěkně na jejím bílém boku vypadá. Něco ví.. Určitě.. Pomyslím si. A já to z ní dostanu. ,,Ani ty ani ta druhá očividně k armádě přímo nepatříte. Docela by mě zajímalo, jak se děcko jako ty k armádě dostane." Ne vážně, celkem mě to zajímá. Neříkám to jen proto, abych blbě kecala, ale pochybuji, že mi odpoví. A co se týká jejich urážek.. Jsem zvyklá. A vím, že z pusy zvířete, jako je ona v tuto chvíli je nemusím brát už tuplem vážně. Asi jako když na vás štěká pes a vy si to berete osobně. ,,Nevadí, že na tebe fyzická bolest očividně moc nepůsobí. Dá se tomu snadno pomoct." Řekla jsem a kývla na vojáka, co stál opodál. Ten mi donesl kufřík. Položila jsem ho na židli a otevřela. Byli v něm injekční stříkačky a v nich byla nějaká tekutina. ,,Tohle vymysleli naše chytré hlavy v laboratořích. Zvyšuje to citlivost. Když se tím předávkuješ, tak už jen pouhý dotek může být nesnesitelný. Ovšem záleží jen na reakci tvého těla, protože pro někoho to je potom více bolestivé a pro někoho.. Vzrušující. Po sexuální stránce, samozřejmě." Řeknu a dojdu s injekční stříkačkou až k ní. Du jí bez nějakých okolků vrazím do břicha, kam to bolí nejvíc a pustím do ní tekutinu, co byla v injekci. Uvidíme, jak to na ní bude působit.

Tamara *Hawk* Crown - 01. března 2013 12:22

soukromá zpráva od Tamara *Hawk* Crown pro Vypadá to že ji moje reakce moc nepotěšila, tedy aspoň myslím, podle toho úšklebku který předvedla... "Důležité je to "Ve většíně případů"..." prohodím jen tiše a znovu pohled upřu kamsi před sebe, bez nějakého většího zájmu o to co dělá. Její další slova... Uprímně zabolí víc než asi myslela... "Jednoduše, když rodina potřebuje peníze, prodá i svou vlastní dceru do armády..." prohodím ale celkem chladně a moct, tak asi teď pokrčím rameny. Prosté že? Rodiče co prodají někoho za pár dolarů jen aby se uživili, vlastní dceru prodají jako nějakou věc... A stejně se nedokážu donutit je nenávidět... pomyslím si. Ty její další slova mě trochu zarazí, nevím co zamýšlí a vlastně ani nechci, nemůže si myslet že ze mě jen tak něco dostane, že ne? Přinejhorším si prostě prokousnu jazyk, radši to než abych jim ještě něco řekla... pomyslím si. Poslouchám co říká a trochu se zamračím, sleduji jak otevře ten kufřík a vytáhne jednu stříkačku, mám takové nepříjemné tušení že tohle bude hodně velká zkouška mé vůle. Tohle asi bude dost těžké ještě... Ale od jisté doby mi už bolest nevadí... Problém je že... podívám se na ni, moji doměnku mi vzápětí ona sama potvrdí, znovu se však vrátím k ledovému výrazu. Když se ke mě přiblíží tak mám tendenci ucuknout, ale neprokážu jí tu radost aby viděla že vlastně mám trochu strach, ne, to neudělám... Sleduji jak se mi zabodne stříkačka do břicha, trochu sebou cuknu a opět zatnu zuby, nevydám ze sebe však nic víc než tiché zasténání, po chvilce se na ni ale znovu podívám už s klidným výrazem. Můžu taky doufat že ji vyprovokuji a prostě mě zabije, aspoň bych si tohle všechno ušetřila... pomyslím si.

Alexis Rose - 01. března 2013 12:44

soukromá zpráva od Alexis Rose pro V klidu si takhle sedím ve svém křesle a přemýšlím co vlastně bych mohla podniknout, pokud tahle první hloupost nezabere. Nápadů mám víc než dost, ostatně, jsem taky žena, vím na co udeřit pokud ji chci srazit do kolen... pomyslím si s úšklebkem a vstanu, je to asi dvacet minut co tam jsi, nechci aby jsi mi hned omdlela tak si pro tebe dojdu. Všimnu si že se tam krčíš a dokonce i brečíš, musím se uculit, ten pohled je k nezaplacení. Odkdy jsi se stala takovou milovnicí utrpení druhých? Hmmm... Ani nevím... pomyslím si, hádám že Laura si teď s tou albínkou pohrává, kdo ví jak, ale asi se baví, a já se hodlám pobavit taky... Dojdu k tobě a chytnu tě za rameno, poté tě odtáhnu do vedlejší místnosti kde tě hodím směrem ke krbu aby jsi trochu rozmrzla, nechci aby jsi hned odpadla, to by pak byla nuda, čekat až se probereš. Já sama se pohodlně usadím do křesla a vezmu do ruky hrnek s horkým grogem, pobaveně tě pozoruji jak se teď nejspíše snažíš dostat co nejblíže k ohni a zahřát se. Vyvolává vzpomínky na frontu... Tehdy jsem tohle zažívala taky, a to od spojenců, né nepřítele... Tedy, do té doby než jsem svým nadřízeným nakopala prdele a dostala se na post na kterém jsem dnes... pomyslím si a uculím se. Asi tak po pěti minutách vstanu a dojdu k tobě, podívám se na ránu na tvém boku, jen se lehce ušklíbnu a poodejdu k oknu, zapálím si cigaretu a otevřu okno na škvíru kterou vyfouknu kouř ven. Poté se podívám na tebe. "Tak? Rozhodla jsi se mluvit, nebo budeme pokračovat?" řeknu a skřížím ruce na prsou, předpokládám zápornou reakci, ale i kdyby jsi řekla že vše vypovíš, tak se stejně jen ušklíbnu. "Tak či tak, chci se pobavit, a ty jsi proteď můj majetek, má hračka, se kterou si můžu dělat co chci..." řeknu a dojdu k tobě, dřepnu si vedle tebe a jednou rukou tě chytnu za rameno, prudce tě srazím na podlahu, na záda, jedním kolenem si na tebe kleknu a naoko sladce se usměji. "Měla jsi říct všechno hned tam, mohla sis ušetřit tolik bolesti..." zaševelím tiše a přiblížím cigaretu k té ráně na tvém boku, pomalu, opravdu pomalu ji k té ráně přiložím a tak se ti do otevřené rány začne vypalovat další bolestivá značka. "Víš, vlastně máš celkem smůlu že tě chytli mí muži, zatím každý koho jsme dostala du rukou mi řekl co jsem chtěla vědět, ty nebudeš vyjímkou, ale kolik bolesti si u toho vytrpíš je jen na tobě..." řeknu s úšklebkem a přejedu ti ukazováčkem přes rty, při nějakém pokusu o to že by jsi mě kousla ti bez okolků jednu vrazím. Chvíli ještě pozoruji žhavou cigaretu jak ti vypaluje do rány značku a pak ji hodím na podlahu a zašlápnu. Poté se postavím nad tebou a těžkou, okovanou botou ti stoupnu na zápěstí, ruce jsem ti předtím dala tak aby jsi je měla podél těla, opět si dřepnu a tak jsem zhruba v úrovni tvého pasu. "Mám jednu takovou otázku mimo... Jsi panna?" řeknu a jen se na tebe ušklíbnu, otázka která na první pohled nemá nic společného s tím co se tu děje, na první pohled... Heh, zajímá mě co mi odpoví... pomyslím si a pozorně si tě prohlížím. Na skoro děcko nevypadá zase tak špatně... To se jí musí nechat... pomyslím si.

Ann Foxy - 01. března 2013 16:33

soukromá zpráva od Ann Foxy pro Nevím jak dlouho jsem tam byla, ale připadalo mi to jako věčnost. Klečela jsem na zemi, tiskla si na tělo rozpáraný zbytek uniformy, třásla se zimou a bolestí a brečela. Přesto jsem si nepřipadala sražená na kolena. Jen jsem to potřebovala nějak filtrovat. Přišla, chytla mě, odtáhla dovnitř a hodila ke krbu. Doplazila jsem se co nejblíže k němu, s tím, že se zahřeji. Byla to příjemná úleva. Částečná. Bok stále bolel a trochu krvácel. Pomalu jsem si klekla a natahovala ruce k ohni. Když se mě zeptala, jestli jí teda něco řeknu, tak jsem se na ní jen zamračeně podívala a svěsila ruce podél těla. Nehodlala jsem jí nic říct. Protože mi potvrdila to, co jsem tušila. Nenechala by mě. Pokračovala by i kdybych jí všechno řekla. Takhle jí to bude jen víc bavit. Ale ani tak jí to nepovím. Došla ke mě a prudce mě zády přirazila k zemi. Bolestivě jsem sykla a propichovala jí nepříjemným pohledem. Uniforma mi zakrývala jen část prsou a bradavky, jinak jsem byla od boků nahoru v podstatě nahá. Byla vidět moje bílá kůže, ploché břicho a pěkné tvarované prsa, akorát do ruky, jen nebyli celé odhalené. Přitiskla mi cigaretu k boku. Prohnula jsem se v zádech a bolestivě vykřikla. Začala jsem sebou vrtět a snažila se jí od sebe nějak odstrčit. Díky bolesti jsem se znova začala trochu potit. Popálenina bolela, i když dala cigaretu pryč. Postavila se a šlápla mi na zápěstí. Znova jsem bolestivě vykřikla, tentokrát víc a obrátila se na bok, směrem k onomu zápěstí. Trochu v něm zapraskalo. Z očí se mi začali hrnout další slzy. Pak se mě zeptala na něco, co mě absolutně zarazilo. Neměla důvod se na to ptát. Hodit mě vojákům, aby si se mnou užili mohla tak jak tak a.. Neviděla jsem důvod, proč se ptá. ,,Jsem.." Pověděla jsem šokovaně ochraptělým hlasme z křiku. Neměla jsem důvod neodpovědět, byla jsem na to navíc celkem pyšná.

Laura Elsa - 01. března 2013 16:47

soukromá zpráva od Laura Elsa pro Ani nevykřikla, když jsem jí vrazila jehlu do břicha. Bude to trochu tvrdší oříšek, ale s touhle látkou v žilách, to potom už tak lehké mít holka nebude. V ruce jsem pořád držela injekční stříkačku a čekala, až začne látka působit. Měla by se jí trochu začít motat hlava, taky by se jí měla zvýšit teplota a tím jí být i trochu tepleji. Po pár minutách čekání jsem vzala druhou injekční stříkačku a tu jí bez nějakých okolků vrazila do hrudníku na místo, kde má srdce. Tyhle jehly prorazí vše. Dala jsem do ní další dávku, zatím co ta první by už měla působit. Na normálního člověka stačí jedna dávka, ale jí dám pro jistotu dvě. ,,Takže ty jsi v podstatě nikdy neměla rodinu, co?" Tuším, že nebude zrovna příjemné, když o tom budu mluvit, každý člověk má svojí rodinu celkem ráda, ať už mu provádí cokoliv. Takže tímhle bych jí mohla trochu ublížit na psychice. ,,To ti určitě nikdy nedělala babička tohle.." Vzala jsem jí za tváře udělala jí takovou tu štípanou, co dělají babičky a při tom se infantilně usmívala. Vzala jsem do ruky jednu z těch prázdných injekčních stříkaček a pomalu jí jehlu začala zasouvat do levé tváře. Je mi jasní, že se zasekne o zuby, takže jsem jí dala trochu výše a jehlou jí začala bolestivě jezdit po dásních. Při tom jsem se pořád infantilně usmívala. S tou látkou, co jí koluje v žilách to musí být něco. Po chvilce jsem jehlu vytáhla a hodila jí někam na zem za sebe. Vytáhla jsem kapesní nůž a rozřízla jí oblečení, které jsem z ní potom strhla. Byla od pasu nahoru nahá. Poodstoupila jsem a se škodolibým úsměvem si jí prohlížela. To, že byl u dveří voják, mě očividně vůbec nezrušoval.

Alexis Rose - 01. března 2013 17:21

soukromá zpráva od Alexis Rose pro Nevypadá to že by s ní moje pokusy nějak hnuly, no, vlastně mě to nepřekvapuje a trochu i těší... Přece jen, aspoň mám skutečně důvod proč ji tu trápit. Přemýšlím jestli bych se dokázala zkrotit a dodržet slovo že bych ji nechala když ji mám takhle na dlani... Hmmm, asi ne, ale možná, ostatně kdykoliv by byl čas později, a získat si trochu její důvěry a pak tu důvěru zničit... Mohla by to být zajímavá zkušenost... pomyslím si a chvíli jen tak dřepím nad tebou a pozoruji tě, celkem mě to těší jak vypadáš zničená, jen se ušklíbnu. "Pak by jsi si měla dávat pozor aby jsi o svoji nevinnost nepřišla... A ne, nemyslím tím že bych tě předhodila vojákům, to je poněkud ubohé..." ušklíbnu se a přejedu ti rukou po tváři, poté z tebe slezu a dojdu ke křeslu kde je přehozený kabát, hodím ho po tobě a znovu se posadím. "Máš štěstí, dneska nějak nemám náladu na to abych se tu s tebou zabývala, hlavně taky mám nějakou práci... Ale dám ti ještě jednu šanci, jsi mi simpatická, takže ti tuhle vyjímku udělím, nikdy jsem nikomu druhou šanci nedala..." řeknu a usrknu grogu, poté zavolám na vojáka co stojí před dveřmi. "Dones nějakou matraci a deku, a zavolej medika, bude potřebovat trochu ošetřit," řeknu mu jen a on, byť poněkud zmatený, se vydá plnit moje rozkazy. Přehodím nohu přes nohu a pozoruji tě, zápěstí tě asi dost bolí, i když nevážím nějak moc, ony samy ty vojenské boty váží dost, a když přitlačíte... No, asi budeš mít minimálně posunuté klouby... "Hmmm... Máš dneska šanci si to rozmyslet, a rozmýšlej pořádně, viděla jsi zatím jen náznak toho co jsem schopná udělat když chci něco zjistit..." řeknu, zvednu se a dojdu k tobě, dřepnu si a rukou tě chytnu kolem krku, přitáhnu si tě k sobě. "A fyzická bolest je to nejmenší... Můžeš si to všechno ušetřit, stačí mi říct odpovědi na ty dvě otázky... A můžeš se mít do konce života dobře, jak jsem řekla... Docela se mi líbíš, pokud budeš poslušná, budeš se mít dobře... A tentokrát to myslím zcela vážně..." řeknu hned u tvého ucha a pak se zvednu, rozejdu se ke dveřím a dalšímu vojákovi řeknu ještě něco, ten také hned odběhne. "Budeš spát tady, chci tě mít na očích..." řeknu a podívám se na tebe, znovu si tě začnu prohlížet, spíše ale zvědavě, tentokrát, než cokoliv jiného. Má vážně docela dobré tělo na to kolik jí asi bude... Ale potřebuje trochu vycvičit, aby byla poslušná... Tohle může být dobrá šance získat nějakou společnici pro odreagování... A až tahle válka zkončí, vezmu si ji domů s sebou... pomyslím si a na rtech se mi usadí spokojený úsměv.

Ann Foxy - 01. března 2013 17:35

soukromá zpráva od Ann Foxy pro Byla jsem z jejího jednání hodně zmatená. Celou dobu jsem na ní jen nechápavě koukala a nechápala, proč je na mě ve své podstatě hodná. Oblékla jsem si kabát, co mi hodila a přitiskla si ho k tělu. Ještě chvilku jsem za ní nechápavě koukala, když odešla. Celý zbytek dne jsem se v podstatě ani moc nepohla. Jen jsem koukala do země a přemýšlela o jejich slovech. Co.. Co když jí to řeknu? Ale já jen chci, aby mě pustila.. Dozví se to někdo, že to má ode mě? A co myslela tím, že se budu mít dobře? Jen si se mnou hraje, ale.. Mluvila vážně.. Vydržela bych jakoukoliv bolest, ale.. Rodinu nemám, nemám nikoho, na kom by mi nějak záleželo. Vlastně nemám důvod jí to neříct.. Snad jen má tvrdohlavost mi to zakazuje, ale... Nešlo o tu bolest. Teda, možná i šlo, ale.. Určitě mluvila pravdu, když mi řekla, že druhou šanci jen tak někomu nedává. A co když já jí nic neřeknu, nakonec to ze mě dostane a pohodí mě jenom jako žrádlo pro psy. Počkala jsem, dokud nepřijde. Nepokoušela jsem se o útěk, chtěla jsem s ní mluvit. Přemýšlela jsem o tom dost dlouho, ale.. Mám chuť jí to říct. Podívala jsem se na ní, takovým už celkem oddaným pohledem, ale pořád v něm bylo něco nebezpečného. ,,Když ti to řeknu.. Jakou mám jistotu, že mě neodhodíš jen jako ''žrádlo pro psy''?" Vím, že jsem si ve své situaci nemohla klást podmínky, ale nevěřila jsem jí. I kdyby mi neodpověděla, tak jsem si nakonec jen povzdechla a všechno jí celkem dlouze a podrobně řekla. Celou dobu jsem při tom koukala do země. Bylo mi ze mě samotné špatně, ale.. Co bych měla z toho, kdybych to neřekla? Řekla jsem jí, co chtěla vědět.

Tamara *Hawk* Crown - 01. března 2013 17:36

soukromá zpráva od Tamara *Hawk* Crown pro Mlčky vyčkávám co podnikne, jistě, má mě teď v hrsti, ale to neznamená že ji nechám jen tak... Né že by pro mě to město, armáda či kdokoliv v těchhle zemích něco znamenal, ale nemůžu jí to říct, ať už chce vědět cokoliv, nedovolí mi to má hrdost, kterou ještě jako člověk mám... Dost mě zarazí když sáhne po druhé stříkačce, když ucítím bodnutí na hrudi tak sebou trhnu. Fakt to... Bolelo víc... Ksakru, tohle bude fakt hodně velká zkoužka... pomyslím si a trucovitě stisknu pevně víčka a tiše, bolestivě zasténám, víc ale ze sebe nevydám. Když promluví o mé rodině tak se ale jen ušklíbnu. "Neměla? Já rodinu mám, a jestli myslíš že mě tímhle dostaneš tak se pleteš..." odseknu v odpověď na její slova. Dobře, teď si hraju na hrdinu, ve skutečnosti to bolí, hodně bolí, ale nehodlám to před ní dát najevo, nechci projevit slabost, nechci, nesmím... pomyslím si, sleduji co začne dělat, zarazí mě co udělá, cuknu sebou, normálně by tohle člověku přišlo trochu nepříjemné možná, ale mě to spíše přijde skoro až bolestivé. To to fakt takhle účinkuje? Jeslti mě něco takového bolí tak co se stane když skutečně něco udělá... pomyslím si. Zarazí mě co udělá pak, vezme tu prázdnou stříkačku a začne se usmívat, trochu sebou trhnu, ucítím jak jehlou zajede do mé tváře. D... Dělá si srandu?! pomyslím si, bolestivě stisknu zuby, tohle by bolelo i normálně, ale takhle? Trhnu sebou, jediné čeho tím ale docílím je že to ještě víc zabolí, tiše zasténám a cítím jak se mi v očích objeví slzy a začnou štípat, přesto nevykřiknu, odmítám před ní ukázat takovou slabost, moje hrdost to odmítá... Jehlu vytáhne a mě se trochu uleví, vzdorovitě se na ni podívám, i když se slzami v očích to vypadá poněkud méně důvěryhodně... Vytáhne nůž a já jen přemýšlím co vymyslí dalšího, ovšem zarazím se když začne párat moje oblečení, které ze mě poté strhne, trochu se zachvěji, ale jinak nic nedělám, ani se nebráním... Pod oblečením jsem měla několik čistých obvazů které zakrývaly nepříliš vyvinutá prsa a obvazy pokračovaly od hrudi níže a začaly se omotávat kolem mého pasu a níže, podobně tomu tak bylo u mého krku, stejně tak jeden pruh obvazů přecházel přes mou pravou tvá, těsně pod okem přes nos a mizel pod patkou bílých vlasů a zakrýval tak levé oko. Její pohled mě znepokojuje, trochu víc, ale stejně jen vzdorovitě hledím na ni a trošku víc zhluboka oddechuji, skrze tělo mi začne proudit trochu větší horko než by mělo. Za to taky může to co do mě dala? Proklatě... pomylsím si.

Alexis Rose - 01. března 2013 17:48

soukromá zpráva od Alexis Rose pro Večer toho dne ti přinesli ještě něco k jídlu a pití, nebylo to nic moc, ale nebylo to o nic horší než máme my sami, i naše zásoby se tenčí a než dorazí další tak to pár dní potrvá... Večer jsem se vrátila do toho pokoje a aniž bych ti věnovala nějakou větší pozornost, aspoň na první pohled, jsem si lehla a rovnou usnula, ještě než jsem přišla se u tebe stavil polní doktor co ti ovázal ránu na boku a dal ruce do provizorních dlah aby se ti klouby v zápěstí srovnaly, víceméně, nemůžeš říct že bych nedodržela své slovo... Druhého dne ráno jsem rovnou odešla na poradu, měli jsme dnes podniknout útok na hlavní město a já potřebovala ty informace, proto jsem se krátce před polednem vrátila, výjmečně oblečená v uniformě místo civilního oblečenní, přes rameno přehozneou pušku. Vešla jsem do místnosti a čekala co řekneš. Trochu mě i překvapilo že jsi skutečně mluvila. "Zaručit ti to nemůže nic, ale svoje slovo držím, jsme možná nepřátelé ale jsme lidi a já své slovo držím, hrdost je jedna z mála věcí co ti nikdo nevezme, a já ji nehodlám ztratit..." řeknu jen v odpověď na tvou otázku. Když začneš popisovat to co jsem chtěla vědět tak se jen usměji a poslouchám, vše si zaznamenávám v duchu a čekám až domluvíš, pak kývnu. "Dobře, svou část si dodržela, já dodržím svou, dnes hlavní město padne a můj úkol pro tuto dobu bude splněn... Ne, nemůžu tě nechat jít, ale půjdeš se mnou, postarám se o tebe... Prozatím zůstaneš tady, nezkoušej žádné hlouposti... Nechám ti donést nějaké oblečení a něco k jídlu..." řeknu a otočím se k tobě zády, uchopím do rukou pušku a pevně ji stisknu. "A já jdu přiblížit konec téhle války zase o jeden další krok..." pronesu s úšklebkem a vydám se ven, přitom nějakému vojákovi co hlídá řeknu aby ti přinesl nějaké jídlo a oblečení, já se vydám do stanu kde už mě očekávají kapitáni divizí... Dnes to bude tuhý boj, ale s těmi informacemi máme šanci... Asi bych si to měla prvně prověřit, ale věřím jí, nevím proč, ale věřím... Možná největší chyba mého života... Ale co... pomyslím si a začnu přednášet plán na útok.

Laura Elsa - 01. března 2013 17:49

soukromá zpráva od Laura Elsa pro Bylo příjemné vidět, jak se lekla, když jsem jí dala jehlu k tváři. Sice to bylo jen na krátký okamžik, ale viditelně jsem jí překvapila. Mohla se tvářit jakkoliv statečně, ale já tohle dělala už pár let a věděla jsem, co na koho platí. A když řekla to o své rodině.. Bylo mi to hned jasné. ,,Jestli tě rodiče prodali, armáda pro tebe určitě nic neznamená. Kvůli čemu jsi taková paličatá? Doufáš, že z tebe udělají svatořečenou, až se doví, jaká muka jsi protrpěla a při tom nic neřekla? Nebuď naivní." ušklíbla jsem se pobaveně. ,,Ani pes po tobě neštěkne, když zmizíš. Nebuď hloupá. Řekni mi všechno co víš a mohlo by nám pomoct a já z tebe udělám někoho užitečného, než špióna, kterého posílají na sebevražedné mise s tím, že je v podstatě postradatelný." Po nikom z nás neštěkne ani pes. Až válka skončí, naše jména se zapomenou.. Pohřbí.. Nikomu už nebudeme užiteční. Vím to moc dobře. Ať už skončí našim vítězstvím nebo prohrou. Jsem s tímhle faktem smířená. Rozříznu z ní zbytek oblečení, který odhodím někam do rohu a začnu z ní pomalu sundávat obvaz. Doslova si užívám pohled na každý kousek nově odhalené kůže, který se mi naskytne. Jsem zvědavá, co pod ním totiž má.

Ann Foxy - 01. března 2013 17:56

soukromá zpráva od Ann Foxy pro Byla ráda, že jsem mluvila. Zvedlo jí to ego a popostrčilo k dalšímu vítězství. To jen já jsem se cítila mizerně. Moje hrdost byla tímto v čudu a já tak nějak tušila, že by k tomu stejně došlo. Dříve nebo později. Takhle jsem jen někomu udělala radost. Na druhou stranu jsem mohla být ráda, že dodržela své slovo. Nelhala jsem jí. Ani mě to vlastně nenapadlo. Pravděpodobně by mi potom usekla ruce i nohy a udělala ze mě jen žijící tělo s hlavou a o to jsem vážně nestála. Měla jsem svoje tělo celkem ráda. Odešla. Já jsem se najedla a oblékla do oblečení, co mi poslali. Bylo to normálně civilní oblečení. Bylo to rozhodně lepší, než roztrhnutá uniforma. Teď jsem jen mohla čekat. Čekat a doufat, že se hlavní město udrží, i když jsem tomu dávala malou šanci. Spíše skoro žádnou. Padne. Tušila jsem to já i všichni ostatní. Jediné uklidňující pro mě byl fakt, že mě nehodlá pustit. Což bylo zvláštní, ale tušila jsem, že by mě v ''mojí'' armádě odpráskli sotva bych tam dolezla. Ale stojí mi vůbec život za to?

Tamara *Hawk* Crown - 01. března 2013 18:37

soukromá zpráva od Tamara *Hawk* Crown pro Její slova nepříjemně bolí, ale nechci na sobě nic nechat znát, i když mě to stojí hodně přemáhání abych se držela klidná, ještě že to je jedna z věcí kterých si od otce cením, že mě naučil dokonalé sebekontrole, jinak bych asi už dávno mluvila... Jen abych si to vše ušetřila... "O to nikdo nestojí..." odseknu na její slova a pohledem uhnu stranou, nechci se na ni dívat, lidi jako ona... Nikdy jsem je neměla ráda, ke všemu je to nepřítel... Čí nepřítel? Tvůj? Vždyť nikam nepatříš, jsi otrok téhle společnosti, nic jiného než otrok nejsi... pomyslím si, svěsím hlavu ale mlčím. Její slova zní možná lákavě, ale jak jí asi mám věřit? Je to nepřítel... Tedy, měl by být... "Nestojím o to... A... Možná vážně jsel blbá, ale nehodlám zradit... Je mi jedno co se s touhle zemí stane... Ale nehodlám zradit sama sebe, kdybych něco prozradila, nemohla bych sama se sebou vydržet..." řeknu jen, rezignovaně skloním pohled k zemi, začne ze mě sundávat obvazy, cuknu sebou, tohle by mi nebylo příjemné ani normálně... Zkřivím tvář v bolestný úšklebek. Když sundáš obvazy tak si všimneš mnoha podlitit na hrudi a na zádech táhlých šrámů, jakoby po biči či něčem takovém, na tváři si všimneš popálenin a jizvy přes levé oko, které je zavřené. Co asi teď udělá... Asi jsem ve velkém problému... pomyslím si, přesto ale jen mlčím, dívám se do země a čekám co podnikne, vnitřně připravená na vše... Co si nemlouváš... Nejraději bych se skrčila v rohu a brečela.... Jako vždy... pomyslím si.

Laura Elsa - 01. března 2013 18:49

soukromá zpráva od Laura Elsa pro Hádala jsem to dobře. Nejspíše utekla z jednoho zajetí do náruče druhého. Ne, že bych jí litovala, kdyby mluvila, nemuselo se jí nic stát. Sjela jsem všechny její zranění pohledem. Nejspíše utekla. Určitě nikomu nic neřekla, pravděpodobně by jí zabily, být tam ještě chvilku. Každý lpíme na svém životě, ať je jakýkoliv. Málo kdo chce umřít. Na to se moc bojíme smrti. Jsme jen ubohá a zkažená stvoření. Omyl přírody, nic více. Pustila jsem obvaz na zem a s úšklebkem si sjela pohledem její nahou postavu. Zima jí nejspíše nebyla, bylo tu celkem teplo a ta látka by já měla zvyšovat teplotu. Došla jsem úplně k ní, chytla jí za vlasy a zavrátila hlavu dozadu. Jazykem jsem přejela pomalu po jejím krku a jizvě co měla na oku. Trochu chutnala po krvi. Vrátila jsem se zpátky k jejímu krku, do kterého jsem jí kousla. Nebylo to zrovna nějak země. Dlaň jsem položila na jedno její ňadro a celkem silně zmáčkla. Spíše kvůli bolesti, už tak tam měla zhmožděniny.

Alexis Rose - 01. března 2013 19:20

soukromá zpráva od Alexis Rose pro Byl to... Dost těžký den, narozdíl od těch připodělanejch frajírků v oblecích co jsou "naši nadřízení" se já dost často účastním samotných bitev a není snad jediná při které bych se nepřizabila, ta dnešní není vyjímka, kulka skrz rameno, nic tak hrozného, ale když mě vojáci viděli jak mě zasáhli tak to s nima dost seklo, jenže znají mě už nějakou chvíli, vycvičila jsem si je dobře... K večeru kolem osmé hodiny tě odvezli směrem do Prahy, padla, hlavní město je naše a to je jeden z prvních kroků pro získání celé téhle zpropadené země... Dovezou tě k jednomu rodinnému domu který přežil útok bez poškození, vezmou tě dovnitř, já tam ležím na pohovce a pohled zaražený do stropu, rameno ovázané a uniforma leží vedle mě na křesle stejně jako puška opřená o něj, na sobě mám akorát jednoduché šedivé tílko a kalhoty. Podívám se na tebe a kývnu na vojáka že může jít. "Tvoje informace byly pravdivé, dokázali jsme to tu obsadit... Jsme o krok blíže ukončení tohohle pitomého krveprolévání..." prohodím a založím si ruce pod hlavu, kývnu směrem k volnému křeslu aby jsi si sedla. "Takže, je na čase abych dodržela já svoje slovo... Zatím se nemůžu vrátit domů, ale jakmile se tak stane, půjdeš se mnou, ber to tak že jsi můj "majetek", není to nutně pravda, budeš víceméně volná, ale říct to takhle, asi by tě zabili a mě dali do vězení, jsi jednou nepřítel holt... Máš námitky?" řeknu a otočím hlavu k tobě a čekám co řekneš.

Tamara *Hawk* Crown - 01. března 2013 19:41

soukromá zpráva od Tamara *Hawk* Crown pro Mlčela, a to mě asi děsilo nejvíc, začala ze mě sundávat zbytek obvazů a prohlížela si mě, či spíše má zranění... Ne, nedá se říct že by mi ta zranění způsobili lidi z armády ale... Některá vlastně ano, ale už jsem je přestala vnímat, bolest sice neustupovala i když jsou už nějakou dobu stará, ale... Pořád bolí, jen jsem si na tu bolest už zvykla... Sleduje mě pohledem který se mi nelíbí, začínám pochybovat, možná bych neměla být taková paličatá a prostě jí říct co vím, byť toho moc není... Ale.. Říct jí to, nemůžu se sama na sebe podívat... pomyslím si. Chytne mě za vlasy, a hlavu mi zakloní dozadu, cuknu sebou, ucítím jak mi přejede jazykem po krku, není to zrovna příjemné když máte všude po něm jizvy a popáleniny... A vypadá že si to užívá. Kousně me, bolí to, fakt bolí... Nelhala, fakt to bolí, hodně... pomyslím si a pevně stisknu zuby. Ucítím jak přiloží ruku na moje ňadro, jen se na ni podívám, trochu polekaně, ale stejně mlčím, když zatlačí tak bolestivě syknu, samo o sobě to zatraceně bolí kvůli podlitinám, ale to co do mě dostala tomu jen víc pomáhá. Tiše, bolestivě zasténám, do očí se mi vhrnou slzy, ale stihnu je ještě potlačit. Dobře, tohle asi moc dlouho nedokážu snášet... Tolik k mé vůli... pomyslím si.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR