All these Accidents
hrálo se Jindy
od: 27. února 2010 09:31 do: 06. října 2010 13:07
Dobrodružství vedl(a) Tavell
| |
 | Píše se ten divný rok 1965. Svět zažívá dobu revolty a heavy metalu.Kdo by si to jen kdy předtím pomyslel co všechno se může stát. |
| |
| Život je jen sled událostí, které nás posouvají dopředu v čase. Každá událost je jiná a jedinečná. Těm špatným jsme si zvykli říkat nehody. Snad se jich na vás nevrhne více najednou. To je z toho potom člověk trochu unavený… V Los Angeles roku 1965 se to událostmi jen hemží. V ulicích to zní rockem, ženy chodí e zkrácených sukních a muži po nich gentlemansky pokukují. Z každého jde cítit doba revolty a uvědomění si svého života a nezávislosti. Pracovat se ale pořád nepřestalo… Dnes je ale o poznáni lepší den. Byl jsi firmou pozván na večírek, který se koná při příležitosti uvítání nového šéfa. Pro pobočku Edison rekord pracuješ jako kontrolor kvality vinylových desek a magnetických pásek. A nejste ani příliš velkou pobočkou, spolu s tebou na stejném úseku pracují jen 2 lidé. Albert – starší pán, který musí být ve firmě snad od jejího založení; Shaw – ten se přistěhoval před měsícem a příliš toho nenamluví, je asi v tvém věku a jediné co o něm můžeš říct je, že miluje hudbu. Kromě těchto dvou ve firmě skoro nikoho neznáš. Koho by jsi taky potkal na noční směně, když sedíš v malé místnosti asi nejdále od firemní brány a kontroluješ vybrané desky zda mají čistý zvuk a hrají to co mají… Albert si myslí, že máte jít na večírek jen vy dva. On sám o něj zájem nemá a byl by rád kdyby jste mu donesli informace o tom, kdo je teď šéfem a jak to bude vypadat pro úsek kontroly kvality. Celá sláva se má konat zítřejší večer od šesté jak ses právě dověděl z firemního rozhlasu, který také vyhlašuje volno na celý zítřejší den i noc. Teď jen zbývá odpracovat si směnu do 5 ráno... |
| |
 | 5 hodin rano. Konec smeny. Konecne vyrazim trochu se vyspat. Zitra je firemni vecirek a ja se musim hodit do gala at udelame se Shawem dobry dojem. Mam snad nejlespi praci na svete a rozhodne o ni nechci prijit kvuli nejakemu snobovi. Cele noci prosedim a posloucham to nejlepsi co nahraly ty nejlespi kapely sveta. Jsem asi jeden z prvnich lidi kteri slyseli Satisfaction od Rolling Stonsu. A je toho vic. Jedine co na tehle praci nemusim je fakt ze se pri ni clovek moc neseznami. Zacinam vecer a koncim k ranu takze na nejakou party se moc nedostanu a jelikoz vetsinu dne prospim je muj soukromy zivot docela v troskach. Ale dost fnukani. Hezky rychle do taxi a hura domu. Maly bytecek. Obyvak s malou kuchynkou a loznici tak velkou aby bylo po obou stranach postele asi pul metru. Zadny zazrak. Byt pro stareho mladence. Ted ale uz naridit budik a spat. Jsem teda ale zvedavy na toho noveho sefa. |
| |
| Budík tě opět nezklamal a zuřivě se ozýval už před třetí odpolední. Venku je čilý městský ruch, ostatní lidé se teprve teď utrhly od svých pracovních povinností a spěchajíc domů na sebe troubí v autech a pokřikují na ulici. Za tvým oknem se rozhodl párek holubů, že bude vesele vrkat a tak ti ani nezbude nic jiného než podrážděně se zvednout z postele. Dneska v rádiu hrají pořád dokola Beatles a jejich hity. Říkají tomu „BroučíManie“, ve zprávách se pak zmiňují krátkou větou o novém šéfovy vaší firmy a o tom, že se na oslavě zahraje i jejich nový singl Pomoc! Po malé večeři z toho co ti zbylo v lednici, jsi došel k závěru, že je zase čas jít navštívit místní obchod a doplnit zásoby na dalších pár dní. Se Shawem jste se domluvili, že se potkáte až před zahájením přímo v sále hlavní budovy firmy, kde se takovéhle akce pořádají. Jak jsi ale vypozoroval tak dochvilnost není jeho předností. Je včas všude tam, kde se má přebírat nová deska či poslechnout si nové album, ale jinak má pojem čas trochu posunutý o pár minut pozadu než všichni ostatní. Můžeš předpokládat, že pokud přijdou všichni zaměstnanci bude vás tam ne víc než jedna stovka. Venku už začíná slunce lehce zapadat. Podzim je vždycky takový. Zlatavé paprsky ti září přes kuchyni a sedací soupravu v rohu pokoje. Venku lehký vánek a obrovský zlatavý strom před vchodovým schodištěm dávají tušit že noci už budou trochu chladné… |
| |
 | „Tak oslava? Nemusíš se bát, přijdu včas. Vždyť víš že nejsem Shaw.“ do telefonu jsem se klidně pousmála a osoba na druhé straně toho aparátu to jistě pochopila. Zavěsila jsem černé sluchátko na vidlici v telefonní budce. Není ani divu, že nikdo kolem nepozoruje. Pět minut po páté jsou vzhůru jenom opilci a ti kteří nemají štěstí pracovat ve dne. Při odchodu zůstaly dveře do rudé budky otevřené a vysoké podpatky začaly klapat tiše setmělou ulicí dolů z kopce. …a teď jen počkat si na tu slavnou chvíli. Neodpustí nám to a budou nás pronásledovat ještě víc, ale potřebují dostat svou lekci… Myšlenky se mi honily hlavou jako neklidní hádci a smysly tušily přítomnost druhé osoby. Jasně modré oči se mi tedy zatoulaly do druhého patra setmělého domu, do okna osvětleného jen pouliční lampou. Byl tam jako vždy, nehybný a drsně sladký Shaw… Věděl o mě stejně jako já o něm, dvojčata o sobě vždy ví vše. Ještě k tomu jaká je naše situace je těžké se toho druhého zbavit byť jen na chvíli. Poslala jsem mu vzdušný polibek, protřepala si dlouhé světlé vlasy a nechala ho klidně stát v jeho stínu. Podpatky dále klapaly ulicí. Jak geniální je doba, kdy ženy zkracují sukně a muži nemohou odolat. Přes Sunsett jsem došla až k známému baru na rohu ulice Elmes a vešla dovnitř. V baru NightCat se vždycky scházela jenom lůza, takhle po ránu už tady zbyl jen barman a jeden hrdina nad šálkem ranní kávy zřejmě před pracovní směnou…a slunce už se začínalo přitáčet pomalu z východu když jsem se chystala ulehnout v soukromé ložnici v barovém sklepě. Podzim je příjemné roční období. |
| |
| Tri hodiny a tak je nejvyssi cas zacit s pripravami. Vlezu si do sprchy a premyslim jak to dnes asi bude probihat. Po koupeli se oholim a kritickym pohledem do zrcadla zjistim ze uz je i nejvyssi cas zajit zase k holici. No co. Dnes to uz nestihnu. Muj oblek uz takz neni co byval kdyz jsem si ho pred 5 lety kupoval ale hold posledni dobou nebylo priliz prilezitosti ho nekam vytahnout. S tim co mam jsem ze sebe dostal vse abych udelal dojem. Snad se Shawem udelame dojem. Teda pokud neprijde zase pozde. Pri techto myslenkach zamykam svuj mladenesky byt a vyrazim do ulic sehnat nejaky taxik. V teto casti mesta to neni az takovy problem. Muj byt je na pomyslnem strede mezi centrem a gethem na okraji. Po asi peti minutach marneho mavani mi konecne nekdo zastavil. Podle barvy kuze zrejme indicky taxikar a muze byt odkudkoliv. V radiu hraji opet Ticket to Ride a tak se zaposloucham a snazim se nemyslet na to co me dnes ceka. Tak jsme na miste. Zaplatim taxikari a vystupuju pred hlavnim budovou. Tak odvahu a hura dovnitr. Snad tam Shaw projednou bude. |
| |
| Hlavní budova firmy Slunce už pomalu klesá za obzor, když vystupuješ ze žlutavého taxíku na chodník před firemní branou. Takřka každodenní pohled na bránu je změněn jen o velký plakát upozorňující příchozí na to, kde najdou vchod do budovy a že občerstvení je zdarma. Samozřejmostí je také muzika k poslechu a pobavení s tanečním parketem. Branou už vchází první hosté oblečeni ve společenském, dámy v šatech odhalující nejvýše kolena a pánové v padnoucích oblecích drahých značek. Mezi nimi si začínáš připadat jako malý klučina na maturitním plese, a to ti to před zrcadlem doma tak slušelo… Tvoje kroky se tedy vydají stejným směrem kterým chodí hosté do hlavní firemní budovy, před kterou postávají mužské hloučky kouřící cigarety a dámské spolky debatujíc zřejmě o novém střihu sukní. Když přicházíš vnímáš jak na tobě pohledy oněch dámských hloučků němě spočívají. A když se pozorněji zaměříš na okolí uvědomuješ si, že zde vidíš snad celé rodiny zaměstnanců. Nad schodištěm do haly se tyčí kamenná klenba hranatých tvarů a spousta těch kancelářských oken, které jsou teď temně zastřené.Vnitřek haly je jasně osvětlen a tak kontrastuje se zšeřelým prostředím venku. Světla uvnitř vycházejí ze stropních ozdobných lustrů a nástěnných lamp, které jsou potaženy zelenavou látkou s květovým vzorem. Hala je vlastně rozdělena na dvě velké místnosti. Jedna vstupní část, která má po obou bocích velká kamenná schodiště do vyšších pater, kde na rozdíl od haly panuje tma. Naproti vchodových dveří pak vidíš další dvoukřídlé dveře do místnosti, z které se line příjemná zřejmě živá muzika. Místnost vypadá větší a obsazená přinejmenším stejným počtem lidí, jako lidí kteří postávají venku. Na bocích místnosti (boky schodiště) jsou vidět dveře, zřejmě šatníkové, taky jsou zde rozestavěny stoly, na kterých jsou zatím odloženy sklenky, poloprázdné i prázdné a talířky, příbory, které vypadají čistě. Kolem tebe dokonce prošly dvě dámy, které si nesly malý porcelánový talířek s kakaovým zákuskem. Určitě tam budou i stoly s jídlem. Po tvé pravici se objevil číšník. Čistý, upravený a asi tvém věku. V pravé ruce třímá tác a zřejmě prochází kolem lidí. Na táce jsou naskládány sklenky naplněné neznámým žlutavě zářivým alkoholem. Šampaňské? „ Šampaňské pane?“ přisunul tác blíže k tobě a zářivě se usmál. Zřejmě to má v popisu práce. Shawa zatím nevidíš ať už po něm pátráš pohledem kdekoliv po vstupní místnosti… |
| |
| Můj dům, můj hrad Nikdy jsem nebyla moc velký spáč, spíše noční ptáče. A není tomu jinak ani dnes. Když se poslední sluneční paprsky nachylovaly pod obzor, vstala jsem z prostěradlem čistě potažené postele a upravila si bavlněný pytlíček s čerstvou hlínou, který jsem měla pod hlavou. Ještě jeden den by vydržet mohl… Přetáhla jsem si poloprůhlednou noční košili z jemného plátna přes hlavu a urovnala ji na svou postel. Ve tmě, která ve sklepení panuje by lidské oko dokázalo zachytit jen úzký kuželík matného světla, který pro mě slouží jako sluneční hodiny. Přes dvě stě let se mé tělo nepotilo, ale i přes ten fakt, že stárnout je pro mě nemyslné začínám pociťovat dopad jistého opotřebení, ale možná je to způsobeno zčásti ‘hladem‘ . Ten se mi zajisté podaří dneska na oslavě zahnat a možná ne jednou. Zdvihla jsem koutky v němém úsměvu a prošla se ke zrcadlu. Alabastrová nahota se v něm ale neodrazila. „Ani nevím proč tě mám.“ zeptala jsem se směrem ke zrcadlu a nečekala odpověď. Oblékla jsem si své nejoblíbenější šaty tohoto roku. Černé saténové šaty s rovným střihem u krku, nízkými ramínky a délkou jen do půli stehen. Přes tyhle šaty jde vidět právě to co má. Jsou dokonale upnuté a zároveň nechávají prostor fantazii. Černé náušnice, a vysoké černé botečky na podpatku podle poslední módy. Dlouhé rovné blond vlasy mi splynuly přes ramena až ke štíhlému pasu. Trocha vůně za ušní boltce a výsledný efekt je dokonalý. Rychle jsem vyšla po kamenném schodišti a zamkla za sebou svůj pokoj. Klíč jsem schovala nad rám do prostoru, kde byla cihla vyškrábána časem. Oslava musí stát za to pomyslela jsem si pro sebe, ale přítomnost bratra se dokázala přiblížit dříve, než jsem se stačila otočit od dveří. „Dneska jsi to ty kdo jde včas?“ pomyslela jsem a věděla, že mě uslyší. Chytil mě mlčky za ruku a vedl k firmě, kde se měl sejít s kolegou. Dokonalé černé sáčko a světla modrá košile. Jen ta kravata mu chyběla, aby se mohl tvářit jako pravý gentleman. Vousy mu v tom bránily stejně, ale těch se vzdát nemohl…a ani určitě nechtěl. Když mě opouštěl stačil říct se uvidíme uvnitř a že ve firmě nemusí vědět, že k sobě patříme. Co naplat. Vešla jsem na setmělý pozemek, osvětlený jen lampami kolem budov, zatím co on vcházel do haly… |
| |
| Hlavní budova firmy Vezmu si teda šampaňské a vyrážím na obhlídku sálu. Někteří lidé mi jsou povědomí. Zřejmě z jiných pracovních akcí ale většina je pro mne naprosto neznámá. Kde je zatraceně ten Shaw. Začínám být dost neklidný. Jsem sám v místnosti plné cizích lidí a jaksi nevím co tady vlastně dělám. Nikdy jsem nebyl žádný lev salónů a v takovéto společnosti jaksi nevím jak se chovat. Zajímalo by mě kdo jsou všichni ti lidé. A kdo je asi ten nový šéf kvůli kterému se celé toto divadlo odehrává? Začínám si hrát se svými myšlenkami. Vidím neznámého vousatého a dost obtlostlého muže v drahém obleku. Narozdíl od mého černého obleku je ten jeho ve výborném stavu. Skvělě střižený a evidentně šitý na míru. To by mohl být on. Nebo je to někdo z obchodního? Nebo ten mladík u schodiště? Z takovýchto myšlanek začínám být nervóznější než na začátku. Je čas jít zase o kousek dál. Konečně vidím vcházet Shawa. Konečně je tady. Sice toho moc nenamluví ale aspoň nebudu vypadat jak kůl v plotě. Kdo ví třeba se mi podaří z něj i dostat odkud je. Když jsem se přiblížil viděl jsem že Shaw je asi ve společnosti častěji než jsem si myslel protože jeho oblek byl sice decentní ale velice slušivý. Sakra musím si koupit nový oblek! Alespoň nemá kravatu jako já. Musel jsem ji někde ztratit. nebo mi ji nevrátili z čistírny? To je jedno. Hlavně že už je tady. Nazdar. Konečně jsi tady. |
| |
| Hlavní budova firmy Šampaňské voní i chutná jako nějaká levnější odrůda. Vůně je možná mnohem lepší než jeho trpká velmi bublinková chuť. A tak se není čemu divit, že mnoho sklenic je odloženo na stolech, které jsou rozmístěné podél haly. Mladý pingl, který ti šampaňské podal se stále míhá mezi lidmi a rozdává tu bublinkovou neřest. Dál se ale tváří uměle usměvavě. Shaw má dnes zvláštní pohled. Nepamatuješ si, že by se tak podezřívavě poohlížel po lidech kolem sebe. Je taky pravda, že jsi ho nikdy neviděl mezi lidmi. Když si všiml tebe, nabral směr blíže a lehce se jedním koutkem úst usmál. Jeho čistý proužkovaný oblek musí být přinejmenším nový a skvěle střižený. Ale celkový dojem z něj je spíše roztržitý. Jeho vlasy vypadají neupraveně, ale celkově rebelsky. Krátký knírek elegantní a černé brýle harmonické. Kdybys ho měl hodnotit, zařadil by se mezi ty lepší pány tady v okolí a to hlavně tím, že mu nehrozí převrácení, když bude spát na břiše. Když na tebe promluvil byl jeho hlas klidný a po podezřívání na něm nebyly už ani známky. Dal si ruce do kapes kalhot jako klidný gentleman. „Je tu rušno.“ Klidně se při tom dívá okolo, na tvoje šampaňské se podíval taky a pobaveně se ušklíbl. Možná že tuší to co ty jsi měl tušit předtím, než sis tenhle nápoj vzal z tácu. Poohlédl se po procházejících mladších dámách s uznalým úsměvem. Poté se otočil zpět na tebe a hlavou ti pokynul. Pochopil jsi že má v úmyslu projít do hlavní místnosti odkud se line příjemná hudba a ženský jemný hlas, který zpívá pár nesrozumitelných slov. |
| |
| Hlavní budova firmy Přikývnu a společně vyrazíme směrem do hlavní místnosti. Lidí je tu opravdu hodně. Je mnohem příjemnější nebýt tu konečně sám ikdyž Shaw pouta docela dost pozornosti jen svým vzhledem. Došli jsme už skoro až ke vstupu do tanečního sálu a tak aby řeč nestála zeptám se Shawa... Zajímalo by mě jaký bude ten nový šéf? Nevíš o něm něco? |
| |
| Směrem do sálu Shaw tě doprovází po pravém boku, ruce v kapsách a výraz lehce nepřítomný. Jakoby někoho vyhlížel v temnotě schodiště. Na tvou otázku ale reagoval až s podivem velice. Odpověď ti ale spíše zašeptal. „Možná že ani nebude.“ nestojí za to ani přemýšlet nad tím co to znamená. Jeho hlas je klidný. Když si ho teď můžeš prohlédnout zboku, neujde ti, že na zádech se mu rýsuje malá vyboulenina v místech, kde má zřejmě pravou lopatku. Tak možná to sáčko není až tak dobře střižené… Hudba zesílila a ty v ní poznáš romantickou píseň Elvise v podání mladé zpěvačky v dlouhých rudých šatech jednoduchého střihu. Sálek je osvětlen stejně jako vstupní hala, ale je mnohem větší a mnohem lépe vybaven. Což se týká číšníku a jejich počtu, tak i stolů s občerstvením. A také lidí. Ve středu místnosti je jakýsi kruh, vytvořen stoly, kde lidé tancují, ale není jich moc. Kolem tanečního plácku jsou čtvercové stoly, které jsou od sebe vzdáleny sotva na velikost průchodu jedné štíhlé osoby, kolem každého stolu jsou pak 4 židle. Většina stolů je obsazena a na ostatních je pak (jako i na obsazených) čistě prostřeno. Nechybí sklenice, malý talířek, příbor a láhev sektu. Jestli je to stejné šampaňské pak ani není divu, že nevidíš láhve otevřené. Shaw se k tobě naklonil na vzdálenost šepotu a také přehlušení zpěvu „Tohle slyšet v podání zpěvačky je docela novinka“ Kromě tohoto rozdělení je v místnosti koutek určený pro kapelu a jejich zázemí, který je vlevo pod závěsem obestřenými okny. V místnosti jsou i dveře, které vedou očividně na toalety.Ty jsou při vchodu do místnosti, takže teď za vašimi zády a dveře, které vedou neurčitě. Ty se nacházejí vpravo za stoly obloženými jídlem a houfem gentlemanů a dam, které při rvačce o nejlepší kousek žvance vypadají spíše jako hyeny. |
| |
| Temné pozemky Po tom co mě bratr skoupý na slovo opustil u brány firmy kolem prošlo pár párů nádherných lidí. Všichni jsou v tom nočním světle příjmně hřejiví. Usmála jsem se na kolemdoucí pospíchající pár a nechtě odhalila i dlouhé zuby. Všimnou si ale mohli jen ztěží. Podpatky na chodníku příjemě klapaly, když jsem procházela do haly. Zorničky se mi rozšířily, když jsem ucítila nepříjemě kyselý zápach, který ovšem nebyl nikde poblíž mě. Shaw si dá víno? přemýšlela jsem pro sebe a zamířila přímo do hlavní haly. Mezi hloučky lidí jsem uviděla jen záda svého bratra a jeho kolegy, kteří se přesunuli z hlavní haly blíže k té odporné muzice. Hudba byla vždy jen nepříjemné omezování dokonalého sluchu. Nešlo při ni slyšet docela nic. Až na přítomný ševel mnoha hlasů. Pohledy přítomných pánu projížděly mou postavu, bledé osvalené nohy a příjemě tvarovaná kolena. Jen kdyby ses naronal, nešlo by to tak vidět poslala jsem svou myšlenku, ale v tomhle hluku si neslyším myšlenky ani já sama. Prošla jsem na okraj místnosti k jednomu z hloučku starších pánů a opřela se o přistavený stůl. Pohledy se jim přetočily a radostné téma hovoru na okamžik utichlo. „Cigaretu?“ optal se směrem ke mně jeden z pánů. Jeho vypoulené bříško svědčilo o vysoké životní úrovni a blahobytu. „Děkuji“ pronesla jsem sladce a upřela na něj zářivě modré oči, nastavila tvář a rty připravené a čekající na nabízenou cigaretu. Přitom jsem se opřela dlaní o stůl blížíc se k onomu pánu. Asi nečekal kladnou odpověď, nebo odpověď jakoukoliv. Po mém Díky přišla vlna dotazů pro hlouček gentlemanů o tenkou cigaretu. Setkal se tam i s kladnou odpoědí a tak mírně zpocenou rukou vložil nakonec slibovanou cigaretku do mých úst a přirozeně ji zkušeným pohybem i zapálil. Oheň mi nesvědčí, zvláště tak blízko obličeje, ale co neuděláte pro trochu potěšení davu. Pohodila jsem dlouhýmy vlasy, založila si ruce a vyfoukla kroužek dýmu. Shaw se musel v tu chvíli vnitřně zakuckat. Nemá to rád, ale já ho k smrti ráda potrápím, snad kdykoliv je to možné. To máš za tu hudbu |
| |
| Taneční sál Rozhlédnu se po místnosti a pousměju se nad těmi lidmi u jídla zdarma jak hlásal plakát. Neskutečné co dokáže trocha toho jídla zdarma. A to by člověk řekl že při svých penězích mají doma jídla dost. Zvláštní. Pousměju se a na chvíli se zaposlouchám do melodie elvisovy písně. shaw měl pravdu. Takto se to opravdu často neslyší. Otočím se na shawa který vypadá jako by se zakuckal. Ale z čeho mi není příliž jasné. Dějě se něco? Pojď si najít nějaké místo k sezení. |
| |
| Taneční sál Možná si soje peníze šetří a raději chodí na večírky pojíst zadarmo, aby byli stále bohatí. Nicméně v kolektivu nebudíte přílišný údiv jak by se dalo čekat. Možná i proto, že se sálem rozezvučel potlesk mnoha dlaní, který oznamuje že píseň zkončila. Shaw se zakuckal jakoby spolk nový cent. Ale na tvůj dotaz jen pokynul hlavou, aby ti dal vědět, že se neděje naprosto nic. „Co třeba tady?“ spíš než bys ho slyšel jsi vytušil co říká, jelokož se opět ozval všeobecný potlesk. Odtáhl jednu ze židlý od nejbližšího volného stolu, který je na druhé straně místnosti, naproti jídelním stolům. Je tady klidněji a dostatek místa, jelikož k rohu místnosti to není daleko. Většina lidí z parketu se teď usazují u okolních stolů. Zřejmě se na něco čeká. Shaw si klidně sedl po tvé levé straně, zády ke stěně místnosti. Když si sedal a upravoval sako, všiml sis něčeho pod jeho pravou rukou. Možná že nejvíc ze všeho to připomíná obal zbraně, ale možná jsi příliš poslouchal Elvisovi desky poslední dobou… |
| |
| Vstupní hala Když se pohledy přítomných pánů uklidnily, prohlédla jsem si je všechny důkladněji. Tak špatný materiál tu není, ale možná později. Po té co se ozval potlesk v sále se většina hloučků lidí v hale začala přesouvat urychleně za zvuky potlesků. I můj hlouček mužů se dal do spěchu. Nevyužít toho bych si neodpustila. Nastavila jsem svou nohu trochu dále od stolu a nechala procházejícího muže lehce zakopnout. „Omlouvám se, to mě tak mrzí.“ začala jsem s přehnanou lítostí omluvu. Muž byl ale tak nešikovný, že při záškubu svého těla odhodil mou zapůjčenou cigaretu úctyhodných pár metrů daleko. Kruci, ty jsi opravdu osel. pomyslela jsem si na adresu onoho muže. Lidi můžete odhadnout až při kontaktu. To je na nich to nejhorší. On si zřejmě ani nevšiml a začal se omlouvat za svou nešikovnost mě. Lehce se při tom dotýkaje mé paže. „Doprovodím Vás do sálu.“ bez čekání na mou odpověď si mě vedl směrem k potleskům a jasným světlům. Tak jestli tenhle baráček vyhoří… přetočila jsem oči v sloup a nechala se klidně odvést. Stejně jsem měla namířeno stejným směrem a přítomnost tohoto muže mi může být moc užitečná. Nasadila jsem lehký úsměv na tvář a zlehka ho přitiskla blíže „To budete tak laskav.“ medový hlas se jen rozléval a hladil. S davem jsme došli do sálu, muž mě poté provedl přes místnost a usadil ke svému stolu. Shaw se tvářil klidně, dokonce na sobě ani nedal znát emoce. I přesto, že jsem se pousmála na jeho kolegu ani se nezatvářil pobouřeně. Ten mladý u jeho stolu by mě po oslavě mohl zajímat… Posadila jsem se nohu přes nohu a odmítla nabízený sekt. Už jen ten jeho pach byl přehnaně vnucující, ale o muži vedle mě se dalo říci to samé. |
| |
| Taneční sál Konečně se začíná něco dít. Všichni se sešli ke svým stolům a zřejmě se čeká už jen na šéfa. Odložím své šampaňské které stejně nebylo žádná sláva. Náhle mou pozornost upotá jedná žena v sále. Je až neobyčejně krásná. Krásné blond vlasy a na zdejší společnost dost odvážné šaty. Nadherná tvář s jakýmsi vnitřím kouzlem. A náhle se na mě usmála. Co to? Asi to nic neznamená. Je tu přece s tím mužem. Viděl jsem ji s ním vcházet do sálu. Klid. Asi se mi to jen zdálo. Už jsem příliž dlouho sám. Náhle začíná sál tichnout. Žeby se konečně odehrálo velké finále? |
| |
| Taneční sál Když utichl všeobecný ruch mnoha hlasů v místnosti a většina přítomných si našla místo u stolů, číšníci se seřadili podél stěny u stolů s jídlem a zpěvačka kamsi zmizela, všiml sis že jeden muž od stolu blízkého k hudebnímu koutku se postavil a významně se vydal k mikrofonu. Velmi vysoký, ale také masivně stavěný postarší muž v šedém obleku. Přoplešatělá hlava odrážela světlo elektrického lustru visícího poblíž. Velké tmavé oči a šedý knírek jako by ti někoho připomněly, ale ani za milion by sis jméno nevybavil. Další všeobecný potlesk se ozval do ticha sálu. Když se přiblížil k mikrofonu, sevřel ho jednou rukou ozdobenou zlatým prstenem nejasným motivem. Při svém sledování onoho muže sis najednou v rukou uvědomil ledový chlad a kovovou tuhost. Při letmém pohledu po tom co ses zřejmě okatě vylekal jsi pochopil o co jde. Shaw ti do rukou vtiskl stříbřitě zářivý revolver, ani nevíš kdy to stihl, celou dobu jsi ho měl v zorném poli, na co bys snad mohl i přísahat. Najednou se ale opíral pravou rukou o stůl a levou ti tiskl pod stolem zbraň. Takový obličej jsi u něj ještě neviděl, úsměv skloubený s nenávistným psychopatismem. Pousmál se a najednou měl jeden knírek výše než druhý. Za jakékoliv jiné situace by tě to rozesmálo. „Neumím to používat, ty to snad pochopíš.“ Bylo ti najednou zcela jasné, že po tobě nechce nic více než používat tu věc ke svojí obraně. Ač ti to neřekl přímo a ani nenaznačil, věděl si, že by ti to řekl. Levou rukou pustil zbraň do tvých polekaných dlaní a následně tě lehce poplácl po rameni. Bez dalšího slova se ale odvrátil a sledoval scénu jako ostatní lidé. Možná, že to celé mohl trvat pár sekund, ale tobě se to zdálo jako věčnost, kterou umí některé okamžiky vytvořit. Muž u mikrofonu mezitím mluvil. Možná řekl jen všeobecné uvítání. Teď pokračoval „…nenecháme žádnou změnu náhodě. Zvolme novou zastupitelskou radu…“ |
| |
| Taneční sál Byl to ohromný šok. Měl jsem sto chutí vstát, zbraň okamžitě pustit a velmi rychle z té snobárny vypadnout ale něco na Shawově chování mě přesvědčilo že pro mě bude nejlepší to nedělat. Další věc kterou jsem nechápal bylo že mi shaw dal zbraň a pro sebe evidentně žádnou další neměl. Rozhodl jsem že si ji zatím nechám a uvidím co se bude dít dál. Hlavně ať mě s ní nikdo nevidí a nezačnou zmatky. Jednou rukou jsem vzal ubrousek ze stolu a zbraň na svém klíně jím přikryl. Muž u mikrofonu mezitím stále mluvil a nezdálo se že by si někdo všiml co se mezi náma se shawem stalo. |
| |
| Taneční sál Na to jak je zbraň chladná, je i náležitě těžká. Pravděpodobně je i nabitá, ale jak a kolik je ti zatím záhadou. Stačilo by se podívat, ale to by nemuselo v davu projít jen tak hladce. Ubrousek se přes ni lehce rozvinul a tak tě hlaveň začala studit na vnitřním stehně. Možná že je až příliš studená na to, že ji měl před chvílí někdo v podpaží. Muž u mikrofonu si lehce odkašlal „…která bude zastupovat všechna odvětví firmy. Zvýšit zisky, které se nám loni mírně snížily bude naší další prioritou. Více pracovních příležitostí můžeme vytvořit stavbou nové haly, kterou schválilo staré zastoupení firmy již před měsícem…“ hlas byl vyzýváním davu k zhrocování, zněl jako vojenské verbování a tak se ani nedalo věřit potleskům, které zaznívaly tlumeně během jeho proslovu. Možná, že by to byl i pěkný monolog, kdyby ho nepřerušil výpadek elektřiny. Přišel znenadání, když se venku zablesklo a poté do tmy zahřmělo. Slyšet déšť by jsi v tomhle sále asi čekal marně. Nevíš ani co jsi čekal, ale takový klid možná ani ne. Lidé se jen vzdychavě udivovali a pár žen jsi slyšel vykřiknout. A pak se stalo něco horšího než bouřka. Možná ale jen pro tvou osobu. Někdo, ale spíš něco tě uchopilo za pravé rameno, sesunulo ze židle a stáhlo asi tak směrem ke vchodovým dveřím ale ne k nim zcela, spíše místností po vyboulené dráze. Při záškubu těla jsi někde vytratil i svůj ubrousek, cítil jsi ho klouzat přes ruku, která stále svírala zbraň. Pohyb byl nepřirozeně rychlý a síla, která tě svírala neuvěřitelně obrovská, ale k tobě přívětivě milosrdná. Bezbolestná. Uprostřed dráhy tě přitlačila k zemi a ty jsi ucítil tupý náraz do týla. Zřejmě ses praštil o nohu stolu, protože za zády jsi ucítil tenký tvar dřevěné nohy a na čelo ti dopadl zřejmě kousek ubrusu. Někdy je lepší se jen domnívat. Při dalším záblesku se lidé začali ptát po světle, svíčkách. Vidíš i pár plamínků zapalovačů, ale ty osvětlují jen okrsky neproniknutelné tmy. Hlava tě rozbolela po tom nečekaném úderu o trochu víc, když podruhé zahřmělo. Slyšíš šoupání nohou a odsouvání židlí, hovor a zvučný hlas, v kterém poznáváš onoho mluvčího, který sliboval před chvílí u mikrofonu. |
| |
| Taneční sál Opřela jsem si ruce o stůl a začala klidně přejíždět prstem po talíři bez ozdob. Když se zvedl Ryan a zamířil k mikrofonu musela jsem se zle pousmát. Užij si ten proslov. Zvedla jsem ruce a lehce potleskávala s ostatními nad jeho nesmyslnými slovy. Že mu lidi vždy věřili je pro mě stále záhadou. Venku se rozpršelo a objevil se první blesk. Elektřina je velice zrádná věc, nedá se na ni spoléhat. Když se místností rozhostila tma počkala jsem krátkou chvíli než si oči přivyknou. Bez zraku by byl jeden úplně ztracený, tenhle smysl je snad jeden z nejdůležitějších. Když opomeneme ostatní smysly pak je nejdůležitější. Klidně jsem vstala, pohyb který by trval vteřiny zabral jen jejich zlomky. Rychlostí přicházejícího blesku jsem se dostala k jednomu ze stolů odkud se zvedal sám Ryan a popadla jsem kufřík, který stál v nohách židle na které před chvíli trůnilo jeho pozadí. Shaw byl neobyčejně šikovný. Tak rychlého jsem ho ještě neviděla. Jediné co mě snad i zaskočilo byl jeho kolega. Zbraň v jeho ruce? Ten okamžik překvapení stačil k tomu aby jeden z mužů zableskl zapalovačem přímo u mé paže. Na to čekali i pinglové. Jakékoliv znamení je dokázalo vyprovokovat k akci. Někteří z nich si potěžkávali zbraně, které ukrývali v malých sáčkách pod paží. Nenávidím to a přesto to stále dělám. pomyslela jsem si. Nejlepší bude se co nejrychleji ztratit z jejich dohledu. V dalším blesku se zaleskla stříbrně kovová zbraň, kterou držel Shaůw kolega. Kdo si ji chtěl všimnout neměl s tím jediný problém i když zřejmě kolega neměl na výběr pokud takhle neupadl sám. To není dobré Všimli si ho k jeho smůle i dva z pinglů, dobře sehraná partička. Shawa nebylo skoro vidět když se k nim přibližoval. |
| |
| Taneční sál Sakra moje hlava. Co se to tady děje? Hlava mě bolela jak čert. To bylo teď asi to nejmenší co mě trápilo. Když jsem se rozhlížel po sále jenž byl osvětlený jen zapalovači zahlédl jsem že něco není v pořádku. Ti usměvaví a podbíziví číšníci se náhle vůbec netvářili tak přívětivě. Dokonce se mi zdálo že vytahují zbraně a někteří koukají na mě a mou zbraň jenž stále držím v ruce. Došlo mi že právě nastala situace kvůli které mi shaw tu zbraň dal. Bolest mi pulzovala v hlavě a já se pokoušel natáhnout kohoutek své zbraně. Problém byl že kvůli špatné viditelnosti jsem nebyl schopen určit co se vlastně děje a jestli už na mě někdo z těch číšníků, nebo co jsou vlastně zač, nemíří. Rozhodl jsem se tedy vplížit se do míst kde jsem tušil stůl do jehož nohy jsem se zřejmě uhodil. Co teď budu dělat? A kde je ksakru shaw? |
| |
| Taneční sál Až doposud urychlené události se začaly vracet do reálného času, na který jsi odjakživa zvyklý. Kohoutek zbraně se natáhl skoro sám, zbraň byla zřejmě dobře udržovaná a tak ani nemůžeš uvěřit, že jí vlastní někdo kdo z ní nechce střílet. Sklonil ses a natáhl se pod tušený stůl do bezpečí. Jediným problémem bylo až to, že když ses posadil skrčený pod stůl, uvědomil sis, že jsi se rukou opřel do něčeho mazlavého. Cítíš jak ti kousek Toho odpadl z ruky, když jsi ji zvedl. Naštěstí ti tma neumožňuje identifikovat co to může být. Čich ti napovídá jen to, že jednou přísadou by mohlo být kakao. Další blesk tě vylekal a ty jsi bezděky nadskočil. Tvoje hlava ti za to oplatila další bolestí. Teď si ale dokonale uvědomuješ, že pod stolem je velice málo místa. Ozval se hrom a skoro v tom samém okamžiku bys přísahal, že se ozval i výstřel. Tma je pro tebe ale stále neproniknutelným problémem, zčásti taky kvůli bolesti hlavy, která ti způsobuje rozostření vidění. Stále ale vidíš plamínky zapalovačů a slyšíš zvuk lidí, kteří se pohybují po místnosti. |
| |
| Taneční sál Kdybych aspoň věděl kterým směrem je východ. Začal jsem se rozhlížet po nějakém poznávacím znamení podle něhož bych poznal ve které části sálu se nacházím ale díky tmě a mé bolesti hlavy to byl téměř nemožný úkol. otřel jsem si ruku do saka a rozhodl se vyrazím směrem kde jsem velmi odhadoval východ. Ať už tě to táhlo cokoli táhlo tě to k východu takže budu pokračovat tím směrem. Pomalu jsem se rozhlédl zpod stolu což bylo téměř zbytečné a přikrčen jsem vyrazil do tmy. |
| |
| Taneční sál Tak dnešní večer neskončí jen tak rychle. Ruku se ti podařilo otřít velmi dobře do boku tvého saka, teď na ruce cítíš jen lepkavou stopu po něčem dosud neviditelném. A když dosud, tak opravdu dosud. Po pár krocích ve tmě, ve obecném hluku nervoznějících lidí v sále se elektřina vzpamatovala a tebe do očí udeřila zlatavá vlna světel ze stropních lustrů. Světlo se může zdát v tuto chvíli horší než tma. Při tom záblesku, ještě před tím než jsi oči instinktivně zavřel jsi viděl, že východ z místnosti je jen kousek směrem doleva. V záblesku jsi taky uviděl sál zvedajících se lidí a podle jejich nepříliš radostných ohlasů jsi poznal, že jsou oslepeni stejně jako ty. A konečně jsi zachytil i Shawa a on velice pravděpodobně zachytil tebe. Při tvé reakci se ti automaticky zvedla i levá ruka v reakci na světlo chránící oči. Když už jsi se chtěl pokusit o kontakt očí a prostředí, narazilo něco do tvého boku a zvedlo tě do výšky…a přehodilo si tě přes ramena. Shaw. Přimhouřené oči ti ukázaly jeho vlasy a skvělý oblek. Přitlačená pravá ruka na jeho tělo. A pistole spustila… Možná tě něco bolí, nebolí. Ani sám nevíš jelikož tě hlava bolet nepřestala. Nově vyplavený adrenalin tě ale nenechá se ani pohnout. Zjistil jsi, že tě odnáší směrem k východu a divit se, že s tebou nemá ani nejmenší problémy můžeš i později. Rychlost se zdá být taky jednou z jeho předností. Když tě odnášel zahlédl jsi ještě sál plný udivených lidí, hysterické ženy a číšníky, kteří se za vámi rozeběhli. Nestačí ale rychlosti, kterou Shaw nasadil. Na zádech cítíš kapky a u kotníků studený vánek. Venku prší dost hustě a blesk ti osvětlil pozemek firmy. Kapky ti začaly stékat po hlavě jako studená sprcha a adrenalin začal ustupovat. Je to horší než jsi čekal. Rozostřený pohled a nastupující únava se ti začínají drát do popředí. Vedle tebe se ozval ve tmě ženský hlas „Tohohle sebou brát nemůžeme.“ Příjemný obličej oné blondýny, která se na tebe usmála v sálu se vynořil vedle tvé hlavy. Její modré oči snad září jako blesky, které občas protnou oblohu, vlasy už má jen jako slepené provazy. To ji však neubralo na kouzle ani náhodou. |
| |
| Taneční sál a cesta ven Ty si poradíš bráško při jeho chování jsem ráda, že alespoň to tělo má rozum, když on sám se ho snaží sabotovat. V rychlosti jsem se vyzula, přece jen bahno a podpatky nejdou dohromady ani mě. Další blesk, další hrom pak zakryl výstřel, který jsem viděla se zablesknout ve stole v rohu místnosti. Rychlostí jsem vyběhla do vstupní haly a vnitřně cítila, že Shaw pochopil a začal se chystat k tomu stejnému činu. A světlo se vzpamatovalo. Venku bylo svěže. Kapky mi začaly padat do vlasů a stékat po nepoddajných šatech. Vedle mě už pospíchal Shaw s kolegou přes rameno. Tenhle pohled mě příliš nepotěšil. Člověk zatažený do naší věci, kam by ho chtěl asi odnést. „Tohohle sebou brát nemůžeme.“ ozvala jsem se a podívala se človíčkovi do očí. |
| |
| Pozemky před firmou Z tónu hlasu a osloveníjsem pochopil že se shaw s touhle ženou zná. Co jsem ale nechápal bylo co se tady stalo. Proč nás pronásledují ti číšníci se zbraněmi a kdo je ta žena která utíká s náma? To mě přivedlo ke zbrani jenž mám pořád v ruce a která již jednou vystřelila. Kouknul jsem na ni a i přes únavu a bolest v hlavě jsem přemýšlel jestli ji nemám znovu natáhnout. Při pohledu na číšníky jenž se nám pomalu ztráceli a při pomyšlení na to že bych mohl postřelit shawa nebo tu ženu vedle nás jsem si to raději rozmyslel. Bolest a únava mě začaly pomalu přemáhat a zjistil jsem že na mě jdou pomalu mdloby. Musím to vydržet. Alespoň než zjistím co se tady dějě. |
| |
| Neurčitě Mdloby se na tebe sypaly jako kamení. Před tím než jsi ale pozbyl vědomí jsi viděl, jak tě Shaw odnáší ztemnělou ulicí. Kapky ti tloukly na bolavý zátylek a žena vedle tebe ti v poslední chvíli vzala zbraň z bezbranné ruky i když sama měla v ruce už hnědý malý kufřík. „…nemůžu tomu ani uvěřit…“ ženský rozzlobený hlas z dálky zněl jako mlhavý opar. „Chtěla byss pržílišš.“ syčivý hlas zřejmě mužský ji odpovídal. Po chvíli ticha se opět ozval muž „Ššpiónek je vschůru.“ Bolest se ti ozvala opět v mysli. Bolí tě snad všecko a nejhůře je na tom tvoje hlava. Další fakt, který si uvědomuješ je, že leží na velmi tvrdém podkladu. Snad prkno, nebo postel bez matrace.. Pomalým otevřením očí se ti zobrazuje vysoko nad hlavou hra stínů zřejmě způsobena světlem svíčky někde v pokoji. Kupodivu je ti příjemně. Teplo a sucho, klid po tom večeru, který jsi prožil. Uvědomuješ si, že jsi nahý a celý obalený v saténové přikrývce, která ti sahá až po bradu. |
| |
| Neurčito Cokoliv za paralen. Stihl jsem pomyslet než jsem začal uvažovat nad tím kde to jsem. Kvůli tmě všude okolo nebylo poznat jak dlouho jsem byl mimo ani jestli je den nebo noc. Slyšel jsem hlas ženy kterou jsem viděl v sále a když jsme utíkali se shawem z haly. Kde mám svoje šaty. A kde je ksakru shaw? Posadil jsem se a rozhlédl po místnosti. |
| |
| Divný pokoj Zjistil si, že posadit se je mnohem těžší úkol než kdy obvykle býval. Bolí tě svaly zad. Při rozhlédnutí po místnosti jsi zhruba odhadl její velikost na menší obytný pokoj. U jedné stěny stojí tvá postel, tak že je stěna za tvými zády. Prakticky se tak díváš do celého pokoje. Po levé ruce jde vidět volný prostor kde stojí u stěny jen velké zrcadlo v dřevěném rámu, před tebou jsou pak dveře a šatní skříň, která je pootevřená a tak jsou vidět šaty visící na ramínkách úhledně poukládané podle barev. Po tvojí pravé ruce se ti naskytne pohled na onu blond divu v poloprůhledném negližé světle modré barvy, sedí nohu přes nohu na židličce u stolu, na kterém je položen talíř ozdobený jablkem, hrozny a dalším ovocem. Žena se na tebe klidně dívá a zřejmě čeká co řekneš. Nevíš co o ní říct, její pohled je dokonale neutrální. I přes to, že jsi v místnosti slyšel i další hlas nikoho dalšího nevidíš. Pouze prázdnou židličku u stolu. Stíny nad hlavou ale ukazují i druhou osobu, která se po chvíli tvého podezírání vytratila jako pára. Zvláštní by to bylo, kdybys mohl klidně uvažovat. Navíc ti sjela přikrývka z prsou k pasu a odhalila tvůj hrudník. Satén neuvěřitelně klouže a sotva, že udržíš ruce abys seděl. |
| |
| Divný pokoj Mohla byste mi podat oblečení? Měl jsem toho na srdci mnohem víc ale rozhodl jsem se že se mi bude mnohem lépe hovořit a popřípadě odcházet až oblečenému. Zaskočilo mě že i žena má na sobě negližé jenž odhalovalo dost na to aby rozpoutalo mou představivost. Přitáhl jsem si saténové povlečení o něco výše a rozhodl se že musím myslet na něco jiného. Napadlo mě že mé šaty by mohly být v té skříni a tak jsem očekával že žena vyrazí právě k ní. |
| |
| Divný pokoj Chvíli se na tebe jen tiše dívala a snad se i zasmála, když sis přitáhl přikrývku. Pak se podle tvého očekávání postavila. Průsvitná košilka a hra svíčky za jejími zády ti ozářila její siluetu dokonalého těla. Světlé vlasy ji spadly přes ramena a ona si je letmým pohybem přesunula tak, aby ji splývaly na zádech. Jediné co na pohybu bylo jinak než si chtěl, byl směr, kterým se vydala a to tak, že se přemístila rovnou k tobě a posadila se na povlečení k tvým nohám. Za celou tu dobu ale neřekla ani slovo. „ K čemu by ti asi bylo? Snad nechceš odejít?“ podívala se na tebe jako by jsi řekl něco strašně pitomého. Pak se ti zadívala do očí. Její pohled dokonale modrých očí byl snad spalující. Dával ti znát, že v tomhle světě jsi jen maličký tvoreček, který už má o osudu rozhodnuto. „Továrna vyhořela a ty ses připletl k něčemu, co nebylo určeno pro tvoje oči. Dám ti ale na výběr“ pobavený hlas tě skoro uklidnil. Co znamená, ale nejde z její kamenné tváře vyčíst. |
| |
| Divný pokoj Zpráva o tom že továrna vyhořela mě dosti překvapila protože když mě shaw odnášel tak jsem žádný požár neviděl. Připadal jsem si jako ve snu. Seděla vedle mě nádherná žena v negližé a já jsem seděl nahý zřejmě v její posteli. Byla by to velice lákavá situace kdyby mě nebolelo celé tělo jenž mi znemožňovalo jakékoli akční nápady. Takhle jsem se jen zmohl na pozvednutí obočí. Na výběr z čeho? |
| |
| Pokoj Opřela se dlaní o prknovitě tvrdý podklad saténu a nahla se blíže k tobě. Její bílé tělo kontrastuje s tmavým saténem. Vlasy ji opět neposlušně sklouzly z ramen. Pohled, který na tebe stále upírala byl drtivě chladný. „Po tom co jsi ztratil práci, máš možnost ji zase získat a pracovat pro mě.“ Důrazně se odmlčela a při dalším hovoru se lehce usmála. „Máš taky možnost to odmítnout a odejít. Zůstat tak na pospas tvému novému osudu…“ Po těch slovech se klidně opět posadila a založila si ruce na prsou. Nic dalšího už ti očividně vysvětlovat nebude. Při slově osudu se její oči prazvláštně zaleskly a tak se mohlo zdát, že osudem je myšleno něco velice konkrétního a možná velice brzkého. |
| |
| Pokoj Hovor o mém novém osudu mi ihned připomněl rozzuřené číšníky se zbraněmi. Je pravda že mě tito muži honili zřejmě kvůli této ženě. To není přílišné plus. Zase je ale pravda že jsme jim unikli a to by se mi samotnému zřejmě nepovedlo. Tušil jsem že si na mě ti muži někde počkají a to bych zřejmě nepřežil. Ztracená práce a zlí číšníci se zbraněmi venku hráli dost ve prospěch této nečekané nabídce. No co umřít sám nebo s touto ženou... Nevypadá že by si neuměla poradit. Dobrá. Jsem váš. |
| |
| Pokoj Po tvé odpovědi otočila modré oči ke stropu, možná na chvíli zapřemýšlela a pak se klidně usmála. Její dlouhé a ostré zuby se odhalily v záři svíčky jen na malou chvíli. „Tohle je ta lepší možnost pro tebe. Měl bys ale vědět, že se nevyplatí mě zklamat.“ Když vstávala z postele lehce tě pohladila po holeni a významně na tebe přivřela oči. Její ruka byla studenější než vzduch v místnosti a tak jsi ji ucítil velice přesně. Vyhrnula ti při tom i povlečení a tak se ti prsty pravé nohy ocitly na světle. Poodešla klidně kolem směrem ke skříni, kde jsi tušil dříve svoje oblečení. Natáhla se pro jedno ramínko na kterém jsi poznal mužské oblečení. Kalhoty složené v půli tmavě šedé barvy a rozhalenou košili, která se nedala barvou příliš zařadit. Snad jen, že mohla být béžová. „Tohle si můžeš vzít. Mě se to nehodí k vlasům.“ Od chvíle, kdy vstala z postele jsi v ní poznával snad jinou ženu. Tvářila se příjemně a tvář ji zdobil lehký úsměv, oči k tobě byly taky velice vlídné. „Pár věcí si musíme ještě vyjasnit, ale pracovní dobu ti nabízím celodenní a plat, který bude odpovídat tomu co pro mě všechno uděláš.“ Odložila ti celek na ramínku k nohám a pomalu přechází kolem postele ke stolu se posadit. |
| |
| Pokoj Šaty vypadaly že jsou zhruba mé velikosti jen mi dělalo trochu obavy kde se převléknu. Vzal jsem své nové oblečení a schovaný za přikrývkou se přemístil ke skříni. Otevřel jsem dveře abych trochu skryl své tělo a začal se převlékat. Poté co jsem si oblékl nové šaty jenž mi docela dobře padly jsem se bosý vydal ke stolku a posadil se naproti své nové zaměstnavatelce. Asi se teď nemohu vrátit do svého bytu že? |
| |
| Pokoj Kalhoty jsou jako na tebe ušité. Skvěle ti padnou a ty se v nich cítíš velmi pohodlně. S košilí je to trochu horší, napoprvé se ti dokonce podařilo zapnout knoflíky o jednu knoflíkovou dírku níže. Žena klidně počkala až se posadíš a během tvé zdlouhavé stydlivé akce za skříňovými dveřmi, kde sis všiml různých obleků,šatů, v počtu, který je sotva na měsíc oblékání. Když čekala pletla si z pramínku dlouhých vlasů smyčky kolem prstu. Tvoji otázku ohodnotila klidným zakýváním. „Můžeš si představit, kde hledají žháře, kterého každý viděl, a o kterém každý ví.“ ukázala ti prstem na hrudník. „Tvůj byt není bezpečný a tak se můžeš zdržovat tady. Nebo v místnostech nahoře.“ prst ti ukázal na strop. Žena se naklonila blíž a ze šuplíku, který byl ukryt ve stole a odhalil se ti do třepetání svíčky, vytáhla tři plátěné pytlíky, které byly prázdné. Jeden který se ti zdál něčím naplněný ve stole ponechala. Položila je na stůl před tebe. „Tohle bude tvá první práce pro mě. Venku už bude svítat a tak můžeš vyjít nahoru a do slunce západu přinést jeden z těchhle malinkých naplněný čerstvou zeminou.“ Jeden ti přisunula blíže bleďounkým prstem. „Zkus se vynasnažit.“ po chvilince ještě dodala „A říkej mi Sandro.“ |
| |
| Pokoj To je dost podivný první pracovní úkol. Zaskočilo mě že mě Sandra pověřuje takovou banalitou. Ale po střílení, útěku a žhářství by mě asi nemělo už překvapovat nic. S výraznou dávkou údivu v obličeji jsem se na Sandru podíval a nesměle se zeptal. Má to být nějaký speciální druh hlíny? |
| |
| Pokoj Posadila se klidně na židli a přehodila si nohu přes nohu. „Mohlo by být kyprá a úrodná. Neber ji z míst kde po ní šlapou lidi.“ řekla to jako by přežvykovala kyselé sousto. Ale na tvůj pohled se opět klidně usmála. „Měl by sis vzít boty.“ podívala se směrem k tomu saténovému prknu, pod které se světla dostávalo jen velice málo. „Kdybys měl potíže pak nahoře sedí Streak a ten ví jak poznat dobrou hlínu.“ zasmála se jako divoká kočka a odhalila zase své dlouhé zuby. „Peníze dostaneš až přijdeš.“ To řekla o poznání důstojněji. Teď upřela svůj pohled na tebe jako by čekala co uděláš a jestli budeš mít ještě otázky. |
| |
| Pokoj Tohle bude opravdu zajímavá práce. ale pořád lepší než ležet pod drnem. Snad. Přemýšlel jsem kde asi takovouhle půdu seženu a přitom jsem došel k posteli. Obul jsem si své staré dobré mokasíny. Alespoň něco zůstalo stejné. Nad touhle myšlenkou jsem se pousmál a vyrazil ke stolku. Vzal jsem ze stolku pytlík na hlínu a pohlédl na svou novou šéfku. Budu se snažit vás nezklamat. Naposled jsem na ni pohlédl jak tam sedí ve světle svíčky ve svém negližé a vyrazil ke dveřím nahoru. Třeba se od toho Streaka dozvím víc jak o té hlíně tak o své nové šéfce. |
| |
| Nová cesta Dveře, ač dřevěné, byly překvapivě těžké. Sandra se na tebe ještě celou tvojí cestu ven dívala a když jsi dveře zavíral slyšel jsi jak za tebou prakticky okamžitě zazvučelo zamknutí zámku. Za dveřmi se rozhostila prakticky neproniknutelná tma a dokud se ti ještě prodíralo světlo svíčky kolem těla viděl jsi, že zde jsou točité dřevěné schody nahoru. Snad je to budova někde ve městě, kde ještě stojí původní domy. Hmatem jsi prozkoumával okolí a postupoval schod po schodu nahoru až ses, po 62 schodech, dostal ke dveřím. Na nich jsi nahmatal kovovou kliku a vstoupil do místnosti, která je osvětlena elektrickým světlem zřejmě z vedlejší místnosti. Ty jsou odděleny jen těžkým závěsem. Tahle místnost zřejmě slouží jako jakési skladiště. V mizerném světle odhaluješ, že stojíš mezi bednami s pitím, které jsou navršené do výše asi dvou metrů všude okolo. Když jsi prošel do další místnosti objevil jsi prakticky to co jsi hledal. Světlem osvětlenou místnost, která vypadá tak přívětivě po tom co jsi viděl dole. Vypadá především jako bar, či nějaká putyka. Vylezl jsi zpoza těžkého závěsu a tak se ocitl skoro za barovým pultem který je napravo a tvoří jednu ze stěn téhle hospůdky. Za ním stojí barman v bílé košili, s mohutným bříškem, a líně sleduje okolní prostory. šiml si i tebe, ale jen dál postává a leští desku. V místnosti jsou stoly a k nim patřící židle. Další lidi jsou zde jen tři. Zřejmě ještě ze včerejší noci. Jeden postarší vousatý dědek, který sedí nad prázdnou sklenicí a poslouchá rádio stojící v barové poličce sedí u baru při východu z místnosti. Druhý zřejmě opilý je opřený o desku stolu a chrápe, má až neuvěřitelné množství černých vlasů s prošedivělými pramínky. Třetí si čte noviny a tak nevidíš jeho obličej, na sobě ale má hnědé sako. V rádiu zrovna probírají dnešní fotbalový zápas a tobě pomalu dochází, že jsi musel prospat snad dva dny. Místnost vede rovnou na ulici, kde vidíš že slunce už pomalu vychází. Navíc je tu mnohem tepleji než dole a vůně jsou zde mnohem příjemnější. Čerstvý vzduch a ranní ticho. Až zapomínáš co všechno se stalo. Ven vedou dvojité prosklené dveře. |
| |
| Nová cesta Dosti mě překvapilo že taková žena žije ve sklepě nějakého zapadlého baru. Rozhodl jsem se dát si něco k pití a trochu si v klidu pouvažovat. Došel jsem teda k baru a řekl si barmanovi o sklenici vody jelikož bez peněz jsem ani na nic jiného neměl. Seděl jsem u baru pil svou vodu a uvažoval co se vlastně stalo. Během tří dní se celý múj život změnil a nejsem si jist jestli k lepšímu. Hrál jsem si v ruce s pytlíkem na hlínu a přemýšlel který z těhle lidí je Streak. Naklonil jsem se blíž k barmanovi a zeptal se. Nevíte náhodou kde bych našel Streaka? |
| |
| Bar Voda, kterou jsi požadoval po barmanovi ti byla dodána ve sklenici s jednoduchým nápisem Schweppes. Barman je očividně docela klidný člověk. A voda je po tom všem i docela chutnou vzpruhou. Ani sis neuvědomoval jakou máš žízeň…a hlad. Žaludek se ti přihlásil k životu veselou serenádou zvuků. Po tvé otázce na barman klidně přiblížil a ukázal ti pokynutím hlavy na opilce, který leží opřený o desku stolu asi uprostřed místnosti. „Klidně ho vzbuď, po ránu je jako beránek.“ dodal ti při tvém pohledu. Chlap ležící opřený o desku má na sobě těžkou koženou černou bundu, černé kalhoty. Z pravé kapsy mu vyčuhuje nějaký stočený kus novin a ve složených rukou přidržuje sklenici. Teď už zřejmě prázdnou. |
| |
| Bar Hlad a nedostatek peněz mě docela trápily. Rozhodl jsem se zkusit štěstí u barmana. Neměl byste něco k jídlu? Nemám sice teď peníze ale zaplatím vám to zítra až dostanu peníze od nové šéfky. Říkal jsem to nejistě a při slovech "nové šéfky" jsem kývl hlavou směrem ke vchodu do sklepa. Koukal jsme na barmana prosebně a doufal že se nade mnou smiluje. Nevím jak bych hledal vhodnou hlínu ať už je jakákoliv když jsem evidentně dva dny nejedl. |
| |
| Bar Barman si počkal až dořekneš to co jsi chtěl povědět. Pak se na tebe klidně podíval a ušklíbl se. „Říkala, že mám nachystat.“ Zpod pultu vytáhl talíř střední velikosti na kterém trůnily dva čerstvé sendviče. Vypadají, že jsou ze salátem a šunkou. Přesunul ti talíř pod nos a vzal ti sklenici, kterou opět naplnil. Moc slov nenamluví, ale příjemně tě potěšil když dodal, že to už je zaplaceno. Sendvič vypadá čerstvě udělaný, mohl by být i týden starý a tvému žaludku by to určitě nevadilo. Je udělán z tmavého chleba a překrojen na trojúhelníčky z který vyčuhuje salát. |
| |
| Bar Pohled na sendviče byl jako zázrak. Pustil jsem se do nich s takovou chutí jakou jsem ještě neznal. Salát krásně chroupal mezi zuby a chuť byla prostě vynikají. Nikdy jsem snad neměl lepší jídlo. Věděl jsem že je to způsobené hlavně tím že jsem dlouho nejedl ale bylo mi to jedno. Během pár minut nezbyl po jídle ani drobeček a já se hned cítil lépe. dopil jsem svou vodu a rozhodoval se co dál. Těď přišel čas vyrazit pro hlínu což mi připomína že bych si měl promluvit s Streakem. Došel jsem tedy od baru ke Streakrovu stolku a posadil se naproti němu. Kouknul jsem se na to podivné zjevení a oslovil ho: Pan Streaker? |
| |
| Bar Při jídle a po něm jsi začal cítit, že prázdný žaludek tě lehce pobolívá. Dlouhá doba po jeho posledním naplnění ho trochu podráždila. Tak se teď cítíš až nepříjemně plný, ale mělo by to do pár hodin přejít. Při bližším prohlédnutí onoho muže jsi zjistil, že na levé ruce mu chybí malíček a prsteníček a čím jsi byl blíž taky jsi intenzivněji cítil pach ulice a zatoulaných psů. Když jsi promluvil poznal jsi, že tě muž slyší. Pomalu se odlepoval od stolní desky a ty sis ho tak mohl lépe prohlédnout. Tvář měl ošlehanou zážitky a rozseknutou na levém obočí, ale tohle zranění vypadá staře. Má tvrdé rysy a neudržovaně zarostlou tvář. Vlasy sčesané dozadu se má lehce zvlněné a prošedivělé vepředu mnohem více. Oči mu záři světlou zelení se žlutým odleskem. Nepodíval se na tebe příliš vřele, až spíše podezřívavě. Zamračil se a procedil přes zuby, tak tiše že jsi to sotva slyšel. „Streak.“ řekl krátce. Zřejmě reagoval na to co jak jsi ho oslovil. Pak se napřímil, odsunul prázdnou sklenici a prohrábl si vlasy. Pod jeho těžkou budou jsi zahlédl kožené pásy na zbraně překřížené na hrudi. Potáhl nosem a jeho zamračení přešlo na uklidněné zaujetí „Mě znáš. A ty jsi ten prďola z tý firmičky, co? Tak co bys chtěl?“ Opřel se o židli a smutně se podíval na prázdnou sklenici před sebou. |
| |
| Bar Jeho vyhled mě trochu vyděsil. Přecejen po tom jak vznešeně vypadala Sandra byl toto její pravý opak. Vypadal jak bezdomovec. dokonce i páchl jako někdo kdo přespává v krabici někde v postranní uličce. Docela by mě zajímalo jak se asi sandra se streakem poznali. Náhle mě napadlo že vlastně nevím jak zkončil shaw. Asi dobře když já jsem se dostal až sem. Trochu jsem se uklidnil a překonal nechuť k pachu jenž vycházel ze streaka. Rozhodl jsem se že je načase zeptat se jej na tu zpropadenou hlínu. Sandra mě poslala pro nějakou hlínu a říkala že byste mi mohl pomoct s tím jakou a kde sehnat tu správnou. |
| |
| Bar Při vyslovení jména Sandra se na tebe podíval s novým zaujetím a jeho žlutavé oči si tě prohlédly ještě jednou. Sklenici odsunul stranou levou rukou s omezeným počtem prstů a pravou zajel ke kapse kde vylovil smotek zřejmě dnešních novin. Rozložil je před tebou a titulek na jejich úvodní straně hlásal o výročí zavraždění prezidenta Kenedyho. On ti ale ukázal prstem na článek, kde se probírá událost ohledně místního hřbitova, který obsadili metaloví volnomyšlenkáři, kteří si z něj hodlají udělat podium pro dnešní večerní koncert. Článek je jen krátký a skoro neviditelný. Ukončuje ho zmínka o tom, že hřbitov je v dezolátním stavu již 20 let. „Zkusíme to dneska tady.“ sbalil ti noviny a strčil si je zpět do kapsy než jsi stačil pochytit více informaci. „Takže co vlastně umíš chlape? Máš bouchačku?“ Na to že vypadal jako místní opilec je teď docela čilý, postavil se hbitě na nohy a utáhl si koženou bundu pod kterou určitě schovává mnohem víc než jsi dosud stačil vidět. Nečeká na tvoji reakci a vychází směrem k barovému pultu. „Ten článek je pěkná pitomost co?“ u baru pokynul na barmana a ten mu přisunul pulečku něčeho zřejmě ostřejšího, Streak se kouknul po tobě a zeptal se „Dáš si?“ |
| |
| Bar Byl jsem jeho chováním dost zaskočen. Očekával jsem přecijen něco jiného. Tento člověk překvapoval každou vteřinou. Došlo mi že na alkohol ještě nemám žaludek. Přecijen jsem jedl po dvouch dnech poprvé před 5 minutama. Ještě před půl hodinou jsem neměl ani oblečení a on chce zbraň. Má poslední zkušenost se zbraněmi zkončila náhodným výstřelem který mohl zkončit buď ve mě nebo v Shawovi nebo Sandře. Díky ale necítím se na to. No a zbraň bohužel nemám. |
| |
| Bar Když jsi odmítl jeho nabídku, zatvářil se tak, že jsi pochopil jak o tobě smýšlí jako o někom kdo si dělá vlastní škodu. Půlku do sebe obrátil a skleněný zbytek odložil na pult. K barmanovi pronesl jen krátké díky a vyšel směrem k východu. Ani se nenamáhal ti říct ať ho následuješ, ale opět k tobě začal promlouvat a ty chtě nechtě jsi musel jít za jeho hlasem. Vidíš že je o trochu vyšší než ty a taky mnohem mohutnější. „Tak si půjdeme něco sehnat ne?“ otevřel prosklené dveře na ulici a vyšel ven, počkal na tebe a poupravil si mezi tím bundu. Když se za vámi dveře zavřely vzal tě levou rukou za pravou paži a donutil tak k rychlejší chůzi do kopce po široké ulici. I přes to, že už svítalo se po ni nikdo nepohyboval, ani si nepamatuješ, že by jsi v téhle části města někdy byl. Tiše a rychle ti začal povídat „Všiml sis toho fízla s novinami? Tak ten si na mě číhá už od včerejška protože se někdo prokec, že tě asi znám. A my se ho na to teď trochu optáme až za námi půjde. Taky se budem muset přestěhovat, takže kdyby něco nemusíš si pamatovat odkud kam jdem, nebude ti to zítra k ničemu. Pustil tvou paži a pokračoval ve stoupání do kopce. Tvůj žaludek sice protestuje, ale odhodlaně tě poslouchá. |
| |
| Na cesťe Takže po mě jde už i policie? Začíná to být čím dál lepší. A on mi chce sehnat zbraň a evidentně vyslýchat policistu. Chování mého nového průvodce naznačovalo že se s takovou situací nesetkal poprvé ale i tak jsem byl dost nervózní. Streak si to štrádoval dál do kopce a já přemýšlel zda nemám spíš zmizet než jít za ním. Nakonec jsem se rozhodl že budu pokračovat s ním. Ale rozhodně to nenechám jen tak. Dohnal jsem Streaka a potichu na něj začal: Co přesně chceš udělat s tím policajtem a k čemu ksakru budu potřebovat zbraň? |
| |
| Cesta ulicí Jeho chůze se ani po tvém dotazu nezpomalila. Prochází dál do stoupání ulice a vlasy mu vlají podél uší. „No, říct mu, že za náma nemá chodit jinak mu ustřelíme palici.“ řekl ti až nadmíru otevřeně. „V tomhle světe jsi buď lovec nebo kořist. Já už jsem kořist byl.“ ukázal ti ruku na které mu zeje rána po chybějících dvou prstech. „Ukous mi to jeden lykan.“ Když ses poohlédl ve spěchu jsi zahlédl jak z baru, ze který jste zrovna opustili, vychází drobná mužská postava. „Fízlové nemaj dobrý mozky a tak mu zabere dlouho než někoho zavolá. Bouchačku budeš potřebovat.“ Odněkud zdálky už k vám doléhají zvuky ranní automobilové dopravy a hlasy lidí. Slunce už se vydalo na oblohu a začíná ozařovat ulici po které jdete. Streak zabočil do jedné z uliček, na jejímž konci vidíš sluneční svit a míhající se lidi. Ulička je poměrně úzká, že se sotva vejdete vedle sebe. „Teď se mu ztratíme…a seženem ti nějakou bundu.“ Pyšně se podíval na svoji koženou bundu a vyrazil vstříc lidem na druhém konci uličky. |
| |
| Cesta ulicí O zvířeti jemuž se říká lykan a které by bylo schopno ukousnout člověku dva prsty jsem v životě neslyšel. Došel jsem ale k názoru že to bude asi nejaký africký druh a taky že Streakovi asi nebude moc příjemné o tom mluvit a tak jsem to prostě přešel. Taky byla pravda že nějaká bunda by nebyla marná protože je po ránu chladno a jestli máme v plánu jít večer na koncert tak by něco teplejšího taky neuškodilo. Nakonec i ta zbraň by se tam dala schovat. Když jsem teď viděl že nás někdo sleduje a že nás sleduje zřejmě kvůli mě tak mi myšlenka na to že budu mít něco na obranu až tak nepříjemná nepřipadala. Koukal jsem jak se chce asi Streak ztratit tomu fízlovi a viděl jsem spoustu vedlejších uliček do kterých bychom mohli zapadnou. Čekal jsem ale kam si to námíři Streak protože on se tu evidentně vyznal velmi dobře. Kam teda zmizíme? |
| |
| Cesta ulicí Úzkou uličkou jste se propletli až na druhý konec do ulice plné lidí, kteří vypadají, že jdou do práce. Auta projíždějí jednosměrným pruhem do širší ulice na levém konci. Naproti vidíš že chodník lemuje řada malých obchůdků. Na některých vidíš i vývěsní tabule. Řeznictví, Knihy… Lidé si vás skoro nevšímají, jen ti kteří procházejí příliš blízko se šklebí nad přítomným pachem, který vychází odněkud ze Streaka. Streak se na chvíli zastavil a počkal až dojdeš za ním. „Znám někoho kdo mi dluží za jednu prácičku.“ Vyrazil podél ulice vpravo. Tím směrem vidíš procházet skupiny lidí, kteří míří na její konec k velmi široké ulici, kterou poznáváš. Jednou jsi tady šel na jídlo do bistra, pamatuješ si vysoký firemní dům plný kanceláří, do kterého ses díval při jídle. Jak lidé chodili dovnitř a ven. Streak se zastavil u jedné boční uličky a po chvíli do ní vkročil. V krátké uličce, která je ukončena postavenou popelnicí jsou jen jedny dřevěné dveře s koulí. Postavil se k nim a rychle zaklepal. Aniž by se ozvalo cokoli z druhé strany, dveře se otevřely a on tě posunkem hlavy pozval dovnitř, sám vešel do prostor za dveřmi jako první. |
| |
| Cesta ulicí Konečně se trochu orientuju ve které části města se nacházíme. Vidět známé ulice mi opět připomnělo ře toto vše je reálné. Opravdu pracuju pro Sandru pro kterou mám sehnat nějakou hlínu. Evidentně ze hřbitova. A opravdu jdu s chlapem který smrdí jak měsíc mrtvé prase uložené na kompostu ze zhnilých brambor. Vše tu vypadalo tak bezstarostně a já litoval že se nemůžu připojit k tomu klidu. Místo toho jsem vešel do temné místnosti za Streakem. Ještě jednou jsem se ohlédl zpět jestli nás ten fízl pořád sleduje. |
| |
| Do místnosti Při tvém posledním ohlédnutí na ulici plnou lidí jsi zahlédl udýchaného pronásledovatele, ale než by stačil za vámi dojít dveře by se mu jen zavřely před nosem.Musel za vámi utíkat uličkou, aby to stihl takhle rychle. Dveře zapadly za tvými zády a ty sis mohl prohlídnout, že Streak kráčí místností plnou beden popsaných ze strany původem a obsahem. K tomu ti svítí zavěšená žárovka z nízkého stropu. Místnost je poměrně rozlehlá a chladná. Po chvíli uvidíš i toho, který vám otevřel průchod. Je to menší štíhlý muž, o něco starší než ty, který zrovna vybaloval jakési menší kartónové krabičky z jedné velké krabice, na které je napsáno MYDLO. Vrátil se k vybalování a pošklebným hlasem se obrátil na Streaka „Snad máš blbou paměť čokle toulavá, vyplatička až za měsíc.“ vytáhl hromádku krabiček a postavil je do regálu. Vlasy má sepnuté do pevného drdolu a na sobě zástěru s velkým nápisem Crup. Streak se nad jeho výlevem nepozastavoval „Chci bundu tady pro mladého, dobrou bundu. Vodpustím si svoje úchylky a přijdu až po novým roce.“ Mladíček v Crup zástěře se na chvíli zastavil a přestal přehazovat krabice v regálu. Opřel se loktem o krabici ZBYTECNE a prstem si zapřemýšlel po bradě. „Za jednu bundu?“ Streak klidně čekal na konec jeho myšlenkového procesí, při tom si prohlížel okolní krabice. Crup se ozval až když si Streak vzal do chromé ruky krabičku mýdla a dotázal se jestli ty bíle hmoty jsou hořlavé. „Něco pro tebe mám, ale šefík je teďka za pultem tak počkejte tady.“ řekl a odešel dveřmi, které se v prostoru plném krabic ztrácely. |
| |
| V místnosti Vypadalo to tady jak ve skladu nějakého obchodu na na protější ulici. Ale musel to být dost velký obchod když měl tolik zásob. Rozhlížel jsem se po bednách a přemýšlel jakou úchylku to Streak má že ten muž byl tak ochotný když se mu zmínil. Další věc kterou jsem se dověděl bylo že ten mužík není majitel tohoto obchodu ale pouze zaměstnancem. Ví teda šéf co se děje v jeho skladu? Raději jsem neuvažoval co by se stalo kdyby šéf přišel a našel nás tu. Napadlo mě co asi dělá náš fízl. Nemůže nás tu ten fízl najít? Nebo určit obchod ke kterému tohle patří? Řekl jsem a rukou ukázal po skladišti. |
| |
| Místnost Streak se k tobě natočil bokem a odložil krabičku na opačnou stranu regálu. „Jasně že může, když bude trochu chytrý.“ Podíval se na tebe, jeho oči ve světle žárovky vypadají ještě žlutější. „Tenhle krámek se mi stejně nikdy nelíbil.“ zazubil se a opět se probírá pohledem po hromadách krabic, udělal dva kroky dopředu a sebral jednu z menších krabic, kterou po tobě obratně hodil. Dopadla ti na hruď a k tvému údivu ti poté zůstala v rukou. Vidíš, že je na ni napsáno SUŠENÉ MASO. Další zřejmě stejnou si nacpal pod bundu. „To se hodí.“ Tobě se určitě celá do kapes nevejde, ale je přelepena jen jednou vrstvou pásky. Streak se k tobě zase otočil a viděl jsi jak se mu pohl nos jako by něco čichal a jeho oči dostaly mírně zuřivý nádech. Ztišil hlas a vrátil se kolem tebe pomalu ke dveřím. Usmál se „už ho tu máme.“ spíše než to řekl jsi to vytušil z pohybu jeho úst. „Tak půjdem jinudy.“ pobaveně se podíval jako nezbedné dvoumetrové dítko. Ukázal ti rychlým pohybem na dveře, kterými odešel Crup chlapec. Zřejmě ti naznačuje abys je otevřel a podíval se jestli je čistý vzduch. |
| |
| Místnost K čemu nám bude sušené maso? A to jako vyčichal toho fízla? I přes svůj pach? Byla pravda že přes streaka nebylo cítit naprosto nic. Nabral jsem si trochu sušeného masa do kapes a vyrazil ke dveřím. Pomalu a opatrně jsem je pootevřel a rozhlídl se. |
| |
| Místnost Sušené maso bylo v krabici zabaleno po pár kouscích do sádlového papíru a tyhle malé balíčky zabíraly celou krabičku. Dveře jsou kupodivu poměrně z tenkého dřeva a šly otevřít velice snadno. Za nimi se ti naskytl poměrně úzký obzor osvětlený denním světlem z ulice. Přímo před tebou je zděná přepážka oddělující prostor prodejny s mnoha regály zaplněnými různým zbožím od schodiště, které je napravo. Pří pohledu napravo se ti naskytl výhled do výšek nad strmým schodištěm. Pootevřené dveře na tmavé plošině chodby vypadají jako zářící pásek. Z výšky k tobě doléhá jeden hlas, který jako by neměl odpověď. Snad někdo mluví do telefonu. Vlevo je prostor otevřený do prodejny, která zřejmě vede do ulice, ve světle které odtud vychází se míhají stíny a jdou slyšet zvuky lidských hlasů. Poměrně velký prostor plný regálů, které jsou zaplněné mnoha věcmi. Od onoho mýdla, přes oblečení až po boty. Vidíš kartáčky, magnetofonové pásky, ručníky…a Crup. Až jsi nadskočil když jsi ho viděl přecházet po prodejně. Měl namířeno k vám a v rukou svíral kožený uzlíček. Když tě uviděl zarazil se na místě a posunkem ti naznačil ať se rychle vydáš za ním. Ani sis nevšiml, že Streak se přiblížil za tebe. Otevřel dveře a vysunul tě do uličky. „Tak rychle.“ |
| |
| Místnost V obchodu byl docela klid. Aspoň já jsem nikoho neviděl a tak jsem se jen v mírném předklonu rychle vyrazil za Crup hochem. Procházel jsem kolem regálů se vším možným a přemýšlel co by se popřípadě ještě mohlo hodit. Sice jsem nevěděl co přesně Streak plánuje ale došlo mi že s ním asi nuda nebude nikdy. Dorazil jsem ke Crup hochovi a sledoval jak Streak míří za mnou. Otočil jsem a řekl: Kam teď? |
| |
| Obchod Když jsi procházel úzkou uličkou, obešel jsi zděnou příčku a tak vešel do velké otevřené místnosti plné regálů. Mezi nimi je uděláno místo pro pult na pravém okraji u příčky. Naproti jsou vidět vchodové prosklené dveře, za kterými prochází lidé na ulici. Viděl jsi i nízkou dodávku, která pomalu projela kolem. Hošík Crup po tobě hodil koženou bundu když jsi byl v jeho blízkosti a s neskrývaným odporem vám pověděl „Támhle jsou dveře. A ty čokle si pamatuj dohodu.“ Poslední slova zašeptal směrem ke Streakovi a ukázal prstem na chvíli ke vchodovým dveřím. Když se za tebou Streak tiše připlížil ani nereagoval na jeho slova a posouval tě směrem k východu z obchůdku a na ulici. Bunda, kterou ti Crup hodil je poměrně těžká a vypadá nová. Dokonce i smrdí jako by byla čerstvě dovezena. |
| |
| Obchod Vyrazil jsem teda směrem ke dveřím a Streak mě pořád popoháněl. Nesl jsem si svou bundu a sušené maso po kapsách. Snažil jsem se vypadat co nejnenápadněji. Konečně jsme došli ke dveřím a já pomalu otevíral. Modlil jsem se aby prodavač neměl nainstalován nějaký zvonek jenž ho měl upozornit na nově příchozí zákazníky. Naštěstí se mi povedlo ddveře otevřít v naprosté tichosti. Vylezl jsem tedy ven před obchod a zase se narovnal. Rozbalil jsem svúj kožený balíček a tím odhalil krásnou černou koženou bundu na zip. Kůže byla dost hrubá aby ochránila proti chladu a možná i něčemu horšímu. Nasadil jsem si ji a zjistil že je šita na poněkud většího člověka ale nijak mi to nevadilo. Byla prostě krásná. |
| |
| Ulice Streak za tebou vyšel z obchodu a přibouchl za vámi dveře. Stojíte na ulici po které jste před chvíli šli a tak jen Streak dále pokračuje v cestě, jako by se ani nic nestalo. Na tvoji radost z nové bundy se uznale usmál „Konečně jako parťák.“ K tomu, že vypadá jako nová a zřejmě je nová, ti i příjemně zatížila ramena. Moc teplo v ní ale zatím není. V bundě je mnoho kapes jak na vnitřní tak na vnější straně. Cesta vás vede směrem k široké ulici plné aut. Při ledabylém ohlédnutí už dokonce nevidíš ani kmocha chlapíka, který vás sledoval. Streak vytáhl z kapsy smotek novin a odhodil je do blízkého koše „Plýtvání papírem co.“ ohodnotil se sebekriticky. Lidé, kteří se ocitnou dost blízko se od vás odvracejí, dokonce jsi zpozoroval, že vám tvoří jakousi uličku na chodníku a tak můžete bez problému procházet. „Máš prachy?“ zeptá se tě Streak jen mimo řečí jako by ani nečekal odpověď. Teď jako by k tobě byl vlídnější, dokonce ti ukázal prstem a tak naznačil, že se hodlá odbočit do další úzké uličky, kde se prosmýkl mezi plnou popelnicí a ošoupanou cihlovou zdí, aby tak prošel uličkou do další vedlejší ulice, kde postává pár lidí s cigaretami a která je doprava slepá. Zase zahl do další uličky a tak vás vede někam směrem na východ jak jsi vytušil. Kolem vidíš jen obytné domy, sem tam obchod, lidi kteří jdou do práce či se jen flákají a nebo uklízejí chodníky. |
| |
| Ulice Co? Prachy? Ne, bohužel nic. Šli jsme ulicí a já přemýšlel jak daloko to ještě bude. Streak mě označil za parťáka což mě docela potěšilo. Ikdyž nevypadal bůhví jak byl to člověk kterého jste chtěli za parťáka. Nejen že mě zatím bez větších problému vylízal ze všech potíží už i jeho povaha začínala nabírat dosti příjemný tvar. Přestal na mě dokonce koukat jako kdybych já byl to, po čem tak smrdí. Začal jsem si přendávat sušené maso z kapes u kalhot do kapes na bundě aby se mi lépe hýbalo. Mezitím jsme pokračovali ulicemi které jsem dosud nepoznával. Po chvíli ticha jsem se zeptal: Proč je to plýtvání papírem? |
| |
| Ulice Streak se uchýlil do jedné z postranních slepých uliček. Došel na konec k vysoké zdi, kde je vysypána kulatá popelnice. Papíry a všelijaké odpadky se povalují po zemi. Je vidět, že se v nich už někdo přehraboval. Streak si svlékl svoji bundu a tak jsi uviděl, že pod ní schovává víc než jsi tušil. Dva kožené tmavě hnědé pásy přes hruď, které přidržují dvě pistole z tmavého kovu. Přehodil svou bundu přes prázdnou popelnici a jeden z pásů si začal odepínat. „Ani jsem ty noviny nedočet.“ zazubil se. Triko, které má na sobě odhaluje jeho silně ochlupená záda a díry, které v něm má na zádech ti ukazují, že je má chlupatá celá. Kalhoty mu přidržuje další silný pásek u kterého má připnuté dva zásobníky. Když si pásek odepnul klidně ti ho podal s notnou dávkou opatrnosti. „Abys věděl, mám mu svini černou rád.“ zřejmě myslí pistoli s temně rudou pažbou z tmavého kovu. Pásek je ještě zahřátý z jeho těla a mírně onošený časem. Nakonec se do všeobecného ticha zanotoval tvůj opět prázdný žaludek. Streak si oblékl zpět bundu a čeká až si pásek nasadíš ty. |
| |
| Ulička Sundal jsem si bundu a položil ji na kousek lepenky který ležel na zemi. Převzal jsem od Streaka jeho opasek se zbraní a musel přiznat že je skutečně krásná. Začal jsem si nasazovat opasek. Musel jsem si ho trochu stáhnout protože ikdyž nejsem žádné tintítko tak Streakových rozměrů nedosahuju ani zdaleka. Po tom co jsem si pásek pořádně utáhl rozhodl jsem se že sit u zbraň pořádně prohlídnu. Vytáhl jsem ji z pouzdra a prohlížel si ji v rukou. Nevím toho o zbraních mnoho ale tato mi byla už od pohledu příjemná. Tak nějak seděla k tomu co se ze mě zřejmě začíná stávat. Muž v černé bundě co utíká před policií by měl mít takovou pistol. Mockrát díky. Je skvělá. Vzal jsem si zpátky svou bundu a nasadil si ji. Zkontroloval jsem zda je pod bundou nějak vidět zbraň a aspoň podle toho jak jsem se dokázal podívat pod rameno jsem zjistil že tím že je bunda poněkud větší skrývá zbraň celkem slušně. Spokojeně jsem vytáhl jeden balíček sušeného masa rozbalil jej. Vzal jsem si jeden kousek a podal balík Streakovi. Dáš si? |
| |
| Ulička Pásek se ti po troše úsilí podařilo zkrotit a teď ti jeho, sice trochu obnošený, tvar skvěle sedí na hrudi. Dokonce tě i trochu hřeje pod bundou. Balíček masa zašustil v tichu uličky a k tomu sem dolétl slabí větřík, který roztáhl do šířky rozsypané odpadky z malé popelnice. Nad tvou nabídkou Streak zauvažoval a nabídnuté maso si vložil celé do úst. Začal pomalu přežvykovat a zase se mu pohnula chřípí nosu. Upřel na tebe své zelenavé oči, které se při osvětlení lehce mění ve žlutavé. „Vzdch čsty.“ Přes jeho přežvykování mu nejde skoro rozumět. „Jdm najt ty pstrdy.“ zamumlal a vyrazil pomalu z uličky. Oproti tomu jak rychle jste předtím šli ti tahle chůze připadá i pomalá. Směr, který nabral Streak ti připadá známý. Poznáváš i uličky kolem a víš, že se blížíte k místu kde máš byt, nebo měl. Zrovna jste došli na širokou ulici kde jsou čtyři pruhy pro auta. Streak se zastavil aby počkal na bezpečný přechod. Lidé kolem vás procházejí jen s odporem. Naproti přes ulici vidíš okna svého setmělého bytu a dole u vstupních dveří vidíš stát chlapíka s cigaretou v delším hnědém kabátě. |
| |
| Ulička Prohlížel jsem si muže před vchodem. Vypadal dost nebezpečně a já přemýšlel jestli je i ozbrojen. Vsadil bych se že jo. V bytě byla tma což asi znamenalo že tam nikdo není. Podíval jsem se na Streaka a pocopil že on si toho chlapa všiml taky. Máš nějaký plán? |
| |
| Ulice Chlapík u vchodu do chodby, která vede i k tvému bytu, se opřel o zeď a vyfukuje dým. Dívá se na druhou stranu ulice. Slunce zasvítilo a ozářilo tak vše téměř dokonale. Streak tě vytrhl ze zamyšleného pozorování tím, že tě zatáhl za rukáv bundy a poodstrčil trochu za sloup veřejného osvětlení. „Tys chtěl hlínu. Tak co to spojit s prohlídkou toho hřbitova.“ navrhl bez toho, aby to znělo jako otázka. Kolem vás prošly dvě pěkné ženy, které se po vás pootočily. Jedna měla tmavé vlasy stažené do úzkého copu, bíločerné šaty, které odhalovaly kolena a boty na vysokém podpatku. Druhá měla vlasy světle hnědé, rozpuštěné a dlouhé asi po ramena. Obě se chichotaly, když procházely kolem a ještě stále se po vás otáčejí a něco si mezi sebou špitají. Streak se tím asi neznepokojuje, jen si je klidně prohlédl a čeká dál až se uvolní cesta přes širokou ulici. |
| |
| Ulice Podíval jsem se po těch pěkných slečnách a přemýšlel jak to těď se mnou bude. Usadit se a žít si v klidu teď asi nepůjde. Kouknul jsem na Streaka a přemýšlel jak to dělá že po něm ty ženské tak koukájí. Asi to bude tou bundou. Podíval jsem se na svou bundu a pousmál se. Snad to bude fungovat stejně. Asi bychom měli vyrazit ne? |
| |
| Ulice „Jdem.“ zavelel Streak a pokynutím ti ukázal, že přejde přes cestu. Není to ovšem tak jednoduché. I když auta nejezdí příliš rychle tak se jeho manévr nesetkal s velkým úspěchem. Streak se těsně uhnul jednomu autu, které na něj zatroubilo. Ty jsi se přes cestu dostal v jeho stínu úplně snadno. Při letmém pohledu, který sis snad ani neuvědomil, jsi uviděl, že muž který stál u dveří se někam ztratil. A možná je to dobře. Streak zašel za červenou telefonní budku, snad aby se trochu schoval a taky uklidnil. Jde na něm vidět, že je rozčílený a snad i trochu uražený tím, že se na vás dívá celá ulice. „Zasraný auta.“ postěžoval si nakonec a bručivě vydechl. Narovnal se a upravil si bundu. Zda se ti, že mu na tváři vyrostly nové vousy. Vyšel směrem k malému marketu, které je obklopené širokým parkovištěm. Je na něm jen malý počet aut a skupina mladých lidí, kteří se očividně baví tím, že si pouštějí rádio v jednom kabrioletu světle béžové barvy. Streak se vydal směrem, tak aby obešel parkoviště, ale cestu si zkrátil a dostal se do protější uličky, kterou jsi nikdy nešel. Jistě ale víš, že je to ulička, která vede směrem k sídlišti a čtvrti, kde bydlí chudší lidé. Za sídlištěm je rozsáhlý hornatý lesopark, o němž víš, že není udržovaný a lidé by tam neměli chodit po setmění. Streak se při své cestě nenávistně dívá po autech. To zpozorovala i skupinka mladých chlápků, kteří vás začali sledovat. Jsou určitě mladší než ty alespoň o 5 let. Jsou oblečeni v lehkých bundách, někteří velmi hubení. Kolem auta je jich šest a mezi sebou si povídají. |
| |
| Parkoviště Nevěděl jsem jestli jdeme do Streakova bytu nebo rovnou do lesoparku. Uvažoval jsem jestli náš rozbitý hřbitov který máme dnes večer navštívit je v tomto lesoparku. Kdysi by mi možná připadalo nerozumné se pouštět do těhto končin s plánem zůstat tam po setmění, ale dnes se Streakem a se svou novou zbraní pod ramenem jsem si připadal o mnoho jistěji. Ani ti mladíci u auta kteří si nás tak prohlíželi mi nepřipadali jako velká hrozba. Kouknu na Streaka a toho tihle hejsci nijak nezneklidňují a jde si stále svým směrem. Slyším že si stále pod vousy nadává na auta. Je na něm vidět že auta nejsou jeho hobby. Kouknul jsem na jejich kabriolet a ocenil že asi mají nějaký vkus protože béžová barva byla pro něj jako dělaná. To už mi ale Streak zase o kousek poodešel takže jsem vyrazil rychlejším krokem a také si přestal skupinky všímat. |
| |
| Parkoviště a cesta dál Všiml sis, že o vás mladíci přestali projevovat zájem a jejich pohledy se vrátili ke kabrioletu. Mezi sebou si špitají a rukama si něco naznačují. Těsně před tím, než jste zašli do uličky mezi domy jsi viděl čtyři z nich jít od kabrioletu. Domy kolem se postupem vaší cesty mění z čistě upravených na lehce odrbané a obité. Kolem na zemi je vidět více odpadků. Ulice se klikatí a jsou úzké, místy široké. Zde jste ale taky narazili na mnohem více lidí než doposud. Jsou tu děti, které se schovávají když jdete kolem a jejich matky na vás z oken křičí ať jdete pryč či sprostější varianty toho samého. Viděl jsi i dvojici žen, které postávaly na rohu jedné z uliček u vchodu do polorozbořeného domu. Zvaly vás k sobě, ale ani sis je nestačil prohlédnout jelikož Streak jim oznámil, že nemáte zájem. „Dávej si bacha. Lidi kolem tebe tě chcou buď vokrást nebo jen zabít.“ řekl ti potichu, když jste poodstoupili do jedné z tmavších ulic, kde visí na šňůrce mezi domy sušící se prádlo. V téhle ulici nikoho nevidíš. Možná to není dobré znamení. Vchodové dveře, které zde vedou jsou zatlučené silnými prkny a okna zde nevedou. Skoro vprostřed je zde úzká odbočka do vedlejší uličky, která končí slepě, naproti ní je výklenek zásobený dalšími dvěma popelnicemi. Puch, který se z nich line předčil i Streakův odér. Když jste procházeli kolem slepé uličky uslyšel jsi jak něco těžkého zazvonilo na dláždění. Před vámi se do uličky vecpali tři chlápci. Dva z nich si pamatuješ od béžového kabrioletu, jeden je ti neznámý. Je vyšší a urostlejší a očividně starší. Do uličky se vejdou vedle sebe jen dva, třetí jde za nimi. I přes to ale vidíš jak se jim v rukou lesknou vystřelovací nože. Cesta za vámi je prozatím volná, ale Strakovi zřejmě nepřijde důležité utéct nebo se jakkoliv chránit. Když se situace takhle rozvinula zastavil se v chůzi a začal si klidně rozepínat bundu. „Ta mrcha je nabitá a je věrná.“ řekl ti v rychlosti a přitlačil tě za sebe na zeď na straně, kde je výklenek s páchnoucími popelnicemi. Na zemi vidíš jedno z kulatých kovových vík. „Chceš prachy kámo?“ zařval na blížící se trojici s ledovým klidem. Cítíš jak se ti v těle rozlévá adrenalin a srdce se začíná zrychlovat. Ze slepé uličky vyjdou další dva muži, které si také vybavuješ z parkoviště. Jeden z těch mladých před vámi zamával zkušeně nožem „Tak je dej sem a neser.“ Slunce zde proniká jen velice opatrně jako by se bálo zdejší atmosféry a tak je tady stále přítomný stín. |
| |
| Parkoviste a cesta dál Trochu mě urazilo jak mě Streak odstrčil jak malé dítě. Ale jen do okamžiku než mi došla celková situace. Před náma evidentně ne nezkušení hajzlíci s noži a za námi zhruba totéž. Trochu mi zatrnulo jak se odtud dostaneme ikdyž máme, jak Streak rád říká, své staré a věrné mrchy. Rozepnul jsem si bundu a nahmatal svou novou zbraň. Viděl jsem že se ale nemohu rovnat jejich zkušenostem ikdyž mají jen nože. Připadal jsem si dost zranitelný a tak jsem vzal víko od popelnice jenž leželo na zemi a rozhodl se je používat jako štít. Vypadal jsem asi dost směšně s jednou rukou pod ramenem a ve druhé třímající víko popelnice jako štít ale já se cítil mnohem bezpečněji. Kouknul jsem na Streaka jenž si počínal s ledovým klidem. Ten ví co dělá. |
| |
| Ulička Když jsi se otočil pro kovový dekl popelnice a obrátil zpět, zjistil jsi že ti Streak zakrývá celou polovinu těla svým vlastním. Dokonce i jeho pach je ve všeobecném napjatém tichu snesitelnější. Muži kteří jsou za vámi a tak i blíže k tobě se nad tvou obranou usmáli a jeden si protočil zkušeně nůž v dlani. „Tak sem dej prachy a budem kámoši.“ řekl světlovlasý výrostek s vyhrnutými rukávy. při tom tě pozorně sleduje. Jde ale vidět, že z ruky kterou schováváš pod bundou mají přinejmenším respekt. Streak se bojovně nahrbil a klidně na všechny kolem promluvil „Dám ti cennosti co tu mám a pak v klidu vypadnete.“ rukou pomalu zajel pod bundu. Jeho akce se ale nesetkala s pochopením ze strany vašich nynějších nepřátel. V následující krátké chvíli se stalo asi toto. Muž, který je z ostatních největší zařval, že vidí zbraň. To už ji měl ale Streak v ruce, natáhl se přes tebe a vystřelil na muže, který ti byl nejblíže. Světlovlasý to schytal do ramene a ty jsi ucítil teplou kapku krve, která ti dopadla na nezakryté čelo. Mladík se schoulil v bolestech a druhý ho zachytil aby neupadl. Tobě zní v uších mocný úder vzduchu, který rozvířila zbraň kolem tebe. V tom samém okamžiku tě Streak svalil na zem tím, že do tebe vrazil zády, zbraň mu vypadla z ruky, kterou se chytil za levý bok a tobě dopadla kousek od hlavy. Lehce se odrazila na dláždění. Tvoje popelnicové víko se odkutálelo do uličky a ty jsi dopadl před popelnici, dlaní ses opřel instinktivně o zem, ale úplně jsi nespadl. |
| |
| Ulička Skoro jsem neslyšel z toho jak poblíž mě Streak vypálil. Postřeleného parchanta mi nebylo vůbec líto protože jsem si představil že nechybělo málo a ten kdo tu krvácí jsem mohl být já. Pak do mě Streak z nepochopitelných důvodů strčil. Neupadl jsem což bylo fajn protože na zemi, a teď už bez poklice od popelnice, bych byl dokonalý terč. Což bylo horší bylo že Streak přišel o tu svou a tak jsem se rychle zpět postavil a vytáhl svou zbraň. Namířil jsem na pár kluků kteří stáli před náma protože ti za náma se starali sami o sebe. Mířil jsem na ně a přitom po očku kouknul co se stalo Streakovi. |
| |
| Ulička Postřelený světlovlasý mladík se sám posadil a nechal operovávat druhým. Ten ovšem vypadá rozčíleně. Když se ti podařilo zvednout mohl sis prohlédnout co se stalo. Když Streak vystřelil ohnal se po něm mladík s nožem, který k němu musel přispěchat, ostatní dva jsou mu v patách, ale zrovna si jen strnule prohlížejí Streaka. Mladík si otřel krvavé ostří do kalhot a pomstychtivě se usmál. Streak si přidržuje levý bok. Na jeho obličeji ale nevidíš bolest, spíš škodolibý úsměv. „Schovej se.“ řekl polohlasem spíše k tobě jelikož v zápětí se narovnal a hlasitěji pronesl „Nasrali jste mě.“ když se rozhlížel viděl jsi jak mu na tváři rostou vousy. Snad se to nedá k ničemu přirovnat, jako by se čas rozeběhl na plné obrátky. Ramena se mu začala rozšiřovat a jeho oči, teď už jasně žluté na tobě spočinuly na zlomek vteřiny. Vlasy které se volně vlnily po jeho zádech se začaly přesouvat i na jeho tvář, která měnila rysy jeho čelistí. Ostatní chlapci kolem si taky všimli pár změn, které se před nimi odehrávali. Mladík, který byl před vámi se otočil a začal utíkat pryč uličkou. Svalovec a mladík s nožem ale nevypadaly, že se jen tak zaleknou. |
| |
| Ulička Co se to sakra... Pohled na to co se děje se Streakem byl neskutečný. Měnil se v něco tak neuvěřitelného. I kdyby mi neřekl že se mám schovat sám bych to udělal. Budil strach který jsem v životě ještě nezažil. A to se má míra strachu za posledních pád dní velice změnila. Rozhlídl jsem se okolo a zjistil že nejbližší místo k úkrytu je za popelnicí jejíž víko jsem před chvílí použil jako štít. Sice to bylo dost blízko Streaka ale tam jsem mohl alespoň doufat že z něj v tomhle stvoření něco zbylo a že mě nechá. Schoulel jsem se za popelnici se zbraní připravenou v rukou. Sice jsem neviděl co se děje ale podle zvuků jsem poznal že ještě není konec. Trochu jsem se vyklonil zpoza popelnice se zbraní připravenou na cokoliv. |
| |
| Ulička Ze své škvírky za popelnici, kterou jsi mohl přidržovat za boční úchyt jsi viděl úzký proužek děje v uličce. Viděl jsi Streakovu bundu, která dopadla k odpadkům na dláždění. U ní jsi taky opět zahlédl černou zbraň. Ruka, která ji uchopila před tvým zrakem patřila postřelenému mladíkovi se světlými vlasy. Druhý mladík zrovna prchal uličkou pryč. Streak se změnil skoro k nepoznání. Pás, který mu obepínal hrudník mu vydržel i přes tyto změny. Chlupy prostupovaly z jeho zad četnými dírkami v látce. Jeho vlasy se prodloužily, ruce zmohutněly a prsty byly zakončeny dlouhými drápy. Obličej se mu zkřivil v podivné psí grimase. Chlupy mu pokryly skoro celou tvář a špičáky vystoupily až k bradě. Mladíka s nožem jsi viděl proletět vzduchem a narazit na protější stěnu, kde se svalil a zřejmě upadl do bezvědomí. Svalovec se ho teď pokoušel udeřit pěstí do břicha. Zatímco mladík sebral pistoli ze země a natáhl ruku aby mohl vystřelit na Streaka. Ty jsi ho očividně přestal zajímat „Co to kurva je?!“ zeptal se nahlas okolí. |
| |
| Ulička Při pohledu na na to co se stalo ze Streaka jsi si všiml že má skutečně psí rysy. Ale divočejší a mnohem nebezpečnějsí. Matně jsem si vybavil že ten kluk v obchodě říkal Streakovi čokle. Tohle označení ani zdaleka neodpovídalo tomu co těd bylo předemnou. Podíval jsem se na potřeleného blonďáka který vzal Streakovu zbraň a zlekl jsem se že by ho napadlo ji použít. Natáhl jsem zbraň a namířil na něj. Sakra. To ne. Polož to. Co blázníš. To už není Streak. Bojoval jsem sám se sebou a přemýšlel kdo je pro mě nebezpečnější. Náhle jsem si uvědomil že mi Streak mi za tu krátkou dobu přirostl velice k srdci. I když se z něj teď stalo to co se z něj stalo pořád je to Streak. Pokusil jsem se trochu zamířit na blonďáka a vystřelil jsem. |
| |
| Ulička Streaka jsi na chvíli ztratil z dohledu, který ti zakryla popelnice. Zbraň sebou v tvém sevření škubla a ty jsi uslyšel hned dva výstřely. Jeden tvůj a jeden ze Strakovy zbraně, kterou stiskl mladík. Ohlušení, které umocnila ozvěna přerušila horká nábojnice, která se odkutálela od tvé boty. Když sis prohlédl nastalou situaci uviděl jsi, že jsi netrefil snad nikoho. Světlovlasý mladík upustil zbraň sám, když si uvědomil, že se na něj Streak zaměřil. Stiskl Si postřelené krvácející rameno a rychle se zvedl aby mohl utéct. V tom mu pomohla chvilka, kdy svalnatý chlapík praštil Streaka do zad a ten se zaměřil opět na něj. Zbraň, která ležela opuštěná na dlaždicích byla od mladíkovy krve. Streak srazil svalnatce ranou do hlavy na zem. Ten nevypadá, že by chtěl nebo mohl vstát. K boji zde už nikdo nezbyl. Oba dva, kteří neutekli jsou v bezvědomí a Streak se pomalu rozhlíží kolem. Vidíš jak si prohlíží okolí a těžce oddechuje. Sluch ti ovšem ještě neslouží. |
| |
| Ulička Vyšel jsem zpoza popelnice a ještě dost otřesen jsem se díval na Streaka. Teď jsem teprve mohl zhodnit jak obrovský je. Už jako člověk byl mohutnější než já a nyní byl v mých očích prostě obrovský. Vypadalo to že se uklidnil a tak jsem se odvážil o něco blíž. Kouknul jsem se mu do očí a oslovil Streka. Streaku? Zřejmě kvůli své momentální nahluchlosti mi připadalo že to říkám víc nahlas než jsem měl v úmyslu. |
| |
| Ulička Když jsi vyšel ze svého úkrytu už Streak jen těžce oddechoval a díval se směrem k tobě. Jeho obrovská ramena se rýsovala pod děravým trikem, na kterém teď přibyla i skvrna pod levým podžebřím. Krvavý flek měl tvar jeho levé dlaně. Upřel na tebe jasně žluté oči a chvíli se ti zdálo, že tě zkoumá jako cizího člověka. Po tvém oslovení se ale jeho zorničky klidně rozšířily a on se prudce předklonil a zakřičel bolestí. Lekl ses o poznání míň než kdybys slyšel normálně, ale lekl ses stejně. Jeho bolestná agonie neměla dlouhého trvání a ty sis uvědomil, že před tebou zase stojí jen Streak. Chlupy mu z obličeje opadaly jako línajícímu psovi, jeho zuby měly normální velikost. Narovnal se a nyní už holou rukou si třel bolavou čelist. „Zas si tejden nedám flákotu, sakra.“ a byl to jeho klidný hlas, který se zdál uklidňující a přívětivý. „Zkus jestli dýchaj.“ řekl ti stručně a začal zvedat jak svou bundu tak svou zbraň ze špinavého dláždění. |
| |
| Ulička Nebyl jsem schpný ani pohybu jak na mě ta změna udělala dojem. První přeměna proběhla tak rychle a v tak vypjaté situaci že jsem ani nestihl pořádně promyslet čeho jsem byl vlastně svědkem. Nyní jsem stál jak opařený. Co to bylo? Co se to s ním stalo? Chvíli jsem přemšlel jestli se mi to nezdálo ale důkazy všude okolo mě mi jasně připomínaly že se to váně stalo. Koukal jsem bez mrknutí na Streaka a ani jsem nevnímal jestli mám zavřenou pusu nebo ne. Po chvíli naprostého myšlenkového bloku jsem ze sebe dostal brblavým hlasem. Co se to s tebou sakra stalo? |
| |
| Ulička Streak byl k tobě natočený zády, když se otočil zjistil si že si čistí zbraň o triko, bundu už má na sobě. Zřejmě má její oblíkání už nacvičené. Zrovna si pro sebe říkal „Zase shánět nový triko…“ když se pozastavil nad tím, jak strnule na něj zíráš a tvá otázka mu na tvář vehnala mírně udivený výraz. Reagoval nad ní a přitom se ohnul pro nábojnici „Však jsem říkal že mě kous…“ Uprostřed věty se udiveně napřímil a prohlédl si tě. „Ty nemáš ponětí co je lykan co? Ani proč tě za mnou poslala?“ Vaše pohledy byly jako zrcadlové. On se na tebe teď díval tak nechápavě jak malý kluk, podobně jako ty jsi se díval před chvíli na něj. Tu chvíli přerušily hlasy lidí. Nakukovali do uličky a slyšel jsi ženský hlas, který vykřikl a bylo z něj jasné, že je zle. A zle pro vás. V těchhle místech lidé drží pospolu a snad se i všichni mezi sebou znají. Streak se sehnul pro další nábojnice a v rychlosti pronesl „Fajn, teď pohni. Zavolají policajty. Vysvětlím ti to někde v klídku.“ slíbil. Viděl jsi jak nábojnice mizí v jeho kapse a jeho pistole v koženém pouzdře pod jeho paží. Lidé na konci uličky se za vámi zatím neodvážili ale jejich hlasy sílili a jejich křičení neznělo příznivě. Dvě lidská těla, která bez pohnutí ležela v uličce připomínala stále tu děsivou scénu, která se před tebou odehrála. Muž, který Streaka bodnul začal kašlat a zřejmě se probírat k životu. Streak se k němu teď sklání aby zjistil jestli je v pořádku. Jen letmo si prohlédl i svalovce. Jeho pohled zase zamířil k tobě „Pojď“ zavelel skoro jako rozkaz a rozeběhl se uličkou dál, směrem kterým jste původně šli… Za vámi se rozeběhli lidé, především pár mužů z hloučku, který na vás křičel. |
| |
| Ulička Sandra o tom ví? Jasně jak by mohla nevědět. To ona mě za ním poslala. Ohlédl jsem se za sebe na tlupu lidí jenž se kvapem blížili k nám. Rozhodl že dnes bylo rvaček už dost a tak jsem se rozběhl za Streakem. Stejně bych to sám nezvládl. V prvních pár krocích jsem ještě zasunul svou zbraň do pouzdra v podpaží. Slyšel jsem jak za námi lidé stále křičí a tak jsem přidal na rychlosti. Všiml jsem si že pouzdro je velmi kvalitní jelikož při běhu mi vůbec nepřekáželo. Snažil jsem se následovat Streaka jak jen to šlo. Musí mi toho ještě hodně vysvětlit. |
| |
| Ulička a sídliště Daří se ti držet v blízkosti Streaka, on se ti ani nijak nesnaží utéct. Spíše běží tempem, které dokáže udržet delší dobu a vlasy mu slabě vlají. Ulicí se nesou rozhořčené výkřiky a většina z nich se zastavila u bezvědomé dvojice. Skupinka mužů vás ale začala pronásledovat a slyšíš jejich kvapné dunivé kroky na dláždění. Streak se drží ve středu uličky, kterou jste proběhli velice rychle, u popelnic vypadala mnohem delší. Na jejím konci se vydal Streak vlevo širší ulicí. Její boky jsou lemovány nízkými schodišti, které vedou do četných vchodů domů. Kolem uličky vystávají lidé, ženy, mnoho mladých hochů a dívek a řada mužů. Někteří i vyhlíželi zvědavě do uličky. Streak přidal do kroku a slyšel jsi jak na překvapené a vyděšené lidi zuřivě zařval. Snad aby je zahnal a nikoho aby nenapadlo na vás zaútočit. Skupinka, která běžela za vámi se dostala do uličky později a slyšíš jak nabádají ostatní aby vás zadrželi. To už jste ale na konci široké ulice, která ústí do volného prostoru. Tady se nachází hřiště, kde se hlouček malých dětí zrovna pere o balon. Vy dva jste je očividně vystrašili a tak utíkají po okolí. Kolem vidíš části sídliště a volnou klikatou cestu k řídkému lesu a tam Streak zamířil. Slunce, které je vysoko na obloze tě najednou trochu oslnilo. Jeho paprsky do sídliště skoro nepronikaly a teď je kolem světla až příliš. Hlouček lidí, který vás sledoval je ještě umocňován křikem okolních lidí, kteří buď stáli kolem hřiště nebo se dívali z oken. Streak se po tobě i poprvé otočil a zvolnil krok na okraji lesa. Nechal tě abys ho předběhl, slyšel jsi výstřel, který přišel z přibližujícího se davu. Streak tě následuje po ušlapané cestičce mezi mladými stromy a slyšíš jak si postěžoval „Do prdele, zase přes bundu.“ Cesta tě vede dál hlouběji do křovinaté změti, ušlapaná cestička se kroutí, ale pokračuje stále dál. Po pár dalších metrech se rozdělila na tři a to tě Streak zahnal cestou doprava, kde byla cesta oproti ostatním suchá. Křik ze sídliště zeslabil až když jste prošli ještě dvě křižovatky a dostali se pod kopec kde rostou starší stromy. Docházející dech tě donutil zastavit a Streak se opřel dlaní o strom, předklonil a vydýchává se. „Už nejsem nejmladší.“ zasmál se. Srdce ti buší dál jako o závod a dech tě sotva stačí držet při vědomí. Zpocená košile se ti lepí na tělo a bunda tě neskutečně dál zahřívá. Když se rozhlížíš kolem uvědomuješ si, že stojíte na cestě vedoucí na a z kopce. Stojíte při strmém srázu, který je pokryt maliním a jahodami, kolem jsou vzrostlé stromy a lesní klid. Cesta je dost široká a uchozená. Kameny kterým je pokryta jsou velikosti pěsti. |
| |
| Lesopark Také jsem se předklonil a opřel se rukama o svá kolena. Zhluboka jsem dýchal a snžil se co nejrychleji uklidnit. Podíval jsem se cestou odkud jsme běželi a zatím to vypadalo že jsme je ztratili. Kouknul jsem na udýchaného Streaka který se stále opíral o strom. Nebyl na tom o moc lépe než já ale stejně jsem se nemohl zastavit. I když jsem neměl dost dechu snažil jsem se mezi výdechy zformulovat své otázky. Tak... co... se... ti to... stalo? |
| |
| Lesopark Streak na tebe v odpovědi jen zvedl prst a naznačil tak ať počkáš než si chvíli odpočine. Cesta, kterou jste přišly k téhle větší cestě se klikatila do lesa mezi stromy. Hlasy, které vás takovou cestu pronásledovaly už nejsou slyšet ani náznakem. Slyšíš jen zvuky ptáku, kteří na sebe poplašené skřehotají a vidíš slunce jak se sklaní k obzoru a vrhá na sráz temné stíny stromů. Streak se po chvíli rozhlédl, zaposlouchal a možná zavětřil podle jeho pohybů to jde trochu odhadnout. Rozepnul si těžkou bundu a posadil se na travnatý kousek kolem kamenité cesty. Tvoje srdce se uklidnilo a cítíš, že tvé nohy si potřebují odpočinout. „To je moje prokletí, nemoc. Říkej tomu jak chceš.“ řekl po chvíli když se posadil a jeho hlas byl podivně zlomený. Snad by ti ho bylo i líto, ale pak začal s vyprávěním, které znělo jako by byl na sebe hrdý. „Byl jsem policajt v Mexiku, Sonoita, takový malý městečko na jihu států. Jednou jsme chytali jednoho šmejda co zabíjel lamy, lidi…bylo mu to jedno, ale šéf řekl: Chytit a zabít hoši.“ přitom promluvil hlubším hlasem a napodoboval generála. „Šli jsme po něm já, Kameron a třetí jméno si už nevzpomínám. Tehdy by byla lepší smrt než nesplnit rozkaz. No a já to přežil, dost těžce jsem to odnes, a to nemluvím o prstech co mi ukous, ale byl jsem živej na rozdíl od těch co šli se mnou.“ vytáhl si z kapsy ty tři nábojnice, které se mu teď lesknou v dlani bez dvou prstů. Druhou rukou začal do měkké lesní hlíny kopat malou jamku. „Tak jsem stvůra co čeká až toho parchanta najde.“ přerušil svůj výklad aby ti pohlédl do očí. „Sandra mi ukázala jaká je ve mně síla a já ji jako hodnej, poslušnej čokl sledoval. A teď se ji už nezbavím.“ poklepal si na spánek dvěma prsty od hlíny, ale zřejmě mu špína z nich nevadí neboť kope dál svou jamku, kde zahrabává nábojnice. „Chtěla ať jsi se mnou o úplňku, aby se tě nemusela zbavovat sama. Aby to byla nehoda, ale ona dobře ví, že Shaw by tomu nevěřil.“ Snad jsi ani nevěřil tomu co ti právě řekl. Neřekl to se zaujetím, ale spíše s podivnou melancholií a odporem k Sandře, který se ale z nějakého důvodu snaží potlačovat. Taky si pochopil, že ona nehoda by se ti stala v jeho přítomnosti podobně jako se stala nehoda v oné uličce a ty by jsi ji nemusel přežít jen s dvěma chybějícími prsty. Dívá se na tebe a jeho oči čekají na tvou odpověď nebo reakci. Teď ti spíš než velkou obludu připomíná malé štěňátko na které se nejde zlobit, ani když právě udělalo louži do tvých nových bot. |
| |
| Lesopark Stvůra... Prokletí... Nehoda... Nehoda? Sandra chtěla aby se mi stala nehoda? Toto zjištění mě šokovalo asi ze všeho nejvíc. Je pravda že sandru znám jen asi tři dny a z toho jsem dva prospal ale byla to osoba která představovala něco jako jistotu. Ujala se mě po tom co můj život nabral takové obrátky. A vědět že se mě chtěla zbavit nebo co se mi to mělo stát mi příliž nepřidalo. Budu se muset naučit nedůvěřovat lidem tak snadno. Zamyslel jsem se nad streakem. O jeho nemoci jsem jaktěživ neslyšel a připadalo mi to zvláštní protože když se někde objeví dvoumetrové monstrum přpomínající vlka musí se to přece někde objevit v novinách. Prohlížel jsem si Streaka a přemýšlel co vše se musí s jeho tělem stát při té přeměně. Musí to být neskutečně bolestivé. Je na tvou nemoc nějaký lék? |
| |
| Lesopark Strakův pohled se změnil v mírně zmatený. „Smrt je taky dobrej lék ne?“ zapřemýšlel nahlas pobaveně a ještě jednou se uchechtl nad tvou otázkou. „Ještě jsem ale neudělal co jsem všechno chtěl.“ zatlačil hromádku hlíny na zakopané nábojnice a upravil povrch jehličím tak, aby nikdo nepoznal že se zde kopalo. Těžce se zvedal a přitom opíral o strom. Vidíš jak v jeho levém rukávu zeje rozervaná díra po průstřelu. Ruka ho ale zjevně nebolí. Když se postavil tak se začal dlouze protahovat, ruce zeširoka o stran, pak si prohrábl vlasy. Zaryl se ti pohledem až skoro do duše, vidíš jeho zelenavé oči jak tě varují „Řekl jsem ti to protože si myslím, že máš vědět pravdu.“ Přešel z okraje lesa směrem za tebou na kamenitou cestu a rozhlédl se po srázu plném keřů, pak i cestou nahoru. „Tak asi tudy“ ukázal špinavým prstem od hlíny do kopce na cestu, která zatáčí kolem srázu a postupuje strmě nahoru. Kameny vám budou dost znesnadňovat tenhle výstup, ale cesta je dost široká i pro osobní auto. Streak se pomalu vydal nahoru. „No a co ty? Ani nevím co jsi dělal v tý firmě.“ zeptal se pomalu aniž by se na tebe ohlédl. Slunce mu ozařuje šedivý porost na hlavě a dělá ho na pohled trochu starším. |
| |
| Lesopark S myšlenkama zabranýma do úplně jiných věcí jsem Streakovi řekl. Co? V práci? Nic jen poslouchal desky. Přemýšlel jsem nad tím kolik věcí mě ještě dnes překvapí. Pomalu jsem přicházel na to že život už vážně nebude to co býval. Vyrazil jsem za ním do kopce. A jaká nehoda se mi to měla stát? |
| |
| Lesopark Streak dál pokračuje klidným tempem do kopce. Kameny se vám válejí pod nohama a je nebezpečné nedívat se na cestu. Čím dál pokračujete tím je cesta příkřejší. Streak se na tebe dívá jen po očku spíš jak by tě kontroloval jestli s ním pořád ještě jdeš. „Tam jsem se ovládal, ale dnes večer to nepůjde. Znáš Černou nevěstu?“ Když viděl tvůj pohled, který dával najevo překvapení z cizího jména pokračoval dál v hovoru. „Je to klub kde chodím hodně nerad, ale když tam dojdeš budeš v bezpečí u Shawa.“ Pak udělal něco co jsi považoval za velmi bolestivé. Vytrhl si ze zátylku pár chlupů, spíše mu vypadly a on jim lehce pomohl, ale i tak to vypadalo bolestivě. Stočil je do malého uzlíku a poté z kapsy vydoloval krátkou tkaničku. Vypadala jako hodně stará a černá barva, kterou původně měla už začínala zelenat. Chlupy tkaničkou převázal do malého klubíčka a podal ti je. „Uděláš mi radost když to někomu narveš do….“ ukázal si opatrně na ústa a nepříjemně se usmál. „Tohle jim smrdí, nesnáší mě a já je taky ne šmejdy.“ Klubíčko má položeno na zmrzačené dlani a klidně čeká jestli si ho vezmeš. Jestli někomu smrdí tak jsi to teď převážně ty, ale celý Streak smrdí o hodně hůř a tak věříš i jeho tvrzení. Po několika metrech další chůze kolem strmého srázu jste došli na osluněný kousek cesty, kde stromy ustupují. Jsou zde dvě cesty dál, jedna dolů do údolí, kde se rozléhají podivné oplocené ruiny a jedna dále nahoru do kopce. Les kolem cesty do údolí ustupuje a ty můžeš vidět oplocený kousek půdy na kterém stojí zástup křížů, jeden dřevený dům a pár lidí. Lidé jsou zřejmě zabraní do poslouchání hudby jelikož je vidíš poskakovat a tančit kolem černé krabice připomínající zesilovač a kolem chlápka s kytarou. Streak se zastavil a nechal tě ať si scénu celou prohlédneš. „Vezmeš hlínu a padáš jasné?“ Za oploceným pozemkem vidíš cestičku do řídkého porostu, která se vine až k dalšímu obydlenému prostranství. Zřejmě další sídliště. Odsud je dokonalý výhled na město a zpoza obzoru vidíš i kousek moře v dálce. Slunce, i když je podzim a listy pomalu žloutnou, stále docela hřeje. |
| |
| Lesopark Opatrně jsem našlapoval za Streakem. Musel jsem neustále sledovat jak své tak jeho nohy jelikož občas uvolnil nějaký kámen jenž si to pak namířil přímo na mě. Přemýšlel jsem jak to asi vypadá když se Streak přestane ovládat. Na Shawa jsem při tom všem skoro zapomněl. Shaw chodí do baru? Nikdy se nezmíl. Poslouchal jsem Streaka a pokoušel se nespadnout. Po tom co si vytrhl chomač chlupů a podal mi je jsem je s trochou nevěřícnosti vzal a uložil do kapsy bundy. A proč by měl chomáček chlupů nějakým lidem vadit? I když tě nesnáší jak říkáš. A kdyby něco mám přece pistoli ne? |
| |
| Lesopark, nad údolím Streak počkal až dopovíš své otázky a jen se milostivě podíval. „Na tyhle lidi by ti nestačil zásobník, ani kdyby byl plnej.“ poklepal si na levý bok. Vystřílel jsi už jeden z mnoha nábojů. Mělo by jich tam být ještě kolem 15 či víc. „Shaw ti neřek hodně věcí jak tak přemýšlím.“ přerušil svůj hovor aby se podrbal na hlavě v hustých vlasech. „Ale on je dost nemluvnej. Jediné co tě ochrání je tenhle kousek mýho smrádku. Přiznávám, že to není nic moc.“ poprvé jsi od něj slyšel, že přiznává vědomí o tom, že zapáchá. „Někde mám ještě respekt. A navíc tě Shaw snad pozná. V žádným případě si nenech sahat na tělo, na cokoliv.“ upozornil tě a varovně zvedl dlaň aby svá slova umocnil. „Nevypadáš jako někdo kdo chce spát na hlíně a po nocích vysávat ubožáky na sídlišti.“ připomněl ti tvůj úkol, který zadala Sandra a za který ti slíbila peníze. |
| |
| Lesopark, nad údolím To že mě ochrání jeho zápach jsem docela čekal. Všiml jsem si že i on hodně větří a podle toho co jsem věděl o psech tak ti si značkovali svá území svým pachem. Takže já jsem teď území Streaka. Nad touto myšlenkou jsem se i pousmál. Ale teď mě čeká úkol. Vyrazil jsem po cestičce dolů k našemu tanečnímu hřbitovu. Jak jsi to myslel s tím vysáváním a spaním na hlíně? |
| |
| Lesopark, cestou do údolí Cesta tady už není kamenitá, ale jen hliněná a lehce ušlapaná, suchá. Celou cestu na ni svítí slunce a je jasné, že pokud vás někdo na hřbitově zahlédne pak vás uvidí po celou dobu. Tráva, která roste kolem cesty je poměrně kluzká a tak se Streak vydal ve tvé stopě. „Slyšel jsi někdy o stvůrách co sají krev lidem, aby sami zůstali naživu?“ odpověděl na otázku další otázkou. Ani nevidíš jak se tváří, jen víš, že ti kráčí v patách. Kopec tě žene mírným poklusem dolů a čím jste blíž hřbitovní otevřené bráně a zbouranému plotu tím jasněji slyšíš hudbu. Takovou jsi nikdy předtím neslyšel. V novinách se často psávalo o novém druhu hudby, ale tuhle snad ještě nikdo nenahrál, protože by k vám přišla na kontrolu. Znělo to melodicky a zároveň velmi surově. Jako balada od Elvise, kterou někdo spojil s těžkým rytmem. Kupodivu to je ale příjemné na poslech a jednou z toho bude určitě hit. A ty si si víc než jistý. Poslechem mnoha desek a písní na nich nahraných sis vycvičil uši pro dobré melodie. Hřbitovní plot byl z jemného síta, místy prokládaný kamennými sloupky, některé z nich ale nedokázaly vzdorovat času a rozpadly se v půli. Brána, které jsou vlastně dvě, jedna na vaší a druhá na protější straně, je zhotovena z černého kovu a obehnána kamennými pilíři. Brána zůstala kupodivu velice zachována. Náhrobky jsou většinou z kamene, vidíš i barevná provedení a kříže, které se tyčí k nebi, vypadají jeden jako druhý. Zřejmě jde o hřbitov vojáku po válce. Dřevěný domek stojí opuštěný v protějším rohu pozemku, vypadá jako kdyby měl každou chvíli spadnout. Jeho vrátka jsou otevřená, ale dovnitř s tohohle úhlu neuvidíš. Je zde celkem 5 lidí. Jeden mladík, který má dlouhé hnědé vlasy, je přehnutý v kytarovém sólu, vyhublý, stojí na jednom ze zničených náhrobků a vedle něj je položený zesilovač. Další tři jsou muži a jedna žena. Všichni jsou mladí, snad ve tvém věku a poskakují divoce do rytmu a hází hlavami a vlasy ze strany na stranu jako v transu. Točí se kolem sebe a vykopávají nohama. Všichni mají delší vlasy a jeden dokonce podivné copánky, které z dálky stěží rozeznáváš. Zatím si vás nevšímají. Snad i proto, že jsou zabraní do své písně a tance. Streak to snad taky vidí, důkaz ti k tomu poskytl po chvilce kdy za tebou promluvil a ty jsi zjistil, že se zastavil a sleduje je. „Hele, to je Max.“ prohlásil překvapeně a dál za tebou pokračuje z kopce. „Shaw si ho jednou přived, na kytaru to válí.“ |
| |
| Lesopark,cestou do údolí Přemýšlel jsem o Streakových stvůrách. To že je nějaká nemoc co mění lidi ve zvířata jsem už zjistil. Jaké další stvůry ještě objevím jsem raději ani neuvažoval. Opatrně jsem sestupoval z kopce a přitom odpověděl Streakovi. Slyšel jsem už o pijavicích a netopýrech co sají krev ale co to má společného se Shawem? Poslouchal jsem melodickou hudbu ze hřbitovaa přitom si ji i potichu pobrukávat. Na chvíli mi to pomohlo nemyslet na neustálé nebezpečné změny v mém životě. Na chvili jsem se psychicky ocitl zase ve svém kamrlíku ve firmě a celou noc poslouchal desky. Tohle bude hit. Teda pokud si to lidi připustí. |
| |
| Cestou do údolí u hřbitova Slyšíš jak se Streak blíží za tebou. Jeho těžké kroky pravidelně klapou cestičkou. Čím jste blíže k bráně, tím je hudba hlasitější a cestička se rozšiřuje. „Co třeba něco jako velký netopýr v lidským těle?“ usekl krátce a vypadá to, že víc se k tomuhle vyjadřovat nechce. Zabývá už se jen hudbou a zřejmě tím, že sleduje lidi co právě přestali poskakovat. Písnička přestala hrát a oni se někteří svalili a někteří jen posadili na zem. Jeden z lidí na hřbitově si vás všiml a začal zděšeně něco říkat kolegům. Jeden z mladíku, kteří tančili vzal za ruku jedinou ženu, která mezi nimi je a začali před vámi utíkat s výkřikem, že zasraní poliši je nedostanou. Další dva je po chvilce následovali. V době, kdy jste došli ke hřbitovní bráně jsi je viděl mizet za dřevěnou budkou mezi záplavou náhrobků. Mířili dírou v plotě do řídkého lesíka a na travnatém plácku po nich zůstala jen jedna kožená taška tmavě hnědé barvy. Mladík s kytarou si sedl na rozbořený náhrobek vedle zesilovače a začal klidně kouřit cigaretu. Streak se k tomu nijak nevyjádřil, ale jeho úsměv ti prozrazuje, že ho situace pobavila. Mladík s kytarou má melodický hlas, i když jen promluvil hlasitěji k vám. „Sem si mohl myslet že to seš ty kámo.“ |
| |
| Starý hřbitov Velký netopýr v lidském těle znělo sice zvláštně ale když připustíme že se Streak během chvíle proměnil v obří monstrum tvaru vlka tak to zas tak překvapující nebylo. Ještě než jsem vykročil na hřbitov tak jsem si chlapa s kytarou pořádně prohlédl. A také samotnou kytaru protože když děláte s muzikou tak vás tyhle věci prostě asi začnou přirozeně zajímat. Potom jsem se ohlédl na Streaka. Jak mám poznat správnou hlínu? Řekl jsem to tak aby mě pokud možno slyšel jen Streak. Sice říkal že tenhle kytarista zná Shawa ale vzpomněl jsem si že nemám nikomu důvěřovat. |
| |
| Hřbitov Když jste přicházely k hřbitovu měl jsi na mladíka i na celý jeho arzenál otevřený výhled. Streak prošel otevřenou branou a zamířil k němu. Mladík má vlasy dlouhé a hladké světle hnědé barvy, stejně světlou má i pleť, která kontrastuje s jeho tmavým oblečením. Má oblečenou podobnou bundu jako vy dva, ale ta jeho vypadá lehčí a velice dobře střižená, na nohou černé volné kalhoty a těžké boty. Vlasy mu spadají přes ramena až k pasu a jeho tmavé oči vás klidně sledují. Má vyhublý hladký obličej. Jeho kytara je především černá s pár červenými prvky, které ji zdobí hlavu a boky, takový stroj by jsi mu mohl i závidět. Streak se nad tvou otázkou zastavil, rozhlédl se a ukázal ti prstem na travnaté místo porostlé nízkými kvítky fialové barvy. „Má ráda kytky. Jo, a žádné žížaly.“ řekl ti vážně a vydal se směrem k mladíkovi. „Tady parťákovi se to zdálo dobrý. Co tu vlastně děláš, sem to tu chtěl prohnat?“ řekl mu Streak a zastavil se na vzdálenost asi metru od mladíka. |
| |
| Hřbitov Pohléd jsem na místo kam mi Streak ukázal. Vypadalo jako mnoho jiných a tak jsem přemýšlel proč jsme kvůli tomu museli až na hřbitv. No teď už to je asi jedno. Strak šel ke kytaristovi a tak jsem se teda vydal na hlínu. Vytáhl jsem z kapsy pytlík na hlínu a přemýšlel jak ji do toho naberu a kolik. Když jsem dorazil na travnatou plochu rozhlédl jsem se po něčem čím by se dalo kopat nebo nabírat. Stačila by lžíce nebo aspoň nůž. Hned jak jsem si tyhle věci představil došlo mi že tady na hřbitově je pravděpodobnost na lžici asi nulová. Rozhlížel jsem se tedy dál po něčem užitečném. |
| |
| Hřbitov Když jsi došel na travnatý plácek poblíž dřevěného domku s otevřenými dveřmi a rozhlížel se uviděl jsi vhodně vypadající barevné střepy skla. Původně to byla asi láhev s alkoholem, nyní je to plochý střep s jednou stranou protaženou v hrotu. Je zde i pár dřívek zřejmě z místního lesa. V domku do kterého teď můžeš nahlédnout vidíš ve stínu několik lahví, velký sud s neznámým obsahem a hromádky neznámého odpadu. Tady poblíž je i odpovídající mírný zápach rozkladu. Slunce už pomalu klesá k obzoru. Zvěstuje, že noc se neúprosně blíží. Z dálky k tobě doléhá zvuk hovoru mezi mladíkem a Streakem. Zní klidně a očividně se baví o něčem co spolu zažili a čemu příliš nerozumíš. V lesíku, který je nedaleko jsi zaslechl zapraskání dřeva. |
| |
| Hřbitov Vyrazil jsem tedy pro střepy jenž by mi mohly alespoň trochu pomoct s hrabáním. Po cestě jsem si prohlížel les okolo jestli neobjevím to co způsobilo ty zvuky. Sebral jsem jeden jenž měl odpovídající tvar i velikost a neměl tak ostré hrany abych se jimi pořezal a šel zpátky na plácek. Klekl jsem si na studenou zem a začal hrabat v hlíně. Dělal jsem si hromádku jenž by se vlezla do pytlíku jenž jsem dostal od Sandry. Vybíral jsem žížaly a hmyz jenž se všude tetelil a když bylo hlíny dost nabral jsem ji na střep a přesypával ji do pytlíku. Když byl pytlík plný a zavázaný tak už bylo už znát že je noc na spadnutí. Rozhlédl jsem se tedy hledajíc Streaka a jeho přítele s kytarou. |
| |
| Hřbitov Hrabání hlíny napůl ostrým střepem ti přišlo jako chvilinka, ale muselo trvat déle. Slunce už je za lesním porostem, šero se rozlévá kolem. Pytlík, který jsi dostal od Sandry jsi trochu ušpinil od hlíny, ale v tomhle šeru je to sotva patrné. Kolena máš otlačená a studená, cítíš jak tě trochu pobolívají, když se postavíš jsou ztuhlá, ale rychle tě to přejde. Rozhlédl ses a uviděl Streaka sedět na jednom z rozbitých náhrobků, přehrabává se v tmavě hnědé kožené tašce, kterou jsi viděl když jste přicházeli. Očividně ho ale obsah příliš nenadchl. Něco si schoval do bundy a tašku ti podává. „Tohle si nechej.“ jako kdyby ti to zkontroloval a teď to pro něj už nemělo cenu. Jeho řasatý přítel má zesilovač připevněný dvěma řemeny na zádech a pohled na něho je snad i komický, kytaru drží v ruce a vypadá to, že odchází. Streak čeká až přijdeš blíže a ztiší hlas, kterým na tebe zavolal ohledně tašky. „Max tě dovede k tomu klubu a já pro tebe ráno příjdu. Pak půjdem za Sandrou abys ji to mohl vrátit. Co?“ dokonce čeká i na tvůj názor. Šero dělá všechno kolem snesitelnější, ale také povážlivě podezřelé. Stíny náhrobků se promítají do všeobecné tmy. Ticho kolem je ale nerušené, snad čeká jen na tvou hlasivkovou sekeru. |
| |
| Vyrazil jsem ztemnělým hřbitovem ke Streakovi. V tom temném prostředí už dokonce nevypadal jako bezdomovec ale jako člověk zrozený k tomuto prostředí. Došel jsem k němu a vzal jsi koženou tašku. Po tom co jsem si prohlédl obsah tašky jsem se zeptal streaka: Můžu mu věřit? |
| |
| Hřbitov Streak ti podal koženou tašku, je poměrně těžká a její obsah spíše odhaduješ než vidíš. Je přes jedno rameno a uvnitř jsi zahlédl krabičku cigaret, snad i zapalovač, nějaký šátek, knihu, jejíž název nejde přečíst kvůli oškrábání a zavírací nůž podobný jako měli ti z uličky, stříbřitě lesklý. Taky jsi našel malý přívěšek ve tvaru křížku. Streak se poohlédl po mladíkovi, který zastavil u brány a vyhlíží na tebe. „Nezbude ti nic lepšího. Navíc on o mě už slyšel.“ významně se na tebe podíval. Spíš než jsi to viděl jsi to odhadl. „A teď dělej.“ popohnal tě slovy a navíc tě plácl zboku do levé paže. Nebolelo to a bylo to přátelské poplácnutí, kterým vyjádřil potřebu vašeho odchodu jako velmi nutnou. Mladík u hřbitovní brány se ti pomalu ztrácí v šeru, ale jeho světlé vlasy stále poznáváš i na tuhle vzdálenost. Čeká a jeho obličej nemůžeš odhadovat. |
| |
| Hřbitov Vzal jsem si nůž z tašky a potěžkal ho. Vypadal že by se mohl hodit. Strčil jsem si ho do kapsy bundy a zbytek věcí jsem nechal v tašce. Tu jsem si přehodil přes rameno. Byla sice težší než jsem čekal ale po troše úprav to už bylo v pořádku. Kouknul jsem na Streaka a mírně mu pokynul hlavou. Kouknul jsem na cestu kterou vyrazil Streakův známý a ještě těsně rozeznal obrys vlasatce. Tak vzhůru. Pomyslel jsem si hořce a vyrazil cestitčou rychle za obrysem kytaristy a pohupujícího se zesilovače. |
| |
| Cestou necestou Streak za tebou zůstal klidně sedět na náhrobku a neřekl už ani slovo. Mladík na tebe chvíli čekal, ale když viděl, že jdeš za ním pokračoval dále v cestě do řídkého lesíka. V šeru ještě lehce odhaduješ blízké větvě a daří se ti držet za mladíkem, který si na zádech nese zesilovač a kytaru uhýbá větvím. Cestu lesíkem zřejmě dobře zná. „V Černé nevěstě jsem byl asi dvakrát. Hraješ na bicí?“ zeptal se tě během chůze, když jste vyšli z malého lesíka na travnatou plochu sídliště, kde vidíš dvě lavičky a cestu vám osvětluje jedna lampa na rohu domu. Cesta lesíkem se ti zdála mnohem kratší než ta kterou jste do něj šli. Sídliště kolem z téhle strany a při tomhle světle nepoznáváš. Vidíš mnoho rozsvícených oken a slyšíš hlasy a zvuky večerního sídliště. Slunce už úplně zašlo a tak se šero změnilo ve tmu, chlad je už znatelnější. Mladík počkal a zvolnil krok tak, aby jste mohli jít vedle sebe. Pokračuje do ulice, která začíná pod lampou. Oproti odpoledne nejsou v ulicích sídliště nyní lidé a možná je to dobře. Za sebou z lesíka jsi uslyšel táhlé zavití v dálce. Možná že jsi chtěl vědět že je to Streak, více než jsi onen zvuk slyšel. Mladík tě dál vede mlčky ulicí. Začal jsi cítit, že jsi unavený. Všechen ten adrenalin, který se ti za den vyplavil do těla teď dostává zabrat při poslechu zvuků rádia a tichých lidských životů. Mladík si po chvíli zívl a ty jsi ucítil tu nutkavou potřebu udělat stejnou věc. Na chvíli se ti zavřely oči. Naštěstí tě další cestou nevedl příliš dlouho. Na rohu sídliště tě převedl přes prázdné parkoviště velkého bistra, kolem fontány s divnou sochou, podél řady obchůdků se svítícími reklamami na cokoliv co tě jen může napadnout a nakonec tě zavedl ke schodišti do sklepa. Ani netušíš jaká je to část města a ze všech světel tě jen pálí oči. Mladík se postavil na vrcholek schodiště, které vedou do temnoty, ke dveřím z těžkého dřeva, nad schodištěm je neonový nápis, který ovšem nesvítí a je jen vidět tvary nahé ženy s korunkou na hlavě. Napravo od schodiště je vchod do obchodu s kožešinami. Stojíte na široké ulici, kde občas projde osamocený člověk, či skupinka lidí a projede auto. Teď je tu ticho a nikdo na dohled. Lampa ti osvětlila tvář vlasatého mladíka, ten si zapálil cigaretu. „Fajn, tak jsi tu. Pozdrav Streaka.“ čeká, snad na to až půjdeš ze schodů a snad na tvou odpověď. |
| |
| Cestou necestou Zasněně jsem poslouchal a pak jen letmo reagoval na hlas kytaristy. Na bicí? Ne bohužel. Ja jsem spíš posluchač. A opět se mi vrátily vzpomínky na období před firemní slavností. Na ten klidný čas kdy moje největší starost byla co si dám k snídani. A jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Carl. Byl jsem už tak utahaný že jsem se sotva vlekl a koukal na svého průvodce jak táhne zesilovač. Jen ten pohled mě unavoval ještě víc. Jako kdybych jej na zádech nesl sám. Mezitím jsme došli k Černé nevěstě. Vypadala jako brloh zapadlý skoro tak jako ten kde bydlela Sandra. Tady to ale vypadalo i přes všechnu špínu a nenápadnost že se zde pohybuje o dost víc lidí. Pomalu jsem vyrazil k těžkým dveřím a pokusil se je otevřít. |
| |
| U Černé nevěsty Mladík se na tvou otázku jen krátce zmínil „Klidně Max.“ řekl jako by mu nevadilo i kdyby mu každý říkal jinak. Když jsi sešel dolů ke dveřím slyšel jsi jak se s tebou tiše rozloučil, odešel dál ulicí a nechal tě samotného. Těžké dřevěné dveře se daly otevřít nečekaně snadno s lehkým zaskřípáním. Odhalily ti tak malý prostor za nimi a úzkou chodbu směřující dolů někam doleva. Všude kolem je lehce načervenalé světlo, které odhaluje sadu plakátu na zdi, které hlásají o tom jaká muzika bude v tohle klubu kdy hrát. Některé jsou i rok staré a některé teprve nedávné. Každý je obohacený nějakým obrázkem ženy s korunkou, která je kreslena pokaždé jinou technikou. Schody dolů jsou dlážděné a červené světýlka zahýbají za roh vlevo. Vzduch je zde těžký a nasládlý, tvé uši navíc slyší ženský zpěv silně tlumený. Dveře se za tebou zavřely vlastním tahem a schody tě dovedly jednou dokola, stále klesajíc tě doprovází červená světla. Hudba je stále zřetelnější, vibrace nasládlého vzduchu na tebe působí jako uspávadlo a nohy máš stále těžší. Po chvíli jsi došel k dalším dveřím s kulatým skleněným okýnkem, které ti poskytuje výhled do části sálu za dveřmi. Vidíš těžký závěs, který za nimi visí a modravou atmosféru světla na tanečním parketu. Vidíš i zpěvačku na pódiu, která na sobě má snad jen spodní prádlo. Tanečníci na parketu jsou podivně oblečení. Někteří jako gentlemani, jiní mají jen lehké spodní prádlo, někteří jen kožené pásy přes hruď…. Výhled ti zastoupila hlava muže v černé košili, který prudce otevřel křídlo dveří a vtáhl tě za paži do přítmí závěsu, poté tě přitlačil ke stěně. Úlek a únava ti ani nedovolily se bránit proti jeho stisku. U pasu se mu houpe silný řetěz a jeho paže mají objem melounu. „Co seš šmírák? Co hledáš?“ zeptal se tě útočně a tmavé oči se ti zařezávají do očí. Tanečníci kolem se skvěle baví a tebe si očividně nevšímají i když jsi viděl pár pohledů směrem k sobě. |
| |
| U Černé nevěsty Celý bar vypadal jako směsice věcí a lidí kteří nemají nic společného ale vypadalo to že se spolu dost dobře baví. Měli se k sobě lidé naprosto odlišné sociální úrovně a pohled na ženu v krásných večerních šatech jak se skoro klaní muži v hadrech jenž by si na sebe nevzal ani Streak mě dost zmátl. To jsem teda stihl zahlédnout než si mě odtáhly obří ruce. Velice jsem pochyboval že bych dokázal tomuhle člověku něco udělat i kdyby byl svázaný. Povedlo se mi ze sebe jen velmi ztěžka vypravit. Jdu za Shawem... |
| |
| Černá nevěsta Když sis mohl zdejšího vyhazovače prohlédnout lépe zjistil jsi, že mu chybí polovina jednoho ucha a v druhém má velkou visící náušnici. Jeho holá hlava odráží modravé světla z parketu jako hybridní vodní hladina až do té doby než mu na ni uvidíš ruku s dlouhými nehty, černé v tomhle světle. Bledá ruka odstrčila mužovu hlavu a on tě pustil ze svého sevření tak, že jsi dopadl nohama konečně na pevnou zem. Svalnatý muž poodstoupil do přítmí závěsu s ostrým pohledem, který se do tebe zavrtává tě stále sleduje. Za ním se ti naskytl pohled na vysokého hubeného muže. Černé vlasy až k pasu jsou rovné a učesané od uší nahoru do copu. Bledý štíhlý obličej, světlé oči, bez vousů, hladká pleť a rudé rty. Oblečen je do zřejmě rudé róby, vypadá jako by vypadl z laciného filmu pro pamětníky středověku, ale musíš uznat že mu to sluší a něco na něm tě neuvěřitelně zajímá. Chtěl by ses dozvědět kdo to je a zůstat v jeho přítomnosti, odpočinout si pod jeho ochranou. Ruce s dlouhými nehty patřily jemu, i když sis myslel, že jsou ženské. Jeho oči tě klidně sledují a dobrosrdečně tě zvou dále blíže k onomu muži. Jeho hlas je hebký, stejně úhledný a klidný. Dokonce ho slyšíš i přes muziku, která se silně ozývá za jeho zády, a to tak jako by stál vedle tebe „Shaw je nyní zaneprázdněný, ale já tě velice rád provedu.“ snad ani nechceš, ale tvé nohy se samy pohybují blíže k němu a on se na tebe klidně usmívá. |
| |
| Cerna nevesta I pres jasne stari a nepriliz dobrou fyzickou konstituci meho noveho pruvodce jsem zjistil ze ve me vzbuzuje mnohem vetsi strach a hruzu nez velky vyhazovac. Ale vsechny tyto pocity jsou zatlaceny protoze s nim se citim mnohem bezpecneji a tak zvlastne klidne. Strach se vytraci ale mirna obava zustava. Nasleduji sveho pruvodce dal a nejsem scopen ani slova. Unava opada a ja si pripadam mnohem svezejsi ale tak nejak umele. Jsem zavalen prijemnymi pocity ktere ovsem jakoby ani nebyly me. Nebyl jsem schopen odtrhnout zrak od tohoto muze. |
| |
| Černá nevěsta „Ale nejdříve se o tebe postará Jennis a Kara. Takhle špinavý mezi nás nemůžeš.“ pronesl k tobě, když ses přiblížil o pár kroků. Muž klidně udělal krok zpět, spíše se ale jen posunul a udělal tak prostor pro dvě dívky. Ženy, a to nejen krásné, ale taky velice příjemné. Obě o trochu menší než ty. Jedna je černovlasá s mnoha drobnými copky staženými do jednoho drdolu, její opálená pevná pleť je zahalena do rudé krajkované podprsenky, kterou doplňuje podobně krajkovaná sukně. Druhá žena je světlovlasá s lasy sotva po ramena, které jsou upraveny černými sponkami, má na sobě podobné oblečení jako ona druhá žena jen je černé barvy. Obě ti zastoupily cestu za oním mužem, který se mezitím stahuje dál do pozadí a lehce se usmívá. Ženy si tě prohlédly, jedna nestačila skrýt odpor, ale poté se obě přívětivě usmály. Jejich vysoké podpatky odklapaly k tobě. Jedna zprava a druhá zleva k tobě přistoupily a objaly ti paže. Cítíš jak lehce voní a jejich dech je přívětivě teplý. Světlovlasá ti při zkoumání tvé paže přejela i přes pouzdro se zbraní, které zřejmě přes bundu ucítila. „Tohle nepotřebuješ zlatíčko.“ Černovlasá se k tobě přitulila z druhé strany a otřela se ti tváří o rameno „Postaráme se o tebe.“ usmívá se. Jejich hlasy jsou přívětivé a lehce vtíravé. Za nimi ve stínu vidíš onoho vyhazovače a jeho zlý pohled ti naznačuje, že ti svou potupu jen tak neodpustí. |
| |
| Černá nevěsta Ještě stále omámený vlivem mého průvodce jsem si jen matně uvědomoval ze mi Streak něco rikal. At něco za zadnou cenu nedopustím. Zeny mne velice rozptylovaly ale snažil jsem se soustředit a pomalu se mi to i dařilo. Vzpomínal jsem si na ta slova stále jasněji. Divky uz se chystaly ze mi sundají bundu když mi to došlo. V žádným případě si nenech sahat na tělo, na cokoliv. Za posledních několik hodin jsem se naučil Streakovi velice duverovat a tak jsem se rozhodl ze se odtáhnu. V okamžiku kdy jsem toto rozhodnut učinil se mi ale zdalo neskutecna máhave. Jako bych bojoval sám se sebou jsem odstrčil lisajici se divky a otocil se na pruvodce. Sahl jsem si do kapsy na trs Streakovych chlupu a pocitil jsem ze me sebevedovi a sebeovladani sili. Radeji bych sel za shawem jestli to nevadi. Klidně i pockam. Chtěl jsem to rict razantně az zlostně ale stále ještě podlomen vlivem svého průvodce to znělo spis jako konstatovaní. |
| |
| Černá nevěsta Dívky se na tvoje odstrčení zatvářily popuzeně obě dvě. Vidíš jak pomalu odstupují a tváří se jako by si o tobě mysleli, že jsi největší špínou v místnosti a že s tebou nehodlají mít nic společného. Pomalu se chytly za ruce a odcházejí za hrubý závěs do promodralé místnosti. Vyhazovač, který až doposud stál opodál se přibližuje se zlověstným úsměvem. A jeho kroky zastavil hlas tvého průvodce, který se opět dostal do tvého zorného pole po tom co dívky odešly. „Jak si přejete.“ řekl a ty jsi cítil, že to bylo spíše vyhrožování než konstatování a přijetí. Za těmi slovy se skrývalo něco mnohem horšího, ale na tváři onoho muže to nešlo vůbec znát. Nepohnul ani svalem a jen se klidně otočil a odešel. Vyhazovač se zase pustil k tobě a zastoupil ti cestu „Tak naval co máš.“ ruce mu směřují k tobě a jeho oči tě pozorují s odporem a nehranou hrozbou. |
| |
| Čerbá nevěsta Nyní když byl můj průvodce pryč hned se mi myslelo o dost lépe. Jakoby ze mě spadla nějaká otupělost jenž jsem si předtím ani neuvědomoval. Přemýšlel jsem nad tím kdo asi byl tenzo tajmný muž. Musí to být někdo důležitý. Poslouchal ho jak vyhazovač tak ty ženy. Při pomyšlení na ty dvě ženy mi přpadalo dost zvláštní od čeho jsem vlastně tak špinavý. Sebekriticky jsem se na sebe podíval. Opravdu jsem byl trochu špinavý. ruce jsem měl ještě trochu černé od hlíny. Bundu umazanou od toho jak jsem se skrýval za popelnicí při Streakově příhodě. Také jsem dost páchl odpadky a zaschlým potem. No asi měli pravdu. Nejsem teď zrovna v nejlepší formě. Pak jsem si ale vzpomněl na muže jenž jsem stihl tančit na parketu a nepřipadali mi zrovna dvakrát čistější. Hodil jsem to prozatím za hlavu protože velký vyhazovač už zase stál předemno a dožadoval se zřejmě mých zbraní. S dost velkou nevolí jsem vytáhl svou pistol z jejího vyhřátého místa pod mou paží a podal mu ji. Poté jsem si sáhl do kapsy pro nůž. Na tu zbraň mi dej pozor. Je to dar od přítele. Až jsem se divil jak odvážně jsem to řekl. Možná je to tím chumáčem chlupů nebo náhlým probuzením z vlivu mého průvodce. Teď bych rád viděl Shawa. Už jsem se nemohl dočkat až jej uvidím. Bylo tu příliž mnoho otázek které mu musím položit. |
| |
| Černá nevěsta Vyhazovač si s nesmírně arogantním úšklebkem počkal na tvé zbraně, viděl jsi jak je uložil do nějaké krabice kterou měl schovanou u závěsu ve stínu. Tvou poznámku nekomentoval ani slovem jen se zazubil a chtěl vidět i vnitřek tvé brašny. Když jsi mu ji klidně ukázal posadil se opodál. Rukou ti poté pokynul abys vstoupil za oponu do plného sálu. On sám zůstal sedět v přítmí těžkého závěsu a nechal tě klidně jít. Píseň dozněla a zpěvačka na pódiu si tě prohlíží a přitom se lehce vlní do pomalého rytmu další písně. Lidé na parketu si tě taky začali prohlížet. Každý trochu jinak. Někteří zvědavě, jiní obezřetně. Nyní si můžeš prohlédnout rozsáhlý sál. Napravo je pódium, kapela a zpěvačka. Před tebou se rozléhá taneční sál a naproti podél stěny se doleva táhnou četné stoly s lavicemi. Vypadá to jako v drahém baru. U stolu sedí četně lidé, většinou muži s ženami kteří jsou si podle všeho velice blízcí a i ti se po tobě dívají. Nalevo pak vidíš bar a u něj barové stoličky, sedící lidi kolem a barmana. Ten vypadá jako jediný trochu normální, opálená pleť, úzká košile, černé krátce střižené vlasy a prošedivělá bradka. V modravém světle vypadá všechno jako zahaleno oparem. Hluboce vlevo vzadu vidíš schodiště, které vede na úzkou římsu, která se táhne naproti podél stěny a která vede k mnohým dveřím. Dole jsou dveře jen dvoje, které jsi schopen rozeznat. Za barem a za pódiem. Kolem stěn vidíš občas okrasu z těžkých závěsů, plakáty které sis prohlížel už nahoře. Píseň, kterou zpěvačka zpívá neznáš „…po pár krocích dojdeš v mé království, které ti otevřu já a temnota tě obklopí… Lidé kolem kterých procházíš se tě jakoby štítí. Ani jeden na tebe nepromluví, odtahují se od tebe do uctivé vzdálenosti a špitají si určitě o tvé osobě. Shaw tu snad někde bude, ale tvé oči ještě nestačili důkladně propátrat vše kolem sebe. Navíc tě modré světlo sálu unavuje a cítíš jak tě pálí oči. |
| |
| Černá nevěsta Nečekal jsem že mě vyhazovač pustí tak snadno ale zřejmě jsem mu nepřipadal nebezpečný. Nebo jsem ho přestal zajímat v okamžiku kdy mě opustil můj průvodce. Po pár krocích po sále jsem si připadal velice zvláštně protože pozornost jenž se na mě poutala byla až neuvěřitelná. Nechápal jsem čím jsem pro ně tak zajímavý a začal jsem se cítit velice nesvůj. Zježily se mi chloupky na krku jak jsem cítil jak se do mě vpíjejí pohledy všech v sále. Pohlédl jsem na zpěvačku a uvažoval zda se jedná o onu černou nevěstu. Nepřipadala mi tak a tak jsem zamířil k baru. Postavil jsem se k pultu a čekal až se ke mě dostane barman. Když se ke mě konečně dostal hned mi bylo lépe protože snad jako jediný vypadal nějak jinak. Neěděl jsem čím to bylo ale byl prostě jiný než ostatní v klubu. Tehdy jsem si uvědomil že vlastně nemám žádné peníze. To mě trochu znejistělo v již tak nejisté situaci. Pohlédl jsem na barmana a spustil: Nazdar. Nevíš kde bych našel Shawa? |
| |
| Černá nevěsta Cestou vidíš jak se kolem tebe dělá prostor a klid který zaplnil sál přerušuje jen klidná píseň s tóny xylofonu. U baru se u tebe taky udělalo místo a přítomní, kteří zde byli ti připadají někteří zvláštní a jiní zvláštnější. Nedokážeš si představit, že by jsi tyhle lidi potkal někdy na ulici. Ale je pravda, že jsi nikam dlouho nechodil a v noci jsi byl v práci. Barman k tobě přišel a jeho přirozenost byla dokonalou úlevou. Kolem byly prázdné stoličky a tvé unavené nohy rády přihnuly příležitost si sednout na jednu z nich. Barman ti nalil do sklenky trochu zlatavé tekutiny a přisunul ti ji k rukám. Na tvou otázku jen pokynul hlavou směrem ke schodišti. A tvé překvapení a radost tě skoro přiměly k unaveným slzám. Vidíš Shawa, dokonalý obraz klidu a starého známého mlčenlivého porozumění. Až potom sis ho prohlédl důkladněji, když vyšel do namodralého světla. Klidně procházel kolem ostatních, na kterých šlo vidět, že Shaw je mezi nimi znám. Na sobě má podivné roucho černé barvy, na levém boku pokryté světlou výšivkou, kterou světlo mění na razící modrou. Kalhoty skoro splývají a jsou i stejně dekorovány. Vlasy má nečesané, stažené z čela tmavým šátkem. Brýle dnes odložil. Zastavil se v půli cesty k tobě a pokývnutím tě pozdravil. Jsi si jistý, že čeká až půjdeš za ním. |
| |
| Černá nevěsta Kouknul jsem na skleničku s nějakou tekutinou jenž až nápadně připomíná whisky. Rozhodně jsem neměl na to abych si tohle mohl dovolit a tak jsem se sice trochu usmál ale odsunul jsem sklenici stranou. Pomalu jsem se zvedl ze stoličky a těžkým unaveným krokem jsem se vydal k Shawavi. Byl jsem už velice unaven a bylo to na mě vidět což mi nahánělo hrůzu. Nevěděl jsem proč ale ze všech lidí okolo jsem cítil že zde nejsem vítán a někteří se dokonce tvářili že by mě vyhodili vlastnoručně. Sunul jsem se po sále šouravým krokem a vpíjel se zrakem do Shawa. Když jsem k němu dorazil stěží jsem se usmál. Připadal mi jako pevný bod. Místo kde se stýkaly můj minulý život s novým životem který začal dnes ráno. Podal jsem mu ruku a očekával na stisknutí. Ahoj. Vypadáš dobře. Poté jsem se podíval na sebe a dost se rozesmál. Což se o mě asi říct nedá. Smích mě tak vysílil že jsem trochu poklesl v kolenou. |
| |
| Černá nevěsta Shaw stál jako tvůj maják ve tmě. Cestou sis nechtěně musel zazývat a pomrkat očima abys neměl rozmazané vidění. Shaw ti nabízenou ruku stiskl, dokonce se ani nijak nezašklebil. Jeho stisk je ledově chladný až tě skoro probral z únavy. „Pojď“ řekl jen krátce snad jako komentář tvých slov, otočil se a vyšel směrem ke schodišti. Když jsi ho poslušně a pomalu následoval po vysokých kovových schodech, slyšel jsi kolem sebe šepoty a viděl pohledy lidí. Tvoje boty tiše klapají po kovu, Shaw tě dovedl po úzké plošině k jedněm dveřím, otevřel je a dovedl tě dovnitř. Příjemná atmosféra tě uklidňuje, tlumené světlo nevelkého pokoje, kde můžeš vidět v levém rohu malou vanu, před sebou větší postel na které odpočívala mladá dívka, která se teď zabalila do lehké saténové pokrývky a zmizela ti za křídlem dveří velké skříně. Na podlaze je příjemný světlý koberec, na jedné ze stěn i lovecká trofej. Hlava malé černé šelmy má varovně vyceněné tesáky. Shaw se zastavil uprostřed pokoje a čeká na tebe. Ukázal ti na teď již prázdnou postel „Odpočiň si.“ nikdy nebyl příliš výmluvný a ani teď to zřejmě nehodlá měnit. Spojil ruce v širokém rukávu a čeká. Dívka, která se mezitím oblékla do úzkých krátkých šatů si sepnula dlouhé vlasy a s cizojazyčnou frází, které jsi nebyl schopen porozumět, rychle opustila pokoj a zavřela za sebou dveře. |
| |
| Černá nevěsta Choval se stroze ale to u něj bylo dost obvyklé. A v mé situaci by mi moc povídání stejně nepomohlo. Vyšoural jsem se za ním do schodů a vešel do pokoje. Mladá dívka v jeho pokoji mě příliž nezajímala. Každopádně si může dělat co chce. Tady za zavřenými dveřmi jsem si připadal v konečně po celém dni v bezpečí. Byl jsem sice v úplně cizím baru plném lidí kterým evidentně nejsem příliž oblíben. Nebyl jsem zde vítán ale i přesto jsem se cítil konečně v klidu. A to rozhodlo. Nyní když došel adrenalin jsem cítil jak mizím ve svých snech. Nestihl jsem ani sundat bundu nebo cokoliv. Oči se mi zavřely a ja padal na Shaawu postel. Usnul jsem dřív než jsem dopadl. Poslední věc kterou si pamatuju je postava Shawa jak na mě kouká. Pak jen tma. |
| |
| Po probuzení Postel je měkká tak akorát, a saténové povlečení klouže jak namydlená podlaha. Když jsi přišel k sobě cítíš se snad ještě unavenější než jsi do postele lehal. Ten pocit z tebe ale rychle opadá a po příjemném protažení zjišťuješ, že na sobě nemáš svou bundu. Dokonce ani boty necítíš a svou brašnu a kožené pouzdro jakbysmet. Na sobě máš svou košili a kalhoty, ve kterých jsi ulehal. A když otevřeš oči abys ses rozhlédl zjistíš, že jsi i ve stejné místnosti, na věšáku u dveří dokonce zahlédneš i své věci. Jelikož v pokoji není jediné okno k výhledu ti dopomáhá malá lampička u postele, která vrhá zastřené světlo po místnosti, která kromě vany, skříně a postele prakticky neobsahuje žádný další nábytek. Je zde ticho rušené jen šustěním saténu a ze zdi na tebe hledí oči černé šelmy. |
| |
| Po probuzení Pomalu jsem vstal a zjistil že jsem na tom se silami celkem dobře. Trochu jsem se prohnul v zádech jenž příjemně křuply a začal zkoumat pokoj pozorněji. Zdálo se že zde nikdo není. Náhle mě něco udeřilo do nosu. Byl to hrozný pach. Jak zkvašené víno spojené s pižmem. Uvědomil jsem si že jsem to já. Přišel jsem k malé vaně v rohu místnosti a začal si napouštět vodu. Příjemná teplá voda se valila do vany a já si začal sundávat košili a kalhoty. Byl jsem naostro a tak jsem byl v okamžiku nahý. Oblečení jsem hodil do rohu s tím že si jej pak vyperu. Vypl jsem vodu a vlezl si do vany. Voda byla horká a všechny mé svaly se dokonaly uvolnily. Byl to naprostý balzám pro mé tělo. Tak jsem si to užíval že jsem položil hlavu na kraj vany a zavřel oči. |
| |
| Ve vaně Voda se napouštěla delší chvíli, dokonce na okraji vany jsi našel i kousky mýdla. Mdlé světlo místnost lehce osvětluje a zrcadlí se v očích černé hlavy. Je to dokonale vycpaná šelma, a dokonce i takhle nehybně vypadá jako živá. Voda je teplá o trochu víc a po chvíli seance jsi skoro usnul, ale tvé rozjímání bylo přerušeno otevřením dveří. Když jsi instinktivně otevřel oči a podíval se za zvukem zjistil jsi, že tě navštívil nečekaný host. Streak si tě prohlédl a posměšně se uchechtl. Vstoupil dovnitř a zavřel za sebou. Vypadá tak jak si ho pamatuješ. Jen triko si sehnal asi nove jelikož je jinak barevné a bez děr. Jeho nelibí zápach vstoupil s ním. „Tak jsi to zvád co?“ řekl klidně. Vypadá trochu unaveně a když si ho blíže prohlédneš tak i snad starší o pár šedivých chlupů. „Jsi čekal nějakou kočku?“ zřejmě naráží na tvou koupel. On sám se totiž drží od vany v povzdáli, obešel jí obloukem, prohlíží si teď loveckou trofej na stěně. |
| |
| Shawuv pokoj Pohled na Streaka byl jako další vzpruha pro mou duši. Zvláštní jak mi tenhle muž přirostl k srdci za tak krátkou dobu. Pousmál jsem se na něj. Rozhodl jsem se že té koupele bylo dost a takjsem se rozhlížel po ručníku. Když jsem jej nikde neviděl tak jsem řekl Streakovi: Není někde v té skříni ručník? |
| |
| Pokoj Streak se odtrhl od vycpané hlavy a ty vidíš jak si mimovolně promasíroval krk. Nad tvojí otázkou jen pozvedl obočí, otočil se ke skříni, otevřel obě její velká křídla a ty můžeš přehlídnout sbírku všelijakého koženého oblečení, dokonce vidíš i bičík na koně a spousty věcí, které by jsi ani vidět nechtěl. Druhou stranu skříně ti zakrývá její otevřené křídlo. Streak se po chvíli otočil a v rukou drží něco podivně červeného, ale už z dálky ti to připomíná velmi tenký ručník. Pomalými kroky se jen přes zapírání, které mu vidíš v žlutavých očích se přisouvá k vaně na délku natažené paže. Určitě je připravený po tobě ručník i hodit, kdyby ses nevhodně pohl. |
| |
| Pokoj Obsah skříně mě docela zaskočil. Přecijen Streak nevypadal zrovna na tenhle typ. Teď jsem to ale hodil za hlavu. Stoupl jsem si opatrně ve vaně a natáhl se pro ručník. Vzal jsem si ručník od Streaka. Jak jsem si všiml voda asi nebude jeho kamarád.Řekněme že jsem to mohl tušit podle zápachu. Že se často nemyje mi už došlo. Teď mě ale napadlo něco jiného. Tohle je přímo strach z vody. Vytáhl jsem špunt z vany a přemýšlel čím by to mohlo být. Začal jsem se utírat ještě ve vaně. Náhle mi podklouzla noha a já se velice nebezpečně zakymácel. Rychle jsem se chytil vany a stuhl abych neupadl. Po tom co jsem se stabilizoval jsem z vany raději vylezl a utřel se venku. Když jsem už byl utřen nejlépe jak to touhle malou osuškou šlo jsem ji převěsil přes okraj vany a vydal se pro své kalhoty. Ty jsem si také oblékl ale když jsem viděl v jakém stavu je košile tak jsem ji na sebe raději neoblékal. Rozhodl jsem se že toto nechám na později a nechal jsem košili v jejím koutě. Teď jsem přešel ke skříni a začal podrobněji zkoumat její obsah. |
| |
| Pokoj Streak ti klidně podal ručník a uchýlil se do bezpečné vzdálenosti ke skříni, ve které našel zřejmě něco k jídlu neboť vidíš jak něco přežvykuje, když se k tobě zase otočil. Když ses ve vaně stabilizoval a srdce se ti uklidnilo po tom šoku, zjistil jsi že sis při tom namočil ručník ve zbytku vody. Teď se cítíš svěží a dokonce i odpočatý. V otevřené skříni teď vidíš mnohem více. Na straně kterou jsi si už prohlédl vidíš na mnoha úchytech a skobičkách kožené oblečky, pouta, několik bičíků. Strana která ti byla dosud skrytá odhalila zásobu oněch ručníků, který už jsi jeden měl možnost vyzkoušet. Vidíš tady několik kusů mýdel, mističku s podivnými kuličkami červené barvy, několik větších krabic zavřených a poskládaných na sobě. Streak se lehce pousmál a pokrčil rameny na znak, že s tímhle nemá nic společného. „Podle mě to tu maj všude.“ znalecky to zhodnotil a ty jsi při tom zahlédl, že má načervenalé zuby a pořád něco přežvykuje. Slyšíš jak dole v baru začala hrát muzika. Přes dveře je dost tlumená ale poznáváš kytaru, klavír a bubny, které udávají rytmus. Slova, které tlumeně slyšíš nejsou rozeznat, ale hlas je mužský. Streak si toho zřejmě nevšímá a prohlíží si kožené oblečky ve skříni, když chytil omylem do ruky obojek jen se nepříjemně odtáhl. |
| |
| Pokoj Prohlížel jsem si obsah skříně a říkal si co to asi musí být za klub co má tohle jako výbavu pokojů. Všechny ty kožené bičíky a postroje a nápadně vypadají že slouží k tomu aby byly používánz na lidech. Nikdy jsem nebyl na tenhle druh sexu ale pokud to někomu vyhovuje nemám nic proti ať si to praktikuje. Streak mě už tím svým žvýkáním začínal dost dráždit a tak jsem se na něj kouknul a zeptal se: Co to pořád žvýkáš? Skříň už jsem raději nechal i s jejím obsahem Streakovi a šel se podívat na vycpané zvíže nad postelí. Byl to velký černý panter s nádherně se lesknoucí srstí. Začal jsem ho zkoumat podrobněji a když jsem se mu podíval do očí, zvláštně mě hypnotizoval. Skoro jako by bylo to zvíře živé. |
| |
| Pokoj Streak si otřel ruce a přešel ke dveřím, které pomalu otevřel. Čeká až si prohlédneš černou šelmu. „Tamty bombony. Oni to házejí do vody.“ povýšeně si odfrkl a čeká ve dveřích. Když otevřel, zvuk muziky a mužského hlasu se zesílil a tak můžeš rozeznat i některá slova rytmické melodie. „Hlad, který mi byl do nitra dán, dělá ze mě to co jsem. Vždy když mě zavolá toužím po zdroji žití. Říká mi, že nemůžu odolat, schovat se nebo změnit…“ Najednou jsou zvuky přerušeny a slyšíš jen tlumené hlasy. Streak sleduje zřejmě zajímavou podívanou pod plošinou. |
| |
| Pokoj Prohlížel jsem si celou šelmu ale žádnou další zvláštnost jsem nenašel. Byla to asi jen vycpaná kočka na stěně. Přestal jsem nad tím přemýšlet a vyrazil jsem do rohu ke svým věcem. Prohlížel jsem si svoji bundu a začal ji prohmatávat. Dostal jsem hrozný hlad a tak jsem vytáhl jedno balení sušeného masa a začal přežvykovat. Není to sice nijak vydatné ale aspoň něco. s kouskem masa v ruce jsem se vydal ke Streakovi pozorovat to co ho tak zaujalo. Došel jsem ke dveřím a vykoukl dolů na podium a taneční parket. Tak co to tady máš? |
| |
| Pokoj Možná že když ses otáčel a mířil k bundě zdálo se ti že slyšíš podivné kovové lupnutí od hlavy černé šelmy. Ani si nepřipadáš tak unavený abys měl sluchové fantomy. Streak ti klidně zastoupil cestu když jsi přišel až k němu a před tím, než jsi mohl nahlédnout dolů ti do ruky podává stočené bankovky. „Málem bych zapomněl. Ať z toho taky něco máš.“ zazubil se vševědoucně. Bankovky jsou jen v úzké ruličce, nevypadá to, že bych jich bylo hodně. Streak ti je podal a zase se otočil ze dveří aby si prohlédl pódium. Z pokojových dveří jde vidět po celé místnosti, která je nyní osvětlena tlumeným zlatavým světlem tak, že to v místnosti vypadá jako kdyby byl den. V celém baru vidíš jen malou skupinku lidí sedících u pódia, skupinku žen které se baví u baru a pak čtyři lidi, kteří stojí na vyvýšeném plácku. Jeden za bubny, další má kytaru, jeden sedí u klavíru a poslední se teď drží za kovový mikrofon a poslouchá slova nějakého muže, který na něj mluví z pod pódia a rukama přehnaně gestikuluje. Ani jednoho z nich si nevybavuješ, mohl jsi je vidět včera, ale to ti nesloužily oči tak dobře jako dnes. Streak se vydal po kovové cestě dolů zřejmě k baru a nechal tě beze slova samotného. V rukou ti tak zůstalo 5 dvacetidolarových bankovek, které se rozvírají z původního tvaru ruličky. Bubeník, který oblečen do půl pasu jako ty, zase začal potichu vyťukávat rytmus a zpěvák kýve hlavou do rytmu. Je poměrně mladý, krátké vlasy má roztřepené a na sobě ušlý černý kabátek. Říkáš si, že jeho hlas sek téhle písničce nehodí, ale taky se ti místy zdá, že nezkouší zpěvák, ale ostatní z oné kapely. |
| |
| Pokoj Podíval jsem se na bankovky a přemýšlel za co mi Streak dal ty peníze. "Mohlo by to být za hlínu ale tu jsem sandře přece ještě nedal." Dole to vypadalo že se všuchni už uklidnili a tak jsem se otočil zpět do pokoje a šel si dát peníze do bundy. Prohrabal jsem se v bundě a skutečně jsem tam hlínu našel. "Teď už mám alespoň za co koupit si košili." Kriticky jsem se podíval na hromádku látky v koutě. Oblékl jsem si bundu na holé tělo a obul boty. Byly sice špinavé od lesní cesty ale to už mi nijak zvlášť nevadilo. Sehnul jsem se pro tašku a vyrazil ven z pokoje za Streakem. Je načase donést Sandře o co si řekla. Zjistil jsem že vlastně vůbec nevím kde ve městě jsem a kde je Sandra. Budu se muset zeptat Streaka. |
| |
| Pokoj Než jsi se stihl obléknout a vyjít z pokoje, zjistil jsi, že Streak už pomalu kráčí k baru. Vidíš jen jak se ženy, které se před chvílí smály a o něčem živě debatovaly stáhly do jedné skupinky, která se pomalu rozchází. Streak navíc dostal něco k pití u baru. Na kovové plošině a schodech se tvoje kroky zvučně odrážejí. To co si pamatuješ o klubu ze včerejška se prakticky nezměnilo, kolem stěn jsou sem tam těžké závěsy, pod plošinou je mnoho sedaček a stolů, u baru je dokonce stejný barman, který podal Strakovi ono pití. Na pódiu se zatím odehrává hlasitý rozhovor mezi oním mužem dole a bubeníkem, který má holou hruď a úhledně sestříhané vlasy. Zpěvák si mezitím odsedl na stoličku, která stojí na rohu pódia a založil si ruce. Ženy od baru se rozcházejí posadit se pod plošinu na sedačky. Smějí se teď něčemu všechny společně a vidíš, že každá z nich si tě prohlédla. Poznáváš i černovlásku, kterou jsi viděl včera. |
| |
| Černá nevěsta Šel jsem k baru a cestou se snažil zachytit něco z hovoru muzikantů. Šel jsem pomalu a nejistě. Přecejen ve mě tenhle bar vyvolával zvláštní pocity. Jakobych tady měl být lovnou zvěří. Každá má buňka chtěla jít podél zdi ale nechtěl jsem ukázat slabost a tak jsem si to šinul prostředkem místnosti. Věděl jsem že mě tady pozorují. Když jsem došel k baru posadil jsem na židličku vedle Streaka. Už z dálky mě vítal Streakův obdivuhodný zápach. Takhle jsem necítil smrdět nic za celý svůj život. Jakoby to byl samostatný organismus. Streak se na mě jen podíval s pozdviženým obočím. Nevíš kde je zase Shaw? |
| |
| Černá nevěsta Streak do sebe obrátil pití najednou a odevzdal prázdnou sklenici zpátky. Když jsi procházel sálem slyšel jsi jak se bubeník hádá o tom, že ten rytmus by měl být ostřejší ale muž chce slyšet jen jemné pozadí. Barman ti taky přisunul sklenku podobnou té ze včera. Pití z ní jde lehce cítit alkoholem a bylinami. Streak se na tebe podíval „Tak teď to nepůjde, jsou dvě hodiny do setmění.“ oznámil ti jako klidné tvrzení. Slyšíš jak od vchodu, kde jsou stažené závěsy přichází mladý pár, který si jde usednou na sedačky. Muž při tom držel ženu kolem pasu a ta se klidně smála zřejmě jeho žertům. Streak dostal další náklad pití do skleničky a čeká na to co uděláš, otočený je k baru. Barman je dneska tichý a začal nalévat dvě skleničky křišťálově čistého pití s olivkou. |
| |
| Černá nevěsta A co budeme teda dělat do té doby? A kde přesně jsme? Musím dnes za Sandrou I přesto že jsou dvě hodiny do setmění připadalo mi docela zvláštní že je tady tak málo lidí. Podíval jsem se na nově příchozí ale po chvéli je zase nechal být. Vzal jsem do ruky sklenici kterou mi barman nalil a s trochou nedůvěry se napil. |
| |
| Černá nevěsta Streak se zamyslel a se sklenicí v ruce vypadá, že si přehrává cestu v paměti. Poté klidně promluvil tápaje v myšlenkách „No, asi deset minut na jih ulicí, pak zabočit doleva, až k bistru, pak k pomníku, kde se scházejí starý báby…no a pak dolů ulicí a budeš před alejí, která vede až k tvýmu, no bývalýmu, bytu.“ dovyprávěl a obrátil do sebe obsah sklenice, kterou odsunul k barmanovi. Mrkl na něj a ty víš, že bude chtít ještě jednu. Příchozí pár se usadil, muž se ale zvedl a zamířil k baru. Kapela, která před chvílí hrála se odebrala do dveří za pódiem a místo nich přišla mladá zpěvačka, která se domlouvá s mužem, který se mezi tím uklidnil a něco si spolu šeptají. Pak za ní přišel klavírista a začali klidně hrát. Streak tě vytrhl z obdivování okolí. „Shaw bude vědět kde Sandra je, a proto musíme počkat až přijde.“ vlastně se na tebe ani nedívá. Obdivuje něco ve sklenicích stojících za barem. Tekutina, kterou máš nalitou chutná jako lepší whisky. Ostrý tón který ti teď uvízl v krku a pálí tě, tě donutil mírně si odkašlat. Cítíš jak se ti teplo rozlévá níž do žaludku. |
| |
| Černá nevěsta Alkohol mi přišel celkem vhod ale mírně mě znepokojovalo že začínám žít v noci a první věc co ze dne mám je pití. Přemýšlel jsem nad tím kde je asi shaw a popíjel dál ze své sklenice. Streak koukal na své pití a tak jsem usoudil že ho nebudu rušit. Náhle mi zakručelo v břiše a já usoudil že to sušené maso asi mému žaludku úplně nestačilo. Otočil jsem se na barmana a požádal ho: Nemáte prosímvás něco malého k jídlu? |
| |
| Černá nevěsta Barman na tvoji otázku jen přikývl a zpod pultu vytáhl misku s arašídy. Tvou lačnou ruku ale zastavil Streak, který do sebe obrátil další sklenku. Odsunul misku zpátky k barmanovi. „Zvu tě na kus žvance k Becky.“ řekl klidně a ty můžeš vidět jeho zelenavé oči. „Stejně máme ještě dost času.“ Na pult se ze Strakovi kapsy dostalo pět dolarů. Poté se zvedl a zjevně potěšen svým nápadem se klidně usmál. Muž, který přišel k pultu jako nový dostal od barmana na podnose dvě skleničky drinku, který jsi viděl namíchávat už před chvílí. A další nová skupinka přišla zpoza závěsu. Jsou to muži středního věku oblečeni jako gentlemani. Zřejmě se dnešní noc jdou pobavit. A ženy, které zde už byly na to patřičně reagují. |
| |
| Černá nevěsta Bylo vidět že zde jsou tito hosté naprosto známí. Jak se k nim barman chová, jak věděl co si dají. Bylo mi celkem jasné že většina hostů ve tomto baru bude asi často stejná. Teď jsem to hodil za hlavu. Dopil jsem svou sklenici ikdyž to byl docela šok. Tolik alkoholu najednou mi udělalo v krku pálivou skluzavku. Položil jsem sklenici na bar a zvedl se za Streakem. Pak mi došlo že ještě musím zaplatit. Podíval jsem se na barmana a zeptal se: Kolik platím? |
| |
| Černá nevěsta Sklenka alkoholu na tvůj prázdný žaludek ti trochu zacvičila s nohama. Cítíš se chvíli slabý a hrdlo tě neuvěřitelně pálí. Jestli tady mají tak silný alkohol, pak by se mohlo lehce stát, že se tu někdo otráví, ale spíše přijde do bezvědomí. Barman si tě přeměřil pohledem a sebral z pultu bankovku, kterou tam položil Streak. „V pořádku pane.“ řekl zdvořile a schoval sklenice i peníze pod pult. Streak tě přátelsky poplácnul po rameni a přešel před tebou až do bezpečí temnoty závěsu. Kolem chodí stále noví hosté po menších skupinkách, někteří přicházejí sami. U dveří ven čeká vyhazovač, který tě včera dost nevybíravě přivítal. Přeměřil si vás pohledem, otočil se do stínu za závěsem a podal vám vaše zbraně. Přesně řečeno dva kolty. Streak si jeden z nich vzal a řekl jen krátce děkovná slova a vyrazil přes dveře ke schodišti. Po tvém poděkování tě klidně nechal odejít. Streak vyšlapal pomalu do schodů, když jste došli až ke dveřím ven prošel kolem vás další pár. Žena byla menší a muž ji něco šeptal do ucha. Streak vyšel na chladnou ulici. Je zataženo a vypadá to, že se schyluje k dešti. Vzduch je těžký a prosycený vodní parou. Slunce je už určitě nízko na obzorem a bude se brzy stmívat. Je ti trochu chladno, když jdete ulicí dál a lidí potkáváte jen málo. Nešli jste příliš dlouho, Streak tě zavedl do jedné uličky, do setmělého vchodu polorozpadlých dřevěných dveří. Cítíš zápach kočičí moči a v šeru vchodu vyšlapete pár schodů. Streak zabouchal na dveře a za chvíli se otevřely do jasného osvětleného pokoje, kde vás pustila mladá brunetka s veselým úsměvem, která Streaka přivítala objetím a radostnými slovy. Posadila vás ke kuchyňskému stolu v malé místnosti, už tak malého bytečku. Tady to vypadá útulné, dokonce ani smrad tady není, ale neumíš si představit jak tahle pěkně stavěná bosá mladá dívka dokáže žít tady. Streak se s ní taky vesele baví o tom, že se přišel podívat na Becky, představil tě jako svého kamaráda a požádal o něco k jídlu. Dívka se na tebe usmívá a někoho ti připomíná. Jako kdybys ji už někde viděl. A pak přijde do pokoje starší paní chodící o dvou holích. Zavrčí něco jako pozdrav, Streak se zvedne a pomalu ji obejme. „Becky, tak dlouho jsem tě neviděl.“ zvedne ji a ona se nebrání tomu, aby ji posadil naproti tobě a sám zůstal stát. Stará paní je bez zubů, bradu nepříjemně vztyčenou a s očima zabodnutýma tvrdě do tebe si tě přeměřuje. Zřejmě ani neslyší a mladá dívka se tady o ní stará. Na stůl jsi dostal smažená vejce, tři párky a kus chleba. Stará Becky dostala jen párek a tak si tě prohlíží jak jíš. Vidíš, že Streak se postavil s mladou dívkou do rohu a něco si spolu šeptají. On oproti ní vypadá jako kolos. |
| |
| U Becky Cestou k Becky jsem si představoval nějaký pěkný podnik kde bych si na barové stoličce dal kafe a něco pořádného k jídlu. O to větší bylo moje překvapení když jsme vešli do temné uličky a pak vstoupili do malého bytečku. Když jsem poprvé viděl Kristin myslel jsem že se jedná o onu Becky a byl jsem mile překvapen. Po té jak jsme si byli představeni jsem byl zvědav o to víc kdo je tedy Becky. Sedl jsem si na židli v kuchyni a rozhlédl se po bytě. Když přišla Becky došlo mi že tohle je asi něco jako Streakova rodina. Akorát jsem ještě nevěděl jestli je Kristin jeho dívka, kamarádka nebo sestra. Jelikož nedošlo k polibku na uvítanou typoval jsem spíše kamarádku nebo sestru. Pak jsem pohlédl na Becky. Byla stará a vrásčitá. Připadalo mi že až příliž stará. Asi něco jako jeho matka... Kristin nám podala jídlo a já se do něj pustil. Bylo vydatné a velice chutné což mi hodně pomohlo od alkoholu který jsem vypil v baru. Kouknul jsem na Becky která koukala na mě a cítil jsem se trochu provinile že jsem ji doposud tak ignoroval. Omlouvám se. Dobrý den. Jmenuji se Carl. |
| |
| V bytě Až když ses posadil máš trochu času se rozhlédnout. Vejce a párky jsou ještě horké a chleba je jen lehce okoralý. V místnosti, kde se nyní tlačíte je kromě stolu a židlí starý ošlapaný koberec, stará skříň s nádobím, sporák a pár dalších kuchyňských skříněk, taky zde jsou dveře kterými jste přišli a ty jsou překryty korálkovým závěsem. Na stěnách visí obrázek koček a dva obrázky s podivnými barevnými ptáčky. Becky sedí naproti tobě a začala požužlávat kousek párku. I přes to jak je stará vypadá stále jako dáma a stále si tě ostře přeměřuje pohledem. Vlastně od doby co vešla nepromluvila a ani teď, jen tiše sedí a přežvykuje. odkaz Streak se s Kristin o něčem šeptem dohadují a v místnosti je asi slyšíš jako jediný. Vidíš jak se přetahují o ruličku peněz, které zřejmě nechce dívka přijmout. odkaz „…snad to nemyslíš vážně? Jsi tady vždycky jako doma i když se neukážeš jak je rok dlouhý.“ říká dívka s nazlobeným výrazem v obličeji a odtahuje jeho ruku. Streak si to nechá líbit, a ty víš jak málo práce by mu dalo, kdyby ji chtěl opravdu přesvědčit. On ji nechal až se trochu uklidní, potom ji sevřel dlaň a peníze do ní vložil a dlaň ji sevřel. Určitě to udělal jemně i přes to,že dívka se tváří uraženě. „A já budu vždycky váš chlap, ale tohle si vem.“ promluvil na ni klidně. Když si peníze schovala do zástěry, kterou si přehodila při smažení, pak se až otočil na tebe a posunkem se tě asi dotazuje na to jestli ti chutná. |
| |
| U Becky Stáhnul jsem svou ruku a dál už se nepokoušel Becky zaujmout. I tak si mě prohlížela jako kdybych byl nějaký vetřelec. Kouknul jsem na Streaka a Kristie když ji zrovna dával balíček peněz. Takže to asi vážně bude rodina. Nebo smečka. Pomyslel jsem si s úsměvem. Kristie schovala peníze a Streak na mě kouknul a udělal posunek. Nahlas jsem řekl: Kristie tohle je za poslední dny nejlepší jídlo jaké jsem měl. Usmál jsem se na Kristie a dál se věnoval svému jídlu. |
| |
| V bytě Kristin se na tebe mile usmála. „Díky, jsi moc milý.“ řekla ti přívětivě a když procházela kolem tebe pohladila tě po rameni. Ani jsi to nečekal a trochu tě to překvapilo. Pak odešla za korálkový závěs. Bosé nohy ji tlapkají po zemi ve vedlejším pokoji. Streak se přiblížil ke stolu a opřel se o zeď, nad hlavou mu teď visí veselé koťátka. Založil si ruce a pozoruje jak oba dva pojídáte večeři. Kristin přišla skoro v zápětí, když jsi dojedl poslední kousek a sebrala ti s úsměvem talíř. Becky se nechala otřít a svůj talíř taky předala. Streak ji vzal lehce do náručí a pronesl ji kolem tebe napříč korálkovým závěsem a tak jsi zůstal ve společnosti usměvavé Kristin. Ta se posadila na volnou židli naproti tobě. Její úsměv je stále tak vřelý a plný ochoty až se ti zdá, že se cítíš v trapné situaci. Jako by jsi chtěl se před těmi zuby schovat do bezpečí. „Jak dlouho se znáte s Ramonem?“ zeptala se konverzačním tónem. Streak se ztratil zřejmě do vedlejšího pokoje. Jde slyšet jeho tlumený hlas. Kristin ani nepočkala na tvou odpověď a začala si s úsměvem mluvit spíše pro sebe. Jako by se schovávala za záplavu veselosti a ty jsi v dlouhé době jediný komu si může postěžovat. „Tady se poslední dobou moc neukazuje. Ta práce ho docela vyčerpává. Asi to máte těžké, že?“ prohlédne si tě a její veselá tvář se zvědavě nahne na stranu. |
| |
| U Becky Ramon? Streak se jmenuje Ramon? Bylo to trochu yvláštní ale to jméno mi k němu nějak nesedělo.Koukal jsem na veselou Kristin a přemýšlel co vše jí můžu říct. Ví o tom že Streak je psí muž? Ví že mě hledají policisté? Rozhodl jsem se tedy vyčkávat a pokusit se dovědět něco víc. No není to zase tak dlouho ale za tu dobu jsme toho už dost zažili. Je to fakt dobrý chlap. Už mě vytáhl z pár šlamastik. A v podstatě mě zaškolil. Mluvil jsem o Streakovi jen v dobrém protože tak jsem to i cítil. Vážně jsem si uvědomil že kdyby nebylo jej tak mě dostal už ten první policajt v baru u Sandry. Byl jsme mu vděčný za hodně. Vy jestli jste jeho sestra? Vyklouzlo to ze mě jako blesk. Nevěděl jsem jestli je to tím jejím úsměvem nebo čím ale cítil jsem se s Kristie opravdu dobře. Konečně zde byla jistá domovská atmosféra která mě vtahovala a přiměla mluvit tak obezřetně. Když jsem si uvědomil jak neomaleně to mohlo znít zastyděl jsem se a čekal jak Kristie zareaguje. |
| |
| V kuchyni Kristin poslouchá tvá slova a tobě připadá, že spíše než by tě poslouchala jen přemýšlí na co se tě opět zeptá. Když jsi ze sebe dostal rychlou otázku na jejich příbuzenský vztah viděl jsi jak se jí rty roztáhly do ještě většího úsměvu. Jako kdyby tě považovala trochu za blázna. Poté se zatvářila přívětivě a klidně, milým hlasem ti řekla : „Jeho sestra je Becky a ta mě nechává u sebe bydlet. Starám se o ni, protože jinak bych neměla kam jít. Takže jsme jako jedna rodina.“ nakonec přikývla jako by pochopila účel tvé otázky. „Dáš si něco k pití?“ zeptala se rozjasněně a hned vstala aby ti po chvilce podala skleničku zřejmě s čajem, který nalila z velké konvice. Tekutina ti připomíná onen alkohol, ale její úsměv nevypadá, že by ti chystala další probuzení. Opět si pak sedla naproti tobě. Z vedlejšího pokoje jsi mezitím slyšel cizí řečí mluvit Streaka „No usted no puede hacer. Acuéstese, te voy a traer el té.“ jeho hlas byl neklidný a možná trochu hlasitější než by být měl. A v zápětí se objevil za tvými zády aby si vzal konvici, z které ti Kristina před chvílí trochu ulila. Ona se na něho klidně usmála a on zase odešel skrz korálkový závěs někam do neznáma vedlejších pokojů. Kristin se obrátila zase na tebe. „Budete tady dnes spát? Ať vím jestli mám rozestlat postele.“ její upřímný hlas tě omamuje stále více. Jako by byla ztělesněním samé dobroty. Neumíš si ji představit, že by se rozzlobila. |
| |
| U Becky To že je jeho sestra Becky mi připadalo dost zvláštní. Byla přece o tolik starší. Pak jsem ale zaslech rozhovor z vedlejšího pokoje. Bylo to španělsky. To jsem poznal ale o co šlo mi uniklo. Nikdy jsem nebyl moc dobrý v jazycích. Přišel Streak a nalil si čaj. To mi připomnělo že já ho mám také v ruce. Napil jsem se ze sklenice. Pak jsem opět pohlédl na Kristin. Byla prostě tak milá. Ne bohužel ne. Ještě toho máme dnes spoustu na práci. |
| |
| V kuchyni Čaj je slabě slazený a po domácím jídle je to dobrá uklidňovací lázeň pro rozjařené nervy. „Dnes?“ zeptala se překvapeně a poprvé ji na tváři nehraje klidný úsměv, až jsi trochu znejistěl. „Vždyť bude brzo tma a navíc je zima. Nechceš alespoň něco na sebe?“ prohlédla si tvou bundu a zřejmě prokoukla i to, že ji máš na holém těle. „Mám tady něco staršího, ale může ti to sedět.“ zvedla zamyšleně prst a její úsměv se zase vrátil na původní místo. Zvedla se, přešla k tobě a položila ti soucitně ruku na rameno. „Chvilku vydrž, já to přinesu.“ oznámila ti a než jsi stihl cokoliv říct, po tom co ses zakuckal čajem, už byla pryč za stěnou z korálků. Zůstal jsi v kuchyni na delší čas sám, ale když už ses odhodlával, že půjdeš na průzkum, přiběhla do kuchyně zase Kristin a na stůl pokrytý tenkým ubrusem složila několik kusů oblečení. „Tak si to sundej ať je můžeš vyzkoušet. Není to nic podle poslední módy, ale snad se ti budou líbit.“ usmála se a začala hromádku urovnávat. Vidíš několik různě tmavých košil, pár triček různých velikostí. Všechno oblečení vypadá používané, ale nesmrdí a původně bylo možná i poskládané. |
| |
| U Becky To jak rychle Kristie zareagovala mě dost překvapilo. Počkal jsem ale na ni a když donesla věci přemýšlel jsem po kom asi jsou. Nejspíše po Streakovi nebo po někom jiném. Napil jsem se ještě jednou ze své sklenice čaje a poté ji položil na stůl. Vyhlídl jsem si ve věcech jednu košili. Postavil jsem se a s trochou ostychu si začal rozepínat bundu. Když byla dole pověsil jsem ji na svou židli. Pak jsem si uvědomil že mám na sobě zbraň. Pořád jsem nevěděl co vše Kristie o Streakovi ví a tak jsem se pokoušel co nejrutinněji si pouzdro sundat a pověsit na bundu na židli. |
| |
| V kuchyni, odhalen Košile, kterou sis vybral má dlouhý rukáv a je tmavě modré barvy. Límeček je nízký a knoflíčky bělavé barvy. Když ses svlékal Kristin se chápavě usmála nad tvou stydlivostí a zabrala se do skládání oblečení. Zase se otočila a uviděla tvou zbraň. V jejích očích se mihnul náznak strachu, možná úleku, ale nic víc než to jsi nezaznamenal. Úsměv, který se nyní odstěhoval vystřídal chápavý pohled. Začala se opět zabývat skládáním oblečení, ale cítíš, že ona veselost, která mezi vámi byla se vytratila z kuchyně někam pryč. Možná, že ví co Streak dělá, když nereaguje jekotem, který by byl pochopitelný. Místo toho se na tebe jen nedívá a klidným tónem, trochu smutně prohodí „Máte asi nebezpečnou práci. No…a můžeš si vzít klidně všechny jestli chceš.“ Na chvíli se na tebe podívala a usmála se, ale nebyl to veselý úsměv. Spíš jako kdyby ho vykouzlila na tváři jen pro tvůj pohled aby sis nemyslel, že není veselá. Když sis vyzkoušel košili zjistil jsi, že je ti docela dobrá. Možná měla trochu delší rukávy a musíš si ji zastrčit do kalhot, ale zvládl by jsi ji nosit. Celkově se v ní cítíš pohodlně. „Sluší ti, chceš si vyzkoušet další?“ zeptala se tě Kristin, když si tě prohlédla. Její tón se trochu upravil, ale veselý stále není. Odhrnul se závěs a Streak nahlédl do kuchyně. Na jeho tváři vidíš podivný stín smutku. Jako by teď oba dva jako jeden. Streak si tě taky prohlídl jasně zelenýma očima a pokýváním hlavy dal najevo, že souhlasí s tým výběrem. Stojí ve dveřích z korálků a přidržuje je rukou o rám tak, že vidíš do chodby, kterou jste prošli. Je osvětlená jen slabým světlem a tak vidíš věšák na kabáty, botník, dveře do dalších místností a dveře ven. |
| |
| U Becky Když jsem si oblékl košili cítil jsem se dobře. Konečně jsem neměl na kůži jen studenou kůži mé bundy. Zapnul jsem si knoflíky a prozkoušel jak se mi v košili pohybuje. Pak jsem se podíval na Kristie a široce se usmál. Mockrát děkuji. Je výborná. Jak se vám odvděčím? |
| |
| Kuchyně V košili se ti pohybuje dokonale dobře. Jen snad ruce nad hlavou by mohly dělat menší problém ve švech. Streak přerušil snahu Kristin o to aby ti mohla odpovědět. „Je dobrá, ale máme ještě něco na práci, tak se zastavíme zítra.“ řekl to s klidem a trochou úsměvu, ale ty poznáváš, že to není jeho přirozený styl. Pak se podíval na tebe, posunkem ti naznačil, že půjdete a přesunul se do chodby. Kristin se zatvářila překvapeně. „A nechcete alespoň ještě něco k jídlu?“ když ale pochopila, že se Steakem už nebude ani řeč, jen se na tebe omluvně usmála a odsunula zbytek oblečení stranou. „Tak já ti to tady schovám, klidně přijdi kdykoliv.“ už zase se usmívá. Nechala tě se připravit a dooblíknout. Mezitím zašla za Streakem a oba se společně objali. Ona se na tebe otočila z chodbičky. „Zase někdy na viděnou a dej na sebe pozor.“ naposledy se na tebe usmála a zmizela v místnosti za dveřmi. Možná vás nechce vidět jak odcházíte. Streak počkal až se sbalíš a dopiješ poslední doušek čaje. Pak ti otevřel dveře na páchnoucí chodbu. Vešli jste do dokonalého šera. Ani nevíš kolik času jste tam strávili, ale když jste vyšli do temné uličky pocítil jsi studené probuzení, které ti zprostředkoval slabý déšť. Muselo začít pršet, když jste byli vevnitř. Streak je zamlklý. Takhle ho ještě neznáš, celou cestu zpět do klubu neřekl ani slovo. Jen si s rukama v kapsách vykračoval a nechal si skrápět hřívu ledovým deštěm. Došli jste až do klubu, cestou jste nepotkali nikoho dokonce ani když jste scházeli po schodech dolů. Ta známá scéna, kterou si pamatuješ ze včera se postupně opakovala a přehrávala se ti před očima. Jen s tou změnou, že s tebou jde promočený Streak, který dobrovolně odevzdal svou zbraň Bouchači u dveří. Ten si ji vyžádal i od tebe. Muzika, kterou dnes hrají je poněkud divočejší a zpívaná mužem, i hostů je tu mnohem více než když jste odcházeli. Mnoho jich teď tančí na parketu a další záplava jich okupuje sedačky kolem stěny. Streak zamířil k baru, kde si stoupl k rohu pultu, kde mu barman prakticky hned nalil sklenku stejně jako tobě. Dívky, které stojí u baru po vás pokukují a jednu jsi viděl jak na tebe mrkla. Hlouček oněch žen vypadá jako by se spiknuly manželky, utekly manželům a teď proháněly zajíčky po barech. Vypadají opilé a přinejmenším budou stát dnešní večer o společnost dokud nevystřízliví. Streak se nyní sklenky ani nedotkl, jen se opřel lokty o bar, když ses k němu přidal i ty postřehl jsi jen jak se k vám hlouček žen začal přibližovat. Jedna z nich, která vypadá nejstarší se na vás dívá podmalovanýma očima „Ahoj fešáci, pozvete dámu na drink?“ Další, která má dlouhou hřívu hnědých vlasů a silné rty si přisadila „Nebo třeba dvě dámy?“ Ženy jsou dohromady čtyři. Teď se kolem vás stahují z pravé strany baru jako by čekaly na vaší reakci. Hudba je dost rychlá a zpěvák zpívá o touze a vášni a další slova, která jsou přerušovaná jeho hrdelními zvuky. |
| |
| Černá nevěsta Ulice byla studená a mokrá. Tolik se mi nikam nechtělo. Ta domácká atmosféra u Becky mě naprosto dostala. a navíc Kristie. Cítil jsem se s ní dobře a když se usmála tak všechno vypadalo jednodužší. Ale nic se nedalo dělat. S mokrou hlavou jsem přidal do kroku a už jsme byli u vstupu do tohoto temného baru. Sešli jsme dolů a u vchodu jsem dal vyhazovači pistoli ikdyž nerad. Sice se mi v tomto baru ještě nic nestalo ale působil na mě dost nedůvěryhodným dojmem. U baru jsme si sedli se Streakem k baru a dostali skleničky s alkoholem. Věděl jsem že tohle už by mi podruhé neudělalo dobře a tak jsem sklenici odsunul stranou. Pak na nás ale zaútočili přiopilé dámy a když jsem si je kriticky zhodnotil jsem že ani jedna nesahá Kristie ani po kolena. Když na nás začaly mluvit naznačoval jsem posunkem ruky že nemáme zájem a řekl: Omlouváme se dámy ale na někoho tady čekáme. Čekal jsem jak zareaguje Streak a začal jsem se rozhlížet po baru jestli neuvidím Shawa. |
| |
| Černá nevěsta Bunda tě před deštěm ochránila prakticky dokonale. Cítíš jen jak máš vlhké vlasy, ale jsi si jistý, že Streak vypadá mnohem hůře než ty. Barman se klidně přesunul opodál ale vidíš, že vás po očku stále pozoruje. Možná čeká na váš povel, kdyby jste se chtěli rozhodnout nalít něco přiopilým společnicím. Žena, která k tobě stojí nejblíže a vypadá, že je z nich nejstarší má natupírované vlasy co vypadají jako chlupatá helma. Kdysi musela být krásná, ale teď se na ni podepsal čas a mnoho makeupu. Streak jakoby nepřítomně vypil obsah svoji sklenky. Jestli vydržel takový počet těch alkoholových panáku nebylo by ti divně, kdyby se složil na zem a usnul jako mimino. Místo toho se nevrle podíval po ženě s chlupatým účesem. „Takhle stará by byla tvoje máti co?“ řekl na půl úst pro tebe, ale je ti jasné že ho žena mohla klidně slyšet. Až jsi pocítil lehký stud když jsi nad tím zapřemýšlel. Když ses otočil na zpět aby ses podíval jestli vás žena slyšela uviděl jsi před sebou Sandru. Zjevila se zde tiše jako duch a ty jsi měl teď výhled přímo mezi její poprsí a dekolt. Dnes je zahalena jen do lehkých rudých šatů. odkaz Její alabastrově bílá pleť až září a její světlé vlasy jsou rozpuštěné a spadají ji přes ramena. Ženy ní poznali konkurenci, které se nemohou rovnat a tak se teď po vás vrhají nepříjemné pohledy a jejich opilecký šepot prozrazuje něco o courách a nevhodném oblíkání mladých… Její modré oči se zastavili naproti těm tvým. „Nečekáte náhodou na mě?“ její hlas je chladný. Tělo jako by chtělo okolí rozehřát ale ty cítíš chlad, který se od ní jakoby šíří. „Pojď se mnou, promluvíme si o tvém úkolu.“ řekla ti, když chvíli čekala až si ji s údivem stihneš prohlédnout. Jednou rukou se opírá o pult a druhou mám zapřenou v bok. Streak se na ni klidně otočil a taky si ji prohlédl. Možná si sám pro sebe něco pomyslel. Když ti řekla ať jdeš s ní nahrbil se a vyrostl do výšky tím, že se postavil. „Splnil cos chtěla.“ pronesl tiše na důkaz vzdoru. A ona ani nezměnila výraz v tváři. Přešla pohledem od tebe k němu. „Vím, že je ti jasné pro koho pracuje, ale ty to nejsi chlupáčku.“ Její azurový pohled se zase obrátil k tobě a klidně čeká na tou odpověď. |
| |
| Černá nevěsta Streak vypadal opravdu špatně. Rozhodl jsem se že si s ním musím promluvit ale v trochu lepší atmosféře. V baru bylo na takovýto rozhovor již příliž mnoho lidí. Když Streak odbyl naše starší dámy ozvala se za mnou Sandra. Otočil jsem se a to co jsem tam viděl mě dost překvapilo. Ty šaty Sandře skutečně slušely a já měl to nejlepší místo na jejich obdivování. Když Sandra vyrazila s tím že mám jít za ní byl jsem ještě tak překvapen že jsem nestihl odpovědět. Hodně mě překvapilo jak na Sandru reagoval Streak. Asi se nemají moc rádi. Konečně se mi povedlo trochu se vzpamatovat a podívat se Sandře do očí. Sice jsme měli počkat na Shawa ale stejně ti chci předat tvůj balíček. Podíval jsem se na Streaka a usmál se. Počkej tady. Za chvíli jsem zpět. Jdeme Sandro? |
| |
| Černá nevěsta Po tom co jsi řekl Sandře, že se za ní hodláš vydat se klidně usmála a otočila k odchodu. „Pojď.“ Když jsi ale udělal krok za ní ucítil jsi na zádech jak tě zřejmě Streak popadl za bundu a zatáhl tak, že jsi se musel svalit zpět na barovou stoličku, div že jsi nepřepadl přes ní. Jeho síla nespočívala ani tak hrubosti, jako spíše v tom, že tě překvapil. Došlo ti, že kdybys to čekal pak by jeho síla na tvůj odpor ani nestačila. A to tě překvapilo ještě víc. Chlap jako hora a má sílu snad jako dáma co se tě pokoušela svést svou natupírovanou hřívou. „Proč ji to nedáš tady?“ jeho hlas zní jakoby potlačoval hněv. Pohled mu ulpívá na Sandře a když jsi se na něj otočil vidíš jak jsou jeho oči jasně žlutavé. Sandra se klidně otočila a dala si ruce v bok. Její ledový pohled ti zasáhl snad i tou mysl, když se ti zadívala do očí. Cítíš jak se na Streaka taky zlobíš. Přece s tebou nebude takhle cloumat. Před lidmi, před Sandrou. Nejsi snad malé dítě. Myšlenky ti probíhají před očima jako by byly snad cizí. Tvůj hněv tě donutil zatnout ruku v pěst. „To snad nemyslíš vážně? Chci mu zaplatit a předat nový úkol…“ řekla Sandra aby vysvětlila tobě i jemu proč tě chtěla odvést. A taky víš, že má pravdu. Peníze se hodí vždy a práce taky… |
| |
| Černá nevěsta Nevěděl jsem proč mě Streak stáhl zpět. Přecijen tyhle věci by se měly řešit v soukromí. Nevím co se muselo u Becky stát že byl Streak tak rozrušený. Kouknul jsem na Sandru a zjistil že dostávám na Streaka čím dál tím větší vztek. Ještě jsem se ale udržel a otočil se na Streaka. Co se děje? Proč to máme řešit tady? Myslím že tohle řešit se sem nehodí. |
| |
| Černá nevěsta Sandra se na tebe uznale usmála. „Moc dlouho tě nezdržím.“ řekla ti skoro omluvně s klidným obličejem. Svou rukou tě chytla za tu tvoji, cítíš jak ji má až zmrzle studenou. Jako by teď přišla z venku kde je chladno a navíc déšť. Počkala až vstaneš a pak tě klidně vede sálem. Streak zůstal stát u baru. Neřekl už ani slovo. Jen jsi viděl jak tě pronásledují ty jeho žluté oči. Dívaly se na tebe a snad se za nimi skrývaly myšlenky o tvém nynějším činu. Strnule tě pozoroval dokud jste se nepropletli tancujícím davem až ke schodišti, které si pamatuješ už z dřívějška. Jako kdybys tady měl domov. Cestou do tebe udeřilo pár lidí, když jste se proplétali a hudba zrychlovala. Sandra tě nepustila celou cestu a dovedla tě až do jednoho z pokojů. Dobře si nevzpomínáš v kterém jsi byl. Když otevřela dveře a vešla pomalu dovnitř aby tě za sebou protáhla dveřmi zjistil jsi, že tohle je jiný pokoj. Většinu ho zabírá obrovská postel s rudým potahem,která má v rozích dřevěné sloupy, které sahají až ke stropu. Je tady podobná velká skříň, která je zavřená. Na stěně místo šelmy je umístěný rudý koberec, který pokrývá jednu ze stěn. Nade dveřmi je nakreslena silueta ženy, podobná té jakou má v logu tenhle klub. Jsou zde i jedny dveře na protější straně místnosti, které jsou pootevřeny a ty tak vidíš na širokou vanu a zřejmě do koupelny. Na podlaze je koberec s vysokým chlupem rudé barvy. Kousek od postele je umístěný stolek, na kterém stojí láhev sektu. Zřejmě bude hodně drahý. Sandra za vámi zamkla pokojové dveře a klíč si zastrčila zepředu do šatů. Tím pádem jsi se ocitl na svobodě, kterou ti dala tím, že pustila tvou ruku. Poté pomalu přešla k posteli a klidně se posadila. Modrá obloha zářící z jejich očí se ti zadívala do duše. Přehodila nohu přes nohu a opřela se dlaněmi o lesklý satén. „A teď k tvému splněnému úkolu…“ Prohlíží si tě a ty cítíš lehké napětí teď, když víš že tady nikdo nemůže vejít. |
| |
| Černá nevěsta Pokoj byl zařízen úplně jinak než ten kam mě dovedl minulou noc Shaw. Byl luxusnější a na vyloženě k Sandře seděl. Udivilo mě kam si Sandra schovala klíč ale přešel jsem to tím že nemá žádnou kabelku kam jej schovat. Jak ho asi vytáhne... Rozepnul jsem si bundu a z vnitřní kapsy vytáhl pytlík plný hlíny. Doufám že jsem vzal správnou. Že budeš spokojena. Přišel jsem k ní blíž a podával ji pytlik s hlínou. Ty šaty ji ale zatraceně sluší... |
| |
| soukromá zpráva od Accident pro Sandra na tebe počkala až dojdeš až k ní. Její modré oči tě pronásledovaly celou cestu. Když jsi ji podával pytlík s hlínou její ruka zase objala tu tvoji. Teď držíte oba dva plátěný hadřík naplněný hlínou. Ona se klidně usmála a potáhla tvou ruku blíže k sobě. „Myslím, že budu velice spokojena.“ vidíš v jejích očích jasno a odhodlání. Nohy, které měla přes sebe teď pomalu odtáhla od sebe a sedla si na postel pohodlněji. Klidně se usmívá svýma dlouhýma bělostnýma zubama. |
| |
| soukromá zpráva od Carl Fermon pro Takovou reakci jsem od Sandry nečekal. Byl jsem velice zaskočen a asi to na mě bylo vidět. Sandra vypadala na té posteli tak přitažlivě a vyzývavě. Nevěděl jsem jak zareagovat a tak jsem s mírným úsměvem pronesl. Vše pro vaši spokojenost šéfko. Byl jsem silně na rozpacích tak jsem se otočil a zamířil ke stolku se sektem. Dáš si trochu vína sandro? |
| |
| soukromá zpráva od Accident pro Sandra se nad tvou odpovědí jen usmála a pustila ti ruku abys mohl odejít ke stolku. Vzápětí se však zvedla za tebou a ty jí teď máš přímo před hrudí. Cítíš jak ti studenou rukou přejela po břiše pod rozepnutou bundou. Její úsměv tě vyzívá ke všemu. Její druhá ruka tě zatím objala zezadu na rameno. „Nepiju víno.“ pronesla krátce. Vidíš jak se její ústa pomalu přibližují k tvým a její stisk je mocný. U ženy její konstituce by jsi něco takového nečekal. Drží tě tak pevně, že i pokus o vysmeknutí by byl snad nemožný. |
| |
| soukromá zpráva od Carl Fermon pro Sandra byla velice omamná ale přecijen jsem ještě myslel na Kristie. Nevím proč ale silně jsem k ní přilnul. Myšlenky na Kristie a její veselý úsměv mě zahřály u srdce. Podíval jsem se na Sandru pokusil se vysmeknout. Nebylo to snadné ale nevzdával jsem se. Promiň Sandro ale toto já nechci. Začal jsem mírně panikařit protože Sandra měla až neobyčejnou sílu. Jakoby si to se Streakem vyměnili. |
| |
| soukromá zpráva od Accident pro Viděl jsi modravé oči Sandry jak se začaly barvy do ruda. A po první myšlence, že by to mohl být snad odlesk rudé pokrývky postele, byly její oči jen dva jasně rudé body v tvém obzoru. Držela tě stále pevněji kolem hrudníku. „Chtěl bys raději Kristin než mě?“ její hlas se ti vysmíval. „Udělám to rychle slibuju“ ani nevíš co ti tím mohla slibovat, ale vzápětí jsi skoro ztratil vědomí. Možná to bylo zčásti tím, že tě držela tak pevně až bylo dýchání stále těžší, nebo tím, že se ti zakousla do krku. Tohle jsi ještě před tím nezažil. Když odezněl tvůj prvotní šok, zjistil si, že ti lehce mravenčí snad celé tělo. Nepříjemný pocit se změnil na neskutečně příjemný a ty jsi cítil jak se celý tomuhle pocitu musíš podvolit. Už ani její stisk nebyl tak pevný… Rána do dveří vyrušila celou sonátu slastných pocitů a ty jsi cítil jak padáš na zem se zavřenýma očima. Snad ses i někam udeřil hranou ruky, ale jediné co ti teď bylo, byl ten příjemný pocit. Po chvíli už se ti o nos otřel ten štiplavě naplesnivělý zápach mokrého psa. Až se ti po delší chvíli podaří otevřít oči a do rukou a nohou se vrátí cit, můžeš vidět, že už v místnosti není Sandra. Vidíš Streaka jak sedí na zemi u postele, vypadá jako velmi unavený muž a nad sebou vidíš Shawa. Jeho nečitelný výraz v tváři je skoro až příjemná změna. Vypadá, že si tě prohlíží jestli jsi v pořádku a čeká jestli snad něco řekneš. Na sobě má stejné šaty jako včera, ale teď ti připadá jako neskutečně silný a odhodlaný muž. |
| |
| Pokoj Podíval jsem se na Shawa přemýšlel kde se tu tak najednou vzal. A kde se tu vzal Streak? To nás sledovali? Nevěděl jsem jestli se mám zlobit nebo být vděčný. Sice mě Sandra kousala do krku ale mě se to líbilo. Instinktivně jsem si sáhl na krk abych zjistil co se mi stalo. Nějak jsem to celé nechápal a potřeboval jsem aby mi to někdo vysvětlil. Začal jsem se pomalu vstávat se slovy: Co se to tady děje? Co mi to udělala? |
| |
| Pokoj Když sis šáhl na krk zjistil jsi, že žádnou ránu nebo krev tekoucí ti po dlani nehmatáš. Zato tě ono místečko pěkně bolí. Jako by jsi tam měl mít modřinu a tak si uvědomuješ, že sen to nebyl. Shaw se pro tebe shýbnul, podepřel tě pod rameny a neuvěřitelnou silou, jako měla Sandra, tě vytáhl na nohy. Teď tě lehce přidržuje, protože se ti zatočila hlava. Před očima vidíš mžitky a cítíš jak se ti pomalu vrací tlak k normálu. „Budeš v pořádku.“ klidně tě ujistil o blízké budoucnosti. Streak se opřel o postel a pomalu se na tebe otočil. Vidíš, že jeho oči už mají zase jasně zelenavou barvu. A v jeho tváři se značí rozčílený výraz, který se pojí s výrazem úlevy. Takhle by sis představil otce, který potrestal svého syna až moc, a teď je rád že se mu nic nestalo. Zároveň má na něj stejně ještě vztek. V pokoji už nikoho dalšího nevidíš. Jen dveře jsou lehce pootevřené a vidíš, že je někdo musel vyrazit. |
| |
| Pokoj Shawava síla mě překvapila ale ne tak jako síla jenž měla Sandra. Přecijen od chlapa je to o něco málo pochopitelnější. Podíval jsem se na Streaka a najednou jsem byl velice rád že přišli. Nevěděl jsem proč ale cítil jsem že Streak moc dobře věděl proč mě s ní nechce pustit samoutnou. Cítil jsem se provinile že jsem Streakovi nevěřil a pod jeho pohledem jsem si připadal jako málý zlobivý kluk který provedl špatnost a otec ho musel přijít zachránit. Sklonil jsem hlavu ale byl jsem nesmírně vděčný že přišli. Co se to stalo? Co mi to prováděla? Pronesl jsem k oboum mužům najednou a pomalu zvednul hlavu směrem ke Streakovi. Pokoušel jsem se pohledem říct že mě mrzí že jsem ho neposlechl ale na to říct to slovy jsem nedokázal. |
| |
| Pokoj Když z tebe vypadla otázka viděl jsi jak se Shaw pomalu ohlédl na Streaka. Pustil tě až jsi byl schopen sám stát, pustil tě a otočil se k odchodu. Když jsi pohlédl na Streaka naznačil ti pohledem, že víc otázek je zbytečné a v tuhle chvíli i nevhodné. Nechal Shawa odejít z místnosti. Viděl jsi jak se za ním zavřely vyražené dveře, které se zase po chvilce samy otevřely. Streak se zvedl a otočený k tobě si hlasitě odfrknul. „Tyhle otázky nemá od lidí rád.“ řekl zamyšleně a znalecky odměřeným hlasem, když přicházel pomalu k tobě. Až teď sis uvědomil, že tě trochu pobolívají stále slabé nohy. A taky by ses něčeho napil. To co s tebou provádělo ti zřejmě způsobilo, že cítíš sucho v ústech a pocit žízně. Zespoda slyšíš hudbu, kterou zpívá muž. Je melodická s převahou kytarových tónů. Ona není opravdová, ale já ji opravdovou udělám… Streak tě vyrušil z poslouchání. „Říkal jsem ti, že chtěla ať tě zabiju, ale komu není rady…“ postěžoval si spíše pro sebe a na tebe se zamračil. |
| |
| Pokoj Cítil jsem že mě nohy ještě pořádně nenesou ale i přesto jsem vyrazil směrem ke stolku se sektem. Po cestě jsem se podíval na Streaka a při jeho slovech jsem se cítil ještě více provinile. Snažil jsem se na to nemyslet a jen v klidu se napít z lahve. Uchopil jsem ji ale ruce se mi při zatížení tak třásly že jsem měl velký problém ji udržet. Vzal jsem ji tedy do ruky a šel si sednout ke Streakovi na postel. Cítil jsem se provinile a tak jsem nejdříve nabídl Streakovi. Dej si. Zadíval jsem se do dveří a bezmyšlenkovitě pronesl. Příště už ji věřit nebudu. |
| |
| Pokoj Když sis sedl cítil jsi, jak se měkká postel prohnula a hladké povlečení tě skoro svezlo na zem. Kdyby ses nezabořil tak hluboko, tak už bys byl na zemi. Streak sledoval tvoje počínání. Teď stojí nad tebou u postele a ruce má založené na prsou. Na tvou nabídku šampaňského jen zavrtěl hlavou v odmítavém gestu. Za dveřmi vidíš mihotající světla zřejmě z parketu, které pulzují do rytmu. Streak si poslechl tvou úvahu a sarkasticky na ní prohodil: „Příště bys to přežít nemusel.“ Potom se sám uchechtl svému vtipu, který ti snad ani směšný nepřijde. „Hele,“ prohlásil rozhodně po chvíli „jsi teď pro ní něco jako nepřítel. Vždycky dostane to co chce a proto by ses měl někam uklidit dokud ji nepřejde vztek.“ Jeho vysvětlování se průběhem hovoru ztišilo na pološepot. Div, že ho slyšíš v rámusu muziky. „Vezmu tě za Becky, ty ji trochu zpříjemníš chvilky a budeš tam v bezpečí než něco vymyslíme, co?“ Odmlčel se a cítíš jak se na tebe upírá jeho pohled. |
| |
| Pokoj Že bych to nemusel přežít mi už díkybohu došlo taky. Jen pořád nevím co se mi to vlastně stalo. Věděl jsem ale že to nechci zažit znovu. Ikdyž to byl příjemné nyní mi to připadalo tak nepřirozené. Kouknul jsem na láhev šampaňského a přemýšlel jsem jestli to nebude na mé oslabené tělo příliž. Nakonec jsem se odhodlal se trochu napít. Naplnil jsem si ústa jedním lokem a ten spolknul. Pak mi Streak řekl že mě uklidí k Becky. To znamenalo že budu u Kristie. To bylo příjemné pomyšlení. Pak mi ale došlo co říkala Sandra. Sandra Kristie zná. Ví že jsem byl u ní. Dostal jsem o Kristie a Becky stašný strach. Co by dokázala udělat jim když se mnou si házela jak s hadrovým panákem. Věděl jsem že to musím říct Streakovi. Sandra ví že jsem byl u Becky. Dokonce se zmínila o Kristie. Co když tam přijde? |
| |
| Pokoj Láhev je poměrně těžká a ty cítíš jak se ti třepou svaly únavou, když zvedáš láhev k ústům. Chuť má svěží a skoro ovocnou, taky je dost šumivé a když ho spolkneš cítíš, jak ti bublá v břiše. Neubránil ses vyříhnutí. Ale Streak na to nereagoval a jelikož jste v pokoji jen vy dva, pak není před kým se stydět. Když jsi dořekl svá slova Streak se podivně zamračil. Možná se ti to jen zdálo, a možná jsi viděl náznak strachu i v jeho očích. „Becky neublíží, na to mě až příliš dobře zná… A dovnitř vejít sama nemůže, dokud jí někdo nepozve. V noci tě ohlídám a zítra ti najdem něco jiného na druhém konci města.“ řekl to klidně jako by o tom byl naprosto přesvědčen. Vypadá už docela unaveně a tak ani nevěříš, že by uhlídal sám sebe, natož někoho jako je Sandra. Navíc si promnul ospale obličej zašpiněnou dlaní. Otočil se k odchodu „Tak pojď.“ Vlasy má ještě stále trochu mokré od deště. Venku bude určitě ještě pršet a noc teprve začala. Klidně a pomalu přechází ke dveřím. Zespoda jde slyšet hlasitá muzika, která duní do podlahy. |
| |
| Pokoj Šampaňské bylo výborné. Ale jeho chuť zakalila situace ve které jsem ho ochutnal. Nezdálo se mi že by se Sandra Streaka nějak bála. Chovala se k němu dost povýšeně a jakoby z něj neměla žádný respekt. Proto mě prohlášení Streaka dost překvapilo. Nechal jsem to ale být protože Streak nevypadal že by nějaké provokace ocenil. Ale stejně vypadal že by si spíš potřeboval pořádně pospat a né pobíhat v noci po městě. Vstal jsem po Streakovi a přistoupil k němu. Jsi v pořádku? Vypadáš jakoby jsi už týden nespal. |
| |
| Pokoj Streak se na tebe při chůzi jen unaveně otočil. „V pohodě. Po Velkým dni to vždycky chvilku trvá.“ prohrábl si vlasy a pokračoval dál v chůzi. Možná se na tebe i lehce usmál. Druhou rukou otevřel dveře do kořán a už tak hlasitá hudba ještě zesílila. Prošel jako první a rozhlédl se po okolí. Dole v davu vidíš i skupinku žen, které se o tebe ještě před necelou půl hodinou pokoušely. Teď jsou ve společnosti pár mužů. Na pódiu vidíš Shawa, a muzika dosud bez slov se začala tvořit před tvýma ušima a očima. Vidíš jak pohybuje tělem a vlasy a široce otvírá ústa. Jeho hlas je nezvyklý, ale když ho teď máš možnost slyšet v písni přijde ti až omamný a vzbuzující mnoho pocitů. „Přenesl jsem se přes to, můžeš vidět jak padám a oblaka ukazují jen to co bylo. Jako posledně, a já vidím… další slova vypraví o tom, že by se ho měla držet jeho milá, že je prokletý a že musí schovávat svou tvář před všemi. Slova jsou tak neurčitá, ale když s nimi spojíš poslední události zdají se ti až nepříjemně pochopitelná. Streak se klidně vydal po plošině ke schodům, po schodech pomalu dolů do tančícího davu. Většina z nich je oblečena v extravagantní oblečení z kůže a vzácných látek. Streak přešel zase zpět ke vchodu a tobě už známou cestou, přes přijmutí své zbraně nazpět, se dostal na dlouhé točité schodiště a ven do chladného vzduchu. Do tmy a do silného deště, který ti dopadl na temeno. Po celém těle cítíš náhlý chlad. |
| |
| Pokoj Sice jsem nepochopil co Streak myslel tím velkým dnem ale uklidnilo mě že se Streak usmál. Vypadal klidně. Když jsme šli po parketu velice mě překvapilo že Shaw zpívá. Nikdy bych to do něj neřekl protože mi vždy připadal takový tichý. Ale musel jsem přiznat že hlas měl skvělý. A text jakoby vymýšlel za chodu z věcí které se staly mě za posledních pár dní. Bylo to ochromující. Skoro jsem se zastavil ale Streakův pach mě táhl dál k východu. Schoval jsem si zbraň jenž mi vyhazovač podal a vystoupal do schodů. Venku byla tma a mokro ale stejně jsem chtěl spěchat za Kristie. Chtěl jsem být už u ní protože jsem nevěděl čeho všeho je Sandra schopna. Vyrazil jsem před Streakem směrem k domu Becky. Pak jsem se ohlédl za Streakem. |
| |
| Cestou domů Cesta, kterou ses vydal ti už připadala známá a bez problému ses dostal až ke vchodu do domu. Vlasy máš promáčené, ale bunda naštěstí nepustila déšť k tvému tělu. Streak za tebou rychle vešel do suchého vlhka temné smrduté chodby. Někde jsi slyšel vyplašené zamňoukání a zřejmě útěk nějaké kočky. Tma je skoro neproniknutelná a nikde se tady světla zřejmě nedočkáš. Streak se před tebou pomalu pohybuje a šoupe nohama o zem při chůzi do schodů. Tak jedině můžeš odhadnout kam jít. Na podlaze cítíš vodu, zřejmě někde do chodby zatéká. Skoro jsi do něj narazil když zastavil aby zabouchal na dveře. Chvíle čekání a pak se za dveřmi objevila špehýrkou záře žlutavého světla a ozval se ospalý ale jasný hlas Kristin, která se ptala na identitu neznámého za dveřmi. Přece jen je tam vlastně sama. Kdyby jim někdo chtěl ublížit, neměl by sebemenší problém. Streak se unaveně ozval jménem, které už jsi slyšel od Kristin dříve. Ramon, zdálo se ti, že příliš ochotně to ale neříká. Jako by to nebylo jeho oblíbené jméno. Po chvilce už bylo slyšet odsouvání závory a řetízku a pak už se dveře otevřely a vy jste mohli vstoupit do matného světla malé chodbičky. Kristin se na vás přívětivě usmála, je vidět že už zřejmě spala, protože má vlasy stažené do nízkého copku a na sobě něco, co se podobá modré zástěře ale je to zřejmě noční košilí. Rychle vás pustila dovnitř a pak za vámi zavřela a opět zamkla. „Jste celí mokří, udělám vám alespoň čaj a v koupelně jsou ručníky.“ Streak si sundal zmoklou bundu, odhalil tak sou zbraň a její kožené pozdro, a pověsil ji na malý věšák u dveří. Když Kristin odbíhala do kuchyně udělat čaj ještě na vás zavolala, že vám donese něco suchého co tady zbylo. Streak se na tebe otočil a ukázal ti na ošoupané dveře, které se schovávají v rohu chodby. „Koupelna je tamhle.“ Na koberci po vás zůstávají mokré stopy, ale tady je alespoň trochu tepleji a nezatýká sem. Vidíš jak si Streak sundává těžké boty, které postavil do rohu. Taky si rozepíná sponu koženého popruhu s pouzdrem a zbraní. V kuchyni slyšíš cinkání hrnečků a různého nádobí. |
| |
| U Becky Když jsme šli po chodbě kontroloval jsem snad každý roh a každý temnější stín jestli se v něm neskrývá Sandra. Připadalo mi zvláští že jsem se tak strachoval o ženu kterou jsem viděl zatím jen jednou a to jen na chvíli ale pravda byla že na Kristie mi záleželo jako snad ještě na nikom v mém životě. Když jsem viděl že se je v pořádku tak se mi neskutečně ulevilo. Dobrý večer. Vešel jsem dovnitř a viděl jak Kristie kmitá po bytě a stará se o nás tak samozřejmě jako bychom takhle chodili každou chvíli. Sundal jsem si bundu a pověsil ji vedle Streakovy. Sundal jsem si i pozdro na zbraň a pověsil ji na bundu. Moc dobře jsem si pamatoval jak na ně Kristie reagovala minule. Sundal jsem si boty a uvědomil si že mám holé nohy. Trochu mě zábly ale to jsem teď ignoroval. Šel jsem tedy boso do koupelny protože jsem se chtěl utřít. |
| |
| V bytě, vlastně na chvíli doma Když jsi odcházel do koupelny viděl jsi ještě jak Streak odchází ke dveřím do pokoje, které byly dosud zavřené a z kuchyně za korálkovým závěsem jde stále slyšet porcelánový povyk s čajem, už se tam i rozsvítilo. Koupelna je maličká a když jsi sáhl na vypínač a otočil s ním, máš možnost si všechno prohlédnout. V rohu místnosti vidíš sprchu, je to vlastně jen vykachlíčkovaný koutek se sprchovou hlavicí ve stěně a nad ní jen úzké okýnko na které tluče déšť. Přes sprchu je pověšen lehký závěs. V další části je pak rozměrné umyvadlo a pod ním koš, který je plný starého oblečení. Taky je zde jedna skříň, která je lehce pootevřená a v které vidíš různé nádobky a hromádku ručníku složených úhledně v hromádky. Na skříni vidíš taky hromádku tří ručníků, které jsou složené. Všechny mají bílou barvu. Na zemi taky vidíš pár velkých hrnců, ale teď jsou prázdné, o stěnu je taky opřená menší kovová vana. V místnosti se zdá být poměrně zima, ale asi je to způsobeno kachličkami, které jsou všude tmavě hnědé barvy. I nohy tě už docela studí. Celou místnost osvětluje jen jedna malá žárovka, která vrhá všude po místnosti mnoho stínů. Když ses pak otočil aby ses více rozhlédnul lekl ses, když jsi pohlédl do zrcadla a spatřil se. Vlasy máš rozcuchané, tvář unavenou a zarostlou, na krku vidíš znatelné zarudnutí, ale žádnou ránu. |
| |
| V bytě, vlastně na chvíli doma Když jsem si prohlédl koupelnu tak jsem za sebou zavřel dveře a začal si zozepínat košili. Pak jsem si ji sundal a pověsil ji přes umyvadlo. Vzal jsem si jeden z vytažených ručníků a začal se utírat. Bylo příjemné být zase na chvíli suchý a v relativním teple. Osušil jsem si i nohy a ikdyž jsem měl mokré i kalhoty tak jsem si je raději nesundával. Přecijen tady bydleli jiní lidé a já tu nebyl doma ikdyž jsem se tak skoro cítil. Podíval jsem se do zrcadla a trochu si umyl obličej. Otřel se ručníkem a snažil jsem se trochu učesat. Asi mi to moc nevyšlo ale nic lepšího jsem nedovedl. Ručník jsem dal do koše na prádlo a košli přes tento koš převěsil. Otevřel jsem dveře a šel do kuchyně. |
| |
| V bytě, koupelně Když ses jakž takž utřel ručníkem, zjistil si, že po tobě zůstal trochu ušpiněný. Košile byla prakticky suchá a tak jsi po chvíli přemýšlení oblíkl ji opět na sebe. Otevřel jsi dveře a zjistil, že se díváš do tváře Kristin, která ti nese složené oblečení. Zřejmě kalhoty, vypadají krásně složené, tmavě modré barvy. Usmála se na tebe „Klidně si je vem, a přijď pak na ten čaj. Ohřeju vám ještě trochu polívky.“ Celé to na tebe vybafla a podala ti kalhoty, prohlédla si tě a její pohled byl o trochu delší než jak by jsi čekal. Cítil jsi jak se ti do tváře trochu žene stud a ona se v té chvíli s úsměvem otočila a odspěchala zase do kuchyně. Z té zrovna vycházel Streak, který na tebe kývl. V rukou má taky oblečení, ale mnohem menší hromádku než ty, snad to vypadá že má nějaké pyžamové tenké kalhoty. |
| |
| V bytě, koupelně Když mi Kristie dala oblečení zase jsem si připomněl jak příjemně se v její přítomnosti cítím. Její úsměv byl až omračující. Když odešla ještě jsem se za ní chvíli díval a pak jsem zahlédl Streaka. Kývl jsem na něj a otočil se zpět do koupelny. Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Konečně jsem si mohl sundat i mokré kalhoty. Sundal jsem si je a otevřel koš na prádlo kde jsem hledal svůj ručník. Když jsem ho vytáhl tak jsem se trochu osušil a oblékl si nové kalhoty od Kristie. Ručník už teď dost mokrý jsem společně s kalhotama převěsil přes koš na prádlo aby trochu proschly. Pak jsem se vydal směrem ke kuchyni. |
| |
| Byt Poutíral se a trochu po sobě uklidil. Kalhoty jsou ti poměrně dost volné kolem nohou a v pase, ale spadnout by ti neměly. Délku mají ucházející. Vyšel jsi do jasného světla kuchyně a zjistil, že v ní je jen Streak oblečený v tenké modré pyžamové kalhoty, které mu končí pod koleny. Svou chlupatou hruď teď sklání nad hrncem nad plotýnkou a něco v něm míchá. Kristin už tady není a ani nikde neslyšíš její šramocení. Na stole jsou přichystány dva hrnky. Jeden je plný a druhý z půlky vypitý. Taky na stole leží kousek dřevěné desky, dva prázdné talíře a dvě lžíce. Streak na tebe pokývnul. V matném světle jedné žárovky vidíš jak mu přechází vlasy volně v ochlupení na zádech, na hrudi a břiše je chlupatý snad ještě víc. V kalhotách, které teď na sobě má, ti připadá jako arabská tanečnice. Až ses musel pousmát. On si po chvilce míchání v hrnci vzal do rukou přichystaný kus hadru, s ním v ruce donesl na dřevené prkýnko hrnec polévky. Podle vůně poznáváš fazolovou s cibulí. Ale je ti vlastně jedno jaká polívka to bude, hlavně když to bude k jídlo. Tobě na talíř nalil až po okraj a sobě dolil zbytek tak, že máte prakticky stejně. Odnesl hrnec a hadr aby si mohl sednout naproti tobě. „Tak dobrou chuť.“ řekl zdvořile a pomalu se pustil do foukání kouřící fazolové směsi nahnědlé barvy. |
| |
| Byt, kuchyně Streak v takto domácím rozložení mi připadal tak zvláštní jak snad ještě nikdy. Zvykl jsem si že je to takový rebel že tady když vypadal skoro jako každý druhý chlap co přišel ze šichty mi to skoro vyrazilo dech. Uvědomil jsem si že tady to není Streak. Tady je to Ramon, Bratr staré paní Becky a muž který se stará o domácnost. Aspoň co se peněz týče. Chvíli jsem se při těch myšlenkách zdržel a Streak už nesl jídlo. Posadil jsem se na židli a napil se horkého čaje. Poté co mi Streak nalil tak jsem mu také popřál dobrou chuť a pustil se do polévky. Tady už jsem raději foukal a pomalu si dával jednu lžíci za druhou. Polévka byla skvělá a hlavně teplá což bylo snad ještě lepší. Mezi sousty jsem kouknul na Streaka a zeptal se: Kam se mám zítra schovat? |
| |
| V kuchyni Polévka ač se to nezdálo, je trochu ostřejší, ale jinak velice dobrá fazolová směs s většími kousky cibule. Streak se na tebe podíval, když si dával do pusy jednu lžíci. Chvíli bylo vidět že přemýšlí. „To nevím. Nemáš ve městě nějaké příbuzné?“ zeptal se tě otázkou místo odpovědi na tvou otázku. „Přes den se schovávat nemusíš, jedině že by si na tebe někoho zaplatila…. Ale to bych se dozvěděl. A já tě nemůžu v noci doprovázet každý den.“ řekl to upřímně a ty víš, že myslí něco konkrétního a to sice noci, kdy se z něj stává ještě chlupatější a ještě mohutnější Streak než před tebou teď sedí. V jeho očí šidíš skoro lítost. Možná nad tím, že jsi tak bezútěšně ztracen ve světě, kde jako člověk nic nezmůžeš. Kde jsi ten nejslabší a všichni by tě chtěli vidět trochu z jiného úhlu pohledu…ne mezi živými. Jeho pohled se rychle stočil zpět do polévky, odkašlal si a pokračoval dále v úvahách. „Shaw by možná někoho znal, ale Sandra jich zná mnohem víc. Shaw totiž popírá to čím je a chce být člověkem.“ ukázal na tebe lžičkou. Snad ani nechápeš jak to myslí. „To oni nemají rádi, ale něco vymyslím. Ty si ustel na gauči…“ pronesl a vstal od stolu. Svůj talíř položil na kuchyňskou linku spolu s lžící a čeká snad aby ti mohl ukázat vše co bys potřeboval. |
| |
| V kuchyni Když mi to všechno povídal přemýšlel jsem nad tím že jsem během posledních pár dní získal skutečně dobrého přítele. Tento život byl o tolik jiný než ten který jsem žil předtím že mi to připadalo jako by to žil snad úplně jiný člověk. Získal jsem přátele ale i velké nepřátele. Když Streak dojedl tak jsem také téměř končil se svou porcí. Polévka i díky své ostrosti příjemně zahřála zevnitř mé prochladlé tělo a tak mi bylo celkem příjemně. Jen kdyby ty okolnosti byly jiné. Zvedl jsem se ze své židle a šel jsem položit talíř a lžíci vedle streakových. |
| |
| Byt Streak tě poté odvedl do místnosti vedle chodby. Je malá a silně zatuchlá. Ve světle, které sem jde z chodby vidíš jen jednu pohovku s krychlovými matracemi, křeslo, gramofon a v rohu i vysokou kytku. Okno je zakryté tmavým závěsem, který sem nepouští moc světla. Zbytek místnosti je zatím ve tmě, ale vidíš obrysy skříní zřejmě s knihami a naproti tušíš dveře do další místnosti. Na pohovce už jsou připravené dva polštáře a jedna deka. Streak si jeden polštář vzal a se slovy o dobré noci a o tom ať se trochu prospíš tě nechal v místnosti samotného a sám odešel na chodbu. po chvíli se zhasla světla i s chodby a tak jsi zůstal v tmavém pokoji. Za oknem slyšíš zvuky koček a někde v dálce projelo auto. Když si pomalu uleháš na gauč zjišťuješ, že je měkký a matrace se prohýbají všema směry. Taky je trochu zatuchle zasmrádlý, ale polštář je svěží, jako vyvětraný. Po chvíli převalování a poslouchání Strakova chrapotu se ti podaří na chvíli zamhouřit oči. Takhle špatný spánek jsi snad ještě nezažil. Rozlámaný z pobytu na matracích jsi se probudil, když už venku bylo světlo. Cítíš jak je v pokoji docela vydýchaný vzduch. Sluníčko na tebe vrhá paprsky přes závěs a víš, že spát už ti nepůjde. Slyšíš zvuky porcelánu a kovu. Jako by si někdo míchal lžičkou v čaji a k tomu hovor. Kristin kolem tebe musela projít když jsi spal. Streak a Kristin se o něčem dohadují a když se lépe zaposloucháš zjišťuješ, že se baví o tom jak Streak odejde a co má udělat Kristin až Becky umře. |
| |
| Byt Pomalu jsem ze sebe stáhl deku a postavil se. Pořádně jsem se protáhl a přešel k oknu. Otevřel jsem okno abych dovnitř pustil trochu vzduchu. Vyhlédl jsem z okna abych zjistil jaký je výhled. Nadechl jsem se zhluboka čerstvého vzduchu a pak se podíval po pokoji který jsem včera v noci nemohl pořádně prozkoumat. Pak jsem šel směrem ke dveřím z pokoje. Měl jsem v plánu jít do koupelny se trochu opláchnout. Nechtěl jsem poslouchat o čem se Sreak a Kristie baví protože tady mi to připadalo dost nemístné. Byl to prostě jejich domov a já tady byl vetřelec. Nechtěl jsem se jim míchat do jejich problémů. Rozhoddl jsem se že jim všem musím ještě jednou poděkovat za to že mě tady nechali. |
| |
| Byt Okno šlo otevřít hodně ztuha. A typoval bys že nebylo otevřeno hodně dlouho. Když se ti převíjen podařilo ho rozhýbat ozvalo se nečekaně hlasité zavrzání. Až se ti z toho rozbušilo srdce. Při pohledu z okna jsi slyšel jak za tebou Streak otráveně zafuněl. Z okna jsi viděl městské okolí s rozpadajícím se protějším domem. Slunce osvěcuje střechu, která je skoro propadlá a e dvoře je sbírka všelijakého nepořádku a tří koček, které na něm pořádají schůzi. Streak počkal až se dodíváš a pak se otočil aby opět odešel do kuchyně. Zřejmě přišel zkontrolovat zvuk, který si svým jednáním způsobil. Pokoj, který jsi včera viděl jen v šeru prokoukl jasným slunečním světlem. Vidíš pokojový fíkus, sbírku kaktusů na poličce, v prosklené skříni vidíš sbírku různých starých knih a porcelánu. Pohovka na které jsi ležel má podivně zelenou barvu Do koupelny pak už byla cesta volná. Ve zrcadle jsi mohl kriticky zhodnotit své strniště a zašpiněnou tvář. Lehce zapáchající tělo by možná taky šlo vyřešit. Jediná změna, kterou jsi ihned zaznamenal byla, že tvé kalhoty zmizely a ručník kterým ses utíral také. Zřejmě je odnesla Kristin kterou jsi viděl usmívat se v kuchyni a přát ti dobré ráno. Vypadala že je vzhůru už dlouho. Streak vypadal divně oležený a oblečený stejně jako jsi ho viděl naposledy před spaním. Zřejmě stal těsně před tebou. |
| |
| Byt Když jsem se na sebe podíval zhodnotil jsem že takhle by to asi nešlo. Začal jsem hledat nějaké mýdlo a ručník ležel tam kde byly čisté také včera večer. Sundal jsem si košili a namočil si mýdlo. Pak jsem se snažil trochu se umýt si hlavně podpaží protože pot není zrovna ten správný aftershawe. Když jsem se trochu namydlil a splách to vodou tak jsem se cítil hned lépe. Otřel jsem se ručníkem a převěsil jej tam kde včera. Pak jsem se snažil trochu učesat a oblékl si košili. To už jsem cítil jak mi kručí v břiše. Vyrazil jsem tedy do kuchyně. |
| |
| Byt Osvěžení bylo popravdě až nečekané. Voda tekla jen ledově ledová. Ani nechápeš proč jsou zde tedy dva kohoutky, když z obou teče stejně studená voda. Prvního koho jsi viděl byl Streak. A taky jsi při tom viděl jak začichal kolem. Zřejmě ucítil dost aromatické mýdlo, kterým ses umyl. Podíval se na tebe s pozdviženým obočím na výraz absolutního překvapení. Zřejmě nad tím, jak se někdo může umývat, navíc tak často. Ale pak se odvrátil k hrnku čaje a talíři párků. K tomu jsi viděl jak listuje novinami. Kristin se na tebe přívětivě usmála. Jde ale vidět, že dnes není tak veselá jako si ji pamatuješ. Po tom co ses posadil ti podala talíř se čtyřmi párky a dvěma krajíci chleba. Do hrnku ti nalila ještě horký čaj. Ani nevíš proč ale pak se omluvila, že musí ještě něco vyprat a rychle odešla za korálkový závěs a slyšíš jak někde něco provádí mimo tvé zorné pole. Streak si tě prohlédl když jsi začal jíst „Najez se, našel jsem nám dobré místo za městem, ale musíme tam jet autobusem.“ Ta myšlenka je mu asi docela protivná. Pokud je to ale tak daleko…pamatuješ si, že autobusy jezdí do každého koutu města, na periferii a do jiných měst. Snad jsi v něm ani nikdy neseděl. Někdo ti říkal, že se v nich krade a když jedeš v noci pak je to nebezpečné. Jsou to navíc nevzhledné obludy na čtyřech kolech co smrdí víc než auta. |
| |
| Byt Posadil jsem se ke stolu a poděkoval Kristin za jídlo. Když odešla tak jsem začal jíst a koukal na Streaka. Seděl si ve svém pižamu, jedl snídani a četl noviny. Jako pán domácnosti. Pousmál jsem se a dál jedl. Když se zmínil o tom že nám našel místo torchu mě to zmátlo. Zaprvé řekl nám a né mi což znamenalo že po něm jde Sandra taky nebo mě prostě nechce nechat samotného. Ani jedna varianta se mi nezamlouvala. Ať už z důvodu že se do toho Streak namočil kvůli mě nebo kvůli tomu že bych Sandru nezvládl sám. O tom jsem sice dost pochyboval i tak ale tohle ujištění mě příliž nepotěšilo. A druhá věc která mě zmátla bylo to jak mohl něco najít přes noc kdy jsem si myslel že spí. No ale tohle jsem nechal být a zabýval se raději praktičtějšími věcmi. Kde to je? Řekl jsem před posledním soustem. Pak jsem vzal talíř a dopitý hrnek čaje a šel je položit na kuchyňskou linku. |
| |
| Byt „Za městem na východní straně, ukázala mi to jednou Becky. Žila tam v malým domku, a ani už nevím jak se to tam jmenuje.“ povyprávěl ti stručně. Když jsi odložil nádobí seběhly se události docela rychle. Kristin vám nabalila docela dost jídla do tvé kožené brašničky, tobě dala čisté kalhoty. Streak dostal taky čisté oblečení i když se snažil chvíli smlouvat na tom, že to není třeba, zkoušel na Kristin i chvíli něco mluvit ve španělštině, ale nakonec se nechal přesvědčit, vzal si čisté triko i kalhoty. Na cestu jste navíc dostali plátěnou tašku s hromádkou oblečení a Streak ji přenechal tobě. Jak to co se týče rozhodnutí o tom zda si ji vezmeš tak i to, jestli ji nevrátíš zpět Kristin. Její upřímný a odhodlaný výraz ti nakonec zabránil se jednoduše rozhodnout. S velkým loučením, kdy jste dostali oba pusu na tvář od Kristin jste nakonec vyšli z polorozpadlého domu před polednem. Mokrá podlaha ze včera byla cítit zapařeným vlhkem. Dnes bylo venku opravdu krásně, slunce je vysoko na nebi a jeho podzimní paprsky jen pomalu zahřívají okolí. Ale určitě dokážou pozvednout náladu. Streak se vydal směrem, kde slyšíš hluk dopravy a stále více na ulici potkáváte chodce, dokonce i cyklistu. K hlavní cestě už je to jen kousek. Tam by pak mohly jezdit autobusy směrem, kterým potřebujete a který ti Streak ani pořádně nevysvětlil. „Dávej bacha na okolí, můžou nás sledovat.“ řekl ti Streak když jste procházeli ulicí kolem náhodných kolemjdoucích, kteří směřovali různě. Žádný si vás ale určitě nevšímal déle než pár minut. |
| |
| Na ulici Obleceni ktere jsem dostal bylo sice uzitecne ale uz mi pripadalo nepristupne kolik toho pro me tady udelali. Podekoval jsem a usmal se na kristin. Pak uz ale Streak vyrazil ven tak jsem musel pospichat za nim. Venku bylo cerstvo. Pocasi po desti zboznuji. Vzduch je tak ostry a osvezujici. Sel jsem za Streakem a snazil se zahlednou nekoho kdo nas pozoruje. Ted uz to neni jen policie ale i sandra. Na to jak dlouho jsem se pohyboval mezi temito lidmi jsem si vytvoril uz dost nepratel. Nikoho jsem nevidel a ani Streak se netvaril ze by nekoho zahledl. Sli jsme na zastavku a me napadlo jestli Streak vubec vi na kterou zasvku mame dojet a kterym autobusem. Zeptal jsem se ho na to. |
| |
| Směrem k zastávce „Kdysi se to jmenovalo něco jako…Welmond…East Welmond.“ přikývl nakonec jako by si přesně vzpomněl po dlouhém tápání. Dál pokračuje ulicí a zastavil se až jste došli na místní zastávku autobusů. Poznal jsi to podle vývěsní cedule na které jsou rozepsány odjezdy. Zastávka stojí na rušné ulici, kde už čeká pár dalších lidí kromě vás. Na silnici tady projíždí auta sem a tam. A na zastávce si můžeš prohlédnout dvojici žen, které vypadají o něco starší než ty a zrovna se o něčem šeptem baví. Taky jsou zde dva muži, každý ale sám a jeden z nich pokuřuje opřený o zeď blízkého obchodu. Kolem vás taky prochází lidé chodící ulicí. Kolem ulice vidíš obchůdky a vchody do domů. Vypadá to zde mnohem lépe než odkud jste teď přišli. Naproti vidíš řadové domky a spousty jejich schůdků a vchodů. Na jednom konci ulice vidíš jen, že se svažuje někam z kopce a na druhém je ulice daleká někam mezi domy. Streak se postavil vedle cedule s nápisem BUS a zřejmě si prohlíží jízdní řád, který je připevněn na modrém kovu zastávkové vývěsky. Musíte vypadat velice zajímavě. Ty s plátěnou taškou oblečení, kterou tě Streak nechal nést, s plnou brašnou a se Streakem jako doprovodem. V čistém oblečení vypadá skoro až slušně, ale jde vidět že hřeben neviděl dlouho a ve slunečních paprscích, které osvětlují celou ulici. |
| |
| Zastávka To že si vzpomněl na jméno stanice mě trochu uklidnilo. Zastávka mě sice moc nenadchla ale aspoň jsem měl sebou Streaka. Když jsme došli na zastávku tak jsem zjistil že Streakův pach se začal mísit s pachem opilce. Jen to že jsem se Streakem strávil již několik dní mě připravilo na to jakých hodnot jejich pach začal nabývat. Ostatní lidé by asi upadli do komatu. Abych myslel na něco jiného začal jsem s konverzací. Co tam mám pak dělat? Nějaké úkoly? Řekl jsem s úsměvem který vyjadřoval že ta posledni věta byla spíš ironie. |
| |
| Zastávka Tvůj hlas se nesl ulicí a všiml sis jak se kromě Streaka otočila i dvojička postávajících žen. Streak na tebe reagoval jen nechápavým pohledem, který ti prozrazoval asi tolik jako prozrazovala jemu tvoje ironie. Zakroutil po chvilce hlavou a zase se zahleděl do tabulky s odjezdy autobusů. Na horizontu ulice se ti po chvilce sledování okolí objevil jeden z šedých místních autobusů, který na boku nese nápis Diplom Bus . Přistavil na zastávce vedle Streaka zabraného do čtení. Za okýnkem vidíš popisek čísla 127 a označení GreanOak. Po tvém ohlédnutí Streak jen naznačil, že tenhle to není a vrátil se k tobě. Klidně si vedle tebe stoupl „Jediná trapnost je, že stejně nevím kolik je hodin.“ uchechtnul se svému vtipu. Ty jsi mezitím mohl vidět jak se dveře autobusu otevřely a dovnitř pustily ony dvě ženy a oba muže, kteří tu s vámi stáli. Teď jste na zastávce zůstali jen vy dva, kolem vás prošlo pět mužů, kteří z autobusu vystoupili. Ten po chvilce zavřel zase mechanicky dveře a odjel Všiml sis, že ve výkladní skříni naproti se prodávají hodiny a šperky, upoutalo to tvou pozornost, když Streak nadhodil téma o čase. „Ale mělo by to jet.“ připustil a vlastně tě ani nesledoval. Vypadá, že nad něčím právě přemýšlí a jeho pohled se nepřítomně potuluje po okolí. |
| |
| Zastávka Napadlo mě že bych se zašel podívat kolik je hodin na druhou stranu ale nejdřív jsem se chtěl ještě na něco zeptat Streaka. Přemýšlel jsem nad Becky a hlavně Kristie. Streak sice nebyl žádný mladíček ale Becky mnohem starší než on. On byl spíš jako bratr Kristie. Nevěděl jsem jestli to má něco společného s jeho nemocí nebo je mezi nimi jen tak velký věkový rozdíl. A nevěděl jsem kde Streak přišel ke Kristie. Sice říkala že tam bydlí a pomáhá Becky ale odkud se tam vzala? Už mi to vrtalo hlavou déle a tak jsem se rozhodl že teď když jsme sami a máme zřejmě čas tak bych se ho na to mohl zeptat. Streaku jakto že je Becky o tolik starší než ty? Pokud ti nevadí že se na to ptám. |
| |
| Zastávka „No…“ začal po chvíli, když si zřejmě rozmyslel odpověď na tvou otázku. „Kdysi byla moje mladší sestra, pak starší sestra a teď..vlastně pramáti. Roky ti pak běží jeden za druhým a ty jsi pořád na nohách a ta potvora zubatá tě ne a ne vzít sebou. Místo toho si bere lidi z tvýho okolí.“ poslední větu řekl skoro naštvaně, ale svůj vztek směroval někam před sebe a určitě nepatřil tobě. „Jsem to co jsem a budu žít zřejmě kurevsky dlouho, ale Becky…“ odmlčel se. Jeho zamyšlení ale po chvíli vystřídal objevný pohled. V dálce už přijíždí další autobus, který zastaví před zastávkou. Kromě velkého žlutého nápisu Bus a čísla 583 za okýnkem je autobus jen kovová krabice, kterou už hodně dávno někdo nalakoval na zeleno. Divíš se, že to ještě jezdí. Vevnitř vidíš asi 10 lidí, každý sedí většinou sám, jen jedna dvojice mužů sedí spolu. Z autobusu nikdo nevystoupil, ale nastoupil Streak. Řekl řidiči, že chcete do Welmondu a ten se ho jen drze zeptal jestli ke kostelu nebo k rybníku. Když mu Streak opáčil, že k rybníku prodal vám lístky dohromady za dolar a padesát. Což není špatná cena, ale záleží jak dlouho pojedete. V autobuse je zatuchlý teplý vzduch, kožené tvrdé sedačky rámované ocelovými trubkami, zprohýbaná podlaha, místy i s dírami. To vše doplňují dvě mucholapky které visí uprostřed téhle káry jako ozdoby. Osazenstvo autobusu po vás kouká se zájmem, když Streak ohnutý aby se nepraštil do hlavy usedl na jednu sedačku, kde si k němu můžeš také přisednout, asi ve středu autobusu. Lidí kolem si moc nevšímá. Když si sedáš autobus se dá do pohybu a ty div neupadneš, nakonec se ale svezeš na tvrdou červenou koženku a vlastně si rád, že sedíš a svíráš sou tašku s oblečením. |
| |
| V autobusu Když jsem konečně seděl a snad i bezpečně jel směrem ke svému, zřejmě na delší dobu, novému domovu uvažoval jsem nad tím jak moc se asi Streak nenávidí. A hlavně za co. Jistě že nikomu nepřidá že jeho mladší sestra umírá na stáří a on vypadá jako před mnoha lety. Zaháněl jsem tyhle myšlenky protože mi do toho zřejmě nic nebylo. Díval jsem se z okna a snažil se myslet na něco jiného. Jenže další věc která mě hned napadla byla opět Sandra. Chvíli jsem myslel že je na mojí straně ale teď se ukazuje že ji zřejmě vadím. Přemýšlel jsem co ji svedlo v ten osudový večer dohromady se Shawem o němž jsem pořád věděl tak málo. A o tom večeru který mi změnil celý život jsem nevěděl skoro nic. Proto nesnáším cestování. Člověk začne myslet nad věcmi které by asi měl nechat být. Už jsme nějakou dobu jeli tak jsem se ohlédl na Streaka a zeptal se: Jak dlouho pojedeme? |
| |
| Cestou za novým domovem Dusivé teplo, které je rušené jen občasným závanem větříku při zastávce autobusu a otevření, tě skoro uspává. Mucholapky se pohubují při pohybu na hrbolaté silnici. Zdá se ti, že jsi na kožené sedačce po té jízdě a v tom horku přilepený. Streak se rozhlíží někam po okolí, když projíždíte kolem řídkého lesíka. Na tvoji otázku jako by zapomněl odpověď ve chvíli, když jsi se ho zeptal. Jeho pohled se upřel na malé obytné domky v jakési uzavřené kolonii, kolem které je lesík. Projíždíte právě na kopci a tak máte dokonalý výhled na pomale plynoucí říčku za zelenavými pozemky domečků. Vypadají jako z anglického snu. Pěkné stříšky, upravené trávníky, žlutavé listí upravených ovocných stromků a kolem jen jedna asfaltová cestička. Streak si všiml tvého pohledu na domky „Už budem na místě.“ Vlastně se ani nedivíš po té nekonečné době strávené na sedačce autobusu. Taky jste zůstali v autobuse jen tři a řidič. Streak se zvedl ze svého místa aby počkal až autobus zastaví. Když se tak stane máte možnost vystoupit z prostředí autobusu stanou na pevném asfaltu čerstvého vzduchu s trochou zvířeného prachu po odjezdu autobusu. Autobus zmizel v zákrutech lesíka a vy stojíte na kopečku před cestou do údolíčka lemovaného domky. Streak ani chvíli nepočkal zatím co ty sis mohl prohlednou scenérii odkaz . Streak si zapl bundu blíže a vyrazil klidným krokem ulicí z kopce. Ani nejde vidět, kde krátká cestička končí, ale kdyby sis někdy představoval konec světa, pak by to mohlo být klidně tady. Venku nevidíš nikoho, a možná je to lepší než kdyby někdo venku byl. Po tom co jsi Streaka došel v kroku on zabočil po jedné cestičce k domu. Tenhle je o poznání jiný než všechny ostatní na ulici. Jen neudržovaný, zarostlý trávník se tlačí všude kolem. Strom co tady roste má na sobě zrezivělým hřebíkem připevněn nápis NA PRODEJ . Streak vzal dřevěnou cedulku do ruky a strhl ji ze stromu asi docela lehce, dal si ji pod paži a přešel k tomu aby otevřel obrostlý domek. Původně musel mít bílá okýnka a pěknou dřevěnou lavičku. Otevřel síťku proti mouchám, která se odchlipuje v pravém horním rohu a pak otočil koulí dveří. Dům se zaskřípáním povolil a tak můžete vkročit i dovnitř. odkaz Streak odhodil ceduli na zaprášenou podlahu a vlna špíny a zatuchliny se vzedmula a proletěla mu kolem nohou. Pach zatuchliny určitě povolí když se řádně vyvětrá. Celkově ale dům vypadá dobře. Zůstal tady i starý nábytek a z chodby vidíš do kuchyně. Schodiště vede někam k pokojům nahoře. Zbytek dveří ti zatím nedovolí nahlédnou dále než do chodby, kuchyně a na schodiště, které se vám stáčí nad hlavu za přepážku. Streak začenichal, i když není ve své druhé podobě dalo by se spíše říct, že začichal. „Tak co?“ ptá se jako by na tvůj názor a klidně se usmívá. Tohle zaprášené doupě mu asi připadá jako přijatelný domov, ale zhledem k tomu jak páchne se ani není čemu divit. |
| |
| Nový domov Když jsme dorazili na kopec bylo a vystoupili z autobusu dost se mi ulevilo. Není to zrovna můj oblíbený způsob dopravy ale všude se pěšky dojít nedá. Když jsem se rozhlédl bylo mi ještě lépe. Okolí bylo pěkné ikdyž žádná zbohatlická čtvť to nebyla. Jen mě zaskočilo že nikoho nevidím na trávnícíh před domy. Když STreak vyrazil šel jsem za ním. Cesta byla příjemná a lehký vítr si pohrával s listím okolo cesty. Došli asi k nejstaršímu a nejrozbitějšímu domu v okolí a mě došlo že tohle bude ono. Tak nějak to prostě ke streakovi sedělo. Taková ta drsnost. Streak sebral ceduli For Sale a šli jsme dovnitř. Dům byl odemčený což jsem nečekal ale když se to tak veme kdo by to tu asi tak vykrádal. Když jsme vešli dovnitř zápach a zatuchlý vzduch mi dal zapravdu že tady skutečně nikdo už dlouho nebyl. První pohled odpovídal dojmu z venku. Byl trochu rozbitý ale vypadalo že až se trochu opraví a zabydlí tak bude v pořádku. Rozhoně poskytoval více místa než můj starý byt. Na Streakovu otázku jsem odpověděl jen. Jasně. To bude super. Usmál jsem se na něj a položil si tašku s věcmi na podlahu. Vyrazil jsem směrem do kuchyně abych si prohlédl na delší dobu zřejmě můj nový domov. |
| |
| V domě - v kuchyni „Ha.“ pronesl s úsměvem a poplácl tě širokou dlaní přátelsky po rameni. Když jsi odcházel do kuchyně Streak zrovna zavíral dveře a pak jsi ho už neviděl. Za tebou nešel ale někde slyšíš skřípění dřeva a tak se domníváš, že šel po schodech nahoru. V kuchyni to nevypadá tak strašně jak by mohlo, ale čistota na vaření zde není. Prach a jeho vrstvy jsou na všem nábytku. Celá místnost je osvětlena velkým oknem, které poskytuje výhled na ulici a sousední domy naproti cesty. V centru místnosti je bytelný dřevěný stůl, na kterém není nic víc než prach. Kolem stěn je nábytek v béžové barvě. No možná je to barva a nebo zaprášení času. Taky vidíš pec na dřevo, která je naproti dveřím a na které je plotna z černého kamene. Světlo pak ve tmě bude zajišťovat jedna elektrická lampa nad širokým stolem. Napravo u zdi jsou čtyři židle, které se hodí ke stolu. V pootevřené skříni u země vidíš něco málo hrnců a na jedné z poliček jsou talíře. Dřez je umístěn u oken a vypadá skoro vysušený. Dokonce jsou v místnosti i další dveře. Zavřené, na háčku je na nich pověšena zástěra zelené barvy. Nad sebou slyšíš vrzání podlahy a když se podíváš pod nohy vidíš podlahu z béžových dlaždic co pokrývají celou podlahu kuchyně. Když jsi se ohlédl po pohybu, který jsi zachytil za oknem zjistil si, že ne všichni sousedi se před vámi schovávají. Jeden starší muž oblečený domácky zrovna urychleně vcházel do domu naproti. Viděl si jak se obezřetně rozhlíží snad aby ho nikdo nespatřil a také se podíval do oken teď už vašeho domu. Pak rychle zmizel ve stínu protějších vchodových dveří, které se za ním rychle zavřely. |
| |
| V domě Streak byl evidentně potěšen a já tedy taky. Připadal jsem si provinile že má kvůli mě tolik problémů a starostí. Přišel jsem k oknu a podíval se na dům mého nového souseda. Poté jsem pomalu vyrazil za Streakem po schodech. Vsude byl prach a špína a schody trochu nebezpečně vrzaly. Říkal jsem si ale že se to třeba může hodit vzhledem k situaci ve které se nacházím. Když jsem dorazil nahoru začal jsem se rozhlížet a hledat Streaka. |
| |
| ZACNEME ZASE OD ZARI |
| |
 | Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR