ANOTHER PATH: EUROPE 2012

Vítejte v Evropě roku 2012. Jak již název napovídá nepůjde však o Evropu takovou, jakou jí známe dnes, ale o Evropu, která kráčí po cestě jíž jsme se nikdy nevydali ač jsme možná mohli. Budete vládnout zemím, které znáte v poměrech, které teprve poznáte... seznam všech změn a všechny potřebné informace naleznete v úvodním (tedy v tomto) příspěvku.

EVROPSKÁ UNIE A SEVEROATLANTICKÁ ALIANCE:



Evropská Unie a Severoatlantická aliance jsou dvě velmi silně propojená uskupení a v současné době každý stát EU je i členem NATO a obráceně. Jediné dvě schválené vyjímky (členové NATO, nečlenové EU) jsou Kanada a Spojené státy Americké. Podmínkou pro přijetí nového člena do EU je přijetí do NATO a obráceně.

Evropská Unie je federalizující se veličinou jejíž vývoj směrem ke sjednocení je silně akcelerován zájmem Německa a Francie na vybudování silného evropského "superstátu" a dále vnějšími hrozbami, zejména ze strany komunistického Ruska, které představuje univerzálního strašáka (obzvlášť býv. postkomunistické země na to slyší), ale také ze strany anarcho-komunistického Španělska a fašistické Itálie neblaze proslulé svou "krkavčí politikou" vedenou bez skrupulí proti slabším zemím.

Evropská Unie tak není jen jen ekonomickou zónou jak to chtěli původně liberálové, ale též zemí sjednocující se na společných ideálech demokracie, humanismu a křesťanství, které mají mnohem silnější význam v politice než kdykoliv předtím.

RUSKÁ SOVĚTSKÁ FEDERATIVNÍ SOCIALITICKÁ REPUBLIKA:



V době rozkladu Sovětského svazu, kdy reálně "hrozil" rozklad komunistického panství v samotném Rusku se síly napojené na sovětskou KGB a Vojska ministerstva vnitra (obávaná armáda KGB) rozhodly přejít do protiútoku a provedly úspěšný převrat jehož výsledkem bylo zabití Borise Jelcina a uvěznění Michaila Gorbačova (který později ve vězení v důsledku špatného zacházení zemřel). Moci se chopili ultrakonzervativci a spustili sérii čistek a lokálních úderů proti všem antikomunistům což vedlo se zostřením situace v Rusku v letech 1992-1994 málem k občanské válce, kterou utnuli samotní komunisté, když překonali i čínské komunisty v brutalitě potlačení studentských demonstrací v Moskvě, při kterých jednotky KGB vybavené i těžkou technikou zmasakrovali na tisíce demonstrujících, další tisíce byly zatčeny bezprostředně poté a desetitisíce později a odvlečeny na Sibiř. V důsledku toho všeho poslední zbytky liberálněji orientovaných frakcí uvnitř KSRF (Kom. strana Ruské Federace) zmizely a nahradili je neostalinisté, kteří se otevřeně přihlásili ke Stalinovi jako ke svému ideálu a zahájily "obrodu ruské společnosti".

Hrůzy, které skrze média pronikaly i do zahraničí nezůstaly bez odezvy. Studená válka málem přerostla v horkou v důsledku ruského postupu při "násilném jaderném odzbrojení" Kazachstánu a Ukrajiny (Kyjev byl v roce 1993 "kobercově" bombardován ruským letectvem) a Západ s Ruskem přerušil vztahy. Uvrhnutí Ruska do izolace mělo moc neostalinistů podkopat, ale stal se pravý opak. Rudý teror vygradoval do rozměrů, kteří pamatovali jen pamětníci pamatující samotného Stalina. Vraždy "západních imperialistů" (diplomatických příslušníků, turistů ze Západu) se staly tak všední věcí, že většina zemí z Ruska rychle stáhla všechno co mohla. Rusko se stabilizovalo až v letech 1995-1997, kdy neostalinisté dokončili úvodní kolo čistek a zahájili vlastní pětiletý program zaměřený na bezuzdné zbrojení, podporu těžkého průmyslu a orientaci Ruska "na východ" (Střední východ, Čína, Mongolsko). Mezi Evropou a Ruskem tak vyrostla neviditelná zeď zvaná též někdy "Krvavá opona" (Bloody Curtain). Ruská vláda označuje Západ za nepřítele celého Ruska i lidstva a schopná propagandistická mašinérie vytváří v Rusech nenávist vůči Západu větší než kdy jindy. Ruské zbrojení zase vyvolává obavy na Západě, protože Rusové odstoupili ode všech limitujících dohod a jejich vývoj chemických, biologických i jaderných zbraní pokračuje "studenoválečnickým" tempem. Prakticky celá ruská ekonomika ze sebe ždímá co nejvíc, aby toto zbrojení utáhla. Ruským tichým spojencem je Čína, která (obchodujíc i se Západem) těží z levných ruských technologií i surovin (ropa, uhlí, plyn, železo) a současně svými penězi sytí ruského medvěda, který se měl již dle všech předpokladů západních ekonomů dávno uzbrojit k smrti (západní ekonomové ovšem ví jen málo o novodobých Gulazích s miliony otroků, kteří pracují pro ruské zbrojení).

ŠPANĚLSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA:



Šestý člen RB OSN (křeslo získalo Španělsko díky svému boji proti nacistickému Německu - kterému vyhlásilo válku - od roku 1940) představuje vedle Číny a Ruska dalšího komunistického "giganta". Díky anexi Portugalska (po zavraždění Antonia Oliveiry Salazara v roce 1947) a udržení severního Maroka získalo Španělsko postupně velmocenský status. Jadernou zbraň si Španělsko opatřilo v roce 1959 a následně vyvolalo tzv. "Gibraltarskou krizi", která hrozila přerůst v třetí světovou válku, když španělské jednotky obsadily Gibraltar a španělská marína uzavřela celý průliv. Situace se vyřešila ve prospěch Španělska, které vyhnalo Brity z Gibraltaru. Posléze ještě obsadilo ještě Andorru a připojilo jí anexí ke svému území.

Ve Španělsku vládne "anarcho-syndikalistické komunistické zřízení" což v praxi znamená, že neexistuje jediná strana, ale rovnou tři:

Anarchistická Federace Ibérie (FAI) - největší zastánci bezpeněžního státu s maximálně decentralizovanou mocí

Komunistická strana Španělska (PCE) - v podstatě jde o marxisty-leninisty odmítající jak Trockého, tak Stalina, kteří se soustředí na hlavního aktéra španělské komunistické revoluce a "boje proti fašismu" Miguela Vegu přezdívaného "Vega Tigre".

Křesťansko-socialistická Unie (UCHS) - "křesťanští socialisté", nebo též "komunisté s křížem", strana, která je silně "anti-Vatikánská", odmítá "fašistické Papeže" a hlásí se k "hrdinnému kardinálu Ryjolovi" (Emilio Ryjola), který v roce 1941 odtrhl celou španělskou katolickou církev od Vatikánu a prohlásil "sjednocení komunismu a katolicismu". Jeho nejslavnějším výrokem je: "Ježíš byl první komunista!"

V důsledku takového rozložení moci, které nerýsovali "Vega Tigre" a "Cardinal Ryjola" vznikl stát opřený jak o komunistické a anarchistické, tak o křesťanské ideály. Země zrušila veškeré peníze v roce 1950 (španělská měna neexistuje) a zahájila "přechod ke komunismu", který od té doby aktivně realizuje. Španělské školství dostalo zaúkol "výmýtit individualismus" a nové generace Španělů tak byly tvrdě vychovány ke "sdílení hodnot i majetku", k "uvážené spotřebě" a k "podřízování se ostatním". Ač jsou Španělé stále temperamentní, tak výchova trvající přes šest desetiletí v tomto směru je "posunula jinam". Španělé - upřímně - věří ve svůj systém z 80-90% a ač mají možnost zemi opustit (hranice není zadrátovaná) učiní tak ročně pouhých 50-100 tisíc jednotlivců, což je při španělské populaci čítající 85 000 000 obyvatel a ročním přírůstku 350-500 tisíc zanedbatelné množství. Ostatně k nepřátelům režimu platí "vegovské heslo" z padesátých let: "Nelíbí se vám tu? Tak táhněte!" Zatímco NDR stavěla zdi a drátovala hranice, tak komunisté ve Španělsku se snaží svou opozici vystrnadit ze země.

Španělsko má 2,5 milionu vojáků (z čehož 500 tisíc čitají jednotky INTERIMu a 500 tisíc Ordo de Arrancar). INTERIM (v překl. "Prozatímní úřad") je v podstatě tajnou policií disponující pravomocemi KGB či NKVD (tak je taky budován), vlastní infrastrukturou, průmyslem i armádou (jde o praktický stát ve státě). Arrancaři jsou zase děcka odebíraná "podvratným či výchovy neschopným" rodinám a trénována v nemilosrdnou armádu zabijáků, kteří se v kampaních v Africe stali skutečně obávanými. Řád Arrancarů (Arrancar = "ten který trhá") založil samotný Vega Tigre v roce 1950. Jde asi o nejfanatičtější bojovníky vedle islámských fundamentalistů, kteří však mají narozdíl od nich elitní vzdělání (v různých směrech), spartánskou výchovu a zázemí, o kterým si mohou mnozí nechat jen zdát.

ITALSKÁ FAŠISTICKÁ REPUBLIKA:



Založena v roce 1944, kdy svrhl Mussolini krále Viktora Emanuela existuje fašistická republika v Itálii jako pohrobek "všeho hnědého zla" nadále a podobně jako její "smrtelný nepřítel" Španělská socialistická republika představuje "relikt nenávisti starých časů" v moderní Evropě. Itálie se stala velmocí, se svými 92 000 000 obyvateli, jadernou zbraní a državami v Albánii, Černé Hoře, Dodekanossu, Dalmácii, Istrii, Maltě, Korsice, Savojsku a v Nice představuje středomořskou mocnost. Itálie také ovládá nepřímo několik afrických zemí - Tunisko, Lybii, Etiopii, Somálsko a Džibuti což jsou její bývalé kolonie, dnes formálně nezávislé (fakticky nedají ani "prd" bez svolení duceho) země. Italská vláda také v ruce drží největší církev - Katolickou Církev - na světě. Každý papež od roku 1924 musí být schválen (byť neformálně) italskými fašisty a jejich vliv na Vatikán je ohromný. Katolická církev přišla díky tomu o mnohé, ale mnohé jiné získala. Polští i Italští věřící jsou "největšími zabedněnci" (slovy liberálních filosofů) v celé Evropě. Slovo Papeže má největší sílu právě v Itálii, v Polsku a dále pak v Maďarsku, Rakousku a v jihoamerických zemích. Že je toto slovo, často slovem italské vlády je věc jiná. Katolická církev je každopádně díky tomuto vlivu skutečnou "baštou konzervativismu a neochoty cokoliv měnit a reformovat".

Italští fašisté slaví své zlaté časy, díky síle Itálie a jejího průmyslu se země stala jednou z nejbohatších ekonomik v Evropě a i když nemalý kus polyká nákladné zbrojení a žárlivé závody se zeměmi NATO snad ve všem, tak většině Italů se žije velice dobře. Země se už dávno nedělí na chudý jih a bohatý sever a veškeré problémy Itálie "platí kolonie" (tedy loutkové režimy v Africe). Itálie má pověst "krkavce" pro svou politiku napadání jen "bezpečně slabých nepřátel" či "hyeny". Způsob jakým se Itálie obohatila na úkor Vichystické Francie, poražené Jugoslávie a rozdrceného Řecka je dodnes vnímán jedněmi jako odstrašující příklad "státního hyenismu", jinými pak za "čistě pragmatickou a praktickou politiku".

Italská armáda čítá kolem 2 000 000 vojáků z nichž 400 tisíc tvoří elitní Pretoriánská stráž (dodnes ital. fašisté otevřeně říkají, že inspirací pro pretoriány a jejich ideálem je vedle římských pretoriánů též Waffen-SS), která představuje jednotky nejelitnějšího charakteru schopné okamžitého nasazení. Italská vláda se sestává z "Velké fašistické rady" (v podstatě parlament s POUZE poradním hlasem) a dále z Quadrumvirátu tvořeného čtyřmi Quadrumviri:

Capo del Stato ("Duce") - hlava státu
Capo del Governo ("Architetto") - předseda vlády
Capo del Partido ("Leone") - šéf fašistické strany
Capo del Armata ("Aquila") - vrchní velitel ozbrojených sil

Quadrumvirát vládne jednotlivým složkám exekutivy, legislativy i justice. "Duce" je klíčová postava s vlivem na všechny ostatní, ale jeho hlavní síla spočívá v autoritě jíž se těší a v naprosté loajalitě pretoriánské gardy. "Architetto" je zdánlivě nejslabší, ale "tichý architekt státu" pracující v pozadí celé moci a řídící celou exekutivu dokáže často strhnout na sebe nemalý díl moci. Předsedové vlády jsou v italské politice takřka vždy nenápadnými postavami pracujícími ve stínu ostatních (ale často o to efektivněji), nejsilnějším nástrojem tohoto Quadrumvira je tajná služba a justice. "Leone" - tedy šéf strany - bývá často nejsvéráznějším Quadrumvirem. S fašistickými milicemi a miliony členů Fašistické strany to bývá často největší populista a heslo takového muže bývá často "Bůh to žádá a tím bohem je italský lid!" Posledním Quadrumvirem je "Aquila" - často starší generál a odborník, který má zřídkakdy politické ambice (prostě nejvyšší šarže v armádě je automaticky "orlem"), ale o to větším odborníkem na vojenském poli bývá. Má pod palcem přes 1,5 milionu vojáků, letectvo, námořnictvo i jaderné zbraně.

DALŠÍ INFORMACE:

Srbsko je od roku 2000 komunistickou zemí (tamní komunisté vyhráli po odtržení Kosova s 62.3% hlasů) a okupuje kus Bosny a Hercegoviny. V Sarajevu stojí od roku 2005 "sarajevská zeď", která tu původní Berlínskou zeď připomíná více než dosti. Vcelku jde o brutální diktaturu závislou hodně na ruské podpoře.

Bosna a Hercegovina (nesrbská část) jsou okupovány jednotkami OSN a NATO, totéž platí o Kosovu. NATO a EU soustředí nemalé síly v této oblasti namířené proti Srbsku, které je prakticky odstřiženo od civilizované Evropy blokádou (je skrze Dunaj - mezinárodní řeka - je napojené na Rusko).

Slovinsko + Chorvatsko - jde o nezávislé země, které by rády do EU, ale Itálie opakovaně naznačila, že něco takového by "nedopadlo dobře", protože Itálie si své "mare nostrum" na Jadranu střeží víc než žárlivý muž svou ženu.

Německo (přezdíváné občas jako "Merkelreich") - vyspělá demokratická země, která táhne sjednocování EU plnou silou, má výborné vztahy s Českou republikou (tamní prezident Miloš Zeman - od roku 2001 - mířící do třetího funkčního období od roku 2013 jako eurofederalista usiluje spolu s Merkelovou o proměnu EU v evropskou variantu USA), Francií a Polskem (kterému štědře dotuje zbrojení).

Turecko - nečlen NATO od roku 1999, silně uzavřená ataturkovská republika, která hledá své směřování (po odklonění se od Západu) v tureckém nacionalismu, odporu ke komunismu a umírněném islamismu.

Irán - jaderná velmoc hrozící pravidelně vyhlazením Izraele a úderem na Irák obsazený jednotkami NATO. I přes to, že jde o islámský režim, tak má výborné vztahy s komunistickým Ruskem a Čínou.

Izrael - "země tlačená do kouta" - ano je to tak, pryč jsou časy, kdy byl Izraelem suverénem. Irán i Egypt mají své jaderné střely namířené potenciálně na Tel Aviv a každý krok v Palestině či v Gaze vyvolává ostré reakce na obou stranách. Nenávist mezi Izraelem a Iránem je přímo hmatatelná a nedůvěra Izraele vůči sice uzavřenému, přesto však islamisty vedenému Egyptu je nemalá. Komunistická Sýrie a fašistický Libanon (loutka Itálie) pak doplňují "mozaiku špatných sousedů" židovského státu.

Egypt - jaderná velmoc vedená Muslimským bratrstvem, hodně uzavřená. Tamní křesťanská menšina není vyloženě šikanovaná, ale zrovna "in" není. Egypt je také kolébkou "chrislámu", jakési fúze křesťanské a islámské ideologie, která se (díky silné vazbě Egypta na socialistické Španělsko) poměrně výrazně uchytila ve Španělsku (hlavně v jeho části Maroka a na jihu Španělska).

Italská fašistická republika

Socialistická federativní republika Jugoslávie

Egyptská islámská republika

Německá spolková republika

SVĚTOVÉ UDÁLOSTI

VÝZNAMNÁ KULTURNÍ UDÁLOST

Na půdě Pensylvánské Univerzity se ve dnech 2.1.2012 až 15.1.2012 koná konference "Mezinárodního výboru pro křesťansko-islámský dialog", který zaštiťují duchovní autority Všeobecné chrislámské církve. V čele s pastory Rodriquem Fernandézem dy Salamanca a Al-Zaidem Nehrúem budou slouženy mše a čteny motlitby. Očekávaná návštěvnost bude vysoká (přes 100 000 věřících) zejména mezi mladými křesťany a muslimy v USA, které už unavuje "civilizačně-nábožensky-kulturní konflikt". Celá záležitost by prošla bez povšimnutí americké politiky, kdyby pastor Rodrigo Fernandéz dy Salamanca nebyl též vysoce postaveným členem Anarcho-komunistického politického syndikátu v "Communa dy Salamanca" a chrislám (jeho španělská větev) nebyla silně propojena s politikou komunistického Španělska.

Chrislámské učení ostatně na západě vyvolává silné "vlny" v oblasti politiky, protože podobně jako kdysi ranní radikální křesťané hlásá zrušení peněz a život bez nich, což je "shodou okolností" reálná politika Španělska (ve Španělsku peníze již neexistují). Přímé propojení španělského komunismu a chrislámu tak bývá často konzervativnějšími kruhy (ale i všeobecně liberály a zapřísahlými liberálními demokraty) vnímáno velmi citlivě. Autority současného chrislámu se sice k politickým otázkám v zahraničí prakticky nevyjadřují (a spíše apelují na "pacifismus, bratrství a nenásilí"), ale jejich přímé spojení s komunistickými špičkami ve Španělsku nelze přehlédnout. V Nizozemí již známý holandský konzervativec považovaný často za rasistu, xenofoba a extrémistu Pim Fortuyn vydal knihu pod názvem "A bude hůř..." Ve kterém otevřeně kritizuje chrislám pro jeho "bezbožnost" a popírání všech konzervativních hodnot, ale i to, že chrislámu se zmocnili španělští komunisté, kteří jej chtějí udělat "vlajkovou lodí" své propagandy v Evropě.

Učení chrislámu samo pak plodí tyto "kontroverze":

- Bůh stvořil člověka k obrazu svému (ergo homosexualita je součást stvoření) --> chrislám homosexualitu nepovažuje za nic nenormálního

- Láska je nadřazena všemu v otázkách sexuality --> je známo, že v otázkách sexuality chrislám tvrdí, že "pokud je sex s láskou, je jedno s kým je" (myšleno v konvenci člověka s člověkem), takže chrislám v podstatě podle kritiků vybízí k "volným mravům" (nemanželskému sexu, homosexuálnímu styku, ale i incestu)

- tolerance k měkkým i tvrdým drogám --> učení chrislámu toleruje řadu měkkých drog (od alkoholu po marihuanu) a dokonce i některé považované za tvrdé a pouze tvrdí, že platí "všeho s mírou" (odkazuje se na Korán i Bibli, kde Ježíš mění vodu na víno a Korán, kde Mohamed kouří opium)

- provázanost s komunistickým učením --> krédo španělských křesťanských-komunistů, že: "Ježíš byl první komunista" a volání po beztřídní a bezpeněžní společnosti jsou silně akcentovány i v chrislámu, byť ne ovšem tímto způsobem, chrislám však soukromé vlastnictví když neodsuzuje, tak minimálně podrobuje silné kritice (hromadění mamonu a statků je vnímáno jako "ukájení vlastního ega před službě bohu a společenosti)

- pro konzervativní křesťany i muslimy pak jako rudý hadr na býka působí tvrzení, že Bůh je všemohoucí a všeodpouštějící a "vše je prominuto" (teze, že absolutně každý člověk skončí v ráji, protože není naším úkolem "páchat dobro na Zemi", ale získat zkušenost), chrislamisté samozřejmě tvrdí, že "tím přece nevyzívají k páchání zla", ale současně odmítají představu pekla, osobní zodpovědnosti (chrislamisté - a to opět mají společné se španělskými komunisty - totiž odmítají existenci neomezené svobodné vůle), chrislám upředsnotňuje jednoznačně společnost před jedincem a společenskou zodpovědnost a svobodu, před svobodou a zodpovědností vlastní (svobodná vůle - možnost se rozhodovat - je podle nich dána společenskou zkušeností)

Celkově vzato je chrislám populární a moderní náboženství hlavě u "levěji" smýšlející mladé generace. Jde o "levicové náboženství" kázající "život v pospolitosti" (komunách), potlačující individualismus (a práva a svobody jednotlivce, které jsou dle chrislámu podřízeny celé společnosti). Současně však je chrislám silně pacifistické, liberální a moderní náboženství, které však u konzervativců působí jako "paskvil" a jeho propojení s komunistickým Španělskem pak doslova jako politická hrozba. (Při představě, že by mohlo 20% Evropanů konvertovat ke Chrislámu se konzervativci cítí pomalu jako už ve válce.)

Spojené království Velké Británie a sev. Irska:

Tajné představení programu

Kancléřův program

Dodatek: moje vize Bundestagu

Tajné představení programu kancléře 3

NOVOROČNÍ PROJEVY STÁTNÍKŮ SVĚTA

(Ruský premiér maršál Čerděnko)

"Sovětské Rusko sílí na těle i na duchu, nepřátelé "naší věci" již zakusili bolest a spravedlivý hněv sovětských občanů pracujících na výstavbě mírové hráze proti západnímu imperialismu. Druhý rok sedmnáctého pětiletého plánu přinesl zvýšení síly naší země o takřka 10% a byl splněn ve všech odvětvích na 100%, zvláštní pozornost zasluhují naši sovětští energetici, kteří pamatujíc na slova soudruha Lenina o důležitosti elektrifikace překonaly plnění plánu o celých 30% a Sovětské Rusko tak dosáhlo nového rekordu ve výrobě elektrické energie. Nové jaderné elektrárny - II. Leningradská a Stalingradská již nyní vyrábějí na plný výkon a do sítě tak přibylo na 8000 megawatthodin stálého výkonu. Armáda také dbalá plnění úkolů, které se soudružským nadšením přijala Nejvyšší rada velitelů sovětských sil zvýšila v průměru počty všech zbraní o 7.5%, počet vojáků o 11% a uvedla do provozu novou letadlovou loď "Josif Stalin", třetí loď třídy "Uljanovsk", naše země má tak konečně flotilu letadlových lodí schopnou zasadit smrtelný úder americkému a evropskému imperialismu. Na mezinárodní scéně jsme dosáhli velkého úspěchu, když jsme na půdě Kominterny díky úsilí soudruha ministra zahraničí Sergeje Lavrova prosadili bod o "nulové toleranci" vůči izraelské agresy vůči svobodné palestině. Španělská socialistická republika a naše Sovětská ruská republika nyní garantují nezávislost Palestiny k jejíž ochraně spolu s našimi syrskými soudruhy použijeme VEŠKEROU sílu pokud Izrael zaútočí. Tato garance se prozatím netýká pásma Gazy, kde se k moci dostaly tmářské islamistické živly."

(Redakčně zkráceno.)


(premiér Španělska a gen. tajemník KPE Miguel dy Ralno)

"Drazí soudruzi doma i v zahraničí, přeji všem zdraví, štěstí, úspěchy a odhodlanou mysl v boji proti bezuzdné imperialistické agresy. Ale než vyrazíme směle kupředu do roku 2012 pohlédněme na loňský rok, rok 2011, který byl pro nás rokem velmi úspěšným. Naše země stále bohatne a díky úzké spolupráci na půdě Kominterny se nám daří navyšovat obchodní výměnu se zeměmi socialistického bloku. Ale nezapomínáme i na příležitosti v ostatních zemích, spolupráce s Indii, Iránem a latinsko-americkými zeměmi nese své kýžené ovoce. A právě díky této spolupráci jsme mohli navýšit příděly některých exotických komodit ku spotřebě nás všech až o 15% v posledním kvartálu, takže Vánoce byly dnes štědřejší než loni. Ale pamatujme, tyto "dary" ze zahraničí spolupráce jsou možné jen tehdy, najde-li se dobrá vůle na straně cizích zemí, která snad převáží nad bezuzdnou agresí minulých let. Pohlédněme také na strohá čísla statistik: % našich lidí žijících v komunách stouplo z 37.5 na 41.2 procentních bodů což je důsledek naší politiky posledních dvou let. Autonomizace a širší podpora komun představuje klíč pro rozvoj naší ekonomiky, šetří zdroje a posiluje sounáležitost všech soudruhů. Kreditní bonifikace stanovující příděly všech komodit se zvýšila u všech skupin obyvatel následovně: skupina A - z 2.05 na 2.15, skupina B - z 1.52 na 1.67, skupina C z 1.12 na 1.25, u skupiny D navýšení neproběhlo a zůstává na 0.5. Tato čísla dokladují růst životní úrovně nás všech lépe než všechny traktáky a prohlášení. 95% obyvatel zvýšilo v tomto roce svou životní úroveň v rozsahu 5-15% což je nesporný úspěch. Z trochu jiného soudku: INTERIM eviduje aktuálně 2.11 milionu chovanců v resocializačních zařízeních což je pokles o 150 000 oproti předchozímu roku a Orden de Arrancar vykázal nárůst počtu svých příslušníků o 11 000 takže nyní dosahuje naše nejúdernější síla počtu 400 000 mužů. Na mezinárodní scéně se prozatím daří odvracet agresy Izraele vůči arabským zemím pomocí paktu se Sovětským Ruskem o "nulové toleranci" jakékoliv další agrese. Premiér Netanjahu si musí uvědomit, že Španělsko a Rusko ruku v ruce vyhlásí Izraeli válku při JAKÉKOLIV agresy vůči suverenitě Palestiny a nebudeme slyšet na slova o "mírovém rozšiřování židovských osad na západním břehu Jordánu", i to je agrese, hranice je dána a o hranice se nediskutuje, ale o hranice se střílí a Izrael ani jeho spojenci nemají jedinou šanci přežít sílu - plnou sílu - našich dvou zemí. Samozřejmě se chceme vyhnout konfliktu kvůli bandě teroristických živlů a proto nechráníme Gazu a tamní hnutí Hamás, které se přiživuje na situaci, která hrozí přerůst v mezinárodní konflikt velkého rozsahu. Loni se taky mluvilo o hrozbě izraelských raket, rád bych na pravou míru uvedl, že modernizace protiraketového deštníku dosáhla takového stupně, že ŽÁDNÁ IZRAELSKÁ RAKETA NIKDY NEDOSÁHNE ANI BŘEHŮ ŠPANĚLSKA."

(Redakčně zkráceno.)


(prezident USA John McCain)

"Vážení spoluobčané! Rok 2012 bude rokem voleb v naší velké zemi a také rokem, kdy budeme tak jako doposud neústupně hájit svobody, demokracii a lidská práva na celém světě. Spojené státy - ať nás již nazývají naši nepřátelé jakkoliv - jsou majákem svobody celého světa a je naší svatou povinností stavět světlo našeho majáku proti temnotě tyranií, kterým není nic svaté. Vzpomeňme na ty trpící miliony Rusů pod Čerděnkovou krvavou diktaturou, vzpomeňme na ty masy utlačovaných Španělů, kterým vláda vzala nejbytostnější právo na soukromé vlastnictví, a kteří se musí nyní dělit i o to málo co jim jejich vláda milostivě přenechá zatímco utrácí výdobytky španělských lidí za nákladné zbrojení namířené proti naší zemi, Evropě a Izraeli. V loňském roce jsme byly opět svědky několika krizí, které hrozily naší zemi vším možným, ale my jsme s chladnou hlavou všechny tyto krize ustáli a adekvátně jsme na ně odpověděli. Jsou li na Kubě španělské rakety, mi máme na Floridě nyní nové a silnější protiraketové zbraně, jsou-li ve vodách Atlantiku podmořská atomová monstra Španělů určená k úderu tisíci jadernými hlavicemi proti naší domovině my máme uši oči na stopkách a naši chlapci od NORADU dbají na to, aby každičký kousek vzdušného prostoru USA byl bedlivě střežen a neproklouzla do něj jediná z těch střel. A všimněte si... ještě mají tu drzost nazývat nás agresory, zatímco sami rozmisťují své zbraně, své nástroje tyranie a útlaku po celém světě. Jen s krajním odporem musíme sledovat jak se vlády Venezuely, Kuby, Ekvádoru, Peru, Bolívie a Argentiny propůjčují zájmům španělské rudé tyranie. O Rusku ani nemluvě, Čerděnkův režim vězní desítky milionů lidí v koncentračních táborech, kde je nutí otročit na budování armády, která má jediný pravý cíl, zničit zbytky svobody na světě. Ale jak Dy Ralno, tak Čerděnko se mýlí jestliže si myslí, že uspějí. Nikdy! Bůh požehnal Americe! A my věrni jeho přikázáním jsme vybudovali největší a nejsilnější zemi na světě proto, abychom mohli celý svět ochránit od těchto krvavých monster. Porazili jsme Hitlera, dokážeme porazit i Čerděnka a Dy Ralna! Není cesty zpět, je jen povinnost každého vlastence pozvednout zbraň i hlas proti nenasytným tyranům a říct: "NE, MY SE UŽ NIKDY ZNOVU ZOTROČIT NENECHÁME!"

(Redakčně zkráceno.)

SARAJEVSKÁ ZEĎ

Když v roce 1995 skončily boje, tak bylo v plánu sjednotit Bosnu i Hercegovinu do jednoho státu, plán běžel v letech 1996-1999 do doby než došlo k leteckým úderům na Kosovo a následné vítězství komunistické strany v Srbsku ve volbách v roce 2001. Od té chvíle dostala "východní Bosna" - čili Republika Srbská - z Bělehradu zelenou k provedení největší etnické čistky na Balkáně. Obě země - jak Jugoslávie, tak Srbská Republika - chráněné garancí Sovětského Ruska (které se řídí dle hesla: "Šáhněte na Srbskou republiku či Jugoslávii a bude zle.") vyhnali ze svých území zbylé etnické minority ve velkém měřítku. Zejména v Republice Srbské to vyústilo ve vyhnání na více než 1 000 000 obyvatel (zatímco v Jugoslávii šlo o cca 200 tisíc lidí). Mementem tohoto vyhnání a srbské izolace a nesnášenlivosti vůči Bosňákům, Chorvatům a Albáncům se stala tzv. Sarajevská zeď (Sarajevo leží na hranici Bosny a Republiky Srbské). Síť opevněných stanovišť spojených zdí. Sarajevská zeď pak navazuje na systém pohraničních stanovišť srbské a jugoslávské armády na bosensko-srbské hranici, která připomínají "železnou oponu", v samotné Jugoslávii vznikla pak "druhá opona" v pohraničí s Kosovem a jsou známy úvahy o kompletním "zadrátování" celé hranice jak Republiky Srbské, tak samotné Jugoslávie. Na "čáře" je povolena střelba na narušitele hranice bez výstrahy a ročně (za posledních pět let) zahyne při pokusu o překročení oběma směry na cca 500-700 lidí. Na hranici též zemřelo již od roku 2001 68 příslušníků modrých přileb a 30 členů KFOR v důsledku "přeshraniční střelby", ztráty na srbské straně jsou odhadovány na 50 příslušníků pohraničních jednotek.

Fašistická Unie pro Hospodářskou Pomoc (FUEA)

Italská fašistická republika udělala další obří krok k podpoře zemí v její sféře vlivu. Země jako Tunisko, Lybie, Somálsko a další byla přijaty do FUEA, jenž byly doposud na Itálii přímo závislé jsou od nynějších dní brány jako bratrské země v rámci FUEA.
Tolik k osočování západních kapitalistických zemí, takzvaného civilizovaného světa demokracie, k našemu chování v těchto našich sférách zájmu.

Itálie tímto aktem hodlá přesvědčit širokou světovou veřejnost o zaslepenosti jejich vůdců, kteří se akorát snaží odvést pozornost od domácích multikulturních a multirasových problémů, které často vyúsťují v problémy vnitřního charakteru.

Itálie je zemí, která nehodlá své bratrské státy vykořisťovat, ale naopak, hodlá je podporovat a nadále v nich zajišťovat rozvoj a prosperitu.

Italský Duce Alessandro Zakallini k tomuto sám řekl následující:
"Italská fašistická republika není zemí, která plundruje své spojence. My to nemáme zapotřebí. Italové si vždy dokáží poradit sami a nepotřebují k tomu okupovat cizí státy. Tímto určitě nechceme poukazovat na velmi špatně ospravedlněnou invazi USA a NATO do Afghánistánu a Iráku. Jejich invaze dozajista neměli žádný skrytý význam, ale šlo určitě o podporu svobody a demokracie. Rozhodně nešlo o Iráckou ropu a o vyhrožování Iránu.
A tak tomu je i u nás. My zajistili svobodu v Tunisku, Lybii a dalších zemích a přinesli jsme jim nárůst prosperity a civilizační úrovně. Stejně jako NATO Iráku a Afghánistánu. My HODNÍ musíme držet při sobě."

Též jsou již potvrzeny masivní investice do rozvoje Lybie, Tuniska a Habeše, neboť tyto země jsou, dle slov Zakalliniho, neodlučitelné od IFR.

RAKETOVÉ ÚTOKY NA IZRAEL

Že bude i rok 2012 rokem problémů v oblasti Palestiny velmi rychle potvrdil Hamás, který zahájil opět sérii raketových útoků proti izraelskému území. Izrael eviduje více než 274 vypálených raket (z nichž 189 zlikvidoval jeho protiraketový systém) a 3 oběti, izraelská armáda dala Hamásu trojdenní ultimátum s tím, že pokud nebudou zastaveny údery na izraelské území, tak odpověď bude "zničující". Izrael také obvinil Irán ze zásobování Hamásu zbraněmi na což prezident Iránu Ahmádínežád reagoval slovy: "Ano, podporuje Hamás, vždy jsme ho podporovali a podporovat ho stále budeme. Hamás je jediný ochránce práv obyvatel Palestiny a Irán nebude přihlížet nečinně sionistické agresy!" Podle politologů to znamená jediné, že Izrael nebude moci proti Gaze udělat nic víc, než pár lokálních a přesně zacílených úderů, jinak by riskoval odpověď Iránu. Loňský pokus o námořní blokádu pásma Gazy nadzvedl ze židle i jinak mezinárodně "spící" Egypt a Izrael blokádu neprosadil.

Do konfliktu s Izraelem je také zaangažovaný libanonský Hizballáh podporovaný tamními fašisty, který často koordinuje své akce s Hamásem, pokus Izraele o vybombardování infrastruktury Hizballáhu na půdě Libanonu v roce 2006 skončil umístěním dvojice letadlových lodí Itálie (která chrání Libanon) na Kypr a rozmístěním střel země-vzduch nové generace v samotném Libanonu.

REGIONÁLNÍ VOLBY V TURECKU

(Vlajka vítězné Turecké národní strany)

Jak se dalo očekávat tak v regionálních (krajských) volbách v Turecku zvítězila Turecká národní strana se ziskem 40.78% voličských hlasů, druhé místo obsadila Turecká islámská strana se ziskem 33.92% voličských hlasů a třetí místo pak Demokratická koalice Turecka se ziskem 25.3% voličských hlasů. Volby tak potvrdily odhadovaný vývoj v Turecku dle očekávání politologů a pokud nedojde k nějaké extrémní změně tak letošní volby v létě budou těmto regionálním velice podobné.

Turecká národní strana je antievropskou (antiNATO/EU) stranou, založenou na tureckém nacionalismu a osmanské tradici (obnova "moderního sultanátu" je jedním z bodů jejich programu). Je to však strana také antikomunistická a antiislamistická ačkoliv připouští (nejspíš z důvodu hledání koaličního spojence v Islámské straně Turecka) i možnost zavedení "dvojího právního systému" ve kterém by se členové trestního sporu domlouvali zda chtějí vést svůj spor dle práva šárija či dle práva státního. V zahraničí se tato strana chce orientovat spíše na Egypt, event. fašistickou Itálii či Indii.

Turecká islámská strana (též Islámská strana Turecka) je antievropskou stranou se sympatiemi vůči Španělsku a silným antisionismem. Prosazuje zavedení práva šárija, tvrdý postup vůči Kurdům a Arménům. Padli od této strany i na zákaz křesťanství na turecké půdě. Strana je poměrně radikální ve svých stanovách, ale v praxi většinou krajnosti nevyhledává. V zahraničí politice by se asi islamisté orientovali na Egypt, Irán, Sýrii, Palestinu a spojence (větší) by pro své záměry hledali nejspíš v Číně a snad i v Rusku.

Demokratická koalice Turecka je to co zbylo z proevropských a demokratických stran od odchodu Turecka z NATO a od roztržky s EU, která chtěla po Turcích další a další reformy (což vyústilo ve "výbuch hněvu" nacionalistů, kteří to označili za ponižování a slíbili, že v případě vítězství "prásknou s unijními dveřmi jednou pro vždy"). Demokratické strany jsou na sestupu a většinový Turek často slyší na volání nacionalistů po sebevědomé politice vůči "problémovým menšinám" (Kurdy nacionalisté přirovnávají k evropským cikánům a dalším problémovým minoritám), po tvrdé zahraniční politice vůči Řecku (Kyperská otázka) a po obnově turecké velikosti (návrat sultanátu). Demokratické strany snažící se argumentovat racionálně narážejí na to, že Turci prostě už "racionální argumenty" /jako ekonomická výhodnost EU, nutnost reforem atd./ nechtějí "ani slyšet" a obzvláště nechtějí slyšet žádného mudrlanta z EU, který má "Turky učit vycházet s Kurdy a Armény". Turkové si zkrátka myslí, že demokratické strany jsou bandou patolízalů a řiťolezců do análu EU. A EU jako takovou v drtivé většiny vnímají jako nějakého arogantního mravokárce co chce "zcivilizovat Turky" (či je poevropštit).

Novoroční projev kancléře BRD

Předmluva

Domácí

Zahraničí

Turecko

Izrael

Závěr

Jednání s USA

Jednání s Francií

Jednání se Španělskem

Jednání s Tureckem

HLASOVÁNÍ V OSN

RADA BEZPEČNOSTI

- členové s právem veta: USA, Francie, Británie, Rusko, Čína a Španělsko
- nestálý člen: Česká republika

Rezoluce RB OSN o sankcích vůči Hamásu:
- pro: USA, Česká republika
- zdrželi se: Čína, Rusko, Španělsko, Francie
- vyjádření se čeká od: Velká Británie

Rezoluce RB OSN o sankcích vůči Izraeli:
- pro: Rusko, Čína, Španělsko
- proti: USA (veto)
- zdrželi se: Francie
- vyjádření se čeká od: Velká Británie

VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ
(nelze vetovat)

Přijetí Palestiny mezi státy s členstvím (neúplným) v OSN. Navrhovatelé Rusko a Španělsko, podpora PRO cca 50-70%.

Přijetí Srbské republiky mezi státy s členstvím (neúplným) v OSN. Navrhovatelé Srbsko, Rusko a Španělsko, podpora PRO cca 30-50%.

RB OSN + VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ
(lze vetovat, ale hlasují všichni)

Rezoluce o sankcích proti Kosovu. Navrhovatel Srbsko, USA oznámili dopředu, že to vetují. Pro cca 50-70% zemí.

Rezoluce o lidských právech - podmínění členství v OSN přihlášením se k výsledkům Helsinské konference v roce 1984 a přijmout závazek dodržovat lidská práva u všech členů OSN (jinak vyloučení). Veto dopředu oznámili Rusko, Čína. Proti se silně vyslovuje též Saúdská Arábie. Jinak cca 70% PRO. Španělsko sdělilo, že projednání tohoto bodu nebudou jeho zástupci přítomni.

DIPLOMACIE - NĚMECKO:

Hlasování Německa v OSN

Jednání s USA

Francie

Španělsko

Turecko - nacionálové

Hlasování OSN 2

IFR OZNAMUJE VZNIK SVĚTOVÉ FAŠISTICKÉ ORGANIZACE

1. GFO je celosvětovou organizací sjednocující všechny nacionálně a pravicově smýšlející státy.
2. GFO zaručuje všem členským státům bezpečnost garantovanou všemi aktivními členy.
3. GFO je též základem pro ekonomickou spolupráci a kooperaci ve větším měřítku. Jak známo, pseudo-demokratické režimy a levicové diktatury s námi často odmítají obchodovat. Naštěstí, my je nepotřebujeme a poradíme si plně sami.
4. GFO je rozhodnutá podporovat všechny nacionálně a pravicově (tím nemyslíme ekonomickou pravici) smýšlející strany po celém světě v jejich cíli dosáhnout fašistického režimu.
5. Do GFO smí přistoupit jakákoliv země vedená nacionalistickou/pravicově-konzervativní stranou, která si však nenárokuje území některého z již aktivních členských států GFO (To by bylo dosti kontraproduktivní).
6. Pro/Proti připojení se smějí vyslovit všechny členské státy, přičemž je nutná min. nadpoloviční většina. Itálie jako zakládající stát má právo veta.
7. Členské státy budou mluvit hlasem GFO i na mezinárodní scéně, avšak členstvím v GFO se neomezuje svoboda názorů jednotlivých členských zemí. Samozřejmě, pokud by byl názor v přímém rozporu s názorem GFO (většiny členů), musí se menšina podrobit, či svůj názor omezit.
8. Po založení Italskou fašistickou republikou do GFO vstupují také naše bratrské země, tedy Etiopie, Tunisko, Lybie, Libanon, Jemen, Eritrea, Somálsko a Sokotří ostrovy.

Jednání s VB

Jednání s Itálií

NEW YORK TIMES: KONEC SPOJENÝCH NÁRODŮ NA DOHLED?

Po vyhlášení Světové fašistické organizace vzniká třetí "světová" organizace, tou druhou je již nyní Kominterna. S ohledem na vyhrocené vztahy mezi komunistickým, fašistickým a západním světem hrozí dle NY Times faktický rozklad OSN.


(Jeden z používaných symbolů II. Kominterny.)

Autor článku v NY Times, uznávaný americký politolog míní:

"Vznikem již druhé paralerní organizace k Spojeným národům dochází k faktickému štěpení Spojených národů. Země Kominterny již teď nadřazují členství v Kominterně před členství v OSN, kde své mandáty v RB OSN používá Rusko, Čína i Španělsko především k blokování všech rezolucí, které třebas jen zdánlivě mohou být užity proti nim. Pokus OSN začlenit do svých stanov klauzuli o nutnosti uznávat lidská práva dle helsinských usnesení přímo vytváří vhodnou záminku pro všechny země, které s tím nesouhlasí k odchodu a k uchýlení se do Světové Fašistické Organizace, nebo právě do II. Kominterny. Lidskoprávní otázky rozdělují hlavní aktéry OSN a se slábnutím autority OSN zastíněné jednotlivými mocenskými bloky opírajícími se o mohutné armády a jaderné zbraně se skutečně nabízí otázka, zda OSN v příštích letech nezkolabuje. Byla by to nesmírná katastrofa, protože s kolapsem OSN by zmizelo dost patrně i jednotné mezinárodní právo, které - byť je mnohými zpochybňováno - představuje jednotnou normu. Pokud by se pak vytvořily minimálně tři superbloky - komunistický, západní a fašistický je nabíledni úvaha, že by tyto bloky odmítaly jednotné právo. Mezinárodní trestní právo by tak pozbylo smyslu a zavládl by prakticky chaos v globálním měřítku, kde by platilo jen a pouze právo silnějšího.

Ale nepředbíhejme, víme že státy Kominterny zůstávají členy OSN (byť převážně jen kvůli tomu, aby si zachovaly vliv OSN) což znamená, že se podobně může chovat vláda Itálie a její loutkové režimy v Africe a Libanon což by znamenalo, že OSN je pro ně "natolik důležité" že budou zůstávat jeho členy a fakticky tak OSN zůstane jedinou organizací zastřešující bez rozdílu vládnoucích ideologií všechny státy čímž by II. Kominterna i Světová fašistická organizace byly v podstatě pouze aliancemi mezi jednotlivými členy OSN (jako je třeba EU či NATO). Každopádně vývoj se může ubírat oběma směry a současný rozvrat mezinárodních vztahů se může ještě ukázat jak jako nezvratný, tak jako pouhou větší turbulencí, pro OSN je však současná situace tak jako tak velice varující a znepokojivá."

ZVLÁŠTNÍ SÍLY:

ŠPANĚLSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA:

ORDEN DE ARRANCARU (Řád Arrancarů):


(Motto: "Podřiď se, zemři, nebo nás zab!")

- vojenský řád vzniklý transformací komunistických "rudých gard" po II. sv. válce
- ideologie: komunismus, etatismus (stát je nadřazen polit. frakcím), křesťanství, chrislám
- počet ozbrojených příslušníků: 400 000 (ve věku od 12 do 60 let)
- analogie: Waffen SS, vojska NKVD/KGB, Templáři, "zéloti"
- míra bojové efektivity: 10/10
- míra vlivu ve Španělsku: 10/10
- prestiž ve Španělsku: 10/10
- prestiž ve světě: 5/10 (řád je zatížen řadou vál. zločinů (nebraní zajatců atp.))
- loajalita vlastní vládě: 5/10 (řád je výrazně autonomní, stát ve státě)
- infrastruktura: 10/10
- velikost: 10/10

INTERIM (Prozatímní úřad):


(Motto: "My jsme hořkosladké "prozatím"."

- paramilitaristická, policejní a výzvědná organizace
- ideologie: komunismus, anarchismus
- počet ozbrojených příslušníků: 200 000 (ve věku od 24 do 60 let)
- analogie: Gestapo, NKVD, KGB
- míra bojové efektivity: 7/10
- míra vlivu ve Španělsku: 10/10
- prestiž ve Španělsku: 7/10
- prestiž ve světě: 1/10 (je vnímán v podstatě jako Gestapo a Al-Kájda dohromady)
- loajalita vlastní vládě: 7/10 (INTERIM se totálně podřizuje zejména vládě "tvrdé ruky")
- infrastruktura: 10/10 (provozuje síť resocialiazčních táborů)
- velikost: 10/10

ITALSKÁ FAŠISTICKÁ REPUBLIKA:

PRETORIÁNSKÁ GARDA:


("Motto: Sloužit, chránit, zvítězit!")

- elitní vojenská jednotka
- ideologie: fašismus, militarismus, césarismus (zvláštní věrnost Quadrumvirátu)
- počet ozbrojených příslušníků: 400 000 (ve věku od 20 do 50 let)
- analogie: Waffen-SS, římská pretoriánská garda
- míra bojové efektivity: 9/10
- míra vlivu v Itálii: 4/10 (výrazně oslabená od Mussoliniho smrti (pokus o převrat))
- prestiž v Itálii: 9/10
- prestiž ve světě: 9/10 (obávaná a respektovaná i nepřáteli, žádné vál. zločiny)
- loajalita vlastní vládě: 9/10 (výrazně posílená od čistek po Mussoliniho smrti)
- infrastruktura: 10/10 (vlastní továrny i "města" + další rozsáhlá infrastruktura)
- velikost: 10/10

NĚMECKO - DIPLOMACIE:

SVĚTOVÁ FAŠISTICKÁ ORGANIZACE:

Zakládající člen:

Italská fašistická republika

Země, které podaly přihlášku o členství ihned po založení organizace:

- Tunisská sociální republika
- Lybijská sociální republika (Muammar Kaddáfí)
- Etiopská fašistická republika
- Republika Džibuti
- Republika Eritrea
- Somálský fašistický-islámský svaz
- Libanonská fašistická republika

Země, které veřejně projevily zájem o členství:

- Republika Chile (postpinochetovská vojenská diktatura)
- Myanmar/Barma (vojenská diktatura)
- Republika Gruzie (Saakašvili) (ruské varování)
- Marocký sultanát (španělské varování)
- Čínská republika (Taiwan) (varování ČLR)

Země zvažující pozorovatelský status v organizaci:

- Indická federativní republika
- Thajské království
- Jemenská socialistická republika (prezidentská diktatura)

Organizace zvažující přidružení k WFO (World fascist organisation):

- libanonské hnutí Hizballáh (motivace - Libanon)
- část talibánského hnutí (motivace - zbraně, kooperace) (varování od USA)
- Ku-klux-klan (zviditelnění se) (varování od USA)

VYJÁDŘENÍ ŠPANĚLSKÉ VLÁDY K NAPĚTÍ VE STŘEDOZEMÍ:


(předseda vlády Španělska a gen. tajemník ÚV KSŠ Miguel dy Ralno)

Reportér ze stanice Al-Djaazera dostal možnost k pořízení exkluzivního interview, ve kterém španělský premiér Dy Ralno shrnul výsledky mimořádného jednání vlády a jeho osobní postoje k vytvoření Světové fašistické organizace což je - dle jeho názoru - počátek studené války ve Středozemí.

Reportér: "Vaše vláda svolala kvůli vzniku WFO mimořádné zasedání, co jste na něm probírali?"

dy Ralno: "V podstatě jsme řešili co bude adekvátní reakcí na takto hozenou rukavici do politického ringu. Itálie aniž by si to uvědomovala tímto vytváří nový prostor pro destabilizaci celého středozemí a my se proto připravujeme na všechny eventuality."

Reportér: "Jakým způsobem dle vás destabilizuje vznik WFO situaci ve středozemí a jak se to týká Španělska? Přeci jen - jde jen o vznik organizace, která potvrzuje vazby Itálie na jisté země."

dy Ralno: "Zaprvé Libanon, zadruhé Sýrie a zatřetí Chile, zbytek by nám mohl být více méně ukradený, ale... Libanon je baštou fašistů namířenou proti Sýrii - našemu spojenci a jeho hlubší integrace do fašistických struktur povede k nárůstu potíží při soužití obou zemí. Zadruhé Maroko - pokud Maroko vstoupí do WFO budeme muset zvážit celou sérii opatření včetně námořní blokády a uzavření Gibraltaru pro lodě Itálie, Maroka a dalších členů WFO, fašistické Maroko propojené s Itálii není něco, co bychom mohli tolerovat, pokud se rozhodl marocký sultán zešílet, tak prosím, ale ne v úřadu prosil bych. A zatřetí Chile... peruánská i bolivijská vláda se nás již dotazovaly co budeme dělat v případě, že Chile vstoupí do WFO, takže musíme rychle zaujmout adekvátní postoj, pravděpodobně budeme muset posílit pozice Peru a Bolívie a dále také přesunout do Pacifiku část flotily což by si mohlo vyžádat reaktivaci a urychlení modernizace některých plavidel, které jsou aktuálně mimo službu."

Redaktor: "Britský tisk vyjádřil spekulaci, že by potíž marockého sultána mohl "vyřešit" INTERIM, co na to říkáte?"

dy Ralno: "Mám jisté výhrady proti užitečnosti vraždění hlav nepřátelských zemí. Ale pokud se Maroko pokusí vstoupit do WFO, tak mu v tom zabráníme třebas silou, protože není v našem zájmu si fašisty - notabene ne z Itálie - pouštět k tělu. Co našemu národu provedli jsme viděli v letech 1936-1945, kdy intervenovali nejprve Hitler a Mussolini do španělské občanské války podporujíc diktátora Franca, aby jsme pak museli táhnout společně se Spojenci až na Berlín. Fašismus je starší bratr nacismu a já prostě tohle na hranicích nestrpím a nemluvím jen za sebe, když říkám, že by se měl Zakallini vzpamatovat a zamyslet se nad tím jestli je pro Itálii vážně výhodné pokoušet naši trpělivost. My taky nebudujeme své spojenectví v sousedství Itálie."

Redaktor: "Zakallini by mohl namítnout, že vaši spojenci - Jugoslávie, Srbská republika a Sýrie sousedí s italskými državami či jejich spojenci též."

dy Ralno: "A taky vidíme jak to tam vypadá, rozšiřovat vzájemnou hranici znamená rozšiřovat výdaje na zbrojení a riskovat válku. Krom toho Sýrie, Jugoslávie i Srbská republika jsou především ruští spojenci, my zde vystupujeme jen jako poradní hlas. Ale samozřejmě, jsou to členové Kominterny, takže to je trefná analogie. Nicméně jak říkám, rozšiřovat společnou fašisticko-komunistickou hranici povede jen ke krizi a to nedopustím. Ne v Maroku. To je totéž jako bychom my usilovali o vytvoření spojenectví s Chorvatskem a Slovinskem, prostě lezli bychom rovnou do výbušné zóny."

Redaktor: "Takže "silové řešení" v otázce členství Maroka ve WFO bylo též projednáváno?"

dy Ralno: "Ano. Na tuto eventualitu se opravdu připravujeme, ale věříme, že postačí to dát jasně najevo, aby marocký sultán přestal vymýšlet blbiny a začal se věnovat svému lidu, který utiskuje."

Redaktor: "Děkuji vám za rozhovor."

dy Ralno: "Též děkuji a čest práci."

KALINIGRADSKÁ OBLAST

Severní polovice bývalého Východního Pruska dnes přináleží Sovětskému Rusku a v důsledku geopolitického rozložení sil se stává "předmostím Čerděnka" či "střepinou v mase Evropy", Čerděnkův režim nechal v oblasti Kalingradu vybudovat za posledních 10 let řadu vojenských instalací a rozmístil zde též rakety krátkého doletu schopné nést jaderné hlavice jako "preventivní opatření" pro případ, že by se NATO či EU rozhodli začít budovat rozsáhlejší protiraktový systém. Satelity NATO pravidelně oblast fotí doslova "po každém milimetru" a na googleearth je to poznat - Kaliningradská oblast má vedle bývalého východního Německa nejkvalitnější zpracování map. Krom asi tří set raket Iskander M s doletem 400 km (s potenciálním navýšením doletu na 500 km) dlouhodobě Čerděnko varuje, že rozmístí "zvláštní verzi" střel Iskander (Iskander-K) s doletem až 2000 km což by bylo první "praktické" porušení dohody o neúžívání zbraní středního doletu (kterou však Sovětské Rusko vypovědělo poté co USA vypovědělo dohody o nešíření protiraketových zbraní). Mimo raket krátkého a středního doletu zde sídlí i část baltské flotily a také je zde základna s raketami dlouhého doletu (v letech 1992-1998 neúživaná) vybavená raketami TOPOL. Celá kalingradská oblast je hermeticky izolována od zbytku kontinentu ostnatým drátem a střeženými pohraničními pásmy, jediné spojení s mateřským Ruskem představuje mimo Balt mezinárodní železniční koridor vedoucí podél Lotyšsko-Běloruské, Litevsko-Běloruské a Litevsko-Polské hranice, který je jakousi "pupečním šňůrou" spojující tuto "největší vojenskou základnu na světě" s Ruskem (země podél jejichž hranic tento koridor vede usilují dlouhodobě o jeho zrušení s tím, že Rusko si to může zásobovat přes baltské moře, Čerděnko odpovídá většinou nátlakem a zastřenými hrozbami).

Kaliningradská oblast je také útočištěm emigrantů z Pobaltí a Běloruska (jde o příslušníky tamní ruské menšiny), kterých je zde asi 70 000.

FUEA

Polská republika

ANTIEXTRÉMISTICKÝ ZÁKON V POLSKU SMETEN ZE STOLU SEJMEM:


(Dva poslanci z Ligy polských rodin (vpravo)útočí na vládní poslance z Občanské platformy (vlevo).)

S podporou prezidenta polské republiky Komorowského předložila vláda Donalda Tuska v Sejmu k hlasování "Antiextrémistický zákon", který měl zakázat veškeré projevy komunismu, fašismu a nacismu na polské půdě. Obě opoziční frakce - jak socialistická, tak konzervativní se postavily proti a v parlamentu vypukla "bitka" mezi poslanci, když skupina poslanců za Ligu Polských rodin napadla vládní poslance. Výsledkem bitky bylo přerušené jednání Sejmu na dvě hodiny a dvě desítky zraněných poslanců (nejvíc byl zbit ministr kultury - konzervativními poslanci nenáviděný transsexuál a katolickou církví exkomunikovaný příznivec sňatků mezi homosexuály - Robert Biedroň, který skončil v nemocnici. Po obnovení jednání byl počet poslanců snížen z 460 na 385 (75 poslanců vyvedla ochranka) a ze zbylých poslanců bylo 195 opozičních a 190 koaličních, takže zákon byl následně smeten ze stolu za jásotu šéfa Ligy Polských rodin, který prohlásil: "Budiž tohle pro vás poučení bezbožná pakáži! Pěstmi tu vaši křehkou většinu rozbijeme pokaždé, když se pokusíte prosadit takový humus!"

Samozřejmě celé hlasování bude patrně napadeno u ústavního soudu (celá věc bude mít i dohru z hlediska procedur legislativy kvůli tomu, že po "bitce" nemělo být patrně jednání obnoveno) stejně jako bude napaden i samotný "Antiextrémistický zákon". Účastníci bitky patrně však trestnímu stíhání uniknou jednak kvůli imunitě a druhak kvůli patové situaci v mandátovém a imunitním výboru, kde má opozice i koalice polovinu zástupců a opozice se nechala slyšet, že své poslance ke stíhání nevydá. Šéf socialistů Lech Walesa však přeci jen označil celou událost za "nešťastným precedentem pro polskou demokracii" a obvinil jak konzervativce, tak vládní liberály z tohoto incidentu. "Tuskova vláda se zachovala hloupě, když bez předchozího varování zkusila prosadit zákon, který by se dal otočit proti 2/3 příslušníkům opozice a konzervativci zase předvedli, že jediné co umí je mlátit pěstmi. Stačilo přece zákon napadnout u ústavního soudu, který jej tak jako tak smete ze stolu, kvůli jeho nedemokratičnosti a potlačování svobody projevu."

Katolická církev se k zákonu nevyjádřila, ale jeden z jejích členů - kozervativní biskup z Lódže prohlásil: "Robert Biedroň konečně pocítil boží hněv na vlastní kůže, tohle děcko satanovo nemá v Sejmu co dělat, takový nečlověk patří na hranici." Státní prokuratura zahájila přípravy na obvinění, ale dotyčný biskup "samozřejmě" ihned dostal diplomatický pas Vatikánu, aby jako diplomatická osoba nemohl být stíhán.

Návrh Zákona o spravedlivých dávkách

KŘÍŽ PROTI KŘÍŽI

(Papež Alexander IX. vlastním jménem: Eugenio Ambino (přezdívaný někdy "Bambino".))

Papež Alexandr IX. dva dny po projevu Duceho IFR Alessandra Zakalliniho vystoupil s projevem o "povinnostech křesťanských vládců", ve kterých zdůraznil odpovědnost všech vlád vůči svému křesťanskému obyvatelstvu s tím, že: "Nelze vládnout proti Bohu, boží obci a božímu lidu a současně zůstat křesťanem a slušným člověkem. Nebeský otec nás učí nenávidět nepravosti dějí-li se kdekoliv na světě a nejvyšší nepravostí je, když z lůna křesťanské obce zvolená vláda začne nastolovat protikřesťanskou politiku. Viděli jsme, kam toto vábení ďábla a jeho pohůnků přivedlo Rusko i Španělsko a nesmíme dopustit, aby se tak stalo i jinde..."

Politologové na západě se jednoznačně shodují, že Alexander IX. jednoznačně ve svém projevu odkazoval na nedávné události v Polsku, ač přímo slovo "Polsko" nepoužil.


(Vzdoropapež Ernesto I., Eduardo Sanchez dy Valencia (přezdívány "rudý papež".))

Samozřejmě téměř okamžitě na projev hlavy Vatikánu reagoval ze Santiago de Compostella jeho protějšek, "vzdoro-papež" Ernesto I. (který si své jméno zvolil po Ernesto Che Guevarovi) a pustil se ostře do svého protějšku Alexandra IX.: "Jak se píše ve Zjevení svatého Jana: "A uzříš město mezi sedmi pahorky, kde sídlí bestie, jež ďáblova slova za učení Písma vydává a pod jehož křížem nepravosti hlásá a mnohé duše na zcestí přivádí, pak věz že toto nejzkaženější město bude uvrženo na tisíce let do ohnivého jezera by spáleno v prach bylo!" A všichni víme co je to za město! VŠICHNI VÍME, ŽE JE TO ŘÍM! Sídlo falešníků, modloslužebníků a těch, kteří učení Pána Našeho a Syna Jeho zneužívají k politickým cílům svým, a ke konečnému cíli Ďáblově! Žádný křesťan nemusí být poslušen falešného náměstka božího sídlícího ve Vatikánu jenž si uzurpuje právo rozhodovat o tom co je a co není božím záměrem! Pamatujte - Římu vládne zkaženost! Řím je sídlo ďáblovo!"

Slovní přestřelky mezi Ernestem I. a Alexandrem IX. nejsou až tak časté, ale o to bývají (alespoň ze strany Ernesta I.) závažnější. Všekřesťanská církev, která přijala tezi, že Ježíš "byl první komunista" a komunismus je pravou podobou ráje už v minulosti dokázala zasadit Vatikánské církvi nejednu ránu, když ze zemí Kominterny dokázala její kněží vyhnat a její majetky zabavit a kompletně tak převzít celé diecéze v Jižní Americe, ale i jinde. Ernesto I. je následníkem "velkého kardinála Rijoly" (zakladatele Všekřes. církve) a "rudého" Juana Galvy dy Barcelone (reformátora Všekřes. církve do konečné podoby) a sám je přesvědčeným křesťanem, komunistou, anti-fašistou a anti-katolíkem.

Podle západních politologů Ernesto I. reagoval na Alexandrův projev ani ne tak kvůli polským událostem, ale spíš z "povinnosti" už jen proto, že Alexandr IX. si dovolil "tu drzost" zmínit slovo "Španělsko" ve svém projevu. Ostatně španělská háklivost (a okamžitá odpověď) na toto je velmi známá (zejména v Británii, kde byly doby, že po "pohrůžce uvalení sankcí" následovala "pohrůžka vyzbrojení IRA jadernými zbraněmi" apod...).

ŠÉF HIZBALLÁHU NASRALLÁH O FAŠISMU:



Vůdce libanonského Hizballáhu, který zastřešuje palestinské uprchlíky a nejrůznější druhy islámských radikálních a fundamentalistických hnutí se vyjádřil na tiskové konferenci v Bejrútu k fašismu v Libanonu a ke vztahu mezi fašismem a islámem. V posledních měsících kolovaly spekulace, že od doby co je Ducem Itálie fašista a katolík Zakallini se spojenectví mezi fašisty v Itálii a jejich islámskými spojenci začíná rozpadat, nyní tedy Nasralláh osvětlil ze své pozice situaci:

"Samozřejmě, že islamofašistické hnutí nemá nic společného s křesťanstvím či snad katolictvím, to nás s Itálii nespojuje. Spojuje nás fašismus, odpor proti sionismu a samozřejmě korporátně-hospodářské zájmy. Samozřejmě jsme italské úřady v minulosti varovali, že křesťanské misije a další zásahy do naší kultury by přinesly neblahé ovoce v podobě rozkolu, ale italská vláda se doposud o nic takového nepokusila a koexistence a symbióza je pro Libanon i naše hnutí velice výhodná, stejně jako skýtá nemalé výhody pro Itálii, která může využít Libanon jako své předmostí proti zločincům z Izraele!"

RUSKÁ SOVĚTSKÁ FLOTILA MÍŘÍ DO STŘEDOZEMÍ - MARE NOSTRUM OHROŽENO!



Na zřízení Světové fašistické organizace reagovalo též Sovětské Rusko jehož vůdce premiér Čerděnko nařídil černomořské flotile poslat do středozemí trojici křižníků třídy "Kirov" a dvě letadlové lodě třídy "Kiev" (I. generace) spolu s letadlovou lodí třídy "Leonid Brežněv" (II. generace) vše doprovázené asi čtyříctkou dalších plavidel. Ruská plavidla zamíří přes Bospor a Dardanely rovnou do přístavu Surt v Sýrii, kde má sovětské Rusko v Asadovské Sýrii svou velkou námořní základnu. Celkově tak bude ve Středozemí mít ruská flotila nemalou sílu:

1x letadlová loď třídy Leonid Brežněv (II. generace)
1x letadlová loď třídy Ulyanovsk (III. generace)
2x letadlová loď třídy Kiev (I. generace)
3x křižník třídy Kirov (I. generace)
3x křižník třídy Slava (II. generace)
50x další doprovodné lodě (fregaty apod.)
50-100x ponorky

Premiér Čerděnko současně varoval Itálii: "Na přiblížení jakéhokoliv italského plavidla či letounu na dohledovou vzdálenost nebo na 20 kilometrů má flotila rozkaz reagovat střelbou, ostrou střelbou přirozeně." Krom toho také Čerděnko dále prohlásil: "V případě nárůstu aktivit Libanonských fašistů či Izraelských militaristů budeme nuceni v Sýrii umístit strategické bombardéry a jaderné zbraně pro ochranu tamního lidu, před sionistickou a fašistickou hrozbou."

Projednávání návrhu na Zákon o spravedlivých dávkách

Zákon o spravedlivých dávkách

UDÁLOSTI NA MEZINÁRODNÍ SCÉNĚ

ŠPANĚLSKO-NĚMECKÁ DOHODA O OBCHODNÍCH VZTAZÍCH NA SPADNUTÍ:



Předseda španělské vlády a generální tajemní Ústředního výboru Komunistické strany Španělska Miguel dy Ralno na tiskové konferenci v Madridu oznámil, že Španělsko se chystá s Německem podepsat řadu dohod, které umožní obchodní výměnu - byť limitovanou a dohledovanou - mezi komunistickým Španělskem a kapitalistickým Německem.

"Německá vláda zažádala tu naši o otevření obchodních styků a byla ochotna splnit naše podmínky o vytvoření Barterové smlouvy mezi Španělskem a Německem (výměna zboží za zboží) a dohody o "Finančních zásadách vzájemné obchodní výměny", kde je stanovena podmínka, že nepůjde o obchod v mezinárodnímu kapitálu sloužících měnách jako je dolar a euro. Samozřejmě v průběhu prvního roku bude celou obchodní výměnu na naší straně dozorovat INTERIM a teprve později až si ověříme, že Němci nechtějí využít tohoto obchodu k destabilizaci vnitřního prostředí ve Španělsku bude dozor z větší míry přenechán Ministerstvu obchodu.

Samozřejmě takovýto krok byl ihned kritizován představiteli Anarchistické strany (Acción Anarquista - Anarchistická akce) jako "plíživé navazování spolupráce s mezinárodním kapitálem" na což dy Ralno reagoval: "Samozřejmě jednání s jakoukoliv kapitalistickou zemí je ošemetné, víme že jde o neligitimní vlády, které drží u moci jejich domácí kapitál a jím podplacená média a je třeba nejvyšší ostražitosti, na druhé strany přínosy, které z této obchodní smlouvy pro Španělsko plynou jsou též nemalé a pokud výnosy z obchodu investujeme do modernizace armády těžko může někdo tvrdit, že jde o obchod ohrožující sílu Španělska. Ba právě naopak pro Němce je celá věc minimálně stejně riziková, protože - a to jasné - tak vyobchodovaná měna bude námi užita i k zbrojním zakázkám pro španělskou armádu. O německých výrobcích a technologiích, které se díky této dohodě dostanou do Španělska nemluvě, smlouva má svá rizika pro obě strany."

Deník "Populare" (Lid) také klade otázku ve svém titulku celému "španělskému lidu": "Opravdu stojíme o obchod s kapitalisty? Článek je poměrně kritický k celé smlouvě a do jisté míry odráží nespokojenost anarchistů a radikálnějších komunistů k jakémukoliv kontaktu s cizinou - kapitalistickou cizinou - a kritizuje dy Ralna jako "příliš jemného a slabého" v zahraniční politice. Dy Ralno sám na toto reagoval též v deníku "Populare" (využivše svého práva na reakci danou mu zákonem) článkem, ve kterém napsal:

"Tvrdí-li někdo, že jsem slabý vůči imperialistickým válečným štváčům mezinárodního kapitálu, tak asi zapomíná na fakt, že to jsou právě poslední dva roky mé vlády, kdy zvyšujeme zbrojní výdaje o 10% každý rok a v hrubých číslech dosahují naše výdaje na armádu již 5% HDP s plánovaným navýšením na 7.5% na konci roku 2015, kdy skončí pělitetý program rozvoje armády podřízený 15tému pětiletému programu. Také to byla vláda pod mým vedením, která řekla jasně, že aliance mezi Čerděnkovým Ruskem a naším Španělskem je nerozborná bez ohledu na vnitřní situaci v Rusku. Tehdy to byla právě Anarchistická Akce, která vinila ruské politiky z příklonu k stalinistickému byrokratismu a volala po připojení se ke kritikům Ruska což by nás přivedlo do společnosti s prohnilým světem Evropské Unie a Spojených států amerických! Nikoliv - nejsem slabý, ale využivám každé, naprosto každé možnosti k posílení španělského lidu a jeho rozvoje! Ať žije revoluce!"

Rozhovor pro Der Tagesspiegel

Zákon o spravedlivých dávkách v nezaměstnanosti

FRANCIE OZNAMUJE STAVBU NOVÉ LETADLOVÉ LODĚ

(Francouzská letadlová loď Charles de Gaulle)

Francouzská admiralita, která má v provozu aktuálně 3 letadlové lodě (2 starší: Clemencau a Jeanne d´Arc 1 novější: Charles de Gaulle) oznámila výstavbu dvou nových letadlových lodí - Richelieu a Germania, přičemž druhá z jmenovaných bude stavěna v Kielu německými firmami za účasti francouzských společností. Francie má v plánu postavit dvojici letadlových lodí za 10 miliard euro s výtlakem přes 80 000 tun, které budou poháněny moderními jadernými reaktory. Německo se podle odhadů francouzského ministra námořnictví bude podílet na výstavbě 35-40% s tím, že Francie získá "strategickou výhodu" v oblasti offsetových investic, které budou namířeny do modernizace francouzských stávajících letadlových lodí Clemencau a Jeanne d´Arc. Francouzská admiralita též připustila realizaci nákupu letadlové lodě USS Enterprise, její modernizaci a reaktivaci do roku 2015 s tím, že USS Enterprise by sloužila buď ve francouzském loďstvu, nebo byla "společným plavidlem" německé a francouzské flotily.

ZÁVODY VE ZBROJENÍ NA POLI LETADLOVÝCH LODÍ

Letadlové lodě jsou v poslední době ukazatelem válečného zbrojení, všechny velké země staví letadlové lodě jako hlavní údernou zbraň svého námořnictva (s vyjímkou Španělska, které spolehá na kombinovanou flotilu, ve které jsou začleněny i bitevní lodě).

TABULKA ZEMÍ DLE POČTU LETADLOVÝCH LODÍ:

1.) Spojené státy americké

- 10x letadlová loď třídy USS Nimitz (IV. generace)
- 1x letadlová loď třídy USS Enterprise (III. generace, vyřazována)
- 20x "útočná letadlová loď" / lehká letadlová loď (II. generace)
- 4x letadlová loď třídy USS Gerard Ford (V. generace, zařazovány) - do roku 2015
- 1x letadlová loď třídy USS Delta (VI. generace, experimentální, zařazována) - do roku 2016

2.) Španělská socialistická republika

- 3x letadlová loď třídy Revolución (III. generace, modernizace)
- 3x letadlová loď třídy Roja Espaňa (IV. generace)
- 2x letadlová loď třídy Comuna (III./IV. generace)
- 2x letadlová loď třídy Ernesto "Che" Guevara (II./III., modernizace)
- 2x letadlová loď třídy "El Tigre" (V. generace, zařazována) - do roku 2017

3.) Ruská sovětská federativní republika

- 4x letadlová loď třídy Kiev (II./III. generace, budoucí vyřazení?)
- 4x letadlová loď třídy Leonid Brežněv (III./IV. generace)
- 3x letadlová loď třídy Ulyanovsk (IV./V. generace, zařazovány)

4.) Italská fašistická republika

- 3x letadlová loď třídy Italia (III./IV. generace, modernizace/vyřazení?)
- 2x letadlová loď třídy Benito Mussolini (IV. generace, modernizace)
- 2x letadlová loď třídy Aquila (IV./V. generace)
- 1x letadlová loď třídy Impero (V./VI. (??) generace, zařazována do roku 2013)

5.) Spojené království Velké Británie a Severního Irska

- 2x letadlová loď třídy HMS Duke of Edingburgh (II. generace, záložní, budoucí vyřazení?)
- 1x letadlová loď třídy HMS Ark Royal (III. generace, budoucí modernizace?)
- 1x letadlová loď třídy HMS Invincible (III. generace, budoucí modernizace?)
- 1x letadlová loď třídy HMS Queen Elizabeth (V. generace)
- 1x letadlová loď třídy HMS Prince of Wales (V. generace)

6.) Francouzská republika

- 2x letadlová loď třídy Clemencau (II. generace, budoucí modernizace?)
- 1x letadlová loď třídy Charles de Gaulle (III./IV. generace)

Co se zbrojními závody na oceánech učiní vstup Německa do této vyzbrojovací horečky je nabíledni. Španělsko podle analytiků pozdrží vyřazení šesti poválečných bitevních křižníků třídy "Arrancar", které fungují jako "zabíječe flotil" (rychlé a nesou jadernou výzbroj od torpéd přes dělostřelecké granáty až po křižující rakety) a patrně přistoupí ke čtvrté modernizaci šesti druhoválečných bitevních lodí třídy "La Comintern", které po představují dle kritiků sice již jen "hromadu plovoucího šrotu", ale pro Španěly je tato "Armada Espaňola" nesoucí na každém plavidle o výtlaku přes 70 000 tun 12 děl ráže 510 mm (původně 12x 410mm) pýchou a tradicí. Tyto bitevní lodě navíc nesou odpalovače balistických mezikontinentálních střel a tak tvoří pevný pilíř španělské námořní doktríny "všechny atomové zbraně na moře!". Reakce Ruska je nabíledni, patrně bude pozdrženo vyřazení 4 letadlových lodí třídy Kiev a bude uspíšen program vývoje letadlové lodě Orel (VI. generace).

NÁMOŘNÍ DOKTRÍNY:

1) Spojené státy americké - "projekce plné síly", doktrína založená na koncentraci celých svazů letadlových lodí proti základnám a flotilám nepřítele.

2) Španělská socialistická republika - "doktrína štítu a oštěpu", doktrína založená na destrukci nepřátelského námořnictva pomoci jaderných zbraní (zejm. jaderná torpéda a křižující rakety) odpalovaných z ponorek, raketových křižníků a bitevních lodí, které chrání letouny z vlastních letadlových lodí.

3) Ruská sovětská federativní republika - "doktrína pobřežní ochrany", doktrína založená na letadlových lodích a raketových křižnících operujících v dosahu z vlastní země startujících letounů a protilodních raket odpalovaných z pobřeží.

4) Francie, Británie - "doktrína ozbrojeného doprovodu", doktrína stavící na spolupráci se Spojenými státy a doprovodu jejich flotil (v podstatě podřízeny doktríně USA).

5) Italská fašistická republika - "doktrína našeho moře", zastaralá (podle mladších admirálů), ale přesto stála platná doktrína založená na udržování co nejmodernější flotily určené pro zajišťování Jadranu, Tyrhénského, Egejského a Středozemního moře (střed a východ). Doktrína se opírá hlavně o spolupráce flotily letadlových lodí s letouny a raketami na italských základnách na pobřeží. Italové udržují lodě ve službě nejkratší dobu ze všech, většinou kolem 20-25 let (11 let + 3 roky modernizace + dalších 11 let, pak vyřazení).

PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ MEZINÁRODNÍCH EXPERTŮ:

Dlouhodobě se očekávají čtyři základní teze co se vývoje námořnictev týče:

1) Pokračující dominace Spojených států.

2) Postupný pokles kvality španělské flotily (raketové bitevní křižníky a bitevní lodě s ICBM jsou považovány za holý nesmysl, obzvláště proto, že Španělsko tyto lodě udržuje ve službě již 50-60 let) a její zmenšení kvůli rostoucím nákladům na výstavbu nových plavidel (toto se ovšem předpokládá již od 80tých let a prozatím k tomu nedošlo a Španělé si vždy "nějak vypomohli").

3) Vznik jednotného kombinovaného evropského loďstva (Británie, Francie, Německo + eventuelně Polsko, Švédsko a Ukrajina).

4) Vzestup "třetích sil" - Indie, Čína, Irán, Venezuela, Brazílie, Argentina a Indonésie.

5) Redefinování italské námořní doktríny a přeorientování italského námořnictva na Rudé moře a Indický oceán.

STRATEGICKÉ PROSTORY STŘETU LOĎSTEV:
(řazeny dle toho o jak "horké" prostory jde)

1) Středozemní moře - střet loďstev Itálie, Španělska, Ruska a Francie - aktuálně je Středozemí "neviditelně" rozdělené mezi Itálii a Španělsko zatímco NATO o své pozice prakticky přišlo, v případě války NATO/EU proti Itálii či Španělsku (noční můrou stratégů NATO/EU na moři je kombinace Šp. a It. v koalici) by flotily západních spojenců byly závislé na prostupnosti Gibraltaru a Suezu (a lze očekávat, že ani Španělsko ani Itálie by nedovolili, aby se jim do Středozemí NATO dostalo, předpokládá se, že Španělsko by bez ohledu na to jak antifašistickou zemí je zablokovalo Gibraltar ve válce NATO/EU vs. Itálie a stejně tak se čeká, že by bez ohledu na antikomunismus italských fašistů byl neprůjezdný Suez pro lodě NATO/EU v případě konfliktu NATO/EU vs. Španělsko). Samotná Francie nemá podle odhadů žádnou šanci na to uhájit "něco víc než pobřeží + 20 km do moře" a její loďstvo ve Středozemí je považované za "dopředu odsouzené ke zkáze".

2) Severní moře (Rusko vs. NATO/EU) - nejbedlivěji sledovaný prostor ze strany NATO/EU, Čerděnko se netají ambicí postavit dost letadlových lodí na to, aby Rudé Námořnictvo a námořní letectvo RSFR mohlo operovat v Severním Moři a v Arktidě.

3) Černé Moře - "mare nostrum" RSFR - NATO/EU doposud v této oblasti nebuduje flotilu kvůli snaze "neprovokovat" Rusko, které zde má absolutní převahu ve všech ohledech (námořnictvo, letectvo i infrastruktura). Otazníkem zůstává do budoucna Turecko a případné výbojné ambice tureckých nacionalistů, kteří počítají s výstavbou 2-5 letadlových lodí pro Turecko (experti ale soudí, že Turecko se spíš pokusí nakoupit starší letadlové lodě než si osvojí jejich výstavbu).

4) Střední Atlantik - NATO/EU vs. Španělsko - zde je nejohnivějším bodem okolí Azorských ostrovů, které představují "baštu Španělska" a jeho flotily namířenou proti USA. V prostoru Azor jsou rozmístěny často jaderné ponorky Španělska a podle odhadů expertů "ten kdo vlastní Azory, vlastní Atlantik", Španělé zde mají letecké základny schopné pojmout až stovky strojů všech typů (včetně velkých bombardérů) + také raketová sila pro ICBM a desítky odpalovačů protilodních střel dalekého dosahu. Azory jsou pevností, ostře hlídanou Španěly a stejně ostře sledovanou ze strany NATO/EU.

UDÁLOST V ITÁLII:


("Starý pes" Enrico Zahela, nejvyšší velitel italské armády albánského původu.)

Enrico Zahela, čtvrtý z Quadrumvirů si vyrazil na dovolenou do Albánie, kde jako vždy svlékl uniformu a vrátil se do své rodné vesnice, a ke svému klanu, kde je větší autoritou než nějaká římská vláda, aby si "udělal doma pořádek". (Což v překladu znamená, že provdal tři praneteře a zajistil svatbu dvě vnukům.) Bez uniformy "nevypadá nic moc", ale nemylme se, Enrico Zahela přezdívaný "starý pes" a "bandita z Albánie" je i ve svých 80ti letech stále při síle, a i když už otázky přímého řízení operací řeší se svým štábem (kterému nechává poměrně velkou volnost), tak si zachovává stále většinu autority. Kariéru udělal ještě za Benita Mussoliniho a v hlubokých padesátých letech "nechvalně proslul" jako bandita, který se svou jednotkou přepadal Jugoslávce zpoza hranice (v Jugoslávii je považován za válečného zločince), vypaloval osady, unášel ženy a děti (a vraždil muže), zkrátka "bandita z Albánie".

A protože, když je "starý pes zpátky v Albánii", tak si pouští pusu na špacír víc než je zdrávo a novináři se na jeho dovolenou "vždycky těší jako vosy na med", tak samozřejmě i tentokrát čekali na jeho prohlášení (která budou jistě kontroverzní) a nezklamali se. Zahela si vzal na paškál Kosovo o kterém prohlásil: "Jde o uměle vyrobený paskvil, který nemá na mapě Evropy co dělat. Jestli Kosovo patří Albáncům nebo Srbům je jiná věc, ale určitě si tamní klany nemají právo hrát na vlastní stát. NATO by mělo vypadnout, abychom si se mohli my sami se Srby vyjasnit, komu Kosovo patří a pokud jde o mě, tak je poženu včele 1ére Armata rovnou do Bělehradu a naučím ty prosťáčky čemu se říká válka, a myslím tím skutečnou válku, ne tu šarádu ve Srebrenici, ale skutečnou válku, jestliže ta bolševická slovanská verbež rozumí jedině kulce, tak se s váma vsadím, že tady v pohraničí albánie je víc chlapů se zbraněma než v celém podělaném Srbsku. Až NATO odejde, tak vyčistíme celé Kosovo a přibereme i jižní Srbsko ať mají ti kreténi nač vzpomínat. A pokud NATO neodejde, tak bude vyhnáno, je to snadné a prosté, naše tanky jsou lepší a máme jich víc!"

Čtvrtý Quadrumvir Zahela je svými antislovanskými výroky znám již více než dost. Upřímně je v Albánii milován a v Srbsku nenáviděn a stejně tak upřímně se Kosované (ať již srbští či albánští) bojí toho, že jednoho dne jeho "albánské milice" do Kosova skutečně vstoupí a předvedou světu "jak se má dělat etnická čistka".

Jednání s Francií

Jednání s USA

Trilaterální jednání mezi BRD, RF a RP

POCHMURNÉ VÝROČÍ ANEXE ANDORRY

Na jaře roku 2012 uplynulo přesně 70 let od vstupu španělských vojsk - přesněji řečeno nechvalně proslulé Quinta Brigada de Arrancaru známá též jako "Brigada Sangrienta" (Krvavá brigáda) - na území tehdy neutrální suverénní země Andorra. Španělská vojska na jaře roku 1942 zahájila po zimní přestávce ofenzívu proti nacistickým vojskům na Pyrenejích a po těžkých bojích v okolí Andorry (kterou hitlerovská vojska a vojska Vichystické Francie) využila jako svou pevnost) udeřily Španělé přímo na Andorru. Z 8 000 útočníků Osmé Brigády Arrankarů zůstalo naživu nějakých 324 mužů, kteří Andoru dobyli a následně udrželi proti německým protiútokům. Zatímco Španělé slaví toto výročí jako začátek ofenziv proti nacistům a vychistům, pro emigranty z Andorry, kteří uprchli za války a po ní z Andorry je toto výročí smutnou vzpomínkou na zahájení okupace, která trvá již 70 let. Španělsko Andorru formálně anektovalo v roce 1952 (po uplynutí deseti let od zahájení okupace) a celá Andorra dnes leží na druhé straně pyrenejské "Železné opony". V Paříži, v Londýně a v Berlíně (ale též ve Washingtonu) se konaly vzpomínkové akce jichž se zúčastnilo dohromady na cca 20 000 ex-Andořanů z celkových 50 000 těch, kteří žijí v emigraci. V současné době území Andorry obývá nějakých 101 000 obyvatel z nichž ovšem pouhých 21 000 tvoří původní obyvatelstvo. Španělská vláda "andorrskou národnost" neregistruje a dotyčné obyvatele považuje za Španěly. Represe v Andoře v poválečných letech postihly snad celou tamní populaci (hovoří se až o 15 000 odvlečených a násilně vysídlených INTERIMem).

Nyní je cesta k Andoře z francouzské strany uzavřena ostnatým drátem a symboly komunistické moci Španělska tak jako zbytek hranice, která tvoří tzv. příhraniční pásmo a opírá se nejen o moderní fortifikační prvky, ale též starší opevnění budovaná ve Španělsku v letech 1938-1940 (která byla následně modernizována v letech 1945-1955 a jsou stále v činné službě).

Exiloví Andořané se opakovan dožadují podpory vlád zemí EU a NATO a požadují navrácení své půdy zpět, španělský INTERIM v minulosti (i nedávné) naopak provedl několik útoků na představitele emigrantů z Andorry (kupř. vražda dědice andorského knížectví).

DEMONSTRACE PROTI ASADOVI V SÝRII

To, že v Sýrii dochází k nárůstu nespokojenosti s Asadovým režimem bylo jasné od "arabského jara" z roku 2010. Nepokoje ve většině arabských zemích však narazili na rychlou reakci bezpečnostních sil (zejm. v Lybii a v Tunisku, kde tamním silám vypomohly italské fašistické milice). Jediné vyjímky, kde si demonstrace vynutily změnu vlády se nalézají v Alžírsku (kde se momentálně dere k moci islamistická vláda) a v Jemenu (kde hrozba italské agrese naopak zafungovala jako katalyzátor pádu vlády). Jisté ústupky demonstrantům učinila Saúdská Arábie, Bahrajn, SAE a Quatar. V Sýrii se dlouho nedělo prakticky nic a nespokojenost takzvaně "bublala pod pokličkou", ale nyní vypukly demonstrace s o to větší silou.

Prakticky okamžitě se objevily spekulace, že za tak náhlým výbuchem demonstrací stojí Turecko (islamisté i nacionalisté), které by v nacionalistickém hávu mělo zájem na anexi Sýrie (patrně). Dalším možným motivem je i posilování přítomnosti sovětských (ruských) vojáků v Sýrii a konečně též i Asadem prosazovaná sekularizace státu. Samotné demonstrace organizuje "Národní rada Sýrie", která už sestavila "legitimní lidovou vládu" proti Asadovi. Kdy a zda zasáhnou bezpečnostní síly Asada či jeho spojenců (zejm. Ruska, možná i Španělska není jisté), každopádně stejně tak panují určité obavy o to, jaký dopad bude mít situace v Sýrii na situaci v Libanonu (je možné, že se fašisté a Hizballáh pokusí využít situace k svržení Asadova režimu a nastolení fašismu i v Sýrii). Rusko ani Španělsko se k situaci prozatím nevyjádřili a Asad prohlásil demonstrace za nelegální a organizované "temnými silami v pozadí". Turecko se od angažmá v Sýrii oficiálně distancovalo.

NOVÝ ŠÉF RUDÉ FLOTILY!

(Vladimír Vladimirovič Putin, šedesátiletý Maršál-Admirál ruského námořnictva)

Na "prvního apríla" (1.4.2012) jmenoval ruský premiér Čerděnko nového vrchního velitele ruského námořnictva. Stal se jím devětapadesátiletý Vladimír Putin. Jako nejmladší člověk v novodobé historii dosáhl na tento nejvyšší post v ruské-sovětské flotily. Pro zahraničí jde o téměř neznámou osobu, ale pro experty (kremlology) jde o dlouholetého výše postaveného důstojníka KGB (často zmiňovaného jako "šedou eminenci KGB" jehož kariéra se úspěšně odstartovala v době převratu KGB proti demokratické vládě Borise Jelzina. Historie tohoto muže je obestřena mnoha "bílými místy", ale je známo, že v letech 1992-1994 byl v domácím vězení v důsledku rozsáhlých čistek, které odstartoval Čerděnko, jeho kariéra nabrala strmého vzestupu. Z muže podezřelého z napomáhaní tzv. "byrokratickému křídlu" (konzervativní technokrati KSSS a KGB stojící po převratu proti Jelcinovi proti Čerděnkovi) se rázem stal asistent na ministerstvu války Sovětského Ruska. I přesto je jeho rychlý kariérní postup pro mnohé velkou záhadou.

Čerděnko - impulzivní, krutý, brutální "poloomezenec" (jak jej vykreslují uprchlí ruští politici v zahraničí) - na straně jedné a na straně druhé chladný, pragmatický Vladimir Putin. Málokomu navíc dává smysl jak je možné, že člověk z KGB dosáhl takového postavení, když Čerděnko - ačkoliv KGB pro ustanovení své moci využil - pochází z řad sovětských generálů, kteří svou arogancí a pohrdáním vůči KGB jsou proslulí. Zkrátka opravněně dnes píší NY Times v titulku: "Mystery named Putin!" (Záhada jménem Putin!") Putinovi rodiče a další nejbližší příbuzní navíc byli přechodně vězněni lidmi z Čerděnkova okolí a tak se jeho kariérní postup jeví o to nevysvětlenější.

Každopádně ať je to s aparátčíkem Putinem jakkoliv je nyní jasné, že muž v čele Ruské Flotily již není arogantní, pyšný a polovzdělaný admirál staré sovětské školy, ale "chladná kalkulačka" z řad KGB. Putin není expertem na námořnictvo - jeho aktivní služba v námořnictva netrvala ani 7 let a nadto se zabýval výlučně administrativou - a přesto vládne flotile ruského medvěda. Putin není Čerděnkův oddaný stoupenec projevující mu bezvýhradnou úctu na veřejnosti, byl jím vězněn a část jeho příbuzných zahynula právě pod Čerděnkovými čistkami a přesto nyní koncentruje ve svých rukou moc, kterou mu mohl svěřit jenom Čerděnko. Putin není ani vládcem KGB a přesto má jeho jméno údajně v KGB velmi silný zvuk. "Kdo je Putin?" Ptá se oprávněně levicový "Le Figaro" ve Francii. Frankfurter Zeintung zase píší: "Čerděnko se zbláznil, oběť jeho čistek stojí v čele flotily i KGB!" Spekulací je celá řada, otázek ještě víc a odpovědi téměř žádné, Putin si své soukromí chrání více než samotný Čerděnko a jediné co je jisté je to, že vedle Čerděnka teď roste "druhý muž Čerděnkova Ruska", totiž Vladimir Putin.

Oficiální jednání o povolení jaderného vyzbrojení Německa

Diplomacie s Francií

Diplomacie s USA

Bundestag

Diplomatická jednání BRD-IRE

BUNDESTAG SCHVÁLIL VLÁDNÍ REFORMY!

(Budova německého parlamentu známého jako "Bundestag" (spolkový sněm.))

V prvních dubnových dnech schválil Bundestag reformí balíčky vládní koalice poměrně těsnou většinou. Přes protesty socialistů z SPD a Die Linke (v podstatě neokomunisté), kteří před hlasováním demonstrativně opustili sál a jeden z poslanců před odchodem si stoupl pod pultík na kterém řečnil Franz Fikerle a posměšně zvedl pravici a prohlásil: "Na zdraví novému Fuhrerovi Německa! Sieg Heil mein Fuhrer!" Samozřejmě poslanec je nestíhatelný (protože na půdě Bundestagu platí ABSOLUTNÍ svoboda projevu a veřejnost asi nebude až tolik pohoršena, protože je zjevné, že šlo o sarkastický pozdrav). Vedení SPD prohlásilo celý balíček za "paskvil o kterém nebudeme s vládou ani diskutovat, a proti kterému se odvoláme v zájmu německých pracujících k spolkovému soudu". Zelení se při hlasování zdrželi a další opoziční strany byly proti. Přesto hlasování bylo poměrně těsné (kdyby hlasovali proti poslanci SPD a Die Linke namísto opuštění sálu.) protože část členů CDU/CSU i přes doporučení spolkové prezidentky Angely Merkelové vládní reformy nepodpořila s odůvodněním, že jde o věci, které: "zacházejí až příliš daleko a navíc zbytečně."

Schváleny byly reformy v oblasti sociálních věcí (jindy "veselý Helmut" ač hlasoval PRO se zrovna dvakrát nesmál a jeho fotografie v tisku s výrazem "chcíplého kohouta" pobavila veřejnost), trestního práva a dalších resortů. Většinou jediného hlasu (a to ještě s podporou zelených) prošla legalizace měkkých drog (resp. delegování této otázky na jednotlivé spolkové země), protože zde se značná část poslanců CDU/CSU prostě odmítla postavit za tento návrh, který označila za: "hodný anarchistického Španělska". Bavorská CDU/CSU ještě ten den na protest proti snaze zavést tento zákon pohrozila svým koaličním partnerům, že v případě takového návrhu na půdě bavorského sněmu rovnou rozváže koalici s FDP a utvoří koalici s SPD, podobně se vyjádřili zástupci CDU/CSU i v Baden-Wurtenbersku.

Každopádně přes všechna tato negativa a s hrozící stávkou kterou zvažuje SPD ve spolupráci odbory svolat zákony prošly a ústavní soud řekl, že "nebude do těchto reforem zasahovat potud, pokud nebudou zjevně proti duchu a liteře německé ústavy" což v překladu značí, že šance opozice na změnu těchto reforem skrze ústavní soud je poměrně malá (ač v otázce legalizace měkkých drog je možné, že dosáhnou úspěchu).

Naopak příznivě reagovaly trhy, deregulace sociálního a zdravotního sektoru by mohla zajistit snížení nákladů na zaměstnance a další výhody pro podnikatele. Trhy tedy vládu podporují (neboť tyto reformy jim jdou k duhu). Katolická církev v Německu se k reformám příliš nevyjádřila, jen bavorský arcibiskup prohlásil, že: "Legalizace omamných látek, které ničí ducha německé mládeže je - jak doufám - jen špatný vtip, který smete ze stolu ústavní soud, či jednotlivé spolkové vlády." Je to poměrně v ostrém konstrastu proti tomu co dělá kat. církev v Polsku, kat. církev v Německu totiž zjevně "až tolik" nedbá o jednotnou politiku kat. církve rozhodovanou ve Vatikánu a němečtí biskupové považují Vatikán spíše za "baštu italských než-li německých zájmů", každopádně i oni se drží dál od spolupráce s vládními orgány stejně jako v Polsku (podporu jim rozhodně nevyjadřují).

Pro zahraničí působí reformy v Německu "jako senzace", pochvalně se o nich vyjádřila americká, britská, některá francouzská, česká, slovenská, rumunská a ukrajinská média. Proti naopak se vyjádřila kanadská, severská (Nor., Šv., Fin, Pobaltí, Dánsko), maďarská, bulharská a většina francouzských médií. Mimo EU/NATO německé reformy až tak zajímavým tématem nejsou. Pouze v Indii a v Číně zaujal tamní média "bodový systém" určování výše dávek v nezaměstnanosti, který se podle představitelů čínské KS slučuje plně s "asijskými hodnotami". Italská média označila celé reformy za snahu "uvolnit prostředky na zbrojení". Ruská média to pak označila za "facku pracujícímu lidu Německa". Ve Španělsku se otázka německých reforem příliš neprobírala, Acción Anarquista a Roja Espaňa se vyslovily sice ostře proti, ale silně pro-vládní deník "La Comitern" spíše analyzoval možné budoucí dopady a porovnával německou snahu o legalizaci měkkých drog se španělskou legislativou, která též měkké drogy toleruje.

Výňatek z komentáře Franze Fikerleho ke kontroverzi halící vládní reformy

TURNÉ KAPELY BOIKOT

Španělská SKA-punková kapela Boikot je na dalším ze svých mezinárodních turné a policejní složky všech "dotčených měst", kde bude kapela vystupovat jsou "v plné pohotovosti". Boikot je totiž ultra-levicovou kapelou jejíž všichni členové jsou členové anarchistické či komunistické strany ve Španělsku. V minulosti byly jejich koncerty provázeny řadou násilností (kupř. v Hannoveru, kde se místní neonacisté rozhodli "koncertu zúčastnit" a nakonec dostali od přítomných 10 000 anarchistů "na budku" dost drsným způsobem (225 zraněných, z toho 43 těžce). V Německu také byly některé písně zakázány pro svůj "k násilí vyzívající text" a v roce 2010 byl frontman kapely dočasně uvězněn, ale stíhání bylo zastaveno po protestu španělského konzula, který frontmanovi sehnal navíc diplomatický pas, aby ho dostal z dosahu německé prokuratury. Při posledním vystoupení v Německu však už k problémům v takovém měřítku nedošlo a Boikot vypustil některé texty či vypracoval jejich "cenzurovanou verzi" pro Němce a samozřejmě na cenzuru posměšně poukázal v jiných písních (známý je song: Ay, ay, ay Merkelreich! nebo República Neofascista!). Nyní tedy bude vystupovat nejprve ve Francii (duben), pak v Německu (květen), Rumunsku (červen) a v Británii (červenec). Do Španělska, kde jde o zdaleka nejpopulárnější SKA-punkovou kapelu se bude vracet v srpnu. Členové kapely zásadně bydlí v "legálních squatech" anarchistických obcí v hostitelských zemí a často se vyskytují na mýtincích spřátelených stran... a poslední... vystupují v podstatě zadarmo (což jim dělá u levicové mládeže "dokonalou image") přičemž na turné žijí z darů svých příznivců.

Nejznámější songy:

Reálné - Skalashnikov, No pasarán, Korsakov
Vymyšlené - Ay, ay, ay Merkelreich! República Neofascista! (obě o Německu)

Spolu s nimi bude též vystupovat zpěvačka Maria Antagosca, bývalá milenka Miguela Dy Ralna a jinak populární zpěvačka s poměrně "vykřičeným hlasem". odkaz

"Vážený pane dy Ralno,
je nám jasné, že situace mezi námi není dobrá, a už vůbec ne klidná.
Přesto - či spíše právě proto - bychom s vámi, když už nic jiného, rádi vyjednali příměří.
Víme, že naše ideologie si už v základech odporují, to však neznamená, že to musíme řešit válkou.
Je nám také jasné, že nejspíše nikdy nebudeme "nejlepší kamarádi", ovšem to také neznamená, že si musíme navzájem škodit.
Náš návrh je jednoduchý: Uzavřít oficiální příměří. Nic víc, nic méně.
To je vše."

"Zdravíme,
vzhledem k tomu, že příměří mezi námi již je,
je křehké. A to bychom rádi změnili.
Víme, že chcete, abychom se vzdali nároků na Gibraltar a Falklandy.
S tím budeme souhlasit, ovšem za následujících podmínek:
Na Falklandách proběhne referendum - pod dozorem vybraných států (navrhujeme nezávislé malé státy) - na kterém se občané Falkland sami rozhodnou - bez jakýchkoliv výhrůžek - z obou stran - ke komu se chtějí "přidat".
Gibraltar, jakožto velmi ostře sledované území - téměř uprostřed vašeho státu - je velmi ožehavé téma. Náš návrh je však - jak doufáme - jednoduchý a efektivní.
Vzdáme se Gibraltaru, pokud nám a našim spojencům bude umožněno - v případě války či krize s jiným národem nežli tím Španělským (a všemi jeho spojenci) - proplout Gibraltarským průlivem. To je vše."

REPÚBLICA COMMUNISTA / COMMUNIST REPUBLIC

(Film natočený v roce 2006 u příležitosti 70tého výročí vzniku Španělské socialistické republiky v Británii za přispění bristkých historiků a španělské a portugaleské emigrace nyní promítaný v britských školách v rámci vzdělávací kampaně.)


(Úvodní záběry z filmu jsou z přehlídky v Madridu v roce 2006, do kterých hraje španělská hymna - Internacionála (šp. verze) odkaz.)

Britská vláda spustila program určený pro britské státní (ale přidaly se i mnohé soukromé) školy, který má ukázat mladým Britům "pravou tvář komunismu". K dispozici jsou pro tento projekt mnohé snímky natáčený v zemích býv. socialistického bloku (kupř. Černí Baroni z ČR či Goodbye Lenin z Německa), ale také filmy o Španělsku a dokumenty o současném sovětském Rusku. Největší ohlas vzbudil 190ti minutový snímek "Komunistická republika", který byl natočen již v roce 2006 nezávislými britskými historiky za přispění španělské emigrace (ze Španělska ročně emigruje různými cestami kolem 100 000 lidí - číslo by bylo menší, kdyby se šp. vláda snažila jim v odchodu zabránit, ale oficiální politikou šp. vlády vůči "nespokojeným je" heslo: "Nelíbí se vám tu? Tak támhle je hranice! Jen táhněte!). Tento snímek je poměrně unikátní, protože nejde ani tak o propagandistický a kritický zaměřený film "proti Španělsku", ale spíše film hodnotící relativně objektivně klady i zápory španělské společnosti.


(Therese Zay(ová) - vepředu - vysokolačka a komunistka provázející první částí filmu)

První část filmu je brána z pohledu španělské vysokoškolské studentky (Univerzita Barcelona), která vyznívá silně "pro-komunisticky". První část filmu ukazuje hlavně velkolepé státem organizované akce, život v komunách a na vysokých školách, který vypadá poměrně idylicky. Theresa zde otevřeně říká, že by komunismus za nic neměnila a vysvětluje principy "sdíleného vlastnictví", "kolektivní odpovědnosti" a také "svobodně pochopenou nutnost". V první části filmu se divák dovídá, že ve Španělsku je "vše zadarmo a na příděl", že existují jakési kreditní karty, kde se "nasbírané body" směňují za zboží. Že tyto body se získávají za členství ve straně, vzdělání, dobrý třídní původ, občanskou uvědomělost (účast na nejrůznějších brigádách a akcích), bezúhonné chování, mateřství a samozřejmě za výkon povolání. Dále se divák dozvídá, že vláda tyto příděly navyšuje dle růstu ekonomiky, a že jsou obyvatelé Španělska dělení do 4 kategorií (A - elita, B - pokroková třída, C - základní třída, D - zločinci), dle kterých jsou jim body a práva přidělována. Kupříkladu, že volič třídy A má 4 hlasy, zatímco třídy B pouze 2 a třídy C pouze 1 (D nevolí vůbec). 10% Španělů je v kategorii A, 30% v kategorii B, 55% v kategorii C a 5% v kategorii D - převod na reálnou polit. sílu vypadá u jednotlivých kategorií obyvatel tedy takhle: A= 25.8%, B = 38.7% , C = 35.5%. V této části filmu se také divák dozví o hrdinných Arrancarech, dětech které vychoval komunistický režim k síle a k odhodlání nalézt vlastní "vzkříšení" (takové zmrtvýchvstání pomocí zapsání se svými činy do paměti národa) a o ostražitém INTERIMu. Divák také uvidí "resocializační tábory", kde jsou vězni odsuzování na "dobu neurčitou" (dle chování, přijetí zodpovědnosti za svůj zločin a upřímné lítosti) a celým španělským právem založeným na trestech na neurčito (cílem je náprava zločince, nikoliv věznění). A nakonec zde divák uvidí, že obchody jsou plné běžného zboží, a že narozdíl od KLDR netrpí ve Španělsku nikdo hlady a "všeho je dostatek".


(Osvaldo Paya, španělský emigrant a pracovník Radio Liberty (šp. sekce))

Druhá část filmu zavádí diváka do prostředí španělské emigrace a tzv. "zahraničního odboje", kterou provází Osvaldo Paya. Zde je zase ukázáno jakým způsobem se španělská vláda zbavuje odpůrců režimu (násilné vyhošťování ze země, teroristické útoky INTERIMu i v zahraničí na představitele zahraniční opozice) a jak nemilosrdně útočí na každého, kdo si dovolí nesouhlasit s anarcho-komunistickým režimem. Druhá část je asi nejdepresivnější částí filmu, protože ukazuje "bídný život" emigrantů ze Španělska, na které se zbytek Evropy dívá často skrze prsty (hodně z nich je ve Francii samozřejmě nelegálně atd...). Paya v této části otevřeně říká: "Španělsko je rájem... o tom není sporu, dokonce chápu komunisty, proč tak vypjatě lpí na komunismu vybudovaném na odporu proti frankistům, fašistům a nacistům, ale za ten ráj platíte cenu. Musíte mlčet, když se děje bezpráví, musíte držet krok, když strana chce něco vykonat a protože nemáte peníze a jste závislí na "přídělové kartě", tak nemůžete ani reptat, protože jste na těch nahoře životně závislí. Mohou vás zničit tím, že vás prostě srazí do kategorie D a vy pak máte živit rodinu pouze vodou a chlebem." V této části je hodně věcí zaměřeno na porušování lidských práv, válečné zločiny a agresivitu španělských vůdců (anexe Portugalska, Andorry, Gibraltaru, vývoz revolucí...) a divák zde vidí i Arrancary střílející britské zajatce z řad "Commandos" a dozvídá se, že Arrancaři prostě některé zajatce neberou (často zejména důstojníky a členy elitních jednotek).


(sir David Starkey, britský historik a uznávaný odborník Španělsko)

Třetí částí provází David Starkey, který z hlediska historika shrnuje všechny podstatné informace o Španělsku z předchozích dvou částí a dává je do souvislostí. Kupříkladu vysvětluje, že Arrancaři neberou zajatce, protože tato tradice vznikla v době WW2, kdy Arrancaři nebrali za zajatce členy Waffen-SS (v odvetě na Hitlerův rozkaz střílet všechny milicionáře a rudé komisaře šp. armády), nebo že španělská vláda razila tvrdou (válečnou) politiku hlavně za Studené války v kontextu doby. Také připomíná, že 30 000 britských obyvatel Gibraltaru bylo odsunuto ze španělského území do Británie za poměrně "standartních a humánních podmínek", ale ihned dodává, že v Kongu zase Španělé provedli v podstatě etnickou čistku, když na téměř 250 000 lidí vyhnali do sousedního Zairu, aby stabilizovali situaci v Lidovědemokratickém Kongu po občanské válce. Třetí část je hodně "vysvětlovací" a co nejobjektivnější. Sám Starkey připouští, že srovnání Španělska s KLDR či Ruskem je přinejmenším pomýlené a sám říká, že pro běžného člověka ve Španělsku není život žádnou noční můrou, žádným Orwellem, ale i tak konstatuje vysoký deficit lidských práv v pojetí mezinárodního práva a západního humanismu.


(Symbol komunistické strany na budově španělského parlamentu.)

V závěru filmu hraje na pozadí opět Internacionála a strohý hlas vypravěče s posledními tóny této písně jen oznámí divákovi: "Anarcho-komunistická vláda Španělska má podporu dle odhadů západních organizací kolem 70-80% obyvatelstva. Má každý národ vládu takovou jakou si zaslouží... na tuto otázku si musíte odpovědět sami."

CITÁTY VE FILMU:

"V Británii bych musela platit činži, jídlo, elektřinu, školné, za oblečení... za všechno, dokonce čekám, kdy tam zdaní i dýchání!" (Therese, part I)

"Španělsko není standartní zemí, v tom mají naši kritici pravdu. My jsme již dál! My jsme již v komunismu a jsme šťastní! I ten nejposlednější Španěl má nárok na bezplatné zdravotnictví a má co jíst, to se nedá říct o lidech na tzv. Západě, kde mrznou bezdomovci a mladí musí dřít od úmoru do úmoru, aby si vydělali na studia." (Therese, part I)

"Nejhorším hříchem prostého Španěla v očích Boha je to, že vyměnil svou svobodu za jistotu plného břicha, a že i když už zakusil i tvrdé boty INTERIMu tak na své volbě jako hloupý mezek trvá!" (Paya, part II)

"Nevyčítám jim to, ani na chvíli ne! Vega Tigre zachránil zemi před Hitlerem, uvěřili mu všechno, vždyť co mohlo být horší než Franco, Mussolini a Hitler? Nic. A tak mu vše odevzdali. Svou svobodu, svou duši, všechno mu dali. A on se stal architektem nového Španělska, které proměnil k obrazu svému. A tohle Španělsko stojí na nesvobodě, na krvi poražených zemí - vždyť jsme vymazali z mapy dva státy, válčili s Brity - našimi spojenci z doby druhé světové války - a ujařmili mnohé africké země. Tvrdí, že jsou proti imperialismu a sami mají dodnes celé koloniální impérium, které různě maskují za "spřáteléné země" a rozšiřují při každé příležitosti." (Paya, part II)

"Španělé nenávidí cizince. Upřímně. A za to nemůžou komunisté, to už je tam od karlistických a napoleonských válek a v době občanské války, Francovi diktatury, Mussoliniho intervence a války s Hitlerem, ta nenávist vzrostla do takových rozměrů, že když pak došlo na válku s námi, tak nás brali "hlava nehlava". Z každého jejich vojáka to čišelo... to "jděte pryč, pryč od Španělska vy zatracení cizáci, táhněte a nevracejte se"! Nevím jak moc berou běžní Španělé vážně komunismus, ale jejich nenávist k cizincům, hlavně u starších ročníků je cítit dodnes a je upřímná." (Starkey, part III)

"Komuna je v podstatě totéž co židovský kibuc, nebo - když to přeženu - skautský tábor. Musíte tam tak či onak pracovat ve prospěch celku, abyste mohli sdílet majetek. To nejsou flákači ti obyvatelé komun. Ani náhodou, to jsou dříči, kteří práci pro komunu obětují klidně 10, 12 či 14 hodin denně. Ano, mají se dobře, ale musí pracovat, koneckonců ani ve Španělsku není nic zadarmo. Vše má svou cenu. Já bych třeba žít v komuně nechtěl, mám rád pohodlí své kanceláře a své zaprášené knihovny. Asi jsem ten dekadentní pseudointelektuál kapitalistického světa, jak nám říkají. Ale obdivuju je, ty obyvatele komun. Ne ty byrokraty v jejich straně, ale ty z komun. Ti to myslí upřímně, ti pro ten komunismus opravdu klidně zemřou a jejich jediným přáním - a věřte mi, pár komun jsem viděl - je jen být ku prospěchu ostatním, oni jsou tím komunistickým ideálem a tahounem komun. Ale tak jako všude... tihle lidé tam nevládnou, tam vládnou byrokrati a byrokrati jsou všude stejní, hlavně mít na všechno razítko a formulář. (Starkey, part III)

Jednání Britsko-Španělské:

Odpověď ve formě dopisu od premiéra Dy Ralna:

"Vážený premiére Camerone!

Přečetl jsem si Vaši nabídku a musím s politováním odmítnout tento návrh jako nepřijatelný. Malvíny ((Falkandy)) patří Argentině, ostatně britští občané byli již deportování v roce 1989 a aktuálně tam britského není krom některých starších budov zhola nic. A referendum s účastí vystěhovaných obyvatel Falkand nepřipustíme, to je stejné jako nechat vyhnané sudetskéněmce nechat hlasovat o tom, komu budou patřit Sudety v České republice.

Co se Gibraltaru týče tak ani zde se neshodneme. To jak se rozhodneme v případě konfliktu mezi NATO/EU a třetí země stran průjezdnosti úžin budeme řešit v danou chvíli - ať kladným či záporným výsledkem - a nemůžeme se uvazovat dopředu. Zapomínáte navíc nato, že NATO a EU jsou bašty světového imperialismu, které slouží zájmům mezinárodního kapitálu (jak dokázaly války v Afghánistánu a v Iráku).

Pokud vážně stojíte o mírovou dohodu, pak mohu navrhnout následující - vzdejte se bez náhrady a dalších podmínek Falkand a Gibraltaru. My nemáme co nabídnout na oplátku, věříme, že naše věc je spravedlivá, víme, že jsme vás porazili (a pokud by bylo potřeba, tak vás na moři dokážeme rozdrtit znovu - tím jsme si jisti) a ustupovat není kam a v čem. Vzdát se Falkand znamená zradit Argentinu, což neučiníme. Umožnit vám bianco šek na průjezd Gibraltarem znamená zavázat se k nějakému chování, kterého můžete zneužít.

Konečně vaše vláde organizuje antikomunistickou propagandu na školách a současně chce jednat s námi o míru, nezlobte se na mě, ale to ve mě mnoho důvěry v "takový mír" nevzbuzuje. Berte tento dopis, ale jako standartní diplomatickou poštu, sedět totiž na mém místě můj předchůdce, tak vám na to patrně ani neodpověděl, já mohu jen zopakovat naše dlouhodobá stanoviska a říct, že se nic nemění. Dokud nestáhnete své nároky na Gibraltar a Falkandy, budeme "holt" na pokraji války (de-iure) třebas dalších sto let. Taková je realita.

Miguel Dy Ralno

PS: Mimochodem - mohu vás ujistit, že já osobně nemám s Vámi ani s Británii žádný problém tak závažný, abych ho chtěl řešit válkou, jako španělský premiér se věnuji zejména rozvoji své země a na tom "v jakém stavu nepřátelství" se aktuálně my dva nacházíme mi osobně až tak nezáleží. Doufám, že to chápete jak to myslím.

PŘÍPRAVY NA LONDÝNSKOU LETNÍ OLYMPIÁDU VRCHOLÍ

Na přelomu července a srpna letošního roku se budou konat olympijské hry v Londýně. Zatímco před čtyřmi lety v Pekingu byly olympijské hry dle kritiků nabubřelou parádou činského režimu, tak ty letošní hry by se měly (či mohly) proměnit zase v "důstojnou odpověď demokratického světa". Účast na hrách potvrdila již velká část zemí. Jistý otázník se vznáší nad účastí zemí Kominterny a zemí Světové fašistické organizace. Španělsko od roku 1936 pořádá "lidové olympijské hry v Barceloně" jejichž termín se běžně pohybuje od června do srpna. Lidová olympiáda v Barceloně se v roce 2008 konala v "menším provedení" v červnu neboť se Španělsko a země Kominterny účastnili čínské olympiády, ovšem je běžnou praxí, že pokud se má "hlavní olympiáda" konat v zemi západního bloku, tak španělská lidová olympiáda se s tou "hlavní" kryje a země Kominterny se tak účastní pouze lidové olympiády, kterou letos čeká její 19tý ročník (konala se i v letech 1940 a 1944). Španělsko zatím definitivně termín nezafixovalo (termín bude stanoven v průběhu dubna na výjezdním zasedání Kominterny v Pchojangu v KLDR), ale převažuje názor, že Španělé budou spolu s ostatními zeměmi komunistického bloku olympiádu v Londýně bojkovat (ačkoliv mezinárodní olympijský výbor již zaslal premiéru Dy Ralnovi výzvu, aby jako "první španělský premiér v historii dostál své politice uvolňování napětí a racionalizace zahraniční politiky a od bojkotu ustoupil). Sám Dy Ralno se předevčírem v Televisión Espaňa vyjádřil slovy: "Birátánii nelze přeci vnímat jako nepřítele donekonečna, doba kdy byli s to nám ublížit a bylo třeba proti nim bojovat je pryč, dnes jsme mnohonásobně silnější a prvoplánová nenávist již není třeba, nicméně otázka naší účasti na londýnské olympiádě zůstává nadále v jednání a bude záležet také na postoji našich přátel v Kominterně."

Itálie organizovala od roku 1924 (kdy byl nastolen fašismus) vlastní "římské hry", které se kryly s oficiální olympiádou celkem devětkrát (poprvé v roce 1948 a naposledy v letech 2004 a 2000 (Sydney, Athény), činské olympiády se překvapivě Itálie zúčastnila (a podle některých politologů byly celkem nevýrazné výsledky na olympiádě v komunistické Číně jedním z důvodů pádu tehdejšího prvního Quadrumvira v roce 2009 a nástupu Zakalliniho v roce 2010). Jak to bude letos prozatím není známo, řimské hry i lidová olympiáda se však s prostředky Itálie a Španělska (a také kvůli tomu, že celá infrastruktura se využívá stále a není třeba nic nového budovat) dá připravit během 2-3 měsíců, takže na rozhodnutí mají obě země ještě čas.

V případě, že by se obě země rozhodly si uspořádat vlastní hry v době konání olymp. her v Londýně, tak na Olympiádě v Londýně budou chybět tyto země:

- v Římě budou: Itálie, Tunisko, Lybie, Libanon, Etiopie, Eritrea, Džibuti a Somálsko (+ možná: Barma, Zimbwabe a Chile)

- v Barceloně budou: Španělsko, Kuba, Venezuela, Peru, Ekvádor, Bolívie, Argentina, sovětské Rusko, Mongolsko, Lidovědemokratické Kongo, Lidová republika Mali, Sýrie, KLDR, Vietnam, Laos, Kambodža, Angola, Mosambik, Sierra Leone, Jugoslávie, Rep. Srbská (+ možná: Alžírsko, Palelstina, lidová komuna Kolumbie (FARCem ovládá část Kolumbie) a Iránská islámská republika)

Dopředu bojkot Londýnské olympiády oznámila pouze Irská Republika z důvodu pokračujícího konfliktu v severním Irsku, Palestina (z důvodu účasti Izraele) a Argentina (kvůli sporu o Malvíny/Falkandy)

Olympiáda v roce 2012 v Londýně tak bude tak jako tak "vysoce zpolitizovaným tématem" (podobně jako čínská olympiáda před 4mi lety, kde se však nakonec účastnili všichni a pouze Gruzie z dúvodu války s Ruskem o Osetii svou účast přerušila) a je jen otázkou jak politické špičky Velké Británie budou jednat a zda upřednostní "účast všech" (za cenu nějakých diplomatických ústupků), nebo jen "účast přátel" (za cenu ztráty velké části účastnících se zemí). Tony Blair - šéf labouristů (v opozici) již v parlamentu (ve Dolní Sněmovně) varoval, že pokud vláda nezaujme jasné stanovisko a nezajistí "depolitizaci" her v Londýně, tak ty mohou dopadnout jako "fiasko", jako "vykleštěná olympiáda", kde si spolu namísto všech národů podají ruce jen "kamarádi z NATO a EU" což jen potvrdí rozpolcenost světa a vytvoří další trhliny mezi všemi mocenskými bloky, které se budou jen obtížně překonávat.

ZPRÁVY NĚMECKÉ ROZVĚDKY:

Zpráva domácího oddělení:

Politický a náboženský extremismus a radikalismus:

- islámský extremismus: nízký mírný vzestup
* spíše reakce na nárůst islamofobních elementů a nízkou participaci muslimů na politickém systému Německa, projevuje se prozatím v drtivé většině nenásilně
- křesťanský extremismus: velmi nízký stabilní pokles
- fašismus v Německu (ital. typu): velmí nízký stagnace
* katolická církev v Německu jeho rozmach aktivně nepodporuje, pouze občas přichází do kontaktu s nacionalisticky a fašisticky smýšlejícími živly
- pravicový radikalismus a extremismus: střední mírný vzestup
* homofobní, xenofobní, nacionalistické, neonacistické a ultrakonzervativní hnutí, v zásadě roztříštěné, přesto početné, zabírá až 80% veškeré pozornosti rozvědky
- levicový radikalismus a extremismus: nízký stagnace
* Die Linke - radikální neokomunistická strana nepodporuje žádné protiprávní aktivity, ale svou rétorikou přispívá k udržování jistého napětí u ultralevicových kruhů, stalinisté nejsou podporováni ani stranou, ani větším množstvím mladých ultralevičáků (Čerděnko nepřijde Němcům až tak sympatický), větší podpoře se těší anarchistické živly navázané na španělské politické ideologie, ale i ty se spíše omezují na útoky proti pravicovým radikálům než proti státu, tvrdé jádro anarchistů nedávno založilo neoficiální organizace "Der Deutsches Arrancars", kde probíhá i výcvik mladých stoupenců radikálního anarchismu, tato "bojůvka" zatím neprovedla nic víc než pár bitek s neonacisty a je monitorována a infiltrována, hodnocena je jako "potenciálně problematická" (hlavně kvůli poněkud nihilistickému kultu kolem "německých arrancarů, rozvědka varuje, že by krom násilné činnosti mohli provádět i demonstrativní sebeupálení ve snaze "zapsat se do dějin" - jsou hodnoceni jako parta "naivních a mladých lidí", kteří se chtějí stůj co stůj proslavit nějakým velkým činem po vzoru španělských Arrancarů, trochu jejich spolek připomíná sektu)

Zpráva zahraničního oddělení:

- ruské oddělení vykázalo za první 4 měsíce ztrátu 11 agentů na území bývalého SSSR a současného Ruska v rámci kontrašpionážních aktivit KGB, dále je tu varování o velmi silné aktivitě KGB na území Německa

- španělské oddělení získalo informaci, že Dy Ralno a jeho lidé čelí ve Španělsku velmi silnému tlaku ze stranu ultrakonzervativních komunistů (spřízněných s INTERIMem) pro svou umírněnou politiku (roznětkou současného konfliktu je německo-španělská obch. smlouva), celá věc je však přísně skrývána

- americké oddělení varuje, že pokud volby v roce 2012 vyhraje znovu John McCain, tak USA patrně nepodpoří německé snahy o jaderné odzbrojení, vítězství demokratů (Barack Obama, Hillary Clintonová) by mohlo více napomoci této otázce, ale zase by mohlo vést k nižšímu angažmá USA v Evropě (částečné či úplné stažení američanů z Německa, Bosny a Kosova?)

- italské oddělení nabývá přesvědčení, že Itálie se chystá udeřit na Slovinsko a Chorvatsko a vojensky ho obsadit v horizontu příštích dvou let (celá akce je v zásadě již dávno naplánována a jednotky má italská armáda připravené, jen se hledá vhodná záminka - třeba pokus těchto dvou zemí o vstup do NATO či EU)

- asijské oddělení varuje před příklonem Indie ke spolupráci s fašistickou Itálii, dlouhodobý trend v indické vládě naznačuje, že Indové tlačení z jedné strany komunistickou Čínou a z druhé strany islamisty z arab. zemí hledají "silové řešení" pro uspořádání v Indii i v jejím blízkém zahraničí, rezidentura v Číně pak informuje o pokračují reformě čínských sil (plošné rušení konvečních jednotek staršího typu a masivní nástup nových generací letadel, tanků a lodí), Čína aktuálně spouští stavbu nejméně 3 letadlových lodí

- blízkovýchodní oddělení informuje o tom, že Netanjahu po vyjádření německého kancléře k jeho vládě chystá pro upevnění své pozice předvést světu, jak "zatočí s Hamásem", je reálné riziko, že udeří na Gazu a Hamás "ve velkém stylu", a že chystá něco co "konečně vyřeší problém Gazy" (v tomto ohledu se informační služba obává spíše násilného vyhnání 2 milionů Palestinců z Gazy do Egypta či na západní Břeh)

INFORMACE BRITSKÉ TAJNÉ SLUŽBY:


(Ggio Vega, 17 let, Arrancar z Quinta Brigada de Espaňa a vnuk Vegy Tigre)

V souvislosti s anti-komunistickým edukativním postupem britské vlády provedla britská tajná služba sběr informací o ultra-levicové scéně v Británii a narazila na "velice zajímavou" věc. Na pozvání Sheffieldské Komuny (Comunne of Sheffield) což je jedna z bašta anglických ultralevičáků přijel do Británie vnuk zakladatele španělské socialistické republiky a současně člen Orden de Arrankaru Ggio Vega. Oficiálně přijel na turistické vízum na venezuelský pas (Ggio Vega dostal čestné občanství Venezuely podobně jako dalších[ 128 Arrancarů, kteří se předloni coby dobrovolníci účastnili bojů v Kolumbii na straně organizace FARC) a má se zdržet maximálně 30 dní (platnost víza). Zdá se jeho cesta je ryze soukromá a nemá politický podtext (osobně se zná anarchisty z Comunne of Bristol), aspoň o něm není nic známo.

Ggio Vega je krom toho, že jde o potomka zakladatele komunismu ve Španělsku, také Arrancar, a kdyby byl zletilý, tak by jej bylo možné stíhat jako válečného zločince a teroristu. (FARC je teroristická organizace dle USA a všech členů NATO.) Sám Vega se měl dle mezinárodních organizací dopustit popravování zajatců (US vojáků v Kolumbii a příslušníků kolumbijské "zvláštní policie" - speciální jednotky určené pro boj s komunisty a drogovými magnáty v Kolumbii.) Jako nezletilý je samozřejmě "neodpovědný za své zločiny" a podle mezinárodního práva jde v podstatě o "dětského vojáka", ačkoliv označení "dětský voják" na Arrancary (nasazované do bojů až od věku 12ti let, kdy jsou prohlášeni Řádem Arrancarů za zletilé) nesedí kvůli tomu, že jde v podstatě od útlého mládí na válku připravované jedince (zatímco klasicčtí "dětští vojáci" jsou často násilím odvedeni do různých bojůvek - zejm. v Africe - ve věku 7-9 let).

Ggio Vega získal britské vízum jako soukromá osoba díky tomu, že údaje v jeho pasu jsou vedeny na jméno: Simón Pendre což jsou shodou okolností dvě prostřední jména tohoto mladíka (Ggio Simón Pendre Vega). Existuje důvodné podezření, že Ggio Vega záměrně uvedl britské úřady v omyl. Šéf rozvědky ti vysvětlil, že Ggio Vega by nejspíš jako osoba, která není za nic stíhaná (z důvodu nízkého věku, teroristou a vál. zajatcem nelze být v dokud není dotyčný 18 let starý) vízum získal i na svůj oficiální pas (španělský), ale zřejmě nechtěl vystupovat pod vlastním jménem a je tak trochu podezření na to, že to má nějaký skrytý záměr z jeho strany. Otázka je - co teď?

Podle rozvědky lze Vegu vyhostit za "uvedení britských úřadů v omyl" což však vyvolá nejspíš skandál a blamáž, navíc to, že má Ggio Vega dva pasy, každý psaný na jiné jméno není samo o sobě ještě nic nelegálního (dle venezuelských úřadů je i u nich veden jako Simón Pendre). Druhou možností je jeho nechat ho sledovat a třetí je pak možnost ho zcela ignorovat jako soukromou osobu. Druhá možnost je rozvědkou nejvíce doporučována, ale i zde - jak ze své praxe víš - existuje možnost úniku informací do médií což by z Vegova soukromého výletu udělalo "zase senzaci první třídy". Třetí možnost zase představuje riziko, že Vega pak "něco udělá" (stačí, aby poskytl rozhovor nějakému ultra-levicovému deníku) a bude z toho zase kravál a novináři se budou pídit po všem možném i nemožném. Složku Vegy máš k dispozici celou a je na tobě co s ní uděláš a jak rozhodneš.

VEGOVA SLOŽKA:

Jméno: Ggio Simón Pendre Vega (uživá obvykle Ggio Vega)
Věk: 17 let (narozen v roce 1995)
Rodiče:
- Félipe Vega - bývalý Arrancar (zemřel v 57mi letech v roce 1997 při konfliktu v Sierra Leoně), člen KS Španělska, syn Vegy Tigre
- Silvia Vega - členka šp. námořní pěchoty (padla v 28 letech v roce 1999 v konfliktu v Peru), členka Acción Anarquista

Historie Vegy:

Do roku 2000 žil s rodinou a po smrti rodičů pak u příbuzných, vdova po Vegu Tigre jej ve svých 95 letech umístila do kláštera spojeného s řádem Arrancarů, kde Ggio následně vystudoval a v roce 2005 se stal aktivním Arrancarem "v přípravě", do vojenské služby zařazen v roce 2007 a v letech 2007-2012 se zúčastnil několika konfliktů vedených Španělskem:

- 2007 boje proti "demokratické opozici" v Sierra Leoně (hodnost "vojín-desátník")
- 2008 intervence v Libérii (hodnost "seržant", vyznamenán za statečnost v boji)
- 2009 operace v Bolívii, zúčastnil se etnické čistky (vyhnání asi 10 000 pův. obyvatel - indiánů - do Paraguyae, hodnost praporčík)
- 2010-2011 - člen organizace FARC, boje v Kolumbii (hodnost poručík, vyznamenám řádem "Hrdina Španělské socialistické republiky II. třídy" za "příkladné hrdinství v boji) - v těchto bojích se měl účastnit poprav vál. zajatců

- shrnutí vojenské kariéry: jde o špičkově trénovaného Arrancara, který ve službě zabil desítky lidí a je považovaný za "velmi schopného velitele", ve své velitelské funkci měl v Kolumbii nařídit popravu 32 příslušníků US Army a 166 členů kolumbijských protiteroristických jednotek, nejvýše velel praporu až dvěma (500-1000 mužů)

Osobní profil:

Podle zprávy jde o nadměrně inteligentního muže oddaného řádu Arrancarů, který patří k oblíbeným velitelům u svého mužstva (je kompetentní velitele) a vysoko hodnocena je i jeho statečnost (řád "hrdiny" má za to, že se v podstatě "vrhnul proti americkému kulometnému postavení bez jakéhokoliv krytí a celé postavení sám zničil") v boji. Několikrát byl zraněn v boji. Podle zprávy jde v civilu o spíše uzavřenějšího jedince, který má silnou schopnost empatie a dokáže být "milý"(dle výpovědi některých kolumbijských zajatců, kteří jim byli vyslýchaní). Podle některých "drbů" by měl být homosexuálně (či bisexuálně) orientovaný (ano i tyhle detaily popisuje tato složka) a v civilu je takřka k nerozeznání od běžného dospívajícího teenagera. O jeho komunistickém přesvědčení není nic známo, sám členem KS Španělska není. Ve vojsku patří mezi ty, kteří "plní rozkazy do puntíku" (popravy zajatců patrně nenařídil ze své vůle, ale na rozkaz nadřízených). S nepopravenými zajatci (cca 70% všech, které zajal) zacházel slušně. Údajně některé z nich osobně ošetřil. Vyznáním je křesťan a chrislamista. V politice údajně vyjadřuje sympatie vůči Dy Ralnovi a všeobecně komunám. Nakonec podle odhadců - psychoanalytiků rozvědky - je Ggio Vega "obětí" prestiže svého dědy - zakladatele Vegy Tigre, se kterým se v podstatě nutně musí neustále poměřovat.

Závěrečné hodnocení:

Ggio Vega je typickým "mladým Arrancarem", který páchá zločiny a teroristické akce, "protože je to rozkaz od Řádu" a "o rozkazech Řádu se nediskutuje". Podle všeho nejde o fanatika, ani o sadistu (pokud se za fanatismus nepovažuje "striktní plnění všech rozkazů a do puntíku" od svých nadřízených), nýbrž jen o mladíka, který kdyby vyrůstal v Británii by byl "normální, možná levicově smýšlející dospívající teenager". Celkově jde především o "spirituálně založeného levicově smýšlejícího" mladého muže bez nějakého konkrétního provázání se s ultra-levicí. Osobní známost s lidmi Comunne of Bristol je spíše čímsi vyjímečným v jeho vztahu k ultra-levici.

HLASOVÁNÍ V BAVORSKU: ABSOLUTNÍ NE DROGÁM

Jen pár dní po hlasování v Bundestagu o převedení kompetencí drogových politik schválila zemská vláda v Bavorsku zákon s platností od 1.1.2013, který zakazuje užívání jakýchkoliv drog, jejich distribuci i pouhé držení v jakémkoliv množství mimo zákonem stanovených vyjímek (léčiva atp.). Zákon schválili poslanci v Bavorsku nejsilnější CDU/CSU ve spojení společně s Národně demokratickou stranou (ultrapravice v opozici) většinou 94 mandátů z 187, poslanci FDP hlasovali spolu s ostatními proti kvůli faktu, že tamní vedení CDU/CSU nevybíravě tlačilo na ostatní strany i vlastní poslance, aby "protidrogový zákon" byl přijat za "jakoukoliv cenu" a to i za cenu spolupráce s opoziční ultrapravicovou NDP, která má v parlamentu 14 mandátů a její představitelé jsou opakovaně účastníky různých ultrapravicových záležitostí. Bavorské vedení FDP proto zvažuje rozvázání koaliční smlouvy s CDU/CSU v Bavorsku kvůli porušení dohody o "nespolupráci s NDP" a také kvůli "hysterii", kterou měla CDU/CSU v Landtagu kvůli protidrogovému zákonu šířit. Zákon bude platit pouze v případě, že vládní reforma projde ústavním soudem. Bavorsko tak má "absolutní zákaz drog" prosazený dopředu ještě dřív, než vůbec bude jisté zda k tomu bude mít kompetenci.

Angela Merkelová vyjádřila nad postupem bavorské CDU/CSU "mírné podivení" a konstatovala, že: "Ač chápu citlivost této problematiky zejména v Bavorsku, tak přesto nemohu pochopit, proč vedení CDU/CSU v Bavorsku tolik tlačilo na co nejrychlejší prosazení tohoto zákona, který má "podmíněnou účinnost" a není tedy ani jasné zda bude platit."

Co se týče osudu drogové politiky v celém Německu, tak jednotlivé zemské vlády již předkládají vlastní vyjádření k tomu, jak to bude "u nich" fungovat po 1.1.2013:

- stávající "NE" dle německého práva zůstane v: Baden-Wurtenberg (CDU/CSU+FDP), Brandenburg (SPD+CDU/CSU), Hessensko (CDU/CSU+FDP), Meklenburg-Přední pomořansko (SPD+CDU/CSU), Dolní Sasko (CDU/CSU+FDP)

- nově upravené "NE" prosazené místními vládami: Bavorsko (CDU/CSU + FDP), Durynsko (CDU/CSU)

- "možná": Berlín (SPD+Die Linke), Brémy (SDP+Die Linke), Hamburg (SDP+Zelení), Sasko (FDP+Zelení+SPD)

- "ANO": Sasko-Anhaltsko (FDP + Zelení), Šleswiq-Holštein (Die Linke+Zelení)

ODHADY MMF PRO ROK 2013:

Mezinárodní měnový fond zveřejnil výhled vývoje světové ekonomiky pro příští rok. V celkové zprávě MMF k vývoji světové ekonomiky je mimo jiné uvedeno i toto: "Zatímco u části světových ekonomik je možné mluvit o pokračující globalizaci a propojování všech struktur ekonomiky, tak v Asii a v Latinské Americe je možné pozorovat trend opačný. Šanghajská dohoda a země Kominterny v letech 2010-2011 pokračovali ve svém izolacionistickém přístupu a z globální ekonomiky vyvedli další trhy (jde zejména o Venezuelu a Bolíviji). Čína sice zůstává napojena zčásti na globální struktury, ale i zde je možné sledovat trend omezování zahraničních investic v Číně. Z těchto důvodů lze předpokládat zpomalování růstu globální ekonomiky o 0,5-1%." Celkové tempo růstu světové ekonomiky by se mělo pohybovat v rozmezí: 3.5-4.0% což je o 0,5% nižší než odhad než byl odhad MMF loňský rok.

ODHADOVANÝ RŮST V ZEMÍCH PRO PŘÍŠTÍ ROK:

Čínská lidová republika: 11-13% zvýšení tempa růstu
Ruská sovětská fed. republika: 8-11% zvýšení tempa růstu
Španělská socialistická republika: 7-9% stagnace tempa růstu
Italská fašistická republika: 5-7% stagnace tempa růstu
Izrael: 4.5-6.5% zvýšení tempa růstu
Spojené státy Americké: 4-6% stagnace tempa růstu
Německo: 4-6% zvýšení tempa růstu
Velká Británie: 3-4,5% stagnace tempa růstu
Francie: 2,5-4,5% stagnace tempa růstu
Egyptská islámská republika: -0.5 - 0.5 stagnace tempa růstu
Jugoslávská soc. federativní republika: -1.5 - -1% pokles tempa růstu
Iránská islámská republika: -2.0% - -1.0% pokles tempa růstu

MMF vyzval zúčastněné země v MMF, aby podporovaly globalizaci jako základní zdroj růstu světové ekonomiky a nepodléhaly vidině "světa rozděleného do bloků", který bude mnohem problematičtější ekonomické podmínky než svět globální.

JADERNÝ TEST SE VYMKNUL KONTROLE!

(Nezdařený test jaderné nálože "Mesali-2" na jihozápadě Egypta)

Při testování nálože "Mesali-2" (Pochodeň-2) ráže 12,5 kT na střelnici egyptské armády 100 km jihozápadně od města Barís došlo z neznámých příčin k nárůstu síly štěpné reakce, která zapříčinila, že síla výbuchu dosáhla nakonec téměř 40kT a z podzemního jaderného testu se stal rázem test zčásti nadzemní s únikem radiace do ovzduší. Egyptská armáda vydala okamžitě prohlášení, ve kterém tvrdí, že: "Únik radiace je s ohledem na fakt, že drtivou většinu síly výbuchu zastavila zemina naprosto minimální. V podstatě došlo jen k sekundárnímu vznícení podzemních plynů, které způsobily, že naprosto zanedbatelná část radiace unikla k povrchu. Na přirozeném radioaktivním pozadí se to nijak nepodepíše."

Americké satelity, které zachytily velký únik tepla z povrchu pouště v Egyptě však zaznamenaly únik srovnatelný s únikem radiace při výbuchu Černobylu (ovšem jde jen o tu radiaci co unikla při výbuchu reaktoru, ne o to co unikalo další hodiny a dny po havárii). Dle prohlášení agentur NORAD a NASA došlo v egyptské poušti k "vážnému jadernému incidentu, který nyní hrozí zamořit jaderným spadem území o rozloze 1/3 USA". Egyptská vláda se k incidentu ještě nevyjádřila a na místě již egyptská armáda provádí sběr veškerých dat. Egyptský ministr atomového průmyslu - otec egyptské atomové bomby - Arai Kerazí v televizním vystoupením uvedl: "Výbuchu jsem přihlížel ze vzdálenosti jednoho kilometru a vše jsem viděl, kdyby šlo o havárii srovnatelnou s Černobylem, tak jsem teď v nemocnici s akutním rozkladem všech tělesných tkání. Západní agentury se jen zkrátka snaží pošpinit bezpečnost egyptských jaderných zbraní a zanést nedůvěru v tyto obranné prostředky do srdce Egypťanů. Ničeho se nebojte spoluobčané, já tu bombu vynalezl a vím co umím." Na otázku redaktora "proč se tedy z podzemního výbuchu stal rázem výbuch prakticky nadzemní" odpověděl: "V zásadě o nic zvláštního nejde, navrtali jsme patrně nějaké ložisko zemního plynu a v jeho bezprostřední blízkosti došlo k tomu testu, ložisko se vzňalo a celé explodovalo, ale jak sami vidíte ze záznamů, tak výbuch není větší než běžný únik zapáleného plynu při nehodě při jeho těžbě. Nejde o nic velkého, radiace uniklo naprosté minimum."

Kerazí následně odcestoval z jihu Egypta rovnou do Káhiry na "poradu s vládou". Svět nyní sbírá data o stavu radioaktivity v ovzduší v okolí Egypta, izraelské úřady prohlásily, že: "Jsme připraveni poskytnout Egyptu v případě potřeby veškerou pomoc s určováním příčin a odklízením následků havárie."

INCIDENT "MESALI-2":

OPERACE SANACE - IZRAEL VRACÍ ÚDER!

V druhém dubnovém týdnu zahájil Izrael na pokyn předsedy vlády Netanjahua operace "Sanace" (očista). Do zbraně je povoláno na téměř 100 000 záložáků a kolem Gazy se rozmisťují jednotky Izraele v počtech, jaké zde doposud nebyly. Zahraniční novináři napočítali minimálně 7 divizí izraelské armády rozmístěné kolem Gazy, "chystá se něco velkého". Izrael dává ultimatum Hamásu: "Dopadne ještě jedna raketa na území Izraele a Gaza bude vyklizena." Netanjahu hřímá u mikrofonu. Americký prezident jen konstatuje: "Izrael má právo na sebeobranu." A neznámý příslušník Hamásu odpaluje raketu na Siderot (ta je okamžitě zneškodněna pomocí "Iron Dome") a Netanjahu jen tvrdě konstatuje: "Varovali jsme vás! Je konec - Gaza bude v rámci bezpečnostně-policejní akce vyklizena! Obyvatelstvo Gazy bude přesunuto na západní břeh Jordánu a Hamás bude zcela, opakuji znovu - ZCELA zničen!" Sanace začíná, izraelská vojska zahajují celoplošný úder proti Gaze a mají jediný rozkaz - zatknout a násilně přemístit na půl milionu obyvatel Gazy, etnická čistka doposud nepoznaných rozměrů může začít.

Na zdarovje!

"Zdravím, duce*,
jménem svým vás chci pozvat na olympijské hry do Londýna.
Vzhledem k tomu, že už před čtyřmi lety v Číně se podařilo přesvědčit k zúčastnění většinu zemí, věřím, že to dokážeme i my v centru Evropy. Chápeme, že nejsme zrovna blízcí přátelé, a tušíme také, že se to jen tak nezmění. Přesto doufáme, že vyslyšíte náš návrh a zúčastníte se.
Nejde zde jen o to zasoutěžit si o nějaké medaile, ale jde především o to ukázat všem, že ač rozdílní ve svých ideologiích, i tak jsme stejní lidé, a dokážeme odstranit zábrany a užít si trochu té zábavy.
Ve velkém.
Věřím v kladné vyřízení mé nabídky, a těším se na budoucí setkání,
premiér David Cameron."

Causa Ggio Vega:

Od rozvědky jsi brzy dostal informaci, že Vegu kontaktovali "pánové v sacích" (:D) a předložili mu tvůj návrh. Byl prý docela "krotký" (jakože nedělal problémy) a asi i nějaké sledování své osoby předpokládal, protože ho to ve finále až tolik nepřekvapilo (ne, že by něco věděl, ale spíš se tomu až tak nedivil). Vega se setkáním v hospůdce na anglickém venkově ne až tak daleko od Londýna souhlasil (zde byl poněkud překvapený, že s ním chce jednat "prajm mininster") každopádně na schůzku dorazil. Jste tedy prakticky sami dva v takové lepší hospůdce, chlastu je tam "více než dost" a sedíte v salónku (majitel ví, že jde o nějaké soukromé jednání "někoho z vlády s někým z bussinesu"), dole jsou chlapi z ochranky (kteří předstírají "zábavu" - resp. tam sedí a cucají pivo) a proti tobě sedí mladík, kterého bys na "masového vraha" netypoval ani omylem. Když si přišel, tak se postavil a mírně se uklonil a takovou zvláštně exoticky znějící melodickou angličtinou (čistou bez přízvuku, ale přesto zjevně "jinou") pronesl: "Dobrý večer pane Camerone." Jako zkušený politik si ho samozřejmě snažíš rychle zařadit podle chování a vystupování, zdá se, že jde o "uhlazeného gentlemana s vybraným chováním" (Arrancaři - tedy část z nich - mají elitní vzdělání, výcvik i vystupování, prostě španělská elita elit, nejen vojáci, ale také ztělesnění jistých "ideálů toho jejich Řádu"). V očích má takový zvláštně klidný a vyrovnaný výraz, kdysi dávno jsi cosi podobného viděl u tibetských mnichů či - což není až tak příjemná vzpomínka - u svých příbuzných na smrtelné posteli. Takový ten výraz "nekonečného klidu a smířenosti se vším", přitom tenhle není ani osvícený budhista, ani umírající - tedy lidé, kterým nic jiného než "smíření" se vším v životě nezbývá. Na druhou stranu z jeho karty víš, že tenhle člověk viděl "víc než dost" (s ohledem na konflikty, ve kterých byl). "Přemýšlel jsem hodně o důvodech proč jste mě pozval na tuto schůzku a napadlo mě asi milion možností, ale pak jsem si řekl, že bude lepší Vás mi to sdělit osobně." Pronesl tiše, ale současně dost dobře slyšitelně a napil se ze své sklenice (má tam nějakou citronádu - typicky britské pití (vážně)).

Německý návrh na hlasování v EU

Diplomatická jednání s USA

Jednání v Bundestagu

NĚMECKO A JADERNÁ OTÁZKA:

Vláda Franze Fikerleho zahájila jednání na půdě Bundestagu o změně paragrafu v Grundgesetzu (základní zákon SRN), který neumožňuje vlastnit Německu jaderné zbraně tak, aby to umožněno bylo. Jakmile tato jednání začala opoziční Zelení okamžitě začali požadovat osvětlení celého pozadí této změny, stejně jako pozadí jednání s Francii a zřejmě i dalšími zeměmi o jaderných zbraních. Samozřejmě dle regulí byly materiály opozici vydány a vypukl skandál, neboť předseda Zelených shrnul v tisku celé jednání vlády jako: "Jde o snahu vyzbrojit do dvou let Německo jadernými zbraněmi! Fikerle chce z Německa učinit jaderný stát!"

Zelení ihned svolali své příznivce na demonstrace před Bundestag a další anti-jaderné aktivisty. Die Linke oznámila, že se k demonstracím připojí též. "Německo bez atomových zbraní! Německo zelené a čisté!" Jsou opět hesla této antijaderné kampaně, která teprve začíná, ale slibuje svou rychle se zvyšující intezitou připomenout německé vládě demonstrace proti jaderným zbraním z doby osmdesátých let. Opoziční SPD dala najevo, že demonstrovat sice nebude, ale změnu zákona velmi pravděpodobně nepodpoří. Zcela jednotná zdá se není ani CDU/CSU ačkoliv Angela Merkelová se nechala slyšet, že: "Změna v základním zákoně neznamá automaticky plné jaderné vyzbrojení, ale jen potenciální možnost pro odvrácení výhružek v případě mezinárodní krize." Aby toho nebylo málo, tak do celé věci vstoupili i dvě vítězné velmoci v 2. světové válce, se kterými nikdo o tomto kroku (narozdíl od USA, Francie a Británie) nejednal a sice Sovětské Rusko a Španělsko.


(Čerděnko mluví o novém pokusů Germánů získat dominanci)

Čerděnko ve svém velmi ostře laděném projevu prohlásil mimo jiné: "Nejenže je takový krok nelegální, protože k němu nedaly souhlas všechny vítězné mocnosti - velká Pětka - z druhé světové války, ale především jde o naprosto flagrantní a zjevný pokus o zahájení nové éry prušáckého válečnictví! Ale tentokrát je sovětský lid připraven a tyto věci smete z povrchu ještě v jejich zárodku. Pokud v Německu projde změna Grundgesetzu, tak Baltská flotila namíří své rakety na Německo a Rusko rozmístí rakety středního doletu Iskander v Kaliningradu! A pokud ani to neodvrátí německý pokus o relativizaci výsledků Velké vlastenecké váky, tak přistoupíme k ještě tvrdšímu postupu!"


(Miguel dy Ralno pro CNN)

Španělský premiér byl mnohem opatrnější ve svém projevu, ale i on odsoudil tento německý krok jako flagrantní porušení Postupimské dohody a výsledků německé kapitulace. Ve svém projevu řekl také: "Myslím, že je načase, aby se znovu sešla velká Pětka vítězných mocností - USA, Británie, Francie, Rusko a my a rozhodla o společném postupu v této otázce, protože všechno ostatní je jen pokus o rozvrácení platného smluvního systému a to není ani tak německý problém, jako problém smluvních partnerů velké Pětky, tedy náš problém, který musíme vyřešit. Proto doufám, že britský předseda vlády a francouzský prezident budou ochotni jednat o této věci co nejdříve, také doufám, že premiér Čerděnko si zajistí jednání se Spojenými státy stran této věci, protože a to opravdu... tohle není legrace, tady jde o základní smlouvy nové Evropy a ty není možné roztrhat "jen tak". I Španělsko by muselo na něco takového reagovat bez ohledu na naši vlastní politiku nevměšování."

Televizovaný projev kancléře, Franze Fikerleho

Zadání průzkumů a studií

Jednání v Bundestagu

POLITICKÁ KRIZE VE ŠPANĚLSKU

(premiér španělské vlády Miguel Dy Ralno oznamuje svou rezignaci na post gen. tajemníka ÚV PCE (Partido Comunista de Espaňa))

Dne 17.4.2012 oznámil španělský premiér a gen. tajemník ÚV KS Španělska svou rezignaci právě na post generálního tajemníka. Tato zpráva je naprosto nečekaná a ve španělské politice nevídaná (Dy Ralno je II. gen. tajemníkem, který odstupuje z tohoto postu po Vegovi Tigre, který svou rezignaci "pro vysoký věk" oznámil v roce 1975). Premiér Dy Ralno své odstoupení zdůvodnil slovy: "Samozřejmě, že to musí zákonitě působit jako nečekaná záležitost pro do vnitřních záležitostí strany nezainteresované voliče, ale v podstatě jde o důsledek dlouhodobějšího vývoje na zasedání ústředního výboru komunistické strany. Ocitl jsem se se svými názory v menšině a proto odstupuje z funkce gen. tajemníka ÚV, je to jediné čestné a demokratické řešení, které vidím. Ve funkci premiéra zůstanu do doby než bude zvolen nový generální tajemník a připravím veškeré vládní materiály pro bezproblémovou výměnu i na tomto postu. Samozřejmě bude ještě probíhat jednání zda nesetrvám coby udržovací premiér do konce volebního období, tedy do srpna tohoto roku, kdy proběhnou řádné generální volby." Na dotaz zda ve vrcholné politice hodlá zůstat i po svém odchodu oznámil, že ano s tím, že však ukončí své členství v KS Španělska a do voleb představí voličům nový vlastní projekt, který zatím pracovně nazývá: "Národně-komunistická platforma". Sám dy Ralno ke svému novému projektu, který má ambicí se stát novou (pátou) stranou ve španělské poitice říká: "U mě nejde o nějaký rozchod s komunistický ideály, spíš se domnívám, že pro své doposud menšinové názory na praktický výkon vnitrostátní a mezinárodní politiky musím najít legitimitu a oporu u voličů a to lze pouze založením nové strany." Na otázku zda toto neoslabí samotnou PCE odpověděl Dy Ralno takto: "PCE je naše vlajková loď křesťané, anarchisté i komunisté ze všech politických hnutí a stran vzhlížejí ke straně která přinesla Španělsku blahobyt, a kterou sám založil Vega Tigre, kterého mimochodem předtím vyhodili soudruzi z Socialistické strany Španělska v roce 1935."

KDO KDYŽ NE DY RALNO?


(José Carillo, předseda parlamentu a člen politbyra KS Španělska)

Prvním možným nástupcem je často zmiňovaný José Carillo známý svou tvrdou kritikou vůči "dyralnismu", tedy vůči politice "klidné síly" prosazované Dy Ralnem. Carillo volá po návratu k tvrdé zahraniční politice, užšímu spojenectví s Čerděnkovským Ruskem (sám Carillo považuje Čerděnka za největšího moderního Rusa) omezení nezávislosti komun a anarchistického hnutí, které považuje za "černé sémě divokého terorismu". Carillovská frakce čítá řadu vlivných osob v armádě, tajné policii a samozřejmě též v samotných byrokratických strukturách PCE. Sám sebe považuje za neostalinistu.


(Adolfo Jorge, ministr školství a předseda zemské vlády Kastílie)

Druhým kandidátem na post gen. tajemníka ÚV KS Španělska je Adolfo Jorge, který patří k "technokratickému křídlu" PCE a pochází z byrokratických struktur. Podle zahraničních politologů jde v mnoha ohledech o nevýrazného muže se staromódními názory, pro politické frakce uvnitř PCE může ovšem být vhodnějším kandidátem než Carillo, právě kvůli jeho nevýraznosti. Jorge dlouhodobě kritizoval Dy Ralna pro pravičáctví a politickou naivitu. I Jorge chce podobně jako Carillo utužit vztahy s Čerděnkem a navíc též s Čínou. Je autorem výroku: "Válka se Západem je nevyhnutelná a naším úkolem je se na ní připravit a udeřit plnou silou až budou naše bodáky nasazeny a děla nabita." Jorge v minulosti prosazoval co nejtvrdší postup v Kolumbii a navrhoval přímou vojenskou intervenci "bez ohledu na stanoviska USA".

CO STOJÍ ZA PÁDEM DY RALNA?

Oficiálně jde o "dlouhodobé neshody na půdě politbyra a ztrátu důvěry", neoficiálně se v zahraničním tisku spekuluje o tvrdých střetech o "německo-španělskou obchodní dohodu", o růst tempa zbrojení (Jorge i Carrillo kritizují pomalé zvyšování růstu zbrojení a i jeho nízké zacílení na finálních 7.5% proti 10 (Jorge) až 12.5% HDP jak navrhovali sami. Bezprostředními "ranami do dy Ralnova vazu" se měly stát diskuze o účasti na londýnské olympiádě na půdě Kominterny a podle odborníků na Španělsko též německé jaderné zbrojení. Neostalinisté i Technokrati nejspíš "nerozdýchali" fakt, že španělský premiér přešel poměrně s klidem německé ignorování Španělska a viní ho tak ze ztráty postavení v důsledku umírněnější politiky.

Rozložení sil ve španělském parlamentu:

Komunistická strana Španělska (PCE) - 43% (215/500)
(neostalinisté: 17%, dyralnovci: 13%, technokraté: 13%)

Anarchistická Akce (AA) - 27% (135/500)
(anarcho-komunisté: 21%, anarcho-syndikalisté: 6%)

Křesťanská socialistická strana Španělska (PCSE) - 15% (75/500)
(konzervativci: 10%, reformisté: 5%)

Lidová Komuna (CP) - 15%: (75/500)
(federalisté: 8%, konfederalisté: 7%)

SRPNOVÉ VOLBY:

Západní politologové se shodují, že Španělsko čekají "horké volby", které moho přerůst v "referendum o Dy Ralnovi" a celkovém politickém směřování Španělska, které vedl poslední 2 roky právě Dy Ralno. Pokud by byl Dy Ralno poražen a zvítězila PCE a její konzervativní kandidáti tak by bylo možné čekat "prudký obrat směrem k Moskvě" což je považováno za "velice černý scénář", agendou takové "pro-ruské vlády" by patrně bylo poskytnutí přístavišť pro ruskou flotilu ve Středomoří, vědomá eskalace vztahů s EU a zejména s Itálii a dost možná invaze do Maroka, se kterým je poslední dobou Španělsko "na kordy". Optimisté však soudí, že Dy Ralno možná hodlá "přechytračit všechny" právě svým odchodem a vsadí na osobní popularitu u obyvatel komun, kterých je kolem 40% a vítězstvím své vlastní strany oslabí PCE a tedy i neostalinisty. Z nových voleb by tak mohla vyjít PCE jako poražená strana a nejvíc by mohli posílit křesťanští socialisté, anarchisté a samozřejmě Dy Ralno. Otázka je jaké další směřování Španělska chtějí samotní Španělé, ani anarchisté nevidí Dy Ralnovu politiku "mírnějších gest" příliš perspektivně a prosazují "pan-hispánskou politiku" v jižní Americe (totální destrukce kapitalismu od mex-US hranice na jih a začlenění latinské Ameriky do Kominterny jako celek). Křesťanským socialistům také vadí "nízká podpora" Dy Ralna španělské katolické církvi a její anti-vatikánské rétorice (Dy Ralno měl před časem prohlásit, že "ho půtky mezi bandou černoprdelníků opravdu nezajímají"). Dy Ralno je tak "osamocen" se svými názory a bojuje "proti všem", jedinou jeho reálnou šancí na úspěch představuje 40% Španělů žijících v komunách z jejichž řad vzešel, podle odhadů by Dy Ralna mohla volit 1 až 2 třetiny obyvatel těchto komun (cca 13-26% ze všech oprávněných voličů), pokud by se mu toto zdařilo, tak pak už by stačilo získat podporu některých velkých městkých komun, které mají silné slovo a autoritu (Comuna de Barcelona, Comuna de Valencia) což by mu mohlo přinést několik dalších % od "měšťáckých komunistů" (jak je někdy přezdívána střední třída ve Španělsku) s takovým výsledkem by jistě dokázal zůstat v čele Španělska ještě další čtyři roky, ale zda má vůbec šanci proti konzervativcům z PCE a anarchistům - tedy dvěma hlavním proudům, které oba nyní momentálně volají po "radikálním postupu v zahraniční politice" (ať již v pro-ruské orientaci, či v rozšíření vývozu revoluce na celou Jižní Ameriku) je otázkou.

LEYENDA NEGRA INCIDENT

(španělská bitevní loď třídy República, AE Leyenda Negra o výtlaku přes 70 000 tun)

Dvojicí jaderných reaktorů poháněná bitevní loď AS Leyenda Negra ("Černá legenda") nesoucí v primární výzbroji 12 děl ráže 500 mm s dostřelem 72 km a rozsáhlou jadernou výzbrojí (rakety středního doletu Segadora ("Kmotřička, Sekačka") s dosahem 2500 km a křižující rakety Inquisidor ("Inkvizitor") s dosahem 1250 km a vysokým stupněm manévrování) představuje jednu z šesti plovoucích raketových základen Španělska. Již stará a třikrát modernizovaná (z toho jedenkrát prakticky z gruntu přestavěn) super bitevní loď představuje symbol námořní moci Španělska a je navržena tak, aby v podstatě byla sama o sobě zničit celé flotily a svazy nepřátelských letounů (2x raketový komplet S-400 vybavený PL a PR střelami s taktickými jadernými hlavicemi). Podle některých jde jen o kus zreznutého a umně natřeného železa, pro většinu však největší pýcha Španělska...

Dne 16.4.2012 se bitevní loď Leyenda Negra přiblížila na své rutinní plavbě skrze Středozemní moře na dosah italské baterie protilodních střel umístěných na ostrově "Sharqi" u jihovýchodního pobřeží Tuniska. V 1:54 středoevropského času došlo ke konfrontaci. Od ostrova "Sharqi" přiletěly do bezprostřestřední blízkosti dvě starší italské protilodní střely, které ve vzdálenosti 12.5 km a 9.5 km (dle španělských oficiálních zdrojů) zlikvidovala protiraketová obrana lodi (byly vypáleny 4 naváděné granáty ráže 105 mm proti přilétajícím střelám) po jejich zničení a po zjištění přítomnosti dvojice italských letounů na radaru (šlo o stroje patřící tuniskému letectvu, které se vracely z hlídkového letu do Tunisu) španělský kapitán přesvědčený o italském útoku na jeho loď nařídil "odpovědět neasymetricky" a směrem k baterii protilodních střel bylo posláno 12 dělostřeleckých granátů ráže 500 mm obsahujících "plošnou munici" (kombinace palivovzdušné a klasické HE munice). Dopad granátů způsobil v místě dopadu naprostou katastrofu a kompletně zlikvidoval celou baterii protilodních střel. Území o rozloze několika fotbalových hřišť připomínalo nad ránem "doutnající měsíční krajinu". Plavidlo následně vyslalo varovný radiový signál zachycený velením italské operační skupiny na Maltě a dále pokračovalo v cestě do Sýrie rychlostí cca 30-32 uzlů (54-58 km/hod).

Na italské straně si španělská odpověď vyžádala 60 mrtvých příslušníků vojenského personálu (převážně tuniští vojáci) a přes sto civilních obětí (čtveřice granátů zasáhla 500 metrů vzdálenou vesnici ve které zničila mimo jiné i vyhlášenou restauraci Chez Najet Le Régal). Mezi civilními oběti je přibližně 70 cizinců (jde o turisty). Na španělské straně zahynul jeden člen posádky v důsledku pádu přes palubu (jeho ztrátu zjistilo velení lodi až dávno po akci) při obratu lodi při úhybném manévru. Tělo španělského námořníka bylo nalezeno na pláži ostrova "Sharqi". Tuniské úřady jako příčinu úmrtí uvedli "těžká vnitřní poranění" (patrně při dopadu na hladinu).

Incident začala ihned vyšetřovat tunisská i italská vojenská policie. Španělské velení flotily požádalo o vydání těla námořníka tunisské úřady a k celé věci se dále nevyjádřilo. José Carrilla - předseda španělského parlamentu - již stihl označit Italy za agresory incidentu s tím, že "všechny ztráty jsou důsledkem jejich agrese". Na italské straně se podle spekulací vede hlavně vyšetřování příčiny střelby na ozbrojené plavidlo cizí mocnosti, tunisské úřady potvrdily, že vyšetřují i možnost "teroristického útoku", ale západní média spíše poukazují na "klasický bordel v armádě Tuniska", který vedl k náhodnému odpálení obou střel na AE Leyenda Negra. Podle italské vojenské policie mohlo k odpalu dojít, kvůli chybě obsluhy, nebo operačního systému (vyhodnocení rozkazu "zaměření cíle/střelba"), který loď zaměřil, ale již neměl střílet (proč došlo k výstřelu není jisté a s ohledem na totální devastaci objektu baterie a blízkého okolí je možné, že skutečný důvod se ani nepodaří zjistit). Ve španělských médiích jen proběhla zpráva, že kapitán AE Leyenda Negra je aktuálně mimo službu "na vlastní žádost" a v péči odborného psychologa, spolu s ním tak skončil i velitel zadní věže jejíž granáty dopadly o 500 metrů dále než bylo postavení baterie a zabily přes 100 civilistů, z velké části zahraničních turistů. Loď i baterie byly od sebe v okamžiku střelby vzdáleny 30-32 kilometrů.

CLAUDIA ROTH - ŠÉFKA NĚMECKÝCH ZELENÝCH VOLÁ "DO ZBRANĚ PROTI ZBRANÍM":

Šéfka německé politické strany Zelení vydala tiskové prohlášení, ve kterém se nevybíravě pustila do německého kancléře a jeho jaderné politiky. Ve svém prohlášení uvedla:

"Nejenže se jedná o zcela neuvěřitelný hazard, který hrozí zavést Evropu na pokraj jaderné války, ale nadto jde o naprosto neodúvodněný čin, který si konečně nepřeje ani německá veřejnost! Německo jaderné zbraně v žádném případě nepotřebuje a obava z Itálie je neopodstatněná, stejně jako je neopodstatněné tvrzení, že by NATO nepomohlo Německu v případě jakékoli agrese zvenčí. Je to krok který tedy ve své podstatě je naprosto zbytečný, destabilizuje mezinárodní vztahy a ještě ke všemu ho krom pana Fikerleho nikdo nechce učinit."

Šéfka Zelených nakonec vydala manifest "NE JÁDRU!", ve kterém vyzvala stoupence Zelených jak v Německu tak jejich evropské spojence "do zbraně proti jaderným zbraním". Rothová požaduje okamžité stažení celé jaderné agendy a vyzvala k demonstracím proti tomuto "jadernému strašákovi".

KATJA KIPPING - ŠÉFKA "DIE LINKE" POŽADUJE ODCHOD "PROTILIDOVÉ VLÁDY"

Jestliže se někomu mohl zdát projev šéfky Zelených radikální, tak proti projevu Katjy Kippingové (šéfky neokomunistické "Die Linke" /Levice/) byl jen "slabým odvarem", ta ve svém prohlášení přirovnala Fikerleho k Hitlerovi a celou vládní politiku označila za "plíživou fašisticko militaristickou agendu, která hrozí uvrhnout Německo do nové temnoty". Ve svém prohlášení dále vyzvala ke generální stávce v případě, že vláda bude trvat na prohlasování tohoto zákona a dále uvedla:

"Co udělá tento novodobý Hitler z Německa? Jen masový hrob německého národa! To si vážně naše vláda myslí, že tohle Rusko a Španělsko nechají "jen tak"?! Německo už jednou zaměřené snad všemi jadernými zbraněmi na světě bylo - vzpomeňte na studenou válku, kdy zde byly rozmístěné americké rakety! Co z toho bylo? K čemu to přispělo? Odstrašilo to snad někoho? Ne! Jen to hrozilo zničením Německa a sjednocením všech Němců ve společném masovém hrobě! Tato vláda je nezodpovědná a zahrává si se strašákem militarismu ve snaze znovu nacifikovat Německo!"

ANDREA NAHLES - GEN. TAJEMNICE SPD POŽADUJE REFERENDUM O CELÉ OTÁZCE

Generální tajemnice SPD (něm. sociální demokracie) Andrea Nahles k celé věci přistoupila mnohem "klidněji" a ve svém projevu odmítla generální stávku jako "prozatím zbytečnou" a vyzvala spíše ke klidu slovy: "Samozřejmě budeme požadovat o celé věci referendum HNED V SAMOTNÉM POČÁTKU. Pokud jde o stanovisko strany, tak nevidíme problém ve vlastnictví jaderných reaktorů jako takových, které slouží k pohonu velkých plavidel, ačkoliv se osobně domnívám, že pro Německo jsou letadlové lodě drahou zbytečností, ale zásadně odmítáme jakékoliv jaderné hlavice na území Německa. Pokud bude o celé věci referendum, které budeme požadovat, tak jsem přesvědčena, že k ničemu tak jako tak nedojde, protože německá společnost toto smete ze stolu. Trochu se musím pozastavit proč vláda kancléře Fikerleho chce v Německu prosazovat to co je zkrátka přes veřejné mínění neprůchodné. Je to diletantství? Nevím a nesoudím, ale klíčem je teď striktně požadovat referendum a zachovávat klid."

EMILIO RODRIGUÉZ - ŠPANĚLSKÝ VELVYSLANEC V BERLÍNĚ VYZÍVÁ K JEDNÁNÍ

O asi největší překvapení se však postaral španělský velvyslanec Emilio Rodriguéz (42 let), člen Acción Anarquista a bývalý "terorista" (člen IRA v letech 1991-1998 a FARC v letech 2000-2005), který je díky svému diplomatickému pasu nestíhatelný za zločiny "podpora terorismu a členství v teroristických organizacích". Jako bývalý "ultra-radikál" (dle optiky západních médií) byl jmenován Dy Ralnem velvyslancem v Německu v roce 2010 a obecně se očekávalo, že bude zastáncem "co nejtvrdšího postupu" v rámci německé levice. Opak se stal, ale pravdou Emilio Rodriguéz zastává svůj úřad více-méně klidně a ačkoliv mu díky jeho minulosti málokterý německý politik podá ruku (protože de-iure jde o zločince a teroristu) tak se v kauze jaderných zbraní postavil spíše do role smířlivé než-li radikální, když předal vládě diplomatickou nótu jejíž obsah zveřejnil na stránkách španělské ambasády. Veřejně dále jen prohlásil: "Nemám s Fikerlem problém, ani ho mít nemůžu, protože jsem Španěl a on je Němec a mezi Španělskou levicovou demokracií a Německou levicovou demokracií logicky žádný problém být nemůže." V diplomatické nótě na níž se podle svých slov Rodriquéz podílel je výslovně napsáno:

"To co je třeba učinit se jmenuje "jednání u kulatého stolu" mezi všemi vítěznými velmocemi, Německem a samozřejmě též jeho sousedy pokud budou mít k tomu co říct. Vynést takové jednání v této fázi, kdy stejně ještě není nic rozhodnuto je kontraproduktivní a významné jen pro ty politiky, kteří si chtějí z této poměrně složité otázky udělat vlastní hřiště pro přihřívání svých politických polívek. Nepodporujeme stanovisko Die Linke a Zelených, podporujeme jednání - klidná a racionální - o této otázce a souhlasíme se stanoviskem SPD, že je třeba vytvořit nějakou legitimitu "zdola" pro takový krok. Musím ovšem též připomenout, že kancléř Fikerle jasně uvedl, že v novém zákoně bude otázka referenda též, takže tvrzení, že jde o nějakou formu fašisticko-militaristické akce musím odmítnout. My Španělé jsme fašisty bili u nás ve Španělsku a víme co jsou zač, pan Fikerle fašista není, možná se shlíží v silném Německu, možná se obává hrozeb Kremlu, ale fašista opravdu není, to je zcela jiná kategorie."

IFR VARUJE NĚMECKO

Tisková agentura FAI (Fascista Agenzia Italiana di stampa) zveřejnila prohlášení Italského Duceho Zakalliniho, jenž se zabírá novým Německý zbrojím programem a hrozbou tohoto programu na celoevropskou bezpečnost.

"Italská fašistická republika nebude, opakuji nebude, jen nečině přihlížet začátkům jaderného programu a následnému jadernému zbrojení Německé spolkové republiky !
Myslíme, že by si signor Fikerle měl uvědomit, že i bez jaderných zbraní představuje jeho Německo, jakožto součást EU a NATO, hrozbu pro Evropský mír.

Pokud by Německo začalo rozvíjet jaderný program a následné jaderné zbrojení,
musela by IFR adekvátně zareagovat a přesměrovat zamíření části svých raketových sil přímo na velká Německá města. Též by bylo samozřejmé doplnění stavů dalšími jadernými zbraněmi, což by dozajista nenechalo v klidu země jako je Španělsko, či Rusko a byly by tu nové závody ve zbrojení !

Jak vidno, my, Duce Alessandro Zakallini, jsme měli znovu pravdu. Dekadentní kapitalistický pseudo-demokratický západ se znovu ukázal ve svém pravém světle. Chce zbrojit a ohrožovat Evropský mír.
Zatímco my, všemi z agresivních choutek osočovaný národ Italů, se stavíme za celoevropský mír a bezpečnost.
Nyní světe zři pravdu ! Nyní ji máš před očima ! NE MY! Ale demokraté ohrožují mír !

Ale věřte ! Že IFR to tak nenechá. My nebudeme těmi, který budou jen nečině přihlížet Německému zbrojení, jako tomu dělali Francouzi a Britové před WWII.
IFR za každou atomovou zbraň, kterou Německo vyrobí, postaví dvě takové. Za každou loď, kterou vypustí na hladinu moří, vypustíme my minimálně 2 takové.
My nebudeme jen nečině přihlížet Novému Atomovému Hitlerovi, jenž se jako ďábel vtělil do těla Fikerleho !
Braň se světe! Braň se Německý lide! Jinak vás tento ďábel zatáhne do války, která ukončí věk lidstva !"

Tuniská armádní krize

PRŮZKUMY A STUDIE:

START RAKETY "KIM-1" V KLDR

Severní Korea včera (21.4.2012) úspěšně odpálila raketu KIM JONG ILL-1, která byla pojmenována na počest zemřelého Kim-Jong Illa. Zatímco ostře sledovaný start rakety kritizovalo Japonsko, Jižní Korea a USA jako test rakety schopné nést jadernou hlavici do velké vzdálenosti (první severokorejská ICBM?), tak Rusko a Čína gratulovali KLDR k úspěšnému kosmickému programu. Raketa Kim Jong Ill - 1 vynesla na oběžnou dráhu historicky první satelit a ač samotný kosmický program představuje pro severní Koreu značnou finanční zátěž (odhadem 5-6% celého jejich HDP), tak tvoří součást pýchy a propagandy režimu.

Španělsko coby hlavní člen Kominterny pogratulovalo (dle záp. expertů velice vágně) Kim-Čong-Unovi k úspěchu při dobývání kosmického prostoru nicméně vedení KS Španělska není zrovna největším zastáncem severokorejského raketového a jaderného programu - sice nebyl zaznamenán z Madridu jediný otevřený hlas proti, ale celková politika Španělska vůči KLDR je spíše rezervovaná údajně kvůli španělskému přesvědčení, že takto zchudlá země by se měla spíše soustředit na rozvoj hospodářství než na "kosmické avantýry". Samotné Španělsko má s KLDR poměrně intenzivní obchodní výměnu a poskytuje zemi ročně hospodářskou pomoc v hodnotě přibližně 200-250 milionů USD určenou na výstavbu průmyslu a rozvoj zemědělství. Čína a Rusko podporují KLDR hlavně diplomaticky (a znatelně méně finančně) a také odprodejem svých starších zbraní za "zvýhodněné ceny".

STANNÉ PRÁVO V SÝRII!
ASAD VRACÍ ÚDER!

Syrský prezident Asad čelící demonstracím ze strany syrského obyvatelstva vyhlásil stanné právo a zákaz jakéhokoliv shromažďování. Současně nařídil - patrně na radu ruských poradců - mobilizaci armády na plný stav - 340 000 příslušníků, aby jak sám řekl: "Zajistila bezpečí a klid v Sýrii a aby rozdrtila veškeré projevy terorismu, banditismu a zahraniční agrese!" Asad označil Izrael za viníka destabilizace Sýrie (Asad tvrdí, že celé demonstrace organizuje Mossad) a varoval před dalším vměšováním (zejména Hizballáh).

Mezitím ruská středomořská flotila a její personál umístěný na největší ruské základně v zahraničí ve městě Surt čítající na 40 000 příslušníků vstoupila do stupně nejvyšší pohotovosti. Čerděnko ujistil Asada o "nehynoucím spojenectví" a o tom, že se mu dostane od Ruska "plné podpory našeho ozbrojeného pracujícího lidu". I Rusko z konfliktu viní Izrael, který se jen rozpoutáním nepokojů v Sýrii snaží odvrátit zrak světového veřejného mínění od konfliktu v Gaze.

LEYENDA NEGRA U BŘEHŮ SÝRIE

Španělská bitevní loď AE Leyenda Negra mezitím dosáhl syrského pobřeží a zakotvila cca 10 km od břehu (původně měla zakotvit přímo v Surtu). Španělská vláda vydala v rámci nepokojů v Sýrii informaci, že AE Leyenda Negra coby jaderný nosič nevstoupí do syrského přístavu, když je situace "takto vyhrocená" a po vyložení blíže nespecifikovaného nákladu určeného syrské vládě (a převzetí nákladu od ní) popluje skrz Suez a Rudé moře do Indického oceánu a následně pak do Indočíny (kam měla původně plout AE República vystrojovaná nyní na "běžnou cestu" v Cádizu).

SANACE GAZY - JAK SE ZACHOVÁ EGYPT?

DOPAD NA TURECKO

Situace v Gaze i v Sýrii má také přirozeně dopad na Turecko, které se chystá na volby (konat se budou za dva měsíce). Z izraelské agrese vůči Gaze těží zejména islamisté, situace v Sýrii pak nahrává nacionalistům, kteří volají po otevřené intervenci Turecka do Sýrie. Demokratické strany v současné době sotva zvládají hájit svou "baštu" jménem Istambul.


(Turecko přesunuje k syrské hranici obrněné jednotky.)

Otázkou je angažmá Turecka právě v Sýrii, protože Sýrie je jako člen Kominterny bráněná právě Ruskem a Španělskem, které mají rozsáhlé jaderné arzenály, zatímco Turecko je samo a jeho jaderný program (který podle tvrzení OSN pokračuje "plnou rychlostí") ještě nedosáhl stupně "zavedení do výzbroje". Nacionalisté každopádně již dnes tvrdí, že "Sýrie je turecká" a tak je jen otázkou, zda jimi řízené Turecko nevstoupí do války v Sýrii rovnýma nohama třebas proti výhružkám všech.

Tiskové prohlášení FDP k "atomové kontroverzi"

"Vážení zástupci svých zemí,
je Vám doufám jasné, že Velká Británie si žádá nějaké lepší vysvětlení smrti 9 svých občanů - civilistů - než je "náhodná střelba" či "omyl při zaměřování".
Věříme, že se nejedná o úmyslný útok, ovšem minimálně rodiny poškozených si zaslouží znát odpověď na to, proč se jejich příbuzní již nevrátí ze své dovolené."

POLITICKÁ KRIZE VE ŠPANĚLSKU SE PROHLUBUJE - V ČELE ZEMĚ GENERÁL AUGUSTO PIXIOTE

(Dy Ralno oznamuje své odstoupení z úřadu premiéra a vytvoření Unión de Syndicades /Unie Komun/)

I přes nedávné prohlášení nyní již expremiéra Dy Ralna, že se pokusí dohodnout na svém setrvání do předčasných voleb se situace vyostřila v důsledku mezinárodního incidentu s Itálii natolik, že konzervativní křídlo KS Španělska prosadilo "odejití" Dy Ralna z funkce a rovnou jej vyloučilo ze strany. Pro byli jak Carrillo tak Jorge, kteří sami usilují o post nového gen. tajemníka ÚV KS Španělska. Vzhledem k tomu, že se obě znesvářené frakce - konzervativci a technokraté nebyli s to dohodnout na jmenování nového premiéra do 24 hodin od "odejití Dy Ralna" (efektivně jakékoliv dohodě zabránili dy Ralnovi stoupenci v KS Španělska) vstoupil v platnost článek 56 španělské ústavy a sice pravomoc prezidenta jmenovat udržovací vládu s limitovanými pravomocemi bez nutnosti získat důvěru parlamentu. Španělský prezident vybral do čela země generála Pixiota.


(Generálplukovník Allando Pixiote (62 let), pochází s Tangeru a má portugalsko-berberské kořeny)

Generál Allando Pixiote ihned v den svého nástupu potvrdil většinu ministrů ve funkcích a pouze obměnil rezorty vnitra, obrany, letectví, námořnictví a spravedlnosti (tedy silová ministerstva), aby dle svých slov "zajistil odstavení všech do voleb jdoucích frakcí od síly" a dosadil do jejich čel odborníky (většinou výše postavené důstojníky). Pixiote také okamžitě zaujal oficiální stanovisko k incidentu na AE Leyenda Negra:

"Španělská vláda nebude nyní před volbami řešit, kdo za co může a kdo nikoliv. Byly to naše granáty, které zmařily životy stovky civilistů a za každého mrtvého CIVILISTU bude vyplaceno z z rezerv španělské centrální banky 100 000 dolarů jako odškodné. Tímto přijímá španělská vláda plnou zodpovědnost za tento incident, který vznikl v důsledku nedodržení prováděcích procedur pro krizové situace. Co se týče italského podílu na vzniklé události, tak italská vláda obdrží oficiální komuniké naší vlády, ve kterém bude požádána o vysvětlení celé situace a také o zajištění nápravných opatření, aby k takové situaci již znovu nedošlo, střelba na plavidlo nesoucí balistické jaderné zbraně "není zrovna nejlepší nápad" ani v případě fašistů. Bohu děkujme za to, že rakety nezasáhly AE Leyenda Negra jinak by byl rozsah incidentu daleko větší a jeho vážnost by dosáhla stupně, ve kterém bychom se ocitly na pokraji války s Itálii."

Pixiote má pověst vojáka a profesionála a je jedním z mála nepolitiků v čele země, není člen žádné z politických stran a je o něm známo, že jde o málo charismatického řečníka, ale o to výkonnějšího byrokrata a správce. Někteří politologové v zahraničí zmiňují i Pixioteho roli v době války o Malvíny (1988), kdy coby 38 letý plukovník velicí jednotce námořní pěchoty, která obsadila jižní Georgii dokázal početnějšího nepřítele zcela zaskočit překvapivým vyloděním za naprosté noci a zničit během 24 hodin s "takovou grácií, že k tomu nepotřeboval ani páchat žádné zločiny proti lidskosti". Samotné velení španělské armády ho považuje za "výborného velitele", který s chladnou rozvahou dokáže řešit i velice komplikované situace. O něco temnější skvrnou na jeho pověsti pak je jeho rozkaz k použití chemických zbraní při bojích proti pravicovým guerillám v Peru jimž za oběť padlo na 30-40 tisíc lidí - převážně civilistů. Celkově tedy jeho profil dle většiny expertů odpovídá chladnému, rozvážnému expertovi, který však dokáže jednat s tvrdostí extremisty, ale vždy jen po "nezbytně nutnou dobu", aby rychle vyřešil jakoukoliv "konvenčně" neřešitelnou krizi.

UNIÓN DE SYNDIKADES - DY RALNO V OPOZICI:

Svaz Syndikátů (či Unie Komun) v čele s Dy Ralnem se sestává z lidí, kteří ukončili na protest proti praktikám na politbyru KS Španělska své členství a v parlamentu si přesedli do opozice. KS Španělska již zaznamenala odchod svých 5 000 členů k Unión de Syndikades v prvním týdnů. Dy Ralno na shromáždění jeho stoupenců před sídlem madridské komuny, která se stala nyní centrálou Dy Ralnova hnutí pronesl ostře laděný projev, ve kterém formuloval některé principy, které považuje za politicky únosné a vymezil se proti jiným mocenským silám ve Španělsku i mimo ně:

"Základem jsou komuny a městské syndikáty, to je jádro španělské cesty ke komunismu a jádro naší anarchistické doktríny. Na těchto pilířích proto musíme stavět, neboť na nich stojí naše společnost. Ať si neostalinisté myslí, že centralizovaná a zbyrokratizovaná ústřední moc něco zmůže proti uvědomělé třídě španělských pracujících. Nezmůže! Vyvedeme je z omylu tak rázně, že za sebou nestihnou ani zavřít dveře, neboť to je naše cesta, cesta lidové demokracie a náš komunistický způsob života. Vega Tigre nebojoval celý svůj život proti nepřátelům Španělska, aby ovoce jeho práce sklízeli pijavice na těle lidu, tito zdegenerování pseudoburžoové disponující razítkem a úředním lejstrem! Ne! Vega Tigre bojoval za lid Španělska a za jeho vlastní cestu ke komunismu! Nepotřebujeme se hádat o tom co je a co není odkaz díla otce ruského komunismu Lenina, jak to činí neostalinisté a technokraté, protože Lenin není otcem komunismu španělska. Tím je Vega! A Vega byl revolucionář, živé bijící srdce rudé revoluce. Bestie která strašila Hitlera a Mussoliniho v jejich snech! Terorista, kterým Západ pohrdal, a kterého nenáviděl. Neznaboh, který rozerval okovy Vatikánu! Vega Tigre šel vlastní cestou a svůj meč stavěl proti každému - příteli či nepříteli - kdo se pokusil zmařit španělskou revoluci. Byl tvrdý, byl neoblomný a byl pořádně tvrdohlavý, a proto byl nejlepší. A jedno vím o něm jistě... nikdy nebyl byrokrat! A pokud snad naši neostalinisté zapoměli, tak Vega Tigre to řekl kdysi sám, tak jim to tady připomenu: "Ať si má bílou uniformu a rudou hvězdu. Ať si stojí v čele největší země na světě! Ať si říká sebevíc komunista jak chce, ale to že jde o zasraného byrokratického šmejda, kterému ego leze i ušima mi nikdo nevymluví!" A víte kdy to řekl a o kom to řekl? Řekl to o Stalinovi když v roce 1946 jednal v Bělehradu s Josifem Titem! Tak to bylo. A i když se Stalin a Vega stali spojenci a oba bojovali proti společnému nepříteli, tak nazývat Stalina "našim učitelem" je pomýlené a nesmyslné. Naším učitelem Vega Tigre a my jako jeho žáci, jeho vnuci jeho dílo dokončíme stůj co stůj. Se stejnou tvrdostí, se stejnou tvrdohlavostí a bez diskuzí s kýmkoliv. Bude li nám stát v cestě Západ, tak dostane po čenichu stejně jako fašisté nebo Izrael. Španělsko nemá přátele, ale spojence a obchodní partnery a jeho vlastní bytostnou cestu ke komunismu nebude ohrožovat nikdo, ani Netanjahu, ani Čerděnko, ani Zakallini a dokonce ani lidé z EU a Bílého domu. NIKDO A NIKDY! PŘES NÁS NIKDY NEPROJDOU!"

Panuje poměrně silná shoda na tom, že Dy Ralno ve svém projevu záměrně přitvrdil, aby se srovnal s úrovní svých protivníků a takzvaně "vycenil zuby", neboť - jak píše "znalecky" NY Times": "Cenit zuby je lepší, než být odmítnut jako "slabý kandidát", ve Španělsku to platí dvojnásob, tam je cenění zubů jednou z hlavních vlastností úspěšného politika, bez cenění zubů to zkrátka ve Španělsku nejde."

STANOVISKO KOMINTERNY K INCIDENTU AE LEYENDA NEGRA:

Vedení Kominterny vydalo prohlášení (po jednáních mezi klíčovými hráči - Španělskem, Čínou a Ruskem), ve kterém oficiálně obvinilo Itálii z agrese proti "světovému dělnickému hnutí", ruský vyslanec zastávající též úřad tiskového mluvčího Nejvyššího výboru Kominterny přečetl prohlášení (které je oním oficiálním stanoviskem) jež obsahuje mimo jiné i toto:

"Italská bezuzdná agrese vůči španělskému lidu je plivnutím do tváře celému světovému dělnickému hnutí a toto plivnutí nebude zapomenuto a jednoho dne až bude válečný štváč Zakallini souzen pro své zločiny proti italskému lidu mu za toto uvážeme o jeden uzel na oprátce víc."

Celkově je prohlášení Kominterny velice ostře laděné a je tak v příkrém rozporu s oficiálním komuniké španělské vlády, která v podstatě vzala "incident na sebe". Jak soudí zahraniční experti jisté je jedno: "Prohlášení Kominterny nepsal Španěl, ale Čerděnko a jeho příznivci ve Španělsku."

CHORVATSKO A SLOVINSKO PODEPISUJÍ SPOLEČNÝ OBRANNÝ PAKT

Poté co Srbsko zveřejnilo nové zákonné úpravy ústavy, ve které se objevil pojem "Jugoslávie ustanovená prvním sjezdem KLJ v roce 1945", který se má vztahovat k velikosti Jugoslávie v roce 1945 (tedy včetně Slovinska, BiH, Chorvatska a Makedonie) se chorvatská a slovinská vláda rozhodli přejít do protiútoku a podepsali vlastní společný obranný pakt, který již Záhřebští novináři překřtili na "Pakt proti Bělehradu". Nová alianční smlouva ustanovuje následující "principy":

1) Pokud Srbsko napadne Chorvatsko či Slovinsko obě země (Ch. i Slov.) vstoupí do války se Srbskem.

2) Pokud Srbsko napadne Bosnu, tak Chorvatsko a Slovinsko vstoupí do války se Srbskem a Srbskou republikou.

Otázku Makedonie či Kosova nová alianční smlouva neřeší, ale podle politologů je záměrně celkově sepsaná tak, aby se dala použít i v případě agrese Itálie a to v článku 17, kde je výslovně uvedeno:

"Obě krajiny se zavazují k odporu proti nárůstu srbského a italského vlivu v oblasti bývalé Jugoslávie."

Zábřebská i Ljubjanská vláda patrně zintenzivní rozhovory s NATO a EU o zajištění větší bezpečnosti pro sebe právě ze strany unijních a aliančních vojsk. O zájem na společném obranném paktu proti Srbsku (a eventuelně Itálii) projevila zájem i Bosna kontrolovaná silami OSN.


(Chorvatský prezident Ante Gotovina a premiér Mladen Markac.)

Chorvatský prezident Ante Gotovina v exkluzivním rozhovoru pro BBC uvedl "natvrdo" i další stanoviska jeho vlády vůči Srbsku: "Prostě neexistuje, opakuji - neexistuje - možnost, že bychom se mi Chorvaté kdykoliv bavili se Srby, nikdy znovu více! Jugoslávie je mrtvá a mrtvou také zůstane a na tom nic žádný bělehradský bolševik nezmění. My se jich nebojíme, porazili jsme je jednou, porazíme je zase. A věříme v naše přátele v EU a v NATO, že dostojí svým závazkům vůči Chorvatsku a Slovinsku a také samozřejmě vůči Bosně a budou připraveni kdykoliv vystoupit proti srbské agresy... a samozřejmě také proti agresy Italů pokud by snad jejich ducemu přeskočilo a rozhodl se rozšířit svou "říši" o nové provincie."

V Chorvatsku populární válečný hrdina Ante Gotovina stojí také za velkými zbrojařskými zakázkami pro americké, francouzské, britské a německé firmy a Chorvatsko ročně z EU nakupuje zbraně za 1-1,5 miliardy EUR přičemž chorvatský zbrojní rozpočet pohlcuje plných 11% HDP Chorvatska. V EU však není Gotovina a jeho vláda přijímána "zcela bez problémů", levicové strany často poukazují na "demokratický deficit" a není to tak dávno co se premiér slovenské vlády Fico nechal slyšet, že: "Medzi ním a Zakallinim nie je žiadny rozdiel, jeden fašista taliansky, druhý chorvátsky, čo viac je k tomu treba hovoriť? Nič."

EGYPT OTEVÍRÁ HRANICE V GAZE

Egyptská vláda nařídila otevřít hranici s Gazou a ta se rázem zaplavila přívalem uprchlíků, kterých jsou jen v prvních hodinách desetitisíce. Egyptská armáda na Sinaji přešla z pohotovosti do praktické mobilizace a velení posílilo tamní jednotky o 50 000 záložníků a uvažuje se o dalším povolání 75 000 rezervistů pro zajištění celé situace. Izrael označil krok Egypta za "nešťastný" s ohledem na to, že mnoho radikálů z Hamásu díky tomuto kroku uteče před spravedlností do Egypta. Hamás naopak krok Egypta nazval aktem humanity a vyzval tvrdé jádro Hamásu k pokračujícímu tvrdému odporu proti postupnému izraelskému zabírání a čištění Gazy.

ČERDĚNKOVY TANKY V OSETII

V předvečer svátku práce, dne 30.4.2012 vstoupily do jižní Osetie obrněné jednotky Rudé armády, aby dle oficiálního stanoviska Kremlu posílily obrannou hráz proti "imperialismu a Saakašviliho psům". Do jižní Osetie byly poslány dvě mechanizované divize mající k dispozici přes 500 tanků a 40 000 mužů. Tento krok přímo podporuje přesvědčení, že Čerděnko se rozhodl dokončit to co v roce 2008 započel a sice rozdrtit Saakašviliho a obsadit Gruzii. Podle spekulací má být záminkou k dokončení "odstranění Saakašviliho" fakt, že Gruzie požádala o přijetí do Světové fašistické organizace což nehodlá Čerděnko nechat bez odpovědi.

"Aby názorně ukázal, že v tom co považuje za ruskou sféru zájmů nemá fašismus ani jeho náznaky jedinou šanci je podle všeho Čerděnko odhodlán pustit se do agrese proti Gruzii. Ale není to jen signál Itálii, ale také NATU a EU, že za Čerděnkovými hrozbami stojí reálná vojenská síla, kterou nebude Kreml váhat použít v případě jakýchkoliv pokusů vstupovat do oblastí bývalého SSSR." Tvrdí ruský emigrant, politolog Litvinovskij.

AE ARRANCAR MÍŘÍ KE SCAPA FLOW?

Už několik dní sledovaly ostře lodě a letouny Royal Navy španělský bitevní křižník AE Arrancar (rok výroby 1952), který je tím bezpochyby nejstarším co se "ještě udrží na hladině". Již snad pětkrát modernizovaná loď byla na vodu spuštěna naposledy v roce 2011, poté co byla vybavena novými radiolokačními systémy a jednoduchou PR obranou. Loď krom primární výzbroje (8x305mm s dostřelem 65 km) nese také "strategickou výzbroj" sestavenou z kompletů křižujících raket s dostřelem 1250 km vybavených taktickými jadernými náložemi. Zájem Royal Navy vzbudila španělská bojová loď poté co po vyplutí z Azor nezamířila standartně do oblasti severního Atlantiku u New Foundlandu a dále "severní cestou do Beringova průlivu", ale namísto toho se otočíla na severovýchod a jižně od Islandu pak na jihovýchod až jih čímž zamířila rovnou k britskému pobřeží. Raketový-bitevní křižník proplul 30.4. v těsné blízkosti dánských vod u Faerských ostrovů a nadále dle všeho pokračuje v cestě do Severního moře, s každým uraženým kilometrem se do jeho dostřelu dostává větší a větší kus střední Evropy.

Do známosti se celá věc dostala poté co kolem AE Arrancar proletěla helikoptéra BBC vracející se z filmování přírodního dokumentu o vodách v okolí Faerských ostrovů a nafilmovala plující téměř 40 000 tun vážící kolos se španělskou vlajkou a raketami v palebných pozicích. Svět (zejména Británii) obletěly tak záběry španělské lodě, která ma na přídi srozumitelně napsané ve španělštině a v angličtině:

"Dios es misericordioso, que no somos! God is merciful, we not!"
//Bůh je milosrdný, my ne!//

AE Arrancar se nachází v mezinárodních vodách a v kurzu, kterým míří do bezprostřední blízkosti největší britské vojenské námořní základny Royal Navy - Scapa Flow. Loď pluje rychlostí kolem 25 uzlů za hodinu /45km/hod/ a vzdálenosti 50-100km od Scapa Flow dosáhne během několika hodin. Je to vůbec poprvé co nějaká španělská ozbrojená loď zamířila do "výsostných vod" NATO/EU - a sice do Severního moře. Podle odhadů některých expertů bude AE Arrancar pokračovat až k britské základě (ale stále se bude držet v mezinárodních vodách), aby tím Španělsko ukázalo, že se nebojí poslat své loďstvo ověšené výzbrojí schopnou učinit ze Scapa Flow hromadu sutin do velké blízkosti srdce britského námořnictva.

"Zdravím,
jménem Velké Británie vás chci přivítat do vašeho nového úřadu a popřát vám v něm mnoho úspěchů.
Již s vaším předchůdcem, panem dy Ralnem jsme vedli mnoho debat o naší aktuální situaci, a to jak o krizi s Gibraltarem a Malvínami, tak i o Olympijských hrách.
Proto také kontaktujeme vás - chceme znát váš názor, a váš postoj.
Doufáme, že nalezneme způsob, jak se dohodnout.
A také bychom chtěli poděkovat za rychlé řešení v otázce našich mrtvých civilistů. Jediná další věc, kterou bychom velmi uvítali, je omluva - ovšem tu snad spíše od Italů než-li od vás.
S pozdrave, premiér David Cameron."

AKTIVNÍ REAKCE NA ŠPANĚLY - ODPOVĚDI:

Causa AE Arrancar:


(AE Arrancar 40 km od Scapa Flow symbolicky míří na hlavní základnu Royal Navy)

- v blízkosti AE Arrancar je skupina raketonosných fregat sledující AE Arrancar "uhánějící" rychlosti 35.5 uzlů, nejbližší jaderná ponorka (HMS Astute) plující rychlostí 28 uzlů je již příliš vzdálena tomuto rychlému bitevnímu křižníku navrženému ve své době jako nejrychlejší velké hladinové plavidlo

- pro "černý scénář" je též připravena jedna letadlová loď vzdálená 120 km severně od AE Arrancar s letouny F-18 na palubě

- loď AE Arrancar má pod dohledem také letka letounů Harrier, která vystartovala ze Scapa Flow a pohybuje se 10-20 km od bitevního křižníku (přímý přelet nad lodí neriskují z obavy, že by si to španělský kapitán mohl vysvětlit jako útok)

Naštěstí jde jen o "demonstrativní gesto" (dle všeho)... AE Arrancar se přiblížil na 40 km Scapa Flow (stále v mezinárodních vodách) a symbolicky namířil svá 305 mm děla s dostřelem přes 60km na Scapa Flow načež stočil kurz na východ až jihovýchod a nyní v podstatě míří směrem k Dánsku (a průlivu Skagerrak a Kategat), podle všeho loď uhánějící plnou rychlostí míří do Baltského moře ač zatím není vůbec jasné proč - možná má jít o nějaké "silové gesto" španělských stalinistů ukazát "bububu" a pokračovat do Leningradu (a ukázat "pevnou alianci s Čerděnkem), je to otázka, každopádně loď měla (ještě za Dy Ralna) mířit úplně jinam (ke Grónsku a Kanadě, kde měla zaujmout standartní postavení raketového nosiče připraveného k úderu na vojenské cíle v Kanadě, Grónsku a v New Foundlandu - je tam umístěna řada komponent amerického protiraketového systému spadající pod NORAD).

Pixioteho odpověď:

"Pane premiére Camerone,

Miguel Dy Ralno jak víte skončil v úřadě jak gen. tajemníka ÚV KS Španělska tak v úřadě premiéra Španělska a navíc byl vyloučen z komunistické strany pro své názory, které jsou ve vládnoucí kom. straně považovány za revizionistické a reakcionářské. Jeho politika byla shledána jako slabošská a nejednoznačná. Nyní jako premiér úřednické vlády mohu říct jen toliko, že pokud se neposune termín voleb ve Španělsku PŘED olympiádu v Londýně tak, se Španělsko na 100% nezúčastní. Stanovisko vlády i KS strany - tak jak bylo komunikováno na jednání mezi vládou a politbyrem KS Španělsko - je nyní prosté a já jsem povinen vám ho sdělit: "Británie je součástí imperialistického bloku jménem NATO a je jedním z pilířů světového kapitálu a proto je také jedním z nejhorších nepřátel Španělska. Kominterna tedy uspořádá jako vždy vlastní olympiádu, která bude oslavou lidské svobody a uvědomělé třídy pracujících, proti dekadentnímu svátku médií, předražených sportovních špiček a úpadkové kultury jménem Olypiáda v Londýně."

Jako premiér Španělska s omezenými pravomocemi jsem povinen toto rozhodnutí respektovat a připojit se k němu. Věci zašly s Dy Ralnem příliš daleko a předsednictvo KS Španělska je nyní rozhodnuté s "dyralnistickou úchylkou" definitivně skoncovat. Jedině v případě, že by Dy Ralno dokázal vyhrát volby ve Španělsku ještě před Olympiádou v Londýně by toto stanovisko pozbylo platnosti... a to jenom možná, protože záleží jaká bude role a síla jeho nového hnutí "Svazu Syndikátů", který ještě neprošel kompletní registrací skrze španělské kontrolně-politické orgány a není zcela jisté nakolik se mu podaří všechny formální procedury při zakládání a registraci nového politického hnutí splnit včas - tedy před volbami, které budou buď v srpnu (tedy po Olympiádě), nebo v červenci (tedy před Olympiádou).

Dále Vás musím upozornit, že v případě významného vítězství představitelů KS Španělska Carrilla či Jorgeho je jisté opětovné přerušení diplomatických vztahů mezi Španělskem a Británii, neboť de-iure se stále nacházíme ve válce a vztahy obnovil Dy Ralnův předchůdce v roce 1999 a to jen kvůli tehdejšímu jednání Tonyho Blaira, který se angažoval pro vyřešení této situace způsobem jenž se nakonec ukázal neprůchodným na vaší straně a sice tím, že se chtěl formálně zřeknout Malvín i Gibraltaru což tehdy hlavně Konzervativní strana znemožnila na vaší straně.

Co se týče Vašeho požadavku na naší formální omluvu za incident AE Leyenda Negra, tak jistě chápete, že v současné situace je to zhola nemožná, úřednická vláda ve Španělsku není k tomuto zmocněna ani KS Španělska, ani Acción Anarquista - tedy oběmi nejsilnějšími stranami ve Španělsku, je možné, že po volbách se situace změní, ale nespoléhal bych na to.

Velkoadmirál & Polní maršál, předseda úřednické vlády generálplukovník Allando Pixiote, Nombre 98 Espada de Fracción IX y Tanger, Hombre de Menteguda"

//v překladu k titulům:

- Velkoadmirál - čestná nejvyšší hodnost v šp. námořnictvu
- Polní maršál - čestná nejvyšší hodnost v šp. armádě
- předseda úřednické vlády - premiér s omezenými pravomocemi
- Nombre 98 Espada - Číslo 98 určuje Pixioteho místo v hierarchii širšího vedení Espady (meč)
- Espada - Espada je širší vedení Řádu Arrankarů, Pixiote je "čestným Arrancarem"
- Fracción IX y Tanger - označuje Frakci č. 9 (řádu Arrankarů) se sídlem v Tangeru
- Hombre de Menteguda - "muž s ostrou myslí" --> čestný přezdívka udělená mu vedením Řádu Arrankarů

MIGUEL DY RALNO PRO CNN:


(Miguel Dy Ralno, šéf Svazu Syndikátů a poslaneč šp. parlamentu)

Miguel Dy Ralno přijal pozvání na kanadskou ambasádu v Madridu, kde poskytl novinářům americké CNN exkluzivní rozhovor spojený s reportáží. Ve svém rozhovoru odpověděl na celou řadu otázek reportáre ze CNN a zde je jejich část k dispozici:

R = Reportér
MdR = Miguel dy Ralno

R: "Děkuji vám za přijetí pozvání pane předsedo Dy Ralno a rovnou se vás ptám na to co je asi nejsledovanější otázkou týkající se Vaší osoby v zahraničí. Co stálo skutečně za vaším odchodem z vedení komunistické strany i vlády? Řekl jste, že jste byl se svými názory v menšině, ale existují i tvrzení, že jste byl k odchodu přinucen vašimi konkurenty v KS Španělska, jaká je pravda?

MdR: "Děkuji za pozvání a za vaši otázku. Můj odchod se dá nazírat různě, jako důsledek nátlaku či jako důsledek mé neochoty setrvat ve společnosti lidí, kteří nejsou ochotni respektovat rozhodnutí gen. tajemníka strany a premiéra Španělska. Obé mělo svůj vliv."

R: "Takže byl vyvíjen na vás nátlak, abyste odstoupil?"

MdR: "Ano, ale to není nic proti ničemu. Když se dostanete do menšiny, tak většina obvykle požaduje vaše podřízení, a když to nejste ochoten akceptovat, tak holt musíte jít. Jsem rád, že jsem svůj odchod zorganizoval tak, abych co nejméně poškodil prestiž španělské vlády a komunistické strany."

R: "Ale KS Španělska je teď vaší konkurencí, netvrďte mi, že jí nechcete porazit ve volbách."

MdR: "Samozřejmě, že chci ve volbách zvítězit, ale to nemusí nutně znamenat porážku KS Španělska, ba právě naopak. Vláda je jen tak dobrá, jak silný je opoziční hlas a komunisté i my syndikalisté jsme v podstatě na jedné lodi a nemyslím, že by po opadnutí předvolební rétoriky někdo chtěl tuto loď převrhnout."

R: "Opatrný jako vždy. Chápu proč pánům Jorgemu a Carrillovi tolik vadíte..."

MdR: "To není opatrnost, ale konstatování faktů. I soudruzi Carrillo a Jorge musí tato fakta respektovat. Politické strany ve Španělsku nejsou jen konkurenty - jako je tomu v USA či v Británii, nebo jinde v zemích NATO a EU - ale také partnery, není vyjímkou, že mnozí politici patří k více stranám, a že strany sdílí nejrůznějšími způsoby politickou moc i své členstvo. Naše stranictví je značně odlišné od toho co vy na Západě vnímáte jako "standartní politická strana" - v podstatě vůdčí úlohu má KS Španělska jako "matka všech stran a frakcí" a to neznamená, že musí být vždy faktickou výkonnou mocí právě lídři KS Španělska, většina politiků - ať již socialistů či anarchistů - je u nás též členy KS Španělska."

R: "Vy jste ovšem vyjímka..."

MdR: "To ano, jsem vyjímka. Pánové Jorge a Carrillo mi tuto vyjímku zařídili, ale já se vrátím jako letní bouřka."*smích*

R: "Pojďme dál. Carrillo i Jorge staví na tom, že jsou "tvrdými nepřáteli Západu a světového kapitalismu", vy jste taky nepřítel "Západu"?"

MdR: "To záleží na Západu zda mě vnímá jako nepřítele či nikoliv, já se považuji za přítele všech upřímných, pracujících a své závazky plnících lidí, kteří mají páteř a nejsou loutkami v rukou lobbistů a korupčníků."

R: "Jasněji by to nešlo?"

MdR: *smích* "Ale jo šlo, nejsem v zásadě nepřítel Západu, ale to neznamená, že bych byl někdo, kdo bude podobně jako někteří vůdcové ve snaze "zalíbit se Západu" ustupovat požadavkům a tlaku zahraničních mocností. To v žádném případě, knoflík pro odpálení jaderných zbraní jsem držel jako hlava Španělska pevně v rukou stejně jako mí předchůdci. Znám naši pozici a neustoupím z ní. Ale nemám potřebu hlasitě vykřikovat do světa, že my jsme lepší než oni - ti zlotřilí kapitalisté - ač si to přirozeně jako komunista myslím a nepotřebuju si zakazovat jednat s dobře smýšlejícími politiky ať již jsou odkudkoliv."

R: "I třeba s italskými fašisty?"

MdR: "Máte pocit, že fašismus a "dobré smýšlení" jdou v jedné nezáporné větě dohromady? Já ne. Ale vážně... věřím, že s ohledem na situaci dokážeme nějakým způsobem vytyčit zásady vztahů i s Itálii a signore Zakallini není sebevrah a pud sebezáchovy je - a to mi věřte - v politice dvou znepřátelených jaderných velmocí velice silný motiv pro vzájemnou "dohodu" o tom, že se vzájemně nepozabíjíme i s našimi národy."

R: "Ale přesto, i vy používáte rétoriku "my" a "oni" a seděl jste vedle premiéra Čerděnka či vůdce Kim Čong Una na zasedání Kominterny a to nejsou pánové, kteří by byli tak "jemní" jako vy."

MdR: "My a Oni platí, oni kapitalisté, oni fašisté, oni lidské stvůry přiživující se na neštěstí a bezmoci druhých, nejsme takoví, my ne. A premiér Čerděnko ač jeho metody vzbuzují u mě jistou dávku pocitu, že jde o neohrabaného politika, který silově řeší i ty věci, které by se daly řešit obratností je muž, který to se svým lidem myslí dobře, rozhodně lépe, než je to co s Ruskem plánuje zahraniční kapitál a imperialisté."

R: "A Kim Čong Un? Jeho země je na pokraji hladomoru a přesto utrácí stamiliony dolarů za vypouštění nových raket a výrobu nových jaderných zbraní. Ten to taky "myslí dobře"?"

MdR: "Severní Korea byla léta ovládaná strachem z nepřátelské agrese z jihu, prorostlo to do tamních politických špiček, ten strach z války, strach z toho, že se nedokážou ubránit... však se podívejte, malý sever, proti jihu, Japonsku a USA. KLDR neměla v minulosti ideální vztahy se SSSR ani s Čínou, teprve v posledních letech se to díky naší pomoci tamnímu lidu trochu mění, ale půjde to pomalu, protože strach dostane-li se ke kormidlu je špatný vůdce a hodně špatně se odstraňuje."

R: "A co vy? Máte strach?"

MdR: *smích* "Ano... samozřejmě, že jako každý jiný člověk i občas já mám strach. Dost mě vyděsil ten incident na Leyenda Negra, kdyby Italové pokračovali - což neudělali, protože v daný moment neměli naštěstí s čím pokračovat - tak z toho mohl velkoprůšvih takových rozměrů, že by se to jen těžko urovnávalo do rozumné meze. I tak zemřelo na sto ciilistů a 60 jejich vojáků jen kvůli chybě obsluhy či počítače... uvědomte si kam se dostáváme, omyl - pouhopouhý omyl - vyústil na naší straně v reakci, která byla nepřiměřená... připomínalo to skoro alergickou reakci, na píchnutí komára. Musíme se všichni zklidnit.

R: "Děkuji vám za váš čas."

MdR: "A já děkuji za pozvání."

OBČANSKÁ VÁLKA V SÝRII!

Po zásazích bezpečnostních sil proti demonstrantům menší část armády přeběhla na stranu povstalců, kteří zformovali "Syrský národní výbor" usilující o mezinárodní uznání a občanská válka tak mohla propuknout plnou silou. Bašár Asad okamžitě obvinil západ z podpory tohoto výboru a oznámil přerušení syrsko-amerických vztahů. Prezident USA John McCain označil Asada za tyrana a oznámil, že USA podpoří povstalce vším co bude třeba a varoval Asada od užití chemických zbraní proti povstalcům. Boje vybuchly v Aleppu, Homsu, ale také v Damašku a v dalších městech.

MASAKR V SURTU - RUSKÁ INTERVENCE

V námořním městě Surt, kde stojí ruská námořní základna zasáhly proti demonstrantům příslušníci ruské námořní pěchoty a světovými médii doslova obletěly záběry z masakru.



Proti demonstracím bylo nasazeno doslova "všechno" včetně tanků a obrněných transportérů. Na několik tisíc lidí bylo zabito bezhlavou střelbou ruských jednoteké, které pálily do davu z kulometů i ve chvíli, kdy se bezbranní a vyděšení lidé snažili utéct. Tanky přejely několik raněných a ruská brutalita v Syrtu doslova neznala jediné meze. Během jediného dne měly světová média více obrázků "zvůle bezpečnostních sil" než za celé dekády před tím.

"Tohle je Tien-an-men!", křičela do kamery jedna reportérka BBC těsně předtím, než jí zkosila několik střel vypálených v pozadí stojícím vojákem Rudé Armády v přímém přenosu. Ruské bezpečnostní síly pálí opravdu do "všeho živého" co se k nim přiblíží a neberou zajatce, je to ukázka bezbřehého násilí přesně dle Čerděnkovi doktríny proklamované v letech, kdy se rozpadal SSSR: "Opozice musí být zničena, čím brutálněji tím lépe! Zlomíme její sílu ještě větší silou a zničíme je tak, že nikdo se nikdy znovu nebude pokoušet nám vzdorovat." Samozřejmě tento starý citát Čerděnko nezopakoval, ale praxe ukazuje, že strategie proti demonstracím v Rusku se nezměnila ani za mák - proti jakémukoliv protestu se staví vždy plná síla.

BOMBARDOVÁNÍ HOMSU

Syrské a ruské letectvo bombardují Homs, který ovládli povstalci. Bombardování není vůbec "cílené", ale spíše přípomíná kobercové nálety ála WW2, do prostoru Homsu se také přesunují jednotky těžkého dělostřelectva syrské armády vybavené ruskými raketomety TOS-2, které údajně nesou rakety s palivo-vzdušnou hlavicí (napalm). Zdá se tedy, že Asad a Čerděnko hodlají občanské nepokoje utopit v krvi tím víc brutálněji čím více bude napětí eskalovat.

LIBANONSKÝ HIZBALLÁH VOLÁ PO "DŽIHÁDU PROTI KOMUNISMU"

Hizballáh po brutálních odpovědích Asada a ruských sil na do občanské války přerůstající občanské nepokoje vyzval po vyhlášení "svaté války proti komunismu" a začal připravovat "vlastní intervenci" do Sýrii. Proslíchá se, že šéf Hizballáhu Nasralláh již požádal Itálii o "technicko-materiální" podporu pro zajištění útoků Hizballáhu v Sýrii. Experti se obávají, že nepokoj v zemi "komunistického bloku" tak skrze Hizballáh může přerůst v syrsko-libanonskou válku v jejímž pozadí se plně promítne soupeření mezi fašistickým a komunistickým blokem, které by mohlo hrozit eskalací do nukleární války.

SÝRIE - CHAOS ČTYŘ FRAKCÍ?

Že syrská občanská válka může gradovat do "něčeho většího" je každému, kdo se umí podívat na mapu. Válka v Sýrii hrozí přerůst (přez Hizballáh) v konfrontaci komunismu a fašismu a dále přes americkou podporu "demokratické opozice" též do války mezi Syrií a Irákem, aby toho však nebylo málo, tak na severní hranici Sýrie stojí stále početnější turecká armáda připravená k plnohodnotné invazi. USA, Kominterna, Itálie a Turecko ... a uprostřed toho dvacetimilionová Sýrie, která se může stát válčištěm všech čtyř stran, které zde budou chtít změřit své síly a prosazovat své zájmy.

GENERÁL KRUKOV V ČELE RUSKÉ INVAZE DO SÝRIE

Do čela ruských jednotek v Sýrii byl jmenován generál Krukov, dosavadní šéf "Černých Andělů" (jednotek střežících Moskvu a zejména Kreml), který již v minulosti nechvalně proslul svou brutalitou (nechal postřílet na 30 000 obyvatel Kazaně po potlačení antikomunistického povstání či stojí za použitím chemických zbraní proti Groznému v Čečně což si vyžádalo na téměř 50 000 mrtvých civilistů). Na Západě má pověst arogantního sadisty neštícího se absolutně ničeho. Krukov po svém jmenování učinil krátké prohlášení pro zahraniční média:

"Tak vy kapitalistická prasata! Chcete nám vyrvat z rukou lidově demokratickou Sýrii? Tak! Jak chcete - mé jméno je Krukov a v Kazani a v Grozném mám sochu, kterou tamní obyvatelé obcházejí s posvátnou hrůzou! Pár si jich asi nechám postavit i Sýrii. Sýrie je komunistická, Sýrie je jednotná a všechno ostatní jsou bandité. Kdo nemá uniformu bude zastřelen bez soudu, kdo uniformu má bude zastřelen po soudu a ženevské konvence tady neplatí, tohle není válka a kontrarevoluce a taky bude jako taková zničena a zlomena!"

Krukov varoval Západ, že nebude ctít žádná mezinárodní ujednání o vedení pozemních válek a nebude brát žádné zajatce. Zahraniční novináře nazval "přisluhovači Západu a imperialismu" a dal jim 24 hodin na opuštění země, jinak budou označeni za bandity a postříleni. "To poslední co tu potřebujeme je nějaká afektovaná děvka z BBC či CNN v minisukni, která tu do kamery kvičí cosi o porušování lidských práv... hehe... žádná lidská práva se na kontrarevolucionáře a bandity nevztahují! Jsem Sergej Krukov a tuhle rebelii zlomím, tak jako tu v Kazani!"

PŘÍPRAVA NA ŠPANĚLSKÉ VOLBY

Že tyto španělské volby budou "jiné" než ty předešlé, bylo jasné již déle, ale současný vývoj to jen a jen potvrzuje. Po nátlaku ze strany Acción Anarquista, Unión des Syndicates a jednotlivých velkých městských lidových komun (Barcelona, Madrid, Sevilla, Toledo a Valencia) se rozhodla KS Španělska uspíšit termín voleb původně stanovený na srpen tohoto roku a přeložit jej na konec června/začátek července. V ulicích španělských měst to "zase jednou žije politikou" a jednotlivé frakce komunistické strany a další strany se předhánějí ve sběru voličů. Pro běžného Evropana tyto volby připomínají spíše propagandistický mumraj a cirkus patřící kamsi do první půle dvacátého století, ale pro Španěly je to ta jejich pravá "lidová demokracie". Slovo "Lid" je snad v každém titulku každých novin. Ovšem i na temperamentní španělské poměry je toho "ruchu" v ulicích víc než obvykle - demonstrace, manifestace, hrozby stávek a do toho všeho nejrůznější pochody a průvody demonstrující tu proti onomu tu proti tamtomu. Premiér Pixiote proto pro "zajištění bezproblémového průběhu voleb" povolal na 150 000 záložníků, aby zabránili dle svých slov "nepřístojnostem" a regulovali "zjitřenou předvolební atmosféru".

KS Španělska definitivně do svého čela dosadila nového generálního tajemníka, kterým se stal José Carrilla, který otevřeně podpořil zásah proti "kontrarevolučním živlům v Sýrii" a slíbil, že pokud se stane premiérem, tak se zasadí o vyslání španělských jednotek do Sýrie, aby "zpacifikovaly tamní kontrarevoluční živly" a také "změní politiku" vůči Maroku jehož sultána označil za nelegitimního monarchu vládnoucího proti zájmům lidu - ostatně Carrillo je příznivec "šíření revoluce" všemi prostředky.


(Emilio "Ciao" Querrila, vůdce Acción Anarquista)

Acción Anarquista vytáhla do volebního boje se svým lídrem Emiliem "Ciao" Querrilou (přezdívaného: "Ahoj guerrilo!" / Ciao Querilla), který patří mezi nejostřejší zastánce "che-guevarismu" což je nesmiřitelný postoj proti jakékoliv státní moci a to jak domácí tak zahraniční. Emilio Querrila považuje vedení KS Španělska za "bandu darmožroutskejch byrokratů" a jeho vzah k EU a k USA patří k jedné z nejzajímavějších kuriozit španělské politice - ve zkrace španělští anarchisté by nejraději "radikalizovali" celou evropskou mládež, svrhli "tu bruselskou verbež" a EU proměnili v Svaz Evropských Socialistických Republik (UESR) a to ještě ideálně bez použití armád, ale za pomocí občanské neposlušnosti a demonstrací.

Miguel Dy Ralno do boje vytáhl zase s tématem větších autonomií pro komuny a také s vizí jasné a pragmatické politiky cílené především na budování "welfare" ekonomiky. Dy Ralno také slíbil ukončení nevyřešených vztahů s Británii a USA (neřekl ovšem jak) a vytvořením jasných rámců pro jednání s Evropskou Unii. Do boje ovšem taky vytáhli Křesťanští socialisté vedení svým "rudým papežem" s programem zaměřeným na rozvoj "španělského světa" (to jest Španělska a jeho "spřátelených republik" od Jižní Ameriku až do Afriky). Do toho všeho se pořádají samozřejmě nejrůznější festivaly a koncerty, tak jak je prostě ve Španělsku zvykem, víno teče proudem, nešetří se hrozbami vůči kapitalistům a státní podnik "Viňola" produkující stejnojmenný nápoj, který je vlastně coca colou smíchanou s těžkým levným španělským (a běžně jen obtížně pitelným) vínem opět láme rekordy v produkci. Víno, zpěv a samozřejmě ženy... klasické volby ve Španělsku. Aneb jak soudí němečtí politologové: "Španělský politik co se před kamerami neopije a nepošle půlku zeměkoule do háje, jako by nebyl." Italský tisk zase píše o přehlídce "lůzovlády" ve Španělsku a tradičně zesměšňuje tento typ vlády jako nejhorší možný příklad toho co se stane, když nikdo "nechrání pořádek" a "všechny morální hodnoty padnou".

GGIO VEGA PODPORUJE DY RALNA

Do Španělska se také z dovolené vrátil Arrancar Ggio Vega, vnuk zakladatele socialistického Španělska Tigre Vegy. Sedmnáctiletý mladík s důstojnickou hodností v Řádu Arrankarů, člen kolumbijské guerrily FARC vedený v seznamu teroristů americké vlády ve svém vyjádření podpořil Dy Ralna slovy: "Soudruh Dy Ralno má mou plnou důvěru, je přesně tím typem politika, kterým byl i můj děda. Neústupný však nikoliv tvrdohlavý, radikální ale ne extrémní, lidový, ale ne populistický a skutečně komunistický. Není to byrokrat, extremista, politický bandita a populista, proto má mou důvěru." Ggio Vega ne otázku, kde byl na dovolené neodpověděl s tím, že šlo "o ryze soukromou cestu nemající žádné politické pozadí" a oznámil, že po volbách se opět vrátí do "lesů Kolumbie", aby pomohl FARCu konečně dokončit jeho smrtelný zápas s americkou fašisticko-imperialistickou mocí.

REFERENDUM O DY RALNOVI? NEBO VOLBA NOVÉ CESTY?

Západní média, zejména NY Times také spekulují o tom co se vlastně "skrývá" ve skutečnosti za těmito volbami. Zda jde jen o rozkol uvnitř KS, který zesílil napětí před volbami, a nebo jde o cosi více. Na jedné straně legálního spektra stojí stalinisté v čele s Carrillem, kteří nepokrytě schvalují vládu a praktiky premiéra Čerděnka a na straně druhé pak Dy Ralno usilující o "racionalizaci" politiky a prosazující pokračování rozšiřování komun a posilování jak vojenské tak sociální síly Španělska (novináři označují Dy Ralna za politika ctící politiku "másla a kanónů" - v tomto pořadí). Po právu se západní média ptají "co se vlastně ve Španělsku", neboť na povrch vykrystalizoval letitý problém této komunistické země, že sice na jedné straně nejde o brutální totalitní diktaturu, ale na straně druhé s těmito diktaturami čile komunikuje a přejímá často jejich zahraničně politickou orientaci. Jakoby šlo o jakýsi spor mezi "demokratickým" a "totalitním" komunismem ve Španělsku. NY Times však na druhou stranu podotýká, že může jít spíše (a to pravděpodobněji) o spor mezi "jestřáby" a "lvi" v zahraniční doktríně, kdy "jestřábi" jsou zastánci Čerděnka a šíření revoluce "všemi prostředky", zatímco "lvi" upřednostňují posilování vlastních pozic a menší omezené konflikty (wineable conflcts - vyhratelné konflikty), ve kterých mohou uspět a dotáhnout je do konce (tak jako kupř. v Kolumbii). Konečně může jít i o spor mezi "komunardy" (zastánce komun) a "byrokraty" (zastánce centrální moci). Každopádně tak jako tak to vypadá, že na jedné straně stojí KS Španělska s neostalinisty v čele a proti se formují Svaz Syndikátů (Dy Ralno), Anarchistická akce (Emilio "Ciao" Querilla) a Křesťanští socialisté. Preference zatím ukazují, že vítězem by se stal Carrillo podporovaný nyní i Jorgem a KS Španělska by tak mohla získat kolem 45% její protivníci pak přibližně stejně. 10% voličů se považuje za nerozhodnuté.

CONTRA EXTRAŇEROS! - KAMPAŇ "PROTI CIZÁKŮM"!

Do voleb se též promítl tradiční španělský "ultra-nacionalismus" a nesnášenlivost vůči zahraničí (Itálie, EU a USA zejména). Kampaň spuštěná lidmi kolem Carrilla cílí na tradiční španělskou strunu "xenofobie a nacionalismu" opřenou o období občanské války, WW2 a Studenou válku, kdy Španělé válčili nejprve s Mussolinim a Francem, pak s Hitlerem a jeho satelity a nakonec po válce s Brity. "Proti všem" je oblíbené od českých husitů převzaté heslo španělských nacionalistů. Proč tato kampaň byla spuštěna je nabíledni, cílem KS Španělska je mobilizovat nacionlisticky smýšlející voliče převážně středních a starších generací a ukázat Dy Ralna "div ne jako zrádce" díky jeho angažmá v německo-španělských obchodních dohodách, které působí na Carrilla jako "rudý hadr na býka". Carrillo zesměšňuje Dy Ralna jako "slabou ovci", která se nechá (spolu s celým Španělskem) sežrat nepřátelskými mocnostmi - USA, EU a Itálie.


(Dy Ralno jako "slabá ovečka" mezi vlky - USA, EU a Itálie)

Volby ve Španělsku jsou zkrátka vyhrocené a je zatím až s podivem, že nedochází k žádným nepokojům a zůstává jen u "slovních přestřelek" mezi jednotlivými politickými frakcemi a stranami.

INVESTICE Z KOMINTERNY:

(Logo SFP Commune (Structural Federazión Popular Commune - Stavební federace lidových komun)

V rámci pobídek z Jugoslávie přišla odpověď od SFP Commune což je největší stavebně-inženýrská společnost provozovaná federací komun ve Španělska. Firma řízená představiteli největších komun se soustředí na výstavbu infrastruktury, inženýrských sítí, energetiky, ale také též průmyslu. Jde o firmu schopnou postavit teoreticky cokoliv od silnice III. třídy po jadernou elektrárnu či velké průmyslové podniky. Firma má zájem o proniknutí na Jugoslávskou půdu a komuny Barcelona a Valencie (které tutu akci řídí) to berou jako "bratrskou výpomoc". Spolupráci si představují asi takto - firma dodá "know how", odborný personál a vy pracovní sílu a materiál a "pak se bude stavět". Co se odměn firmy týče, tak SFP Commune by v rámci svých aktivit postavila na území Jugoslávie dvě automobilky pro svou "partnerskou společnost", kde by Jugoslávci vyráběly automobily (a tyto fabriky by patřily pod SFP Commune).


(Logo společnosti Carrolares /Carro+(Popu)lares - lidové vozy/)

Tuto dvojici automobilek by provozovala společnost Carrolares, která by tak zaměstnala na 7,5-10 tisíc lidí a ročně by se v Jugoslávii vyrobilo na nějakých 500 000 automobilů pro španělský a jihoamerický trh. Zaměstnanci (srbští) by byly vypláceni dle tabulek platných pro Srbsko (odpovídající plat) a to z peněz, které by firma získala za prodej automobilů na jugoslávském trhu (odhadem by potřebovala prodat 2-3 auta ročně na 1 zaměstnance ... tedy cca 15-30 tisíc automobilů ročně). V případě, že by neprodala dost, tak by buď mohla vytvořit nějakou "rámcovou smlouvu", dle které by automobily odkoupila přímo jugoslávská vláda, nebo by firma sáhla po devizových rezervách a příslibech na ně ve španělské centrální bance - tak či onak, peníze by se vyplatily. Zájem Carrolares je pochopitelný, silné sociální hnutí ve Španělsku vedlo k omezování pracovní doby a zavedení přísných regulací a rozsáhlých práv zaměstnanců. Carrolares by tak dokázala za stejných podmínek vyrobit v Jugoslávii 2x tolik automobilů než ve Španělsku, což se jeví jako "dobrá investice".

Pro Jugoslávii je celá nabídka tedy následující:

- SFP Commune --> postaví infrastrukturu, školy (pro technický personál), továrny... cokoliv a to se španělskými "know how" a odborným personálem

Setkání se šéfem zpravodajských služeb

HERMANN VAN ROMPUY O ŠPANĚLSKU A EVROPSKÉ UNII:

S blížícími se volbami ve Španělsku se o rozruch, který přesáhl politické kuloáry hlavního města EU Brusselu se postaral prezident Evropské Unie Hermann van Rompuy, když přednesl svůj "motivační" projev ke španělským volbám.

"Ano, myslím si, že si dokážeme představit, že v případě úspěchu Miguela dy Ralna ve španělských volbách situaci, kdy Španělsko začne jednat o možnostech nějakého přidružení k evropské Unii. S panem Miguelem Dy Ralnem se otevírá možnost přemýšlet o budoucím angažmá Španělska v EU a jeho zařazení do demokratického světa. Španělsko urazilo dlouhou cestu od krvavých počátků socialistické revoluce, která měla za cíl odstranit autokracii a diktaturu a současně zabránit nástupu fašismu. Španělsko také významnou měrou přispělo k porážce nacismu a neměli bychom zapomínat na příspěvek Španělska a jeho padlé v druhé světové válce. Ač po válce Španělsko přináleželo ke komunistickému bloku, vždy kráčelo velmi specifickou cestou a postupně směřovalo k novému druhu socialistické demokracie, která je v mnoha ohledech spravedlivější, sociálnější a upřímnější než v jiných - za demokratické země považovaných zemí.

Ano, skutečně si myslím, že pokud ve Španělsku zvítězí zdraví rozum, před nenávistnými projevy extrémistů můžeme společně vytvořit lepší budoucnost pro Španělsko a Evropskou unii, větší a stabilnější základy pro evropský mír a také samozřejmě sdílet vzájemné hodnoty a hledat styčné body tam, kde se dnes zdá být nemožné dosáhnout kompromisu."

Toto vyjádření zafungovalo v EU i ve Španělsku jako "odpálená bomba", euroskeptik a lídr evropské frakce Svoboda a Demokracie britský politik Nigel Farage označil van Rompuye za "idiota", u kterého se s ohledem na jeho komunistickou minulost nediví vůbec ničemu. Velmi kriticky se k tomu tvrzení vyjádřila i německá prezidentka Angela Merkel slovy: "Ač dokážu pochopit motivy pana prezidenta Rompuye, nedokážu pochopit jak on dokáže ignorovat politickou realitu. Španělsko je stále de-iure ve válce s Británii a nadto je hlavou Kominterny, ve které silnou pozici má i Čerděnko a čínští komunité. Copak opravdu chce pan prezident ve svém optimismu tvrdit, že je možné toto všechno odhodit?"

V samotném Španělsku prohlášení van Rompuye vyvolalo mírně řečeno "schovívavě pozvednutá obočí" a podivení nad "naprostou naivitou" van Rompuye. Emilio Querilla k tomu řekl: "Ten člověk by měl dostat buď nobelovku za nejlepší vtip roku, nebo umístění do blázince. To jako vážně tvrdí, že bychom my - tvůrci bezpeněžního státu zahodili své výdobytky komunismu a přijali za svou měnu Euro? K čemu by pak bylo tři čtvrtletí vývoje ve Španělsku, kdybychom se vrátili opět k penězům a tedy ke kapitálu? To je nesmysl." Miguel Dy Ralno se k tomu vyjádřil pouze slovy: "I kdybych takový nápad podporoval - jako že nepodporuji - tak je to naprosto neuvážený projev, který předjímá něco co není ani za mák zakotvené v realitě. Nejprve by se musely změnit vstupní podmínky vzájemné reality soužití a pak by o tom - o nějakém druhu spolupráce - možno uvažovat, takto to působí, jako špatný vtip.

WIKILEAKS ZVEŘEJNILY PLÁNY ŠPANĚLSKÉ "ARMADY" NA NOVOU BITEVNÍ LOĎ

(Grafikova představa nové bitevní lodi Armady Espaňola "AE Céfiro (Vánek)")

Že jsou Španělé tvrdohlaví se ví dávno a tak zatímco celý svět vyřadil bitevní lodě i křižníky, tak Španělé jdou dále "jako tvrdohlaví" mezci cestou "zastaralých koncepcí" (dle většinového zahraničního názoru) a své bitevní lodě AE República a bitevní křižníky AE Arrancar udržují stále ve službě. Že však Španělé namísto výstavby nových letadlových lodí upřednostní opět stavbu bitevních lodí nečekal nikdo.

V minulosti se od osmdesátých let sice objevovaly spekulace o "náhradě" za dosluhující bitevní lodě AE República jejichž životnost a rentabilita i přes masivní modernizace se chýlila k samé mezi možného a tu a tam se též objevovaly nejroztodivnější kresby budoucích bitevních lodí Španělska, ale nikdy se takový návrh na novou bitevní loď v takovém stupni zpracování nedostal do stádia "vážně zvažovaného projektu". Španělské námořnictvo sice ohlásilo několikrát započetí stavby různých lodí, které několikrát v průběhu stavby přejmenovalo a překlasifikovalo (tak se třeba z původně bitevní lodě stala rázem letadlová loď pod jiným jménem a v zahraničí vládlo přesvědčení, že probíhá ještě stavba bitevní lodě), ale většinou šlo o klasické dezinformování a "informační válku". Proto se už příliš na Západě nepočítalo, že by Španělé ještě někdy (nota bene ne v 21. století, když se koncept bitevních lodí považuje za zastaralý) stavěly novou třídu bitevních lodí.

Wikileaks však uvolnily nákresy naprosto nové bitevní lodě označené jako "Vánek", která má být novým jaderným nosičem španělské Armady. S výtlakem přes 120 000 tun a 18ti děly ráže 500 mm schopnými vystřelovat jaderné granáty do vzdálenosti až 80 km a pěti raketovými sily pro ICBM však o žádnou "lehkou loď" nejde. Podle Wikileaks by tento kolos měl být schopen dosáhnout rychlosti až 40 uzlů díky vysokovýkonným turbínám poháněným 2 velkými, nebo 4 menšími (2x2) reaktory "spřaženými po dvou do sebe". Dle stejného zdroje výstavba lodí, kterých má být šest a mají nést jména "AE Céfir", "AE Muerte", "AE Anarquia", "AE República Comunista", "AE Roja Cardinal" a "AE Vega Tigre" už započala - na prvních dvou jednotkách se má pracovat v Barceloně a spuštěny mají být někdy kolem roku 2016, další dvě jednotky pak dodají dle všeho loděnice v Cádizu kolem roku 2018 a do roku 2020 by měly být postaveny i poslední dvě lodě v Seville. Do plné služby mají lodě vstoupit do roku 2022. Španělská vláda stavbu lodí doposud ani nepotvrdila, ani nepopřela.

Očekává se poměrně bouřlivá reakce ostatních námořních velmocí, které stavbu takovýchto "jaderných monster" budou považovat za "hozenou rukavici do ringu námořního zbrojení".

SPD K JADERNÉ PROBLEMATICE

(Tajemník Gabriel Sigmar, šéf komise SPD pro jadernou problematiku)

SPD učinila po prostudování zákona o "jaderném vyzbrojení Německa" konečně prohlášení týkající se této problematiky. Poté co vytvořila vlastní zvláštní expertní komisi, která dostala za úkol prostudovat jadernou problematiku ze všech úhlů pohledu a vytvořit ZCELA NOVÉ A VLASTNÍ hodnotící zprávy o dopadech jádra v Německu vydal šéf této komise Gabriel Sigmar prohlášení:

"Je zcela mimo diskuzi - a to předesíláme - jakékoliv vlastnictví či zapůjčení, nebo jiný typ držení jaderných hlavic. Jsme zajedno, že v případě prosazování něčeho takového vyhlásíme generální stávku a budeme trvat na demisi vlády kancléře Fikerleho, to bych rád řekl dopředu jako jasně daný mantinel. Jaderné zbraně ne a ještě jednou ne. A to ani vlastní, ani cizí, ani jakékoliv jiné na půdě Německa. Budeme chtít závazek současné vlády, že ve svém funkčním období ani nebude toto téma znova otevírat a celou tu šílenou věc uloží k ledu.

Na druhou stranu je otázkou diskuze vlastnictví lodí poháněných jaderným pohonem, bavíme se o letadlových lodích a případně jaderných ponorkách - ačkoliv je otázka, k čemu mít jaderné ponorky bez jaderných hlavic... zde by teoreticky bylo možné - ovšem opět za podmínky, že něco takového nespatří půdu Německa - zajistit dohodu o "zápůjčce" patřičných nosičů a hlavic pro ponorky, které ovšem budou vyzbrojovány a vystrojovány MIMO území Německa a s jaderným nákladem se nikdy nepřiblíží k německé pevnině. Můžeme také vést debatu o elektromagnetické bombě jako derivátu jaderných zbraní, která má minimální dopad a její účinek zasahuje elektroniku a elektrotechniku pod proudem. O tom LZE vést diskuzi - neřikáme, že na to kývneme či nikoliv.

Dále budeme muset požadovat revizi "vyzbrojovacího zákona", který jasně VYŠKRTNE z německého arzenálu jaderné hlavice bez jakékoliv diskuze, referenda či vyjímky, protože prostě Německo je vybudované - smluvně i vojensky - "nejaderně" a to musí z našeho hlediska zůstat zachováno. Jinak jsme ochotni jednat o lecčems, ale pevné mantinely je třeba vymezit dopředu."

LÉTO PLNÉ PREMIÉR

Tak jako každý rok, je i léto již tradičním vyvrocholením kulturní sezóny. Je to období, kdy je nejvíc filmových premiér. Z politicky motivovaných filmů do kin vstupují letos opravdu "výbušné snímky".


(Den Vasila Šerděnkoviče)

Den Vasila Šerděnkoviče - satirický snímek z "lidové republiky Filberistán", kde platidlem je vodka a kalašnikov, a kde neplatí vůbec žádné zákony a vládne sadistický ožrala, který se rozhodl svou zemi změnit na největší organizovaný kriminální syndikát na světě.


(Život Arrankara Pantery)


Život Arrankara Pantery I. - hraný a výpravný dokumentární film o generálporučíku a Číslu Šest Espady (velení Arrankarů) Grimmjowovi Jaggerjaquesovi (1925-1975). Film popisují život jednoho z nejslavnějších Arrankarů, který byl svého času ztělesnění síly i krutosti, a který v době kubánské raketové krize v roce 1965 mezi Španělskem a USA pravděpodobně zachránil svět, když odmítl rozkaz (vydaný pod dojmem americké invaze na Kubu) k odpálení jaderných střel na americká měst. Film má být trojdílný (II. 2013, III. 2014) a podle všeho slibuje "klasické španělské arrankarské melodrama". Film je nepřístupný do 18ti let, z důvodu brutálních scén, slovníku hlavního protagonisty a velkého množství sexuálních scén (Pantera za svého života "ojel kde co" včetně mužských zajatců z SS).


(Bezbožná země)

Bezbožná země - italský hraný dokument popisující účast italských dobrovolníků ve španělské občanské válce. Režisér Augusto Romani slíbuje film, který odkryje pravou tvář španělské revoluce řízené bezcitným, krutým a bezbožným cynikem Vegou Tigrem a jeho bandou hrdlořezů a nájemných banditů, kteří zničili ve jménu vlastního prospěchu španělský národ a uvrhli ho do sedmdesáti let temnoty a lůzovlády. Film bude nepřístupný do 16ti let kvůli autentickým scénám válečných krutostí (režisér slíbil "odhalit masku" Arrankarů coby děcek vychovaných fanatickými rudými komisaři k bezuzdnému vraždění a ničení všech hodnot). Film bude tradičně - jako převážná část italské filmové produkce - stavět proti sobě příkladný svět křesťanské čistoty chráněný fašistismem a bezbožné rudé peklo (tentokráte ve španělském podání). Autor snímku měl prý trochu s vydáním filmu problémy, kvůli závěrečným scénám, ve kterých jsou italské divize zničeny a z větší části zmasakrovány (v bitvách na řece Ebro a o Barcelonu).


(Bitevní loď)

Bitevní loď - film o bitevní lodi USS Missouri a její poslední misi ve vodách Středozemního moře, kde došlo v roce 1977 k takzvané Maltské krizi (poté co Itálie obsadila bez vyhlášení války bleskově Itálie), která málem přerostla ve velký námořní konflikt mezi Itálii a USA. USS Missouri tehdy hrála klíčovou roli v bojích proti italským lehkým plavidlům v prostoru jižně od Malty a ač v bojích utrpěla vážná poškození, která jí na dalších 10 let vyřadila ze služby, je tato událost při které zahynulo 1100 italských a 300 amerických námořníků součástí "velkých legend" US NAVY a americké hrdosti založené na tom, jak jediná bitevní loď dokázala odrazit velkou početní převahu a probít se do přístavu v Marseille.


(Goodbye Stalin!)

Goodbye Stalin! - německý snímek o východoněmeckém aparátčíkovi Stasi a jeho synovi, který se přidá k opozici proti režimu. Jde hlavně o tragikomický snímek, který ukazuje jak politika přerůstá do běžného života a vztahů mezi synem a otcem. Celé drama vrcholí, když otec začne vystupovat ve filmu jako "nový Stalin" ve svém okolí (v rodině a ve městě) a tyranizuje všechny kolem sebe a dělá čistky v rodině, na městě i v práci a na synově škole. Na konci filmu jeho syn utíká z NDR před svým otcem, který jej pronásleduje až na hranici, kde v závěrečném záběru volí mezi svým synem a věrností straně a stalinským metodám. Film nemá jasný závěr, to poslední co divák vidí je "otce" střílející z pušky na "syna" proplétajícího se pohraničními dráty zatímco jim oběma proběhne v hlavě myšlenka adresovaná tomu druhému - "Sbohem!"

FDP k EU a kontroverzi okolo atomových zbraní

"Dobrý den,
vzhledem ke stále se zvětšujícímu ohrožení ze strany Sovětského svazu - a stále agresivnějšího Španělska - vás žádám o vyjádření podpory ohledně dalšího zbrojení a modernizace naší flotily. A to co nejrychleji to půjde.
V plánu by bylo postavit alespoň 5 - spíše více - dieselelektrických ponorek a alespoň jednu letadlovou loď spolu se dvěma jadernými ponorkami.
Dieselelektrické ponorky jsou totiž to nejlepší, co MY potřebujeme k naší ochraně - potřebujeme chránit pobřeží a malé území oceánu. Nejsme Američané, nepotřebujeme plout přes celé oceány. Na hlídání našeho - a klidně i k útoku na nepřítele, dejme tomu Španělsko - tyto stroje více než bohatě stačí, navíc jsou levnější na výrobu.
Letadlová loď spolu s jadernými ponorkami bude sloužit jako "těžká zásahová síla" v případě, že menší (dieselelektrické) ponorky narazí na silný odpor nebo jiný pro ně nezvládnutelný problém.
Bude se vlastně jednat o naši hlavní údernou sílu.
Britské námořnictvo - jak nejspíš víte - takto fungovalo už dříve. Hlídkování prováděly menší dělové lodě, a narazili-li na skutečného nepřítele, na pomoc jim přispěchaly větší lodě. K tomu se chci vrátit - Americké bojové skupiny jsou příliš citlivé, poskytují pro nepřítele příliš lákavý cíl.
To je vše, co jsem vám chtěl povědět.
Doufám, že chápete v jak složité situaci se nyní nacházíme, obzvláště pak vzhledem k tomu, co se děje v Sýrii.
s pozdravem, David Cameron.

VOLBY VE ŠPANĚLSKU - VELKÉ FINÁLE

Proklamovaná síla lidu začátkem června ve Španělsku rozhodla. Voleb se zůčastnilo na 95% obyvatel Španělska (průměrná účast za posledních 40 let se pohybuje kolem 70-85%) což jen potvrdilo "důležitost" těchto voleb. Volební výsledky jsou následující:

PCE (Komunistická strana Španělska) - Carrillo - 40% = 200/500 mandátů
US (Svaz syndikátů) - Dy Ralno - 25% = 125/500 mandátů
AA (Anarchistická akce) - Querilla - 20% -= 100/500 mandátů
PCHS (Strana křesťansko-socialistická) - Seriolle - 15% 75/500 mandátů

Vítězem voleb se tak stala KS Španělska vedená Carrillem, ale s ohledem na prakticky nulový koaliční potenciál Carrillových lidí se zdálo "jasné", že koalice US a PCHS tolerovaná ze strany anarchistů převezme vládu a KS Španělska se ocitne v opozici. Aby takovému vývoji zabránil rozhodl se Carrillo okamžitě po volbách rezignovat na funkci generálního tajemníka z důvodu "volební porážky" a na jeho místo nastoupil doposud málo známý Hernando Rodriquez, který pochází z "umírněného" křídla Jorgeho technokratů. Rodriquez navrhl Dy Ralnovi "pohodlné řešení" spočívající v menšinové vládě Svazu Syndikátů s Dy Ralnem v čele s "kontrolními pravomocemi" pro KS Španělska. Opoziční smlouva mezi Dy Ralnem a Rodriguézem byla na světě v rekordních 24 hodinách po zveřejnění výsledků voleb.


(Dy Ralno a Rodriguéz na tiskové konferenci)

V opozici - té skutečné - tak zůstanou anarchisté a křesťanští socialisté, kteří původně vystupovali s Dy Ralnem coby "jednotný blok" proti neostalinistům typu Carrilla. Dy Ralno tento prudký obrat komentoval slovy: "Carrillo je poražen a všechny křivdy mezi mnou a politbyrem KS Španělska jsou tímto smazány. Budu se snažit spolupracovat v rámci možností i s Anarchistickou akcí a Křesťansko-socialistickou stranou, ale primárním partnerem mé vlády je, byla a bude KS Španělska vedená nyní soudruhem Rodriguézem, který je zkušeným úředníkem strany a věřím, že si v postu generálního tajemníka KS Španělska povede nadmíru dobře."

Tento obrat mnohé zaskočil, ale jak píše madridský deník "República Comunista":

"Čekal-li někdo od soudruha Dy Ralna nějaký druh politiky, která by byla proti generální linii komunistické strany, tak byl buď naivní, nebo hloupý - což je totéž. Soudruh premiér Dy Ralno věren zásadě "komunisté vždy u kormidla", kterou definoval již Vega Tigre jasně popřel svým jednáním tvrzení všech těch, kteří zpochybňovali jeho soudružskou čest! Představa, že by vládla jakási ne-komunistická vláda jak o tom přemítali plátky západních kapitalistických centrál je a byla nemyslitelná. Španělsko je komunistická země a žádné volby toto nezmění, voliči upřednostnili komunistu a syndikalistu soudruha Dy Ralna, před komunistou a stalinistou Carrillem. Vůle lidu rozhodla - jede se dál!"

Anarchisté i křesťanští socialisté se k "paktu mezi Dy Ralnem a Rodriquézem" vyjádřili spíše opatrně jako o "překvapivém, přesto ne zcela negativním obratu, který umožňuje vytvořit ve Španělsku pevnou vládu, která bude stabilně opřená o KS Španělska, ve které jsou nyní stalinisté v menšině... a kdyby snad Carrillovci získali znovu na vlivu může se taková vláda okamžitě obrátit na anarchisty a křesťanské socialisty a získat podporu u nich". Samozřejmě na znamení "smíru" navrátil Rodriquéz Dy Ralnovi jeho členskou legitimaci KS Španělska, ze které byl Dy Ralno "vypuzen" Carrillem, Jorgem a jejich stoupenci.

Samozřejmě též začala "dělba moci" - vláda je jednobarevná a celá je nyní kontrolovaná Svazem Syndikátů, KS Španělska získala převahu v parlamentních výborech a anachisté s křesťanskými socialisty si díky "soudružské dohodě" pojistily kontrolní orgány. Pro anarchisty a křesťanské - socialisty je také slibný fakt, že ve většině "autonomních oblastí" (kraje/země ve Španělsku) vládnou nyní v koalici právě se Syndikalisty, takže "nespolupráce" na vládní úrovni je maximálně kompenzovaná.


(Dy Ralno a jeho heslo: "Rebelujte!" v pozadí)

Jediní kdo vyjádřili nepokryté zklamání z Dy Ralnovi otočky zpět ke KS Španělska jsou tak představitelé španělské emigrace a někteří socialisté na Západě, kteří v těchto volbách ve Španělsku viděli možnost změny politického kurzu Španělska a odstavení KS Španělska od moci. Jejich představitelé žijící v USA vyjádřili toto zklamání slovy: "Ať si říkají co chtějí, ty jejich volby nic nezmění. Komunista je jednou komunistou a ve Španělsku se nic nezmění. Ty volby jen šaškárna mající vytvořit falešnou naději na "změnu" ve Španělsku." Samotný Dy Ralno se ke skryté koalici s komunistickou stranou vyjádřil slovy:

"Je to Komunistická strana Španělska, která zvítězila ve volbách a získala největší počet hlasů! Kdo jsem, abych sestavoval vládu proti vůli 40% voličů? KS Španělska potvrdila své dominantní a nejsilnější postavení. Potvrdila i to, že dokáže jednat za všech okolností ku prospěchu společné věci, na které nám všem záleží a sice ku prospěchu komunistického Španělska, Španělska komun, Španělska socialismu a Španělska, které je hrdým dědicem odkazu Vegy Tigre!"

Carrillo, který opustil post gen. tajemníka KS Španělska - odstaven patrně vlastními lidmi, kteří byli před volbu "být opozici s Carrillem, nebo získat moc s Dy Ralnem" přiznal volební porážku v tom smyslu, že nedokázal získat přes 50% hlasů, což byl jím proklamovaný cíl a stáhl se do ústraní, aspoň prozatím. Dy Ralno také nelenil a ihned představil program nové vlády v deseti bodech:

1) Větší pravomoce komunám - pokračující decentralizace moci ve Španělsku.
2) Větší výdaje na zbrojení - cílem je dosáhnout 7-8% HDP vydávaného na zbrojení.
3) Dokončení kampaně v Kolumbii (konec dialogu mezi FARCem a pro-US kolumbijskou vládou).
4) Posílení pozice v Kominterně (asi Čerděnkovi navzdory).
5) Ratifikace obchodní smlouvy s Německem.
6) Vyřešení sporů s Británií a uzavření míru.
7) Navýšení podílu výdajů na "welfare" z 5% na 10% celkového HDP.
8) Aktivní politika vůči (proti?) Evropské Unii a Spojeným státům.
9) Rozsáhlé investice do komun.
10) Deaktivace pyrenejských pevností a investice do španělského pohraničí s Francií.

Dy Ralnovo "druhé předsednictví" tak má zdá se od počátku pevný a jasný rámec mířící na posilování role komun (k čemuž získá snadno podporu anarchistů) a posilování politiky "welfare státu" (aneb budování komunistického ráje bez příkras a přívlastků).

Dy Ralno také oznámil, že svou první zahraniční cestu plánuje do Jižní Ameriky, což je poměrně jasný signál "opětovného návratu" Španělska ke střežení si "vlastní vlivové sféry" s tím, že Dy Ralno asi bude chtít "zchladit" či alespoň "zkorigovat" horké latinsko-americké hlavy (Chávez, Castro...) a potvrdit tak znovu pozici "vládnoucího Španělska" v této části světa. Už nyní se spekuluje nakolik jeho kroky oslabí vliv Čerděnka a "celé ruské kliky" v Kominterně. Samotný Čerděnko otevřeně Dy Ralnovi ke zvolení blahopřál (nejspíš dle hesla "držet basu a krok").


(Klasické heslo anarcho-komunistických myslitelů, ke kterým se hlásí i Dy Ralno:
"Každý si je roven, komunisté a anarchisté za absolutní rovnost všech!"

NY Times vyjadřuje přesvědčení, že Dy Ralnova vláda bude následující roky pokračovat v prosazování "totalitní rovnosti všech a ve všem" založené na naprosté majetkové i právní rovnosti všech občanů. Lze tak očekávat osekávání privilegií některých společenských vrstev (zejména státních úředníků) a harmonizaci "příjmů jednotlivých skupin obyvatel" do téměř absolutní rovnosti. Dlouhodobě západní ekonomové právě toto nejvíce vytýkají Dy Ralnovi - že vlastně až "fanaticky" potlačuje jakékoliv rozdíly v majetku mezi Španěly a tak potlačuje přirozenou tvůrčí složku španělské společnosti (podnikatele). Podle Dy Ralnových stoupenců však jde o nedorozumění, protože za "podnikatele" lze (podle těchto stoupenců) počítat hlavně obyvatele komun a již mnohem méně jmenované správce státních podniků a jejich "inženýry".

VOLBY V TURECKU

Volby v Turecku skončily. Tak jak se dalo čekat po regionálních volbách zvítězili nacionalisté a to způsobem "téměř totálním". Turecká národní strana sice nezískala nadpoloviční většinu, ale získala jasný mandát vládnout v příštím období Turecku. Výsledky voleb jsou takovéto:

Turecká národní strana (nacionalisté): 47.5%
Turecká islámská fronta (islamisté): 37.5%
Koalice pro demokratické Turecko (demokraté): 15%

Koaliční vyjednávání byla započata krátce po volbách nacionalisté vydaly varování do zahraničí, že politika Turecka dozná drastické změny. Jak prohlásil šéf Turecké národní strany Izmir Ahmed Mekscemed:

"Doba nerozhodnosti skončila! Skončila doba škemrání o "vzatí Turecka na vědomí". Je konec! A tento konec se promění v nový začátek, v novou éru plnou jasných a srozumitelných sdělení, které vyšleme světu. Turecko není vaše kolonie! Turecko není ničí vazal a ani se nepotřebuje nikoho doprošovat! Turecko je silná velmoc, která konečně převezme svou roli na blízkém východě!"

Prozatím není jisté zda nacionalisté opřou svou sílu o islamisty či proevropské demokraty (a není to vůbec jisté s ohledem na to, že nacionalisté za největší nepřátele považují vlastně islamisty), ale už teď je prakticky jisté, že Turecko má v čele silného lídra, který rozhodně nebude chtít hrát tradiční konzervativní roli turecké politiky zaměřené hlavně na Turecko a ignorující dění v blízkém okolí.

CO JSOU VLASTNĚ ZAČ NACIONALISTÉ V TURECKU?

Národní turecká strana se opírá zejména o "velko-tureckou minulost" spočívající na dědictví a odkazu Osmanské říše (otevřeně se mluví o možnosti restaurace osmanské dynastie), ale současně se striktně vymezuje vůči teokratické moci, ač "Islám" považuje za "nedílnou součást Turecka". Nacionalisté jsou jednoznačně anti-evropští a to zejména proto, že jsou přesvědčeni, že EU v minulosti kladna "nesmyslné požadavky" na Turecko. Západní experti očekávájí, že mezi prvními kroky vlády bude oficiální přerušení všech přístupových rozhovorů mezi Tureckem a EU a ukončení celého procesu přístupu Turecka do EU. Dále se čeká nesmiřitelný postoj vůči Arménům a Kurdům, kteří v očích nacionalistů zasluhují "rovné zacházení bez jediné výhody" (což v překladu znamená, že Turecko se již v případě násilných aktivit Kurdské strany pracujících nebude ohlížet na mínění na západě a rozhodně nenazve nikdy genocidu vůči Arménům v letech 1915-1918 genocidou). Konečně se též dá očekávat velice razantní politika Turecka vůči Sýrii, Iráku, Gruzii a Iránu opřená o téměř dvou milionou armádu vybavenou přehršlem převážně zastaralých (či zastarávajících) zbraní NATO. Nacionalisté si zakládájí na "turecké národní hrdosti" (odmítnutí jakýchkoliv evropských hodnot už jen proto, aby mohli budovat "jasně turecké" hodnoty) s určitou inklinací k fašismu (otázkou je jak se vyvinou vztahy mezi Itálii a Tureckem, protože i když kritici nacionalistů upozorňují na nárůst "fašismu poturecku", tak nacionalisté v Turecku odmítají "jakoukoliv" přítomnost Evropanů na Blízkém východě) a současně tvrdým antikomunismem. Vztahy s Ruskem však (přes odmítání komunismu) tvoří nedílnou součást nacionalistické agendy, zdá se, že orientace na "strategické partnery bez ohledu na ideologie" bude hrát velmi silný prvek v agendě nové turecké vlády.

Pro Evropskou Unii je tak vítězství nacionalistů poměrně nepříznivé, namísto vlády pro-evropských demokratů, kteří usilovali o členství v EU bude nyní v Ankaře vládnou "mrazivá atmosféra" založená na odmítnutí "všeho evropského" a neustálého poukazování na pokusy EU o "europeanizaci Turecka" (což je vykládáno jako snaha o "vraždu turecké kultury"). Nacionalisté jsou zkrátka "sví"... budou křičet proti EU i proti komunismu, budou spolupracovat však s kýmkoliv, kdo jim umožní posílit pozici Turecka v tomto prostoru, podle NY Times je možné od nacionalistů "čekat cokoliv hrozného" aneb jak píší doslovně:

"Turkové po vítězství nacionalistů půjdou do Sýrie, to je nevyhnutelné. Anexe Sýrie a znovu-vybudování Osmanské říše je jejich cílem - a to bez ohledu na cokoliv - nacionalisté se zkrátka nezastaví před ničím menším než před hrozbou jaderné války a v to můžeme ještě jen doufat."

INDIE - NOVÝ "TYGR" FAŠISMU?

INDICKÁ KOSMICKÁ AGENTURA CHCE SPOLUPRACOVAT SE SOCIETÁ AERO-SPAZIO

(Indický hlavní kosmodrom)

Tiskový mluvčí indické vlády potvrdil, že se sešli představitelé indického a italského programu, aby v Novém Dillí zahájily třístranné rozhovory, kterých se ještě účastní představitelé etiopské vlády (která sama aspiruje na vlastní kosmický program) o společném programu. Podle oficiálních vyjádření si Indie od společného programu slibuje vývoj nové rakety "Krishna-III", která by měla kombinovat sílu indických raketových nosičů s italskými zaměřovacími technologiemi patřícími k nejlepším na světě a to všech "ochutit" levnou pracovní silou v Etiopii, o které se dlouhodobě - kvůli dobré poloze blízko rovníku a Indického oceánu - jako o novém stanovišti pro kosmické lety.

MAMATÁ A HNUTÍ "NOVÁ INDIE" - FAŠISMUS PO INDICKU?

Populární politik Mamatá - zakladatel a vůdce hnutí "Nová Indie" a vydavatel stejnojmenných novin známý svými vyhraněnými názory vůči "Západu" a nekompetentní demokracii, který má podle kritiků "slovník Benita Mussoliniho", když parlament označuje za "žvanírnu" a demokracii za "slabošské zřízení vhodné leda tak pro psy, ale ne pro jednu z nejstarších civilizací na světě" - byl jmenován Nejvyšším soudem Indie novým předsedou vlády (za určitých okolností může indický nejvyšší soud jmenovat nového předsedu vlády a ten nemusí žádat parlament o důvěru). Mamátova menšinová vláda sice má v parlamentu "pouhých" 20% křesel, ale její vliv před indickými volbami (v roce 2013) má stoupající úroveň. Mamatá je také tvůrcem koncepce "indického životního prostoru" založeném na "odstrašování" všech ostatních zemí od zasahování do indického subkontinentu, který se podle Mamáty rozkládá od "východního Iránu po Indočínu a Malajsko". Tento nacionalistický politik však podle zahraničního tisku není pro Italy úplně "nejvhodnějším partnerem", protože "jako každý fašista" je prý i Mamáta přesvědčen o nadřazenosti vlastního národa nad ostatními a spolupráce s Itálii je pro něj "nutné zlo" předtím, než Indie dosáhne takové velikosti, aby sama mohla dosáhnout postavení supervelmoci, která již nebude ve stínu Číny.

FAŠISMUS NEBO PROSTĚ OPPORTUNISMUS?

(Indie by podle Herald Tribune mohla vyhlásit "morální bankrot".)

Existuje však i názor, že Indové jsou ryzí oportunisté a pokrytci, kteří pro posílení vlastní moci udělají cokoliv a spojí se s kýmkoliv. Anti-britské (či anti-západní) nálady v indické společnosti jsou podle západních médií často uměle vytvářeny pro vyhnání investorů a znárodnění jejich majetku, aby tento majetek byl obraten prodán Číňanům nebo Japoncům. Antikomunismus Mamátových fašistů je zase podle toho také stejně "směšný", když to byl Mamáta, který vedl indicko-čínské rozhovory o vytvoření "Šanghajské dohody" - gigantické zóny volného trhu spojující země komunistické (Čína, Sov. Rusko, Mongolsko, KLDR...) s Indii a jejími "satelity" (Bangladéš, Nepál, Bhútán) a Barmou. Tato "komunisticko-fašistická" zóna vzájemné hospodářské spolupráce má však v reálu s ideologii společného pramála a jediné co si od ní Indové slibují je akcelerace růstu HDP.

Indie však dokáže spolupracovat opravdu "s kýmkoliv" kdo jí za to zaplatí "penězi a vlastní krví" (investovat v Indii rovná se riziko "přijít o vše") a počínání indické vlády i největších a nejbohatších indických společností připomíná spíše kapitalismus 19.století než-li cokoliv jiného. Indie je také matkou tzv. "asijských hodnot" což je podle kritiků této politiky jen umně maskované "brutální vykořisťování" vlastní i cizí pracovní síly pro posilování zisků těchto firem a indického státního rozpočtu "za každou cenu" (Indie je jednou ze zemí s největšími sociálními rozdíly, vedle pohádkově bohatých, žijí masy zbídačených lidí, vedle faktu, že Indie produkuje nejvíc lidí s titulem "inženýr" na světě je v Indii stále téměř 50% negramotnost...). Ani anti-britské nálady šířené některými politiky nebrání Indům v kšeftování s Brity (například odkoupení 70% podílu v britském Tesco Stores či v nizozemském Shellu)... ačkoliv i to lze považovat při "určitém úhlu pohledu" za další agresivní a drastické pokusy o prosazování indického vlivu a likvidaci otevřených západních ekonomik. (Poté co indové odkoupí nějakou společnost západního typu, tak vyrazí půlku managementu, sníží platy o 30-40% všem zaměstnancům a zavedou mnohem tvrdší výkonnostní normy. V Británii tak pracuje na nějakých 40 000 lidí v těchto společnostech a to v podmínkách "na hranici chudoby", neboť Indové platí vždy nejméně a požadují nejvyšší výkony a jen díky tomu, že "lidé prostě práci potřebují" není pro ně problém toto provozovat).

Indie je zkrátka "klenot" kapitalismu 19.století pohrávajícím si s fašisticko-nacionalistickými doktrínami a do toho všeho mající ego, které by uzemnilo i jinak arogantního američana. Jak naloží Indové ve své spolupráci s Itálii je otázka, ač jsou si některé ekonomické reálie Indie a Itálie (systém fungování) do jisté míry podobné, tak italská fašistická rada již "prostě musí" respektovat cosi jako "sociální zajištění populace", protože Italové žijí v "rozežrané Evropě" a sami taky nejsou těmi "z nejpracovitějších", kdežto Indové si mohou užívat "života v chudově", které jim umožňuje vykořisťovat svou populaci až daleko za samé meze krajnosti.

"Zdravím, pane dy Ralno,

ať už je váš titul jakýkoliv, gratuluji k úspěšným volbám a přeji vám co nejvíce štěstí do budoucna.
Ovšem proto vás nekontaktuji.
Dělám to proto, abych vám oznámil, že Velká Británie se oficiálně vzdává veškerých nároků na Gibraltar a Malvíny.
To je jedna věc.
Dále bychom vám chtěli, jako stát státu, nabídnout oficiální ukončení války.
A také účast na námi organizovaných olympijských hrách.
Všechny tyto věci prosím projednejte naprosto samostatně, jedná se o vzájemně nepodmíněné věci.

S pozdravem, premiér David Cameron.

ČISTKY V JUGOSLÁVII

Květen byl v Bělehradě měsícem "čistek"... sice o tom uniklo poměrně málo informací, ale na vytvoření nejhrubších představ o tom co se "tam stalo" to stačí. Přibližně 345 vyšších činitelů KS Jugoslávie bylo odvoláno a zatčeno bezpečnostními silami Jugoslávie. Další údajně až tisíce na středních a nižších stupních byly vzaty do "preventivní vazby" do "zvláštních nápravných středisek" pod správou politické policie Jugoslávie. Počty prozatím nejsou známy a pokud jugoslávský režim sám nepodnikne kroky k jejich odtajnění (třeba skrze procesy) tak ani nebudou. Zpravodajské agentury všech v Jugoslávii angažovaných zemích však mluví o "Ljubadečičově puči" uvnitř KS Jugoslávie a odstranění celého konzervativního křídla KS Jugoslávie z vyšších postů.

SPD REAGUJE NA KANCLÉŘE NĚMECKA

Peer Steinbrueck - jeden z lídrů německých sociálních demokratů - nabídl "kompromisní návrh" kancléři Fikerlemu po jeho projevu ve svém vlastním veřejném vystoupení.

"Není cílem SPD nutit kancléře naší země přijímat "potupný zákon", který omezuje "právo občanů"... vůbec ne. A nikdy nebylo. Sociální demokraté dali jasně najevo vůli, že jsou ochotni podpořit jisté "úkroky" do strany v otázkách jaderných zbraní v Německu. Bavíme-li se o jaderných letadlových lodích či jaderných ponorkách - jsme ochotni dát své ANO něčemu takovému. Jsme také ochotni připustit, že německé ponorky se stanou nosiči pro rakety a hlavice - třebas s jadernou náloží - jiných spojeneckých zemí ovšem s tím, že toto nevstoupí na naši půdu. Také jsme naznačili možnost diskuzí stran elektromagnetické pulzní zbraně - známé též jako "elektromagnetická bomba" - a jejího pořízení si v rámci vlastního jaderného programu. Co nemůžeme akceptovat jsou dnes již stejně zastarávající "klasické jaderné zbraně", které nemají význam pro německé ozbrojené síly. Chceme někoho zastrašit? Koho? Itálie? Ale prosimvás... ta "takzvaná hrdá Itálie" - jak tvrdí Zakalliniho fašisté - není nic než bezradný stát, který stojí na okraji ekonomického i morálního kolapsu, jejich armáda sice dělá navenek dojem, ale incident na "Leyenda Negra" jasně ukázal, že za moc příliš nestojí, když omylem pálí na cíle, které nemohou ani omylem ohrozit.

To co je podstatné a co si myslím naše vláda plně nepochopila je fakt, že německá veřejnosti si přítomnost jaderných zbraní na svém území nepřeje.... klidně udělejme referendum. Nemám problém, klidně nechť vláda předloží co chce - nemyslím si, že je nutné stávkovat či demonstrovat kvůli tomu - protože německý lid to jednoznačně smete ze stolu. Jestli chce kancléř Fikerle posílit obranyschopnost Německa prosím... zvýšení daní plus deregulace otázky jaderných technologií tak, abychom mohli mít skutečné letadlové lodě 21.století - to jest s jaderným pohonem - bez problému. Ale jaderné hlavice? Kvůli odstrašení? Nemyslím si, že je to nutné. Jakýkoliv jaderný úder třetí strany na Německo by vyústil v hromadnou jadernou odvetu ze strany NATO a USA. Jaderná válka a jaderní strašáci jsou minulostí... myslím si v tomto ohledu, že je kancléř Fikerle zajatcem minulosti... všichni v Evropě i na světě ví, že jaderné zbraně jsou koneckonců prakticky nepoužitelné v přímém boji, protože by vedli k vypuštění džina z láhve, který by se obrátil nakonec proti všem."